Slovo na cestu

VelikonoceJakmile dosáhli Izraelité s Boží pomocí vítězství nad Filišťany, vzal prorok Samuel

velký kámen, postavil ho na rozhraní dvou krajin a nazval jej Eben – ezer (to je Kámen pomoci, viz 1 Sam 7,12). Vždyť jen proto, že zasáhl Bůh, zvítězili.

Když za nedělního jitra přišly ženy ke hrobu, kam bylo uloženo Ježíšovo tělo, nalezly od hrobu odvalený kámen (Lk 24,2). Tento kámen odvalený od Kristova hrobu připomíná mnohem větší vítězství než kámen Samuelův. Spasitel zvítězil nad smrtí a také nám slibuje život věčný. Právě toto je ta radostná zpráva, kterou mají hlásat světu jeho učedníci. „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“ (Mk 16,15)

Na světě je mnoho hřbitovů a na nich mnoho hrobů s kamennými pomníčky, kde čteme, kdo v tom hrobě leží. Kámen odvalený od Ježíšova hrobu je také pomníčkem,

kde bychom mohli duchovním zrakem číst: „Zde leží smrt.“ Tak to cítí apoštol Pavel, když píše: „Smrt je pohlcena. Bůh zvítězil. Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvůj bodec?“ (1 Kor 15,54-55)

Víme, že máme stavět svou víru na pevných základech, na skále, na Kristu – Úhelném kameni. Ježíš nás zbavil hříchů svou obětí na kříži. Ježíš nás zbavil hrozby věčné smrti svým zmrtvýchvstáním. Kéž na tomto poznání stojí naše víra. Je to víra apoštola Petra, který volá:

„Původce života jste zabili, Bůh ho však vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky.“ (Sk 3,15). Podobně píše apoštol Pavel: „Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu... Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.“ (1 Kor 15,17-20)

Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Mariev Opavě duben 2017

2

Velký pátek

Z tvých očí duše tvá se dívái v ponížení síla podmanivázjevuje Veronice vnitřní tvářtvář zrcadlící lidské pádyodpouštějící i největší zradytvář kterou zbičovala nenávista přece každý v ní si může čístže Boží láska k nám se neunavía provází nás denně bez únavy dotekem milostným na cestě naší křížové

Mons. Josef Veselý

Modlitba pro čas smutku

Pane Ježíši, pojď se mnou,jako jsi šel s učedníky do Emauz.Putovali smutně po cestě, která vedla od kříže.Potkali tě a nepoznali.Tvá slova je změnila.Poznali tě, když jsi jim lámal chléb.Připomeň mi to zvláště ve chvílích,když jsem smutný a nemohu dál.Připomeň mi, že žiješ, a dej,abych šel s tebou dále po tvé cestě.Amen.

O Velikonocích jde především o to, abychom ze svého nitra odvalili balvan našich vin a hříchů. Aby mezi námi a Ježíšem nebyla kamenná neprůchodná stěna. Pán prochází i zavřenými dveřmi. Ale respektuje naši svobodu, proto do našeho srdce vchází jen, když ho pozveme dál. „Hle, stojím přede dveřmi a tluču, zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ (Zj 3,20)

o. Rudolf Friedl, farář ve Štáblovicích

3

Zajímá nás…

Kdo a za jakých podmínek může obdržet titul „učitel církve“?

Učitel církve (doctor ecclesiae) je titul udělovaný církví významným světcům, teologům a mystikům, jejichž učení i život jsou dávány křesťanům za vzor. Do současné doby seznam učitelů církve obsahuje 36 jmen. Byl udělen i čtyřem ženám (Terezie od Ježíše, sv. Kateřina Sienská, sv. Terezie z Lisieux, sv. Hildegarda z Bingenu). Ze známějších mužských učitelů církve jmenujme např. sv. Augustina, sv. Ambrože, sv. Jeronýma, sv. Bonaventuru, sv. Jana od Kříže, sv. Tomáše Akvinského. Titul se částečně kryje s označením církevní otec. Seznam učitelů církve se vytváří od 8. století a není uzavřen.

Podmínky pro udělení titulu učitel církve:• pravověrnost (neznamená neomylnost),• znamenité učení,• významná svatost života,• oficiální církevní prohlášení za učitele církve.

Pokud přemýšlíme nad významem jmenování církevních učitelů v průběhu staletí, tak ten spočívá v původním a širokém chápaní křesťanství (víry) od počátku dějin církve až dodnes. Jako lidé 21. století potřebujeme slyšet hlas sv. Augustina a jeho pojetí víry z prvních staletí, potřebujeme středověkou logiku sv. Tomáše Akvinského a mystiku sv. Jana od Kříže. To všechno nám totiž ukazuje bohatství nauky a bohatství církve, a tímto nás přitahuje k Bohu stejným způsobem, jakým byli přitahování výše uvedení.

o. Jan Czudek

4

Jarní prázdniny v Blahutovicích

Část letošních jarních prázdnin jsme se spolčem strávili v malé vesničce Blahutovice a jejím okolí. Společně jsme si zahráli spoustu deskových her, při kterých jsme si zkoušeli nejen strategické myšlení (při hrách Fantom a TransAmerika), ale i snahu o porozumění složitým myšlenkovým pochodům spoluhráčů při hře Activity či Krycí Jména. Také jsme se naučili nebát se riskovat při společenské hře Poker nebo zachovat chladnou tvář při Městečku Palermu.

V pondělí a v úterý jsme se ještě nezapomněli projít po sice blátivé, ale krásné Františkově stezce, při které nás doprovázely úryvky z chvalozpěvu sv. Františka z Assisi. Obě procházky jsme zakončili nezapomenutelnou mší svatou.

Ani hlad nás o prázdninách netrápil. Díky šikovným rukám Magdy jsme si navařili spoustu dobrot.

Tyto prázdniny jsme si moc užili a těšíme se na příští rok!

Kateřina Gilíková a Zuzana Prymusová

5

Přednáška o historii duševních chorob

Dne 21. února jsme se opět v hojném počtu sešli v pastoračním středisku minoritského kláštera na veřejné přednášce PharmDr. Marie Zajícové.

Tématem byla „Historie léčby duševních chorob“. Paní doktorka nám úvodem objasnila slovo „psychika“.

Psyché – řecké slovo pro duši či mysl, původně ženská postava z řecké mytologie. Duše – od dýchat, dech, velmi široký a neurčitý projev. (Slovo duše používáme v hovoru – chodí jako tělo bez duše, na mou duši, duše u kola aj.)

V náboženské představě řečtí filozofové duši chápali jako nesmrtelnost. V moderní vědě se pojmu neužívá, nedá se doložit ani zkoumat. Je nahrazena pojmem „vědomí“, v širším pojetí „psychika“.

V 18. století byli lidé postižení duševní nemocí nazýváni „blázni“. Výjimečně byli umístěni do ústavů a věznic. V 19. století vznikala soukromá sanatoria, ale zákroky v péči o pacienty byly nepodložené lékařským výzkumem. Umístění do těchto ústavů bylo velmi pestré. V roce 1950 v Paříži byl testován nový lék a od roku 1954 se oficiálně užívají tyto léky také u nás. Podrobně nám byla

objasněna léčba – jak a čím se léčilo dříve a dnes. Nová lékařská metoda zachycuje mozkové elektronické potenciály – EEG.

Blíže jsme byli seznámeni s příznaky i důsledky a léčbou dnes četně se vyskytujících nemocí schizofrenie, deprese a poruch spánku. Schizofrenií trpí zejména muži v období 15-25 let, ženy ve věku 25-30 let. Depresemi různých závažností trpí více žen. Užívání sedativ a hypnotik má různě silný útlum na nervovou soustavu, na určité léky vzniká závislost a odvykání je velmi náročné. Měly by se užívat jen v minimálním množství po nezbytně nutnou dobu. V nevhodné kombinaci s jinými léky mohou být i nebezpečné.

Mírnější efekt má použití bylinné léčby. Paní doktorka nám zdůraznila poučení: „Jsme staří, když se málo hýbeme. Když užíváme vápník a nehýbeme se, nepomáhá.“

Závěrem jsme si vyslechli Desatero spánkové hygieny. Přednáška byla doplněna mnohými příklady, byla nám velkým přínosem v tom, jak nahlížet a chránit se před duševní nemocí. Paní doktorce patřilo velké poděkování s potleskem a malým dárkem.

Eliška Kucerová (Klub sv. Anežky)

6

Všeobecné kněžství jako cesta k prvotnímu povolání křesťana

V sobotu před první postní nedělí jsme se sešli na rekolekci pro seniory s tématem „Všeobecné kněžství jako cesta k prvotnímu povolání křesťana“ vedené otcem Vladimírem Ziffrem.

Co je prvotní povolání křesťana? Každý křesťan je povolán k těmto stupňům povolání v důležitém pořadí:

1) Být dobrým člověkem.2) Být dobrým křesťanem.3) Dobře plnit své specifické povolání.

V této rekolekci otec Ziffer především zdůraznil, aby to, co patří ke kněžství, nám pomohlo žít naše prvotní povolání. Všichni křesťané jsou královským kněžstvem (1Petr 2,9). Kněžství rozlišujeme na všeobecné a svátostné. Již při křtu se stáváme pomazáním olejem knězem, prorokem a králem. Jak však toto všeobecné kněžství realizovat? Především prostřednictvím modlitby, oběti, požehnání a dobrého života.

Základní vlastnosti kněze – svátostného i všeobecného, jsou pokora a otevřenost, které se navzájem ovlivňují.

Pokora je poznání sebe sama. Pýcha je v tomto slova smyslu sebeklam, kterým lžeme sami sobě, a tím škodíme sobě i druhým. Proto zdravou pokoru zcela přirozeně doplňuje zdravé sebevědomí! Zkusme se vážně zamyslet nad tím, jaké máme talenty a čím můžeme přispět k pomoci druhým – v rodině, manželství, farnosti… Také začínejme každé zpytování svědomí dle sv. Ignáce z Loyoly – tím, co se stalo od posledního zpytování svědomí: co se mi dobrého přihodilo a co já jsem udělal dobře. Ke zdravé pokoře nám pomáhá víra, kajícnost, úkon kajícnosti, svátost smíření, postní doba, Písmo, výchova, sebekritika a druzí lidé.

Otevřenost – být otevřeným člověkem je neklamná známka osobní zralosti a pravého křesťanského života! Otevření bychom měli být v několika směrech:

1) Na Boží vůli – plnění Boží vůle je základ křesťanského života. Slouží nám k tomu určité pomůcky – biblická přikázání, církevní přikázání, stavovské povinnosti, dále pak hlas svědomí, výchova a také selský rozum.

2) Na Boží slovo – zde můžeme čerpat stálou inspiraci pro náš život a poznávat Boha. 3) Na minulost – umět odpustit druhým i sobě, vyrovnat se s minulostí a nechat ji být. 4) Na budoucnost – předat otěže budoucnosti Bohu znamená také předat mu otěže

svého života. 5) Na jiný názor – ten mi může dát nadhled, jiný pohled na věc, upozornění na chyby

či doplnění mého pohledu.

7

Ne méně důležité je však v životě „žasnout“, díky úžasu opravdu vnímáme toho, nad nímž žasneme, ať Boha, nebo člověka. Vnímáme i to, co dělá, říká. Zdravý obdiv vede také k ocenění a vnímání pozitivních věcí druhých.

Božena Mejzlíková

Modlitba Taizé

Od března 2016 se v kostele sv. Vojtěcha můžete každou třetí sobotu během školního roku zapojit do Modlitby Taizé. Jedná se o způsob modlitby s rozjímavými zpěvy, který vznikl ve francouzské vesnici na jihu Burgundska a rozšířil se do mnoha koutů světa.

Taizé je domovem mezinárodní ekumenické komunity, kterou založil v roce 1940 bratr Roger. Bratři se zavazují na celý život, že budou spolu sdílet materiální i duchovní společenství, že budou

žít v celibátu a velké prostotě.Rytmus života v komunitě udává pravidelná modlitba. Třikrát denně se rozezní zvony,

všichni zanechají své práce a směřují do chrámu Smíření. O modlitbě se dá říct, že „nemá začátek ani konec“. Modlitbu doprovází „zpěvy

z Taizé“ – krátké věty v různých jazycích, které se několikrát opakují, jsou jednoduché a usnadňují tak zapojení všech do modlitby.

Nedílnou součást každé modlitby tvoří jednak úryvky z Písma, které se čtou v několika jazycích, a jednak dlouhé ticho, jež se stává prostorem pro setkání s Bohem. Na závěr nechybí přímluvy a závěrečná modlitba představeného komunity.

Po večerní modlitbě jsou někteří bratři k dispozici pro duchovní rozhovory nebo k svátosti smíření. Každý pátek se v Taizé slaví památka umučení Ježíše Krista, po večerní modlitbě se položí kříž na zem a každý, kdo chce, může přijít ke kříži, položit ruku či hlavu na kříž a modlit se. V sobotu při večerní modlitbě se na oslavu velikonočního tajemství zapalují svíčky. Neděle je jediným dnem v týdnu, kdy se v chrámě Smíření slaví mše svatá, která je jinak sloužena každý den v kryptě.

Komunita klade důraz na modlitbu s ikonami, které vnímá jako obrazy sdělující zraku stejné duchovní poselství jako Slovo uším.

Bronislava Sabolová

Zdroje: Bratr Roger z Taizé, Vyvolit si lásku; http://www.taize.fr/cs

8

Liturgická gesta a postoje aneb oslavujme Boha svým tělem (1 Kor 6,20)Gesta rukou v liturgii

Znamení křížeTrochu více se zastavíme u znamení kříže. V liturgii jej konáme

hned několika způsoby. Dnes je asi nejběžnější znamení tzv. Velkého latinského kříže. Začalo se užívat od 6. století a do liturgie vstupuje až ve 14. století. Původně se používalo pouze znamení malého kříže jedním prstem pravé ruky na čele – řecké písmeno Tau. Ve 4. století se pak malý kříž dělal také na ústech a na prsou. Velkým křížem obvykle začínáme všechny bohoslužebné obřady i osobní modlitbu.

Kříž je ústředním tajemstvím naší spásy. Velké znamení kříže je naším jednoduchým a uceleným vyznáním křesťanské víry v Otce i Syna i Ducha Svatého, i osobním vyznáním víry v ukřižovaného Krista, který nás vykoupil. Z kříže pramení všechna milost, cesta k Bohu je cestou kříže. Také tím naznačujeme, že to, co začínáme konat, chceme činit ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.

Znamení velkého kříže patří k úvodu mše svaté (bohoslužba však začíná již společným shromážděním a zpěvem věřících doprovázejícím průvod kněze a přisluhujících) a k závěrečnému požehnání. Nesmíme ale opomenout, že se jím znamenáme již při příchodu do kostela, když si znamením kříže rukou namočenou ve svěcené vodě připomínáme náš křest. Malý kříž děláme v návaznosti na prastarou tradici ve mši svaté hned třikrát – na čele, ústech a na prsou – a to před evangeliem. Chceme totiž o Božím slově 1) přemýšlet, 2) vyznávat jej a hlásat světu, 3) uchovávat v srdci a rozvažovat o něm.

Sepjaté ruceZákladní liturgický postoj, kdy jsou ruce obráceny dlaněmi

k sobě a prsty směřují šikmo vzhůru. Připomínají nám naše základní nasměrování, náš cíl i výraz prosby směřující vzhůru. Sepjaté ruce jsou prastarým gestem vazala, který je takto vkládal do rukou svého pána. V návaznosti na tento význam můžeme chápat gesto sepjatých rukou jako výraz našeho odevzdání se Bohu a ochoty ke službě podle jeho vůle.

Gesto oranta – rozepjaté ruceModlitba s rozepjatýma rukama byla všeobecně rozšířena v křesťanském starověku.

Otevřená náruč vyjadřuje naše očekávání a vroucí touhu nechat se obdarovat Božími dary. Zároveň jimi vyjadřujeme i svoji prosbu a očekávání Boží pomoci, bez níž by naše náruč zůstala prázdná. Jako bychom říkali: „Co bych měl, kdybys mě neobdaroval.“

9

Rozepjaté ruce doprovází pozdrav „Pán s vámi“ symbolizující všeobjímající Boží lásku. On je stále s námi a čeká na nás s otevřenou náručí.

Bití v prsaJde o znamení a výraz naší pokory a lítosti, podobně, jako to činil celník v chrámě

(Lk 18,13). Jsme si vědomi našich vin a toužíme po obrácení. Gesto nás má vyburcovat k pokání, má rozbít zeď našich hříchů, jež obklopuje naše srdce a brání Bohu vejít. V předkoncilní liturgii bylo toto gesto častější, dnes je zachováno pouze při úkonu kajícnosti při slovech „je to má vina, má veliká vina“, celebrant pak koná toto gesto ještě při přednesu 1. eucharistické modlitby při slovech „i nám hříšníkům“.

Mytí rukouGesto doprovází prosbu kněze při přípravě darů: „Smyj ze mě, Bože, mou nepravost

a očisť mě od hříchů“ a symbolizuje touhu po vnitřní očistě.

Vzkládání rukouJiž ve SZ šlo o znamení předání Boží moci, požehnání a posvěcení ke službě, a zároveň

jako symbol očištění a odvrácení se od hříchů. V NZ je tato symbolika zachována a dále ještě rozvedena jako znamení tzv. epikleze, tedy vzývání Boha Otce, aby daroval svého Svatého Ducha a jeho dary. Vzkládáním rukou spojeným s touto prosbou se uděluje svátost biřmování, jáhenské a kněžské či biskupské svěcení a dává se jím pověření ke zvláštnímu poslání. Ruce vložené na hlavu symbolizují Boží moc, kterou Bůh skrze Ducha Svatého uděluje svým služebníkům.

Podání rukouBěhem slavení eucharistie činíme toto gesto před obřadem podávání svatého přijímání.

Jeho úkolem je viditelně vyjádřit, „zhmotnit“ společenství křesťanů a vzájemnou lásku, a tím nás připravit na to, co s námi koná svaté přijímání: z mnoha lidí přijímáním eucharistického Těla Kristova vytváří společenství – jedno Tělo Kristovo – jednu církev.

Pozdravení pokoje se před svatým přijímáním nachází pouze v římské liturgii: na rozdíl od ostatních liturgií, kde se nachází po bohoslužbě slova před přípravou oltáře, v římské bohoslužbě toto gesto nemá charakter smíření a není inspirováno Ježíšovým výrokem o nutnosti smířit se před přinesením daru na oltář (Mt 5,23). Pozdravení pokoje je symbolickým gestem, stačí tedy pozdravit pouze nejblíže stojící.

o. Aleš Písařovic

10

Chrámové poklady – známé i neznáméKonkatedrála: hlavní oltář – socha sv. Jiří

24. dubna si připomínáme svátek sv. Jiří. Narodil se ve 3. století (kolem roku 270) v Kappadokii, dnešním Turecku; zemřel roku 303 (305) v Lyddě v Palestině (dnešní Lod, Izrael). Obraz, jak sedí na koni a bojuje s drakem, patří k jeho nejznámějším zobrazením. Také v naší konkatedrále má jeho socha své místo na levé straně hlavního oltáře, a to proto, že tento světec je mj. patronem rytířských řádů a náš kostel byl již od počátku po staletí spravován rytířským řádem Bratří německého domu Panny Marie v Jeruzalémě.

Po vzoru svého otce vstoupil sv. Jiří do římské armády. Protože byl velmi schopný, brzy ho povýšili na plukovníka, nakonec se stal členem osobní stráže římského císaře Diokleciána.

Podle legendy přijel jednou sv. Jiří do města Silene v Lybii. U zdejšího jezera se usadil velký drak, který otrávil celou zemi. Obyvatelé ho chtěli zabít, když se však objevil, prchali. Jednou za čas přicházel drak k městu, a když na lidi dýchnul, otráveni zemřeli. Proto mu obyvatelé začali dávat každý den dvě ovce, aby více neškodil. Ovcí ubývalo. Král proto nařídil, že los určí, kdo z dětí a mládeže bude draku obětován. Až jednou padl los na královskou dceru. Král sliboval lidem zlato a stříbro, když nechají jeho dceru naživu, ale ti byli neoblomní. Ustrojil tedy svou dceru jako nevěstu a odvedl ji k místu, kde drak žil. Rozloučil se s ní a odešel.

Když čekala na draka, projížděl kolem sv. Jiří na koni, a ještě dříve, než se drak mohl dívky dotknout, probodl ho svým kopím. Zraněného draka předvedl před lid. Slíbil jim, že draka usmrtí, pokud se všichni nechají pokřtít. Sv. Jiří zabil draka a 15 tisíc lidí se dalo pokřtít.

V roce 303 vydal císař Dioklecián příkaz k pronásledování křesťanů v celé říši. Jiřímu bylo nařízeno účastnit se perzekucí. Místo toho se sv. Jiří přiznal ke křesťanství. Dioklecián ho nechal za zradu mučit. Mučením jej chtěl přimět k modloslužbě, proto mu ve vězení dali nejdříve nohy do klády a na prsa položili těžký kámen. Pro svou pevnost a neoblomnost byl Jiří další den mučen kolem s hřeby, které otáčením kola drásaly jeho tělo. Vše bylo málo, tak jej hodili do rozpáleného vápna. Přežil to bez zranění. Císařovna byla tak ohromena tímto

11

Knižní tipy

Františkáni z BronxuAdrian Luc

Výborná kniha vhodná i pro mladé čtenáře, které nadchne neortodoxní styl amerických řeholníků, kteří ale zároveň zůstávají radikálně věrní myšlence starat se o ty nejchudší.

V chudinské čtvrti New Yorku, plné násilí, drogových dealerů a lidí bez domova, žije od roku 1987 nová františkánská komunita. „Chcete-li opravdu následovat ukřižovaného Krista, jděte až na samé dno ghetta,“ řekl prvním osmi bratřím kardinál O´Connor, newyorský arcibiskup. A svěřil jim farnost v jižním Bronxu. Příběhy z jejich života jsou konkrétním svědectvím milosrdenství v akci, ale i neuvěřitelné péče Prozřetelnosti.

Kniha je napsaná svižně, zábavně, a ačkoliv pojednává o moderní době, odkazuje na laskavý humor starobylé sbírky legend Kvítky svatého Františka. Čtenář se tak v jednotlivých kapitolách dozví: Jak se zloději mohou stát posly nebes. Jak bratr Stan zaplatil pohřební výlohy z honoráře za svá alba. Jak bratr Francois-Marie neschovával pod hábitem bouchačku, ale růženec. Jak Prozřetelnost naplnila ledničky a bankovní konta a nakrmila hladové bratry krvavými steaky a zmrzlinovými poháry s jahodami.

90 otázek pro exorcistuJean-Régis Fropo

Opravdu existuje ďábel? Proč se někdo dostane do jeho moci? Můžeme být od jeho vlivu osvobozeni? Jaká je úloha exorcisty? A co můžeme dělat sami na svou ochranu? Proč žehnat předměty, prostory, auta – není to jen pověra? Co znamená New Age?

Na devadesát podobných otázek odpovídá stručně a srozumitelně otec Jean-Régis Fropo z Francie, který

divem, že přijala křesťanskou víru. To se však nelíbilo Diokleciánovi, a tak byla později před branou města se sv. Jiřím sťata.

Sv. Jiří, neohrožený bojovníku za víru, ty jsi se nevzdával a neustupoval před utrpením a těžkostmi, pomáhal jsi slabým a trpícím, prosíme tě, vyprošuj i nám posilu ve víře, v našich slabostech a strádáních.

Bohumil Kaděra

12

posloužil exorcismem nebo modlitbou za osvobození už více než dvěma tisícům lidí. Jiné zase poslal na psychiatrii, nicméně ze zkušenosti potvrzuje: ano, ďábel existuje a působí i dnes. Jeho moc však není neomezená a Ježíš Kristus svou církev vyzbrojil, aby proti němu mohla účinně bojovat.

Pro dokreslení některých otázek uvádí autor i dvě desítky konkrétních případů, které ilustrují působení Zlého v životě jednotlivce a možnosti pomoci ze strany církve.

Papež František a jeho jezuitské kořenyStefan Kiechle

O současném papeži vyšlo už velké množství knih. Od životopisů přes rozhovory až po výběry z kázání. Nejnovější titul se snaží přinést jiný pohled na Františkův pontifikát.

Útlá knížečka si všímá hlavně duchovního stylu, kterým se Svatý otec prezentuje, a který vychází z jeho zakotvení v jezuitském řádu a spiritualitě sv. Ignáce z Loyoly. Čtenář se tak zároveň dozví spoustu zajímavých informací o jezuitech a myšlenkách jejich zakladatele.

Jaký vlastně je Františkův duchovní styl? Jaký je jeho „způsob jednání“? Jaké jsou principy jeho rozlišování? Jaký vliv mělo to, že je jezuitou, na jeho působení v Argentině? A jak nyní působí na celosvětovou církev? Čím může

„ignaciánská stopa“ inspirovat další křesťany na cestě víry a křesťanské služby? Na tyto otázky odpovídá autor knihy Stefan Kiechle, sám jezuita a dokonce představený řádu v Německu.

Osvěžující a krásně shrnující je poslední kapitolka s názvem Papežových dvanáct klíčových slov. V ní jsou krátce a výstižně vyzdvihnuty hlavní motivy Františkova pontifikátu, jako je: Buona sera, Radost z evangelia, Otlučená církev, Jsem hříšník, Duchovní alzheimer, Rozvazovat uzly a další.

Ačkoliv v edici Malá teologie většinou vycházejí složitější texty, tentokrát můžeme knihu doporučit všem, kteří se hlouběji zajímají o papeže Františka a o to, jak a kam vede Církev.

Jan Pilař, Karmelitánské knihkupectví

Novinky v Křesťanské knihovněZa poslední tři měsíce jsme obohatili nabídku knih o desítky nových a čtenářsky

lákavých titulů.Mnohým, zvláště mladým, kteří se zúčastňovali poutí, pochodů a setkání mládeže

např. na Cvilíně a návštěvníkům kostela Svatého Ducha je dobře známo jméno

13

před rokem tragicky zesnulého otce Roberta Mayera. Vzpomínky na tohoto charismatického kněze najdete v naší knihovně pod názvem „Děcka, valíme do nebe“.

Na knihu otce Czendlika „Kostel, hospoda, postel“ též už někteří čekají, až se vrátí z výpůjček.

Můžete se začíst i do útlé knížky otce Pavla Zahradníčka „Dějiny, jak je možná neznáte“. Je to deset mýtů o křesťanství podaných však ve světle historických faktů a ne, jak nás kdysi učili v hodinách dějepisu.

Čtvrtou knihou, od které se jen stěží odtrhnete, jsou skutečné životní příběhy, kde se známý salesiánský kněz, biblista a vysokoškolský pedagog Ladislav Heryán setkává s lidmi z nejrůznějších vrstev společnosti a propojuje tato setkání se světem biblických poselství, a tak ukazuje, jak je svět naplněn Boží láskou a milosrdenstvím. Kniha má název „Exotem na této zemi“. Možná, že zatoužíte po přečtení mít knihu doma a půjdete si ji koupit jako já.

Naše půjčovní dny i doba jsou stále stejné: neděle 8-11, středa 16-18 a pátek 9.30-10.30. Knihovna sídlí v budově minoritského kláštera na Masarykově třídě č. 39.

Anna Foldynová

Filmové tipy

Křížová cestaNěmecko, 2014, 107 minRežie: Dietrich Brüggemann

Hlavní hrdinkou tohoto filmu je čtrnáctiletá školačka Maria, která má běžné zájmy a tužby jako ostatní dospívající dívky. V soukromí rodiny se ale řídí zásadami řádu Pia XII. (ortodoxní větve katolické církve) a jeho tradicionalistickým až extrémním výkladem víry. Vše, co si Maria myslí či co dělá, musí obstát ve zkoušce před Bohem a dívka se tak proti svým běžným dívčím tužbám snaží obrnit, protože vedou k hříchu. Např. by ráda zpívala v místním sboru s klukem, který se jí líbí, ale kvůli přísné náboženské výchově své matky

a kněze se toho vzdá. Křížová cesta tedy dokonale vyobrazuje maximální snahu hlavní hrdinky odevzdat se víře, vzpírat se svým potřebám a bojovat se sebou sama.

Film náboženské téma nebagatelizuje, nestaví se odmítavě proti víře, ačkoliv námět k tomu svádí. Spíše se jedná o kritiku náboženského fanatismu. Na druhou stranu ale uznává, že právě fundamentalismus a naprosté oddání se víře může vést k zázraku a svatosti.

14

Režisér Dietrich Brüggemann svůj film rozfázoval do čtrnácti kapitol, které kopírují cestu Ježíše Krista, když musel odnést svůj kříž na Golgotu. Využívá téměř statickou kameru a zaměřuje se na herecké výkony, které jsou dovedeny k dokonalosti. Každé dějství uvozuje citát jednotlivého zastavení křížové cesty, korespondující s osudem Marie.

Film byl mimo jiné na Berlinale 2014 oceněn Stříbrným medvědem za nejlepší scénář.

Umučení KristaUSA, 2004, 127 minRežie: Mel Gibson

Snímek z roku 2004, popisující posledních 12 hodin Ježíše z Nazareta, je jistě všem dobře znám a není třeba popisovat, o čem film je. Za zmínku však stojí hlavní představitel Ježíše, herec James Caviezel, který si během natáčení musel projít opravdovým „umučením“.

Americký herec, který pozoruhodnou shodou okolností v době natáčení měl 33 let a jeho iniciály jsou JC, stejné jako Jesus Christ, si byl vědom toho, že tato role, kterou mu nabídl režisér Mel Gibson, bude v jeho životě zasádní.

„Chceš, abych hrál Ježíše, že?“ zeptal se herec režiséra. „Ano“, odpověděl mu. Druhý den mu režisér zavolal a snažil se mu účast na filmu rozmluvit. Zeptal se ho tedy: „Mele, proč se mě najednou snažíš od toho odvést?“ Gibson mu odpověděl: „Mohlo by to totiž znamenat konec tvé kariéry. Mohlo by to znamenat konec kariéry nás obou. Musíš opravdu pochopit, co mám v úmyslu“. Caviezel mu však řekl: „Podívej se, to je tak: každý z nás je povolaný nést svůj kříž. Když svůj kříž neponeseš, jeho tíha tě zlomí. Moje definitivní odpověď zní: Ano.“ Než však takto rozhodl, ptal se sám sebe, jestli je hoden hrát Ježíše. Pomohla mu až návštěva poutního místa v Medžugorji, kde ho jeho přítel, vizionář Ivan Dragičevič, povzbudil a řekl: „Bůh si ne vždy vybírá ty nejlepší“. Kdyby tehdy nejel do Medžugorje, nikdy by tu roli nevzal.

Během samotného natáčení slyšel herec Boží hlas, který ho žádal, aby mu ustoupil a nechal ho hrát místo sebe. „Věděl jsem, že jestli chci hrát Ježíše, musím být velmi blízko Něho. Každý den jsem se zpovídal, chodil na adorace a modlil se neustále růženec, aby mě Panna Maria přivedla ke svému Synu. Když jsme natáčeli scénu Poslední večeře, měl jsem pod šaty kapsičku, do které jsem si dal relikvie svatých a jednu relikvii Kristova kříže. Velmi jsem toužil po tom, aby byl Ježíš přítomný během natáčení, a tak jsem požádal kněze, aby vystavil Nejsvětější svátost. Ze začátku nesouhlasil, ale trval jsem na tom, protože jsem si byl jistý, že lidé více poznají Krista, když já sám se na Něho budu dívat. Kněz se postavil s Nejsvětější svátostí v rukou vedle kamery a přiblížil se s ní ke mně. Když se tedy lidé dívají na tento film a vidí zářit mé oči, dívají se zároveň na Ježíše v proměněné hostii v odrazu mých očí.“

15

Pro scény, kdy Ježíš absolvuje bití a bičování nechvalně proslulým římským vynálezem, „devítiocasou kočkou“ (důtky s kovovými konci, které trhaly kůži), musel Caviezel podstoupit dlouhé přípravy v maskérně. Herec tak trpěl nedostatkem spánku, protože několik měsíců musel vstávat o třetí hodině ráno, protože příprava v maskérně trvala až osm hodin. Po make-upu, kterým měl pokrytu většinu těla, mu naskákaly puchýře, díky kterým pak nemohl v noci spát. Také okusil několik ran bičem během jeho bičování. Při zkoušce scény, kdy měli vojáci bičovat Ježíše, omylem zasáhli Caviezela do zad, a to takovou silou, že ho tyto rány povalily na zem, vyrazily mu dech a na zádech vytvořily 30 centimetrů dlouho ránu. Několikrát měl také vykloubené rameno, např. když na něj spadl 70 kilogramů těžký kříž, který musel nosit 14 dní, když se natáčely scény ukřižování. Ačkoliv se točilo během zimy, byl představitel Ježíše zahalen jen do plátna. Někdy byl tak podchlazen, že nemohl ani promluvit a štáb mu musel na obličej přikládat ohřívací balíčky, aby vůbec rozhýbal rty. Během natáčení byl tak nemocný, že nepřestával zvracet. Měl obě plíce naplněné tekutinou, do toho dostal zápal plic. Jelikož visení na kříži způsobuje smrt udušením, měl problémy i s dýcháním. „Pán mi dovolil pocítit trochu z toho, čím si prošel On. Udržoval mě až do chvíle, kdy chtěl zjistit, až kam jsem schopný zajít. „Kolik toho chceš, aby ze mě viděl svět?“ cítil, jak se ho Bůh ptá. Lékař mu také vyšetřil srdce, se kterým měl problémy, a režisérovi filmu sdělil, že může zemřít. Představitel Ježíše však chtěl pokračovat dál v natáčení. „Byl jsem připravený zemřít. Věděl jsem, že když bych během té scény zemřel, mnozí by byli spaseni.“ Blízko smrti byl herec i během posledního dne natáčení. „Během natáčení horského kázání jsem kráčel do kopce. V polovině cesty jsem cítil přicházet přítomnost něčeho zlého. A tato přítomnost mi řekla: Jsi mrtvý! A já jsem si pomyslel, že to je ta nejlepší zpráva, jakou jsem kdy slyšel. Neboť jsem věděl, že pokud zemřu, tak přijdu do nebe. Zároveň byla taková bouřka, že bylo cítit, jak se třese zem, mraky byly velmi nízko a bylo slyšet hlasité hromy. Nedaleko sebe jsem uviděl dvě osoby, které na mě zíraly se slzami v očích. Něco viděly. Měl jsem zelektrizované vlasy, cítil jsem, jako bych byl uvnitř bouřky. Ale nic jsem neslyšel, jen ticho. Lidé viděli okolo mého tělo světlo a oheň po obou stranách mé hlavy a na chvíli jsem viděl sebe samého mimo tělo. Zasáhl mě blesk. Zem se zatřásla, všichni padli tváří k zemi. To byla poslední scéna, kterou jsme točili.“ Herce zasáhl blesk během natáčení celkem dvakrát, jednou také i pomocného režiséra. Nikomu se však zázrakem nic nestalo.

Caviezel ale přes to všechno na natáčení vzpomíná v dobrém: „Kdybych tím vším neprošel, nebylo by to utrpení tak autentické, nebylo by nikdy možné vidět takový výjev na kříži. Opravdu jsem musel prožít ten pocit, že umírám na kříži.“

Nicméně Gibsonova předtucha o zničení kariéry obou dvou protagonistů se naplnila. Po uvedení filmu do světových kin byl Mel Gibson nařčen Židy z antisemitismu a filmový Hollywood mu na dlouhé roky zavřel dveře do filmového světa. Stejný osud čekal i představitele Ježíše, Jamese Caviezela, který právě kvůli roli Krista přestal dostávat role a stal se tak nežádoucí osobou, ač byla jeho kariéra slibně rozjeta.

Vojtěch Machovský

16

K zamyšleníMáme duben, měsíc, ve kterém budeme slavit Kristovo vzkříšení. Zkusme se zamyslet,

jak my chápeme Velikonoce. Tak jako autor následujícího textu, nebo jinak. A jak tedy.

Poselství VelikonocJe-li podle Pavla víra v Ježíšovo zmrtvýchvstání podmínkou naší spásy, pak tato víra

musí být zřejmě mnohem víc než naším přesvědčením, „že se to kdysi stalo“ – naše názory, domněnky, teorie, s nimiž souhlasíme, a poznatky, které nosíme v hlavě, nás přece nemohou spasit.

Věřím s Pavlem, že nevstal-li Kristus z mrtvých, naše víra je zbytečná (1 Kor 15,16) – ale stejně zbytečná, marná a prázdná by byla naše víra v zmrtvýchvstání, kdyby zůstala jen v rovině našich názorů a přesvědčení a neovlivnila by náš život, kdybychom i my nepovstali k novému životu.

Víra ve vzkříšení znamená přijmout tu „sílu, která se projevila ve slabosti“, sílu Kristovy oběti – jeho obětavou lásku – jako živou skutečnost. Nevěřit v Kristovo zmrtvýchvstání – to znamená žít tak, jako by kříž byl definitivním koncem, jako by Kristův život a jeho oběť byly beznadějným fiaskem, zbytečnou, absurdní prohrou, něčím, na co už

nelze navázat. (...) To by znamenalo „zůstat ležet v hrobě“ – nyní, už v tomto životě nevstoupit do novosti a plnosti života, který otevřel Kristus svým vítězstvím nad smrtí – a zřejmě tím i ztratit naději na to, že z tohoto nového („věčného“) života mne nemůže vyloučit nic, kromě mého hříchu, kromě mého svobodného „ne“.

Viděno „z Boží strany“ je Vzkříšení dokonalý a dokonaný čin, jímž Otec vysvobodil Syna z osidel smrti, viděno (nedokonale, jak jinak) ze strany dějin církve a světa je tato událost však stále „nedokončená revoluce“ – jako podzemní řeka, prohlodávající skrytě své koryto v tvrdé půdě naší nedůvěry, hříšnosti a uzamčenosti a jen tu a tam náhle zjevně vytrysknuvší uprostřed našich životních příběhů.

Už nyní Vám přejeme radostné a požehnané Velikonoce – senioři z Klubu sv. Anežky.

Zdroj: Tomáš Halík: Žít s tajemstvím. Nakladatelství Lidové noviny 2013, str. 142.

17

Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení Charity OpavaProgram na duben: všechna setkání (kromě výletů) začínají v 16 hodin v Denním stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky, pokud není uvedeno jiné místo.4. 4. informativní schůzka 11. 4. komentovaná prohlídka konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, sraz v 16 hodin před konkatedrálou18. 4. přednáška „Biskup Bruno ze Schauenburka, prelát a politik“, přednášet bude Ing. František Valdštýn v pastoračním středisku minoritského kláštera

Vstal z mrtvých – ALELUJA! Radostné Velikonoce Vám i Vašim blízkým přeje

za Klub sv. Anežky Marie Smolková

DětemMula se nevzdala

V jedné vesnici na jihu Evropy měl hospodář pracovitou mulu. Spadla však do otevřené vyschlé studny. Řehtáním přivolala svého pána, který si marně lámal hlavu, jak zvíře zachránit. Nevěděl si rady, a tak svolal sousedy, aby mu pomohli mulu vytáhnout. Promýšleli různé způsoby, ale nakonec se jednomyslně shodli, že zvířeti není pomoci. Nešťastný majitel zvířete nakonec přijal radu sousedů, že je třeba ukrátit trápení zvířete a ve studni je pohřbít.

Mula se prohnula bolestí, když na ni začalo dopadat kamení a hlína. Přitiskla se ke stěně, aby toho na ni padalo co nejméně. Když se vedle ní navýšila vrstva materiálu, vystoupila na ni jako na schodek a byla tak něco blíže k okraji studny. Tam se opět přitiskla k okraji. Muži ohleduplně házeli hlínu i kamení vedle ní. Mula opět vystoupila na navršený materiál a byla opět výš. To se opakovalo, až muži nahoře pochopili, jak jednoduchá bude záchrana zvířete. Pokračovali v práci ještě usilovněji, ale byli ještě ohleduplnější, aby žádný kámen nedopadl na hřbet muly. Konečně mohli jásat, když se mula dostala tak vysoko, že jí mohli pomoci vyskočit ven ze studny.

Muži odešli do hospodářova domku slavit záchranu nepostradatelného pomocníka a mula dostala k večeři to nejšťavnatější krmení, jaké její majitel mohl obstarat.

18

Pád do studny a posléze padající kameny byly pro mulu odsouzením ke smrti. Nevzdala se a její houževnatost jí nakonec pomohla k záchraně.

I my nejednou prožíváme v životě těžkosti. Například se nám nedaří v nějakém předmětu ve škole. Vypadá to, že to s námi nedopadne dobře. Můžeme to vzdát a známky budou stále horší a může to skončit i propadnutím. Ale nabízí se druhá možnost, ve které se budeme podobat mule z příběhu. Můžeme bojovat: začneme se více učit, necháme si látku rodiči vysvětlit a ono to přinese ovoce. Nemusí to být vždycky jednička, ale i dvojka bude krásný úspěch.

A co boj proti našim hříchům? I v této oblasti můžeme říct: Já už jsem takový, jiný nebudu. Například mě hned něco rozčilí, pak křičím, nadávám anebo se pustím do rvačky. Mohu k tomu říct: Já už jiný nebudu. Anebo začnu se svou slabostí bojovat. Když se vzteknu, odejdu z místnosti, strčím si hlavu pod tekoucí vodu nebo si nařídím běh do schodů. A ono mě to přejde. Časem se naučím svůj hněv ovládat.

Mula si svou houževnatostí zachránila život. Může nám být příkladem, abychom se nevzdávali v boji s hříchem anebo v překonávání svých slabostí.

jáhen Josef Janšta

ilustrace Emilka Kollárová

Co se děje v CZŠ svaté Ludmily

Karnevalové vzpomínkyPoslední únorové dny patřily

karnevalovému veselí. V Opavě se žáci ponořili do podmořského světa přestrojeni za nejrůznější postavičky od princezen přes různé čaroděje, zvířátka, kovboje až po třeba Freda Flinstouna. O hudbu se postaral DJ Jaša. Žáci za pomoci podmořských tvorů hráli soutěže v družstvech, kde malovali, závodili v běhu s převlékáním, tancovali na zmenšujícím se prostoru a sbírali plankton.

Také děti prvního stupně v Hradci nad Moravicí prožily dopoledne v radostné atmosféře maškarního plesu. Tanec s havajskou tanečnicí střídaly veselé hry a soutěže a všem přišlo vhod i malé tropické občerstvení.

19

Divadélko z HradceV hradeckém kině jsme přivítali Divadélko

pro školy z Hradce Králové. Na mladší děti čekala Africká pohádka a starší děti zhlédly představení o Osvobozeném divadle. Osobnosti Jiřího Voskovce a Jana Wericha a jejich tvorbu divadelní i písňovou nám páni herci připomněli netradiční a velmi veselou formou. Přímý kontakt s mladým publikem, písničky s kytarou a informace podané formou, která nenudí, k tomu kopa smíchu – to je koktejl, který k nám divadelníci přivezli, my jim děkujeme a těšíme se zase někdy příště!

Slavnostní vyhlášení vítězůPrvní březnový víkend proběhlo v Praze slavnostní vyhlášení vítězů Taekwondo

soutěží za rok 2016. Za naši školu na tento titul dosáhla tři děvčata – Michaela Rosenbaumová, Zuzana Hoňková a Ludmila Rosenbaumová. Blahopřejeme.

Březnové čtení V letošním roce jsme pro březnové čtení

dětem vybrali pohádky, které uši neslyšely. Pohádky ze starých knih předčítají dětem každé ráno nejen učitelky či vychovatelé, ale do školy přišly předčítat některé maminky, pan farář Petr Kříbek i další přátelé, jako například „strejda Ruda“ z kostela Svatého Ducha. Všem děkujeme za milou návštěvu

i krásné čtení a těšíme se zase někdy nashledanou!

Den otevřených dveříDěkujeme všem hostům, kteří v hojném počtu navštívili školu během Dne otevřených

dveří na Hradci. Budete-li mít zájem prohlédnout si také naši opavskou pobočku, můžete nás navštívit v pondělí 3. dubna od 15 do 18 hodin v budově školy, Slavkovská ulice 2. Těšíme se na setkání.

Informace k zápisu do první třídyV naší škole se uskuteční zápis do první třídy ve škole v Hradci nad Moravicí

v pátek 7. dubna od 14.30 do 18 hodin a ve škole v Opavě-Jaktaři se uskuteční v pátek 21. dubna od 14 do 18 hodin. Zákonní zástupci k zápisu budou potřebovat své doklady totožnosti a rodný list dítěte.

Marie Šoltisová

20

Centrum pro rodinu – středisko OpavaKontakt: Masarykova 39, minoritský klášter, 1. patro;e-mail, mobil: jdostalova@prorodiny.cz, mobil: 731 625 617; internetové stránky: www.prorodiny.cz, osobní kontakt: Po–Pá od 8 do 14 hodin.

Odpolední seminář pro pěstouny v OstravěSeminář na téma O potřebách pěstounů – PhDr. Jarmila Valoušková se uskuteční

ve čtvrtek 6. dubna od 16 hodin do 18.30 v Ostravě-Vítkovicích, Syllabova 19 (budova Centra pro rodinu). Hlídání dětí je zajištěno.

Cena pro nepěstouny: 100 Kč, pro pěstouny, kteří jsou vedení u jiných organizací, než je Centrum pro rodinu Ostrava: 450 Kč.

Přihlášky a informace: mchrastkova@prorodiny.cz

Exercicie pro muže na Sv. HostýněExercicie se uskuteční ve dnech 10.–14. května v exercičním domě na Sv. Hostýně.Povede je MUDr. Jitka Krausová na téma Sedm povolání muže (syn, bratr, manžel,

otec, přítel, správce, kněz)Cena: cca 2 200 KčPřihlášky a informace: sdostal@doo.cz, 731 625 606

Setkání pro ženySetkání se uskuteční v sobotu 20. května od 9 hodin do 16.30 v Opavě, v minoritském

klášteře v 1. patře. Přednášet bude Fany Böhmová na téma Drakobijce aneb jak bojovat se sedmi dračími hlavami, které představují sedm hlavních hříchů. Cena: 200 Kč (včetně oběda).

Přihlášky: jdostalova@prorodiny.cz, 731 625 617

Manželská setkání 2017Velehrad 8.–15. 7. (tento kurz je již plně obsazen)Kroměříž 1.–8. 7. (informace: www.setkani.org)Litomyšl 16.–23. 7. (kontakt: ruzickova@centrumprorodinu.cz)Třešť 18.–26. 8. (informace: www.familia.cz)

Jana Dostálová

21

Charita OpavaKontakt: Přemyslovců 26, 747 07 Opava-Jaktař;telefon a fax: 553 611 816, 553 612 780, 553 612 788;e-mail: info@charitaopava.cz;internetové stránky: www. charitaopava.cz.

Deset let mobilního hospice Pokojný přístavUž deset let mají nevyléčitelně nemocní lidé na Opavsku možnost prožít poslední

dny svého života doma v kruhu nejbližších. Mobilní hospicovou péči otevřela Charita Opava 1. dubna 2007 a hned od prvních dnů bylo z ohlasů veřejnosti zřejmé, jak moc na Opavsku chyběla. Název mobilního hospice Pokojný přístav se odkazuje na citát sv. Ambrože „Spravedlivým jest smrt pokojným přístavem“. Za deset let doprovodily sestry a lékař mobilního hospice do jejich pokojného přístavu přes tisíc lidí. Nejstaršímu bylo 100 let, ten nejmladší měl pouze 21.

„V posledních letech přijímáme ročně až 130 nových klientů, právě teď máme v péči 11 klientů, ke kterým dojíždíme na pravidelné návštěvy, k dalším 10 klientům zatím jezdíme jen občas, protože mají nastavenu paliativní léčbu pomocí tablet či náplastí. V případě zhoršení stavu se na nás mohou obrátit, my kontaktujeme našeho lékaře MUDr. Petra Štěpánka z Interního oddělení Slezské nemocnice v Opavě, který vede

paliativní péči, a domluvíme se na dalším postupu a pravidelných návštěvách,“ upřesňuje Libuše Smějová, která stojí v čele Pokojného přístavu od samého začátku. Zkušené sestry Pokojného přístavu jsou schopné poskytnout klientům kvalitní specializovanou paliativní péči moderními způsoby, například léčbu bolesti pomocí speciálních dávkovačů, umožňujících podávat klientům plynule léky proti bolesti po celý den. „Během deseti let fungování jsme se přesvědčili o tom, že kontinuální podávání opioidů zvyšuje komfort pacientů, kteří nemusejí být trvale upoutáni na lůžko, lineární dávkovač je lehce přenosný a bolest je kvalitně utlumena,“ vysvětluje Libuše Smějová. V Pokojném přístavu mají k dispozici také infúzní pumpy, kyslíkové oxygenátory, samozřejmostí je možnost zapůjčení kompenzačních pomůcek jako elektrické polohovací postele, invalidní vozíky, toaletní křesla a řada dalších.

Pozornost zde ale věnují všem čtyřem rozměrům lidského života: fyzickému a psychickému spolu se sociálními i duchovními potřebami. Zdravotní sestry spolupracují s obvodním lékařem i onkologem. Profesionálně si poradí s aplikací injekce, podáváním analgetik dávkovači, aplikací infúze, ošetřováním stomií, podáváním výživy či s převazy ran. Sociální pracovník pak zajistí například pomoc při vyřízení příspěvku

22

na kompenzační pomůcky či podání žádosti o zvýšení příspěvku. V případě zájmu klienta zprostředkují sestry také návštěvu duchovního.

Pokojný přístav je od 1. dubna 2007 v činnosti bez přestávky, protože jeho služby jsou dostupné 24 hodin denně 365 dní v roce. Plánované návštěvy a ordinace zajišťují sestry během denní služby mezi 7. a 15. hodinou a podle potřeb klientů také večer, sloužící sestra je ovšem na telefonu stále a v případě potřeby vyjíždí i s lékařem ke klientovi.

Pokojný přístav je k dispozici potřebným na Opavsku už dlouhých deset let, tedy 3 650 dnů nebo 87 600 hodin psychicky i fyzicky náročné nepřetržité služby. Odměnou jsou sestrám díky rodin, kterým pomohly při doprovázení nejbližších, ať už na pravidelném každoročním listopadovém setkání s pozůstalými, nebo v řadě dopisů, jako třeba v tomto: „Chtěla bych z celého srdce poděkovat za profesionální a lidský přístup v péči o mou maminku, která včera odešla na věčnost a za doprovázení a povzbuzování vaším personálem, který mi byl nesmírnou oporou v doprovázení maminky. Vaše služba je velmi náročná, ale lidi, kteří tak slouží nemocným, jsou úžasní.“

V Charitě postaví májkuPříchod jara oslaví v pátek 28. dubna v 10 hodin dopoledne Charita Opava tradičním

stavěním májky na dvoře svého ředitelství na ulici Přemyslovců 27 v Jaktaři. Charitní májka letos ozdobí dvůr v Jaktaři již po páté. Poprvé to bylo v roce 2013

z popudu ředitele Charity Opava Jana Hanuše, kterému se nelíbilo, že dnešní doba posouvá staré tradice spíše do čarodějnických sfér. Tradiční slavnost vítání jara tak bude příležitostí k neformálnímu setkání se zaměstnanci a klienty, mezi něž Charita Opava zve všechny zájemce z řad veřejnosti. Stejně jako v předchozích letech přijdou děti z jaktařské mateřské školy, aby předvedly, co se ve školce naučily, a zatancovaly u vztyčené májky, chybět nebude ani občerstvení. Charitní májka bude zdobit nádvoří celý měsíc.

Klienti Radosti pomáhali v divadle i na basketuDiváky, kteří se vypravili počátkem minulého měsíce do Slezského divadla v Opavě

na představení Hraběnka Marica, čekalo hned po vstupu do foyer překvapení. Speciální služba jim zde předala malé dárečky a letáčky s divadelním programem. Tou službou byli klienti sociálně terapeutické dílny Radost Charity Opava.

Sociálně terapeutická dílna Radost, určená lidem s mentálním a duševním onemocněním, tak zakončila měsíční oslavy 25 let své existence, které probíhaly pod jednotným názvem „Žijí tady s námi“. Během nich mohli občané Opavy klienty Radosti potkávat na netypických místech a v netypických rolích, například na tréninku či zápasu prvoligového Basketbalového klubu Opava, kde pomáhali s trháním lístků,

23

na vydařeném výročním plese v kulturním domě Rybníček, vernisáži fotosoutěže Můj svět v Historické výstavní budově Slezského zemského muzea či právě ve Slezském divadle.

„Chtěla bych poděkovat všem, kteří nám umožnili oslavit výročí mezi lidmi, naši klienti mají díky ochotě mnoha lidí spoustu krásných a zajímavých zážitků,“ děkuje vedoucí Radosti Lucie Lichá. A podle reakcí okolí byla všechna netypická setkání s klienty Radosti obohacující i pro veřejnost. Vždyť v poslání tohoto střediska Charity Opava je uvedeno, že se jeho pracovníci mají snažit překonávat stigmatizaci lidí s mentálním postižením či duševní poruchou, začlenit je co nejvíce do běžné společnosti a přispět k tomu, aby je okolí přijímalo pozitivně. „A to se, myslím si, díky těmto oslavám opravdu povedlo,“ dodává Lucie Lichá.

Charita Opava

Kněžský exot Ladislav Heryán přijede do Opavy

Známý kněz a vysokoškolský pedagog Ladislav Heryán bude mít 3. května v 17 hodin v aule Slezské univerzity Na Rybníčku 1 (budova rektorátu) přednášku na téma O Božím milosrdenství mezi námi.

Heryán, který je také někdy přezdívaný pastor undergroundu, dokáže zaujmout věřící i nevěřící nejen svým vzhledem rockera, ale i výkladem biblických témat.

Po emigraci v roce 1987 vstoupil do řádu salesiánů, studoval v Římě, později získal titul doktora teologie a dnes vyučuje biblistiku na Karlově univerzitě. Je také milovníkem skupiny U2 a autorem úspěšné knihy Exotem na této zemi.

Jeho kniha se brzy po vydání stala bestsellerem a umístila se vysoko v literárních anketách Katolického týdeníku i Lidových novin. Nevyhýbá se ani

kontroverzním tématům, jako je homosexualita, bezdomovectví, válka na Ukrajině nebo zamilovanost u kněze. Prolínají se v ní dva světy: svět Heryánovy kněžské každodennosti vyplněný setkáními s lidmi z nejrůznějších vrstev společnosti a svět biblických poselství a podobenství.

Po skončení přednášky bude možné knihu zakoupit a nechat si ji od autora podepsat. Akci pořádá Karmelitánského knihkupectví a Česká křesťanská akademie ve spolupráci se Slezskou univerzitou a Českobratrskou církví evangelickou.

24

Celostátní setkání mládeže 2017Celostátní setkání mládeže probíhá v duchu světových dní mládeže a koná se v České

republice přibližně jednou za 5 let. Setkání je určeno pro mladé lidi od 14 do 30 let, kteří chtějí prožít několik dní ve společenství mladých lidí a obohatit život z víry svůj i druhých. Mottem letošního setkání jsou Ježíšova slova „Nebojte se!“

Uskuteční se v Olomouci od 15. do 20. srpna 2017. Hlavní pódium určené ke společnému slavení eucharistie bude umístěno v Korunní pevnůstce.

Program bude velmi pestrý a každý si v něm bude moci najít něco zajímavého: setkání s přáteli a poznávání nových lidí, zajímavá témata přednášek, kvalitní přednášející, nevšední slavení eucharistie, poutavé katecheze, osobní setkání s biskupy, skvělá hudba, sport, kreativní dílny atd. Chystá se také pouť na Svatý Kopeček a pak EXPO povolání a návštěvy olomouckých klášterů.

V sobotu 19. srpna 2017 jsou zvány také rodiny s dětmi na tzv. Den s rodinami. Dopoledne bude pro ně určena katecheze a společná mše svatá. Odpoledne pak speciální program plný zamyšlení, kultury, umění, výstav.

Přihlášení je již nyní možné přes elektronickou přihlášku. Přihláška je závazná. Na zadanou e-mailovou adresu pak zájemci přijde potvrzovací e-mail s ID kódem, který slouží jako variabilní nebo specifický symbol a k ověření stavu přihlášky, který je také důležitý k samotné platbě. Cena se pak liší dle toho, kdy se zájemce přihlásí. Všechny ceny uvedené níže jsou dotované (reálná cena je 2 900 Kč).

950 Kč (zvýhodněná cena při přihlášení do 31. 5. a přijetí platby na účet do 12. 6.) 1 200 Kč (přihlášení do 30. 6. a přijetí platby do 14. 7.) 1 400 Kč (přihlášení později)od 1 600 Kč (příspěvková cena na podporu setkání)

25

Memoriál otce Jožky

Orel Stěbořice ve spolupráci s farností Stěbořice pořádá v pondělí 8. května běh okolím Stěbořic k uctění památky kněze Josefa Motyky. Od 12 hodin do 14.30 bude probíhat registrace před kostelem ve Stěbořicích. V 15 hodin je start závodu. Poběží se na dvou tratích – 4 a 10 kilometrů. Startovné předem je 100 Kč / 50 Kč, na místě pak 150 Kč / 100 Kč.

Přihlásit se můžete na championchip.cz/RegSystem/akce/MOJ2017, více informací na e-mailové adrese memorialotcejozky@email.cz.

Po závodě, v 17.30, se bude konat koncert, na kterém vystoupí písničkář Pavel Helan, gospelová zpěvačka Dominika Gurbaľová a saxofonista Michal Žáček. Vstupné dobrovolné.

Pozvánka na přednášku

Česká křesťanská akademie, Českobratrská církev evangelická a Slezská univerzita v Opavě pořádají dne 26. dubna v 17 hodin přednášku v aule Slezské univerzity v Opavě, Na Rybníčku 1 (rektorát) s názvem Apoštolská exhortace Amoris laetitia. Papež František a obnova církve. Přednáší doc. PhDr. Libor Ovečka Th.D. z Univerzity Karlovy v Praze.

26

•V kostele Nejsvětější Trojice – v neděli – půl hodiny před mší svatou.• V kostele Sv. Ducha – časy možnosti přijetí svátosti smíření budou oznámeny v ohláškách farnosti Sv. Ducha.•V kostele sv. Jana Nepomuckého v Kylešovi-cích – přede mší svatou.

Nezapomeňte,že ve čtvrtek 13. dubna (Zelený čtvrtek), v pátek 14. dubna (Velký pátek) a v sobotu 15. dubna (Bílá sobota) nejsou ranní mše svaté. V těchto dnech jsou pouze obřady – viz Přehled bohoslužeb a obřadů Svatého týdne, který vyjde o Květné neděli.

Triduum v MarianuUpozorňujeme čtenáře a další zájemce,

že v kostele Božského Srdce Páně, Marianum nebudou obřady Zeleného čtvrtku, Velkého pátku a Bílé soboty (Vzkříšení). Budou zde pouze mše sv. v neděli a pondělí velikonoční v 11 hodin.

Mše svaté v pondělí 17. dubna(2. svátek velikonoční) budou v kon-katedrále Nanebevzetí Panny Marie v 7.00 a v 8.30, kterou bude sloužit biskup Mons. František Václav Lobkowicz. Mše svatá v 10 hodin nebude.

Svátost pomazání nemocnýchbude ve farnosti Panny Marie udělována v sobotu 22. dubna v kostele sv. Vojtěcha při mši svaté v 18 hodin. Od 17 hodin bude pro ty, kteří chtějí přijmout tuto svátost, příležitost k svátosti smíření. Je nutný zápis zájemců o přijetí svátosti v sakristii konkatedrály.

Oznámení

Mše svatá v německém jazycebude v sobotu 6. května v 16.30 v kapli sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie.

Změny mší svatých po změně času,k níž došlo v neděli 26. března:•Kostel sv. Jana Nepomuckého, Kylešovice – večerní mše svaté začínají v 18 hodin.

Křížová cesta ulicemi Opavybude v sobotu 8. dubna. Začíná v 15 hodin v kostele sv. Vojtěcha hudebním pásmem scholy na téma Sedm bolestí Panny Marie. Případné změny a další informace budou oznámeny v ohláškách.

Květná nedělebude letos 9. dubna. Při každé mši svaté (v kostele sv. Vojtěcha i v sobotu 8. dubna) se budou žehnat jívové ratolesti – kočičky. Již dnes vám to připomínáme, abyste si nezapomněli jívové ratolesti zajistit. Nespoléhejte na to, že je dostanete v kostele.

Zpovědní denV neděli 9. dubna (Květná neděle) bude

v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie od 14 do 17 hodin možnost přijmout svátost smíření. Z tohoto důvodu bude také v tento den křížová cesta z konkatedrály přeložena do kostela sv. Vojtěcha a její začátek bude posunut na 17.30.

Další možnosti přijetí svátosti smíření před Velikonocemi•V kostele sv. Vojtěcha – v pátek a v sobotu – půl hodiny před mší svatou.

27

Mše svatá ze slavnosti sv. Vojtěchabude v neděli 23. dubna v 18 hodin v kostele sv. Vojtěcha.

Adorace před Nejsvětější svátostí• Chrám Sv. Ducha – každou středu od 16.30 do začátku mše svaté, která začíná v 17 hodin.•Kaple sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie – každý čtvrtek od 17 hodin modlitba růžence, od 17.30 soukromá tichá adorace, od 17.50 společná adorace s knězem nebo jáhnem. • Kostel sv. Vojtěcha – v pátek 7. dubna (první pátek v měsíci) s pobožností k Nejsvě-tějšímu Srdci Páně; v pátek 21. dubna (třetí pátek v měsíci) s pobožností s Korunkou k Božímu milosrdenství a v pátek 5. května (první pátek v měsíci) s pobožností k Nejsvě-tějšímu Srdci Páně – vždy po mši svaté začínající v 18 hodin.• Kostel Nejsvětější Trojice – v neděli 2. dubna a 7. května, tak jako každou první neděli v měsíci, bude krátká adorace s litanií k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a svátostným požehnáním – po mši svaté začínající v 16.30.•Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích – v pátek 7. dubna (první pátek v měsíci) s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně; v pátek 28. dubna (poslední pátek v měsíci) s pobožností s Korunkou k Božímu milosr-denství a v pátek 5. května (první pátek v měsíci) s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně – po mši svaté začínající v 18 hodin.•Kostel Božského Srdce Páně – Marianum – v pátek 7. dubna a 5. května (první pátek v měsíci) od 17.20 do začátku mše svaté v 18 hodin; každou středu (pokud není liturgická památka) v 18 hodin mše svatá ke cti sv. Josefa, přede mší litanie ke sv. Josefu.

Májové pobožnosti• Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie – od pondělí 1. května denně v 19 hodin.• Kostel Sv. Ducha – úterý až pátek po mši svaté začínající v 17 hodin; pondělí a sobota po mši svaté začínající v 8 hodin.•Kostel sv. Jana Nepomuckého, Kylešovice – středa a pátek – po mši svaté začínající v 18 hodin.

Pouť k Panně Marii Opavské, Matce Milosrdenstvíbude letos v sobotu 27. května. Poutní mše svatá bude v kostele sv. Vojtěcha v 18 hodin. Přijďte uctít naši Pannu Marii Opavskou na této pouti. Další informace budou v květnové Cestě.

Intence na mše svaté•V konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie se zapisují průběžně po celý rok, vždy po každé mši svaté v sakristii.•V kostele sv. Vojtěcha se přijímají intence v pátek 21. dubna, od 16.45 do 17 hodin, na mše svaté slavené v červnu.

Plánované sbírky• Neděle 9. dubna – sbírka na opravu konkatedrály – v kostelech farnosti Nanebevzetí Panny Marie.•Pátek 14. a sobota 15. dubna – sbírka na opravy chrámů ve Sv. zemi (při adoraci u Božího hrobu) – ve všech kostelech.• Neděle 16. dubna – sbírka na kněžský seminář – ve všech kostelech.

Fatimská pobožnostbude v sobotu 13. května v kostele Svatého Ducha. Začne v 7.15 růžencem, v 8 hodin následuje mše svatá, po ní průvod se sochou Panny Marie.

Informace na webových stránkách• Diecézní centrum mládeže – kompletní program akcí Diecézního centra mládeže a Diecézního střediska mládeže naší diecéze najdete na webových stránkách dcm.doo.cz. •Akce naší farnosti najdete na webových stránkách www.farnostopava.cz.

Poutní místo Cvilín u Krnova•Neděle 7. května – Pouť k prostřednici všech milostí; mše svaté v 8 a v 10 hodin.

Kromě poutí je sloužena každou neděli mše svatá v 10 hodin. Půl hodiny před každou mší svatou je příležitost ke svátosti smíření.

Můžete využít linkového autobusu č. 806, který vyjíždí ze zastávky Autobusové stanoviště v 9.40 a zpět pak v 11.15.

Další program pro zájemce (skupiny, poutě) je možno domluvit s bratry minority nejlépe přes e-mail: krnov@minorite.cz nebo na tel. č.: 595 171 332.

Program poutí na celý rok 2017 najdete na webových stránkách http://kostelcvilin.cz/.

Exercicie v květnu

VelehradPátek 19. až neděle 21. května

Duchovní obnova pro lektory a všechny zájemce o Boží slovo

P. Marián Pospěcha

Neděle 21. až sobota 27. květnaDuchovní cvičení pro řeholní sestry

Mons. Vojtěch Šíma

HostýnNeděle 28. května až pátek 2. červnaDuchovní obnova: Vnitřní uzdravení

P. Jiří Pleskač

Jakékoliv informace o jezuitských duchovních cvičeních i v dalších exercičních domech získáte na webových stránkách www.exercicie.cz, kde najdete kontakt na jednotlivé exerciční domy a také se můžete přihlásit.

Prosebné a významné dnypátek 7. dubna – první pátek v měsíci;pátek 7. dubna – Světový den zdraví;neděle 9. dubna – Květná neděle;čtvrtek 13. dubna – Zelený čtvrtek;pátek 14. dubna – Velký pátek;14. až 22. dubna – Novéna k Božímumilosrdenství;sobota 15. dubna – Bílá sobota;neděle 16. dubna – Slavnost Zmrtvýchvstání Páně;pondělí 17. dubna – pondělí v oktávu velikonočním – druhý svátek velikonoční;neděle 23. dubna – neděle Božího milosrdenství;neděle 23. dubna – svátek sv. Vojtěcha;pátek 5. května – první pátek v měsíci.

Cesta – zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, vydavatel a adresa redakce: ŘKF Nanebevzetí Panny Marie, Almužnická 2, 746 01 Opava. Tiskne tiskárna Schneider. Ročník 24., číslo 4 Náklad 700 výtisků. Výrobní náklady 1 kusu 10 Kč. Číslo připravila a vydání zajistila redakční rada zpravodaje. Registrováno pod číslem MK ČR E 12507 u MK ČR.

Příští číslo 7. 5. 2017, uzávěrka 14. 4. 2017

Příspěvky do  Cesty můžete předat v  sakristii konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie a  kostela sv. Vojtěcha nebo na  faru Almužnická 2, Opava, případně poslat na  adresu redakce, nebo elektronickou poštou na  adresu cesta.opava@gmail.com – vždy do uzávěrky.Telefonní číslo na redakci zpravodaje Cesta: 733 529 923.Webové stránky farnosti Nanebevzetí Panny Marie v Opavě: www.farnostopava.czKontakt na Farní úřad Nanebevzetí Panny Marie v Opavě – tel.: 733 307 117, e-mail: rkf.opavapmaria@doo.cz