mýtusŠambhalský buddhisticka lubo· bùlka...17 Úvod existencí; zdali se vyskytují jedinci,...

Šambhalskýmýtus

L U B O · B ù L K A

BUDDHISTICKA

Masarykova univerzita v Brnû

Lubo‰ Bûlka

Buddhistická eschatologie

·ambhalsk˘ m˘tus

2 3

5

Lubo‰ Bûlka

BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE

·ambhalsk˘ m˘tus

Masarykova univerzita

Brno 2004

4

vydává

Masarykova univerzita v Brnû

péãí Ústavu religionistiky Filozofické fakulty

svazek 4

Edice

76

Bûlka, Lubo‰

Buddhistická eschatologie: ·ambhalsk˘ m˘tus

Lubo‰ Bûlka – Vyd. 1. – Brno: Masarykova univerzita, 2004. 172 s.

291 * 294.3

religionistika

buddhismus

Ediãní fiada Promûny náboÏenství, vydává Ústav religionistiky Filozofické fakulty

Masarykovy univerzity v Brnû, sv. 4

Kniha je souãástí projektu

„Doktorské studium religionistiky na Filozofické fakultû Masarykovy univerzity v Brnû“,

kter˘ je podporován Vzdûlávací nadací Jana Husa, program Cursus Innovati(ã. projektu 0301/NIF I.).

Copyright © Lubo‰ Bûlka, 2004

Cover © Miroslav Dvofiák, 2004

ISBN 80–210–3491–2

M˘m rodiãÛm…

9

Obsah

Namísto pfiedmluvy: Historka o poãátku této knihy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

Poznámka o pfiepisu orientálních jazykÛ do ãe‰tiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

1. ·ambhalsk˘ m˘tus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

1.1. Tibetsk˘ ‰ambhalsk˘ m˘tus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

1.2. Burjatské a mongolské pojetí ‰ambhalského m˘tu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

1.3. Západní pojetí ‰ambhalského m˘tu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

2. Zobrazení vztahující se k ‰ambhalskému m˘tu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102

2.1. Mandalické zobrazení ·ambhaly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

2.2. Mandalické zobrazení ·ambhaly a krajina poslední bitvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120

2.3. Zobrazení Rudry âakrina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122

2.3.1. Pokojná podoba Rudry âakrina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

2.3.1.1. Pokojná podoba Rudry âakrina sedícího uprostfied Kalápy . . . . . . . . . . 128

2.3.1.2. Pokojná podoba Rudry âakrina sedícího mimo ·ambhalu . . . . . . . . . . . 130

2.3.2. Hnûvivá podoba Rudry âakrina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

2.3.2.1. Hnûvivá podoba Rudry âakrina s kopím na koni . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

2.3.2.2. Hnûvivá podoba Rudry âakrina s kopím na váleãném voze . . . . . . . . . 135

2.3.2.3. Hnûvivá podoba Rudry âakrina s vadÏrou na váleãném voze . . . . . . . . 141

3. Závûr: ·ambhala – imaginární krajina s neimaginárním kontextem . . . . . . . . . . 142

4. Pfiílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145

Pfiehled panãhenlamÛ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145

Citovaná literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146

Seznam ilustrací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

Rejstfiík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162

8

11

Namísto pfiedmluvy: Historka o poãátku této knihy…

Motto:Mám chuÈ s tím seknout

a jít hledat ·ambalu.

Mám dost tûch fieãí a ãekám na ránu zezadu.

I kdyÏ vãera veãer bylo veselo

vãera veãer bylo celkem fajn

vãera veãer bylo celkem veselo

najednou to v‰echno kolem mû padá …

Mám chuÈ

si ‰lehnout a dát lehkou nirvánu

… myslím, Ïe tû potfiebuju ·ambalo!

Jen plamen a Ïár mû objímá, já ãernou bránou pronikám

a hluboko v ní – ó Nirváno nikdy neodolám!

Je pohádková, ona je neskuteãná

jak sladce mi zní do u‰í a hladí tváfi

ona je …

Jifií Sekerák, ·ambala (listopad 1993)1

Na zaãátku byl jeden rusk˘ Ïidovsk˘ staroÏitník v Ulan-Ude, hlavním mûstû Burjat-

ska, v˘chodosibifiské republiky leÏící pod Bajkalem a tûsnû nad Mongolskem. Pfied ãtyfi-

mi lety jsem vstoupil do jeho zapadlého krámku s jasn˘m úmyslem obohatit svoji

skromnou sbírku tibetského buddhistického umûní o pár kouskÛ burjatské ãi mongolské

provenience, kter˘mi jeho obchodní zafiízení ãásteãnû opl˘valo. Na stûnû u nízkého

vchodu tam visel pozoruhodn˘ obrázek, vyti‰tûn˘ z xylografické matrice na obyãejném

bílém plátnû. Tedy xylografická ãernobílá thangka, typick˘ pfiedstavitel lidového umûní,

ãi umûní urãeného ‰irok˘m masám prost˘ch buddhistÛ. Nechtûl jsem dát pfiíli‰ najevo

svÛj zájem, pouãen tím, Ïe se stoupající touhou o zakoupení pfiíslu‰ného pfiedmûtu

pfiímo úmûrnû stoupá i jeho cena, nicménû mi bylo jasné, Ïe tuto thangku chci urãitû mít.

Bylo na ní nûkolik postav, pár ãiteln˘ch tibetsk˘ch nápisÛ a celé to vypadalo mimofiád-

nû zajímavû. Tedy alespoÀ pro mne. Jiného by moÏná víc zaujaly rozmanité barevné

thangky visící na ostatních stûnách obchÛdku. Mne v‰ak zajímal pfiedev‰ím tento ãer-

nobíl˘, ãasem ponûkud za‰l˘ a zaÏloutl˘ obraz. Pouãen z obchodních transakcí v Tibetu,

Mongolsku, âínû, Maroku, Tunisku a jin˘ch orientálních trÏi‰È jsem vûdûl, Ïe musím

10

1. Text písnû brnûnské hudební skupiny Tibet; jistû není bez zajímavosti, Ïe legendární skupina Nirvanamûla ve svém repertoáru také skladbu s názvem Shambhala, srov. French Patrick, Tibet, Tibet. Histo-rie ztracené zemû, pfiel. Petra Andûlová, Praha: BB Art 2004, s. 45.

13BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS

Poznámka o pfiepisu orientálních jazykÛ do ãe‰tiny

V knize se vyskytují termíny v nûkolika orientálních jazycích, zejména v sanskrtu

(sa.), pálij‰tinû (pa.), tibet‰tinû (tib.) a mongol‰tinû (mong.). Jako nejvhodnûj‰í pravidla

pfiepisu zmínûn˘ch jazykÛ do ãe‰tiny se jeví ta, která uvádí Lexikon v˘chodní moudro-sti.2 Jedinou podstatnûj‰í obmûnou oproti zmínûn˘m pravidlÛm je zjednodu‰en˘ pfiepis

tibet‰tiny. Vzorem ãeského pfiepisu (transliterace, v textu psaného kurzívou a oznaãova-

ného zpravidla /lomen˘mi závorkami/) a v˘slovnosti (transkripce) tibet‰tiny je systém

vytvofien˘ Josefem Kolma‰em. Oproti zvyklostem zaveden˘m J. Kolma‰em3 se upou‰tí

od: (1) pouÏívání jak˘chkoli velk˘ch písmen v transliteraci, tibet‰tina totiÏ kapitálky ve

smyslu evropsk˘ch abeced nezná a jejich pominutí v transliteraci se tak více pfiiblíÏí ori-

ginálu; (2) uÏívání pomlãky spojující v transliteraci slabiky ve slovo. Tibet‰tina oddûlu-

je pouze slabiky a vynechání pomlãek lze proto chápat jako pfiiblíÏení se pÛvodnímu

písemnému záznamu.

Vzhledem k neexistenci ustáleného ãeského pfiepisu burjat‰tiny (bur.) jsou burjatské

v˘razy transkribovány na základû nejãastûji se vyskytujícího zpÛsobu v˘slovnosti, zpra-

vidla silnû ovlivnûné ru‰tinou. U slov pfiejat˘ch do burjat‰tiny z jin˘ch jazykÛ (tibet‰ti-

na, sanskrt, mongol‰tina atp.) je pro lep‰í srozumitelnost pfiipojen tvar v pÛvodním jazy-

ce. Ru‰tina je uvádûna v obvyklé ãeské transkripci.

12 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS

b˘t jak opatrn˘, tak i pfiimûfienû asertivní, jinak se nedoplatím. Ten dobr˘ muÏ mi onen

obrázek nakonec prodal, nebylo to hned – museli jsme si, pravda, vymûnit spoustu

informací o tom, jak oÏebraãujeme své dûti pfiípadnou koupí na mé stranû, ãi prodejem

na jeho stranû, ale to uÏ tak nûjak patfií k vûci. Po jistû oboustrannû v˘hodném obchodu

jsme se roze‰li jako dobfií pfiátelé, ktefií navzájem ctí své potfieby a moÏnosti. ObtûÏkán

thangkou a párem mal˘ch votivních obrázkÛ (ruãnû malovan˘ch miniatur, tibetsky cakli

/cak li/) jsem opustil to jeho zastrãené království, abych aÏ doma zjistil, Ïe jsem tím zís-

kal obraz úplnû jiného království, totiÏ ·ambhaly. Ale to jsem se dozvûdûl aÏ o nûco

pozdûji, kdyÏ mi kolega a pfiítel Dan Berounsk˘ pfieloÏil tibetské nápisy, které neznám˘

autor pfied mnoha desítkami let zruãnû vyryl do dfievûné desky spoleãnû s obrázky. Na

první pohled to pochopitelnû nebylo zfiejmé, ale zobrazení postav a krajiny na thangce

pfiedstavovala nûco, co nemûlo pouze lokální, burjatsk˘ ãi mongolsk˘ v˘znam. Jednalo

se o zachycení pfiedstavy, scény z posledního boje v mytickém království ·ambhale, ãi

pfiesnûji fieãeno bitvy za záchranu utopické fií‰e tibetského a mongolského buddhismu.

Tato thangka je tedy vizualizací tibetského buddhistického eschatologického m˘tu, je to

vlastnû apokalyptická scéna.

âili na poãátku byl obraz. JenÏe k tomuto obrazu, kter˘ není niãím jin˘m neÏ ilus-

trací prastarého m˘tu, je tfieba znát i text a kontext. A to je prav˘ dÛvod, proã jsem se

rozhodl napsat knihu o ‰ambhalském m˘tu, o jeho minulosti a souãasnosti, o jeho v˘-

chodní a západní dimenzi.

Podûkování

Rád bych na tomto místû podûkoval v‰em, kdo byli v jakékoli podobû nápomocni

vzniku této knihy. MÛj srdeãn˘ dík za kritické rady a pfiipomínky, podporu a zájem

o otázky spojené s ‰ambhalsk˘m m˘tem patfií pfiedev‰ím Danielovi Berounskému, bez

jehoÏ pfiekladÛ z tibet‰tiny bych se jenom tûÏko obe‰el. Velmi pfiínosné byly diskuse

s Martinem Slobodníkem, Du‰anem LuÏn˘m, Janou Rozehnalovou, Veronikou Zikmun-

dovou, Josefem Kolma‰em, ªubomírem Sklenkou, Jifiím Holbou, Îugderynem Luvsan-

dordÏem, Alenou Oberpfalzerovou, Veronikou Kapi‰ovskou, Janou Vobofiilovou, ZdeÀ-

kem ·tebetákem, Johanem Elverskogem, Andrejem A. Tûrentûvem, Alexandrem I.

Andrejevem, Ondfiejem ·efãíkem a dal‰ími pfiáteli a kolegy.

A jako vÏdy – nakonec slovo nejosobnûj‰í – jak jsem kdysi zaslechl: „rodinû se

nedûkuje, ta se prosí za odpu‰tûní“. Nicménû bych zvlá‰tû rád vyjádfiil dík Lence Bûl-

kové.

L. B., NíÏkov, âeskomoravská vysoãina, léto 2004

2. Lexikon v˘chodní moudrosti. Buddhismus, hinduismus, tao, zen, pfiel. Jan Filipsk˘, Vladimír Li‰ãák,

Helena Heroldová, Josef Kolma‰ a Stanislava Vavrou‰ková, Olomouc – Praha: Votobia – Victoria Pub-

lishing 1996, s. vii-x; podobnû viz téÏ Miltner Vladimír, Malá encyklopedie buddhismu, Praha: Práce

1997.

3. Îagabpa Wangãhug Dedän, Dûjiny Tibetu, pfiel. Josef Kolma‰, Praha: Lidové noviny 2000, s. 388-390.

15

Úvod

Buddhistická apokalypsa – je to vÛbec vhodn˘ termín? VÏdyÈ názvy knih, jako je

Buddhistická bible,4 Buddhistick˘ katechismus,5 Buddhovo evangelium6 atp. znûjí stej-

nû podivnû a „politicky nekorektnû“ jako hypotetická KfiesÈanská tripitaka, KfiesÈanskávinaja, ãi fieknûme JeÏí‰ovy sútry. A pfiesto je zfiejmû vhodné a nutné drÏet se tohoto

názvu a dÛvod pro to je jednoduch˘: nemáme pfiesnûj‰í a v˘stiÏnûj‰í jednoslovné pojme-

nování celého Ïánru, kter˘ se zab˘vá zakonãením dûjin, kter˘ chápe svût jako nûco, co

uzavírá katastrofa, nûco co je koneãné, ústící do zkázy. Vedle kanonick˘ch textÛ rÛz-

n˘ch náboÏensk˘ch tradic sem náleÏí i rozsáhlé texty nekanonické, ãasto vyjadfiující

rÛzná proroctví, vû‰tby a pfiedpovûdi, zkrátka apokalyptika pfiedstavuje svébytn˘ Ïánr

jdoucí napfiíã rozmanit˘mi náboÏenstvími.

Mají dûjiny svÛj konec? To je otázka, kterou si lidé pravdûpodobnû kladou od oka-

mÏiku, kdy si uvûdomili „dûjinnost“. Z hlediska buddhistického je odpovûì ambivalent-

ní: v‰e, co je souãástí sansáry, v‰e, co ji vytváfií a utváfií, má svÛj poãátek i svÛj konec.

Sansára tedy pfiedstavuje dûjiny sui generis. Ale zároveÀ je zde i pfiedstava cyklického

ãasu, kdy Ïádn˘ konec není definitivní, ãi lépe fieãeno: po jednom ukonãení cyklu pfii-

chází zahájení cyklu nového, dal‰ího, po konci pfiichází nov˘ poãátek. Ná‰ vûk má i své-

ho buddhu, jehoÏ jméno je Buddha ·ákjamuni; aÏ tento vûk skonãí, nastoupí vûk nov˘

s nov˘m buddhou, jehoÏ jméno je Maitréja (sa., pa. Mettéja, tib. âhampa /bjams pa/,

mong. a bur. Majdar). KaÏdopádnû na otázku po konci dûjin odpoví buddhista kladnû,

neboÈ dûjiny jsou souãástí sansáry a v‰e, co spadá do onoho kolobûhu (znovu)zrozování,

je doãasné, bezpodstatné a prodchnuté utrpením, trojí znak sansáry (sa. trilak‰ana) se

tedy vztahuje i na dûjiny, neboÈ v‰e, co má svÛj poãátek, má i svÛj konec. Buddha ·ák-

jamuni se pfiirozenû vyh˘bal odpovûdi na otázku po poãátku, ãi prapoãátku, kladl ji

mezi zbyteãné dotazy a omítal na ni odpovídat:

V buddhistické literatufie je skuteãnû patrná zfietelná neochota zab˘vat se poãátky a konci. V pfií-

bûhu o Buddhovû probuzení pod stromem se fiíká, Ïe Buddha pfiehlédl v‰echny své minulé Ïivoty

pfied miliardami eónÛ, ale nikde se nepraví, Ïe by vidûl poãátek, Ïe by zaÏil prvotní okamÏik stvo-

fiení, kter˘ je, jak se zdá, v‰udypfiítomn˘m prvkem m˘tÛ a rituálÛ nejen v takzvan˘ch primitivních

náboÏenstvích, ale také ve védsk˘ch tradicích Indie. Buddha varoval, Ïe pokud nûkdo odmítá


4. Goddard Dwight (ed.), A Buddhist Bible, London: Harrap 1956.

5. Olcott Henry Steel, The Buddhist Catechism, Madras: 1897 (ãesky: Buddhistick˘ katechismus, pfiel.

Jan Filipsk˘, Îìár nad Sázavou: Impreso Plus 1996).

6. Carus Paul, The Gospel of Buddha According to Old Records, Chicago: The Open Court Pub. Co. 1896

(ãesky: Buddhovo evangelium, pfiel. Jozef Îemla a AlÏbeta ·trauchová, Bratislava: CAD Press 1995).

17ÚVOD

existencí; zdali se vyskytují jedinci, ktefií tomuto biologickému diktátu nevûnují pozor-

nost, není pro potfieby na‰eho uvaÏování dÛleÏité. Pfiedstava kolektivní eschatologie je

jedinci dána jak jeho osobním proÏíváním vûdomí individuálního konce, tak i spole-

ãensko-historicky podmínûn˘m pojetím, zpravidla náboÏensk˘m, konce „jeho“ spoleã-

nosti. Ovlivnûn pfiedstavou eschatologického vysvobození se mÛÏe jedinec rozhodnout

pro aktivní úãast na uspofiádávání „posledních vûcí lidstva“, a tak se mÛÏe stát, Ïe „vez-

me spravedlnost do sv˘ch rukou“. A pak se zapí‰e do seznamu bojovníkÛ za ·ambhalu

(nikoliv v‰ak za tu individuální, meditaãní atp., jak ji nabízí napfiíklad âhögjam Trung-

pa rinpoãhe10), nebo pfiijme aktivní úãast na reálném masovém niãení. Je to pfiípad

onûch atentátníkÛ z 11. záfií 2001?


nastoupit na duchovní cestu, dokud se nedoví, zda je svût vûãn˘, je jako muÏ, kter˘ si nechce

nechat z tûla vytáhnout otráven˘ ‰íp, dokud se nedoví, jestli ãlovûk, kter˘ na nûj vystfielil, byl vyso-

k˘, mal˘ nebo stfiednû velk˘. Buddha takové otázky oznaãil za „dÏungli, divoãinu, loutkové diva-

dlo, zmítání se a spoutání, spoleãnû s trápením, zkázou, zoufalstvím a agónií“. Buddha opravdu

odmítal zodpovûdût otázku, zda je vesmír koneãn˘.7

PfiestoÏe buddhisté v‰ech smûrÛ vycházejí z cyklické pfiedstavy ãasu, tj. nikde a nik-

dy nezaãínajícího a nikde a nikdy nekonãícího proudu zmûn, lze jak v textech, tak i v li-

dovém podání nalézt pfiedstavy o konci ãasu, o konci dûjin, tedy pfiedstavy eschatologic-

ké. V tomto ohledu není názor soudobého pfiedního amerického buddhologa Donalda

Lopeze, Jr., zcela pfiesn˘:

Na rozdíl od mnoha jin˘ch tradic buddhistická písma neobsahují vyprávûní o konci dûjin, apoka-

lypsu nebo eschatologii. Jistû zde nalezneme pfiedpovûdi válek mezi silami dobra a zla a popisy

kosmick˘ch cyklÛ, vyprávûní o tom, jak vzniká vesmír, jak je prostfiednictvím karmy svût osídlo-

ván, jak svût prochází kolobûhy ‰tûstí a ne‰tûstí, charakterizovan˘mi prodluÏováním a zkracová-

ním délky lidského Ïivota, a jak je nakonec hmotn˘ vesmír zniãen, kosmos pfiechází do éry involu-

ce a obyvatelé svûta odcházejí do nebe. Av‰ak podle indické buddhistické kosmologie je éra invo-

luce kosmu jen doãasná a po ní bude následovat nov˘ cyklus tvofiení, pfieb˘vání a rozpadu. Tako-

vá vyprávûní v‰ak nemáme na mysli, kdyÏ hovofiíme o apokalypse – trvalém zniãení svûta nebo

o eschatologii – koneãném splnûní úãelu lidské existence a stvofiení.8

Z uvedeného vypl˘vá, Ïe buddhistická eschatologie a apokalyptické texty sice vy-

cházejí z radikálnû jin˘ch filosofick˘ch pfiedstav neÏ ostatní náboÏenství, t˘ká se to ze-

jména jiÏ zmínûného cyklického pojímání ãasu, neznamená to v‰ak, Ïe by v buddhistic-

kém písemnictví tento Ïánr zcela chybûl.

Z hlediska buddhistického tedy dûjiny svÛj konec mají, ostatnû to vyjadfiuje ‰amb-

halsk˘ m˘tus, ale po jednûch dûjinách pfiijdou dûjiny nové, dal‰í, ãili „konec“ je jaksi

relativní, není absolutní.

Velmi dÛleÏit˘m aspektem v‰ech eschatologií je propojení ãi provázanost pfiedstav

o individuálních „posledních vûcech“ a „kolektivních posledních vûcech“. Vûdomí vlast-

ního konce pozemského bytí se v minulosti i nyní zfiejmû nutnû extrapoluje do vize konce

pozemského bytí spoleãnosti, komunity, do které se dan˘ jedinec narodil, ãi ve které tráví

Ïivot. „V‰e, co má poãátek, má i konec“ nebo: „Cokoli má povahu vzniknout, to v‰ech-

no má povahu zaniknout“, chtûlo by se fiíci spolu s arhatem AÀÀákondaÀÀou z první

Buddhovy promluvy.9 Úãast na „posledních vûcech ãlovûka“ je daná samotnou lidskou

7. Lopez Donald Jr., Pfiíbûh buddhismu: PrÛvodce dûjinami buddhismu a jeho uãením, pfiel. Lenka

Borecká, Brno: Barrister & Principal 2003, s. 35.

8. Ibid., s. 35.

9. „Rozprava o roztoãení kola zákona“, in: Buddhovy rozpravy I., pfiel. Miroslav Rozehnal, Praha: Dhar-

maGaia 1994, s. 14.

10. Trungpa Chögyam, Shambhala [sic!, pozn. L.B.]. Posvátná cesta bojovníka, pfiel. Antonín R. Machan-

der, Praha: Pragma 1999.

19·AMBHALSK¯ M¯TUS

Podle obsahu se rozli‰ují tfii druhy apokalypsy: (1) dûjinnû spásná, ãi definitivní apokalypsa, obsa-

huje zjevení vztahující se k událostem posledních ãasÛ lidsk˘ch dûjin (vítûzství dobra nad zlem,

jejich definitivní osud, obnova lidstva podle pÛvodního boÏího plánu; (2) kosmologická a teosofic-

ká [sic!, pozn. L.B.] apokalypsa, obsahuje zjevení o kosmu, o svûtû andûlÛ, o nebi, o boÏím trÛnû

atp.; (3) individuální eschatologická apokalypsa popisuje osudy ãlovûka po smrti (nebe a peklo).13

DluÏno ov‰em fiíci, Ïe toto pojetí je ponûkud etnocentrické, vycházející z Ïidovsko-

kfiesÈanské my‰lenkové tradice, nepfiesahuje tento rámec a opomíjí jiná náboÏenství;

nicménû je to v na‰ich podmínkách to nejznámûj‰í a nejroz‰ífienûj‰í chápání „posledních

vûcí ãlovûka a lidstva“. Obecná a universální religionistická terminologie dosud v této

oblasti ustanovena nebyla a stávající je v˘raznû ovlivnûna Ïidovsko-kfiesÈanskou tradi-

cí. AÏ na drobné v˘jimky se bude text této knihy pfiidrÏovat zavedené terminologie a ne-

bude navrhovat jinou, i kdyÏ by to v buddhologii bylo jistû Ïádoucí.

Poslední vydání pÛvodního ãeského religionistického slovníku eschatologii (v tom-

to pfiípadû kfiesÈanskou), definuje jako „v pÛvodním v˘znamu uãení o posledních vûcech

ãlovûka – souhrn názorÛ a pfiedstav o osudu ãlovûka po smrti, jakoÏ i o budoucnosti lid-

stva a svûta (tzv. apokalyptika). Individuální eschatologie pojednává o posmrtném po-

kraãování lidského ãasu (nesmrtelnost) a zachování osobní identity prostfiednictvím

principu v kfiesÈanství naz˘vaného du‰e. V dûjinách kfiesÈanství se dÛraz postupnû pfie-

ná‰el na eschatologii pojímanou jako poslední a definitivní rozhodnutí o smyslu a cíli

Ïivota, dûjin a svûta.“14

Lze si poloÏit otázku, zdali má eschatologick˘ m˘tus u vyznavaãÛ tibetského budd-

hismu stejn˘ v˘znam, roli a rozmûr, jako u napfiíklad zoroastristÛ. Mircea Eliade popi-

suje zoroastrickou eschatologii následovnû:

Zarathu‰tra vyhlásil „svatou válku“ proti silám zla; kaÏd˘ vûfiící, jakmile si zvolí Dobré náboÏen-

ství, je povolán k boji proti daévÛm, k „oãistû“ svûta od démonÛ; jin˘mi slovy k dílu v‰eobecného

ozdravûní…15

Mircea Eliade hovofií v souvislosti s hinduismem o „eschatologické struktufie“, spo-

ãívající ve tfiech sloÏkách: (1) obrovská bitva mezi silami „dobra“ a „zla“; (2) zniãení

vesmíru ohnûm a vodou a (3) povstání nového ãistého svûta. Eschatologick˘ m˘tus,


1. ·ambhalsk˘ m˘tus

Motto:PfiestoÏe nikdo neví, kde ·ambhala leÏí, zdá se, Ïe existuje. Aãkoli ji nyní obyãejní lidé nemohou

vidût ani s ní bûÏn˘m zpÛsobem komunikovat, po nûjakém ãase bude zfiejmé, jak to dûlat. Podle

posvátn˘ch textÛ ·ambhala nakonec vstoupí do styku s na‰ím svûtem. Struãnû fieãeno, mandala

Kálaãakry není jako ostatní mandaly. Jiné tantrické obyãeje se vztahují k jednotlivci, ale Kálaãakra

se vztahuje ke spoleãenství, ke svûtové spoleãnosti jako celku. To je moÏná dÛvodem, proã kdyÏ

lama udûluje zmocnûní na Kálaãakru, omezení se zmírÀují. Plyne z toho ten uÏitek, Ïe i kdyÏ není

uãedník plnû pfiipraven, obdrÏením zmocnûní se vytvofií spojení, takÏe pozdûji, aÏ ·ambhala bude

komunikovat se svûtov˘m spoleãenstvím, bude to snad mít nûjak˘ pfiízniv˘ úãinek. Ale já sám

v tom nemám jasno, je to jen mÛj názor.11

14. dalajlama Tändzin Gjamccho

Co je ·ambhala a co je ‰ambhalsk˘ m˘tus? Existuje nûkde dohledatelná a jedno-

znaãná „definice“ tohoto pojmu? Tak takové otázky je moÏné poloÏit na poãátku bádá-

ní. âásteãnou odpovûì lze nalézt v knize Grahama Colemana:

·ambhala je mysteriózní zemû spojená s tantrick˘m meditaãním boÏstvem Kálaãakrou. O ·ambha-

le se fiíká, Ïe se nachází na severu svûta ãi vesmíru a toto místo se ãasto ztotoÏÀuje se Stfiední Asií.

Spasitelsk˘ ‰ambhalsk˘ m˘tus je velmi roz‰ífien mezi tibetsk˘mi laiky, ktefií bûÏnû vûfií, Ïe aÏ se

v budoucnosti lidská nenávist a chtivost plnû projeví ve své niãivé podobû, svût se zaplete do sítû

neutuchajících válek a svárÛ, tak nakonec zvítûzí fií‰e zla. V tom okamÏiku v‰ak porazí království

·ambhaly vládce zla a zbaví lidstvo této pozemské formy tyranie. Lidová víra fiíká, Ïe ti, kdoÏ se

zúãastní obfiadu udûlování zmocnûní na Kálaãakru, se nakonec znovuzrodí v ·ambhale.12

·ambhalsk˘ m˘tus je tedy z typologického hlediska m˘tem o posledních vûcech ãlo-

vûka, lidstva a svûta, je to m˘tus eschatologick˘. Na úvod je zfiejmû vhodné objasnit

nûkolik termínÛ, které se budou v textu ãastûji objevovat. Pfiedev‰ím je to apokalypsa,

tedy slovo fieckého pÛvodu, které se v‰ak v literatufie uÏívá bûÏnû a bez nûjaké zvlá‰tní

vazby na fieckou mytologii. Apokalypsa doslova znamená odhalení, zjevení. Nedávno

vydan˘ slovensk˘ religionistick˘ slovník o apokalypse fiíká, Ïe je to „zpÛsob vyjádfiení

oãekávání, pfiedstav, vizí, snÛ, vû‰teb, proroctví atp. vztahujících se k dûjinám, respek-

tive konci dûjin, svûta, lidstva“ a dále:

11. Cabezón José Ignacio (ed.), The Bodhgaya Interviews: His Holiness Dalai Lama, Ithaca, New York:

Snow Lion Publications 1988, s. 75-76.

12. Coleman Graham, A Handbook of Tibetan Culture: A Guide to Tibetan Centres and Resources throug-hout the World, London: Rider 1993, s. 379.

13. Komorovsk˘ Ján et al., Religionistika a náboÏenská v˘chova, Bratislava: Vydavateºstvo F. R. a G.

1997, s. 27-28.

14. Pavlincová Helena – Horyna Bfietislav (eds.), Judaismus, kfiesÈanství, islám, Olomouc: Nakladatelství

Olomouc 2003, s. 287.

15. Eliade Mircea, Dûjiny náboÏenského my‰lení I.: Od doby kamenné po eleusinská mystéria, Praha:

OIKOYMENH 1995, s. 307.


damentalistick˘, sexistick˘ a váleãnick˘ koncept, kter˘ nastoluje globální buddhokra-

cii.“20 Obfiady spojené se zmocnûním na Kálaãakru provádûné na Západû jsou chápány

jako prostfiedek ‰ífiení militantní buddhokratické vize obsaÏené v m˘tu o ·ambhale. Nej-

v˘raznûj‰ími pfiedstaviteli tohoto proudu jsou autofii Herbert a Mariana Röttgen, pí‰ící

pod pseudonymem Victor a Victoria Trimondi.

Trimondiovi se pou‰tûjí do ostré „kritiky“ tibetského buddhismu, kterému vyt˘kají

mimo jiné morbidní a agresivní charakter ztûlesnûn˘ hnûviv˘mi boÏstvy, sexuální zne-

uÏívání Ïen pfii tantrick˘ch rituálech a pfiedev‰ím kritizují ‰ambhalsk˘ m˘tus jako budd-

hokratick˘ koncept, s jehoÏ pomocí se tibetsk˘ buddhismus snaÏí ovládnout svût.21 Tri-

mondiovi pokládají za nutné „prozkoumat náboÏenské a mytologické vzory, které pfied-

cházejí kulturám, pfiedtím neÏ bude nekriticky a slepû proklamována interkulturalita

jako model budoucnosti“.22

Trimondiovi svou argumentaci opírají o pfieklady pÛvodních textÛ, v pfiípadû Kála-ãakratantry se museli spokojit pouze s její ãástí, ov‰em poznamenávají, Ïe byli schop-

ni „rekonstruovat“ její obsah z dostupn˘ch komentáfiÛ a pramenÛ.23 Pro obhájení sv˘ch

tezí o morbidním a agresivním charakteru tibetského buddhismu se odvolávají na tan-

trické texty, které v‰ak chápou doslovnû a bez ohledu na jejich kontext. Jejich publika-

ce nepfiedstavují pfiíspûvek k religionistickému bádání; jsou spí‰e jeho pfiedmûtem.

Jejich interpretace tibetského buddhismu, kter˘ ãasto oznaãují jako „lamaismus,“ tak

zapadá do velké a starobylé rodiny spikleneck˘ch teorií a paranoidních pfiedstav

o Tibetu, zemi ovládané magií lamÛ.24 Dal‰ím charakteristick˘m znakem jejich textÛ je

dÛraz na moc tibetské buddhistické „církevní hierarchie“ a od toho odvozené paranoid-

ní pfiedstavy o nesmírné moci tibetsk˘ch lamÛ. „Lamaismus“ jako mechanismus vytvo-

fien˘ lamy k ovládnutí svûta vylíãili ve sv˘ch knihách jiÏ Jean Marqués-Riviére25 a Fer-

dinand Ossendowski.26 Trimondiovy spojuje s tûmito autory nejen terminologie, ale

pfiedev‰ím zájem o ‰ambhalsk˘ m˘tus a hlavnû o poslední bitvu vedenou posledním

25. kulikou, vládcem ·ambhaly Rudrou âakrinem. Pokládají právû tento m˘tus za vel-

kou hrozbu západní civilizaci a rozvíjejí pfiitom teorii o moÏném pfiijetí tohoto koncep-


kter˘ odpovídá zmínûné struktufie, ov‰em není pouze „…v˘tvor hinduismu, tato kon-

cepce je prastará a doãkala se velkého roz‰ífiení“.16 A dále konstatuje, Ïe:

… m˘tus o konci svûta byl spoleãn˘ v‰em IndoevropanÛm. Lze sice postihnout rozdíly, ty v‰ak

mohou b˘t vysvûtleny rozdílnou orientací tfií indoevropsk˘ch náboÏenství. Pravdou zÛstává, Ïe

eschatologick˘ m˘tus není doloÏen ve védském období, coÏ pfiesto neznamená, Ïe by neexisto-

val.17

Otázkou eschatologické struktury, ãi lépe fieãeno studiem struktury buddhistick˘ch

eschatologick˘ch m˘tÛ, se zab˘vá i souãasn˘ rusk˘ badatel Andrej Michajloviã Strel-

kov, kter˘ rozpoznává ãtyfii ãásti „jak buddhistické, tak i hinduistické legendy o ·amb-

hale“ a odkr˘vá její následující strukturu: „(1) poukaz na ·ambhalu jako na místo, kde

se objeví budoucí niãitel-spasitel svûta (Kalkin, âakrin); (2) stfiední dûjiny ·ambhaly, tj.

od okamÏiku pronesení proroctví aÏ po jeho naplnûní (toto období chybí v hinduistické

variantû legendy, vyskytuje se pouze v buddhistickém podání); (3) eschatologická bitva,

zánik a následné vzkfií‰ení svûta; (4) pováleãné uspofiádání svûta, charakteristika obno-

vy svûta.“18 K obûma pojetím struktury eschatologick˘ch m˘tÛ v Asii lze dodat, Ïe po-

slední ãást kaÏdého takového m˘tu tvofií úpln˘ zánik svûta, kter˘ v‰ak nemá povahu ter-

minální fáze v˘voje vesmíru, ale naopak slouÏí jenom jako nutn˘ pfiedpoklad nového

vzniku. Cyklická pfiedstava vesmíru nachází právû zde své plné uplatnûní.

Na mytické království ·ambhalu, její m˘tus a interpretaci, existují rozmanité názo-

ry, je jich celé spektrum a lze je sestavit do ‰kály od naprostého odmítání, respektive in-

terpretace ‰ambhalského m˘tu jako nûãeho, co je ‰kodlivé, nebezpeãné, a tudíÏ je proti

tomu tfieba bojovat, pfies „stfiední proud“ aÏ po naprosté (a nekritické) pfiijetí ·ambhaly

jako zcela konkrétnû geograficky lokalizovatelného místa se spásonosn˘m nadáním.

Vedle pozitivní recepce ‰ambhalského m˘tu na Západû se lze, zvlá‰tû v poslední

dobû stále ãastûji, setkávat i s pfiijetím negativním, ãi dokonce nepfiátelsk˘m. V̆ tek

namífien˘ch proti tibetskému buddhismu obecnû a proti Kálaãakfie (nauce o Kole ãasu,

které tvofií my‰lenkové pozadí buddhistického eschatologického m˘tu) zvlá‰tû se obje-

vuje celá fiada.19 Autofii kritik „odkr˘vají v jádru tibetského buddhismu atavistick˘, fun-

16. Eliade Mircea, Dûjiny náboÏenského my‰lení II.: Od Gautamy Buddhy k triumfu kfiesÈanství, Praha:

OIKOYMENH 1996, s. 211.

17. Ibid., s. 211-212.

18. Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale po tibetojazyãnym buddijskim istoãnikam XVIII –

naãala XX vv., Ulan-Ude: Institut Mongolovûdûnija, Buddologii i Tibetologii 2003, rukopis disertace,

s. 50.

19. Následující text t˘kající se negativní recepce ‰ambhalského m˘tu byl jiÏ ãásteãnû publikován, viz

Rozehnalová Jana – Bûlka Lubo‰, „Slavnost Kálaãakry v Grazu: Západní imaginace a tibetsk˘ budd-

hismus“, Religio 11/1, 2003, s. 113-122; pfiehled kritizovan˘ch aspektÛ tibetského buddhismu srov.

http://www.trimondi.de/med20.html (16.02.2002). Kálaãakratantra je terãem kritiky na tzv. KritischesForum Kalachakra, viz http://www.trimondi.de/Kalachakra/dec.dt.htm (08.01.2003).

20. Srov. text na zadním pfiebalu knihy Trimondi Victor und Victoria, Der Schatten des dalai Lama. Sexu-alität, Magie und Politik im tibetischen Buddhismus, Düsseldorf: Patmos 1999.

21. Trimondi Victor und Victoria, Der Schatten…, s. 614-645.

22. Viz http://www.trimondi.de/bioghraph.html (04.09.2002).


24. Ibid., s. 560-572.

25. Marqués-Riviére Jean, Ve stínu tibetsk˘ch klá‰terÛ, pfiel. Dagmar Malá, Praha: Symposion 1948, dal‰í

vydání: Brno: Yetti 1991, s. 53: „Okultní síly na‰eho tûla se studují a rozvíjejí ve stra‰livé mífie, neboÈ

zde je ‰kola fakirÛ a ãarodûjÛ, ktefií se rozcházejí po Asii a svou silou a sv˘mi zázraky ovládají její

lid.“

26. Ossendowski Ferdynand Antoni, Zemí zvífiat, lidí a bohÛ, pfiel. Mich. Hynais, Praha: Volvox globator

1993 (reprint 1. vydání).


vují jako bájnou krajinu, imaginární fií‰i, ãi dokonce jako fikci. K ‰ambhalskému m˘tu

lze tedy pfiistoupit nejménû dvûma zpÛsoby. Buì nekriticky, vyznavaãsky ãi zjednodu-

‰enû fieãeno „náboÏensky,“ nabízí se fiíci „zevnitfi“. Druh˘ pfiístup je akademick˘, tj. kri-

tick˘, vûdeck˘, nabízí se fiíci „zvnûj‰ku“. Oba pfiístupy jsou stejnû legitimní, rozdíl mezi

nimi spoãívá pfiedev‰ím v tom, Ïe první pfiístup mÛÏe b˘t a zpravidla i b˘vá pfiedmûtem

zkoumání pfiístupu druhého, nikoliv naopak. Tato kniha pfiedstavuje pokus o druh˘, tj.

religionistick˘ pfiístup.

Alexander Berzin, americk˘ buddhista a buddholog a blízk˘ spolupracovník 14. da-

lajlamy, na sv˘ch internetov˘ch stránkách vûnovan˘ch mimo jiné také mytologii ·amb-

haly, textÛm Kálaãakratantry a problematice svat˘ch válek, pouÏívá v souvislosti s ãle-

nûním pojetí interpretací ‰ambhalského m˘tu na „skuteãné“ a „imaginární“ termíny

„vnitfiní“ a „vnûj‰í“. A. Berzin hovofií jak o „vnitfiní úrovni bitvy,“ tak i „vnûj‰í úrovni

bitvy,“ pfiiãemÏ zdÛrazÀuje, Ïe tato bitva pfiedstavuje náboÏenskou válku a Ïe ãlenûní na

vnitfiní a vnûj‰í je obsaÏeno v samotném textu Kálaãakratantry a Ïe se tedy nejedná o in-

terpretaci.30 ·ambhalsk˘ m˘tus je tedy moÏné interpretovat – v intencích samotné tibet-

ské tradice – analogicky, tak jak interpretuje m˘tus o Kole ãasu John Newman,31 tj. jako

esoterické a exoterické pojetí textu.

O tom, Ïe takové pojetí, totiÏ nikoliv doslovné, literalistické (chtûlo by se fiíci vlast-

nû fundamentalistické), není bûÏné pouze v buddhismu, svûdãí i následující citát z práce

zab˘vající se komparatistikou velk˘ch náboÏensk˘ch systémÛ:

KfiesÈanská eschatologie mÛÏe b˘t pojímána dvûma zpÛsoby. Tradicionalisté ji chápou doslovnû

a historicky: vûfií, Ïe návrat KristÛv, zmrtv˘chvstání, poslední soud a vûãná odmûna ãi trest se

uskuteãní jako historické události; vûfií téÏ, Ïe nebe a peklo pfiedstavují skuteãná místa. Av‰ak ti

kfiesÈané, ktefií vycházejí z filosofiãtûj‰ího pohledu, interpretují v‰echny tyto my‰lenky v morálním

a duchovním smyslu, nikoliv doslovnû jako záleÏitosti historické a fyzické povahy. Podporu tako-

vého pojetí nacházejí zvlá‰tû v Evangeliu svatého Jana, kde je vût‰ina apokalyptick˘ch pfiedstav

nahraÏena zku‰eností vûãného Ïivota jako osobní vlastnosti (viz Jan 6:47-58). Pojetí války Boha

a andûlÛ proti Satanovi a démonÛm se zde chápe jako alegorie, podobenství, m˘tus, které zastu-

puje víru v boÏí suverenitu. Ukazuje Boha jako krále svûtÛ, jako vládce dûjin, kter˘ neustále vyjad-

fiuje svoji vÛli.32

PfiestoÏe jiÏ bylo v˘‰e fieãeno, Ïe na problém existence ·ambhaly lze nahlíÏet z rÛz-

n˘ch úhlÛ, je moÏné si opût poloÏit základní otázku: Existuje ·ambhala skuteãnû? ãi


tu âínou za úãelem dosaÏení svûtové nadvlády.27 S odvoláním na Huntingtonovu teorii

o stfietu civilizací vidí v ‰ambhalském m˘tu jednu z nejnebezpeãnûj‰ích ideologií, která

mÛÏe „cel˘ svût uvrhnout do plamenÛ,“28 a pfiirovnávají ji k islámskému konceptu dÏi-

hádu. Ten v‰ak chápou v˘hradnû jako „svatou válku,“ nikoli jako „náboÏenské usilová-

ní,“ které mÛÏe b˘t vedeno nûkolika zpÛsoby.29

V‰echny tyto názory nûjak˘m zpÛsobem o ·ambhale vypovídají a je to vlastnû ná‰

jedin˘ studijní materiál. Nûkter˘ z tûchto názorÛ je nám pfiirozenû bliÏ‰í, jin˘ zase vzdá-

lenûj‰í, nûkteré jsou nám sympatické, jiné naopak témûfi odpuzují. Stojí v‰ak za to tato

hodnocení pracovnû pfiekonat („vytknout je pfied závorku“) a podívat se na v‰echny ze

stejného hlediska. Smyslem této knihy není rozhodnout otázku, zdali ·ambhala geogra-

ficky, historicky a faktograficky skuteãnû existuje, ãi neexistuje. Mimochodem podat

dÛkaz o její neexistenci je nûco podobného, jako podat dÛkaz o neexistenci yettiho.

V tomto pfiípadû nedostateãné dÛkazy svûdãící o existenci daného fenoménu nezname-

nají, Ïe by neexistoval. Je tfieba stále pátrat, dokud hledané nebude nalezeno, fiíkají

jedni. Druzí vycházejí z pfiedpokladu neexistence a fiíkají: dokud nepfiinesete jedno-

znaãn˘ dÛkaz existence, budeme vycházet z premisy neexistence. JenÏe ·ambhala, tak

jak je nûkter˘mi lidmi chápána (viz napfiíklad úvodní motto 14. dalajlamy) nepodléhá

prostému empirickému dÛkazu. Je to nûco podobného, jako je napfiíklad boÏí existence.

Zkrátka o v˘rocích náboÏenské povahy se nedá pochybovat s pouÏitím vûdeck˘ch me-

tod, to byl ostatnû základní omyl tzv. vûdeck˘ch ateistÛ. Zeptejme se s Karlem Poppe-

rem, zdali je hypotéza existence ·ambhaly falzifikovatelná; pokud ano, jedná se o vû-

deckou hypotézu. Z anal˘zy rozmanit˘ch textÛ, zejména pak pramenn˘ch, zab˘vajících

se ·ambhalou, zjistíme, Ïe se nejedná o falzifikovatelné hypotézy, a tudíÏ ani otázka po

její existenci nemá smysl. Co ale má smysl, je analyzovat nejrozmanitûj‰í pfiedstavy

o ·ambhale, v˘povûdi rozmanit˘ch autorÛ, studovat a srovnávat její ãetná v˘tvarná

zobrazení atp.

TakÏe ·ambhala z jednoho pohledu existuje, z druhého pak neexistuje. A jak jiÏ bylo

fieãeno: není zámûrem této knihy nûkomu jeho pohled potvrzovat ãi vyvracet, uÏ z toho

dÛvodu, Ïe víra v ·ambhalu je vírou náboÏenskou, tedy vírou nezaloÏenou na vûdeckém

poznání. A jak by mohla vûda tuto víru vyvrátit ãi potvrdit, kdyÏ uÏívá ve srovnání

s náboÏenstvím principiálnû jin˘ aparát pozná(vá)ní, má jinou metodologii, jazyk, pro-

stfiedky zkoumání, instituce atp.?

Co tedy mÛÏeme udûlat je, Ïe se pokusíme rozkr˘t pozadí, motivy a pfiístupy tûch

jednotliv˘ch názorÛ, které pfiedstavují ·ambhalu. MÛÏeme analyzovat jak názory, které

ji chápou jako skuteãnou, geograficky pfiesnû urãenou zemi, tak názory, které ji pfiedsta-


28. Ibid., 787.

29. Srov. Mendel Milo‰, DÏihád, islámské koncepce ‰ífiení víry, Brno: Atlantis 1997.

30. Berzin Alexander, „Holy Wars in Buddhism and Islam: The Myth of Shambhala“, (November 25,

2001, full version), http://www.berzinarchives.com/kalachakra/holy_war_buddhism_islam_shambha-la_long.html (22.01.2004), s. 1.

31. Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tantra“, in: Lopez Donald S., Jr. (ed.), Buddhismin Practice, Princeton: Princeton University Press 1996, s. 284-289.

32. McCasland S. Vernon – Cairns E. Grace – Yu C. David, Religions of the World, New York: Random

House 1969, s. 266-267.


je doba, v níÏ se právû svût a lidstvo nachází a po dobu je‰tû nûkolika málo století nachá-

zet bude.35 Tento koncept ·ambhaly je ov‰em ponûkud v rozporu s tím, co fiíkal napfií-

klad 14. dalajlama 3. ãervence 2002 v Praze na setkání pfiedstavitelÛ rÛzn˘ch náboÏen-

ství. Nejvy‰‰í pfiedstavitel tibetského buddhismu zde hovofiil o nutnosti a oprávnûnosti

náboÏenského pluralismu v celosvûtovém mûfiítku a zdÛraznil my‰lenku, Ïe neexistuje

jedno universální a jediné náboÏenství pro celé lidstvo.

Nûmeck˘ badatel Siegbert Hummel36 fiíká, Ïe 6.(3.) panãhenlama Lozang Paldän

Je‰e (/blo bzang dpal ldan je ‰es/, 1738-1780) ve svém textu Cesta do ·ambhaly (tib.

·ambhalä lamjig /‰a mbha la’i lam jig/) nepochybuje o iluzornosti existence ·ambha-

ly. Na základû panãhenlamova textu pfiipomíná, Ïe i toto mytické království je souãástí

sansáry. Jeho interpretace vyjadfiuje postoj vysoce vzdûlaného mnicha, lidovûj‰ím vrst-

vám bylo bliÏ‰í pojetí doslovnûj‰í, tj. v˘klad o tom, Ïe ·ambhala existuje reálnû jako

konkrétní království kdesi na okraji Tibetu, ãi nedaleko jeho území. Dal‰ím momentem

podtrhujícím orientaci na lidovûj‰í pojetí buddhismu je i skuteãnost, Ïe zrození v ·amb-

hale je chápáno jako vysok˘ cíl, pro prost˘ lid vlastnû nejvy‰‰í. ·ambhala je ov‰em „ãis-

tou zemí“, která je sice ideální (a reálná), ale ve skuteãnosti nepfiedstavuje nejvy‰‰í cíl

náboÏenského usilování tibetského buddhisty. Tím je bódhisattvovství, tedy cesta bód-

hisattvy (sa. bódhisattvajána) a vposledku buddhovství, tedy ukonãení kolobûhu (zno-

vu)zrozování, vymanûní se ze sansáry, která zahrnuje i „ãisté zemû“, jako je ·ambhala.

Svût ‰ambhalského m˘tu stojí na jedné z nejvy‰‰ích pfiíãek hodnot a obrazu svûta v ti-

betském buddhismu, ale není to pfiíãka nejvy‰‰í, bytosti v tomto ideálním a dokonalém

svûtû zÛstávají stále v zajetí sansáry. Ostatnû o tom hovofiil i uãen˘ tibetsk˘ exilov˘

mnich âhögjam Trungpa rinpoãhe ve svém textu vûnovaném ·ambhale:

V nedávné dobû nûktefií západní uãenci vyjádfiili názor, Ïe ·ambhala by skuteãnû mohla b˘t jed-

ním z království, která jsou historicky dokumentovan˘mi královstvími starovûku, jako je napfiíklad

království Zhang-Zhung [sic!, pozn. L.B.] v Centrální Asii. Mnoho uãencÛ v‰ak pojímá legendy

o ·ambhale jako pouh˘ m˘tus. I kdyÏ je snadné odb˘t otázku království ·ambhala tím, Ïe jde

o ãir˘ v˘mysl, je souãasnû moÏné vidût v této legendû hluboce zakofienûné a velice Ïivé lidské

pfiání po dobrém a plném lidském Ïivotû. Ve skuteãnosti mezi mnoha tibetsk˘mi buddhistick˘mi

uãiteli existuje dlouho tradice, která nechápe království ·ambhalu jako nûjaké vnûj‰í místo, ale

pojímá je jako základ nebo kofien bdûlosti a zdraví, kter˘ existuje jako potenciál v kaÏdé lidské

bytosti. Z tohoto hlediska není dÛleÏité rozhodnout, zda je království ·ambhala smy‰lenka nebo

skuteãnost. Mûli bychom v‰ak tento ideál osvícené spoleãnosti, kter˘ ·ambhala pfiedstavuje, oce-

nit a mûli bychom ho napodobit.37


lépe fieãeno: Jaká je existence ·ambhaly? Odpovûì na takové otázky je podobná, jako

je napfiíklad odpovûì na otázku ohlednû existence tibetsk˘ch buddhistick˘ch boÏstev.

Podle jednûch tibetsk˘ch pfiedstav se jedná o v˘tvory mysli a jako takové je tfieba je chá-

pat a zacházet s nimi (tento názor se ãasto opakuje v Tibetské knize mrtv˘ch); podle

jin˘ch zase naopak mají boÏstva reálnou sansárickou existenci podobnou napfiíklad lid-

ské.

·ambhala je v kaÏdém pfiípadû jak˘si tibetsk˘ paralelní svût, pro obyãejné lidi nedo-

stupn˘, neviditeln˘. Tento svût má jenom omezené vazby na ná‰ viditeln˘ svût lidí a zví-

fiat.33 Království ·ambhaly je místo uchování nauky Kola ãasu (sa. Kálaãakra, tib.

Dünkhor /dus ’khor/). To je podle TibeÈanÛ jeho hlavní funkce, nikoliv v‰ak jediná. Po-

dle tohoto tantrického textu bude ·ambhala i místem duchovní a pozemské obrody poté,

co se buddhistick˘ svût zachrání pfied zhoubou ze strany nevûrcÛ, barbarÛ.34 ·ambhala

jakoÏto mytické království pravdûpodobnû existovala je‰tû pfied „roztoãením kola záko-

na“, ãili pfied vznikem nauky Buddhy ·ákjamuniho. Pokud vycházíme z tibetsk˘ch pra-

menÛ, lze pfiedpokládat, Ïe první dharmarádÏa a vládce ·ambhaly, Suãandra, pfii‰el

k Buddhovi poÏádat o nauku Kálaãakry jiÏ jako král, vládce zemû, která mûla v‰echny

charakteristiky mytického království. Jednalo se tedy o území, které se v˘raznû odli‰o-

valo od v‰ech v té dobû, ale i poté a pfiedtím – zemû, kde utrpení nemûlo ten rozsah,

kter˘ je jinak na zemi bûÏn˘. Opût domy‰leno do konce, jednalo se o „stát,“ kter˘ vlast-

nû Buddhovu nauku, jejímÏ ústfiedním motivem a tématem je právû utrpení (sa. dukk-ha), nepotfieboval. Co v‰ak potfieboval, byla historická vize, jeÏ by opodstatnila spáso-

nosnou, soteriologickou, roli tohoto království, obsaÏená v Kálaãakratantfie. Tu sem po-

prvé pfiinesl jiÏ zmínûn˘ Suãandra a tento text tak poskytl ·ambhale historick˘ v˘hled,

fieknûme proroctví. „Duchovní obrození“ ·ambhaly má jednak universální charakter,

neboÈ jak se pí‰e v Kálaãakratantfie i dal‰ích textech vztahujících se k ·ambhale – po

poslední bitvû budou v‰ichni vyznávat pravé a jediné uãení (buddhismus) a v‰ude za-

vládne mír, nastane universální blaho, barbafii a heretici zmizí z povrchu zemského atp.

Pojem „duchovního obrození“ pfiedpokládá ov‰em i existenci pfiedchozího úpadku, coÏ

33. BlíÏe viz napfiíklad Gar-je K’am-trul Rinpoche, „A Geography and History of Shambhala“, Tibet Jour-nal 3/3, 1978, s. 3-11; viz téÏ Brauen-Dolma Martin, „Millenarianism in Tibetan Religion“, in: Aziz

Barbara N. – Kapstein Matthew (eds.), Soundings in Tibetan Civilization, New Delhi: Manohar 1985,

s. 245-256.

34. O termínu „barbar“ v tibetském pojetí viz napfiíklad Kollmar-Paulenz Karénina, „Der Buddhismus als

Garant von ‘Frieden und Ruhe’. Zu religiösen Legitimationsstrategien von Gewalt am Beispiel der

tibetisch-buddhistischen Missionierung der Mongolei in späten 16. Jahrhundert„, Zeitschrift für Reli-gionwissenschaft 11/2, 2003, s. 202-205; viz téÏ Slobodník Martin, “âína a ‘barbari’ – stereotypy

v zobrazovaní ‘iného’“, in: Krupa Viktor (ed.), Orient a Okcident v kontaktoch a konfrontáciach, Bra-

tislava: Veda 1999, s. 90-101; viz téÏ Berzin Alexander, „Mistaken Foreign Myths about Shambhala“,

(November 1996, revised May and December 2003), http://www.berzinarchives.com/kalachakra/mis-taken_foreign_myths_shambhala.html, (22.01.2004).

35. BlíÏe viz anonymus, „Shambhala – The Magic Kingdom“, http://kalachakranet.org shambhala.html1(22.01.2004).

36. Hummel Siegbert, „Lady World and the Priest-King John“, The Tibet Journal 22/4, 1997, s. 45.


der, Praha: Pragma 1999, s. 25).


stfiet podobn˘ armagedonu, na jehoÏ konci se svût stane stejnû idylick˘ jako byla ·amb-

hala mnoho století pfiedtím“.40 Toto Thurmanovo pojetí ·ambhaly je pozoruhodné ze

dvou dÛvodÛ. Jednak líãí budoucí mytické království a boj, kter˘ bude pfiedcházet jeho

nastolení slovy, která neodpovídají tibetské tradici, a uÏívá k tomu slovník z euroame-

rického kulturního prostfiedí. To ale není hlavní problém. Zajímavûj‰í je, Ïe se vyh˘bá

ve‰ker˘m zmínkám o svaté válce proti nepfiátelÛm buddhismu, heretikÛm, bezboÏníkÛm

atp. a hovofií o „ne‰Èastn˘ch lidech“. Nic takového v sanskrtsk˘ch, tibetsk˘ch, mongol-

sk˘ch a dal‰ích pramenech nelze nalézt. Takov˘ pfiístup je pro tohoto souãasného ame-

rického buddhistu a buddhologa symptomatick˘ – zamlãuje, ãi se vyh˘bá v‰em popi-

sÛm ‰ambhalského boje, které by vytváfiely v oãích ãtenáfie jin˘ dojem a obraz, neÏ ten,

kter˘ líãí buddhismus jako mírumilovné náboÏenství, jemuÏ je kaÏdé násilí cizí.

Diskuse o tom, zdali ·ambhala je, ãi není „ãistou zemí“, se t˘ká pfiedev‰ím akade-

mick˘ch kruhÛ, a to jak buddhistick˘ch v Tibetu a okolí, tak buddhologick˘ch v Evropû,

USA a jinde ve svûtû. Pro prosté TibeÈany, Mongoly, Burjaty, Bhútánce atp. je ·ambha-

la „ãistou zemí“, rájem, kter˘ se nachází na Zemi a tím se li‰í od jin˘ch buddhistick˘ch

rájÛ. A je také na rozdíl od nich zapojená do „dûjin Zemû“; ostatní ráje, jako je napfií-

klad Tu‰ita, slouÏí ve vztahu k Zemi jenom jako místo, odkud pfiicházejí buddhové, jako

byl napfiíklad Buddha ·ákjamuni, ãi bude buddha Maitréja, jinak v‰ak toho s pozem-

sk˘m Ïivotem mnoho spoleãného nemají. Jin˘m zajímav˘m rysem buddhistick˘ch ãis-

t˘ch zemí ãi rájÛ je otázka moÏnosti, jak jich lze dosáhnout, jak se do nich dostat. V pfií-

padû ·ambhaly lze do ní po vzoru panãhenlamÛ cestovat, nebo je moÏné se v ní zno-

vuzrodit. V tomto se li‰í od jin˘ch nadpozemsk˘ch ãi mimozemsk˘ch rájÛ, do kter˘ch

se cestovat nedá, tam je moÏné se pouze (znovu)zrodit. MoÏnost nav‰tûvovat ãisté zemû

(ráje) zfiejmû v tibetsk˘ch textech naznaãena není, pfiesto v‰ak existují podání o tom, jak

napfiíklad Buddha ·ákjamuni nav‰tívil Nebesa tfiiceti tfií, jeho oblíben˘ Ïák Maudgaljá-

jana zase nav‰tívil pekla atp.

S otázkou po existenci ·ambhaly vyvstává nutnû i dal‰í dÛleÏitá otázka – kde vlast-

nû ·ambhala leÏí? Podle pÛvodních podání je ·ambhala severní ostrov ãi zemû:

Podle buddhistické tradice se na ãtyfiech stranách hory Méru nacházejí ãtyfii velké kontinenty. Na

severním kontinentu je i zemû ·ambhala, kde se poprvé roz‰ífiilo uãení Buddhovo. Bûhem ãasu zde

v‰ak lidské prohfie‰ky prudce narÛstají a vût‰ina lidí se stává heretiky a nevûfiícími, pro náboÏen-

ství nastanou smutné ãasy.41


Karénina Kollmar-Paulenzová zase upozorÀuje na dva dÛleÏité aspekty ‰ambhal-

ského m˘tu, jednak na jeho mytick˘ kontext a jednak na jeho politick˘ kontext. Mytic-

k˘ kontext se vztahuje k textu Kálaãakratantry a zahrnuje v sobû eschatologickou di-

menzi tibetského buddhismu. Politick˘ kontext se naopak dot˘ká aktuálního proÏívání

a v˘kladu historické situace tibetsk˘ch buddhistÛ, tedy TibeÈanÛ, MongolÛ, BhútáncÛ,

SikkimcÛ, BurjatÛ, KalmykÛ, NepálcÛ, LadaãanÛ a dal‰ích. PfiestoÏe je ‰ambhalsk˘

m˘tus nejãastûji spojován s tibetsk˘m konceptem skryt˘ch údolí, autorka upozorÀuje na

odli‰nost, ãi podstatn˘ rozdíl mezi bûÏnou pfiedstavou o skrytém údolí a pojmem budd-

hak‰étra (sa., dosl. „buddhovsk˘ svût, pole“) a ·ambhalou, která má v˘razn˘ eschatolo-

gick˘ rozmûr. Na rozdíl od bûÏné pfiedstavy skrytého údolí zahrnuje ‰ambhalsk˘ m˘tus

i prvek boje, ozbrojeného konfliktu, jehoÏ v˘znam je umocnûn i skuteãností, Ïe se jedná

o boj poslední, terminální, definitivní. A tak ve 20. století doznal ‰ambhalsk˘ m˘tus v˘-

znamov˘ posun a z „geografické utopie“ se postupnû promûnil v „politickou utopii“:

Mechanismus stojící za pfiedstavou ráje na zemi v sobû ve skuteãnosti obsahuje protimluv – na

jedné stranû odkazuje na dlouhodobé a starobylé kofieny v minulosti a na stranû druhé pak smûfiu-

je k budoucnosti, k pfiedstavû ráje budoucího. Tyto dva aspekty jsou tibetské buddhistické pfiedsta-

vû o ·ambhale vnitfinû vlastní.38

Existují ov‰em i dal‰í názory na ·ambhalu jakoÏto ãistou zemi: „·ambhala je lidsk˘

svût, fií‰e lidí, nikoliv buddhistická ‘ãistá zemû’“, fiíká Alexander Berzin, kdyÏ vysvût-

luje názory vládce Suãandry, kter˘ v roce 880 pfi. n. l. údajnû nav‰tívil tehdy jiÏ osmde-

sátiletého Buddhu ·ákjamuniho. A dodává: „Je to místo, kde jsou v‰echny podmínky

pfiíznivé pro praktikování nauky Kálaãakry. Aãkoliv Jeho Svatost 14. dalajlama vysvût-

luje, Ïe ·ambhala existuje ãistû jenom jako spirituální fií‰e a nehledû na tradiãní litera-

turu popisující fyzické cestování do ní, jedin˘ zpÛsob, jak lze ·ambhaly dosáhnout, je

intenzivní meditace na Kálaãakru.“39

Ponûkud jin˘, sv˘m zpÛsobem opaãn˘ názor má Robert A. F. Thurman. Pro nûj je

·ambhala na jedné stranû ãistou zemí – pokud budeme za kritérium ãisté zemû chápat

„neviditelnost“; jenÏe na druhé stranû bude viditelná a reálná, neboÈ v ní probûhne vidi-

teln˘ a reáln˘ boj: „·ambhala bude, s v˘jimkou nûkolika adeptÛ, neviditelná pro zbytek

svûta aÏ do doby, neÏ se jí ne‰Èastní lidé z vnûj‰ího svûta pokusí dob˘t. Vypukne tam

38. Kollmar-Paulenz Karénina, „Utopian Thought in Tibetan Buddhism“, Studies in Central and EastAsian Religions 5/6, 1992-1993, s. 83 a 87.

39. Berzin Alexander, „Holy Wars in Buddhism and Islam: The Myth of Shambhala“, (November 25,

2001, full version), http://www.berzinarchives.com/kalachakra/holy_war_buddhism_islam_shambha-la_long.html(22.01.2004), s. 1.

40. Thurman Robert, Essential Tibetan Buddhism, San Francisco: HarperCollins 1996, s. 8.

41. Nacov G.-D., Matûrialy po lamaizmu v Burjatii. âast’ II, Ulan-Ude: Izdatûl’stvo Burjatskogo Nauã-

nogo Centra 1998, s.137.


Je‰tû pfiesnûj‰í lokalizaci ·ambhaly v Indii uvádûjí tibet‰tí autofii v knize Posvátnámísta buddhismu: Dhanakataka46 (nebo Dhánjakataka47) má b˘t totoÏná s dne‰ním

Amarávatí,48 mal˘m mûstem na pravém bfiehu dolního toku fieky Kr‰ny v Indii, nedale-

ko na západ od VidÏjavády. Není bez zajímavosti, Ïe tibetské jméno klá‰tera Däpung

(‘bras spung, zaloÏen v roce 1419) je vlastnû pfieklad sanskrtského termínu Dhánjaka-

taka, coÏ jenom podtrhuje v˘znam ‰ambhalského m˘tu v tibetském buddhistickém fiádu

Gelugpa.49

OObbrr.. 11 Trojrozmûrn˘ model mandaly Kálaãakry, umístûn˘ v astrologickém chrámuDünkhor dacchang /dus ‘khor grwa cchang/, klá‰ter Kumbum, Amdo,

severov˘chodní Tibet, stav v srpnu 2001. [Archiv autora]


Lze tedy ·ambhalu najít na mapû?

KdyÏ budete hledat ·ambhalu na mapû, zjistíte, Ïe ji nelze nalézt, spí‰e se zdá, Ïe je to ãistá zemû,

kterou (…) nelze bezprostfiednû spatfiit ãi nav‰tívit. Je to s ní podobné, jako s Radostnou ãi âistou

zemí (tib. Gandän /dga‘ ldan/, sa. Tu‰ita) (…) ãi Sukhávatí (…) aãkoliv je ·ambhala skuteãnou

zemí, skuteãnou ãistou zemí, není obyãejn˘m lidem bezprostfiednû pfiístupná tak, Ïe by si napfiíklad

do ní mohli zakoupit letenku. MoÏná nûkdy v budoucnu, kdy se letadla vylep‰í natolik, Ïe se budou

pohybovat rychleji neÏ svûtlo, bude snad moÏné se tam takto dostat, ale poãítejme s tím, Ïe leten-

ka bude mimofiádnû drahá! Ve skuteãnosti ov‰em chápeme letenku jako zásluÏné ãiny…42

A koneãnû lze uvést i názor exilového TibeÈana âhögjam Trungpy rinpoãheho, jenÏ

pro svébytné utváfiení západního ‰ambhalského m˘tu poskytl ve sv˘ch knihách a pfied-

ná‰kách urãit˘ „pracovní materiál ãi surovinu“:

Mezi TibeÈany je roz‰ífiena víra, Ïe království ·ambhala mÛÏe b˘t je‰tû objeveno, skryté nûkde ve

vzdáleném himálajském údolí. Je rovnûÏ známo mnoÏství buddhistick˘ch textÛ, které poskytují

detailní, ale obtíÏnû srozumitelné pokyny k tomu, jak ·ambhalu najít, ale názory se li‰í v tom, zda

popisy mají b˘t brány doslovnû, nebo jen metaforicky. Mnoho textÛ také detailnû popisuje samot-

né království. Napfiíklad podle Velkého komentáfie ke Kálaãakfie od uznávaného buddhistického

uãitele z 19. století Miphama, je Zemû ·ambhala severnû od fieky ·itá a je rozdûlena osmi hor-

sk˘mi hfiebeny. Palác RigdenÛ, královsk˘ch vládcÛ ·ambhaly, je postaven na vrcholu kruhovité

hory ve stfiedu zemû. Mipham fiíká, Ïe tato hora se jmenuje Kailá‰. Palác jménem Kalápa se rozklá-

dá na mnoha ãtvereãních mílích. Pfied ním, smûrem k jihu, je krásn˘ park Malaja a ve stfiedu parku

je chrám zasvûcen˘ Kálaãakfie, kter˘ postavil Dawazangpo.43

Jedna ·ambhala mûla b˘t skuteãn˘m historicky a geograficky urãiteln˘m místem,

totiÏ hlavním mûstem indického království Uddijána, kde vládl král Indrabhúti, pfiesná

lokalita v‰ak není známa.44 Vysvûtlení pojmenování ·ambhaly nabízí soudob˘ indick˘

badatel Loke‰ âandra (Lokesh Chandra):

·ambhala bylo jméno skuteãné geografické lokality, které se ãasem promûnilo v pojmenování my-

tického království. Ale ani opak nemÛÏe b˘t vylouãen. Samvara, respektive SamvarÛv „slib“, se

stal Sambarou a toto jméno zkomolené jako ·ambala dalo pozdûji vznik v˘razu ·ambhala. Byla to

Zemû slibÛ, v níÏ dharma vzkvétala. Teprve v prÛbûhu ãasu se ·ambhala obklopila snûÏn˘mi vrchy

a byla situovaná nûkde poblíÏ fieky Sítá ve Stfiední Asii. A ve velkém parku na jih od proslulého

mûsta Kalápa postavil vládce Suãandra trojrozmûrnou mandalu Kálaãakry [viz Obr. 1].45

42. Hopkins Jeffrey (ed.), Kálachakra Tantra: Rite of Initiation, Boston: Wisdom Publications 1999, s.

166-167.

43. Trungpa Chögyam, Shambhala…, s. 24.

44. Miltner Vladimír, Malá encyklopedie buddhismu, Praha: Práce 1997, s. 195.

45. Viz Chandra Lokesh, Transcendental Art of Tibet, New Delhi: International Academy of Indian Cul-

ture and Aditya Prakashan 1996 (·áta-Pitaka Series, vol. 385), s. 79, autor zmiÀuje níÏe i jméno onoho

parku: Malaja.

46. Tuto formu pfiepisu najdeme v Süan-cang, Zápisky o západních krajinách za Velk˘ch TchangÛ, pfiel.

Josef Kolma‰, Praha: Academia 2002, s. 249.

47. Tuto formu pfiepisu najdeme v Tarthang Tulku (ed.), Posvátná místa buddhismu, pfiel. Milan VáÀa, Pra-

ha: Pragma 2003, s. 360; stejnû jako napfiíklad Lokesh Chandra, viz jeho Transcendental Art ofTibet…, s. 79.

48. Miltner Vladimír, Malá encyklopedie buddhismu, Praha: Práce 1997, s. 23, viz téÏ jeho Vznik a v˘vojbuddhismu, Praha: Vy‰ehrad 2001, s. 198.

49. Viz Chandra Lokesh, Transcendental Art of Tibet…, s. 79.


Ne v‰ichni autofii se shodují na stejném datu zahájení bitvy o ·ambhalu. Jak uvádí

Andrej Michajloviã Strelkov, je správné datum budoucí bitvy rok 2424.54

Podle souãasného nûmeckého tibetanistyAndrease Gruschkeho bude Rudra âakrin

intronizován v roce 2337, jiné ãasové údaje neuvádí. UpozorÀuje v‰ak na jednu skuteã-

nost, která b˘vá ãasto pfiehlíÏena. Po vítûzné bitvû o ·ambhalu sice nastane „zlat˘ vûk“,

ale ani ten nebude mít dlouhého trvání. Tato fií‰e po uplynutí jednoho tisíce let zanikne

a potom bude konec („pfiijde voda“).55 V této souvislosti je moÏné vznést nûkolik, jistû

spekulativních, otázek. Proã po bitvû o ·ambhalu nastane onen zlat˘ vûk, je snad vy-

svûtlitelné tím, Ïe je „zaslouÏen˘“, totiÏ vítûznû vybojovan˘, a nepfiítel (barbafii a he-

retici) je zniãen atp. Ale proã toto tisícileté království, tisíciletá fií‰e, musí zaniknout?

Nepfiítel je poraÏen, idylické vztahy panují, Utopie vzkvétá, tak proã? Proã je zde pfied-

povûì tak skoupá? Popis ·ambhaly, vlády Rudry âakrina a následn˘ch tisíci let je pod-

robn˘, tu více tu ménû. Jako vysvûtlení lze snad nabídnout skuteãnost, Ïe podle Budd-

hovy nauky má v‰e v sansáfie jak svÛj poãátek (a tudíÏ i konec). S v˘jimkou nirvány.

Dal‰í dÛleÏit˘ moment ov‰em pfiedstavuje koncept cyklického pojetí ãasu (Kolo ãasu),

kde jak konec, tak poãátek pfiedstavuje relativní veliãinu. Je jistû zajímavé, Ïe pro „nej-

bliÏ‰í“ dûjiny ·ambhaly je tibetské a jiné písemnictví velmi bohaté a podrobné; ve

v˘hledu do vzdálenûj‰í budoucnosti zhruba 4500 let po Kristu je narace ponûkud skou-

pûj‰í.

Tibetsk˘ ‰ambhalsk˘ m˘tus je tradiãnû úzce provázán s naukou o Kole ãasu a pfií-

slu‰n˘m tantrick˘m textem (sa. Kálaãakratantra), pÛvodem ze severní Indie, datova-

n˘m zhruba do 10. aÏ 11. století. Pro dobu vzniku textu, kter˘ se zab˘vá buddhistick˘m

pojetím konce svûta a ãasu (tedy eschatologickou tématikou) byl pfiíznaãn˘ pocit ohro-

Ïení. Buddhismus v severní Indii byl na jedné stranû vystaven stále se zvy‰ujícímu tlaku

tradiãního hinduismu a na stranû druhé – a to pfiedev‰ím – byl ohroÏován ‰ífiícím se islá-

mem. Obû tyto skuteãnosti se bezprostfiednû promítly do textu a pozdûj‰ích interpretací

samotné tantry. Historické okolnosti 11. století jsou tak v textu pfietaveny do vize budd-

hismu, ãi Buddhovy nauky, která v budoucnosti za pomoci podfiízeného, nikoliv v‰ak

poraÏeného hinduismu zvítûzí nad „barbarsk˘m islámem“. Pfiítomnost, ãi historická

skuteãnost 11. století v‰ak byla zcela jiná, buddhismus právû v tomto období nevítûzil,

ale naopak prodûlával v Indii své nejhor‰í dny a byl ze své kolébky po pÛldruhém tisí-

ciletí vytlaãován. Pfiíãin zániku indického buddhismu bylo více, mezi nejv˘znamnûj‰í

v‰ak patfiil tlak ze strany náboÏensk˘ch konkurentÛ, tedy rozpínajícího se islámu a hin-

duismu, kter˘ v kombinaci s malou schopností tehdej‰í sanghy odolávat siln˘m vnûj‰ím


Pfii hledání místa, které nese název ·ambhala, je tfieba mít na pamûti, zda se jedná

o její hinduistické ãi buddhistické traktování. V pfiípadû hinduistického pojetí máme

podle Andreje M. Strelkova co do ãinûní s jedním konkrétním sídli‰tûm v Indii:

·ambhala není v eposech a puránách povaÏována za nûjaké zvlá‰tní ãi v˘jimeãné místo, naopak

jednalo se o obyãejnou indickou osadu, která byla spí‰e vesnicí neÏ mûstem. Nûãím v‰ak jedineãná

byla, pfiedstavovala totiÏ místo, kde se objevil desát˘ Vi‰nuÛv avatár, bojovník – bráhman Kalkin.50

·ambhala je bájná fií‰e opfiedená m˘ty a legendami jak hinduistického a buddhistic-

kého, tak v posledních zhruba dvou stoletích i západního, euroamerického pÛvodu. Ne-

hledû na pfiinejmen‰ím dvojí chápání ãi vysvûtlení její existence – jakoÏto reálné geo-

grafické a historické entity a souãásti pozemského dûní na jedné stranû, ãi naopak jakoÏ-

to imaginární a mimopozemské entity na stranû druhé – se ‰ambhalská mytologie sho-

duje na tom, Ïe její mytické dûjiny jsou ãasovû paralelní k na‰im dûjinám. Chronologie

·ambhaly se prolíná s na‰ím historick˘m ãasem; jedná se sice o fií‰i s ãasovû rÛznû defi-

novan˘m poãátkem a koncem, nicménû v kaÏdém pfiípadû o fií‰i k na‰emu pozemskému

ãasu paralelní. Je moÏné na základû studia pramenÛ a sekundární literatury fiíci nûco

konkrétnûj‰ího ohlednû ãasového urãení existence ·ambhaly? Jeffrey P. Hopkins pfiiná-

‰í ãasové údaje t˘kající se mytické chronologie a doby panování vládcÛ ·ambhaly:

O nynûj‰ím 21. kulikovi se fiíká, Ïe vládne od roku 1927, a o 25. kulikovi jménem Rudra âakrin

se praví, Ïe zaãne vládnout v roce 2327, kaÏd˘ kulika je u moci sto let. V 98. roce vlády Rudry

âakrina, tedy v roce 2425,51 coÏ podle kálaãakrového kalendáfie pfiedstavuje 3304. rok po odcho-

du Buddhy ·ákjamuniho, vypukne v ·ambhale velká válka, ze které barbafii vyjdou jako poraÏení.

A potom bude buddhismus vzkvétat po dobu osmnácti století, aby se v 5104. roce po odchodu

Buddhy ·ákjamuniho jeho uãení zavr‰ilo; tato doba je o 104 roky del‰í, neÏ jak uvádûjí sútry.52

A na závûr Jeffrey P. Hopkins dodává:

Zasvûcení do nauky Kálaãakry vytváfií pfiedpoklady nejenom pro zrození v ·ambhale, aby se nadá-

le udrÏovala nauka a praktiky Kálaãakry, ale také pro to, aby se takov˘ jedinec nacházel pod ochra-

nou Rudry âakrina, aÏ pfiijde velká válka. A tak je ·ambhala pro mnoho TibeÈanÛ, MongolÛ, Bhú-

táncÛ, SikkimcÛ, NepálcÛ a LadaãanÛ svûtlem nadûje v tragickém svûtû.53



s. 37.

51. Zde se Jeffrey Hopkins v poznámce odvolává na tibetského uãence Je‰e Thubtän Gjamccha /je ‰esthub bstan rgja mccho/, kter˘ vychází z interpretace jiného TibeÈana Phugpa Lhündup Gjamccha /phugpa lhun grub rgja mccho/; viz téÏ napfiíklad Chandra Lokesh, Transcendental Art of Tibet…, s. 79.

52. Hopkins Jeffrey (ed.), Kálachakra Tantra…, s. 65.

53. Ibid., s. 65.

54. Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale…, s. 52. Pfii stanovení tohoto letopoãtu se odvolá-

vá na tibetsk˘ text âädub zungdälgi lotho gjäpa /bjed grub zung sbrel gi lo tho rgjas pa/ (1995).

55. Gruschke Andreas, Posvátná místa království tibetského: Báje a povûsti od Kailásu po ·ambhalu, pfiel.

Jaromír A. Má‰a, Praha: Volvox globator 2000, s. 191-192.


u indick˘ch buddhistÛ zastával budoucí buddha Maitréja. Buddhisté své vlastní pojetí

konce svûta a vítûzné role vlastního náboÏenství v tûchto událostech vtûlili do „vypÛj-

ãeného“ hinduistického eschatologického m˘tu. Jednu z nejv˘raznûj‰ích promûn pÛ-

vodního m˘tu pfiedstavuje nov˘ akcent, nová role Buddhova uãení, které je vítûzné.

V tomto se ov‰em neli‰í od jin˘ch eschatologick˘ch m˘tÛ ostatních náboÏenství, v‰ech-

ny jsou optimistické ohlednû budoucnosti vlastního náboÏenství a jeho vyznavaãÛ a pe-

simistické ve vztahu k ostatním, „jin˘m“ náboÏenstvím, která jsou odsouzená k zániku

a poráÏce. Odpovûì na otázku, proã a jak se m˘tus transformoval, lze opût najít u Johna

Newmana:

Buddhistick˘ autor Kálaãakratantry se musel vyrovnat s velkou obtíÏí své doby – úpadkem budd-

hismu tváfií v tváfi hinduismu na jedné stranû a na stranû druhé s nástupem islámsk˘ch armád na

západní indické hranici. Raná buddhistická eschatologie (proroctví o budoucím buddhovi Maitré-

jovi, pa. Mettéja) neposkytovala jasné fie‰ení tûchto problémÛ a Kálaãakratantra nabídla vlastní

tvÛrãí fie‰ení. Buddhisté doufali, Ïe pfiijetím a úpravou hinduistického m˘tu získají na svoji stranu

hinduistické spojence v boji proti islámské hrozbû. Toto nové pojetí vycházelo z pfiedstavy spoleã-

ného nepfiítele, kter˘ oba náboÏenské smûry sjednotí a spojí. Zatímco hinduistick˘ m˘tus o Kalki-

novi mûl ochraÀovat kastu bráhmanÛ, buddhistick˘ m˘tus se pokou‰el spojit v‰echny obyvatele

Indie ohroÏené cizími nájezdníky. PfiestoÏe se toto pojetí v samotné Indii nesetkalo s velkou odez-

vou, získal m˘tus o Kalkinovi ze ·ambhaly nov˘ Ïivot mezi tibetsk˘mi a mongolsk˘mi následo-

vníky Kálaãakry.59

Jistû pozoruhodné je, Ïe pfiestoÏe ‰ambhalsk˘ m˘tus je ãástí buddhistické eschatolo-

gie, nehraje v nûm Ïádnou podstatnûj‰í roli sám zakladatel nauky Buddha ·ákjamuni.

Vysvûtlení tohoto paradoxu je moÏné hledat jak v kontextu vzniku rozmanit˘ch textÛ

Kálaãakratantry, tak i v tom, Ïe Buddha ·ákjamuni poté, kdy v osmdesáti letech ode-

‰el do maháparinirvány, jiÏ do dûjÛ pozemsk˘ch zasahovat bezprostfiednû nemÛÏe. Toto

je zfiejmû dÛvod, proã buddhistická eschatologie nabízí jakoÏto postavy, které buì pfii-

nesou lidstvu vysvobození, nebo mu alespoÀ v jeho dosaÏení v˘znamnû pomohou,

25. vládce ·ambhaly Rudru âakrina, budoucího buddhu Maitréju nebo mytického chá-

na Gesara z Lingu, nikoliv v‰ak Buddhu ·ákjamuniho.60

Literaturu o ·ambhale, ze které tato kniha vychází, je moÏné pracovnû roztfiídit do

nûkolika kategorií (a pak s ní i patfiiãnû nakládat). První kategorii tvofií pramenná lite-

ratura, tedy texty sanskrtské, tibetské, mongolské, burjatské a jiné, a to jak pÛvodní, his-

torické, tak i texty recentní. Druhou kategorii pfiedstavuje badatelská, vûdecká literatu-

ra a nakonec lze je‰tû vytvofiit kategorii tfietí, do níÏ budou spadat nejrozmanitûj‰í texty,

jimÏ je spoleãná fantazie, „záhadologie“, pfiíslu‰í sem téÏ i beletrie. Z urãitého hlediska


tlakÛm nutnû vedl k tomu, Ïe buddhismus z Indie ode‰el do okolních zemí. PfiestoÏe je

známa pfiibliÏná doba a historické okolnosti vzniku textÛ zachycujících ‰ambhalsk˘

m˘tus, nelze fiíci, Ïe by se jednalo o text pÛvodní, buddhistick˘, kter˘ by pfiedstavoval

nové pojetí. Vazba na pÛvodní hinduistické kofieny m˘tu je vyjádfiena pfiedev‰ím posta-

vou Kalkina, vÛdce bráhmansk˘ch bojovníkÛ. Text Kálaãakratantry, jak zdÛrazÀuje

John Newman, byl od poãátku svého pouÏívání v pfiíslu‰ném rituálu pojímán ve dvou

aspektech ãi interpretacích. První, esoterická interpretace buddhistického m˘tu zahrnu-

je pfiedstavy sice iluzorní, pfiesto v‰ak vnûj‰í poslední bitvy:

Vnûj‰í válka bude prostû magick˘m pfiedstavením, které Kalkin âakrin vykouzlí, aby zlomil zpup-

nost muslimÛ: pomocí meditativního soustfiedûní bude vyzafiovat bezpoãet magick˘ch koní, ktefií

uchvátí mysl barbarÛ, a tím je pfiivedou k obrácení na buddhismus. Navíc skuteãná válka se nebu-

de odehrávat v makrokosmu – vnûj‰ím svûtû, ale v mikrokosmu – v tûle uskuteãÀovatele Kálaãa-

kratantry [tantrika, jógina ãi praktikanta Kola ãasu].56

I zde tedy platí to, co jiÏ bylo o esoterickém pojetí ‰ambhalského m˘tu fieãeno – bit-

va, jakoÏ i místo samotné nemá reáln˘ rozmûr v tom slova smyslu, Ïe by se jednalo o fy-

zick˘ svût a historické události. Skuteãnost ·ambhaly a její poslední bitvy má jinou neÏ

prvoplánovou fyzickou a historickou existenci. To v‰ak neznamená, podle buddhistické

esoterické interpretace, Ïe by nebyla skuteãná, Ïe by neexistovala, ãi snad Ïe by se jed-

nalo o v˘mysl. Vedle jiÏ zmínûné interpretace esoterické (sensu John Newman) existu-

je interpretace exoterická, nebo jak fiíká Alexander Berzin, „vnûj‰í“.

V textu Vimalaprabha (sa., Jasná záfi), kter˘ údajnû sepsal druh˘ kulika Pundaríka,

se podle A. Berzina vysvûtluje, Ïe bitva s ne-indick˘m lidem z Mekky není skuteãn˘m

„vnûj‰ím bojem“, ale jedná se o „skuteãn˘ vnitfiní boj“, kter˘ probíhá v lidském tûle.

A tibetsk˘ komentátor z fiádu Gelugpa jménem Khädub Geleg Palzangpo (/mkhas grubdge legs dpal bzang po/, 1385-1438, podle tibetské interpretace 1. panãhenlama57) na-

psal, Ïe slova MaÀdÏu‰ríkírtiho (MaÀdÏu‰rí Ja‰ase), 8. vládce ·ambhaly a 1. kuliky, ne-

pfiedpokládají skuteãné zabíjení vyznavaãÛ ne-indick˘ch náboÏenství. Zámûr tohoto

sjednotitele kast do jednoho klanu byl poskytnout metaforu vnitfiní bitvy za úãelem hlu-

bokého a ‰tûstí pfiiná‰ejícího uvûdomûní.58

Lze si poloÏit otázku, proã a jak se eschatologick˘ védsk˘ ãi hinduistick˘ m˘tus

transformoval do m˘tu buddhistického, zvlá‰tû kdyÏ v 10. a 11. století tuto funkci a roli

56. BlíÏe viz Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tantra“, in: Lopez Donald S., Jr. (ed.),

Buddhism in Practice, Princeton: Princeton University Press 1996, s. 285.

57. Srov. Cybikov GonboÏab C., Cesta k posvátn˘m místÛm Tibetu. Podle deníkÛ veden˘ch v letech 1899aÏ 1902, pfiel. Josef Kolma‰, Praha: Vy‰ehrad 1987, s. 258.

58. Viz Berzin Alexander, „Holy Wars in Buddhism and Islam: The Myth of Shambhala“, (November 25,

2001, full version), http://www.berzinarchives.com/kalachakra/holy_war_buddhism_islam_shambha-la_long.html (22.01.2004), s. 3.

59. BlíÏe viz Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tantra“…, s. 286.

60. anonymus, Chán Geser, vládca desiatich svetov˘ch strán. Príbehy zo starého Tibetu, ako si ich roz-právali Mongoli, pfiel. Marta Kiripolská, Praha: DharmaGaia 1994.


Kanonické práce o ·ambhale

Základním pramenem ve‰keré literatury t˘kající se ‰ambhalského m˘tu je Kálaãa-kratantra, tedy Tantra o kole ãasu, jejímÏ autorem je mytick˘ první vládce ·ambhaly Su-

ãandra (viz Obr. 2). Text ov‰em pochází z 10. století a skuteãn˘ autor je neznám˘. O Ká-laãakratantfie uvádí souãasn˘ britsk˘ autor pí‰ící pod mni‰sk˘m jménem Vessantara, Ïe

existují tfii ãásti (úrovnû) mimofiádnû sloÏitého systému uãení a praxe: (1) vnûj‰í uãení,které je zamûfiené na astronomii, astrologii a matematiku; (2) vnitfiní uãení, zamûfiené na

lidské tûlo a jeho energetické kanály, a nakonec (3) tajné uãení zahrnující pokyny pro

meditaci na mandalu Kálaãakry.63 Literatura o Kálaãakratantfie je ov‰em mimofiádnû

rozsáhlá a komplikovaná a není cílem této knihy se jí podrobnûji zab˘vat. Pro zajíma-

vost v‰ak bude moÏná vhodné zmínit jedno pÛvodní tibetské vysvûtlení vzniku Kálaãa-kratantry. Podle nûj zapsal první dharmarádÏa Suãandra v ·ambhale první text

o ‰edesáti tisících ver‰ích, nazvan˘ ·ríkálaãakramúlatantra, tedy Kofienná tantra vel-kého Kola ãasu. Text se v období, kdy vládlo prvních ‰est dharmarádÏÛ, nemûnil a první

transformaci doznal aÏ po ‰esti stech letech, kdy ho na jeden tisíc ver‰Û zestruãnil kuli-

ka MaÀdÏu‰rí Ja‰as, ãili MaÀdÏu‰ríkírti. Tento „zahu‰tûn˘“ text je znám jako Kálaãak-ralaghutantra. MaÀdÏu‰ríkírtiho nástupce na ‰ambhalském trÛnu, druh˘ dharmarádÏa

Pundaríka, sepsal text Vimalaprabha,64 coÏ je komentáfi ke Kálaãakralaghutantfieo dvanácti tisících ver‰ích. Poté, co se Kálaãakra vrátila do Indie, jednalo se pouze

o Kálaãakralaghutantru a Vimalaprabhu, nikoliv o pÛvodní velkou ·ríkálaãakramúla-tantru. A tak se stalo, Ïe Kálaãakralaghutantra ve‰la ve známost jako Kálaãakratant-ra.65 Takto dnes vysvûtlují vznik Kálaãakratantry tibet‰tí mni‰i z indické Dharamsaly,

kde si novû v rámci exilu zbudovali klá‰ter Namgjäl.

Pro lep‰í porozumûní textového pozadí ‰ambhalského m˘tu v‰ak bude vhodné oci-

tovat ponûkud rozsáhlej‰í v˘Àatek z Kálaãakratantry, kter˘ zachycuje popis ·ambhaly

a budoucí bitvy za její záchranu a rozkvût:66


by ov‰em takové práce, jako jsou nûkteré texty Nikolaje Konstantinoviãe Roericha,

Victorie LePageové atp., spadaly spí‰e do kategorie první, tvofiící pramennou literaturu

k západnímu pojetí ‰ambhalského m˘tu, nicménû z praktick˘ch dÛvodÛ bude vhodnûj-

‰í ponechat je v kategorii tfietí. Ostatnû podle amerického buddhologa Donalda Lopeze

je právû Nikolaj K. Roerich, spolu s Alexandrou David-Neélovou, Anágarikou Góvin-

dou (vlastním jménem Ernst Hoffmann) a T. Lobzang Rampou (vlastním jménem Cyril

Hoskin) pfiedstavitelem literárního typu „velk˘ch mystifikátorÛ“.61

V první kategorii pramenné literatury ov‰em o ‰ambhalském m˘tu existuje mnoÏ-

ství textÛ a není moÏné universálnû stanovit, kter˘ z nich má v tibetském buddhismu ná-

boÏensky normativní povahu ãi hodnotu. Je to dáno tím, Ïe tibetsk˘ buddhismus netvo-

fií homogenní celek, ale naopak pfiedstavuje komplex, ãasto velmi heterogenních ‰kol,

fiádÛ, tradic atp. Je tudíÏ pravdûpodobné, Ïe tuto normativní roli bude vÏdy hrát jin˘ text

v dané dobû a na daném místû, zkrátka kaÏdá ‰kola, fiád ãi tradice bude mít ãasto jin˘,

ãi ponûkud jin˘ text za autoritativní. Z tohoto dÛvodu je vhodnûj‰í si vÏdy klást otázku

„jakou ·ambhalu máme na mysli, v jakém textu zachycenou ·ambhalu máme na mys-

li“. Pfiesto v‰ak platí, Ïe nûkteré texty mají kanonickou povahu, a tûm je tfieba vûnovat

zvlá‰tní pozornost.

Souãasná badatelka Karénina Kollmar-Paulenzová62 rozli‰uje v tibetském písem-

nictví celkem devût typÛ literárních pramenÛ, které mají nûjak˘ vztah k ·ambhale: (1)

kanonické práce; (2) komentáfie ke Kálaãakratantfie; (3) dûjiny náboÏenství; (4) auto-

biografie; (5) seznamy vládcÛ ·ambhaly; (6) prÛvodce (tib. lamjig /lam jig/) na cestû do

·ambhaly; (7) astrologické texty; (8) modlitby (tib. mönlam /smon lam/) za zrození

v ·ambhale; (9) geografické texty.

Podobnû rozli‰uje dva typy literárních pramenÛ v mongol‰tinû: (1) dûjiny náboÏen-

ství a (2) modlitby za zrození v ·ambhale (mong. irügel).

Pro potfieby této knihy není nutné rozebírat v‰ech jedenáct typÛ literárních pramenÛ,

staãí se omezit na: (1) kanonické práce; (2) seznamy vládcÛ ·ambhaly; (3) prÛvodce na

cestû do ·ambhaly a (4) modlitby za zrození v ·ambhale.

61. Lopez Donald, Jr., „The Image of Tibet of the Great Mystifiers“, in: Dodin Thierry – Räther Heinz

(eds.), Imagining Tibet: Perceptions, Projections and Fantasies, Boston: Wisdom Publications 2001,

s. 183-200.

62. Kollmar-Paulenz Karénina, „Utopian Thought in Tibetan Buddhism“, Studies in Central and EastAsian Religions 5/6, 1992-1993, s. 68-96.

63. Vessantara, Meeting the Buddhas: A Guide to Buddhas, Bodhisattvas, and Tantric Deities, Birming-

ham: Windhorse Publications 1998, s. 275.

64. Vladimír Miltner uvádí, Ïe Vimalaprabha (sa., dosl. „Jasná záfi“) je „stfiedovûk˘ sanskrtsk˘ spisek neji-

stého data, komentáfi ke Kálaãakratantfie“, viz jeho Malá encyklopedie buddhismu, Praha: Práce 1997,

s. 227.

65. Viz Harrington Laura (ed.), Kalachakra: Namgyal Monastery, Roma: Tibet Domani 1999, s. 40; viz

téÏ Kalachakra Initiation by Namgyal Monastery, Roma: Tibet Domani 1994.

66. Tento pfieklad je pofiízen z angliãtiny, viz Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tant-

ra“…, s. 284-289.


ba potû‰í spravedlivé; zniãí plémû barbarské. âakrin, usazen˘ na vysokém koni,

s krátk˘m kopím v ruce, záfiící jako slunce, udefií na kaÏdého nepfiítele.

(I.160) Za vlády osmého z kalkinÛ se v zemi Mekky jistû objeví barbarské náboÏenství.

Tehdy, v ãase stra‰livého Kalkina âakrina a zlého barbarského pána, na zemi vyvsta-

ne lít˘ boj.

(I.161) Na konci éry âakrina vyjde tento svûtov˘ vládce z Kalápy, mûsta bohÛ postave-

ného na hofie Kailá‰, a se ãtverou armádou udefií v boji na barbary. Kalkinovi pfii tom

budou nápomocna hinduistická boÏstva ·iva, Skanda,68 Gané‰a a Vi‰nu, jakoÏ i hor-

‰tí konû, mistrov‰tí sloni, vládci ve zlat˘ch povozech a ozbrojení bojovníci.

(I.162) Bude tam devadesát milionÛ gro‰ovan˘ch horsk˘ch koní rychl˘ch jako vítr, ãtyfii

sta tisíc slonÛ opil˘ch vínem, pÛl milionu vozÛ, ‰est skvûl˘ch armád a devadesát ‰est

korunovan˘ch vládcÛ. Kalkin s ·ivou, Vi‰nuem a touto armádou barbary odstraní.

(I.163) Rozhofiãení bojovníci udefií na tu barbarskou hordu. Sloní páni udefií na slony,

hor‰tí konû udefií na konû Sindhovy, vládci udefií na vládce v rovnocenném i nerov-

nocenném boji. Hanumán, syn MaháãandrÛv,69 udefií ostr˘mi zbranûmi na A‰vatthá-

mana.70 Rudra udefií na ochránce vládce barbarÛ,71 mistra v‰ech démonÛ. Stra‰liv˘

Kalkin udefií na Krnmatiho.

(I.164) Kalkin s Vi‰nuem, ·ivou a svojí armádou pfiemÛÏe v boji barbary. Poté se âakrin

navrátí domÛ do Kalápy, mûsta bohÛ postaveného na hofie Kailá‰. V tûch ãasech

bude kaÏd˘ na zemi prodchnut náboÏenstvím, radostí a rozkvûtem. Zrno vzklíãí v di-

voãinû a stromy se budou proh˘bat pod zral˘m ovocem, tyto vûci nastanou.

(I.165) Padesát let po odstranûní barbarské hordy dosáhne Kalkin v Kalápû, mûstû bohÛ

postaveném na vzne‰ené hofie Kailá‰, náboÏenského naplnûní. Synové gurua bohÛ

a lidí, Brahma a Suré‰a, budou ‰ífiit dharmu. Brahma se stane králem na severu, Su-

ré‰a po celé zemi na jihu.


(I.154) Adam, Noe a Abraham – bude i dal‰ích pût z temnot v rodinû démonick˘ch hadÛ:

MojÏí‰, JeÏí‰, Bíle odûn˘,67 Muhammad a Mathaní, ten je osm˘ a bude slep˘. Sed-

m˘, Muhammad se jasnû narodí ve mûstû Bagdádu v zemi Mekky, kde Ïije mocn˘

nemilosrdn˘ idol barbarÛ, démonické zrození, Ïijící ve svûtû.

(I.155) Barbafii zabíjejí velbloudy, konû a dobytek, zkrátka vafií maso s krví. Vafií hovûzí

a plodovou vodu s máslem a kofiením, r˘Ïi míchají se zeleninou, v‰e na ohni pohro-

madû. Kde to lidé pojídají s lesními plody, vládne Suãandra, kde pijí ptaãí vejce, tam

se nachází to místo démonÛ.

(I.156) Tûlo poznání vítûzného Buddhy se na zemi projevuje v tûchto pohybujících se

podobách: kapka, síla, zázraãná oãní mast, boÏsk˘ orel, fieka bohÛ, Mudrc Nárada,

kráva, pevnost, blesk, dobrá vûda, nemûnné nejvy‰‰í ãíslo, boÏsk˘ jazyk a netûlesná

podoba. To vyhla‰uje, co bylo, jest a bude, jakoÏ i v‰echny texty véd, filosofie a po-

dobnû.

(I.157) Ó slavn˘ vládce Suãandro z Kalápy, hlavního mûsta obnovené zemû ·ambhaly,

obklopené horami, mûfiícími 2500 kilometrÛ. Brzo tam ustanoví‰ svého syna Suré‰u

za nejvy‰‰ího vládce a tehdy se vrátí‰ do svého boÏského domova. Bude sedm vlád-

cÛ v nádherné posloupnosti ·ákjÛ a osm˘m bude ·rí Ja‰as.

(I.158) Bude ·rí MaÀdÏu‰rím, uctívan˘m nejlep‰ími z bohÛ, prostfiednictvím diamanto-

vé posloupnosti bude Kalkinem. Poskytne diamantové zasvûcení a v‰echny moudré

bráhmany shromáÏdí do jednoho klanu. VyzdviÏen na opravdové vozidlo, niãe

démony, bude ·rí Ja‰as s krátk˘m kopím v ruce uãit Kolo ãasu na zemi pro osvobo-

zení v‰ech cítících bytostí.

(I.159) Na konci vûku, na konci dvacáté páté vlády se mezi tûmito kalkiny objeví v jejich

linii stra‰liv˘ Kalkin âakrin, pán bohÛ, slaven˘ nejlep‰ími bohy. Jeho klidová podo-

67. Podle Edwina Bernbauma je jím my‰len Máni, zakladatel manicheismu (viz jeho The Way to Shamb-hala, New York: Anchor Books 1980, s. 236). Autor dále pfiipomíná, Ïe pfiestoÏe vût‰ina badatelÛ zto-

toÏÀuje barbary bezprostfiednû s muslimy, není tomu tak zcela – jako barbafii byli chápáni v‰ichni

vyznavaãi jin˘ch náboÏenství, která jsou v textech zmiÀována – judaismu, kfiesÈanství a manicheismu.

Sanskrtsk˘ termín mléããha se totiÏ vztahuje na nû v‰echny (srov. Werner Karel, Malá encyklopediehinduismu, Brno: Atlantis 1996, s. 129). Podle ‰védsko-amerického badatele Johana Elverskoga ter-

mín „Bíle odûn˘“, pouÏit˘ v Kálaãakratantfie, oznaãuje jednu konkrétní skupinu proto‰íitského revo-

luãního islámu z konce 8. století. Vzhledem k dobû a místu vzniku tantry je pravdûpodobnûj‰í, Ïe její

autor ãi autofii spí‰e znali tyto „heretické“ muslimy z oblasti Khorsanu neÏ manichejce (viz Elverskog

Johan, „Prophecy in Action: The Mongols and Shambhala“, Annual Meeting of the American Acade-my of Religion, Denver, November 2001, s. 1-2. K ‰ambhalskému m˘tu v Mongolsku viz téÏ jeho dal‰í

texty: „Re-envisioning a Tradition: Buddhism in Conpemporary Mongolia“, Annual Meeting of theSouthwest Conference on Asian Studies, San Antonio, October 2001, 17 stran rukopisu a „Muslim

Warlords, Christian Missionaries and Buddhist Warriors in 19th Century Inner Mongolia“, AnnualMeeting of the Association of Asian Studies, Chicago, March 2001, 15 stran rukopisu).

68. Skanda (sa., dosl. „Skokan“), hinduistick˘ bÛh války, znám˘ téÏ pod jmény Kumára (sa., dosl. „Mlá-

denec“), Kárttikéja (sa., dosl. „Ten, jenÏ patfií k Plejádám“), ãi Subrahmanja (sa., dosl. „Laskav˘

k bráhmanÛm“); Skanda vládne temn˘m silám, je téÏ ochráncem lupiãÛ a zlodûjÛ – blíÏe viz Filipsk˘

Jan, Encyklopedie indické mytologie: Postavy indick˘ch bájí a letopisÛ, Praha: Libri 1998, s. 145, 87-

88, 147-148. Na zvlá‰tní souvislost mezi pojetím Skandy jako „bojovníka“ a „skokana“ upozorÀuje

Gösta Liebert, podle nûhoÏ „pozice skoku“ (sa. alidhasásana) vyjadfiuje ve skuteãnosti skok mladíka

v boji, je pro bojovníka charakteristick˘m rysem (viz Liebert Gösta, Iconographic Dictionary of theIndian Religions: Hinduism – Buddhism – Jainism, Leiden: Brill 1976, s. 276).

69. Tedy dosl. „Syn velkého mûsíce“.

70. A‰vattháman (sa., dosl. „RÏoucí jako kÛÀ“), legendární hrdina staroindického eposu Mahábharáty

(blíÏe viz Filipsk˘ Jan, Encyklopedie indické mytologie…, s. 24).

71. Tedy nikoliv pfiímo na samotného vládce barbarÛ, z tohoto hlediska je zobrazení zachycující Rudru

âakrina, jak pokofiuje ãi dokonce probodává vládce barbarÛ (viz napfiíklad Obr. 17, Obr. 22, Obr. 18,

Obr. 16, Obr. 19) zfiejmû nepfiesné, neodpovídající této verzi ·rí Kálaãakratantry. Pak by ale, vzhle-

dem k poslední vûtû v oddílu I.163, oním „ochráncem vládce barbarÛ“ byl právû Krnmati.


(4.) 4. ãhögjal Dawaãhin /ãhos rgjal zla bas bjin/, sa. dharmarádÏa âandradatta, Soma-

dátta76

(5.) 5. ãhögjal Lhaiwangãhug /ãhos rgjal lha’i dbang phjug/, sa. dharmarádÏa Dévé‰vara,

Suré‰vara77

(6.) 6. ãhögjal Nacchogzug /ãhos rgjal sna cchogs gzugs/, sa. dharmarádÏa âitrarúpa,

Vi‰vamúrti78

(7.) 7. ãhögjal Lhaiwangdän /ãhos rgjal lha’i dbang ldan/, sa. dharmarádÏa Dévé‰a,

Suré‰ána79

(8.) 1. rigdän DÏampal Dagpa /rigs ldan ‘dÏam dpal grags pa, ‘dÏam dbjangs grags/,80

sa. kulika MaÀdÏu‰ríkírti/ MaÀdÏu‰ríkírtti, téÏ MaÀdÏu Ja‰as

(9.) 2. rigdän Pämakar /rigs ldan padma dkar/, sa. kulika Pundaríka

(10.) 3. rigdän Zangpo /rigs ldan bzang po/, sa. kulika Bhadra

(11.) 4. rigdän Namgjäl /rigs ldan rnam rgjal/, sa. kulika VidÏája

(12.) 5. rigdän SeÀenzang /rigs ldan b‰es gÀen bzang/, sa. kulika Mitrabhadra, Sumitra81

(13.) 6. rigdän Rinãhenãhang /rigs ldan rin ãhen phjag/, sa. kulika Ratnapáni / Raktapáni

(14.) 7. rigdän KhjabdÏungbä /rigs ldan khjab ‘dÏug sbas/, sa. kulika Vi‰nugupta

(15.) 8. rigdän ≈imadag /rigs ldan Ài ma grags/, sa. kulika Súrjakírti, Arkakírti82

(16.) 9. rigdän ·intuzangpo /rigs ldan ‰in tu bzang po/, sa. kulika Subhadra

(17.) 10. rigdän Gjamccho Namgjäl /rgja mccho rnam rgjal/, sa. kulika SamudavidÏája

(18.) 11. rigdän Gjälka /rgjal dka’/, sa. kulika DurdÏája, AdÏa83

(19.) 12. rigdän ÖdnangÀima /rigs ldan ‘od snang Ài ma/, sa. kulika Súrja

(20.) 13. rigdän Dawäod /rigs ldan zla ba’i ‘od/, sa. kulika âandraprabha, ·a‰i84


Seznamy vládcÛ ·ambhaly

Seznamy vládcÛ ·ambhaly jsou vskutku rozmanité a je tomu tak proto, Ïe ne v‰ech-

ny tibetské buddhistické fiády zastávají v této otázce stejn˘ názor. Napfiíklad seznam

tibetského buddhistického fiádu DÏonangpa /dÏo nang pa/ se od seznamu jiného fiádu

Gelugpy podstatnû li‰í.

Co se t˘ãe v˘ãtu jmen, pofiadí a seznamu celkem 32 vládcÛ ·ambhaly, nepanuje tedy

v tibetském a mongolském písemnictví shoda; existují jak odli‰nosti ve jménech vlád-

cÛ, tak i v poãtech a v˘ãtech.72 Vzhledem k tomu, Ïe se nejedná o reálnou historickou

panovnickou linii, není ãíslování, pofiadí ani vlastní jména podstatné. Pro úãely této kni-

hy se jako vhodné jeví vycházet z nûjakého konkrétního publikovaného panteonu jako

z v˘chozího zdroje. Autoritativní v tomto smûru mÛÏe b˘t pfiední indick˘ buddholog

Loke‰ âandra (Lokesh Chandra), kter˘ se tibetskou buddhistickou ikonografií, mytolo-

gií a vÛbec Buddhovou naukou zab˘vá dlouhodobû a velmi rozsáhle.73 V̆ hoda pouÏití

jednoho v˘ãtu jakoÏto základního je nasnadû – rozdíly ve jménech a pofiadí, které se

zpravidla net˘kají tûch panovníkÛ, ktefií jsou nahlíÏeni jako klíãoví v minulosti, pfiítom-

nosti a budoucnosti ·ambhaly, nejsou podstatné a lze se tudíÏ drÏet jenom jednoho

seznamu, u nûhoÏ je navíc k dispozici i obrazov˘ materiál.

Andrej Michajloviã Strelkov napfiíklad uvádí, Ïe poãet vládcÛ ·ambhaly mÛÏe b˘t

tfiicet tfii, pokud bude za prvního vládce uznán Súrjaprabhu.74

Loke‰ âandra (Lokesh Chandra) uvádí následujících sedm dharmarádÏÛ a dvacet

pût kulikÛ (tib. rigdän nûrnga /rigs ldan Àer lnga/), vládcÛ ·ambhaly (jména v sanskrtu

jsou doplnûná dodateãnû, první ãíslice oznaãuje celkové pofiadové ãíslo vládce ·amb-

haly, bez ohledu na to, zdali se jedná o dharmarádÏu ãi kuliku):

(1.) 1. ãhögjal Dawazang /ãhos rgjal zla ba bzang/, sa. dharmarádÏa Suãandra

(2.) 2. ãhögjal Lhajiwang /ãhos rgjal lha ji dbang/, sa. dharmarádÏa Dévéndra, Suré‰va-

ra75

(3.) 3. ãhögjal ZidÏidãän /ãhos rgjal gzi brdÏid ãan/, sa. dharmarádÏa TédÏasvín

72. Bernbaum Edwin, The Way to Shambhala, New York: Anchor Books 1980, s. 287; viz téÏ Roerich

Georges, „Studies in the Kálacakra“, Journal of Urusvati Himalayan Research Institute 2/1, 1932.

(Reprinted in: Rerikh Yuri (= Roerich Jurij N.), Izbrannye trudy, Moskva: Nauka 1967, s. 151-164.

73. O jím redigované ·áta-Pitaka Series („Sto ko‰Û“) viz Kolma‰ Josef, Suma tibetského písemnictví,Praha: Argo 2004, s. 55-56.

74. Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale…, s. 51.

75. Jinou variantu tibetského i sanskrtského jména 2. dharmarádÏi lze nalézt ve sbírce 156 postav manda-

ly Kálaãakry: Lhajiwang âhugãhen /lha ji dbang phjug ãhen/, viz Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’buddijskich izobraÏenij/ Buddhist Iconography Identification Guide, Sankt-Petûrburg: Nartang 2004,

s. 256, obr. 2a.

76. Tuto variantu sanskrtského jména 4. dharmarádÏi lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálaãakry,

viz Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’…, s. 257, obr. 2b.


viz Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’…, s. 257, obr. 3a.


viz Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’…, s. 257, obr. 3a.


viz Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’…, s. 258, obr. 3b.

80. Chandra Lokesh, Transcendental Art of Tibet, New Delhi: International Academy of Indian Culture

and Aditya Prakashan 1996 (·áta-Pitaka Series, vol. 385), s. 77.

81. Tuto variantu sanskrtského jména 5. kuliky lze nalézt ve sbírce 156 postav mandaly Kálaãakry, viz

Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’…, s. 259, obr. 4b.




Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’…, s. 260, obr. 6a.




l˘ komentáfi v 60 000 ver‰ích a sepsal je do knihy, odhalující v˘znam Kálaãakry lidem v ·ambha-

le atp. Vûnoval jim také mandalu Kálaãakry, zhotovenou z rÛzn˘ch drahokamÛ (malba na to zfietel-

nû odkazuje) a poté, co pfiedvedl mnoÏství zázrakÛ, ode‰el do nirvány.90

O tom, Ïe existují rozmanité, navzájem se sice pfiekr˘vající, nicménû rozdílné sou-

pisy ãi seznamy jmen ‰ambhalsk˘ch vládcÛ, svûdãí napfiíklad i následující v˘ãet san-

skrtsk˘ch jmen sedmi vládcÛ dharmy (dharmarádÏÛ) a dvaceti pûti drÏitelÛ linie, kter˘

uvádûjí souãasní mni‰i klá‰tera Namgjäl v Dharamsale:91

OObbrr.. 22 První vládce ·ambhaly Suãandra, jak je zobrazen v A‰tasáhasrikápanteonu, v sekci dvaceti pûti dharmarádÏÛ a kulikÛ, vládcÛ ·ambhaly,

klidová podoba, xylografie, pÛvodní velikost neuvedena. (Pfievzato z Chandra Lokesh, Buddhist Iconography. Compact Edition, New Delhi:

International Academy of Indian Culture and Aditya Prakashan 1988, s. 640, fig. 2036.)


(21.) 14. rigdän Nacchogzug /rigs ldan sna cchogs gzugs/, sa. kulika âitrarúpa, Vi‰varú-

pa85

(22.) 15. rigdän Sakjong /rigs ldan sa skjong/, sa. kulika Parthíva, Mahípála86

(23.) 16. rigdän ThajäÀen /rigs ldan mtha’ jas gÀen/, sa. kulika Ananta

(24.) 17. rigdän Sengge /rigs ldan seng ge/, sa. kulika Singha / Simha, Harivikrama87

(25.) 18. rigdän Pälkjong /rigs ldan dpal skjong/, sa. kulika ·rípála

(26.) 19. rigdän Nampänon /rigs ldan rnam par gnon/

(27.) 20. rigdän Tobpoãhe /rigs ldan stobs po ãhe/, sa. kulika Mahábala

(28.) 21. rigdän Magagpa /rigs ldan ma ‘gags pa/, sa. kulika Aniruddha

(29.) 22. rigdän Mijisengge /rigs ldan mi’i seng ge/, sa. kulika Nárasimha (dosl. „Lidsk˘

lev“)

(30.) 23. rigdän Wangãhug /rigs ldan dbang phjug/, sa. kulika Mahábala (dosl. „Velk˘

mocn˘“), Mahé‰vara88

(31.) 24. rigdän Thajä Namgjäl /rigs ldan mtha’ jas rnam rgjal/, sa. kulika AnantadÏaja

(dosl. „Neomezenû vítûzn˘“)

(32.) 25. rigdän Dagpo Khorloãän /rigs ldan drag po ‘khor lo ãan/, sa. kulika Rudra âakrin.

Pfiední italsk˘ buddholog a tibetanista 20. století Giuseppe Tucci pfiiná‰í ve své práci

o buddhistické ikonografii také informace o pÛvodu a vlastní pfiehled vládcÛ ·ambhaly,

kter˘ se opírá o tibetské prameny, zejména pak o historika ze 14. století Butön Rinã-

henduba (bu ston rin ãhen grub, 1290-1364):

Ohlednû roz‰ífiení Kálaãakry v Indii a dále i v Tibetu [je tfieba vûdût, Ïe] základní tantra byla zvû-

stována buddhou Dawazangpou /zla ba bzang po/, kter˘ ji shrnul; Dawazangpo89 sestavil rozsáh-









89. První dharmapála Suãandra (sa., dosl. „Dobr˘ mûsíc“) je v tibetské tradici chápán jako emanace bód-

hisattvy VadÏrapániho (srov. Tokarev S. A. (ed.), Mify narodov mira. Enciklopedija, tom 1., Moskva:

Sovetskaja Enciklopedija 1987, s. 612). Podle jin˘ch textÛ je Rudra âakrin emanací bódhisattvy

MaÀdÏu‰rího. Jak upozorÀuje Edwin Bernbaum (viz jeho The Way to Shambhala…, , s. 234), první

‰estice náboÏensk˘ch vládcÛ, dharmarádÏÛ (téÏ dharmapála), pfiedchÛdce kulikÛ, byla podle tibet-

sk˘ch podání jak linií Buddhova klanu ·ákjÛ, tak emanací rÛzn˘ch bódhisattvÛ, jako napfiíklad

Jamántaky [sic!, pozn. L.B.]. V tomto kontextu nebude jistû pfiekvapující konstatování Marylin M.

Rhieové a Roberta A. F. Thurmana, Ïe Rudra âakrin je „reinkarnací“ VadÏrapániho (viz jejich Worldsof Transformation: Tibetan Art of Wisdom and Compassion, New York: Tibet House 1996, s. 499).

90. Tucci Giuseppe, Tibetan Painted Scrolls III. Description and Explanation of the Tankas, Rome: La

Libreria dello Stato 1949, s. 598-599.

91. Harrington Laura (ed.), Kalachakra: Namgyal Monastery, Roma: Tibet Domani 1999, s. 51.


PrÛvodci na cestû do ·ambhaly

Îánru, zahrnujícího „popisy cest – itineráfie – do ·ambhaly“ se podrobnû vûnoval

souãasn˘ americk˘ buddholog John Newman. Autor zmiÀuje tibetského uãence z 19. sto-

letí jménem Dagon Îabdung Konãhog Tänpa Rabgjä /brag dgon Ïabs drung dkon mãhogbstan pa rab rgjas/, kter˘ oznaãil celkem pût tibetsk˘ch pramenn˘ch textÛ za hlavní díla

tohoto literárního Ïánru. Jedná se o následující: (1) Popis cesty do Indie,92 jenÏ sepsal

âhang âhödÏepäl (/’ãhang ãhos rdÏe dpal/, 1197-1264); (2) Popis cesty do Nepálu,93

jenÏ sepsal Lhathong ·eÀen Namgjäl /lha mthong b‰es gÀen rnam rgjal/; (3) Popis cestydo VadÏrasány, tj. do Bódhgaji,94 autor neznám˘; (4) Popis cesty do Uddijány, tj. Svá-tu,95 jenÏ sepsal pravdûpodobnû Orgjänpa Rinãhenpal (/o rgjan pa rin ãhen dpal/, 1230-

1309) a (5) Popis cesty do ·ambhaly,96 od autorÛ jménem Manlung Guru /man lung gu-ru/ a âhödÏe DÏordän Dagpa /ãhos rdÏe ‘bjor ldan grags pa/.97 K nim je moÏné pfiifia-

dit je‰tû dal‰í tfii tibetské ‰ambhalské prÛvodce: (6) Popis cesty do Potály,98 od nezná-

mého autora; (7) Popis cesty do Kalápy99 a nakonec (9) Pramen deseti milionÛ zázrakÛ:V̆ klad o velikém místû siddhÛ zemû ·ambhaly, spolu s vylíãením Indie a okolí.100 Toto

dílo je ov‰em známûj‰í pod zkrácen˘m názvem Popis cesty do ·ambhaly, od autora

jménem Lozang Paldän Je‰e, coÏ nebyl nikdo jin˘, neÏ 6.(3.) panãhenlama.

Zfiejmû nejstar‰í tibetsk˘ datovan˘ prÛvodce na cestu do ·ambhaly je v˘‰e uveden˘

Popis cesty do ·ambhaly, pocházející od Manlung Gurua a ChödÏe DÏordän Dagpa.

Tento cestopis má podle Johna Newmana docela faktologickou povahu a zachycuje

konkrétní cesty po Asii. První vede z nepálského Bhaktapúru /khu khom/ na sever do

Chotanu (tib. Lijul /li jul/). TraÈ se vine podél fieky Tarim (tib. ·ingta /‰ing rta/, sa. ·itá,

Sita) ze západu na v˘chod, nachází se v oblasti ob˘vané Ujgury (tib. Hor /hor/). Severnû

od Tarimu leÏí pohofií Ëan-‰an, které pfiedstavuje jiÏní hranici ·ambhaly, „Malé DÏam-

budvípy“. Druhá cesta vede z centrálního Tibetu (tib. Ü /dbus/) do Ngari Mangjulu


1. dharmarádÏa Suãandra

2. dharmarádÏa Dévéndra

3. dharmarádÏa TédÏasvín

4. dharmarádÏa âandradatta

5. dharmarádÏa Dévé‰vara

6. dharmarádÏa âitrarúpa

7. dharmarádÏa Dévé‰a

8. kulika MaÀdÏu Ja‰as / MaÀdÏu‰ríkírti

9. kulika Pundaríka

10. kulika Bhadra

11. kulika VidÏaja

12. kulika Mitrabhadra

13. kulika Ratnapáni /Raktapáni

14. kulika Vi‰nugupta

15. kulika Súrjakírti

16. kulika Subhadra

17. kulika SamudavidÏája

18. kulika DurdÏája

19. kulika Súrja

20. kulika âitrarúpa

21. kulika âandraprabha

22. kulika Ananta

23. kulika Parthíva

24. kulika ·rípála

25. kulika ·rípála

26. kulika Vikranta

27. kulika Mahábala

28. kulika Aniródha

29. kulika Nárasingha

30. kulika Mahé‰vara

31. kulika AnantadÏaja

32. kulika Rudra âakrin

92. Tib. Gjagar lamjig /rgja gar lam jig/.

93. Tib. Bäljulgji lamjig /bal jul gji lam jig/.

94. Tib. DordÏedängji lamjig /rdo rdÏe gdan gji lam jig/.

95. Tib. Orgjän lamjig /o rgjan lam jig/.

96. Tib. ·ambhalä lamjig /‰a mbha la’i lam jig/.

97. Newman John, „Itineraries to Shambhala“, in: Cabezón José Ignazio – Jackson Roger R. (eds.), Tibe-tan Literature: Studies in Genre, Ithaca, New York: Snow Lion Publications 1996, s. 485.

98. Tib. Potálä lamjig /po ta la’i lam jig/.

99. Sa. Kalápávatára, tib. KalápadÏugpa /ka lá par ‘dÏug pa/.

100. Tib. grub pa‘i gnas ãhen po ‰am bha la’i (jul gji) rnam b‰ad ‘phags jul (gji) kji rtogs brdÏod dang bãaspa ngo mcchar bje ba’i ‘bjung gnas Ïes bja ba (bÏugs so). Tento text si jako první Evropan ze sv˘ch

cest do Asie pfiivezl maìarsk˘ badatel Alexander Csoma de Körös (1784-1842), kter˘ byl o pouhé pÛl-

století star‰í neÏ autor 6.(3.) panãhenlama Lozang Paldän Je‰e (1738-1780) viz Terjék József, Collec-tion of Tibetan Manuscripts and Xylographs of Alexander Csoma de Körös, Budapest: Magyar Tudo-

mányos Akadémia Könyvtára 1976, s. 78-80.


probuzení. Cesta do ·ambhaly tak zaãíná na nejposvátnûj‰ím místû buddhismu. Pak se

poutník nejprve vydá na západ, plaví se na lodi a pfiistane na ostrovû, kde se pokloní

stúpû vûnované pfiedchozímu buddhovi jménem Kanakamuni. Poté se vrátí do Indie

a vydá se na ‰estimûsíãní cestu nejprve smûrem severov˘chodním, poté severním. Na

hofie zvané Kakarí musí poutník za odfiíkávání pfiíslu‰n˘ch manter vykopat ze zemû

nûkolik kofienÛ a vysu‰it je. Z kamene vy‰típne destiãku a na ni pak namaluje obraz pra-

sohlavé Máríãí a odfiíkáváním jejích manter prosí o ochranu a podporu pfii pfiekonávání

obtíÏí a tr˘zní na dal‰í cestû. Vysu‰ené kofieny rozemele a pfiipraví z nich lektvar, kter˘

poÏije za hojného odfiíkávání manter. Takto získá zázraãné vlastnosti vhodné pro dal‰í

pokraãování na cestû, je chránûn proti hladu, Ïízni a únavû. Cestou mu je‰tû pomáhají

dal‰í boÏstva jako napfiíklad Mandehá a Vidjuããalá, a tak nakonec poutník do Kalápy

‰Èastnû dorazí, nesen kouzelnicemi. Kalápa je pfienádhern˘ palác, ráj na zemi, v‰ichni

jsou zde ‰Èastní, lidé neznají zlo, nenávist a nevûdomost a doÏívají se nejménû sta let.

Kalápa má také zvlá‰tní duchovní moc, která se projevuje v tom, Ïe vyspûlej‰í poutník

zde dosáhne v‰ech pozemsk˘ch i nadzemsk˘ch siddhi pouze tím, Ïe vzdává úctu sva-

t˘m vládcÛm; ménû vyspûl˘ poutník zase na tomto místû obdrÏí duchovní pokyny, které

mu napomohou k úspû‰nému zavr‰ení duchovní cesty. Poté, kdy na pût set ‰Èastn˘ch lidí

vyslechlo tuto rozpravu, navrátili se v‰ichni domÛ a zaãali nauku o ·ambhale ‰ífiit mezi

ostatní. Ti, kdoÏ vyuÏili dovedností a metod na dosaÏení siddhi popsan˘ch v rozpravû,

skuteãnû tyto zázraãné schopnosti získali a do ·ambhaly nakonec do‰li. A tak konãí

Popis cesty do Kalápy.Vylíãen˘ pfiíbûh o cestû do Kalápy zfiejmû zahrnuje obû cesty, obû interpretace

eschatologického m˘tu. ·ambhala se adeptovi po splnûní v‰ech podmínek103 „smí nej-

prve ukázat ve skuteãnosti nebo ve snu. KdyÏ mu jeho osobní boÏstvo takto naznaãí, Ïe

je zplnomocnûn, smí se vydat na skuteãnou cestu do Kalápy.“104 Obû cesty jsou takto

rovnocenné a mohou pfiedstavovat jak esoterickou, tak i exoterickou interpretaci.

Více na stranu esoterické interpretace se pfiiklání John Newman, kdyÏ fiíká, Ïe opro-

ti Manlung Guruovû realistickém a geograficky zakotveném cestopisu se Popis cesty doKalápy vyznaãuje velkou geografickou a historickou neurãitostí, nelze podle nûj reálnû

po Asii cestovat. Pfiedstavuje tedy popis duchovní cesty do ·ambhaly, na níÏ je podstat-

né vlastní úsilí poutníka, sádhaky, smûfiující k dosaÏení siddhi prostfiednictvím oãi‰Èo-


/mnga’ ris mang jul/ v západním Tibetu. Odsud pokraãuje do Turkestánu (tib. Töhor-

gjijul /stod hor gji jul/) a zemí ob˘van˘ch Mongoly (tib. Sopäjul /sog po’i jul/); odsud

se poutník do cíle cesty, ·ambhaly, mÛÏe dostat za dva aÏ tfii roky. Autor cestopisu tvrdí,

Ïe sám ·ambhalu nav‰tívil a dokonce se zde setkal s jejím vládcem. Souãasnû obviÀu-

je sakjapovského mnicha Phagpu [jedná ze o synovce známého Sakja-pandity Künga

Gjalcchäna /sa skja pan di ta kun dga’ rgjal mcchan, 1182-1251/ jménem âhögjal-phag-

pa Lodö Gjalcchän /ãhos rgjal ‘phags pa blo gros rgjal mcchan, 1235-1280/, pozn.

L.B.], Ïe vyfabrikoval rozsáhl˘ text o ·ambhale, aby jím oklamal mongolského vládce

Chublajchána.101

Z hlediska poznání pfiedstav TibeÈanÛ o zpÛsobech, moÏnostech a podmínkách ná-

v‰tûvy ·ambhaly ãi putování do ní je zfiejmû nepfiínosnûj‰í a nejzajímavûj‰í Popis cestydo Kalápy. Kdy a kde text vznikl, není známo, TibeÈané se s ním v‰ak poprvé seznámi-

li prostfiednictvím Táranáthova pfiekladu (Gjalkhampa Táranátha, 1575-1634 /rgjalkhams pa tá ra ná tha/) nepálského rukopisu a jak pfiekladatel v kolofonu uvádí, pomá-

hal mu bráhmansk˘ pandit jménem Kr‰na. Text102 zaãíná tradiãnû jako buddhistická sút-

ra, tj. popisem situace, kdy bódhisattva MaÀdÏu‰rí pob˘val na hofie jménem Mahéndra,

kde ho nav‰tívil bódhisattva Avalókité‰vara. Jejich dialogu mûlo naslouchat mnoÏství

rÛzn˘ch bytostí, jako jsou bozi, démoni, duchové, draci, ale také tam pfii‰lo na pût set li-

dí, místních obyvatel z Kó‰alska, Vai‰alí, Vidéhy a Mithily. JenÏe bódhisattva MaÀdÏu-

‰rí se stále neobjevoval, a tak se lidé ptali Avalókité‰vary na radu. Ten byl potû‰en jejich

zájmem a pfiemluvil pfiítomnou (Ïenskou) bódhisattvu jménem EkadÏatá, aby zeptala

Amóghánku‰iho, o nûmÏ bylo známo, Ïe zná cestu do Kalápy, hlavního mûsta ·ambha-

ly. Amóghánku‰a jim sdûlil, Ïe v budoucnu znalost dharmy v Indii vymizí, uchová se

v‰ak na severu, v Kalápû na hofie Kailá‰ v ·ambhale. Lidé jsou zde ‰Èastní a spravedli-

ví, dodrÏují zákony dharmy a mahájány. Dále jim sdûlil, Ïe tantrik, sádhaka, usilující

o získání vy‰‰ích sil, siddhi, pro sebe i pro ostatní si mÛÏe naklonit své osobní boÏstvo,

a získat tak svolení k cestû do Kalápy. Pokud by se tam chtûl vypravit bez tohoto sou-

hlasu, jeho cesta by nepochybnû skonãila katastrofou. Poté, kdy sádhaka obdrÏí souhlas,

mÛÏe zaãít recitovat jeden milion manter a uspofiádat více neÏ sto tisíc zápaln˘ch obûtí

rÛzn˘m boÏstvÛm. I v tomto pfiípadû platí, Ïe pokud by adept cesty do Kalápy nevyko-

nal zmínûné rituály, nejenom Ïe do svého cíle nedojde, ale je‰tû ho na cestû stihne trest

drakÛ, duchÛ a goblinÛ. Teprve poté, kdy úspû‰nû vykoná v‰echny pfiedepsané rituály,

se mÛÏe poutník vydat do Bódhgaji, aby se poklonil stromu, pod kter˘m Buddha dosáhl

101. Newman John, „Itineraries to Shambhala“…, s. 488.

102. Následující pfievyprávûní tibetského textu pochází od Johna Newmana, viz jeho „Itineraries to Shamb-

hala“…, s. 489-490. Rozsáhlej‰í verzi, která se ov‰em v detailech dosti li‰í, nazvanou Kudy cesta do·ambhaly viz Gruschke Andreas, Posvátná místa království tibetského: Báje a povûsti od Kailásu po·ambhalu, pfiel. Jaromír A. Má‰a, Praha: Volvox globator 2000, s. 177-184.

103. Conditio sine qua non cesty do Kalápy je: „Kdo touÏí dojít do ·ambhaly, ten musí kráãet pravou ces-

tou a cviãit se v rozjímání. Musí hluboce vûfiit, musí ho hnát neodolateln˘ impuls, aby dosáhl osvíce-

ní pro blaho v‰ech citliv˘ch tvorÛ. Musí b˘t také zasvûcen do mandaly, ovládat obfiady a zaãít se stu-

diem tanter. Kromû toho musí b˘t jasného ducha. Musí b˘t také zpÛsobil˘m, aby tomu porozumûl

a jeho bytost musí b˘t upfiímná. Kdo splní tyto podmínky, ten musí nejdfiíve ze v‰eho rozjímat o svém

osobním boÏstvu.“ Gruschke Andreas, Posvátná místa království tibetského…, s. 178.

104. Ibid., s. 178.


do ·ambhaly. Je zde v‰ak nebezpeãí, Ïe pokud je cesta do ·ambhaly otevfiená i pro ne-

buddhisty, mohla by se ãasem zaplnit barbary, cizinci a náv‰tûvníky a právû toto byl

podle 4. cänpo nominchána DÏampal âhökji Tändzin Thinläho dÛvod, proã panãhenla-

ma lidi od cesty do ·ambhaly spí‰e odrazoval, neÏ Ïe by jim ji doporuãoval. Péãe o ãis-

totu ·ambhaly je jedním z dobfie pochopiteln˘ch a vysvûtliteln˘ch dÛvodÛ, proã panã-

henlama upfiednostÀoval Popis cesty do Kalápy pfied Manlung Guruov˘m cestopisem.

Lze se v‰ak domnívat, Ïe svou roli zde sehrály i jiné dÛvody: panãhenlama se ve shodû

se sv˘mi pfiíznivci povaÏoval za „pfied-znovuzrozence“ (pre-reincarnation) Rudry âak-

rina. V druhé polovinû 18. století vûdûli jiÏ TibeÈani mnohé o geografii území ob˘va-

n˘ch mongolsk˘mi a turkick˘m kmeny, a tak by mohl vzniknout docela váÏn˘ problém

pfii ãtení zemûpisnû pfiesného prÛvodce do ·ambhaly; kdyÏ se bájné buddhistické krá-

lovství nenachází tam, kde by mûlo podle Manlung Guruova cestopisu b˘t a naopak je

zde pou‰È a pustá step jen fiídce obydlená nomády, co pak lze fiíci o samotném panãhen-

lamovi jakoÏto budoucím Rudrovi âakrinovi? KdyÏ se text zjevnû a ovûfiitelnû m˘lí

v jednom, proã by se nemohl m˘lit i v pfiedpovûdi budoucnosti, v apokalyptické bitvû,

jejím vÛdci a v˘sledku? Doslovné a geograficky urãité ãi realistické pojetí ·ambhaly

obsaÏené v Manlung Guruovû cestopisu se ukázalo b˘t problémem, potíÏí. Za tûchto

okolností bylo snaz‰í svízelnou situaci vyfie‰it prohlá‰ením, Ïe tento cestopis je fale‰n˘

a podvodn˘ a jedin˘ správn˘, platn˘ a pravdiv˘ je popis ·ambhaly a její budoucnosti

obsaÏen˘ v Popisu cesty do Kalápy.


vání, rituálÛ a uctívání svat˘ch vládcÛ. A tak pfiestoÏe oba texty, Manlung GuruÛv i Po-pis cesty do Kalápy, mají shodn˘ cíl – pfiístup k náboÏenskému uãení ·ambhaly – pfied-

kládají naprosto odli‰n˘ zpÛsob, jak ho dosáhnout. Vydat se na pouÈ s Manlung Guruo-

v˘m textem mÛÏe okamÏitû kaÏd˘, kdo umí ãíst; vydat se na pouÈ s Popisem cesty doKalápy mÛÏe jenom tantrick˘ adept a to aÏ poté, kdy splní fiadu pfiedbûÏn˘ch poÏadav-

kÛ.

V Evropû, USA a ostatnû i jinde ve svûtû je nejznámûj‰í popis cesty do ·ambhaly

pocházející od 6.(3.) panãhenlamy. Nicménû, jak pfiipomíná John Newman, pouze asi

pûtina textu se skuteãnû vûnuje popisu cesty, ostatní ãásti se zab˘vají líãením tehdej‰í

Indie, jejími politick˘mi a náboÏensk˘mi dûjinami. A jak Edwin Bernbaum správnû

upozornil, panãhenlamÛv text je, co se t˘ãe vlastního popisu cesty do ·ambhaly, v pod-

statû identick˘ s Popisem cesty do Kalápy. Daleko zajímavûj‰í neÏ tato pasáÏ panãhen-

lamova textu je jeho postoj k moÏnosti dosaÏení ·ambhaly. Díky Táranáthovû pfiekladu

Popisu cesty do Kalápy mûli TibeÈani k dispozici dva zcela odli‰né popisy cest do

·ambhaly. První je „realistick˘“ cestopis Manlung GuruÛv, druh˘ pak „duchovní“ Popiscesty do Kalápy. Panãhenlama, kdyÏ sepisoval svÛj text, mûl moÏnost volby mezi obû-

ma pojetími a nakonec si vybral líãení „duchovní“. Praví: „Pokud chcete skuteãnû, fy-

zicky, cestovat [do ·ambhaly], nezbytnou podmínkou je dosaÏení síly manter a vytvofie-

ní zásluh. Jinak vás po cestû zabijí zufiiví nágové, goblini.“105 Panãhenlama dokonce

srovnává oba texty a vyjadfiuje se k jejich platnosti, pravdivosti, ãi autoritativnosti. Poz-

namenává, Ïe je moÏné docela snadno postupovat podle Manlung Guruova cestopisu,

Ïe v‰ak tento spis obsahuje mnoho vûcí, které neodpovídají „autoritativnímu“ popisu

cesty do ·ambhaly, totiÏ Popisu cesty do Kalápy. A uzavírá tím, Ïe pouze tento jedin˘

spis je pravdiv˘, „autoritativní“, v‰echny ostatní jsou podvrÏené, nepravdivé, fale‰né.

John Newman si klade otázku, proã panãhenlama nakonec zvolil ono „metafyzické“

místo „fyzického“ pojetí cesty do ·ambhaly. K odpovûdi vyuÏívá textu od 4. cänpo

nominchána DÏampal âhökji Tändzin Thinläho (1789-1838 /bcan po no mon han sprulsku ‘dÏam dpal ãhos kji bstan ‘dzin ‘phrin las/).

Pfiinejmen‰ím ho k tomu mohly vést dva dÛvody. První je skuteãnost, Ïe ·ambhala

je v Kálaãakratantfie nahlíÏena jako „zázraãnû projevené mûsto“ (tulpä dongkhjer /sprulpa’i sgrong khjer/), a tudíÏ se prost˘m a obyãejn˘m bytostem vyjevuje rÛzn˘mi zpÛso-

by. ¤íká, Ïe cesta vylíãená v Popisu cesty do Kalápy je sice urãena pro cestovatele hle-

dající tantrické siddhi, zvlá‰tní schopnosti, ale Ïe to nevyluãuje existenci jin˘ch, dal‰ích

moÏností, jak se do ·ambhaly dostat. Tak napfiíklad pfiestoÏe podle Popisu cesty do Po-tály (Potálä lamjig /po ta la’i lam jig/) je do Avalókité‰varova paláce ve lhaské Potále

moÏné se dostat pouze pod vodou a vzduchem, Buddhaguptovi se to podafiilo s obchod-

níky na lodi. A tak platí, Ïe Manlung GuruÛv cestopis nabízí skuteãnou, viditelnou cestu

105. Citováno podle Newman John, „Itineraries to Shambhala“…, s. 491.


zvítûzí‰ v onom ãase podobném konci,

aÈ beze ztráty dfiívûj‰í pfiísahy

i já zaslouÏím si b˘t pfiedním ve tvém doprovodu,

ty sám, nejvy‰‰í mistfie a vzne‰en˘ pane,

osedlá‰ kamenného konû síly vûtru,

krátk˘m kopím prorazí‰ plíce Naivy,109

aÈ i já si zaslouÏím chvíli jistého vítûzství,

milióny oddílÛ vojsk pestrobarevn˘ch,

ãtyfii sta tisíc omámen˘ch cviãen˘ch slonÛ,

‰ílen˘ch slonÛ ãtyfii sta tisíc statisícÛ,110

barvami skvoucí zlaté vozy a pûchota,

uprostfied hrÛzného houfu vojsk bude‰ pevnû stát,

ty sám probodne‰ plíce Naivy,111

Syna Velikého Mûsíce na koni112

probodne ostrou zbraní Hanumand,

dvanáct velik˘ch boÏstev, Rudra a dal‰í

skoncují se v‰emi ne-bohy a dal‰ími,113

jejich sloni budou na hlavu poraÏeni slony,

kamenn˘mi koÀmi budou jejich konû zabiti,

zlaté vozy rozdrtí jejich vozy na prach,

ochránci zemû si podrobí ochránce zemû114

a proud barbarÛ bude pfietrÏen,

v ãase, kdy se jméno, Uãení a v‰echny zpÛsoby prvního buddhy budou ‰ífiit,

aÈ i já si zaslouÏím tu b˘t,

tak bude Uãení po mnoho let odkr˘vané,

druhého mongolského mûsíce v roce konû,

dvaadvacátého dne budou hrdinové a hrdinky

za zvukÛ hudby a s doprovodem statisícÛ

ve spokojeném ãase, na místû, kde není níÏe neÏ Cesty,115


Modlitby za zrození v ·ambhale

I tento Ïánr pfiedstavuje mnoÏství písemn˘ch pramenÛ, nicménû pro potfieby této

knihy bude postaãující, kdyÏ se podrobnûji dotkneme textu nejznámûj‰ího, nazvaného

Modlitba za zrození v severní ·ambhale od 6.(3). panãhenlamy, jehoÏ úplná ãeská verze

je publikována poprvé:106

Klaním se mistrovi!

Modlím se k tobû, vzne‰en˘ mistfie,

kter˘ jsi veliké nauce vzácného prvního buddhy

dal prospívat ve mûstech ·ambhaly,

aÈ modlitbou k tobû dojdou tato má pravdivá slova naplnûní.107

Pevnû schraÀující buddhovskou mysl Kálaãakry a dal‰ích108

je místo, ve kterém jsou vzácné nauky roz‰ífiené,

mûsto v severním smûru zvané Kalápa,

skvostnûj‰í neÏ dobr˘ pfiíbytek boha Indry

je skvûl˘ palác v délce dvanácti jódÏan,

se ãtyfimi stûnami, záfin˘, ozdoben˘ mnoha drah˘mi kameny,

obklopen˘ devíti sty milióny usedlostí,

se skvûl˘mi hájky, dokonalej‰ími neÏ ty v krajích bohÛ,

dvû mandaly prvního buddhy, vût‰í a men‰í

pfii pouhém pohlédnutí dávají dojít nejvy‰‰í dokonalosti,

zhotovené jsou z drahocenností nevyjádfiitelné ceny,

nalevo i napravo od nich jsou krásná veliká jezera,

naplnûná klenoty, v délce dvanácti jódÏan,

pro lidi a dobytek vprostfied ãasu zániku Uãení,

po uplynutí zhruba sedmi set let od nynûj‰ka,

stane‰ se Hroziv˘m Rigdänem a nad oddíly barbarÛ

106. Pfieklad z tibet‰tiny pofiídil Daniel Berounsk˘, ve‰keré následující poznámky k pfiekladu jsou taktéÏ od

nûj. Pfieklad je proveden z xylografického vydání z Burjatska (viz Obr. 3), av‰ak bylo téÏ pfiihlédnuto

ke kniÏnû publikované verzi (Bstod smon phjogs bsgrigs [Sbírka oslav a modliteb]. Mccho sngon mi

rigs dpe skrun khang, Xinning 1996: 324-327), která uvádí název Modlitba za zrození v severní ·amb-hale /bjang ‰ambha lar skje ba’i smon lam bÏugs so/. Xylografické vydání obsahuje mnoÏství chyb,

na které pfiekladatel upozorÀuje v poznámkovém aparátu, a obû verze se v zásadû neli‰í, xylografická

edice obsahuje jen jednu vûtu navíc.

107. Mistrem se rozumí vládce ·ambhaly a v˘raz „první buddha“ (dang po’i sangs rgjas) oznaãuje v tomto

kontextu boÏstvo Kálaãakru (viz Dge b‰es ãhos kji grags pas brcam pa’i brda dag ming cchig gsal babÏugs so [V̆ kladov˘ slovník âhökji Dagpy], Peking: Mi rigs dpe skrun khang 1995, s. 390).

108. Xylografická edice uvádí chybnû rtag bsten namísto rtag brten.

109. V xylografické edici je chybnû bjas pa namísto bjis pa.

110. Tato vûta v citované kniÏnû publikované verzi schází.

111. V xylografické edici je chybnû bjas pa namísto bjis pa.

112. Xylografická edice uvádí chybnû dbu namísto bu.

113. Dvanácti boÏstvy se míní skupina dvanácti vládcÛ ·ambhaly z celkového poãtu pûtadvaceti. Asurové

jsou v tibet‰tinû doslova „ne-bohové“, ãímÏ se poetick˘m jazykem „barbafii sniÏují“. ZároveÀ v‰ak

v Tibetu b˘vá muslimsk˘ BÛh snad i pro zákaz zobrazování naz˘ván ne-bohem ãili asurou.

114. V tibet‰tinû sa skjong. Kromû tohoto obecného v˘znamu je v‰ak i jménem jednoho z vládcÛ ·ambha-

ly.

115. V pfiekladu se ztrácí evidentnû vûdomá naráÏka na v˘chodní ráj Akani‰ta buddhy Ak‰óbhji. Jeho tibet-

sk˘ název ‘og min viz „není níÏe“.

51·AMBHALSK¯ M¯TUS50 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS

ve chvíli dosaÏení zavr‰eného tûla blaÏenosti,116

aÈ i já dojdu stavu buddhy.

Kolofon: Tyto ver‰e ‰ambhalské modlitby sestavil v paláci tradice Kadampa gelong

z rodu ·ákji, Lozang Paldän Je‰e.

Text Modlitby za zrození v severní ·ambhale sepsal podle Karéniny Kollmar-Pau-

lenzové117 6.(3) panãhenlama pravdûpodobnû v roce 1775. Tento zfiejmû mezi prost˘m

lidem nejznámûj‰í, nejroz‰ífienûj‰í a nejvlivnûj‰í ‰ambhalsk˘ text byl doposud na Zápa-

dû kniÏnû, ãasopisecky a na internetu publikován nejménû tfiikrát.118

Jak jiÏ bylo fieãeno, tento text je od doby svého vzniku aÏ po dne‰ek ve Vnitfiní Asii

neobyãejnû populární. Není pfiíli‰ rozsáhl˘, má zhruba padesát fiádkÛ; zjistit v‰ak jejich

pfiesn˘ poãet, stejnû jako stanovit, která verze modlitby je pÛvodní, je obtíÏné. Text totiÏ

koluje jiÏ více neÏ dvû století po Tibetu, Mongolsku, Burjatsku atp. a pfii jeho „pfieno-

su“ – aÈ jiÏ psaném ãi ústním – vznikají nutnû chyby a ‰umy. Ostatnû dobr˘m dÛkazem

této skuteãnosti je i verze modlitby, kterou pro tuto knihu pfieloÏil a s dal‰ími verzemi

komparoval Daniel Berounsk˘.

Text samozfiejmû zaãíná poklonou Mistrovi, konãí kolofonem, ve kterém se hovofií

o autorství. Vûfiící se pfii recitaci textu – „modlení“ – obrací k panãhenlamovi jako ke

svému guruovi a vyjadfiuje své horoucí pfiání aktivnû se zúãastnit poslední bitvy

o ·ambhalu. Pfieje si, aby si zaslouÏil pfií‰tí zrození právû v této zemi a v té dobû, kdy

podle proroctví vypukne velká poslední bitva. Hovofií se zde zhruba o sedmi stech le-

tech, coÏ vzhledem k tomu, Ïe text byl sepsán nûkdy v osmdesát˘ch letech 18. století

(není ov‰em v kolofonu pfiesnû datován, jedná se o odhad), pfiedpokládá, Ïe ona bitva se

uskuteãní v 25. století. Je zde pfiímo fieãeno, Ïe panãhenlama se znovuzrodí jako Hrozi-

v˘ Rigdän (tib. Rigdän Dagpo /rigs ldan drag po/). Vedle krátkého popisu samotné

·ambhaly a scén z vlastní bitvy, vycházejících z textu Kálaãakratantry, je zde nazna-

ãena i budoucnost, která po bitvû nastane, kdyÏ se bude „Uãení a v‰echny zpÛsoby prv-

ního buddhy“ ‰ífiit. Modlitba se zavr‰uje pfiáním dosáhnout stavu buddhy.

116. Je jedním ze „tfií buddhovsk˘ch tûl“ a zjednodu‰enû fieãeno je ikonografickou podobou buddhÛ, jak se

projevují v jednotliv˘ch „buddhovsk˘ch polích“ ãi rájích.

117. Karénina Kollmar-Paulenz, „Utopian Thought in Tibetan Buddhism“, in: Studies in Central and EastAsian Religions 5/6, 1992-1993, s. 93-94.

118. Blo bzang dpal ye shes (Third Panchen Lama), „Sham bha lar skye ba’i smon lam“, in: Ven. Dalama

(ed.), Tibetan Buddhist Studies of Klon-rdol bla-ma Nag-dban-blo-bzang, Mussoorie 1963, vol. 1,

s. 150-151; Jackson David P., „The ‘Miscellaneous Series’ of Tibetan Texts in the Bihar Research

Society, Patna: A. Handlist“, Tibetan and Indo-Tibetan Studies 2, Stuttgart 1989, No. 1471-1472 (B.

No. 565), s. 212; „Prayer of Shambhala (Shambhala’i smon-lam)“, translated by Alexander Berzin,

1985, http://www.berzinarchives.com/kalachakra/prayer_shambhala.html (22.01.2004).

OObbrr.. 33 Faksimile plného znûní Modlitby za zrození v severní ·ambhale /bjang ‰ambha lar skjeba’i smon lam bÏugs so/ od 6.(3.) panãhenlamy Lozang Paldän Je‰eho

(/blo bzang dpal ldan je ‰es/, 1738-1780). Xylografické vydání tibetského textu z Burjatska, pravdûpodobnû z konce 19. nebo poãátku 20. století. [Archiv Daniela Berounského]


V závûru textu je taktéÏ uveden pozoruhodn˘ odkaz jak na pfiechod bojovníkÛ, hrdi-

nÛ a hrdinek (sic!) do sféry druhého buddhova tûla (sa. sambhógakája): „ve chvíli dosa-

Ïení zavr‰eného tûla blaÏenosti“, tak i jeho ãasov˘ údaj: „druhého mongolského mûsíce

v roce konû, dvaadvacátého dne“. Zajímavé skuteãnosti v souvislosti s chronologií

v Modlitbû za zrození v severní ·ambhale si pov‰iml Andrej M. Strelkov. ¤íká, Ïe ani

tak pfiesn˘ údaj nám neumoÏÀuje exaktnû stanovit termín poslední bitvy o ·ambhalu,

neboÈ autor opomenul uvést jak Ïivel, v jehoÏ znamení dan˘ rok konû bude, tak i pofia-

dové ãíslo rabdÏunu, tj. ‰edesátiletého cyklu.119




s. 24-25.


se promítlo i do samotného m˘tu, se takto zprostfiedkovanû pfieneslo do Tibetu a je‰tû

dále na sever do Mongolska a Burjatska. V Tibetu zhruba od 10. století probíhala druhá

vlna ‰ífiení Buddhovy nauky, naz˘vaná ãhidar /phji dar/, spojená s ãinností misionáfie

Atí‰i Dípankary ·rídÏÀány (asi 982-1055), v Tibetu téÏ známého jako DÏowo Paldän

Atí‰a /dÏo bo dpal dan a tí ‰a/, bengálského uãence a duchovního zakladatele tibetské-

ho fiádu Kadampa /bka’gdams pa/. Buddhismus v Tibetu tedy nebyl v pfiímém kontak-

tu s tûmi náboÏensk˘mi nepfiáteli, ktefií ho v jeho indické vlasti tak úspû‰nû odstraÀova-

li z místa jeho zrodu. Na rozdíl od Indie se tibetsk˘ buddhismus setkával – a to ãasto ve

velice brutálních stfietech – s bönismem. JestliÏe jednou z reakcí na sílící tlak hinduismu

a islámu v Indii, vedoucí k zániku buddhismu v tomto regionu, byl vznik buddhistické-

ho kálaãakrového písemnictví, tak je jistû zajímavé si poloÏit otázku, zdali mûly dobo-

vé okolnosti v Tibetu, které byly zcela odli‰né od indick˘ch, nûjak˘ vliv na utváfiení jak

pfiekladÛ Kálaãakratantry, tak i tibetské modifikace ‰ambhalského m˘tu. Odpovûì v‰ak

není ani snadná ani jednoznaãná.

Tibetské jméno ·ambhaly DedÏung /bde ‘bjung/ lze pfieloÏit jako „zfiídlo ‰tûstí“

a vyjadfiuje optimistickou a radostnou sloÏku onoho m˘tu.123 Mesianismus ·ambhaly,124

jak o nûm hovofií Andreas Gruschke, je ov‰em bojovn˘, neradostn˘ a rozhodnû není

„zfiídlem ‰tûstí“. Ostatnû samotná poslední bitva se neodehraje na území ·ambhaly, ale

mimo nû. Tato skuteãnost je vyjádfiená i na ãetn˘ch tibetsk˘ch, mongolsk˘ch a burjat-

sk˘ch thangkách, kdy hranice ·ambhaly tvofií vÏdy zfieteln˘ okruh jednoho svûta, svûta

‰tûstí, radosti a míru, jasnû vymezeného oproti svûtu zb˘vajícímu, zkaÏenému a urãené-

mu k zániku. Z tohoto hlediska je moÏná pfiesnûj‰í a vhodnûj‰í spí‰e neÏ o poslední‰ambhalské bitvû hovofiit o poslední bitvû o ·ambhalu.

Tibetská adaptace ‰ambhalského m˘tu zahrnuje vedle podrobného líãení utopické

skryté zemû ãi skryt˘ch údolí (tib. bäjül /sbas jul/),125 kde panují ideální vztahy mezi

lidmi a panovníky, také líãení poslední bitvy o ·ambhalu, která jiÏ nemá povahu idylic-

kého popisu, ale naopak zachycuje krut˘ boj mezi silami dobra a zla. Tento boj popisu-

jí jak texty, tak i v˘tvarná zobrazení. Obojí je v dostateãné mífie podrobné, a tak je moÏ-

né si udûlat docela konkrétní pfiedstavu o tom, jak˘ obrázek této bitvy mûli vûfiící v po-


1.1. Tibetsk˘ ‰ambhalsk˘ m˘tus

Motto:

Pfii hledání ·ambhaly se popisuje skuteãné, fyzické cestování, které ãásteãnû prochází oblastmi

úzce spjat˘mi s Tibetem, kde tyto tradice stále pfieÏívají. Zatímco v Tibetu byly tyto tradice násil-

nû zniãeny, v oblastech, které autorka procestovala, pfietrvávají jako v˘znaãn˘ rys kaÏdodenního

Ïivota. A to i navzdory tomu, jak pfiipomíná, Ïe se postupnû nahrazovaly mûstsk˘mi hodnotami.

Hledání ·ambhaly je ve svém nejhlub‰ím smyslu duchovní cestou. Království ·ambhaly pfiedsta-

vovalo pÛvodnû celou spoleãnost Ïijící podle zásad buddhismu. Dnes nikdo neví, kde se ·ambha-

la nachází. Aãkoliv se fiíká, Ïe existuje, lidé ji nemohou spatfiit a nemohou s ní bûÏn˘m zpÛsobem

vejít ve styk. Nûktefií lidé si myslí, Ïe se nachází na jiné planetû, jiní zase, Ïe je to nûco jako ãistá

zemû. AÈ uÏ je odpovûì jakákoliv, hledání ·ambhaly tradiãnû zaãíná jako cesta vnûj‰í, která se

postupnû mûní v cestu bádání a objevÛ ve vlastním nitru.120

14. dalajlama Tändzin Gjamccho, 10. kvûtna 1996

ProtoÏe ‰ambhalsk˘ m˘tus je úzce spjat s Kálaãakratantrou, je vhodné zmínit ales-

poÀ pfiibliÏné datum, kdy se tento text na území Tibetu dostal. Loke‰ âandra (Lokesh

Chandra) uvádí rok 1026:

âilúpa putoval do ·ambhaly proto, aby se zde seznámil jak s textem Kálaãakratantry, tak i s její-

mi komentáfii. Do Indie se vrátil v roce 966 a uãení ‰ífiil pod vládou bengálského krále Mahípály,

kter˘ vládl zhruba v letech 974-1026.121 ·edesát let po âilúpovû návratu, v roce 1026, se Kálaãa-kratantra dostala do Tibetu, kde dosáhla velké popularity. ·edesát let z ‰edesátiletého cyklu pfied-

stavuje jednu jugu. Ov‰em tento pojem, juga, je velmi ‰irok˘, vágní a tak i uvádûn˘ rok 966 není

jako datum pfiíli‰ spolehliv˘.122

Pfiesné datum tedy zfiejmû zjistit nelze, nicménû panuje v‰eobecná shoda, Ïe texty

spojené s ‰ambhalsk˘m m˘tem se v Tibetu díky pÛsobení indick˘ch uãencÛ, panditÛ,

a jejich tibetsk˘ch ÏákÛ a pfiekladatelÛ, locáwÛ (/tib. lo cá ba/, nebo /lo ccha ba/), roz-

‰ífiily od 11. století. Historicky mimofiádnû obtíÏné období pro buddhismus v Indii, které

120. Brook Elaine, In Search of Shambhala, London: Jonathan Cape 1996, s. vii.

121. V literatufie se lze setkat i s jin˘mi daty: „Mahípála I., asi 988-1038, panovník z dynastie PálÛ v Ben-

gálsku“, viz Strnad Jaroslav – Filipsk˘ Jan – Holman Jaroslav – Vavrou‰ková Stanislava, Dûjiny Indie,

Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2003, s. 1119.



123. Jiné tibetské jméno zní „Severní ·ambhala“ /bjang ‰am bha la/; právû toto pojmenování se pfieneslo

do Mongolska jako DÏan ·ambala, viz Ako Tengerovia zostúpili na zem: Mongolsk˘ buddhistick˘epos, pfiel. Marta Kiripolská, Ko‰ice: KniÏná dielÀa Timotej 1998, s. 89.

124. „Mezi bájn˘mi pfiedstavami hraje mesianistick˘ moment velkou úlohu, jmenovitû v tom, Ïe ze ·amb-

haly jednou vzejdou spasitelé lidstva, aÏ na svûtû bude vládnout jen válka a niãení.“ Gruschke Andre-

as, Posvátná místa království tibetského: Báje a povûsti od Kailásu po ·ambhalu, pfiel. Jaromír A.

Má‰a, Praha: Volvox globator 2000, s. 173.

125. Slobodník Martin, „Tibet a obrazy pozemského raja“, Hieron 3, 1998, s. 133-143. Viz téÏ Schwartz

Ronald D., Circle of Protest: Political Ritual in the Tibetan Uprising, London: Hurst and Company

1994, s. 230-231.


pfiedstavuje typ „reinkarnaãní“, kdeÏto linie kulikÛ pak typ „genetick˘“. Faktem ov‰em

je, Ïe v Tibetu se uplatÀovaly historicky oba typy sukcese. Dále je jistû zajímavé, Ïe Ni-

kolaj M. PrÏevalskij byl v Amdu v letech 1870-1873. Byl v této ãásti Tibetu jako jeden

z prvních EvropanÛ, kter˘ svá pozorování a vûdecká bádání písemnû zaznamenal.

6.(3.) panãhenlama Lozang Paldän Je‰e psal svÛj text v roce 1775, jedná se tedy o roz-

díl pouhého sta let. Bûhem této doby tento text zlidovûl natolik, Ïe jej znali i prostí vûfií-

cí. Ale nebyl to jedin˘ zdroj informací o ·ambhale, kter˘ mûli tito nomádi k dispozici.

Naopak, vzhledem k mimofiádné atraktivitû eschatologického m˘tu mezi bûÏn˘mi vûfií-

cími zde kolovalo vícero rÛzn˘ch textÛ, vyprávûní atp. Lze dokonce fiíci, Ïe ‰ambhalská

podání, a to jak v písemné, tak i ústní tradici, tvofiila zvlá‰tní Ïánr.

Sofia Stril-Reverová v ãlánku publikovaném na internetovém serveru Buddhalinev roce 2001 tvrdí, Ïe v‰ichni vládcové ·ambhaly jsou bódhisattvové.130 Mezi nejdÛle-

Ïitûj‰í a charakteristické vlastnosti kaÏdého bódhisattvy podle buddhistické nauky patfií

jak schopnost vybrat si ãas a místo znovuzrození, tak i zvolit si rodiãe. Znamená to tedy,

Ïe kaÏd˘ bódhisattva se takto vûdomû a fiízenû rodí na zemi. Dobr˘m pfiíkladem takové

situace je poslední zrození Bódhisattvy jakoÏto prince Siddhárthy, budoucího Buddhy

·ákjamuniho. KaÏd˘ bódhisattva se tedy rodí, motivován soucitem, z vlastního rozhod-

nutí.

Zdali to platí i o mytick˘ch vládcích ·ambhaly, je otázka, na jejíÏ zodpovûzení by

bylo tfieba studovat pfiíslu‰né indické a pfiedev‰ím tibetské prameny. V̆ ‰e uveden˘ názor

Sofie Stril-Reverové je ojedinûl˘. Otázka sukcese, následnosti panovníkÛ, je v ·amb-

hale fie‰ena zpÛsobem, kter˘ je na‰emu kulturnû historickému rámci a prostfiedí srozu-

mitelnûj‰í a bliÏ‰í, neÏ je typická bódhisattvovská linie (znovu)zrozování. Vládci ·amb-

haly si moc pfiedávají v linii otec-syn. Tato forma sukcese je bûÏná u panovnick˘ch rodÛ

a má jakési biologicko-genetické zakotvení ãi opodstatnûní. V pfiípadû bódhisattvÛ,

napfiíklad v linii dalajlamÛ, byla v Tibetu vybrána jiná forma sukcese. KaÏd˘ dalajlama

se jakoÏto bódhisattva rodí vûdomû a cílenû, jenomÏe na svût pfiichází jako kaÏdé jiné

dítû. Vzniká tak nutnû otázka ãi problém, jak rozpoznat, Ïe právû toto dítû je to pravé,

je nov˘m zrozením (nesprávnû re-inkarnací) bódhisattvy. K tomuto úãelu se v Tibetu

postupnû vyvinula zvlá‰tní instituce vyhledávání, zpravidla t˘mového, a následn˘ch

procedur rozpoznávání nov˘ch tulkuÛ. Vlastní v˘bûr probíhá nejãastûji z nûkolika je-

dincÛ, které „pfiedvybere“ jedna ãi více „vyhledávacích ãi rozpoznávacích komisí“.131

Domy‰leno do konce – bódhisattvovská linie dalajlamÛ pfiedstavuje opakovaná zrození,


sledním zhruba pÛltisíciletí pfied sebou. Bitva pfiedstavuje terminální fázi v˘voje ·amb-

haly a je zasazena do relativnû blízké budoucnosti.

Zfiejmû jedno z prvních pfiím˘ch svûdectví o pfiítomnosti ‰ambhalského m˘tu u Tibe-

ÈanÛ pfiinesl v ruském písemnictví Nikolaj Michajloviã PrÏevalskij. V letech 1870-1873

vykonal svoji první prÛzkumnou expedici do Vnitfiní Asie (Mongolsko a Amdo). Pfies-

toÏe byl pfiedev‰ím pfiírodovûdec, geograf a povoláním voják, sbíral také informace,

které se t˘kaly náboÏenského Ïivota místního obyvatelstva. A tak zaznamenal i jednu

amdoskou podobu ‰ambhalského m˘tu:

Jiné velmi zajímavé vyprávûní, které jsme sly‰eli od SordÏi, je legenda o ·ambalynu, zaslíbené

zemi buddhistÛ, kam se ãasem z Tibetu odeberou v‰ichni vyznavaãi tohoto náboÏenství. Tato zemû

je ostrovem, kter˘ leÏí kdesi daleko v severním mofii. Je tam spousta zlata a vysokého obilí a nikdo

tam není chud˘; zkrátka ·ambalyn opl˘vá mlékem a strdím. Do té zemû pr˘ buddhisté pfiejdou za

dva a pÛl tisíce let od chvíle, kdy tato událost byla pfiedpovûzena; od té doby uÏ uplynulo 2050 let,

takÏe zb˘vá jen pomûrnû málo.126 Stane se to pak takto: V západním Tibetu Ïije gygen,127 kter˘ ja-

koÏto Ïivé vtûlení boha nikdy neumírá, n˘brÏ jen pfiechází z jednoho tûla do druhého. Nedlouho

pfied oãekávanou událostí se tento svûtec narodí jako syn vládce v ·ambalynu. Zatím se Dungani128

vzboufií je‰tû prudãeji, neÏ tomu bylo tentokrát, zniãí cel˘ Tibet. V té chvíli v‰echen tibetsk˘ lid

opustí za vedení dalajlamy svou otãinu a vydá se do ·ambalynu, kde jej pfiivítá a usídlí zmínûn˘

svûtec, kter˘ se po smrti svého otce stal vládcem zemû. Dungani, povzbuzeni sv˘m úspûchem v Ti-

betu, ovládnou celou Asii a Evropu a pfiivalí se aÏ k ·ambalynu. V té chvíli panovník sebere voj-

sko, zaÏene je zpût do jejich zemû a ve v‰ech krajích, které ovládne, zavede buddhistickou víru.

Nesmrteln˘ gygen v Tibetu uÏ dnes jezdí potají do ·ambalynu. Má k tomu zvlá‰tního konû, kter˘

je stále osedlán a za jedinou noc doveze svého pána do zaslíbené zemû a zpût.129

Z citovaného podání ‰ambhalského m˘tu vypl˘vá nûkolik zajímav˘ch skuteãností.

Je pozoruhodné, Ïe se v nûm mûní forma sukcese, následnictví. Linie panãhenlamÛ

126. Podle tibetského datování vypukne v 98. roce panování 25. kuliky Rudry âakrina, posledního vládce

·ambhaly, velk˘ boj mezi buddhisty a nevûfiícími (muslimy). Toto datování odpovídá roku 2425 (viz

Hopkins Jeffrey (ed.), Kálachakra Tantra: Rite of Initiation, Boston: Wisdom Publications 1999, s.

65). Alexander Berzin uvádí rok 2424 (viz Berzin Alexander, „Holy Wars in Buddhism and Islam: The

Myth of Shambhala“, (November 25, 2001, full version), http://www.berzinarchives.com/kalachak-ra/holy_war_buddhism_islam_shambhala_long.html (22.01.2004), s. 2.

127. Rusk˘ pfiepis tibetského slova gegän /dge rgan/, dosl. „star‰í mnich, uãitel, vysoce postaven˘ lama“,

v mongol‰tinû pak „rozpoznan˘ znovuzrozenec“. V tomto pfiípadû se jedná o panãhenlamu, coÏ ov‰em

N. M. PrÏevalskij neuvádí, zfiejmû to nezmínil ani jeho informátor SordÏi. Tradiãním sídlem tibetsk˘ch

panãhenlamÛ je Ta‰ilhünpo /bkra ‰is lhun po/ v západním Tibetu poblíÏ mûsta Îikace, zaloÏené v roce

1447 prvním dalajlamou. Vztah panãhenlamÛ k ‰ambhalskému m˘tu je mnohovrstevnat˘ a taktéÏ tra-

diãní.

128. âín‰tí muslimové, chuejové; o nich blíÏe viz napfiíklad Li‰ãák Vladimír, âína, dobrodruÏství Hedváb-né cesty. Po stopách stykÛ V̆ chod – Západ, Praha: SET OUT 2000, s. 240-241; viz téÏ Kolma‰ Josef,

„Chuejové (Nechanské národy a národnosti âLR)“, Nov˘ Orient 31/1, 1980, s. 78-82.

129. PrÏevalskij Nikolaj M., Mongolsko a zemû TangutÛ. Tfiíleté putování po v˘chodní vysoké Asii, Praha:

Pfiírodovûdecké vydavatelství 1951, s. 176.

130. Stril-Rever Sofia, „Raudra Chakrin, vingt-cinquième roi-kalkin de Shambhala“, http://www.buddhali-ne.net/sommaire.php3 (30.07.2002).

131. Viz napfiíklad v˘bûr souãasného dalajlamy v Tibetu popsan˘ v jeho autobiografii: Gjamccho Tändzin

(14. dalajlama), Svoboda v exilu: Autobiografie 14. dalajlamy, pfiel. Josef Kolma‰, Praha: Práh 1992;

o samotném dalajlamovi viz napfiíklad LuÏn˘ Du‰an, Zelení bódhisattvové. Sociálnû a ekologickyangaÏovan˘ buddhismus, Brno: Masarykova universita 2000, s. 58-64.


stranû druhé nám nejsou známy jejich „informaãní zdroje“, oni v knize hovofií pouze

o obyvatelích Lhasy. Lze v‰ak pfiedpokládat, Ïe se v jejich pfiípadû, stejnû jako tomu by-

lo u Nikolaje M. PrÏevalského, jednalo spí‰e o prosté domorodce neÏ o vysoce vzdûla-

né mnichy. Pozoruhodná je téÏ dobová aktualizace ‰ambhalského m˘tu a role panãhen-

lamy v této poslední bitvû s âíÀany. V‰eobecnû se má za to, Ïe panãhenlama zastává

v hierarchii fiádu Gelugpa druhé místo aÏ po dalajlamovi. Vztah obou tûchto hierarchÛ,

a to v jak institucionální, tak i personální rovinû byl tradiãnû problematick˘, kontrover-

zní a nejednoznaãn˘. Vedle skuteãného, historického vztahu obou hierarchÛ existuje

je‰tû vztah mytologick˘ ãi bájn˘, se kter˘m se lze setkat právû v jednotliv˘ch varian-

tách ‰ambhalského m˘tu, zpravidla spí‰e v lidovûj‰ích vrstvách.133

Blouznivé tyto smy‰lénky a nadûje opanovaly cel˘ národ zvlá‰È ale Kelany, v takové mífie, Ïe

v Tibetu vypuknutí revoluce nepovaÏováno za nic neobyãejného. Není zapotfiebí, leã aby po smrti

velikého lamy z DÏa‰i-lumbo smûl˘ dobrodruh nûjak˘ objevil se v Thian-‰an-pe-lu, prohlásil se za

BandÏana a kolem vzt˘ãeného posvátného praporu shromáÏdil Kelany. JiÏ nyní velik˘ lama

z DÏa‰i-lumbo nabyl takové váÏnosti a v˘znamu, Ïe jest to nemalé újmû vrchnomoci Tale-lamy.

Pfiíãina toho je nabíledni. Za na‰eho pobytu ve Lha-sse byl Tale-lama devítilet˘ ho‰ík a tfii jeho

pfiedchÛdcové v‰ichni se‰li smrtí násilnou, nedosáhnuv‰e ani dvacátého roku, potfiebného k plno-

letosti. Z ãasu, kter˘ uplynul za nezletilosti ãtyfi Tale-lamÛv, BandÏan ov‰em neopominul tûÏiti ve

svÛj prospûch. MuÏ tak nadan˘ a zároveÀ ctiÏádostiv˘ zajisté Ïe pouÏil jej ku zveliãení své moci

a svého vlivu.134

Jistû bude vhodné, vzhledem k ponûkud archaické ãe‰tinû a hlavnû nezvyklé termi-

nologii, nûkteré v˘razy pouÏité v prvním ãeském pfiekladu Hucova a Gabetova cestopi-

su ponûkud pfiiblíÏit, ãi pfieloÏit. Tale-lama je dalajlama, BandÏan ãi BandÏan Rembuãije ponûkud zkomolen˘ panãhen rinpoãhe, ãili panãhenlama, kter˘ sídlí ve mûstû naz˘-

vané Da‰i-lumbo, ãili Ta‰ilhünpo. Daleko nejzajímavûj‰í je ov‰em ono tajuplné a mocné

bratrstvo KelanÛv, ãili Kelani. Jedná se o gelongy, neboli mnichy, ktefií jiÏ dosáhli nej-

vy‰‰í ordinace v tibetském buddhismu. A Kytajci jsou âíÀané.

V tibetské tradici se také poprvé objevilo propojení ‰ambhalského m˘tu s dal‰ím

typem buddhistické eschatologie, totiÏ s m˘tem o chánovi Gesarovi z Lingu (viz Obr.

4). Na tuto tradici pfii uvádûní ‰ambhalského m˘tu do euroamerického prostfiedí navá-

zal âhögjam Trungpa rinpoãhe:

Dal‰í legendy fiíkají, Ïe království ·ambhala zmizelo pfied mnoha staletími ze zemského povrchu.

Celá spoleãnost se v urãité dobû stala osvícenou a království se povzneslo do jiné, více nebeské

fií‰e. Podle tûchto legend rigden‰tí vládci ze ·ambhaly stále sledují lidské záleÏitosti a jednoho dne


sukcese, jednoho jediného bódhisattvy, totiÏ tibetského patrona âänräziga (tib. /spjanras gzigs/, sa. Avalókité‰vara). Novû narozen˘ a posléze i rozpoznan˘ dalajlama tedy,

na rozdíl napfiíklad od vládcÛ ·ambhaly, není synem dalajlamy pfiedchozího (to uÏ by

byl spí‰e jeho jak˘msi duchovním klonem), a to nejenom proto, Ïe vysocí hodnostáfii

fiádu Gelugpa Ïili v Tibetu (jinde, napfiíklad v Burjatsku, tomu ov‰em tak vÏdy nebylo)

v celibátu, ale pfiedev‰ím proto, Ïe pfiedpokladem nového zrození je smrt pfiedcházející-

ho. Zcela jinak je tomu u zmínûn˘ch vládcÛ ·ambhaly, kde se fií‰e podle tibetsk˘ch

podání dûdí z otce na syna, nehledû na to, zdali se jedná o bódhisattvy ãi nikoliv.

Dal‰í z pfiím˘ch svûdectví o v˘skytu ‰ambhalského m˘tu v Tibetu pfiedstavuje popis

proroctví o budoucí velké bitvû, kter˘ francouzsk˘m cestovatelÛm Josephu Gabetovi

a Evariste-Régisovi Hucovi v roce 1846, tedy o ãtvrt století pfied Nikolajem M. PrÏe-

valsk˘m, vyprávûli obyvatelé Lhasy. Pozoruhodné je, Ïe autofii nikde neuvádûjí, Ïe se

jedná o ·ambhalu:

V‰ickni, kdoÏ putují do DÏa‰i-lumbo, duchovníci i laikové, muÏové i Ïeny, stávají se ãleny spolku

zvaného bratrstvo KelanÛv a zaloÏeného samotn˘m BandÏanem. Témûfi v‰ichni buddhisté hledí

dojíti ‰tûstí, aby stali se údy dotãeného bratrstva, jiÏ nyní velice ãetného a rozvûtveného. Spolek

ten jistû stane se kdysi pfiíãinou váÏn˘ch událostí a pfievratÛv v hofiej‰í Asii. Osudnou katastrofu

oãekává lid jiÏ nyní, i kolují o tom rozliãné povûsti a proroctví. Praví se, Ïe po úmrtí svém svat˘

z DÏa‰i-lumbo, totiÏ BandÏan, pfiemûnu svou neuskuteãní více v západním Tibetu, n˘brÏ na seve-

ru, v stepích, kdeÏ bydlí Urian-hai-ové, v Thian-‰an-pe-lu, mezi Altaiem a Nebesk˘m pohofiím.

Nûkolik rokÛv bude pr˘ dlíti o samotû, nik˘m neznán, a modlitbou a dobr˘mi skutky bude se pfii-

pravovati k tûm velik˘m vûcem, které mají se díti v budoucnosti. TehdáÏ víra buddhistická ustyd-

ne v srdcích mnoh˘ch a jen v bratrstvu KelanÛv záfiiti bude Ïivû. Za onûch neblah˘ch ãasÛv âíÀa-

né velice se zmohou v Tibetu, rozhostí se po horách i údolích a s nejvût‰ím úsilím budou hledûti

zmocniti se vlády Tale-lamy. Ale to nebude trvati dlouho. Jako jeden muÏ chopí se Tibetanci zbra-

nû a v jednom dni pobijí v‰echny Kytajce aÏ do posledního, tak Ïe ani jedin˘ více nespatfií âíny.

Za rok po onom krvavém dni vy‰le císafi ãínsk˘ náramná vojska proti TibetancÛm. TehdáÏ krev

poteãe ruãejemi, zbarví v‰ecky fieky a nakonec âíÀané zmocní se Tibetu. Av‰ak ani tenkráte nebu-

de to na dlouho. Tu zajisté BandÏan Rembuãi projeví svou moc i pfiivolá k sobû bratrstvo KelanÛv.

Mrtví údové téhoÏ bratrstva oÏívají a v‰ickni shromáÏdí se v Thian-‰an-pe-lu, na nepfiehledné plá-

ni. Zde BandÏan podûlí je ‰ípy a pu‰kami, stana v jejich ãele, povede je proti âíÀanÛm a ti do jed-

noho budou porubáni. Dobyty budou nejprve Tibet, potom âína, pak Mongolsko a posléze veliká

zemû OrosÛv (RusÛv). BandÏan bude provolán za vládce v‰ech tûchto fií‰í. Poté buddhismus roz-

kvûte na novo, po v‰ech konãinách zdvihnou se lamajské klá‰tery a buddhistické modlitby zníti

budou po ve‰kerém svûtû.132

Proroctví obsaÏené ve v˘povûdi svojí strukturou, logikou a vposledku i obsahem

v zásadû odpovídá tibetskému ‰ambhalskému m˘tu. Joseph Gabet a Evariste-Régis Huc

pochopitelnû nemuseli vyprávûní zachytit zcela pfiesnû, to na jedné stranû a dále pak na

132. Huc Evariste-Régis – Gabet Joseph, Cesty missionáfiské, které Mongolskem, Tibetem a fií‰í âínskouvykonali, Praha: Dûdictví sv. Jana Nepomuckého 1884 (1. ãeské vydání, pfiel. Karel Jindfiich), s. 250.

133. Viz napfiíklad Michael Franz, Rule by Incarnation: Tibetan Buddhism and Its Role in Society andState, Boulder, Colorado: Westview 1982.

134. Huc Evariste-Régis – Gabet Joseph, Cesty missionáfiské…, s. 251.


se vrátí na zem, aby zachránili lidstvo pfied zkázou. Mnoho TibeÈanÛ vûfií, Ïe velk˘ bojovník, chán

Gesar z Lingu, byl veden a inspirován rigdensk˘mi králi a moudrostí ·ambhaly. V tom se odráÏí

víra v nebeskou existenci království. Neznamená to, Ïe by Gesar z Lingu do ·ambhaly jezdil, jeho

spojení s královstvím bylo duchovní. Gesar Ïil pfiibliÏnû v 11. století a vládl v provinãním králov-

ství Ling, které se nachází ve v˘chodním Tibetu v provincii Kham. Po skonãení jeho vlády se

povûsti o jeho úspû‰ích vládce a bojovníka roz‰ífiily po celém Tibetu a staly se nakonec nejvût‰ím

eposem tibetské literatury. Nûkteré legendy fiíkají, Ïe Gesar znovu pfiijde ze ·ambhaly v ãele voj-

ska, aby porazil ve svûtû síly temna.135

A dal‰í svûdectví o pfiímé provázanosti obou eschatologick˘ch m˘tÛ pfiiná‰í R. A.

Stein:

Tfietí (podle TibeÈanÛ ‰est˘) panãhenlama Lozang Paldän Je‰e (1738-1780) mûl co do ãinûní s ãín-

sk˘m vládním poradcem âangkjou Chutuchtou. Gesar byl chápán jako „ten, jenÏ povede vojska

·ambhaly ze severu.“136

PfiestoÏe snahy o nalezení vazby ‰ambhalského m˘tu s m˘tem o Gesarovi existují

a existovaly, ukazuje se, Ïe skuteãná souvislost, jenÏ má hlub‰í mytologické a historic-

ké opodstatnûní, spoãívá spí‰e ve vztahu k pfiedbuddhistickému puránovému (moderním

jazykem fieãeno hinduistickému) pojetí Kalkina. Hlavní postavû ‰ambhalského m˘tu

Rudrovi âakrinovi bude sice v dal‰í ãásti knihy vûnováno dosti prostoru, pfiesto v‰ak

bude vhodné si na tomto místû poloÏit otázku, kdo je 25. kulika, vládce ·ambhaly podle

tibetské tradice, ãi tibetského pojetí.

Odpovûì nabízí mongolsk˘ badatel Cendijn Damdinsürén, kdyÏ ztotoÏÀuje budd-

histického vládce a vítûze se star‰ím hinduistick˘m vládcem a vítûzem. Podle hinduis-

tického pojetí je totiÏ posledním vládcem ·ambhaly desát˘ avatár Vi‰nuÛv, tj. Kalkin:

„V indické legendû se praví, Ïe Vi‰nu se v podobû Kirteceho, syna bráhmana Kuliky,

znovuzrodí v zemi ·ambhala.“137 A buddhisté toto pojetí, byÈ znaãnû transformované,

pfiejali.

Ohlednû hlavní postavy ‰ambhalského m˘tu se tudíÏ nabízí jak hinduistické vysvût-

lení, tj. bude to Kalkin, tak i buddhistické, tj. bude to panãhenlama, kulika. Siegbert

Hummel v nûkolika sv˘ch textech138 ukázal, jak se ‰ambhalsk˘ m˘tus pod rozmanit˘-

mi náboÏensk˘mi, geografick˘mi a dobov˘mi vlivy promûÀoval, jak se pÛvodní hin-



der, Praha: Pragma 1999, s. 24-25.

136. Stein R. A., Tibetan Civilization, Stanford: Stanford University Press 1972, s. 88.

137. Damdinsürén Cendijn, „Nûskol’ko slov o Kalaãakre“, in: Ligeti Louis (ed.), Proceedings of the Csomade Körös Memorial Symposium, Budapest: Akadémia Kiadó 1978, s. 62.

138. Viz napfiíklad Hummel Siegbert, „Anmerkungen zur Apokalypse des Lamaismus“, Archiv orientální26/1, 1958, s. 186-196, viz téÏ pfieklad do angliãtiny: „Notes on the Lamaist Apocalypse“, The TibetJournal 22/4, 1997, s. 33-44.

OObbrr.. 44 Chán Gesar z Lingu, kresba podle mongolské pfiedlohy [autorka Dora Luká‰ová]


1.2. Burjatské a mongolské pojetí ‰ambhalského m˘tu 140

Motto:Pfii‰el ãas poãátku svaté války. Dfiíve jsme fiíkali, Ïe do zahájení bitvy o ·ambhalu (bur. ·ambalynsereg) zb˘vá zhruba dvû stû let, ale to jsme se pravdûpodobnû m˘lili, ten ãas je tady.141

gabÏalama BalÏinÀima z burjatského archangajského klá‰tera Tarijata v roce 1929

Ve 20. století se v Burjatsku, Mongolsku a Tibetu ve vût‰í mífie oproti minulosti

objevovala rozmanitá utopická oãekávání, vyjadfiovaná nejãastûji formou proroctví,

vû‰teb a pfiedpovûdí. Tento narativní Ïánr zahrnoval jak ústní, tak i písemnou tradici,142

ménû ãasto se lze setkat s jeho vizuální podobou, tj. se zobrazeními ve formû ruãnû

malovan˘ch ãi xylografick˘ch svinovacích obrazÛ (tib. thangka /thang ka/), votivních

a ‰kapulífiov˘ch obrázkÛ men‰ího formátu (tib. cakli /ca ka li/) atp. PfiestoÏe se jedná

o jakési ilustrace k m˘tÛm a legendám, pfiedstavují vizuální ztvárnûní vû‰teb, proroctví,

pfiedpovûdí atp. svébytn˘ informaãní zdroj.

Oãekávání pfiíchodu lep‰í doby, pfiedstavované mytologiemi s eschatologick˘mi

prvky, je v tibetském buddhismu tradiãní a populární. Podle Ronalda D. Schwartze143

existují minimálnû tfii postavy, jejichÏ pfiíchod na zem vyznavaãi tibetského buddhismu

jako spásn˘ ãi vykupitelsk˘ oãekávají, pfiipravují se na nûj a pro jeho uspí‰ení uskuteã-

Àují i nûkteré náboÏenské obfiady. Tyto mytologie se personifikují pfiedev‰ím v kultu bu-

doucího buddhy Maitréji, dále pak ‰ambhalského vládce Rudry âakrina a nakonec i do


duistick˘ hrdina Kalkin, kter˘ jednoho dne obrátí nevûfiící a obnoví pÛvodní bráhman-

sk˘ fiád, transformoval v rámci tibetské buddhistické eschatologie:

PfiestoÏe legendární království ·ambhala se spasitelov˘m palácem uprostfied je duchovní záleÏi-

tostí t˘kající se pouze zasvûcen˘ch, pfiedstavuje pro vût‰inu vûfiících eschatologickou a dokonce

i pozemsky existující skuteãnost, nacházející se nûkde na severu Tibetu, která se jednoho dne otev-

fie celému svûtu.139

Tradiãní tibetsk˘ ‰ambhalsk˘ m˘tus ov‰em vytváfií na pfielomu 19. a 20. století také

mytologické pozadí ãi podloÏí pro politickou aktualizaci eschatologického m˘tu v Mon-

golsku a Burjatsku. Dochází tak k mimofiádnû zajímavému fenoménu, kdy se mytické

dûjiny zaãínají provazovat a propojovat s konkrétní historií, kdy m˘tus nachází své

zakotvení v událostech ne tak docela na‰í dobû vzdálen˘ch.

140. Nûkteré ãásti této kapitoly byly jiÏ publikovány, viz Bûlka Lubo‰, „M˘tus o ·ambhale a jeho burjat-

ská aktualizace ve 20. století“, Religio 10/1, 2002, s. 113-122; t˘Ï, „The Myth of Shambhala: Visions,

Visualisation and the Myth’s Resurrection in the Twentieth Century in Buryatia“, Archiv orientální71/3, 2003, s. 247-262.

141. Cit. podle Nacov G.-D., Matûrialy po lamaizmu v Burjatii. âast’ II, Ulan-Ude: Izdatûl’stvo Burjat-

skogo Nauãnogo Centra 1998, s. 136.

142. O znaãné roz‰ífienosti tohoto Ïánru svûdãí napfiíklad i osobní pozorování ruského badatele Jurije Niko-

lajeviãe Roericha ve dvacát˘ch a tfiicát˘ch letech 20. století ve Vnitfiním a Vnûj‰ím Mongolsku:

„V dne‰ní dobû se obrozuje ústní lidová tvofiivost, nejãastûji ve formû hagiografií, proroctví, písní,

legend ãili namtharÛ, ponauãení na cestu, popisÛ cesty ãili lamjigÛ. âetní potulní pûvci zpívají legen-

dy o budoucí ‰ambhalské válce, která skoncuje se zlem.“ (Viz Rerich Jurij N. [= Roerich], Po tropamSrednûj Azii, Samara: Agni 1994, s. 138.) Podrobn˘ pfiehled mongolského a tibetského písemnictví

vztahujícího se k tématice ·ambhaly viz: Roerich Georges, „Studies in the Kálacakra“, Journal ofUrusvati Himalayan Research Institute 2/1, 1932. (Reprint: Rerikh Yuri, Izbrannye trudy, Moskva:

Nauka, s. 151-164); Kollmar-Paulenz Karénina, „·ambhala, eine tibetisch-buddhistische Utopie“, in:

Krasser H. – Much M. T. – Steinkellner E. – Tauscher H. (eds.), Tibetan Studies. Proceedings of the7th Seminar of the International Association for Tibetan Studies, Graz 1995, volume 1, Wien 1997.

143. Schwartz Ronald D., Circle of Protest: Political Ritual in the Tibetan Uprising, London: Hurst and

Company 1994, s. 230-231.139. Hummel Siegbert, „Lady World and the Priest-King John“, The Tibet Journal 22/4, 1997, s. 52.


znovuzrozence“ (tib. tulku /sprul sku/), podléhala procedura nalezení nového zrození

tradiãním regulím, které sice obecnû pfiedpokládaly úãast svûtské moci na uznání nové-

ho teokratického vládce, ale nová komunistická moc je z principu odmítala.

Usnesením sjezdu Mongolské lidové revoluãní strany v roce 1926 bylo mongol-

sk˘m buddhistÛm oficiálnû zakázáno nalezení a urãení nového, 9. bogdgegéna. Toto po-

litické rozhodnutí, smûfiující k eliminaci moci mongolsk˘ch teokratÛ, v‰ak mûlo i své

„teologické“ zdÛvodnûní, které buddhistÛm nabídli právû ti, kdo jim zakázali 9. bogd-

gegéna vyhledat. Je jistû pozoruhodné, Ïe oficiální zdÛvodnûní ateistické politické moci

bylo zaloÏeno na faktickém uznání platnosti buddhistického m˘tu:

DÏebdzundamba chutagti vykonali mimofiádnû mnoho pro dobro mongolského náboÏenství a státu,

8. bogdgegén (dÏebdzundamba chutagt) osvobodil Mongolsko z ãínského útlaku a své snahy smû-

fioval k zaloÏení státu (…), a protoÏe existuje tradice, Ïe po osmém znovuzrozenci jiÏ devát˘ nepfii-

jde, nezrodí se opût na zemi, ale zrodí se jako velk˘ generál Hanamand147 v fií‰i ·ambhale, nevzni-

ká tedy ani otázka ustanovení následného, 9. dÏebdzundamba chutagta.148

Zájem mongolsk˘ch bol‰evikÛ dvacát˘ch let 20. století na pfieru‰ení, ãi lépe fieãeno

ukonãení kontinuální linie nejvy‰‰ích mongolsk˘ch buddhistick˘ch hierarchÛ se ov‰em

nenaplnil. Vzhledem k mimofiádné politické citlivosti celé záleÏitosti rozpoznání a in-

tronizace 9. bogdgegéna se Lhasa rozhodla celou vûc, mimochodem poprvé v dûjinách

tibetského buddhismu, uchovat v tajnosti. A tak se stalo, Ïe navenek se proklamovan˘

cíl ukonãení existence bogdgegénÛ zdánlivû naplnil. Tibetská buddhistická administra-

tiva nechala cel˘ svût po dobu témûfi sedmdesáti let v tomto dojmu. Ostatnû i kdyby se

jiÏ koncem dvacát˘ch ãi poãátkem tfiicát˘ch let vefiejnû proklamovalo to, co vstoupilo

ve známost aÏ v první polovinû devadesát˘ch let, totiÏ Ïe linie znovuzrození bogdgegé-

nÛ se nepfieru‰ila, nebylo by právû z politick˘ch dÛvodÛ moÏné 9. bogdgegéna na jeho

trÛn v Urze, nyní jiÏ v Ulánbátaru, uvést. Celá zemû byla pod politickou egidou Sovût-

ského svazu, hlavní mûsto se pfiejmenovalo, náboÏenské struktury se bortily a buddhis-

mus se pro bol‰eviky v Mongolsku a Burjatsku stal vnitfiním nepfiítelem ãíslo jedna. Za


jisté míry u mytického hrdiny, chána Gesara z Lingu (viz Obr. 4). Uvedené tfii m˘ty, tfii

typy postav tûch, kdo pfiijdou, aby Zemi a obyvatelstvu na ní pfiinesli vysvobození, mají

odli‰né historické, mytogenetické a vposledku i náboÏenské pozadí, které je dáno pfiede-

v‰ím jejich pÛvodem. Jsou nesoumûfiitelné taktéÏ sv˘m vlivem na formování pohledu

vyznavaãÛ tibetského buddhismu na svût a jsou zastoupeny velmi nerovnomûrnû na

území Burjatska, Mongolska a Tibetu.

·ambhalsk˘ m˘tus má vedle geografického a eschatologického také politick˘ v˘-

znam, kter˘ ve stále vût‰í mífie dominoval u MongolÛ a BurjatÛ ve 20. století, zejména

v jeho první polovinû.

Namísto buì „geograficky-doslovného“ ãi „eschatologicky-mytologického“ ãtení

povûstí o ·ambhale se pod vlivem konkrétní historicko-politické situace prosazovala

nová interpretace, a to politická, ãi pfiesnûji politicky motivovaná. M˘tus se v ní pro-

mûÀuje v pfiíbûh zasazen˘ do nepfiíli‰ vzdálené budoucnosti, jehoÏ hlavním obsahem je

poslední bitva o ·ambhalu. Pfiíbûh nab˘vá podob proroctví ãi vû‰teb a zahrnuje odkazy

na tehdej‰í historické okolnosti. O jeho mimofiádné pfiitaÏlivosti a v˘znamu pro mongo-

lojazyãné národy svûdãí v literatufie pfiipomínaná skuteãnost, Ïe obû strany boje o moc

ve dvacát˘ch letech 20. století ve Vnûj‰ím Mongolsku (Chalcha) neváhaly vyuÏít ‰amb-

halského m˘tu pro motivaci sv˘ch bojovníkÛ, obû strany se samy chápaly jako pfiedvoj

poslední bitvy o ·ambhalu. Revoluãní Süchbátarovi vojáci nastupovali do váleãn˘ch

stfietÛ s protibol‰evick˘mi silami s písní, jeÏ obsahovala v˘slovné odvolání na ·ambha-

lu,144 coÏ sice pfiedstavovalo prvoplánovou „agitku“, ostatnû se jednalo o pochodovou

píseÀ, pfiesto v‰ak mûla velkou motivaãní sílu. Podstatnû sofistikovanûj‰í pfiípad vyuÏi-

tí zmínûného m˘tu v boji za ustanovení komunistického Mongolska se t˘kal osoby

8. bogdgegéna (dÏebdzundamba chutagta) Ngawang Lozang âhökji ≈imy (tib., /ngagdbang blo bzang ãhos kji Ài ma/, 1870-1924) teokratického vládce Chalchy. V létû 1921

zvítûzila Mongolská lidovû revoluãní strana, revoluãní útvar podporovan˘ bol‰evick˘m

Ruskem, a 25. ãervence stejného roku byla ustanovena „stálá lidová vláda samostatné-

ho Mongolska,“ která si nedovolila teokratického vládce svrhnout ãi odstranit.145 V̆ -

sledkem takového postupu bylo, Ïe 8. dÏebdzundamba chutagt formálnû vládl dále

a v ãele státu zÛstal aÏ do své smrti v kvûtnu 1924. Teprve poté se tato de jure „konsti-

tuãní monarchie“146 promûnila v komunistickou diktaturu de facto. Po smrti bogdgegé-

na pochopitelnû vyvstala otázka jeho nástupce, a protoÏe se jednalo o „rozpoznaného

144. Kollmar-Paulenz Karénina, „Utopian Thought in Tibetan Buddhism“, Studies in Central and EastAsian Religions 5/6, 1992-1993, s. 87.

145. Podle I. Grollové a V. Zikmundové to svûdãilo nejen o její politické prozíravosti a citlivosti, ale také

o „národnû-burÏoasním zamûfiení mongolské vlády tûsnû po roce 1921“. Viz Grollová Ivana – Zik-

mundová Veronika, Mongolové – pravnuci âingischána, Praha: Triton 2001, s. 173.

146. Siklos Bulcsu, „Mongolian Buddhism: A Defensive Account“, in: Akiner Shirin (ed.), MongoliaToday, London: Kegan Paul 1991, s.171.

147. Správnû Hanumán. PÛvodní indick˘ epos o kalkinech (králích) se transformoval do buddhistické po-

doby i s nûkter˘mi pÛvodními postavami. Patfií k nim i „opiãák“ Hanumán. V tibetském, mongolském

a burjatském pojetí je Hanumán generálem, podfiízen˘m Rudry âakrina. Velí vojskÛm, která se úãast-

ní poslední bitvy o ·ambhalu na stranû dobra; zobrazován b˘vá po boku svého velitele, jak vystfielu-

je ‰íp na nepfiátelské útoãníky (viz Tucci Giuseppe, Tibetan Painted Scrolls III. Description and Expla-nation of the Tankas, Rome: La Libreria dello Stato 1949, s. 598). Postava je doloÏena i v textech –

viz napfiíklad Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tantra“, in: Lopez Donald S., Jr.

(ed.), Buddhism in Practice, Princeton: Princeton University Press 1996, s. 288-289. Viz téÏ Berzin

Alexander, „Holy Wars in Buddhism and Islam: The Myth of Shambhala“, (November 25, 2001, full

version), http://www.berzinarchives.com/kalachakra/holy_war_buddhism_islam_shambhala_long.html (22.01.2004).

148. Siklos Bulcsu, „Mongolian Buddhism: A Defensive Account“…, s. 155-182.


≈ima Geleg Namgjäl (/blo bzang thub bstan ãhos kji Ài ma dge legs rnam rgjal/, 1883-

1938), kter˘ od roku 1924 pob˘val v âínû a usiloval o relativní nezávislost na Lhase,

v˘jimky z daÀového systému a právo disponovat vlastními ozbrojen˘mi silami. Tehdej-

‰í ãínská nacionalistická vláda ho podporovala politicky i vojensky a dalajlama mu za

tûchto okolností z obav z ãínského vmû‰ování odmítl vstup do Tibetu. A v této situaci

oãekávali burjat‰tí a mongol‰tí povstalci pomoc ze strany 9. panãhenlamy a pfiípadn˘ch

ãínsk˘ch intervenãních vojsk, která by spolu s ním osvobodila zemi z podruãí sovûtské-

ho militantnû ateistického reÏimu. Îe si právû v tomto období lidé ztotoÏÀovali pan-

ãhenlamu s Rudrou âakrinem a pfiedpokládali, Ïe bitva o ·ambhalu s vojsky barbarÛ na-

stane brzo, není aÏ tak pfiekvapivé. PfiestoÏe panãhenlama zaslal povstalcÛm dopis

schvalující jejich úsilí, svá vojska do Mongolska nikdy neposlal, vojensky je nepodpo-

fiil a na mongolské území nevstoupil. Pfiesto se mezi lidem o ·ambhale v této souvislosti

hojnû hovofiilo.

K druhé vlnû aktualizace ‰ambhalského m˘tu do‰lo o zhruba dekádu pozdûji, kdy

potenciální místo Rudry âakrina zaujal 9. bogdgegén (dÏebdzundamba chutagt) a v roli

jeho vojsk zaãali figurovat Japonci. Po japonské okupaci severní âíny v letech 1931-

1932 vznikl stát Manãukuo, kter˘ reprezentoval japonské v˘bojné zájmy na asijském

kontinentû. Aby na svoji stranu císafi‰tí vojáci získali mongolské a burjatské buddhisty,

navrhovali jednak vyhledání a následnou instalaci 9. bogdgegéna a jednak spoluvytvá-

fieli zvûsti o nadcházející bitvû o ·ambhalu. Spoléhali pfii tom na obnovu panmongol-

ského hnutí a podporu ze strany jak buddhistické hierarchie, tak i prostého lidu. Tato

skuteãnost ov‰em poslouÏila Josifu Stalinovi za dobrou záminku k zesílení protinábo-

Ïenského teroru, kter˘ v Burjatsku a Mongolsku kulminoval na konci tfiicát˘ch let.151

Bitva o ·ambhalu tak skonãila je‰tû dfiíve, neÏ zaãala.

Postava dÏebdzundamba chutagta je taktéÏ pfiedmûtem mytologické narace, která

souvisí s ‰ambhalskou mytologií. Tibetské, mongolské i burjatské písemnictví a lidová

vyprávûní zahrnují rozsáhl˘ komplex m˘tÛ o chánovi a bojovníkovi Gesarovi z Lingu,

kter˘ je dáván do souvislosti s poslední bitvou o ·ambhalu. Jak uvádí Siegbert Hummel,

je tento nejvy‰‰í chal‰sk˘ buddhistick˘ hierarcha chápán i jako „inkarnace Gesarova

konû“.152

Vedle ‰ambhalské eschatologie existuje v Burjatsku, Mongolsku a jinde v zemích

tibetského buddhismu jiná, neménû populární eschatologie maitréjovská. Jak˘ je vztah


této situace nejen Ïe nebylo moÏné 9. bogdgegéna do Vnûj‰ího Mongolska z centrální-

ho Tibetu dopravit, ale ukazovalo se, Ïe by bylo vhodné a z bezpeãnostních dÛvodÛ

i správné celou „kauzu bogdgegén“ nezvefiejÀovat. Podle Franze Michaela 13. dalajla-

ma Thubtän Gjamccho (thub bstan rgja mccho, 1876-1933) konstatuje ve své závûti, Ïe

„nalezení Velkého lamy z Urgy bylo zakázáno“,149 a neposkytuje Ïádné konkrétní poky-

ny, jak v této záleÏitosti dále pokraãovat.

Z literatury je známo, Ïe 9. mongolsk˘ bogdgegén, chal‰sk˘ dÏebdzundamba chu-

tagt, vysok˘ pfiedstavitel fiádu Gelugpa, DÏampal âhökji Gjalcchän (tib., /’dÏam dpalãhos skji rgjal mcchan/), se narodil v roce 1925 poblíÏ Lhasy a ve vûku ãtyfi let byl roz-

poznán jako znovuzrozenec Táranáthy z linie mongolsk˘ch (chal‰sk˘ch) dÏebdzundam-

ba chutagtÛ. Vzhledem k uveden˘m dobov˘m okolnostem, kdy mongolsk˘ revoluãní

reÏim po smrti 8. dÏebdzundamby chutagta oficiálnû zru‰il tuto instituci a zakázal hle-

dání jeho dal‰ího zrození, nebyl z rozhodnutí lhaské administrativy nov˘ hierarcha do

funkce oficiálnû uveden. Od sedmi let studoval v klá‰tefie Däpung /’bras spung/ na ‰ko-

le Gomang dacchang /sgo mang grwa cchang/ filosofii, rituál a meditaci. Jeho uãitelem

byl, kromû jin˘ch mnichÛ, i ge‰e Thubtän ≈ima (tib., /thub bstan Ài ma/) z Burjatska.

Studium zakonãil získáním titulu lharampa. Od sv˘ch jedenadvaceti let se po dobu ãtyfi

let vûnoval meditacím v ústraní. V roce 1959 uprchl spoleãnû se 14. dalajlamou do

Indie, kde Ïil a pÛsobil aÏ do roku 1991. V témÏe roce odjel s dalajlamou na náv‰tûvu

Mongolska, aby zde uskuteãnili obfiad darování odûvÛ. Jeho náv‰tûva byla nûkter˘mi

buddhisty chápána jako druh˘ pfiíchod dÏebdzundamba chutagta do Mongolska, jiní

trvali na tom, Ïe hlavou mongolsk˘ch buddhistÛ zÛstává ulánbátarsk˘ bandido chambo-

lama. Pozice 9. mongolského bogdgegéna tedy není mongolsk˘mi a burjatsk˘mi budd-

histy jednoznaãnû pfiijímána a jako nejvy‰‰í mongolsk˘ buddhistick˘ hierarcha není

v‰emi uznáván. Od poãátku devadesát˘ch let více cestoval, a to i do USA a Evropy, své

sídlo má stále v indické Dharamsale v klá‰tefie Namgjäl.150

V dûjinách Mongolska ve 20. století se podle Alexandra Berzina pfiinejmen‰ím dva-

krát aktualizoval ‰ambhalsk˘ m˘tus. Poprvé se tak stalo v souvislosti s geopolitikou ve

Vnitfiní Asii na pfielomu dvacát˘ch a tfiicát˘ch let. Protibuddhistick˘ teror, tehdej‰í so-

vûtskou terminologií naz˘van˘ „antilamaistická kampaÀ“, se rozpoutal nejprve v Sovût-

ském svazu, v Burjatsku a Kalmycku (situace v Tuvû byla zpoãátku ponûkud odli‰ná)

a posléze i v Mongolsku. Mnozí burjat‰tí, kalmyãtí a mongol‰tí mni‰i i laici vûfiili, Ïe

by jim v této kritické situaci mohl pomoci 9. (6.) panãhenlama Lozang Thubtän âhökji

149. Michael Franz, Rule by Incarnation: Tibetan Buddhism and Its Role in Society and State, Boulder,

Colorado: Westview 1982, s. 173.

150. BlíÏe viz napfiíklad anonymus, „The Ninth Khalkha Jetsun Dampa“, http://www.indiana.edu/~mong-soc/mong/ jetsun.htm (10.11.1999), Ïivotopis a dal‰í údaje; viz téÏ Hertzog Stuart, „A Buddhist in

Mongolia“, http://www.mol.mn/dharma/index.html (30.11.1999), rozhovor s 9. dÏebdzundamba chu-

tagtem.

151. Viz Berzin Alexander, „Exploitation of the Shambala Legend for Control of Mongolia“,

http://www.berzinarchives.com/kalachakra/exploitation_shambhala_legend_mongolia.html(22.01.2004); viz téÏ jeho „Russian and Japanese Involvement with Pre-Communist Tibet: The Role

of the Shambhala Legend“, totéÏ http://www.berzinarchives.com/kalachakra/russian_japane-se_shambhala.html (22.01.2004).

152. Hummel Siegbert, Eurasian Mythology in the Tibetan Epic of Ge-sar, Dharamsala: Library of Tibetan

Works and Archives 1998, s. 70.


tyto dva základní eschatologické m˘ty v rituálech bezprostfiednû propojovány, o ãemÏ

svûdãí napfiíklad existence dvou odli‰n˘ch typÛ sakrálních staveb. Chrámy dedikované

první postavû, Maitréjovi (bur. Majdar dugan), stávaly samostatnû v klá‰terních kom-

plexech a ãasto obsahovaly veliké sochy budoucího buddhy. Pfiíslu‰n˘ obfiad (bur. Maj-dar chural) souvisel s druh˘m nejvût‰ím svátkem (po novém roce, tj. „Bílém mûsíci“)

a uskuteãÀoval se kaÏdoroãnû zpravidla uprostfied léta.158 Druh˘m typem sakrálních sta-

veb byly chrámy Kola ãasu. „Napfiíklad v Aginském klá‰tefie byly dokonce dva chrámy

Kola ãasu (sa. Kálaãakra, bur. Dujnchor sume, tib. Dünkhor dacchang /dus ‘khor grwacchang/). Obfiady zde uskuteãÀované se soustfieìovaly na dva hlavní okruhy – astrolo-

gii a ‰ambhalsk˘ m˘tus. BoÏstvo Kálaãakra (tib. Dünkhor, /dus ‘khor/, bur. Dujnchor)

se povaÏovalo za vrchního vládce ·ambhaly. Praktick˘ aspekt obfiadÛ v chrámu Kála-

ãakry spoãíval v modlitbách za znovuzrození v království ·ambhaly, za pfiíchod Uãite-

le buddhistické nauky, za spásu v boji s heretiky, kter˘ nastane v období vlády 25. vlád-

ce Rigdän Dagpa (tib., /rigs ldan grags pa/, tj. Rudry âakrina, pozn. L.B.).“159

Relevantní informace o vztahu kultu vládce Rudry âakrina a budoucího buddhy

Maitréji v Mongolsku a Tibetu shromáÏdil v první polovinû 20. století na základû osob-

ních v˘povûdí rusk˘ badatel Jurij Nikolajeviã Roerich:

Velk˘m lamou Ta‰ilhünpa byl ve svém druhém vtûlení Rigdän DÏampa Dagpa,160 jeden z vládcÛ

·ambhaly, vládnoucích po dobu sta let. Jeho svatost panãhenlama161 se zrodí jako Rigdän DÏepo,

budoucí vládce ·ambhaly, povolan˘ k tomu, aby zvítûzil nad stoupenci zla a ustanovil tak fií‰i

budoucího buddhy Maitréji. Uãení o ·ambhale pfiedstavuje posvátné poznání Mongolska a Tibetu

a Jeho svatost panãhenlama je jeho boÏsk˘m ‰ifiitelem. Po smrti nynûj‰ího panãhenlamy v roce

1923 získalo toto uãení nov˘ velk˘ impuls.162 Ve stfiedním Mongolsku a buddhistické âínû stvrdil

panãhenlama vznik ãetn˘ch ‰kol Kálaãakry.163 Dokonce i v dalekém Burjatsku se lze s nûãím po-

dobn˘m setkat. Mnohé klá‰tery tak ustanovují zvlá‰tní ‰koly Kálaãakry. ·ambhala není jenom mís-

tem tajné buddhistické nauky, ale také pfiedstavuje vedoucí princip budoucí kalpy, kosmické éry.


mezi Maitréjou a ·ambhalou? M˘lí se Farnáz Ma’súmiáová, kdyÏ tvrdí: „Buddhismus

se zab˘vá pouze individuální eschatologií, o kolektivním osudu lidstva zde není ani

zmínky.“153 Je pravda, Ïe se buddhistické nauky, zejména rané, více zab˘vají indivi-

duální eschatologií, ale i zde lze identifikovat prvky eschatologie kolektivní, personifi-

kované v postavû budoucího buddhy Maitréji.

První typ buddhistické eschatologie je Maitréja, doloÏiteln˘ jiÏ v théravádû, jak na

to ostatnû upozorÀuje John Newman.154 Pfiesto v‰ak stojí za úvahu, zdali se jedná o sku-

teãnû historicky pÛvodnûj‰í eschatologii, neÏ je eschatologie „‰ambhalská“, neboÈ ta

pfiímo vychází ze star‰ího hinduistického m˘tu. A bráno z hlediska kontinuity je vlast-

nû star‰í puránská mytologie s Kalkinem (v buddhistickém pojetí Rudrou âakrinem)

jako vítûzn˘m vojevÛdcem v poslední bitvû.

Postava Maitréji zaujímá v buddhismu zvlá‰tní postavení. Je jedin˘m bódhisattvou,

kter˘ je spoleãn˘ ranému buddhismu (théraváda, hínajána) i pozdnímu buddhismu (ma-

hájána, vadÏrajána). MaitréjÛv kult, vyskytující se ve v‰ech zemích, kde buddhismus za-

pustil kofieny, má svÛj pÛvod v Indii, kde se objevil zhruba v 2. století pfi. n. l. Maitré-

ja, bódhisattva lidského pÛvodu (sa. manu‰i bódhisattva), tak tvofií spojovací ãlánek, ãi

spoleãného jmenovatele hlavních buddhistick˘ch tradic.155 Oproti ‰ambhalskému m˘tu

je maitréjovsk˘ m˘tus universální, roz‰ífien˘ ve v‰ech buddhistick˘ch zemích. ·amb-

halsk˘ m˘tus a jemu pfiíslu‰ná eschatologie je záleÏitostí severního buddhismu, pfiesnû-

ji fieãeno tibetské vadÏrajány a v jist˘ch pfiesazích a kontextech také tibetskému bönu.156

Vedle samotného Tibetu se s ním lze setkat v Mongolsku, Kalmycku, Tuvû, Burjatsku,

Bhútánu, Nepálu, Ladaku, Sikkimu atp.

Severní buddhismus157 má vlastnû dvojí základní typ eschatologie, pfiedstavovan˘

dvûma postavami: budoucím buddhou Maitréjou a 25. vládcem ·ambhaly Rudrou âak-

rinem. Tfietí zmínûn˘ typ, spojen˘ s chánem Gesarem z Lingu, nemá v buddhistick˘ch

textech a odpovídajících rituálech tak hlubokou oporu a zakotvení. Zpravidla nejsou

153. Ma’súmiánová Farnáz, Îivot po smrti v uãení svûtov˘ch náboÏenství, pfiel. Igor Ko‰ut, Brno: Jota 1996,

s. 61.

154. Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tantra“…, s. 285.

155. O maitréjovském kultu, ikonografii a pfiíslu‰n˘ch textech viz napfiíklad Kim Inchang, The FutureBuddha Maitreya: An Iconological Study, New Delhi: D. K. Printworld (P) Ltd. 1997.

156. Viz napfiíklad Martin Dan, „Ol-mo-lung-ring, the Original Holy Place“, The Tibet Journal 20/1, 1995,

s. 48-82; viz téÏ stejn˘ text pfieti‰tûn˘ v Huber Toni (ed.), Sacred Spaces and Powerful Places In Tibe-tan Culture: A Collection of Essays, Dharamsala: Library of Tibetan Works & Archives 1999, s. 258-

301.

157. Pod tímto termínem se chápe pfiedev‰ím tibetsk˘ buddhismus ve v‰ech sv˘ch variantách a národních

podobách ve vnitfiní a stfiední Asii, tedy to, co se dfiíve nikoliv správnû v západní, ruské a ãínské lite-

ratufie pojmenovávalo jako lamaismus. K ãeské diksusi o tomto termínu viz: Rozehnalová Jana,

„Lamaismus – hrozivá podoba tibetského buddhismu? Západ a Tibet II.“, Tibetské listy: Nezávisl˘ãtvrtletník pro vûci tibetské 23, 2004, s. 13-16.

158. Galdanova Galina R. – Gerasimova Xenija M. – Da‰ijev D. B., Lamaizm v Burjatii v XVII – naãalaXX veka: Struktura i social’naja rol’ kul’tovoj sistûmy, Novosibirsk: Nauka 1983, s. 213-214, 216-217.

159. Îamsujeva Darima C., Aginskije dacany kak pamjatniky istorii kul’tury, Ulan-Ude: Izdatûl’stvo Bur-

jatskogo Nauãnogo Centra 2001, s. 112.

160. V rus. originále: Rig-den dÏam-pa dak-pa /tib. rig ldan dÏam pal grag pa/. Pozoruhodné je, Ïe jméno

Rigdän Dagpo /rig ldan grag po/ je bûÏné burjatské a mongolské pojmenování pro Rudru âakrina (tib.

Khorloãän /’khor lo ãan/).

161. V rus. originále: Ta‰i lama.

162. Zde se jedná o nûjaké nedopatfiení, ãi nedorozumûní. 9.(6.) panãhenlama Lozang Thubtän âhökji

≈ima Geleg Namgjäl /blo bzang thub bstan ãhos kji Ài ma dge legs rnam rgjal/ se narodil v roce 1883

a zemfiel v roce 1938. V kvûtnu 1924 zemfiel 8. bogdgegén (dÏebdzundamba chutagt) Ngawang

Lozang âhökji ≈ima (tib., /ngag dbang blo bzang ãhos kji Ài ma/, 1870-1924); tûÏko ov‰em fiíci, zdali

mûl Jurij Nikolajeviã Roerich ãi jeho informátor na mysli 8. bogdgegéna, ãi jiného vysokého hierar-

chu tibetského buddhismu.

163. Hyer Paul – Sechin Jagchid, A Mongolian Living Buddha: Biography of the Kanjurwa Khutughtu,Albany: State University of New York Press 1983, s. 132.


Na‰ím kaÏdoroãním zvykem bylo vÏdy ‰estnáct˘ den prvního mûsíce slavit zvlá‰tním obfiadem, pfii

nûmÏ jsme obcházeli klá‰ter v posvátném procesí s obrazem budoucího buddhy Maitréji. KaÏd˘

klá‰ter mûl tro‰ku jiné uspofiádání tohoto obfiadu, ale zpravidla lamové a vûfiící táhli obraz Maitré-

ji umístûn˘ na bohatû zdobeném zlatém povoze. Lidé kleãeli a obraz okolo nich pomalu projíÏdûl,

coÏ vyjadfiovalo poÏehnání a dobré znamení do budoucna. V budoucnosti se tak tito lidé stanou

Maitréjov˘mi Ïáky a budou se úãastnit pfiíprav na velkou poslední bitvu o ·ambhalu, posvátné

mûsto, které povstane na konci svûta v boji vyznavaãÛ Buddhovy nauky proti silám zla.167

Mongolsk˘ kandÏurva gegén zde popisuje obfiad uskuteãÀovan˘ ve Vnitfiním Mon-

golsku v tfiicát˘ch letech 20. století. Zachoval se i ve Vnûj‰ím Mongolsku (Chalcha)

a Burjatsku, kde se v omezené mífie pofiádal i pfied rokem 1990. Tato skuteãnost je dÛle-

Ïitá zejména proto, Ïe samotn˘ ‰ambhalsk˘ m˘tus a jemu pfiíslu‰né tantrické rituály se

v sovûtsk˘ch dobách z politick˘ch dÛvodÛ uplatÀovat nemohly. V oãích stranick˘ch

a vládních úfiedníkÛ majících na starost náboÏensk˘ Ïivot BurjatÛ byl samotn˘ m˘tus,

jakoÏ i obfiady s ním spojené pfiíli‰ zatíÏen˘ konkrétní protibol‰evickou interpretací ze

tfiicát˘ch let. Dal‰ím velmi pravdûpodobn˘m motivem zákazu ‰ífiení a uplatÀování m˘-

tu a obfiadu bylo jeho explicitní zamûfiení proti v‰em „heretikÛm,“ tedy „neznabohÛm“,

mezi nûÏ bol‰evici jistû patfiili. Z eschatologick˘ch obfiadÛ byl v omezené mífie povolen

pouze svátek a obfiad na pfiiblíÏení ãasu pfiíchodu budoucího buddhy Maitréji na tento

svût. Tento svátek je v Burjatsku tradiãnû roz‰ífien˘ a slaví se vÏdy v létû, zpravidla po

dobu tfií dnÛ. Rituál má pÛvod v Tibetu a jeho vznik se datuje do roku 1409, kdy byl za-

veden samotn˘m Congkhapou, zakladatelem fiádu Gelugpa.

Dal‰í dokumentovan˘ pfiípad propojení postavy budoucího buddhy Maitréji a escha-

tologického m˘tu, typologicky jistû „‰ambhalského“, s aktuální politickou a náboÏen-

skou situací lze nalézt v jednom populárním cestopisu z minulého století. Henning Has-

lund se jako úãastník expedice Svena Hedina v dvacát˘ch letech 20. století setkal s mon-

golsk˘m mnichem Töin Lamou, kter˘ mu pfievyprávûl svoji vlastní verzi buddhistické

eschatologie, v níÏ se ov‰em termín ·ambhala expressis verbis nevyskytuje:

Od nás vyjde spása lidstva. Jiskra prapÛvodu se odvodí od nás, ale její svûtlo se roz‰ífií ze Západu.

Ale je‰tû po mnoho let, aÏ do konce nynûj‰í kalpy (éry) bude lidstvo pohánûno k nepravému cíli

a na‰e éra se zakonãí válkou mezi národy, kterou pfieÏijí jen hledaãi pravdy. Pak povstane velk˘

a dobr˘ chán, jemuÏ budou poddaní v‰ichni národové svûta, a ten chán bude z na‰eho plemene. AÏ

tento chán zestárne, jeho jedin˘ syn onemocní a nejschopnûj‰í lékafii bílého plemene budou bez-

mocní proti jeho chorobû. Ale pak pfiijde buddhistick˘ lama k lÛÏku nemocného chánova syna

a stane se zázrak, takÏe ten, kter˘ byl povaÏován jiÏ za ztraceného, se stane siln˘m. Tento mon-

golsk˘ lama je Majdari [budoucí buddha Maitréja, pozn. L.B.], Spasitel lidstva v nové dobû.168


¤íká se, Ïe uãení pfiedstavení klá‰terÛ a meditující lamové jsou v neustálém styku s mystick˘m bra-

trstvem, které vládne nad osudy buddhistického svûta. Evrop‰tí badatelé mají sklon podceÀovat

a sniÏovat v˘znam slova ‘·ambhala’, ãi vztahovat objemnou literaturu a je‰tû rozsáhlej‰í lidová

ústní pojetí k pouhému folklóru ãi mytologii. Ale ti, kdoÏ podrobnû znají jak buddhistickou litera-

turu, tak i Ïit˘ buddhismus, vûdí, jakou ohromnou sílu toto uãení v Asii má. V celé historii tato

nauka inspirovala nejenom náboÏenská hnutí, ale dokonce i vojenská taÏení. Klíãem k nim je

·ambhala.164

V̆ chova a pfiíprava jak mnichÛ, tak i laikÛ k budoucí bitvû o ·ambhalu, která je

zpravidla chápaná symbolicky a nikoliv doslovnû, má v tibetském buddhismu dlouhou

tradici, která pokraãuje dodnes. O pfietrvávající popularitû ‰ambhalského m˘tu mezi

soudob˘mi mlad˘mi tibetsk˘mi mnichy fiádu Gelugpa svûdãí i nedávné pozorování

amerického buddhologa Jeffrey P. Hopkinse:

StudentÛm je v‰tûpováno, Ïe autofii jejich uãebních textÛ, jako je napfiíklad Congkhapa, jsou buì

inkarnacemi MaÀdÏu‰rího (boÏstva ztûlesÀujícího moudrost v‰ech buddhÛ), nebo v˘znaãn˘ch po-

stav indického buddhismu. Jeden z autorÛ uãebních textÛ je povaÏován za znovuzrozence indické-

ho uãence Buddhapálity, jenÏ ve vzdálené budoucnosti bude velet vojskÛm ·ambhaly, aÏ zaãnou

osvobozovat svût od metly barbarství a zapoãnou vûk velké oddanosti a svûtovlády buddhismu.165

Je ‰koda, Ïe autor v citovaném textu ani jinde neuvádí jméno onoho autora uãebních

textÛ, ani jméno jeho budoucího (znovu)zrození. Lze se pochopitelnû domnívat, Ïe se

jedná o 6.(3.) panãhenlamu Lozang Paldän Je‰eho a Rudru âakrina, nicménû to nemu-

sí b˘t jisté. Linie (znovu)zrození od Buddhapálity k panãhenlamovi totiÏ není v‰eobec-

nû známa a pfiijímána a dále pak platí, Ïe existuje mnoÏství ‰ambhalsk˘ch vojevÛdcÛ,

velitelÛ a generálÛ, z nichÏ nejznámûj‰í jsou Rudra âakrin a Hanumán. Je tak docela

dobfie moÏné, Ïe se jedná o nûkoho jiného neÏ o panãhenlamu a o posledního ‰ambhal-

ského vládce.

Na vzácnou pfiímou vazbu ‰ambhalského m˘tu a m˘tu o pfiíchodu budoucího budd-

hy Maitréji upozorÀuje také mongolsk˘ kandÏurva gegén166 ve své autobiografii:

164. Rerich Jurij N. (= Roerich), Po tropam Srednûj Azii, Samara: Agni 1994, s. 137-138.

165. Hopkins Jeffrey P., „Tibetan Monastic Colleges: Rationality versus the Demands of Allegiance“, in:

Dodin Thierry – Räther Heinz (eds.), Imagining Tibet: Perceptions, Projections and Fantasies, Bos-

ton: Wisdom Publications 2001, s. 261-262.

166. Mongolsk˘ kandÏurva gegén – instituce a titul vysokého rozpoznaného znovuzrozence (tib. tulku

/sprul sku/), kter˘ mûl sídlo tradiãnû v klá‰tefie Badghar ve Vnitfiním Mongolsku. Patfiil mezi tfiináct

nejv˘znamnûj‰ích tulkuÛ z oblasti Dolonnúru, srov. Hyer Paul – Sechin Jagchid, A Mongolian LivingBuddha…, s. ix-x; viz téÏ Miller Robert J., Monasteries and Culture: Change in Inner Mongolia,

Wiesbaden: Otto Harrassowitz 1959, s. 65-66. Vedle instituce mongolského kandÏurva gegéna existo-

vala i její burjatská linie, jejímÏ nejv˘znamûj‰ím pfiedstavitelem byl Lozang Lungtog Tänpä ≈ima

(/blo bzang lung rtogs bstan pa’i Ài ma/, 1887-1935), znám˘ téÏ pod sv˘m burjatsk˘m jménem jako

Danzan Norbojev.

167. Hyer Paul – Sechin Jagchid, A Mongolian Living Buddha…, s. 71.

168. Haslund Henning, Bozi a lidé v Mongolsku (Zayagan), pfiel. V. J. Chabr, Praha: âeská grafická unie

1940, s. 261.


postu tibetského vyslance u carského dvora a pozdûji i u sovûtské vlády. Patfiil proto me-

zi nejv˘raznûj‰í postavy burjatského reformního, „obnoveneckého“ hnutí a jeho volba

Cugolského klá‰tera jako vlastní rezidence jistû nebyla náhodná. Tento velk˘ aginsk˘

klá‰ter pfiedstavoval jedno ze stfiedisek protireformního hnutí a to, Ïe se usadil právû

zde, mûlo velk˘ vliv na dal‰í v˘voj uvnitfi burjatské sanghy. Byl to krok jistû odváÏn˘

a z hlediska zájmÛ reformátorÛ veden˘ch Agvanem DorÏijevem i nutn˘. Nicménû situa-

ce se vyhrotila do té míry, Ïe se Agvan DorÏijev rozhodl Norbojeva povolat do Lenin-

gradu, aby ho uchránil pfied narÛstající agresivitou protireformních sil. A tak 10. února

1929 obdrÏel Norbojev zvlá‰tní dekret Narkomindûlu171 o tom, Ïe se stal asistentem

Agvana DorÏijeva. Dekret hovofiil o tom, Ïe tento pomocník má zvlá‰tní mandát a má

zaruãenou diplomatickou imunitu.172 Dlouho se v‰ak v této nové situaci neangaÏoval.

Zemfiel totiÏ v srpnu 1935 za podezfiel˘ch okolností pod koly leningradské tramvaje.173

Danzan Norbojev nepÛsobil jenom jako spoleãensko-náboÏensk˘ ãinitel, vûnoval se

téÏ literární tvorbû, vãetnû písemnicví vûnovaného ‰ambhalskému m˘tu. Mezi jeho tex-

ty patfií i jeden, kter˘ navzdory svému názvu Ïánrovû spadá spí‰e do oblasti modliteb zazrození v ·ambhale neÏ do prÛvodcÛ na cestû do ·ambhaly. Jedná se o struãn˘ text

nazvan˘ Gurujóga a dobrá cesta, vyfiãená dokonalou ozdobou temene v‰ech lidí sever-ního smûru, pánem – útoãi‰tûm, kandÏurvou a dharmarádÏou, vzne‰en˘m Lozang Lung-tog Tänpä ≈imou.174 Podstatné ãásti tohoto doposud nepublikovaného textu z tibetské-

ho originálu do ru‰tiny kriticky pfieloÏil a poznámkami opatfiil Andrej M. Strelkov:175

KdyÏ se uãení a metody adhigamadharmy roz‰ífiily,

na konci Dharmy v ·rí ·ambhale,

tehdy Syn Slunce laskavému ochránci Congkhapovi,

nejlep‰ím jídlem pfiedchozí tûlo nasytí,


Oproti standardnímu ãi tradiãnímu pojetí ‰ambhalského m˘tu obsahuje v˘povûì

Töin Lamy v˘slovn˘ odkaz na Maitréju, jakoÏto „Spasitele lidstva“. Souãástí proroctví

v‰ak není budoucí MaitréjÛv pfiíchod na zem, zahrnující i jeho budoucí „Ïivotopis“,

kter˘ je do znaãné míry identick˘ s „Ïivotopisem“ Buddhy ·ákjamuniho. A Töin Lamapokraãuje:

Po tomto svém prvém zázraku pÛjde Majdar k hofie, a ta se mu otevfie, a tam se mu dostane nebes-

kého odlesku Gautamy Buddhy. V nové éfie se roz‰ífií svûtlo Amitábhy z krajiny, kde vy jste se zro-

dil, neboÈ pfiedvídám, Ïe pfií‰tí Panãen Bogdo [panãhenlama, pozn. L.B.] se vtûlí v muÏe va‰eho

plemene, kter˘ se zrodí na Severu. V‰echna boÏská moudrost se nachází v na‰ich posvátn˘ch kni-

hách a schopnost pochopiti nûkolik pravd této V‰evûdoucnosti byla rozdûlena mezi národy rÛz-

n˘ch plemen. (…) Nám koãovníkÛm dal Buddha nahlédnouti do nejhlub‰ích pravd Ïivota. Poruãil

nám Ïíti v pfiírodû a oddávati se v tiché samotû velk˘ch prostor vzne‰enému míru meditace, v nûmÏ

jedinû moÏno naslouchati hlasu pravdy. Moje tûlo se toho nedoÏije, aby spatfiilo den osvobození

mého lidu, ale vdechnu Ïivot hasnoucí jiskfie prapÛvodu, kterou koãovníci uchovají svûtu. A v pfií‰-

tí kalpû nové vtûlení mého boÏstva uzfií, jak lidstvo znova nabude ztracené blaÏenosti. Po zniãení

mého tûla bude tu nov˘ vÛdce, hotov˘ vésti dále hnutí za neodvislost koãovníkÛ.169

Na závûr Henning Haslund poznamenává, Ïe mu Töin Lama sice „nikdy nejmeno-

val pfií‰tího vÛdce“, ale vyrozumûl z toho, „Ïe hnutí za neodvislost koãovníkÛ se úãast-

ní bytosti o nic ménû vzne‰ené, neÏ Panãen erdeni Bogdo [panãhenlama, pozn. L.B.],

pozemské vtûlení dhjánibuddhy Amitábhy, a Hsuan Tung, ãínsk˘ císafi ve vyhnanství

a poslední potomek mandÏuské dynastie na Draãím trÛnû“.170

OÏivení eschatologického my‰lení a ‰ambhalského m˘tu v dvacát˘ch a tfiicát˘ch

letech 20. století se net˘kalo jenom Mongolska, ale ‰ífiilo se po v‰ech územích, kde byli

buddhisté pod sovûtsk˘m vlivem, tedy i v Burjatsku. Jedním z nejpozoruhodnûj‰ích bur-

jatsk˘ch uãen˘ch mnichÛ byl Danzan Norbojev (1887-1935), kter˘ také sehrál pfiední

roli v dobové aktualizaci ‰ambhalského m˘tu. Jeho tibetské jméno zní Lozang Lungtog

Tänpä ≈ima /blo bzang lung rtogs bstan pa’i Ài ma/. Je o nûm známo, Ïe absolvoval

buddhistická studia ve Lhase a okolních klá‰terech a pro jeho vzdûlanost ho znal osob-

nû i 13. dalajlama Thubtän Gjamccho. V roce 1918 se vrátil z Tibetu do vlasti a usadil

se v Cugolském klá‰tefie, nacházejícím se v nynûj‰ím Aginském burjatském autonom-

ním okruhu. Vedle své v˘znamné ekleziální role, byl jedním z mála burjatsk˘ch rozpo-

znan˘ch znovuzrozencÛ s titulem kandÏurva gegén, sehrál taktéÏ v˘znamnou roli poli-

tickou. UvaÏovalo se o nûm dokonce jako o nástupci Agvana DorÏijeva (1854-1938) na

169. Ibid., s. 262.

170. Ibid., s. 262. Hsuan Tung je Süan-tchung, neboli Pchu-i, mandÏusk˘ vládce z dynastie âching, kter˘

byl ve vûku ‰esti let 12. fiíjna 1912 intronizován za posledního císafie âíny. Viz napfiíklad Fairbank

John F., Dûjiny âíny, pfiel. Martin Hála, Jana Hollanová a Olga Lomová, Praha: Nakladatelství Lido-

vé noviny 1998, s. 290, viz téÏ autobiografii Pchu-i Aisin Gioro, Byl jsem posledním císafiem ãínsk˘m,

pfiel. Martin Hála, Praha: Panorama 1990.

171. Narkomindûl – sovûtsk˘ dobov˘ neologismus vznikl˘ z pojmenování ministerstva zahraniãních vûcí

– Narodnyj kommissariat innostrannych dûl.172. BlíÏe viz Andreyev Alexandre (= Andrejev Alexandr I.), Soviet Russia and Tibet: The Debacle of Sec-

ret Diplomacy, 1918-1930s, Leiden – Boston: Brill 2003, s. 320-322; viz téÏ Bûlka Lubo‰, „K vopro-

su ob institute chubilganov v burjatskom buddizme“, in: Vanãikova CymÏit (ed.), Mir buddijskoj kul-tury, Ulan-Ude, Aginskoje: Burjatskij Nauãnyj Center Rossijskoj Akadûmii Nauk, 2001, s. 120-126;

t˘Ï, „Burjat‰tí ‘pfievtûlenci’ (chubilgani)“, Hieron 4-5/1, 1999-2000, s. 3-11.

173. Viz Snelling John, Buddhism in Russia: The Story of Agvan Dorzhiev – Lhasa’s Emissary to the Tsar,London: Element Books 1993, s. 242.

174. Tib. bjang phjogs skje rgu’i gcug rgjan jongs rdzogs bstan pa’i mnga’ bdag skjabs mgon bka ‘gjur paãhos kji rgjal po dÏe bcun blo bzang lung rtogs bstan pa’i Ài ma’i gsung bla ma’i rnal ‘bjor ‰am bhala’i lam bzang bÏugs.

175. Viz Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale po tibetojazyãnym buddijskim istoãnikam XVIII– naãala XX vv., Ulan-Ude: Institut Mongolovûdûnija, Buddologii i Tibetologii 2003, rukopis diserta-

ce, s. 25-29. O jeho rusk˘ pfieklad a poznámky se do velké míry opírá následující pfieklad do ãe‰tiny

a komentáfie.


golska a odsud v roce 1925 do âíny. Text Danzana Norbojeva je datován rokem 1927,176

a odpovídá tedy pobytu panãhenlamy v Pekingu, o ãemÏ pochopitelnû burjatsk˘ rozpo-

znan˘ znovuzrozenec, nacházející se v Cugolském klá‰tefie, dobfie vûdûl. Dále i pojetí

vztahu mezi dalajlamou a panãhenlamou jako syna a otce není, podle A. M. Strelkova,

nikterak bûÏn˘. Prostfiednictvím „otcovství“ se vyjadfiuje superiorita panãhenlamy, která

má sice oporu v textech a tradici, nicménû v praxi tomu tak není, dalajlama je v‰eobec-

nû chápán a uznáván jako nejvy‰‰í hierarcha. Co se t˘ãe zmínky o dalajlamovi v souvis-

losti s bitvou o ·ambhalu, je NorbojevÛv text velmi raritní, neboÈ v jin˘ch textech o da-

lajlamovi zmínky zpravidla nejsou, nebo jsou velmi vzácné. A. M. Strelkov sice uvádí

panãhenlamu jako „otce“, ale napfiíklad Franz Michael zmiÀuje tradiãní tibetské pojetí,

které bylo pfiesnû opaãné, tedy dalajlama je brán jako „otec“ a panãhenlama jako

„syn“.177 Ostatnû pro Michaelovo tvrzení svûdãí i skuteãnost, Ïe linie dalajlamÛ je histo-

ricky star‰í neÏ linie panãhenlamÛ. V̆ raz satjajóga, jenÏ je synonymní termínu krítajó-ga, oznaãuje první uskuteãnûn˘ stupeÀ ze ãtyfi ãasov˘ch období. Pfiíchod satjajógyv hinduistické kosmologii oznaãuje zaãátek nového kosmického cyklu poté, kdy svût

projde stadiem (z)niãení. V kálaãakrové kosmologii se ov‰em jógy chápou jinak a ‰es-

terá jóga pak znamená jógu Kálaãakratantry. Slova „na vrchol dosahující“ pfiedstavují

umístûní nohy Uãitele na vrcholu, jedná se o formu uctívání uãitele pocházející z Indie.

Na závûr je‰tû A. M. Strelkov dodává, Ïe NorbojevÛv text se v té ãásti, která se vûnuje

·ambhale, velice podobá modlitbû 6.(3) panãhenlamy, a to jak svojí formou, tj. autor

pí‰e modlitbu obrácenou k sobû samému a tedy v první osobû, tak i svojí náboÏenskou

funkcí a text tak má napomoci lep‰ímu pfií‰tímu zrození v ·ambhale v‰em, kdo o nû usi-

lují.

Danzan Norbojev jistû nebyl jedin˘m burjatsk˘m autorem pí‰ícím o ·ambhale, byl

v‰ak tvÛrcem nejznámûj‰ím. Texty tûch ostatních se buì nedochovaly, nebo se k nim

autofii z obav pfied represáliemi nehlásili. Pfiesto v‰ak se ‰ambhalsk˘ m˘tus v té dobû

‰ífiil po Burjatsku v neb˘valé mífie.

Sovûtsk˘ badatel V. Ovãinnikov o tom fiíká, Ïe:

Lamové v Burjatsku, Kalmycku a Tuvû ve tfiicát˘ch letech 20. století úspû‰nû ‰ífiili verzi o blíÏící

se svaté bitvû o ·ambhalu (bur. ·ambalyn sereg). V Aginském klá‰tefie byl na poãest nadcházející

svaté války postaven suburgan (stúpa), uvnitfi nûhoÏ bylo uloÏeno sto tisíc jehel na ‰ití, které se

mûly promûnit ve zbranû vládce Rigdän Dagpa [Rudra âakrin, pozn. L.B.]. Lamové z Kalmycka


také tam, kdyÏ se hlava a tûlo ·rípáli Árji NágárdÏuny spojí,

on potom nejvy‰‰í Dharmu hlásá,

v‰eznal˘ Panãhen Dagpo a DÏinéndra se jeho syny stanou,

v té dobû, kdy se tito velikáni setkají,

v‰echny armády lalÛ zcela zniãí,

a tehdy se budou radovat se syny nové satjajógy.

KéÏ bych také v ·ambhale dosáhl zrození!

Neoddûlen od Vás, Va‰e milosti, na vrchol dosahující,

stejnû jako i hranic ‰esteré jógy.

Ano, dosáhnu stavu Kálaãakry!

V‰ichni spoleãnû smyslu a cíle meditace dosáhnûme!

NorbojevÛv text pfiedstavuje literární aktualizaci ‰ambhalského m˘tu, které je moÏ-

né porozumût pouze v dobovém historickém, politickém a náboÏenském kontextu. San-

skrtsk˘ termín adhigamadharma se, jak A. M. Strelkov v poznámkách upozorÀuje,

v textu nevyskytuje. Norbojev pouÏil tibetsk˘ v˘raz /rtogs ba’i ãhos/, tj. uãení pfiem˘‰-

lení, pfiesného vûdûní. V̆ razem „na konci Dharmy“ je my‰len konec kalijugy, Syn Slun-

ce je jiné pojmenování JamarádÏi, vládce zemfiel˘ch. Velmi pozoruhodné je, Ïe slova

„Congkhapovi… pfiedchozí tûlo nasytí“ znamenají, Ïe Congkhapa bude vzkfií‰en [sic!,

pozn. L.B.] ve svém pfiedchozím tûle. Z textu je zfietelné, Ïe JamarádÏa vedle toho, Ïe

soudí mrtvé, zab˘vá se i oÏivováním. Takové pojetí je zcela unikátní. Podle tradiãního

podání se Congkhapa znovuzrodil v nebi Tu‰ita a odsud pfiijde na ná‰ svût jako jede-

náct˘ buddha budoucího svûtového cyklu bhadrakalpa. Sanskrtsk˘ termín ·rípála, po-

dobnû jako v˘raz Árja, vyjadfiuje duchovní titul ochránce a vzne‰eného. V̆ raz „hlava

a tûlo spojí“ popisuje skuteãnost, Ïe podle tradiãního podání navrhl NágárdÏuna princi

usilujícímu mu o Ïivot jediné moÏné fie‰ení, totiÏ aby mu odfiízl stéblem trávy ku‰ahlavu; tak se i stalo a princ hlavu odhodil co nejdále od tûla, nicménû podle proroctví se

v‰ak NágárdÏuna znovuzrodí ve stejném tûle a jeho tûlo a hlava, které nepodlehly zkáze,

se k sobû postupnû a jistû pfiibliÏují tak, aby se v urãit˘ okamÏik znovuspojily. Mnohé

texty tvrdí, Ïe tím okamÏikem bude právû poãátek bitvy o ·ambhalu. Sanskrtské jméno

DÏinéndra, dosl. „Vládce vítûzÛ“, se v textu vyskytuje v tibetské podobû jako gjalwä

wangbo /rgjal ba’i drag po/, coÏ je uctiv˘ titul dalajlamy, zatímco „v‰eznal˘ Panãhen

Dagpo a DÏinéndra se jeho syny stanou“ znamená, Ïe panãhenlama se znovuzrodí jako

eschatologick˘ vládce ·ambhaly a dalajlama se stane jeho synem. Slova „v té dobû, kdy

se tito velikáni setkají“ lze pochopit pouze z dobového kontextu. Ve dvacát˘ch letech

20. století byly vztahy mezi 13. dalajlamou a 9. panãhenlamou komplikované, nejedno-

znaãné a byly pfiedmûtem politick˘ch intrik rÛzn˘ch ãinitelÛ jak ãínsk˘ch, jako byla

dynastie âching (MandÏuové) a Kuomintang, tak i britsk˘ch. Rozpory a nesouhlas mezi

obûma hierarchy vedly k tomu, Ïe v roce 1923 panãhenlama uprchl z Tibetu do Mon-

176. Je jistû pozoruhodou shodou okolností, Ïe v tomto roce, jak uvádûjí mnozí autofii, mûl nastoupil na trÛn

v ·ambhale král Aniruddha, viz napfiíklad Chandra Lokesh, Transcendental Art of Tibet, New Delhi:

International Academy of Indian Culture and Aditya Prakashan 1996 (·áta-Pitaka Series, vol. 385), s.

79.

177. Michael Franz, Rule by Incarnation: Tibetan Buddhism and Its Role in Society and State, Boulder,

Colorado: Westview 1982, s. 173.


pojení ‰ambhalského a maitréjovského eschatologického m˘tu, není zcela jasné a zod-

povûzení této otázky vyÏaduje dal‰í bádání, a to jak v textech, tak i rituálech. Nicménû

pro kladnou odpovûì nasvûdãuje citovaná v˘slovná zmínka o Maitréjovi, v tibetsk˘ch

textech o ·ambhale zpravidla absentující.

Vedle líãení posledního boje bûÏného v Mongolsku a Burjatsku, úãasti mnichÛ na

nûm atp. je tedy v citovan˘ch textech pozoruhodná pfiítomnost jiného m˘tu, v severním

buddhismu zvlá‰tû oblíbeného, totiÏ m˘tu o pfiíchodu budoucího buddhy Maitréji (bur.

Majdar). Na tuto okolnost upozornil jiÏ jin˘ sovûtsk˘ badatel Alexej N. Koãetov, kter˘

m˘tus zasazuje pfiímo do konkrétnû-historického kontextu první poloviny dvacát˘ch let

20. století.

Stále ãastûji se vyskytovaly jak povûsti o brzkém pfiíchodu Maitréji, kter˘ potrestá v‰echny nepfiá-

tele chána tfií fií‰í, hlavy teokratického státu Lubsana Sandana Cydenova,181 tak v˘zvy k vládci

·ambhaly Eregdyn Dagbo Chánovi [tj. Rudrovi âakrinovi, pozn. L.B. ], aby urychlil úder proti

v‰em nepfiátelÛm víry. Mongol‰tí vojáci, podporující 8. bogdgegéna, mûli píseÀ, ve které se nachá-

zela i taková slova: „Pozvedáváme Ïlut˘ prapor, pro slávu uãení Buddhy; my Ïáci chutagta, zahá-

jíme bitvu o ·ambhalu!“182

Pfiímou souvislost s dobovou politickou situací spatfiuje Alexej N. Koãetov také

v tom, Ïe se „…objevila tajnû ‰ífiená proroctví ãi vû‰tby (bur. lundun), jejichÏ autorství

bylo pfiipisováno Padmasambhavovi, panãhenlamovi, bogdgegénovi a dal‰ím. V tûchto

proroctvích se pravilo, Ïe kolektivizace, industrializace atp. jsou pfiíznaky ‘konce ãasu’,

brzké zkázy heretikÛ, vítûzství buddhistÛ, pfii kterém jim pomÛÏou nebeské síly.“ Opût

se objevily povûsti o ‰ambhalské válce, pfiiãemÏ se stále ãastûji vyskytovaly v˘klady

m˘tu v tom smyslu, Ïe ·ambhalou je Japonsko: „Na nov˘ch zobrazeních ‰ambhalské

války útoãí vojska Rudry âakrina (Rigdän Dagpa, Eregdyn Dagbo Chána) z v˘chodu.

(…) V Aginském klá‰tefie byl v roce 1929 postaven nov˘ suburgan (bur., sa. stúpa) na-

zvan˘ Soustfiedûní sil chuvarakÛ, v jehoÏ základy bylo vloÏeno sto tisíc jehel. (…) Podle

svûdectví lamÛ se v té dobû zahájila agitace za emigraci do Vnitfiního Mongolska.“183

Motiv sebeobûtování vykoupeného lep‰ím pfií‰tím zrozením je v ‰ambhalské naraci

celkem bûÏn˘. Ve dvacát˘ch a tfiicát˘ch letech 20. století mûl v Burjatsku podle dobo-

v˘ch podání následující podobu:


a Tuvy zase na poãest svaté bitvy o ·ambhalu stavûli obó (obûtní místa) a proná‰eli zde vû‰tby

s jasn˘m protisovûtsk˘m obsahem.178

Autor v citované stati dále uvádí konkrétní záznamy jednotliv˘ch verzí bitvy

o ·ambhalu, jak je mezi star˘mi obyvateli Aginského burjatského autonomního okruhu

na pfielomu ‰edesát˘ch a sedmdesát˘ch let 20. století zaznamenali studenti ãitského pe-

dagogického institutu. Jedna z nich uvádí:

Po dlouhou dobu bude chán Rigdän Dagpo shromaÏìovat svá nesmrtelná vojska. Do jeho armády

budou zafiazeni v‰ichni vûfiící. V prvních vojích budou ti nejoddanûj‰í buddhisté. Následovníci la-

my Congkhapy budou velet v ãele vojsk chána Rigdän Dagpa. V‰ichni se budou honosit tituly

a hodnostmi lamÛ. V ty dny se víra lamaistÛ roz‰ífií po celém svûtû. Lamaisté budou oslavovat a vy-

znamenávat velké i malé lamy za to, Ïe tak peãlivû a dÛkladnû roz‰ífiili uãení o svaté válce.179

A dal‰í verze:

Válka vypukne po v˘zvû chána Rigdän Dagpa, kter˘ pojede na zeleném koni a ukáÏe smûr k zemi

heretikÛ, neznabohÛ, ateistÛ a antilamaistÛ. Máváním velitelskou holí bude dávat povely lamÛm,

ktefií pak budou sv˘mi vojsky rozsévat smrt v fiadách heretikÛ a tûch, kdo pohanûli boÏí svût. Mofie

krve se rozlije. To v‰e nastane kvÛli tomu, aby Ïili a vzkvétali lamaisté. Takové je pfiání buddhy

Maitréji. AÏ svatá válka skonãí, vyjde slunce, krev prolitá ve válce se vypafií, tráva se zazelená,

sady rozkvetou, ptáci se rozezpívají. Lidé pospí‰í do chrámÛ, aby tam vzdali hold chánovi Rigdän

Dagpovi a budou se modlit za brzk˘ pfiíchod buddhy Maitréji.180

Ocitovan˘ záznam pfiedstav o poslední ‰ambhalské válce není zfiejmû doslovn˘ a ne-

splÀuje poÏadavky na terénní badatelskou práci. O tom, Ïe je tendenãní, svûdãí napfií-

klad uÏívání termínu „lamaista“. Lze stûÏí pfiedpokládat, Ïe by tohoto v˘razu pro vûfiící-

ho buddhistu pouÏil osmdesátilet˘ burjatsk˘ stafiík, ten by spí‰e hovofiil o „vûfiících“,

„stoupencích pravé víry“, ãi o „vyznavaãích Ïlutého náboÏenství/církve“. Nicménû jád-

ro v˘povûdi je pravdûpodobnû zachyceno pfiesnû, svûdãí o tom skuteãnost, Ïe takov˘ch

verzí vyprávûní bylo zaznamenáno více a na rÛzn˘ch místech.

Pozoruhodná je taktéÏ zmínka o barvû konû. V pÛvodním hinduistickém m˘tu je kÛÀ

bíl˘, ostatnû po nûm nese jméno i Kalkin. Zelen˘ kÛÀ v burjatském pojetí eschatologic-

k˘ch m˘tÛ náleÏí budoucímu buddhovi Maitréjovi, coÏ lze dobfie dokladovat v rituálu

svátku Majdar chural, kdy zelen˘ kÛÀ (s v˘jimkou Cugolského klá‰tera, kde se pfii tom-

to svátku k cirkumambulanci duchovních a laikÛ s velk˘m zobrazením buddhy Maitré-

ji pouÏíval bíl˘ dfievûn˘ slon) symbolicky táhne povoz MaitréjÛv. Zda se jedná o pro-

178. Ovãinnikov V., „·ambalyn-sereg – lamaistskaja svja‰ãennaja vojna“, Nauka i religija 15/12, 1973, s.

47.

179. Ibid., s. 47-48.

180. Ibid., s. 48.

181. O nûm blíÏe viz Bûlka Lubo‰, Tibetsk˘ buddhismus v Burjatsku, Brno: Masarykova universita 2001,

s. 70-75.

182. Koãetov Alexej N., Lamaizm, Moskva: Nauka 1973, s. 170; autor se v citátu odvolává na práci:

Bleichsteiner Robert, Die Gelbe Kirche. Mysterien der Buddhistischen Klöster in Indien, Tibet, Mon-golei und China. Wien: Verlag Josef Belf, 1937, s. 104, uvádí ov‰em vydání z roku 1934.

183. Koãetov Alexej N., Lamaizm…, s. 175-177.


vládce bude opravdu velk˘m ‰tûstím.“188 Takové tvrzení je velmi zlovûstné a pfiipomí-

ná argumenty nejrozmanitûj‰ích „misionáfiÛ s kfiíÏem a meãem“, ktefií kdyÏ pro svoji je-

dinou a pravou víru nezískali pohany, pak jim radûji zvolili násilnou smrt s odÛvodnû-

ním, Ïe je to v jejich vlastním zájmu a k jejich prospûchu. Anebo pfiipomíná fanatické

názory, Ïe v letadlech, která narazila do cílÛ v USA 11. záfií 2001, v‰ichni pfie‰li do ráje,

tj. nejenom pÛvodci tohoto teroristického ãinu, ale i jejich nedobrovolní spolupasaÏéfii.

Na moÏnost dvojího chápání ‰ambhalského m˘tu, tj. jak esoterického ãi metaforic-

kého pojetí vnitfiního zápasu kaÏdého buddhisty na cestû k probuzení, tak i exoterické-

ho, doslovného pojetí bitvy jako reálné události v budoucnosti, upozorÀuje také britsk˘

buddholog John Snelling. Souvislost zmínûného m˘tu s Burjatskem nachází v údajném

textu Agvana DorÏijeva z pfielomu 19. a 20. století. Svûdectví o textu pfiinesl japonsk˘

buddhistick˘ mnich a jeden z prvních tajn˘ch cestovatelÛ do Tibetu Ekai Kawaguãi,

kter˘ se s DorÏijevem setkal bûhem svého pobytu ve Lhase. V Kawaguãiho textu se pra-

ví, Ïe „…severní ·ambhalou je Rusko, rusk˘ car je inkarnací DÏe Congkhapy a dfiíve ãi

pozdûji si podmaní cel˘ svût a vytvofií tak gigantickou buddhistickou fií‰i“.189 Se stej-

n˘m sdûlením pfiichází i Karénina Kollmar-Paulenzová, kdyÏ fiíká, Ïe „…na konci

19. století tvrdil burjatsk˘ mnich Agvan DorÏijev 13. dalajlamovi, Ïe ·ambhala se na-

chází v Rusku, car Ïe je pak vládcem ·ambhaly. Kalmyck˘ lama Dambo Uljanov zase

tvrdil, Ïe Kalápa je totoÏná s Moskvou“.190

A nakonec obdobnû argumentuje i souãasná burjatská biografka Agvana DorÏijeva

Seseg P. Angajeva, která akcentuje v˘raznû politické vyuÏití ‰ambhalského m˘tu a kon-

statuje, Ïe právû toto b˘vá pfiisuzováno Agvanu DorÏijevovi, burjatskému mnichovi,

uãiteli 13. dalajlamy Thubtän Gjamccha (thub bstan rgja mccho, 1876-1933), vyslanci

Tibetu u carského dvora a pozdûji SSSR: „Agvan DorÏijev vyzvedával my‰lenku kul-

turnû-náboÏenského sjednocení lidu Mongolska, Tibetu a Ruska, my‰lenku vytvofiení

jakési ‘veliké buddhistické konfederace’. Tuto ideu zakládal na ‰ambhalském m˘tu.“191

Dal‰í zajímavé svûdectví o vyuÏití ‰ambhalského m˘tu v sovûtském Burjatsku je

z pera britského novináfie G. D. R. Phillipse, kter˘ zmiÀuje skuteãnost, Ïe v letech 1935

a 1936 se v chorinsk˘ch klá‰terech pofiádaly obfiady za dfiívûj‰í pfiíchod vládce ·amb-


V dobách pro Buddhovo uãení nejtûÏ‰ích pfiijde ze zemû ·ambhala mohutné vojsko vládce, které

v prach a popel promûní v‰echny heretiky a bezboÏníky. Potom se roz‰ífií mystické uãení. Ten, kdo

se tûch dob doÏije a v posledním boji zahyne, získá zrození ve vy‰‰í sféfie. A ti z nich, kdo budou

niãit heretiky, budou poctûni je‰tû vy‰‰ím zrozením.184

Podobné vyprávûní, zasazené do zhruba stejného období, pochází z Mongolska.

Svûdãí o tom napfiíklad i autobiografická vzpomínka jiÏ zmínûného mongolského kan-

dÏurva gegéna, kter˘ se v roce 1930 v âakharu ve Vnitfiním Mongolsku setkal s panã-

henlamou; oba vysocí hierarchové pfiijeli nav‰tívit místní klá‰ter, kde se v té dobû sla-

vil velk˘ obfiad udûlování zmocnûní na Kálaãakru:

Cítili jsme, Ïe je to mimofiádnû v˘znamná událost, jméno kaÏdého úãastníka ceremonie bylo pfii té

pfiíleÏitosti zaneseno do zvlá‰tního seznamu bojovníkÛ-obráncÛ Buddhovy nauky, ktefií vystoupí

v posledních dnech chaosu ve velké bitvû za posvátnou zemi ·ambhalu.185

A koneãnû obdobn˘ dobov˘ pfiíklad pocházející tentokrát z Vnûj‰ího Mongolska:

Süchbátarovi vojáci, ktefií osvobozovali Mongolsko od vojsk generála Sü, ãinili tak s pochodovou

písní, zaãínající slovy ‘Vojska severní ·ambhaly… I kdyÏ v‰ichni zemfieme v této válce, zrodíme

se opût jako vojáci chána ·ambhaly’, zpívá se v tomto pochodu, kter˘ je dodnes mezi mongolsk˘-

mi vojáky populární.186

Citovaná píseÀ na rtech bogdgegénov˘ch bojovníkÛ byla sice ponûkud jiná neÏ pí-

seÀ jejich protivníkÛ, totiÏ Süchbátarov˘ch probol‰evick˘ch vojsk, byla to v‰ak v obou

pfiípadech píseÀ o poslední bitvû o ·ambhalu.

S motivem sebeobûtování, smrti v boji za spravedlivou vûc, kter˘ ov‰em není pfiímo

spojován se ‰ambhalsk˘m m˘tem, se lze setkat v Tibetu druhé poloviny 20. století. Smrt

v dÛsledku boje proti ãínské okupaci a za samostatnost a nezávislost Tibetu zaji‰Èuje

„lep‰í pfií‰tí zrození v lidské podobû“.187

Samotná bitva, která se odehraje mimo území ·ambhaly, bude mimofiádnû lítá

a nemilosrdná, na tom se v‰emoÏné její popisy, líãení a konec koncÛ i v˘tvarná zpo-

dobnûní shodují. Co je v‰ak vskutku pfiekvapivé: „Pfiijmout smrt z rukou ‰ambhalského


nogo Centra 1998, s. 136. Text je autorem datován 28. ãervence 1935.

185. Hyer Paul – Sechin Jagchid, A Mongolian Living Buddha…, s. 132.

186. Rerich Jurij N. [= Roerich], Po tropam Srednej Azii…., s. 137-138; viz téÏ Kollmar-Paulenz Karéni-

na, „Utopian Thought in Tibetan Buddhism“, Studies in Central and East Asian Religions 5/6, 1992-

1993, s. 87.

187. Schwartz Ronald D., „Renewal and Resistance: Tibetan Buddhism in Modern Era“, in: Harris I. (ed.),

Buddhism and Politics in Twentieth-Century Asia, London – New York: Pinter 1999, s. 240-241.


Jaromír A. Má‰a, Praha: Volvox globator 2000, s. 191.

189. Snelling John, Buddhism in Russia: The Story of Agvan Dorzhiev – Lhasa’s Emissary to the Tsar, Lon-

don: Element Books 1993, s. 78-79.

190. Kollmar-Paulenz Karénina, „Utopian Thought in Tibetan Buddhism“…, s. 86. Ke stejnému závûru

dochází i Robert Rupen, kter˘ tento názor je‰tû roz‰ifiuje o tvrzení, Ïe podle BurjatÛ je rusk˘ car zno-

vuzrozencem Congkhapy, viz Rupen Robert, „Mongolian Nationalism I., II.“, Royal Central AsianJournal 45, April 1958, July – October 1958, s. 1-22 a s. 23-46.

191. Angajeva Seseg P., Buddizm v Burjatii i Agvan DorÏijev, Ulan-Ude: Burjatskoje kniÏnoje izdatûl’stvo

1999, s. 108-109.


obav a odporu. Její souãástí byly i tantrické obfiady (bur. dÏud chural), jejichÏ hlavním

úãelem bylo ãasové pfiiblíÏení poãátku bitvy o ·ambhalu. Po burjatsk˘ch tantrick˘ch

chrámech putovaly skupiny mnichÛ-tantrikÛ, které provádûly pfiíslu‰né tajné obfiady.

Vedle toho se v Aginském, Zugalajském a ChuÏirtajském klá‰tefie uskuteãÀoval taneãní

obfiad Dünhkor ãham (bur. Dujnchor cam). BohuÏel se rituální texty nezachovaly, a tak

se o tomto druhu ãhamu v Burjatsku nic neví, dodává Darima C. Îamsujeva.195

Vedle zmínûn˘ch narativních forem ‰ambhalského m˘tu se lze setkat s jeho zachy-

cením v oblasti v˘tvarné, tj. se zobrazením království a poslední bitvy. V burjatsk˘ch

klá‰terech, obdobnû jako v tibetsk˘ch a mongolsk˘ch, se nacházely thangky a fresky se

zobrazením království ·ambhaly, kde v poslední bitvû vede vítûzná vojska dobra vlád-

ce a vojevÛdce Rudra âakrin. Zobrazením této mytické fií‰e, poslední bitvy, Rudry âak-

rina a dal‰ích motivÛ s tím spojen˘ch se vûnuje druhá ãást této knihy, nicménû jiÏ na

tomto místû bude vhodné zmínit pozoruhodn˘ fenomén, kter˘ se nachází právû na zmí-

nûn˘ch v˘tvarn˘ch ztvárnûních, totiÏ „obrácení smûru útoku ‰ambhalsk˘ch vojsk“.

Konkrétní pfiíklad uvádí opût Darima C. Îamsujeva:

KdyÏ vypukla válka s fa‰istick˘m Nûmeckem, vûfiící se ptali, jestli není spojena s ‰ambhalskou

válkou (bur. ·ambalyn sereg), neboÈ podle klasického zobrazení musí ‰ambhalské vojsko útoãit ze

západu na v˘chod. Kromû toho existovala zobrazení, kde tato vojska útoãila ze smûru pfiesnû opaã-

ného.196

Zobrazení poslední bitvy o ·ambhalu, na nichÏ vojska Rudry âakrina útoãí zprava

doleva, tedy z v˘chodu na západ, ov‰em nejsou pro toto období a toto území (Burjatsko

a Mongolsko ve dvacát˘ch aÏ tfiicát˘ch letech 20. století) v˘luãné. Lze se s nimi setkat

i na star‰ích v˘chodotibetsk˘ch a mongolsk˘ch thangkách.197 Z tohoto dÛvodu lze tedy

pfiedpokládat, Ïe interpretace „obrácení smûru útoku v ‰ambhalské poslední bitvû“, jak

ji uvádûjí citovaní autofii, pfiedstavuje spí‰e sekundární naplnûní starého zobrazení

nov˘m, aktualizovan˘m obsahem neÏ nov˘ dobov˘ fenomén s jasn˘m politick˘m kon-

textem.

MÛÏeme chápat aktualizaci ‰ambhalského m˘tu ve dvacát˘ch aÏ ãtyfiicát˘ch letech

20. století v Burjatsku a Mongolsku jako symbol protisovûtského odboje? Ani na tuto

otázku neexistuje jednoznaãná odpovûì. Úãinnost symbolu ãi emblému se podstatnû

sniÏuje, uÏívají-li ho obû strany konfliktu, jak tomu bylo ve zmínûné dobû a zmínûn˘ch

oblastech. Navíc se ukazuje, Ïe onen v sovûtské a ruské literatufie ãasto citovan˘ feno-


haly. Pfii nich mni‰i pouÏívali zobrazení, na kter˘ch se ‰ambhalská armáda formuje

v místû „vycházejícího slunce“, tedy na v˘chodû; podle autora se jednalo o jasnou na-

ráÏku na Japonsko.192 Robert Rupen s odvoláním na sovûtsk˘ tisk (Izvûstija, 9. ãerve-

nec 1957) dokonce uvádí i léta, totiÏ roky 1935-1936, ve kter˘ch „údajnû obíhala zobra-

zení Japonska jako ·ambhaly, kde její vojska pfiicházela ze strany vycházejícího slunce.

Japonci postavili buddhistick˘ chrám v Mukdenu, cviãili mnichy jak v Japonsku, tak

i v tûch klá‰terech ve Vnitfiním Mongolsku, které ovládali (napfiíklad Kojasan a Wu-

tchaj-‰an)“.193

V dosud nejpodrobnûj‰í publikaci o tibetském buddhismu v Burjatsku se její hlavní

sestavitelka Galina R. Galdanova problematice ·ambhaly taktéÏ nevyhnula, ale její

informace jsou spí‰e kusé neÏ systematické:

Podle buddhistické mytologie nejsou v souãasnosti, po smrti Buddhy ·ákjamuniho, na zemi pfií-

tomni Ïádní pozem‰tí buddhové, zÛstali pouze jeho „zástupci“ ve zboÏ‰tûl˘ch lamech a z boÏstev

zde pfieb˘vá pouze bódhisattva Avalókité‰vara (bur. Ar’jabalo). Tantrická forma proroctví o pfií-

chodu Uãitele v lidské podobû na pozemsk˘ svût se spojuje s uãením o svaté válce, kterou s pomo-

cí buddhistického vojska povede vládce mytického království ·ambhaly a ochránce náboÏenství.

Dojde k úplnému fyzickému zniãení heretikÛ, jinovûrcÛ a bezvûrcÛ. Podle A. M. Pozdnûjeva pfied-

stavují modlitby za znovuzrození v království ·ambhaly, jehoÏ hlavním ochráncem je tantrick˘

buddha Dujnchor (sa. Kálaãakra), „praktick˘“ aspekt obfiadÛ Kálaãakry (bur. chural Dujnchor).

V burjatsk˘ch klá‰terech bylo chrámÛ Kálaãakry (bur. sume Dujnchor) velmi málo, ale v sedmi

klá‰terech (tj. Tamãinsk˘-Gusinoozersk˘, CeeÏinsk˘, Egitsk˘, Aninsk˘, Aginsk˘, Zugalajsk˘

a ChuÏirtajsk˘) se provozoval náboÏensk˘ tanec cam Dujnchor. Zobrazení vládce ·ambhaly,

zvlá‰tû pak posledního 25. kuliky Rudry âakrina (tib. Rigdän Dagpo, bur. Rigdan-dagbo), za jehoÏ

vlády se zapoãne válka s heretiky, jakoÏ i samotného království a války ·ambhaly byly v burjat-

sk˘ch klá‰terech velmi populární. V Muzeu M. N. Changalova v Ulan-Ude jsou deponována dvû

velká malovaná plátna se zobrazením útoku ‰ambhalsk˘ch vojsk, vyzbrojen˘ch rÛzn˘mi druhy

zbraní, od bojov˘ch slonÛ s ãakrou na chobotu aÏ po dlouhá dûla. Na jednom plátnû je tradiãnû

zobrazen˘ útok vojska smûfiující ze západu na v˘chod a na druhém zobrazení z poãátku 20. stole-

tí pak vojska útoãí z v˘chodu na západ. Tyto buddhistické „mesianistické“ kulty pfiedstavují spe-

cifick˘ jazyk církevní propagandy a jejich roz‰ífiení je indikátorem nálad urãit˘ch vrstev spoleã-

nosti v tûch ãi onûch historick˘ch situacích.194

Jisté zpfiesnûní a pfiedev‰ím novou interpretaci vzniku, pfiijetí a vlastního pfietvofiení

‰ambhalského m˘tu v Burjatsku pfiiná‰í burjatská badatelka Darima C. Îamsujeva, kdyÏ

dává do souvislosti obvodovou („volostní“) reformu v Rusku a Burjatsku v osmdesá-

t˘ch letech 19. století s ‰ambhalsk˘m m˘tem. Tato reforma vzedmula mezi Burjaty vlnu

192. Snelling John, Buddhism in Russia…, s. 244.

193. Rupen Robert, „Mongolian Nationalism I.“…, s. 18.

194. Galdanova Galina R. – Gerasimova Xenija M. – Da‰ijev D. B., Lamaizm v Burjatii v XVII – naãalaXX veka: Struktura i social’naja rol’ kul’tovoj sistûmy, Novosibirsk: Nauka 1983, s. 216-217.

195. Îamsujeva Darima C., Aginskije dacany kak pamjatniky istorii kul’tury, Ulan-Ude: Izdatûl’stvo Bur-

jatskogo Nauãnogo Centra 2001, s. 112.

196. Ibid., s. 113.

197. Viz napfiíklad Rhie Marylin M. – Thurman Robert A. F., Wisdom and Compassion: the Sacred Art ofTibet (Expanded Edition), London: Thames and Hudson 1996, s. 378-379 (fig. 157) a 482 (fig. 157a).


V kontextu ‰ambhalského m˘tu nejsou ov‰em ozbrojeni jenom mni‰i a lamové, ale

také samotn˘ Rudra âakrin,200 jakoÏ i jiná boÏstva. Zbranû vÛbec pfiedstavují podivn˘

fenomén ‰ambhalského m˘tu, a to jak v jeho textové, tak i obrazové podobû. Zvlá‰tní

pozornost jim vûnoval Andrej M. Strelkov a jeho závûry jsou jistû pozoruhodné. V̆ -

zbroj, v˘stroj a ve‰kerá vojenská technika pouÏitá v poslední bitvû o ·ambhalu podlé-

hala a stále podléhá modernizaci a aktualizaci, stejnû jako m˘tus samotn˘. KvÛli tomu

bude vhodné Strelkovovy postfiehy ocitovat ponûkud rozsáhleji:

Vedle tradiãních meãÛ, lukÛ a ‰ípÛ je ‰ambhalské vojsko vyzbrojeno taktéÏ primitivními paln˘mi

zbranûmi a dûly, pfiiãemÏ tuto v˘zbroj nenalézáme nikdy u jejich protivníkÛ. Burjat‰tí v˘tvarníci,

ktefií malovali ‰ambhalské thangky ve tfiicát˘ch letech 20. století, dokonce umisÈovali nad boji‰tû

i letectvo. Motiv vyuÏití nejmodernûj‰í bojové techniky v bitvû o ·ambhalu je typick˘ pro ústní

verzi legendy. Tak napfiíklad v Burjatsku se uprostfied 20. století vyskytovala pfiedstava, Ïe v této

bitvû se vyuÏije jak siddhi – magické síly jóginÛ (‰ambhalistÛ-kálaãakristÛ), tak i nejmodernûj‰í

bojová technika (dûlostfielectvo, tanky, letadla, rádiové vysílaãe a dal‰í elektronické vybavení). Jak

je ov‰em ze sanskrtsk˘ch a tibetsk˘ch textÛ popisujících ‰ambhalskou armádu, jakoÏ i její protiv-

níky, zfietelné, nejmodernûj‰í technickou souãástí v˘zbroje je bojov˘ vÛz. Obû armády odpovídají

indické armádû v té podobû, která existovala pár století pfied na‰ím letopoãtem a která se zachova-

la aÏ témûfi do na‰eho stfiedovûku. Zdá se tedy, Ïe diskuse o nûjaké supermoderní vojenské techni-

ce v ·ambhale nemají oporu v dobov˘ch textech. Av‰ak … zde se najednou setkáváme s pfiekva-

pující záhadou: kofienná tantra, staroindick˘ text, jehoÏ stáfií je podle badatelÛ nejménû tisíc let,

skuteãnû podává zprávy o pfiekvapiv˘ch vojensk˘ch technick˘ch prostfiedcích, schopn˘ch pohybu

a niãení soupefie na zemi, ve vzduchu i ve vodních hlubinách. Text nezmiÀuje jenom to, Ïe tyto

technické prostfiedky existují, ale popisuje také jejich zafiízení, detailní rozmûry atp. Ov‰em tato

technika skuteãnû nakonec nefiguruje v proroctví o ‰ambhalské bitvû téhoÏ textu.201

M˘totvorba, zvlá‰tû eschatologická a chiliastická se stupÀuje v dobách ohroÏení,

kdy se spojují („mobilizují“) i jinak disparátní, heterogenní m˘ty a rituály. Tato teze má

obecnou platnost, nevztahuje se pouze na tibetskou a mongolskou historii:

Samotná náboÏenská pojetí dûjin je tfieba nahlíÏet jako produkt zvlá‰tních historick˘ch okolností.

Jejich dûjinné promûny, napfiíklad v apokalyptice a v eschatologii, lze – pokud jsou k dispozici pra-

meny – v dotyãn˘ch náboÏenstvích sledovat. NáboÏenské dûjinné vûdomí se teprve namáhavû

vyvíjelo do podoby samostatného vûdeckého dûjinného vûdomí, aniÏ by upadlo do protikladu pro-

tináboÏenského vûdomí.202

A tak platí, Ïe ‰ambhalsk˘ m˘tus se v Burjatsku objevuje vÏdy, kdyÏ je spoleãnost,

vãetnû její ekleziální struktury, konfrontována se zmûnami, reformami, revolucemi atp.


mén „obrácení stran útoku v poslední bitvû o ·ambhalu“ není vlastnû originální burjat-

skou ãi mongolskou inovací a aktualizací ikonografie eschatologického m˘tu, ale spí‰e

jen novou interpretací star‰ích zobrazení.

MÛÏeme si poloÏit otázku: Jak je moÏné, Ïe buddhistiãtí mni‰i bojovali v Burjatsku

a Mongolsku se zbraní v ruce, zabíjeli a vraÏdili, kdyÏ takové jednání je v pfiíkrém roz-

poru s principem nenásilí (sa. ahimsá)? Neprotivit se zlu násilím je pravidlo buddhismu

velice blízké a jeho ztvárnûní se nachází napfiíklad v DÏátakách, pfiíbûzích z minul˘ch

ÏivotÛ Buddhy ·ákjamuniho. JenÏe v této sbírce se nachází i pfiíbûh, v nûmÏ Bódhisattva

(tedy Buddha v jednom ze sv˘ch pfiedchozích zrození) zabíjí únosce lodi, aby zachránil

rukojmí. âili pravidlo nenásilí neplatí absolutnû a v urãité (sebe)obranné situaci je moÏ-

né a nûkdy dokonce i nutné sáhnout po zbrani a odpovûdût na útok stejn˘m zpÛsobem.

Pravdûpodobnûj‰í ov‰em je, Ïe mni‰i-ozbrojení bojovníci jak proti bol‰evikÛm, tak

i bûlogvardûjcÛm, byli motivováni jinou literaturou, neÏ jsou DÏátaky. Ostatnû mni‰ské

pofiádkové sbory, klá‰terní policie – tedy mni‰i se zbranûmi a to nikoliv symbolick˘mi

– existovala v Tibetu tradiãnû.

Dal‰ím dÛkazem jsou i zapsaná vyprávûní z Burjatska, kde se pfiímo praví, Ïe v ãele

‰ambhalsk˘ch vojsk pÛjdou „v˘znaãní lamové“. A ti poãítali s tím, Ïe do poslední bitvy

o ·ambhalu pÛjdou se zbraní v ruce, nikoliv jako neozbrojení kaplani ãi polní kuráti, jak

tomu bylo v dobû první svûtové války (1914-1918), kdy v ruské armádû vedle pravo-

slavn˘ch popÛ fungovalo údajnû i nûkolik buddhistick˘ch mnichÛ.198

JiÏ dfiíve citované svûdectví Evariste-Régise Huca a Josepha Gabeta o ‰ífiení ‰amb-

halského m˘tu v Tibetu v polovinû 19. století pfiiná‰í i jednu pozoruhodnou v˘povûì

obsahující pfiedstavy TibeÈanÛ o úãasti panãhenlamy (zde jako BandÏan) a jeho mnichÛ

(Kelani) v ozbrojen˘ch aktivitách proti nepfiíteli, v tomto pfiípadû âíÀanÛm:

ToÈ – ov‰em jen struãn˘ – obsah proroctví, jdoucího od úst k ústÛm a s rozliãn˘mi podrobnostmi

a pfiídavky kolujícího v lidu. O pravdivosti jeho nikdo nepochybuje, anobrÏ sami âíÀané Ïijící ve

Lha-sse, pfiikládají mu víru, aã dosavad nepfiipou‰tí si velk˘ch starostí, soudíce, Ïe stra‰né ty chví-

le tak brzy je‰tû nepfiikvapí. Av‰ak jiÏ nyní tu‰í kaÏd˘, Ïe BandÏan ãiní rozsáhlé pfiípravy k velké-

mu povstání, jehoÏ chce uÏíti ve svÛj prospûch. Kelany dává cviãiti ve zbrani a v‰echen ãas, zb˘-

vající mu po zamûstnání duchovním, uÏívá k váleãn˘m pfiípravám. Sám BandÏan slyne co v˘teã-

n˘ lukostfielec a neménû zruãnû dovede pr˘ téÏ vládnouti kopím a luntovkou. Pro své budoucí jíz-

dectvo dává chovati velké tabuny (stáda) koní a mimo tyto je‰tû ãetné smeãky velik˘ch psÛv, ktefií

v ãas války tolikéÏ mají pomáhati KelanÛm.199

198. Unkrig W. A., „Aus den letzen Jahrzehnten des Lamaismus in Russland“, Zeitschrift für Buddhismus,

Sonderdruck No. 20, 1926, s. 1-21.

199. Huc Evariste-Régis – Gabet Joseph, Cesty missionáfiské, které Mongolskem, Tibetem a fií‰í âínskouvykonali, Praha: Dûdictví sv. Jana Nepomuckého 1884 (1. ãeské vydání, pfiel. Karel Jindfiich), s. 251.

200. Viz napfiíklad Rhie Marylin M. – Thurman Robert A. F., Worlds of Transformation: Tibetan Art of Wis-dom and Compassion, New York: Tibet House 1996, s. 484.

201. Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale…, s. 56-57.

202. Waardenburg Jacques, Bohové zblízka. Systematick˘ úvod do religionistiky, pfiel. Bfietislav Horyna –

Dalibor Antalík, Brno: Masarykova universita – Georgetown 1997, s. 43.


Neménû zajímavé je i svûdectví, u nûjÏ je dokonce znám i autor protisovûtského

‰ambhalského textu (záleÏitost v té dobû jistû smrtelnû nebezpeãná):

Nedávno, v roce 1929, tedy dva roky pfied vypuknutím povstání na západu Mongolska, sepsal gab-

Ïalama BalÏinÀima z archangajského klá‰tera Tarijata traktát, ve kterém se pravilo: „Pfii‰el ãas

poãátku svaté války. Dfiíve jsme fiíkali, Ïe do zahájení bitvy o ·ambhalu (·ambalyn sereg) zb˘vá

zhruba dvû stû let, ale to jsme se pravdûpodobnû m˘lili, ten ãas je tady.“ Své pfiedpovûdi dokládal

ãíseln˘mi údaji z buddhistické astrologie. Nejprve své pfiedpovûdi ‰ífiil mezi lamstvem tajnû, poslé-

ze je zvefiejnil pro ‰irok˘ okruh obyvatelstva; pfiedpovûdi mûly nepochybnû velk˘ vliv na rozpou-

tání povstání v roce 1930.205

·ambhalsk˘ m˘tus chápan˘ a interpretovan˘ prost˘mi vûfiícími z rÛzn˘ch oblastí

roz‰ífiení tibetského buddhismu nemusí pfiedstavovat pouze dûje ve vzdálené budouc-

nosti a ve vzdálené zemi. MÛÏe nab˘vat i docela konkrétní podoby, která je lidov˘m po-

dáním neustále aktualizována a vztahuje se ke zcela konkrétním historick˘m událostem.

M˘tus se tak promítá do skuteãnosti, mytick˘ a historick˘ ãas se navzájem prolínají.

O stálé, byÈ latentní pfiítomnosti ‰ambhalského m˘tu v souãasné burjatské spoleãnosti

svûdãí i terénní v˘zkum, kter˘ uskuteãnila v letech 1994-1995 ruská badatelka Jelena

Stroganova. Terénní bádání se soustfiedilo do odlehlé vesnice Tory v Tunkinské dolinû

v západní ãásti Burjatska, tj. do oblasti pfiiléhající k burjatsko-tuvské hranici. Lidé, s ni-

miÏ hovofiila na téma rÛzn˘ch pfiedpovûdí, vû‰teb a proroctví, dávali do souvislosti tfii

vlny migrace BurjatÛ, které byly podle jejich vyprávûní vynucené rusk˘m tlakem,

s vlastním pojetím ·ambhaly:

Lidé první vlny uteãou, aby se zachránili pfied rusk˘mi jatkami; lidé z druhé vlny uprchnou, aby se

spasili pfied potopou, která nastane kvÛli zemûtfiesení, kdy se spojí jezera Chövsgöl a Bajkal (nûk-

tefií k tomu je‰tû pfiipojovali poznámku o tom, Ïe se spojí i Husí jezero); lidé tfietí vlny se vydají na

cestu v dobû, kdy vypukne bitva v ·ambhale. Intervaly mezi jednotliv˘mi vlnami zmiÀovali rÛzní

lidé rÛznû, vût‰inou se v‰ak jednalo o krátk˘ ãasov˘ úsek. Nûktefií dokonce hovofiili o tom, Ïe

v‰echno probûhne za dobu krat‰í jednoho roku. Jiní ov‰em napfiíklad uvádûli, Ïe proces migrace

zapoãal ve tfiicát˘ch letech 20. století v dobách masov˘ch represí a pronásledování kulakÛ.206

Jednu z nejãerstvûj‰ích aktualizací ‰ambhalského m˘tu pfiedstavuje pojetí burjatské-

ho buddhisty a buddhologa Bidiji D. Dandarona, jeÏ lze nalézt v jeho pÛvodnû samiz-

datovém textu âern˘ se‰it, napsaném na samém poãátku sedmdesát˘ch let 20. století

v pracovním lágru poblíÏ vesnice Vydrino u Bajkalu. B. D. Dandaron zde vystupuje jako

buddhista, jako Uãitel, nikoliv buddholog a jeho text je urãen˘ pfiedev‰ím jeho druÏinû,

coÏ byla skupina evropsk˘ch i burjatsk˘ch ÏákÛ pod jeho duchovním vedením usilující


Lze hovofiit o minimálnû tfiech takov˘ch historick˘ch ohniscích: (1) osmdesátá léta 19.

století; (2) dvacátá léta 20. století, zahrnující poãátek sovûtské éry, obãanskou válku,

období likvidace náboÏenství – nejenom buddhismu – na území Sovûtského svazu a ko-

neãnû i (3) ãtyfiicátá léta 20. století, vãetnû druhé svûtové války.

Boj proti buddhismu („lamaismu“) byl mnoh˘mi Burjaty chápán jako boj proti ná-

rodním tradicím a zvykÛm, neboÈ jedním ze zájmÛ sovûtské moci byla postupná rusifi-

kace BurjatÛ. Tento do velké míry úspû‰n˘ proces, probíhající po celou dobu existence

Sovûtského svazu a sovûtského Burjatska, v‰ak nakonec nevedl k totálnímu rozpu‰tûní

burjatského etnika v ruském Ïivlu. Pfiesto v‰ak, ãi právû proto, existovaly tfiecí plochy,

které se zvlá‰tû po rozpadu Sovûtského svazu na poãátku devadesát˘ch let 20. století

je‰tû více projevily:

Bûhem dlouholet˘ch vztahÛ mezi Rusy a Burjaty vznikla oblast „kulturních stfietÛ“ a tlak plynou-

cí z pfievahy ruské kultury je zfieteln˘. V burjatské spoleãnosti v této souvislosti skuteãnû panuje

velká nespokojenost. Burjati se sami cítí rozdûleni a chtûjí proto pfiedev‰ím dosáhnout stavu

duchovní jednoty. My‰lenka jednoty vedoucí k oÏivení, regeneraci, se uskuteãÀuje v „projektu“

národního a kulturního znovuzrození, kter˘ má oficiální a mocenskou podporu. Toto je dÛvod, proã

lze na miléniární my‰lenky ve vûdomí prost˘ch BurjatÛ nahlíÏet zvlá‰tní optikou jako na souãást

procesu národního a kulturního znovuzrození. Dalo by se téÏ fiíci, Ïe tyto my‰lenky odráÏejí poten-

ciální konflikt ve vztazích s Rusy, av‰ak – pfiesnûji fieãeno – protoÏe tyto my‰lenky se absorbova-

ly do folkloru, otevfien˘ konflikt nevypluje na povrch a ani se neprojeví v nûjaké jiné vyhrocenûj-

‰í formû.203

Pozoruhodn˘ Burjat G.-D. Nacov, dfiívûj‰í buddhistick˘ mnich a posléze badatel

v místní akademii vûd, shromáÏdil v prÛbûhu dvacát˘ch a tfiicát˘ch let 20. století velké

mnoÏství terénního materiálu, kter˘ se díky péãi ulan-udsk˘ch orientalistÛ podafiilo

zachránit a posléze i ãásteãnû kniÏnû publikovat. Nachází se zde téÏ urãité mnoÏství

dokladÛ v˘skytu a politické aktualizace ‰ambhalského m˘tu v tehdej‰ím Burjatsku. Je

zde i text nazvan˘ O ·ambale i DÏud churale, jenÏ je datován 28. ãervence 1935. Obsa-

huje svûdectví o svaté válce, naz˘vané burjatsky jak ·ambalyn dajn, tak i ·ambalynsereg a praví se zde, Ïe:

Díky rozsáhlému roz‰ífiení legendy o ·ambhale se vûfiící snaÏí obdrÏet zmocnûní na nauku Kála-

ãakry (bur. Dujnchoryn van). ¤íká se, Ïe to bude doba vlády 25. velikého chána Rigdän Dagpa [tj.

Rudry âakrina, pozn. L.B.]. Svaté vojsko povede Panãen Bogdo [tj. panãhenlama, pozn. L.B.],

znovuzrozen˘ jako Rigdän Dagpo.204

203. Stroganova Elena, „Millenarian Representations of the Contemporary Buryats“, Inner Asia 1/1, 1999,

s. 118.


nogo Centra 1998, s. 136.

205. Ibid., s. 139.

206. Stroganova Elena, „Millenarian Representations… “, s. 113.


Jurije N. Roericha). A tak lze tûÏko fiíci, zdali pfiedstavují autentické tibetské ãi mon-

golské spojení tfií typÛ buddhistické eschatologie, ãi vyjadfiují vlastní autorÛv, totiÏ Roe-

richÛv, zámûr touÏící po jejich vzájemném propojení. V pfiípadû druhé alternativy se

jedná o konkrétní „západní“ pfiedstavu konce ãasÛ v buddhismu, byÈ vytvofienou v cent-

ru Asie, kde Roerichova rodina v první tfietinû 20. století pob˘vala. Nikolaj K. Roerich

tak vlastnû vytvofiil interpretaãní pozici, na kterou pozdûji navázal napfiíklad Edwin

Bernbaum, kdy je nám nabízena jungiánská interpretace ·ambhaly jako nové ãtení

tibetské a mongolské eschatologie. Texty Nikolaje K. Roericha se datují do první tfieti-

ny 20. století, ale zjistit pfiesnû jejich pÛvod a dataci lze pouze v tûch pfiípadech, kdy to

autor sám uvádí, coÏ je záleÏitost spí‰e vzácná neÏ bûÏná.

A je zde je‰tû jeden aspekt, kter˘ pfieveden do terminologie „normativního a Ïitého

náboÏenství“ vypovídá o tom, Ïe lidové podání eschatologie pfiedstavovalo karmicky,

nikoliv nirvánicky orientovan˘ buddhismus.

Pojem ·ambhaly má tedy, stejnû jako její poslední vládce 25. kulika Rudra âakrin,

dvojí tváfi, je ambivalentní. První tváfi je klidná, mírná, laskavá („nirvánická“, jak se nû-

kdy pfiekládá termín pro oznaãení klidové projevové formy boÏstva) a utopická: „zem-

sk˘ ráj to na pohled“, chceme-li ocitovat znám˘ text jedné písnû. Druhá tváfi je hrozivá,

rozhnûvaná, váleãná a apokalyptická: „poslední bitva vzplála, dejme se na pochod“,

chceme-li ocitovat jin˘ znám˘ text písnû.

A podobnû ambivalentní, dvojí tváfi má i m˘tus, kult a rituál se ·ambhalou spojen˘.

První tváfi má podobu „akademickou“, mni‰skou, klá‰terní ãi také „normativní“, zalo-

Ïenou na kanonick˘ch, parakanonick˘ch a jin˘ch textech. Má v‰ak také tváfi lidovou,

„populární“, kde se jiÏ tolik nehledí na doktrinální ãistotu, ale spí‰e se více reflektuje tu

onen klidn˘ aspekt ·ambhaly – to v dobách míru a blahobytu, tu onen hroziv˘ aspekt –

to v dobách válek, útlaku, revolucí, nepokojÛ a vÛbec bídy.


o alternativní formy tantrického buddhismu. Pí‰e se zde, Ïe bitva o ·ambhalu „…se

uskuteãní mezi ·ambhalou a zemí ateistÛ materialistické civilizace. Ve válce bude pou-

Ïita nejmodernûj‰í vojenská technika. A nakonec ke svému vítûzství ·ambhala vyuÏije

nadpfiirozené síly – siddhi. Její vítûzství v této bitvû zabezpeãí rozsáhlé ‰ífiení buddhis-

tického tantrismu na severozápad.“207

·ambhalsk˘ m˘tus byl zprvu uÏíván obûma bojujícími stranami ve dvacát˘ch a tfii-

cát˘ch letech 20. století v Burjatsku a Mongolsku, ale bol‰evici svÛj boj o ·ambhalu

(totiÏ jeho vyuÏití na své stranû) prohráli. Ostatnû mûli svoji vlastní eschatologii, pfies-

nûji fieãeno utopickou vizi, takÏe vlastnû nepotfiebovali náboÏensk˘ m˘tus o „posledním

ráji na zemi“. Poté, co se neúspû‰nû pokusili vyuÏít symboliku ·ambhaly, rozhodli se ji

naopak zlikvidovat a tímto zpÛsobem prosadit svoji vlastní koncepci konce dûjin.

·ambhalsk˘ m˘tus, personifikovan˘ Rudrou âakrinem, byl v Burjatsku a Mongol-

sku nepochybnû pfiedmûtem lidového kultu, coÏ dokazují jak rÛzné texty jako proroctví,

utopické vize atp., tak i jejich vizualizace (viz napfiíklad Obr. 6, Obr. 23). V lidovém

pojetí se spojovaly minimálnû obû, ale zfiejmû v‰echny tfii zmínûné buddhistické escha-

tologie, a tak se v ·ambhale setkávali nejenom Rudra âakrin s Maitréjou, ale i s chá-

nem Gesarem z Lingu. Ikonograficky to v‰ak zachyceno není ani v tibetsk˘ch, mongol-

sk˘ch a burjatsk˘ch obrazech a totéÏ platí i o pfiíslu‰n˘ch mytologick˘ch textech. Tyto

tfii personifikace tibetské buddhistické eschatologie mají oddûlen˘ pÛvod, neboÈ základ-

ní mytologické texty, které se k nim vztahují, vznikaly nezávisle na sobû, v rÛzn˘ch

obdobích a na rÛzn˘ch místech. Lze si v‰ak poloÏit otázku, zdali se tyto tfii pfiíbûhy

o konci ãasÛ nakonec neprolínají. PrÛnik ‰ambhalského (Rudra âakrin) a maitréjovské-

ho kultu a rituálu je dobfie doloÏen z Vnitfiního Mongolska v citovan˘ch svûdectvích

kandÏurvy gegéna. Podobné zprávy jsou taktéÏ dÛvûryhodnû doloÏeny z Burjatska (viz

napfiíklad citovan˘ archiv G.-D. Nacova). PrÛnik v‰ech tfií pfiíbûhÛ je ov‰em moÏn˘,

urãité informace, byÈ ne tak vûrohodné jako v˘‰e zmínûné, lze nalézt u Nikolaje Kon-

stantinoviãe Roericha. Jedná se o text z roku 1929, vydan˘ sice Jelenou Roerichovou,

ale lze odÛvodnûnû pfiedpokládat, Ïe autorem onoho „Proroctví“ je sám Nikolaj K. Roe-

rich.208 Svízel je v tom, Ïe texty nesplÀují poÏadavky kladené na seriózní religionistic-

ké bádání (narozdíl od excelentních tibetanistick˘ch a mongolistick˘ch prací jeho syna

207. Dandaron Bidija D., âernaja tûtraì: O ãetyrech blagorodnych istinach buddizma, Sankt-Petûrburg:

Dacan Gunzejãojnej 1995, s. 86. O Dandaronovi blíÏe viz napfiíklad Zikmundová Veronika – Beroun-

sk˘ Daniel, „Bidija Dandaron“, R. Revue 28, 1995, s. 321-325; Bûlka Lubo‰, „Bidia D. Dandaron:

A Case of Buryat Buddhist and Buddhologist during the Soviet Period“, in: DoleÏalová Iva – Martin

Luther H. – Papou‰ek Dalibor (eds.), The Academic Study of Religions during the Cold War: East andWest, New York – Frankfurt am Main: Peter Lang 2001, s. 171-182.

208. Roerichová Jelena, Kryptogramy V̆ chodu, pfiel. Alena Adámková, Bratislava – Sankt Peterburg:

FIDAT a Ramakri‰nu 1995, s. 113-116.


západních pfiedstav o ·ambhale. Dokonce je to tak, Ïe kdyby ·ambhala byla v tomto

prvoplánovém geografickém pojetí nalezena, byl by to její konec. Pfiestala by existovat.

Skuteãná ·ambhala totiÏ existuje jenom v rovinû mytické.

Co je ·ambhala z pohledu lidí ze Západu? Pfiedev‰ím je dobré si uvûdomit, Ïe za

tímto slovem se skr˘vají rozmanité pfiedstavy, obrazy a koncepty rozmanit˘ch lidí. Nûk-

tefií se snaÏí porozumût pÛvodním variantám ‰ambhalského m˘tu, pokud moÏno k nim

nic nepfiidávat, jenom je zasadit do napfiíklad religionistického kontextu, pfiípadnû se po-

kusit o opatrné interpretace. Tento, taktéÏ „západní“ pfiístup k ·ambhale ov‰em není ten

nejbûÏnûj‰í a zdaleka ne ten nejpopulárnûj‰í.

Tibetsk˘ ‰ambhalsk˘ m˘tus nalezl na Západû nov˘ Ïivot, znovuzrodil se v docela

originální podobû. A právû tato, zhruba pfied sto lety zapoãatá reinkarnace tibetského

m˘tu pfiedstavuje svébytné pole pro bádání, které není o nic ménû zajímavé a ve sv˘ch

v˘sledcích pfiínosné, neÏ je tomu u pfiedchozího m˘tu tibetského.

Je jistû pozoruhodné, Ïe jedna z tvÛrkyÀ nejnovûj‰ího oÏivení západního ‰ambhal-

ského m˘tu Victoria LePageová ve své knize uvádí pfiehled tfií moÏn˘ch pfiístupÛ k feno-

ménu ·ambhaly. První skupinu tvofií autofii, ktefií „zÛstávají skeptiãtí a ·ambhalu pova-

Ïují za pouhopouh˘ m˘tus“, druhá skupina pak sestává z osob, které „se domnívají, Ïe

·ambhala je vedoucí duchovní metaforou, která má pro hinduistickou a buddhistickou

mystiku v podstatû stejn˘ v˘znam, jak˘ mají pro kfiesÈanské duchovní hledání Bunya-

novy Cesty poutníka. ·ambhalu tedy máme chápat právû jako metaforu a nemÛÏeme ji

brát doslova.“ Tfietí skupinu, k níÏ se ostatnû autorka sama hlásí, pak tvofií autofii, „ktefií

pevnû, dokonce vá‰nivû vûfií, Ïe jde o skuteãnû existující místo“.210 Nabízejí se i jiná po-

jetí, která lze sestavit do ‰kály podle hodnotícího kritéria pfiijetí ãi odmítnutí ·ambhaly.

Na jedné stranû oné pomyslné ‰kály by byli horliví zastánci její lidstvu prospû‰né po-

zemské existence v ãele s Nikolajem N. Roerichem, teosofy a tibetofily,211 na opaãném

konci by se pak nacházeli kritici typu jiÏ zmínûn˘ch manÏelÛ Trimondiov˘ch.

Pûkn˘ pfiíklad historického nepfiátelského postoje a vytváfiení pocitu ohroÏení z V̆ -

chodu zmiÀují nûmeck˘ teolog a propagátor mezináboÏenského dialogu Hans Küng

a nûmeck˘ buddholog Heinz Bechert. Nejedná se zde sice bezprostfiednû o ‰ambhalsk˘

m˘tus, nicménû princip a zpÛsob fabrikace zákefiného asijského nepfiítele stojícího pfied

branami na‰eho svûta a ohroÏujícího na‰e tradiãní hodnoty je t˘Ï, jako napfiíklad u jiÏ

traktovan˘ch manÏelÛ Trimondiov˘ch:


1.3. Západní pojetí ‰ambhalského m˘tu

Motto:„·ambhala,“ fiekl prof. Li. „Tak jsem si to vÏdycky pfiedstavoval. ·ambhala není nikde tak blízko

jako tady.“ „·ambhala?“ zopakoval udivenû Artie a zvednul se. Blízko jeho bytu v západním Hol-

lywoodu byl obchod pro domácí mazlíãky, kter˘ se jmenoval stejnû. Dali se tam koupit ‰tûkající

psíãkové a v˘Ïivné psí koláãky, dûlala se tam trvalá koãkám a pedikúra pinãÛm. „O zemi ·amb-

hala existuje jedna stará legenda,“ vysvûtloval prof. Li. „Je to vlastnû proroctví podobné kfiesÈan-

skému Armageddonu. Poslední bitva mezi dobrem a zlem. Bájné a svaté mûsto ·ambhala bude

posledním místem, které nebude moci zlo dob˘t. KdyÏ se zlo dostane aÏ k hradbám mûsta, boÏsk˘

král povolá nebeské vojsko, které bude pfiipraveno zlo zniãit.“ „To je …,“ Artie si hlasitû odka‰lal.

„To je jako v posledním dílu trilogie Hvûzdn˘ch válek, viìte? Tedy … je to nûco podobného? Nûco

jako návrat rytífiÛ Jedi?“ Catherine se k nûmu otoãila a nesouhlasnû svra‰tila oboãí. Prof. Li jeho

otázce nerozumûl a neru‰enû pokraãoval. „Nejprve na zem sestoupí Maitréja, Buddha budoucnos-

ti, a nastolí fií‰i vûãné lásky.“ „Kdy se to má stát?“ zeptala se Catherine. „V proroctvích se mluví

o vzdálené budoucnosti, o tfiech stech letech, nûkde dokonce o tfiech tisících. AÏ uÏ na celé zemi

nebude Ïádná upfiímnost, láska a mír.“ „Tak to vypadá, Ïe uÏ by to nemuselo dlouho trvat.“ „Mys-

lím, Ïe to je‰tû dlouho trvat bude.“ Prof. Li zíral do Ïhnoucího ohnû.209

DÛleÏit˘ koncept, kter˘ se nachází v podloÏí, ãi pozadí západního ‰ambhalského m˘-

tu, je utopie. Tento pojem má hlubokou tradici, procházející napfiíã rÛzn˘mi náboÏen-

sk˘mi, ale nejenom náboÏensk˘mi, také politick˘mi a dal‰ími pfiedstavami. Utopie není

v my‰lení lidí euroatlantické civilizace zakotvená jenom náboÏensky. Utopie vyvstávala

a dodnes vyvstává v na‰em prostfiedí s kaÏd˘m nov˘m my‰lenkov˘m proudûním a ne-

ní tedy pfiekvapivé, Ïe nalezla rozsáhlou rezonanci v západní reinkarnaci ·ambhaly.

âastá otázka se t˘ká reálné existence ·ambhaly. Klíãem k jejímu zodpovûzení je

uchopení toho, co naz˘váme „realitou“. JestliÏe ji chápeme prvoplánovû, jako geogra-

fickou skuteãnost, vymezitelnou konkrétními geografick˘mi soufiadnicemi, dostáváme

se na tenk˘ led. Takto „reálná“ ·ambhala je jednoduch˘m cílem, staãí ho pfiesnû zamû-

fiit, poté nav‰tívit a pfiinést o tom svûdectví, které by bylo z hlediska geografického ne-

zpochybnitelné. Toto by mohl b˘t bûÏn˘ a standardní vûdeck˘ úkol, podporovan˘ nûja-

k˘m tím cestovním a badatelsk˘m grantem, a pfiesto lze fiíci, Ïe nesplniteln˘. Takovou

·ambhalu dosud nikdo neobjevil, takov˘ grantov˘ úkol nikdo nesplnil. A vlastnû ani

splnit nemÛÏe, protoÏe ·ambhala „reálnou existenci“ tohoto typu prostû nemá. AlespoÀ

soudû podle tibetsk˘ch pramenÛ a ãetn˘ch, veskrze neúspû‰n˘ch pokusÛ o její naleze-

ní. A pfiesto mûlo toto hledání velk˘ smysl. Kromû toho, Ïe ukázalo na neuskuteãnitel-

nost takového jednoduchého terénního badatelského úkolu, napomohlo – díky sbûru

v˘povûdí, svûdectví, proroctví, itineráfiÛ atp. – hlub‰ímu poznání tibetsk˘ch, ale také

209. Scofield Raymond A., âerná thangka, pfiel. Stanislav ·t˘s, Praha: KniÏní klub 2003, s. 325-326.

210. LePage Victoria, ·ambhala: Tajemství duchovní fií‰e, pfiel. Jakub Zeman, Bratislava: Alexander Giert-

li – Eugenika Pbl. 2003, s. 16.

211. Mezi autory, ktefií pí‰í o ‰ambhalském m˘tu z pozic jeho pfiíznivcÛ a tvÛrcÛ sui generis u nás, patfií

v˘tvarník a spisovatel Jaromír Skfiivánek, viz jeho texty jako napfiíklad: „·ambhala a Losar“, Stfiednícesta: Bulletin Buddhistické spoleãnosti 1/2, 1992, s. 38-41; „·ambhala, poslední tajemství tohoto

svûta“, Nov˘ Orient 54/1, 1999, s. 1-6; Îivot jako zázrak: Cestopis du‰e, Praha: Onyx 2001.


s Mahátmy nikdy nevytáhli paty z domova. Napfiíklad Nikolaj K. Roerich, stejnû jako

jeho Ïena Jelena, s Mahátmy pr˘ hovofiili, a to i v Asii bûhem sv˘ch expedic.214

Nejnovûj‰ím a v souãasnosti pravdûpodobnû i nejpopulárnûj‰ím teosoficky ladûn˘m

spisem o ·ambhale je v˘‰e citovan˘ spis Victorie LePageové.

Souãástí této západní m˘totvorby je zavedení jednoho termínu, kter˘ je chápán jako

pÛvodnû tibetsk˘, totiÏ ·angri-la.215 Podle Charlese Allena lze za inspiraãní zdroje Ja-

mese Hiltona oznaãit pfiedev‰ím maìarského cestovatele, badatele a lingvistu Alexan-

dra Csomu de Köröse, ruskou zakladatelku teosofického hnutí Jelenu Blavatskou a její

anglickou pokraãovatelku Annie Besantovou.216 Autor v této souvislosti zmiÀuje je‰tû

6.(3.) panãhenlamu Lozang Paldän Je‰eho a Nikolaje K. Roericha; lze v‰ak pfiedpoklá-

dat, Ïe James Hilton panãhenlamÛv text pfiímo neznal, neboÈ tento byl sice poprvé na

Západû publikován v roce 1915, ale bylo tomu v nûmãinû v jednom velmi odborném

orientalistickém ãasopisu. Navíc by byl zfiejmû nûjak˘m zpÛsobem tuto znalost do své-

ho románu vtûlil.217 Roerichovy texty ov‰em znát mohl, neboÈ se jednalo o dobovû

velmi populární ãetbu a navíc byl Nikolaj K. Roerich proslul˘ jak v západní Evropû, tak

i v USA, byl postavou, jejíÏ vûhlas se je‰tû za jeho Ïivota roz‰ífiil za hranice Ruska.

S pojmem ·angri-la, kter˘ je obdobn˘m neologismem jako napfiíklad âapkÛv robot

(oba termíny i pojmy vznikly v první tfietinû 20. století, oba znûjí pfiirozenû a hlavnû se

vÏily do svûtového povûdomí) je to ov‰em podobné, jako s Lobsangem Rampou:218 na

Západû, mimo pÛvodní mytogenetické prostfiedí, se zrodila pfiedstava, reprezentovaná

umûl˘m v˘razem (·angri-la), která je posléze asimilována (ne zcela a ne universálnû,

ale pfiece) i napfiíklad Asiaty. DÛkazem, ãi ilustrací takového fenoménu pfiejímání „zá-

padní fantazie“ do vlastní narace je napfiíklad vliv hollywoodsk˘ch filmÛ na tibetskou


V Nûmecku se toto téma stalo dokonce politickou záleÏitostí, kdyÏ si císafi Vilém II. nechal sv˘m

dvorním malífiem Knackfussem namalovat proslul˘ obraz, kter˘ mûl symbolizovat „Ïluté nebez-

peãí“. K tomu mohu ocitovat ãást pfiedná‰ky, kterou tehdy pfiednesl faráfi Robert Falke v Berlínû

(Christentum und Buddhismus. Ein Vortrag, Berlin 1898): „Pfied nûkolika lety navrhl ná‰ císafi zná-

mou malbu s titulem: ‘Národy Evropy, chraÀte své nejposvátnûj‰í vlastnictví!’. Na tomto obraze

stály alegorické postavy evropsk˘ch kulturních národÛ, pfiipravené k boji proti útoãícím kohortám

Antikrista, kter˘, zahalen temn˘mi mraky a koufiem z hofiících mûst, nesl podobu Buddhy. Kdo

nepochopili tento obraz pfied tfiemi lety, budou muset varování na‰eho panovníka, vidícího jasnû

a daleko do budoucna, pochopit nyní, tváfií v tváfi stále hrozivûj‰ím politick˘m nebezpeãím, která

procitají v Orientû a útoãí na na‰í kulturu, a pfiedev‰ím tváfií v tváfi buddhismu, útoãícímu nyní silnû

proti kfiesÈanství. Buddhismus se stal v Evropû a Americe mocností a od té doby, co se asi pfied

padesáti lety vydal na své dobyvaãné taÏení na Západ, mÛÏe vykázat obrovské úspûchy.“212

Velk˘ zájem o tajemství Tibetu mûli vÏdy teosofové a o tom, Ïe ·ambhala patfiila

mezi jejich tradiãní témata – bez ohledu na to, do jaké míry znali pÛvodní prameny –

pí‰ou napfiíklad Thierry Dodin a Heinz Räther:

V teosofickém obrazu Tibetu vÏdy rezonoval eschatologick˘ tibetsk˘ ‰ambhalsk˘ m˘tus. Tento

m˘tus byl zaloÏen na textech Kálaãakratantry a odkazoval na legendární zemi skrytou za nepro-

pustnou hradbou hor, zemi, kde vládne moudrost a harmonie, zatímco vnûj‰í svût je pln˘ temnoty

a chaosu. Teprve poté, kdy ãas dozraje, vzejde slunce ·ambhaly a zahájí pro lidstvo tak dlouho oãe-

kávan˘ zlat˘ vûk. PfiestoÏe samotní TibeÈané nikdy vlastní zemi nepovaÏovali za mytickou ·amb-

halu, pfiedstavovala pro nû tato legenda vÏdy Ïivou, témûfi hmatatelnou skuteãnost. Av‰ak teprve

dal‰í bádání mohou ukázat, zda byli zakladatelé teosofie s tímto m˘tem obeznámeni a zda si ho

promítali do Tibetu.213

Pro teosofick˘ model poznání „Nejvy‰‰í moudrosti V̆ chodu“ je typické, Ïe lidé,

ktefií ãasto ani nikdy v Tibetu, Mongolsku ãi jinde v Orientû nebyli, si vymysleli tajupl-

né Mahátmy. Tito zasvûcenci jim, zpravidla nadpfiirozenou cestou, zjevili nejvût‰í ta-

jemství V̆ chodu, pfiedali jim okultní moudrost, jim Zasvûcen˘m na Západû. Mahátmo-

vé si je prostû na Západû vybrali a nûkdy i vyhledali, aby jim v‰e fiekli, aby tak mûli za-

ji‰tûno, Ïe jejich v˘chodní moudrost a tajemství, zpravidla zakonzervovaná na nûjakém

skrytém místû, bude i nadále uchována jako tajemství, skryté zvlá‰tû pfied zvûdav˘m

zrakem ZápaìanÛ. Skuteãnost, Ïe toto tajemství díky pÛsobení teosofÛ okamÏitû na

Západû pfiestává existovat, tvÛrcÛm teosofického a jemu podobného modelu buì jaksi

uniká, nebo jim nevadí. Pozoruhodné ov‰em je, Ïe ne v‰ichni, kdo komunikovali

212. Küng Hans – Bechert Heinz, KfiesÈanství a buddhismus: Na cestû k dialogu, pfiel. Jifií Hoblík a Du‰an

Zbavitel, Praha: Vy‰ehrad 1998, s. 165.

213. Dodin Thierry – Räther Heinz, „Imagining Tibet: Between Shangri-la and Feudal Oppression. Attemp-

ting a Synthesis“, in: Dodin Thierry – Räther Heinz (eds.), Imagining Tibet: Perceptions, Projectionsand Fantasies, Boston: Wisdom Publications 2001, s. 396.

214. Viz napfiíklad Andrejev Alexandr I., Vremja ·ambaly: Okkultizm, nauka i politika v Sovûtskoj Rossii,Sankt-Petûrburg – Moskva: Nûva – Olma-Press 2002; Rosov Vladimir Andrejeviã, Nikolaj Rerich:Vûstnik Zvûnigoroda. Ekspedicii N. K. Rericha po okrajinam pustyni Gobi. Kniga I. Velikij plan,

Sankt-Petûrburg – Moskva: Aletûjja – Ariavarta-Press 2002; viz téÏ Shasibala, „Search for Shambha-

la and Kálacakra by Yuri and Nicholai Roerichs: Symbols of Indo-Russian Friendship“, pfiíspûvek na

konferenci „Yuri N. Roerich’s 100th Birth Anniversary, Moscow, 7-9 October 2002“, 19 s. rukopisu.

215. Tibetsk˘ v˘raz ·angri /‰ang ri/ je synonymum pro pojmenování hory ·arri /‰ar ri/, tj. „v˘chodní

hora“; tûÏko fiíci, zdali si byl James Hilton této skuteãnosti vûdom, nikde ve sv˘ch textech v‰ak na to

neupozorÀuje a ani sekundární literatura se touto otázkou nezab˘vá.

216. Allen Charles, The Search for Shangri-La: A Journey to Tibetan History, London: Little, Brown and

Co. 1999, s. 41.

217. Viz Grünwedel Albert, „Der Weg nach ·ambhala (Shambha la’i lam yig) des dritten Gross-Lama von

bKra shis lhun po bLo bzang dPal ldan Ye shes aus dem tibetischen Original übersetzt, und mit dem

Texte herausgegeben“, in: Abhandlungen der Königlichen Bayerischen Akademie der Wissenschaften29/3, 1915, München.

218. Viz napfiíklad Rozehnalová Jana, „Mistr mystifikace Lobsang Rampa aneb vysnûn˘ Tibet“, Universi-tas 1, 2002, s. 12-19; Rozehnalová Jana, „Vysnûn˘ Tibet – za pfiíbûhy Lobsang Rampy“, Tibetské listy:Nezávisl˘ ãtvrtletník pro vûci tibetské 19, 2003, s. 18-19.


O mimofiádném zájmu západních buddhistÛ o tématiku ·ambhaly svûdãí, vedle

mnoÏství odborné, populární (ale i vyloÏenû fantaskní aÏ fantasmagorické) literatury,

i stále stoupající zájem o zmocnûní na Kálaãakratantru, které udûluje 14. dalajlama

Tändzin Gjamccho.222 Jedna taková slavnost pod názvem Kalachakra for World Peaceprobûhla od 11. do 23. fiíjna 2002 v rakouském Grazu.223

Mezi ãervencem a fiíjnem 1982 obdrÏelo zhruba 3000 lidí v Severní Americe historicky poprvé ini-ciaci Kálaãakry. Udûlil ji Jeho Svatost 14. dalajlama Tändzin Gjamccho, obfiad se uskuteãnil ve

wisconsinském Madisonu. Obdobné iniciace probûhly pod vedením ctihodného Kalu rinpoãheho

také v New Yorku a San Franciscu. Tímto ãinem velkorysosti odkázali mistfii uãedníkÛm neko-

neãné dûdictví metody a moudrosti, jejichÏ prostfiednictvím mÛÏe b˘t dosaÏeno nejvy‰‰í dobroty.

Tento akt byl mimofiádn˘ také proto, Ïe probûhl v dobû, kdy moÏnost jaderné války hrozila vyhla-

dit Ïivot na na‰í planetû.224

První zprávy o ·ambhale do Evropy podle Jurije N. Roericha pfiivezli dva jezuit‰tí

misionáfii Estavao Cacella (1585-1630) a Joao Cabral (1599-1669), ktefií se „pokou‰eli

nalézt cestu do Kitaje“ a bûhem náv‰tûvy Bhútánu se od místního rádÏi doslechli o exi-

stenci fií‰e jménem ·ambhala, která se mûla nacházet kdesi daleko na severu. V roce

1627 se proto rozhodli nav‰tívit Tibet a cestu do této severní fií‰e prozkoumat a objevit.

Jejich zku‰enosti se bohuÏel dochovaly v pouh˘ch dvou dopisech datovan˘ch 4. fiíjna

1627 a 17. ãervna 1628: „Existuje zemû, zde velmi populární, které se fiíká Xemba-

la/·ambhala (…) ale o jejím náboÏenství nám rádÏa nefiekl nic. Myslím si, Ïe by to moh-

la b˘t Kitaj, neboÈ jest to fií‰e velice rozlehlá.“225 E. Cacella se proto vydal do Îikace

v západním Tibetu, kam jej v roce 1628 následoval i Cabral. V tomto nejzaz‰ím bodû

své cesty oba konstatovali, Ïe ·ambhala a Kitaj jsou dvû zcela rozdílné fií‰e, dodává

Jurij N. Roerich.

Na pole spekulací a nepouãeného a nekritického smû‰ování rÛzn˘ch pfiístupÛ k ‰amb-

halskému m˘tu se nedávno pustil slovensk˘ spisovatel Milan Augustín:

Pokud jsme v souvislosti s tibetsk˘m mûstem Îikace pfiipomínali bájnou zemi ·ambhalu, v slo-

vanském prostfiedí známou jako Bielovodie, anebo v asijském prostfiedí známou pod jménem ·an-


exilovou komunitu, ale nejenom na ni.219 Jin˘m pûkn˘m pfiíkladem je oficiální pfiejme-

nování tibetského okresu Gjalthang (tib. /rgjal thang/, ãín. âung-tien) v provincii Jün-

nan na „·angri-la“.220 A tak jediná skuteãnû geograficky existující ·angri-la se nachází

ponûkud paradoxnû úplnû jinde, neÏ její hledaãi pfiedpokládali. A ne dosti na tom, nejed-

ná se o tibetskou záleÏitost, ale z vÛle ãínsk˘ch úfiadÛ a z komerãních dÛvodÛ vznikl˘

turistick˘ útvar.

Pojem ·angri-la byl – a sv˘m zpÛsobem stále je‰tû je – populární i u nás. Není proto

aÏ tak pfiekvapivé, Ïe ho pfiijali a pfiejali romantici, mezi nûÏ patfií i trampové: „O Veliko-

nocích v roce 1944 zaãali vala‰skoklobouãtí trampi budovat chatu, která dostala název

Shangri-la. [Viz Obr. 5] K tomuto pojmenování se inspirovali knihou Ztracen˘ obzorspisovatele Jamese Hiltona.“221

OObbrr.. 55 Trampská chata Shangri-la na vala‰skokloboucku postavená v polovinû ãtyfiicát˘ch let 20. století, souãasn˘ stav.

[Fotografie Pamela Marková, ãervenec 2004]

219. Slobodník Martin, „Vnímanie Tibetu v Európe a v USA“, Nov˘ Orient 53/6, 1998, s. 201-204.

220. K události do‰lo 20. bfiezna 2002 a autor zprávy uvádí, Ïe „ãínské úfiady si od tohoto kroku slibují, Ïe

proslaven˘ název z klasické knihy Ztracen˘ obzor Jamese Hiltona do tohoto chudého okresu pfiiláká

turisty.“ Po‰ta Miroslav, „Stalo se…“, Tibetské listy: Nezávisl˘ ãtvrtletník pro vûci tibetské 15, 2002,

s. 5; srovnej téÏ French Patrick, Tibet, Tibet. Historie ztracené zemû, pfiel. Petra Andûlová, Praha: BB

Art 2004, s. 36. Podle Patricka Frenche se jedná o „hornatou oblast na hranicích provincií S’-ãchuan

a Jün-nan“.

221. Novotn˘ Martin, „Trampské hnutí ve Vala‰sk˘ch Kloboukách“, Národopisn˘ vûstník XX(62), 2003,

s. 203.

222. Viz napfiíklad Samuel Geoffrey, Civilized Shamans: Buddhism in Tibetan Societes, Washington, Lon-

don: Smithsonian Institution Press 1993, s. 517.

223. Viz http://www.kalachakra-graz.at; viz téÏ Rozehnalová Jana – Bûlka Lubo‰, „Slavnost Kálaãakry

v Grazu: Západní imaginace a tibetsk˘ buddhismus“, Religio 11/1, 2003, s. 113-122.

224. Jakic Ivanka Vana, „Foreword“, in: Dhargyey Ngawang et al., A Commentary on the Kalacakra Tant-ra, Dharamsala: Library of Tibetan Works and Archives 1985, s. vii.

225. Roerich Georges, „Studies in the Kálacakra“, Journal of Urusvati Himalayan Research Institute 2/1,

1932. Citováno podle reprintu: Rerikh Yuri, Izbrannye trudy, Moskva: Nauka 1967, s. 157-158. Jurij

Roerich se pfii citaci tûchto dopisÛ opírá o jejich publikované faksimile – viz Wessels C., Early JesuitTravellers in Central Asia, 1603-1721, Hague: Martin Nijhof 1924, s. 314, Appendix II. a III.


nájezdníkÛ, duchovních hledaãÛ a horolezcÛ. A vskutku, pfiedstava tibetské ·ambhaly byla natolik

podmanivá, Ïe se i v˘raz ·angri-la stal známûj‰í neÏ samotn˘ název knihy, která ho zplodila.229

Mezi typické západní fantazie o ·ambhale patfií jedna nedávno vydaná kniha ame-

rického bestselleristy Jamese Redfielda Tajemství Shambhaly [sic!, pozn. L.B.]. Hledá-ní jedenáctého proroctví. Tento beletristick˘, chvílemi ov‰em do fantasmagorie pfiechá-

zející text, nelze zafiadit mezi primární západní ‰ambhalskou m˘totvorbu, jak se s ní lze

setkat napfiíklad u Victorie LePageové ãi Nikolaje K. Roericha. Pfiesto v‰ak Redfieldo-

va kniha pfiispûla k upevÀování zaveden˘ch západních my‰lenkov˘ch stereotypÛ o „ta-

jemném Tibetu“. Autor zde vkládá svému tibetskému prÛvodci jménem Ta‰i do úst

vlastní, teosofií ovlivnûné pojetí ‰ambhalského m˘tu:

Ta‰i se na mne podíval. „Znáte legendu, která fiíká, Ïe bojovníci ze Shambhaly [sic, pozn. L.B.]

pfiijedou z V̆ chodu a porazí temné síly nevûdomosti a vybudují ideální spoleãnost? Tito bojovní-

ci nepfiijíÏdûjí na koních a s meãi v rukou. Ke zmûnû dochází následkem roz‰ífiení na‰ich polí mod-

litby. Vûdomosti Shambhaly se roz‰ifiují do celého svûta. JestliÏe vûfiící v‰ech vyznání, ktefií pevnû

vûfií ve spojení s boÏí podstatou, zaãnou spolupracovat a odmítnou negativní energii, v‰ichni bude-

me schopni roz‰ifiovat na‰e pole modlitby a vykonávat práci Shambhaly“. „Je‰tû v‰ak nevíme, co

v Shambhale dûlají,“ fiekl jsem. „Neznáme celé tajemství“.230

Zajímavé pojetí tibetského a západního ‰ambhalského m˘tu na jedné stranû a osob-

ního zaujetí, angaÏmá, na stranû druhé pfiedstavuje kniha Elaine Brookové In Search ofShambhala, vydaná v roce 1996 v Lond˘nû. Autorka, typická duchovní hledaãka druhé

poloviny 20. století, se vydala do Himaláje, aby zde na‰la své západní pfiedstavy trans-

formované do tibetsk˘ch reálií. AlespoÀ takto si to zprvu pfiála:

Co tady, k ãertu, vlastnû dûlám? Proã tu, u v‰ech svat˘ch, vlastnû jsem? Proã jsem ode‰la z domo-

va, od pfiátel … a dostala se sem, do tohoto pekla? Je to touha po ·angri-la, skryté nûkde hluboko

v horách, která nás pfiivede aÏ do tûchto nehostinn˘ch konãin. MoÏná je to tak, Ïe ráj je jenom ale-

gorické vyjádfiení té úlevy, kterou pociÈujete kdyÏ…231

Po t˘dnech cestování a nenalézání si autorka uvûdomuje, Ïe ·ambhala není ·angri-

la a Ïe není dosaÏitelná usilovn˘m pochodem, trekem podle prÛvodce typu Lonely Pla-net ãi Rough Guide. Poznává, Ïe k dosaÏení cíle je tfieba sáhnout po jiném typu prÛ-

vodce a zmûnit „vnûj‰í“ horskou túru ve „vnitfiní cestu“:


grí-la, tak bychom mûli na závûr konstatovat, Ïe ani dnes nedá mnoh˘m spát tento zvlá‰tní geo-

graficko-náboÏensk˘ pojem spojen˘ zejména s buddhistickou tradicí. Znám˘ indick˘ badatel

a znalec buddhismu Loke‰ âandra, (Lokesh Chandra) vynaloÏil obrovské lidské úsilí, aby objevil

v knihovnách star˘ch klá‰terÛ a á‰ramÛ zprávy, pfiípadnû mapy, kde by byla zakreslena poloha této

bájné zemû. Dokonce Angliãané v letech 1979 a 1981 zorganizovali dvû vûdecké himálajské

v˘pravy, jejichÏ cílem bylo nalézt i vysvûtlení ãásti otázek spojen˘ch s ·ambhalou. Zemi s tímto

názvem sice nenalezli, ale podafiilo se jim shromáÏdit mnoÏství pozoruhodn˘ch informací…226

Autor zde sice, jako ostatnû v témûfi kaÏdém konkrétním pfiípadû jakékoliv události,

pfiíbûhu, faktu ãi skuteãnosti, neodkazuje na Ïádnou literaturu, takÏe není moÏné zjistit,

kdo z AngliãanÛ na pfielomu sedmdesát˘ch a osmdesát˘ch let 20. století v Himálaji

·ambhalu ãi ·angri-lu hledal.

V tradici onûch britsk˘ch v˘prav pokraãoval Charles Allen s pfiáteli, ktefií v roce

1998 podnikli v˘pravu do oblasti posvátné hory Kailá‰. Jejich expedici doprovázel ‰táb

BBC, av‰ak ani tentokrát se nepodafiilo objevit skuteãnou ·angri-la.227

Velmi v˘stiÏnû a pfiíhodnû celou záleÏitost s ·angri-la, ·ambhalou, západní imagi-

nací a touhou po objevování na jedné stranû a pÛvodním ‰ambhalsk˘m m˘tem ve Vnitfi-

ní Asii na stranû druhé, vyjádfiil Andreas Gruschke:

Popis pfiíznakÛ úpadku v báji o ·ambhale zní právû v na‰ich ãasech krajnû realisticky, a proto je

ZápadoevropanÛm velmi blízké znovu objevovat ve zjasnûném obrazu Tibetu skrytou ‰ambhal-

skou fií‰i, jak˘si ráj na zemi, a tedy propÛjãovat na‰í utopii skuteãnost. Co TibeÈané a Mongolové

v ·ambhale po staletí hledali a o ãem tu‰ili, Ïe je nûkde v severním Tibetu a tedy na na‰í Zemi, to

nalezli Evropané v Tibetu. Obsahovû se v‰ak západní a v˘chodní utopie nikterak nekryje. U západ-

ních my‰lenek na ·angrila jde o to, aby se zachovaly kulturní hodnoty v˘chodu a západu, kter˘

s technizací vzrÛstající ve 20. století své vlastní hodnoty oãividnû ztratil, zatímco smysl ‰ambhal-

ského království spoãívá v tom, aby zaruãilo integritu buddhistického uãení a nabídlo sv˘m stou-

pencÛm prostor k rozvíjení toho, co vûdí o spáse.228

Zfiejmû nejpfiesnûj‰í „definici“ pojmu ·angri-la vytvofiil americk˘ badatel Orville

Schell ve své velmi poutavé monografii o virtuálním Tibetu:

·angri-la je dvû století star˘ destilát z vypÛjãeného kousku tibetské mytologie dochucen˘ západ-

ním snem snÛ. Je to mytické vtûlení my‰lenky svatynû-azylu, tedy místa, kde se uspokojují v‰ech-

ny civilizované tuÏby. Po pravdû fieãeno, na zemi není Ïádné jiné vhodnûj‰í místo, kde by mohl b˘t

tento fantazijní vzdu‰n˘ zámek postaven, neÏ je zdánlivû nepoznatelná jinakost Tibetu. Korunova-

ci my‰lenky ·angri-la jakoÏto zlidovûlé pfiedstavy pfiipravily generace cestovatelÛ, dobrodruhÛ,

226. Augustín Milan, Tibet. Hºadanie ciest II., Bratislava: NO PUBLISHING HOUSE 2000, s. 205.

227. Allen Charles, The Search for Shangri-La: A Journey to Tibetan History, London: Little, Brown and

Co. 1999, s. 273.


Jaromír A. Má‰a, Praha: Volvox globator 2000, s. 194-195.

229. Schell Orville, Virtual Tibet: Searching for Shangri-La from the Himalayas to Hollywood, New York:

Metropolitan Books 2000, s. 245-246.

230. Redfield James, Tajemství Shambhaly. Hledání jedenáctého proroctví, pfiel. Jan Brázda, Praha: Prag-

ma 2000, s. 197.

231. Brook Elaine, In Search of Shambhala, London: Jonathan Cape 1996, s. 6.


Tibet byl po vût‰inu sv˘ch dûjin nejenom fakticky uzavfien˘ pfied cizinci, jednalo se

o jakousi politickou autarkii sui generis, ale také od pradávna opl˘val bájemi, legenda-

mi a jin˘mi formami vyprávûní o skryt˘ch zemích, údolích a rájích na zemi. Ty jsou

podle tradiãních pravidel pro cizince – ov‰em cizince nikoliv ve smyslu etnickém, jazy-

kovém ãi sociálním, ale ve smyslu „ãlovûka nehodného vstoupit“ – nepfiístupné, ãi

dokonce zakázané. Není proto pfiekvapením, Ïe právû tento moment lidové narace, pod-

pofien˘ faktick˘m zákazem vstupu do Tibetu pro ne-TibeÈany a ne-buddhisty, zejména

Evropany a Ameriãany, neobyãejnû pfiitahoval a svádûl. A lidé, zvlá‰tû pak tûch dobro-

druÏnûj‰ích povah – a je jedno zda se jednalo o akademické badatele, misionáfie, ãi

„hledaãe v˘chodní moudrosti“ – tato skuteãnost svádûla k tomu, aby je‰tû více usilova-

li do zakázané (a tudíÏ i tajemné) zemû proniknout.

Politicky motivované odpírání vstupu cizincÛm do Tibetu tak jenom podtrhovalo

a potvrzovalo jejich pfiesvûdãení, vzniklé z útrÏkovit˘ch informací, o reálné existenci

onûch „skryt˘ch zemí ãi údolí“. Taková informace vÏdy pfiedstavovala v oãích Zápaìa-

nÛ „v˘zvu“ ãi pfiímo povinnost západní civilizace tato místa nejenom poznat, objevit

a prozkoumat, ale pfiedev‰ím je získat jako koloniální území. Historie nedaleké Indie je

toho dobr˘m pfiíkladem. Evropani, zejména Britové, chtûli expandovat z Indie na sever

a vedle dominantních politicko-strategick˘ch ãi geopolitick˘ch motivÛ zde není tûÏké

rozpoznat i motivy, fieknûme romantické, dobrodruÏné. V pfiípadû britského cestovatele

a dobyvatele ‰la politika a romantika ãasto ruku v ruce. Za vhodn˘ pfiíklad lze zvolit ge-

nerála Francise Younghusbanda, muÏe, jenÏ v ãele britsk˘ch expediãních vojsk stanul

na poãátku 20. století ve Lhase. Stal se tak jedin˘m západním dÛstojníkem, kter˘ kdy

centrální a jiÏní Tibet se sv˘mi vojsky po urãité období vojensky okupoval. A navzdo-

ry ãi moÏná právû kvÛli své celoÏivotní armádní a koloniální sluÏbû na stará kolena

konvertoval ne sice pfiímo k tibetskému buddhismu fiádu Gelugpa, ale k orientálnímu

mysticismu tak typickému pro urãité intelektuální vrstvy britské spoleãnosti první tfieti-

ny 20. století zcela jistû.236

Mezi západní my‰lenkové stereotypy o Tibetu patfií pfiedstava o radikální promûnû

kdysi váleãnické fií‰e v pacifistické spoleãenství témûfi bez armády, zkrátka spoleãnost,

kde panují ideální vztahy. Tento velmi populární idealizovan˘ obraz národního charak-

teru ãi povahy TibeÈanÛ byl cílevûdomû pûstován zejména v druhé polovinû 20. století

západními tibetofily, vãetnû buddhistick˘ch mnichÛ západního pÛvodu. A je pravda, Ïe


¤íká se, Ïe skrytá údolí sestávají z vnûj‰ích, vnitfiních a tajn˘ch ãástí, a tak i kdyÏ se podafií otev-fiít vnûj‰í ãást a zmocnit se jí, vnitfiní ãi tajná ãást stejnû zÛstanou skryté a dosaÏitelné pouze vel-

k˘m jóginÛm a mystikÛm. ¤íká se, Ïe pro vût‰inu z nás, ktefií máme neãistou hlavu, pfiedstavuje

velké bohatství dokonce uÏ jenom to, Ïe jsme o ·ambhale sly‰eli. Myslím, Ïe bez oka moudrosti

velkého jógina je, zdá se, nemoÏné dosáhnout nejvnitfinûj‰í podstaty ·ambhaly. Dokud se nevydá-

te do Himaláje a nedotkne se vás byÈ jenom záblesk ãi okamÏik tohoto skrytého údolí, nezaÏijete

to neodolatelné poku‰ení, které ov‰em navzdory varování prÛvodcÛ mÛÏe vést k velkému nebez-

peãí a mÛÏe skonãit dokonce i smrtí.232

Elaine Brooková nebyla ani první ani jedinou Ïenou, která se kdy vydala do Tibetu

odhalovat tajemství hor a údolí. Jednou z tûchto Ïen je i Norma Levineová, která svoji

cestu v sedmdesát˘ch letech 20. století zaãala v klá‰tefie v severní Indii. Zde se setkala

s tibetsk˘m lamou Tai Situpou a ten jí na otázku, co je skrytá zemû (tib. bäjül), odpo-

vûdûl následovnû:

Jsou to místa, která mají b˘t teprve objevena a která budou skrytá tak dlouho, dokud nepfiijde ten

správn˘ ãas. Tato místa mohou nabízet rozmanité moÏnosti. Nûkterá jsou zvlá‰tû prospû‰ná v do-

bách válek a hladomoru; jiná jsou velmi pfiíhodná pro doby, kdy lidé potfiebují duchovní pfiínos.

Jsou to zvlá‰tní místa vhodná pro rychlou realizaci, mají mocnûj‰í prostfiedí pro vnitfiní rozvoj

jedince. Pokud je prostfiedí harmonické, pak u ãlovûka navozuje fyzickou harmonii a tím vede

i k mentální harmonii.233

A jin˘ tibetsk˘ lama Thinlä Norbu jí zase sdûlil, Ïe:

V‰echny skryté zemû mají vnûj‰í a vnitfiní úroveÀ. Obyãejní lidé sem nemají automaticky zaji‰tû-

n˘ vstup a to dokonce ani do vnûj‰í úrovnû. Pouze ‰Èastní lidé s mnoÏstvím zásluh mohou na tato

místa vstoupit. DosaÏení vnitfiní úrovnû je dokonce ménû záleÏitostí vÛle neÏ dosaÏení úrovnû

vnûj‰í. Získávání zásluh znamená vytváfiení podmínek pro to, aby se otevfiela vnitfiní úroveÀ. Jedi-

né, co mÛÏeme dûlat, je pfiipravovat se.234

A jaké si z toho v‰eho autorka vzala pouãení? Sama to shrnuje následovnû:

ProtoÏe skrytá místa jsou zvlá‰tní místa pro duchovní rozvoj, vnitfiní úroveÀ odpovídá vnitfinímu

jógovému systému a pfiemûnû pûti neãist˘ch zpÛsobÛ vnímání, umístûn˘ch v ãakrách, v pût moud-

rostí. TakÏe ve vnitfiní úrovni skryt˘ch zemí jsou poklady, které obsahují tu nejmocnûj‰í transfor-

maãní a regeneraãní energii: elixír Ïivota. NeÏ je tedy skrytá zemû objevena, leÏí v rozmûru mimo

ãas.235

232. Ibid., s. 5.

233. Levine Norma, Blessing Power of the Buddhas: Sacred Objects, Secret Lands, Shaftesbury, Dorset:

Element 1993, s. 106.

234. Ibid., s. 116.

235. Ibid., s. 116.

236. Biografie Francise Younghusbanda viz napfiíklad French Patrick, Younghusband: The Last GreatImperial Adventurer, London: Flamingo 1995.


Mezi první a pfiední propagátory západní pfiedstavy pacifistického Tibetu patfiil

Nikolaj K. Roerich, kter˘ napfiíklad ve svém textu o ·ambhale vkládá tibetskému lamo-

vi do úst následující slova (rozhovor se má odehrávat v klá‰tefie „Talaj-pcho-brang“ a je

datován rokem 1928; nikde to není zdÛraznûno, ale jedná se o fiktivní rozpravu):

S pomocí na‰ich symbolÛ, obrazÛ a thanegk mÛÏe‰ spatfiit, jak pÛsobili Velcí Uãitelé. Jen málo-

ktefií z nich jsou zobrazeni v úplné meditaci. Obvykle jsou aktivní ve své velké práci. Buì uãí lidi,

nebo ovládají temné síly a Ïivly. Nebojí se toho, stát tváfií v tváfi nejmocnûj‰ím silám anebo se

s nimi spojit, je-li to nezbytné pro spoleãn˘ prospûch. Nûkdy lze uãitele spatfiit v opravdové bitvû,

jak rozptylují zlé síly. Nejsme zastánci pozemsk˘ch válek, ale buddhisté byli po celou dobu své

existence vystaveni útokÛm. Nikdy nebyli agresofii. Sly‰eli jsme, Ïe nedávno bûhem va‰í Velké

války [my‰lena je první svûtová válka 1914-1918, pozn. L.B.] kfiesÈan‰tí knûÏí obou válãících stran

tvrdili, Ïe právû s nimi je Issa [JeÏí‰ Kristus, pozn. L.B.] a BÛh. Je-li BÛh jeden, tak v tomto pfií-

padû se musíme domnívat, Ïe byl v konfliktu sám se sebou. Jak mÛÏe‰ vysvûtlit tento v‰em budd-

histÛm nepochopiteln˘ rozpor?241

Vizi pokojného, mírumilovného a neagresivního Tibetu, kter˘ tak dobfie odpovídá

vizi ·angri-la podpofiil také francouzsk˘ spisovatel Georges Bataille ve své Teorii nábo-Ïenství, kdyÏ napsal: „Ve skuteãnosti jde totiÏ o vûdomou volbu. (…) Najít dÛvod toho-

to pokojného rázu celé zemû je na první pohled snadné: má svÛj pÛvod v buddhismu,

kter˘ sv˘m vûrn˘m zakazuje zabíjet.“242

A jinde fiíká: „Svou podstatou je v‰ak Tibet totéÏ co jeho klá‰tery. K ãemu by nám

bylo, tvrdili jeho obyvatelé, bojovat za udrÏení nûjakého principu, kdyÏ boj znamená

pfiedev‰ím opustit tento princip? Jeden v˘znamn˘ láma ze Lhasy to Charlesu Bellovi

vysvûtlil takto: ‘V Tibetu je zbyteãné zvût‰ovat armádu: v knihách totiÏ stojí, Ïe zemû

bude ãas od ãasu napadena cizinci, nikdy tu v‰ak nezÛstanou dlouho’“.243

Existuje ov‰em i opaãná interpretace TibeÈanÛ a jejich náboÏenství, prosazovaná

zejména kruhy okolo jiÏ dfiíve zmínûn˘ch manÏelÛ Trimondiov˘ch, která nahlíÏí ·amb-

halu, Kálaãakratantru atp. jako na projev násilné a zvrácené povahy tibetského „lama-

ismu“.

Îiv˘ pfiíklad nedávné ‰ambhalské m˘totvorby lze nalézt v tibetské exilové roãence

âhö jang. Oproti tradiãním a star‰ím podáním je zde jeden podstatn˘ rozdíl. Postava

muÏe, kter˘ se (znovu)zrodí jakoÏto Rudra âakrin, poslední vládce ·ambhaly, kter˘ za-

hájí a ukonãí boj dobra a zla na zemi, nebude panãhenlama, ale dalajlama. Zdali je moÏ-

né pfiikládat této skuteãnosti reáln˘, dobovû konkrétní historick˘ a politick˘ obsah, ne-

ní tak jednoduché stanovit:


i nûktefií etniãtí TibeÈané se nechávají rádi svést k tomuto pojetí, aby vyhovûli vkusu

sv˘ch posluchaãÛ – vkusu formovanému právû na Západû.237

O tom, Ïe se jedná o vysnûn˘ a zcela ahistorick˘ obraz, se lze napfiíklad pfiesvûdãit

pouh˘m nahlédnutím do v tomto ohledu velmi realisticky napsan˘ch Dûjin Tibetu od

TibeÈana, kter˘ dokonce dfiíve neÏ 14. dalajlama ode‰el do exilu, b˘valého ãlena tibet-

ské vlády a mluvãího tibetského Národního shromáÏdûní Wangãhug Dedän Îagabpy.238

Podstatou takového nahlíÏení na tibetsk˘ národ a stát je teze o radikální promûnû

charakteru lidu a státu pod vlivem buddhismu, která se uskuteãnila od zhruba 15. stole-

tí, zejména pod vlivem promûny státní formace od království smûrem k teokracii v ãele

s dalajlamy. Dfiíve bojovné a váleãné expandující etnikum se díky dÛslednému zavede-

ní buddhistického etického principu nenásilí (sa. ahimsá) mûlo pomûrnû rychle trans-

formovat v mírumilovn˘ lid. Podobnû to platí i o Mongolech, jejichÏ nebuddhistick˘

vládce âinggischán pfiedstavoval posledního uzurpátora okolního svûta a podmanitele

národÛ. Tato koncepce se ov‰em dostává do zcela jiného svûtla, pokud pfiipustíme, Ïe

‰ambhalsk˘ m˘tus má dvû stránky, Ïe je ambivalentní a Ïe stejnû jako Rudra âakrin má

svoji klidovou a hnûvivou podobu, má i ·ambhala rysy ráje na jedné stranû a lítého boje

na smrt v rámci poslední bitvy na stranû druhé.

Není tfieba zde zcela zpochybÀovat onu tezi o totální promûnû TibeÈanÛ a MongolÛ

pod vlivem nového, buddhistického náboÏenství, jenom je tfieba odstranit jisté pfiedsud-

ky, iluze a stereotypy, které mají lidé ze Západu sklon vkládat do TibeÈanÛ. Jak˘si

posun, mimochodem dobfie historicky doloÏiteln˘, od pÛvodní expanze k mírovému

souÏití v prÛbûhu století se dá v dûjinách novodobého Tibetu a Mongolska rozpoznat.

Ostatnû dokladem je i souãasná politika 14. dalajlamy, kter˘ neváhal a v první polovi-

nû sedmdesát˘ch let 20. století doslova zakázal partyzánsk˘ boj KhampÛ v království

Mustang v severním Nepálu.239 Nikoliv nepodstatn˘m ãinitelem zde ov‰em bylo i ukon-

ãení podpory této guerrily ze strany USA, konkrétnû CIA.240 To, Ïe TibeÈani dnes za ne-

závislost nebojují se zbraní v ruce, dokonce na ni rezignují a volají po skuteãné auto-

nomii v rámci âínské lidové republiky, není dÛkaz jejich zbabûlosti, ale naopak je to

projev jejich síly. A dluÏno fiíci, úãinné síly, která postupnû nab˘vá na intenzitû. Nobe-

lova cena pro dalajlamu v roce 1989 tuto skuteãnost jenom stvrdila.

237. K tomuto tématu viz napfiíklad Slobodník Martin, „Obrazy Tibetu v âíne: od pohrdania po fasciná-

ciu“, in: Slobodník Martin – Pirick˘ Gabriel (eds.), Fascinácia a (ne)poznanie: Kultúrne strety Zápa-du a V̆ chodu, Bratislava: Chronos 2003, s. 92-107; viz téÏ Lopez Donald, Jr., Prisoners of Shangri-La: Tibetan Buddhism and the West, Chicago – London: The University of Chicago Press 1998.

238. Îagabpa Wangãhug Dedän, Dûjiny Tibetu, pfiel. Josef Kolma‰, Praha: Lidové noviny 2000.

239. Peissel Michel, Tajemn˘ Mustang. Putování neznámou zemí v Himálaji, pfiel. Eva Pilafiová, Praha:

Olympia 1976.

240. Knaus John Kenneth, Orphans of the Cold War: America and the Tibetan Struggle for Survival, New

York: PublicAffairs 1999.

241. Roerich Nicholas [Nikolaj], Záfiící ·ambhala, pfiel. Alan âernohous, Praha: KitûÏ 2003, s. 47-48.

242. Bataille Georges, Prokletá ãást. Teorie náboÏenství, pfiel. Anna Irmanovcová, Praha: Herrmann & sy-

nové 1998, s. 105.

243. Ibid., s. 117.


he – tulku (rozpoznan˘ znovuzrozenec), proslul˘ sv˘mi vskutku neortodoxními zpÛso-

by ‰ífiení Buddhovy nauky, pfii‰el s pÛvodní transformací tibetského pojetí ·ambhaly:

Uãení Shambhala [sic!, pozn. L.B.] je zaloÏeno na pfiedpokladu, Ïe existuje základní lidská moud-

rost, která mÛÏe pomoci rozfie‰it svûtové problémy. Tato moudrost nepatfií v˘luãnû Ïádné kultufie

nebo náboÏenství, nepochází pouze z V̆ chodu nebo Západu. Spí‰e je to tradice lidského bojov-

nictví, která existovala v mnoha kulturách a v rÛzn˘ch údobích historie.247

Místo adaptace pÛvodního asijského m˘tu do nového evropského a amerického pro-

stfiedí nabízí âhögjam Trungpa rinpoãhe nové vysvûtlení, které je na rozdíl od pÛvod-

ního m˘tu universalistické. ·ambhala jako majetek v‰eho lidstva, ·ambhala jako origi-

nální zpÛsob, jak prostfiednictvím moudrosti vyfie‰it v‰echny problémy svûta a lidstva.

Eschatologická stránka je v Trungpovû pojetí zcela potlaãena a poslední bitva o ·amb-

halu se tak promûnila v permanentní individuální cestu bojovníka ·ambhaly, bódhisatt-

vy:

Od roku 1977 kagjüpovsk˘ lama âhögjam Trungpa rinpoãhe tvÛrãím zpÛsobem reinterpretoval

‰ambhalsk˘ m˘tus jako základ pro sekulární tradici slouÏící ke vzniku probuzené spoleãnosti. (…)

K tomuto úãelu, totiÏ rozvoji principu bojovníka, vznikl i Shambhala Training Programme.

V̆ cvik, zahrnující meditace, aranÏování kvûtin, bojová umûní atp. má vést k rozvoji takov˘ch

vlastností, jako je uvûdomování si základní dobroty, stateãnost, otevfiené a milující srdce, panov-

nická dÛstojnost, elegance, pfiesnost, neagresivita, vrcholící bojovníkovou „autentickou pfiítom-

ností“. Od roku 1982, kdy tento program zaãal bûÏet v Evropû, jej absolvovalo asi 1200 lidí.248

Tyto vûty napsal na poãátku devadesát˘ch let 20. století britsk˘ buddhista a budd-

holog Stephen Batchelor a od té doby jistû poãet absolventÛ v˘cviku ·ambhaly nepo-

chybnû narostl.


Na v˘chod od Kálaãakrova zámku se nachází velik˘ palác vládce ·ambhaly. V dobû, kdy jsem mûl

svÛj sen, vládli v ·ambhale od dob vládce Suãandry vládcové dharmy a po nich linie drÏitelÛ. Teh-

dej‰í kulika se jmenoval âhögjal Magagpa ãili Aniruddha, byl v té dobû jiÏ intronizován a jak mi

moje spoleãnice Tára sdûlila, bylo mu právû sedmnáct let. A protoÏe kaÏd˘ kulika vládne po dobu

sta let a já jsem nyní ‰edesát ãtyfii let stár, tak mu dnes musí b˘t ‰edesát pût let. Jak jsem jiÏ fiekl:

chápu to tak, Ïe kulika Pundaríka ãi rigdän Pemä Karpo je t˘Ï jako Jeho Svatost dalajlama nyní.

Moje spoleãnice mi také fiekla, Ïe poslední kulika se bude jmenovat „Rudra s kolem, mocn˘ a hroz-

n˘ vládce s Ïelezn˘m kolem v ruce“, jak zní doslovn˘ pfieklad jeho jména, a nebude to nikdo jin˘,

neÏ Jeho Svatost dalajlama, kter˘ pfiemÛÏe v‰echno zlo ve svûtû.244

Na základû této nedávné tibetské ‰ambhalské m˘totvorby vznikla dal‰í, tentokrát

ov‰em západní a teosofická ‰ambhalská m˘totvorba. Victoria LePageová ve své knize,

v kapitolce nazvané Lamova cesta do ·ambhaly, pouÏívá citovanou v˘povûì jakoÏto

suroviny pro svébytné pfietavení ‰ambhalského m˘tu do nového produktu v duchu New

Age:

Vûfiím, Ïe i mnozí dal‰í obyvatelé na‰í planety také zaÏívají ve spánku podobné duchovní cesty,

aniÏ by si je nutnû museli pamatovat nebo je dávat do souvislosti s asijsk˘m centrem zasvûcení,

a Ïe k tûmto jevÛm docházelo v prÛbûhu cel˘ch dûjin, zvlá‰tû pak v období náhl˘ch evoluãních

zmûn. Khamtul rinpoãhe, kter˘ patfiil jiÏ ke zku‰en˘m zasvûcencÛm, si svÛj záÏitek plnû uvûdomo-

val a dokázal si jasnû vybavit i ty nejmen‰í detaily, coÏ vût‰ina z nás zfiejmû nedokáÏe. A pfiesto

nevûdomé uãení pod vedením zku‰en˘ch uãitelÛ mÛÏe b˘t v pozadí zdánlivû spontánního nabytí

vûdûní, vû‰teck˘ch schopností, nov˘ch sil a pocitu nevysvûtlitelného duchovního probuzení, které

v dne‰ní dobû zaÏívá tolik lidí. Je moÏné, a tato kniha [my‰lena je kniha autorky, pozn. L.B.] se

k takové teorii hlásí, Ïe podobná snová ‰kolení stojí v pozadí náhl˘ch a nevysvûtliteln˘ch kultur-

ních promûn, které zaãaly v ‰edesát˘ch letech [20. století, pozn. L.B.] a staly se celosvûtov˘m

fenoménem, jenÏ trvá dodnes.245

Autorka tak upou‰tí od jinak docela populárních v˘ukov˘ch lekcí tibetsk˘ch exilo-

v˘ch uãitelÛ na Západû. Namísto náv‰tûv meditaãních center, poslechu pfiedná‰ek, dis-

kusí nad nimi, studia pfiíslu‰né literatury atp. nyní jiÏ postaãuje „nevûdomé uãení“

v rámci „snov˘ch ‰kolení“. I takto snadno se rodí nové formy ‰ambhalského m˘tu

v euroamerickém kulturním prostfiedí!

Pozoruhodn˘ a zcela originální zpÛsob adaptace ‰ambhalského m˘tu do západního,

pfiedev‰ím severoamerického prostfiedí pfiedstavuje pÛsobení tibetského exilového uãi-

tele âhögjam Trungpy rinpoãheho.246 Tento ve své dobû mimofiádnû populární rinpoã-

244. Khamtrul Rinpochey – Jamyang Dhondup, „A Vision of Shambhala“, Chö Yang: The Voice of TibetanReligion and Culture 6, 1994, s. 121.

245. LePage Victoria, ·ambhala…, s. 43.

246. Struãn˘ a objektivní Ïivotopis âhögjam Trungpy rinpoãheho (1939-1987) viz Coleman Graham,

A Handbook of Tibetan Culture: A Guide to Tibetan Centres and Resources throughout the World,

London: Rider 1993, s. 226-227. Je zde uvádûn jako jeden z dvaceti ãtyfi nejv˘znamnûj‰ích Ïijících

i zemfiel˘ch uãitelÛ fiádu Karma-kagjü; viz téÏ kapitolku âhögjam Trungpa ve Spojen˘ch státech

v knize: Lenoir Frédéric, Setkávání buddhismu se Západem, pfiel. Lada Bosáková, Praha: Volvox glo-

bator 2002, s. 227-229.

247. Trungpa Chögyam, Shambhala [sic!, L.B.]. Posvátná cesta bojovníka, pfiel. Antonín R. Machander,

Praha: Pragma 1999, s. 23.

248. Batchelor Stephen, The Awakening of the West: The Encounter of Buddhism and Western Culture, 543BCE – 1992, Hammersmith, London: Aquarian 1994, s. 367.

103ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU

Xylografická thangka z Burjatska

Thangka251 je vyti‰tûná ãernou barvou z xylografické matrice na tenkém a velmi

jemném bílém plátnû, její v˘‰ka je 45,5 cm a ‰ífika 35,8 cm (viz Obr. 6). Zobrazení obsa-

huje celkem pût postav, které tvofií ãtyfii v˘znamové celky, rozvrÏené víceménû okolo

ústfiední a nejvût‰í postavy Rudry âakrina. Na nejvy‰‰ím místû zobrazení se nachází

panãhenlama, vpravo od nûj jsou dvû sedící postavy. BlíÏe k panãhenlamovi sedí boÏ-

stvo Vagi‰vara a pod ním, blíÏe k ústfiední postavû Rudry âakrina se pak nachází první

kulika, osm˘ vládce ·ambhaly MaÀdÏu‰ríkírti. Spodní ãást obrazu pfiedstavuje krajinn˘

motiv s pfievládajícími horami, kde lze vedle vegetativních motivÛ vlevo dobfie identi-

fikovat trojí klenot (sa. triratna) s plamínky na pozadí, napravo od nûj horu se tfiemi

stromy ãi kefii a zcela vpravo horu, jeÏ sv˘m tvarem napomíná mytickou horu Méru ãi

Kailá‰u.252

Thangku lze interpretovat i chronologicky, av‰ak dÛleÏitûj‰í je nepochybnû aspekt

mytologick˘. Chronologická interpretace zobrazení zasazuje postavy a dûj do ãasové

osy. Z tohoto hlediska „nejstar‰í“ postavou thangky je první kulika MaÀdÏu‰ríkírti, po

nûm následuje jediná skuteãná historická postava 6.(3.) panãhenlamy. Nejmlad‰ím,

dosud nezrozen˘m je Rudra âakrin, kter˘ zvítûzí nad vládcem barbarÛ, pfiedstavitelem

sil zla (taktéÏ dosud nenarozen˘m) v nepfiíli‰ vzdálené budoucnosti, tj. v 25. století.

Zb˘vající poslední postava pfiedstavuje boÏstvo Vagi‰varu, které je ãasovû nezafiaditel-

né, neboÈ vlastnû existuje mimo bûÏn˘ lidsk˘ ãas.

Porozumûní a správné identifikaci postav a zobrazené situace napomáhá ‰est krát-

k˘ch textÛ v tibet‰tinû, které zobrazené postavy pojmenovávají a uvádûjí do mytologic-

kého kontextu. Odshora dolÛ:

(1) „Klaním se panãhen Lozang Je‰emu“; (2) „Klaním se DÏamjang Mawä Sengge-

mu“; (3) „Klaním se rigdänovi DÏamjang Dagpovi“; (4) „Klaním se hrozivému Khor-

loãänovi“; (5) „Med naivÛ“ a poslední (6) „Velk˘ mistfie, kdyÏ se v budoucnu objeví‰

jako Veliké kolo v mûstû Kalápa a v hrozivém tûle pfiesekne‰ proud barbarÛ, nechÈ i já

si zaslouÏím b˘t pfiedním ve tvém doprovodu“.

Pro lep‰í pochopení obsahu xylografické thangky bude vhodné se jednotliv˘m

postavám a nápisÛm vûnovat podrobnûji.


2. Zobrazení vztahující se k ‰ambhalskému m˘tu

·ambhalsk˘ m˘tus zahrnuje jak verbální sloÏku, tak i sloÏku vizuální. O textech

a vyprávûních pojednává první ãást knihy, druhá se vûnuje tomu, jak si lidé ·ambhalu

pfiedstavovali a pfiedstavují. Vizualizace ‰ambhalského m˘tu zahrnuje rozmanité formy

jeho v˘tvarného uchopení, pfieváÏnû se v‰ak jedná o obrazy rÛzn˘ch velikostí buì ruãnû

malované ãi kreslené nebo o tisky, pfieváÏnû zhotovované s pomocí xylografick˘ch mat-

ric. Plastik ãi skulptur vztahujících se k ‰ambhalskému m˘tu je ve srovnání s dvojroz-

mûrn˘mi zpodobnûními velmi málo. Pfiíslu‰ná zobrazení se nejãastûji vyskytovala a vy-

skytují v sakrálních stavbách a zpravidla jsou umístûna v podloubí vchodové ãásti chrá-

mÛ, vût‰inou poblíÏ soch ãi obrazÛ stráÏcÛ svûtov˘ch stran, dharmapálÛ. Napfiíklad

v souãasném amdoském klá‰tefie Labrangu lze taková zobrazení napoãítat minimálnû tfii

(viz Obr. 22) a v dal‰ích klá‰terech tohoto regionu je jich také velké mnoÏství (viz

Obr. 20, Obr. 21, Obr. 12). Zobrazení ·ambhaly v sakrálních prostorech jsou docela

bûÏná v tibetsk˘ch, ale i mongolsk˘ch a burjatsk˘ch klá‰terech.

Jeden z nejstar‰ích doloÏen˘ch v˘skytÛ ‰ambhalsk˘ch maleb a kreseb v Tibetu je

z Gjance: „Po koneãném vysvûcení v roce 1474 následoval vrchol v dotváfiení Kumbu-

mu v Gjance, jímÏ bylo umístûní sochy VadÏradhary v interiéru nejvy‰‰í kaple … okol-

ní stûny byly pokryty malbami vládcÛ ·ambhaly a uãitelÛ Kálaãakratantry.“249

O v˘skytu zobrazení ·ambhaly i mimo sakrální prostory se dozvídáme sporadicky,

o tom, Ïe byly k vidûní v domácnostech, pí‰e napfiíklad Charles Bell,250 jednalo se o v˘-

jevy z posledního boje v ·ambhale.

Pro lep‰í pochopení vizuální stránky bude vhodné nejprve velmi podrobnû rozebrat

jedno konkrétní zobrazení, xylografickou thangku získanou v Burjatsku, a teprve poté

se pokusit o klasifikaci, anal˘zu a pfiípadnou interpretaci jednotliv˘ch typÛ zobrazení,

jakoÏ i konkrétních pfiíkladÛ ikonografického materiálu vztahujícího se k ‰amb-

halskému m˘tu.

249. Heller Amy, Tibetan Art: Tracing the Development of Spiritual Ideals and Art in Tibet, 600-2000 A.D.,Milano: Jaca Book 1999, s. 146.

250. Bell Charles, The Religion of Tibet, Oxford: Clarendon Press 1931, s. 78.

251. Toto zobrazení bylo poprvé publikováno a ãásteãnû i popsáno v práci: Bûlka Lubo‰, „The Myth of

Shambhala: Visions, Visualisation and the Myth’s Resurrection in the Twentieth Century in Buryatia“,

Archiv orientální 71/3, 2003, s. 258-260 (fig. 2, s. 262).

252. O v˘znamu hory Méru v buddhistické kosmologii a eschatologii viz Kloetzli Randolph W., BuddhistCosmology: Science and Theology in the Images of Motion and Light, Delhi: Motilal Banarsidass

1989, s. 43; viz téÏ Sadakata Akira, Góra Sumeru i kraina Sukhawati: Zarys kosmologii byddyjskiej,PoznaÀ: Wydawnictwo Moderski i S-ka 2000.


·est˘ (tfietí) panãhenlama Lozang Paldän Je‰e

První nápis (viz Obr. 7) „Klaním se panãhen Lozang Je‰emu /blo bzang je ‰es/“

pfiedstavuje standardní zdvofiilou frázi, vyjadfiující úctu. Autor textu má na mysli 6.(3.)

panãhenlamu Lozang Paldän Je‰eho (/blo bzang dpal ldan je ‰es/, 1738-1780). V tibet-

ském textu na thangce se sice uvádí pouze „Lozang Je‰e“, coÏ je také jméno 5.(2.) pan-

ãhenlamy (1663-1737), ale v˘znam poslednû jmenovaného je pro tibetsk˘ buddhistick˘

eschatologick˘ m˘tus nesrovnatelnû men‰í, neÏ pfiedstavuje tvorba panãhenlamy po

nûm následujícího. 6.(3.) panãhenlama je autorem pfiinejmen‰ím ãtyfi základních textÛ

o ·ambhale:253 (1) Melodie vyvstání zázraãn˘ch schopností [sa. siddhi]: chvála a mod-litba rigdänÛm severní zemû ·ambhaly;254 (2) Pramen deseti milionÛ zázrakÛ: V̆ klado velikém místû siddhÛ zemû ·ambhaly, spolu s vylíãením Indie a okolí;255 (3) Modlitbaza zrození v severní ·ambhale256 a (4) Chvála sedmi dharmarádÏÛm.257

OObbrr.. 77 Detail z xylografické thangky ·ambhaly, 6.(3.) panãhenlama Lozang Paldän Je‰e,(/blo bzang dpal ldan je ‰es/, 1738-1780), burjatská práce (?), konec 19. nebo poãátek 20. století,

v˘‰ka 45,5 cm, ‰ífika 35,8 cm, velikost v˘fiezu cca 10 cm, ‰ífika cca 14,5 cm. [archiv autora]


253. BlíÏe viz napfiíklad Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale po tibetojazyãnym buddijskimistoãnikam XVIII – naãala XX vv., Ulan-Ude: Institut Mongolovûdûnija, Buddologii i Tibetologii 2003

(Avtoreferat dissertacii na soiskanie uãenoj stûpeni kandidata istoriãeskich nauk), s. 7.

254. Tib. bjang phjogs ‰am bha la’i rigs ldan rnams la bstod ãing gsol ba ‘debs pa’i rab tu phje ba dngosgrub rnam par ‘bjung pa’i sgra dbjangs Ïes bja ba.

255. Tib. grub pa’i gnas ãhen po ‰am bha la’i (jul gji) rnam b‰ad ‘phags jul (gji) kji rtogs brdÏod dang bãaspa ngo mcchar bje ba’i ‘bjung gnas Ïes bja ba (bÏugs so).

256. Tib. bjang ‰am bha lar skje ba’i smon lam bÏugs so.

257. Tib. ãhos rgjal bdun kji bstod ba.

OObbrr.. 66 Xylografická thangka ·ambhaly, burjatská práce (?), konec 19. nebo poãátek 20. století, v˘‰ka 45,5 cm, ‰ífika 35,8 cm.


ho panãhenlamy prohlásili, Ïe jejich uãitel je znovuzrozencem lamy Lozang Dönduba. Odtud tedy

pochází ona legenda, která praví, Ïe panãhenlama bude vládcem ·ambhaly.262

Zcela historické roviny pfii popisování Ïivota a díla 6.(3.) panãhenlamy se drÏel bur-

jatsk˘ cestovatel a badatel GonboÏab Cebekoviã Cybikov, kter˘ mimochodem pob˘val

v pfievleãení za buddhistického mnicha ve Lhase na pfielomu 19. a 20. století:

3. panãhenlama Lozang Paldän Je‰e se narodil v roce 1738 a byl souãasníkem ãínského císafie

âchien-lunga. (…) Ve sv˘ch spisech (celkem sedm svazkÛ), rozvinul, mezi jin˘m, my‰lenku, na

kterou poukazovali uÏ jeho pfiedchÛdci, Ïe totiÏ jeden z panãhenlamÛ bude pûtadvacát˘m vládcem

Rigdän Dagpem [Rudra âakrin, pozn. L.B.], kter˘ jednou stane v ãele buddhistÛ v tzv. Severní

válce ·ambhaly proti jinovûrcÛm lalo. Historick˘ autor Longdol Lama z 18. století (/klong rdol blama/, vlastním jménem Ngawang Lozang /ngag dbang blo bzang/, encyklopedista, 1719-1805)

tvrdí, Ïe v roce 1777 se mûl v ·ambhale dovr‰it buìto padesát˘ první (podle v˘poãtÛ astrologa

Lhündub Gjamccho Phugpy /lhun grub rgja mccho phug pa/ z 15. století), nebo devadesát˘ druh˘

(podle v˘poãtÛ Congkhapova Ïáka Khädub Geleg Palzangpa a proslulého polyhistora a spisovate-

le 14. století Butön Rinãhenduba /bu ston rin ãhen grub, 1290-1364/) rok panování tamûj‰ího deva-

tenáctého vládce Namnöna. (…) Budoucí válka ·ambhaly tak ponûkud pfiipomíná m˘tus s pfiícho-

dem Mesiá‰e u ÏidÛ nebo druh˘ pfiíchod KristÛv u kfiesÈanÛ.263

Není bez zajímavosti, Ïe citovan˘ Longdol Lama (Ngawang Lozang) sepsal jeden

velmi zásadní spis ohlednû ·ambhaly, Kálaãakratantry a Congkhapy, nazvan˘ Termino-logie ·rí Kálaãakry, shrnující v‰echny názory, nacházející se v souvislosti s naukamiDÏiny Congkhapy.264 Panãhenlamovská linie a to jak mytická, legendární, tak i histo-

rická hraje, jak jiÏ bylo dfiíve zmínûno, v utváfiení ‰ambhalského m˘tu v tibetském budd-

hismu mimofiádnou roli. Vizuálním dÛkazem této skuteãnosti je napfiíklad právû umís-

tûní 6.(3.) panãhenlamy na nejvy‰‰í místo v popisované xylografické thangce. Obecnû

fieãeno, postavy panãhenlamÛ se na zobrazeních majících vztah k ‰ambhalskému m˘tu

vyskytují pomûrnû ãasto.

BoÏstvo Vagi‰vara

Druh˘ nápis „Klaním se DÏamjang Mawä Senggemu /dÏam dbjangs smra ba’isengge/“ je taktéÏ zdvofiilostní fráze, vûnovaná tentokrát boÏstvu, jehoÏ sanskrtské jmé-

no zní Vagi‰vara (dosl. „¤voucí lev“, viz Obr. 8). Na otázku proã, je na thangce právû

tato postava, je snad moÏné odpovûdût tak, Ïe jde o pfiímou vazbu jak na bódhisattvu


Kdo byl 6.(3.) panãhenlama Lozang Paldän Je‰e? Linie panãhenlamÛ je oproti linii

dalajlamÛ ponûkud komplikovanûj‰í, ãi lépe fieãeno, z rÛzn˘ch textÛ lze sestavit jejich

rÛzná pofiadí. Navíc se ãasto propojují linie mytické s liniemi historick˘mi a jiné je ãís-

lování pofiadí panãhenlamÛ v tzv. ãínském a tzv. tibetském pofiadí. Celá záleÏitost by jis-

tû zasluhovala hlub‰í studium, pro pochopení obsahu xylografické thangky v‰ak posta-

ãí jenom nûkolik následujících poznámek.

Ilustrativní pfiíklad prolínání mytické a historické linie uvádí P. H. Pott pfii popisu

jedné thangky (ã. 2740/4 a 2740/32) ve sbírce leidenského Národního etnografického

muzea. Podle nûj mají panãhenlamové „hierarchick˘ seznam,“ kter˘ poãíná u muÏe

jménem Subhúti, coÏ mûl b˘t BuddhÛv souãasník. Následující postava jiÏ bezprostfied-

nû souvisí s ‰ambhalsk˘m m˘tem a jedná se o osmého vládce ·ambhaly, prvního kuli-

ku MaÀdÏu‰ríkírtiho. Tfietím v linii panãhenlamÛ byl podle P. H. Potta muÏ znám˘

pod tibetsk˘m jménem Legdänãhä /tib. legs ldan ‘bjed/. âtvrt˘m pak byl „znám˘ odpÛr-

ce islámu z 9. století, tedy z období, kdy toto náboÏenství pronikalo do Indie, jménem

Abhajákaragupta a na historické pÛdû se ocitáme teprve s osm˘m jménem, totiÏ Tibe-

Èanem jménem Khädub DÏe /mkhas grub rdÏe/, coÏ je historická postava, CongkhapÛv

Ïák, zakladatel gelugpovského klá‰tera Ta‰ilhünpo“.258 Vskutku, Khädub Geleg Pal-

zangpo (/mkhas grub dge legs dpal bzang po/, 1385-1438), byl v letech 1431 aÏ 1438

druh˘m Congkhapov˘m nástupcem ve funkci opata klá‰tera Gandän259 a podle tibetské

interpretace to byl první panãhenlama.

Z tzv. ãínského pofiadí panãhenlamÛ vychází pfii svém vysvûtlení vztahu hinduistic-

kého a buddhistického pojetí ‰ambhalského m˘tu mongolsk˘ badatel Cendijn Damdin-

sürén:

Ale v KálaãakratantrarádÏe ov‰em toto pÛvodnû hinduistické vysvûtlení o Vi‰nuovi, resp. jeho de-

sátém avatáru ãasto chybí a místo toho se tam hovofií o jakémsi svatém muÏi, kter˘ se stane vlád-

cem ·ambhaly a porazí v posledním boji muslimy a nastolí tak ‰Èastn˘ Ïivot na zemi. Takto se ‰iro-

ce roz‰ífiila tibetsko-mongolská legenda o ·ambhale, která má svÛj poãátek v indické legendû o de-

sátém avatáru boha Vi‰nua. Tuto legendu se vysoké lamstvo snaÏilo vyuÏívat k tomu, aby pozved-

lo svoji autoritu. První panãhenlama LuvsanãojdÏidÏalcan260 napsal uãenému lamovi Luvsandon-

dubovi261 modlitbu nazvanou Tuvban ‰albadma (mong., tib. Thubwang Ïälpäma /thub dbang Ïalpad ma/), ve které fiíká, Ïe Lozang Döndub bude vládcem ·ambhaly a zniãí muslimy. Îáci první-

258. Pott P. H., Introduction to the Tibetan Collection of the National Museum of Ethnology, Leiden: E. J.

Brill 1951, s. 69.

259. Viz napfiíklad Cybikov GonboÏab C., Cesta k posvátn˘m místÛm Tibetu. Podle deníkÛ veden˘ch v le-tech 1899 aÏ 1902, pfiel. Josef Kolma‰, Praha: Vy‰ehrad 1987, s. 358.

260. Autor zde uvádí mongolizovanou verzi jména 4.(1.) panãhenlamy (tedy ãtvrtého podle tzv. tibetského

pofiadí) Lozang âhökji Gjalcchäna (/blo bzang ãhos kji rgjal mcchan/ 1570-1662).

261. I v tomto pfiípadû se jedná o mongolizovanou verzi jména 3. panãhenlamy Lozang Dönduba (/blobzang don grub/ 1505-1568), pfiedchÛdce 4.(1.) panãhenlamy Lozang âhökji Gjalcchäna. Podle tzv.

ãínského pofiadí by se tedy mûlo jednat o nultého panãhenlamu.

262. Damdinsürén Cendijn, „Nûskol’ko slov o Kalaãakre“, in: Ligeti Louis (ed.), Proceedings of the Csomade Körös Memorial Symposium, Budapest: Akadémia Kiadó 1978, s. 62-63.

263. Cybikov GonboÏab C., Cesta k posvátn˘m místÛm Tibetu, … s. 259.

264. Tib. rgjal ba cong kha pa’i gÏung dang mthun pa thams ãad phjogs gãig tu btus pa’i dpal dus kji ‘khorlo’i ming gi rnam grangs bÏugs so, blíÏe viz Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale…, s. 58.


(Rozprava o dokonalosti moudrosti, sa. PradÏÀápáramitásútra267) poloÏená na lotoso-

vém kvûtu se nachází na konci stonku za jeho lev˘m ramenem. V levé ruce drÏí Vagi‰-

vara zpravidla mal˘ klenot, sevfien˘ mezi palcem a prsteníãkem, tento detail v‰ak není

na xylografické thangce zfieteln˘. Vagi‰varovo jízdní zvífie (sa. váhana) je lev, na kte-

rém buì jede, nebo – jako v na‰em pfiípadû – sedí na disku umístûném na hfibetech dvou

lvÛ. Oproti standardnímu zobrazení Vagi‰vary, jak ho napfiíklad uvádí Min Bhádur ·ák-

ja (Min Bhadur Shakya),268 je na studované thangce zfieteln˘ hlavní rozdíl v pozici (sa.

ásana).

Osm˘ vládce ·ambhaly, první kulika MaÀdÏu‰ríkírti

Tfietí nápis „Klaním se rigdänovi DÏamjang Dagpovi /rigs ldan ‘dÏam dbjangsgrags pa/“ je opût zdvofiilostní a t˘ká se postavy, jeÏ patfií mezi tfii nejv˘znamnûj‰í

panovníky v ·ambhale, prvního kuliky jménem MaÀdÏu‰ríkírti (viz Obr. 9, viz téÏ

Obr. 10). První v˘znamnou postavou je nepochybnû zakladatel království, tedy první

dharmarádÏa Pundaríka, druhou pak sjednotitel fií‰e a vítûz v první bitvû o ·ambhalu

MaÀdÏu‰ríkírti a nakonec tfietí je vítûz v poslední bitvû Rudra âakrin. Ostatní dharma-

rádÏové a kulikové nepfiedstavují v ‰ambhalské mytologii tak v˘znamné osobnosti, aby

se dochovaly jejich podrobné Ïivotní pfiíbûhy. Kdo je tedy rigdän DÏamjang Dagpa, san-

skrtsk˘m jménem MaÀdÏu‰ríkírti? A co vyjadfiuje tibetsk˘ v˘raz rigdän /rigs ldan/

a sanskrtské slovo kulika?

Rigdän, doslova pfieloÏeno „dobrého rodu“, v tibet‰tinû znamená totéÏ, co „mající

pÛvod, linii“. Dal‰í varianta pfiekladu je „sjednotitel kast, drÏitel rodu“. Sanskrtsk˘

v˘raz kulika ãi kalkí, nebo také kalkin je pÛvodnûj‰í a má b˘t ekvivalentní tibetskému

v˘razu rigdän. JenÏe, jak upozorÀuje napfiíklad Andrej M. Strelkov, celá záleÏitost je

ponûkud sloÏitûj‰í. Po sedmi vládcích ·ambhaly, králích dharmy (sa. dharmarádÏa), na-

jednou pfiichází kulikové, sjednotitelé rodu, proto, Ïe osm˘ vládce, první s titulem kuli-

ka, MaÀdÏu‰ríkírti udûlil v‰em obyvatelÛm ·ambhaly zmocnûní (tib. wang, sa. abhi‰é-ka) na Kálaãakratantru a tím je sjednotil, pozval obyvatele do mandaly Kálaãakry. Je

tedy tím, kdo ·ambhalany sjednocuje do jednoho duchovního rodu.269 Jak jiÏ bylo fieãe-


moudrosti MaÀdÏu‰rího, tak na prvního kuliku MaÀdÏu‰ríkírtiho, známého téÏ pod jmé-

nem MaÀdÏu Ja‰as, kter˘ se vyskytuje na xylografické thangce od nûj vpravo dole. A ja-

kou souvislost se ·ambhalou mají obû boÏstva a první kulika? Odpovûì se nachází

v textu Kálaãakratantry, I.158:

Bude ·rí MaÀdÏu‰rím, uctívan˘m nejlep‰ími z bohÛ, prostfiednictvím diamantové posloupnosti bu-

de Kalkinem. Poskytne diamantové zasvûcení a v‰echny moudré bráhmany shromáÏdí do jednoho

klanu. VyzdviÏen na opravdové vozidlo, niãe démony, bude ·rí Ja‰as s krátk˘m kopím v ruce uãit

Kolo ãasu na zemi pro osvobození v‰ech cítících bytostí.265

Zobrazené boÏstvo je tedy jedna z forem bódhisattvy moudrosti MaÀdÏu‰rího a tato

jeho podoba nese jméno Vagi‰vara. Vagi‰vara je znám˘ ve dvou základních typech,266

tj. buì jako osmiruké boÏstvo se ãtyfimi tváfiemi, nebo jako bódhisattva v lidské podo-

bû (tento typ se nachází právû na xylografické thangce). Hlavní atributy MaÀdÏu‰rího,

meã v pravé ruce a kniha v ruce levé, jsou na thangce taktéÏ zfietelnû viditelné; kniha

OObbrr.. 88 Detail z xylografické thangky ·ambhaly, boÏstvo Vagi‰vara, burjatská práce (?), konec 19. nebo poãátek 20. století, v˘‰ka 45,5 cm, ‰ífika 35,8 cm, velikost v˘fiezu v˘‰ka cca 7,5 cm, ‰ífika cca 4,5 cm. [Archiv autora]

265. Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tantra“, in: Lopez Donald S., Jr. (ed.), Buddhismin Practice, Princeton: Princeton University Press 1996, s. 288.

266. Viz Shakya Min Bhadur, The Iconography of Nepalese Buddhism, Kathmandu: Handicraft Associati-

on of Nepal 1994, s. 39.

267. Viz napfi. Hubina Milo‰, „Dobre zadefinované ‘nepopísateºné’“, Hieron 6-7/1, 2001-2002, s. 34-45;

Hubina Milo‰, Vedomie ako oceán, Bratislava: Chronos Publishing 2004.

268. Shakya Min Bhadur, The Iconography of Nepalese Buddhism, … s. 39. Ikonografie Vagi‰vary, patro-

na Nepálu, není pfiíli‰ podrobnû akademicky prostudovaná, Frederick Bunce napfiíklad uvádí také dvû

jeho formy, které se v‰ak li‰í v atributech a jin˘ch podstatn˘ch znacích oproti citované práci Shakya

Min Bhadura (srov. Bunce Frederick W., An Encyclopaedia of Buddhist Deities, Demigods, Godlings,Saints and Demons. With Special Focus on Iconographic Attributes. Volume 1, New Delhi: D. K.

Printworld 1994, s. 571).



mytologick˘ch dûjin ·ambhaly. Vedle toho, Ïe je tento panovník jiÏ z Kálaãakratantryznám jako „sjednotitel kast“, je také vítûzem v bitvû, o které by se dalo fiíci, Ïe antici-

povala bitvu poslední, bitvu o ·ambhalu. Jeden z mála autorÛ upozorÀujících na tuto

skuteãnost je Donald Lopez, Jr.:

Av‰ak ani pfied poslední bitvou nebylo v ·ambhale v‰e naplnûné mírem. Za vlády osmého krále,

Ja‰ase, Ïilo v ·ambhale 35 milionÛ bráhmanÛ oddan˘ch védskému náboÏenství. Král pfiedpovûdûl,

Ïe v dÛsledku tolerance zvífiecích obûtí jak ve védském, tak v pohanském náboÏenství se po osmi

stech letech potomci bráhmanÛ spojí s barbarskou rasou a následkem mí‰ení ras se ve‰keré ‰am-

bhalské obyvatelstvo stane barbary. Proto král vyzval bráhmany, aby pfiijali zmocnûní na mandalu

Kálaãakry (a tak se obrátili k buddhismu), nebo aby ode‰li ze ·ambhaly do Indie. Bráhmani zvo-

lili druhou moÏnost. KdyÏ putovali na jih, král si uvûdomil, Ïe pokud bráhman‰tí mudrci odejdou,

lidé v 960 milionech vesniãkách ztratí víru v uskuteãÀování vadÏrajány. Aby tomu král zabránil,

vzal na sebe podobu hnûvivého boÏstva, zjevil se odcházejícím bráhmanÛm a tak je vystra‰il, Ïe

upadli do bezvûdomí. KdyÏ se probrali, zjistili, Ïe byli pfieneseni zpût do hlavního mûsta. PoÏáda-

li krále, aby jim dovolil obrátit se k buddhismu a pfiijmout zmocnûní na mandalu Kálaãakry. V této

utopii byli pfiinuceni stát se vûzni.271

Kdy k této události mûlo dojít? Není jistû pfiekvapivé, Ïe na dobu „sjednocení kast“

existují rÛzné názory, vût‰inov˘ v‰ak vyjádfiil napfiíklad Andreas Gruschke: Bylo to

v roce 200 pfi. n. l., kdy usedl na trÛn v ·ambhale kulika MaÀdÏu‰ríkírti.272

Zajímavé informace o MaÀdÏu‰ríkírtim a „hereticích“, získané z anal˘zy jednoho

jeho tibetského zobrazení a pfiíslu‰n˘ch textÛ, se t˘kají doprovodu tohoto osmého vlád-

ce ·ambhaly:

Kulika MaÀdÏu‰ríkírti, tibetsky Rigdän DÏamjang Dagpa /rigs ldan ‘dÏam dbjangs grags pa/ vlád-

ce království ·ambhaly, filosof a zanícen˘ vyznavaã Kálaãakry, si podmanil heretiky, ktefií uctíva-

li sluneãní vÛz. Nejprve je pozval do své fií‰e, aby mu vyloÏili nauky a potom je vyhostil. Nedlou-

ho poté se tito heretici vrátili, kajícní a obrácení [na buddhismus, pozn. L.B.] a prosili o odpu‰tû-

ní. (…) Kulika, bohatû odûn a vyzdoben, téÏ uctíván a obklopen˘ rádci se sluÏebnictvem, je nako-

nec pfiijal. Na obrazu dole lze rozpoznat stráÏce a jejich vládce. Mají atributy Virúdhaky (meã),

Vaj‰ravany (promyku indickou) a Virúpak‰i (klenot – stúpu). Nahofie je pfiedstaven nejvy‰‰í budd-

ha VadÏradhara.273

Originální vysvûtlení v˘znamu a role MaÀdÏu‰ríkírtiho v ·ambhale pfiiná‰í Edwin

Bernbaum, kdyÏ vysvûtluje skuteãnost sjednocení v‰ech mudrcÛ do jedné „diamantové


no, sanskrtské vlastní jméno Kalkin se v tibetském pfiekladu uvádí jako Rigdän, sjedno-

titel rodÛ, stavÛ, kast. JenÏe v textech se setkáváme i s v˘razem Kulika. Z Kálaãakra-tantry je známo, Ïe je to jeden z vládcÛ nágÛ, kter˘ v textu vystupuje jako jedno z boÏ-

stev mandaly. Takov˘ pfieklad ale nelze vysvûtlit jako chybu, fiíká A. M. Strelkov. Podle

nûj není v pÛvodním sanskrtském textu vÛbec fieã o kulikovi, ten termín se tam ne-

vyskytuje. A nabízí tfii hypotézy, proã tomu tak je: (1) pracujeme jenom s jednou verzí

sanskrtské kofienné tantry, a to nikoliv s tou, která slouÏila jako podklad pro pfieklad. Ti-

betsk˘ text vznikl z toho sanskrtského textu, v nûmÏ v‰ude místo termínu kalki byl uve-

den termín kulika; (2) buddhistick˘ text se chtûl odli‰it od hinduistického pojetí ·am-

bhaly, a proto v‰ude nahradil pÛvodní termín kalki neutrálním termínem kulika a nako-

nec (3) pfii pfiepisu ãi pfiekladu ze sanskrtu se stala základní osudová, nicménû nezá-

mûrná chyba plynoucí z podobnosti v˘razÛ kalki a kulika, tato chyba se pozdûji natolik

vÏila, Ïe jí nikdo nevûnoval pozornost. Autor tûchto tfií, jistû zajímav˘ch hypotéz se

ov‰em nepfiiklání k Ïádné z nich, otázku vzniku termínu kulika nechává nezodpovûze-

nou.270

PfiestoÏe o ‰ambhalském m˘tu jiÏ bylo mnoh˘mi autory napsáno mnohé, jen málo-

kdo se soustavnûji vûnoval zásadnímu v˘znamu MaÀdÏu‰ríkírtiho pro dal‰í utváfiení

OObbrr.. 99 Detail z xylografické thangky ·ambhaly, MaÀdÏu‰ríkírti, burjatská práce (?), konec 19. nebo poãátek 20. století, v˘‰ka 45,5 cm, ‰ífika x 35,8 cm.

270. Ibid., s. 65-66.

271. Lopez Donald, Jr., Prisoners of Shangri-La: Tibetan Buddhism and the West, Chicago – London: The

University of Chicago Press 1998, s. 182-183.

272. Viz Gruschke Andreas, Posvátná místa království tibetského: Báje a povûsti od Kailásu po ·ambhalu,pfiel. Jaromír A. Má‰a, Praha: Volvox globator 2000, s. 188-189.

273. Hackin Joseph et al., Asiatic Mythology. A Detailed Description and Explanation of the Mythologiesof All the Great Nations of Asia, New York: Crescent Books 1968, s. 172.


Tfiicát˘ druh˘ vládce ·ambhaly, dvacát˘ pát˘ kulika Rudra âakrin

âtvrt˘ nápis „Klaním se hrozivému Khorloãänovi“ se t˘ká ústfiední postavy celé xy-

lografické thangky a vyjadfiuje opût hlubokou úctu k poslednímu vládci ·ambhaly (viz

Obr. 11).

Tibetská verze jeho jména není jediná známá, naopak Rudra âakrin se v rÛzn˘ch

textech a zobrazeních ãasto vyskytuje pod odli‰n˘mi jmény. O jaká jména se jedná,

naznaãuje následující struãn˘, nikoliv ov‰em vyãerpávající pfiehled.

a) Dagpo Khorlo275 /drag po ‘khor lo/

b) Khorloãän276 /’khor lo ãan/

c) Rigden DÏepo277

d) Rigdän Dagpo278 /rigs ldan drag po/

e) Regdendagva279 (mongolská v˘slovnost tib. Rigdän Dagpo)

f) Eregdyn Dagbo Chán280

Rudra âakrin na xylografické thangce zaujímá ústfiední místo, je také proto nejvût-

‰í a zabírá zhruba tfietinu plochy. Oproti jin˘m hnûviv˘m zobrazením (viz napfiíklad

Obr. 17, Obr. 22, Obr. 18, Obr. 16, Obr. 19) neprobodává nepfiítele kopím, ale ve stejné

pozici drÏí v pravé ruce vadÏru (tib. dordÏe /rdo rdÏe/, typologicky shodné zobrazení viz

Obr. 23), levá je pak v gestu nasmûfiována ke skrãenému, malému vládci poraÏen˘ch ne-

pfiátel ·ambhaly.

Tváfi Rudry âakrina je hrozivá, má zufiiv˘ v˘raz, coÏ podtrhují jeho vycenûné zuby,

mohutné rozcuchané oboãí a krátk˘ plnovous. Oboãí je husté a najeÏené, je to sice také

v˘raz jeho zufiivosti a rozhnûvanosti, ale podobné oboãí má Rudra âakrin i na zobraze-

ní v klidové podobû (Obr. 15). V lalÛãcích velk˘ch u‰ních boltcÛ má kruhové náu‰nice.

Vlasy, ãi spí‰e jakási hfiíva, ãi k‰tice, mu planou smûrem vzhÛru a uprostfied nich, nad

ãelem je na malém lotosovém trÛnu umístûn vejãit˘ klenot, kter˘ tvofií jedinou ozdobu

horní ãásti hlavy. Pfiilbici ani jinou pokr˘vku hlavy nemá. Má dvû oãi – na jin˘ch zobra-

zeních hnûvivé podoby Rudry âakrina b˘vají ãasto oãi tfii (viz napfiíklad Obr. 22). Oko-


kasty“ v duchu své jungiánské interpretace ‰ambhalského m˘tu: potfieba sjednotit mudr-

ce byla vyvolána hrozícím nebezpeãím ze strany barbarÛ:

Barbafii se sv˘m bojem kaÏd˘ s kaÏd˘m pfiedstavují konflikt rÛzn˘ch „já“ [self-images] ãi „ego,“

která spolu navzájem bojují o pfievahu v hledaãovû mysli. Nakonec si jedno ego, symbolizované

Králem zla, podmaní ostatní ega a zaãne je ovládat. Takto hledaã potlaãí vnitfiní konflikty povrch-

ního vûdomí [surface consciousness] a dosáhne urãitého druhu vnitfiní jednoty.274

Bernbaumovo pojetí ·ambhaly, byÈ vyjádfiené Jungov˘m jazykem 20. století, vlast-

nû jenom rozvíjí pÛvodní esoterické ãtení tantrick˘ch textÛ Kálaãakratantry.

OObbrr.. 1100 První kulika, osm˘ vládce ·ambhaly MaÀdÏu‰ríkírti, jak je zobrazen v A‰tasáhasrikápanteonu, v sekci dvaceti pûti dharmarádÏÛ a kulikÛ,

vládcÛ ·ambhaly, klidová podoba, xylografie, pÛvodní velikost neuvedena. [Pfievzato z Chandra Lokesh, Buddhist Iconography. Compact Edition, New Delhi: International Academy

of Indian Culture and Aditya Prakashan 1988, s. 642, fig. 2043.]

274. Bernbaum Edwin, The Way to Shambhala, New York: Anchor Books 1980, s. 249.

275. Viz Tucci Giuseppe, Tibetan Painted Scrolls III. Description and Explanation of the Tankas, Rome:

La Libreria dello Stato 1949, s. 598.

276. Viz Obr. 6.

277. Viz Rerich Jurij N. [= Roerich], Po tropam Srednûj Azii, Samara: Agni 1994, s. 137-138.

278. Viz napfiíklad Nacov G.-D., Matûrialy po lamaizmu v Burjatii. âast’ II, Ulan-Ude: Izdatûl’stvo Bur-

jatskogo Nauãnogo Centra 1998, s. 136; Îamsujeva Darima C., Aginskije dacany kak pamjatniky isto-rii kul’tury, Ulan-Ude: Izdatûl’stvo Burjatskogo Nauãnogo Centra 2001, s. 112.

279. Cultem N., Mongol’skaja nacional’naja Ïivopis’ „Mongol zurag“, Ulan-Bator: Gosizdatel’stvo 1986,

s. 38-39.

280. Koãetov Alexej N., Lamaizm, Moskva: Nauka 1973, s. 175-177.


Zdali je moÏné z této Roerichovy poznámky usuzovat na starobylost typu xylogra-

fického zobrazení (nikoliv ov‰em na datum vzniku popisované xylografické thangky),

je otázkou, materiál pro srovnání chybí, neboÈ tento typ, kter˘ nacházíme v xylografic-

ké thangce, je unikátní, druhé podobné zobrazení je k dispozici opût z Burjatska (viz

Obr. 23). Obutí vládce je typicky tibetsko-mongolské, jedná se o vysoké boty se zved-

nutou ‰piãkou a masivní podráÏkou bez podpatkÛ. Levou botou ‰lape po zmínûném

poraÏeném vládci barbarÛ a nepfiátel ·ambhaly. Pokofien˘ nepfiítel je sklonûn˘, kleãící,

‰avli zakonãenou modelem lidské lebky má zastrãenou v pochvû, na hlavû má bojovou

pfiilbici. K jeho v˘zbroji patfií i luk, kter˘ v‰ak není vidût, zfieteln˘ je pouze toulec se ‰í-

py po jeho pravém boku. Vládce barbarÛ má v˘razn˘ orlí nos, kyrys obdobn˘ jako

Rudra âakrin, jeho pravá ruka není vidût (jakoby se nacházela pod âakrinov˘m vozem),

levá se pak blíÏí k zemi. Z pravé strany na nûj doráÏí tûÏko identifikovatelná ‰elma, jedi-

né zvífie na celé thangce (pokud nepoãítáme dva lvy podepírající Vagi‰varÛv trÛn).

Dopravním prostfiedkem (sa. váhana, tib. ded ‘dren) této formy Rudry âakrina je

sluneãní vÛz, tj. bojová vozba (sa. ratha, tib. ‰ingta /‰ing rta/).282 Sluneãní vÛz není v li-

teratufie pfiíli‰ ãasto zmiÀován v kontextu ‰ambhalského m˘tu. Joseph Hackin uvádí, Ïe

se jednalo o „uctívan˘ pfiedmût kultu heretikÛ“,283 jeho podobu, ãi jak onen vÛz vypa-

dal, v‰ak nezmiÀuje. Hinduistick˘ bÛh Slunce Súrja na takovém voze sice jezdí, ale opût

není jasné, zda tûmito „heretiky“ jsou v pfiíslu‰né variantû ‰ambhalského m˘tu my‰leni

právû hinduisté. Vût‰ina autorÛ pí‰ících o ·ambhale totiÏ za nepfiátele buddhismu spí‰e

oznaãuje muslimy. Celá záleÏitost se „zlat˘m vozem“ je je‰tû komplikovaná skuteãnos-

tí, Ïe Kálaãakratantra (I.161) zmiÀuje jako pomocníky v posledním boji o ·ambhalu

právû „hinduistická boÏstva (…) jakoÏ i horské konû, mistrovské slony, vládce ve zla-

t˘ch povozech…“284

Jinak standardním jízdním zvífietem Rudry âakrina je kÛÀ, zobrazení, kde útoãí na

nepfiítele z bojové vozby jsou spí‰e ménû ãastá (viz Obr. 6, 22 a 23).

Rudra âakrin na burjatské xylografické thangce je obklopen plameny, coÏ na ostat-

ních podobn˘ch zobrazeních jeho hnûvivé podoby (viz napfiíklad Obr. 12, 14, 16, 21, 22

a 23) tak ãasto neb˘vá. Dal‰ím v˘znamn˘m rozdílem je, Ïe tento Rudra âakrin nemá

jako atribut ono kolo, podle kterého je pojmenován.


lo tlustého krku má náhrdelník a na rukou náramky. Obleãen je do pásového brnûní ãi

kyrysu, pfiepásaného ‰erpou, ze které visí na úrovni pupku buvolí ãi kravská hlava s ãer-

stvû staÏenou kÛÏí. Jurij N. Roerich pfii popisu jiného zobrazení posledního vládce

·ambhaly zmiÀuje, Ïe jeho dfiívûj‰í zpodobnûní zahrnovala zbroj, hrudní brnûní a ‰pi-

ãatou pfiilbici,281 teprve v pozdûj‰ích zobrazeních je odûn do bohatého obleãení.

OObbrr.. 1111 Detail z xylografické thangky ·ambhaly, 25. vládce Rudra âakrin, hnûvivá podoba, burjatskápráce (?), konec 19. nebo poãátek 20. století, v˘‰ka 45,5 cm, ‰ífika 35,8 cm,

velikost v˘fiezu v˘‰ka cca 26 cm, ‰ífika cca 28 cm. [Archiv autora.]

281. Rerich Jurij N. (= Roerich), Po tropam Srednûj Azii, Samara: Agni 1994, s. 139.

282. Robert Bleichsteiner hovofií o „zlatém bojovém voze“ (viz Bleichsteiner Robert, Die Gelbe Kirche.Mysterien der Buddhistischen Klöster in Indien, Tibet, Mongolei und China, Wien: Verlag Josef Belf

1937, s. 228) a Andrej A. Tûrentûv s odvoláním na zobrazení ã. 398 panteonu mongolského KandÏu-

ru uvádí termín „SúrjÛv vÛz“ (Tûrentûv Andrej A., „Opyt identifikacii muzejnogo opisanija buddij-

skich izobraÏenij“, in: Steckeviã T. A. (ed.), Ispol’zovanije muzejnych kollekcij v kritike buddizma,

Leningrad: GMIRiA 1981, s. 29, fig. 29).

283. Hackin Joseph et al., Asiatic Mythology…, s. 172.

284. Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tantra“, in: Lopez Donald S., Jr. (ed.), Buddhismin Practice, Princeton: Princeton University Press 1996, s. 288.


Následující tibetská jména poraÏeného vládce lze nalézt jak na rÛzn˘ch zobrazeních,

tak v tibetsk˘ch textech. První z nich se vyskytuje na thangce, kterou publikoval Giu-

seppe Tucci: âepä Lodö nebo âipä Lodö /bjed pa’i blo gros/ nebo /bjid pa’i blo gros/,

coÏ je moÏné pfieloÏit jako „inteligence konání“.288 V literatufie se lze setkat i s jinou

variantou tohoto pojmenování: âipalö /bjis pa’i blo/, coÏ je moÏné pro zmûnu pfieloÏit

jako „dûtinsk˘ rozum“.289 JenÏe E. Bernbaum uvádí i druhou variantu pfiekladu jména,

totiÏ „medov˘ rozum“ („honey intellect“). Zámûna ãi zmatek okolo sanskrtského a ti-

betského jména vládce barbarÛ je podle nûj zpÛsoben ‰patn˘m ãtením jeho jména, jeÏ

se vyskytuje v originálním sanskrtském textu, totiÏ Krnmati. Nikde v‰ak Bernbaum ne-

vysvûtluje onen „medov˘ rozum“, jenom ho zmiÀuje jako alternativní jméno. Celá vûc

je zfiejmû ponûkud zapletenûj‰í a sloÏitûj‰í. S dal‰í variantou tibetského jména pfiichází

Cendijn Damdinsürén: Thangci Lodö /sprang rci blo gros/, coÏ doslova znamená

„medov˘ rozum/intelekt“.290 Poslední varianta tibetského jména, jak je vepsáno na bur-

jatské xylografické thangce – âipä Thangci /bjis pa’i sprang rci/, tak vlastnû pfiedsta-

vuje kombinaci jména, které se vyskytuje na thangce publikované G. Tuccim a jména,

které uvádí E. Bernbaum.

Vedle otázek spojen˘ch se samotn˘m jménem vládce barbarÛ je neménû dÛleÏitá

otázka, kdo jsou oni barbafii. Jedná se skuteãnû o muslimy? Andrej M. Strelkov se ve

své práci zam˘‰lí nad etymologií a mytologick˘m kontextem jména vládce barbarÛ

a v této souvislosti dospívá k závûru, Ïe jeho jméno se nevztahuje k Ïádné konkrétní his-

torické postavû.291 S podobn˘m názorem vystupuje i Alexandr Berzin.292

Vládce barbarÛ b˘vá zpodobÀován vÏdy jako leÏící poraÏená postava, atributy má

vût‰inou skromné a není mu vûnováno tolik pozornosti jako ostatním ‰ambhalsk˘m

hrdinÛm.

Pfieklad posledního tibetského nápisu na xylografické thangce: „Velk˘ mistfie, kdyÏ

se v budoucnu objeví‰ jako Veliké kolo v mûstû Kalápa a v hrozivém tûle pfiesekne‰

proud barbarÛ, nechÈ i já si zaslouÏím b˘t pfiedním ve tvém doprovodu“ pfiipomíná do


PoraÏen˘ vládce barbarÛ

Pát˘ nápis: „Med /nektar/ naivÛ“ (dosl. „dûcek“, tj. nevûdom˘ch /tib. âipä Thangci

/bjis pa’i sprang rci/) zní ponûkud enigmaticky, ale dá se mu dobfie porozumût z jazyko-

vého kontextu. Nejedná se jiÏ o uctivou poklonu, jak tomu bylo doposud v pfiedchozích

nápisech; ve skuteãnosti znamená tibetské jméno velitele poraÏen˘ch nepfiátelsk˘ch

vojsk, vládce barbarÛ, totiÏ jméno Muhammada. Jedná se skuteãnû o proroka, zakla-

datele islámu, tedy náboÏenství, které v ‰ambhalském m˘tu vystupuje v roli dfiíve

expanzivní a nyní, v roce poslední bitvy, zniãené víry. Na základû ãeho lze vyslovit ta-

kové tvrzení? VÏdyÈ nápis na první pohled nic takového nefiíká, text o niãem takovém

nesvûdãí. Pí‰e se zde o „naivech“, dûtech, medu ãi nektaru. V souvislosti s postavou

vládce barbarÛ vyvstává nûkolik otázek. Pfiedev‰ím jaké je jeho jméno a koho pfiedsta-

vuje? A dále, kdo jsou barbafii v rÛzn˘ch variantách ‰ambhalského m˘tu?285

Nejdfiíve tedy k samotnému jménu. Stejnû jako Rudra âakrin ãi kulika MaÀdÏu‰rí-

kírti vystupují v rÛzn˘ch verzích m˘tu pod rÛzn˘mi jmény, nemá ani vládce barbarÛ je-

diné jméno, které by bylo universální, které by procházelo v‰emi texty a zobrazeními.

Dokonce lze fiíci, Ïe oproti pfiedchozím aktérÛm figurujícím na xylografické thangce je

právû tato postava „nejproblematiãtûj‰í“. V pramenné a sekundární literatufie se vysky-

tuje nejménû sedm sanskrtsk˘ch a tibetsk˘ch variant jejího jména: (1) Mahumatu ãi

Madhumati; (2) Krnmati; (3) Balamati; (4) âepä Lodö /bjed pa’i blo gros/; (5) âipälö

/bjid pa’i blo/; (6) Thangci Lodö /sprang rci blo gros/ a (7) âipä Thangci /bjis pa’isprang rci/. Poslední jméno je publikováno poprvé.

PÛvodní sanskrtská verze Kálaãakratantry obsahovala pfiepis Muhammadova jména

ve dvou verzích: Mahumatu a potom i Madhumati, coÏ doslova pfieloÏeno znamená

„medov˘ rozum“. A protoÏe TibeÈani cizí jména spí‰e pfiekládali, neÏ foneticky pfiepiso-

vali (potibet‰Èovali), vzniklo z toho ono pojmenování, které se foneticky Muhammado-

vi neblíÏí a v˘znamovû odpovídá sanskrtské zkomoleninû pÛvodního termínu Madhu-mati. Pochopitelnû to není jediné jméno, které vládce barbarÛ nosí, v Kálaãakratantra-rádÏe má jméno Krnmati.286 Termín Madhumati se téÏ vyskytuje jako synonymum pro

Ka‰mífiany, ãili muslimy; v bûÏné tibet‰tinû termín khaãhe /kha ãhe/ znamená Ka‰mífian

a taktéÏ se bûÏnû pouÏívá jako obecné oznaãení pro muslima. Poslední sanskrtsk˘ ter-

mín uvádí Loke‰ âandra (Lokesh Chandra): Balamati.287

285. Velmi zajímavá anal˘za pojetí „barbarÛ“ v ‰ambhalském m˘tu viz Berzin Alexander, „The Kalachak-

ra Presentation of the Prophets of the Non-Indic Invaders: Full Analysis“, http://www.berzinarchi-ves.com/kalachakra/kc_pres_prophets_islam_full.html (22.01.2004).

286. Viz Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tantra“…, s. 287.



288. Viz Tucci Giuseppe, Tibetan Painted Scrolls III. Description and Explanation of the Tankas, Rome:

La Libreria dello Stato 1949.

289. AlespoÀ tak ãiní Edwin Bernbaum a pfiekládá to jako „childish intellect“, viz jeho The Way to Shamb-hala, New York: Anchor Books 1980, s. 286.

290. Viz Damdinsürén Cendijn, „Nûskol’ko slov o Kalaãakre“, in: Ligeti Louis (ed.), Proceedings of theCsoma de Körös Memorial Symposium, Budapest: Akadémia Kiadó 1978, s. 61. Mongolsk˘ badatel

v poznámce upozorÀuje, Ïe na „záhadu“ správného vysvûtlení Muhammadova jména upozornil jiÏ

Albert Grünwedel v roce 1900. Nicménû lze fiíci, Ïe tato, fieknûme na Západû jedno století stará záha-

da, nebyla dosud rozlu‰tûna.


292. Viz Berzin Alexander, „The Kalachakra Presentation of the Prophets…“


2.1. Mandalické zobrazení ·ambhaly

V literatufie t˘kající se vizuální stránky ‰ambhalského m˘tu se ãasto hovofií o „man-

dale ·ambhaly“, ale jedná se o nepfiesné vyjádfiení této formy zobrazení. Kruhovité


urãité míry následující pasáÏ z Modlitby za zrození v severní ·ambhale od 6.(3). panã-

henlamy: „zvítûzí‰ v onom ãase podobném konci, aÈ beze ztráty dfiívûj‰í pfiísahy, i já

zaslouÏím si b˘t pfiedním ve tvém doprovodu“. Zda se ov‰em jedná o citaci, jeÏ by svûd-

ãila o tom, Ïe celá burjatská xylografická thangka je ilustrací sui generis k této modlit-

bû, zÛstává otázkou.

OObbrr.. 1122 Detail z obrazu ·ambhaly a jejího 25. vládce Rudry âakrina probodávajícího vládce barbarÛ, hnûvivá podoba. Tibetská malba, umístûná v gjüpa dacchangu

/rgjud pa grwa cchang/, klá‰ter âone /ão ne/, Amdo, severov˘chodní Tibet, stav v ãervenci 2004, v˘‰ka cca 170 cm, ‰ífika cca 200 cm,

velikost v˘fiezu v˘‰ka cca 75 cm, ‰ífika cca 90 cm. [Fotografie Daniel Berounsk˘]

OObbrr.. 1133 Mandalické zobrazení ·ambhaly, uprostfied mûsta Kalápa sedí na lvím trÛnu 25. vládce ·ambhalyRudra âakrin, klidová podoba, perokresba, pÛvodní velikost neuvedena. (Pfievzato z Kalsang Yeshi,

„A Guide to the Kalachakra Initiation“, Chö Yang: The Voice of Tibetan Religion and Culture 1, 1991, s. 122-123; stejné zobrazení viz téÏ: Gold Peter, Posvátná tajemství NavahÛ a TibeÈanÛ. Kruh moudrosti,

pfiel. Jan Biãovsk˘, Praha: Pragma 2000, s. 52 a Brauen Martin, Mandala: Posvátn˘ kruh tibetskéhobuddhismu, pfiel. Miroslav KrÛta, Praha: Volvox globator 1998, s. 50.)

121ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU120 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS

zobrazení ·ambhaly není mandalou v pravém slova smyslu, ostatnû miniaturní mandala

Kálaãakry b˘vá ãasto na tûchto obrazech umístûná u nohou 25. vládce Rudry âakrina

v Kalápû, jedná se spí‰e o mapu, ãi plán krajiny ·ambhaly (viz Obr. 13, 14, 20 a 21).

Tento typ zobrazuje jenom Kalápu a Rudru âakrina v klidové podobû na lvím trÛnu

uprostfied, krajina s poslední bitvou se zde nenachází.

2.2. Mandalické zobrazení ·ambhaly a krajina poslední bitvy

Jedná se o rozmanitá zobrazení, která oproti pfiedchozímu typu zahrnují taktéÏ obraz

poslední bitvy o ·ambhalu. Tento typ tedy zachycuje ·ambhalu v obou jejích aspektech,

tj. jak kruhovou ãi po vzoru mandaly utváfienou Kalápu se sedícím Rudrou âakrinem

v klidové podobû uprostfied, tak i scény poslední bitvy, která se odehrává v dolní ãásti

obrazu a sensu stricto mimo ·ambhalu. Zpravidla se v horní ãásti obrazu nachází kru-

hová Kalápa a v dolní ãásti jsou pak zpodobnûné bojové v˘jevy z poslední bitvy. Velmi

vzácnû se lze setkat se zobrazením bitvy o ·ambhalu umístûn˘m nikoliv dole, pod Kalá-

OObbrr.. 1144 Detail a celek zobrazení ·ambhaly, mandalické Kalápy a posledního boje Rudry âakrina (mong. Regdendagva), mongolská thangka neznámého autora, v˘‰ka 81 cm, ‰ífika 60 cm.

[Pfievzato z Cultem N., Mongol’skaja nacional’naja Ïivopis’ „Mongol zurag“, Ulan-Bator: Gosizdatel’stvo 1986, s. 37.]


mus) uvádí Austine L. Waddell, hroziv˘ aspekt má, narozdíl od klidového, dva stupnû:

rozhnûvan˘ (sa. rudra) a rozbûsnûn˘ (tib. dagpo /drag po/, ãi dag‰ä /drag g‰ad/).296

Oba základní typy projevov˘ch podob symbolizují podle tibetsk˘ch buddhistÛ opaã-

né vlastnosti ve vûdomí ãi mysli ãlovûka, pfiedstavují dva typy energie, jeÏ jsou potfieb-

né k dosaÏení koneãného cíle. Niãivé úsilí ãi energie je tfieba vynaloÏit k odstranûní pfie-

káÏek, pfiemoÏení nepfiítele atp. A právû k obrazovému vyjádfiení tohoto nezbytného bo-

je slouÏí ony hnûvivé podoby boÏstev. Obû základní podoby jsou komplementární a v ti-

betské ikonografii nenesou hodnotící v˘znam: pokojná podoba Rudry âakrina není

„lep‰í“ neÏ jeho podoba hnûvivá a vice versa. Jeho vlastní jméno („Kdo se hnûvá a má

kolo“) by naznaãovalo, Ïe primární ãi urãující je podoba hnûvivá, av‰ak z rÛzn˘ch textÛ

o ·ambhale lze zjistit, Ïe vládce do boje s nepfiítelem vstupuje aÏ poté, kdy je k tomu

pfiinucen obrann˘mi dÛvody ãi okolnostmi. Defenzívní povaha boje dobra se zlem je

zdÛraznûna i tím, Ïe Rudra âakrin nejprve vládce barbarÛ do ·ambhaly pozve, dokon-

ce s ním bude po jistou dobu sdílet trÛn v Kalápû. Jeho nejãistûj‰í, nejlep‰í a nejpfiátel-

‰tûj‰í motivy v‰ak vládce barbarÛ zhatí svojí touhou po samostatném vládnutí nad fií‰í

dobra. A teprve poté, kdy se tento ãir˘ pfiedstavitel zla pokusí svrhnout vládce dobra,

nastupuje Rudra âakrinova nutná obrana bojem.297 Rudra âakrin se tedy promûÀuje

z klidného a laskavého panovníka v lítého bojovníka, kter˘ neváhá a v zápalu boje své-

ho protivníka nemilosrdnû usmrtí. Onen aspekt hnûvu, zufiivosti a obranné agrese v nûm

sice od samého poãátku byl, ale skryt˘, latentní, a neb˘t oné záleÏitosti s vládcem bar-

barÛ, zÛstal by laskav˘, klidn˘ a vyrovnan˘ aÏ do své smrti. Tak to je pojetí, fieknûme

„doslovné“, literalistické, exoterické, lidové, které je bûÏnû roz‰ífiené mezi TibeÈany,

Mongoly, Burjaty a vÛbec v‰emi vyznavaãi tibetského buddhismu ve Stfiední a Vnitfiní

Asii. Existuje ov‰em i druhé, esoterické pojetí. I ono vysvûtluje „hnûviv˘ aspekt Rudry

âakrina“, tentokrát ov‰em jako vhodn˘ nástroj pro zniãení vnitfiních pfiekáÏek bránících

v dosaÏení cíle náboÏenského usilování, tj. buì nirvány (tzv. nirvánick˘ buddhismus),

nebo alespoÀ lep‰ího pfií‰tího zrození (tzv. karmick˘ buddhismus).

Taková vysvûtlení ãi zdÛvodnûní nutné obrany bojem Rudry âakrina s nepfiáteli

náboÏenství, tedy obhajoba „obranné agrese“, jsou bûÏná i v jin˘ch náboÏensk˘ch tra-

dicích. Napfiíklad jedná-li se o dÏihád jako o formu ozbrojeného boje muslimÛ za islám,

tak je vÏdy traktován jako obrana pfied nepfiítelem, nikdy jako nevyprovokovaná útoãná


pou, ale vedle, napravo ãi nalevo od ní. Obraz pak má zpravidla vût‰í ‰ífiku neÏ v˘‰ku,

coÏ taktéÏ není v tibetském sakrálním malífiství zcela bûÏné.293

Obraz b˘vá vyveden, jak jiÏ bylo dfiíve zmínûno, jednak v barvách na thangkách ãi

chrámov˘ch freskách a jednak b˘vá proveden i jako ãernobíle ti‰tûn˘ z xylografick˘ch

matric na hedvábí, plátno ãi jinou textilii. Jedno takové xylografické zobrazení, bohu-

Ïel dosud v literatufie nereprodukované, o velikosti 70 x 90 cm je ve sbírce Muzea

Ference Hoppa v Budape‰ti.294

Giuseppe Tucci ve své klasické práci o tibetském buddhistickém v˘tvarném umûní

popisuje jednu thangku ·ambhaly:

Zobrazení je zjevnû ve formû mandaly, ale pokud ho podrobíme hlub‰ímu zkoumání, zjistíme, Ïe

mandala je zde ãistû vnûj‰í záleÏitostí a v˘znam obrazu je zcela jin˘. Pozorujeme na nûm multipli-

kaci domÛ a chrámÛ a ve vnitfiní ãásti malé postavy boÏstev uvnitfi palácÛ: naproti ústfiednímu

zobrazení dvou mandal. (…) Pod tím je scéna z bitvy, v níÏ je zobrazen bojovník na koni Dagpo

Khorlo /drag po ‘khor lo/ probodávající o‰tûpem leÏícího nepfiítele, kterého nápis charakterizuje

jako âapälo /bja pa’i blo/. PoblíÏ Dagpo Khorla se o nûco v˘‰e nachází jin˘ bojovník na koni,

vystfielující ‰íp na nepfiátele na protilehlé stranû, jeho jméno je Hanumada.295

Není jistû bez zajímavosti, Ïe G. Tucci ztotoÏÀuje nepfiátele buddhismu jednoznaã-

nû s muslimy, které pojmenovává v souladu s tibetsk˘m textem na thangce jako lalo /klaklo/. Tento názor ov‰em není v‰emi autory pfiijímán ve shodû.

2.3. Zobrazení Rudry âakrina

U vût‰iny boÏstev – postav tibetského buddhistického panteonu – se lze setkat se

dvûma projevov˘mi podobami, tj. dvûma protikladn˘mi zpÛsoby zobrazování dané po-

stavy. Na jedné stranû to je aspekt klidov˘, laskav˘, pokojn˘, naz˘van˘ téÏ „nirvánic-

k˘“; na stranû druhé pak aspekt hroziv˘, neklidn˘, zufiiv˘, hnûviv˘. Jak je své klasické

práci o tibetském buddhismu (chápaném ov‰em ponûkud kriticky zaujatû jako lamais-

293. Barevnou reprodukci jednoho takového zobrazení, nazvaného The Kingdom of Shambhala and theBuddhist „Armageddon“ lze nalézt v knize Rhie Marylin M. – Thurman Robert A. F., Wisdom andCompassion: the Sacred Art of Tibet (Expanded Edition), London: Thames and Hudson 1996, s. 482,

fig. 238 (157a).

294. Kelényi Béla – Vinkovics Judit, „List of Exhibited Objects“, in: Kelényi Béla – Vinkovics Judit,

Demons and Protectors: Folk Religion in Tibetan and Mongolian Buddhism, Budapest: Ferenc Hopp

Museum of Eastern Asiatic Art 2003, s. 127 (ãíslo 81).

295. Tucci Giuseppe, Tibetan Painted Scrolls III. …, s. 598.

296. Waddell Austine L., The Buddhism of Tibet, or Lamaism. London: W. H. Allen and Co. 1895, vydáno

pod jin˘m názvem v reprintu: Waddell Austine L., Tibetan Buddhism. With Its Mystic Cults Symbolismand Mythology, New York: Dover Publications 1972, s. 332.

297. Srov. Bernbaum Edwin, The Way to Shambhala, New York: Anchor Books 1980, s. 241. Autor se zde

odvolává na jedno tibetské podání vû‰tby ãi pfiedpovûdi, zprostfiedkované mu tibetsk˘m lamou Sam-

dog rinpoãhem v ‰edesát˘ch letech 20. století v Nepálu.


O klíãovém v˘znamu a symbolice kola v buddhismu svûdãí jeho role v první Budd-

hovû rozpravû O roztoãení kola nauky (sa. Dharmaãakrapravartanasútra):

KdyÏ Vzne‰en˘ roztoãil Kolo zákona, pozemní boÏstva provolala tato slova: „Vzne‰en˘ v Bárána-

sí, v Isipatanû, v Gazelím háji roztoãil toto Kolo zákona, které nemÛÏe b˘t zatoãeno zpût Ïádn˘m

‰ramanou, bráhmanem nebo bohem, Márou ãi Brahmou, ani k˘mkoli jin˘m na svûtû“.303

Symbolika a interpretace kola v buddhismu mÛÏe b˘t, stejnû jako symbolika a inter-

pretace Kálaãakratantry a ‰ambhalského m˘tu ambivalentní, tj. jak pozitivní, tak i ne-

gativní. Kolo jakoÏto váleãná zbraÀ se nevyskytuje pouze v zobrazeních bitvy o ·amb-

halu, ale je moÏné se s ním setkat napfiíklad i v tibetsk˘ch a mongolsk˘ch zobrazeních

pekla, kde slouÏí jako muãící nástroj. Pekla se v tibetském a mongolském pojetí dûlí do

dvou základních kategorií na pekla horká a studená, pfiiãemÏ oba typy pfiedstavují znaã-

nû sloÏitou soustavu rozmanit˘ch hlavních a vedlej‰ích pekel. Tak napfiíklad v jednom

mongolském textu doprovázeném barevn˘mi ruãnû malovan˘mi ilustracemi je jich uve-

deno celkem 136: ke kaÏdému z osmi hlavních hork˘ch pekel náleÏí ‰estnáct vedlej‰ích

hork˘ch pekel, takÏe celkem se jedná o 128 typÛ ãi druhÛ hork˘ch pekel. Pro získání

celkového obrazu buddhistick˘ch pekel v tibetském a mongolském pojetí je je‰tû tfieba

k nim pfiipojit dal‰ích osm pekel, tentokráte ov‰em studen˘ch. A ve dvou tûchto peklech

se právû muãící kolo vyskytuje. Na prvním, evidentnû malífiem nedokonãeném obrázku

ãi skice, jsou vidût tfii kola, jakési vrhací disky se ãtyfimi aÏ ‰esti ostr˘mi bfiity, pfiíslu‰-

ná popiska fiíká, Ïe se jedná o „ohnivá kola padající z nebe“.304 Druhé kolo, pfiedstavu-

jící velk˘ disk s mnoÏstvím ostr˘ch zubÛ po obvodu drÏí nad hlavou pekelník a slouÏí

mu k t˘rání provinilcÛ, háÏe je na nû a bytosti vrÏené do pekla jsou pak tímto kolem

drceny. Scéna se odehrává v tfiináctém vedlej‰ím pekle, které pfiíslu‰í k sedmému hlav-

nímu peklu, nazvaném Velmi horké.305

Ne v‰echny interpretace kola jsou v‰ak ve shodû. Za pozornost stojí rozpor ve v˘kla-

du kola, podle kterého je vládce pojmenován. Oproti citovanému Gruschkeho v˘kladu

„Ïelezného kruhu“ jako váleãného instrumentu nabízí Jurij N. Roerich vysvûtlení „mí-

rumilovnûj‰í“: „Vládce Rudra âakrin (Rigdän DÏepo) je zobrazován sedící, jeho levá

ruka, opírající se o koleno, drÏí Kolo nauky“.306 Kolo nauky (sa. Dharmaãakra, tib.

ãhökhorlo /ãhos ‘khor lo/) je jeden ze základních symbolÛ Buddhovy nauky, nejedná se


agrese. Toto pojetí se naz˘vá „defenzivní interpretace konceptu dÏihádu v moderním

islámu“.298

Klidová podoba Rudry âakrina není tak rozmanitá a promûnlivá jako podoba hnû-

vivá, tj. zobrazení vojevÛdce ve vrcholném okamÏiku bitvy o ·ambhalu, kdy kopím

zabíjí vÛdce barbarÛ. Podoba se sv. Jifiím, probodávajícím draka, zfiejmû není náhodná.

Podstatn˘m rozdílem v tomto typu zobrazení je „dopravní prostfiedek“ Rudry âakrina.

Jedná se buì o konû, nebo o bojov˘ vÛz. Dal‰í odli‰nost se t˘ká pouze zde publikova-

n˘ch burjatsk˘ch zobrazení (viz Obr. 23, Obr. 6), kde Rudra âakrin stojí v bojové póze

na voze a místo kopí poráÏí nepfiítele hlavním symbolem tibetského, severního, budd-

hismu, vadÏrou (tib. dordÏe /rdo rdÏe/). Naturalismus bûÏnûj‰ích a ãastûj‰ích tibetsk˘ch

a mongolsk˘ch zobrazení (Rudra âakrin nepfiítele probodává) je v tomto zobrazení

vystfiídán obraznûj‰ím vyjádfiením, coÏ by odpovídalo esoteriãtûj‰ímu vysvûtlení – po-

kud lze obû burjatská zobrazení thangky tímto zpÛsobem interpretovat. Vzhledem k to-

mu, Ïe takov˘ v˘klad dosud nemá oporu v literatufie ãi nûjakém osobním svûdectví, je

tfieba brát zmínûné „esoterické vysvûtlení“ jako pouhou „pracovní hypotézu“. VadÏra

v pravé ruce Rudry âakrina mÛÏe mít i zcela jin˘ v˘znam, ale zatím v literatufie jaké-

koliv zmínky o tomto fenoménu absentují. Pro „esoterické vysvûtlení“ mÛÏe nepfiímo

svûdãit v˘klad ãi interpretace kola v ruce Rudry âakrina v klidové pozici. To je totiÏ

chápáno buì jako „mírov˘“ symbol Buddhy ·ákjamuniho – „kolo zákona“ (sa. dhar-maãakra, tib. ãhökhorlo /ãhos ‘khor lo/), nebo jako ostrá zbraÀ, vrhací disk. Svûdãí

o tom vûta vysvûtlující dal‰í moÏné pfieklady sanskrtského jména Rudra âakrin jako

„Posedl˘ kruhem“ ãi „Pán kruhu pln˘ zloby“ a popisující, Ïe zaãne vládnout v ro-

ce 2337: „Z nebe se snese Ïelezn˘ kruh a zvûstuje poãátek jeho vlády. Tohoto kruhu se

bude pouÏívat jako vrhacího disku k sráÏení nepfiátel.“299

O tom, Ïe lze vadÏru pouÏít pfiímo jako zbraÀ, svûdãí i jedno zobrazení bitvy

o ·ambhalu z v˘chodního Tibetu.300 Zde, obdobnû jako na jin˘ch obrazech této bitvy,

se ve spodní ãásti nachází gigantické stfiílející dûlo301 (srov. Obr. 12, 20, 21). Zá‰leh

v˘stfielu jde pfies cel˘ obraz a v jeho svûtelné stopû lze dobfie pozorovat, ãím bylo dûlo

pfied v˘stfielem nabito: koule, ‰piãaté kuÏely a vadÏry. Ostatnû pÛvodnûj‰í védské a poz-

dûj‰í hinduistické pojetí vadÏry, hromoklínu ãi blesku, chápe tento instrument jako

zbraÀ, jejíÏ pÛvod je zfiejmû odvozen od trojzubce.302

298. Viz Löhr Gebhard, „Militantní islám – pokojn˘ buddhismus?“, Religio 10/1, 2002, s. 53.

299. Viz Gruschke Andreas, Posvátná místa království tibetského: Báje a povûsti od Kailásu po ·ambhalu,pfiel. Jaromír A. Má‰a, Praha: Volvox globator 2000, s. 190.

300. Rhie Marylin M. – Thurman Robert A. F., Wisdom and Compassion…, s. 158-159, obr. 43 a 43.1.

301. Jurij Roerich pfiímo hovofií o tom, Ïe tato dûla jsou bambusová, viz Rerich Jurij N. (= Roerich), Po tro-pam Srednûj Azii, Samara: Agni 1994, s.139.

302. Viz Liebert Gösta, Iconographic Dictionary of the Indian Religions: Hinduism – Buddhism – Jainism,

Leiden: Brill 1976, s. 318.

303. „Rozprava o roztoãení kola zákona“, in: Buddhovy rozpravy I., pfiel. Miroslav Rozehnal, Praha: Dhar-

maGaia 1994, s. 14.

304. Sárközi Alice, „A Picture Book of Tibetan Hell“, in: Kelényi Béla – Vinkovics Judit, Demons and Pro-tectors: Folk Religion in Tibetan and Mongolian Buddhism, Budapest: Ferenc Hopp Museum of Eas-

tern Asiatic Art 2003, s. 106, fig. 121.

305. Ibid., s. 108-109, fig. 135.

306. Rerich Jurij N. [= Roerich], Po tropam Srednûj Azii, Samara: Agni 1994, s. 139.


n˘, nebo hnûviv˘, existuje pouze v tûchto dvou modech. Na nûkter˘ch thangkách lze

oba mody najít zobrazené spoleãnû, v horní polovinû se uprostfied kruhové ·ambhaly,

v Kalápû nachází sedící, pokojn˘ Rudra âakrin. Ve spodní ãásti obrazu b˘vá zachycen

jiÏ jako bojovník, velitel vojsk Dobra, kter˘ vûren pravidlÛm ãestného boje osobnû ko-

pím probodává poraÏeného nepfiítele, kleãícího pfied ním (viz napfiíklad Obr. 14). Pouze

na tomto typu zobrazení ·ambhaly, kter˘ spojuje oba aspekty – mírov˘ i váleãn˘ – je

Rudra âakrin zachycen úplnû ve své komplementaritû. Je jistû pozoruhodné, Ïe neexis-

tuje témûfi Ïádné jednotlivé zpodobnûní tohoto posledního vládce ·ambhaly, které by ho

zachycovalo jako Rudru âakrina sensu stricto, tj. jako rozhnûvaného s kolem v ruce: na

obrázcích je vÏdy buì rozhnûvan˘ a bez kola, nebo klidn˘ a s kolem.

S Rudrov˘m jménem se lze v buddhistick˘ch textech a praxi setkat v rozmanit˘ch

kontextech, a proto je vÏdy dÛleÏité uvádût, o jakého konkrétního Rudru se jedná. Tak

napfiíklad souãasn˘ britsk˘ buddhistick˘ mnich Vessantara uvádí, Ïe:

Rudra je v buddhismu zosobnûním krajních projevÛ sobectví. Je to ego, které vzniklo podobnû jako

explodující supernova. Nevûdomost je zde jako nefiízená stfiela. âhögjam Trungpa rinpoãhe ho na-

z˘vá nejvy‰‰í duchovní opicí [ultimate spiritual ape]. Vyznaãuje se velkou, aÏ groteskní postavou,

mává zbranûmi. Nevûdom˘ jako vepfi, odporn˘, nezná nic jiného neÏ vlastní hamiÏnost. Valí se

kupfiedu, získává moc a jeho sebestfiednost vítûzí, je jako záchvat dûtského vzteku. V Îivotû a osvo-bození Padmasambhavy je popsáno jeho poníÏení a podrobení rozhnûvan˘m VadÏrapánim a dhar-

mapálou Hajagrívou.309

A na jiném místû to blíÏe vysvûtluje: „KoÀská hlava pfiipomíná Hajagrívovu úãast

na poráÏce Rudry, ega, které je jako nefiízená stfiela, coÏ je popsáno ve zmínûném Ïivot-

ním pfiíbûhu Padmasambhavovu: Hajagríva se promûnil v konû, kter˘ vstoupil do velké-

ho Rudrova tûla fiitním otvorem a pfiinutil ho, aby se vzdal.310

Ne kaÏd˘ Rudra v buddhismu musí b˘t nutnû âakrin.

2.3.1. Pokojná podoba Rudry âakrina

S klidov˘m zobrazením, ãi pfiesnûji pokojnou podobou Rudry âakrina se lze v tibet-

ské, mongolské a burjatské ikonografii setkat nejménû ve dvou základních verzích. Buì

se jedná o obraz Rudry âakrina sedícího uprostfied Kalápy, a tudíÏ v ·ambhale, nebo

o obraz, kdy sedí mimo ·ambhalu.


o zbraÀ v pfiímém slova smyslu. Nicménû pfii bliÏ‰ím pohledu na nû (viz Obr. 15) lze

rozpoznat nûkteré odchylky od tradiãního zobrazení. Jedná se pfiedev‰ím o jakési „ozu-

bení“ na jeho vnûj‰ím obvodu. Toto „ozubení“ nab˘vá konkrétnûj‰í podoby pfii srovná-

ní s koly bojové vozby napfiíklad na burjatsk˘ch xylografech (viz Obr. 23 a Obr. 11).

Kolo nauky v pfieneseném slova smyslu zbraní je, jak na to ostatnû upozorÀuje Robert

Beer.307 Obû interpretace, jak Gruschkeho, tak i Roerichova jsou tedy pravdûpodobnû

správné, byÈ kaÏdá z nich si v‰ímá pouze jednoho aspektu kola nauky. O tom, Ïe ãakra

v ruce Rudry âakrina pfiedstavuje symbol ãakravartina, pojednává Edwin Bernbaum,

kter˘ cituje: „Na konci ãasu, z hory Kailá‰, z mûsta ustanoveného bohy, pfiijde vojsko

ãakravartinovo“.308

Lze tedy fiíci, Ïe ústfiední postava Rudry âakrina vyjadfiuje explicitní náboÏenské

vítûzství nad „barbary“ (tedy v rámci „exoterické interpretace ·ambhaly“); u nich, res-

pektive u jejich poraÏeného vÛdce ve‰keré náboÏenské symboly absentují, obleãen je

typicky, obdobnû jako ostatní ve váleãné v˘stroji.

Vlastní jméno Rudra âakrin pfiedstavuje sv˘m zpÛsobem záhadu. Rozbor jeho jmé-

na mÛÏe naznaãovat, Ïe prvotní a urãující je klidová podoba, urãujícím atributem je

ãakra, tedy kolo, ‰tít, disk, zkrátka onen okrouhl˘ pfiedmût, kter˘ vládce drÏí v levé ruce.

Vládce v‰ak na tomto typu zobrazení (srov. Obr. 15) neodpovídá zcela svému pojme-

nování, naplÀuje ho pouze napÛl – není zde totiÏ ani zufiiv˘ ani rozhnûvan˘ ãi hroziv˘

(sa. rudra). Na tûchto zobrazeních je „ãakrin“, nikoliv „rudra“, fieãeno ve zkratce. A stej-

nû napÛl odpovídá svému pojmenování na zobrazeních, fieknûme „nenirvánick˘ch“, tj.

onûch ilustrací, kde je Rudra âakrin rozvá‰nûn˘, rozhnûvan˘, rozzloben˘, zufiiv˘ a bo-

jující proti zlu. V pravé ruce zde drÏí buì kopí, které obyãejnû nofií do krku ãi hrudní-

ku vládce barbarÛ, ãi ménû ãasto vadÏru, kterou pozvedává v podobném gestu jako ko-

pí; v levé ruce jiÏ v‰ak ono kolo, ãakru – zpravidla – nemá. V̆ jimku tvofií barevná fres-

ka z klá‰tera Labrang, zobrazující Rudru âakrina v hnûvivé podobû (viz Obr. 22). Na

Ïádném z dal‰ích zobrazení hnûvivé podoby Rudry âakrina nedrÏí tento vládce ·amb-

haly v ruce kolo a dalo by se tedy s jistou nadsázkou fiíci, Ïe je zde spí‰e „rudra“, neÏ

„ãakrin“.

TakÏe na to, abychom si mohli udûlat pfiesn˘ a v˘stiÏn˘ obrázek o tom, kdo je Rudra

âakrin, musíme pfiihlédnout k obûma jeho projevov˘m podobám, neboÈ kaÏdá z nich je

pouze partikulární, ãásteãná a nevystihuje ho v celku. Úplná pfiedstava o nûm tedy vzni-

ká pouze sloÏením obou protikladn˘ch podob dohromady. Neexistuje Ïádné jedno(tlivé)

zobrazení, které by v sobû zahrnovalo obû projevové podoby, Rudra âakrin je buì klid-

307. Beer Robert, The Encyclopedia of Tibetan Symbols ans Motifs, London: Serindia Publications 1999,

s. 298-300.

308. Bernbaum Edwin, The Way to Shambhala, New York: Anchor Books 1980, s. 286-287.

309. Vessantara, Meeting the Buddhas: A Guide to Buddhas, Bodhisattvas, and Tantric Deities, Birming-

ham: Windhorse Publications 1998, s. 296.

310. Ibid., s. 306.


xylografické thangce se velmi podobá zobrazení z Labrangu (viz Obr. 22), tedy jedno-

ho z nejdÛleÏitûj‰ích klá‰terÛ v Amdu, ve v˘chodním Tibetu.314


2.3.1.1. Pokojná podoba Rudry âakrina sedícího uprostfied Kalápy

Zobrazení Rudry âakrina jako klidného sedícího vládce ·ambhaly se nachází zpra-

vidla vÏdy uprostfied v‰ech zobrazení bájného království. Není tomu jinak ani u velké

mongolské thangky (viz Obr. 14) nebo u reprodukované perokresby (viz Obr. 13). Exi-

stují v‰ak i zobrazení, na nichÏ se Rudra âakrin v klidové podobû nachází i mimo stfied

Kalápy, respektive kompozice obrazu je ponûkud atypická a Rudra âakrin se nachází

sice uprostfied obrazu, ale samotn˘ na trÛnû. Kalápa a ·ambhala jsou v miniaturní podo-

bû umístûné v levém horním rohu.311 V tibetské buddhistické ikonografii se tedy jedná

o vzácné zobrazení ‰ambhalské poslední bitvy, které oproti jin˘m, bûÏnûj‰ím zpodob-

nûním, vyzdvihuje postavu Rudry âakrina. Motivy Kalápy, zachycené v kruhové formû

s malou postavou Rudry âakrina v klidové podobû uprostfied, zabírají ve vût‰inû tha-

negk ãi chrámov˘ch fresek minimálnû polovinu plochy, ãasto i její vût‰inu. Rudra âak-

rin se na nich v rÛzn˘ch podobách sice vyskytuje opakovanû (lze hovofiit o fenoménu

„multiplikace postavy,“ jenÏ je dobfie zfieteln˘ na reprodukované mongolské thangce –

viz Obr. 14 – celkem pûtkrát,312 z toho ãtyfiikrát v „bojové pozici a zbroji“), ale jeho

relativní velikost je soumûfiitelná s ostatními postavami, které svojí v˘‰kou nikterak

podstatnû nepfievy‰uje. Jeho v˘znam a role na obraze jsou vyjádfieny „zmnoÏením“,

nikoliv „velikostí“. Jinak je tomu na vzácném zobrazení z konce 18. a poãátku 19. sto-

letí, nazvaném „Rudra âakrin, poslední vládce ·ambhaly“, jak ho reprodukuje a popi-

suje Marylin M. Rhieová a Robert A. F. Thurman.313 Rudra âakrin se zde sice vyskytu-

je dokonce ‰estkrát (z toho ãtyfiikrát v „bojové pozici a zbroji“), ale – a to je hlavní roz-

díl oproti jin˘m zobrazením – je zde i ústfiední postavou, jejíÏ v˘znam je vyjádfien i veli-

kostí. Rudra âakrin v klidové podobû, odpovídající kanonick˘m pravidlÛm znám˘ch

panteonÛ, nesedí uprostfied Kalápy, ale je zde zobrazen sedící na trÛnû a obklopen˘ sou-

vislou aurou z obláãkÛ. Podstatná je jeho velikost, která zabírá zhruba ‰estinu obrazu,

je daleko nejvût‰í figurou na thangce. Z hlediska komparace s burjatskou xylografickou

thangkou (viz Obr. 6) a zejména pak atypickou formou postavy Rudry âakrina na ní se

nacházející (viz Obr. 11) je ov‰em nejzajímavûj‰í poslední postava vládce ·ambhaly,

která se nachází úplnû dole, mírnû nalevo. Popis uvádí, Ïe thangka je pÛvodem z v˘-

chodního Tibetu; tato okolnost je dÛleÏitá, neboÈ Rudra âakrin na zmínûné burjatské

311. Rhie Marylin M. – Thurman Robert A. F., Wisdom and Compassion: the Sacred Art of Tibet (Expan-ded Edition), London: Thames and Hudson 1996, s. 158-159, obr. 43 a 43.1.

312. Tento fenomén je taktéÏ dobfie postfiehnuteln˘ na jediné velké tibetské thangce ·ambhaly z 19. století

v ãesk˘ch sbírkách. Její barevná reprodukce viz Kesner Ladislav (ed.), Mistrovská díla asijskéhoumûní ze sbírek Národní galerie v Praze, Praha: Národní galerie 1998, s. 45.

313. Rhie Marylin M. – Thurman Robert A. F., Wisdom and Compassion…, s. 158-159, obr. 43 a 43.1.

314. O minulosti a souãasnosti tohoto klá‰tera viz anonymus, Labrang: tibetsk˘ buddhistick˘ klá‰tor v soci-alistickej âíne (dokumenty a svedectvá), edice Dokumenty sv. 2, Bratislava: Lungta 2002; viz téÏ Slo-

bodník Martin, „Destruction and Revival: The Fate of the Tibetan Buddhist Monastery Labrang in the

People’s Republic of China“, State, Religion and Society 32/1, 2004, s. 7-19.

OObbrr.. 1155 25. vládce ·ambhaly Rudra âakrin, jak je zobrazen v A‰tasáhasrikápanteonu, v sekci dvaceti pûti dharmarádÏÛ a kulikÛ, vládcÛ ·ambhaly, klidová podoba,

xylografie, pÛvodní velikost neuvedena. [Pfievzato z Chandra Lokesh, Buddhist Iconography. Compact Edition, New Delhi:

International Academy of Indian Culture and Aditya Prakashan 1988, s. 648, fig. 2067.]


Na jedné thangce,320 datované do pfielomu 18. a 19. století a pocházející z v˘chod-

ního Tibetu, Khamu, je zobrazen Rudra âakrin bez jakéhokoliv v˘slovného odkazu na

·ambhalu. A v ãem je toto zobrazení mimofiádnû zajímavé? Právû v absenci jakékoli

„citace“ ·ambhaly. Sedící postava Rudry âakrina se nachází uprostfied obrazu a zabírá

zhruba ãtyfiicet procent plochy. Obdobnû jako na nûkter˘ch jin˘ch klidov˘ch zobraze-

ních vládce ·ambhaly, i zde má kulika v pravé ruce meã, zvedá ho nad hlavu a v levé

ruce pak má ‰tít v podobû kola ãi disku s osmi paprsky. Obdobné kolo se nachází tak-

téÏ na nedalekém obláãku po jeho pravici. Pfiipomíná dharmaãakru, av‰ak Marylin M.

Rhieová a Robert A. F. Thurman, autofii práce, která pfiiná‰í reprodukci této thangky, to

celé interpretují ponûkud jinak: „Velké zlaté kolo, magická, vesmírnému korábu podob-

ná, jakoby vzdu‰ná zbraÀ, jeÏ je hlavním symbolem mezi sedmi atributy ãakravartina,

ãili Vládce otáãejícího kolem“.321

Nutno podotknout, Ïe tento typ zobrazení Rudry âakrina „mimo v˘tvarn˘ kontext

·ambhaly“ je mimofiádnû vzácn˘ a dosud byl, vedle jiÏ uvedeného obrazu, reproduko-

ván pouze jednou.322

2.3.2. Hnûvivá podoba Rudry âakrina

Toto zobrazení se vyskytuje jak v rámci vût‰ích obrazÛ ·ambhaly a poslední bitvy,

tak i solitérnû a pfiedstavuje nejbûÏnûj‰í formu, v níÏ je Rudra âakrin zachycen. Jedná

se triumfální kompozici, kdy vládce ·ambhaly vítûzí nad vÛdcem barbarÛ.

2.3.2.1. Hnûvivá podoba Rudry âakrina s kopím na koni

Zobrazení Rudry âakrina na koni, jak kopím probodává nepfiátelského vojevÛdce,

se nachází napfiíklad v jednom nedávno poprvé publikovaném zobrazení 156 postav

mandaly Kálaãakry. Vládce ·ambhaly je zde vyveden v ponûkud hrub‰ím provedení,

jedná se o ãernobíl˘ dfievoryt, pravdûpodobnû mongolského pÛvodu, vysok˘ 10 cm a ‰i-

rok˘ 8,5 cm. Editor publikace, vynikající znalec burjatské, mongolské a tibetské budd-

histické ikonografie Andrej A. Tûrentûv, datuje stáfií tisku textu Kálaãakratantry, jejíÏ

ilustrace tvofií právû onen panteon 156 postav, zhruba do 16.-17. století. Sám text s ilus-

tracemi získal burjatsk˘ buddhistick˘ uãitel A. A. Tûrentûva ÎimboÏamco Cydenov,


2.3.1.2. Pokojná podoba Rudry âakrina sedícího mimo ·ambhalu

Toto zobrazení je základní, vytváfií typologickou normu a lze se s ním setkat napfií-

klad v A‰tasáhasrikápanteonu, kde je uvedeno pod ã. 2067 (Obr. 15).315 Je zde jako jed-

na z postav v sekci dvaceti pûti vládcÛ ·ambhaly. V pravé ruce drÏí krátké kopí (sa. ‰ak-ti, tib. /mdung/),316 v levé pak kolo (sa. ãakra, tib. khorlo /’khor lo/). Tûlo má korpu-

lentní, dvû nohy obuté do typick˘ch tibetsk˘ch ãi mongolsk˘ch bot se ‰piãkou zahnu-

tou nahoru. Sedí na trÛnû v královské pozici (sa. maharádÏalilasána), jeho barva v pra-

meni zmínûna není. Jako ozdoby má pûtiãlennou korunu, náramky, náhrdelník a pfies

hrudník má ‰erpu.317 Tento struãn˘ popis lze roz‰ífiit o podrobnûj‰í charakteristiku

Rudry âakrina, jak ji s odkazem na jednu Bernbaumovu studii uvádí Andreas Grusch-

ke:

Rudra âakrin je budoucí 25. vládce dynastie Kulika v bájné fií‰i ·ambhale. Jeho jméno znamená

„Kdo se hnûvá a má kolo“ a pochází od Ïelezného kola, které mu propÛjãí nebesa pfied poslední

bitvou v ·ambhale, aby jím pfieválcoval nepfiátele. Tento pfiíznak svûtské a duchovní moci nosí

v levici, zatímco jeho pravice tfiímá kopí. Ozdoba hlavy318 odpovídá postavení bódhisattvy a nim-

bus se svatozáfií zahalují ãást nepfiekonatelné hornatiny, která brání tomu, kdo není duchovnû zral˘,

aby vstoupil do tohoto království.319

315. Chandra Lokesh, Buddhist Iconography: Compact Edition, New Delhi: International Academy of

Indian Culture and Aditya Prakashan 1988, s. 648.

316. Na nûkter˘ch zobrazeních nedrÏí kopí, ale meã, viz napfiíklad Rhie Marylin M. – Thurman Robert A.

F., Worlds of Transformation: Tibetan Art of Wisdom and Compassion, New York: Tibet House 1996,

s. 123.

317. Ikonografick˘ popis klidové podoby Rudry âakrina je do velké míry zaloÏen na práci Bunce Frede-

rick W., An Encyclopaedia of Buddhist Deities, Demigods, Godlings, Saints and Demons. With Speci-al Focus on Iconographic Attributes, Volume 1, New Delhi: D. K. Printworld 1994, s. 458; srov. téÏ

Gruschke Andreas, Tibetské m˘ty a legendy, pfiel. Jaromír A. Má‰a, Praha: Volvox globator 2000, s.

167.

318. O ozdobû jeho hlavy zajímavû pojednává Siegbert Hummel: „Nehledû na dal‰í vûci patfií k odûvu kuli-

ky (a dal‰ích) turban zhotoven˘ v barvû lví hfiívy a koruna z dÏambunadského zlata. Náramky na

paÏích a nohou jsou bohatû zdobeny ornamenty z drahokamÛ… na iránské vlivy nesoudíme jen podle

kulikova diadému, kter˘ pfiipomíná perské korunní insignie, ale také ze skuteãnosti, Ïe kulika se vydá-

vá do bitvy na koni a nikoli ve voze.“ (Hummel Siegbert, „Anmerkungen zur Apokalypse des Lama-

ismus“, Archiv orientální 26/1, 1958, s. 195; viz téÏ anglick˘ pfieklad: „Notes on the Lamaist Apoca-

lypse“, The Tibet Journal 22/4, 1997, s. 33-44). Kulikovo jízdní zvífie je sice tradiãnû kÛÀ, ale ze

zobrazení a textÛ je dobfie známo, Ïe Rudra âakrin vyuÏívá i bojové vozby.


Jaromír A. Má‰a, Praha: Volvox globator 2000, s. 224.

320. Barevná reprodukce a podrobn˘ popis thangky viz Rhie Marylin M. – Thurman Robert A. F., Worldsof Transformation…, s. 235-236, fig. 55 (127).

321. Ibid., s. 235.

322. Jackson David P. – Jackson Janice A. – Beer Robert, Tibetan Thangka Painting: Methods and Mate-rial, London: Serindia Publications 1998, s. 33. Tato druhá thangka se nachází ve sbírkách Victoria

and Albert Museum v Lond˘nû.


„kanonizovaného“ panteonu. Vládce útoãí na (bílém) koni, ãi bojové vozbû a kopím

probodává nepfiátelského velitele. Edwin Bernbaum pfiipomíná, Ïe podobnost buddhis-

tického ‰ambhalského m˘tu a zejména jejího posledního boje s eposem o Rámovi324

(Rámájana) není náhodná. Nejedná se o vnûj‰í podobnost, ale spí‰e o genetickou spfiíz-

nûnost, epos Rámájana pfiedchází pozdûj‰í buddhistické m˘ty, které z nûj pfiímo vychá-

zejí. Ostatnû v jiÏ dfiíve citované star‰í sanskrtské verzi Kálaãakratantry se o Rudrovi

âakrinovi hovofií expressis verbis jako o Kalkinovi.325 Proto i role a zobrazení Rudry


pfiedstaven˘ Cugolského klá‰tera, pfii své náv‰tûvû v Mongolsku v roce 1978. Neúpln˘

text ov‰em nemá kolofon, a tak nelze zcela s jistotou urãit jeho pÛvod.323

Tento typ zobrazení ukazuje Rudru âakrina jako bojujícího vojevÛdce a v pfieváÏné

mífie se s ním lze setkat na thangkách ãi nástûnn˘ch malbách; pouze zfiídka je souãástí

323. BlíÏe viz Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’ buddijskich izobraÏenij/ Buddhist Iconography Identifica-tion Guide, Sankt-Petûrburg: Nartang 2004, s. 254-255, s. 264, obr. 9b (rigs ldan drag po, Kalki Raud-

ra).

324. Viz napfiíklad Válmíki, Rámájanam, pfiel. Oldfiich Fri‰, Praha: Státní nakladatelství krásné literatury,

hudby a umûní 1957.

325. Viz Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tantra“, in: Lopez Donald S., Jr. (ed.), Budd-hism in Practice, Princeton: Princeton University Press 1996, s. 284-289 (Kálaãakratantra I.158-165).

OObbrr.. 1166 25. vládce ·ambhaly Rudra âakrin, zde pod tibetsk˘m jménem Rigdän Dagpo (/rigs ldan drag po/, sa. Kalki Raudra), jak je zobrazen v panteonu 156 postav mandaly Kálaãakry,

mongolská (?) xylografická práce ze 16.-17. století, v˘‰ka 10 cm, ‰ífika 8,5 cm. [Pfievzato z Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’ buddijskich izobraÏenij/ Buddhist Iconography

Identification Guide, Sankt-Petûrburg: Nartang 2004, s. 264, obr. 9b.]

OObbrr.. 1177 Detail z obrazu ·ambhaly, 25. vládce ·ambhaly Rudra âakrin, hnûvivá podoba, pÛvodní velikost neuvedena.

[Pfievzato a upraveno z Bernbaum Edwin, The Way to Shambhala, New York: Anchor Books 1980, plate 4.]


2.3.2.2. Hnûvivá podoba Rudry âakrina s kopím na váleãném voze

Jedná se o velikou barevnou fresku o rozmûrech zhruba 330 cm na v˘‰ku a asi

260 cm na ‰ífiku, která je umístûná v podloubí astrologického chrámu Kola ãasu (sa.

Kálaãakra, tib. Dünkhor dacchang /dus ‘khor grwa cchang/) v Labrangu. V tomto klá‰-

tefie se v souãasné dobû nacházejí celkem tfii podobné velké fresky, vÏdy umístûné

v podloubí ãi pfiedsálí chrámÛ a ve v‰ech pfiípadech se jedná o „standardní“ zobrazení

·ambhaly a poslední bitvy, tj. uprostfied obrazu je velká kruhovitá Kalápa, v jejímÏ cent-

ru sedí Rudra âakrin v klidové podobû, a ve spodní ãásti je zachycen poslední boj, kde


âakrina odpovídá hinduistickému budoucímu spasiteli Kalkinovi, desátému vtûlení ãi

sestupu (avatár) Vi‰nua. Tento budoucí vládce zlatého vûku má podle puránské mytolo-

gie bílého konû, stejnû jako Rudra âakrin.

OObbrr.. 1188 Detail posledního boje za ·ambhalu, Rudra âakrin (mong. Regdendagva), dolní ãást obrazu s mandalickou Kalápou, mongolská thangka neznámého autora,

v˘‰ka 81 cm, ‰ífika 60 cm, velikost v˘fiezu v˘‰ka cca 18 cm, ‰ífika cca 14 cm. (Pfievzato z Cultem N., Mongol’skaja nacional’naja Ïivopis’ „Mongol zurag“,

Ulan-Bator: Gosizdatel’stvo 1986, s. 38.)

OObbrr.. 1199 Rudra âakrin na koni s kopím, hnûvivá podoba, perokresba od Temba âhöphela, pÛvodní velikost neuvedena.

[Pfievzato z Yeshi Kalsang, „A Guide to the Kalachakra Initiation“, Chö Yang: The Voice of Tibetan Religion and Culture 1, 1991, s. 128]


spoãívá v tom, Ïe labrangské zobrazení bojového vozu Rudry âakrina má jakousi stfií‰-

ku ãi „nebesa“, nad nimiÏ plápolá bílá, ãervenû lemovaná témûfi ãtvercová vlajka se

tfiemi protáhl˘mi chlopnûmi. Obû zobrazení v‰ak shodnû obsahují i emblém ãi znak

·ambhaly, upevnûn˘ na tyãi, kter˘ má podobu plaket, oválu se tfiemi „v˘dutûmi“. Emb-

lém je obklopen˘ pavími pery a li‰í se v obsahu oné oválné plakety. Labrangské zobra-

zení má uprostfied plakety umístûn˘ chrám se stfiechou, v‰e na pozadí hor ãi koruny stro-

mu, detail je natolik nezfieteln˘, Ïe se pozadí nedá pfiesnû urãit. Emblém na v˘chodoti-

betské thangkce obsahuje obrázek zasnûÏen˘ch hor. Dal‰ím, posledním rozdílem je pos-

tava poraÏeného vÛdce, kter˘ se na labrangském zobrazení nachází, stejnû jako na bur-

jatské xylografické thangce, na v˘chodotibetské v‰ak není. Na poslednû jmenované sice

Rudra âakrin drÏí v rukou dlouhé kopí, stejnû jako na labrangské fresce, toto kopí je jak

na burjatské xylografické thangce (viz Obr. 6 a 11), tak i na ti‰tûné votivní miniatufie

(viz Obr. 23) nahrazeno vadÏrou.


hlavní roli sehrává Rudra âakrin v bojové póze a zbroji. Jeho postava nikdy v˘raznû

nepfievy‰uje ostatní.

Ikonograficky nejblíÏe postavû Rudry âakrina, jak je zpodobnûn na burjatské xylo-

grafické thangce (viz Obr. 11), je postava Rudry âakrina, která se nachází napravo ve

spodní ãásti rozsáhlé fresky (viz Obr. 22). Pozoruhodné je, Ïe tato postava, její postoj,

gesta, obleãení, atributy, umístûní na obraze a barvy atp. jsou témûfi identické s posta-

vou Rudry âakrina na citované v˘chodotibetské thangce.326 Srovnáním obou postav

z obou zobrazení, které shodnû pfiedstavují detail celku ·ambhaly a pfiíslu‰né poslední

bitvy, lze zjistit, Ïe rozdíly v podrobnostech jsou minimální. Labrangské zobrazení je

velmi pravdûpodobnû pozdûj‰í neÏ ono v˘chodotibetské. Lze vlastnû uvést pouze tfii

odli‰nosti, které mají nûjak˘ v˘znam, jinak jsou postavy témûfi identické. První rozdíl

326. Rhie Marylin M. – Thurman Robert A. F., Wisdom and Compassion: the Sacred Art of Tibet (Expan-ded Edition), London: Thames and Hudson 1996, s. 158-159, obr. 43 a 43.1.

OObbrr.. 2200 ·ambhala a její 25. vládce Rudra âakrin probodávající vládce barbarÛ, hnûvivá podoba. Tibetská malba, umístûná u vchodu do cchänni dacchangu /mcchan Àid grwa cchang/,

klá‰ter âone /ão ne/, Amdo, severov˘chodní Tibet, stav v ãervenci 2004, v˘‰ka cca 170 cm, ‰ífika cca 200 cm. [Fotografie Daniel Berounsk˘]

OObbrr.. 2211 ·ambhala a její 25. vládce Rudra âakrin probodávající vládce barbarÛ, hnûvivá podoba. Tibetská malba, umístûná u vchodu do dukhangu,

klá‰ter Zaru /bza’ ru/, Amdo, severov˘chodní Tibet, stav v ãervenci 2004, v˘‰ka cca 175 cm, ‰ífika cca 210 cm. [Fotografie Daniel Berounsk˘]

139ZOBRAZENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K ·AMBHALSKÉMU M¯TU138 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS

OObbrr.. 2222 Detail z obrazu ·ambhaly, 25. vládce ·ambhaly Rudra âakrin, hnûvivá podoba. Barevná freska, umístûná v podloubí vchodu do astrologického chrámu

Dünkhor dacchang, klá‰ter Labrang, Amdo, severov˘chodní Tibet, stav v srpnu 2001, v˘‰ka cca 330 cm, ‰ífika cca 260 cm, velikost v˘fiezu v˘‰ka cca 45 cm, ‰ífika cca 30 cm.

[Fotografie a kresba z archivu autora.]


2.3.2.3. Hnûvivá podoba Rudry âakrina s vadÏrou na váleãném voze

Lidové pojetí m˘tu je jistû volnûj‰í, ménû propojené s „oficiálním“ kultem a rituá-

lem a souvisí spí‰e s lidov˘m podáním, vyprávûními, legendami, písnûmi, proroctvími

atp. Kult Rudry âakrina v Burjatsku dosvûdãuje (vedle vût‰í xylografické thangky, viz

Obr. 6) napfiíklad malá votivní xylografie (viz Obr. 23)327 s jeho zobrazením. Její pÛvod

není sice pfiesnû znám, ale vzhledem k tomu, Ïe byla objevena v Aginsku, lze pfiedpo-

kládat, Ïe pochází buì z místní, ãi nedaleké cugolské klá‰terní tiskárny. Pochopitelnû

tomu tak nemusí b˘t, mÛÏe to b˘t i obrázek pfiivezen˘ z pouti po dalek˘ch cestách, ale

papír je rusk˘, nikoliv ãínsk˘ ãi tibetsk˘ a provedení natolik jednoduché aÏ hrubé, Ïe lze

pfiedpokládat burjatsk˘ pÛvod.

Ménû ãastá forma hnûvivé podoby Rudry âakrina ho pfiedstavuje jako vojevÛdce na

útoãné vozbû. I s tímto zobrazením se lze setkat zpravidla na thangkách ãi nástûnn˘ch

malbách a pouze velmi zfiídka se vyskytuje jako souãást „kanonizovaného“ panteonu.

Zobrazení je známo v nûkolika variantách. Zajímav˘ pfiíklad lze nalézt na citované

velké thangce z praÏské sbírky.328 Vládce je zde zobrazen na vozbû dvakrát, v horní ãásti

stojí na vozbû, v levé ruce drÏí ãakru (která vypadá jako kruhov˘ ‰tít), v pravé tfiímá

meã.


OObbrr.. 2233 25. vládce ·ambhaly Rudra âakrin, hnûvivá podoba, burjatská xylografická miniatura na papífie, votivní obrázek, poãátek 20. století (?),

v˘‰ka 7,7 cm, ‰ífika 6,8 cm. [Archiv autora]327. Toto zobrazení bylo poprvé publikováno a popsáno v práci: Bûlka Lubo‰, „M˘tus o ·ambhale a jeho

burjatská aktualizace ve 20. století“, Religio 10/1, 2002, s. 113-122.

328. Viz Kesner Ladislav (ed.), Mistrovská díla asijského umûní ze sbírek Národní galerie v Praze, Praha:

Národní galerie 1998, s. 45.

143·AMBHALA – IMAGINÁRNÍ KRAJINA S NEIMAGINÁRNÍM KONTEXTEM

ností, kter˘m je tfieba pfii popisu vûnovat pozornost. Oproti chudému a plochému líãení

boji‰tû ve smyslu kulis, v nichÏ se poslední bitva odehrává, je líãení mírové ·ambhaly

mimofiádnû pestré, bohaté a podrobné. Ostatnû tomu i odpovídají pfiíslu‰ná vizuální

zobrazení, pfiedev‰ím thangky a fresky ·ambhaly a poslední bitvy.

Budoucí apokalyptická bitva o ·ambhalu je bitva imaginární, stejnû jako samotné

boji‰tû. A pfiesto se v Burjatsku a Mongolsku v první tfietinû 20. století odehrály neima-

ginární bitvy v rámci obãanské války, intervence a bol‰evické revoluce, které – alespoÀ

pokud jde o motivaci bojovníkÛ – byly inspirovány m˘tem o ·ambhale. Imaginární bit-

va budoucnosti se promítla do reáln˘ch bojÛ tehdej‰í pfiítomnosti. Imaginární krajina,

bitva a lidé se octli v neimaginárním kontextu politického zápasu o budoucí smûfiování

mongolsk˘ch národÛ.

Na nûkolika pÛvodních pfiípadech vizuálních materiálÛ, pfiedev‰ím na xylografic-

k˘ch thangkách, ale také fotografiích sakrálních fresek získan˘ch bûhem autorova te-

rénního bádání v Burjatsku, Mongolsku a Amdu v letech 2000 a 2001 a dal‰ím materiá-

lu z expedice Martina Slobodníka a Daniela Berounského do Amda v létû 2004, se kniha

pokou‰í ukázat, jak se ‰ambhalsk˘ m˘tus aktualizoval ve 20. století.

Pro pfieÏívání ‰ambhalského m˘tu v na‰em i asijském prostfiedí je taktéÏ dÛleÏitá

i permanentní diskuse o otázce skuteãné, totiÏ geograficky lokalizovatelné ·ambhaly,

jejíÏ zodpovûzení religionistice pochopitelnû nepfiíslu‰í. Jako metodologicky pfiíhodn˘

se nabízí pfiístup, jenÏ dûlí náboÏenství na normativní a Ïité. Jedná se sice o jisté zjed-

nodu‰ení, tj. klasifikaci náboÏenství do dvou skupin, nicménû nápomocné pro postiÏení

dvou typÛ narace o ·ambhale, jakoÏ i dvou typÛ ãi pojetí existence této buddhistické

utopie. Z hlediska normativního pojetí náboÏenství je ãastûj‰í v˘klad existence ·amb-

haly jako „stavu mysli“, tj. meditaãního, „vnitfiního“, symbolického, metaforického atp.

Pochopitelnû i nûktefií vzdûlaní mni‰i a lamové vûfií na reálnou geografickou existenci

·ambhaly, tj. vycházejí z pfiedstavy o ãasoprostorovém zasazení této utopie na Zemi,

nicménû pro normativní pojetí je bûÏnûj‰í vysvûtlení existence ·ambhaly jako stavu

mysli. Druhé pojetí, fieknûme Ïité, pak pfiedpokládá geograficky reálnou existenci

·ambhaly. I zde platí, Ïe i mezi prost˘mi vûfiícími, laiky a laiãkami se lze setkat s jedin-

ci, ktefií upfiednostÀují pojetí ·ambhaly jako stavu mysli a neztotoÏÀují ji, zpravidla pod

vlivem uãen˘ch mnichÛ a lamÛ, s konkrétní geografickou lokalitou.

Dal‰ím pozoruhodn˘m aspektem ‰ambhalské narace je skuteãnost, Ïe ona skrytá

krajina, království ·ambhaly, se vÏdy nalézá mimo tûÏi‰tû vypravûãe, je vÏdy nûkde na

periferii, ãi dokonce ãastûji mimo tuto oblast, je zkrátka pokaÏdé velice vzdálená. Navíc

zpravidla vypravûã neuvádí zku‰enost z autopsie, tj. osobnû zaÏitou, ale spí‰e hovofií

o tom, co sly‰el od jin˘ch. Tato okolnost se t˘ká jak pojetí reálnû geografického, tak

i pojetí ·ambhaly jako stavu mysli. VÏdy je pro obyãejného ãlovûka velmi obtíÏné se

do ·ambhaly dostat, buì doslovnû – geograficky, nebo obraznû, tj. dosáhnout ‰ambhal-

ského stavu mysli. ·ambhala je vÏdy tím, co je sice na dosah, ale co není dosaÏitelné


3. Závûr: ·ambhala – imaginární krajina s neimaginárním kontextem

Vedle vztahu lidí ke krajinám skuteãn˘m lze zkoumat i jejich vztahy ke krajinám

neskuteãn˘m, imaginárním. Tibetská pfiedstava o „skryt˘ch údolích“ (bäjül /sbas jul/)má sice oporu ve skuteãn˘ch, geografick˘ch lokalitách, nicménû jejich líãení spadá

spí‰e do oblasti imaginárních krajin. Imaginární krajinu lze pracovnû vymezit jako

jakoukoliv pfiedstavu o krajinû, zemi, místu atp., které nemají místo na zemûkouli, tj.

neodpovídají jim Ïádné konkrétní geografické lokalizace. Imaginární krajiny jsou tedy

ty krajiny, které se nedají urãit prostfiednictvím geografick˘ch soufiadnic, rovnobûÏek

a poledníkÛ, a to ani v minulosti a souãasnosti, ani v budoucnosti. Patfií sem tedy i rÛzné

„zemû zaslíbené“, „utopie“, „ráje“, „ãisté zemû“ atp. Jednou z takov˘ch velmi populár-

ních imaginárních krajin tibetského buddhismu je ·ambhala, o níÏ pojednává tato kniha.

Zvlá‰tnost ·ambhaly pro nás je umocnûná i její „západní recepcí“, jin˘mi slovy:

o ·ambhale existuje rozsáhlá literatura neasijského, pfiedev‰ím západního, euroameric-

kého pÛvodu. Lze fiíci, Ïe „tajemství ·ambhaly“ patfií mezi témata, jichÏ se lidé inspiro-

vaní v˘chodem zmocnili v takové mífie, Ïe stojí za specializované bádání. I o tom je tato

kniha.

PfiestoÏe se pfii zkoumání imaginárních krajin badatel nemÛÏe opírat o vlastní ãi

zprostfiedkovanou empirickou zku‰enost, je moÏné je váÏnû a akademicky studovat. Ne-

lze tedy pfiímo zkoumat tyto krajiny, lze v‰ak bádat nad urãit˘mi v˘povûìmi, písemn˘-

mi i ústními o nich. V̆ povûdi o imaginárních krajinách v pfiípadû Tibetu, Mongolska

a ãásteãnû i Burjatska zahrnují jak tibetské, mongolské a burjatské v˘povûdi o imagi-

nárních krajinách, tak i netibetské v˘povûdi, pfiedev‰ím lidí ze euroamerického prostfie-

dí. Tyto informace by bylo jistû vhodné doplnit i o ãínské a jiné asijské v˘povûdi, jejichÏ

studium by o ·ambhale také mnohé napovûdûlo, ale to by jiÏ pfiesahovalo rámec knihy.

Zkrátka ‰ambhalsk˘ m˘tus dnes nepatfií jiÏ jenom asijské kultufie, ale stává se, byÈ dopo-

sud okrajovou, souãástí kultury euroamerické. Zapustil v na‰em prostfiedí své kofiínky

dokonce dfiíve, neÏ k nám v polovinû 20. století definitivnû pfii‰el tibetsk˘ buddhismus

jakoÏto souãást na‰eho náboÏenského prostfiedí.

·ambhala není jenom krajinou klidu a míru, utopií, ale také krajinou apokalyptické

bitvy. V pfiípadû této bitvy nehraje Ïádnou zvlá‰tní roli její krajinné utváfiení, geografie

a topologie, pfiípadnû mytická geografická poloha. Krajina bitvy je „neutrální“, upoza-

dûná a nemá na její prÛbûh a ukonãení Ïádn˘ podstatn˘ vliv. Tím se toto líãení „apoka-

lyptické krajiny“, které je velmi chudé, co se t˘ãe podrobností geograficko-krajinn˘ch,

v˘raznû li‰í od líãení krajiny ·ambhaly jako krajiny opl˘vající mnoÏstvím pozoruhod-

145P¤ÍLOHY

4. Pfiílohy

Pfiehled panãhenlamÛ

1. panãhenlama Khädub Geleg Palzangpo /mkhas grub dge legs dpal bzang po/,

1385-1438

2. panãhenlama Sönam âhoglang /bsod nams phjogs glang/, 1438-1505

3. panãhenlama Lozang Döndub /blo bzang don grub/, 1505-1568

4.(1.) panãhenlama Lozang âhökji Gjalcchän /blo bzang ãhos kji rgjal mcchan/,

1570-1662

5.(2.) panãhenlama Lozang Je‰e /blo bzang je ‰es/, 1663-1737

6.(3.) panãhenlama Lozang Paldän Je‰e /blo bzang dpal ldan je ‰es/, 1738-1780

7.(4.) panãhenlama Lozang Tänpä ≈ima /blo bzang bstan pa’i Ài ma/, 1782-1853

8.(5.) panãhenlama Lozang Paldän âhökji Dagpa Tänpä Wangãhug /blo bzang dpalldan ãhos kji grags pa bstan pa’i dgang phjug/, 1855-1882

9.(6.) panãhenlama Lozang Thubtän âhökji ≈ima Geleg Namgjäl /blo bzang thubbstan ãhos kji Ài ma dge legs rnam rgjal/, 1883-1938

10.(7.) panãhenlama âhökji Gjalcchän /hos kji rgjal mcchan/, 1938-1989

11.(8.) panãhenlama Gendün âhökji ≈ima /dge ‘dun ãhos kji Ài ma/, 1989-

11.(8.) panãhenlama Gjalcchän Norbu /rgjal mcchan nor bu/, 1990- (tzv. ãínsk˘)


snadno. ·ambhala se nachází pokaÏdé mimo obvyklé a dÛvûrnû známé území. Anebo je

v nedaleké krajinû, nicménû pod zemí a opût znaãnû nedostupná. A vzhledem k tomu,

Ïe ‰ambhalská narace se objevuje pfiedev‰ím mezi nomády zvykl˘mi pfiekonávat rela-

tivnû velké vzdálenosti, nachází se opravdu daleko. Vysvûtlení této skuteãnosti, totiÏ

toho, Ïe nikdo jako by nechtûl mít ·ambhalu v bezprostfiední blízkosti, je moÏné ze

dvou úhlÛ pohledu. Za prvé, pokud by leÏela v dosahu geograficko-empirické ovûfiitel-

nosti, ztratila by na tajuplnosti a nedostupnosti. âlovûk by si zkrátka vzal prÛvodce,

ov‰em tro‰ku jiného, neÏ pfiedstavují rÛzné tibetské prÛvodce na cestu do ·ambhaly

(·ambhalä lamjig /‰a mbha la’i lam jig/), jak se o nich pí‰e v kapitole o tibetském píse-

mnictví. Vybavil by se spí‰e západním bedekrem typu Lonely Planet ãi Rough Guidea vydal by se do pfiíslu‰ného hotelu, odkud by mohl onu vysnûnou krajinu nejenom spat-

fiit na vlastní oãi, ale také ji vyfotografovat a po návratu domÛ promítat pfiátelÛm, zná-

m˘m, pfiípadnû studentÛm. A za druhé, i v Tibetu platí pravidlo, Ïe ovoce ze sousedovy

zahrádky je slad‰í neÏ moje. Sice to dosti kontrastuje s jin˘m pravidlem, totiÏ v‰ude

dobfie, doma nejlépe, ale to uÏ je údûl v‰ech úsloví a pfiísloví, Ïe existují ve dvou opo-

zitopolárních variantách a my si vybíráme vÏdy zrovna to, které potfiebujeme. „Ráno

moudfiej‰í veãera“ ov‰em zpravidla na celé ãáfie poráÏí „Co mÛÏe‰ udûlat dnes, neod-

kládej na zítfiek“ (mohu-li zmínit vlastní zku‰enost, kdy moudrost jednoznaãnû vítûzí

nad zbrklostí).

147P¤ÍLOHY

Obr. 10 První kulika, osm˘ vládce ·ambhaly MaÀdÏu‰ríkírti, jak je zobrazen v A‰tasá-

hasrikápanteonu, v sekci dvaceti pûti dharmarádÏÛ a kulikÛ, vládcÛ ·ambhaly,

klidová podoba, xylografie, pÛvodní velikost neuvedena. [Pfievzato z Chandra

Lokesh, Buddhist Iconography. Compact Edition, New Delhi: International

Academy of Indian Culture and Aditya Prakashan 1988, s. 642, fig. 2043].

Obr. 11 Detail z xylografické thangky ·ambhaly, 25. vládce Rudra âakrin, hnûvivá po-

doba, burjatská práce (?), konec 19. nebo poãátek 20. století, v˘‰ka 45,5 cm,

‰ífika 35,8 cm, velikost v˘fiezu v˘‰ka cca 26 cm, ‰ífika cca 28 cm. [Archiv auto-

ra].

Obr. 12 Detail z obrazu ·ambhaly a jejího 25. vládce Rudry âakrina probodávající vlád-

ce barbarÛ, hnûvivá podoba. Tibetská malba, umístûná v gjüpa dacchangu /rgjudpa grwa cchang/, klá‰ter âone /ão ne/, Amdo, severov˘chodní Tibet, stav v ãer-

venci 2004, v˘‰ka cca 170 cm, ‰ífika cca 200 cm, velikost v˘fiezu v˘‰ka cca 75

cm, ‰ífika cca 90 cm. [Fotografie Daniel Berounsk˘].

Obr. 13 Mandalické zobrazení ·ambhaly, uprostfied mûsta Kalápa sedí na lvím trÛnu 25.

vládce ·ambhaly Rudra âakrin, klidová podoba, perokresba, pÛvodní velikost

neuvedena. [Pfievzato z Kalsang Yeshi, „A Guide to the Kalachakra Initiation“,

Chö Yang: The Voice of Tibetan Religion and Culture 1, 1991, s. 122-123; stej-

né zobrazení viz téÏ: Gold Peter, Posvátná tajemství NavahÛ a TibeÈanÛ. Kruhmoudrosti, pfiel. Jan Biãovsk˘, Praha: Pragma 2000, s. 52 a Brauen Martin,

Mandala: Posvátn˘ kruh tibetského buddhismu, pfiel. Miroslav KrÛta, Praha:

Volvox globator 1998, s. 50].

Obr. 14 Detail a celek zobrazení ·ambhaly, mandalické Kalápy a posledního boje Rudry

âakrina (mong. Regdendagva), mongolská thangka neznámého autora, v˘‰ka

81 cm, ‰ífika 60 cm. [Pfievzato z Cultem N., Mongol’skaja nacional’naja Ïivo-

pis’ „Mongol zurag”, Ulan-Bator: Gosizdatel’stvo 1986, s. 37].

Obr. 15 25. vládce ·ambhaly Rudra âakrin, jak je zobrazen v A‰tasáhasrikápanteonu,

v sekci dvaceti pûti dharmarádÏÛ a kulikÛ, vládcÛ ·ambhaly, klidová podoba,

xylografie, pÛvodní velikost neuvedena. [Pfievzato z Chandra Lokesh, BuddhistIconography. Compact Edition, New Delhi: International Academy of Indian

Culture and Aditya Prakashan 1988, s. 648, fig. 2067].

Obr. 16 25. vládce ·ambhaly Rudra âakrin, zde pod tibetsk˘m jménem rigdän Dagpo

(/rigs ldan drag po/, sa. Kalki Raudra), jak je zobrazen v panteonu 156 postav

mandaly Kálaãakry, mongolská (?) xylografická práce ze 16.-17. století, v˘‰ka

10 cm, ‰ífika 8,5 cm. [Pfievzato z Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’ buddijskichizobraÏenij/ Buddhist Iconography Identification Guide, Sankt-Petûrburg: Nar-

tang 2004, s. 264, obr. 9b].


Seznam ilustrací:

Obr. 1 Trojrozmûrn˘ model mandaly Kálaãakry, umístûn˘ v astrologickém chrámu

Dünkhor dacchang /dus ‘khor grwa cchang/, klá‰ter Kumbum, Amdo, severo-

v˘chodní Tibet, stav v srpnu 2001. [Archiv autora].

Obr. 2 První vládce ·ambhaly Suãandra, jak je zobrazen v A‰tasáhasrikápanteonu,

v sekci dvaceti pûti dharmarádÏÛ a kulikÛ, vládcÛ ·ambhaly, klidová podoba,

xylografie, pÛvodní velikost neuvedena. [Pfievzato z Chandra Lokesh, BuddhistIconography. Compact Edition, New Delhi: International Academy of Indian

Culture and Aditya Prakashan 1988, s. 640, fig. 2036].

Obr. 3 Faksimile plného znûní Modlitby za zrození v severní ·ambhale /bjang ‰ambhalar skje ba’i smon lam bÏugs so/ od 6. (3.) panãhenlamy Lozang Paldän Je‰eho

(/blo bzang dpal ldan je ‰es/, 1738-1780). Xylografické vydání tibetského textu

z Burjatska, pravdûpodobnû z konce 19. nebo poãátku 20. století. [Archiv Da-

niela Berounského].

Obr. 4 Chán Gesar z Lingu, kresba podle mongolské pfiedlohy [autorka Dora Luká‰o-

vá].

Obr. 5 Trampská chata Shangri-la na vala‰skokloboucku postavená v polovinû ãtyfii-

cát˘ch let 20. století, souãasn˘ stav. [Fotografie Pamela Marková, ãervenec

2004].

Obr. 6 Xylografická thangka ·ambhaly, burjatská práce (?), konec 19. nebo poãátek

20. století, v˘‰ka 45,5 cm, ‰ífika x 35,8 cm. [Archiv autora].

Obr. 7 Detail z xylografické thangky ·ambhaly, 6. (3.) panãhenlama Lozang Paldän

Je‰e (/blo bzang dpal ldan je ‰es/, 1738-1780), burjatská práce (?), konec 19.

nebo poãátek 20. století, v˘‰ka 45,5 cm, ‰ífika 35,8 cm, velikost v˘fiezu v˘‰ka

cca 10 cm, ‰ífika cca 14,5 cm. [Archiv autora].

Obr. 8 Detail z xylografické thangky ·ambhaly, boÏstvo Vagi‰vara, burjatská práce (?),

konec 19. nebo poãátek 20. století, v˘‰ka 45,5 cm, ‰ífika 35,8 cm, velikost v˘fie-

zu v˘‰ka cca 7,5 cm, ‰ífika cca 4,5 cm. [Archiv autora].

Obr. 9 Detail z xylografické thangky ·ambhaly, první kulika MaÀdÏu‰ríkírti, burjatská

práce (?), konec 19. nebo poãátek 20. století, v˘‰ka 45,5 cm, ‰ífika 35,8 cm, veli-

kost v˘fiezu v˘‰ka cca 10 cm, ‰ífika cca 9,5 cm. [Archiv autora].

149P¤ÍLOHY

Citovaná literatura

Ako Tengerovia zostúpili na zem: Mongolsk˘ buddhistick˘ epos, pfiel. Marta Kiripolská,Ko‰ice: KniÏná dielÀa Timotej 1998.

Allen Charles, The Search for Shangri-La: A Journey to Tibetan History, London: Little,Brown and Co. 1999.

Andrejev Alexandr I., Vremja ·ambaly: Okkultizm, nauka i politika v Sovûtskoj Rossii,Sankt-Petûrburg – Moskva: Nûva – Olma-Press 2002.

Andreyev Alexandre (= Andrejev Alexandr I.), Soviet Russia and Tibet: The Debacle ofSecret Diplomacy, 1918-1930s, Leiden – Boston: Brill 2003.

Angajeva Seseg P., Buddizm v Burjatii i Agvan DorÏijev, Ulan-Ude: Burjatskoje kniÏnojeizdatûl’stvo 1999.

anonymus, Labrang: tibetsk˘ buddhistick˘ klá‰tor v socialistickej âíne (dokumenty a sve-dectvá), edice Dokumenty sv. 2, Bratislava: Lungta 2002.

anonymus, „The Ninth Khalkha Jetsun Dampa“, http://www.indiana.edu/~mongsoc/mong/jetsun.htm (10.11.1999).

anonymus, „Shambhala – The Magic Kingdom“, http://kalachakranet.org, shambhala.html(22.01.2004).

anonymus, Chán Geser, vládca desiatich svetov˘ch strán. Príbehy zo starého Tibetu, ako siich rozprávali Mongoli, pfiel. Marta Kiripolská, Praha: DharmaGaia 1994.

Augustín Milan, Tibet. Hºadanie ciest II., Bratislava: NO PUBLISHING HOUSE 2000.

Bataille Georges, Prokletá ãást. Teorie náboÏenství, pfiel. Anna Irmanovcová, Praha: Herr-mann & synové 1998.

Batchelor Stephen, The Awakening of the West: The Encounter of Buddhism and WesternCulture, 543 BCE – 1992, Hammersmith, London: Aquarian 1994.

Beer Robert, The Encyclopedia of Tibetan Symbols and Motifs, London: Serindia Publica-tions 1999.

Bell Charles, The Religion of Tibet, Oxford: Clarendon Press 1931.

Bernbaum Edwin, The Way to Shambhala, New York: Anchor Books 1980.

Berzin Alexander, „Russian and Japanese Involvement with Pre-Communist Tibet: TheRole of the Shambhala Legend“, http://www.berzinarchives.com/kalachakra/rus-sian_japanese_shambhala.html (22.01.2004).


Obr. 17 Detail z obrazu ·ambhaly, 25. vládce ·ambhaly Rudra âakrin, hnûvivá podoba,

pÛvodní velikost neuvedena. [Pfievzato a upraveno z Bernbaum Edwin, The Wayto Shambhala, New York: Anchor Books 1980, plate 4].

Obr. 18 Detail posledního boje za ·ambhalu, Rudra âakrin (mong. Regdendagva), dolní

ãást obrazu s mandalickou Kalápou, mongolská thangka neznámého autora,

v˘‰ka 81 cm, ‰ífika 60 cm, velikost v˘fiezu v˘‰ka cca 18 cm, ‰ífika cca 14 cm.

[Pfievzato z Cultem N., Mongol’skaja nacional’naja Ïivopis’ „Mongol zurag“,

Ulan-Bator: Gosizdatel’stvo 1986, s. 38].

Obr. 19 Rudra âakrin na koni s kopím, hnûvivá podoba, perokresba od Temba âhöphe-

la, pÛvodní velikost neuvedena. [Pfievzato z Yeshi Kalsang, „A Guide to the

Kalachakra Initiation“, Chö Yang: The Voice of Tibetan Religion and Culture 1,

1991, s. 128].

Obr. 20 ·ambhala a její 25. vládce Rudra âakrin probodávající vládce barbarÛ, hnûvivá

podoba. Tibetská malba, umístûná u vchodu do cchänni dacchangu /mcchan Àidgrwa cchang/, klá‰ter âone /ão ne/, Amdo, severov˘chodní Tibet, stav v ãer-

venci 2004, v˘‰ka cca 170 cm, ‰ífika cca 200 cm. [Fotografie Daniel Beroun-

sk˘].

Obr. 21 ·ambhala a její 25. vládce Rudra âakrin probodávající vládce barbarÛ, hnûvivá

podoba. Tibetská malba, umístûná u vchodu do dukhangu, klá‰ter Zaru /bza’ru/,

Amdo, severov˘chodní Tibet, stav v ãervenci 2004, v˘‰ka cca 175 cm, ‰ífika cca

210 cm. [Fotografie Daniel Berounsk˘].

Obr. 22 Detail z obrazu ·ambhaly, 25. vládce ·ambhaly Rudra âakrin, hnûvivá podoba.

Barevná freska, umístûná v podloubí vchodu do astrologického chrámu Dünk-

hor dacchang, klá‰ter Labrang, Amdo, severov˘chodní Tibet, stav v srpnu 2001,

v˘‰ka cca 330 cm, ‰ífika cca 260 cm, velikost v˘fiezu v˘‰ka cca 45 cm, ‰ífika cca

30 cm. [Pfiekresleno z vlastní fotografie, archiv autora].

Obr. 23 25. vládce ·ambhaly Rudra âakrin, hnûvivá podoba, burjatská xylografická

miniatura na papífie, votivní obrázek, poãátek 20. století (?), v˘‰ka 7,7 cm, ‰ífika

6,8 cm. [Archiv autora].


Berzin Alexander, „The Kalachakra Presentation of the Prophets of the Non-Indic Inva-ders: Full Analysis”, http://www.berzinarchives.com/kalachakra/kc_pres_prop-hets_islam_full.html (22.01.2004).

Berzin Alexander, „Mistaken Foreign Myths about Shambhala“, (November 1996, revisedMay and December 2003), http://www.berzinarchives.com/kalachakra/mistaken_fo-reign_myths_shambhala.html (22.01.2004).

Berzin Alexander, „Prayer of Shambhala (Shambhala’i smon-lam)“, translated by Alexan-der Berzin, 1985, http://www.berzinarchives.com/kalachakra/prayer_shambha-la.html (22.01.2004).

Berzin Alexander, „Exploitation of the Shambala Legend for Control of Mongolia“,http://www.berzinarchives.com/kalachakra/exploitation_shambhala_legend_mon-golia.html (22.01.2004).

Berzin Alexander, „Religious Conversion in Shambhala“, http://www.berzinarchi-ves.com/kalachakra/religious_conversion_shambhala.html (22.01.2004).

Berzin Alexander, „Holy Wars in Buddhism and Islam: The Myth of Shambhala“, (No-vember 25, 2001, full version) http://www.berzinarchives.com/kalachakra/ho-ly_war_buddhism_islam_shambhala_long.html (22.01.2004).

Bûlka Lubo‰, „Burjat‰tí ‘pfievtûlenci’ (chubilgani)“, Hieron 4-5/1, 1999-2000, s. 3-11.

Bûlka Lubo‰, Tibetsk˘ buddhismus v Burjatsku, Brno: Masarykova universita 2001.

Bûlka Lubo‰, „K voprosu ob institute chubilganov v burjatskom buddizme“, in: VanãikovaCymÏit (ed.), Mir buddijskoj kultury, Ulan-Ude, Aginskoje: Burjatskij Nauãnyj Cen-ter Rossijskoj Akadûmii Nauk 2001, s. 120-126.

Bûlka Lubo‰, „Bidia D. Dandaron: A Case of Buryat Buddhist and Buddhologist during theSoviet Period“, in: DoleÏalová Iva – Martin Luther H. – Papou‰ek Dalibor (eds.), TheAcademic Study of Religions during the Cold War: East and West, New York –Frankfurt am Main: Peter Lang 2001, s. 171-182.

Bûlka Lubo‰, „M˘tus o ·ambhale a jeho burjatská aktualizace ve 20. století“, Religio 10/1,2002, s. 113-122.

Bûlka Lubo‰, „The Myth of Shambhala: Visions, Visualisation and the Myth’s Resurrectionin the Twentieth Century in Buryatia“, Archiv orientální 71/3, 2003, s. 247-262.

Bleichsteiner Robert, Die Gelbe Kirche. Mysterien der Buddhistischen Klöster in Indien,Tibet, Mongolei und China, Wien: Verlag Josef Belf 1937.

Blo bzang dpal ye shes (Third Panchen Lama), „Sham bha lar skye ba’i smon lam“, in: Ven.Dalama (ed.), Tibetan Buddhist Studies of Klon-rdol bla-ma Nag-dban-blo-bzang,Mussoorie 1963, vol. 1, s. 150-151.

Brauen Martin, Mandala: Posvátn˘ kruh tibetského buddhismu, pfiel. Miroslav KrÛta,Praha: Volvox globator 1998.

151P¤ÍLOHY

Brauen-Dolma Martin, „Millenarianism in Tibetan Religion“, in: Aziz Barbara N. – Kap-stein Matthew (eds.), Soundings in Tibetan Civilization, New Delhi: Manohar 1985,s. 245-256.

Brook Elaine, In Search of Shambhala, London: Jonathan Cape 1996.

Bunce Frederick W., An Encyclopaedia of Buddhist Deities, Demigods, Godlings, Saintsand Demons. With Special Focus on Iconographic Attributes. Volume 1, 2, NewDelhi: D. K. Printworld 1994.

Cabezón José Ignacio (ed.), The Bodhgaya Interviews: His Holiness Dalai Lama, Ithaca,New York: Snow Lion Publications 1988.

Carus Paul, The Gospel of Buddha According to Old Records, Chicago: The Open CourtPub. Co. 1896 (ãesky: Buddhovo evangelium, pfiel. Jozef Îemla a AlÏbeta ·traucho-vá, Bratislava: CAD Press 1995).

Coleman Graham, A Handbook of Tibetan Culture: A Guide to Tibetan Centres and Resour-ces throughout the World, London: Rider 1993.

Cultem N., Mongol’skaja nacional’naja Ïivopis’ „Mongol zurag“, Ulan-Bator: Gosizdate-l’stvo 1986.

Cybikov GonboÏab C., Cesta k posvátn˘m místÛm Tibetu. Podle deníkÛ veden˘ch v letech1899 aÏ 1902, pfiel. Josef Kolma‰, Praha: Vy‰ehrad 1987.

Damdinsürén Cendijn, „Nûskol’ko slov o Kalaãakre“, in: Ligeti Louis (ed.), Proceedings ofthe Csoma de Körös Memorial Symposium, Budapest: Akadémia Kiadó 1978, s. 59-63.

Dandaron Bidija D., âernaja tûtraì: O ãetyrech blagorodnych istinach buddizma, Sankt-Petûrburg: Dacan Gunzejãojnej 1995.

Dhargyey Ngawang et al., A Commentary on the Kalacakra Tantra, Dharamsala: Library ofTibetan Works and Archives 1985.

Dodin Thierry – Räther Heinz, „Imagining Tibet: Between Shangri-la and Feudal Oppres-sion. Attempting a Synthesis“, in: Dodin Thierry – Räther Heinz (eds.), ImaginingTibet: Perceptions, Projections and Fantasies, Boston: Wisdom Publications 2001,s. 391-416.

Eliade Mircea, Dûjiny náboÏenského my‰lení I.: Od doby kamenné po eleusinská mystéria,Praha: OIKOYMENH 1995.

Eliade Mircea, Dûjiny náboÏenského my‰lení II.: Od Gautamy Buddhy k triumfu kfiesÈan-ství, Praha: OIKOYMENH 1996.

Elverskog Johan, „Muslim Warlords, Christian Missionaries and Buddhist Warriors in 19thCentury Inner Mongolia“, Annual Meeting of the Association of Asian Studies, Chi-cago, March 2001, 15 stran rukopisu.

153P¤ÍLOHY

Hackin Joseph et al., Asiatic Mythology. A Detailed Description and Explanation of theMythologies of All the Great Nations of Asia, New York: Crescent Books 1968.

Harrington Laura (ed.), Kalachakra: Namgyal Monastery, Roma: Tibet Domani 1999.

Haslund Henning, Bozi a lidé v Mongolsku (Zayagan), pfiel. V. J. Chabr, Praha: âeská gra-fická unie 1940.

Heller Amy. Tibetan Art: Tracing the Development of Spiritual Ideals and Art in Tibet,600-2000 A.D., Milano: Jaca Book 1999.

Hertzog Stuart, „A Buddhist in Mongolia“, http://www.mol.mn/dharma/index.html(30.11.1999)

Hopkins Jeffrey (ed.), Kálachakra Tantra: Rite of Initiation, Boston: Wisdom Publications1999.

Hopkins Jeffrey P., „Tibetan Monastic Colleges: Rationality versus the Demands of Allegi-ance“, in: Dodin Thierry – Räther Heinz (eds.), Imagining Tibet: Perceptions, Pro-jections and Fantasies, Boston: Wisdom Publications 2001, s. 257-268.

Huber Toni (ed.), Sacred Spaces and Powerful Places In Tibetan Culture: A Collection ofEssays, Dharamsala: Library of Tibetan Works and Archives 1999.

Hubina Milo‰, „Dobre zadefinované ‘nepopísateºné’“, Hieron 6-7/1, 2001-2002, s. 34-45.

Hubina Milo‰, Vedomie ako oceán, Bratislava: Chronos Publishing 2004.

Huc Evariste-Régis – Gabet Joseph, Cesty missionáfiské, které Mongolskem, Tibetem a fií‰íâínskou vykonali, Praha: Dûdictví sv. Jana Nepomuckého 1884 (1. ãeské vydání,pfiel. Karel Jindfiich).

Huc Evariste-Régis – Gabet Joseph, Cesta do Lhasy, kterou se sv˘m druhem P. JosephemGabetem v letech 1844 aÏ 1846 vykonal a podle vzpomínek vypsal Evariste-RégisHuc nûkdej‰í misionáfi v âínû, pfiel. Václav Durych, Praha: Mladá fronta 1971(2. ãeské vydání).

Huc Evariste-Régis – Gabet Joseph, Putování Tibetem L. P. 1845-1846, Praha: Argo 2002(3. vydání).

Hummel Siegbert, „Anmerkungen zur Apokalypse des Lamaismus“, Archiv orientální 26/1,1958, s. 186-196.

Hummel Siegbert, „Notes on the Lamaist Apocalypse“, The Tibet Journal 22/4, 1997, s. 33-44.

Hummel Siegbert, „Lady World and the Priest-King John“, The Tibet Journal 22/4, 1997,s. 45-58.

Hummel Siegbert, Eurasian Mythology in the Tibetan Epic of Ge-sar, Dharamsala: Libra-ry of Tibetan Works and Archives 1998.


Elverskog Johan, „Re-envisioning a Tradition: Buddhism in Contemporary Mongolia“,Annual Meeting of the Southwest Conference on Asian Studies, San Antonio, Octo-ber 2001, 17 stran rukopisu.

Elverskog Johan, „Prophecy in Action: The Mongols and Shambhala“, Annual Meeting ofthe American Academy of Religion, Denver, November 2001, 12 stran rukopisu.

Fairbank John F., Dûjiny âíny, pfiel. Martin Hála, Jana Hollanová a Olga Lomová, Praha:Nakladatelství Lidové noviny 1998.

Filipsk˘ Jan, Encyklopedie indické mytologie: Postavy indick˘ch bájí a letopisÛ, Praha:Libri 1998.

French Patrick, Younghusband: The Last Great Imperial Adventurer, London: Flamingo1995.

French Patrick, Tibet, Tibet: A Personal History of a Lost Land, London: HarperCollinsPublishers 2003 (ãesky: Tibet, Tibet. Historie ztracené zemû, pfiel. Petra Andûlová,Praha: BB Art 2004).

Galdanova Galina R. – Gerasimova Xenija M. – Da‰ijev D. B., Lamaizm v Burjatii v XVII– naãala XX veka: Struktura i social’naja rol’ kul’tovoj sistûmy, Novosibirsk: Nauka1983.

Gar-je K’am-trul Rinpoche, „A Geography and History of Shambhala“, Tibet Journal 3/3,1978, s. 3-11.

Gjamccho Tändzin (14. dalajlama), Svoboda v exilu: Autobiografie 14. dalajlamy, pfiel.Josef Kolma‰, Praha: Práh 1992.

Goddard Dwight (ed.), A Buddhist Bible, London: Harrap 1956.

Gold Peter, Posvátná tajemství NavahÛ a TibeÈanÛ. Kruh moudrosti, pfiel. Jan Biãovsk˘,Praha: Pragma 2000.

Grollová Ivana – Zikmundová Veronika, Mongolové – pravnuci âingischána, Praha: Triton2001.

Grünwedel Albert, „Der Weg nach ·ambhala (Shambha la’i lam yig) des dritten Gross-Lama von bKra shis lhun po bLo bzang dPal ldan Ye shes aus dem tibetischen Ori-ginal übersetzt, und mit dem Texte herausgegeben“, in: Abhandlungen der Königli-chen Bayerischen Akademie der Wissenschaften 29/3, 1915, München.

Gruschke Andreas, Mythen und Legenden der Tibeter. Von Kriegern, Mönchen, Dämonenund der Ursprung der Welt, Münich: Eugen Diederichs Verlag 1996 (ãesky: Tibetském˘ty a legendy, pfiel. Jaromír A. Má‰a, Praha: Volvox globator 2000).

Gruschke Andreas, Die heiligen Stätten der Tibeter. Mythen und Legenden von Kailasch bisShambhala, Münich: Eugen Diederichs Verlag 1997 (ãesky: Posvátná místa králov-ství tibetského: Báje a povûsti od Kailásu po ·ambhalu, pfiel. Jaromír A. Má‰a,Praha: Volvox globator 2000).

155P¤ÍLOHY

Kollmar-Paulenz Karénina, „Der Buddhismus als Garant von ‘Frieden und Ruhe’. Zu reli-giösen Legitimationsstrategien von Gewalt am Beispiel der tibetisch-buddhistischenMissionierung der Mongolei in späten 16. Jahrhundert“, Zeitschrift für Religionwis-senschaft 11/2, 2003, s. 185-207.

Kolma‰ Josef, „Chuejové (Nechanské národy a národnosti âLR)“, Nov˘ Orient 31/1, 1980,s. 78-82.

Kolma‰ Josef, Suma tibetského písemnictví, Praha: Argo 2004.

Komorovsk˘ Ján et al., Religionistika a náboÏenská v˘chova, Bratislava: Vydavateºstvo F.R. a G. 1997.

Küng Hans – Bechert Heinz, Christentum und Weltreligionen – Buddhismus, München: R.Piper GmbH & Co. KG 1984 (ãesky: KfiesÈanství a buddhismus: Na cestû k dialogu,pfiel. Jifií Hoblík a Du‰an Zbavitel, Praha: Vy‰ehrad 1998).

Lenoir Frédéric, La rencontre du bouddhisme et de l’Occident, (ãesky: Setkávání buddhis-mu se Západem, pfiel. Lada Bosáková, Praha: Volvox globator 2002).

LePage Victoria, Shambhala: The Fascinating Truth Behind the Myth of Shangri-la, Whea-ton, Illinois: Quest Books 1996 (ãesky: ·ambhala: Tajemství duchovní fií‰e, pfiel.Jakub Zeman, Bratislava: Alexander Giertli – Eugenika Pbl. 2003).

Levine Norma, Blessing Power of the Buddhas: Sacred Objects, Secret Lands, Shaftesbury,Dorset: Element 1993.

Lexikon v˘chodní moudrosti. Buddhismus, hinduismus, tao, zen, pfiel. Jan Filipsk˘, Vladi-mír Li‰ãák, Helena Heroldová, Josef Kolma‰ a Stanislava Vavrou‰ková, Olomouc –Praha: Votobia – Victoria Publishing 1996.

Liebert Gösta, Iconographic Dictionary of the Indian Religions: Hinduism – Buddhism –Jainism, Leiden: Brill 1976.

Li‰ãák Vladimír, âína, dobrodruÏství Hedvábné cesty. Po stopách stykÛ V̆ chod – Západ,Praha: SET OUT 2000.

Lopez Donald, Jr., Prisoners of Shangri-La: Tibetan Buddhism and the West, Chicago –London: The University of Chicago Press 1998.

Lopez Donald, Jr., „The Image of Tibet of the Great Mystifiers“, in: Dodin Thierry – Rät-her Heinz (eds.), Imagining Tibet: Perceptions, Projections and Fantasies, Boston:Wisdom Publications 2001, s. 183-200.

Lopez Donald Jr., Buddhism: An Introduction and Guide, London: Penguin Books Ltd.2001 (ãesky: Pfiíbûh buddhismu: PrÛvodce dûjinami buddhismu a jeho uãením, pfiel.Lenka Borecká, Brno: Barrister & Principal 2003).

Löhr Gebhard, „Militantní islám – pokojn˘ buddhismus?“, Religio 10/1, 2002, s. 45-66.

LuÏn˘ Du‰an, Zelení bódhisattvové. Sociálnû a ekologicky angaÏovan˘ buddhismus, Brno:Masarykova universita 2000


Hyer Paul – Sechin Jagchid, A Mongolian Living Buddha: Biography of the Kanjurwa Khu-tughtu, Albany: State University of New York Press 1983.

Chandra Lokesh, Buddhist Iconography: Compact Edition, New Delhi: International Aca-demy of Indian Culture and Aditya Prakashan 1988.

Chandra Lokesh, Transcendental Art of Tibet, New Delhi: International Academy of IndianCulture and Aditya Prakashan 1996 (·áta-Pitaka Series, vol. 385).

Kalachakra Initiation by Namgyal Monastery, Roma: Tibet Domani 1994.

Jackson David P. – Janice A. Jackson – Robert Beer, Tibetan Thangka Painting: Methodsand Material, London: Serindia Publications 1998.

Jackson David P. „The ‘Miscellaneous Series’ of Tibetan Texts in the Bihar Research Soci-ety, Patna: A. Handlist“, Tibetan and Indo-Tibetan Studies 2, Stuttgart 1989, No.1471-1472.

Jakic Ivanka Vana, „Foreword“, in: Dhargyey Ngawang et al., A Commentary on the Kala-cakra Tantra, Dharamsala: Library of Tibetan Works and Archives 1985, s. vii-xi.

Kalsang Yeshi, „A Guide to the Kalachakra Initiation“, Chö Yang: The Voice of TibetanReligion and Culture 1, 1991, s. 118-129.

Kelényi Béla – Vinkovics Judit, Demons and Protectors: Folk Religion in Tibetan and Mon-golian Buddhism, Budapest: Ferenc Hopp Museum of Eastern Asiatic Art 2003.

Kesner Ladislav (ed.), Mistrovská díla asijského umûní ze sbírek Národní galerie v Praze,Praha: Národní galerie 1998.

Khamtrul Rinpochey – Jamyang Dhondup, „A Vision of Shambhala“, Chö Yang: The Voiceof Tibetan Religion and Culture 6, 1994, s. 119-123.

Kim Inchang, The Future Buddha Maitreya: An Iconological Study, New Delhi: D. K.Printworld (P) Ltd. 1997.

Kloetzli Randolph W., Buddhist Cosmology: Science and Theology in the Images of Motionand Light, Delhi: Motilal Banarsidass 1989.

Knaus John Kenneth, Orphans of the Cold War: America and the Tibetan Struggle for Sur-vival, New York: PublicAffairs 1999.

Koãetov Alexej N., Lamaizm, Moskva: Nauka 1973.

Kollmar-Paulenz Karénina, „Utopian Thought in Tibetan Buddhism“, Studies in Centraland East Asian Religions 5/6, 1992-1993, s. 68-96.

Kollmar-Paulenz Karénina, „·ambhala, eine tibetisch-buddhistische Utopie“, in: Krasser H.– Much M. T. – Steinkellner E. – Tauscher H. (eds.), Tibetan Studies. Proceedings ofthe 7th Seminar of the International Association for Tibetan Studies, Graz 1995,volume 1, Wien 1997.

157P¤ÍLOHY

Peissel Michel, Mustang. Royaume tibétain interdit, Paris: B. Arthaud 1970 (ãesky: Tajem-n˘ Mustang. Putování neznámou zemí v Himálaji, pfiel. Eva Pilafiová, Praha: Olym-pia 1976).

Pchu-i Aisin Gioro, Byl jsem posledním císafiem ãínsk˘m, pfiel. Martin Hála, Praha: Pano-rama 1990.

Po‰ta Miroslav, „Stalo se…“, Tibetské listy: Nezávisl˘ ãtvrtletník pro vûci tibetské 15, 2002,s. 5.

Pott Peter H., Introduction to the Tibetan Collection of the National Museum of Ethnology,Leiden: E. J. Brill 1951.

PrÏevalskij Nikolaj M., Mongolsko a zemû TangutÛ. Tfiíleté putování po v˘chodní vysokéAsii, Praha: Pfiírodovûdecké vydavatelství 1951.

Redfield James, The Secret of Shambhala, New York: Warner Books, Inc. 1999 (ãesky:Tajemství Shambhaly. Hledání jedenáctého proroctví, pfiel. Jan Brázda, Praha: Prag-ma 2000).

Rhie Marylin M. – Thurman Robert A. F., Wisdom and Compassion: the Sacred Art of Tibet(Expanded Edition), London: Thames and Hudson 1996.

Rhie Marylin M. – Thurman Robert A. F., Worlds of Transformation: Tibetan Art of Wis-dom and Compassion, New York: Tibet House 1996.

Rerich Jurij N. (= Roerich), Po tropam Srednûj Azii, Samara: Agni 1994.

Rerikh Yuri (= Roerich Jurij N.), Izbrannye trudy, Moskva: Nauka 1967

Roerich Georges, „Studies in the Kálacakra“, Journal of Urusvati Himalayan ResearchInstitute 2/1, 1932. (Reprint: Rerikh Yuri, Izbrannye trudy, Moskva: Nauka 1967, s.151-164).

Roerich Nicholas [Nikolaj], Záfiící ·ambhala, pfiel. Alan âernohous, Praha: KitûÏ 2003.

Roerich Nicholas [Nikolaj], Shambhala, New Delhi: Aravali Books International 1997.

Roerichová Jelena, Kryptogramy V̆ chodu, pfiel. Alena Adámková, Bratislava – Sankt Peter-burg: FIDAT a Ramakri‰nu 1995.

Rosov Vladimir Andrejeviã, Nikolaj Rerich: Vûstnik Zvûnigoroda. Ekspedicii N. K. Rerichapo okrajinam pustyni Gobi. Kniga I. Velikij plan, Sankt-Petûrburg – Moskva: Aletûj-ja – Ariavarta-Press 2002.

Rozehnalová Jana, „Mistr mystifikace Lobsang Rampa aneb vysnûn˘ Tibet“, Universitas 1,2002, s. 12-19.

Rozehnalová Jana, „Vysnûn˘ Tibet – za pfiíbûhy Lobsang Rampy“, Tibetské listy: Nezávis-l˘ ãtvrtletník pro vûci tibetské 19, 2003, s. 18-19.

Rozehnalová Jana – Bûlka Lubo‰, „Slavnost Kálaãakry v Grazu: Západní imaginace a tibet-sk˘ buddhismus“, Religio 11/1, 2003, s. 53-76.


Marqués-Riviére Jean, A L’Ombre des Monasteres Thibetains, Paris (ãesky: Ve stínu tibet-sk˘ch klá‰terÛ, pfiel. Dagmar Malá, Praha: Symposion 1948, dal‰í vydání: Brno: Yetti1991).

Martin Dan, „Ol-mo-lung-ring, the Original Holy Place“, The Tibet Journal 20/1, 1995,s. 48-82; pfieti‰tûno téÏ in: Huber Toni (ed.), Sacred Spaces and Powerful Places InTibetan Culture: A Collection of Essays, Dharamsala: Library of Tibetan Works andArchives 1999, s. 258-301.

Ma’súmiánová Farnáz, Îivot po smrti v uãení svûtov˘ch náboÏenství, pfiel. Igor Ko‰ut, Brno:Jota 1996.

McCasland S. Vernon – Cairns E. Grace – Yu C. David, Religions of the World, New York:Random House 1969.

Mendel Milo‰, DÏihád, islámské koncepce ‰ífiení víry, Brno: Atlantis 1997.

Michael Franz, Rule by Incarnation: Tibetan Buddhism and Its Role in Society and State,Boulder, Colorado: Westview 1982.

Miller Robert J., Monasteries and Culture: Change in Inner Mongolia, Wiesbaden: OttoHarrassowitz 1959.

Miltner Vladimír, Malá encyklopedie buddhismu, Praha: Práce 1997 (2. vyd. 2002, Praha:Libri).

Miltner Vladimír, Vznik a v˘voj buddhismu, Praha: Vy‰ehrad 2001.

Nacov G.-D., Matûrialy po lamaizmu v Burjatii. âast’ II, Ulan-Ude: Izdatûl’stvo Burjat-skogo Nauãnogo Centra 1998.

Newman John, „Eschatology in the Wheel of Time Tantra“, in: Lopez Donald S., Jr. (ed.),Buddhism in Practice, Princeton: Princeton University Press 1996, s. 284-289.

Newman John, „Itineraries to Shambhala“, in: Cabezón José Ignazio – Jackson Roger R.(eds.), Tibetan Literature: Studies in Genre, Ithaca, New York: Snow Lion Publica-tions 1996, s. 485-499.

Novotn˘ Martin, „Trampské hnutí ve Vala‰sk˘ch Kloboukách“, Národopisn˘ vûstníkXX(62), 2003, s. 201-211.

Olcott Henry Steel, The Buddhist Catechism, Madras: 1897 (ãesky: Buddhistick˘ katechis-mus, pfiel. Jan Filipsk˘, Îìár nad Sázavou: Impreso Plus 1996).

Ossendowski Ferdynand Antoni, Zemí zvífiat, lidí a bohÛ, pfiel. Mich. Hynais, Praha: Vol-vox globator 1993 (reprint 1. vydání).

Ovãinnikov V., „·ambalyn-sereg – lamaistskaja svja‰ãennaja vojna“, Nauka i religija15/12, 1973, s. 47-48.

Pavlincová Helena – Horyna Bfietislav, (eds.), Judaismus, kfiesÈanství, islám, Olomouc:Nakladatelství Olomouc 2003.

159P¤ÍLOHY

Slobodník Martin, „Tibet a obrazy pozemského raja“, Hieron 3/1, 1998, s. 133-143.

Slobodník Martin, „Vnímanie Tibetu v Európe a v USA“, Nov˘ Orient 53/6, 1998, s. 201-204.

Slobodník Martin, „âína a ‘barbari’ – stereotypy v zobrazovaní ‘iného’“, in: Krupa Viktor(ed.), Orient a Okcident v kontaktoch a konfrontáciach, Bratislava: Veda 1999, s. 90-101.

Slobodník Martin, „Obrazy Tibetu v âíne: od pohrdania po fascináciu“, in: Slobodník Mar-tin – Pirick˘ Gabriel (eds.), Fascinácia a (ne)poznanie: Kultúrne strety Západua V̆ chodu, Bratislava: Chronos 2003, s. 92-107.

Slobodník Martin, „Destruction and Revival: The Fate of the Tibetan Buddhist MonasteryLabrang in the People’s Republic of China“, State, Religion and Society 32/1, 2004,s. 7-19.

Snelling John, Buddhism in Russia: The Story of Agvan Dorzhiev – Lhasa’s Emissary to theTsar, London: Element Books 1993.

Stein R. A., Tibetan Civilization, Stanford: Stanford University Press 1972.

Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale po tibetojazyãnym buddijskim istoãnikamXVIII – naãala XX vv., Ulan-Ude: Institut Mongolovûdûnija, Buddologii i Tibetolo-gii 2003 (rukopis disertace, 152 s.).

Strelkov Andrej Michajloviã, Legenda o ·ambale po tibetojazyãnym buddijskim istoãnikamXVIII – naãala XX vv., Ulan-Ude: Institut Mongolovûdûnija, Buddologii i Tibetolo-gii 2003 (Avtoreferat dissertacii na soiskanie uãenoj stûpeni kandidata istoriãeskichnauk).

Stril-Rever Sofia, „Raudra Chakrin, vingt-cinquième roi-kalkin de Shambhala“,http://www.buddhaline.net/sommaire.php3 (30.7.2002)

Strnad Jaroslav – Filipsk˘ Jan – Holman Jaroslav – Vavrou‰ková Stanislava, Dûjiny Indie,Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2003.

Stroganova Elena, „Millenarian Representations of the Contemporary Buryats“, Inner Asia1/1, 1999, s. 111-120.

Süan-cang, Zápisky o západních krajinách za Velk˘ch TchangÛ, pfiel. Josef Kolma‰, Praha:Academia 2002.

Tarthang Tulku (ed.), Posvátná místa buddhismu, pfiel. Milan VáÀa, Praha: Pragma 2003.

Terjék József, Collection of Tibetan Manuscripts and Xylographs of Alexander Csoma deKörös, Budapest: Magyar Tudományos Akadémia Könyvtára 1976.

Tûrentûv Andrej A., „Opyt identifikacii muzejnogo opisanija buddijskich izobraÏenij“, in:Steckeviã T. A. (ed.), Ispol’zovanije muzejnych kollekcij v kritike buddizma, Lenin-grad: GMIRiA 1981, s. 6-120.


Rozehnalová Jana, „Lamaismus – hrozivá podoba tibetského buddhismu? Západ a TibetII.“, Tibetské listy: Nezávisl˘ ãtvrtletník pro vûci tibetské 23, 2004, s. 13-16.

„Rozprava o roztoãení kola zákona“, in: Buddhovy rozpravy I., pfiel. Miroslav Rozehnal,Praha: DharmaGaia 1994.

Rupen Robert, „Mongolian Nationalism I.“, Royal Central Asian Journal 45, April 1958,s. 1-22.

Rupen Robert, „Mongolian Nationalism II.“, Royal Central Asian Journal 45, July – Octo-ber 1958, s. 23-46.

Sadakata Akira, Góra Sumeru i kraina Sukhawati: Zarys kosmologii byddyjskiej, PoznaÀ:Wydawnictwo Moderski i S-ka 2000.

Samuel Geoffrey, Civilized Shamans: Buddhism in Tibetan Societes, Washington, London:Smithsonian Institution Press 1993.

Sárközi Alice, „A Picture Book of Tibetan Hell“, in: Kelényi Béla – Vinkovics Judit,Demons and Protectors: Folk Religion in Tibetan and Mongolian Buddhism, Buda-pest: Ferenc Hopp Museum of Eastern Asiatic Art 2003, s. 99-110.

Scofield Raymond A., Das schwarze Thangka, München: Lichtenberg Verlag 1998 (ãesky:âerná thangka, pfiel. Stanislav ·t˘s, Praha: KniÏní klub 2003).

Shakya Min Bhadur, The Iconography of Nepalese Buddhism, Kathmandu: HandicraftAssociation of Nepal 1994.

Shasibala, „Search for Shambhala and Kálacakra by Yuri and Nicholai Roerichs: Symbolsof Indo-Russian Friendship“, pfiíspûvek na konferenci „Yuri N. Roerich’s 100th BirthAnniversary, Moscow, 7-9 October 2002“, 19 s. rukopisu.

Schell Orville, Virtual Tibet: Searching for Shangri-La from the Himalayas to Hollywood,New York: Metropolitan Books 2000.

Schwartz Ronald D., Circle of Protest: Political Ritual in the Tibetan Uprising, London:Hurst and Company 1994.

Schwartz Ronald D., „Renewal and Resistance: Tibetan Buddhism in Modern Era“, in:Harris I. (ed.), Buddhism and Politics in Twentieth-Century Asia, London – NewYork: Pinter 1999, s. 240-241.

Siklos Bulcsu, „Mongolian Buddhism: A Defensive Account“, in: Akiner Shirin (ed.), Mon-golia Today, London: Kegan Paul 1991, s. 155-182.

Skfiivánek Jaromír, „·ambhala a Losar“, Stfiední cesta: Bulletin Buddhistické spoleãnosti1/2, 1992, s. 38-41.

Skfiivánek Jaromír, „·ambhala, poslední tajemství tohoto svûta“, Nov˘ Orient 54/1, 1999,s. 1-6.

Skfiivánek Jaromír, Îivot jako zázrak: Cestopis du‰e, Praha: Onyx 2001.

161P¤ÍLOHY160 BUDDHISTICKÁ ESCHATOLOGIE: ·AMBHALSK¯ M¯TUS

Tûrentûv Andrej A., Opredûlitûl’ buddijskich izobraÏenij/ Buddhist Iconography Identifica-tion Guide, Sankt-Petûrburg: Nartang 2004.

Thurman Robert, Essential Tibetan Buddhism, San Francisco: HarperCollins 1996.

Tokarev S. A. (ed.), Mify narodov mira. Enciklopedija, tom 1, 2. Moskva: Sovetskaja Encik-lopedija 1987.

Trimondi Victor und Victoria, Der Schatten des dalai Lama. Sexualität, Magie und Politikim tibetischen Buddhismus, Düsseldorf: Patmos 1999.

Trungpa Chögyam, Shambhala: The Sacred Path of the Warrior, Boulder, Colorado – Lon-don: Shambhala 1984 (ãesky: Shambhala [sic!, pozn. L.B.]. Posvátná cesta bojovní-ka, pfiel. Antonín R. Machander, Praha: Pragma 1999).

Tucci Giuseppe, Tibetan Painted Scrolls III. Description and Explanation of the Tankas,Rome: La Libreria dello Stato 1949.

Unkrig W. A., „Aus den letzen Jahrzehnten des Lamaismus in Russland“, Zeitschrift fürBuddhismus, Sonderdruck No. 20, 1926, s. 1-21.

Válmíki, Rámájanam, pfiel. Oldfiich Fri‰, Praha: Státní nakladatelství krásné literatury,hudby a umûní 1957.

Vessantara, Meeting the Buddhas: A Guide to Buddhas, Bodhisattvas, and Tantric Deities,Birmingham: Windhorse Publications 1998.

Waardenburg Jacques, Bohové zblízka. Systematick˘ úvod do religionistiky, pfiel. BfietislavHoryna – Dalibor Antalík, Brno: Masarykova universita – Georgetown 1997.

Waddell Austine L., The Buddhism of Tibet, or Lamaism. London: W. H. Allen and Co.1895, Vydáno pod jin˘m názvem v reprintu: Waddell Austine L., Tibetan Buddhism.With Its Mystic Cults Symbolism and Mythology, New York: Dover Publications1972.

Werner Karel, Malá encyklopedie hinduismu, Brno: Atlantis 1996.

Wessels C., Early Jesuit Travellers in Central Asia, 1603-1721, Hague: Martin Nijhof 1924,Appendix II. a III.

Yeshi Kalsang, „A Guide to the Kalachakra Initiation“, Chö Yang: The Voice of TibetanReligion and Culture 1, 1991, s. 118-129.

Zikmundová Veronika – Berounsk˘ Daniel, „Bidija Dandaron“, R. Revue 28, 1995, s. 321-325.

Îagabpa Wangãhug Dedän, Dûjiny Tibetu, pfiel. Josef Kolma‰, Praha: Lidové noviny 2000.

Îamsujeva Darima C., Aginskije dacany kak pamjatniky istorii kul’tury, Ulan-Ude: Izdatû-l’stvo Burjatskogo Nauãnogo Centra 2001.

163P¤ÍLOHY

bódhisattva 44, 57-58, 68,

80, 82,

107-108, 130

bódhisattvajána 25

bol‰evici 65, 71, 82, 86,

143

bönismus 55, 68

boÏstvo 45, 49, 72, 80,

83, 108, 110,

122

buddhistické 24, 122

hinduistické 37

hnûvivé 21, 111

meditaãní 18

moudrosti 70

osobní 44, 45

pozemní 125

Brahma 37, 125

bráhman 30, 32-33, 36,

44, 61, 108,

111, 125

Brooková, Elaine 95, 96

Buddha ·ákjamuni 15-16, 24,

26-27, 30, 33,

57, 72, 80, 82,

106, 124

buddhak‰étra 26

buddhismus

karmick˘ 87, 123

nirvánick˘ 87, 123

Burjati 26, 64, 71,

84-85

Burjatsko 11, 50-51, 55,

58, 62-69,

71-72, 75, 77,

79, 81-86,

102-103, 115,

141-143

burjat‰tina 13

Butön Rinãhendub 40, 107

CCabral 93

Cacella, E. 93

cakli 12, 63

CeeÏinsk˘ klá‰ter 80

cchänni dacchang 136

cirkumambulance 76

Coleman, Graham 18

Congkhapa 70-71, 73-74,

76, 79,

106-107

Csoma, de Körös Alexander 91

Cugolsk˘ klá‰ter 72-73, 75-76,

132, 141

Cultem, N. 120, 134

Cybikov, GonboÏab Cebekoviã 107

Cydenov, Lubsan Sandan 77

Cydenov, ÎimboÏamco 131

ââakhar 78

ãakravartin 126, 131

âandra, Loke‰ (Chandra Lokesh)

28, 38, 41, 54,

94, 112, 116,

129

âandradatta 39, 42

âandraprabha 39, 42

âangkja Chutuchta 61

âänräzig 58

âepä Lodö 116-117

âhang âhödÏepäl 43

âhödÏe DÏordän Dagpa 43

âhögjal-phagpa Lodö Gjalcchän

44

ãhökhorlo 124-125

âchien-lung 107

âching 74

âína 11, 21, 58, 67,

69, 75

âinggischán 98

âínská lidová republika 98

âipä Thangci 116


Rejstfiík

AAbhajákaragupta 106

abhi‰éka 109

Abraham 36

Adam 36

adhigamadharma 73, 74

AdÏa 39

Aginsk˘ burjatsk˘ autonomní okruh

72, 76

Aginsk˘ klá‰ter 69, 75, 77,

80-81

ahimsá 82, 98

Allen, Charles 91, 94

Amarávatí 29

Amdo 29, 56, 102,

136-138

Ameriãani 97

Amóghánku‰i 44

Ananta 40, 42

AnantadÏaja 40, 42

Andrejev, Alexander I. 12

Angajeva, Seseg P. 79

Aninsk˘ klá‰ter 80

Aniródha 42

Aniruddha 40

AÀÀákondaÀÀa 16

Antikrist 90

antilamaistická kampaÀ 66

apokalypsa 15-16, 18, 142

apokalyptika 15, 19, 83

Arkakírti 39

armagedon 27, 88

ásana 109

Asie 20, 43, 45, 56,

58, 70, 87, 91

Centrální 25

Stfiední 18, 28, 123

Vnitfiní 50, 56, 66, 94,

123

A‰tasáhasrikápanteon 41, 112, 129,

130

A‰vatthámana 37

Atí‰a Dípankara ·rídÏÀána 55

Augustín, Milan 93

Avalókité‰vara 44, 58, 80

avatár 30, 61, 106,

134

BBagdád 36

Bajkal 11, 85

bäjül 55, 96, 142

Balamati 116

bandido chambolama 66

BandÏan 58, 59, 82

Báránasí 125

barbar 24, 30-32,

36-37, 47-49,

67, 70, 111,

112, 117, 126

Bataille, Georges 99

Batchelor, Stephen 101

Beer, Robert 126

Bechert, Heinz 89

Bell, Charles 99, 102

bûlogvardûjci 82

Bernbaum, Edwin 46, 87, 111,

112, 117, 126,

130, 133

Berounsk˘, Daniel 12, 50, 143

Berzin, Alexander 23, 26, 32, 66,

117

Besantová, Annie 91

Bhadra 42

bhadrakalpa 74

Bhaktapúr 43

Bhútán 68, 93

Bhútánci 26, 27, 30

Bielovodie 93

Bíle odûn˘ 36

Bódhgaja 43, 44

165P¤ÍLOHY

Gjamccho, Tändzin, 14. dalajlama

18, 22-23,

25-26, 54, 66,

93, 98, 100

Gjance 102

gjüpa dacchang 118

goblin 44, 46

Gomang dacchang 66

Góvinda, Anágarika (Ernst Hoffmann)

34

Graz 93

Gruschke, Andreas 31, 55, 94, 111,

125-126, 130

Gurujóga a dobrá cesta 73

HHackin, Joseph 115

Hanumán 37, 70, 122

Hanumand 49

Harivikrama 40

Haslund, Henning 71-72

Hedin, Sven 71

heretik 24, 27, 31, 69,

76-78, 80, 111,

115

Hilton, James 91-92

Himálaj 28, 94

hínajána 68

hinduismus 19-20, 30-33,

55, 61, 68, 76,

89, 106, 110,

124

Hopkins, Jeffrey P. 30, 70

Huc, Evariste-Régis 58-59, 82

Hummel, Siegbert 25, 61, 67

Husí jezero 85

Chalcha 64, 71

ChödÏe DÏordän Dagpa 43

Chotan 43

Chövsgöl 85

ChuÏirtajsk˘ klá‰ter 80-81

Chvála sedmi dharmarádÏÛm 105

IIndie 15, 29, 31, 33,

35, 43, 45, 46,

54, 66, 75, 97,

105, 106, 111

Indoevropani 20

Indra 48

Indrabhúti 28

Isipatana 125

islám 22, 31, 33, 55,

106, 116, 123

JJaponci 67, 80

Japonsko 77, 80

JeÏí‰ Kristus 36, 99, 107

juga 54

Jün-nan 92

KKadampa 50, 55

Kailá‰ 28, 37, 44, 94,

103, 126

Kakarí 45

Kálaãakra 18, 20, 24, 29,

35, 69, 80

Kálaãakralaghutantra 35

Kálaãakratantra 21, 23, 26,

31-33, 35, 50,

54-55, 75, 90,

93, 99, 102,

106-107,

109-112,

115-116, 125,

131, 133

Kalachakra for World Peace 93

Kalápa 28, 36-37,

43-45, 48, 79,

103, 119-120,

123, 127-128,

134-135

kalijuga 74


âipälö 116

ãistá zemû 25-28, 54, 142

âitrarúpa 39, 40, 42

âone 136

âung-tien 92

DDagon Îabdung Konãhog Tänpa Rabgjä

43

Dagpo Khorlo 113, 122

Dagpo Khorloãän 40

dag‰ä 123

dalajlama (13.) Thubtän Gjamccho

66, 72, 74, 79

Damdinsürén, Cendijn 61, 106, 117

Dandaron, Bidija D. 85

Däpung 29, 66

Da‰i-lumbo 59

David-Néelová, Alexandra 34

Dawaãhin 39

Dawäod 39

Dawazang 38

Dawazangpo 28, 40

DedÏung 55

Dévéndra 38, 42

Dévé‰a 39, 42

Dévé‰vara 39, 42

Dhanakataka 29

Dhánjakataka 29

Dharamsala 35, 41, 66

dharmaãakra 124-125, 131

Dharmaãakrapravartanasútra 125

dharmapála 102, 127

dordÏe 113, 124

DorÏijev, Agvan 72-73, 79

Draãí trÛn 72

Dujnchor 69, 80-81, 84

Dungani 56

Dünkhor dacchang 29, 69, 135,

138

DurdÏája 39, 42

DÏamjang Dagpa 103, 109, 111

DÏamjang Mawä Sengge 103, 107

DÏampal âhökji Gjalcchän 66

DÏampal âhökji Tändzin Thinlä 46

DÏampal Dagpa 39

DÏa‰i-lumbo 58

DÏátaky 82

dÏebdzundamba chutagt 64-67

dÏihád 22, 123

DÏinéndra 74

DÏonangpa 38

DÏowo Paldän Atí‰a 55

dÏud chural 81

EEgitsk˘ klá‰ter 80

EkadÏatá 44

Eliade, Mircea 19

Elverskog, Johan 12

Eregdyn Dagbo Chán 77, 113

eschatologie 16, 19, 23, 33,

59, 62, 67-68,

71, 83, 86-87

Evropa 27, 46, 56, 66,

90-91, 93, 101

Evropani 57, 94, 97

GGabet, Joseph 58-59, 82

gabÏalama BalÏinÀima 63, 85

Galdanova, Galina R. 80

Gandän 28, 106

Gané‰a 37

gelong 50, 59

Gelugpa 29, 32, 58-59,

66, 70-71, 97

Gesar z Lingu 33, 59-61, 64,

67-68, 86

GesarÛv kÛÀ 67

Gjälka 39

Gjalkhampa Táranátha 44, 46, 66

Gjalthang 92

gjalwä wangbo 74

Gjamccho Namgjäl 39

167P¤ÍLOHY

Majdar dugan 69

Majdar chural 69, 76

Malaja 28

mandala 18, 28, 35, 110,

119-120, 122

Mandehá 45

MaÀdÏu Ja‰as 32, 35-36, 39,

42, 108

MandÏuové 74

MaÀdÏu‰rí 44

MaÀdÏu‰ríkírti 32, 35, 39, 42,

103, 106,

108-112, 116

Manlung Guru 43, 45-47

manu‰i bódhisattva 68

Mára 125

Máríãí 45

Marqués-Riviére, Jean 21

Mathaní 36

Maudgaljájana 27

meditace 17, 26, 32, 35,

66, 72, 74,

99-101

Mekka 32, 36-37

Melodie vyvstání zázraãn˘ch schopností 105

Méru 27, 103

Mesiá‰ 107

migrace 85

Michael, Franz 66, 75

Mijisengge 40

Mipham 28

Mithila 44

Mitrabhadra 39, 42

Modlitba za zrození v severní ·ambhale 48, 105, 118

MojÏí‰ 36

Mongolové 26-27, 30, 44,

64, 98, 123

Mongolská lidovû revoluãní strana

64

Mongolsko 11, 50, 55-56,

58, 62-69,

71-72, 74, 77,

78-79, 81-82,

85-86, 90, 98,

132, 142-143

Vnûj‰í 66, 78

Vnitfiní 77-78, 80, 86

mongol‰tina 13, 34

Moskva 79

Muhammad 36, 116

Mukden 80

Mustang 98

m˘tus

eschatologick˘ 12, 18-20, 33,

45, 61-62, 71,

76, 90, 105

spasitelsk˘ 18

‰ambhalsk˘ 16, 18, 21, 23,

26, 31-33, 54,

61-62, 64, 66,

68-69, 71, 75,

83, 85-86, 89,

90, 98, 101,

102, 142-143

NNacchogzug 39-40

Nacov, G.-D. 84, 86

NágárdÏuna 74

Namgjäl 35, 39

Namnön 107

Nampänon 40

Nárada 36

Nárasimha 40

Nárasingha 42

Nebesa tfiiceti tfií 27

Nepál 43, 68, 98

Nepálci 26, 30

New Age 100

New York 93

Newman, John 23, 32, 43,

45-46, 68


Kalkin 20, 30, 32-33,

36, 37, 61, 68,

76, 108-110,

133

Kalmyci 26, 66

Kalmycko 66, 68, 75

kalpa 69, 71-72

Kalsang, Yeshi 119, 135

Kalu rinpoãhe 93

Kanakamuni 45

kandÏurva gegén

burjatsk˘ 72-73

mongolsk˘ 70-71, 78, 86

karma 16

Ka‰mífiani 116

Kawaguãi, Ekai 79

Kelani 58-59, 82

khaãhe 116

Khädub, Geleg Palzangpo 32, 106-107

Kham 61, 131

Khampové 98

KhjabdÏungbä 39

Khorloãän 103, 113

Kirtece 61

Kitaj 93

klá‰ter Tarijata 63, 85

Koãetov, Alexej N. 77

Kojasan 80

Kollmar-Paulenzová, Karénina 26, 34

Kolma‰, Josef 12-13

Kofienná tantra velkého Kola ãasu 35

kosmologie 16, 19, 75

Kó‰alsko 44

Krnmati 37, 116-117

kfiesÈani 19, 23, 107

kfiesÈanství 19, 90

kulak 85

Kumbum 29, 102

Küng, Hans 89

Kuomintang 74

LLabrang 102, 126, 129,

135, 137-138

Ladaãani 26, 30

Lama, Töin 71-72

lamaismus 122

Legdänãhä 106

Leningrad 73

LePageová, Victoria 34, 89, 91, 100

Levineová, Norma 96

Lhaiwangãhug 39

Lhaiwangdän 39

Lhajiwang 38

Lhasa 46, 58-59,

65-67, 72, 79,

97, 99, 107

Lhathong ·eÀen Namgjäl 43

Lhündub Gjamccho Phugpa 107

locáwa 54

Longdol Lama 107

Lopez, Donald Jr. 16, 34, 111

Lozang Lungtog Tänpä ≈ima 72-73

Luvsandondub 106

lví trÛn 119-120

MMa’súmiánová, Farnáz 68

Madhumati 116

Madison 93

Magagpa 40

Mahábala 40, 42

Maháãandra 37

mahájána 44, 68

maháparinirvána 33

Mahátmové 90-91

Mahéndra 44

Mahé‰vara 40, 42

Mahípála 40, 54

Mahumatu 116

Maitréja 15, 27, 33, 63,

67-72, 76-77,

86

Majdar 15, 72

169P¤ÍLOHY

rusifikace 84

Rusko 64, 79-80, 91

Rusové 58, 84

Ssádhaka 44

Sakja-pandita Künga Gjalcchän 44

Sakjong 40

Sambara 28

sambhógakája 53

SamudavidÏája 39, 42

Samvara 28

San Francisco 93

sansára 15

sanskrt 13, 38, 110

Satan 23

SeÀenzang 39

Sengge 40

Shambhala Training Programme 101

Shangri-la 92

Schell Orville 94

Siddhártha 57

siddhi 44-45, 83, 86,

105

Sikkim 68

Sikkimci 26, 30

Simha 40

Sindha 37

Singha 40

Sita 43

Skanda 37

skrytá zemû 55, 96, 142

Slobodník, Martin 12, 143

sluneãní vÛz 111, 115

Snelling, John 79

Somadátta 39

SordÏi 56

Sovûtsk˘ svaz 65-66, 79, 84

Stalin, Josif 67

Stein, R. A. 61

Strelkov, Andrej Michajloviã 20, 30-31, 38,

53, 73-75, 83,

109-110, 117

Stril-Reverová, Sofia 57

Stroganova, Jelena 85

Sü 78

Subhadra 42

Subhúti 106

suburgan 75, 77

Suãandra 24, 26, 28,

35-36, 38,

41-42, 100

Süchbátar 64, 78

Sukhávatí 28

Sumitra 39

Suré‰a 37

Suré‰ána 39

Suré‰vara 38

Súrja 39, 42, 115

Súrjakírti 39, 42

Súrjaprabha 38

Syn Slunce 74

··ákja, Min Bhádur (Shakya Min Bhadur)

109

·ambalyn dajn 84

·ambalyn sereg 63, 75, 81, 84,

85

·ambhala 41, 43

·angri-la 91-92, 94-95,

99

·a‰i 39

·ingta 43

·itá 28, 43

·iva 37

‰ramana 125

·ríkálaãakramúlatantra 35

·rípála 40, 42, 74


Ngari Mangjul 43

Ngawang Lozang 107

Ngawang Lozang âhökji ≈ima 64

≈imadag 39

nirvána 11, 31, 41, 123

Noe 36

nomádi 47, 57, 144

Norbojev, Danzan 72-75

OO ·ambale i DÏud churale 84

obó 76

ÖdnangÀima 39

Orgjänpa Rinãhenpal 43

Orient 90

Ossendowski, Ferdinand 21

PPälkjong 40

Pämakar 39

Pán kruhu 124

Panãen Bogdo 72

Panãhen Dagpo 74

6. (3.) panãhenlama Lozang Paldän Je‰e

25, 43, 48, 50,

51, 57, 70, 75,

91, 103,

105-107, 118

9. (6.) panãhenlama Lozang Thubtän

âhökji ≈ima Geleg Namgjäl 66

Parthíva 40, 42

peklo 19, 27, 95,

125

Phillips, G. D. R. 79

Popis cesty do Indie 43

Popis cesty do Kalápy 43-47

Popis cesty do Nepálu 43

Popis cesty do Potály 43, 46

Popis cesty do ·ambhaly 25, 43, 46, 144

Popis cesty do Uddijány 43

Popis cesty do VadÏrasány 43

Popper, Karl 22

Posedl˘ kruhem 124

Potála 43

Pott, P. H. 106

Pozdnûjev, A. M. 80

PradÏÀápáramitásútra 109

Pramen deseti milionÛ zázrakÛ 43, 105

proroctví 15, 18, 20, 24,

33, 50, 58,

63-64, 72, 74,

77, 80, 82,

85-86, 88, 95,

141

PrÏevalskij, Nikolaj M. 56, 58

Pundaríka 32, 35, 39, 42,

100, 109

RrabdÏun 53

Raktapáni 39, 42

Rámájana 133

Rampa, T. Lobzang (Cyril Hoskin)

34

Ratnapáni 39, 42

Regdendagva 113, 120, 134

Rhieová, Marylin M. 128, 131

rigdän 109

Rigdän Dagpo 50, 76, 80, 84,

113

Rigdän DÏampa Dagpa 69

Rigden DÏepo 113

Rinãhenãhang 39

rituál 15, 21, 32, 44,

46, 66, 68, 71,

76, 83, 86-87,

141

robot 91

Roerich, Jurij Nikolajeviã 69, 87, 93, 114,

125

Roerich, Nikolaj Konstantinoviã 34, 86-87, 89,

91, 95, 99

Roerichová, Jelena 86

Rozprava o dokonalosti moudrosti 109

Rupen, Robert 80

171P¤ÍLOHY

Vagi‰vara 103, 107-109

váhana 109, 115

Vai‰alí 44

Vaj‰ravana 111

válka

druhá svûtová 84

první svûtová 82, 99

Velk˘ komentáfi ke Kálaãakfie 28

Vessantara 35, 127

Vidéha 44

Vidjuããalá 45

VidÏaja 42

VidÏjaváda 29

Vikranta 42

Vimalaprabha 32, 35

Virúdhaka 111

Virúpak‰a 111

Vi‰nu 30, 37, 61,

106, 134

Vi‰nugupta 39, 42

Vi‰vamúrti 39

Vi‰varúpa 40

vládce barbarÛ 37, 115-117,

123, 126,

136-137

WWaddell, Austine L. 123

wang 109

Wangãhug 40

Wu-tchaj-‰an 80

YYounghusband, Francis 97

ZZangpo 39

Zarathu‰tra 19

Zaru 137

zázraãnû projevené mûsto 46

ZidÏidãän 38

zlat˘ vûk 31, 90

Zugalajsk˘ klá‰ter 80-81

ÎÎamsujeva, Darima C. 80-81

Îikace 93

Îivot a osvobození Padmasambhavy 127


TTai Situpa 96

Talaj-pcho-brang 99

Tamãinsk˘-Gusinoozersk˘ klá‰ter

80

Ëan-‰an 43

Tarim 43

Ta‰i 95

Ta‰ilhünpo 59, 69, 106

TédÏasvín 38, 42

Temba âhöphel 135

teosofie 89-90, 91, 95,

100

Tûrentûv, Andrej A. 12, 131

Terminologie ·rí Kálaãakry 107

Thajä Namgjäl 40

ThajäÀen 40

Thangci Lodö 116

thangka 12, 55, 63, 81,

83, 102-104,

106, 113, 115,

118, 122, 124,

127-128, 131,

141, 143

théraváda 68

Thinlä Norbu 96

Thubwang Ïälpäma 106

Thurman, Robert A. F. 26, 128, 131

Tibet 11, 21, 25, 27,

40, 50, 54-59,

61-64, 67-69,

71-72, 74,

78-79, 82, 90,

93-99, 102,

142, 144

centrální 43, 66, 97

jiÏní 97

severov˘chodní 29, 136-138

v˘chodní 61, 124, 128,

131

západní 44, 93

TibeÈani 24, 26-28, 30,

44, 46-47, 56,

61, 82, 90, 94,

97-99, 106,

116, 123

Tibetská kniha mrtv˘ch 24

tibet‰tina 12-13, 103,

109, 116

Tobpoãhe 40

Tora 85

trilak‰ana 15

Trimondiovi, Victor a Victoria 21, 89, 99

triratna 103

Trungpa, âhögjam rinpoãhe 17, 25, 28,

100-101, 127

Tucci, Giuseppe 40, 117, 122

tulku 57, 65, 101

Tunkinská dolina 85

Tu‰ita 27-28, 74

Tuva 66, 68, 75

UUddijána 28, 43

Ujgufii 43

Ulan-Ude 11, 80, 84

Ulánbátar 65

Uljanov, Dambo 79

Urga 65

USA 27, 46, 79,

90-91, 93, 98,

100

utopie 12, 31, 55,

87-88, 94, 111,

142-143

geografická 88

politická 88

VvadÏra 113, 124, 126

VadÏradhara 102, 111

vadÏrajána 68, 111

VadÏrapáni 127

VadÏrasána 43

172

Vydala Masarykova univerzita v Brnû roku 2004

péãí Ústavu religionistiky FF MU,

Arna Nováka 1, 602 00 Brno

Jazyková redakce Lenka Bûlková

Sazba a tisk Dataprint Brno

Vydání první, 2004

55–978A–2004 02/58 35/FF

ISBN 80–210–3491–2

mýtusŠambhalský buddhisticka lubo· bùlka...17 Úvod existencí; zdali se vyskytují jedinci,...

Documents