Příručka uNHCrK mezinárodní ochraně uprchlíKů

a evropsKé úmluvě o ochraně lidsKých práva záKladních svobod

ii.

vydáno v únoru 2007 

překlad: unhcr praha

Tuto příručku připravil úřad unhcr Štrasburk ve spolupráci s unhcr  Ženeva

vydavatel: úřad vysokého komisaře osn pro uprchlíkyTechnická redakce a grafická úprava: východočeská tiskárna, s. r. o.

- � -

ObsahKapitola I: Přehled rozsudků a rozhodnutí o přijatelnosti (leden–červen 2005)....................5

I.1: Rozsudky Soudu.............................................................................................................................................. 5♦ SinghprotiČeskéRepublice,konečnýrozsudekzedne25.ledna2005,stížnostč.60538/00♦ MamatkulovaAskarovprotiTurecku,konečnýrozsudekzedne4.února2005,stížnostič.46827/99 ač.46951/99,velkýsenát♦ Isayeva,YusupovaaBazayevaprotiRusku,konečnýrozsudekzedne24.února2005,stížnostč.57947/00♦ IsayevaprotiRusku,konečnýrozsudekzedne24.února2005,stížnostč.57950/00♦ Shamayeva12ostatníchprotiGruziiaRusku,konečnýrozsudekzedne12.dubna2005,stížnost č.36378/02♦ MuslimprotiTurecku,konečnýrozsudekzedne26.dubna2005,stížnostč.53566/99♦ ÖcalanprotiTurecku,konečnýrozsudekzedne12.května2005,stížnostč.46221/99,velkýsenát♦ SuheylaAydinprotiTurecku,konečnýrozsudekzedne24.května2005,stížnostč.25660/94♦ SisojevaaostatníprotiLotyšsku,rozsudekzedne16.června2005,stížnostč.60654/00

I.2: Rozhodnutí Soudu o přijatelnosti ............................................................................................................... 19♦ KambanguprotiLitvě,rozhodnutízedne17.března2005,stížnostč.59619/00♦ AoulmiprotiFrancii,rozhodnutízedne10.května,stížnostč.50278/99♦ SaidBotanprotiNizozemsku,rozhodnutízedne12.května2005,stížnostč.1869/04♦ IbrahimMohamedprotiNizozemsku,rozhodnutízedne12.května2005,stížnostč.1872/04♦ KalanyosaostatníprotiRumunsku,rozhodnutízedne19.května2005,stížnostč.57884/00♦ PellumbiprotiFrancii,rozhodnutízedne18.ledna2005,stížnostč.65730/01♦ DjemailjiprotiŠvýcarsku,rozhodnutízedne18.ledna2005,stížnostč.13531/03♦ CicekprotiTurecku,rozhodnutízedne18.ledna,2005,stížnostč.67124/01♦ SijakuprotiBývaléjugoslávskérepubliceMakedonii,rozhodnutízedne27.ledna2005,stížnostč.8200/02♦ M.H.MawajediShipohktaA.MahkamatSholeprotiNizozemsku,rozhodnutízedne27.ledna2005,stížnost

č.39349/03♦ HalitiprotiŠvýcarsku,rozhodnutízedne1.března2005,stížnostč.14015/02♦ HaedleyprotiSpojenémukrálovství,rozhodnutízedne1.března2005,stížnostč.39642/03♦ HussainMossieprotiŠvédsku,rozhodnutízedne8.března2005,stížnostč.15017/03♦ GordyeyevprotiPolsku,rozhodnutízedne3.května2005,stížnostč.43369/98♦ OvdienkoprotiFinsku,rozhodnutízedne31.května2005,stížnostč.1383/04♦ SvetlorusovprotiUkrajině,rozhodnutízedne31.května2005,stížnostč.2929/05

I.3: Dohled Výboru ministrů nad výkonem rozsudků...................................................................................... 33I.4: Další zprávy................................................................................................................................................... 33

Kapitola II: Přehled rozsudků a rozhodnutí o přijatelnosti (červenec–prosinec 2005).......34

II.1: Rozsudky Soudu.......................................................................................................................................... 34♦ SaidprotiNizozemsku,konečnýrozsudekzedne5.července2005,stížnostč.2345/02♦ ÜnerprotiNizozemsku,rozsudekzedne5.července2005,stížnostč.46410/99♦ Moldovan aostatní proti Rumunsku, konečný rozsudek ze dne 12. července 2005, stížnosti č. 41138/98

a64320/01♦ SiliadinprotiFrancii,konečnýrozsudekz26.července2005,stížnostč.73316/01♦ N.protiFinsku,konečnýrozsudekzedne26.července2005,stížnostč.38885/02♦ MogosprotiRumunsku,rozsudekze13.října2005,stížnostč.20420/02♦ NiedzwieckiprotiNěmecku,konečnýrozsudekzedne25.října2005,stížnostč.58453/00♦ OkpiszprotiNěmecku,konečnýrozsudekzedne25.října2005,stížnostč.59140/00♦ KelesprotiNěmecku,konečnýrozsudekzedne27.října2005,stížnostč.32231/02♦ BaderprotiŠvédsku,rozsudekzedne8.listopadu2005,stížnostč.13284/04♦ Tuquabo-TekleprotiNizozemsku,rozsudekzedne1.prosince2005,stížnostč.60665/00

II.2: Rozhodnutí Soudu o přijatelnosti.............................................................................................................. 44♦ SaadiprotiSpojenémukrálovství,rozhodnutízedne27.září2005,stížnostč.13229/03

-3-

♦ BongerprotiNizozemsku,rozhodnutízedne15.září2005,stížnostč.10154/04♦ KaldikprotiNěmecku,rozhodnutízedne22.září2005,stížnostč.28526/05♦ HukicprotiŠvédsku,rozhodnutízedne27.září2005,stížnostč.17416/05♦ N.protiSpojenémukrálovství,stížnostč.26565/05♦ RamzyprotiNizozemsku,15.července2005,stížnostč.25424/05♦ GebremedhinprotiFrancii,15.července2005,stížnostč.25389/05

II.3: Dohled Výboru ministrů nad výkonem rozsudků Soudu........................................................................ 52II.4: Další zprávy.................................................................................................................................................. 52

Příloha:

1. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8........... 532. Protokol č. 11 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.................................. 71

-4-

KapitOla I.– PřEhlED RozSuDKů a RozhoDnutí o PřIjatElnoStI (lEDEn–čERVEn 2005)

i.1..Rozsudky Soudu

♦. Singh proti České republice, konečný rozsudek ze dne 25. ledna 2005, stížnost č. 60538/00

– Ochrana proti svévolnému zbavení svobody za účelem vyhoštění, povinnosti státu, pokud jde o řádnou péči a urychlené rozhodování

– Porušení článku 5 odst. 1 písm. f) a odst. 4 Úmluvy (právo na svobodu a bezpečnost)

Skutkový stav:Stěžovatelé, Balbir Singh a Bakhschisch Singh, jsou indickými občany. Dne 11. listopadu 1996 bylizadrženivČeskérepublice,kdepobývalilegálně,apotébylidne9.dubna1998odsouzenizanapomáhánítřetímosobámknedovolenémupřekročenístátníchhranicktrestuodnětísvobodyvdélce21měsícůabyljimuložen trvalýzákazvstupunaúzemíČeské republiky.Povykonání trestubylidne11. srpna1998vzatidovyhošťovacívazbysodůvodněním,ženemajícestovnípasy,atudížjenelzeokamžitěvyhostit.Několikeráodvoláníprotirozhodnutíovzetídovazbyjakožižádostiostatusuprchlíkabylyneúspěšnénavšechstupníchřízení.Řízenívedenáčeskýmiúřadypodobutrvánívazbybylapoznamenánaobdobíminečinnostiaprůtahymezijednotlivýmiprocesnímiúkony.

Ústavní soud dne 6. února 2001 rozhodl, že jakékoli další prodlužování vazby je přípustné pouze zavýjimečnýchokolností, kterév tomtopřípaděnebylydány.Popropuštění zvazbydne11.února2001vydalapolicieoběmastěžovatelůmcestovnídoklady,aumožnilajimtakopustitzemi.

PrvnístěžovatelpouplynutídočasnéhovízaodcestovalnaSlovenskoatamseusadil.

DruhýstěžovatelzůstalnaprodlouženévízumvČeskérepubliceapodruhépožádaloazyl,zatímbezúspěšně.OjehokasačnístížnostikNejvyššímusprávnímusouduzatímnebylorozhodnuto. Postup českých úřadů s cílem získat pro stěžovatele nové dokladyV době od června 1998 do února 2001 české úřady bezúspěšně žádaly indické velvyslanectví, abystěžovatelům vydalo cestovní pasy. Z rozsudku není zřejmé, zda po únoru 2001 velvyslanectví pasyskutečněvystavilo.

Předmět stížnosti podané k Soudu:Stěžovatelétvrdili,žedélkajejichvyhošťovacívazbybylanepřiměřená,cožbylozpůsobenotím,žečeskéúřadypři vyřizování věci nepostupovaly s řádnoupéčí.Stěžovatelénesouhlasili s tvrzenímoúdajnémnebezpečí,ževyhoštěníbudezmařeno,čímžčeskéúřadyisoudyzdůvodňovalyopakovanéprodlužovánívazby, a uvedli, že vazba byla celkově nepřiměřená (článek 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy). Stěžovatelétvrdili,žesoudynerozhodovalyojejichžádostechopropuštěnínasvobodudostatečněrychle(článek 5 odst. 4 Úmluvy).

Právní posouzení:Článek 5 odst. 1 písm. f) ÚmluvySoudpřipomněl, ževzhledemkúčelu článku5, jímž jeochrana jednotlivceproti svévolnémuzbavenísvobody,můžebýtvsouladusčlánkem5odst.1písm.f)zbavenísvobodyodůvodněnotehdy,probíhá-livyhošťovacířízení.Vyhošťovacívazbaprotomůžebýtospravedlnitelnápouzezapředpokladu,žejetakovéřízenívedenosřádnoupéčí.Vdanémpřípadětrvalavazbadvaapůlroku,běhemnichžlzezaznamenatjistáobdobínečinnosti, jakonapříkladobdobímeziněkolikažádostmipolicieadiplomatickýminótamiadresovanými indické ambasádě. Soud rozhodl, že české úřadyměly vyvinout větší aktivitu, zejménapoté,covdubnu1999indickévelvyslanectvíprojeviloneochotuvystavitoběmastěžovatelůmcestovnípasy.Z tohotodůvoduadále i proto, že české soudynedoložily žádnézávažnédůvodykprodloužení

-5-

vazbynaddobudvoulet,jakpožaduječesképrávo,Soudrozhodl,žeřízenínebylovedenosřádnoupéčí.Prodlužovanávazbaprotobylav rozporu s článkem 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy.

Článek 5 odst. 4 ÚmluvyZjudikaturySouduvyplývá,ževeškerýopakovanýsoudnípřezkumvazbymusíbýtvsouladusvnitrostátnímiprávnípředpisyasúčelemčlánku5,kterýmjeochranajednotlivceprotisvévolnémuzbavenísvobody.BezohledunavnitrostátnísystémsoudníhopřezkumumusejíVysokésmluvnístranypodlečlánku5odst.4zajistiturychlenérozhodnutíozákonnostizbavenísvobody.Vzhledemkdélceřízeníajistýmprůtahůmpřidoručovánírozhodnutístěžovatelům,vjejichždůsledkubylivjednompřípadězbaveniprávapodatnovoužádostopropuštěnízvazby,Soudrozhodl,žedošlokporušení článku 5 odst. 4 Úmluvy.

♦. .Mamatkulov a Askarov proti Turecku, konečný rozsudek ze dne 4. února 2005, stížnosti č. 46827/99 a č. 46951/99, velký senát

– Nevyhovění předběžnému opatření oznámenému podle článku 39 Jednacího řádu Soudu je porušením článku 34 – odklon Soudu od jeho vlastních precedentů, podle nichž nejsou předběžná opatření závazná1

– Nedošlo k porušení článku 2 (právo na život)– Nedošlo k porušení článku 3 (zákaz mučení)– Nedošlo k porušení článku 6 odst. 1 (právo na spravedlivý proces)– Porušení článku 34 (účinný výkon práva na individuální stížnost)

Skutkový stav:Obastěžovatelé jsouuzbeckými občanyačlenyuzbeckéopozičnípolitickéstrany.Napočátkubřezna1999jenazákladěmezinárodníchzatykačůvydanýchpropodezřenízespácháníteroristickýchčinůvzemijejichpůvoduzatklatureckápolicie.NazákladědvoustrannésmlouvypožádalUzbekistánojejichvydánízTurecka.StěžovatelépodalistížnostkSoudu,vnížmimojinétvrdili,žebyjimvpřípaděvydáníhrozilošpatné zacházení. I přes předběžná opatření podle článku 39 oznámená Soudem dne 18. března 1999tureckéúřadystěžovateledne27.března1999vydalydoUzbekistánu.NásledněSoudinformovalyotom,žeobdrželyzáruky,žestěžovatelénebudouvUzbekistánumučenianiodsouzeniktrestusmrti.Včervnu1999uznalVrchnísoudUzbeckérepublikystěžovatelevinnýmiaodsoudiljektrestudvacetiajedenáctiletodnětísvobody.Povydánísesnimijiždálenemohlistýkatjejichprávnízástupci.

Předmět stížnosti podané k Soudu:Stěžovatelé tvrdili, že jejich vydání do Uzbecké republiky bylo v rozporu s články 2 a 3 Úmluvy, a prohlašovali, že v době vydání jim hrozilo reálné nebezpečímučení a špatného zacházení. Dále nazákladěčlánku 6 odst. 1 ÚmluvypoukazovalinanespravedlivostvydávacíhořízenívTureckuatrestníhořízenívUzbekistánu.Stěžovatelékonečnětvrdili,žeprovedenímvydánínavzdorypředběžnémuopatřeníoznámenémuSoudempodlečlánku39JednacíhořáduSouduTureckonesplnilosvézávazkyvyplývajícízčlánku 34 Úmluvy.

Stanovisko vlády:Vládasemimojinévyjádřilav tomsmyslu,ževydáníbyloprovedenopopřijetídiplomatickýchzárukUzbekistánu,ženebudeuložentrestsmrtiastěžovatelénebudoupodrobenimučeníčišpatnémuzacházení,anijimnebudezkonfiskovánveškerýmajetek.Uzbeckéúřadyposkytlyujištění,žeUzbeckárepublikajakosignatářÚmluvyOSNprotimučenípřijímáaznovupotvrzujesvůjzávazekpodříditsepožadavkůmtétoÚmluvy.Pokudjdeoúčinkypředběžnéhoopatřeníoznámenéhopodlečlánku39,vládaodkázalanaprávnínázor� Souduknávrhu,žeVysokésmluvnístranynemajíprávnípovinnosttakovýmoznámenímvyhovět.

1 Cruz Varas a ostatní proti Švédsku,20.březen1991,15576/89;Čonka a ostatní proti Belgii,13.březen2001,51564/99.� Tamtéž.

-6-

Vyjádření třetí strany:Mezinárodní komise právníků předložila vyjádření, podle něhož vzhledem k obecným principůmmezinárodního práva, smluvního práva amezinárodního precedenčního práva jsou předběžná opatřeníoznámenápodlečlánku39JednacíhořáduSouduprodotčenýstátzávazná.

Právní posouzení:Články 2 a 3Nazákladědůkazů,kterébylySoudupředloženy,nebylomožnékonstatovatporušeníčlánků2a3Úmluvy.3 Nicméněnesplněnípředběžnéhoopatřeníoznámenéhopodlečlánku39Tureckembylotřebapřezkoumatz hlediska článku 34 Úmluvy, neboť vydáním byla stěžovatelům odepřenamožnost předložit důkazypožadovanéSoudemproúčelyposouzeníotázky,zdaexistovalo„reálnénebezpečí“,atozpůsobem,kterýSoudpokládalvzhledemkokolnostempřípaduzavhodný.

Článek 6 odst. 1Cosetýčevydávacího řízení v turecku,Soudznovupřipomnělsvůjprávnínázor,žerozhodnutítýkajícísevstupu,pobytuavyhoštěnícizincůsenetýkajíurčeníobčanskýchprávnebozávazkůstěžovatelůnebotrestníhoobviněnívznesenéhoprotinimvesmyslučlánku6odst.1Úmluvy.4

Pokudjdeotrestní řízení vUzbekistánu,SoudodkázalnasvůjrozsudekvevěciSoering proti Spojenému království5,vněmžrozhodl:„Právo na spravedlivý soudní proces v trestním řízení tak, jak je zakotveno v článku 6, zaujímá v demokratické společnosti význačné místo. Soud nevylučuje, že výjimečně by mohlo být rozhodnutí o vydání zpochybněno z hlediska článku 6, a to za okolností, kdy v zemi požadující vydání bylo uprchlíkovi zjevně odepřeno právo na spravedlivý proces nebo mu jeho odepření hrozí.”Souduznal,že„v té době bylo možné důvodně pochybovat o tom, zda se stěžovateli v Uzbekistánu dostane spravedlivého procesu”,dospělvšakkzávěru,ženeexistujídostatečnédůkazyotom,žebyjakékolimožnévadyvřízenímohlyzpůsobit„zjevnéodepřeníspravedlnosti“vesmyslu rozsudkuSouduvevěciSoering.6Nicméněnerespektovánípředběžnéhoopatřenípodlečlánku39zestranyTureckaznemožniloSouduzískatdalšíinformace,ausnadnittakposouzeníotázky,zdaexistujereálnénebezpečízjevnéhoodepřeníspravedlnosti,aprotobylonutnéjepřezkoumatzhlediskačlánku 34 Úmluvy.

Článek 34 Skutečnost,žeTureckonesplnilopředběžnéopatřeníoznámenéSoudem,vyvolalootázku,zdaseTureckodopustiloporušení svýchzávazkůpodlečlánku34Úmluvy, tj.nebránit stěžovatelůmvevýkonu jejichprávanaindividuálnístížnost.

Podle analýzy provedenéSoudempovinnost stanovená v článku 34„vyžaduje, aby se Vysoké smluvní strany zdržely nejen vyvíjení nátlaku na stěžovatele, ale rovněž jakéhokoli jednání či opomenutí, které by zničením či odstraněním samotného předmětu stížnosti učinilo tuto stížnost bezpředmětnou nebo jakýmkoli jiným způsobem bránilo Soudu v posouzení stížnosti běžným postupem.“Cílempředběžnéhoopatření,atojakzpohledustěžovatele,takzpohleduSoudu,jeusnadnit„účinnývýkon“právanaindividuálnístížnostpodlečlánku34zachovánímsamotnéhopředmětustížnosti,jestližehrozínenapravitelnáškodavdůsledkujednáníčiopomenutížalovanéhostátu.

Od vstupuProtokolu č. 11 v platnost již právo na individuální stížnost nezávisí na prohlášeníVysokésmluvnístrany.Soudprotopoznamenává,žejednotlivcinynípožívajínamezinárodníúrovniskutečnéhoprávadomáhatseprávasvobod,kteréjimÚmluvapřímopřiznává.

3UpozorňujemenačástečnénesouhlasnéstanoviskosoudcůBratzy,BonellaaHedigana:Vzhledemkdostupnýmnepřímýmdůkazůmexistují závažnédůvody,na jejichž základě se lzedomnívat, že stěžovatelůmhrozilo reálnénebezpečí špatnéhozacházeníaževrácenímstěžovatelůnavzdorytomutonebezpečídošlokporušeníčlánku3Úmluvy.4 Maaouia proti Francii [velký senát], 5. říjen 2000, 39652/98, § 40;Penafiel Salgado proti Španělsku, 16. duben2002,65964/01;Sardinas Albo proti Itálii,8.leden2004,56271/00.5 Soering proti Spojenému království,7.červenec1989,14038/88,§113.6UpozorňujemenačástečnénesouhlasnéstanoviskosoudcůBratzy,BonellaaHedigana,podlejejichžnázorubylypředsoudempřed-loženydostatečnédůkazyotom,žekednivydáníexistovaloreálnénebezpečí,žestěžovatelůmbudezjevněodepřenaspravedlnost.

-7-

Soudpřipomněl,žeÚmluvujetřebavykládatzhlediskaVídeňskéúmluvyosmluvnímprávuzroku1969,jmenovitě článku31odst. 3písm. c)7, odkázalnaobecnéprincipymezinárodníhopráva, smluvníhoprávaamezinárodníhoprecedenčníhopráva,jakožinanázorvyjádřenývtétověcijinýmimezinárodnímiorgánypovynesenírozsudkuCruz Varas a ostatníapoznamenal,ževýkladrozsahuplatnostipředběžnýchopatřenínelzeoddělovatodřízení,jehožsetýkají,čiodrozhodnutíopředmětuřízení,kterýmajíchránit(viz§103-127).Soudpodotkl,žeiMezinárodnísoudnídvůr,Meziamerickýsoudprolidskápráva,VýborprolidskáprávaaVýborprotimučeníOSN,ačkolifungujínazákladějinýchmezinárodníchsmluvníchujednání,vodůvodněníchsvýchnedávnýchrozhodnutípotvrdily,žehlavnímúčelempředběžnýchopatřenívmezinárodnímprávujeochranaprávuplatňovanýchúčastníky řízenípřednebezpečímnenapravitelné škody.Aťse jednáo jakýkoliprávnísystém,řádnývýkonspravedlnostivyžaduje,abynebylyčiněnyžádnénevratnékroky,dokudprobíhářízení8.Soudrovněžvyužilanalogiesvlastnímpojetímúčinnéhoprávníhoprostředkunápravynavnitrostátníúrovnivesmyslučlánku13Úmluvy,kterévyžadujeodkladnýúčinektakovéhoprostředku,jde-lioopatření,kterájsoupotenciálněvrozporusÚmluvou,anesoussebourizikonevratnýchnásledků.9Rozhodl,že„lze sotva zdůvodnit, proč by tento princip účinného prostředku nápravy neměl být přirozeným požadavkem vyplývajícím z Úmluvy v mezinárodním řízení před Soudem, jestliže platí pro řízení ve vnitrostátním právním systému.”

Předběžnáopatření,takjakjsoupraktikovánavsystémuÚmluvy,majízacílzamezitnevratnýmsituacím,kterébySoudubránily řádněpřezkoumat stížnost,popřípadězajistit stěžovateli reálnýaúčinnýužitekzuplatňovanýchprávplynoucíchzÚmluvy.Nesplněnípředběžnéhoopatřenízestranyžalovanéhostátubyprotopodkopávaloefektivituprávanaindividuálnístížnostzaručenoučlánkem34Úmluvyarovněžtakformálnízávazekstátupodlečlánku1chránitprávaasvobodyzakotvenévÚmluvě.

VdanémpřípaděvydáníznemožniloSouduprovéstřádnépřezkoumánístížnostivsouladusesvouustálenoupraxívobdobnýchpřípadechavkonečnémdůsledkupřípadněochránit stěžovateleproti potenciálnímporušením Úmluvy. Stěžovatelům tedy bylo bráněno v účinném výkonu jejich práva na individuálnístížnostzaručenéhovčlánku34Úmluvy,kteréjejichvydánímztratilonavýznamu.

Soud rozhodl,žena základě článku 34 Úmluvy se Vysoké smluvní strany zavazují zdržet se jakéhokoli jednání či opomenutí, které by mohlo individuálnímu stěžovateli bránit v účinném výkonu práva na podání stížnosti. Nesplnění předběžného opatření státem je proto nutno považovat za ztěžování účinného přezkoumání stížnosti Soudem a za bránění účinnému výkonu stěžovatelova práva, a tudíž za porušení článku 34 Úmluvy.10

Souddospělkzávěru,ženesplněnímpředběžnéhoopatřeníoznámenéhopodlečlánku39JednacíhořáduSouduturecko porušilo své povinnosti podle článku 34 Úmluvy.

♦. .Isayeva, Yusupova a Bazayeva proti Rusku, konečný rozsudek ze dne 24. února 2005, stížnost č. 57947/00

– Odpovědnost státu za usmrcení civilistů v důsledku vojenské operace, nerozlišující použití zbraní– Porušení článku 2 (právo na život)– Porušení článku 13 (právo na účinný prostředek nápravy)– Porušení článku 1 Protokolu č. 1 (ochrana majetku)

7Článek31odst.3písm.c)Vídeňskéúmluvy:„Spoluscelkovousouvislostíbudebránzřetel:…c)nakaždépříslušnépravidlomezinárodníhoprávapoužitelnévevztazíchmezistranami.”8 Soering proti Spojenému království,7.červenec1989,14038/88,s.35,odst.89-91.9 Čonka proti Belgii,5.únor2002,51564/99,§79.10UpozorňujemenanesouhlasnéstanoviskosoudceCabralaBarreta,kterýnesouhlasísezjevnýmodůvodněnímvětšiny,žetotižsamotnénesplněnípředběžnéhoopatřenívládouper sebymělomítzanásledekporušeníčlánku34Úmluvy.Zdůvodňujetotím,žejelikožstátyvždyodmítalypřipustitzávaznostpředběžnýchopatření,nemůžetakčinitSoudaukládatstátůmpovin-nost,kterouodmítlypřijmout.Dlejehonázorudojdekporušeníčlánku34Úmluvypouzetehdy,pokudnesplněnípředběžnéhoopatřeníVysokousmluvnístranoubudebránitstěžovatelivevýkonujehoprávanapodánístížnosti,atudížznemožníúčinnépřezkoumáníjehostížnostiSoudem.

-8-

Skutkový stav:Všechny třistěžovatelkysevříjnu1999,vdobě intenzivníchvojenskýchoperacívČečensku,nacházelyvevelkémkonvojivozidelnacestězGroznéhodoIngušska.NahranicíchmeziČečenskemaIngušskembylasilnicezablokovánaruskýmivojsky.Poněkolikahodináchbylooznámeno,žetendennebudenikomuumožněnprůjezd.Celývelkýkonvojsezačalotáčet.Krátcepoténadkonvojempřeletěladvěruskávojenskáletadlaasvrhlabomby.Vozidlosprvnístěžovatelkouajejímipříbuznýmizastavilo.Jejídvědětiasnachavystoupilyjakoprvníabylyvýbuchembombyzabity.Prvnístěžovatelkabylazraněnaaztratilavědomí.Druhástěžovatelkabylapřitomtéžútokuzraněnaabylasvědkemsmrtipříbuznýchprvnístěžovatelky.Stěžovatelkysicetvrdily,ževkonvojividělypouzecivilisty,vládavšaktrvalanatom,žeoběletadlaprovádělaprůzkumnýletabylanapadenastřelbouzvelkorážovýchpěchotníchzbraníumístěnýchnanákladnímautomobiluvkonvoji.Poté,coobdrželipovoleníkútoku,pilotitentonákladníautomobilspolusněkolikadalšímivozidlyzničili.

Předmět stížnosti podané k Soudu:Prvnístěžovatelkanazákladěčlánku2Úmluvynamítala,žejejídvědětibylyzabityosobamijednajícímijménemstátu.Všechnytřistěžovatelkypaktvrdily,žeútokemvojenskýchletadelnakonvojbyloporušenojejichprávonaživotpodlečlánku2Úmluvy.Dáletvrdily,žeúřadyneprovedlyúčinnéařádnévyšetřenítěchtoútoků.

Prvníadruhástěžovatelkataképrohlásily,ževdůsledkuútokubyloporušenojejichprávonaochranuprotinelidskémuaponižujícímuzacházenívesmyslučlánku 3 Úmluvy.Třetístěžovatelkatvrdila,ževrozporusčlánkem 1 Protokolu č. 1bylyvdůsledkuleteckéhoútokuzničenytřiautomobilyvjejímvlastnictví,ztohojedenznichnaloženýrodinnýmmajetkem.Stěžovatelkyprohlásily,ževevztahukvýšeuvedenýmporušenímnemělykdispoziciúčinnéprostředkynápravypodlečlánku 13 Úmluvy.

Právní posouzení:Článek 2 (povinnost chránit právo na život) Bylo nesporné, že se stěžovatelky staly terčem leteckého raketového útoku, při němž byly zabity dvěděti první stěžovatelky a první a druhá stěžovatelka byly zraněny. Ačkoli vláda nepředložila kopiikompletníhovyšetřovacího spisu, doloženémateriályumožňovalyučinit určité závěryo tom, zdabylaoperacenaplánovánaaprovedenatakovýmzpůsobem,abybylyeliminoványnebovconejvětšímožnémířeminimalizovány škody způsobené civilistům.Vláda prohlašovala, že cílemoperace bylo ochránitosobypřednezákonnýmnásilím.Vzhledemkekontextukonfliktuprobíhajícího toudobouvČečenskumělSoudzato,žeseozbrojenésílyoprávněnědomnívaly,žedošlokútoku,nebožetakovýútokhrozí,aževzdušnýúderbyllegitimníodpovědínatakovýútok.Existence„humanitárníhokoridoru“aněkolikkilometrůdlouhédopravnízácpymělabýtorgánůmplánujícímvtendenvojenskéoperaceznámaamělajeupozornitnanutnostmimořádnéopatrnostipřipoužitísmrtícíchprostředků.Nebylozřejmé,žebysiosobyodpovědnézaplánováníařízeníoperacenebopilotisamibylitétopotřebyvědomi.Soudrozhodl,žeizapředpokladu,žebyozbrojenésílysledovalylegitimnícíl,nebylaoperacenaplánovánaaprovedenasnezbytnouopatrnostívůčiživotůmcivilníchosob,adospělkzávěruoporušeníčlánku2Úmluvy.

Článek 2 (povinnost provést účinné vyšetřování) Vyšetřování bylo zahájeno se značným zpožděním a i po jeho zahájení zjistil Soud řadu závažnýcha nevysvětlených případů nečinnosti. Rozhodl proto, že úřady neprovedly účinné vyšetřování, čímžporušily procesní část článku 2 Úmluvy.

Soudbyltohonázoru,žepřípadnenítřebaposuzovatsamostatněpodlečlánku 3 Úmluvy.

Rozhodl,žezničeníautomobilůavybavenídomácnostipaníBazayevovépřidotyčnémvzdušnémútokubylozávažnýmaneoprávněnýmzásahemdojejíhopokojnéhoužívánívlastnictvív rozporu s článkem 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.

Článek 13 Vzhledem k tomu, že stěžovatelkám svědčil „obhájitelný“ nárok, měly mít možnost využít účinnýchareálnýchprostředkůnápravy,kterémohlyvéstkezjištěníapotrestánízodpovědnýchosobakposkytnutí

-9-

odškodnění. V daných případech však bylo trestní vyšetřování neúčinné, neboť postrádalo nezbytnouobjektivituadůkladnost,vdůsledkučehožbylaoslabenaefektivitajakéhokolijinéhoprostředkunápravy,včetněprostředkůobčanskoprávních.Soudprotokonstatovalporušení článku 13 Úmluvy.

♦. Isayeva proti Rusku, konečný rozsudek ze dne 24. února 2005, stížnost č. 57950/00

– Odpovědnost státu za usmrcení civilistů v důsledku vojenské operace (nerozlišující použití zbraní).

– Povinnost provést při usmrcení osob účinné trestní vyšetřování– Porušení článku 2 (právo na život)– Porušení článku 13 (právo na účinné prostředky nápravy)

Skutkový stav:StěžovatelkabydlelavevesniciKatyr-YurtvČečensku.PoobsazeníGroznéhoruskýmivojskyvúnoru2000přišladovesnicepočetnáskupinačečenskýchbojovníků.Početobyvatelvesnicesevtédoběrozrostlažnazhruba25000osob,včetněvelkéhopočtuosobvysídlenýchzjinýchčástízemě.Čečenštíbojovnícidorazilizcelanečekaněavesničanébylinuceniseukrýtpředtěžkýmruskýmostřelováním,kterézačalokrátce nato.Když ostřelování příštího dne ustalo, stěžovatelka se spolu s rodinou a dalšími vesničanypokusiladostatpryč.Jakmilevšakautomobilyvyjelyzvesnice,bylynapadenyzevzduchu.Stěžovatelčinsynbyl smrtelně zraněn, další tři osoby jedoucí ve stejnémvozidle byly rovněž zraněny.Stěžovatelkapřišlapřiútokuiotřineteřeajejísynoveczůstalvdůsledkuutrpěnýchzraněnítělesněpostižený.Přišlaodům,osobnímajetekaautomobil.Trestnívyšetřovánízahájenév roce2000potvrdilo stěžovatelčinuverzi událostí.V roce2002všakbylouzavřeno, neboť akceozbrojených sil byly za danýchokolnostíshledánylegitimními,jelikožvesniciobsadilapočetnáskupinailegálníchozbrojencůaodmítalasevzdát.

Předmět stížnosti podané k Soudu:Podlestěžovatelkybylzpůsob, jakýmbylavojenskáoperacepřipravena,řízenaaprovedena,vrozporusčlánkem 2 Úmluvy.Dálenazákladěčlánku 2 Úmluvynamítala,žeúřadyprůběhvojenskéoperaceúčinně a řádněnevyšetřily a ženemělakdispozici žádnýúčinnýprostředeknápravypodlečlánku 13 Úmluvy.

Právní posouzení:Článek 2 (povinnost chránit právo na život)Soudpřipustil,ženespornápřítomnostznačněpočetnéskupinyozbrojenýchbojovníkůvKatyr-Yurtuajejichaktivníodpormohlyospravedlnitpoužitísmrtícíchprostředkůzestranyosobjednajícíchjménemstátu,čímžtatosituacespadádopůsobnostičlánku2odst.2.Bylovšaknutnonaléztrovnováhumezisledovanýmcílemaprostředkypoužitýmikjehodosažení.Souddospělkzávěru,ževojenskáoperacevKatyr-Yurtunebyla neplánovaná. Použití těžkých, neřízených, vysoce explozivních leteckých bomb v zalidněnéoblasti,mimoválečnýstavabezpředchozíevakuacecivilistů,nebyloslučitelnésmírouopatrnosti,jakáseočekáváodorgánuprosazujícíhozákonvdemokratickéspolečnosti.Vzhledemktomu,ževČečenskunebylovyhlášenostannéprávoanistavohroženíažeaninebylapřijataopatřeníkodstoupeníodzávazkůpodlečlánku15Úmluvy,bylotřebaoperaciposuzovatvběžnémprávnímkontextu.Ikdyžšloosituaci,kdybylivesničanédrženijakorukojmípočetnouskupinoubojovníků,jaktvrdilavláda,primárnímcílemoperacemělabýtochranaživotůprotinezákonnémunásilí.Nerozlišujícípoužitízbranívšakbylostímtocílemvpříkrémrozporu,anelzejetedypovažovatzaslučitelnésmírouopatrnostinezbytnoupřioperacitohototypu,přinížjeosobamijednajícímijménemstátupoužitosmrtícíchprostředků.

V dokumentech, které Soud zkoumal, nebyla jediná zmínka o tom, že by byl civilnímu obyvatelstvuumožněn bezpečný průchod. Pro úvahySoudu ohledně přiměřenosti odpovědi na útok byla relevantníi ta skutečnost, že se vláda neodvolala na žádné ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které byupravovalypoužitísílyosobamijednajícímijménemstátuvtakovýchsituacích.IkdyžSoudpřipustil,žeuvedenávojenskáoperaceměla legitimnícíl, rozhodl,ženebylanaplánovánaaprovedenasnezbytnou

-10-

mírouopatrnostivůčiživotůmcivilníhoobyvatelstva.Soudprotokonstatovalporušení práva na život podle článku 2 Úmluvy.

Článek 2 (povinnost provést účinné vyšetřování) Vyšetřování bylo zahájeno teprve na základě oznámení stížnosti žalované vládě v září 2000. Z částivyšetřovacího spisu, která mu byla předložena, Soud zjistil několik závažných nedostatků, zejménaneexistencipříslušnýchúřadů,kterébymělynastarostihumanitárníkoridor,adálenedostatkyvposkytováníinformací stěžovatelce ohledně průběhu řízení, a to v rozporu s příslušnými vnitrostátními právnímipředpisy.Soudprotorozhodl,žeúřadyneprovedlyúčinnévyšetřováníokolnostídotyčnévojenskéoperaceanerespektovaly své procesní povinnosti podle článku 2 Úmluvy.

Článek 13Stěžovatelkabymělamítmožnostvyužítúčinnýchareálnýchprostředkůnápravy,kterébyvedlykezjištěníapotrestánízodpovědnýchosobakzískánínáhradyškod.Trestnívyšetřovánívšakbyloveskutečnostineúčinné, čímž byla oslabena efektivita veškerých ostatních prostředků nápravy, včetně prostředkůobčanskoprávních,čímždošlo k porušení článku 13 Úmluvy..

♦. .Shamayev a 12 ostatních proti Gruzii a Rusku, konečný rozsudek ze dne 12. dubna 2005, stížnost č. 36378/02

– Užití diplomatických záruk v případu vydání; nelidské zacházení jako důsledek nezákonného násilí ze strany státních úřadů; povinnosti státu, pokud jde o účinný výkon práva na podání stížnosti k Soudu

– Nedošlo k porušení článku 2 (právo na život)– Porušení článku 3 (zákaz mučení)– Porušení článku 5 (právo na svobodu a bezpečnost)– Nedošlo k porušení článku 6 (právo na spravedlivý proces)– Porušení článku 13 (právo na účinný prostředek nápravy)– Porušení článku 34 (účinný výkon práva na individuální stížnost)– Porušení článku 38 (posouzení případu)

Skutkový stav:Stěžovatelé,ruští a gruzínští občané,bylivsrpnu2002vGruziizatčeni,obviněnimimojinéznezákonnéhopřekročenístátníhraniceavzatidovyšetřovacívazby.VRuskuprotinimprobíhalotrestnístíháníproněkoliktrestných činů, z nichž pro jeden byl zákonem stanoven trest smrti.Ruské úřady požádaly o jejich vydání.Vzhledemktomu,žegruzínskétrestníprávozakazovalovydánífyzickéosobydozemě,kdebyjíhroziltrestsmrti,žádalogruzínskéstátnízastupitelstvívtétověcizáruky.Byloujištěno,žestěžovatelénebudouodsouzeniktrestusmrtianebudoumučenianivystavenišpatnémuzacházení.Vříjnu2002gruzínskéúřadysvolilykvydánípětistěžovatelů.Zvláštníjednotkyzapoužitínásilívyvedlyzceljedenáctvězňůstím,žečtyřiznichbudouvydáni.Tytočtyřiosobyurčenékvydáníbylyodvezeny,pátývězeňbylodvedenpřímozvězeňskénemocnice,kdebylhospitalizován.TěchtopětstěžovatelůbyloipřespředběžnéopatřeníSoudupodlečlánku39dne4.října2002předánoruskýmúřadům.Soudobdrželveprospěchstěžovatelůodruskévládyzárukyaprohlášení,žeknimbudemítvolnýpřístupformoukorespondence,případněnávštěvynamístě.Soudnazákladěčlánku39ruskévláděoznámil,ževzhledemkpřipravovanémujednánípředSoudembymělimítmožnosttytoosobyvevězenínavštívitjejichprávnízástupci.Ruskávládatomutopředběžnémuopatřenínevyhovělaazpochybnilaplatnost plných mocí k zastupování stěžovatelů. Vydání dalších stěžovatelů schválené gruzínskými úřadyvlistopadu2002bylonazákladěsoudníchrozhodnutípozastavenočizrušeno.Dvazestěžovatelůbylivúnoru2004uvězněniruskýmiúřadypoté,cozmizelizTbilisi.SoudrozhodlovyslánívyšetřovacídelegacedoGruzieaRuska.VzhledemkpasivnímupřístupuruskýchúřadůsevšakuskutečnilapouzenávštěvavGruzii.

Předmět stížnosti podané k Soudu:Stěžovatelésodvolánímnačlánky 2 a 3 Úmluvytvrdili,ževydánímdoRuskabylivystaveninebezpečí

-11-

odsouzeníktrestusmrtiašpatnéhozacházení.Dálenazákladěčlánku 3poukazovalinanásilí,kterénanichbylospáchánopřijejichvyváděnízvězeňskýchcelvGruzii,aspoukazemnačlánek 5 Úmluvyuvedli,ženebyli informovániodůvodech svéhozadržení anebylo jimumožněnonahlédnoutdo svých spisů.Sodkazemnačlánek 6 odst. 1 a 3 Úmluvystěžovatelétvrdili,žesejimvRuskunedostalospravedlivéhoprocesu,neboťbylidrženivizolacianemělikontaktsesvýmiprávníky.

Právní posouzení:Předběžné námitky:RuskávládanapadlařádnézastoupenístěžovatelůpředSoudem.Bylosicepravdou,ževydanístěžovatelélistinyvlastnoručněnepodepsali,Soudvšakrozhodl,žetatoskutečnostvyplývalazesituace(vydánívmimořádněrychlémřízeníbezmožnostipřístupukvězňům),anebylojiprotomožnopoužítvjejichneprospěch.Stěžovateléúkonysvýchzástupcůdodatečněschváliliaruskávládaznemožnilajakékoli objektivní ověření jejich tvrzení tím, že nevyhověla předběžnému opatření Soudu. Jakékolipochybnostivtomtoohleduprotobylyodstraněny.

Článek 3Údajné nebezpečí odsouzení k trestu smrti a špatného zacházení po vydání do Ruska:Před rozhodnutím ve věci žádosti o vydání si gruzínské úřady vyžádaly od ruských úřadů záruky,že stěžovatelé budou před tímto nebezpečím ochráněni. Soud konstatoval, že žádostem o vydání bylovyhověno formou výslovných záruk (tj.moratoriumna trest smrti platné vRusku v předchozích šestiletechanálezÚstavníhosoudu,kterýzakazovalsoudůmtentotrestukládat)aženeexistovaldůvod,pročbygruzínskéúřadymělypochybovatojejichdůvěryhodnosti.Gruzínskéúřadysouhlasilysvydánímpouzetěchstěžovatelů,jejichžtotožnostbylaověřenaakteříúdajněmělivdobězatčenírusképasy,adáletěchstěžovatelů,kteřínebylivRuskuodsouzeniktrestusmrti.Jepravdou,ževětšiněstěžovatelůnebylopovydáníumožněno informovatSoudani svéprávní zástupceo své situacivRusku.Důkazypředloženéjejichprávnímizástupcivšakneprokázalyporušeníčlánku3.Pouhámožnostšpatnéhozacházenísamaosoběnemělazanásledekporušeníčlánku3,zejménakdyžgruzínskéúřadyobdrželyv tomtosmysluodruskéstranyzáruky.Soudprotorozhodl,pokudjdeopětvydanýchstěžovatelů,žeGruzieneporušila článek 3 Úmluvy.

Článek 3Soudposuzovalpřípad stěžovatele,protiněmužbylv listopadu2002podepsánpříkazkvydání, jehožvýkonbylnazákladěodvolánípozastaven;tentopříkazmělbýtvykonánvzávěruprobíhajícíhořízení.Vzhledemkudálostemnastalýmpolistopadu2002Souddospělkzávěru,žehodnocení,najehožzákladěbylorozhodnutíostěžovatelověvydánípřijato,jižvdobě,kdypřípadpřezkoumával,nebylodostačujícíprovyloučeníveškeréhorizikašpatnéhozacházenízakázanéhoÚmluvou.Soudprotodospělkzávěru,žepokudbymělobýtrozhodnutíovydánípanaGelogayevadoRuskazlistopadu2002vykonáno,Gruzie by tím porušila článek 3.

Článek 2Nebylpředložendůkaznapodporutvrzení,ževdobě,kdygruzínskéúřadyrozhodlyovydání,existovalyzávažnéapodloženédůvody,najejichžzákladěbylomožnésedomnívat,ževydánímbybylistěžovatelévystaveni reálnémunebezpečípopravybezsoudu.VevztahukpětivydanýmstěžovatelůmprotoSoudrozhodl,žeze strany Gruzie nedošlo k porušení.

Článek 3; Užití fyzického násilí k vyvedení stěžovatelů z vězeňských cel za účelem jejich vydání: Stěžovatelékladli při vyvádění z cel odpor aozbrojili se.Použití zvláštních jednotekprotomohlobýtrozumněpovažovánozanezbytnékzajištěníbezpečnostiapotlačenínepokojů.Avšaksohledemnapostupúřadůvevydávacímřízenínebylopoužitífyzickéhonásilíchovánímvězňůospravedlnitelnéavyvolalopochybnostizhlediskačlánku3Úmluvy.Kromětohoduševníutrpeníazraněníněkterýchstěžovatelůpřizásahuzvláštníchjednotekbylazávažnépovahyastěžovatelůmnebylovčasposkytnutolékařskéošetření.Totoutrpeníserovnalonelidskémuzacházení.Soudprotokonstatoval,ževevztahukdotyčnýmjedenáctistěžovatelůmGruzie porušila článek 3.

-12-

Článek 5 odst. 2 a 4Gruzínskéúřadyneinformovalystěžovateleotom,žejsouzadržovánizaúčelemvydáníajejichprávnízástupci neměli v rozporu s článkem 5 odst. 2 přístup ke spisům vydávacího řízení.V důsledku tétoskutečnosti bylo právo stěžovatelů na odvolání proti rozhodnutí o zadržení v souvislosti s vydávacímřízenímzbavenosvépodstaty,čímžbylporušen článek 5 odst. 4.

Článek 13 ve spojení s články 2 a 3 Vdůsledkuskutečnosti,žerozhodnutí o vydání nebylo stěžovatelům doručenoastěžovateléseovydánídozvědělipouzezobecnéinformaceztelevizníhovysílánívečerpředvydáním,bylostěžovatelůmvrozporu s článkem 13 Úmluvyzabráněnovuplatněníjejichprávanaúčinnýprávníprostředeknápravy.

Stojízapovšimnutí,žeSoudpřihlédl takék tomu,žebylnevyhovujícímzpůsobemoznámenpřezkumúdajnéhoporušeníčlánku3Gruziípřiodváděnístěžovatelůzcelzaúčelemjejichvydání.Soudbyltohonázoru,žejestližeúřadynespecifikovaly,kohozeskupinyserozhodnutívydánítýká,ponechalystěžovatelevzoufalénejistotěaupětistěžovatelůtímpřispělykporušeníčlánku 3 Úmluvy.

Článek 34 (Gruzie)PovydánídoRuskabylistěžovatelédrženivizolaci.RuskéúřadyipřesvýslovnéoznámeníSoudupodlečlánku39nedovolily jejichprávnímzástupcůmvřízenípředSoudemstěžovatelenavštěvovataSoudunebyloumožněnovyslatdoRuskavyšetřovacídelegacik jejichvyslechnutí.Soudnebyl s todokončitmeritorní přezkoumání jejich stížností vznesených proti Rusku. Shromáždění důkazníhomateriálu tímbylo zmařeno.Obtíže, jimž tito stěžovatelé čelili po svémvydání doRuska, jim závažným způsobembránilyvúčinnémvýkonujejichprávanaodvolánízaručenéhočlánkem34.Tím,žeGruzienevyhovělapředběžnémuopatřenípodlečlánku39,nesplnilavevztahukčtyřemstěžovatelůmsvézávazkyvyplývajícízčlánku34.Soudtedykonstatovalna straně Gruzie porušení článku 34 Úmluvy.

Články 3 a 6 a článek 38 odst. 1 (Rusko)Vydanístěžovatelétvrdili,žeRuskoporušiločlánek 3 a článek 6 odst. 1 a 3.SoudnebylanipřesvyslánívyšetřovacídelegaceschopenzjistitskutkovýstavvRuskuamateriálypředloženéúčastníkyřízenímuneumožnilyrozhodnoutoúdajnémporušeníčlánku3ačlánku6odst.1a3zestranyRuska.Tím,žeRuskoodepřelo delegátům Soudu přístup k zadržovaným stěžovatelům a kladlo vyšetřovací delegaci Soudupřekážky,porušilo článek 38 odst. 1 písm. a) Úmluvy.

Článek 34 (Rusko) Ruskávládanedostálasvýmzávazkůmohledněpřístupukestěžovatelůmdrženýmvizolaci,ježdalaSouduvlistopadu2002,aipřesžádostiSouduvtomtosměrunebylprávnímzástupcůmnikdyumožněnpřístupkestěžovatelům.Písemnákomunikacesvydanýmistěžovatelibylaprozajištěníúčinnéhoposouzeníznačnéčástijejichstížnostinedostatečná.SámSoudzaslalvydanýmstěžovatelůmdopisy,alevýsledekvyvolalzávažnépochybnostiotom,zdasistěžovatelémohouseSoudemsvobodnědopisovatapředložitmubližšípodrobnostiosvýchnámitkách.KromtohonebyloSouduumožněnovyslechnoutvRuskutystěžovatele,kteřízmizeliněkolikdnípředpříjezdemsoudnídelegacedoTbilisiaotřidnypozdějibylizatčeniruskýmiúřady.OpatřenípodniknutáruskouvládoutěmtostěžovatelůmzabránilavúčinnémvýkonujejichprávanapodánístížnostikSoudu.Soudprotorozhodl,ževevztahuksedmistěžovatelůmRusko porušilo článek 34.

♦. Muslim proti Turecku, konečný rozsudek ze dne 26. dubna 2005, stížnost č. 53566/99

– Obecné posouzení bezpečnostní situace v Iráku po pádu režimu Saddáma Husajna, které může mít vliv na další stížnosti odmítnutých iráckých žadatelů o azyl

– Nebyl porušen článek 2 (právo na život)– Nebyl porušen článek 3 (zákaz mučení)– Nebyl porušen článek 8 (právo na rodinný a soukromý život)– Nebyl porušen článek 13 (účinné prostředky nápravy)

-13-

Skutkový stav:Stěžovateljeiráckýmobčanemturkmenskénárodnosti.JehobratrHassanzemřel17.ledna1991běhemválkyvZálivu.Jinývojákrodiněřekl,žeHassanbylpopravenpoté,cosepokusildezertovatzarmády.Vkvětnu1994byldalšístěžovatelůvbratr,IsmailHassan,usvědčenzpadělánídokladůaodsouzenk15letůmodnětísvobody.Stěžovatelsedozvěděl,žetentobratrpracovalprodisidentskouorganizaci.Ztohostěžovatelusoudil,žejehobratrbylodsouzenprosvépolitickéaktivity.Vúnoru1998vládavyvlastnila200hektarůpůdypatřícídědovistěžovatele.Ačkolibylazavyvlastněnípřiznánanáhrada,nebylanikdyvyplacena.Vsrpnu1998sestěžovatelspolusbratrancemvydalzaJasimemAl-Takriti,vedoucímoblastníhoúřadu, tuto záležitost projednat.VnastaléhádcebratranecAl-Takritiho zastřelil.Stěžovatel i bratranecuprchli, ale následujícího dne byl bratranec zatčen a běhemmučení obvinil ze zastřeleníAl-Takritihostěžovatele.StěžovatelserozhodlodejítzIráku.Předodchodemmuznámýpředalkopiizatykače,vněmžbylouvedeno,žestěžovateljepodezřelýzešpionážeazrady.Stěžovatelodešelzezeměavzáří1998sehlásiluUNHCRvTurecku.Současněpožádaltureckouvláduoazyladočasnýstatusuprchlíkaačekalnamožnostusaditseve„třetíevropskézemi“.BěhempobytuvTureckusedozvěděl,žejehomatkabylaněkolikrátzadrženaavyslýchánaohlednějehopobytuažejehobratranecabratrIsmailbylipopraveni.UNHCRrozhodl,žesestěžovatelinepodařilodoložitjehopronásledovánínazákladědůvodůstanovenýchvÚmluvězroku1951.Stěžovatelobdrželdočasnépovoleníkpobytu,prodlužovanékaždýchšestměsíců,ačekánamožnostusaditseve„třetíevropskézemi“.

Předmět stížnosti podané k Soudu:Stěžovatelsodvolánímnačlánky 2 a 3 Úmluvytvrdil,žepokudbybylvydándoIráku,iráckávládabyjejdalapopravit.Nazákladěčlánku 13 Úmluvynamítal,ženemělkdispoziciúčinnéprostředkynápravyprotirozhodnutímtureckýchúřadůaUNHCR.Spoukazemnačlánky 3 a 8 Úmluvypakpoukazovalnasvéstávajícíživotnípodmínky.

Právní posouzení:BěhemstěžovatelovapobytuvTureckupadlairáckávládaadošlokradikálnímzměnám.Soudrozhodl,ženebudeposuzovatstěžovatelovapůvodnítvrzenívevztahuksituacipředpádemrežimuSaddámaHusajna,ales ohledem na situaci ke dni posuzování stížnosti.Soudrozhodl,žečáststížnostitýkajícísenebezpečíšpatnéhozacházenísestěžovatelemzestranyvojenskýchjednotekSaddámaHusajnasevzhledemkezměněrežimuvIrákustalabezpředmětnou,připustilvšak,žeposoudínovéargumentypředloženéstěžovatelemvčervenci2003nazákladěčlánku3Úmluvy.Stěžovateltvrdil,ževzhledemknebezpečnésituacipanujícívIrákupointervenciSpojenýchstátůamerickýchbyvpřípaděvyhoštěníbylvystavennebezpečímučenínebonelidskéhočiponižujícíhozacházení.

Soud poté na základě řady zpráv mezinárodních organizací, mj. organizace 2004 UNHCRAdvisoryregarding the return of Iraqi (Poradní výbor UNHCR zřízený roku 2004 pro návrat iráckých občanů do vlasti),dospělknázoru,ževseverníčásti Irákuexistujíbezpečnostní rizikaažezejménavoblastiMosulu aKirkúkudochází ke sporůmmezi kurdskými, arabskými a turkmenskýmikomunitami.Soudvšaknepovažovalzaprokázané,žebystěžovatelovaosobnísituacemohlabýthorší,nežsituacepříslušníkůturkmenskémenšiny,nebosnaddokoncenežsituace jinýchobyvatelseverníhoIráku.Soudpřipomněl,že jenutnoprokázat individuální rozměrnebezpečí špatnéhozacházenípodlečlánku3aženestabilitazjištěnávdanézemisamaosoběnestačíkvyslovenízávěruoporušenítohotoustanovení(§70).Neníbezzajímavosti,žeSouddodal,ževdanémpřípadějetakovézacházeníotoméněpravděpodobné,ževIrákuprobíhádemokratizačníproces,kterýbymohlvéstkezlepšení situace.Takováúvahasezdázbytečná,neboťSoudrozhodl,ženámitkajeneopodstatněná.

Vzhledemkzávazkutureckévládynevyhošťovatodmítnutéžadateleoazylaktomu,žeOSNvtédoběpřipravovalaplándobrovolnérepatriace(§71),Souddospělkzávěru,žepřípadnýmvyhoštěnímnebudestěžovatelvystavenreálnémunebezpečíšpatnéhozacházenízakázanéhočlánkem3.

Soudnepovažovalzanutnéposuzovatnámitkuvespojenísčlánkem 2 Úmluvy.

-14-

Pokudjdeočáststížnostipodlečlánku 13 Úmluvy,Soudbylpřesvědčen,ženámitka je předčasná,neboťdosoučasnédobynebylvydánžádnýpříkazkestěžovatelověvyhoštění.

Soudbyldáletohonázoru,ženámitkatýkajícísestávajícíchstěžovatelovýchživotníchpodmínekvTureckunespadá do působnosti článku 8 Úmluvy anedosahuje míry vyžadované pro uplatnění článku 3 Úmluvy.

♦. .Öcalan proti Turecku, konečný rozsudek ze dne 12. května 2005, stížnost č. 46221/99, velký senát

– Nebyl porušen článek 2 (právo na život)– Porušení článku 3 (zákaz mučení)– Porušení článku 5 (právo na svobodu a bezpečnost)– Porušení článku 6 (právo na spravedlivý proces)– Nebyl porušen článek 34 (účinný výkon práva na individuální stížnost)

Velkýsenátdospělkeshodnýmzávěrůmjakosenátvesvémrozsudkuzedne12.března200311.

♦. Suheyla Aydin proti Turecku, konečný rozsudek ze dne 24. května 2005, stížnost č. 25660/94

– Zodpovědnost státu za smrt osoby po jejím zatčení; povinnost provést náležité a účinné vyšetřování

– Porušení článku 2 (právo na život)– Porušení článku 3 (zákaz mučení)– Nebyl porušen článek 11 (svoboda shromažďování a sdružování)– Porušení článku 13 (účinný prostředek nápravy)– Nebyl porušen článek 14 (zákaz diskriminace)– Porušení článku 38 (posouzení případu)

Skutkový stav:Skutkovéokolnostipřípadu,zejménaudálosti,knimždošlovdoběod18.března1994do9.dubna1994,jsoumeziúčastníky řízení sporné.Značnáčást rozsudku se zabývá tvrzenímiúčastníků řízeníohledněskutkovýchokolnostíavyšetřovacíčinnostiKomiseaSoudu.

Stěžovatelkajetureckouobčankoukurdské národnosti.ŽijeveŠvýcarsku,kdejíbyludělenpolitický azyl.BylamanželkouNecatiAydına.Tvrdila,žeonaajejímanželbylivzatidopolicejnívazby,kdebylazestranyturecképoliciepodrobenanelidskémuaponižujícímuzacházeníajejímanželmučen.Soudvzalnavědomí,žemeziúčastníkyřízenínebylosporuotom,žestěžovatelčinmanželbyl18.března1994zadrženpoliciíanásledně4.dubna1994předvedenpředsoudvDiyarbakıru,kterýnařídiljehopropuštění.Spornébylo,zdabylNecatiAydınskutečněpropuštěnnasvoboduprávěuvedenéhodne.PodlestěžovatelkynebyljejímanželNecatiAydınpopříkazusoudcezedne4.dubna1994nikdy reálněpropuštěn.Pozdějibylzastřelenosobamivestátníchslužbách.Vládastímtotvrzenímnesouhlasí.

Předmět stížnosti podané k Soudu:Stěžovatelkapodalanazákladěčlánků 2 a 3 Úmluvy stížnost týkající semanželovazatčení, špatnéhozacházení sníma jehosmrtiadále špatnéhozacházeníamučenívprůběhuzadržení jí samotné.Dálenamítala, že úřady neprovedly žádné smysluplné vyšetřování. S odvoláním na článek 11 Úmluvy uvedla,žejejímanželbylzabitkvůlisvýmodborářskýmaktivitám.Sodvolánímnačlánek 13 Úmluvy poukazovalanazásadnípochybenípřivyšetřovánísmrtimanžela.Dálesistěžovala,žebylaporušenapráva

11VizPříručka UNHCR k ochraně uprchlíků a k judikatuře ESLP – aktualizace leden-červen 2003,s.3-5.

-15-

jejíhomanželazakotvenávčláncích2a13Úmluvyvespojenísčlánkem 14 Úmluvy,atozdůvodujehoetnickéhopůvodu.

Právní posouzení:Soudpovažovalzaprokázané,ževládanebylaschopnaobjasnitsmrtNecatiAydına,kterýbylnaposledyspatřenživývrukouosobjednajícíchjménemstátuapotéjejstihlanásilnásmrt.Ztohovyplynulo,žedošlokporušení článku 2 Úmluvy.

Souddáledospělkzávěru,ževnitrostátníúřadyneprovedly žádné smysluplné vyšetřovánívevěcizabitístěžovatelčinamanžela,natožpakvyšetřovánínáležitéaúčinné,jakpožaduječlánek 2 Úmluvy.

Souddospěl k závěru, žedošlokporušení článku 3 Úmluvy z důvodu zacházení, jemužbylmanželstěžovatelkyvystavenpředsvojísmrtí.Cosetýčezacházení,kteréhosestěžovatelceúdajnědostaloběhemjejívazby,Soudkonstatuje,žemimostěžovatelčinýchvlastníchtvrzeníneexistujenapodporujejínámitkyžádnýdůkaz.Soudproto nebyl schopen v tomto směru učinit žádný závěr.

Stěžovatelkaargumentovala,ževpřípadech,kdysejednáoosobuohroženounezákonnýmnásilímúředníchosob z důvodu své odborářské činnosti, je třeba posuzovat otázky z hlediska článků 2 a 11 odděleně.Požadovala, abySoudkonstatoval porušeníčlánku 11 Úmluvy. Soudpoznamenal, že tato námitka sezakládánastejnýchskutkovýchokolnostechjakonámitkaposuzovanázhlediskačlánku2aženepovažuje za nutné zkoumat tyto námitky samostatně.

Stěžovatelka tvrdila, žepodstatnévadyvyšetřovánívraždy jejíhomanželavedlykporušeníčlánku 13 Úmluvy.Soudrozhodl,žestěžovatelcebylodepřenúčinnýprávníprostředeknápravy,pokudšloonelidskézacházenísjejímmanželemaojehosmrt,atudížjíbylodepřenpřístupkveškerýmdostupnýmprostředkůmnápravy,včetněnárokunaodškodnění.Došloprotokporušení článku 13 Úmluvy.

Vzhledemkesvýmshorauvedenýmzávěrůmohledněčlánků 2, 3 a 13 Soud nepovažuje za nutné určit,zdavadyzjištěnévtomtopřípadubyly součástí zavedené praxe úřadů.

Soudpřihlédlkesvýmzávěrůmoporušeníčlánků2a13Úmluvyanepovažoval za nutné tytonámitkyposuzovattéžvespojenísčlánkem 14 Úmluvy.Soud dospěl k závěru, že vláda nepředložila žádné (přesvědčivé) vysvětlení pro průtahy a nečinnostvsouvislostisodpovědínažádostiSouduopříslušnédokumenty,informaceasvědky.Rozhodlproto,ževládanesplnila svézávazkypodlečlánku 38 odst. 1 a) Úmluvy opatřitKomisiaSouduvšechnynezbytnéprostředkyprozjištěnískutkovéhostavu.

♦ Sisojeva a ostatní proti Lotyšsku, rozsudek ze dne 16. června 2005, stížnost č. 60654/00

– Odmítnutí povolení k pobytu; povinnost státu nalézt spravedlivou rovnováhu mezi obecným a individuálním zájmem.

– Porušení článku 8 (právo na respektování rodinného a soukromého života)– Nebyl porušen článek 34 (účinný výkon práva na individuální stížnost)

Tentorozsudekneníkonečný,protožepřípadbylpostoupenvelkémusenátu.

Skutkový stav:Stěžovatelé,manželéa jejichdcera,bydlívLotyšskuodkonce60. let.Po rozpaduSovětskéhosvazuzůstalibezstátníhoobčanství.Poneúspěšnéžádostiopovoleníktrvalémupobytuobdrželipouzepovoleníkpobytudočasnému.Vroce1995lotyšskéúřadyzjistily,žestěžovatelévroce1992získalipasybývaléhoSovětskéhosvazu,kteréjeopravňovalykpřihlášeníkpobytuvRusku.Vroce1996získaliotecadceraruskéstátníobčanství.Jejichdalšížádostopovoleníktrvalémupobytubylazamítnuta.Vlistopadu2003

-16-

obdrželi stěžovatelé dopis objasňující, jakmají postupovat, aby svůj pobyt v Lotyšsku zlegalizovali.Stěžovatelévšakpovoleníkpobytunezískali.Matkabylavroce2002vsouvislostisestížnostípodanoukSouduvyslýchánapolicií.

Předmět stížnosti podané k Soudu:Stěžovatelépoukazujínaporušenísvýchprávpodlečlánku 8 Úmluvy.OdvolávajísenavýjimečnostsvésituacezapříčiněnérozpademSovětskéhosvazu.Zdůrazňují,žemajíkLotyšskusilnépouto,neboťotecamatkatamžijíjižvícenežtřicetletajsouvespolečnostiintegrováni.DcerasevLotyšskunarodila.Dálepoukazujínaskutečnost,žedruhádceraisrodinoumávLotyšskutrvalýpobyt.Nazákladěčlánku 34 Úmluvy sistěžují,žejelotyšskéúřadyzastrašovaly,abyjepřinutilyvzítsvoustížnostzpět.

Právní posouzení:Souddospělknázoru,žeikdyžlotyšskávládapobytstěžovatelůvLotyšskuvprůběhuřízenípředSoudemzlegalizovala,stěžovatelémohouinadáletvrdit,žejsouobětíporušeníčlánku 34 Úmluvy.

S ohledem na délku pobytu stěžovatelů v Lotyšsku Soud rozhodl, že opakované neudělení povoleník trvalémupobytupředstavovalozásahdo jejich soukroméhoživota.Zásahdo rodinnéhoživotanebylprokázán.VzhledemkokolnostempřípaduSoudrozhodl,želotyšskéúřadypřekročilysvémezeuváženíanenalezlyspravedlivourovnováhumezilegitimnímcílemvobecnémzájmuazájmystěžovatelů.Zásahprotonebylshledánnezbytnýmvdemokratickéspolečnostiabylorozhodnuto,žeprávastěžovatelůpodlečlánku 8 Úmluvy byla porušena.

Pokudjdeonámitkuzhlediskačlánku34Úmluvy,Soudvzalvúvahu,žepodletvrzeníúřadůbylamatkavyslýchánapoté,covystoupilavtelevizníshow,kdyobvinilavláduzezkorumpovanosti.Byloprokázáno,že během výslechu byla stěžovatelka tázána rovněž na svoji stížnost podanou k Soudu.Vzhledem kevšemokolnostempřípaduSoud rozhodl, že vyslýchání ze stranypolicie nedosáhlo intenzity „nátlaku“nebo„zastrašování“.článek 34 Úmluvy nebyl porušen.

I.2. Rozhodnutí Soudu

a.. Věci prohlášené za přijatelné

♦. Kambangu proti Litvě, rozhodnutí ze dne 17. března 2005, stížnost č. 59619/00

– Nezákonné zbavení svobody během azylového řízení– Článek 5 odst. 1 a 4 (právo na svobodu a bezpečnost)

Stěžovateljeangolským státnímobčanem.Dne2.března1998přicestovaldoLitvynatranzitnívízumplatnédo4.března1998.Dne10.března1998bylstěžovatelzatčenpřipokusuopřekročení litevsko-běloruskéhranicebezcestovníhopasu.Stěžovateluvádí,že12.března1998bylzpolicejnístanicepřevezendo Cizineckého registračního centra („CRC“), protože v Litvě pobýval ilegálně. Vláda prohlásila, žestěžovatelpožádalopobytvCRCsvobodněazvlastnívůle.Odčervna1998doprosince1999stěžovatelneúspěšněžádalo azyl na všech stupních řízení.SoučasněseohrazovalprotisvémutrvajícímupobytuvCRCstvrzením,žeserovnánezákonnémuzbavenísvobody.Vříjnu1999Vyššísprávnísoudjehostížnostzamítlarozhodl,žeCRCnenímístem,kdebybylzbavensvobody,ažejetamstěžovateldrženvsouladus vládními nařízeními.Stěžovatelovoodvolání proti tomuto rozhodnutí z prosince1999odvolací soudzamítl.Dne21.ledna2000stěžovatelobdrželnovýpasaopustilCRC.DalšířízenítýkajícísezákonnostijehopobytuvLitvěpodlevšehonezahájil.

Stěžovatelnazákladěčlánku 5 odst. 1 Úmluvytvrdil,že12.března1998bylnezákonněpřevezendoCRCatamdélenež22měsícůzadržován,přičemžprotakovézbavenísvobodyneexistujevevnitrostátnímprávu

-17-

žádnýprávnízáklad.Dálesodkazemnačlánek 5 odst. 4 Úmluvypoukazovalnanemožnostdosáhnoutsoudníhopřezkoumánívevěcizbavenísvobody.

Soudnazákladěpodáníučiněnýchúčastníkyřízenírozhodl,žestížnostjepřijatelná z hlediska článku 5 odst. 1 a 4 Úmluvy.

♦. Aoulmi proti Francii, rozhodnutí ze dne 10. května, stížnost č. 50278/99

– Deportace po vyslovení zákazu pobytu ve Francii; stížnost týkající se nedostatku lékařské péče v zemi původu a rodinného života.

– Článek 3 (zákaz mučení)– Článek 8 (právo na respektování rodinného života)

Stěžovatelem jealžírský občannarozenýv r.1956.DoFranciepřicestovalv roce1960 spolu s rodičiasourozenci,kteřímělivšichnifrancouzskéobčanství.Stěžovatelbylženatýavroce1983semunarodiladcera.Vroce1989bylusvědčenztrestnéčinnostiaodsouzenmimojinéktrvalémuzákazupobytuveFrancii.Ustěžovatelebyladiagnostikovánachronickáhepatitida.Všechnajehoodvoláníažádostioodkladzákazupobytubylyzamítnuty.Vsrpnu1999podalstěžovatelžádostoazyl,kterábylataktéžzamítnuta.Dne19.srpna1999bylstěžovateldeportovándoAlžírska.Vprosinci2000SprávnísoudvLyonupříkazk deportaci zrušil, neboť bylo prokázáno, že léky nezbytné k léčení stěžovatelovy hepatitidy nejsouvAlžírskudostupné.StěžovatelsevšaknemůžedoFrancievrátit,neboťmualžírskéúřadyodmítajívydatpasazároveňmufrancouzskéúřadynechtějívydatlaissez-passer.

Stěžovateltvrdí,žejehovydánídoAlžírskabylovrozporusčlánkem 3 Úmluvy,protožesekvůliaktivitámsvéhootceobáváperzekuce.Sodvolánímnatotéžustanovenínamítá,ževAlžírskunenídostupnánezbytnálékařskápéče,asodvolánímnačlánek 8 Úmluvytvrdí,žejehovyhoštěníjevrozporusjehoprávemnarodinnýživot.NazákladěpodáníoboustranSouddospělkzávěru,žestížnostjepřijatelná z hlediska článků 3 a 8 Úmluvy.VtomtopřípaduvydalaFranciestěžovateledoAlžírskaipřespředběžnéopatřeníoznámenéSoudempodlečlánku39.Soudrozhodl,žepozdějiposoudíotázku,zdaFrancieporušilačlánek34Úmluvy.

♦. Said Botan proti Nizozemsku, rozhodnutí ze dne 12. května 2005, stížnost č. 1869/04♦. Ibrahim Mohamed proti Nizozemsku, rozhodnutí ze dne 12. května 2005, stížnost č. 1872/04

– Povinnost získat před příjezdem do Nizozemska dočasné pobytové vízum odporující právu na respektování rodinného života.

– Článek 8 (právo na respektování rodinného života)

oba případy se týkají téže otázky,atokonkrétněpovinnostistanovenévnizozemskémprávuzískatještěpředpříjezdemdoNizozemskadočasnépobytovévízum.Obastěžovatelé jsousomálštíobčané. JejichžádostiopovoleníkpobytupodanévNizozemskujimbylyzamítnuty,neboťnemělidočasnépobytovévízum.Předpokládalose,žesestěžovatelévrátídoSomálskaneboněkterésousednízemě,kdepožádajíoudělenípotřebnéhovíza.Vzhledemkneexistencimezinárodněuznávanýchorgánůvydávajícíchpotřebnécestovnídokladyvšaktatopovinnostčinísomálskýmobčanůmznačnéobtíže.

Said Botan přicestovala do Nizozemska dne 2. ledna 1995 a požádala tam o azyl. Její žádost bylazamítnuta.Stěžovatelkauvedla,ževroce1996navázalavztahspanemOmeremFarahemAli.Uzavřelasnímmanželství,zekteréhosejimnarodilytřiděti.Stěžovatelkapožádalaopovoleníkpobytu,abymohlazůstat se svýmmanželem. Žádost byla zástupcemministra spravedlnosti zamítnuta z toho důvodu, žestěžovatelkanemělapotřebnédočasnépobytovévízum,ojehožvydáníbylotřebapožádatnanizozemskémzastupitelstvívzemipůvodu,nebopokudvzemipůvodutakovézastupitelstvínebylo,nazastupitelstvínacházejícímsenejblížezemipůvodu.Totorozhodnutíbylopotvrzenovodvolacímřízení.

-18-

Ibrahim Mohammed přicestovaldoNizozemskav roce1998apožádal tamoazyl. Jehožádostbylanakoneczamítnuta.Vroce1998navázalvNizozemskuvztah,oženilseanarodilysemudvěděti.Požádalopovoleníkpobytu,abyvNizozemskumohlpobývatspolusmanželkou.Žádostbylazamítnutazestejnéhodůvodu jakožádostpaníBotan.Stěžovatelovanámitka iodvoláníbylyzamítnuty.Stěžovatel tvrdil, žepřestožekontaktovalvšechnypříslušnéúřady,nebylschopencestovnídokladyzískat.

Voboupřípadech jespornézda jemožnéodsomálskéhozastupitelstvízískatplatnédokladynezbytnéprocestudoSomálskanebodoněkterésousednízemězaúčelemzískánídočasnéhovíza.Nizozemsképrováděcípokynykcizineckémuzákonustanoví,žejelikožvSomálskuneexistujemezinárodněuznávanýústředníorgán,neuznáváNizozemskosomálskéúřadyanidokladyjimivydané,včetnědokladůcestovních.Obecněsepovažujezaprokázané,žesomálskýmobčanůmnemůženebo jižnemůževláda jejichzeměvydávatplatnémezinárodnícestovnídoklady.Navzdory tomutopostupusevřízenívevěcinedostatkudočasnéhopobytovéhovízamázato,žesomálštíobčanémohouodcestovatzpětdoSomálskaneboněkterésousednízemě,abytampožádaliodočasnépobytovévízum.Dne14.prosince2004vjinévěcinizozemskýkrajskýsoudvyhovělnávrhunavydánípředběžnéhoopatřenípodaném somálskýmobčanem, jehož žádost o povolení k pobytu zaúčelem společného soužití s jehopartnerkoubylazamítnuta,protoženeměldočasnépobytovévízum.Soudcebyltohonázoru,žeinformacezroku2001,nanížvládazaložilasvétvrzení,totižžeodvolatelmůžeotakovévízumpožádatvKenineboEtiopii, se ukázala již ne zcela správná. S ohledemna neexistencimezinárodně uznaných somálskýchúřadůvydávajícíchcestovnípasybyldále soudce tohonázoru,že sevládanezabývalaotázkou, jakýmzpůsobembypas,oněmžtvrdila,žejejmohlstěžovatelzískatodsomálskéhozastupitelstvívEvropě,mohlbýtprostěžovatelepoužitelný.Dálebylokonstatováno,ževládaopomnělazjistit,zdabystěžovatelmohlcestovatdoKenineboEtiopieazůstattampodobuněkolikaměsícůspoužitímlaissez-passerEvropskéunie.Vtétosouvislostivzalsoudcevúvahuskutečnost,žesomálštíobčanépotřebovalikevstupudozemísousedícíchseSomálskemcestovnípasavízum.Stěžovatelétvrdili,ževnitrostátníúřadyporušujíjejichprávonarespektovánírodinnéhoživotazaručenéhovčlánku 8 Úmluvy.Soudbylvoboupřípadechsohledemnatvrzeníoboustrantohonázoru,žestížnostjepřijatelnázhlediskačlánku 8 Úmluvy.

♦. Kalanyos a ostatní proti Rumunsku, rozhodnutí ze dne 19. května 2005, stížnost č. 57884/00

– Zničení romských domů jako zacházení v rozporu s článkem 3 Úmluvy (zákaz mučení)– Neprovedení řádného vyšetřování v rozporu s článkem 6 Úmluvy (právo na spravedlivý

proces)– Článek 6 (právo na spravedlivý proces)– Článek 8 (právo na respektování rodinného a soukromého života)– Článek 13 (právo na účinné prostředky nápravy)– Článek 14 (zákaz diskriminace)

Stěžovatelé,obaromského původu,žijívevesnicispolusneromskýmiobyvateli.Dne6.června1991došlomezičtyřmiRomyanočnímhlídačemkervačce,zakteroubylprvnístěžovatelodsouzenketřemletůmodnětí svobody. Po této události dav neromských obyvatel napadl a smrtelně zranil dvamuže.Odvadnypozdějiobyvatelévyvěsilioznámeníproromskéobyvatele,žepříštíhodnebudoujejichdomyzapáleny. Místní úřady, které Romové informovali, nezasáhly a „doporučily“ Romům, aby v zájmuvlastníhobezpečísvojedomyopustili.Dne9.června1991bylovšech27romskýchdomůisveškerýmmajetkem zapáleno a zcela zničeno. Během následujícího roku byli romští vesničané nuceni bydletvblízkýchstájíchvezcelaneutěšenýchpodmínkách(beztopeníatekoucívody).Bylozahájenopolicejnívyšetřování.Právnímzástupcůmstěžovatelůbylodmítnutpřístupkespisům.Vroce1996úřadstátníhozástupcevyšetřovánízastavilsodůvodněním,žestíhánítrestnýchčinůjepromlčeno.Odvolánípodanástěžovatelibylazamítnutastím,žetrestnéčinybylyspáchányjakodůsledek„závažnýchprovokacízestranyobětí“aževzhledemkvelkémupočtuzúčastněnýchosobnenímožnopachatelezjistit.Vletech

-19-

1991až1993sistěžovatelésvédomyznovupostavili.Podlevšehovšakdosudneobdrželináhraduzazničenýosobnímajetekanábytek.

Stěžovatelétvrdili,žepozničenísvýchdomůbylinucenižítvevelminuznýchpodmínkách,cožserovnalozacházenívrozporusčlánkem 3 Úmluvy.Stěžovalisi,žejelikožúřadyneprovedlypatřičnévyšetřovánípředmětných událostí, zbavily je práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 Úmluvy.Tvrdili, žerumunskéúřadyporušilyčlánek 8 Úmluvy tím,ženaudálosti,přinichžbylyjejichdomyzničeny,přiměřeněnereagovalyanezabránilyjim.Nazákladěčlánku 13 Úmluvy namítali,žejimbylodepřenúčinnýakomplexníprostředeknápravy.Konečněuváděli, žeporušeníÚmluvy, jehožobětí se stali vdůsledkupředmětnýchudálostí,bylopřevážněmotivovánojejichromskýmetnickýmpůvodem,atudížbylodiskriminačnívrozporusčlánkem 14 Úmluvy vespojenísčlánkem3,článkem6odst.1ačlánkem8Úmluvy.NazákladětvrzeníúčastníkůřízenídospělSoudknázoru,žestížnostjepřijatelná zhlediskačlánků 3, 6, 8, 13 a 14 Úmluvy.námitky vlády o nevyčerpání právních prostředků nápravy a o nesplnění předpokladů pro přiznánípostaveníobětibylyzamítnuty.

SoudprojednávádvapodobnépřípadytýkajícísezničenídomůpatřícíchRomůmajejichvyhnánízvesnic:Gergely proti Rumunsku(č.57885/00)aTănase a ostatní proti Rumunsku(č.62954/00).

B. Věci prohlášené za nepřijatelné

♦. Pellumbi proti Francii, rozhodnutí ze dne 18. ledna 2005, stížnost č. 65730/01

– Stěžovatel není obětí ve smyslu článku 34– Článek 8 (právo na respektování rodinného života)

Stěžovateljealbánský občan.Vroce1990vstoupilnaúzemíFrancieabyluznánzauprchlíka.Vroce1993semunarodilodítěsfrancouzskouobčankou.Vroce1997bylusvědčenznelegálníhoobchodovánísdrogamiaodsouzenketřemrokůmodnětísvobodyabylmuuložentrvalýzákazvstupunafrancouzskéúzemí.Jehožádostozrušenítohotozákazubylavroce1998zamítnuta.Poodpykánítrestubylstěžovateldne10.června1999 propuštěn. S ohledem na uprchlický status stěžovatele, který dosud nebyl zrušen, bylo rozhodnutímministrastanoveno,žesestěžovatelmusízdržovatvoblastiNice.Trvalýzákazzrušennebyl.Zrozhodnutínenízřejmé,zdastěžovatelrozhodnutíministranapadl.Sodvolánímnačlánek 8 Úmluvystěžovatelpoukazovalnato,žezamítnutížádostiozrušenízákazuvstupubyloporušenímjehoprávanarodinnýživot.

Soudsevprvnířadězabývalotázkou,zdajestěžovatelobětívesmyslučlánku 34 Úmluvy.Zjišťovalproto,zdastěžovatelihrozilonebezpečí,žebudevystavenjakýmkolipřímýmdůsledkůmtvrzenéhoporušení.Bylokonstatováno, že rozhodnutíministraoomezenípobytunaoblastNiceve skutečnostivedlok tomu, žezákazpobytuzcelapozbylsvýchúčinků.Pokudbybyloomezenípobytuzrušeno,můžestěžovatelvyužítprostředeknápravyknapadenítakovéhorozhodnutíiveškerýchdalšíchrozhodnutí,kterábyměladopadnaokruhzáruksouvisejícíchsjehopostavením.Soudbyltohonázoru,žepříkazkvyhoštěnípozbylplatnosti,takžepokudchtějífrancouzskéúřadystěžovatelevyhostit,musejívydatpříkaznovýavzítpřitomvúvahustěžovatelovuaktuálnísituaci.Stěžovatelůvzáznamvtrestnímrejstříkunenízákonnýmdůvodemprozrušeníjehouprchlickéhostatusu.Vzhledemktěmtoskutečnostembylorozhodnuto,žestěžovatelibezprostředněanivblízkébudoucnostinehrozívyhoštěnízFrancie.Ztohotodůvodunelzestěžovatelepovažovatzaoběťporušeníčlánku 8 Úmluvy vesmyslučlánku 34.Stížnostprotobylaprohlášenazanepřijatelnou.

♦. Djemailji proti Švýcarsku, rozhodnutí ze dne 18. ledna 2005, stížnost č. 13531/03

– Stěžovatel není obětí ve smyslu článku 34– Článek 3 (zákaz mučení)– Článek 8 (právo na respektování rodinného života)

-20-

Stěžovatelůvotec,občanSrbska a černé hory romskéhopůvodu,požádalvprosinci1990veŠvýcarskuo azyl, a to i pro stěžovatele. Žádost byla zamítnuta, ale stěžovatel svůj odjezd opakovaně odkládal.Vbřeznu1998,červenci2000akvětnu2001bylstěžovatelopakovaněusvědčenaodsouzenktrestůmodnětísvobodyzarůznétrestnéčiny,jakonapř.krádež,poškozovánícizívěci,konzumacihašiše,vydírání,loupežspoužitímnásilíasexuálnínapadení.Vrámcihumanitárníakcešvýcarskéúřadyrozhodlyudělitdočasnépovoleníkpobytuosobám,kterépožádalyoazylpřed31.prosincem1992.Vzhledemkjehotrestnímuzáznamusenastěžovateletatoakcenevztahovalaabylorozhodnuto,žemázemiopustit.Vdubnu2003stěžovatelpodalžádostonovéposouzenísvéhopřípadu.Rozhodnutímz28.května2003bylostěžovatelipovolenozůstatveŠvýcarskupodobutrvánířízení,kterévsoučasnédoběstáleprobíhá.

Spoukazemnačlánek 8 Úmluvystěžovateltvrdil,žerozhodnutí,jímžbylonařízenojehovyhoštěnízeŠvýcarska,porušujejehoprávonarodinnýživotsrodičiasourozenci.Dálenamítal,žejehovyhoštěníbybylovrozporusčlánkem 3 Úmluvy.Soudnejprveposuzoval,zdajestěžovatelobětívesmyslučlánku 34.Jelikožstěžovatelibylopovolenozůstat veŠvýcarskupodobu trvání řízení, které v současnédobě stále probíhá, nelze se domnívat, žemubezprostředněnebovblízkébudoucnostihrozívyhoštění zeŠvýcarska.Byloproto rozhodnuto, žestěžovatelenelzepovažovatzaoběťporušeníčlánků 3 a 8 Úmluvy vesmyslučlánku 34.Stížnostbylaprohlášenazanepřijatelnou.

♦ Cicek proti Turecku, rozhodnutí ze dne 18. ledna 2005, stížnost č. 67124/01

– Zodpovědnost vlády za vyšetření smrti stěžovatelova syna po jeho vyhoštění– Článek 2 (právo na život)– Článek 13 (právo na účinný prostředek nápravy)

Pozamítnutí svéžádostioazyl v nizozemskubyl stěžovatelůvsynvyhoštěndoTurecka. Jelikožmělvykonatvojenskouslužbu,bylokamžitěpopříjezdudoTureckapřevezennavojenskouzákladnu.Dne5.srpna1999bylstěžovatelinformovánotom,žejehosyndne4.srpnazemřel.Vojenskýprokurátornařídilzastavení trestníhostíhání,neboťpřivyšetřovánívyšlonajevo,žestěžovatelůvsynspáchalsebevražduaúčastjinéosobynebylomožnoprokázat.Stěžovatelovynámitkyprotizastavenítrestníhostíháníbylyzamítnuty.

Sodvolánímnačlánek 2 Úmluvy stěžovateltvrdil,žejehosynzemřelvdobě,kdyzanějzodpovídalstát.Poukazovalnaneexistenciúčinnéhoprávníhoprostředkunápravypodlečlánku 13 Úmluvy.

Soud vzal na vědomí, že podle článku 2 je stát zodpovědný za provedení nestranného a veřejnéhovyšetřování ke zjištění konkrétních okolností smrti stěžovatelova syna. Soud však rozhodl, že nebylomožnoprokázat,žebyvyšetřováníokolnostípřípadubylonedostatečné,nebožebychybělúčinnýprávníprostředeknápravy.Byloprotorozhodnuto,žestížnostjez hlediska článku 2 zjevně neopodstatněná.Vzhledemktomu,žestěžovatelovinesvědčilobhájitelnýnárokpodlečlánku2,námitkazhlediskačlánku 13 nevyžadovala další zkoumání.Stížnostprotobylaprohlášenazanepřijatelnou.

♦ Sijaku proti Bývalé jugoslávské republice Makedonii, rozhodnutí ze dne 27. ledna 2005, stížnost č. 8200/02

– Stěžovatel není obětí ve smyslu článku 34– Článek 2 (právo na život)– Článek 3 (zákaz mučení)

Stěžovateljeobčanem Srbska a černé horyalbánskénárodnosti.TrvalepobývalvKosovu.Kdyžsevroce1998vKosovuzhoršilabezpečnostnísituace,stěžovateloznačovalsrbsképoliciidomypolitickýchodpůrcůrežimu.MístníAlbáncijejoznačilizakolaborantaseSrbyazrádce.Podezřívalijej,žeječlenem

-21-

organizace„Černáruka“(údajnésrbskéteroristickéorganizace).PostaženísrbskýchbezpečnostníchsilzprovincieapříjezdumírovýchsborůpodvedenímNATO(KFOR)včervnu1999bylstěžovatelúdajněunesenčlenyUQK,vězněnavyslýchánohledněorganizace„Černáruka“asvéhonapojenínasrbskoupolicii.Stěžovateltvrdil,žesnímbylohrubězacházenoažesepokusilspáchatsebevraždu.Podařilosemuuprchnout,skrylseanakonecsevrátildosvéhoměsta,kdebylUQKznovuodhalen.Najařeroku2000sejejčtyřipříslušníciUQKpokusilizavraždit.IncidentbylnahlášenKFORaterénnímuvyslanciMezinárodníhovýboruČervenéhokříže,kterýmunavrhlopustitKosovo.Dne25.srpna2000bylstěžovatelzaasistencepracovníkaochranyUNHCRodvezennahraniciBývaléjugoslávskérepublikyMakedonie(BJRM).

VBJRMbylstěžovatelipřiznánstatusTemporaryHumanitarianAssistedPerson(osoba dočasně požívající humanitární pomoci,„THAP”).Dne27.dubna2001,kdystatusTHAPprokosovskéAlbáncevypršel,podalstěžovatelministerstvuvnitražádostoazyl.NavzdorymemoranduzaslanémukanceláříICTY(MezinárodnítrestnítribunálprobývalouJugoslávii)veSkopjenapodporustěžovatelovyazylovéžádostiministrvnitratutožádostzamítl.Bylorozhodnuto,žestěžovateluvedlzáměrněnepravdivéarozpornéskutečnostiaženemůžemítdůvodnéobavyzpronásledovánívpřípaděnávratudozeměpůvodu.Dalšíodvoláníbylaneúspěšná.Nejvyšší soud zamítl stěžovatelovu žádost s tím, že stěžovatelmohl využít účinné ochrany, pokud nevKosovu,takpřinejmenšímvjinýchčástechzeměpůvodu.Dne7.února2002bylastěžovatelidoručenavýzvaministerstvavnitrakopuštěnízemě.Vdopisez19.února2002adresovanémpracovníkuochranyUNHCRveSkopjeVedoucívyšetřováníICTYpotvrdil,žestěžovateljepotenciálnísvědekaočekáváse,žebudevyzván,abypodalsvědectvívbudoucíchtrestníchřízeníchpředtribunálem.Dáleuvedl,žepodleinformací,kterémátribunálkdispozici,byprostěžovatelenebylobezpečnévrátitsedoKosovanebodoSrbskavzhledemkvelmireálnémuočekávání,žetambudouohroženajehozákladnílidskápráva.Dne28.února2002Soudoznámilpředběžnéopatřenípodlečlánku39.Dopisemz13.března2002vládainformovalaSoudotom,žestěžovatelnebudevyhoštěnažeministerstvovnitra ve spolupráci sUNHCRprošetřujemožnost převozu stěžovatele do třetí země.Dne 26. března2002stěžovateldobrovolněopustiltranzitnícentrumprocizince.OdtédobyjestěžovateljakopotenciálnísvědekpodochranouICTYabyldočasněpřevezennabezpečnémísto.

Stěžovatelsodkazemnačlánky 2 a 3 Úmluvy tvrdil,žepokudbymělbýtvyhoštěndozeměpůvodu– Srbska aČernéHory – hrozilo bymu vážné nebezpečí, že bude vystavenmučení nebo nelidskémuzacházeníazabit.

Soudrozhodl,žejelikožstěžovateldobrovolněopustiltranzitnícentrumaodcestovalzBJRMdobezpečnétřetízeměvrámciprogramuICTYnaochranusvědkůaobětí,nemůženadáletvrdit,žemubezprostředněhrozívyhoštění.Stěžovatelovotvrzení,žeposplněnípovinnostísvědkabybylvrácendoMakedonie,jedoznačnémíryhypotetickéaspekulativní.Ikdybyktomudošlo,stěžovatelůvnávratbyseuskutečnilvblíženeurčenédoběvbudoucnu,kdybyokolnostivBJRMiRepubliceSrbskoaČernáHora,jakožirizikovéfaktory,naněž stěžovatelv současnédoběpoukazuje,mohlybýt značněodlišné.Záleželobyna stěžovateli, zdabyvtomokamžikupodalnovoustížnost,pokudbysedomníval,žemuvlivemokolnostíhrozíporušeníjehoprávpodleÚmluvy.Soudprotodospělknázoru,žestěžovatelvdanémokamžikunemohl tvrdit, že je obětí porušeníÚmluvyvesmyslučlánku 34 Úmluvy.ZtěchtodůvodůSoudprohlásilstížnostzanepřijatelnou.

♦. .M.H. Mawajedi Shipohkt a A. Mahkamat Shole proti Nizozemsku, rozhodnutí ze dne 27. ledna 2005, stížnost č. 39349/03

– Povinnost stěžovatele předložit důkazy o tvrzeném porušení– Článek 3 (zákaz mučení)

Stěžovatelé,manželamanželka,jsouíránskými občany.Manželkasenarodilavrodině,kterásestavělaprotiislámskérevolucivÍránu.Poté,cobyljejíoteczabit,provdalasejejímatkazaaktivistumarxisticképolitickéorganizaceRah-e-Kargar(dálejen„nevlastníotec“).Napočátku80.letbylnevlastníotecodsouzenkedvacetiletůmodnětísvobody.Stěžovatelkaajejímatkabylypodobujednohorokuzadržovány.Posvém

- �� -

podmínečnémpropuštěnívroce1989sezačalnevlastníotecskrývat,kdyžsedozvěděl,že jehojménofigurujenaseznamuosoburčenýchklikvidaci.Jehodřívějšíchpolitickýchaktivitseujalastěžovatelka.Několikměsícůpředtím,nežnakonecopustilaÍrán,jiskupinastudentůzbiladobezvědomí.Povýhružnýchtelefonátech se začala skrývat. Dne 22. listopadu 1999 se v domě jejích rodičů uskutečnila domovníprohlídka.Oněkoliktýdnůpozdějistěžovatelkaspolus„doprovodem“opustilaÍrán.Dne23.ledna2000podalažádostoazyl vNizozemsku.Žádostbylanavšechstupníchřízenízamítnutasodůvodněním,žesestěžovatelcenepodařilopodatkonzistentníinformace,aněkteréčástijejívýpovědibylypovažoványzarozpornéipřesto,žepředložilalistinnédůkazy,mimojinétakékopiiseznamuosobklikvidaci,kdebylomezi182uvažovanýmioběťmiuvedenojménojejíhootce.

Jejímanželpracovalběhemvojenskéslužbyjakovězeňskýdozorce.Jedenzvězňů,jistýG.,bylvýznamnýmčlenemstranyAzadibakhsheBaluchistan.G.jejpřesvědčil,abypronějpašovalvenzvězenídopisy,cožstěžovatel prováděl až do 19. listopadu 1999, kdy se od jiného vězně dozvěděl, žeG. byl umístěn dosamovazby.Dne21. listopadu1999,když sedozvěděl, žeG.přimučeníprozradil jistá jména,manželstěžovatelkydezertoval.Dne23.ledna2000podalžádostoazylvNizozemsku,tavšakbylazamítnutanavšechstupníchřízenísodůvodněním,žejehovýpověďnenívěrohodná.Dne12.prosince2003předsedasenátu,jemužbylpřípadpřidělen,oznámilžalovanévláděpodlečlánku39JednacíhořáduSoudu,žeježádoucí,abyvzájmuoboustraniřádnéhovedenířízenínebylistěžovateléaždodalšíhooznámenídeportovánidoÍránu.

Stěžovatelé tvrdili, že jako odpůrci stávajících vládců v Íránu se obávají nelidského či ponižujícíhozacházenínebotrestuvpřípadědeportace(článek 3 Úmluvy).Soudodkázalnazásadyzesvéjudikaturyvztahujícísekporušeníčlánku3.VdanémpřípaděbylSoudtohonázoru,žežádnýzestěžovatelůnepředložilpřímýlistinnýdůkazdokládající,žeponěmzjakéhokolidůvodupátrajííránskéúřady.Souduznal,ževpřípadechtohototypumůžebýtobtížnétakovýdůkazzískat.Nebylo však zřejmé, že by jakékoli informace z veřejných zdrojů popisující situaci v oblasti lidskýchprávvÍránumělynějakývztahkosobnísituacistěžovatelů.Soudprotokonstatoval,ženebylyzjištěnyzásadnídůvody,najejichžzákladěbybylomožnésedomnívat,žebykterýkolizestěžovatelůbylvystavenreálnémunebezpečíporušeníčlánku3,pokudbybylvyhoštěndoÍránu.Rozhodl,žestížnost je zjevně neopodstatněná, a tudíž nepřijatelná podle článku 3 Úmluvy.

♦ Haliti proti Švýcarsku, rozhodnutí ze dne 1. března 2005, stížnost č. 14015/02

– Povinnost státu nalézt spravedlivou rovnováhu mezi obecným zájmem a zájmem stěžovatele– Článek 8 (právo na rodinný a soukromý život)– Článek 13 (právo na účinný prostředek nápravy)

StěžovateljeobčanemSrbska a černé hory.Dne20.listopadu1996byluznánzauprchlíka.Oženilseazmanželstvísemunarodilytřiděti.Vroce1999odešeldoKosova.Vrozhodnutíz6.července2001mubylnadobuneurčitouzakázánopětovnývstupnaúzemíŠvýcarska.Dne12.července2001bylzrušenjehostatusuprchlíka.Protioběmarozhodnutímsestěžovatelodvolal.Vnáslednémřízeníbyloprokázáno,žestěžovatelpůsobilvorganizacích,kterémohlyohrozitsituacivKosovu,ažemělstykysezločineckýmiorganizacemi.Dálebylokonstatováno,žestěžovatelpravidelněpobývalvAlbániiaKosovu.Mělosezato,žeprojehorodinusicemůžebýtobtížné,alenikolinepřekonatelné,abysnímpobývalanebojejpravidelněnavštěvovala.Všechnaodvoláníbylazamítnuta.

Stěžovateltvrdil,žezákazvstupudoŠvýcarskabylzásahemdojehorodinnéhoasoukroméhoživotavesmyslučlánku 8 Úmluvy.Dálesistěžoval,ženemělkdispoziciúčinnýprostředeknápravypodlečlánku 13 Úmluvy.

Soudrozhodl,žezákazvstupunašvýcarskéúzemíjezásahemdostěžovatelovasoukroméhoarodinnéhoživota.Potézkoumal,zdabylanalezenaspravedlivárovnováhameziobecnýmzájmemŠvýcarskaazájmem

-23-

stěžovatele.Bylokonstatováno,žestěžovatelovystykysezločineckýmiorganizacemiohrožujímezinárodnívztahyŠvýcarskasuvedenýmstátempřihledánímírovéhořešeníproBalkán.Dálebylorozhodnuto,ženeexistujížádnénepřekonatelnépřekážkyprovedenírodinnéhoživotavAlbániinebovKosovu.Námitkatýkajícísečlánku 8 Úmluvy bylaprotoodmítnutajakozjevně neopodstatněná.Jelikožbylorozhodnuto,žeřízeníveŠvýcarskulzepovažovatzaúčinnévesmyslučlánku 13 Úmluvy,námitkatýkajícísetohotoustanoveníbylaodmítnutajakozjevněneopodstatněná.Stížnostjakocelekprotobylaprohlášenazanepřijatelnou.

♦ Headley proti Spojenému království, rozhodnutí ze dne 1. března 2005, stížnost č. 39642/03

– Údajné porušení se neprokázalo, povinnost státu nalézt spravedlivou rovnováhu mezi obecným zájmem a zájmem stěžovatele

– Článek 2 (právo na život)– Článek 8 (právo na respektování rodinného života)

Stěžovatelé,otecasyn,jsouobčany jamajky.Prvnístěžovateltvrdí,ženaJamajceprovozovalúspěšnýpodnik,kterýsestal terčempozornostigangů.Kdyžodmítlnadálepředávat jednomuzgangůpodílnazisku,někdoponěmvsrpnu1993vystřelil, takžemuselbýthospitalizovánvnemocnici.Vříjnu1993gangsteřistřílelipostěžovateliajehopřítelkyni(matcedruhéhostěžovatele).Prvnístěžovatelbylznovupřevezendonemocnice,jehopřítelkynězemřela.Vlednu1994přicestovalprvnístěžovateldoSpojenéhokrálovství na šestiměsíční vízumpro léčebné účely, kterému bylo prodlouženo až do srpna 1995.Nazákladěsňatkuuzavřenéhovčervnu1995byloprvnímustěžovatelivroce1996udělenopovoleníkpobytuna dobu dvanácti měsíců. Manželství se rozpadlo a stěžovatel navázal vztah s C. V květnu 1998 zastěžovatelempřijelzJamajkyjehosyn,druhýstěžovatel,narozený2. listopadu1991.Připříjezdubylodruhémustěžovatelivydánoprodlouženéšestiměsíčnípovoleníkpobytu.Dne31.ledna2000bylprvnístěžovateluznánvinnýmzdrogovétrestnéčinnostiaodsouzenksedmiletůmodnětísvobody.Vzhledemktomu,žeprvnístěžovatelbyljiždřívetřikrátodsouzen,vevšechpřípadechza násilné trestné činy, byl dne 13. února 2002 vydán příkaz k jeho deportaci.Odvolání proti tomutorozhodnutí ižádost o azyl mubylyzamítnuty.Včervnu2004seprvní stěžovatelvrátildovězenípropodezření z další trestné činnosti (násilí vůčiC.).Druhý stěžovatel se nastěhoval k bratroviC. a jehorodině.Rodinanaznačila,žedruhýstěžovatelunímůžezůstat.Omožnémvyhoštěnídruhéhostěžovateledosudvládanerozhodla.

Prvnístěžovatelspoukazemnačlánek 2 Úmluvytvrdil,žepokudbybyldeportovánnaJamajku,bylbytímohroženjehoživot.Obastěžovatelépaksodvolánímnačlánek 8 Úmluvyuvedli,žedeportaceprvníhostěžovatelebybylanepřiměřenýmzásahemdojejichprávanarespektovánírodinnéhoživota.

PodlenázoruSoudunebyloprokázáno,žebyseinynígangsteřichtělinastěžovatelezaměřit,nebožekdybytakučinili,bylbypodstatněvíceohrožennaJamajcenežveSpojenémkrálovství.Skutečnost,žeprvnístěžovatelaždoúnora2002nežádalveSpojenémkrálovstvíoazylaženasebevzaltorizikoazapletlsedodovozuzakázanýchdrogvdobě,kdystatusjehopobytuveSpojenémkrálovstvíbylnejistý,nasvědčujítomu,žeonsámnebralpřílišvážněohroženísvéhoživota,kterébymuúdajněvpřípadědeportacehrozilo.Soudprotodospělkzávěru,žeprvnímustěžovatelireálnénebezpečízabitínehrozí.Rozhodl,ževdanémpřípaděnebylonazákladěkonkrétníchskutkovýchokolnostízjištěnoporušeníčlánku 2 Úmluvy ažejetřebanámitkuodmítnoutjakozjevně neopodstatněnou.

Pokud jde o námitku týkající se článku 8, Soud neshledal žádné výjimečné okolnosti nasvědčujícítomu,žepouto„rodinnéhoživota“mezioběmastěžovatelibylopřerušeno.Soudsedomníval,žepříkazk vyhoštění prvního stěžovatele zachovával spravedlivou rovnováhumezi právem prvního stěžovatelenarespektováníjehorodinnéhoživotaapředcházenímnepokojůmazločinnosti.Bylokonstatováno,žetrestnýčinprvníhostěžovatelebylzávažnýmporušenímveřejnéhopořádkuažeběhempoměrněkrátkédoby,kdybylveSpojenémkrálovstvínasvobodě,bylusvědčenzetřídalšíchnásilnýchtrestnýchčinů.

-24-

Dokudsevládanerozhodnevyhostitdruhéhostěžovatele,zdáse,žebudemociinadáležítveSpojenémkrálovstvívjinérodině.Ikdybydruhýstěžovatelbylradějižilsesvýmotcem,článek8nezaručujeprávozvolitsinejvhodnějšímístokrodinnémuživotu.Soudbyltohonázoru,žestěžovatelneprokázalexistencinepřekonatelnýchpřekážekprovedenírodinnéhoživotanaJamajce.Soudrozhodl,ženámitkuzhlediskačlánku 8 Úmluvy jenutnoodmítnoutjakozjevně neopodstatněnou.Stížnostprotobylaprohlášenazanepřijatelnou.

♦ Hussein Mossie proti Švédsku, rozhodnutí ze dne 8. března 2005, stížnost č. 15017/03

– Celková situace v zemi původu nepředstavující reálné nebezpečí podle článku 3 (zákaz mučení)

– Článek 8 (právo na respektování rodinného života)

Prvnístěžovateljeobčanem Demokratické republiky Kongo.Ostatnímistěžovatelijsoujehobývalámanželkaajejichdvěděti,všichnišvédští občané,adálejehosynzdřívějšíhovztahu,kterýmástejnéobčanstvíjakojehootec.PrvnístěžovateljepříslušníkemkmeneBanyamulenge.Vroce1985uprchldoTanzanie,neboťbylvDRKčlenemilegálnípolitickéstrany.Vsrpnu1989odešeldoŠvédska,kdevdubnu1991Imigračníkomisezamítlajehožádost o azyl,alesohledemnasituacipanujícívDRKasoučasnějehoosobnísituacimuudělilapovoleník trvalémupobytu.Vzáří1991 seprvní stěžovatelvTanzaniioženil sdruhou stěžovatelkou.TébylorovněžudělenopovoleníktrvalémupobytuveŠvédsku.Vkvětnu1996zanimipřicestovalsynprvníhostěžovatele.Včervnu1999připříjezdudoŠvédskabylprvnístěžovatelkontrolováncelníkyabylunějnalezenheroin.Vlistopadu1999bylshledánvinnýmaodsouzenkšestiapůlletůmodnětísvobodyakvyhoštěnízeŠvédskasezákazemvstupuaždo1.ledna2015.Vletech2002a2003bylyzamítnutystěžovatelovyžádostiozrušenípříkazukvyhoštění.Dne16.října2003bylstěžovatelvyhoštěndoDRK.

Stěžovateléspoukazemnačlánek 8 Úmluvytvrdili,ževyhoštěnímprvníhostěžovatelezeŠvédskadoDRKbyloporušenojejichprávonarespektováníjejichrodinnéhoživota.Prvnístěžovatelrovněžsodvolánímnačlánek 3 Úmluvy uvedl,žemubudevDRKhrozitmučenínebozabití,protožejepříslušníkemkmeneBanyamulenge.

Soud vzal na vědomí, že když první stěžovatel zdůvodňoval nebezpečí špatného zacházení v DRK,dovolávalsepouzeobecnésituacevDRKaskutečnosti,ženáležíketnickémenšině.Soudbylpřesvědčenotom,žecelkovásituacevzeminenítaková,abybylomožnomítzaprokázané,žeprvnímustěžovatelihrozívDRKreálnénebezpečíšpatnéhozacházeníodporujícíhočlánku 3 Úmluvy.Tatočáststížnostibylaprotopovažovánazazjevně neopodstatněnou.

VzhledemkdanýmokolnostembylSoudtohonázoru,žepříkazkvyhoštěnízachovávalspravedlivourovnováhumezi právem stěžovatelů na respektování jejich rodinného života a předcházením nepokojům a zločinnostia ochranou zdraví a morálky. Soud podotkl, že kromě usvědčení z hlavní trestné činnosti byl stěžovatelodsouzenproněkolikménězávažnýchtrestnýchčinůažerodinamůžepřesídlitdoTanzanie,nebokaždopádněprvníhostěžovatelepříležitostněnavštěvovat,aťužvDRK,nebovTanzanii.Byloprotorozhodnuto,ženámitkazhlediskačlánku8Úmluvyjezjevně neopodstatněná,aprotobylaprohlášenazanepřijatelnou.

♦ Gordyeyev proti Polsku, rozhodnutí ze dne 3. května 2005, stížnost č. 43369/98

– Ochrana proti svévolnému vzetí do vydávací vazby, povinnosti státu co se týče řádné péče a rychlého rozhodování

– Článek 3 (zákaz mučení)– Článek 5 odst. 1 písm. c) a f), odst. 3 (právo na svobodu a bezpečnost)– Článek 6 (právo na spravedlivý proces)– Článek 8 (právo na respektování soukromého života)

-25-

Stěžovatel je běloruský občan. Na základě obvinění z padělání dokladů vzneseného ProkurátoremBěloruskérepublikybylvroce2000vydánzPolska,atoipřesřadužádostíopropuštěníaodvoláníprotirozhodnutíovydání.Stěžovatelpožádaloazyldne9.září1997,kdyseještěnacházelvevydávacívazbě.Tvrdil, že jakočlenoviběloruskédisidentskéorganizaceBěloruská lidová fronta „Obrození“muhrozíšpatnézacházenízestranystátníchorgánů.Dáletvrdil,žeobvinění,kteráprotiněmubylavznesena,bylazaloženanaprovokacibývaléhopříslušníkaKGB.Jehožádostbylazamítnutanavšechstupníchřízení.

Stěžovatel sodvolánímnačlánek 5 odst. 1 písm. c) a f) tvrdil, že jehovazbabylanezákonná,neboťnemělaoporuvpolskémprávuabylazaloženananeúplnéžádostiojehovydánídoBěloruska,kteránebylavčasdoplněna.Dáletvrdil,žepolskéúřadyvevydávacímřízenínepostupovalysřádnoupéčí.

Soudkonstatoval,žestěžovatelovavazbamělaplatnýprávnízáklad.VýkladpříslušnýchustanovenívnitrostátníchprávníchpředpisůSoudnepovažovalzaneodůvodněný,svévolnýnebojinakodporujícístěžovatelovýmprávůmpodlečlánku 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy.Souddálepoznamenal,žestěžovatelpožádaloazylvdobě,kdysejižnacházelvevydávacívazbě.Sohledemnaotázku,kteroubylotřebavrámciazylovéhořízenírozhodnout,bylSoudtohonázoru,ženenívobecnémveřejnémzájmunařádnémvýkonuspravedlnostianivzájmustěžovatele,abytakovározhodnutíbylapřijímánaukvapeně,beználežitéhopřihlédnutíkevšemrelevantnímotázkámadůkazům.Soud poznamenal, že vydávací řízení je spojeno s rozhodnutím o žádosti o azyl. Soud se domníval, žestěžovatel simělbýtvědomskutečnosti,žepodánímžádostioazylmůžepřispětkprodlouženívydávacíhořízení.Konstatoval,žejakmilebyloazylovéřízenískončeno,otázkastěžovatelovavydáníbylarozhodnutabezjakýchkolivýraznějšíchprůtahů.Dospělprotoknázoru,ževydávacířízenínevykazujezestranyvnitrostátníchúřadůžádnýnedostatekvřádnépéči,vjehoždůsledkubysemohlastěžovatelovavydávacívazbadostatdorozporusčlánkem 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy.Protobylorozhodnuto,ženámitkajezjevně neopodstatněná.

Stěžovatelspoukazemnačlánek 5 odst. 3 Úmluvytvrdil,žejehovazbapřekročila„přiměřenoulhůtu“.Soudpodotkl,žetotoustanovenísevztahujepouzenatyformyzbavenísvobody,kteréjsourealizovány„zaúčelempředvedení[osoby]předpříslušnýsoudníorgánprodůvodnépodezřenízespáchánítrestnéhočinunebojsou-lioprávněnédůvodyproto,žejetřebajízabránitvespáchánítrestnéhočinunebovútěkupojehospáchání“.Dálepoznamenal,žejelikožpolskéúřadystěžovatelezadržovaly„zaúčelemvydání“,článek 5 odst. 3nenínadanýpřípadpoužitelný.Zuvedenéhovyplývá,ženámitkajeneslučitelná ratione meritae.

Stěžovaldáleprohlašoval,žejehovydáníběloruskýmúřadůmbymělozanásledekporušeníčlánku 3 Úmluvy.Souddospělkzávěru,žestěžovatelneprokázal,žebymuvpřípaděvydáníhroziloreálnéavážnénebezpečítakovéhozacházení,kterébybylovrozporusčlánkem3.Ztohoplyne,žetatonámitkajezjevně neopodstatněná.

Stěžovatelpoukazovalnaporušeníčlánku 6 odst. 1 Úmluvy,kterémělospočívatv tom,ževzhledemkjehodřívějšímpolitickýmaktivitámvBěloruskuacelkovésituacivzemiexistujeznačnériziko,žesemuvpřípaděvydánínedostanespravedlivéhoprocesu.

Soudsetoutootázkounezabýval,neboťkonstatoval,žestěžovatelnepředložilžádnépřesvědčivédůkazyalespoňopravděpodobnosti,ževjehopřípaděkněčemutakovémudojde.Námitkabylaprotoprohlášenazazjevně neopodstatněnou.Stěžovateldáleupozorňovalnaporušeníčlánku8Úmluvy,kterémělospočívatvtom,žeběhemvazbypolskéúřadyzadržovalyaotvíralyjemuadresovanédopisy.Soudpoznamenal,žetatočáststížnostinenídoložena,ajeprotozjevně neopodstatněná.Stížnostprohlásilzanepřijatelnou.

♦ Ovdienko proti Finsku , rozhodnutí ze dne 31. května 2005, stížnost č. 1383/04

– Vyhoštění do země, kde scházejí odpovídající zdravotnická zařízení– Článek 3 (zákaz mučení)

Stěžovatelé,matkasesynem,jsouukrajinskými občany.Prvnístěžovatelkajeruskénárodnosti.SpolusmanželemvlastnilanaUkrajiněklinikuplastickéchirurgie.Tvrdila,ževroce1999byliobtěžovániúřadyanásledněpřinuceni

-26-

klinikuzavřít.Prohlašuje,ževlednu1999bylafyzickynapadenaajejísynbylvlistopadu1999fyzickynapadenavprosinci2000unesenapohlavnězneužit.IpřescelouřadupokusůdomociseuukrajinskýchúřadůochranyÚřadgenerálníhoprokurátoravyšetřovánívtrestnívěcitýkajícísedruhéhostěžovatelezastavil.Včervnu2001stěžovatelépřicestovalidoFinska,kdepožádalioazyl.Matkatvrdila,žedůmjejíchrodičůbylzapálenakoncemroku2001bylzavražděnjejímanžel–údajněmafií.Žádostoazylbylazamítnuta.Podle lékařské zprávy z 1. září 2003 byl u syna diagnostikován posttraumatický stresový syndrom,psychotickádeprese avysoké riziko sebevraždy.Byl léčennauzavřenémpsychiatrickémoddělení promládež.Dne14.listopadu2003bylpřijatdopovinnézdravotnípéče.

Stěžovatelésodvolánímnačlánek 3 Úmluvy tvrdili,žejejichvyhoštěnízFinskanaUkrajinubyznamenalopřerušenínezbytnépsychiatrické léčbydruhéhostěžovateleažebyovlivnilo jehoduševnízdravído témíry,žebysemohlynaplnitobavyzjehosebevraždy.Stěžovatelédálepoukázalinasvédřívějšíproblémyvzemipůvoduaprohlásili,žeukrajinskéúřadyjedostatečněneochráníaaninemohou.Soud připustil závažnost zdravotního stavu druhého stěžovatele. Konstatoval však, že tvrzení prvnístěžovatelkyotom,žedruhýstěžovatelbyltraumatizovánzážitkynaUkrajině,nenípodložené.Rozhodl,ženebyloprokázáno,žebysedruhémustěžovatelinaUkrajiněnedostalonáležitépéče.Soudsiceuznal,žerozhodnutíovyhoštěnímohlodruhémustěžovatelipřivoditpsychickýstres,nedospělvšakkzávěru,žebystěžovatelovovyhoštěníbylovrozporusčlánkem3,neboťnedosahovalovysokonastavenéholimituaplikovatelnosti tohoto článku. Případ ani nevykazoval tytéž výjimečné okolnosti jako případD. proti Spojenému království12.Soudnezjistilžádné porušení článku 3 Úmluvy.

Pokud jdeonámitkunapoličlánku 3 Úmluvy ohledně stěžovatelčinýchdřívějšíchproblémůnaUkrajině,Soud zpochybnil celkovouvěrohodnost prohlášení učiněných stěžovateli předfinskýmiúřady a rozhodl, ženámitkazhlediskačlánku 3 Úmluvy je zjevně neopodstatněná.Stížnostjakocelekbylaprotoprohlášenazanepřijatelnou.

C.. odročené věci

♦ Svetlorusov proti Ukrajině, rozhodnutí ze dne 31. května 2005, stížnost č. 2929/05

– Nebezpečí porušení článku 3 Úmluvy (zákaz mučení) v případě deportace– Údajné porušení článku 5 Úmluvy (právo na svobodu a bezpečnost) při zatčení a vzetí do

vydávací vazby– Článek 6 (právo na spravedlivý soudní proces)

Stěžovatelemjeběloruský občanpodezřelýzespáchánítrestnéhočinupodvodu.Dne29.prosince2004bylstěžovatelnaUkrajinězatčenavzatdovazbyzaúčelemvydánídoBěloruska.Protitomutorozhodnutípodalněkolikodvolání,kterávšakbylazamítnuta.Bylopouzeprokázáno,žejehovazbavobdobíod29.prosince2004do11.ledna2005bylanezákonná.Dne20.ledna2005požádalstěžovatelSoudouplatněníčlánku39,abytakzabránilsvémuvydánídoBěloruska.Předsedasenáturozhodlopoužitíčlánku39.Dne21.února2005stěžovatelpožádalnaUkrajiněoazyl.

Stěžovateltvrdil,žejehovydáníbybylovrozporusčlánkem3Úmluvyvzhledemknebezpečínekorektníhozacházení.NazákladětéhožustanovenísistěžovalnařízenínaUkrajinětýkajícísejehovydání.Podlečlánku 5 odst. 1 písm. f), odst. 3 a 5 Úmluvy sistěžovalnanezákonnostvazby,absencirychléhosoudníhopřezkumuananemožnostdomociseodškodnění.Sodkazemnačlánek 5 odst. 2 Úmluvy tvrdil,ženebylřádněinformovánodůvodechsvéhozatčení.Soudsodvolánímnadokumentyobsaženévespisurozhodl,žetatočáststížnostijezjevně neopodstatněná.Stěžovatelspoukazemnačlánek 5 odst. 4 Úmluvy tvrdil,ženebylurychleněpředvedenpředsoud.Soudrozhodl,žetatonámitkaječástečnězjevněneopodstatněná,avezbytkujednáníodročil.

12VizPříručka UNHCR k ochraně uprchlíků a k judikatuře ESLP,kapitola4.1–Vybranájudikaturakčlánku3,s.8.

-27-

Stěžovatelsodvolánímnačlánek 6 odst. 1 Úmluvyuvedl,žeběloruskéúřadyignorujízásadupresumpcenevinyažesemunedostanespravedlivéhoprocesu;jednání odročeno.Soudrozhodl,žeprojednánínámitekzhlediskačlánků 3, 5 odst. 1 písm. f), 4, 5 a 6 odst. 1 jeodročenoave zbytku prohlásilstížnostzanepřijatelnou.

D.. Věci vyškrtnuté ze seznamu Žádné případy týkající se mezinárodní ochrany uprchlíků.

E.. Smírná urovnání Žádné případy týkající se mezinárodní ochrany uprchlíků.F.. Stížnosti oznámené vládám Žádné případy týkající se mezinárodní ochrany uprchlíků.

G.. článek 39 jednacího řádu Soudu – předběžná opatření

Vprvnímpololetíroku2005bylovyhověno24žádostemovydánípředběžnéhoopatřenípodlečlánku39,znichžv15případechprotiŠvédsku:

Stížnost číslo označení

Datum předběžného

opatřeníCílová země

44922/04 KELJMENDI proti BJR Makedonii 11. 1. 2005 Kosovo

547/05 SVARCAprotiŠvédsku 12.1.2005 Kosovo2929/05 SVETLORUSOVprotiUkrajině 21.1.2005 Bělorusko3477/05 AIDOALIprotiRumunsku 31.1.2005 Turecko17837/04 GULERprotiTureckuaŠvýcarsku 31.1.2005 –4023/05 SHABAZOVAprotiRusku 1.2.2005 –3418/05 AFIFYprotiNizozemsku 2.2.2005 Egypt4144/05 KOHINURaostatníprotiŠvédsku 3.2.2005 Bangladéš4244/05 ELEZIprotiŠvédsku 4.2.2005 BJRMakedonie4701/05 AYEGHprotiŠvédsku 4.2.2005 Írán5212/05 KHALILOVaostatníprotiŠvédsku 10.2.2005 Ázerbájdžán5607/05 RAGIMOVAaostatníprotiŠvédsku 14.2.2005 Ázerbájdžán5145/05 SEMJONOVprotiŠvédsku 16.2.2005 Kyrgyzstán6339/05 EVANSprotiSpojenémukrálovství 22.2.2005 –6607/05 MOJSIJEVICprotiŠvédsku 28.2.2005 SrbskoaČernáHora7260/05 MULIIRAprotiŠvédsku 1.3.2005 Uganda8628/05 RRUSTEMAJprotiŠvédsku 15.3.2005 SrbskoaČernáHora9886/05 AHMEDprotiŠvédsku 24.3.2005 KeňaneboSomálsko11665/05 HASANOVAprotiŠvédsku 5.4.2005 Uzbekistán16348/05 MOSTAFAaostatníprotiTurecku 4.5.2005 Irák17276/05 OKUBAYprotiŠvédsku 26.5.2005 Eritrea17185/04 SHLOUNprotiŠvédsku 31.5.2005 Oblastipodpalestinskousprávou22556/05 MABROKIprotiŠvédsku 21.6.2005 Tunisko23254/05 ESMAILIprotiNizozemsku 29.6.2005 Írán

-28-

I.3. Dohled Výboru ministrů nad výkonem rozsudků

KrozsudkuSouduzedne8. července2004vevěci Ilasçu a ostatní proti Ruské federaci a Moldávii13 přijalVýborministrůdne22.dubna2005mezitímnírezoluciResDH(2005)42,vnížvyzvalMoldávii,abypokračovalavúsilíodosaženípropuštěnídvoustěžovatelů,kteří jsoudosudnezákonněasvévolnězadržováninajejímúzemí,adálevyzvalRusko,abyserozsudkuplněpodrobilo.

I.4. Další zprávy

Dne26.ledna2005ParlamentníshromážděníRadyEvropyzvolilopanaDragoljubaPopovicesoudcemzaSrbskoaČernouHoruadne27.dubna2005zvolilopaníInetuZiemelesoudkynízaLotyšsko.

Protokol č. 12 (zákaz diskriminace) k Úmluvě ratifikovalyAlbánie,Arménie, Bosna a Hercegovina,Chorvatsko,Kypr,Finsko,Gruzie,Nizozemsko,SanMarino,SrbskoaČernáHoraaMakedoniea1.dubna2005vstoupilvplatnost.

13VizPříručka UNHCR k ochraně uprchlíků a k judikatuře ESLP,kapitola5.8–Přehled rozsudků a rozhodnutí o přijatel-nosti (červenec-prosinec 2004),s.1.

-29-

KapitOla.ii. – PřEhlED RozSuDKů a RozhoDnutí o PřIjatElnoStI(čERVEnEC – PRoSInEC 2005)

II.1: Rozsudky Soudu

♦ Said proti Nizozemsku, konečný rozsudek ze dne 5. července 2005, stížnost č. 2345/02

– Ochrana proti refoulement dezertéra, zvláštní ohled Soudu na obecnou situaci dezertérů v zemi původu

– Nebyl porušen článek 2 (právo na život)– Porušení článku 3 (zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení)

Stížnostbylaprohlášenazapřijatelnoudne5.října200414.

Skutkový stav:Stěžovateljeobčanem Eritrey.Dne8.května2001přicestovaldoNizozemskaapožádaltamoazyl.Uvedl,žesloužiljakovojákabojovalveválcesEtiopií.Ačkolivválkaskončila13.června2000,vojácinebyliihneddemobilizováni,neboťeritrejskéúřadyseobávalydalšíchvojenskýchvpádůzestranyEtiopanů.StěžovateluprchldoSúdánuavzápětídoNizozemskapoté,cobyltéměřpětměsícůdrženvpodzemnícele,anižprotiněmubylovedenotrestnístíhání.Dne23.května2001bylazamítnutastěžovatelovažádostoazyliodvolání.Bylorozhodnuto,ženemožnostpředložit jakékoli doklady k prokázání totožnosti, státní příslušnosti či trasy stěžovatelovy cesty snižujevěrohodnostjehotvrzení.Takéstěžovatelůvpopisjehoúdajnéhoútěkubylpovažovánzanepravděpodobný.

Předmět stížnosti podané k Soudu:Stěžovatelsodvolánímnačlánky 2 a 3 Úmluvytvrdil,ževyhoštěnímdoEritreybybylvystavennebezpečípopravynebomučeníanelidskéhočiponižujícíhozacházení.

Právní posouzení:Soudrozhodl,žestěžovatelovatvrzeníjsoukonzistentní,ažejepotvrdilaiAmnestyInternational.Přestožebylpředloženýmateriálobecnépovahy,těžkoříci,jakédalšídůkazynapodporustěžovatelovyverzebylomožnéodnějpřiměřeněpožadovat.Soudvtomtoduchupřipomíná,že:„je na osobách, které tvrdí, že by jejich vyhoštění bylo v rozporu s článkem 3, aby v co nejvyšší možné míře předložily materiál a informace umožňující (...) Soudu posoudit, jaké riziko může jejich vyhoštění znamenat”(§49).PřiposouzenícelkovévěrohodnostistěžovatelovýchtvrzeníSoudrozhodl,žeexistujejasnýnáznaktoho,žestěžovateljedezertérem,neboťpožádalvNizozemskuoazylvkvětnu2001,tj.vdobě,kdydemobilizaceještěnezačalaaanidalšírokzačítneměla.VtétosouvislostiSoudpoznamenal,žesilzejensotvapředstavit,jakýmjinýmzpůsobem,neždezercí,bymohlstěžovatelarmáduopustit.PřiposouzenírizikašpatnéhozacházenísestěžovatelemvpřípadějehovrácenídoEritreybralSoudvúvahumimo jiné také zprávyAmnesty International popisující špatné zacházení s dezertéry v Eritreji, kterépodlenázoruSoudupředstavujenelidskézacházení15.Vzhledemktomu,žestěžovateljižbyleritrejskýmivojenskýmiúřadyzadrženavězněnažebyltěmtoúřadůmznám,Soudkonstatoval,žebylyprokázányzávažnédůvody,najejichžzákladěselzedomnívat,ževpřípaděvyhoštěníbystěžovatelihroziloreálnénebezpečíšpatnéhozacházeníodporujícíhočlánku3Úmluvy.

Vzhledemkzávěruohledněčlánku3bylSoudpřesvědčen,žepřípadnenínutnéposuzovatsamostatnězhlediskačlánku2.

14VizPříručka UNHCR k ochraně uprchlíků a ESLP – aktualizace červenec-prosinec 2004.15VtomtopřípaduSoudvěnovalzvláštnípozornostobecnýmmateriálůmpopisujícímsituacidezertérůvEritrejiadospělkzávěru,žejakodezertéroviúřadyjižjednouzadržovanémubystěžovatelinebezpečíšpatnéhozacházeníhrozilo.

-30-

♦ Üner proti Nizozemsku, rozsudek ze dne 5. července 2005, stížnost č. 46410/99

– Vyvážení obecného zájmu státu na ochraně veřejného pořádku a práva na rodinný život migranta v případě vyhoštění

– Nebyl porušen článek 8 (právo na respektování rodinného a soukromého života)

TatověcbylapostoupenaVelkémusenátupodlečlánku43Úmluvy16.

Skutkový stav:Stěžovateljeturecký občan.Vroce1981,vevěku12let,přicestovalspolusmatkouadvěmabratrydoNizozemskazaotcem.Vroce1988obdrželpovoleníktrvalémupobytu.Včervnu1991,nebopřibližněvtédobě,začalžítsnizozemskouobčankou.Dne4.února1992seoběmanarodilsyn.Stěžovatelsevlistopadu1992odstěhoval,alezůstalsesvojípartnerkouisynemvtěsnémkontaktu.Vlednu1994bylusvědčenzezabitíaznapadeníabylodsouzenksedmi letůmodnětísvobody.Partnerkasesynemjejvevězenínavštěvovalanejménějednoutýdně,většinouičastěji.Dne26.června1996sestěžovateliajehopartnercenarodildruhýsyn,kteréhostěžovatelvídal takékaždýtýden.Obějehodětimajínizozemskéobčanstvíastěžovateljeuznalzavlastní.Stěžovatelovapartnerkaanidětinemluvíturecky.

Rozhodnutímzedne30. ledna1997bylo stěžovateli zrušenopovoleník trvalémupobytua sohledemnajehoodsouzenízedne21.ledna1994mubyluložendesetiletýzákazpobytu.Stěžovatelseodvolal,avšakbezúspěšně.Dne11.února1998byldeportovándoTurecka.Ukázalosevšak,žesebrzypotédoNizozemskavrátiladne4.června1998bylznovudeportovándoTurecka.Znovuseneúspěšněodvolal.

Předmět stížnosti podané k Soudu:Stěžovatelsodvolánímnačlánek8Úmluvytvrdil,žezrušenímpovoleníkpobytuauloženímdesetiletéhozákazupobytubylodloučenodsvémanželkyasvýchdvoudětí.

Právní posouzení:Soud konstatoval, že příkaz k vyhoštění proti stěžovateli byl zásahem do jeho práva na respektovánírodinnéhoživota,kterývšakbylvsouladusnizozemskýmprávemasledoval legitimnícíle,konkrétněveřejnoubezpečnostapředcházenínepokojůmazločinnosti.

Vzhledemkzávažnostispáchanéhotrestnéhočinuakeskutečnosti,žesenejednaloostěžovatelovoprvníodsouzení,mělSoudzaprokázané, že existuje legitimnídůvod sedomnívat, že stěžovatelpředstavujenebezpečíproveřejnýpořádekabezpečnost.Protitomutotvrzenínesvědčilyanižádnéinformaceochovánístěžovatelevdoběpojehopropuštění.Soudnavícrozhodl,žeačkolistěžovatellegálněpobývalvNizozemsku16let,nicnenasvědčovalotomu,žebysejižnemohlusaditvTurecku,kdestrávilprvních12letsvéhoživota.Stejnětakneexistovalynepřekonatelnépřekážkyprojehopartnerkuajejichděti,kterésedosudnacházelyvadaptabilnímvěku.Akonečně,stěžovatelajehopartnerkaspolunežilijakorodinaazákazpobytunebylvydánnadobuneurčitou.ZatěchtookolnostíSoudrozhodl,žezákazpobytubylpřiměřenýakporušeníčlánku8Úmluvynedošlo.

♦ Moldovan a ostatní proti Rumunsku, konečný rozsudek ze dne 12. července 2005, stížnosti č. 41138/98 a 64320/01

– Špatné zacházení s Romy a ničení romského majetku za účasti rumunských úředních osob

16Podlečlánku43Úmluvymohouvtříměsíčnílhůtěodednerozsudkusenátustranypřípadupožádatvevýjimečnýchpří-padechopostoupenípřípadu17-tičlennémuVelkémusenátuSoudu.Vtakovémpřípaděkolegiumpětisoudcůposoudí,zdapřípadvyvolávázávažnouotázkutýkajícísevýkladunebopoužitíÚmluvyneboProtokolůkní,čizávažnýproblémobecnéhovýznamuapokudano,konečnýrozsudekvyneseVelkýsenát.Pokudpřípadžádnoutakovouotázkuneboproblémnevyvolává,kolegiumžádostodmítne,čímžserozsudekstávákonečným.JinakserozsudkySenátustávajíkonečnýmipouplynutítřímě-síčnílhůtynebodříve,pokudstranyprohlásí,ženebudoužádatpostoupenípřípadu.

-31-

– Porušení článku 3 (zákaz mučení)– Porušení článku 6 odst. 1 (přístup k soudu)– Porušení článku 6 odst. 1 (právo na spravedlivý proces v přiměřené lhůtě)– Porušení článku 8 (právo na respektování rodinného a soukromého života)– Porušení článku 14 (zákaz diskriminace)

Skutkový stav: Případ se původně týkal 25 stěžovatelů, z nichž 18 souhlasilo se smírným urovnáním (vizMoldovan a ostatní proti Rumunsku (č. 1),rozsudekzedne5.července2005).Vroce1993došlomezitřemiRomya vesničanem neromského původu k potyčce, při níž byl vesničanův syn jedním zRomů pobodán dohrudníku.Romovéuteklidonedalekéhodomu.Venkuseshromáždilpočetnýrozhněvanýdav,vněmžbyliimístnívelitelpolicieaněkolikpolicistů.Davdůmzapálil,přičemždvěmazRomůsezněhopodařilouprchnout,alebylidavempronásledovániaubiti.Třetímumužibylozabráněnodostatsezdomuauhořelvněm.Stěžovatelétvrdili,žepoliciedavpodněcovalakničenídalšíhoromskéhomajetkuvevesnici.Dopříštíhodnebylozcelazničeno13romskýchdomů,včetněobydlíaosobníhomajetkustěžovatelů.Několikstěžovatelůtvrdilo,žesestalioběťminásilnostízestranypolicieavesničanů.Romštíobyvatelévesnicepodalitrestníoznámenínaúdajnéviníkyvčetněšestipolicistů.Vroce1995bylavšechnaobviněníprotipolicistůmstažena.Vroce1997bylzahájentrestníprocesacivilnířízeníonáhraděškodyproti11vesničanům,kteříseudálostiúdajnězúčastnili.Soudprokázal,ževesničanémělivúmysluzapodporyúřadůvesnici“vyčistitodRomů”.Vesvémrozsudkuokresní soudmimo jinéprohlásil, žeromskákomunitasemarginalizovala,chovalaseagresivněaúmyslněodmítalaaporušovalavespolečnostiuznávanéprávnínormy.

Rozsudkyzaničenímajetkuamimořádnězávažnouvraždusevprůběhu řízeníměnilyvzávislostinastupniřízení.Vlistopadu1999Nejvyššísoudpotvrdilrozsudkyzaničenímajetku,aletřemobžalovanýmzmírnilobviněnízmimořádnězávažnévraždynavražduzávažnou.Vroce2000byladvěmazodsouzenýchvesničanůudělenaprezidentskámilost.

Rumunská vláda následně vyčlenila finanční prostředky na obnovu zničených a poškozených domů.Stěžovatelé ale tvrdili, že jelikožbylyněkterédomyneobyvatelné,byli nuceni žít vevelmi chladnýchastísněnýchpodmínkách,přičemžtentostavtrvalněkolikletavněkterýchpřípadechtrvádoposud.Mnozístěžovateléajejichrodinyvdůsledkutohozávažněonemocněli.

Náhradamajetkovéimorálníújmypřiznanápouzeněkterýmzestěžovatelůbylapoměrněnízká.

Předmět stížnosti podané k Soudu:Stěžovatelétvrdili,žepoté,cobylyjejichdomyzničeny,museližítvevelminuznýchpodmínkách,čímždošlokporušeníčlánků 3 a 8 Úmluvy.Stěžovali si, že neschopnost úřadů provést řádné trestní vyšetřování, završené formálním obviněnímaodsouzenímvšechodpovědnýchosob,proněznamenalaodepřenípřístupuksouduzaúčelempodánícivilnížalobynanáhraduškodyprotistátuzdůvoduzneužitíúřednímocidotčenýchpolicistů.Někteřístěžovatelétakénazákladěčlánku 6 odst. 1 Úmluvypoukazovalinaskutečnost,žekvůlidélcetrestníhořízenídosudneskončilořízenícivilní.Dálestěžovatelépodlečlánku 14 Úmluvytvrdili,žesekvůlisvémuetnickémupůvodustalioběťmidiskriminace.

Právní posouzení:Soudnemohlpřezkoumatstížnostinazničenídomůaosobníhomajetkučivyhnánístěžovatelůzjejichvesnice,neboťktěmtoudálostemdošlopředratifikacíÚmluvyzestranyRumunskavroce1994.Bylovšakzřejmé,žepolicistésenavypáleníromskýchdomůpodíleliasnažiliseincidentutajit.Stěžovatelébylinucenižítvnevyhovujícíchpodmínkách.Vzhledemktomu,žejednáníosobvystupujícíchjménemstátumělopřímýdopadnaprávastěžovatelů,Soudrozhodl,žezajejichjednáníjezodpovědnýstát,pokudjde o životní podmínky stěžovatelů.Otázka těchto podmínek pak spadá do rámce práv stěžovatelů narespektováníjejichsoukroméhoarodinnéhoživotaaprávanadomov.

-32-

Soud učinil tyto závěry:-Přestožesevypálenídomůstěžovatelůúčastnilyosobyjednajícíjménemstátu,Úřadstátníhozástupceprotinimnezahájiltrestnístíhání,čímžznemožnilvnitrostátnímsoudůmzjistitmíruzodpovědnostitěchtoosobajejichpotrestání;-Vnitrostátnísoudypomnoholetodmítalypřiznatstěžovatelůmnáhradumajetkovéškodyzajejichzničenýosobnímajetekanábytek;-Až teprvedeset letpopředmětnýchudálostechbylastěžovatelůmpřiznánanáhradaškodyzazničenédomy,avšaknikolizaškodunaosobnímmajetku;-V rozsudku vyneseném v trestním řízení proti obviněným vesničanům se vyskytovaly diskriminačnípoznámkyoromskémpůvodustěžovatelů;-Nárokystěžovatelůnanáhradunemajetkovéújmybylyvprvnímstupniřízenízamítnuty;-Krajskýsoudpřiznalnezletilémudítětijednézevdovjenpolovinučástkyživotníchnákladůsodůvodněním,žezesnuléobětitrestnoučinnostvyprovokovaly;-Třizdomůúřadynenechalyznovupostavita ty,kterépravděpodobněznovupostavenybyly,zůstalyneobyvatelné;-VětšinastěžovatelůsedosvévesnicenevrátilaarozptýlilasepoRumunskuaEvropě.Soudbyltohonázoru,že“výše uvedené skutečnosti ve svém souhrnu svědčí o celkovém přístupu úřadů, který u stěžovatelů i v době po červnu 1994 nadále vyvolával pocity nejistoty a sám o sobě představoval překážku pro uplatňování jejich práva na respektování soukromého a rodinného života a na domov“(odst.104).Tentopřístupaopakujícíseneschopnostúřadůučinitpřítržporušováníprávstěžovatelůserovnalazávažnémuporušení článku 8 trvajícíhocharakteru.

Soudbylpřesvědčen,žeživotnípodmínkystěžovatelůvposledníchdesetiletechajejichzhoubnývlivnazdravíablahostěžovatelů,mimojinéspoluscelkovýmpřístupemúřadů,jimmuselypůsobitznačnépsychickéutrpení.Životnípodmínkystěžovatelůarasovádiskriminace,kteroujepodrobilyrůznéúřadypřiřešeníjejichstížností,serovnala„ponižujícímuzacházení“vesmyslučlánku3.Soudtedykonstatovalporušení článku 3 Úmluvy.

Nebyloprokázáno,žestěžovatelémohlizakonkrétníchokolností tohotopřípadupodatprotipolicistůmúčinnoucivilnížalobuonáhraduškody.Stěžovatelénicméněpodalicivilnížalobuproticivilistům,kterétrestnísoudshledalvinnýmiažádalináhraduzazničenédomy.Tatožalobabylaúspěšnáaúčinnáanáhradabyla stěžovatelůmpřiznána.Za těchtookolností bylSoudpřesvědčen, že stěžovatelénejsouoprávněnipodatdalšísamostatnoucivilnížalobuprotipolicistům,kteříseúdajnězúčastnilitéhožincidentu.Soudprotonezjistilporušení článku 6 odst. 1 Úmluvy(přístupksoudu).

Posuzovanéobdobí trvalovícenež11 let.Soudprotokonstatovalporušení článku 6 odst. 1 Úmluvy (právonaspravedlivéprojednánívpřiměřenélhůtě).

Soudsicenemohlpřezkoumatsamovypálenídomůstěžovatelůazabití,avšakpoznamenal,že romskýpůvodstěžovatelůseukázaljakorozhodujícífaktorprodélkuivýsledekvnitrostátníchřízení.Zejménasipovšimldiskriminačníchpoznámek,opakovaněčiněnýchúřadyvprůběhuceléhopřípaduafaktu,žeúřadyaždoroku2004slepěodmítalypřiznatstěžovatelůmnáhradunemajetkovéújmyzazničenípředmětnýchrodinnýchdomů.Soudprotovyslovilporušení článku 14 Úmluvy vespojenísčlánky6a8Úmluvy.

♦ Siliadin proti Francii, konečný rozsudek z 26. července 2005, stížnost č. 73316/01

– Nedostatky francouzského trestního práva v oblasti ochrany cizinců proti novodobým formám otroctví

– Porušení článku 4 (zákaz otroctví)

Skutkový stav:Stěžovatelka jeobčankou toga a žije vPaříži.V lednu1994, ve věku15 let, přijela doPaříže spolusfrancouzskouobčankoupůvodemzToga,paníD.Tasezavázala,žestěžovatelcezlegalizujejejíimigrační

-33-

statusazařídíjívzdělání.StěžovatelkasemělapaníD.staratodomácnost,dokudbysinevydělalatolikpeněz,abyjísplatilacenuletenky.StěžovatelkasetakveskutečnostistalaneplacenouslužkoupanaapaníD.,kteříjízabavilicestovnípas.

Vříjnu1994paníD.„půjčila“stěžovatelkusvýmpřátelům,panuapaníB.Unichmělazůstatjenněkolikdní,alepaníB.serozhodlasi jiponechat.Stěžovatelkasepro tentopárstala„děvčetemprovšechno“abylanucenapracovatsedmdnívtýdnuod7:30do22:30hodinbeznárokunamzdučidnyvolna.Spalanamatracinapodlazeanosilastaréoblečení.

Včervenci1998sestěžovatelkasvěřilasousedovi,kterýinformovalVýborprotinovodobémuotroctvíatenvěcoznámilorgánůmčinnýmvtrestnímřízení.ProtipanuapaníB.bylozahájenotrestnístíhání.Vprvníinstancibyliuznánivinnýmiaodsouzeni,alevrámciodvolacíhořízeníbylizproštěniobžaloby.Vrozsudkuz15.května2003shledalOdvolacísoudveVersaillespanaapaníB.vinnýmiztoho,ženutilistěžovatelkupro sebe bezplatně pracovat, ale zaujal názor, že její pracovní a životní podmínky nebyly neslučitelnéslidskoudůstojností.Nařídiljimprotozaplatitstěžovatelcenáhraduškodyvevýši15245Є.Vříjnu2003přiznalpracovněprávnísoudstěžovatelcečástku,kterázahrnovala31238Єnanevyplacenémzdě.

Předmět stížnosti podané k Soudu:Sodkazemnačlánek 4 Úmluvy stěžovatelkatvrdila,žefrancouzskétrestníprávojíneposkytlodostatečnouaúčinnouochranuproti„nevolnictví“,vněmžbyladržena,neboalespoňproti„nucenéapovinnépráci“,kteroubylanucenavykonávat,vdůsledkučehožsepraktickystaladomácíotrokyní.

Právní posouzení:Soudbyltohonázoru,žečlánek4ÚmluvyjejednímztěchustanoveníÚmluvy,znichžplynouVysokýmsmluvnímstranámpozitivnízávazky.Rozhodlproto,žeVysokésmluvnístranyjsoupovinnypostihovatatrestatjakékolijednánísměřujícíkudrženíosobyvsituacineslučitelnésčlánkem4.Souddálevzalvúvahu,žeParlamentníshromážděníRadyEvropypoukázalonaskutečnost,že„domácíotroctví“vEvropěstáleexistujeatýkásetisícůlidí,znichžvětšinutvoříženy.VzhledemkokolnostemtohotopřípaduSoudrozhodl,žestěžovatelkabylapodrobenanucenéprácivesmyslučlánku4Úmluvy.

Soudpotéřešilotázku,zdabylastěžovatelkatéždrženavotroctvíčinevolnictví.Ačkolibylazbavenaosobníautonomie,bylorozhodnuto,žestěžovatelkanebyladrženavotroctvívpravémsmyslu,jinýmislovy,žebypanapaníB.vůčinívykonávaliskutečnévlastnicképrávo.Souddefinovalnevolnictvívesmyslučlánku4Úmluvyjakopovinnostzdonuceníposkytovatvlastníslužbyakonstatoval,žestěžovatelkabylatakovémuzacházenípodrobena.

Soudrozhodl,ževtédoběplatnátrestněprávnílegislativaneposkytovalastěžovatelcekonkrétníaúčinnouochranuprotivýšeuvedenémuzacházení.Rozhodlproto,žedošlokporušení článku 4 Úmluvy.

♦ N. proti Finsku, konečný rozsudek ze dne 26. července 2005, stížnost č. 38885/02

– Ochrana bývalého člena Mobutuových zvláštních ochranných sil proti refoulement do DRK– Porušení článku 3 (zákaz mučení)

Skutkový stav:Stěžovatel přicestoval v roce 1998 doFinska a požádal tamo azyl.Tvrdil, že odešel zDemokratickérepublikyKongo (DRK) v květnu 1997, kdyžKabilovy povstalecké jednotky zbavilymoci prezidentaMobutua.Prohlásil,ževDRKbybylvohroženíživota,neboťpatřildookruhuprezidentovýchnejbližšíchosob, a tohlavněproto, žebyl členem jehozvláštníchochranných sil.V roce2001nařídilo Imigračníředitelstvístěžovatelovovyhoštění.Jehotvrzenínepovažovalozavěrohodnáabylotohonázoru,žesemunepodařiloprokázat svoji totožnost.V roce2002odmítlSprávní soud stěžovatelovoodvolání;přihlédlpři tom ke skutečnosti, že stěžovatel vystupoval pod různými jmény, mimo jiné jako žadatel o azyl

-34-

vNizozemskuvroce1993anebylpřesvědčenojehodůvěryhodnosti.Vroce2003zamítlNejvyššísprávnísouddalšístěžovatelovoodvolánívzhledemkpochybnostemojehopravétotožnosti,etnickémpůvoduaomístějehopobytuvdoběodvyhoštěnízNizozemskavroce1995dopříjezdudoFinskavroce1998.

Předmět stížnosti podané k Soudu:Stěžovateltvrdil,žejehovyhoštěnídoDRKbybylovrozporusčlánkem3Úmluvy.

Právní posouzení:Za účelem posouzení stěžovatelovy důvěryhodnosti provedli dva delegáti Soudu jako důkaz výslechsamotnéhostěžovatele,jehomanželkydleobyčejovéhoprávaK.K.(rovněžuprchlicizDRK)adálevyššíhoúředníkazImigračníhoředitelství.SoudshledalK.K.důvěryhodnousvědkyní,jejížsvědectvíjasněpotvrdilostěžovatelovuvýpověď.Soudmělsiceinadálepochybnostiověrohodnostičástistěžovatelovyvýpovědi,aleprohlásil,žejehovýpověďjakocelekjetřebapovažovatzadostatečněkonzistentníavěrohodnou.

Cosetýčenebezpečízacházeníodporujícíhočlánku3,Soudpoznamenal,žejelikožstěžovatelodešelzDRKpředosmi lety,nelzevyloučit, žezájemsoučasnýchúřadůna jehozadržení,včetněmožnéhošpatnéhozacházení z důvodu jehodřívějších aktivit, již zeslábl.Soud citoval velkou řadu zprávUNHCR (odst.117–121)zdůrazňujících,žepokudjdeobývalépříslušníkyarmády,připosuzovánímožnéhonebezpečívpřípaděvrácenídoDRKmohoubýtvýznamnéijinéfaktorynežhodnost,napříkladvojákůvetnickýpůvodčinapojenínavlivnéosoby(odst.161).ZarozhodujícíbylypovažoványstěžovatelovykonkrétníaktivityjakoinfiltrátoraainformátorazvláštníchochrannýchsilprezidentaMobutua,kterýpodávalzprávypřímonejvyššímdůstojníkůmblízkýmbývalémuprezidentovi.V této souvislosti Soudpodotkl, že nebezpečíšpatnéhozacházenínemusínutněhrozitzestranysoučasnýchúřadů,aleiodpříbuznýchdisidentů,kteřísemumohouchtítpomstít.Soudrozhodl,žeúřadybynemuselybýtschopnyneboochotnyjejpředtěmitohrozbamiochránit.Konstatovalprotoporušení článku 3 Úmluvy.

♦ Mogos proti Rumunsku, rozsudek z 13. října 2005, stížnost č. 20420/02

– Vrácení osob bez státní příslušnosti z Německa do Rumunska– Nebyl porušen článek 3 Úmluvy (zákaz mučení)– Nebyl porušen článek 34 Úmluvy (individuální stížnosti)

Věcbylaprohlášenazapřijatelnou6.května200417

Skutkový stav:Stěžovatelé,párajejichpětdětí,jsouosobami bez státní příslušnosti rumunské národnosti.18Vroce1990odešlizRumunskadoNěmecka,kdepožádalioazylsodůvodněním,žejakoRomovébylivystaveniperzekuci.Vroce1993se vzdali svého rumunského občanství.Jejichžádost o azyl ipokusyozískánípovoleníktrvalémupobytunaúzemíNěmeckabylyzamítnutyvevšechstupníchřízení.7.března2002bylistěžovatelé(kroměnejstaršíchdvoudětí,kteréuzavřelymanželstvísněmeckýmiobčany)vyhoštěnidoRumunska,předevšímnazákladědohody uzavřené mezi oběma státy v roce 1998,vnížRumunskoprohlásilo,žejepřipravenopřijmoutvšechnysvébývaléobčany,kteřísestaliosobamibezstátnípříslušnosti.Stěžovatelétvrdili,žepřipříjezdubylizatčenipoliciíapředpřemístěnímdotranzitníhocentrasnimibylošpatnězacházeno.Kromětohotvrdili,žekdyžchtěli(kroměnejmladšíhodítěte)dne1.dubna2002pomocijinéosoběbezobčanství,kterouvevedlejšímístnostitýraloněkolikpolicistů,titopolicistéjenapadli.Žalovanávládatytoskutečnostipopírá.

Předmět stížnosti podané k Soudu:Stěžovatelétvrdili,že1.dubna2002snimibylošpatnězacházenovrozporusčlánkem 3 Úmluvy.Dále

17VizPříručka UNHCR k ochraně uprchlíků a k judikatuře ESLP – aktualizace leden-červen 2004.18ČáststížnostitýkajícíseNěmecka,vizMogos a Krifka proti Německu (stížnost č. 78084/01),aktualizaceleden-červen2003Příručky UNHCR k ochraně uprchlíků a k judikatuře ESLP.

-35-

tvrdili,žejejichživotnípodmínkyvtranzitnímcentruznamenalyporušeníčlánku 3 Úmluvy.Sodvolánímnačlánek 34 Úmluvy sistěžovali,žejimbyloúřadybráněnovkomunikaciseSoudem.

Právní posouzení:Cosetýčeudálostíz1.dubna2002,Soudrozhodl,žestěžovatelésvojistížnostohledněšpatnéhozacházenízestranypolicienedoložili.Dálerozhodl,žeizapředpokladu,žepoliciepoužilasíly,bylatatosílapřiměřenáokolnostempřípadu.Pokud jde o životní podmínky, Soud prokázal, že stěžovatelé o vlastní vůli odmítli odejít z centra doRumunska. Dále bylo prokázáno, že stěžovatelé odmítli lékařské ošetření v nemocnici. Soud protoneshledal porušení článku 3 Úmluvy.

Soudkonstatoval,žestěžovateléneprokázalisvátvrzení,žejejichdopisybylyzadržoványažerumunskéúřadysedozvědělyojejichobsahu,aprotonezjistil porušení článku 34 Úmluvy.

♦ Niedzwiecki proti Německu, konečný rozsudek ze dne 25. října 2005, stížnost č. 58453/00♦ Okpisz proti Německu, konečný rozsudek ze dne 25. října 2005, stížnost č. 59140/00

– Diskriminace imigrantů při poskytování sociálních dávek na dítě v závislosti na délce trvání jejich povolení k pobytu

– Porušení článku 14 Úmluvy (zákaz diskriminace) ve spojení s článkem 8 Úmluvy (právo na respektování rodinného a soukromého života)

Skutkový stav:Stěžovatelibylivoboupřípadechpřistěhovalcispovolenímkpobytuudělenýmzvýjimečnýchdůvodů.Bylyjimzamítnutyžádostiosociálnídávkynaděti,neboťstěžovatelénebylidržitelitrvaléhoanidočasnéhopovoleníkpobytu,jakvyžadujezákon.VpřípaduNiedzwieckibylyzamítnutyveškeréopravnéprostředkyvevnitrostátnímřízení.VpřípaduOkpiszbylořízeníostěžovatelověodvolánípřerušenopoté,coSociálníodvolací soud postoupil několik precedenčních případů Spolkovému ústavnímu soudu.V rozsudku zedne6.července2004dospělSpolkovýústavnísoudkzávěru,žerozdílnézacházenísrodiči,kteřímajítrvalépovoleníkpobytuatěmi,kteříjenemají,postrádádostatečnéodůvodnění.Povydánítohotorozhodnutíbylořízeníostěžovatelověodvoláníopětpřerušenododobynovelizacepříslušnéprávníúpravy.

Předmět stížnosti podané k Soudu:Stěžovatelétvrdili,žeodmítnutíněmeckéhoúřadupřiznatjimsociálnídávkynadítěserovnalodiskriminaciodporujícíčlánku 14 Úmluvy ve spojení s článkem 8 Úmluvy.

Právní posouzení:Soud rozhodl, že poskytnutí sociálních dávek na dítě spadá do pojmu respektování rodinného životazaručenéhočlánkem8Úmluvyatudížjeaplikovatelnýčlánek14vespojenísčlánkem8.Soudnenalezlžádné „objektivní a rozumné zdůvodnění“ pro rozdílný přístup ke stěžovatelům (odst. 32 rozsudkuNiedzwiecki proti Německuaodst.33rozsudkuOkpisz proti Německu).Konstatovalprotoporušeníčlánku 14 Úmluvy ve spojení s článkem 8 Úmluvy.

♦. Keles proti Německu, konečný rozsudek ze dne 27. října 2005, stížnost č. 32231/02

– Nalezení rovnováhy mezi obecným zájmem státu na ochraně veřejného pořádku a rodinným životem přistěhovalce ve věci týkající se vyhoštění

– Porušení článku 8 Úmluvy (právo na respektování soukromého a rodinného života)

Skutkový stav:Stěžovatel,tureckýobčan,přicestovalvroce1972vevěkudesetiletdoNěmecka,abyzdemohlžítspolu

-36-

srodičiabratrem.Oženilseamányníčtyřiděti,kteréjsouvšechnytureckýmiobčany.Vroce1983mubyla–vzhledemkdřívějšímodsouzením–udělenavýstraha,žedopustí-lisedalšítrestnéčinnosti,budevyhoštěn.Vlednu1999,poopakovanémodsouzenízatrestnoučinnost,bylonařízenojehotrvalévyhoštěnídoTurecka.21.května1999sestěžovatelvrátilapodalžádostoposkytnutíazylu.12.srpna2003,pozamítnutíazylovéžádosti,bylznovudeportován.19.prosince2003podalžádost,abybylaúčinnostjehovyhoštěníčasověomezena.Totořízenídosudprobíhá.

Předmět stížnosti podané k Soudu:Stěžovatel tvrdil, že jehovyhoštěnímdoTureckabyloporušeno jehoprávona respektování rodinnéhoasoukroméhoživota,zakotvenévčlánku 8 Úmluvy.

Právní posouzení:Soud rozhodl,žepříkazkvyhoštěníbylzásahemdostěžovatelovaprávana respektování jeho rodinnéhoživotaažetentozásahbylvsouladusezákonemasledovallegitimnícíle,konkrétněveřejnoubezpečnostapředcházenínepokojůmazločinnosti.Ačkolivstěžovatelnenípřistěhovalcemdruhégenerace,připosuzováníotázky,zdabyltentozásah„nezbytnýmvdemokratickéspolečnosti“,nanějSoudaplikovalpodobnákritériajakovpřípadechimigrantůdruhégenerace(vizBoultif proti Švýcarsku,č.54273/00aBenhebba proti Francii,č.53441/99,10.červenec2003).Vzhledemkokolnostempřípadu,jakýmibylapovahaspáchanýchtrestnýchčinů,dlouhádobastěžovatelovapobytuvNěmeckuapostaveníjehodětí,SoudshledalčasověneomezenýzákazpobytuvNěmeckunepřiměřenýmatudížvrozporu s článkem 8 Úmluvy.

♦. Bader proti Švédsku, rozsudek ze dne 8. listopadu 2005, stížnost č. 13284/04

– Ochrana proti refoulement do země s nebezpečím zjevného odepření spravedlivého procesu s možným následkem trestu smrti

– Porušení článku 2 (právo na život)– Porušení článku 3 (zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení)

Skutkový stav:Stěžovatelé,manželský pár se dvěmadětmi, jsou syrskými občanykurdské národnosti.V srpnu 2002požádaliveŠvédskuoazyl.Manžel tvrdil, ževprosinci1999bylzatčen syrskoubezpečnostnípoliciíadevětměsícůbylvězněnavyslýchánohledněsvéhobratra,kterýdezertoval.Žádostoazylbylazamítnuta.Vlednu2004podalistěžovatelénovoužádostapředložilirozsudekKrajskéhosouduvAleppo(Sýrie)ze17.listopadu2003,jímžbylmanželvnepřítomnostiuznánvinnýmzespoluúčastinavražděsvéhošvagraaodsouzenktrestusmrti.Stěžovateltvrdil,žejenevinnýavkritickédoběpobývalvBejrútu.Dáleuvedl,ževletech1999-2000bylkvůlipodezřenízespáchánítohototrestnéhočinupodobudevítiměsícůvězněn.Žádostoazylbylazamítnuta,neboťzezprávyšvédskéhovelvyslanectvívSýriivyplynulo,žepokudbysemanželdoSýrievrátil,případbybylpravděpodobněznovuotevřenadáležetrestsmrtijejenzřídkakdyudělovánzatrestnéčiny„týkajícísecti“(odst.23).

Předmět stížnosti podané k Soudu:Stěžovatelétvrdili,žepokudbybylideportovánidoSýrie,manželovibyhroziloreálnénebezpečízatčeníapopravy,čímžbybylyporušenyčlánky 2 a 3 Úmluvy.

Právní posouzení:Soud připomněl, že případmůže vyvolávat otázky podle článků 2 a 3, pokud „Vysoká smluvní stranadeportujecizince,kterémubylvpřijímajícímstátězjevnýmzpůsobemodepřenspravedlivýproces,nebomutakovéodepřeníhrozí,jestližedůsledkemtohotoodepřeníbylnebobymohlbýttrestsmrti“(odst.41)19.

19Soudargumentuje,žečlánek2Úmluvysicenezakazujetrestsmrtizavšechokolností,alevykonánítrestusmrtiuloženéhovrámcinespravedlivéhoprocesubyserovnalosvévolnémuzbaveníživota,kterébybylovrozporusčlánkem2Úmluvy(odst.41;viztéžsouhlasnéstanoviskosoudceCabralBarretakrozsudkupřipojené).

-37-

Soud v tomto případě podotkl, že zpráva ze švédského velvyslanectví je „neurčitá a nepřesná“ (odst.45)apokudsetýčeosudustěžovatelůvpřípadědeportacedoSýrie,obsahovalapouzedomněnky.Soudtaképoukázalnaskutečnost,žešvédskéúřadyneobdrželyzeSýriezáruku,žepřípadbudeznovuotevřena že státní zástupce nebude požadovat trest smrti. Dále bylo konstatováno, že okolnosti vykonání bypůsobily značné obavy, úzkost a nesnesitelnou nejistotu, pokud jde o podmínky popravy.Kromě tohobylokonstatováno,žeprvnířízeníjenutnopovažovatzazjevnéodepřeníspravedlivéhoprocesu,kterébystěžovatelůmzpůsobilodalšíobavyaúzkost.Soudprotokonstatovalporušení článků 2 a 3 Úmluvy.

♦. Tuquabo-Tekle proti Nizozemsku, rozsudek ze dne 1. prosince 2005, stížnost č. 60665/00

– Povinnost hostitelské země umožnit sloučení rodiny – Porušení článku 8 (právo na respektování rodinného a soukromého života)

Skutkový stav:Stěžovatelkauprchlavroce1989zEtiopiedoNorskapoté,cobylzabitjejímanžel.Ačkolijíbylodepřenazyl, bylo jí uděleno povolení k pobytu z humanitárních důvodů. Jejímu synovi a dceři, kteří zůstalivEtiopii,bylopovolenozanípřijetdoNorska,aletosepodařilopouzesynovi.StěžovatelkaseprovdalavNizozemskuapřestěhovalasetam.Smanželemsejimnarodilydvěděti.Vroce1997podalastěžovatelkažádost,abyzanídoNizozemskamohlapřijetdcera.Tatožádostbylazamítnuta sodůvodněním,ževzhledemkdélceodloučeníake skutečnosti, žedcera se integrovaladorodinystrýceababičky,jižrodinnévazbyneexistují.Bylotakéargumentovánotím,žeposňatkuspanemTuquabopaníTuquabo-TeklezaložilavNizozemskunovourodinu,donížjejídceranikdynepatřila.

Předmět stížnosti podané k Soudu:Stěžovatelkaargumentovala,žeodmítnutínizozemskévládyumožnitjejídceřibydletspolečněsmatkouvNizozemskujeporušenímčlánku 8 Úmluvy..

Právní posouzení:Soudmuselpřezkoumatrozsahpovinnostistátupřijímatnasvojeúzemípříbuznétamusazenýchpřistěhovalců,včetněosobpožívajícíchhumanitárníhostatusu, jak tomubylovdanémpřípadě.Tatootázka jezestranyUNHCRpředmětemzvláštníhozájmu,neboťjehocílemjeposilovatzávazekstátůusnadnitslučovánírodin.

Soud připomněl, že rozsah výše uvedené povinnosti bude nutno posoudit mimo jiné podle konkrétníchokolnostízúčastněnýchosobaobecnéhozájmusledovanéhodotčenýmstátem.

Připosuzováníotázky,zdažalovanýstátnalezlspravedlivourovnováhumeziprotichůdnýmizájmyjednotlivce(tj.sloučenírodinyvNizozemsku)aspolečnosti(tj.kontrolapřistěhovalectví),Soudtaktozamítlargumentyvlády:–Nelzepředpokládat,žerodičeopouštějícísvojedětiseneodvolatelněrozhodlivzdátsejakýchkolimyšleneknabudoucíopětovnésloučenírodiny,jakdokazujepřetrvávajícísnahastěžovatelkydosáhnouttoho,abyzaníjejídceramohlapřijet;–PokudstěžovatelkauprchlaběhemobčanskéválkyzEtiopiesúmyslempožádatvciziněoazyl,nelzemítzato,žedceruopustila„zvlastnísvobodnévůle“(odst.47);–Zadanýchokolnostívyššívěkstěžovatelčinydcery(15let)nebyldostatečnýmdůvodemproodmítnutísloučenírodiny20.

VzhledemkvýšeuvedenémuSoudkonstatovalporušení článku 8.

20Stojízazmínku,žepřiposouzenítohotopřípaduSoudnaznačilparaleluspřípademSen proti Nizozemskuz21.prosince2001(dalšípodrobnostivizPříručka UNHCR k ochraně uprchlíků a k judikatuře ESLP, kapitola 5.2 – aktualizace červenec-prosinec 2001,str.3).

-38-

II. 2. Rozhodnutí Soudu o přijatelnosti

a..Věci prohlášené za přijatelné.

♦ Saadi proti Spojenému království, rozhodnutí ze dne 27. září 2005, stížnost č. 13229/03

– Zadržování žadatelů o azyl za účelem snadnějšího přezkoumání žádosti o azyl– Článek 5 (právo na svobodu)– Článek 14 (zákaz diskriminace)

Stěžovateljeiráckým občanemkurdskénárodnosti.30.prosince2000přicestovaldoSpojenéhokrálovstvíapožádaloazyl.Poté,comubylodvakrátprodlouženodočasnéjednodennípovoleníkpobytu,byl2.ledna2001zadrženvPřijímacímstřediskuvOakingtonu.Stěžovatelseodvolalprotizamítnutížádostioazyla9.lednabylpropuštěn.Vlednu2003mubyludělenstatusuprchlíka.Stěžovatelpodalnávrhnasoudnípřezkoumánísvéhozadržení,vněmžtvrdil,žebylonezákonné,vrozporusčlánkem5Úmluvy.

Nutnopoznamenat,ževnitrostátnísoudyseneshodlynavýkladučlánku5odst.1písm.f)Úmluvy.Soudcevprvnímstupnikonstatoval,žezadrženínebylosčlánkem5odst.1písm.f)Úmluvyslučitelné.Argumentovaltím,žetotoustanovenívyžaduje,abyzadrženíbylonezbytnéproúčinnézabráněnínepovolenémuvstupunaúzemí.Vdanémpřípadětomutaknebylo,neboťstěžovatelpožádaloazylanehrozilotedy,žebyuprchl.OdvolacísoudaSněmovnalordůnaopakrozhodly,žezadrženínezbytnébýtnemuseloažezadrženízaúčelemrozhodnutí,zdamábýtvstuppovolen,jesčlánkem5odst.1písm.f)vsouladu21.

Stěžovateltvrdilnazákladěčlánku 5 Úmluvy,žejehozadrženíbylonepřiměřenéasvévolnéažemunebylysdělenyjehodůvody.Podlečlánku 14 Úmluvysistěžoval,žejehozadrženíbylomožnéjenkvůlitomu,žeiráčtíKurdovébyliuvedeninaseznamunárodností,snimižsepočítaloproumístěnívOakingtonu.

VýšeuvedenýargumentOdvolacíhosouduaSněmovnylordůpředložilavládapředEvropskýmsoudemprolidskápráva.Stěžovatelnaprotitomukromějinéhotvrdil,žezadrženížadateleoazyl,kterýnepředstavujeprokontrolupřistěhovalectvížádnénebezpečí,pouzezaúčelemurychlenírozhodováníojeho/jejímvstupu,nenítímtéž,co„zabráněnínepovolenémuvstupu“,jakpožaduječlánek5odst.1písm.f).

SohledemnatvrzenístranSouddospělknázoru,žestížnostjepřijatelná.NapadenípostupuSpojenéhokrálovstvívOakingtonuvtomtopřípadubudemítvýznamnýdopadivširšímměřítkunačastějšípřípadyzadržovánížadatelůoazylvEvropě.

B. Věci prohlášené za nepřijatelné

♦. Bonger proti Nizozemsku, rozhodnutí ze dne 15. září 2005, stížnost č. 10154/04

– Článek 3 Úmluvy (zákaz mučení)

Stěžovatel,etiopskýstátnípříslušník,požádalvlednu1995vNizozemskuoazyl.Tvrdil,mimojiné,žezaMengistuovarežimubylpilotemetiopskéhovojenskéholetectva.Odčervence1992doledna1993pobývalvpřevýchovnémtáboře.Vbřeznu1993sezobavpředopětovnýmzatčenímukrylanásledněopustilzemi.Jehožádostoazylbylazamítnuta.V lednu1997podaldruhoužádostoazyl,podloženoudopisem,vekterémoněmetiopskéúřadypožadovalyinformace.Ministrpropřistěhovalectvíjehožádostoazylzamítlstím,žečinystěžovatelejakopilotaletectvaspadajídopůsobnostičlánku1FŽenevskéúmluvyzroku1951.Stěžovatelovoodvoláníbylozamítnutosodůvodněním,žestěžovatelnedoložilžádnénovězjištěnéskutečnosti,anizměnuokolností,jakvyžadujezákon.

21Kbližšímpodrobnostemoargumentacivnitrostátníchsoudůvizčást arozsudkuSkutkové okolnosti případu,str.2.

-39-

Stěžovateltvrdil,žepokudbybylvyhoštěndoEtiopie,hrozilobymureálnénebezpečízacházenívrozporusčlánkem 3 Úmluvy.Dále si stěžoval, že odmítnutí krajského soudupřezkoumat jehodruhou žádostoazylbyloporušenímčlánku 13 Úmluvy.

Nizozemskávládatvrdí,ževsoučasnédoběnemávúmyslustěžovateledoEtiopiereálněvyhostitaževpřípadějehoskutečnéhovyhoštěníbystěžovatelmohltotorozhodnutínapadnoutvodvolacímsprávnímřízení.Stěžovateluvedl,žezamítnutíjehožádostioazylpředstavovaloveskutečnostipříkazkvyhoštěníaževesprávnímřízeníneníupravenžádnýúčinnýopravnýprostředek.Souddospělknázoru,žepřineexistencireálnýchvyhlídeknavyhoštěníosoběstěžovatelnemůže tvrdit, že je obětí ve smyslu článku 34 Úmluvy. Pokud jde o článek 13, Soud konstatoval, že i pro případrozhodnutísměřujícíhok jehoskutečnémuvyhoštěníposkytujeodvolacísprávní řízeníúčinnýopravnýprostředekumožňujícíurčit,zdabyvyhoštěnídoEtiopiebylovrozporusčlánkem3Úmluvy.Soudprotoshledalstížnostzjevněneopodstatněnou,aprotonepřijatelnou.

♦ Kaldik proti Německu, rozhodnutí ze dne 22. září 2005, stížnost č. 28526/05

– Článek 3 Úmluvy (zákaz mučení)– Článek 13 Úmluvy (právo na účinné prostředky nápravy)

Stěžovatelkajetureckouobčankou.Včervenci2002požádalavNěmeckuoazyl.Mimojinétvrdila,žejiznásilniliturečtívojáci,kdyžhledalijejíhomanželaažemužizjejívesnicenaléhalinajejíhootce(kterýjípomohluprchnout),abyjizabilaobnoviltímčestrodiny.Předložilalékařskézprávy,kterémimojinéuváděly,žepokudbybylapřerušenačiukončenajejíléčba,hrozíjínebezpečízhoršeníjejínemocinebosebevraždy.Žádostoazylbylazamítnutanavšechstupníchřízení,atoztohodůvodu,žestěžovatelkabybylavbezpečívzápadníčástiTureckaaženezbytnálékařskápéčejevTureckudostupná.

Stěžovatelkatvrdila,žejejívyhoštěnídoTureckabybylovrozporusčlánkem 3 Úmluvy adálepodlečlánku 13 Úmluvy, ženěmeckéúřady řádněnepřezkoumalyúdajnánebezpečí,kteráby jejídeportaceznamenalaprojejíživotazdraví.

Souddošelknázoru,žestěžovatelkanedoložilasvojistížnostpokudjdeonebezpečíšpatnéhozacházenízestranyúřadůnebočlenůvlastnírodinypřinávratudoTurecka.Cosetýčezdravotníhostavustěžovatelky,Soudrozhodl,žeačjestěžovatelčinasituacevTureckuméněpříznivá,nežpodmínkyvNěmecku,nelzetutoskutečnostzhlediskačlánku3považovatzarozhodující.Souddálepodotkl,ženicnenasvědčujetomu,žebyvnitrostátníúřadystěžovatelkudeportovaly,pokudbytopředstavovalobezprostřednínebezpečíprojejízdravíneboživot.Konstatovalproto,žek porušení článku 3 Úmluvy nedošlo.Vzhledemktomu,žestížnostpodlečlánku3Úmluvybylazjevněnepodloženáatudížneobhajitelná,Soudrozhodl,žečlánek 13 Úmluvy nelze aplikovat.Stížnostbylaprohlášenazanepřijatelnou.

♦ Hukic proti Švédsku, rozhodnutí ze dne 27. září 2005, stížnost č.17416/05.

– Článek 3 (zákaz mučení)

StěžovateléjsoumanželskýpársedvěmadětmipocházejícízBosny a hercegoviny.Vroce2003požádalistěžovateléveŠvédskuoazyl.Tvrdili,ženejmladšísyntrpíDownovýmsyndromemaepilepsiíaževevlastní zemi by semu nedostalo léčby či lékařské péče.Dále tvrdili, žemanžel, který byl policistou,pomáhalzatýkatzločineckéhobosseaodtédobymuvyhrožujemafie.Stěžovatelépodaličtyřiopakovanéžádostioazylneboopovoleníkpobytuzhumanitárníchdůvodů.Všechnyžádostibylyzamítnuty.Stěžovatelé tvrdili, že pokud by byli deportováni do Bosny a Hercegoviny, hrozilo by jim zacházenívrozporusčlánkem 3 Úmluvy.

-40-

Cosetýčedřívějšíchvýhrůžekaobtěžování,Soudkonstatoval,žestěžovateléneprokázali,žeúřadyBosnyaHercegovinynebylyochotnyneboschopnyjeochránit.Soudpovažovalzavýznamné,žesepřípadtýkádeportacedojinéVysokésmluvnístranyÚmluvy,kterásezavázalazabezpečitzákladníprávazakotvenávjejíchustanoveních.Soudprotoshledaltutočáststížnostizjevněnepodloženou.Soudsiceuznalzávažnostsynovapostiženíaskutečnost,žepéčeonějaléčbavBosněaHercegoviněbysnejvětšípravděpodobnostíbylaznačněnákladná,alebylpřesvědčen,žezdravotnístavnejmladšíhosyna nelze srovnávat se závěrečnou fází smrtelného onemocnění a že tento případ nevykazuje žádnézvýjimečnýchokolností,kteréSoudstanovilvesvéjudikatuře��(vizmimojinévýšecitovanýjudikátD. proti Spojenému království,odst.54).Stížnostbylaprotoodmítnutajakozjevněnepodloženáaprohlášenazanepřijatelnou.

C..odročené věci Žádnépřípadyvztahujícísekmezinárodníochraněuprchlíků.

D..Věci vyškrtnuté ze seznamu Žádnépřípadyvztahujícísekmezinárodníochraněuprchlíků.

E..Smírná urovnání Žádnépřípadyvztahujícísekmezinárodníochraněuprchlíků.

F..Stížnosti oznámené vládám

♦ n. proti Spojenému království, stížnost č. 26565/05

– Ochrana proti refoulement nemocného HIV bez možnosti přístupu k náležité léčbě v zemi původu

– Článek 3 (zákaz mučení)

Stěžovatelka,ugandská státní občanka,přišladoSpojenéhokrálovstvívroce1998.Svážnýmonemocněnímbylapřijatadonemocnice.OněkolikměsícůpozdějiuníbyladiagnostikovánadvěonemocněníspojenásAIDSavelmipokročiléstádiuminfekceHIV.Podlelékařskéhoposudkuby„bezaktivníléčbybylajejíprognózahroziváapokudbybylapřinucenavrátitsedoUgandy,kdenemělavyhlídkynapodstoupeníodpovídajícíléčby,očekávanádélkajejíhoživotabybylakratšíneždvanáctměsíců“.Jejížádostoazylbylazamítnutazdůvodunevěrohodnostiasodůvodněním,želéčbaAIDSjevUgandědostupnázasilnědotovanéceny.Rozhodcezamítlstěžovatelčinoodvoláníprotizamítnutížádostioazyl,alepřipustilodvoláníz důvodůpodle článku 3, neboť konstatoval, že v jejímpřípadě bymohlo být odůvodněné výjimečnépovolenízůstatveSpojenémkrálovství.Státnítajemníkseodvolalavnáslednýchsoudníchrozhodnutíchbylučiněnzávěr,žestěžovatelčinýmvyhoštěnímnebudečlánek3porušen.Sněmovnalordů,opírajícseo judikaturuEvropského soudu pro lidská práva, došla k názoru, že podmínka výjimečných okolnostípožadovanávčlánku3nebylanaplněna,neboťstěžovatelčinzdravotnístavnedosáhltakkritickéhostádia,abyexistovalynaléhavéhumanitárnídůvodyodvyhoštěníupustit.Podlečlánku39SoudoznámilpředběžnéopatřenívláděSpojenéhokrálovství,kterářízeníovyhoštěnípřerušila.Stížnostbylaoznámena úřadům Spojeného království podlečlánku 3 Úmluvy.

G.. článek 39 jednacího řádu Soudu – předběžná opatření

��VizD. proti Spojenému království,rozsudekz2.května1997,30240/96, Příručka UNHCR k ochraně uprchlíků a k judi-katuře ESLP–Přehledjudikaturykčlánku.

-41-

♦ Ramzy proti Nizozemsku, 15. července 2005, stížnost č. 25424/05

– Absolutní povaha zákazu refoulement podle článku 3 Úmluvy a boj proti terorismu– Článek 3 Úmluvy (zákaz mučení)

PřípadsetýkávyhoštěníosobypodezřelézčlenstvívislámskéextrémistickéskupinězNizozemskadoAlžírska.

Stěžovatel tvrdípodlečlánku 3 Úmluvy, žepokudbudevyhoštěndoAlžírska,budemuhrozit reálnénebezpečímučeníašpatnéhozacházenízestranyalžírskýchúřadů.

15.července2005Soudpodlečlánku39JednacíhořáduSouduoznámilnizozemskévládě,žestěžovatelnemábýtvyhoštěndoAlžíru,dokudSoudvevěcinerozhodne.

IntervenovatvřízenípředSoudemjakotřetístranabylopovoleno:– VládámItálie,Litvy,Portugalska,SlovenskaaSpojenéhokrálovství;– NevládnímorganizacímAIRECentre,Interights(téžzastupujícíorganizaceAmnestyInternationalLtd,Association for the Prevention ofTorture,HumanRightsWatch,Mezinárodní komise právníků,OpenSocietyJusticeInitiativeaRedress),JusticeandLiberty.

Cílem Spojeného království, podporovaného výše uvedenými vládami, je napadnout absolutní povahuzákazu vrácení, hrozí-li mučení podle článku 3 Úmluvy, jak ji stanovil Soud v případuChahal proti Spojenému královstvízedne15.listopadu199623.DlenázoruSpojenéhokrálovstvíbystátmělmítmožnosthledatrovnováhumezisvýmzájmemnazajištěnínárodníbezpečnostiazájmemjednotlivce.VzhledemkprecedentuChahal,kterýurčil,žebezohledunasvéchovánístěžovatelnemábýtvrácentam,kdemuhrozímučení,jetakovéhledánírovnováhyvsoučasnédoběvyloučeno.

Stěžovatelprohlašuje,žejeMohammedRamzy,alžírskýobčan,narozenývroce1982.BydlívNizozemsku,kde je úřadůmznámpod tímto a deseti dalšími jmény. 12. června2002byl vNizozemsku zatčenpropodezření ze zapojení do islámské extrémistické sítě působící v Nizozemsku a napojené na alžírskouSalafistickouskupinuprohlásáníislámuaboj.Podezřenívůčistěžovatelisezakládalanaúředníchzpráváchnizozemskýchbezpečnostníchavýzvědnýchslužebvypracovaných22.a24.dubna2002.

5.června2003vrámcitrestníhořízenísoudstěžovatelezprostilvšechobviněníanařídiljehopropuštěnízvyšetřovacívazby.Rozhodl,žezprávy,oněžseopíralaobžaloba,nelzepoužítjakodůkaz.Vzhledemktomu,žepředstavitelévýzvědnýchslužebodmítliposkytnoutdůkazopůvoduinformacíuvedenýchvezpráváchrozvědkysodkazemnazákonnoupovinnostzachovávatmlčenlivostajelikožjepříslušníministřitéto povinnosti nezprostili, neměla obhajoba možnost účinným způsobem si ověřit původ a přesnostinformacívezpráváchuvedených.Obžalobasicenejprvepodalaprotitomutorozsudkuodvolání,ale6.září,ještěpředzahájenímodvolacíhořízení,jevzalazpět.

Okamžitěposvémpropuštění5.června2003bylstěžovatelzadržencizineckoupoliciíazaúčelemvyhoštěníumístěndodetenceprocizince.Téhoždnepožádaloazylatvrdil,žemuhrozí,žebudevAlžírskupodrobenmučení nebo špatnému zacházení. Jeho žádost o azyl byla nakonec zamítnuta konečným rozhodnutímStátníradyzedne6.července2005.

14. září 2004 vydal ministr pro imigraci a integraci příkaz k jeho vyhoštění. Rozhodl, že stěžovatelpředstavuje riziko pro národní bezpečnost. 31. srpna 2005ministr zamítl stěžovatelovu námitku protitomutorozhodnutí.VsoučasnédobějeuKrajskéhosouduvHaaguprojednávánostěžovatelovoodvoláníprotirozhodnutíz31.srpna2005.

23VizChahal proti Spojenému království, rozsudekzedne15. listopadu1996, č.22414/93, Příručka UNHCR k ochraně uprchlíků a k judikatuře ESLP,kapitola–Vybranájudikaturakčlánku3.

-42-

15.září2005bylstěžovatelpropuštěnzdetenceprocizince.KrajskýsoudvHaaguprohlásiljehopokračujícídržení v detenci pro cizince za nezákonné, neboť nebylomožno očekávat, že bude v přiměřené dobězNizozemskavyhoštěn.

♦. Gebremedhin proti Francii, 15. července 2005, stížnost č. 25389/05

– Azylové řízení na hranicích a pojem zjevně nepodložené žádosti– Článek 2 (právo na život)– Článek 3 (zákaz mučení)– Článek 5 (právo na svobodu a bezpečnost)– Článek 13 (právo na účinné prostředky nápravy)

SoudoznámilstížnostpanaGebremedhina(stížnostč.25389/05)francouzskévládědne30. srpna 2005.

Vsouladusčlánkem39svéhoJednacíhořáduSoudtéhoždnerozhodl,aždodalšíhooznámení,oprodlouženípředběžnéhoopatření,jímžpožádalfrancouzskouvládu,abypozastavilarozhodnutíovyhoštěnívydanéprotistěžovateli.

Nad rámec svých konkrétních okolností tento případ vyvolává také obecné otázky týkající se řízení o azylové žádosti na hranicích anepovolení vstupu na území veFrancii.

FrancouzskémusdruženíanaFEbylovtétověcipovoleno intervenovat jako třetí strana.

Stěžovatelemjeobčan Eritrey, narozenývroce1979.VsoučasnédoběmunevládníorganizaceposkytujeubytovánívPaříži.Jakocelářadadalšíchosobbylstěžovatelspolusrodinouvroce1998vysídlenzEtiopiedoEritrey.

Pracovaljakofotograf-reportérpronezávislénovinyKeste Debena,kteréřídilMilkiasMihretab.StěžovatelapanMihretabbylivroce2000kvůlisvénovinářskéčinnostizatčenia8a6měsícůvězněni.Nazákladěkompromitujícíchfotografií,nalezenýchvjehobytě,policiestěžovateleznovuzatklaazadržovalajej6měsíců.Běhemtétodobysnímbyloúdajněhrubězacházenoaúdajněmuzůstalynásledky,jakonapříkladpopáleninyodcigaretabolestizad.Potébylzezdravotníchdůvodůpřevezendonemocnice,odkuduprchl.Pobývalubabičky,kdejejvyléčiljistýlékař,pakuprchldoSúdánukestrýci.OpustilSúdána29.června2005přistálbezosobníchdokladůvPařížinaletištiCharlesedeGaulleabylumístěndo„zoned’attente“vRoissy.

VyslýchaljejčlenpersonáluOFPRA(datumneudáno),kterýsekmožnostijehopřijetívyjádřilpozitivně.Avšak další členOFPRA, který se stěžovatelem uskutečnil druhý pohovor za přítomnosti tlumočníka,považovalžádostvzhledemkrozporůmanepřesnostemzazjevněnepodloženou.Ztéhoždůvodutaké6.července2005ministrvnitražádostopovolenívstupunafrancouzskéúzemízamítlarozhodlovyhoštěnístěžovateledoEritrey,nebojakékolijinézemě,kterájejlegálněpřijme.

7. července 2005 stěžovatel napadl toto rozhodnutí u Správního soudu v Cergy Pontoise v řízeníopředběžnémopatření(„enréféré“).Tvrdil,žetímtorozhodnutímbylovážněohroženojehoprávožádatoazylaprávonebýtvystavennelidskémučiponižujícímuzacházeníchráněnéčlánkem 3 Úmluvy.

8.červenceSprávnísoudprohlásilstěžovatelůvnávrhzazjevněnepodložený,atobeznařízeníjednáníčijakékolirozpravy.

Stěžovatel uvedl, že 8. července jej policie odvezla na eritrejskou ambasádu. Úřady údajně předalyeritrejskémuvelvyslancijehožádostoazylvčetněpodrobnostíookolnostechjehoútěkuajménechosob,kterémupomáhaly.

-43-

20.červenceMinisterstvovnitrapovolilostěžovatelivstupnafrancouzskéúzemí,mimojinépozváženížádosti Evropského soudu pro lidská práva podle článku 39 jeho Jednacího řádu, aby stěžovatelovovyhoštěníbylopozastavenoaždo30. srpna2005.Na tomtéžzákladěbyl stěžovatelivydánosmidenní„sauf-conduit“,kterýmumělumožnitpodatžádostopovoleníkpobytuažádostoazyl.SpomocíANAFEaorganizaceReportéřibezhranicmubyloudělenodočasnépovoleníkpobytu.StěžovatelpodalžádostoazylaOFPRAmupřiznalstatusuprchlíka.

Stěžovateltvrdil,žejakoreportérsvobodnéhotiskubybylvpřípaděvrácenídoEritreyreálněohrožennaživotě(článek 2 Úmluvy),nebovystavenmučenínebonelidskémučiponižujícímuzacházení(článek 3 Úmluvy).Bylpřesvědčen,žepřiabsenciúčinnésoudníkontrolyúřadyzneužívajípojmuzjevněnepodloženážádostoazyl,kterájejedinýmdůvodemproodmítnutívstupunaúzemí.

Stěžovatel poukazoval podle článku 13 Úmluvy (právo na účinný prostředek nápravy) na absenciopravnéhoprostředkusodkladnýmúčinkemprotirozhodnutímoodmítnutívstupunaúzemí.

S odvolánímnačlánek 5 Úmluvy argumentoval, že byl nezákonně zbaven svobody (po dobu22 dnůnamísto20,jakstanovízákon)abezmožnostiúčinnéhosoudníhopřezkoumání.

♦ Další žádosti podle článku 39, kterým bylo vyhověno ve druhém pololetí roku 2005:

Stížnost číslo název

Datum předběžného

opatřeníCílová země

24171/05 KARIMprotiŠvédsku 6.7.2005 Bangladéš23944/05 E.COLLINSaA.AKAZIEBIEprotiŠvédsku 8.7.2005 Nigérie26565/05 N.protiSpojenémukrálovství 22.7.2005 Uganda39726/04 MOLASHVILIprotiGruzii 26.7.2005 –26844/04 SALEMprotiPortugalsku 28.7.2005 Indie

26834/05 AGBOTAINaOSAKPOLOROMOREGBEEprotiŠvédsku 29.7.2005 Nigérie

27174/05 T.A.aostatníprotiŠvédsku 19.8.2005 Bangladéš30977/05 OSMANOVAprotiŠvédsku 26.8.2005 Ázerbájdžán26853/04 POPOVprotiRusku 1.9.2005 –27495/05 MICHALOPOULOSprotiŘecku 1.9.2005 –31956/05 HAMIDOVICprotiItálii 2.9.2005 BosnaaHercegovina32572/05 SALAMZADEKAMALprotiŠvédsku 9.9.2005 Ázerbájdžán34559/05 ANGOSOMprotiFrancii 4.10.2005 Eritrea36326/05 A.M.protiFinsku 11.10.2005 Írán14600/05 ESKINAZIaCHELOUCHEprotiTurecku 12.10.2005 Izrael37913/05 HAKIZIMANAprotiŠvédsku 24.10.2005 Rwanda39806/05 PALADIprotiMoldávii 10.11.2005 -40902/05 BILASI-ASHRIprotiRakousku 17.11.2005 Egypt61292/00 USEINOVprotiNizozemsku 25.11.2005 BJRMakedonie42175/05 MAHDAWIprotiTurecku 28.11.2005 Írán42963/05 MARCHENKOprotiUkrajině 5.12.2005 -

44092/05 SAFAHANILANGEROUDIaZENDEHDELprotiNizozemsku 13.12.2005 Írán

45223/05 SULTANIprotiFrancii 20.12.2005 Afghánistán

-44-

II. 3. Dohled Výboru ministrů nad výkonem rozsudk Soudu

S ohledem na rozsudek Soudu ze dne 8. července 2004 ve věci Ilasçu a ostatní proti Ruské federaci a Moldávii24přijalVýborministrůdne22.dubna2005mezitímnírezoluciResDH(2005)4225.13.července2005VýborministrůRadyEvropypřijaldruhoumezitímnírezoluciResDH(2005)84.Vmezitímnírezolucivýborsezájmemkonstatoval,žeodtédobymoldavskéúřadypravidelněposkytovalyinformaceohledněkrokůpodniknutýchkpropuštěnítěchstěžovatelů,kteříbylistáleještěvězněni.Výborvšakvyjádřilhlubokoulítostnadskutečností,žeoddobypřijetítétorezoluceruskéúřadyznovuzpochybnilyplatnost rozsudkua trvalyna tom,žezaplacenímpřiznanéhozadostiučiněnípovažují rozsudekzaplněvykonaný.Dálevyjádřilpolitovánínad tím,ženeposkytlyžádnénové informaceoúsilí,kterézahájilykzabezpečenípropuštěnídosudvězněnýchstěžovatelů.Zejménazdůraznil,žejezřejmé,žeprodlužovánínezákonnéhoasvévolnéhozadržovánístěžovatelůdélenežrokpoté,cobylvynesenrozsudek,představujenaprosténesplněnípožadavkůstanovenýchvrozsudkuSoudu.Výborvyzvalmoldavskéúřady,abyinadáleusilovalyoukončenísvévolnéhozadržovánídosudvězněnýchstěžovatelůa jejichokamžitépropuštěníanaléhalnaruskéúřady,abyktomupodniklyvšechnynezbytnékroky.

II. 4. Další zprávy

7. listopadu 2005 byl tajemníkem Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku zvolen ErikFribergh.

12. prosince 2005zvolilEvropskýsoudprolidskáprávaPeeralorenzena(Dánsko)předsedoupátésekceSoudunatříletéfunkčníobdobípočínaje1.březnem2006.

24VizPříručka UNHCR k ochraně uprchlíků a k judikatuře ESLP – Shrnutí rozsudků a rozhodnutí o přijatelnosti za červenec-prosinec 2004.25VizPříručka UNHCR k ochraně uprchlíků a k judikatuře ESLP,kapitola5.9 – Shrnutí rozsudků a rozhodnutí o přijatelnosti za leden–červen 2005.

-45-

Přílohy:

1. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8.

209/1992 Sb.

SDĚLENÍ

federálního ministerstva zahraničních věcí

Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 21. února 1991 byla v madridu podepsána  jménem České a slovenské Federativní republiky úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, sjednaná v Římě dne 4. listopadu 1950, a tyto další smluvní dokumenty na tuto úmluvu navazující:

dodatkový protokol, sjednaný v paříži dne 20. března 1952,

protokol č. 2 sjednaný ve Štrasburku dne 6. května 1963,

protokol č. 4, sjednaný ve Štrasburku dne 16. září 1963,

protokol č. 6 sjednaný ve Štrasburku dne 28. dubna 1983 a

protokol č. 7, sjednaný ve Štrasburku dne 22. listopadu 1984.   s úmluvou i protokoly vyslovilo souhlas Federální shromáždění České a slovenské Federativní republiky a prezident České a slovenské Federativní republiky  je ratifikoval s tím, že Česká a slovenská Federativní republika podle článku 64 úmluvy činí výhradu k článkům 5 a 6 úmluvy v tom smyslu, že tato ustanovení nebrání ukládání kázeňského trestu vězení podle § 17 zákona č. 76/1959 sb.  , o některých služebních poměrech vojáků. ratifikační  listiny byly uloženy u generálního tajemníka rady evropy, depozitáře úmluvy, dne 18. března 1992.   při ratifikaci úmluvy bylo učiněno prohlášení: Česká a slovenská Federativní republika prohlašuje, že po dobu pěti let, která se bude mlčky prodlužovat vždy o období dalších pěti let, pokud Česká a slovenská Federativní republika své prohlášení neodvolá před uplynutím probíhajícího období:a) uznává pravomoc evropské komise pro lidská práva přijímat podle článku 25 úmluvy stížnosti osob, nevládních organizací nebo skupin osob považujících se za poškozené v důsledku porušení práv přiznaných úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, články 1-4 protokolu č. 4 a články 1-5 protokolu č. 7, pokud k porušení práv vyplývajících z těchto dokumentů došlo po nabytí jejich platnosti pro Českou a slovenskou Federativní republiku; b) uznává na základě vzájemnosti pravomoc evropského soudu pro lidská práva podle článku 46 úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod k výkladu a použití úmluvy, článků 1-4 protokolu č. 4 a článků 1-5 protokolu č. 7, pokud k porušení práv vyplývajících z těchto dokumentů došlo po nabytí jejich platnosti pro Českou a slovenskou Federativní republiku.   úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 66 odst. 2 dnem 3. září 1953. pro Českou a slovenskou Federativní republiku vstoupila v platnost v souladu s článkem 66 odst. 3 dnem 18. března 1992.   dodatkový protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 6 dnem 18. května 1954 a pro ČsFr vstoupil v platnost na základě téhož článku dnem 18. března 1992.   protokol č. 4 vstoupil v platnost na základě svého článku 7 odst. 1 dnem 2. května 1968 a pro ČsFr vstoupil v platnost podle téhož článku dnem 18. března 1992.   protokol č. 6 vstoupil v platnost na základě svého článku 8 odst. 1 dnem 1. března 1985 a pro ČsFr podle téhož článku odst. 2 dnem 1. dubna 1992.   protokol č. 7 vstoupil v platnost na základě svého článku 9 odst. 1 dnem 1. listopadu 1988 a pro ČsFr podle téhož článku odst. 2 vstoupí v platnost dnem 1. června 1992.   protokol č. 9 vstoupil v platnost na základě svého článku 7 odst. 1 dnem 1. října 1994 a tímtéž dnem vstoupil v platnost i pro Českou republiku.   České překlady úmluvy i protokolů se vyhlašují samostatně. 

ÚMLUVA

o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8

  podepsané vlády, členové rady evropy,  majíce na zřeteli všeobecnou deklaraci  lidských práv vyhlášenou valným shromážděním organizace spojených národů 10. prosince 1948;

-46-

  majíce na zřeteli, že tato deklarace směřuje k zabezpečení všeobecného a účinného uznávání a dodržování práv v ní vyhlášených;  majíce na zřeteli, že cílem rady evropy je dosažení větší  jednoty mezi  jejími členy, a že  jedním ze způsobů,  jak se má tento cíl uskutečňovat, je ochrana a další rozvoj lidských práv a základních svobod;  znovu potvrzujíce svou hlubokou víru v ty základní svobody, které jsou základem spravedlnosti a míru ve světě a které jsou nejlépe zachovávány na jedné straně účinnou politickou demokracií a na druhé straně společným pojetím a dodržováním lidských práv, na němž závisí;  rozhodnuty, jakožto vlády evropských států, které jsou stejného smýšlení a mají společné dědictví politických tradic, ideálů, svobody a právního státu, podniknout první kroky ke kolektivnímu zaručení některých práv vyhlášených ve všeobecné deklaraci;  dohodly se na následujícím: 

Čl.1povinnost respektovat lidská práva

  vysoké smluvní strany přiznávají každému, kdo podléhá jejich jurisdikci, práva a svobody uvedené v hlavě i této úmluvy. 

HLAVA IPRÁVA A SVOBODY

Čl.2právo na život

  1. právo každého na život je chráněno zákonem. nikdo nesmí být úmyslně zbaven života kromě výkonu soudem uloženého trestu následujícího po uznání viny za spáchání trestného činu, pro který zákon ukládá tento trest.   2. zbavení života se nebude považovat za způsobené v rozporu s tímto článkem, jestliže bude vyplývat z použití síly, které není víc než zcela nezbytné, při:a) obraně každé osoby proti nezákonnému násilí; b) provádění zákonného zatčení nebo zabránění útěku osoby zákonně zadržené; c) zákonně uskutečněné akci za účelem potlačení nepokojů nebo vzpoury. 

Čl.3zákaz mučení

  nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu. 

Čl.4zákaz otroctví a nucené práce

  1. nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví.   2. od nikoho se nebude vyžadovat, aby vykonával nucené nebo povinné práce.   3. za „nucenou nebo povinnou práci“ se pro účely tohoto článku nepovažuje:a) práce běžně požadovaná při výkonu trestu uloženého podle článku 5 této úmluvy, nebo v době podmíněného propuštění z tohoto trestu; b) služba vojenského charakteru nebo v případě osob, které odmítají vojenskou službu z důvodů svědomí v zemích, kde je takové odmítnutí vojenské služby uznáváno, jiná služba vyžadovaná místo povinné vojenské služby; c) služba vyžadovaná v případě nouze nebo pohromy, která ohrožuje život nebo blaho společenství; d) práce nebo služba, která tvoří součást běžných občanských povinností. 

Čl.5právo na svobodu a osobní bezpečnost

  1. Každý má právo na svobodu a osobní bezpečnost. nikdo nesmí být zbaven svobody kromě následujících případů, pokud se tak stane v souladu s řízením stanoveným zákonem:a) zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem; 

-47-

b) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby proto, že se nepodrobila rozhodnutí vydanému soudem podle zákona, nebo proto, aby bylo zaručeno splnění povinnosti stanovené zákonem; c) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu nebo jsou-li oprávněné důvody k domněnce, že je nutné zabránit jí ve spáchání trestného činu nebo v útěku po jeho spáchání; d) jiné zbavení svobody nezletilého na základě zákonného rozhodnutí pro účely výchovného dohledu nebo jeho zákonné zbavení svobody pro účely jeho předvedení před příslušný orgán; e) zákonné držení osob, aby se zabránilo šíření nakažlivé nemoci, nebo osob duševně nemocných, alkoholiků, narkomanů nebo tuláků; f) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby, aby se zabránilo jejímu nepovolenému vstupu na území nebo osoby, proti níž probíhá řízení o vyhoštění nebo vydání.   2. Každý, kdo je zatčen, musí být seznámen neprodleně a v jazyce jemuž rozumí, s důvody svého zatčení a s každým obviněním proti němu.   3. Každý, kdo je zatčen nebo jinak zbaven svobody v souladu s ustanovením odstavce 1 písm. c) tohoto článku, musí být ihned předveden před soudce nebo jinou úřední osobu zmocněnou zákonem k výkonu soudní pravomoci a má právo být souzen v přiměřené lhůtě nebo propuštěn během řízení. propuštění může být podmíněno zárukou, že se dotčená osoba dostaví k přelíčení.   4.  Každý,  kdo  byl  zbaven  svobody  zatčením  nebo  jiným  způsobem,  má  právo  podat  návrh  na  řízení,  ve  kterém  by  soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné.   5. Každý, kdo byl obětí zatčení nebo zadržení v rozporu s ustanoveními tohoto článku, má nárok na odškodnění. 

Čl.6právo na spravedlivý proces

  1. Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.   2. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem.   3. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva:a) být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu; b) mít přiměřený čas a možnost k přípravě své obhajoby; c) obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují; d) vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě; e) mít bezplatnou pomoc tlumočníka, jestliže nerozumí jazyku používanému před soudem nebo tímto jazykem nemluví. 

Čl.7zákaz trestu bez zákona

  1. nikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestným činem. rovněž nesmí být uložen trest přísnější, než jaký bylo možno uložit v době spáchání trestného činu.   2. Tento článek nebrání souzení a potrestání osoby za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, bylo trestné podle obecných právních zásad uznávaných civilizovanými národy. 

Čl.8právo na respektování rodinného a soukromého života

  1. Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.

-48-

   2.  státní  orgán  nemůže  do  výkonu  tohoto  práva  zasahovat  kromě  případů,  kdy  je  to  v  souladu  se  zákonem  a  nezbytné v  demokratické  společnosti  v  zájmu  národní  bezpečnosti,  veřejné  bezpečnosti,  hospodářského  blahobytu  země,  předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. 

Čl.9svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání

  1. Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání; toto právo zahrnuje svobodu změnit své náboženské vyznání nebo přesvědčení, jakož i svobodu projevovat své náboženské vyznání nebo přesvědčení sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, bohoslužbou, vyučováním, prováděním náboženských úkonů a zachováváním obřadů.   2. svoboda projevovat náboženské vyznání a přesvědčení může podléhat jen omezením, která jsou stanovena zákony a která jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu veřejné bezpečnosti, ochrany veřejného pořádku, zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. 

Čl.10svoboda projevu

  1. Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice. Tento článek nebrání státům, aby vyžadovaly udělování povolení rozhlasovým, televizním nebo filmovým společnostem.   2.  výkon  těchto  svobod,  protože  zahrnuje  i  povinnosti  i  odpovědnost,  může  podléhat  takovým  formalitám,  podmínkám, omezením  nebo  sankcím,  které  stanoví  zákon  a  které  jsou  nezbytné  v  demokratické  společnosti  v  zájmu národní  bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci. 

Čl.11svoboda shromažďování a sdružování

  1. Každý má právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružovat se s  jinými,  včetně práva zakládat na obranu svých zájmů odbory nebo vstupovat do nich.   2. na výkon těchto práv nemohou být uvalena žádná omezení kromě těch, která stanoví zákon a jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Tento článek nebrání uvalení zákonných omezení na výkon těchto práv příslušníky ozbrojených sil, policie a státní správy. 

Čl.12právo uzavřít manželství

  muži a ženy, způsobilí věkem k uzavření manželství, mají právo uzavřít manželství a založit rodinu v souladu s vnitrostátními zákony, které upravují výkon tohoto práva. 

Čl.13právo na účinné opravné prostředky

  Každý, jehož práva a svobody přiznané touto úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. 

Čl.14zákaz diskriminace

  užívání práv a svobod přiznaných touto úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení. 

Čl.15odstoupení od závazků v případě ohrožení

  1. v případě války nebo  jakéhokoli  jiného veřejného ohrožení státní existence, může každá vysoká smluvní strana přijmout 

-49-

opatření  k  odstoupení  od  závazků  stanovených  v  této  úmluvě  v  rozsahu  přísně  vyžadovaném  naléhavostí  situace,  pokud  tato opatření nebudou neslučitelná s ostatními závazky podle mezinárodního práva.   2. podle tohoto ustanovení nelze odstoupit od článku 2, kromě úmrtí vyplývajících z dovolených válečných činů, a článku 3, 4 (odstavec 1) a 7.   3. Každá vysoká smluvní strana, využívající svého práva na odstoupení, bude v plném rozsahu informovat generálního tajemníka rady evropy o opatřeních, která přijala a o jejich důvodech. Generálního tajemníka rady evropy bude rovněž informovat o tom, kdy tato opatření pozbyla platnosti a kdy ustanovení úmluvy budou znovu prováděna v plném rozsahu. 

Čl.16omezení politické činnosti cizinců

  nic v článcích 10, 11 a 14 nemůže být považováno za bránící vysokým smluvním stranám uvalit omezení na politickou činnost cizinců. 

Čl.17zákaz zneužití práv

  nic v této úmluvě nemůže být vykládáno tak, jako by dávalo státu, skupině nebo jednotlivci jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů zaměřených na zničení kteréhokoli ze zde přiznaných práv a svobod nebo na omezování těchto práv a svobod ve větším rozsahu, než to úmluva stanoví. 

Čl.18ohraničení možnosti omezení práv

  omezení, jež tato úmluva připouští pro uvedená práva a svobody, nesmí být využívána k jinému účelu než k tomu, pro který byla určena. 

HLAVA IIEVROPSKÝ SOUD PRO LIDSKÁ PRÁVA

Čl.19ustavení soudu

  K zajištění plnění závazků, přijatých vysokými smluvními stranami v úmluvě a protokolech k ní, se zřizuje evropský soud pro lidská práva (dále jen „soud“). soud vykonává svou činnost jako stálý úřad. 

nadpis vypuštěnČl.20

počet soudců

  počet soudců tvořících soud je roven počtu vysokých smluvních stran. 

Čl.21podmínky výkonu funkce

  1. soudci musí mít vysoký morální charakter a splňovat podmínky vyžadované pro výkon vysokých soudních funkcí nebo být uznávanými právníky.   2. soudci zasedají v soudu jako soukromé osoby.   3.  ve  svém  funkčním  období  nemohou  soudci  vykonávat  činnost  neslučitelnou  s  jejich  nezávislostí  a  nestranností  nebo s požadavky stálého úřadu; o všech otázkách vyvolaných použitím tohoto odstavce rozhoduje soud. 

Čl.22volby soudců

  1. soudci jsou parlamentním shromážděním voleni za každou vysokou smluvní stranu většinou odevzdaných hlasů ze seznamu tří kandidátů předložených vysokou smluvní stranou.

-50-

  2. stejný postup se použije při doplňování soudu v případě přistoupení nových vysokých smluvních stran a při obsazování příležitostně uvolněných míst. 

Čl.23Funkční období

  1. soudci  jsou voleni na období šesti  let. mohou být zvoleni znovu. Funkční období poloviny soudců zvolených při prvních volbách však skončí koncem třetího roku.   2. soudci, jejichž funkční období skončí uplynutím počátečního tříletého období, budou určeni losem generálního tajemníka rady evropy ihned poté, co budou zvoleni.   3. aby se v rámci možností zabezpečilo, že dojde k obměně jedné poloviny soudců každé tři roky, může parlamentní shromáždění rozhodnout, dříve než přikročí k jakékoliv další volbě, že funkční období jednoho nebo více soudců, kteří mají být zvoleni, bude mít jinou délku než šest let, avšak ne více než devět let a ne méně než tři roky.   4. v případě, kdy se jedná o více než jedno funkční období a kdy parlamentní shromáždění bude postupovat podle předchozího odstavce, přidělí se tato období losem generálního tajemníka rady evropy ihned po volbách.   5. soudce, který byl zvolen, aby nahradil soudce, jehož funkční období neskončilo, zastává funkci po zbytek funkčního období svého předchůdce.   6. Funkční období soudců skončí dosažením věku 70 let.   7. soudci zastávají funkci, dokud nejsou nahrazeni. poté co byli nahrazeni však pokračují v projednávání těch případů, které již posuzují. 

Čl.24odvolání 

  Žádný soudce nesmí být zbaven svého úřadu, pokud ostatní soudci dvoutřetinovou většinou nerozhodnou o tom, že přestal splňovat požadované podmínky. 

Čl.25Kancelář a referendáři

  soud má kancelář, jejíž úkoly a organizaci stanoví jednací řád soudu. soudu pomáhají referendáři. 

Čl.26plénum soudu

  plénum soudua) volí na tříleté období svého předsedu a jednoho nebo dva místopředsedy; tito mohou být zvoleni znovu, b) zřizuje senáty na pevně stanovené období, c) volí předsedy senátů soudu; tito mohou být zvoleni znovu, d) přijímá jednací řád soudu, e) volí vedoucího kanceláře a jednoho nebo více zástupců vedoucího kanceláře. 

Čl.27výbory, senáty a velký senát

  1. K projednání předložených případů zasedá soud ve výborech složených ze  tří  soudců,  v  senátech složených ze sedmi soudců a ve velkém senátu složeném ze sedmnácti soudců. senáty soudu zřizují výbory na pevně stanovené období.   2. Členem senátu a velkého senátu bude ex officio soudce zvolený za dotčenou smluvní stranu nebo, pokud takový není nebo není schopen zasedat, osoba jím určená, aby zasedala jako soudce.   3. velký senát  se dále  skládá z předsedy soudu, místopředsedů, předsedů senátů a dalších soudců vybraných v  souladu 

-51-

s jednacím řádem soudu. Je-li případ podle článku 43 předán velkému senátu, nemůže v něm zasedat soudce ze senátu, který vydal rozsudek, s výjimkou předsedy senátu a soudce, který zasedal za dotčenou smluvní stranu. 

Čl.28prohlášení výboru o nepřijatelnosti

  výbor může jednomyslně prohlásit za nepřijatelnou nebo vyškrtnout ze svého seznamu případů individuální stížnost podanou podle článku 34, pokud takové rozhodnutí může být učiněno bez dalšího přezkoumání. Toto rozhodnutí je konečné. 

Čl.29rozhodnutí senátu o přijatelnosti a ve věci

  1. není-li učiněno rozhodnutí podle článku 28, rozhodne senát o přijatelnosti a ve věci individuálních stížností podaných podle článku 34.   2. senát rozhodne o přijatelnosti a meritu mezistátních stížností podaných podle článku 33.   3. rozhodnutí o přijatelnosti se přijímá odděleně, pokud soud ve výjimečných případech nerozhodne jinak. 

Čl.30vzdání se pravomoci ve prospěch velkého senátu

  pokud případ projednávaný senátem vyvolává závažnou otázku týkající se výkladu úmluvy nebo protokolů k ní nebo pokud by se rozhodnutí senátu o otázce jím projednávané mohlo dostat do rozporu s rozsudkem dříve soudem vyneseným, může se senát v kterémkoliv okamžiku před vynesením rozsudku vzdát pravomoci ve prospěch velkého senátu, pokud proti tomu ani jedna strana případu nic nenamítá. 

Čl.31pravomoci velkého senátu

  velký senáta) rozhoduje o stížnostech podaných buď podle článku 33, nebo článku 34, jestliže se senát vzdal své pravomoci podle článku 30 nebo pokud mu byl případ postoupen podle článku 43, a b) posuzuje stížnosti o posudky předkládané podle článku 47. 

Čl.32pravomoc soudu

  1.  pravomoc  soudu  se  vztahuje  na  všechny  věci  týkající  se  výkladu  a  použití  úmluvy  a  protokolů  k  ní,  které  jsou  soudu předkládány podle ustanovení článků 33, 34 a 47.   2. spory o pravomoc soudu rozhodne soud. 

Čl.33mezistátní případy

  Každá vysoká smluvní strana může oznámit soudu každé údajné porušení ustanovení úmluvy a protokolů k ní jinou vysokou smluvní stranou. 

Čl.34individuální stížnosti

  soud může přijímat stížnosti od každé fyzické osoby, nevládní organizace nebo skupiny jednotlivců považujících se za oběti v  důsledku  porušení  práv  přiznaných  úmluvou  a  protokoly  k  ní  jednou  z  vysokých  smluvních  stran.  vysoké  smluvní  strany  se zavazují, že nebudou nijak bránit účinnému výkonu tohoto práva.

 

-52-

Čl.35podmínky přijatelnosti

  1.  soud  se  může  věcí  zabývat  až  po  vyčerpání  všech  vnitrostátních  opravných  prostředků  podle  všeobecně  uznávaných pravidel mezinárodního práva a ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy bylo přijato konečné rozhodnutí.   2. soud se nebude zabývat žádnou individuální stížností předloženou podle článku 34, která jea) anonymní, nebo b) v podstatě stejná jako stížnost již předtím projednávaná soudem anebo již předložená jinému mezinárodnímu vyšetřovacímu nebo smírčímu orgánu a pokud neobsahuje žádné nové důležité skutečnosti.   3. soud prohlásí za nepřijatelnou každou individuální stížnost předloženou podle článku 34, kterou pokládá za neslučitelnou s ustanoveními úmluvy nebo protokolů k ní, zjevně nepodloženou nebo za zneužívající právo podat stížnost.   4. soud zamítne každou stížnost, kterou považuje za nepřijatelnou podle tohoto článku. může tak učinit v kterémkoliv stadiu řízení. 

Čl.36intervence třetí strany

  1. vysoká smluvní strana, jejímž státním příslušníkem je stěžovatel, má ve všech případech projednávaných před senátem nebo velkým senátem právo předložit písemná vyjádření a účastnit se slyšení.   2. předseda soudu může v zájmu řádného výkonu spravedlnosti vyzvat každou vysokou smluvní stranu, která není stranou v řízení, nebo každou dotčenou osobu, která není stěžovatelem, aby předložily písemná vyjádření nebo se účastnily slyšení. 

Čl.37vyškrtnutí stížností

  1. soud může v kterémkoliv stadiu řízení rozhodnout o vyškrtnutí stížnosti ze svého seznamu případů, jestliže okolnosti vedou k závěru, žea) stěžovatel netrvá na své stížnosti, nebo b) věc již byla vyřešena, nebo c) z jakéhokoliv jiného soudem zjištěného důvodu již nadále není důvodné pokračovat v posuzování stížnosti. soud však pokračuje v posuzování stížnosti, vyžaduje-li to dodržování lidských práv zaručených úmluvou a protokoly k ní.   2. soud může  rozhodnout o navrácení  stížnosti do svého seznamu případů,  jestliže  se domnívá,  že okolnosti  takový krok odůvodňují. 

nadpis vypuštěn

Čl.38posouzení případu a řízení o smírném urovnání

  1. Jestliže soud uzná stížnost jako přijatelnou,a) za účelem zjištění skutečností pokračuje v projednávání případu společně se zástupci stran, a je-li to zapotřebí, provede šetření, pro jehož účinné provedení poskytnou zúčastněné státy všechny nezbytné prostředky, b) poskytuje všestrannou pomoc zúčastněným stranám s cílem dosáhnout smírného urovnání záležitosti na základě dodržování lidských práv, jak jsou stanovena úmluvou a protokoly k ní.   2. Řízení vedené podle odstavce 1 b) je důvěrné. 

Čl.39dosažení smírného urovnání

  Je-li dosaženo smírného urovnání, vyškrtne soud případ ze svého seznamu formou rozhodnutí, které se omezí na stručné vylíčení skutečností a přijatého řešení. 

-53-

Čl.40veřejnost slyšení a přístup k dokumentům

  1. slyšení jsou veřejná, pokud soud z důvodu výjimečných okolností nerozhodne jinak.   2. dokumenty uložené u vedoucího kanceláře jsou přístupné veřejnosti, pokud předseda soudu nerozhodne jinak. 

Čl.41spravedlivé zadostiučinění

  Jestliže soud zjistí, že došlo k porušení úmluvy nebo protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené vysoké smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. 

Čl.42rozsudky senátu

  rozsudky senátu se stávají konečnými v souladu s ustanoveními článku 44 odst. 2. 

Čl.43postoupení velkému senátu

  1. v tříměsíční lhůtě ode dne rozsudku senátu mohou strany případu požádat ve výjimečných případech o postoupení případu velkému senátu.   2. Kolegium pěti soudců velkého senátu žádosti vyhoví,  jestliže případ vyvolává závažnou otázku  týkající se výkladu nebo použití úmluvy nebo protokolů k ní nebo závažný problém obecného významu.   3. pokud porota žádost přijme, velký senát o případu rozhodne formou rozsudku. 

Čl.44Konečnost rozsudku

  1. rozsudek velkého senátu je konečný.   2. rozsudek senátu se stane konečným,a) jakmile strany prohlásí, že nebudou žádat o postoupení případu velkému senátu, nebo b) po uplynutí tříměsíční lhůty ode dne vynesení rozsudku, jestliže nebylo požádáno o postoupení případu velkému senátu, nebo c) jakmile kolegium soudců velkého senátu zamítne žádost podle článku 43.   3. Konečný rozsudek se zveřejní. 

Čl.45odůvodnění rozsudku a rozhodnutí

  1. rozsudky a rozhodnutí o přijatelnosti nebo nepřijatelnosti stížnosti musí být zdůvodněny.   2. Jestliže rozsudek nebo jeho část nevyjadřuje jednomyslný názor soudců, je každý soudce oprávněn připojit k němu svůj odlišný názor. 

Čl.46závaznost a výkon rozsudku

  1. vysoké smluvní strany se zavazují, že se budou řídit konečným rozsudkem soudu ve všech případech, jichž jsou stranami.   2. Konečný rozsudek soudu se doručuje výboru ministrů, který dohlíží na jeho výkon. 

-54-

Čl.47posudky 

  1. soud může na žádost výboru ministrů vydávat posudky o právních otázkách týkajících se výkladu úmluvy a protokolů k ní.   2. Takové posudky se nesmí zabývat otázkami, které se vztahují k obsahu nebo rozsahu práv či svobod stanovených v hlavě i úmluvy a v protokolech k ní, ani jinými otázkami, které by soud nebo výbor ministrů mohly posuzovat v důsledku jakéhokoliv řízení, jež může být zahájeno v souladu s úmluvou.   3. rozhodnutí výboru ministrů požádat o posudek soud vyžaduje většinu hlasů zástupců oprávněných zasedat ve výboru. 

Čl.48poradní pravomoc soudu

  soud rozhodne, zda žádost o posudek podaná výborem ministrů spadá do jeho pravomoci stanovené v článku 47. 

Čl.49odůvodnění posudků

  1. soud svůj posudek odůvodní.   2. Jestliže posudek nevyjadřuje zcela nebo částečně jednomyslný názor soudců, má každý soudce právo k němu připojit svůj vlastní názor.   3. posudky soudu se zasílají výboru ministrů. 

Čl.50výlohy soudu

  výlohy soudu hradí rada evropy. 

Čl.51výsady a imunity soudců

  soudci požívají během výkonu svých funkcí výsad a imunit uvedených v článku 40 statutu rady evropy a v dohodách na jeho základě uzavřených. 

HLAVA IIIRŮZNÁ USTANOVENÍ

Čl.52Žádost generálního tajemníka

  Každá vysoká smluvní strana poskytne na žádost generálního tajemníka rady evropy požadované vysvětlení o způsobu, jak její vnitrostátní právo zajišťuje účinné provádění všech ustanovení této úmluvy. 

Čl.53ochrana zaručených lidských práv

  nic v této úmluvě nebude vykládáno tak, jako by omezovalo nebo rušilo lidská práva a základní svobody, které mohou být uznány zákony každé vysoké smluvní strany nebo každou jinou úmluvou, jíž je stranou. 

Čl.54pravomoci výboru ministrů

  nic v této úmluvě nebrání pravomocem, které přiznal výboru ministrů statut rady evropy . 

-55-

Čl.55vyloučení jiného způsobu urovnání sporu

  s výhradou zvláštního ujednání vysoké smluvní strany souhlasí, že mezi sebou nepoužijí smluv, úmluv nebo prohlášení, které jsou mezi nimi v platnosti k  tomu, aby předkládaly  formou žalob spory vyplývající  z výkladu nebo provádění  této úmluvy  jiným způsobem urovnání, než je stanoveno v této úmluvě. 

Čl.56územní působnost

  1. Každý stát může při ratifikaci nebo kdykoli později prohlásit sdělením generálnímu tajemníkovi rady evropy, že tato úmluva se bude podle odstavce 4 tohoto článku vztahovat na všechna nebo kterékoli z území, za jejichž mezinárodní styky je odpovědna.   2. úmluva se bude vztahovat na jedno nebo více území uvedených ve sdělení počínaje třicátým dnem následujícím po přijetí tohoto sdělení generálním tajemníkem rady evropy.   3. na uvedených územích budou ustanovení této úmluvy prováděna s přihlédnutím k místním potřebám.   4. Každý stát, který učiní prohlášení podle prvního odstavce tohoto článku, může kdykoli později prohlásit jménem jednoho nebo  více  území,  kterých  se  toto  prohlášení  týká,  že  uznává  pravomoc  soudu  k  tomu,  aby  přijímal  stížnosti  osob,  nevládních organizací nebo skupin jednotlivců podle ustanovení článku 34 úmluvy. 

nadpis vypuštěnČl.57

výhrady 

  1.  Každý  stát  může  při  podpisu  této  úmluvy  nebo  uložení  své  ratifikační  listiny  učinit  výhradu  ke  kterémukoli  ustanovení úmluvy, pokud zákon, který v té době platí na jeho území, není v souladu s tímto ustanovením. výhrady všeobecné povahy nejsou podle tohoto článku povoleny.   2. Každá výhrada učiněná podle tohoto článku musí obsahovat stručný popis příslušného zákona. 

Čl.58vypovězení 

  1. vysoká smluvní strana může vypovědět  tuto úmluvu až po uplynutí pěti  let od data, kdy se stala  její stranou a po šesti měsících od zaslání sdělení generálnímu tajemníkovi rady evropy, který o tom informuje ostatní vysoké smluvní strany.   2. Tato výpověď nemůže zprostit vysokou smluvní stranu závazků z této úmluvy pokud jde o jakékoli jednání, které by mohlo znamenat porušení těchto závazků a mohlo být způsobeno touto smluvní stranou před datem, k němuž výpověď nabývá účinnosti.   3.  Každá  vysoká  smluvní  strana,  která  přestane  být  členem  rady  evropy,  přestane  být  stranou  této  úmluvy  za  stejných podmínek.   4. úmluva může být vypovězena podle ustanovení předcházejících odstavců pokud jde o kterákoli území, pro něž byla rozšířena (článek 56). 

Čl.59podpis a ratifikace

  1. Tato úmluva je otevřena k podpisu členům rady evropy. bude ratifikována. ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka rady evropy.   2. Tato úmluva vstoupí v platnost po uložení deseti ratifikačních listin.   3.  pro  každý  stát,  který  úmluvu  podepsal  a  který  ji  bude  ratifikovat  později,  vstoupí  úmluva  v  platnost  ihned  po  uložení ratifikační listiny.   4. Generální  tajemní rady evropy oznámí všem členům rady evropy vstup úmluvy v platnost,  jména vysokých smluvních stran, které ji ratifikovaly, jakož i uložení každé ratifikační listiny, k němuž dojde později. 

-56-

Čl.60

zrušen Čl.61

zrušen Čl.62

zrušen Čl.63

zrušen Čl.64

zrušen Čl.65

zrušen Čl.66

zrušen 

  dáno v Římě 4. listopadu 1950 ve francouzštině a angličtině, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu rady evropy. Jeho ověřené kopie zašle generální tajemník všem státům, které úmluvu podepsaly.

Příl. 1Dodatkový protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod

  podepsané vlády, členové rady evropy  rozhodnuty přijmout opatření k zajištění kolektivního provádění práv a svobod odlišných od těch, které jsou již uvedeny v hlavě i úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě 4. listopadu 1950 (dále „úmluva“),  dohodly se na následujícím: 

Čl.1ochrana vlastnictví

  Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva.   předchozí ustanovení nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut. 

Čl.2právo na vzdělání

  nikomu nesmí být odepřeno právo na vzdělání. při výkonu jakýchkoli funkcí v oblasti výchovy a výuky, které stát vykonává, bude respektovat právo rodičů zajišťovat tuto výchovu a vzdělání ve shodě s jejich vlastním náboženským a filozofickým přesvědčením. 

Čl.3právo na svobodné volby

  vysoké smluvní strany se zavazují konat v rozumných intervalech svobodné volby s tajným hlasováním za podmínek, které zajistí svobodné vyjádření názorů lidu při volbě zákonodárného sboru. 

Čl.4územní působnost

  Každá  vysoká  smluvní  strana  může  při  podpisu  nebo  ratifikaci  tohoto  protokolu  nebo  kdykoliv  později  sdělit  generálnímu tajemníkovi rady evropy prohlášení, v němž uvede, v  jakém rozsahu se budou vztahovat ustanovení tohoto protokolu na území uvedená v tomto prohlášení, za jejichž mezinárodní styky je odpovědna.   Každá vysoká smluvní strana, která sdělila prohlášení podle předchozího odstavce, může čas od času sdělit další prohlášení 

-57-

pozměňující  znění  kteréhokoli  předchozího  prohlášení  nebo  ukončující  používání  ustanovení  tohoto  protokolu  ve  vztahu  ke kterémukoliv území.   prohlášení učiněné podle tohoto článku bude považováno za učiněné podle odstavce 1 článku 56 úmluvy. 

Čl.5vztah k úmluvě

  vysoké smluvní strany budou považovat články 1, 2, 3 a 4 tohoto protokolu za dodatkové články k úmluvě a všechna ustanovení úmluvy budou plnit v souladu s tím. 

Čl.6podpis a ratifikace

  Tento protokol je otevřen k podpisu členům rady evropy, kteří podepsali úmluvu; podléhá ratifikaci současně s úmluvou nebo po její ratifikaci. vstoupí v platnost po uložení deseti ratifikační listin. pro každý stát, který jej podepsal a bude jej ratifikovat později, vstoupí protokol v platnost ihned po uložení ratifikačních listin.   ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka rady evropy, který sdělí všem členům jména těch, kteří jej ratifikovali.   dáno v paříži dne 20. března 1952 ve francouzštině a angličtině, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu rady evropy. Jeho ověřené kopie zašle generální tajemník rady evropy všem signatářům. 

Příl. 2zrušena Příl. 3

Protokol č. 4 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod přiznávající některá práva a svobody jiné než ty, které jsou již uvedeny v Úmluvě a v prvním

dodatkovém protokolu k Úmluvě

  podepsané vlády, členové rady evropy,  rozhodnuty přijmout opatření k zajištění kolektivního provádění určitých práv a svobod odlišných od těch, které jsou již uvedeny v hlavě i úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě 4. listopadu 1950 (dále „úmluva“) a v článcích 1 až 3 prvního dodatkového protokolu k úmluvě, podepsaného v paříži 20. března 1952,  dohodly se na následujícím: 

Čl.1zákaz uvěznění pro dluh

  nikdo nemůže být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku. 

Čl.2svoboda pohybu

  1. Každý, kdo se právoplatně zdržuje na území některého státu, má na tomto území právo svobody pohybu a svobody zvolit si místo pobytu.   2. Každý může svobodně opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní.   3. Žádná omezení nemohou být uvalena na výkon těchto práv kromě těch, která stanoví zákon a jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, udržení veřejného pořádku, předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.   4. práva uvedená v odstavci 1 mohou v určitých oblastech podléhat omezením stanoveným podle zákona a odůvodněným veřejným zájmem v demokratické společnosti. 

Čl.3zákaz vyhoštění státních občanů

  1. nikdo nebude, ať individuálně nebo hromadně, vyhoštěn z území státu, jehož je státním občanem.  2. nikdo nebude zbaven práva vstoupit na území státu, jehož je státním občanem.

-58-

Čl.4zákaz kolektivního vyhoštění cizinců

  hromadné vyhoštění cizinců je zakázáno. 

Čl.5územní působnost

  1. Každá vysoká smluvní strana může při podpisu nebo ratifikaci tohoto protokolu nebo kdykoliv později sdělit generálnímu tajemníkovi rady evropy prohlášení, v němž uvede, v  jakém rozsahu se budou vztahovat ustanovení tohoto protokolu na území uvedená v tomto prohlášení, za jejichž mezinárodní styky je odpovědna.   2. Každá vysoká smluvní strana, která sdělila prohlášení podle předchozího odstavce, může čas od času sdělit další prohlášení pozměňující  znění  kteréhokoli  předchozího  prohlášení  nebo  ukončující  používání  ustanovení  tohoto  protokolu  ve  vztahu  ke kterémukoli území.   3.prohlášení učiněné podle tohoto článku bude považováno za učiněné podle odstavce 1 článku 56 úmluvy.   4. území každého státu, na které se vztahuje tento protokol vzhledem k jeho ratifikaci nebo jeho přijetí tímto státem, a každé území, na něž se protokol vztahuje vzhledem k prohlášení učiněnému tímto státem podle tohoto článku, budou považována za různá území pokud jde o odkazy na území státu učiněné v článcích 2 a 3.   5. Každý stát,  jenž učinil prohlášení v souladu s odstavcem 1 nebo 2  tohoto článku, může kdykoliv později prohlásit  jménem jednoho nebo více území, jichž se prohlášení týká, že uznává pravomoc soudu přijímat stížnosti od jednotlivců, nevládních organizací nebo skupin jednotlivců podle ustanovení článku 34 úmluvy ve vztahu k článkům 1 až 4 tohoto protokolu nebo ke kterémukoliv z nich. 

Čl.6vztah k úmluvě

  vysoké smluvní strany budou považovat články 1 až 5 tohoto protokolu za dodatkové články k úmluvě a všechna ustanovení úmluvy budou plnit v souladu s tím. 

Čl.7podpis a ratifikace

  1.  Tento  protokol  je  otevřen  k  podpisu  členům  států  rady  evropy,  které  podepsaly  úmluvu;  podléhá  ratifikaci  současně s úmluvou nebo po její ratifikaci. vstoupí v platnost po uložení pěti ratifikačních listin. pro každý stát, který jej podepsal a který jej bude ratifikovat později, vstoupí protokol v platnost ihned po uložení ratifikačních listin.   2.  ratifikační  listiny  budou  uloženy  u  generálního  tajemníka  rady  evropy,  který  sdělí  všem  členům  jména  těch,  kteří  jej ratifikovali.  na důkaz toho podepsaní, kteří k tomu byli řádně zmocněni, podepsali tento protokol.  dáno ve Štrasburku 16. září 1963 ve francouzštině a angličtině, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu rady evropy. Jeho ověřené kopie zašle generální tajemník rady evropy všem státům, které úmluvu podepsaly. 

Příl. 4Protokol č. 6 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod

týkající se zrušení trestu smrti

  Členské státy rady evropy, které podepsaly tento protokol k úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě 4. listopadu 1950 (dále „úmluva“),  berouce v úvahu, že vývoj, k němuž došlo v některých členských státech rady evropy, vyjadřuje všeobecnou tendenci ve prospěch zrušení trestu smrti,  dohodly se na následujícím: 

Čl.1zákaz trestu smrti

  Trest smrti se zrušuje. nikdo nemůže být k takovému trestu odsouzen ani popraven.

-59-

Čl.2Trest smrti v době války

  stát může zákonem stanovit  trest smrti  za činy spáchané v době války nebo bezprostřední hrozby války;  tento  trest bude uložen pouze v případech, které předvídá zákon a v souladu s jeho ustanoveními. stát sdělí generálnímu tajemníkovi rady evropy příslušná ustanovení tohoto zákona. 

Čl.3zákaz odstoupení

  od ustanovení tohoto protokolu nelze odstoupit podle článku 15 úmluvy. 

Čl.4zákaz výhrad

  K ustanovením tohoto protokolu není přípustná žádná výhrada podle článku 57 úmluvy. 

Čl.5územní působnost

  1. Každý stát může při podpisu nebo uložení ratifikačních listin, listin o přijetí nebo schválení, určit jedno nebo více území, na která se tento protokol bude vztahovat.   2. Každý stát může kdykoliv později prohlášením zaslaným generálnímu  tajemníkovi rady evropy  rozšířit provádění  tohoto protokolu na kterékoli  jiné území uvedené v  tomto prohlášení. protokol  vstoupí  ve  vztahu k  tomuto území  v platnost první den měsíce, který následuje po přijetí takového prohlášení generálním tajemníkem.   3. Každé prohlášení učiněné podle obou předchozích odstavců bude moci být odvoláno pokud jde o kterékoliv území uvedené v tomto prohlášení sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi. odvolání nabude účinnosti první den měsíce, který následuje po přijetí takového sdělení generálním tajemníkem. 

Čl.6vztah k úmluvě

  Členské státy považují články 1 až 5 tohoto protokolu za dodatkové články k úmluvě a všechna ustanovení úmluvy se plní v souladu s tím. 

Čl.7podpis a ratifikace

  Tento protokol  je otevřen k podpisu členům rady evropy, kteří podepsali úmluvu. podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Členský stát rady evropy nebude moci  ratifikovat, přijmout nebo schválit  tento protokol, aniž by zároveň nebo dříve  ratifikoval úmluvu. ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka rady evropy. 

Čl.8vstup v platnost

  1. Tento protokol vstoupí v platnost první den měsíce, který následuje po dni, kdy pět členských států rady evropy vyjádří svůj souhlas být vázán protokolem v souladu s ustanovením článku 7.   2. pro každý členský stát, který vyjádří dodatečně svůj souhlas být vázán protokolem, vstoupí tento protokol v platnost první den měsíce, který následuje po datu uložení ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení. 

Čl.9úkoly depozitáře

  Generální tajemník rady evropy sdělí členským státům rady:a) každý podpis; b) uložení každé ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení;

-60-

c) datum vstupu tohoto protokolu v platnost podle jeho článků 5 a 8; d) jakýkoli jiný úkon, oznámení nebo sdělení týkající se tohoto protokolu.   na důkaz toho podepsaní, kteří k tomu byli řádně zmocněni, podepsali tento protokol.   dáno v Štrasburku 28. dubna 1983 ve francouzštině a angličtině, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu rady evropy všem členským státům rady evropy. 

Příl. 5Protokol č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod

  Členské státy rady evropy, které podepsaly tento protokol,  rozhodnuty  podniknout  další  opatření  k  zajištění  kolektivního  provádění  určitých  práv  a  svobod  prostřednictvím  úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě 4. listopadu 1950 (dále „úmluva“),  dohodly se na následujícím: 

Čl.1procesní záruky týkající se vyhoštění cizinců

  1. cizinec, který má povolen pobyt na území některého státu, může být vyhoštěn pouze na základě výkonu rozhodnutí přijatého v souladu se zákonem a musí mít možnost:a) uplatnit námitky proti svému vyhoštění; b) dát přezkoumat svůj případ; c) dát se zastupovat za tímto účelem před příslušným úřadem nebo před osobou nebo osobami tímto úřadem určenými.   2. cizinec může být vyhoštěn před výkonem práv uvedených v odstavci 1 a), b) a c) tohoto článku, je-li takové vyhoštění nutné v zájmu veřejného pořádku nebo je odůvodněno zájmy národní bezpečnosti. 

Čl.2právo na odvolání v trestních věcech

  1. Každý, koho soud uzná vinným z trestného činu, má právo dát přezkoumat výrok o vině nebo trestu soudem vyššího stupně. výkon tohoto práva, včetně důvodů, pro něž může být vykonáno, stanoví zákon.   2. z tohoto práva jsou přípustné výjimky v případě méně závažných trestných činů, které jako takové kvalifikuje zákon, nebo jestliže byla příslušná osoba souzena v prvním stupni nejvyšším soudem nebo byla uznána vinnou a odsouzena na základě odvolání proti osvobozujícímu rozsudku. 

Čl.3odškodnění za nezákonné odsouzení

  Je-li konečný rozsudek v trestní věci později zrušen nebo je-li udělena milost, protože nová nebo nově odhalená skutečnost dokazuje, že došlo k justičnímu omylu, je osoba, na níž byl vykonán trest podle tohoto rozsudku, odškodněna podle zákona nebo praxe platných v příslušném státu, pokud se neprokáže, že k včasnému odhalení neznámé skutečnosti nedošlo úplně nebo částečně vinou této osoby. 

Čl.4právo nebýt souzen nebo trestán dvakrát

  1. nikdo nemůže být stíhán nebo potrestán v trestním řízení podléhajícím pravomoci téhož státu za trestný čin, za který již byl osvobozen nebo odsouzen konečným rozsudkem podle zákona a trestního řádu tohoto státu.   2. ustanovení předchozího odstavce nejsou na překážku obnově řízení podle zákona a trestního řádu příslušného státu, jestliže nové nebo nově odhalené skutečnosti nebo podstatná vada v předešlém řízení mohly ovlivnit rozhodnutí ve věci.   3. od tohoto článku nelze odstoupit podle článku 15 úmluvy.

 

-61-

Čl.5rovnost mezi manželi

  při uzavírání manželství, za jeho trvání a při rozvodu mají manželé rovná práva a povinnosti občanskoprávní povahy mezi sebou a ve vztazích ke svým dětem. Tento článek nebrání státům přijmout opatření, jež jsou nezbytná v zájmu dětí. 

Čl.6územní působnost

  1. Každý stát může při podpisu nebo uložení ratifikačních listin, listin o přijetí nebo schválení, určit jednoho nebo více území, na něž se tento protokol bude vztahovat, přičemž určí rozsah, v jakém se zavazuje plnit ustanovení protokolu na tomto nebo na těchto územích.   2.  Každý  stát  může  kdykoli  později  prohlášením  zaslaným  generálnímu  tajemníkovi  rady  evropy  rozšířit  provádění  tohoto protokolu na kterékoli  jiné území uvedené v  tomto prohlášení. protokol  vstoupí  ve  vztahu k  tomuto území  v platnost první den měsíce, který následuje po uplynutí dvouměsíční lhůty ode dne, kdy generální tajemník obdržel prohlášení.   3. Každé prohlášení učiněné podle obou předchozích odstavců může být odvoláno nebo pozměněno pokud jde o kterékoli území uvedené v tomto prohlášení sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi. odvolání nebo změna nabude účinnosti první den měsíce, který následuje po uplynutí dvouměsíční lhůty ode dne, kdy generální tajemník obdržel oznámení.   4. prohlášení učiněné podle tohoto článku bude považováno za učiněné podle odstavce 1 článku 56 úmluvy.   5. území každého státu, na něž se tento protokol vztahuje na základě ratifikace, přijetí nebo schválení tímto státem, a každé z území, na něž se protokol vztahuje vzhledem k prohlášení, které tento stát podle tohoto článku učinil, mohou být považována za různá území, pokud jde o odkaz na území státu učiněný v článku 1.   6. Každý stát, jenž učinil prohlášení v souladu s odstavcem 1 nebo 2 tohoto článku, může kdykoliv později prohlásit jménem jednoho nebo více území, jichž se prohlášení týká, že uznává pravomoc soudu přijímat stížnosti od jednotlivců, nevládních organizací nebo skupin jednotlivců podle ustanovení článku 34 úmluvy ve vztahu k článkům 1 až 5 tohoto protokolu nebo ke kterémukoliv z nich. 

Čl.7vztah k úmluvě

  Členské státy považují články 1 až 6 tohoto protokolu za dodatkové články k úmluvě a všechna ostatní ustanovení úmluvy se provádějí v souladu s tím. 

Čl.8podpis a ratifikace

  Tento protokol je otevřen k podpisu členským státům rady evropy, které podepsaly úmluvu. podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Členský stát rady evropy nemůže ratifikovat, přijmout nebo schválit tento protokol, aniž by zároveň nebo dříve ratifikoval úmluvu. ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka rady evropy. 

Čl.9vstup v platnost

  1.  Tento  protokol  vstoupí  v  platnost  první  den  měsíce,  který  následuje  po  uplynutí  dvouměsíční  lhůty  od  data,  kdy  sedm členských států rady evropy vyjádří svůj souhlas být vázán protokolem podle ustanovení článku 8.   2. pro každý členský stát, který vyjádří dodatečně svůj souhlas být vázán protokolem, vstoupí tento protokol v platnost první den měsíce, který následuje po uplynutí dvouměsíční lhůty ode dne uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení. 

Čl.10úkoly depozitáře

  Generální tajemník rady evropy oznámí členským státům rady:a) každý podpis; b) uložení každé ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení;

-62-

 c) datum vstupu tohoto protokolu v platnost v souladu s články 6 a 9; d) jakýkoli jiný úkon, oznámení nebo prohlášení týkající se tohoto protokolu.   na důkaz toho podepsaní, kteří k tomu byli řádně zmocněni, podepsali tento protokol.   dáno  ve  Štrasburku  22.  listopadu  1984  ve  francouzštině  a  angličtině,  přičemž  obě  znění  mají  stejnou  platnost,  v  jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu rady evropy. Jeho ověřené kopie zašle generální tajemník rady evropy všem členským státům rady evropy.

-63-

2. Protokol č. 11 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod

243/1998 Sb.

SDĚLENÍ

Ministerstva zahraničních věcí

  ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 11. května 1994 byl ve Štrasburku přijat a jménem České republiky podepsán protokol č. 11 k úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod , kterým se mění kontrolní mechanismus v ní ustavený.

  s protokolem vyslovil souhlas parlament České republiky a schválil jej podle článku 39 odst. 4 ústavy České republiky jako mezinárodní smlouvu o lidských právech a základních svobodách ve smyslu článku 10 ústavy České republiky . prezident republiky protokol ratifikoval.

  ratifikační  listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka rady evropy, depozitáře protokolu, dne 28. dubna 1995.

  protokol vstupuje v platnost na základě svého článku 4 dnem 1. listopadu 1998 a tímto dnem vstupuje v platnost i pro Českou republiku.

  Český překlad protokolu č. 11 se vyhlašuje současně.

proToKol č. 11k úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kterým se mění kontrolní mechanismus 

v ní ustavený

  Členské státy rady evropy, které podepsaly tento protokol k ú mluvě o ochraně lidských práv a základních svobod , podepsané v Římě 4. listopadu 1950, (dále jen „úmluva“),  majíce na zřeteli naléhavou potřebu změnit kontrolní mechanismus ustavený úmluvou za účelem zachování a zvýšení účinnosti ochrany lidských práv a základních svobod, především vzhledem k nárůstu počtu stížností a rostoucímu počtu členských zemí rady evropy,  majíce na zřeteli, že je proto žádoucí pozměnit za tímto účelem určitá ustanovení úmluvy , zejména nahradit stávající evropskou komisi a soud pro lidská práva novým stálým soudem,  berouce na vědomí rezoluci č. 1, přijatou na evropské ministerské konferenci o lidských právech, konané ve vídni ve dnech 19. a 20. března 1985,  berouce na vědomí doporučení č. 1194 (1992), přijaté parlamentním shromážděním rady evropy dne 6. října 1992,  berouce na vědomí rozhodnutí o reformě kontrolního mechanismu úmluvy , přijatého hlavami států a vlád členských zemí rady evropy ve vídeňské deklaraci dne 9. října 1993,  dohodly se na následujícím: 

Čl.1

  stávající text hlav ii až iv úmluvy ( články 19 až 56 ) a protokolu č. 2, který přiznává evropskému soudu pro lidská práva pravomoc vydávat posudky, se nahrazuje následující hlavou ii úmluvy (články 19 až 51 ):

HLAVA IIEVROPSKÝ SOUD PRO LIDSKÁ PRÁVA

Článek 19Ustavení Soudu

  K zajištění plnění závazků, přijatých vysokými smluvními stranami v úmluvě a protokolech k ní, se zřizuje evropský soud pro lidská práva (dále jen „soud“). soud vykonává svou činnost jako stálý úřad. 

Článek 20 Počet soudců

  počet soudců tvořících soud je roven počtu vysokých smluvních stran. 

-64-

Článek 21Podmínky výkonu funkce

  1. soudci musí mít vysoký morální charakter a splňovat podmínky vyžadované pro výkon vysokých soudních funkcí nebo být uznávanými právníky.   2. soudci zasedají v soudu jako soukromé osoby.   3.  ve  svém  funkčním  období  nemohou  soudci  vykonávat  činnost  neslučitelnou  s  jejich  nezávislostí  a  nestranností  nebo s požadavky stálého úřadu; o všech otázkách vyvolaných použitím tohoto odstavce rozhoduje soud. 

Článek 22Volby soudců

  1. soudci jsou parlamentním shromážděním voleni za každou vysokou smluvní stranu většinou odevzdaných hlasů ze seznamu tří kandidátů předložených vysokou smluvní stranou.   2. stejný postup se použije při doplňování soudu v případě přistoupení nových vysokých smluvních stran a při obsazování příležitostně uvolněných míst. 

Článek 23Funkční období

  1. soudci  jsou voleni na období šesti  let. mohou být zvoleni znovu. Funkční období poloviny soudců zvolených při prvních volbách však skončí koncem třetího roku.   2. soudci, jejichž funkční období skončí uplynutím počátečního tříletého období, budou určeni losem generálního tajemníka rady evropy ihned poté, co budou zvoleni.   3. aby se v rámci možností zabezpečilo, že dojde k obměně jedné poloviny soudců každé tři roky, může parlamentní shromáždění rozhodnout, dříve než přikročí k jakékoliv další volbě, že funkční období jednoho nebo více soudců, kteří mají být zvoleni, bude mít jinou délku než šest let, avšak ne více než devět let a ne méně než tři roky.   4. v případě, kdy se jedná o více než jedno funkční období a kdy parlamentní shromáždění bude postupovat podle předchozího odstavce, přidělí se tato období losem generálního tajemníka rady evropy ihned po volbách.   5. soudce, který byl zvolen, aby nahradil soudce, jehož funkční období neskončilo, zastává funkci po zbytek funkčního období svého předchůdce.   6. Funkční období soudců skončí dosažením věku 70 let.   7. soudci zastávají funkci, dokud nejsou nahrazeni. poté co byli nahrazeni však pokračují v projednávání těch případů, které již posuzují. 

Článek 24Odvolání

Žádný soudce nesmí být zbaven svého úřadu, pokud ostatní soudci dvoutřetinovou většinou nerozhodnou o tom, že přestal splňovat požadované podmínky.

Článek 25Kancelář a referendáři

  soud má kancelář, jejíž úkoly a organizaci stanoví jednací řád soudu. soudu pomáhají referendáři. 

Článek 26Plénum Soudu

  plénum soudua) volí na tříleté období svého předsedu a jednoho nebo dva místopředsedy; tito mohou být zvoleni znovu, b) zřizuje senáty na pevně stanovené období, c) volí předsedy senátů soudu; tito mohou být zvoleni znovu, d) přijímá jednací řád soudu, e) volí vedoucího kanceláře a jednoho nebo více zástupců vedoucího kanceláře.

-65-

Článek 27Výbory, senáty a Velký senát

  1. K projednání předložených případů zasedá soud ve výborech složených ze  tří  soudců,  v  senátech složených ze sedmi soudců a ve velkém senátu složeném ze sedmnácti soudců. senáty soudu zřizují výbory na pevně stanovené období.   2. Členem senátu a velkého senátu bude ex officio soudce zvolený za dotčenou smluvní stranu nebo, pokud takový není nebo není schopen zasedat, osoba jím určená, aby zasedala jako soudce.   3. velký senát  se dále  skládá z předsedy soudu, místopředsedů, předsedů senátů a dalších soudců vybraných v  souladu s jednacím řádem soudu. Je-li případ podle článku 43 předán velkému senátu, nemůže v něm zasedat soudce ze senátu, který vydal rozsudek, s výjimkou předsedy senátu a soudce, který zasedal za dotčenou smluvní stranu. 

Článek 28Prohlášení výboru o nepřijatelnosti

  výbor může jednomyslně prohlásit za nepřijatelnou nebo vyškrtnout ze svého seznamu případů individuální stížnost podanou podle článku 34, pokud takové rozhodnutí může být učiněno bez dalšího přezkoumání. Toto rozhodnutí je konečné. 

Článek 29Rozhodnutí senátu o přijatelnosti a ve věci

  1. není-li učiněno rozhodnutí podle článku 28, rozhodne senát o přijatelnosti a ve věci individuálních stížností podaných podle článku 34.   2. senát rozhodne o přijatelnosti a meritu mezistátních stížností podaných podle článku 33.   3. rozhodnutí o přijatelnosti se přijímá odděleně, pokud soud ve výjimečných případech nerozhodne jinak. 

Článek 30Vzdání se pravomoci ve prospěch Velkého senátu

  pokud případ projednávaný senátem vyvolává závažnou otázku týkající se výkladu úmluvy nebo protokolů k ní nebo pokud by se rozhodnutí senátu o otázce jím projednávané mohlo dostat do rozporu s rozsudkem dříve soudem vyneseným, může se senát v kterémkoliv okamžiku před vynesením rozsudku vzdát pravomoci ve prospěch velkého senátu, pokud proti tomu ani jedna strana případu nic nenamítá. 

Článek 31Pravomoci velkého senátu

  velký senáta) rozhoduje o stížnostech podaných buď podle článku 33, nebo článku 34, jestliže se senát vzdal své pravomoci podle článku 30 nebo pokud mu byl případ postoupen podle článku 43, a b) posuzuje stížnosti o posudky předkládané podle článku 47. 

Článek 32Pravomoc Soudu

  1.  pravomoc  soudu  se  vztahuje  na  všechny  věci  týkající  se  výkladu  a  použití  úmluvy  a  protokolů  k  ní,  které  jsou  soudu předkládány podle ustanovení článků 33, 34 a 47.   2. spory o pravomoc soudu rozhodne soud. 

Článek 33Mezistátní případy

  Každá vysoká smluvní strana může oznámit soudu každé údajné porušení ustanovení úmluvy a protokolů k ní jinou vysokou smluvní stranou. 

Článek 34Individuální stížnosti

  soud může přijímat stížnosti od každé fyzické osoby, nevládní organizace nebo skupiny jednotlivců považujících se za oběti v  důsledku  porušení  práv  přiznaných  úmluvou  a  protokoly  k  ní  jednou  z  vysokých  smluvních  stran.  vysoké  smluvní  strany  se zavazují, že nebudou nijak bránit účinnému výkonu tohoto práva. 

-66-

Článek 35Podmínky přijatelnosti

  1.  soud  se  může  věcí  zabývat  až  po  vyčerpání  všech  vnitrostátních  opravných  prostředků  podle  všeobecně  uznávaných pravidel mezinárodního práva a ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy bylo přijato konečné rozhodnutí.   2. soud se nebude zabývat žádnou individuální stížností předloženou podle článku 34, která jea) anonymní, nebo b) v podstatě stejná jako stížnost již předtím projednávaná soudem anebo již předložená jinému mezinárodnímu vyšetřovacímu nebo smírčímu orgánu a pokud neobsahuje žádné nové důležité skutečnosti.   3. soud prohlásí za nepřijatelnou každou individuální stížnost předloženou podle článku 34, kterou pokládá za neslučitelnou s ustanoveními úmluvy nebo protokolů k ní, zjevně nepodloženou nebo za zneužívající právo podat stížnost.   4. soud zamítne každou stížnost, kterou považuje za nepřijatelnou podle tohoto článku. může tak učinit v kterémkoliv stadiu řízení. 

Článek 36Intervence třetí strany

  1. vysoká smluvní strana, jejímž státním příslušníkem je stěžovatel, má ve všech případech projednávaných před senátem nebo velkým senátem právo předložit písemná vyjádření a účastnit se slyšení.   2. předseda soudu může v zájmu řádného výkonu spravedlnosti vyzvat každou vysokou smluvní stranu, která není stranou v řízení, nebo každou dotčenou osobu, která není stěžovatelem, aby předložily písemná vyjádření nebo se účastnily slyšení. 

Článek 37Vyškrtnutí stížností

  1. soud může v kterémkoliv stadiu řízení rozhodnout o vyškrtnutí stížnosti ze svého seznamu případů, jestliže okolnosti vedou k závěru, žea) stěžovatel netrvá na své stížnosti, nebo b) věc již byla vyřešena, nebo c) z jakéhokoliv jiného soudem zjištěného důvodu již nadále není důvodné pokračovat v posuzování stížnosti.  soud však pokračuje v posuzování stížnosti, vyžaduje-li to dodržování lidských práv zaručených úmluvou a protokoly k ní.   2. soud může  rozhodnout o navrácení  stížnosti do svého seznamu případů,  jestliže  se domnívá,  že okolnosti  takový krok odůvodňují. 

Článek 38Posouzení případu a řízení o smírném urovnání

  1. Jestliže soud uzná stížnost jako přijatelnou,a) za účelem zjištění skutečností pokračuje v projednávání případu společně se zástupci stran, a je-li to zapotřebí, provede šetření, pro jehož účinné provedení poskytnou zúčastněné státy všechny nezbytné prostředky, b) poskytuje všestrannou pomoc zúčastněným stranám s cílem dosáhnout smírného urovnání záležitosti na základě dodržování lidských práv, jak jsou stanovena úmluvou a protokoly k ní.   2. Řízení vedené podle odstavce 1 b) je důvěrné. 

Článek 39Dosažení smírného urovnání

  Je-li dosaženo smírného urovnání, vyškrtne soud případ ze svého seznamu formou rozhodnutí, které se omezí na stručné vylíčení skutečností a přijatého řešení. 

Článek 40Veřejnost slyšení a přístup k dokumentům

  1. slyšení jsou veřejná, pokud soud z důvodu výjimečných okolností nerozhodne jinak.   2. dokumenty uložené u vedoucího kanceláře jsou přístupné veřejnosti, pokud předseda soudu nerozhodne jinak. 

-67-

Článek 41Spravedlivé zadostiučinění

  Jestliže soud zjistí, že došlo k porušení úmluvy nebo protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené vysoké smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. 

Článek 42Rozsudky senátu

  rozsudky senátu se stávají konečnými v souladu s ustanoveními článku 44 odst. 2. 

Článek 43Postoupení Velkému senátu

  1. v tříměsíční lhůtě ode dne rozsudku senátu mohou strany případu požádat ve výjimečných případech o postoupení případu velkému senátu.   2. Kolegium pěti soudců velkého senátu žádosti vyhoví,  jestliže případ vyvolává závažnou otázku  týkající se výkladu nebo použití úmluvy nebo protokolů k ní nebo závažný problém obecného významu.   3. pokud porota žádost přijme, velký senát o případu rozhodne formou rozsudku. 

Článek 44Konečnost rozsudku

  1. rozsudek velkého senátu je konečný.   2. rozsudek senátu se stane konečným,a) jakmile strany prohlásí, že nebudou žádat o postoupení případu velkému senátu, nebo b) po uplynutí tříměsíční lhůty ode dne vynesení rozsudku, jestliže nebylo požádáno o postoupení případu velkému senátu, nebo c) jakmile kolegium soudců velkého senátu zamítne žádost podle článku 43.   3. Konečný rozsudek se zveřejní. 

Článek 45Odůvodnění rozsudku a rozhodnutí

  1. rozsudky a rozhodnutí o přijatelnosti nebo nepřijatelnosti stížnosti musí být zdůvodněny.   2. Jestliže rozsudek nebo jeho část nevyjadřuje jednomyslný názor soudců, je každý soudce oprávněn připojit k němu svůj odlišný názor. 

Článek 46Závaznost a výkon rozsudku

  1. vysoké smluvní strany se zavazují, že se budou řídit konečným rozsudkem soudu ve všech případech, jichž jsou stranami.   2. Konečný rozsudek soudu se doručuje výboru ministrů, který dohlíží na jeho výkon. 

Článek 47Posudky

1. Soud může na žádost Výboru ministrů vydávat posudky o právních otázkách týkajících se výkladu Úmluvy a Protokolů k ní.   2. Takové posudky se nesmí zabývat otázkami, které se vztahují k obsahu nebo rozsahu práv či svobod stanovených v hlavě i úmluvy a v protokolech k ní, ani jinými otázkami, které by soud nebo výbor ministrů mohly posuzovat v důsledku jakéhokoliv řízení, jež může být zahájeno v souladu s úmluvou .   3. rozhodnutí výboru ministrů požádat o posudek soud vyžaduje většinu hlasů zástupců oprávněných zasedat ve výboru. 

Článek 48Poradní pravomoc Soudu

  soud rozhodne, zda žádost o posudek podaná výborem ministrů spadá do jeho pravomoci stanovené v článku 47. 

-68-

Článek 49Odůvodnění posudků

  1. soud svůj posudek odůvodní.   2. Jestliže posudek nevyjadřuje zcela nebo částečně jednomyslný názor soudců, má každý soudce právo k němu připojit svůj vlastní názor.   3. posudky soudu se zasílají výboru ministrů. 

Článek 50Výlohy Soudu

  výlohy soudu hradí rada evropy. 

Článek 51Výsady a imunity soudců

  soudci požívají během výkonu svých funkcí výsad a imunit uvedených v článku 40 statutu rady evropy a v dohodách na jeho základě uzavřených.“. 

Čl.2

  1. hlava v úmluvy se stává hlavou iii úmluvy; článek 57 úmluvy se stává článkem 52 úmluvy; články 58 a 59 úmluvy se vypouští a články 60 až 66 úmluvy se stávají články 53 až 59 úmluvy.

  2. hlava i úmluvy se nazývá „práva a svobodY“ a nová hlava iii úmluvy se nazývá „různá usTanovení“. Články 1 až 18 a nové články 52 až 59 úmluvy se opatřují nadpisy uvedenými v příloze tohoto protokolu.

  3. v novém článku 56 odst. 1 se slova „podle odstavce 4 tohoto článku“ vkládají za slovo „bude“; v odstavci 4 se slova „Komise k tomu, aby přijímala stížnosti“ a „podle článku 25 této úmluvy „ nahrazují slovy „soudu k tomu, aby přijímal stížnosti“ a „podle ustanovení článku 34 úmluvy „. v novém článku 58 odst. 4 se slova „podle ustanovení článku 63“ nahrazují slovy „článek 56“.

  4 .protokol k úmluvě se pozměňuje takto:

a) články se opatřují nadpisy uvedenými v příloze ke stávajícímu protokolu; b) v článku 4 poslední větě se slova „článku 63“ nahrazují slovy „článku 56“.   5. protokol č. 4 se pozměňuje takto:

a) články se opatřují nadpisy uvedenými v příloze ke stávajícímu protokolu; b) v článku 5 odst. 3 se slova „článku 63“ nahrazují slovy „článku 56“; vkládá se nový odstavec 5 tohoto znění: „5. Každý stát, jenž učinil prohlášení v souladu s odstavcem 1 nebo 2 tohoto článku, může kdykoliv později prohlásit jménem jednoho nebo více území, jichž se prohlášení týká, že uznává pravomoc soudu přijímat stížnosti od jednotlivců, nevládních organizací nebo skupin jednotlivců podle ustanovení článku 34 úmluvy ve vztahu k článkům 1 až 4 tohoto protokolu nebo ke kterémukoliv z nich.“; c) odstavec 2 článku 6 se vypouští.   6. protokol č. 6 se pozměňuje takto:

a) články se opatřují nadpisy uvedenými v příloze ke stávajícímu protokolu; b) v článku 4 se slova „podle článku 64“ nahrazují slovy „podle článku 57“.   7. protokol č. 7 se pozměňuje takto:

a) články se opatřují nadpisy uvedenými v příloze ke stávajícímu protokolu; b) v článku 6 odst. 4 se slova „článku 63“ nahrazují slovy „článku 56“ a vkládá se nový odstavec 6 následujícího znění:„6. Každý stát, jenž učinil prohlášení v souladu s odstavcem 1 nebo 2 tohoto článku, může kdykoliv později prohlásit jménem jednoho nebo více území, jichž se prohlášení týká, že uznává pravomoc soudu přijímat stížnosti od jednotlivců, nevládních organizací nebo skupin jednotlivců podle ustanovení článku 34 úmluvy ve vztahu k článkům 1 až 5 tohoto protokolu nebo ke kterémukoliv z nich.“; c) odstavec 2 článku 7 se vypouští.   8. protokol č. 9 se zrušuje.

-69-

Čl.3

1. Tento protokol je otevřen podpisu členským státům rady evropy, které podepsaly úmluvu a které mohou vyjádřit svůj souhlas být jí vázány

a) podpisem bez výhrady ratifikace, přijetí nebo schválení; nebo b) podpisem s výhradou ratifikace, přijetí nebo schválení, po kterém následuje ratifikace, přijetí nebo schválení.   2. ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka rady evropy. 

Čl.4

Tento protokol vstoupí v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí jednoho roku ode dne, kdy všechny strany úmluvy vyjádřily svůj souhlas být vázány protokolem v souladu s ustanovením článku 3. volby nových soudců se mohou uskutečnit a všechny další nezbytné kroky za účelem ustavení 

nového soudu mohou být učiněny v souladu s ustanoveními tohoto protokolu počínaje dnem, kdy všechny strany úmluvy vyjádřily svůj souhlas být vázány protokolem.

 

Čl.5

1. Funkční období soudců, členů Komise, vedoucího kanceláře a zástupce vedoucího kanceláře vyprší v den vstoupení tohoto protokolu v platnost, aniž by byla dotčena ustanovení odstavců 3 a 4 níže.

   2. stížnostmi, které k datu vstupu tohoto protokolu v platnost nebyly Komisí prohlášeny za přijatelné, se bude zabývat soud v souladu s ustanoveními tohoto protokolu.   3. stížnostmi, které k datu vstupu tohoto protokolu v platnost byly prohlášeny za přijatelné, se budou zabývat členové Komise v období jednoho roku poté. veškeré stížnosti, jejichž posuzování nebylo ukončeno v uvedené lhůtě, budou předány soudu, který se jimi bude zabývat jako stížnostmi přijatelnými v souladu s ustanoveními tohoto protokolu.   4. co se týče stížností, k nimž Komise po vstoupení tohoto protokolu v platnost přijala zprávu v souladu s původním článkem 31 úmluvy , tato zpráva se předá stranám, které nejsou oprávněny ji zveřejnit. v souladu s ustanoveními použitelnými před vstupem tohoto protokolu v platnost může být případ předán soudu. Kolegium soudců velkého senátu určí, zda jeden ze senátů nebo velký senát o případu rozhodne. rozhoduje-li o případu senát, jeho rozhodnutí je konečné. případy, které nebyly předány soudu, projedná výbor ministrů v souladu s ustanoveními původního článku 32 úmluvy .   5. případy projednávané soudem,  které nebyly  rozhodnuty  ke dni  vstupu  tohoto protokolu  v platnost,  se předají velkému senátu soudu, který je projedná v souladu s ustanoveními tohoto protokolu.   6. případy projednávané výborem ministrů, které nebyly podle původního článku 32 úmluvy uzavřeny ke dni vstupu tohoto protokolu v platnost, dokončí výbor ministrů v souladu s tímto článkem. 

Čl.6

učinila-li vysoká smluvní strana prohlášení, kterým uznává pravomoc Komise nebo jurisdikci soudu podle původního článku 25 nebo 46 úmluvy ve vztahu k věcem vzniklým nebo založeným na 

skutečnostech, jež se staly po takovém prohlášení, zůstane toto omezení v platnosti pro jurisdikci soudu podle tohoto protokolu.

 

Čl.7Generální tajemník rady evropy oznámí členským státům rady:

 a) každý podpis; b) uložení každé ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení; c) datum vstupu tohoto protokolu nebo kteréhokoliv jeho ustanovení v platnost v souladu s článkem 4; d) každý jiný úkon, oznámení nebo sdělení týkající se tohoto protokolu.   na důkaz tohoto níže podepsaní, kteří k tomu byli řádně zmocněni, podepsali tento protokol.   dáno ve Štrasburku dne 11. května 1994, v angličtině a  francouzštině, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v  jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu rady evropy. Jejich ověřené kopie zašle generální tajemník rady evropy všem členským státům rady evropy.

-70-

PřílohaNázvy článků, které budou včleněny do znění Úmluvy o ochraně lidských práv

a základních svobod a protokolů k ní

Článek 1  – povinnost respektovat lidská právaČlánek 2  – právo na životČlánek 3  – zákaz mučeníČlánek 4  – zákaz otroctví a nucené práceČlánek 5  – právo na svobodu a osobní bezpečnostČlánek 6  – právo na spravedlivý procesČlánek 7  – zákaz trestu bez zákonaČlánek 8  – právo na respektování rodinného a soukromého životaČlánek 9  – svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznáníČlánek 10  – svoboda projevuČlánek 11  – svoboda shromažďování a sdružováníČlánek 12  – právo uzavřít manželstvíČlánek 13  – právo na účinné opravné prostředkyČlánek 14  – zákaz diskriminaceČlánek 15  – odstoupení od závazků v případě ohroženíČlánek 16  – omezení politické činnosti cizincůČlánek 17  – zákaz zneužití právČlánek 18  – ohraničení možnosti omezení práv

* * *

Článek 52  – Žádost generálního tajemníkaČlánek 53  – ochrana zaručených lidských právČlánek 54  – pravomoci výboru ministrůČlánek 55  – vyloučení jiného způsobu urovnání sporuČlánek 56  – územní působnostČlánek 57  – výhradyČlánek 58  – vypovězeníČlánek 59  – podpis a ratifikace

protokol

Článek 1  – ochrana vlastnictvíČlánek 2  – právo na vzděláníČlánek 3  – právo na svobodné volbyČlánek 4  – územní působnostČlánek 5  – vztah k úmluvěČlánek 6  – podpis a ratifikace

protokol č. 4

Článek 1  – zákaz uvěznění pro dluhČlánek 2  – svoboda pohybuČlánek 3  – zákaz vyhoštění státních občanůČlánek 4  – zákaz kolektivního vyhoštění cizincůČlánek 5  – územní působnostČlánek 6  – vztah k úmluvěČlánek 7  – podpis a ratifikace

protokol č. 6

Článek 1  – zákaz trestu smrtiČlánek 2  – Trest smrti v době válkyČlánek 3  – zákaz odstoupeníČlánek 4  – zákaz výhradČlánek 5  – územní působnostČlánek 6  – vztah k úmluvěČlánek 7  – podpis a ratifikaceČlánek 8  – vstup v platnostČlánek 9  – úkoly depozitáře

-71-

protokol č. 7

Článek 1  – procesní záruky týkající se vyhoštění cizincůČlánek 2  – právo na odvolání v trestních věcechČlánek 3  – odškodnění za nezákonné odsouzeníČlánek 4  – právo nebýt souzen nebo trestán dvakrátČlánek 5  – rovnost mezi manželiČlánek 6  – územní působnostČlánek 7  – vztah k úmluvěČlánek 8  – podpis a ratifikaceČlánek 9  – vstup v platnostČlánek 10  – úkoly depozitáře

-72-