Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Nová latinská verse bajky o lišce a džbánuAuthor(s): Jan VilikovskýSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 56, Čís. 4/5 (1929), pp. 246-247Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23454718 .

Accessed: 15/06/2014 15:43

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.78.109.54 on Sun, 15 Jun 2014 15:43:43 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

246 Jan Vilikovský :

,uehopiti, omeziti, oplotiti', ale také ,určitý tvar něčemu dáti', zvi. ve slož. sutoeriu, sutverejas ,stvořitel'. К staročeskému

významu ,vznešený, hrdý, ozdobný, drahý', který spočívá zejména v předponě vz-, srovnej čslov. utvořili ornare, utvarb opificium,

ornatus, čes. tvárný formosus, na př.: mrzutý-li čili tvárný, Kat.

291; tvárných i netvárných jest Buoh otec, ŠtítE. 47, a pod. Co se utvoření týká, je tu základní samohláska e redukována

v э2 (šva secundum), slovan. ь, takže by pův. tvar zněl *vbs

-tvbr-пъ, cslov. *vbstvrbnb. Je tedy to adi. právě tak utvořeno,

jako na př. adi. phm z *рь1-пъ, lit.pílnas, got. fulls г *ful-nas, od koř. pel-.

Nová latinská verse bajky o lišce a džbánu. Napsal Jan Vilikovský.

V rukopise klášterní knihovny admontské 6. 550, na nějž u nás po prvé upozornil Zíbrt (CGM. 83,1909, str. 433), nalézá

se fol. 55r -208r Quadragesimale (inc. »Conuertimini ad

me in toto corde v e s t ro etc. Videns nos pauoiores in sermone

ante me quam heri.... χ .. Rogemus ueram zophiam i. sapien ciam i. Cristum, qui nobis tribuat eam etc.«), opis. r. 1434, jak ukazuje explicit (fol. 208r): »Et sic est finis huius Quadragesi malis sabbato ante conductum pasche Anno domini M°cccc0xxxiiii°

tempore persecucionis wiklefistarum siue husitarum.* Již loto

explicit svědčí o českém původu rukopisu, ještě jasněji však množství českých glos i slovních obratů, vyskytujících se

v celém textu (na př. fol. 57" klaskowe twogí stali by

tobie, 79r [o mravencích] kutie se w kopenczi, 84r rado

sie lidem stiská z welike praczie, když nemagi dobré zaplaty aneb zenetczigi, by gim bylodobrze

zaplaczeno atd.) a dodávajících těmto kázáním zvláštní bez

prostřednosti a svěžesti. Mezi četnými exemply má pro nás zvláštní

zájem zejména bajka o lišce a džbánu, uvedená na fol. 110r"v, jednak

jako cenný doklad pro rozšířenost této bajky, jednak i svou formou.

Otiskuji celou bajku přesně podle rukopisu (jedině inter punkci jsem upravil):

^S^citis1 illud verum2 prouerbium vnde venit, quando dicitis·' »Satis est de illo ludo« i. dosti te hry; et si nescitis, tunc audite:

wlpes vocatur a fraude et conueniens nomen habet, que sepe multos

decipit, eciam sola a multis decipitur: Ergo ei est dictum istud pro uerbium. Quia vna vice currens per campos et po pustynach huc et inde incurrit i. vbiehla gest in vnam domům vacantem i. pusty dom et ibi inuenit vnam amphoram retro fornacem et dixil: sQuid tu hic sola operatis (!)? Modo omneš exierunt i. wystiehowali sie de

domo, et tu sola mansisti.» Et volens sibi facere solacium, ligauit sibi

1 Iniciálka není provedena. 2 rkp. vm bez označení zkratky; snad = verbum [místo čehož

písař napsal prouerbium a zapomněl škrtnout]?

This content downloaded from 195.78.109.54 on Sun, 15 Jun 2014 15:43:43 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Nová latinská verse bajky o lišce a džbánu. 247

illam amphoram ad caudam et sic cucurrit per campos huc et inde; et quo ipsa cucurrit, ibi eciam amphora, sic quod venit ad vnum fontem et dixil: >Modo cum amphoraambulant pro aqua: eciam hauriam aquam.« Et sic ligans amphoram sibi ad collum immisit eam in fontem. Et dum

amphora implebatur aqua, wlpes voluit extrahere et non potuit. Et tunc retrospi (IlOv) ciens dixit: *0 amphora, quid facis? non vis exire?«

Que respondit: »Iam satis mecum iusisti i. przehrawaia; jam satis est de illo ludo. Ego eciam tecum ludam.« Et sic amphora existens plena aqua sua grauedine intraxit in fontem wlpem et submersit.

Quare hoc dixi? Jam satis de peccatis ligastis ibi vobis in carnis

priuio et lusistis cum eis, ut voluistis; ergo timendum est, ne uobis dicat peccatum idem ut amphora wlpi: »Iam satis mecum Iusisti*, et

demerget (!) te in infernum, ut amphora wlpem. Ergo confiteamini nunc

peccata vestra etc.

Tato verse je značně obšírnější než dosud známá (mladší)

verse, kterou (z rkp. vratislavské univ. knihovny IV. Q. 126)

uveřejnil Brtickner v Archiv f. si. Phil. XI. (1888), str. 471, shoduje se s ní však ve všech podstatných rysech proti české

versi rkp. Hradeckého. Zejména zajímavé je spojení bajky s pří slovím dosti té hry, po němž v naší bajce není ani stopy.

Morahsace vratislavské verse (Ila multi ponunt eis peccata

post tergum, quia ad caudam ea ligantes, sed non ponunt ea

ante oculos, ut de eis vellent penitere, quae eos in tantum

aggravant et ultimatim post se trahunt et submergunt in inferno) zdá se poukazovati, že ani v její předloze nebyl detail, charakte

ristický pro znění rkp. admontského, že si liška přiváže džbán

na krk, když chce nabírat vodu (že není původní, ukazuje hned

následující respiciens). Pro zjištění původu české bajky nemá ani tato verse bez

prostředního významu; Quadragesimale vzniklo v osmdesátých nebo sedmdesátých letech XIV. stol., snad ještě za života Karla IV.,

v Praze.1 Vidíme však, že možnost nalezení přímého pramene

bajky není tak nepravděpodobná, a kde asi třeba hledat.

1 O tom podrobněji při jiné příležitosti.

Zeyerův „Zpěv o pomstě za Igora".3 Napsala Janina Viskovataja.

»Zpěv o pomstě za Igora« byl po prvé vytištěn v r. 1882

v »Lumíru«. Kdy jej J. Zeyer napsal, přesně říci nelze; ve vy

daných jeho dopisech a ve vzpomínkách Da něho se nic o něm

nepřipomíná. Pravděpodobně jej napsal r. 1881 brzy po návratu

z cesty do Ruska. S pověstí o pomstě Olgy se mohl Zeyer se

známili již z českého překladu ruského letopisu, jejž pořídil Erben (1867), ale Zeyer jistě četl i ruské prameny. V jeho knihovně jsou tři knihy, v nichž jest pověst o Olze: Ф. Гиля

2 Spisy Julia Zeyera, Poesie. Šesté vydání 1929.

This content downloaded from 195.78.109.54 on Sun, 15 Jun 2014 15:43:43 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions