Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Mittellateinisches JahrbuchAuthor(s): Anežka VidmanováSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 90, Čís. 1 (1967), pp. 103-104Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23466574 .

Accessed: 16/06/2014 11:11

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 185.44.79.85 on Mon, 16 Jun 2014 11:11:49 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

REFERÁTY

angličtiny a opačně (ke cvičením je klíč

vydaný ve zvláštním svazku). Ke každé lekci patří slovníček, obsahující slova, jež náleží к probíranému tvaroslovnému typu. Kniha je vybavena ještě přehlednými ta bulkami gramatických tvarů, anglicko-řec kým slovníčkem a indexy. Na konci učeb nice je návod, jak postupovat při dalším studiu novozákonní literatury, s doporuče nou literaturou, a se slibem, že vyjde Se cond Book of New Testament Greek, která

vyplní mezeru mezi touto knihou elemen tární a náročnější literaturou.

Helena Kurzová

Mittellateinisches Jahrbuch

Speciální časopis pro latinskou středově kou literatutu a pro latinskou medievalis tiku jako samostatný obor je zbožným přáním medievalistů-latinistů, kteří jsou ve většině zemí odkázáni na pohostinství ča

sopisů klasicko-filologických a historic kých. V západním Německu bylo toto přá ní nyní splněno časopisem Mittellateini sches Jahrbuch, který začal vydávat roku 1964 v Kolíně nad Rýnem Karl Langosch, jenž je dnes vedle prof. Bischoffa z Mni chova, zaměřeného ostatně více paleogra íicky, hlavním představitelem německé latinské medievalistiky. Časopis vychází Langoschovým vlastním nákladem za sou činnosti odborníků z Kolína nad Rýnem, Gotink, západního Berlína, Amsterodamu, Basileje a texaské university za finanční podpory texaské university a řady průmys lových institucí.

V úvodním článku Die mutter- und die

vatersprachige Literatur des Mittelalters in der Entwicklung der Kiinste in Deutsch land I—II probírá Langosch stručně vývoj latinské medievalistiky v Německu, která i tam, jako všude jinde, byla dlouho spo jena se studiem klasické latiny, historie a teologie. Stolice pro latinskou medieva listiku byly zřizovány zpravidla ad perso nam a po smrti příslušného profesora se měnily opět ve stolice klasicko-filologické. Nepřetržitě od konce minulého století exis tuje jen stolice v Mnichově. Teprve v po slední době se zavádí latinská medieva listika jako samostatný obor na západoně meckých universitách, takže dnes jsou její stolice v Heidelberku, Kolíně n. Rýnem, Mtinsteru, v Erlangen, Freiburku, Marbur

gu, Kielu a v Bonnu; к tomu přistupuje ještě stolice v západním Berlíně. Hlavní úkol latinské medievalistiky za jejího dneš ního stavu vidí Langosch v edicícíh, neboť ty buď chybějí vůbec nebo byly pořízeny pro potřeby jiného oboru a zpravidla podlehly klasicizování, takže pro stu dium středověké latiny i literatury jsou

takřka bez užitku. Proto je Lango schův nový časopis určen především pro publikování menších středolatinských tex

tů, které jsou pro samostatnou edici příliš krátké. V druhé části studie se Langosch zamýšlí nad poměrem latinské a německé

literatury, vzniklé na německém území v období merovejském, karolinském a sta rchornoněmeckém.

První ročník Langoschova časopisu Je slibný. Najdeme v něm vydání veršované

legendy o sv. Alexicvi Duxit Rcmanus vir nobilis Eufemianus od Fritze Wagnera, vy dání dvou ovidiovských středověkých spo rů Causa Aiacis et Ulixis l—ll od Paula Gerharda Schmidta a edici básně Theorica numerorum od Paula Klopsche. Všechna

vydání jsou kritická a snesou nejpřísnější měřítka; v úvodech к nim najdeme všech

ny náležitosti včetně jazykových a lite rárních rozborů, jak je u takových vydání dobrým zvykem. Úvodní studií к edici je v podstatě i článek Franze Brunholzla o trevírském florilegiu (k vydání samému má dojít později); prolegomena к nové edici básně Prohra mulierum přináší člán nek Antona (v obsahu Alfonse) Blaschky „Die Dienstmagd" als Frauenschelte — ein

Forschungsbericht. Středověké metaforice

jsou věnovány dvě práce: Rota Fortunae im lateinischen Verssprichwort des Mittel alters vydavatele sbírky středolatinských přísloví Hanse Walthera a Zur geistlichen Melaphorlk des Bewasserns und des Re gens Dietera Schallera. Článek Paula Wil perta Die Entstehung einer Miscellanhand

schrift des 15. Jahrhunderts je důležitý pro studia cusánská. Vítaná je i obsažná zprá va Hanse-Georga Kolla Die mittellateini sche Philologie in den Landern der iberi schen Halbinsel, přinášející přehled o špa nělských, katalánských a portugalských institucích, na nichž se, třeba jen příleži tostně, pěstuje latinská medievalistika, o časopisech, v nichž se objevují přísluš né články, o bibliografiích, edicích vyprá věcích pramenů a listin, literárních stu diích a o pracích lingvistických (v grama tice, slovní zásobě a na středolatinském slovníku 1.

V recenzní rubrice nového časopisu na cházíme referáty o nejdůležitějších medie

valístických pracích z poslední doby a zprávu o nových pracích Langoschových a o edicích, jež se v Kolíně připravují.

Jako druhý ročník nového časopisu (1965] vyšel za redakce Paula Klopsche a Fritze Wagnera sborník prací Langoscho vých přátel a žáků, věnovaných Lango schovi к 60. narozeninám. Jak je u sbor níku takřka pravidlem, jsou to trochu di siecta membra a několik prácí přesahuje rámec, určený v prvním ročníku pro nový časopis. V linii prvého ročníku pokračuje Fritz Wagner vydáním další veršované le

103

This content downloaded from 185.44.79.85 on Mon, 16 Jun 2014 11:11:49 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

REFERÁTY

gendy o sv. Alexiovi Eufemianus erat, ceu lectio sacra revelat, Friedrich Walter Lenz se zabývá otázkami, jež se kupí kolem Pseudo-Ovidiova De remedio amoris, Hans Walther publikuje drobné básně Alexandra

Neckama, Helmut Rosenfeld vydává báseň Vadomori z r. 1443. Friedrich Neumann zkoumá rýmy u Hrabana Maura, Reinhold Merkelbach vtipně, ale patrně příliš od vážně emenduje jednu strofu z Carmina Burana. Několik prací je věnováno sv. Je ronýmovi a vztahům německo-latinským (především Walthariovi a Ecbasis captivi). Českého prostředí se týká článek Hanno

Helbinga Ober Nicolaus de Beccariis, za

bývající se styky tohoto Petrarcova příte le s Karlem IV., a soupis Gerharda Eise

Nachtrage zum Verfasserlexikon, kde na

jdeme z autorů, kteří nás zajímají, zprávy o Balthasarovi Blutfogelovi a Mikuláši Chudém. Zásadní význam má pojednání Paula Kloipsche Zu einer mittellateinischen

Grammatík, rekapitulující spory o tom, zda

existuje středověká latinská gramatika, jak je ohraničena středověká latina a čím

je charakterizována a jaké jsou předpo klady, za nichž by mohla být středověká latinská gramatika vypracována. Příspěv kem к takové budoucí gramatice ie pak práce Hanse-Georga Kolla Zur Stellung des Verbs im spatantiken und fruhmitlĚl alterlichen Lateln.

Nový medievalistický časopis má za se bou úspěšný začátek. Bylo by velmi žádou

cí, aby pravidelně docházel do některé pražské knihovny.

Anežka Vidmanová

Hans Walther, Proverbia sententiaeque latinitatis medii aevi. Lateinische Sprich worter und Sentenzen des Mittelalters in

alphabetischer Anordnung. Gottingen, Van denhoeck & Ruprecht. Teil 1: A—E, 1963, str. XVIII + 1095. Teil 2: F—M, 1964, str. II + 1030. Teil 3: Ν—P, 1965, str. VIII + 1027. Teil 4: Q — Sil, str. VII + 1055.

(Carmina medii aevi posterioris Latina II.)

„Non culpes actum, quem поп faceres meliorem!" Tímto citátem začíná Walther

svůj soupis středověkých latinských pří sloví a rčení. Není pochyby o tom, že Waltherova práce si nezaslouží hany, jisté je však i to, že je v ní co zlepšovat; proto motto autorovo působí při nejmenším ne

zvykle (od dob antických je zvykem auto rů omlouvat v úvodě spíše svou nedosta

tečnost). btreaoveK si linoval v latinských versích

gnómického charakteru. Při universalismu středověké kultury jsou ve všech evrop ských knihovnách ukryty v rukopisech

spousty latinských veršů a veršíků, větši nou hexametrů a elegických distich. Shro máždit je, utřídit a umožnit v jejich zá

plavě orientaci je úkol sisyfovský. Je Waltherovou nemalou zásluhou, že se ho nezalekl. Po užitečném soupisu incipitů středověkých latinských básní vydává nyní přísloví a rčení, pak chce ještě zpracovat středověké veršované hádanky, naučné

veršíky, pozdravy apod. Za svazky, věno vané Doslovím, má Walther stejně jako za svazek incipitů zaručenu vděčnost editorů

latinských středověkých spisů, kterým ušetří hodně času. Vděčni by měli být Waltherovi i folkloristé, zpracovávající národní přísloví; ti zde najdou latinské

předlohy literárního původu pro mnoho národních přísloví a úsloví, jež byla dosud

pokládána za projev lidové tvořivosti toho kterého národa ( např. č. 13870a Lis sst de lana caprina — srov. hádat se o kozí

chlup). bire, s jakou Walther shromazctuje stře

dověké verše, má však i stinnou stránku.

Je ]í především neujasněná koncepce jed notlivých svazků. Některá čísla, jež patří až do tohoto díla, byla zařazena už do svazku incipitů a zde se opakují (např. č. 13864 = Initia č. 10349). Waltherovi je zřejmě líto vyloučit z publikování cokoli z toho, co v pramenech našel. Proto např. zařadil do svazku přísloví a rčení i to, co nemůže přijít do ostatních svazků této

řady, i když to ani přísloví ani rčení není. Walther nepochybně uvažoval, že každý údaj se může někdy někomu к něčemu hodit. Tím se však jeho práce změnila z vědeckého díla jen v užitečnou příručku, můžeme-li ovšem jako o příručce mluvit o knize, která obsáhne více než 5000 stran kvartového formátu. Je zřejmé, že Walthe rovou ctižádostí bylo, aby v jeho sbírce

nechybělo nic, co se najde v některé jiné sbírce přísloví a sentencí, ať už moderní, humanistické nebo středověké a ať už jde o sentence středověké nebo antické. Je jistě správné, zařadil-li do svého soupisu např. Horatiův verš (Epist. 1, 11, 27) Caelum, поп anímum mutant, qui trans maře currunt (č. 2893), neboť jej nachá zíme ve středověkých dílech nesčetněkrát, často ve formě sentence bez jména Hora tiova. Podivné je však, že Walther neváhal zařadit mezi středověké veršované sen tence např. pod č. 3836a ani citát Cui

bono, který určil z Ciceronovy řeči Pro Sexto Roscio Amerino 30,84. Tohoto obratu užil Cicero ve svých řečech častěji a není to ani výrok Ciceronův; Cicero sám ozna čil v řeči Pro Milone 32 za jeho původce příslovečně přísného soudce C. Cassia Lon

gina, konsula r. 127. Podobných citátů z antické prózy je ve Waltherově sbírce

řada; domnívám se, že tam rozhodně ne

patří.

104

This content downloaded from 185.44.79.85 on Mon, 16 Jun 2014 11:11:49 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions