Pojď, to dáš! Ondřej Brzobohatý

21. 9

. 201

2 / č

. 38

/ sam

ost

atn

ě n

epro

dej

né

Pátek

OBSAH

RozhovoR

ondřej Brzobohatý o hledáníRozhovor, který vznikl pár dnů před smrtí jeho otce a do-končoval se ve chvíli, kdy se s ním musel nečekaně smi-řovat. Herec a muzikant říká, jak se mu nechce dospět a opustit nedospělost, která mu dovoluje si stále hrát.

Téma

a přece to bolíV zorném poli autorky je několik pohledů na bolest: jako na užitečné avízo těla, že něco není v pořádku, ale také napří-klad jako příležitost v bolesti poznat lépe sám sebe i druhé.

RozhovoR

Theodor PištěkByl jsem jako ostřížSvětový kostýmní výtvarník, malíř a vášnivý závodník vy-práví Aleně Plavcové mimo jiné o spolupráci a přátelství s Milošem Formanem.

FoToPoRTRéT

Stella mcCartneyováDaleko od BeatlesFotoportrét dcery slavného otce, která se stala významnou světovou módní návrhářkou, na niž se obracejí hvězdy velikosti Madonny.

+ Program TV na celý týdense sloupky osobností: Kačer • Franz • Bednářová • Bosák • Rynda • Štindl • Špátová

3P Á T E K L I D O V Ý C H N O V I N

To přijel na začátku sedmdesátých let do Prahy Ital Claudio. Studovat matematiku. Dozvěděl se hned

první den, že se musí nejdřív rok učit češ-tinu. Anebo je tu jiná nabídka – studovat rovnou češtinu. Ital opustil matematiku a se svou jakž takž češtinou se šel podí-vat na filozofickou fakultu. A na nástěnce u vchodu, vlevo od schodů stálo: ÚTERÝ JE STŘEDA. Všichni „domácí“ věděli, jak se zařídit. Claudio byl zmaten. Nenechal se ovšem odradit a češtinu vystudoval tak, že mu nikdo nevěří mateřskou ital-štinu (dokud nezačne nadávat, případně vařit).

Dělávaly se tak za totality všelijaké bry-kule. Když padl státní svátek na čtvrtek, udělala se z pátku neděle a z neděle pátek. Letos vychází Den české státnosti na pá-tek. Krásná souhra. Lepší to být nemůže. Až na Pátek LN tedy. Ten kvůli tomu vyjde ve čtvrtek. Ital by byl zmaten, nám „do-mácím“ je jasné, že si pro svůj Pátek do trafiky skočíme ve čtvrtek.

Zamotala jsem se do těch dnů, a to jsem

vám přitom chtěla doporučit hlavní téma tohoto Pátku, které sepsala Judita Bedná-řová, autorka, kterou byste si mohli pa-matovat z dobrých časů Mladého světa. Je o bolesti. Plný bolestných příběhů a také „práva“ člověka na bezbolestný život. O bolesti bych vám mohla vyprávět… Vy taky, myslím. Je zvláštní, že si nepama-tujeme časy a stavy, kdy nás nic nebolí, ale kdy nás něco, případně všechno, bolí. Asi to je užitečná zpráva pro každého z nás. Lékařka Marta Munzarová k tomu v článku říká: „Bolest odhaluje trpícím větší hloubku lidské zkušenosti, vede je k zájmu o utrpení druhých a k soucitu s nimi, odvádí je od povrchnosti a vede k pokoře…“ No vida. A přesto se bolesti zbavujeme.

Nezapomeňte, prosím, že příští čtvrtek je pátek.

Hezké počtení vám přeju !

Marcela Pecháčkovávedoucí magazínu

marcela.pechackova@lidovky.cz

Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Zástupce šéfredaktora: Dan Hrubý. Vedoucí magazínu: Marcela Pecháčková. Art director:

Vladimír Dundr. Redaktoři: Jindřich Göth, Alena Plavcová. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Adresa: AMC, Karla

Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem

Lidové noviny.

6 RoZHoVoR

ondřej Brzobohatý: Jde o hledání

14 TéMA

A přece to bolí!

20 fEnoMén

Virtuální hřbitovy nezchátrají

24 RoZHoVoR

Theodor Pištěk: Byl jsem jako ostříž

32 foToPoRTRéT

Stella McCartney: Daleko od

Beatles

34 DoBRé ZPRáVy

Evropa ztrácí páru?

editorial

foto na titulní straně: Tomáš Krist

Theodor Pištěk v rozhovoru s Alenou Plavcovou mluví o své kariéře kostýmního

návrháře, o malování a dalších svých vášních.

Více na str. 24.

Příští magazín Pátek vychází ve čtvrtek 27. 9.

24 P Á T E K L I D O V Ý C H N O V I N 25P Á T E K L I D O V Ý C H N O V I N

rozhovor

S malířem, kostýmním návrhářem a automobilovým závodníkem o manželství 

s Formanem, střihu na rokokové prádlo a o tom, jak ho Louis Chiron tahal z řeky.   

Alena Plavcová, foto Jan Zatorsky

Theodor Pištěk

Byl jsem jako ostříž

„Kdyby člověk věděl to, co ví

v osmdesáti, a měl k tomu schopnosti

mládí, tak se to tu bude hemžit samými génii.“

26 P Á T E K L I D O V Ý C H N O V I N 27P Á T E K L I D O V Ý C H N O V I N

Slyšela jsem, že máte takovou úchyl-ku – že se pořád musíte s někým poměřovat. Týká se to auta, kola,

nebo i malování?Člověk musí vědět, kdy si to přeje. Na kole to platilo stoprocentně. My často jezdili s Formanem a já mu pořád ujížděl. Mě jak někdo předjel, třeba i kluci, co vypada-li na profíky, okamžitě do mě vjel amok, musel jsem s nimi závodit, i když jsem pak umíral v pankejtu. Kdežto Formano-vi je úplně jedno, když ho předjede ženská s nákupem. To já bych nevydejchal. Hugo Demartini, dej mu pánbůh věčnou slávu, dával k dobru historku, jak mě kdysi, ještě když jsem jezdil soutěže v auťácích, v Pra-ze na Korunní předjela holka v BMW. A já skončil v Benešově – až tam jsem ji předjel. Takovou pohanu jsem nemohl připustit. Pravda je, že už jsem se trochu uklidnil.

Je něco, čeho se bojíte?Strach mám z vernisáží. Ale že bych se třeba bál v autě, to nikdy. Já ani závodě-ní v autech nebral jako něco riskantní-ho. Ono je to taky daleko bezpečnější, než když jedete z Prahy na víkend – tam vám jde o život. Kdežto na okruhu jezdím s padesáti chlapy, o kterých stoprocentně vím, že to umějí.

Nikdy jste neměl bouračku? Při závodění to bez havárií ani nejde, ale naštěstí se mi nikdy nic vážného nestalo. Měl jsem jeden slavný karambol: Na Šu-mavě při Rallye Vltava se mi v nájezdu na most roztrhl brzdový buben. Nemohl jsem udělat nic jiného než přerazit mostní zá-bradlí. Spadl jsem tak ze tří metrů do Vyd-ry. Lilo jak z konve, jak jsem otevřel dveře, tekla mi voda autem. Hvězdný okamžik byl v tom, že tenkrát byl čestným hostem závodu Louis Chiron, takový Schumacher své doby. A tenhle Chiron mě osobně ta-hal z vody. Byl to vyhlášený elegán, chodil zásadně v blejzru, v kravatě, měl takové ty tenisové polobotky se žlutou špičkou – takhle vymóděný pro mě vlezl do řeky.

Co to s vámi dělalo, když jste se řítil po zá-vodním okruhu?To okouzlení tempem a taky to, že soutě-žíte, že je někdo před vámi i za vámi, mě vždycky úplně pohltilo. Já se například nepamatuju, že bych někdy vnímal lidi kolem trati. A musím přiznat, že ten relax a zároveň vzrušení jsem už pak nedokázal ničím jiným v životě nahradit. Závody, to bylo moje LSD.

Když se dívám na vaše obrazy malované fotorealistickým stylem, tipla bych si, že budete perfekcionista.

ney Love, kdyby nechtěli hrát ve vašem kostýmu? To se mi v životě nestalo. Jedině při Ama-deovi jsem měl trochu problém s Mur-raym Abrahamem, který hrál Salieriho. On si pořád stěžoval, že když diriguje, tak ho ten můj kostým škrtí. Tak jsem si ho vzal stranou, ukázal mu obrazy od Wat-teaua a vysvětloval, že právě ta upjatost z něj dělá rokokového člověka. Že Salieri nemával rukama, jako když volá o pomoc. To ty, Murray Abraham, se musíš přizpů-sobit kostýmu. Divák musí mít pocit, že jsi Salieri, ne že jsi Abraham, který má na sobě nějaký kostým. A on to pochopil, v tom kostýmu hrál – a skvěle.

Člověk by nevěřil, že kostým souvisí s cha-rakterem postavy. Ale samo sebou! Já si dokonce myslím, že je povinností kostýmního výtvarníka režisérovi pomoct třeba tím, že vymyslí nějaký tik, například že ta postava si po-řád sahá do kapsy. Mně vždycky velice zá-leželo na detailech. Ale když jste se ptala na těžkosti té práce, tak nepříjemné je, že u filmu se pořád něco mění. Sen návrhá-ře je, že před prvním natáčecím dnem je všechno na ramínkách. Jenže to se nikdy

To máte pravdu. Já dokud nemám po-cit – a teď nemluvím jen o malování, ale o čemkoli, co dělám –, že to je nejlepší, jak to dokážu, tak nedám pokoj. Krejčové na Barrandově by vám mohly vyprávět. Ne-byl film, aby ho neobrečely, protože jsem je nechal kostýmy předělávat i několikrát. Jim tekly slzy, já je vlastně tejral, dokud jsem neměl pocit, že to je ono. Je to trýzeň pro mě i lidi okolo.

Mimochodem, umíte sám šít? Já si neumím přišít ani knoflík.

Jako kostýmní výtvarník jste podepsán pod víc než stovkou filmů. Co je na té práci nepříjemné? Já vlastně nikdy žádné nepříjemné oka-mžiky nezažil, protože jsem nikdy neměl problém vysvětlit herci, proč má mít na sobě právě to, co jsem mu oblékl. Ale po-zor, to je strašně důležitá součást té práce. Protože když to herci nevysvětlíte dobře, může to skončit velkou nepříjemností.

Mohl byste si vůbec dovolit jít do sporu s hvězdou typu Colina Firtha nebo Court-

Závodění bylo jeho LSD (obálka Motoristické současnosti, prosinec 1980).

Manželka Věra se syny Janem (vlevo) a Martinem. Jan je dnes výtvarník, Martin manažer. (70. léta).

Velká krajina, 1976 (dole).

Foto

arc

hiv

T. P

. a

rep

ro N

G

Chcete si to dočíst?

Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v:

Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice

PLNÁ VERZE

V TRAFICE

Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 577.Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 75 Kč včetně DPH.

Chcete si přečíst víc?PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 75 KČ MĚSÍČNĚ

LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ