rozhovor s petrem orlem, ornitologem a ekologem...rový i jednokomorový – jistě mají své...

SENÁTNÍ OBVOD 72 | OSTRAVA-MĚSTO | ZÁŘÍ 2020 | MARTINDOSENATU.CZ | PIRATI.CZ | NEPRODEJNÉ

dvaasedmdesátka

Potřebujeme odvážné, nepopulistické politikyrozhovor s petrem orlem, ornitologem a ekologem

Vážení sousedé,noviny, které držíte v rukou, mají dva cíle: upo-zornit na blížící se senátní volby a představit Vám autora těchto řádek.

S řadou z Vás se známe osobně, setkali jsme se v době mého učitelského působení na Wich-terlově gymnáziu nebo Ostravské univerzitě, Porubané mohou již druhým rokem sledovat, jak si vedu coby jejich místostarosta pro vzdělávání a prevenci kriminality. Jelikož ale volební obvod 72 (proto se noviny jmenují právě Dvaasedmde-sátka) zahrnuje celkem dvacet jedna větších a menších obcí, není v mých silách poznat každého a seznámit ho se svou představou, jakou roli bych chtěl v Senátu hrát.

Často se setkávám s názorem, že je Senát zby-tečným luxusem. Oba systémy – dvoukomo-rový i jednokomorový – jistě mají své výhody a nevýhody. U nás je Senát, který se může celý obměnit až po šesti letech (co dva roky se volí třetina senátorů), určitou ochranou proti zneužití moci vzešlé z jedné politické situace a společenské nálady. Varovný příklad vidím v blízkém Maďarsku, kde se vládnoucí koalici s využitím ústavní většiny podařilo změnit volební systém i právní pořádek tak, aby bylo napříště mnohem těžší ji porazit. Nic jí nestálo v cestě, neboť země druhou komoru zřízenu nemá.

K omezení svobodné soutěže politických stran stačí skutečně málo – oslabené demokratické instinkty vládnoucích stran, jejich vliv na rozho-dující sdělovací prostředky, roztříštěná politická scéna, volební systém zvýhodňující velké strany na úkor malých a důvěřiví občané s nedostatečně rozvinutým kritickým myšlením. Jestli i u nás hrozí nebezpečí podobné tomu maďarskému, nechávám na Vašem úsudku.

Sám za sebe se domnívám, že chápání Senátu jako pojistky demokracie není frází, a rád bych, abychom zodpovědnost za zachování svobody a rozvoj demokracie v naší zemi přijali také my.

Přeji Vám šťastnou volbu!

Mgr. Martin Tomášek, Ph.D. kandidát na senátora za Piráty

s podporou Zelených a hnutí SEN 21 odvážně a s pokorou 2.–3. října senátní volby 2020

Putování za historií, kulturou a přírodou našeho Slezska

■ ■ ■ STRANA 5Namísto brblání na tmu postupně rozsvěcujeme svíčky

■ ■ ■ STRANA 4

Martin Tomášek: Odvážně a s pokorou


Všechno, co jste kdy chtěli vědět… …ale báli jste se zeptat

■ ■ ■ STRANA 2Vzdělání je cesta k lepší budoucnosti


Vážíme si světa, který obýváme? Řadě lidí není stav naší krajiny lhostejný. Zá-leží ovšem na tom, zda nás „živí“, nebo se na krajinu díváme jen jako víkendoví návštěvníci. Ti první totiž její podobu a fungování ovlivňují mnohem výrazněji. Nesporné klimatické změny a poruchy si sice vyžádaly či přímo vynutily změny v přístupu ke krajině, ty ale byly natolik pomalé, že jsme promarnili nejméně dvě desetiletí. Potřebný respekt navíc získáváme nejen kvalitním vzdě-láním, ale i tím, že jsme k citlivosti vůči přírodě a krajině vychováváni doma, v rodině. Tady spa-třuji spíše deficit.

Kterou zemi si v tom můžeme vzít za vzor?Pravděpodobně severské země. Spíše se však jedná o to, aby celá Evropská unie přistupovala k problematice životního prostředí pokud možno jednotně a systematicky a byla lídrem pozitivních změn na naší planetě. Evropská komise se o tuto politiku bezesporu snaží, právě teď vznikají a diskutují se zcela zásadní koncepční materiály jako Zelená dohoda pro Evropu nebo Nový akční plán pro oběhové hospodářství.

Co může v této oblasti senátor ovlivnit?Sám mám jako místopředseda Výboru pro zá-ležitosti EU na starosti problematiku životního prostředí a zemědělství a považuji za úspěch,

že se na schůzích Senátu poměrně často věnujeme environmentálním tématům. V poslední době se mi podařilo prosadit některá usnesení týkající se ekologických sdělení Evropské komise.

Máte v této věci podporu ostatních? Senát je ze stranického hlediska poněkud rozdíl-ný oproti Sněmovně. Samozřejmě tam fungují kluby jednotlivých politických stran či hnutí, ale závazná hlasování jsou velkou výjimkou. To vypadá pro přírodu a krajinu nadějně. Přesto nelze Senát považovat za „zelený“, osobně bych si jej představoval mnohem, mnohem zelenější.

Čím si vysvětlujete, že politiků se „zeleným programem“ není více?Zelená politika vyžaduje změnu našeho chování a jednání, klimatické změny totiž budou mít – a mají již dnes – dopad na celou lidskou populaci. V mnoha případech bude nutné se na novou sku-tečnost adaptovat, omezit některé lidské aktivity, a zmírňovat tím negativní dopady.

Potřebujeme tedy odvážné, nepopu-listické politiky.Různá varování, relativně včas signali-zovaná vědci, byla politiky přehlížena, zlehčována. Pokud by například byla brána v potaz doporučení ekologů, ochránců přírody a osvícených lesníků ze začátku 90. let, měli bychom u nás dnes lesy mnohem zdravější, plnící jak produkční, tak neméně důležité mimo-produkční funkce. Opačný názor, že les je třeba vnímat především jako továrnu

na dřevo, se nám hrubě nevyplatil, neboť všechny monokultury jsou citlivé na škůdce a choroby, a tím velmi zranitelné.

Děkuji Vám za rozhovor.

Martin Tomášek

Politika je uměním spolupráce. Člověkem, k němuž mám lidsky i názorově blízko, je novojičínský senátor Petr Orel (za Zelené a KDU-ČSL). Poznal jsem ho nejprve na de-batě o návratu velkých šelem do české přírody, nedávno jsme se setkali na Kozmických pta-čích loukách, respektive v kozmické hospodě, kam nás zahnal silný déšť. Zpovídaný je záro-veň šéfem záchranné stanice v Bartošovicích a nejspíše i autorem laskavého doporučení, které jsem jednou před stanicí našel za stěra-čem vozu: „Nauč se parkovat.“

Programová priorita„Přál bych si, abychom brzy žili v kraji čisté-ho vzduchu, bohatého na vodu, rozmanitou faunu i flóru.

Podpořím všechny kroky vedoucí k trvale udržitelnému hospodaření, především k od-stranění krutosti v chovu zvířat, k zadržování vody v krajině, k péči o lesy a krajinu.“

Více o programu zde: www.martindosenatu.cz

2 martindosenatu.cz Dvaasedmdesátka

Všechno, co jste kdy chtěli vědět…O PirátechBez rozdílu věku se občas ptáte proč. Pro mě pirátství symbolizuje vzpou-ru proti nespravedlivým pořádkům, rovnoprávné a svobodomyslné spo-lečenství. Možná, že růže zvaná jinak, voněla by stejně, hrdá růže by se ale svého jména nevzdala.

O politicePolitiku chápu jako ideovou, komu-nikační a organizační práci pro obec (polis), která dala některým spoluob-čanům důvěru a jiným ne. Vybíráme mezi horšími a lepšími programy, důvěryhodnými a méně důvěryhod-nými osobnostmi a stranami. Pokud nás každá volba zklamává, jsme nejspíš stiženi romantismem. Děláme chybu, když politiky zbožňujeme nebo dé-monizujeme, když směšujeme různá patra politiky, když se spokojujeme s jejím mediálním obrazem. Politici jako

naši zástupci vykonávají práci, kterou – stejně jako jakoukoliv jinou – neumí každý zvládat stejně dobře, i tu se lze ale učit a naučit.

O mně v politiceBaví mě hledat nové cesty, komuniko-vat a organizovat. Na určité úrovni to mohu dělat jako vysokoškolský učitel, na jiné jako místostarosta pro vzdě-lávání a opět na jiné jako senátor. Na všech podporuji či budu podporovat vizi moderního školství, otevřeného proměnám světa a vědomého si toho, že je zde pro různé děti, a ne děti kvůli němu. Kde si mě přejí mít, nechávám na voličích, kteří tím mně i mým pirát-ským kolegům dávají zpětnou vazbu.

O mně na porubské radniciOd svého nástupu na porubskou rad-nici jsem (ovšemže nikoliv sám) v ob-lasti, která mi byla svěřena, prosadil transparentní konkurzy na ředitelská místa na základních a v mateřských školách a zřízení funkce koordinátorky jazykového vzdělávání. Smluvně zajistil spolupráci romských asistentek, díky kterým se všechny romské děti zapisují do školek a škol. Přispěl jsem ke vzniku waldorfského kampusu zahrnujícího základní a střední školu. Inicioval vznik Montessori větve na ZŠ Ukrajinská. Kromě toho jsem připravil koncepci

rozvoje porubského vzdělávání, která mj. zahrnuje výroční dotazníky zjišťu-jící klima na školách zřizovaných ob-vodem, inovovanou podobu výročních zpráv, přehlednější a s větší vypovídací hodnotou o chodu školy, další rozvoj školních poradenských pracovišť nebo kritéria hodnocení práce ředitelek a ředitelů škol. Řada věcí je v běhu nebo před námi, jako například podzimní přehlídka středních škol Tvoje škola je hned za rohem, naplnění poten- ciálu školských rad nebo vytvoření or-ganizačního a informačního portálu porubského školství.

O mně v SenátuPokud budu zvolen, pomohu svému nástupci na radnici dokončit potřebné změny.

Věnovat se hodlám především třem úkolům:

1. být oporou slezským obcím a občanům, za něž kandiduji;

2. pomáhat se školskou legislativou, kterou máme jako Piráti dobře promyšlenou a rozpracovanou;

3. dbát o to, aby přijímané zákony braly v potaz dopady na přírodu a krajinu.

…ale báli jste se zeptatVyužijte, prosím, e-mailu [email protected]

nebo telefonu 731 690 172. Děkuji.

Demonstruji

Proč jít k senátním volbám? Premiér často mluví o tom, jak je strašně zodpovědné jít volit… a pak se v období mimo volby dozvíme, že Sněmovna je jen žvanírna, do které on nemusí chodit, a že by Senát zrušil, protože brzdí i dobré zákony. Takže i mainstrea-mová komunikace nejsilnější vládní strany zní: Senát je o ničem. Jenže Senát je i díky zákonnému limitu 40 let typově jiný než Poslanecká sněmovna. Měl by fungovat jako její pojistka a korekce. A když si člověk uvědomí, že ANO může po dohodě s komunisty, ČSSD a SPD ve Sněmovně prohlasovat prak-ticky cokoliv, pak je role Senátu jako moudré rady starších, která může excesy Sněmovny vyvážit, naprosto nezastupitelná.

Zeptal jsem se Ivana Bartoše, předsedy Pirátů:

S Ivanem Bartošem na zahájení senátní kampaně

Moderuji v Centru PANT

Oddávám

S Andreou Hoffmannovou na sousedské slavnosti u porubského Oblouku

Hrdým dárcem

Programová priorita„Ctím demokratická pravidla, otevřenou diskusi a svobodu. Při tvor-bě zákonů, setkáních s občany, návštěvách škol a na veřejných fórech budu vždy působit ve prospěch těchto hodnot. Budu hledat společnou řeč s každým, kdo o to bude stát.“


3 SENÁTNÍ OBVOD 72| OSTRAVA-MĚSTODvaasedmdesátka

Programová priorita„Také v horní komoře parlamentu budu vystupovat ve prospěch našeho vzdělávacího systému, aby dokázal překonat staré zátěže a uměl pružně reagovat na současné i příští výzvy.

Chci legislativně pracovat na proměně vzdělávacího systému, aby dokázal rozvíjet potenciál každého dítěte, spolupracoval s rodiči a pro učitele před-stavoval vysněné povolání.

Věřím, že si každá kultura zaslouží respekt a různé národy vedle sebe mohou žít v klidu a míru, že koncept lidských práv má být nejen deklarován, ale naplňován konkrétními kroky.“


Vzdělání je cesta k lepší budoucnosti

Začátky byly těžké. Aktivní maminky se nejdříve samy vzdělávaly. Učily se vyjadřovat, komunikovat s ostatními rodiči, s veřejností, úředníky, učiteli, překonávat strach. Romští rodiče jim nedůvěřovali a nevěřili jim ani v po-rubských školách. Zjišťovaly nejprve, do kterých škol romské děti chodí a proč. „Nevěděla jsem, co je segregace. Nevěděla jsem, že si školu můžeme vy-brat. Chtěla jsem dceru zapsat na Dět-skou, ale když přišla pozvánka k zápisu

na Štúra, šla jsem automaticky tam,” říká Anastázie Bandyová. „Pak jsem zjistila, že je to segregovaná škola, tak jsem ji dala jinam. Rok to trvalo, než mi ji vzali. Na Štúra měla samé jedničky, po přestupu se zhoršila, zjistili jsme, že v angličtině nic nedělali. Bylo to těžké na psychiku.”

Postupně se situace začala měnit. Mlu-vily s rodiči, vysvětlovaly, připravovaly je k zápisům do 1. tříd. Přesvědčovaly

rodiče, ať dají své děti už od tří, čtyř let do školky, doučují se s dětmi. Rodiče se teď na ně sami obrací, chtějí pro své děti lepší vzdělání: „Jde to k lepšímu. Už to pochopili. Pochopili, že na té škole se neučili. Když šli na učební obor, tak to nedali. Proto už se tam neotevřela nová 1. třída, zapsali jsme děti jinam.”

Od roku 2017 spolupracují s porub-ským obvodem. Svou aktivitou i výsled-ky získaly důvěru vedení obvodu a byly zaměstnány jako romské asistentky. Pomáhají zlepšovat komunikaci mezi rodinami, školami a školským odbo-rem. „Teď už nás školy oslovují samy,” říkají. „Zrovna nám volali z jedné škol-ky, že ještě mají volné místo, jestli víme o nějakých dětech.”

Cesta dvou aktivních žen za lepším vzděláváním romských dětí se začala odvíjet v roce 2015. Romské maminky Lucie Bandyová a Anastázie Bandyová se staly dobrovolnicemi organizace Awen Amenca. Ta svou činnost zahájila v roce 2013 kampaní za desegregaci ostravských škol. K jejím úspěchům od té doby patří stovky romských dětí vzdělávajících se na kvalitních základních školách a řada aktivních romských rodičů, kteří se postupně stávají lídry ve svých komunitách.

Na akci Pěšky do školy

Jak vypadá ideální česká škola podle Martina Tomáška?

„Přál bych si, aby poskytovala všem dětem rovný přístup ke vzdělávání a brala je jako jedince, každého s jeho zájmy, nadáním i limity. Cílem nemá být, abychom byli všichni stejní.

Měla by děti zapojovat, ukazovat jim, odkud se poznatky berou a k čemu nám poskytují klíč.

Měla by být zdrojem inspirace pro děti, učitele i rodiče.

Škola je v mých představách místo radostné a dílna lidskosti.“

Vítání prvňáčků

S Lucií a Stázkou Bandyovými u vrat Waldorfu, bývalé ZŠ L. Štúra

Čím aktivní romské maminky pod-porují lepší vzdělání dětí ze své ko-munity?Vedou kampaně před zápisy do základ-ních i mateřských škol – připravují ro-diče, motivují je dát děti do kvalitní školy, vysvětlují jim, co si mají k zápisu připravit, doprovázejí je, a pokud je to potřeba, pomáhají hájit jejich práva. Napomáhají také lepší komunikaci mezi rodiči a školou. Narazí-li na vět-ší problémy, jednají i s obvodem jako zřizovatelem školy. Zůstávají s rodi-nami v kontaktu po celu dobu školní docházky, učí rodiče, jak zařizovat své záležitosti sami.

Pomáhají pro děti zajistit doučování, povzbuzují je v dalším studiu. Díky tomu stoupá počet romských dětí, které se rozhodnou studovat maturitní obory. Práci se věnují jednu až dvě hodiny denně. Lucie kromě toho pracuje

na plný úvazek v jiném oboru a Ana-stázie je na mateřské s miminkem.

Jak vypadá ideální česká škola podle romských rodičů? „Česká škola… Nevíte, k čemu vám to bude, učivo je nudné, odtržené od ži-vota,” shrnují shodně své zkušenosti. Škola by měla děti bavit, měly by se učit hrou. Učit všechny děti o rom-ské kultuře, dát více prostoru rom-ským asistentům. Jako krok správným směrem hodnotí povinný ročník před-školního vzdělávání, zavedly by povin-nou střední, aby mladí lidé neodcháze-li ze vzdělávacího systému předčasně a získali pracovní kvalifikaci. „Ať mají všechny děti stejné podmín-ky,” uzavírají své představy o ideálním vzdělávání.

Lena Michálková, Martin Tomášek

Co dalšího se musí změnit?Jak vnímáme děti, sebe coby rodiče a učitele i své životní cíle. Běžíme jako o závod (nevíme přesně kam), náhle se objeví virus a většina z toho, bez čeho jsme si ještě včera nedovedli život představit, je pryč, nedostupné nebo zbytečné. Děti potřebují rodinu a školu jako bezpečné prostředí, v němž budou moci v klidu stárnout, nebo chcete-li zrát.

Jistě ocení naše impulzy, očekávají také pochopení pro své dispozice, důvěru, že vše vlastním tem-pem a způsobem zvládnou, určitě ale nepotřebují, abychom jim rozplánovali každou vteřinu dětství a dospívání nebo do nich natloukli všechny znalosti světa. Musí se občas nudit, aby něco nového a dobrého vymyslely.

Z rozhovoru Pandemie nastavila škole zrcadlo, OFFline, Léto 2/2020, s. 4.

senátní volby 2020 2.–3. října přijďte k volbám


Spirála Ostrava vznikla v roce 2012. Její mateřská organizace Anima Viva se zrodila již o deset let dříve v Opavě z iniciativy lidí trpících duševní nemocí a jejich blízkých, aby naplňovala dva hlavní cíle: změnit pohled společnos-ti na tento druh nemoci a nabídnout nemocným užitečné uplatnění. Spirála donedávna provozovala rovněž trénin-kovou kavárnu Kafárna v porubském Oblouku, pandemie ale jejímu fungová-ní udělala čáru přes rozpočet. O těžkých časech pro organizaci přinášející naději jsem si povídal s její ředitelkou Evou Krestovou.

Co vlastně znamená být duševně nemocný?Je dobré vědět, že psychické potíže mají mnoho podob a žádný člověk není stej-ný. Obecně se dá ale říct, že duševní nemoci zasahují všechny oblasti života nemocného. Mnohým se zhorší vzta-hy s blízkými, nerozumí sami sobě a okolnímu světu, přestanou být schopni komunikovat, přijdou o sebevědomí a samostatnost, ztratí práci. S depresí je někdy skoro nemožné třeba jen vstát z postele a vyčistit si zuby. Neobejdete se bez pomoci.

Jak taková pomoc vypadá?Východiskem sociální rehabilitace je rozhovor, během něhož probereme, co

by chtěli ve svém životě změnit, s čím nejsou spokojeni, hledáme a plánuje-me způsob, jak situaci řešit. V terénu klientům pomáháme s jednáním na úřadech, s nákupy, při zvládání běžných povinností v domácnosti atp. Podstatnou oblast naší činnosti tvoří zaměstnávání v chráněných podmín-kách. To se zaměřuje na obnovu či získání pracovních návyků a přípravu na nároky spojené s budoucím za-městnáním. Jejich součástí je pobyt v kolektivu a komunikace na pracovišti. Klientům nabízíme pracovní uplat-nění v cateringových službách, šicích dílnách, údržbě zeleně, úklidu a ad-ministrativě. Společnosti tím zároveň ukazujeme, že lidé s duševním one-mocněním jsou jejími platnými členy

a zaslouží si stejný respekt jako ostatní. Naší snahou je každého motivovat k osobnímu a pracovnímu rozvoji, ve kterém spatřujeme cestu k plnohod-notnému životu. Totéž platí o lidech se zdravotním postižením.

Žijeme v časech korony. Co to zname-nalo a znamená pro klienty Spirály?Jelikož mají i za běžných okolností úz-kostné stavy, panické ataky nebo para-noidní projevy, s prohloubením sociál- ní izolace se jejich potíže umocnily. Na druhé straně doufám, že by zdraví mohli mít nyní pro jejich psychické strasti větší pochopení, když si tuto izo-laci a to, jak působila na jejich psychiku, vyzkoušeli na vlastní kůži. Je jasné, že se dopady tohoto stavu nemusí u každého projevit hned. Klidně až za půl roku se najednou vzbudíte s úzkostným stavem a nebudete chápat, co se děje a proč. V takové chvíli je třeba vědět, že jít k psychologovi je naprosto normální a lidé by se za to neměli stydět. Stejně jako pečujeme o fyzické zdraví, nelze zanedbávat to psychické.

Ohrozila korona fungování Spirály?Přislíbené dotace jsme dostali. Jenže plány a rozpočty, které tvoříte minimál-ně rok předem, pochopitelně nepočíta-ly s pandemií, s jejími dopady, zvýše-nými provozními náklady a výpadkem

vlastních příjmů. Přišli jsme o všechny zakázky v oblasti cateringových služeb, museli zavřít kavárnu. Vše se obnovuje pomalu a nejistě a na většinu ze státních podpor nedosáhneme, protože jsme neziskovka, nikoliv firma.

Velmi mile mě překvapila vlna solida-rity ze strany obyčejných lidí, našich příznivců, partnerských a spřátelených firem. Založili jsme dárcovskou sbírku na podporu chráněného zaměstnávání, abychom nemuseli propouštět, oslovili jsme nadační fondy a příležitostné dár-ce. Šetříme na nákladech a hledáme další příležitosti, kde můžeme uplatnit naše zkušenosti se zaměstnáváním lidí

s postižením. Podpořit nás lze např. nákupem našich výrobků na e-shopu www.spirala-ops.cz/splnit-si-svuj-sen/, objednáním našich služeb v oblasti údržby zeleně nebo cateringu, popří-padě finančním darem.

Hodně nám pomůže, bude-li se co nej-širší veřejnost podílet na našem poslání tím, že bude férově a bez předsudků přistupovat k lidem s duševním one-mocněním.

Děkuji Ti za rozhovor.

Martin Tomášek

S depresí je někdy skoro nemožné vstát z postele a vyčistit si zuby

Před porubskou kavárnou provozovanou Spirálou

Co Tě baví na spolkové činnosti?Jsem rodilý Ostravák a bránit Ostravu před lidmi, kteří ji vidí stále stejnou, jako byla v Bezručových básních, je práce pro vytrvalce. Proto jsem uvítal, že se významná ostravská knihkupkyně

a kulturní hybatelka Ilona Rozehna-lová (shodou okolností spolužačka z maturitního ročníku) rozhodla naše město postupně zkrášlovat, jak rukama spolkařů, tak i setrvalým tlakem na (ne)zodpovědné instituce a politiky.

Namísto brblání na tmu postupně rozsvěcujeme svíčky a společně se z nich radujeme. Těší mě, že se povedlo dotáhnout architektonickou soutěž na revitalizaci Městských jatek, že je stále jistá naděje na stavbu Černé kostky a že snad roste snaha zacházet s veřejným prostorem kvalifikovaně a s respektem.Na spolku se mi nejvíce líbí soudrž-nost té profesně docela nesourodé party i to, že jsou spolkaři ochotni se o svůj vzácný čas rozdělit a věnovat ho místu, kde žijí.

Sám spoluvlastníš tiskárnu sídlící v Porubě. Neleží obvod ve stínu Tvého zájmu o Ostravu?Zatím podobné společenství fungující v Porubě nepozoruji, takže se do něj ani nemohu zapojit. V Printu se ve vztahu k našemu okolí řídíme heslem z Návštěvníků: „Hlavně nenápadně.“ Instalovali jsme na všech-ny vzduchotechnické výduchy tlumiče hluku, neustále sledujeme a snižujeme spotřebu chemických látek a používáme

moderní výrobní technologie. Téměř pětina naší firemní flotily vozidel jsou hybridy nebo elektromobily. Chod tiskárny pravidelně představujeme na exkurzích, kterých je u nás několik de-sítek do roka. Nestačí ale neškodit. Podporujeme tře-bovické centrum pro osoby se zdravot-ním postižením Čtyřlístek, Babyboxy, jsme partnery Komorní scény Aréna a sedm let jsme pro radost sobě i druhým tiskli čtvrtletník našeho ostravského okrašlovacího spolku nazvaný Krásná Ostrava, stejně jako ty jsme uklízeli přírodní památku Turkov…

Jak vnímáš naši současnost?Zdá se mi, že se někdy snáze dají zvlád-nout přírodní katastrofy než ty spole-čenské. Také u nás v tiskárně jsme se museli přizpůsobit vládním antikovido-vým opatřením a improvizovat, prožili jsme obtížné šestinedělí a s napětím čekáme, jak dopadne naše hlavní vý-robní sezóna, což je podzim.Mnohem víc se mě proto dotýká rozpad

společných hodnot, které jsme chvíli po pádu socialismu měli. Mrzí mne, že pro mnoho spoluobčanů neznamená svo-boda a morálka nic důležitého. Je pro mě nepřijatelné, že komunisti nejsou jen krvavá minulost a že kolaboraci s nimi při tunelování země zhruba tři-cet procent voličů v pohodě schvaluje.

Čemu ty sám věříš?Snažím se nebát neúspěchu. Vidím to-tiž, že spousta lidí nedělá nic, protože neví, jak začít, nevěří si, bojí se něco nového učit nebo zkusit. Přestože také podnikání v tiskařině přináší stále nové výzvy, před kterými se v Printu snaží-me neutíkat, ve svém volnu pronikám do vesnického hospodaření, v malém chováme zvířata a zkoušíme pěstovat různé plodiny. S čímž je spojeno mno-ho řemesel, kterým se drze vloupávám pod pokličku a hrozně mě to baví.

Martin Tomášek

Namísto brblání na tmu postupně rozsvěcujeme svíčky

Jiří Král navštěvoval nejstarší porubské gymnázium v době, kdy jsem tam jako začínající kantor nastoupil. Mohli jsme se minout? Ano, mohli. Spřátelila nás až spolupráce na almanachu gymnázia a posléze aktivity okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu se společnými návraty Jirkovým elektromobilem, což byl pro mě vždycky zážitek. Oba máme rádi suchý anglický humor a vyznáváme odkaz českého génia Járy da Cimrmana.

ROZHOVOR

Programová priorita„Budu nadále ochoten pomoci každému, kdo se na mě obrátí, a fungovat tak jako ombudsman.

Přeji si, aby se lidé cítili bezpečně, měli jistotu, že nebudou vydáni na pospas bezpráví a nezůstanou bez pomoci, aby mohli smysluplně pracovat, pečovat o druhé a užívat svých svobod. Zároveň nese každý svůj díl odpovědnosti za to, jak se mu daří, v jakém světě žije a jaká bude jeho budoucnost.

Chci aktivně podporovat dobré věci, povzbuzovat pozitivní myšlení a pomáhat lidem komunikovat s úřady.“



Cestování časem

U Polské Ostravy vstoupíme na půdu moravskou a sotva zasedneme v Mo-ravské Ostravě do vlaku železniční-ho, už na nejbližší stanici nalézáme se ve Svinově v Opavsku, kdež přesed-neme do opavského vlaku. V něko-lika minutách parní stroj pak zanese nás na stanici Děhylov a před námi malebně rozkládá se na výšině české město Hlučín.

Leží již v pruském Opavsku. Přátelsky zve nás do svých zdí a city radosti dě-tinné jímají duši naši, že můžeme na-vštíviti kraj soukmenovců našich, od-loučených od nás hranicí cizího státu.Jen málo kroků od železniční stanice a jsme u této hranice, která dělí bratry.

Je to řeka Opava. U mostu pohlédneme na sloup černožlutý s orlem rakous-kým, přejdeme most, pohlédneme zde na jiný sloup s orlem pruským a pod

jedním jak pod druhým nápis: „Celní cesta“. A nápisy tyto charakterizují jak-si vnitřní politiku obou států. Pruský orel má nápis jen německý, rakouský orel má nápis též český, ovšem pod německým.

A řeka Opava ubíhá zde tak vesele jak v století předešlém, kdy lid v tomto kraji obývající pod jednou s námi ještě žil vládou. Šumí sice cosi ve vlnkách jejích, jakoby lkala, že musí být hranicí mezi bratry, kteří týmž jazykem mluví, ale šum zaniká a vlnky její ubíhají dále, tu a tam poskakujíce, jakoby se těšily, že lid tu na Opavě zůstal, jaký býval, a že ani tyto nové hranice a nové poměry neodcizily bratra bratru!

Jsme na „modré straně“. Tak zde totiž lid nazývá pruský kraj podle budek bělomodrých, které tu na pruské stra-ně stávaly. Napravo pahorek a na něm

dvůr panství hlučínského. Pod ním parní mlýn.

Čtvrt hodiny na to kráčím již po ulicích Hlučína. Je to město neúhledné uvnitř, ale přátelské. Má asi 3000–4000 oby-vatelů, z nichž na ulicích dosud málo jsme potkali. Jeť velkonoční pondělí a krámy obchodní jsou zavřeny. Na uli-cích klid, jen malí občánkové prohánějí se tu všude, užívajíce slunka, které dnes na Hlučín v plné kráse se rozesmálo. A všichni tito nadějní Prušáci švitoří tak pěkně česky, že srdci milo. Ba pozdra-vují i česky, což mile překvapuje, neboť učitelstvo v Slezsku pruském dbá toho pilně, aby děti na ulicích německý ráz města naznačovali, ale děti volají místo „Gelobt sei“ – vždy ještě necivilizované „Pochválen buď!“

Dáme se nyní klikatými uličkami ku kostelu farnímu, pod nímž ještě znáti zbytky starých hradeb Hlučína. Koste-líček neúhledný s vížkou, z které pře-hlédneme pěkný kus poříčí opavského. Na dveřích chrámových místo nábož-ného nějakého vyzvání světská pozván-ka ku valné hromadě německého zpě-váckého spolku. Ale v chrámě samém poznáváme český Hlučín. Nápisy pod obrazy znázorňujícími křížovou cestu a

na božím hrobě české, a rozhlédneme-li se po kostelíku, v němž snad ještě před půl hodinou pěl zbožný lid písně české, shledáme, že není chudou malá tato svatyně. Vkusnými okny s barevnými skly vniká sem světlo na pěkné oltáře, na nichž seznáváme sochařskou práci slavného Jandy.

Proti chrámu stojí zámek r. 1617 zno-va vystavěný. Nevyniká ani nádherou ani památkami starými, ale upomíná nás na mnohé sjezdy stavů slezských, které se zde odbývaly, a na komisi císařskou, která se utekla sem před naléhavými prosbami opavských měšťanů protestantských, kteří chtě-li zachránit farní chrám opavský pro bohoslužbu protestantskou.

Hlučínské panství bývalo kdysi roz-sáhlé. Patříval k němu i hrad Landek, již na počátku XVI. století pustý. Z mnohých pánův na Hlučíně jme-nujeme: Jana Bělíka z Kornic r. 1486, Jana Trnku z Ratibořan, oba hejtmany knížectví opavského, rod Vlčkovských, Vrbnovských. Stará šlechta opavská našla zde nástupce v – baronu Roth-schildovi.

Hlučín je osada prastará. Již r. 1265 v listině krále Otakara II. činí se o něm zmínka jako o městu. Však přes to činí Hlučín ještě i dnes jen dojem městečka, ač proti sousednímu městečku Bene-šovu pyšnit se může větším obchodem a královským pruským okresním sou-dem (amtsgericht).

Výlet na Hlučínsko, za zemí i lidmi

Pro mě jako Porubana je kraj rozkládající se mezi řekou Opavou a hranicemi s Pol-skem především prostorem pro rekreaci. I když jsme s mojí ženou – před bezmála třemi desetiletími – nejdůležitější krok

našeho společného života učinili na po-rubské radnici, svatební hostinu jsme prožili právě v prostorách šilheřovického zámku a přilehlého parku.Asi nejčastějším výletem s našimi dětmi

a psem bývala kdysi Loděnice Děhylov. Stále ji máme rádi, ale našli jsme si i o poznání klidnější místa – Bažantnici, údolí Polančice nebo svinovskou Re-zavku. Letos na jaře jsem pro nás ob-jevil také Kozmické ptačí louky, uměle vytvořený přírodní klenot, kterým lidé začínají zdejší přírodě splácet mnohaletý dluh. Malá pomoc s vyžínáním trávy pod ohradníky chránícími exmoorské koníky mi umožnila uvědomit si nároč-nost práce v krajině i její potřebnost.

Jsem rád, že na Hlučínsku působí vedle státních institucí rovněž nadšení jedinci a spolky, kteří si krásu kraje uvědomují a začínají pečovat o zachování (někdy spíše znovuobnovení) jeho jedinečné historické a přírodní podoby. Ať už jde o záchranu prvků prvorepublikového opevnění, obnovu polních cest, které kdysi přirozeně propojovaly obce a po-líčka a lidé u nich vztyčovali symboly své víry, vytváření oáz kolem pramenů uprostřed širých sjednocených lánů, kte-ré v nich slouží jako útočiště pro zvířata i znavené poutníky, nebo přímo přechod k trvale udržitelnému hospodaření za-

hrnujícímu pěstování tradičních plodin, obnovu starých odrůd ovocných stromů i osvojení si šetrnějších způsobů jak o krajinu pečovat.

Se všemi těmito aktivitami je spojena nejen tvrdá práce, ale i společné, ko-munitní prožívání různých fází roku i dne, schopnost zastavit se a rozhlédnout, věnovat pozornost onomu tady a teď, které nás spojuje s dávnými tradicemi, našimi předky a domovem. Na jedné

cyklopouti organizované Hlučíňáky jsem byl, hodně jsme cestou od štěr-koviště viděli a dorazili do kouzelného, dokonale ukrytého prostoru Nad Vaňur-kou. Na místě, kde nebylo donedávna NIC, vzniklo společným úsilím NĚCO. Držím mu palce, ať žije a vzkvétá.

Martin Tomášek

Na Hlučínsku se snoubí historie s romantikou a náročnou prací

Nejhezčí cesta z Poruby, Třebovic a Martinova do Hlučína vede podél Opavy přes Loděnici Děhylov

Stejně jako naši předci bychom se měli umět zastavit, rozhlédnout se kolem sebe i vzhůru k obloze

Proměna lokality Nad Vaňurkou z ptačí perspektivy

Zdrojem fotografií jsou facebookové stránky Nad Vaňurkou a Příroda na Hlučínsku.

Když se začteme do textu Františka Slámy, který Hlučín na konci předminulého století navštívil, nepřehlédneme, že vše vidí vlastenecky zabarveným pohledem. Město se malebně rozkládá, protože je české, samotná řeka Opava je si vědoma, že rozděluje dvě země osídlené stejným národem atp. Dnes jsme již jinde.

Programová priorita„Nabízím spolupráci starostům slezských obcí a chci spolu s nimi hledat cesty ke zdravému rozvoji našeho kraje a lepší péči o zdejší krajinu.

Budu partnerem občanským spolkům a iniciativám vyznávajícím stejné hodnoty a nabízím jim při jejich naplňování svoji podporu a pomocnou ruku.“


V jedné z kapitol rozsáhlého průvodce Vlastenecké putování po Slezsku z roku 1884 nás právník, politik a spisovatel František Sláma působící v Těšíně přivádí na Hlučínsko. Z živě napsaného cestopisu vybírám pasáže přibližující rozdělení Slezska na rakouskou a pruskou část, stejně jako ty zaznamenávající podobu ně-kdejšího Hlučína, jiné naopak z úsporných důvodů vynechávám. Vyrazme společně na cestu a všimněme si, že autorovým hlavním cílem bylo deklarovat národnostně český charakter města.


1. Květnatou loukou i krásným výhledem potěšíte své smysly Nad Vaňurkou nedaleko obce …

2. Kouzelné studánky i romantická řezbářská díla potkáte v hlubokých lesích kolem obce ...

3. Oblíbené výletní místo obyvatel Hlučínska i Ostravy je Loděnice u řeky Opavy v obci ...

4. Poslední jednokolejnou tramvajovou tratí v pravidelném provozu u nás dojedete do obce …

5. Ržání divokých koní i velkolepý ptačí koncert uslyšíte na unikátních Ptačích loukách v blízkosti obce …

6. Folklorní festival s dvacetiletou tradicí vás každoročně v máji pobaví v obci ...

7. Zříceninu vodní tvrze ze 13. století můžete obdivovat v obci … 8. Domeček pro panenky s více než 500 obyvatelkami navštívíte v obci … 9. Čurajícího chlapečka a dalších 66 uměleckých děl objevíte při procházkách

městským obvodem … 10. Po tajemství Černého lesa můžete pátrat mezi obcemi Šilheřovice a … 11. Nefalšovaná džungle s vzácnými rostlinami, to je Rezavka v obvodu …

12. Projít se Včelí stezkou, bosonohým chodníkem nebo si zalyžovat můžete na Vaňkově kopci u obce …

13. K rozjímání láká nová křížová cesta s odpočinkovým altánkem v hraniční obci … 14. Za pouhých 17 měsíců byl postaven monumentální chrám sv. Mikuláše,

který můžete obdivovat v obci … 15. Záplava žlutých kosatců vás okouzlí v lužním lese Turkov mezi obvody

Martinov, Pustkovec a … 16. Od roku 1769 nabízí osvěžení nejstarší ostravský hostinec U Zlatého lva

v městském obvodu … 17. Romantickým zámeckým parkem Rotschildů s Evelininým jezírkem

se projdete v obci … 18. Legendární nakládané tvarůžky připravuje už čtvrtá generace majitelů

výletní restaurace Mexiko v obci … 19. Funkční hasičskou stříkačkou z konce 19. století se pyšní v obci … 20. Až 160 druhů ptactva můžete pozorovat z cyklostezky kolem malebného

rybníka Štěpán v městské části … 21. U Obrázku, Na Chlupáči, Orel nebo Alej – pocity vojáků v pěchotních srubech

lze prožít v okolí města ...

Putování za historií, kulturou a přírodou našeho Slezska. Mohl(a) bys(te) jím provádět?

Počet správně vyplněných řádků:

17 až 21 Obujme si dobré boty a pršiplášť, vyrážíme!

12 až 16 Pojďme si sednout nad turistickou mapu, někde nám po ní ještě pobíhají lvi.

7 až 11 Kdo se bojí, nesmí do Slezska!

1 až 6 Doma je taky hezky.

1. Darkovice 2. Čavisov 3. Děhylov 4. Dolní Lhota 5. Kozmice 6. Plesná 7. Velká Polom 8. Dobroslavice 9. Poruba 10. Markvartovice 11. Svinov 12. Horní Lhota 13. Hať 14. Ludgeřovice 15. Třebovice 16. Pustkovec 17. Šilheřovice 18. Vřesina 19. Krásné Pole 20. Martinov 21. Hlučín

Řešení:

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

13.

14.

15.

16.

17.

18.

19.

20.

21.


Odvážně a s pokorouKdyž se v roce 1985 v Československé socialistické republice uváděl první díl indianovské série nazvaný India-na Jones a dobyvatelé ztracené archy (čtyři roky po světové premiéře), bylo mi šestnáct, a když vstupoval do čes-koslovenských kin druhý (tentokrát s pětiletou prodlevou), psal se rok 1989, byl listopad a díval jsem se na něj již dvacetiletýma očima.

Steven Spielberg vytvořil filmového hrdinu, který byl vzdělaný (v nepo-slední řadě nosil tak jako já – alespoň občas – brýle), zcela zaujatý vším, čím se zabýval (mým vysněným oborem byla vedle literatury také historie), do jisté míry naivní (nikdy jsem neměl důvěru k ryzím pragmatikům), ohledu-plný (což se ovšem nezřídka zvrtávalo v pravý opak), odvážný (přestože by to sám od sebe nečekal) a vtipný. Tehdejší soudruzi nejspíš hledali zábavu pro své potomky, kteří nevyznávali komu-nistická dogmata ani tak předstíravě jako jejich rodiče, nebo nevěřili síle

hollywoodské kinematografie. Ales-poň v mém případě šlo o fatální chy-bu, protože kino pro mě bylo mnohem podstatnější školou než gymnázium, kam jsem chodil.

Dospívající kluk příliš nerozlišuje mezi snem a skutečností, nevnímá reálné nebezpečí a především nemá co ztratit – kromě svých přátel a knížek. Dlouho jsme s kamarádem naivně plánovali, že když se nedostaneme na vysokou, tak utečeme, protože žít stejně jako naši rodiče přece nechceme a nemůžeme. Přijali mě, a paradoxně jsem se tak mohl vydat v Indianových stopách, odborných i učitelských.

Jestliže jsem si jako symbol senátní kampaně vybral Indianův klobouk a heslo „Odvážně a s pokorou“, vlastně jsem tím věrný klukovi, kterým jsem před více jak třiceti lety byl. Člověk se v jádru nemění.

Martin Tomášek

Pozor, soutěž pro všechny!

Vytvoř komiks podle vzoru, vyfoť ho a pošli na adresu [email protected].

1. panel: Výuka, která nebaví ani děti, ani učitele.

2. panel: „Co to zkusit trochu odvážněji?“

3. panel: Výuka, která baví děti i učitele.

Nejzdařilejší kresby uveřejníme na facebookové stránce martindosenatu.cz a odměníme dárkem.


Pirátské listy vydává Česká pirátská strana se sídlem Na Moráni 360/3, 128 00 Praha 2, IČ: 71339698. Pirátské listy jsou dostupné online na adrese www.martindosenatu.cz pod licencí CC-BY-SA 3.0. Publikování a další šíření obsahu Pirátských listů je umožněno i bez písemného souhlasu. Noviny pro vás připravil Martin Tomášek a jeho přátelé. Náklad 25 000 ks. Datum vydání srpen 2020, registrační číslo MK ČR E 22648. Sazba Marta Oškerová. Zadavatel Piráti, zpracovatel Piráti a Marta Oškerová. Tisk: Vltava Labe media, U Trezorky 921/2, 158 00 Praha 5 – Jinonice. Vedoucí projektu Šárka Václavíková. Tisk financují Piráti ze státního příspěvku za volby 2017 a z darů svých podporovatelů. Distribuci zajišťují dobrovolníci, ojediněle i Česká pošta.

SLEDUJTE NÁS NA: @martindosenatuwww.martindosenatu.cz @martindosenatu

Najdi na obrázku Martina Tomáška.

Která zvířata žijí u řeky Opavy?

Vidíš na obrázku něco, co se v přírodě nemá dělat?

Dokreslíš zapomenuté kytičky?

Co potřebuje cyklista, aby jezdil bezpečně?

Jak by vypadal tvuj pirátský znak? Namaluj si ho na lodní plachtu.

Napiš Martinovi, co bys chtěla/chtěl změnit ve své škole.

Find Martin Tomasek in the picture.

Which animals can you spot by the river Opava?

Can you see something in this picture that we mustn’t do?

Draw the missing flowers.

Do you know what a cyclist needs to cycle safely?

What would your pirate symbol look like? Draw it on the sail of the pirate ship.

Write to Martin what you would like to change at your school.

Pro děti malé i velkéPirátská omalovánka s úkoly / Pirate colouring picture and tasks

Autorem ilustrací je Matthew Mayer, učitel angličtiny na jedné z porub-ských základních škol. Pochází z malého města u Mancheste-ru. Vyrostl na mléčné farmě, protože ho však farmaření nelákalo, přistěho-val se v roce 2009 do Ostravy. Ta se mu stala domovem, našel zde lásku a založil rodinu. Píše a ilustruje dětské knihy, prostřednictvím své fir-my Doodlík Designs chce oslovovat zájemce o svou tvorbu (instagram.com/doodlik_designs, [email protected]). Děkuji Mattovi a jeho partnerce Barče Hopp za podporu.

Loděnice Děhylov Mattovýma očima

rozhovor s petrem orlem, ornitologem a ekologem...rový i jednokomorový – jistě mají své...

Documents