Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze

Rozdíly mezi kosovskou a standartní albánštinou

Seminární práce z předmětu Lingvistická propedeutika

Dorina Mulla

1. ročník JVES Prosinec 2014

2

Obsah

ÚVOD ....................................................................................................................................................... 3

1 Albánština ....................................................................................................................................... 4

1.1 Původ ....................................................................................................................................... 5

1.2 Dialekty .................................................................................................................................... 6

1.3 Standardizace .......................................................................................................................... 8

1.4 Výpůjčky .................................................................................................................................. 8

2 Kosovská vs. Standartní albánština ................................................................................................ 9

ZÁVĚR .................................................................................................................................................... 11

3

ÚVOD

Cílem této práce je uvést četné rozdíly mezi kosovskou a standartní albánštinou. Na začátku

mé práce se budu zabývat albánským jazykem, původem Albánců, kde uvedu dvě hlavní

teorie. Neopomenu ani albánské dialekty a jejich charakteristiku a také slovní zásobu. Na

závěr jsem vytvořila dvě tabulky, kde jsou rozdíly mezi kosovskou a standartní albánštinu

vidět velmi zřetelně. Vybrala jsem si toto téma, protože mi je velmi blízké, sama hovořím

kosovskou albánštinou. Nejvíce jsem čerpala z knihy Dialektologjia (Gjinari, 2003) a také

z knihy Albánština: lingvistický pohled (Gramelová, 2014).

4

1 Albánština

Albánský jazyk neboli Gjuha shqipe je jazyk, kterým hovoří 5 414 3001 lidí na světě. Řadí se

mezi indoevropské jazyky, v nichž tvoří samostatnou větev. Hlavními oblastmi jsou Albánie

(cca 3,5 mil. obyvatel) a Kosovo (cca 2 mil. obyvatel). Pak tu jsou samozřejmě velmi staré

albánské menšiny žijící v Srbsku, Černé hoře, Makedonii, Řecku a v jižní Itálii. Dnešní

ekonomická situace, jak v Albánii tak i v Kosovu, zavedla Albánce i do Spojených států

amerických, Velké Británii, Německa, Švýcarska, Rakouska, Norska, Švédska a samozřejmě i

do České republiky atd. Oficiálním jazykem Albánie je albánština od roku 1912, kdy Albánie

získala nezávislost a u Kosova až od roku 2008.

Název, pod kterým jsou Albánci na světě známí – čes. Albánec, řec. Αλβανός, lat.

Albanus, angl. Albanian, něm. Albaner, fran. Albanais, turec. Arnavutlar apod. – pochází

z názvu ilyrského kmene Albanů, kteří sídlily na území dnešní Albánie. Byzantští Řekové

používali pro Albánii označení Arvanon, z něhož pochází i varianta albánského etnonyma

Arvanitas (řec. Αρβανίτης) označující autochtonní albánskou menšinu v Řecku. Turci tuto

variantu zkomolili na Arna(v)ut (را .přičemž pro Albánii používali slovo Arna(v)utluk ,(دوان

Samotní Albánci ještě na začátku minulého století vnímali toto slovo jako velmi urážlivé,

zatímco dnes je neutrální, bez negativních konotací. V jižních částech albánského jazykového

prostoru proběhla ještě rotacizace souhlásky n, a tak vznikla varianta arbër. Ve středověku

nazývali Albánci svou zemi Arbën/Arbër nebo Arbëni/Arbëri. Rozšířením původního Arbër

o sufix vyjadřující geografickou příslušnost vznikla varianta arbëresh, která se dodnes

zachovala u albánské menšiny v jižní Itálii, zatímco nerotacizovanou variantou arbënesh se

označuje albánská komunita v okolí chorvatského Zadaru (Surovčák, 2013, s. 38).

Později však, asi v 17. století, bylo toto slovo u Albánců nahrazeno výrazem shqip, což

v doslovném překladu znamená –„ srozumitelný“, „správně“ – a od něho jsou pak odvozeny

výrazy jako Shqipëtar („Albánec“), Shqipëria („Albánie“), Gjuha Shqipe („Albánský jazyk“).

S tímto výrazem se samozřejmě můžeme setkat i v jiných jazycích jako například v srbštině –

šiptar – Srbové takto označovali kosovské Albánce a je tedy tento výraz chápán jako urážka.

Chci se tu zmínit i o albánské menšině žijící v Itálii. Nazývají se Arbrešové (alb.

Arbëresh), zachovali si tedy starší etnonymum. Do Itálie uprchli v 15. st. před tureckou invazí

a dodnes žijí v jižní Itálii, konkrétně v Apulii, v Basilicatě, v Kalábrii a na Sicílii. Arbrešové

jsou na svůj původ velmi hrdí, zakládají si na dodržování tradic ale hlavně na zachování

svého jazyka, na jeho čistotě. Jejich jazyk pochází z toskského2 dialektu a standartní

albánštině není moc podobný, zachoval si totiž řadu archaismů a má mnoho italských

výpůjček, což je jasné. Jejich dnešní počet se odhaduje na 100 tisíc obyvatel3. Na webových

stránkách Roberta Elsieho4, známého albanisty, jsou nahrávky albánských mluvčích

z různých míst s různými dialekty. Jsou tam i nahrávky Arbrešů.

Je obecně známo, že Albánci jsou na svůj jazyk velmi hrdí. Vyplývá to už z názvu Gjuha

shqipe, což v doslovném překladu znamená – „srozumitelný jazyk“ – a shqipëtar je tedy „ten

1 http://www.ethnologue.com/language/sqi 2 Albánština má dva základní dialekty – gegský (gegë) a toskský (toskë). V češtině nejsou tyto výrazy zcela ustáleny. Odkazuju se tedy na významného českého albanistu Pavla Hradečného, který tyto dva dialekty v češtině používá s příponou –ský. 3 http://www.ethnologue.com/language/aae 4 http://www.albanianlanguage.net/dialects/HR-IT/index.html#bookmark1

5

co mluví srozumitelně“.

1.1 Původ

Původ albánského jazyka není zcela jasný. Existují proto různé teorie. Nejznámější a

nejoblíbenější teorií je, že albánština pochází z ilyrštiny. Ilyrové byli starověký národ, který

obýval území na západní části dnešního Balkánského poloostrova, tedy i na území dnešní

Albánie. Tuto teorii poprvé použil historik Johannes Thunmann (Thunmann, 1774). Dodnes je

toto téma velmi aktivní mezi historiky, jak zahraničními tak i albánskými.

Zabýval se jim také známý český albanista Pavel Hradečný, který ve své knize Dějiny

Albánie (Hradečný, 2008, 44) tvrdí: „Tezi o ilyrsko-albánské kontinuitě je možno označit za

zřejmě nejadekvátnější a nejvěrohodnější interpretaci procesu etnogeneze Albánců. Současně

je třeba mít trvale na zřeteli, že se jedná o hypotézu (byť nejpravděpodobnější), kterou nebude

možno s ohledem na absenci psaných dokumentů, nedostatečný stupeň poznání ilyrského

jazyka a omezenou vypovídací schopnost archeologického i etnografického materiálu

s definitivní platností a se stoprocentní jistotou nikdy dokázat.“ Zde je jasné, že tuto teorii

nijak nezpochybňoval.

Dále bych chtěla zmínit i teorii německého filologa Gustava Weiganda, který jako první

zavrhnul hypotézu o ilyrsko-albánské kontinuitě a namísto toho přišel s myšlenkou, že jsou

Albánci potomci Thráků. Thrákové byli skupinou kmenů, kteří obývali východní část

dnešního Balkánského poloostrova (část dnešního Bulharska, Řecka a Turecka). Svojí teorii

podporoval argumentem, že albánština nemá vlastní námořní terminologii a tudíž Albánci

nemohli žít v blízkosti moře jak je tomu u Ilyrů.

Albánci na celém světě nepřijímají jinou tezi než tu o Ilyrech. Tuto teorii podporuje fakt,

že své potomky pojmenovávají starými ilyrskými jmény – Teuta, Ilir, Iliriana, Agron, Arbër,

Albana, Taulant apod.

Obrázek 1 Zde na mapě je modře vyznačené území, kde se v předřímském období vyskytovali Ilyrové respektive jejich kmeny.

6

1.2 Dialekty

Albánština má spoustu dialektů. Pojedete-li napříč celou Albánii, tak zjistíte, že co město to

jiný dialekt. To samé platí i pro Kosovo. Přesto však existují dva základní dialekty. Na severu

od řeky Shkumbin je to gegský dialekt (alb. gegë) a na jihu toskský (alb. toskë ). Tudíž

hranicí těchto dvou základních dialektů je řeka Shkumbin, která protéká horizontálně střední

Albánií.

Tyto dialekty se dále dělí na subdialekty: gegský severovýchodní, gegský severozápadní,

gegský jižní; toskický severní a toskický jižní subdialekt (Gramelová, 2014, s. 15).

Rozdíly mezi gegštinou (dále jen G) a toskštinou (dále jen T) je hlavně ve fonetice,

morfologii a v lexiku. Pro G jsou charakteristické nosové samohlásky (nazály- â, ê, î, ô, ŷ, û ),

kdežto u T jsou jen samohlásky ústní (Gjinari, 2003, s. 157). Hned uvedu pár příkladů:

T G česky

hiri hîni popel

zëri zâni hlas

syri syni oko

Obrázek 2 Gegským dialektem se hovoří v Kosovu, v Makedonii, v Černé hoře a na severu Albánie. Toskským na jihu Albánie a v části Řecka.

7

Rozdíl je i v používání hlásky / ë /. Oblíbená je velmi u T, kdežto G jí velmi často nahrazuje

nosovou samohláskou / â /. Zde je pár příkladů:

T G česky

bëj bâj dělám

lëm lâm nechat

hënë hân měsíc

T je velmi charakteristická v rotacismu. G ne, ta si zachovala souhlásku / n / mezi

samohláskami (Gjinari, 2003, s. 153).

Skupinové souhlásky / mb /, / nd /, / ng / v G chybí. Místo toho to zkrátili na / m / a / n /.

Jako například u těchto slov:

T G česky

rëra râna písek

bëra bâna udělal

dimri dimni zima

T G česky

vendi vêni místo

mbeta mêta zůstal

ndalu nâlu zastav se

8

1.3 Standardizace

Albánština má dva základní dialekty, které jsou si v mnohém odlišné. Proto bylo nezbytné

vytvořit tzv. jednotný jazyk, který by národ využíval například ve školství, v literatuře nebo

na úřadech apod.

Standartní albánština je používána od roku 1972 a jejím základem je převážně toskský

dialekt. Na začátku, kdy se hovořilo o standardizaci tak byl jako základ vzat gegský dialekt

ale později (za vlády Envera Hoxhi) se to změnilo a za základ by vzat toskský dialekt. Bylo to

tím, že komise, která o tom rozhodovala, byla složena převážně z mluvčích toskského

dialektu.

1.4 Výpůjčky

Jako každý jiný jazyk, i albánština byla ovlivněna řadou jazyků a má mnoho přejatých slov.

Přejatá slovní zásoba pochází z jazyků, se kterými byla albánština v kontaktu. Samozřejmě

tyto jazyky neovlivnily albánštinu rovnoměrně. Míra vlivu je dána nejen intenzitou a délkou

trvání kontaktu, ale také prestiží kontaktního jazyka (Gramelová, 2014, s. 75).

Latinismy – pronikly v 1. st. n. l., kdy latina byla velmi používaným jazykem,

zejména v administrativě, architektuře, medicíně (trup, faqe, flokë, lepur, qytet, këmbë,

mjek, shok, qepa, varfër, mbret/ „tělo, tvář, vlasy, zajíc, město, nohy, lékař, přítel,

cibule, chudý, král“).

Grecismy – pronikly v 8. st a dodnes si zachovali názvy zemědělských plodin (qershi,

pjepen, laken, portokall/ „třešeň, žlutý meloun, zelí, pomeranč“), a další názvy

například z řemesel (fis, lajm, flamur, pronar, i pastër/ „kmen, zpráva, vlajka, majitel,

čistotný“).

Slavismy – pocházejí ze srbštiny a bulharštiny. V kosovské albánštině jich najdeme

mnoho a je jasné proč (Srbové dodnes tvrdí, že Kosovo je součást Srbska). Jsou to

převážně výrazy v domácnostech, zemědělství, společenství (qekiq, gozdha, macë,

obori/ „kladivo, hřebík, kočka, zahrada).

Turcismy – pronikly v 15. století spolu s Turky na Balkán. Turcismy se netýkají

jenom albánštiny ale i například srbštiny, bulharštiny, chorvatštiny a dalších

balkánských zemí. Výrazy, které se dodnes zachovali, jsou z oblasti domácnosti,

administrativy, kuchyně apod. (jastek, çarshaf, baba, xhaxha, inati, pengjere sahati,

tepsi, xhepi, xhezva, llokum, muhabet, serm, mëhallë/ „polštář, matrace, táta, strýc (z

tátovi strany), vztek, okno, hodiny, velký plech, kapsa, džezva (nádoba, pomocí níž se

vaří kafe), lokum (sladkost), rozhovor, stříbro, čtvrť“).

9

2 Kosovská vs. Standartní albánština

Kosovská albánština je velmi odlišná od standartní, je to dáno samozřejmě tím, že je rozdíl

v dialektu (Kosovská má G zatímco standartní T), tudíž mluvčí kosovské alb. používají hodně

nosových samohlásek, nepoužívají skoro vůbec hlásku /ë/ a také nemají v oblibě /r/ jak je

tomu u standartní albánštiny. Ba naopak, kosovští Albánci si jazyk velmi zjednodušují,

zkracují slova anebo si vytvářejí úplně novou slovní zásobu. Vytvořila jsem takovou tabulku,

kde tyto rozdíly budou vidět.

Standartní albánština Kosovská albánština překlad

dushi tushi sprcha

viza vija čára

embëlsira âmelsina dezert

ka rënë shiu ka ra shi pršelo

do të bëj kam me bâ udělám to

është âsht, osht je

Si je? Qysh je? Jak se máš?

Çfarë bën? Çka po bon? Co děláš?

luleshtrydhe dredhza jahoda

gjalpë tlyn, margarin máslo

patate kompir brambora

qumësht tombël, tâml mléko

akoma hala ještě

xhaxha axha strýc

lartë nalt nahoře

tomate patligjon rajče

10

Standartní albánština Kosovská albánština překlad

dhoma soba pokoj

sobë shporeti trouba

vajza goca, qika dívka

dyzet kâtêrdhjet čtyřicet

mur zid zeď

punoja punojsha pracoval jsem

shifemi shihemi uvidíme se

unë une já

blerë ble koupit

këndoj knoj zpívám

hapur hap otevřený

emër emën jméno

gjë gjâ věc

asgjë kurgjo nic

pastaj mandej potom

gjel deti çuran krocan

zog zok pták

vaj voj olej

var vor hrob

grua grue manželka

mua Mu mě

mbret Mret král

ndryshim Nryshim změna

11

ZÁVĚR

12

BIBLIOGRAFIE

DEMIRAJ, Shaban. Gjuha shqipe dhe historia e saj. Tiranë: Shtëpia Botuese e Librit Uni- versitar, 1988.

GJINARI, Jorgji a Gjovalin SHKURTAJ. Dialektologjia. Tiranë: Shtěpia Botuese e Librit Universitar, 2003.

ISBN 99927-0-267-2.

GRAMELOVÁ, Lucie. Mluvnice albánštiny. V Tribunu EU vyd. 1. Brno: Tribun EU, 2008, 78 s.

Knihovnicka.cz. ISB

GRAMELOVÁ, Lucie. Albánština: lingvtistický pohled. Praha: Jaroslav Gramel, 2014. ISBN 978-80-

904744-9-9.

HRADEČNÝ, Pavel, Ladislav HLADKÝ, Virgjil MONARI, František ŠÍSTEK a Pavla

HRADEČNÁ. Dějiny Albánie. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, 716 s. Dějiny států.

ISBN 978-807-1069-393.

SUROVČÁK, Martin. Základy albanistiky. Brno: Masarykova univerzita, 2013. ISBN 978-80-210-6588-

8.

http://www.albanianlanguage.net/dialects/index_al.html

http://sq.wikipedia.org/wiki/Gjuha_shqipe

http://en.wikipedia.org/wiki/Arb%C3%ABresh_language

http://cs.wikipedia.org/wiki/Il%C3%BDrie

http://cs.wikipedia.org/wiki/Thr%C3%A1kov%C3%A9

Obrázky:

1) http://cs.wikipedia.org/wiki/Il%C3%BDrie#mediaviewer/File:Illyrians.jpg

2)http://cs.wikipedia.org/wiki/Alb%C3%A1n%C5%A1tina#mediaviewer/File:Distribution_map_of_the

_Albanian_language.jpg