1

Struktura a textura hornin

Cvičení 1GEPE + 1GEO1

2

• Nejdůležitějším vizuálním znakem všech typů hornin je jejich stavba.

• Stavba představuje součet vzájemných vztahů všech stavebních prvků (agregátů krystalů, minerálů v těchto agregátech, skupin iontůi jednotlivých iontů, vytvářejících mřížky).

• V rámci stavby hornin lze rozlišovat dvojí nomenklaturu, která se odvíjí od vlastností základních horninotvorných minerálů.

• Jedná se o paralelní hodnocení, hovoříme o textuře (stavbě) a struktuře (slohu) hornin.

3

Textura (stavba) hornin

• Texturou rozumíme prostorové uspořádání minerálů v hornině.

4

Horniny vyv řelé výlevné

– textura proudovitá (fluidální) - minerály mikroskopických rozměrů (např. živce, amfiboly) jsou orientovány ve smyslu tečení lávy.

– textura pórovitá (vezikulární) - vzniká při uvolňování těkavých složek z lávy. Velikost pórů kolísá od zlomků do několika cm (textura dutinatá).

– textura melafyrová(mandlovcovitá) - starší výlevné vyvřeliny mívají dutinky vyplněny druhotnými minerály. Setkáváme se s ní u bazických výlevných vyvřelin (diabasový a melafyrový mandlovec).

5Obr. 2., 3., 4. Textura proudovitá, pórovitá a melafyrová

6

Horniny vyv řelé hlubinné

– Nejčastější je textura všesměrně nepravidelná- minerály jsou v hornině rozloženy zcela nepravidelně (př. granit, gabro).

7

Horniny sedimentární

– pro sedimenty je charakteristická textura vrstevnatá- vznikáukládáním různého úlomkovitého materiálu, popřípaděusazováním schránek organizmů nebo minerálů chemicky

vysrážených do tenkých vrstviček nad sebou.

8

Horniny metamorfované

– textura plošně paralelní(usměrněná) – je podmíněna přítomnostídestičkovitých, šupinkatých a sloupkovitých minerálů

uspořádaných do rovin, které jsou mezi sebou přibližněrovnoběžné.

– Tato textura se běžně označuje jako břidličnatost(popisně) nebo foliace(geneticky).

– Břidličnatost (foliace) metamorfovaných hornin je různěvýrazná. Velice výraznou foliaci mají např. fylity, výraznou svory, málo výraznou amfibolity a nevýraznou některé mramory a kvarcity. Kontaktní rohovce však velice často nemajíbřidličnatost vůbec patrnou.

9

Obr. 7. Textura usměrněnána příkladě pararuly.

Obr. 8. Textura usměrněná na příkladě svoru.

10

– Termín lineacepoužíváme u těch hornin, které mají ve smyslu proudění magmatu uspořádány např. živce (některé žuly), nebo mají (např. některé metamorfity) přednostně uspořádány jehlicovité krystaly (amfiboly v mnohých amfibolitech).

– Velmi dobrým příkladem lineace jsou stébelnaté ruly od Doubravčan.

11

Struktura (sloh) hornin

• Strukturou vyjadřujeme tvar, velikost a vývoj minerálů v hornině.

12

Horniny vyv řelé

Podle vývoje součástí ve vyvřelině můžeme rozeznávat:

– strukturu celokrystalickou (holokrystalickou) - v horniněpozorujeme větší i menší krystaly, které jsou makroskopicky dobře pozorovatelné. Tuto strukturu mají hlubinné a některéžilné vyvřeliny

– strukturu polokrystalickou(hypokrystalickou) - vedle drobných malých minerálů (vyrostlic) je hornina tvořena jemnou ažsklovitou základní hmotou. Touto strukturou se vyznačují hlavněvýlevné vyvřeliny

– strukturu sklovitou(hyalinní) - láva utuhla tak rychle (sklovitě), že makroskopicky nevidíme žádné minerály. Je typickápro vulkanická skla. Sklovité horniny jsou křehké, nesnadno opracovatelné a odolné na zvětrávání.

13Obr. 11., 12., 13. Struktura celokrystalická, polokrystalická a hyalinní na příkladěgranitu, bazaltu a lávy

14

Minerály se ve vyvřelých horninách vyznačují různými tvary. Rozlišujeme tři základní typy:

– idiomorfní (pravidelné) - krystaly dokonale vyvinuty (hrany, rohy, krystalové plochy)

– hypidomorfní– krystaly jsou vyvinuty jen částečně

– alotriomorfní– zrna minerálů jsou zcela nepravidelná

15

• Podle tvaru minerálů rozlišujeme:

• Strukturu granitickou - krystalovaly nejprve tmavé součásti, kteréjsou omezeny idiomorfně, po nich živce (hypidiomorfní) a nakonec křemen (alotriomorfní omezení)

• Strukturu gabrovou - živce jsou omezeny idiomorfně nebo hypidiomorfně a tmavé součásti jsou alotriomorfní

• Strukturu aplitickou - všechny součásti jsou v hornině omezeny zcela nepravidelně (alotriomorfně)

• Strukturu písmenkovou- u některých pegmatitů a písmenkových žul (runitů) prorůstají křemeny ve tvaru klínového písma s mikroklinem (draselným živcem) za vzniku „hieroglyfů“

16

Obr. 15. Struktura granitická (granit)

Obr. 16. Struktura aplitická (aplit)

17Obr. 17. Struktura písmenková (runit)

18

• Strukturu ofitickou - velmi jemná struktura, pozorovatelná pouze pod mikroskopem. Plagioklasy tvoří bělavé, pravidelně omezenélišty, zbylé prostory mezi nimi vyplňuje pak augit. Typické pro bazalty.

• Strukturu intersertální - mezi lištami plagioklasů kromě augitu přítomno také sopečné sklo (typické pro melafyry).

• Strukturu trachytickou – velmi jemná základní hmota skládá z drobných lišten a jehlic živců, které jsou uspořádány kolem větších (opět mikroskopických) živcových jedinců.

19Obr. 18., 19. Bazalt a jeho ofitická struktura

20

Horniny sedimentární

U klastických hornin je struktura horniny dána hlavně velikostí zrn a jejich tvarem:

– struktura psefitická, kam řadíme i strukturu brekciovitou, – struktura psamitická, – struktura pelitická.

U hornin biochemických/chemogennních rozlišujeme: – Strukturu oolitickou (seménkovou, jikrovou) – př. u ferolitů,

sedimentárních železných rud– Strukturu organickou - podmínkou jsou dobře zachovalé fosilie,

tvořící převažující podíl v hornině– Strukturu organodetritickou– jsou-li v hornině patrné především

úlomky fosilií– Strukturu detritickou- nedá-li se určit původ úlomků zkamenělin

21Obr. 20., 21., 22. Struktura psefitická, psamitickáa pelitická na příkladěkonglomerátu, pískovce a slínovce.

22Obr. 23. Oolitická struktura ferolitu.

23

Horniny metamorfované

Podle intenzity metamorfní krystalizace rozeznáváme: – strukturu granoblastickou(zrnitou) - minerální součásti tvoří

přibližně stejnoměrná zrna (ruly, granulity, mramory, kvarcity). – strukturu lepidoblastickou(lupenitou) - ve smyslu usměrnění

kryjí plochy břidličnatosti hlavně šupinkaté minerály (fylit, svor, pararula, chloritická a mastková břidlice).

– strukturu nematoblastickou (vláknitou) - je podmíněna přítomností jehlicovitých minerálů, např. amfibolů. Vyznačují se jí třeba amfibolity

– strukturu porfyroblastickou(okatou) - některé minerály vynikajísvou velikostí nad ostatními a připomínají vyrostlice vyvřelin. Označují se jako porfyroblasty. Tuto strukturu mají např. okatéruly.strukturu rohovcovou(dlažební) - mikroskopicky viditelná většízrna např. křemene, živce, cordieritu apod., vznikají z původnípelitomorfní hmoty a jsou uspořádána na způsob dlažby. Tato struktura bývá vyvinuta u kontaktních rohovců a erlánů.

24

Obr. 24. Struktura granoblastická(kontaktně metamorfovaná droba)

Obr 25. Struktura lepidoblastická(svor)

25

Obr. 26. Struktura nematoblastická(amfibolit)

Obr. 27. Porfyroblastická struktura (ortorula)