Univerzita Palackého v Olomouci

Právnická fakulta

Lenka Nováková

Nové aspekty a metody vyšetřování trestných činů vražd

Diplomová práce

Olomouc 2010

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Nové aspekty a metody vyšetřování trestných

činů vražd vypracovala samostatně a citovala jsem všechny použité zdroje.“

V Olomouci dne 30.10. 2010 .……………….…

Lenka Nováková

Na tomto místě bych chtěla poděkovat Prof. JUDr. Ing. Viktoru Poradovi, DrSc., vedoucímu

mé diplomové práce, za jeho ochotu, cenné podněty a připomínky k tématu. Dále také kpt. ve

výslužbě Vladimíru Matouškovi a kpt. ve výslužbě Jaroslavu Juránkovi za vstřícnost, ochotu

a pomoc.

Já, níže podepsaná, Lenka Nováková, autorka diplomové práce na téma Nové aspekty a

metody vyšetřování trestných činů vražd, která je literárním dílem ve smyslu zákona č.

121/2000 Sb., dávám tímto jako subjekt údajů svůj souhlas ve smyslu § 4 písm. e) zákona č.

101/2000 Sb., správci:

Univerzita Palackého v Olomouci, ul. Křížkovského 8, 772 00 Olomouc, Česká republika

ke zpracování osobních údajů v rozsahu: jméno a příjmení v informačním systému, a to

včetně zařazení do katalogů, a dále ke zpřístupnění jména a příjmení v katalozích a

informačních systémech UP, a to včetně neadresného zpřístupnění pomocí metod dálkového

přístupu. Údaje mohou být takto zpřístupněny uživatelům služeb Univerzity Palackého.

Realizace zpřístupnění zajišťuje ke dni podání tohoto prohlášení vnitřní složka UP, která se

nazývá Informační centrum Univerzity Palackého.

Souhlas se poskytuje na dobu ochrany autorského díla podle zákona č. 121/2000 Sb.

Prohlašuji, že výše uvedené osobní údaje jsou pravdivé.

V Olomouci dne 30.10. 2010 ……………………….

Lenka Nováková

Obsah

Úvod............................................................................................................................................3

1 Trestný čin vraždy....................................................................................................................3

1.1 Pojetí trestného činu obecně.........................................................................................3

1.2 Skutková podstata trestného činu vraždy..........................................................................3

1.2.1 Pojmové znaky skutkové podstaty trestného činu vraždy.........................................3

2 Metodika vyšetřování trestných činů vražd.............................................................................3

2.1 Pojem metodiky vyšetřování.............................................................................................3

2.2 Zásady metodiky vyšetřování...........................................................................................3

2.3 Struktura metodiky vyšetřování........................................................................................3

2.4 Kriminalistická charakteristika vražd...............................................................................3

2.4.1 Způsob páchání trestného činu vraždy.......................................................................3

2.4.2 Kriminální situace......................................................................................................3

2.4.3 Vlastnosti pachatele trestného činu vraždy................................................................3

2.4.4 Vlastnosti oběti trestného činu vraždy.......................................................................3

2.4.5 Motiv trestného činu vraždy......................................................................................3

2.5 Typické stopy pro trestný čin vraždy................................................................................3

2.6 Typické vyšetřovací situace..............................................................................................3

2.7 Zvláštnosti předmětu vyšetřování.....................................................................................3

2.8 Zvláštnosti podnětů k vyšetřování....................................................................................3

2.9 Zvláštnosti prvotních vyšetřovacích a operativně pátracích úkonů..................................3

2.10 Zvláštnosti vyšetřovacích verzí, plánování a organizace vyšetřování............................3

2.11 Zvláštnosti následných vyšetřovacích a operativně pátracích úkonů.............................3

2.11.1 Zvláštnosti výslechu obviněného.............................................................................3

2.11.2 Zvláštnosti výslechu svědka....................................................................................3

2.11.3 Zvláštnosti expertiz..................................................................................................3

2.11.4 Zvláštnosti provádění dalších vyšetřovacích úkonů................................................3

2.12 Zvláštnosti zapojení veřejnosti do vyšetřování a kriminalistické prevence....................3

3 Nové aspekty a metody vyšetřování vražd..............................................................................3

4 Případ z praxe..........................................................................................................................3

Závěr...........................................................................................................................................3

Bibliografie.................................................................................................................................3

Přílohy.........................................................................................................................................3

Úvod

Život a zdraví jsou nejcennější hodnoty, které máme. Jejich ochranou se zabývá řada

norem a dokumentů. Každá spáchaná vražda způsobí ve společnosti negativní ohlasy.

Následkem vraždy není pouze smrt člověka, způsobuje také psychická traumata příbuzných

a svědků, zničení rodinných a manželských vztahů, škody majetkové a sociální, vyvolání

pocitu nebezpečí a strachu v blízkém okolí. V současnosti se navíc zvyšuje brutalita a

surovost útoku, mění se i motivy činu. Nepříjemným fenoménem je nárůst počtu nájemných

vražd a snižující se věk pachatelů. Tato fakta svědčí o zhoršování mezilidských vztahů

a zvýšení sociopatických faktorů. Prevence u násilných trestných činů je však vždy velmi

obtížná.

Při výběru tématu mne zaujala skutečnost, že ačkoli existuje velké množství literatury

týkající se kriminalistické metodiky vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů,

neobsahoval žádný z těchto pramenů nejnovější aspekty a metody vyšetřování.

Cílem této práce je přinést ucelený pohled na problematiku metodiky vyšetřování

trestných činů vražd, především se zaměřením na typickou vyšetřovací situaci, kdy je zde

podezření ze spáchání trestného činu vraždy, mrtvola však chybí. Dále ve spolupráci

s odborníky majícími mnohaleté zkušenosti v oboru vyšetřování přiblížit nové aspekty a

metody využívané při objasňování a vyšetřování trestných činů vražd.

Úvodní část mé práce obecně nastíní základy právní úpravy trestného činu vraždy a to

jak úpravu v trestním zákoníku, tak obecné pojetí trestného činu a skutkové podstaty trestného

činu v trestním právu hmotném se zaměřením na trestný čin vraždy. V důsledku přijetí

nového trestního zákoníku se pokusím o srovnání dřívějšího znění trestného činu vraždy se

současnou právní úpravou.

V druhé, stěžejní, kapitole se chci podrobně zabývat pojmem metodiky vyšetřování

trestných činů vražd a jednotlivými základními elementy. Nejdříve vysvětlím obecně jejich

význam a poté se konkrétně zaměřím na jejich roli v rámci metodiky vyšetřování trestného

činu vraždy. Za zvlášť významné prvky metodiky považuji kriminalistickou charakteristiku,

protože v průběhu vyšetřování se často stává, že vyšetřovatel nezná všechna fakta o trestném

činu, v takové situaci mu kriminalistická charakteristika, napomáhá jako zdroj informací.

Typické vyšetřovací situace, které ovlivňují zejména efektivnost a rychlost vyšetřování.

7

V neposlední řadě pak zvláštnosti prvotních operativně pátracích úkonů, na jejichž řádném a

precizním provedení závisí úspěšné odhalení pachatele trestného činu.

Ve třetí kapitole se za pomoci zkušených policejních vyšetřovatelů a jejich interních

dokumentů, obsahujících postupy jejich vyšetřovací činnosti, pokusím popsat aktuální a

nejmodernější aspekty a metody, které se v rámci vyšetřování trestných činů vražd užívají.

Lze předpokládat, že se bude jednat především o oblasti výpočetní techniky a mobilní

komunikace.

V poslední části své práce bych chtěla názorně předvést aplikaci metodiky vyšetřování

trestných činů vražd v praxi, čehož lze nejlépe docílit rozborem konkrétního případu, který

byl kriminalisty za pomocí těchto postupů úspěšné vyřešen. V souladu s cílem mé práce se

bude jednat o případ pohřešovaných a nezvěstných osob.

Závěr práce je věnován zamyšlení, zda byl dosažen cíl práce, především objasnění

nových aspektů a metod vyšetřování trestných činů vražd a zhodnocení obsahu práce. Dále se

snažím formulovat aktuální nejpalčivější problémy, které spočívají v personálních změnách či

úsporných opatřeních majících přímý dopad na kriminalistickou činnost.

Diplomová práce je zpracována podle právní úpravy platné ke dni 30. října 2010.

8

1 Trestný čin vraždy

Trestný čin vraždy je typově nejzávažnější trestný čin proti životu, proto je možné za

něj uložit i výjimečný trest.

Co se týče úpravy trestného činu vraždy v trestním zákoně, považuji za nutné pro

srovnání zmínit úpravu jak v novém trestním zákoníku, který byl vyhlášen 9. 2. 2009 ve

Sbírce zákonů v částce 11 pod číslem 40/2009 Sb. a nabyl účinnosti 1. 1. 2010, tak v dřívější

právní úpravě v trestním zákoně č. 140/1961 Sb. Zabývat se chci pouze změnami zákona,

které se týkají pojetí trestného činu obecně a trestného činu vraždy konkrétně. V novém

zákoně je kladen především důraz na zákonné vymezení přesných a jednoznačných

skutkových podstat trestných činů a také jsou zavedeny některé nové skutkové podstaty

trestných činů.

1.1Pojetí trestného činu obecněNový trestní zákoník přináší nové pojetí trestného činu. §13 odst. 1 upravuje zákonnou

definici trestného činu: „Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za

trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.“ 1

Z definice trestného činu vyplývají dvě obligatorní podmínky, které musí být současně

splněny, a to protiprávnost a znaky uvedené v takovém zákoně. Nově se tedy hovoří o pojetí

trestného činu jako o formálním pojetí trestného činu. Předchozí pojetí bylo pojetí

materiální, resp. formálně-materiální. Podle tohoto pojetí byl trestný čin tvořen dvěma

současně přítomnými znaky. Čin musel vykazovat znaky uvedené v zákoně (formální

podmínka) a současně musel být nebezpečný pro společnost (materiální podmínka).2

Souhlasím s názorem, že nové formální pojetí má více výhod, především proto, že

díky chybějící materiální podmínce musí být znaky trestného činu propracovány natolik 1 - aktuální znění: zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník2 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009. 114-120 s.

9

konkrétně, aby případy, kdy trestný čin má všechny materiální znaky, ale není nebezpečný

pro společnost, byly výjimkou.

Z důvodové zprávy k návrhu nového trestního zákona k formálnímu pojetí trestného

činu vyplývá, že návrh nové kodifikace je založen na formálním pojetí trestného činu proto,

aby bylo dosaženo maximální legality podmínek trestní odpovědnosti. Nové pojetí trestného

činu lépe vystihuje oddělení moci zákonodárné od soudní a výkonné, neboť vymezení

trestných činů důsledně ponechává na Parlamentu České republiky a soudům ponechává jen

posuzování, zda jsou jednáním konkrétního pachatele naplněny znaky trestného činu, aniž by

soud byl oprávněn dospět k závěru, že při naplnění zákonných znaků nejde o trestný čin

s ohledem na nesplnění jeho materiální podmínky.3

1.2 Skutková podstata trestného činu vraždyNový i starý trestní zákon mají stejný počet hlav, systematika nového zákoníku je ale

rozdělena jiným způsobem a to podle důležitosti a významu jednotlivých státem chráněných

hodnot, do popředí se dostává život a zdraví člověka. Nově je tedy skutková podstata

trestného činu vraždy upravena v hlavě první: Trestné činy proti životu a zdraví, v dílu

prvním: Trestné činy proti životu, v §140 zákona č. 40/2009 Sb. a to v tomto znění: 4

§140 Vražda

„(1) Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let.

(2) Kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, bude potrestán

odnětím svobody na dvanáct až dvacet let.

(3) Odnětím svobody na patnáct až dvacet let nebo výjimečným trestem bude pachatel

potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2

a) na dvou nebo více osobách,

b) na těhotné ženě,

c) na dítěti mladším patnácti let,

d) na úřední osobě při výkonu nebo pro výkon její pravomoci,

e) na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti,

f) na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání

směřujícího k záchraně života nebo ochraně zdraví, nebo na jiném, který plnil svoji obdobnou

povinnost při ochraně života, zdraví nebo majetku vyplývající z jeho zaměstnání, povolání,

postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona,3 Důvodová zpráva k návrhu trestního zákona. Dostupná na <http://trestnizakonik.cz/navrh/duvodova-zprava.html> 4 - aktuální znění: zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

10

g) na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost,

politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání,

h) opětovně,

i) zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, nebo

j) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného majetkový prospěch nebo ve snaze zakrýt nebo

usnadnit jiný trestný čin nebo z jiné zavrženíhodné pohnutky.

(4) Příprava je trestná.“

V prvním odstavci §140 je základní skutková podstata5, v druhém odstavci

kvalifikovaná skutková podstava6 a ve třetím odstavci jsou upraveny okolnosti podmiňující

použití vyšší trestní sazby, které jsou jak pro základní, tak pro kvalifikovanou skutkovou

podstatu společné.

Změněna byla kvalifikovaná skutková podstata trestného činu vraždy v §140 odst. 2,

která zvlášť upravuje usmrcení spáchaná s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, kde je i

vyšší trestní sazba. Důvodová zpráva k návrhu trestního zákona se snaží vysvětlit rozdíl mezi

klasickým úmyslem a pojmy rozmysl a předchozí uvážení v druhém odstavci a dále také

rozdíl mezi těmito pojmy navzájem: „Míra úmyslného způsobení následku nemusí být u všech

vražd stejná, a proto osnova sankcionuje přísněji toho, kdo jiného úmyslně usmrtí

s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, na rozdíl od případů, kdy pachatel jedná v náhlém

hnutí mysli, zpravidla v afektu. Pokud jde o povahu rozmyslu na rozdíl od předchozího

uvážení, pak spáchání trestného činu s rozmyslem je odlišením od afektu a podobných stavů,

ale může jít i o velmi krátkou úvahu, při níž pachatel jedná uváženě, ale nikoli po předchozím

uvážení. U předchozího uvážení jde naopak o situaci, kdy pachatel si předem, tj. před

spácháním činu, zváží rozhodující okolnosti provedení činu a čin si z hlediska jeho provedení

tzv. naplánuje.“ 7

Ve třetím odstavci §140 písm. e) a f) jsou uvedeny další znaky kvalifikované skutkové

podstaty kde k původním, přibyly i nové chránící znalce, tlumočníky, svědky, zdravotníky při

výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání a jiné osoby, které plnily svoji obdobnou

povinnost vyplývající z jejich zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo která jim

5 Tzv. vražda prostá. 6 Odborná literatura se neshoduje, zda jde o kvalifikovanou či další základní skutkovou podstatu. Přikláním se k názoru profesorů Jelínka a Kuchty, že jde o podstatu kvalifikovanou. (Srov. FRÝŠTÁK, Marek a kol. Trestní právo hmotné. 2. vydání. Ostrava: Key Publishing, 2009. 7 s. označuje §140 odst. 2 jako další základní skutkovou podstatu)7 Důvodová zpráva k návrhu trestního zákona. Dostupná na <http://trestnizakonik.cz/navrh/duvodova-zprava.html>

11

byla uložena podle zákona. Trestní sazba za vraždu byla zvýšena, jak u základní tak u

kvalifikované skutkové podstaty.

Ve starém trestním zákoně č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů, byl trestný

čin vraždy upraven ve zvláštní části v hlavě sedmé: Trestné činy proti životu a zdraví, v tomto

znění:8

§219 Vražda

„(1) Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až patnáct let.

(2) Odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo výjimečným trestem bude pachatel

potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1

a) na dvou nebo více osobách,

b) zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem,

c) opětovně,

d) na těhotné ženě,

e) na osobě mladší než patnáct let,

f) na veřejném činiteli při výkonu nebo pro výkon jeho pravomoci,

g) na jiném pro jeho rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení,

vyznání nebo proto, že je bez vyznání, nebo

h) v úmyslu získat majetkový prospěch nebo v úmyslu zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin,

anebo z jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky.“

§ 142 Vražda novorozeného dítěte matkou

„Matka, která v rozrušení způsobeném porodem úmyslně usmrtí při porodu nebo

bezprostředně po něm své novorozené dítě, bude potrestána odnětím svobody na tři léta až

osm let.“ 9

Uvádím také tradiční privilegovanou skutkovou podstatu trestného činu vraždy

novorozeného dítěte matkou, která se v praxi osvědčila, a proto ji nový zákoník

přebírá ze staré právní úpravy beze změny. Rozrušení způsobené porodem je

zvláštním znakem tohoto trestného činu, judikatura tento stav vykládá jako výjimečné

rozpoložení matky, které má původ ve fyziologických procesech, vyvolané porodem. Použití

8 - historická verze: zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 9 - aktuální znění: zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

12

této privilegované skutkové podstaty trestného činu vraždy není vyloučeno ani tím, že matka

pojala úmysl usmrtit dítě již před porodem.10

1.2.1 Pojmové znaky skutkové podstaty trestného činu vraždySkutkové podstaty trestných činů, tedy i skutková podstata trestného činu vraždy má

své typové a obecné znaky. Typovými obligatorními znaky jsou objekt, objektivní stránka,

subjekt, subjektivní stránka a protiprávnost, fakultativními jsou např. pohnutka, motiv, čas

nebo místo. Obecnými znaky pak jsou dovršení 15. roku věku (§25 trestního zákoníku č.

40/2009 Sb.) a příčetnost (§26 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.) u mladistvých dále také

rozumová a mravní vyspělost (§5 zákona o soudnictví ve věcech mládeže č. 218/2003 Sb., ve

znění pozdějších předpisů).

Objekt - individuálním objektem trestného činu vraždy je život člověka. Právo

člověka na život vyplývá z Listiny základních práv a svobod11, a dále také z mnoha

mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána12.

Za počátek lidského života je považován začátek porodu13, za konec tzv. cerebrální

neboli biologická smrt mozku, což je takový stav organismu, u kterého je obnovení všech

životních funkcí již vyloučeno14.

Objektivní stránka – objektivní stránkou trestného činu je obecně jednání a následek.

Jednání může záležet v konání i opomenutí, jde o trestné činy nepravé omisivní. Trestný čin

vraždy je delikt poruchový, následkem je usmrcení. U trestného činu vraždy je objektivní

stránkou usmrcení jiného člověka (§140 odst.1) nebo usmrcení jiného člověka s rozmyslem

nebo po předchozím uvážení (§140 odst.2).

Není podstatné jakým způsobem či jakými prostředky pachatel poškozeného usmrtil.

Může se jednat o jednorázový akt, např. zastřelení, udušení, nebo o jednání postupné, např.

podávání jedu v malých dávkách.15 Považuji za nutné zmínit i zajímavý poznatek vyplývající

z judikatury, kdy pokud se obviněný a poškozený dohodnou na vzájemném úmyslném

usmrcení jeden druhého, pak toto dohodnuté jednání obviněného, jehož následkem se stala

10 Srov. Judikatura R 16/1986 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákon a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 25. Aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, 2007. 266 s.11 Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. Srov. Čl. 6 odst. 1 Ústavního zákona č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., Listina základních práv a svobod12 Např. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a svobod13 Za začátek porodu se považuje okamžik, kdy dítě začne opouštět tělo matky. Srov. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009. 476 s.14 Srov. R 16/1986, tzv. Klinická smrt není považována za smrt ve smyslu §140, srov. R 41/1976, JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákon a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 25. Aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, 2007. 264-5 s.15 KUCHTA, Josef a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C.H. Beck. 2009. 8 s.

13

smrt poškozeného, je stále trestný čin vraždy, nikoli trestný čin účast na sebevraždě jak by se

mohlo zdát.16

Subjekt – Pachatel neboli subjekt trestného činu vraždy je subjektem obecným, což

znamená, že jím může být kdokoliv, tedy každá trestně odpovědná fyzická osoba. V zákoně je

vyjádřen slovem „Kdo“. U trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou se vyskytuje

subjekt konkrétní, v tomto případě je okruh subjektů konkretizován pouze na pachatele –

matku novorozeného dítěte.

Subjektivní stránka – Trestný čin vraždy je možné spáchat pouze s úmyslem. Není

rozhodné, zda půjde o úmysl přímý, či nepřímý. Přísněji je pak potrestán pachatel, který

jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení (§140 odst. 2) viz výše.

Při zkoumání subjektivní stránky trestného činu nelze dojít k závěru o alternativním

vztahu pachatele k zamýšlenému následku. Teprve pokud z objasněných okolností vyplývá

úmysl pachatele spáchat vraždu, je možné jej uznat vinným, závěr o zavinění pachatele musí

být vždy prokázán výsledky dokazování.17

16 Srov. R 6/1998, JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákon a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 25. Aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, 2007. 266 s.17 Srov. R 19/1969, R 19/1971, JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákon a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 25. Aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, 2007. 264 s.

14

2 Metodika vyšetřování trestných činů vražd

2.1 Pojem metodiky vyšetřováníPři vyšetřování konkrétního trestného činu nepostačují poznatky z obecné části

kriminalistiky, z tohoto důvodu existuje druhá (zvláštní) část kriminalistiky – Metodika

vyšetřování, která bere v potaz zvláštnosti vyšetřovaného trestného činu respektive specifika

kriminalisticky relevantních událostí. Metodika vyšetřování slouží zejména policejním

orgánům k zefektivnění jejich postupu při vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů.

Kriminalistická metodika tvoří základ pro vypracování ucelených kriminalistických

doporučení k úspěšnému vyhledávání, objasňování, vyšetřování, dokazování a prevenci

jednotlivých druhů trestných činů.18 Metodika má tedy povahu pouhých zobecněných

doporučení, je především na kriminalistech, kteří podle konkrétní relevantní události zvolí

z možností, které metodika nabízí.

Pokud bychom si chtěli vymezit co je objektem metodiky vyšetřování, jsou jimi

především prvky vzniku a průběhu kriminalisticky relevantní události, jejich projevy ve

stopách a prvky procesu poznání jednotlivých typů kriminalisticky relevantních událostí.

Pro tuto zvláštní část kriminalistické vědy jsou specifické dvě funkce:

Funkce poznávací – tato funkce znamená souhrn trestných činů do

stejnorodých skupin, popis jejich kriminalistických charakteristik, typických

stop a typických vyšetřovacích situací, které při vyšetřování těchto trestných

činů vznikají.

Funkce formativní – tato funkce spočívá ve vytvoření typových modelů

činností policie při vyšetřování určité skupiny trestných činů.

V odborné literatuře existuje více definicí metodiky vyšetřování. Pro svou práci jsem

si vybrala opět definici z literatury profesora Porady: „Metodika vyšetřování je ta část

kriminalistické vědy, která odhaluje a zkoumá zákonitosti vzniku stop a zvláštnosti postupu při

vyhledávání, zajišťování a využívání stop, jiných soudních důkazů a kriminalisticky

významných informací s ohledem na určitý typ trestného činu a předpokládanou typovou

vyšetřovací situaci.“19

Metodika vyšetřování se ze systematického hlediska člení na dvě části, obecné otázky

metodiky, které jsou pro všechny jednotlivé metodiky stejné, např. pojem, funkce, struktura,

18 RYBÁŘ, Miroslav a kol. Kriminalistika: Metodika vyšetřování vybraných druhů trestných činů. 1. Vydání. Plzeň: NAVA, 2008. 7 s.19 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistická metodika vyšetřování. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 11-12 s.

15

zásady. Druhá část a základní obsah metodiky vyšetřování jsou jednotlivé metodiky

vyšetřování, tzv. metodiky vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů. 20

Skupiny trestných činů v jednotlivých metodikách se neshodují s rozdělením trestných

činů ve zvláštní části trestního zákoníku. V zákonné úpravě je kritériem pro třídění objekt

trestného činu, zatím co kriminalistická metodika rozděluje tyto skupiny tak, aby ve stejné

skupině byly trestné činy, na které lze použít stejné metody. Kritériem pro rozdělení jsou

elementy kriminalistické charakteristiky viz. kapitola 2.4. Při vyšetřování trestných činů, které

mají stejnou kriminalistickou charakteristiku, se pak využívá jediná metodika.

Rozsah jednotlivých metodik je rozličný, v některých případech obsahuje metodika

jen jednu skutkovou podstatu, zejména pokud jde o častý nebo závažný trestný čin, např.

trestný čin vraždy. Většinou ale řadíme pod jednotlivé metodiky více trestných činů. Může

nastat situace, kdy zařadit trestný čin do určitého seskupení trestných činů je obtížné, mezi

jednotlivými skupinami totiž není ostře vytyčená hranice. 21

2.2 Zásady metodiky vyšetřováníExistují dvě základní skupiny zásad metodiky vyšetřování jednotlivých druhů

trestných činů. První skupinou zásad jsou zásady tvorby metodik, druhou skupinou zásady

aplikace metodik. Základem pro tvorbu metodik je vědecké zobecnění kriminalistických

aspektů praxe (zásada vědeckosti tvorby). Od počátku tvorby metodiky je sledován cíl a to

řadit získané poznatky do struktury metodiky (zásada systémového přístupu k tvorbě). Tvorba

metodik musí aktuálně reagovat na změny a to jak vznikem nových metodik, tak změnou

stávajících. Je kladen velký důraz na shodu mezi doporučeními, které poskytují metodiky a

potřebami kriminalistické praxe (zásada dynamičnosti tvorby). Poslední zásadou tvorby

metodiky vyšetřování je zásada závislosti obsahu jednotlivých metodik na kriminalistické

charakteristice daného typu trestného činu, zejména na způsobu jejích páchání.

Mezi zásady aplikace metodik vyšetřování řadíme dva požadavky, které musí

kriminalisté při vyšetřování dodržovat. Za prvé musí kriminalisté při aplikaci metodik

přizpůsobovat metodická doporučení konkrétním okolnostem trestného činu, což ale nestačí,

dále musí také přizpůsobovat metodická doporučení konkrétním vyšetřovacím situacím.22

20 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001. 503 s.21 KONRÁD, Zdeněk a kol. Metodika vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů. 2. Rozšířené vydání. Praha: Policejní akademie České republiky, 1997. 10 s.22 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistická metodika vyšetřování,…17-18 s.

16

2.3 Struktura metodiky vyšetřování Struktura jednotlivých metodik vyšetřování se skládá z několika komponentů:23

1. typová kriminalistická charakteristika

2. stopy typické pro daný druh trestných činů

3. typické vyšetřovací situace

4. zvláštnosti předmětu vyšetřování

5. zvláštnosti podnětů k vyšetřování

6. zvláštnosti prvotních vyšetřovacích a operativně pátracích úkonů

7. zvláštnosti vyšetřovacích verzí, plánování a organizace vyšetřování

8. zvláštnosti následných vyšetřovacích a operativně pátracích úkonů

9. zvláštnosti zapojení veřejnosti do vyšetřování a zvláštnosti kriminalistické prevence

Těmito komponenty se budu nyní jednotlivě zabývat. Nejdříve vysvětlím obecně jejich

význam a poté se konkrétně zaměřím na jejich roli v rámci metodiky vyšetřování trestného

činu vraždy.

2.4 Kriminalistická charakteristika vraždZákladním pojmem kriminalistiky je trestný čin. Trestný čin je velice složitý jev,

z tohoto důvodu se kriminalistická věda nezajímá o všechny vlastnosti trestného činu, ale

studuje pouze ty vlastnosti, které mají vliv na povahu kriminalistických stop a na proces

poznání trestného činu.

Kriminalistickou charakteristiku trestného činu literatura definuje jako „popis těch

kriminalisticky relevantních vlastností trestného činu, které podstatně ovlivňují proces tvorby

stop a proces poznání trestného činu“ 24

Z definice nám vyplývá, že kriminalistická charakteristika se nezabývá znaky pro

kriminalistiku nedůležitými, ale pouze znaky bohatými na informace.

Hlavními elementy (prvky) kriminalistické charakteristiky trestného činu (vraždy) jsou:

způsob páchání trestného činu,

kriminální situace,

vlastnosti pachatele trestného činu,

23 Např. STRAUS, Jiří, NĚMEC, Miroslav a kol. Teorie a metodologie kriminalistiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. 285 s.24 PORADA, Viktor a kol: Kriminalistika I. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1995. 15 s.

17

vlastnosti oběti trestného činu,

další relevantní vlastnosti, např. motiv. 25

V konkrétním případě, při vyšetřování trestného činu, se vyšetřovatel vždy snaží poznat

konkrétní charakteristiku trestného činu, který právě objasňuje. Informace, které obsahují

kriminalistické charakteristiky, mají velký význam pro praxi.

Vražda je nejzávažnější trestný čin, z tohoto důvodu jsou na kriminalisty kladeny zvýšené

nároky na její vyšetření. Především lidé v okolí spáchaného činu mají zájem na rychlém

vyšetření trestného činu vraždy, nalezení pachatele a na jeho potrestání. Je to pochopitelné,

těmto lidem byl narušen jejich život a pocit bezpečí v místě kde bydlí. Proto je základním

cílem kriminalistů úspěšně dopadnou vraha, aby veřejnost uklidnila a zároveň dokázala

efektivnost své práce.

Metodiku vyšetřování vražd využívají kriminalisté i v případech podezřelých úmrtí, které

nemusí být trestným činem. Podezřelými úmrtími jsou zejména sebevraždy, náhlá úmrtí a

pohřešování osob. U těchto případů nelze ihned učinit závěr, zda se jednalo o vraždu, pachatel

se někdy snaží vraždu utajit a zamaskovat inscenací jiné události26, proto je tento odůvodněný

předpoklad vždy obsahem jedné z vytyčených verzí a postupuje se podle metodických

doporučení k vyšetřování vražd.27

2.4.1 Způsob páchání trestného činu vraždyZákladním a nejdůležitějším elementem kriminalistické charakteristiky je způsob

páchání trestného činu a to z toho důvodu, že nejvíce působí na proces tvorby stop.

Zjednodušeně řečeno jde o jednání pachatele. Způsob páchání trestného činu neznamená

pouze dokonávání trestného činu, ale řadíme sem také činnost při přípravě a po dokonání, a to

z toho důvodu, že i při těchto činnostech vznikají důležité kriminalistické stopy.

Odborná literatura definuje pojem způsob páchání trestného činu jako ,,specifikovaný

systém operacionálních elementů trestné činnosti a činnosti s ní úzce spjaté.“28

Každé jednání nebo chování je podmíněné, závislé na různých faktorech, proto se i

kriminalistika zabývá faktory, které determinují nebo-li podmiňují způsob páchání trestného

činu a třídí je podle toho na faktory objektivní a subjektivní:

25 Např. MUSIL, Jan, KONRÁD, Zdeněk, SUCHÁNEK, Jaroslav. Kriminalistika. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001. 30 s.26 Např. sebevraždy, nešťastné náhody nebo oznámením o pohřešování. V poslední době narůstá počet případů ukrývání těla, ať již uložením do země blízko místa spáchání činu nebo odvezením automobilem často na velkou vzdálenost. PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001. 675 s.27 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistická metodika vyšetřování,…77 s.28 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001. 504 s.

18

1. Objektivní faktory – jsou determinanty nezávislé na pachateli, např. společenské

podmínky, předmět útoku, vztah mezi pachatelem a předmětem útoku, obětí či

místem činu.

2. Subjektivní faktory – jsou determinanty na pachateli závislé, např. somatické

(tělesné) vlastnosti, psychické vlastnosti – např. rozumové schopnosti,

temperament, zájmy, psychické poruchy, věk a pohlaví pachatele.29

V případě způsobu páchání vražd kriminalistická věda vytváří mnoho různých kritérií,

které jsou významné pro metodiku vyšetřování vražd. Ty nejvýznamnější jsou:

A. stupeň připravenosti,

B. fakta použití zbraně,

C. volba způsobu usmrcení,

D. způsob utajování.

Ad. A Podle prvního kritéria kriminalistika rozlišuje vraždy nepřipravené a vraždy

předem připravené. Vraždy nepřipravované jsou zejména tzv. vraždy z afektu. U takto

páchaných vražd následuje útok bezprostředně po pachatelově rozhodnutí usmrtit oběť. Tento

způsob páchání vražd je typický pro psychicky narušené pachatele, psychopaty a jedince pod

vlivem alkoholu či jiných látek, např. při hospodských a jiných rvačkách, také jsou často

páchány z osobních důvodů. Pro vraždy předem nepřipravované je charakteristické především

to, že jsou páchány v situacích pro pachatele nepříznivých, např. v přítomnosti svědků. Dále

jsou páchány beze zbraně nebo nástrojem, který měl pachatel po ruce a často tento nástroj

zanechá na místě činu. Pachatelé nepřipravených vražd se dosti často doznají k trestnému činu

nebo jej sami oznámí, také většinou spáchají sebevraždu nebo se o ni pokusí. Posledním

charakteristickým znakem nepřipravovaných vražd je skutečnost, že pachatelé zřídka

promýšlejí způsob své obhajoby. Kriminalisté tedy mohou takticky vedeným a detailním

výslechem dosáhnout jejich pravdivé výpovědi. Vraždy předem připravované se od těch

nepřipravovaných liší svou promyšleností, pachatel je nepáchá v afektu, v rozrušení ale čin

má předem promyšlený a naplánovaný. To znamená, že mezi úmyslem pachatele vraždu

spáchat a vražedným útokem uplyne delší doba. Vyšetřování je pro kriminalisty složitější a

komplikovanější, protože pachatel se snaží všemožně odhalení činu zabránit. V průběhu

přípravného jednání, které vraždě předchází, pachatel vyhledává vhodné oběti, vhodné místo

a dobu, opatřuje si či upravuje zbraně, vytváří si podmínky pro přemístění, rozčlenění nebo

29 Např. MUSIL, Jan, KONRÁD, Zdeněk, SUCHÁNEK, Jaroslav. Kriminalistika. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001. 37-42 s.

19

zničení mrtvoly, zajišťuje si nepravdivé alibi atd. Stejně jako vraždy nepřipravované mají i

vraždy připravované své charakteristické znaky, které by mohly se znaky vražd

nepřipravovaných tvořit protikladné dvojice. Těmito znaky jsou především následující

skutečnosti, vraždy jsou páchány za okolností pro pachatele příznivých, které ztěžují

vyšetřování, hrozí nebezpečí opakování útoku, často jsou páchány zbraněmi nebo jinými

účinnými prostředky, které si pachatel po činu odnáší, pachatel po dokonání vraždy čin

utajuje a zpravidla má promyšlené nepravdivé alibi na svoji obhajobu. 30

V některé literatuře můžeme najít také dělení na vraždy připravované jednou osobou a

vraždy připravované organizovanou skupinou. Přípravu na trestný čin organizované skupiny

lze rozdělit do několika částí: Výběr trestného činu, na který se skupina zaměří (vražda),

výběr místa spáchání trestného činu, příprava na spáchání konkrétního trestného činu,

spáchání trestného činu a co nejbezpečnější ústup z místa trestného činu.31

Ad. B Podle tohoto druhého kritéria rozlišuje kriminalistika vraždy spáchané beze zbraně

a vraždy spáchané se zbraní. §118 trestního zákoníku definuje spáchání trestného činu se

zbraní a zbraň samotnou. „Zbraní se podle něj rozumí cokoli, čím je možno učinit útok proti

tělu důraznější.“ 32 Nejčastěji jde o bodno-řezné nástroje, zejména nůž, sečné zbraně nebo

zbraně střelné. Vraždy spáchané beze zbraně jsou např. zardoušení, utopení, otrávení, utlučení

či údery hlavy o pevný, tvrdý předmět.

Při objasňování trestného činu vraždy kriminalisté snadno zjistí, zda byla vražda spáchána

se zbraní nebo bez ní. Tuto skutečnost jim prozradí zanechané stopy, na základě kterých zjistí

také její vlastnosti a znaky. Zbraň samotná, respektive její použití je také velmi podstatnou

indicií při odhalování pachatele. Napomáhá kriminalistům posuzovat pachatelovy vlastnosti,

např. zda jde o muže či ženu, leváka nebo praváka nebo zda má pachatel určitý speciální

výcvik či znalosti a zkušenosti. V poslední době jsou pachatelé tak nesoucitní a nelidští, že

jim nedělá problém zaměřit se na přepadávání starých lidí, protože jim nehrozí nebezpečí tak

silného odporu, v těchto případech jde většinou o vraždy spáchané beze zbraně.

Ad. C Třetím znakem je volba způsobu usmrcení. Pachatelova volba způsobu usmrcení je

většinou ovlivněna jeho objektivními a subjektivními možnostmi. Obor soudního lékařství je

v této oblasti velmi důležitý, právě on nám objasňuje, jak vznikla jednotlivá zranění a co bylo

příčinou smrti. Rozlišuje několik faktorů usmrcení, které pachatelé často kombinují. Za prvé

jde o faktory usmrcení fyzikální, které se rozdělují na mechanické faktory, např. rány řezné,

bodné, střelné, tepelné faktory, např. vysoké nebo nízké teploty a usmrcení elektrickým 30 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistická metodika vyšetřování,…77-79 s.31 STACH, Jan. Metodika vyšetřování vražd. 1. vydání. Praha: Policejní akademie ČR. 2005. 16-17 s.32 - aktuální znění: zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

20

proudem a radioaktivním zářením. Za druhé chemické a fyzikálně-chemické způsoby

usmrcení, kam řadíme použití jedů, léků nebo jiných chemikálií. Třetím faktorem jsou

biologické způsoby usmrcení, např. pokud je dítě či dospělý ponechán bez potřebné péče,

kterou vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nutně potřebují. Posledním faktorem jsou

psychické a jiné faktory usmrcení, kam bývá řazena např. vražda vyčerpáním. Jednotlivý

způsob, který si pachatel zvolí má své charakteristické stopy, znalost těchto stop je pro

kriminalisty velmi důležitá. 33

Ad. D Posledním z kritérií významných pro způsob páchání vražd je utajování vražd.

Utajování trestného činu vraždy je typickým chováním pachatele v případech, kdy není

v časovém presu. Motivuje ho vidina toho, že nebude odhalen. Musí být, ale velmi opatrný,

protože utajováním většinou vznikají nové stopy vedoucí k jeho odhalení a prodlužuje se

doba, kterou stráví na místě činu. Především v případech, kdy mezi pachatelem a obětí nebo

místem činu je užší vztah, volí pachatel způsob utajení náročnější a složitější, protože počítá

s tím, že ho kriminalisté při vyšetřování zahrnou do okruhu podezřelých osob. Utajování

vražd je častější činnost při vraždách předem připravovaných. Nejčastějšími a nejtypičtějšími

způsoby utajování vražd jsou zejména přemístění mrtvoly, ukrytí mrtvoly, rozčlenění, či

zničení mrtvoly, ničení stop, ztěžování zjištění identity mrtvoly nebo inscenace jiných

skutečností, kdy se pachatel snaží kriminalisty zmást. Inscenuje např. nešťastnou náhodu,

sebevraždu, nutnou obranu nebo jiný motiv. Jisté zvláštnosti jsou příznačné při páchání a

utajování privilegované skutkové podstaty trestného činu vraždy a to vraždy novorozeného

dítěte matkou. Při vyšetřování je nutné také zjišťovat např., zda matka těhotenství tajila,

vztahy matky k otci dítěte, účast jiné osoby u porodu, usmrcení dítěte nebo odstranění

mrtvolky.34

2.4.2 Kriminální situace„Kriminální situaci můžeme definovat jako souhrn vnějšího prostředí a podmínek, za

nichž je páchán trestný čin.“35

Také kriminální situace je velmi podstatným elementem kriminalistické

charakteristiky, a to proto, že se podílí na vzniku kriminalistických stop. Kriminalistika na

základě kriminalistické situace může zkoumat nejen stopy, které již byly vytvořeny, ale také

proces při vzniku stop.

33 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistická metodika vyšetřování,…81 s.34 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistická metodika vyšetřování,…82-84 s.35 MUSIL, Jan a kol. Úvod do kriminalistiky. 1. Vydání. Praha: Redakčně vydavatelský odbor Policejní akademie ČR Praha, 1994. 58 s

21

Vnější prostředí determinuje jednání pachatele a naopak jednání pachatele působí na

prostředí a vyvolává v něm změny – stopy.36

Utváří se podmíněnost vzniku stop na situačních faktorech, mezi těmito situačními

faktory a stopami je tzv. deterministický vztah.

Situačními faktory významně ovlivňující vznik stop jsou zejména: 37

demografické a topografické podmínky místa činu – např. charakter a hustota

osídlení, frekvence pohybu lidí nebo také hustota dopravní sítě,

fyzikální, chemické a biologické podmínky místa činu a předmětů, na nichž

jsou zanechány stopy – místo činu je považováno za největší zdroj

kriminalistických stop, nelze mu upřít obrovský význam při odhalování

trestného činu. Povaha stop je ovlivněna rozličnými vlastnostmi předmětů, na

které pachatel působí, např. tvrdost materiálu, pružnost či morfologie povrchu,

čas páchání trestného činu – důležité je, zda byl trestný čin páchán po delší

dobu nebo jen krátce, zda byl páchán ve dne nebo v noci, či ve všední den nebo

v den pracovního klidu,

meteorologické podmínky – i toto podmínky mohou ovlivnit proces vzniku

stop, např. povětrnostní podmínky nebo stopy ve sněhu.

Typické kriminální situace definované pouze pro trestný čin vraždy se neuvádějí, a to

proto, že se velmi liší podle konkrétního místa činu a podle konkrétního motivu.

2.4.3 Vlastnosti pachatele trestného činu vraždyZkoumáním osobnosti pachatele trestného činu se zabývá nejen kriminalistika, ale

také jiné vědní obory, např. kriminologie nebo trestní právo.

Úkolem a také cílem zkoumání vlastností pachatele je vyhledat takové vlastnosti

osoby pachatele, které se výrazně projevují ve stopách a které jsou vhodné k jeho pozdější

identifikaci, tedy vlastnosti kterými se osoba pachatele zjevně liší od svého okolí.38

Na tomto základě jsou pro kriminalistiku nejdůležitější tři skupiny vlastností osobnosti

pachatele. Především jde o vlastnosti, které ovlivňují tvorbu stop a výrazně se v těchto

stopách projevují. Na počátku vyšetřování trestného činu kriminalisté zajišťují stopy a na

jejich základě se pokouší zjistit pachatele, jde tedy o postup od stop k pachateli. Pachatel se

může podílet na tomto procesu aktivně nebo pasivně. Aktivně se pachatel podílí tehdy, pokud

36 „Tamtéž“37 MUSIL, Jan a kol. Úvod do kriminalistiky. 1. Vydání. Praha: Redakčně vydavatelský odbor Policejní akademie ČR Praha, 1994. 60 s.38 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001. 506 s.

22

např. uchopí určitý předmět 39, pasivně se podílí pachatel např., pokud ho svědek spatří na

místě činu.

Určitým pachatelovým vlastnostem přikládá kriminalistika zvláštní význam, jsou jimi

vlastnosti snadno se zobrazující ve stopách – zejména papilární linie nebo biologické

vlastnosti krve, vlastnosti vysoce specifické – např. zvláštní znamení, vlastnosti trvanlivé –

např. anatomické vlastnosti, vlastnosti obtížně utajitelné, změnitelné, odstranitelné – např.

vada řeči, vlastnosti nápadné – např. kulhání nebo plešatost. 40

Další skupinou vlastností jsou vlastnosti pachatele ovlivňující průběh procesu

odhalování a vyšetřování. Významné je zjišťovat především postoj pachatele ke spáchanému

trestnému činu a také jeho postoj k doznání, který bývá někdy i mnohokrát během procesu

odhalování a vyšetřování měněn. Znalost těchto vlastností je pro vyšetřovatele velmi

podstatná, díky ní může v průběhu vyšetřování na toto chování správně reagovat. 41 Silný vliv

na chování pachatele při vyšetřování má předchozí recidiva, zkušenost nabytá v dřívějších

trestních řízeních a zejména ve výkonu trestu. 42

Do třetí skupiny patří vlastnosti typického pachatele určitého druhu trestných

činů. S jistotou se dá říci, že nelze zjistit typické vlastnosti pachatele kteréhokoli trestného

činu. Oproti tomu je možné nalézt vlastnosti typického pachatele určitého druhu trestných

činů, které jsou konkrétnější, čím je určitý druh trestných činů specifičtější. Nikdy ale nelze

dojít k závěru, že všichni pachatelé konkrétního druhu trestného činu mají všechny vlastnosti

shodné. Informace zjištěné o vlastnostech typického pachatele jsou významné pro tvorbu

typických vyšetřovacích verzí, které jsou jednou ze složek metodik vyšetřování jednotlivých

druhů trestných činů.

Kriminalistika v této oblasti využívá také psychologické profilování pachatele. Použitelné

je tehdy, není-li dosud znám pachatel, avšak k dispozici jsou stopy, poskytující informace o

vlastnostech pachatele. 43 Praxe ale potvrdila, že psychologické profilování pachatele nemívá

velký úspěch při vyšetřování, proto od něj upouští.

Mezi typické, osobité vlastnosti pachatelů trestných činů vražd podle kriminalistických

statistik patří:

39 Např. vražednou zbraň, na které tak zanechá své otisky prstů.40 MUSIL, Jan a kol. Úvod do kriminalistiky. 1. Vydání. Praha: Redakčně vydavatelský odbor Policejní akademie ČR Praha, 1994. 96 s. 41 Chování pachatele mývá většinou podobu maření vyšetřování, např. útěk, ničení důkazů, vyhrožování atd.42 MUSIL, Jan a kol. Úvod do kriminalistiky. 1. Vydání. Praha: Redakčně vydavatelský odbor Policejní akademie ČR Praha, 1994. 100 s.43 MUSIL, Jan a kol. Úvod do kriminalistiky… 102 s.

23

pachatelé jsou většinou mladí, přibližně mezi 18-30 rokem,

mají velmi nízkou úroveň vzdělání,

zastoupeni jsou především pachatelé, kteří nadměrně požívají alkoholické nápoje,

především jde o agresivní psychopaty,

pachatelé jsou většinou slabomyslní,

pachatelé bývají většinou svobodní či rozvedení.

V poslední době je čím dál více vražd na objednávku, v těchto případech, se vrazi na

objednávku vymykají svými vlastnostmi a intelektem těmto zmíněným charakteristikám.44

Pachatel je motivován úplatou za usmrcení člověka, podle mého názoru tyto osoby nemohou

mít svědomí ani zábrany.

Po roce 1990 se začali objevovat případy páchání trestných činů vražd pachateli z území

bývalé Jugoslávie a Ruska. Většinou páchají trestnou činnost mezi sebou nebo právě na

objednávku. Jednání pachatelů je provázeno brutalitou, často přestřelkami na veřejných

místech. Objasňování těchto trestných činů vražd je složité a obtížné, také z toho důvodu, že

přeživší oběti se odmítají ze strachu vyjadřovat.45

Na základě psychologického profilování pachatelů vražd byly osobnosti pachatelů

rozděleny do následujících skupin:

socializovaného typu – osobnost pachatele je relativně normální,

neurotického typu – pachatel je nestabilní, ovlivněn neurotickými poruchami,

psychopatického typu – pachateli chybí nebo naopak přebývá běžné lidské

vlastnosti,

mentálně insuficientního typu – pachatel je nevyspělý, má sníženou inteligenci,

psychotického typu – pachatel trpí vážným duševním onemocněním.46

Dále podle výše zmíněného způsobu páchání, konkrétně podle stupně připravenosti,

můžeme pachatele rozlišovat na ty, kteří se dopustili vraždy bez přípravy, po předchozí

přípravě a pachatele, který spáchal čin jako člen organizované skupiny. U posledně

zmíněných pachatelů musíme brát zřetel na to, že jde o profesionály. Bývají velice dobře

44 KONRÁD, Zdeněk a kol. Metodika vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů. 2. Rozšířené vydání. Praha: Policejní akademie České republiky, 1997. 64 s.45 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001. 679 s.46 RYBÁŘ, Miroslav a kol. Kriminalistika: Metodika vyšetřování vybraných druhů trestných činů. 1. Vydání. Plzeň: NAVA, 2008. 117-118 s.

24

připraveni na konfrontaci s policií a mají dostatek prostředků, aby všemi způsoby svému

odhalení zabránili.47

2.4.4 Vlastnosti oběti trestného činu vraždyOběť trestného činu je také řazena mezi podstatné elementy kriminalistické

charakteristiky trestného činu. Na její zkoumání se z kriminalistického hlediska zaměřuje

věda zvaná viktimologie48. Z této vědy se postupem času osamostatnila její část tzv.

kriminalistická viktimologie, která se zaměřuje především na vliv oběti na způsob spáchání a

způsob vyšetřování činu. Obětí může být kdokoliv, existuje však jen u některých trestných

činů.

Ve většině případů je to právě oběť, kdo oznamuje orgánům činným v trestním řízení

trestný čin. Pod pojmem oběť se z kriminalistického hlediska rozumí: „Konkrétní fyzická

osoba, které bylo trestným činem ublíženo na zdraví nebo které byla způsobena majetková,

morální nebo jiná škoda“.49 Relevantní je, zda škoda skutečně (objektivně) vznikla,

k subjektivnímu pocitu se nepřihlíží.

Při vyšetřování trestného činu má velký význam fakt, zda měla oběť vliv na jeho vznik

či průběh. Pachatel je při volbě způsobu spáchání trestného činu ovlivněn právě i chováním

oběti. Oběti se často svým neopatrným, lehkomyslným chováním či podceněním nebezpečí a

rizika podílejí určitým způsobem na vzniku příležitosti ke spáchání trestného činu. Některá

jednání oběti lze označit přímo za provokativní.50

Dalším podstatným aspektem jsou vztahy mezi obětí a pachatelem. Pachatel mívá díky

tomuto vztahu páchání trestného činu zjednodušené. Oběť nepředpokládá z jeho strany útok, a

proto nebývá dostatečně pozorná. Rovněž nesmíme opomenout jednu z nejpodstatnějších rolí

oběti, kterou je role nositele značného množství stop a také podíl oběti na vzniku stop. Tato

zjištění o vlastnostech oběti vytváří velmi důležité informace pro vyšetřování a zároveň na

jejich základě vznikají typické vyšetřovací verze, doporučení a postupy.

Pokud jde o specifické vlastnosti oběti vražd, ve většině případů vražd existuje dokonce

blízký vztah mezi obětí a pachatelem vraždy, např. příbuzenský, kromě výše zmíněných vražd

na objednávku.

47STACH, Jan. Metodika vyšetřování vražd. 1. vydání. Praha: Policejní akademie ČR. 2005. 21-22 s. 48 Z latinského slova victima = oběť. Odvětví kriminologie, vědní obor, který se zabývá oběťmi trestných činů, jejich typologií a předpoklady stát se obětí trestního činu. Stejně tak se věnuje problematice obětí z hlediska jejich vyrovnávání se s činem, který na nich byl spáchán; http://cs.wikipedia.org/wiki/Viktimologie49 MUSIL, Jan a kol. Úvod do kriminalistiky… 108 s.50 MUSIL, Jan a kol. Úvod do kriminalistiky… 110 s.

25

Oběť trestného činu vraždy někdy může svým vlastním vyprovokovaným chováním útok

proti sobě zapříčinit, proto je její chování před činem, v jeho průběhu a také spolupráce při

objasňování významné při vyšetřování trestného činu.

2.4.5 Motiv trestného činu vraždyJako poslední významný prvek kriminalistické charakteristiky se uvádí motiv

trestného činu. Motiv trestného činu může být jednoznačný a proto nevýznamný, např. u

trestných činů krádeží.

Oproti tomu má motiv trestných činů vražd velmi podstatný význam51. Motivy pachatelů

trestných činů vražd jsou velmi různorodé, proto bývají shrnuty do několika kategorií.

Nejčastějším klasickým motivem trestných činů vražd je motiv vyplývající z mezilidských

vztahů, zejména vraždy ze žárlivosti nebo ze msty. Pro motivy zištné jsou typické vraždy

loupežné. Krycí motiv má pachatel vraždy tehdy, pokud se chce vyhnout trestní odpovědnosti,

např. jde o vraždu svědka, policisty, či při znásilnění. Další motivy jsou např. motiv sexuální,

z útrpnosti nebo politické.52

V posledních letech se objevují i nové motivy vražd, kterými jsou především vymáhání

dluhů, likvidace konkurence, likvidace spoluúčastníků nekalé obchodní činnosti z obavy před

vyzrazením, vynucování poslušnosti uvnitř zločinecké organizace, rasová a národní

nesnášenlivost, vydírání nebo likvidace svědků (především advokátů, úředníků,

spolupodnikatelů). 53

2.5 Typické stopy pro trestný čin vraždyUčení o kriminalistických stopách je velmi důležitou součástí kriminalistiky. Pojem

stopa má nejen v kriminalistice zásadní význam, velmi důležitá je i pro jiné vědní obory jako

např. pro soudní inženýrství. Kriminalistika bývá často označovaná právě jako nauka o

stopách.

„Za kriminalistickou stopu je považována každá změna v materiálním prostředí nebo

vědomí člověka, která příčinně nebo alespoň místně nebo časově souvisí s vyšetřovanou

událostí, obsahuje kriminalisticky nebo trestněprávně relevantní informaci a je zjistitelná a

51 Také soudy vyžadují, aby byl motiv v přípravném řízení náležitě objasněn, protože má vliv na stanovení výše trestu. Srov. PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001. 680 s.52 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistická metodika vyšetřování,…85 s.53 MUSIL, Jan, KONRÁD, Zdeněk, SUCHÁNEK, Jaroslav. Kriminalistika. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001. 386 s.

26

informace z ní využitelná pomocí přístupných kriminalistických, přírodovědných a

technických metod, prostředků a postupů.“ 54

Z definice vyplývá, že ne každá stopa je stopou kriminalistickou, některé stopy jsou pro

kriminalistiku irelevantní. Kriminalisté však na počátku své práce nevědí, které ze změn jsou

či nejsou v příčinné souvislosti s událostí, musí je zpočátku všechny považovat za

kriminalistické stopy, dokud nezískají poznatky pro jejich vyloučení z okruhu stop.55 Tato

zásada má z logiky věci svá omezení, kriminalisté nemohou zajistit všechny vzniklé změny,

ale musí se snažit o maximum.

Aby se jednalo o stopu kriminalistickou, musí být charakterizována třemi základními

podmínkami:56

musí mít souvislost s kriminalisticky relevantní událostí – nejdůležitější z podmínek,

těmito událostmi jsou trestné činy, přestupky, sebevraždy, náhlá úmrtí, nešťastné

náhody a působení přírodních sil,

musí existovat alespoň od svého vzniku do zjištění,

musí být vyhodnotitelná současnými kriminalistickými metodami a prostředky.

Pro kriminalisty spočívá hlavní význam kriminalistické stopy v získání významných

informací, které jim napomáhají objasnit spáchaný trestný čin, a které mohou být použity jako

důkaz. Význam kriminalistických stop je dvojí, informace získané ze stop mohou umožnit

identifikaci (kriminalisticko-technický význam), bohužel ne všechny stopy tento význam mají

a dále kriminalistům poskytují informace o provedení události, o osobách, jejich fyzických a

psychických schopnostech (kriminalisticko-taktický význam).57

Kriminalistická teorie považuje za základní dělení kriminalistických stop dělení na stopy:

paměťové

materiální

Rozdíl mezi nimi je spatřován ve vzniku těchto stop. Stopy paměťové vznikají ve vědomí

člověka, vnímáním kriminalistické události, zprostředkovaně pomocí receptorů lidských

54 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika (Úvod, technika, taktika). Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 56 s.55 MUSIL, Jan a kol. Úvod do kriminalistiky… 128 s.56 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika (Úvod, technika, taktika)…57s.57STRAUS, Jiří, NĚMEC, Miroslav a kol. Teorie a metodologie kriminalistiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. 147 s.

27

smyslů (zraku, sluchu, čichu, chuti a hmatu), zatímco stopy materiální vznikají na

nejrůznějších objektech neživé (anorganické) nebo živé (organické) přírody. 58

Mikrostopy řadí odborná literatura mezi stopy materiální, starší literatura dříve uváděla,

že jde o samostatnou skupinu. Domnívám se, že aktuální zařazení mikrostop mezi stopy

materiální je správné, splňují totiž kritéria materiálních stop. Jen pro nepatrné rozměry není

dán důvod, aby byli samostatnou skupinou. V dnešní době získávají na významu, především

díky rychlému rozvoji přírodních a technických věd. Pachatelé trestných činů se stávají stále

důmyslnější, na místech činu kriminalistické stopy buďto nevytváří nebo je ničí. Proto musí

kriminalisté reagovat a vytvářet nové metody a postupy.

Od tradičních kriminalistických stop se liší tím, že „mikrostopy jsou kriminalisticko-

technické stopy, které pro své nepatrné geometrické rozměry, malé množství hmoty, nízkou

koncentraci na nebo v nositeli, malou změnu ve struktuře nositele nebo malý odraz funkčních

a dynamických vlastností jsou prostým okem slabě viditelné nebo neviditelné.“ 59 60

Na základě těchto odlišností se mikroskopy zjišťují pomocí nejmodernějších speciálních

metod na špičkově vybavených pracovištích.

V této souvislosti se zmíním o stopách prašných. Prašné stopy jsou stopy, které bývají

téměř neviditelné, často nebývají ani zajišťovány, záleží na kriminalistovi, který na základě

své zkušenosti jejich existenci může předpokládat na místě činu. Řešení tohoto problému při

zajišťování prašných stop přinesla metoda využívání přístroje, který na principu

elektrostatického snímání umožňuje zajišťování prašných stop z různých povrchů. Prachová

stopa se prostřednictvím této metody zajišťuje pomocí speciální fólie z plastické hmoty. Tento

způsob umožňuje v kriminalistické praktické činnosti rozšířit okruh využitelných

kriminalisticko-technických stop. Takových přístrojů se využívá více, častější bývají přístroje

použitelné pouze v laboratorních podmínkách, nelze je pak ale využít přímo při práci na

místech kriminalisticky relevantních událostí. Přístroje je možné také vzájemně kombinovat.61

Kriminalistické stopy, typické pro trestný čin vraždy, bývají nalezeny především na místě

činu, na místě nálezu mrtvoly, na místech přípravy i utajování vraždy, na předmětech

použitých k usmrcení oběti, na zbraních, oděvu a těle oběti nebo na oděvu či těle samotného

pachatele, většinou je jejich výčet dosti široký. Pro spáchání vraždy jsou typické stopy

58 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika (Úvod, technika, taktika)…58s.59 STRAUS, Jiří a kol. Kriminalistická technika. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005. 269 s.60 Např. to mohou být textilní vlákna, chlupy, úlomky vlasů, částice skla, cementu, omítky atd.61 Padyšák, Pavel, Suchánek, Jaroslav. Nová možnost zajišťování prašných stop v kriminalistické praktické činnosti. Dostupné na < http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/kriminalistika/2000/00_02/prach.html >.

28

materiální62, můžeme se ale setkat také se stopami paměťovými. Výskyt a nález těchto stop na

výše zmíněných místech má pro kriminalisty při jejich vyšetřování ohromnou cenu. Na jejich

základě mají možnost zejména zjistit totožnost pachatele, jiných zúčastněných osob nebo

předmětu, kterým byla vražda spáchána. Z materiálních stop se při spáchání trestného činu

vraždy nejčastěji vyskytují stopy biologické, zejména stopy krevní, tkání, spermatu a jiných

tělních tekutin, vlasy, chlupy. Tyto stopy pocházejí buď z těla oběti a ulpívají na pachateli,

pokud je pachatel neopatrný a stopy ze svého oděvu, obuvi či těla neodstraní, mají pro

vyšetřovatele dílčí důkazní hodnotu, nebo naopak jde o stopy pocházející z těla pachatele na

oběť, které mohou vzniknout např. při zápase pachatele a oběti. Biologické stopy obsahují

DNA, poskytnou tedy kriminalistům individuální identifikaci člověka (viz. kapitola 3). Při

vyšetřování trestných činů vražd nabraly na významu také mikrostopy, např. částice prachu,

hlíny nebo analýza DNA. V některých případech to mohou být totiž jediné stopy na místě

činu nalezené, proto mívají nezastupitelné místo. Dalšími typickými stopami pro vyšetřování

trestných činů vražd jsou stopy násilí na těle oběti. Jde především o různé rány, škrábance,

zlomeniny kostí, výrony a pohmožděniny. Tyto stopy jsou významné pro získání informace o

celkovém jednání pachatele, jaký použil nástroj, jaký druh násilí a v jaké intenzitě. Při

zjišťování stop násilí na těle oběti je nutná spolupráce kriminalistů se soudními lékaři, kteří

zjišťují způsob usmrcení oběti. Druhy nalezených stop jsou také odvislé od jednotlivých

konkrétních případů, např. u vražd zastřelením jde o stopy balistické, u vražd otravou jsou to

zbytky jedů, otrávených jídel či nápojů. Jak již jsem předeslala, zajištěny mohou být také

stopy paměťové. Paměťové stopy vznikají ve vědomí osob, které pozorovali páchání vraždy

nebo alespoň její část. Můžeme si je rozdělit do tří skupin. Paměťové stopy ve vědomí oběti,

paměťové stopy ve vědomí pachatele a paměťové stopy ve vědomí svědka. Za

nejvýznamnější považuji paměťové stopy ve vědomí oběti, v případě, že pokus o vraždu

přežila. Oběť může být významně nápomocná při objasňování případu. 63

Nejkvalitnější jsou paměťové stopy ve vědomí samotného pachatele. Jen on sám vnímá

celou situaci a to se všemi detaily a skutečnostmi. Logicky ale pachatel nechce být odhalen,

proto o spáchání činu buď nevypovídá, nebo pokud je ochoten vypovídat může jít o informace

zkreslené či nepravdivé.

Výpověď svědka je v probíhajícím vyšetřování respektive trestním řízení pro kriminalisty

informace subjektivní, ne vždy pravdivá, proto musí být obezřetní a brát zřetel na osobu

svědka a jeho vztah mezi obětí nebo pachatelem.

62 Např. daktyloskopické stopy, stopy obuvi, stopy na nábojnicích a střelách, stopy pneumatik63 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistická metodika vyšetřování,…85-86 s.

29

Svědkové trestného činu vraždy někdy ze strachu o svůj vlastní život nebo o svou rodinu,

vypovídat odmítají a tvrdí, že nic neviděli nebo si událost nepamatují. Vyšetřovatelé pak

mohou využít tzv. institut utajeného svědka upravený v §55 trestního řádu. V druhém odstavci

tohoto paragrafu je upraveno: „ Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že svědku nebo osobě

jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné

nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li ochranu svědka spolehlivě zajistit jiným

způsobem, orgán činný v trestním řízení učiní opatření k utajení totožnosti i podoby svědka,

…“64 Svědek pak nepřijde s obviněným do kontaktu a jeho hlas může být elektronicky

pozměněn. 65

Zkoumání tzv. typických stop je pro kriminalisty velmi důležité. Určité stopy by na místě

činu nalezeny být měly, pokud se tak nestane, je nutné tuto skutečnost zahrnout do

vyšetřovacích verzí a také objasnit, proč tam tyto stopy nejsou. 66

2.6 Typické vyšetřovací situace

Kriminalisté se na počátku vyšetřování zaměřují na jednotlivou vyšetřovací situaci. Na

to jakou, je odvislé od charakteru, rozsahu a obsahu dosud zjištěných důkazních a jiných

kriminalistických informací, které jsou získány z podnětu k vyšetřování a dále také v jeho

průběhu. Výběr typické počáteční vyšetřovací situace je pro kriminalisty velmi důležitým

aspektem pro efektivní a rychlé vyšetřování.

Na počátku vyšetřování se setkáváme především s těmito vyšetřovacími situacemi:

1. Je podezření z vraždy, mrtvola však chybí – na tuto typickou vyšetřovací situaci a

aspekty s ní související se dále ve své práci zaměřím. Jde o typickou situaci

v případech pohřešovaných a nezvěstných osob. V těchto případech pouze nezvěstnost

osoby není dostačující k zahájení vyšetřování, tato osoba mohla např. pouze

odcestovat neznámo kam. K zahájení vyšetřování je proto nutné, aby bylo podáno

oznámení, že se tato osoba pohřešuje nebo je nezvěstná a dále je zahájení podmíněno

okolnostmi, které naznačují násilné usmrcení. Z logiky věci vyplývá, že u této typické

vyšetřovací situace je vyšetřování velmi ztížené a náročné, chybí nám totiž významný

zdroj informací, tělo oběti, po kterém se od počátku pátrá. Existují skutečnosti, ze

kterých podezření ze spáchání vraždy vyplývá, těmito skutečnosti jsou zejména

případy, kdy jsou nalezeny stopy, které svědčí o možnosti vraždy, např. krevní stopy,

64 -aktuální znění: zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů65 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistická metodika vyšetřování,…86 s.66 STACH, Jan. Metodika vyšetřování vražd. Kriminalistický sborník speciál, číslo II., 2006, 12 s.

30

mezi pohřešovaným a jinými osobami jsou zjištěny konflikty nebo nepřátelství, nic

nenasvědčuje tomu, že pohřešovaný odešel dobrovolně a nejsou zjištěny žádné důvody

např. k sebevraždě nebo útěku. Kriminalisté musí v těchto případech od začátku vše

důkladně prošetřit. Veškeré důkazy a informace mohou být později potřebné

k identifikaci, především biologický materiál, nebo ke zjištění pachatele, např. s kým

byla pohřešovaná osoba naposledy spatřena. 67

2. Je podezření z vraždy, mrtvola nebo její části jsou nalezeny – u této typické

vyšetřovací verze lze rozlišovat dvě možnosti. Totožnost nalezené mrtvoly není

známá, v tomto případě bývá většinou trestný čin vraždy neobjasněn, protože nalezená

mrtvola bývá bez oděvu, bez dokladů nebo již ve stádiu hniloby. Počátečním úkolem

je tedy totožnost zjistit. Druhá možnost, kdy totožnost nalezené mrtvoly známá je.

V kriminalistické praxi převažují případy známé totožnosti mrtvoly. Nalezená osoba u

sebe často mívá doklad totožnosti nebo ji identifikují příbuzní či je nalezené ve svém

vlastním bytě. 68

3. Vyšetřovací situace se dále odlišuje, pokud je obviněna konkrétní osoba ze

spáchání trestného činu vraždy nebo pokud pachatel stále není znám. Nejprve si

probereme první možnost, z trestného činu vraždy je obviněna konkrétní osoba. I

v tomto případě se vyšetřovací verze rozlišuje na základě toho, zda se tento konkrétní

obviněný ke spáchání tohoto činu doznává nebo zda obvinění popírá.

Doznání pachatele, ať už plné nebo částečné, je pro kriminalisty varianta výhodná,

není ale dostačující. Výslech obviněného má být veden tak, aby byla zjištěna

jedinečná informace, kterou může vědět pouze pachatel tohoto trestného činu. 69

Dále máme druhou možnost, kdy pachatel předmětného trestného činu vraždy není

znám. Tato varianta je pro kriminalisty těžší, musí si vytipovat okruh podezřelých

osob a z toho okruhu se pokusit na základě zjištěných informací a důkazů identifikovat

osobu podezřelou ze spáchání vraždy, např. také podle porovnání s dosud

neobjasněnými trestnými činy z kriminalistických evidencí. Tato typická vyšetřovací

situace bývá nejčastější. 70

67 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001. 681 s.68 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001. 682 s69 STACH, Jan. Metodika vyšetřování vražd. Kriminalistický sborník speciál, číslo II., 2006, 13 s70 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistická metodika vyšetřování. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 88 s.

31

2.7 Zvláštnosti předmětu vyšetřováníCo je předmětem vyšetřování trestného činu vraždy? Pokud je zahájeno trestní řízení a

na základě tohoto řízení je podezření, že byl spáchán trestný čin vraždy, je nezbytné

v počáteční fázi vyšetřování objasnit především objekt, subjekt, objektivní stránku a

subjektivní stránku trestného činu vraždy. O těchto typových znacích trestného činu vraždy se

rozepisuji v první kapitole své práce, v této části se jimi budu zabývat po stránce

kriminalistické:

Objekt trestného činu vraždy je život člověka. Kriminalisté při svém vyšetřování

musí zjistit, co bylo cílem pachatelova útoku. Dokazování objektu, proti kterému pachatel

útočil, je odvislé od motivu pachatele, jeho cíle jednání nebo také vztahu mezi obětí a

pachatelem. Zjištění objektu je podstatné také po stránce právní, zda byl objektem skutečně

život člověka, je důležité pro správnou právní kvalifikaci nebo zda nejde o souběh trestného

činu vraždy s jiným trestným činem. S objektem trestného činu blízce souvisí předmět

trestného činu, který je významný zejména pro vznik metodiky vyšetřování. U trestného činu

vraždy je předmětem útoku jednoznačně určitá osoba. Jak zmiňuji v předešlé kapitole, může

nastat typická vyšetřovací situace, kdy mrtvola chybí. Její nález a zjištění totožnosti je potom

počátečním úkonem vyšetřovatelů a podmínkou pro zdařilé odhalení činu.

Subjektem trestného činu vraždy může být každý, respektive ten, kdo je trestně-

právně odpovědný. Při vyšetřování je podstatné objasnit, zda subjekt, pachatel, vraždu spáchal

sám či ve spolupachatelství, zda spáchal trestný čin vraždy opakovaně nebo jako člen

organizované skupiny.

Mezi prvky objektivní stránky trestného činu vraždy patří jednání, následek a

příčinný vztah mezi nimi. Při vyšetřování trestného činu vraždy je nutné především zjistit

místo činu a dobu spáchání tohoto činu, okolnosti spáchání trestného činu, jakými prostředky

a zejména příčinu smrti. „Účinek smrti, smrt člověka, je zřejmý, byla-li nalezena mrtvola.

Nutno vždy dokázat, že smrt má násilný charakter a přivodila ji cizí osoba a tím ji odlišit od

případů sebevraždy nebo přirozené smrti. V případech pohřešovaných nebo nezvěstných osob,

do doby nálezu mrtvoly této osoby nebo její části, zpravidla účinek činu nelze dokázat.“

Subjektivní stránkou trestného činu vraždy se rozumí úmysl. Trestný čin vraždy je

možné spáchat pouze úmyslně, formou přímého nebo nepřímého úmyslu. Dokázat pachateli

zavinění je velmi složité. Přímý úmysl se dá prokázat např. z přípravy vraždy, nepřímý bývá

32

zjištěn u vražd z afektu. Při zjišťování zavinění je důležitý a nápomocný motiv spáchaného

trestného činu. 71

Můžeme tedy shrnout, že typickými zvláštnostmi předmětu vyšetřování vražd jsou

především: objasnění totožnosti oběti, např. svědeckou výpovědí, bezprostřední příčiny smrti,

především bezprostředním konstatováním lékaře a příčinného vztahu mezi úmyslným

jednáním pachatele a smrtí člověka, objasnění místa a doby smrti, způsobu spáchání a

prostředků, kterými byla vražda spáchána, jakož i způsob utajování spáchaného činu,

zjišťování jak bylo naloženo s vražedným nástrojem, způsob obrany oběti, zjišťování motivu

vraždy a cíle, zjišťování případné existence osob, které páchání trestného činu vraždy

nezabránily nebo neoznámily, zjišťování zda k vraždě novorozeného dítěte matkou došlo ve

stavu rozrušení způsobeném porodem. 72

2.8 Zvláštnosti podnětů k vyšetřování Na počátku vyšetřování je zpravidla podnět, na základě kterého začíná probíhat další

úkony vyšetřovatelů. Tento podnět musí být co nejrychleji a všestranně prošetřen. Podnět

k zahájení trestního řízení nesmí být bezpředmětný, musí obsahovat podezření z trestného

činu. Tyto podněty můžeme rozdělit na dvě skupiny: oznámení nálezu mrtvoly (nebo její

části) se známkami násilné smrti nebo oznámení pohřešování osoby.

Nejčastěji se vyšetřovatelé setkávají s těmito podněty:

Oznámení organizací – např. podezřelé úmrtí zaměstnance či hosta hotelu,

v podstatě jde o oznámení občany.

Oznámení samotného pachatele – většinou anonymní, o určitých podezřelých

okolnostech. Může jít také o sebeobvinění (doznání) pachatele, především

v případech vražd nepřipravovaných, vražd v afektu.

Oznámení občanů – především o nálezu mrtvoly (nebo její části) s příznaky

násilného usmrcení, oznámení vraždy očitým svědkem, o nezvěstnosti určité

osoby.

Oznámení pracovníků zdravotní služby – jde o ty případy, kdy k ošetření do

zdravotního zařízení byla převezena osoba, u níž je podezření z ublížení jinou

osobou.

71 STRAUS, Jiří a kol. Kriminalistická metodika. 2. Vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 101-102 s.72 MUSIL, Jan, KONRÁD, Zdeněk, SUCHÁNEK, Jaroslav. Kriminalistika. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001. 388-389 s.

33

Zjištění operativně pátracích pracovníků Policie ČR – popřípadě orgánů

činných v trestním řízení, v souvislosti s výkonem služby či při vyšetřování. 73

2.9 Zvláštnosti prvotních vyšetřovacích a operativně pátracích úkonůJe logické, že zvláštnosti prvotních úkonů kriminalistů se budou lišit podle typických

vyšetřovacích situací.

V případě typické vyšetřovací situace, kdy chybí mrtvola (případy

pohřešovaných osob) se kriminalisté musí zaměřit především na tyto podstatné prvotní

vyšetřovací a operativně pátrací úkony: výslech oznamovatele a osob blízkých pohřešované

osobě, operativně pátrací opatření k vypátrání pohřešované osoby nebo její mrtvoly, využití

kriminalistických evidencí a ohledání bytů, různých nebytových prostor a pracoviště

pohřešované osoby.74

První z nich výslech oznamovatele a osob blízkých pohřešované osobě. Tento výslech

je velmi důležitý a proto by měl být detailní a podrobný. Zejména by měli být získány

informace o konkrétní době, od které se pohřešovaná osoba pohřešuje a také podrobný popis

pohřešované osoby, především co měla přesně oblečeného v době, kdy byla viděna naposledy.

Oznamovatel či osoby blízké mohou být zároveň i pachatelem, proto by měl být při výslechu

ověřen jejich vztah k pohřešované osobě, jejich alibi a také kdy naposledy pohřešovanou

osobu viděli. Následně by tyto informace měli být prověřeny, zda oznamovatel či osoba

pohřešovanému blízká vypovídala pravdu. V případě, že je touto vyslýchanou osobou

pachatel vraždy směřuje svou výpovědí kriminalisty jiným směrem, aby je zmátl a zavedl

jejich vyšetřování na slepou kolej. Pokud by kriminalisté zjistili, že výpověď či její část je

lživá, je to pro ně významná skutečnost, na základě které se dále odvíjí jejich postup.

Dále jsou to operativně pátrací opatření k vypátrání pohřešované osoby nebo její

mrtvoly. Po vyhlášení pátrání po nezvěstné osobě se operativně pátrací opatření provádějí

v místě posledního bydliště pohřešované osoby, následně se okruh míst může rozšířit. Cílem

těchto úkonů je nalézt pohřešovanou osobu nebo její mrtvolu. Do pátrání po nezvěstné osobě

se často zapojuje veřejnost pomocí médií. Také bývají organizované pátrací akce v oblastech,

kde se pravděpodobně pohřešovaná osoba naposledy vyskytovala75, za pomoci služebních psů

či speciálních jednotek.

73 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistická metodika vyšetřování. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 90-91 s.74 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001. 684 s.75 Např. místo, kde bylo nalezeno motorové vozidlo pohřešovaného

34

Dalším prvotním úkonem je využití kriminalistických evidencí. V evidencích

kriminalisté srovnávají nálezy neznámých mrtvol, které byly nalezeny v době

předpokládaného zmizení pohřešované osoby.

Velmi důležitým prvotním vyšetřovacím a operativně pátracím úkonem je ohledání

bytu, různých nebytových prostor a pracoviště pohřešované osoby. Kriminalisté tak činí

s cílem nalezení a zajištění předpokládaných stop vraždy, zejména krevních stop. V těchto

prostorách se dále prohledávají osobní věci, korespondence a jiné záznamy, např. databáze

počítačů. Také se v rámci vyšetřování shromažďují informace o majetkových poměrech

pohřešované osoby, rodinných poměrech, zálibách či zájmech.

Druhou typickou vyšetřovací situací jsou případy nálezu mrtvoly s příznaky

násilné smrti. U této vyšetřovací situace je počáteční úkony třeba směřovat k zjištění

totožnosti mrtvoly a získání informací o příčině smrti, proto mezi prvotní úkony řadíme

výslech oznamovatele, který mrtvolu nalezl, rekognici mrtvoly a výslech příbuzných.

Typickými a nejdůležitějšími prvotními vyšetřovacími a operativně pátracími úkony jsou ale

především: ohledání místa nálezu mrtvoly a místa činu, ohledání těla mrtvoly a

pronásledování pachatele po čerstvé stopě. Pořadí těchto úkonů závisí na konkrétních

okolnostech případu. 76

Jak má tedy postupovat osoba, která nalezla tělo mrtvého? Podle vyhlášky o postupu při

úmrtí a o pohřebnictví §1: „pokud je nalezena mrtvola mimo zdravotnické zařízení, musí být

tento nález ihned oznámen územnímu nebo obvodnímu lékaři, popřípadě lékaři pověřenému

vykonávat tuto činnost, v jehož obvodu bylo tělo nalezeno. Pokud je podezření, že byla smrt

způsobena trestným činem nebo sebevraždou musí se také ihned informovat policie.“77

Zvláštnosti ohledání místa nálezu mrtvoly a místa činu78

„Místem činu z hlediska kriminalistiky se rozumí každé místo, kde pachatel realizoval

zcela nebo z části jednání charakterizující kriminální událost a místa, která bezprostředně

souvisí s místem spáchání.“ 79 Místo, kde je nalezena mrtvola, nebývá vždy totožné s místem

činu. Na místě nálezu mrtvoly bývají nalezeny skutečnosti, které nasvědčují, že místo činu je

odlišné. Těmito skutečnostmi jsou zejména: na místě nálezu mrtvoly nejsou takové krevní

76 MUSIL, Jan, KONRÁD, Zdeněk, SUCHÁNEK, Jaroslav. Kriminalistika. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001. 391 s.77 - aktuální znění: vyhláška č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví, ve znění pozdějších předpisů78 Definice ohledání místa činu: „Neodkladný úkon, zaměřený na bezprostřední zjištění, zkoumání, fixaci a hodnocení situace na místě činu, stop tohoto činu, jeho pachatele a jiných údajů, který dovoluje učinit hodnověrný závěr o mechanismu spáchání činu a ostatních okolnostech poznávané události.“ CHMELÍK, Jan a kol. Místo činu a znalecké dokazování. Plzeň : Aleš Čeněk, 2005, 33 s.79 CHMELÍK, Jan a kol. Místo činu a znalecké dokazování. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005. 14 s.

35

stopy, jaké odpovídají zjištěnému způsobu usmrcení, některé stopy dokonce úplně chybí např.

stopy obrany oběti (stopy zápasu), dále mohou být na místě nálezu stopy po vlečení mrtvoly,

stopy obuvi, dopravních prostředků, při soudně lékařské expertíze může být zjištěno, že bylo

s mrtvolou hýbáno. Zpravidla tedy již po orientačním ohledání místa nálezu mrtvoly a okolí

zjistíme, zda místo nálezu je i místem činu. V případě, že jsou tyto skutečnosti kriminalisty

zjištěny, je pro ně dalším úkolem nalézt místo činu, na kterém se nachází další velké množství

kriminalistických stop.

Ohledání místa nálezu mrtvoly se od ohledání místa činu jiného trestného činu liší tzv.

lože mrtvoly, což je prostor, ve kterém se mrtvola nachází a jeho nejbližší okolí, tedy trasy

příchodu a odchodu pachatele. Ohledáním tohoto lože kriminalisté začínají, měl by se ho

účastnit znalec z oboru soudního lékařství. Pokud je zde podezření z násilné smrti, je třeba,

aby přivolaný lékař na místě nálezu mrtvoly neporušil stopy a nezanechal vlastní stopy.80

Rozdíl v ohledávání závisí na okolnosti, zda byla mrtvola nalezena v místnosti nebo v terénu.

Dále jsou významné tzv. uzlové body, to jsou např. zbraň, stopy po zápase, stopy pohybu

pachatele či krevní stopy, věnuje se jim zvláštní pozornost. 81

Prof. JUDr. Miroslav Protivinský, DrSc. ve svém článku stručně seznamuje s obsahem

časopiseckého článku německého autora k problematice nestacionárního místa činu.

Místo činu je nejdůležitějším zdrojem informací o tom, co se stalo. Tyto informace jsou

obsaženy především ve stopách a jiných věcných i listinných důkazech. Dosavadní teorie

ohledání místa činu převážně předpokládá, že místo činu je stacionární, nikoliv mobilní.

Je otázkou, zda např. jedoucí železniční vagon lze označit za místo činu. Taková místa

události vykazují zcela objektivně vlastnost místa činu. To znamená, že pachatel uskutečňuje

v jedoucím a přes teritoriální hranice se pohybujícím dopravním prostředku znaky skutkové

podstaty činu. Způsobuje stopy a zanechává důkazy a jiné informace v tomto pohybujícím se

dopravním prostředku a také mimo něj (např. odhozené odcizené věci během jízdy). Tyto

stopy a jiné věcné důkazy policie nenachází v prostorových hranicích tradičního juristického

místa činu. Pokud např. ve vagonu osobního vlaku byl spáchán trestný čin, je vagon

podstatnou součástí místa činu, které má být teprve zjištěno. Nepochybně je z

kriminalistického pohledu takové místo místem činu a jako s takovým se musí pracovat.

Právní pojem místa činu nesmí být tedy nahlížen izolovaně od vlastní události, která se

odehrála v pohybujícím se vozidle. Vede-li ohledání (zkoumání) vagónu osobního vlaku a

jeho okolí ke zjištění, že v něm byl spáchán trestný čin, je vagon součástí místa činu, které ve

80 STREJC, Přemysl. Soudní lékařství pro právníky. Skripta. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2000. 16 s.81 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001. 685 s.

36

většině případů je ještě neznámé. Okolí vagonu v době činu patří k místu činu. Vagon a okolí

jsou tedy dvě součásti téže věci, tj. jednotného místa činu.82

Zvláštnosti ohledání těla mrtvoly nebo její části

Při ohledání místa činu a stejně tak při ohledání těla mrtvoly musí být dodržovány

základní zásady ohledání. První zásadou je řízení ohledání jediným vedoucím. Ohledání bývá

práce týmová, za výsledky ohledání a práci týmu musí být ale odpovědná jedna konkrétní

osoba. Druhou zásadou je neodkladnost ohledání. Kriminalistické stopy podléhají změnám,

proto musí být ohledání provedeno v co nejkratší době po vzniku události. Dalšími

základními zásadami jsou neopakovatelnost a nezastupitelnost ohledání. Neopakovatelnost

z toho důvodu, protože každé opakování ohledání snižuje důkazní a informační hodnotu

ohledání. Zásada nezastupitelnosti spočívá v tom, že ohledání je úkon bezprostřední, zatím co

další z následných úkonů jsou již úkony zprostředkované, nemohou tedy ohledání nahradit. 83

Pokud je nalezena mrtvola, ohledává se přímo na místě nálezu (orientační ohledání) a dále

při pitvě (podrobné ohledání). Již na místě nálezu proto, že některé skutečnosti se manipulací

s mrtvolou nebo plynutím času mění, např. posmrtná ztuhlost či tělesná teplota. Jak z výše

řečeného vyplývá, je nutná součinnost mezi kriminalisty a lékařem. Lékař při ohledání činí

především tato zjištění: popis zevních poranění na těle oběti, posmrtné změny, předběžná

doba smrti a příčina smrti84. Především musí lékař prvotně zjistit, zda není osoba stále naživu.

Důležité je mrtvole dát na ruce igelitové sáčky, z důvodu zbytků za nehty, které mohou být

zásadní stopou ve vyšetřování. Za nehty mohou ulpět zbytky kůže pachatele, či zbytky půdy

z místa činu. Kriminalista pak činí zejména tato zjištění: poloha mrtvoly ve vztahu k okolí,

způsob ukrytí, charakter a povaha podložky, která je pod mrtvolou. Tato pro vyšetřování

velmi důležitá zjištění se následně uvedou do protokolu s odlišením, která učinil lékař a která

kriminalista. K určování doby smrti se využívá rektální měření teploty (per rectum –

v konečníku), z důvodu posmrtného jevu - chladnutí mrtvoly, pokles teploty mrtvého těla

pokračuje po zástavě životních funkcí až do vyrovnání tělesné teploty s teplotou prostředí.

Rychlost chladnutí je závislá na prostředí, kde se mrtvola nachází. Teplota živého těla je 37

stupňů a trvá po smrti ještě asi hodinu až dvě. Při průměrné teplotě okolí zhruba 16 stupňů se

teplota mrtvého těla snižuje asi o jeden stupeň za hodinu. Toto měření je velmi přesné, lékař

82 PROTIVINSKÝ, Miroslav. Pohyblivá místa činu. Dostupné na <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/kriminalistika/2002/02_03/protiv.html >.83 CHMELÍK, Jan a kol. Místo činu a znalecké dokazování. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005. 14 s. 27-29 s.84 Změna v organismu vedoucí ke smrti, např. vykrvácení, šok, porucha funkce důležitého orgánu, udušení atd. Srov. STREJC, Přemysl. Soudní lékařství pro právníky. Skripta. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2000. 16 s.

37

pak s ohledem na další informace zjistí dobu smrti plus, mínus 1 hodina. 85 Přihlíží se i

k jiným posmrtným změnám jako jsou posmrtné skvrny, posmrtná ztuhlost, autolýza, hniloba

či tlení.

Zvláštnosti soudně lékařské expertizy

Na základě §115 odst. 1 trestního řádu, „vznikne-li podezření, že smrt člověka byla

způsobena trestným činem, musí být mrtvola prohlédnuta a pitvána. Pohřbít mrtvolu lze

v takových případech jen se souhlasem státního zástupce.“ Dále pak z trestního řádu vyplývá,

že pokud jde o soudní pitvu podle §115 TŘ, je třeba vždy přibrat dva znalce a nesmí jimi být

ten lékař, který zemřelého ošetřoval pro nemoc, která smrti bezprostředně předcházela (§105

odst. 4 TŘ).

Soudně lékařská expertiza tedy zahrnuje prohlídku a pitvu mrtvého. Nejdůležitějšími

skutečnostmi, které lékař při soudně lékařské expertize zjišťuje, jsou příčina smrti, zranění na

těle oběti, zjištění která z těchto zranění byla smrtelná a která byla způsobena za živa a která

až po smrti, určení mechanismu usmrcení, jaká doba uplynula od smrti do ohledání mrtvoly,

dále také např. jakým způsobem a prostředky byla část mrtvoly oddělena od těla oběti, zda

části mrtvoly patří k jednomu tělu, pohlaví mrtvoly a další znaky. Jak ohledání těla mrtvoly

tak soudně lékařskou expertizu dokumentuje kriminalistický technik za přítomnosti

vyšetřovatele. V této dokumentaci jsou zaznamenána také zvláštní znamení na těle oběti pro

případ další identifikace.86

V kriminalistické praxi je běžně využívána pitva těl neznámé totožnosti. Kromě

jiných důvodů se i z oprávněných požadavků kladených na identifikaci neznámé mrtvoly

pitvy běžně zúčastňuje též pracovník policie, který zajišťuje nejrůznější materiály, které jsou

následně využívány pro identifikační účely. Např. jde o zajištění oděvních součástek, obuvi,

šperků, bižuterie, předmětů nalezených v kapsách oděvních součástek, předmětů nalezených v

blízkosti nálezu mrtvoly a dalších materiálů souvisejících s případem. Konkrétní spolupráce

se soudním lékařem je již vyžadována v průběhu pitvy, resp. bezprostředně před jejím

zahájením, odběr vzorků vlasů, příp. i vousů nebo dalších druhů ochlupení, odběr nečistot

zachycených pod nehty mrtvoly, snímání obrazců papilárních linií. Dále se provádějí odběry

krve, případně i jiných tělních tekutin a exkrementů, především za účelem zjištění případné

hladiny etylalkoholu, přítomnosti toxických látek nebo drog. Krev, případně další vhodný

85 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika I. 1. vydání. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1995. 64 s., CHMELÍK, Jan a kol. Místo činu…58 s.86 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika I. 1. vydání. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1995. 64 s.

38

materiál se odebírá k určení krevních skupinových vlastností a v poslední době i pro účely

sestavení profilu DNA, který může sloužit i pro účely individuální identifikace osoby.

V poslední době jsou prováděny lékařské zákroky, které jsou zjistitelné a následně

kriminalisticky vyhodnotitelné pro identifikační účely. Jedná se především o nejrůznější

druhy implantátů, které jsou aplikovány do lidského organismu, ale může se jednat i o

cizorodá tělíska, která si konkrétní osoba nasazuje podle lékařských doporučení sama např.

oční kontaktní čočky. Typickými konstrukčními materiály implantátů jsou speciální druhy

korozivzdorných ocelí např. tzv. chirurgická ocel, ze kterých se zhotovují např. kyčelní

náhrady. Využívají se však i implantáty zhotovené z titanu, případně dalších kovů. Často se

využívají i různé druhy plastických hmot, pryží a silikonových kaučuků, a to zejména na

implantáty, u kterých se vyžaduje pružnost, jako jsou např. náhrady v oblasti jícnu a

průdušnice. Specifické jsou silikonové hmoty používané při umělé modelaci prsou u žen.

Ušní a srdeční implantáty obsahují mnohdy i dlouhodobě funkční zdroje elektrické energie.

Tento typ implantátů je často opatřován identifikačními výrobními čísly nebo znaky, které v

případě potřeby umožňují jejich bližší specifikaci včetně pracoviště, které je aplikovalo, data

aplikace a dalších kriminalisticky využitelných údajů.87

2.10 Zvláštnosti vyšetřovacích verzí, plánování a organizace vyšetřování

Dostali jsme se do fáze vyšetřování, kdy kriminalisté provedli prvotní vyšetřovací a

operativně pátrací úkony a získali tím základní informace. Tyto informace ještě nepostačují

pro úplné vysvětlení vyšetřovaného trestného činu, ale jsou východiskem pro vytyčování

vyšetřovacích verzí.

„Vyšetřovací verze je logická konstrukce, hypotetický úsudek, metoda nebo způsob

poznání a dokazování trestného činu. Je to shromážděnými poznatky opodstatněná

vyšetřovatelova domněnka o příčinách, podstatě a formách spojení kriminalistických a právně

relevantních prvků vyšetřované události.“88

Vyšetřovací verze by měly být stanoveny tak, aby obsahovaly všechny varianty, které

vyšetřování poskytuje, obvykle se stanovuje 3 až 5 vyšetřovacích verzí. Další významnou

skutečností je fakt, že by měly být tyto verze vyšetřovány zaráz.

Vyšetřovací verze si můžeme rozdělit podle zjištěných informací do tří základních skupin.

První z nich je vyšetřovací verze vytyčená na základě informací získaných ohledáním místa

87 SUCHÁNEK, Jaroslav. ŠŇUPÁREK, Zdeněk. Pitva jako zdroj identifikačních informací. Dostupné na <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/kriminalistika/2003/03_01/pitva.html >.88 ALBERTOVÁ, Iva. Metodika vyšetřování vražd 6. Dostupné na <http://trestni2.juristic.cz/76457/clanek/trest2>.

39

činu. Kriminalisté se soustředí na zodpovězení dvou otázek, proč se právě na tomto místě

oběť zdržovala a proč si toto místo pachatel zvolil. Poznatky zjištěné na základě těchto otázek

mohou být podkladem různých verzí:

Verze – pachatel je osoba oběti známá – tato verze vyplývá ze zjištění, že k místu činu

neměla oběť žádný vztah, lze tedy předpokládat, že tam byla pachatelem, kterému

důvěřovala vylákána.

Verze – pachatel byl v blízkosti místa činu viděn – lze předpokládat, že pachatel zná

místo činu a že se v okolí mohou vyskytovat svědci, kteří ho viděli.

Verze – oběť měla blízký vztah k pachateli – tato verze vyplývá ze zjištění, že z místa

činu lze předpokládat, že oběť vpustila pachatele do bytu a např. spolu jedli a pili.

Druhá skupina jsou vyšetřovací verze vytyčené na základě způsobu páchání a utajování

vražd. Velmi důležité jsou stopy, ty umožňují určit verze o motivu jednání a podle motivu

určit verze o osobě pachatele. Např. mohou být ze získaných stop zjištěny znaky sexuální

deviace, tedy půjde o motiv sexuální a na tomto základě je možné hledat pachatele v okruhu

osob se sexuální úchylkou. Dále je ze zjištěných stop a informací možné určovat i vlastnosti

pachatele, např. pokud použil jed, má snadný přístup k oběti, pokud pachatel usmrtil oběť

předmětem z místa činu, vytyčí se verze o vraždě nepřipravované. Kromě informací o

způsobu páchání je možné využít také informace o utajení vraždy. Tak např. pokud se

pachatel vraždu nesnažil vůbec utajit, vytyčí se verze, že k oběti neměl blízký vztah. Naopak

pokud se snažil náročně vraždu utajovat, lze předpokládat, že vztah mezi pachatelem a obětí

tu je.

Třetí skupinou vyšetřovacích verzí jsou verze vytyčované na základě informací o osobě

oběti. Tyto verze mají především význam při vyšetřování typické vyšetřovací situace: případů

pohřešovaných osob. V těchto případech totiž většinou nebývají jiné informace než právě

informace o pohřešované osobě (oběti). Významné jsou zejména informace o předchozím

způsobu života, zvycích, vztazích, majetkových poměrech. Na základě těchto informací se

potom vytyčují verze o pachateli z okruhu osob, které ty informace o oběti mají. 89

Zásadní význam při vyšetřování má plánování a organizace vyšetřování vražd.

„Plánováním vyšetřování se rozumí myšlenková činnost umožňující předvídání budoucí

činnosti, organizací vyšetřování na rozdíl od plánování chápeme jako zajišťování podmínek a

prostředků realizace vyšetřovacích a jiných úkonů.“90 Případy vražd bývají vyšetřovány

v týmech. Tyto týmy jsou složeny z nejzkušenějších vyšetřovatelů a kriminalistů, protože je 89 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001. 686-7 s.90 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika (Úvod, technika, taktika). Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 220 s.

40

zapotřebí provést velké množství úkonů. Týmová spolupráce předpokládá vyhotovení

podrobného písemného plánu, který bývá zpracován buď kolektivně, nebo pouze vedoucím.

Vedoucí vyšetřovacího týmu podle tohoto plánu rozděluje svým podřízeným jednotlivé úkoly.

Plánování a organizace vyšetřování má zejména přispět k urychlení vyšetřování a jeho

koordinaci. V probíhajícím vyšetřování kriminalisté prošetřují všechny vytyčené vyšetřovací

verze. Pokud jsou tyto verze vyčerpány, stanovují verze nové.91 Součástí týmového

vyšetřování je také spolupráce se znalci a kriminalistickými experty z různých vědních oborů.

2.11 Zvláštnosti následných vyšetřovacích a operativně pátracích úkonů

Nyní, po učinění prvotních vyšetřovacích a operativně pátracích úkonech a vytyčení

vyšetřovacích verzí, jsme se dostali do další fáze vyšetřování a touto fází jsou následné

vyšetřovací a operativně pátrací úkony. Mezi tyto následné úkony patří zejména výslech

obviněného, výslech svědka, expertizy a další následné vyšetřovací úkony.

„Výslechem rozumíme specifickou metodu kriminalistické praxe, při níž se formou

výpovědi za zákonem stanovených podmínek a z důvodů stanovených zákonem kriminalisticky

získávají právně relevantní informace uložené ve vědomí člověka.“92 Tato definice výslechu je

společná pro všechny druhy výslechu, kterými jsou potřebná vysvětlení, výslech svědka,

výslech znalce, výslech podezřelého zadrženého, výslech obviněného a výslech

obžalovaného. Výslech má několik fází. Prvému výslechu předchází zjištění totožnosti a

osobních údajů, seznámení s předmětem výslechu a poučení o právech Dále následuje

souvislá výpověď, tzv. část monologická a na ni navazuje část dialogická, kdy vyslýchající

klade doplňující otázky k odstranění nejasností.

2.11.1 Zvláštnosti výslechu obviněnéhoVýslech osoby, která je obviněná z vraždy, je velmi těžký a náročný úkon, především

jedná-li se o recidivistu. Pachatelé trestného činu vraždy pod hrozbou velmi přísného trestu

svoji vinu za spáchaný čin zapírají. Někteří z nich, ale pod tíhou svého svědomí, vypovídají

pravdivě či dokonce trestný čin sami oznámí. Dále je odlišné, zda je vyslýchán pachatel

předem připravované vraždy nebo pachatel vraždy nepřipravované. Pachatel, který se předem

na vraždu připravil, si většinou promyslí také svou výpověď a zajistí si na inkriminovanou

dobu alibi. Zatímco pachatel nepřipravovaný, svoji obhajobu nepromyslel, má mezery a

obsahuje logické rozpory, kterých kriminalisté využijí a pachatele tím ze lži usvědčí. Z těchto

91 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika I. 1. vydání. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1995. 67 s.92 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika (Úvod, technika, taktika). Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 246 s.

41

důvodů by mělo být k výslechu jednotlivých obviněných přistupováno individuálně a

vyslýchající by měl být dobře připraven, např. by měl mít zpracovaný plán výslechu a mít

připraveno více druhů variant výslechu. Využívá se také možnosti konzultace s policejními

psychology.

Kriminalista by měl vést výslech tak, aby zjistil především tyto informace:

okolnosti týkající se přípravy vraždy – zda měl obviněný k oběti vztah, co bylo

příčinou konfliktu mezi nimi, v čem příprava spočívala,

podrobné vylíčení konání v den vraždy – aby kriminalisté mohli tyto skutečnosti

ověřit i jinými důkazy,

samotné spáchání vraždy – mechanismus, prostředky, intenzita pachatele,

jednání po spáchání vraždy- utajení činu, manipulace s tělem oběti.

Během výslechu by měli kriminalisté především zjistit ty subjektivní okolnosti, které může

vědět pouze pachatel vraždy. 93

Problémem se stávají pachatelé – cizinci. V těchto případech se nedá využít

základních taktických zásad výslechu. Pokud výslech probíhá před tlumočníkem, kriminalista

nemá možnost osobního kontaktu a chybí tak moment překvapení. 94

2.11.2 Zvláštnosti výslechu svědkaVýpověď svědka je v trestním řízení nejčastějším důkazním prostředkem. Svědek je,

na rozdíl např. od znalce, osobou nezastupitelnou. Skutečnosti, o kterých má vypovídat, totiž

vnímala svými smysly mimo trestní řízení. Zatím co znalec nabývá znalost o skutečnostech až

v trestním řízení, a proto je osobou zastupitelnou. Svědek je osoba odlišná od obviněného, od

orgánu činného v trestním řízení, může ale být poškozeným. Podle §97 trestního řádu je

„ každý povinen na předvolání se dostavit a vypovídat jako svědek o tom, co je mu známo o

trestném činu a o pachateli nebo okolnostech důležitých pro trestní řízení.“

Svědek trestného činu vraždy je osoba, která vnímala průběh činu, viděla pachatele

útočit, viděla pachatele odcházet nebo přicházet z místa činu naposledy. Kriminalisté by při

výslechu svědka měli postupovat tak, aby zjistili zejména:

zda se vyšetřovaného činu svědek účastnil nebo jej pouze slyšel či viděl,

proč na místě nebo v okolí byl a co tam dělal,

kde a kdy k činu došlo,

jaká byla situace v době, např. zda poškozený ještě žil,

vztah svědka k pachateli, k činu a k poškozenému.

93 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001. 687 s. 94 STACH, Jan. Metodika vyšetřování vražd. 1. vydání. Praha: Policejní akademie ČR. 2005. 50 s.

42

Obzvlášť těžký a složitý může být výslech svědka, který se stal zároveň obětí v případě

pokusů o vraždu. Především musí být brán zřetel na jejich těžký zdravotní vztah, poškozený

také může vzhledem k utrpěnému psychickému nebo fyzickému šoku trpět amnézií a také

může pociťovat strach a nenávist k pachateli. Z těchto důvodů je věrohodnost výpovědi

poškozeného významně negativně ovlivněna. 95

2.11.3 Zvláštnosti expertiz96

Podle úpravy v §105 odst. 1 trestního řádu „ je-li k objasnění skutečností důležité pro

trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné

vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere

orgán činný v trestním řízení znalce.“ Při vyšetřování trestných činů vražd se využívá

především těchto expertiz: Soudně lékařská expertiza (viz výše), kriminalistická biologická

expertiza včetně genetické morfologické analýzy DNA, daktyloskopická expertiza,

trasologická expertiza, balistická expertiza, mechanoskopická expertiza, elektrotechnická

expertiza, pyrotechnická expertiza, expertizy z oblasti antropometrie, chemie či

písmoznalectví.

Dále se v případech trestných činů vražd přibírá znalec z oboru psychiatrie z důvodu

vyšetření duševního stavu na základě §116 trestního řádu. Znalec má při tomto vyšetření za

úkol zjistit, zda pachatel byl v době spáchání trestného činu vraždy příčetný, ve stavu

zmenšené příčetnosti či trpěl duševní chorobou. 97

2.11.4 Zvláštnosti provádění dalších vyšetřovacích úkonůMezi další vyšetřovací úkony můžeme zařadit rekognici, rekonstrukci trestného činu,

vyšetřovací experiment, prověrky výpovědí na místě, upřesnění výpovědi obviněného nebo

svědka, domovní prohlídky. Zvláštnosti těchto úkonů se odvíjí od individuálních okolností

případu.

Rekognice je samostatnou metodou kriminalistické praktické činnosti, spočívající

v opětovaném poznání dříve vnímaného objektu poznávající osobou s cílem ztotožnění

objektu. Můžeme ji rozdělit na rekognici živých osob in natura, mrtvoly in natura, živé osoby

podle funkčních znaků, movitých věcí in natura a rekognici podle modelů. K rekognici

mrtvoly je možné přistoupit až po předchozí úpravě vzhledu mrtvoly.98

95 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001. 688 s.96 Expertiza: „Proces vydělování informací z kriminalistických stop a jiných důkazů, jejich zpřístupnění pro pochopení a využití v kriminalistické i soudní praxi. Předmětem expertizy jsou odborné otázky, k jejichž posouzení či objasnění je zapotřebí odborných znalostí a zkušeností.“ PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika (Úvod, technika, taktika). Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 228 s.97PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001. 688 s.

43

Rekonstrukce spočívá v obnovení kriminalisticky relevantních hmotných objektů,

situací a skutkových okolností nebo jejich podstatných vlastností na základě údajů a faktů

shromážděných v procesu vyšetřování s cílem jejich bezprostředního zkoumání. I zde máme

několik druhů rekonstrukcí. Rekonstrukce místa činu, významných předmětů, významných

znaků člověka a významných jednání a událostí. 99

Prověrka výpovědi na místě je specifická metoda kriminalistické praxe spočívající

v tom, že vyslechnutá osoba dobrovolně ukáže místa a objekty spojené s vyšetřovanou

událostí, popíše na místě okolnosti potřebné k objasnění a demonstruje některé činnosti,

pokud je to třeba. 100

2.12 Zvláštnosti zapojení veřejnosti do vyšetřování a kriminalistické

prevence

Na více místech své diplomové práce jsem již zdůraznila, že trestný čin vraždy je

nejzávažnější a zavrženíhodný trestný čin, který občané odsuzují. Takto působí i na veřejnost,

a proto je z její strany větší ochota spolupracovat při odhalování tohoto trestného činu.

V dnešní době se využívá pomoc veřejnosti především při pátrání po neznámých pachatelích.

V mediích jsou v pátracích relacích zveřejňovány výzvy, aby veřejnost podala potřebné

informace. Tímto způsobem získávají kriminalisté podstatné informace, např. o popisu

podezřelých osob, pohybu dopravních prostředků, o pohřešovaných osobách, při zjišťování

totožnosti neznámých mrtvol či o stycích oběti s jinými osobami. Informace většinou

poskytují osoby, v jejichž místě bydliště či pracoviště se trestný čin vraždy stal, protože mají

strach z opakování tohoto trestné činu, především jde-li o vraždy sexuální. Poznatky a

informace získané od veřejnosti mohou být velmi významné a mít velký podíl na odhalení

případu.

Dosáhnout kriminalistické prevence vražd je velmi obtížný úkol. Trestný čin vraždy je

jen velmi těžko ovlivnitelný, většinou motivován subjektivními pohnutkami pachatele.

Úspěšnější jsou spíše policejní a bezpečností opatření jako např. zesílení hlídkové činnosti na

nebezpečných místech nebo v oblasti škol, parků či dětských hřišť.101

98PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika (Úvod, technika, taktika). Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 268-73 s. 99 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika (Úvod, technika, taktika)… 283-85 s.100 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika (Úvod, technika, taktika)… 261 s.101 PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001. 689 s.

44

3 Nové aspekty a metody vyšetřování vražd

V současné moderní době se také v oblasti kriminalistiky objevují nové aspekty a

metody, které napomáhají rychlejšímu a účelnějšímu vyšetřování a odhalování trestných činů

vražd.

45

Obzvlášť zajímavé jsou nové metody při vyšetřování trestných činů vražd, týkající se

prvotních vyšetřovacích a operativně pátracích úkonů. Především zajišťování výpisů z e-

mailových schránek pohřešovaného a výpisů hovorů z jeho mobilního telefonu.

Kriminalistům jsou tyto úkony umožněny na základě §88 trestního řádu, který upravuje: „ Je-

li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný zločin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož

stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a

záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány

významné skutečnosti pro trestní řízení…“102 Dále je tato problematika upravena také

v zákoně o Policii České republiky v § 68 odst. 1 a 2: „Policie provádí jako součást plnění

svých úkolů pátrání po osobách a věcech s cílem zjistit, kde se tyto osoby nebo věci nacházejí,

nebo identifikovat osoby, mrtvoly, části lidského těla anebo kosterního nálezu neznámé

totožnosti. Policie může žádat pro účely zahájeného pátrání po konkrétní hledané nebo

pohřešované osobě a za účelem zjištění totožnosti osoby neznámé totožnosti nebo totožnosti

nalezené mrtvoly poskytnutí provozních a lokalizačních údajů od právnické nebo fyzické

osoby zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu

elektronických komunikací způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup, nestanoví-li

jiný právní předpis jinak.“103

Pro tyto operativně pátrací úkony využívají kriminalisté moderní systém ANALYST.

Práci v systému ANALYST můžeme rozdělit do několika stupňů, první stupeň zpracování dat

je prosté kreslení, obdobně jako zpracování organizačních schémat, dalším stupněm

zpracování dat je provádění importů předem připravených dat, třetím stupněm je provádění

kombinací obou předchozích způsobů, slučování diagramů různých typů, např. slučování

časových a vztahových diagramů, vkládání obrázků a pozadí. Posledním, nejvýše pokročilým

stupněm zpracování dat je přímé vyhodnocování dat z databází a datových skladů.

Zpracování výpisů telekomunikačního provozu je asi nejčastějším úkonem při práci

s tímto programem. Existují dva základní typy výpisů: Výpis běžného provozu mezi několika

sledovanými osobami, např. ve formě výpisu podle telefonních čísel nebo výpisu podle IMEI

telefonních přístrojů a výpis provozu v konkrétních buňkách mobilního operátora

v konkrétním čase. Tento druhý typ výpisů se provádí především u sériově páchané trestné

činnosti, zejména pokud jsou místa činu od sebe vzdálena tak, aby se buňky navzájem

nepřekrývaly. Výsledek pak snadno identifikuje telefonní přístroje, které se vyskytovaly

102 aktuální znění: zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů 103 aktuální znění: zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů

46

v okolí místa činu ve sledovanou dobu. Pomocí tohoto systému se dá také pracovat i s výpisy

účtů.

Stručně řečeno, díky tomuto systému je možné zjistit, nejen s kým pohřešovaná osoba

v inkriminovanou dobu hovořila, ale také je možné vyhodnotit její pohyb a následně i pohyb

podezřelých osob, na základě využití tzv. buněk nebo-li přenašečů, které zachycují místo, kde

se právě aktivní mobilní telefon nachází nebo v minulosti nacházel.

S pomocí tohoto systému kriminalisté vyřešili již mnoho případů. Bohužel pachatelé

trestných činů bývají často o krok napřed, metody kriminalistů znají a využívají je ve svůj

prospěch, aby je zmátli. Např. v jednom případu trestného činu vraždy, kdy chybělo tělo

mrtvoly, pachatel tělo ukryl v lese u města Uherské Hradiště. Mobilní telefon oběti, ale

převezl do města Mikulov, odkud napsal textovou zprávu, že oběť odjíždí do Rakouska.

Tímto konáním kriminalisty uvedl na falešnou stopu.

Další přínosnou možností je využití kamerových systémů, např. v obchodních

domech, ve městě na křižovatkách nebo také kamerových systémů na soukromých objektech

(bankách či firmách). Tímto způsobem se také dá zjistit pohyb pohřešované osoby nebo ověřit

pravdivost výpovědi podezřelé osoby, oznamovatele nebo osob blízkých.

Dále bych se ráda zmínila o dnes již ne zcela nových ale stále velmi aktuálních

možnostech v kriminalistické identifikaci osob.

Pokud jde o běžné kriminalisticko-technické stopy je jejich kriminalistická

identifikace vyřešena. I v této oblasti existuje jistě vývoj, ale tento vývoj má evoluční

charakter, výsledkem je zejména urychlení, zpřesnění a zefektivnění činnosti. Od tohoto

trendu se ale vyčlenily dvě nové možnosti identifikace osob, a to metody využívající

zkoumání biomechanického obsahu trasologických, případně i jiných stop člověka. Tato

metoda vychází již ze starších kriminalistických poznatků, aplikace biomechanických

poznatků do této oblasti vedla k podstatnému rozšíření možnosti zjišťovat kriminalisticky

relevantní informace. Nově tedy také rychlost pohybu osob, nesení břemene a exaktně

hodnotit mechanismy poškození organismu člověka, např. při poranění tupým předmětem, při

různých druzích pádu nebo i při působení násilí ze strany pachatele trestného činu. Druhou

metodou jsou pak metody zkoumání DNA v oblasti kriminalistické biologie. V tomto

případě se zjevně jedná o revoluční změnu v kriminalistickém využívání biologických stop

člověka, přičemž tato metoda může být využitelná i pro identifikaci zvířat a rostlin. Tato

metoda je charakteristická velmi rychlým vývojem. V mnoha případech je možná individuální

identifikace osob, což dosavadní kriminalisticko-biologické metody až na výjimky

neumožňovaly. Pokud by byly biologické stopy lidského původu analyzovány obligatorně

47

výhradně metodou DNA, bylo by možné získané údaje uložit do databanky104 a následně

v případě potřeby využít. Dále by také zkoumání DNA umožnila i zjištění, zda konkrétní

osoba nevytvořila biologické stopy na několika místech doposud neobjasněných trestných

činů. Kriminalistické aspekty začínají mít i moderní lékařské postupy, které umožňují

provádění nejrůznějších lékařských zákroků a to především v chirurgii. Jde například

o případy transplantace prstů rukou nebo dokonce celých rukou, v takovém případě dojde

zcela jistě k zásadní změně obrazců papilárních linií. Z kriminalisticko-biologického hlediska

pak nastává složitá situace, s velkou pravděpodobností totiž dochází k určitým změnám ve

složení molekul DNA, totéž platí i v případech transplantací vnitřních orgánů. Možnosti

kriminalistické identifikace osob, věcí nebo zvířat souvisejí nově i s pokroky v elektronice.

Jedná se hlavně o tzv. čipování objektů, které má za cíl tyto objekty individualizovat. Další

možnost identifikace osob představují např. hodnocení vzhledu, struktury a barevnosti oční

duhovky nebo elektronický podpis, který umožňuje jednoznačnou identifikaci osoby.105

4 Případ z praxe

Původně bylo mým záměrem zařadit do své diplomové práce několik případů z praxe.

Bylo by tak možné u několika odlišných případů poukázat na zvláštnosti objasňování a

vyšetřování trestných činů vražd a také porovnat a prozkoumat metodiku vyšetřování

trestných činů vražd a její jednotlivé komponenty. Bohužel, to není reálné, protože případy 104 V České republice je zavedena Národní databáze DNA, pro vznik této databáze získala Policie ČR databázový software C.O.D.I.S. od americké FBI. Národní databázi DNA provozuje Kriminalistický ústav Praha. Srov. STRAUS, Jiří, NĚMEC, Miroslav a kol. Teorie a metodologie kriminalistiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. 126-128 s.105 SUCHÁNEK, Jaroslav. Existují principiálně nové možnosti identifikace osob, věcí, případně i zvířat? Dostupné na <http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/kriminalistika/2001/01_02/suchanek.html >.

48

vyšetřování trestných činů vražd jsou velmi obsáhlé. Proto jsem se rozhodla zpracovat pouze

jeden případ, na kterém je názorně a podrobně zdokumentována činnost kriminalistů při

vyšetřování trestných činů vražd v případě, že je zde typická vyšetřovací situace: Je podezření

z vraždy, mrtvola však chybí.

Vražda majetného inženýra Oznámení události

Dne 20.4.2006 oznámila na Obvodním oddělení Policie ČR Jana K., že pohřešuje

manžela sedmatřicetiletého Ing. Martina K. Při podaném vysvětlení uvedla, že manžel dne

19.4.2006 kolem 10.00 hodin odjel jako každý den do zaměstnání automobilem VW Passat. Z

práce domů se nevrátil a nepodal o sobě žádnou zprávu. Telefonovala proto na jeho mobilní

telefon, ale stále se jí hlásí jako nedostupný. Telefonicky prověřila nemocnice v Brně, aby

vyloučila, že se nestal obětí dopravní nehody, ale nezjistila, že by byl v některé nemocnici

hospitalizován. Spolupracovník z firmy jí sdělil, že se do zaměstnání od včerejška nedostavil.

Telefonovala také společným známým, ale rovněž bezvýsledně. Při odchodu z domu měl na

sobě oblečené modré rifle, bílé tričko s krátkým rukávem, bez potisků a modrý svetr na zip s

nápisem na zádech a sandále. Na levé ruce nosil hodinky, u sebe měl občanský průkaz,

řidičský průkaz a další doklady, mobilní telefon, klíče od bytu a od auta a větší finanční

hotovost. K podezřelým okolnostem jeho pohřešování sdělila, že v minulosti si od manžela

půjčil peníze jistý Petr K., jehož věk ani bydliště nezná a tento mu je odmítal vrátit. Petr K. se

stal prvním podezřelým, u kterého bylo nutné zjistit jeho pobyt a provádět šetření. Policisté

prověřili policejní evidence a zdravotnická zařízení, provedli šetření u příbuzných a v

zaměstnání, ale s negativním výsledkem. Zjistili, že Ing. Martin K. užíval automobil VW

Passat. Automobil nenalezli zaparkovaný na předpokládaných místech kolem jeho bydliště

ani pracoviště. Po nezvěstném a jeho automobilu vyhlásili celostátní pátrání. Oznamovatelka

byla požádána, aby v případě zjištění nových skutečností vždy okamžitě informovala

policisty, aby mohli informace průběžně prověřovat a reagovat na ně.

Dne 29.4.2006 se dostavila na policii Jana K. a uvedla, že si včera telefonicky

domluvila schůzku s panem Jiřím H. z Brna, protože zjistila, že také dlužil manželovi peníze.

Při hovoru po ni požadoval, aby vymazala všechny údaje z počítače  manžela, neboť ne

všechny jeho obchody byly regulérní. Jiří H. se jí dotazoval, zda už něco ví o manželovi. Po té

na ni začal naléhat, aby na policii změnila výpověď, že manžel neodjel 19.4.2006 vozidlem

VW Passat, neboť toto auto má on v garáži. Byla z hovoru s Jiřím H. zmatená, začala se ho

bát, proto mu řekla, že si není jistá, s jakým vozidlem manžel skutečně odjel. K vozidlu VW

Passat upřesnila, že ho manžel užíval po dobu nejméně jednoho a půl roku. Automobil po

49

celou dobu nikomu nepůjčoval, pravidelně s ním jezdil do zaměstnání a po příjezdu domů ho

parkoval v garáži jejich domu. Jiří H. jí opakovaně uváděl, že auto je jeho majetkem, přestože

byla přesvědčena, že je vlastnictvím manžela. I když manžela neviděla s vozidlem 19.4.2006

odjíždět do zaměstnání, je přesvědčena, že s ním skutečně odjel, neboť jiné nevlastnil. Jednání

Jiřího H. ji připadlo podezřelé, neboť pokud má auto VW Passat v držení,  tak musí vědět, kde

se manžel nachází.

Zahájení úkonů trestního řízení

Policejní orgán prováděl nezbytná šetření k vypátrání pohřešovaného. Po pěti dnech

pátrání bylo zjištěno, že pohřešovaný v minulosti poskytoval velké finanční půjčky více

osobám, jejichž vrácení si jistil zástavou nemovitého majetku. Vzniklo tedy důvodné

podezření, že se mohl stát obětí trestného činu. Proto 25.4.2006 policejní orgán zahájil úkony

trestního řízení pro podezření, že 19.04.2006 od 10.00 hodin mohl být neznámým pachatelem

spáchán v Brně nebo jiném místě blíže nespecifikovaný násilný trestný čin, jehož obětí se stal

pohřešovaný Ing. Martin K.

Výslechy dlužníků

1/ Jiří H. se dne 29.4.2006 dostavil sám bez předvolání k podání vysvětlení. Návštěvu

na policii zdůvodnil jako reakci na informace, které mu sdělila manželka pohřešovaného, že

automobil VW Passat, jehož je majitelem, je v pátrání. Upřesnil, že automobil je registrován

na jeho firmu, kterou vlastní s Ing. Františkem H. Po zakoupení automobil Ing. Martinu K.

půjčoval. Poslední měsíc Ing. Martin K. auto užíval, hlavně přes víkendy a jezdil s ním na

chalupu. Přes týden ho používal pouze občas, naposledy to bylo přes velikonoce. S

pohřešovaným mluvil naposledy telefonicky před velikonocemi 13. nebo 14. dubna 2006.

Ve čtvrtek 20.4.2006 mu telefonoval Karel Č., soused z bydliště Ing. Martina K. a ptal se ho,

zda o pohřešovaném něco ví. Karel Č. mu řekl, že Ing. Martin K. není od včerejška doma a

nikdo neví, kde by mohl být. Dne 21.4.2006 v podvečer si všiml, že na menším parkovišti

před domem stojí vozidlo VW Passat. Večer telefonicky hovořil s Janou K., která po něm

chtěla sdělit styky manžela a při tom mu řekla, že je po něm a jeho automobilu VW Passat

vyhlášeno celostátní pátrání. V této chvíli ho nenapadlo, že by se mohlo jednat o jeho

automobil. Dnes na schůzce s manželkou pohřešovaného se dozvěděl, že po jeho

automobilu VW Passat je vyhlášeno pátrání, proto se sám dostavil k podání vysvětlení. K

časovému snímku ve středu dne 19. dubna 2006 uvedl, že ve středu dopoledne jel za Ing.

50

Petrem Č. z Brna a dvě nebo tři hodiny s ním domlouval renovaci nábytku pro Ing. Martina

K. na chalupu. Pak se již zdržoval pouze doma.

Využití operativně pátracích prostředků

Dne 29.4.2006 po podání vysvětlení a dobrovolném vydání automobilu  VW Passat

Jiřím H. vzniklo důvodné podezření o jeho možné účasti na pohřešování Ing. Martina K. a

proto byli o případu vyrozuměni policisté SKPV OOK Správy Jihomoravského kraje. Na

společné poradě bylo rozhodnuto o operativním rozpracování podezřelého Jiřího H. za využití

operativně pátracích prostředků. Bylo zajištěno jeho sledování policisty odboru operativní

dokumentace a monitorován jeho pohyb. Dne 3.5.2006 kolem 11.00 hodin po té, co vešel do

dvorního traktu na ul. Trýbové v Brně a necelé dvě hodiny se zdržoval v prostoru řadových

garáží, kde nemohl být pod přímým dohledem, ve 12.54 hodin odešel na ul. Úvoz v Brně, kde

před domem č. 56 odhodil do popelnice zelenobílou igelitovou tašku. Místo bylo ohledáno,

zdokumentováno a taška byla zajištěna. Bylo zjištěno, že obsahuje jeden pár kožených

pracovních rukavic. Následně byl Jiří H. zadržen policisty a předveden k novému podání

vysvětlení.

Z tohoto vysvětlení vyplynulo, že Jiří H. splácí dva hypotéční úvěry ve výši

1.200.000,- Kč a 4.000.000,- Kč.  Dále dluží Ing. Martinovi K. finanční hotovost ve výši

350.000,- Kč. Od této půjčky má ověřenou kopii kupní smlouvy, kdy s Ing. Martinem K.

podepsal smlouvu na prodej nemovitostí na ul. Luční a Královopolské. Ing. Martin K. chtěl

mít tak jistotu, že mu peníze vrátí. Z tohoto důvodu souhlasil, že dočasně nemovitosti

smluvně převede na Ing. Martina K. Ve smlouvě je uvedeno  právo zpětné koupě nemovitostí

do roku 2008. S Ing. Martinem K. se seznámil přes Petra V., majitele zastavárny v Brně. Petr

V. společně s Ing. Martinem K. koupil za 300.000,- Kč zahradu Jiřího H. v Brně na Kociánce.

Po té se začali častěji stýkat. Považuje ho za dobrého kamaráda. Nikdy s ním neměl žádný

spor.

O tom, že se pohyboval dne 3.5.2006 v prostoru garáží na ul. Trýbové v Brně a že

následně odhodil igelitovou tašku s párem pracovních rukavic sám nehovořil a tato skutečnost

mu nebyla z taktických důvodů předestřena, neboť bylo nutné vyžádat k zajištěným věcem

expertízy.

V rámci prověřování výpovědi podezřelého Jiřího H. dne 16.05.2006 podal vysvětlení

pětašedesátiletý Milan P., který přechodně bydlel u Jiřího H. a pracoval u něho na domku na

ul. Královopolské v Brně. K vlastnictví automobilů Jiřího H. uvedl, že pokud ho někam vezl

autem, tak se vždy jednalo o BMW modré barvy, které používal asi tři roky. S jiným

51

automobilem nejezdil. S autem VW Passat ho jezdit nikdy neviděl. Nezahlédl takové auto

zaparkované ani u domu na ulici Luční nebo Královopolské v Brně.

2/ Petr K. osmatřicetiletý podnikatel z Brna byl požádán o podání vysvětlení dne

3.5.2006. Uvedl, že Ing. Martina K. zná po dobu asi dvaceti let. Od 5. února 2006 ho neviděl,

ani si s ním netelefonoval. Byli spolu v kontaktu jen prostřednictvím e-mailu. S Ing.

Martinem K. se nerozešel v dobrém, ale ani ve zlém. Měl od něj v minulosti půjčenou větší

finanční částku a ručil mu svojí chalupou. Chalupa měla větší hodnotu než částka, kterou si

půjčil. V termínu nebyl schopen půjčku splatit a tak vlastnictví chalupy v roce 2005 přešlo na

jeho manželku Janu K. Rozdíl mezi hodnotou chalupy a půjčkou peněz mu Ing. Martin K.

nevyrovnal. Ing. Martin K. půjčoval větší finanční částky různým lidem a přijímal do záruky

nemovitosti nebo pozemky. Vlastnil dvě firmy. Podnikal také v oblasti nákupu a prodeje

motorových vozidel. V minulosti pro něho obstarával dovoz vozidel hlavně z Itálie, která byla

lehce havarovaná. On automobily opravoval a Ing. Martin K. zajišťoval jejich prodej společně

s Jiřím H. z Brna a dalšími osobami. Jiří H. prodával ještě sám další automobily. Za opravu

vozidel mu Ing. Martin K. neplatil, odpisoval si peníze z půjčky. Dluh z půjčky mu narostl,

protože si Ing. Martin K. účtoval úrok čtyři procenta měsíčně z dlužné částky. Z tohoto

důvodu se s ním přestal stýkat. O pohřešování Ing. Martina K. se dozvěděl dva dny po jeho

pohřešování od pana L., kterému telefonoval do autoopravny. Následně po sdělení této

informace mu zkoušel telefonovat na jeho mobilní telefon, ale byl nedostupný.

Ve středu dne 19.4. 2006 byl celý den v práci v autobazaru v Pardubicích a zaměstnání

neopustil. Toto mu mohou potvrdit další zaměstnanci. K automobilu VW Passat uvedl, že

zcela jistě s ním nejméně půl roku Ing. Martin K. jezdil. V jeho kufru musí být do současné

doby ještě psí chlupy od jeho dvou psů labradorů, které mu v autě Ing. Martin K. asi pětkrát

převážel.

Analýza informací z elektronických medií pohřešovaného

Policisté Městského ředitelství Policie ČR Brno a OOP Brno-Sever postupně

sestavovali časový snímek k pohybu pohřešovaného od úterý 18.4.2006 za využití informací z

telekomunikačního provozu jeho mobilního telefonu. Od manželky zjistili, že používal osobní

počítač, který dobrovolně vydala policistům pro potřeby dalšího expertizního zkoumání, ke

zjištění obsahu informaci na HDD uvedeného počítače.

Policejní orgán si vyžádal odborné vyjádření z oboru kriminalistická počítačová

expertíza s cílem zjistit, zda se na HDD uvedeného počítače nacházejí nějaké textové,

tabulkové či grafické soubory. V kladném případě data zálohovat na vhodné médium a

52

vyhodnotit, zda neobsahují informace související s šetřeným případem, především o

obchodních transakcích a půjčování finančních hotovostí.

Z odborného vyjádření bylo zjištěno, že na HDD počítače byly uloženy data o

dlužnících z let 2003 až 2005. Jednotlivé soubory byly označené zkratkou dlužníků. Podle

uvedených splátek, zbývajících dluhů a jejich porovnáním s údaji zapsaných v osobních

diářích pohřešovaného z let 2003, 2004 a 2005 se dalo odvodit, že soubor označený jako

„Péťa“ se vázal k osobě Petr K. (dlužník pod bodem č.2/) a soubor nazvaný „JH“ se

bezpochyby týkal podezřelého Jiřího H. Bylo zjištěno, že Jiří H. měl vůči pohřešovanému Ing.

Martinu K. nesplacený dluh kolem 8.000.000,-Kč, což popíral. Právě rozpor kolem informací

o výši jeho dluhu, kdy přiznával pouze částku 350.000,- Kč a skutečně evidovaný nesplacený

dluh na HDD počítače, byl kolem osm milionů Kč, korespondoval s jeho podivným

chováním, když požadoval po manželce pohřešovaného, aby mu umožnila vymazat údaje z

jeho počítače. Diář z roku 2006 nebyl nikde nalezen a dalo se předpokládat, že ho mohl mít

pohřešovaný u sebe.

Informace k automobilu pohřešovaného

Petr Š., na kterého byl automobil VW Passat formálně registrován uvedl, že posledním

majitelem automobilu byl podle jeho tvrzení Ing. Martin K., který s ním po celou dobu jezdil.

Výsledky expertiz

Vrchní komisař SKPV JmK Brno bezprostředně po nálezu rukavic vyžádal odborné

vyjádření z oboru kriminalistika odvětví genetická expertíza, z něhož vyplynulo, že na hřbetu

levé rukavice byla zjištěna přítomnost lidského biologického materiálu tří osob mužského

pohlaví. Profil DNA zůstavitele majoritního podílu biologického materiálu ve stopě

vykazoval individuální shodu s profilem DNA Jiřího H. Dále vyžádal odborné vyjádření z

oboru chemie, odvětví kriminalistická fyzikálně-chemická expertíza, z nichž bylo zjištěno, že

ve vzorcích ze zajištěných rukavic byly zjištěny ojedinělé částice charakteristické, nikoliv

však jednoznačně indikující povýstřelové zplodiny. Dále ve vzorcích bylo zjištěno velké

množství částic olova.

Nález mrtvoly pohřešovaného

Po sedmnáctiměsíčním pátrání se nepodařilo pohřešovaného Ing. Martina K. vypátrat,

přestože o podání vysvětlení byli požádáni všichni jeho známí, příbuzní a zjištění dlužníci.

Dozorující státní zástupce již vydal pokyn k odložení věci, neboť dosud zjištěné skutečnosti

53

neodůvodňovaly vést trestní stíhání proti konkrétní osobě. Jako jediný podezřelý zůstával

stále Jiří H. Ten, nejdříve souhlasil s fyziodetekčním vyšetřením v Kriminalistickém ústavu v

Praze, od kterého si policisté slibovali, že by mohly být získány jeho reakce k věrohodnosti

jeho výpovědi, nakonec sám po poradě se svým advokátem tento úkon odmítl. Po analýze

dosud provedených úkonů bylo jako poslední úkon stanoveno provést podání vysvětlení s

majiteli všech garáží v prostoru ulice Trýbové v Brně, kde byl dne 3.5.2006 zjištěn pohyb

Jiřího H. a následné odhození pracovních rukavic na ulici Úvoz. Byl to úkol na několik

měsíců. Policisté se proto rozhodli analyzovat seznam majitelů garáží, zda mezi nimi nebude

některá z osob, která již byla do případu prověřována nebo vyslýchána. Na seznamu u garáže

číslo 97 figuroval Ing. František J., který byl již prověřován, jako kontakt na podezřelého

Jiřího H. Ing. František J. při podaném vysvětlení dne 2.10.2007 uvedl, že garáž neužívá, že ji

pronajal, ale nebyl schopen uvést, komu přesně. Umožnil policistům nahlédnout do garáže na

ul. Trýbové v Brně. Po jejím násilném otevření, neboť Ing. František J. údajně neměl od

garáže klíče, bylo zjištěno, že bezprostředně za vraty jsou kamna, při levé stěně garáže stojí

vozidlo VW Passat, na jehož střešním nosiči se nachází dřevěná skříň. Dřevěná skříň na

vozidle bez obsahu podle sdělení přítomného majitele Ing. Františka J. je jeho majetkem.

Dřevěná skříň bílé barvy je celá zabalena v průhledném igelitu, který je na obou stranách

svázán červeným provazem. Ze skříně se linul mrtvolný zápach, proto byla zajištěna bez

porušení obalu jako věcná stopa s tím, že v jejím ohledání bude pokračováno bezprostředně

na ÚSL Brno.

V ohledání zajištěné skříně bylo pokračováno dne 2.10.2007. Zajištěné skříni, jsou

odříznuty k dalšímu zkoumání oba okraje igelitu s úvazy. Po odstranění horního vaku se zde

nachází pružná folie omotaná několikrát kolem celé skříně. Veškeré otvory, jakož i dveře

skříně jsou utěsněny silikonem. Na straně zámku jsou dveře přišroubované 15-ti šrouby a na

druhé straně 13-ti šrouby. Po otevření skříně je zjištěno, že tato je rozčleněna na dvě části-

velkou a malou horní přihrádku. Menší horní přihrádka je prázdná. V prostoru větší přihrádky

shora je místy k utěsnění použita montážní pěna a dále se zde nachází igelitový vak se

zapáchajícím obsahem, kdy bylo zjištěno, že se jedná o lidské tělo. Viz fotografie č.5 a č.6.

Horní vrstva je průhledný igelit, který je k sobě ve spojích přilepen lepicí páskou. Průhledné

igelitové plachty jsou dvě, pod nimi je tělo dále zabaleno do mikroténové pružné folie. Horní

a dolní části těla mrtvoly jsou ještě zabaleny v modrých pytlích. Mrtvola je obuta a oděna v

riflové kalhoty tmavé barvy a hnědý svetr se svislým proužkem. Pod svetrem hnědé barvy

prosvítá červený oděv. Z igelitu vytéká značné množství tekutiny hnědé barvy. Před

obličejem, po otočení, přehozen blíže neidentifikovatelný papír v silnější vrstvě. Dne

54

3.10.2007 v době od 08.00 hod. bylo pokračováno v ohledání skříně. Tato je široká 60 cm,

vysoká 200 cm a horní polička má výšku 27 cm. Pro potřebu eventuelního zkoumání zajištěny

dva vruty a zámkový mechanismus, který byl zajištěn jako mechanoskopická stopa. Ze spodní

části skříně, z vnitřní strany podstavce zajištěna biologická stopa. K vyvolání

daktyloskopických stop použita kriminalistickým technikem sudánská čerň-daktyloskopický

prášek, přesto nebyly zjištěny ani fragmenty daktyloskopických stop, pouze

neidentifikovatelné šmouhy.

Šetření k majiteli garáže

Dne 3.10.2007 bylo pokračováno s podáním vysvětlení Františka J., který uvedl, že

přes noc o celé věci přemýšlel a chce opravit svoji výpověď ze včerejšího dne. Úmyslně

zamlčel, že pronájem garáže sjednával Jiří H., kterému se v minulosti zmínil, že vlastní garáž

na ul. Trýbové a že by tuto garáž chtěl pronajmout. On sám se nabídl, že někoho sežene.

S Jiřím H. se byl v garáži osobně podívat. V lednu 2006 ho kontaktoval a sdělil mu, že by měl

zájemce o pronájem garáže. Na jeho popud mu předal iniciály a data ke garáži. Dohodli se, že

připraví smlouvu a donese ji k podpisu. Konkrétně však v té době neřekl, kdo má o garáž

zájem. Asi za týden na to se s ním sešel, přinesl sepsanou smlouvu o pronájmu garáže.

František J. byl ve smlouvě uveden jako pronajímatel, nájemce byl nějaký muž z Opavy,

kterého vůbec neznal. Po podpisu smlouvy mu řekl, že asi za týden donese peníze za

pronájem garáže na celý rok 2006. Jednu smlouvu podepsal a on si ji převzal. Františku J.

zůstalo druhé vyhotovení smlouvy. Včera smlouvu dobrovolně vydal na policii. Obě dvě

smlouvy byly podepsány nájemcem. Smlouva byla sepsána tak, že za roční pronájem obdrží

od nájemce 15.600,- Kč. Při podpisu smlouvy jsem Jiřímu H. předal svazek tří klíčů od

garáže.

S Jiřím H. byl v garáži naposledy před podpisem smlouvy před měsícem lednem 2006,

když mu ji byl ukázat. Od této doby v garáži nebyl. Po té, co od něj dostal peníze za roční

pronájem, se o garáž a to kdo ji užívá, nestaral. K modrému automobilu VW Passat, který se

nacházel v garáži, uvedl, že Jiří H. takové užíval, jednou ho s ním viděl.

Soudní pitva

Znalci z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství provedli soudní pitvu neznámé

mrtvoly muže, ve které byl identifikován pohřešovaný ing. Martin K. Bezprostřední příčinou

smrti poškozeného bylo střelné poranění mozku výstřelem z palné zbraně, kdy byla zajištěna

střela ráže 7,65 mm. Zcela jednoznačně byl poškozený střelen do hlavy ze zadu a pitvou ani

55

mikroskopicky nebyly zjištěny známky přiložení ústí palné zbraně k povrchu kůže. Jeho smrt

nastala před řádově měsíci až roky od doby nálezu mrtvého těla.

Zahájení trestního stíhání Jiřího H..

Zahájení trestního stíhání podezřelého Jiřího H. odůvodňovaly pouze shromážděné

nepřímé důkazy: 1/ Jiří H. měl motiv k vraždě, dlužil poškozenému částku kolem 8. miliónů

korun, kterou nebyl schopen splácet, přiznával dluh pouze 350.000,-Kč. 2/ u půjček ručil

zástavou svých nemovitostí a hrozilo reálné nebezpečí, že připadnou poškozenému. 3/ po

pohřešování naléhal na manželku pohřešovaného, aby vymazala údaje z počítače

poškozeného, aby tak nebylo možné zjistit jeho skutečný dluh. 4/ falšoval kupní smlouvy

sepsané mezi ním a poškozeným, aby po jeho smrti nemusel splácet celý dluh, neboť to bylo

nad jeho finanční možnosti. 5/ krátce po pohřešování měl v držení automobil poškozeného,

který si přivlastnil, když využil, že byl formálně registrován na jeho firmu. 6/ dne 3.5.2006 se

pohyboval v prostoru řadových garáží na ul. Trýbové v Brně a následně odhodil rukavice, na

kterých byl zjištěn jeho biologický materiál a dalších dvou osob a indikovány povýstřelové

částice. 7/ tělo poškozeného bylo nalezeno v garáži na ul. Trýbové v Brně, kterou si pronajal

od Františka J. 8/ poškozený byl střelen z pistole do hlavy ze zadu z bezprostřední blízkosti a

Jiří H. měl vztah ke střelným zbraním, doma u něj byly při domovní prohlídce nelezeny různé

náboje a v minulosti byl držitel střelné zbraně.

Na základě těchto nepřímých důkazů se rozhodl vrchní komisař dne 3.10. zahájit

trestní stíhání obviněného Jiří H. z trestného činu vraždy dle § 219 odst.1, odst.2 písm.h) tr.

zákona, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin a je dostatečně

odůvodněn závěr, že v přesně nezjištěnou dobu, pravděpodobně dne 19.4.2006, na blíže

nezjištěném místě, úmyslně usmrtil Ing. Martina K., jemuž způsobil střelné poranění hlavy,

za použití blíže nezjištěné střelné zbraně ráže 7.65, kterému poškozený podlehl, následně jeho

tělesné pozůstatky uložil v garáži č.97 na ulici Trýbova v Brně, kde byly dne 2.10.2007

nalezeny v pokročilém stadiu rozkladu, čin spáchal v úmyslu zbavit se povinnosti splatit

dlužnou částku poškozenému Ing. Martinu K. ve výši cca 8 milionů Kč.

Po výslechu obviněného za přítomnosti jím zvoleného obhájce vrchní komisař podal

podnět k podání návrhu na vzetí obviněného do vazby, který byl Městským soudem v Brně

akceptován. Policisté začali pátrat po vražedné zbrani a věcech zavražděného. Byl zajištěn

pouze vrut k porovnání s vruty z nalezené skříně s mrtvolou a jeden náboj.

Zkoumání duševního zdraví obviněného

56

K posouzení osobnosti obviněného nechal vrchní komisař vypracovat znalecké

posudky znalkyněmi v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie a v oboru

zdravotnictví psychiatrie, specializace klinická psychologie. Znalkyně v závěrech posudků

uvedly, že obviněný v minulosti netrpěl a ani v současnosti netrpí duševní chorobou v užším

slova smyslu. Jeho intelekt je nadprůměrné úrovně, jeho osobnost z psychiatrického hlediska

nejeví známky výraznější disharmonie.

Ukončení případu a soudní rozhodnutí

Dne 17.4.2008 předložil vrchní komisař vyšetřovací spis na Krajské státní

zastupitelství Brno a navrhl podání obžaloby na obviněného Jiřího H. proto, že jiného

úmyslně usmrtil a čin spáchal v úmyslu získat majetkový prospěch, čímž spáchal trestný čin

vraždy dle ustanovení § 219 odst.1, odst.2 písm.h) trestního zákona.

Dne 29.4.2008 státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně podal podle

§176 odst.1 na obviněného Jiřího H. obžalobu pro spáchání trestného činu vraždy dle

ustanovení § 219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zákona .

Krajský soud v Brně dne 15.10.2008 obžalovaného Jiřího H. uznal vinným ze

spáchání trestného činu vraždy dle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. h) trestního zákona.

Na základě odvolání obžalovaného 20.1.2009 ve věci rozhodoval Vrchní soud v

Olomouci, který jeho odvolání dle § 256 trestního řádu zamítl.106

Závěr

V této diplomové práci jsem se pokusila přiblížit problematiku metodiky vyšetřování

trestných činů vražd se speciálním zaměřením na nové aspekty a metody využívané

kriminalisty při vyšetřování trestných činů vražd. Z mého pohledu se jedná o oblast laické

veřejnosti neznámou přesto velmi zajímavou.

106 Případ vyřešený kriminalisty Jihomoravského kraje

57

Mým hlavním cílem bylo přinést ucelený pohled na průběh vyšetřování. Zejména jsem

se zaměřila na jednu z typických vyšetřovacích situací, kdy je zde podezření ze spáchání

trestného činu vraždy, mrtvola však chybí a to z toho důvodu, že u této typické vyšetřovací

situace je vyšetřování velmi ztížené a náročné, chybí totiž významný zdroj informací, tělo

oběti. Proto bych vyzdvihla především podkapitolu týkající se přímo typických vyšetřovacích

situací, dále podkapitolu objasňující zvláštnosti prvotních vyšetřovacích a operativně

pátracích úkonů, která obsahuje postup kriminalistů při této konkrétní dané situaci.

Při studiu nových aspektů a metod vyšetřování trestných činů vražd jsem

spolupracovala se zkušenými kriminalisty, kteří mi poskytli nejen teoretické poznatky

obsažené v interních publikacích orgánů činných v trestním řízení ale i své mnohaleté

zkušenosti z tohoto oboru. Především se rozvíjí vyšetřovací metody využívající informační

technologie a mobilní komunikaci, což v praxi znamená, zajišťování výpisů z e-mailových

schránek, zpracování výpisů z mobilních telefonů nebo vyhodnocení pohybu podezřelých

osob na základě buněk mobilního operátora. Dále také přístup do celosvětových databází

pohřešovaných osob či vzorků DNA.

Zařazením případu z praxe jsem se snažila dosáhnout, jak jsem si předsevzala

v úvodu, přiblížení využití jednotlivých kriminalistických postupů při vyšetřování

konkrétního případu. Z tohoto případu je patrné, že při pátrání po pohřešované osobě je velmi

důležitá komunikace kriminalistů s příbuznými pohřešovaného a názorně je zde předvedena

analýza informací z elektronických médií pohřešovaného, v tomto případě se jednalo o

zjištění obsahu harddisku počítače pohřešovaného.

Práci jsem na závěr doplnila grafy a dalšími přílohami, které názorně vysvětlují

některé poznatky, zmíněné v textu práce. Nakonec jsem vytvořila i obrazovou přílohu,

tvořenou fotografiemi z místa činu.

Vyšetřování trestné činnosti je neustálý boj policie s pachateli. Ti se často snaží unikat,

nebo alespoň ztěžovat své dopadení a je na profesionalitě, efektivnosti a schopnostech

kriminalistů, zda budou v tomto pomyslném souboji úspěšnější. Při odhalování pachatelů

vražd záleží především na tom, která strana udělá méně chyb. Personální změny posledních

let, kdy hodně zkušených policistů ukončilo služební poměr u Policie ČR, vedly k velkým

nedostatkům a pochybením při vyšetřování trestných činů. Na některých územních odborech

pátrají po pohřešovaných osobách vyšetřovatelé, kteří svoje odborné zkušenosti teprve

získávají. Nové tendence pátrání po osobách směřují k pouhé administrativní činnosti, což se

může negativně projevit v počtu vypátraných osob a v délce vyhlášeného pátrání. Na

58

problematice pátrání po osobách by měli být zařazeni zkušení vyšetřovatelé, s dobrou místní a

osobní znalosti, kteří mají zkušenosti s odhalováním trestné činnosti.

Dle mého názoru nelze taktéž souhlasit s rozhodnutím vládní koalice, že pro příští rok

sníží objem platů pro všechny veřejné zaměstnance o 10 procent. Tento krok povede

k dalšímu odlivu fundovaných pracovníků Policie ČR a to jak řadových policistů, tak

významných specialistů z oblasti kriminalistiky. Úspor lze jistě dosáhnout i jinými

opatřeními.

BibliografieMonografie:

FRÝŠTÁK, Marek a kol. Trestní právo hmotné. 2. vydání. Ostrava: Key Publishing, 2009.

CHMELÍK, Jan a kol. Místo činu a znalecké dokazování. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005.

JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009.

59

JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákon a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 25.

Aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, 2007.

KONRÁD, Zdeněk a kol. Metodika vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů. 2.

Rozšířené vydání. Praha: Policejní akademie České republiky, 1997.

KUCHTA, Josef a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C.H. Beck.

2009.

MUSIL, Jan a kol. Úvod do kriminalistiky. 1. Vydání. Praha: Redakčně vydavatelský odbor

Policejní akademie ČR Praha, 1994.

MUSIL, Jan, KONRÁD, Zdeněk, SUCHÁNEK, Jaroslav. Kriminalistika. 1. Vydání. Praha:

C.H. Beck, 2001.

PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2001.

PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika (Úvod, technika, taktika). Plzeň: Vydavatelství a

nakladatelství Aleš Čeněk, 2007.

PORADA, Viktor a kol. Kriminalistika I. 1. vydání. Olomouc: Vydavatelství Univerzity

Palackého v Olomouci, 1995.

PORADA, Viktor a kol. Kriminalistická metodika vyšetřování. Plzeň: Vydavatelství a

nakladatelství Aleš Čeněk, 2007.

RYBÁŘ, Miroslav a kol. Kriminalistika: Metodika vyšetřování vybraných druhů trestných

činů. 1. Vydání. Plzeň: NAVA, 2008.

STACH, Jan. Metodika vyšetřování vražd. 1. vydání. Praha: Policejní akademie ČR. 2005.

STACH, Jan. Metodika vyšetřování vražd. Kriminalistický sborník speciál, číslo II., 2006.

STRAUS, Jiří a kol. Kriminalistická metodika. 2. Vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008.

STRAUS, Jiří a kol. Kriminalistická technika. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš

Čeněk, 2005.

STRAUS, Jiří a kol. Úvod do kriminalistiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš

Čeněk, 2004.

STRAUS, Jiří, NĚMEC, Miroslav a kol. Teorie a metodologie kriminalistiky. Plzeň:

Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009.

STREJC, Přemysl. Soudní lékařství pro právníky. Skripta. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck,

2000.

Právní předpisy:

60

Aktuální znění: vyhláška č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví, ve znění

pozdějších předpisů

Aktuální znění: zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších

předpisů

Aktuální znění: zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

Historická verze: zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů

Aktuální znění: zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., Listina základních

práv a svobod

Judikatura:Judikát R 16/1986, JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákon a trestní řád s poznámkami a

judikaturou. 25. Aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, 2007. 266 s.

Judikát R 19/1969, JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákon a trestní řád s poznámkami a

judikaturou. 25. Aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, 2007. 264 s.

Judikát R 19/1971, JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákon a trestní řád s poznámkami a

judikaturou. 25. Aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, 2007. 264 s.

Judikát R 41/1976, JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákon a trestní řád s poznámkami a

judikaturou. 25. Aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, 2007. 264-5 s.

Judikát R 6/1998, JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákon a trestní řád s poznámkami a

judikaturou. 25. Aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, 2007. 266 s.

Online zdroje:ALBERTOVÁ, Iva. Metodika vyšetřování vražd 6. Dostupné na

<http://trestni2.juristic.cz/76457/clanek/trest2 >Důvodová zpráva k návrhu trestního zákona. Dostupná na

<http://trestnizakonik.cz/navrh/duvodova-zprava.html>

PADYŠÁK, Pavel, SUCHÁNEK, Jaroslav. Nová možnost zajišťování prašných stop v

kriminalistické praktické činnosti. Dostupné na

< http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/kriminalistika/2000/00_02/prach.html >.

SUCHÁNEK, Jaroslav. Existují principiálně nové možnosti identifikace osob, věcí, případně

i zvířat? Dostupné na

<http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/kriminalistika/2001/01_02/suchanek.html >.

61

SUCHÁNEK, Jaroslav. ŠŇUPÁREK, Zdeněk. Pitva jako zdroj identifikačních informací.

Dostupné na

<http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/kriminalistika/2003/03_01/pitva.html >.

62

Přílohy

Graf č. 1

Graf č. 2

63

Tabulka č. 1 Přehled počtů vražd za posledních deset let

RokPočet vražd Objasněno

1990 212 1841991 194 1741992 258 2191993 278 2291994 286 2371995 277 2391996 267 2261997 291 2521998 313 2721999 265 2362000 279 2282001 234 2012002 234 2102003 232 1992004 227 2052005 186 1612006 231 1962007 196 1742008 202 1742009 181 160

Fotografie č. 1 Mrtvola zabalená do několika vrstev po částečném odstranění fólie

64

Fotografie č. 2 Mrtvola uschovaná v koberci pod schodištěm

Fotografie č. 3 Pohled na nalezené spací pytle s těly pohřešovaných dětí

65

Fotografie č. 4 Nález pohřešované, pohled na mrtvolu zahrabanou v písku

Fotografie č. 5 Skříň s mrtvolou pohřešovaného muže v garáži v Brně

66

Fotografie č. 6 Pohled do skříně

Fotografie č.7. Část mrtvoly odeslané v balíku

67

Fotografie č. 8 Mrtvola muže v kufru automobilu

Fotografie č. 9 Hodinky oběti

Fotografie č. 10 Mrtvola muže odvezená pachatelem z místa činu do volného terénu68

Fotografie č. 11 Mrtvola podnikatele z Brna zakopaná pachatelem v zemi pod dřevníkem

Fotografie č. 12 Mrtvola pohřešovaného po vytažení z vody

69

Fotografie č. 13 Vražedná zbraň

70