J v-..

HMlÉyÉ v '

r " w h i

" Í * ••H l i l i l í

Časopis pro Čechy a Slováky

Rqčnik 6. Čislo 6. Prosinec 1984 Cena $3.00

Západ Časopis pro Čechy a Slováky

Západ, b i -month ly for Czechs and Slovaks, publ ished by the Collegium Bohemlcum in Canada Second Class Mail Registrat ion Number 4890 ISSN 0226-3068

* * *

Vydává: Col legium Bohemicum jako dvouměsíčník Redakční rada: Eva Límanová, Stanislav Reiniš, Josef Škvorecký, Miloš Šuchma, Václav Táborský, Jan Uhde, Ota Ulč Redaktor: Miloš Šuchma Administrátorka: Milada Reinišová Grafická úprava: Věra Držmíšková, Ct i rad Smolík Sazba: Prague Typesett ing, Inc. Tiskne: Prague Typesett ing, Inc.

* * *

Adresa redakce: Západ, Box 9021, Terminal P.O., Ottawa, On., Canada K1G 3T8 č l ánky nemusí vyjadřovat názory redakce Nevyžádané rukopisy se nevracejí Redakce si vyhražuje právo na zkrácení a úpravu příspěvků Redakční uzávěrka vždy 1. února, dubna, června, srpna, října a prosince

Adresa administrace: Západ, Box 322, Waterloo On Canada N2J 4A4 Předplatné, příspěvky na t iskový fond, inzerci a změny adres zasílejte na adresu administrace

1 rok: Can: $16.00

US: $16.00 US: $19.00

Předplatné

Kanada USA

ostatní země (letecky) nebo ekvivalent v clzi měně

2 roky: Can: $30.00

US: $30.00 US $36.00

Československo vzhledem k devizovým a poštovním předpisům zdarma Cena jednotlivého čísla $3.00

Odběratelé v USA a v Kanadě mohou platit osobním šekem V ostatních zemích bankovním příkazem nebo mezinárodní poštovní poukázkou (patrně nejvýhodnější pro evropské předplatitele)

Předplatné v Evropě lze poukázat na poštovní účet číslo 98601-202 u poštovního šekového úřadu 2000 Hamburg, BRD Bankovni směrové číslo 200 100 20 Předplatné lze rovněž poukázat přímo na bankovni konto Západu do Bank of Montreal, 239 Weber Si. N., Waterloo, On., Canada N2J 4H5 (TSA No. 5037-246)

Ročník 6. Číslo 4.

Obsah Prosinec 1984

Laureát Nobelovy ceny — J.Seifert (J.Škvorecký) 1

Československo Z deníku chart isty (F.Vaněček) 3

Zajímavosti ze světa Osvobodi te lé (Ota Ulč) 10

K případu kanadského udavače a jeho organizace (M.Šuchma) 12

Interview Interview s Natašou Bayerovou 14

Humor

Restauratér (V.Táborský) 16

Mnemotechn ika jako taková 17

Léto — čas cest 18

Sport Olympiáda, která se podaři la (P.Pecháček) 19

Film Amadeus (V.Táborský) 21

Ještě jednou Hunderennen (J.Uhde) 24

Divadlo

Vdova po básníkovi německy (O.Fil ip) 24

Další divadelní premiéra: Ženeva 26

Kanadský soubor Járy C imrmana 26

Literatura Doba páření (M.Rybáková) 27

O pokušení, hříchu, trestu a spravedlnost i (Stanislav Moc) 31

Knižní rozhlásek (M.Ondrášek) 32

Dopisy 33

A u t o r e m fo tog ra f i e Předvánoční Ontarijské jezero na t i tulní straně je Tomáš Rosenfeld

Do každého čísla vkládáme propagační kartu ZÁPADU. Prosíme, předejte ji dál svým známým, o nichž si myslíte, že by o ZÁPAD měli zájem.

ZÁPAD DO VŠECH SVĚTADÍLŮ!!!

Josef Škvorecký

Laureát Nobelovy ceny — Jaroslav Seifert

JAM KRISIOKORI

Kdykol i zad ívám se na Prahu a d ívám se na ni stále a vždycky bez dechu ,

protože ji miluji -obrát ím mysl k Bohu

ať se mi schovává kdekoliv, za hvězdnou mlhovinou

či jen za starým paravanem prožraným od molů.

Konečně se tedy dočkal Nobelovy ceny také náš spisovatel. Jaroslav Seifert stal se letos v říjnu jejím prv-ním českým laureátem. Jak se dalo čekat, na Západě se m nohde pozasta-vovali nad rozhodnutím Nobelovy komise: Zase nějaký "neznámý" au-tor! Skutečně si ji zasloužil?

Ano, zasloužil, a plně. Na rozdíl od hudby, f i lmu nebo výtvarného umění, v oblasti l i teratury, a zejména poezie, existuje velká mezinárodní nespra-vedlnost: čím lepší je básník, tvořící "malým" jazykem, čím větším je mist-rem tohoto jazyka, čím lépe dovede hrát na struny jeho slov, tím těžší, mnohdy zcela nemožné, je adekvátně ho přeložit. Mimoto, poezie má pra-malou komerční hodnotu, a tak se ne-překládá. V povědomí světa, který dobře zná dílo Smetany, Muchy nebo Formana, tyčí se jako velcí básníci pouze tvůrci píšící tzv. "světovými" jazyky; v dnešní době především lidé tvořící angl icky, touto lingua franca naši doby. Český básník, jehož zvu- komalebná kouzla se vyrovnají čemu-koliv třeba v Robertu Frostovi, je však vydán na milost a nemilost škobrta-vým překladatelům, kteří rytmické verše t lumočí dle mistní tradice do verše volného a rýmy, rovněž dle místní tradice, ignorují . A takéje obětí totálního nezájmu nakladatelů.

Ale my víme své. Je-l i dnes v Čes-koslovensku nějaký v pravém slova smyslu "národní" básník, pak je to jedině Jaroslav Seifert. Ži je-l i tam ještě nějaký statečný generační druh Wolkera a Nezvala, pak je to Seifert: vždyť on první, v proslulém projevu z roku 1956, dokázal se zastat pol i t ic-kých vězňů; on to byl, kdo se po so-větském přepadu postavil do čela spi-sovatelského svazu a vytrval na tom místě až do jeho zničení; on jediný z významných tvůrců staré generace podepisoval manifesty a petice, včet-ně Charty 77. A to nemluvím o jeho básních vydaných za protektorátu, kdy se za takové j inotaje snadno mohlo platit smrtí.

Ale především je to velký básnik; vir tuos průzračného prostého verše, svěžího rytmu, kanti lény napojené smutkem i radostí. Čtený dnes, ve svých téměř tř iaosmdesáti letech, stejne horlivě, stejně s láskou, jako když před více než půl stoletím psal mladistvé verše, které ot iskujeme. Schválně tyto rané verše, neboť lau-reát Nobelovy ceny je z rodu básníků věčně mladých srdcem. ^

SVATEBNÍ CESTA Kdyby nebylo těch pošeti lých pol ibků, nejezdil i bychom na cesty svatební. Kdyby však nebylo svatebních cest, k čemu by potom byly Wagons lits?

Nádražních zvonků věčný strach, ach, Wagons lits, vagóny svatební. To štěstí manželské je jako křehké sklo, medový měsíc se naklání.

Má drahá, vidíš v oknech hory Alp, otevřme okno vůním dokořán, hle, cukr sněženek, lilií vláčný sníh, za Wagons lits je Wagon restaurant.

Ach, Wagons restaurant, vagóny svatební, být věčně jej ich hostem a pak snít nad křehkým příborem o štěstí v manželství! Pozor sklo! Pozor neklopit.

A ještě jeden den a ještě jednu noc, dvě krásné noci a dva krásné dny. Kde je můj jízdní řád, ta kniha básnická, ó, jak jsou krásné moje vagóny!

Ó, Wagons restaurants a Wagons lits,

ó, cesta svatební!

(Ze sbírky "Na vlnách TSF)

JAROSLAV SEIFERT V KRUHU PftÁTEL

r i Příjemné vánoce a hodně spokojenosti a zdraví v novém roce všem našim zákazníkům, přátelům a krajanům přeje

Bata Footwear Divis ión of Bata Industr ies L imi ted Batawa. Ontar io KOK 1E0

Československo

František Vaněček

Z deníku chartisty Tak, a jsme bez telefonu. Přístroj

sice máme, ale nevydá ani hlásku. Je to určitě proto, že jsme ho na noc za- čali vypínat. Ale to neustálé buzení už bylo k nevydržení. Teď nám ho však někdo vypnul natrvalo. Po d louhém zjišťování jsme se dozvěděli, že prý byl někde překopán kabel. Je zajíma-vé, že všem ostatním v domě telefon jde. Jenom nám ne. Jaká to je smůla, když se někdo trefí k rumpáčem ako-rát do drátku naší telefonní skupiny.

Kamarád mi slíbil půjčit Protokol tzv. Pil lerovy komise. Dali jsme si slo-vo u Sojků na Letné. Přišel jsem o ně-co dříve. Tahleta hospoda je vždy pl-ná, proto jsem si přisedl k mladšímu rozloži tému chlapíkovi. Sotva jsem dosedl, začal on dost rozči leně a pro-to taky neopatrně: "Je už načase všem nahoře nakopat zadek..."

Podle otevřenosti, slovníku a upra-cované ruky, v níž držel sklenici, bylo zřejmé, že jde o dělníka. A z toho, co řekl později, jsem vytušil, že jde patr-ně o šoféra nebo závozníka z Tuzexu. V podniku se dozvěděl, že tam dnes Štrougal koupi l deset barevných ja-ponských televizorů. Co kus - to čtyři a půl tisíce tuzexových bonů. Můj spolustolovník stále přepočítával a kombinoval : "Pětačtyř icet tisíc tuzá-ků je, pane, velkej balík. Za ten jsou dva pěkný kočáry. Na ten já musím makat sedm let... Za ten bych si poří-dil konečně kvartýr a Jitka by mohla zůstat s dětma doma... K čemu on po-třebuje deset televizorů? Nikoho ne-musí uplácet. Zubaře má zadarmo, hol iče taky, kvartýr mu vymalují, in-stalatérovi nedá ani korunu, auto má služební, tak na co... Má snad tolik ba-ráků nebo ženskejch?"

Můj společník dopi l , zaplati l a kon-čil tím, čím začal: "Nakopat j im do zadku a všem..."

* * *

Když jsem od Sojků odcházel, na-bízel mi jeden pracovník celní správy zahraniční porno. Za šedesát korun sešit. Měl j ich v aktovce kupu. Byro-krati si přivydělávají, jak jen mohou. A dělníka prohánějí za fušku. * # *

Zase jsem byl pár týdnů bez práce. Nakonec mi na národním výboru při-děli l i opět práci pomocného dělníka. V hotelu.

Našemu podniku říkají někteří za-m ě s t n a n c i "Hospoda u koktavého kuchaře". Ředitelem je j istý Kuchař a bývalý kuchař. Nomen omen, jak by

řekli latiníci. Tenhle zplozenec po-okupační normal izace využil loktů, příležitosti, mizerného charakteru a hlavně svých styků s estébáky. Kaž-dodenní docházka na sekretariát KSČ mu také samozřejmě pomohla. Nyní tedy pracuj i jako nosič kufrů v tom největším a nejoškl ivějším z praž-ských hotelů. Právem se o něm říká, že je to největší trpaslík v celé repub-lice. Pražáci jej na paměť zakladatele Čepičky nazývají chrámem svatého Alexeje. Of ic iálně má však honosněj-ší f i rmu: Internacionál. Ale jakýpak hotel? Velká tur ist ická noclehárna. Lidí se zde neustále hemží ' jako na hlavním nádraží, ale h o s t a abys po-hledal. Pohybují se zde "odborář i " z různých arabských zemí, Kubánci , vylekaní tur isté ze Svazu, hluční "de-deróni". Všichni mají něco společné-ho: prázdnou kapsu.

Některá zařízeni hotelu se udržují jen pro zdání serióznosti. Ve fran-couzské restauraci hraje neustále personál na hosty přesi lovku a naho-ře v baru se většinou opíjejí jen č leno-vé kapely se s lužbukonaj ícím fízlem. Když sem zavítá občas nějaký zápa-doněmecký nebo rakouský montér, je obletován jako Rotschi ld. To je PAN HOST!

* * *

Ozve-l i se v hotelové hale pronika-vě naléhavé: Arivééé!, není to volání na psa, ale na člověka. V tom oka-mžiku musím pospíchat k recepci. Vlídně pozdravit hosta, uchopi t jeho zavazadla. Pokud možno všechna na-jednou. Někdy je to nesplnitelné. Na-příklad dvě Kubánky, co dnes přiletě-ly odněkud z Afr iky, měly čtrnáct kuf-rů. Dostávaly svá zavazadla na pokoj postupně. K jej ich obsahu taky asi nepřišly naráz.

Když jezdí výtah, je to dobré. Někdy však musím s kufry pěšky po scho-dech, jedno patro, druhé, třetí a stále výš. Pěkně po svých. Jde to ztuha. Nohám př ibylo po roční službě na pražských parkovištích křečových žil, plícím naopak chybí kus, cos i nechali v hradeckém špitále. A je mi " teprve" pár let přes padesát.

Na pokoj i umístím zavazadla podle hostova přání. Musím mu ukázat, jak se otevírají okna, kde je koupelna. WC, kde pokojská. A host mi za všechnu dř inu a námahu nedá nic ne-bo i - tř icet haléřů. Ne, to není vtip. Ta-kový smysl pro "humor " mívají ob-vykle snědí šviháci s nápadně př ímým držením těla a se záhadným úsmě-vem i povoláním, přijíždějící odněkud z ciziny a směřující někam... Kam asi?

Jeden z nich mi dal včera boty. Křá-py, které se u nás nenosí ani do kravi-na. Náš host dostal od našich "odbo-rů" novou civi lní výstroj. Nechápavé mžoural očima, když jsem ty jeho se-šmatlané boty štítivé odloži l do koše na odpadky. Myslel jsem při tom na "Pacičku". To je hotelový nádvorník. Má něco s rukou po úraze na dole. Staré boty, jež někteří hosté odloží, se pokouší směnit naprot i v hospodě za jedno, dvě piva. Sbírá také v hotelu starý papír.

* * *

V hotelu je stále na co se dívat. Ně-mec z NDR pije na bratrství s nějakým Arabem. Pozve ho na pokoj. Nachv i l -ku si odskočí a Arab v té chvíli hupne k jeho ženě do postele. Dederon pak honí Araba ve spodkách po hotelu. Legrace, jak ve starých groteskách. Zaměstnanec recepce půjči l Arabovi kabát. Všechno se ukl idní. Avšak za nějakou chvíli je na schodech a v hale nový šum. Před našima oč ima se od-víjí další dějství grotesky. Teď zase pro změnu honí parta Arabů onoho Dederona za to, že byl zlý na jej ich krajana. Dederon zavolá polici i . Cítí se ohrožen. Jeho žena rozpačité mla-díčky od pol icie zase vyžene ven a k večeru už se všichni bratří u plzeň-ského...

A úplně j iný Arab hladí pod stolem ruku Dederonce.

Nejvíce je v hotelu ruských turistů. Někteří z nich maji dobrý zvyk. Neda-jí svůj kufr z ruky. Ani nám nosičům. Moj i představení to vysvětlují demo-kratičností. Kolegové a já však víme své. Velký bratr se bojí. Tentokrát o kufr. Má zkušenosti z domova.

* * *

Dnes na mne mrkal v hotelové hale nějaký Uzbek či Turkmen a hlavou naznačoval, abych s ním šel nahoru na pokoj. Podle služebního příkazu musím se snažit vyhovět hostům v je-j ich přání. A zejména oněm z bratr-ských států. Byl jsem také zvědavý, co vlastně chce. Bratr otevřel v poko-ji velký kufr. Tak velký, že nemohl být snad jeho soukromým majetkem. A tak sešlý, že ho urči té používal celý kolchoz, pokud ho neměl vypůjčený přímo z okresu. Dlouze se v něm hra-bal, až konečně cosi vytáhl. Špinavý hadr, který asi používal i na čištění bot. Pomalu a důležitě jej rozbaloval, až nakonec vytáhl rybu. Jakéhosi uzenáče. Chtěl za něj deset korun. Skoro mi ho bylo líto.

Jeho krajan se vráti l večer z pro-cházky bez košile. Vyměni l ji za pivo. V hospodě z něho museli mít legraci. Venku bylo pár s tupňů pod nulou.

¡ i i

V \ i J r-"

Dnešní reprezentanti ze Svazu za-smradi l i celý hotel machorkou. Po ví-ce než t ř icet i letech jsem zase viděl balit c igarety do novin. A navečer se tahleta parta postarala o zcela výj i -mečnou podívanou. Při je j ich př ícho-du do restaurace na večeři, ustrnul i všichni hosté i personál na několik okamž iků bez pohybu. Jako v oné po-hádce o Šípkové Růžence. Číšníko-va ruka, podávající pivo na stůl, zůsta-la v poloviční cestě. Hosté nedonesl i svá sousta do úst. Pan vrchní lil víno do přetékajícího poháru...

Naši sovětští bratři př icházel i jako obvyk le všichni najednou, pěkně v řa-dě a po jednom. A tentokrát všichni v nových nažehlených pyžamech. * * *

Už od rána chodí po hotelové hale sem tam zavalitý, s ta romódne oble-čený chlapík s červenými tvářemi a s nosem nahoru. Vždy, když jde kolem velkého zrcadla, zál ibně se proh léd-ne. Má na sobě košil i, zvanou dede-

ronka, i když poněkud sepranou a obnošenou. Tranzistorové rádio v je-ho ruce vyhrává naplno. Dva, tři kroky za ním se sune jeho žena. Nechodí. Valí se jako tank se svými dobrými stodvaceti k i logramy. Jsou zde už pár dní. Nejvyšší čas. Hudba z tranzisto-ru je zvukový inzerát, známý všem za-městnancům hotelu. Ti dva čekají na-bídku, za kolik kdo koupí. Mají na-spěch, zítra odjíždějí. Nemají zřejmě nakoupeno ještě dost bot, punčoch, prádla... Možná, že chtějí koupi t kyta-ru nebo džíny na šmel inu u nich do-ma. V Moskvě už se prodávají džínso-vé kalhoty za sto í více rublů. Načerno, samozřejmě. Pokud zbudou nějaké drobné koruny, koupí k tomu ještě něco světového. Třeba žvýkačky. Je to pořád stejné. Turnus co turnus se se sovětskými tur isty všechno zas a znovu opakuje. Ráno dojde i na po-schovávané ruble...

Př ipomíná mi to nedávnou příhodu. Jeden taxíkář koupi l od zaval i tého

sovětského chlapíka v dederonce tranzistorové rádio. Když už sedal s rádiem do auta, vrhli se na něj. Prodá-vající bratr i jeho žena. Rádio mu vy-rvali z ruky. Ne, taxikář je nepodvedl, ani oni jeho. Byl to "oboustranně pro-spěšný obchod" . Šlo jen o malou za-pomnětl ivost. Sovětský člověk rychle odmontoval zadní stěnu tranzistoru a jeho Nataša vlásenkou dolovala z nit-ra malé, pečl ivě složené, a zdálo se, že i přežehlené čtverečky. Co čtvere-ček. to storublovka.

Stalo se, co jsem předpokládal. Už ráno kolem šesté j ich byla plná hala. Kvapící čas dělá z bratříků zoufalé Nebojsoviče. Halou táhne protivná vůně laciné voňavky. Nabídka stíhá nabídku.

Znovu a znovu vysvětluj i , že nechci obchodovat . Př i tom vím. že tuto čin-nost lze hravě zdůvodni t stanoviskem obou vlád "o vzájemné prospěšnost i obchodu obou zúčastněných stran". Jednomu neodbytnému Moskvanu jsem řekl, že v takových věcech neje-du. Stále si nechápavě opakoval: Ně-jédu, nějédu? Što éto znáčit? U těbjá nět děngi, ha?

Co mu mám vysvětlovat! Těžko by pochopi l , proč mne. právě mne, by ta-kový kšeftík stál najisto cestu směrem k letišti, s odbočkou vlevo. V Ruzyni by mi řekli: "Tak se u nás posaďte." A taky na kolik let.

Ovšem, okrádám rodinu. Dcery chodí do školy. Žena má jen invalidní důchod. Měsíčně beru něco málo přes dvanáct set. Ani ne tolik, kolik pro nás "barevné" urči lo pol i tbyro na radu cara Brežněva: "Bi j te je rublem!"

Tím jsem také zavinil, že ten chlá-pek bude doma tvrdit, jak v té pod-moskevské guberni i - v Čechách - ří-kají penězům "nějédu".

Sovětský člověk prodává ledacos. Cigarety BT za čtyř i koruny. U nás v traf ice stojí osm. Láhev vodky za pě-tatř icet, koňak za padesát. Hodinky, rádia, televizory, fotopřístroje, všech-no zhruba za poloviční ceny.

Ustálená, a všemi zaměstnanci ho-telu respektovaná sazba, činí za rubl nejvýš sedm korun. Víc už n ikdo brat-rům nedá. Za rubl jsou však tři tuze- xové bony. O této of iciální směné roz-hodli naši místodržící po dohodě s ve-lením sovětských posádek. Ruští tu-risté však nesmějí rubly v bance mě-nit. (Důstojníci ano). A tak našinci vy-dělávají. I když to není jednoduché.

Když chce náš člověk měnit v ban-ce rubly za tuzexové bony, musí pro-kázat, že byl ve Svazu, nebo sehnat někoho, kdo tam jezdí. Výměna se dá také vyřídit metodou "sklerózy", s je-jíž pomocí se v dnešním Českoslo-vensku vyřizují mnohé složité problé-my a úřední jednání. Pr incip je jed-noduchý: Zapomenout nějakou tu s tokorunu na úředním stole. Musí se

* * *

4

ovšem vědět komu, kdy a kde. Úpla-tek nesmí být urážlivý. Hlavně ne ma-lý. Obchod s rubly však za to stojí. Je daleko výnosnější než rizikovější ob-chod s dolary nebo markami. Počítej-me: Překupník dá za jeden rubl sedm korun. O zákazníky není nouze, při-jdou sami. Na jednom rublu si takto vydělá osm korun. Měsíčně se v tom-to hotelu vystřídá asi dvanáct turnu-sů. V každém z nich je kolem čtyř ice-ti turistů. Kdyby každý z nich směnil na černo ¡en storublovku! Arméni a Gruzínci, pro něž je obchodování sa-mozřejmostí, mívají u sebe tisíce rub-lů. A vyměňují je téměř veřejně. Zato Litevci, Estonci a Lotyši mívají na vý-měnu dva, tř i kousky jantaru, které se plaše pokoušejí prodat. Jsou to sluš-ní, nevtíraví a bojácní lidé.

Na ve lkoobchodu s rubly se v hote-lu podílí pár lidí. Hlavní slovo má člo-věk z vedení hotelu a současně člen výboru KSČ a pak jeden z taxikářů, který vlastně svoji původní živnost neprovozuje, jen šmelí a šeptá si v ro-hu kavárny s estebáky.

V "obchodu" jsou zainteresováni i někteří zaměstnanci recepce, jinak profesionální donašeči policie. Mezi nimi v prvé řadě členové KSČ, odbo-ráři a samozřejmé I horliví aktivisté Svazu československo-sovětského přátelství. Část výnosu z obchod u po-hltí režie podnikání: úplatky "ochrán-cům" zákona a j iným úředním činite-lům. Ale i tak jsou t i to věrní, zásadoví a osvědčení internacional isté se svým čistým ziskem nadmíru spoko-jeni.

Náš hotel je vlastně detašované pracoviště ministerstva vnitra. Jeho pracovníci zde majístále rezervováno někol ik pokojů. Telefonní ústředna, kde má hlavní slovo Ruska, je také pod jej ich správou. Kterého hosta by napadlo, že upocený chlapík v obno-šené hotelové livreji, který se právě tahá s je j ich kufry a natahuje ruku na spropi tné, slouži l jako vyšší důstojník v armádě? Ano, předák nás bagážistú má hodnost podplukovníka v záloze. Teď v důchodu a v hotelu si př ivydělá-vá. Spolupráci s bezpečností se ani nesnaží moc zastírat.

Dost často se bavím pozorováním "manévrů" . Na první pohled je tahle rut inní hra pol ic ie téměř nepostřeh-nutelná. Ciz incům ze Západu jsou př idělovány jen určité pokoje, samo-zřejmě náležitě "zařízené". Je j ich po-licejní př ihlášky se musí z hotelu kaž-dodenně do sedmé hodiny večerní doručovat SNB. Příjezd hostů, o něž je zvláštní zájem, hlásí pol ic i i okamži-tě pracovník recepce. Kdoví, nemá-l i také důsto jn ickou hodnost. V hotelu se nedá věřit ani slečnám z ulice. * * *

V celém hotelu vyměňují koberce. Stojí to pakatel. Půldruhého mi l iónu korun. Kladeči koberců se pomalu plouží po hotelu nebo sedí celé hodi-

ny u stolku v kavárně jako normální hosté a popíjejí drahé zahraniční dr inky. Nejraději skotskou. Kouří vý-hradně ameriky. Mají život v květech, jak říká jeden z mých kamarádů na adresu nespočetného množství těch, kteří se teď přiživují na kultuře. Toh le- to jsou však reprezentanti děln ické třídy, která je podle tvrzení našich nejvyšších příkladná pro všechny.

Několik dní mi vrtalo hlavou, kde na to t ihleti berou peníze. Předevčírem jsem dostal na svou otázku odpověď. Soudruzi vedoucí (v hotelu je každý vedoucí č lenem KSČ, kdyby nebyl ve straně, nebyl by ani vedoucím) mi po-ručil i nosit z jednot l ivých pater role koberců. Myslel jsem, že jsou nové. Alespoň tak vypadaly. Šlo prý však o použité, které je nutno vyměnit .

Na rolích byly visačky se jmény ře-ditele, jeho náměstků nebo vedou-cích jednot l ivých provozů či úřední-ků.

Jména pokojských, údržbářů, číš-níků, kuchařů či zřízenců jsem na vi-sačkách neviděl. Koberce odváželo hotelové auto do domácností jednot-l ivých adresátů.

Ríkaií nám, že strana je předobra-zem budoucí společnosti .

* * *

Konečně jsem se rozlouči l s hote-lem, s taháním kufrů a s nepří jemným pocitem, který mne tam neustále pro-následoval. V tak "prof íz lovaném" prostředí jsem ještě nikdy nepraco-val. Ani jsem si je nedovedl nikdy představit.

Tentokrát jsem dal výpověď ze za-městnání já sám. Co tomu předchá-zelo je dost poučné, a nejenom pro mne:

Před krátkým časem mi jeden ze zaměstnánců správy hotelu sděli l, že se už na mne dvakrát vyptávali páno-vé z bezpečnosti . Čekal jsem to a vě-děl, že se bude opakovat známá cere-monie: zavolá mne ředitel, řekne, jsme s vámi spokojeni, ale musíte od nás odejít atd. atd. Stalo se však něco docela j iného. Ředitel mne sice o-pravdu zavolal, ale nečekané mi na-bídl místo, kde bych bral o pár stovek měsíčně víc, bez dř iny a pokořováni před hosty. Nabídka byla lákavá a do-konce jsem o ní vážně zauvažoval. Ale jenom chvi lku, nežli se ve mne ozval instinkt "barevného": Pozor! S největ-ší pravděpodobnost í je to nějaká lest. A taky byla. Původní myšlenka (zřej-mě policejní) byla mazaná. Ale to upatlané provedení?

Ředitel mi tot iž nabídl místo sklad-níka. Medově mi líčil své jakoby po-chopení pro můj věk, zdravotní stav a dokonce mluvil něco o vědomostech atd. Bia, bia... Sklad jsem měl převzít ihned. Ale když jsem se zeptal, kdy udělají předávací inventuru, která je vždy a všude při nástupu nového skladníka nutná a samozřejmá, řekl mi, že to není třeba. Inventuru prý dě-lali před dvěma měsíci, všechno je v pořádku. Skladnice, která odchází a

za níž mám já nastoupit, je prý velmi pečlivé, slušné a poct ivé děvče.

Po tomto projevu už jsem věděl s j istotou, že na mne stavějí boudu. Co říkám boudu - chatrč. Ve skladu tak velkého hotelu jsou evidovány věci za mnoho set tisíc korun. Jen v samot-ném skladu za víc než mil ión. A za to vše bych musel nést hmotnou odpo-vědnost. Jakou? V jaké výši? To bych se určitě zakrátko dověděl u soudu při hlavním přelíčeni. Věc průhledná jako oukrop. Nabídku jsem odmít l a hned si také slíbil, že budu varovat všechny své známé, stejně postižené kamarády: Neberte nikde práci, kde na vás chtějí tzv. hmotnou odpověd-nost. J e t o finta. Po l ic iezméni la tak t i -ku. Bude nás teď zavírat jako manka-ře, zloděje a kr iminálníky.

Pan ředitel se po mém odmítnutí rozčíli l. Řekl, že když nepůjdu do skladu, tak prý v hotelu p r o m n e nemá j inou práci. B y l t o o d n ě h o p o k u s m n e přece jen nachytat a tím splnit slib, který dal pol ici i . On dal slib, já dal vý-pověď.

Poslední den v hotelu jsem odpra-coval jako výtahář na noční směně. Dopravi l jsem pár hostů do pokoje. Mezitím jsem si četl zajímavou, ob-sáhlou studii Františka Kautmanna o Kafkovi, která koluje jako samizdat a vyjde prý v Petlici.

Bylo po půlnoci , když mne z nejho-řejšího poschodí upozorni l signál, abych tam přijel. Přivolal mne vrchní z baru. Do výtahu mí naložil dva gene-rály. Oba byli namol. Starší, t lustší a menší z nich, který měl na rameni o jednu hvězdičku víc, vešel do výtahu první. Šel pořád dál. jakoby kráčel ně-jakou chodbou. Vrazil do protější stěny, prašti l se do hlavy a upadl. Je-ho kolega mu chtěl pomoci, ale jak se sehnul, upadl taky.Scéna j a k z G o g o -la. Na zemi se v prachu válející lampa-sáci se př iblble smáli a marně se sna-žili vstát. Ve snaze je zvednout jsem jednomu z nich šlápl na ruku. Začal řvát, že mu stojím na noze. Obával jsem se, že zaneřádí výtah a já to budu muset po nich uklízet. Sjel jsem proto s nimi rychle dolů do přízemí. Spolu s nočním vrátným jsme je s velkou ná-mahou dostali smykem před hotel na chodník. Měli jsme štěstí. V té chvíl i jel kolem taxík. Napadlo mne poslat zválené a s pomačkanou státní bižu-terií vyzdobené hrdiny někam mimo Prahu. Taxikář i jsem proto řekl, že si pánové přejí jet do Kar lových Varů. Mladší a větší z generálů s e t o h o c h o -pil a blábolivě vykřikoval, že prý Kar-lovy Vary už několik let neviděl a že si dá plzeň v Puppu.

Taxikář byl rád takovému ritu. jaké nemá každý den. Pojisti l se však tím. že chtěl na generálovi zálohu tisíc ko-run a konečné vyúčtováni, že udělají ve Varech. Generál vytáhl svazek pě-tistovek, (na štábu asi brali nějaké zvláštní kolaborné). dal taxikáři tři.

5

(To je víc než můj měsíční plat.) Vrát-ný dostal od taxikáře stovku. Rozděli l se se mnou.

Když jsem se vrátil do kabiny výta-hu, ležela na podlaze generálská bri-gadýrka. V tom fof ru jsme si jí ani ne-všimli. Chtěl jsem si ji nechat na pa-mátku z hotelu, ale dal jsem ji dnes Jirkovi. Má unikátní sbírku naprosto nepot řebných blbostí. U něho je na pravém místě.

* * •

Překvapivé setkání se Stal inovým uchem přeměněným v květináč mi p ř ipomně lo spisovatele Jana Pro-cházku. Seděli jsme spolu jednou U zapl ivaných. Jak se ten podnik ve skutečnost i jmenuje, nevím. Procház-ka se tehdy vráti l z Kuby, kam ho po-zvali k natáčení nějakého f i lmu. Podle jeho slov: sračky.

Vyprávěl mi, jak se vlastně stal spi-sovatelem. Bylo to v čase, kdy praco-val na sekretar iátu CSM v zeměděl-ském oddělení. On - selský synek z Moravy, byl snad jediný, kdo tam o zemědělství něco věděl. Jeho vedou-cím byl tehdy František Klíma, vyuče-ný krejčí. V té době, stejně jako před tím i potom, "organizoval " ÚV CSM různé akce. Snad ani jedna nevedla k něčemu k loudnému. Mladá fronta

všemožně a kdekoho "mobi l izovala". Akc i pro zakládání většího množ-

ství inzerovala tehdy č lánkem s t i tul-kem, který považuji dodnes za jeden z nejkrásnějších a nejpříhodnějších: Co svazák, to kupka hnoje.

Bylo před plenárním zasedáním ÚV ČSM a každý zaměstnanec sekreta-riátu musel napsat zprávu o tom, co se kde děje. Jan Procházka popsal v epické šíři i délce, jak úspěšně se činí svazáci v jakýchsi Kotěhůlkách. Ve zprávě uvedl mnoho konkrétních jmen, čísel a výsledků vy jádřených v hektarech a tunách. Jeho zpráva by-la tak "k ladná", že se stala hlavním obsahem referátu zasedání Slouži la jako důkaz "správného pochopení , pol i t ického přístupu i budovatelské-ho nadšení" svazáků na vesnici, kteří pod vedením KSČ atd. atd.

Druhý den se dveře u Jana Pro-cházky netrhly. Redaktoř i z Mladé fronty, z dalších deníků a rozhlasu chtěl i psát a vysílat reportáže z této pozoruhodné obce, ale nemohl i ji v žádném seznamu ani na mapě najít. A tím to prasklo. Procházka dostal vzá-pětí ze sekretariátu ÚV ČSM vyhazov. A tak se zrodi l další spisovatel...

Tehdy U zapl ivaných přišla řeč i na Stal inův pomník.

Už ani nevím proč. Honza tvrdil, že

je to nejen kýč, ale nejvétší a nejdraž-ší pornograf ie na světě veřejně vysta-vovaná, a že mi ji předvede. Hned jsme se sebrali a šli směrem na Let-nou. Na schodech, které vedly ke Sta-l inovu pomníku, jsme se v jednom místě zastavili. Honza mi řekl, abych se dobře podíval na ženskou, co stála po levici. Podíval jsem se a ustrnul. Skutečně. Její ruka svírala asi ve výši pok lopce za ní stojícího partyzána něco, co mohlo být hlavní samopalu, ale z téhle strany to víc př ipomínalo mohutný mužský úd v plné pohoto-vosti.

Škoda, že jsem si nepořídi l alespoň fotograf i i .

Dvakrát škoda. Kamarád Tonda nám ("co spolu mluvíme") vydělával na pivo. Měl jednu takovou fotograf i i . Antonína Novotného v plavkách, nic-méně - jak měl ve zvyku - s rukama vpředu sepjatýma. Stával tak vždy i oblečený. Říkalo se mu Urukvajec. Za podívání vybíral Tonda poplatek.

Ti cizí vojáci, které občas zahlédnu v ul icích Prahy, mi vždycky znovu při-pomenou dobu před válkou.

Po květnové mobi l izaci v roce 1938 jsme se dobrovolně přihlási l i na opevňovací práce v pohraničí. Otec. obě starší sestry a já s bratrem-dvoj-četem. Doma zůstala jen maminka. My s bratrem jsme tehdy ještě nemě-li žádný osobní průkaz. Bylo nám pat-náct let. Maminka nám proto ušila ja-kési škapulí ře na krk. Do nich nám dala poslední školní vysvědčení a de-set ikorunu. Co kdybychom se někde ztrati l i , co kdyby skutečně vypukla válka...

S opravdovým nadšením jsme od slunka do slunka tahali těžké pytle cementu, míchali beton, káceli stro-my... Večer jsme na půdách u sedláků usínali v seně k smrti unavení, ale s vědomím dobrého činu.

A tehdy, za pár měsíců k nám při je-li. Nadutí, zlí...

Po tř icet i letech, dávno ne chlapec, jsem znovu prožíval podobné nadše-ní a radost. Znovu jsem byl ochotný dělat cokol i a do úmoru...

A znovu se opakovalo to, co už jsem jednou prožil. Zase přišli cizí vo-jáci a poruči l i nám všem, celému ná-rodu, aby si klekl. A pár darebáků me-zi námi nás hlídá, pohlavkuje a nedo-volí, abychom se postavili.

* * *

Dnes jsem odeslal tento dopis:

Pan JUDr. Gustáv Husák generální tajemník, sekretariát UV KSČ Praha 1

Pane generální tajemníku, z dosavadních zkušeností svých i

kamarádů a známých vím, že dopisy Vám adresované "vyř izuj í" v posled-

6

nich letech obvykle příslušníci bez-pečnosti . Použij i proto svých vlast-ních slov co nejméně v očekávání, že pozdější jednání s nimi bude o to stručnější.

Při nedávné návštěvě L. Brežněva v Praze jste v souvislosti se vzpomín-kou na vstup cizích vojsk na naše úze-mí v srpnu šedesátého osmého roku prohlási l : "...znovu oceňujeme inter-nacionální pomoc Sovětského sva-zu... Histor ické rozhodnutí vyjít vstříc nesčetným žádostem českosloven-ských komunis tů i nekomunis tů o záchranu revolučních vymožeností našeho lidu, bylo projevem věrnosti soc ia l i s t i ckému in te rnac iona l i smu, odhodlání společně hájit nedotknu-te lnou věc social ismu. To pomohlo uchránit naši vlast před kontrarevo-lučním zvratem..."

Po tomto projevu vám dal Brežněv vyznamenání.

Avšak tenkrát, koncem srpna 1968, jste na sjezdu KSS v Bratislavě říkal něco docela j iného. Charakterizoval jste poslední události takto: "Tých osem mesiacov vo vývoji našej strany a našich národov je veľké a svetlé ob- dobie."

Dále jste pokračoval: "...vojská pia-t ich socia l is t ických štátov vstúpil i na naše územie. Treba povedať, že ve-dúce orgány našej strany a nášho štá-tu nežiadali o tento vstup, nepozvali ich vojská na naše územie. Prišlo k t rag ickému nedorozumeniu, t ragic-kému nepochopeniu. V tej to súvislos-ti sa nadhadzuje otázka, kto vojská po-zval. Predsedníctvo ÚV KSČ v tú noc, keď prišlo k udalost iam, dalo vyhláse-nie, že ani prezident, ani vláda, ani vedenie strany pozvanie neurobil i . . .

Keď sme o tej to otázke hovori l i , či v Bratislave, či v Prahe, alebo v Moskve, s našimi vedúcimi súdruhmi, každý z členov vedenia KSČSi KSS sa bez vý-nimky čestným slovom zaručoval, že takýto krok neurobi l a že o tom neve-del..."

A při následujícím popisování teh- dejšího jednání v Moskvě jste uvedl: "O ktoré riadné otázky išlo? ...Išlo o odchod vojsk piat ich štátov z nášho územia. Jasná dohoda hovorí, že t ieto vojská majú odísť postupne, ako sa bude situácia konsol idovať. Kto čakal niečo iné? Nejde o ročné záležitosti, ide relatívne o k r á t k e o b d o b i e v s ú v i s -losti s normal izáciou u nás... A že to nie všetko už dnes, už v tuto chv í ľu? Uvažujme reálne, triezvo. Perspektíva n ieko ľkých mesiacov je predsa reál-na perspektíva."

A nakonec jste řekl známá a památ- ná slova: "Ja stojím p lneza Dubčeko- vou koncepciou, bol som pri jej tvor-be, ja ho budem plne podporovať, alebo s ním budem stáť, alebo odí-dem..."

Před léty jste tedy takto odpověděl na of ic iální tvrzení adresované z Moskvy světu, že vojska pěti zemí k nám vstoupi la z noci 21. srpna na po-zvání s t ranických a vládních činitelů.

Dnes však hovoříte o "nesčetných žá-dostech komunis tů a nekomunis tů" .

Já vím, pane Husáku, čo bolo, to bolo. Terazky ste generálným...

František Vaněček Maříkova 2 Praha 6 - Petřiny * * *

Pošta mi doruči la pozvánku na ško-lení cé ó. Civilní obrany. Nešel jsem tam. Čím foůř vypadá naše hospodář-ství, tím víč se u nás haraší zbraněmi a straší válkou. Člověk si p ř ipadá jako ve vojenském táboře.

Z rádia, z televize, z novin se napo-řád ozývají výrazy jako na vojenském cvičišti. Neustále se bojuje. Svádějí se bitvy o zrno, o cukrovku, o brambory, o uhlí, o splnění plánu. Bojuje se proti nepřízni počasí, prot i zmetkům, prot i přesčasům, proti chart istům... Zkrát-ka co den a hodina, plá Českosloven-sko podle sovětského vzoru v jediné bitvě, o níž se už mnoho let musí zpí-vat, že je bi tvou poslední...

Scházím se občas s někol ika přáte-li, z nichž někteří byli a pár j ich ještě zůstalo důjstojníky v záloze. Kádrově závadní byli po okupaci degradováni na vojíny v záloze k velké závisti těch, kterým "čest být důsto jn íkem" zůsta-la. Ti musí totiž teď docházet nejen na cvičení, ale i na doškolování, které pro ně měsíčně organizuje okresní velitelství'. Jeden z nich, protože umí dobře německy, byl nyní povýšen na nadporučíka a byl zařazen do funkce tzv. koř istního důstojníka. V soused-ním Polsku se prý zase vybráni důs-tojníci učí dánsky. Stěží lze někomu namluvit, že jsou to zrovna Dánové, kteří se chystají přepadnout Polsko.

Sousedky, starší paní, jsem se ze-ptal, jaké to školení CO bylo. Jakýsi plukovník je prý strašil tím, že až tí zlí imperial ist i rozbijí přehrady na Vlta-

PAVEt. TAUSSIG

vě, tak voda stoupne až ke kopytům koně na Václaváku. Paní k tomu do-dala, že si není jistá, ale že se jí zdálo, že tomu oficírovi šplouchala voda na maják.

* * *

Ráno mne upozorni l soused, že mám u žigulíka prázdné dvě gumy. Auto stálo na ulici před našimi okny. Zprvu jsem myslel, že někdo z k luko-viny povoli l venti lky. Ty však byly v pořádku. V opravně zjisti l i , že mám v obou pneumat ikách pět děr. Bohouš, málokdy střízlivý opravář, komento-val svůj objev: "Člověče, ty buď musíš bejt pěkná veš anebo moc fajn chlap, ale nic mezi tím. Co děláš?" Když jsem mu pověděl, že topím, zařadil mě do druhé kategorie a zato prý oprava bude na počkání.

Svou práci doprovázel přednáškou. Má encyklopedické znalost i z pře-mnohých oborů. Asi před půl rokem, mne poučoval o díle Františka Ladi-slava Čelakovského. Tvrdi l , že byl vlastně jeden z prvních našich socio-logů. J indy mi zase maloval křídou na podlahu poučky z aerodynamiky.

Ani nevím, čím byl, než skonči l v opravné. Vydělává teď spousty peněz na "vš imném", o které si říká s na-prostou samozřejmostí. Pochybuj i však, že sem šel d o b r o v o l n ě a ž e j e ta-dy rád.

Tentokrát spusti l o pr inc ipech řím-ského práva. Řeč doprovázel latin-skými citáty, které hned překládal a vysvětloval. Výklad kontrastoval s po-hledem na jeho ruce. Pracuje bez ochranných rukavic. Ruce má ztvrdlé jako podešev s h luboko zapuštěnou špínou, která se už snad nedá ani umýt.

Bez přechodu se najednou dostal z teorie do praxe: "Nediv se. že ti něja-ký hajzlík pneumat iky propíchal. Do-stal rozkaz, aby tě v noci hlídal, jestl i

7

PAVEL TAUSSIG

neděláš něco prot i panstvu. Chodí kolem obydlí , mrzne, chce se mu spát, bolí ho nohy a já nevím, co všechno ho otravuje, a ty si zatím pěk-ně hovíš v kanafasu. To by nasralo každýho. A tak se na další s lužbu vy-zbroj í aspoň ševcovským sídlem a ze vzteku ti pneumat iky propíchne. Je to lauzr, to se ví. Buď rád, že ti auto ne-ukradl a někde nezapáli l . I to dělají. Vím o tom."

Když skonči l , řekl si o tři koruny, aby prý nevypadal jako blbec dobro-děj.

* * *

Už přes půl roku nám nejdete lefon. Nemáme samostatné číslo. Náš apa-rát je zapojen do tzv. série, takže spo-lu s námi odnášejí zásah státní bez-pečnost i další nájemníci domu. Vědí, že jen kvůli nám, ale ještě se nestalo, aby nám dali znát, že jsou na nás roz-trpčeni . Je j im jasné, o co jde, a tak je-j i ch rozmrzelost míří j inam.

Kamarád Vašek, který bydlí na dru-hém konci Prahy, je na tom stejně. V jeho případě však estébáci vystoupi l i dokonce z anonymi ty . Když si jeho sousedé písemně stěžovali na správě spojů, přišlí stížnost vyřizovat fízlové. fiekli ná jemníkům, že telefony nebu-dou zapnuty do té doby, dokud se budou přátelit s Vaškem. Přepočítal i se však. Vaškovi sousedé mu to přišl i hned říct a dali najevo, že kvůli telefo-nu se s ním nerozkmotří .

* * *

Po dva roky organizuje Dagmara u nás v bytě soukromé semináře k růz-ným tématům. Při prvním setkání jsme měli zvlášť slavnostní náladu. Připi l i j sme si, jako bychom oslavova-li něčí narozeniny. Nápad, který nyní prakt iku jeme pokaždé. I včera. Čert n ikdy nespí a slavit narozeniny snad u nás zatím nikdo nezakázal.

Nesvoláváme se telefonem. Ne-scházíme se pravidelně. Nemluvíme o tom v bytech, kdes i nejsmej ist í , zda v n ich není odposlech. Bylo by nám lí-to, kdyby s e o v ě c i dozvěděla po l ic iea naše setkání znemožňovala, tak jak to dělá j inde. A pak je t řeba chráni t l idi, především ty, kteří nejsou signatář i Charty 77.

Včera se nás sešlo dvacet. Náš byt praskal ve švech.

* * *

Kupuj te hřebeny! Nastala všivá doba. (Jedno z hesel v Praze po 21. srpnu 68!)

V posledním desetiletí se u nás roz-množi ly , kromě p řemnohých dvou-nohých příživníku v civi lu i v uni for-mách, také vši. Slova sovětských vo-ják ů, kteří v prvních dnech okupace v osmašedesátém pohrdavě říkali, že do vyrovnání kul turní úrovně s je j ich zemí nám chybí odvšivovací stanice, nebyla - jak se ukazuje - neoprávně-

ná. Chtělo to jen pár roků normal iza-ce.

Od té doby se u nás vši staly samo-zřejmostí. Je j ich existence je sice ve-řejným, ale přesto státním ta jem-stvím, o kterém se ciz ina nesmí do-zvědět. Tak jako o mnoha všeobecně známých, ale za to jakoby neexistují-cích věcech. Z internacionálních dů-vodů je napřík lad pochopi te lné, že všude a ve všem škrtá t iskový dohled slovíčka "rus" a nebo "šváb". I když tato zvířátka z mnohých domácnost í n ikdy nezmizela.

Teď jde však o vši. Pedagogové, zdravotní personál, rodiče, ale i pře-mnohé babičky vidí často vešky po-prvé ve svém životě. Dočkal i se této podívané až v reálném social ismu.

Většina rodičů je vyděšena. Děti však nikol i . U koho se vši objeví, ne-musí do školy. Zůstává doma. Mezi hraním a zábavou si my je vlasy a drh-ne hlavu, k závisti a obdivu svých spo-lužáků a sourozenců, kteří do školy musí chodi t dál. Inspirováni příklady starších, rozšířil i je j ich po tomc i běž-ný a mnohost ranný, v Čechách stále vzkvétající, černý obchod o další odvětví. Za jednu veš prodanou pod lavici (všimněme si důsledné nápo-doby zvyklostí dospělých s prodejem pod pultem) žádali prodávající ještě před časem "osm ká". Přeloženo do řeči dospělých je to osm korun. Při prodej i více kusů byla sleva. Napří-klad párek vší stával ještě před časem deset až dvanáct korun. Nyní je už la-cinější. Ne, že by ubývalo zájemců. Zboží přibývá. Už není nedostatkové. Jeho vznik už není vázán na dovoz z bratrské země. Už máme vlastníchov, který se rozmnožuje podle př í rodních zákonů a ne podle str iktních, ale tím více zmatených direkt iv RVHP a Stát-ní plánovací komise. Růst jeho počtu není také závislý na tělesné námaze

lidí. A tak se dnes dostane jedna veš v Budějovicích, v Kolíně, ale i na praž-ské Bořislavce nebo Ořechovce za pouhé tři koruny, někdy i za žvýkač-ku. Tu d ruhou do páru, přidávají děti jeden d ruhému jako přívažek.

Někteří dospělí, kteří nesledují po-zorné pol i t ické dění se diví. Ale proč? A čemu? Copak ta malá př ipomínka minulost i na hlavách dětí je něco tak neobvyklého? Nevyslovuj! snad praž-ští místodržící dost jasně odkud a kam vedou republ iku? V pochodo-vém kroku a sezpěvem: "Od minulos-ti spějme zpátky..." kráčí od včerej-ších dn i do doby, kterou prožívali před deseti letími. A kdyby šlo jen o desetiletí. Na té cestě zpět už dopřál ruský car a jeho pražští gubernátor i svým poddaným potkat tol ik jevů a věcí př ipomínaj ících minulost ještě dávnější. I středověké mučen ia šibe-nice pro nevinné lidi.

Tak jakýpak údiv a rozčilování nad nějakým tím parazitem. Konečně, vždyť vši nejsou podle naších zkuše-ností parazitem nejnepří jernnějším.

* * * Dcera potřebovala opravit boty. Šel

jsem tedy do Obuny. Tam však byla d louhá fronta a navíc cedulka: Opra-vy do odvolání nebereme! Vydávali jen opravené boty. Kdy budou zase při j ímat, nevěděli. Na cestě zpět jsem potkal Karla. Známe se léta. Když sly-šel, jak jsem dopadl, vysmál se mi: "Naivko! Jestli máš dvacet korun, tak mí je dej a počkej na mne v hospodě!"

Než jsem stačil vypít pivo, byl Karel zpět i s opravenými botami. Vše krát-ce vysvětl i l : "Brácho, já nechodím do prodejny. A vůbec tam n ikoho ne-znám. Jdu vždy jen na dvůr, zaklepu na okno dílny, od tud se vysune něčí ruka a já jí dám peníze a boty. Chvi lku počkám... Je to tak jednodušší, rych-lejší a levnější..."

8

Ještě než jsme se spolu rozlouči l i , přišel k našemu stolu jakýsi člověk. Nakloni l se nad Karla a šeptal mu, že staví a potřebuje hobru. Karel se jen krátce zeptal: "Kol ik?"

"Asi tak osmnáct, dvacet metrů." Karel k němu ani nepozvedl oči:

"Mi lý pane, já nejsem hokynář, až bu-dete chtít plné auto, tak při jďte..."

* * *

Dopravní vyhláška byla dop lněnao nové ustanovení. Pokud totiž jedou straničtí nebo vládní činitelé, pak mají na ulici přednost přede všemi vozidly, tzv. absolutní přednost v jízdě. I před požárníky a sanitkami. Dnes k večeru jsem se přesvědčil, že to naši šlechtici reálsocial ismu myslí doopravdy. Jel jsem d o m ů z Václaváku doDe jv icv íce než dvě hodiny. Kolona panských aut zdržela tisíce lidí, kteří jeli z práce do-mů. Připadal jsem si jako v Indii. Naši čini telé se stávají dopravní překážkou jako tam posvátné krávy.

* * *

Pozval mne na pár deci vína známý historik. Podivil jsem se. Vím o něm, že už má pár let h luboko do kapsy. Z ústavu, kde dělal, ho vyhodi l i hned v devětašedesátém. Dlouho marně sháněl zaměstnání v oboru. Nakonec byl rád, že ho vzali jako dělníka do skladu. Hned v prvních dnech mu po-ruči l i jezdit s ještěrkou. Dopadlo to hrozné. Rozmlát i l vrata u haly, ještěr-ku a ještě si zlámal nohu. Teď už mu práce skladníka nedělá starosti. Za-učil se, ale nezvykl si.

Když jsme si sedli a on objednal ví-no, začal mi líčit, "jak chudý chlapec ke štěstí přišel". Přivydělal si právě pět tisíc korun, a to ne poprvé. Samo-zřejmě, že ne ve skladu. Tam bere tak nanejvýš šestnáct set. Píše disertační práce za jiné. Za čtyři , za pět tisíc. Do-ma však nemůže. Mají malý byt. Dce-ra se vdala, už má dvě malé děti a stá-le bydlí u rodičů. V zaměstnání psát také nemůže, tam na to není čas. Tak píše po večerech v domovní prádelně, když zrovna nikdo nepere. Má ještětř i objednávky dopředu a další v dohle-du. Nepíše však každému. Vybírá si jen takové "zákazníky", kteří to mají kádrové tak dobré, že by udělal i dok-torát, i kdyby opsal čítanku.

Uvědomuje si, že je to nesolidní, a ví, že s vědou to nemá nic společné-ho. Ale co je dnes u nás sol idní a kde je nějaké vědy u nás konec? "Podívej se," řekl mi, "když dali doktorát mini-strovi Vondruškovi za jakési hlášeni, či zprávu o zkušenostech ze stranické práce ul ičních organizací KSČ ve Ve-selí nad Lužnicí a když uděli l i dokto-rát košickému Rigovi, který nemá do-končenou ani měšťanku, když rozdá-vají akademické t i tuly, jako by šlo o housky, tak mne svědomí netrápí. Na-píši pár desítek stránek na nějaké té-ma v logickém sledu. I t o j e p r o n ě n ě -co jako zázrak. Důležité při tom je, aby to zase nebylo příliš teoret ické a tím podezřelé."

Návrh na změnu neprošel Z dobře in formovaných kruhů v Praze došla zpráva, že označení "Alej čes-

kých exulantů" zůstane i nadále zachováno beze změny. Návrh základní orga-nizace KSČ jednoho okrsku Veřejné bezpečnost i změnit výše uvedené jméno - - "Alej českých exulantů kerýs i upravil i poměr" byl zamítnut s odůvodněním, na že j iní exulant i nemají tak jako tak příležitost se do Ruzyně podívat.

Nakonec jsem mu dal za pravdu.

V rádiu mluvi l B i ľak. Chtěl jsem ho vypnout, ale nakonec jsem se roz-hodl, že vyslechnu alespoň pár vět. Dokonce jsem si připravil tužku a pa-pír. Co kdyby řekl něco zajímavého, nějakou pozoruhodnou lež. Čekal jsem zbytečně. Spoustu frází nepo-skvrnil ani jednou myšlenkou. Po-slouchal jsem ho a ruka mi samovol-ně pomalu psala: Blablabla...

Žvanil také něco o kultuře... Nad stolem mi visí pěkný graf ický

list k Novému roku. Kamarád výtvar-ník na něm použil jako mot to slova W. Shakespeara:

...a u t loukáno to, co si lné jest, a umění jak panáčkuje vládě a doktor Blbec káže géniům a lumpové se posmívají pravdě...

Na několik dní k nám při jela kama-rádka ženy. Její maminka bydlí sama na okraj i jedné z j ihočeských vesnic. Nedávno ji v noci probudi l velký ra-chot. Na dvorku jejího stavení stálo nákladní auto a z něho se sypalo na dvůr uhlí. Vyběhla ven, co se děje, a ze tmy ze vynoři l i dva vojáci. Ne naši. Sovětští Hrozně se vylekala.

Ale dopadlo to dobře. Za uhlí chtěl i tř icet korun. Na pivo. Dala j im pade-sát ikorunu spíš ze strachu, než aby přemýšlela o výhodnost i obchodu. Hlavně si přála, aby už byli pryč.

Ráno, když otevřela dveře, našla na prahu ještě tři kila másla. Vystrašená a bezradná utíkala na národní výbor. Odtud j i však tajemník div nevyhodi l . Nechtěl ani slyšet, co se jí stalo. A hlavně jí nařizoval, aby n ikomu nic neříkala.

Dnes jsem tuto př íhodu vyprávěl Karlovi. Smál se a hned nabízel. Ne-chceš benzín za dvě, tři koruny litr, kůži medvěda za osm set, dalekohled za dvacku... ? Řeknu ti. kde to dosta-neš. A jmenoval obec nedaleko Pra-hy, kam pravidelně dojíždějí sovětští vojáci s jedním staršinou. Na polní cestě, za s todolou jednoho stavení, prodávají kdeco. Všechno, co se dá ukrást v kasárnách. Cement, hřebíky, prkna, žárovky, benzín, máslo, i ty ků-že z medvědů...

A tak se pomalu do Evropy stěhuje Asie. Z j iného kraie ¡iný mrav. Horší však je, že pomalu ale j istě "meta-stázuje" u nás do všeho, a nejen černý trh. Q

* * *

* * *

9

Zajímavosti ze světa Ota Ulč

Osvoboditelé Knihu "The L ibera tors" (vydal W.

W. Nor ton . 1981) pod pseudonymem Vik tor Suvorov napsal sovětský dů-stojník, jenž po účasti na in ternac io-nální pomoc i Českos lovensku v r. 1968 projevi l nedostatek nadšení na účast i na dalších in ternac ioná ln ích pomoc ích , podař i lo se mu zběhnou t na naši, histor i í odepsanou část svě-ta, napsal pak knihu, jež rozhodně stojí za přečtení a produmání .

"Jak jsem se stal osvobod i te lem" , rozkošně nazval úvod někdejší pra-covník na ukra j inském ko lchozu. Oblas tn í s t ran ické vedení tot iž naří-d i lo soc ia l i s t i ckou nadprodukc i hno-jiv. Chemička nadvyrob i la , Strana po-ruč i la ko l chozům odvézt cenný dar, s topadesát tun mater iá lu na ko lchoz, a rych le ať si to odvezou, vyprázdn i t tovární kádě, v ponděl í musí j iž zas s louž i t zák ladn ímu pět i le tému plánu. Au to rův ko lchoz, m n o h o verst vzdá-lený, měl k d ispoz ic i jen jedno voz id-lo, a j iné ko lchozy na tom neby ly lépe. N ikdy b y c h o m nezvládl i desítky cest z továrny domů, n icméně jsme úkol zastali, nashromáždi l i j sme se, jeden vůz za d ruhým, načerpal i nám, odfa j f -koval i nás, odje l i j sme ze svahu vedle k Dněpru , vyvrh l i výsledek socia l is-t i ckého u m u a snažení, a šup rych le zpátky znovu do f ronty . Ko loběh byl něko l ik rá t opakován. N ikdy bych ne-věři l , kol ik ryb přechovávala tato na-še h is tor ická řeka, př iznal autor př i poh ledu na o t rávenou hladinu, p lnou p laca tých obětí .

N icméně vědecký plán spo lupráce města a venkova splněn. Au to r odje l s pos lední dávkou domů, místo druž-stevní ro le j í nasákl svůj záhumenek, cosi se však ve veležírné černozemi zvr t lo a záhumenek neporod i l . Neu-rodí- l i se na souk romém, družstevní ro lník aby též zahynu l . A navíc je po-lonevolník, bez práva cestovat, v ho-telu se usídl i t , nevěstu si najít ve měs-tě. A pak mu tedy zašel záhumenek . N icméně, jíst se musí. Zby la dvě řeše-ní, st ravu poskytu j íc í k r iminá l nebo armáda. Rozhodl se pro armádu.

Analy t ik se zá jmem o tř ídní d is t ink-ce nechť nah lédne k lampasákům. Čištění výka lů na luxusním le tohrád-ku velegenerála Jakubovského. Man-želka zabalená do vzácných kožešin krutě sprdává př idě lené čistící kadety a udě lu je j im extra t resty s au to r i tou po ln ích t r ibunálů.

A doč í táme se e lementární pravdu, jež un iká m n o h ý m západním profe-so rským dumate lům o komun is t i c -kých způsobech: Uskutečnění k o m u -n ismu by nejvíc ubl íž i lo těm, kdo jsou p laceni za jeho uskutečňování .

Újezdní ta jemník Strany, prosím Vas, ten už si n i rvánu povybudova l - s dá-čou, l imuzínami, šoféry, příděly, pr i -v i legovanými úděly, kaviárem a šam-paňským. a ten že by dycht i l po pový-šení chát ry směrem k nirváně, kde on si už leta lebedi? Najděte j ednoho je-d iného pracovníka aparátu, jenž baží o odst ranění privi legií, chce se t lači t na pláži s obyče jným č lověčenstvem! Aby mu vulgární proletar iát pošlapal tu l ipány na nomenk la tu rn ích záho-nech? Jen si tenhle komun ismus nechte, vycpat se jděte.

Surovov, j iž důsto jník , př idělen je k lítačce. Za večer nu tno lapit šedesát prov in i lců , tedy j ednoho za osm mi-nut. Norma je norma, soc ia l is t ická spravedlnost je soc ia l is t ická spra-vedlnost. A každý-si to odskáče. Je-den z knof l íků na blůze je pootočen, srp a k ladivo nemíří k výšinám, na-opak se sklání, tedy provinění, a užse vojáček veze. Důsto jn íc i mají rozká-záno nosit hnědé rukavice, jež však v Sovětském svazu nejsou k sehnání. Nosí tudíž sehnate lné černé rukavice. Patroluj ící Suvorov musí prov in i l ce trestat, neboť musí plni t t restní kvótu. Po je j ím splnění a mírném překročení patro ly přehlíží ožra ly a skutečné prov in i lce.

T rad ice svatého Potémkina: V oče-kávání návštěvy maršála Grečka v Se-verodv insku, vel i telství severní f lo t i ly se rozhodlo zkrášl i t pobřežní útesy. Matrosové tedy natřel i dvacet k i lo-metrů terénu šedivou barvou, zásoby och ranného nátěru prot i rzi tak byly vyčerpány na rok. K návštěvě j i ných maršálů vojska natírala vyprah lou trávu na zeleno. K padesátým osla-vám Vf iSR v r. 1967 se pořádaly mno-hé přehl ídky vo jenské zdatnost i . Pro

SRPEN 1968 - VÝKLADNÍ SKAINÉ V LIBERCI

potěchu po l i tbyra a spřá te lených za-hran ičních pozorovate lů se shromáž-di lo 5.187 tanků u Dněpru, aby řeku nikol iv přejely, ale podjely. A vskutku, operace se naprosto zdaři la, ani je-den tank neuvízl v bahně. Uvíznout tot iž nemohl . Někol ik měsíců t isíce vo jáků k ladlo statisíce tun kovového mater iálu, vyráběj íce tak podvodní , podvodn íckou si ln ic i , s bar iérami po obou stranách. Efekty ovšem nejsou zadarmo: kol ik se asi m o h l o vyrob i t osobních au tomob i lů v hodnotě tan-ků, pon ičených na tehdejších pará-dách, p ř ipomíná autor. Tank je vele-těžké, snadno opot řebovate lné zvíře, ž ivotnost typu T-55 je pouhých 500 hod in j ízdy. Suvorovova 38. armáda j ich za účelem oslavování zniči la 1285. Další armády nič i ly další tisí-covky.

Leč parády jsou v obl ibě. A rmádn í generál Jepišev, náčelník Hlavní po-l i t ické správy, byl koncem šedesá-tých let j iž natol ik sk lerot ický, že mís-to dvacet i stran s lavnostního textu j ich přečet l č tyř icet . Štáb mu tot iž omý lem podal s or ig iná lem i kopi i , Jepišev tedy text zopakoval , zopako-vání nepostřehl . Ve funkc i vydržel ještě m n o h o let.

V jub i le jn ím roce 1967 doš lo též k válce na St ředním východě. Tisíce ži-dovských tanků zn ičeno v j ednom dni, radovalo se sovětské důs to jn ic -tvo. Jenže graduálně, místo zn ičené-ho Izraele, se sdělovací p ros t ředky začaly zmiňovat o Izrael i -agresorovi . V kasárnách není k d ispozic i mapa. Důsto jn íc i se vypravi l i d o ško ly vypů j -šit g lobus a hned s e j i m u l e v i l o - v š a k pokrokov í Arabové tuh le mizernou tečku snadno vymažou.

Západní Ukraj ina, karpatská f ron-ta, srpen 1968:

"Mysl i te , že to naše vedení má jed-noduché? Češi nám nedávají žádný důvod, a b y c h o m je přišl i ochrán i t . An i jeden komun is ta ještě nebyl za-bit, ani j ednoho čekis tu nepověsi l i na lucernu. Není tam nikdo, od koho l id ochraňova t " (str. 153).

Pol i t ič t í důsto jn íc i láteři l i . Že Češi zruši l i cenzuru, buržoázn i ideo log ie se valí zemí, pohlt í ji, a hrozí ce lému soc ia l is t ickému táboru. "Špatné pří-k lady jsou vysoce nakažl ivé, soud ru -zi."

Ins t rukce k A K C I DUNAJ : "Bí lý pruh je rozpoznávacím znamením pro naše a spo jenecké branné síly. Všechno bitevní vybavení sovětského a spo jeneckého původu, neoznačené bí lým pruhem, nu tno neutral izovat, pokud možno bez výstřelu. Tanky a ostatní bi tevní vybaveni bez bí lého pruhu, jež by se postavi ly na odpor , je nu tno okamži tě znič i t , k akci netře-ba souhlasu vyššího velitelství. V pří-padě kontak tu s j edno tkami N A T O okamži tě zastavte a stří lejte pouze po obdržen i rozkazu" (str 158).

10

Okamži tě zastřel i t kohoko l iv , kdo by se pokus i l o zběhnut í na Západ ne-bo k j edno tkám bez bí lého pruhu.

Do tanků k Suvorovov i , jakož i k os ta tn ím vel i te lům, př isedl i S T U K A Č I - udavači , kon f iden t i kon t ra rozvědky , s př íkazem vel i tele zastřel i t , pokud by se rozjel nesprávným směrem.

Dvanáct divizí se da lo do p o h y b u po úzké prašné si lnicí k českos loven-ské hranic i . S tovky vadných tanků a j i ných vozidel se vším super ta jným komun i kačn ím zařízením svrženo do př íkopů.

Dvě překvapení. 1. Výbo rné j íd lo v po ln ích kant inách, made in USA a ji-ných kap i ta l i s t i ckých zemích; sovět-ská je jen vodka. 2. Naprosto nevýbor-né přivítání osvobozovaného lidu. Hází po nás kamení, shn i lá vejce a rajská jabl íčka, nadávají nám. Mužstvo v Su-vorovově rotě nechápe.

Záž i tky majora Žurav leva od 508. p r ů z k u m n é h o p raporu šesté gardové motor izované divize: V Praze se vy-zná pos lepu. Jeho prapor ztrávi l č tyř i měsíce s tud iem map a mode lů hlavní-ho města. K d ispoz ic i měl fo togra f i i každ ičké pražské kř ižovatky. Dvacet důs to jn íku praporu pods toup i l o ge-nerální zkoušku ve fo rmě tur is t ické-ho zá jezdu do Prahy, vyh l ídkový au-tobus je vozi l po trase, již brzo absol -vují v j iné funkc i .

Žuravlev obsadi l banku, blíží se tanky bez štráfu, st ře lba v poslední chví l i odvrácena: n iko l iv kont rarevo-luc ionář i , ale mo lodc i od pětat ř icáté moto r i zované divize. Došla j im bíiá barva, vysvět l i l i .

A do jde k hádání. Žurav lev ukazuje rozkaz podepsaný generá l -ma jo rem C h o m j a k o v e m , šéfem štábu dvacáté gardové armády. "Zde mám být !"

Vel i te l od pěta t ř icá tn íků rozbalu je rozkaz podepsaný týmž generá lem a př idě lu j íc ím ho tamtéž.

Chom jakov se splet l . Na mostě po sobě střílí tanky téže

Sovětské armády. Jeden tankový pluk zcela minu l Prahu, nenašel ji. J iné j edno tky omy lem dovandrova ly d o cent ra města, nevědouce kudy kam.

"Proč jste př i je l i?" "Vás ochrán i t . " "Len in byl pederast , degenerova-

ný krvežíznívec, rozkazoval stří let dě-ti. Jak to že n ikdy neby l kul t osobnos-ti v Amer i ce? "

" K o m u n i s m u s měl napřed pře-zkoušet Pavlov na psech, a rych le by se by lo z j ist i lo, že se to pro l idi vůbec nehodí . "

"Soudruz i , soudruz i , rozejděte se!" Četař hlásí Žurav levov i , strážci ce-

nin, valut a z la tých prutů , že se k ban-ce blíží dva ozbro jen í Češi.

Zby tečná pohotovos t , však nepř iš l i stří let. Přivezl i nák ladní vůz, napě-chovaný bankovkami .

Žuravlev odmí t l pok lad př i jmout . Pak při jal , ale potvrzení o př í jmu ne-vydal . Ozbro jen í Češi se vzdál i l i .

Jak se doba mění! Však tehdy to byl rok, kdy l id se louč i l s p rs týnky ve

p rospěch Z la tého pok ladu republ iky . Jak by asi po patnáct i letech normal i -zace Češi naloži l i s nák laďákem pe-něz, k n imž se n i kdo nechce hlásit?

"Naši věděl i , že Češi nebudou stří-let. Kdepak, ti ne jsou jako Maďaři . Češi nezvednou prst ve věci vlastní svobody " (str. 178). Kde jsou kontra-revo luc ionář i?

První zář i jové dny , severně od Pra-hy: Průzkumníc i od šesté gardové moto r i zované div ize sehnal i s l ivovic i , je j im veselo. Odhod i l i c igare tu do škopku s hoř lav inou, vzplál a uhoře l jeden motocyk l . Hrozí náhrada ško-dy, t řeba i p rokurá tor , nu tno najít ře-šení. ftešení v nab i f lované bajce o kont ra revo luc ionář ích , př i je l i v m o d -ré škodovce a zákeřně zasáhl i . Hrozí-cí spoušť odvrát i la chrabrá jednotka . Četař Meln ik obdrže l medai l i .

Sovětské a rmádní předp isy neza-kazují požíváni a l koho l i ckých nápo-jů. Obyvate lé menšího českého měs-ta ukázal i cestu k l ihovaru a pobíd l i k vypití . Suvorov posléze objevi l a lko-hol v ch lad ič ích pancéřových vozů.

Českos lovenský lid přestal osvo-bod i te lům spílat. Spíš j ako by je l i to-val. Důsto jn íc i začal i sdílet vážné obavy, vys lovuj íce če rnou d iagnózu: "Demora l i zace j edno tek začala. Jen kdyby aspoň ti Češi začal i na nás stří-let!" (str. 190).

Veteráni osobozovací akce v Ma-ďarsku r. 1956 potvrzoval i , že nepřá-te lská stře lba výborně utužovala mo-rálku.

Vojáci ze jména ruské národnost i byl i zmateni . Není v lastně kont rare-vo luce dobrá věc? Posmatr i , j akou tady mají ž ivotní úroveň! T o je musí-me osvobod i t , aby byl i tak chudí jako my?

In fekce postupovala. Dvacátá gar-dová armáda, nejel i tnější sovětský Utvař v d ě l n i c k o - r o l n i c k é m Německu , se natol ik rozklíži l , že k posádce v Bernau u Ber l ína se vrát i l jen štáb a vyšší důsto jn íc i . Mladší důs to jn íky a mužstvo pro j is to tu převelel i k č ínské hranic i .

Říjen 1968, zpět na sovětském Úze-mí u Mukačeva: Mladíček se pokus i l utéct za hranice, neuspěl , po t řech měsících h ladovění se vrát i l k útvaru.

A zatím co před nas toupenou jed-no tkou o t rhaný navrát i lec nas louchá důsto jn íkov i č touc ímu ortel, zezeadu se blíží měkce našlapuj ící major KGB s napřaženou pistol í . "A odsuzu je se k smr t i , " vys loveno je a ku le už letí. Vý-chovného cíle dosaženo.

Vo jenské ko leg ium Nejvyššího soudu SSSR odsoud i l o V i k t o r a S u v o -rova k smrt i in absentia, ale s úmys-lem rozsudek kdeko l iv kdyko l iv vyko-nat j akýmko l i v způsobem.

"A le napřed mě musí nají t !" uzavírá autor kn ihu, s př iznáním, že to to jeho obdob í ž ivota mezi t restem smr t i a vý-konem t restu je jeho nejšťastnějším.

"Země, z niž se musí utíkat, nemá vůbec právo někoho coko l iv uč i t . " též poznamena l bývalý rudoarmě jec tan-

kista, autor . Přejeme mu d louhý život a sepsání dalších dob rých a uži teč-ných knih. •

Až přijedete do Kitcheneru, navštivte krajanskou

R E S T A U R A C I M E T R O

164 Victoria Street North, Kitchener, Ontario. Tel.: 743-2720.

Deset druhů řízků a další jídla. Otevřeno sedm dní v týdnu

A n t o n í n B a r t ů n ě k

Colour TV Hi-Fi

Sales. Serv ice 144 Kennedy Rd. S.

B ramp ton , Ont . L6W 3G4 (416) 453-8817

3> H I T A C H I

Prodej JVC Sales

Audio — Video — Service

PAMATUJTE NA ZADNÍ KOLEČKA

K U P T E SI P O Z E M E K N E B O N E M O V I T O S T V K A N A D Ě

Postaráme se i o jeho spravováni.

FRANTIŠEK HEROLD 21 CENTURY, Forest Heights Realty, Ltd. 421 Greenbrook Drive, Kitchener, Ontario

N2M 4K1 Tel.: Bus. (519) 744-7304 nebo 578-8810

nebo 746-1020 Res. (519) 885-1374

11

Miloš Šuchma

K případu kanadského udavače a jeho organizace V srpnovém č. 3/84 Západu jsme

uveřejni l i korespondenci mezi před-sedou kanadské rady asociace Kana-da — SSSR Michaelem Lucasem na jedné straně a Jiřím Syslem, vedou-cím zámořského oddělení Čedoku na straně druhé. Jednalo se o udání na p r ů v o d k y n i S p o r t u r i s t u Na tašu Bayerovou, která nyní po zdaři lém útěku z ČSSR žije s manželem v zá-padním Německu. V tomto čísle uvá-díme zajímavé interview s N. Bayero-vou k je j ímu případu.

O případě se v Kanadě zmíni l nej-autor i tat ivnější kanadský deník The Globe and Mail, který 26. května 1984 uveřejni l na první straně článek Deny-se Horgana pod názvem Czech guide defecfs after protest lodged (Česká průvodkyně utíká po podané stížnos-ti). Článek v podstatě ci tuje obsah dopisů, které The Globe and Mail zís-kal a uvádí poznámky z rozmluvy no-vináře D. Horgana s M. Lucasem a N. Bayerovou. M. Lucas řekl D. Horga-novi, že byl šokován, když mu kanad-ský novinář ukázal kopi i jeho kores-pondence. "To je velmi, velmi nenor-mální a absolutně podivné, protože tento dopis jsem napsal zcela důvěr-ně." O uvažování pana Lucase svědčí i další jeho komentář: "Když se ti sys-tém nezdá, nemáš př i jmout místo ta-kového kal ibru. Kde je kouř, tam je i oheň. Poctivě myšlená chyba nemů-že vyprovokovat útěk." Denys Hor-gan sděli l autorovi tohoto č lánku, že M. Lucas po otištění č lánku utrousi l poznámku, že uveřejněním č lánku udělal chybu, protože mu může ga-rantovat, že nejpozděj i do 3 dnů zjistí toho, kdo důvěrné dopisy odkryl . Ro-dák z Humenného a udavač žijící ve svobodném světě tedy na dálku zařídí potrestání.

3. června vancouverský deník The Vancouver Province uveřejni l výstiž-ně nadepsaný článek What are good friends for? (K čemu jsou dobří přáte-lé?), z pera Ilji Gerola (viz interview s I. Gero lem v č. 4/81), který reaguje na článek The Globe and Mail a v zá-věru charakter izuje předsedu asocia-ce Kanada — SSSR ruským slango-vým výrazem "s tukač" nebol i "prás-kač".

The Globe and Mail se krátce k pří-padu vráti l redakčním č lánkem ze 14. června Doubt without benefit (Po-chyby bez prospěchu), kde čin Luca-se odsuzuje a zmiňuje se rovněž o j i -ných př ík ladech odsouzeníhodného chování j iných naivních Kanaďanů.

Co je asociace Kanada — SSSR a co sleduje? Nebudeme daleko od prav-dy, když řekneme, že je to Pátá kolo-na v Kanadě, prodloužená ruka ko-munis t ické strany Kanady (která v

posledních demokrat ických volbách v Kanadě 4. září 1984 získala zlomek procenta hlasů a její předseda Wil l iam Kashtan v Torontě získal 259 z celko-vého počtu 23 078 hlasů), a tím i Mos-kvy.

Lépe ale bude se přidržet faktů, kte-ré tato organizace demonstrovala při par lamentním slyšení 31. května 1984 (tedy 5 dní po uveřejnění prvého člán-ku v The Globe and Mail) před parla-mentním Stálým výborem zahranič-ních věcí a národní obrany u příleži-tosti diskuse zákona C-32 (založení kanadského Inst i tutu pro meziná-rodní mír a bezpečnost), který byl schválen za pět minut dvanáct jako jedna z posledních akcí odstupující-ho ministerského předsedy P. Tru- deaua.

Asociace Kanada — SSSR je údajně registrovaná nezisková organizace, která vznikla v roce 1970, ačkol i koře-ny této organizace jdou až do roku 1918, např. k výboru Ruce pryč od Ruska (Hands off Russia Committee), který pomáhal mladému sovětskému státu se postavit na nohy (zde je dob-ré si p ř ipomenout Leninovu historku o pletení oprátek). Ústředí asociace Kanada — SSSR je v Torontě (kdo by se rád stal č lenem nebo si chtěl zate-lefonovat, zde je adresa: Canada-USSR Association Inc., Canadian Council, 280 Queen St. W., Toronto, Ont. M5V 2A1, telefon 977-5819, 368-5012, 596-1323). Organizace má 41 odboček po celé Kanadě a asi 4500 členů (a zajisté ještě více nečlenů). Předsedou je náš známý hrdína-udavač Michael Lucas, rodák z Hu-menného.

Při par lamentním slyšení vystupo-vali t i to svědci asociace Kanada — SSSR: pan KuzmaTarasof f , předseda ottawské odbočky a rodák z kanadské-ho Saskatchewanu, na kterého jsou je-ho ruští rodiče jistě hrdi (jeho prarodiče prý pálil i zbraně již v roce 1895 v car-ském Rusku). Je povoláním míro-tvůrce, autor někol ika knih na téma paci f is t ických menšin v Kanadě. V roce 1980 byl fo torepor térem na mos-kevské olympiádě, od roku 1957 byl 6x v SSSR a údajně máš i rokékon tak -ty se "sovětským l idem" včetně pra-covníků sovětského velvyslanectví, sovětského mírového hnutí, společ-nosti Rodina a Ukraj inské společnos-ti.

Druhý svědek, tentokráte anglo-saského jména je Lewis M. Leach, který slouži l v kanadském letectvu během II. světové války, žil 11 let na Novém Zélandě, kde pracoval jako novinář. V SSSR byl údajné jako no-vinář v roce 1981-83, a věnoval se hlavně studiu ústavů a organizací.

Po návratu ze SSSR se stal členem ottawského výkonného výboru asocia-ce Kanada — SSSR a také v zastoupe-ní této organizace řídí celokanadsky předplat i te lskou službu pro sovětské knihy a periodika.

Bylo by velice obšírné popisovat celé slyšení těchto vzácných svědků (čtenáři si celý 28stránkový angl icko-francouzský přepis z 31. května 1984 mohou objednat na adrese: Canadian Government Publishing Centre, Sup- ply and Services, Ottawa, Canada K1A0S9) , přesto se pokusíme čtená-ře seznámit s nejzajímavějšími nápa-dy těchto kanadsko-sovětských mí-rotvůrců.

Hlavní věc, s kterou Kuzma Tara- soff přišel, byl návrh na zřízení "Roz-vojového centra pro dialog Východ-Západ v Kanadě". Předložil detailní návrh včetně obsahové náplně cen-tra, plánování, programu, knihovny, počítačového střediska, výcvikových zařízení, f inancování a nákladů (ma-l ičkost: 7 mi l iónů dolarů na vlastní cent rum a 3 mil ióny dolarů provozní roční rozpočet — vše ovšem z peněz kanadských daňových poplatníků).

Místo výběru je skvělé: rekreační středisko Chateau Montebel lo u Ot-tawy (místo posledního kanadského setkání ministerských předsedů a prezidentů demokrat ických zemí), které by ale muselo být pro ty to účely rozšířeno — prostě taková kanadská Dobříš. Bylo by to podle slov našeho Kuzmy "přátelské místo pro americké a sovětské pracovníky k setkání, kde by se dohromady uvolnil i , jedli, mlu-vili, smáli a poučoval i se o mechanice mírové tvorby na prakt ickézákladně".

Toto jsou organizace, se kterými by podle Kuzmy Tarasoffa Cent rum mě-lo mít hlavně styky: Institut U.S. a kanadských studií v Moskvě (jen tak náhodné se pan Arbatov, šéf institutu, se skupinou expertů objevil den před-tím v kanadském Parlamentě; možná, že propracovaný návrh Tarasoffovi přivezl), Sovětsko-kanadská společ-nost přátelství v Moskvě, Sovětský mírový výbor, Komsomolská organi-zace z Moskvy, ale také Mezinárodní mírová akademie z New Yorku, Ka-nadský mírový výzkumný institut, asociace Kanada — SSSR (pochopi -telně) a řada dalších.

Centrum by mělo mít také za úkol výuku ruského jazyka a sovětských studií.

Cent rum by podle Tarasoffa, jak již bylo zmíněno, mělo být plně kanad-skou vládou f inančně podporované, př i tom ale zcela na vládě nezávislé. Je škoda, že nebylo doporučeno ne-závislé středisko tohoto druhu v Mos-kvě, avšak plně f inancované sovět-

12

skou v ládou. Sovětská vláda by j istě souhlasi la , včetně komun ikace po-mocí satel i tů, jak d o p o r u č u j e Tara- soff.

D ruhý míro tvůrce Lewis Leach po-dal kr i t iku špatné interpretace po jmů l idská práva, mír, bezpečnost , svo-b o d n á s p o l e č n o s t , d e m o k r a c i e , marx ismus- len in ismus atd. Konkré t -ně se zmíni l o zkres leném výk ladu západního t isku na a fghánskou otáz-ku, neštěstí kore jského letadla, kon-t raverz i k o l e m A n d r e j e Sacha ro -va a s i tuaci na moskevském trhu. Jeho výk lad byl bohužel přerušen předsedaj ícím, který řekl, že neaovo-lí, aby urážel pana Sacharova.

Kuzma Tarasof f c i toval také dopis z 9. dubna od min is terského předse-dy P. Trudeaua, j a k o o d p o v ě ď n a jeho dopis ze 13. pros ince 1983. V dopise odstupu j íc í min is terský předseda ří-ká: "K zaj ištění toho, aby Váš uvážl i-vý příspěvek byl správně zvážen, pře-dal jsem Vaše dopo ručen í č in i te lům zabývaj íc ím se zř ízením centra. Vě-řím, že bude možné, aby byla založe-na tvoř ivá a prakt ická inst i tuce, s kte-rou Vy uvažujete."

Naštěstí můžeme čtenáře i n fo rmo-vat, že slyšení neby lo j ednos t rannou záleži tostí myšlenek pánů Tarasof fa a Leache. Někteří č lenové stá lého vý-boru zahran ičn ích věci a národní ob rany podrob i l i Tarasof fa a Leache kon f ron tac i s fakty chování SSSR a osobními zkušenos tmi z poby tu v SSSR, d iamet rá lně rozdí lnými od p ropagand is t i ckých názorů kanad-sko-sovětských mírotvůrců.

Je ovšem škoda, že n ikdo nepouká- zal na č lánek v The Globe and Mail, který vyšel před pěti dny a který jasně d o k u m e n t u j e pravý charakter této o rgan izace č inem jej ího předsedy. K t o m u doš lo až 26. června 1984, kdy před Stá lým výborem vystoup i l po-s lanec Dona ld W. Munro , který řekl: "Bohuže l jsem neby l p ř í tomen slyše-ní 31. května, četl jsem ale výpověď a chtěl bych vy jádř i t své znepoko jení , že skup ina s takovou č innost í má pří-s tup k našemu par lamentn ímu jedná-ní. 26. května toho to roku, právě pět dní před t ím, než se Kanada-SSSR asoc iace objevi la před par lamentn ím výborem, předseda této organ izace Michael Lucas byl jmenován v The Globe and Mail v souvis lost i s.udáním české p růvodkyně tur is tů za to, že v m inu lém roce pro jev i la an t i komun is -t ické smýš lení v Českos lovensku. Po-važuji za neuvěř i te lné, že skup ina s takovou č innost í má př ís tup před tento výbor. Průvodkyn i , která by la udána kanadskou skup inou , Nataše Bayerové, se podař i lo utéci z Česko-s lovenska a požádala o azyl pro sebe a manžela v západním Německu poté, co byla udána. Tato akce byla za na-š imi hran icemi , byla to akce prot i ob -čanu j iné země, způsobená Kanaďa-ny. Považuj i za nes lýchané, že l idé t oho to d ruhu mají pří leži tost před-stoupi t před tento výbor . "

Předsedající Stá lého výboru z 31. května pan D. K i lgour řekl, že mezi dnešními d iváky je zás tupce Česko-s lovenského sdružení v Kanadě, kte-rý neměl možnost podat ev idenci Stá-lému výboru, na d ruhé straně ale jak pan Mun ro podo týká , Kanada-SSSR asociac i by lo dovo leno předstoup i t před ten to výbor. Proto se D. K i lgour domnívá, že poznámka pana M u n r o musí být o f i c iá lně zapro toko lována. Tol ik tedy prozat ím k danému přípa-du.

A co vy, ze jména kanadští čtenář i , o tom soudíte, vy kteří p ravděpodob-ně ži jete v j e d n o m ze 41 míst, kde má-te o d b o č k u t oho to "p ř ík ladného" přá-telství? A co vy ostatní, kteří ži jete v zemích, kde o b d o b n á organizace Lucasů ex is tu je? Necháme doj í t k osudu dalších Nataš Bayerovych? Jedním z řešení je např. založení f inančn ího f ondu obža loby Nataši Bayerové kont ra Lucas a spol. A také co nejvíce in formovat o č innost i té to organizace. Napište svůj názor redak-ci. n

POSELSTVÍ GRÁLU Dílo Abd-ru-shina "VE SVĚTLE PRAVDY' je určeno těm, kteří uváženě a opravdově hledají cestu z bezcilnosti, zmatku a tlaku

dnešni doby. Nezodpovězené otázky; může se člověk vrátit k přírodě a k poznáni jejích zákonů? Je život po smrti? Žili jsme již před timto životem? Toto dílo vysvětlu- , je s nevšední určitosti, hloubkou a prosto-

tou. Osvětluje bezpečnou cestu k uvě-domění si sebe sama, k duchovním

výšinám, po níž smí kráčeti ti, kteři se vědomě podřídí vůli svého Stvořitele.

Pro více informaci se laskavě obraťte na adresy:

PAVEL - ILIANA STAIF P.O. BOX 104 MORGAN, VERMONT 05853 USA

VLADIMÍR - SILVESTRA ZENISEK R.R. No. 1 TRAFALGAR RD. GEORGETOWN, ONT. CANADA L7G 4S4

Výtisky v angličtině, francouzštině, němčině, italštině, portugalštině,

španělštině: GRAIL FOUNDATION OF AMERICA

2081 PARTRIDGE LANE BINGHAMTON, N.Y. 13903, USA

CHCETE SI KOUPIT POZEMEK NEBO DOM V KRÁSNÉM

ONTARIU? Prodá Vám jej

DIMITR NENKOV P.E. OLSEN REALTY 1770 King St. East Kitchener, Ontario Tel.: (519) 579-3570 Res.: (519) 893-7192

Plánujete dovolenou na Floridě?

JASMÍN VILLA MOTEL

801 S. Oceán Blvd. Pompano Beach, Florida 33062

Tel.: (305) 941-7930

Jednoložn icové bytv s kuchyňkou • Pokoje s kuchyňkou • Hote lové poko je s ledničkou • Barevná televize a telefon v každém pokoji • Velký bazén • Pouze 100 m od moře • Kulečník • P ing-pong • SluilTleboard • Barbecue • Obchody a

res taurace nablízku

Těší se na Vás Vaši k ra j ané l .a još a J a n a Naňákov i

POMOZTE ZÍSKAT

PŘEDPLATITELE

Těm, kteři nám získají 3 předplati-tele časopisu Západ, pošleme des-ku Jaroslava Hutky "Pravděpodo-bné vzdálenosti". Ti, kteři si přeji věnovat předplatné časopisu Západ svým přátelům, nechť uvedou adresu nového předplatitele, jakož i jméno dárce a případně text přáni, který zašleme spolu s časopisem. Vhodný dárek k vánocům nebo do nového roku!

VALENTIN MOLPECERES. LL L (MONTREAL) HYNEK ZIKOVSKY. B C L (McGILL). JUDR (PRAGUE)

MOLPECERES, Z I K O V S K Y AVIK AIS AI IORNf> S AI IAW AfnKjAOOS PKAVNItl

225. Noire-Dame Ouest. sune 230 Montreal. Québec. ( anada H2Y I T 4

Těl ( 5 1 4 ) 2 8 2 8 0 5 0 Télex 0 5 5 6 1 2 7 1

13

Interview

Interview s Natašou Bayerovou Západoněmeckě městečko nedale-

ko holandské hranice, poslední srp-nová neděle 1984, hezká štíhlá černo-vláska v červených šatech na červe-ném kole přijela, zajeli jsme si do poklidné Gaststube k popovídáni. Obětí kanadského udavače Lucase — původem z Humenného — se za ZÁ-PAD vyptával Ota Ulč.

Západ: Lidé utíkají na Západ z všelija-kých důvodů; prchá se před kriminá-lem, před tchyni, ale před pokroko-vým kanadským udavačem? To teda je unikátní! Jaký to kanadský žertík! Bauerová: Vidte. Soudruh Michael Lucas, prezident sovětsko-kanadské společnost i , sídlem v Torontu, a tohle se mu povedlo. Z: Zas tak docela se mu to nepovedlo. Vždyť se mu nepodařilo vás dostat za mříže. B: To je pravda, ale od propuštění, pronásledování a př ípadného uvěz-nění jsem si pomohla sama, respekti-ve, vděčím pár statečným l idem — vzdor všem snahám soudruha Luca-se. Z: Samozřejmě, že se v tomto inter-view neobjeví nic, co by pomohlo Lu-casovi a estébákům, a co by ublížilo dobrým lidem, kteří vám pomohli u Čedoku... B: U Čedoku mi n ikdo nepomohl . Z: Ale přece ten Sysel... B: J iř í Sysel, vedoucí oddělení, zabý-vajícího se angl icky mluvícími země-mi, nemluví angl icky, ten nic nezjisti l; resp. neublíži l mi zásluhou své ne-schopnosti. Celý případ předal Sportu-ristu k vyřízení. Z: Proč Sporturistu? Vy jste nedělala pro Čedok? B: Dělala, ale nebyla jsem jím zaměst-nána. Mým zaměstnavatelem byla Pražská in formační služba, oddělení průvodců. A ty si najímal jak Čedok, tak Sportur ist , tak j iné organizace. A ony zájezdy pro mladé Kanaďany měl na starost právě Sportur ist . Tak-že pro to j im Sysel vše předal — ale př i tom kopie veškeré korespondence plus Lucasova udání postoupi l sou-druhu Ondrušovi na Ministerstvu zahraničních věcí s tím, že soudruh Ondruš "př ípad sleduje". Takhle do-slovně. (Pozn. red.: Emil Ondruš je bývalý druhý tajemník Čs. velvysla-nectví v Kanadě.) Z: Už tomu začínám trošku rozumět. Ale než se pustíme do aféry, napřed mi řekněte něco o svém povolání, jak dlouho, co a jak. B: U Pražské in formační s lužby jsem pracovala od roku 1979 do 1983 jako jedna ze šesti průvodců- in tern is tů .

Tedy jako nájemní síla pro tur is t ické zájezdy, kongresy, sympozia. Hlavně jsem dělala ruštinu, němčinu, t rošku též angl ičt inu. A navíc j sme měli asi šest set externistů — důchodce, stu-denty a nezaměstnané ženy v domác-nosti. Z : Jak vás kádrovali, školili, podle spolehlivosti dělili, vaše styky s St B? B: O stycích s StB nic nevím. Nevím, že bychom se s nimi setkávali. Rovněž nás v zaměstnání neděli l i na ty, co povedou návštěvníky z kapi ta l ismu a ty ze social ismu, j ichž bylo ovšem víc. Děli l i nás podle jazykových kvali f ika-cí. Ale když někdo padl do momentá l -ního podezření, tak ho třeba přiděl i l i vý lučně k východním Němcům, a se západními nepřišel do styku. Ale měli jsme školení, každých čtrnáct dní. To nás školi l i l idé z univerzity, například o otázkách jako sovětská pomoc Af-ghánistánu, a vůbec o současných událostech. Však to zejména naše že-ny důchodkyně, ty externistky, doma nesledovaly. Z: Jak často jste dostávala ošemetné, ba provokativní otázky — například o přítomnosti Rusů, o Chartistech? B: Pravidelně. Že všude kolem slyší nadávání lidí na komunisty, a proč že t i to l idé volí jen komunis t ickou stra-nu. Z: Ano, ovšem, jaká to kardinálni otázka... B: Velmi často se ptali na osvobození Československa v roce 1968 — tedy na naše znovuosvobození. To proto, že dostal i brožuru o Praze, kde je o tom kapitola. Z: Řekla jste třeba, že Vasil Biľak si nezaslouží Nobelovu cenu? B: To ne. A leo tázky byly většinou j iné — spíš se ptali, proč v hotelu, kde je-den pokoj na jednu noc stojí sto dola-rů, jsou nefunguj ící záchody, zácho-dy zamčené a na nich cedulka, text mi citoval i , nebo že aspoň není toa let -ní papír. Z: Kolik jste těch turistických zájezdů podnikala, a vzpomínáte si vůbec na zájezdy s těmi Kanaďany, kde jste se měla dopustit velezrádných komen-tářů, jež pak pohnuly kanadského udavače k transatlantické akcí? B: Denně jsem absolvovala jednu okružní j ízdu, která trvá dvě hodiny. A prováděla jsem celkem čtyř i skupi-ny oněch mladých kanadských náv-štěvníků. Byli u nás autobusem, a absolvoval i tucty zemí po Evropě. Do Prahy při jel i ve středu, od osmi večer do deseti obdržel i přednášku o Praze a social ismu, pak se rozprchl i po ba-rech, a ráno v devět hodin jsem je př iopi lé obdržela já, a oni pak po ob-j ížďce Prahou hned pokračoval i smě-

rem na Cínovec, do DDR, aby ještě tentýž den byli v Berlíně. A ti Kanaďa-né dávali tytéž otázky — ptali se na platy, kol ik že si vydělá dělník, uni-verzitní profesor, nebo náš vedoucí oddělení, bývalý prodavač zeleniny. Co že to znamená vstoupit do KSČ. Ptali se na cenzuru, možnost vycesto-vání, jak je to s byty, a platy vůbec. Všem jsem odpovídala. Z: Tak kde bylo vaše zločinné kálení na socialismus? B: Myslím, že jsem odpovídala poct i -vě. Nic jsem nezkreslovala — ale ani nepřikrášlovala. Z; A víte vy konkrétně, kdy jste se mě-ia dopustit ziočinu dle Lucase? B: Nevím, ale domnívám se, že to bylo v případě zájezdu, kde jsem pak už dokonč i la svou roli průvodce po Pra-ze, a s tím autobusem se dál svezla až do Tepl ic, kde jsem měla matku — oni pak pokračoval i do východního Ně-mecka. To jsem ale neseděla u šoféra, ale šla si nahoru sednout ke studen-tům — jezdi l i tot iž dvouposchoďový-mi autobusy — a ti se mě vyptávali a já j im odpovídala, tak jak jsem vám už řekla. Z: Ano. Pokračujme dále po stopě va-šeho zločinu, a pokusu o trest dle po-krokového kanadského funkcionáře Lucase. Detaily jste mi řekla stranou, teď jde o to, abyste mi něco zformulo-vala pro časopis, aby z toho měli ně-jaký užitek naši čtenáři, ale neměli užitek StB a jeho korespondent Lu- cas. B: Tak především: kdyby Lucasova stížnost byla krátká, byla by uspěla. Rovněž nebyl přece problém zjistit, kdo fungoval na zájezdu číslo ISE (to je Sportur ist) M25. Za pět minut to mohl i vědět. Ale když přišlo z Kanady sáhod louhé udání, j istý funkc ionář si mě předvolal, aby se na mě podíval, co jsem za osobu. Zda bych byla schopna na krátkém zájezdu — trvá of ic iá lně dvě hodiny, ale průvodce urči tě nemluví déle než hodinu a půl — mezi in formacemi o palácích a ka-tedrálách vychr l i t tol ik hanobení tak, jak Lucas tvrdi l . Tedy ten funkcionář, člen strany, prosím, došel k závěru, poté co si mě prohlédl, že jsem nor-mální, takže asi nebude normální pan Lucas, navíc z Humenného. O mé cestě autobusem do Tepl ic se nemlu-vilo. Jenže přece ani tam jsem neřekla jed inou lež. Ten funkc ionář se rozčí-lil, že existují takoví padouši, kteří píší t ř ikrát přes oceán, jen aby mohl i zniči t nevinného člověka, představte si! Z: Nedovedu si představit, ale snažím se: padoušstvím příslušníka demo-kratické země, požitníka všech výhod

14

demokratické země, jste se dostala do velmi nebezpečné situace, kde určitě hrozila existenční zkáza, a ve-lice pravděpodobně i kriminál, a z ne-bezpečí vás dostal příslušník komu-nistické strany, tedy strany o zničení demokracie kdekoliv usilující. Tak co se stalo potom, jak jste reagovala, ko-lik jste měla času na reagováni? B: Dobř í l idé, kteří ještě žijí, popo-šoupl i , poods t rč i l i mů j případ, a měla jsem tří měsíce, abych všeho nechala a utekla. Ovšem, by lo to všechno ne-čekané, h rozné — já svou práci měla ráda, Prahu mi lovala, však je to též země, kde mám rodiče, všechny přá-tele, a t e ď k o n e c , pryč . A jak? Napřed vám ale povím, jaká byla mo je první reakce, když jsem se o maléru dozvě-děla. Okamž i tě jsem si uvědomi la , že z Českos lovenska budu muset pryč. Okamž i tě mi též byla ve lmi blízká představa kr iminá lu , kam mě usi loval dostat pan Lucas z demok ra t i cké ze-mě. Hned jsem se hnala zeptat in for -movaných lidí, co se jí v kr iminá le, zda tam mají chleba, jak tam l idi mlátí. Též opat rně, ve lmi opa t rně jsem se zeptala právníků, n i komu jsem ovšem nemoh la říci pravdu, jaké by byly t restní nás ledky v o n o m " teoret ic -kém, hypo te t i ckém" př ípadu. N ikde jsem nedosta la op t im is t i cké in fo rma-ce. Z: Tak kdy jste se rozhodla odejít? B: Však to ř íkám — první den, nic j iné-ho mi nezbývalo. Jenže jak to udělat? Toh le se událo v červenci 1983. O de-v izový přís l ib se dá žádat jen do břez-na. Jak tedy ven, když času jsme měli tak málo ! Lze jet s cestovní kanceláří , ovšem že za hrozné peníze, —• to byla má jed iná naděje. A mého manžela, ovšem. Ivo je soc io log , pracoval v Praze v ústavu pro výzkum kul tury . Bral i j sme se v roce 1982, zažádal i j sme si o svatební cestu do Paříže, a tehdy nám to nepovol i l i , v lastně po-vol i l i napůl , a tak jsem si myslela, že nebude nápadné v roce 1983 o usku-tečnění téhož žádat znova... Z: Moment, moment, zmátla jste mě. Jak vás, Probůh, mohli pustit na sva-tební cestu napů l? B: Mohl i . Povolení dal i jen mně, abych jela na svatební cestu a že manžela pustí na jeho pů lku svatební cesty příští rok. Tak vidíte. Z. Děkuji vám moc za tento skvost. Kapitalismus by se na něj nezmohl. Tak co jste tedy podnikli k uniknutí Lucasovskému maléru? B: Vš ichn i možní přátelé a známí se snaži l i pomoc i , můj náh lý pozdní ná-rok vzh ledem k udá los tem před ro-kem zněl vě rohodně , jenže, žel, ten č lověk, co Paříž moh l prosadi t , právě m o m e n t á l n ě emigrova l . Musel i j sme hledat j i n o u cestu. Z: Tak co jste našli? B: Zá jezd do Jugosláv ie, ale přes Ra-kousko. Jedenáct t isíc ko run na oso-bu, tedy s manže lem dvacet dva tisíc. To se tedy poved lo koncem září 1983.

Z: To bylo na dva měsíce? Proč tak dlouho? B: Co vás vede. To by lo na sedm dní, devět s cestou. Musela jsem prodat rod inný domek , abych to moh la za-platit.^ Ovšem, měl i j sme strach, že ven vůbec nevy jedeme, že nás na hra-n ic ích vysadí, a obviní nás s da lš ího z loč inu — že se i legálně snažíme vzdál i t před dopadem spravedlnost i , tak, jak ji dal do p o h y b u pan Lucas. Z: Tak o co všechno vás kanadský po-krokový udavač připravil? B: Je t oho hodně. Za prvé, př iprav i l mě o vlast. O Prahu, k terou jsem mi lo -vala, a kde jsem měla povolání , které jsem měla ve lmi ráda. Př ipravi l mě o rodiče, o přátele — nejenom, ž e j e t e ď nemám, ale on i si z po l i t i ckých důvo-dů net roufa j í mi psát. Ano, o toh le nás též př ipravi l . Dům jsem musela pro-dat. Manžel soc io log je ex is tenčně zn ičen. Jsme v západním Německu, uprch l íc i tu rok nesmí pracovat , ne-smí cestovat , nesmí opus t i t místo

poby tu bez povolení . Za tři čtvr tě ro-ku jsme směl i jen č tyř ik rá t na výlet. Ted 'už máme azyl. Netvrdíme, že má-me hlad, ale nemůžeme vydělávat, nemůžeme tvoři t . Pořád a b y c h o m děkoval i , máme byt, podporu , social-hílfe, nov iny č teme s něko l i kadenním zpožděním, č teme jen ty odhozené, nemůžeme si nov iny koupi t . Oba jsme nechal i kouření , nemůžeme si dovo l i t kupovat c igarety . Z: Tak aspoň k něčemu vám byl ka-nadský soudruh udavač Lucas dob-rý... B: A le co když on nás bude pronásle-dovat i sem? Z: Prosím vás, mějte rozum, co by mohl! Tolik se komunistická svinstva po západním demokratickém světě přece ještě nerozlezlal Takovou moc pokrokoví udavači dosud na Západě nemají. Nelezte do nory, neschová-vejte se. Naopak. B: To jste hodnej , že to tak říkáte.

•

CZECHOSLOVAK{TOfíOfl/TOJ CREO/T UMO/V UM/TEO

Z A L O Ž E N Á NAŠIMI KRAJANY V ROCE 1952, JE F INANČNÍ ÚSTAV, P O S K Y T U J Í C Í PENĚŽNÍ SLUŽBY JAKO BANKY, ALE I V ÍCE! KREDITOVÉ UNIE N A B Í Z E J Í A L T E R N A T I V U A K O N K U R E N C I BANKÁM S LEPŠÍ O S O B N Í SLUŽBOU, S N I Ž Š Í M I POPLATKY ZA SLUŽBY A V Ý H O D N Ě J Š Í M I P O D M Í N K A M I NA VKLADECH A PŮJČKÁCH.

NAŠE KAMPELIČKA N A B Í Z Í DLOUHODOBÉ VKLADY DENNÍ ÚROKOVĚ VKLADY SPECIÁLNÍ VKLADY

ZDARMA ŽIVOTNĚ POJIŠTĚNÉ PODÍ LOVÁ KONTA

R R s p - ŠETŘÍCÍ - DLOUHODOBÉ

R H O S P AMERICAN EXPRESS TRAVELLERS CHEQUES BEZ POPLATKŮ

HYPOTÉKY OSOBNÍ PŮJČKY SPECIÁLNÍ PŮJČKY NA NOVÁ AUTA LINE OF CREDIT ŠEKOVÁ KONTA BEZ POPLATKŮ ZA ŠEKY FINANČNÍ PORADNA POŠTOVNÍ DEPOSITNÍ SLUŽBA SOBOTNÍ ÚŘEDNÍ HODINY

Napište nebo zavolejte nám o podrobnější informace úrokové sazby anebo nejlépe - přijďte osobne - jste vždy vitáni.

740 SPADINA AVENUE, T O R O N T O , O N T A R I O C A N A D A M5S 2J2 (416) 925-0557

Úředni hodiny: pondělí 10-7; úterý - čtvrtek 10-5; pátek 10-7; sobota 10-1 VKLADY P O J I Š T Ě N Y U O N T A R I O S H A R E A N D I N S U R A N C E C O R P O R A T I O N

POZOR—NEPŘEHLEDNETE Prosincové číslo je posledním

výtiskem Západu, který mnozí čtenáři dostanou.

OBNOVTE SI PŘEDPLATNÉ! 15

Humor

Restauratér Rozhořčené vzpomínky exulanta R.

(zaznamenal Václav Táborský)

Jednoho večera jsme posedávali, pokecávali v rodině významného restauratéra R. v Torontě. Řeč se sto-čila na populární téma r. 1984: zánik západní civilizace. Když Isme rozebí-rali nejposlednější intriky sovětské KGB, R. začal protestovat. A ty jeho výlevy, napůl komické, napůl depri-mující, jsme tu zapsali.

Jo, žádná KGB, žádný Rusáci. Ten Západ se zahubí sám. Podívejte se na ty odbory , na welfare, na ten sys-tém, který podporu je nicnedělajíci f lákače. Berou podpory — a ani za to nemusej odklízet sníh jako to bylo za první republ iky. Já bych vám moh vy-právět!

Jednou za mnou přišel takovej mla- dej Kubánec, bylo mu asi tř iadvacet, kterej chtěl velice pracovat, za jakou-kol i mzdu, div si přede mnou neklek na zem. Tak jsem ho nechal mejt ná-dobí. No a během někol ika dnů on přestal dělat co bylo jeho povinností. Měl otevřít myčku, dát do ní talíře, za-vřít myčku, zmáčknout knofl ík a pak dělat něco j i nýho , žejo. Tak on ty talí-ře tam vložil, zavřel myčku a zapnul knofl ík, ale pak místo aby dělal něco j inýho, tak se před ni postavil a stál tam se založenejma rukama a koukal jako ten Rus na ten tělevízor. Já jsem náhodou kolem něj šel, a tak jsem se zeptal, proč tam stojí se založenejma rukama, proč třeba nemeje pánve a kastroly. A on nato, že ta myčka pra-cuje, že on čeká, až jako dopracuje. Nojo, ale já chtěl vědět, proč kruci bě-hem tý doby nedělá něco j inýho. A on mi t rpěl ivě vysvětl i l , že to nemůže. Že kdyby začal mejt ty hrnce, který sou ze železa, tak by ztratil cit v prstech, takže až ta myčka nádobí skončí cyk-lus, tak by to nádobí při tom vyndává-ní eventuelně moh poškodit . Eště s tím Kubáncem byl jeden incident. Já ho původně zaměstnal, protože mi ho bylo líto. No a on potom začal dávat dvoj i tý mejdla na záchod, jak tekutý, tak to normální . Já chtěl vědět proč to dělá, a on mi odpověděl : "Boss" — on říkal takový to španělský s — " to je podle f rancouzskýho způsobu". No a on j ednou nepřišel do práce, protože se ožral nebo se něčím nainhaloval. Takže s ním to bylo vcelku jednodu-chý.

Největší problém jsem měl s jednou holkou. Byla to Kanaďanka španěl-skýho původu. Ta nastoupi la do prá-ce a pracovala, pracovala, ale jen do toho momentu, než vypršela lhůta, kterou potřebovala, aby se kvali f i -kovala na nezaměstnaneckou podpo-

ru. Ten den. kdy jí to vypršelo, ten den dala výpověď. Myslím, že je to v Kana-dě tř ináct tejdnů, pak berou celej rok odporu v nezaměstnanosti , pak se můžou flákat doma. Když jsem tohle všechno zjisti l, tak jsem dostal hroz-nou radost, př ímo škodol ibou, že ji to nevyšlo, že se přepočítala, že ji budu moct celej rok toho flákání zarazit. No a přesné za tejden mi zavolala ta jej ich odborová právní kancelář, která se těmahle prob lémama zabejvá. Já jsem j im odepřel vydat tu dokumen-taci, kterou ode měchtě l i na přiděleni nezaměstnanecké podpory. Ta holka se podle mě nekvali f ikovala. Ta kan-celář mi oznámila, že ne. že já jsem se přepočítal, že ona u mě pracovala skutečně tř ináct týdnů. Tomu jsem se divil, ale oni řekli jo jo jo, přesnětř ináct týdnů, protože ona předtím, než na-stoupila, tak jedno úterý nám přišla ukázat, co všechno umí. Pracovala to úterý a já jsem jí řek, že fajn. jo holka, běžte domů, a při jďte příští tejden. od pondělka můžete začít pracovat. A teprve pak jsem se dověděl, že už od toho úterka, až do toho pondělka kdy teprve nastoupi la, tak že už od toho úterka já jsem její zaměstnavatel. Takže nejenom že ona se nepřepočí-tala, ale přepočítal jsem se já. Já si ovšem tvrdohlavě postavil hlavu, řek jsem si tak to né, na tohle já se vyseru. já ji podporovat nebudu, načež mi při-šel nějakej ouředník z vlády, div ne-měl ty klotový rukávy, vypadal tak. no, zkrátka byl to kretén, a začal mi vysvětlovat, že já si neuvědomuju zá-kony této provincie, načež já jsem mu oznámil , že mě zákony této provincie zajímají jenom do toho momentu, dokavad nemusím platit f lákače. Ale voní řekli že mě budou soudit , abych zaplati l co jsem podle nich měl zapla-tit, tak to já se namích eště víc a milý-ho ouředníka jsem vyhodi l ze dveří. Řek jsem, aby okamžitě opust i l tu místnost, protože je soukromá, a že mu do ní přístup nedávám, a že ho vy-kazuju ven. Vono se mu to asi nestalo poprvé, protože velice rychle sbalil kufřík, velice rychle si zacvak ty zám-ky a výpad. Pak mi přišel doporučenej dopis, že musím k soudu. A že jestl i si stěžuju, tak že můžu, ale že musím složit jako kauci tu částku, o kterou se přeme, a pak že mě předvolají k sou-du. Já byl vzteklej. Zavolal jsem svý-mu právníkovi a řek jsem mu, hele. tady je nějaký prase, už mé tak šerou, že nevím co s tím mám dělat. A ten můj právník říkal: hele víš co. nehádej se s nima a zaplať to. to nemůžeme vyhrát. Já byl tak vzteklej, že jsem chtěl vyt rhnout telefon ze zdi. Ale na-konec jsem to zaplati l. V životě jsem pak už o nich neslyšel. Žádnej soud, žádná pře. Voni shrábl i ty peníze a bylo to. Nojo, lidi nechtěj dělat. Vono to pracuje takhle: lidi chtěj pracovat

čím dal tím míň za čím dál tím víc pe-něz. Já jsem měl dokonce po mnoho tejdnu inzeráty ve vobou torontskejch deníkách, hledal jsem pracovni síly. Zavolalo j ich hrozně málo, ptali se kolik piat im a pak jsem o nich už ni-kdy neslyšel. Nevěřím, žeex is tu jou li-di, který by chtěl i dělat a nemůžou. A tu práci, kterou já inzeruju. tu může dělat kdokol iv. Kvali f ikuješ se tím. že máš dvě nohy. abys tam přišel, a dvě ruce. abys tam pracoval.

Jo a pak se mi stala ještě jedna ta-ková věc, když jsme tu restauraci sta-věli. Když tady stavíš cokol iv většího než svůj dům. všichni dělníci, kteří na tý stavbě pracují, musejí být členové odborů. My jsme tak u nás konkrétně stavěli docela obyče jnou zeď. tako-vou jako přepážku. Ty odhady, kolik taková zeď bude stát, se pohybovaly mezi pěti sty až pěti tisíci dolary. To bys mohl pozvat někoho, kdo je svým vlastním šéfem, ten ti to za pár večerů ..postaví, ty mu dáš pět stovek a on ti ještě poděkuje. Tuto možnost vláda už zakázala. My jsme museli mít za-městnance. kteří by byli členy odbo-rů. Ty se s odborářema nesetkáš, ty potkáš jen toho jej ich stewarda. před-stavitele, který tam při jde a dá ti — mi-mochodem velice arogantně — dá ti odhad na deset inásobek té ceny, za kterou by se to dalo pořídit. Já jsem si řek že né, že to postavím podle svý-ho. Zalepi l jsem vokna a dal tu práci l idem, kteří to dělali rádi, a to za část-ku, která odpovídá l idskýmu rozumu. Když ta práce trvala několik dni, začal se tam najednou dobejvat ten pán v baloňáku, kterej před tím než zakle-pal, nasadil si helmu na hlavu azapích si odborovej odznak do klopy. Tak jsem se zeptal co chce, on se mi před-stavil. mluvi l s velice ang l ickým pří-

R VONDRAS- Z CYKLU "MA GENERACE"

16

zvukem a požádal mě, abych mu uká-zal odborové průkazky těch dělníků, který tam pracovali. Já mu řek, že mé hlavně zajímá, jestli ty lidi pracujou, ne jestli jsou členy odborů. Za chvi lku za mnou dělnici přiběhli , že nemají odborové knížky a že ten pán je od-tamtud chce vyhodit. Tak já za nim šel a stejným způsobem jako jsem vyhnal toho předešlýho grázla, s te jným způ-sobem jsem vyhnal jeho. Já ho vyho-dil a on přišel za dva dny s papírem z radnice. Nemám prej právo zaměst-návat lidi který nejsou v odborech. Tak jsem mu znova řek aby výpad. Voni maj ale vohromnou aroganci. Dopadlo to tak, že ty lidi, protože prá-vě nebyl i členové odborů, tu zedvčas dostavěli. Když my jsmedostavěl i , tak on dostal zrovna nějakej papír, že má tu pravomoc, a tak dál, ale to už bylo pozdě. Zeď byla hotová. V momentě kdy to bylo postavený to už naštěstí nemohl i zbourat.

Pak se mí tam stalo něco veselýho. Ty zednici měli nechat jednu zeď ne-dostavěnou. aby sedovn i t řmoh lo na-stěhovat chladící zařízení. Ale jel ikož ty skupiny těch rúznejch dělníků ne-měly mezi sebou žádnou komunikaci , tak se stalo, že zase j inou zeď zazdili a ten chladící pult pak nemohl i pro-nést. Tak zase zboural i tu první zeď, pronesl i to chladící zařízení a pak ji zase postavil i znova. Já jsem j im ov-šem řek, že za to bouráni a znovupo-stavení tý zdi j im nezaplatím, a taky jsem j im ještě za to nic nedal, to byla je j ich blbost. Když jsem o tom mluvil s tím mistrem, tak on to d louho ne-moh pochopi t . A já se znovu ptal, proč to nedostavěli až po instalaci toho chlazení. A on tak stál a d louho přemejšlel, pak pokejvnul hlavou a řek: "Good th ink ing" . či l i něco jako "No to je dobrej nápad!"

Já nevím, jak se z těchdle historek nechá udělat srandovní článek, vono je to spíš smutný. Tak jsme zpátky u toho KGB. Proč by voni sem posílali ty svý agenty, když tenhle systém, ty odbory, ta social izace vlády, ta péče o flákače, když se to všechno rozloží samo o sobě. A v Evropě je to samo-zřejmě ještě horší. Tyhle historky když se mi stanou, tak napřed řvu vzteky, a pak. když to vyprávím, tak už zase řvu smíchy. Ale je to vcelku tragický. Q

Služba čtenářům

Hezká blondýnka, 30/172, bez závaz-ků, hledá pevné rameno, o něž by se mohla opřít. Zn.: Dva - 1000x1.

Vysokoškoláčka, 34 let, krátce po pří-chodu do Kanady, hledá přítele, který by jí pomohl začít znovu. Zn.: Toronto

Mnemotechnika jako taková

Kdo by j i neznal? Každý z nás ji někdy potřeboval, protože tam, kde selhává paměť, může zaskočit vcelku prostý, jednoduchý pomocník — mnemotechnika. A kdo by si ne-vzpomněl na studentská léta, kdy se unavené mozkové závity vzpíraly na-sávat nová slova, data, údaje, vzorce! Už staří Rekové a Římané atd., a to ještě nezápasil i s takovým kvantem vědění, jakým nás zavaluje moderní věk.

Ludol fovo číslo 3,1415, které udává poměr mezi obvodem kruhu a jeho průměrem, si prý nejlépe zapamatu-jeme, když si uvědomíme, že za t ro j -ku následuje letopočet upálení Mistra Jana Husa.

Je známo, že mnemotechnika mů-že někdy i selhat a připravit t rapné chvíle. Přesvědčil se o tom jeden pražský herec. Vystupoval pohost in-sky v Bratislavě ve hře, v níž se vyskyt-lo slovenské jméno bocian (čáp). Ně-jak si nemohl to nezvyklé slovo hned zafixovat, až si všiml, že bocian zní s nepatrnou obměnou první hlásky jako jméno vynikaj ícího housl isty Jana Kociána. Cí to bylo vinou, že při představení se ozvalo z úst nešťast-ného herce záhadné slovo bubelík?

Herec Jaroslav Vojta z Národního byl často nezaslouženým terčem le-grace, protože prý nejednou "zvojtí l", a tím pokazil pointu vtipu. V jedné společnost i se dozvěděl, že známý válečný román E. M. Remaqua Im

Knížka kreslených vt ipů PAVLA K A N T O R K A

D O M Á C Í L É K A Ř

je nezbytným doplňkem každé lékárničky!! !

Cena: $ 7.00

Objednejte na adrese:

P. K. Productions 321 Chaplin Cres., Suite 101-109 TORONTO, Ont. M5P 1B2, Canada

Westen nichts neues (Na západní f rontě klid) zní v polském vydáni Na zachodzíe niema nowin. To se mu tak zalíbilo, že to musel hned za tepla vy-právět doma.

"Jest l ipak víš, Aničko, jak zní pol-ský překlad Remarquova románu Na západní frontě kl id?"

"Ne, to nevím." "To se podrž! Na záchodě nemaj

nic na vytření. Ale to musíš taky správně přizvukovat na předposlední slabice: Na zaCHOdě nemaj nic na vyTRZení. A kdybys to chtěla napsat, tak musíš naše ř přepsat spřežkou rz."

Když jsem před lety prožil někol ik krásných večerů mezi angl ickými studenty na severu Anglie, dověděl jsem se při jednom táborovém ohni, jak si t i to mladí lidé zmnemotechn i -zovali názvy l i terárních děl, které měli znát u zkoušky. Demonstroval i to na Shakespearových divadelních hrách: každý název prostě doplni l i s lovem "v postel i". Zkrocení zlé ženy v poste-li, Sen noci svatojanské —, Veselé paničky windsorské —, Mnoho povy-ku pro nic —, Romeo a Jul ie —... Pu-bertální mládí si tak neomylně zaf ixo-valo nesmrtelné t i tuly slavného dra-matika.

Nemohl jsem v této souvislost i ne-vzpomenout na českou l i teraturu. Po letech jako češtinář na gymnasiu jsem si netroufal doporuč i t tu to mne-motechniku svým žákům, kteří měli k maturi tě zvládnout větší množství názvů děl. Nepochybuj i ani na chvíli, že by tento trik českému studentovi přišel náramně vhod. Bylo tu však určité nebezpečí, že před udivenou zkušební komisí kandidát se s labými nervy vyjekne: Hra s ohněm v posteli, Stříbrný vítr —, Hájnikova žena --, Pohádka máje —, U nás —, Bylo nás pět —, Po stáru se žít nedá —, Vstanou noví bojovníci --...

I naše l i teratura v exi lu je vděčná jako objekt této metody. Hned Škvo-reckého t i tuly se hlásí o slovo: Zba-bělci —, Mirákl —, Prima sezóna Tankový prapor --, Scherzo capr i -ccioso —. Adina může kl idně dodat: Dneska už se tomu směju v posteli. Jára Kohout nechce zůstat pozadu: Hop sem, hop tam —; I. Kraus: Prosím tě neblázni —; týž: To na tobě do-schne --; Salivarová: Nebe, peklo, ráj

Před válkou se seznámil i na zasně-žených krkonošských svazích dva pražští úředníci. Večer v chatě lahvin-ka vína dotvrdi la nové přátelství.

"A když budeš něco potřebovat, za-volej mi. Pracuju na ministerstvu ob-chodu. Moje jméno už znáš: ing. Há-dek."

Tužka a notes nebyly zrovna po ru-ce. Ale vždyť Hádek zní jako Zadek, tak co. Za čas chtěl přítel osvěžit o vá-nocích navázané přátelství a vytoči l číslo ministerstva:

"Mohu mluvit s inženýrem Hrd-lem?"

17

" U nás žádný inženýr Hrdel není ," zněla poho tová odpověď.

Taky ve f i lo log i i je mnemo techn i ka někdy n e d o c e n ě n ý m pomocn íkem. Na refýži pražské t ramvaje se přel i dva mladíc i o správný tvar slovesa utéci : u teku nebo u teču? Když už se zdálo, že spor je bez zásahu vyšší ins tance neřeš i te lný, v loži l se d o de-baty ob t l ous t l ý muž:

"Jed ině 'uteku' , p ro tože se neříká 'U Flečů' , ale 'U Fleků ' . "

Pro fesor Smetánka na f i l ozo f i cké faku l tě UK prý pomáha l zkoušené s tudentce , když stála v rozpacích nad sk loňován ím města Boleslav.

" P ř i p o m e ň t e si to známé slovo, k te-ré začíná na p - a konč í na-e l , a to vám bezpečně napoví správný tvar."

" D o prdele, a tedy do Boleslavě," šept l po loh lasně jeden s tudent .

"Nevím proč , " ohrad i l se pan pro fe-sor. " N á m zcela postačí s lovo postel . Do postele, a tudíž do Boleslavě."

"V podsta tě máte pravdu, " doda l po chví l i věh lasný češt inář, " i s t ím vaším s lovem lze stanovi t správný tvar." (Před vá lkou nebyla př ípustná to le-rance dvou tvarů na - i i -ě, jako je to -mu dnes.)

Doufám, že ten to vědecky f u n d o -vaný a če tnými př ík lady do ložený rozbor náleži té osvět l i l m n e m o t e c h -n iku jako takovou. Že tu hraje vý-z n a m n o u rol i z rovna s lovo postel , je oko lnos t čistě náhodná. Nás těší na-konec i fakt, že těch někol ik Poláků, kteří taky č tou ZÁPAD, n e b u d o u snad tvrd i t , že náš ZÁCHOD niema humor .

- ca r -•

Z knížky Pavla Kantorka„Knižka pro kočku", která vyíla v Bonnském nakladatelství ANNONOE'84. Obsahuje přes 100 nejlep-ších Kantůrkových v ipů z konce Šedesá-tých let, dosud na západě nepublikovaných, tak, jak jsme je znali ze stránek Dikobrazu. Poprvé též vycházejí Kantorkovy kresby v němřmé - stejnou knížku je možno si objed-ná t v německé verzi „Das Buch fttr die Katz".

80 s t ran , cena DM 12,80 (Evropa) DM 14,80 (Zámoří)

O b j e d n a t a z a p l a t i t }e m o ž n o d v o j í m z p ů s o b e m ' 1/ "VerrechnungMCheck" n a a d r e s u :

A N N O N C E ' 8 4 - V e r l a j P o s t f a c h 13 01 72

D - 5 3 0 0 Bonn 1 2/ Poukázat na Bankkonto:

K o n t o - N r . 52 000 6 M S p a r k a s s e Bonn, B L Z 380 5 0 0 0 0

V obou p ř í p a d e c h n e z a p o m e ň t e napsat přesnou a d r e s u toho , k o m u m í b ý t k n í ž k a poslána!

(Vánoce Jsou za dvefml...!)

• Objednávám • Objednávám

výtisk/y „Kritiky pro Kočku" výtisk/y „Das Buch ttr dle Katz"

„He le m y š a do k d y m á š tu ž l o u t e n k o v o u o objednávám dárkové bai.nl výti.ku t . .ké/něm.ck* " - J - J verze k zasláni na následujíc! adresu: k a r a n t é n u ? "

Léto — čas cest Večerní Praha 8. června 1984

Praha (tož): Včera večer se kona la t i sková beseda, na níž p racovníc i Ús t řední ce lní správy CSSR seznámi -li nov ináře se s i tuací př i odbavován í ces tu j íc ích na h ran ičn ích p řecho -dech a s ce ln ími a dev izovými p řed-pisy.

V loňském roce např. ce lní ú řady odha l i l y 4403 př ípady p o k u s ů o pod -l o u d n ý převoz zboží do ČSSR. Cena t o h o t o zboží č in í 38 m i l i ónů ko run — tato částka je o 35 p rocen t vyšší, než t o m u by lo v roce předcháze j íc ím. Dá-le by lo o d h a l e n o 12 p ř ípadů p o k u s ů o převezení o m a m n ý c h látek do ČSSR. Při odha len í něko l i ka z n i ch p o m o h l i ce ln ím ú ř e d n í k ů m spec iá lně cv ičení psi. Dále se zvýši l i počet po -kusů o dovoz a p růvoz mater iá lů ideo-log i cké d iverze — na h ran ic ích by lo za reg is t rováno 12 800 p ř ípadů a da l -ších 26 000 p ros t ředn ic tv ím pošty .

Gramofonové desky vydané společností Šafrán:

KAREL KRYL Bratříčku zavírej vrátka Rakovina Maškary Karavana Mraků Plaváček

JAROSLAV H U T K A Pravděpodobné vzdálenosti Minulost mává nám

VLASTIMIL T f iEŠŇÁK Zeměměřič Koh-i-noor

VLADIMÍR VEIT Texty (českých spisovatelů Havla,

Kunderý, Landovského, Škvo-reckého a dalších)

Quo Vadis

18

Poslední olympijský den Z Los Angeles telefonuje náš zpravodaj

Rudé právo, 13. srpna 1984

...Olympiáda v neděli v Los Angeles ve večer-ních hodinách skončila. Sportovci i hosté z olympiády se již rozjíždějí. Nastaly hodiny lou-čeni. ale předevšim nastává čas zamyšlení a bi-lancí. Zamyšleni nad tím. co olympijské hry uká-zaly. Odnáším si z Los Angeles především toto přesvědčení: hostitelská země porušila olympij-ské principy, neboť připustila, aby tato největší sportovní událost světa byla zneužita pro zisk a pro míru nepřátelské politické cíle. Pošlapala samu podstatu olympijské myšlenky. Takovou těžkou odpovědnost na sebe před dějinami vzali ti. kteří nyní ve Washingtonu vládnou.

Dušan Rovenský

P R A Ž S K É U Z E N Á Ř S T V Í

638 Q u e e n S t . West , T O R O N T O , O N T . M 6 J 1E4

Tel.: 3 6 4 - 1 7 8 7

SVATOPLUK KARÁSEK Řekni ďáblovi ne!

ČÁRLI S O U K U P Rádio

DG 307 Glft to the Shadows

H A V E L / L A N D O V S K Ý Audience

S E I F E R T / C H R A M O S T O V Á Všechny krásy světa

Z A K Á Z A N Í ZPĚVÁCI D R U H É K U L -TURY Kubišová 5x, Hutka, Třešňák a další

Všechny tituly lze objednat v knih-kupectví D I A L O G , Gutleutstr. 13, 6000 Frankfurt a /M 1, BRD

Sport Pavel Pecháček

Olympiáda, která Přiznám se bez mučení, že jsem ve

velký úspěch olympiády v Los Angeles příliš nevěřil. Spatné zkušenosti s organizací zimní o lympiády v Lake Placid, d louhé vzdálenosti, smog, vý-sledky referenda obyvatel Los Ange-les, kteří ze 73% odmít l i jakýkol i fi-nanční příspěvek na o lympiádu z daní — to všechno neznepokojovalo pou-ze mne, ale i členy Mezinárodního o lympi jského výboru. Jsem moc rád, že jsem se mýli l. Organizační výbor o lympi jských her v Los Angeles v čele s neúnavným a nesmírně talentova-ným Peterem Ueberrothem vykonal takřka perfektní dílo. První letní o lym-piáda v histori i, f inancovaná z peněz soukromého sektoru a nikol i daňo-vých poplatníků, se vydaři la po všech s t r á n k á c h . S k o r o o s m i m i l i ó n o v é velkoměsto se během her zčásti vy-l idni lo, protože některé podniky po-slaly své zaměstnance ukázněně na dovolenou. A tak doprava fungovala výborně, stejně jako skoro zmizel obávaný smog. O bezpečnost spor-tovců bylo postaráno výborně, vý-mluva Sovětů stran jej ich bojkotu se prokazatelně ukázala být skutečně jen pouhou výmluvou.

Jaké vlastně byly skutečné příčiny bojkotu? Kdyby žil Andropov, k boj-kotu by zřejmě nedošlo. Sovětský de-legát na jednání Mez inárodn ího o lympi jského výboru v únoru v Sara-jevu přípravy na o lympiádu v Los Angeles chváli l a Sovětský svaz tam dokonce zaplati l předem za televizní přenosy z Kalifornie. Týden před kon-cem dubna ještě bylo podle zpráv z Československa a východního Ně-mecka všechno v pořádku a i nahoře panovalo přesvědčení, že sovětský blok své sportovce do Los Angeles pošle. Rozhodnutí o bojkotu padlo 30. dubna na zasedání v Kremlu. Upo-slechnout neměl chuť nikdo. Protes-tovali především východní Němci, Maďaři a Poláci. Rumuni uposlech-nout odmít l i . A v Los Angeles zdůraz-ňovali, že svou účastí chtějí doku-mentovat urč i tou pol i t ickou nezávis-lost na Moskvě. Svou vůli v tomto ohledu prokázali znovu hned po olympiádě, kdy se odmít l i zúčastnit poo lympi jských her sovětského blo-ku Družba 84.

Pozorovatelé uvádějí, že skuteč-ných příčin Sověty vedeného bojkotu bylo několik. Roli hrála pomsta za americký bojkot moskevské olympiá-dy v roce 1980 na protest prot i invazi do Afghánistánu i Černěnkova snaha upozorni t ve volebním roce America-

se podařila ny, že pod jej ich současnou vládou ke sblížení mezi Východem a Západem nedojde. Někteří rozzlobení výcho-doněmečtí d ip lomaté vynesli, že je Sovětský svaz žádal o t iskovou prot i -o lympi jskou kampaň už v březnu jako prot iodvetu za rozmisťování americ-kých jaderných raket o středním do-letu v západní Evropě. Obavy byly na Východě i z přísných ant idopingo-vých zkoušek v Los Angeles; steroidy a j iné povzbuzující prostředky jsou sportovci na Východě používány v masovém měří tku. Po spor tovn í stránce si Sovětský svaz uvědomoval, že letos by mohl v celkovém pořadí skončit nejen za Spojenými státy, ale i za východním Německem.

f

FOTO ALES BFTEZINA

Předseda Sovětského olympi jské-ho výboru Marat Gramov prohlašo-val, že Sovětský svaz letošní o lym-piádu v Los Angeles nebojkotuje, ale pouze se jí nezúčastní. Hra se slovíč-ky však není v tomto případě důležitá. Sovětský svaz při květnovém vyhlá-šení svého bojkotu uvedl jako důvod porušování o lympi jské Charty Spoje-nými státy, jmenovi tě údajnou snahu vyvolat na o lympiádě prot isovětskou kampaň, a nedostatečně zaj ištěnou bezpečnost účastníků her. Amer ická vláda i Amer ický o lympi jský výbor odmít ly tato obvinění jako naprosto nepodložená, nepravdivá a neospra-vedlnitelná. Sovětští o lympion ic i ne-

potřebovali k pří jezdu do Spojených států žádná víza, stačil j im pouze běž-ný průkaz o je j ich totožnosti . Amer ic-ké ministerstvo zahraničí odmít lo z důvodů americké bezpečnost i vstup na americké území jen sovětskému funkcionář i Olegu Jermiškinovi, a to z důvodného podezření, že Jermiškin ve skutečnost i pracuje pro sovětskou zpravodajskou službu KGB. Sovětský svaz ovšem položil loni 25. l istopadu na konferenci Mezinárodního o lym-pi jského výboru amer ickým organi-zátorům otázku, zda Spojené státy míní zakázat v průběhu o lympiády všechny demonstrace. Peter Ueber- roth odpověděl, že američtí občané mají ústavou zajištěné právo na svo-bodný projev svého mínění, a že ne-může zaručit, že lidé neuspořádají v Los Angeles manifestace nejrůzněj-šího druhu. Dodal však, že žádné ma-nifestace nebudou povoleny u o lym-pijské vesnice nebo na místech jed-not l ivých soutěží a j iných centrech olympiády. Bylo však stále zjevnější, že Sovětský svaz si přeje, aby se Spo-jené státy v průběhu her nedržely své ústavy; Sověty dokonce navrhly, aby byl vedoucí soukromé organizace, nazvané "Nedovol té Sovětům starto-vat na o lympiádě" násilím depor to-ván z Los Angeles a držen po dobu o lympiády na j iném místě. Vysoký představitel amerického ministerstva zahraničí, Kenneth Dam, veřejně pro-hlásil: "Co j iného si Sověty přejí, než přeměnit Los Angeles v miniaturní Sovětský svaz, s žádným právem svo-bodného projevu, s žádnými demon-stracemi, s žádným právem volného pohybu lidí..."

Kdyby měl Sovětský svaz skutečně obavy o bezpečnost svých sportovců, neposlal by na olympi jské hry své sportovní funkc ionáře a rozhodčí. Faktem ovšem je, že funkc ionář i jsou sovětskými orgány vybíráni tak, že není příliš třeba se obávat, že zůsta-nou na Západě. V tom spočívá také jeden z důvodů sovětského bojkotu — obavy z emigrace některých sportov-ců. Zajímavé bylo, že i t i to sovětští funkcionář i se v radostné a přátelské atmosféře o lympi jských her někdy zapomněl i a ujela j im před novináři pusa. Hlavní komisař cyk l is t ického o lympi jského si ln ičního závodu žen, Miron Baramia ze Sovětského svazu, a předseda Mezinárodní cykl ist ické federace, Valerij Sysojev, v Los Ange-les vysoce hodnot i l i jak kvalitu okru-hu, na kterém se závodilo, tak i výbor-né chování americké veřejnosti, ame-

19

r ických diváků. Zato TASS a j iné vý-chodoevropské sdělovací prostředky se doslova předháněly v krajně nega-t ivních referátech. Dokonce i předse-da Mezinárodního o lympi jského vý-boru, Spaněl Juan Anton io Sama- ranch, známý jako člověk, který se vždy snažil se Sověty vycházet v dob-rém a který také dostal je j ich hlasy při volbě do nejvyšší funkce ve světovém o lympi jském hnutí, v Los Angeles řekl, že je in formacemi sovětského t isku a jeho satelitů o o lympiádě po-bouřen a rozesmutněn. Tyto infor-mace jsou podle jeho slov rétor ikou studené války. Samaranch dokonce sarkast icky navrhl, ať tyto nesmysly přet iskuje amer ický tisk denně s po-známkou — ot ištěno bez komentáře. Se sovětskými novináři , Michaelem Beglovem a Jur i jem Ust imenkem, byla někdy na o lympiádě legrace. Oba jsou pol i t ickými redaktory a v Amer ice pracují už delší dobu. Do Sovětského svazu posílali zprávy o o lympiádě v p lynových maskách, o gangsterech, ovládajících jednot l ivé losangeleské ulice, atakdále. Rozpor byl ovšem v tom, že Beglov s Usti-menkem se mezi svými západními ko-legy nechoval i tak, jak by si člověk představoval o autorech tak tendenč-ních nesmyslů. Na život na Západě si už zvykl i a od svých západních kole-gů se navenek ani příliš neliší. Jur i j Ust imenko nám třeba stále zdůraz-ňoval, že zde reprezentuje pouze se-be, nehovoří za sovětskou vládu ani za svou t iskovou kancelář TASS, a že se mu třeba nelíbí, jak málo respektu někdy Amer ičané projevují vůči svým p rez iden tům. Chován í něk te rých Amer ičanů vůči prezidentovi Reaga-novi je podle Ust imenkových slov" — ci tuj i doslova — naprosto nemorální. Někteří moj i kolegové se také Usti-menka ptali, kde přišel třeba na to, že ul ice v Los Angeles kontro lu j í nějaké gangy, a jak to bylo s jeho historkou pro TASS, že on sám dostal hned po pří jezdu z letiště do hotelu sexuální nabídku. Ust imenko nedovedl dobře vysvětl i t , v které ulici vlastně ty gangy mají být a jak vůbec vypadají, a dru-hou otázku zahrál — jak se říká ve

sportovní terminologi i — jako míč do autu. Novináři si z něho totiž dělali legraci, že asi špatně pochopi l re-cepční, když mu dávala klíče k jeho poko j i . Us t imenko také všechno obrát i l ve vtip a se smíchem vyprávěl, jak mu to posíl i lo sebevědomí, jak vlastně bere celou historku s klíčem jako kompl iment, a jak si př i tom uvě-domil , že pořád ještě vypadá mladě. Chování sovětských a j iných výcho-doevropských novinářů v Los Ange- les bylo klasickou ukázkou "východní schizofrenie". Viděli na vlastní oči, jak se o lympiáda až nečekaně vydaři-la, a museli psát jen samé negativní zprávy, aby své veřejnost i nějak ospravedlni l i bojkot Sovětů a je j ich satelitů. Beglov se v Los Angeles do-konce nechal slyšet, že těch bezpeč-nostních opatření a starostí o bezpeč-nost sportovců nakonec bylo až moc...

Manifestací v Los Angeles v průbě-hu o lympiády skutečně někol ik bylo. O velké mírové manifestaci psali no-vináři z Východu hodně. Zapomnělí však jaksi dodat, že manifestace byla výslovně namířena jak prot i americ-kému, tak i sovětskému zbrojení. O manifestaci polské Sol idari ty př i ro-zeně na Východě ani řádka. Žádná zmínka o manifestaci za propuštění syna býva lého českos lovenského tenisového reprezentanta Jiř ího Ja-vorského, Jaroslava, z českosloven-ského vězení. Moc se však kupodivu na Východě ani nepsalo o mírové ma-nifestaci amer ických komunistů; ona tot iž ta manifestace nebyla moc míru-milovná. Komunis té pochodoval i za t ransparentem s nápisem: "Válečná horečka — nemoc 23. o lympiády" . Někteří manifestant i byli ozbrojeni střelnými zbraněmi, měli na obl iče-jích punčochové masky a skandoval i hesla proti amer ickým národním bar-vám, jako: "Červená, bílá a modrá, pl iveme na vás", což se v angl ič t ině rýmuje. Když zranil i jednoho pol ic is-tu, bylo j ich někol ik zařčeno pro ne-dovolené nošení s t ře lných zbraní, a jeden z mani festantů za utok střelnou zbraní na strážce veřejného pořádku. Ona ale vlastně tahle příhoda nezají-

mala nejen východoevropské, ale ani západní novináře...

Za j ímavou t i skovou kon fe renc i uspořádal i na o lympiádě členové americké organizace l idských práv ukraj inského původu, Pochodeň. Mi-mo j iné uvedli, že Ukraj inci , Litevci, Estonci a příslušníci j iných nerus-kých národností nemají právo na vlastní reprezentaci, a svět je jako reprezentanty Sovětského svazu au-tomat icky pokládá za Rusy. Jako pří-klad uvedli slavného lehkého atleta, spr intera Valerije Borzova, který na o lympiádě v Mnichově v roce 1972 opravil amerického televizního ko-mentátora Jima McKaye, a řekl mu v interview, že není Rus, ale Ukrajinec. Borzov potom nesměl rok závodit na Západě. O takových věcech však na-šinec ví a sám by o nich mohl vyprá-vět. Málokdo však věděl o podrob-ných informacích, které pronik ly na Západ, o neobvykle vysokém počtu úmrtí sovětských o lympioniků, kteří získali o lympi jské medaile mezi lety 1952 a 1976. Zemřelo j ich už 46; a to v průměrném věku nižším než 42 ro-ky. Procento úmrtí je neobvykle vyso-ké — 4,45%. Vysoké procento úmrt-nosti mezi sovětskými špičkovými sportovci je zapříč iněno t réninkový-mi metodami, užíváním povzbuzují-cích drog, a b io log ickými a fyziolo-g ickými exper imenty, prováděnými na sportovcích často i bez jej ich vě-domí . Mezi s lavnými sově tskými sportovci , kteří zemřeli v mladém vě-ku, jsou i vynikající sovětský vytrva-lec Vladimír Kuc, který zemřel v roce 1975 ve věku 48 let, kanoistka Jul ia Rabčinská, jež zemřela v roce 1973, rok po svém vítězství na o lympiádě v Mnichově, a Juri j Lahutyn, který zem-řel v roce 1978, necelé dva roky po získání montrealské zlaté o lympi jské medaile v házené. Na zmíněné t isko-vé konferenci jsme se dále dověděli, že v Sovětském výboru pro tělesnou výchovu a sport existuje zvláštní od-dělení, které dohlíží na rozdělování povzbuzujících drog mezi sportovci . Vedoucím tohoto oddělení je doktor Rubcov. Sovětští sportovci, na nichž se projeví stopy nemoci, jsou stěho-váni z místa na místo, až po některých — cituj i — doslova zmizí stopa... Před někol ika lety se v deníku The Was-hington Post objevi la tvrzení americ-kých gymnast ických trenérů, podle nichž sovětské gymnastky užívají v útlém věku drogy, které zpomaluj í je j ich růst; v gymnast ice jsou ve výho-dě závodnice nižších postav. Američt í trenéři však konstatoval i , že růst něk-terých sovětských gymnastek byl za-staven nejen po fyzické, ale také men-tální stránce; a tato děvčata se ještě ve věku šestnácti, osmnáct i let v sou-kromí chovají jako dětí.

Na chvíl i ještě zpátky k bojkotu: Každého napadlo, že letos se Sověti msti l i svým bojkotem za americký

20

bojkot moskevské o lympiády před čtyřmi lety na protest prot i sovětské invazi do Afghánistánu. Vedoucí a-merické delegace v Organizaci spoje-ných národů Jeanne Kirkpatr icková však řekla, že prezident J immy Carter prostě tehdy reagoval na zkušenost světa se zpol i t izováním o lympi jských her z doby Adolfa Hitlera, který využil berlínské o lympiády z roku 1936 k velké propagandě. A tak v roce 1980 nikdo nechtěl účinkovat v něčem podobném v Moskvě. Prezident Car-ter podle Kikrpatr ickové prostě ne-chtěl přispívat k oslavám Sovětského svazu v době, kdy se tato země anga-žovala v brutální pol i t ice represe, in-vaze a okupace Afghánistánu. Spoje-né státy se však podle ní nedopust i ly n i čeho ,co b y s e d a l o k t o m u t o č i n u — i k pokračující okupaci Afghánistánu — přirovnat. Amer ický černošský ko-mentátor Carl Rowan, jehož stano-viska, kri t ická vůči americké vládě, někdy citují i na Východě, napsal, že se ani neslušelo Sověty přesvědčo-vat, aby do Los Angeles přece jen při-jeli. Podle Rowanaměl prezident Car-ter pravdu a v obou bojkotech je značný rozdíl. Amer ika vyjádři la před č ty řmi lety rozhořčení nad znási lně-ním Afghánistánu, zatímco — cituj i Rowana — Sověty vedly k bojkotu jen jej ich zloba a pýcha.

Českoslovenští sportovci mohl i jen litovat, že svou mnohaletou t réninko-vou dř inu nesmí zúroč i to lympi jskými medailemi. Přesto však je mezi drži-teli z latých o lympi jských medailí z Los Angeles jeden, který hovoří čes-ky. Jmenuje se Alex Bauman, narodil se v roce 1964 v Praze a závodí za Ka-nadu. Výborný americký plavecký trenér James Counc i lman o Bau-manovi tvrdí, že je to nejlepší plavec na světě od dob legendárního Ameri -čana Marka Spitze. Baumanovi rodi-če emigroval i s malým Alexem do Kanady koncem šedesátých let; ně-kteří z vás možná ještě mají Věru Bau-manovou v paměti jako českosloven-skou přebornic i v plavání ze čtyř icá-tých let. Jabl íčko se nezakutálelo daleko od stromu.

Původem československých spor-tovců bylo na o lympiádě v Los Ange-les hodně. Jsou to vesměs emigrant i , reprezentující dnes různé země světa. Nejlepším basketbal istou Německé spolkové republ iky je dnes Vladimír Kadlec, na kterého se j i s tě ješ tědobře pamatuj i fanouškové pražské Sparty. Tenis hraje za Švýcarsko výborně Ja-kub Hlásek, jehož tatínek hrával lední hokej nejen za Spartu, ale také za československé reprezentační muž-stvo. Hodně českých jmen bylo letos hlavně ve výpravě západního Němec-ka. A nejlepší volejbalista na světě, Amer ičan Dusty Dvořák, také vlastní ve svých ži lách krev, kterou posíli l i Nový Svět přistěhovalci z malé, ale talentované země ve středu Evropy.

•

Václav Táborský

Amadeus Pět let po premiéře "Amadea" v lon-

dýnském Národním divadle byl v ki-nech uveden americký f i lm, založený na této úspěšné hře Petera Shaffera. Režisér Mi loš Forman se rozhodl na-točit f i lmovou verzi v Praze. Přestože barrandovské ateliéry jsou o něco la-cinější než studia na Západě, rozpo-čet "Amadea" stál producenta Saula Zaentze ze San Francíska 18 mi l iónů dolarů. To je sice o něco víc než ná-klady na průměrný amer ický f i lm, které letos dosáhly 14 mi l iónů, ale da-leko méně než některé superproduk-ce, které leckdy stojí až dvakrát tol ik, aniž by výlohy v mnoha případech vy-lepšily kvalitu.

D louho jsme čekali na to, jak tento poslední Formanův f i lm dopadne. Články novinářů, kteří se zajeli podí-vat na natáčení, naznačovaly, že pů-jde o nevšední dílo. A první recenze v časopisech Time, New York a News-week toto očekávání potvrdi ly. Tato zf i lmovaná hra se stala jednou z nej-úspěšnějších produkcí letošního podzimu. A co hlavního - investované peníze jsou ve f i lmu vidět a slyšet. Na produkc i se naštěstí nepodílely hvěz-dy, jej ichž přemrštěné honoráře by pohlt i ly t řet inu rozpočtu. Režisér tak měl všechny prostředky k tomu, aby oživil atmosféru staré Vídně, aby mohl použít nejdokonalejších repro-dukčních zvukových záznamů, aby mohl divadelní scény natáčet v Ty lo-vě divadle, kde se před dvěma stole-tími konala světová premiéra "Dona Giovanniho". Tato svědomitá tvůrčí péče pomohla divákům plně prožít příběh jednoho z největších tvůrčích géniů, Wol fganga Amadea Mozarta.

AUTOR A D IVADELNÍ HRA Autor Peter Shaffer, narozený v

Liverpoolu, je znám někol ika drama-ty, která většinou uvedlo britské Ná-rodní divadlo, např. hrami "Královská honba za s luncem" a "Equus". Měl bohužel smutné zkušenosti s je j ich zf i lmováním. Jeho složitá f i lozof ická a psycholog ická díla byla ve f i lmech poškozena necit l ivým z jednoduše-ním. Není tedy divu, že se scénář roz-hodl napsat sám. Pracoval na něm na farmě Miloše Formana v západním Connect icutu, za režisérovy neustálé pří tomnosti . Ale nepředbíhejme, vraťme se k divadelní verzi.

Hra "Amadeus" má nový a or ig inál -ní přístup k ž ivotopisnému žánru. Je založena na dvou postavách, které před Shafferem použi l už Alexandr Puškin v epické básni a Rimski j Kor-sakov ve své opeře: na skladatelích Wol fgangu Mozartovi a Anton iu Sa-

TOM HŮLCE JAKO MOZART

l ierim. Shafferův moderní přínos spo-čívá v efekt ivním proplétání reality a fantazie. Jeho novátorské pojetí je prot ichůdné t radičnímu životopisu. Hra zachovává důležité postavy a události z Mozartova života, ale přidá-vá fiktivní konf l ikt nadaného génia s netalentovaným kolegou. Vypravěč příběhu Salleri je rozhořčen, že "je-ho" spravedlivý bůh daroval geniální nadání postavě nehodné, vu lgárnímu a šaškujícímu Mozartovi, zatímco ná-božensky devótní Salieri dostal da-rem jen pi lnost bez vzletu a talentu jen takovou skrovnou míru, aby mohl pochopi t jak svou průměrnost , tak i Mozartovu genial i tu.

"Amadeus" je citl ivá hra o tvůrčím nadání, o problémech géniů a intr i -kách průměrných psavců. Jedna z nejpůsobivějších scén vy jadřu je v kostce obsah celé hry. Když Mozart poprvé vkročí do salónu na dvoře cí-saře Josefa II, dvorní skladatel Salieri zahraje "Pochod na uvítanou", který složil pro svého mladšího kolegu. Je to skladba pompézní a povrchní .Mo-zart poděkuje a konverzace pokraču-je. Za několik minut mladý skladatel pochod zopakuje, poznamená, že to není co by to mohlo být, přidá svou vlastní variaci, která ho dovede ke strhující a intel igentní improvizaci. Původně bezduchá skladba se rozletí a rozezpívá; tvůrce vdechl duši do průměrného hudebního kousku. Sa-lieri si uvědomí své naprosté poníže-ní. Od tohoto prvního konf l ik tu se

21

začne zabývat myšlenkami na Mozar-tovo zničení.

Představení hry na Broadwayi patří mezi mé nejsilnější divadelní zážitky. Hru režíroval ředitel br i tského Národ-ního divadla Sir Peter Hall. Sal ier iho hrál známý shakespearovský herec lan McKel len, kterého jste možná vi-děli ve f i lmu "Kněz lásky", kde hrál t i tu lní roli, spisovatele D. H. Lawren- ce. Představitelem Mozarta byl T im Curry, který je mladší generaci znám jako hlavní herec ze zf i lmované rock opery "Rock Horror Picture Show", f i lmu, který se stal mezi západní mlá-deží kul tem. Byla to dvoj ice herců, která přesně vystihla konf l ik t závisti a průměrnost i se sebevědomím a tvůr-čím bohatstvím.

Ale vraťme se k autorovi. Peter Shaffer dostal nápad k napsání hry po prostudování mnoha starších i nově ob jevených dopisů, které Mozart psal své manželce Konstanci . Jde o knihu Wol fganga Hi ldesheimera "Mozart" . Shaffer byl fascinován hlavně rozpo-rem mezi Mozar tovou lehkou, bož-skou hudbou a jeho častou osobní vu lgar i tou a dětinskostí. Ty to dva zdánl ivé si odporu j íc í charakterové rysy byly původní inspirací br i tského dramat ika. O svém vztahu k Mozarto-vi a jeho hudbě Peter Shaffer napsal v "Poctě Mozartovi" , č lánku z New York Times ze září t.r.:

"Hudba měla ve f i lmu docela logic-ky důležitější funkc i než ve hře. Na di-vadle nemůžete reprodukovat h louhé hudební pasáže, aniž byste naruši l i d ramat ickou podstatu hry a změni l i ji tak v koncert . Film naopak vítá hud-bu, všechny kouzelné úryvky i zpěvné pasáže, protože ty jsou vlastně pod-statou toho to příběhu - vždyť Salieri je depr imován a devastován krásou Mozartovy absolutní hudby. Zažil jsem také jeden z důkazů o nezniči te l-nosti Mozartova génia. V hudebních f i lmech se musí úryvky melodií opa-kovat znovu a znovu, s každým dalším záběrem, s každým přetáčením. Vět-šina hudebních děl by takové zbyteč-né opakování nepřeži lo. Poslucha-č ů m by se ty melodie brzo zprot iv i ly. Ale během d louhého natáčení v Praze se prokázala Mozartova kvalita: jeho hudba je nezranitelná. Vulgar i ta ne-únavného přehrávání neubírá to nej-menší z jeho překrásných skladeb, můžete je poslouchat znovu a znovu."

"Během natáčení jsem si uvědomil také j iné obd ivuhodné vlastnosti to-ho to génia. Vždy čas od času jsem byl oh romen J I S T O T O U jeho skladeb. Jeho suverenita je dokázána i na-pros tou oddanost í tvůrč ímu řádu a formě, což je zdánl ivě paradoxní. Jakkol i inspiruj ící jsou jeho melodie, přesto se rozvíjejí jen v ustanoveném řádu. A můj největší poznatek byl také inspirován přehráváním jeho skla-deb. Když jsem jeho díla pos louchal znovu a znovu, náhle jsem si uvědo-mil, jak často se v nich setkávají dvě p ro t i chůdné emoce, radostný stín

nebo zastíněná radost, něco porov-natelného k poci tu poutníka, který sleduje stín mraku, přelétajícího slu-nečnou jarní kraj inou. Mozartova hudba ve mně vždy vyvolává podob-ný dojem; trýznivě radostný pocit, který ani nemohu pojmenovat ."

SCÉNÁŘ FILMOVÉ VERZE Peter Shaffer žil na farmě Miloše

Formana asi čtyř i měsíce. Dopoledne pracoval na scénáři, odpoledne byl vyslýchán, vyzýván a inspirován hos-titelem. Oběma bylo jasno, že není možné hru jen mechanicky přepsat do f i lmu. Režisérocení l autorovo úsi-lí dnes již známou větou, že Peteru Shafferovi se podař i lo porodi t stejné dítě dvakrát. Ale poslechnětě si, co napsal o tomto stádiu práce Milošův host.

"Fi lmová verze musí záležet víc na akcích než na slovech. Proto jsem řa-du scén přidal, některé změnil , j iné vynechal. Ve f i lmu se také objevují postavy, které ve hře neexistují: Mo-zartův otec a tchýně, salzburský bis-kup, služka, vyslanáSal ier im. Při psa-ní scénáře jsem musel zapomenout na techniku psaní divadelní hry a mu-sel jsem si neustále př ipomínat zása-dy f i lmové řeči, hlavně její důraz na akcí. Také můj přístup k d ia logům byl docela rozdílný. Film potřebuje řeč, která méně deklamuje či vyhlašuje. Dia logy musejí být jednodušší. Snažil jsem se použít jazyka přístupného ši-roké vrstvě diváků. Všechny postavy teď používají hovorové řeči, nikoliv li-terárních výrazů. Text byl na mnoha

MURRAY ABRAHAM V ROLI SALIERIHO

místech podstatně změněn. Sal ier iho důležitý monolog, který ve hře zabírá tři stránky před koncem prvního ze dvou dějství, jeho hořká slova o zlo-myslném. híhňajícím se, povýšeném a dět inském Mozartovi, rouhání proti bohu, který Salieriho neodměni l za jeho zaslepenou oddanost - to vše je ve f i lmu nahrazeno jedinou scénou, kdy pokořený Salieri vrhne krucif ix do plápolaj ícího ohně. Kromě zjed-nodušeného dia logu byl ve f i lmu také částečně z jednodušen děj. Vynechal jsem mnoho f i lozof ických úvah a na-hradi l je drobnými konf l ik ty mezi ně-kol ika nejdůležitějšími postavami."

Hlavní myšlenka divadelního díla však by lave f i lmuzachována : konf l ikt schopného s neschopným. Tento problém je přece nadčasový. Polodi-letantští, ambiciózní, ale nenadaní tvůrci jsou v mnoha pol i t ických systé-mech podporováni autor i tou, panov-níkem či vládou, zatímco skuteční umělci jsou pronásledováni nebo ne-pochopeni . A to byla samozřejmě při-tažlivá látka pro režiséra, který prožil první t řet inu své dosavadní tvůrčí ka-riéry v komunis t ické zemi, jehož nej-lepší f i lm z tohoto prvního období, "Hoř í má panenko", byl kri t izován jak komunis t ickým státníkem Antoní-nem Novotným, tak i kapi ta l is t ickým ve lkoproducentem Carlem Pont im.

Miloš Forman mářaduzkušenos t í s adaptacemi l i terárního díla do f i lmu. Ve svém americkém období natoči l f i lmy podle románů ("Kukaččí hnízdo", "Ragt ime"), muzikál ("Vlasy"), nyní točil podle divadelní hry. Když se bě-hem přípravy ke zf i lmování "Vlasů" pohádal se svými bývalými přáteli, kdysi spolubydl íc ími a spolustrádají-cími umělci z bohémského Chelsea hotelu v New Yorku, protože dvoj ice nechtěla připust i t textové změny ve své hře, Miloš j im dal na vybranou. Bud' inscenovat hru na divadle, roze-stavit kolem jeviště několik kamer a natočit přestavení jak to leží a běží -anebo mu dát volnost přepsat "Hai r " do f i lmové podoby. Autoř i mu koneč-ně dali zapravdu. Své zkušenost i s li-terárními adaptacemi vyjádř i l For-man v nedávném interview.

"To přece dá rozum, že stránky hry nebo románu nemůžete přenést do f i lmu doslova, musíte to l iterární dílo použít jenom jako zdroj pro své nové pojetí. Musíte převzít příběh, některé postavy a ducha hry, ale pak musíte začít znova, musíte všechno vyjádři t f i lmovou řečí."

"Podstatou divadelní hry je styl iza-ce; proto všechny její prvky jsou styl i-zovány. Nikdo v divadle nepředstírá, že kulisa je zeď, že maketa s t romu je skutečným stromem. Ovšem ve f i lmu musí být všechno reálné. Proto herci ve f i lmu musejí být tak opravdoví, jak je možné, musejí tak mluvit, musejí tak vypadat, musejí se tak chovat. Proto f i lm vyst ihuje l idské povahy da-leko přesněji než l iterární dí lo."

Tyto zásady f i lmové věrohodnost i

22

byly důležité ve stádiu vybíráni dvou hlavních herců. Režisér si nechtěl vy-brat hvězdy, ale představitele méně známé, aby diváci mohl i uvěřit tomu, že jeden z nich JE MOZART a druhý že JE SALIERI, aby to nebyly dvě zná-mé tváře, které se na chvíli převlékly do podob dvou skladatelů. Kvůli For-manově profesionální důkladnost i obsazování dvou hlavních rolí trvalo pět měsíců.

HISTORICKÁ SKUTEČNOST Mnoho krit iků Shafferovy hry a fi l-

mového scénáře poukazuje na pod-statné rozdíly mezi jeho příběhem a realitou. Vytýkají mu, že se jako autor nezmiňuje o Mozartově zasnoubení s Aloysií Weberovou, které předcháze-lo manželství s její sestrou Konstan-cí. Nepíše o prob lémech v manželství, o četných mimomanželských aférách obou partnerů, o přátelství s Hayd-nem, o Mozartových četných úspě-ších ve Vídni i m imo Vídeň. Z Schika-nedera, který Mozarta okrádal kde mohl, udělal dramatik ve f i lmu Mozar-tova dobrodince. Shaffer byl také ob-viněn kvůli tomu, že ve hře ani ve fi l-mu nenajdeme jedinou zmínku o po-stavě Franze Xavera Sůssmayra. Kdo byl F.X.S.? Původně žák Salieriho, pak Mozartův, jeho domácí pomocník a amanuensis, který po mis t rověsmr-ti dokonč i l Rekviem na přání Kon-stance. Sussmayrovo "dotvoření" by-lo nedávno vzato na vědomí hudební-mi odborníky, protože z poslední di-gitální nahrávky Mozartova Rekviem v Londýně byly vypuštěny části do-psané jeho asistentem Sussmayrem: Sanctus, Hosanna a Benedictus.

Peter Shaffer odpověděl kr i t ikům krátkým dopisem, v němž znovu zo-pakoval spisovatelovo právo na fan-tazii a subjekt ivní zpracování motivů ze skutečného života. Př ipomněl tvůrčí postup mnoha autorů, kteří často z m noha skutečných postav vy-tvoří jednu fiktivní. Proto prý jeho Sa-lieri nahradil l ibretistu Da Ponteho ve scéně s cenzurovaným baletem, i Sůssmayra, i hraběte Walsegga, mu-že, který si Rekviem objednal. Shaffer nepopírá, že čím více soustředi l kon-flikt na Salieriho, tím více se vzdaloval od ověřených faktů a dostal se tak k subjekt ivní interpretací historie. A to je čemu se stručně a odedávna říká "básnická l icence".

Strhující scéna na konci "Amadea", kdy umírající Mozart d iktuje svému prot ivníkovi další pasáže z Rekviem, se samozřejmě nikdy neudála. Shaf-fer ji však pokládá za log ickou část svého f ikt ivního příběhu. Vysvětluje kr i t ickým puristům, že ani hra ani f i lm nepopisují Mozartův život dokumen-tárním stylem. Protože v tomto sporu dá většina z nás patrně zapravdu au-torovi a jeho právu na osobní inter-pretaci, jed inou sol idní vý tkou realis-tu prot i překroucení historie ve f i lmu bude jenom podružný detail, týkající

se způsobu dir igováni. Skladatel před 200 lety nikdy nestál před orchestrem jako v koncertní síni XX. století, ale di-rigoval skladbu od svého nástroje. Jeho jediné pohyby se omezovaly na udávání taktu.

Během psaní tohoto rozboru "Amadea" vyšla další knížka o Mozar-tovi, vydaná v říjnu t.r. Britský historik Francis Carr se ve své studi i "Mozart & Constanze" snaží dokázat, že Mo-zarta otrávil jakýsi p. Franz Hofdemel, protože mu mistr chodi l za krásnou manželkou Marií Magdalenou. Své tvrzení založil na skutečnosti , že den po Mozartově pohřbu, Hofdemel po-řezal svou ženu bři tvou a pak si sám podřízl krk.

Tak to vidíte: výkladů reality je mnoho, a přestože všechny jsou zalo-ženy na skutečných událostech, do-kumentech nebo dopisech, nejsou o moc důvěryhodnější, než hra či f i lm o životě božského skladatele Bohumi-la. Peter Shaffer je nakonec poctivější v tom, že nám od začátku vydával svou hru i f i lm jako za dílo své tvůrčí fantazie.

Z H O D N O C E N Í FILMU "Amadeus" je potěšující hlavně re-

žijní profesional i tou. Miloš Forman nám ve svých nejlepších f i lmech vy-právěl zdánl ivě triviální historky obyčejných l idiček, pod kterými se však skrývala bystrá a seriózní krit ika společnosti . V tomto f i lmu vyboči l ze svého nejúspěšnějšího žánru, ale přesto dokázal své vyzrálé režijní na-dání. Diváci sledují tento náročný umělecký f i lm s velkou pozorností . Sedadla nezavržou, pokašlávání se neozývá. Režisér překlenul porušení vypravěčského stylu ve scénáři a sjednoti l obraz, hudbu i herecké vý-kony ve strhující představení.

Má jediná poznámka se týká právě scénáře Petera Shaffera. Autor se snažil napsat působivou f i lmovou verzi svého divadelního příběhu. Bo-hužel nebyl důsledný. Nejzajímavěj-šim přínosem jeho divadelní hry bylo moderní pojetí ž ivotopisného žánru. Ve hře nešlo o fakta z Mozartova živo-ta, ale o f i lozof ickou studi i tvůrčího talentu. Ve druhé polovině f i lmového scénáře se však toto avantgardní po-jetí vytrácí. Moderní příběh se bezdů-vodně změní do starého stylu holy-woodské biografie. Najednou se ob-jeví všechna klišé z minulost i . Shaffer použi l postavy otce Leopolda Mozar-ta (ve hře postava neexistuje) jako hrozivé f igury. V kontextu příběhu nadaného Wolfganga Amadea toto freudistické pojetí vypadává z logické-ho i vypravěčského stylu. Leopold je zpodobněn jako neveselý a pedant ic-ký stařík. Připadá nám to jako kdyby Gromyko navštívil Mozartovu vídeň-skou domácnost . Leopold se posmr t i stane div ne duchem Hamletova otce, což se nehodí do f i lozof ického kon-f l iktu mezi nadaným tvůrcem a prů-

měrným závistivcem. Jiný vypravěč-ský prohřešek druhé poloviny je ná-hlá změna fr ivolní paní Mozartové v typicky oddanou a pečující manžel-ku, jak jsme je vídali ve starých ame-r ických f i lmech. Návrat Konstance z lázní k umírajícímu Mozartovi neod-povídá ani pravdě, ani Shafferovu modernímu pojetí. Vzhledem k těmto problemat ickým scénám musíme dvojnásob ocenit režisérovu schop-nost dovést příběh do konce bez dra-mat ického zakolísání.

Tom Hůlce jako Amadeus a F. Mur- ray Abraham jako Salieri jsou vynika-jící. Oba jsou skvěle doplněni dalšími herci, mj. Jeffrey Jonesem v úloze vy-chytra lého váhavce, císaře Josefa II., a Elizabeth Ber r idgevro l i Konstance. Ve f i lmu se také objevuje mnoho zná-mých českých tváří: Karel Effa, Jan Pohan, Hana Brejchová, V. Svitáček. Kamera Miroslava Ondříčka byla pro příběh jako stvořená. Jeho oblíbené okrově hnědé barevné tóny dodávají f i lmu tu pravou náladu, pečeť staro-bylosti i ut lumenost vášní. Hudbu di-rigoval Neville Mariner, klavírní skladby hrál Ivan Moravec.

Nejzajímavější přínos "Amadea" fil-mové histori i bude patrně v nečeka-ném trendu poloviny osmdesátých let. Když úspěch f i lmu "Kramer vs. Kramer" před někol ika lety překvapil i producenty, kteří se do toho to díla pusti l i s vědomím, že jde o f i lm vhod-ný pouze pro kina náročných diváků, nikdo netušil, že to byla předzvěst bu-doucího vývoje. Představitelé f i lmo-vého průmyslu sice kroutí hlavami, ale úspěch "Amadea" a někol ika dal-ších amer ických f i lmů letošního roku ("Places in the Heart", "Count ry" ) , def ini t ivně potvrzuje nebývalý zájem průměrného diváka na žánru, který měl dosud jen exkluz ivníobecenstvo. na tzv. uměleckých f i lmech. Doufej-me tedy, že v budoucnost i uvidíme nečekané množství výborných ame-r ických f i lmů, kterým byl vynikající Formanův "Amadeus" jednou z prv-ních bohumi lých vlašťovek. ^

P.S. K recenzi "Amadea" přidáváme

tuto skutečnou perličku z Prahy. Mi-loš Forman byl ubytován v soukro-mém domě na Malé Straně, mezi Sta rým i zámeckými schody a Valdšiýn-skou ulicí. Před jeho příjezdem bylo živo. Majitelka domečku, velice stará dáma. si pochvalovala přítelkyním: "Představte si. teďka ještě než pan Forman přijede, tak mi úřady daly v celém domečku kompletně předělat elektriku." Kontext elektrické úpiavy ji ovšem unikl. Oceňujeme tedy na tomto místě péči ministerstva Vr itra o dokonalé zapojeni amerického režiséra českého původu jak po strán-ce elektrické. tak i akustické. Kampak mu asi ty mikrofónky zamontovali?

23

Ještě jednou HUNDERENNEN Divadlo Loni na podzim Západ uveřejnil

článek M.Linhartové o právě dokon-čeném f i lmu Hunderennen (Psizávo-dy) natočeném ve Švýcarsku režisé-rem Bernardem Šafaříkem a jeho povětšině českým tvůrčím týmem podle literární předlohy spisovatele Jaroslava Vejvody (Západ, roč.5, č.5, s.30). Úspěchy tohoto f i lmu po jeho uvedení do kin mě přiměly se k tomu-to dílu vrátit.

Premiéru měly Psí závody na XXXII. Mezinárodním filmovém týdnu v Mann-heimu v říjnu 1983, kde film obdržel hned dvě ceny, a to Cenu Mezinárodní evangelické poroty a Čestné uznání poroty škol II.cyklu. K tomuto úspě-chu se zakrátko připoj i la švýcarská spolková Prémie kvality a Cena Maxe Ophulse v Saarbrúckenu (1984). A vypadá to, že Ophůlsova cena nebu-de asi odměnou poslední.

Tento "festovalový Mikuláš" byl pro tvůrce Psích závodů — a nejenom pro ně — pří jemným překvapením. Neméně překvapivé bylo přijetí Šafaří-kova f i lmu diváky: Tak například když jsem ho letos v léte viděl v curyšském kině Capitol, hrál se tam jíž několik týdnů, a přesto byl sál naplněn obe-censtvem, většinou "domácím". Film se dostal až ke špici f i lmové "hitpará-dy" v kategorii tzv. Studio-f i lmů (umě-lecky náročných), byl plakátován i v menších švýcarských městech a prá-vě se rozjížděly jeho premiéry v Ně-mecké spolkové republice.

Četl jsem řadu recenzí, které Psízá-vody hodnoti ly z velké většiny pozitiv-ně. Prestižní deník Neue Zůriche Zeit- ung se o f i lmu vyjádřil takto: "Šafařík se ve svém, v dobrém slova smyslu 'malém', f i lmu vyrovnává s tématem se vtipem i vážností. Výrazových pro-středků používá úsporně, vyvarovává se velkých gest a spektakulárních efektů ve prospěch precizního, dife-rencovaného pozorování. "(4.6.84) Podobná odezva přišla i z f rancouz-ské části Švýcarska — tak např. recen-zent periodika Llmpartial jej nazývá "basi lejským překvapením" (3.2.84). Zdá se, že Šafaříkův celovečerní de-but je na nejlepší cestě i k mezinárod-nímu úspěchu — nedávno byl uveden na Festivalu v Los Angeles a na ka-nadském Festival of Festivals v To-rontu.

Jak vysvětlit tuto překvapující ode-zvu f i lmu, jenž byl udělán takřka na koleně — přesněji v podstřešních místnostech nad režisérovým bytem v Basileji, během několika týdnů, s minimem místa a prostředků, a s roz-počtem 220 000 švýcarských franků (asi 94 000 US dolarů)? Entuziasmu určitě nechybělo, ale to není vše: Tvůr-ci díla měli především co říci a dovedli to vyjádřit. Nechci z pr incipu či z uti-l i tárních důvodů nekri t icky chválit vše, co "naši krajané" vytvoří. Jsem si

vědom nedostatků Psích závodů — — např. jeho úvodní část vyznívá pří-liš ploše a schématicky a sympatičnost hlavního hrdiny není dostatečně moti-vována — dnes bych ale chěl upozor-nit hlavně na to, co se režisérovi a je-ho spolupracovníkům podařilo,čí m se fi lm vydělil z průměrnosti a regio-nálnosti.

Chtěl bych vyzvednout bohatost a realismus pohledu na dualitu konfor- m ismus /nonkon fo rm ismus : Z po-měrně nesložité konfrontace mezi pochybujícím idealistou Rekem (Jo-sef Charvát) a životním praktikem (Pa-vel Landovský) vzniká po příjezdu znormalizovaných návštěvníků z Čes-koslovenska několikavrstevný vztah, který f i lmu dává jeho sílu. Paralela polit ické a materiální konformity je vynikající. Jedním z velmi působivých momentů díla je scéna ve švýcarské samoobsluze, během níž Rek zvenčí pozoruje své přátele "odtud i odtam-tud" při šťastném mumraji s nákupní-mi vozíky — jsou odděleni velkou skle-něnou tabulí výlohy.

Psi závody jsou f i lmem vyžadují-cím dobrý herecký projev. Těžko hle-dat příhodnějšího představitele pro roli žoviálního, přizpůsobivého Lapá-ka, než Pavla Landovského — padla mu jako ušitá. Těžší úkol měl Josef Charvát, jehož role byla vágněji defi-nována, a především vyžadovala da-leko jemnějšího, civilnějšího herecké-ho výrazu. Myslím si, že se Charvát s touto nesnadnou situací dobře vyrov-nal. Za zmínku stojí i neobvyklá foto-geničnost Niny Švábové, představi-telky Věry, jakož i profesionální práce kameramana.

Dojem z Šafaříkova f i lmu dokreslují některé neotřelé poetické momenty, jako např. scéna na člunu; útvar f létnistů pochodujících v opuštěném lese vnáší do díla kousek každoden-ního absurdna, tak dobře známého všem Středoevropanům. Nakonec nezbývá než doufat, aby Psi závody našly cestu i k našim čtenářům.

Jan Uhde •

Časopis Západ přeje všem svým čtenářům

příjemné prožití svátků vánočních a mnoho

úspěchů do nového roku 1985

Ota Filip

Vdova po básníkovi

německy Už před rokem a půl ležela "Vdova

po básníkovi" na mém psacím stole. Nevěděl jsem, co si s ní počít v Ně-mecku, protože mí vyprávěla příběh, který se mohl odehrát jen v atmosfé-r ických poruchách Prahy. Divadelní hru pro dvě tuze nešťastné dámy od Ivy Procházkové jsem si přečetl tři-krát a z bezradnosti, která však ani dnes neomluví mou dobrou vůli, jsem ji nechal přeložit do němčiny. O první překlad se pokusila mladá dáma z okolí Mnichova, absolventka germa- nistiky Karlovy univerzity. Když jsem "Vdovu po básníkovi" četl potom ně-mecky, zjistil jsem, že mladá germa-nistka, nyní emigrantka v Bavorsku, j i (jazykově) znásilnila.

Znovu jsem se musel přesvědčit, že překládat z češtiny do němčiny může jen člověk s německým mateřským jazykem, navíc pak s citem pro češti-nu, nikoliv však Čech, který se až tady naučil dobře německy.

Měsíc jsem tedy seděl nad znásil-něnou německou vdovou po básníko-vi a lamentoval: "Už skoro deset let se trápíš s překladateli, takže jsi měl už předem vědět jak to dopadne, když se český poetický text dostane do spárů amatéra, kterému snad ani ne-lze vymluvit, že si kult ivovanou něm-činou dokáže tak akorát objednat taxíka..."

Do osudu "Vdovy po básníkovi" za-sáhl i l idský osud autorky hry, Ivy Procházkové. Předposlední den roku 1983 přešla totiž se svým manželem a s dětmi přes jugoslávsko-rakouskou hranicí v Alpách. (Přečti si, milý čte-náři, můj článek v Západu č. 2 z dubna 1984, který jsem tam napsal pod titul-kem "Dobrodružství s Ivou".) Až v Ra-kousku jsem se Ivě musel přiznat k maléru s překladem "Vdovy po básní-kovi". Abych však omyl napravil, na-vrhl jsem rakouské společnosti, kte-rá každý rok v srpnu pořádá v exklu-zivní tyrolské vesnicí Alpbach "Ev-ropské fórum" (diskuse předních svě-tových vědců o naší současné mizé-rii) "Vdovu po básníkovi" v německé verzi a jako premiéru. Návrh byl prezi-dentem společnosti panem prof. Ottou Moldenem přijat, čímž mě sa-mozřejmě zaskočil a skoro utrápil. Měli jsem hru, Ivu Procházkovou v emigraci na dosah ruky, měli jsme však k dispozici jen mizerný překlad a dobrou vůli jazykově znási lněnou vdovu nějakým způsobem rehabil i to-

24

vat a postavit na jeviště. A v této fázi jsem se dopust i l další chyby. Iva Pro-cházková se mi svěřila, že má v sever-ním Německu známou, o níž celkem přesvědčivě tvrdila: 1) že umí bezvad-ně německy, 2) že pořídí nový překlad "Vdovy po básníkovi" a to bez nároku na honorář.

Pokud jde o první bod, byl jsem značně skeptický. Shora uvedená mladá žena ze severního Německa je tot iž Češka... Ale druhý bod mě roz-viklal. Rakouská společnost pořáda-jící "Evropské fórum v A lpbachu" by-la tot iž ochotna f inancovat náklady na zkoušky, přislíbila autorce, reži-sérovi i hercům honoráře, jakož i pobyt v nóbl alpské vesnici, kam vz imě jezdí na lyže angl ické lordstvo, ale o zapla-cení překladu nechtěla ani slyšet. Ne-dalo se nic dělat — odeslal jsem čes-kou verzi do severního Německa a očekával to nejhorší. Když jsem dru-hý překlad "Vdovy po básníkovi" do-stal, spadlo mí, jak se l idově říká, srd-ce do kalhot. Pravda, překlad byl sice lepší, ale pořád v něm chybělo ono zvláštní j iskření, které ozvláštňuje di-vadelní texty Ivy Procházkové. Ale nedalo se nic dělat: smlouva na pre-miéru v A lpbachu byla s rakouskou společností už podepsána, čas nás tlačil ke zdi. A nastaly i j iné starosti: Kde sehnat režiséra, kde vzít dvě vy-nikající herečky?

Pokud jde o režiséra a první hereč-ku pro roli vdovy po básníkovi Betty, bylo od počátku vše jasné: Režii pře-vzal Mart in Štěpánek, bývalý člen či-nohry Národního divadla v Praze, nyní hlasatel rozhlasové stanice Svo-bodná Evropa v Mnichově. Statečná paní Jaroslava Tvrzníková, Mart inova manželka, rovněž bývalá členka Ná-rodního divadla, a to prosím od 16 let!, se po d louhých diskusích s Mart inem rozhodla roli Betty přece jen hrát. Měli jsme tedy herečku, lepší jsme si ani nemohl i přát, jenže paní Tvrzníko-vá neuměla německy... Ale když mi však řekla: "Já tu německou roli na-dřu" , uvěřil jsem jí.

Potom nastal problém s druhou he-rečkou, tedy s Elisabetou. V Mnicho-vě a v Německé spolkové republ ice máme dost českých dívek a dam, absolventek DAMU nebo FAMU, ale bohužel ani jednu, která by se vyrov-nala paní Tvrzníkové. A ve chvíl i vel-ké nouze, kdy jsme bezradně hledali obsazení pro druhou ženskou roli, zasáhl do osudu "Vdovy po básníko-vi" můj syn Pavel, povoláním odborný asistent "přes matemat iku" na mni-chovské univerzitě. Pavel je tot iž stá-lým hostem mnichovské hospody "Atz inger" , kde se scházejí herci, ma-líři, budoucí f i lmové "hvězdy", básní-ci, spisovatelé a podobní. A tam náš Pavel objevi l s lečnu Sabinu Volke-ovou a přivedl ji k nám do bytu právě v té chvíli, kdy u nás seděl Mart in Ště-pánek. Přiznám se: nebyla to náho-da...

Mart in a Sabině se zavřeli v pokoj i . Co tam dělali, nevím. Jen se mi zdálo, že slyším německý úryvek z Čecho-vova "Racka". Když jsem se po půl hodině odvážil vstoupit do pokoje, Martin Štepánek řekl: "Beru ji. Je cel-kem dobrá."

A potom začaly v mnichovském Domě setkání zkoušky. Hned při prv-ní čtené soubor zjistil, že druhý pře-klad ze severního Německa se bude muset důk ladně přepracovat. A tak nastala zase úmorná práce. Sabině Volkeová a Jaroslava Tvrzníková se-děly u mne v pokoj i , četli jsme si ně-mecký text a snažili se zachránit to, co se ještě zachránit dalo. Vymýt i l i jsme z textu všechny "čechismy" a hlavně slova, o které by paní Tvrzní-ková mohla "zakopnout" . Spolu se Sabinou se paní Tvrzníková usi lovně učila německou výslovnost, ale přece jen se nemohla zbavit s lovanského přízvuku. Bylo nám jasné, že s rolí paní Tvrzníkové — s v d o v o ď p o bás-níkovi — budeme muset s autorkou něco udělat. Vymyslel jsem si tedy dramaturgický " f ígl" — Iva Procház-ková dopsala do textu věkolik vět, z nichž hned na začátku hry vyplývá, že Betty, vdova po básníkovi, sice bydlí v Praze, ale je vlastně Jugoslávka... Německá herečka s překvapivě vy-zrálou ku l turou řeči, Sabině Volke-ová, mi lenka zesnulého básníka, hrá-la tedy pravou Češku.

Mám dojem, že během těch 14 dnů, kdy se hra v Mnichově zkoušela, ze-stárl Mart in Štěpánek nejméně o de-set let. Ale stal se zázrak: Paní Jaro-slava Tvrzníková, bývalá přední člen-ka Národního divadla, se do německé role postupně vžívala, její jazyk se lepšil. Český přízvuk sice zůstal, ale plnil teď jakoby dramaturg ický zá-měr. Její němčina postavu vdovy po básníkovi ozvláštňovala a podmalo-vávala jí cizí řeč zvláštní notou.

Režijní záměr Mart ina Štěpánka vyšel na sto procent. Mart in totiž ně-meckou "Vdovu po básníkovi" insce-noval jako divadlo vycházející z boha-tých českých tradic, nepř izpůsobi l se západoněmeckému — někdy dost pochybnému, rádoby progresivnímu — stylu a vkusu. Tím pádem si však jako režisér připravil několik těžkých chvi l se Sabinou Volkeovou, absol-ventkou německé divadelní školy, která se teprve od Mart ina a od paní Tvrzníkové musela přiučit základním pravidlům jevištního pohybu. Pravda, na německých divadlech — mluvím o těch dobrých, třeba v Mnichově, ve Vídni, v Curychu, v Hamburku a v zá-padním Berlíně — se sice pěstuje kul-tura řeči, ale zanedbává se pohyb.

Generální zkouška se konala v Mni-chově v improvizovaných podmín-kách skoro "holé" polské knihovny Domu setkání. Vše dopadlo dobře. Ale jak už to mezi námi Čechy bývá: několik tuze zapadlých a zapšklých vlastenců si neodpust i lo asi tucet

j ízl ivých poznámek. Byly ostatně tak z lomyslně hloupé, že jsme je mohl i okamžitě zapomenout.

Další potíže nastaly v Alpbachu tři dny před premiérou. Přednáškový sál, v němž se přední vědci a intelek-tuálové z celého světa už čtyř icáté léto dohaduj í o lepším uspořádání světa, je sice vybaven kabinami pro simultánní překlad do pěti jazyků, nikoliv však základním osvětlením a technikou pro divadelní představení. Při první zkoušce vypadlo světlo, sho-řely reostaty a nefungovalo vlastně nic, až na jeden reflektor, který tvrdo-šíjně svítil, ačkoliv neměl. Čtyř i kul i -sáci, které pan prof. Molden dal reži-sérovi k dispozici, neměli o divadle ani zdání, ale všechna čest — scénu postavili velmi dobře a hbitě. Jen se světlem a se zvukem si nevěděli rady, takže roli papouška musel za scénou převzít Mart in Štěpánek. Světla a zvo-nek telefonu obsluhoval Ivan Pokor-ný, manžel Ivy Procházkové.

Z obecenstva jsem měl strach, opravdový strach. V sále seděli při premiéře dne 25.8.1984 samí slovutní vědci, mezi nimi tři nositelé Nobelo-vých cen, ředitelé velkých bankov-ních domů, f i lozofové, pol i to logové, vyslanci, sociologové, bývalí I bu-doucí ministři, mezi nimi také několik snobů, tedy lidé, kteří sice divadlu moc nerozuměli , ale viděli zřejmě to nejlepší, co západní č inohry od Vídně až po Tokio mohou nabídnout. Zaplať Pán Bůh, že na premiéru do A lpbachu přijel i Pavel Kohout se svou paní Je-lenou. Jeho pří tomnost soubor ukl id-nila. Ostatně: Pavel Kohout je od smr-ti Jana Procházky, otce Ivy Procház-kové, jejím poručníkem a rádcem do života, tedy nikol iv jen jakýmsi úřed-ně stanoveným "náhradním" tátou.

Sledoval jsem premiéru z druhé řa-dy a poti l jsem se. Členka Národního divadla v Praze, žena, která na přední české scéně hrála od svých 16 let všechny velké role světové l i teratury, vstupuje poprvé na německé jeviště a hraje německy... Kdykol iv se Betty, Jaroslava Tvrzníková, přibl ižovala k německým slovům, o které mohla beznadějně zakopnout, cítil jsem na čele mráz. Zakopla jen dvakrát, a sice o slovo "Schri f tstel ler" — spisovatel, a špatně vyslovila minulý čas slovesa cítiti, čichati — riechen — roch. Slo-veso " roch" vyslovila paní Tvrzníková jako "r ó c h", tedy s d louhým ó...

Mnozí mě teď asi obviní, že přehá-ním: Vdova po básníkovi byla v A lp-bachu úspěchem. Poprvé v děj inách českého divadla i českého exi lového divadla dokázal český soubor, dopl -něn jen jednou německou herečkou, inscenovat německy českou divadel-ní hru, a to prosím vlastními si lami. Nejsem divadelní historik, ale tvrdím: Německá premiéra české divadelní hry od Ivy Procházkové vejde — lépe řečeno už vešla — do dějin našeho divadelnictví. ,-,

25

Další divadelní premiéra: Ženeva V centru Ženevy, na malém ostrův-

ku uprostřed Rhóny, se skrývá sál, v němž byly. v červnu tohoto roku uve-deny dvé jednoaktovky dramatika a básníka Milana Uhdeho. Tato výz-namná premiéra byla nastudována skupinou Théâtre Au boudufil pod režií Zdeňka Pospíšila. Pospíšil, žijící dnes ve Švýcarsku, byl po léta režisé-rem dobře známého brněnského Divadla na provázku — jak vidět, fran-couzský název je tedy poukazem na kont inui tu — což byl v 70. letech snad jediný ansámbl, který si v Českoslo-vensku udržel rovnou páteř a j istou míru tvůrčí volnosti. (Divadlo na pro-vázku v Československu stále exis-tuje pod původním názvem, ale s vy-měněným vedením.)

Milan Uhde, jehož ostře kri t ický Král Vávra (premiéra v Brně, 1964) a Děvka z města Thěby (parafráze Antigony, premiéra v Národním di-vadle v roce 1967) jej postavily mezi přední dramatiky své země, žije od r. 1970, kdy byl zbaven redaktorského místa v brněnském literárním měsíč-níku Host do domu a časopis zaká-zán, v nehlučné, ale o to úpornější opozici vůči režimem organizované destrukci kul turního majetku svého národa a l idských práv vůbec. Vzhle-dem ke svému nesmlouvavě krit ické-mu postoj i vůči mocenskému aparátu a jako signatář Charty 77 je přirozeně na indexu, atak píše do šuplíku,a jeho hry se dostávají na jeviště a do rozhla-sových studií jen mimo Českosloven-sko: v Belgii, Polsku, Holandsku, Francii, Finsku, Německu a j inde.

Jednoaktovky uvedené v Ženevě byly Výběrči (ze 60. let) a nedávno napsaný Modrý anděl (viz Západ č.2/82, str.20). V první hře jde o mo-nolog kontrolora spotřeby elektřiny a plynu, přicházejícího zjistit stav měřičů v bytě jednoho z poplatníků. Jeho návštěva je hrubou agresi: jeho chování v cizím bytě je vpádem do soukromí, směsí arogance, zastrašo-vání, vulgarit a výzvy ke korupci. Po chvíli se ale nálada výberčího změní — jako by si uvědomil svou vlastní ubohost a nízkost, obrací náhle svou agresivitu vůči sobě a divák může pozorovat jeho vnitřní rozpolcenost, strach, poci ty méněcennosti atd. — j inými slovy typické příznaky mravní schizofrenie člověka zaprodaného nenáviděnému režimu. Tato- sebe-destrukce je završena neočekávaným př íchodem obávaného zv láštního "kontro lora výběrčích". Jedna kariéra tedy končí, systém ale zůstává.

Modrý anděl je rovněž monologem — tentokrát jde o odkvětající, uštva-nou ženu reálsociaJistického ráje, která se chystá jít k soudu kvůli dědic-ké při. Divákovi je od samého počátku jasné, že její věc je ztracena, tak jako je ztracen celý život této ženy, která

CATHÉRINE PAUCHARDOVÂ V MODRÉM ANDĚLU

se nikdy nechtěla míchat do poli t iky, vždycky šla pot ichu s proudem a sna-žila se nějak prot louct pomocí zná-mostí, t lačenky, svých šarmů apod. Podobně jako výběrči z předešlé hry, je i "žena v modrém" jak obětí, tak i strůjcem svého zmaru.

Jak naznačuje sólový charakter obou jednoaktovek, úspěch přetlu-močení autorových myšlenek je pod-statně ovlivněn hereckým výkonem. Zde bych chtěl př ipomenout citl ivé a dramaticky dobře odstíněné podání Modrého anděla sedmadvaceti letou herečkou Catherine Pauchardovou, která je kromě j iného i spoluzaklada-telkou ženevského Théâtre Au bou-dufil. Pierre Gamba, v roli výběrčího, předvedl uspokojující výkon, ztratil však v prvních okamžicích hry mo-mentům, a to negativně ovlivnilo jeho hereckou kontinuitu.

Celkový dojem z představení je vy-soce pozitivní. Obrovskou zásluhu o to má entuziasmus a umělecká ne-smlouvavost režiséra Pospíšila, který je duší celého podniku, tak jako di-vadlo je velkou částí jeho duše. Pos-píšil je přesvědčen, že dramatická tvorba Milana Uhdeho je nedoceněna — sám jej nazývá největším soudo-bým českým dramatikem. Doufejme, že jeho inscenační snahy, tak důleži-té pro udržení kulturní kont inui ty mimo Československo, tak í uvnitř té-to země, budou úspěšné i v dalších letech.

-ju-

CI

Kanadský soubor Járy the Cimrmana

měl premiéru v polovině října v To-rontě. Skupina zahrála hru Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka "Dlou-hý, Široký a Krátkozraký".

Toto divadelní představení režíro-val František Veinbuch, který je v Ka-nadě sice jen rok, ale už několikrát vystoupi l jako vynikající imitátor Vlasty Buriana.

Torontské představení bylo velice úspěšné. Diváci se bavili od začátku do konce. Největší úspěch měl přímo klasický cimrmanovský představitel Slávek Kovařík, v civilu profesor ma-tematiky na McMaster University v Hamil tonu, Ontario. Mezi úspěšné herce c imrmanovskéhosty lu bychom ještě mohli zařadit Grossmana i Am- brose, ale tím bychom vlastně zkresli-li skutečnost. Celý osmičlenný sou-bor vynikl hlavně jednotou herecké-ho stylu, který sám veliký Jára the C. popsal ve své vědecké studii, vyvra-cející Stanislavského "Od prožitku k nedožitku".

Soubor Járy the Cimrmana zazna-menává na věčnost svůj výkon v kit-chenerské krajanské televizi. Protože jde o několik nadšenců, kteří by rádi obveselili Čechoslováky na severní, ba i jižní polokouli , a nepotřebují k to -mu žádné kulisy, můžete je pozvat do vaší metropole. Zavolejte Frantovi Veinbuchovi na č. (416) 222 3385 ne-bo mu napište: 4247A Dundas St. W., Toronto, M8X 1Y3, Canada. Kromě již uvedeného DL, ŠIR a KRTKZRK, soubor připravuje také pásmo s vý-ňatky z díla Vlasty Buriana a dalších českých komiků. •

26

Literatura

i

Minka Rybáková

Doba páření I ten cirkus s oslavami roku 2,000 byl

na několik týdnů v červenci a v s rpnu za-stíněn "krá lovskou sva tbou" G u n k a s Tessie. Tak t o m u samozře jmě říkali v no-vinách. O Gunkov i mluvili j a k o o "zda t -ném. č ty řmet rákovém ženichovi, s tarším pánovi , j ehož věk se o d h a d u j e asi na d vě-stě leť", zat ím co Tessie, které podle na-šich o d h a d ů bylo asi šedesát, říkali " jeho mladistvá Britská nevěsta, útlé s tvoření , vážící pouhých 287 kg".

Př ipada l jsem si pochopi te lně dost t rapně , když. i já byl vlepen do té cukr-kandlové večerníkové prózy coby " G u n -kův osobní lékař", dr. Zachar iáš Alt-shuh, ba někdy ještě hůř, coby " d o h a z o -vač Zach" . Ale pravda bylo, že já to do-hodil. T o byl m ů j nápad zkusit ty dva zpářit . A celý ten rozruch kolem mě taky d ů k l a d n ě znervózňoval . Pro tože , jak ří-kám, i jejich stáří byly jenom naše neurči-té odhady : tak málo j sme o nich tehdy ješ-tě věděli. Oba byli nalezeni teprve během těch předchozích tří let. Nejdřív G u n k profesorem Liu v Gunghwejských ska-lách na pusté, s tudené, větrem ošlehané náhorn í plošině v severní Číně; a pak, v září r. 1999, jsme já a dr. Alfred Drake z C a m b r i d g e čirou n á h o d o u objevili Tessii na Hebr idách , když j sme t a m chytali a kroužkoval i tažné ptáky. Vlastně ne tak úplně n á h o d o u . J á v takových př ípadech na náhody nevěřím, nýbrž, spíš na něco. čemu ř íkám proražení h radby možnost i . Tím myslím, že jakmile se jednou ukáže, že něco, co věda pokláda la za nemožnos t , je tedy přece jen možné, hned je t oho na-j e d n o u všude fůra . J a k o meteorů t řeba, když věda konečně uzná, že kamení op ravdu může pada t z nebe na zem. - Cu-vier se kdysi "pověrč ivým" f rancouzským vesničanům pustě vysmál , když mu jeden takový kámen ukázali . - Anebo organic-kých molekul na těch meteorech. J a k m i l e se na jde j edna , hned se na jdou složitější a lepší. J e to asi t ím. že člověku náhle s p a d n o u šupiny s očí - a vidí šupiny t am. kde by byl viděl jen h r o m a d u modrošedé-ho os t rého lesklého štěrku v mělké jes-kyňce, j a k o my s Alf redem. Nebýt těch fotograf i í 7 Gunghwcje . asi by nás nebylo napadlo , podívat se dovni t ř a zašťourat do té h r o m á d k y holi. A tak bychom také nikdy nebyli viděli, jak se náhle změnila v ostrý hřbet ní hřeben naší skvos tné Tes-sie.

Ale zatím j sme tedy měli jen ty dva. Skutečně "ne johroženě jš í d r u h " na světě: v tom měly sdělováky pravdu . O to větší bylo pokušení je zpáři t . Ale, říkal jsem si, jestli se něco stane, Alfred mě zabije. Vlastně tenkrá t už. to byl Sir Alfred, pro-tože byl za svůj objev právě pasován na rytíře. Ale s tím zabit ím jsem to myslel doslovně, .lak byl Alfred j inak liďas, stát

se Tessii něco, byl by možná s to vytrh-nout pistoli z opasku některé z m n o h a stráží co stály všude okolo , když. Tessiin skleněný cestovní konte jner vjel a u t o m a -ticky do G u n k o v a pavi lonu, a odp rásk -nout mě bez nejmenší výčitky svědomí. Alfred opustil svou první lásku, o rn i tho-logii, aby celý svůj další život věnoval výhradně s tudování Tessie. Stál vedle mne, ale v zpocené, roztřesené ruce měl v tu chvíli jenom zvěrolékařskou pistoli, na l ádovanou roztokem ukl idňuj íc ího prášku. Já měl také t akovou a mířil jsem j inou s tř í lnou, jichž měl G u n k ů v palác pro ten účel spoustu . (I my t o m u říkali palác, nejen tisk. Byla to určitě nejdraž-ší zvířecí ubikace ve Spojených státech. Plně au toma t i zovaná . D ó m ze skla. t ro-chu j a k o malá verze H u s t o n s k é h o Astro-d o m u . ) Mířili jsme na G u n k a . ale oba j sme věděli, že bychom ho museli trefit b u ť d o t lamy, anebo dolů pod břicho, aby injekční střela vůbec pronikla ; a že i tak to možná nebude o nic účinnější než ho-dit po něm pěťákem, pro tože jsme neměli ponětí , jak ho dózova t . Gunk lítal po pa-vilonu j a k o ztřeštěný. Takže vůbec ho trefit by byl kumšt . Á všecky f o t o a p a r á t y a televizní kamery byly ovšem zaost řeny na nás. Př ipadal i j sme si j a k o dva amaté ř i ze Lhoty , kteří se náhle ocitli na scéně Metropol i tn í opery a mají zpívat.

Tessie však to všecko naštěstí brala s klidem a s rozvahou. Nevyšla ještě úplně ze svého letargické fáze do údobí letního, akt ivního. Když se pos t ranní panely její-ho skleněného konte jneru otevřely, vycu-pitala na buc la tě -ba to lá tkovských ještč-řích nožkách obezře tně ven. čichla sem. čichla t am. a hned se ulebedila ke spaní v nejbližším dol íku př i rozené skalní podla-hy pavi lonu. Gunk byl n a o p a k zřejmě rozčílen; zdali př í jemně nebo nepř í jemně, nebylo zatím jasné. Vyletěl až k vrcholu

d ó m u a t am se chvíli mlel - a mě přepadla náhlá neurot ická obava o velký panel na-hoře. Bvla snad jediná věc v pavi lonu, j iž mohl člověk pohybova t ručně: asi požár -ník v př ípadě požáru , p ro tože zvenčí vedl nahoru železný žebříček. C o kdyby Gunk panel křídlem odstrčil a dostal se ven? Sa-mozře jmě nesmysl. G u n k za chvíli přistál nedaleko Tessie a vypravil se opa t rně na výzvědy pěšky. Tessie mu nevěnovala žádnou pozornos t , ani když ji s ros tou-cím zá jmem očenichával . a to ho zře jmě zk lamalo ještě víc než televizní kamera -many. pro tože náhle mrskl o h o n e m do s t rany a ťuk. ťuk. ťuk: zaklepal jí na hřbetní krunýř . Pohlédli j s m e s Alf redem na sebe a zazářili j sme. O b a jsme v té chvíli měli s te jnou myšlenku: J a k o cheli-cia\ Samci některých želvích d r u h ů totiž také klepou na krunýř , když se dožadu j í sexuální pozornos t i . Klepou vlastním krunýřem o k runýř samičky. G u n k kle-pal ohonem. Ale byl to týž signál. A ten-tokrá t Tessie aspoň t rochu zpozorně la , zvedla hlavu a očichali se. t l amou k t la-mě. Vypada lo to j a k o polibek! A nějaký pi tomý novinář mi ten hezký okamž ik musel ovšem pokazit ne j apnou p o z n á m -kou k nějakým kolegům. "Člověče, to já nevěděl, že tv draci jsou vlastně dost ma-lí!"

Draci! Malí! Kolikrát už jsem to slyšel! Ale vždycky mě to znova dopál í , p ro tože , za prvé, Gunk není žádný " d r a k " , i když tak ovšem vypadá . G u n k je Dracothc-riunt gunghwei. poslední z posledních p takoješ tě rů Křídové epochy: a kdvž už se to musí zkracovat , já o sobně d á v á m přednost přívětivému " p o t v o r a " , j ak mu říká jeho vrchní ošetřovatel Willie Sloe. starý zaměs tnanec pa rku N á r o d n í h o dv-nosauř ího pamá tn íku v Utahu , kde je teď G u n k ů v palác novou atrakcí . A l e Č u v i e -rovi 'vesničani ' . co okouně j í kolem vědy

27

j a k o poťouchl í kibicové u šachu znají každý tah předem, ti si už zas m n o u ruce, že, tak vida. "věda konečně také uznala , že existují . . . " v t o m t o p ř ípadě draci. A za d ruhé , G u n k není malý. Je větší než kro-kodýl. Stoj í na d louhých silných nohou . A j e h o č ty řmet rové rozpětí křídel, i když to snad nebylo nic zvláštního d o k u d ješ-tě exis toval j eho př íbuzný pterodon, se s edmime t rovým rozpět ím, je na dnešní poměry (a j e š t ě ry ) rozhodně velmi impo-zantní . G u n k je prostě skvostný, un iká tn í exemplář , snad už jen j eden ze dvou d ru -hů na světě. A p r o t o mě dost udivilo, když jsem ho byl před půl rokem vyzved-nou t v Pekingu , že nám ho Číňani věno-vali.

Měli ho t am asi dva roky. Ale pak ho na jednou věnovali nám, a to ješ tě u pří-ležitosti ně j akého zcela zanedba te lného výročí našich vzá jemných kul turních vztahů. J e ovšem pravda , jak mi Liu řekl s o u k r o m ě , že pro zoologickou fakul tu Pekingské univerzity bvl Gunk dost ob t í žnou akvizicí. Nejen že ho museli krmit f láky hovězího, které se j im těžko shánělo , nemluvě o t om, co stálo, a le ješ tě k t o m u j im během těch dvou let dvakrá t utekl. P r v n ě p ro to , že mysleli, že nelétá. že ta j eho kř ídla jsou zakrnělá . So tva kdy ho viděli je j en napů l roz t áhnou t . Draco-iheria tot iž , j a k o všichni ostatní plazi, j sou s tudenokrevn í tvorové, a p ro tože žijí v odlehlých, s tudených , skalnatých kon-činách severní po lokoule , žijí po většinu r o k u ve stavu snížené vitality, kdy se sot-va vzdálí tak padesát metrů od br lohu. T o j im asi p o m o h l o k t o m u , ž e j s m e j e t a k d l o u h o u nenašli . A také ovšem to, že je j ich t a m málo a že létají a loví jen v noci. Ale to dělaj í až na vrcholu léta, když se okolí , a tím i jej ich krev, dos ta tečně otep-lí. V té akt ivní sezoně se nak rmí na celý rok , a j ak j sme předpokláda l i , t aké páří.

Liu a jeho kolegové však tenkrá t ještě o životním stylu cyklu Dracotheria tolik nevěděli, a tak pro něho měli vedle umělé sluje volný výběh, kde se občas vyhříval , a odkud j im j edné krásné letní noci uletěl. Byl nezvěstný až do ř í jna , kdy Liu měl správný nápad vráti t se do G u n g h w e j -ských skal, kde si ho už zas le targického vyzvedl v j e h o původn í sluji a odvezl ho zpá tky do Pekingu. Jenže příští podzim musel celou tu operaci opakova t . D r u h é -ho léta si G u n k p rokousa l díru v nové d rá t ěné střeše nad výběhem a uprchl j im znova. T o všecko bylo pravda . Bohužel , ne celá p ravda . Ale to jsem t enkrá t ještě nevěděl.

Po prvním očenichání se G u n k a Tessie přestali o sebe za j ímat , a spoň naoko . Zdá se, že lstivě čekali, až náš vědecký tým usne s p á n k e m spravedlivých v domněn í , že k in t imním v z t a h ů m , pokud k nim kdy vůbec do jde , je u nich ještě da leko, a pak si uspořáda l i dovád ivou svatební noc. Ve čtvrt na čtyři ráno. Willie, t r o u b a oh ledu-plný, nám to hlásil až doda tečně . Že měl tu novou " p o t v o r u " , docházel tam celou noc jak ponocný . Nejvíc mě překvapi lo , kolik novinářů , to také nezmeškalo . Fla-mendř i ! Byli všichni ještě tou d o b o u vzhůru . A nadšeně vyprávěli , j a k á to byla n á d h e r n á letecká ak robac ie s hon ičkami .

přemety a s t řemhlavými pády po křídle. Jeden z nich pak to páření s a m o přirov-nal k t ankován í dá lkových b o m b a r d é r ů při letu. Naše au toma t i cká kamera v pa-vilonu to naštěstí všecko také naf i lmova-la. a tak j sme byli spokojeni . M á m e po s tarostech.

Omyl. Naše starost i tím nejen neskon-čily. nýbrž teprve vlastně začaly. Willie měl toho dne p ro nás dvě zprávy. Do-b rou . že naše Dracotheria se milují , a špa tnou , že nic nežerou. Ne. vůbec nic. řekl Willie. Všecko to hovězí, co j im ro-bot-čistič vozí na valníku, t am všecko je. nedotčeno.

" T o není možné!" řekl j sem. G u n k byl ve svém čilém letním stadiu už několik dní. A Tessie teď zře jmě také. Ale Alfred řekl p o c h m u r n ě a rezignovaně, j a k o ně-kdo . kdo přesně t akový ortel čekal:

" A n o . t oho jsem se právě obával . . . " "Čeho?" " 2 e Tessie nám v zajetí nebude žrá t ."

(Mluvil skoro vždycky jen o n i . Gunk pro něho nic neznamenal . Fungova l t u j e n ja -ko dočasný a nevítaný zeť nebo švagr.)

"A co by nežrala? Jestli myslíš, že to hovězí pro ně není, tak zkus íme skopové. Zkus íme srnčí. Zkus íme kůzlečí. A zkusí-me to všecko úplně čerstvé a nestažené."

A dali j sem hned Willimu instrukce, aby to všecko obs tara l . Ale Alfred se dál tvářil p o c h m u r n ě a pochybovačně .

" N o a n o , " řekl. "mus íme zkusit všec-ko. Ale já myslím, že to t aky n e b u d o u ž rá t . "

"Ne? A proč?" " P r o t o ž e tenhle d r u h je asi s t rašně úzce

special izovaný j e n o m na jeden d ruh po-t ravy ."

" D o b ř e , ale na který? C o ty teda mys-líš, že by chtěli žrát?" zeptal j sem se po-drážděně . Alfred t rochu zaváhal , ale pak řekl suše:

"Nás . " "Ale jdi , pros ím tě!" Div jsem se neza-

smál . " T o už by nás oba museli sežrat mi-l iónkrá t ! V Timesech tě měli z rovna vče-ra na první s tránce, jak držíš Tessii kolem krku . J á a Willie j sme u G u n k a v kleci denně . Dá se p roh l ídnou t jak beránek. Teď tam n ikoho k r o m ě robo ta nepouš-tím. Jen v letním údobí . Hlavně pro to , že co čile pole tu je a váží čtyři metráky, by m o h l o být životu nebezpečné, i kdyby to o nás j enom n á h o d o u zavadi lo pařá-tem nebo křídlem, ne p ro to , že si myslím, že by nás sežrali ."

" N o teď právě, kolego, by nás sežrali. V době , kdy se nevykrmuj í na celý rok. s a m o ř e j m ě ne."

" D o b ř e , já uznávám, že Dracoihe-rium, j a k o k rokodý l , t řeba občas taky se-žere člověka, když má hlad a příležitost . Ale G u n k žral v Pekingu hovězí ."

Alf red se ú t rpně usmál. " T o ti řekli Cíňani . A možná mu tam

do klece op ravdu dávali hovězí, j a k o my tad v. Ale jestli to žral, je j iná o tázka . Ne-z a p o m e ň . že j im vždycky hned začá tkem léta uletěl a živil se pak sám. A já myslím, že Liu ví moc dobře . čím. Když n á m o něm přednášel v Britské krá lovské spo-lečnosti. tak se jen tak m i m o c h o d e m zmí-nil. že vesničani v okolí Gunghwe je tvrdí .

že tam každoročně pár lidi sežere "d rak" . Proč myslíš, člověče, že vám ho dali? Když zjistili, že G u n k j im nic než lidi žrát nebude a nechce, tak měli na vybranou : buď ho úmyslně znova "z t ra t i t " a zne-možnit se před světovou vědeckou veřej-ností nebo ho se souhlasem vlády využít a spoň j a k o propagační gesto, s lavnostně vám ho věnovat a dou fa t , že Amer ika , ja -ko obvykle , už vymyslí, jak ho krmit . Když ne. a G u n k pojde, bude to vaše os tuda , ne jejich. O b á v á m se. že Liu bv k tobě. d ip lomat icky řečeno "méně než otevřený".

T o byl. Aby mu celá ta j eho nádhe rná sbírka sibiřských plazů pochcípala! Ale s Alf redem si vlastně neměli co vyčítat. Pro tože ten byl ke mně také 'méně než otevřený ' . jak sc ukázalo , a nepověděl mi všecko, co o Dracotheriu věděl. Až teprve teď z něho vylezlo, že se krátce po nalezení Tessie vrátil na její pustý os t rů-vek a viděl, co se z t oho dá vydedukova t o jej ích zvycích a způsobu života. Našel t am tři j eskyňkv. kde zře jmě sídlila. - jest-li pos tupně nebo střídavě, to neví. Ale v j edné z nich našel: ba te rku , kovovou přesku pásku , snubní prsten, a hrst švéd-ských mincí.

"Tak asi vznikly pohádky o dračích pok ladech . " řekl. "Oni . jako plazi větši-nou. spolknou oběť celou a nehodící se vydáví. Dracotherium zřejmě ztráví i lát-ku a kosti a vyvrhne jen kov. plastik a gu-mu. Ano . a to mi p ř ipomíná , že jinde na tom ost rově jsem našel taky g u m o v é ry-bářské botv ."

Tak tedv Tessinka žrala - rybáře. A pro to , jak Alfred teď také přiznal . C a m -bridge tak ocho tně a nadšeně souhlasi la , aby se jela vdávat do Ameriky , navzdory pro tes tům, že ta cesta bv jí mohla ublížit, a že proč prý Američani nepošlou t oho svého za t raceného G u n k a do Evropy? Jenže , řekl Alfred, oni také doufal i , že Amer ika . . . jako tedy něco vymyslí. Něja-kou umělou člověčinu nebo něco.

A to se ví. že vymyslí! Byli j sme jen do-časně zaraženi a uraženi , když nám svit-lo. co nám přátelé a spojenci zas hodili na krk. ale hned jsme se s chutí pustili do ře-šení p rob lému.

P h e r o m o n y ! T o bude ono! Okořeni t j im to hovězí lidskými pachovými mole-kulami. J á znal i j e d n o h o chemika , který v tom oboru pracoval . Byl to. podle mé-ho úsudku skeptik, ledový jak psí č u m á k , ale v lidech se člověk nevyzná! Ukáza lo se. že nejen živě sledoval celou tu televiz-ní l imonádu o svatbě "k rásné dračice" s " m o n g o l s k ý m válečníkem" G u n k e m . ale že ho to tak nadchlo , že všeho nechal a přijel nám p o m á h a t vymýšlet p ro ně krmení .

Těch lidských p h e r o m o n ů užsyn the t i -zovali několik. Přesný počet si už nepa-matu ju . Ale p a m a t u j u si. že j sme je zkusi-li všeckv v nejrůznějších kombinac ích a permutac ích , na různých masech a i na ži-vých zvířatech, pro př ípad, že by novo-manželé trvali na tom spo lknou t svou ko-řist živou. Ale nic je neok lamalo . Nic ne-zabra lo .

J a k o poslední možnost zkusil náš team ještě jiný d ruh pot ravy, z ískaný pomocí

28

ta jných te lefonátu na lékařské fakulty, jež je vyzkoušely o půlnoci v G u n k o v ě paláci, kde svetla ten tokrá t nebyla jen t lumena , nýbrž / h a s n u t a . (Generá to r ne-funguje . řeklo se lidem.) Ale ani Alfred ani já j sme tomu nedávali naději. A měli j sme pravdu: Gunk a Tessie chtěli lidi ži-vé a čerstvé, ne zemřelé, zemřelé a už roz-pitvané na kusy.

Willie s Al f redem jim sice t rochu pan-ěovali p i tnou vodu hovězím bui l lonem a vi taminy, ale to jejich smrt h ladem asi j enom nepa t rně / p o m a l o v a l o . Byli už hladem /divočeli . I ítali zběsile po pavilo-nu a vrhali se proti j eho skleněným stě-nám ve snaze dosta t se na diváky, kteří cvakali apa rá ty s nadšeným: "Teď vypa-dá jak v tý čínský fresce!" Ale naši dva ptakoještěř i byli zoufalí . A my takv. Sy-čeli už i na robota a chňapal i po něm. ačkoliv se člověku moc nepodobal .

Uspořádal i j sme poradu . Ale každý, kdo se někdy takové konference o / t r a -ceném př ípadu /účastni l , si s n a d n o dove-de představit její p růběh: pocit porážky, visící nad místností skoro tak v id i te lněja-ko hustý kouř cigaret: zoufa le neprakt ic-ké návrhy, zamí tané tak rychle, jak bvly přednášeny. . . Co tedy pustit je na svobo-du? Ne. to Správa ná rodn ích parků nikdv neschválí, protože bv mohli někoho za-bít. a Úřad pro ochranu prostředí taky ne. p ro tože by někdo mohl zabit je... A tak co žádat - er - o dobrovoln íky? Něja-ký na smrt odsouzený vrah nebo umíraj í -cí pacient by snad.. . . ? Neblázněte! Víte. co bv to bylo za randál? 'Nacističtí vědci v Utahu ' . - už to slyším! A tak co třeba. . .

Z k r á t k a takhle to šlo asi tři hodiny, ale jediné možné řešení bylo samozře jmě všem naneštěstí j asné už od začátku. G u n k a Tessie budou muset být... uspáni. A já , j a k o ž t o G u n k ů v zvěrolékař , ovšem budu muset být jejich popravčím.

Nemilou povinnost připravit na to tisk se j im také nějak podař i lo svalit na mne. Poskytl jsem interview vědeckému dopi-sovateli j e d n o h o velkého deníku a řekl j sem mu př ímo bez oba lu , že naše bitva udržet ty dva vzácné tvory při životě, je p roh raná . J sou lidožraví. Al ternat ivní pot ravu p ro ně se nám nepodař i lo najit . A hlady už je dál mučit nemůžem. " O p r a v d u není vůbec nic , co bv ti draci žrali?" "Ne. Pro tože 'draci ' tedy skutečně žerou z ř e j m ě j e n o m krásné j inochy a pan-ny a rytíře bez bázně a hany , " řekl jsem sarkast icky, znova podrážděn tím slovem "draci" , nota bene od vědeckého dopiso-vatele největších novin v Americe.

Jenže veřejný činitel ve Spojených stá-tech. byť i jen pouhý zvěrolékař Správy národních parků, nemá nikdv žertovat . Všecko osta tní mu projde: lži. výmysly, nesmysly, výmluvy, plané sliby a prázd-né fráze, ale j e n o m ne vtip. Ťen se mu vždycky zle vymstí. A mně se ten m ů j vy-mstil velmi rychle. Už čtyř iadvacet hodin po tom. co ten interview vyšel, dorazil i první. A během 4Xmi hodin jsme jich tam už měli a spoň dva tucty. Ano: myslím ty krásné jinochy a panny a rytíře bez bázně a hany. Nechtělo se mi očím věřit, ale bvl jich plný vestibulck adminis t ra t ivní bu-dobv u G u n k o v a pavilonu a všichni žáda-

li. aby tedv byli předloženi za pot ravu "d r akům" .

Mladý veterán o berlích. Zmrzačený, zatrpklý: aspoň prý tedy ještě jedna věc. co může udělat pro vlast, když ho ten drak bude chtít tak , jak je. Nikdo j i n ý h o tak nechce... Bystrá hezká p rogran iá to r -ka počítačů. Nějaký t rouba ¡i nechal, a tak co prý se životem?... P o c h m u r n ý se-bekrit ický mládenec. P ropad l u zkoušky z medicinv. takže stát se pot ravou Draeo-ilwria bude asi tak jediná užitečná věc, co v životě dokáže a za kterou, podo týká škodolibě, mu snad otec nevynadá , když je tak pro ochranu přírody. . . Černoška . Ště tka , ale šťabajzna. Ta se / a s vsadila s někým jménem .iock. že by k t o m u měla odvahu . On tvrdil, že by neměla. A hov- no bv neměla! l a k ji sežere posrane j d rak . tak co má bejt? Jí už je stejně všec-ko fuk! Dívenka ze sedmé třídy dvanáct i -letkv v sousedním městě. Rozzuřená na rodiče. Doufá , že ji uvidí v televizi, j ak ji ten d rak žere. a že pak budou litovat!... Španělský rvtíř s f ana t i ckýma t emnýma očima a s t o u h o u po mučednické smrt i : je z radikálně ochraná ř ské skupiny Modrá planeta a rád pro záchranu G u n k a a Tes-sie obě tu je život. Bude to. konec konců, jen malá splátka za všecky ty živé tvory, co j sme z b ů h d a r m a vybili, vystříleli, otrávili , umučili v labora toř ích . A "ži-dovská pr incezna" z Texasu . Dcera pet-ro le jářského konsul tan ta . Dostavila se v rodinném tryskáči. Krásná, vzdělaná, skvěle oblečená, dvakrá t vdaná , dvakrá t rozvedená, všude byla. všecko už viděla a - je to ot rava. Život nemá smysl. Ale prášky p ro spaní jsou pro p rodavačky ze samoobs luhy , a tohle a spoň má d o b r o -činný účel. takže.. .

Říct. že jsem se zděsil, je malé slovo. Ale Alfred se naopak tou "odezvou" , jak to nazval, zdál sko ro j akoby povzbuzen a povznesen. Měl jsem se možná dovtípi t , proč. kdvž pěl. dost netypicky, chválu na naše lidi. J a k prý jsou slušní a obětaví: obyčejní lidé. kteří bv nepoznali Draeo-rherium od Megatheria. ale vědci by se před nimi mohli stydět! Jenže, abych pravdu řekl. já ho ani po řádně neposlou-chal. Měl jsem plnou hlavu docela j iných myšlenek. Myšlenek, že většinu těch na-šich mladých dobrovo ln íků , i když ovšem s hrůzou odmí tnu tých , nakonec ten záhadný ne tvor asi stejně pohltí . Ne-myslím "draka" . Nemysl ím G u n k a nebo Tessie. nýbrž t oho pod ivného ma tema-t ického netvora , který žádá - a dos tává -každoročně svůj počet oběti, v každé ze-mi vždy stejné procento , rok od roku . de-setiletí od desetiletí, bez ohledu na války a krize, revoluce nebo b lahobyt . - přesně j a k o živá bytost , která po t ř ebu je svůj po-čet kalorií , ať se děje. co se děje. A n e b o tedv přesně j a k o ten drak / pohádky . Sta-tistika sebevražd: netvor jen matemat ic -ky zachyti telný, nehmotný , abs t rak tn í , ale o to nějak strašidelnější. . .

Mezitím však správa N á r o d n í h o dyno-sauř ího p a m á t n í k u , o o b a v ě / e skandá lu , uzavřela celý park veřejnosti , včetně tis-ku. pod záminkou , že hladová Dracothc-r/tf j sou příliš nebezpečná. A zároveň sta-novila d a t u m popravy, k níž si urychleně

vyžádala schválení / Londýna a z Was-hingtonu. už na příští den.

Alfred se s tím zřejmě v duchu vyrov-nal a nesl to klidně a stoicky. D o k o n c e se i zdálo, že už by to rád měl za sebou. Ale mně se podař i lo oddáli t to až na osmou večer.

Asi hodinu před t ím. když všichni byli u večeře, j sem šel ještě naposled "dohléd-nou t" na G u n k a a na Tessie. ale vlastně pro to , že jsem se s nimi chtěl o samotě rozloučit . Ale koho tam u pavilonu ne-vidím j a k o "ž idovskou pr inceznu"! Tu se zřejmě nepodař i lo z parku vystrnadi t . Nebylo to os ta tně zviášť překvapuj íc í , protože asi byla až po své krásné zuby vvzbrojena šekovými knížkami , úvěrový-mi legitimacemi a ovšem i hotovost í . Možná , že při svém vzhledu ty os ta tní zbraně ani nepotřebovala . Ale hned se ukázalo , že je ochotna kteroukol i z nich použí t , aby dosáhla svého. Potulovala se, jakoby bezcílně, kolem bunk rov i t ého d o m k u bez oken . kde byl počítač, generá-tor a lednice. Domek stál asi sto metrů od Gunkova paláce, ale byl s ním spojen podzemní chodbou , kudy j sme většinou chodili , a na povrchu také ještě d r u h o u : jakousi velmi ozdobnou a r k á d o u , vedou-cí přes areál: ta měla zdi z luci tového skla a laťkovou střechu, poros t lou popínavý-mi růžemi.

Princezna si to vše už zřejmě obhlédla . A jakmile mě viděla, zamíři la hbitě ke mně a zeptala se s oslnivým úsměvem dů-věrným. int imním hlasem, zdali bych ji do té chodby nenechal "p rok louznou t " . Anebo do té podzemní , kudy právě přijel do pavilonu robot . Př i tom mi lehce, flir-tovně. zdálo se. stiskla ruku - a nechala \ ní šek na pět tisíc do la rů ! Prý na vědecký výzkum. Byl jsem o h r o m e n - tou drzosti . J aký pablb. gauner nebo kdo mysli, že jsem? Ale vtom mi napad lo : pan Lhostej-ný Svět jsem. kterému jde s tejně o pra-chy. a tak se mu vždycky něco vrazi se s tejnou lhostejnosti . J e zvyklá obědvat za s to do la rů ve prospěch opery, večeřet za tisíc do la rů ve prospěch Israele. a tak ji asi vůbec nepř ipadá divné umřít za pět tisíc ve prospěch vědeckého výzkumu. Umřít s tejně luxusně a dobroč inně , jak žila. Spolkl jsem tudíž ně jakou sarkast ic-kou p o z n á m k u a řekl pouze, že to bych rozhodně nemohl . Ale z či telného podpi -su na šeku. který jsem vrátil , jsem se do-zvěděl. že se jmenu je Bečky Levensono-vá.

Princezna mě zře jmě ještě tak docela neodepsala . Doprováze la mě k pavi lonu, ale nesedla si se mnou na j ednu z okol -ních lucitových laviček, nýbrž vyšplhala do půli toho požá rn ího žebříku kousek od mé lavičky, a dívala se dolů na Draco-theria o d t a m t u d . Byla pa t rně zvyklá dí-vat se na svět svrchu i doslovně: z letadel, z hel ikoptér , z lyžařských boud v Alpách . / r ake top lánu . (To jsem si a spoň mvslel -blbec!)

Uvnitř v pavi lonu Tessie seděla na ze-mi a těžce oddychova la , slabá a vyčerpa-ná m a r n ý m létáním. A kolem se ještě po-valovaly mrtvolky zvířat, které s G u n -kem svévolně zabili úderem pařá tu , ale nesnědli, .lehne... tele... koloušěk. . . R o-

29

bot už je neměl příležitost odklidit , pro-tože zdivočelý Gunk ho právě také srazil k zemi a snažil se ho rozsápat . Ten ro-bot. . . ten robot . . . přemýšlel j sem usilov-né. p ro tože mě pořád pronásledoval po-cit, že j s m e něco důleži tého opomněl i , nezkusili, nevzali v úvahu . Něco s tím robo tem? S tím masem? Ale ta umělá člověčina by se rozhodně dala udělat , kdybych to jen mohl dostat z podvědo-mí...! Když tu nade mnou pr incezna Beč-ky prones la i ronicky ze žebříčku:

"Jestl i j sou lidožraví, tak vám samo-zře jmě nic čistého a košer žrát nebudou , nýbrž leda tak.. . "

"Vepřové!" vyhrkl jsem rados tně sou-časně s ní. P ro Kristovy rány. na to j sme nějak úplně zapomněl i ! Snad že se nám p o d v ě d o m ě p ro ty "k rá lovské" dravce nezdálo dost nóbl. A př i tom prasa ta j sou náš nejlepši analog: maj í i některé stejné p h e r o m o n y j a k o my. Žerou co my. což bude mít asi vliv na chuť masa . ale - poč-kat . ano , to jsem myslel: to vepřové by se muselo pohybova t j a k o ten robot . Ne j a - ko sele. J a k o člověk. A z kon t ak tu těch myšlenek vyskočila j iskra nápadu . Už to m á m ! R o b o t v rouše prasečím: to je umě-lá č lověčina! Že nás to hned nenapad lo ! Ale asi p ro to ne. že není zvlášť lichotivé vidět se očima p takoješ tě ra .

Vyskočil jsem z lavičky, abych to bě-žel zvěstovat Alfredovi , právě když on sám se objevil v té kryté fu tur is t icko-kláš-terní choď bě a šel rychle k těžký kovovým dveřím pavi lonu, které se daly otvírat buď a u t o m a t i c k y nebo manuelně . Alfred z ře jmě zrušil p rog ram počí tače a o d m v -kal si je klíčem.

"Počke j ! " , zavolal jsem na něho skleně-ným mřížovím chodby . " C o děláš?"

" J d u nak rmi t Tessie." řekl s k l idným, t rochu o m l u v n ý m úsměvem. "L i tu ju . že z t o h o bude asi t rochu skandál , ale to já právě chci. N ě k d o prostě musí pro tes to-vat. Snad ji to zachrání . Pros ím tě. Za-chu. u mě v pokoj i na stole je Otevřený list mým kolegům. B u d ' t a k laskav a po-s tare j se. aby to dos ta lo co největší publi-citu, ano?"

"Ale počkej ! Počk. . . " křičel j sem. ale pozdě. Alf red už otevřel dveře a vstoupil do pav i lonu , neohrožený d r u h ohrožené-ho d r u h u , rytíř ve s lužbách - dračice. A Tessie už se t am zákeřně připlížila, hned jak ho ucítila za dveřmi, p ř ip ravená ke skoku . A vteřinu na to byl Alfred na zemi. povalila ho a... v tom se nade mnou za-tmělo. Racho t a randál , j a k o když heli-kopté ry letí a s třechy se bortí , hel ikopté-ry na střechy padaj í . . . Ale ne: to ten panel t a m n a h o ř e se s r a cho t em otevřel a Gunk vylít j ak ne topýr z pekla. A současně s ním - Tessie. Ta vylítla laťkovou s t řechou té kryté chodby . Pár latěk jí zůs ta lo viset o k o l o krku a s těch za ní vlály f ábo rv po-pínavých růží. Vypada la teď op ravdu jak nevěsta, když s G u n k e m vesele zakrouž i -la nad areá icm a pak společně zamíři l i k severu.

Má pok lona ! Ale čert je vem! C o Al-fred? C o se mu. . . Ale t o m u se z ře jmě nic nestalo. Zvedl se. oprášil se vylezl ven tou d í rou , co Tessie nechala ve střeše, zat ím co pr incezna Beckv slezla s p o ž á r n í h o žebříčku. 3 0

"Ani se mě nedotkla , až na to. že mě ve spěchu porazi la ." řekl spokojeně Alfred.

"Ani se mě nedo tk . " řekía zk l amaně Bečky.

" J á myslím, že mě mrcha měla přece jen svým způsobem ráda ." řekl Alfred.

" Já myslela, že když ten panel t rochu pootevřu a budu tam stát. že m ě c h ň a p n e . Jenže ten panel mi ujel z rukv vlastní va-hou. otevřel se naplno, a v tom momen tu byl Gunk prvč!"

Pochopi te lně: " d r a k " pohrdl princez-nou a "drač ice" ušetřila rytíře, (když za sebou zapomněl zavřít dveře, už příliš zvyklý na tv au tomat ické) . Z čehož sa-m o t n é h o by veřejnosti mělo být jasné , že to j sou prostě jen obyčejní plazi, pro kte-ré. j a k o pro všecky živé tvory, s vý j imkou člověka, je svoboda vždycky to nejprv-nější. I žrádlo musí počkat . Pr incezna Bečky bv se nám však. podle mého názo-ru. měla a spoň omluvit za to. že nám s tím svým p i tomým pokusem o sebevraž-du pustila G u n k a ven. z rovna teď...

"Z rovna teď." řekl jsem nahlas, "když se mi podař i lo vymyslet umělou člověči-nu. nám ho necháte uletět!"

" N o ta se vám bude hodi t , až se Tessie z těch vajec vyl íhnou mláďata ." řekla klid-ně Bečky. Ale když j sme jen zírali, vysvět-lila s objevitelským nadšením: "Vy o nich nevíte? Má tam dvě. Ale odsud zezdola asi nejsou vidět, protože j sou v dol íku a ještě na ně nahraba la písek. Ale t am se-shora je vidíte krásně ."

Alfred se na j ednou zasmál p ro sebe. A když jsem se zeptal , čemu. řekl. že "tak. . . celé té naší hře na P á n a b o h a . " Prý mu to p ř ipomíná jeho syná tora . když " p o m á -há" tátovi nat í rat verandu a p ř i tom padá do škopku s ba rvou a zaf láká zas všecko, co už je ho tovo .

"Kdvž myslím na ty tisíce ještěřích d ru -hů co vznikly a zanikly, změnily se v ptá-ky a zpívají na s t romech, na ty mil ióny ještěřích vajec - a tady na ten náš hokus- pokus s t ímhle pá rkem, tak se musím smát . Tak jsem tedy " p o m o h l tá tov i" s re-p rodukc í p takoješ těrů . A s celým cirku-sem a s t ím. co ještě bude . že nám teď utekli. - máme tedy s lavnostně dvě vejce. Dvě! Tatí , kouke j !

"Právě : tady vidíte, že nic nedává smysl ." řekla ví tězoslavně pr incezna Bec-kv. Ale vypadala teď sko ro vesele, když poslala uš těpačný polibek Gunkov i a Tessie. z kterých už byly jen dvč.skvostné černé siluety v dálce nad horami Utahu.

Ale jedině díky jí se nám tedy letos z ja-ra vvlíhla Malá Tessie a Divoký Bili. P ro -tože nevědět o těch vejcích a vypnout umělou klimatizaci , byli by v t o m slun-cem rozžhaveném pavilonu za pár hodin zahynuli v z á rodku . Živíme je úspěšně mým " p r a s o b o t e m " . robo tem s e lekt roni-kou v nerezové kuličce a s lehce se rozpa-dající a lumin iovou kos t rou , což vše je ne-stravitelné. a tudíž znovu sestavitelné a použitelné. J sou to roztomil í p takoješ -t í rkové. zat ím zvící jezevčíků, a ř íkáme j im s Bečky samozře jmě "naše děti". T o snad zní. jako bv i zde bylo doš lo k úspěš-nému páření . Ale bohužel nikoli - a s p o ň zat ím. M ů j život se tot iž nesympat icky li-ší od modern í l i teratury t ím. že t am se

Významný, ale neznámý básník odešel

V září zemřel v Praze, nedoživ se ani 55 let, Jan Zábrana, jeden z nej lepších současných básníků. Širší veřejnost i byl, jako básník, prakt icky neznám, a to z j e d n o d u c h é h o důvodu. Oba jeho rodiče, funkc ionář i národně soc ia-l is t ické st rany, byl i po r. 1948 zatčeni , vězněni 12 let v koncent rác ích, a Honzu nepust i l i na vysokou školu. Po obvyk lé kar iéře p o m o c n é h o dělníka, h l ídače atd. se vypracova l v p ředního přek ladate le z rušt iny a z ang l i č t iny (Babel, Mandělš tam, Ginsberg) a pub l ikova l také někol ik ve lmi úspěš-ných detekt ivek (Vražda pro štěsti, Vražda se zárukou atd.). Př i tom ne-ustále psal, pro šupl ík, vynikaj íc í poe-zii, vě tš inou př ísného metra; rehabi l i -toval např. prastarou f o r m u sonetu, dokázav, že jí lze velmi působivě po-užít i v modern í poezi i . V roce 1968 podař i lo se mu, téměř současně, vy-dat dvě sbírky poezie, Stránky z dení-ku a Lynč, ale po p ř í chodu tanků byl opět umlčen a vy loučen z přek lada-telské organizace, pro tože "systema-t icky přek ládal nevhodné au to ry " a "přáte l i l se s nevhodnými l idmi" . Pře-kládal pak větš inou detekt ivky a ob-čas, v d r u h é po lov ině sedmdesá tých let, opět modern í k lasiky (Jesenin, Sylvia Plath). Kdyby d o b a neby la jaká byla, patř i l by dnes Zábrana k největším svět lům modern ího české-ho básnictví . I tak jeho jméno z děj in české poezie nezmizí. •

krásné ženy objevují právě jen s účelem spářit se s naším hrd inou , c o ž j e v mém ži-votě většinou ani ve snu nenapadne. Bečky zat ím také ne. ale dala k t o m u aspoň prv-ní nezbytný p ředpoklad t ím. že zůstala naživu a "kde je život, t am je naděje": a vlastně i d r u h ý předpoklad t ím. že se sta-la zak lada te lkou a předsedkyní Meziná-rodn ího fondu pro záchranu Dracoihe-rii, t akže se často vidíme a d o b ř e si rozu-míme: a t am. kde je společný cíl. může být časem i společná domácnos t .

Náš fond se teď snaží přesvědčit ka-nadskou vládu, aby ten okrsek L a b r a d o -ru. kde se usadili Gunk a Tessie, p rohlá-sila za národní rezervaci Draeolheria gunghwei. Gunk a Tessie. j ak j s m e zjisti-li. sídlí teď v oplocené pros toře místní a t o m o v é elektrárny. Asi ze s te jného dů-vodu j a k o téměř stejně vzácný mořský orel hnízdí v areálu a t o m o v é e lekt rárny v Connec t icu tu : lidé tam na ně n e m o h o u a mají tam klid. To je pro Dracotherium důležité v jeho le thargickém údobí. V lé-tě tam ovšem lidé jezdí na t radiční de-mons t race proti a t o m o v é energii, ale to zas přesně spadá do sezony, kdv se Dra-cotherium krmí na celý příští rok. Př í ro-da je m o u d r á a př izpůsobivá .

(Z antologie exilových au to rek , k terou v roce 1985 vydá Sixty-Eight Publíshers, Co rp . )

Stanislav Moc

O pokušení, hříchu, trestu a spravedlnosti

Když si lehnete na záda a bude te se dí-vat do ob l ak , za urči tý čas v á m všechno splyne a nebude t e vědět , jestli j sou obla- ka n a h o ř e nebo dole . Nevěříte? Z k u s t e to! A jestli se Vám to n e p o d a r í , vězte, že to není vina o b l a k , ale úhlu , p o d k te rým se na ně díváte . A tak je to se vš ím. Záleží na úhlu v čase, pod k te rým se na urči té věci nebo udá los t i d íváme , a b y c h o m si nebyli j ist i , zda černé je bílé či n a o p a k . Ješ tě p o ř á d nevěří te? T a k víte co, já Vám b u d u vyprávě t t a k o v u p o h á d k u , k te rá se s ta la-nes ta la a na Vás n e c h á m její rozře-šení a jestli se V á m to povede , nu , to už t a k é n e c h á m na Vás, abys te to posoudi l i . Ale vsad ím se, že mi pak bude te rozu-mět s t ím úh lem naz í rán í , p ro tože pod urč i tým úh lem v čase t o v šechno splývá. A tak tedy. . .

Bylo nebylo. Za deva te rými h o r a m i , za deva te rými moř i ležel zelený os t rov zva-ný Bathurs t Island a na t o m os t rově po -stavi lo pá r nadšenců k řesťanskou misii a ta se j m e n o v a l a , verte nevěřte , Ba thurs t Island Miss ion . A v té misii bylo všechno . T e d y na tehdejš í d o b u . Byly v té misii do -my na spaní , p e k á r n a , skladiš tě i o b c h o d (ty byly v j e d n o m ) a v t o m o b c h o d ě se ne-d a l o nic koup i t , zboží bylo j en na příděl a o s t a tně d o m o r o d c i t e n k r á t peníze ani neznali . A h lavně byla na os t rově fara s kos te lem a v té f a ře bydlel kněz O'Neil l . A to byl velice spravedl ivý kněz, ale t aké velice př ísný kněz a j e h o j e d i n o u t o u h o u bylo, a b y ho z os t rova přeložili . T o víte na os t rově sice bylo všechno , ale naz í rá -no z úhlu otce 0 ' N e i l l a to v šechno bylo vlas tně nic. ( T a d y to máte , co isem říkal?)

Jed iné , co na misii neměli , bylo k ino . K ino bylo tot iž v té d o b ě j enom v Darwi -nu a j ednou týdně p romí t a lo , ale z misie ještě nikdy n i k d o v kině nebyl . M á l e m bych z a p o m n ě l , měli na té misii t aké p rá -de lnu a ta je důležitější nejen t ím, že d o -k u m e n t u j e to Všechno , ale p ro tože v ní p racova la h rd inka našeho př íběhu . Snad abych ji popsa l . T u p ráde lnu . Měla hli-n ě n o u p o d l a h u , u d u s a n o u , ale j ak děvča-ta , k terá v ní p racova la , přenáše la m o k r é p r á d l o 7. kádě d o kádě , p o d l a h a se vždy rozbahn i l a a už n e d o k á z a l a vyschnou t . D a l o by se říci, že p o d l a h a byla z maz lavé břečky, na k te ré seděly čtyři kádě a v ro-hu byla k a m e n n á k a m n a , v kterých se vždy vařila voda p ro p r á d l o z. fary . St ře-cha byla z v ln i tého plechu a s těny pop i so -vat n e m u s í m , p r o t o ž e p r á d e l n a žádné ne-měla. Ty přistavěli až pozděj i , a le já mlu-vím o j iné d o b ě , o d o b ě , kdy j e d i n o u zá-bavou bylo nedělní kázán í o tce O'Nei l la . A t ím se d o s t á v á m e k pods t a t ě t o h o t o p ř í b ě h u , neboť vězte, že to je př íběh o po -kušení a hř íchu.

H r d i n k o u je Alison. Je jí šestnáct a vlas tně se ani Alison ne jmenuje , její kme-nové j m é n o j e jiné, ale o tec O'Nei l l ji tak pokř t i l a na misii jí j i nak n e ř e k n o u . Ali-son chod í na nedělní kázán í o tce O'Nei l la a d o b ř e ví, že snít o D a r w i n s k é m kinu je hřích. J enže , j ak nesnít , když p rávě t en to týden dávaj í f i lm, v k te rém je o p r a v d o v ý princ? J o h n Rayle , který ve svém člunu rozváží z D a r w i n u zásoby po všech mi-siích to včera řekl T o m m y m u a T o m m y se dnes o p o l e d n á c h připlížil k p ráde lně , k a m j inak chlapci pod p ř í sným t res tem nesmějí a pověděl t o Alison. Z á r o v e ň jí též vyzradi l , že d o D a r w i n u po jede ješ tě s J o e m a fi lm uvidí. Na Alison pak chtěl , aby jela sebou , n e b o ť oba chlapci po t ře -boval i n ě k o h o na ba j lován í .* T o m m y m u je dvace tpě t a j e Alisin b u d o u c í manžel , t akže měl plné p r á v o ji o cestu požáda t . Jej í rodiče ji slíbili už d á v n o , dle s t a r ého k m e n o v é h o zvyku, p o t í ž j e ovšem v t o m , že na os t rově už s ta ré k m e n o v é zvyky d á v n o neplat í . T e ď zde platí z á k o n y otce O'Nei l la a tak si Alison n e m ů ž e T o m r a y -h o vzít d o k u d jí n e b u d e o s m n á c t (bílí to maj í ješ tě horší , ti musí čekat až do j e d n a -dvacet i , ale to píšu j en tak , p ro dokres le -ní, p ro tože k r o m ě kněze na os t rově žád-ný běloch není). J e d i n o u vý j imku zákon povo lu je , p o k u d by Alison o t ěho tně l a a t o je to, č emu naše h rd inka už vůbec ne-rozumí . Nesmí se s T o m m y m s týkat j a k o žena , p ro tože není v d a n á a vdá t se nesmí , d o k u d neo těho tn í . C o ž p a k j e v t o m něja-ký smysl? Ne, že by Alison s T o m m y m nic neměla , d á v n o už okusili manže l ských slastí, ale p o t a j m u a k r a d m ě , žádná velká sláva. A na o t ěho tněn í je to asi má lo . Buď T o m m y t ím č e k á n í m ztrati l svou sílu, ne-bo její p lodnos t vyschla j a k o p o t o k v su-ché sezóně, Alison zk rá tka n e m o h l a otě-ho tně t . C o se namodl i l a ke Kristu P á n u a p o ř á d nic. P o m a l u ztrácela t rpěl ivost a ti-še si myslela - nejsi tak veliký Bůh, jak tvrdí otec O'Nei l l , kdybys byl, net res ta l bys mne , ale j eho ! O n si trest zaslouží , p ro tože stojí mezi m n o u a T o m m y m . Už jsem moh la být tři roky vdaná a mís to to -ho abych ještě 2 roky čekala a lásku k rad -la..., copak v t o m je ně jaká spravedl -nos t? - ža lovala .

J enže ten den se Alison ke Kris tu ne-modli la . Z a m y š l e n ě přecházela p ráde l -nou , vrážela d o os ta tn ích děvča t , která zde p racova la a snila o princi . J a k ý bude? J is tě veliký a krásný. . .

O d p o l e d n e , když děvča ta odešla na svačinu, se Alison rozhodla . Svlékla si své hnědé ša ty , jed iný to její m a j e t e k , p o d kterými nic neměla , a rychle je vypra la v j e d n é z kádí . Ach . vy šťastné maj i te lky pl-ných skříní , co vy víte o t om, co t o j e prá t nahá své jediné ša ty a ještě v p ráde lně be-ze stěn.. . Ale Alison měla štěstí a n i k d o ji neviděl. S pot ížemi vsouka la své štíhlé ebenové tělo d o m o k r ý c h ša tů a vyšla na slunce. Za pět minu t už byla suchá a při-p ravená na cestu d o kina.

Pozdě po půlnoci , když všichni odešli spát , se vytrat i la z misie dolů k zátoce, kde už čekal T o m m y s J o e m . O b a rychle vy-

* vylévání vody

táhli v y d l a b a n o u keňu zpod m a n g r o v n í -ků, kde ji to o d p o l e d n e ukryl i , a p o m o h l i Alison dovn i t ř . T o m m y jí poda l s t a r o u , reza tou p lechovku na ba j lování a za chví-li už u h á n ě l a loď pod m o c n ý m i záběry obou mužů k j ihu . M o ř e bylo kl idné a h lad ina j a k o sklo. I počasí j im přá lo , ale d o D a r w i n u t o j e d o b r ý c h 90 k i lomet rů a všichni tři se pěkně zapot i l i , než po 15ti h o d i n á c h přistáli na pláži pod ska lami Esp lanády . Muži měli ruce d o krve a Ali-son prsty n a b o b t n a l é v o d o u a celé tělo z tuhlé . Byl už t éměř večer a t ak se ani ne-n a m á h a l i s uk ry t ím keňi. J e n ji vytáhl i na skálu a obrát i l i b ř i chem vzhůru . Pak vy-lezli po ska lách n a h o r u na p lan inu a š i ro-kým o b l o u k e m , aby se vyhnul i o b y t n ý m s taven ím, se přiblížili ke kinu. V té d o b ě nebyl ješ tě D a r w i n t ím, čím je dnes a bush saha la z j e d n é s t r any až k b u d o v á m . T o m m y Alison p o k y n u l , aby čeka la a sám s J o e m odešel d o tmy . Kino bylo krásné. Průčel í bylo osvět lené svě t lome-ty a před v c h o d e m se procházel i samí bílí. Al ison v životě tolik bílých neviděla . Okouzl i la ji záp lava světel a j a k o o m á -mená pozorova la procházej íc í se muže . A byli t a m j e n o m muži , ženu neviděla žád-nou. Pak se vráti l T o m m y s J o e m , ale ne-přišli sami , přišel s nimi ješ tě mladý m u ž , bílý, v š i rokém k l o b o u k u , který š i j i dy-chtivě prohlížel . T o m m y se nezdržova l vysvět lováním, j e n o m jí řekl, že bez j e h o pomoc i se do kina n e d o s t a n o u a pak jí poruči l , aby si lehla a vysouka la si šaty. Zena má pos loucha t svého muže , tak j e to v bibli. Al ison sice nebyla v d a n á , ale tak to kázal i s tarý k m e n o v ý zvyk a t a k . ač unavena , s odevzdanos t í v las tní p o s t a -vení ženy té d o b y , vyhověla . K a d ž a k ? ze-ptala se. K a d ž a k , povrd i l T o m m y .

Když bylo po k a d ž a k u . bílý j i m n a z n a -čil, aby ho nás ledoval i . Šli za n ím rychle a nervózně až k pok l adně . T a m se na chvíli zastavili než se bílý m u ž d o h o d l o něčem s ženou v p o k l a d n ě a vyměni l s ní ně jaký kov. Alison j a s n ě slyšela, j ak kov c inkal . A pak už byli uvni t ř . Bílý se j i m ztrat i l a oni chvíli stáli j a k o zkameně l í , nevěda co dělat . Přišel k n im n e z n á m ý muž s če rvenou p á s k o u přes paži a os t ře j im pokynu l , aby ho nás ledoval i . Vedl je d o p ř e d u , až přeď řady sedadel , kde na ze-mi leželo množs tv í černých d o m o r o d c ů a z t rnule se dívalo na p l á tno nad nimi. A na t o m p lá tně visel ob rázek . O b r o v s k ý obrázek bí lého muže. který se nehýba l a u úst držel sklenici z níž cosi pil. Pak se s ta -lo něco nev ídaného . O b r a z zmizel a mís to něho se objevi l j iný, t e n t o k r á t ženy, k te rá se nehybně usmívala a v ruce držela květ i-ny. Kdyby Al ison uměla číst. m o h l a si r ek l amu přečíst , ale i tak p o c h y b u j i , že by něčemu rozuměla . Alison tot iž nechá-pala , j ak se o b r a z y mění a k d o je t ak rych-le malu je . J a k o o m á m e n á se uvelebi la mezi T o m m y m a J o e m na pod laze a s o t ev řenou pusou s ledovala děni na plá t -ně. A pak se stal zázrak největší . N a j e d -nou zhas lo svět lo a o b r á z k y se začlv po -hybova t ! Když první p ř ekvapen í přešlo a Alison si zvykla na pohybu j í c í a mluv í -cí(!) o b r á z k y , uvelebila se t rochu p o h o d l -něji na pod laze a teprve nyní pocít i la ú n a -

31

vu z ba j lování i n e p o h o d l n é h o sezení v kině. Kdy? pak na chvíli zase rozsvítili, nesl se mezi d o m o r o d c i vzrušený šepot . Až zhasnou , př i jde princ, tvrdili ti zkuše-ní, kteří z ře jmě nebyli v kině poprvé . Ach princ, pomyslela si Alison. to bude krása a v b lahém tušení zavřela oěi. Když je znovu otevřela , bylo po všem. Světla zno-vu svitila, ale z p lá tna zmizely obrázky a lidé opouštěl i kino. Alison byla j a k o opa -řená. Tak p ro tohle jela do kina? P r o to-hle pa tnác t hodin vylévala vodu z keňi a pak dělala kadžak s neznámým bílým mužem, aby n a k o n e c únavou usnula a zaspala prince? Bylo jí d o breku. Celou cestu zpět, když znavená baj lovala vodu . mlčela a nevnímala povídání obou vesla-řů, kteří co chvíli pochva lně mlaskli , j ak si vzpomněl i na jednot l ivé scénky f i lmu. Proč mne nenávidíš , vytýkala v duchu Je -žíši Kris tu. J a k s mohl dopus t i t , abych usnula? P roč mne trestáš, nejprve neudě-láš, abych o těhotně la a teď d o k o n c e to-hle, copak to je spravedlivé? Muže po-s louchám, modl ím se k tobě. . . - a pak ji napad la rouhavá myšlenka. Asi nejsi tak veliký Bůh, jak tvrdí otec O'Neil l , kdo ví, jestli vůbec máš ně jakou moc , pomyslela si hořce a až d o konce cesty už se svým B o h e m / N i t r e m nepromluvi la .

A tím náš př íběh vlastně končí , ač Ali-sin teprve začíná, ale slíbil j sem vám po-vídku nejen o pokušení a hř íchu, a těch až dosud bylo požehnaně , ale i t restu a spra-vedlivosti . A tak tedy.. .

Za pár měsíců Alison o těhotn í a o tec 0 ' N e i l chtě nechtě, ale značně rozzloben, musí j í a T o m m y m u požehnat . A od té doby rodí Alison děti j edno za d r u h ý m a je z a m ě s t n á n a jejich výchovou, že nemá čas, aby se kdy dos ta la do kina. Nikdy už neuvidí prince (ten mezitím vyroste a už prý brzy bude krá lem) a ani Tommy to nemá j e d n o d u c h é . Musí se pěkně ohánět , aby rodinu uživil a j eho prvorozený. . . nu, ten je bílý...

Trest? Spraved lnos t? Nevím.. . nejvíc řádil otec O'Neill , když malého Char lese křtil... Nezapomeň te , že byl v té d o b ě je-diným bílým na os t rově a ač se živil vy-k ládáním o neposkvrněném početí , jaksi intuit ivně odmí ta l uvěřit, že by se to moh-lo stát znova a právě na j eho misii. T o m u nevěřili ani j eho představení a nakonec ho, c h u d á k a , op ravdu přeložili, j ak si přál.. .

A tady už náš př íběh op ravdu končí a je na tobě, milý čtenáři , abys rozhodl co je trest , co spravedlnost a co odměna . Věř, že pod urč i tým úhlem to všechno splývá.. . Nevěříš? Lehni si do trávy, dej si ruce pod hlavu a dívej se na plynoucí oblaka . . .

Služba čtenářům Miloši Herolde,(her), ozvi se! Tvá bý-valá sálová kolegyně je TADY taky. Zn.: Zuzana (zun).

Knižní rozhlásek J ihoa f r i cká rozhlasová stanice RSA

upozo rňu je každé nedělní odpo ledne na nově vydané kn ihy a k m é m u pře-kvapení si všímá i témat iky , která mů-že zaj ímat i našince, jak si v J ižní Af r i -ce říkají čs. emigrant i . Nedávno jsem v t o m t o pořadu slyšel rozhovor se zu-bařem Gabr ie lem Weissem, k t e r ý s e z Prahy dosta l přes Paříž do Kapského Města a př iznal se, že se po m n o h o let nemoh l o d t r h n o u t od svých záž i tků uprch l íka, až z n ich nu tně a naráz vznik la kn iha nazvaná " . . .And so He Surv ived" , která nedávno vyšla v Jo -hennesburgu . Větš ina z nás prošla t akou či o n a k o u anabází vyvo lanou o d c h o d e m z domova . Dr. Weiss měl dostatek schopnos t í j i kondenzovat do kn ižní f o rmy a rozděl i t se tak se svými zkušenos tmi , na které j emu a mnoha j i n ým zadělal i kuchař i v Jaltě.

Ob jedna l j sem si také cestop is (An thony Bai ley: A long the Edge of the Forest — An Iron Cur ta in Jou r - ney; Faber 1983), o k terém pochva lně referovaly jak RSA tak BBC, a jehož

Naši vtipálkové

Odpověď na vaši otázku Mladá fronta, 3. srpna 1984, str. 2 Jak lze nakládat s výhrami v zahraničí?

českos lovenský občan — devizový tuzemec, který během svého tur is t ického pobytu v zahra-ničí vyhraje v loteri i nebo získá darem peněžní částku, muže tyto prostředky na místě spot řebo-vat. O výhře nebo daru by si však měl vyžádat doklad, k terým by se prokázal celn im orgánům při dovozu nakoupeného zboží. Pokud částku neutratí, nesmi si j i bez povolení ponechat v za-hraničí. V případě, že mu byla výhra nebo dar vyplacen až po návratu do ČSSR, je povinen dát pokyn k převodu těchto peněz na kteroukol iv naši devizovou banku. (ax)

Hloupost nezná hranice Večerní Praha, 7. srpna 1984

Jsou mezi námi l idé (vlastně byl i , protože již opust i l i svou vlast v touze. .. Po čem vlastně tou-žil i?). kteří by mohl i posloužit jako odstrašující př ík lad ce lým generacím. Nejen tím, jak dopadl i v cizině, ale zejména svým "nadhledem" k socia-l ismu, který tak rádi dávali najevo.

Takovým člověkem je i někdejší českosloven-ský občan Jiří P. Narodi l sev roce 1931 v Praze. A v loňském roce se mu splni l sen. Českosloven-ské úřady mu umožni ly vystěhovat se na Západ, a současně mu (na jeho vlastní žádost o propuš-tění ze státního svazku) "zruš i ly" českosloven-ské statn i občanství.

...Cítil isem se jako hrdina, když mi v loňském roce bylo vystěhováni povoleno. Soudruzi mě upozorňovali, že lze volit krátkodobě pobyty v zahraničí — na jeden dva roky. Vyloučil jsem takovou možnost a řekl jsem jim, že chci nastálo. Neuvědomil jsem si. co to znamenalo... Nyni toho velice lituii...

... Ustrňte se nade mnou. prosim vásI Na kole-nou vás prosim. dovolte mi vrátit selil Můj život mezi emigranty, zloději a homosexuály je už ne-možný! Snad bych mohl být ještě k něčemu do-ma užitečný!... Chci vychovávat své děti pro so-cialismus... Tady žiji bez nároků na cokoliv. Nic nemám. Ve mně budete mít takového občana ČSSR. jakého jste ještě neměli, na to vám přisa-hám...

Lidská hloupost v mnoha případech vskutku nezná hranice. Ale odvolává-l i se na ni (a takéna

st ránky mne zavedly na předěl světa, na řez, který téměř před 40 lety zaťal Stal in; Roosevel t a Chu rch i l l si pak s ním úsměvně potřás l i rukou. To ne-by lo nakro jení svátečního dor tu , ale rozpo lcení ce lého světa a naš ich ži-votů, rod in i národa navíc. Soudobý ces top is nás tedy nemusí zavést mezi amazonské lovce lebek, když si po-vš imne psovodů, kteří svým v lčákům nasazují p i ln íkem denně ost řené oce-lové t rháky k ú č i n n é m u zák rčn ímu skusu, vyžadovanému při ostraze tábora míru. A m e r i c k ý novinář abso l -voval inspekční cestu podé l Železné o p o n y od T ravemünde na b řehu Bal-t i ckého moře po Terst na adr ia t i ckém pobřeží . Rozmlouva l s l idmi na obou s t ranách této tak sku tečné čáry, za-znamena l některé z úspěšných i ne-úspěšných pokusů ji p řekroč i t , ko-mentova l po l i t i ckou s i tuac i vy tvoře-nou t ímto rozdě lením a všímal si kra-j iny , měst i vesnic. Ber l ínská zeď i šumavské dráty mu nabíd ly mnohá bystrá zj ištění, která jsem se zá jmem a souh lasem kon f ron tova l .

Miloš Ondrášek

nezkušenost) tř iapadesáti letý muž, dostává po-dobu hloupost i absolutní. Jak může člověk, kte-rý svoji vlast léta hanobí, očekávat, že se s ním u nás bude vůbec někdo bavit? Dnes už nejsem hrdina, jak mi říkávali moji přátelé v Praze, když jsem vybojoval povoleni k vystěhováni. A ať se ušklibuji sebevíce, já jsem prohrál! — píše v do-pise...

Povoleni k pobytu na území naší republ iky nebylo pro J i ř ího P. vydáno.

JIŘÍ DLOUHÝ

Zapomínáme? Rudé právo, 24. srpna 1984

. .Všimněme si, j aksezvys í l án inašeho rozhla-su vytrat i lo a jak se v televizi ani neobjevi lo třeba hraní a zpíváni revolučních dě ln ických pisni. Snad ještě tak v předvečer Prvního máje se něco ozve. Ale jinak... A př i tom mnozi pamatu jeme ještě velmi živé, že nás bojová dělnická píseň provázela životem. Zpívali jsme i na schůzích. Dnes to je tak vý j imečné, že to mladé až překva-pí, dojde- l i k tomu. Nechci sahat n ikomu do svě-domí, ale mám dojem, že například klesl počet těch. kdo znají d ruhou s loku Internacionály.

Rozumná úprava, nebo jazykoborectví?

Podnět k tomuto příspěvku dala kurzivka ve 13. čísle p rogramového týdeníku Rozhlas, která prozrazuje některé, podle mého názoru šokující zásady nového pravopisu navrhovaného přísluš-nou komis i ČSAV. ...Ve srovnáni s dosavadní praxí jsou však zásady nového pravopisu poně-kud j iného druhu. Jestl iže se v nejmirnějš i va-r iantě počítá s odstraněním ů a se zrušením y ve shodě podmětu s př isudkem, dalo by se s tím s urč i tým sebezapřením souhlasit . Ovšem zru-šit Y ve vybraných slovech je už příliš radikální zásah do c i t l i vés t ruk tury jazyka... . Nehod lám se vyjadřovat k nejradikálnější variantě, která navic kromě j iného předpokládá zrušení všech y s vý-j imkou dy. ty, ny a y ve vlastních slovech Mám totiž dojem, že navrhovatelé si p letou úpravu pravopisu s vědeckotechn ickou revoluci. Jazyk je ale oblast i s vlastni dynamikou a zákonitost i . Radikální změny v jazykovědě se musi nutné od-razit v samotné slovní zásobě, ovlivnit její další tvorbu. Opét podtrhuj i , že každé slovo je urč i tým

32

Dopisy způsobem zaf ixováno do podvědomí, jeho gra-fická podoba již signal izuje a evokuje jeho další spojování, postavení ve větě, vazbu, ovl ivňuje ci-tovou sféru. Myslím, že básníci, novináři a nako-nec my všichni bychom radikální pravopisné změny pociťoval i velmi neblaze. Mnoho slov by ztrat i lo svou barvu, "buquet" , tvář, setřelo by se je j ich histor ické a národni povědomí'. Jazyk je přece nástroj, který člověk nemůže používat a upravovat jen podle své l ibosti. . . . Při tom už z let-mého pohíedu neodborníka je zřejmé, že by to byl zásah do struktury a charakteru jazyka, který by hrubě narušil a ignoroval t isíci letý jazykový vývoj (dovoli l si snad některý moderní národ něco podobného?) . . . . Jen tak mi napadlo, co by se asi po radikální reformě pravopisu stalo s tím obrovským duševním bohatstvím a knižnimí poklady nashromážděnými ve veřejných a ro-d inných knihovnách? Kdo by po nich z nejmlad-ší resp. z následujících generací sáhl? Na to, že by mohla klesnout vzdělanost národa po neuvá-ženém zásahu do jazykové oblasti, nelze ani po-myslet!

Josef Kolář (Poznámka redakce Tvorby: Z Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd nám sděli-li, že v dohledné době nedojde k žádným pravo-pisným změnám.) Tvorba č. 33/15. srpna 1984

Alma mater Bezpečnosti Signál č. 14, 9. dubna 1984

V resortech ministerstev vnitra vznikla pro ucelenou přípravu kval i f ikovaných kádrů Sboru národní bezpečnost i a vojsk ministerstva vnitra jednotná školská soustava. Jejím vrcholným článkem je Vysoká škola Sboru národní bezpeč-nosti. Dva její pracovnicí, prorektor plk. prof. dr. Stanislav Kábele, CSc, a vedoucí katedry plk. prof. dr. ing. Bohuslav Minařík, CSc., nám po-skyt l i rozhovor.

Na základě zákonného opatřeni 107/1974 předsednictva Federálního shromážděni ČSSR ze dne 25. záři 1973 se zřídila Vysoká škola Sbo-ru národni bezpečnosti. Současně byl stanoven jeji charakter, působnost, podřízenost, místo ve státním školském systému a pravomoci vlády Československé socialistické republiky vůči Vá SNB. Mohl byste uvést, soudruhu prorektore, jak se Vysoká škola SNB rozvíjela?

Prof. Kábele: Vysoká škola SNB je školou uni-verzi tního směru studi jního oboru právo. Má dnes nezastupitelné místo v československé výchovné vzdělávací soustavě. Je nejvyššim stupněm výchovné vzdělávací soustavy v resor-tu federálního ministerstva vnitra. Prof i luje vy-sokoškolsky př ipravené special isty na š i rokém vědním základu. Sídlem Vysoké školy SNB je Praha, kde je kromě rektorátu dislokována fa-kulta Veřejné bezpečnost i a fakulta Státní bez-pečnosti . Fakulta ochrany státních hranic je v Holešově, fakulta vyšetřováni v Bratislavě. Již samotné názvy jednot l ivých fakult vy jadřu j i cha-rakter přípravy studentů. Od svého vzniku v září 1974 se VŠ SNB při formování širšího vědního základu prof i lu svého absolventa opírala o úz-kou spoluprác i s Univerzi tou Kar lovou v Praze, Univerzi tou J. A. Komenského v Bratislavě, Uni-verzi tou J. E. Purkyně v Brně, především s jej ich právnickými fakultami, s Vysokou školou pol i-t i ckou ÚV KSČ a s vysokými vojenskými škola-mi, zejména s Vojenskou akademií K. G. v Brati-slavě a Vojenskou akademi i A. Z. v Brně. Nikdy nešlo o spoluprác i pouze proklamovanou, ale o konkrétní tvůrčí spoluprác i a vzájemnou sou-družskou pomoc. Výrazným projevem spolu-práce je skutečnost, že řada šp ičkových odbor-níků těchto škol vede katedry a přednáší na fa-kul tách naší školy. Vysoce efektivní spolupráci udržuje V š SNB se sovětskými bezpečnostními školami a s přís lušnými centrálními správami SNB. Tou to úzkou spoluprác i se podař i lo velice rychle překonat počáteční problémy při konsti-tuování školy a poměrně rychle dosáhnout so-lidní úrovně v přípravě kádrů.

SVU v Austrálii kanadskému ministerskému předsedovi Vážený pane Mulroney,

členové a výbor Československé společnosti pro vědy a uměni v aust-ralském Sydney sledovali s velkým, téměř závistivým zájmem Vaši poli-tickou kariéru, která vyvrcholila tím, že jste se stal kanadským minister-ským předsedou. Využíváme této příležitosti, abychom Vám poblaho-přáli ke zvolení a našim rodákům v Kanadě k tomu, že maji ministerské-ho předsedu, který rozumí zvláštní situaci, ve které se nalézají Kanaďa-né čs. původu, z důvodů nezákon-ných a nehumáních čs. Směrnic 58.

Odvoláváme se na dopis pana M. Šuchmy, redaktora časopisu Zá-pad, datovaný 22. března 1984. Tento časopis je v Austrálii velmi čten.

V tomto dopise jste slíbil, že Vaše vláda "přehodnotí současnou situaci a učiní jakékoliv cizí vládě mnohem obtížnější používat nátlaku, jakkoliv záludného, vůči kanadským obča-nům. "

My, australští občané čs. původu jsme v obdobné, ve skutečnosti stej-né situaci jako naši rodáci v Kanadě. Použili jsme Váš dopis, s dovolením p. Šuchmy, abychom doporučili naši vládě, aby převzala obdobný závazek za účelem zastavení vydírání austral-ských občanů českého a slovenské-ho původu čs. vládou, a také aby-chom upozornili vládu, že Směrnice 58 dovolují komunistické vládě získá-ni (pomoci vydírání) informátorů a agentů a tím vytvoření vážného bez-pečnostního rizika.

Protože máme určité problémy s přesvědčováním našich politiku, aby zahájili nějakou akci, kloníme se před státníkem, který se rozhodl udě-lat takový závazek. Přejeme Vám mnoho let vlády ve Vaší velké zemi, domova několika tisíc našich rodáků.

S pozdravem Vaši Paul E. de Detrích, předseda

Jiří Vlažný, místopředseda Sydney, 26. záři 1984

Pozn. redakce: Kanadský Státní tajemník, odpo-

vědný za kanadský zákon o občan-ství, ustanovi l pracovní komisi, která má za úkol vypracovat doporučení změny zákona o občanství. Tato ko-mise již zaháji la práci. Náměty mo-hou čtenáři adresovat na: Hon. Walter McLean, The Secretary of State of Canada, Terrasses de la Chaudière, 15 Eddy St., Ottawa-Hul l K1A 0M5.

Vítaná publikace

Když jsem dostal posledně l/áá ča-sopis [č. 3] chvíli jsem v něm listoval a pak jsem se podíval pro jistotu ještě jednou na obálku. Byl to skutečně

"Západ". Nebyl to tedy ani "Jih"popř. "Jihozápad". Ota Ulč vybral skutečně skvělý článek z časopisu "Našinec". Dva a pul sloupce chvály na časopis a pak ještě ukázka. Podívejme se tedy na tento článek a zjistíme, že co věta, to perla. Už název "Úvaha vpravdě o ústa..." Můj přítel Václav Č. dostal před dvěma měsíci skutečně málem přes ústa, když se vyjádřil v jednom torontském apartmentu proti apart-heidu. Jak si tak pročítám exilové no-viny přímo se to hemži chválou na Jihoafrickou republiku. Zatím jedi-nou čestnou výjimku učinil Západ v rozhovoru se spisovatelem M. Har-ničkem. Myslím si, že jestli bylo něco o ústa tak to byl tento rozhovor nikoliv následující článek. Autor článku při-šel jako bílý do slévárny. Neuměl ang-licky a podobnou práci v životě nevi-děl. Nemohu dokázat jestli autor článku s kvalifikaci "bílá kůže" něco zkazil, zhůvěřil, či zmrvil. Autor tento případ neřeší. Vidi však lidské zachá-zení v tom, že černocha, který něco zkazil nikdo nebil. Připomíná to vtip 0 humanistovi Leninovi, který se holí břitvou a vidí to malý Váňa, který se ho ptá: "Strýčku Lenine, co to dělá-te?" Lenin odpoví: "Holím se." V čem spočívá Leninův humanismus? Přece v tom, že mohl udělat šmik, šmik a bylo po spratkovi. Autobusy byly roz-děleny, ba i lavičky v parku. I v Praze byly rozděleny tramvaje. Pokud jsem dobře informován za Protektorátu ži-di směli používat pouze zadní část vlečňáku. Jižní Afrika roku 1984 není Jižní Afrikou 1969. Skvělá moudrost. V článku však neni, jaká je JAR dnes. USA 1984 není Amerikou z roku 1850. 1 zde se hodně změnilo. A co Jiho-africká republika nabízí: dvě auta, motorový člun, bazén, mrazák nabitý masem a likérový bar. Tedy něco jako politické důvody, pro které se chodí do exilu. A kdo není spokojen s touto situací a hledá něco jiného má podle autora článku vymytý mozek. Socia-listické myšlení, marxistická rakovina pronikla ke kostní dřeni tisíců lidí. Omyl příteli. Rasismus se právě s ne-bývalou silou rozbujel v socialismu, nikoliv v demokratické společností. Proto třeba Charta 77 vydala doku-ment o cikánech. A k vymytým moz-kům načichlým marxismem by pak patřil i papež Jan Pavel II. Vyvrcho-lením je závěr článku: "Myslím, že je jenom na nás jak se dokážeme vyrov-nat s problémem kooperace..." Věta jako z Rudého práva. Kdykoliv se jed-ná o disidentech, vždy je to vnitřní zá-ležitost SSSR nebo Československa. Dojímavá je i věta, kdy černoši jsou nazýváni spoluobčany, ale odmítá se jim říkat "pane". To je přímo fran-couzská revoluce. K dokonalosti už jen chybí, aby černý spolupracovník

33

se naučil rovnice. Nebo je tu také druhá možnost, že by se Jindřich Stikarovský naučil pracovat u vysoké pece. Pak by mohl mít i čistý hadr okolo krku. A ještě rada: Pokud byste Západ tiskli anglicky nedělejte z něj South, chcete-li přece jen něco z Na-šince přetisknout, pak se hodí Závin z vepřového bůčku. Najdete s nim u Kanaďanů větší pochopení.

Aleš Březina, Kanada

Poučný K. H. Borovský Polemika v srpnovém čísle o K. H.

Borovském je velice zajímavá, čtivá a nesmírně poučná. Příspěvek Jána Mlynáříka je víc než potřebný — budu ho asi číst ještě několikrát, vždycky, když se mi zasteskne po domově.

Také bych si rád početl o českém králi Jiříkovi z Poděbrad — jestli si vzpomínám dobře, snažil se o spojení Evropy a je skoro uznáván za podnět-níka myšlenky k založení OSN.

Zdeněk Reimann, USA

K Svazu kariadsko-sovětského přátelství

Vážená redakce nejlepšího exilové-ho časopisu na světě,

s hrůzou jsem se dočetl, že v Kana-dě existuje Svaz kanadsko-sovětské-ho přátelství a že ho nevede pouhý zabedněný, informaci se štítící Kana-ďan, ale hovado narozené ve stejné zemi jako my. Doufám, že příště otisk-nete plnou adresu tohoto spolku im-becilů a rovněž by bylo zajímavé zjis-tit jména a adresy dalších Lukášů a překopaných Ivanovu. Že za tím stoji StB a KGB, je úplně jasné. Je zajíma-vé, že když parchant pocítí potřebu si vytvořit spolek ke svému obrazu, vždy někoho sobě rovného najde. K té pra-sácké korespondenci se vyjadřovat nebudu.

S. Sitek, Kanada

Ocucané pivo v pražském Interkonti-nentálu

Jsem třetí týden zde ve Švédsku, kde čekám na udělení politického azylu. Je mi 20 let, vystudoval jsem průmyslovou školu dopravní a z ČSSR jsem utekl po neúspěšném za-čátku studii na Vysoké škole ekono-mické Antonína Zápotockého v Pra-ze. První semestr jsem zvládl zcela bez problémů, avšak ke zkouškám za letní semestr mne děkan naši vý-robně-ekonomické fakulty nepřipus-til a oznámit mi, že pro mé "pobuřu-jící" výstupy vůči vojenskému zotro-čení vlády ČSSR v kolektivu studentů mi zakazuje skládat další zkoušky. Než bych odvolával své názory proti rozmisťováni raket na našem území, prosil o odpuštění nebo nastoupil vojenskou službu, raději jsem z té mašinérie, kde člověk a jeho svoboda strádá čím dál tím víc, utekl.

Chci Vám napsat, jak jsem v Praze

vydělával peníze, abych nemusel být příliš závislý na svých rodičích.

V zimě na přelomu roku 1983/84 jsem pracoval jako brigádnik v hotelu Intercontinental v Praze. Pro vysoko-školáka v Praze je to jedna z nejvý-hodněji placených brigád. Pracoval jsem u myčky černého nádobí a poz-ději u myčky skla. U skla se mí líbilo více a zažil jsem zde věc, o které by měl vědět každý host. Výčepní mne požádal, abych nedopité pivo ze skle-nic vyléval do skleněného džbánku a ne do výlevky jako ostatní nevypité nápoje. Poslechl jsem ho v domnění, že pivo potřebuje k hubení švábů, kterými se to v šatnách personálu jen hemži. Jenomže když se džbánek naplnil pivem až po okraj, výčepní ho vzal a vylil k pivu, které normálně z pípy točil pro hosty. Bylo to ocuca-né pivo po nějaké skupině japon-ských turistů. Nevím, jak moc jsem potom zbledl, ale asi ještě nikdy jsem tak hnusně odporný pocit neměl. Vý-čepní to jakoby nic komentoval tím, že má manko a že se nedá nic jipého dělat. Myslel jsem si své a nyní si po-kládám za povinnost varovat každé-ho, kdo Prahu navštíví, aby pil raději nápoje, které před ním číšník přímo z láhve naleje. Mimochodem, chyba na ztrátě piva byla zjištěna hned dru-hý den. Byla způsobena prasklou tru-bičkou, která vede pivo od sudu k pí-pě. Proč výčepní sahal hned k takové čuňárně, to si dodnes nedovedu vy-světlit.

Jinak musím poznamenat, že tak dobré čtení, jako je Západ, jsem ještě nikdy neměl k dispozici. V Praze jsem měl možnost nahlédnout jen do dvou ofocených výtisků, a proto si teď ne-smírně vážím příležitosti pročíst si všechna čísla, která mi zapůjčila kni-hovna zde v Malmô. Získali jste ve mně věrného čtenáře, kterých bude jistě čím dál víc.

Jiří Tilhon, Švédsko

Stížnost Zaplatil jsem si letošního roku ča-

sopis Západ a je půlka července a já zatím dostal pouhá dvě čísla. A změ-nu adresy jsem vám posílal před třemi měsíci. Jestli nemáte zájem posílat časopis, tak vás žádám o vrácení pe-něz. Že se nestydíte, jak v ČSR. Tako-vý borde!.

John Marcek, Kanada

Odřezáni k pláči Protože se považujeme za "střední

třídu", zajímaly by nás problémy a úspěchy profesionálů: inženýra, uči-tele, lékaře či podnikatele, spíš než jiných profesí. Po pěti letech života v severní Kalifornii [předtím v Torontě] jsme natolik odřezáni od krajanské kultury, že je to až k pláči. Těšíme se na další výtisky Západu a tu trošku češství, která s nim každé dva měsíce napadne naši domácnost.

Ludmila Novotná, USA

Postřehy ze švédska V červnovém čísle je dobrý článek o

Jižní Africe. Málokdo tam byl, ale "rasismus tam bují". Zde je černoch rarita, zachází se s ním vybraně, aby se občan nepodezřival z rasismu. Ale jugoslávští, řečtí a turečtí přistěho-valci jsou viděni s nelibostí, tu a tam lze vidět nápisy "svartskalle ak hem" — "černá hubo, vrať se domů". To ra-sismus není, zdejší občan se pokládá za demokrata. Na jihu se turisti na Španěly dívají jako na přiblblé sluhy. Pár extrémistů chtělo bojkot ovoce a konzerv z rasistické Jižni Afriky (ni-kdy se nebojkotovala Stoličnaja vod-ka nebo ruský kaviár), lid má stoupa-jících cen po krk, divá se na cenu na plechovce, nemyslí na politiku.

Ponorky vládu nevzrušuji, mírové konference ve Stockholmu — jak přiznaly i noviny — jsou debaklem, nejapný ministr zahraničí Bodstrom byl v Praze, rudý Palme myslí na smír mezi Iránem a Irákem — je to asi pří-jemnější než Baltikům zamořené so-větskými ponorkami. A bojovníci za mír naivně pochoduji sem a tam — tím Moskvu omráčí.

S. Stenbocken, Švédsko

Odpověď J.Pelikána Vydal jsem k tomu (pozn.red..na-

padení J. Pelikána čs. tiskem — viz Západ č.5/84, str.32) jednak prohlá-šeni pro tiskové agentury a napsal komentář do Listů — obě věci vyjdou v č.5 Listů.

Na té konferenci v Perugii jsem se samozřejmě nevydával za nic, o čem p.náměstek Svoboda píše. Vystoupil jsem v diskusi k otázce dialogu Vý-chod a Západ a řekl jsem, že se dá vést dialog jen s těmi, kdo jsou k ně-mu ochotni a kdo sami jiným nebrání v dialogu. Jako přiklad negativního postoje jsem uvedl případ Sacharova, Lise a pacifistů v NDR a ukázal jsem na nutnost spojení boje-za mír s bo-jem za respektování občanských práv. To se ovšem velmi nelíbilo sovětské delegaci a možná bylo důvodem celé kampaně, protože Svoboda své "od-haleni" neudělal ihned po návratu čs. rukojmích z Angoly, ale přímo se ve svém dopise dovolává konference v Perugii. Čili to bylo zřejmě objednáno od Sovětů.

Aby se takové neslušnosti neroz-máhaly, tak jsem podal na náměstka Svobodu u římského soudu žalobu pro šířeni pomluv cestou tisku. Kdy bude soud, to nevím, ale že se Svobo-da nedostaví, to vím, protože by mu-sel své obviněni dokázat a to vše ne-může. Bude-li nějaký výsledek, sdělím Vám. Jako nejmenší výsledek bude alespoň to, že Svoboda si bude muset nechat zajit chuť na koupáni v Itálii.

Jiří Pelikán, Itálie