ateliér

TOMÁŠE RULLERA1992 / 2002

FaVU VUT BRNO

O UMENÍ A UČENÍ.„Pre umenie neplatí žiadna nutnosť.Nie je podrobené žiadnej kázni ducha.Jeho pohnútkou k tvoreniu je chcenie.“

Johan Huizinga, 1935

Svojim znením jednoduchý citát kumuluje v sebepravdu, ktorá pretrváva celou špirálou dejín umenia. Ajnapriek tomu, že umenie 20. storočia postihuje pojem„tvorby a tvorenia“ v širokých formálnych polohách,objavujú sa smery, ktoré princíp tvorenia nahrádzajúvedeckým, analytickým prístupom (odklonením sa odtvorivosti ako jediného možného prístupu), v konečnomdôsledku však ostáva prvoradá myšlienka o „chcení“.

vernisáž: Jiří Olič, rektor VŠVU Ján Hoffstädter a Tomáš Ruller

Pojem obnáša vo svojej podstate bytostnú snahudopátrať sa určitých formulácií, významov, ktoré rezonujú

nielen v spoločnosti z hľadiska subjektívneho vnímaniaumelca. Chcieť naformulovať vnemy prijímanéprostredníctvom vedomostí a skúseností je prvotnouetapou pre vznik umeleckého diela. „Vôľa“ obnáša v sebei výraznú mieru zodpovednosti, nakoľko potencionalitatransformovaná cez umelecké dielo znamená uvedomeniesi autora významu dôležitosti svojho prínosu a posolstva.Predchádzajúce myšlienky sú vzájomne prepojené sostarobylou múdrosťou „poznaj sám seba“, respektíve„staň sa sebou samým“. Naliehavosť týchto postojovsúvisí obzvlášť intenzívne vo sférach stimulujúcich rôznekreatívne prístupy. Podľa W. Welscha, ak vytvorí umelecvlastný druh umeleckého diela, vytvorí v podstate sebasamého. Aj napriek tomu, že mnohí súčasní umelcidisponujú rôznymi výrazovými prostriedkami, stierajúhranice rukopisného charakteru, potláčajú zjavnosť svojejumeleckej identity, stávajú sa sebou samými z hľadiskasvojho myslenia a uvažovania o svojom diele. Súčasne jepotrebné si uvedomiť, že umenie v rôznych svojichpolohách podmieňuje autora k prekonávaniu sebasamého, ísť tak dopredu prostredníctvom zanieteniaa určitého osobnostného nasadenia. Hodnotu umeleckéhodiela následne tvorí schopnosť umelca zachytiť túnepostihnuteľnú hranicu, keď významy rezonujú podpovrchom, síce sa objavujú, ale nie sú vypovedanév prvom pláne. Naliehavá rezonancia tušeného, dráždivépnutie povrchu je mnohokrát silnejšie a účinnejšiez hľadiska výtvarnej, myšlienkovej výpovede, než jejpriama spoveď. Známa téza o „neexistencii čistéhovidenia“ je ďalším momentom, ktorý charakterizujevnímanie umelca (a nielen umelca). Predpokladom tejtotézy je prirodzená schopnosť človeka prijímať akékoľvek

Ateliér videa, multimédií, performancie - ateliér Tomáša Rullera

impulzy či už verbálneho, vizuálneho alebo textovéhocharakteru, ktoré sa ukladajú do vedomia a podvedomestimulujú senzitívnosť. Vizuálna abeceda každého z násznamená rozsah našej schopnosti videnia vecí a javovv súvislostiach, v rôznych rovinách a dimenziách.

expozice: Mařan, Salem, Kolář, ad.

Je možné vnímať významy a stať sa citlivým pre kódya myšlienky skryté pod povrchom. Súčasne si musímepripustiť, že naša schopnosť videnia sa i vo vekuinformačných technológií najostrejšie koncentruje naoblasť, v ktorej sa pohybujeme. Ak prekročíme hranicenášho teritória, nášho odboru, disponujeme lenschopnosťou nášho pohľadu na vec, čo vôbec nemusí byťzanedbateľné, ale z hľadiska posudzovania cudziehoodboru môžeme zostať slepí. K tomu, aby sa rozvinulavzájomná komunikácia v rámci určitej sekcie alebokomunity, je potrebné stanovenie určitých opornýchbodov, možno pravidiel, ktorými sa postupne prehlbujenaše vnímanie a videnie vecí a javov okolo nás. Ichnásledná analýza stimuluje „vôľu“, ktorá je základom prevznik umeleckého diela.

Komunikácia a následná diskusia sú nosnýmistavebnými článkami pedagogickej činnosti. Vyššie

uvedené myšlienky o umení tvoria možno prirodzenúsúčasť výuky na školách umeleckého zamerania. Študentprichádza na školu so snahou získať umelecké vzdelanie,ale súčasne si prináša so sebou určitý stupeň vzdelanosti,určitú šírku videnia a vnímania sveta. Úlohou pedagóga jestimulovať v študentovi túžbu po prehlbovaní vedomostí,kladením otázok v následných diskusiách, rozšíriť jehozvedavosť a predovšetkým pomôcť mu nachádzaťa poznávať seba samého. V pedagogickej činnosti sa viacako kdekoľvek inde križujú akoby viaceré profesiesúčasne, viaceré polohy prístupu ku študentovi. Obzvlášťintenzívne to môžeme vnímať práve v školstve umeleckejorientácie, kde je svojim spôsobom nutné zaoberať saštudentom nielen z hľadiska hodnotenia jeho výsledkov(kritikou), ale i jeho vnútorným svetom, vnímaním,chovaním, myslením a cítením. Je to beh na dlhú trať, akopre študenta tak i pre pedagóga. Umelecké vzdelávaniemá svoju vlastnú špecifickú formu, pretože disponujes osobnou skúsenosťou umelca, jeho vlastným umeleckýmpotenciálom. V iných odboroch, napr. vedeckých,ekonomických, je možné vedomosti sprostredkovaneprijímať a predávať ich ďalej. Prax nie je nevyhnutná.Pedagóg na umeleckej škole sa bez praxe, čiže svojejvlastnej tvorby nezaobíde. V tejto vzájomnej kombináciipedagogiky a voľnej tvorby ide o ukážkový modelsymbiózy, príklad spojených nádob, z ktorých sa rovnakoobohacujú študenti ako i pedagógovia. Proces vznikuštudijného plánu tak celkom prirodzene odkazujek nosným črtám voľnej tvorby umelca.

Ateliér videa, multimédií a performancie spolu pred 10. rokmi založil a od roku 1993 vedie Tomáš Ruller.Ateliér prešiel viacerými názvovými transformáciami, alemožnosti prístupu študentov sa neobmedzujú len napojmy obsiahnuté v názve ateliéru. Samotný názovateliéru spomína multimediálnosť výtvarného prejavu,

slobodu pri výbere a vzájomnom kombinovaníjednotlivých umeleckých druhov. Nosnou tézoupedagogickej činnosti Tomáša Rullera je sloboda prejavu,ktorá nemusí nevyhnutne súvisieť len s umenímsamotným. Sloboda prejavu však nesúvisí s prianiamia želaniami študentov, pretože by to znamenalorezignovať na „reflexiu a rozšírený pohľad, ktorývzdelávanie nutne prináša“. Už z prvého pohľadu samotnýnázov kumuluje v sebe tie formy umenia, ktoré vzájomnespolu súvisia. Dôraz vo výuke sa kladie z hľadiskaformálneho spracovania diela na video, fotografiu, akcie,multimediálne prejavy a inštalácie.

expozice Zdeňka Lukeše (vzadu Burk, Mařan, Kopecký)

Profil ateliéru je logicky vybudovaný tak, že vzájomnejednotlivé umelecké druhy súvisia. Prestupovanie hraníc samôže diať viacerými smermi, ale veľmi úzku previazanosťje možné vnímať medzi akciou a fotografiou či videom.Celá koncepcia výuky Tomáša Rullera je jasneodstupňovaná podľa náročnosti zadávaných tém,paralelne s pribúdaním výuky čoraz náročnejšíchtechnických a technologických postupov pri vzniku prácštudentov. Osvojenie si určitých postupov pri príprave

fotografie, videa, počítačových animácií poskytuještudentom určitý manuál pri spracovaní diela, ktoré máurčité pravidlá. Táto problematika nesúvisí lens technickými parametrami, ale predovšetkým poskytujezákladné pravidlá, abecedu jazyka určitého smeru(videoart, performancia, postfotografia, computer-art atď).Mnohokrát sa stáva, že študent sa snaží vyjadriť určitúmyšlienku v určitej forme, ktorej vyjadrovacie prostriedkyneovláda. Stáva sa nečitateľným. Koncepcia ateliéruTomáša Rullera tieto náhodnosti eliminuje na minimum,postupným vstrebávaním výtvarnej abecedy. Študijný plánrozložený do šiestich rokov tvorí už spomínané opornébody, na základe ktorých sa v ateliéry rozvíja komunikáciaa rozširuje sa odkazmi na študijnú literatúru vnímanieštudentov vo všetkých zmysloch. K zadaniu jednéhosemestra patrí rozpis možných postupov z hľadiskaspracovania témy, postihnutie širokého záberu možností,ktoré reflektujú dianie na súčasnej výtvarnej scéne, alei s reflexiou do minulosti. Každý semester má svojezadanie, ktoré sa pravidelne opakuje, čím sa rozširujemožnosť študentov vzájomne sa konfrontovať. V nižšíchročníkov sú z hľadiska dejín umenia na prvý pohľadzadávané veľmi tradičné témy ako zátišie, portrét. Témyvšak nie sú eliminované na minulosť, pretože sú aktuálnei v súčasnosti, ale v inej terminologickej aktualizácii.Portrét je možné chápať ako tému, ktorá sa viaže v umení20. storočia napr. na masky prírodných národov, na kulthviezd Andyho Warhola, alebo ako fenomén identity takčasto proklamovaný mnohými umelcami súčasnéhoumenia. Zátišie opäť nezaostáva v tejto sfére, nakoľkoprincíp novodobých zátiší vnímame v tvorbe DanielaSpoerriho, Mike Kellyho, Cindy Sherman alebo TonnyhoCragga. Tradičné názvy sa nespájajú s archaizmom, len satransformujú vo svojej pojmovej podstate.Charakteristikou jednotlivých zadaní, tém je ich pevná

väzba medzi semestrami jedného ročníka. Po ukončeníletného semestra sa tak spätne reflektuje pomerne pevnýcelok viazaný zadanými témami, ktoré spolu súvisia. Napr.témy Vonkajší priestor (svetlo, tvar a priestor) a Vnútornýpriestor (figúra, telo) evokujú témy verejného a privátnehosektoru alebo periférie a centra. Objekt v pohybe(mechanický rytmus) a Figúra v pohybe (biologický rytmus)sú opäť protiklady, ktoré môžu existovať samostatne,alebo spoločne ich vzájomnou kombináciouprostredníctvom analýzy zmechanizovaných ľudskýchpohybov v spoločnosti, určitých stereotypov, ktoré siv konečnom dôsledku ani neuvedomujeme. Jednouz posledných tém pred individuálnymi programamištudentov vyšších ročníkov je Akcia (konštrukciaa dekonštrukcia) a Príbeh (kompozícia a dekompozícia),v ktorých najintenzívnejšie rezonujú polohy súčasnéhoakčného umenia. Performancia je nosným pilieromateliéru Tomáša Rullera.

vernisáž - akce: in vino veritas Tomáše Székelyho

Každé jedno zadanie je realizovateľné cez polohyakčného umenia. A takmer od prvého ročníka sa formujúu študentov základy tejto umeleckej formy cez zvládnutiejej manuálu (zvuk, hudba, pohyb, gesto, tanec, jazyk, reč,

rituál, rituálne predmety). Postupným osvojovaním siprincípov výstavby a scenára akčného prejavu, najmä v jejpodstatnej časopriestorovej rovine, sa študenti dostavajúk formulovaniu príbehov artikulovaných cez reflexiu ichosobnosti v spoločnosti alebo k veľmi intímnymspovediam – tzv. „osobným mytológiam“. Performanciasa následne viaže najmä na video, ktoré síce snímazáznam prebiehajúcej akcie, ale v podstate sa stávanosičom akcie a súčasne dielom samotným vo formevideoperformancie. Polohy jednotlivých akcií môžu byťzáznamovo viazané na fotografiu alebo počítač, kde saopätovne stávajú tieto kombinácie svojbytnými celkami.Inštalácie rituálnych predmetov tvoria prirodzenú súčasťprezentácii ateliéru.

expozice: Székely, Železný, Šesták, Karpíšek

Akčné umenie najmä cez polohy body–artu stimulujepostihnutie určitých hraničných situácií ľudskej existencie,keď sa človek dostáva na absolútne hranice svojichfyzických a psychických možností. V tomto momentevyvstáva problém určitej morálnej zodpovednostipedagóga za študenta. Pedagóg sa v tomto prípadenevyhnutne musí transformovať do polohy psychológa

a dopredu vedieť odhadnúť možnosti a schopnostištudenta.Ale aj napriek tomu je to cesta pohybujúca sa nahrane slobody a zodpovednosti.

V ateliéry Tomáša Rullera je prirodzenou súčasťou výukykomplexná prezentácia študentských prác smeromnavonok. Kumulovanie, archivovanie (záznamovou alebotextovou formuláciou) a permanentné dopĺňanie novýchúdajov zo študijnej praxe poslucháčov sa objavuje nawebovských stránkach školy. Jednotlivé profily študentovna internete sú spracovávané tak, aby boli jednakprehľadné a zrozumiteľne, ale súčasne abycharakterizovali ich vlastné tvorivé úsilie.

expozice: www site, Slezáková, Nerad

O UMENÍ, IDENTITE A EXISTENCII.Problematika, ktorá už v samotnom názve rezonuje

svojou náročnosťou a naliehavosťou, je pomerne rozsiahlozastúpená v študentských prácach. Existencia a identita súvzájomne súvisiace pojmy. Nosným výrazovýmprostriedkom študentov pre myšlienkové zachyteniepojmov sa stáva predovšetkým videoumenie. Identita akotaká poukazuje na variabilnosť určitej osoby a ani nie tak

z hľadiska jeho vonkajšej stránky, ale predovšetkým z jehovnútornej charakterizácie ako jedinečného subjektu. „Typa rola“ sprevádza človeka počas jeho existencie a tátokombinácia je čiastočne vnímaná a videná poslucháčmi.Časť videodiel vytvorených študentkami ateliéru sa dotýkahraníc rodových štúdií. Feminitný pohľad formulujú viaceréautorky cez princíp symbolického zrkadla. Projektovanímsvojho vlastného privátneho sveta na filmový páspoodhaľujú polohy svojej vlastnej identity. Vo viacerýchprácach sú zakódované ich vlastné príbehy, spomienkya pamäte. Rozsah týchto polôh sa deje od pravidelnýchintímnych rituálov ženy, v ktorých rezonuje fenomén telaa telesnosti (Soňa Šebestová, Josefína Slezáková,Petronela Tančeková) k charakterizácii správania sa žienv ich vlastnej komunite či spoločenstve (SvětlanaKulíšková, Jennifer de Felice). Významom týchto prác jepredovšetkým artikulovanie priamych a jedinečnýchženských zážitkov, pocitov prehliadaných v dejináchumenia mužským pokolením.

expozice: Slezáková, ženský videosampler, Nerad

Prvky existenciálnosti obsahujú i diela video-performancie, ktoré snímajú záznamy bežného života,

každodenných rituálov prestrihávaných fantastickýmimetaforami snových vízií podvedomého bytia. Kontrastreálneho a surreálneho účinnejšie evokuje princípyexistencie (David Burk).

Existenciálny podtext majú viaceré práce študentovateliéru. Niektoré videopráce formulujú problém nášhovlastného zotrvávania v spoločnosti ponorom až dosociologického skúmania. Práce cez prchavé portrétyanonymných ľudí (Nadja Slovak, Jan Mikota), či voľnéreportáže tvorené v uliciach mesta (Josefína Slezáková,Vladimír Vaca) skúmajú nielen určité zaužívané stereotypyľudí, ich určitú otupenosť v dnešnom dehumanizovanomsvete, ale predovšetkým reflexiu stavu našej spoločnosti(česko-slovenskej).

expozice: Symon, Slovak, Kulíšková

Z hľadiska výpovednej hodnoty určitým uvoľnenejšímprejavom, ktorý vibruje pozitívnym pocitom zo života súvideopráce evokujúce polohu road-movie (ZuzanaRůžičková, Ladislav Železný). Korene tohto umeleckéhoprejavu môžeme hľadať v literárnej predlohe Na ceste odJacka Kerouaca alebo vo fotografickom cykle Američaniaod Roberta Franka. Je to špecifická umelecká poloha

fragmentárne zachytávajúca pocity z pohľadov snímanýchautom na ceste krajinou alebo mestom. Road-movie jeformálne spájaná s fotografiou, videom aj filmom, alepredovšetkým vyjadruje určitý alternatívny životný štýl.

O UMENÍ A AKCII.Zjednocujúcim výtvarným prejavom pedagogickej výuky

ateliéru Tomáša Rullera je predovšetkým performancia sovšetkými jej vizuálnymi polohami. Je aktívnou zložkoujednotlivých zadaní ateliéru a súčasne je kombinovanás fotografickým záznamom alebo videom. Veľmi častomôžeme hovoriť o videoperformancii. Z hľadiska témyviaceré práce reflektujú problematiku predchádzajúcejkapitoly. Pravdepodobne k najzávažnejším prácam patriaperformancie, ktoré sú určitou autoreflexiou študenta.

vernisáž - akce: KRAJ.I.NA.TO Petra Šestáka

Autor sa musí sám vnútorne vysporiadať so svojimischopnosťami, so sebou samým. Sú to väčšinou akciehraničiace s body-artom, pri ktorom sa poslucháč musísám spoľahnúť na svoje fyzické a psychické možnostiv spoločnosti kamery. Akcie sa často odohrávajú v prírodea narábajú so symbolmi nachádzania cesty v momente

napr. vlastného zblúdenia, čím prostredníctvom metaforyformulujú tézy premien určitých životných etáp (JakubDeml, Marek Mařan). Hraničné situácie sa mnohokrátodohrávajú v silne stresujúcich prostrediach, v ktorýchautor zotrváva po určitú dobu (Pavel Pražák).

Snímané akcie často obsahujú analýzy ľudskýchpohybov od určitej letargie až k extatickým stavom, ktoréreflektujú duševný stav, emócie performera (VladimírVaca, David Burk).

Pomerne rozsiahlu časť prác ateliéru tvoria novodobéslávnosti, ktoré podliehajú dopredu vypracovanémuscenáru. Typickým rysom týchto akcií je výpravnosť celéhopodujatia, na ktorom participuje väčšie množstvoprizvaných ľudí, kulisy, rituálne predmety. Slávnosti súmimoriadne hravými postojmi k takým témam akoskautizmus, výpravy starovekého Egypta či motívyďalekého západu (Matěj Kolář). Slávnosti sú vyjadrenímradosti zo života, presne tak ako to bývalo po celé dejinyľudstva.

vernisáž - literárně hudební performance: Jennifer de Felice, Zdeněk Lukeš, Pavel Pražák

Autoportrétne prvky sa nachádzajú vo viacerýchperformanciách. Častými polohami v projektoch bývajú

reflexie každodenných situácii, pravidelných civilnýchobradov ale i náhodných stretnutí študentov. Práce súakýmsi záznamom, možno denníkom jedného aleboviacerých dopredu stanovených dní, ktorých vizuálnyvýsledok udalostí nie je dopredu známy (ProkopHoloubek, Vladimír Vaca, Josefína Slezáková, SvětlanaKulíšková). Akcie počítajú s prvkom náhody.

Častými vizuálnymi znakmi akcií bývajú simulovanétechnické chyby na monitore fixované na absurdnéchovanie človeka ako dve rovnocenné paralelné rovinyvzájomne sa charakterizujúce (Vladimír Vaca).

V ateliéry sa sústreďuje v rámci pedagogickej praxepozornosť na vedomosti z rituálov prírodných národov.Tieto polohy sa často odzrkadlujú v inštaláciach rituálnychpredmetov viacerých študentov (Jan Prošek).

expozice: Prošek, Dvořák, Kočišová

O UMENÍ A MASOVÝCHMÉDIÁCH.

Fotografie, inštalácie, objekty sú v prácach viacerýchštudentov spájané s vizuálnou polohou masových médií.Cez výrazové prostriedky reklamy, televízie, filmu, rozhlasu

sú v semestrálnych dielach artikulované myšlienkymýtizujúce určitý status človeka v spoločnosti, ktorý jepodľa Umberta Eca založený na nútenom zrýchlovaníprodukcie a konzumu. Prostredníctvom už spomínanýchvýrazových prostriedkov sa kombinujú umeleckéformulácie, ktoré garantujú širší socio-kultúrny dosah.Diskusia na poli dvoch protichodných postojov všakpoukazuje často s humorom a iróniou na vstrebávaniezaužívaných noriem v spoločnosti, na často spomínanéstereotypy.

vernisáž - akce: Fresh meat Davida K. Tieku

V prácach študentov sa často objavujú kontrastyzaložené na princípoch duchovných hodnôt východnýchkultúr: mandala v spojení s kultovými symbolmi nášhokonzumného života – fast-food (Jiří Havlíček), podobyžehnajúceho Krista umiestneného na internete (FilipNerad), kulte holywoodskych hviezd, modelieks „prízemnosťou“ našej vlastnej existencie (Milan Kincl),vykuchaných a vyprázdnených brojlerových produktovs následnými aplikovanými umeleckými prejavmi(Petronela Tančeková) či reklamnými postermi

konfrontujúcimi grafický design, obchod a umenie (DavidK. Tieku).

Televízia je fenomén, ktorý snáď najintenzívnejšie útočína naše zmysly, otupuje naše vnímanie a citlivosť.Dopredu naordinované šablóny vysielacieho času dávkujúa opakujú divákom programy a reklamy v určitýchstereotypoch pripomínajúcich nikdy nekončiaci karusel.Táto poloha masových médií je reflektovaná študentmiateliéru (Tomáš Hrůza). Časté sú recyklácie starýchmydlových filmov, v ktorých je vybraná epizódaumiestnená v neustále sa zrýchlujúcej slučke navideopáske. Frekvencia je paralelou frekvencie striedaniasa televíznych programových atakov (Zdeněk Mezihorák,Filip Cenek).

Opakom televízie je kinematografia, ktorá sa podľaBarbary Kruger zameriava na isté udalosti a pritomodhaľuje súvislosti s výtvarným umením, fotografiou,videom a literatúrou. Určitým regresívnym prístupommôže byť poukázanie na tieto väzby prostredníctvomvzniku fotografie citujúcej obrazy filmu v zlomovýchvizuálnych transformáciách (Vít Kraus).

expozice: Kraus, Mezihorák, Havlíček

Študenti respektíve nastupujúca generácia umelcovakosi prirodzene siaha po výrazových prostriedkochmasových médií. Niekedy pred prácami takéhoto typuzažívame ich umelecké zžitie sa s týmto fenoménom cezcelkom prirodzené narábanie s jazykom spomínanýchmédií. Prostriedky vizuálnej agresivity masových médií súkonfrontované v jednotlivých prácach s humoroma nadsázkou. Je to niečo podobné, ako keď sa niektourputne snaží dosiahnuť svoj ciel bez akejkoľveksebareflexie a my sa stávame svedkami vnímajúcimiz nadhľadu boj s veternými mlynmi, lebo v konečnomdôsledku po reklame nezostáva takmer žiadna hodnota.Študentami zvolený uhol pohľadu neodsudzuje masovémédia, skôr k nim pristupuje s pocitom určitého vyrovnaniasa s týmto fenoménom dnešnej doby.

expozice ve foyeru: ženský videosampler a instalece D. K.Tieku

Študenti a absolventi ateliéru Tomáša Rullera sú svojimprístupom k umeleckému prejavu značne rozmanití, témoui spracovaním. Otvorenosť ateliéru naznačujú práce, ktorésa dotýkajú formálnych hraníc iných umeleckých druhovako je hudba a jej komponovanie, prednes vlastnejliterárnej tvorby, divadelné polohy atď. V súčasnosti sa na

poli humanitných vied vedie živý diskurs o problematikemedziodborovosti v rámci vedeckých disciplín. Tentofenomén je aj odrazom prirodzeného kombinovania foriema tém aj na poli výtvarnom. Prestupovanie hranica nachádzanie súvislostí v rámci umeleckých odborovznamená rozšírenie možností výstižnejšieho artikulovaniavýznamu tém.

Katalóg, pripravený pri príležitosti výstavy v galériiMedium pri Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave,tvorí prierez desaťročnej pedagogickej činnosti TomášaRullera. Ak by som mala charakterizovať z komplexnéhopohľadu prejav ateliéru, tak je to predovšetkým určitápozitívna orientácia. Myslím si, že práce mnohokrát síceformulujú vážnejšie témy, ale mnohé z nich dýchajúhumorom, bystrými postrehmi zo života, určitouuvoľnenosťou, slobodou, ktorá prináleží veku študentov.Mnohé práce sú silne previazané so životom mladých ľudí,s ich záľubami, radosťami, ich životným rytmoma postojmi.

Myslím si, že je dobré, keď ľudia robia veciodpovedajúce ich veku.

Bohunka Koklesová

vernisáž: B. Koklesová, T. Ruller

Cílem této výstavy je poprvé zachytit celé desetiletíexistence ateliéru, vyzvednout na světlo a archivovat vše,co lze ještě dohledat či rekonstruovat a představit v conejúplnějším přehledu široké spektrum autorů,uměleckých projevů a různorodých tvůrčích přístupů.

Z časového odstupu je to také příležitost zahájit analýzua teoretickou reflexi nejen umělecké tvorby nejmladšígenerace, ale také pedagogických koncepcí a dosaženýchvýsledků ve vztahu k historickým okolnostem.

Z těchto důvodů je nezbytné připomenout nejdůležitějšíhistorická fakta a při této jubilejní příležitosti přiblížitzejména události, které se seběhly před deseti lety.

PROTOHISTORIE (1990 – 1992)Sametová revoluce přinesla dlouho očekávanou šanci

na založení vysoké školy výtvarných umění v Brně. Původnízáměr širší skupiny brněnských kulturních osobnostízačlenit připravovanou fakultu do struktury Janáčkovyakademie muzických umění nebyl průchodný. JAMU bylazahlcena vnitřní problematikou vyčleňování divadelnífakulty a tak se iniciativy ujalo Vysoké učení technické.Tato škola disponovala nejsilnějším materiálním,personálním i ekonomickým zázemím a současněprocházela zásadní proměnou charakterizovanou jako„humanizace techniky“.

Jádrem vznikající fakulty se stal tradičně silný Ústavkreslení a modelování fakulty architektury. Na základěnávrhu podaného prvním polistopadovým děkanem prof.ing. arch. Ivanem Rullerem přijatého vedením VUTa zajištěného grantem byl v létě l992 pod vedením prof.

ak. soch. Vladimíra Preclíka vypsán konkurz na místapedagogů pro nové ateliéry transformovaného Ústavuvýtvarných umění.

Přípravným výborem pod odborným vedením prof.PaeDr. Igora Zhoře, CSc. byly v zakládacích dokumentechspecifikovány mezi dosud chybějícími obory „videoarta multimédia“ a „akční umění a performance“.

V návaznosti na moji práci v kulturní a školské komisiObčanského fóra a předsednictví Spolku výtvarnýchumělců a teoretiků v Brně jsem se na půdě Unievýtvarných umělců setkal s Radkem Pilařem, zakladatelemSekce video a multimediální tvorby. Zde jsme od roku1990 v širším fóru (s Petrem Sládečkem, Petrem Vránou,Stanislavem Milerem, Tomášem Kepkou, JaroslavemVančátem a dalšími) koncipovali strategie zavedenínových disciplin i do oblasti školství. Vladimír Preclík, tohočasu předseda unie, nás proto oslovil ve věci založeníateliéru nových médií. Radek Pilař přicházejícíz televizního a filmového prostředí definoval svojipředstavu jako „školu výtvarně elektronickéa multimediální animace, filmu, fotografie, audiovize,počítačové grafiky a televizní tvorby“, zatímco mně bylanabídnuta v roli asistenta reprezentace doményinteraktivního a akčního umění, „multimediálníperformance“.

PŘED DESETI LETYPoté co Milan Knížák přivedl na Akademii výtvarných

umění Michaela Bielického, který tam založil „školuvideoplastiky“, zformulovali jsme v Praze během jara

Příběh ateliéru

1992 spolu s Radkem Pilařem, jenž v té době již působilna FAMU, první program pro nový ateliér, stručněcharakterizovaný názvem „Ateliér video a multimediálníanimace“. Doménu multimediální animace jsme chápaliv nejširším slova smyslu, zahrnujícím interaktivní a akčníumění až po performance. Mimo jiné jsme se taktovymezili s ohledem na fakt, že k založení druhého ateliéruv oblasti nových disciplin byl vyzván Dalibor Chatrný, kterýreprezentoval brněnskou konceptuální komunitu volněsdružovanou okolo teoretika Jiřího Valocha. Směřovalspíše ke konstruktivistickým a abstraktním procesuálnímformám (prvním asistentem tohoto ateliéru se stal PavelRudolf) a konceptuální ateliér deklaroval jako zásadněantitechnologický a minimalistický - „vystačíme sis tužkou a papírem“.

V konkurzu se mezi uchazeči nečekaně objevil PeterRónai, kterého přijal Radek Pilař jako druhého odbornéhoasistenta. Prvním technikem se stal kameraman AlešZáboj. Zpočátku ateliér disponoval pouze místnostía trojicí štaflí s kreslicími prkny a balicím papírem.Vstupním úkolem, který dostali nově přijatí studenti„videoartu“, bylo kreslení zátiší se starými obrazovkami,které posloužilo jako podklad pro pozdější řazení do sériíke klasické animaci.

Vstup na Květnou, první www stránky ateliéru VMP 1996(zpracoval Vít Kraus)

EXISTENČNÍ ZÁKLADY (1992 – 1994)

V závěru prvního semestru náhle zemřel Radek Pilař. Byljsem pověřen vedením ateliéru, do kterého jsem vedleasistenta Petera Rónaie jako dalšího asistenta pokonkurzu přijal Mariana Pallu, který posílil akční sekcia současně propojil ateliér s brněnským konceptem.

Klíčový pro existenci ateliéru, ústavu, ale i celé fakultybyl zápas svedený s komerčními firmami snažícími sezprivatizovat veškeré zařízení a budovu bývaléhoAudiovizuálního centra na Květné, které pod záštitou VUTv 80. letech provozovalo na tehdejší dobu špičkovouprofesionální televizní techniku v analogových formátechU-matic.

Ačkoliv v první fázi vítězná firma Davay získala do tzv.„komerčního“ pronájmu veškeré technické zařízení,materiál i videokazety a měla vznikajícímu ateliéruzajišťovat potřebný technický servis, vedením očekávanásymbióza možná nebyla. Rozpor mezi soukromýmiobchodními zájmy a nároky výuky a tvůrčí výzkumnéčinnosti vyústil v kolizi, při níž fakulta nakonec s velkýmipotížemi větší část budovy a techniky získala zpět. Jednuz původních již amortizovaných on-line střižen ateliérprovozuje dodnes.

Stalo se tak na základě projektu produkčního centraFaVU, který jsme v roce 1993 uvedli do chodu s pomocímanažerky Jaroslavy Chalupové. Vedle správy celéhoareálu a zařízení, které bylo původně obhospodařovánovíce než deseti zaměstnanci a týmem externistů,zajišťovala organizačně chod ústavu jak ve výucea výzkumu, tak ve výstavní a tvůrčí činnosti. Na místojediného technika nastoupil Zbyněk Navrátil.

V té době (1993 –1994) jsme uspěli s prvními granty„Multimediální interakce v digitalizovaném prostředí“

a „Integrace moderních technologií a ekokultury“, z nichžjsme začali budovat lokální počítačovou síť a vedlezděděné titulkovací Amigy a starého PC 286 mohlipostavit několik PC 486 jako základ přechodu na digitálnítechnologie.

Areál se zahradou se stal od roku 1993 na delší dobuprvní a jedinou nemovitostí nově založené fakulty, jejímžprvním děkanem se stal prof. Vladimír Preclík. Zpočátkujsme budovu sdíleli s ateliérem konceptuálních tendencí,který se záhy odstěhoval do větších provizorních prostor(na Purkyňových kolejích). Tam po odchodu DaliboraChatrného na AVU přešel také Peter Rónai. Na uvolněnéasistentské místo jsem získal Petra Vášu, který se zdevýrazně podepsal workshopy eurytmie provázenýmikolektivními veřejnými performancemi (např.v Anthroposu, v Domě umění a v klubu Leitnerova v Brně,v galerii Sýpka ve Vlkově, v Anežském klášteře NGv Praze).

Pět her, performance skupiny „?!?“, klub Leitnerova, Brno1994

Od roku 1992 jsme se všichni pravidelně účastnilisympozií věnovaných novým médiím v Goethe institutus workshopy na AVU v Praze, od roku 1993 pravidelnětaké alternativních mezinárodních sympozií prometamedia Hermit pořádaných Milošem Vojtěchovskýmv klášteře v Plasích. S Marianem Pallou studenti od roku1994 každoročně vyjížděli na plenéry, např. do galerieSýpka.

VAŠULKOVI & MULTIMEDIÁLNÍLABORATOŘ

Už na podzim l992 jsme na Květné přivítali Woodyhoa Steinu Vašulkovy. Woody zde poprvé v ČR prezentovalz laserdisků svoji interaktivní antologii „Průkopnícielektronických médií“ zpracovanou pro Ars Electronicaa Steina performovala se svými elektronickými houslemiovládajícími videoprojekce. Petr Vrána z Frankfurtu námslavnostně předal plaketu právě založeného media-archivu a Woody věnoval jako první akvizici kopiearchivních videomateriálů, které s sebou přivezli. To vše zahrnec skvělého domácího guláše doplněného sudem piva.

Nadšení z otevírajících se možností vedlo Woodyhok záměru vybudovat na Květné, mimo svoji laboratořv Santa Fe, evropskou experimentální základnu. V rocel993 sem přesunul část svých zařízení i se svým asistentemBrucem Hamiltonem, kterého platil z vlastních zdrojů a takskutečně položil základy Multimediální laboratoře jakovýzkumného centra.

Nejprve zde působil jako hostující umělec, později se mipodařilo jej dokonce zaměstnat jako vedoucího laboratořea nakonec po dvou letech pro něj vydobýt oficiální pozicihostujícího profesora. Ale to už se vracel zpět do NovéhoMexika a Japonska, protože jsme pro rozvoj centra

nedostali potřebnou institucionální a finanční podporu.S multimediální laboratoří zde nicméně v roce 1993

dokončil a na veletrhu INVEX prezentoval „Divadlohybridních automatů“ a o rok později zde uskutečnilsvětovou premiéru jednoho stolu ze série „Bratrství“.

Woody Vašulka, Divadlo hybridních automatů, INVEXBrno,1993

V naší produkci se realizovaly prezentace na festivalechV2 v Rotterdamu, při Europe Europe v Kunsthalle v Bonnu,v ZKM v Karlsruhe atd.

Do vznikající multimediální laboratoře byli postupněpřijati Stanislav Filip pro hardware a programovaníspeciálních aplikací, Dalibor Vlašín z ČT jako správcetelevizní techniky a Luděk Skočovský jako tvůrce a správcesítí. Experimentální činnost laboratoře podporovalv oblasti zvuku a mechaniky univerzální technik Jiří Dostál.Díky projektu „Multimediální laboratoř“ jsme získaliv roce 1994 první stanici SGI Indy jako server a napojenína internet optikou.

V KONTEXTU (1994 – 1996)Integrální součástí výuky, kromě veřejných prezentací

klauzur a absolventských přehlídek, byly realizacevýstavních projektů, na nichž se podíleli všichni studenti.O živý provoz ateliéru se navíc významně zasloužili např.Jennifer de Felice a Zdeněk Mezihorák, kteří výrazněobohatili a utřídili fondy media-archivu, Jennifer seSvětlanou Kulíškovou dokumentovaly na video různé akce,např. sympozium Fort Sztuki v Krakově. Jezdilo se naplenéry, např. na sympozium uměleckých škol v přírodě nahradě Klenová u Klatov.

Celý ateliér, všichni studenti i pedagogové se poprvéveřejně prezentovali na výstavě „Český obrazelektronický“ (1994) v pražském Mánesu a v Národnímtechnickém muzeu. Paralelně, v horním patře Mánesa,probíhala výstava „Příroda v pohybu“, na níž jsmespolupracovali s Vlastou Čihákovou-Noshiro. Zde v Prazepoprvé vystavovali Woody Vašulka, Garry Hill, ChristaSommerer, Peter Weibel, Betyna Gruber spolu se mnoua dalšími českými a slovenskými umělci pracujícímis novými médii.

Podíleli jsme se také na zajištění brněnské expozicemezinárodní výstavy „Video-Vidím-Ich sehe“ (1994)v Domě umění v Brně uspořádané Katarínou Rusnákovoua produkovali k ní videosampler.

V ateliéru hostovala řada zahraničních osobností. Už napodzim 1992 přivezl Julian Alvarez z Videoarchivuv Kasselu katalánský videoart, v roce 1994 SylvieMarchand z akademie v Poitiers prezentovala projekt„Artists On-Line“, Don Foresta z Paříže přednášelo multiplikovaných světech, Paul de Marinis z Exploratoriav San Francisku prezentoval sonic art. V roce 1995 ChrisHill z Video Data Bank Chicago přivezla sampler prvnídekády amerického videoartu a delší čas zde později

působila jako hostující pedagog, Brian Springer z Buffalose zde před svou účastí na Documenta v Kasselupředstavil jako satelitní pirát. V roce l996 Brian Connollya Alistair MacLennan z University of Ulster v Belfastupředstavili severoirský performance art a Kristine Stilesz Duke University v Durhamu přednášela o destruktivnímumění.

Navázali jsme spolupráci s Institutem pro Nová Médiave Frankfurtu, s Monte Video Time Based Artsv Amsterdamu, spolu se studenty jsme vyjížděli naMultimediale do Karlsruhe, na Ars Electronica a doOffenes Kulturhaus v Linci, do vídeňské Kunsthalle naGarryho Hilla a na Chrise Burdena do MAK, pěstovali jsmepřímý kontakt s Akademie der bildenden Künste ve Vídni,s Kunsthochschule für Medien v Kolíně, účastnili se takéVideofora Ostranenie v Bauhausu v Dessau a v letech1993-96 pravidelně jezdili na Mediafestival doOsnabrücku. Tyto široké aktivity se odrazily ve výsledcíchnašich studentů, např. video „Vidíme jen to, co vidětchceme“ Josefiny Slezákové bylo v roce 1996v Osnabrücku vybráno do hlavního programu.

David Burk, performance, Skleněná louka Brno, 1995

Proběhla řada kolektivních studentskýchvideoprezentací, např. Media Soup (1994) uspořádanáJennifer de Felice, nebo akční večery v klubech Mersey,Skleněná louka, Mýdlo a různé projekty v industriálnímareálu Vaňkovka (1995-96).

Jedním z prvních samostatně vystavujících studentů bylPavel Hart, který zorganizoval výstavu virtuální realityv zámečku Mitrovských (1994), později Nadja Slovakpředstavila svou práci v galerii Ambrosiana (1996),Zdeněk Mezihorák se zúčastnil přehlídky umění nejmladšígenerace Zkušební provoz organizované Janou a JiřímŠevčíkovými v Mánesu (l995), Jennifer de Felice, PaulLerch a Filip Cenek vystavovali v Židovském muzeu v Praze(1996).

HI-TECH/UMĚNÍ V letech 1994-1997 jsme v úzké spolupráci s ředitelem

firmy Silicon Graphics Michalem Klimešem pořádalikaždoročně v Brně sérii mezinárodních přehlídeka sympozií věnovaných umění nových médií.

V roce 1994 jsme poprvé do ČR přivezli Stelarca, kterýživě na vernisáži v Moravské galerii performoval svoji„Třetí ruku“, Petera Weibela s jeho interaktivní instalací„Čtyři světy“, Jeffryho Shawa s „Virtuálním muzeem“a Woodyho Vašulku s již zmíněným interaktivnímenvironmentem „Bratrství“, z AVU jsme vystavili MichaelaBielického s jeho asistentem Petrem Čermákem, z FAMULucii Svobodovou a populárního Jana Hammera, z FaVUretrospektivu video tvorby Woodyho Vašulky a RadkaPilaře a vedle mého díla průřez pracemi všech studentůateliéru VMP. Sympozia se účastnili za ZKM v KarlsruheGideon May, za INM ve Frankfurtu nad Mohanem MarcusFix, dále Stelarc z Austrálie a Woody Vašulka. SGI výstavu

dotovali značnou finanční částkou a zapůjčili několiktehdy nejvýkonnějších stanic typu ONYX.

V roce l995 v Moravském muzeu a Centruexperimentálního divadla živě performovala Steinaa Homer Flynn za Residents prezentoval CD-ROM FreakShow , performance se softwarovou chybou představilistudenti Petr Bradáček a Zdeněk Mezihorák. Vedle robotaMartina Spanjaarda (NJ) a VR Maurice Clifforda (USA)vystavovali své instalace Lucie Svobodová a MichalGabriel, Stanislav Filip, Lubor Benda, já a také všichnistudenti VMP spolu s vybranými studenty ateliéruMichaela Bielického. Na sympoziu vystoupila dále ChrisHill (USA), Keiko Sei (JAP) a Michael Klein (D).

Na přelomu roku 1995/96 uspořádalo Sorosovocentrum současného umění v Praze ve Valdštejnskéjízdárně podobně zaměřenou jednorázovou výstavu podnázvem Orbis Fictus, opatřenou výpravným přehlednýmkatalogem českého umění nových médií, na jaký jsme proHi-tech/Umění nezískali bohužel nikdy dostatekprostředků.

Steina, pohled do instalace, Dům umění Brno, 1996

Na výstavě jsme spolupracovali v obdobném složeníširšího přípravného týmu s Ludvíkem Hlaváčkem, MilošemVojtěchovským, Woodym Vašulkou, Keiko Sei, MartouSmolíkovou, Michaelem Bielickým, Jennifer de Felicea dalšími. Od roku 1996 se třetím spolupořadatelemHi-tech/Umění stal brněnský Dům umění pod vedenímPavla Lišky. Hlavní část instalace v celém horním patřejsme věnovali retrospektivě Steiny, jejíž část byla o rokpozději, díky Miloši Vojtěchovskému, převezena doVeletržního paláce v Praze. V přízemí vystavovali mezijinými Stanislav Filip, Jennifer de Felice, Lucie Svobodová,Pavel Kopřiva, Martin Janíček interaktivní instalace, PeterRónai a Marian Palla prostorové objekty, Nadja Slovakdigitální tisky, Luděk Skočovský, Silver, Skynert a RadioPraha www projekty, Monika Karasová, Federico Diaz,Pavel Hart a Marek Mařan projekce. Sympozia se účastniliJosef Kelemen, Martin Šperka, Terminal Bar a Živel.

V roce 1997 jsme pozměnili koncepci na tematickouvýstavu, tentokrát pod kurátorským dohledem Jennifer deFelice. Pod názvem Symptomy s podtitulem „příznakynemoci a domácí léčebné prostředky“ zde vystavovaliOrlan (F), Vergessen (international), Markus Kaech (CH),Paul Johnson (USA), Harwood (GB), Ľubo Stacho (SK),Veronika Bromová (CZ) a další představitelé aktuálníchtrendů a nejmladší generace, včetně studentů.

DALŠÍ VÝVOJ (1996 – 1997)Na jaře 1996 došlo k rošádě asistentů, Marian Palla

odešel na koncept a na VMP nastoupil Richard Fajnor(kterého si předtím Peter Rónai přivedl jako svéhoabsolventa namísto Pavla Rudolfa). Fajnor zapojil studentydo různých dalších aktivit na moravsko-slovenskémpomezí, např. Barla v Nitre a Medzi ve Skalici, cestoval se

studenty do Osnabrücku a staral se o prezentace jejichprací např. v Müczarnoku v Budapešti. Po odchodu PetraVáši na krátkou dobu nastoupil jako asistent Lubor Benda,který propojil ateliér s aktivitami Asociace Virtuální Reality.

Po něm se v ateliéru vystřídali v různém zařazení DanaRecmanová, Jaroslav Vančát, Miloš Vojtěchovský a KeikoSei. V tomto období sem přijížděla Chris Hill, workshopyvedl Michael Delia, ateliér navštívili Nick Collins, PhillNiblock, Maria Thereza Alves a další. Na místo manažerkynastoupila Daniela Veškrnová, s perspektivou produkcepřipravované fakultní galerie. Nepřímo jsme se podílelinapř. na projektu SCSU Umění ve veřejném prostoru, proředitele Moderní sbírky NG Jaroslava Anděla jsme podvedením kurátora Miloše Vojtěchovského pomáhalipřipravit výstavu Jitro kouzelníků a s Luborem Bendou sepodíleli na koncipování Flusserova centra pro nová média.

Po dramatickém nezvolení Vladimíra Preclíka děkanema kandidatuře Petera Rónaie se zapojením Milana Knižákado hry o děkanskou funkci, což vedlo k návrhu rektora nazrušení fakulty, nastoupil pro uklidnění situace na dalšíděkanské období Igor Zhoř. Začal ihned připravovatnezbytné změny vnitřní struktury s cílem zajistit fakultěztracenou stabilitu. Přišel s úmyslem postavit ateliéry naúroveň oborových kateder a vnitřně je dělit na oddělenís přidruženými kabinety a laboratořemi. Ateliér VMPpřipravoval k rozdělení na sekci video a sekciperformance, oběma k dispozici měla být multimediálnílaboratoř.

DOPLŇKOVÉ KURZYV zájmu širokého kulturního rozhledu a všeobecné

vzdělanosti na principech universalismu jsme věnovalimaximální pozornost zajištění doplňkové výuky a vytváření

sítě vazeb s externími pedagogy. Charakter jednotlivýchosobností a spektrum jejich odborností spoluurčovalypovahu a kvalitu celého studijního programu.

Z celé řady často nesnadno získaných spolupracovníkůjmenuji dnešního rektora Masarykovy University JiříhoZlatušku, který pro nás přednášel kurz informatiky,počítačovou výuku zavedl matematik Ivo Serbaz elektrofakulty a speciální technologie proděkan fakultyarchitektury Jan Viktorin, dnešní děkan divadelní fakultyJAMU Václav Cejpek přednášel dramaturgii, režiséřiRudolf Chudoba, Jiří Vanýsek, Zdeněk Plachý, Jiří Šimáčekse vystřídali na filmovou a televizní režii, skladatelé MartinDohnal a Jaroslav Šťastný na hudební poetiku, na akustikua zvuk hudebníci Rudolf Růžička, Pavel Fajt a MartinBurlas z Bratislavy, básník Jiří Kuběna na Bítově vedlseminář literární poetiky a literárni teoretik ZdeněkKožmín z MU přednášel dějiny literatury, archeolog JanJelínek kulturní antropologii a antropolog VladimírNovotný morfologii a anatomii, sociologii a socioartBlahoslav Rozbořil a Josef Daňek, základy pro kaligrafiiVladimír Kokolia a taiji čínská mistryně Zhai Hua,psychofyzická cvičení Tereza Skoumalová z Prahy, koncepciživotního stylu Vlastimil Marek z Prahy, nakladatel MartinMrskoš hermetické nauky, mytologii překladatel PetrPatočka, teorii nových médií Bohuslav Blažek, ekologii JanKeller a Josef Šmajs z MU, filosofii a teorii umění PetrRezek a Antonín Kosík z Prahy, skladatel a malíř VladimírFranz z Prahy mezioborové interakce, malíř a performerVladimír Havlík z Olomouce práci s barvou, současnéumění přednášel ředitel Domu umění Pavel Liška,scénografii Ján Zavarský z divadelní fakulty JAMU,architekturu Jan Konečný, přírodní vědy astronom JanHolan, pro estetiku jsme získali Petra Osolsoběz filosofické fakulty MU, kterého nahradil RostislavNiederle. Bylo dohodnuté působení politologa Pavla Barši

ze Středoevropské university, jehož dočasně zastoupilfilosof Miloš Dokulil z MU, Františka Lesáka z Vídněv kurzu model a geometrie, Stanislava Zippeho, proděkanafakulty architektury v Liberci pro práci se světlem a RadkaHoráčka z pedagogické fakulty MU v kurzu výtvarnépedagogiky. Širokou aktivitu v tomto směru průběžněvyvíjel Miloš Vojtěchovský, jehož zásluhou se zde vevolných přednáškových cyklech střídaly různé dalšíosobnosti i ze zahraničí.

DĚLENÍ ATELIÉRU (1998 – 2000)Koncem roku 1997, po necelém půl roce ve stresující

funkci, prof. Igor Zhoř náhlé zemřel. Začátkem roku 1998jsem byl postaven do čela fakulty, abych pokračoval v jímnastoupené cestě. Situace ovšem vnitřně dozrálak variantnímu řešení. Byla dána přednost klasickéstruktuře se zachováním ateliérů jako základníchjednotek, sdružovaných v sedmi oborových katedrách dotří ústavů, s cílem postupně dosáhnout jejich rovnováhy.Podle původního plánu měly být oba obory Ústavu novýchdisciplin rozděleny po třech ateliérech. VMP na video,multimédia a performance, konceptuální tendence naintermédia, enviroment a foto. V evaluačním řízenídoporučené otevření ateliéru fotografie (předběžně byliosloveni Veronika Bromová a David Miler z Kanady)muselo však být z ekonomických důvodů odloženo.Fotografii orientovanou na digitální, manipulované, akčnía konceptuální formy jsem proto přechodně přijal pod svůjateliér s názvem „performance-foto“. Vzhledemk dobrému technickému vybavení, personálnímu zajištěníi širšímu zázemí ve sbírce Moravské galerie s historiía teorií reprezentovanou Antonínem Dufkem jsmepředpokládali, že brzy dojde k jejímu osamostatnění.

Mezi novými ateliéry VMP vedenými Keiko Sei a LuciíSvobodovou fungovalo přirozené propojení, v kolegiálníatmosféře integrovaně probíhaly přijímací zkouškyi klauzury, otevřeně a bez problémů jsme spolupracovalii na veřejných prezentacích mimo FaVU, např. na sériivečerů VMP Zlatá loď při výstavě Crossings v pražskémRudolfinu, na festivalu Nových médií v Chebu nebo nasympoziu Absence a translokace / umění-společnost-novámédia na AVU a v NG v Praze. Práce studentů Nadji Slovaka Davida Burka byly tehdy zahrnuty do výstavy Tělo vefotografii pořádané Pražským domem fotografie. FilipCenek se dostal do filmotéky Centre Pompidou v Pařížia spolu s Nadjou Slovak, Zdeňkem Mezihorákem, MarkemMařanem a Zdeňkem Závodným byli zahrnuti doAntologie videa a experimentálního filmu vydanév koprodukci CSU, NG a Divusu v Praze. Sdíleli jsmeveškerá technická zařízení a mezi ateliéry fungovala volnáprostupnost studentů, kteří podle potřeby konzultovali sevšemi pedagogy katedry VMP. Proto byli k výstavě přizvánii někteří studenti, kteří formálně mým ateliérem neprošli,jejichž práce jsem však konzultoval a nepřímo ovlivnil.

Michal Mariánek, Embryo, video-akce 1998, remake 2001

Ještě do ateliéru VMP jsem např. přijal Petra Herzánaa Tomáše Hrůzu, kteří se však při nástupu zapsali do nověotevřeného ateliéru Keiko Sei. Podobně performer ProkopHoloubek svými širokými aktivitami procházel napříčvšemi kategoriemi, Michal Mariánek tehdy v ateliéru KeikoSei práci konzultoval se mnou a digitální zpracovánídokončil v ateliéru Václava Stratila. Charakteristické protuto dobu byly četné společné práce, např. JosefínySlezákové s Vladimírem Vacou, Zuzany Řezníkovés Jakubem Demlem, Zuzany Růžičkové s LadislavemŽelezným. Na zarostlém tenisovém kurtu vypěstovala svéekologické dílo hostující Ema Dosoudilová.

Ema Dosoudilová, Prostor pro…, environment Květná 1998

Z workshopu Techne & Eros na Art Institutu v Santa Fejsem přivezl díky Steině software Big Eye a Imagine promultimediální interakce v reálnem čase vyvinutý TomemDemeyerem ve STEIM v Amsterdamu a přivedl specialistkuBlithe Riley, která zaškolila studenty i pedagogy celékatedry do jejich užívaní. Pro jejich provozování jsmepořídili novou stanici Mac G4, což vedlo k další týmovéspolupráci multimediálně orientovaných studentů,

v jejichž středu stáli Václav Ondroušek z ateliéru LucieSvobodové a Dušan Urbanec od Keiko Sei.

Nezapomenutelnou svobodnou tvůrčí atmosféru ve vile,která se stala otevřeným alternativním kulturním centrem,dokreslovaly studentské akce s živým internetovýmvysíláním, koncerty, diskotéky a zahradní večírky.Zkušebnu, kterou jsme spolu se zainteresovanýmipedagogy a studenty vybudovali podobně jakofotokomoru svépomocí, dovybavil Pavel Fajt profesionálnízvukovou aparaturou. Zkoušely zde nejen studentskékapely, ale vznikla tu např. skupina Sledě živé sledě a prvníalba Pluta.

Tato éra skončila restitucí objektu Květná a stěhovanímdo nové budovy, kterou se nám ve spolupráci s rektorátema magistrátem podařilo získat náhradou pro celý Ústavnových disciplín FaVU v centru města na Údolní ulici. Vefunkci děkana jsem zprovoznil ještě bývalou menzu, jakocelofakultní multifunkční ateliér a galerii, pro katedru VMPzajistil rekonstrukci akčního prostoru a televizního studia,režie, fotokomory, počítačové učebny, přednáškovémístnosti, media-archivu, našly se zde i prostory protechnická zařízení kabinetů video, multimédia i fotografie,které zajišťovaly chod celé katedry, včetně kabinetů propedagogy a dalších samostatných prostor pro studenty.Workshopy zde v improvizovaných podmínkáchuskutečnili performer Skip Arnold z USA a fotograf DavidMiler z Kanady, tou dobou jsme také vyjeli do MAK veVídni na antologickou výstavu Out of Actions.

Oboustranně jsme prohloubili spolupráci s ředitelemDomu umění Pavlem Liškou. Ateliér se podílel např. naprojekcích při výstavě FLUXUS, nebo při křtu knihypočítačového specialisty Luďka Skočovského s ilustracemiVladimíra Kokolii Unix-Posix-Plan9. Mezi nejdůležitějšíakce patřila výstava nové generace pedagogů tří

středoevropských výtvarných vysokých škol Brno – Vídeň –Praha, kde ateliér zajišťoval projekci prací René Greenz Vídně a mých. Nejvýznamnější byla ovšem první veřejnáprezentace celé Fakulty výtvarných umění od jejíhozaložení, výstava FaVU - Současná tvorba všech pedagogůškoly společně s recipročním výběrem studentů v Doměumění, v září 1999. (Ze studentů ateliéru se zúčastniliMilan Kincl, Zdeněk Závodný, Petr Šesták, LadislavŽelezný, Vladimír Vaca, Jana Macenauerová, MarekMařan, Jiří Havlíček, Vít Kraus a projekt FILUM/IVL).

FILUM / INTERVISIONLAB Od roku 1997 probíhala z ateliéru VMP na Květné první

experimentální internetová vysílání. Původní záměr podnázvem „Filum Terminal“ vypracovali studenti Filip Ceneka Zdeněk Mezihorák. Pod mým vedením byl zpracovángrantový projekt s názvem „Multimediání internetovévysílání“, který byl průběžně obnovován a v letošním roceúspěšně přijat. Od roku 1999 na Filum Terminal volněnavázal projekt „InterVisionLab“. Zakládající studenti

Marek Szabó, Ladislav Železný, Zuzana Růžičková, RobertMořkovský začali provozovat fyzický experimentálně-multimediální prostor, s živými studiovými a exteriérovýmipřenosy a zpřístupňovat postupně on-line videoarchivstudentů VMP. V letech 2000-2001 byl projektprezentován v brněnském Domě umění, v Rudolfinu a naAVU v Praze.

záběr z živého vysílání v zimní zahradě na Květné 1999

hudební studio ve sklepě na Květné 1998 (zpracoval Ladislav Železný)

Proběhla celá série živých vysílání z FaVU i z akcív terénu, např. na podporu francouzských free-soundsystémů ze Zlína ve spolupráci s volným uměleckýmzdružením Moiré, nebo experimentální vysílání„Landscapes“ ze střechy nových ateliérů na Údolní.

Projekt se vyvíjel ve spolupráci všech ateliérů oboru,k přímým aktivistům přibyli Dušan Urbanec z videaa Václav Ondroušek z multimédií. Jako koordinátor projektnyní reprezentuje Robert Mořkovský.

SOUČASNOST (2001 – 2002)

Pedagogická koncepce, anotace, studijní osnova a dalšíinformace na:http://vmp.ffa.vutbr.cz, http://performance.ffa.vutbr.czhttp://vmp.ffa.vutbr.cz/ivl

S mým odvoláním z funkce děkana tato struktura vzalaza své. Z ústavu následně reprezentovaného ve fakultníchorgánech Peterem Rónaiem, Petrem Kvíčalou a RichardemFajnorem odešly v roce 2001 Keiko Sei i Lucie Svobodová.Jejich místo zaujal v kumulovaném ateliéruvideo/multimédia (s 24 studenty) se dvěma asistentyRichardem Fajnorem a Stanislavem Filipem Peter Rónai,který tím uvolnil vedoucí pozici v intermediálním ateliéruPetru Kvíčalovi. Ateliér performance (s 20 studenty) nynífunguje bez asistenta. Inspirováni těmito změnami,iniciovali studenti vedení Pavlem Pražákem založeníilegálního ateliéru hudby a požadovali zakoupeníkoncertního křídla.

Při tomto prvním pokusu o rekapitulaci desetiletéhistorie ateliéru složeném z jednotlivých fragmentůa vzpomínek nelze vyloučit různá opomenutí či přehmaty.Těm, kterých se mohou dotknout, se upřímně omlouvám.Věřím, že je to přesto dobrý základ pro lepší budoucía děkuji všem, kteří k tomuto výsledku přispěli pozitivnímvkladem.

Tomáš Ruller

Výstavní odpoledne, společná performance ve stánku KOVO,Nová Média Cheb 2001 (Kraus, Pražák, Růžičková, Ruller, Kolář, + host František Kříž)

absolventi a bývalístudenti ateliéru VMP

Mgr. Světlana Kulíšková-Ruggiero(1992 video/multimédia/animace: Radek Pilař,1993-1997 VMP: Tomáš Ruller, )

Mgr. Marek Mařan(1992 video/multimédia/animace: Radek Pilař,1993-1997 VMP: Tomáš Ruller, )

Bc. Pavel Hart(1992 video/multimédia/animace: Radek Pilař,1993-1998 VMP: Tomáš Ruller, )

Petra Puldová(1993-1997 VMP: Tomáš Ruller)

MgA. Petr Bradáček(1993-1998 VMP: Tomáš Ruller,1998-1999 video: Keiko Sei)

MgA. Josefína Slezáková(1993-1998 VMP: Tomáš Ruller)

MgA. Vladimír Vaca(1993-1998 VMP: Tomáš Ruller)

BcA. Paul Lerch(1993-1995 hostování VMP: Tomáš Ruller)

BcA. Soňa Šebestová-Komárková(1994-1998 VMP: Tomáš Ruller)

MgA. Zdeněk Mezihorák(1994-1998 VMP: Tomáš Ruller,1998-2000 performance: Tomáš Ruller)

David Burk (1994-1995 VMP: Tomáš Ruller)

Bc. Filip Cenek(1994-1998 VMP, Tomáš Ruller,1998-2001 video, Keiko Sei)

Nadja Slovak(1994-1996 VMP: Tomáš Ruller)

Bc. Milan Kinclmagisterské studium (1994-1998 VMP: Tomáš Ruller,od 1999 foto/performance: Tomáš Ruller)

MgA. Petr Šesták(1994-1998 VMP: Tomáš Ruller, 1998-1999 video:Keiko Sei, 1999-2001 environment: Vladimír Merta)

BcA. Šárka Hájková(1994-1998 VMP: Tomáš Ruller)

MgA. Vít Kraus(1995-1998 VMP: Tomáš Ruller,1998-2001 performance: Tomáš Ruller,2000 hostování environment: Vladimír Merta)

BcA. Jana Macenauerová(1995-1998 VMP: Tomáš Ruller, 1998-1999multimédia: Lucie Svobodová)od 2000 magisterské studium FAMU Praha

BcA. Jaroslav Žák(1995-1998 VMP: Tomáš Ruller,1998-2000 performance: Tomáš Ruller)

Jitka Otevřelová(1995-1996 VMP: Tomáš Ruller)

BcA. Jan Mikota(1996-1998 VMP: Tomáš Ruller, 1998-2000multimédia: Lucie Svobodová) od 2001 magisterské studium FAMU Praha

BcA. Jakub Demlmagisterské studium (1996-1998 VMP: Tomáš Ruller,1998-2001 video: Keiko Sei) od 2001 stáž AVU, konceptuální tendence: Miloš Šejn

Petronela Tančeková4. ročník (1996-1998 VMP: Tomáš Ruller,1999-2000 video: Keiko Sei,od 2001 video/multimédia: Peter Rónai)

BcA. Radka Cimrová(1996-1998 VMP: Tomáš Ruller,1998-2001 video: Keiko Sei)

Jindřich Sládek(1996-1997 VMP: Tomáš Ruller)

BcA. Robert Chudýmagisterské studium (1997-1998 VMP: Tomáš Ruller,1998-2001 video: Keiko Sei,od 2001 video/multimédia: Peter Rónai)

BcA. Michal Kulheimmagisterské studium (1997-1998 VMP: Tomáš Ruller,1998-2001 multimédia: Lucie Svobodová,od 2001 video/multimédia: Peter Rónai)

BcA. Ladislav Železnýmagisterské studium (1997-1998 VMP: Tomáš Ruller,1998-2001 video: Keiko Sei,od 2001 video/multimédia: Peter Rónai)

Jakub Hála(1997-1998 VMP: Tomáš Ruller)

MgA. Zdeněk Závodný(1993-1997 konceptuální tendence: Peter Rónai,1997-1998 VMP: Tomáš Ruller,1998-1999 video: Keiko Sei)

BcA. Zuzana Řezníkovámagisterské studium (1996-1998 konceptuálnítendence: Peter Rónai, 1997-1998 hostování VMP: Tomáš Ruller, 1999-2001 video: Keiko Sei)

BcA. Ema Dosoudilová(1995-1999 konceptuální tendence: Peter Rónai,1998 hostování VMP: Tomáš Ruller)

Petr Herzán4. ročník (přijat do VMP, 1998-2001 video, Keiko Sei,od 2001 video/multimédia, Peter Rónai)

Tomáš Hrůza4. ročník (přijat do VMP, 1998-2001 video, Keiko Sei,od 2001 video/multimédia, Peter Rónai)

současní studentiateliéru performance

Jennifer de Felicemagisterské studium/individuální studijní plán (1993-1995 hostování z New York College ve VMP:Tomáš Ruller, od 1999 performance: Tomáš Ruller)

Fouzi Mohamed Salem magisterské studium/individuální studijní plán (od 2000 performance: Tomáš Ruller)

BcA. Matěj Kolářmagisterské studium (1997-1998 VMP: Tomáš Ruller,od 1998 performance: Tomáš Ruller)

Jiří Havlíček4. ročník (1998-2001 performance: Tomáš Ruller,od 2001 performance: Tomáš Ruller)

Petr Dvořák4. ročník (1998-2001 intermédia: Peter Rónai,od 2001 performance: Tomáš Ruller)

Pavel Pražák3. ročník (od 1999-2000 performance: Tomáš Ruller,hostování: 2001 intermédia: Lucie Svobodová,2001-2002 environment: Vladimír Merta, od 2002AVU Praha, intermediální tvorba: Milan Knížák)

Jan Symon3. ročník (1999-2001 foto/performance: TomášRuller, od 2001 performance: Tomáš Ruller)

Petr Kopecký 3. ročník (1999-2001 foto/performance: TomášRuller, od 2001 hostování kresba: Václav Stratil)

Vít Baloun3. ročník (1999-2001 foto/performance: TomášRuller, od 2001 performance: Tomáš Ruller)

Filip Bílý3. ročník (1999-2001 foto/performance: TomášRuller, od 2001 hostování kresba: Václav Stratil)

Lubomír Holba(1999-2001 foto/performance: Tomáš Ruller)

David Tieku2.+3. ročník/individuální studijní plán (2001-2001 grafický design: Václav Houf,od 2001 performance: Tomáš Ruller)

Lenka Kočišová2. ročník (2000-2001 foto/performance: TomášRuller, od 2001 performance: Tomáš Ruller)

Tomáš Székely (Szeko)2. ročník (od 2000 performance: Tomáš Ruller)

Jan Prošek2. ročník (od 2000 performance: Tomáš Ruller)

Zdeněk Lukeš2. ročník (2000-2001 foto/performance: TomášRuller, od 2001 performance: Tomáš Ruller)

Eliška Bartoňová2. ročník (2000-2001 foto/performance: TomášRuller, od 2001 hostování grafický design:Václav Houf )Filip Nerad (Ladeboue)

1.+2. ročník/individuální studijní plán (od 2001 foto/performance: Tomáš Ruller)

Michal Krysl1. ročník (od 2001 performance: Tomáš Ruller)

Lucie Peterková1. ročník (od 2001 foto/performance: Tomáš Ruller)

Jan Karpíšek(1999-2002 nefigurativní malířství: Martin Mainer,od 2002 performance: Tomáš Ruller)

Autor projektu: Tomáš Ruller

Kurátor: Bohunka Koklesová

Koordinátori: Daniela Veškrnová FaVU VUT Brno

Erika Trnková VŠVU Bratislava

Grafická úprava: David K. Tieku

ISBN 80-88675-82-0

Na realizácii výstavy sa podielali:

Vysoká škola výtvarných umení, Bratislava

Fakulta výtvarných umění VUT, Brno

České kultúrne centrum, Bratislava

Moravská galerie, Brno

Galéria Medium, Bratislava

Komplot, Bratislava

Metropolis, Brno

texty

BOHUNKA KOKLESOVÁ &

TOMÁŠ RULLER