Pražská vysoká škola psychosociálních studií

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2016 LUCIE VECHOVÁ

Pražská vysoká škola psychosociálních studií

Vliv protestantské etiky na psychickou pohodu a

vnímání obezity u žen

Lucie Vechová

Jednooborová psychologie

prezenční studium

vedoucí práce: Doc. PhDr. Karel Hnilica, CSc.

Praha 2016

Prague College of Psychosocial Studies

Influence of the Protestant ethic on the psychological

well-being and perception of obesity to women

Lucie Vechová

Psychology

Full-time study

Supervisor: Doc. PhDr. Karel Hnilica, CSc.

Praha 2016

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a pouze s pouţitím

uvedené literatury a pramenů.

V Praze, dne ................. ……………………………………….

Poděkování

Ráda bych tímto poděkovala Doc. PhDr. Karlovi Hnilicovi, CSc. za cenné rady,

věcné připomínky a vstřícnost při konzultacích a vypracování mé bakalářské

práce.

Anotace: Bakalářská práce se zaměřuje na celkové hodnocení a vnímání obezity

u ţen v České republice ve věku starších osmnácti let. V práci jsou popsány

proměňující se názory, které se vztahují k vzhledu a vnímání našeho zevnějšku

v průběhu historie, dále také popisuji varianty hodnocení našeho těla a jaký vliv

na nás mají v tomto ohledu masová média, na která v dnešní době nelze

zapomenout v souvislosti s utvářením názoru společnosti. V neposlední řadě jsou

v práci zmiňovány souvislosti mezi protestantskou etikou a utvářením názoru na

obezitu, a jak morálka ţen souvisí s vnímáním a hodnocením obezity.

Klíčová slova:

Obezita

Protestantská etika

Psychická pohoda

Krása

Trend

Abstract: This thesis focuses on the overall assessment and perception of

women's obesity in the Czech Republic from the age of eighteen years. Thesis

describes the changing opinions that relate to the appearance and perception of

our appearance throughout history, as well as describes evaluation of our body

and what effect on us in this regard, mass media (which nowadays cannot be

forgotten in connection with formation) have. Finally, the work mentioned

connection between the Protestant ethic and the formation of opinion on obesity,

and how the morale of women is related to the perception and evaluation of

obesity.

Keywords:

Obesity

Protestant ethic

Psychological well-being

Beauty

Trend

Obsah

ÚVOD .................................................................................................................... 9

TEORETICKÁ ČÁST ....................................................................................... 10

1 Obezita ........................................................................................................... 10

1.1 Definice obezity ...................................................................................... 10

1.2 Hledání příčin obezity v 20. a 21. století ................................................ 11

1.3 Historie obezitologie v České republice ................................................. 13

2 Ideál krásy v průběhu dějin .......................................................................... 15

2.1 Rané kultury ............................................................................................ 15

2.2 Antika ...................................................................................................... 16

2.3 Gotika ...................................................................................................... 17

2.4 Renesance ................................................................................................ 17

2.5 Baroko ..................................................................................................... 17

2.6 Klasicismus ............................................................................................. 18

2.7 Dvacáté století ......................................................................................... 18

2.8 Dvacáté první století ............................................................................... 19

3 Hodnocení těla .............................................................................................. 20

3.1 Tělesné sebepojetí ................................................................................... 21

3.2 Objektivní tělesné hodnocení .................................................................. 22

3.2.1 Dědičnost, genetika a vliv prostředí ................................................. 22

3.3 Subjektivní tělesné hodnocení ................................................................. 23

3.3.1 Co je ideál krásy ............................................................................. 24

3.3.2 Mýtus dokonalého těla ................................................................... 25

3.3.3 Vliv masmédií na tělesné sebepojetí .............................................. 27

4 Protestantská etika ........................................................................................... 28

4.1 Protestantská etika dle Maxe Webera ....................................................... 29

4.1.1 Konfese a sociální rozvrstvení ....................................................... 30

4.1.2 Duch kapitalismu ........................................................................... 31

4.1.3 Askeze ............................................................................................ 32

PRAKTICKÁ ČÁST .......................................................................................... 34

5 Metodologie ...................................................................................................... 34

5.1 Cíle výzkumu ............................................................................................. 34

5.2 Výzkumné hypotézy .................................................................................. 35

5.3 Výzkumný soubor ...................................................................................... 35

5.4 Etika výzkumu ........................................................................................... 36

6 Realizace výzkumu .......................................................................................... 37

6.1 Sběr dat ...................................................................................................... 37

6.2 Zpracování dat a jejich analýza ................................................................. 38

7 Použité metody a jejich charakteristiky ........................................................ 39

7.1 BMI ............................................................................................................ 39

7.2 PES ............................................................................................................. 40

7.3 Antifat attitudes scale................................................................................. 40

7.4 BSW - A ..................................................................................................... 41

8 Výsledky ........................................................................................................... 42

8.1 Interpretace výsledků ................................................................................. 42

9 Diskuze ............................................................................................................. 47

ZÁVĚR ................................................................................................................ 48

SEZNAM LITERATURY

PŘÍLOHY .............................................................................................................. I

Příloha 1: Formulář sady dotazníků .................................................................... I

Příloha 2: Grafy srovnávající PES s jednotlivými otázkami z AFAS .......... VIII

9

ÚVOD

Jak uţ samotný název vypovídá, ve své bakalářské práci se budu zabývat

problematikou obezity a jejím vztahem k protestantské etice. Myslím si, ţe

obezita je v dnešní době hodně aktuální téma, které se týká celého světa. Proto se

v první kapitole práce mimo samotné definice obezity zaměřuji na hledání příčin

obezity ve 20. a 21. století a historii obezitologie v České republice.

Dále se také zabývám obezitou v souvislosti se subjektivním

a objektivním tělesným hodnocením, tělesným sebepojetím a vlivem masových

médií na vytváření postojů k tělesnému vzhledu.

Také se zmíním o historické souvislosti s nahlíţením na tělesnou

konstituci. Především vyzdvihnu období raných kultur, antiky, gotiky, renesance,

baroka, klasicismu, 20. a 21. století.

V neposlední řadě se ve své teoretické práci zabývám protestantskou

etikou. Především jejím výkladem od Maxe Webera v jeho díle Protestantská

etika a duch kapitalismu. Dále zmíním askezi, která nahlíţí na tělo v trochu jiném

úhlu.

Ve své praktické části jsem vytvořila soubor dotazníků, které jsem rozdala

čtyřiceti dvěma ţenám. Tento sběr dat zjišťuje BMI, věk, sympatizaci

k protestantské etice, vnímání obezity a ohodnocení subjektivní spokojenosti.

10

TEORETICKÁ ČÁST

1. OBEZITA

Obezita provází lidskou civilizaci jiţ od dávné minulosti, která sahá aţ

k prehistorickému období. Tento fakt potvrzuje tehdejší umění, jako například

sochy, obrazy a později také literární díla. Konkrétně lze zmínit sošky Venuše,

které byly nalezeny na různých místech světa, jako například v Rakousku,

Francii, Rusku a v České republice. I ve starověkém Egyptě se potvrdil výskyt

obezity především u vyšších vrstev. Z koţních řas mumií faraonů bylo potvrzeno,

ţe například Ramssese III. trpěl obezitou. Také umělci ve Střední Americe

a starobylé Mezopotámii zobrazují ve svých dílech obézní jedince (Hainer a kol.,

2011).

V minulosti se lidé potýkali spíše s nedostatkem, a proto byli často

vystavováni hladovění a podvýţivě. V dnešní době je tomu spíše naopak. Obezita

se na přelomu tohoto tisíciletí stala nejčastější metabolickou chorobou

v důsledku ţivotních podmínek, ţivotního stylu, nadbytku a pozitivní energetické

bilance (Hainer a kol., 2011).

1.1 Definice obezity

Pro obezitu lze z různých pramenů získat velké mnoţství definic.

Dle Světové zdravotnické organizace (dále jen WHO) je obezita definována jako:

„abnormální nebo nadměrné nashromáždění tuku, který může poškodit zdraví“

(WHO, 2015).

WHO taktéţ definuje obezitu u dospělých pomocí Body mass indexu (dále

jen BMI). Tento index je definován hmotností osoby v kilogramech a dělen

druhou mocninou její výšky v metrech.

11

WHO definuje nadváhu a obezitu pomocí BMI na základě těchto kritérií:

v případě, ţe je BMI rovno, nebo větší 25, jedná se o nadváhu,

nesmí však BMI překročit číslo 30

v případě, ţe je BMI rovno, nebo větší 30, jedná se o obezitu

(WHO, 2015)

Česká organizace Stop obezitě (dále jen STOB) definuje obezitu jako:

„zvýšené množství tukové tkáně“ (STOB, 2015). STOB ovšem také dodává, ţe

nejvhodnější metodou zhodnocení nadváhy či obezity je: „zjištění tělesného

složení, tedy rozložení tuku a svalové hmoty v těle“ (STOB, 2015).

Crooková definuje tloušťku a nadváhu jako: „váhu, při které nejsme

schopni dobře fungovat, při které máme málo energie, malou tělesnou pružnost,

při které nám tělo překáží v aktivitách“ (Crooková, 1995, 73).

1.2 Hledání příčin obezity v 20. a 21. století

Počátkem 20. století se v módním průmyslu začíná prosazovat štíhlá linie

s malými ňadry, podle vzoru paříţských módních trendů. Tento nový,

vyhledávaný vzhled ţen přináší velkou oblibu také mezi feministickým hnutím.

Lidstvo zaţívá příval velkého mnoţství dietních postupů, které redukují tělesnou

hmotnost, a ukazují trvalé úsilí ţen o štíhlou linii (Fialová, 2001).

V padesátých letech 20. století dochází k upřednostňování spíše oblých

tvarů. Za idoly této éry jsou pokládány hollywoodské hvězdy s bohatým poprsím.

Zlomový bod přichází v roce 1967, kdy se ideálem krásy stala anglická modelka

Twiggy, s hmotností 41 kg při výšce 170 cm. Podváha se netýkala jen této

modelky, ale většiny dalších královen krásy a modelek v dalších desetiletích 20.

století. Dnes se jiţ zdá, ţe se společnost začíná odvracet od těchto hubených

modelek, a začíná uznávat přirozenou ţenskou krásu (Fialová, 2001).

12

V klinických výzkumech sehrály důleţitou roli objevy některých

endokrinopatií, které byly spojovány s obezitou. Mezi prvotní výzkumy 20.

století patří pavoučí obezita, kterou popsal Harvey Cushing. Později se

prokázalo, ţe příčinou charakteristické, pozorovatelné vlastnosti této obezity

spojené s cukrovkou a hypertenzí je nadprodukce hormonu kortizolu (Hainer

a kol., 2011).

Obezita byla počátkem 20. století spojována s hypogonadismem

u poškození hypotalamu, především nádorovým onemocněním. Tento proces byl

pojmenován jako adipozogenitální syndrom (Hainer a kol., 2011).

V padesátých letech 20. století E. Stellar charakterizoval úlohu centra

sytosti v oblasti ventromediálního hypotalamu a centra hladu v laterálním

hypotalamu (Hainer a kol., 2011).

Významný bod v chápání regulace energetické rovnováhy představoval

objev leptinu. Díky leptinu došlo k poznání, ţe tuková tkáň není jen zásobárnou

energie, ale ţe také představuje největší endokrinní orgán v těle. Tuková tkáň,

díky její produkci cytokinů, ovlivňuje rozvoj diabetu a hypertenze (Hainer a kol.,

2011).

Mezi další výzkumy 20. století patří vliv stresu, psycho-behaviorálních

faktorů a hormonální sekrece při rozvoji abdominální obezity. Mezinárodní

diabetologická federace přiřadila abdominální obezitě zásadní význam při

charakterizování metabolického syndromu (Hainer a kol., 2011).

Na přelomu tisíciletí se začala věnovat velká pozornost nadměrné

konzumaci tuků a sladkých nápojů. Z energetického výdeje bylo jasně zřetelné,

ţe hlavní příčinou pozitivní energetické bilance je sníţená pohybová

aktivita – sedavý způsob ţivota (Hainer a kol., 2011).

13

Mezi další významné faktory k zvýšenému výskytu obezity se dle

výzkumu HOPE přiřazuje význam výţivy matky a dítěte v prenatálním a raném

postnatálním období. Zejména v období kojení. Mezi další zásadní informace

vyplývajících z výzkumu HOPE patří, ţe nejvýznamnější faktory, které ovlivňují

rozvoj obezity u dítěte, jsou konzumace sladkých nápojů, potravin z rychlého

občerstvení a následné sezení u televize(Hainer a kol., 2011).

21. století odkrývá i jiné faktory přispívající k nárůstu obezity, jako

například délka spánku, infekce, klimatizace v letním období a nadměrné topení

v období zimním aj. (Hainer a kol., 2011).

1.3 Historie obezitologie v České republice

Profesor Thomayer je zakladatelem českého vnitřního lékařství. Docent

Mladějovský byl lázeňský lékař v Mariánských Lázních, který vydal v roce 1900

publikaci O významu léčení lázeňského při otylosti, dně a cukrovce. Lázeňská

léčba, kterou mohli lidé vyhledat v Mariánských Lázních, Karlových Varech

a Dolní Lipové vyuţívala projímavé účinky minerálních vod, dále také

hydroterapii a cvičení (Kříţek, 2002).

Profesor Josef Charvát navrhl redukční dietu, která má energetický obsah

3 700-4200kJ. Tato dieta byla ve své době opravdu hodně nadčasová.

V padesátých letech byl centrem experimentálního a klinického výzkumu obezity

Ústav pro výzkum výţivy lidu v Praze, který byl vedený profesorem Maškem.

Zde se odborníci také zabývali problematikou obezity. Koncem sedmdesátých let

byl tento ústav neuváţeně zavřen (Kříţek, 2002).

Profesor Krulich v časopise Endocrinology poprvé popsal hormon

somatostatin. Výzkum byl proveden v šedesátých letech ve Fyziologickém

ústavu FVL UK, avšak po invazi v roce 1968 odešla většina členů výzkumného

týmu do USA, a proto byl právě zde tento hormon nejprve publikován (Kříţek,

2002).

14

Různými aspekty týkajícími se fyzické aktivity a obezity u dětí se

dlouhodobě zabývala profesorka Pařízová. Ta na českém území zavedla první

vyšetření tělesného sloţení (Kříţek, 2002).

V osmdesátých letech vzniklo první obezitologické pracoviště na IV.

interní klinice, kde také vznikla v roce 1987 první obezitologická jednotka u nás

se specializovanou vyšetřovnou a vlastní lůţkovou kapacitou pro léčbu

komplikovaných případů obezity. V devadesátých letech byla tato jednotka

přesměrována do Centra pro diagnostiku a léčbu obezity VFN, avšak lůţková

kapacita byla neuváţeně zrušena (Hainer a kol., 2011).

Na 3. lékařské fakultě UK v Praze bylo zaloţeno společné česko-

francouzské obezitologické pracoviště, v devadesátých letech vnikla

obezitologická centra dále v Brně, Hradci Králové, Ostravě a v Plzni (Hainer

a kol., 2011).

Propagátorkou kognitivně behaviorální léčby obezity u nás je doktorka

Málková, která od roku 1981 pořádá kurzy v klubech STOB. Tyto kluby se

nadále rozrůstaly a dnes je najdeme ve více neţ 100 městech (STOB, 2015).

Další společnost na našem území, která si klade za cíl především šíření

racionálních postupů v prevenci a léčbě otylosti, je Česká obezitologická

společnost při České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (Hainer

a kol., 2011).

Posláním této společnosti je: „sdružovat lékaře, psychology, zdravotní

sestry a odborníky dalších profesí zabývající se prevencí a léčbou obezity

a zastupovat jejich odborné zájmy“ (Česká obezitologická společnost, 2015).

V tuto chvíli si Česká obezitologická společnost klade za cíl: „zajišťovat

pregraduální i postgraduální vzdělávání v obezitologii, podporovat výzkum

v oblasti obezitologie a vypracovávat doporučení diagnostiky a léčby obezity“

(Česká obezitologická společnost, 2015).

15

Spolupráce této společnosti probíhá na mezinárodní úrovni s dalšími

obezitologickými společnostmi evropských zemí, jako jsou: European

Association for the Study of Obesity (EASO), International Association for the

Study of Obesity (IASO), International Obesity Task Force (IOTF)

a International Federation for the Surgery of Obesity (IFSO) (Česká

obezitologická společnost, 2015).

2 IDEÁL KRÁSY V PRŮBĚHU DĚJIN

Vnímání krásy v průběhu dějin bylo vţdy řízeno kulturními trendy té dané

doby. Nikdy bychom si nemohli utvořit představu o vnímání krásy jednotlivých

období naší historie, nebýt zachovalých výtvarných děl. Vzhledem k tomu, ţe

zájem o ideál krásy byl především výsadou ţen, máme větší mnoţství informací

právě o pojetí krásy ţenského těla (Fialová, 2006).

V průběhu dějin se ţeny snaţily co nejvíce přiblíţit ideálu, který jim

dopomohl ke společenskému uznání a obdivu společnosti (Crooková, 1995).

2.1 Rané kultury

V raném období lidstva bylo jako nejdůleţitější hodnota povaţováno

zachování kmene. Proto bylo oblečení vnímáno jako ochrana toho, co udrţuje

rasu naţivu. Nejen, ţe oblečení plnilo takto důleţitou funkci, ale také bylo

navlékáno přes muţské a ţenské pohlavní orgány proto, aby přitahovalo na tato

místa pozornost a tím povzbuzovalo samotný akt rozmnoţování (Crooková,

1995).

16

V Mezopotámii, v roce 2600 před Kristem, byla kultura Sumerů zaloţena

na svobodě. Proporce těla pravděpodobně nebyly tak důleţité, protoţe pod

oblečením, které bylo volné a splývavé, se tělesná stavba těla jednoduše ztratila.

Ideální ţena té doby se vyznačovala propracovaným a rafinovaným účesem.

Ţeny také trávily mnoho času manikúrou a líčením obličeje (Crooková, 1995).

Egyptská společnost kolem roku 1400 před Kristem kladla velký důraz na

čistotu. Ţeny i muţi se často koupali, česali si vlasy a pouţívali vonné oleje.

Společenské postavení Egypťanů nelze přesně určit. Nástěnné malby znázorňují

ţeny i muţe, štíhlé, s širokými rameny i úzkými boky. Jediní cizinci jsou

znázorňováni jako obézní (Crooková, 1995).

2.2 Antika

Jak jsem jiţ v úvodu zmínila, mnohem více informací o ideálu krásy

známe o ţenském těle. Výjimku však představuje starověké Řecko. Tam bylo

muţské tělo, na rozdíl od ţenského, povaţováno za přitaţlivější a krásnější,

protoţe krása v řeckém pojetí zahrnovala taktéţ tělesnou zdatnost.

Staří Řekové ţili v harmonii těla a duše, do pojetí krásy nezahrnovali jen

vnější vzhled, ale také jeho vnitřní povahové rysy. U tělesného vzhledu muţů

značně převaţoval svalnatý typ, kdeţto u ţen zaoblené tvary (Crooková, 1995).

Na rozdíl od Řeků, Římané „obdivovali netypičnost tváří a zvláštnosti

lidských povah“ (Fialová, 2006, 22). Nejen, ţe Římané velice kladně hodnotili

štíhlost, ale také se velmi kriticky stavěli k obezitě. Velký chtíč po štíhlé postavě

dovedl některé Římany aţ k záměrnému vyvolávání zvracení, aby zabránili

zvýšení svojí hmotnosti po častém hodování. Tyto stavy dnes jiţ diagnostikujeme

jako mentální bulimii (Fialová, 2006).

17

2.3 Gotika

Vliv křesťanství v období gotiky vedl k určitým změnám chápání lidského

těla a jeho vzhledu. Křesťanské učení klade důraz na duchovní ţivot a zavrhuje

péči o tělesný vzhled. Toto nové pojetí tělesnosti se pochopitelně projevilo

i v pojetí krásy těla. Ideální postava této doby se měla co nejvíce podobat

tělesnému vzhledu Krista, který je štíhlý díky jeho skromnosti, strádání a utrpení.

Postavy ţen jsou v této době zobrazovány jako štíhlé, ale nejsou extrémně

vyzáblé (Fialová, 2006).

2.4 Renesance

V období renesance se opět částečně vracejí ideály krásy z období antiky.

Převáţně se vrací model ideálního muţe, pro kterého je typická jeho

muskulatura. Je kladen velký důraz na sekundární pohlavní znaky u obou

pohlaví, protoţe se objevuje snaha určit tělesné typy, které by představovaly

univerzální typ „muţství“ a „ţenství“. U muţů je kladen velký důraz na rozvoj

kostry a svalstva, u ţen na širokou pánev a zaoblené tvary těla, které jsou dané

větší vrstvou podkoţního tuku (Fialová, 2006).

2.5 Baroko

V Evropě se baroko objevuje v 17. století a první polovině 18. století,

a částečně se prolíná s obdobím klasicismu. Baroko se o mnoho neliší od

renesance. U muţů je stále velký důraz kladen na svalnatost postav. Tento

princip muţství moţná ještě o něco nabyl, ale stále zůstává důleţitá harmonie

postavy. U ţen v období baroka převládá důraz na reprodukční části těla. Velké

mnoţství podkoţního tuku v oblasti břicha plní představu ţenské krásy,

především díky plnosti a kulatosti v oblasti břicha a pánve (Fialová, 2006).

18

2.6 Klasicismus

V období klasicismu v 19. století se lze setkat se dvěma odlišnými názory

na ţenský ideál krásy. Oba pohledy souhlasily s útlými pasy, které šlechtil

korzet, avšak se neshodovaly v dalších tělesných proporcích a osobnostních

vlastnostech (Fialová, 2006).

V první polovině 19. století byl uznávanější ideál jemné a křehké dámy,

u které byl především obdivován obličej, vychování a postavení ve společnosti.

Od druhé poloviny 19. století představovaly mohutnější ţeny s většími obvody

v prsou a bocích těmto křehkým dámám konkurenci. Takové ţeny bylo moţné

najít především v niţších vrstvách společnosti, také mezi herečkami

a prostitutkami (Fialová, 2006).

Koncem 19. století se začal prosazovat také medicínský náhled na ideální

postavu. Tento názor se ztotoţňoval spíše s plnější postavou, která má být

znakem tělesného zdraví. Díky tomuto názoru se mnoho ţen začínalo

znepokojovat s tím, ţe jsou moc hubené, a ţe jim hrozí potenciální nebezpečí

onemocnění (Fialová, 2006).

2.7 Dvacáté století

Začátkem 20. století a před první světovou válkou se ve společnosti

objevovaly různé názory na ideální ţenskou postavu, a tyto představy se

ztotoţňovaly s oběma typy postav z předchozích období. Jen některé další znaky

přibyly. Ideál ţeny působil vysokým a vzpřímeným vzhledem s o něco větším

poprsím a boky (Fialová, 2006).

Po první světové válce zmizely zaoblené ţenské tvary a postava působila

zploštěným dojmem. Celkově ţenské rysy zmizely a byly nahrazeny více

chlapeckým vzhledem. Krása ţeny byla hodnocena obličejem, který byl

zkrášlován kosmetikou. Sukně se začaly zkracovat, takţe i mírně obnaţené nohy

19

působily svůdným dojmem. Také vliv na vznik jistých poţadavků na ţenské tělo

způsobil velký rozvoj médií (Fialová, 2006).

Ve 30. letech lze zaznamenat částečný návrat k dřívějším ideálům. Sukně

se opět prodlouţily, pas se zúţil a začínají se znovu zdůrazňovat sekundární

pohlavní znaky, především co se velikosti poprsí týče (Fialová, 2006).

Ve 40. letech tento ideál zůstává, avšak k velkému poprsí také přichází

trend odhalených nohou (Fialová, 2006).

V 50. letech byl západní svět ovlivněn hollywoodskými hvězdami.

Velkým ideálem krásy té doby se stala Marilyn Monroe, která svým poprsím,

útlým pasem a houpavou chůzí na vysokých podpatcích oslnila celý západ.

Všechny ţeny proto také usilovaly o tělo s podobnými proporcemi, a o ladnou

chůzi, kterou se pyšnila právě Marilyn (Fialová, 2006).

V 60. letech je uveden nový ţenský ideál do módního průmyslu v podobě

Leslie Hornby Armstrong, kterou zná celý svět pod přezdívkou „Twiggy“. Tato

dívka se stala vzorem mnoha ţen, i kdyţ váţila pouhých 44 kilogramů. Tento

ideál ţenské postavy také posílil uvedením do módy francouzských bikin. Tyto

plavky se také vyjímaly mnohem lépe na postavách štíhlých. Toto období je

proto povaţováno za období největšího nárůstu poruch příjmu potravy u ţenské

populace (Fialová, 2006).

2.8 Dvacáté první století

V dnešní době stále přetrvává poţadavek štíhlé postavy, avšak ne

vyzáblost. Do popředí se dostávají štíhlé boky a hýţdě. Od 80. let se začíná

prosazovat ideál svalnatějšího ţenského těla, kdy má ţena stále ţenskou postavu,

avšak je mnohem svalnatější, neţ tomu bylo dříve. Není proto nijak neobvyklé,

ţe ţeny navštěvují fitness centra jiţ skoro stejně často jako muţi. V dnešní době

je na první místo pro ideální bytost kladen majetek a bohatství. Podle mnoţství

peněz určujeme, zda člověk naši představu po ideálu uspokojuje, nebo ne.

20

Ideální postava je v dnešní době aţ na druhém místě, protoţe ten, kdo má peníze,

si můţe dovolit kvalitního kadeřníka, trenéra, diety, energeticky vhodné

potraviny atd. „Štíhlá, vysoká, krásná a bohatá žena v dobré fyzické kondici

uspokojuje dnešní ekonomické potřeby naší kultury.“ (Fialová, 2006, 25).

Dříve byla plnoštíhlost povaţována za ukazatel blahobytu, v dnešní době

je tomu spíše naopak. Štíhlost je to, co prezentuje hodnoty bohatství. Dnešní svět

nás různými způsoby tlačí, abychom své chování i vzhled přizpůsobili těmto

zákonům společnosti.

V Americe se v poslední době utváří nový poţadavek na ideální tvary těla

tak, aby měl kaţdý dostatek moţností být individuální a krásný svým způsobem

(Fialová, 2006).

3 HODNOCENÍ TĚLA

Nejen sebepojetí, ale také celkové vnímání těla, se v posledních letech

stává stále více diskutovaným tématem. Na intelektuální rozvoj jedince je

soustřeďována jak individuální, tak především institucionální pozornost. Ale

jakou oblibu si v naší uspěchané době získalo naše tělo? Donedávna jsme se

o tělo zabývali především v souvislosti s nemocí, či zraněním, jinak pro nás naše

fyzická schránka byla samozřejmostí, která nevyţadovala nadbytečnou

pozornost. Aţ v posledních letech se setkáváme s nárůstem lidí, kteří se vědomě

starají o své tělo, jeho vzhled a funkčnost. Ukazatelem se především stávají

zvýšené náklady na péči o tělo, zdravou výţivu a rostoucí zájem o pohybové

aktivity a celkové zdraví těla. Právě zdraví jiţ není chápáno jako samozřejmost,

ale začíná se o něm uvaţovat v souvislosti s aktivním ţivotním stylem a tělesnou

zdatností (Fialová, 2001).

21

3.1Tělesné sebepojetí

I kdyţ lze v historii zaznamenat mnoho výzkumů, které se snaţí popsat

teorie o samotném sebepojetí, či o sebepojetí tělesném, doposud neexistují ţádné

univerzálně akceptovatelné teorie.

„Sebepojetí chápeme jako celkový postoj k vlastní osobě, který má prvky

kognitivní, emocionální a činnostně regulativní“ (Fialová, 2001, 28).

Tělo se vyvíjí spolu s kulturou a společností, ve které ţijeme. Díky

měnícím se normám a hodnotám se také mění naše sebepojetí. V dnešní době je

na naše tělo kladeno mnoho náročných poţadavků. Není tajemstvím, ţe je náš

zevnějšek častokrát prezentován jako symbol úspěchu, do kterého bylo také

značně investováno. Tělo v dnešní době zaujímá velice důleţitou roli a je

povaţováno za jednu z prioritních sloţek celkového sebepojetí člověka (Fialová,

2001).

Fox chápe tělesné sebepojetí jako soubor dalších sloţek, které jsou:

sportovní kompetence, tělesný vzhled, tělesná síla a tělesná kondice (cit. dle

Fialová, 2001, 36).

Přehlednější uspořádání prvků tělesného sebepojetí přináší Mrázek, který

povaţuje za důleţité nejen subjektivní hodnocení těla, ale také jeho vnímání

společností a kulturním prostředí. Tedy, jak náš zevnějšek vnímá pozorovatel.

Proto pod tělesné sebepojetí zahrnuje znalosti, uvědomělost, hodnocení

a plány jednání (cit. dle Fialová, 2001, 38).

Sarah Grogan (2000) chápe štíhlost jako vlastnost, která je vyţadována

dnešní společností od všech ţen. Právě taková postava je známkou mládí,

finančního zabezpečení, společenskou oblibou, sebekontrolou a elegancí.

Jiţ z historie je známo, ţe se ţeny stávaly nejčastějšími zajatkyněmi

módních trendů té dané doby. Přizpůsobovaly své křivky a tělesnou váhu podle

toho, co právě bylo „in“. Dnešní doba vyměnila korzety za přísné diety,

22

hladovění, chirurgické zákroky a další kosmetické úpravy, aby ţeny uspokojily

své představy o módně útlých bocích, štíhlých stehnech a plochém bříšku.

Dívky jsou jiţ od základní školy nespokojeny se svým tělem a začínají

dodrţovat první, nezdravé diety. Ţeny jsou tlačeny ke sníţení své hmotnosti na

společensky ţádoucí váhu. První známky stárnutí jsou u ţen mnohem přísněji

hodnocené neţ u muţů. Starší ţeny jsou méně fyzicky atraktivní a tyto negativní

projevy zatlačují do pozadí ţivotní zkušenosti. Naopak u muţů jsou prvotní

znaky stárnutí brány jako přirozené a někdy dokonce ţádoucí a sexy (Grogan,

2000).

3.2 Objektivní tělesné hodnocení

Jak jsem jiţ mnohokrát psala, doba, kultura a společnost určují

a preferují určitý tělesný ideál. Jako předkládaný dokonalý vzhled však

mnohokrát nemusí odpovídat proporcionálním moţnostem většiny. Především

subjektivní názor ţen na své tělo je často nerealistický a přehnaně přísný. Kaţdý

by však měl také znát limity a moţnosti svého těla, aby neohrozil své zdraví na

úkor módního trendu (Fialová, 2001).

3.2.1 Dědičnost, genetika a vliv prostředí

Některé naše tělesné proporce jsou jen těţce ovlivnitelné, protoţe jsou

podmíněné dlouhým lidským vývojem. Například pro negroidní plemeno jsou

typické dlouhé a hubené končetiny. Pro plemeno mongoloidní je naopak typický

dlouhý trup a krátké končetiny (Fialová, 2001).

Bylo by ale velice nepřesné tvrdit, ţe za vzhled naší postavy můţe pouze

tělesný typ. Ten je dědičný pouze přibliţně ze 70%. Mezi další proměnné, které

se podílejí na změně našeho zevnějšku, patří vnější faktory. Na základě studií,

které prováděli například Kovář, Chovanová, Malin a Bouchard lze potvrdit, ţe

23

dědičnost má význam na tělesné proporce. Avšak nelze opomenout individuální

vývoj jedince a vliv prostředí, ve kterém člověk vyrůstá, dále také stravovací

návyky, hormony, tělesné cvičení a svalovou činnost (Fialová, 2001).

Hainer o genetických faktorech na vznik obezity tvrdí, ţe neovlivňují

pouze klidový energetický výdej, energii potřebnou ke zpracování a vyuţití

přijímané potravy. Genetické faktory mají podíl na určování tělesné hmotnosti na

40% a na zevní faktory 60%. Při určování tělesného sloţení se Hainer domnívá,

ţe se podíl genetických faktorů zvýší na 50%. Například korelační koeficient pro

BMI u jednovaječných dvojčat je v průměru 0,74; u dvouvaječných v průměru

0,25-0,32. Mezi biologickým rodičem a dítětem je korelační koeficient pro BMI

0,19 a mezi rodičem a adoptivním dítětem je koeficient 0,06. Významně je

genetickými faktory také ovlivněna redukce tukových zásob (Hainer, 2003).

3.3 Subjektivní tělesné hodnocení

Kaţdá doba nám s dopomocí médií předkládá dokonalá těla, kterým se

chceme co nejvíce přiblíţit. Často však nedokáţeme náš zevnějšek správně

posoudit, hodnotíme ho kriticky, i kdyţ se podle všemoţných tabulek

pohybujeme v normě a od okolí slýcháme pozitivní ohlasy. Ţeny mají nejvíce

sklony k realistickému hodnocení ostatních, avšak u sebe zmiňují často přehnané

nároky na svůj vzhled (Grogan, 2000).

„Subjektivní hodnocení znamená v podstatě vyjádření velikosti rozdílu

mezi ideální představou a vlastní realitou.“ (Fialová, 2001, 93).

Člověk se denně dostává do situací, kde se střetává s jinými lidmi či

událostmi. Díky těmto interakcím o sobě jedinec získává informace, které

zahrnují vnímání a vlastní hodnocení. Dále tyto informace porovnáváme

s vlastními hodnotami, nebo se společenskými hodnotami, ve kterých se

nacházíme. Díky tomuto procesu člověk získává obecnější informace, jaký

opravdu je, a vytváří si své sebepojetí. Do sebepojetí zahrnujeme také hodnocení

24

fyzického já. Z výzkumů vyplývá, ţe 90% testovaných osob, které jsou se svým

zevnějškem spokojeny, se také mnohem lépe psychicky přizpůsobují světu

(Fialová, 2001).

3.3.1 Co je ideál krásy

Krása jako pojem se pyšní zájmem myslitelů jiţ opravdu dlouho, ale

dodnes neexistuje ţádná přesná definice. Nejprve se nad otázkou krásy zamýšleli

filosofové. Později se z filosofie oddělila samostatná disciplína, pro kterou se

stala krása ústředním zájmem – estetika. Mimo estetiky se krásou lidského těla

také zabývají umělci, lékaři a třeba také tělovýchovní pedagogové (Fialová,

2001).

I umělecká díla, jako obrazy a sochy, které vyobrazují ţenské, muţské či

dětské postavy a tváře, se liší ve vnímání krásy. Jak jiţ z vývoje ideálu krásy

v průběhu dějin vyplývá, kaţdá doba měla jiné nároky na tělesnou dokonalost.

Nejen, ţe se dobou v uměleckých dílech mění křivky ţenských těl, ale také důraz

kladený na výraz, světlo, účesy, obnaţenost, či přirozenou krásu.

Například renesanční ţena se často hýčká kosmetikou, a velikou pozornost

věnuje svým vlasům. Ty díky odbarvování často získávají ryšavé odstíny.

Postava se pyšní naprosto ţenskými rysy: širokou pánví a zaoblenými tvary těla.

Obrazy se později stávají důvěrnější, výraz ţen v obličeji je častokrát špatně

uchopitelný, tajemný, někdy aţ sobecký. Ţeny jsou mnohdy vyobrazovány zády

či bokem, tajemný nádech obrazu dodává také odlesk ţenské tváře v zrcadle

(Eco, 2005).

Pro dokreslení významu slova „krása“ jsem se rozhodla citovat krátký

úryvek: „Je těžké popsat slovy, proč nás někdy rozhýbe jediný pohled nebo tvar

úst, zatímco ostatních si ani nevšimneme. Dokonce i pro básníky je to něco, co se

skrývá mezi řádky jejich básní. Když hledíme na něco krásného, stojíme před

staletími sporů o zachycení podstaty krásy“ (Etcoffová, 2002, 15).

25

3.3.2 Mýtus dokonalého těla

V dnešních západních společnostech je chápána tělesná dokonalost jako

štíhlá, pevná postava. Nadváha je spojována s leností, nízkou sebekontrolou

a vůlí. Obezita není v dnešní době ţádoucí, je neatraktivní a asociuje s dalšími

negativními vlastnostmi. Přebytečný tuk na těle muţe i ţeny je společností

spojován se špatnou morálkou v rovině osobní neschopnosti, nebo nedostatečnou

vůlí. Kdyţ se ohlédneme do minulosti, nadváha byla vnímána jako známka

dostatku a majetnosti, kdeţto štíhlost jako znak strádání, a svaly jako důsledek

těţké fyzické práce. Současný názor západní kultury na tělesnou konstrukci se

změnil. Štíhlost, pevnost a svalnatost těla je dnešní společností chtěná a je

známkou úspěchu. Hubená ţenská silueta značí především sebeovládání

a sebekontrolu. Svaly jsou dalším symbolem silné vůle, energie a kontroly. Štíhlé

a svalnaté tělo není něco, s čím se kaţdý můţe narodit, proto pokud chceme být

v souladu s ideálem dnešní doby, musíme tomu věnovat neustálou pozornost

(Grogan, 2000).

U dívek se v období puberty nejčastěji objevuje nespokojenost se svojí

postavou. Spolu se změnou dívčích tvarů těla na ţenské přichází také zmatek,

strach a bezmocnost ze zaoblování jejich těla. Právě tyto pocity nejistoty dívky

často vedou k prahnutí po štíhlém těle. Jediné řešení vidí v omezování se v jídle

a zvyšování fyzické aktivity. Právě tímto způsobem chtějí dívky dostat opět vše

pod kontrolu. Často přehnané a nerealistické představy o svém těle vedou

k poklesu spokojenosti s vlastním tělem nebo s jeho určitými částmi. Toto

chybné vnímání také často vede k poruchám tělesného sebepojetí. Veškeré

negativní vnímání vlastního těla vede k nízkému sebevědomí. Je-li ţena

přesvědčena o odpudivosti svého vzhledu, pravděpodobně se začne vyhýbat

veškerým situacím, kdy by měla přijít do kontaktu s větším počtem lidí, nebo být

středem pozornosti. Taková ţena se spokojí s prací, která ji jiţ nebaví, nebo

s lékařem, který jí nevyhovuje, protoţe se bojí dalšího odmítnutí okolí. Její

méněcennost a celkové psychické rozpoloţení jí dále brání v začlenění do

společnosti a v dalším osobním či pracovním rozvoji (Crooková, 1995).

26

K výše zmíněnému problému pro dokreslení uvádím několik skutečných

výpovědí ţen s nadváhou, které mě naprosto ochromily:

„Někdo úplně neznámý se jednou na ulici zastavil při pohledu na mě

v dlouhých, volných šatech z afrického potisku a v úžasu zahýkal: Nepřipadá

vám, že máte trochu nadváhu?“ (Bovey, 1995, 63)

„Jsem pochůzková zdravotní sestra, a když jsem se ucházela o zaměstnání,

bylo mi řečeno, že mají tolik uchazečů, že si nemusí vybírat tlusté lidi.“ (Bovey,

1995, 43)

„Vždycky, když jdu k lékaři, jízlivě si mě dobírá pro mou váhu – vůbec

nesejde na tom, kvůli čemu jsem za ním vlastně přišla. Mohla bych si zlomit ruku

a stejně by mi řekl, že jsem si ji zlomila, protože jsem moc tlustá.“ (Bovey, 1995,

49)

Ideál dokonalého ţenského těla ovlivňuje jak kultura, ve které ţijeme,

a spolu s ní také to, co prezentují média. Ovšem co nelze opomenout, je také

dietní průmysl, který velkou měrou podporuje idealizaci štíhlosti v celé západní

společnosti. Aby tento průmysl mohl fungovat na trhu, je potřeba, aby nalezl

klientelu, která si bude připadat obézní a o takové publikace projeví zájem.

Existuje řada nejrůznějších přístupů, které nám slibují úbytek kil. Od drastických

ovocných diet, detoxikačních programů, nízkokalorických nápojů, nízko

sacharidových diet, po rozumnější programy, které na rozdíl od skoro nulového

příjmu makroţivin nabízejí lepší a zdravější sloţení jídelníčků a přidávají na

denní program tréninkový plán, to jsou například Hip and Thigh program

(Fialová, 2001).

Bohuţel tyto zázračné diety mají svá úskalí. I kdyţ se najdou zastánci

dietních programů, lékařská a psychologická literatura mluví spíše o negativech.

I kdyţ se pravděpodobně díky dietě člověk dočká sníţení váhy, není to příliš

nadlouho. Tělo si toto období vysvětlí jako období hladovění, a po skončení

celého dietního programu, kdy se člověk vrátí k běţným stravovacím návykům,

tělo začíná přijaté kalorie ukládat, pro případ, ţe by se opět vrátilo období

27

strádání. Tím vzniká, společností známý, jojo efekt. Dále nezbývá nic jiného, neţ

začít s další zázračnou dietou a celý koloběh opakovat. Avšak dlouhodobé

opakování způsobuje zpomalení metabolismu, a s tím spojené problémy se

zdravým zhubnutím (Fialová, 2001).

Tento negativní efekt se stále více dostává do povědomí veřejnosti,

a i kdyţ je obezita stále vnímána jako selhání a nedostatek pevné vůle, jedná se

spíše o vůli ke cvičení neţ k dodrţování drastických diet (Fialová, 2001).

3.3.3 Vliv masmédií na tělesné sebepojetí

Jako roli informátora a poradce o tom, co je zrovna v módě, přebírají od

rodičů či učitelů z velké části masmédia. Ty nám ukazují, jak se moderně česat,

oblékat, a o jakou postavu usilovat. V dnešní době nad námi mají masová média

velký vliv. Pouze záleţí, jakými informacemi a kterým směrem budou společnost

ovlivňovat. Mezi masová média řadíme především internet, televizi, tisk, rozhlas,

filmy, plakáty. Ty se podílejí na předávání informací velkému počtu lidí

najednou, a jsou přístupná široké veřejnosti (Fialová, 2000).

Naše kultura nás naučila, abychom obdivovali to, co je médii

prezentováno. Tyto informace přijímáme jako standardní a nepřemýšlíme o nich.

Právě média nám předkládají názor, ţe takoví, jací jsme, nejsme dost dobří.

Podporují nás v nakupování výrobků, který nás zcela změní. Stále dokola nám

předkládají názor, ţe se máme zlepšovat, měnit, tvarovat, redukovat

a odstraňovat. I kdyţ dokonalost není dosaţitelná, stále se o ni máme pokoušet,

a máme zapírat svou jedinečnost. Pokud jde o dosaţení určité postavy, tlak médií

na ţeny je mnohem silnější neţ na muţe. Muţi jsou zobrazováni častěji

v dosaţitelných a reálných křivkách, naopak ţeny jsou abnormálně štíhlé

(Grogan, 2000).

28

Časopisové články nám předkládají model štíhlého těla jako ten správný,

který je známkou inteligence, uznání, přitaţlivosti a zdravý. Nejen televize,

a časopisy, ale také texty písní či knihy nás mnohdy přesvědčují o tom, ţe je

potřeba být štíhlý a zařazují nás do tabulek. Ale málokde slyšíme, ţe je potřeba

brát ohled také na jedinečnost kaţdé osoby, ţe kaţdý člověk má nějakou

přirozenou hmotnost, která nejlépe vyhovuje jeho tělu. Naše tělo není jen

nástrojem módy, ale je také nositelem našeho zdraví a funkce. Tím vším, co nám

média předkládají, se můţe stát, ţe se tělo dostane do rozporu s naší duší a tím

vzniká celková dezorientace jedince v jeho postavení ve společnosti. Má obavy,

zda ho společnost akceptuje, a nebo, zda je na jejím okraji (Fialová, 2001).

Mezi další účinky masových médií a na tělesné sebepojetí ţen patří

hovoření o svých tělech, jako by k nim nepatřila, nebo jako kdyby svá těla chtěly

v co nejbliţší době vyměnit za lepší model. Spousta ţen své problémy se svým

tělem dočasně skrývá. Nedívají se do velkých zrcadel, kde by byla vidět celá

jejich postava, jen si učešou vlasy a nalíčí se. Jen je otázkou, jak dlouho zapírání

svého těla dokáţou, a jak se budou cítit poté, co se vrátí zpět do reality

(Crooková, 1995).

4. PROTESTANTSKÁ ETIKA

V knize Malá encyklopedie evangelických církví je protestantská etika

charakterizována otázkou: „Zda a jak je lidské mravní myšlení zakotveno

s Bohem stanoveném řádu věcí?“ (Filipi a kol., 2008, 114). Podle autorů výše

zmiňované encyklopedie, na rozšíření, dnes jiţ hojně uţívaného spojení

„protestantská etika“, nese velkou zásluhu Max Weber. Právě on ve svém díle

Protestantská etika a duch kapitalismu vyzdvihuje důleţitost předpokladů

plynoucí z protestantské etiky pro rozvoj svobodného individuálního podnikání.

Avšak existuje ještě mnoho dalších podob úhlů pohledů na mravní otázky, ţe lze

jen těţko dohledat jedno jediné „protestantské“ řešení (Filipi a kol, 2008). O díle

Maxe Webera se podrobněji budu zabývat v další kapitole.

29

Protestantská etika je v napětí mezi dvěma problémy, a hledá přiměřený

poměr mezi Boţí láskou k člověku, která platí pro všechny a bezpodmínečně,

a nárokem, který je díky poznání kladen na odpovědný lidský ţivot. Podle toho,

jak a kam je důraz poloţen, jsou texty z bible chápány buď jako příkazy, nebo

jako příklady postojů, na jejichţ základě lze hledat odpověď. Díky těmto

postojům můţe člověk dosáhnout svobodného a odpovědného ţivota (Filipi

a kol., 2008).

Abych se vrátila zpět ke dvěma problémům v protestantské etice, které

jsem zmiňovala výše. Jedná se o mravní optimismus na jedné straně, a o mravní

pesimismus na straně druhé. Mravní optimismus je v encyklopedii chápán tak, ţe

člověk můţe být dobrý, a proto od něj dobro musíme poţadovat. K mravnímu

optimismu se v různé míře připojují ti, kteří člověku přidělují přirozenou, nebo

darovanou mravní kvalitu. Mravní pesimismus od člověka ţádné dobro nečeká,

a proto ho od něj ani nepoţaduje. Mravní pesimisti proto spoléhají na Boţí milost

(Filipi a kol., 2008).

Dvacáté století pro protestantskou etiku znamená nalezení společného

konkrétního názoru v mnoha důleţitých problémech, týkajících se války a mírů,

sociální spravedlivosti, rovnoprávnosti ţen, odmítání rasismu, prosazování

lidských práv (Filipi a kol., 2008, 115). V poslední době patří problémy

s ţivotním prostředím a proces globalizace k ústředním zájmům protestantské

etiky (Filipi a kol., 2008).

4.1 Protestantská etika dle Maxe Webera

K nastínění problematiky protestantské etiky jsem si ve své práci

především zvolila díla Maxe Webera: Protestantská etika a duch kapitalismu,

Sociologie náboţenství a Autorita, etika a společnost: Pohled sociologa do dějin.

Protestantská etika patří ke klíčovým tématům Weberovy práce. Protestanty

často porovnává s katolíky. Upozorňuje na jejich odlišnosti ve vzdělání,

uvaţování a ekonomickém smýšlení. Do popředí také často přichází myšlenka

30

askeze a celkové píle, kterou přisuzuje právě především protestantům.

V neposlední řadě Max Weber často prezentuje myšlenku, ţe existuje souvislost

mezi protestantismem a kapitalismem. Zmiňuje „ducha“ kapitalismu jako

základní myšlenku, která je specifická pro protestantskou etiku. Rozhodla jsem

se především citovat Weberovu práci, která mi připadá jako nejzákladnější

a nejdůleţitější, k nastudování problematiky protestantské etiky. Následující

kapitoly obsahují teoretický výklad myšlenek Maxe Webera, které jsem

načerpala z výše uvedených knih.

4.1.1 Konfese a sociální vrstvení

Weberova práce Protestantská etika a duch kapitalismu je dělena do tří

částí. První z nich se jmenuje Konfese a sociální vrstvení. V této části se Weber

zabývá souvislostí mezi náboţenským vyznáním, ekonomickou činností

a sociálním postavením. Ze statistických údajů vychází zajímavá věc, ţe

protestanti mají větší podíl v kapitálovém vlastnictví neţ katolíci. Weber si

pokládá otázku, zda je víra následkem nebo příčinou tohoto jevu. Dále se také

zaměřuje na vzdělávání katolíků a protestantů. Katolíci volí především

humanistické směry a mají častokrát niţší úroveň vzdělání, protestanti volí

naopak technické obory a většinou pracují na vyšších pracovních pozicích.

Avšak rozdíly v pracovních pozicích lze přisuzovat také zděděným majetkovým

rozdílům. Weber se dále také zmiňuje v souvislosti s protestanty o daleko vyšším

sklonu podporovat ekonomický racionalismus, neţ je tomu u katolíků. Katolíky

spolu se svým ţákem Offenbacherem vnímá jako méně prahnoucí po zisku, kteří

upřednostňují klidný ţivot s dlouhodobě zajištěným a stálým příjmem. Pravým

opakem jsou protestanti, kteří sází na zisk a s ním přicházející slávou. Weber

v neposlední řadě v této kapitole zmiňuje protestantskou etiku jako faktor, díky

kterému bylo v 16. a 17. století nastartováno podnikání, obchod a kapitalistický

rozvoj (Weber, 2009; Louţek, 2010).

31

4.1.2 „Duch“ kapitalismu

V celém textu, který pojednává o „duchu“ kapitalismu, je „duch“ psán

v uvozovkách, coţ naznačuje těţké uchopení a vysvětlení významu tohoto slova,

jak zmiňuje Max Weber. Dále hovoří o tom, ţe pro objasnění tohoto pojmu nelze

hned napsat přesnou definici „ducha“, ale ţe se k němu musí přiřazovat mnoho

dalších souvislostí, které bude vysvětlovat v celé kapitole. Pro lepší objasnění

slov „duch“ kapitalismu pouţívá Weber věty vyřčené Benjaminem Franklinem.

Pro dokreslení tohoto termínu jsem se rozhodla přepsat pár vět z výše

zmiňovaného textu B. Franklina: „Ze šesti liber ročně můžeš mít užitek sta liber

za předpokladu, že jsi mužem známým svou rozumností a počestností. Kdo denně

bez užitku vydává groš, vydává bez užitku šest liber ročně a to je cena užitku ze

sta liber. Kdo denně část svého času promrhá za groš, ten počítáme-li den za

dnem, ztrácí výsadu zužitkovat sto liber ročně.“ (Weber, 2009, 195).

Pojem „Duch“ kapitalismu Weber vysvětluje jako základní myšlenku,

která je specifická pro protestantskou etiku. Weber nám tedy předkládá

myšlenku, ţe „duch“ kapitalismu je určitý typ etiky, který po člověku vyţaduje

rozšiřování jeho kapitálu a majetku. Avšak potěšení má přicházet z pocitu dobře

vykonané práce a naplněného povolání. Do popředí vychází myšlenka, ţe ctností

je to, co je prospěšné, a prospěšné je právě to, co nás dovede k navýšení zisku.

Proto vzniká kultura kapitalismu ruku v ruce s „duchem“ kapitalismu, který

odůvodňuje vydělávání peněz a rozšiřování majetku (Weber, 2009).

Pro „ducha“ kapitalismu je typická výkonnost, která je zaloţená na

racionalitě a odstranění postupů, které jsou zaloţené na tradici. Právě

tradicionalismus se jeví jako velký protivník, se kterým musel „duch“

kapitalismu bojovat. Tradicionalismus znamená svazující ţivot, který dává

člověku své místo. Z tohoto místa člověk nemá moţnost vystoupit a svobodně

rozvíjet osobní ţivotní plány, má omezenou moţnost obchodovat, podnikat

a vydělávat. A podle Webera právě katolicismus podporuje tradicionalismus, na

rozdíl od protestantismu. Protestanti podle Webera chápou práci jako povolání,

které bylo jedinci předurčeno Bohem. Proto je práce protestanty vnímaná jako

32

účel sám o sobě, a není vnímána jako prostředek pro udrţení si stejné ţivotní

úrovně (Weber, 2009; Louţek, 2010).

V neposlední řadě se Weber v této kapitole zabývá významem

racionalismu v souvislosti s „duchem“ kapitalismu. Hovoří o racionalismu jako

o světě protikladů, ve kterém se musíme zorientovat, a najít, odkud vznikla

myšlenka povolání, a tak iracionální domněnka o odevzdanosti práci v povolání.

Právě tuto iracionální myšlenku Weber vnímá jako jednu

z nejcharakterističtějších součástí kapitalistické kultury. Iracionalitu v tomto jevu

vidí právě v tom, ţe povolání (jako být povolán Bohem k něčemu) za účelem

peněţního zisku, je z hlediska náboţenství naprosto nemístné (Weber, 2009).

4.1.3 Askeze

Asketický postoj Max Weber charakterizuje jako „…specifické nadání

jednat aktivně eticky s vědomím, že jednání řídí Bůh: že je člověk božím

nástrojem“ (Weber, 1998, 278). Askezi dále dělí na mimosvětskou a světskou.

Jako mimosvětskou askezi vnímá odloučenost od světa, která zahrnuje vzdání se

všech pozemských zájmů, jako například odloučení od rodiny, majetku,

erotických, politických, ekonomických zájmů aj. Sociální vztahy mimosvětská

askeze vnímá jako pokušení, především protoţe odvádí člověka od jednání

vedoucího ke spáse k plnění běţných povinností průměrného člověka.

Světská askeze je Weberem popisována jako opak mimosvětské. Je

charakterizována jako setrvávající a věnovaná tomuto světu. Jedinec je

vyvoleným boţím nástrojem, který má svaté myšlení a je zde, aby jednal pro

svět. Svět je jeho „uloženou povinností“ (Weber, 1998, 279), a jeho úkolem je ho

přetvářet podle asketického ideálu. Weber označuje světského asketu jako

racionalistu a reformátora, který se ve světě, jenţ je plný hříchů a pokušení,

obětuje a pokud je to moţné, tak proti nim také bojuje. Řád světa se pro asketu

stává povoláním, které musí racionálně naplnit. S naplňujícím povoláním je

asketa obdařen ziskem, který je známkou boţího poţehnání. Avšak není

33

přípustné, aby se jím kochal, a proto jej musí dále racionálně vyuţít. Stejně tak se

má střízlivě a racionálně nakládat s erotikou, vášní, světskou mocí... Proto je

velice důleţité, aby člověk měl jasný cíl: „bděle metodicky ovládat svůj způsob

života“ (Weber, 1998, 280).

K světské askezi se také řadí asketické protestantství, které vnímá jako

důkaz náboţenské kvalifikace osvědčení člověka v řádu světa (Weber, 1998).

Asketický protestantismus dále také formuluje koncepci povolání. Tato teorie

přikládá důleţitost pevnému povolání. Díky němu pracovník vykoná svou práci

řádně, kdeţto člověk bez pevného povolání utrácí více času lenošením, a od své

práce odbíhá. Weber hovoří o ţivotě bez povolání jako o nesystematickém, který

ztrácí metodičnost. Skrze svědomitost dochází k osvědčení spásy a procvičování

ctnosti. Právě racionální práci v povolání ţádá Bůh. Uţitečnost a bohulibost

povolání se určuje mravním měřítkem, důleţitostí produkovaných statků pro

celek a soukromohospodářskou výnosností. Pokud bez úhony pro duši

a zákonným způsobem člověk můţe přijít k zisku, je potřeba ho přijmout jako

boţí dar, se kterým je potřeba dále racionálně pracovat a vyuţít ho, protoţe to je

jeho povolání. Pouze tehdy, kdyby bohatství člověka svádělo k lenosti a hříšným

proţitkům, je potřeba jej odmítnout a vnímat ho jako nepravost (Weber, 1997).

Vnímám důleţitost této kapitoly především v objasnění vnímání světa

očima asketů, protoţe obezita na protestanty můţe působit jako neasketická,

naprosto nemolární a odsouzeníhodná.

34

PRAKTICKÁ ČÁST

5 Metodologie

Pro svůj výzkum jsem zvolila kvantitativní metodu, která přináší číselná

data měřením proměnných. Tento druh šetření se zabývá vztahy mezi

proměnnými, proto je jeho cílem zkoumání vztahu proměnných mezi sebou

(Punch, 2008).

K realizaci výzkumu jsem pouţila dotazníkové šetření v papírové podobě.

Reichel o této metodě, spolu s rozhovorem, hovoří jako o velice rozšířené,

tradiční technice sociálního výzkumu. Dotazník také charakterizuje jako

„písemný způsob dotazování“ (Reichel, 2009, 118). Jednalo se o strukturovaný

dotazník, kde jsou otázky seřazeny a vytištěny v určitém pořadí, na které má

respondent odpovědět (Reichel, 2009).

Vztah plynoucí z dotazníkového průzkumu mezi protestantskou etikou,

psychickou pohodou a vnímáním obezity u ţen, byl zjišťován pomocí korelační

studie.

5.1 Cíle výzkumu

Poloţila jsem si otázku, zda má intenzita vyznávání protestantské etiky

vliv na sebehodnocení ţen, které ji v určitém smyslu porušují. Konkrétně ţeny,

které působí dojmem, ţe nejsou asketické. Asketu vnímám jako člověka, který je

ochoten zříci se svého komfortu, aby dosáhl pokroku či cíle ve svém ţivotě.

Ve výzkumu jsem se snaţila objasnit otázku, zda se liší sebehodnocení

ţen s normální váhou a nadváhou, v souvislosti s protestantskou etikou.

Především jsem se zaměřila, zda souvisí sebehodnocení ţen s jejich BMI,

konkrétně jestli mají ţeny s nadváhou niţší sebehodnocení neţ ţeny s normální

35

váhou. A dále, zda toto sebehodnocení závisí na míře vyznání protestantské

etiky.

Normální tělesnou hmotnost vnímám v rozmezí BMI od 18,50 do 24,99.

Nadváha je dle WHO charakterizovaná BMI od 25 a výše. Více se nadváhou

a obezitou zabývám v první kapitole bakalářské práce (WHO, 2016).

Hlavním cílem výzkumu proto bylo zmapovat psychickou pohodu

a vnímání obezity u ţen ve věku starších osmnácti let. Nedílnou součástí bylo

zaměření se na protestantskou etiku, konkrétně do jaké míry kaţdá z ţen

s protestantskou etikou sympatizuje.

5.2 Výzkumné hypotézy

Jako vstupní hypotézu výzkumu jsem zvolila:

H: „Ţeny s nadváhou a sympatizující s protestantskou etikou pociťují větší

zklamání ze sebe samých a méně si váţí sebe samých neţ ţeny s normální váhou

nebo neţ ţeny s nadváhou, které nevyznávají protestantskou etiku.“

5.3 Výzkumný soubor

Výzkumný vzorek byl vybírán na základě dvou předem stanovených

kritérií. První z nich bylo pohlaví. Zaměřila jsem se pouze na ţenské. Druhé

kritérium byl věk ţen, který jsem stanovila od osmnácti let a výše. Minimální věk

osmnáct let jsem stanovila z mnoha důvodů. Především proto, ţe tento věk je

mezníkem ve vnímání dospělosti co se práva a zodpovědnosti týče. Domnívám

se, ţe v období od osmnácti let by kaţdá ţena jiţ měla mít povědomí o tom, co

chce a jaký má pohled na ţivot. Dále má jiţ jasnější názor na své tělo a na to, co

se jí na něm líbí a co ne. Také představy o okolí, co se vzhledu ostatních týče, ale

také motivace a preference budoucího povolání jsou jasnější. V knize

Psychologie Atkinsonové a Hilgarda se o adolescenci hovoří jako o období, kdy

36

jedinec přechází z období dětství do dospělosti. Tento mezník psychického

vývoje vymezují od 12 do 19 let. Dále také hovoří o tom, ţe: „...v tomto období

dosahuje mladý člověk pohlavní zralosti a vytváří si vlastní identitu jako jedinec

oddělený od rodiny“ (Hoeksema aj., 2012, 127).

Ničím jiným jsem výzkumný soubor neomezila a naopak jsem se snaţila

o co nejrůznorodější respondenty, co se váhy i věku týče. Proto jsem také ani

nestanovila maximální věkovou hranici. Dále jsem se snaţila získat data od ţen

z odlišného sociálního prostředí a finančního zázemí.

Celkem jsem sesbírala čtyřicet dva dotazníků, a věk respondentů se

nakonec pohyboval v rozpětí od 21 do 80 let (M = 35,7; SD = 13,3).

5.4 Etika výzkumu

Sběr dotazníků probíhal v anonymitě. Respondenti pouze na začátku

uváděli svá křestní jména, pro mou lepší přehlednost. Avšak dále v následném

zpracování jiţ se jmény vůbec nepracuji a nikde je neuvádím.

Vzhledem k tomu, ţe jsem dotazníky rozdávala v papírové formě, také

s pomocí mých přátel, rodiny a známých, s mnoha respondenty jsem se ani

fyzicky neviděla. Místo, kde dotazníky vyplní, jsem proto nechávala pouze na

jejich zváţení.

V průvodním dopisu, který byl součástí kaţdého dotazníku, respondenty

seznamuji, kdo jsem, jakou školu studuji a dále je ujišťuji o anonymitě. Nyní

přikládám výtah z průvodního dopisu, kde o anonymitě hovořím: „Vaše

odpovědi budou zpracovány zcela anonymně. Údaje, které mi poskytnete,

nezpřístupním ţádné třetí osobě, ani je nikdy nezveřejním způsobem, který by

umoţňoval vaši identifikaci.“

37

6 Realizace výzkumu

Výzkumem i výzkumnou metodou jsem se inspirovala ze dvou podobných

výzkumů, které byly prováděny v Americe. Zaměřují se na vztah mezi

protestantskou etikou a psychickou pohodou ve vnímání obezity a normální váhy

u ţen. Studie byly prováděny na univerzitě, a zúčastnilo se jich skoro

400 studentek (Quinn a Crocker, 1999) [překlad autorkou této práce].

Tento výzkum mi přišel velice inspirativní, a proto jsem se rozhodla

podobný uskutečnit i v České republice. Zde ţádný podobný výzkum ještě

realizován nebyl.

6.1 Sběr dat

Data jsem sbírala pomocí dotazníkové studie. Dotazníky jsem rozdávala

s pomocí dalších osob, které jsem poţádala o šíření v jejich okruhu rodiny,

známých, kamarádů a spoluţáků. Vţdy jsem prosila o co nejrůznorodější

respondenty, co se váhy a věku týče.

Sběr dat jsem začala realizovat v průběhu listopadu 2015 a ukončila

koncem ledna 2016. Celkem jsem sesbírala a vyhodnotila čtyřicet dva dotazníků.

Dotazníkovou studii jsem zhodnotila jako nejvhodnější, především při

zvolení kvantitativního výzkumu.

V průvodním dopisu jsem záměrně neuváděla, jaké problematiky se

výzkum týká. Pouze jsem uvedla, ţe výzkum slouţí k mé bakalářské práci.

Zvolila jsem tak proto, ţe jsem nechtěla, aby respondenti byli ovlivněni tématem,

kterým se práce zabývá.

Sadu otázek jsem sloţila ze tří samostatně pouţívaných dotazníků. Tyto

dotazníky jsou: Protestant ethic scale (PES), Antifat attitudes scale (AFAS)

a Bernský dotazník subjektivní spokojenosti (BSW-A). Při vytváření sady otázek

38

jsem do Bernského dotazníku subjektivní spokojenosti přidala ještě jednu

subškálu, která se skládá z otázek, které obsahuje dotazník Physical

Self – Description Questionnaire PSDQ, jejímţ autorem je Marsh (1996)[překlad

autorkou této práce]. Avšak pro jeho délku jsem ho jiţ celý nemohla vloţit do

mého souboru otázek. Proto jsem zvolila tuto variantu, a otázky, které jsem

z tohoto dotazníku vnímala jako uţitečné pro můj výzkum (především otázky

týkající se fyzické aktivity), jsem vloţila do subškály G v Bernském dotazníku

subjektivní spokojenosti.

Dále dotazník Antifat attitudes scale jsem musela překládat z anglického

jazyka, protoţe v českém překladu jsem ho nikde nenašla. Informace o tomto

dotazníku jsem si nastudovala v knize Handbook of Assessment Methods for

Eating Behaviors and Weight-Related Problems. Zde jsem především hledala

informace o jeho moţnostech vyuţití, a jaká je jeho reliabilita na Cronbachově

škále od 0,7 do 0,77. (Allison a Baskin, 2009)[překlad autorkou této práce].

6.2 Zpracování dat a jejich analýza

Získaná data z dotazníkové studie jsem převedla do elektronické podoby

v programu Microsoft Excel, ve kterém jsem odpovědi respondentů převedla do

číselné podoby podle předem zvoleného kódu.

Při zadávání odpovědí do Microsoftu Excelu jsem nemusela vyřadit ţádný

dotazník. Všechny odpovídaly poţadavkům, a v ţádném nebyla vynechána, nebo

chybně znázorněna odpověď.

Dále následovalo statistické vyhodnocení dat v programu SPSS.

Realizovala jsem především korelační a regresní analýzy. Ze získaných tabulek

s korelacemi mezi jednotlivými odpověďmi jsem vzájemně srovnávala znaky,

které by se shodovaly, a vyplývaly z hypotéz. Dále jsem analyzovala

a interpretovala získané grafy.

39

Pearsonův korelační koeficient od 0,3 do 0,4 vnímám jako zajímavou

a nosnou korelaci (Hendl, 2015, 253).

Dle předem zvolené hypotézy jsem porovnávala vztahy mezi BMI a PES

s AFAS a BSW-A. Vzhledem k niţší reliabilitě BSW-A jsem se rozhodla

porovnávat jeho jednotlivé subškály samostatně.

7 Pouţité metody a jejich charakteristiky

7.1 BMI

Abych byla schopna kaţdého respondenta zařadit do kategorie tělesné

hmotnosti, pouţila jsem index BMI. Tento index klasifikuje podváhu, nadváhu

a obezitu u dospělých. K výpočtu BMI je potřeba váha v kilogramech a výška

v metrech. Výpočet se poté provádí kg/m2 (WHO, 2016).

Dle WHO je podváha charakterizovaná v BMI pod 18,5. Normální váha se

pohybuje v rozmezí BMI od 18,5 do 24,99; nadváha BMI od 25 do 30; a obezita

je v BMI vyšší neţ 30.

Domnívám se, ţe BMI je celosvětově nejznámější klasifikací váhové

kategorie. Mezi její další výhody patří jednoduchý a rychlý výpočet, který nám

během chvíle ukáţe, kde se naše hmotnost k naší výšce pohybuje.

Jedinou nevýhodu, kterou v této metodě vidím, je dost velká obecnost,

především v nerozlišování pohlaví ve výpočtu. Myslím si, ţe je rozdíl, kdyţ muţ

a ţena váţí ve stejné výšce stejnou hmotnost. Ale díky četnosti pouţívání BMI

jsem i přes některé jeho nevýhody tento vzorec pouţila.

Abych byla schopna vypočítat BMI, v dotazníku jsou jedny z prvních

otázek na výšku a váhu.

40

7.2 PES

Protestant ethic scale je škála, která se zaměřuje na otázky ţivotního

postoje k výkonu, penězům a dalším otázkám, kterými se protestantská etika

zabývá. Při vyuţití této škály vyjdou výsledky, které hodnotí náklonnost

respondenta k protestantské etice. Autory této škály jsou Mirels a Garrett (1971)

[překlad autorkou této práce].

Dotazník se skládá z osmnácti výroků, ke kaţdému má respondent přiřadit

číslo od jedničky do sedmičky, kdy jedna znamená silný nesouhlas, a sedm silný

souhlas. Po sečtení odpovědí, a velikosti výsledku se určuje, do jaké míry

respondent sympatizuje s protestantskou etikou.

7.3 Antifat attitudes scale

Tímto dotazníkem jsem se inspirovala ze zahraničních studií. Našla jsem

ho pouze v anglickém znění a překládala jsem ho do českého jazyka. Jeho autory

jsou Morrison a O’Connor (1999) [překlad autorkou této práce].

V knize Handbook of Assessment Methods for Eating Behaviors and

Weight-Related Problems jsem našla zbylé informace k pouţití tohoto dotazníku

(Allison a Baskin, 2009)[překlad autorkou této práce].

Tento dotazník se skládá z pěti tvrzení, které lze ohodnotit od A do E, kdy

odpověď A znamená, ţe proband s výrokem silně nesouhlasí a odpověď

E znamená silný souhlas.

Opět se odpovědi bodují způsobem, ţe odpověď A značí jeden bod,

a odpověď E znázorňuje pět bodů. Dále to znamená, ţe čím vyšší skóre, tím

silnější souhlas s protiobézními postoji.

41

7.4 BSW-A

Bernský dotazník subjektivní spokojenosti se zaměřuje na subjektivní

úroveň a vnímání ţivotní spokojenosti. Zvolením tohoto dotazníku jsem se

inspirovala v bakalářské práci, která se zaměřuje na souvislosti mezi kvalitou

ţivota a meditací (Mirčevská, 2007). Autorem této škály je Grob, který ji

publikoval v roce 1995 (cit. dle Lašek, 2004). Opět se tento dotazník hodnotí

sčítáním bodů, podle odpovědí. K výrokům se krouţkuje 1-6 dle míry souhlasu,

či nesouhlasu.

Tento dotazník je rozdělen do sedmi škál, kdy sedmá je mnou přidaná,

z dotazníku PSDQ, který byl jiţ moc dlouhý, abych ho do dotazníkového

souboru zařadila celý.

Nyní bych ráda vyjmenovala jednotlivé subškály, které v analýze dat

zohledňuji jednotlivě:

A) Pozitivní postoj k ţivotu

B) Proţívané problémy

C) Somatické problémy

D) Sebeúcta

E) Depresivní nálada

F) Radost v ţivotě

G) Vybrané otázky z dotazníku PSDQ

Tento test ukončoval celou sadu dotazníků v mém výzkumu.

42

8 Výsledky

Výsledky jsem získala z programu SPSS v podobě tabulek a grafů, které

jsem dále analyzovala a interpretovala.

8.1 Interpretace výsledků

Nejprve bych se ráda pozastavila u jednotlivých testů, a uvedla jejich

reliabilitu, která u PES, AFAS, BSW-A v mém výzkumu vyšla.

U testu na protestantskou etiku (PES) mi Cronbachova alfa vyšla 0,694.

U dotazníku naproti obézní postoje (AFAS) Cronbachova alfa vychází 0,553.

V poslední řadě test BSW-A vyšel s reliabilitou hůře, proto jsem zvolila variantu

rozdělit tento dotazník na jednotlivé subškály A-G, které obsahuje, a jejichţ

reliabilita v Cronbachově alfě vychází lépe, a to: A – 0,7; B – 0,683;

C – 0,827;D – 0,704; E – 0,473; F – 0,77; G – 0,764. Pouze u subškály E si

uvědomuji, ţe reliabilita není příliš vysoká.

Dále bych ráda uvedla zajímavé korelace, které z mého výzkumu

vyplývají. Například Pearsonova korelace mezi BMI a sub škálou G v dotazníku

BSW-A, která se především zabývá fyzickou aktivitou a pocity fyzické síly

v těle, vyšla 0,389. Dále dotazník PES má korelaci 0,308 se sub škálou D, která

se ptá na otázky ohledně sebeúcty. Tato sub škála má také korelaci 0,372 s BMI.

K interpretaci jsem dále pouţila grafické znázornění dat. Na ose X je vţdy

znázorněna narůstající míra protestantské etiky, na ose Y je vyznačena míra

subjektivní spokojenosti, vycházející z testu BSW-A, nebo protiobézní postoje,

které vyplývají z dotazníku AFAS. Přerušovaná a plná čára znázorňuje dvě

skupiny respondentů s odlišnými hodnotami BMI, které jsou rozděleny pomocí

mediánu. Medián dělí řadu hodnot podle velikosti výsledků, na dvě stejně velké

poloviny (Hendl, 2015). Přerušovaná přímka označuje respondenty s BMI do

22,73 a plná čára znázorňuje respondenty, kteří mají BMI vyšší jak 22,74.

43

První graf znázorňuje postoje respondentů mezi protestantskou etikou

a názory na obezitu. Jak z grafu vyplývá, respondenti s BMI do 22,73

a s narůstající sympatizací s protestantskou etikou, mají blíţ k antiobézním

názorům neţ respondenti, kteří mají BMI nad 22,74. Ti také s narůstající mírou

protestantské etiky pociťují vyšší protiobézní názory, ale nikoli do takové míry.

Při podrobnějším grafickém prozkoumání kaţdé otázek tohoto dotazníku se zdá,

ţe postoje k obezitě jsou závislé na tom, kolik kdo váţí a ţe vliv protestantské

etiky na postoje k obezitě je závislý na BMI.

Druhý graf znázorňuje opačné názory respondentů na somatické

problémy, které zaţívají v posledních několika týdnech. Kdeţto probandi s BMI

do 22,73 vykazují jen mírné zvýšení somatických problémů s narůstající

protestantskou etikou. Respondentům s BMI nad 22,74 se sniţují somatické

problémy, čím více přibývá sympatizace s protestantskou etikou.

Graf č. 1: Srovnání protestantské etiky a postoje k životu

44

Graf číslo tři vystihuje postoje respondentů na depresivní nálady. Jak lze

z grafu vyčíst, respondenti s BMI do 22,73 se zvyšující protestantskou etikou cítí

sniţování depresivních nálad. Naopak respondentům s BMI nad 22,74 se

depresivní nálada značně zvyšuje s narůstající protestantskou etikou.

Graf č. 2: Srovnání protestantské etiky a somatické problémy

Graf č. 3: Srovnání protestantské etiky a depresivní nálady

45

Graf číslo čtyři na ose Y znázorňuje respondentovu míru radosti ze ţivota.

Probandům s BMI do 22,73 se radost ze ţivota zvyšuje s narůstající

protestantskou etikou. Naopak u respondentů s BMI od 22,74 lze vidět mírný

pokles radosti ze ţivota v případě nárůstu protestantské etiky.

V poslední řadě jsem provedla regresní analýzu, která odpovídá na vztah

mezi proměnnými X a Y, zda se proměnná Y dá odhadnout díky proměnné

X a s jakou chybou. Tato analýza má za cíl předpovídat závislost mezi oběma

proměnnými, ohodnotit chybu predikce a ověřuje hypotézy ve zkoumaném

vztahu (Hendl, 2015, 248).

Vzhledem k malému výzkumnému vzorku nevyšly ţádné regresní

koeficienty statisticky významně. Vnímám tento výzkum pouze jako sondu, a do

budoucna plánuji zvýšit počet probandů, pro lepší reliabilitu celého výzkumu.

Graf č. 4: Srovnání protestantské etiky a radosti ze života

46

Za zmínění závislosti proměnných v regresní analýze povaţuji pouze

vztah mezi dotazníkem PES a subškálou zkoumající somatické problémy

z Bernského dotazníku subjektivní spokojenosti. Zde závislost s protestantskou

etikou vyšla 0,114 a BMI 0,193. Pro přehlednost přikládám tabulku, kde jsou

závislosti číselně znázorněny.

B SE(B) β t Sig.

průsečík 5,051 0,100 50,514 0,000

PWE -0,272 0,168 -0,245 -1,617 0,114

BMI -0,029 0,022 -0,201 -1,324 0,193

BMI*PWE -0,057 0,033 -0,258 -1,701 0,097

47

9 Diskuze

Celá praktická část pro mě byla opravdu hodně přínosná, protoţe jsem si

mohla vyzkoušet, co takový výzkum obnáší. I kdyţ ho vnímám jako přínosný,

uvědomuji si ale také, ţe s sebou přináší i nedostatky, které bych například ve

své magisterské práci ráda lépe ošetřila a výzkum by mohl být o to kvalitnější.

Avšak, i z tak malého výzkumného vzorku vyplývá, ţe je toto téma nosné, a dále

by bylo zajímavé ve výzkumu pokračovat ve větším měřítku. I u čtyřiceti dvou

respondentů vycházejí velice poutavé korelace, které by bylo zajímavé dále

rozvést a zkoumat podrobněji.

Jako hlavní limitaci ve výzkumu vidím v malém počtu respondentů. Tím,

ţe jsem sesbírala čtyřicet dva dotazníků, jsou výsledky zkreslující a ne zcela

vypovídající.

Jako další omezení vidím ve vyplňování jména do dotazníku. Nedostatek

vnímám v tom, ţe jsem místo poloţky „Jméno“, nezvolila spíše „Křestní jméno“,

nebo například nepouţila pouze formu iniciálu. Tím, ţe respondent měl vyplnit

jméno, uvědomuji si zpětně, ţe to pro něj mohlo být zneklidňující. Chápu, ţe se

dotyčná osoba mohla bát, ţe by mi mohly uniknout důvěrné informace s celými

jmény.

Z druhé strany jsem chtěla, aby se kaţdý respondent nějakým způsobem

podepsal (ať přezdívkou, křestním jménem či iniciálem), protoţe v tu chvíli

vnímám větší ztotoţnění se s vyplňovaným testem, a s moţná větší

zodpovědností dotazník vyplnit poctivě.

Díky této zkušenosti si ještě o něco více uvědomuji, ţe je potřeba se nad

kaţdou poloţkou v dotazníku opravdu poctivě zamyslet, a podívat se na ni nejen

svýma očima, ale také očima těch, co dotazník budou vyplňovat.

Do budoucna vidím velký potenciál tento výzkum provést také u muţů,

protoţe si myslím, ţe by pohled muţského pohlaví mohl přinést zajímavé

srovnání pohledů na problematiku obezity a protestantské etiky.

48

ZÁVĚR

Ústředním tématem bakalářské práce, jak jiţ samotný název napovídá,

byla protestantská etika, a jak ovlivňuje psychickou pohodu a názor na obezitu

u ţen, které jsou starší osmnácti let.

V teoretické části práce se zabývám několika důleţitými tématy, která jsou

nedílnou součástí této problematiky. Především se snaţím objasnit, co to obezita

je, a jaké jsou příčiny jejího vzniku. Také přibliţuji vývoj obezitologického

lékařství v České republice, a jak se zde vyvíjelo. Dále se vracím do minulosti,

od antiky aţ po 21. století, vykresluji vnímání ţenského těla, hledám jeho ideál

a proč tomu tak bylo. Pozastavuji se nad otázkami tělesného sebepojetí,

objektivního a subjektivního tělesného hodnocení, vlivem masmédií na

sebepojetí a snaţím se objasnit a dohledat, co je vnímáno jako ideál krásy.

V neposlední řadě se zaměřuji na výklad protestantské etiky a askeze, popisuji

především teoretický rámec, jak jej vykládá Max Weber.

V praktické části popisuji kvantitativní šetření, které jsem provedla

formou dotazníkové studie u čtyřiceti dvou ţen, ve věku starších dvacet jedna aţ

osmdesát let. Snaţím se najít odpovědi na otázku, zda sympatizace

s protestantskou etikou ovlivňuje psychickou pohodu a vnímání obezity u ţen.

Pro upřesnění ještě vkládám výzkumnou hypotézu, která zní: „Ţeny s nadváhou

a sympatizující s protestantskou etikou pociťují větší zklamání ze sebe samých

a méně si váţí sebe samých neţ ţeny s normální váhou nebo neţ ţeny

s nadváhou, které nevyznávají protestantskou etiku“. Ve výzkumu se objevilo

několik nosných korelací, které by bylo zajímavé dále rozvést a více se s nimi

v dalším podrobnějším výzkumu zabývat. Za hlavní zjištění povaţuji potvrzení

mé domněnky, ţe postoje k obezitě jsou závislé na tom, kolik kdo váţí a také to,

ţe vliv protestantské etiky na postoje k obezitě je závislý na BMI. Zajímavé je

také zjištění, ţe výskyt somatických problémů, radosti ze ţivota a depresivních

nálad u jednotlivých respondentů se liší podle jejich BMI a vlivu protestantské

etiky.

49

Hlavním nedostatkem byl malý výzkumný vzorek, který by bylo dobré

v budoucím výzkumu rozšířit, a například obrátit pozornost nejen na ţeny, ale

také na muţe. Protoţe si uvědomuji některé nedostatky praktické části, ráda bych

se jimi inspirovala ve psaní diplomové práce v navazujícím magisterském studiu,

kde bych ráda tento výzkum dále rozvinula. Jsem ráda, ţe jsem v bakalářské

práci mohla získat nové znalosti ohledně výzkumu, a ty v budoucnu mohu

uplatnit při psaní dalších prací.

Jako hlavní přínos této bakalářské práce a výzkumu v oboru vidím

v obrácení pozornosti na problematiku obezity, která se stává stále více

aktuálním tématem dnešní doby. Je zapotřebí o této problematice hovořit

a upozorňovat na ni. Dovoluji si konstatovat, ţe se obezita stává jednou z hrozeb

dnešní doby, která s sebou přináší nejen špatné sebehodnocení a psychickou

nepohodu, ale také další závaţné zdravotní komplikace. Obávám se, ţe

v budoucnu tento ţivotní styl dnešní moderní společnosti, spojený s přebytkem,

stresem a obezitou ještě lidstvo značně ohrozí, a bude potřeba tento způsob

ţivota razantně změnit.

Seznam pouţité literatury

ALLISON, David B. a Monica L. BASKIN. 2009. Handbook and Weight-

Related Problems: Measures, Theory, and Research. 2. rozš. vyd. USA: Sage.

ISBN 978-1-4129-5135-7.

BOVEY, Shelley. 1995. Zakázané tělo: Být tlustý není hřích. Přeloţila Barbora

VOLÁKOVÁ. Olomouc: Votobia. ISBN 80-85885-61-1.

CROOK, Marion. 1995. V zajetí image těla. Přeloţila Dana Gajdová. Ostrava:

OLDAG. ISBN 80-85954-02-8.

ECO, Umberto. 2005. Dějiny krásy. Přeloţila Gabriela CHALUPSKÁ. Praha:

Argo. ISBN 80-7203-677-7.

ETCOFF, Nancy. 2002. Proč krása vládne světem. Přeloţila Lucie RYŠAVÁ.

Praha: Columbus. ISBN 80-7249-112-1.

FIALOVÁ, Ludmila. 2001. Body image jako součást sebepojetí člověka. Praha:

Karolinum. ISBN 80-246-0173-7.

FIALOVÁ, Ludmila. 2006. Moderní body image: Jak se vyrovnat s kultem

štíhlého těla. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-247-1350-0.

FILIPI, Pavel a kolektiv. 2008 Malá encyklopedie evangelických církví. Přeloţil

M. W. KALICH. Praha: Libri. ISBN 978-80-7277-378-7.

GROGAN, Sarah. 2000. Body image. Přeloţila Jana KRCHOVÁ. Praha: Grada

Publishing. ISBN 80-7169-907-1.

HAINER, Vojtěch a kolektiv. 2011. Základy klinické obezitologie. 2 přeprac. a

dopl. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-3252-7.

HAINER, Vojtěch a Marie KUNEŠOVÁ. 1997. Obezita. Praha: Galén. ISBN 80-

85824-67-1.

HENDL, Jan. 2015. Přehled statistických metod: Analýza a meta analýza dat. 5.

rozš. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0981-2.

HOEKSEMA, Susan Nolen, Barbara L. FREDRICKSON, Geoff R. LOFTUS a

Cillem A. WAGENAAR. 2012.Psychologie: Atkinsonové a Hilgarda. Přeloţila

Hana ANTONÍNOVÁ. 3. přeprac. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0083-3.

LAŠEK, J. 2004. Subjektivní ţivotní spokojenost u tří věkových skupin

respondentů. Československá psychologie. 3: 215-223.

LOUŢEK, Marek. 2010 Protestantská etika a duch kapitalismu [online]. Praha.

[cit. 2016-07-16]. Dostupné z:

https://www.vse.cz/polek/download.php?jnl=polek&pdf=755.pdf. Filozofická

fakulta UK a Vysoká škola ekonomická v Praze.

MARSH, H. 1996. Physical Self Description Questionnaire: stability and

discriminant validity. Res Q Exerc Sport. 67(3), 249-264. DOI:

10.1080/02701367.1996.10607952.

MIRČEVSKÁ, Petra. 2007. Kvalita života u osob praktikujících

meditaci [online]. Brno. [cit. 2016-06-16]. Dostupné z:

http://is.muni.cz/th/144188/fss_b/. Bakalářská práce. Masarykova univerzita.

Vedoucí práce Mgr. Martina Augustinská.

MIRELS, H. L., GARRETT, J. B. 1971.The Protestant Ethic as a personality

variable. Journal of Consulting and Clinical Psychology. 36(1), 40-44.

MORRISONTG, O’CONNOR WE. 1999. Psychometric properties of a scale

measuring negative attitudes toward overweight individuals. The Journal of

Social Psychology. 139: 436-445.

PUNCH, Keith. 2008. Základy kvantitativního šetření: Praktická příručka pro

studenty. Přeloţil Jan HENDL. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-381-9.

QUINN, Diane a Jennifer CROCKER. 1999. When Ideology Hurts: Effects of

Belief in the Protestant Ethic and Feeling Overweight on the Psychological Well-

Being of Women. Journal of Personality and Social Psychology. 1999(2): 402-

414.

REICHEL, Jiří. 2009. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Havlíčkův

Brod: Grada. ISBN 978-80-247-3006-6.

WEBER, Max. 2009. Metodologie, sociologie a politika. Přeloţil Miloš

HAVELKA. Praha: Oikoy menh. ISBN 978-80-7298-389-6.

WEBER, Max. 1997. Autorita, etika a společnost: Pohled sociologa do dějin.

Přeloţil Jan ŠKODA. Havlíčkův Brod: Mladá fronta. ISBN 80-204-0611-5.

WEBER, Max. 1998. Sociologie náboženství. Přeloţil Jan ŠKODA. Praha:

Vyšehrad. ISBN 80-7021-240-3.

I

PŘÍLOHA 1

Dobrý den,

ráda bych Vás poprosila o vyplnění následující sady dotazníků. Výsledky budou

zpracované a vyuţité v mé bakalářské práci na Praţské vysoké škole

psychosociálních studií.

Vaše odpovědi pro mě budou důleţitou informací a přispějí mi k hlubšímu

poznání problematiky, kterou se v bakalářské práci zabývám.

Formulář, který drţíte v ruce, představuje sadu dotazníků. U jednotlivých

dotazníků jsou vţdy uvedeny přesné instrukce, jak jednotlivý dotazník vyplnit.

Většinou jde o výběr jedné z několika moţných odpovědí. Pokud si nebudete

s odpovědí jistí, zvolte prosím moţnost, která se nejvíce blíţí Vašemu názoru.

Prosím Vás o vyplnění všech dotazníků a zodpovězení každé otázky.

Vaše odpovědi budou zpracovány zcela anonymně. Údaje, které mi poskytnete,

nezpřístupním ţádné třetí osobě, ani je nikdy nezveřejním způsobem, který by

umoţňoval Vaši identifikaci.

Jako poděkování, za Váš čas, vynaloţený pro vyplnění těchto dotazníků, Vám

mohu zaslat vyhodnocení Vašich dotazníků. Pokud byste měli zájem o zaslání

vyhodnocení, prosím uveďte Váš kontaktní email do Úvodního dotazníku, na

který Vám budou výsledky zaslány.

Prosím Vás o úplné a pravdivé vyplnění všech dotazníků. Na otázky

neexistují dobré ani špatné odpovědi, vždy záleží pouze na Vašem

subjektivním názoru a postoji.

Děkuji Vám za pomoc a účast na výzkumu.

S pozdravem

Lucie Vechová

II

Úvodní dotazník

Prosím o co nejpřesnější vyplnění těchto údajů

Jméno:

Věk:

Aktuální váha:

Vaše výška:

III

I. část

Níţe je několik vět, s nimiţ můţete souhlasit, nebo nesouhlasit. Pomocí čísel 1 aţ 7

vyjádřete stupeň svého souhlasu nebo nesouhlasu s kaţdým tvrzením. Buďte, prosím,

otevření a upřímní. Sedmibodová stupnice je následující:

1 rozhodně nesouhlasím

2 nesouhlasím

3 spíše nesouhlasím

4 nemohu se rozhodnout

5 spíše souhlasím

6 souhlasím

7 rozhodně souhlasím

1. Kaţdý, kdo je schopný a ochotný tvrdě pracovat, bude velmi pravděpodobně úspěšný.

2. Pracuje-li člověk dostatečně tvrdě, bude mít pravděpodobně dobrý ţivot.

3. Tvrdá práce je chabou zárukou úspěchu.

4. Většina lidí, kteří v ţivotě neuspějí, je prostě jenom líná.

5. Úspěšným člověkem je ten, kdo se dokáţe pustit do obtíţného úkolu s nadšením.

6. Často mám pocit, ţe bych mohla být úspěšnější, kdybych si odepřela některé radosti.

7. Lidé, kteří v práci neuspěli, obvykle pouze nevynaloţili dostatečné úsilí.

8. Člověk, který se všeho domohl vlastní pílí, bude pravděpodobně morálnější neţ ten, který se narodil

do bohatých poměrů.

9. Ţivot by měl jen málo smyslu, kdybychom v něm nikdy nemuseli strádat.

10. Nechuť k tvrdé práci obvykle prozrazuje slabost charakteru.

11. Ţivot by byl smysluplnější, kdybychom měli více volného času.

12. Lidé by měli mít více volného času, ve kterém by mohli relaxovat.

13. Naše společnost by měla méně problémů, kdyby měli lidé méně volného času.

14. Kreditní karta je vstupenkou do světa nezodpovědného utrácení.

15. Peníze, ke kterým člověk přišel snadno (například ve hře nebo díky spekulacím), obvykle utrácí

nerozumně.

16. Většina lidí stráví příliš času neuţitečnou zábavou.

17. Cítím se nesvá, kdyţ nemám, co na práci.

18. Jen máloco se vyrovná pocitu uspokojení, který člověku přináší vědomí, ţe svou práci udělal, jak

nejlépe mohl.

IV

II. část

Prosím, v níţe vloţeném dotazníku zakrouţkujte jednu z moţností, jak moc souhlasíte,

nebo nesouhlasíte, s kaţdým z následujících tvrzení. Buďte prosím co nejupřímnější:

1) Obézní lidé jsou méně fyzicky atraktivní, neţ hubení lidé

a) Silně nesouhlasím

b) Nesouhlasím

c) Ani nesouhlasím, ani souhlasím

d) Souhlasím

e) Silně souhlasím

2) Nikdy bych nešla na rande s obézním člověkem

a) Silně nesouhlasím

b) Nesouhlasím

c) Ani nesouhlasím, ani souhlasím

d) Souhlasím

e) Silně souhlasím

3) Obézní lidé bývají línější neţ hubení

a) Silně nesouhlasím

b) Nesouhlasím

c) Ani nesouhlasím, ani souhlasím

d) Souhlasím

e) Silně souhlasím

4) Obézní lidé pouze obviňují sami sebe ze svojí váhy

a) Silně nesouhlasím

b) Nesouhlasím

c) Ani nesouhlasím, ani souhlasím

d) Souhlasím

e) Silně souhlasím

5) Je odporné, kdyţ obézní člověk nosí plavky na pláţi

a) Silně nesouhlasím

b) Nesouhlasím

c) Ani nesouhlasím, ani souhlasím

d) Souhlasím

e) Silně souhlasím

V

III. část

Níţe Vám předkládám další dotazník s prosbou o jeho úplné a pravdivé vyplnění.

Nejsou zde správné a špatné odpovědi, ráda bych znala Váš osobní názor k níţe

uvedeným výrokům. U kaţdého výroku je vţdy číselná tabulka (1-6, nebo 1-4)

ohraničená výroky.

Prosím, zamyslete se nad kaţdým výrokem a zakrouţkujte příslušnou číslici tak, jak

odpovídá Vašemu názoru.

A.

1. Moje budoucnost vypadá dobře

silně nesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silně souhlasím

2. Užívám si života více než většina lidí

silně nesouhlasím1 2 3 4 5 6 silně souhlasím

3. Dokážu se dobře vypořádat s věcmi ve svém životě, které nemohou být měněny

silně nesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silně souhlasím

4. Cokoliv se stane, vždycky si z toho vezmu to lepší

silně nesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silně souhlasím

5. Mám ráda život

silně nesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silně souhlasím

6. Můj život pro mě má smysl

silně nesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silně souhlasím

7. Můj život jde správnou cestou

silně nesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silně souhlasím

B.

Měla jste v posledních několika týdnech obavy:

1. ..kvůli lidem, se kterými máte problémy?

silně nesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silně souhlasím

2. ….kvůli vztahům se svými přáteli ?

silně nesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silně souhlasím

3. …kvůli práci?

silně nesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silně souhlasím

4. …. kvůli svému zdraví?

silně nesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silně souhlasím

5. …kvůli stárnutí?

silně nesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silně souhlasím

VI

6. …kvůli vašemu partnerovi(partnerce) ( snoubence-ci)?

silně nesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silně souhlasím

7. ….kvůli finančním problémům?

silně nesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silně souhlasím

C.

Stalo se Vám v posledních několika týdnech, ţe:

1. ...jste měla bolesti břicha (žaludku)?

vůbec ne 1 2 3 4velmi často

2. ...jste trpěla tlukotem či bolestí srdce?

vůbec ne 1 2 3 4velmi často

3. ...jste byla nemocná a nemohla pokračovat v práci?

vůbec ne 1 2 3 4velmi často

4. ...jste trpěla nechutenstvím?

vůbec ne 1 2 3 4velmi často

5. ...jste měla závrať?

vůbec ne 1 2 3 4velmi často

6. …jste nemohla usnout?

vůbec ne 1 2 3 4velmi často

7. …jste byla neobvykle unavená

vůbec ne 1 2 3 4velmi často

8. ...jste měla velké bolesti hlavy? vůbec ne 1 2 3 4velmi často

D.

1. Jsem schopna dělat věci stejně dobře jako většina lidí

silně nesouhlasím1 2 3 4 5 6 silně souhlasím

2.Cítím se stejně hodnotná jako ostatní

silně nesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silně souhlasím

3. Mám k sobě pozitivní postoj

silně nesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silně souhlasím

E.

1.Nechce se mi nic dělat

silně nesouhlasím1 2 3 4 5 6 silněsouhlasím

VII

2. Ztratila jsem zájem o ostatní lidi a nezabývám se jimi

silně nesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silně souhlasím

3. Už mne nic nezajímá

silně nesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silně souhlasím

4.Myslím si, že můj život je nezajímavý

silně nesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silně souhlasím

F.

Stalo se Vám v posledních několika týdnech, ţe …

1. ….jste byla potěšena, protože se Vám podařilo něčeho dosáhnout?

vůbec ne 1 2 3 4velmi často

2. …jste byla potěšena, protože Vás ostatní měli rádi?

vůbec ne 1 2 3 4velmi často

3. ….jste se cítila úplně šťastná?

vůbec ne 1 2 3 4velmi často

4.….jste cítila, že věci se všeobecně vyvíjejí podle Vašich přání?

vůbec ne 1 2 3 4velmi často

5.….jste měla šanci vložit se do věci a zabránit nějaké hádce?

vůbec ne 1 2 3 4velmi často

G.

1. Několikrát týdně si zacvičím nebo provozuji takovou aktivitu, u které se

zadýchám

silněnesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silněsouhlasím

2. V testu fyzické odolnosti a vytrvalosti bych si vedla dobře

silněnesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silněsouhlasím

3. Fyzicky jsem se sebou spokojena taková, jaká jsem

silněnesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silněsouhlasím

4. Jsem na svůj věk atraktivní

silněnesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silněsouhlasím

5. Mám ve svém těle hodně energie (síly)

silněnesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silněsouhlasím

VIII

6. Málokdy se nachladím nebo onemocním

silněnesouhlasím 1 2 3 4 5 6 silně souhlasím

Příloha 2: Grafy srovnávající PES s jednotlivými otázkami z AFAS

IX

X

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE

Jméno a príjmení autorky: Lucie Vechová

Studijní program: Psychologie

Studijní obor: Psychologie

Název práce: Vliv protestantské etiky na psychickou pohodu a

vnímání obezity u ţen

Počet stran (bez příloh): 49

Celkový pocet stran príloh: 9

Počet titulů české literatury a pramenů: 18

Počet titulů zahraniční literatury a pramenů: 5

Počet internetových odkazů: 2

Vedoucí práce: Doc. PhDr. Karel Hnilica, CSc.

Rok dokoncení práce: 2016

XI

EVIDENČNÍ LIST KNIHOVNY

Souhlasím s tím , aby má bakalárská práce byla vyuţívána ke

studijním úcelum.

V Praze, dne:

Lucie Vechová

Uţivatel/ka potvrzují svým podpisem , ţe pokud tuto bakalárskou

práci vyuţijí ve své práci , uvedou ji v seznamu literatury a budou

ji rádne citovat jako jakýkoliv jiný pramen:

Jméno, Příjmení Adresa

Datum

Podpis