staročeská gesta romanorum a jejich latinská předloha

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Staročeská Gesta Romanorum a jejich latinská předlohaAuthor(s): ANEŽKA VIDMANOVÁSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 95, Čís. 2 (1972), pp. 65-92Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23458945 .

Accessed: 14/06/2014 01:33

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 194.29.185.230 on Sat, 14 Jun 2014 01:33:36 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23458945?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


Staročeská Gesta Romanorum

a jejich latinská předloha

ANEŽKA VIDMANOVÂ (PRAHA)

Staročeské Příběhy římské — Gesta Romanorum — se těší zájmu bada telů už více než sto let. Zatím co se nejstarší práce o nich zabývaly hlavně jejich obsahem a jejich vztahem к lidové slovesnosti,1 zaměřili se později badatelé na hledání specifičnosti staročeského zpracování. Tím se do popředí dostala otázka jeho předlohy. O její vyřešení se po koušel S. L. Ptaszycki2 — ten se zdarem největším —, po něm v jeho stopách vydavatel staročeských Gest J. Novák,3 z jiného zorného úhlu M. Křepinský4 a posléze H. Procházková.5 Samozřejmě se jí nemohl

vyhnout ve svých pracích o českých exemplech E. Petrů6 a dotkl se jí i poslední vydavatel Příběhů římských Fr. Šimek7 i M. Šváb, který psal к jeho edici úvod. Společné všem těmto pracím — kromě článku Pta

szyckého — je to, že srovnávají_ staročeský text s edicemi latinských Gest Romanorum.8 Novák, Petrů, Simek a Sváb jsou si sice vědomi toho, že by bylo třeba najít latinský rukopis, který sloužil českému zpraco vateli jako předloha, neboť jsou na základě překladatelských omylů, к nimž může dojít jen při překladu z latiny, přesvědčeni, že staročeské

zpracování nemůže být pouhým překladem zpracování německého —

to tvrdí Procházková,9 která otázku latinismů mlčky přechází —, spo kojili se však jen paušálním odkazem na to, že se v pražských knihovnách chová několik rukopisů s latinským zněním Gest, popřípadě odložili jejich prozkoumání na pozdější dobu. Práce na studii „Adaptace antických látek

1 Jos. Jireček, České sbírky rozprávek pod názvem „Gesta Romanorum" známých: ČCM 36, 1862, 360—380; Jan Gebauer, Národní píseň moravská o třech dcerách:

Listy filologické a paedagogické 2, 1875, 304—308; J. Polívka, Román o Apolloniovi králi Tyrském v české, polské i ruské literatuře: LF 16, 1889, 353—358, 416—435;

J. V e i t z, Povaha povídek v Gesta Romanorum: LF 37,1910, 255—272, 369—374, 447—457. 2 С. Л. Пташицкий, СредновЪковыя западно-европейск1я повЬсти въ русской

и славянскихъ литературахъ: Историческое ОбозреШе 6, 1893, 157—197. 3 Staročeská Gesta Romanorum. Dle staročeských rukopisů podává Dr. Jan Novák.

Praha 1895. (Sbírka pramenův ku poznání literárního života v Cechách, na Moravě a v Slezsku, skup. I, řada 2, čls. 2.J

4 Max Křepinský, Quelques remarques à l'histoire des Gesta Romanorum: Le

Moyen âge, 2e sér., t. 15, 1911 (neměla jsem v rukou). 5 H. Procházková, Die Entstehungsgeschichte der tschechischen, polnischen und

russischen Gesta Romanorum: Zeitschrift fůr Slawistik 11, 1966, 1—24. 6 Eduard Petrů, Vývoj českého exempta v době předhusitské. Praha 1966 (Acta

Universitatis Palackianae Olomucensis, Fac. Philos. 41, Philologica XXII), zvláště

str. 25—42. 7 Příběhy římské (Staročeská Gesta Romanorum). К vydání připravil a poznámkami

a slovníčkem opatřil František Šimek. Předmluvu napsal Miloslav Šváb. Praha 1967.

(Živá díla minulosti.) 8 Výhradně se u nás pracovalo jen s dvěma vydáními latinských Gest: Gesta Roma

norum von Hermann Oesterley, Berlin 1872; Die Gesta Romanorum. Nach der Inns

brucker Handschrift vom Jahre 1342 und vier Munchener Handschriften hrsg. v. Wilhelm

Dick, Erlangen und Leipzig 1890 (Erlanger Beitrage zur englischen Philologie, Heft VII). Oesterley vydal Gesta podle nejstaršího tisku, vytištěného asi r. 1472; v appendixu (jako čís. 152—181) publikoval další články, převzaté ze starého němec

kého tisku a z rukopisů. Dick musel ve svém vydání rezignovat na otištění mora

lizací (srov. Einleitung, str. XXI); to svádívá občas badatele k mylným úvahám, že

články jím publikované vůbec moralizace neměly. 9 Cit. čl. str. 5.

5 — Listy filologické



ANEŽKA VIDMANOVÁ

v počátcích české prózy" mě donutila, abych se touto otázkou zabývala, neboť Gesta nebylo možno z oné studie vyloučit a řešení dosud předlo žená byla na první pohled neuspokojivá pro toho, kdo ví, jak velice se liší standardní edice od toho, co měli k dispozici naši autoři ve 14. stol. Vskutku také studium latinských rukopisů Gest v našich knihovnách

přineslo odpověď na otázku, zda staročeské Příběhy římské jsou pře kladem díla latinského nebo německého, a to zcela jednoznačnou.

Latinská Gesta Romanorum se zachovala v našich knihovnách v 16

rukopisech. V bývalé kapitulní knihovně pražské, uložené dnes v Archívu presidenta republiky, se čtou Gesta v rukopise A 93.7, fol 142ra—177vb, D 18, fol. 185v—193v, E 26, fol. 124ra—163vb, G 43, fol. 12ra—47?b, 0 48, fol. 103r—150v.10 V pražské Universitní knihovně jsou Gesta zapsána v rukopise I A 41, fol. lra—35va, IV D 25, fol. lra—50va, V C 25, fol. 67va— 114vb, VIII A 19, fol. 139vb—174ra, VIII B 10, fol. 28ra—59rb, VIII C 14, fol. lv—23v, XI C 9, fol. lra—42va, 46ra—56vb, XII B 20, fol 43ra—73rb, XIV G 2, fol. 90r—117r.11 Kupodivu zcela chybějí v moravských knihovnách a i v Čechách na venkově je dnes jen jediný rukopis křivoklátský I a 37, fol. 60ra—92va.12 Jedině tento křivoklátský rukopis registroval Oesterley (tehdy ovšem ještě jako pražský rukopis Furstenberský) pod číslem LXXII svého soupisu rukopisů Gest z Německa, Francie, Itálie a Anglie,13 a tím patrně vzbudil mimovolně dojem, že tento rukopis je v Cechách jediný. Tak také zavedl bádání o českých Gestech na scestí, neboť křivo klátský rukopis nemůže mít s českými Příběhy římskými nic společného jednak proto, že patří k jiné redakci, a má tedy text značně odlišný od staročeského, jednak proto, že je cizího původu a do Čech se dostal až v 18. století. Jedině tak si můžeme vyložit, že Procházková mohla napsat: „Alle auf deutschem Boden entstandenen lateinischen Texte weichen ebenso wie die lateinischen Handschriften in Bohmen wesent lich vom tschechischen Text ab. Die Vorlage fůr die tschechische Hand schrift můssen wir in der deutschen Redaktion suchen. Der tschechische Text wurde auf der Grundlage des deutschen Textes vom Anfang des 14. Jahrhunderts verfafit, der in der Můnchner Bibliothek aufbewahrt und im Jahre 1841 von Adolf Keller herausgegeben wurde."14 Německý text, který zde Procházková míní, byl vydán Adelbertem Kellerem na základě Pfeifferova přepisu mnichovského rukopisu Cgm 54,15 který Keller v předmluvě k vydání datoval do 14. nebo do 15. století. Oesterley jej

10 Srov. A. Podlaha, Soupis rukopisů knihovny metropolitní kapituly pražské, Praha 1910, 1922, č. 187, 584, 778, 1037, 1632. Podlaha v rejstříku řadí ke Gestům 1 rukopis A 89/6 (Cis. 177). V tomto rukopise je na fol. 144r—172r zapsána kompilace z nejrůznějších pramenů, nadepsaná De gestis et cronicis Romanorum. Jde vesměs o zápisy historické povahy, poslední z nich se týká příchodu Jana Lucemburského do Čech r. 1311, a tak tedy nemá toto dílo se sbírkou Gesta Romanorum nic společného.

11 J. Truhlář, Catalogus codicum manu scriptorum, qui in C. R. bibliotheca publica atque universitatis Pragensis asservantur, Pragae 1905, 1906, čís. 51, 679, 867, 1426, 1446, 1483, 2033, 2125, 2610. Truhlář v rejstříku řadí ke Gestům i rukopis V F 27 (čís. 949). Avšak v něm jsou na fol. lOOv—104r zapsány drobné historky o zvířatech, které s Gesty vůbec nesouvisejí. Proto je mylný i Truhlářův název těchto historek Excerpta quaedam de Gestis Romanorum.

12 Jiří Pražák, Rukopisy Křivoklátské knihovny, Praha 1969, str. 74, čís. 37. 13 Cit. vyd. str. 5—269, o rukopise FUrstenberském str. 181. u Cit. čl. str. 5. 15 Gesta Romanorum, das ist der Roemer Tat. Hrsg. v. Adelbert Keller, Quedlin

burg und Leipzig 1841.

66



STAROČESKÁ GESTA ROMANORUM A JEJICH LATINSKÁ PŘEDLOHA

klade až do 15. století16 a nyní se klade opět do 14. století.17 Tento ně

mecký text, který nadále budeme označovat Jako Kellerův na rozlišení od dalších německých překladů Gest, zachovaných v rukopisech 15. sto

letí,18 byl odedávna srovnáván se staročeským textem a byl považován buď za úplnou, nebo alespoň za částečnou jeho předlohu, neboť shody obou textů jsou frapantní. Ve skutečnosti však tyto nesčíslné shody staročeského a Kellerova německého textu nejsou působeny přímo vzá

jemným vlivem těchto textů samých, ale tím, že jsou oba překladem latinského textu nebo textů, jejichž předlohou byl pražský rukopis kapi tulní O 48.

Rukopis O 48 pochází podle katalogu19 z konce 14. století. V té době však vznikl kodex jako celek, tj. byl svázán. Skládá se z 20 složek, jež byly popsány několika písaři a v různé době. Prvních 9 sexternů z téhož

papíru, většinou číslovaných, bylo popsáno koncem 14. století. Podle nich — a podle vazby — Podlaha rukopis datoval. Při vazbě však bylo k těmto 9 sexternům přidáno 11 složek jiných, popsaných nejrůznějšími zápisy od různých písařů. Složky, na nichž jsou zapsána Gesta, jsou dnes

zařazeny jako složka 10.—13. (tj. fol. 103r—150VJ. Jsou to sexterny, tvo řené papírem dvojího druhu. Složka 12. a 13. se skládá z papíru, ozna čeného filigránem zvonu s kolečkem pravidelného tvaru, papír složky 10. a 11. nese týž filigrán, ale v primitivnější podobě a obrácený.20 Týž primitivnější filigrán je i ve složce 16. s fol. 173r—182v. Fol. 103r, na němž Gesta začínají, je ušpiněno, pravděpodobně proto, že bylo před svázáním kodexu dosti dlouho nechráněno, a proto trpělo prachem. Ostatní složky, tj. složka 14., 15., 17.—20., mají papír s jinými filigrány nebo bez filigrá nů. Jejich síla je různá: složka 14. je kvintern, 15. sextern, 17. kvatern, 18. sextern (jeden list však dnes chybí), 19. kvatern (opět jeden list

chybí) a 20. kvatern. Složky 10.—13. a 16. byly vyšší než ostatní, a proto byly při vazbě nahoře více oříznuty. Tím se stalo, že většině jejich listů

chybějí horní okraje a mnohdy byla z větší či menší části uříznuta i první řádka textu. Gesta sem nebyla zapsána jako celek, ale o práci na nich se dělilo osm písařů. Neměli papír předem nalinkovaný ani připravený rámeček, a tak každý z nich si vedl samostatně podle vlastních zvyklostí. Proto rámeček někde chybí nebo je ho jen část nebo je udělán jen od

ruky. Práci na Gestech si oněch osm písařů rozdělilo takto (písaře zna čím písmeny, články Gest pořadovými čísly):

Fol. 103r: A 1, A 2 Fol. 103v: A 2 104r: A 2, B 3 104v: BAB 3, B 4 105r: B 4, C 5, C 6, D 7 105v: D 7, D 8, B 9 106r: A 10, A 11, A 12 106v: A 12, A 13 107r: A 14, A 15 107v: A 15, BAB 16, B 17 108r: B 17, A 18 108v: A 18, A 19, C 20

16 Oesterley, cit. vyd., str. 230. 17 Erich P e t z e t, Catalogus codicum manu scriptorum bibliothecae Monacensis, T. V,

pars l2, Monachi! 1920, str. 89—91. 18 Oesterley, cit. vyd., str. 197—236. 19 Podlaha, cit. sp., sv. II, str. 519—521. 20 Podobné filigrány, ne však zcela totožné, jsou evidovány v těchto dílech: C. M.

Briquet, Les filigranes, t. II2, Leipzig 1923, čís. 4001 (z Benátek k r. 1401) a čís. 4002

(z WUrzburku k r. 1402); Vladimir A. M o š i n 1 Seid M. T r a 1 ) i č, Voděni znakoví I,

Zagreb 1957, č. 2961 a 2962 (oba z Krakova k r. 1390/1400).

67



ANEŽKA VIDMANOVÁ

109r: C 20, C 21, C 22 109v: C 22, E 23, E 24, A 25 110r: A 25, A 26 110v: A 27, F 28 lllr: F 28, F 29 lllv: C 29, CG 30 112r: G 30, G 31, C 32 112v: F 32, F 33 113r: C 33, C 34, B 35 113v: B 35, B 36 114r: B 36 114v: B 36, A 37 115r: A 37, A 38 115v: A 38 116r: A 38, B 39 116v: B 39, B 40 117r: B 40 117v: B 40 118r: B 40 118v: H 41 119r: H 41 119v: H 41 120r: H 41 120v: B 41, B 42, B 43 121r: C 43, C 44 121v: C 44, H 45 122r: H 45 122v: H 45, H 46 123r: H 46, H 47, H 48 123v: H 48, H 49 124r: A 49 124v: H 49, H 50, H 51 125r: H 51, H 52 125v: HG 52 126r—150v: G 52—115

Takovýmto způsobem by nemohli opisovat zadaný text opisovači z pro fese, může však takto pracovat skupina lidí, která si k svému společnému užívání zapisuje vhodné články. Tuto skupinu tvořili se vší pravděpodob ností klerikové (ať už v jakémkoli duchovním postavení) při kostele sv. Víta na pražském hradě, v jehož knihovně je rukopis od svého vzniku nepřetržitě chován. Tito klerikové nebyli pouhými opisovači, ale vlastně

redaktory, kteří opisovaný text různým způsobem upravovali. Vypisovali si ze své předlohy (nebo předloh) jako mravoučné a zároveň zábavné vložky pro svá kázání příběhy, které se jim líbily a které se jim hodily ke kázání právě připravovanému. Tak např. exemplum 13. De honoribus victoris et molestiis se tématem výborně hodí do kázání na Květnou neděli, na kterou je klade rubriková marginální poznámka na fol. 107r In die Palmarum. Každý z redaktorů si vedl volně po svém. Většinou označovali jednotlivá exempla nadpisem, řada historek však v rukopise O 48 nadpisy nemá, nadpisy jiných zase nevyhovují obsahu zapsaného exempla. Několikrát se dokonce stalo, že byly dvě různé historky na psány za sebou nejen bez nadpisu, ale i bez jakékoli mezery, takže ně které byly pak dalšími uživateli kodexu vnímány jako jeden článek. Součástí většiny článků je alegorický výklad, v němž se děj předchá zející historky vysvětluje symbolicky tak, aby ilustroval základní křes ťanská dogmata. Mezi badateli není dosud jednoty o tom, zda Gesta ve své původní podobě obsahovala už tyto alegorické výklady, nazývané zpravidla moralizace a uváděné v rukopisech slovy Mystice, Allegoria, Reduccio, či zda byly tyto moralizace připojeny později. Tuto otázku je nutno řešit pohromadě se vznikem Gest jako ucelené sbírky, pro řešení naší otázky po vztahu českého, Kellerova německého a latinského znění je irelevantní. Pro nás je důležité jen to, že většina článků v rukopise O 48 moralizace má. Chybějí jen u několika článků, u nichž příslušné křesťanské naučení vyplývá z příběhu samého, takže alegorický výklad by byl zbytečný. Je pravděpodobné, že tyto články kolovaly tradičně bez moralizací, a že tedy nejde při nich o opominutí redaktorů Gest v rukopise O 48. Důležité je, že jsou bez moralizací tytéž články v O 48, ve staročeském překladu a — až na jedinou výjimku, o níž se zmíníme




dále — v německém překladu Kellerově a že u týchž článků chybějí moralizace i v latinských rukopisech Gest, patřících k tzv. druhé re dakci.21

Hledáme-li předlohu (nebo předlohy), z nichž vycházeli svatovítští klerikové ve své práci, máme situaci velmi znesnadněnu tím, že neexis tuje kritická edice latinských Gest. jak uvidíme dále z tabulky, vycházeli svatovítští redaktoři pravděpodobně z nějakého latinského rukopisu Gest, který měl blízko k rukopisu innsbrucké Universitní knihovny Cod. lat. 310 z r. 1342, vydanému Dickem. Až po exemplum 72 sledují svato vítská Gesta zhruba pořadí innsbruckého rukopisu, vybírají však jen asi čtvrtinu článků. Pak následuje 11 článků, pro něž není předlohy v Ges

tech, ale které jsou čerpány ze spisku Historia septem sapientum, násle

dujícím v rukopise innsbruckém po Gestech.22 Článek 84 tvoří exemplum, uveřejněné Dickem jako přídavek. Ostatní články jsou opět vybírány z téhož gestového pramene jako dřívější a jsou to některé historky, které byly při prvním výběru přeskočeny. Textově jsou mezi rukopisem innsbruckým v Dickově vydání a v našem rukopise O 48 odchylky, někdy jen malé, často však značné. Většina článků je volně převyprávěna. Protože však Dickova edice nemohla reprodukovat celé znění Gest podle innsbruckého rukopisu, je třeba srovnat nejprve text Gest v rukopise 0 48 s rukopisem innsbruckým samým a i s ostatními rukopisy, z něho

vyšlými, a pak teprve bude možno určit, jak hluboko jde přepracování svatovítské.

Redaktoři Gest v rukopise O 48 sice pracovali pro vlastní potřebu, zřejmě si však uvědomili, že jejich dílo může být vítané i jiným, zvláště kazatelům. A tak na dnešním fol. 174r, tedy ve složce 16., která má papír s týmž filigránem jako první dva sexterny s Gesty, čteme velký čtyř řádkový zápis (zabírající 8 cm, tedy téměř polovinu stránky): Hic con tinentur Gesta Romanorum cum allegoriis multum utilla pro simplici predicatore pro VI grossis. Forma zápisu prozrazuje, že nejde o poznám ku, kolik kapitulní knihovna zaplatila za daný rukopis. Jeho forma 1 znění neodbytně připomínají dnešní nakladatelské anonce. Třebaže, jak se soudí, středověk neznal honoráře a autorské právo,23 nedovedu sl tento zápis vyložit jinak, než že svatovítská Gesta jsou zájemcům k dis

pozici za půjčovné 6 grošů. Těchto 6 grošů nemohlo totiž být za hotový opis Gest, neboť přibližně v té době se platilo 6 grošů za opsání pouhých 2 kvaternů,24 a Gesta měla 4 sexterny. Za těchto 6 grošů však bylo možno

nakoupit papíru na 4 knihy,25 a proto není divu, že si kazatelé sice chtěli Gesta opsat, ale 6 grošů ušetřit. To je patrně hlavní důvod, proč se ve větší míře nerozšířil přímo text Gest z rukopisu O 48, ale vznikla tzv. druhá redakce latinských Gest.

K této druhé redakci latinského textu patří latinský rukopis drážďan

ský C 193 d, kvart z r. 1422, i rukopis krakovský 435 z r. 1434, který uvedl ve vztah k staročeskému a Kellerovu německému zpracování Gest

21 Tak ji nazývá Oesterley, cit. vyd. str. 245. 22 Die „Historia septem sapientum" nach der Innsbrucker Handschrift vom Jahr 1342,

hrsg. v. G. Buchner, Erlangen und Leipzig 1889 (Erlanger Beitrâge zur englischen

Philologie, Heft V). 23 František Š m a h e 1, Ceny rukopisných knih v Cechách do roku 1500: Sborník

historický 14, 1966, 14. 24 Š m a h e 1, cit. čl. str. 24. 25 Š m a h e 1, cit. čl. str. 23.

69



ANEŽKA VIDMANOVÁ

Ptaszycki, a dostal se tak nejblíže k správnému řešení o předloze těchto zpracování. Rukopis drážďanský a krakovský patří však už k dotvořené redakci, nazývané Oesterleyem druhou a Ptaszyckim latinsko-německou.26 Mají proti textu v rukopise O 48 a zpracování staročeskému a Kellerovu německému vynechávky a stylistické úpravy, v neposlední řadě i v ná zvech článků. Proto Ptaszycki předpokládal, že se staročeské zpracování opírá jak o latinský, tak o německý text a že se všude tam, kde se český text odchyluje od rukopisu drážďanského a krakovského, přiklonil jeho autor k německému zpracování Kellerovu.27

Druhá redakce latinských Gest je však také potomkem svatovítských Gest v rukopise kapitulním O 48. Vznikla jejich mírným přepracováním a zcela zatlačila původní verzi. Snad v nejstarší podobě je zachována v pražském rukopise kapitulním E 26, napsaném v druhé polovině 14. sto letí. Patří k ní i dalších 12 pražských rukopisů, z nichž čtyři pocházejí z přelomu 14. a 15. století, ostatní jsou ze století 15. Z ostatních evrop ských knihoven vím zatím o 42 rukopisech, patřících k této redakci,28 toto číslo se však určitě ještě zvýší, neboť nejsou dosud zpracovány všechny středoevropské knihovny, např. vratislavská, kde Gesta v této redakci můžeme téměř s jistotou předpokládat. Z toho jen jeden rukopis stuttgartský a jeden berlínský pocházejí ještě ze 14. století, ostatní byly napsány až ve století 15. nebo dokonce až ve století 16. Ukazuje tedy již pouhé stáří a množství rukopisů — i kdybychom nehleděli k rukopisu O 48, který prozrazuje jako originál už forma zápisu — na Prahu jako na východisko této redakce, a proto ji budeme raději nazývat redakcí středoevropskou místo druhou nebo latinsko-německou redakcí.29 Ostatně tento druhý název volil Ptaszycki kvůli německému překladu Kellerovu a kvůli rukopisu drážďanskému C 193 d. Avšak tento rukopis, značený dnes signaturou C 398, je také bohemikálního původu. Svědčí o tom nejen Burleyovy Životy starých filosofů druhé redakce, provázené Breviloquiem, ale zvláště přípisek na fol. lr: Vite philosophorum Conventus Jablonensis Ordinis predicatorum legatus eidem a domino Petro Nap sacerdote 1493.3°

Vzájemný poměr jednotlivých verzí, tj. svatovítské v rukopise O 48, staročeské, Kellerovy německé a konstituované latinské středoevropské redakce, je nejlépe vidět z tabulky. Základem jejího uspořádání je sled článků v rukopise O 48. Protože v něm exempla nejsou číslována, jsou jejich pořadová čísla doplněna v závorkách. Druhá kolonka, vyhrazená tomuto rukopisu, uvádí folia, na nichž se exemplum v rukopise O 48 čte (první řádek platí pro incipit, druhý pro explicit). Nalevo od tohoto základního sloupce jsou uvedena paralelní exempla ze dvou nejužíva nějších vydání Gest, Dickova a Oesterleyova, a to opět jednak svým po řadovým číslem v těchto vydáních, jednak stránkami vydání. Pomlčka

28 Cit. čl. str. 165. 27 Cit. čl. str. 181. 28 31 rukopisů uvádí Oesterley, cit. vyd. passim, aniž většinu z nich spojuje

dohromady v jednu redakci, 10 rukopisů popisuje Ptaszycki, cit. čl. str. 167—178. 29

Podrobnější údaje o této středoevropské latinské redakci, o jejfm vztahu k ruko pisu O 48 a o rukopisech k ní patřících budou předloženy ve zvláštním Článku. Zvlášť bude také prozkoumán vztah rukopisu O 48 k jeho předlohám, zejména k rukopisu lnnsbruckému z r. 1342.

30 F. Schnorr von Carolsfeld — L. Schmidt, Katalog der Handschriften der Kgl. Offentltchen Btbltothek zu Dresden I, Leipzig 1882, str. 258.

70




v těchto sloupcích (jakož i v ostatních) značí, že paralela v příslušném textu chybí. Zatímco však v pravé části tabulky jsou texty, uváděné v témž řádku, s výjimkou drobných nedopatření nebo úprav shodné, jsou paralely v těchto dvou levých sloupcích často velmi volné a sho

dují se s příslušným exemplem v pravé části tabulky někdy jen v zá kladní myšlence. Proto také někdy uvádíme jako paralelu dvě exempla u Dicka nebo Oesterleye, neboť nelze vždy jasně určit, ke kterému z nich

mají svatovítská Gesta a s nimi ostatní texty v pravé části tabulky blíže.

Napravo od základního textu rukopisu O 48 je rozepsán staročeský pře klad, a to podle pořadových čísel exempel a podle stránek Šimkovy edice, dále německý překlad Kellerův podle Kellerova číslování článků a podle stránek jeho edice a rukopis kapitulní E 26 jako nejstarší do

stupný text středoevropské latinské redakce podle jeho vlastních pořa dových čísel (od exempla 39 chybějí, a proto je doplňuji do závorek) a podle folií incipitu a explicitu jednotlivých článků. Rukopis drážďanský C 398 a krakovský 435 jsem neměla zatím k dispozici, a proto uvádím jen pořadové číslo jejich článků, vycházejíc z jejich popisu u Oesterleye31 a Ptaszyckého.32 Svorka znamená, že příslušný text spojuje exempla v tabulce svorkou spojená v jeden článek. Přehození článků je značeno

tím, že pořadová čísla a příslušné stránky či folia jsou silněji orámo vána. Poznámky k tabulce jsou značeny čísly v kulatých závorkách ve druhém řádku ve sloupcích se záhlavím čís.

31 Cit. vyd. str. 23—28. 32 Cit. CI. str. 167.

71



ANEŽKA VIDMANOVA

Dick Oesterley 0 48 Čes. překl. Něm. překl. E 26 C 398 Krak.

čís. str. čís. str. ČÍS. fol. čís. str. čís. str. čís. fol. čís. čís.

14 14 14

14 294 295

(1) 103r 103r

1 21 22

1 1 3

1 124ra 124rb

1 1

15 15 16

112 453 454

(2) 103r 104r

2 22 25

2 3 3

2 124rb 124vb

2 2

16 16 16

211 620 620

(3) 104r 104r

- - - - 3 124vb 124vb

3 3

17 16 17

113 454 455

(4) 104r 104v

3 25 26

3 5 7

4 124vb 125ra

4 4

22 19 19

91 418 419

(5) 104v 105r

4 26 27

4 7 9

5 125ra 125rb

5 5

23 20 20

139 493 494

(6) 105r 105r

5 28 28

5 9 11

7

(33) 125rb 125rb

6 6

26

75

22 22 47 47

82 410 410

(7) 105r 105r

6 28 29

6 11 12

7 125rb 125va

7 7

33 26 26

192 597 597

(8) 105r 105v

7 29 30 (34)

12 14

8 125va 125vb

8 8

30 24 25

88 416 416

(9) 105 v 105v

8 31 31

7 14 15

9 125vb 125vb

9 9

22

31

19 19 25 25

89 416 417

(10) 105v 105v

9 31 32

8 16 16

10 125vb 126ra

10 10

43 30 30

98 424 424

(H) 106r 106r

10 32 33

9 17 17

- - - —

49 33 33

137 492 492

(12) 106r 106r

11 33 34

10 17 18

11 126ra 126rb

11 11

50 33 34

27 324 325

(13) 106r 106v

12 34 35

11 18 20

12 126rb 126rb

12 12

53 35 35

182 588 588

(14) 106v 106v

13 35 36

12 20 22

13 126va 126va

13 13

64 43 44

29 327 328

(15) 107r 107r

14 36 37

13 22 22

10

(35) 126 va 126vb

14 14

65 44 44

30 328 329

(16) 107r 107v

15 37 38

14 22 24

15 126vb 127ra

15 15

66 44 45

31 329 330

(17) 107v 107v

16 38 39

15 24 26

16 127ra 127rb

16 16

72




Dick Oesterley O 48 Čes. překl. Něm. překl. E 26 C 398 Krak.

čís. str. čís. str. čís. fol. čís. str. čís. str. čís. fol. čís. čís.

69 45 45

33 330 331

(18) 107v 108r

17 40 41

16 26 28

17 127rb 127va

17 17

20 18 19

116 458 459

(19) 108r 108v

18 41 42

17 28 30

18 127va 127vb

18 18

71

72

46 46

183 589 589

(20) 108v 108v

19 42 43

18 30 31

19 127vb 127vb

19 19

46 46

184 589 589

(21) 108v 109r

20 43 44

19 31 32

20 127vb 128ra

* < .i**

20 20

73 46 47

185 590 590

(22) 109r 109r

22 45 46

20 32 32

21 128ra 128rb

21 21

82 51 51

186 590 591

(23) 109r 109v

21 45 46

21 33 33

22 128rb 128rb

22 22

84 51 52

- - (24) 109v 109v

- 22 33 34

23 128rb 128va

23 23

97 57 57

43 341 342

(25) 109v 109v

23 46 47

23 34 35

24 128va 128vb

24 24

98 57 57

44 342 342

(26) 109v llOr

24 47 48

24 36 36

25 128vb 128vb

25 25

101 58 68

187 591 592

(27) '

llOr llOr

25 48 49

25 36 36

26 128vb 129±a

26 26

- - 258 663 663

(28) llOr llOr

26 49 49

37 37

129ra 129ra

102 59 59

197 610 610

(29) IlOv IlOv

27 49 50

26 37 37

27 129ra 129rb

27 27

103 59 60

45 342 344

(30) IlOv 11 lr

28 50 51

27 38 39

28 129rb 129va

28 28

104 60 60

136 490 491

(31) lllr lllv

29 52 53

28 39 40

29 129va 129vb

29 29

105 61 62

124 473 475

(32) lllv 112r

30 53 55

29 40 42

30 129vb 130va

30 -

106 62 62

188 592 592

(33) 112r 112r

31 56 56

30 42 43

31 130va 130vb

31 30

108 64 64

164 547 648

(34) 112r 112v

32 56 58

31 43 43

32 130vb 131ra

32 —

116 67 68

47 345 346

(35) 112v 113r

33 58 59

32 43 44

33 13 Ira 131rb

33

73



ANEŽKA VIDMANOVÁ



122

186

71 72

180 180

50 347 348

(36) 113r 113r

34 51 61

33 44 45

34 131rb 131va

34 —

123 72 72

198 610 611

(37) 113r 113v

35 61 62

34 45 46

35 131va 131vb

35 -

143 83 85

57 357 359

(38) 113v 114v

36 62 65

35 46 49

36 131vb 132 va

36 31

144 85 86

58 359 360

(39) 114v 115r

37 65 67

36 49 51

37 132va 133ra

37 32

146 92 94

196 608 610

(40) 115r 116r

38 67 70

37 50 52

38 133ra 133va

38 33

147 94 100

120 466 470

(49) 116r 116v

39 70 72

38 52 54

(39) 133va 134ra

39 34

148 100 105

59 360 366

(42) 116v 118r

40 72 76

39 54 59

(40) 134ra 135va

40 35

149 106 111

20 315 317

(43) 118v 120v

41 77 85

40 59 65

(41) 135va 137rb

41 36

150 111 118

249 648 654

(44) 120v 120v

42 85 85

- - (42) 137rb 137rb

42 -

152 122 122

85 413 414

(45) 120v 121r

43 85 87

41 65 66

(43) 137rb 137 va

43 37

154 124 125

61 368 370

(46) 121r 121v

44 87 89

43

(36) 66 68

(44) 137vb 138ra

44 38

155 126 126

62 370 371

(47) 121v 122 v

45 89 91

— — (45) 138ra 138va

45 31

156 127 127

105 435 436

(48) 122v 123r

46 91 93

44 68 69

(46) 138va 139ra

46 40

161 132 133

181 586 587

(49) 123r 123r

47 93 94

45 69 70

(47) 139ra 139rb

47 41

163 136 137

83 410 412

(50) 123r 123v

48 94 96

46 70 71

(48) 139rb 139vb

48 42

165 137 138

64 374 375

(51) 123 v 124v

49 97 97

47 71 72

(49) 139vb 140ra

49 43

166 138 139

84 412 413

(52) 124 v 124v

50 98 99

48 72 73

(50) 140rb 140va

50 44

74




Dick Oesterley 0 48 Ces. překl. Něm. překl. E 26 C 398 Krak.


172 160 161

106 436 438

(53) 124v 125r

51 99 101

49 73 75

(51) 140va 141ra

51 45

173 161 163

189 592 594

(54) 125r 126r

52 101 103

50 75 77

(52) 141ra 141va

52 46

174 163 163

86 414 415

(55) 126r 126r

53 104 105

51 77 78

(53) 141va 141vb

53 47

175 163 164

65 375 376

(56) 126r 126v

54 105 107

52 78 80

(54) 141vb 142rb

54 48

176 164 166

190 594 596

(57) 126v 127r

55 107 109

53 80 81

(55) 142rb 142vb

55 49

177 166 167

66 376 377

(58) 127r 127v

56 109 111

54 81 83

(56) 142vb 143rb

56 50

178 167 167

199 611 611

(59) 127v 127v

57 112 112

55 83 84

(57) 143rb 143rb

57 51

182 173 174

168 380 381

(60) 127v 128r

68 112 114

56 84 85

(58) 143rb 143va

58 52

188 181 184

69 381 383

(61) 128r 128v

59 114 117

57 85 88

(59) 143va 144rb

59 -

189 184 185

101 426 428

(62) 128v 129r

60 117 119

58 88 89

- - - 53

190 185 186

167 554 556

(63) 129r 129v

61 119 121

59 89 90

(60) 144rb 144va

60 54

193 191 192

70 383 385

(64) 129v 129v

62 121 123

55

(37) 91 93

(61) 144va 145ra

61 55

196 202 204

129 483 484

(65) 130r 130v

64 126 128

61 93 94

(62) 145ra 145va

62 56

202 213 214

109 442 444

(66) 130v 131r

63 124 125

62 94 96

(63) 145va 146ra

63 64

57

203 215 217

143 498 500

(67) 131r 131r

65 128 130

63 96 97

(64) 146ra 146rb

65 58

206 218 219

73 388 389

(68) 131r 131v

66 130 131

64 98 98

(65) 146rb 146va

66 59

206 219 220

74 389 391

(69) 131v 132r

67 131 134

65 98 100

(66) 146va 147ra

67 60

211 224 225

76 393 394

(70) 132r 135v

69 135 136

66 100 102

(67) 147ra 147va

68 61

75



ANEŽKA VIDMANOVÁ



217 230 230

200 612 612

(71) 132v 133r

68 134 134

67 102 103

(68) 147va 147vb

69 62

219 233 234

127 478 480

(72) 133r 133r

70 137 138

68 103 104

(69) 147vb 148ra

70 63

- - - - (73) 133r 134v

71 138 69 104 108

(70) 148ra 149va

71 64

- - - - (74) 134v 135r 145

70 108 110

(71) 149va 150ra

72 -

- - - (75) 135r 135r

73 146 147

71 110 111

- - 73 65

- - - (76) 135r 135r

72 145 146

72 111 112

(72) 150ra 150rb

74 66

- - - - (77) 135r 135v

74 147 148

73 112 113

(73) 150rb 150va

75 67

- - - - (78) 135v 135v

75 148 150

74 113 114

(74) 150va ISOvb

76 -

- - - - (79) 136r 136r

76 150 151

75 114 115

(75) 150vb 151rb

77 -

— — - - (80) 136r 136v

77 151 154

76 115 118

(76) 151rb 151vb

78 -

- - - - (81) 136v 137v

78 154 157

77 118 120

(77) 152ra 152vb

79 68

- — - - (82) 137v 138r

79 157 159

78 121 123

- - — 69

- - - (83) 138r 139r

80 160 162

79 123 125

(78) 152vb 153va

80 70

An

hang

238 240

17 301 311

(84) 139r 139v

81 162 165

80 125 128

(79) 153va 154rb

81 71

18 17 17

114 456 457

(85) 139v 139v

82 165 166

81 128 129

(80) 154rb 154va

82 72

19

187

17 18

180 181

115 457 457

(86) 140r 140r

83 167 167

82 129 129

(81) 154va 154vb

83 73

21 19 19

213 623 623

(87) 140r 140r

84 168 169

83 129 130

(82) 155ra 155ra

84 -

76



STAROČESKÁ gesta romanorum a jejich latinská předloha

Dick Oesterley 0 48 čes. překl. Něm. překl. E 26 C 398 Krak.

čís. str. čís. str. ČÍS. fol. čís. str. čís. str. čís. fol. čís. čís.

27

184

22 24

177 179

117 459 461

(88) 140r 141r

85 169 170

84 131 133

(83) 155ra 155va

85 74

28

85

24 24

52 62

90 417 418

(89) 141r 141r

86 171 172

85 133 134

(84) 155va 155vb

86 75

29 24 24

152 510 510

(90) 141r 141r

87 172 173

86 134 134

(85) 155vb 156ra

88 76

47 32 32

23 320 320

(91) 141r 141r

88 173 173

87 135 135

(86) 156ra 156ra

87 -

52 34 34

26 322 323

(92) 141v 141v

89 174 174

88 135 136

(87) 156rb 156rb

89 -

57 36 37

174 572 574

(93) 141v 141v

90 175 175

89 136 137

(88) 156rb 156rb

90

58 37 37

157 537 538

(94) 141v 142r

91 176 176

90 137 138

(89) 156rb 156va

91 77

67 45 45

214 623 624

(95) 142r 142r

92 177 177

91 138 138

(90) 156va 156vb

92 -

77 48 49

36 334 336

(96) 142r 142 v

93 178 179

92 139 140

(91) 156vb 157ra

93 -

78 49 50

37 337 337

(97) 142v 142 v

94 179 180

93 140 141

(92) 157ra 157ra

94 -

86 52 53

39 338 339

(98) 142 v 143r

95 180 181

94 141 142

(93) 157ra 157rb

95 78

89

124

54 54

72 73

41 340 340

(99) 143r 143r

96 181 182

95 142 142

(94) 157rb 157va

96

93 55 55

191 597 597

(100) 143r 143r

97 182 183

96 142 143

(97) 157va 157va

97 -

94 55 55

253 658 659

(101) 143r 143r

98 183 183

97 143 144

- - - - ■

110 64 65

46 344 (102) 143v 143v

99 184 184

98 144 144

- - - -

111 65 65 344

(103) 143v 143v

100 184 185

99 144 144

(96) 157va 157vb

98 79

77



ANEŽKA VIDMANOVÁ



113 65 66

210 619 619

(104) 143v 143v

101 185 186

100 144 147

(97) 157vb 157vb

99 -

126 74 74

215 624 624

(105) 143v 144r

102 186 186

101 145 145

(98) 157vb 158ra

100 80

132 76 76

54 349 350

(106) 144r 144r

103 187 187

102 145 146

- - — —

136 79 79

237 636 637

(107) 144r 144 v

104 188 189

103 146 147

- - - —

109

139

64 64 80 81

165 548 549

(108) 144 v 144v

105 189 190

104 148 148

(99) 158ra 158rb

101 181

142 82 83

134 488 489

(109) 144v 145r

106 190 192

105 148 150

(100) 158rb 158vb

102 82

145 86 92

119 463 466

(110) 145r 146v

107 192 196

106 150 155

(101) 158vb 160ra

103 83

162 133 135

103 431 434

(111) 146v 147r

108 197 201

107 155 158

(102) 160ra 161ra

104 84

33

164

26 26

137 137

192 597 597

(112) 147r 147r

109 201 202

108 159 159

(103) 161ra 161ra

105

167 139 141

102 428 431

(113) 147r 148v

110 202 205

109 160 163

(104) 161ra 162ra

106 85

192 187 191

110 444 451

(114) 148v 149v

111 205 209

111 166 174

(105) 162ra 163ra

107 86

55 36 36

212 620 622

(115) 150r 150v

112 209 212

110 163 166

(106) 163ra 163rb

108 87

Z tabulky vidíme, že ani ve staročeském, ani v Kellerové německém

překladu není žádný článek, který by chyběl v rukopise O 48. Oproti tomuto rukopisu jsou v obou překladech jen vynechávky, a to ojediněle společné, jindy individuální. Tak v obou textech chybí článek, odpoví dající 3. exemplu v rukopise O 48 a v konstituované středoevropské redakci. Je to proto, že ve svatovítských Gestech byl tento článek jako

33 Na tomto mlstë je v rukopise E 26 chyba v číslování článků. 34 Omylem není tento článek u Kellera číslován. 35 Chybou písaře místo čís. 14. 36 Čís. 42 u Kellera nedopatřením vypadlo. 37 Místo čís. 60 je u Kellera omylem čís. 55.

78




Reduccio super epištolám bezprostředně spojen s moralizací 2. článku, k níž se vůbec nehodí. Proto jej — nezávisle na sobě — vypustili jak český, tak německý překladatel; konstituovaná středoevropská latinská redakce zařazuje toto exemplum jako samostatný třetí článek. V českém překladu chybí paralela k článku 24, v německém zpracování je zařazena ve správném sledu jako německé exemplum 22. Německé exemplum 25 spojuje stejně jako rukopis O 48 a jako ustálená středoevropská latinská redakce dva články (O 48 čl. 27 a 28j v jeden celek, český překladatel si všiml, že článek o tom, co je na světě nejsilnější, nemá nic společného s moralizací článku o dceři císařově a správně oba články oddělil v sa mostatná exempla 25 a 26. V německém překladě chybí paralela k latin skému článku 44, která je v českém znění pod číslem 42. Stejně tak latinský článek 47, kterému odpovídá v českém zpracování článek 45, v Kellerově textu chybí. Latinský článek 73 a 74, který je v německém překladě správně rozdělen v exemplum 69 a 70, je v českém zpracování spojen v jediný článek 71. Stejně jako rukopis O 48 má staročeský pře klad a německý překlad Kellerův články 101, 102, 106 a 107, které chy bějí v ustálené středoevropské latinské redakci. Právě kvůli těmto člán kům připouštěli dosud i ti, kdo věřili v latinskou předlohu staročeského zpracování, vliv německého překladu Kellerova na českého autora, pro tože — neznajíce rukopis O 48 — si nedovedli jinak vysvětlit naprostou shodu českého a německého zpracování v těchto článcích.

Shoda mezi rukopisem O 48, staročeským překladem a Kellerovým ně meckým překladem není však jen v zařazení týchž článků a v jejich shodném pořadí, ale — mimo jediný případ — přímo v samém znění článků. Uveďme na to alespoň dva příklady.

Prvním příkladem je spojené latinské exemplum 27 a 28, jemuž odpo vídá rovněž jednotné exemplum německé 25 a samostatná česká exempla 25 a 26:

De puella nutrice

O dceři ciesařově

Von eynem kayser der ein lieb tochter hiet. in dem XXIIII Capitel.

Erat quidam imperator, qui habuit unam filiam caram, cui edifica Bieše některaký ciesař, jenž měl jedinká dceru, velmi milá, jíito udělal

Ez waz ein kayser der bet ein schtm tochter, die im uuch gar liep waz. der selben

vit pulchrum pallacium, in quo manebat, adiungens ei unam pedisequam, sien krásná, v nížto přebýváše s jedná děvečká námilostnici

tochter pawet er einen schonen palasi dar ynne sew beleiben scholt. vnd fùget ir

que semper cum filia regis in palla a nikam nevycházieše.

zù ein kamer dirn. die ir warten soit vnd pflegen. vnd die auch staet. mit dez kýnigez

cio manebat. Habebat tamen nunccios, qui discurrebant hinc et

Však mějieše své posly, jenž běháchu i sem i tam.

tochter in dem palasi beleiben soli. Sie hiet auch poten. die da lufjen. hin vnd her.

inde, et quid foris agebatur, ipsis referebant, quantumcunque occulta essent.

A cožkoli se vně stalo, všecko jim rozprávěli, kakžkoli i tajně věci byly. vnd waz auswendig geschach. daz sagten sie hin ein. in den palasi, wie haym

79



ANEŽKA VIDMANOVÁ

Propter que filia regis et sua pedisequa tam regi quam aliis multum

Pro kterýžto běh tak ta dcera toho ciesaře jako námilostnice, obě ne

lich daz waer. umb daz selb gevieln si nicht dem kayser vnd auch den andern.

displicebant.

toliko ciesařovi, ale i jiným mnohým u mrzkost byli a je mrziechu.

Allegoria. Karissimi! Rex iste est Deus, filia eius tam pulchra est

Duchovně: Najmilejší! Ciesar tento jest Pán Buoh všemohúcí. Dcera jeho jest duše. Sieň

Ir lieben der kvnich ist got. vnd dev schon tochter ist

anima, pallacium edificatum est corpus de quatuor elementis, pedisequa udělaná jest tělo ze čtyř elementóv udělané. Námilostni

dev sel. der gepavt palasi, ist der leip. der gemacht ist von vier elementen. der mayge

est cor. Si pedisequa vel nutrix est bona, et puer

ce té dcery jest srdce; bude-li námilostnice dobra, bude

zog ist daz hertz. Vnd ist dev maygezbginn. oder dev zuchtmuter gůt. daz kint

erit bonus. Nunccii sunt aures et lingua, per quos cor intumescit et lingwa loqui

i dcera dobra. Poslové jsú uši, jazyk, oči, skrze něžto srdce se nadýmá a jazyk mluví,

wirt auch gůt. Die poten §int die orn. vnd die zung. Der sich dez hertzen vber nympt.

tur. Unde Salomon: „Tempus loquendi et tempus

nemaje váhy ani rady Šalamůnovy poslúchaje, kdež die: „Čas mluvenie a čas mlčenie."

Vnd die zvng redt. Vnd dar vmb spricht Salomon Ez ist ein zeit zů reden. Vnd

ridendi et tempus tacendi." Tempus tacendí erit

Těm jistým, ješto zde

ein zeit ze sweigen. Ein zeit zů lachen. vnd ein zeit ze wainen. Ein zeit ze sweigen

in die iudicii, quando peccator neradi mlčie, bude v súdný den zapovědieno, aby již nemluvili. Neb každý hřěšný die chvmt an dem vrtailichen tag. Wann der sénden der erstumpt. wenn wider den

obmutescit, quia contra eum loquitur consciencia, clamabunt elemento, crux Cristi per

oněmie, neb proti němu bude svědomie mluviti, všecko stvořenie proti němu volati bude, sônder. redt dew gewizzen. die element schreyent wider in. do erstvmpt daz chra'eutz.

sonabit et Cristus vulnera alegabit. Certa tempora describit, scilicet fienài, loquendi, a Kristus své rány otevře a ukáže. Ale nynie jsú časové ustaveni, jakož Salomún die:

got zů recht fur sein wunden. die gewizzen zeit sint verschriben. die erst zeit

ridendi. Primům, scilicet flendi, quadragesima, secundum ridendi est pascha.

„Netoliko

ze wainen ist die vast. die ander zeit ze lachen sint die ostern.

Sed nunc tempus est loquendi. Sed quid loqui debemus? Tantum duo, scili

čas mlčenie, ale čas mluvenie," a zvláště ve dvém,

vnd nv ist ein zeit ze reden. waz schůll wir reden. allein zway. daz ist

cet in confessione et oracione.

to jest v svaté zpovědi a nábožné modlitbě.

in peicht vnd in gebet.

80



STAROČESKÁ GESTA ROMANORUM A IEJICH LATINSKÁ PŘEDLOHA

O životě tří mudrcóv.

Item très sapientes requisiti, ■ quid esset forcius in mundo,

Čte se také o třech mudrciech, když byli v jeden čas otázáni, co by bylo najsilnějšieho

Ez warn drei weis maister. die wurden gefragt. waz daz sterchkist waer

unus respondit: „Vinum." Alter respondit: „Mulier." Tercius respondit.

v světě, jeden odpověděl, že víno, druhý odpověděl, že žena, třetí odpověděl, že

in der werlt. do antwurt der ayn. uiein. der ander antwurt eyn weib, der tritt antwurt

„Rex." Et verum omneš dixerunt. Vinum Spiritus sanctus, qui apostolos inhebriat,

král. A všichni pravdu pověděli. Víno jest Duch svatý, jenž apoštoly opojil, že

ein chénig. vnd redten alle drei wor. Der wein ist der heilig gayst. der die zweljpoten

quod totum vicerunt,

vešken svět přemohli.

trencht. mit weizzhait. vnd mit gotlicher lieb. daz si alle die weil vnd sie lebten. got

mulier est beata Virgo Maria, que regem ad hoc indu

Zena jest Panna Maria, jenž krále všemohúcieho

lieb heten und gáti werch. Daz weib ist dev rain magi maria, dev den chvnich. dar zû

xit, quod passus fuit, quia si de ea carnem non

k tomu přivedla, aby pro nás pro hřiešné trpěl. Nebo kdyby byl z ženy tě

pracht. daz ist chrtstum daz er gemartet wart. fur die werlt. Vnd hiet er die menschalt

sumpsisset, non fuisset passus. Rex est oratio devota,

lesenstvie nepřijal, nikdy by nebyl trpěl. Ale král jest modlitba nábož

von ir nicht genomen. so waer er nicht gemartert worden. Der chvnich ist etn andaech

quia rex in suo regno patenter facit, quidquid vult, ita devota oracto po ná. Neb jakožto král v svém království statečně činí, což chce, takéž nábožná

tigez gepet. wann ein chvnich ist gewaltig in seinem reich, vnd tut waz er will plso tit

tenter intrat in conspectu Dei et obtinet, quidquid placet etc.

modlitba mocně jde před obličej boží a všecko obdrží, cožkoli se jí líbí.

daz andaechtig gepet. daz get fár gotez anplikh gewaltichleich vnd behabt waz ez wil.

Stejný je vztah všech tří textů i ve všech ostatních článcích kromě článku o Eustachovi, kterým se budeme zabývat dále. Uveďme však ještě alespoň jeden příklad paralelnosti všech tří textů, a to z článku o Siré nách (lat. č. 107, čes. č. 104, něm. č. 103], u něhož byla dosud latinská předloha neznámá:

De tribus Sirenibus.

O třech ochechuléch.

Von drein syrenen. die vil schij ertrankten Cap. 103.

Legitur, quod très Syrenes in insula fuissent et suavissimas canti

Čte se, že tři ochechule na jednom ostrově byly jsů, a sladké zpievanie

Man liset daz drey syren worn in einer Inseln. oder in einë werd. vnd sungen die aller

lenas diversis modis cecinissent. Una cantabat voce humana, secunda in tybia, tercia

rozličnými obyčeji zpievaly jsů. Jedna zpievala hlasem člověčím, druhá na píšťalku,

shezzisten weiz. Die ayn die sang in menschlicher stymm. Die ander

6 — Listy filologické



ANEŽKA VIDMANOVÁ

in lira canebat. Hee habebant facies mulierum, alas

třetie na strmen hudlu jest. Ty jisté mějiechu tváři ženské, kří

die sang auf einem ror. die dritt sang auf einer leirn. Die syren hieten weiplich anplikh.

et ungues volucrum. Omneš navěs pretereuntes submergebant et omneš op dla a nehty ptačie; všechny lodie ztopily jsú a všechny obtie

flůg vnd chraeul. als ein vogel. vnd alle die schef die da fár sie giengen. die ertrenk

pressos sompno lacerabant. Cumque dux

iené snem vztrhaly sú. Tehdy vuodce

ten sew. vnd die in den scheffen schlieffen. die ertrunehen vnd zerzertens. Geschach daz

nomine Ulixes ex neccessitate haberet ibidem preternavigare, iussit se ad manum38 navis

tak řečený Ulixes potřebie měl tudy vésti se, i kázal se k (stěžni) lodí

ein hertzog durch not mást da wider varn. nu schùf er daz man im zìi

ligare et aures eius omnimodo obdurare, et sic periculum

přivázali a uši jeho {voskem) utvrditi, a tak bez škody se všemi

dem segel paumb scholt pinden. vnd sein orn gar verschoppen vnd also chom er hin.

illesus cum suis evaslt et ipsas Syrenes jluctibus submersit.

svými ušel jest, a ty jisté ochechule vlnami ztopil.

fár die syren. mit sampt den seinen. vnd die syren ertrenchet er in daz mer.

Karissimi! Per mare mundus iste designatur, qui continuis

Duchovně: Nejmilejší! Skrze ochechule mořské svět tento znamená se, kterýž ustavič

fr lieben pei dem mer. verstet man die werlt. die sich hin

tribulacionum procellis volvitur. Très Syrenes, que suo cantu

ným zatnúcením vlnami hýbá se. Tři ochechule, kteréž sladkým vnd her waget mit maenigem vngewitter vnd schaden. Die drey syren. die mit irr

navigantes demulcendo in sompnum ducunt,

zpievanim plaviece se, obměkčujíce mysli lidské v sen člověka uvodie, sáezzen weis singent, die swebent auf dem wasser. daz ist die werlt die mâchent si

très sunt delectaciones, que corda hominum ad vicia molliunt et in sompnum

jsú tři rozkoši, kteréž v hřiech člověka připravují a srdce lidská v sen smrti

slaffen. in drein wollůsten. die der laeiSt hertz erwaichen vnd suessent in den slaff

mortis ducunt. Que humana voce cantaverat, est avaricia, que suis

uvodie. Prvnie, kteráž zpievala člověčím hlasem, jest lakom

der sánd weisent. vnd dez todez. Die syren die da sanch menschen stymm. daz ist die

auditoribus huius mundi modulatur carmina: „Multa

stvie, kteréž svým posluchačóm tohoto světa zpievá zpievanie: „Mnohé

geitichait. die iren lúsnaern chradempt vil sáezzer weis. vnd spricht zů dir. du mást

oportet te congregare, ut posset famam tui nominis dilatare."

musíš sebrati, abychom mohli ctnost tvého jména rozšířiti," vil sammen. daz du delnen leunten můgest geweitten. vnd daz du wirdig werdest. vmb

Tali mortifero cantu cor avari demulcet, usque

kterýmžto zlým zpievanim srdce lakomého oklu

vnd vmb. vnd daz man dich schon hab. mit solichem giftigen gesany senftigt si daz

38 Písařským omylem místo malum.

82




dum sapor mortis eum opprimit, et tune car

mâno bývá, ai jeho smrt zajde. Druhá tělo

hertz der geitlgen. Vnd daz sie der slaj dez todez vber chumpt vnd erdrucht so verzert

nes eius dilacerai. Que cantai in tybia, est iactancia,

jeho roztrhá, kteráž zpievá na píštalku. Píštalka jest chlúba, sie dann sein jlaysch. Die da singet auj dem ror Daz ist der óbermůt vnd daz gůjten,

que suis hec projert cantica: „luvenis es et nobilis, debes te preclarissime exhibere

kterážto svým vydává toto zpievanie: „Mladý jsi a krásný, máš se kráše všem ukázati,

die singt den iren silhen weiz. Du píst Junch vnd edel. du soit dich zierlichen haben

universis, nulli parcens, sed omneš opprime, quos prevalere potes.

iíádnému neodpúštěje, ale všecky potlač, kteréž přemoci vnd den laeuten wol erpieten. vnd vertrag niemant wer dich laydigt vnd ist daz dich

Si occidis aliquem, dieunt te novum militem esse. Tunc jies jamosus et ab omnibus

móieš. Když zabiješ někoho, dějít, že jsi dobrý rytieř, a tehdy budeš poctivý a ode všech

yemant laidigt. daz wider tit. mit den zwispild. so jiircht man dich vnd wirdest wert.

diceris bonus." Que

budeš chválen a dobrým nazván budeš." Třetie ochechule, kte

vnd haizzt man dich einem chùnen man. ob du eynen erslechst. Die syren. die

cantat in lira, est39 luxuria, que suis sequacibus talia precinit modulammo:

ráž zpievá na strmen, jest smilstvuo, kteréž svým následujícím také vydává zpievanie:

da sanch au) der leiren. Daz ist die vnchaeusch die iren nachjolgern. also vor singet.

„Adolescens es potens cum puellis ludere,

„Mládec jsi silný, s děvečkami hraj, Du pist ein júnglinch oder ein jungez schons weip lazz dir wol sein mit der sáezzen

postea in senectute corrigere."

potom v starosti budeš tresk

mynn. die weil dich sein lust vnd niet dich der werlt. dar nach in dem alter so lust

Facies habebant mulierum, quia nichil magis

tati ženy." Nebo nic viece

dein niemant. vnd du macht nicht. Die syren heten weiplich anplikh wann nichsnicht

mentem a Deo separai

úmysl člověčí od Boha nevzdaluje

ist daz einen júnglinch so pald von got pringt, vnd von rechtem leben, sam die weib

quam amor mulierum.

než milost ženská.

vnd die lieb der weib. daz an maenigem wol schein sil. die verchert sint vnd verdorben.

Als Salomon spricht vil starker man. an dem leib vnd nicht an dem mut sind von weibez

Alas habebant voluerum,

A ty všecky ochechule křídla měly jsú ptačie,

lieb verdorben. mit mut vnd mit synn. Die syren heten flúgel (ils die vogel. daz

39 Omylem je est napsáno v rukopise O 48 dvakrát.

6' 83



ANEŽKA VIDMANOVÁ

quia semper est instabile mundanorum desideriorum.40

nebo vždycky jsú v neustavičnosti žádosti světské.

betaeut dai die vnchaeuschen staetigez vnstaet sint. Vnd wanehel alle zeit in werlt

licher begir. nv sůst nu so. nv wil ainez dem andern geuallen. mit dem lauj. nv mit

dem. nv triti ains dem andern leicht ab dem weg. nv gewint ez leicht sein huld nv

verleust ez sey leicht vnd mit dem wanehel verzert ez sich daz ez hart chomen mag

an gotliche lieb. die staet meinet ze sein, die auz dem rechten weg chôment vnd lieb.

Vngwes eciam habebant voluerum, quia quos ad peccata tra

Nehty také mějiechu ptačie, kteréžto k hřiechu přitrhují a

die slaffend in svnden. die selben werden verzert von den syren vnd gezuchkt

hunt, lacérantes ad inferni cruciatus rapiunt. Ulixes dicitur sapiens homo,

ku pekelným mukám popadují. Ulixes jest múdrý člověk,

zů der hell. Nu ist vlixes gesprochen ein weiser

qui illesus in hoc mundo navigat timore Dei,

kterýž jest čistý na tomto světě a plaví se bázní božská, mensch der in dirre werlt swebt als auf dem mer in gotez vorcht vnd habt sich

se ad arborem malum navis ligat, id est ad crucem Cristi, et aures a viciis obdurat,

k dřevu konce lodie přivazuje se, točíš k kříži Kristovu, a uši od hřiechóv odvazuje, zu dem Maspavm dez schefs. vnd pint sich dar zu. daz ist zu dem chraeutz ihu

ut sola ce

aby jediné

xpi. vnd verstozzt sein orn. vor laster vor schanden vnd vor den sunden. daz er nvr

lestia appetat. Tune Syrenes submerguntur, qui41

krdlovstvie nebeského žádal. Tehdy ochechule potopeny budú. Nebo

allein hór gotliche 1er. wenn daz geschicht so ertrinchen dann die syrenen. daz

concupiscencie Spiritus sanciiu ab eo fugiunt, et sic evadunt

žádosti zlé skrze Ducha svatého od něho odlúčeny jsú, a tak ucházejí ist wenn die wertlichen begir vertriben werdent. von dem heyligen geist. vnd nach dem

40 Pfsařskou chybou místo desiderium. 41 Ačkoliv na všech ostatních místech jsou Syrenes v tomto exemplu femininum —

jak ostatně při jejich podobě není ani jinak možné —, je na tomto místě vztažné

zájmeno v mužském tvaru. Nejde zde o přepsání, ale o další doklad toho, že v české středověké latině bylo toto slovo občas obourodé; přesvědčuje nás o tom jak ta okol

nost, že i v opisech tohoto exempla si toto vztažné zájmeno podržuje svůj mužský tvar

(např. v rukopise XII B 20, fol. 67v), tak i to, že např. Hus užívá tohoto slova vý hradně jako maskulina.

84




periculum et post victoriam perveniunt ad gaudium eternum, ad quod nos per

nebezpečenstvie, a po vítězství docházejí radosti věčné. Kteréž nás do

sig. so chôment si zS dem gestad daz ist zu dem heiligen èwigen leben. dar zů helj vns

ducat, qui sine fine régnât etc.

veď Buoh Otec, Syn i Duch svatý.

gott auch mit seinen gotlichen genaden. amen.

Na těchto dvou úsecích vidíme všechny podstatné znaky českého a ně meckého zpracování. V obou případech jde o překlad téhož latinského textu. Překlad je poměrně věrný, věrný ovšem ve smyslu středověkém, tzn. překladatel překlad upravuje podle vlastních stylistických zvyklostí. Proto např. v českém překladě odpovídá prostému latinskému Deus roz vedené Pán Buoh všemohúcí, latinské in confessione et oracione zní česky v svaté zpovědi a nábožné modlitbě. Nacházíme i drobné doplňky, které

vyplývají ze smyslu latinského textu a rozvádějí jej, např. proti latin skému quod passus fuit je české aby pro nás pro hřiešné trpěl, popřípadě které dělají text jasnějším (např. si de ea carnçm non sumpsisset —

kdyby byl z ženy tělesenstvie nepřijal). Rovněž tam, kde se překladateli zdálo, že český překlad nevystihuje celou náplň latinského slova, užil rozvedení (např. multum displicebant — mnohým u mrzkost byli a je mrziechu). Neméně Časté je i zjednodušení latinského výrazu (např. pedisequa vel nutrix — námilostnice, omneš navěs pretereuntes — všech

ny lodie). Tyto obměny nemění základní smysl překládaného textu.

Místy ovsem ke změně smyslu došlo, i když patrně častěji neúmyslně než záměrně. Tak např. jistě neúmyslná změna nastala tím, že překlada tel vztáhl vedlejší latinskou větu k špatnému substantivu: que (se. pe disequa) semper cum filia régis in pallacio manebat — a nikam nevy cházieše (tj. dcera králova). Někdy změnil překladatel text proto, že

neporozuměl nějakému latinskému slovu. Např. součásti lodí nebyly nikdy v Čechách příliš známé, a tak není divu, že v latinském rukopise O 48 je napsáno, že se Odysseus dal přivázat ad manům navis. Latinský rukopis, vzniklý opisem rukopisu O 48, který sloužil českému zpracova

teli za přímou předlohu, opravil sice správně chybné manům na malum, tomu však český autor stejně neporozuměl a přeložil kázal sě k zlé lodi

připraviti.a Teprve moderní vydavatel staročeských Gest, znalý samo

zřejmě Odysseje, text upravil tak, jak jej měl napsat (ale nenapsal) český překladatel: kázal se k (stěžni) lodí přivázati. Na některých mís tech překladatel svou předlohu špatně četl, tím jí neporozuměl a změnil v důsledku toho celý velký úsek. V prvním z citovaných článků se mu to

přihodilo v citátě z Eccles. 3,1—8, který je v latinském znění citován

ve zkrácené podobě: Unde Salomon: „Tempus loquendi et tempus ridendi

et tempus tacendi." Redaktor A rukopisu O 48 píše téměř totožně r a v.

Český překladatel (či spíše už písař latinského rukopisu, z něhož český autor překládal) četl místo ridendi slovo videndi (o kterém se však

u Šalamouna nemluví). Proto český zpracovatel přeložil v přímém citátě

42 Autor latinského exempla ve svatovítských Gestech zapomněl napsat ope nebo

opere, proto každý překlad překládá toto místo jen podle smyslu. Rukopis XII B 20,

fol. 67v se snažil toto místo bez úspěchu vyléčit nesmyslným qui concupiscencias Spi

ritus sancti ab eis fugiunt. 43 Srov. edici Novákovu str. XX. 44 Srov. edici Novákovu str. XVIII—XX, Šimkovu str. 227.

85



ANEŽKA VIDMANOVA

ze Šalamouna jen „Čas mluvenie a čas mlčenie", aby se mu však ono videndi zcela neztratilo, převtělil je v oči a připojil k výčtu poslů: nunccii sunt aures et lingua — poslové jsou uši, jazyk, oči. Neúmyslnými změnami jsou i drobné překladatelské chyby, které vyplynuly z toho, že si český překladatel spletl provincie s prudencie, mane s manu, vi ciorum s virorum, patuit s putavit apod.44 Tyto chyby nevznikly snad tím, že by překladatel špatně rozuměl latinskému textu nebo znal špatně některá slovíčka, ale tím, že četl svou předlohu globálně, že místy slovo uhadoval (hlavně, bylo-li napsáno zkratkou), ale vlastně nečetl. Tak si však počínají i ostatní středověcí autoři,45 nejen překladatelé, a není to tedy nic typického pro zpracovatele staročeských Gest. Tímto globál ním čtením si vysvětlíme i různá jiná překladatelská nedopatření, např. překlad latinského mundus českým ochechule mořské. Úmyslných překla datelových zásahů do textu, posouvajících jeho smysl, je málo a týkají se

jen jednotlivých slov. K nejzajímavějším z nich patří překlad latinského jamosus českým poctivý a německým so fárcht man dich, který pěkně ukazuje, v čem pro každý z obou národů spočívala sláva. Ani v tom však není český zpracovatel Gest osamocen. Obdobné změny nacházíme např. i v třetím českém překladu Burleyových Životů starých filosofů, v němž dieta elegancia jsou překládána odpovědi múdréA6 Německý překlad se liší od latinského na jiných místech než překlad český, jen výjimečně se oba shodují v téže odchylce [suo cantu — sladkým zpieva ním — mit irr stiezzen weis).

Od latinské předlohy se oba překlady odchylují jen v nadpisech, které zřejmě český i německý zpracovatel tvořil sám podle obsahu článků. Tak např. článek 2 je v rukopise O 48 bez nadpisu, český nadpis zní O lékaři syna ciesařova, německý Gorgonius waz ein chunich gewaltig ze Rom; či. 5 má latinský nadpis De rege, qui filio pigriori regnum suum disposuit, český O synu léniem, německý Von dem Pompeyus in Babilon.

Kromě nadpisů je mezi latinským textem, představovaným pro nás rukopisem O 48, a českou verzí rozdíl jen v přehození článků 22 a 21, 64 a 63, 69 a 68, 73 a 72, nemůžeme však poznat, zda články přehodil přímo český zpracovatel nebo zda k němu došlo v jeho bezprostřední latinské předloze, která se nám nedochovala, anebo zda je tímto pře hozením vinno až další podání českého zpracování. Autorskou, nikoliv až písařskou věcí je však jistě jednak už vzpomenuté rozpojení latin ského článku v český článek 25 a 26 a naopak spojení latinského článku 73 a 74 v jediný článek český 71. K oběma těmto změnám (stejně jako k vynechání latinského článku 3) došlo z obsahových důvodů, aby se oddělilo, co k sobě nepatří, a naopak aby byla historka o tom, jak mudrc svým vyprávěním zachránil císařova syna před smrtí, spojena v jeden celek s oním vyprávěním.

Německý překladatel pracoval vcelku obdobným způsobem, jako pře kladatel český, rozšířil však, zvláště v první části Gest, řadu moralizací o německé verše. K těm není v latinském textu předloha, a jsou tedy se vší pravděpodobností vlastním výtvorem německého překladatele.

45 A. V i d m a n o v á, Autentičnost Husových citátů: Filosofický časopis 18, 1970, 1018—1024.

46 A. V i d m a n o v á, Burleyovy Životy starých jilosojů a jejich české překlady: Rozpravy ČSAV 72, 1962, řada SV, seš. 7, str. 54.

86




Mezi německým Kellerovým zněním na jedné straně a českým zněním na druhé straně je podstatný rozdíl jen v článku o Eustachovi. Procház ková47 předpokládá, že český článek o Eustachovi měl pravděpodobně také německou předlohu, odlišnou ovšem od německé verze Kellerovy, že se však tato německá předloha ztratila, takže je dnes neznámá, a na

opak že k existujícímu německému článku Kellerovu vznikl také český překlad, který však dnes neznáme a z něhož zbyla jen moralizace. Proto

sestavuje zachované a předpokládané texty do tohoto stejnmatu:

Legenda o Eustachovi

lat. redakce Gest v Dickově vyd. lat. redakce Gest v Oesterleyově vyd. I I

nezachovaný něm. originál polský překlad

zachovaná čes. verze zachovaná něm. verze ruský text I

nezachovaná čes. verze, známá jen moralizace

Skutečnost je naštěstí daleko jednodušší. Český článek o Eustachovi

je opět přesným překladem latinského článku, jak jej známe z rukopisu O 48:

De sancto Eustachio, qui ante baptismum vocabatur Placidus

O svatém Eustachiášovi

Erat quidam miles Placidus nomine, satis strenuus, qui uxorem pulcram habebat et duos

Bieše Jeden rytieř, jménem Líbezný, dosti pořádný, kterýž ženu krásnů méjieše a dva

filios. Accidit, quod semel ad venandum equitavit. Vidit a longe cervum magnum,

syny. I přihodilo se jednú, že na lov jel. Uzřel zdaleka Jelena velikého a

vidit inter cornua crucem auream. Et cervus conversus ad eum ait: „Quid me perse

mezi rohy jeho kříž zlatý. A Jelen obrátiv se k němu řekl: „Co mi se protivíš?

queris? Ego sum Cristus in cruce pro te crucifixus." lile hoc audiens statím de

Já sem Kristus, na kříži pro tě ukřižovaný." A on to uslyšav inhed s koně

equo descendit et in terra genua jlexit et veniam peciit. Ait cervus: „Eligas tibi

ssedl a na zemi kolenoma klekl, a milosti prosil. I řekl jelen: „Vybeř sobě

unum de duobus: Aut in iuventute aut in senectute oportet te multa pro nomine modo48

jedno ze dvého: nebo v mladosti anebo v starosti mnohá protivenstvie musíš pro mě

pati." Qui ait: „Domine, in iuventute jiat voluntas tua." Hiis dictis

trpëti a pro jméno mé." Kterýžto die: „Pane, v mladosti buď vuole tvá." A to řek

cervus evanuit. Placidus domům equitavit et statím cum uxore sua et duobus filiis

jelen zmisal. A Líbezný domóv jel. A inhed s svů ženů a se dvěma synoma

per multa bona injormatus baptizatus est et Eustachius nominatus.

křest jest přijal a Eustachius nazván jest.

« Cit. čl„ str. 23—24. 48 Písařským omylem místo meo.

87



ANEŽKA VIDMANOVÁ

Vyprávění dále shodně pokračuje v latinském i českém znění popisem toho, jak se Eustach vzdal majetku, začal žebrat, přišel o manželku a děti, bloudil po světě, až konečně se se svými milými opět shledal.

Et ecce Eustachius princeps milicie cum magno commitatu obviabat eis. Illa cum eum

Aj, Eustachius, knieže rytieřské, s velikým zástupem potka je. A ona, když

vidisset, in frontem eius respexit vidensque signum, quod eciam ante semper

jest jeho uzřela, na čelo jeho vzezřela. Uzřevši jeho znamenie, to, kteréž dřéve vždy

portabat, ait intra se: „Credo, quod iste sit dominus meus Eustachius." Statim

nosil, řekla sama k sobě: „Věřím Bohu, že toto jest pán muoj Eustachius." A inhed

concurrit ad eum et ait: „O domine me, si placet dignitati tue, quod est nomen

jest běžela k němu a řekla: „0 pane, slyš mě, ráčí-li šlechetnost tvá.

tuum?" At ille: „Eustachius vocor."

Prosím, pověz mi, které jest jméno tvé." A on řekl jí: „Eustachius."

Ad illud verbum ad terram pre gaudio cecidit. Miles eam levavit et ait:

K té řeči na zemi padla jest. Tehdy rytieř jie pozdvihl a řekl:

„Domina, quid est tibi?" Que respondit: „O domine, ego sum uxor tua, respice

„Paní, Paní, co jest tobě?" Kteráž die jemu: „0 pane, já sem žena tvá, zezři na mě."

in me." Cum vero respondissetis eam, coram omni populo osculatus est eam et ait:

A když jest na ni zezřel, přede vším ji lidem poceloval a řka:

„O domina karissima, die michi, quomodo de manibus naute evasisti?" Respondit:

„0 paní milá, pověz mi, kterak jsi z rukú plavcovú vyšla?" Odpověděla jest:

„Postquam a me recesisti cum duobus parvulis, surrexit tempestas tam grandis, quod

„Když jsi ode mne odšel se dvěma mládencoma, zdvihlo se povětřie velmi veliké, že

navis et nauta periclitabantur et ego sola evasi. Ab illa die Deus habun lodí i plavci v nebezpečnosti byli sú, a já sem sama utekla. A od toho dne mi Buoh

danter michi. providit in victu et in vestitu." Et iterum osculatus est eam dicens: dal hojnost v jédle a v uoděvu." A opět poceloval ji jest a řka:

„O Domine Deus, qui facis mirabilia, utinam possem jilios habere."

„0 Pane Bože, ty jenž činíš divné věci, bych také mohl své syny viděti a je mieti!"

Que ait: „Die michi, domine, quid actum fuerit de jiliis nostris?" Ille cepit dicere, Kterážto řekla jemu: „Pověz mi, kterak se jest stalo synóm našim." A on jí jest počal

quod leo unum accepisset et ursus alium.

praviti a řekl jest, že lev jednoho vzal a medvěd druhého. A ona řekla jemu:

Filii ceperunt narrare. Et ostendit ei jilios. Tunc rex

„Synové til jsů též pravili, jako ty, pane, pravíš." 1 ukázala jemu syny. Tehdy on

licenciam et mercedem condignam eis dědit et ad patriam suam cum uxore sua

od krále odpuštěnie vzal a odplatu podobnú od něho vzal, a do svého kraje jel s svá

49 Písařským omylem místo respexisset.

88




et filiis perrexit et vitam in pace finivit. ženú i s syny svými, a život svój u pokoji dokonal.

Přesně je přeložena i moralizace:

Karissimi! Iste miles potest dici quilibet homo mundanus, qui de

Duchovně takto: Najmilejší! Tento rytiř muož nazván býti každý člověk světský.

lectatur circa venacionem mundanam, sed si respiceret, posset videre cervum, id est

Ale když by vezřel, mohl by viděti lva,50 točíšto

Dominům, inter cornua, id est inter duo testamento, qui vertit se ad eum et dicit:

Boha, mezi rohy, točíšto mezi dvěma zákonama, kterýž obrátil se k němu a řekl:

„Revertere, reverterel" Hoc est: „O anima peccatrix, revertere, et ego suscipiam te."

,Navrai se, navrai se," točíšto duše hřiešná, „navrať se, a jdi tě k sobě přijmu."

Fac tu ergo, sicut fecit miles, descende de equo superbie et paratus sis subiacere

A protož učiň ty, jakož jest učinil rytieř: seď s koně pýchy a buď hotov

penitencie. Et tune veniet ignis divinus et omnia peccata tua comburet. Sed in via

ku pokání. A tehdy přijde oheň duchovní a všecky hřiechy tvé spálí. Ale na cestě

oportet te ire ultra mare, id est navigium mundi. Navis est ista bona

tohoto živuota musíš přes moře jiti, točíšto světa. Lodí tato jest živuot

vita, nauta est prelatus, uxor est anima coniuncta corpori, duo parvuli sunt dileccio

dobrý. Plavec jest prelát. Žena jest duše, spojená tělu. Dva mládence jsů milost

Dei et proximi. Sed sepe dileccio Dei tollitur a corde hominis per leonem,

buožie a bližnieho. Ale často milost božie odjata bývá od srdce člověčieho skrze lva,

id est dyabolum, et dileccio proximi per ursum, id est per mundum, sicut videmus,

točíšto skrze diábla, a milost bližnieho skrze medvěda, točíšto skrze svět, jakož vidíme,

quod aliqui plus mundum diligunt, quod filius patris mortem considerai, ut totam

že někteří viece svět milují. Že jest syn smrti otcovy, znamená, zdali by vším

hereditatem possideat, et ibi dileccio proximi totáliter ponitur. Deinde miles, id est

dědictvím vládl. A tak milost bližnieho všecka odjata jest. Potom rytieř, točíšto•

bonus cristianus, debet bellore, id est viriliter pugnare, ut mercedem eternam accipat..

dobrý křesían, má bojovati mužsky, aby odplatu věčná vzal.

Et sic per pastores, id est predicatores, parvuli, id est dileccio Dei et proximi, in unam

A tak skrze pastýře, točíš kazatele, malí dovedeni jsú k milosti boží a k bližnieho

civitatem, id est ecclesiam sanctam, convertuntur. Sed quomodo uxor, id est anima,

a v jednom městě, točíšto v cierkvi svaté, obracuji se. Ale kterak žena, točíšto duše,

virům cognoscat? Certe per signum in fronte, scilicet quod homo se ad Deum con

muže poznává? Zajisté skrze znamenie na čele, točíšto aby se člověk k Bohu obrátil

vertat et de omnibus peccatis veniam petat et sic ad patriam pergat, id est ad vitam

a za všecky hřiechy milosti prosil. A tak do kraje pojedú, točíšto do věč

eternam.

něho života. Amen.

50 Omylem překladatele místo jelena.

89



ANEŽKA VIDMANOVÂ

Od této latinské a české verze se německý článek Kellerův výrazně odlišuje, jak je vidět už z pouhého začátku a konce vyprávění. Také nemá moralizaci.

V on dem lieben herren sant ewstachio ein Rittermaister (CXI.)

Der heilig herr sand Eustachius der hiezz von der tauf placidus. Eustachius ist ge

sprochen als ein gùt wort. Wann er mit seinen gůten werchen. hat vil wol gewart einer sichern hut. Er hiezz auch vor placidus. daz ist gesprochen. wol gejaelleich.

er geuiel got wol mit seinem gůtem synn. daz er parmhertzig waz. wi doch er vor

ein haiden waz. Seinew guten werch prachten in in die genad gotez. Recht sam chor

nelium. von dem sand Lucas schreibt in dem puch daz da haizzet actus apostolorum. X

Nu wurden si an dem dritten tag auz dem Ochsen genommen vnd wurden erjunden

vngemayligt an allem irem leib vnd gewand von dem jeur. daz ez nichtz an in ver

zert het mit chainem prand weder ir har noch nichtz nicht. daz an in waz verserei.

Nu namen die christen ir chórpaer vnd bestatten die. an ein wunnsam stat. Dar íber

sy auch her nach pawetten. ein pethaus. sy sein gemartert nach Christez gepârt hundert

Jar vnd in dem zwaintzigesten ]ar Kal. Nouembris oder sam ettleich wellen XII. Kal.

octob's.

Článek o Eustachovi je jediný, který v německém zpracování Kelle rové nesleduje pořadí článků v latinském rukopise 0 48. Zatím co se v rukopise O 48 čte na místě předposledním, je u Kellera poslední. Kromě toho je tento článek jediný, který, jak jsme viděli, nebyl překládán z la tinského textu, vycházejícího z rukopisu O 48. Je to proto, že už vlastně

nepatří do německého Kellerova překladu Gest, ale že jej jen omylem připojil písař Esse mnichovského rukopisu Cgm 54 jako kapitolu 111, stejně jako týž písař zařadil bezprostředně po článku o Eustachovi na fol. 88r—94v jako kapitolu 112 vyprávění o deseti tisících rytířů.51 Moderní opisovač německých Gest z tohoto mnichovského rukopisu Franz Pfeiffer i jeho vydavatel Adelbert Keller kapitolu 112 správně vypustili, neboť postřehli, že jde o legendu Gestům cizí. Kapitolu o Eu stachovi však u Gest ponechali, pravděpodobně i proto, že závěr němec kého vyprávění v rukopisu mnichovském odpovídá zakončení historky o Eustachovi (před moralizaci) ve vulgátním podání Gest. Již začátek německého článku však prozrazuje, že v mnichovském rukopise nejde o překlad kapitoly o Eustachovi z vulgátní redakce Gest, ale o překlad legendy o Eustachovi, jak ji přináší Legenda aurea Jakuba de Voragine.52 Protože se pak náhodou shoduje zakončení legendy s koncem vyprávění ve vulgátních Gestech a nadto počátek legendy s nadpisem latinského článku o Eustachovi ve svatovítských Gestech, není divu, že článek o Eustachovi přidal nejen písař Esse, ale i Franz Pfeiffer a Adelbert Keller přímo k německým Gestům. Tento omyl písaře mnichovského

rukopisu Esse má pro nás značný význam. Prozrazuje totiž, že Esse není sám překladatelem Gest, ale že si jejich německý text opsal z nějakého jiného rukopisu, snad přímo z originálu německého překladu, v němž

po Gestech (která, jak je ostatně v té době velmi časté, nebyla opatřena explicitem) následovaly německé legendy. Rukopis Cgm 54 se klade dnes

51 P e t z e t, cit. katalog str. 89. 52 Jacobi a Voragine Legenda aurea. Recensuit Th. G r a e s s e, Vratislaviae 18903,

kap. 161, str. 712—718.

90




již do 14. století. Jeho předloha musela tedy vzniknout dříve než na konci 14. století.

Tím se zpětně dostáváme k datování svatovítských Gest v rukopise 0 48. Forma zápisu i podoba textu nás přesvědčuje o tom, že je to zá kladní rukopis, z něhož dále vznikl český překlad, německý překlad Kellerův a posléze středoevropská latinská redakce. Rukopis berlínský Germ. 643 fol., který k této redakci patří, klade se už před r. 1377.53 To by znamenalo, že svatovítská Gesta vznikla brzy po polovině 14. stol. S tím by bylo v souhlase zjištění, že německý text v rukopise mnichov ském Cgm 54 je už opisem překladu, neboť oba překlady, německý 1 český, vznikly patrně dříve, než se ustálila středoevropská latinská redakce — jinak těžko vyložíme, proč reprodukují text rukopisu O 48 a ne text některého latinského rukopisu středoevropské redakce. Dato vání svatovítských Gest k polovině 14. století jsou však na překážku filigrány složek, na nichž jsou Gesta napsána, neboť podobné — i když ne totožné — filigrány se vyskytují až ke konci 14. století. Proto je nutno nechat zatím tuto otázku otevřenou a počkat s jejím řešením, až jednak budou prostudovány — a to textově i kodikologicky — všechny rukopisy, patřící k latinské středoevropské redakci, zejména nejstarší z nich, jednak až bude určen vztah svatovítských Gest k innsbruckým z roku 1342.

Přesto však kladu už dnes otazník k dosavadnímu datování staro

českých Příběhů římských před konec 14. století. Zdá se mi, že je v roz

poru s tím, že český text nevychází z konstituované středoevropské re dakce, i s tím, že německý překlad vznikl nevyhnutelně dříve než koncem 14. století. Datování staročeských Gest navrhl na základě jazy kových kritérií Franz Bezdek,54 který rozebral vokalismus a konsonan tismus Gest na základě Novákova vydání a došel k závěru, že staročeská Gesta vznikla asi v osmdesátých letech 14. století. Novákova edice se však opírá o rukopisy, mladší asi o tři čtvrtě století, než byl originál českého překladu.55 A právě ty hláskové podoby, z nichž ve svém roz boru Bezdek vychází, jsou nejméně stabilní a každý písař je porušuje tím, že zcela mimovolně nahrazuje podoby slov, které na něho působí zastarale, podobami současnými. Avšak i u českých Gest by bylo před časné pokoušet se dnes o jejich nové datování, neboť opět je na jedné straně třeba počkat na definitivní datování svatovítských Gest latinských v rukopise O 48 a na určení, kdy se zkonstituovala středoevropská la tinská redakce, na druhé straně nelze jejich překlad datovat bez při hlédnutí k jiným látkám s antickou tematikou, jako je Kronika trojánská, Historie o Alexandrovi, Breviloquium a Burleyovy Životy starých filosofů,

jejichž překlady se zatím rovněž kladou jen všeobecně do druhé poloviny 14. století.

53 Oesterley, cit. vyd. str. 82. 54 Franz Bezdek, Lautlehre der alttschechischen Gesta Romanorum (ed. J. V.

Novák): Jahresbericht des k. k. Staats-Realgymnasiums mit deutscher Unterrichts

sprache in Briinn fiir das Schuljahr 1912/13, Briinn 1913, str. 1—16. 55 popis českých rukopisů a jejich stemma je u Nováka, cit. ed. str. VII—XX,

u Šimka, cit. vyd. str. 226—227.

91



ANEŽKA VIDMANOVÂ

Die alttschechischen Gesta Romanorum RÉSUMÉ und ihre lateinische Vorlage

ANEŽKA VIDMANOVÁ

Es ist schon seit langem bekannt, dafi der Text der alttschechischen Gesta Roma norum demjenigen der deutschen Gesta in der Munchener Handschrift Cgm 54 sehr nahe steht. Die Forscher vermuteten entweder, dafi die tschechische Bearbeitung —

der Latinismen wegen — aus dem lateinischen Text hervorging, gleichzeitig aber von der deutschen Fassung beeinflufit wurde, oder dafi die deutsche Fassung die einzige Vorlage der alttschechischen darstellt. In der ehemaligen Bibliothek des Prager Dom

kapitels, die heutzutage im Staatsprasidentenarchiv (Archiv presidenta republiky] auf bewahrt ist, befindet sich eine Handschrift, die die Frage der deutschen Munchener sowie der alttschechischen Bearbeitung restlos beantwortet. In dieser Handschrift O 48

(Fol. 103r—150V) liest man die lateinischen Gesta Romanorum, die mit der alttsche chischen und deutschen Fassung ganz und gar ubereinstimmen und die gemeinsame Vorlage beider nationalen Fassungen darstellen (siehe Textproben S. 79—85). Die lateinischen Gesta in der Handschrift O 48 wurden von acht Klerikem des Prager Domkapitels wahrscheinlich auf Grund der lateinischen Gesta und der lateinischen Historia septem sapientum, die alle beide in der Innsbrucker Handschrift vom Jahre 1342 zusammen vorkommen, fur ihren eigenen Gebrauch verfafit und dann anderen

Predigern pro sex grossis zur Verfiigung gestellt. Von den lateinischen Gesta des

Sankt-Veits-Kapitels geht auch die sogenannte zweite oder lateinisch-deutsche Redak tion (die wir lieber mitteleuropaisch nennen mochten) hervor, die durch einige sti listische Abweichungen, veranderte Titel der einzelnen Exempel, durch Auslassung von acht Exempeln und manchmal auch durch den Sammeltitel Gesta Romanorum

mystice designata charakterisiert wird und zu der, soviel ich weifi, 54 Handschriften aus dem Gebiet des mittelalterlichen Romischen Reiches und Polens gehdren.

Nur das letzte Kapitel der deutschen Fassung in der Ausgabe von A. Keller folgt dem lateinischen Text der Handschrift O 48 nicht, weil es eigentlich nicht mehr zu den Gesta gehort, sondern eine deutsche Obersetzung der Eustach-Legende aus der

Legenda aurea des Jakobus de Voragine darstellt. Darum ist die Mtinchener Hand schrift Cgm 54 als eine Abschrift einer anderen deutschen Handschrift anzusehen, wo eine deutsche Bearbeitung einiger Legenden aus der Legenda aurea auf die deut schen Gesta folgte.

Mit der Datierung der Entstehung aller drei Fassungen, der lateinischen mittel europaischen, tschechischen und deutschen, sowie mit der naheren Bestimmung der Entstehungszeit der Sankt-Veits-Gesta mufi man abwarten, bis aile lateinischen Hand schriften der mitteleuropaischen Redaktion textologisch und kodikologisch bearbeitet werden und das Verhaltnis der Gesta in der Handschrift O 48 zur Innsbrucker Hand schrift Cod. lat. 310 genau festgestellt wird.

Die Konkordanztafel der einzelnen Fassungen, das heifit der lateinischen Gesta in der Handschrift O 48, der alttschechischen Bearbeitung nach der Edition von Šimek, der deutschen Fassung nach der Edition von Keller, der mitteleuropaischen Redaktion, die durch die Handschrift des Prager Domkapitels E 26, durch die Dresdener Hand schrift C 398 (friiher C 193 d, Quart) und durch die Krakauer Handschrift 435 repra sentiert ist, mit den Ausgaben der Gesta von Dick und Oesterley befindet sich auf S. 72—78.

92



staročeská gesta romanorum a jejich latinská předloha

Documents