proc ne december

P Ř Í L O H A H O S P O D Á Ř S K Ý C H N O V I N

p r o s i n e c / 2 0 1 2

proč ne?!

MARIANA11. DŮVOD, PROČ BÝT ŠŤASTNÝ

Štěstí podle osobností Proč ne?!

Mar

ian

a, d

cera

fo

togr

afa

Sali

ma

Issy

Pn tit vanoce.indd 1Pn tit vanoce.indd 1 26.11.2012 18:51:5726.11.2012 18:51:57

PN001056

03-11obsah.indd 303-11obsah.indd 3 29.11.2012 17:36:2729.11.2012 17:36:27

PN001059-6


PN001158-5


PN001213


STRANA 9 editorial proč ne?! – PROSINEC 2012

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,toto je časopis štěstí.

Byl napsán pro všechny lidské duše, které o sebe zakopávají na ulici ve vánočním stresu, snažíce se zajistit na poslední chvíli všechny ty důležité

sváteční věci, jako je jediný rovný stromeček ve městě, nejšupinatější kapr v povodí Labe, Vltavy či Moravy nebo zaručeně originální dárky.

Toto je časopis štěstí, proto jej prosím do sedmi dní celý přečtěte a doporučte dalším sedmi blízkým lidem. Prosím pamatujte, že chcete-li

dosáhnout absolutního štěstí, nesmí být tento řetězec štěstí přerušen. Šťastné (a veselé) dny vám za celý tým Proč ne?! přeje

Jan BABKAproč ne?!

[email protected]

Změní váš život

ANO!

JSTEŠŤASTNÍ?!

NE?

proč ne?!

3


PN00

1146

-4


73

54

Šéfredaktor Hospodářských novin: Petr ŠABATA

Zástupkyně šéfredaktora pro proč ne?!:Lucie TVARŮŽKOVÁ

Art director: Jan VYHNÁNEKVedoucí magazínu proč ne?!: Jan BABKA

Grafik: Petr PUCHRedaktorka: Nora GRUNDOVÁRedaktorka módy a kosmetiky:

Veronika MIŠKOVSKÁProdukce: Irena TESARČÍKOVÁ

Jazyková korektura:Petra HELIKAROVÁ, Ludmila CHUCHMOVÁ

Adresa redakce: Economia, a.s., Dobrovského 25170 55 Praha 7, IČO 00499153

tel.: +420 233 073 002, fax: +420 233 072 005 e–maily dle vzoru: [email protected]

Inzerce:Zuzana TYLČEROVÁ, ředitelka inzerce,

mobil: +420 724 508 890, fax: +420 233 072 700 [email protected]

Hana POLUDVORNÁ, tel.: +420 233 071 795,mobil: +420 603 196 615, fax: +420 233 072 700

[email protected]

Jiří BUBENÍČEK, zástupce ředitelky inzerce,tel.: + 420 233 071 785, mobil: + 420 604 294 448

[email protected]

Tomáš CELER, tel.: +420 233 071 168mobil: +420 605 228 807, fax: +420 233 072 700

[email protected]

Rudolf PAVLÍČEK, tel.: +420 233 071 765mobil: +420 605 232 397, fax: +420 233 072 715

[email protected]

Jan SAPOŽNIKOV, Key Account Manager pro oddělení agentur

tel.: + 420 233 071 784, mobil: + 420 777 239 [email protected]

TITULNÍ FOTOGRAFIE: Dcera Mariana na fotografii Salima Issy

Šéfredaktor Hospodářských no i

k dostání každý měsíc jako příloha deníku

Rozhovor: Jan Lamser – 12Jak nalézt štěstí ve světě bank? Nora Grundová vyzpovídala generálního ředitele Poštovní spořitelny a vrchního ředitele ČSOB.

Téma: Štěstí – 22Pětadvacet osobností Proč ne?! a pětadvacet důvodů, proč být šťastný.

Menu: Happy toast – 48Šťastné prasátko znamená šťastné jídlo. Paul Day, šéfkuchař restaurace Sansho, nám ukázal, že obyčejné věci jsou ty nejlepší.

Humor: Osudová – 54Idylické soužití Barbie a Kena očima umělkyně Mariel Clayton.

Umění: Za malovaným úsměvem – 58Čínský umělec Yue Minjun je důkazem, že za úsměvem od ucha k uchu se může skrývat i něco víc.

Fotostory: Sváteční dekadence – 64Stylistka Klára Tománková se inspirovala díly starých mistrů a připravila zátiší překypující luxusem.

Storyboard: Stará škola – 68V papírně Petra Řeháka v Bříze na Podřipsku vznikají papírové skvosty, které okouzlily i britskou královnu.

Vánoční inspirace: 50 objektů touhy – 73Šperky, kabelky, hodinky, doplňky – z padesáti tipů na dárky si vybere každý milovník krásných věcí.

Mimochodem: 16 kroků ke štěstí – 90Pokud potřebujete novoroční předsevzetí, inspirujte se radami grafického designéra Stefana Sagmeistera.

Pokud chcete, aby vám neuniklo žádné další číslo magazínu, napište na [email protected] a my vám každé nové proč ne?! připomeneme e–mailem.

Magazín proč ne?! má svou stránku na Facebooku. Staňte se fanouškya sledujte, co je ve světě luxusu, umění, módy a designu nového.

Naše internetové stránky: life.ihned.cz

58

12

STRANA 11 obsah proč ne?! – PROSINEC 2012


STRANA 12 proč ne?! – PROSINEC 2012rozhovor

Matfyzák, teolog, ekonom, herec...Šéf Poštovní spořitelny.

přemýšlí, jak spojit bankovnictví se štěstím.

Jan Lamser

TEXT: Nora GRUNDOVÁ – FOTO: David TURECKÝ

rozhovor.indd 12rozhovor.indd 12 29.11.2012 19:27:1429.11.2012 19:27:14

STRANA 13

Bankéř Jan Lamser a jeho desetiměsíční syn Eliáš



Jan Lamser se vzpírá jednoduchému popisu. Držitel čtyř vysokoškolských diplomů nevypadá ani jako typic-ký matfyzák, ani jako teolog, ani

jako bankéř. I když co je vlastně typické. V současnosti studuje autorské divadlo na DAMU. Jeho výrazný obličej s hranatými brýlemi by se mu k herectví hodil, ale na herce příliš přemýšlí. V bance kolem sebe šíří vizionářskou atmosféru, až mají ban-kovní úřednice tmu před očima, na kon-ferencích hovoří o svobodě a píše eseje o vině bank. Většinu jmen, která zmiňuje v rozhovorech, nelze ani vygooglovat.

Tento eklektický muž je však zároveň ve vedení ČSOB, jako šéf Poštovní spoři-telny spravuje důchodcům důchody a vší silou vytváří bankovní instituci, která by se povahou služeb ke klientům chovala jako kombinace osobní asistentky a nej-lepšího přítele. Když mateřská KBC v ro-ce 2007 vytěsňovala minoritní akcionáře z ČSOB, on na tom jako jeden z nich vý-razně zbohatl.

Setkáváme se v jeho kanceláři, která je z poloviny ze skla. Na klíně se po celou dobu rozhovoru k Janu Lamserovi tulí jeho desetiměsíční syn Eliáš. Zrovna je čas hlídání.

Našemu rozhovoru předcházela vý-měna e-mailů o tématu tohoto čísla – jak být šťastný. Bylo jasné, že člověku, který se tak akademicky rozpřáhl, pár vět ke štěstí stačit nebude. Je to pro něj těžké zadání. Až nepohodlné. „Jak být, ty šťast-ný? To nemíním jako jazykový žert. To je opravdový problém té otázky. Je to téma k diskusi mezi dvěma šťastnými lidmi? Nebo se nějaký zoufalec táže kohosi, z něhož štěstí přímo prýští? Co je to vů-bec za otázku?“

Přišel jste na to, jak být šťastný?Ano, máte pravdu, v tom je asi základ vě-ci. Ke štěstí je nutné přijít, nebo dokon-ce se na něj vyšplhat. Ptáte se, jak je tato turistická značka značena? Kde začíná, kudy vede a kam jsem došel? Je značena červenou usmívající se bublinou. Je to cesta pocitem, pěkně to vizuálně svého času vyjádřil filmař Kenneth Anger.

Proč pracujete v bance?Vyskytl jsem se tu. Po škole jsem v no-vinách zahlédl inzerát z banky, odepsal jsem a bylo. Psali tam: Přijmeme úvě-rového analytika. Říkal jsem si, že ať ta

práce obnáší cokoliv, zní to vlastně hez-ky a mohl bych to zkusit. Při pohovoru jsem jim řekl, že jsem analytika sice ni-kdy nedělal, ale cítím se na to.

Váš status váženého bankéře musel konec mi-nulého desetiletí citelně zasáhnout.Já zažil bankovnictví už v devadesátých letech, před tím blednou i zkušenosti z roku 2008. Dnes je to obor trochu až příliš standardní, mechanicky provo-zovaný podle mírně přežitých receptur a viditelně ztrácí dech. Ale mezi lety 1990 a 2002 se u nás bankovnictví ro-dilo a dnešní stav, o kterém neuctivě hovořím, byl nedostižný cíl. Regulátor neměl zkušenosti, bankovní sektor to

nezvládal, děly se divoké věci. Já svým nástupem v roce 1993 jen těsně minul to opravdu bohatýrské období prvot-ního bankovního vrásnění. Láva právě zatuhla a já po ní začal běhat. S rokem 2008 se to nedá srovnávat.

Mimochodem, ještě k vaší první otázce. Nepřijde vám vlastně trochu zvláštní, že se jdete na štěstí zeptat do banky? To samo o sobě tomu dává zvláštní rámec. Banka je velká instituce pracující s penězi, intu-itivně si ji se štěstím moc nespojuji. Je to jaksi proti přirozenosti, hlazení proti srs-ti. Nebo ne? Neptám se jen tak. Kdybych měl rozebírat svoji kariéru, v posledních letech moje práce spočívá v tom, abych právě tyto dva protiřečící si pojmy banka a štěstí na sebe nějak namapoval.

Proč si myslíte, že si banka a štěstí protiřečí?Štěstí je koncept, který bance chybí. Banka je tradičně postavena spíše na procesech manipulace s penězi, je jakýmsi expertním pomocníkem klientů. Ale že by měla být

empatická k jejich štěstí, to v bance jako in-stituci historicky nebývalo. Objevuje se to až v několika posledních letech. Nemyslím tím, že je to snad nějaká moje zásluha. Mí-řím k tomu, že se role bankovnictví v sou-časnosti zpytuje ze všech stran. Přicházíme na to, že bankovnictví jako odtažitá, vysoce expertní disciplína v téhle společnosti ne-má místo. Potřebujeme humanizaci ban-kovnictví. Vidíte, v tomto smyslu by pro mě z profesionálního pohledu bylo štěstím přiblížit bance štěstí.

Svou nedávnou esej o vině bank, nazvanou Duchovní zvířena a podvod, jste pointoval tím, že bankovnictví je stínem společnosti. Je nenasytné, protože společnost je nenasytná.To je poměrně depresivní a fatalistický závěr. Vlastně není divu, že je unavená a nadýmáním trpící společnost se svým bankovnictvím nespokojená. Vidí v něm sama sebe. Když si to uvědomíte, tak máte na výběr: buď můžete bankovnic-tví opustit, protože to vám prostor pro nějakou autonomní akci vlastně nedá – můžete tedy nanejvýš jaksi přes ope-race s penězi ventilovat to, co je na spo-lečnosti nesympatické. Anebo se budete snažit dát práci nějaký méně trýznivý, snad i veselejší obsah.

Nenasytnou společností jste myslel celou pla-netu?Současného člověka zmítaného bulimií modernosti a anorexií postmoderny.

Nenapadlo vás tedy nikdy bankovnictví opustit?Matka mluví: Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš. Banka má v so-bě i něco mateřského...

Nové a nové technologie mění všechny obory, li-dé si dnes také jinak vykládají svá práva a svo-bodu. A vy máte na starosti internetové ban-kovnictví, obor, který jen dobíhá své možnosti.Internetové bankovnictví je oproti to-mu, co dnes už jen naše banka poskytu-je, může a snad i bude za pomoci běžně dostupných technologií poskytovat, sice užitečná, ale až trochu nostalgická zále-žitost. Řada lidí je zahlcena obrovským množstvím banálních úkolů, které na ně tato civilizace chrlí. Ty povinnosti jsou často úplně formální. Třeba přečíst množství mailů. V dnešním světě se člo-věk stává takovým zvláštním vyřizovačem

Jen těsně jsem minul bohatýrské období prvotního

bankovního vrásnění.


STRANA 15STRANA 15



Láká vás herectví?V bance máte být přesvědčivý, dokázat lidi strhnout a přesvědčit je, proč tu prá-ci vlastně dělat, to samo o sobě je nároč-ná věc. Mít průpravu, která vám umožní zvládat různé výrazové prostředky, pra-covat s hlasem, chápat, jak lidé mohou vnímat určitá gesta, to by mělo být té-měř povinné manažerské minimum.

Na teologii jste se přece učil kázat. Ale tady je to dotažené mnohem dál, mu-síte vnímat svoje tělo, svůj projev, hlas, vnímat to, jak na vás reaguje ten druhý.

Napsal jste někdy nějaké kázání?Kázal jsem ve škole na Žalm 13. To je mimochodem nesmírně depresivní žalm o finančních službách.

Jste věřící?Složitá otázka. Já jsem hledající.

Našel jste mezi teologií a tím, co děláte, něja-kou linku?Pravda, v některých apokryfních evan-geliích máte i taková Kristova ipsima verba, jako „buďte dobrými penězo-měnci“ čili až jisté náborové výzvy pro zájem o finanční sektor, pokud bychom šli jen po nepřiměřeně přímočarých odkazech. Tak či onak, když odhléd-nu od velmi podsvětleného a zároveň i temného profilu víry, tak když nic ji-ného, vyrostl jsem v téhle zemi. Obklo-pen sémantickými odkazy křesťanské kultury, kterou si ale lidé již vícemé-ně ani neuvědomují. Signály, ten klíč k drobným rituálům a příběhům i ja-zykové kultuře, která je obklopuje, lidé v této zemi z valné většiny ztratili. Byla to součást křesťanského prožívání sku-tečnosti. My dnes žijeme v torzu kulis, ale ne v příběhu. Na fakultu jsem šel ta-ké proto, abych se o tom příběhu něco dozvěděl.

Co si na teologii mysleli, když jim v lavici se-děl topmanažer banky? Který teď píše diserta-ci o svátostech a milosti?Já se svou prací ve škole nijak nechlubil, měli mě za nezorientovaného podivín-ského autistu.

A proč se vlastně píšete s disertací?Nadchlo mě téma svátostnosti, nazírané jako jediný v tomto světě dostupný most

situací, které sám ani nevytváří, ale je do nich stavěn. A jak je nucen znovu a zno-vu na ně reagovat, tak mu na nic jiného nezbývá čas. Banka by mu mohla ten čas ušetřit, v tom může opravdu zásadně po-moci. Pokud byste v tom internetu chtě-la hledat svého druhu bankovní metafy-ziku, lze říci, že banka může silně přispět k tomu, aby se lidé mohli snáze vymanit z jisté civilizační opice, která nás všechny dnes zřetelně svazuje.

Jak?Vytvoří člověku prostor, kde bude auten-tičtější, méně strukturálně reaktivní. Tím, že vytěsní bílý technologický šum této ci-vilizace, respektive postará se o něj. Když se zamyslím, kolik času já sám trávím čis-tě technickou agendou... Účty za telefon, školní jídelny, hledání záručního listu něčeho, co se rozbilo... Zjišťuji, že ne ne-podstatnou část života trávím úkony, kte-ré jsou v zásadě zbytečné a velice špatně zorganizované. A tady by mohla nastoupit banka. Mělo by být možné někam klik-nout a zjistit, že vysavač máte sedm měsí-ců, kde jste ho koupila a jakou má záruč-ní lhůtu. Takovéhle uvažování mě hrozně baví. Problém je, že lidé banku takhle ne-vnímají. A ona sebe taky zatím ne. Přesto si myslím, že banka jako instituce je k ně-čemu takovému hodně vhodná. Taková agenda souvisí s penězi, platbami, a tím vším se přece banka zabývá. Je vlastně zá-hada, že to nikdo nedělá.

Proč jste studoval tolik různých oborů? Ma-tematiku, fyziku, ekonomii, teologii, obchod, teď divadlo... Máte pocit, že jste se ještě nedo-vzdělal? Nebo cítíte, že máte mnoho talentů, tak jim všem chcete dát šanci?Vezmu-li to opět z hlediska své práce, zjis-til jsem, že to potřebuji, abych ji mohl dě-lat dobře. Jak jsem naznačil, největší slabi-nu bankovního sektoru vidím v tom, jak přestává fungovat situace, kdy banka byla sama sobě smyslem. To je výzva a pro tako-vé hledání je potřeba širší perspektiva po-hledu, včetně akademického zázemí. Lze to říci i tak, že jsem nejdříve vystudoval vysoce abstraktní obor. Jak stárnu a nabí-rám zkušenosti, mnohem víc mě oslovují jiné pohledy na svět. Jdu životní cestu od vysoké abstrakce až k velmi konkrétním záležitostem, které se týkají mezilidských vztahů. V tomto smyslu se na sobě snažím pracovat i co se týče vzdělání.

Banka může přispět k tomu,

aby se lidé vymanili z jisté

civilizační opice, která nás dnes

všechny zřetelně svazuje.



přes propast mezi doktrínou a praxí, který někam vede.

Záleží vám na tom, co si o vás vaši lidé myslí?Můj problém je, že empatii nahrazuji in-tuicí. Dá se s tím žít, ale občas bývám zby-tečně nepříjemný na lidi kolem sebe.

Prý tu máte nástěnku, na kterou vaši podří-zení mohou zaznamenat pocity, s jakými při-cházejí a odcházejí z vaší kanceláře.Byl to experiment, ale nedokázali jsme to dotáhnout do funkčního prototypu. Je tu u nás docela funkční personalistic-ký rituál anonymizované zpětné vazby. Čas od času dostanete dotazník a o ně-jakém člověku napíšete, co si o něm mys-líte. On to pak dostane do ruky a neví, kdo to o něm napsal. Před časem jsem touto cestou dostal od mně neznámého kolegy doporučení, že bych se měl ně-kdy zamyslet, s jakými pocity lidé z mojí kanceláře odcházejí. Přišlo mi to jako za-jímavá otázka, tak jsem přemýšlel, jak by se to dalo měřit. Vymyslel jsem takový do-tazník, že když sem vstoupíte, zatrhnete jeden ze škály smajlíků. Při odchodu za-se zatrhnete smajlík v jiném řádku. Před dveřmi to hodíte do nějaké krabice a do vedlejší můžete vhodit kupon se svým jménem. Jednou za měsíc by se losoval vítěz, který by získal třeba láhev šampaň-ského. Ale jsme v bance, což je instituce, která má ohromné problémy realizovat i takhle jednoduchou myšlenku.

Co je za problém vytisknout hromadu papírů se smajlíky a sehnat dvě krabice?Když na to povoláte experta personalis-tu, poví vám, že by to mělo mít nějakou kulturu. A povolá experta z marketingu. Najednou z toho byly dva magnetické terče, kde si člověk mohl vybrat z asi šestatřiceti možností. Na jeden terč dal magnet při příchodu a na druhý při odchodu. Expert zapomněl na takovou drobnost, že si totiž lidé čekající před kanceláří budou s těmi magnety pohrá-vat a posouvat je. Takže se to pro svou sofistikovanost stalo zcela nefunkčním a mě osobně to tak otrávilo, že jsem se tím už nechtěl zabývat dál.

Váš třináctiletý syn má tolik rád vlaky, že jste mu prý koupil nádraží.Můj druhý nejstarší syn je už dlouho mi-lovníkem železnice. Když byl v kočárku,

vynucoval si, abychom s ním chodili na nádraží. Všude jinde se choval nesne-sitelně, zatímco na nádraží kvetl. Pak jsem shodou okolností narazil na to, že se dráhy zbavují nepotřebných objektů. Našli jsme domek čtyři metry od kolejí na trati mezi Veselím nad Lužnicí a Čes-kými Velenicemi. Je to železniční ro-mantika a zároveň jsou kolem lesy a ryb-níky. Takže to máme jako chaloupku.

O osobním štěstí mluvíte jen zdráhavě. Jaké si děláte radosti? Plníte si sny?Sny, štěstí, radosti. Ptáte se na celý můj život? Co na to mám říct? Hraji šachy.

Objevujete se na mnoha konferencích, píšete eseje... Mezi bankéři máte pověst trochu ex-centrického vizionáře, hříčky přírody. Ode mě se čeká, že vím, co se děje a co se bude dít. Moje práce je hodnocena i pod-le toho, jak jsme vnímáni médii. Takže in-vestuji do vztahu s novináři. Za léta, co tu pracuji, mě tu už PR experti naučili, jak předstírat, že je člověk zajímavý.

Vy předstíráte, že jste zajímavý? Není to póza ani manipulace. Je to ritua-lizace mojí práce, očekává se to ode mě. Vystupuji za firmu, prezentuji její mimo-řádné služby – a ony mimochodem oprav-du mimořádné jsou. A to může budit do-jem, že jsem nějaký vizionář. I když já si to o sobě nemyslím. Máme tu zaměstnané vizionáře, kteří věci vymýšlejí. A já jsem zde od toho, abych o nich mluvil.

To je příjemná práce. Jak by tedy mohla ban-ka pomoci lidem ke štěstí?Měl bych na to politicky správně odpo-vědět, že nejlépe pomůže společnosti, že se nebude nijak pokoušet jí pomáhat, ale bude dělat pořádně, co má v popisu práce. Když si o sobě banka začne mys-let, že je něco víc, může to být nebez-pečné. To jsou ty příklady bankéřů, kvů-li jejichž chybám se hroutil svět.

Ale mně je bližší jiná interpretace – dělat v bance je něco podobného jako být třeba lékařem. Jako lékař jen neku-rýrujete choroby a symptomy, ale také se snažíte udržovat lidi zdravými, aby vás moc nepotřebovali.

Chcete říci, že by banky měly fungovat tak, aby je lidé příliš nepotřebovali?Aby neměli potřebu o nich příliš hovořit.

JAN LAMSER (46)Absolvoval Matematicko-fyzi-kální a Evangelickou teologic-kou fakultu Univerzity Karlovy, kde pokračuje doktorandským studiem. Je rovněž absolventem VŠE v Praze a École des Hautes Études Commerciales v Paříži. V současnosti také studuje na DAMU autorské divadlo. Studiem prý relaxuje. Označuje se za kariérního bankéře. Od roku 1995 pracuje v ČSOB, o dva roky později se stal členem představenstva ČSOB a vrchním ředitelem banky pro masový trh a současně šéfem Poštovní spořitelny. Rád hraje kostky a šachy, je pre-zidentem Šachového svazu ČR. Je ženatý, má čtyři syny.


PN001139


PN001205

PN_prosinec2012_20-21.indd 2PN_prosinec2012_20-21.indd 2 29.11.2012 18:36:1729.11.2012 18:36:17

STRANA 22 proč ne?! – PROSINEC 2012téma

Jak být šťastnýDát si ranní kávu s řezníkem, meditovat v Tibetu nebo si naživo poslechnout Dylana. Toto je pětadvacet spolehlivých cest k vaší každodenní nirváně.

ILUSTRACE: Maria MAAKEVA

50 lidia.indd 2250 lidia.indd 22 29.11.2012 18:11:4929.11.2012 18:11:49

STRANA 23štěstí

Ivan KlímaMartin Dlouhý

Aňa GeislerováAngelika Taschen

Lukáš RittsteinJakub Kohák

Klára NademlýnskáLeoš Novotný

Radek ZachariášIvan KrausSalim Issa

Libuše ŠmuclerováTheodor Pištěk

Zdeněk SklenářHana Zárubová

Nils JebensMeda Mládková

Karolína MilerováJindřich ŠídloLucie Krajná

Jana ZielinskiMartin Kratochvíl

Liběna RochováLukáš Loskot

Vladimír Ambroz


Povím bajku, kterou mi kdysi vykládal tatínek (nevím, odkud ji vzal, ale to není podstatné). Vyprávěla o princi, který chtěl být šťastný. Navštívil proto starého mudrce a ten mu poradil, že jediné, co musí udělat, je obléknout si košili šťastného člověka.To nebude problém, pomyslel si princ a vydal se hledat šťastného člověka. Za jeho košili mu byl ochoten vyplatit i kopu zlaťáků. Putoval tedy nejdříve po zámcích, potom po městech, potom po vsích a všude se sháněl po někom, kdo je šťastný, ale nikoho takového nenacházel, všichni si jen stěžovali na životní strázně. Až jednou zahlédl na poli muže, byl polonahý, oral ručním rádlem a přitom si zpíval. Princ seskočil z koně a zeptal se: Tak pěkně si prozpěvuješ, protože jsi šťastný?Ano, řekl muž, mám hodnou ženu i děti, tady pole mi za práci, co do něho vkládám, dá nejnutnější živobytí, mám se i kam schovat před deštěm a nepo-hodou.Šťastný člověče, zvolal princ, už nebudeš muset trávit čas prací na poli, proto-že ode mě dostaneš pytel zlaťáků, a to za pouhou tvoji košili.Košili? podivil se ten člověk. Já přece žádnou nemám.Tahle bajka mi občas vytane, když zahlédnu reklamu (a zahlížím ji nesčíslně-krát denně), která mi namlouvá, že pokud si koupím právě tenhle tovar, ať už má kolečka, nebo se obléká přes hlavu, budu v pohodě.Když velký pohřební průvod vyprovází babičku Boženy Němcové, vyhlédne ze zámeckého okna kněžna, která se s babičkou za jejího života setkala a roz-mlouvala s ní. Řekne teď jenom: Šťastná to žena. Nemyslí tím její smrt, ale právě naopak její život, otevřený všemu, co jí přinášel. A Božena Němcová právě touto větou svůj román uzavřela. Babička, jak ji ve svém geniálním díle pojala, jistě nikdy nehledala štěstí, věděla, poslušná své přirozené moudrosti, že štěstí se nedá hledat, nemůže být cílem lidského snažení, může leda provázet život, v němž převládají práce, povinnos-ti, a především dobré, láskyplné vztahy ke všem živým, ke všemu živému.Ale od dávných dob k dnešku. Všichni žijeme v koloběhu každodenních po-vinností a starostí, občas i nepříjemností. Někdy nám připadne, že být šťastný, je jakýmsi přečinem. Lidé kolem nás – český zlozvyk – si většinou naříkají. Život se přece skládá z povinností, trápení a z překonávání obtíží. A co když jsme přišli o práci, o blízkého člověka, naše děti, které spolutvořily náš domov, dospěly a odešly, co když jsme onemocněli, co když nás zklamali naši nejbližší, když se nám rozpadla rodina a před sebou nevidíme pro zbytek života žádnou naději? Právě v takových chvílích, kdy člověk má pocit, že mu nezbývá než se poddat beznaději (v současné mluvě: upadne do depky), je třeba, aby v sobě pátral po síle, která mu umožní zahlédat něco, co ho aspoň na okamžik utěší nebo dokonce potěší. Může to být slunný den, setkání s milým člověkem, moudrá kniha nebo třeba jen nečekaná esemeska. Může to být i jen docela prosté osobní rozhodnutí: Teď se posadím a představím si něco, nač se těším, z čeho se můžu zaradovat. Pocit štěstí je totiž něco naprosto individuálního, neexistuje návod, jak se mu blí-žit. Z toho plyne i jeden potěšitelný závěr: ten pocit do značné míry záleží na nás.

1.Bajka o štěstí

štěstí

Ivan Klímaspisovatel

Nejpřekládanější český žijící spisovatel

letos oslavil 81. narozeniny a vyšly mu

knihy Soudce z milosti, sbírka fejetonů

Jak se nestát vrahem a soubor próz

O lásce, tichu a zradě.


Do Dolomit nás poprvé „vytáhl“ na lyžování náš životní přítel Jirka Růžička před minimálně patnácti lety. Od té doby jsme tam začali jezdit pravidelně, a hlavně častěji a častěji. Časem jsme objevili, že léto je tam možná ještě úžasnější než zima, a to už bylo jasné, že se nám Dolomity stávají druhým domovem. Jsem šťastný, když se brzy ráno, kdy se vše teprve probouzí, můžu zastavit s místními na první espreso, zaskočit k pekařce, řezníkovi, a když větší spáči vstávají, servírovat úžasně čerstvou snídani. Pak celý den strávit venku, jedno co si zrovna vymyslíte, příroda tu udělala hřiště na cokoli. Ke konci dne aperitivo, vybrat víno ve vinotéce, zajít si na skvělou Ladinskou kuchyni. Být šťastný, to je pro mě přímočará krása hor a radost být s těmi, s kterými je mi nejlépe.

2.Ráno v Dolomitech

3.Volejbalové úterky

Aňa Geislerováherečka

Jediná skutečná showbyznysová hvězda

v Česku (podle Proč ne?!) si letos dala

pauzu v navrhování módy a natáčela

s Janem Hřebejkem film Líbánky a s Alicí

Nellis drama s názvem Anna.

Martin Dlouhýgenerální ředitel Tesco Stores na Slovensku

Jeden z nejvšestrannějších českých

byznysmenů mimo jiné miluje jídlo,

a to ho svým způsobem také doprovází

v jeho kariéře, od McDonald`s přes Makro

až po Tesco.

Šťastná jsem třeba každé úterý, když dohra-jeme volejbal a zasedneme k zaslouženému pivu. Tenhle požitek si vybírám proto, že ty úterky patří už pár let k mým pravidelnostem, v životě tak vzácným. Uklidňují mě a jsou mým pevným bodem v chaosu.Anebo orosená sklenička bílého vína. To je ta-ky jistota krásného prožitku...

Aňahereč

Jedin

v Čes

pauzu

s Jan

Nellis

štěstí



PN00

1128

-3

Od té doby, co jsem se naučila číst, jsem nejšťastnější, když můžu ležet v posteli s knížkou, po ruce čaj a čokoládu.Letos mi největší radost udělal nový německý překlad Paní Bovaryové od Gustava Flauberta. To je kniha, kterou může-te číst každých deset let, naprostý klenot světové literatury. Další knihy, které mne pohltily, byl neautorizovaný a autori-zovaný životopis Steva Jobse. První je od Karen Blumentha-lové, druhý od Waltera Isacsona. Jobsem a jeho osobností jsem úplně posedlá. Byl to vizionář, který změnil svět více než kdokoli jiný za posledních dvacet let.Další biografie, která mi učarovala, byla ta o Coco Chanel. Její příběh je trochu podobný tomu Jobsovu – jako dítě ji zanedbá-vali, ale změnila svět módy a stala se z ní legenda a životní vzor pro mnoho žen.Mým nejoblíbenějším spisovatelem je ale Hans Fallada. Nej-raději mám jeho knihy Pijan a Každý umírá sám.Kromě čtení mě ale činí šťastnou i editování knih a čím dál více i jejich psaní. Právě teď pracuji na knize Berlin Style, která vyjde v roce 2013.

4. Knížka, čaj a čokoláda

štěstí

Angelika Taschenvydavatelka

Odbornice na knihy o luxusu a designu

miluje květiny. Dříve působila se svým

exmanželem ve vydavatelství Taschen.

Dnes vlastní vydavatelství Angelika

Books, žije v Berlíně.

Čím dál tím víc si uvědomuji, jak důležité pro ži-vot i zdraví jsou vztahy ve smečce a láska. Cítím se šťastný v blízkém kontaktu s přírodou, kde mám pocit, že jsem obklopen dobrými spirity v podo-bě ptactva… Důležité je pro mě také umocňovat prožitky kontaktem se studenou vodou řeky či pokusy o vybíhání zalesněných kopců...

5. Dobrý spirit ptactva

Lukáš Rittsteinsochař

Společně s Barborou Šlapetovou podniká

již patnáct let expedice za domorodými

kmeny na Novou Guineu. Jeho sochy

charakterizuje používání industriálních

prvků ve spojení s objekty z laminátu.


Praha 1, Na Příkopě 17Praha 4, Arkády Pankrácwww.dusak.cz

PN00

1128

-3



PN00

1144

2

To, co mě činí šťastným, jsou okamžiky, když s míčem u nohy atakuji branku soupeřů. Stále jsem v několika kádrech slovutných mančaftů, z nichž nejvýraznější je futsalový tým Gusanos Rojos, jehož zápasy hrajeme na hřišti Astra v Záběhlicích. Zápasů je do roka 22 a každý z nich je malým svátkem. Hraje se za každého počasí a nad hřištěm se, zvláště v mrazivých dnech, vznáší taková lehoučká mlha. Druhým týmem, který stojí za zmínku, je ÚFA – FC Koliktochcete Újezdská Fotbalová Asociace Praha. Hrajeme každý pátek od 18:00 pod Petřínem a je to vysoce prestižní záležitost. Každý rok vyhlašujeme Krále světo-vého fotbalu, také se zúčastňujeme velkého množství kulturních a společenských akcí.

Těší mě i okamžiky s mým synem. Začíná více mluvit, dává k sobě slova a je to moc pěkný. Kolikrát až žasnu, jaká je to nádhera, takové malé stvoření. Když třeba přijdeme do restaurace, kde mám schůzku, tak najednou z ničeho nic neuměle pronese: „nazdárek kamarádi!“ Zřejmě to pochytil v televizi z Kouzelné školky… Nebo jindy začne vyjmeno-vávat vlakové zastávky z Prahy do Radotína! Nejraději má zastávku „Velká Chuchle“. Je to legrační i takový zvláštně smutný, protože si uvědomuji, že jsou to okamžiky, které se už nezopakují, a jak ten čas hrozně letí, tak toto už brzy budou jen takové střípky minula. Jsem šťastný, že u toho můžu být.

6. S míčem u nohy

štěstí

Bude to znít asi trochu „otřepaně“, ale já se raduji z malých věcí. Nepotřebuji dostávat velké dary, ale když dostane-te něco, co vám někdo dá od srdce, je to to nejkrásnější. Naposledy jsem do-stala takový dárek od svého syna letos o prázdninách, kdy mi sám osekal špa-lek ze dřeva, obrousil ho a vytesal do něj srdce s nápisem „mámě Natan“. To bylo něco úžasného!

7. Špalek od syna

Jakub Kohákrežisér hry

Soudě podle jeho dosavadní kariéry

má tento herec a režisér reklam dříve

či později našlápnuto buď do jednoho

z fotbalových velkoklubů, nebo díky

referendu přímo na post prezidenta.

Klára Nademlýnskámódní návrhářka

Návrhářka, která obléká mimo jiné

i Terezu Maxovou, patří mezi top

české módní autorky. Její poslední

kolekce staví na klasických kouscích

v pastelových barvách a v černé.

upeřů.ový tým

ě“, aleřebujitane-ce, je

m do-letos

al špa-al do

n“. To

Klmó

Ná

i T

če

ko

v p


PN00

1144

-2


STRANA 30 proč ne?! – PROSINEC 2012témaštěstí

Jako drobný živnostník trávím většinu času ve své dílně a celé dny se snažím překonat sám sebe. Musím se soustředit na to, abych svou práci nezkazil. Intenzivní pocit štěstí pak zažívám ve chvíli, kdy vidím radost v očích zákazníka, kterému jsem právě předal boty, o nichž mohu říct, že se mi povedly. Takové boty tvořím několik dní a čím složitější práce je, tím větší radost mám. Šťastný jsem také v okamžiku, když se mi splní nějaký sen. Jedním z největších byla touha mít svůj vlastní domek s dílnou. Teď mi stačí k pocitu štěstí, že nemusím nikam každý den dojíždět a můžu pracovat doma.

9. Ševcovská dílna

Co mě dělá šťastným? Kromě pocitu radosti z dobře odvedené práce je to sport a při něm vy-plavované hormony štěstí, endorfiny – například po zápasech v badmintonu nebo když surfuji na kitech, speciálních prknech tažených drakem, kdesi u řeckých břehů. A k tomu samozřejmě patří i nutné vyhodnocování sportovních výkonů s přáteli u specialit řecké kuchyně.

8. Endorfiny z badmintonu

Radek Zachariášzakázkový švec

Mistr obuvnického řemesla je

vyhlášeným specialistou na ruční

zakázkovou výrobu luxusních bot. Svou

dílnu má ve vesnici s názvem Felbabka.

Leoš Novotnýbyznysmen

Provozovatel vlaků Leo Express se letos

pustil do velkého byznysu. Dříve získával

zkušenosti v investičním bankovnictví

a v Hamé, firmě svého otce.


STRANA 31štěstí

Tou otázkou se zabývám už dlouho. Bohužel, zrovna ve chvíli, kdy se mi zdálo, že jsem odpovědi trochu na stopě, přihodilo se opět něco, co mne vrhlo zpátky do temnot pochybností a nejistoty.

Vysavač, který jsme nedávno koupili, práší. Chtěl jsem to sdělit majiteli obchodu, v němž jsme přístroj koupili, ale dozvěděl jsem se, že odcestoval do Tibetu, kde žije v nějaké komuně.

Chtěl jsem si to zapsat do deníku a všiml jsem si, že můj poslední zápis je z loňské-ho roku. Zní takto: má Bůh také rýmu?

Zeptal jsem se na to svého lékaře, ale pokrčil rameny a poslal mne ke specialistovi na dýchací cesty. Toho zajímalo, jak je možné, že počítač, jemuž jsou teprve dva roky, je už starý.

Otázku, jak být šťastný, jsem dal příteli. Neodpověděl a zaskočil mne otázkou: má si koupit auto a nebo se raději rozvést? Slíbil jsem mu, že si problém promyslím.

To však nebylo možné, protože právě v okamžiku, kdy jsem měl dojem, že jsem docela šťastný, (nezapomněl jsem při holení, co mne po probuzení napadlo), jsem musel hledat někoho, kdo by byl ochoten opravit naši televizi, kterou firma už přesta-la vyrábět.

Také soused, inženýr elektroniky, který se přišel na televizi podívat, přeslechl mou otázku. Položil mi naopak svou vlastní: má smysl mít v dnešní době děti?

Jeho ženu zajímalo, zda věřím v reinkarnaci. Přiznal jsem, že otázka posmrtného života mne moc netrápí. Spíš by mne zajímalo, zda se dožiji konce právního sporu s firmou, která nám není ochotna vrátit peníze za mlýnek na kávu, který při mletí roz-hazuje kávová zrnka po kuchyni.

Téhož dne se mne berní úřad dotázal e-mailem, kolik kancelářského papíru spotře-buji na povolání a kolik soukromě. Bohužel jsem nemohl úřadu poskytnout vysvětle-ní, protože jsem zapomněl počítačové heslo. Musí obsahovat nejméně osm charakte-rů, z toho jedno velké písmeno, jedno číslo a jeden grafický znak s výjimkou zavináče. Pokoušel jsem se heslo otevřít a navštívil jsem na internetu diskuzní fórum lidí, které postihl stejný problém. Zaujal mne názor Johna z Texasu, (zapomněl heslo ke svému bankovnímu kontu a hrozilo mu, že zbankrotuje), který tam napsal, že díky vývoji techniky ztrácíme rozum, a přál hodně štěstí každému, kdo vyhodí počítač z okna.

Mého daňového poradce, který měl vyřešit problém s kancelářským papírem, zají-malo, jestli mám erotické sny.

Známý chtěl znát odpověď na otázku, proč jeho teorie o suchém lomu zůstává ne-doceněna.

Taxikář se chtěl dozvědět, proč jsou návody k přistrojům v srbštině, a ne v albánštině.Zubař se mne při anestezii ptal, zda se obávám moslemských fanatiků.Otázce štěstí nevěnoval nikdo pozornost. Rozhodl jsem se položit ji známému, který tvrdí, že štěstí lze najít jen ve východní

filozofii. Prý obsahuje věčnou moudrost. Odpověděl mi zenovým příběhem, který také umístil na Facebook. Šest členů elek-

tronické sekty mu napsalo – to se mi líbí. Třem se příběh nelíbil a dva se vyjádřili vul-gárně.

Příběh, který mi poslal, zní takto: mladý zenový mnich se vyptával mistra: „Mistře, není to tak, že člověk musí nejprve bloudit, má-li najít cíl, k němuž směřuje?“

Mnich odvětil: „Od té doby, co nemám žádný cíl, už nebloudím!“ V noci, kdy telefon konečně utichl a počítač tvrdě spal, jsem dospěl k přesvědčení:

člověk je zřejmě šťastný, dokud to neví. Dokud nemá čas si tuhle otázku položit.

10. Zenové bloudění

Ivan Krausspisovatel

Osobitý autor humorných povídek

a bratr herce a moderátora Jana

Krause je nejen spisovatelem, ale

i hercem a loutkářem. Žije střídavě

v Praze a v Paříži. Sám tvrdí, že psát

satirické texty je pro literáty jedním

z nejobtížnějších úkolů.


Zatímco fotografa Salima Issu činí šťastným jeho spící děti, dcera Mariánka na otáz-ku odpověděla takto: „Cítím se být šťast-ná, když jezdím na koni. A taky když jsem u moře na pláži a opaluju se nebo když šnorchluju mezi rybkama a řasama. Pak ta-ky když jsem s kámoškama a nebo když do-stanu štěně. Když chodím na kroužky nebo když si děláme z rodičů srandu. A když nás rodiče lechtají. A když mám čas si kvůli far-mě (Mariánka chce být veterinářkou a mít farmu) zavolat s kámošema přes Skype.“

Salim Issafotograf

Salim Issa se spolu se Štěpánkou Stein

věnuje umělecké fotografii. Za sérii

fotografií kostýmů Theodora Pištěka pro

Proč ne?! byli nominováni na cenu Czech

Grand Design.

štěstí


11. Mezi rybkami

štěstí


STRANA 34 proč ne?! – PROSINEC 2012témaštěstí

13. Splněný úkol

Štěstí je pro mne nestřežený moment závratu du-še, který nikdy, alespoň pro mne, nepřichází na vy-zvanou. Může to být setkání, blízkost či pohlazení v pravou chvíli, vlastnoručně nasbírané borůvky, byť zrovna do plastového kelímku, chleba se šnyt-líkem, vztažené ruce vašeho dítěte po probuzení z kočárku... Chvíle, kdy se cosi jakoby nad vámi vů-či vám přihodí a vy, aniž dopředu tušíte, najednou nahlédnete... Je to vyvolený moment, dar. Ale jak ho jako takový zařídit, to nevím. Neznám recept. Na stav spokojenosti možná ano, na prchavý oka-mžik štěstí ne. Snad jen – chránit si duši, aby ne-ztratila schopnost ho rozeznat, když nečekán při-jde. A být vděčný. Nebýt dlužníkem, spíše jakýkoli takový moment všemi schopnostmi bez ohledu na typické termíny běžného života, jako je efektivita, vklad, zúročení, neustále vracet.

Uvědomil jsem si mnohokrát, že štěstí jednotlivce znamená jen málo. Nemá význam, abych byl šťastný jenom já. Až když vidím, že lidé kolem mě jsou šťastní, cítím to jako naplnění vlastního štěstí. Vlastní pocit štěstí zažívám, když si uvědomím, že se mi něco podařilo, že úkol, který jsem si zadal, jsem splnil ke své spokojenosti.

12. Borůvky

Theodor Pištěkvýtvarník

Osmdesátiletý držitel Oscara za kostýmy

k filmu Amadeus se považuje především

za malíře. V Národní galerii aktuálně

můžete do ledna vidět jeho retrospektivní

výstavu Ecce homo.

Libuše Šmuclerováředitelka vydavatelství

Generální ředitelka vydavatelství Ringier

Axel Springer vyhrála letos anketu TOP

25 žen českého byznysu.

u du-na vy-azení ůvky, šnyt-zení

mi vů-dnou e jak cept. oka-

y ne-

splnil ke své spokojenosti.


PN001197


Zažívám již několik týdnů zvláštní stavy. Třesu se blahem, v opakovaných extázích znovu a znovu a v úžasu, slzy v očích. Mluvím o přípravě výstavy Karla Malicha v Jízdárně Pražského hradu. Dotýkat se hloubek děl génia je pro mne živou vodou! Na vernisáž přijede i Wang Yi, básník, poslední čínský romantik. Jediný člověk na světě, který si koupil kus Velké čínské zdi. Devátého prosince pak společ-ně pak oslavíme mou 99. návštěvu Číny na galavečeru za doprovodu čínských folklorních souborů, slovenských fujar, českých dudáků a stepařek.

14. Doteky umění

15. Pod Svatým kopečkem

Hana Zárubovámódní návrhářka

Jedna z nejprogresivnějších českých

módních návrhářek je známá svými

geometrickými tvary a slabostí pro

černou a bílou barvu. Působila i jako

kreativní ředitelka značky pietro filipi.

Zdeněk Sklenářgalerista

Nejvýznamnější český soukromý galerista

je fascinován Čínou a čínským uměním.

Zároveň má velký podíl na vzniku mnoha

novodobých soukromých sbírek českého

moderního umění.

Moje okamžiky štěstí trvají pár vteřin. Nedají se zachytit. Probudím se a vedle mne spí můj tříletý syn Alfred. Jindy jedu autem a přede mnou se rozvíří listí na silnici. Nebo zavolá ka-marád a řekne, že moje práce je důležitá pro spoustu lidí kolem mne. A spoustu takových šťastných okamžiků mám spojenou s městem Mikulov, kde se každý rok potkávám s mně drahými lidmi během festivalu Křehký.

štěstí

Hanamódn

Jedna

módn

geome

černou

kreativ

Nedají pí můj přede olá ka-itá pro kových

městem s mně


PN001150-1


štěstí

17. Jan Mládek a František Kupka

„Happy wife, happy life“, říká se a je v tom hodně pravdy. Rád bavím společnost a jsem šťastný, když jsou šťastni lidé kolem mě, rodina, kolegové, přáte-lé, zvláště pokud k jejich štěstí mohu nějak přispět. Štěstí je stav mysli a přístup k životu. Bývám někdy smutný, naštvaný nebo zklamaný, většinou sám ze sebe, někdy i z ostatních, ale nemůžu si vzpome-nout, že bych byl někdy nešťastný!

Být šťastná? Záleží na tom, jestli jste vdaná a máte rodinu, nebo svobodná a uspěla jste v životě. Můj život byl nejšťastnější v Paříži, kde jsem žila 7 let a kde jsem poznala dva muže svého života, manžela Jana Mládka a malíře Františka Kupku. Jsem šťastná, když procházím muzeem, které jsem v Praze vytvořila, dokud si neuvědomím problémy, které jsem při jeho zakládání měla a kte-ré stále přetrvávají. Myslím si, že štěstí si člověk neuvědomí najednou, ale že se to stává postupně s přibýváním let.

16. Šťastná manželka, šťastný život

Meda Mládkovámecenáška umění

Sběratelka a vydavatelka, manželka

ekonoma J. V. Mládka, provozuje

v Praze v Sovových mlýnech Museum

Kampa, významné centrum českého

umění.

Nils Jebensrestauratér

Majitel restaurací Kampa Park,

Hergetova Cihelna a Cowboys začal

před téměř dvaceti lety jako jeden

z prvních v Praze otevírat skutečně

prémiové gastronomické podniky.

e v tom hodněm šťastný, kdyžolegové, přáte-

u nějak přispět.. Bývám někdy

Nre

M

H


PN00

1201

štěstí

Díky Krtečkovi se můžu často pohybovat v dětském světě, který je šťastný už ze své podstaty, a to i při charitativních projektech. Jsem šťastná, když můžu být s babičkou, vždycky mě podrží, rády spolu vzpomínáme na dědu. Mám ráda i přírodu - čím méně v ní jsem, tím více. Nebo pohled v noci z auta na Pražský hrad, pivo a řízek. A také cestování - miluji New York, ale v létě se pravidelně už několik let vracím k azurovému moři do Saint Tropez.

Posadím se na terasu v restauraci Le Club 55 v Saint Tropez, kterou proslavila Brigitte Bardot a bavím se pozorováním celeb-rit, které sem dodnes pravidelně přijíždějí.

18. Saint Tropez

Karolína Milerováopatrovnice Krtečka,

Nadace Zdeňka Milera

Vnučka Zdeňka Milera, tvůrce

postavičky Krtka, pokračuje jak

v obchodních, tak v nadačních

aktivitách kolem světově nejznámější

české kreslené postavičky.

INZERCE


štěstí

Jsem tu okamžitě připraven nabídnout celou škálu receptů na dokonalé štěstí, byť nejsem schopen zajistit, že budou s jistotou fungovat ve všech případech.

Nicméně, zkusme to: co takhle pátý gól Arsenalu do brány Tottenhamu v sobotním listopadovém odpoledni, které pak již celé můžete věnovat oslavám a rozboru utkání, případně proložit pohledem na navazující rag-byový zápas Anglie-Austrálie? (Tento program přináší v nejvyšší kvalitě restaurace James Joyce.)

Dobře, pokud snad fandíte Chelsea nebo Manchesteru United nebo fot-balem pohrdáte a ragby vám připadá jako nesmyslný sport, v němž se sto-kiloví muži neustále snaží strhnout se navzájem k zemi způsobem, který je ve všech normálních sportech přísně zakázán, asi vás to úplně neuspokojí. Navíc vás musím upřímně upozornit, že takových šťastných momentů pro-žijete jako fanoušek Gunners rok od roku méně a méně. Můj dobrý přítel, spolutrpitel při našich utkáních a jeden z nejlepších sportovních novinářů v Česku Luděk Mádl, nedávno v chatu se svými čtenáři na otázku, co si v ži-votě přeje, seriózně odpověděl, že by se chtěl ještě dožít titulu Arsenalu. Vzhledem k tomu, že mu ještě není ani čtyřicet, je vidět, že při čekání na štěstí v této oblasti je třeba nemalé trpělivosti. (A nemohu ani zaručit, že z víkendů, které jsem načrtl výše, bude úplně šťastná vaše žena.)

Tak co tedy ten okamžik, když po dvaceti letech čekání konečně před sebou spatříte Morrisseyho, který má sice o třicet kilo víc než v době, kdy jste mu začali naslouchat, což vám tedy připomene, že ani vy už zřejmě nejste v té nejlepší životní kondici, ale stále mu při každém tónu věříte, že „there's a light that never goes out“? Ano, vyžaduje to značnou dávku pochopení pro narcisy všeho světa, ale pokud jim díky vlastním dispozicím rozumíte, je to štěstí. Ale klidně si poslouchejte Mozarta nebo Kabát. Na-víc u mistra nikdy nevíte, kdy to definitivně zabalí, protože jak známo „the world is full of crashing bores“.

Děti a rodinu mi přátelé z redakce Proč ne?! zakázali, s dovětkem, že je to až příliš obvyklé a nejspíš banální, což je možná i pravda, ovšem pouze do chvíle, kdy to za obvyklé a skoro banální považovat můžete. Nicméně vzhledem k tomu, že jsem se letos oženil, mi snad kolegové tyhle citovčič-ky prominou.

Samozřejmě, celý advent a Vánoce jsou tím pravým obdobím pro návaly štěstí. Praha není snad nikdy tak krásná jako v mrazivém podvečeru (teď jsem skoro dojal sám sebe), pokud se tedy procpete davy turistů, kterým to taky úspěšně namluvili při koupi zlevněného zájezdu. Stromeček, dárečky, rybička, to už by asi neprošlo, jen zmíním, že by se letos mohl pocit štěstí násobit tím, jak pěkně na začátek týdne nám svátky vyšly. A pak zahuštěný vánoční program Premier League, Velvet Underground Revival v Akropo-li, Silvestr, hodně štěstí v novém roce, projev hlavy státu, první kolo prezi-dentských voleb – radši už dost, ať tolik štěstí vůbec uneseme.

Neznám samozřejmě žádný automatický recept na štěstí. Jediné, co mě napadá, je, že nemám žádný skutečně vážný důvod být nešťastný. Ne rozčí-lený, frustrovaný nebo i smutný, ale opravdu nešťastný z věcí, které nedo-kážu ovlivnit. Když se dívám kolem sebe, vím, že mám celkem velké štěstí - a kdyby to snad tak chtělo zůstat i v roce 2013, budu úplně nejšťastnější. A zcela upřímně přeji všem totéž.

19. Titul Arsenalu

Jindřich Šídlokomentátor Hospodářských novin

Nejvýraznější autor Hospodářských novin

a fanatický fanoušek Arsenalu Londýn.

Jeho autorskou stránku najdete v HN

každý pátek.


PN001202


Nové auto nebo kabelka mohou člověka nadchnout, ale jen na krátkou do-bu. Aby byl člověk skutečně šťastný, musí mít v rovnováze veškeré sféry svého života – rodinu, práci, zdraví a koníčky. Protože jsem golfistka, udělalo mne šťastnou, když jsem byla v Mekce golfu, starobylém univerzitním skotském městečku St. Andrews. Právě tady se zrodil golf. Není to žádné velkolepé hřiště, jaká jsou k vidění třeba v Dubaji, je vlastně docela prosté, puristické. Pravá kolébka golfu dýchající gentlemanstvím, na kterém tento sport stojí. Pro každého golfistu je to skutečné poutní místo. Já jsem si tam zahrála zatím jenom jednou, v roce 2010, těsně po skončení prestižního turnaje British Open. Pro velký zájem jsme museli s mužem tamního startera prosit co hodinu, aby nás pustil na nejstarší hřiště zvané jednoduše „old course“. Jestli jsem hrála dobře, nebo špatně, si už ani nepamatuji a v ten moment to pro mne nebylo ani moc důležité. Vybavuji si ale jamku číslo 15 s hodně hlu-bokými bunkry, které se musely překonat proti směru hry. Já jsem ale chtěla hrát normální cestou a ztratila jsem tam asi čtyři rány. Nebo sedmnáctka, ta se zase odpalovala přes budovu hotelu. Ráda vzpomínám i na svého caddy-ho, který měl sám handicap asi 2, znal hřiště jako své boty a svými radami, jak se vypořádat s pro St. Andrews charakteristickým silným větrem, mi ušet-řil dobrých deset ran. Později nás provedl i po dalších hřištích a my jsme ho na oplátku pozvali k nám do Prahy a stali se z nás dobří „golfoví“ přátelé. I proto bych se do St. Andrews chtěla co nejdříve vrátit.

20. Sedmnáctka v St. Andrews

21. Nové věci, staré věci...

Jana Zielinskimilovnice designu

Ředitelka agentury Profil Media, jež

pořádá přehlídku Designblok, je spolu

s Jiřím Mackem také duší galerie Křehký

a dalších projektů, které podporují český

i světový design a umění.

Lucie Krajnámanažerka-golfistka

Nejlepší golfistka v českém byznysu podle

handicapového žebříčku Proč ne?! kromě

hraní na světových hřištích věnuje svůj

pracovní čas realitní firmě RE/MAX svého

manžela Davida Krajného.

štěstí

Šťastnou mě dělá polibek od mých dě-tí, vítr, déšť, právě skončený Designblok, prstýnek od Janji Prokič, šaty od Hany Zárubové, blůza od Kláry Nademlýnské, židle od Charlese a Raye Eamesových, porcelán od Maxima Velčovského, tábo-rák na chalupě v Tachlovicích, kde má moje rodina sídlo už skoro dvě stě let, svítání u moře, ještě teplé vanilkové roh-líčky, úplně studený meloun, obrazy Ger-harda Richtera, Rodinova vila v Paříži, vytí vlků na Pelješacu, rozsvícený strome-ček, náš nový byt, nové věci, staré věci, kamarádi, maminka, tatínek, šampaňské a Tomáš.


PN001208


štěstí

Intenzivní pocity štěstí zažívám v podstatě při dvou pří-ležitostech – při muzice a při lezení po horách. Tam je to kombinace pocitu nebezpečí a vědomí, že musíte překo-nat sám sebe. Lezete nahoru a vnímáte moc toho kopce a nevíte, zda vás pustí, nebo nepustí. Dá se to zažít v Čes-kém ráji stejně jako v Himálaji. Já jsem byl na horách nej-šťastnější, když jsem se pokusil zdolat Šiša Pangmu, osmi-tisícovku asi 120 kilometrů od Mount Everestu. Ve výšce asi 7900 metrů se se mnou utrhla lavina, ze které se mi podařilo dostat. Když jsem se vracel do základního tábora a věděl jsem, že mě hora sice na vrchol nepustila, ale já jsem přesto všechno přežil, byl jsem nejšťastnější na světě.

Dokážu být šťastná při doteku, vzpomínce, vůni, s rodinou. Mně k uvědomění vlastního štěstí pomáhá meditace. Začala jsem s ní spontánně, jen s podporou knížek, jako je Cesta ke štěstí od dalajlamy. Medituji každý den minimálně deset až dvacet minut už zhruba patnáct let. Sednu si, zklidním se, prodýchávám, po-nořím se do sebe a uvědomuji si daný okamžik. Hodně špatně se mi meditovalo v Tokiu, vadil mi všude ten beton okolo. Raději proto zajdu pro načerpání ener-gie do lesa, už mám pár svých oblíbených míst. Nejsilnější pocit jsem při svém pravidelném cvičení zažila při meditaci v Tibetu. Byla jsem tam sice jen na krátké návštěvě, ale atmosféra toho místa na mě zapůsobila.

Lidé tomu často nevěří, dívají se na mne jako na blázna, ale já věřím tomu, že taková chvilka zastavení pozitivně ovlivňuje můj život, psychiku i zdraví. Pomáhá mi to zvládat stres. I když se považuji za hodně silného člověka, někdy v živo-tě přicházejí okamžiky zkoušky a každodenní meditace mi pomáhá najít sílu je překonat. Pamatuji si jeden moment, který mne v tomto směru hodně ovlivnil. Když mi bylo sedm, dostala jsem těžký zánět mozkových blan a ležela jsem týden v bezvědomí. Doktoři rodičům říkali, že pokud se vůbec probudím, budu ochr-nutá, dementní nebo jinak poznamenaná. Vzpomínám si přesně na ten okamžik, kdy jsem se probudila. Zpětně jsem pochopila, že jsem v tu chvíli dostala šanci žít a být zdravá a že záleží jen na mne, zda tu příležitost využiji, nebo zahodím. Stejně tak je to na každém, jak si svůj život zařídí. Bez každodenní meditace bych nemohla jít s kůží na trh, když představuji novou kolekci, neměla bych sílu zvlád-nout všechny projekty, které nemám to srdce odmítnout. Cítím, že hlavně díky tomu jsem vnitřně opravdu šťastná.

22. Mocná hora

23. Meditace

Martin Kratochvíljazzman a cestovatel

Jazzová legenda, kterou vášeň pro

hudbu zavedla k založení mediální

skupiny Bonton. Po prodeji firmy se

intenzivně věnuje svým dvěma velkým

vášním: filmování a cestování.

Liběna Rochováoděvní designérka

Díky svému působení na Vysoké škole

uměleckoprůmyslové v Praze má

zásadní vliv na novou generaci českých

módních tvůrců. Její zakázkovou tvorbu

mají v oblibě čeští umělci.

na Vysoké škole

v Praze má

generaci českých

kázkovou tvorbu

lci.


štěstí

Nejšťastnějším mě dělá můj podnikatelský projekt – beauty concept store Ingredients, ve kterém se mi podařilo spojit touhu po vlastní galerii s vášní pro parfémy. S Jakubem Kopčákem, který šel do projektu se mnou, jsme v zahraničí často narazili na krásné obchody kombinující módu či kosmetiku s uměním, a chtě-li jsme proto jedno takové místo dopřát i Praze. Inspirací se nám staly tyto tři obchody:

JOVOY, Paříž – Už dlouho mě žádný obchod tak nenadchl! Opravdové parfémové nebe s úžasnou atmo-sférou, perfektním servisem a božskými vůněmi, které nenajdete nikde jinde.

CORSO COMO, Milán – Eklektický výběr kolekcí známých i méně známých návrhářů. Baví mě spojení obchodu, restaurace, galerie a parfumerie.

DOVER STREET MARKET, Londýn – Tento čtyřpatrový obchod neustále mění svou podobu. Každá ná-vštěva tak pokaždé nabízí nejedno překvapení a je opravdovým zážitkem. Vzhled obchodu, klientů i proda-vačů je pro mě nevyčerpatelným zdrojem inspirace.

Na některé pozitivní zážitky čekáme i desítky let nebo se k nim velmi dlou-ho propracováváme ... a některé si můžeme tzv. navodit častěji, i když třeba ne sami. K těm prvním pro mě letos patří koncert Boba Dylana, na který jsem čekal od šedesátých let. Doufal jsem, že bude na programu nějaká speciální koncertní verze písně Knockin' on Heaven's Door, kupodivu ale vůbec nezazněla. Tak snad za dalších čtyřicet let. A co se týká těch častějších momentů, setkání s mým vnukem mě uvede vždy do stavu, který lze nazvat štěstím. A to i tehdy, když si na něj jen vzpomenu. To je návrat do bezstarost-nosti se vším všudy.

24. Concept store

25. Koncert Boba Dylana

Lukáš Loskotstyle guru

Jako kreativní ředitel stojí za prvním

českým concept storem Simple

Carrolinum. Je spolumajitelem

parfumerie Ingredients a jednou

z nejdůležitějších osobností v české módě.

Vladimír Ambrozarchitekt

Majitel studia AMOS Design si splnil

sen, když se mohl účastnit rekonstrukce

slavné brněnské vily Tugendhat. Jeho

společnost patří k předním dodavatelům

interiérového vybavení a výrobků

z materiálu corian.


PN00

1203


STRANA 48 proč ne?! – PROSINEC 2012menu

jidlo.indd 48jidlo.indd 48 29.11.2012 17:16:5229.11.2012 17:16:52

STRANA 49

Hap

py to

ast Obyčejné věci jsou ty nejlepší. Paul Day,

šéfkuchař restaurace Sansho, ví, že kromě jídla samotného záleží i na tom, s kým ho

jíte. A že džbán s vodou je důležitější, než se může zdát.

TEXT: Veronika MIŠKOVSKÁ – FOTO: Alexander DOBROVODSKÝ

Paul Day je činorodý člověk. Po své restauraci Sansho pobíhá v pruhované zástěře, odpovídá na pozdravy štamgastů, stihne

si všimnout, že ledový čaj je o něco ky-selejší, než by měl být, vyběhne před restauraci pozdravit se s kolemjdoucím psem Edmundem, pražskou obdobou psa baskervillského, který patří jedno-mu z pravidelných návštěvníků, a oběd-vajícímu cizinci prozradí, odkud je ten seafood, který do sebe souká. Vousatý Brit, který pro Čechy objevil přeštická prasata a naučil je stolovat v rodinném stylu, si na obřadnosti nepotrpí. Daleko důležitější je pro něj neformální, přátel-ský, ale profesionální přístup.

Štěstí se stalo jeho „obchodním mo-delem“. Dobré maso může být jenom od šťastných prasat, dobrá vajíčka jen od šťastných slepic. Šťastné prase rovná se šťastné jídlo rovná se šťastný zákazník.

Na tabuli před vchodem nevisí ob-ligátní denní menu, ale slogan „od ču-máčku po ocásek“ – tady se zužitkuje celé šťastné prasátko nebo králík až do mrtě. Žádné zbytečné plýtvání.

„Co mě dělá šťastným? Alkohol,“ směje se Day a pak ještě padají slova ja-ko slunce, táboření, piknik, barbecue. Šťastným ho dělá ale také pořádný kus masa a jednoduché, poctivé jídlo. Takže

když přijde řada na to, aby uvařil jídlo, které má opravdu rád, není to žádná složitost. Jeho volba byla jasná a rych-lá – sendvič se slaninou a vejcem. „Na tomhle jídle jsem vyrostl. Je to klasická anglická kuchyně a stačí jen tři základ-ní ingredience,“ říká, když se v malin-ké kuchyni, kde normálně vznikají jídla asijské kuchyně pouští do přípravy.

Všechny dodavatele surovin zná osobně, všechno pochází od chovatelů a pěstitelů z Česka. Ví, odkud jsou vajíč-ka, odkud máslo, slanina je jeho vlastní výroby. Pro Daye, který byl nejprve řez-níkem a pak kuchařem, žádný problém. Vypiplat dokonalý postup pro své řez-nictví The Real Meat Society přesto tr-valo několik týdnů a nespočet pokusů. Maso nepochází odnikud jinud než od Dayových zamilovaných „přeštíků“ – čer-ných strakatých prasat, která se na Přeš-ticku u Plzně chovala již v polovině 19. století, a která v 50. letech začal vytlačo-vat masivní chov bílých vepřů. Vyrobit Dayovo šťastné jídlo trvá jen několik mi-nut a nevím, jestli to bylo tím, že jsem neobědvala, ale chutnalo skvěle.

ŽÁDNÉ SEREPETIČKYSedíme u stolu, Day, produkční, fotograf a já, před sebou ty nejobyčejnější sklenič-ky s vodou, čaj ve strohém bílém hrneč-


STRANA 50 proč ne?! – PROSINEC 2012menu

uvolněně, pozorně, s citem pro danou situaci, bez povýšenosti,“ říká šéfkuchař a trefně přitom napodobuje některé přeúslužné číšníky v permanentním předklonu, mávající kolem sebe bílým ubrouskem. „Zrovna teď v pondělí jsem byl v jedné restauraci, kde byla obsluha až příliš horlivá, a to bylo nepříjemné.“

Obsluhovat lidi v restauraci se podle Daye podobá letu v letadle. „I tady jsou klíčovými a nejrizikovějšími okamžiky za-čátek a konec – vzlet a přistání. Musíte si být jistí, že jsou všichni správně usazení, mají z čeho vybírat, dostanou případně radu. V momentě, kdy je objednávka v kuchyni a na baru, už toho nejde moc zkazit. Až potom na konci, kdy musíte správně vystavit účet, rozloučit se a ujistit se, že zákazník byl spokojen.“

VÍME, CO JÍMEKromě malého menu se „šťastná“ re-staurace pozná i podle toho, že vaří po-kud možno z lokálních a sezonních su-rovin. „Je přece hloupost, když máte na jídelním lístku v listopadu chřest, nebo ne? V tuhle dobu seženete chřest leda tak odněkud z Peru. A přesto ho větší dodavatelé zeleniny v tomhle ročním období nabízejí a restaurace z něj vaří,“ podivuje se Day. Proč tedy vařit v listopa-du z drahého dováženého chřestu, když je všude k dispozici dýně? Vaření pod-le sezony ovšem vyžaduje i poučeného zákazníka, který v listopadu po nikom chřest prostě požadovat nebude.

„Všechna roční období by měl ku-chař zvládnout stejně dobře a naučit se pracovat s tím, co mu příroda nabízí. Já mám asi nejraději období na přelomu léta a podzimu, kdy se začínají sbírat

ku a med v plastovém medvídkovi, kolem nás jsou jednoduché dřevěné stoly a žid-le, holé zdi a podlaha, bílý ubrus a šťast-né prasátko. A i přes tu veškerou strohost a obyčejnost se tu cítíme jako doma a nás zajímá, jak by měla vypadat restaurace, ve které se budou lidé cítit šťastně.

„Mám rád restaurace, které jsou skromné, na nic si nehrají a nesnaží se vás ohromit kvantem designového ná-bytku. Opravdu dobrá restaurace ne-musí nic dohánět, pokud kuchaři vědí, co mají dělat, a přistupují k jídlu s veš-kerými znalostmi, které mají. A jak se pozná, že tomu tak není? Třeba podle toho, že je menu neuvěřitelně dlouhé. Není možné vše uvařit dobře a kvalitně, pokud máte čtyřicet položek na meníč-ku. To prostě nejde.“

Přesně s takovou myšlenkou Day za-kládal i Sansho, které pro každý večer své menu obměňuje. Obsahuje jen ně-kolik položek, které je Day schopný od-říkat zpaměti během přípravy svého mi-lovaného sendviče. „Žádná nová jídla už moc nepřidáváme. Máme určitý počet jídel, která mám vyzkoušená, a snažíme se v nich stále zdokonalovat.“ Interiér jeho restaurace, který trochu připomíná nedozařízený byt, může být pro některé stolovníky až příliš asketický. Když se ale restaurace zaplní lidmi, a to se děje kaž-dý den, celý prostor rázem ožije a ab-sence dekorací je naopak výhodou.

BEZ PŘEDKLONUK zákazníkovi by podle Daye měl per-sonál v ideálním případě přistupovat s dávkou „relaxed professionalism“, což je termín, který v češtině zní divně, ale je jasné, co tím Day míní. „Přátelsky,

ŠŤASTNÝ SENDVIČ PAULA DAYE

Suroviny:slaninavejcemáslotoastový či bílý chlébomáčka HP Sauce

Ze slaniny odkrojte tuhé kraje a po jedné straně ji nařízně-te. Opečte na pánvi a nechte okapat na papírové utěrce. Připravte vajíčko jako volské oko, střed nechte tekutější. Oba krajíce chleba namažte máslem a na jeden poklaďte slaninu, vajíčko a pokapejte omáčkou HP Sauce. Přiklopte a rukou přimáčkněte, aby se vajíčko rozlilo po chlebu. Není potřeba solit ani pepřit.


PN001211


STRANA 52 proč ne?! – PROSINEC 2012menuSTRANA 52

u nás v restauraci, všichni mi říkali, že to nebude fungovat, že jsem se zbláznil. Tr-valo půl roku, než jsme na tento systém najeli, a od té doby funguje bezvadně.“

KONEJŠIVÁ OKURKAStejně důležité jako jídlo je podle Daye i to, co k němu pijete. Na stole tu přistá-vají nejčastěji džbány s vodou, ve které místo tradičního citronu plave okurka. Ta není dobrá jen na pleť, ale konejší i chuťové pohárky rozjitřené Dayovými kouzly s kořením. „Máme hodně re-ceptů, ve kterých figurují citrusy. Chtě-li jsme proto zákazníkům vybalancovat chuť něčím jemnějším. Voda s okurkou je skvělá i na zapíjení pálivějších jídel.“ Stejně jako pro suroviny platí v dobré restauraci pravidlo, že klíčový je doda-vatel. „Jakmile vidím na vývěsním štítě název nějakého velkého pivovaru, do to-ho podniku nejdu,“ pronese kategoric-ky. Díky své vášni pro pivo se „propil“ až k malému pivovaru v Dalešicích, kde se točily Postřižiny, a tak tu čepuje tamní Májový ležák. Pro vína pak podle Daye platí, že optimální výběr zákazníkovi za-ručí alespoň 28 druhů vín. Takový po-čet zajišťuje dobrý poměr mezi červený-mi, bílými a rosé. K jedněm z Dayových oblíbených vinařství patří mikulovské vinařství Jaromíra Galy, kterému Day prorokuje velkou budoucnost.

Asijskou kuchyni Day vaří už dvacet let a ještě se mu neomrzela. „Mám se pořád co učit,“ říká o sobě a své zálibě v plných, výrazných chutích těsně předtím, než se rozloučíme. Kdyby ale někdy udělal vý-jimku a vrhl se na obyčejné sendviče po anglicku, vsadím se o cokoli, že by u něj bylo stejně narváno jako teď.

houby.“ Na houby chodí i sám Paul Day, když zrovna v lese se svým psem nelo-ví kachny. („Šťastnou kachnu poznáte podle toho, že letí pomaleji,“ směje se Day.) „Já mám houby hrozně rád. Cho-dí se na ně i ve Velké Británii, ale ne tak často. Roste tam totiž mnohem více je-dovatých druhů než tady.“

Všechna masa kromě plodů moře tak v Sansho pocházejí od českých dodava-telů. Z Dayových zkušeností vyplývá, že sehnat kvalitní dodavatele je u nás, pro někoho možná překvapivě, jednoduš-ší než v jeho rodné Británii. „Tam jsou menší pěstitelé a chovatelé většinou na-vázáni na nějaký velký řetězec, a nemají tak již kapacitu zásobovat malé restaura-ce.“ Dayovi trvalo sestavit síť dodavatelů pro Sansho celých osmnáct měsíců, pro řeznictví The Real Meat Society dokonce dva a půl roku.

Z JEDNOHO TALÍŘEDo Sansho se lidé nechodí najíst, lidé se sem chodí o jídlo podělit. Během oběda je k dispozici běžné polední menu, ale večeře se tu servírují v rodinném stylu – na velkých talířích, ze kterých si může každý brát podle své chuti. „Okusíte tak mnohem více chutí, užijete si více zába-vy a nehrozí žádná „food envy.“ Prosím? „Znáte přece ten pocit, když přijdete se společností do restaurace, objednáte si něco, na co máte chuť, a pak přinesou někomu vedle vás jídlo, které vypadá mnohem lépe než to vaše. V tomhle pří-padě tak nemusíte nikomu nic závidět.“

Většina stolů v restauraci je tak dlou-há – připravená pro větší skupinu přátel nebo pro menší skupinky, které se k so-bě sesednou. „Když jsem to chtěl zavést

PAUL DAY

Narodil se ve Velké Británii, konkrétně ve Staffordu. Již ve třinácti obdivoval práci tamních řezníků a začal v jed-nom řeznictví pomáhat. Ve dvaceti prodal své řeznictví a vyrazil do Londýna s cílem stát se kuchařem. Zkušenosti sbíral v Čínské čtvrti, kde se zrodila jeho vášeň pro asij-skou kuchyni. Prošel kuchy-němi restaurací Nobu na Old Park Lane a Nahm u Davida Thomsona. Do Prahy přesídlil za přítelkyní. Loni v březnu otevřel v pražské Petrské ulici restauraci Sansho a letos na jaře řeznictví The Real Meat Society v Náplavní ulici.


PN001212


STRANA 54 proč ne?! – PROSINEC 2012humor

FOTO: Mariel CLAYTON – TEXT: Ludwig van BEETHOVEN

„Moje myšlenky směřují k Tobě, má věčná lásko. Mohu žít buď naplno,

s Tebou a nebo vůbec. Až se můj život uklidní, mé všechno,

jen díky chladnému přemýšlení o naší existenci dojdeme smyslu existence

našeho společného života...“

Osudová

barbie.indd 54barbie.indd 54 29.11.2012 17:30:5329.11.2012 17:30:53

STRANA 55


STRANA 56 proč ne?! – PROSINEC 2012humor


STRANA 57STRANA 57

... Prosím, miluj mě dál.Nikdy nepochybuj

o nejvěrnějším srdci svého milovaného.

Navždy tvé, navždy mé, navždy naše!

(Ludwig van Beethoven)


proč ne?! – PROSINEC 2012STRANA 58 umění


STRANA 59

Čínský umělec Yue Minjun mluví o uctívání boha v nákupních centrech a o síle, s jakou smích dokáže měnit nezměnitelné věci.

Za malovaným úsměvem

TEXT: Enid TSUI – FOTO: Fondation Cartier

Bledý a unavený z vyčerpávající práce na propagaci své výsta-vy, Yue Minjun rozhodně ne-vypadá jako „smějící se muž“,

kterého najdeme na jeho slavných ob-razech. V silně klimatizované místnos-ti svého sponzora podepisuje obrovský balík katalogů. Je těžké představit si ho, jak se převtělí v řehtajícího se mu-že růžové pleti, s očima pevně zavřený-ma a s vyceněnými bílými zuby, o němž mluví jako o autoportrétu a svém vlast-ním alter egu. Za tím velkým úsměvem je ale často cítit hořkost. Ten muž je čas-to vnímán jako blázen, který si zvykl na bezútěšný obraz moderního světa.

„Mojí prací je zabývat se utrpením lidského bytí a smyslem toho velkého zmatku, který patří k životu v naší spo-lečnosti,“ říká Yue Minjun, když spolu mluvíme před vernisáží jeho první sólo-vé výstavy v Hongkongu, nazvané „Tao smíchu“. Měla by to být důležitá zpráva pro návštěvníky přeplněného nákup-ního centra, kde se výstava představu-je. Ale Harbour City – dalo by se říct ohromná přehlídka luxusních prodejen – navštěvované turisty z pevninské Číny kvůli nezdaněným nákupům, to je pod-

le něj dokonalá kulisa k prezentaci jeho umění. „Nákupní centrum je v dnešním světě srdce lidské činnosti,“ říká. „Chci, aby se lidé podívali na mé umění, a pak se chvíli zamysleli, zatímco si půjdou koupit novou luxusní kabelku.“

Padesátiletý bývalý elektrikář Yue Min-jun je jednou z největších hvězd součas-ného čínského umění. Patří ke generaci umělců, kteří vyrostli v průběhu kulturní revoluce a díky radikální čínské promě-ně z posledních let vzali svět útokem, utekli z ohrádky socialistického realismu, který se museli učit, a přišli s vlastním ne-zaměnitelným stylem.

Minjunův motiv smějícího se muže se v jeho obrazech objevuje již od roku 1990 a takto rozesmátých obrazů existují stovky. Jeho tvorba je díky tomu známá, a hlavně snadno rozeznatelná. A také vel-mi poptávaná mezi sběrateli a kurátory.

Yue se stal stálicí v každé důležité pře-hlídce moderního čínského umění. Před pěti lety se jeho pravděpodobně nejslav-nější obraz „Poprava“ prodal u londýnské aukční síně Sotheby's za necelé tři milio-ny liber, tedy zhruba za stejnou cenu jako Cézannův obraz „Maisons dans la verdu-re“ prodávaný o měsíc později.

Obraz Poprava, který Yue dokončil v roce 1995, je všeobecně považován za jeho největší politické dílo. Řada mužů postavená proti šarlatové zdi, smějí se na celé kolo, ale přitom jsou tak zrani-telní, jak tam stojí jen v ušmudlaném spodním prádle. Proti nim zcela obleče-ní muži chystající se střílet pomyslnými puškami. Podle výrazu tváře hlavního popravčího i oni tak trochu váhají, jestli celá situace není jen hra. Je těžké nespo-jit si tento obraz s masakrem na náměstí Tchien-an-men, který se odehrál v roce 1989. Zeď na obrázku je podobná jako na neslavně známém náměstí a muži připomínají mladé studenty a dělníky, kteří tehdy přišli na poklidnou demon-straci.

Obraz má také zřejmé historicko-umělecké odkazy – na Manetovu „Po-pravu Maxmiliána“, a Goyův „Třetí kvě-ten 1808“, které obě byly namalována v reakci na politické události své doby.

Známý čínský kritik umění Li Xian-ting řadí Yue Minjuna spolu s dalšími umělci, jako je malíř Fang Lijun, mezi členy hnutí takzvaného „cynického rea-lismu“, které se vytvořilo částečně v re-akci na trauma z roku 1989. Ale Yue


STRANA 60 proč ne?! – PROSINEC 2012umění

rý svou odvahou inspiroval mnoho lidí po celém světě. Ale Yue zůstává ve svém názoru nesmlouvavý. „Maluji o univer-zální zkušenosti. Proč bychom v mém díle měli pořád hledat nějaká vyjádření k současnosti?“

Není pochyb o tom, že Yue a jeho ko-legové umělci využili situace a svezli se na obrovské vlně zájmu o čínské umění – tak, jak to třeba východoevropští uměl-ci nikdy nedokázali. Změny v životě Yue Minjuna jdou ruku v ruce s postupnou přeměnou společnosti v jeho zemi.

„Podle mě kapitalismus může zname-nat demokracii, spravedlnost,“ říká. „Ne-odmítám ho jako špatný směr. Současně se ale stal novým bohem. Místo toho, aby lidé chodili do chrámů, uctívají boha mamonu v nákupním středisku. Nábo-ženství prostě bylo nahrazeno tímto ma-terialismem,“ říká přesvědčeně.

Hongkong, jedno z nejvíce kapita-listických měst na světě, je pro Yue sym-bolem nové Číny. Jeho výstava velkofor-mátových obrazů, na nichž se smějící se muž objevuje v mnoha rozličných situ-acích, je zavěšena v místnosti zastrčené mezi obchody s luxusním zbožím. Každý obraz je doprovázen básní, jejíž tón by se dal označit jako zádumčivý a jinotaj-ný. „Všichni tito blázni pravděpodob-ně zahynou pošlapáni, zasypáni tichou úžasnou apokalypsou, jejíž hrozby si ani

odmítá být škatulkován a je zajímavé, že se přímým komentářům politické situ-ace v Číně vždy vyhýbal. Jen jednou se před pěti lety v rozhovoru pro list The New York Times o masakru na náměstí Nebeského klidu zmínil jako o momen-tu, který změnil jeho myšlení. „Byl jsem zdrcený. Uvědomil jsem si, jaká je pro-past mezi realitou a ideálem.“

Mluvíme o této věci spolu v Hong kongu, ale Yue Minjun zůstává opatrný. „Mnoho lidí by si přálo, aby čínští uměl-ci mluvili za ně,“ říká. „Pokaždé na moje dílo nahlížejí v politickém kontextu, ale podle mě je to pohled omezující.“

Po chvíli se k tomu vyjadřuje ještě podrobněji: „Myslím si, že všechny kon-flikty nejsou jednostranné, ale jsou od-razem současné situace, ve které lidstvo žije. Neříkám, že událost na Tchien-an-men nebyla důležitá, ale hlavní věcí vždy musí být, aby se obě strany přenesly přes takový konflikt a spíš hledaly řešení.“

Takhle vyjádřený kompromis ale není úplně v souladu s jeho názorem na totální uměleckou volnost a svobo-du projevu. A to zejména v situaci, kdy v Číně najdeme mnoho umělců, kteří se svobodně vyjadřují, ale jsou ve své tvorbě omezováni. Stačí zmínit Aj Wej-weje, pronásledovaného za kritiku au-toritářské vlády Číny, uvěznění nositele Nobelovy ceny míru Liou Siao-poa, kte-

Obraz Poprava je považován za Yue Minjunovo největší politické dílo

YUE MINJUNNarodil se v roce 1962, jeho rodiče pracovali jako dělníci na ropných polích v severový-chodní Číně. Během kulturní revoluce byl Yue ještě dítě, ale vyrůstal v zemi, která Maa stá-le zbožňovala. Studoval umění na Hebei Normal University a byl inspirován prací jiného čínského malíře, Geng Jianyie, jehož tváře zobrazují spíše grimasy prožívající hluboká vnitřní muka. V 90. letech, když se uvolnila pravidla pro vnitřní migraci v Číně, se po absolvování univerzity přestě-hoval do Pekingu, kde sdílel studio v zanedbaném statku s mnoha dalšími chudými umělci. Dnes pro něj na plný úvazek pracují dvě asistentky v obrovském studiu připomí-najícím hangár a umělec žije v luxusním sídle v Pekingu.


I I II I I

I I IPN001198


STRANA 62 proč ne?! – PROSINEC 2012umění

nejsou vědomi,“ zní jeden z textů u Min-junova obrazu. Ale většina návštěvníků hongkongského obchodního centra z je-ho díla uvidí spíše jen pět obřích bron-zových soch „smějících se bláznů“, které stojí na nádvoří u hlavního vchodu.

Svou formou by mohly být považová-ny za postmodernistickou dekonstrukci klasické sochy, ale paradoxně zde tvoří jakousi kulisu pro letní fotografické mo-mentky turistů. Pozitivní a až komikso-vá tvář smějícího se muže je také skvělý motiv, který se dá použít i na komerční produkty, jak dokazuje celá řada věcí, které zde v nákupním centru nabízejí. Limitovaná edice Yue Minjun deštníků nebo třeba taštička na make-up pro zá-kaznice, které v obchodech utratí ne-malou sumu. Nakonec umělec už dříve svolil s výrobou čajové soupravy s moti-vem smějícího se muže, jež vznikla ve spolupráci s dvěma galeriemi v Pekingu a na Tchaj-wanu.

Yue říká, že jeho hlavním cílem je, aby se smějící se muž stal ikonou ve všech domácnostech. Kritici si o jeho postoji myslí, že je to chytrý způsob, jak upozornit na mnoho nesmyslných mý-tů, které v lidech přetrvávají kvůli pro-pagandě komunistické strany. Tvrdí, že chce jen podnítit bezmyšlenkovitý dav, aby přijal filozofičtější přístup k životu. Pokud je komercionalizace umění to, co lidi k takovému myšlení přivede, pak dobrá.

„Někteří umělci se úplně podřizují komerční poptávce na trhu s uměním. Jiní jsou naopak tak arogantní, že s tím nechtějí mít nic do činění. Já jsem někde uprostřed,“ domnívá se Yue Minjun.

Jeho malířská tvorba je mnohem rozmanitější než jen smějící se muž. Na nedávné retrospektivní výstavě v Cheng-du ukázal díla, která se vrací k tradicím čínské krajinářské malby, a řada dalších pozoruhodných děl je k vidění na je-ho první velké evropské retrospektivě, která právě nyní probíhá ve Fondation Cartier v Paříži.

Marcello Kwan, specialista na součas-né asijské umění v Christie's, vnímá Yue Minjuna jako jednu z nejdůležitějších postav již od roku 1990, kdy čínští uměl-ci poprvé začali svými díly narušovat tuhost oficiálního umění předchozích desetiletí. „Jeho smějící se muž je jeho odpověď na kult Mao Ce-tunga. Pokud


STRANA 63

by se měl stát smějící se muž novým ido-lem čínského národa, je to jistě zajíma-vá cesta, jak narušovat čínský systém,“ říká Kwan.

Sám Yue se k takto laděným formula-cím dostane jen okrajově ve chvíli, kdy popisuje roli smíchu ve svém díle. „Když je člověk v situaci, kterou nemůže ovliv-nit nebo změnit, pak smích může být vlastně jen jedinou možnou reakcí,“ ří-ká. „Ale když se začne najednou smát vel-ké množství lidí, pak už nějakou změnu vyvolat mohou.“

Jeho stvořením možná chybí ostrý vtip a moudrost Shakespearovského blázna a jakákoliv konkrétní narážka je skrytá za obrovským smějícím se obličejem. Ale možná že to má smysl v zemi, jejíž kritici jsou umlčováni.

Čtyři podoby smějícího se muže.Na protější stránce nahoře obraz Paměť 2, dole: AD 3009.Na této straně vlevo: Izolovaný ostrov, dole obraz s názvem Slunce.


STRANA 64 proč ne?! – PROSINEC 2012fotostory

Sváteční dekadence

Skle

něn

ý sv

ícen

, Tre

asu

ry V

ersa

ce, P

ott

en &

Pan

nen

Sta

něk

, 12

125

Kč;

sví

čky

Flam

ant,

45

Kč/

ks; v

ycp

aný

ptá

ček,

Min

ty, 2

500

Kč;

džb

án C

hri

sto

fle,

Po

tten

& P

ann

en S

tan

ěk, 2

6 10

0 K

č; k

ože

šin

ový

lím

ec, L

anvi

n, 2

7 95

0 K

č, s

atén

ové

b

oti

čky

Lan

vin

, 18

000

Kč,

ob

ojí

Sim

ple

Co

nce

pt

Sto

re; p

arfé

mo

vá v

od

a P

ure

, Bo

adic

ea t

he

Vic

tori

ou

s, I

ngr

edie

nts

, 4 8

00 K

č/10

0 m

l; č

irá

váza

, Fla

man

t, 4

50 K

č; n

áhrd

eln

ík C

ost

iera

z b

íléh

o z

lata

, dia

man

tů a

per

leti

, 4 4

88 0

00 K

č a

náu

šnic

e C

ost

iera

, 3 0

85 5

00 K

č, z

ko

lekc

e H

igh

Jew

elle

ry, o

bo

jí B

ulg

ari;

ovo

ce, t

osk

ánsk

ý p

epř

Bo

sch

etto

, 159

Kč

a b

io k

říža

ly L

ugg

in, 7

9 K

č, v

še W

ine

& F

oo

d M

arke

t.

STYLING: Klára TOMÁNKOVÁ – FOTO: Filip ŠLAPAL

fotostory vanoce.indd 64fotostory vanoce.indd 64 29.11.2012 17:23:2329.11.2012 17:23:23

STRANA 65

Čern

é psan

íčko A

ltAir, L

ou

is Vu

itton

, 36 500 Kč; šam

paň

ské Do

m P

erigno

n, V

intage 2003, lim

itovan

á edice D

avid L

ynch

, pro

dávají K

ratoch

vílovci n

ebo

Gu

rmetu

m; sklen

ice Harco

ur, B

accarat, 4900 Kč;

váza Am

ph

ora, ležící, B

accarat, 79 800 Kč; n

orko

vý límec, K

reibich

, 2 700 Kč; n

áhrd

elník 44 500 K

č a prsten

7800 Kč, o

bo

jí kolekce C

ry Me a R

iver, Lo

uis V

uitto

n; lžíce a vid

lička Jardin

, Ch

ristofle,

Po

tten &

Pan

nen

Staněk, 2190 K

č; mistička Flam

ant, 3 150 K

č/sad

a; kaviár, Arb

at, 370 Kč/

150 g; svíčka Nazareth

, Cire T

rud

on

, Ingred

ients, 1700 K

č/270 g.


STRANA 66 proč ne?! – PROSINEC 2012fotostoryK

ože

šin

a, r

ezav

á li

ška,

Kre

ibic

h, 2

900

Kč;

bo

tičk

y se

štr

asem

, Tis

ha,

Lo

uis

Vu

itto

n, 2

6 80

0 K

č; b

on

saj,

Tu

lip

a, 2

60 K

č; r

ůžo

vý p

epř,

čer

ven

é a

zele

né

květ

y, v

še T

uli

pa;

skl

eněn

á la

hev

na

par

fém

, dek

ora

ce, M

inty

, 990

Kč;

ko

stěn

á n

ásad

ka n

a p

ero

, An

tik

Baz

ar, 4

90 K

č; s

uch

á ry

ba,

Arb

at, 8

90 K

č/kg

; náh

rdel

ník

Lar

a B

oh

nic

, Sim

ple

Co

nce

pt

Sto

re, 9

000

Kč;

tal

íř v

ětší

210

0 K

č, m

enší

, 15

00 K

č a

zlat

á vi

dli

čka

5400

Kč,

vše

Her

mes

; art

yčo

k, W

ine

& F

oo

d M

arke

t, 2

9 K

č/ks

.


STRANA 67B

ílá po

rceláno

vá dó

za s králíčkem, M

inty, in

fo o

ceně v o

bch

od

ě; stoln

í lup

a, Marks &

Spen

cer, 399 Kč; n

áhrd

elník h

vězda, Z

oe &

Mo

rgan, M

inty, 8880 K

č; chlu

paté p

saníčko

, Alexan

der M

cQu

een,

Simp

le Co

ncep

t Store, 57 150 K

č; zlatostříb

erné n

áušn

ice, Sissy, Swaro

vski, 3 860 Kč; sto

jan n

a do

rt, sklo, A

ntik B

azar, 290 Kč; veškeré o

voce a zelen

ina, W

ine &

Fo

od

Market, b

ílozlatý eu

calyptu

s, Tu

lipa, 290 K

č; vycp

aný p

táček – deko

race, Min

ty, 2500 Kč; stříb

rná sklen

ka na šam

paň

ské, Ch

ristofle, P

otten

& P

ann

en Stan

ěk; 9 750 Kč/

sada 2 ks, p

ralinky 29 K

č/ks a m

akaron

s 39 Kč/

ks, B

rasserie La G

are a Bo

utiq

ues G

ou

rman

des; sklen

ička Flam

ant, 670 K

č; černý n

áhrd

elník Sed

uctive, 8 100 K

č, náu

šnice Sed

uctive, 3 330 K

č, ob

ojí Sw

arovski; červen

á šperko

vnice,

Lo

uis V

uitto

n, 20 000 K

č; králičí bam

bu

le, Kreib

ich, 300 K

č; šedé p

rostírán

í Flam

ant, 3 050 K

č /6 ks.


STRANA 68 proč ne?! – PROSINEC 2012storyboard

Star

á šk

ola

Paul

New

man

, Mad

onn

a, e

vrop

ští p

rem

iéři

, ari

stok

raté

. Ti v

šich

ni s

i obl

íbili

jedi

neč

ný

poci

t lux

usu

z ru

čníh

o pa

píru

vyr

áběn

ého

v B

říze

pod

Říp

em.

TE

XT

: Jan

a B

OH

UT

ÍNSK

Á –

FO

TO

: Ale

xand

er D

OB

RO

VO

DSK

Ý


STRANA 69



Starodávné tiskařské stroje sve-zené z celého světa klapou, syčí a cvakají. Vzduchem polétávají molekuly barev, které voní jako

v exkluzivní parfumerii. Běloskvoucí papíry co chvíli zmizí někam do útrob těch seriózně se tvářících a zhluboka odfukujících mašin. Brzy se ale objeví zase někde jinde, tentokrát již potiště-né. V rozlehlém statku ve středočeské vesnici Bříza pod Řípem byste nečekali výrobnu luxusních papírových doplňků, jejíž dopisní papíry si oblíbila britská královna a od níž si Madonna před lety nechala vytisknout svatební oznámení své veselky s Guyem Ritchiem.

Petr Řehák je brýlatý mladý muž, kte-rý bydlí svému podnikatelskému štěstí na dohled, jen přes ulici. Spolumajitel společnosti Bohemia Paper, jež stojí za tiskařskou manufakturou Jan Petr Obr, nás provází po svém rozlehlém, jen zčás-ti opraveném barokním statku. Není to obrovská továrna na peníze, i když by se tu jistě daly tisknout nádherné bankov-ky. Spíš zajímavý příběh zaprášeného řemesla, které si stejně jako zakázkové krejčovství drží svoje místo v moderním světě plném japonských robotických strojů a applovských tabletů.

Vizitky, přání, novoročenky, kom-plimentky, dopisní papíry. Snoubí se v nich kouzlo ručně vyráběného papí-ru s precizní tiskařskou prací. Podobné manufaktury byste jen v Evropě spočí-tali na prstech jedné ruky, proto odsud putují zásilky do celého světa, najdete je i v prestižním katalogu luxusních so-litérů značky Cartier. „Na světě je asi pět až šest firem, co vyrábějí zboží na stejně vysoké úrovni jako my. Většinou jsou to tradiční firmy staré sto a více let,“ vysvět-luje Petr Řehák.

On svou firmu na exkluzivní výrob-ky z papíru založil v roce 1993. Nejprve měl představu, že bude práci zadávat už existujícím tiskárnám, ale brzy pocho-pil, že tudy cesta nepovede. „Lidé byli pomalu otrávení, že jim nosím práci,“ diví se ještě dnes. A tak začal vyrábět sám, nejdříve na Moravě ve starém mlý-ně, na přelomu tisíciletí se přestěhoval do Břízy. Tehdy byla na prodej i zniče-ná kovárna stojící v Bříze hned naproti statku. „Bál jsem se, že se ze zdevasto-vané kovárny stane třeba autovrakoviš-tě nebo něco podobného, tak jsem ji

radši koupil,“ vzpomíná. Z přízemních oken teď vidí na svou tiskárnu, kterou vlastní se svou ženou Hanou. Denně ale dojíždí do Prahy, a to rovnou do jejího srdce, na Staroměstské náměstí, kde má v paláci Kinských obchod.

PAPÍROVÉ FAJNOVOSTISamotná tiskárna je v Bříze v pod-hlouhlé místnosti pod klenutým cihlo-vým stropem. O krásných předmětech z papíru, které tu pod rukama tiskařů a tiskařek vznikají, mluví Petr Řehák dů-věrně jako o „takových menších fajno-vostech“. Do své dílny se snaží stáhnout limitovanou luxusní práci z celého svě-ta, a to přes síť prodejců a agentů, která už nyní čítá na osm stovek míst po ce-lém světě.

Strojům s krásnými názvy jako knih-tisk a ocelotisk je třicet až šedesát let, ale ocitl se tu i osmdesátiletý stařeček. Petr Řehák je do Břízy přivezl ze zruše-ných tiskáren z Ameriky a Anglie. „Na-koupil jsem je za rozumné peníze. Jsou to držáci, nezmaři, kteří vydrží dalších sto let. Protože jsou mechanické a ne-mají žádnou elektroniku, dají se lehce opravit. A někdo šikovný, kdo to umí, se v Česku vždycky najde,“ pochvaluje si.

Velmi silným trhem je dnes pro fir-mu, která v průměru expeduje do světa deset až dvacet zakázek denně, také Asie s velkou tradicí ručního papíru. Speciál-ně pak Japonsko, kde své výrobky pro-dává na více jak sto místech. „V Japon-sku jsem nikdy nebyl, objevoval jsem ho prostřednictvím našich zákazníků. Je to výjimečně kulturní stát s důrazem na tradici a žije v něm velká komunita lidí, kteří se zajímají o stará řemesla. Japon-ské hodnoty a řád jsou mi velice blízké,“ rozpovídá se Petr Řehák. Je hrdý na to, že se nyní jeho značka ocitla v japonské publikaci přibližující výjimečná řemesla ve velkých evropských městech.

Výrobky, které na těchto strojích vznikají, jsou ruční práce. Návrhy orna-mentů, grafické rozkresy, rytí a leptání měděné raznice, tisk na strojích, za tím vším jsou lidské ruce a hodiny soustře-dění. Pokud už je návrh na vzor hotový, grafická příprava trvá až tři týdny, tisk pak zabere řádově dny. „U malých ná-kladů zkrátka lidská ruka stále konku-ruje strojům,“ věří Petr Řehák. Zprvu zkoušel také výrobu vlastního ručního

Na světě je asi šest podobných papírenských manufaktur.

Většinou jsou to tradiční rodinné

firmy staré sto a více let

(Petr Řehák)


PN001187-2



papíru, ale ta později ustoupila do po-zadí. Prvních deset let tiskárna svá malá umělecká díla z papíru vyvážela v pod-statě jen do zahraničí. „Mám radost, že už i v Česku se zákazníci kultivují,“ při-znává Petr Řehák s tím, že nyní už fir-ma může vyrábět také pro domácí trh. Rozhodně nejde o zboží denní spotře-by, ale o kousky pro výjimečné příleži-tosti. Vyrábí jak vlastní hotové kolekce, tak pracuje na zakázku. A neomezuje se jen na tiskařské zboží, ve svém portfoliu má i další exkluzivní výrobky. Příkladem je české pero značky Koh-i-Noor Hardt-muth nebo čokoláda ve speciálních tiš-těných obalech, které jsou pro zákazní-ky personalizované.

Ve své firmě zaměstnává místní, po-lovinu zaměstnanců přitom tvoří ženy. „Inspiroval jsem se v Anglii. Představoval jsem si, že tiskař je muž. Ale pak jsem v jedné anglické tiskárně uviděl samé že-ny. A ověřil jsem si, že to má svůj důvod. V pečlivosti, šikovnosti a trpělivosti se jim totiž nikdo nevyrovná,“ usmívá se.

POMALU, ALE JISTĚDo budoucna má se svým statkem velké plány, chce jej totiž více otevřít veřej-nosti. Nyní je na řadě oprava špýcharu, v němž jednou otevře muzeum. V dal-ších prostorách chce Petr Řehák vy-budovat keramickou dílnu a kovárnu. Časem by se také návštěvnickým pro-hlídkám měl otevřít samotný tiskařský provoz a z Břízy se stane výletní místo. Ve svých plánech má nynější majitel usedlosti na co navazovat. V časech svého rozkvětu bylo tohle místo nej-větším hospodářstvím na Podřipsku. Poslední předválečný majitel Gustav Andres byl vlastenec a sokol. „Jsem členem Rotary klubu a zjistil jsem, že když se v roce 1934 zakládal Rotary klub v Roudnici nad Labem, byl Gus-tav Andres jeho prvním členem,“ líčí Petr Řehák náhody, které jeho vztah k Bříze ještě prohloubily.

„Tím, jak jsme všechno budovali od nuly, je naše rodinné podnikání spíš sledem menších výjimečných událostí, které nás posouvají dál a dál. Hezkých i těžkých okamžiků bylo mnoho, pozitiv-ní určitě převažují. Možná právě tohle ukazuje, jak fungujeme: slowly but for sure.“ Věří, že se svět bude čím dál více ke starým osvědčeným řemeslům vracet.

„Člověk zapomíná, že je člověk. A prá-vě tradiční řemesla mu to mohou při-pomenout,“ uzavírá Petr Řehák, který sám vsadil nejen na řemeslo, ale také na obyčejný život na vesnici. Přestože jeho podnikání zasahuje celý svět.

Staromilský název značky Jan Petr Obr symbolizuje starou tiskárnu. Vztah k vintage věcem s duší a k historii pro-vází Petra Řeháka odjakživa. „Je to otáz-ka hodnot. Pro mne je třeba výjimečné mít krásný starý dům,“ uvádí spokojeně milovník staré Prahy, obrazů, nábytku a tiskařských strojů, s nímž sedíme u sto-lu vedle rozlehlých kachlových kamen. Není divu, že ho ve vlnách dostihla také sběratelská vášeň. Vlastní kolekci kala-

mářů, starých grafik, knih a bibliofilií. „Vždycky jsem něčemu propadl, vytvořil jsem si kolekci, ale dál už jsem ji neroz-víjel,“ přiznává a vzpomíná, jak ho ne-dávno dojalo, když na své 150 let staré skříni objevil tužkou napsaný nápis, že její část tehdy vyrobil Josífek. „Náš život má nějaký časový limit, ale přes histo-rii si najednou svůj život prodloužíme a obohatíme,“ přemýšlí o tom, co ho velmi oslovuje. „Na věcech je krásné, že tu byly, když jsme tu nebyli my, a budou tu, až my tady nebudeme. Jsem rád, že je chvilku můžu vlastnit já.“ Vždyť také papírové artefakty, které vycházejí z je-ho tiskařské manufaktury, budou díky své kvalitě žít dvě stě až tři sta let.

Staré tiskařské stroje skoupil majitel po celém světě

Na

foto

graf

ii:P

rste

nD

ior

zko

lekc

eH

aute

Joai

ller

ie


STRANA 73vánoční inspirace

Po tipech osobností Proč ne?! na dlouhodobé štěstí představujeme na následujících

stránkách padesát luxusních radostí, které sice způsobují štěstí o něco krátkodobější, ale neméně intenzivní.

50 objektů touhy

Na

foto

graf

ii: P

rste

n D

ior

z ko

lekc

e H

aute

Jo

aill

erie


STRANA 74 proč ne?! – PROSINEC 2012vánoční inspirace

prsteny

Legendární prsten Trinity od Cartier dostal novou podobu. Tři kroužky se

proměnily v lůžko pro barevný kámen. V nabídce je s fialovým ametystem, modrým

akvamarínem a růžovým kunzitem.Cena 912 000 Kč, prodává CARTIER.

Šperky designérky Victoire de Castellane jsou hodně dívčí, barevné, hravé a taky trochu infantilní. Umí být ale i drsné

a dekadentní. Jako tento prsten Rose Dior Bagatelle z bílého a žlutého zlata s brilianty

a rubíny.Cena 4 000 000 Kč, prodává DIOR.

Specialitou amerického klenotnictví Tiffany & Co. jsou barevné diamanty, které jsou extrémně vzácné. Tyto prsteny jsou z platiny posázené bílými brilianty s oválným žlutým diamantem (15,04 ct), růžovým

diamantem ve tvaru slzy (4,47 ct) a čtvercovým modro-zeleným diamant (3,15 ct).

Info o ceně v obchodě, prodává TIFFANY & CO.

Prsteny italské značky Pomellato z kolekce M'ama non M'ama (Má mě rád, nemá mě rád) jsou

z osmnáctikarátového růžového zlata s barevnými kameny. Každá barva má svůj vlastní význam – od žárlivosti

až po věrnost. Cena 23 300 Kč za klasický prsten, prsteny s brilianty začínají na 45 300 Kč, prodává HALADA.

Ke žlutému, bílému a růžovému zlatu přidalo klenotnictví Boucheron ještě jednu barvu – černou. Kontrast unikátního materiálu

s klasickým bílým zlatem a bílými brilianty je hlavním tématem vánoční kolekce.

Cena od 74 400 Kč, prodává BOUCHERON.


PN00

1204



kabelky

Designově jednoduchá, ale o to univerzálnější je kabela Chyc od pařížského

domu Yves Saint Laurent. Místo loga najdete jen velké kovové ypsilon, které

zároveň funguje jako magnetické zapínání. Cena 47 600 Kč, prodává SIMPLE

CAROLLINUM CONCEPT STORE.

Italská značka Zagliani je vyhlášená svým uměním zpracování kůže ze vzácných

plazů. Psaníčko Amira je vyrobeno z hadí kůže s metalickým efektem.

Od 50 000 Kč, prodává PAŘÍŽSKÁ 13.

Italská značka Zagliani je vyhlášená svým uměním zpracování kůže ze vzácných

Kabelka Miss Dior je mladistvější a modernější variantou oblíbené Lady Dior, kterou proslavila princezna Diana. Vyrábí se na dřevěném rámu a z nekonečného množství materiálů – tato je

potažená barvenou kožešinou.Cena 250 000 Kč, prodává DIOR.

Módní dům Louis Vuitton se rozhodl letošní zimní nabídku ozvláštnit kabelkami

s notoricky známým monogramem v kombinaci s exotickými kůžemi.

Cena 119 000 Kč, prodává LOUIS VUITTON.

Nová kabelka italského domu Fendi se jmenuje 2Jours a stejně jako legendární

Baguette ji navrhla sama Silvia Venturini Fendi. Postranní části se dají nosit buď

rozvinuté jako na snímku, nebo se zastrčí dovnitř kabelky.

Info o ceně v obchodě, prodává FENDI.

PN00

1042

-1


PN00

1042

-1



botyItalský obuvník Salvatore Ferragamo

obouval nejslavnější ženy své doby a na kontě má desítky obuvnických patentů

včetně jehlového či klínového podpatku. Tyto střevíčky z aktuální kolekce se

designem vrací k botám, které Ferragamo tvořil na vrcholu své kariéry.

Cena 22 380 Kč, prodává SALVATORE FERRAGAMO.

Klasické pánské polobotky dostaly díky našitým flitrům připomínajícím kostkovaný vzor Damier nový rozměr.


Podzimní kolekci italské značky Prada dominují ozdoby z našívaných korálků

a sklíček. Nechybí ani na těchto botách s otevřenou špičkou a klenutým

podpatkem.Info o ceně v obchodě, prodává PRADA.

Perka německé značky Lloyd upoutají přechody od leštěné k broušené kůži.

Poznávacím znamením této značky je červený proužek na podrážce.

Cena 5990 Kč, prodává LLOYD SHOP.

Pánské mokasíny s koženým obšitím a kovovou sponou připomínající koňské udidlo ze zimní kolekce

italského domu Gucci.Info o ceně v obchodě, prodává GUCCI.


PN00

1206



šperky

Kolekce Fantasia značky Roberto Coin byla obohacena o šperky z osmnácti-

karátového bílého zlata s černými safíry a čirými brilianty. Vnitřní stranu každého

kusu tvoří rytina připomínající krajku a malý rubín, kterému Roberto Coin

přisuzuje magické schopnosti.Info o ceně v obchodě, prodává

ROBERTO COIN.

Šperkařka Janja Prokič vytvořila kolekci Superpowers se zvířecími motivy, která nás

okouzlila. Každé ze zvířat má nositelku chránit a propůjčovat jí své magické

schopnosti. Nebo prostě jenom zkrášlit. Pozlacená mosaz, koňské žíně a kůže.

Cena 18 000 Kč, k dostání u designérky.

STRANA 80 vánooční inspiracepváno

Ústředním motivem náhrdelníku od Bulgari je přívěsek v podobě starožitné mince. Každý šperk z této kolekce je tak skutečným unikátem. Růžové zlato, perleť

a diamanty.Cena 740 000 Kč, prodává

BULGARI.

Náušnice Happy 8 z kolekce klenotnictví Chopard jsou z osmnáctikarátového zlata s bílými diamanty a čtyřmi pohyblivými

brilianty. Jejich tvar evokuje číslo 8, které je čínským symbolem štěstí.

Cena 270 400 Kč, prodává CHOPARD.

Legendární náramek Chaine d‘Ancre dostává novou podobu. Jméno náramku

znamená ve francouzštině „kotevní řetěz“, články řetízku tak skutečně vypadají.

Info o ceně v obchodě, prodává HERMES.


PN001214



parfémyLegenda mezi parfémy Chanel No. 5 se letos vrací v obnovené premiéře. Coco Chanel požádala Ernesta Beauxe, aby vytvořil parfém, který bude vonět jako žena. Beaux použil kromě klasických přírodních esencí vůbec jako první syntetickou ingredienci – aldehydy.

Cena 2300 Kč za 50 ml EdP, prodávají vybrané parfumerie.

Šéfredaktor časopisu Wallpaper Tony Chambers, majitel nakladatelství Steidl, návrhář Karl Lagerfeld a parfumér Geza Schön, stvořitel oblíbených Escentric

Molecules, milují literaturu. Díky jejich společnému úsilí vznikl originální parfém Paper Passion, který voní jako kniha. Flakon sám je zabalen v obalu ve tvaru knihy,

ve které je otištěn text Güntera Grasse a všech, kdo se na tvorbě parfému podíleli.

Cena 2350 Kč za 50 ml P, prodává INGREDIENTS.

Nová pánská vůně Prada Luna Rossa má sportovní charakter a svým názvem přímo odkazuje k jachtařskému týmu

podporovanému tímto italským módním domem. Složená je z extraktu levandule,

pomeranče, šalvěje, máty a pižma.Cena 1690 Kč za 50 ml EdT, prodávají

vybrané parfumerie.

Parfém Liu vytvořil Jacques Guerlain již v roce 1929 a k jeho vytvoření ho

inspirovala Pucciniho opera Turandot. O letošních Vánocích se vrací v podobě třpytivého parfémového závoje, který

voní po neroli, bergamotu, rozmarýnu, jasmínu, růžích a vanilce.

Cena 2220 Kč za 17,5 g, prodávají vybrané parfumerie a L‘INSTITUT

GUERLAIN.

Flakon pánského parfému Dsquared2 He Wood Rocky Mountain Wood orámovaný

dřevem napovídá, že tato vůně má evokovat divokou kanadskou přírodu. Dřevitě-vetiverovou vůni projasňuje vanilka, kanadská lilie a bílý pepř.

Cena 1390 Kč za 50 ml EdT, prodávají exkluzivně parfumerie DOUGLAS.

PN


PN001185


proč ne?! – PROSINEC 2012vánoční inspiraceSTRANA 84

hodinkySpeciální edice Octo Maserati značky

Bulgari má atypický design – ukazatel hodin v okénku na pozici 12 a retrográdní

ručičky. Cena: 593 000 Kč, prodává BULGARI.

Speciální verze hodinek Rolex Cosmograph Daytona z bílého zlata má po obvodu

lunety diamanty a safíry, tvořící úchvatné barevné spektrum. Cena 1 963 000 Kč,

prodává Rolex.

Hodinky Hublot Classic Fusion Opalin mají 38mm pouzdro z patentovaného zlata Hublot (slitina růžového zlata a platiny), číselník opalinové barvy a automatický

nátah. Cena: 390 000 Kč, prodává HUBLOT.

Bondovské hodinky Omega Seamaster Planet Ocean mají 42mm pouzdro z oceli

s keramickou lunetou v modré nebo černé barvě. Cena: 82 200 Kč, prodává

OMEGA.

Dámské šperkové hodinky Chaumet.Bee My Love, 18 kt žluté zlato a diamanty,

švýcarský quartzový strojek. Cena: 1 534 000 Kč,

prodává CAROLLINUM.

CP znamky inz HN 232x147.indd 1 12.10.12 15:39

vánoční4

Speciální Dayton

lunety diabarevné


Pánské hodinky Breitling for Bentley, limitovaná kolekce 500 ks Bentley

Barnato Racing, z 18kt červeného zlata, chronometr, automat, chronograf.

Cena: 1 256 600 Kč, prodává CAROLLINUM.

Ocelové hodinky TAG Heuer Carrera Calibre 1887 mají rozměr pouzdra

43 milimetrů a chronograf se sloupcovým kolem. Rezerva chodu činí 50 hodin.

Cena: 120 900 Kč, prodává TAG HEUER.

Hodinky Calibre de Cartier Multiple Time Zone z bílého zlata zdobí modré ručičky

ve tvaru mečů, řemínek z aligátoří kůže a částečně skeletonový číselník.

Cena: 1 137 000 Kč, prodává CARTIER.

INZERCE

CP znamky inz HN 232x147.indd 1 12.10.12 15:39

PN001192-3



doplňkyRukavičky se ve francouzské manufaktuře

Maison Fabre vyrábějí od roku 1924. Seženete je i v novém butiku Dusni3.

Info o ceně v obchodě, prodává DUSNI3 CONCEPT.

Kožená peněženka Prada zdobená barevnými sklíčky z aktuální vánoční kolekce.

Info o ceně v obchodě, prodává PRADA.

Tvar manžetových knoflíčků připomíná jednotlivé články legendárního náramku Chain d‘Ancre inspirovaného řetězem od

lodní kotvy. Info o ceně v obchodě, prodává HERMES.

Pánská taška Louis Vuitton s jemným astrachánem, jehněčí kožešinou, je ušita z teletiny. K dispozici je i v hnědé verzi.


Telefon Signature Zirconium od Vertu je vyroben ze zirkonia, jehož vlastnosti se

podobají titanu, ale je tvrdší a odolnější. Doplňuje ho matná antracitová aligátoří kůže a tmavé safírové sklo, jehož úprava

trvá dva týdny.Cena 318 000 Kč, prodává VERTU.


Rukojeti deštníků britské značky Burberry mají podobu hlav různých zvířat. Od kachny přes psa až po sovu.Info o ceně v obchodě, prodává

BURBERRY.

Semišový vínový pásek z dámské kolekce je zdobený liščí hlavou.

Cena 16 000 Kč, prodává BURBERRY.

Pánská šála Etro s geometrickým vzorem.

Cena od 9600 Kč, prodává PAŘÍŽSKÁ 18.

INZERCE

PN00

1209

Semišový vínový pásek z dámské kolekce je zdobený liščí hlavou



maličkosti

Dekor dezertního talíře z kolekce Balcon du Guadalquivir je inspirován dekorativní

architekturou andaluských paláců. K dispozici jsou i v červené variantě.Cena 140 eur za dva talíře, prodává

HERMES.

Kožené obaly na mobilní telefon z nové kolekce domu Hermes.

Info o ceně v obchodě, prodává HERMES.

Minišátek Cartier s motivem dvojitých C, která jsou znakem francouzského

klenotnictví.Cena 3440 Kč, prodává CARTIER.

Denní krém z řady Juvena MasterCaviar využívá technologie, která stimuluje kmenové buňky. Obsahuje výtažky

z kaviáru a hedvábí a pleti navrací pružnost, zpevňuje ji a zvyšuje její hustotu.

Cena 5790 Kč za 50 ml, prodává exkluzivně FANN PARFUMERIE.

Dekorativní potisk svíček Diptyque z vánoční edice je inspirován ručně

tkanými perskými koberci kelim, jež jsou okamžitě rozpoznatelné dle typických

geometrických vzorů. Svíčka Oliban voní po kadidle, myrze, citronu a pryskyřici.

Cena 1250 Kč, prodává SIMPLE CAROLLINUM CONCEPT STORE.


Ke stálé nabídce doplňků patří u Prady i vtipné klíčenky či přívěsky ve tvaru

zvířátek. Takhle vypadá v podání italské značky veverka.

Info o ceně v obchodě, prodává PRADA.

Styl art deco se stal hlavní inspirací pro design náramku z tvrzené pryskyřice.

Zelené kovové cvočky pak připomínají ty, které Louis Vuitton používal pro výrobu

kufrů. Cena 13 500 Kč, prodává LOUIS VUITTON.

INZERCE

PN001011-1

ANTIK BAZAR, Pobřežní 42, Praha 8; ARBAT, Bubenečská 13, Praha 6; BACCARAT, U Prašné

brány 2, Praha 1, tel.: 734 595 685; BOUCHERON, Křížovnická 3, Praha 1, tel.: 222 318 262;

BRASSERIE LA GARE, V Celnici 3, Praha 1, tel.: 222 313 712; BULGARI, Pařížská 15, Praha

1, tel.: 222 310 358; BURBERRY, Pařížská 11, Praha 1, tel.: 222 317 445; CAROLLINUM, Pařížská

11, Praha 1, tel.: 224 810 890; CARTIER, Pařížská 2, Praha 1, tel.: 221 709 000; DIOR, Pařížská

4, Praha 1, tel.: 222 310 134; DOUGLAS, www.douglas.cz; DUSNI 3 CONCEPT, Dušní 3, Praha

1, tel.: 234 095 870/871; FANN PARFUMERIE, www.fann.cz; FENDI, Pařížská 12, Praha 1,

tel.: 226 216 570; FLAMANT, Na Příkopě 22, Praha 1, tel.: 221 451 790; GUCCI, Pařížská 9, Praha

1, tel.: 222 316 091; GURMETUM, www.gurmetum.cz; HALADA, Pařížská 7, Praha 1, tel.: 222 311

868; HERMES, Pařížská 12, Praha 1, tel.: 224 817 545; HUBLOT, Pařížská 1, Praha 1, tel.: 222 310

907; CHOPARD, Pařížská 16, Praha 1, tel.: 222 310 026; INGREDIENTS, Jáchymova 2, Praha 1, tel.:

224 239 477; JANJA PROKIČ, www.janjaprokic.com; KRATOCHVÍLOVCI, www.kratochvilovci.cz;

L‘INSTITUT GUERLAIN, Dlouhá 704, 705/16, Praha 1, tel.: 227 195 330; LLOYD SHOP, OD Kotva,

Náměstí republiky 8, Praha 1, tel.: 224 801 390; LOUIS VUITTON, Pařížská 13, Praha 1, tel.: 224 812

774; MINTY, Haštalská 1, Praha 1; OMEGA, Staroměstské nám. 6, Praha 1, tel.: 222 318 862; PAŘÍŽSKÁ

13, Praha 1, tel.: 222 313 608; PAŘÍŽSKÁ 18, Praha 1, tel.: 224 216 407; POTTEN&PANNEN STANĚK,

Újezd 25, Praha 1, tel.: 224 214 936; PRADA, Pařížská 16, Praha 1, tel.: 221 890 380; ROBERTO COIN,

Pařížská 1, Praha 1, tel.: 222 314 122; ROLEX, Pařížská 14, Praha 1, tel.: 224 817 060; SALVATORE

FERRAGAMO, Pařížská 20, Praha 1; SIMPLE CAROLLINUM CONCEPT STORE, Pařížská 20, Praha

1, tel.: 221 771 677; SWAROVSKI, Celetná 7, Praha 1; TAG HEUER, Pařížská 15, Praha 1, tel.: 222 311

823; TIFFANY & Co., Pařížská 10, Praha 1, tel.: 221 779 966; TULIPA, Jinonická 90a, Praha 5; VERTU,

Pařížská 8, Praha 1, tel.: 222 316 072; WINE & FOOD MARKET, Strakonická 1, Praha 5.

adresář


Existují stovky zaruče

Manuál

proč ne?! – PROSINEC 2012STRANA 90 mimochodem

Stefan Sagmeister, je světově uznávaný designér a konceptuální umělec žijící v New Yorku, který se mimo jiné zabývá i štěstím. Dlouhodobě spolupracuje s umělci

Davidem Byrnem nebo Lou Reedem, věnuje se i reklamnímu designu.

Stěžovat si je k ničemu. Buď něco dělejte, nebo rychle zapomeňte. Myslet si, že život v budoucnu

bude lepší, je hloupost. Musíte žít tady a teď. Lhát znamená lhát sám sobě. Pomoci ostatním lidem

pomáhá i vám. Zapojit se do charitativního projektu je překvapivě snadné. Všechno, co děláte,

se vám vždy vrátí. Drogy jsou skvělé na začátku, a o to horší na konci. Postupem času si člověk

zvykne na všechno a přestane si věcí vážit. Peníze z vás šťastného člověka neudělají. Cestovat

o samotě je užitečné, protože vám poskytne nový pohled na život. Očekávání a předpokládání věcí

vás může zabít. Psaní deníku pomáhá rozvíjet sám sebe. Strach vám nepomůže věci vyřešit. Když

se člověk snaží vypadat lepší, než je, omezuje sám sebe. Materiální luxus si nejlépe užijete v malých

dávkách. Mít odvahu se vždy vyplatí.

Každý chce být šťastný. A skoro každý na to má svůj recept. Tento je od umělce a designéra Stefana Sagmeistera.

PN_prosinec2012_90.indd 90PN_prosinec2012_90.indd 90 29.11.2012 17:44:4929.11.2012 17:44:49

Každá z vůní má své charakteristické barevné skloa dokáže tak přirozenou cestou navodit rozličnou atmosféru vašeho domova.

Jemná a rafinovaně ženská Cashmere kolekce spojuje vůně Cashmere, Rose a Blackcurrant Leaves.Protipólem nežné ženskosti je kolekce Nightfall s hřejivým, typicky dřevitým nádechem

a výběrem z vůní Ginger Tea, Nightfall a Rustic Wood.

%

PN001207


PN001020/4


proc ne december

Documents