rehabilitÁcia 1 · 3 rehabilitácia, vol. 54, no. 1, 2017 hypertermÁlne procedÚry ako sÚČasŤ...

VYDAVATEĽSTVO LIEČREH

REHABILITÁCIA 1

Redakčná rada:

A. Gúth – šéfredaktorZ. Volková – asistentkaM. Štefíková – asistentkaM. Hlobeňová – HlohovecK. Hornáček – BratislavaE. Vaňásková – Hr. KrálovéJ. Čelko – TrenčínĽ. Želinský – KošiceZ. Majerníková – BratislavaS. Tóth – N. ZámkyJ. Haring – Piešťany

I. Vařeka – OlomoucV. Kříž – Kostelec n. Č. l.A. Krobot – ZlínI. Springrová – ČelákoviceF. Golla – OpavaV. Tošnerová – Hr. KrálovéP. Mĺkvy – SenecŠ. Hrušovský – Bratislava H. Lesayová – MalackyL. Kiss – Čiližská RadvaňV. Lechta – Šenkvice

C. Mucha – KölnH. Meruna – Bad OeynhausenK. Ammer – WienP. Juriš – KošiceK. Sládeková – BratislavaJ. Štofko – TrnavaJ. Ľalíková – KillarneyO. Madajová – BratislavaA. Gúth ml. – LevárkyN. Martinásková – KošiceT. Doering – Hannover

LIV (54) 2017, ISSN 0375–0922

indexovaný v databáze SCOPUS

http://www.rehabilitacia.sk

Redakčná rada:

A. Gúth – šéfredaktorZ. Volková – asistentkaM. Štefíková – asistentkaM. Hlobeňová – HlohovecK. Hornáček – BratislavaE. Vaňásková – Hr. KrálovéJ. Čelko – TrenčínĽ. Želinský – KošiceZ. Majerníková – BratislavaS. Tóth – N. ZámkyJ. Haring – Piešťany

I. Vařeka – OlomoucV. Kříž – Kostelec n. Č. l.A. Krobot – ZlínI. Springrová – ČelákoviceF. Golla – OpavaV. Tošnerová – Hr. KrálovéP. Mĺkvy – SenecŠ. Hrušovský – Bratislava H. Lesayová – MalackyL. Kiss – Čiližská RadvaňV. Lechta – Šenkvice

C. Mucha – KölnH. Meruna – Bad OeynhausenK. Ammer – WienP. Juriš – KošiceK. Sládeková – BratislavaJ. Štofko – TrnavaJ. Ľalíková – KillarneyO. Madajová – BratislavaA. Gúth ml. – LevárkyN. Martinásková – KošiceT. Doering – Hannover

LIV (54) 2017, ISSN 0375–0922

indexovaný v databáze SCOPUS

http://www.rehabilitacia.sk

titulky 2017 sk.indd 1titulky 2017 sk.indd 1 22.11.2016 9:4922.11.2016 9:49

1

Rehabilitácia, Vol. 54, No. 1, 2017

REHABILITÁCIA č. 1, ročník LIV, 2017, str. 1 - 80Vedecko-odborný, recenzovaný časopis pre otázky liečebnej, pracovnej, psychosociálnej a výchov-nej rehabilitácie, indexovaný v SCOPUSe, šírený sieťou Internetu na adrese: http://www.rehabilitacia.sk,Adresa redakcie: LIEČREH s.r.o., Na barine 16, 841 03 Bratisalva-Lamač, Slovensko,e-mail: [email protected]

OBSAH

REHABILITÁCIA No. 1 Vol.: 54, 2017, pp. 1 - 80Scientific specialist peer reviewed journal for the issues of medical, occupational, educationaland psychosocial rehabilitation. Indexed in SCOPUS. Internet http://www.rehabilitacia.skRedaction adress: LIEČREH s.r.o., Na barine 16, 841 03 Bratisalva-Lamač, Slovakia,e-mail: [email protected]

CONTENTS

REHABILITÁCIA Nr. 1 Jahresgang 54, 2017, S. 1 - 80Wissenschaftliche rezensiert Fachjournal für die Fragen der Medizinischen-, Arbeits-,Psychosozial- und Erziehungsrehabilitation.Registriert in SCOPUS, Internet http://www.rehabilitacia.skAdresse der Redaktion: LIEČREH s.r.o., Na barine 16, 841 03 Bratisalva-Lamač,Slowakei,E-mail: [email protected]

INHALT

Gúth, A.: Postgraduate education of doctors 2Čelko, J., Gúth, A.: Hyperthermal procedures as a part of cardiovascular diseases prevention 3Králová, D. M., Řezaninová, J., Janoušek, D.: Influence of practical functions of physio... 1 3Šorfová, M., Tlapáková, E., Matějková, A.: Function of pelvic floor muscles in connection... 2 4Vostrý, M., Dončevová L.: Training of attention and orientation via ICT in people with mild... 3 4Palasová, I., Pavlů, D.: Postural stability of deaf adults 4 2Kračmar, B., Chrástková, M., Zbořilová, M., Čuj, J., Novotný, P.,O.: Phylogenetic aspects... 6 1

A. Gúth: Postgraduálna edukácia lekárov 2J. Čelko, A. Gúth: Hypertermálne procedúry ako súčasť prevencie kardiovaskulárnych chorôb 3D. M. Králová, J. Řezaninová, D. Janoušek: Vliv praktických funkcí na fyziologickou hybnost... 1 3M. Šorfová, E. Tlapáková, A. Matějková: Funkce svalů pánevního dna ve vztahu k poloze... 2 4M. Vostrý, L. Dončevová: Trénování pozornosti a orientace u osob s Alzheimerovou... 3 4I. Palasová, D. Pavlů: Posturální stabilita neslyšících dospělých osob 4 2B. Kračmar, M. Chrástková, M. Zbořilová, J. Čuj, P. Novotný: Fylogenetické aspekty lidské ... 6 1

Gúth, A.: Postgraduale Ausbildung der Ärzte 2Čelko, J., Gúth, A.: Hyperthermale Prozeduren als Bestandteil der Prävention der kardio... 3Králová, D. M., Řezaninová, J., Janoušek, D. : Einfluss der praktischen Funktionen... 1 3Šorfová, M., Tlapáková, E., Matějková, A.: Muskelfunktion des Beckenbodens in Bezug... 2 4Vostrý, M., Dončevová L.: Training der Aufmerksamkeit und die Orientierung bei... 3 4Palasová, I., Pavlů, D.: Posturale Stabilität der gehörlosen Erwachsenen 4 2Kračmar1, B., Chrástková1, M., Zbořilová1,M., Čuj2, J., Novotný1, P.,O.: Phylogenetische... 6 1

2

Postgraduálna edukácia lekárov

Od najvyšších miest až po poslednú krčmovú debatu sa vedú v našej republike zasvätené debatyo tom ako školstvo stagnuje..., ako sa zhoršujú študenti..., ako sa zmenšuje náročnosť... a ako sazmenšujú vedomosti pre prax... Každý je tým najzodpovednejším kritikom... nikto však nehovorío tom, že pokiaľ „toto, čo žijeme teraz u nás“ je kapitalizmus, tak informácia a z nej plynúcavedomosť, je tovar. Tovar má svoju hodnotu podľa ponuky a dopytu a čo je najhlavnejšie, musísvojmu dodávateľovi prinášať zisk. Keď nie je splnená táto základná rovnica, nemôže to fungovať.... A ani to nefunguje. Tí čo pri vzdelávacom procese vidia len trochu pod pokrievku, musiazákonite povedať, že v procese vzdelávania žijeme stále socializmus. Nič sa nezmenilo. Žiadnavládnuca garnitúra si nedovolila porušiť komunistické heslo: Vzdelanie máte zadarmo! Priakomkoľvek kontakte s touto problematikou „pustila do gatí...“. Je zaujímavé, že spomínanéheslo „majú v ušiach“ aj príjmatelia informácií – pri štátom organizovanom vzdelávaní (či užštátnymi alebo súkromnými organizáciami) ronia krokodílie slzy pri požadovaní aj minimálnehopoplatku. Tým sa stalo, že naozaj „dobré“ informácie (metodiky, postupy...) sú vytesnené naokraj - organizujú si ich potom schopní jednotlivci alebo pofidérne firmy – a tam je každý z nichochotný „pustiť períčko“ a zaplatiť za jeden deň 100,- alebo aj 150,- bubákov...Môj súkromný, vyššie uvedený pohľad, na danú problematiku som počas pracovného životazažíval ako príjmateľ, ale aj ako dodávateľ informácií. Keď som skončil šesťročnú lekárskufakultu hodili ma do praxe – „...a plávaj!“. Nikto sa nestaral čo a ako sa učím, na konferenciuma šéf nepustil za 10 rokov ani raz – veď bolo treba, aby niekto strážieval oddelenie... Napredatestačnú prípravu sa vtedy socialistický štát zmohol len v oblasti jazykov, sociálneho lekárstvaa marxisticko-leninskej prípravy... a nasledovala praktická a teoretická skúška, pri ktorejz desiatich 3-6 leteli... Lepšie to bolo až v príprave na náš odbor, ktorý bol od Henzelových čiasnadstavbovým odborom. Sedel som na dvoch jeho prednáškach – bolo málo poslucháčov, takprednášal dvakrát, a potom nám odkázal, že keď nás je málo, tak sa prednášať proste nebude.Za Kolesára sme dostali trojmesačnú „nalieváreň“ vo forme predatestačného kurzu poabsolvovaní trojročnej práce na rehabilitácii alebo v kúpeľnom zariadení. Pobyt v kurze bolnavyše „sťažený“ povinným vypracovaní predatestačnej práce, ktorej tému sa človek dozvedelz profesorových úst v prvý deň spomínaného trojmesačného kurzu... Tento fakt potom ovplyvnilaj kvalitu výsledku. Problematické bolo dostať sa na atestáciu, ale ešte ťažšie dostať sa do inéhoz nasledujúcich kurzov – napr. akupunkturistického alebo manipulačného. Mal som vtedy „tošťastie“, že som sa dostal od roku 1980 do troch manipulačných kurzov a nasledujúcehomanipulačného - učiteľského. Bola to vtedy „sranda“ keď si ma Ďurianová podávala akonajmladšieho účastníka s najtenším krkom - lebo všetci páni okolo mali „zasádlované“ hrubékrky, na ktorých ukazovať mobilizáciu alebo manipuláciu bolo zložité až nemožné (väčšinou toboli riaditelia nemocníc, okresní a krajskí odborníci, predsedovia ROH a tajomníci KSČ – jezaujímavé, že podľa hrúbky krku sa aj dnes dá zistiť kto vládne...). Keď sa udiala v r. 1984 zmenavedenia katedry a šéfom sa stal Palát, došlo týždeň pred začatím „jeho prváho trojmesačnéhokurzu“ ku zvláštnej situácii – všetci „starí“ prednášatelia od Kolesára mu odmietli prednášať...Vtedy som videl Paláta prvýkrát so strachom v očiach pribehnúť z doškolováku k nám dole donemocnice (v suteréne)... Krízová situácia však dovolila krízové riešenie a od teoretickýchprednášok typu „C02 procedúry“ na 16 hodín(!) som do programu zasunul maximálne množstvopraktických ukážok a workshopov. Čo nevidieť potom sa udiala pseudorevolúcia: došlo akožeku zásadným politickým zmenám, len doškoľovanie sa nezmenilo. Okrem iného sme opäť povolaliniektorých zo starších prednášateľov – pamätám si, ako si ma vtedy zavolal Hupka bokoma nechal si vysvetľovať, čo to sú tie workshopy a čo to je ten algoritmus vyšetrenia... Postupomčasu však „starých“ vystriedala úplne iná, nová, mladá generácia učiteľov. Výhodou porevolučnýchrokov bol prienik súkromných inštitúcií do vzdelávacieho procesu popri štátnych, a tak sme sadostali ku škole chrbtice, mäkkým technikám, lymfodrenáži, Brüggerovi, Vojtovi, Bobathovej,redcordu, SMSystému až po DNS-ku. Podstatné zmeny nastali po vstupe do EÚ, museli sme savtedy prispôsobovať únii vo viacerých smeroch. Zmena nastala aj minulý rok, keď sme muselirozložiť celú prenáškovú činnosť do štyroch prípravných rokov. Nielen manipuláciu, ale ajfyzikálnu terapiu, vodoliečbu a aj pohybovú terapiu. Je to málo?, je to veľa?, už som kedysi razpísal, že za oknami nám zúri(pseudo)kapitalizmus, len my žijeme... 17.2.17, A. Gúth

Editorial

3


HYPERTERMÁLNE PROCEDÚRY AKO SÚČASŤPREVENCIE KARDIOVASKULÁRNYCH CHORÔBAutori: J. Čelko, A. Gúth

Pracoviská: Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka, VŠ sv. Cyrila a Metoda v Trnave – IFBLR Piešťany, Slovenská zdravotnícka univerzita, Bratislava

Súhrn

Východisko: Súhlasnú reakciu ciev kože a srdca na tepelné podnety využívali v liečbechronického zlyhania srdca už starí Gréci. V súčasnosti sa chronické zlyhanie srdca liečihypertermálnymi procedúrami len experimentálne.Cieľ: Cieľom práce bolo posúdiť reakciu ciev kože i srdca na hypertermálne procedúryu osôb s kardiovaskulárnym ochorením a zvážiť možnosť využitia tejto terapie v klinickejpraxi.Metódy: V práci uvádzame poznatky zo štúdií uverejnených v elektronických databázacha časopisoch do konca roka 2016, ako aj vlastné skúsenosti týkajúce sa tepelnýchvplyvov na cievy kože a srdca. Uvádzajú sa aj možnosti liečebného využitia hypertermieu osôb s kardiovaskulárnym ochorením.Výsledky a záver: Hypertermálna terapia vo fyziologickom rozsahu rozširuje koronárneartérie a znižuje preload i afterload u pacientov s kardiovaskulárnym ochorením. Zároveňpriaznivo ovlyvňuje dysfunkciu endotelu, zvyšuje produkciu oxidu dusíka a zlepšujevazodilatačnú kapacitu. Mierna hypertermia sa považuje za stimulus pre kardiovaskulárnysystém a odporúča sa ako terapeutická intervencia pri kardiovaskulárnych chorobách.Kľúčové slová: Termálna vazodilatácia, Dusterovo-Moratovo pravidlo, hypertermia,kardiovaskulárne chorobyČelko, J., Gúth, A.: Hyperthermal procedures asa part of cardiovascular diseases prevention

Summary

Basis: Consonant reaction of skin and heartvessels on thermal stimuli was already used byancient Greeks. At present, chronic heart failureis treated by hyperthermal procedures only onexperimental basis.Aim: Aim of this work was to assess the reactionsof skin and heart vessels on hyperthermalprocedures in people with cardiovascular diseaseand to consider the use of this therapy in clinicalpractice.Methods: Knowledge from the studies publishedin electronic databases and journals till the endof the year 2006, as well as our own experienceconcerning the thermal effects on skin and heartvessels are stated in this work. Possibilities oftherapeutic use of hyperthermia in people withcardiovascular disease are also stated.Results and conclusion: Hyperthermal therapydilates coronary arteries in physiological rangeand decreases both preload and afterload inpatients with cardiovascular disease.Simultaneously, it favourably influences alsoendothelium dysfunction, increases nitrogen

Čelko, J., Gúth, A.: Hyperthermale Prozedurenals Bestandteil der Prävention derkardiovaskulären Erkrankungen

Zusammenfassung

Die Ausgangspunkte: die übereinstimmendeReaktion der Hautgefäße und des Herzens aufdie thermischen Reize verwendeten bei derBehandlung von chronischer Herzinsuffizienzschon alte Griechen. Derzeit wird die chronischeHerzinsuffizienz durch die hyperthermalenProzeduren nur experimentell behandelt.Das Ziel: das Ziel dieser Arbeit war es dieReaktion der Hautgefäße und des Herzens aufdie hyperthermalen Prozeduren bei denMenschen mit den kardiovaskulärenErkrankungen zu beurteilen und die Möglichkeitder Verwendung dieser Therapie in der klinischenPraxis abzuwägen.Die Methoden: in dieser Arbeit präsentieren wirdie Erkenntnisse aus der Studien, die in denelektronischen Datenbanken und Zeitschriften bisEnde des Jahres 2016 veröffentlicht waren, sowieauch eigene Erfahrungen betreffend derthermischen Wirkungen auf die Hautgefäße unddas Herz. Genannt sind auch die Möglichkeitender Behandlungsverwendung der Hyperthermie

4

oxide production and improved vasodilationcapacity. Mild hyperthermia is believed to serveas a stimulus for the cardiovascular system andcan be recommended as a therapeuticintervention in cardiovascular diseases.Key words: Thermal vasodilation, Duster-Moratrule, hyperthermia, cardiovascular diseases

bei den Menschen mit den kardiovaskulärenErkrankungen.Die Ergebnisse und das Fazit: hyperthermaleTherapie im physiologischen Bereich erweitertdie Koronararterien und reduziert dieVorbelastung und die Nachbelastung bei denPatienten mit den kardiovaskulärenErkrankungen. Zugleich beeinflusst günstig dieDysfunktion des Endothels, erhöht die ProduktionNO und verbessert gefäßerweiternde Kapazität.Milde Hyperthermie wird als Stimulus für daskardiovaskuläre System betrachtet und wird alseine therapeutische Intervention bei denkardiovaskulären Erkrankungen empfohlen.Die Schlüsselwörter: thermische Vasodilatation,Duster-Morat Regel, Hyperthermie,kardiovaskuläre Erkrankungen

Úvod

Dusterovo-Moratovo pravidlo hovorí, žecievy kože a srdca reagujú na tepelnýpodnet rovnakou cievnou reakciou, cievyviscerálnych orgánov reagujú opačne akocievy kože a cievy v CNS zostávajútepelnými podnetmi neovplyvnené.Empiricky to vedeli už starí Gréci, ktorípieskový kúpeľ využívali aj na liečenienahromadenia tekutiny v hrudníkua v bruchu, čím sa myslelo zlyhanie srdcas retenciou tekutín, ascitom a edémom.Recept na procedúru zanechal grécky lekárHerodotos. Ráno sa v sypkom pieskuvykopú dve alebo tri jamy veľkosti človekaa nechajú sa zohriať slnkom. Pacient siľahne do jamy a zasype sa takýmmnožstvom piesku, aké je schopnýtolerovať. Hlava a najmä oči majú byťchránené pred slnkom. Pacient by mal byťpodľa polohy slnka orientovaný tvárouna sever alebo juh. Chladnou vodou samu oplachuje tvár a v prípade potreby sivyplachuje ústa. Ak sa pacient prestanezohrievať, prípadne vplyvom potenia sazačína ochladzovať, uvoľní sa z pieskua procedúra sa zopakuje vo vedľajšejjame. Väčšina pacientov absolvujeprocedúru v ľahu, pacienti s ascitoma edémom počas procedúry stoja.Najvhodnejšia pre túto procedúru je letnásezóna a v nej najteplejšie dni. Pacientis chronickým ochorením by mali byťliečení denne minimálne 14 dní, nie všakdlhšie ako 21 dní. U edematóznych

pacientov je pre stratu hmotnostirozhodujúce trvanie liečby. V zimnomobdobí alebo v urgentnom prípade prinevhodných podmienkach je možné tútoprocedúru uskutočniť zohriatím pieskuv peci, pričom sa dosiahnu porovnateľnévýsledky. V takom prípade je všakpotrebný dlhší čas liečenia, pretože umelépodmienky sú pre účinnosť procedúrymenej priaznivé. Z Herodotovho spisuvidieť, že obavy zo záťažekardiovaskulárneho ústrojenstva nemali.Uvedená procedúra sa v súčasnostiponúka ako „wellness“ procedúrav egyptskej púšti Siwa. V spaľujúcomteple sa pacient ponorí až po krk dopiesočného kúpeľa, čo ho má bez návštevylekára zbaviť mnohých zdravotnýchproblémov. Procedúru považujú zabezpečnú napriek tomu, že terapia savykonáva počas najhorúcejšej časti dňaa zdravotný stav pacientanepoznajú.(Čepová, 2017)

Podobný postoj je známy i z európskychkúpeľov neskorého stredoveku, keď saaplikovali pomerne drastické termálne kúry.Verilo sa, že čím dlhší je pobyt v kúpeli,tým je lepší liečebný efekt. V prameňochboli inštalované drevené prične, naktorých sa jedlo aj spalo. Kúpele trvali ažsto hodín, pričom dochádzalo k maceráciikože, ktorú nazvali „corosio cutis“,s mokvaním, sekréciou a často i sosekundárnou infekciou. Tento spôsobliečby bol tiež akýmsi druhom derivačnej

Čelko, J., Gúth, A.: Hyperthermal procedures as a part of cardiovascular diseases prevention

5


či popudovej terapie, ktorá u mnohýchchorých zohrala pozitívnu úlohu. V duchuhumorálnej patologickej teórie sa tak od„svrbenia kože“ očakávala očista tela odpokazených štiav.(Gulášová, 2014)

V medicíne sa súhlasná reakcia kožnýcha koronárnych ciev tradične využívav Hauffeho končatinovom kúpeli, priktorom pacient prikrytý plachtou ponoríruky po lakte (prípadne i nohy po kolená)do vaničiek s vodou o teplote 34 – 36 °C.Pomaly sa pripúšťa voda až do teploty 40– 45 °C (podľa tolerancie), čím sa dáterapeuticky ovplyvniť aj záchvat anginypectoris. Táto veľmi šetrná hypertermálnaprocedúra môže trvať aj 45 minút.

Hypertermia a kardiovaskulárne chorobyReaktivitu ľudského organizmu na tepelnépodnety určuje predovšetkým typ vyššejnervovej činnosti. V liečebnej praxi sahypertermálne procedúry ordinujú vofyziologickom rozsahu, pričom sarešpektuje zdravotný stav a individuálnatolerancia tepla. Zatiaľ čo zdravé osobysú schopné prežiť zvýšenie teploty jadra

až do 3 °C, klinické štúdie ukazujú, žepacienti s kardiovaskulárnym ochorenímmajú zníženú odolnosť voči tepelnémustresu. Zhoršená tolerancia sa udávanajmä u pacientov s ventrikulárnoudysfunkciou a s chronickým kardiálnymzlyhaním (CHF) počas dlhotrvajúcehopobytu v hypertermálnom prostredí. Veľkériziko pre pacientov s kardiovaskulárnymochorením predstavujú čoraz častejšie savyskytujúce vlny horúčav vo veľkýchmestách („urban heat island“). Za vlnuhorúčav sa považuje najmenej trojdennétrvanie teploty ovzdušia prevyšujúcej podlhšiu časť dňa teplotu 30 °C a len máloklesajúcej k dennému minimu. Pri takejdlhej expozícii dochádza k vyčerpaniurezerv. Predchádzajúca hypohydratácia,liečba diuretikami, betablokátormi, vyššívek, limitovaná kardiálna rezerva anemožnosť úniku z hypertermálnejatmosféry boli najčastejšie udávanérizikové faktory u obyvateľov vnútornéhoveľkomesta (Čelko, 2015). V modernejhistórii bola najzávažnejšia vlna horúčavv roku 2003 vo Francúzsku, následkomktorej zomrelo 13 700 ľudí (Craig, 2015).

Obr. 1 Sauna - teplotné stupne

6

Zvýšené riziko je vo veľkých mestách,ktoré majú nedostatok zelene a hustúdopravu, kde žije veľký počet ľudí, ktorísú dobrovoľne sami, majú minimumsociálnych kontaktov, nízky príjem a trpiachronickým ochorením (Andráško, 2013).Vlny horúčav zvyšujú riziko zhoršeniakardiovaskulárnych chorôb, miernahypertermia sa však považuje za stimuluspre kardiovaskulárny systém a odporúčasa ako terapeutická intervenciapri kardiovaskulárnych chorobách (Cui,2014). S výnimkou výskytu extrémnychhorúčav výsledky štúdií poukazujú nanižšiu hospitalizáciu a mortalituu pacientov s CHF v lete ako v zimnýchmesiacoch (Gottsman, 2010). V lete bývaaj krvný tlak nižší, čo sa výraznejšieprejavuje u starších ročníkov (Halonen,2011, Hubačková, 2016).

Kľúčovú úlohu v rozvoji kardiovaskulár-nych chorôb má endoteliálna dysfunkcia.K jej rozvoju prispievajú viaceré faktoryako napr. hypercholesterolémia,homocystinémia, hyperglykémia,hypertenzia, fajčenie, zápal a vek. Endotelvytvára výstelku krvných a lymfatickýchciev a je metabolicky vysoko aktívny.Neschopnosť endotelu produkovaťdostatočné množstvo NO° vedie katerogenéze. Hlavnou biologickoufunkciou NO° je vazodilatácia, inhibíciaadhézie a agregácie trombocytova zamedzenie proliferatívnych procesovv cievnej stene protizápalovýmpôsobením (Su, 2015). Endoteliálnadysfunkcia sa zhoršuje s vekom a okremkardiovaskulárnych chorôb hrá významnúúlohu aj v rozvoji viacerých porúchsúvisiacich s vekom, ako sú kognitívneporuchy, Alzheimerova choroba, motorickádysfunkcia, rezistencia na inzulína sarkopénia (Seals, 2014).

Zmena životného štýlu, ktorá vediek ovplyvneniu rizikových faktorov, môževýrazne zlepšiť jeho funkciu. Pravidelnáterapia saunou u pacientovs kongestívnym zlyhaním srdca zlepšujehemodynamické parametre, klinické

symptómy, kardiálnu funkciu a cievnuendoteliálnu funkciu (C. van Tellingen,2006). Opakovaným saunovaním došlok zlepšeniu endoteliálnej funkciea k zvýšeniu hladiny NO° zaznamenanémui v ďalších štúdiách (Imamura, 2001,Kihara, 2002, Miyata, 2010). Zlepšeniefunkcie sa dosiahne aj pohybovouaktivitou, čo má význam najmä u staršíchľudí, obéznych pacientov, žien pomenopauze a u pacientov s poruchoulipidového metabolizmu (Park, 2015).Pravidelný tréning zlepší funkciu endoteluaj u pacientov s postihnutím koronárnychartérií a so zlyhaním srdca (Favero, 2014,Wienbergen, 2013, Knošková, 2016).

Cievna reakcia u pacientovs chronickým kardiálnym zlyhaním

Endoteliálna dysfunkcia vedie k zníženejvazodilatácii. Počas 20-minútovejexpozície teplote 42 °C a vlhkosti vzduchu100 % došlo u starších probandovk značne nižšej vazodilatácii kože akou mladých probandov. Je to nevýhodnépre termoreguláciu pri aktivitách dennéhoživota, pretože uvedená vlhkosť vzduchusa v horúcich letných mesiacochvyskytuje v mnohých oblastiach USA(Petrofsky, 2012, Purohit, 2015).

Laboratórne vyšetrenia ukázali, ževazodilatačná odpoveď kožných ciev jeu pacientov s CHF znížená, čo môžepredstavovať riziko pri vyššej termálnejzáťaži. V štúdii sa 13 pacientovs klasifikáciou NYHA II-III CHF a 13zdravých probandov podrobilocelotelovej miernej hypertermiiv špeciálnom oblečení s perfúziou teplejvody. Oblečenie pokrývalo celé telos výnimkou tváre, rúk, nôh a miestamerania prietoku krvi kožou na predlaktí.Prietok krvi kožou bol meraný na dorzálnejploche predlaktia laserovou Dopplerovoufotometriou. V obidvoch skupináchteplota kože stúpla priemerne o 4 °C,teplota jadra o 0,85 °C. Prietok krvi kožoubol u pacientov s CHF o polovicu menšíako u zdravých probandov. Maximálna


7


8

kožná vazodilatačná kapacita bolau pacientov s CHF značne nižšia aj pripriamom lokálnom ohrievaní. U pacientovs CHF sa zistila dysfunkcia endotelucievnej steny a v kožných cievach sa zistilištrukturálne zmeny (Cui, 2013).

Možnosti využitia hypertermálnychprocedúr u pacientovs kardiovaskulárnym ochorením

S cieľom zistiť, aké sú akútnehemodynamické účinky termálnejvazodilatácie na ťažké kongestívnezlyhávanie srdca, Chuwa et al. (1995) naMayo klinike vyšetrili 34 pacientov (26mužov a 8 žien, vek 58 ± 14 rokov). Klinickýstav podľa NYHA funkčná klasifikácia IIu 2, III u 19 a IV u 13 pacientov. Priemernáejekčná frakcia bola 25 ± 9 %. Po zavedeníSwan-Ganzovho katetra cez pravújugulárnu vénu pacienti absolvovali 10-minútový celkový kúpeľ o teplote 41 °C,alebo infrasaunu o teplote 60 °C počas 15minút. Pred, počas procedúry a 30 minútpo jej skončení boli hodnotené: krvný tlak,EKG, echo-Doppler, expiračné plynya intrakardiálne tlaky. 24 z 34 pacientovabsolvovalo najskôr hypertermálny kúpeľa po 1 – 2 dňoch saunu. Zo zostávajúcich10 pacientov 2 absolvovali len kúpeľ a 8len saunu. U žiadneho pacienta sa počasuvedených procedúr nevyskytlodyspnoe, angina pectoris ani arytmia,všetci procedúry bezpečne dokončili,subjektívne boli procedúry dobretolerované. Na konci hypertermálnehokúpeľa i sauny mierne stúpla spotrebakyslíka (o 0,3 MET), teplota v artériipulmonalis stúpla o 1,2 °C a frekvenciasrdca o 20 – 25/minútu. Systolický tlak sapodstatne nezmenil, diastolický tlak počassauny značne klesol. Počas kúpeľai sauny, ako aj 30 minút po ich skončenístúpol kardiálny i rázový index, badateľneklesla celková cievna rezistencia. Strednýtlak v artérii pulmonalis, stredný pľúcnyzaklinený kapilárny tlak a strednýtlak v pravej predsieni stúpol v kúpeli,v saune však značne klesol. Po skončeníkúpeľa i sauny boli uvedené tlaky nižšieako pred procedúrou. Mitrálna

regurgitácia v súvislosti s kongestívnymzlyhaním srdca sa zmenšila po kúpelii saune. Po obidvoch procedúrach sazmenšili aj rozmery srdca a výrazne stúplaejekčná frakcia ľavej komory.V štúdii uskutočnenej v kúpeľochTrenčianske Teplice 21 mužov so stabilnouICHS absolvovalo udržiavaný kúpeľo teplote 40 °C ukončený po stúpnutíteploty jadra o 2 °C a v iný deň bicyklovýergometrický test. V porovnaní sozáťažovým testom sa hypertermálnykúpeľ ukázal ako mierne zaťažujúca,subjektívne veľmi dobre tolerovanáprocedúra (Čelko, 2010, Metzner, 2015).

V pilotnej štúdii v TrenčianskychTepliciach došlo po trojtýždňovomkúpeľnom pobyte s dennou aplikáciouhypertermálneho kúpeľa u 15 pacientovso stabilnou ICHS k zlepšeniu funkcieendotelu, čo sa prejavilo zvýšenouprodukciou oxidu dusíka v pokoji, ako ajpri záťažovom teste. Na vrcholezáťažového testu pred kúpeľnou liečboubola hladina NO° 223,3 ± 19,2 nmol/l , pokúpeľnej liečbe 242,7 ± 22,5 nmol/l (p0,05)(Kráľová, 2002).

K najrozšírenejším hypertermálnymprocedúram patrí sauna. V klasickej fínskejsaune sa organizmus zohrieva v horúcomsuchom vzduchu, účinne sa ochladzujeodparovaním potu. Najväčšiu záťaž prisaunovaní spôsobuje rýchle následnéochladenie spojené s výraznýmvzostupom arteriálneho tlaku. Preto sa upacientov s kardiovaskulárnymochorením odporúča pomalšie ochladeniepostupne pod sprchou alebo voľne navzduchu (Pilch, 2014). V infrasaune je cca20 % energie využitej na ohriatie vzduchua okolitého prostredia, 80 % na ohriatieorganizmu. Pobyt pri teplote 40 – 60 °C jepríjemný, pričom dochádza kvýraznejšiemu poteniu ako v klasickejfínskej saune pri teplote 80 – 110 °C. Nazáklade bohatých skúseností sa dákonštatovať, že sauna je dobre tolerovanáprocedúra, ktorá nepredstavuje riziko prezdravých ľudí od detstva až po vysokývek, vrátane nekomplikovanej gravidity.


9


Navyše u mladých, pohybovo aktívnychmužov i žien sa ukázal pozitívny vplyvsauny na lipidový profil (Gryka, 2014).Mnohí lekári sa domnievajú, že sauna nieje vhodná pre pacientovs kardiovaskulárnym ochorením. Rhode etal. (2008, Uhlíř, 2015) vyhodnotili mortalituv saune vo Švédsku v rokoch 1993 až 2002;celkom 77 úmrtí, z toho v 44 % bol príčinousmrti alkohol, v 23 % kardiovaskulárnachoroba. Kenttämies et al. (2008) ukázali,že vo Fínsku je ročný počet úmrtí v saunemenší ako 2 na 100 000 obyvateľov.Približne v polovici prípadov (51 %) išloo prirodzenú smrť, v 25 % bolo príčinousmrti teplo. Z celkového počtu týchto úmrtíbolo 50 % pod vplyvom alkoholu. Na záverautori konštatovali, že úmrtie v saune jezriedkavá udalosť dokonca vo Fínsku, kdeje frekvencia saunovania vysoká. Novšieštúdie ukázali, že kardiovaskulárni pacientis esenciálnou hypertenziou, ischemickouchorobou srdca a po infarkte myokardu,ak sú stabilní a v každodennom životerelatívne asymptomatickí, môžu chodiť dosauny bez rizika (Sobamija, 2013, Ohori,2011). Uvedení autori zdokumentovali, žepravidelné návštevy infrasauny zlepšujúmyokardiálnu ischémiu spôsobenúoklúziou koronárnej artérie v súvislosti sozlepšením endoteliálnej funkcie. Terapiasaunou vedie k zníženiu hladinycelkového cholesterolu a LDL, pričom sazvyšuje hladina HDL, čo je prínosom preprevenciu ICHS (Pilch, 2010). Opakovanésaunovanie u pacientov s chronickýmzlyhaním srdca zlepšuje toleranciu záťažespolu so zlepšením endoteliálnej funkcie.Terapia saunou zvyšuje aj aktivitu syntézyendoteliálneho NO° (eNOS), zlepšujekardiálnu funkciu CHF a zlepšuje periférnyprietok krvi ischemických končatín. Poindukovanom infarkte myokardu u krysterapia saunou zvyšuje eNOS, hladinuvaskulárneho endoteliálneho rastovéhofaktoru a v nepostihnutej časti myokarduzlepšuje koronárnu vaskularitu (Sobamija,2011).

Laukkanene et al. (2015) publikovaliv časopise JAMA Internal Medicinevýsledky prospektívnej kohortovej štúdie,

do ktorej bolo zahrnutých 2315 mužov (42– 60 rokov) z východného Fínska. Vstupnévyšetrenia sa uskutočnili od 1. marca 1984do 31. decembra 1989, probandi bolisledovaní do roku 2011. Muži, ktorí chodilido sauny dva- alebo trikrát do týždňa, malio 23 % nižšie riziko fatálnej epizódykoronárnej choroby srdca alebokardiovaskulárnej choroby v porovnaníms tými, ktorí chodili do sauny len raz dotýždňa. Zdravotný prínos bol ešte väčšíu mužov, ktorí chodili do sauny štyri- ažsedemkrát do týždňa, pretože mali o 48 %nižšie r iziko uvedených príhodv porovnaní s mužmi, ktorí chodili do saunylen raz do týždňa. Na záver štúdie autori zistili,že zvýšená frekvencia chodenia do sauny jespojená so zníženým rizikom náhlej kardiálnejsmrti, fatálnej koronárnej príhody, fatálnejkardiovaskulárnej príhody a všetkých príhodmortality. Hoci do štúdie neboli zahrnuté ženy,na základe prechádzajúcich štúdií so ženamiv saune sa môžu podobné účinky predpokladaťaj u žien. Z toho možno usudzovať, že ten,kto môže prísť do sauny, môže z nej aj odísť,ale s teplejším a zdravším srdcom (van derWall, 2015). Rita Redbergová (2015)(Univerzita California, San Francisco, vedúcaredaktorka časopisu JAMA,) k uvedenej štúdii

Obr. 2 Sauna - fáza potenia

10

skonštatovala: „Hoci nevieme, prečo muži,ktorí častejšie navštevovali saunu, sa dožívajúdlhšieho veku – či je to časom strávenýmv teplej miestnosti, relaxáciou, voľnom, ktoréumožní viac času na relaxáciu, alebopriateľstvom v saune – jednoznačne časstrávený v saune je dobre strávený čas.“Opatrnosť saunovania sa odporúča pri sklonek ortostatickému kolapsu, užívaníbetablokáktorov a nitrátov, kontraindikovaní súpacienti s ťažkou aortálnou stenózou, sinstabilnou angínou, s čerstvým infarktommyokardu a s dekompentovaným kardiálnymzlyhaním (Cho, 2010).

Diskusia a záver

Termálna vazodilatácia pri celkovýchhypertermálnych procedúrach (hypertermálnaimerzia, sauna, bahenný zábal, pieskový kúpeľa pod.) rozširuje koronárne artérie a znižujepreload i afterload u pacientovs kardiovaskulárnym ochorením. Zároveňzlepšuje funkciu endotelu cievnej steny, čímsa zvýši produkcia oxidu dusíka. NO° rozširujepriesvit cievy relaxovaním hladkých svalovv cievnej stene, čím zabezpečuje orgánompotrebné prekrvenie a znižuje krvný tlak.Zhoršená endoteliálna funkcia jepravdepodobne hlavnou príčinou fatálnychnásledkov extrémnych letných horúčav, priktorých dochádza k prekročeniutermoregulačnej kapacity jadra. Terapeutickáintervencia, ktorá zvýši hladinu NO°, môžezlepšiť prognózu pacientovs kardiovaskulárnym ochorením (Mordi,2014). Mierna hypertermia sa považuje zastimulus pre kardiovaskulárny systéma odporúča sa ako terapeutická intervenciapri kardiovaskulárnych chorobách, vrátaneCHF (Cui, 2014, Zatloukal, 2013). Na základetýchto výsledkov niektorí autori uvažujúo možnosti využívať túto nefarmakologickúterapiu u pacientov s CHF podobne, ako tovyužívala antická medicína. Prechod odexperimentálnych štúdií k všeobecneakceptovateľnej klinickej praxi si vyžiadaďalšie štúdie.

Literatúra

ANDRÁŠKO, I., 2013. Quality of life: Anintroduction to the concept. Masarykovauniverzita, 2013; s. 1-87CRANDALL, C. G., WILSON T. E. 2015.Human Cardiovascular Responses to Passive

Heat Stress. Compr Physiol. 2015 Jan; 5(1):17-43 [PubMed]CUI, J., SINOWAY, L. I. 2014. Cardiovascularresponses to heat stress in chronic heart failure.Curr Heart Fail Rep. 2014 June; 11(2): 139-ČELKO, J., LIETAVA, J., VOHNOUT, B.,VALENT, D., LUKÁČ, J. 2010. Vývojnázorov na záťaž hypertermálnymiprocedúrami. Lek Obz, 2010. ISSN 0457-4214.Roč. 59, 2010, č. 7-8(2010), s. 266 – 271ČELKO, J., VIGAŠ, M. 2015. Aklimatizáciana hypertermálnu záťaž. Rehabilitácia 52, 2,2015, s. 122-128. ISSN 0457-4214ČEPOVÁ, E., KOLARČÍK, P.,MADARASOVÁ GECKOVÁ, A. 2017:Zdravotná gramotnosť, metóda jako zlepšiťzdravie populáre a jej využitie vo verejnomzdravotníctve (Health literacy, method asimprove health population and exploitation inpublic health). In: Zdravotníctvo a sociálnapráca / Health and Social Work. Vol. 12, 2017,No 1, p. 25-33, ISSN 13336-9326.GOTSMAN, K., ZWAS, D., 2012; 18(2):43-44. [PubMed] CHUWA, T., YUTAKA, H.,JONG-CHUN, P., JIN-WON, J. AAMON,D., LOTAN, C., KEREN, A. 2010. Seasonalvariation in hospital admission in patients withheart and its effect on prognosis. Cardiology2010; 117:268-274. [PubMed]FAVERO, G., PAGANELLI, C., BUFFOLI,B., RODELLA, L. F., REZZANI, R. 2014.Endothelium and Its Alterations inCardiovaskular Disease: Life StyleIntervention. Biomed Res Int. 2014;2014:801896. [PubMed:3955677]GRYKA, D., PILCH, W., SZAREK, M.,SZYGULA, Z., TOTA, L. 2014. Changes inthe lipide profile of blood serum in womentaking sauna baths of various duration. Int JOccup Med Environ Health. 2010;23: 167-174.doi: 10.2478/v10001-010-0020-9GULÁŠOVÁ, I., BREZA, J . JR.,GÖRNEROVÁ, L., BREZA, J. 2014 The Levelof Patient Satisfaction with OutpatientChemoterapy Administration, in Clinical SocialWork 2014, Vol. 5, No.2 , p. 21-28, ISSN 2222-386XHALONEN, H., ZANOBETTI, A.,SPARROW, D., VOKONAS, P. S.,SCHWARTZ, J. 2011. Relationship betweenoutdoor temperature and blood pressure.Occup Environ Med. 2011; 68:296-301.[PubMed]HUBÁČKOVÁ, R., GROFFIK, D.,SKRZYPNIK, L., FRÖMEL, K. 2016:Physical activity and inactivity in primary andsecondary school boys' and girls' daily


11


program, Acta Gymnica 2016, 46(4):193-200 |10.5507/ag.2016.020, ISSN 1213-8312CHO, G. Y., HA, J. W. 2010. Waon therapy,can it be new therapeutick modality in Heartfailure patients? J Cardiovasc Ultrasound ,CHANG, K. S., TOMYMA, Y., TANAKA,N. et al. Acute Hemodynamic Improvementby Thermal Vasodilataion in Congestive HeartFailure. Circulation, 1995;91:2582-2590IMMAMURA, M., BIRO, S., KIHARA, T.,YOSHIFUKU, S., TAKASAKI, K., OTSUJI,Y. et al. 2001. Repeated Thermal TherapyImproves Impaired Vascular EndothelialFunction in Patients with Coronary RiskFactors. J Am Coll Cardiol 38: 1083-1088, 2001KIHARA T, BIRO S, IMMAMURA M,YOSHIFUKU S, TAKASAKI K, IKEDA Y.et al. 2002. Repeated sauna treatment improvesvascular endothelial and cardiac function inpatients with chronic heart failure. J Am CollCardiol 39: 754-759, 2002KNOŠKOVÁ, E., PLHÁKOVÁ, K.,FOJTOVÁ, A., LOPATKA, M. 2016: Saunaa jej vplyv na organizmus (Sauna and its effecton the body). In: Zdravotníctvo a sociálnapráca / Health and Social Work. Vol. 11, 2016,No 3, p. 32-41, ISSN 13336-9326KRÁĽOVÁ, J., RIEVAJ, M., LIETAVOVÁ,S., ČELKO, J. 2002. Účinok kúpeľnej liečbys hypertermálnymi procedúrami na pacientovs ICHS. XII. zjazd OS FBLR s medzinárodnouúčasťou, Trenčianske Teplice. 17. 5. – 18. 5.2002KYOUNG-SIG, CH., YOSHIHUMI, T.,NOBUYUKI, T. 1995. Acute HemodynamicImprovement by Thermal Vasodilatation inCongestive Heart Failure. Circulation,1995;91:2582-2590KENTTÄMIES, A., KARKOLA, K. 2008.Death in sauna. J Forensic Sci. 2008;53: 724-729. doi: 10.1111/j. 1556-4029.2008.00703.x.LAUKKANENEN, T., KHAN, H.,ZACCARDI, F., LAUKKANENE, J. A. 2015.Association between sauna bathing and fatalcardiovascular and all-cause mortality events.JAMA Intern Med . 2015. doi: 10.1001/jamainternmed. 2014.8187METZNER, M., GLAS, A., SAUTER-LUIS,C., PETZL, W., ZERBE, H. 2015: InfraredThermography of the udder of cows afterexperimentally induced mastitis withEscherichia colli. In Thermology international,Vol. 25, 2015, No. 1, ISSN 1560-604X, p. 31MIYATA, M., TEI, C. 2010. Waon Therapyfor Cardiovascular Disease. InnovativeTherapy for the 21th Century. Circ J 74:617-621, 2010

MORDI, I, TZEMOS, N. 2014. Is reversal ofendothelial dysfunction still an attractive targetin modern cardiology? World J Cardiol. 6:824-35, 2014MOOVENTHAN, A., NIVETHITHA, L.2014. Scientific Evidence-Based Effects ofHydrotherapy on Various systems of theBody. N Am J Med Sci. 2014 May; 6(5): 199-209. [PubMed]OHORI, T., NOZAWA, T., IHORI, H.,SHIDA, T., SOBAJIMA, M., MATSUKI, A.et al. 2012. Effect of repeated sauna treatmenton exercise tolerance and endothelial functionin pacients with chronic heart failure. Am JCardiol. 2012;109: 100-104. doi: 10.1016/j.amjcard.2011.08.014PETROFSKY, J. S., BERK, L.,ALSHAMMARI, F. L, LEE, H., HAMDAM,A., YIM, J. E. et al. 2012. The interrelationshipbetween air temperature and humidity asapplied locally to the skin: The resultantresponse on ski temperature and blood flowage differences. Med Sci Monit. 2012; 18(4):201-208. [PubMed]PILCH, W., SZYGULA, Z., KLIMEK, A. T.,PALKA, T., CISOŇ, T., PILCH, P. et al. 2010.Changes in the lipid profile of blood serum inwomen taking sauna baths of various duration.Int J Occup Med Environ Health. 2010;23:167-174. [PubMed]

Obr. 3 Sauna - jedna z foriem fázy schladzovania

12

PILCH, W., SZYGULA, S., PALKA, T.,PILCH, P., CISON, T., WIECHA, S. et al. 2014.Comparison of physiological reactions andphysiological strain in healthy men under heatstress in dry and steam heat saunas. Biol Sport.2014 Jun; 31(2): 145-149. [PubMed]PUROHIT, R., C., SCHUMACHER, J .,PASCOE D.D., WOLFE, D.F., CALDWELL,M., PASSLER, T., WENSINK, I. 2015Thermographic evaluation of dermatomepatterns in various animal species. InThermology international, Vol. 25, 2015, No.1, p. 32, ISSN 1560-604XREDBERG, R. F. 2015. Health benefits ofsauna bathing. JAMA Intern Med. 2015.doi:10.1001/jamainternmed.2014.8260SEALS, D. G., KAPLON, R. E., GIOSCIA-RYAN, R. A., LAROCCA, T. J. 2014. You´reOnly as Old as Your Arteries: TranslationalStrategies for Preserving Vascular EndothelialFunction with Aging. Physiology (Bethesda).2014 Jul; 29(4): 250-264. [PubMed]SOBAMIJA, M., NOZAWA, T., IHORI, H.,et al. 2013. Repeated sauna therapy improvesmyocardial perfusion in patients withchronically occluded coronary artery-related

ischemia. Int J.Cardiol. 2013; 167:237-243.Doi: 10.1016/j.ijcard.2011.12.064.SU, J.B. 2015. Vascular endothelialdysfunction and pharmacological tretment.World J Cardiol. 2015 Nov 26; 7(11): 719-741. [PubMed]van TELLINGEN, C. 2006. Hyperthermia inancient Rome or nonpharmaceuticalmanagement of heart failure in antiquity. NethHeart J 2006;14:397-8van DER WALL, E. E. 2015. Sauna bathing:a warm heart proves beneficial. Neth Heart J(2015) 23:247-248.WIENBERGEN, H., HAMBRECHT R. 2013.Physical exercise and its effects on coronaryartery diesease. Curr Opin Pharmacol.2013;13: 218-225. [PubMed]ZATLOUKAL, J., NEUMANNOVÁ, K.,OLŠÁKOVÁ1 H., KOLEK, V.,ZATLOUKAL, J., LOŠŤÁKOVÁ, V.,JAŠKOVÁ, J. 2013: An effect of theoutpatient rehabilitation programme in patientswith chronic respiratory diseases, Acta Univ.Palacki. Olomuc., Gymn. 2013 43(4): 33-38 |10.5507/ag.2013.022, ISSN 1213-8312

Adresa: [email protected]


VÁŠ PARTNER PRE REHABILITÁCIU

13


VLIV PRAKTICKÝCH FUNKCÍNA FYZIOLOGICKOU HYBNOST V RANÉM VĚKU– REHABILITACE JAKO PREVENCEAutor: D. M. Králová, J. Řezaninová, D. Janoušek,

Pracoviště: Katedra podpory zdraví, Fakulta sportovních studií, Masarykova Univerzita Brno, Česká republika

SouhrnVýchodisko: V rámci projektu Vliv praktických funkcí na fyziologickou hybnost se snažímevyužít rehabilitaci jako prevenci rozvoje poruch těchto funkcí v co nejranějším věku. Praktickéfunkce jsou korové funkce, které určují schopnost vykonávat tvůrčí činnosti a složité činnostidenních aktivit. Signifikantní porucha motorické koordinace je u dětí označována jako dyspraxieneboli vývojová koordinační porucha (DCD). Komplexní diagnostika míry DCD zahrnuje metodypro hodnocení poruch motorické koordinace u dětí, dotazníková šetření, standardizované testya klinické hodnocení. Pro vědecké účely se pak nejvíce využívají metody kvantitativní - dotazníkovášetření a standardizované testy. Výstupy z nich ovšem nejsou stoprocentně výpovědní o mířeDCD kvůli jejich nedostatečné reliabilitě. Proto je důležité sestavit vhodný testovací mechanismuss dobrou mírou odhalitelnosti vývojových odchylek ihned na počátku.Soubor a metody: Podstatou je seznámit se se stavem psychomotorického vývoje dětsképopulace do 2-3 let v ČR a ve světě, která bude rovněž tvořit i soubor probandů. Soubor dětíbude podroben testování psychomotorického vývoje a objektivnímu hodnocení opěrných funkcíjako klíčového aspektu lidské motoriky. V návaznosti na tuto část lze modifikovat testypsychomotorického vývoje i pro věkovou kategorii dětí až adolescentů do věku 16 let. Sledovattedy dlouhodobý trend ve vývoji dětí až do období adolescence a najít možné souvislosti,milníky a faktory, které vývoj výrazně ovlivňují.Závěry: U nás zatím neexistují žádné rozsáhlejší doporučené postupy pro diagnostiku a léčbuDCD. Diagnostika DCD je časově náročný a komplikovaný proces. Je nutno do ní zahrnoutanamnézu z pohledu dítěte, rodičů, učitelů a dalších relevantních osob, klinické vyšetření, použitístandardizovaných testů a dotazníků, zhodnocení ADL či studijních výsledků. Pro vědeckéúčely se využívá k posouzení míry DCD hlavně standardizovaných testů a dotazníků. Pouze najejich výsledky ovšem nelze spoléhat. Proto navrhujeme doplnit tato vyšetření o objektivníhodnocení kvality opěrné báze kojenců a posunout tak diagnostiku do věku kojence 1 roku.Klíčová slova: praktické funkce, dyspraxie - vývojová koordinační porucha, standardizovanétesty, fyziologická hybnost, lidská ontogeneze, rehabilitace

Králová, D. M., Řezaninová, J., Janoušek, D.:Influence of practical functions of physiologicalmotion in early age – rehabilitation as aprevention

Summary

Basis: Within the project The Influence of PracticalFunctions on Physiological Motion, we try touse rehabilitation as prevention againstimpairment progress of these functions in as earlyage as possible. Practical functions are corticalfunctions that determine ability to performcreative activities and complex processes of dailyactivities. Significant disorder of motorcoordination in children is termed as dyspraxiaor developmental coordination disorder (DCD).

Králová, D. M., Řezaninová, J., Janoušek, D. :Einfluss der praktischen Funktionen auf diephysiologische Bewegungsfähigkeit im Frühalter– Rehabilitation als Prävention

Zusammenfassug

Die Ausgangspunkte: im Rahmen des ProjektesEinfluss der praktischen Funktionen auf diephysiologische Bewegungsfähigkeit versuchenwir die Rehabilitation als Prävention derEntwicklung der Störungen dieser Funktionenso früh wie möglich ausnutzen. PraktischeFunktionen sind Kortikalfunktionen, die dieFähigkeit kreative Aktivitäten und komplexeAktivitäten der täglichen Aktivitäten bestimmen.

14

Group and methods: The essence is to familiarizewith the state of psychomotor development ofpaediatric population to 2-3 years old in CzechRepublic and worldwide, that will also form thegroup of probands. The group of children willundergo psychomotor development testing andobjective assessment of support functions as akey aspect of human motor functions. Tests ofpsychomotor development for the age group ofchildren to adolescents up to the age of 16 canbe modified in succession to this part. That is, tomonitor long term effect in children developmentup to the age of adolescents and to find possibleconnections, milestones and factors thatsignificant influence the development.Conclusions: So far, there are no broaderrecommended procedures for diagnostics andtherapy of DCD in Czech Republic. Diagnosticsof DCD is time demanding and complicatedprocess. It is necessary to cover case history fromthe point of view of a child, parents, teachersand other relevant persons, clinicalexamination, use of standardised tests andquestionnaires, ADL assessment or study resultsassessment. Mainly standardised tests andquestionnaires are used for DCD assessment forscientific purposes. However, you cannot rely onlyon their results. Therefore we propose tosupplement these examinations with objectiveassessment of quality of support base of toddlersand this way to move the diagnostics to the ageof 1 year.Key words: practical functions, dyspraxia,developmental coordination disorder,standardised tests, physiologic motion, humanontogenesis, rehabilitation

Signifikante Störung der motorischenKoordination wird bei den Kindern als Dyspraxieoder entwickelte Koordinationsstörung (DCD)bezeichnet.Die Datei und Methoden: die Idee ist, mit demZustand der psychomotorischen Entwicklung derKinderpopulation bis 2 – 3 Jahren in derTschechischen Republik und in der Welt bekanntzu machen, die auch eine Datei von Probandenbilden wird. Die Gruppe von Kindern wird zueinem Test der psychomotorischen Entwicklungund der objektiven Bewertung derStützfunktionen als wichtiger Aspekt dermenschlichen Motorik unterziehen. ImZusammenhang auf dieses Teil ist es möglichdie Tests der psychomotorischen Entwicklungauch für die Alterskategorie von Kindern bisJugendlichen im Alter von 16 Jahren zumodifizieren. Den langfristigen Trend in derEntwicklung der Kinder bis Adoleszenz verfolgenund mögliche Zusammenhänge, Meilensteineund Faktoren finden, die deutlich dieEntwicklung beeinflussen.Das Fazit: in der Tschechischen Republik gibt eskeine umfangreichen empfohlenen Methoden fürdie Diagnostik und Behandlung von DCD. DieDiagnostik DCD ist ein zeitaufwendiger undkomplizierter Prozess. Es ist notwendig dieAnamnese aus der Perspektive des Kindes, Eltern,Lehrer und anderen relevanten Personen,klinische Untersuchung, die Verwendung vonstandardisierten Tests und Fragebögen, die ADLBeurteilung oder Lernergebnisse aufzunehmen.Für die wissenschaftliche Zwecke werden zurBewertung des Ausmaßes DCD hauptsächlichdie standardisierten Teste und Fragebögenverwendet. Aber nur auf ihre Ergebnisse kannman sich nicht verlassen. Wir schlagen dahervor diese Untersuchungen um die objektiveBewertung der Qualität von Stützbasis vonSäuglingen zu ergänzen und so die Diagnostikvon Säuglingen im Alter von 1 Jahr zu schieben.Die Schlüsselwörter: praktische Funktion –Dyspraxie – Entwicklungskoordinationsstörung– standardisierte Tests – physiologischeBeweglichkeit – menschliche Ontogenese –Rehabilitation

ÚvodO rehabilitaci se v dnešní době mluvínapříklad v kontextu s vrcholovýmsportem či jako variantou posttraumatickéléčby. V rámci projektu Vliv praktickýchfunkcí na fyziologickou hybnost sesnažíme využít rehabilitaci jako prevencirozvoje poruch těchto funkcí v conejranějším věku. Zaměřujeme narehabilitaci dětskou, a to konkrétně u dětís poruchou ideativních, motorických aideomotorických funkcí.

Člověk se od ostatních savců odlišujerozvinutím kůry mozkové o fatické,gnostické a praktické funkce. Praktickéfunkce jsou korové funkce, které určujíschopnost vykonávat tvůrčí činnosti asložité činnosti denních aktivit. Jejichporucha bývá označována různými pojmy(apraxie, dyspraxie, lehká mozkovádysfunkce, vývojová koordinačníporucha).V roce 1994 vyústila snaha mezinárodníodborné veřejnosti o sjednocení

Králová, D. M., Řezaninová, J., Janoušek, D.: Influence of practical functions of physiological...

15


terminologie. Signifikantní poruchamotorické koordinace je u dětí označovánajako dyspraxie neboli vývojovákoordinační porucha (DCD). Původporuch koordinace předurčenýchprenatálně a zvýrazněných v dalším vývojizasahuje nejen složku motorickou, ale máspíše komplexní charakter. V současnédobě panují spory o hledané podstatě ajednoznačném mechanismu vznikumotorických problémů u dětí s DCD. Jeproto obtížné najít specifický terapeutickýpřístup, který by ovlivnil podstatuproblému.

Dle Trojana et al. (2001) se poruchapraktických funkcí může vyskytnout upoškození frontálního a parietálníholaloku. Zwicker, Missiuna, & Boyd (2009)a Ivry (2003) ve svých pracích uvádějí, žedo patofyziologie DCD mohou býtzapojeny mozeček, parietální lalok, bazálníganglia nebo jiné oblasti CNS.Z rozmanitosti poškozených strukturvyplývá i nejednoznačný projev DCD ajeho kombinace s jinými méně i vícezávažnými poruchami. Hovoří se o tzv.komorbiditách. Jejich prevalence jeobzvláště vysoká u dětí sgeneralizovaným senzomotorickýmdeficitem (Kolarovszká a Kolarovszki,2014, Visser, 2003). Nejčastěji uváděnékomorbidity jsou porucha pozornostis výskytem či bez výskytu hyperaktivity(Attention Deficit Hyperactivity Disorder,ADHD), autismus, Aspergerův syndrom,dyslexie, specifické poruchy řeči (Visser,2003; Gibbs, Appleton, & Appleton, 2007;Zwicker, Missiuna, & Boyd, 2009).Nejtěsnější spojení je dle autorů mezi DCDa ADHD (Zwicker, Missiuna, & Boyd,2009).

Komplexní diagnostika míry DCD zahrnujemetody pro hodnocení poruch motorickékoordinace u dětí, dotazníková šetření,standardizované testy a klinickéhodnocení (Smékalová, 2012). Pro vědeckéúčely se pak nejvíce využívají metodykvantitativní - dotazníková šetření astandardizované testy. Výstupy z nich

ovšem nejsou stoprocentně výpovědní omíře DCD kvůli jejich nedostatečnéreliabilitě. Proto je důležité sestavit vhodnýtestovací mechanismus s dobrou mírouodhalitelnosti vývojových odchylek ihnedv zárodku (Malloy-Miller, 1995).

K tomu by mohly sloužit škály hodnotícíúroveň motorických dovednostív kombinaci s objektivním hodnocenímfyziologické hybnosti. Při volbě vhodnéškály motorických dovedností se budemerozhodovat mezi standardizovanými testyAIMS (The Alberte Infant Motor Scale),BOTMP (The Bruininks-Oseretsky Test ofMotor Proficiency), MABC-2 (TheMovement Assessment Battery forChildren) či standardizovaný dotazníkDCDQ´07. Mezi kvalitativní metody bymohlo být řazeno testování všeobecnýchschopností dle Prechtla, Vojtovy polohovétesty nebo jiné parametry fyziologie.S parametry fyziologie a definovánímfyziologické hybnosti se napříkladsetkáváme v Bazálních programech apodprogramech (Čápová, 2008). Autorkavychází z letitých pozorování při prácis malými dětmi a tato pozorování doplňujeo poznatky prof. Vojty. Poukazuje najednoznačné prvky, které by se v ideálnímpřípadě měly promítat až do dospělosti.Bohužel je metodě, stejně jako ostatnímkonceptům zaměřeným na kvalituprovedení pohybu, vyčítána nedostatečnáobjektivizace klíčových bodů. Protobychom se chtěli zaměřit na objektivníhodnocení parametrů fyziologie.Jednou z variant by mohlo být stanoveníkvality opěrné funkce kojenců pomocítlakové plošiny se speciálními senzory.Touto problematikou se zabývali Dvořák& Vařeka (1999). V jejich práci byl využitpodoskop, na kterém je možné zjistit pouzemísta kontaktu s podoskopem. Díkytechnickému pokroku v této prácipokračuje Janoušek (2016) ve svédiplomové práci. V metodice již využívámodernější plošinu se speciálními čidly.Pokud by se podařilo stanovit standardníoporu v daném věku, bylo by možné využítanalýzu tlaku pro objektivní diagnostiku

16

časných poruch vývoje pohybovéhosystému.

Objektivizace fyziologické hybnostiv kombinaci s AIMS v tomto případě másloužit jako včasný alarm a zahájenípreventivních opatření. „Důležitýmpředpokladem úspěchu je podnětnéprostředí a motivace dítěte. Nedá sepředpokládat, že by dítě samo vyhledávaločinnosti, které mu nejdou, aby se zlepšilo(Zelinková, 2008, 173).“ Terapie by mělavypadat jako hra (Kirby & Tomková,2000). Vhodná jsou jakákoliv cvičenípodporující všestranný pohybový vývojči aktivity přirozeně zahrnující opakovánív neměnném prostředí (např. školní tělesnávýchova). Méně vhodné jsou sportykladoucí velké nároky na koordinacipohybů a soustředění se zaměřením navýkon (Zelinková, 2008; Missiuna, Gaines,& Soucie, 2006).

Děti s DCD mají problémy s aplikací jižnaučených činností na nové situace.Přemýšlejí nad každou neznámou věcí, cožvyžaduje velké psychické úsilí. Časem semohou novým podnětům vyhýbat a vesvém vývoji stagnovat. Objeví seproblémy s dokončením psané práce,omezená účast ve sportu, sociální izolace,úzkost a deprese, popř. frustrace (Ayres,2005; Missiuna, Gaines, & Soucie, 2006).

Cíl a úkoly

Naším hlavním cílem je vytvořitjednotnou metodiku pro hodnocení hrubémotoriky u dětí do 3 let věku. Pro dosaženítohoto cíle nejprve prostudujemeliteraturu, abychom všechnystandardizované testy podrobili kritickémupohledu, zvážili pozitiva a negativa avybrali test vhodný pro danou věkovoukategorii. Výběr testu budeme rovněžkonzultovat s odborníky v pediatrickýchzařízeních.Dále bude nutné doplnit testy odotazníkové šetření či další anamnestickéúdaje. Pro hodnocení kvality se zaměřímena objektivizaci parametrů fyziologiev rámci fyziologické hybnosti u dětí do 3

let věku. Na základě těchto testů pakposoudit vztah mezi dyspraxií aobjektivními parametry fyziologie.S výsledky dílčích kroků průběžněseznámíme odbornou veřejnost(pedagogové, pediatři) pracující s dětmi,ale i rodiče. Naším záměrem je takéupozornit na nutnost všestrannéhorozvoje a rizika spojená s příliš brzkouspecializací v pohybovém rejstříku.V následujících letech je možné na tentozáměr navázat zmapováním stavu hrubémotoriky v rámci psychomotorickéhovývoje u dětí do 3 let prostřednictvímspolupráce s pediatry, fyzioterapeuty amateřskými školkami v ČR. Dále lzesledovat trendy v psychomotorickémvývoji v navazujících letech až do 16 letdítěte. Na základě těchto výsledků pakapelovat na nutnost všestranného rozvojea rizika spojená s příliš brzkou specializacíve sportovních klubech, sporty kladoucímivelké nároky na koordinaci pohybů asoustředění se zaměřením na výkon.Rádi bychom docílili multidisciplinárníspolupráce zejména pediatra,fyzioterapeuta, ergoterapeuta, logopeda apsychologa se zapojením rodiny a školy.Poslední dvě složky jsou klíčové provytvoření takového prostředí, kteréumožní maximálně využít dosaženýchdovedností a schopností a rozvíjet novépohybové strategie. Prvořadým úkolemby mělo být naučit dítě žít v běžnýchživotních podmínkách, současněkompenzovat jeho potíže a provádětreedukaci nedostatečně rozvinutýchfunkcí (Zelinková, 2003).

Soubor

Podstatou je seznámit se se stavempsychomotorického vývoje dětsképopulace do 2-3 let v ČR a ve světě, kterábude rovněž tvořit i soubor probandů. Rádibychom se zaměřili na tuto věkovouskupinu, abychom mohli včas eliminovatrizika spojená s příliš brzkým zatíženímvrcholového sportu. Tak podpořitpřirozený pohyb bez přemrštěných nároků


17


s adekvátní motivací individuálně prokaždé dítě.

Již v tomto věku lze pozorovat opakujícíse základní prvky lidské motoriky. V Českérepublice se hojně opírají o Vojtovypolohové zkoušky. Ty vycházejí z lidskéontogeneze, z níž bychom chtěliobjektivizovat klíčové aspekty v lidskémotorice u dětí do 3 let. Tyto poznatkyvyužít pro podložení nutnosti prevencerozvoje dyspraxie a důraz na všestrannýrozvoj lidské motoriky. Doporučiteliminovat sporty kladoucí velké nárokyna koordinaci pohybů a soustředění sezaměřením na výkon. Tyto dovednostirozvíjet až po kvalitním dosaženípředchozích stupňů. Podporovat rozvojsprávných pohybových stereotypů achuť k pohybu, který je důležitý proharmonický růst (Moc Králová,Labounková, & Řezaninová, 2015).

Soubor dětí bude podroben testovánípsychomotorického vývoje a objektivnímuhodnocení opěrných funkcí jako klíčovéhoaspektu lidské motoriky. V návaznosti natuto část lze modifikovat testypsychomotorického vývoje i pro věkovoukategorii dětí až adolescentů do věku 16let. Sledovat tedy dlouhodobý trend ve

vývoji dětí až do období adolescence anajít možné souvislosti, milníky a faktory,které vývoj výrazně ovlivňují.

Vyšetření a hodnocení praktických funkcíV posledních letech dramaticky přibylovýzkumů zabývajících se DCD. Ani přeszvýšenou pozornost věnovanou tétoporuše není dosud známa konkrétní příčinajejího vzniku, což je pro terapeuty důležiték vytvoření efektivní léčebné strategie(Willoughby & Polatajko, 1995).

V české literatuře však najdeme o DCDzmínky prof. Lesného, který seproblematikou neobratných dětí u nászabýval v 80. letech 20. století. V nedávnédobě se o DCD začíná hovořit na polispeciální pedagogiky jako o jedné zvývojových poruch učení (O´Hare &Khalid, 2002; Dewey et al, 2002).Hodnocením psychomotorického vývojezaměřeným na poruchu praktických funkcíse v České republice i ve světě zabývá stálevíce autorů (Bujoková, 2011; Kolář,Smržová & Kobesová, 2011; Koutová,2007; Russell et al, 2002; Smékalová, 2012).Komplexní diagnostika míry DCD zahrnujemetody pro hodnocení poruch motorickékoordinace u dětí, dotazníková šetření,klinické hodnocení a standardizované

Obr. 1 Měřící aparatura

18

testy (Smékalová, 2012). Metody prohodnocení poruch motorické koordinacedělí autoři dle přístupu například nanormativní, dynamický, vycházejícíz neurovývojové teorie či přístupvšeobecných schopností, senzorickéintegrace a orientovaný na úkol (Polatajko& Cantin, 2005; Wilson, 2005).

Dotazníky mohou být užitečné jakoprvotní vstupní diagnostika.Nejpoužívanějším dotazníkem pro tytoúčely je DCDQ, který je používán téměř 15let a dnes jej můžeme znát jakoaktualizovanou verzi DCDQ´07. Dalšímivariantami je MABC-2 Checklist či jinénespecifické škály a dotazníky (Smékalová,2012). Pro naše potřeby jsme vybrali zatímDCDQ´07 právě kvůli dlouhodobémuosvědčení.

Klinické hodnocení zahrnuje anamnézu,která se skládá z několika části. Důležitý jerozhovor nejen s dítětem, ale i jehorodičem a učitelem. Zkoumají se jak možnépříčiny vzniku DCD, tak i její projevyv motorice, prospěchu ve škole a chování(Blank et al, 2012). Klinické vyšetření sesnaží vyloučit možné jiné příčinysouvisející s onemocněnímkortikospinálním, extrapyramidovým,mozečkovým, neuromuskulárním aj. Jižv minulosti se tímto tématem zabýval prof.Lesný. Dnes jsou asi nejznámější testykortikálních funkcí, které popisuje prof.Kolář a jeho tým.

Pro vědecké účely se využívá k posouzenímíry DCD hlavně standardizovanýchtestů. Ty se více zaměřují na stupeňúrovně jednotlivých aktivit a snaží se jekvantifikovat. Testům je vytýkáno, ženeexistuje „zlatý standard“ a nelze spoléhatpouze na jejich výsledky (Malloy-Miller,1995; Brown & Lalor, 2009; O´Brian et al,2008). Důležitá je tedy interpretace dat ajejich korelace například s hodnocenímkvality provedení. Nebýt dogmatický a brátvýsledky jako možnost lépe cílit terapii nežvyřknout diagnózu.

K hodnocení hrubé motoriky kojenců odnarození do 18ti měsíců slouží The AlbertaInfant Motor Scale (AIMS). Horní věkováhranice je orientační. Určuje ji dosaženínezávislé chůze. Tato škála pocházíz Kanady a byla vytvořena v letech 1990až 1992. Testováno bylo 2202 kojenců.Cílem bylo vytvořit normu pro testováníhrubých motorických funkcí. Test seskládá z 58 položek, jejichž přechod seplynule testuje v pozici supinační,pronační, v sedu a stoji. Testu bylavyčítána nedostatečná validita, neboťkojenci pocházeli pouze z jednoho města.Pro potvrzení validity byl test v letech 2010až 2012 znovu proveden na 650 kojencíchz celé Kanady. Výsledkem bylo navíczjištění, že sled hrubých motorickýchfunkcí se za 20 let příliš nezměnil. Tentofaktor byl významný i z pohledu změnydoporučení o polohování kojenců již nena břiše, ale na zádech. Pediatř iupozorňovali na to, že díky polohování sesice sníží výskyt náhlého úmrtí kojenců,ale negativní dopad je na opožděný výskytpřetáčení kojence z pronační do supinačnípozice. Tento argument byl při novémtestování vyvrácen (Darrah & Bartlett,2013).

Mezi další používané testy patří MovementAssessment Battery for Children (MABC),který testuje děti od 3 do 16 let. Test jerozdělen pro tři věkové kategorie (3 - 6 let,7 - 10 let, 11 - 16 let) a skládá se ze tří částí.První zahrnuje 3 položky na testováníjemné motoriky, druhá dvě položkyzaměřené na míření a chytání a posledníčást obsahuje tři položky na posturálnístabilitu jak statickou, tak dynamickou.První verze testu se začala užívat v roce1992. Její revize proběhla roku 2007(MABC-2) a užívá se do současnosti(Henderson, Sugden & Barnett, 2007). Ikdyž test MABC je nejčastěji využíván díkyjeho přehlednosti a rychlosti, neměly bybýt přehlíženy jeho nedostatky.Nejvýraznější z těchto nedostatků jeneschopnost MABC poskytovat jasnýpohled na motorické kompetence dětís DCD. Proto by neměl být užíván jako


19


jediný prostředek pro identifikaci dětí sDCD. Mezi nedostatky aktualizovanéverze MABC-2 navíc patří jeho tréninkovýcharakter. Ten se zdá být ovšem menší udětí s těžkou formou DCD. Výsledky vtestu mohou být také ovlivněny případnouporuchou pozornosti (Blank et al, 2012;O´Brian et al, 2008; Brown & Lalor, 2009).The Bruininks-Oseretsky Test of MotorProficiency (BOTMP) se používá zejménav USA a Kanadě. Skládá se z osmipodsekcí. Hodnotí se schopnost běhu avšeobecná hbitost, rovnováha,koordinace oboustranných pohybů, síla,koordinace horní končetiny, reakčnírychlost, vizuomotorická koordinace,jemná motorika horní končetiny. Test jeurčen pro jedince od 4 do 21 let, přičemž udětí ve věku 4 let jsou normy stanoveny vintervalu 4 měsíců, u dětí ve školním věkuje interval půl roku a u adolescentů jsounormy stanoveny v ročních intervalech.Normy jsou stanoveny zvlášť pro oběpohlaví. Výhodou testu je obrazovádokumentace, současné normy a dleautorů jednotlivé úkoly odrážejí typickémotorické aktivity v dětství (Wilson et al,1995). Na druhou stranu je testu stejnějako MABC vyčítáno, že některé jeho částinejsou dostatečně spolehlivé, majínedostatečnou rozlišovací schopnost avysokou standardní chybu. Malloy-Miller(1995) poukazuje na tyto faktory u testureakční rychlosti a rovnováhy. Neúspěchdětí v testu byl mnohdy dán jejichnepozorností či neefektivním rozloženímtestu. Nelze tedy vždy neúspěch v testupovažovat za funkční problém.

Je tedy otázkou, zda-li lze některý z testůpovažovat za „zlatý standard“.Doporučení mnoha autorů zní vždy tytotesty doplnit o další vyšetření klinická čidotazníková. Význam by dle nich měl býtkladen na včasné podchycení poruchy anáslednou terapii. Ta by měla zahrnovatvšestranný rozvoj motorickýchdovedností s individuálním přístupemk optimalizaci podmínek pro běžný život(O´Brian et al, 2008; Brown & Lalor, 2009;Malloy-Miller, 1995).

Objektivizace fyziologické hybnosti

Standardizovaným testům hojněvyužívaným nejen ve vědě pro hodnocenímíry dyspraxie chybí dostatečná reliabilitaa validita. Proto bychom testy doplnili ohodnocení rozložení tlaku v opořekojence. To by mělo sloužit ke sledovánímožných souvislostí mezi projevemmotoriky a fyziologickou hybností.

Motorická ontogeneze v prvním roceživota má klíčový vliv na budoucí motorikudospělého jedince. Popis motorickéontogeneze lze najít u celé řady autorů.Vývoj opory a opěrné báze však uvádípouze několik z nich a vždy se jedná o datazískaná pozorováním pomocívideozáznamu.

Proto bychom se rádi zaměřili naobjektivizaci opěrné báze, která by přispělak dalšímu poznání a hlubšímu pochopenípopisovaných jevů v průběhuposturálního vývoje. V literatuře se toutoproblematikou zabývají Dvořák & Vařeka(1999). V této práci však byl využitpodoskop, na kterém je možné zjistit pouzemísta kontaktu s podoskopem, nikolirozložení tlaku v jednotlivých bodechopory.

S modernější plošinou pak pracujeJanoušek (2016), který provedl pilotníměření opěrné báze kojenců. Metodikajeho práce zahrnovala donošené kojencenarozené po 36t+6d, nesměl u nich býtobjeven žádný abnormální neurologickýnález a v době měření byl jejich věk 3měsíce ± 4 týdny. V době měření takénesměli být v akutní fázi jakékoli nemoci.Pro vyšetření kojenců byly vybrányprimitivní reflexy a polohové reakce. Tlakopěrné báze byl pak snímán tlakovouplošinou Conformat, jehož snímač měldostatečnou citlivost, velikost a bylpřenosný (obr. 1). Při rešerši literatury bylozjištěno, že interval záznamu dítěte napodložce se v doposud publikovanýchpracích pohybuje od 30 s po 5 minutzáznamu. Dle Dusinga et al. (2013) jsou

20

změny centra tlaku (COP) téměř vždy nižšínež 5 Hz, tudíž tato snímkovací frekvenceje dostatečná. Autoři se v těchto pracíchnezabývali tlakovým profilem kojence (obr.2), ale změnami COP při úchopuv supinační pozici.

Pokud by se podařilo stanovit standardníoporu v daném věku, bylo by možné využítanalýzu tlaku pro objektivní diagnostikučasných poruch vývoje pohybovéhosystému. V kombinaci s testy nahodnocení hrubé motoriky (The AlbertaInfant Motor Scale, The MovementAssessment Battery for Children) bychommohli zmapovat stav dětské populace aždo 16 let, najít klíčové milníky ve vývoji akromě poruch vývoje pohybovéhosystému sledovat i míru dyspraxie, kteráje velmi často spojována s výskytemADHD a dalšími poruchami.

Diskuze

V současné době se odborná veřejnost pře opodstatě a jednoznačném mechanismu vznikumotorických problémů u dětí s DCD. Někteřímluví o souvislostech s poškozenímfrontálního a parietálního laloku, jiní uvádějí,že do patofyziologie DCD mohou býtzapojeny mozeček, parietální lalok, bazálníganglia nebo jiné oblasti CNS (Trojan et al,2001; Zwicker, Missiuna, & Boyd, 2009; Ivry,2003).

Z rozmanitosti poškozených struktur vyplývái nejednoznačný projev DCD a jeho kombinaces jinými méně i více závažnými poruchami.Nejtěsnější spojení je dle autorů mezi DCD aADHD (Gillberg & Kadesjö, 2003; Zwicker,Missiuna, & Boyd, 2009).

Největší pozornost se obrací k hodnocenímotoriky malých dětí ve věku 3 – 6 let apřípadné stanovení diagnózy DCD. EuropeanAcademy for Child Disability (EACD)doporučuje časnou identifikaci dětís postižením motoriky formoustandardizovaných testů (MABC-2,BOTMP). Zároveň ovšem spolu s mnohadalšími autory upozorňuje na celou řadukomplikací takového testování (Blank et al,2012).

U některých mladších děti může dojít k situaci,kdy v testech vykazují opožděnou motoriku,což později spontánně doženou. V tomto věkutaké může být proměnlivá schopnostspolupráce a motivace, pozornost či neefektivnírozložení testu. Všechny tyto faktory paksnižují výpovědní hodnotu výsledků testování.Děti mezi třetím a čtvrtým rokem často nemajídobře vyvinuté verbální dovednosti, nevydržídelší dobu sedět a soustředit se, při opakujícíchse činnostech se začnou brzy nudit a příliš seneznepokojují, pokud nesplní prosbyzkoušejícího (Blank et al, 2012; O´Brian et al,2008; Brown & Lalor, 2009; Malloy-Miller,1995).

Dyspraxie je obvykle patrná již v raném věkua lze tedy šetrně a přirozeně podporovat rozvojjednotlivých činností. Při doplnění vyšetřenío hodnocení opěrné báze kojence a použitíAIMS by bylo možné zahájit vhodnou terapiijiž u dětí v 1 roce. Definitivní diagnóza DCDpro děti mezi třetím a pátým rokem může býtstanovena na základě výsledků minimálně dvouměření s dostatečně dlouhým intervalem(minimálně 3 měsíce). Častější opakováníměření ovšem není doporučeno kvůli „efektutréninku“. Studie zdůrazňují, že pouze kdyžje odhalena těžká porucha DCD v předškolnímvěku, je porucha stabilní i o 2-3 roky později(Blank et al, 2012).

Výsledky testu rovněž ovlivňuje, zda-liexaminátoři byli zkušení odborníci zvyklítestovat děti ohrožené poruchou motorikynebo přímo s postižením motoriky. Proto neníjisté, zda je možné uplatnit tyto výsledky nahodnotitele, kteří zkušenosti s vedením malýchdětí k optimálnímu pohybovému výkonunemají nebo mají nižší.

Dalším faktorem může být i skutečnost, ženěkteré děti mohou potřebovat více času, abysi zvykly na osobu testujícího, na situace přitestování nebo na samotné úkoly. Tyto změnypředstavují normální variabilitu při testovánímalých dětí. To pak vede k chybné klasifikacia znamená to, že si děti zvykly na podmínkytestování a na úkoly až při jejich opakování(Malloy-Miller, 1995).

Před rozhodnutím o zahájení terapeutickéhoplánu se doporučuje ještě jednou dítěpřezkoušet. Zejména ve všech případech, kdymá tříleté dítě špatné výsledky. Tak se vyhnoutsituacím, kdy by byla u dítěte potvrzena


21


motorická porucha, aniž by byla brána v potazanamnéza či dotazníky pro rodiče.Na základě diagnostiky je nutné včas zasáhnoutvhodným přístupem k práci s kojenci ažadolescenty počínaje správným handlingemv prvních letech života přes vytvořenípodnětného prostředí pro děti starší ažk důrazu na všestranný rozvoj lidské motorikybez soutěžního prostředí, které může véstk pohybové deprivaci. Tím do budoucnaeliminovat rozvoj nesprávných pohybovýchstereotypů a dopad na nechuť k pohybu(Švancarová a Benešová, 2014). Protože pohybje důležitou součástí našeho života a sloužík prevenci civilizačních nemocí.

Závěr

Problematika DCD je v současnosti ve světěvelmi aktuálním tématem. V České republiceporucha praktických funkcí zažívá novou vlnu.Lesný et al. (1987) se problematikouneobratných dětí zabýval již v 80. letechminulého století. V současnosti se v Českérepublice objevují první zmínky o DCDv odborné literatuře a začíná se pracovat také sbaterií testů MABC-2 (Kolář, Smržová, &Kobesová, 2011; Bujoková, 2011; Koutová,2007; Smékalová, 2012). Ve světě až před párlety došlo k jasnému a jednotnému vymezenídefinice a terminologie.

U nás ovšem zatím neexistují žádné rozsáhlejšídoporučené postupy pro diagnostiku a léčbuDCD. Pro inspiraci by mohl posloužit novýguideline pro klinickou praxi Diagnostikavývojové poruchy koordinace (vývojovádyspraxie), který vznikl jako investice dorozvoje vzdělávání a je šířen Somatopedickouspolečností, o.s.

Diagnostika DCD je časově náročný akomplikovaný proces. Je nutno do ní zahrnoutanamnézu z pohledu dítěte, rodičů, učitelů adalších relevantních osob, klinické vyšetření,použití standardizovaných testů a dotazníků,zhodnocení ADL či studijních výsledků.Obvykle vyžaduje multidisciplinární přístup(Moc Králová, Pučelíková & Řezaninová, 2016;Húšková a kol., 2014). Testování dětís výskytem komorbidit může být ovlivněnořadou faktorů, které souvisí s diagnózou dítěte.U dětí s poruchami autistického spektra se prodosažení optimálních výsledků využíváspeciálních metod využívaných při jejichvýuce.

Některé děti s ADHD, poruchami autisickéhospektra či se specifickými poruchami učenívykazují signifikantní motorické obtíže. Řadaz nich se se svými výsledky pohybujev normě, takže zde nelze spoléhat na přímouúměru.

Pro vědecké účely se využívá k posouzení míryDCD hlavně standardizovaných testů adotazníků. Pouze na jejich výsledky ovšemnelze spoléhat (Malloy-Miller, 1995; O´Brianet al, 2008; Brown & Lalor, 2009). Protonavrhujeme doplnit tato vyšetření o objektivníhodnocení kvality opěrné báze kojenců aposunout tak diagnostiku do věku kojence 1rok. Stále ovšem platí, že nesmírně důležitá jev tomto věku interpretace dat. Výstupem byrovněž nemělo být stanovení diagnózy, alemožná preventivní opatření v rámcirehabilitace, která nepovedou k dalšímu rozvojidyspraxie.

Obr. 2 Rozložení tlakového profilu kojence

22

Literatura

AYRES, J. A. 2005. Sensory Integration andthe Child: Understanding Hidden SensoryChallanges. Los Angeles: WesternPsychological Services, 2005. ISBN0874244374BLANK, R. et al. European Academy forChildhood Disability (EACD):Recommendations on the definition, diagnosisand intervention of developmentalcoordination disorder (long version). InDevelopmental medecine and child neurology.ISSN 0012-1622, 2012, roč. 54, č. 1, s. 54-93BROWN, T., LALOR, A. The MovementAssessment Battery for Children - SecondEdition (MABC-2): a review and critique. InPhys Occup Ther Pediatr. ISSN 1541-3144,2009, roč. 29, č. 1, s. 86-103BUJOKOVÁ, D. 2011. Hodnocení hrubémotoriky a laterality u dětí předškolního věku.Diplomová práce. Olomouc: UPOL, FTK,ČÁPOVÁ, J. 2008. Terapeutický koncept“Bazální programy a podprogramy”. Ostrava:Repronis, 2008. 119 s. ISBN 8073291800DARRAH, J., BARTLETT, D. J. Infant rollingabilities — the same or different 20 years afterthe back to sleep campaign? In Early HumanDevelopment. ISSN 0378-3782, 2013, roč 89,č. 5, s. 311-314DEWEY, D. et al. Developmental coordinationdisorder: Associated problems in attention,learning and psychosocial adjustment. InHuman Movement Science. ISSN 0167-9457,2002, roč. 21, č. 5-6, s. 905-918DUSING, S. C. et al. Early complexitysupports development of motor behaviors inthe first months of life. In DevelopmentalPsychobiology. ISSN 0012-1630, 2013, roč. 55,č. 4, s. 404-414DVOŘÁK, R., VAŘEKA, I. Příspěvek kobjektivizaci vývoje schopnosti řídit oporu atěžiště těla. In Rehabilitace a fyzikálni lékařství.ISSN 1805-4552, 1999, roč. 6, č. 3, s. 86-90GIBBS, J., APPLETON, J., APPLETON, R.Dyspraxia or developmental coordinationdisorder? Unravelling the enigma. In Archivesof Disease in Childhood. ISSN 1468-2044,2007, roč. 92, č. 3, s. 534-539HENDERSON, S. E., SUGDEN, D. A.,BARNETT, A. 2007. Movement AssessmentBattery for Children — Second Edition (MABC-2). 2007HÚŠKOVÁ, D., ČMELOVÁ, E.,MORICOVÁ, Š., ČMELO, J., HRADEČNÁ,Z.: História a základné pojmypsychosomatiky (History and Basis Terms of

Psychosomatics). In Zdravotníctvo a sociálnapráca/Zdravotnictví a sociální práce. ISSN1336-9326, 2014, roč. 9, č. 4, s. 43-49IVRY, R. B. Cerebellar Involvement inClumsiness and Other DevelopmentalDisorders. In Neural Plasticity. ISSN 1687-5443, 2003, roč. 10, č. 1-2, s. 141-153JANOUŠEK, D. 2016. Objektivizace opěrnébáze kojenců na přelomu prvního a druhéhotrimenonu pomocí tlakového senzoruConformat - pilotní studie. Diplomová práce.Praha: UK, 2. LF, 2016KIRBY, A., TOMKOVÁ, D. 2000. Nešikovnédítě: dyspraxie a další poruchy motoriky:diagnostika, pomoc, podpora, cesta knezávislosti. Praha: Portál, 2000. ISBN8071784249KOLAROVSZKÁ, H., KOLAROVSZKI, B.Oxidačný stres v neonatológii, In Lekárskyobzor. ISSN 0457-4214, 2014, roč. 63, č. 10, s.404-407KOLÁŘ, P., SMRŽOVÁ, J., KOBESOVÁ,A. Vývojová porucha koordinace – vývojovádyspraxie. In Československá neurologie. ISSN0009-0581, 2000, roč. 74, č. 107, s. 533-538KOUTOVÁ, Z. 2007. Psychomotorický vývojdětí ve věku 4 – 12 let a možnosti jeho testováníz pohledu fyzioterapie. Diplomová práce(bakalářská). Olomouc: UPOL, FTK, 2007LESNÝ, I. et al. (1987). Dětské neobratnosti,zvláštní syndromy ve skupině lehkýchmozkových dysfunkcí. In Československápsychiatrie. ISSN 0069-2336, roč. 74, č. 3, s.121-127MALLOY-MILLER, T. 1995. Clinicalinterpretation of “use of the Bruininks-Oseretsky test of motor proficiency inoccupational therapy”. In Am J Occup Ther.ISSN 1943-7676, 1995, roč. 49, č. 1, s. 18MISSIUNA, Ch., GAINES, R., SOUCIE, H.2006. Why every office needs a tennis ball: anew approach to assessing the clumsy child.In Canadian Medical Association Journal.ISSN 1488-2329, 2006, roč. 175, č. 5, s. 471 –473MOC KRÁLOVÁ, D., LABOUNKOVÁ, R.,ŘEZANINOVÁ, J. Význam rehabilitace vesportu - ukázka pro konec přípravného obdobív disciplíně enduro. In Rehabilitácia.ISSN 0375-0922, 2015, roč. 52, č. 4, s. 236-248MOC KRÁLOVÁ, D., PUČELÍKOVÁ, A.,ŘEZANINOVÁ, J. Úloha kvalitně odebranéanamnézy v přístupu k pacientům s funkčnímiporuchami pohybového aparátu – kazuistickástudie. In Rehabilitácia. ISSN 0375-0922, 2016,roč. 53, č. 2, s. 113-130


23


O´BRIAN, J. C. et al. Mechanisms that underliecoordination in children with developmentalcoordination disorder. In J Mot Behav. ISSN0022-2895, 2008, roč. 40, č. 1, s. 43-61O´HARE, A., KHALID, S. The Associationof Abnormal Cerebellar Function in Childrenwith Developmental Coordination Disorder andReading Difficulties. In Dyslexia. ISSN 1099-0909, 2002, roč. 8, č. 4, s. 234-248POLATAJKO, H. J., CANTIN, N.Developmental Coordination Disorder(Dyspraxia): An Overview of the State of theArt. In Seminars in Pediatric Neurology. ISSN1071-9091, 2005, roč. 12, č. 4, s. 250-258SMÉKALOVÁ, B. 2012. Možnosti diagnostikya terapie u dětí s vývojovou dyspraxií/vývojovou poruchou koordinace. Diplomovápráce. Praha: UK, 2. LF, 2012 TROJAN, S. et al. 2001. Fyziologie aléčebná rehabilitace motoriky člověka. 2. vyd.Praha: Grada, 2001. 226 s. ISBN 80-247-1296-VISSER, J. Developmental CoordinationDisorder: a review of research on subtypesand comorbidities. In Human MovementScience. ISSN 0167-9457, 2003, roč. 22, č. 4-5, s. 479-493WILLOUGHBY, C., POLATAJKO, H. MotorProblems in Children with DevelopmentalCoordination Disorder: Review of the

Literature. In The American Journal ofOccupational Therapy. ISSN 1943-7676, 1995,roč. 49, č. 8, s. 787-794WILSON, P. H. Practitioner Review:Approaches to assessment and treatment ofchildren with DCD: an evaluative review. InJournal of Child Psychology and Psychiatry.ISSN 1469-7610, 2005, roč. 46, č. 8, s. 806-823WILSON, B. N. et al. (1995) Use of theBruininks-Oseretsky test of motor proficiencyin occupational therapy. In Am J Occup Ther.ISSN 1943-7676, 1995, roč. 49, č. 1, s. 8-17ZELINKOVÁ, O. 2003. Poruchy učení:specifické vývojové poruchy čtení, psaní adalších školních dovedností. Praha: Portál,2003. 263 s. ISBN 80-7178-800-7ZELINKOVÁ, O. 2008. Dyslexie vpředškolním věku? Praha: Portál, 2008. 197 s.ISBN 978-80-7367-321-5ZWICKER, J. G., MISSIUNA, Ch., BOYD,L. A. Neural Correlates of DevelopmentalCoordination Disorder: A review ofHypotheses. In Journal of Child Neurology.ISSN 17088283, 2009, roč. 24, č. 10, s. 1273-1281

Kontaktní adresa: [email protected]

24

FUNKCE SVALŮ PÁNEVNÍHO DNAVE VZTAHU K POLOZE TĚLAAutoři: M. Šorfová, E. Tlapáková, A. Matějková

Pracoviště: Katedra anatomie a biomechaniky, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Karlova Univerzita, Praha, Česká republika

Souhrn

Východisko: Pánevní dno patří mezi nejdůležitější části lidského těla. Je velmi důležitépro udržení polohy útrob a jeho porucha může způsobit značné obtíže. Jelikožinkontinence se vlivem gravitace projeví zejména ve stoji, ale klinická nejspolehlivějšívyšetření a rehabilitační postupy se většinou provádějí vleže, zaměřili jsme se naporovnání funkce svalů pánevního dna v různých polohách.Soubor a metody: Bylo měřeno 10 žen s věkovým rozpětím 25 až 47 let, všechny jsoufyzioterapeutky s různými počty porodů, dvě z nich uváděly potíže s inkontinencí. Proměření funkčního stavu svalů pánevního dna jsme použili vaginální tlakové sondypřístrojem GYMNA MYO 200. Byla testována maximální kontrakce a výdrž na tétoúrovni, opakované maximální kontrakce a uvolnění s dobou trvání jednotlivých fází pětsekund a jedna sekunda a spontánní reakce na zakašlání - tedy porovnání vůlí řízené(volní) a reflexní činnosti svalů.Výsledky: Statistické testování situace v lehu a ve stoji prokázalo vysokou korelaci jakpro tonickou, tak i fázickou činnost svalů ve všech situacích. Naše studie ukázala, žezměna polohy leh – stoj vyvolává změny hodnot bazálního tlaku, které si zachovávajístejnou tendenci. Na rozdíl od amplitud, kde nárůst fázického tlaku vyvolaného volníkontrakcí nebyl pro změněnou polohu těla potvrzen. Potvrdil se pouze pro nevědomě(reflexně) vyvolané kontrakce svalů při kašli.Klíčová slova: svaly pánevního dna (pelvic floor muscles), perineometrie, poloha vestoji a v lehu (standing and supine position), tonická a fázická svalová činnost,inkontinence

Šorfová, M., Tlapáková, E., Matějková, A.:Function of pelvic floor muscles in connectionto body position

Summary

Basis: Pelvic floor belongs to the most importantparts of human body. It is very important to keepthe right position of inner organs and itsmalfunction may cause severe problems. Whileincontinence is usually manifested via gravitationmostly in stand but clinically most reliableexaminations are usually performed in lyingposition, we focused on comparison of pelvicfloor muscle function in various positions.Group and methods: 10 women, 25 to 47 yearsold, all physiotherapists with various number ofchildbirths, two of them stated certain troublewith continence. Vaginal pressure probe ofGYMNA MYO 200 apparatus was used tomeasure the functional state of pelvic floormuscles. Maximal contraction and enduranceon this level were tested, as well as repeated

Šorfová, M., Tlapáková, E., Matějková, A.:Muskelfunktion des Beckenbodens in Bezug aufdie Position des Körpers

Zusammenfassung

Die Ausgangspunkte: der Beckenboden gehörtzu den wichtigsten Teilen des Körpers. Der istsehr wichtig für die Erhaltung der LageInnnenorganen und seine Störung kann zuerheblichen Schwierigkeiten führen. Da dieInkontinenz sich durch die Gravitation vor allemim Stehen geäußert wird, aber die zuverlässigstenklinischen Untersuchungen undRehabilitationsmethoden werden meistens imLiegen durchgeführt, konzentrierten wir uns aufden Vergleich der Muskeln Funktion desBeckenbodens in verschiedenen Lagen.Die Datei und Methoden: es wurden 10 Frauenmit der Altersspanne 25 bis 47 Jahren gemessen,alle sind Physiotherapeutinnen mit denverschiedenen Zahlen der Entbindung, zwei vonihnen führten die Schwierigkeiten mit der

Šorfová, M., Tlapáková, E., Matějková, A.: Function of pelvic floor muscles in connection to body...

25


maximal contraction and release, lasting fiveand one second, and spontaneous reaction oncough.Results: Statistic testing of situations in standingand supine positions showed high correlationfor both tonic and phasic muscle activities in allsituations with one exception: low correlationfor amplitude in standing and supine positionwith resting respiration. Our study showed thatchange of body position – prone to standingposition provokes changes of basal pressure thatpreserve the same tendency. Contrary toamplitudes, where the growth of phasic pressurebrought by voluntary contraction was not provedfor this body position change. It was only provedfor involuntary (reflex) contraction of musclesduring the cough.Key words: pelvic floor muscles, perineometry,standing and supine position, breathing, tonicand phasic muscle activity, incontinency

Inkontinenz aus. Um den Funktionszustand derBeckenbodenmuskulatur zu messen, verwendetenwir die vaginale Drucksonde mit dem GerätGYMNA MYO 200. Wurde maximale Kontraktionund die Ausdauer auf dieser Ebene getestet,wiedergeholte maximale Kontraktionen und dieEntspannung mit der Zeitdauer der einzelnenPhasen fünf Sekunden und eine Sekunde unddie spontane Reaktion auf Husten – also derVergleich des geleiteten Willens (frei) und derReflex Muskelaktivität.Die Ergebnisse: statistische Testung der Situationim Liegen und im Stehen zeigte die hoheKorrelation sowohl für die tonische, wie auchphasische Muskelaktivität in allen Situationen.Unsere Studie zeigte, dass eine Veränderung derLage – das Liegen – der Stand zu denVeränderungen der Werte des Basaldruckes führt,die die gleiche Tendenz erhalten. Im Gegensatzzu den Amplituden, wo der Anstieg desphasischen Druckes, e

rehabilitÁcia 1 · 3 rehabilitácia, vol. 54, no. 1, 2017 hypertermÁlne procedÚry ako sÚČasŤ...

Documents