Erich Maria REMARQUE

(Im Westen nichts Neues)

německý spisovatel vlastním jménem Erich Paul Remark narozen 22.června 1898 v Osnabrücku, zemřel 25.září 1970 v Locarno roku 1916 odešel jako 18letý do první světové války, na západní frontě

byl brzy vážně raněn a konec války prožil v lazaretu v Duisburgu. po válce měl problémy začlenit se do normální společnosti v letech 1923–1934 působil jako redaktor časopisů v Berlíně a v

Hannoveru cestoval po Itálii, Švýcarsku, Balkáně a Turecku byl nominován na Nobelovu cenu míru vydal knihu Na západní frontě klid, která mu zajistila světový úspěch a

rok na to byla zfilmována režisérem Lewisem Milestonem hned po nástupu nacismu (1933) se dostal na index zakázaných

autorů a v roce 1938 byl zbaven německého občanství fašisty označován za „literárního zrádce“ roku 1939 emigroval do New Yorku, kde získal americké občanství oženil s americkou filmovou hvězdou Paulette Goddart

ve svých dílech se věnuje tzv. „ztracené generaci“, do které sám patřil

jeho romány jsou protiválečné a je silně zaměřen antifašisticky

Romány: Žena se zlatýma očima (1918) Domov snů (1920) Stanice na obzoru (1928) Na západní frontě klid (1929) Cesta zpátky (1931) Tři kamarádi (1936) - situace v meziválečné době Miluj bližního svého (1941) - osudy německých emigrantů Vítězný oblouk (1946) - je příběhem německého emigranta

v Paříži Jiskra života (1952) - román z koncentračního prostředí Čas žít, čas umírat (1954) - 2. sv. válka (v zázemí) Černý obelisk (1956) - období první světové války – osudy vojáků Nebe nezná vyvolených (1961) Noc v Lisabonu (1962) - emigranti Zaslíbená země (1970) Stíny v ráji (1971) Divadelní hra: Poslední stanice (1956)

Paul Bäumer - mladý student, který byl donucen opustit studium a v osmnácti letech byl povolán do války. Jako člověk byl velice kamarádský, statečný, laskavý, pomáhal svým kamarádům, byl takovým vůdčím typem člověka. Zažil chvilky radosti, ale i chvíle, na které by rád zapomněl.Zemřela mu spousta kamarádů, ale nejvíce ho ranila smrt jeho nejlepšího přítele Katczinskyho.

Katczinsky - velice jistý a obětavý kamarád, chytrý, silný, takový zkušený lídr té jejich roty, vždy se snaží všechny své přátele zachránit a také dokáže sehnat jídlo odkudkoli.

Tjaden - člověk, který si dokázal dělat srandu z každého, třeba i z velitel roty. Byl to velice dobrý přítel a voják.

Kropp - voják podobný svým chováním Katczovi, byli to takový srandisté roty a byl to nejlepší kamarád Paula.

další – Himmelstoss, Haie, Kemmerich, Müller, …….

Děj se odehrává ve 20. letech 20. století – tedy v době první světové války, kterou autor popisuje. Studenti byli povoláni ze škol na frontu, i když o válce vůbec nic neví. Byl povolán Pavel a jeho spolužáci ze školy. Nejprve byli posláni na výcvik do výcvikového tábora, kde byli nuceni makat a makat. Neustále dostávali od jejich velitele Himmelstosse zabrat, už ho znali ze dřívějška,protože byl jejich učitel na škole a v táboře se jim mstil za vše co mu prováděli. Když prošli výcvikovým táborem byli posláni na frontu. Nejprve to byli takový „zelenáči“ , kteří vůbec nevěděli do čeho jdou. Po nějaké době strávené na frontě se stále více a lépe zdokonalovali v boji a ve všech vojenských dovednostech. Bojovali v mnoha akcích, kdy vyhrávali, kdy to vypadalo, že brzo zemřou, ale vždy se z toho nějak dostali. Navíc měli Katczu, který byl přeborníkem na shánění jídla, ten jim vždy přinesl v nejhorší chvíli něco k jídlu. Na frontě se naučili chovat jako zvířata, zabíjeli protivníka a přišlo jim to prostě normální, co jiného jim tak zbývalo. Po několika rocích strávených na frontě se na pár dnů vraceli domů.

Návraty pro ně nebyly vůbec lehké, zvláště ne pro Pavla, protože jeho matka byla nemocná a nebylo jí vůbec dobře. Pak se zase vraceli na frontu a bojovali zase všichni bok po boku. Po pár útocích přicházeli i o své kamarády. Nejprve o Kemmerich, Haieho, a spoustu dalších.

Viděli, jak mladí kluci právě povolaní do fronty umírají, protože neví co mají dělat, když slyší například pískot, vrčení… Padali jako trnky ze stromu. Mezitím se z naší party stávali „mazáci“. Při jedné útoků to dostal do kolena Albert a Pavel to také koupil a společně byli převezeni do nemocnice, kde strávili pár dnů. Albertovi tam museli amputovat nohu a Pavel se po vyléčení zase vrátil do fronty. V nemocnici zažívali také spoustu legrace a zážitků ale také bolesti a trápení. Po týdnech strávených ve špitále se Pavel vrací na frontu, kde bojuje proti velké přesile Angličanů a Američanů, začínají chápat, že už nemají velkou šanci na vítězství, navíc byl Katcza postřelen a než ho dokázal Pavel dostat do bezpečí Katcza umírá. Pavel je z toho velice smutný. Po několika dalších týdnech se dozvídají, že nejspíš bude mír. Zemřel, když bylo všude ticho a na to slyší větu od velitele: Na západní frontě klid.

Vulgární - jdi se vycpat, setsakra, pitomec

Spisovný

Hovorový – brajgl, fičí, koleduje si o pekáč

Slang vojenský

Francouzská slova

Převažují zde dialogy

Dílo je z doby 1. světové války ve Francii, kde Remarque popisuje život v německých zákopech.

Německá válečná literatura Dílo je velice propracované a vše je popsáno detailně. Je to realistické dílo, kdy autor popisuje zážitky,které zažil

sám na frontě. Boje jsou popsány přesně, jak se staly, až morbidně. Je psán v ich-formě. Jsou zde rozhovory s vojáky, a píše to ze zápisků těch vojáku

co tam byli. Děj se odehrává v přítomnosti,vyskytují se zde ale také

vzpomínky na minulost a pochybnosti z budoucnosti. Kniha je rozdělena na 12 kapitol. Kapitoly na sebe navazují. Autor popisuje válku a kritizuje jí, chce to ukázat mladší

generaci.

Erich Maria Remarque popisuje reálný život vojáka v 1. světové válce, jeho průběh, jeho život, trápení, radosti atd..

Kritizuje válku, myslí si že je to věc představitelů státu a ne normálních, prostých lidí (sedláků, listonošů,…)

Chce ukázat jak je válka krutá a bezcitná.

Je tam hodně přátelství až bratrství mezi vojáky, protože jenom oni si mohou navzájem pomoci a jeden bez druhého by nepřežil ani minutu.

Je tam detailně popsáno vraždění, zabíjení, týrání, šikanování.

Ukazuje, že z lidí se na frontě stávají bezcitná zvířata, která brání jenom svůj život a udělají pro to cokoliv.

Popisuje chování německých vojáků k zajatcům.

Kniha se mi velice líbila.Kniha pro mě byla moc dlouhá.Líbilo se mi detailní popis války.Líbilo se mi úplně všechno!!Ke kritice nemám celkem nic.

„Tato kniha nemá být ani obžalobou ani vyznáním. Má být toliko pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům.“

Erich Maria Remarque, přeložil František Gel, doslov napsal Jiří Marek, vydalo nakladatelství Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n. p., jako svou 3036. publikaci v redakci krásné literatury Praha 1973.