Ústavní právo · Ústavní právo, a.1 předmět a prameny ústavního práva otázka a 1....

Ústavní právo

Generováno 16. 4. 2018

A Okruh A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3A.1 Předmět a prameny ústavního práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3A.2 Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce

1918, 1948 a 1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6A.3 Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9A.4 Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13A.5 Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19A.6 Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR . . . . . . . . . . . . . . 23A.7 Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic;

státní symboly a jiná symbolika ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30A.8 Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát . . . . 34A.9 Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR . . . . . . 38

A.10 Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42A.11 Volební právo a volební systémy v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50A.12 Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79A.13 Zákonodárná moc v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81A.14 Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93A.15 Legislativní proces v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98A.16 Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113A.17 Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů . . . . . . . . . . 117A.18 Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122A.19 Výkonná moc v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129A.20 Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135A.21 Pravomoci prezidenta republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140A.22 Vláda ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145A.23 Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky . . . . . . . . 153A.24 Ústavní soud v ústavním systému ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161A.25 Působnost Ústavního soudu a řízení před ním . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167A.26 Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177A.27 Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178A.28 Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182A.29 Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186A.30 Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194A.31 Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201

B Okruh B . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207B.32 Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207B.33 Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah

k mezinárodním smlouvám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212B.34 Subjekty práv a svobod v Listině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216B.35 Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221B.36 Obecná ustanovení Listiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225B.37 Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině . . . . . . . . . . 230B.38 Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu . . . . . . . . . . . . . 232B.39 Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235B.40 Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237B.41 Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky . . . . . . . . . . . . . 240B.42 Svoboda projevu a právo na informace v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243B.43 Petiční právo v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246B.44 Shromažďovací právo v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251B.45 Sdružovací právo v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255B.46 Politické strany v právním řádu ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258B.47 Ústavní ochrana menšin v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262B.48 Principy sociálního státu v Listině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264B.49 Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 268B.50 Právo na spravedlivý proces v Listině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 270B.51 Prostředky ochrany základních práv a svobod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273

Generováno 16. 4. 2018

Ústavní právo, A.1 Předmět a prameny ústavního práva

Otázka A 1. Předmět a prameny ústavního práva

Předmět ústavního práva

• Ústavní právo se od roku 1990 (a zejména pak v souvislosti s přijetím Listiny a s jejím místem v ústavním pořádku)obsahově změnilo. Přestalo být disciplínou převážně ideologickou a politickou, ale stalo se aplikovatelným oboremplatného práva.

• Ústavní právo je právním odvětvím veřejného práva, které se zabývá ústavou a vykládá ji (ústavní právo ČR aleobsahuje i normy práva soukromého, zejména Listina je i základem vztahů soukromoprávních). Předmětem ústavníhopráva je to, co ÚP zkoumá - tedy ústava, ale záleží na vymezení tohoto pojmu, protože pojem ústava není jednoznačný.Tento pojem můžeme chápat ve dvou rovinách:

• A) FORMÁLNĚ POJATÁ ÚSTAVA (důraz kladen na formální stránku - tzn. na označení předpisu, případně na zvláštnízpůsob přijímání těchto předpisů)

• pojmem ústava se rozumí především zákon, který je takto označený a obsahuje soubor norem nejvyšší právní síly(např. Ústava ČR); může být však označen i jako ústavní zákon, ústavní listina, konstituce atd.

• v širším smyslu se jedná o ústavní pořádek dle čl. 112 Ústavy• tedy předmětem ÚP z formálního hlediska jsou právní normy nejvyšší právní síly

• Soubor těchto právních norem nejvyšší právní síly může být obsažen:• v jednom právním předpise - ústava monolegální (Slovensko)• ve více právních předpisech - ústava polylegální (ČR, Jugoslávie, Rakousko)

• B) MATERIÁLNĚ POJATÁ ÚSTAVA (kritériem je, jakou matérii předpisy upravují)• z hlediska obsahu právních norem se ústavou rozumí úprava základních vztahů ve státě• ústavou se tyto základní vztahy konstituují (konstituce)• k těmto základním vztahům patří: forma státu a vlády, název, postavení, kompetence a vzájemné vztahy nejvyšších

orgánů státu, vnitřní uspořádání, politický režim či práva a povinnosti občanů; zpravidla obsahuje i název státu

• Ústava je také základním řádem, podle něhož se tvoří státní vůle a uplatňuje se státní moc, stanovuje pravidla protvorbu a vydávání zákonů a jiných právních předpisů a pro jejich vynucování státní mocí.

• Vedle základních vztahů obsahují ústavy i další ustanovení, která ústavodárce považuje za tak významná, aby se stalasoučástí této úpravy. K takovýmto ustanovením patří např. státní monopol a státní ochrana přírodního bohatsví státu,privilegovaný vztah státu k některé církvi nebo náboženství.

• Jiným případem jsou nenaplněná ustanovení ústavy a mezery v ústavě. Ústava by měla založit způsob řešení všechpředvídatelných vztahů mezi ústavními orgány. Mezery mohou vznikat legislativním opomenutím nebo tím, že před-pokládané přijetí dalších ústavních předpisů se neuskuteční, nebo se nenaplní schválený ústavní text, nebo se neustavíústavní orgány v ústavě předvídané (např. v ústavní listině 1920 se předpokládalo vytvoření autonomie PodkarpatskéRusi, ÚS předpokládaný ústavním zákonem o československé federaci se do r.1991 neustavil, Prozatimní Senát předpo-kládaný v Ústavě ČR nebyl nikdy vytvořen)

• V případě, že parlament nebo jiný ústavou výlučně zmocněný orgán nemůže v ústavou nepředvídané situaci ústavnímezeru zaplnit, může vzniknout stav ústavní nouze - v tomto stavu chybí kompetence k řešení ústavní situace proústavní orgány

• př. stav ústavní nouze vznikl pro Československo v době 2. světové války, kdy nemohlo být svoláno NS, aby přijalozákony k řízení odporu proti Německu a zvolilo ústavně předepsaným způsobem prezidenta republiky

Státní právo

• někdy se vykládají základní právní vztahy ve státě v právním oboru nazvaném státní právo• ⇒ klade důraz nikoli na právní předpisy, ale na samotnou organizaci, postavení a fungování státu• státní právo se zpravidla vymezuje jako soustava právních pravidel vztahujících se k orgánům státní moci, k příslušnosti

a funkcím orgánů státní moci a povinnostem občanů vůči státní moci• na území ČR se do r. 1948 užívalo označení obojí - ústavní i státní právo• po r. 1948 spíše pojem státní právo - nastolení komunistické moci s sebou přineslo zdůraznění role státu a potlačení

osobních a politických práv občanů

3 Generováno 16. 4. 2018


• po pádu komunismu bylo pojetí i výklad státního práva nahrazeny právem ústavním - zdůrazňoval se tím obnovenývýznam ústavnosti a význam práv a svobod občanů

Druhy ústav

• Podle formy• psaná - kontinentální Evropa a USA• nepsaná - vytvořena jinými normami práva, jako jsou zvyklosti, soudní precedenty apod.; např. Velká Británie

• Podle způsobu přijetí• oktrojovaná - vydaná pouze z rozhodnutí panovníka (Pillersdorfova, Stadionova)• revoluční - např. Prozatimní ústava 1918• dohodnutá - je výsledkem dohody převážné části společnosti, je stabilní

• Podle jejího dodržování• reálná - je skutečně dodržována, jde o základní znak právního státu• fiktivní - je pouze formální, nedodržována, např. Ústava 9. května

• Podle způsobu změny• flexibilní - ústavu lze změnit běžným zákonem• rigidní - změna ústavy je obtížnější než u ostatních právních norem, např. je možno ji vázat na referendum, na vyšší

počet potřebných hlasů ke schválení nebo na pravidlo, že ústava smí být změněna jen jednou za pevně daný početlet apod.

• Podle charakteru státu• demokratické - založené na pluralitě politických stran, které se mohou střídat u moci• autokratické - př. ústavy fašistické, vyskytující se mezi světovými válkami, vyznačovaly se stručností svých usta-

novení, jejich jádrem byly zmocňovací zákony, přenášející zákonodárnou moc na exekutivu

Místo ústavního práva ČR v systému právních odvětví

• ústavní právo nelze zařadit jen jako součást práva veřejného, protože obsahuje i normy práva soukromého, zejménaListina je i základem vztahů soukromoprávních (př. čl. 11 - ochrana a limity práva vlastnického a záruky dědění)

• ústavní právo upravuje základní vztahy mezi občany, zakotvuje způsobilost k právům, právo vlastnické, ochranu lidskédůstojnosti atd., používá přitom i formulace charakteristické tradičně pro právo občanské (např. čl. 5 LZPS)

• zakotvuje též základní instituty trestního práva procesního i hmotného (př.čl. 39, čl. 40 odst. 6, čl. 6 odst. 3 LZPS)• čl. 7 Ú a čl.35 LZPS vyjadřují základ práva životního prostředí• v Listině též najdeme vztah k právu pracovnímu (př. čl.9, čl.28)• vztah k právu finančnímu lze najít např. v čl. 11 odst. 5 LZPS

Prameny ústavního právaJsou úzce spjaty se státním režimem - demokratický právní stát má uspořádaný systém pramenů práva, kdežto v nede-

mokratickém státě spadají mezi prameny i formy, které umožňují zneužití státní moci. Dále závisí na typu právní kultury(kontinentální, angloamerická, islámská).

Druhy pramenů ústavního práva

• obecné právní principy - jsou hlavním pramenem ÚP• hodnotová učení - myšlenkové koncepce, doktríny, politické ideje• monolegální (speciální označení Ústava, Základní zákon apod.) nebo polylegální právní akt (obsažený ve více právních

předpisech)• zákony, ústavní zákony, mimořádné zákony (jsou dočasné, řeší určitou krizi - v Itálii čl. 77 Ústavy: v mimořádné situaci

vláda vydá na svou zodpovědnost nařízení se silou zákona, ale musí ho téhož dne předložit sněmovnám ke schválení)• tzv.organické zákony – kodifikují nějakou základní otázku, třeba status nějakého orgánu, či zákony o referendu (např.

Španělsko, Francie)• soudcovské právo (precedenty) - obsahující autentické interpretace ústavy justičních autorit• prováděcí zákony ústavy - např. volební zákony• nálezy ÚS• jednací řády Parlamentu• normativní akty VM a hlavy státu - dekrety, zákonná opatření; jsou dočasné, musí být dodatečně schváleny Parlamentem



• mezinárodní a vnitrostátní smlouvy (uzavírají je např. autonomní oblasti Španělska)• multilaterální pakty o lidských právech (např. pakty OSN, Evropská úmluva o lidských právech)• ústavněprávní obyčeje - třeba ve Velké Británii; např. král musí souhlasit se zákonem, který schválily obě komory• sbírka náboženských pravidel - především v islámském právu: šaría• právo ES/EU - platí pro členské státy

Prameny ústavního práva České republiky

• Česká republika je demokratický právní stát a pouze právní předpisy (nikoli politická usnesení či politické směrnice)mohou být pramenem práva. Systém pramenů ústavního práva ČR v zásadě tvoří:

1. především ústavní zákony, které podle čl. 112. odst. 1 Ústavy ČR tvoří ústavní pořádek: Ústava ČR, Listina základníchpráv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československérepubliky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní hra-nice České republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu 1992. Podle nálezu ÚS č. 403/2002 Sb.,je třeba do rámce ústavního pořádku zahrnout i ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech azákladních svobodách.

2. mezinárodní smlouvy, které podle čl. 10 Ústavy jsou bezprostředně závazné a mají aplikační přednost před zákonem3. akty referenda - ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává svou moc přímo (doposud byl pouze jeden jednorázový

ústavní zákon o přistoupení ČR do EU: úz č. 515/2002 Sb.)4. rozhodnutí Ústavního soudu - vykonatelná rozhodnutí ÚS jsou závazná pro všechny orgány a osoby; pramenem práva

je ovšem pouze výroková část rozhodnutí, jelikož rozhoduje jako „negativní zákonodárce“ (ruší či mění zákon nebopodzákonný právní předpis); odůvodnění rozhodnutí není nikdy pramenem !

5. zákony, které se týkají úpravy činnosti ústavních orgánů, ústavních práv a svobod občanů, státního občanství, posta-vení cizinců apod.

6. zákony podle čl. 112. odst. 3, které byly přijaty jako ústavní zákony v době federace, ale pozbyly tímto právním usta-novením právní sílu ústavních zákonů a staly se běžnými zákony

7. zákony, jejichž vydání Ústava předpokládá (volební zákony, jednací řády atd.)8. za prameny lze v určitém smyslu považovat i zákonná opatření Senátu podle čl. 33 Ústavy - První zákonná opatření

přijal Senát v roce 2013, týkala se daní, veřejných zakázek a zdravotního pojištění.9. rozhodnutí prezidenta republiky - v minulosti k nim patřily dekrety prezidenta Beneše (nález ÚS č. 55/1995 Sb.- kauza

Dreithaler: podle článku 112 Ústavy ČR mají ke dni účinnosti této Ústavy jen sílu zákona), v současnosti jsou pramenempráva např. rozhodnutí o vyhlášení amnestie

• Ústava a Listina základních práv a svobod jsou jako součást ústavního pořádku ČR označeny výslovně (přímo).• Ústava ČR zavedla s účinností od 1.1.1993 termín „ústavní pořádek“, který používá v čl. 3 a v čl. 112 . Tím byl vyjádřen

fakt, že vedle vlastní Ústavy ČR (ústavní zákon ČNR 1/1993) existují v právním řádu ČR i další ústavní zákony, kteréstojí vedle Ústavy. Ústavní pořádek ČR je tak pojímán jako neuzavřený soubor všech platných ústavních zákonů, ježdohromady tvoří ústavu ČR v širším smyslu. V současné době máme 26 ústavních zákonů.

• Termín „ústavní pořádek“ je termínem pr. řádu ČR – jinde ve světě se zřejmě neobjevuje a ani by mu nerozuměli, ato ani ve státech s polylegální ústavou. Může to být i tím, že ani kategorie „ústavních zákonů“ není celospolečenskyrozšířena a vyskytuje se jen v některých státech.

• Zřejmě vhodnější by bylo, kdyby Ústava ČR použila místo termínu „ústavní pořádek“ termín „ústavní řád“, jež byl a jechápán právě jako soubor ústavních zákonů.

• V historii se už jednou objevil termín „pořádek“ v ústavním dekretu prezidenta republiky č. 11/1944 Úř. věst. čsl., o ob-novení právního pořádku; zde „právní pořádek“ znamenal obnovení systému práva, ve kterém panoval po přechoduod R-U chaos, jelikož zde fakticky současně platilo více rozdílných právních řádů tzn. „právní pořádek“ = náprava„právního nepořádku“ na území ČS tím, že bude zaveden úplně nový právní systém.

• Nyní by mohlo vyplývat, že „ústavní pořádek“ je také nápravou ústavního nepořádku a nutností vytvořit nový ústavnísystém, což ale není pravda ! Nová Ústava ČR totiž neobsahovala úplně nové normy, ale plno zákonů, které byly vytvo-řeny ještě před vytvořením Ústavy ČR.

Nálezy ÚSPl. ÚS 33/97 principy v ústavním právu

• Moderní demokratická psaná ústava je společenskou smlouvou, kterou se lid představující ústavodárnou moc ustavujev jedno politické (státní) těleso, zakotvuje vztah individua k celku a soustavu mocenských (státních) institucí. Doku-ment insitucionalizující soustavu základních obecně akceptovaných hodnot formující mechanizmus a proces utvářenílegitimních mocenských rozhodnutí nemůže existovat mimo veřejností akceptovaného kontextu hodnot, spravedlnost-ních představ, jakož i představ o smyslu, účelu a způsobu fungování demokratických institucí. Jinými slovy, nemůže


Ústavní právo, A.2 Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989

fungovat mimo minimálního hodnotového a institucionálního konsenzu. Pro oblast práva z toho plyne závěr, že pra-menem práva obecně, jakož i pramenem práva ústavního, a to i v systému psaného práva, jsou rovněž základníprávní principy a zvyklosti.

Prameny

• V. Pavlíček a kol., Ústavní právo a státověda, 1.díl, Obecná státověda, Linde Praha a.s 1998; str. 21-23, 42-44• → http://cs.wikipedia.org/wiki/Ústava• http://www.vakobobri.cz/download.php?view.1165 str. 2 - typové základní prameny a odstavec pod nimi• www.pravo.wz.cz/vyb/data/ustavnisystemy0.doc• ÚZ Ústava ČR, Listina základních práv a svobod• http://www.vakobobri.cz/download.php?view.1009 rezzzy, kapitola XI., str.1, odst. o ústavním pořádku

Otázka A 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita alegitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989

Státovědný základ

Legalita a legitimita

• státní moc - jeden ze základních znaků státu• moderní stát zakládá svou autoritu a moc na politické legitimitě a legalitě• legitimita moci = „ospravedlnění“ moci, uznání a respektování autority státní moci ze strany společnosti, důvěra spo-

lečnosti k této moci• 3 důvody legitimnosti panství podle Webera - autorita tradice (tradiční panství), charisma (charismatické panství), le-

gality (panství založené na víře v platnost legálního ustanovení; odůvodněné racionálně vytvořenými pravidly)• státní moc je legitimní tehdy, je-li jí podřízenými osobami považována za oprávněnou - legalita jako základ legitimity• legitimní moc - 2 stránky - procedurální - legitimní se moc stává tehdy, jestliže je výsledkem obecně akceptované pro-

cedury; a hodnotovou - obecně akceptovaný rámec hodnot, ve kterém se legitimní moc má a může pohybovat• svobodné volby - důležité pro politickou legitimitu, ztráta legitimity politické moci - vyslovení nedůvěry v následujících

volbách• uplatňování a působení státní moci ve společnosti - na základě a v rozsahu stanovené právem = na základě legality• legalita - vůle státu, která je závazná nejen pro ostatní, ale i pro stát samotný• základní principy a postupy legitimity a uplatňování státní moci jsou v právním státě upraveny v ústavách a dalších

zákonných předpisech - „legální legitimita“• legitimita státní moci je založena jak na politické legitimitě, tak na legalitě - politicko-státoprávní ospravedlnění státní

moci

Kontinuita a diskontinuita

• obsahové vymezení pojmů kontinuita a diskontinuita je značně rozdílné a vágní• kontinuita - nepřetržitý vývoj, charakterizovaný plynulým přechodem jednoho stavu či kvality systému v jiný stav nebo

kvalitu, nedochází zde k podstatnému napětí nebo konfliktu• diskontinuita - přerušený vývoj, napětí a prudká negace předcházejícího stavu či kvality a vystřídání starého systému

novým• kontinuitu a diskontinuitu dějinného vývoje nelze stavět do ostrého protikladu, mohou se prolínat a přecházet jedna

v druhou• kontinuita a diskontinuita jsou relativní, vždy je použijeme ve vztahu k něčemu (v rovině legislativy diskontinuita,

v rovině aplikační kontinuita)• materiální (obsahová) kontinuita - recepce materie předchozího právního řádu• formální kontinuita - návaznost na státní ideu, potažmo na státní formu• v našem ústavním vývoji je převažující kontinuita, najdeme tu ale i diskontinuitvní prvky

1918• československý stát vznikl revolucí proti Rakousku-Uhersku - v politickém i v právním smyslu• z hlediska zdroje moci byla státní forma a idea formálně diskontinuitní ve vztahu ke státní formě rakousko-uherské; do

té doby byl sytsém monarchie, nový systém založen revolucí proti této monarchii


http://cs.wikipedia.org/wiki/�stava


• ohniskem právního řádu československého státu se stává zákon č. 11/1918 Sb.z.a n. - recepční norma - zajišťuje materi-ální kontinuitu

• pro právní postavení Československa má velký význam i Saint-germainská smlouva (podepsaná 10.9.1919) - v pream-buli - historické země ve svých tradičních hranicích se staly základem nového státu československého a tedy skutečnýmnositelem státní kontinuity - mezinárodní uznání Československa

• Masaryk: velký podíl na tvorbě státní ideje, která byla základem pro legitimitu státní moci - více viz→ ot. 7 (na straně30)

• nové slovanské státy mají být ve spojení se západními demokraciemi hrází německé dobyvačnosti• Masaryk vychází z toho, že český stát právně nikdy nezanikl a že má historické právo na přičlenění Slovenska• podstatu nového státu spatřuje TGM v demokracii a humanismu• Masaryk zdůrazňoval důslednou ideovou diskontinuitu se státní idejí Rakouska

1938-1945• koncepce kontinuity podle Beneše - myšlenka nepřetržitého trvání Československé republiky v jejích předmnichov-

ských hranicích (změna hranic Mnichovskou dohodou byla protiústavní; hranice bylo možné měnit pouze ústavnímzákonem!)

• požadavek uznání neplatnosti Mnichovské dohody od samého počátku, protože od ní se pak odvíjely všechny dalšíneústavní kroky

• 30.9.1938 - 4.5.1945 - doba nesvobody - 2. republika, Protektorát - rozbití republiky, ale to se děje pod nátlakem - proti-ústavní akty

• v zahraničí se ale formuje prozatimní státní zřízení Československé republiky (prezident, vláda, státní rada) - navázánína státoprávní tradice první republiky - zachování mezinárodněprávní i vnitrostátní kontinuity

• ústavní dekret prezidenta republiky č. 11/1944 Úř.věst.čsl., o obnovení právního pořádku:1. předpisy vydané do 29.9.’38 - platný československý právní řád2. předpisy 30.9.1938-4.5.1945 - nejsou součást právního řádu, ty, které se nepříčí Ústavě je možné na přechodnou

dobu používat; zásadně vyloučeny předpisy v oblasti soudního práva trestního, soudního řízení trestního, právaosobního a práva rodinného

3. prezidentské dekrety vydané na základě ústavního dekretu č. 2/1940 Úř.věst.čsl. zůstaly v platnosti, podléhalyratihabici

1948• únor 1948 - úplné převzetí moci komunisty• po formální stránce zdůrazňovala Gottwaldova vláda ústavnost a kontinuitu• zásadní materiální diskontinuita mezi ústavním řádem dosavadním a nově nastoleným již od února 48 - změnil se obsah

právních předpisů a demokratický systém vlády• v době socialismu došlo k obsahové i formální diskoninuitě právního řádu, formální kontinuita státu trvá• podstatným rysem demokracie je zajištění práv menšiny, jež jí dává šanci stát se demokratickým způsobem většinou -

to bylo porušeno - vláda ztrácí legitimitu, když zničí demokratické instituce, jichž využila při získání k moci!!!• Ústava 9. května (č. 150/1948 Sb., účinná od 9.6.’48) obsahovala mnoho demokratických prvků (záruky občanských

práv a svobod), v řadě ustanovení navazovala na Ústavu 1920, ale nikdy se nestala novým ohniskem právního řádu,moc se na ní nedbalo při tvorbě nových právních předpisů

• přijata všemi přítomnými poslanci (246; celkem jich bylo tehdy 300)• nově upraveno postavení slovenských národních orgánů• §171 - výklad a používání ostatních předpisů musí být vždy v souladu s ústavou• §66 - výklad zákonů a rozhodování o jejich ústavnosti příslušejí předsednictvu Národního shromáždění (možnost libo-

vůle)• Ústava 1920 pozbývá platnosti, stejně tak ostatní ústavní i běžné zákony, které jsou v rozporu s Ústavou 9. května ne-

odporují zásadám lidově demokratického zřízení• právo se nadále netvoří na základě přijaté Ústavy, záruky zákonnosti byly zrušeny (např. správní soud měl být zaveden

podle Ústavy a nebyl)• teorie 2 ústav - psané a faktické (či také ústava de iure a de facto)• opuštěna tradiční východiska právní kultury kontinentálního typu• popírány mnohé zásady (presumpce neviny, individuální zjišťování odpovědnosti...)• prosazuje se třídní výklad právních předpisů• nahrazovány ideje, z nichž stát vznikl r. 1918• princip sociální spravedlnosti a vize budoucí absloutní rovnosti + zkušenosti z 2. světové války - akceptace těchto změn

velkou částí společnosti• Ústava 1960 (č. 100/1960 Sb.) - spíše ideová proklamace než právní norma• kontinuita s právem po roce 48, diskontinuita s právem první republiky• čl.4 - komunistická strana jako vedoucí síla ve společnosti a ve státě



• omezení postavení slovenských nároních orgánů - zachována jen Slovenská národní rada• ústavní zákon č. 143/1968 Sb. - vznik federace - formální změna v kontinuitě státu - ohnisko státní moci ale není v za-

stupitelských sborech, ale v centralisticky organizované komunistické straně• vznikají české národní orgány - ne volbou občanů - ČNR zvolena Národním shromážděním• tento ústavní zákon je zároveň ústavou České republiky a Slovenské republiky, dokud nepřijmou republiky své ústavy• podle ústavy - 3 normová ohniska - ve skutečnosti - veškerá moc v rukou vedoucích orgánů ÚV KSČ

1989• 17. listopad 1989 - zhroucení komunistického systému v Československu - počátek procesu změn (právní stát, pluraris-

mus, demokracie, tržní hospodářství...)• Sametová revoluce - legitimita státní moci je opět odvozena od vůle lidu jako suveréna• převaha diskontinuity ve všech oblastech státoprávního života• ústava z roku 1960 a ústavní zákon o československé federaci novelizovnány a měněny v rozsáhlé míře• ústavní zákon č. 135/1989 Sb. (29.11.1989)- vypuštěn článek 4. o vedoucí úloze KSČ z Ústavy - zákonný předpoklad pro

obnovení politické plurality• zákony obnovující politickou demokracii a občanské svobody (č.15/1990 Sb., o politických stranách, č. 47/1990 Sb.,

o volbách do Federálního shromáždění, č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů...)• zákonodárství spojené s nápravou křivd a nespravedlností v komunistickém režimu (č. 119/1990 Sb., o soudní rehabi-

litaci, č. 298/1990 Sb., o vydání majetku církvím, č. 403/1990 Sb., restituční zákon)• Listina základních práv a svobod se stává součástí ústavního pořádku• obnova tržní ekonomiky

Pl. ÚS 14/94 ”Dreithaler”• R. Dreithaler napadá zákonnost dekretu č. 108/1945, o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy• jeho argumenty:• moc zákonodárná příšluší podle Ústavy 1920 pouze Národnímu shromáždění (nebo 24 členný výkonný sbor - neod-

kladná opatření, když Národní shromáždění nezasedalo apod.), ne prezident• Beneš nebyl v době vydání dekretu prezidentem - abdikoval 5.10.1938• jeho akty mohly být nanejvýš správní akty moci výkonné a vládní - v rozporu s tehdejším ústavním právem - od začátku

neplatné• jedné osobě přiznáno být současně zákonodárcem a zároveň mocí vládní a výkonnou - v rozporu se zásadami právního

státu• dekret č. 108/1945 v rozporu i s čl. 2,3,4,11 a 24 Listiny základních práv a svobod• navrhuje prohlásit tento dekret za akt od samého počátku nulitní, případně tuto právní normu aspoň zrušit• Poslanecká sněmovna:• dekret č. 108/1945 byl vydán v mezích oprávnění hlavy státu v době, kdy nebylo ustaveno Národní shromáždění, a

tvoří platnou součást našeho právního řádu• oprávnění prezidenta dáno ústavním dekretem č.2/1940 Úř.věst.čsl., o prozatímním výkonu moci zákonodárné• všechny dekrety byly posléze schváleny Prozatímním Národním shromážděním (ústavní zákon č.57/1946 Sb.) - ratiha-

bice

Odůvodnění ÚS

• v Ústavě 1920 - princip demokratické legitimity - vazba na hodnotový řád, který je základem i mezinárodního právníhořádu - otevřenost k mezinárodnímu právu - dekret č. 108/1945 se opírá o mezinárodní konsens doby

• usnesení vlády ze dne 3. 12. 1942 O další platnosti prezidentského úřadu prezidenta republiky dr. Edvarda Beneše -Beneškova abdikace r. ’38 byla protiprávně vynucena, není považována za platnou; není možné svolat schůzi Národníhoshromáždění - Beneš zůstává prezidentem dokud nebude možno provést volbu nového prezidenta

• Beneše jako prezidenta (i prozatimní vládu) uznává 27 států• Beneš zdůrazňuje tendenci zachovat právní kontinuitu s československým právním řádem• technicky nemožné zachovávat normotvorné řízení podle hlavy II Ústavy 1920 - nezbytně nutné předpisy budou vydá-

vány ve formě dekretů prezidentem republiky k návrhu vlády a zpravidla projednány Státní radou, spolupodepíše jepředseda vlády (pověřený člen vlády)

• dekrety podléhají následné ratihabici - pozbývají platnosti 6 měsíců po dni, kdy se sejde Národní shromáždění,nebudou-li jako zákony znovu usneseny a vyhlášeny (2/1940)

• ústavní zákon č. 57/1946 Sb., kterým se schvalují a prohlašují za zákony dekrety prezidenta republiky - všechny dekretyje nadále nutno považovat za zákon, ústavní dekrety za ústavní zákon

• konsens českého národa s hodnotovou a právní návazností na 1. republiku - lid si přeje žít v demokratickém a právnímstátě

• na prozatímní státní zřízení ČSR je třeba nahlížet jako na mezinárodně uznávaný legitimní ústavní orgán česko-slovenského státu, na jehož území byl nepřítelem znemožněn výkon svrchované státní moci pramenící z Ústavní


Ústavní právo, A.3 Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku

listiny 1920 - všechny normativní akty prozatímního státního zřízení, tedy i dekretu č. 108/1945, jsou v důsledkuratihabice výrazem legální činnosti československé zákonodárné moci

• tento dekret není v rozporu s právními zásadami civilizovaných společností - je adekvátní reakcí (demokracie se můžea musí bránit totalitnímu režimu)

• konfiskace „nepřátelského majetku“ - nepřátelé Československé republiky jako demokratického státu, ne nepřátelé naprimárně národností bázi

• presumpce odpovědnosti osob německé národnosti (musí dokazovat, že zůstaly věrné ČSR, aktivně se podílely na od-boji...) - adekvátní - podstatná část německého národa vědomě participovala na nacistickém režimu, Němci v pohraničídali záminku k Mnichovské dohodě...

• dekret č. 108/1946 podložen i usneseními Postupimské konference• exilové a bezprostředně poválečné zákonodárství představuje dnes již uzavřený okruh problémů a otázek, souvisejících

s válečnými událostmi a hospodářskou obnovou země - z hlediska současnosti vesměs bez aktuálního významu• dekret č. 108/1945 byl v době svého vydání legálním i legitimním aktem• zkoumání toho, jestli je v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy postrádá ja-

koukoli právní funkci• ÚS návrh zamítá

Prameny

• PAVLÍČEK, Václav. O české státnosti : 1/ Český stát a Němci. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2002. O kontinuitě adiskontinuitě, s. 36-88.

• HOLLÄNDER, Pavel. Základy všeobecné státovědy. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009. 2.1.2 Moc a legitimita, s. 56-62.• FILIP, Jan; SVATOŇ, Jan; ZIMEK, Jan. Základy státovědy. 2. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1997. 1.3.2 Státní

moc; její legitimita a legalita, s. 18-20.• ADAMOVÁ, Karolina. K otázce kontinuity a diskontinuity práva v České republice. In Příspěvky k vývoji právního

řádu v Československu 1945-1990. Univerzita Karlova v Praze : Nakladatelství Karolinum, 2002. s. 73-78.• CÍSAŘ, Jaroslav; KINDL, Vladimír. Vývoj zákonodárství na území ČSR 1945-1990. In Příspěvky k vývoji právního řádu

v Československu 1945-1990. Univerzita Karlova v Praze : Nakladatelství Karolinum, 2002. s. 79-96.

Otázka A 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavníhopořádku

• pojem ústavní pořádek je českým unikátem - ani kategorie ústavních zákonů není běžná v Evropě• do roku 1992 se používal pro soubor právních předpisů ústavní síly ústavní řád

• teoreticky slovakismus - právny poriadok = právní řád, kdežto v češtině pořádek znamená dodržování určitýchpravidel (veřejný pořádek) nebo výsledek určitého uspořádání (kdežto ústavní pořádek je ve skutečnosti množi-nou)

• ústavním základem první republiky postupně: o zřízení samostatného státu (11/1918 Sb.z.a n.), o prozatimní ústavě(37/1918) a zákon uvozující Ústavu (121/1920)

• Ústava nebyla nikdy novelizována za 1. republiky, pouze doplněna několika ústavními zákony (např. o ochraněsvobody osobní, domovní a tajemství listovního) + o státních hranicích)

• během druhé republiky byly schváleny tři zásadní ústavní zákony: o autonomii Slovenské krajiny, Podkarpatskérusi (299 a 328/1938) a zmocňovací ústavní zákon (330/1938)• vláda v exilu vydávala i ústavní dekrety (10 z 44 londýnských) - např. o prozatímním výkonu moci záko-

nodárné, o obnovení právního pořádku (11/1944 - užit pojem obnovení právního pořádku, zde se jednaloo „úklid“ - výsledek uspořádání, nikoli množinu)

• po roce 1945 - ústavní dekret o Prozatímním národním shromáždění (47/1945) a ústavní zákon o Ústavodárnémnárodním shromáždění (65/1946 Sb.), následně se staly nejdůležitějšími Ústava schválená 9. května 1948 (150/1948Sb.) a socialistická ústava z roku 1960 (100/1960 Sb.)

• v letech 1968 - 1989 byly nejdůležitějšími ústavními zákony Ústava z roku 1960 (100/1960 Sb.), ú.z. o českoslo-venské federaci (143/1968 Sb.) a ú.z. o postavení národností v ČSSR (144/1968 Sb.) vedle mnoha dalších

• v letech 1989 - 1992 bylo přijato celkem 51 ústavních zákonů Federálním shromážděním, ČNR a SNR - např. vy-puštění článku o vedoucí úloze KSČ (29.11.1989), ú.z. umožňující odvolávat poslance a na jejich místo kooptovatnové (od 23.1. do 31.3.1990), volný mandát, změna názvu státu, zrušení Národní fronty, o navrácení majetku KSČ a



SSM lidu ČSFR, Listina, o ÚS, o referendu umožňující vystoupení, o dělení majetku České a Slovenské Federativnírepubliky (územní princip na nemovitost a příslušenství, podíl 2:1 - princip počtu obyvatel - v ostatních případech)či o zániku československé federace (25.11.1992)

• pojem ústavní pořádek původně zmíněn pouze dvakrát (čl. 3 a 112), po euronovela osmkrát - např. čl. 87 odst. 1 písm. a),podle něhož ÚS rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem(původně ústavní zákon a mez. smlouvy o lidských právech a základních svobodách)

• pozitivně vymezuje čl. 112 Ústavy:Článek 112

(1) Ústavní pořádek České republiky tvoří tato Ústava, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony přijatépodle této Ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Čes-koslovenské socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní zákonyČeské národní rady přijaté po 6. červnu 1992.

(2) Zrušují se dosavadní Ústava, ústavní zákon o československé federaci, ústavní zákony, které je měnily a dopl-ňovaly, a ústavní zákon České národní rady č. 67/1990 Sb., o státních symbolech České republiky.(3) Ostatní ústavní zákony platné na území České republiky ke dni účinnosti této Ústavy mají sílu zákona.

• neuzavřený soubor všech platných ústavních zákonů - ústavní pořádek se rozšiřuje - Ústava však může být doplňo-vána či měněna pouze ústavním zákonem (čl. 9 odst. 1)

• další zmínka v Ústavě v čl. 3 - součástí ústavního pořádku je i Listina• pět základních oblastí (v současné době 27 ústavních zákonů):

1. Ústava - 1/1993 Sb. - přijata 16.12.1992, účinná od 1.1.19932. Listina základních práv a svobod - 2/1993 Sb. - přijata dříve Federálním shromážděním v lednu 1991, uvozovací

ústavní zákon k Listině č. 23/1991 se stal běžným zákonem na základě odst. 3 čl. 112 Ústavy• na ústavní úrovni není označena za ústavní zákon - její ústavní síla dovozena ze skutečnosti, že je zařazena do

ústavního pořádku (již čl. 3 Ú)• po 31.12.1992 však nemá nadústavní postavení (i výklad a užití ústavních zákonů muselo být v souladu s Lis-

tinou)

3. ústavní zákony přijaté podle této Ústavy - z počátku dvě interpretace: ú.z. předvídané Ústavou (úprava názvuvyšších územních samosprávných celků - naplněn, o státním referendu - nenaplněn, o prozatimním Senátu - nikdynebude naplněn) či přijaté procedurou podle Ústavy

• 347/1997 Sb. o zřízení vyšších územně samosprávných celků a o změně Ústavy - výčet 13 krajů + hl.m. Praha• 69/1998 Sb. o zkrácení volebního období PSP• 110/1998 Sb. o bezpečnosti ČR• 162/1998 Sb. kterým se mění Listina (čl 8 LZPS- zadržení z 24 hodin na 48)• 300/2000 Sb. kterým se mění Ústava a ú.z. o bezpečnosti ČR (související se vstupem do NATO, určité pravomoci

svěřené vládě)• 176/2001 Sb. o změně ú.z. o zřízení vyšších samosprávných celků (přejmenování 4 krajů)• 395/2001 Sb. o změně Ústavy (euronovela - čl. 10 a) )• 448/2001 Sb. o změně Ústavy (novým hlavním cílem ČNB je péče o cenovou stabilitu)• 515/2002 Sb. o referendu o přistoupení ČR k EU a o změně Ústavy (ad hoc referendum, které by se dalo

zopakovat nejdříve po dvou letech)• 319/2009 Sb. o změně Ústavy (možnost seberozpuštění PSP - čl 35 odst. 2 Ústavy)• 135/2011 Sb. o změně ú.z. o zřízení vyšších samosprávných celků (přejmenování na Kraj Vysočina)• 71/2012 Sb. kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (přímá volba prezidenta)• ústavní zákon č. 98/2013 Sb., který nabyl účinnosti 1. června 2013. Jím byla po několika letech diskuzí omezena

imunita poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu jen na dobu jejich madátu4. ústavní zákony upravující státní hranice - pouze změna, ne její vytyčení - proto nebylo potřeba ústavního zákonu

v roce 1993, jelikož šlo pouze o generální vytyčení státních hranic, potřeba jej bylo až v roce 1997 při změně hranic• 102/1930 Sb. o úpravě st. hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem• 205/1936 Sb. o úpravě st. hranic s Německem• 62/1958 Sb. o konečném vytyčení st. hranic s Polskem• ú.z. ČNR č. 30/1974 Sb. a ú.z. č. 66/1974 Sb. o změně st. hranic s Rakouskem (ve federaci byly přijímány ústavní

zákony o změně hranic jak každou republikou, tak federálně)• 121/1981 Sb. (ČNR) a 37/1982 Sb. o změnách st. hranic s Německem• 43/1988 Sb. (ČNR) a 169/1988 Sb. o změnách st. hranic na hraničních vodních tocích s Polskem• 74/1997 Sb. o změnách st. hranic se Slovenskem (Židlochovická smlouva)• 76/2004 Sb. o dílčí změně st. hranic s Rakouskem (malá území na Vitorazsku, Valticku atp.)• 633/2004 Sb. o dílčí změně st. hranic s Německem• 235/2012 Sb., o dílčí změně st. hranic s Rakouskem



5. ústavní zákony ČNR přijaté po 6. červnu 1992

• 4/1993 Sb. o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR (pojistka přijata 15.12.1992, kdyby nebyla schválenaústava - obsahovala recepci právního řádu ČSFR) - pokud by Ústava přijata nebyla, řídila by se nezávislá ČRpříslušnými ustanoveními federálních ústavních předpisů, zejména ustanoveními o postavení ČNR a vládyČR

• 29/1993 Sb. o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR (převod soudců a prokurátorů)• svým obsahem i pojetím by oba ústavní zákony patřily do ustanovení přechodných a závěrečných Ústavy, pro

svoji délku (a politické důvody) to však bylo nemožné

• ústavní zákon o bezpečnosti ČR - 110/1998 Sb.• zvláštní nástroj k překonávání krizových situací a umožnění efektivního fungování státu během nich• dovoluje ukládat osobám mimořádné povinnosti a omezovat jejich určitá práva a svobody• stanovuje základní ústavní povinnost státu: „Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti ČR, ochrana jejích demokratic-

kých základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot“• aplikuje se v případě ohrožení - dle intenzity může být vyhlášen nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný

stav - zveřejňuje se v hromadných sdělovacích prostředcích a vyhlašují se stejně jako zákon• nouzový stav - v případě živelné pohromy, havárie či jiného značného ohrožení životů, zdraví, majetku nebo vnitř-

ního pořádku a bezpečnosti

• doposud vyhlášen dvakrát: v r. 2002 kvůli povodním a v roce 2007 kvůli orkánu Kyrill

• stav ohrožení státu - v případě bezprostředního ohrožení svrchovanosti států, územní celistvosti nebo jeho demo-kratickcýh základů

• lze prodloužit volební období nejdéle o šest měsíců, není-li umožněno konat volby (jedná se o nepřímou novelizaciListiny, kde je prodloužení volebního období zakázáno, ale v případě nouzového stavu či stavu ohrožení státu byse řídilo tímto ústavním zákonem jakožto lex specialis), při rozpuštění PSP může zastupovat Senát při vyhlášovánístavů

• v případě dvou závažnějších lze zkrátit dobu potřebnou k přijetí vládního návrhu zákona teoreticky na čtyři dny(president nemá právo vrátit, nelze přijmout ústavní zákony)

• nepřejaté ústavní zákony byly buďto a) zrušeny - derogovány (odst. 2) nebo b) pozbyly síly úst. zákonů - dekonstituovány(odst.3)

• formální pojetí ústavního pořádku (všechny součásti mají stejnou právní sílu + lex posteriori derogat priori) vs. fakticképojetí (nejvýznamnější faktické postavení má Ústava a Listina)

• nezměnitelné jádro Ústavy (materiální ohnisko ústavního pořádku) (čl. 9 odst. 2) specifikováno zvláště v nálezu Pl. ÚS27/09 (318/2009 Sb.) - „kauza Melčák“

• „především svrchovanost lidu a principy obsažené v čl. 5 a 6 Ústavy a přirozenoprávní ustanovení Listiny základních práv asvobod, která zakládají ústavní právo na odpor (čl. 23 Listiny) … základní principy volebního práva“

• jiný z výkladů - předcházející články (1-9) jsou nezměnitelným jádrem Ústavy• materiální jádro ústavy v Německu i Rakousku⇒možnost rušit i ústavní zákony• Poukázání na skutečnost, že nezrušením tohoto ústavního zákona by došlo k precedensu, který by mohl mít za

následek znepřehlednění právního řádu ČR, obdobná praxe fungovala i za Výmarské republiky, kdy se ustanoveníÚstavy často prolamovaly speciálními ústavními zákony, což vedlo k labilitě této Ústavy.

• čl. 9 odst. 2 je zmiňován i v nálezu Pl.ÚS 36/01 (403/2002 Sb.), z kterého vyplývá, že nelze zmenšovat ochranu lidskýchpráv

• „žádnou novelu Ústavy nelze interpretovat v tom smyslu, že by jejím důsledkem bylo omezení již dosažené pro-cedurální úrovně ochrany základních práv a svobod.“

Problematika mezinárodních smluv o lidských právech a ústavním pořádku:

• součástí ústavního pořádku podle ústavního soudu jsou i mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svo-bodách• názory na jejich zarhnutí se liší; ÚS je do ústavního prořádku pro sebe zahrnuje, neznamená to však, že by se staly

součástí ústavního pořádku podle čl. 112

• před euronovelou v případě rozporu se zákonem se použily, byly přijímáné kvalifikovanou většinou a byly bezpro-středně závazné

• euronovela stanovila aplikační přednost všech mezinárodních smluv v případě rozporu se zákonem (čl. 10 Ú) a zrušilačl. 87 odst. 1 písm. a) a b), takže ÚS nemohl rozhodovat o zrušení právních předpisů pro jejich rozpor s lidskoprávnísmlouvou

• Ústavní soud judikoval (Pl. ÚS 36/01), že nelze omezit již dosaženou procedurální úroveň ochrany základních práv asvobod, a proto jsou mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách součástí ústavního pořádku:


Ústavní právo, A.4 Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah

Ústavní zakotvení všeobecné inkorporační normy, a tím překonání dualistické koncepce vztahu práva mezinárod-ního a práva vnitrostátního, nelze interpretovat ve smyslu odstranění referenčního hlediska ratifikovaných a vy-hlášených mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách pro posuzování vnitrostátního právaÚstavním soudem, a to s derogačními důsledky. Proto rozsah pojmu ústavního pořádku nelze vyložit toliko s ohle-dem na ustanovení § 112 odst. 1 Ústavy, nýbrž i vzhledem k ustanovení čl. 1 odst. 2 Ústavy a do jeho rámce zahrnouti ratifikované a vyhlášené mezinárodních smlouvy o lidských právech a základních svobodách.

• s tímto názorem ÚS nesouhlasí např. Prof. Pavlíček• nezodpovězená otázka

Místo principů v ústavním právu

• Principy v ústavním řádu jsou různého druhu a významu, zasahují do všech ústavou upravených oblastí- náleží k nimprincipy ideové, politické, organizační, právní a politickoprávní

• Některé z těchto principů mají výlučně nebo převážně procesní povahu (v ústavním textu jsou pojmenovány jako prin-cipy, zásady, duchovní hodnoty, aj.)

• Ústavní principy procesní povahy stanovují pravidla závazná pro zákonodárce, jak má podrobněji upravit vztahy ařízení v různých oblastech

• Zdrojem ústavních principů musí být nositel moci ústavodárné, který je vyjadřuje v pozitivním právu, tedy v předpisechústavního práva (mají – li být předpisy závazné, musí být součástí právního řádu)

• př. v době války byla dekretální normotvorba zdůvodňována principem, že zdrojem veškeré moci je lid, který určujei formy, jež mu umožňují v době ústavní nouze vést boj proti nacismu a zajistit tak obnovení podstatných, ústavouchráněných hodnot ve státě

• Obsaženy hlavně v preambulích a základních ustanoveních Ústavy a Listiny• Principy: právní jistota, svrchovanost státu, správní soudnictví, neporušitelnost přirozených práv člověka, neporušitel-

nost práv občana, svrchovanost zákona, neznalost zákona neomlouvá, nepřípustnost retroaktivity atd.• Právní principy obsažené v ústavě jsou odrazem politického systému dané právní kultury, nejsou ani věcné, ani univer-

zální, mění se v prostoru a v čase• Právní principy mají různý stupeň obecnosti a dle toho jsou různě klasifikovány a hierarchicky řazeny (k nejobecněj-

ším a základním principům patří např. v preambuli LZPS – neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana asvrchovanost zákona → všechny tyto principy mají v ústavním řádu ČR stejný právní význam a tutéž právní sílu →uvedené principy proto musí být podrobně vyjádřeny v právních normách dalších zákonů – ústavních i ostatních (zdů-vodňují přijatou úpravu), nelze tyto principy klást proti sobě, ale je nutné je vykládat ve vzájemném souladu, pouzeústavodárce může změnit místo a význam těchto principů)

• K významným procesním institutům patří počítání času – lhůty počítané v letech, měsících, dnech i hodinách→ nálezÚS č. 30/1998 Sb - Pl. ÚS 33/1997 . : V systému psaného práva má obecné právní pravidlo charakter samostatnéhopramene práva pouze praeter legem = pokud psané právo nestanoví jinak→ I v českém právu platí a je aplikována řadaprincipů, které nejsou výslovně obsaženy v právních předpisech (neznalost práva neomlouvá, atd.)

• Smyslem právního institutu lhůty je snížení entropie při uplatňování práv, resp. pravomocí, časové omezení ne-jistoty v právních vztazích (důležitá role zejm. v dokazování ve sporech), urychlení procesu rozhodování s cílemreálného dosažení zamýšlených cílů→ myšlenkové konstrukce fikce stavění lhůty→ vytvoření konstrukce reálněumožňující právo, resp. pravomoc v daném časovém limitu uplatnit.

• Když dochází ke sporu o výklad nějakého ustanovení mezi subjekty aplikující Ústavu, je třeba tento spor řešit ve pro-spěch možnosti uplatnění ústavní pravomoci, jíž se dané ustanovení týká, čili z hlediska smyslu a účelu dotčenéhoprávního institutu. (př. dělba moci mezi ústavními orgány v zákonodárném procesu)

• Kontinentální právo je založeno na právu psaném, které bylo pokrokem z hlediska právní jistoty. I obecné principy, dnesoznačované za nepsané byly v psaném právu vyjádřeny a lze je z psaného práva abstrahovat

Prameny

• Ústavní právo a státověda II.díl, Václav Pavlíček a kol. dotisk 2003• Komentář k Ústavě a Listině, Karel Klíma a kol., 2. vydání• Ústavní systém ČR, Gerloch, Hřebejk, Zoubek, 4. vydání• Ústava, přednášky z ÚP• semináře s Dr. Hřebejkem



Otázka A 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah

Historický kontext vzniku ústav států střední a východní Evropy

• přelom 80. a 90. let – zhroucení systému „reálného” socialismu v čele se SSSR , konec vlády totalitních režimů ve střednía východní Evropě⇒ snaha formulovat zásady nového hodnotového systému, zásady právního státu

• nové mocenské uspořádání – potřeba legitimity⇒ svobodné a otevřené volby do parlamentů (nové strany a hnutí, alei dříve existující, třeba s novým názvem a novými tvářemi)

• bouřlivý společenský pohyb, nutnost úpravy právních řádů, zpočátku především rychlá úprava politických práv (vo-lební zákony, právo sdružovací, právo zakládat politické strany atd.)

• u nás (a ve většině ostatních států) zůstáva dosavadní ústavní úprava v platnosti, poměrně rychle se ale mění její obsah,dochází k novelizacím, záskává se tím čas pro přijetí nové ústavy

Proces vzniku Ústavy ČR

• 1. verze návrhu Ústavy vypracován už v roce 1991 komisí expertů, v roce 1992 vládní návrh Ústavy v podobě Pracovníhomateriálu

• 27.8.1992 – dohoda ODS (Klaus) a HZDS (Hnutí za demokratické Slovensko - Mečiar), že k 1.1.1993 vzniknou dvasamostatné státy ČR a SR

• červen 1992 po volbách – vláda – koalice ODS – KDS, dále KDU-ČSL a ODA – prohlášení – vláda má mandát k tomu,aby spolu s ČNR položila základy svébytného státního celku, schopného samostatné existence (...) Jedním ze základníchúkolů – předložit České národní radě návrh Ústavy ČR

• práce na textu Ústavy – 2 komise• vládní komise – zřízena 10.7.1992 (předseda komise V.Klaus, místopředseda J.Kalvoda, sekretář C.Svoboda a další)• dočasná komise předsednictva ČNR pro přípravu Ústavy ČR – krátce po vládní

• z činnosti vládní komise nemáme žádné archiválie, lepší situace je v archivu PS – zprávy předsednictva ČNR plénu, 9usnesení z komise předsednictva ČNR

• práce komise ČNR

• nejprve se usnesla na „základních tezích” – 12 obecných doporučení obsahu Ústavy pro vládní komisi plus žádost,aby vládní komise do 22.7. dodala zpracované výstupy

• dále byla připojena stanoviska k jednotlivým ústavním institutům (soudní moc, prezident, vláda, územně správníuspořádání)

• v srpnu rozšíření původních tezí o dalších 24, podrobnějších• v září připojení stanovisek k pracovnímu návrhu vlády• vlastní text Ústavy tedy vznikal převážně na půdě vládní komise, postupně se angažovaly i politické špičky

koaličních stran• Vláda ČR se zabývala návrhem Ústavy, společně se stanoviskem Legislativní rady k němu, na své mimořádné schůzi 2.

listopadu 1992

• po diskuzi byli místopředsedové vlády vyzváni vypracovat preambuli a do 3.11.1992 vypracovat definitivní textÚstavy ČR podle připomínek a doplnění vlády

• 4. listopadu byl vládní návrh Ústavy ČR postoupen předsednictvu ČNR, předán k projednání výborům (s výjimkoumandátového a imunitního), posléze rozeslán poslancům ČNR, kteří měli do 30 dnů rozhodnout

• vládní návrh ústavního zákona ČNR, Ústava ČR byl spolu se společnou zprávou výborů zařazen na program 10.schůze ČNR, 16. prosince 1992

• celodenní jednání s desítkami návrhů na změnu a doplnění návrhu Ústavy – 6 bylo schváleno• Ústava ČR byla přijata 172 kladnými hlasy ze 198 přítomných, účinnosti nabyla 1. ledna 1993

• Ústava byla přijímána v časovém tlaku, díky tomu však splnila jednu ze základních funkcí ústavních listin – stala sezákladním právním dokumentem, kterým se konstituuje nový stát

• širší odborná veřejnost se na textu v podstatě nepodílela, důležitá je však role Václava Havla

• na funkci prezidenta abdikoval 20.7.1992, uvažovalo se o něm však v jako o prvním prezidentovi samostatné ČR –nejen proto se snažil ovlivnit podobu Ústavy

• text Několik poznámek na téma české ústavy – 7.8.1992



• autor glosuje obě již známé expertní varianty návrhu Ústavy, připomíná obsah svého dřívějšího návrhu fede-rální ústavy, zvažuje různé alternativy řešení sporných problémů

• dalším dokumentem je text Ústavy se zásahy V.Havla

• forma Ústavy – mělo jít o 3 dokumenty – Deklarace o vzniku a důvodech vzniku samostatné ČR, Ústava ČRplus jeden ústavní zákon o vzniku a prvních fázích existence ČR

• v samotném úvodu zakotvení hodnotového systému státu (vč. referenda)• 2. hlava – základní práva a povinnosti občanů• nerozpustitelný senát volený na regionálním základě se suspenzivním právem veta volený většinovým systé-

mem• prezident s vlastní neodvozenou politickou legitimitou, s vyvažující a stabilizující ústavní a politickou rolí• přepracoval preambuli – tak byla nakonec i schválena

• největší změny vládního návrhu ústavy pak 7.-12. prosince na výjezdním zasedání ústavně právního zasedání ČNRv Lánech

• další návrhy – listopad a prosinec 1992, z per opozice – neměly šanci na úspěch• Levý blok• Československá sociální demokracie• Československá strana socialistická

Historická podmíněnost ústavního vývoje

• ústavy, jak je chápeme dnes, musíme dát do souvislosti s pojmem „moderního státu”• první takovou byla ústava Virginie z roku 1776 (spolu s Deklarací práv člověka na štěstí, svobodu, ochranu před

tyranií)• Deklarace práv člověka a občana z roku 1789 – „společnost, ve které není zajištěna záruka práv ani vytyčena dělba

moci, nemá vůbec ústavu”• v protikladu k absolutismu vzniká nový typ společnosti – občanská společnost, moderní stát získává nové poslání

– vystupovat jako představitel obecného blaha, zajišťovat civilizovaný chod společnosti ⇒ měl by být neutrální aústavy by to měly zajistit

Koncepce Ústavy ČR

• požadavky na ústavní text – vnitřní logika, vnitřní bezrozpornost a co nejméně „mezer”• problém – málo času na přijetí ústavy, snaha vstoupit do mezinárodních vztahů s vlastní ústavou⇒ objevily se problémy

související s malou konzistentností jejích teoretických východisek• další problém – nedostatečná kvalifikace většiny expertů z vládní komise pro tvorbu Ústavy – Ústava se nepíše podle

modelu, ale podle politických potřeb, přitom se vychází ze zkušeností jiných a z vlastních tradicí. Teoretické znalostiby pomohly zachovat vnitřní logiku textu, omezit mezery a nebezpečí vnitřní rozpornosti, zajistit jednotu významupojmů, apod.

• teoretická východiska Ústavy ČR – liberální stát, demokratické principy, dělba moci, parlamentní systém• Ústava a Listina tvoří dohromady nejdůležitější součásti Ústavního pořádku ČR• inspirace především koncepcí Ústavní listiny z r.1920

• hlavně pokud jde o strukturu, zařazení preambule, řazení kapitol, hlásení se k parlamentní formě vlády, dělení naZM (PS, Senát), VM (vč. prezidenta), SM

• inspirace Ústavní listinou 1920 je markantní, přestože její koncepce byla převážně pozitivistická a národnostní akoncepce Ústavy ČR je přirozenoprávní a občanská

• preambule

• historická kritika naší preambule – zmiňuje státnost Koruny české a Československa, ale zapopomíná na dobuPřemyslovců i Velké Moravy (ovšem úprava státních svátků Ústavu nerespektuje – Sv.Václav, Cyril a Metoděj)

• občanský princip – občané ČR v Čechách, na Moravě, ve Slezsku• hodnoty lidské svobody, důstojnosti, vlast rovnoprávních, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi povinnosti

vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku• svobodný, demokratický stát založený na úctě k LP a na zásadách občanské společnosti, principech právního

státu• součást rodiny evropských a světových demokracií

• Listina jako zvláštní předpis• i ústavní listina 1920 byla polylegální, některá práva a svobody upraveny mimo ni (jiné ovšem upraveny v Hlavě

V. a VI.)



• zařazení zvláštní hlavy o ČNB

• vymyká se koncepci Ústavní listiny 1920⇒ Ústava ČR je založena na suverenitě lidu, ovšem bankovní moc jestěží výrazem suverenity lidu

• tím spíš, když ústavně neodpovědný prezident jmenuje ústavně neodpovědné funkcionáře ČNB• ustanovení o mimořádných situacích a občanských povinnostech

• v Ústavní listině z roku 1920 byly některé základní povinnosti (například volební)• do našeho ústavního pořádku se dostaly až v souvislosti se vstupem do integrovaných mezinárodních spole-

čenství (NATO)• demokratický vs. liberální stát

• Ústavní listina z roku 1920 – demokratický – snaha podněcovat a zabezpečovat co největší účast občanů nasprávě státu

• Ústava ČR – liberální - je založen na koncepci, aby občan byl co nejvíce osvobozen od poměrně slabého státu• úprava ústavního soudníctví

• i v Ústavní listině z roku 1920, v uvozovacím zákoně, ale tam se výrazněji neprosadilo, úzce spjato se SM (i per-sonálně), dovršovalo pozitivistickou koncepci svrchovanosti zákona, které se nemůže vyhnout ani Parlament– podléhá kontrole, zda jeho činnost je v ústavních mezích

• dnes je ÚS na soudní moci nezávislý, je to spíše politický orgán, který má limitovat ZM, VM i SM• aktuální problém – zda není ÚS až příliš silný

• inspirace i Ústavou z roku 1960 a jejími změnami z roku 1968

• jednota moci, odpovědnost zastupitelským orgánům, vedoucí úloha KSČ – vypuštění tohoto článku v roce 1989posílilo prezidenta, který zůstal nadále odpovědný Federálnímu shromáždění, ale už nebyl ovládán stranou

• dvojí postavení prezidenta

• inspirace Ústavní listinou z roku 1920 – politická a ústavní neodpovědnost a nutnost kontrasignace – principdělby moci, součást VM

• inspirace Ústavou z roku 1960 a změnami z roku 1968 – plná neodpovědnost a žádná kontrasignace – principautokratické vlády⇒ otázka, zda je to slučitelné s podstatnými náležitostmi demokratického právního státu

Zjednodušené schéma:

• funkce – regulace fundamentálních společenských vztahů• obsah – pravidla chování, tj. právní normy sloužící k regulaci těchto vztahů• předmětem jsou ony fundamentální společenské vztahy• forma je dvojí – vnitřní – podoba uspořádání prvků ústavy mezi sebou, vnější – jejichy vystupování navenek vůči jiným

právním předpisům

Forma Ústavy ČR

• formou ústavy se rozumí zvláštní podoba uspořádání prvků obsahu ústavy mezi sebou (vnitřní struktura) a jejich vy-stupování navenek vůči jiným právním předpisům (vnější forma) – Prof. JUDr. Jan Filip, CSc

Vnitřní forma Ústavy ČR

• je tvořena vazbami prvků ústavního obsahu bez ohledu na to, kde se v ústavě nacházejí (Ústava, Listina, další ústavnízákony), struktura ústavy je tak tvořena

• ústavními normami• ne vždy obsahují sankci, to ale neznamená, že právně chráněny nejsou• když sankce je, pak jde např. o zrušení neústavního nebo nezákonného právního předpisu, vyslovení nedůvěry

vládě, ztráta funkce v orgánu, krácení nebo odnětí platu poslanců, odnětí slova, pořádkové opatření atd.• ústavními instituty

• měly by být vytvářeny pouze ústavními normami či jejich spojením, které upravují určitý společenský vztah neboskupinu stejnorodých společenských vztahů

• instituty se váží na ústavní principy – např. institut demokracie, právního státu, samosprávy• ústavním systémem

• ten je tvořen komplexem všech ústavních norem



Vnější forma Ústavy ČR

• spočívá ve vyjádření ústavního obsahu navenek

1) nadpis Ústavy

• jde jakoby o zvláštní adresu, na které ústavu najdeme v množství složek právního řádu• součástí je forma právního předpisu, evidenční číslo v publikačním orgánu a název• forma právního předpisu

• ta je vysloveně předepsána, musí být označena jako ústavní zákon podle čl.9 odst. 1 Ústavy• sem patří i orgán, kterým byl akt přijat – zde ČNR

• evidenční číslo ročníku Sbírky zákonů a čísla v rámci tohoto ročníku• č. 1/1993 Sb.• stejně to funguje i u běžných zákonů

• název (titul) právního předpisu• má ve zkratce vyjádřit jeho obsah, ovšem u ústav je tomu jinak, protože jejich obsahem jsou fundamentální spole-

čenské vztahy⇒ proto je název Ústava ČR• u nás to tak jednoznačné není, protože Ústava neobsahuje úpravu základních práv a svobod• Listina i další složky ústavního pořádku svůj název mají

2) systematika Ústavy

• vnitřní struktura ústavy charakterizuje ústavu jako systém norem a institutů tvořící základ systému práva v určitémstátě X systematika je se strukturou těsně spjata, ale není s ní totožná

• snaha pomocí obecné systematiky vyjádřit teoretickou či ideologickou koncepci, na které jsou ústavy vybudovány (př.ve Francii je úprava prezidenta a vlády před parlamentem)

• zvláštní systematika – úprava jednotlivých článků, důležitější a obecnější věci upraveny dříve• naše ústava – rigidní, psaná, tvoří ji Preambule a 114 článků (pozn. Ústava ČR končí článkem 113, ale článek 103 byl

zrušen a ke článku 10 se přidaly články 10a a 10b⇒ dohromady je jich opravdu 114)• Preambule: prohlášení o obecných tradicích, současnosti a cílích• další obsah – postupně vyjadřovány základní hodnoty (Základní ustanovení), další hlavy vyjadřují princip dělby

moci vč. vztahu státní moci a územní samosprávy, postavení jednotlivce Ústava v zásadě neupravuje (to je upravenov Listině)

• systematika je tedy následující• Preambule - prohlášení• Základní ustanovení (čl. 1-14)• Moc zákonodárná (čl. 15-53)• Moc výkonná – prezident (čl. 54-66) a vláda (čl. 67-80)• Moc soudní (čl. 81-96) – Ústavní soud (čl.83-89), soudy (čl. 90-96)• NKÚ (čl. 97)• ČNB (čl. 98)• Územní samospráva (čl. 99-105)• Přechodná a závěrečná ustanovení (čl. 106-113)

3) vyšší právní síla Ústavy

• pojem „právní síla” je spjat s právním řádem, který je hierarchicky uspořádán (normy jsou všechny stejně závazné,mohou mít ale jinou právní sílu)⇒ vztahová hirerarchie• předpis nižší právní síly nesmí odporovat předpisu vyšší právní síly (typicky primární akty)• předpis nižší právní síly musí být v souladu s předpisem vyšší právní síly (vztah primárních a sekundárních práv-

ních předpisů)

• platí tak tedy, že lex superior derogat legi inferiori• při stejné právní síle použijeme pravidlo lex specialis derogat legi generali, a další lex posterior derogat legi

priori

• pozn. dále máme i aplikační hierarchii, která určuje, který pramen se použije přednostně – příkladem je čl. 10 Ú,který určuje aplikačni přednost mezinárodních smluv před zákonem

• pokud je akt nižší právní síly v rozporu s aktem vyšší právní síly, platí presumpce správnosti – akt je platný dodoby, než Ústavní soud (podle čl. 87.a),b) nebo obecný soud (podle čl. 95 odst.1) vysloví něco jiného

• z čeho plyne vyšší síla či nadřazenost Ústavy



• materiálně je podmíněna obsahem Ústavy, který je třeba chránit a prosadit v ostatních složkách právního řádu,rovněž jde o prosazení regulační funkce Ústavy, o zajištění stability obsahu Ústavy, o vědomí nejvyššího právníhoaktu, který je ostatním nadřazen a tvoří vrchol právního řádu, je zárukou samostatnosti, vnitřní jednoty a stálostiobsahu ústavy,který nemůže být narušen jinými právními předpisy

• formálně je to vyjádřeno v nadpisu Ústavy, určením ústavodárné procedury a někdy i přímo v textu – u nás sevýslovně nestanoví, že je základním zákonem, spolehlivě to však lze dovodit např. z čl.9, 39 odst.4, 87 odst. 1 písm.a) a b) či čl.95 Ústavy

• v našem ústavním pořádku jsou východiska pro určité odstupňování vlastnosti měnitelnosti jednotlivých ústavníchustanovení• ústavodárce je v demokratickém právním státě omezen• jde především o tzv. klauzuli věčnosti – čl. 9 odst. 2 Ú – tohle ustanovení nepřipouští „změnu podstatných náležitostí

demokratického právního státu” – nikde není psáno, co konkrétně ty náležitosti jsou ⇒ jde o interpretaci, kdyžbychom chtěli být konkrétní, pak jde o:• čl. 1 Listiny – „lidé jsou si svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezada-

telné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné”• čl. 1 odst. 1 Ústavy – „úcta k právům a svobodám člověk a občana”• preambule Ústavy a Listiny – „lidská důstojnost a svoboda„, „přirozená práva člověka, práva občana“ atd

• otázka, jak této neměnitelnosti dosáhnout – čl. 9 odst. 2 je lex imperfekta a klidně se dá i ústavodárcem zrušit• kromě nezrušitelných ustanovení ústavu rušit, měnit a doplňovat lze a to podle čl. 9 odst. 1 jen a pouze ústavním

zákonem

4) ústavodárná procedura

• slouží k tomu, aby nedošlo ke střetu ústavního zákona s ostatními předpisy, nahradila původní prostředky (př. přísahana text předpisů),zvláštnosti ústavodárného procesu:

• a) výčet subjektů ústavodárné iniciativy

• výčet užší, širší (Švýcarsko), lidová iniciativa (u nás navržena, neschválena)• podle čl. 41 odst. 2 je u nás ústavodárná iniciativa stejná jako zákonodárná, tedy poslanec, skupina poslanců, Senát,

vláda, zastupitelstvo vyššího územně samosprávného celku• b) orgán, který je příslušný návrh schválit

• stejný jako u zákonodárného procesu (orgánem je Parlament - přeneseně lid)• c) ve způsobu projednání ústavodárného návrhu

• nutnost projednání i Senátem (čl. 39 odst. 4 Ú)• návrh z povahy věci nemusí obsahovat posouzení souladu návrhu s ústavním pořádkem• návrh nemůže být projednán ve zkráceném jednání po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu ani zkrá-

cenou procedurou v jednom čtení• d) v požadované většině pro schválení

• u nás 3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů – to zaručuje poměrnou rigiditu• jinde ve světe spojeno např. s novými volbami či referendem

• e) v nemožnosti prezidenta vrátit přijatý zákon

5) jazyk a délka Ústavy

• jazyk střízlivý s mírou pro právnický styl vyjadřování, jazyk moderní a převážně srozumitelný (problém třeba s termí-nem ústavní pořádek)

• preambule psána slavnostněji, má normativní charakter, obsahuje stavební materiál k tvorbě ústavněprávních norem• délka je kratší, než je světový průměr (odklon od trendu, že čím novější ústava, tím delší)

Funkce ústavy ČR

• její poslání, slouží k působení na subjekty ústavně právních vztahů, nestanoví ale, co konkrétně mají dělat (to stanovíobsah)

• funkce právní (ústava jako základní zákon) – vychází z vyšší právní síly ústavy, základ pro ostatní pravidla, regulacefundamentálních společenských vztahů, které určují povahu státu a regulace konfliktů, které tuto povahu narušují,funkce Ústavy ČR v právním smyslu je právně normativní zajištění:• legitimace k výkonu státní moci – zdrojem moci může být jen lid jako celek, stanoví pravidla, podle kterých je

možno se k moci dostat, legitimován je pouze ten, kdo se může odvolat na ústavní nabytí moci• reprezentace – zakotvuje řád, orgány, prostřednictvím ústavy vystupuje státní moc navenek i dovnitř společnosti



• integrace – v Ústavě jsou základní pravidla, jejichž zachování je nutné pro pokojnou existenci ve státě; cílem jerelativní politická jednota ve společnosti skrze pravidla, na kterých se shodnou i znepřátelené strany

• kontroly výkonu moci ve státě a společnosti – Ústava určuje, komu patří moc, jak je vykonávána a kontrolována;týká se to moci politické i hospodářské (NKÚ, ČNB,..)

• stabilizace, nadřazenosti a relativní neměnnosti určitého právního řádu, pravidel, organizace a vztahů ve státěa společnosti

• funkce politická – ústavy vyjadřují základní pravidla hry o moc, jsou „politickým” právem, stanoví prostory pro soutěžpolitických sil

• funkce ideologická – ústavy jsou výrazem závazného zaměření státu a společnosti, tuto funkci plní, i když v nichnepadne o „ideologii” ani slovo

• funkce kulturní – vyjadřují, formují a utvářejí nejen právní a politickou kulturu společnosti, ale i obecné kulturní hod-noty a povahu národa

• tyto funkce jsou navzájem spjaty, základní funkcí ústavy je tedy v právním a ústavním státě regulování fundamen-tálních společenských vztahů

Obsah Ústavy ČR

• ústavní pořádek obsahuje ústavní normy, které zavazují všechny složky státní a veřejné moci ČR• možno vyjádřit 3 skupiny otázek

1. organizace státu, jeho práva a pravidla činnosti (zejména nejvyšších) státních orgánů, popřípadě těch subjektů, kteréstát plněním svých funkcí pověřil

2. vztah státu a společnosti (postavení jedince, vztah k jiným státům)3. cíle státu a hodnoty, na kterých mají být založeny jeho organizace, právo a činnost státu a jeho vztahy s jednotlivci

• Ústava ČR neobsahuje všechny tyto věci, je především organizačním dokumentem, tzv. zákonem – státním zřízením;vztah státu a jednotlivce je blíže ústavně upraven v Listině, cíle státu a základní hodnoty jsou různě obsaženy ve všechčástech ústavního pořádku1) Ustanovení o organizaci a činnosti státu a jeho práva

• a) normy zřizující a rušící stát jako takový – v ústavách výjimečné, zánik ČSFR a vznik ČR podle ústavního zákona č.542/1992 o zániku ČSFR

• b) normy určující území a obyvatelstvo státu

• území upraveno v čl. 11 Ú• pokud jde o lid, je sporný termín „občan„ – zda jde o státního příslušníka, či o každou fyzickou osobu – trochu

to řeší Listina – „občan“ se vztahuje na všechny, pokud jde o základní práva a svobody, které Listina přiznává bezohledu na občanství

• c) normy upravující otázky výkonu státní moci – tvoří hlavní obsah Ústavy ČR – vymezují, kdo bude vykonávatjednotlivé státní funkce• normy kompetenční – převládající, svěřují státním orgánům oprávnění a povinnost vykonávat svěřenou funkci• kompetenční normy negativního obsahu – nejsou výrazné, říkají, co orgán veřejné moci nesmí činit (př.čl.9 odst. 2

Ú zakazuje měnit podstatné náležitosti demokratického státu)• kreační a organizační normy – zvláštní druh kompetenčních norem

• zřizovací – stanovují možnost vzniku státního orgánu (př. vyšetřovací komise - čl. 30 Ú)• ustavovací – pravidla postupu při obsazení funkcí v orgánu (př. volby, jmenování vlády, soudců..)• existují i negativní kreační normy

• organizační pravidla činnosti státních orgánů – též nejsou tak výrazná• časová – vymezují délku volebního období, funkční období atd.• procedurální – proces tvorby zákonů, ustanovení o kvoru, většině,...

• normy upravující postavení osob v orgánech státní moci – slib, neslučitelnost, imunita,...

• d) normy určující charakter právního řádu ČR, jeho složky a vazby navenek = operativní, týkají se nakládání s práv-ními předpisy, vyplývá z nich stupňovitá výstavba právního řádu, vztah k mezinárodnímu právu, způsob vyhlašováníprávních předpisů a mezinárodních smluv (čl. 9, 10, 39, 52, 112,...)

• e) normy upravující důsledky rozhodnutí orgánů státní moci

• pravidla týkající se právních předpisů, zejména zákonů – předpoklady přijetí, ustanovení o platnosti (čl. 52Ú), kdovůbec může předpisy vydávat, kdy lze jakou věc upravit ústavním zákonem (čl. 9 odst. 1, čl. 11 Ú), kdy zákonem,..

• základní pravidla pro vydávání individuálních právních aktů – usnesení Parlamentu, rozhodnutí prezidenta, roz-sudky soudů)


Ústavní právo, A.5 Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR

• f) normy upravující členění státní organizace a státu – jednotný stát (čl. 1Ú), území tvoří nedílný celek (čl. 11Ú), členěníúzemí ČR (čl. 99Ú)

• g) normy symbolizující stát – preambule, hlavní město (čl. 13Ú), státní symboly (čl. 14Ú)2) Vztahová ustanovení - vyjadřující vztah státu ke společnosti a jednotlivcům a jiným státům

• nesměřují dovnitř státní organizace, ale určují vztah k jejímu okolí• tradičně sem patří úprava základních práv a svobod – vymezení autonomních prostor jedince chráněných před zásahy

státní moci (liberální stát), možnosti jednotlivce podílet se na správě veřejných věcí (demokratický stát), úkoly státuposkytovat jednotlivci plnění (sociální stát) – u nás obsaženo převážně v Listině

• možná je různá klasifikace těchto norem• podle povinného subjektu práva, která zavazují každého X jen stát X jen určitou větev či funkci státní moci• podle oprávněného subjektu práva každého, státních občanů, dětí, žen, rodičů, nemanželských dětí, sdružení ob-

čanů (politické strany) atd.• ustanovení omezující základní práva a svobody – Listina hlavně čl. 4• vztah státu navenek k jiným státům – čl. 10, 11, 13, 39, 43, 49, 87 Ústavy

3) Ustanovení vyjadřující státní cíle a hodnoty, na které je stát vázán

• soustava hodnot – principy demokracie, právního státu, úcty k právům a svobodám atd.• hlavně tedy preambule, základní ustanovení (př. ekologický čl. 7 Ú), cíle ČNB v čl. 98Ú atd.

Prameny

• Historický kontext v Evropě

• vznik Ústavy ČR, Ústava české republiky v praxi - 15 lek platnosti základního zákono - Suchánek, Jirásková et alii,str.11-27

• Hist.podmíněnost ústavního vývoje

• Jan Filip - Ústavní právo české republiky, 4. opravené a doplněné vydání - str.79-82 - hist.podmíněnost ústavníhovývoje

• koncepce

• „Teoretická koncepce Ústavy ČR - (Několik úvah k 10. výročí jejího přijetí)“ - Prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc. – vesborníku příspěvků uspořádaném Janem Kyselou „Deset let Ústavy České republiky - východiska, stav, perspek-tivy“,

• forma, funkce, obsah• Jan Filip - Ústavní právo České republiky, 4. opravené a doplněné vydání, str 94-133• Jan Filip - Ústavní právo, Učební text pro bakalářské studium na PrF MU - 2008, str 18-24

Otázka A 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR

Přístupy ke vztahu mezinárodního a vnitrostátního právaPoměr mezi vnitrostátním a mezinárodním právem má 2 dimenze:

1. Materiální• Vztahy upravené výlučně mezinárodním právem• Vztahy upravené konkurenčně mezinárodním a vnitrostátním právem• Vztahy regulované výlučně vnitrostátním právem

2. Formální - tzn. platnost právních norem, jejich právní síla, struktura apod.

Poměr mezinárodního a vnitrostátního práva lze pojmout jako:

1. Monistický - právo mezinárodní a vnitrostátní tvoří jediný právní systém (jen Nizozemsko)2. Dualistický - soužití 2 vzájemně oddělených právních systémů (např. socialistické státy)3. Smíšený - kombinace monismu a dualismu (zpravidla dualismus s monistickými prvky; v praxi nejčastější, např. ČR)


Ústavní právo, A.5 Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR

• V průběhu času se mění struktura i obsah mezinárodního práva, roste počet norem a zásad mezinárodního práva vy-jádřených v mezinárodních smlouvách, mezinárodní právo není navíc již jen právem mezistátním, subjekty nejsou jenstáty, ale i občané těchto států, kteří se mohou obracet na mezinárodní soudy, a uvedené změny se promítají i do vnit-rostátního práva

• Někdy státy v ústavních předpisech definují mezinárodněpolitické principy, jimiž se v mezinárodních vztazích hodlajířídit či výslovně uznávají všeobecné zásady a normy mezinárodního práva (např. Rakousko, Řecko, Portugalsko, SRN)

• Některé státy EU ve svých ústavách zakotvují svůj vztah k EU (např. Rakousko, SRN )

Vývoj vztahu Československa k mezinárodnímu právu

• V preambuli k Ústavní listině 1920 Československo vyjádřilo, že se chce přičlenit do společnosti národů jako člen vzdělaný,mírumilovný, demokratický a pokrokový

• Ačkoli byla tehdy republika svázána smlouvami k ochraně menšin, tyto závazky jako bezprostředně platné nepřevzala aupravovala je v

Ústavní právo · Ústavní právo, a.1 předmět a prameny ústavního práva otázka a 1....

Documents