UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA

KATEDRA HISTORIE

Skandinávské Grónsko a Amerika: Analýza a interpretace zániku grónských osad

Diplomová práce

Theme: Scandinavian Greenland and North America: Analysis and Interpretation of Demise of the Norse Settlements

Autor: Bc. Old�ich Urbánek (�eská filologie – Historie) Vedoucí práce: Mgr. Jan Stejskal, M.A., Ph.D.

Olomouc 2009

D�kuji Mgr. Janu Stejskalovi, M.A., Ph.D. za cenné rady a trp�livost a dále pak Mgr. Vladimíru P. Poláchovi, M.Phil. za kritické p�ipomínky, které napomohly k dalšímu sm��ování této práce.

Prohlašuji, že jsem oborovou práci vypracoval samostatn� a uvedl jsem všechny použité zdroje. Práce je p�edložena v rozsahu 108 stran.

V Olomouci 15. 12. 2009 ……………………………..

Podpis

Obsah

I. Kapitola: Úvod ......................................4-5

II. Kapitola: První zmínky o Grónsku a Vínlandu.........6-35

1. Prameny a archeologie...............................6-12

2. Objevení a osídlování Grónska......................12-20

3. Život v Grónsku....................................20-35

III. Kapitola: Ekonomické zázemí grónských osad.........35-57

1. Základy hospodá�ství...............................35-49

2. Kontakty s okolním sv�tem, obchod..................50-57

IV. Kapitola: Úpadek a zánik grónských osad............57-90

1. Vývoj Grónska od poloviny 14. století..............58-68

2. Zmizení Východního osídlení........................68-90

V. Kapitola: Záv�r.......................................91

Anotace....................................................92

Seznam literatury......................................93-97

Obrazová p�íloha.......................................98-107

English summary...........................................108

4

I. Úvod

D�jiny Grónska v �asovém období, jemuž jsme si zvykli �íkat st�edov�k, dokládají schopnosti lidského druhu p�ežít i za velmi drsných podmínek. Tento nejv�tší ostrov na sv�t� (2,166,086 km²) se nachází v nevlídném podnebí Severního Atlantiku. Sahá od 59° až po 83° severní zem�pisné ší�ky, jeho zna�ná �ást tedy leží za Severním polárním kruhem. Avšak p�es tyto kruté podmínky zde žili od cca 8. století p�edkové nyn�jších Inuit�. Od konce 10. století p�ibyla nová, zcela odlišná, skupina obyvatel – Seve�ané.

Roku 982 po�al prozkoumávat Grónsko p�i svých plavbách Erik Rudý, norský p�edák vyhnaný na Island. O Grónsku se z�ejm� dozv�d�l z vypráv�ní svého vzdáleného p�íbuzného. Jelikož byl i na Islandu vyhlášen za psance a nemohl se zde nadále zdržovat, zorganizoval v roce 986 (�i 987) úsp�šnou vyst�hovaleckou výpravu sm��ující práv� na tento ostrov. Lidé se usazovali v úrodném pásu podél pob�eží, kam nezasahoval pevninský ledovec, a žili p�evážn� na odlehlých farmách. Postupn� vyrostly dv� oblasti, Východní sídlišt� na jihu a Západní na severu (obr. II a III). Dnes v obecném v�domí známé cesty do Severní Ameriky vyplynuly z p�íhodných podmínek a, jak níže uvidíme, byly i možnou nutností.

Po p�ti prosperujících stoletích ale tato spole�nost beze stopy zmizela. N�kdy po polovin� �trnáctého století zaniklo Západní osídlení, aby koncem patnáctého století bylo následováno i osídlením Východním. Co se mohlo stát, jaký mohl Seve�any potkat osud?

Musíme si uv�domit, že b�hem �trnáctého a patnáctého století lidé žijící v oblasti severního Atlantiku �asto strádali hladem, válkami a zejména morem. V první polovin��trnáctého století série studených a suchých let v atlantické klimatické zón� zp�sobila selhání zem�d�lství, a tudíž velké hladov�ní. Zv�tšil se také výskyt nemocí a konflikt�. V roce 1349 tvrd� zasáhla celý Sever morová epidemie, jen v severním Norsku byl úbytek obyvatelstva p�es 60 %. Lidé v celé severní Evrop� trp�li velkou nouzí.

Grónsko jako nejmargináln�jší oblast Severního Atlantiku (a Evropy v�bec) by m�lo, s ohledem na dobový kontext, trp�t nejvíce. D�vod zmizení Gró�an� se tedy m�že zdát jasný – zm�ny klimatických podmínek, které zp�sobily selhání hospodá�ství. Avšak analýzy archeologických vykopávek rezolutn� odmítají toto zjednodušující tvrzení. Naskýtá se �ada dalších možných hypotéz zániku: nep�átelské vztahy mezi Seve�any a Eskymáky (�i splynutí s nimi), epidemie, ekonomické zm�ny v Evrop�, fyziologická

5

degenerace obyvatelstva, nájezdy pirát�, hromadné p�esídlení zp�t na Island �i do Severní Ameriky.

Našim zám�rem bude snaha o nastín�ní možného vývoje obou osídlení, i když se jedná o jednu z nejmén� známých etap st�edov�ké historie. Cílem práce bude specifikovat a zanalyzovat d�vody a p�í�iny opušt�ní Západního a pozd�ji Východního osídlení s ohledem na archeologické vykopávky a novodobé studie relevantní našemu tématu.

6

II. První zmínky o Grónsku a Vínlandu

1. Prameny a archeologie

Nejprve se musíme zam��it na n�kolik specifik, která se váží s problematikou Grónska jako takového. Písemných pramen� se nám dochovalo málo a existují-li, jedná se v�tšinou o útržkovité zprávy, které nám v mnoha otázkách nemohou pomoci. Na druhou stranu z�stala dob�e zachována v�tšina hmotných pramen�, nebo� p�vodní osídlení nebyla zni�ena stavebními ani zem�d�lskými pracemi, jediným ni�itelem památek byla tedy p�íroda a �as. Nedostatkem písemných pramen� je také dáno, že budeme muset pracovat nejenom s archeologií, ale kombinací dalších nápomocných v�d, mezi n�ž pat�í etnografie, archeozoologie, archeobotanologie, klimatologie, sociologie, budeme využívat i kulturní antropologii.1 Bez interdisciplinárního p�ístupu se nelze záv�r� dobrat. Každopádn�úsp�šná integrace t�chto výsledk� a dat do jednoho celku je pom�rn� náro�ná, protože r�znorodé v�dní obory p�inášejí r�zné metody se samostatnými záv�ry. Je nutné p�i kone�ném úsudku se ubránit zjednodušování tak složitého a propojeného fenoménu, jakým bylo bezesporu vymizení Seve�an� z Grónska, nap�. zvýhodn�ním jedné disciplíny na úkor druhé.2

Samotné Grónsko nemá vlastní velký literárn�-historický odkaz, tisíciletí p�ežilo n�kolik runových nápis�, grónská verze písn� o Atilovi Atlamál3 a n�kolik dochovaných dopis� z církevní korespondence. Existují spekulace o dalších pramenech vzniklých v Grónsku, jež se pozd�ji dostaly na Island, kde byly zapsány. V�tšina z nich se pojí k Sáze o Gró�anech.4

V polovin� devatenáctého století byla uspo�ádána komplexní t�ísvazková edice nashromážd�ných st�edov�kých pramen� pro Grónsko – Grønlands Historiske Mindesmærker (dále jen GHM), která vycházela v Kodani v letech 1839-1845 (reprint 1 A� se naše práce bude pohybovat zejména po linii archeologie – kulturní antropologie – historie, je psána

z pozice historika, nikoliv archeologa. Tímto pojetím je dána v�tší volnost ve výkladu, srozumitelnost a kontext, ale i n�kolik úskalí jako nap�. jistá mlhavost archeologické terminologie. Musíme upozornit, že v práci jsou užity cizojazy�né prameny a není-li uvedena publikace v �eském jazyce, pop�ípad� jinak upozorn�no, jedná se o vlastní p�eklad.

2 Vésteinsson, Orri – McGovern, Thomas – Keller, Christian: Enduring Impacts: Social and Enviromental Aspects of Viking Age Settlement in Iceland and Greenland. Archaeologica Islandica vol. 2. Reykjavík 2002, s. 2.

3 Naši snahou bylo v práci termíny uvád�t v �eské podob� a sklo�ovat, ne vždy je ale �eský ekvivalent p�ijatelný. Proto se v práci setkáme s termínem skrælingové, místo skrælings, oproti tomu ale nap�. uvádíme wadmal.

4 O tomto tématu lze najít i zmínky v Kade�ková, Helena: D�jiny severských literatur I. St�edov�k. Praha 1997, s. 51.

7

1976 tamtéž). P�estože se jedná o pom�rn� starou edici, je stále svou kvalitou a kvantitou pramenných materiál� nep�ekonaná, a proto také badateli hojn� citovaná až do sou�asnosti, a byla použita i v této práci. Edice je bilingvní, je-li originál pramenu v jiném jazyce, �asto tedy k dánskému p�ekladu stojí islandský �i latinský originál. Ve své ší�i pojímá GHM ságy, anály, diplomatika, historiografie a dopisy, avšak prameny nejsou vždy uvedeny v celém svém zn�ní, ale jsou z nich citovány jen pasáže vztahující se p�ímo k Grónsku a jeho historii.

V rámci Dokumentasjons prosjektet �ty� norských vysokých škol a n�kolika muzeí je voln� k dispozici na internetu kolosální soubor p�ibližn� 19,000 dokument�Diplomatarium Norvegicum (dále jen DN). Jedná se o písemné prameny starší roku 1570 týkající se nejen Norska, ale samoz�ejm� i Grónska �i vztah� Vatikánu se severskými zem�mi apod.5

Pro Severní Ameriku nemáme žádné kompendium pramen� k dispozici, ale seznamy pramen� jsou v dob�e dostupných pracích (viz nap�. The Vindland Sagas).

Následující menší vý�et pramen� není samoz�ejm� komplexní, ale jedná se o ty nejd�ležit�jší, ze kterých tato práce �erpala �i z nich alespo� vycházela.

1.1 Adam Brémský Nejstarším pramenem k naší tematice je dílo Adama, kanovníka brémské kapituly,

Gesta Hammaburgensis ecclesiae pontificum – �iny biskup� hamburského kostela,dokon�ené kolem roku 1075/1076. Nejedná se o kroniku etnika �i státu, ale o sepsání d�jin brémsko-hamburského arcibiskupství, tedy církevní instituce, a to od založení až po Adamovu sou�asnost.

Kronika je rozd�lena do �ty� celk�, �tvrtá kniha se dosti liší svou kompozicí, Adam zde postupuje v geografickém, nikoliv však chronologickém sledu. Zevrubn� nás seznamuje se Skandinávií, oblastmi v okolí Baltského mo�e a p�ináší také krátké zprávy o Grónsku a Vínlandu. Grónsko zmi�uje v kapitole 37, p�i�emž uvádí, že jméno dostal ostrov podle toho, že tam�jší obyvatelé jsou od mo�ské vody zelení. Jsou také krut�jší a konají pirátské nájezdy, p�itom jsou už k�es�ané. Vínland zmi�uje v kapitole 39 a píše o n�m jako o ostrovu.6

5 Hlavní strana DN: http://www.dokpro.uio.no/dipl_norv/diplom_field_eng.html. V DN lze hledat pomocí

velmi detailního vyhledávání, www adresu pro lepší p�ehlednost v práci již neuvádíme. (Datum poslední návšt�vy stránek 7.12. 2009)

6 P�íslušný text 37. kapitoly: „V oceán� jsou mnohé jiné ostrovy, z nichž nikoliv nejmenší je Grónsko, které leží hloub�ji v oceán� proti Švédským a Ripejským horám. K tomu ostrovu je prý zapot�ebí od norského pob�eží plout p�t až sedm dní s napnutými plachtami stejn� jako na Island. Lidé jsou tam od slaného mo�e

8

Adam pro st�edov�k neobvykle dokládal každé své tvrzení odkazem na pramen �i literaturu, z nichž je p�evzal. Jak sám kanovník uvádí, mnohé informace o Skandinávii �erpal p�ímo od dánského krále Svena Estrithssona (vládl v letech 1047-1074). N�kte�í badatelé se spíše p�iklán�jí k jinému zdroji Adamových informací – k Isleifu Gizurarsonovi, prvnímu islandskému biskupu, který spadal p�ímo pod hambursko-brémskou diecézi.7 Adam m�l p�ístup k dokument�m arcidiecéze a opírá se i o dv�papežské buly z let 1053 a 1055, v nichž je Grónsko poprvé v�bec zmi�ováno. Jedná se o bulu papeže Lva IX. (1049-1054) arcibiskupu hambursko-brémské diecéze Adalbertovi, kde se praví: „(…) episcopus in omnibus gentibus Sueonum seu Danorum, Noruuechorum, Islant, Scrideuinnum, Gronlant et uniuersarum septentrionalium nationum (…)“8, která byla dále potvrzena v bule Viktora II. (1055-1058) stejnému adresátovi.

1.2 Íslendingabók a Landnámabók Na Islandu vznikla pozoruhodná a pro naši práci p�ínosná literatura ve t�ináctém a �trnáctém století. Velký literárn� ne zcela homogenní soubor tvo�í Ságy o Islan�anech, p�íb�hy odehrávající se od roku 850 do roku 1050 na Islandu a jiných oblastech Severního Atlantiku, Vínland nevyjímaje, obývaných v této dob� Seve�any. Kniha Íslendingabók – Kniha o Islan�anech byla napsána historikem Ari Thorgilssonem. Ari Moudrý, jak byl též zván, žil v letech 1067-1148 a byl prvním, kdo nám zanechal písemné pojednání o nejran�jších d�jinách islandské historie a také o kolonizaci Grónska. Historická správnost této knihy je stále objektem diskuzí. Gwyn Jones ji shledává nanejvýše p�esnou, užívající d�v�ryhodné zdroje informací, kritickou. Dv� existující transkripce ze 17. století, ze kterých �erpáme, uznává hodnov�rnými. Ólafur Halldórsson zato zcela zpochyb�uje Ariho dataci a neuznává ani roky 985 �i 986 jako p�ijatelná data možného osídlení Grónska, které stanovuje až na p�elom prvního milénia.9

nazelenalí, odtud má také zem� jméno. [Homines ibi a salo cerulei; unde et regio illa nomen accepit.] Vedou podobný život jako Islan�ané, krom� toho, že jsou krut�jší a pirátským loupežením nebezpe�ní pro plavce. �íká se, že k nim v poslední dob� k�es�anství také dosp�lo.“ 39. kapitola, kterou Adam zapo�al p�ímo zdrojem svých informací: „Dánský král vypráv�l krom� jiného, že mnozí nalezli v tom oceán� ješt�jeden ostrov, který se nazývá Vinland, protože tam roste sama od sebe vinná réva rodící nejlepší víno. A�neseto, roste tam totiž hojn� i obilí, což jsme se dozv�d�li ne z bájných smyšlenek, nýbrž ze spolehlivé zprávy Dán�. (…)“Adami Bremensis Gesta Hammaburgensis ecclesiae pontificum. Ed. Bernard Schmeidler. Hannover 1917, s. 274; Adam Brémský: �iny biskup� hamburského kostela. Velká kronika evropského Severu. Ed.: Hrabová, Libuše. Praha 2009, s. 219, 220.

7 Více o samotném kanovníkovi a brémsko-hamburském arcibiskupství lze najít v úvodu �eského vydání Adamovy kroniky napsaném Libuší Hrabovou. Adam Brémský: �iny biskup� hamburského kostela. Velká kronika evropského Severu. Ed.: Hrabová, Libuše. Praha 2009, s. 5-41.

8 DN. Bind 17. Brevnr 849. 9 Ólafsson, Haraldur: Sagas of Western Expansion. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002,

s. 143-145; Fridriksson, Adolf – Vésteinsson, Orri: Creating a Past: A Historiography of the Settlement of

9

My budeme nahlížet na Knihu o Islan�anech s respektem, nebo� Ari chronologii Islandu (�áste�n� i s Grónskem) postavil na pe�livém výpo�tu a �asovém ur�ení jednotlivých zákonopravc� – lögsögumenn, tj. vyklada�� a znalc� zákona na Islandu. Musíme tedy brát na z�etel, že i Ari, obdobn� jako náš Kosmas, se odvolával na staré moudré muže �i vypráv�ní potomk� sou�asník� lí�ených událostí.10 V Íslendingabók jsou pro naši práci d�ležité tyto informace: Erik Rudý objevil a osídlil Grónsko z Islandu. Pojmenoval ji „Zelená zem�“ proto, aby p�ilákal další lid. „Na východ� i na západ� v té zemi našli lidské p�íbytky,(…) zde pobývali stejní lidé jako ti, kte�í p�ebývali ve Vínlandu, a kterým Gró�ané �íkají Skrælingové. Když se Erik za�al usazovat v této zemi, bylo to �trnáct nebo patnáct let p�ed tím, než na Island p�išlo k�es�anství (…).“11 Kniha o záboru zem� – islandsky Landnámabók – pojednává o p�íchodu Seve�an�na Island v letech cca 870-930. Její nejstarší verze Sturlubók je dochována z let cca 1260-1280 a Hauksbók z 1306-1308 (samoz�ejm� z opis�). V knize je popsán samotný proces záboru p�dy, tzv. landnám, kniha obsahuje p�es t�i tisíce jmen, n�kolik set lokalit a r�zné p�íb�hy související se záborem. Nás ale nejvíce budou zajímat události, jež se pojí p�ímo s Grónskem. Za spoluautora knihy je považován op�t Ari Moudrý. Takové podrobné popsání historických po�átk� zem� nemá ve st�edov�kých d�jinách obdobu.12 Island, stejn� tak jako pozd�ji Grónsko, nebyl objeven a osídlen jen Nory, pop�ípad� Skandinávci, jak se dozvídáme v pramenu,13 ale jednalo se o více etnik schopných otev�ené spolupráce mezi sebou (dále viz s. 20 a níže).

1.3 Sága o Gró�anech a Sága o Eriku Rudém Tyto dv� ságy jsou �asto dohromady nazývány Ságami o Vínlandu, protože slouží jako hlavní písemné prameny jednající o prvních plavbách Seve�an� do Severní Ameriky, �ímž je jasn� poukázáno na nejv�tší slabinu historického bádání nad t�mito událostmi. Tvo�í sou�ást Ság o Islan�anech, ale neznáme jméno autora, ani p�esn�jší datum jejich sepsání. Jedná se totiž o zapsání dv� století staré ústní tradice. A� v mnohém ságy utvá�í historický obraz a pohled na spole�nost, nesmíme zapomenout, že �asto spíše odráží realitu

Iceland. In: Contact, Continuity, and Collapse: The Norse Colonization of the North Atlantic. Ed.: Barrett, James H. Turnhout 2003, s. 139-142.

10 Polách, Vladimír P.: St�edov�ké Grónsko a Amerika – Vínland. In: Mediaevalia Historica Bohemica 10. Praha 2005, s. 11.

11 Íslendingabók. Kapitola 6. Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga. New York. 1986, s. 148. 12 Kade�ková, Helena: D�jiny severských literatur I. St�edov�k. Praha 1997, s. 105. 13 Landnámabók. Kapitola 1. Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga. New York. 1986, s. 156-157.

10

�asu svého zápisu, než skute�nost, o které pojednávají. Nicmén� archeologické vykopávky potvrdily �adu fakt�, jež jsou známy práv� z Vínlandských ság.

Ko�eny obou ság je t�žké vystopovat, ale sou�ástí kodexu z pozdního 14. století Flateyjárbók je Velká sága o Olafu Tryggvasonovi (vládl v Norsku v letech 995-1000), v niž se nachází v torzovitém stavu Sága o Gró�anech. Sága o Erikovi Rudém se zachovala ve dvou rukopisech – v již �e�eném Hauksbók a dále Skálholtsbók, z doby kolem 1420, jež se v mnoha ohledech odchyluje. Mladší z rukopis� je považován za historicky v�rn�jší. Sága o Gró�anech je datována mezi léta 1163 až 1201, zato mladší Sága o Eriku Rudém je psána n�kdy po roce 1264. Sága o Eriku Rudém byla dlouhou dobu p�ijímána jako hodnov�rn�jší než druhá starší, pozd�ji se mín�ní zcela obrátilo. Halldórsson prokázal, že ob� ságy jsou samostatnými díly, nebo� vyvrátil užití metody literárních výp�j�ek, které byly pro st�edov�k b�žné, jež se ve d�ív�jších historicko-literárních analýzách aplikovala i na tato dv� díla. Mladší sága o Erikovi se nezdá být textologicky ani obsahov� ovlivn�na starší, i když lze najít n�kolik spole�ných údaj�. Jedná se tedy o jiný záznam ústní lidové slovesnosti.14 T�žko ale na druhou stranu prokázat, zda autor Ságy o Erikovi znal Ságu o Gró�anech a vycházel z ní, �i nikoliv. Ob� ságy jsou v mnoha ohledech odlišné. Sága o Gró�anech se zabývá spíše Grónskem a rodinou Erika Rudého (zvlášt� pak jeho syna Leifa Erikssona), dokonce se nabízí myšlenka, že se zakládá na n�jakém ztraceném pramenu p�ímo z Grónska. Sága o Eriku Rudém soust�e�uje pozornost na islandského ná�elníka Thorfinna Karlsefniho, jehož žena Gudrid m�la údajn� ve Vínlandu porodit syna Snorriho.15

Celkov� Ságy o Islan�anech jsou samy o sob� dosti velkým specifikem oproti jiným pramen�m z tehdejší doby z hlediska literárního, ale i z pohledu d�jinného. Diskuze o jejich historické v�rohodnosti se vedou již n�kolik dekád (a v brzké dob� ani nebudou uzav�eny). Mezi badateli panují dva p�ístupy, jak s nimi zacházet: 1. Pro n�které v�dce jsou Islandské ságy orální tradicí zapsanou ve 13. a 14. století. Nejasnosti a n�které zvláštnosti jsou dány dobou, o které pramen hovo�í a dobou, kdy byly zapsány. 2. Jiní badatelé vidí tyto ságy jako zmanipulovanou historii, jež musí být brána jen jako odkaz doby, v níž byly zapsány.16 Pro naši práci jsou p�ínosné oba p�ístupy, ale kloníme se spíše k druhé skupin�. 14 Sigurdsson, Gísli: The Quest for Vínland in Saga Scholarship. In: Vikings: The North Atlantic Saga.

London 2002, s. 232-233. 15 Ingstad, Helge: Kolumbus nebyl první. Praha 1971, s. 25. 16 Arneborg, Jette: Norse Greendland Archaeology: The Dialogue Between the Written and the

Archaeological Records. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 114.

11

1.4 Jiné prameny Dalšími prameny, z nichž tato práce vychází, je Historia Norwegiae, anonymní

latinská historie Norska z druhé poloviny 12. století. Jedná se o nejstarší známé historiografické dílo Skandinávie pojednávající o severských zemích. Kronika za�íná zem�pisným popisem Norska, poté následuje historická �ást s p�ehledem norských panovník� až do vlády Olafa Svatého (vládl v Norsku v letech 1015-1028). Je zde v krátkosti pojednáno i o Orknejích, Islandu, Grónsku apod.

Královské zrcadlo – Kónungsskuggsjá (�i Kongespeilet) z poloviny 13.století je soubor rad, ponau�ení moudrého otce mladému synovi. Jedná se o vrcholné norské st�edov�ké dílo s vysokou literární hodnotou, autor je op�t, p�es �adu dohad�, neznámý. N�kolik obsáhlých kapitol je v�nováno Grónsku, kde je uvedena �ada údaj� o hospoda�ení Gró�an� a slouží také jako dobrý pramen k ekonomickým vztah�m s Norskem.17

V práci je také n�kolikrát odkazováno na Islandske Annaler. Islandské anály jsou souborem n�kolika st�edov�kých anál� po�ínajících od konce 13. století, které se neopírají jen o domácí islandské zdroje, ale i o zahrani�ní.

1.5 Archeologie v Grónsku Musíme se krátce pozastavit u archeologie, která je pro naši zájmovou oblast dosti

specifická. Grónsko je unikátní v tom, že tak�ka žádná hmotná památka nebyla poni�ena stavebními ani zem�d�lskými pracemi, jediným faktorem, jenž poškodil ruiny usedlostí, byla p�íroda a �as. Navíc p�írodní podmínky, jež zde panují, jsou výborné pro konzervaci veškerých archeologických materiál�, p�estože kulturní vrstva v Grónsku nedosáhla více než jednoho metru. Grónsko je také specifické v tom, že se v archeologických vykopávek vyskytují výhradn� nálezy z b�žného života Seve�an� – jedná se o takovou „archeologii všedního dne“. Grónsko je charakteristické práv� touto oby�ejností, monumentální stavby, šperky, apod., až na vyjímky, zde najít nelze. I pro naši práci nejsou ur�ující velké d�jiny, které by se zapsaly do kronik, ale práv� každodennost st�edov�kého Seve�ana. Prvním, kdo v�bec zaznamenal staré rozvaliny v Grónsku, a� se jednalo o jen o popis, byl Hans Egede. V roce 1721 se tento dánsko-norský misioná� a duchovní pastý�vydal hledat potomky severských kolonist�. P�i p�íjezdu do Grónska si jako základnu zvolil dnešní oblast Nuuk a zkoumal sutiny dom�, v roce 1723 se plavil dále podél 17 Samotného titulu „zrcadlo“ (lat. speculum) se ve st�edov�ku užívalo pro r�zné p�íru�ky, které m�ly

souborn� zprost�edkovat poznatky z teologických i neteologických obor�. Rovn�ž forma dialogu je p�ízna�ná pro st�edov�k a b�žná pro didaktické p�íru�ky inspirované scholastickou systematikou. Kade�ková, Helena: D�jiny severských literatur I. St�edov�k. Praha 1997, s. 103, 131.

12

západního pob�eží. Objevil a poprvé rovn�ž popsal lokalitu kostela ve Hvalsey (obr. II). Po Egedem následovalo n�kolik expedic, ale plánovitým hledáním starých sídliš� se zabýval až kapitán W. A. Graah v roce 1828, jemuž se poda�ilo najít n�kolik kostel�i s poh�ebišti.18 Tyto vykopávky ale nebyly n�jak systematicky �ízeny, pro archeologii platilo stále období starožitnické, byla nízká úrove� pracovních metod a navíc mnozí badatelé se snažili o romantickou syntézu – porovnat a spojit nalezené hmotné prameny s t�mi písemnými se z�etelem na vlastní národ. První ryze odborné vykopávky v pozitivistickém duchu s archeologickou analýzou (návrat k vlastnímu materiálu, jeho získávání, popisu a srovnání) byly vedeny Gustavem Holmem v roce 1880 a Danielem Bruunem od roku 1895. Poté následovala �ada dalších, odborn� vzd�laných, archeolog�, ku p�íkladu od roku 1921 zde spousty let strávil Poul Nørlund, pozd�ji Aage Roussell, po druhé sv�tové válce Christen Vabæk, Knud Krogh a další. Nové metody a syntézy p�išly s vykopávkami vedenými Jørgenem Meldgaardem v rámci „Norse-Inuit Project“ v letech 1976-1977. Projekt byl specifický tím, že p�inesl �adu nových p�ístup� a celou metodologii tzv. Nové archeologie, n�kdy nazývané procesuální archeologie (analytický p�ístup, formalizace, využití jiných v�d). Jen pro úplnost dodejme další více známé archeology, kte�í se podíleli na vykopávkách v Grónsku, z nichž �erpá i tato práce. Finn Gad, Svend E. Albrethsen �i pozd�ji Joel Berglundová, Thomas H. McGovern, Hans Christian Gulløv, Christian Keller a nejnov�ji nap�. Jette Arneborgová nebo Niels Lynnerup.19

2. Objevení a osídlování Grónska

2.1 Historický p�ehled a Erik Rudý Skandinávci20 expandovali do Severního Atlantiku mezi léty 800-1000 A.D., tedy

v dob�, která n�kdy bývá p�íhodn� ozna�ována za dobu vikingskou (cca 800-1100 A.D.). Do roku 825 byly postupn� kolonizovány Shetlandy, Orkneje, severní �ást Hebrid a Skotska. Vzdálen�jší západní ostrovy jako Faerské �i Island, a v kone�ném d�sledku i Grónsko, byly osídlovány b�hem dalších t�ech generací. Seve�ané si s sebou p�inesli jednotnou kulturu a technologie. Ekonomie byla založena primárn� na chovu zví�at, 18 GHM III. København 1976, s. 727-731, 776-777. 19 Souhrn historie archeologických vykopávek v Grónsku do roku 1989 udává ve své diserta�ní práci

Christian Keller. Viz Keller, Christian: The Eastern Settlement Reconsidered : Some Analyses of Norse Medieval Greenland. Oslo 1989.

20 V samotné práci se snažíme vyhnout �asto zprofanovanému a chybn� užívanému ozna�ení obyvatel Skandinávie jako Viking�, místo toho je používáno lépe se hodící Seve�ané, Skandinávci �i Gró�ané.

13

sekundárn� na p�stování obilovin, pokud na to bylo vhodné klima, a také na p�íležitostném využití p�írodních zdroj� zem� i mo�e. Pr�b�hem doby se za�ala rozpadat jednotná kultura, Skandinávci se adaptovali na životní prost�edí zvýšenou rozmanitostí hospodá�ských strategií, o �emž bude pojednáno v dalších kapitolách.21

V první polovin� desátého století, tedy v dob�, kdy byl Island postupn� osídlován Seve�any, zbloudil z kurzu vedoucího na Island jistý Gunnbjørn Ulfsson a ostrov minul. Objevil z�ejm� ostrovy na západ� (možná to byly jen útesy), jež byly po n�m pojmenovány Gunnbjarnarskerries. Bohužel je nem�žeme p�esn�ji identifikovat, ale je tak�ka jisté, že doplul n�kam k západnímu pob�eží Grónska, pravd�podobn� do oblasti Ammassaliku. Tato cesta o p�l století pozd�ji inspirovala Islan�ana Snæbjørna Galtiho, který cht�l navíc probádat i východní pob�eží Grónska a vyzkoušet vhodnost tohoto území k delšímu pobytu. Jeho výprava se potýkala s t�žkostmi, jenž vyústily v hádku a Snæbjørnovo zabití, což znamenalo totální nezdar výpravy a kone�ný návrat zbytku posádky na Island. Podle Landnámabók se tak stalo v roce 978.22

Samotné Grónsko objevil až Erik, rudovlasý, rudovousý a �asto také krvav� rudý (p�ízvisko Rudý sedí na n�ho velmi dob�e). Sám pocházel z farmy z oblasti Jærenu, která se nacházela nedaleko dnešního Stavangeru v Norsku. Spole�n� s otcem byl donucen Norsko opustit poté, co se s ním dopustil n�kolika vražd. Vydali se na Island, který ale již po století záboru nenaskýtal dobré pastviny, museli se tedy spokojit s usedlostí na kamenité p�d� nedaleko Hornbjargu v severozápadním cípu Islandu. Po otcov� smrti se p�iženil jižn�ji do oblasti s lepšími životními podmínkami Haukadalu (severn� od dnešního m�sta Borgarnes), ze kterého byl ale pozd�ji kv�li spor�m vyhnán. Pokusil se usadit v oblasti Breidafjordu, ale ani zde, kv�li své nátu�e a krvavým hádkám se sousedy, nenašel klid a byl nakonec na t�i roky vyhošt�n. Nemaje mnoho jiných možností, rozhodl se Erik prozkoumat ostrovy Gunnbjarnarskerries. Tato destinace jist� nebyla náhodná, nebo� Erik a již zmín�ný Gunnbjørn Ulfsson byli vzdálení p�íbuzní. Dozajista hrálo svou roli i to, že Erikova manželka Thjodhilda byla rodinn� sp�ízn�ná se Snæbjørnem Galtim. M�žeme tedy odvodit, že Erik Rudý bezesporu v�d�l, na jaký podnik se chystá a plánoval cestu s jasnou p�edstavou, do jakých kon�in sm��uje.23 21 Amarosi, Thomas et al.: Raiding the Landscape: Human Impact in the Scandinavian North Atlantic.

Human Ecology vol. 25, No. 3. Dordrecht 1997, s. 493-494; Barrett, James H.: What Caused the Viking Age? Antiquity vol. 82, No. 316. York 2008, s. 671 nn.

22 Landnámabók. Kapitola 4. Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga. New York. 1986, s. 169-172. 23 Sága o Gró�anech, Sága o Eriku Rudém. Magnusson, Magnus - Pálsson, Hermann: The Vinland Sagas.

London 1965, s. 49-50, 76-77.

14

Z Breidafjordu vyplul n�kdy za�átkem léta roku 982 a vydal se západním sm�rem. Vzdálenost 430 km ke Grónsku mohl se svou menší družinou zvládnout b�hem �ty� dn�plavby. Dosáhl východního pob�eží Grónska, podél kterého se plavil dále na jih, obeplul mys Farewell a dostal se tak až k pob�eží západnímu. (Tato trasa byla preferována ve st�edov�ku jen po jistou dobu, pozd�ji se již plulo z islandského Snæfellness p�ímo na západ po 64. – 65. rovnob�žce, �ímž se plavba nejen zkrátila, ale byla i bezpe�n�jší.)

Erik objevil na západní stran� Grónska zelené, travnaté fjordy s bohatými pastvinami a dokonce i v�tší porosty (b�ízy, vrby, olše a ob�asné jalovce), které mu musely p�ipomenout aspo� z �ásti rodný Jæren. Setrval zde t�i roky a prozkoumával p�íhodné oblasti a v hlav� mu již musela utkv�t myšlenka trvale se zde usadit. M�žeme jenom spekulovat, kam až Erik mohl proniknout, kde se mohl vylodit apod., ale je velmi pravd�podobné, že už tenkrát narazil na podivné trosky kamenných obydlí. Tyto stavby pat�ily lidem z kultury Dorset, kte�í opoušt�li zhruba v tuto dobu grónské jižní a západní pob�eží, a s nimiž se Erik s nejv�tší pravd�podobností už nesetkal. V lét� 985 se Erik objevuje op�t na Islandu.24

2.2 Vikingské lod�, mo�eplavba a navigace M�li bychom se také krátce zastavit u velmi d�ležitého faktoru tehdejší doby, který Seve�an�m umožnil rozsáhlé objevitelské plavby a kolonizování dalších nových území. Jednou z d�ležitých znalostí obyvatel Skandinávie, vedle mnoha jiných, byla totiž stavba lodí. Tradice stav�ní lodí, jejíž ko�eny se dají vystopovat až do období p�ed Kristem, se ve Skandinávii udržuje p�ibližn� od roku 800 s drobnými obm�nami stejná. Fembøring, jak se nazývá starý postup na stavbu lodí, n�kte�í venkovští rybá�i dokonce stále používali i za�átkem minulého století. Dle starší metody, která byla striktn� užívána až do pozdního st�edov�ku, byla podstata stavby lodi v tom, že se vypracovalo vodot�sné obložení z p�ekrývajících se plan�k upevn�ných dohromady. Když byla skon�ena tato �ást, byla konstrukce vyztužena vložením žeber v pla�koví a snýtováním pomocí železných nýt�, �ímž se celá konstrukce zpevnila a p�itom byla pružná. Velkou výhodou severských lodí bylo také užívání ráhnové plachty a malý ponor. Celá konstrukce se vznosným kýlem se nej�ast�ji tesala z dubu, v menší mí�e i z borovice. Umož�ovala jednak plout tém�� proti

24 Polách, Vladimír P.: St�edov�ké Grónsko a Amerika – Vínland. In: Mediaevalia Historica Bohemica 10.

Praha 2005, s. 18.

15

v�tru, ale také oplývala velmi dobrou manévrovatelností.25 Stavba lodí je unikátn�zachycena na tapisérii z katedrály Bayeax, popisující normanskou invazi do Anglie.26

Skandinávské lod� se vyskytovaly v r�zných typech a variantách. Vále�ná lo�, tzv. „dlouhá lo�“, byla ve své nejv�tší ší�ce pom�rn� skrovná, boky nebyly vysoké a paluba lodi pokrývala celou její délku. Po celé délce lodi se nacházely díry na vesla, u v�tší lodi i ve dvou �adách nad sebou. Dle archeologických nález� je jisté, že n�které druhy lodí mohlo pohán�t 40, v n�kterých p�ípadech až 70 vesla��. Jiným typem byla lo� obchodní a nákladní, zna�n� širší a mající dv� menší paluby s místem pro mén� vesel. Celá st�ední �ást lodi pak byla otev�ená pro náklad. K této kategorii náležel knörr a byrðinger, ale také oceánská skúta a karfi. O kvalit� lodí Seve�an� vypovídá Viking (p�esná replika slavné Gokstadské lodi, obr. V), se kterou se plavil p�es oceán norský námo�ník Magnus Andersen v roce 1893 docela slušnou rychlostí až p�ti uzl� (tj. 9,260 km/h), p�i dobrém v�tru až neuv��itelných 11 uzl� (tj. 20,372 km/h !). Plachty severských lodí byly vyráb�ny z wadmal (kvalitní hrubší vlny), která se dle tradic napoušt�la v extraktu z k�ry b�ízy a ko�ského mazu zpoza h�ívy, p�idával se také �ervený pigment.27

Dokud nebyl objeven magnetický kompas, Seve�ané praktikovali plavbu po zem�pisné ší�i, �ízeni v�trem, vlnami a mo�ským dmutím, pro lepší orientaci užívali pozorování Slunce v pravé poledne a Polárky v noci. Také jim pomáhala schopnost sledování dalších p�írodních fenomén� jako migrace pták� a ryb a zvlášt� pak znalost pob�eží, kolem kterého se nej�ast�ji plavili.

Zajímavý fragment disku (obr. VI) našel dánský archeolog Christen Vebæk v okolí benediktýnského konventu z Východního osídlení z oblasti dnešního Uunartoq v roce 1948. N�kolik let po n�m Carl Sølver artefakt interpretoval jako jednoduchý slune�ní kompas v podob� slune�ních hodin, jímž se mohl �ídit kormidelník p�i ur�ování kurzu. Datace vzniku spadá n�kdy na p�elom tisíciletí, tedy z doby raného osídlení Grónska Seve�any. Avšak musíme se u nálezu pozastavit. Slune�ní hodiny jsou známy již z dob antiky a od raného st�edov�ku byly používány Muslimy. Nej�ast�ji se slune�ní hodiny skládaly z rovné plochy a horizontálního kolíku, jenž vrhal stín. B�hem dne stín ze sloupu

25 Christensen, Arne E.: Ship and Navigation. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 86-90. 26 Normanský biskup Odo z Bayeax, nevlastní bratr Viléma Dobyvatele, nechal zaznamenat na koberec

pr�b�h p�íprav a úsp�šnou invazi Norman� do Anglie. Na jedné z �ástí je i vyobrazena výroba lodí, která pokra�ovala v severské tradici jejich stav�ní. Rud, Mogens: Der Tepich von Bayeax und die Schlacht bei Hastings 1066. Copenhagen 1999, s. 61. Viz i obr. IV.

27 Ingstad, Helge: The Viking Discovery of America: The Excavation of a Norse Settlement in L’Anse aux Meadows. St. John‘s 2001, s. 2-4.

16

slune�ních hodin kopíroval na ploše hyperbolu (tzv. k�ivku dne), jejíž soum�rnost byla orientována ze severu na jih. Tvar a umíst�ní k�ivky dne na ploše slune�ních hodin záležel na ro�ním období a samoz�ejm� na zem�pisné ší�i, �ímž se slune�ní hodiny mohly stát jednoduchým kompasem. Pomocí linie soum�rnosti stínu z kolíku v kombinaci s p�esným datem byly do plochy hodin vryty údaje. Na cestách potom sta�ilo vzít slune�ní kompas do ruky a to�it jím podél osy, dokud nepadl stín na p�íslušný díl plochy relevantní pro daný den a zem�pisnou ší�i. Tato metoda byla testována v praxi roku 1991 p�i plavb� lodi Gaia (op�t repliky Gokstadského plavidla) z Norska do Grónska, slune�ní kompas se lišil od magnetického jen o 3°-5°.28

Uunartoqský disk bývá skute�n� interpretován �adou v�dc� jako jednoduchý slune�ní kompas (Sølver, Vebæk, Thirslund, Jones, Seaverová a �ada dalších). Christian Keller a Arne Christensen p�istupují k nálezu z jiné perspektivy. Zm��ili a p�esn�vypo�ítali rozte� mezi jednotlivými zá�ezy na ploše disku, které by m�ly zna�it jednotlivé sv�tové strany. P�išli na to, že rozestupy mezi vý�ezy se pohybují od 4 mm až po 9 mm, �ili tento údajný slune�ní kompas by nebyl v�bec p�esný. Disk spíše vypadá jako imitace, mohlo se jednat nap�. o hra�ku pro d�ti, to by nepopíralo tvrzení, že originál, jenž byl p�edlohou, mohl být slune�ní kompas. Avšak v Národním muzeu na Islandu se nacházejí objekty podobného tvaru (jen o 9-19 mm v�tší). Jedná se o skriftaskífar, �esky snad „konfesní kotou�“, který byl na Islandu používán fará�i �i kn�zi pro lepší po�ítání zpov�dník�. Jednalo se o kotou� tak�ka v podob� hodinového ciferníku, na n�mž byla vyryta �ísla, s ru�i�kou, kterou šlo pohybovat a která ukazovala, kolikátý �lov�k je práv�u zpov�di.29

Disk byl nalezen u benediktýnského konventu, což nás utvrzuje v teorii Kellera a Christensena. Ovšem nelze vylou�it ani to, že Seve�ané nepoužívali slune�ní kompas, a�už disk z Uunartoq byl �ímkoliv. Nabízí se nám otázka, zda již Erik Rudý znal toto za�ízení. Náznak odpov�di poskytuje Sága o Gró�anech ve své druhé kapitole: „B�hem poslední zimy, již Bjarni strávil v Norsku, jeho otec Herjolf prodal farmu a emigroval s Erikem Rudým do Grónska. (…) Herjolf se usídlil na Herjolfsness; byl to muž význa�ného postavení. (…) Tato novinka zp�sobila šok u Bjarniho (…) Jakmile byli

28 Christensen, Arne E.: Ship and Navigation. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 96-97.

Roslund, Curt – Thirslund, Søren – Pásztor, Emília: A Mathematical Search for Viking Navigational Practises. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 417-419. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 17-19.

29 Keller, Christian – Christensen, Arne E.: The Uunartoq "Bearing-dial" – not an Instrument for Ocean Navigation? In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 429-439.

17

p�ipraveni, vypluli na mo�e a plavili se po t�i dny, dokud se zem� neztratila za obzorem. Poté selhal dobrý vítr, nastala mlha a za�al vát vítr severní, nev�d�li, jaký je jejich kurz po mnoho dn�. Potom op�t uz�eli slunce a byli schopní ur�it svou polohu; zvedli plachty a po jednom dni plavby uvid�li zemi.“30 Bjarni Herjolfsson, když se cht�l plavit z Islandu do Grónska za svým otcem, byl zahnán špatným po�asím mimo kurz k b�eh�m Severní Ameriky. A�koliv Bjarni ani jeho posádka nikdy v Grónsku nebyli (byli to Norové), sága uvádí, že jakmile uvid�li Slunce, op�t v�d�li kam plout. Je to jen naše spekulace, ale uvážíme-li, že muži neznalí tam�jších mo�í se dostanou díky velmi špatnému po�así do neznámých a od p�vodní destinace vzdálených kon�in, a vezmeme-li v potaz, že od b�eh�Severní Ameriky, kam se nejd�íve dostali, museli plout severovýchodním sm�rem, dojdeme k záv�ru, že n�jakým zp�sobem se um�li zorientovat a najít cíl své plavby (a� už to byl zmi�ovaný jednoduchý kompas �i nap�. dokonalá znalost no�ní oblohy).

2.3 Kolonizace Erik dob�e zvážil svou situaci, kdy jako první záborce by m�l mnoho výnosných práv, urovnal proto staré spory se sousedy a za�al ší�it zprávu o nové zemi jménem Grænland (pop�ípad� Grænaland) – Zelené zemi. V knize Íslendingabók se praví, že toto pojmenování není náhodné (stejn� tak stojí ve Vínlandských ságách), nýbrž Erik jej dal zcela v�dom�, protože: „…lidé tam p�jdou rad�ji, když zem� bude mít dobré jméno“31. Na Erikovu obranu je ale nutno podotknout, že a� použil velmi pragmatické jméno, zakládalo se alespo� z�ásti na pravd�. Na Islandu se po stoletém nadm�rném využívání p�írodních zdroj� za�aly projevovat první p�íznaky rozpadu ekosystému, zp�sobené erozí zap�í�in�nou nekontrolovatelným a nadm�rným pastevectvím. Island byl už navíc rozparcelován a neposkýtal žádné nové p�íhodné pastviny, Grónsko oproti tomu m�lo rozlehlé oblasti okolo mnoha fjord� plné zelen�. Erikovi se také pošt�stilo, že objevil Grónsko v nejp�íhodn�jší dobu – ve fázi tzv. klimatického optima. Erik sem totiž p�iplul na konci nejteplejšího období, jaké v�bec kdy v Grónsku bylo. Podez�ení Ariho Moudrého v��i Erikovu pojmenování byla dána p�edevším tím, že na Islandu koncem 10. století takové p�íznivé klima nebylo. Za zvážení

30 Samoz�ejm� m�že op�t jít o interpolace z 12. století �i možná i pozd�jší. Sága o Gró�anech. Magnusson,

Magnus - Pálsson, Hermann: The Vinland Sagas, s. 51-53. 31 Íslendingabók. Kapitola 6. Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga. New York 1986, s. 148.

18

tedy stojí zajímavý poznatek, dle kterého je rozdíl mezi koncem st�edov�kého teplého období na Islandu a v Grónsku n�kolik let.32 Erikovi se dostalo velkého ohlasu z �ad islandského lidu, a tak v roce 986/987 vyplul v �ele 25 lodí. �trnáct z nich zdárn� doplulo do cíle, ostatní se bu� vrátily �i ztroskotaly. Kolonizace Grónska zapo�ala osídlováním území severn� od Herjolfsnes k Isafjordu. Erik si zvolil za své sídlo Brattahlid – „P�íkrý svah“, jenž se nacházel na západních b�ezích Eiriksfjordu, dnešním Tunulliarfiku, v rozlehlé oblasti výborných pastvin. Kolik bylo prvních kolonist� m�žeme jen odhadovat podle po�tu lodí, nemohlo být jich však více než �ty�i sta.

2.4 Východní a Západní osídlení Popisovat a chronologicky vymezit období landnám v Grónsku je velmi t�žké.

Stejn� je tomu tak v celých d�jinách grónského osídlení, nebo� se nám dochovalo poskrovnu literárních pramen�, o jejichž hodnov�rnosti lze také �asto pochybovat. Nebyly to ale velké d�jiny, plné velkých pam�tihodností, nýbrž každodenní boj o p�ežití. Život kolonist� byl pak vyrušen z�ejm� jen v n�kolika málo p�ípadech, jakým byly návšt�vy obchodních lodí z Islandu, Norska a jiných zemí, grónské výpravy do Severní Ameriky, pronikání k�es�anství a možné styky s Eskymáky. Uvážíme-li tyto okolnosti, dojdeme k záv�ru, že pro naši práci není d�ležité pokoušet se o historický výklad d�jin, ale zam��it se spíše na každodennost v život� Gró�ana. Lidé, kte�í dopluli s Erikem, se za�ali usazovat v hlavních, p�ed nep�ízní po�así chrán�ných, fjordech jihozápadního Grónska, v oblastech p�ibližn� mezi 60º a 61º 30´ severní zem�pisné ší�ky. Tzv. Východní osídlení (oblast moderního Narsarsuaqu a Quaqortuqu) bylo více na jihu než samotný Island a poskytovalo o n�co p�ízniv�jší podmínky – tém�� kontinentální podnebí, kdy se st�ídala krátká léta, v nichž teploty dosahovaly +10 °C, s dlouhou ledovou zimou s teplotami až -50 °C. Grónsko leží v arktickém pásu, nicmén� ob� osídlení spadají pod subarktické klima. Souhrnné ro�ní deš�ové srážky se pro Východní osídlení dnes pohybují mezi 615 mm ve vnitrozemí až

32 Viz Dansgaard, W. et al.: Climatic Changes, Norseman and modern man. Nature vol. 255. 1975, s. 27;

Grove, Morgan J.: The Initiation of the "Little Ice Age" in Regions Round the North Atlantic. Climatic Change vol. 48. Dordrecht 2001, s. 53-82; Kuijpers, Anton et al.: Climate Change and the Viking-age Fjord Enviroment of the Eastern Settlement, South Greenland. Geology of Greenland Survey Bulletin vol. 183. Nuuk 1999, s. 62.

19

k 858 mm v p�ímo�ských oblastech. Vítr byl pov�tšinu �asu v Grónsku mírný, avšak v lét�se �asto objevoval velmi teplý fénový vítr, jenž mohl p�er�st až ve vich�ici.33

Erik o „Zelené zemi“ nelhal, nebo� se zde nacházely hojné zelené pastviny, hustý vrbový podrost sliboval topivo, v mnohých oblastech se vyskytovaly b�ízy, olše a vrby, rostla zde dokonce šícha �erná, prysky�ník a jitrocel. eky oplývaly rybami stejn� jako nedaleké mo�e, nacházely se zde tuleni a ob�as byla vid�t i velryba, velké po�ty pták�poskytovaly zase hojnost vajec, pe�í a n�jaké maso. Zvlášt� pak velká stáda sob�34 musela zap�sobit na Seve�any, protože na Islandu velká zv�� nebyla. První Gró�ané se tak jist�cítili dostate�n� odm�n�ni za nebezpe�enství, která prožili p�i cest� z Islandu, a za první krušné týdny strávené na ostrov�.35

Druhou oblastí záboru bylo tzv. Západní osídlení (dnešní Nuuk). Ob� oblasti byly od sebe vzdáleny 400 km a jednalo se spíše o jižní, respektive severní osídlení západního pob�eží Grónska (v n�kterých starších pracích se dovídáme ješt� o tzv. St�ední oblasti, která je ale dnes chápána jako nejsevern�jší výspa Východního osídlení). Radiokarbonová datace z farmy Niaquusat a Nipáitsoq,36 pat�ící mezi typické st�ední farmy Západního osídlení, ukazuje, že tato oblast byla kolonizována bezprost�edn� po Východní. Z�ejm� p�i prvním landnám se �ást kolonist� usadila kolem Erikova Brattahlidu a �ást plula dále na sever, kde založila druhou kolonii a vytvo�ila osídlení s centrem na farm� v Sandnes (Kilaarsarfik). M�žeme logicky usuzovat, že první Seve�ané v Grónsku si zabírali ta místa, kde byl dobrý p�ístup k loukám, dostatek pastvin na léto a vyhlídky na dostatek sena na zimu, a svou roli musela hrát i dosažitelnost jiných p�írodních zdroj�, p�edevším vody. P�vodní malé statky, jež se p�i landnám úsp�šn� etablovaly, se rozrostly na exkluzivní

33 Arneborg, Jette: Greenland Irrigation Systems on a West Nordic Background. Památky archeologické –

supplementum 17, Ruralia V. Praha 2005, s. 138. 34 Nesmíme zam��ovat s losem. Losi (Alces alce) mohou vážit až 550kg a vysocí mohou být až 2m. Žijí

hlavn� v lesnatých oblastech, kde vyhledávají vlhké a bažinaté biotopy. Zato sobi polární (Rangifer tarandus) žijí v severské tund�e a tajze, dosp�lý samec váží od 170 do 200 kg, m�že také mít až 350 kg. Sob polární se živí nejr�zn�jší rostlinnou potravou. Stáda jsou složena za samic s mlá�aty a sam�ích skupin, n�kdy dosahují po�tu až n�kolik desítek tisíc jedinc�.

35 Dugmore, Andrew J. et al.: The Norse Landnám on the North Atlantic Islands: an Enviromental Impact Assessment. Polar Record vol. 41, No. 216. Cambridge 2005, s. 27-31; Ross, Julie M. – Zutter, Cynthia: Comparing Norse Animal Husbandry Practises: Paleoethnobotanical Analyses from Iceland and Greenland. Arctic Anthropology vol. 44, No. 1. Madison 2007, s. 63-64.

36 Datace byla provedena ze zbytku dvouk�ídlé mouchy Heleomyza serrata, která byla dovle�ena osadníky z Islandu. Heleomyza serrata se m�že množit pouze v dobrých podmínkách – v Grónsku uvnit� farem, oproti p�vodní Heleomyza borealis, jež byla schopna reprodukce i ve zhoršených podmínkách. H. serrata vyhynula spole�n� se zanikajícími farmami, tudíž nám m�že posloužit jako dobrý zdroj pro dataci. Ta v tomto p�ípad� poukazuje na rok 990 (s tolerancí ob�ma sm�ry 75 let) a je tedy z�ejmé, že zde v tuto dobu již stály farmy. Buckland, Paul C. et al.: Norseman at Nipáitsoq, Greenland: A Palaeoecological Investigation. Norwegiae Archaeological Review vol. 16. Oslo 1983, s. 96.

20

velké ná�elnické farmy, ovliv�ující n�kolik menších farem ve svém okolí. Po záboru nejlepších území následovala další vlna osadník�, kte�í zabírali mén� p�íhodné oblasti.37

3. Život v Grónsku

3.1 Pohled na n�které aspekty prosperujících osad Není v�bec jisté, kolik lidí a v jakých �asových intervalech následovalo první imigra�ní vlnu do Grónska, m�žeme ale p�edvídat, že se jist� mnoho Islan�an� dalo zlákat vypráv�ním obchodník�, kte�í rok co rok p�iplouvali z Grónska, k záboru dalších oblastí. P�ece po�átek osídlení nabídl mnohem lepší podmínky, než jaké panovaly na domovském ostrov�.

Musíme se vrátit k otázce etnického základu obyvatel Islandu a Grónska. A�koliv se jedná o komplexn�jší problém, je p�ínosné, uvedeme-li si Jenkinsonovu definici: „Etnikum je zásadn� politické a etnické hranice jsou, p�inejmenším do ur�itého rozsahu, proniknutelné a propustné, existující navzdory pohybu lidí mezi nimi �i jejich vzájemnému ovliv�ování se. Tudíž kritéria pro etnické p�isouzení a posouzení jsou r�zné.“38 P�edstava mono-etnicity v raném st�edov�ku je až produktem pozd�jší doby, kdy bylo pot�eba podpo�it první protostátní útvary a jejich nároky na n�která území p�edstavou, že práv�p�edkové z daného rodícího se státu se zasloužili o kolonizaci nového území. Nejednalo se tedy jen o romantické p�edstavy heroické minulosti vlastního národa, i když tyto tendence jsou pro romantismus obecn� charakteristické, ale objevují se již nap�. v Landnámabók. Antropologické studie z posledních let podotýkají, že uzav�ená homogenní spole�nost byla velmi vzácná a pro v�tšinu území platil multi-etnický základ, Severní Atlantik nevyjímaje. Osadníci Islandu a Grónska, p�estože nebyli jednotným etnikem, fungovali jako spole�enský celek dob�e (jinak by ani nep�ežili). Z kulturního hlediska se mohli Seve�ané jevit dokonce otev�en�jší, než jsou dnes, nebo� nežili v jednotných státech, které by uniformovaly jednotnou kulturu. Není také d�vod domnívat se, že by osadníci b�hem kolonizace ztratili kulturní flexibilitu, jinak by ani nemohli dobývat nová území. A� mezi prvními záborci na Islandu p�evládali západní Skandinávci, byla zde i jiná etnika – 37 Vésteinsson, Orri – McGovern, Thomas – Keller, Christian: Enduring Impacts: Social and Enviromental

Aspects of Viking Age Settlement in Iceland and Greenland. Archaeologica Islandica vol. 2. Reykjavík 2002, s. 17-20.38 Urbanczyk, Przemyslaw: Breaking the Monolith: Multi-cultural Roots of the North Atlantic Settlers. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 45.

21

Germáni, Sámové, Keltové ze Skotska �i Irska, z�ejm� ale i Slované.39 V Grónsku byla situace jist� obdobná.

Gró�ané byli farmá�i a jejich sociální struktura byla pravd�podobn� založena na vztahu k p�d�. Dle dochovaného islandského práva, tzv. Grágás40, byla islandská spole�nost rozd�lena do �ty� kategorií: svobodní vlastníci p�dy, svobodní nájemníci p�dy, otroci a propušt�nci. Vlastníci p�dy jako nejvlivn�jší složka spole�nosti nebyli homogenní skupinou, d�lili se na majetné a nemajetné. Svobodní nájemníci a lidé vlastnící jen d�m si od nich pronajímali p�du, ale domká�i narozdíl od svobodných nájemník� byli zavázáni pro elitu i pracovat. V raném období islandského osídlení byli hospodá�sky d�ležití i otroci, ale ti b�hem 12. století mizí a p�ibývá po�et nájemník� a domká��. V Grónsku se rozd�lení obyvatel, alespo� zpo�átku, z�ejm� nelišilo.41

Kolik vlastn� bylo obyvatel v Grónsku? S problémem po�tu obyvatel se pojí totiž také jejich zmizení (doslova), o n�mž bude pojednáno podrobn� pozd�ji, protože velký po�et obyvatel se nem�že jen tak ztratit. Podle archeologických vykopávek farem a jiných objekt� mnozí badatelé odhadovali pr�m�rné po�ty obyvatel Grónska od 3000 (Gad), 3000-4000 (Berglundová), 4000-5000 (Meldgard), 5000-6000 (McGovern). Zcela jiný po�et uvád�jí nejnov�jší studie, jež se zabývají paleodemografií ve st�edov�kém Grónsku, z pera Nielse Lynnerupa. Vysoký odhad byl dán velkým po�tem farem, avšak Lynnerup poukazuje na to, že Gró�ané využívali systém vzdálených pastvin tzv. sætters, kam p�es sezónu vyhán�li svá stáda a kde m�li i svá sezónní obydlí. Lynnerup po�et Seve�an�v Grónsku velmi redukuje a dostává se až k 1377 obyvatel v pr�m�ru, vycházeje p�itom z n�kolika premis.42

Dobu osídlení Seve�an� v Grónsku lze totiž rozd�lit na dv� �ásti: první, kdy obyvatel p�ibývalo a druhou, kdy obyvatel ubylo. Po�et kolonist� Lynnerup odhaduje na 400 až 500 lidí. V Sáze o Gró�anech stojí, že z Islandu vyplulo 25 lodí (v jiném opisu 35),

39 K objasn�ní možného slovanského výskytu uve�me, že byly vykopány poz�statky n�kolika dom�

v oblastech Háls, Hofstadir a Sveigakot z desátého století, které svým typem velice p�ipomínají práv�prvotní obydlí Slovan�. Každopádn� nenáleží typov� k dom�m Skandinávc�, Germán� apod. Samoz�ejm�se nemohlo jednat o velkou migraci. Urbanczyk, Przemyslaw: Breaking the Monolith: Multi-cultural Roots of the North Atlantic Settlers. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 46-49.

40 Dostupné nap�. v Grágás. Konungsbók. Ed.: Finsens, Vilhjálmur. Odense 1974. 41 Arneborg, Jette: Norse Greenland: Reflection on Settlement and Depopulation. In: Contact, Continuity, and

Collapse: The Norse Colonization of the North Atlantic. Ed.: Barrett, James H. Turnhout 2003, s. 165. 42 Lynnerup, Niels: Life and Death in Norse Greenland. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002,

s. 290-292.

22

ale jen 14 jich dorazilo do Grónska.43 Když vezmeme v potaz 30 lidí jako maximální osazenstvo tehdejších lodí, vyjde nám 300-400 kolonist�, kte�í dorazili v první vln� do Grónska. Aby bylo Gró�an� nap�. 4000, muselo by dojít k t�žko reálným podmínkám – velmi vysoké natalit�, tak�ka žádné mortalit� a imigraci velkých rozm�r� (která by ale nemohla probíhat jen z Islandu).

Nejjednodušší model popula�ního r�stu lze znázornit exponencionální funkcí v �ase, stejn� tak bývají d�lány p�edpov�di popula�ního r�stu i dnes. Obecný p�edpoklad míry r�stu je 0,75%, Severská populace mohla dosáhnout maximálního po�tu 2250 obyvatel za 289 let. Každopádn� tento model je dosti zjednodušený, nepo�ítá totiž s další imigrací ani emigrací. První velká koloniza�ní vlna mohla být následována n�kolika dalšími menšími, nelze si ale p�edstavovat, že by každý rok p�ijížd�lo n�kolik lodí s novými osadníky. Seve�ané však mohli dosáhnout vrcholného po�tu 2250 obyvatel p�ibližn� b�hem 200 let. Na druhou stranu, kdyby se vyst�hovávalo 8 lidí ro�n�, osídlení by za 200 let zaniklo (nejvíce lidí odchází v produktivním v�ku). Emigrace se mohla objevit, jakmile Seve�ané p�ekro�ili ur�itý práh životní úrovn�, což souviselo se schopností zem� uživit její obyvatele. Lynnerup ve svém vý�tu Gró�an� zahrnul i menší migrace ob�ma sm�ry, pr�m�rných 1377 obyvatel bylo složit� vypo�ítáno44, celkov� se jednalo o p�ibližn� 26 500 obyvatel. Potvrzení správnosti Lynnerupovi teorie není až tak složité. Teoreticky vzr�stající po�et Seve�an� by byl p�ímo úm�rný zvyšujícímu se po�tu h�bitov�a samoz�ejm� také nar�stající ploše k tomu ur�ené a hustot� hrob�. Celkový po�et hrob�v Grónsku byl vypo�ten porovnáním plochy h�bitov� s hustotou jednotlivých hrob�, jedná se p�ibližn� o 22 000 možných Gró�an�, po korekci až 26 000-30 000 individuí.45

Kdybychom vzali v potaz i vysoké procento necírkevních poh�b�, stále by se jednalo p�ibližn� o 35 000 obyvatel, s maximální hranicí 3000 Gró�an�, jež se vyskytovali ve stejný �as.

Lidé žili na odlehlých farmách, o n��em obdobném jako byly naše vesnice, nem�žeme uvažovat. Názory na po�et farem nejsou jednotné, pohybují se pro Východní osídlení od 190 k 250, n�kte�í badatelé uvád�jí až ne p�íliš reálných 500, pro Západní je

43 Sága o Gró�anech. Magnusson, Magnus - Pálsson, Hermann: The Vinland Sagas, s. 50-51. Jones, Gwyn:

The Norse Atlantic Saga. New York 1986, s. 187. 44 Viz Lynnerupova diserta�ní práce, ve které uvádí modely výpo�t� pro možné situace, jež mohly v Grónsku

nastat. Lynnerup, Niels: The Greenland Norse. A Biological-anthropological Study. Meddelelser om Grønland, Man & Society vol. 24. Copenhagen 1998, 109-118.

45 Lynnerup, Niels: Paleodemography of the Greenland Norse. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 133-140.

23

rozmezí 80-90. Musíme si uv�domit, že p�edchozí údaje nesouhlasí s po�tem farem, jež se užívaly sou�asn�. N�které farmy se Seve�ané rozhodli opustit, jiné nov� vybudovat apod., navíc Gró�ané využívali sætters. Grónské farmy m�žeme zhruba rozd�lit do t�í skupin dle sociálního statusu majitele. První p�edstavovaly farmy spole�enské elity, kde velký po�et obytných a hospodá�ských budov byl tak�ka vždy propojen s kostelem. St�edn� velké farmy mohly mít stejný po�et budov, ale nenacházel se zde kostel. Malé farmy se skládaly jen z n�kolika budov. Z hlediska hospodá�ského významu se farmy ješt� d�lí na ležící ve vnitrozemí a p�i pob�eží.46

Dále byla vykopána ve Východním osídlení biskupská katedrála v Gardaru, �trnáct v�tších a t�i menší kostely, augustiniánský klášter a benediktýnský konvikt, v Západním osídlení se nacházely �ty�i v�tší kostely a n�kolik menších.

Neobyvatelné oblasti Grónska (Utbyggdir) toho v�tšinou Seve�an�m mnoho neposkytovaly, výjime�n� byly n�které tyto lokality p�íležitostnými lovišti divoké zv��e. Nejlepší lovišt�, zvaná Nordsetur, se nacházela v prostoru severn� od Západního osídlení u zátoky Disko p�i 70. rovnob�žce. Pob�eží bylo výbornou zásobárnou naplaveného d�íví ze sibi�ských �ek.47

Seve�ané, kte�í opustili domovy na Islandu a p�ivedli své rodiny do Grónska, nebyli jen lovci kožešin �i dobrodruhové, nýbrž spo�ádaní kolonisté a p�edevším farmá�i, kterým šlo o dobrou pastvu pro svá stáda a o dostatek zásob na zimu. V Královském zrcadle (Kónungsskuggsjá) se praví: „(…) pastviny jsou v Grónsku dobré, a tak jsou zde velkéa p�kné statky. Lidé mají velká stáda skotu a ovcí a d�lají velké množství másla a sýra. Lidé jedí toto, stejn� tak maso ze všech zví�at jako jsou sobi, velryby, tuleni a medv�di. Takto se v této zemi živí lidé.“48 Pravd�podobn� také byla v menší mí�e na nejslunn�jších stráních p�stována je�menice píse�ná (Leymus arenarius) používaná jako píce pro dobytek.

Architektura staveb, které si za�ali osadníci stav�t, se toliko nelišila od islandské, jež odrážela zejména nedostatek stavebního d�eva, ale i p�írodní podmínky. Gró�ané m�li v tomto mnoho výhod. Grónsku se z�ejm� dostávalo daleko více stavebního materiálu, jednak sem bylo pomocí mo�ských proud� naplavováno d�evo ze sibi�ských �ek a navíc si 46 Arneborg, Jette: Greenland Irrigation Systems on a West Nordic Background. Památky archeologické –

supplementum 17, Ruralia V. Praha 2005, s. 139. 47 Polách, Vladimír P.: St�edov�ké Grónsko a Amerika – Vínland. In: Mediaevalia Historica Bohemica 10.

Praha 2005, s. 21. 48„(…) på Grønland er det gode beiter, og der er gode og store gårder. Folk har mye av naut og sauer der,

og det er stor smør- og ostelaging. Folk lever mye av dette, og likeså av kjøtt og all slags vilt, både reinsdyrkøtt, og hval- og sel- og bjørnekjøtt. Det nærer folk seg av der i landet.“ Brøgger, Anton W.: Kongespeilet. Trondheim 2000, s. 59. P�eklad konzultován ústn� s V. Poláchem (9.3.2007).

24

z�ejm� Gró�ané jezdili i pro d�evo do lesnatých kraj� Severní Ameriky (podrobn�ji pozd�ji). Domy m�ly silné st�ny z drnu a kamene, dlících na základech z v�tších kamen�, zast�ešené sklon�nou drnovou st�echou (s kulatým otvorem pro kou� z ohništ�), která ležela na d�ev�ných trámech a v�tvích. Podlaha byla v�tšinou z ušlapané hlíny a št�rku, v zim� pokrytá chvojím a v�esem kv�li teplu, výjimkou není ale ani podlaha vydlážd�ná kameny a dokonce ani d�ev�ná.

V grónských podmínkách se vyskytovaly t�i druhy dom�. Prvním byl tzv. „dlouhý d�m“ s jednou podlouhlou místností. Je datován již od 11.století. M�l také podtyp, tzv. „rozší�ený dlouhý d�m“, kde k dlouhé hlavní zdi byla p�idána další jedna (až dv�) malá místnost. Vchod byl umíst�n vždy ve st�edu dlouhé zdi, rozší�ený dlouhý d�m byl ale užíván jen do konce 13. století. Ostatní budovy farmy, jako chlévy, stodoly, sklady a kovárny, byly odd�leny od hlavní budovy a stály samostatn�. „Pr�chozí d�m“ je druhým typem domu Gró�an�, má n�kolik za sebou jdoucích místností podél jedné nebo více chodeb. Toto obydlí postupn� b�hem druhé p�le 13. století vytlá�elo „dlouhý d�m“, ale s výjimkou toho, že ostatní hospodá�ské budovy byly seskupeny do jednoho bloku. V posledním typu – tzv. „centralizované farm�“ – byly obývací místnosti postaveny dohromady spolu s užitkovými budovami. Tento typ domu se užíval výhradn� v Grónsku a vyvinul se od prvních let 14. století.49

Lze p�edpokládat, že si Gró�ané p�enesli z Islandu také formu z�ízení a zp�sob správy celé komunity. Významnou �i možná rozhodující roli hrál Erik Rudý a jeho synové, protože byl de facto zakladatel kolonie a požíval tak velké vážnosti. Je docela možné, že užíval titulu zákonopravce (lögsögumar) kolonie. Erik byl následován svým synem Leifem, ten Thorkelem a ješt� celých sto let po Erikov� smrti, se dovídáme o Sookim Thorissonovi a jeho synu Einarovi, obyvateli Brattahlidu, jako o muži velké autority stojícím nad ostatními muži v Grónsku. Domníváme se také, že v Grónsku byl, s jistými variacemi, lokální sn�m – þing s legislativní a soudní pravomocí a výro�ní shromážd�ní Alþing. Toto, tém�� republikové, z�ízení trvalo formáln� až do roku 1261, kdy Gró�ané p�ijali svrchovanost krále Norska za obchodní ústupky, jež ale nebyly nikdy realizovány. Vzdali se tak dobrovoln� své nezávislosti, následováni o rok pozd�ji Islandem.50 Ze

49 Albrethsen. Svend E.: The Early Norse Farm Buildings in Western Greenland: Archaeological Evidence.

In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 97-98, 109-110.

50 Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga. New York 1986, s. 86.

25

Západního osídlení se nám nedochovaly žádné zmínky, ale je tém�� jisté, že i tato kolonie fungovala na stejném principu.

Tém�� až do kone�né fáze severského osídlení v Grónsku máme informace po plavbách cizích lodí na tento ostrov. V�tšinou se jedná o archeologické nálezy evropského zboží, ob�as se objeví i zápis plavby v kronikách a análech. Poslední literárn�zaznamenaná plavba je sice z roku 1410, je ale dle vykopávek jisté, že plavby musely pokra�ovat i pozd�ji (viz níže). Královské zrcadlo poznamenává, že jsou t�i d�vody, pro�v�bec absolvovat strastiplnou cestu do Grónska: „Jeden motiv je sláva a rivalita, pro �lov�ka je p�irozené hledat místa plná nebezpe�enství a získat tak slávu. Druhým motivem je zv�davost, nebo� je v lidské p�irozenosti toužit spat�it a zažít to, o �em slyšel vypravovat (…) T�etím je touha po zisku (…) v Grónsku vše, co p�ichází z jiných zemí, má vysokou cenu (…)“ Pro ty, kte�í �elí nebezpe�í plavby, �eká velmi výnosný obchod, nebo� tato zem� leží odlehle od ostatních zemí, že lidé ji z�ídkakdy navštíví.51 Pisatel Kónungsskuggsjá dob�e vystihl skute�nost. Grónsko a jeho obyvatelé byli odtrženi od okolního sv�ta, to ale neznamená, že by nem�li v�bec žádné kontakty s Evropou. Dokud kvetl grónský obchod, m�la alespo� �ást komunity možnosti styku s cizími kupci, rybá�i apod. Bylo totiž zvykem, aby obchodník p�ezimoval na farm� (kv�li krátké plavební sezón�), kde se p�ímo obchodovalo. Nem�žeme si ale p�edstavovat, že by se tak d�lo každý rok, obchodní styky nebyly pravidelné.

Život v osadách musel být tvrdý, ale nebylo to nic, na co by p�edtím Seve�ané nebyli zvyklí. P�esto se kolonie vyvíjely k lepšímu, lidé se pracn� starali o rozr�stající se stáda, lovili zv��, chytali ryby, farma�ili a sbírali, co nabízel sám ostrov, obchodovali také s cen�nými komoditami. Dokonce pravd�podobn� nar�stal po�et obyvatel. Grónská každodennost musela být plná práce, st�ídmosti a monotónnosti, což ale není jakkoliv výjime�né ani pro jejich „p�íbuzné“ na Islandu, potažmo v severn�jším Norsku �i jinde v Severním Atlantiku.

Trochu p�ekvapující jsou pak n�které nálezy z vykopávek. Archeologové nap�íklad na farm� v Sandnes našli kus doma up�edené textilie, která byla nabarvena indigovou

51 P�esné zn�ní norského originálu (jedná se o moderení p�eklad): „Den ene er lyst til kappestridog

berømmelse, for det er menneskets natur å fare dit hvor det er håp om stor fare og av det skaffe seg ros ry. En annen del er vitelyst; det er også menneskets natur å undersøke og se de ting som blir fortalt, og få vite om det er slik som det er sag, eller ikke. Det tredje er lysten til å skaffe seg gods. For menneskene leter etter gods alle steder hvor de har hørt at der noe å finne, enda det kan være stor fare med det. På Grønland er det slik, som du ventelig vet, at alt det som kommer dit fra andre land, blir dyrt der. For landet ligger så langt borte fra andre land at folk farer sjelden dit. Alt dt som de skulle hjelpe landet med, det må de alt sammen kjøpe fra andre land, både jern og lekaså lat det tømmer som de skal bygge hus av.“ Brøgger, Anton W.: Kongespeilet. Trondheim 2000, s. 57. P�eklad konzultován ústn� s V. Poláchem (9.3.2007).

26

mod�í, a z Herjolfsnesu se dochovala dokonce kožešina z polárního medv�da nabarvená na �erveno. Poslední vykopávky z Niaquusat odhalily ve spodn�jších vrstvách také pyl lnu. Len se zde z�ejm� na n�kterých místech vskutku p�stoval, jeho vegeta�ní doba je totiž jen �ty�i až p�t m�síc� a nepot�ebuje takové teplo. Ženy také p�edly a tkaly hrubou, ale teplou a velmi kvalitní vlnu z grónské ovce wadmal, jenž sloužila v n�kterých oblastech i jako platidlo (na Islandu sloužila na desátky a i jako b�žné platidlo, ostatní komodity byly p�epo�ítávány na wadmal).52

3.2 P�ijetí k�es�anství Tak jako p�i v�tšin� pokusech o p�esnou dataci v historii Grónska, lze t�žko ur�it

datum konverze ke k�es�anské církvi. Tradi�n� se o to zasloužil Erik�v syn Leif, kterého vyslal ší�it k�es�anství do Grónska norský král Olaf Tryggvasson (vládnoucí Norsku v letech 995-1000), u jehož dvora se Leif zdržoval. Islandský historik Jón Jóhannesson ale upozor�uje na to, že se jedná z�ejm� o pozd�jší interpolaci mnicha Gunnlauga Leifssona, který kolem roku 1200 napsal latinskou ságu o Olafu Tryggvasonovi. Jelikož pot�eboval uv��itelný p�íb�h, jak Olaf kristianizoval nejen Norsko, Island, Shetlandy a jiné ostrovy, ale také Grónsko, použil do vypráv�ní známou postavu Leifa Š�astného, jak bývá p�ezdíván. Jóhannesson se ve svém tvrzení opírá i o historický pramen, knihu Historia Norwegiae.53

V Historia Norwegiae se v otázce p�ijetí k�es�anství poukazuje na zásluhu Islandu,54 což se jeví jako jedna z nejvíce pravd�podobných variant. Sága o Gró�anech na za�átku informuje: „Grónsko bylo v tuto dobu stále pohanskou zemí“55 a celkov� se staví ke k�es�anství dosti vlažn� – p�esn�ji �e�eno, nenajdeme zde mnoho zmínek o n�m. V p�edchozí pasáži se praví: „Na palub� Herjolfovy lodi byl jeden muž z Hebrid, který byl k�es�an.“56 V�ta je pro nás pozoruhodná. Je totiž možné, že k�es�ané do Grónska pronikali pomalu, individuáln� a zejména nenásiln�. K�es�anství tak mohlo postupn� b�hem n�kolika desítek let vytla�it pohanství. Žádná písemnost o hromadném p�ijetí k�es�anství hlasováním v Alþing, jak tomu došlo na Islandu, se nám nedochovala.

52 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 47 a 48; Thorláksson, Helgi: The Icelandic

Commonwealth Period: Building a New Society. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 185.

53 Arneborg, Jette: Norse Greendland Archaeology: The Dialogue Between the Written and the Archaeological Records. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 115.

54 Mortensen, Lars B.: Historia Norwegiae. Prologue. Kopenhagen 2003, s. 55. 55 Sága o Gró�anech. Magnusson, Magnus - Pálsson, Hermann: The Vinland Sagas, s. 52. 56 Tamtéž, s. 51-52.

27

Sám Erik Rudý k�est p�ijmout necht�l, a to i p�esto, že jeho manželka Thjodhilda byla k�es�ankou, dokonce nechala vybudovat kostel nedaleko Brattahlidu. Zde byly nalezeny kosterní poz�statky z n�kolika k�es�anských hrob�, což nazna�uje, že k�es�anství bylo v Grónsku již od prvopo�átk�. Vysoký po�et kostel� a kostelík�, již zmín�ných výše, jasn� dokládá, že k�es�anství se v Grónsku také pevn� etablovalo. Relativn� hojný výskyt církevních staveb úpln� tak neodráží intenzitu víry, ale spíše teritoriální rozt�íšt�nost osad. Op�t, tak jako v mnoha jiných záležitostech, nevíme zhola nic o prvotním vývoji církve, ani o tom, kdo ji v prvním století vedl. Opíráme se o p�edpoklad, že stejn� jako na Islandu byly kostely chápány jako soukromý majetek, tzv. eigenkirche, kdy byly úzce propojeny farmy s kostelem, který sídlil na daném pozemku a byl de facto ve vlastnictví farmá�e. Pro vlastníka pozemk� musel kostel p�edstavovat další zdroj p�íjm�, le� pro centralizovanou �ímskou církev to bylo nep�ijatelné. V roce 1297 byl Island donucen ke zm�n�, díky níž pozemek a majetek kolem kostela p�ešel pod církevní správu.57 Také �etné malé kostelíky sv�d�í o tom, že nesloužily velkým skupinám lidí, ale k privátním modlitbám a meditacím, p�i kterých z�ejm� nebylo pot�eba ani kn�ze. V Islandských análech se do�ítáme o prvním biskupu v letech 1112-1121 (zda to ale byl skute�n� úpln� první biskup, s jistotou nevíme). Jednalo se o Islan�ana Erika Gnupssona. Co je na n�m ale nejzajímav�jší, je to, že se v roce 1121 „vydal do Vínlandu“ (�i v jiném p�ekladu „vydal se hledat Vínland“). Žádné jiné zprávy o n�m nemáme. Stejné anály pak zmi�ují nového biskupa Arnalda.58

V roce 1123 byl ná�elníkem v Brattahlidu Sokki Thorisson, mocný farmá� a z�ejm�i zákonopravce. P�íb�h z Grænlendinga þátr (dochovaný jako sou�ást Flateyjárbók) vypravuje, že tento ná�elník svolal shromážd�ní ná�elník� (mohlo se jednat o Alþing), kde se diskutovalo o zavedení �ádné biskupské diecéze pro Grónsko. Sokkiho syn Einar m�l být vyslán do Norska za králem Sigurdem K�ižákem (vládl v letech 1103-1130) s prosbou o toto z�ízení. K posílení žádosti a jako d�kaz toho, že Gró�ané jsou schopni platit desátky, které práv� Sigurd v Norsku zavedl, vzal s sebou Einar �adu mrožích kl� a k�ží, ale nejv�tší akvizicí byl jist� živý polární medv�d, jež Sigurda m�l p�esv�d�it. Nový (�i možná v�bec první) grónský biskup Arnald byl vysv�cen v arcibiskupství Lundu v roce 1124 (až v roce 1152/53 bylo Grónsko zahrnuto pod nové arcibiskupství v Nidarosu = Trondheimu). 57 Morris, Christopher D.: Christian Vikings in the North Atlantic Region. In: Vínland Revisited. The Norse

World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 309; Arneborg, Jette: Arneborg, Jette: Norse Greenland: Reflection on Settlement and Depopulation. In: Contact, Continuity, and Collapse: The Norse Colonization of the North Atlantic. Ed.: Barrett, James H. Turnhout 2003, s. 165.

58 Storm, Gustav: Islandske Annaler indtil 1578. Oslo 1977, s. 251-252, 320.

28

Jeho cesta do Grónska byla však zdlouhavá, v roce 1125 se objevuje spole�n� s Einarem na Islandu, kde se ú�astní Alþing. Teprve další rok p�iplouvá do Grónska. P�estože má velmi dobré vztahy s Einarem i jeho otcem, usídluje se v grónském Gardaru (20 km jižn� od Brattahlidu), které se tak stává centrem biskupství. Arnald se v roce 1152 vyskytuje op�t v Norsku, kde se stal prvním biskupem v hamarském biskupství.59 Bohužel k t�mto událostem nemáme jiné písemné doklady, proto nezbývá než s obez�etností Grænlendinga þátr v��it.

Dle Islandských anál� Erika Gnupssona v grónské diecézi následoval biskup Jon knútr. Dalším byl Jon smyrill Sverrifostri, který do Grónska dorazil roku 1188. Podle Poula Nørlunda a pozd�jších badatel� to byl práv� on, kdo nechal okolo roku 1200 vybudovat krásnou katedrálu v Gardaru, zasv�cenou svatému Mikuláši. Zem�el v roce 1209, do té doby zveleboval své biskupství a z�ejm� se zasloužil o založení augustiniánského kláštera a benediktýnského konviktu v tomto období. K roku 1247 máme zápis o jistém Olafovi jako dalším biskupovi. Znám je i Thord (biskup v Gardaru v letech 1289-1306), jenž nechal vybudovat ženský klášter v Naarsarsuaq, a n�kte�í další biskupové.60

Biskupské sídlo v Gardaru se vyjma katedrály nelišilo od jiných farem, ba dokonce bylo nejv�tší severskou farmou v Grónsku v�bec. M�la centrální polohu ve Východním osídlení, ležela mezi fjordem Einarovým (dnešní Igaliku) a Erikovým (dnešní Tunnuliarfik). Bylo vykopáno okolo 40 trosek budov, které se rozprostíraly na úrodné pláni. Kostel, složený z hlavní lodi s kn�žišt�m a dv�ma postranními kaplemi, m�l velikost 32 m na 16 m a byl vybudován n�kdy ve 13. století (archeologové našli stopy i po dvou p�edchozích kostelech). Gardarská katedrála se vizuáln� lišila nejen od místních staveb, nýbrž i od ostatních církevních v celé Evrop� díky užití grónského �erveného pískovce, z kterého byla vybudována. M�la obrubu z mastku, pískovcové dlážd�ní a okna z importovaného matného zeleného skla. Okolo kostela se nacházely dva h�bitovy, nedaleko stála z�ejm� i menší zvonice. V komplexu budov se nacházela i 50 m dlouhá hodovní sí�, která byla užívána jen p�i slavnostních p�íležitostech. Zaujmout také musí velikost hospodá�ských stavení, do chlév� se vešlo až t�žko uv��itelných 100 krav, což

59 Grænlendinga þátr. Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga. New York 1986, s. 236-248; Berglund, Joel:

The Decline of the Norse Settlements in Greenland. Arctic Anthropology vol. 23. 1986, s. 120. 60 Storm, Gustav: Islandske Annaler indtil 1578. Oslo 1977, s. 60-65, 324-342; Seaver, Kirsten A.: The

Frozen Echo. Stanford 1996, s. 65-78.

29

bylo oproti ostatním farmám vysoké �íslo a znamenalo to, že Gró�ané p�es zimu byli schopni uživit i tak velké množství dobytka.61 Z pozd�jšího církevního vývoje v Grónsku je z�ejmé, že zde bylo n�kolik problém�. V první �ad� musíme brát v potaz jistou neatraktivnost Grónska pro nov�jmenované biskupy, z toho plynoucí velké prodlevy mezi jmenováním nového biskupa a jeho usazením se v diecézi. Druhým problémem je již zmi�ované privátní vlastnictví kostel�. Církev jako samostatná instituce, která m�že vlastnit p�du a majetek, a podléhá jiným legislativním a fiskálním proces�m, byla z�ejm� jistým zp�sobem v nevoli Gró�an�. K odtržení církve ze soukromého vlastnictví zde dojít ani nemuselo, i když po uznání svrchovanosti Norska v roce 1261 bylo na Grónsko v t�chto záležitostech jist� tla�eno. Je docela možné, že Gró�ané úsp�šn� vzdorovali tomuto nátlaku, nebo� se mohlo jednat o jeden ze základ� jejich sociálního uspo�ádání. Posledním biskupem, který se v Grónsku vylodil a máme ho doloženého písemnými prameny, byl biskup Alf. Strávil zde deset let (1368-1378). Jmenována byla �ada dalších, ale nikdo z nich do Grónska nedorazil, což m�že sv�d�it o n�kolika faktech, jednak již vy��ených, ale také o možné postupné izolaci ostrova od okolního prost�edí.62 Na druhou stranu Gró�ané platili své desátky, díl tzv. Petrova peníze, po koncilu ve francouzském Vienne i šestileté desátky na k�ížové výpravy.63 Z roku 1282 máme záznam o jejich pln�ní v podob� naturálií – k�ží, mrožích kl� apod.64 Avšak n�kdy po polovin�14. století Gró�ané v platbách desátk� ustali, což byl z�ejm� d�sledek jejich vlastního rozhodnutí. Lidé za své dary a loajalitu ke svým ná�elník�m o�ekávali viditelnou protihodnotu a když ji nezískali, našli si jiného v�dce. To mohlo být pravd�podobnou p�í�inou zastavení placení nejen desátku, ale i dalších poplatk� zejména norskému králi, nebo� lidé nedostávali žádnou protihodnotu (vakace biskup�, žádné obchodní výhody ze strany Norska apod.). Nebyl to tedy d�sledek jejich upadnutí zp�t do pohanství, církevní tradice a zvyky se udržely všechny. Poul Nørlund sice v roce 1930 vykopal kolem kostela v Gardaru 30 mrožích lebek s vylomenými zuby a další 4 byly nalezeny p�ímo v kn�žišti, nelze to však interpretovat jako možnou formu hereze, jednalo se pravd�podobn� o lovecké

61 Arneborg, Jette: Greenland and Europe. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 312-313.62 Storm, Gustav: Islandske Annaler indtil 1578. Oslo 1977, s. 227, 282; Keller, Christian: Vikings in the

West Atlantic: A Model of Norse Greenlandic Medieval Society. Acta Archaeologica 61. Copenhagen 1991, s. 134-137.

63 K tématu viz Jensen, Janus M.: Denmark and the Crusades (1400-1650). Odense 2005, s. 139-142. 64 DN. Bind 1. Brevnr 71.

30

trofeje.65 K neplacení desátk� jist� p�isp�ly i neshody mezi grónskými ná�elníky a p�edstaviteli církve, na n�ž tla�ila norská strana požadující zvyšování poplatk�.

Jako jeden z dalších d�vod� neplacení se d�íve p�edpokládala naprostá grónská izolace od okolního sv�ta. Toto tvrzení není pravd�podobné, protože archeologické vykopávky z mnoha grónských hrob� ukazují na m�nící se praktiky v poh�bívání, p�i�emž stejné zm�ny probíhaly v Dánsku a ve Švédsku; zm�ny zasáhly celou severoatlantickou oblast. B�hem st�edov�ku se totiž m�nila pozice rukou u mrtvých p�i poh�bu, což souvisí s úpravou kanonického práva a zp�sobem poh�bívání, zm�na zasáhla i Grónsko. P�vodní pozice otev�ených rukou, kdy ruce ležely podél t�la, se m�nila na ruce mírn� ohnuté na hrudi. B�hem 14. a hlavn� 15. století se zm�nila na uzav�en�jší – zbožn�jší, kdy ruce byly pevn� složeny na hrudníku, poh�bený se jakoby modlil.66 Radiokarbonová datace kosterních poz�statk� z Grónska a ze Skandinávie se shoduje, to zcela vyvrací názor, že by bylo Grónsko úpln� bez kontakt�.67 Sv�tský obchod je také doložitelný až do první p�le patnáctého století (o tom bude pojednáno podrobn�ji).

3.3 Cesty do severní Ameriky – Vínlandu Nebudeme se zde zabývat podrobným lí�ením objevení Ameriky, vlastn� tím, co

nám vypráv�jí dva hlavní prameny, Sága o Gró�anech a Sága o Eriku Rudém, ale zam��íme se na danou tematiku z pohledu p�ínosného pro naši práci.

M�žeme p�edpokládat, že Seve�ané v�d�li od po�átk� osidlování Grónska o nedalekém Baffinov� ostrov�, jehož vysoké hory mohli p�i dobré viditelnosti spat�it. Ságy nám o objevených územích poskytují pramálo informací, Helluland s nejv�tší pravd�podobností byla Baffinova zem�. Marklandem byla mín�na patrn� oblast Labradoru jižn� od Hamiltonského zálivu. Nejv�tší dohady p�inesla lokalizace Vínlandu68.

65 V n�kterých starších hypotézách práv� zazníval názor, že se Seve�ané v Grónsku navrátili k pohanství

a v kone�ném d�sledku, postupem �asu, splynuli s Eskymáky. Arneborg, Jette: Greenland and Europe. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 307.

66 Zm�na pozice rukou mohla souviset s obm�nou náhledu na posmrtný život k�es�an�. Pro první severské k�es�any byl zajišt�n ráj, postupem �asu ale p�ed rájem p�ibyl o�istec, a proto taková náboženská v�elost i po smrti. Samoz�ejm� musíme mít také na z�eteli, že kanonické právo, a� bylo pro každého stejné, mohlo mít n�jaké lokální specifika, obzvlášt� vzdálené Grónsko. Lynnerup, Niels: The Greenland Norse. A Biological-anthropological Study. Meddelelser om Grønland, Man & Society vol. 24. Copenhagen 1998, 55-60.

67 Lynnerup, Niels: Life and Death in Norse Greenland. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 285-286.

68 Existují dv� podoby slova vín, jedno s dlouhým í (pop�ípad� psáno s ii ve Flateyjárbók) a jedno s krátkým i. Vin se vyskytovalo ve staré germánštin� a znamenalo pastviny, ve staré skandinávštin� ale toto slovo nebylo. Zato vín bylo pojmenování pro víno. Každopádn� ve staré skandinávštin� by byla zem� pastvin nazvána vinjaland nebo vinjarland a ne vinland. Wallace, Birgitta L.: An Archeaologist Interprets the Vinland Saga. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 226.

31

Dezinterpretace Vínlandu – Zemi vína ve Vinland – Zemi pastvin m�la velký vliv po dlouhou dobu na hledání této lokality. Nabyla dokonce v�tší váhy s prvními vykopávkami v L’Anse aux Meadows (dále LAM) v roce 1961.

Manželé Helge a Anne Stine Ingstadovi v LAM na severním cípu Newfoundlandu nalezli totiž zbytky n��eho, co siln� p�ipomínalo ruiny starého osídlení. Postupn� byly odhaleny t�i rozlehlejší domy, nepodobné t�m na Islandu a v Grónsku, n�kolik menších p�íst�ešk�, malá kovárna a �ada menších nález� (kost�ná jehla, �ást v�etene, bronzový špendlík s kroužkem, n�kolik h�eb�).69 Bohužel jsou zatím tyto vykopávky ojedin�lým d�kazem vikingského osídlení v Severní Americe. V�tšina badatel� ale nev��í, že by nalezišt� z LAM m�l být onen Vínland známý ze ság. Birgitta Wallace, jedna z nejv�tších a nejuznávan�jších kapacit v otázkách Vínlandu, považuje LAM za osadu �i op�rný bod pro Gró�any p�i jejich cestách dále na jih. Osada m�la sloužit zvlášt� na opravu lodí, dopln�ní zásob a t�žb� cen�ného d�eva.

Spory ohledn� p�esné lokalizace Vínlandu jsou dalekosáhlé a není p�ínosné je zde rozvád�t, avšak co nám mohou pov�d�t samotné vykopávky z LAM? Radiokarbonové datace z mnoha nález� z tohoto vikingského osídlení vedou k rok�m 1030 ± 50, 990 ± 30, 1040 ± 30, což potvrzuje p�ibližný rok 1000 z Vínlandských ság. Nanejvýše je ale pozoruhodná velmi malá tlouš�ka kulturní vrstvy, malá velikost smetišt� a absence hrob�. Nejv�tší smetišt� zabíralo 3-4 metry a bylo jen 25 cm hluboké (nap�. malá grónská farma, jež byla obývána po 350 let, má hnojišt� hluboké 1,5-1,7 m). P�ímo v LAM ani v jeho okolí nebyly vykopány žádné mohyly, náspy, jež by zna�ily pohanské poh�by, nenalezly se ale ani stopy po k�es�anských hrobech. To vede k jednozna�nému záv�ru, že zde Seve�ané nebyli dlouho.70

P�itom pevná konstrukce dom� ukazuje na jejich celoro�ní využití. Velikost obytných ploch nasv�d�uje (65 % z vykopaných budov), že zde mohlo žít 70-90 obyvatel. Další �ást stavení byla využívána jako dílny pro tesa�ské práce (23 %) – na opravu lodí, dokonce zde byly nalezeny zbytky vykovaného železa – a skladišt� (12 %). Rozložení budov do jednoho v�tšího seskupení je ale pro Seve�any dosti netypické, což m�že zna�it obavu Seve�an� nad hrozbou útoku na osadu, a tedy lepší obranyschopnost. Nenalezly se zde žádné chlévy �i ohrady a ani stopy po farma�ení. Nemáme v�bec doloženy poz�statky po hospodá�ských zví�atech, pokud m�li Seve�ané s sebou n�jakou zv��, muselo ji být 69 Dob�e je popsán pr�b�h vykopávek a jednotlivé archeologické nálezy v Ingstad, Helge: The Viking

Discovery of America: The Excavation of a Norse Settlement in L’Anse aux Meadows. St. John‘s 2001, s. 141-169.

70 Wallace, Birgitta L.: The Later Excavations at L’Anse aux Meadows. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 168-170.

32

poskrovnu. To jsou další fakta nazna�ující, že se nejednalo o kolonii v Novém sv�t�, ale jen o op�rný bod pro další cesty, opravy lodí, dopln�ní zásob a sil. LAM tudíž nelze ztotožnit s Vínlandem ze ság. 71

Na druhou stranu byly nalezeny p�edm�ty, které se vztahují k ženám (�ást n�žek, p�eslen, kost�ná jehla…), což znamená, že Vínlandské ságy �áste�n� odráží realitu a nejsou jen pozd�jší volnou fabulací. Pozoruhodný je také nález plod� amerického o�ešáku (Juglans cinerea), což potvrzuje výpravy Seve�an� dále na jih – t�eba do dnešní Nové Anglie, kde mohli nalézt i víno (Vitis ruparia �i Vitis labrusca), nebo� spolu s o�ešákem mají spole�nou vegeta�ní hranici. D�ležitost vína bývá n�kdy p�ehlížena. Pro Seve�any obecn� to byla exotická p�epychová komodita, kterou užívali ná�elníci p�i hostinách, b�hem nichž docházelo k vyjednávání spole�enských vztah� a udržování moci. Víno v Grónsku m�lo cenu zlata. Gró�ané odešli z LAM velmi spo�ádan� a systematicky, nebo� nám krom ztracených v�cí (jehla, korálek) a stop po oprav� lodí nezanechali žádné své nástroje apod. Takový odsun je ale v rozporu s tvrzením ze ság, kde Vikingové opustili osídlení pod náporem Skræling�. To podporuje teorii, že v p�ípad� LAM se vskutku nejedná o Vínland, ale jen o op�rný bod pro další cesty. Wallaceová pro toto tvrzení našla doklad v Sáze o Erikovi Rudém, kde stojí: „Vpluli do fjordu, který pojmenovali Straumfjord; zde vyložili své lod� a usadili se. (…) Z�stali zde na zimu (…).“72 Straumfjord sloužil jako zimní stanovišt� a op�rný bod pro další pr�zkumné výpravy na ja�e, kdy zde z�stala menší osádka muž� a žen. �ást výpravy se mohla dát na jih a dorazit takto do Vínlandu, �ást prozkoumávala vnitrozemí a obstarávala zásoby. O konfliktu s nativním obyvatelstvem v okolí Straumfjordu sága ml�í, stejn� jako archeologické nálezy.73

Pro� museli odejít, je sice nesnadno odpov�d�t, ale nabízí se logické vysv�tlení: dle datace se jedná o prvotní po�átky osídlení Grónska, jehož prozkoumávání vyústilo v objevení Nové zem�, která poskytovala hojnost všeho. Byla však velmi vzdálená domovin�, a aby se Seve�ané mohli uchytit v Novém sv�t�, museli by využívat podpory z Grónska, což bylo v tuto dobu nereálné. Navíc Grónsko skýtalo dostatek pastvin a komodity, které byly získány v Severní Americe, byly až p�esp�íliš vykoupeny velikou vzdáleností, �asem a energií k tomu pot�ebným. Musíme brát v úvahu, že on�ch 70-90 lidí 71 Wallace, Birgitta L.: Vikings at L’Anse aux Meadows. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London

2002, s. 210-216. 72 Sága o Erikovy Rudém. Magnusson, Magnus - Pálsson, Hermann: The Vinland Sagas. London 1965, s. 95. 73 Wallace, Birgitta L.: L’Anse aux Meadows and Vínland: An Abandoned Experiment. In: Contact,

Continuity, and Collapse: The Norse Colonization of the North Atlantic. Ed.: Barrett, James H. Turnhout 2003, s. 212-213.

33

v tuto dobu p�edstavovalo velkou �ást obyvatel Grónska (cca 20 %), kte�í navíc byli v nejproduktivn�jším v�ku a p�i pracích by citeln� museli chyb�t. Kolonizovat cizí kraj se jevilo tedy jako naprosto zbyte�né. Navíc až do LAM z Grónska je to uctihodných 1350 námo�ních mil, tj. 2500 km. Jiná situace nastává po pevném etablování grónské kolonie a postupném zvyšování po�tu obyvatel, kdy roste op�t hlad po velmi cenných a hojných komoditách, které poskytovala Severní Amerika a obzvlášt� bližší Markland: d�evu a kožešinách.

Posuneme-li se v �ase, tak již zmi�ovaná mysteriózní výprava biskupa Erika Gnupssona stojí za delší povšimnutí. Islandské anály k tomuto: „Eiríkr biskup upsi af Grænlandi fór at leita Vínlands“74 – Zám�rn� jsme ponechali islandský originál, nebo� dva alternativní p�eklady výpov�di zna�n� m�ní smysl celého textu. Sloveso leita a celou v�tu lze interpretovat: Biskup Erik zvaný upsi se „vydal do Vínlandu“ �i vydal se „hledat Vínland“. Pokud p�eložíme sloveso leita jako „vydal se hledat“, pravd�podobn� to znamená, že sto let po Leifov� plavb� se na tuto lokalitu zapomn�lo. K tomuto významu slovesa se stavíme spíše skepticky, p�eci jenom, jak níže bude uvedeno, je dochován zápis z Islandských anál� o cest� do Marklandu v roce 1347. Bereme tedy v potaz druhý p�eklad, ten v sob� ukrývá ale mnoho otázek. Pro� se biskup Erik cht�l plavit do Vínlandu a co tam mohl v�bec pohledávat? Je nanejvýš pravd�podobné, že m�l n�jaký konkrétní cíl, že tato cesta m�la ur�itý smysl, jinak by se asi t�žko vydával v tak nebezpe�nou cestu. Jedním z možných d�vod� je zvýšení p�íjmu pro svou diecézi z vínlandského d�eva a kožešin. Jiným argumentem jsou možné rozep�e s grónskými farmá�i, kte�í se k n�mu mohli, kv�li n�jaké p�í�in�, chovat nep�átelsky. Na druhou stranu dovolil by si obrátit svá záda k ove�kám, jež mu jako pastevci byly sv��eny? Šel tedy Erik na misii mezi Skrælingy, tedy pohany, �i se mohl dokonce vydat hledat zbloudilé duše ze svého stáda?

Možné vysv�tlení nabízí Seaverová a stojí na n�kolika zajímavých argumentech. S hypotézou p�išel Nor Erik Vandvik, který zanalyzoval dopis papeže Alexandra III. (1159-1181) nidaroskému (trondheimskému) arcibiskupství, kde odpovídá arcibiskupovi na problém s p�íbuzenskými s�atky. Papež v dopise užívá formulace insula quedam, což podle Vandvika nem�lo znamenat ani Grónsko, ani Island, nebo� papežská kurie znala už 74 GHM III. København 1976, s. 6-7. V jiné verzi anál� je text mírn� pozm�n�n: „Eirikr byskop vppso leitade

Vinlandz.“ Storm, Gustav: Islandske Annaler indtil 1578. Oslo 1977, s. 252. P�eklad viz Polách, Vladimír P.: St�edov�ké Grónsko a Amerika – Vínland. In: Mediaevalia Historica Bohemica 10. Praha 2005, s. 24.

34

latinská jména t�chto diecézí. Papež ale na druhou stranu odpovídal arcibiskupu v Trondheimu, pod kterým se nacházely ob� diecéze, a tedy nemusel užívat p�esná toponyma (arcibiskup si je sám mohl dosadit). Druhý argument souvisí s prvním. Vnímání Grónska jako ostrova se b�hem pár desítek let zm�nilo. Adam Brémský (1075/1076) sice o n�m ješt� píše jako o ostrovu. „Napravo leží norská skaliska a nakonec jako poslední ostrovy Island a Grónsko. Tam kon�í oceán zvaný „temný“.“75 Historia Norwegiae (cca 1170) a Královské zrcadlo (cca 1250) o n�m už ale hovo�í jako o zemské mase a pevnin�. Zato Markland a Helluland byly vnímány jako ostrovy (samotný Vínland jako pevnina spojená s Afrikou – viz obr. X). T�etí fakt, podporující Vandvikovu teorii, je samotný úvod papežova dopisu, kde stojí, že insula quedam leží dvanáct dní plavby z Norska. Podle formulace se to nem�že týkat Grónska, protože v dopise stojí p�esn� dvanáct dní plavby z Norska a všech ostatních zemí (ab aliis terris). Island je blíže, dokonce je mnohem blíže Grónsku než Norsku. Ale vzdálenost dvanácti dní plavby z Východního osídleni do L’Anse aux Meadows na Newfoundlandu vypo�ítal, nezávisle na Vandvikovi, Helge Ingstad p�i svém hledání Vínlandu.76

Vandvik z toho vyvozuje, že se jednalo práv� o n�jakou destinaci v Severní Americe, kterou zmi�oval papež v dopise, kam m�l namí�eno biskup Erik Gnupsson v roce 1121. Zdejší po�et obyvatelstva byl tak malý a lidé byli tak izolovaní, že se arcibiskup v Trondheimu bál možného smilstva mezi nimi. Je logické, že si zde Gró�ané mohli vytvo�it základnu, protože je nanejvýše z�ejmé, že tuto oblast navšt�vovali pravideln�ji, zejména kv�li obrovským zásobám d�eva a bohatému výskytu zv��e. Celý problém zmizení biskupa nás m�že dovést k mnoha dalším pal�ivým otázkám. Pokud nezavrhneme Vandvikovu teorii, m�li Gró�ané více takových základen/osad? Pokud ano, p�ežily dvanácté �i dokonce i více staletí? Jak potom vycházeli se Skrælingy? A v kone�ném d�sledku, nemohlo souviset „zmizení“ Gró�an� práv� s tímto? Takto bychom mohli pokra�ovat, avšak nesmíme se nechat zlákat dezinterpretacemi, fabulací a velkou p�edstavivostí.

75 Adam Brémský: �iny biskup� hamburského kostela. Velká kronika evropského Severu. Ed.: Hrabová,

Libuše. Praha 2009, s. 196.76 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 33-35. Ingstad vychází z toho, že b�hem dne a noci

mohla vikingská lo� urazit okolo 150 námo�ních mil (277,8 km), vzdálenost podél pob�eží mezi Východním osídlením a LAM je cca 1900-2250 námo�ních mil, záleží jestli se pluje p�ímo �i podél pob�eží. Za jistých okolností to �iní on�ch dvanáct dn� a nocí nutné plavby. Ingstad, Helge: Kolumbus nebyl první. Praha 1971, s 56-64.

35

V pr�b�hu minulého století, zvlášt� pak po publikování Vínlandských ság v USA a následující vln� zájmu o tuto problematiku, se objevily a nadále objevují d�kazy, že Gró�ané tu pobývali i v pozd�jších dobách, než jak lí�í oba narativy. Je sice pravda, že tém�� ve všech p�ípadech se jednalo o podvrhy, které ale p�ed svým odhalením vyvolaly vášnivé diskuze (zvlášt� pak nap�. Kámen z Kensingtonu �i modroocí blon�atí Indiáni), ale jeden artefakt však stále upoutává naši pozornost. Jedná se o tzv. Peníz z Maine, který byl nalezen v roce 1957 b�hem amatérských vykopávek indiánského nalezišt� na pob�eží Maine. Mince byla vyražena n�kdy v pr�b�hu vlády norského krále Olafa Kyrreho (vládl v letech 1065-1080). Nabízí se velmi vábivá hypotéza, že mince byla p�edm�tem vým�nného obchodu (jist� ne jako platidlo) p�ímo mezi Seve�any a zdejšími Indiány, a že se zde tedy Gró�ané vyskytovali i pozd�ji. Bohužel toto nem�žeme potvrdit, ale ani zcela vyvrátit. V každém p�ípad� je to jediný nález severského p�edm�tu v tomto nalezišti. Je tedy pravd�podobn�jší, že se jednalo o p�edm�t sm�ny mezi místními Indiány a lidmi z kultury Dorset, kte�í obchodovali zase s Gró�any.77

III. Ekonomické zázemí grónských osad

1. Základy hospodá�ství

V dosavadním pr�b�hu jsme v�novali pozornost prvním krok�m vedoucím ke kolonizaci Grónska, po�átk�m severského osídlení tohoto ostrova a zabývali jsme se také n�kolika aspekty, které se pojí s danou tematikou a jsou vhodné pro sm��ování naší práce. Pov�tšinu �asu jsme se opírali o skromné zmínky v n�kolika pramenech a také o n�kolik hypotéz vy��ených na základ� archeologických výzkum�. Tento rozsáhlejší úvod do problematiky Grónska byl nutný k pochopení dalšího výkladu. Nyní vstupujeme na ješt�ten�í led historického bádání, nebo� o každodennostech života, o ekonomice a obchodu v Grónsku, prameny, až na výjimky, ml�í. Co nejpe�liv�jší postihnutí ekonomického zázemí Seve�an� v Grónsku nás dovede k jádru naší problematiky – zmizení grónských osad.

77 Cox, Steven L.: A Norse Penny from Maine. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 206-

207.

36

1.1 Ekonomické p�edpoklady Jak již bylo zmín�no, v Grónsku, stejn� jako na Islandu, bylo základem hospodá�ství pastevectví. První osadníci si s sebou dovezli i velice odolné severské plemeno ovcí (Ovis salustis domestica), které mohlo strávit celý rok pod širým nebem. Dokonce p�i náhlém zhoršení po�así se tyto ovce umí samy zachránit p�ed umrznutím zahrabáním se do sn�hu. Schopnost ovcí p�ežít zimu bez ustájení v chlév� byla pro Gró�any velkým p�ínosem, avšak hrozbou pro voln� se pasoucí ovce mohli být vlci.

Z�ejm� brzy po konsolidaci prvotních osad se vytvo�il dvoj až trojdílný ekonomický model osídlení grónských fjord� s rozdílným hospodá�ským zam��ením. Nejlépe situované farmy a hospodá�ství byly ve vnit�ních �ástech fjord�, kde byly dostate�n� kryty nejen p�ed velmi krutou zimou, ale i ledovcem (mo�ským a pevninským). Existovaly ale i usedlosti, které se nacházely blíže k mo�i. Další byly posunuty více do vnitrozemí až na samý konec obyvatelné zóny. Zda šlo jen o sezónní pastevecké p�íbytky, nebo o menší farmy, jejichž mén� výhodná p�da byla zabírána až v dalších vlnách osídlení, nem�žeme dnes již p�esn� ur�it. Velká �ást obyvatel, zvlášt� pak lidé žijící nedaleko pob�eží, se zabývali lovem mo�ských savc� (vedle mrož� p�edevším tule��). Pro tyto usedlosti byl možný rybolov ve fjordech, ryby se ale hojn� nacházely i v �ekách a jezerech. Dále Gró�ané se v osídleních nedaleko mo�e z�ejm� zam��ovali na sb�r jedlých slávek, vajec mo�ských pták� a jejich odchytu na maso. Z�ídka docházelo ke zpest�ení jídelní�ku velrybím masem a tukem, ten se spole�n� s tulením používal p�edevším na svícení do olejových lamp. Obyvatelé vnitrozemských osad se ve velké mí�e zam��ovali na pastevectví a lov sob�.78

Bylo by logické usuzovat, že když mnoho grónských potok� a �í�ek skýtalo dostatek sladkovodních ryb, a navíc když se nedaleko nacházelo mo�e, byl rybolov jednou z nejd�ležit�jších sou�ástí každodenního života obyvatel. Seaverová odkazuje na Poula Nørlunda, který p�edpokládal, že se na ja�e a v lét� v pob�ežních vodách hojn� vyskytovala treska, studen�jší vody byly p�íhodné pro velké množství hu�á�ka severního (Mallotus villosus), i pro siveny (Salvelinus fontinalis) a �adu ryb z �eledi lososovitých (Salmo). Žralok grónský (Somniosus microcephalus), který má velmi tu�ná játra, obdobn� jako treska, obýval mo�e p�i pob�eží.79

78 Keller, Christian: Vikings in the West Atlantic: A Model of Norse Greenlandic Medieval Society. Acta

Archaeologica 61. Copenhagen 1991, s. 131-132; Polách, Vladimír P.: St�edov�ké Grónsko a Amerika – Vínland. In: Mediaevalia Historica Bohemica 10. Praha 2005, s. 26-27.

79 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 248.

37

Díky archeologickým vykopávkám z nalezišt� Ø17a80 z bývalého Východního osídlení (dnešní Narssaq) m�žeme p�ibližn� odvodit, jak zde žili lidé zhruba od jedenáctého století až do pozdní fáze celé kolonie. Archeozoologický pr�zkum vykopávek ale domn�nku o ryba�ení nepotvrzuje, spíše vyvrací. Z celkového po�tu zachovalých fragment� kosterních poz�statk� r�zných druh� zví�at tvo�í �ásti ryb jen 0,20 %, z vykopávek jiných osídlení nejsou procenta o mnoho vyšší. McGovern s Bigelowem tyto výsledky porovnávají s nálezy z Islandu a obdobných severoatlantických naleziš�, kde procenta rybích poz�statk� neklesnou pod 60 %. Také velmi malý po�et nález� zbytk�udic, há�k� apod., v porovnání s jinými zem�mi, jakoby nazna�oval, že se Gró�ané rybolovu tém�� nev�novali.81

Nutno podotknout, že Seve�ané museli mít rybolov hluboko zako�en�ný ve své kultu�e. Mo�e obklopující Skandinávii oplývala velkou hojností treskovitých ryb, lovila se zde treska obecná (Gadus morhua), treska jednoskvrnná (Melanogrammus aeglefinus) apod. Po vykuchání a odstran�ní hlavy mohly být tresky konzervovány a uchovány p�es p�t let, aniž by byly soleny. Tresky se totiž sušily na velkých žeb�inách ve v�tru p�i teplot�okolo 1 °C. Vzniklá sušená treska, tzv. tørrfisk, byla výbornou zásobárnou protein�a dlouhoskladnou komoditou sloužící k obchodu �i poplatk�m. Podle posledních nález� ze Skandinávie byla výroba tørrfisk známá již jedno až dv� století p�ed naším letopo�tem.82

Dle Seaverové mohlo nastat n�kolik situací, které by absenci rybích kostí vysv�tlovaly. Ryby mohly být kuchány a �išt�ny (i s páte�í) už na míst� úlovku. Zbytky se dávaly prasat�m �i p�i pob�eží mohly být házeny krab�m anebo se využívalo všech zbytk�ryb na výrobu krmné sm�si pro zví�ata, stejn� jak se tomu d�lo v severozápadním Norsku.83 V Grónsku bylo totiž nalezeno mnoho mlýnských kamen�, které nemohly v tak velké mí�e sloužit k mletí obilí – v t�chto podmínkách obilí na zrno nedorostlo a jeho doprava byla velmi drahá. Je sice pravd�podobné, že n�jaké obilí bylo dováženo, ale 80 Pro p�ehlednost budeme uvád�t zkratky archeologických naleziš� farem, kde V zna�í Západní osídlení

(Vestribygg) a Ø Východní osídlení (Eystribygg). Tuto klasifikaci zavedl Daniel Bruun v roce 1895 a užívá se dodnes.

81 McGovern, Thomas H. – Bigelow, Gerald F.: The Archaeozoology of the Norse Site Ø17a Narssaq District, Southwest Greenland. Acta Borealia 1984. No. I, s. 88, 97.

82 Perdikaris, Sophia – McGovern, Thomas: Cod Fish, Walrus and Chieftans: Economic Intensification in the North Atlantic. In: Seeking A Richer Harvest: The Archaeology of Subsistence Intensification, Innovation, and Change. Eds.: Thurston, T. L. – Fisher, C. T. New York 2007, s. 195.

83 Užití zbytk� z ryb do krmné sm�si ale vyvrací McGovern s Perdikarisovou, nebo� m��ení pom�ru isotop�uhlíku v kostech z hospodá�ských zví�at z farem nevykazují známky, že by byly živeny v�tším množstvím rybích poz�statk�. Perdikaris, Sophia – McGovern, Thomas: Cod Fish, Walrus and Chieftans: Economic Intensification in the North Atlantic. In: Seeking A Richer Harvest: The Archaeology of Subsistence Intensification, Innovation, and Change. Eds.: Thurston, T. L. – Fisher, C. T. New York 2007, s. 207.

38

nemohlo se jednat o velké množství, navíc pro obchodníky byl lukrativn�jší dovoz jiných a skladn�jších komodit (víno, med, ...).84

Na druhou stranu hojnost ryb ve fjordech nemusela být trvalá, protože teplota vody byla prvních 300 let severského osídlení ješt� pro ryby na snesitelné hranici, ale jakmile se ochladila, ryby mohly být p�inuceny odtáhnout do otev�en�jšího mo�e.85 S tím by mohla souviset také absence jejich poz�statk� na farmách, avšak výkyvy a snižování teplot máme dochované až z pozd�jšího stádia severského osídlení v Grónsku.

D�vody nep�ítomnosti rybích poz�statk� mohou být jiné. Grónské p�írodní podmínky jsou charakteristické výbornými konzerva�ními p�edpoklady pro archeologické nálezy, díky kterým lze vykopat poz�statky po vlasech, látkách, kožešinách, kostech savc�a ryb apod., ale stopy po rybolovu nebyly nalezeny tém�� žádné. Záporné d�kazy tak�ka nikdy v archeologii neobstály, avšak b�hem posledních 30 let bylo tématu ryb v�nováno dost studií od mnoha autor� a žádný z nich nenašel dostate�né nálezy. Jediným akceptovatelným záv�rem tedy je, že rybolov zkrátka nehrál v hospodá�ství Gró�an�d�ležitou roli. P�í�in mohlo být n�kolik – nedostatek lodí na efektivní ryba�ení, p�ednost lovu savc� s vyšším procentem tuku �i nedostatek pracovních sil b�hem sezóny, kdy m�ly prioritu jiné, pro Seve�any d�ležit�jší, pracovní �innosti.86 Tento záv�r se m�že jevit jako nepravd�podobný, vezmeme-li v potaz ostatní skandinávské lokality v Severním Atlantiku, jednalo by se o ojedin�lý p�ípad, kde by takto bohatý a dostupný zdroj potravy nebyl využíván. Také by to sv�d�ilo o tom, že když Gró�ané nebyli nuceni lovit ryby, spoléhali se na jiný druh obživy, které muselo být tedy 84 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 57. Problémem s intepretací nález� mlýnských

kamen� v Grónsku se v�novalo n�kolik v�dc�. V subarktických podmínkách není možné p�stovat obilí, aby dozrálo alespo� na n�jaké na zrno, mlýnské kameny sloužily z�ejm� na rozemletí trávy, suchých list�, menších v�tvi�ek a list� m�kkých vrb a menších b�íz pro dobytek. Zbytky rozemletých v�tví a list� lze �asto najít v archeologických vykopávkách z farem. Do sm�si se mohly p�idávat nap�. i menší kosti apod., vznikla tak výživn�jší krmná sm�s. Mainland, Ingrid: Pasture Lost? A Dental Microwear Study of Ovicaprine Diet and Management in Norse Greenland. Journal of Archaeological Science vol. 33. Kidlington 2006, s. 248-249; Ross, Julie M. – Zutter, Cynthia: Comparing Norse Animal Husbandry Practises: Paleoethnobotanical Analyses from Iceland and Greenland. Arctic Anthropology vol. 44, No. 1. Madison 2007, s. 64. Nezastáváme názor Diamonda, jenž tvrdí ve své práci, že Gró�ané zavrhli pojídání ryb díky tabuizování tohoto jídla. Diamond uvádí, že se v prvních letech osídlení mohli p�iotrávit chycenými rybami, které mohli nap�. poz�ít už zkažené apod., a tak je vylou�it i ze svého jídelní�ku. Toto od�vodn�ní je zcela nepravd�podobné, nebo� jednak pro Seve�any obecn� byl rybolov p�irozenou �inností, a také se zdá velmi nelogické, že by ryby v�bec nejedli, zvlášt� pak p�i zhoršení hospodá�ských podmínek. Vždy� p�iotrávit by se mohli i špatn� uloženým masem ze soba apod. Diamond, Jared: Collapse – How Societies Choose to Fail or Succeed. New York 2005, s. 230, 239-240.

85 Ingstad, Helge: The Viking Discovery of America: The Excavation of a Norse Settlement in L’Anse aux Meadows. St. John‘s 2001, s. 10.

86 Perdikaris, Sophia – McGovern, Thomas: Cod Fish, Walrus and Chieftans: Economic Intensification in the North Atlantic. In: Seeking A Richer Harvest: The Archaeology of Subsistence Intensification, Innovation, and Change. Eds.: Thurston, T. L. – Fisher, C. T. New York 2007, s. 207-208.

39

dostatek �i dokonce p�ebytek. Ryby nebyly zavrženy, ale chytaly se jen ve velmi malé mí�e, jak nám dokládají archeologické vykopávky.

Podíváme-li se dále na výsledky z vykopávek Ø17a a jiných farem, zformuje se nám tém�� celý obraz tehdejší farmy. Mezi domestikovanými zví�aty tu byly, vedle výše zmín�ných ovcí, zastoupeny skot a kozy. Pom�r kostí ovcí a koz ku skotu je 1,5:1 až 2:1, což je dáno p�edevším náro�ností na pastvu a píci, a postupem �asu byl rozdíl stále v�tší. Ze souboru vykopávek kostí z raného období obou osídlení lze vy�íst snahu o co nejv�tší chov skotu, p�estože grónské hospodá�ské podmínky spíše vyhovují ovcím a kozám. Analýza �elistí z farem Ø71s, V51 a V52 potvrdila domn�nku, že v Grónsku byl na ovce a kozy kladen daleko v�tší hospodá�ský d�raz než v jiných lokalitách Severního Atlantiku.

Lze usuzovat, že zam��ení chovu dobytka se u Gró�an� lišilo podle velikosti farem; st�ední a malá hospodá�ství držela domácí zví�ata pro jejich sekundární produkty, velké a ná�elnické usedlosti se zam��ovaly spíše na maso. P�i produkci masa bylo pot�eba více pastvin a píce, ale mén� lidské práce než p�i mléka�ství k dosažení stejného potencionálního energetického množství potravy. Navíc když b�hem dlouhé zimy došlo Seve�an�m seno, poráželi na maso dokonce i jeh�ata, jak je patrné z vykopávek Ø71s. Nicmén� muselo být tak �i�eno s obez�etností, nebo� zabil-by farmá� vysoký po�et mlá�at, p�ipravil by se postupn� o své stádo.

Oblíbeným nápojem Gró�an� bylo zakysané mléko, které p�i dobrém uskladn�ní mohlo vydržet dlouho i p�es zimu, stejn� jako sýr, máslo, tvaroh a skyr, což byl zvláštní druh zakysaného mléka skladovaného ve velkých nádobách. Další nálezy sv�d�í o tom, že v Grónsku byl zaveden v omezené mí�e i chov prasat. Vep�ové bylo velmi cen�no v celé Skandinávii a samotné prase je celkem nenáro�né všežravé zví�e. Byly nalezeny i ohlodané kosti ps�, což zde sv�d�í o chovu prasat – zem�el-li pes, byl z�ejm� hozen prasat�m, aby se zužitkoval i po své smrti. Seve�ané také velmi vzácn� chovali kon�.87

Sobí poz�statky se hojn� nacházejí ve vykopávkách ze Západního osídlení, kde tvo�í pr�m�r jejich kostí z 8 farem 23,14 %, zatímco ve Východním osídlení, které je reprezentováno 5 farmami, je výskyt nižší – 3,48 %. Je zajímavé, že v Ø17a se m�ní pom�r domácích zví�at ku sob�m z 4,43:1 ze starších kulturních vrstev na 8,64:1 z vrstvy nejsvrchn�jší. V Západním osídlení byl trend zcela opa�ný, musíme ale také brát na z�etel 87 Vésteinsson, Orri – McGovern, Thomas – Keller, Christian: Enduring Impacts: Social and Enviromental

Aspects of Viking Age Settlement in Iceland and Greenland. Archaeologica Islandica vol. 2. Reykjavík 2002, s. 9; Mainland, Ingrid – Halstead, Paul: The Economics of Sheep and Goat Husbandry in Norse Greenland. Arctic Anthropology vol. 42, No. 1. Madison 2005, s. 113-117.

40

po�así. Západní osídlení je daleko severn�ji položené než Východní, tudíž je zde kratší doba p�íznivá pro vegetaci, tím je omezen chov dobytka ve v�tším m��ítku a dána tak v�tší závislost na lovu.

Lov tule�� hrál v život� Gró�an� velice d�ležitou roli, jejich hojné ostatky byly nalezeny i ve vnitrozemských farmách (n�které byly vzdáleny až 30 km od mo�e). P�i lovu tule�� byla nutná spolupráce, farmá�i z vnitrozemských farem byli závislí na majiteli lodí z farem nedaleko mo�e, ten by se ale neobešel bez posádky a jiných pracovník�z vnitrozemí. Provázanost a kooperace byla d�ležitá pro úsp�ch. V mnoha p�ípadech tvo�il tule� tém�� každodenní stravu, dalo by se �íci chléb, o �emž sv�d�í až 80% zastoupení v živo�išných kosterních poz�statcích z V48 (pr�m�rn�: osm severních farem v pozd�jší fázi vykazují 52,81 %, zatímco p�t jižních 45,49 %).88

Velryby byly cen�ny nejen pro své maso, ale i pro své kosti – mnohdy nahrazovaly jinde železné ná�iní jako rý�e �i motyky. Není však pravd�podobné, že by je Gró�ané p�ímo lovili, na rozdíl od Eskymák� chytali jen kusy uvízlé na m�l�inách. Stejn� jako v p�ípad� tule�� „lovili“ tedy z pob�eží. Mrož (Odobenus rosmarus), polární medv�d (Ursus maritimus) �i polární liška (Vulpes lagopus) byli loveni nebo chytáni pro obchod, jak bude pojednáno níže.89

Byly nalezeny poz�statky i z jiných živo�ich�, v�tšina z nich ale nehrála roli v strav�. Jako zdroj potravy z�ejm� sloužil hojn� se v Grónsku vyskytující zajíc polární (Lepus arcticus) a ob�asn� i b�lokur tundrovitý (Lagopus lagopus), avšak nikdy jako hlavní jídlo. Bylo totiž vypozorováno, že jakmile se v arktických podmínkách strava skládá jen z masa zajíc�, kte�í postrádají dostatek tuku, nezažene hlad. Tento stav bývá pojmenován jako „zaje�í hlad“, po n�kolika dnech jen na takovéto strav� nedopln�né olejem �i tukem �lov�k za�ne trp�t pr�jmem, který m�že být smrtící. Pot�eba dostatku tuku byl znám nejen Inuit�m, ale i Seve�an�m.90

88 V Grónsku se vyskytovalo v tuto dobu dokonce 6 druh� tule��. Mezi nálezy kostí ze severských farem

jsou nej�ast�ji zastoupeni tule� kuželozubý (Halichoerus grypus) a tule� obecný (Phoca vitulina), oba nejvíce zranitelní na ja�e, kdy se starají o mlá�ata. Chytáni byli na pob�eží do sítí a následn� ubíjeni. Seve�ané takto lovili také tulen� grónského (Pagophilus groenlandicus) a �epcola h�ebenatého (Cystophora cristata) p�i jejich jarních migracích podél grónského pob�eží. Další dva z �eledi tule�ovitých, tule�kroužkovaný (Phoca hispida) a tule� vousatý (Erignatus barbatus) žili v grónských fjordech, ale byli zranitelní jen pomocí vrhání harpun, tedy technice, kterou Seve�ané s nejv�tší pravd�podobností neznali. Perdikaris, Sophia – McGovern, Thomas: Codfish and Kings, Seals and Subsistence. Norse Marine Resource Use in the North Atlantic. In: Human Impacts On Ancient Marine Ecosystems : A Global Perspective. Eds.: Rick, Torben C. – Erlandson, Jon. Berkeley 2008, s. 195-199.

89 McGovern, Thomas H. – Bigelow, Gerald F.: The Archaeozoology of the Norse Site Ø17a Narssaq District, Southwest Greenland. Acta Borealia 1984. No. I, s. 87-97.

90 Panagiotakopulu, Eva – Skidmore, Peter – Buckland, Paul: Fossil Insect Evidence for the End of the Western Settlement in Norse Greenland. Naturwissenschaften vol. 94. Berlin 2007, s. 304.

41

Vedle již jmenovaných zdroj� jídla je z�ejmé, že se lidé snažili využít všechno jedlé, co Grónsko poskytovalo. Mezi pro nás netradi�ní suroviny, ale s velkou vyživovací hodnotou, pat�í islandský mech (Cetraria islandica), taktéž na�ervenalá jedlá mo�ská chaluha (Fuccus)91 a d�hel and�lika (Archangelica officinalis). Je�menice píse�ná (Leymus arenarius) sloužila pro dobytek z�ejm� jako náhrada obilí. To bylo také p�stováno, ale op�t jako píce, protože díky nedostatku teplých dn� nemohlo uzrát na zrno. Dokonce byla v lidských exkrementech nalezena semena truskavce pta�ího (Polygonum aviculare) a jiných b�žn�jších trav, jež sloužily z�ejm� jako p�íloha �i místo ko�ení. Seve�ané byli jist�pot�šeni hojnými výskyty horských bor�vek (Vaccinium myrtillus), brusinek (Vaccinium vitis) a šíchy �erné (Empetrum nigrum). M�li tak alespo� n�jaký dopln�k stravy i v podob�bobulí, obsahujících vysoké množství vitamínu C, který je chránil p�ed r�znými nemocemi, a díky nimž z�stali odolní a zdraví po celou dobu osídlení Grónska.92

Obdobné nálezy kostí jednotlivých druh� zví�at ve všech oblastech sv�d�í o vzájemné obchodní vým�n� mezi vnitrozemskými usedlostmi a t�mi pob�ežními. Mohlo by se tedy zdát, že Gró�ané radostn� užívali dar� p�írody, majíce docela širokou základnu hospodá�ského života. P�es prosperitu, která alespo� zpo�átku byla v mnoha oblastech, si nelze v žádném p�ípad� p�edstavovat bezstarostnou severskou komunitu. Citelnou chybu v ekonomickém modelu Grónska lze najít v hospodá�ském zam��ení menších farem. Zatímco farmy s vysokým statusem získávaly mléko z krav, ovcí a koz, zajiš�ovaly maso a tuk z ovcí, koz, tu��ák� a sob�, menší farmy byly více závislé na mléku ovcí a koza mase tu��ák� a sob�. Tudíž zdroje potravy u v�tších farem byly bohatší a rozmanit�jší

Získávání tuku hrálo velmi d�ležitou roli pro jakoukoliv spole�nost, která byla závislá jen na živo�išných

produktech. Seve�ané v Grónsku ani na Islandu nep�stovali obilí, a proto nem�li tak�ka žádný zdroj karbohydrát�. Proteiny nemohou být jednoduše metabolizmem p�em�n�ny na energii a p�íjem jen velkého množství protein� nap�. z libového masa bez karbohydrát� �i tuku m�že vést k t�žkým nemocem. Tuk je také cen�n pro velké množství kalorií, mající vyšší energetickou hodnotu oproti karbohydrát�m �i protein�m v pom�ru 9:4. Kosti p�edstavují jeden z nejspolehliv�jších zdroj� tuku u suchozemských savc�, protože trpí-li zví�e hladem, je tuk z kostí metabolizován až v poslední �ad� (tedy je-li zví�e hubené, tuk lze najít ješt� v d�e�ové dutin� dlouhých kostí). Díky archeologickým vykopávkám a specifickým zlomeninám kostí u suchozemských savc� jsme si jisti, že Seve�ané využívali kosti pro získání morku. Je také dochováno, že se Gró�ané snažili využít velmi intenzivn� všech dostupných zdroj� tuku z kostí. B�hem p�íprav na zimu byly pravd�podobn� shromaž�ovány i kosti z podzimních porážek a v dlouhých a tuhých zimách byly kosti teprve lámány jako zdroj tuku. Na Islandu se toto ned�lo díky zásobám sušených tresek. Více viz Outram, Alan K.: Comparing Levels of Subsistence Stress amongst Norse Settlers in Iceland and Greenland Using Levels of Bone Fat Exploitation as an Indicator. Environmental Archaeology Vol. 8, No. 2. York 2003.

91 Chaluhy se využívaly ve velké mí�e i jako hnojivo, píce, vystýlka �i jako zdroj nedostatkové soli, n�kde se uvádí velmi diskutabilní názor, že se používaly jako alternativní zdroj k topení p�i nedostatku d�eva.

92 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 51.

42

a v kone�ném d�sledku i více stabilní. Hospodá�ství v�tších farem bylo schopno lépe odolávat krizím.93

Pro veškeré �innosti v Grónsku byla nezbytná spolupráce mezi lidmi, jedinec by zde nem�l šanci p�ežít. Kooperace byla pot�ebná nejen pro lov tule�� a sob�, ale i pro cesty do severních loviš�, pro veškerou stavební �innost �i sklízení sena. V neposlední �ad�byla nutná spolupráce i p�i p�erozd�lování komodit mezi ekonomicky r�zn� zam��enými osídleními. Na tato pot�ebná rozhodnutí m�li nejv�tší vliv ná�elníci z hlavních farem. Nejenom Grónsko, ale všechny oblasti Severního Atlantiku, které byly kolonizovány Skandinávci, byly založeny na ná�elnickém systému. Byl to práv� bohatý ná�elník, jenž si mohl dovolit koupit lo�, obstarat hospodá�ská zví�ata, najmout posádku a vydat se osídlit nová území. Ná�elník byl zodpov�dný za úsp�šnou kolonizaci, byl to on, kdo d�lal prvotní d�ležitá rozhodnutí ohledn� p�ežití a hospodá�ských strategií.94

Lov byl také omezen zimním obdobím, sobi se lovili �áste�n� v lét� a hlavn� na podzim. Na tulen� se ve Východním osídlení �ekalo až do jara, a tak se Seve�ané museli spolehnout p�es zimu na zásoby masa, na uzené �i sušené ryby a mlé�né produkty svých zví�at. Pokud ale bylo chladné a deštivé léto, nastal pro Gró�any velký problém v obstarávání dostatku píce na zimu. Na množství sena bylo závislé p�ežití veškerého dobytka (zvlášt� skot je velmi náro�ný na dostatek sena). Z tohoto d�vodu je z�ejmé, že se v lét� velká �ást obyvatel farmy zabývala práv� se�ením, sušením a usklad�ováním sena. P�išly-li dešt�, byla tato �innost ma�ena.95

Pomocí pylových analýz a tefrochronologie, což je datovací metoda využívající poznání a vzájemný vztah jednotlivých vrstev vulkanického popela (utvá�ejí se tak �asové ukazatele – izochrony), bylo zjišt�no, že p�vodní podrost v Grónsku, ale i nap�. na Islandu, byl spálen. Z�ejm� brzy po landnám byli nuceni záborci vypálit k�ovím, menšími b�ízami, vrbami a olšemi zarostlé louky, aby mohli zv�tšit své pastviny a zintensivnit r�st trávy na nich. Seve�ané p�itom jist� znali d�sledky svého po�ínání, nebo� d�evo bylo cennou a h��e dostupnou komoditou, proto takové pálení bylo pe�liv� hlídáno.

Z Grónska máme zachovanou evidenci rozdíl� výskytu pylu p�ed záborem a po n�m, charakteristickou v�tším výskytem pyl� trav a naopak snížením po�tu d�evin. P�em�na k�ovinaté krajiny na louky a pastviny v prvních letech landnám byla tudíž 93 Mainland, Ingrid – Halstead, Paul: The Economics of Sheep and Goat Husbandry in Norse Greenland.

Arctic Anthropology vol. 42, No. 1. Madison 2005, s. 117. 94 Amarosi, Thomas et al.: Raiding the Landscape: Human Impact in the Scandinavian North Atlantic.

Human Ecology vol. 25, No. 3. Dordrecht 1997, s. 507. 95 Diamond, Jared: Collapse – How Societies Choose to Fail or Succeed. New York 2005, s. 224-225, 231,

235.

43

ekologickým experimentem, provedeným bez dlouhodobé znalosti místních podmínek. Seve�ané p�i osídlování zavedli na Island i do Grónska pasoucí se dobytek, jenž se na ostrovech p�edtím nevyskytoval, a stal se základem jejich hospodá�ství. Máme doloženo, že se nadm�rným pastevectvím zvýšila p�dní eroze a snížila biodiversita, avšak Gró�ané nem�li na své p�írodní okolí tak ni�ivý dopad, jako tomu bylo na Islandu.96

B�hem intenzivních vykopávek severských farem bylo totiž zjišt�no, že Seve�ané používali zavlažování pastvin pomocí p�ehrad a kanál�. Gró�ané tak jist� v�d�li o své hospodá�ské závislosti na úrodných pastvinách a o obtížích spojených s obstaráním dostatku sena na zimu. Gardar (Ø47), jako jedna z nejv�tších farem Východního osídlení, m�la zavlažovací systém skládající se ze sít� vykopaných kanál�, jenž p�ivád�ly vodu z �eky do oblasti farmy. Hlavní kanál se nacházel podél vrchního h�ebenu nedaleké hory, odtud byla voda odvád�na menšími kanály nap�í� �adou polí. Na strategických místech hory byly vybudovány rozsáhlé p�ehrady, které m�ly za ú�el nahromadit jarní vodu p�i tání do menších jezer. P�ehrady sloužily nejenom jako zásobníky vody p�i letním suchu, ale i jako regulátor toku vody do systému kanál�. Zamezilo se tak možné erozi p�dy nadm�rným množstvím vody, a také vyplavení prvních jarních rostlin. Na druhou stranu se takto zabránilo p�ílišnému vysušení p�dy a její následné erozi kv�li fénovému v�tru. Po nálezech z Gardaru byly postupn� nacházeny další um�lé p�íkopy na �ad� dalších farem z Východního osídlení (nap�. Ø4, Ø29, Ø36, Ø37, Ø149) a na jedné ze Západního (V51). Nejednalo se tedy o ojedin�lou záležitost vysoce postavené farmy, zavlažování m�ly i n�které menší statky. Pastviny m�ly pro Seve�any zásadní d�ležitost a zavlažování tak p�edstavovalo efektivní ošet�ení od nep�ízn� a neobvyklosti po�así, stejn� jako sloužilo k lepším výnos�m sena na zimu. Nicmén� zavlažování nebylo sou�ástí všech grónských farem, ale bylo ponejvíce pot�eba tam, kde se choval skot s daleko vyššími nároky, zejména velkou spot�ebu sena v zim�. V Gardaru, kde mohlo být ustájeno 75 až 100 krav, musela být ro�ní spot�eba sena obrovská – na zimu p�ibližn� jedna tuna sena na každou krávu.97

96 Dugmore, Andrew J. et al.: The Norse Landnám on the North Atlantic Islands: an Enviromental Impact

Assessment. Polar Record vol. 41, No. 216. Cambridge 2005, s. 23 nn; Vésteinsson, Orri – McGovern, Thomas – Keller, Christian: Enduring Impacts: Social and Enviromental Aspects of Viking Age Settlement in Iceland and Greenland. Archaeologica Islandica vol. 2. Reykjavík 2002, s. 3.

97 Arneborg, Jette: Greenland Irrigation Systems on a West Nordic Background. Památky archeologické – supplementum 17, Ruralia V. Praha 2005, s. 139-142; Buckland, Paul C. et al.: Palaeoecological and Historical Evidence for Manuring and Irrigation at Gardar (Igaliku), Norse Eastern Settlement, Greenland. The Holocene vol. 19, No. 1. Swansea 2009, s. 114; Adderley, Paul W. – Simpson, Ian A.: Soils and Palaeo-climate Based Evidence for Irrigation Requirements in Norse Greenland. Journal of Archaeological Science vol. 33. Kidlington 2006, s. 1667-1677.

44

Poslední vykopávky v Gardaru sv�d�í dokonce o tom, že Seve�ané vybrané pastviny hnojili. Paleoekologické údaje ze zavlažovacích kanál� poukazují na užití odpadového materiálu z farmy, zahrnující velké kravské chlévy. Hn�j z celé farmy byl rozptýlen po celé nedaleké louce. Charles Schweger se domníval, že se nejednalo v p�ípad�Gardaru o ojedin�lý p�ípad hnojení grónských pastvin. Nedávná studie farmy Ø34 jeho hypotézu nep�ímo potvrdila.98

Archeolog Rob Commisso prozkoumal nalezišt� Ø37 z Východního osídlení a provedl zde unikátní pokusnou studii. V roce 2003 a 2005 sesbíral mnoho druh�a exemplá�� rostlin p�ímo z okolí farmy, poté z nejbližších a nejlepších pastvin. Nakonec shromáždil ty stejné rostliny i ze vzdálen�jších luk, jež Seve�any nemusely být v�bec využívány. Všechny vzorky rostly na stejné p�d� a vždy se jednalo o silné jedince. Jelikož každý druh rostlin obsahuje p�irozen� jiné množství dusíku (15N), musel Commisso porovnávat mezi sebou jen stejné druhy rostlin z r�zných lokací. A�koliv uvádí, že se jedná o zcela nezavedenou metodu založenou na empirii, jasn� z ní vyplývá, že i po 500 letech je patrna �innost Gró�an�. Ze studie je totiž evidentní, že Seve�ané z farmy Ø37 museli nejbližší pastviny hnojit. Množství dusíku z rostlin z blízkého okolí hospodá�ství dosti p�evyšuje hodnotu stejných rostlin ze vzdálen�jších luk. Autor podotýká, že je nutné provést další potvrzující výzkum, aby se jeho nová metoda za�ala obecn� používat nejenom pro vykopávky Severského Grónska.99 Commisso, i p�es po�áte�ní problémy své studie, potvrdil n�kolikrát v�dci p�ed ním vyslovenou hypotézu, že se Gró�ané vskutku snažili starat o vybrané louky a pastviny nejenom zavlažováním, ale i hnojením.

P�i p�íchodu prvních velkých mraz� a zimy byli lidé zahnáni do svých domov�, kde se krom� pé�e o dobytek v�novali mnoha dalším �innostem. Ženy se zabývaly chodem domácnosti, staráním se o d�ti, ale také p�edením, tkaním, šitím, barvením a spravováním šat�, zatímco muži opravovali své lovecké ná�iní a veškeré nástroje a p�edm�ty ze d�eva a železa, vy�ezávali z mrožích kostí apod. Je ale s podivem, že p�es veškerou nutnou

98Seve�ané užívali kultivace tzv. plaggen soil – typu p�dy, vytvo�enou z vyrytých drn� rašeliny

ze vzdálených polí, jež byly následn� použity jako podestýlka krav, po n�jakém �ase se kejdovitou vystýlkou velmi bohatou na živiny pohnojili vybrané pastviny. Buckland, Paul C. et al.: Palaeoecological and Historical Evidence for Manuring and Irrigation at Gardar (Igaliku), Norse Eastern Settlement, Greenland. The Holocene vol. 19, No. 1. Swansea 2009, s. 114; Schofield, Edward. J. – Edwards, Kevin J. – Christensen, Charlie: Environmental Impacts around the Time of Norse Landnám in the Qorlortoq Valley, Eastern Settlement, Greenland. Journal of Archaeological Science vol. 35. Kidlington 2008, s. 1649-1651.

99 Commisso, Rob G. – Nelson, Daniel E.: Patterns of Plant 15N Values on a Greenland Norse Farm. Journal of Archaeological Science vol. 34. Kidlington 2007, s. 440-448.

45

každodenní práci, byly nalezeny šachové figurky a jiné �ásti stolních her, že Seve�ané �as m�li na hry. Z�ejm� sloužily k ukrácení velmi dlouhých zim.

Dalo by se p�edpokládat, že lidé žijící v zim� pod jednou st�echou se zví�aty, ba v jedné místnosti, budou trp�t mnoha r�znými nemocemi a obzvlášt� parazity, ale nebylo tomu tak. Vedle b�žných vší (Anoplura) a blech (�ád Siphonaptera) trp�li ob�as Gró�ané trichinózou – nemocí vyvolanou svalovcem sto�eným (Trichinella spiralis), ale to jen ve velmi vzácných p�ípadech, kdy bylo maso nedostate�n� tepeln� zpracováno. Jídelní�ek Seve�an� byl celkov� na tehdejší dobu zdravý a každá farma m�la zvláš� svou studnu, tudíž jakékoliv nákazy �i nemoci se p�ípadn� ší�ily velmi pomalu.100 Písemné prameny nám pramálo sd�lují o život� žen v Grónsku. Vý�et jejich �inností ale nebyl o nic menší a mén� namáhavý než u muž�. Nejenomže byly zodpov�dné za velkou �ást hospodá�ských prací, n�které se plavily i do Vínlandu (nap�. viz výše Sága o Eriku Rudém) �i n�kdy mohly provázet muže p�i loveckých výpravách. Krom va�ení se staraly o d�ti, p�edly a tkaly látky na oble�ení a plachty, které i barvily, p�ipravovaly kožešiny na zimní oble�ení a boty, ale také je p�ipravovaly na prodej apod. Staraly se také o dobytek a dojily krávy, stloukaly máslo, vyráb�ly sýr a skyr. Ženy se také staraly o zásoby vody a �asto i topiva. Stejn� jako muži musely být odolné a v dobré fyzické kondici, p�ekvapí však nálezy kosterních poz�statk� žen, které se dožily více než 50 let.101

1.2 Železo a d�evo – další výpravy do Nové zem�? Není prozatím úpln� jisté, zda si Gró�ané byli schopni ve v�tším m��ítku

zpracovávat vlastní železo. Se zpracováním železa jsou spojeny dva problémy – odkud by brali Seve�ané rudu a pokud ji m�li, jak by ji zpracovávali, nebo� tato �innost je energeticky velmi náro�ná. P�itom ale existuje mnoho nález� domácích kováren �i výhní,

100 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 57-58. 101 Ingstad, Helge: The Viking Discovery of America: The Excavation of a Norse Settlement in L’Anse aux

Meadows. St. John‘s 2001, s. 16, 22. 14C datace kostí je po technické stránce dnes už dob�e zajišt�na, protože spo�ívá na �istých chemických extraktech kombinovaných spolu s urychlova�em spektometrie hmoty (AMS). Díky využití technologie AMS mohou být datovány už i velmi mali�ké vzorky kostního kolagenu, které jsou menší než jeden miligram. Tímto zp�sobem je možné vybrat nejlepší vzorky z kostry a zárove� minimalizovat problémy zp�sobené postupným zhoršováním se kvality nález� a jejich zne�išt�ním. Jakmile je kost p�im��en�zakonzervovaná, AMS 14C spolehliv� stanoví v�k stejn� jako podíl izotopu uhlíku skeletálních poz�statk�ur�ených archeologickému výzkumu, navíc bez toho, aby došlo ke zni�ení daného objektu. V p�ípad�, že je p�vod kolagenu suchozemský, tak b�žn� nam��ený 14C rok je p�eveden do skute�ného kalendá�ního v�ku za použití letokruhové kalibra�ní k�ivky. Avšak tuto relativn� jednoduchou proceduru není možné aplikovat v p�ípad�, když je kostní kolagen odvedený z�ásti z mo�ského uhlíku, který kv�li efektu tzv. „mo�ského zásobníku“ vychází o pár stovek 14C let starší než jemu odpovídající suchozemský uhlík. Arneborg, Jette et al.: Change of Diet of the Greenland Vikings Determined from Stable Carbon Isotope Analysis and 14C Dating of Their Bones. Radiocarbon vol. 41, No. 2. Tuscon 1999, s. 157.

46

také jsou d�kazy zpracování železa p�ímo v Grónsku. V Kónungsskuggsjá se praví, že surové železo v Grónsku má vysokou cenu a že je výhodné ho dovážet.102 Je otázkou, zda p�išlo cizím obchodník�m lukrativní rudu importovat, a zda o ni Gró�ané m�li za tuto cenu v�bec zájem. Železo Gró�ané museli dovážet, ale je otázkou do jaké míry, nebo� muselo být po tak dlouhé a nebezpe�né cest� velice drahé. Je p�edpoklad, že si železo nechávali dovážet sporadicky, alespo� do té doby, dokud si jej mohli sami obstarávat.

N�kolik set kilometr� od východního pob�eží Grónska, v jihozápadním cípu kanadského zálivu Ungava (západn� od Labradoru), de facto v oblasti p�edpokládaného Marklandu, se nachází bažiny s vysoce kvalitní surovou rudou, jež vznikla oxidacemi roztok� obsahujících železo. Tato ruda mohla být dob�e a rychle roztavena i díky d�ev�nému uhlí z okolních velkých zásob d�eva. V dnešním podnebí, které je tak�ka obdobn� teplé, jako bylo p�ed p�íchodem „Malé doby ledové“, Ungavský záliv nezamrzá do listopadu a Hudson�v pr�liv je bez ledu od �ervence do �íjna. Otevírá se nám širé pole spekulací, s nimiž musíme zacházet opatrn�. P�edevším nebyly prozatím nalezeny jasné d�kazy o výskytu Seve�an� p�ímo na tomto území. Záliv Ungava byl n�kolikrát prozkoumáván Patrickem Plumetem, stopy osídlení Gró�any ale žádné nalezeny nebyly. Musíme ale uvážit, že tento záliv poskytoval hojnost v Grónsku nedostatkových surovin – jednak železa a zejména také d�eva. Plumet stanovil dle archeologických vykopávek, že území kolem Ungavského zálivu bylo v p�ibližn� v letech 1000-1300 obydleno lidmi z kultury Dorset, se kterou pravd�podobn� Gró�ané vycházeli dob�e a nemuseli se jich tolik obávat jako amerických Indián�.103

A� je to jen konstrukt, m�žeme o n�m reáln� uvažovat. Posádka jedné až t�í menších lodí každoro�n� p�ipluje v pozdním lét�, jedni se starají o získání železa, druzí o zásoby d�eva �i lov. M�žeme i p�edpokládat, že si zde Seve�ané mohli rovnou stav�t i lod�. Pro naše hypotézy existují i drobné d�kazy, které ale nemohou zcela potvrdit �i vyvrátit již �e�ené.

Než se ale dostaneme k t�mto nález�m, m�li bychom se zmínit o obstarávání další

d�ležité komodity, d�eva. Na jedné stran� by zde mohlo figurovat d�evo dovážené z Norska – alespo� do té doby, než se p�etrhala pouta mezi t�mito zem�mi. Takovýto import ale musel být velmi drahý kv�li velkým náklad�m. Na druhou stranu tu bylo 102 Brøgger, Anton W.: Kongespeilet. Trondheim 2000, s. 57. Grónsko nedisponovalo, stejn� jako Island,

zvláštní formou rudy – tzv. bažinou rudou z rašeliniš� (Viz Brøgger, Anton W.: Kongespeilet. Trondheim 2000, s. 52.)

103 Seaver, Kirsten A.: Unanswered Questions. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 274.

47

mo�skými proudy naplavované d�evo ze sibi�ských �ek a také z Aljašky. Vezmeme-li v potaz, na co všechno bylo nutné d�evo použít, vyvstane problém: mohly tyto zdroje sta�it?

Na opravy lodí �i na stavbu nových bylo pot�eba velké množství d�eva. Vážn�pochybujeme, že by Seve�ané své lod� neobnovovali a nechali se tak sami odlou�it od zbytku sv�ta. Byli závislí na svých lodích a je jisté, že si to i uv�domovali. Nedávná analýza vykopávek zbytk� dvou grónských lodí ukázala, že �ást plan�k byla vyrobena z mod�ínu, který se nachází práv� v Severní Americe. K stavb� svých specificky pružných lodí pot�ebovali Seve�ané železné nýty, ty ale snadno vyráb�li z importovaného nebo jinak získaného železa.104

K budování a opravám dom� a jiných �ástí farem �i k obnov� kostelík� byly nutné další zdroje. D�eva bylo také pot�eba na topení nejen p�i zmi�ovaných zimách. Postupem �asu ale byla v Grónsku tendence tento materiál v n�kterých p�ípadech nahrazovat, ale akutní nedostatkem d�eva Seve�ané z�ejm� netrp�li (máme dochované stopy po d�ev�ném nábytku, podlaze, apod.). Jako zdroj tepla tedy více sloužil rybí tuk, zví�ecí trus, chaluhy �i jiné ho�lavé biologické látky, mezi nimiž nemusely chyb�t ani rybí kosti. Velice užívaným topivem v Grónsku byla také rašelina. Nejenomže mohla být spalována pro domácí ú�ely (va�ení a topení), ale dokonce, v podob� rašelinového uhlí, s ní bylo možno dosáhnout 800 °C, tedy teploty vhodné i pro tavbu a kování železné rudy.105

Kolik d�eva však jedna taková farma ro�n� spot�ebovala, je t�žké soudit, natož kolik ho mohla spot�ebovat celá komunita. M�žeme spekulovat, že i p�es energeticky úsporná opat�ení ho muselo být mnoho. To vše by mohlo ukazovat na možný akutní nedostatek d�eva, proto nás ale musí udivit, že je mnoho nález� dom� s d�ev�nou podlahou �i dokonce s d�ev�ným obložením vnit�ních st�n. Také bylo odkryto n�kolik dom�, kde nikdo sekundárn� nevyužil d�ev�né od�ezky a piliny ze zimní opravy lodí.106 Odpov�� by nám mohly dát Vínlandské ságy, kde se lí�ené výpravy vrací do Grónska i s adekvátním nákladem d�eva – v Sáze o Gró�anech stojí: [Leif a posádka] „Vzali plný náklad d�eva;

104 Železné nýty máme dochovány z obou osídlení, dokonce mnoho jich bylo nalezeno i v LAM (Viz

Wallace, Birgitta L.: Vikings at L’Anse aux Meadows. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 214.) Seaver, Kirsten A.: Unanswered Questions. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 273.

105Schofield, Edward. J. – Edwards, Kevin J. – Christensen, Charlie: Environmental Impacts around the Time of Norse Landnám in the Qorlortoq Valley, Eastern Settlement, Greenland. Journal of Archaeological Science vol. 35. Kidlington 2008, s. 1654.

106 Lod� se v zim� opravovaly samoz�ejm� pod st�echou. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 50 a Berglund, Joel: The Farm Beneath the Sand. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 301.

48

p�ipravili se na cestu a na ja�e odpluli“ [do Grónska].107 Další otázkou pak ale je, zda tyto výpravy pokra�ovaly i v pozd�jších letech, �ímž se vracíme zp�t k on�m d�kaz�m.

Skálholtské anály zaznamenaly, že v roce 1347 do Islandu dorazila poni�ená malá grónská lo� o posádce sedmnácti nebo osmnácti muž�. Lo� byla bou�í svedena z kurzu p�i své zpáte�ní cest� z Marklandu.108 Dále již událost není komentována, což je politováníhodné, nebo� ani nevíme, zda lo� byla plná d�eva. Je celkem ale pravd�podobné, že v obecném v�domí na Islandu stále figuroval Markland jako zásobárna d�eva a celá událost vlastn� žádného dalšího komentá�e nepot�ebovala. Lze se také domnívat, že další cesty do Nové zem� byly podnikány i z d�vodu pot�eby užití marklandského d�eva na stavbu severských lodí, které dosti stojí na pružnosti svého pla�koví. D�ev�ná kláda dlouhodob� promo�ená slanou vodou ztrácí na kvalit�. Seve�ané tedy na stavbu lodí nemohli užívat naplavovaného d�eva ze Sibi�e.

Mezi drobné nálezy, vedle zmi�ované mince z Maine, které by mohly dokazovat naši hypotézu, pat�í nap�íklad rohovcový hrot nalezený na h�bitov� v Sandnes v Západním osídlení. Rohovec má p�vod práv� v oblasti Ungavského zálivu a byl jím pravd�podobn�zabit poh�bený Seve�an. V roce 1967 Williamovi Fitzhughovi se poda�ilo v Richmondském zálivu najít amulet vyrobený z evropské m�di. Izotop uhlíku datuje nález mezi roky 1095 až 1315. Ve vrchní kulturní vrstv� tzv. Farmy pod pískem v Západním osídlení, která byla opušt�na na konci �trnáctého století, byly objeveny chlupy pravd�podobn� z bizona a vlákna z hn�dého �i �erného medv�da. Tato zví�ata samoz�ejm�nežijí v Grónsku, t�žší je už stanovit, zda se nejednalo o importy z Evropy. Jistotu nemáme, ale spíše se obecn� inklinuje k tomu, že se jedná o chlupy z bizona amerického než evropského zubra.109

Také mnoho d�ev�ného nádobí a jiného ná�iní nalezeného ve „Farm� pod pískem“ ukazuje spíše na použití d�eva z Marklandu �i z Evropy než naplavovaného ze Sibi�e. Sibi�ské d�evo velmi trpí �ervoto�em, zmi�ované nádobí ale stopy po n�m nemá. V protikladu k tomu je nález na tomtéž míst� – �ervoto�em prolezlé dve�e z obývací místnosti, které jsou vyrobeny práv� ze sibi�ského d�eva.110

107 Sága o Gró�anech. Magnusson, Magnus - Pálsson, Hermann: The Vinland Sagas, s. 57-58. 108 Storm, Gustav: Islandske Annaler indtil 1578. Oslo 1977, s. 213. 109 Pro� by si ale Gró�ané nechávali dovážet za horentní sumy kožešiny z Evropy? Byly tu jiné cenn�jší

komodity na import, a navíc Grónsko, a v tomto p�ípad� i Severní Amerika, skýtalo dostatek vlastní zv��e na kožešiny.

110 Seaver, Kirsten A.: Unanswered Questions. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 275; Berglund, Joel: The Farm Beneath the Sand. Tamtéž, s. 299-301.

49

Další velmi zajímavé vykopávky byly provedeny na Baffinov� ostrov� ve spojitosti se t�emi výpravami u�in�nými na tento ostrov Martinem Frobisherem (v letech 1576-1578). P�i této p�íležitosti se p�išlo i na jisté souvislosti s možnými výpravami Gró�an� do t�chto míst o pár století d�íve. Na dvou místech byly totiž nalezeny precizn� se�azené �ady mrožích �elistí bez zub�, datované mezi léty 1460 až 1520. Lidé z kultury Dorset ani Thule, kte�í obývali ostrov, nikdy takovýto rituál neužívali, na kanadské p�d� je to ojedin�lý nález. Avšak v prostoru n�kdejší Gardarské katedrály (Východní osídlení) byly nalezeny úpln� stejn� se�azené �elisti. Ješt� více pozornosti ale zasluhují nalezené hroudy surového železa, které byly p�ipisovány expedici Frobishera. Tyto hroudy ležely p�ímo mezi poz�statky po této výprav�, p�esto mnozí badatelé v��í, že železo má spojitost s mrožími �elistmi a tudíž i s Gró�any. Doslova „kv�ty“ železa byly typické pro Seve�any, kte�í je takto tavili ve výhních nejen ve Skandinávii, ale i v celém severním Atlantiku, z�ejm� v�etn� Grónska. William Fitzhugh se velmi dlouho zabýval jejich p�esnou datací. Nakonec dle izotopu uhlíku (14C) a chemických rozbor� vnit�ní vrstvy stanovil stá�í na polovinu �trnáctého století (podle vn�jší vrstvy hrud se p�išlo na to, že železo bylo Frobisherem jen znovu roztaveno). Kanadský geolog Normand Goulet dokonce p�edpokládá, že vzorky železa z Baffinova ostrova jsou chemicky obdobné t�m, které mohou potencionáln� vzniknout z rudy v bažinách kolem Ungavského zálivu (potvrzující testy ješt� bohužel nebyly provedeny). Zda se toto železo na ostrov dostalo pomocí Seve�an�, nebo zde bylo p�edm�tem vým�nného obchodu mezi Gró�any a lidmi z kultury Thule nebo Dorset, je nejednozna�né, každopádn� Frobisher jej z Evropy nedovezl.111 Budeme-li se zabývat otázkami výroby železa, nesmíme zapomenout na vykopávky v okolí Gardaru, kde bylo objeveno mnoho kousk� strusky. Bylo by ale velmi nepravd�podobné, že by si Gró�ané nechali dovážet jen rudu a ne p�ímo železo kv�li p�ípadné energetické náro�nosti. Navíc nem�li vlastní železité bažiny. M�li bychom dojít k záv�ru, zvlášt� pak po utvrzujícím nálezu výhn� v LAM, že si Seve�ané jezdili pro rudu do Severní Ameriky, kde ji na míst� i zpracovávali. Nebylo by p�eci podivné, že by nevyužívali všech výhod, jež jim skýtal nový kontinent? D�evo a železo pro vlastní pot�ebu, kožešiny z divokých zví�at na obchodní vým�nu. Jist� si byli v�domi t�chto výhod, jak dokládají Vínlandské ságy, pro� by se jich tedy dobrovoln� vzdali?

111 Seaver, Kirsten A.: Unanswered Questions. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 276.

50

2. Kontakty s okolním sv�tem, obchod

2.1 Nordsetur, styky s domorodci a severský pohled na sv�t Naopak bezpe�n� víme, že Gró�ané podnikali po staletí cesty na sever do oblasti

Nordsetur. Každý rok absolvovali plavbu k 70. rovnob�žce a výše, kde byla skv�lá lovišt�mrož� a narval�, lovených p�edevším pro kly, rohy, kožešiny; dále se zde nacházeli polární medv�di, kte�í byli cen�ni zejména živí jako velmi vzácný dar, ale i jejich kožešina m�la vysokou hodnotu, a grónský raroh lovecký (Falco rusticolus). Máme k dispozici n�kolik stvrzujících nález�, mezi n�ž pat�í p�edevším runový nápis z ostrova Kingittorssuaq (nedaleko 73. rovnob�žky), obsahující sd�lení, že zde t�i muži v sobotu p�ed 25. dubnem nahromadili mohylu.112 To zajisté znamená, že zde museli p�ezimovat, nebo� na plavbu bylo ješt� brzy – mo�e bylo plné ledu. Jakým zp�sobem p�ežili extrémní zimu, když se jednalo z�ejm� jen o loveckou výpravu, je však zatím záhadou. Nebo to byli Gró�ané, kte�í se usídlili �i byli hosty mezi Skrælingy obývající tyto kon�iny? V severním Norsku a Švédsku m�li skandinávští farmá�i ob�asné kontakty s domorodými lovci, dnešními Sámi. Od konce 9. století p�íležitostné kontakty nabyly pravidelného rázu a zm�nily se na vzájemnou sou�innost mezi t�mito etniky. Probíhala obchodní sm�na, jež p�inášela arktické komodity (kožešiny, tulení olej, mroží usn� a kly) dále na jih, na sever putoval kov a vln�né oble�ení.113 Skandinávci m�li tedy pozitivní zkušenosti s dosti rozdílným etnikem, jaké ale m�li se Skrælingy?

Seve�ané nerozlišovali domorodé obyvatelstvo, se kterým se postupn� setkávali. Jak již víme ze ság, �íkali jim Skrælingové. P�itom naši zájmovou oblast obývala v té dob�t�i etnika. Severn� od Nové Anglie až do Labradoru se nacházely r�zné kmeny amerických Indián� – p�edch�dci Boethuk� v Newfoundlandu, Mikmakové, celá irokézská jazyková skupina apod. Druhým velkým etnikem byli lidé z kultury zvané Dorset obývající zem�severn� od Labradoru, zvlášt� pak kanadské arktické ostrovy. Na poz�statky jejich osídlení z�ejm� narazil Erik Rudý p�í prvních pr�zkumech Grónska. Mezi léty 1000-1400 se však zdržovali jen v nejsevern�jších oblastech Grónska a dále také na Baffinov� ostrov�, ostrova Ellesmer apod. Stejn� jako Erik Rudý se usazoval v Grónsku, hnulo se východn� z Aljašky t�etí etnikum – lidé z kultury Thule, p�ímí p�edkové dnešních Inuit�. B�hem 11. nebo za�átkem 12. století byli už u Baffinova zálivu, kde nahradili etnikum Dorset. V �ase, kdy 112 Schledermann, Peter: Ellesmere – Vikings in the Far North. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London

2002, s. 248-249. 113 Perdikaris, Sophia – McGovern, Thomas: Codfish and Kings, Seals and Subsistence. Norse Marine

Resource Use in the North Atlantic. In: Human Impacts On Ancient Marine Ecosystems : A Global Perspective. Eds.: Rick, Torben C. – Erlandson, Jon. Berkeley 2008, s. 190.

51

Seve�ané zmizeli z Grónska, byla v oblasti našeho zájmu práv� už jen thulská kulturní skupina. Dalším etnikem, se kterým se mohli Seve�ané setkat, byli Innuové (neplést s Inuity) obývající Labrador.114 Existovaly ale mezi domorodými obyvateli a Gró�any v�bec n�jaké kontakty?

N�které nálezy, jež by mohly do jisté míry být interpretovány jako d�kazy t�chto kontakt�, byly již uvedeny. Vínlandské ságy nám poskytují obraz o obchodní vým�n� mezi Seve�any a Indiány, jež se ale zm�ní na nep�átelství a boj. Vikingové tedy museli být velmi na pozoru p�ed po�etnými Indiány v LAM �i v jiných výpravách do Vínlandu a z�ejm�brali americké domorodce jako nep�átele, ale n�jaký dalekosáhlý boj mezi nimi neprob�hl. Toto dokazuje i absence severských p�edm�t� v indiánských nalezištích, nejsou stopy ani po obchodní vým�n�, ani po boji (z�ejm� by si ameri�tí domorodci vzali po takovém boji trofeje od Seve�an�, ale archeologické nálezy tuto domn�nku nepotvrzují).

Seve�ané ale m�li styky s lidmi z kultury Dorset, jak nám dokládají n�které vykopávky. Již zmín�ná Mince z Maine byla pravd�podobn�ji dokladem obchodu mezi Paleo-Inuity a Indiány, než mezi Seve�any a Indiány. D�kazem jsou další tam�jší nálezy, protože se zde nacházejí další dva dorsetské artefakty a kamení dovezené ze severního Labradoru, tedy kon�in obývaných dorsetskou kulturou. Na Baffinov� ostrov� byla nalezena v pozdn� dorsetském obydlí t�i metry dlouhá sp�edená p�íze severského p�vodu – domorodé obyvatelstvo p�edení neznalo. Také rytiny do kl� �i d�eva nalezené mezi vykopávkami z dorsetských sídliš� �asto zobrazují tvá�e nesoucí evropské rysy.115 Dále na sever, na ostrov� Axel Heiberg, byly nalezeny kusy železa v pozdn� dorsetském tábo�e, železo muselo být importované, protože sami jej neznali. Je tedy více než pravd�podobné, že Gró�ané s lidmi z kultury Dorset udržovali p�átelské styky. Také p�i svých možných

114 Odess, Daniel - Loring, Stephen - Fitzhugh William, W.: Skaelings: First peoples. In: Vikings: The North

Atlantic Saga. London 2002, s. 193. 115 Podle nové studie Roberta Parka nem�žeme tak jednoduše vy�lenit evropské rysy v tvá�i od možného

vzhledu samotných Dorset�, navíc n�které d�evo�ezby obli�ej� mají dataci 870 a starší. Jako druhý problém vidí Park zmín�nou p�ízi, a to i p�estože stejn� zpracovaná p�íze vlny jako na Baffinov� ostrov� se našla i v kulturní vrstv� z Východního osídlení ze 13.-14. století. Lidé z kultury Thule ani jejich nástupci Inuité p�edení neznali, zato Seve�ané ano, ale o kultu�e Dorset tolik toho v tomto sm�ru nevíme. �ist�teoreticky mohla kultura Dorset objevit p�edení, ale díky absenci archeologických nález� nemáme k tomuto žádné doklady. Textilie se totiž v arktických podmínkách nejsevern�jší Ameriky �i jižn�ji položených les� t�žko uchovávají. P�esto existuje ale n�kolik naleziš� mimo náš okruh (nap�. Nový Brunšvik), kde byla nalezena p�íze ze zví�ecí srsti. Lidé z kultury Dorset se p�edení klidn� mohli nau�it od jiných severoamerických domorodých skupin, pop�ípad� p�íze mohla být získána obchodem s nimi. Park díky radiokarbonovým analýzám apod. dokonce tvrdí, že 3 m dlouhá up�edená p�íze a jí podobné, které jsou nalézány v posledních letech v dorsetských archeologických sítích, pochází již z 6.-8. století. Viz Park, Robert W.: Contact between the Norse Vikings and the Dorset Culture in Arctic Canada. Antiquity vol. 82, No. 315. York 2008, s. 189-198.

52

výpravách do Marklandu za d�evem museli Seve�ané plout podél dorsetských pob�eží a bylo by podivné, kdyby nedocházelo k obchodním vým�nám pro Paleo-Inuity cen�ného železa za kožešiny a mroží �i narvalí kly. Za�átkem �trnáctého století je ale kultura Dorset vytla�ována jinou a postupn� mizí.116

Nejrozsáhlejší kontakty m�li jist� Gró�ané s lidmi z kultury Thule – p�edky dnešních Inuit�. Musíme ale upozornit, že Eskymáci, jak bývají dnes Inuité ozna�ováni, nem�li žádnou kulturní, sociální �i technologickou nevýhodu v��i Seve�an�m (oproti kultu�e Dorset, jež byla zaostalejší). Navíc lidé z kultury Thule byli flexibiln�jší, ko�ovali a živili se výhradn� lovem, �ímž se lišili od usazených Seve�an� dlících na zem�d�lských základech. Písemné prameny o t�chto možných kontaktech tém�� ml�í, vyjma Popisu Grónska z pera Ivara Bárdarsona (ke kterému se vrátíme pozd�ji). V Islandských Análech k roku 1379 stojí, že Skrælingové m�li hádku se skandinávskými Gró�any.117 Tento zmín�ný fakt je dosti diskutabilní. Nevíme, zda se to událo v severních lovištích – Nordsetur, kde mohli Seve�ané n�jakým zp�sobem vyvolat konflikt, �i se jednalo o útok Inuit� na Východní osídlení. Avšak nikde v Západním osídlení nebyly lokalizovány p�ímé stopy po boji. V thulské oblasti bylo nalezeno n�kolik severských p�edm�t� – od drát�né košile až po kousky rozbitého zvonu.118

Bohužel nelze vždy ur�it, zda se jednalo o p�edm�ty obchodní vým�ny, poz�statky po ztroskotání lodí �i ko�ist získanou násilím. V n�kterých p�ípadech šlo o pozd�jší sebrání p�edm�t� z opušt�ných p�íbytk�. Každopádn� reálná možnost sm�ny mezi etniky byla. Kontakt mezi nativními obyvateli Grónska a Seve�any zahrnoval vým�ny zboží užitkové i symbolické hodnoty. Komodity symbolické hodnoty sloužily jako potvrzení p�átelských vztah� a obchodního partnerství, následovn� mohly být použity jako amulety. Jeden takový máme doložen z 15. století z inuitského umiaku,119 do kterého byl vložen kousek dubu ze 13. století pocházejícího od Seve�an�. Dále byla v dorsetském sídlišti nedaleko ostrova Ellesmer nalezena šachová figurka, kultura Dorset ani Thule samoz�ejm� hru v šach

116 Sutherland, Patricia D.: The Norse and the Native North Americans. In: Vikings: The North Atlantic Saga.

London 2002, s. 238, s. 240-242. 117 GHM III. København 1976, s. 464. 118 Fragmenty zvon� pat�í mezi �asté nálezy nejenom v eskymáckých archeologických sítích, ale i t�ch

severských. Nemáme d�kazy o zám�rné destrukci k�es�anského vybavení kostel� a tedy dokladu o n�jakém upadnutí do hereze. Jednalo se spíše o prasklé, již nepoužitelné zvony, které byly dále rozbíjeny na malé kousky. Nevíme p�esn� k �emu mohli sloužit p�ímo Gró�an�m – možná k ost�ení kost�ných p�edm�t�. M�žeme ale p�edpokládat, že se staly ob�živem v obchodu s Eskymáky, kdy za tyto st�epiny získávali Seve�ané mrožovinu a jiné komodity. Viz. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 97.

119 Jedná se o je velkou otev�enou mo�skou kánoi, vyrobenou z tulení k�že a d�eva.

53

neznala. Ve Východním osídlení byl nalezen hrot z ošt�pu, jaký užívali jen eskymá�tí lovci, op�t sloužil pravd�podobn� jako talisman.120

Logicky lze p�edpokládat, že Inuité m�li zájem zejména o kov, zato absence jejich artefakt� ve vykopávkách z Východního a Západního osídlení dokazuje, že Seve�ané získávali z obchodu z�ejm� kožešiny a vzácné kly, které jim sloužily na další export. Porovnáme-li po�et evropských objekt� z 18. století vyskytujících se mezi Inuity s t�mi severského p�vodu ze st�edov�ku, p�evládají ty starší. Nejpravd�podobn�jším místem této sm�ny byla oblast Nordsetur, nebo� z tohoto místa pochází sedm z devíti známých eskymáckých portrét� Seve�an�.121 Poté ale zarazí, pro� se Seve�ané nepou�ili od Eskymák� p�i jejich úsp�šném zp�sobu lovu velryb, když byli, a� t�eba z�ídka, v kontaktu.

Na druhou stranu existuje pravd�podobnost, že Seve�ané m�li hned n�kolik p�ekážek kulturního rázu, které zt�žovaly vnímání jejich okolí. Kirsten Hastrupová analyzovala n�které severské ságy a zákony, kde našla duální opozici ve vnímání spole�nosti a samotného sv�ta. Zákon, spole�nost, domov a po�ádek leží na jedné stran�, zatímco na druhé nebezpe�í, nezákonný chaos. Pro Germánskou a Skandinávskou kosmologii, jako sou�ást indoevropského kosmologického systému, byla opozice mezi kulturou a p�írodou zcela elementární.122 Opozice mají dalekosáhlý dopad – dv�r domácí farmy má hlin�ný p�íkop, který má chránit jejich obyvatele, nebo� za ním se mohou vyskytovat zlé nehumánní magické bytosti. Vždy� na Islandu bylo nejv�tším trestem vyhnání mimo val do divo�iny, kde sám �lov�k o sob� nemohl p�ežít, ale mohlo to mít i tento psychický efekt. Hastrupová dokonce uvádí, že na Islandu byla identifikace divo�iny se zlem a ohrožením natolik veliká, že se p�estaly využívat sezónní pastviny.123

B�hem postupné eroze islandské p�dy a zvlášt� pak od vypuknutí „Malé doby ledové“, se radikáln� snížil po�et dobrých pastvin. Aby se konkrétn� v této dob� nevyužívaly sætters jen díky vnímání divo�iny jako n��eho špatného a zlého, se nám zdá p�ehnané. V Grónsku by bylo nemyslitelné opustit jenom kv�li tomuto výhodné pastviny. Navíc severská

120 Gulløv, Hans Ch.: The Nature of Contact Between Native Greenlanders and Norse. Journal of the North

Atlantic vol. 1, No. 1. Maine 2008, s. 19. 121 Gulløv, Hans Ch.: Natives and Norse in Greenland. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s.

320-326. 122 Olsen, Bjønrnar: Belligeret Chieftains and Oppressed Hunters? Changing Conceptions of Interethnic

Relationships in Northern Norway during the Iron Age and the Early Medieval Period. In: Contact, Continuity, and Collapse: The Norse Colonization of the North Atlantic. Ed.: Barrett, James H. Turnhout 2003, s. 21.

123 McGovern, Thomas H.: Management for Extinction in Norse Greenland. In: Historical Ecology: Cultural Knowledge and Changing Landscapes. Santa Fe 1994, s. 150.

54

komunita v Grónsku si b�hem 500 let trvajícího osídlení jist� vyvinula vlastní, specifickou kulturu, do jisté míry odlišnou od islandské.124

Ale vezmeme-li v potaz, že obdobný náhled na sv�t, jaký uvádi Hastrupová, mohl být i v Grónsku, stav�l by Eskymáky do nejasné pozice. Otázka by jist� zn�la, zda jsou to lidé z jiné kultury (stejn� jako Angli�ané, Irové apod.) se kterými lze obchodovat, u�it se od nich apod., nebo jsou to „nehumánní“ tvorové, kterým je nutno se vyhýbat? To by stav�lo všechny Skrælingy na úrove� troll� – jak praví Historia Norwegiae: nekrvácí p�i zran�ní125 (stejn� jako trollové). Odstranili Seve�ané bariéry jiného jazyka, jiné kultury, nebo odmítali veškeré styky s Eskymáky, zavrhli jejich inovace a rad�ji se více p�iklonili k domovu, ohništi a církvi? Stali se skute�n� „otroky st�edov�ké kultury“ jak nám p�edkládá McGovern?126 Možná se Gró�ané k Eskymák�m chovali povýšen� až nad�azen�, což mohlo zap�í�init zmi�ované krveprolití z Islandských anál�. Není také nález drát�né košile d�kazem boje, jednalo se jen o prestižní p�edm�t grónského ná�elníka? V souvislosti s možností odmítání styk� Gró�an� s Inuity, �i dokonce jejich údajné nevraživosti, je nutné zmínit i jeden lingvistický argument, který stojí v opozici k hypotézám Hastrupové i McGoverna. Na území dnešního Západního osídlení je dochováno staré eskymácké ozna�ení pro Seve�any v Grónsku kalaaleq, které z etymologického hlediska v žádném p�ípad� není inuitského p�vodu. Nejpravd�podobn�jší etymologický p�vod je z norského klædast, tj. ten, který nosí od�v. Dnes je �ást Západního osídlení pojmenována Kalallit Nunaat, což znamená „Zem�Kalaaleq�“.127 Archeologické vykopávky dokazují, že probíhala alespo� �áste�ná sm�na mezi Seve�any a lidmi z kultury Thule. Naopak, a� ságy praví jinak, v doposud vykopaných archeologických nalezištích po celém Grónsku se nenalezly žádné p�ímé stopy po boji �i krveprolití. Hastrupová i McGovern se opírají o pro Grónsko nev�rohodné písemné prameny. Seve�ané si z�ejm� ale uchovávali jistý odstup od Inuit�, proto nap�. neimplementovali eskymácké zp�soby lovu.

124 Ingstad, Helge: The Viking Discovery of America: The Excavation of a Norse Settlement in L’Anse aux

Meadows. St. John‘s 2001, s. 24. 125 Mortensen, Lars B.: Historia Norwegiae. Kopenhagen 2003, s. 55. 126 McGovern, Thomas H.: Management for Extinction in Norse Greenland. In: Historical Ecology: Cultural

Knowledge and Changing Landscapes. Santa Fe 1994, s. 151. 127 Gulløv, Hans Ch.: The Nature of Contact Between Native Greenlanders and Norse. Journal of the North

Atlantic vol. 1, No. 1. Maine 2008, s. 23.

55

2.2 Obchod Vedle pravd�podobné sm�ny s lidmi z kultury Dorset i Thule Gró�ané p�edevším úsp�šn� obchodovali s Evropou, respektive probíhala zde sm�na zboží; platby za obchodní transakce v m�n� se nerealizovaly. Jednu z prvních zmínek o obchodu nám poskytuje Královské zrcadlo, stejn� je tomu v n�kolika málo dochovaných zápisech o grónském církevním desátku, který byl placen stejnými komoditami, jež sloužily i k obchodu – kožešinami, lany, kly.128 Velkou otázkou ovšem je �etnost obchodu a styk� s Evropou v�bec, zvlášt� pak po dvanáctém století, kdy se musely zna�n� p�etrhat rodinné vazby mezi Grónskem a Islandem.

Je nutno brát v potaz také situaci v Norsku, pod které církevn� a od roku 1261 i právn� Grónsko pat�ilo. A�koliv smlouva o norské svrchovanosti tu byla, nem�žeme �íci, že by se norští králové zvlášt� starali o své léno. Vztahy zde byly daleko horší než s Islandem (také díky velké vzdálenosti), omezily se pouze na vybíraní desátk�, Petrova peníze, ob�asné jmenování biskup� a cesty soukromých obchodník�. V roce 1349 ale tvrd�zasáhla celý Sever morová epidemie, jen v severním Norsku byl úbytek obyvatelstva p�es 60 %.129 To ve svém d�sledku zap�sobilo i na vysokou devalvaci norské m�ny. Navíc, krom� hov�zí usn�, tresek a másla, m�lo st�edov�ké Norsko výrobky nevalné kvality (v pozd�jším vývoji nejd�ležit�jším obchodním artiklem se staly ryby a rybí tuk), �ili nebyly moc prodejné a p�itom král, díky devalvaci a vysoké inflaci, pot�eboval více a více pen�z. M�žeme p�edpokládat, že práv� grónské poplatky v podob� naturálií byly cen�né a finan�n� výhodné. Také nemalé zisky plynuly norskému králi z daní, jež byly uvaleny na zboží dovezené do norských p�ístav� (za to obchodník�m poskytoval ochranu). Navíc Gró�ané byli schopni b�hem dvou let splatit všechny poplatky a ješt� k tomu obchodovat se soukromými kupci.130

V Grónsku fungoval obchod zajímavým zp�sobem – byl decentralizován. Cizí obchodník zakotvil svou lo� u velké farmy, kde vedl sm�nu p�ímo s místním ná�elníkem. Moc ná�elník� závisela v Grónsku práv� ve velké mí�e na majetku a okázalosti prestižního exotického zboží dovezeného z ciziny. Proto bylo pro ná�elníky d�ležité ovládat obchod, na jehož založení a kontrolu m�li právo jen oni a král. Je z�ejmé, že všechny velké farmy m�ly chrán�né kotvišt� a byly prost�edníkem v obchodu, kdy vym�n�né zboží dávaly dále 128 „...bukkeskin og nathuder og selhuder... “ Brøgger, Anton W.: Kongespeilet. Trondheim 2000, s. 57. 129 Lynnerup, Niels – Nørby, Søren: The Greenland Norse: Bones, Graves, Computers, and DNA. Polar

Record vol. 40, No. 213. Cambridge 2004, s. 110.130 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 77-82.

56

menším farmám. Byla vytvo�ena sí� z�ásti závislých menších farem na jedné v�tší, která kontrolovala celý obchod v dané oblasti, a jejíž majitelé hráli významnou úlohu ve správ�Grónska �i v možných Alþing.

S �ím vším se tedy obchodovalo? Z místních produkt� bylo obchodníky velmi cen�no, zvlášt� pro svou kvalitu, sukno z grónské vlny wadmal131, které sp�ádaly ženy snad na každé farm�. Mezi nejpo�etn�jšími archeologickými nálezy jsou práv� �ásti tkalcovských stav�. Mezi další exportní komodity, které sloužily i domácímu obyvatelstvu, byly k�že a usn� s velmi širokým uplatn�ním (od�vy, obuv, opasky apod.). O kožešiny z evropsky b�žných zví�at zájem nebyl, Norové si vysta�ili se svými zdroji, poptávka byla o vzácné k�že polárního medv�da, polární lišky a zajíce, ale do menší míry o tulení �i sobí.

Velice žádaným obchodním artiklem, specifickým jen pro Grónsko, byl mrož lední (Odobenus rosmarus). Jedná se o savce, který se nachází ponejvíce v grónských a kanadských vodách, dále pak na Aljašce a nejsevern�jších b�ezích Ruska. Z mroží k�že se vyráb�la pevná lana, avšak komoditou, z níž nejvíce Gró�ané profitovali, byly mroží kly. V Evrop� nahrazovaly nedostupnou a drahou slonovinu, poptávka po t�chto klech rostla od desátého století. Z mrožoviny se vy�ezávaly všelijaké velice prestižní p�edm�ty jako krucifixy, ozdobné šperkovnice, pe�et�, figurky šach� apod. Po t�i sta let byl o n�enormní zájem, Grónsko bylo hlavním dodavatelem kl� nejen pro Skandinávii, ale i pro celou Západní Evropu. Na konci t�ináctého století Evropané op�t mohli kupovat pravou slonovinu, která postupn� b�hem dalšího století ovládla celý trh. Navíc Norsko i Rusko za�alo více objevovat a využívat severních území, kde se mrož také vyskytoval. V patnáctém století opadla vlna zájmu o �ezby do slonoviny a Grónsko tak p�išlo o jeden z klí�ových export� úpln�.

Mroží baculum (masivní kost z penisu) se z�ejm� jako obchodní komodita neužívala, ale máme doloženu její p�ítomnost z n�kolika vykopávek farem Západního osídlení, v�etn� katedrály v Gardaru. Nebezpe�ná a vzdálená cesta do Nordsetur byla možná za�len�na do komplexního sociáln�-ekonomického a politického rámce a mroží baculum, zobrazená dokonce i na zdech gardarské katedrály, mohla p�edstavovat ur�itý rituál dík� za úsp�šnou cestu do severních loviš�.132

131 V Grónsku, oproti Islandu, s velkou pravd�podobností wadmal jako platidlo nesloužilo, možná do menší

míry ve vnit�ní sm�n�, nikdy ale ne ve styku s obchodníky. 132 Perdikaris, Sophia – McGovern, Thomas: Codfish and Kings, Seals and Subsistence. Norse Marine

Resource Use in the North Atlantic. In: Human Impacts On Ancient Marine Ecosystems : A Global Perspective. Eds.: Rick, Torben C. – Erlandson, Jon. Berkeley 2008, s. 194.

57

Mezi další, v Evrop� velice žádané, ale velmi vzácné obchodní artikly, pat�ily také kly z narvala, který se vyskytuje výhradn� v okolí Grónska. Narvalu jednorohému (Monodon monoceros) dor�stá �ezák horní �elisti až 2,5 metr� a byl vydáván za rohy jednorožce a jako takový používán v alchymii a medicín� až do 16. století. Opracované narvalí kly najdeme mezi nejv�tšími královskými a církevními poklady st�edov�ké Evropy. Samotný odchyt a zabití narvala nebyla jednoduchá záležitost, dokonce je možné, že narvalí kly byly sm��ovány mezi Inuity a Gró�any, kte�í je pak dále m�nili s obchodníky z Evropy. Koupit pak takový „roh z jednorožce“ muselo stát celé jm�ní. Nap�. kel pat�ící Alžb�t� I. byl v roce 1598 ocen�n na 10 000 £.133

Nabízen mohl být i tulení olej a v malé mí�e sušené ryby. Živý polární medv�d a raroh lovecký sloužili jako nejcenn�jší dary pro nejvyšší vrstvy spole�nosti. Jejich odchyt byl velmi komplikovaný a museli potencionálního kupce stát zna�né jm�ní.

Komplikovan�jší je už otázka, co mohli nabízet na vým�nu p�íchozí obchodníci. P�edevším to byla s�l, víno, med, slad a v omezené mí�e i luxusní zboží. Problematické je ur�it, zda v�bec bylo do Grónska importováno obilí, ale náklady na dopravu134 a relativn�malá p�epravní kapacita lodí spíše potvrzuje fakt, že se tak ve velké mí�e ned�lo. Dalšími spornými otázkami je dovoz evropského d�eva a kovu, �ímž jsme se již zabývali. D�evo z�ejm� moc dováženo nebylo, m��, st�íbro, zlato a p�edevším železo jist� ano. Pro pot�eby církve byla dovážena nejen mouka a liturgické vybavení kostel�, ale i víno. Dále nap�. pro katedrálu v Gardaru byla importována matná zelená skla do oken, máme i poz�statky po n�kolika kostelních zvonech. Co ale ponejvíce p�ekvapí, jsou dochované nálezy šat�st�ižených podle evropské módy z poloviny patnáctého století, tedy z doby, pro kterou se d�íve p�edpokládala již úplná grónská izolace.135 Na obchod a kontakty s Evropou v pozdní fázi vývoje v Grónsku se zam��íme podrobn� pozd�ji.

IV. Úpadek a zánik grónských osad

Sledovali jsme kolonizaci Grónska, uvedli jsme d�ležité aspekty b�žného života, možné cesty do Severní Ameriky. Mnohé problémové otázky bylo nutno �ešit jen pomocí

133 Roesdahl, Else: Walrus Ivory and Other Luxuries: Their Importance for Norse Voyages and Settlement in

Greenland and America. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 145-151.

134 Z Grónska je Norsko vzdálené p�ibližn� 1700 námo�ních mil, tj. 3200 km. 135 Arneborg, Jette: Greenland and Europe. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 306-310,

316-317. Polách, Vladimír P.: St�edov�ké Grónsko a Amerika – Vínland. In: Mediaevalia Historica Bohemica 10. Praha 2005, s. 32-33.

58

archeologických nález�, hypotéz a úvah. Ne všechno ve vývoji osídlení Grónska je zcela jasné, n�které záležitosti z�stávají nezodpov�zeny, avšak tento vývoj má p�ece jen jistou podobu. �ímž se dostáváme k jádru práce – fascinaci nad tím, jak m�že postupn�zaniknout prosperující spole�nost. Gró�ané totiž n�kdy v druhé polovin� patnáctého století, �i možná ješt� i pozd�ji, jak již bylo �e�eno, doslova mizí. Mnoho badatel� se snažilo zodpov�d�t tento pal�ivý problém, v této kapitole zanalyzujeme a budeme interpretovat n�které jejich hypotézy. Zárove� se op�eme o archeologické nálezy a písemné prameny (s obez�etností) z pozdního období osídlení v Grónsku tak, aby nám z toho vyšla nejpravd�podobn�jší varianta vymizení. Pokusíme se vytvo�it komplexní obraz kone�né fáze Severského osídlení v Grónsku, využívajíce všech dostupných materiál�.

1. Vývoj Grónska od poloviny 14. století

1.1 Ivar Bárdarson a zv�sti o útocích Skræling�V roce 1341 dorazil z Norska do Gardaru Ivar Bárdarson, jehož posláním bylo

p�ipomenout Gró�an�m jejich povinnosti v��i korun� a církvi, ale také z�ejm� po�ídit kompletní soupis zdejšího církevního majetku. Strávil zde úctyhodných 20 let svého života a zanechal nám zprávu. Tzv. „Popis Grónska“ máme dochován jen z jedné kopie manuskriptu ze 17. století. Nicmén� Ivarovo dílo jako pramen zcela vynechat nem�žeme, ale musíme p�istupovat k informacím obez�etn�. Nebudeme se zde zabývat vztahy mezi Gró�any a církví, jež hojn� Ivar popisuje, a které p�ekra�ují rámec naší práce, ale uvedeme si dv� vylí�ené události.

V jeho zpráv� stojí, že už nelze použít starých námo�ních cest pro plavbu do Grónska podél jeho východního pob�eží, ale je nutno dát se více jižním sm�rem a obeplout Mys Farewell v�tším obloukem, nebo� obvyklá námo�ní cesta byla znemožn�na plovoucím ledem.136 Ivar p�edložil sice evidentní doklad chladn�jšího klimatu (bude probráno níže), ale je nutno brát v úvahu archeologické vykopávky, podle nichž Západní osídlení p�ežilo v t�chto podmínkách ješt� další století.

Ivar, v pozici vyslance biskupství v Bergenu a výb�r�ího daní, ale také kn�ze, se dále z�ejm� nejvíce zasloužil o vyslání expedice do Západního osídlení. Ta m�la jít na pomoc v boji proti pohanským Skræling�m. Zda to byl ur�ující podm�t jeho cesty, nebo

136 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 46, 91.

59

motivem byla jeho samotná �innost v Grónsku – cht�l p�ivést k poslušnosti placení daní a desátku i Západní osídlení, p�esn� ur�it nedokážeme.

Výprava vyrazila n�kdy p�ed rokem 1349, ješt� než vypukla v Norsku �erná smrt, a Ivar tak mohl zpo�átku po�ítat s brzkým návratem z Grónska dom�.137 V poslední �ásti jeho „Popisu Grónska“ vypravuje práv� o této cest� na sever: „V Západním osídlení stojí velký kostel, jménem Stensnes. Tento kostel byl na ur�itou dobu katedrálou a biskupským sídlem. Nyní Skrælingové zni�ili vše ze Západního osídlení; ponechali zde n�jaké kon�, kozy, skot a ovce, všechny divoké, ale nez�stali zde žádní lidé, ani k�es�ané ani pohané.“138

K našemu velkému p�ekvapení je to vše, co lí�í k tak závažné události. Dlouho byla, kv�li této zpráv�, badateli brána práv� polovina �trnáctého století jako doklad o zániku Západního osídlení. Posledních dvacet let je ale díky archeologickým pr�zkum�m jasné, že Západní osídlení bylo Seve�any obydleno ješt� n�kolik dekád po Ivarov� návšt�v�. Co potom znamená výše uvedená �ást „Popisu Grónska“? Pro� by lidé krátkodob� odcházeli a kam mohli jít? Jette Arneborg namítá, že „Popis Grónska“ obsahuje interpolace z patnáctého a šestnáctého století, možná i pozd�jší. Tehdy mohl být dodán motiv útok� Skræling�, kterým si lidé vysv�tlovali zmizení Gró�an�. P�estože islandské ságy a Ivarova zpráva o Grónsku nám poskytují obraz o nevraživosti �i dokonce boji mezi Seve�any a Inuity, archeologické nálezy toto tvrzení nemohou potvrdit, spíše je vyvracejí.139

Jinak pojato bylo toto vymizení skálholtským biskupem Gisli Oddsonem (v letech 1632-1638), který k roku 1342 dodává: „Obyvatelé Grónska opustili o své svobodné v�li pravou víru a k�es�anské vyznání, �ímž opustili i všechny dobré zp�soby a pravé ctnosti, a p�ipojili se k americkému lidu (ad Americæ populos se converterunt).“140 P�ipustíme-li alespo� �áste�nou v�rohodnost Ivarovy zprávy, tak hlavní aktér si z�ejm� nemohl vysv�tlit záhadné zmizení západních Gró�an� jinak než útokem Inuit�(nebo dokonce zlých nadp�irozených sil). P�eci jenom opušt�ní dobytka bylo ve st�edov�ké severské spole�nosti neslýchaným p�e�inem. Jedin� zabití farmá�� by mohlo vysv�tlovat 137 Že nakonec z�stal v Grónsku dvacet let pravd�podobn� poukazuje, že se zde cítil bezpe�n�ji, chrán�n p�ed

touto epidemií mnohem lépe, než v domácím Norsku, kde mor m�l devastující následky. Ivar z�ejm�i v�d�l, že se n�co takového v Norsku d�je, tudíž musel být informován. V Grónsku mohl také suplovat chyb�jícího biskupa.

138 P�evzato z Gulløv, Hans Ch.: Natives and Norse in Greenland. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 321.

139 Arneborg, Jette: Norse Greendland Archaeology: The Dialogue Between the Written and the Archaeological Records. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 120.

140 Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga. London 1986, s. 95.

60

toto volné ponechání skotu, ovcí a koz. Ivar ale žádné stopy po boji �i vypálení dom� apod. nezmínil. Je také signifikantní, že topografický popis Západního osídlení v��i Východnímu je hodn� ledabylý. Je docela možné, že Ivar byl natolik vystrašený, že se snažil opustit toto místo co nejd�íve, aby nepodlehl p�ípadnému zlu a nadp�irozeným silám, stejn� jako západní Gró�ané. Tedy nepátral po p�í�inách, nechal zabít voln� se pasoucí dobytek pro maso a rychle odplul.

Vztahy mezi Inuity a Gró�any nebyly nep�átelské, spíše tomu bylo naopak. Motiv Skræling� byl dodán s nejv�tší pravd�podobností pozd�ji (sta�ilo si vyp�j�it nám�t, který byl znám z Íslendingabók – Skrælingy). Nabízí se nám však logické vysv�tlení tohoto náhlého zmizení. D�vod mohl být prostší: nutnost plnit desátky a poplatky korun�. Jak jsme si již uvedli výše, lidé p�estali platit jakékoliv poplatky, nebo� jim za n� Norsko nic neposkytovalo. Úkolem Ivara Bárdarsona bylo p�ivést poddané zp�t na správnou cestu. Východní osídlení jej p�ijalo dob�e a vše mu poskytlo, ale co když v Západním tomu bylo jinak (musíme brát v úvahu i rozdíly mezi t�mito osídleními – nap�. poslední biskup sídlil ve Východním osídlení)? Nabízí se nám jednoduchá hypotéza. Ivar p�i své cest� na sever zamí�il p�ímo do fjordu Ameralik, kde bylo církevní a sv�tské centrum Západního osídlení v Sandnes (v „Popisu“ Stensnes). Lod�, jež sem sm��ovaly, byly vid�t daleko p�ed vstupem do fjordu. Lidé tak m�li relativn� dostatek �asu, aby mohli sbalit své cennosti, vzít n�která zví�ata a ukrýt se n�kde ve vnitrozemských údolích. Ostatn� v�tšina p�ilehlých farem byla od Sandnes vzdálená p�t až deset kilometr� a byla tak schována p�ed zraky návšt�vník�. Zbylý dobytek mezitím nechali voln� se pást. Musíme brát v úvahu, že Ivar s ozbrojeným doprovodem p�ecijen p�edstavoval hrozbu, pokud lidé odmítali posílat poplatky do Norska. Pro Ivara to muselo být šokujícím p�ekvapením najít takto opušt�nou, ale v�bec neponi�enou osadu, navíc s voln� se pasoucím dobytkem.141 Po Ivarov� rychlém odjezdu se mohli obyvatelé Sandnes vrátit zp�t k normálnímu životu, který ale trval maximáln� jen n�kolik desetiletí.

1.2 Konec Západního osídlení Podle mnoha archeologických vykopávek (nap�. v nalezišti �. V54 �i tzv. Farmy

pod pískem) je z�ejmé, že Západní osídlení zaniklo až po Ivarov� odjezdu. Doposud není ale zcela vyjasn�no, pro� prosperující farmy v n�kolika dalších dekádách vymizely, ani co se mohlo stát jejich obyvatel�m. P�išla n�jaká velká katastrofa �i se snad jednalo o sérii 141 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 105-112.

61

n�kolika menších, vzájemn� se ovliv�ujících? Konec sob�sta�né st�edov�ké komunity, �ítající ve svém vrcholu okolo devadesáti rodin, v pozd�jší fázi mén�, je dosti záhadný. Logicky se nám nabízí n�kolik možných destinací, kam Seve�ané mohli p�esídlit. Nejbližším cílem západních Gró�an� mohlo být na jihu Východní osídlení. Ze Západního osídlení je také velmi blízko k severovýchodním b�eh�m Labradoru. Je tedy vcelku možné, že lidé, dychtící opustit z r�zných d�vod� své domovy, sm��ovali i do t�chto kon�in. Výpravy do Marklandu a do oblasti Ungavského poloostrova a možná i dále na jih m�ly kontinuitu i pozd�ji, než je nám lí�eno ve Vínlandských ságách. �ást Seve�an� se mohla také vrátit na Island �i do Norska a jiných zemí Evropy.

Lidé ze Západního osídlení museli mít dostate�n� velký podn�t k odchodu ze svých domov�. Intenzivní archeologické pr�zkumy dokazují, že mnoho z farem v oblasti Sandnes, Nipaatsoq a Austmannadal, bylo opušt�no ve stejnou dobu. Lidé v t�chto oblastech �elili n�jakému problému �i sledu n�kolika p�ekážek, které z�ejm� intenzivn�postihly n�kdy po polovin� �trnáctého století jen severní �ást grónského osídlení, a jež se mohly lišit od d�vod�, pro� zmizeli pozd�ji lidé na jihu.

Postupn� se kazící po�así ovlivnilo životy všech Gró�an�. Obecn� jakákoliv lidská spole�nost je formována p�írodním prost�edím a fyzickými omezeními krajiny a biosféry. Klima je d�ležitou veli�inou ve formování biosféry a následkem toho zm�ny v klimatu ovliv�ují lidskou populaci.142

Stále v�tší chlad zmenšil úrodu trávy a tím nejenže znesnadnil chov dobytka, ale zvýšil erozi p�dy (ta byla zap�í�in�na p�edevším intenzivním pastevectvím). V krajin�probíhaly neustálé zm�ny nejen díky hospodá�ství Seve�an�, ale i pokra�ujícími geologickými procesy, mezi n�ž pat�í hnutí ledovc�, sope�ná �innost, sedimentace apod.143

V�tší zima zap�í�inila nejen rozr�stání pevninského ledovce, ale i plavba po mo�i byla znemožn�na po delší dobu v roce. Fjordy byly pod ledovým kruný�em, v lét� byl nebezpe�ný driftující led. Mohli bychom tedy soudit, že klimatické podmínky byly hlavním d�vodem, pro� lidé opustili své domovy v Západním osídlení, ale toto tvrzení je zna�n� zjednodušující.

142 Lynnerup, Niels – Nørby, Søren: The Greenland Norse: Bones, Graves, Computers, and DNA. Polar

Record vol. 40, No. 213. Cambridge 2004, s. 107.143 Amarosi, Thomas et al.: Raiding the Landscape: Human Impact in the Scandinavian North Atlantic.

Human Ecology vol. 25, No. 3. Dordrecht 1997, s. 504.

62

ada p�edních v�dc� totiž dává celému období 1350-1700 AD p�ízvisko „Malá doba ledová“. Avšak podle izotop� kyslíku v ledových vrstvách144 Dansgaard spole�n� se svými kolegy poznamenává, že b�hem tohoto období se dlouhodobá teplota v Grónsku radikáln� nezm�nila.145

Nicmén� zanalyzované nálezy ze sediment� mo�ského dna v okolí Grónska poukazují na ochlazení za�ínající kolem roku 1270 a kulminující o sto let pozd�ji kolem roku 1370, což je korelativní s rozr�stající se sn�hovou pokrývkou a permafrostem v této dob�. Dlouhodobé klimatické zm�ny v Evrop� �i Severní Americe zcela nekorespondují se zm�nami v Grónsku.146 „Malá doba ledová“ tudíž nebyla žádná dlouhodobá, synchronní, studená vlna po�así, tento termín spíše vystihuje nástup pevninských ledovc� na všech kontinentech b�hem �trnáctého století.147

Avšak spíše než vliv dlouhodobého ochlazení �i oteplení p�sobily na Gró�any krátkodobé výkyvy po�así. Mezi léty 1308-1319 byly nejchladn�jší zimy až do šedesátých let šestnáctého století, v letech 1343-1362 byla zase velmi studená léta. Oproti tomu byl za�átek patnáctého století velice mírný.148

Potencionální dopad nep�íznivých sezón mohl být pro komunitu Západního osídlení dosti hluboký, a�koliv je nutné zd�raznit, že velice záleželo na samotných farmá�ích �i ná�elnících, jak se dokázali p�izp�sobit takovým výkyv�m. Z kulturního hlediska byly reakce na zm�ny po�así u Gró�an� do jisté míry determinovány stupn�m zkušeností 144 Zjednodušen� na vysv�tlenou: P�evládající forma p�írodního kyslíku je izotop 16O (99,8 % výskytu),

avšak je zde 0,2 % izotopu 18O a velmi malé množství 17O. Teplejší po�así indikuje ve sn�hu v�tší pom�r 18O. Diamond, Jared: Collapse – How Societies Choose to Fail or Succeed. New York 2005, s. 217. Druhá obdobná metoda je založena na analýze izotop� kyslíku v lidské zubní sklovin�. Porovnávají se zde pom�ry izotop� 16O a 18O ( 18O), které reflektují lokální klimatické zm�ny jako teplotu a vlhkost. Kyslík se naváže v atmosfé�e na vodík a v podob� deš�ových �i sn�hových srážek spadne na zem. Tato voda se pak dostane do lidského metabolismu, kde po sob� zanechá stopy. Lidská zubní sklovina se na stálo utvá�í za relativn� krátkou dobu b�hem d�tství. Podle zubní skloviny lze ur�it 18O vody a v kone�ném d�sledku i klima v dob� formování zubní skloviny. Lynnerup, Niels – Nørby, Søren: The Greenland Norse: Bones, Graves, Computers, and DNA. Polar Record vol. 40, No. 213. Cambridge 2004, s. 108.

145 Dansgaard, W. et al.: Climatic Changes, Norseman and modern man. Nature vol. 255. 1975, s. 24-27. 146 Je nutné poznamenat, že zatímco novodobé globální teploty soustavn� stoupají od 80. let 20. století, nad

Západním Grónskem byl vypozorován za poslední dekádu p�ízna�ný sklon k ochlazení. To bylo potvrzeno i stanovením teplot z ledového jádra, které poukazují na klesající teploty nad centrálním Grónskem v pr�b�hu n�kolika posledních dekád. P�estože sn�hu a ledu v okolí Grónska ubývá, nemusí se p�ímo na ostrov� "globální oteplení" projevovat �i má opa�nou charakteristiku. Kuijpers, Anton et al.: Climate Change and the Viking-age Fjord Enviroment of the Eastern Settlement, South Greenland. Geology of Greenland Survey Bulletin vol. 183. Nuuk 1999, s. 62.

147 Více viz.: Grove, Morgan J.: The Initiation of the "Little Ice Age" in Regions Round the North Atlantic. Climatic Change vol. 48. Dordrecht 2001, s. 53-82. Nutno poznamenat, že v pr�b�hu posledních dvaceti let se nahlížení na "Malou dobu ledovou" s nar�stajícími poznatky zna�n� m�ní. Lze se �ast�ji setkat kup�íkladu s �asovým posunem celé této epochy mezi roky 1500-1850. Jensen, Karin G. et al: Diatom Evidence of Hydrographic Changes and Ice Conditions in Igaliku Fjord, South Greenland, During the Past 1500 Years. The Holocene vol. 14, No. 2. Swansea 2004, s. 152-153.

148 Buckland, Paul C. et al.: Evidence for the Fate of Norse Farmers in medieval Greenland. Antiquity 70. York 1986, s. 94.

63

a znalostí, které se tradovaly pov�tšinou ústn� a uchovávaly se v kolektivní pam�ti. Pro lov bylo d�ležité podchytit tah tule�� a sob� na ja�e a na podzim, správné na�asování sklizn�sena, jeho dostatek znamenal pro každou farmu pokojn�jší p�ezimování apod. Avšak tyto „tradice“ byly z�ásti narušeny nestálým po�asím.149 Na druhou stranu p�i zakládání nové osady v Grónsku nem�li Seve�ané jakékoliv zkušenosti nap�. s lovem velkých zví�at, které se na Islandu nevyskytovaly, p�esto lov ihned inkorporovali do své ekonomiky, což stojí proti p�edstavám o Seve�anech v Grónsku jako o neflexibilní kultu�e.

N�kolik sezón nep�íznivého a zcela nep�edvídatelného po�así za sebou mohlo zp�sobit odchod n�kolika rodin ze svých území. Západní Gró�ané byli dosti závislí na lovu, kdy muselo spolupracovat mezi sebou mnoho schopných lidí, aby m�li dostate�n�velký úlovek. Odešlo-li n�kolik rodin, ovlivnilo to jist� �adu dalších, které vzhledem ke sníženému po�tu lovc� nemohly ulovit dostatek tule��, mrož� a sob�. Spole�n� s nep�ízní po�así, kdy Seve�ané nebyli schopni zajistit dostatek sena na zimu, se mohlo jednat o velkou a dlouhodob� ne�ešitelnou p�ekážku v západogrónském hospodá�ství. Problém nedostatku sena, a tudíž i menších stád dobytka, je archeologicky dokázán vykopávkami z farmy V48 a v �ad� jiných. Objevil se obecný trend zvyšujícího se po�tu poz�statk� kostí tule�� a sob� v porovnání se snižujícím se po�tem kostí domácího dobytka, a to až o dv�t�etiny ve prosp�ch nedomácích zví�at, tedy i zna�nou zm�nu jídelní�ku Gró�an�. Je p�ízna�né, že na bohatších farmách se více pojídalo maso ze sob�, zatímco na menších tulení maso. Spole�nost dlící na zem�d�lských základech je usedlá, Západní Gró�ané se ale v kone�ném d�sledku museli op�ít více o lov divoké zv��e, dobytek byl jen dodate�ný zdroj potravy p�es dlouhé zimy.150

Domn�nku ohledn� nedostatku sena by mohly potvrzovat i vykopávky z farmy V54 (Nipaatsoq), nejsvrchn�jší vrstva totiž obsahuje d�kazy, že farmá� v pozdní zim� �i brzkém jaru musel zabít 5 kus� dosp�lého skotu, který byl chován ve v�tšin� p�ípadech jen pro sekundární produkty. Nemusí se jednat p�ímo o d�kaz hladov�ní, ale o možný nedostatek 149 Pro ilustraci lze uvést, jak i dnešní inuitští sta�ešinové z oblasti Nunavut zaznamenávají dramaticky se

m�nící p�írodní podmínky. Díky tajícím ledovc�m a fenoménu globálního oteplování, jsou neochotni podnikat vzdálen�jší lovecké výpravy, jejichž trasy po staletí vedly p�es zamrzlé mo�e. Zvyky ohledn�putování po ledu a p�edpovídání po�así jsou v dnešní dob� nedostate�né. Tradice p�i t�chto zm�nách je chybná. Na druhou stranu nem�žeme srovnávat záv�ry z tak rozlišných epoch, jakým je dvacáté století s globálním oteplováním a výkyvy teplot ve �trnáctém století. Dugmore, Andrew J. et al.: The Role of Climate in Settlement and the Landscape Change in the North Atlantic Islands: An Assessment of Comulative Deviations in High-Resolution Proxy Climate Records. Human Ecology vol. 35. Dordrecht 2007, s. 170, 173.

150 Panagiotakopulu, Eva – Skidmore, Peter – Buckland, Paul: Fossil Insect Evidence for the End of the Western Settlement in Norse Greenland. Naturwissenschaften vol. 94. Berlin 2007, s. 304-305.

64

sena pro dobytek, jež byl rad�ji proto zabit. Avšak ze stejné kulturní vrstvy pochází i jasný d�kaz hladov�ní, byla vykopána holenní kost ze psa, ze které je evidentní, že byl poražen a pravd�podobn� zpracován na maso. Farmá� p�es dlouhotrvající zimu, kdy byli lidé uv�zn�ni ve farm� všudyp�ítomným sn�hem a krutými podmínkami, musel nejd�íve zabít skot a pozd�ji dokonce svého psa. Z vykopávek farmy se nám zachovaly také stopy poz�statk� mrtvého t�la Gró�ana in situ, pravd�podobn� posledního obyvatele, kterého už nem�l kdo poh�bít. Ovšem nutno podotknout, že je to jediný p�ímý d�kaz smrti in situ ze všech grónských farem po �as celého osídlení.151

Obecn� m�žeme konstatovat, že musel-li se farmá� �áste�n� zbavit svého stáda, zbylo mu mlé�ných produkt� jen pro vlastní pot�ebu, m�l toho tak mén� k vým�n� za tulení maso apod. Vezmeme-li v úvahu, že se tak událo dv� sezóny za sebou, nemohla farma p�ežít. Stal se z toho uzav�ený kruh, ze kterého nebylo úniku.

S Nipaatsoqem se pojí ale jedna velká záhada. Byl zde totiž nalezen malý st�íbrný štít, který podle svého tvaru pochází n�kdy z poloviny �trnáctého století. Na štítu je erb skotských Campbell� (št�ný� o osmi kuželkách, viz obr. XI). Jak se ocitnul v Západním osídlení, je dosti nejasné. Nabízí se možnost, že farmu navštívil n�jaký cestovatel nebo kupec i v polovin� �trnáctého století. Není ani úpln� nereálný kontakt p�ímo se Skotskem. P�eci jenom vikingské Orkneje a Shetlandy byly nedaleko Skotska (dokonce Skotsko je v roce 1468 získalo). Navíc Norsko se Skotskem udržovalo �ilé styky po dlouhou dobu.152

Nem�žeme zcela ani vyvrátit neúmyslné plavby do Grónska, kdy lo� mohla být nap�. v bou�i navedena na špatný kurz. Ale až na sever do Západního osídlení? Na farm� V54 se našly i poz�statky drát�né košile, což m�že op�t dokazovat návšt�vu cizinc�, nebo� pro farmá�e nebyla absolutn� vhodná. Za jakým ú�elem by si po�izoval �i uchovával farmá�velmi nákladnou zbroj, pokud by se tedy nebránil p�ed p�íchozími? Avšak stopy po boji se prozatím v žádné z vykopaných farem na Západ� nevyskytly. Pro potencionální úto�níky by byly osamocené, n�kolik kilometr� od sebe vzdálené a rozptýlené farmy sice snadn�jší ko�istí, pro útok však nebylo rozumných d�vod�, co by mohl úto�ník získat cenného, maximáln� nevelké množství otrok�.153

Zajímavá situace nastala v nedaleké „Farm� pod pískem“, která byla postupn�poh�bena driftujícím pískem. Nem�žeme p�esn� ur�it, zda byla farma opušt�ná kv�li 151 Buckland, Paul C. et al.: Norseman at Nipáitsoq, Greenland: A Palaeoecological Investigation. Norwegiae

Archaeological Review vol. 16. Oslo 1983, s. 95. 152 Jak dokládá dopis biskupa Hakona z Bergenu králi Magnusovi. Viz DN. Bind 8. Brevnr 96. 153 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 122-127.

65

zvyšujícímu se výskytu písku, který mohl bránit v zem�d�lství, �i se tento písek objevil až po opušt�ní farmy a byl zp�soben erozí z p�edešlého nadm�rného pastevectví. Dalším možným faktorem pro opušt�ní farmy mohl být nástup pevninského ledovce a tedy op�t úbytek pastvin. Geologické studie z vykopávek ukazují, že farma byla opušt�ná až koncem �trnáctého století, tedy o n�kolik desítek let pozd�ji, než se p�edpokládalo. Je také zajímavé, že farma nebyla opušt�na v n�jakém sp�chu, ale velice organizovan�a spo�ádan�. P�es 90 % nález� p�edm�t� bylo ponecháno svému osudu kv�li opot�ebení, jinak zde nez�stalo tak�ka nic – Seve�ané si s sebou vzali vše, co uznali za vhodné. Cennosti a osobní v�ci lze p�edpokládat, ovšem že si vzali s sebou i veškerý d�ev�ný nábytek, už nás m�že zarazit. Kam se však obyvatelé této farmy, spolu s v�tšinou dobytka a svými v�cmi pod�li, op�t m�žeme jen spekulovat.154

Pro „Farmu pod pískem“, jež byla ponechána svému osudu, máme archeologickou evidenci nejen o zhroucení st�echy a vytvo�ení malého jezírka, ale i o p�ítomnosti ovce uvnit� opušt�né farmy. Ovce a kozy, snad i krávy a kon� mají do jisté míry sociální pam��a jsou svázáni se svými chlévy a pastvinami, takže ovce se mohla navrátit do míst, která zná, pro úkryt �i vodu.155

Celkov� vzato, až na n�kolik výjimek, archeologické vykopávky z farem nepoukazují na strádání celé komunity. Musíme se tedy podívat na jiné faktory.

Geolog a specialista na pyl Johannes Iversen v roce 1932 vypozoroval na vykopávkách z okolí n�kolik farem, že se zde možná p�emnožil druh housenek Agrotis occulta. To mohlo vést k úbytku zelených ploch, a tudíž i velkým komplikacím nejen se samotnou pastvou, ale zvlášt� získávání sena na zimu.156 Avšak tento záv�r nekoresponduje s celou oblastí, housenka napadla jen menší území. Nejednalo se tedy o katastrofální p�emnožení, jež by zni�ilo celou komunitu.

Ze zdravotního hlediska na tom byli Seve�ané v Grónsku, oproti tehdejší Evrop�, velice dob�e. Nemáme žádné doklady, že by trp�li n�jakou rozlehlejší epidemií dovle�enou nap�. evropskými obchodníky. Dlouhý pobyt Ivara Bárdarsona také nazna�uje, že v Grónsku žádná taková nákaza ani nebyla. Z kosterních poz�statk� je z�ejmé, že n�kte�í Seve�ané trp�li sice artritidou, ale výrazné stopy po nemocech, zubních kazech �i 154 Berglund, Joel: The Farm Beneath the Sand. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 295-

298, 302-303. 155 Panagiotakopulu, Eva – Skidmore, Peter – Buckland, Paul: Fossil Insect Evidence for the End of the

Western Settlement in Norse Greenland. Naturwissenschaften vol. 94. Berlin 2007, s. 303. 156 McGovern, Thomas H.: The Demise of Norse Greenland. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London

2002, s. 329.

66

podvýživ� nebyly nalezeny v žádné v�kové skupin�. Dým�jový mor by se sem mohl �áste�n� dostat námo�níky a lodními krysami, avšak aby se krysy rozmnožily, a tudíž za�aly rozši�ovat nemoc do svého okolí, pot�ebovaly by dostate�n� teplé a suché prost�edí, kterým Grónsko neoplývalo. Pneumonická formu moru, která je z 95-100 % fatální a kterou nejvíce trpí severské oblasti, se nem�la jak dostat do Grónska, protože trp�l-li by námo�ník tímto druhem moru p�ed plavbou, destinace by se již nedožil (pop�ípad� se mohli námo�níci nakazit vzájemn� b�hem plavby). I kdybychom p�ipustili, že se mor mohl dostat obchodní lodí k n�jaké farm�, není pravd�podobné jeho rozší�ení díky velkým vzdálenostem mezi usedlostmi a klimatickými podmínkami. Navíc Grónsko nebylo zasaženo epidemií neštovic, ani nebyly nalezeny poruchy DNA vlivem degenerace na kosterních poz�statcích.157

Odpadávají nám tak starší teorie n�kterých badatel�, dále jsme již vylou�ili napadení Západního osídlení Inuity. Napadení piráty �i n�jakým seskupením Evropan� by bylo velmi nelogické. P�esto n�které nálezy nám nazna�ují možné kontakty Západního osídlení s Evropou i v polovin� �trnáctého století. Jak jsme si uvedli výše, Ivar psal o zhoršení podmínek plavby do Grónska, kdy se muselo plout delší nep�ímou trasou. Východního osídlení ale bezpe�n� dosáhl. Dle jeho lí�ení se dostal námo�ní cestou i do osídlení západního, �ili i p�es zhoršené podmínky byla plavba stále možná. Seaverová dokonce uvádí, že díky mo�ským proud�m, jež hnaly driftující led z východní �ásti Grónska do jihozápadní, bylo severn�jší osídlení dokonce dostupn�jší než to jižní. N�kdy kolem roku 1360 možná dosáhl Grónska p�i své expedici záhadný anglický minoritní mnich a cestovatel. Ten se m�l z Východního osídlení vydat severn�ji až do Davisova pr�livu, tedy až k Západnímu osídlení a možná ješt� více na sever. Tajuplný mnich m�l výpravu zachytit v knize Inventio fortunatae. Tato kniha však nebyla nikdy nalezena, ale jsou na ni �ady odkaz� z jiných d�l (vzpomíná ji i Kryštof Kolumbus). Pokud jsou tyto zv�sti pravdivé, m�žeme spekulovat, že Grónsko bylo dosažitelné i z Anglie, Skotska.V roce 1364 údajn� p�ipluli do Norska dva mniši, kte�í se vrátili z Grónska. Jeden z nich byl jist� Ivar Bárdarson, ale zda druhý byl onen minorita, již nevíme.158 Každopádn� je z�ejmé, že Západní osídlení bylo možné dosáhnout plavbou, tudíž i ze Západního osídlení bylo možné odplout.

157 Na rozdíl od Islandu, který byl v letech 1408-1414 morem velice siln� postižen. Lynnerup, Niels: The

Greenland Norse. A Biological-anthropological Study. Meddelelser om Grønland, Man & Society vol. 24. Copenhagen 1998, 120-122.

158 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 132-136. Ingstad, Helge: Kolumbus nebyl první. Praha 1971, s. 90.

67

Je t�eba nyní zakomponovat do souvislostí n�kolik indicií uvedených v této kapitole, aby nám z toho vznikl co možná nejreáln�jší obraz. Z mnoha vykopávek farem víme, že obyvatelé Západního osídlení zmizeli spo�ádan�, tj. v žádném sp�chu, dalo by se �íci organizovan�. Také jsme si již uvedli, jak vykazují archeologické d�kazy, že i po návšt�v� Ivara Bárdarsona se lidé na �as vrátili do Sandnes. Je tedy možné, že kone�ný odchod Gró�an� ze Západního osídlení byl naplánovaný – n�kdo obdobný tomu, kdo rozhodl, že se ukryjí p�ed Ivarem, rozhodl i o opušt�ní domov�. To odpovídá i faktu, že �ada farem byla opušt�na ve stejnou dobu. Nabízí se i další varianta, Seve�ané se p�ed Ivarem v�bec neukryli, ten je mohl zlákat na p�esídlení nap�. na morem vylidn�ný Island, což mohl zám�rn� v „Popisu Grónska“ zaml�et. Islandské anály zaznamenaly grónskou lo� zbloudilou z cesty do Marklandu v roce 1347, je tedy jasné, že Seve�ané byli stále schopní plout na vlastních lodích (vyráb�ných z�ejm� z marklandského d�eva). Erb rodiny Campbell� z poloviny �trnáctého století (a n�kolik menších nález�) poukazují na styky s Evropou.

Postupn� se zhoršující klima sice nep�ineslo dlouhodobé a fatální strádání hladem (tedy až na zmi�ované výjimky), ale bylo z�ejm� jedním z ur�ujících faktor� k odchodu. Klimatické podmínky nutily stále více se spoléhat na lov tule��, mrož� a sob�. Stáda domácího dobytka musela být zmenšována, zejména kv�li nedostatku sena na zimu. Úplný p�echod na ekonomiku založenou výhradn� na lovu, tedy tu flexibiln�jší – stejnou jako aplikovali Inuité, byl ale pro Seve�any nejspíše nemyslitelný.

Navíc v oblasti nejlepších loviš� Nordsetur museli po�ítat Gró�ané s lidmi z kultury Thule, se kterými pravd�podobn� m�li sice p�átelské vztahy, ale de facto to byla konkurence, která znamenala menší úlovky (pop�ípad� nutnost obchodní vým�ny). Také postupné vytla�ování kultury Dorset Inuity m�la za následek zhoršení postavení samotných Gró�an� v celé oblasti kolem Davisova pr�livu. Jak jsme uvedli, Inuité nem�li v��i Seve�an�m žádné nevýhody a tak, jakmile vytla�ili kulturu Dorset, ovládli tato území a �áste�n� znemožnili Gró�an�m lov a i možný rybolov (nap�. na Baffinov� ostrov�). Tím ekonomika Západního osídlení mohla dosti utrp�t, nebo� to znamenalo menší po�et k�ží, mén� mrožích kl� apod., pop�ípad� jejich vým�nu s Inuity, což byla další ekonomická zát�ž. V souladu s ostatními faktory to v kone�ném d�sledku mohlo vést k jisté izolaci od okolního sv�ta. Jediná praktická podmínka pro emigraci do jiné zem� bylo místo na lodích, které v této dob� m�li k dispozici (viz výše na Islandu zaznamenaná neúsp�šná plavba Seve�an�z Marklandu do Grónska). Je tedy velmi pravd�podobné, že došlo k exodu obyvatel

68

Západního osídlení n�kam do oblasti s p�íhodn�jšími podmínkami. Bylo by velmi podivné, kdyby Gró�ané z�stali ve stále se zhoršujících podmínkách a vlastn� sami se tak odsoudili k postupné tiché smrti. P�i prvních velkých strádáních (t�eba jako ve V54, V51) si mohli uv�domit vážnost situace. N�jaký vlivný muž, m�žeme i p�ipustit Ivara, �i možný þing, mohl rozhodnout o opušt�ní Západního osídlení. Vyvstane nám ale ihned otázka: vydali-li se n�kam, pro� po nich dosud nebyly objeveny žádné stopy? Nabízí se interpretace. Západních Gró�an� bylo v kone�né fázi osídlení maximáln� n�kolik set jedinc� a vezmeme-li v úvahu p�edpoklad, že n�které rody mohly odmítnout odejít (z�stat a doufat v lepší �asy), nejednalo se o n�jakou velkou masu lidí. Emigranti se navíc mohli dále št�pit do n�kolika skupin, pravd�podobn� nejv�tší �ást obyvatel Západního osídlení zamí�ila na jih do Východního osídlení nebo na Island, malá �ást mohla odplout do morem zdecimované Evropy, by� i t�eba skotskými lod�mi. Byla tu také dob�e známá destinace, nacházející se nedaleko Západního osídlení.

Dle hypotézy Seaverové �ást Seve�an� zamí�ila práv� do Labradorsko-ungavské oblasti, která poskytovala obdobné podmínky jako Grónsko, by� možnosti pastevectví zde takové nebyly. Jižn�ji, na pastvinách severn� od Zálivu sv. Vav�ince, byl už chov dobytka možný. Seaverová sice nemá pro svá tvrzení o migraci do t�chto kon�in žádné d�kazy, ale absenci nález� po možném zdejším osídlení Seve�any dále vysv�tluje. Pozd�jší první evropští kolonizáto�i totiž využívali tuto oblast pro intenzivní chov dobytka, p�ípadné nálezy se mohly tedy zni�it pastevectvím. Podle ní také nelze vylou�it, že p�i plavb� do Severní Ameriky mohla Gró�any potkat silná bou�e, která p�ípadn� zni�ila velkou �ást lodí. Tudíž dosáhnout cíle mohlo jen pár rodin, jejichž osudy se h��e stopují než osud n�kolika set jedinc�.159

Jedná se jen o teoretizující spekulace na základ� jistých poznatk�, ale logicky nejpravd�podobn�jší destinace Západních Gró�an� se jeví Východní osídlení a �áste�n�Island, ale bohužel nemáme k tomu žádný záznam v pramenech �i archeologické d�kazy. Avšak jedno je jisté – na konci �trnáctého století zmizeli poslední Gró�ané ze Západního osídlení, které tak po 400 letech zaniklo.

159 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 114; McGhee, Robert: Epilogue: Was There Continuity from Norse to Post-Medieval Exlorations of the New World? In: Contact, Continuity, and Collapse: The Norse Colonization of the North Atlantic. Ed.: Barrett, James H. Turnhout 2003, s. 239-241.

69

2. Zmizení Východního osídlení

Nyní se budeme pln� v�novat vývoji ve Východním osídlení, o kterém bezpe�n�víme, že p�ežilo své severn�jší sousedy o celé jedno století. Literárních zmínek, jak je to v historii Grónska b�žné, je velmi poskrovnu. Bude nutno se také více zam��it na vztahy mezi Grónskem, Islandem, Norskem a novým d�ležitým �initelem – Anglií, pozd�ji i Portugalskem. Anglie mohla dokonce sehrát daleko v�tší úlohu v pozdních d�jinách Gró�an�, než se doposud mínilo. Avšak stejn� jako u Západního osídlení se nám Seve�ané na konci patnáctého století ztrácí v mlze za ne zcela jasných okolností.

2.1 Vztahy mezi Grónskem, Islandem a Evropou v patnáctém století Návrat Ivara Bárdarsona do Norska neznamenal pro postavení Grónska (v rámci

norského království) žádnou zm�nu. Mohli bychom o�ekávat, že když byla jeho mise úsp�šná alespo� ve Východním osídlení, bude po návratu dom� n�jakým zp�sobem horovat pro zlepšení vztah� s Grónskem. Jednak v církevních záležitostech, nebo� stále chyb�l biskup, a také ve vztahu s norským panovníkem (obnovení obchodu a zlepšení jeho podmínek apod.). Avšak stal se pravý opak, což m�lo n�kolik p�í�in a pozd�ji následk�. Postupné zanedbání Grónska ze strany koruny a církve nem�ly na sv�domí jen dv�velké vlny moru v Norsku. Vždy hrála roli velká vzdálenost mezi zem�mi, nyní se p�idaly i další nep�íznivé faktory. Zhoršené po�así, útoky n�meckých pirát� na Bergen v roce 1393, kdy byla zpustošena velká �ást obchodního m�sta, a jiné. Církev zase trp�la rozdílnými názory mezi sv�tskými a duchovními autoritami a celkovými neshodami, jež vyvrcholily schizmatem – rozchodem mezi Avignonem a ímem.160

Norský král Olaf IV. Håkonsson (vládl v letech 1380-1387) zvýšil dan� na obchod s koloniemi, což m�lo za p�í�inu zvýšení nezákonného obchodu, tedy toho, který nebyl zaznamenán, nap�. i s Grónskem. To by vysv�tlovalo velmi sporý výskyt záznam�o plavb� na tento ostrov. M�li bychom si uv�domit, že vydat se do t�chto kon�in bylo stále nebezpe�né, na druhou stranu je pravd�podobné, že do Východního osídlení mohla p�iplout lo� nedobrovoln� svedením z kurzu (mí�ící p�vodn� na Island). Poslední �ty�i oficiální, tj. zaznamenané, plavby do Grónska jsou z let 1381, 1382, 1385 a 1406,161 což znamená, že alespo� v této dob� byla plavební cesta ješt� známá a pr�chodná. Figurovalo Grónsko v obecném pov�domí stále jako zdroj velmi cenných luxusních komodit, jakými neoplýval ani Island? 160 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 139, 143-144. Hroch, Miroslav – Kade�ková,

Helena – Bakke, Elizabeth: D�jiny Norska. Praha 2005, s. 63. 161 GHM III. København 1976, s. 35, 41.

70

Obecná situace na evropských trzích jakoby Seve�an�m v Grónsku nep�ála. Po roce 1240 obchodníci z Hanzy ve spolupráci s Novgorodem a jinými ruskými m�sty vybudovali trh s kožešinami v oblasti Baltu. Od 14. století zastínila africká slonovina grónskou mrožovinu, navíc od 15. století �ezby do slonoviny p�estávají být zajímavé pro církevní ú�ely a poptávka po nich se propadla. Rozvoj výroby konopných lan z�ejm� vytla�il z užívání také grónská lana vyráb�ná z mroží k�že.162 M�li tedy v�bec ješt� evropští obchodníci zájem o n�které grónské komodity a výrobky?

Abychom mohli objasnit položenou otázku, musíme se pozastavit u posledních dvou zmi�ovaných výprav, nebo� nám, by� nep�ímo, vypovídají o samotném d�ní ve Východním osídlení. Poslední dv� plavby jsou vzájemn� propojeny, protože vedoucí první z roku 1385, Björn Einarsson, byl strýcem Thorsteina Helmingsona, mladého podnikavého islandského ná�elníka, který vedl druhou výpravu v roce 1406. Je pravd�podobné, že když v roce 1405 byli spolu v Bergenu, Björn synovci pov�d�l o své expedici do Grónska. Thorstein byl z jednoho z nejmocn�jších rod� na Islandu, tudíž m�l dostatek prost�edk�cestu uspo�ádat, �ili nejspíše se jednalo o úmysl a ne zbloud�ní z kurzu.

Thorstein, spole�n� se Snorrem Torfesonem a Thorgrimem Solvesonem a jejich posádkou, v Grónsku strávil celé �ty�i roky (1406-1410). Toto dlouhodobé meškání z�ejm�poukazuje na jistý p�ebytek v ekonomice Východního osídlení, nebo� jak by jinak si mohli Gró�ané dovolit hostit Thorsteina a jeho doprovod. Meškání lze interpretovat i jinak. Thorstein�v zdejší dlouhý pobyt nemusel být dobrovolný, mohl zde nap�. ztroskotat, opravovat poškozené lod� �i, p�i nedostatku d�eva, �ekat na pomoc ze své domoviny. V roce 1407, tedy stále v Grónsku, se Thorgrim Solveson oženil. V roce 1410 trojice velmož� i s posádkou p�iplula do Norska (vyrazili p�ímo z Grónska).163

K tomuto tématu Seaverová rozvinula podrobnou hypotézu. Pomocí analýzy jiných rukopis� Islandských anál� a sestavením n�kolika rodokmen� p�edních islandských rod�uvádí, že Thorgrim Solveson si vzal Sigfrid Björndatterrovou (dceru bohatého Islan�ana Björna Brynjolfssona). Jak se tato žena dostala do Grónska, lze jen domýšlet. S Thorsteinovou výpravou z�ejm� nep�iplula, protože nebylo b�žne zvykem, aby byla žena sou�ástí takové výpravy. Nabízí se interpretace, že již pobývala v Grónsku p�edtím. Seaverová poznamenává, že Sigfried mohla být provdána z Islandu za vysoce postaveného 162 Dugmore, Andrew J. – Keller, Christian – McGovern, Thomas H.: Norse Greenland Settlement:

Reflections on Climate Change, Trade, and the Contrasting Fates of Human Settlements in the North Atlantic Islands. Arctic Anthropology vol. 44, No. 1. Madison 2007, s. 18.

163 GHM III. København 1976, s. 41.

71

Gró�ana a pozd�ji ovdov�t. Pakliže p�istoupíme na tuto hypotézu, je pozoruhodné, že otec Sigfrid svolil k s�atku s grónským mužem. Muselo by se jednat o vysoce postaveného a bohatého Gró�ana, který by se opíral o ekonomicky silnou základnu farem. Samoz�ejmostí je i existence komunikace mezi ob�ma zem�mi. Pozoruhodné je i to, že Thorstein se svou spole�ností opouští Grónsko a vydává se p�ímo do Norska. Nemí�í tedy dom� na Island, pragmatickým d�vodem mohl být výhodný obchod s grónským zbožím. Seaverová takto dedukuje, že Grónsko i v patnáctém století stále poskytovalo pro obchod vhodné komodity.164

Nicmén� je nutno podotknout, že vývoj evropského trhu sm��oval jiným sm�rem. Rozvoj a rozší�ení obchodu se sušenými treskami od po�átku 12. století m�l celoevropský ekonomický dopad. Díky rozsáhlým zooarcheologickým syntézám provád�ným za posledních n�kolik let na mnoha lokalitách Severního Atlantiku a ve vnitrozemí Anglie máme d�kazy o rozsáhlém a propojeném obchodu se tørrfisk. Norská koruna a církev z�ídila a vedla trh �erpající ryby z bohatých naleziš� v oblasti Lofot a Vesterålen. Od poloviny 13. století se rybolovišt� rozší�ila o Island, Faerské ostrovy a Skotsko. Poptávka po rybách totiž prudce stoupla, zájem o sušené tresky byl p�edevším v evropském m�stském prost�edí. Obchod s komoditou, jež sice m�la nízkou hodnotu a muselo ji tudiž být velké množství, zastínil sm�nu prestižního zboží s vysokou cenou jako mrožovinu, vzácné kožešiny apod.165

Poslední v�rohodnou zprávou vztahující se p�ímo k severskému Grónsku je zápis z roku 1410 v Islandských análech. Je to dáno i tím, že morové rány a neštovice na Islandu v letech 1402-1404 znamenaly nejen úbytek 40 % obyvatelstva, ale i velké mocenské zm�ny a zanedbáváno bylo i vzd�lání, tudíž se mén� psalo, islandská ekonomika byla tak�ka zruinována. Ani Angli�ané, kte�í postupn� za�ínali pronikat do t�chto kon�in, nevedli záznamy, nebo� se pov�tšinou jednalo o rybá�ské syndikáty, které žárliv� st�ežily bohatá nalezišt� ryb (také musíme brát v úvahu, že tyto ryby pat�ily norské korun�, tudíž rybá�i bez licencí zde lovili protiprávn�).

164 Seaverová dodává, že o výhodnosti delšího pobytu v Grónsku také sv�d�í to, že všichni zú�astn�ní po

svém návratu na Island užívají moci a zna�ného bohatství. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 151-158.

165 Perdikaris, Sophia – McGovern, Thomas: Codfish and Kings, Seals and Subsistence. Norse Marine Resource Use in the North Atlantic. In: Human Impacts On Ancient Marine Ecosystems : A Global Perspective. Eds.: Rick, Torben C. – Erlandson, Jon. Berkeley 2008, s. 200-201; Barrett, James H. – Locker, Alison M. – Roberts Callum M.: Dark Age Economics Revisited: the English Fish Bone Evidence AD 600-1600. Antiquity vol. 78, No. 301. York 2004, s. 618 nn.

72

2.2 Poslední dny grónského osídlení, starší archeologické interpretace Norský luteránský misioná� Hans Egede se v roce 1721 vydal do Východního

osídlení, aby zde vyhledal ztracenou norskou kolonii (o které se do�etl) a obrátil její obyvatele na reformovanou k�es�anskou víru. Jaké muselo být jeho p�ekvapení, když po živých Gró�anech nenašel žádné stopy. Egede se stal apoštolem Grónska svou úsp�šnou misií mezi Inuity. Jeho syn Niels zapsal mimo jiné obsáhlý eskymácký p�íb�h o pirátech, kte�í m�li zcela zpustošit Východní osídlení – pozabíjet obyvatele a vypálit farmy.166

V roce 1448 napsal papež Mikuláš V. (papežem 1447-1455) skálholtskému biskupovi dopis, v n�mž mimo jiné uvádí, že Seve�ané v Grónsku byli napadeni barbary, p�i útoku byla zni�ena v�tšina kostel� a obyvatelé byli vzati jako zajatci.167 Ob� tyto zprávy jsou ale v rozporu s archeologickými vykopávkami, žádné stopy destrukce a násilí nemáme dochovány. Z�ejm� se jedná o dokument, v n�mž papež operuje s nedostate�nými �i špatnými informacemi. Niels Egede zapsal více než 200 let starou eskymáckou ústní tradici, a také si nem�žeme být jisti, zda p�i sepisování n�které události neupravil. Ani jeden pramen nem�žeme považovat za historicky v�rohodný.168

Za tém�� t�i století se objevila �ada dalších r�zných teorií, jak a pro� Gró�ané úpln� zmizeli. N�které jsme si již uvedli p�i zániku Západního osídlení, o n�kterých se zmíníme znovu. Vymizení Východního osídlení prob�hlo za pozm�n�ných p�írodních, ekonomických, apod., podmínek, k nimž se váží i jiné, nemén� zajímavé, hypotézy, které je nutno uvést a brát v potaz p�i naší kone�né syntéze do jedné ucelené podoby.

První analýzy lidských kostí vykopaných v Herjolfsnesu p�inesly záv�ry, že poslední generace Gró�an� trp�la podvýživou a genetickými poruchami. Tyto po�áte�ní úsudky antropologa F. C. C. Hansena z roku 1920 byly nedávno úpln� vyvráceny; jednak nemáme doklad, že by obyvatelé Východního osídlení jako celku trp�li podvýživou (stejn�jako u Západního osídlení), a také se ukázalo, že podvýživa nem�že mít vliv na genetické defekty.169

166 Ingstad, Helge: The Viking Discovery of America: The Excavation of a Norse Settlement in L’Anse aux

Meadows. St. John‘s 2001, s. 28. 167 (…) ex finitimis littoribus Pagnanorum ante annos triginta classe navali Barbari insurgentes, cunctum

habitatorum ibidem populum crudeli invasione aggressi, et ipsam patriam edesque sacras igne et gladio devastantes, solis in insula novem relictis ecclesiis parrochialibus, que latissimis dicitur extendi terminis, quas propter crepidines montium commode adire non poterant, miserandos utriusque sexus indigenas, illos precipuequos, quos ad subeundum perpetue onera servitutis aptos uidebant et fortes, tanquam ipsorum tyrannidi accomodatos, ad propria vexerunt captivos. GHM III. København 1976, s. 170.

168 McGhee, Robert: Epilogue: Was There Continuity from Norse to Post-Medieval Exlorations of the New World? In: Contact, Continuity, and Collapse: The Norse Colonization of the North Atlantic. Ed.: Barrett, James H. Turnhout 2003, s. 241-242.

169 McGovern, Thomas H.: The Demise of Norse Greenland. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 328-329.

73

Teorie vyhubení Západního a pozd�ji i Východního osídlení Eskymáky, jak jsme si již uvedli, se zakládaly na historicky ned�v�ryhodné zpráv� Ivara Bardsona a letmých zmínkách v ságách, archeologické vykopávky toto tvrzení zcela odmítají. Jediným d�vodem p�ípadných nevraživostí mezi Seve�any a Inuity mohla být konkurence v lovištích sob� a tule��. Lze p�ipustit v t�chto oblastech menší p�tky, nicmén� velký konflikt, potažmo válka, nebyla možná. Eskymáci žili v�tšinou v malých, na sob�nezávislých ko�ujících skupinách a p�edstava jejich útoku na Západní �i Východní osídlení byla nemyslitelná. Proti hypotéze asimilace obou etnik op�t stojí archeologické vykopávky, protože kdyby došlo k velkému sblížení Seve�an� s Inuity, byl by evidentní nár�st severských p�edm�t� v nálezech z eskymáckých tábo�iš� a loviš�. Jedním z dalších uvád�ných d�vod� zániku obou sídel byla údajná naprostá izolace Grónska.170 Dánsko-norská situace od roku 1380, kdy oba státy vstoupily do unie, se zm�nila a nedbá na záležitosti svých nejvzálen�jších lén, p�esto Seve�ané v Grónsku m�li s Evropou kontakt, jak již bylo uvedeno výše. Nejednalo se již o zájmovou oblast Skandinávie, ale Anglie, Skotska a jiných zemí, v�etn� Islandu (viz Islandské anály).

Poul Nørlund vykopal v Herjolfsnesu n�kolik zajímavých objekt�, které by mohly dokazovat styky Gró�an� s Evropou i b�hem 15. století. Imitace �apky dle údajného burgundského stylu, vyrobené z pevné grónské látky, se užívala v Evrop� od konce 14. století až po 16., dokonce m�la být v mód� na dvo�e Ludvíka XI. (vládl v letech 1461-1483). Jednalo se o úzkou, až 30 cm vysokou, kuželovitou pokrývku hlavy. Móda se po Evrop� ší�ila dosti rychle a �epice se tudíž mohla nap�. skrze skotské obchodníky (viz kapitola o zániku Západního osídlení) dostat do Grónska. také poukazuje na to, že si Gró�ané vyráb�li všechno, co bylo v jejich silách, a kupovali jen ty komodity a výrobky, jež si sami nemohli obstarat �i vyrobit. Nørlund dále v nejsvrchn�jší kulturní vrstv� našel �ást dlouhého p�epínacího roucha, op�t ušitého z wadmal, tentokráte údajn� podle módy anglického dvora za doby Jind�icha VI. (1422-1461).171

Avšak Jette Arneborgová tuto hypotézu neguje, protože provedla v Herjolfsnes rozsáhlou radiokarbonovou dataci, p�i níž zjistila, že �apka pochází z let 1280-1380 a roucho z 1295-1395. Ovšem n�které jiné textilie ze stejné kulturní vrstvy byly datovány

170 Lynnerup, Niels: The Greenland Norse. A Biological-anthropological Study. Meddelelser om Grønland,

Man & Society vol. 24. Copenhagen 1998, 120-122. 171 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 229, 231, 237.

74

1419-1445.172 V p�ípad� �epce McGovern z�ejm� správn� poukazuje na to, že se jedná o �ást ženské pokrývky hlavy typickou pro první p�li patnáctého století na Islandu, nikoliv zmi�ovanou burgundskou �apku objevující se �asto na portrétech vlámských malí�� po polovin� 15. století.173 A�koliv �apka nám pravd�podobn� dokazuje kontakt s Islandem b�hem 14. století, datace ostatních textilních nález� poukazuje na to, že Seve�ané obývali Grónsko minimáln� ješt� dekádu po posledním záznamu z Islandských anál� (1410). Nezajímavé nejsou ani jiné vykopávky. Ve více archeologických lokacích (Ø167, Ø86, ale i V54) se objevují st�epy z rhénské kameniny. Do Herjolfsnesu, jednoho z center obchodu od po�átk� osídlení, byla tato kamenina dovezena až v patnáctém století. Dále zde byl nalezen krucifix, vyrobený z gagátu (zvláštní forma lignitu), p�vodem z�ejm�z anglického Yorkshiru. Christen Vebæk b�hem svých vykopávek v Ø71s našel n�kolik prut� nezpracovaného železa, které nazna�ují, že byly importovány z Evropy. Irmelin Martens z Univerzitního muzea v Oslu vylou�il, že by se jednalo o import ze Skandinávie, nebo� konce prut� zna�í mechanické zpracování kladivem (nap�. pohán�ného vodou), jež se ve Skandinávii ješt� nevyužívalo.174 Grónsko tedy z�ejm� nebylo ani v naprosté izolaci od okolního sv�ta, jak se d�íve p�edpokládalo.

Thomas McGovern ve svých starších studiích uvádí, že za zánikem severského Grónska v�zí n�kolik vzájemn� se ovliv�ujících faktor�. Zdejší ekonomika byla založena na pohotové koordinaci spole�né práce na farmách a sezónních lov� tule�� a sob�. Tato koordinace byla dána pe�livým rozhodováním grónských elit, jejichž vedení bylo zásadní pro p�ežití komunity, s �ímž lze naprosto souhlasit. Komentá�e si ale zaslouží ostatní McGovernovy záv�ry. Zm�ny klimatických podmínek byly vždy nejjednodušším vysv�tlením zániku osídlení. Gró�ané m�li �elit v období 1343-1362 velmi studeným lét�m, jež byly jednou z možných p�í�in odchodu ze Západního osídlení. Avšak jejich jižní sousedé toto nep�íhodné období úsp�šn� p�e�kali. McGovern dále glosuje Paula Mayewskiho, mezi léty 1400-1420 m�ly prob�hnout v Grónsku v�bec nejv�tší zm�ny v klimatu za posledních 8000 let, ná�elníci a hospodá�i se prý nedokázali adaptovat tomuto

172 Arneborg, Jette et al.: Change of Diet of the Greenland Vikings Determined from Stable Carbon Isotope

Analysis and 14C Dating of Their Bones. Radiocarbon vol. 41, No. 2. Tuscon 1999, s. 161. 173 McGovern, Thomas H.: The Demise of Norse Greenland. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London

2002, s. 328. 174 McGhee, Robert: Epilogue: Was There Continuity from Norse to Post-Medieval Exlorations of the New

World? In: Contact, Continuity, and Collapse: The Norse Colonization of the North Atlantic. Ed.: Barrett, James H. Turnhout 2003, s. 241.

75

vývoji. Tento výpo�et zm�n klimatu ale podle posledních studií není v�bec p�esný, jak bude up�esn�no níže.

McGovern uvádí, že rozsáhlá eroze p�dy, zp�sobená nadm�rným pastevectvím, byla jist� velkým problémem, který si z�ejm� nemohli Gró�ané vysv�tlit. Podle �etných pylových analýz m�žeme ur�it pr�b�h tohoto procesu. Od p�íjezdu prvních Seve�an� do Grónska je evidentní úbytek pyl� b�ízy a vrby, následované zvýšeným zastoupením travního a rákosového pylu. Pastevectvím zat�žovaná tráva nedokázala �elit chladnému klimatu se silnými v�try, postupem �asu byly tedy n�které pastviny vystaveny prudké erozi.175 Na druhou stranu, proti jednozna�ným McGovernovým záv�r�m nutno podotknout, že Gró�ané vybrané louky zavlažovali a hnojili mrvou, aby výnos trávy byl co nejv�tší, používali také sezónní výše položené pastviny – sætters. P�estože Seve�ané nebyli schopni zabránit erozi, poda�ilo se ji redukovat obratnou správou vody, která zajiš�ovala zásoby zavlažovacími kanály, a tedy �áste�nou adaptací na m�nící se p�írodní podmínky. Arneborgová dokonce uvádí, že systém zavlažování byl nedílnou sou�ástí grónské kultury, integrální element pasteveckého hospodá�ství.176 Stejn� jako tomu mohlo být v p�ípad�hnojení vybraných pastvin.

Nástup Inuit� v oblasti Nordsetur znamenal, dle McGoverna, vzájemnou konkurenci, jež p�erostla v konflikt a kone�nou nemožnost dalších cest Gró�an� do této oblasti. Dále uvádí, že Inuité na západní stran� Grónska dokázali p�ežít a prosperovat, protože se opírali o flexibiln�jší zp�sob života – jejich ekonomika se zakládala na lovu mo�ských savc�. Dokázali tak reagovat na zhoršující se podmínky, podle specifické pot�eby, svým ko�ováním podél západního pob�eží Grónska. Seve�ané zato dleli na zem�d�lském základ�, kdy byli svázáni s p�dou, chovali svá domácí zví�ata a jen sezónn�se vydávali lovit. McGovern tedy vidí velkou chybu Seve�an� v tom, že se nezam��ili více na rybolov a lov velryb. Také se Gró�ané nedokázali pou�it od Eskymák� v jejich úsp�šném lovu velryb pomocí harpun a zimním lovu tule�� pomocí d�r prosekaných v ledu a následném harpunování.177

Dánská badatelka Kirsten Hastrupová souhlasí s McGovernem v otázkách zam��ení Gró�an� výhradn� na zem�d�lskou živo�išnou výrobu, a tudíž i menší flexibilitu

175 McGovern, Thomas H.: Management for Extinction in Norse Greenland. In: Historical Ecology: Cultural

Knowledge and Changing Landscapes. Santa Fe 1994, s. 137, 145-147. 176 Arneborg, Jette: Greenland Irrigation Systems on a West Nordic Background. Památky archeologické –

supplementum 17, Ruralia V. Praha 2005, s. 143. 177 McGovern, Thomas H.: The Demise of Norse Greenland. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London

2002, s. 334-339.

76

a možnosti adaptace na nep�íhodné klimatické podmínky. Jedním dechem dodává, že kruté klimatické podmínky nebyly zcela dokázány.178

Joel Berglundová ve svém �lánku „Decline of the Norse Settlements in Greenland“ poukazuje na jasný úbytek obyvatel Východního osídlení kv�li r�zným d�vod�m, ale nevidí úplnou a v d�sledku i fatální neschopnost Gró�an� p�izp�sobit se novým podmínkám. Gró�ané totiž velmi brzy po svém etablování na ostrov� za�ali využívat bohaté grónské živo�išné zdroje – implementovali do své ekonomiky lov. Seve�ané dokonce zavlažovali i své n�které louky, používali letní výše položené pastviny, které daly zregenerovat se t�m v okolí farem. Autorka tvrdí, že n�jaký negativní vývoj zp�sobil kolaps sociální struktury, jenž zap�í�inil pád celé komunity. Berglundová, která se sama zú�astnila mnoha grónských vykopávek, také uvádí zajímavé post�ehy: „Žádná z vykopaných ruin neukazuje stopy opušt�ní osídlení v panice, ani kv�li útoku �i epidemii. Nakonec je také velmi podivné, že (v žádném z tolika prozkoumaných kostel� Východního osídlení) nebyly nalezeny sakrální p�edm�ty, krom zlomk� kostelních zvon� (…) pravd�podobn� to sm��uje k tichému a spo�ádanému odchodu.“179

Norský archeolog Christian Keller p�isuzuje sociální kolaps ú�inku ur�ité grónské izolace, zp�sobené neschopností Gró�an� zareagovat na m�nící se poptávku v evropském obchod�. Grónsko bylo p�íliš vzdáleno od evropských trh� s treskami, hodnota grónských obchodních komodit postupem �asu klesala, navíc pád Západního osídlení zap�í�inil horší dostupnost mrožoviny. Obdobn� hodnotí ekonomický vývoj i Berglundová. Keller z �ásti viní za tento pr�b�h grónské ná�elníky, jejichž pozice se za�ala zhoršovat, což zap�í�inilo další nestabilitu, nespokojenost a špatnou redistribuci surovin mezi farmami. Uvádí ale také, že zatím tyto jeho domn�nky nebyly prokázány, stejn� tak jako názory McGovernovy, Hastrupové a Berglundové.180

2.3 Romantizující Kirsten Seaverová Doposud nejv�tší syntézu d�jin Seve�an� v Grónsku sepsala Kirsten Seaverová

v knize „The Frozen Echo“ z roku 1996 (�áste�n� navázala na problematiku Grónska i v další knize „Maps, Myths and Men“ z roku 2004). Její práce je ojedin�lý a komplexní pokus o jednotný pohled na osídlení Grónska. Autorka se snažila do své knihy zahrnout do té doby veškeré dostupné studie, op�ela se o veškerou pramenou základnu, aby utvo�ila 178 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 240. 179 Berglund, Joel: The Decline of the Norse Settlements in Greenland. Arctic Anthropology vol. 23. 1986,

s. 111-116, 122. 180 Keller, Christian: Vikings in the West Atlantic: A Model of Norse Greenlandic Medieval Society. Acta

Archaeologica 61. Copenhagen 1991, s. 138-140.

77

smysluplné d�jiny Seve�an� pojících se ke Grónsku. P�estože je Seaverová po mnoha stránkách vynikající historik, n�kdy ji chybí jistý nadhled na danou problematiku a v n�kterých problémových otázkách se nechává zlákat v menší mí�e fabulací. Naše práce se �áste�n� opírá o její dílo a také je p�ínosné uvést celou její interpretaci zániku Severského osídlení Grónska, a to i p�estože nelze souhlasit s n�kterými jejími záv�ry.

P�edevším je nutné upozornit, že Seaverová popírá názory McGoverna a jiných v�dc� ohledn� absence rybolovu v ekonomice Gró�an�, od �ehož se odvíjí celé sm��ování její interpretace vymizení Východního osídlení. Seve�ané se sice opírali zejména o zem�d�lství, což je evidentní z archeologických vykopávek, kde mezi nálezy jasn� chybí zbytky ryb a rybá�ské ná�iní, ale bylo by velmi nelogické, kdyby totáln� rybolov zavrhli. Ude�il-li chlad a hlavn� extrémn� nep�edvídatelné po�así, museli Gró�ané pozm�nit své hospodá�ství v�tším upnutím se na tulen�, soby a také ryby. Seve�ané v tak krušných podmínkách nemohli být „otroky st�edov�ké kultury“ – nep�ežili by prvních n�kolik let po záboru, natož pak n�kolik staletí. Seve�ané dosáhli Nordsetur, implementovali lov do své ekonomiky apod. Stejn� tak mohli b�hem n�kolika let v první t�etin� patnáctého století ud�lat i s rybolovem ve velkém. Když mrožovina p�estala být lukrativní pro obchod (viz výše), pro� by se Gró�ané nebyli schopní adaptovat na stále se zv�tšující poptávku po tørrfisk a rybím oleji? Dle Seaverové paradoxn� první impuls k p�em�n� celé grónské ekonomiky mohlo dát práv�n�kolik extrémn� studených sezón, kdy Seve�ané museli ulovit i dostatek ryb, aby v�bec mohli p�ežít. Nep�edvídatelné po�así s v�tším po�tem srážek a vlhkostí, jež zp�sobilo nedostatek sena, bránilo úsp�šnému chovu domácího dobytka. Na p�em�nu grónského hospodá�ství mohli mít také vliv angli�tí kupci svými obchodními nabídkami. B�hem n�kolika sezón došlo k �áste�né p�em�n� grónského hospodá�ství: primární bylo zam��ení na rybolov a lov tule��, zem�d�lství se stalo sekundárním.181

Seaverová našla paralelu k obdobnému vývoji na severní �ásti pob�eží Norska. V letech 1349-1350 zde prob�hla devastující vlna moru, kdy zem�ela tém�� polovina norského obyvatelstva, a byla p�í�inou vylidn�ní zna�ného množství farem. V jižních �ástech Norska se hospodá�ství za�alo více upínat na pastevectví, protože díky opušt�ní pozemk� p�ibylo luk a pastvin, v severní �ásti Norska se zvýšila tendence p�echázet ze zem�d�lství na rybolov. Zem�d�lství se zde také kv�li zhoršujícímu se klimatu stalo neefektivní, lidé byli tudíž více odkázáni na lov ryb. K tomuto p�echodu dala podn�t i samotná Hanza, která okolo roku 1360 založila kontor v Bergenu. Hansa v Bergenu 181 Seaver, Kirsten A.: Maps, Myths and Men. Stanford 2004, s. 78-80.

78

vykupovala ryby hlavn� ze severn�jších oblastí Norska, kde se nacházela velmi bohatánalezišt� tresek, a nabízela za n� jiné obchodní komodity – zejména obilí. Hanzovní obchodníci zajistili odbytišt� vzr�stajícímu norskému rybá�ství, sušené tresky tvo�ily na konci st�edov�ku 80-90 % norského vývozu.182

Seaverová dále nep�ipouští selhání grónské elity, protože by došlo v 50. a 60. letech 15. století k velkému strádání v celé oblasti. Jenže archeologické vykopávky, krom n�kolika výjimek, žádné strádání, nestabilitu nebo boje nep�ipouští. O n�co pozd�ji, i dle slov samotné Berglundové, Gró�ané spo�ádan�, tj. plánovan�, mizí stejným zp�sobem jako se tomu událo v Západním osídlení. Zdá se, že i p�i tomto kone�ném odchodu si Seve�ané vzali s sebou všechno pot�ebné, což nám navíc vysv�tluje absenci stop po rozsáhlejším rybolovu z poslední fáze osídlení. Tém�� žádná rybá�ská ná�iní nebyla dochována, protože Gró�ané je pot�ebovali k obživ�.

Problematickým faktem ovšem je, že opušt�ní Západního osídlení mohlo zp�sobit konec cest do Marklandu, p�eci jenom to byla nejlepší spojnice, a tudíž i konec zásobování vhodným d�evem na stavbu lodí. Avšak velké množství tuleních kostí ve všech vrstvách poukazuje, že alespo� n�jaké malé lo�ky m�li k dispozici, protože lov z pláží nemohl k obživ� a p�i takovém množství kosterních poz�statk� sta�it.

Rozvedeme-li teorii Seaverové na obchod s Evropou, vyjde nám op�t logický výsledek. Grónsko m�lo stále co nabídnout: tulení k�že a tuk byl i v této dob� do jisté míry žádaný, stejn� tak kožešiny z domácích zví�at a sob� (ale již mén� než v p�edchozím vývoji). Roh z narvala byl stále cen�n v n�kterých zemích, ale nejv�tší poptávka byla po treskách a rybím tuku.

Lze p�edpokládat, že jakmile angli�tí námo�níci (nap�. z m�sta Bristol, kde sídlil velký rybá�ský syndykát) dorazili do bohatých naleziš� ryb západn� od Islandu, �as od �asu p�ipluli do Východního osídlení. Nebo dokonce mohli využívat Východní osídlení jako op�rný bod pro další plavby na západ. Seaverová se dokonce domnívá, že Gró�ané po velkou �ást patnáctého století obchodovali a byli schopni mít p�ebytek ve svém hospodá�ství, což zna�í alespo� �áste�nou prosperitu. Tu nám dokládají i velké slavnostní haly v Herjolfsnes, Gardaru a Hvalsey, které byly vybudovány až po rozpadu obchodu s Norskem. P�edpokládá se dokonce, že byly postaveny až v patnáctém století.183

182 K tématu viz Helle, Knut et al.: Norway. Oslo 1998, s. 90-98; Zimák, Alexandr: Hanza. Praha 2002,

s. 168-172. 183 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 249-250.

79

P�esto n�kdy v poslední p�tin� patnáctého století nám komunita, dle archeologických vykopávek, doslova mizí. D�vod� mohlo být více, Angli�ané již nemuseli využívat Grónska jako op�rného bodu p�i svých cestách do newfoundlandských naleziš�ryb �i Grónsko nebylo už atraktivní pro obchodníky. Po desetiletí izolace se p�i první p�íležitosti mohli nechat Gró�ané zlákat novou budoucností, stejn� jako tomu bylo p�i výprav� Erika Rudého p�t set let d�íve, a kolonizovat nové území.

Chceme-li sledovat nadále hypotézu Kirsten Seaverové, musíme se krátce zmínit o velmi složité tematice anglických a portugalských p�edkolumbovských plaveb do Severní Ameriky.

Anglické hospodá�ství bylo �áste�n� závislé na dovážených rybách. Dokud Erik Pomo�anský nepovolil Hanze uvalit vysoké obchodní poplatky, importovali Angli�ané ryby z Bergenu. Poté si museli hledat nové zdroje ryb – našli je na Islandu, kde ale nebyl po moru dostatek rybá�� schopných nasytit stále se zv�tšující anglický trh, ani uchránit svá lovišt�. Angli�ané tedy sami p�evzali postupem �asu kontrolu nad islandskými rybolovišti. Islandské Anály dokonce k roku 1413 uvádí p�es t�icet anglických rybá�ských lodí na Islandu.184

Bylo by podivné, kdyby se Thorstein Helmingson po své finan�n� výhodné grónské expedici již nezajímal o Východní osídlení (viz výše poslední záznam plavby do Grónska). Nabízí se i skute�nost, když p�ipustíme tvrzení Seaverové, že se Seve�ané v�novali rybolovu, že mohl d�lat prost�edníka v obchodu s rybami s v��n� „hladovými“ Angli�any. Island m�l akutní nedostatek schopných námo�ník� a pokud Gró�ané nem�li k dispozici vhodné lod�, mohl jim je pronajmout nebo si je spíše najmout. Vzniknul by tak trojúhelník Anglie-Island-Grónsko. Také by nám to vysv�tlilo n�kolik pozoruhodných nález�z Východního osídlení, které jasn� zna�í o kontaktech se sv�tem i v poslední t�etin�patnáctého století (podrobn�ji v další kapitole). Nemáme sice d�kazy, jež by p�ímo toto obchodní propojení potvrzovaly, ale máme k dispozici dva doklady o styku Gró�an�s Angli�any. Jedná se o p�ív�sek ve form� k�íže odlitého s nejv�tší pravd�podobností z anglického cínu. Dále byla nalezena lžíce s runovým nápisem obsahujícím anglické slovo „spoon“, tedy „lžíci“. Vykopán byl i dlouhý n�ž vyrobený pravd�podobn� v manufaktu�e n�kdy v patnáctém století (stejný, jen starší, byl nalezen v Londýn�, viz obr. XIII).185

184 Kade�ková, Helena: D�jiny Islandu. Praha 2001, s. 152, 154; Storm, Gustav: Islandske Annaler indtil

1578. Oslo 1977, s. 290-291. 185 K�íž byl nalezen v Hvalsey, což byla v�bec jedna z nejp�edn�jších farem Východního osídlení s výborn�

položeným kotvišt�m; n�ž v Gardaru. Berglund, Joel: The Decline of the Norse Settlements in Greenland. Arctic Anthropology vol. 23. 1986, s. 124.

80

M�žeme p�edpokládat, že jakmile Angli�ané – p�edevším námo�níci z m�sta Bristol – pevn� ovládli islandské vody, pokra�ovali dále na západ. Seaverová pro toto tvrzení disponuje pádnými argumenty. Na západ� od Islandu se rozprostírala bohatá a zcela nedot�ená nalezišt� tresek, která mohla ukojit obrovskou poptávku v Anglii. Byla tedy jen otázka �asu, kdy se Angli�ané dostanou až k Newfoundlandu. A� už byla úloha Thorsteina p�i pozd�jším možném obchodu s Grónskem jakákoliv, je otázkou, zda by �asem sami Angli�ané objevili Východní osídlení, by� t�eba jen svedením z kurzu. Ale m�li-li o Grónsku n�jaké informace, by� t�eba zprost�edkované, mohli zde hledat p�íležitosti k dalšímu obchodu (nap�. kly z narvala, vydávané za rohy jednorožce, stále v Anglii sloužily jako opat�ení proti epidemiím apod.).186

A� se Seaverová pohybuje na docela tenkém led� spekulací, jež jsou op�eny o dva anglické nálezy z pozdní kulturní vrstvy ve Východním osídlení, její hypotéza nepostrádá logiku možného d�ní. V samotné Anglii zu�ila v letech 1455-1485 Válka dvou r�ží a korun� bylo z�ejm� jedno, odkud se zboží bere, pokud se platily dan�. Naopak n�mecká Hanza, jež postupn� ovládla obchod nejen v Bergenu, ale i v celém dánsko-norském prostoru, na Island nesp�chala. Jakmile ale za�ala pronikat do t�chto vod, p�ineslo to velké roztržky s Angli�any, kte�í se snažili zachovat sv�j islandský monopol. Šarvátky vyvrcholily v roce 1486, když Angli�ané dokonce uko�istili a prodali hanzovní lo�. Ztrátou tohoto výsostného postavení ve zdejším obchodu byli muži z Bristolu nuceni hledat nová nalezišt� ryb dále na západ�.187

Avšak jak daleko na západ se mohli Angli�ané dostat, je nejisté. Nelze ani prokázat p�ímo obchod s Gró�any. P�ipustíme-li tvrzení Seaverové, musíme si položit �adu dalších otázek. Kdo z bristolských obchodník� m�l b�hem patnáctého století kontakty se Seve�any, pop�ípad� d�lo se tak prost�ednictvím Thorsteina? Kdy a pro� ztratili zájem o Východní osídlení? A nejpal�iv�jší otázka zní: je zde p�ímá spojitost mezi koncem obchodního spojení a koncem grónského osídlení?

Seaverová dále uvádí n�které písemné prameny z šestnáctého století, kde bohatý Azo�an João Vaz Corte Real na popud portugalského krále Alfonse V. (vládl 1438-1481) vykonal plavbu, p�i níž objevil „Terra Nova do Bacalhau“, což byl pravd�podobn�Newfoundland �i Labrador. Tato cesta byla reálná díky v�elému kontaktu Azor 186 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 180-181, 186-187. 187 Je ale také z�ejmé, že jakmile Hanza zakotvila napevno v islandských docích, p�estala pronikat dále na

západ. Grónska s nejv�tší pravd�podobností nikdy nedosáhla. Kade�ková, Helena: D�jiny Islandu. Praha 2001, s. 157.

81

a Portugalska s anglickým m�stem Bristol.188 Je tedy možné, že si Corte Real mohl najmout posádku se zkušeným navigátorem, který již p�edtím brouzdal vody západn� od Islandu.

Druhým, o kom se Seaverová zmí�uje, je italský mo�eplavec Giovanni Cabotto, který je již prokazateln� spojen s newfoundlandským regionem. Cabotto cht�l najít západní cestu do �íny. To, že si vybral za svou základnu zrovna Anglii, když stejných podmínek, možná i lepších, mohl dosáhnout t�eba v Portugalsku, má své opodstatn�ní. Cabotto b�hem �asu stráveného ve Špan�lsku jako kartograf a obchodník se pravd�podobn� dozv�d�l, že v Bristolu jsou zkušení námo�níci, kormidelníci a navigáto�i, kte�í byli dob�e znalí vod Severního Atlantiku.189

Z dopisu Johna Daye, anglického obchodníka ve špan�lských službách, Kryštofovi Kolumbovi je známo, že jeho první cesta v roce 1496 nedosp�la cíle. Avšak dále Day v dopise sd�luje, že vyplul pouze s jednou lodí a že 1800 námo�ních mil (p�es 3300 km) západn� od Irska leží „Ostrov Brazil“ a „Zem� sedmi m�st“.190 Dle vzdálenosti a n�kolika dalších indicií (nap�. hojnost tresek), mohlo se jednat bu� o Newfoundland nebo Labrador a pravd�podobn� o Grónsko v druhém p�ípad�. Je také jisté, že když se byli schopni vrátit z t�chto zemí b�hem patnácti dn�, jak píše Day ve svém dopise, museli námo�níci být dob�e seznámeni se zdejšími podmínkami.

Roku 1498 se vydal Cabotto, s velkou podporou krále Jind�icha VII. (1485-1509), na další výpravu na západ, tentokráte již s 6 lod�mi. M�l s sebou dokonce italské duchovní, což m�že zna�it, že zde mohl chtít založit kolonii �i faktorii nebo alespo� op�rný bod pro další plavby. Cabot p�i plavb� n�kde v okolí Irska ale zem�el.191

Není naším ú�elem obšírn� popsat p�edešlé cesty, ale jen nastínit danou problematiku. Víme také, že do naší zájmové oblasti následovaly další výpravy, nap�. syna

188 Celé toto téma by zasloužilo komplexn�jší analýzu, avšak p�ekra�uje hranice naší práce. Stejn� tak

problematika tehdejších map a znalosti kartograf�. Další zmínky p�ináší i sám Kryštof Kolumbus ve svých pam�tích (zapsaných jeho synem). V roce 1477 snad navštívil Galway a Island, což potvrzuje tehdejší konexe Portugalska s Anglií (a Irskem). Dokonce m�l doplout p�es sto námo�ních mil západn� od Islandu, kde se m�la nacházet neznámá zem� – pravd�podobn� by to bylo východní pob�eží Grónska. Tento poznatek je už ale dosti sporný. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 208-211, 259-261, 264.

189 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 265-266. 190 Dopis Johna Daye, online (http://www.heritage.nf.ca/exploration/johnday.html, datum návšt�vy

18.11.2009). Je také z�ejmé, že mnoho nov� objevených ostrov� a území dostalo ve st�edov�ku obdobná p�ízviska jako Zem� sedmi m�st apod. Je dochována tzv. Katalánská mapa z cca 1480, kde „Illa de Brazil“znázor�uje z�ejm� �ást Severní Ameriky, Grónsko je zde pojmenováno p�ímo „Illa verde“, tedy Zelená zem�. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 212.

191 Gibbons, Henry K.: The Myth and Mystery of John Cabot. Chapter Two. Online (http://visitnewfoundland.ca/johncabot/preface.html, datum návšt�vy 10.11.2009)

82

João Corte Reala – Gaspara �i Sebastiana Cabotto a dalších. Dle Seaverové je možné, jak už bylo d�íve nazna�eno, že takovéto plavby úzce souvisí se zmizením Gró�an�.

Seaverová podotýká, že se jist� našlo n�kolik progresivn�jších jedinc� z �ad bristolských �i portugalských obchodník�, kte�í se zam��ili na dovoz zámo�ských komodit, jež poskytovala práv� oblast Newfoundlandu a Labradoru. Stálý op�rný bod, �i možná lépe �e�eno faktorie, by jim v této oblasti p�inášela výhody. Zvlášt� v p�ípad� rybolovu by byla velkým kladem, nebo� p�edn� by se ulovilo více ryb, ale také by se zde hned mohly i zpracovat jako tørrfisk. Seve�ané ovládali všechny pot�ebné dovednosti, jež by vyžadovala p�ípadná faktorie. Navíc mohli p�inášet další zisky svým lovem tule��, sob� na kožešiny apod., ale zejména byli zvyklí na zdejší tvrdé podmínky života. Mohl to být klidn� João Fernandes, známý portugalský mo�eplavec, napojen na bristolské obchodníky, který p�esv�d�il Gró�any ve Východním osídlení o p�esídlení do Severní Ameriky.192

Obdobn� jako Erik Rudý byl i on velká osobnost, mohl lidem nabídnout nové dalekosáhlé možnosti, nový život. K možnému p�esunu všech lidí, v�etn� dobytka, bylo pot�eba velkých organiza�ních schopností, jimiž z�ejm� oplýval (Fernandes v�bec jako první, obchodoval s africkou Guineou). Musel by ale n�jakým zp�sobem p�esv�d�it grónské elity o výhodách tohoto p�esunu. Mohla to být spíše souhra n�kolika okolností, pokud si Gró�ané zvolili tuto cestu. Dle archeologických vykopávek nelze sice dosv�d�it strádání celé komunity, avšak Seve�ané si jist� byli dob�e v�domi zm�n hospodá�ských podmínek v Grónsku. Navíc ani první grónští záborci nebyli nejvíce strádajícími lidmi na Islandu. Absence Západního osídlení mohla zp�sobit t�žší dostupnost Marklandu, proto Seve�ané nemuseli mít ani dostatek d�eva na opravu svých lodí. Sehrát roli mohla i úplata obchodník� nejmocn�jšímu muži ve Východním osídlení apod. Na druhou stranu nemáme evidenci o možném donucení odchodu násilím, ani zotro�ení nep�ichází v úvahu, vezmeme-li v potaz velké vzdálenosti a rozptýlenost farem. Zdá se, že to bylo rozhodnuto nejmocn�jším mužem nebo elitami p�i možném Alþing. Také si musíme uv�domit, že n�co podobného se mohlo stát p�ed sto lety v Západním osídlení.

A� už byly podmínky, za jakých Gró�ané odešli, jakékoliv, možnost takového dobrovolného odchodu za lepší budoucností nejlépe vysv�tlují archeologické nálezy z posledních grónských dn�. Jak poznamenala i Berglundová, odešli spo�ádan�, organizovan�, vzali si s sebou všechno pot�ebné. �ímž se vysv�tluje absence n�kterých nález� jako nap�. rybá�ských sítí apod., které by našly upot�ebení v nové domovin�. Jako 192 Fernandes také doslova zmizel – poslední zmínka o n�m je z roku 1501, kdy vstoupil do služeb Jind�icha

VII. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 305.

83

v p�ípad� Západního osídlení mohlo n�kolik jedinc� �i rodin vzdorovat a z�stat, což dokládají nálezy ze h�bitova v Herjolfsnes, kde bylo nalezeno n�kolik lidí nepoh�bených, z�ejm� je nem�l již kdo poh�bít.193 Celá tato teorie sice nemá žádných p�ímých d�kaz�, ale zdá se logickým �ešením za daných podmínek. Písemné prameny o posledních dnech nejen Gró�an�, ale i João Fernandese (a jiných mo�eplavc�), kte�í mohli ztroskotat a stát se tak ob�tí bou�e n�kde v Davisov� úžin� �i v jiných lokalitách, ml�í. Island, jako jeden z možných úto�iš� Gró�an�, se nejeví Seaverové pravd�podobný kv�li morové nákaze, jež tu probíhala, a obdobn� se zhoršujícím p�írodním podmínkám jako v Grónsku.

Potencionálních míst, kam mohli Gró�ané sm��ovat, je v Severní Americe mnoho. Dodnes jsou archeologické vykopávky nap�. v Labradoru jižn� od Hamiltonského zálivu velmi skoupé.194 P�ípadné stopy mohly být také zahlazeny pozd�jším zem�d�lstvím prvních evropských osadník�. Jedno je však úpln� jisté – Gró�ané nemohli jen tak zmizet neznámo kam. A� záv�r Kirsten Seaverové má logický podklad a celkov� je její práce p�ínosná, v n�kterých bodech má trhliny (nap�. absence rybích poz�statk�). P�edevším ale propojení Grónska a Newfoundlandu stojí �ist� na hypotéze bez jakýchkoliv archeologických nález�, k �emuž se stavíme dosti skepticky.

2.4 Novodobé poznatky a studie o severském GrónskuNež p�istoupíme k vlastní interpretaci teorie zániku severského osídlení, uvedeme

n�kolik relevantních nejnov�jších studií, jež jsou p�ínosné pro naši syntézu. Mezi nej�ast�jší možné p�í�iny vymizení Seve�an� z Grónska v�bec pat�í vliv klimatických zm�n. V p�edchozí kapitole jsme si uvedli, že zhoršující se po�así mohlo být jednou z p�í�in opušt�ní Západního osídlení. Musíme se k tomuto problému vrátit a zam��it se na Východní osídlení. Dánský paleobotanik Bent Fredskild podle pylových analýz z vykopávek z nejsvrchn�jší kulturní vrstvy v Brattahlidu podal d�kaz o velmi vlhkém klimatu. To m�že zna�it více deš�ových srážek, mohlo docházet k menšímu vypa�ování vlivem nižších teplot nebo také utvá�ení permafrostu (snížením pr�m�rné ro�ní teploty). Zajímavý je tedy poznatek o zvýšeném po�tu bou�í nad Grónskem již od roku 1425. Data byla analyzována z „Greenland Ice Sheet Project 2“ (GISP 2) v roce 2006 velkým týmem v�dc�, kdy bylo op�t použito m��ení dle 18O (viz pozn. 144).

193 Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 307. 194 Tamtéž, s. 310.

84

(Dugmore, Andrew J. et al.: The Role of Climate… Human Ecology vol. 35. Dordrecht 2007, s. 174.) V grafu je znázorn�na zm�na frekvence bou�kové obla�nosti v Severním

Atlantiku.195 CuDe zaznamenává souhrnnou výchylku Na+, zato 5yrD je každoro�ní odchylka Na+ p�evedena na uhlazen�jší 5 letou fázi. Jak je vidno, v roce 1425 nastal úplný obrat v �etnosti bou�ek, od této doby je záznam „kostrbat�jší“, a tudíž signalizuje roky s více prom�nliv�jším po�asím, než tomu bylo v letech 975-1425. Pro zmizení Východního osídlení jsou relativní roky 1408 (poslední písemný záznam) až 1500 (dle archeologických nález�), tedy v období již velmi nep�edvídatelného po�así. Druhý d�ležitý záv�r z GISP 2 jsou nam��ené hodnoty rozsahu mo�ského ledu, jehož množství a výskyt je ur�ující nejen pro plavbu, ale �áste�n� i pro lov tule�� apod.

195 Pro v�tší objasn�ní je nutné vysv�tlení. B�hem GISP2 bylo použito chemické složení ledového jádra na

získání hrubého indexu uplynulých zm�n v mo�ském ledovci za použití chloridu v �asové ose (oba chloridové rozdíly a Cl-/Na+). Rozbor využívá tu skute�nost, že zatímco maximální období zimní bou�kové obla�nosti se normáln� odehrává v období �íjen-b�ezen a �asto je soust�ed�ná mezi prosincem a lednem, ledová pokrývka na Grónském mo�i je nejrozsáhlejší mezi dubnem a kv�tnem. Pokrytí mo�e ledem zabra�uje odpa�ování vlhkosti z oceánského povrchu a taktéž ochlazuje p�ekrývající vzduch. Rozpínavost mo�ského ledu je také �asto spojená s rozši�ováním vyšší vrstvy tlaku vzduchu nad Grónským mo�em a ob�asným vytvo�ením plochy vysokého tlaku, který se rozši�uje tak�ka souvisle od Grónska až po Skandinávii. Zatímco p�ítomnost cyklónových (bou�kových) podmínek nad vysokou zem�pisnou ší�kou plochy oceánu je indikována vysokou koncentrací Na+ a Cl- (p�i�itatelné soli z mo�ské vody). Zm�ny v koncentraci ne-mo�ské soli Cl- (vyjád�ené bu� jako nadbytek chloridu anebo Cl-/Na+) se používaly jako indikátory zm�n v rozloze a trvání anticyklonové aktivity a z toho d�vodu i rozsahu ledové pokrývky mo�e. Dugmore, Andrew J. et al.: The Role of Climate in Settlement and the Landscape Change in the North Atlantic Islands: An Assessment of Comulative Deviations in High-Resolution Proxy Climate Records. Human Ecology vol. 35. Dordrecht 2007, s. 172, 174-175.

85

(Dugmore, Andrew J. et al.: The Role of Climate… Human Ecology vol. 35. Dordrecht 2007, s. 174.) CuDe znázor�uje souhrnnou odchylku Cl- b�hem �asu, De zna�í pr�m�rný nadbytek výskytu Cl-. Jak vidno, nejv�tší zm�ny ve výskytu mo�ského ledu prob�hly v letech 790, 980, 1040, 1180, 1450 a 1520. Z obou graf� lze vydedukovat, že nejv�tší klimatické zm�ny prob�hly v letech 975-1040 a 1425-1525. Paradoxn� tedy b�hem osídlování a vymizení Seve�an� v Grónsku.196

P�ínosné jsou i výsledky projektu vzniklého z iniciativy GEUS („Geological Survey of Denmark and Greenland“) a dalších institucí, který byl cílen na popis hydrografických proces� ve fjordech jižního Grónska s ohledem na klimatické zm�ny v daném regionu. Pomocí sonarového skenování m�lkých vod z oblasti Brattahlidu (dnešní Tunulliarfik) byl nalezen zatopený mo�ský b�eh. Po korekci p�ílivové složky z výpo�tu byla úrove�zatopeného b�ehu 3 až 4 m pod sou�asnou výškou mo�e. Podle dalších m��ení se zjistilo, že za posledních 5 tisíc let stouplo mo�e minimáln� o 3 m za každých tisíc let. B�hem 500 let severského osídlení v Grónsku byla zatopena velká nížinná území podél fjord�. V oblasti Brattahlidu vzestup mo�ské hladiny zp�sobil ústup pob�eží do vzdálenosti 100 m za posledních tisíc let. Postupný úbytek nejúrodn�jších pastvin podél pob�eží kv�li 196 Dugmore, Andrew J. et al.: The Role of Climate in Settlement and the Landscape Change in the North

Atlantic Islands: An Assessment of Comulative Deviations in High-Resolution Proxy Climate Records. Human Ecology vol. 35. Dordrecht 2007, s. 174-175.

86

vzestupu mo�ské hladiny mohl mít do jisté míry ni�ivý dopad na hospodá�ství v t�chto oblastech.197

Ingrid Mainlandová v roce 2006 dokon�ila svou studii zabývající se zubním mikroopot�ebováním u koz a ovcí chovaných v Grónsku. Analýza dentálního mikroopot�ebování byla široce aplikovaná v rekonstrukcích stravy primát� v�etn� �lov�ka, nov� je užívána v archeologii i p�i studiu zví�ecí stravy. Pokusný výzkum na malém vzorku ov�ího/kozího t�enového zubu z archeologických vykopávek v Grónsku v porovnání s dnešním stavem ukázal, že se mikroopot�ebení zubu liší v pr�b�hu �asu. To m�že poukazovat na o n�co odlišné metody pastevectví Seve�an� v Grónsku, než jaké jsou užívány v novodobé historii. Zatímco p�esný vztah mezi specifickými znaky mikroopot�ebení a složkami potravy z�stává ne zcela jasný, ve velké mí�e kv�li omezenému výzkumu skute�ných podmínek vytvá�ení samotného mikroopot�ebení, dv�složky potravy jsou všeobecn� zodpov�dny za vliv na povrch zub� – p�ijímání hrubých složek v potrav� a její tvrdost. Jako základní faktor zodpov�dný za vzorky pruhového mikroopot�ebení zub� byly objeveny abrezivní �áste�ky p�dy, které ovce p�ijímaly spole�n� s konzumovanou trávou a jinými rostlinami.198

Známky mikroopot�ebení evidentní u koz a ovcí v Grónsku udávají vysoký stupe�p�íjmu p�dy v potrav�. Dle Mainlandové to poukazuje na hospodá�ské strategie Seve�an�, jenž kladly d�raz na obsazení pastvin vyšším po�tem dobytkem, pop�ípad� se jedná o d�kaz pastvy na loukách s rozpadlým vegeta�ním povrchem. Práv� vysoká úrove�vypasení trav na pastvinách byla �asto argumentovaná v�dci jako jeden z rozhodujících faktor� zániku severského osídlení Grónska. Znak „vysoce abrezivní pastvy“ je p�ítomný u dosp�lých stejn� jako u mlá�at ovcí a koz na všech zkoumaných farmách V51, V52, V54 „Farma pod pískem“ a Ø71s. Na „Farm� pod pískem“ a Ø71s jsou viditelné stopy již od poloviny 12. století, od 14. století máme d�kazy o tomto jevu z V51 a V52.

197 Kuijpers, Anton et al.: Climate Change and the Viking-age Fjord Enviroment of the Eastern Settlement,

South Greenland. Geology of Greenland Survey Bulletin vol. 183. Nuuk 1999, s. 64. 198 Ovce a kozy jsou jeden z mála druh� zví�at, u nichž bylo systematicky prozkoumáno spojení mezi

vytvá�eným mikroopot�ebováním a vn�jšími a vnit�ními abrezivními složkami potravy. Ve studii byl použit model diskrimina�ní analýzy, což je statistická metoda umož�ující s nejmenší chybou odlišit prom�nné �i ur�it jejich po�et, na klasifikaci jeh�at Seve�an� z Grónska v porovnání s mikroopot�ebením zub� t�ech novodobých skupin: 1. ovce z Orknejí a Dánska udržované na pastvinách s vysokým po�tem jedinc�, pro které je p�ízna�ný velký p�íjem p�dy v potrav�. 2. ovce ze Skotska a novodobého Grónska (Upernaviarsuk) žijících na pastvinách s nízkým po�tem jedinc�, pro které je p�íjem p�dy v potrav� nízký. 3. ustájené ovce a kozy z ecka, krmené senem a mletými obilninami, pro které je p�edpoklad minimálního p�íjmu p�dy.Mainland, Ingrid: Pasture Lost? A Dental Microwear Study of Ovicaprine Diet and Management in Norse Greenland. Journal of Archaeological Science vol. 33. Kidlington 2006, s. 241-242, 245.

87

Výskyt vysoce rýhované zubní skloviny u zví�at zabitých v zim� m�že nazna�ovat, že mladé kozy a n�které mladé ovce nebyly p�es zimu ustájené, ale houfn� se pásly nep�etržit� venku. P�inejmenším ovce byly vyhán�ny v zim� na pastvu po �as dne, stejn�jako se tomu d�lo v Severním Atlantiku donedávna. Kozy jsou obzvlášt� vhodné pro pastvu na loukách i b�hem sn�hových podmínek, protože jsou schopné zkonzumovat nadzemní vegetaci a jakékoliv výhonky (nap�. širokolisté stálezelené rostliny). Severští farmá�i si byli v�domi dovednosti koz p�ežít zimu bez ustájení na d�evinatém podrostu, kdy pro n� nebylo tudíž pot�eba tolik zásob sena, proto také byly chovány v hojn�jším po�tu než ovce.

V Grónsku je stále možná souvislá pastva v zim�. Dokonce v n�kterých oblastech bývalého Západního osídlení p�ežily zdivo�elé ovce, aniž by byly ustájeny, od 15. až do 20. století. Nicmén� v novodobých d�jinách je zimní pastva dobytka nahlížena jako nežádoucí a je od ní upoušt�no, dokonce n�kte�í v�dci podotýkají, že dobytek pasoucí se i v zim� byl hlavním faktorem velké eroze p�dy na Islandu.

Mikroopot�ebování zub� nám tak poskytuje další d�kaz, že hospodá�ské praktiky, které nebyly zcela dob�e adaptovány, vedly k úpadku životaschopnosti pastevectví v Grónsku. Navíc nálezy z „Farmy pod pískem“ a Ø71s potvrzují, že nadm�rné pastevectví a s tím spojená eroze p�dy se neobjevila až ke konci osídlení jako d�kaz zhoršujícího se podnebí, ale byla zde p�ítomná tak�ka od po�átk� osídlení Seve�any a souvisí s jejich hospodá�skými technikami. M�že to dokonce nazna�ovat jistou neschopnost Gró�an�adaptovat se v��i novému prost�edí.199

2.5 Kone�ná fáze Východního osídlení, syntéza a interpretace Pokusíme se vyplést ze složit� propojené sít� výše uvedených teorií a studií k docílení naší interpretace kone�né fáze osídlení Seve�an� v Grónsku. Jsme si v�domi spletitosti tématu, kdy bylo pot�eba sesbírat každou malou �ást mozaiky, aby byl obraz posledních dn� Gró�an� plnohodnotný. P�es tyto nesnáze si myslíme, že jsme schopni stanovit pravd�podobnou p�í�inu vymizení osad s ohledem na ostatní hypotézy.

Fungovala-li grónská komunita jako jedna velká integrovaná jednotka s menším, ale stále významným, podílem nezávislosti mezi jednotlivými farmami, místo zcela samostatných skupin schopných efektivního hospodá�ství, mohla nastat katastrofa pro celé osídlení, rozvinula-li se krize by� jen v jedné �ásti systému. K ekonomickému minimu 199 Mainland, Ingrid: Pasture Lost? A Dental Microwear Study of Ovicaprine Diet and Management in Norse Greenland. Journal of Archaeological Science vol. 33. Kidlington 2006, s. 248-250.

88

pot�ebnému na p�ežití Gró�an� byla nutná spole�enská soudržnost a spolupráce jednak v rámci jedné farmy, ale i v rámci n�kolika farem �i v�tšího celku, což je evidentní z výprav do Nordsetur, z lovu tu��ák�, mrož� a sob�. S �ímž souvisí množství jedinc�možných této kooperace, po�et obyvatel m�l totiž n�kolik hospodá�ských d�sledk�. Jednak všechny aktivity spojené s lovem m�ly výrazný podíl na obživ� obou osídlení a p�írodní zdroje takto �erpané byly de facto neomezené. Vysoký po�et obyvatel (samoz�ejm� na tehdejší grónské pom�ry) by byl tedy prosp�šn�jší, než nízká �i klesající populace, která by v kone�ném d�sledku mohla být velkým problémem.

Na druhou stranu jestliže v grónské ekonomice bylo rozhodující pastevectví, tak dobré louky byly limitovány a degradace p�dy díky zm�nám klimatu a p�dní erozi, i p�es snahu Gró�an� tomu zabránit zavlažováním a hnojením, hrála významnou roli. Poté tedy nižší �i klesající populace mohla uleh�it �i zabránit na pastvinách tak dalekosáhlé p�dní erozi. Jak je patrné z Lynnerupových studií, po�et obyvatel Východního i Západního osídlení dohromady nep�ekro�il hranici 2500 jedinc�, nenadálý pokles obyvatel mohl zp�sobit kolaps. Komunita jako celek nemohla správn� fungovat – byl nedostatek pot�ebných pracovních sil. Nejen ustájený dobytek, ale i ten na pastv� musel být alespo��áste�n� pod dozorem. Sušení a usklad�ování sena, tolik pot�ebný lov, budování a udržování zavlažovacích kanál� a velká �ada dalších �inností pot�ebovala lidskou práci. Navíc je obecn� známo, že p�ebytku v hospodá�ství nutného pro obchod, nelze dob�e dosáhnout, je-li malá populace. Nedostatek pracovních sil mohl tedy zp�sobit zhroucení celého systému. To ovšem nemusí znamenat p�ímo strádání, jednalo se spíše o jistou neefektivnost ve správ� celku, která ale mohla zap�í�init sociální nestabilitu a zejména špatnou kooperaci nutnou pro lov a sm�nu komodit. Dle dosavadních archeologických vykopávek jsme si jisti, že k n�jaké náhlé a fatální krizi nedošlo. Systém se ovšem za�al zadrhávat, což byl jeden z d�vod� opušt�ní Východního osídlení.

Jak jsme si výše uvedli, od po�átku 15. století, a zejména od jeho první t�etiny, se klima v Grónsku po�alo m�nit. K radikálním zm�nám teplot sice nedošlo, ale p�ibylo d�š�ových p�ehán�k, bou�ek a v�tru. Po�así se stalo nep�edvídatelným, staré zvyky, užívané Seve�any n�kolik staletí, již neplatily, �ímž byla stížena jakákoliv hospodá�ská �innost. Navíc se zhoršeným po�asím se ješt� více zvýšila eroze p�dy zp�sobená nadm�rným pastevectvím (viz Mainlandová), p�estože Gró�ané se ji snažili zmírnit zavlažováním, využíváním sætters a ob�asným hnojením.

Obdobným zm�nám klimatu �elili lidé také na Islandu, eroze p�dy zde byla dokonce mnohem markantn�jší a intenzivn�jší. Islan�ané postupem �asu ale p�em�nili

89

svou ekonomiku a zam��ili se výhradn� na mo�ský rybolov a výrobu tørrfisk. Dokázali tak uživit nejen sebe, ale vytvo�it obstojné p�ebytky, kterými zásobovali pevninskou Evropu. Zato poptávka po grónských komoditách díky souh�e více okolností (mor, pronikání do oblastí severních �ástí Skandinávie a Ruska, odkud byly dováženy kožešiny, apod.) se snižovala. Hypotéza Seaverové, že Seve�ané v Grónsku, obdobn� jako na Islandu, p�em�nili své hospodá�ství, je spíše nepravd�podobná, pro její tvrzení nejsou absolutn�žádné archeologické nálezy.

Seve�ané získali p�i landnám Grónska možnost vlastnit dobré pastviny, kterých se na Islandu již nedostávalo, po�ali také využívat bohatých p�írodních zdroj�. Díky výše uvedeným okolnostem bylo ale pro n� �ím dál t�žší v Grónsku v�bec p�ežít. Nebyla to totální neschopnost adaptace Gró�an� v��i novým podmínkám, díky níž by osídlení zaniklo, Seve�ané se jen chytli lepší p�íležitosti života a ostrov opustili. Vzdali se zem�, jenž se stala mén� výhodnou pro jejich styl života, a chopili se šance v jiné p�ízniv�jší krajin�.

Dle archeologických nález� neodešli ve sp�chu, ale spo�ádan�, m�žeme �íci �ízen�. Destinací jejich odchodu mohlo být n�kolik. Severní Amerika se zdá býti tou nejmén�pravd�podobnou, a� záv�ry studie Kirsten Seaverové jsou zajímavé, p�eci jenom nemáme žádné p�ímé doklady o propojení mezi anglickými rybá�skými syndikáty a Grónskem, potažmo možného p�esídlení Seve�an� z Grónska na faktorii v Severní Americe. Anglie, Irsko, Skotsko ani Norsko se ale nejeví také reáln�. Pravd�podobnou destinací Seve�an�byla zem� jejich p�vodu. Na Islandu po vln� moru zem�elo 30-50 % obyvatel z p�vodních 70 000. Jak jsme si uvedli, islandské hospodá�ství bylo ta�ka zruinováno, navíc probíhaly v n�kterých oblastech velké spory o moc mezi pozemkovými magnáty. P�estože spole�nost na Islandu byla do jisté míry uzav�ená, stejn� tak jako v Grónsku, otev�ela se možnost imigrace. 30-50% úbytek obyvatelstva musel znamenat, že n�které mén� p�íhodné oblasti na Islandu byly doslova vylidn�né. Maximální po�et Seve�an� v Grónsku byl v první polovin� 15. století kolem 2000 jedinc� (viz výše). Uvážíme-li, že i p�es decimující vlnu moru bylo na Islandu stále minimáln� 35 000 obyvatel, a porovnáme-li toto �íslo s po�tem Seve�an� z Grónska, vyjde nám zna�ný nepom�r v �íslech. Po�et emigrujících lidí z Grónska na Island znamenal velmi malé procento v celkové populaci, navíc mohlo jít o tichou emigraci n�kolika desítek až stovek lidí b�hem n�kolika let. Seve�ané se tudíž mohli na vylidn�ném Islandu i dob�e „ztratit“ a zmizet tak z d�jin, m�li op�t k dispozi volnou p�du a celkov� lepší podmínky pro život.

90

Písemné prameny ml�í, ale pozornost církve se ubírala jiným sm�rem, byly tu daleko pal�iv�jší otázky (boj o moc, spory mezi Hanzou a anglickými rybá�i na Islandu �i papežské schizma a pád Konstantinopole, apod.). Koneckonc� velké p�esídlování v d�sledku morových epidemií a vylidn�ní n�kterých oblastí bylo v pozdní st�edov�ké Evrop� bežným jevem.200

200 P�i záv�ru �erpáno i z Dugmore, Andrew J. – Keller, Christian – McGovern, Thomas H.: Norse Greenland

Settlement: Reflections on Climate Change, Trade, and the Contrasting Fates of Human Settlements in the North Atlantic Islands. Arctic Anthropology vol. 44, No. 1. Madison 2007, s. 20-21, 29; Lynnerup, Niels: Paleodemography of the Greenland Norse. In: Vínland Revisited. The Norse World at the Turn of the First Millennium. St. John‘s 2000, s. 133-143.

91

V. Záv�r

Mnozí dnešní badatelé se shodnou, že poslední fáze vývoje severského osídlení v Grónsku je stále neúpln� do�ešenou otázkou, a�koliv zde byla za posledních 100 let provedena velká �ada archeologických vykopávek a bylo vypracováno mnoho studií. Obecn� bývá mezi dnešními v�dci p�ijata teze, že Západní osídlení bylo opušt�no na konci �trnáctého století a Východní n�kdy ke konci patnáctého. Sledovali jsme vývoj Seve�an� v Grónsku od jeho po�átk� p�edevším proto, abychom poukázali na mnohé aspekty jejich drsného života, ale zejména také na jejich schopnost p�ežít za velmi tvrdých podmínek. Doposud jsme nenalezli p�í�inu, pro� by tuto schopnost Gró�ané m�li ztratit, pro� by se sami odsoudili k záhub�. Jak jsme uvedli v této práci, zdají se veškeré prvotní teorie o jejich zániku, uvád�né v pr�b�hu let už od mise Hanse Egedeho, velice nepravd�podobné. Díky archeologickým výzkum�m m�žeme dnes již zcela vyvrátit hypotézy o možné degeneraci Gró�an� (p�íbuzenskými s�atky, špatnou výživou), výskytu moru, jenž by byl pro komunitu fatální, napadení housenkami, izolaci. Archeologické vykopávky nepodporují napadení Gró�an� Inuity �i n�jakými nájezdníky, nemáme ani dochované plošné strádání hladem. Jedním z nejd�ležit�jších faktor� ovliv�ujících život zdejších Seve�an� bylo klima. Zhoršující se po�así pravd�podobn� donutilo západní Gró�any opustit své domovy na konci �trnáctého století a p�esídlit s nejv�tší pravd�podobností na jih do Východního osídlení. Od po�átku 15. století se i lidé ve Východním osídlení za�ali potýkat s problémy, mezi nimiž hrálo velkou roli nep�edvídatelné klima, jež p�ineslo zhoršené hospodá�ské podmínky (eroze, �asté p�ehá�ky znesnad�ovaly sušení sena apod.). Seve�ané také �elili poklesu poptávky po grónských obchodních komoditách.

Grónsko p�estalo pro Seve�any napl�ovat hospodá�ské i základní životní pot�eby, a proto se chopili nových možností v jiné krajin�, stejn� jako to ud�lali 500 let p�edtím. Nejpravd�podobn�jším místem jejich p�esídlení byl morem vylidn�ný Island, poskytující mnoho pastvin ponechaných ladem a celých opušt�ných hospodá�ství.

Snažili jsme se uvést co nejvíce interpretací zániku osídlení, aby z toho vzešel co nejreáln�jší obraz posledních dn� Seve�an� v Grónsku. A�koliv nelze souhlasit se všemi záv�ry Seaverové, ani McGoverna na druhé stran�, musíme p�ipustit, že ob� teze byly velkým p�ínosem pro naši práci. Nicmén� diskuze je stále otev�ená, domníváme se však, že pro Gró�any bylo nejd�ležit�jší p�ežít a to za jakoukoliv cenu. Archeologické vykopávky popírají násilný konec kolonie, spíše poukazují na organizovaný odchod obyvatel. Seve�ané neopustili Grónsko v n�jakém chvatu, ale v klidu a spo�ádan�.

92

Anotace:

Autor: Bc. Old�ich Urbánek Fakulta: Filozofická fakulta Univerzity Palackého Katedra: Katedra Historie

Název: Skandinávské Grónsko a Amerika: Analýza a interpretace zániku grónských osad Vedoucí práce: Mgr. Vladimír P. Polách, M.Phil.

Po�et znak�: 39 434 Po�et p�íloh: 1 (obrazová) Po�et titul� použité lit.: 11 (prameny), 59 (sekundární lit.), 5 (sborníky)

Klí�ová slova: Grónsko, Seve�ané, osídlení, zánik, farmy, hospodá�ství, archeologie, klima, obchod, Inuité, Vínland.

Resumé: V práci je sledován vývoj Skandinávského osídlení Grónska od jeho po�átk�, avšak

d�raz je kladen na kone�nou fázi osídlení. Za posledních 100 let byla provedena �ada archeologických vykopávek a bylo vypracováno mnoho studií, nicmén� intepretace p�í�in a d�vodu vymizení osídlení Seve�an� není stále úpln� do�ešena. Dnes již lze vyvrátit n�kolik starších hypotéz zániku díky moderním v�deckým metodám a analýzám. Práce stojí na n�kolika nejnov�jších studiích, p�i�emž je stanovena vlastní syntéza. Grónsko p�estalo napl�ovat nejen hospodá�ské, ale i základní životní pot�eby Seve�an�, a proto jej hromadn� opustili. Chopili se nových možností pravd�podobn� na morem vylidn�ném Islandu.

93

Seznam použité literatury a pramen�:

Literatura:

Adderley, Paul W. – Simpson, Ian A.: Soils and Palaeo-climate Based Evidence for Irrigation Requirements in Norse Greenland. Journal of Archaeological Science vol. 33. Kidlington 2006, s. 1666-1679.

Amarosi, Thomas et al.: Raiding the Landscape: Human Impact in the Scandinavian North Atlantic. Human Ecology vol. 25, No. 3. Dordrecht 1997, s. 491-518.

Arneborg, Jette: Greenland Irrigation Systems on a West Nordic Background. Památky archeologické – supplementum 17, Ruralia V. Praha 2005, s. 137-145.

Arneborg, Jette et al.: Change of Diet of the Greenland Vikings Determined from Stable Carbon Isotope Analysis and 14C Dating of Their Bones. Radiocarbon vol. 41, No. 2. Tuscon 1999, s. 157-168.

Barlow, Lisa K.: The Time Period A.D. 1400-1980 In Central Greenland Ice Cores in Relation to the North Atlantic Selector. Climatic Change vol. 48. Dordrecht 2001, s. 101-119.

Barrett, James H.: What Caused the Viking Age? Antiquity vol. 82, No. 316. York 2008, s. 671-685.

Barrett, James H. – Locker, Alison M. – Roberts Callum M.: Dark Age Economics Revisited: the English Fish Bone Evidence AD 600-1600. Antiquity vol. 78, No. 301. York 2004, s. 618-636.

Berglund, Joel: The Decline of the Norse Settlements in Greenland. Arctic Anthropology vol. 23. Madison 1986, s. 109-135.

Buchwald, Vagn F.: Ancient Iron and Slags in Greenland. Meddelelser om Grønland, Man & Society vol. 26. Copenhagen 2001.

Buckland, Paul C. – Wagner, Pat E.: Is there an Insect Signal for "Little Ice Age"? Climatic Change vol. 48. Dordrecht 2001, s. 137-149.

Buckland, Paul C. et al.: Norseman at Nipáitsoq, Greenland: A Palaeoecological Investigation. Norwegiae Archaeological Review vol. 16. Oslo 1983, s. 86-98.

Buckland, Paul C. et al.: Evidence for the Fate of Norse Farmers in Medieval Greenland. Antiquity vol. 70. York 1996, s. 88-96.

94

Buckland, Paul C. et al.: Palaeoecological and Historical Evidence for Manuring and Irrigation at Gardar (Igaliku), Norse Eastern Settlement, Greenland. The Holocene vol. 19, No. 1. Swansea 2009, s. 105-116.

Commisso, Rob G. – Nelson, Daniel E.: Patterns of Plant 15N Values on a Greenland Norse Farm. Journal of Archaeological Science vol. 34. Kidlington 2007, s. 440-450.

Dansgaard, W. et al.: Climatic Changes, Norseman and Modern Man. Nature vol. 255. New York 1975, s. 24-28.

Diamond, Jared: Collapse – How Societies Choose to Fail or Succeed. New York 2005. Dugmore, Andrew J. et al.: The Norse Landnám on the North Atlantic Islands: an

Enviromental Impact Assessment. Polar Record vol. 41, No. 216. Cambridge 2005, s. 21-37.

Dugmore, Andrew J. et al.: The Role of Climate in Settlement and the Landscape Change in the North Atlantic Islands: An Assessment of Comulative Deviations in High-Resolution Proxy Climate Records. Human Ecology vol. 35. Dordrecht 2007, s. 169-178.

Dugmore, Andrew J. – Keller, Christian – McGovern, Thomas H.: Norse Greenland Settlement: Reflections on Climate Change, Trade, and the Contrasting Fates of Human Settlements in the North Atlantic Islands. Arctic Anthropology vol. 44, No. 1. Madison 2007, s. 12-36.

Enghoff, Inge B.: Hunting, Fishing and Animal Husbandry at The Farm Beneath the Sand, Western Greenland. Meddelelser om Grønland, Man & Society vol. 28. Copenhagen 2003.

Grove, Morgan J.: The Initiation of the "Little Ice Age" in Regions Round the North Atlantic. Climatic Change vol. 48. Dordrecht 2001, s. 53-82.

Guldager, Ole – Hansen, Steffen S. – Gleie, Simon: Medieval Farmsteads in Greenland. The Brattahlid Region 1999-2000. Copenhagen 2002.

Gulløv, Hans C.: The Nature of Contact between Native Greenlanders and Norse. Journal of the North Atlantic vol. 1, No. 1. Maine 2008, s. 16-24.

Gulløv, Hans C. et al.: Grønlands Forhistorie. København 2004. Helle, Knut et al.: Norway: a History from Vikings to Our Own Times. Oslo 1998. Hroch, Miroslav – Kade�ková, Helena – Bakke, Elizabeth: D�jiny Norska. Praha 2005. Ingstad, Helge: Kolumbus nebyl první. Praha 1971. Ingstad, Helge: The Viking Discovery of America: The Excavation of a Norse Settlement

in L’Anse aux Meadows. St. John‘s 2001. Janá�ek, Josef: �ty�i plavby Kryštofa Kolumba. Litomyšl 2003.

95

Jensen, Janus M.: Denmark and the Crusades (1400-1650). Diserta�ní práce. Odense 2005. Jensen, Karin G. et al: Diatom Evidence of Hydrographic Changes and Ice Conditions in

Igaliku Fjord, South Greenland, During the Past 1500 Years. The Holocene vol. 14, No. 2. Swansea 2004, s. 152-164.

Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga: Being the Norse Voyages of Discovery and Settlement to Iceland, Greenland, and North America. 2. rozší�ené vydání. New York 1986.

Kade�ková, Helena: D�jiny severských literatur I. St�edov�k. Univerzita Karlova. Praha 1997.

Kade�ková, Helena: D�jiny Islandu. Praha 2001. Keller, Christian. Vikings in the West Atlantic: a Model of Norse Greenlandic Medieval

Society. Acta Archaeologica 61. Copenhagen 1991, s. 126-140. Kuijpers, Anton et al.: Climate Change and the Viking-age Fjord Enviroment of the

Eastern Settlement, South Greenland. Geology of Greenland Survey Bulletin vol. 183. Nuuk 1999, s. 61-67.

Lynnerup, Niels: The Greenland Norse. a Biological-anthropological Study. Meddelelser om Grønland, Man & Society vol. 24. Copenhagen 1998.

Lynnerup, Niels – Nørby, Søren: The Greenland Norse: Bones, Graves, Computers, and DNA. Polar Record vol. 40, No. 213. Cambridge 2004, s. 107-111.

Mainland, Ingrid: Pasture Lost? a Dental Microwear Study of Ovicaprine Diet and Management in Norse Greenland. Journal of Archaeological Science vol. 33. Kidlington 2006, s. 238-252.

Mainland, Ingrid – Halstead, Paul: The Economics of Sheep and Goat Husbandry in Norse Greenland. Arctic Anthropology vol. 42, No. 1. Madison 2005, s. 104-119.

McGovern, Thomas H. – Bigelow, Gerald F.: The Archaeozoology of the Norse Site Ø17a Narssaq District, Southwest Greenland. Acta Borealia No. 1. Tromsø 1984, s. 85-101.

McGovern, Thomas H.: Management for Extinction in Norse Greenland. In: Historical Ecology: Cultural Knowledge and Changing Landscapes. Santa Fe 1994, s. 123-153.

Mikkelsen, Naja – Kuijpers, Antoon – Arneborg, Jette: The Norse in Greenland and late Holocene Sea-level Change. Polar Record vol. 44, No. 228. Cambridge 2008, s. 45-50.

Outram, Alan K.: Comparing Levels of Subsistence Stress amongst Norse Settlers in Iceland and Greenland Using Levels of Bone Fat Exploitation as an Indicator. Environmental Archaeology Vol. 8, No. 2. York 2003, s. 119-128.

96

Panagiotakopulu, Eva – Skidmore, Peter – Buckland, Paul: Fossil Insect Evidence for the End of the Western Settlement in Norse Greenland. Naturwissenschaften vol. 94. Berlin 2007, s. 300-306.

Park, Robert W.: Contact between the Norse Vikings and the Dorset Culture in Arctic Canada. Antiquity vol. 82, No. 315. York 2008, s. 189-198.

Perdikaris, Sophia – McGovern, Thomas: Codfish and Kings, Seals and Subsistence. Norse Marine Resource Use in the North Atlantic. In: Human Impacts On Ancient Marine Ecosystems : a Global Perspective. Eds.: Rick, Torben C. – Erlandson, Jon. Berkeley 2008, s. 187-214.

Perdikaris, Sophia – McGovern, Thomas: Cod Fish, Walrus and Chieftans: Economic Intensification in the North Atlantic. In: Seeking a Richer Harvest: The Archaeology of Subsistence Intensification, Innovation, and Change. Eds.: Thurston, T. L. – Fisher, C. T. New York 2007, s. 193-216.

Perdikaris, Sophia – McGovern, Thomas: What Went Wrong with the Scandinavian Westward Expansion? Natural History (online – http://www.naturalhistorymag.com, datum návšt�vy stránek 7. 4. 2009).

Polách, Vladimír P.: St�edov�ké Grónsko a Amerika – Vínland. In: Mediaevalia Historica Bohemica 10. Praha 2005, s. 7-70.

Ross, Julie M. – Zutter, Cynthia: Comparing Norse Animal Husbandry Practises: Paleoethnobotanical Analyses from Iceland and Greenland. Arctic Anthropology vol. 44, No. 1. Madison 2007, s. 62-86.

Rud, Mogens: Der Tepich von Bayeax und die Schlacht bei Hastings 1066. Copenhagen 1999.

Seaver, Kirsten A.: Maps, Myths and Men. Stanford 2004. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo: Greenland and the Exploration of North America,

ca. A.D. 1000–1500. Stanford 1996. Seaver, Kirsten A.: “Pygmies” of the Far North. Journal of World History vol. 19, No. 1.

Honolulu 2008, s. 63-87. Schofield, Edward. J. – Edwards, Kevin J. – Christensen, Charlie: Environmental Impacts

around the Time of Norse Landnám in the Qorlortoq Valley, Eastern Settlement, Greenland. Journal of Archaeological Science vol. 35. Kidlington 2008, s. 1643-1657.

Vésteinsson, Orri – McGovern, Thomas – Keller, Christian: Enduring Impacts: Social and Enviromental Aspects of Viking Age Settlement in Iceland and Greenland. Archaeologica Islandica vol. 2. Reykjavík 2002, s. 98-136.

97

Vinding, Niels: The Viking Discovery Of America, 985 to 1008. The Greenland Norse and their Voyages to Newfoundland. New York 2005.

Zimák, Alexandr: Hanza: Obrazy z d�jin severského námo�ního obchodu. Praha 2002.

Sborníky:

Contact, Continuity, and Collapse: The Norse Colonization of the North Atlantic. Ed.: Barrett, James H. Turnhout 2003.

Man, Culture and Enviroment in Ancient Greenland. Eds.: Arneborg, Jette – Gulløv, Hans C. Copenhagen 1998.

The Viking Discovery of America. Eds.: Hødnebo, Finn – Kristjánsson, Jónas. Oslo 1991. Vikings: The North Atlantic Saga. Eds.: Fitzhugh, William W. – Ward, Elizabeth I.

London 2002. Vínland Revisited: The Norse World at the Turn of the First Millennium. Ed.: Lewis-

Simpson, Shannon. St. John‘s 2000.

Prameny:

Adami Bremensis Gesta Hammaburgensis ecclesiae pontificum. Ed. Bernard Schmeidler. Hannover 1917.

Brøgger, Anton W.: Kongespeilet. Trondheim 2000. Diplomatarium Norvegicum (online – http://www.dokpro.uio.no/dipl_norv/diplom_felt.html, datum

návšt�vy stránek 7.12. 2009) Grønlands Historiske Mindesmærker I-III. 2. vydání. København 1976. Grænlendinga þátr. Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga. New York 1986. Adam Brémský: �iny biskup� hamburského kostela. Velká kronika evropského Severu.

Ed.: Hrabová, Libuše. Praha 2009. Íslendingabók. Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga. London 1964. Magnusson, Magnus – Pálsson, Hermann: The Vinland Sagas. London 1965. Mortensen, Lars Boje: Historia Norwegiae. Copenhagen 2003. Landnámabók. Jones, Gwyn: The Norse Atlantic Saga. New York 1986. Storm, Gustav: Islandske Annaler indtil 1578. 2. vydání. Oslo 1977.

98

Obrazová p�íloha:

(I)

99

(II)

100

(III)

101

(IV)

(V)

(VI)

102

(VII)

(VIII)

103

(IX)

(X)

104

(XI)

(XII)

105

(XIII) (XIV)

(XV)

106

Poznámkový aparát k obrazovým p�ílohám:

I. Tzv. Skálhotská mapa, jejíž první verze byla datována k roku 1570. Tato první verze mapy byla ale vydána až v roce 1590 v knize Sigurdura Stefánssona. Zdejší vyobrazení je z roku 1669. Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 229. Zdroj: The Royal Library, Copenhagen.

II. V prvním vý�ezu mapa Grónska (A), ve druhém poloha obou osídlení (B). Mapa Východního osídlení (C) ukazující d�ležitá archeologická nalezišt�. Mikkelsen, Naja – Kuijpers, Antoon – Arneborg, Jette: The Norse in Greenland and late Holocene Sea-level Change. Polar Record vol. 44, No. 228. Cambridge 2008, s. 46.

III. Mapa Západního osídlení, lokace obou osídlení v Grónsku a vý�ez �ásti Západního osídlení. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 5. Zdroj: David O. Seaver.

IV. „Hic Willelm Dux Iussit naves edificare - Zde poru�il vévoda Vilém stavbu lodí.“ The Bayeax Tapestry (Complete reproduction 1/7). Ville de Bayeax 2004, �ást 35.

V. Slavná Gokstadská lo� vystavená v muzeu lodí v Oslu. Zdroj (online): http://www.khm.uio.no/vikingskipshuset/gokstad/index_eng.html

VI. Uunartoqský disk �asto interpretovaný jako slune�ní kompas, pravd�podobn� se jedná o tzv. „konfesní kotou�“. Zdroj: Vinding, Niels: The Viking Discovery Of America, 985 to 1008. The Greenland Norse and their Voyages to Newfoundland. New York 2005, s. 61.

VII. H�eben, pouzdro na lžíci, figurka do šachu a dámy nalezené ve vykopávkách z eskymáckého tábo�išt� na ostrov� Ruin. Gulløv, Hans C.: The Nature of Contact between Native Greenlanders and Norse. Journal of the North Atlantic vol. 1, No. 1. Maine 2008, s. 16.

VIII. Vikingské pr�zkumné cesty. Schledermann, Peter: East Meets West. In: Vikings: The North Atlantic

Saga. London 2002, s. 191.

IX. Zm�ny kultur. Odess, Daniel - Loring, Stephen - Fitzhugh William, W.: Skaelings: First peoples. In: Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 198.

X. Bjørnova obnova Clavusovy mapy. A. A. Bjørnbo v roce 1912 nakreslil mapu podle popisu Claudiuse Clavuse z roku 1427, jehož samotná mapa se nedochovala. Vikings: The North Atlantic Saga. London 2002, s. 262. Zdroj: Meddelelser øm Grønland 48. Copenhagen 1912.

XI. Pravd�podobn� raný p�íklad erbu rodiny Campbell�. a: Malý st�íbrný erb, jenž byl nalezen p�i vykopávkách v Nipaatsoq v Západním osídlení. Zdroj: Greenland National Museum and Archives in Nuuk.

107

b: Pochva nože z poloviny �trnáctého století z Londýna. Zdroj: kresba Nick Griffiths. In: Cowgill et al.: Knives and Scabbards. London 1987, s. 139.

XII. Problematická „burgundská“ �apka z Herjolfsnes z Východního osídlení. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 230. Zdroj: Nørlund, Poul: Burried Norseman at Herjolfsnes. Meddelelser øm Grønland 67. Copenhagen 1924.

XIII. a: Evropský stolní n�ž nalezený v Gardaru. Zdroj: National Museum, Copenhagen. b: N�ž z pozdního �trnáctého století, nalezený v Londýn�, srovnatelný s nálezem z Gardaru. Zdroj: kresba Nick Griffiths. In: Cowgill et al.: Knives and Scabbards. London 1987, s. 87.

XIV. Zapínací roucho údajn� z patnáctého století nalezené v oblasti Herjolfsnes, Východního osídlení. Radiokarbonová datace ale posunuje stá�í kabátu zp�t o jedno století. Seaver, Kirsten A.: The Frozen Echo. Stanford 1996, s. 230. Zdroj: Nørlund, Poul: Burried Norseman at Herjolfsnes. Meddelelser øm Grønland 67. Copenhagen 1924.

XV. Fotka dnešní oblasti Igaliku s nazna�enými lokacemi p�edchozích archeologických vykopávek. A: chlévy b: studna biskupského sídla c: p�íkop, ze kterého se braly vzorky p�dy na d�kaz zavlažování. Buckland, Paul C. et al.: Palaeoecological and Historical Evidence for Manuring and Irrigation at Gardar (Igaliku), Norse Eastern Settlement, Greenland. The Holocene vol. 19, No. 1. Swansea 2009, s. 107.

108

English summary:

Scandinavian Greenland and North America: Analysis and Interpretation of Demise of the Norse Settlements

After five centuries of severity of living as farmers and hunters at the edge of the habitable world, all the Greenlanders were gone by the year 1500. The disappearance of the colonist remains puzzle for historicians. The last recorded sailing from Norse Greenland took place in 1410, however many findings suggest that even in the middle of 15th century, the colony in the Eastern Settlement were visited by the European traders.Modern scholars assumed that the Western Settlement comes to the end before 1400 and the Eastern Settlement ceased to exist around 1500. The reasons for leaving were complex in both cases. We discard some potential theories as: Norse-Eskimo relations, epidemics, isolation, inbreeding, failure of trade etc. Climatic and ecological changes were one of the most relevant, but did not cause malnutrition. The worsening climate in the middle of fourteenth century made the Norse to give up farming and resulted in exodus from Western Settlement. But we do not know where the Norse went, perhaps to their southern brothers. In the Eastern Settlement the Norse were still present in the 15th century, the decline of farming begun there from the eve of the 14th century due not only upredictable weather. The Greenlanders did not have less ability to cope or to survive in the 15th century (they had faced the periods of bad weather before). However changing economies and patterns of trade, rather then climatic deterioration, could have critically marginalized the Norse Greenland settlements and effectively selead their fate. The Norsemen moved to Greenland because of a perceived gain and the possibility of owning land, they moved back when the possibility appeared elsewhere. Resettlement to the Iceland is most plausible, despite there is no direct archaeological or historical evidence. Resettlement movements did take place in Late Medieval Europe on a large scale, because the great plague epidemics striked and eradicated whole villages and settlements. The peak population of the Greenland settlements is only about 2500 people, while the population of Iceland had been estimed at 70 000 people (preplague), so the Greenlanders could better „hide“ there in the veil of history. Probably the Norse did give up Greenland, which had become less and less profitable for their way of life, and moved back to more auspicious shores where new oppurtunities had arisen. Nevertheless the fate of the Norse from Greenland is still open to discuss.