ZJEVENÍ DUŠÍ

Před nemnoha lety stál „na vartě” u vyšehradského hřbitovavojáček, který se „takto nebál”.

Noc byla podzimní, tichá a tmavá. Vojáček vzpomínal na svoumilenku, kterou měl tady na Vyšehradě, a „nemyslel na nic”. Alepanečku! Když šlo na půlnoc, „lezly nějaké strachy” na vojáčka.Vojáček vzal tedy „paradešrit” (z něm. přehlídkový krok) na po-chůzku a hodně dupal, „aby se - nebál”. Ale paradešrit mu nicneprospěl: jak byla půlnoc, vidí, jak se mřížemi (za kostelem)soukají ze hřbitova duše. Protáhly se jako gloria (páska, již no-sívají andělé s nápisem Gloria) a už jich byla plná cesta. Vojáčekvlezl do budky a úzkostí byl jako preclík.

A duše se soukaly a soukaly a cesta se jimi plnila - najednouvojáček slyší řinkot ostruh a šavle - blesky Boží - inspekce! Vojá-ček vezme paradešrit k zbrojnici a čáka hrůzou vstává mu na vla-sech. Než se vrátil podle zbrojnice - inspekce tu a vojáček vzdávázbraní čest. A teď dělej co dělej, mezi duše musí. Je tu oficír. Vo-jáček jde jako po žhavém uhlí - duše všecky tytam. Vojáček došelna konec zbrojnice, obrátí se - Rodičko Boleslavská! Duše se teďzas soukají plotem ze zbrojnice ven, odkud je oficír nejspíš vy-plašil. Co dělat? Vojáčkovi se nějak stahuje řemen - duší jako fá-borů a na hřbitov nelezou - všecky se rojí na cestě. Vojáčkovi hořírozum v hlavě - co dělat? Ve zbrojnici jest oficír (z něm. důstojník)a každé chvíle odtud může vyjít, a duší tady plná cesta a stále sesoukají z plotu u zbrojnice. Vojáčkovi kmitne hlavou spásná myš-lenka - je voják - děj se co děj - povinnost je povinnost - a vojáčekzahřmí na duše: „Holberdó!” a žene se bojovně do nich a myslísi: „S Pánem Bohem - ať mne třeba roztrhají!” Ale duše vojáčkaneroztrhaly - vědí také dobře, co je povinnost. Jakmile však vrazildo jejich houfu, zavřel oči a tu cítil, jako by mu kolem hlavy pla-valy útržky mokrého „organtýnu“. Vojáček však statečně „vyráželkroky“ maje oči zavřeny a vrazil tak statečně do stromu, až mu

31

čáka spadla a bouli měl na hlavě. Tu ovšem otevřel oči, a jen sičáku nasadil, oficír už tu byl opět zpátky. Když přešel, vojáček sedívá po duších, ale ty už byly pryč na hřbitově.

Na jiného vojáčka lezly duše rovnou přes zeď, ale ten nečekal,vzal „roha“ - ze stráže! - nechal duše dušemi a utekl. A dobře toskončilo a neprozradilo se to - vojáček se později vrátil a u hřbi-tova „už bylo čisto“.

A jiného ještě vojáčka vystrašila duše v podivné podobě. Vo-jáček „už se bál z domova“ zjevení a duchů, neboť už ledacosviděl doma na horách. I šel tedy na vartu ke hřbitovu a nebylomu volno. Pořád se koukal ke hřbitovu, a nikoliv na zbrojnici.A najednou vidí „duši“, jak přelítla hřbitovní zeď a „plave“ rov-nou proti němu. Panečku - a byla ta duše pěkná! Tělo jako husa,křídla „jako čert“ (s blánou) a ženskou hlavu s vlasy. Duše bylavšecka bílá a jako „hmla“ (mlha). No - s vojáčkem bylo amen:duše šla rovnou proti němu. Vojáček si řekl nahlas: „Chval každýduch Hospodina a čekal, řekne-li duše: - „ i Ježíše, jeho syna.“Ale duše to neřekla a „plavala“ pomalounku, polehounku stáleproti vojáčkovi. I myslí si vojáček: „No - Tondo - už je s teboukonec! Duše tě podáví. “ Ale přece ještě chopil se poslední po-moci. Vzkřikl mocným hlasem: „Holberdó!“ a z vlastního dodalještě: „Stůj!“ Nemyslel, že se duše zastaví, ale spíše chtěl někohopřivolati. A když se duše pořád blížila, strhl vojáček v zoufalstvípušku a chtěl vystřelit, ale vtom dostal takovou ránu do hlavy,„že vzal pochopa2)“ na tři kroky a potom už nechal duši dušía letěl dolů do brány na strážnici. A když to polomrtvý „félovi“(z něm. Feldwebel ~ rotmistr, rotný) dole povídal, féla mu ne-křesťansky vyčinil, nadal mu oslů, telat a dromedárů a bůhvíčeho ještě, slíbil mu pár pohlavků „sám za sebe“ a hnal ho znovana stráž. Ale féla byl ještě dost „lidský“ a nehlásil to a šel se pře-svědčit, zdali šel voják na stráž. A „přesvědčil se“: přišel na félučerný pes s ohnivýma očima na schodech ke kříži a féla měl„toho dost“. Tolik s vojáčky u hřbitova; podobných příběhů bybylo bez konce. Zajímavé je, že v místech, kde většina vojáčkůmívá vidění, bývala za starých časů vrata na hřbitov (v místechhrobky Levého za presbytářem).

32