nejjedovatější živočichové
DESCRIPTION
Část II. Květa Stodolovská, Lucie Kroupová, Veronika Lhotská, Zuzana Hondlíková, Michaela Kolářová, Ilona Palátová, Tereza Hochová, Jana Jínová Zdravotně sociální fakulta JU v Českých Budějovicích. Nejjedovatější živočichové. Mořští měkkýši Pavouci Štíři Hadi Ptáci. Obsah. - PowerPoint PPT PresentationTRANSCRIPT
Květa Stodolovská, Lucie Kroupová, Veronika Lhotská, Zuzana Hondlíková, Michaela Kolářová, Ilona Palátová, Tereza Hochová, Jana Jínová
Zdravotně sociální fakulta JU v Českých Budějovicích
Část II
Mořští měkkýši Pavouci Štíři Hadi Ptáci
Květa Stodolovská
asi 10 druhů všechny chobotnice tohoto rodu velmi
jedovaté malá velikost, typické modré skvrny,
prstence velmi dobře známy jen 2 druhy –
chobotnice skvrnitá, chobotnice kroužkovaná – nejjedovatější – severní Austrálie →Japonsko
jed – tetrodoxin a dále pak několik jedovatých sloučenin→neurotoxiny
jed se tvoří ve slinných žlázách chobotnic pomocí bakterií
dvě jedové žlázy: první žláza produkuje jed, kterým
omračuje kořist, kterou se pak živí jed z druhé žlázy je používán jako
obranný jed – prudce jedovatý
znecitlivění v ústech zrak je zastřen→oslepnutí ztrácí se dotykové vjemy, obtížné polykání nausea, paralýza nohou, vyčerpanost,
kóma do tří minut smrt →oběť se udusí neexistuje protijed! umělé dýchání masáž srdce dokud jed
nevyprchá – až 24 hodin
patří mezi dravé měkkýše (500 druhů) homolice neumějí plavat jedovaté všechny druhy homolic –
nejjedovatější je homolice mapová, dále homolice síťkovaná a homolice mramorovaná
homolice síťkovaná – nejvíce lidských životů
teplé oceány a moře tropického a subtropického pásma
jed – conotoxin a dalších 50 biologicky aktivních látek
k produkci a aplikaci jedu homolic slouží specializovaný zub (harpuna)
jedna kapka jedu homolice mapové by usmrtila 20 lidí
působí na sval→způsobí paralýzu bolest, zarudnutí postiženého místa zvracení, teplota, průjem nekontrolovatelné svalové pohyby smrt do několika hodin – obrna bránice protijed neexistuje! umělé dýchání
Michaela Kolářová
Rod Latrodectus
♀ 40 -50 mm, ♂ 20-30mm (s končetinami)
Vyskytuje se na tmavých místech
Útočí pouze v ohrožení
Černá vdova => samička zabíjí samečka
neurotoxický
V místě kousnutí vzniká otok (až 15cm)
Jed začne působit již po několika minutách
Po kousnutí svalové křeče, nevolnost, ochrnutí
Do r. 1984 úmrtí 2-5 % (méně než úmrtí včelou) – oslabení jedinci, dnes protijed
Pochází z Austrálie
Velikost - ♀ 50 mm, ♂ 40 mm
7mm kusadla - prokousne bez problému nejen lidskou kůži, ale i oblečení či tenkou botu
Může zaútočit nečekaně, i když není v ohrožení
Neurotoxický
♀ 0,31 mg a ♂ 0,28 mg jedu (jed samců pětkrát více toxický)
Po kousnutí – spasmy svalových skupin, křeče v břiše, zvýšené pocení, slzení, sekrece hlenu, náhlý vzestup TK
Stav trvá hodiny až 2 dny, bolesti hlavy a myalgie až týdny
Úmrtí v důsledku dechového nebo srdečního selhání – oslabení jedinci
R. 1981- vytvořen protijed – do té doby zabíjel desítky lidí ročně
Rod Phoneutria
Jižní Amerika
Netká si sítě
žije ve stromech, termitištích („banánový“ pavouk)
Neurotoxický
Pavouk útočí okamžitě, je agresivní
U dětí, oslabených lidí může vyvolat nervový šok, smrt udušením
U dospělých – lokální bolest
Existuje protijed
.
Ilona Palátová
• Kmen – členovci, Třída – pavoukovci
• Přežijí radioaktivitu i zmrazení
• Vydrží nejíst rok a tři dny zadržovat dech
• Jedem disponuje každý štír
• Úzké, tenké prsty klepet = silnější jed
Neurotoxin
Lokální příznaky otravy
Celkové příznaky otravy
Léčba bodnutí
Tityus bahiensis
Štír tlustorepý
Štír smrtonoš
Nejjedovatější štír na světě
Brazílie, Argentina, Paraguay
Bodnutí nevyvolává žádnou reakci
• Silně jedovatý
• Severní Afrika
• Způsobuje největší počet úmrtí (80%)
• Žije skrytým způsobem života
• Až 60 mláďat
• Dožívá se vysokého věku
• Nejúčinnější jed
• Velice útočný a nevyzpytatelný
• Afrika, Asie, Turecko, SAE, Jemen
• Vyrábí se sérum
• Nejbolestivější bodnutí
Tereza Hochová
• predátoři bez nohou, očních víček a boltců• kořist usmrcují vstříknutím jedu nebo
udušením• potravu pohlcují vcelku (volné spojení lebky)• vyjma Antarktidy osidlují veškerou pevninu• velmi vyvinutý čich (Jacobsonův orgán),
někteří tepločivná jamka X chabý zrak a sluch
• je známo cca 2700 druhů hadů (z toho asi 410 jedovatých)
třída: plazi, řád: šupinatí, podřád: hadi
rozšíření: severní Austrálie, jih Nové Guineje jde o neútočného a velmi plachého hada, obývá
neosídlené oblasti -> ke střetům dochází výjimečně barva: jednobarevný, tříslově nebo tmavohnědě
zbarvený uštknutí: jed usmrtí dospělého člověka někdy již za
pár minut (neurotoxiny) člověka může zabít i pouhé škrábnutí o vylomený a
vysušený zub jediné uštknutí může zabít až 100 lidí účinný protijed(Kevin Budden†1950) délka: 2 – 3,6 m potrava: savci, ptáci, ještěři www.shutterstock.com
• jižní Asie• obývá rýžoviště a okolí vesnic• nejnebezpečnější indický had (10 000†
za rok)• barva: variabilní, hnědá až černá, na
hřbetní straně krku světlý motiv „brýlí“ (brejlovci)
• potrava: savci, ptáci, ještěři a hadi• jed působí neurotoxicky
a velmi rychle (plivání jedu)• dobře šplhají, plavou• délka: 1,2 – 1,7 m
www.naturfoto.cz >>
• východní a jižní Afrika, nejčastěji obývá stromové porosty
• druhý největší jedovatý had na světě (až 4,5 m)• patří mezi nejrychlejší hady (až 23 km/h)• barva: olivově hnědá, šedivá až žlutozelená
s věkem tmavne, název odvozen od barvyočí a vnitřku tlamy
• je plachá X v ohrožení agresivní útočník• jed působí neurotoxicky, zhoršuje srážlivost
krve a obsahuje trávící enzymy• pro člověka je uštknutí téměř vždy smrtelné, nejrychleji působící jed
(nosit u sebe protijed)Auda, Pavel: Encyklopedie zvířat
Indický oceán v oblasti Filipín, Thajský záliv, Nová Guinea, Šalamounovy ostrovy, Timorské moře a severní pobřeží Austrálie
mělké vody pobřežních oblastí a ústí řek patří mezi mořské hady (malá ostře zašpičatělá hlava a
veslovitý z boku zploštělý ocas), pod vodou vydrží 7 – 8 hodin jeho jed je jedním z nejjedovatějších, neobyčejně působivý
neurotoxin (rychlé ochromení – smrt udušením) v hejnech (stovky až tisíce) migruje na značné vzdálenosti délka: 0,5 - 1 m
www.nahodsi.cz www.naturfoto.cz
jih USA, sever Mexika nejvíce smrtelných uštknutí
v USA délka: až 2 m potrava: malí savci, ptáci a ještěři
(překvapivý útok) tepločivné jamky mezi očima a nozdrami k lokalizaci teplokrevné kořisti chřestidlo má varovat a odstrašovat několik kroužků zrohovatělé kůže
Auda, Pavel: Encyklopedie zvířat
Auda, Pavel: Encyklopedie zvířat
jediný jedovatý had v severozápadní Evropě oblíbené stanoviště smíšený les nebo prosluněné
kamenité stráně, obývá i svahy ve výši 3000 m. n. m. a tundry
barva: hnědá, šedá, rezavá, černá většinou charakteristická klikatá čára,
šterbinovitá zornička, hlava délka: 65 – 90 cm délka dožití: 20 až 25 let uštknutí: mírně jedovaté, většinou není
smrtelné, pouze bolestivé otoky vytvoří 15 mg = 60 % smrtelné dávky
www.naturfoto.cz
složením i účinností podobný jedu chřestýšů otok v oblasti kousnutí, zduření místních lymfatických
uzlin, bolestivost (v místě až měsíce), nevolnost, zvracení, zvýšená teplota
nebezpečím je pokles tlaku, ztráta vědomí, šok a selhání oběhového systému
první pomoc: znehybnit, nezaškrcovat, nevypalovat, nevysávat ránu, zavolat záchrannou službu
mnohem větší význam a závažnost má alergická reakce
projevy: svědění kůže těla, zrudnutí, zčervenání, pálení očí
zmijí jed má zkříženou imunologickou reaktivitu s jedem blanokřídlého hmyzu (vosy, včely, sršně)
Jana Jínová
Pitohui dichrous říše - živočichové, kmen - strunatci,
podkmen – obratlovci, třída - ptáci, podtřída - letci, řád - pěvci, čeleď - pištcovití, rod - pištec
velký asi 23 cm, váha asi 65 gramů černé, oranžové a hnědé peří všežravý
odchycen v roce 1989 na Papua-Nová Guinea zoologem J. P. Dumbacherem
-) pták ho při odchytu poškrábal na ruce, Dumbacher si poškrábané prsty olízl, v ústech cítil silné pálení a náhle začal ochrnovat
peří a kůže obsahuje jedovatou neurotoxickou látku homobatrachotoxin
-) ptáci sami jed netvoří, získávají ho potravou tvořenou z brouků rodu Choresine, čeledi Melyridae; ptákům slouží jed k obraně před predátory
steroidní alkaloid, který pomocí sodíkových iontů depolarizuje povrchové membrány nervových buněk a zabraňuje tak normálnímu šíření nervového vzruchu
v místě kontaktu s lidskou kůží vyvolává pálení a také dráždí dýchací cesty
jed byl známý už dříve z kožního sekretu jihoamerických pralesniček rodu Phyllobates