Univerzita Palackého v Olomouci

Filozofická fakulta

Katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie

Hana Zahradníková

III. ročník, prezenční studium

Obor sociologie – andragogika

Manželky alkoholiků

Wifes of alcoholics

Bakalářská práce

Vedoucí práce PhDr.Mgr. Naděţda Špatenková, Ph.D.

Olomouc 2015

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Manželky alkoholiků vypracovala

samostatně a citovala všechny pouţité zdroje.

Souhlasím, aby moje práce byla uloţena na Univerzitě Palackého v knihovně

Filozofické fakulty a ve studijní agendě a dále zpřístupněna ke studijním účelům.

V Šumperku dne 24.2 2015 ………………………

Hana Zahradníková

Děkuji PhDr.Mgr. Naděţdě Špatenkové, Ph.D za odborné a profesionální vedení mé

bakalářské práce.

Také bych ráda poděkovala své rodině a blízkým, zejména mé mamince za pomoc a

podporu v době vytváření bakalářské práce, i po celou dobu studia na vysoké škole.

Obsah

Úvod ................................................................................................................................. 6

Teoretická část ................................................................................................................ 8

1 Alkoholismus ................................................................................................................ 8

1.1 Vznik alkoholismu .................................................................................................. 9

1.2 Stádia alkoholismu ................................................................................................ 10

1.3 Typy alkoholismu.................................................................................................. 11

1.4 Následky alkoholismu ........................................................................................... 12

1.5 Léčba a prevence alkoholismu .............................................................................. 14

1.5.3 Fáze léčby alkoholismu .................................................................................. 16

1.5.4 Prevence alkoholismu ..................................................................................... 18

2 Rodina a alkohol ........................................................................................................ 19

2.1 Spoluzávislost ....................................................................................................... 20

2.1.1 Průběh spoluzávislosti ........................................................................................ 21

2.1.2 Role spoluzávislých ........................................................................................... 22

2.1.3 Léčba spoluzávislosti ......................................................................................... 22

3 Manželky alkoholiků ................................................................................................. 24

3.1 Typologie problematických partnerek .................................................................. 25

3.2 Způsoby nátlaku na partnera ................................................................................. 27

3.3 Reakce partnerek na alkoholismus partnera .......................................................... 28

3.4 Svépomocný program ........................................................................................... 29

3.5 Terapie a poradenství ............................................................................................ 31

Praktická část ................................................................................................................ 32

1 Úvod do problematiky ............................................................................................... 32

1.1 Cíl výzkumu a výzkumná otázka .......................................................................... 32

1.2 Metodologie výzkumu .......................................................................................... 32

1.3 Výzkumný vzorek ................................................................................................. 33

1.4 Průběh rozhovorů .................................................................................................. 33

1.5 Postup analýzy výzkumných dat ........................................................................... 34

2 Prezentace kazuistik .................................................................................................. 35

2.1 Kazuistika č. 1: příběh Marceli ............................................................................. 35

2.2 Kazuistika č. 2: příběh Hany ................................................................................. 37

2.3 Kazuistika č. 3: příběh Terezy .............................................................................. 39

2.4 Kazuistika č. 4: příběh Andrey .............................................................................. 41

2.5 Kazuistika č. 5: příběh Kateřiny ............................................................................ 42

3 Interpretace výzkumného šetření ............................................................................. 45

3.1 Změna povinností .................................................................................................. 45

3.2 Změna ţivotní strategie ......................................................................................... 46

3.3 Změna ve fungování rodiny .................................................................................. 47

3.4 Nátlak na léčbu manţela ....................................................................................... 48

3.5 Závěr výzkumného šetření .................................................................................... 49

Závěr .............................................................................................................................. 51

Použitá literatura .......................................................................................................... 52

6

Úvod

Téma své bakalářské práce jsem si vybrala zejména kvůli tomu, ţe alkoholismus

je velice rozšířenou nemocí, která ničí jak samotného alkoholika, tak i jeho rodinu. Ve

svém okolí jsem se setkala s několika alkoholiky a viděla jsem, jak těţká je to situace

pro jeho partnerku, proto jsem chtěla vytvořit práci, která by právě poukázala na to, ţe

kvůli alkoholismu onemocní celá rodina, kdy podle mého názoru největší psychické

zátěţi je vystavena právě partnerka alkoholika. To, jak se partnerky chovají, a jak

proţívají souţití s alkoholikem, se pokusím ukázat v praktické části mé práce, pro

kterou jsem si zvolila metodu polostandardizovaného rozhovoru, který budu provádět

s manţelkami, či partnerkami alkoholiků.

Cílem mé bakalářské práce je zjistit, jak alkoholismus manžela ovlivňuje

chování a prožívání manželky.

Celkově pro rodinu je velice těţké ţít s alkoholikem. Normální fungování a

stabilita rodiny jsou narušeny, dochází k omezování komunikace, jednotliví členové se

uzavírají sami do sebe, rodina se odcizuje. Celá domácnost se začíná točit pouze kolem

alkoholu, rodina se ze všech sil snaţí alkoholikovi pomoci a zapomíná na své potřeby a

zájmy. Dá se říci, ţe díky alkoholismu onemocní celá rodina.

Největší břemeno nese ovšem partnerka alkoholika, protoţe veškeré povinnosti,

které vykonával její partner v domácnosti, teď musí vykonávat ona sama a navíc se

starat ještě o partnera a jeho problém. Mnoho z těchto ţen se stydí svému okolí přiznat,

ţe jejich manţel pije, proto se nikomu nesvěří, a tím je to pro ně o mnoho těţší a

ubíjející. Některé ţeny pomáhají svým muţům řešit problémy, které díky alkoholu mají,

např. platí za něho dluhy v hospodě, omlouvají ho v práci. Ale bohuţel si neuvědomují,

ţe tímto manţelovi nepomáhají, ale usnadňují mu tak závislost, stávají se

spoluzávislými.

Partnerky se snaţí proti alkoholismu bojovat různými zbraněmi, např. zakazují

manţelovi chodit do hospody, vylévají mu alkohol, vyhroţují odchodem, avšak většina

těchto způsobů je marná a akorát zhorší situaci a partnerskou krizi.

7

Teoretická část mé práce se bude věnovat tématům alkoholismu, spoluzávislosti,

rodiny a zejména manţelek alkoholiků, kde popíšu jejich typologii, reakce na

alkoholismus partnera a další.

Praktická část mé práce bude výzkumné šetření, pro které jsem si zvolila metodu

kazuistiky prováděnou pomocí rozhovorů. Za hlavní výzkumnou otázku jsem si

stanovila tuto: „Jak manželky vnímají období života, kdy žily s alkoholikem?“ Z informací,

získaných v rozhovorech vytvořím kategorie, díky kterým materiál utřídím. Domnívám

se, ţe toto téma souvisí s integrální andragogikou, protoţe vyţaduje interdisciplinární

přístup, který zahrnuje různé období ţivotní dráhy jedince (Šimek in Preissová Krejčí a

Juárez Toledo, 2013, s. 127).

8

Teoretická část

1 Alkoholismus

S alkoholem jsme se setkali snad kaţdý z nás, tedy alespoň z mých zkušeností

jsem alkohol kolem sebe vídala jiţ od útlého dětství. Lidé alkohol nevnímají jako

nebezpečnou návykovou látku, nýbrţ jako společensky přijatelný prostředek pro

seznamování, lepší komunikaci i navození dobré nálady. Pecinovská (2011, s. 13)

uvádí, ţe kaţdý z nás se setká s alkoholem, přibliţně kaţdý pátý alkohol odmítne a dále

jej nekonzumuje vůbec, nebo jen příleţitostně a ostatní, teda asi čtyři pětiny populace

pijí. Ganeri (2001, s. 107) uvádí, ţe více neţ devadesát procent dospělých lidí v České

republice pije v určitém mnoţství alkohol.

Alkohol je oblíbený zejména proto, ţe svými vlastnostmi přináší úlevu, euforii,

odstraňuje bolest, sbliţuje lidi a usnadňuje komunikaci (Heller, Pecinovská, 1996, s.

11). Alkohol je rozšířený kvůli těmhle účinkům, které na člověka mají, a myslím si, ţe

málo lidí si uvědomuje nebezpečí uţívání alkoholu, které by mohlo vést k závislosti. Je

to dáno tím, ţe alkohol je ve společnosti velice rozšířen a většina lidí ho bere jako

součást ţivota, nikoli jako návykovou látku.

Alkoholismus je nemoc, která je velice častá. Důleţitým krokem je si závislost

přiznat. Stává se, ţe okolí si uţ začíná všímat, závislí na alkoholu zapírají, lţou a snaţí

ukázat svému okolí, ţe se mýlí. Podle Nešpora lze alkoholismus docela dobře léčit,

avšak základem je problém si přiznat, je to ten nejzákladnější, ale i nejtěţší krok

v léčení alkoholismu (Nešpor, 2006, s. 16).

A kdy můţeme hovořit o alkoholismu? Profous říká: „O alkoholismus jde tehdy,

jestliže požívání alkoholu způsobuje dlouhodobý a vlastními silami neřešitelný závažný

problém v rodině nebo problémy pracovní, zdravotní a společenské – až po konflikty se

zákonem“ (Profous, 2011, s. 16).

9

1.1 Vznik alkoholismu

Vágnerová (2008, s. 549-550) uvádí, ţe na vzniku alkoholismu se podílí

genetické dispozice, psychické faktory a faktory sociální. Alkoholikem se jedinec stává

pod vlivem všech faktorů, které se vzájemně prolínají. Nejvýraznějším faktorem je

genetická transmise, kdy genetické vlivy zvyšují riziko vzniku závislosti asi 4x (Nešpor,

2006, s. 12).

Heller, Pecinovská (1996, s. 12) uvádějí tyto faktory: osobnostní struktury

postiţeného (rysy jeho osobnosti, jeho vztah k drogám apod.), prostředí a tolerantní

postoje společnosti, droga a její dostupnost a podnět, neboli startér, dále pak vznik a

opakování situací, ve kterých se podařilo dosáhnout účinku a uspokojení pomocí

návykové látky a posledním faktorem je nepřítomnost jiných dostupných alternativ

k řešení situací s uspokojivým výsledkem. V příkladech z praxe by do osobnostní

struktury postiţeného mohla patřit např. zvýšená labilita vedoucí k depresím apod.

V rámci prostředí jsou to např. zpřetrhané vazby v rodině, či izolace. Za startér můţeme

povaţovat rozvod, ztrátu práce, či jiných důleţitých věcí v ţivotě. Pod situací, která

vede k uspokojení pomocí alkoholu, si představím, např. kdyţ muţ si dá pár sklenek

vína a najednou má dobrou náladu, přestane řešit problémy a cítí se dobře. A další dny,

kdyţ ví, ţe se mu podařilo takové pohody dosáhnout, tak sáhne znovu po alkoholu, aby

docílil stejného účinku.

Ühlinger a Tschui (2009, s. 16-17) uvádějí, ţe muţi sahají po alkoholu

z několika důvodů, můţe to být čistě jen pro potěšení, které mu přináší sklenka alkoholu

v určité situaci. Také to můţe být z důvodu toho, aby se muţ cítil lépe. Po alkoholu se

pak cítí méně deprivovaný, sniţuje se vnitřní napětí apod. Alkohol také sniţuje zábrany,

a proto je muţi vyhledáván kvůli zlepšování sexuálních vztahů.

Definitivní diagnóza závislosti na alkoholu se dá podle Nešpora (2007, s. 11-20)

stanovit pouze v případě, ţe během posledního roku se u jedince objevily tři a více

projevů závislosti. Mezi tyto základní projevy závislosti patří silná touha, resp. Bažení,

nebo pocit puzení uţívat látku. Baţení je neodolatelná touha po účincích nějaké látky.

Dalším projevem závislosti je zhoršené sebeovládání. Kdy například alkoholik po

určité dávce alkoholu začne nekontrolovatelně pít a nepozná, ţe uţ má dost. Dále je to

pak somatický (tělesný) odvykací stav, který se můţe projevovat např. třesem rukou,

10

nechutenstvím, zimnicí apod. Dalším projevem je růst tolerance. Heller s Pecinovskou

a kol.(1996, s. 12) popisuje toleranci, jako neustálé zvyšování dávky, či alkoholu v krvi,

jen aby docházelo ke stejným účinkům jako dříve, kdy bylo potřeba menší mnoţství.

Předposledním projevem závislosti je zanedbávání jiných potěšení, nebo zájmů.

Příklad k tomuto projevu je podle mého názoru velmi lehce představitelný, např. závislý

na alkoholu shání celý den peníze, jen aby si mohl koupit další láhev alkoholu a zájmy,

které dříve měl, jdou stranou. A posledním projevem je pokračování v užívání přes

jasný důkaz škodlivých následků (Nešpor, 2007, s. 11-20). Alkoholici si jsou vědomi

škodlivých účinků, které jim přináší jejich závislost, avšak touha po dané látce je o tolik

silnější, ţe ony následky přehlíţí, či znevaţují.

1.2 Stádia alkoholismu

Závislým na alkoholu se člověk nestane ze dne na den, ale prochází určitými

vývojovými stádii. První stádium je stádium iniciální, počáteční. V této fázi je alkohol

drogou, kterou si závislý naordinuje sám, a to aby potlačil nepříjemné psychické stavy,

nebo aby dosáhl dobré nálady, či se přiblíţil k lidem. Postupem času dávky

alkoholických nápojů stoupají (Skála, 1986, s. 12-13). Pro přiblíţení mě napadá příklad

muţe, který není schopen se seznámit se ţenou jinak, neţ v opilosti, jelikoţ alkohol mu

dodává odvahu, je upovídaný a veselý.

Druhé stádium je promodrální, neboli varovné. Zde dochází ke zvyšování

tolerance, kdy alkoholik zvyšuje dávky alkoholu, aby docházelo ke stejným stavům.

Začíná pít potajmu a své pití skrývá. Objevují se okénka, tzn., ţe si nepamatuje průběh

intoxikace (Heller, Pecinovská, 2011, s. 15). Z medicínského hlediska dochází ke

zvyšování tolerance alkoholu díky systému MEOS (mitochondriální etanoloxidační

systém), který chrání organismus při ohroţení vysokou hladinou alkoholu v krvi. Tento

systém oxiduje alkohol na oxid uhličitý a vodu, avšak při tomto procesu dochází

k vytváření toxických meziproduktů, které poškozují jaterní buňku. Díky tomuto

systému se organismus přizpůsobuje opakovanému příjmu alkoholu, protoţe při

opakovaném pití alkoholu si organismus vytváří stále více potřebných enzymů na jejich

odbourání. Tím pádem roste tolerance a i frekvence pití (Heller, Pecinovská, 1996, s.

56-57).

11

Dalším stádiem je stádium kruciální, rozhodné. Nadále roste tolerance a

okénka jsou v tomto stádiu charakteristická. Závislá osoba začíná znovu pít

s přesvědčením, ţe bude alkohol zvládat. V této fází dochází k tzv. změněné, sníţené

poruchové aţ ztracené kontroly v pití. Od této chvíle je pak pro závislého mnohem

jednodušší abstinence neţ pití s mírou, které jiţ natrvalo nedokáţe (Skála, 1986, s. 13).

Proto je pro vyléčené alkoholiky tak důleţitá striktní abstinence.

Posledním stádiem je stádium terminální, konečné. Charakteristický znak pro

toto stádium jsou tzv. ranní doušky. Ranní doušky jsou další dávky alkoholu po ránu,

kdy se u závislého objevuje nepříjemný stav po vystřízlivění. Můţe zde docházet

k poškození jater, to způsobí menší toleranci na alkohol (závislý se opije i z malého

mnoţství alkoholu). Člověk začíná upadat a upřednostňuje alkohol před

nejzákladnějšími ţivotními hodnotami. V tomto stádium můţe dojít k tzv. chronifikaci

nemoci, kdy se následky naduţívání alkoholu stanou trvalými, vzniká chronické

stádium závislosti na alkoholu (Heller, Pecinovská, 2011, s. 18-19). Kdybych se

zamyslela nad příkladem tohoto stádia, tedy jestli jsem se v ţivotě setkala s takovým

člověkem, tak to jsou např. bezdomovci. Shání peníze a místo toho, aby si koupili jídlo,

koupí si např. krabicové víno.

1.3 Typy alkoholismu

Závislost na alkoholu má pět typů, a to alfa, beta, gama delta a epsilon. Profous

(2011, s. 24) zmiňuje, ţe aţ 70% alkoholiků je o typ gama. Avšak důleţité je zmínit, ţe

většina závislých není striktně jen jedním typem, ale většinou dochází k prolínání

jednotlivých typů.

První je typ alfa. Pro tento typ jsou typické občasné excesy doprovázené

určitými problémy, jako je např. potyčka s policií apod. Nejedná se zde o závislost

v pravém slova smyslu, avšak postupem času se v ní můţe rozvinout (Heller,

Pecinovská, 1996, s. 26-27).

Pro typ beta je typické, ţe člověk pravidelně konzumuje alkohol a není ochoten

přerušit dávku v nevhodných situacích (Heler, Pecinovská, 1996, s. 27). Za nevhodné

12

situace povaţuji např. oběd u rodičů, slavnostní večeře, oslava narozenin svého dítěte

apod.

Další je typ gama. Projevuje se zprvu jen občasnými, později častějšími stavy

opilosti. Tyto stavy opilosti jsou následovány obdobím abstinence, která není provázena

třesy, pocením či jinými abstinenčními příznaky. Postupem času se období abstinence

zkracuje a četnost a míra selhání se zvyšuje. Začínají se objevovat několikadenní tahy

(Profous, 2011, s. 25-26).

Předposlední je typ delta, u kterého je charakteristické, ţe nemá ţádné viditelné

znaky opilosti. Takový člověk má pravidelný přísun alkoholu, a pokud se dostane do

situace, ve které je mu zabráněno tomuto pravidelnému přísunu, dojde k silným

abstinenčním příznakům. Můţe být např. hospitalizován. Pro tento typ je výstiţné tohle

tvrzení: „Nikdy střízlivý, nikdy opilý, vždy však s odvykacími příznaky“ (Profous, 2011,

s. 28). U tohoto typu se mi vybaví vinaři, kteří kaţdý den popíjejí sklenky vína, ale

nikdy se neopijí, udrţují si kaţdý den určitou hladinku alkoholu v krvi. U typu delta

stojí v popředí závislost somatická a závislost psychická se vyvíjí aţ relativně později

(Skála, 1987, s. 46).

Posledním typem je typ epsilon, pro který je typická koincidence (shoda,

splývání) závislosti alkoholu s psychickým onemocněním (Heller, Pecinovská, 1996, s.

27). Je blízký typu gama a to hlavně tím, ţe představuje epizodický abúzus většinou

s dramatickými dny, nebo týdny trvajícím průběhem (Skála, 1987, s. 46).

1.4 Následky alkoholismu

Jak zjistit, ţe někdo blízký pije? Existuje řada následků, jak somatických, tak

psychických, které prozrazují, ţe je někdo závislý na alkoholu. Můţe se jednat např. o

třes rukou, kdy se dotyčný nemůţe ani sám napít a při prvním panáku třes najednou

odezní. Samozřejmě vím, ţe existuje mnoho následků. Alkoholismus způsobuje celou

řadu nemocí, jak psychických, tak somatických.

Pokud má člověk podezření, ţe někdo z jeho blízkých pije, je vhodné zaměřit se

na varovné příznaky, které provázejí závislost na alkoholu, ale i jiných návykových

látek. Odborníci zjistili, ţe chování závislých osob má určitý počet společných

13

jmenovatelů. Je to ztráta spolehlivosti, pozdní příchody, zmeškané schůzky, sníţený

zájem o rodinu a práci, neplnění slibů, nevysvětlitelné výdaje, zanedbaný vzhled,

nedostatečná péče o domácnost, izolace, dále pak nutkavé jednání a nakonec výkyvy

v pracovním nasazení (Uhlinger, Tschui, 2009, s. 25).

Sovinová, Csémy (2003, s. 45-46) říkají, ţe většina alkoholiků si ani

neuvědomuje, ţe jejich nadměrná konzumace alkoholických nápojů můţe způsobit

zdravotní komplikace. Tyto komplikace se objevují jak v oblasti somatické, tak

v oblasti psychické a sociální, kdy narušuje mezilidské vztahy, osobní a rodinný ţivot a

práci.

Somatické zdravotní problémy popisuje Skála (1987, s. 54-66). Jedná se např. o

infekční nemoci. U alkoholiků se objevuje plicní tuberkulóza, nebo rozpad plicní tkáně.

U infekčních onemocnění u alkoholiků je problém, ţe díky alkoholu mají sníţenou

kritičnost, často střídají partnery, kvůli tomu dochází dále k šíření infekčních

onemocnění. Dalším onemocněním jsou zhoubné nádory. U alkoholiků převaţuje

rakovina ústní a nosohltanu, u pijáků je 2,5 krát větší incidence (nemocnost) neţ u

abstinentů. Dále je to pak rakovina jícnu, ţaludku, tenkého střeva a jater. Dalším

problémem pijáka můţou být poruchy výživy a přeměny látek. Sem patří např. stav

proteinoenergetické podvýţivy, kdy tento stav nastává v případě, ţe má závislý méně

neţ 90% normy hmotnosti podle věku, nebo v opačném případě můţe dojít k obezitě a

to především u alkoholiků, kteří konzumují pivo. Člověk, který je závislý na alkoholu

uţ nemyslí na nic jiného, tudíţ nemyslí ani na jídlo. Stará se jen o to, aby měl neustálý

přísun alkoholu a na tom, zda něco snědl, mu nezáleţí. V opačném případě se mi

okamţitě vybaví pivaři s tzv. pivními pupky. Další skupinou jsou nemoci dýchací

soustavy. Tyto nemoci se u lidí závislých na alkoholu objevují dvakrát častěji a i

mortalita je dvakrát větší. Předposlední skupinou nemocí jsou nemoci trávící soustavy.

Do této skupiny patří onemocnění jícnu, nebo jaterní onemocnění. U alkoholiků také

dochází ke změnám na kůţi, kdy můţe docházet k mramorování kůţe, nebo k tzv.

dermografismu. Dermografismus je podle mého názoru takový stav kůţe, kdy na ní

můţeme jakoby psát, po styku s nějakým předmětem zčervená, nebo zbělá.

Alkoholismus nepůsobí pouze na tělo člověka, ale výrazně ovlivňuje i jeho

psychiku. U člověka závislého na alkoholu se mění jeho osobnost a mohou se objevovat

psychické poruchy.

14

Řehan chápe alkoholické psychózy takto: „Alkoholickými psychózami se obecně

rozumí soubor těžkých duševních poruch a onemocnění, které se etiologicky váží na

předchozí alkoholickou kariéru“ (Řehan, 1994, s. 39).

Mezi nejznámější, ale i nejčastější psychózu patří delirium tremens. K projevům

této psychózy patří úzkostné stavy, nespavost podráţděnost, mohou se objevovat i

halucinace. Tyto stavy se postupně stupňují, kdy člověk poté ztrácí pojem o času a

prostoru (Heller Pecinovská, 1996, s. 67). Tento stav podle mého názoru nastává

v případě abstinování. Můţe k němu dojít například, kdyţ se alkoholik zraní a je

hospitalizován. Tím pádem je mu odepřen alkohol a nastává právě delirium tremens.

Řehan (2007, s. 65-73) uvádí další psychózy, a to alkoholickou halucinózu,

alkoholickou epilepsii, korsakovu alkoholickou psychózu a alkoholickou paranoidní

psychózu.

1.5 Léčba a prevence alkoholismu

Alkoholismus je nemoc, která je léčitelná, avšak je dlouhodobá a v případě, ţe

se závislý rozhodne pro léčbu, musí počítat s tím, ţe se uţ do konce ţivota bude muset

hlídat a odolávat alkoholu. Ale neţ začne léčba, musí si klient nejdříve uvědomit, ţe je

nemocný a ţe se chce léčit, coţ si myslím, ţe je to nejdůleţitější a zároveň to nejtěţší,

co alkoholika čeká. Většinou si alkoholik nechce přiznat, ţe je závislý a třeba den, dva

nepije, aby si dokázal, ţe bez alkoholu dokáţe vydrţet. Mnohdy si to nechce přiznat ani

jeho rodina, protoţe je to pro ni velmi bolestné a stresující, a snaţí se zmírnit následky

jeho chování.

Poté, co si klient a jeho rodina přiznají, ţe člen jejich rodiny je závislý na

alkoholu, je nejdůleţitější motivace, díky které alkoholik dokáţe vydrţet v léčbě a bude

dost silný na to, aby se po léčbě opět nevrátil ke sklence alkoholu. Podle Nešpora (2006,

s. 25-29) je motivace jeden z největších objevů v léčbě alkoholismu, a to zejména proto,

ţe motivace se můţe měnit a můţeme ji ovlivňovat. Motivace existuje dvojího druhu, a

to negativní motivace a pozitivní motivace.

15

Za negativní motivaci povaţuju znalosti toho, co alkohol způsobuje špatného,

tudíţ je člověk více motivovaný, aby přestal s pitím. Můţe to být např. po stránce

tělesné poškození jater, poruchy paměti, bolesti hlavy a jiné příznaky kocoviny, dále

pak po stránce duševní změna osobnosti, kolísání nálad, nebo děsivé sny, či výčitky

svědomí. Za pozitivní motivaci pokládám zase vědomí toho, co mi přinese dobrého

abstinence, např. po stránce tělesné, ţe budu mít lepší paměť, myšlení, nebude mi zle po

kocovině. Po stránce vztahové to můţe být např., ţe uţ se nebudu hádat se svojí

manţelkou, zlepší se celkově vztahy s přáteli apod.

Poté, co si člověk připustí problém s alkoholem a najde si důvod, proč se léčit a

vytrvat, nastává samotná léčba. Nejdříve se musí sestavit léčebný program, který

vyţaduje asi tříletou systematickou práci a sestavuje se dle potřeby a stavu rozvoje

choroby u závislého (Heller, Pecinovská, 1996, s. 85). Léčba alkoholismu je dvojího

druhu, a to ambulantní a ústavní léčba. Krátce se o nich zmíním a dále se budu věnovat

náplni léčby, tedy o způsobech léčení, ze kterých se vytváří léčebný program.

Nešpor (2006, s. 161) uvádí, ţe ambulantní léčba probíhá ve specializovaných

zařízeních. Její největší výhodou je to, ţe nevyţaduje pracovní neschopnost, to

znamená, ţe klienti mohou docházet do svého zaměstnání a tím pádem nepřerušují

kontakt se svým okolím. Ambulantní léčba je velice praktická, ale má určitá omezení.

Pokud se někomu pití vymklo z rukou a nezřízeně pije, a i přes jeho snahu se mu nedaří

v pití přestat, je pro něho ambulantní léčba nevhodná.

Myslím si, ţe ambulantní léčba je vhodná pro klienty, kteří se nachází v lehčím

alkoholickém stádiu, dokáţou se o sebe postarat a netrpí závaţnými zdravotními

komplikacemi. Také je důleţité, aby klienti byli schopni zapamatovat si datum návštěvy

lékaře, pokyny, které jim jejich lékař dal apod. V případě, ţe by toho klient nebyl

schopen, ambulantní léčba by nebyla vhodná.

Řehan (2007, s. 106) říká, ţe ambulantní léčba neprobíhá pouze ve

zdravotnických ambulancích, ale zahrnuje široké spektrum sluţeb, které mohou mít

charakter poradny na vysoké škole, poradny pro rodiny, pedagogicko-psychologické

poradny apod. Za základní znak povaţuje terénní nabídku sluţeb, která umoţňuje

klientům do ambulantní péče docházet a poté se vracet zpět do jejich ţivotního

prostředí, které zahrnuje práci, rodinu, přátele apod.

16

Nešpor, Csémy (1996, s. 114-115) tvrdí, ţe pokud dojde k tomu, ţe selţe

ambulantní léčba, je nutné podstoupit ústavní léčbu. Výhodou ústavní léčby je

bezpečnější prostředí, ve kterém se člověk nachází. V tomto prostředí má niţší

dostupnost alkoholu a také méně spouštěčů. Důleţitým plusem v ústavní léčbě je

neustálá profesionální péče lékařů. Nevýhodou této léčby jsou vyšší náklady na léčbu.

Nešpor (2006, s. 84) uvádí, ţe k ústavní léčbě se lékař přiklání tehdy, kdyţ

dojde k váţným tělesným, nebo psychickým komplikacím u klienta. Nejvhodnější pro

ústavní léčbu jsou specializované odvykací léčebny, kdy délka pobytu v takovém

zařízení bývá někdy pevně stanovena a někdy záleţí na domluvě s klientem. Pro

stanovení délky léčby by se měly brát v potaz následující činitele: stav při přijetí (čím

horší stav, tím delší pobyt), ţivotní situace (opět čím horší, tím delší léčba), délka

předchozí abstinence a trvání recidivy, dále pak duševní a tělesná schopnost a

posledním činitelem je schopnost vyuţívat moţností ambulantního léčení.

1.5.3 Fáze léčby alkoholismu

Řehan (1994, s. 61) tvrdí, ţe léčba alkoholismu má 3 fáze. První je fáze

detoxifikační, druhá pak fáze léčebná a poslední je fáze doléčovací.

Fáze detoxifikační začíná příjmem nemocného, dále pak jeho celkovým

vyšetřením, které zahrnuje vyšetření psychiatrické, psychologické, biochemické,

neurologické a další. Smyslem detoxifikace je zbavit tělo návykové látky, u nás tedy

alkoholu a pomoci člověku překonat moţné odvykací příznaky (Řehan, 1994, s. 61).

Druhá je fáze léčebná. Součástí této léčby je např. psaní ţivotopisů a deníků,

podíl psychoterapie v týdenním počtu hodin, aplikace averzivních postupů, forma

reţimu oddělení a třeba existence a pravomoci spolusprávy nemocných. Psaní deníků je

velmi přínosné při léčbě. Je to určitá forma komunikace mezi terapeutem a

alkoholikem. Psaní deníků je součástí psychoterapie. Řehan říká: „Pojem psychoterapie

bývá chápán v širším či užším smyslu. Širší chápání zahrnuje do psychoterapie vše, co

není spojeno s medikamentózní (či obecněji medicínskou) formou léčby, to znamená

všechny terapeutické formy od denního režimu po ergoterapii“ (Řehan, 1994, s. 62). Do

17

psychoterapie patří veškeré techniky, které působí na psychiku člověka bez pouţití léků.

Mohou sem patřit skupinová, nebo individuální sezení, arteterapie, muzikoterapie apod.

A poslední fází je fáze doléčovací. Do této závěrečné části léčby patří

socioterapeutické postupy. „Pod označením socioterapie je většinou chápána

dlouhodobá, závěrečná součást komplexní léčby, prováděná kolektivní formou za

použití speciálních technik a postupů“ (Řehan, 1994, s. 65).

Mezi socioterapeutické postupy patří manţelská terapie, doléčovací kluby a

svépomocné skupiny. Manţelská terapie je velice důleţitá v procesu doléčování,

protoţe manţelství a rodina je nejbliţší a neintimnější sociální systém začlenění

individua. A v případě, ţe jeden z partnerů začne trpět alkoholismem, hluboce to ovlivní

druhého partnera. Partnerka alkoholika se dostává mimo zónu svých původních názorů,

hodnot, či norem a tím pádem nedochází k běţné manţelské kooperaci (Řehan, 1994, s.

65-66). Proto si myslím, ţe alkoholik můţe být vyléčen a vrátit se k normálnímu ţivotu

jen s pomocí rodiny a hlavně manţelky, která bude spolupracovat s doktory.

Dále sem tedy patří doléčovací kluby. Doléčovací kluby jsou koncipovány jako

samořídící, kdy terapeut zde plní funkci moderátora, který neprezentuje názory, ale

nechává klienty, aby oni sami povídali o svém ţivotě, o závislosti na alkoholu a

zkušenostech souvisejících právě a alkoholismem (Řehan, 1994, s. 68). Podle mého

názoru lidem, kteří si právě prochází léčbou, velmi pomůţe takovéto sezení s lidmi,

kteří si procházeli tím samým a úspěšně se z toho dostali. Můţou s nimi probrat vše, co

je trápí. Také to je pro ně velice motivující, ţe se potkávají s lidmi, kteří na tom byli

kdysi stejně a nyní ţijí spokojený ţivot bez alkoholu. Pomůţe jim to uvěřit, ţe oni sami

závislost překonají.

Poslední jsou svépomocné skupiny. „Svépomocné skupiny (self- help group,

Selbsthilfe Gruppe) se vytvářejí spontánně sdružením několika osob snažících se

vymanit z vlastní drogové závislosti“ (Řehan, 1994, s. 69). Mezi nejznámější

svépomocnou skupinu patří AA, tedy anonymní alkoholici a Selbshilfe Gruppe

Vocklabruck.

18

1.5.4 Prevence alkoholismu

Nešpor dělí prevenci dle věku:

Od narození do 1 roku: v tomto věku je dítě plně závislé na péči matky. Tím, ţe

matka dítěti poskytuje bezpečí a jistotu, dítě přenese svou důvěru i na okolí. Z hlediska

prevence je tedy podle Nešpora důleţitá vřelost a péče a prevence citového hladovění

dítěte (Nešpor, 2006, s. 114).

Od 1 do 3 let: v tomto věku se dítě začíná duševně oddělovat od matky. Je

zaměřeno na sebe a rodiče by měli dítěti dávat najevo, ţe je v pořádku, ţe se chce

prosadit, ale ţe existují určitá omezení (Nešpor, 2006, s. 114).

Od 3 do 6 let: dítě začíná pronikat do širšího světa, začíná být zvědavé a plné

otázek. Důleţité je v tomto období, aby rodiče upozorňovali dítě na nebezpečí, která se

ve světě vyskytují, např. sirky, alkoholické nápoje, ostré předměty apod. Také je nutné

vést dítě k tomu, ţe zdraví je velmi důleţité a je potřeba ho chránit (Nešpor, 2006, s.

114).

Od 7 do 12 let: dítě se učí zapojovat mezi vrstevníky, do skupiny a uspokojovat

své duševní i tělesné potřeby. Také začíná rozumově uvaţovat a informace, které dítěti

poskytují jak rodiče, tak i ostatní lidé musí být konkrétní. Pořád je velmi důleţité klást

důraz na zdraví a postupem času měnit pravidla v návyky. Cílená prevence, která je

zaměřená proti škodám způsobeným alkoholem, tabákem a jinými drogami by měla

začít jiţ teď (Nešpor, 2006, s. 114).

Od 13 do 22 let: tohle období je náročné, zejména kvůli dospívání. Dítě se

odpoutává od rodiny a snaţí se vést samostatný ţivot. Pro dospívajícího je důleţitá

vrstevnická skupina, která mu pomůţe se alkoholu či drogám vyhnout, nebo naopak ho

k návykovým látkám přiláká. Prevence je v tomto období velice důleţitá, kdy účinné

jsou nácviky tzv. sociálních dovedností a naopak neúčinné je např. promítání filmů,

protidrogové přednášky, či ostatní hromadné akce (Nešpor, 2006, s. 114-115).

19

2 Rodina a alkohol

Kdyţ se v rodině vyskytuje alkoholismus, poškozuje to celý rodinný systém a

negativně ovlivňuje ţivot zejména manţelce, či partnerce a dětem. Alkoholismus

v rodině narušuje normální fungování rodiny a komunikaci mezi rodinnými příslušníky.

Narušení komunikace neprobíhá pouze v opilosti manţela, ale i v případě, ţe je

střízlivý. Také si myslím, ţe souţití s takovýmto člověkem je velice nebezpečné hlavně

pro děti, protoţe kdyţ vyrůstají se závislým člověkem, tak ho můţou začít brát jako

normu, nebo jako vzor a v dospělém věku propadnou alkoholu stejně jako jejich otec, či

jiný člen rodiny.

Maťová říká: „Dlouhodobé soužití s tím, kdo se opíjí, postihuje a mění i ženu a

rodinu. Rodina i žena jsou vystaveny dlouhodobému napětí a úzkosti („Nestalo se mu

něco, neudělal ostudu, přinese výplatu, nezaběhl se s jinou, nebude na nás křičet a

nadávat, nebude nás bít a vyhazovat?“)“ (Maťová, 1979, s. 2). Závislost člena rodiny

podle mého názoru narušuje stabilitu celé rodiny.

Sociální pracovnice Maťová (1989, s. 3-4) uvádí, ţe rodina se proti alkoholismu

člena rodiny brání mnoha způsoby, které se dají rozdělit do několika fází:

a) Rodina nutí závislého, který často selhává v povinnostech, které

mu přísluší, aby plnil všechny úkoly v rodině. Tyto úkoly mohou být spojeny

s rolí otce, manţela, syna apod.

b) V této fázi jednotliví členové rodiny přebírají určitě role a úkoly,

které dříve příslušeli např. otci, a také se více samostatně rozhodují.

S postiţeným se v rodině ještě počítá, ale rodina ho jiţ začíná brát jako

nerovnocenného partnera a tudíţ se konflikty v rodině mnoţí, a to jak

z důvodu alkoholismu člena rodiny, tak i právě z důvodu nerovnocennosti

postiţeného.

c) Nyní se s postiţeným v rodině uţ nepočítá, rodina plánuje a

zařizuje všechny potřebné věci bez účasti závislého a organizuje ţivot bez

ohledu na přání a nároky postiţeného. Dá se říci, ţe rodina pouze trpí jeho

přítomnost.

d) Poslední fází je to, ţe se rodina rozpadá, manţel, či manţelka

nevydrţí toto psychické napětí a dochází k rozvodu.

20

Matějková (2009, s. 141-142) uvádí, ţe v rodině alkoholika často dochází

k zanedbávání dětí. Děti se necítí v bezpečí a v klidu. Manţelka alkoholika je totiţ

vyčerpaná jak fyzicky, tak psychicky, a mnohdy nemá dostatek síly plně se postarat o

své děti.

2.1 Spoluzávislost

Nezřídka se v rodině, např. u partnerů, resp. manţelů/manţelek závislých na

alkoholu rozvíjí spoluzávislost. Člověk závislý na alkoholu většinou neţije sám, ale ţije

v rodině, má manţelku, děti a rodiče. Pro celý okruh příbuzných je alkoholismus člena

rodiny velice zdrcující a zanechává to na nich stopy. Trpí tím zejména děti alkoholika a

manţelka, či partnerka. Veškeré situace, které proţívá závislý, proţívají s ním.

Manţelka např. chodí pro manţela do hospody, platí za něj dluhy apod. Dá se říci, ţe

onemocní celá rodina. Členové rodiny se jiţ nestarají o své vlastní potřeby a zájmy, ale

věnují pozornost pouze alkoholismu svého blízkého, kdy se celý den točí pouze kolem

něj.

Spoluzávislost je definována takto: „Jedná se o specifickou spoluúčast na

závislosti osoby emočně blízké, zahrnující řadu dimenzí psychického života a činnosti

spoluzávislé osoby“ (Kajfoszová, 2011, s. 19). Mezi dimenze psychické ţivota patří:

trvalý a iracionální systém špatných přesvědčení o pití rodinného příslušníka spolu

s přesvědčením, ţe závislý dokáţe kontrolovat své pití, dále iracionální systém emoční

kontroly, který zvětšuje stres a autodestruktivní návyky. Mezi činnosti spoluzávislé

osoby patří neefektivní pouţívání vlivu na chování závislé osoby nebo vztahu k ní, dále

pak omezené moţnosti bránit se destrukci, a poté omezené moţnosti fyzického a

psychického odpoutání se od závislé osoby (Kajfoszová, 2011, s. 19).

Kalina definuje spoluzávislost takto: „Spoluzávislost označuje souhrn motivů,

postojů, komunikace a chování, kterým rodina nebo partner či partnerka závislost spíše

podporují, rozvíjejí, anebo naopak sabotují či zlehčují snahu o vyléčení“ (Kalina a kol.

2008, s. 42). Příkladem můţe být placení útraty v hospodě za manţela, nebo kdyţ ho

manţelka např. omlouvá v práci, z důvodu nemoci.

21

Mikuła (2006, s. 38) píše o jevech, které se vyskytují v rodině s alkoholovou

závislostí jednoho člena, patří sem zejména uzavřenost, dále pak zanedbávání

povinností závislé osoby (to vyústí v to, ţe ostatní členové rodiny převezmou tyto

povinnosti a začnou je vykonávat místo závislého, s tím souvisí další jev, a to

nerovnoměrnost rozdělení zodpovědnosti, nedůvěřivost, bezradnost, napětí ve vztahu,

ztráta hranic), kdy členové rodiny začínají být zodpovědní za činy vykonané

alkoholikem, dále to pak jsou např. lţi, emocionální napětí, vznik obranných

mechanismů u spoluzávislých členů rodiny apod.

Kudrle (In Kalina, 2003, s. 109-110) uvádí za hlavní rys spoluzávislosti ztrátu

sebekontroly a zaměření se na potřeby a chování osoby, která je závislá. Dělí

spoluzávislost na primární a sekundární. Primární spoluzávislost znamená, ţe tuto

spoluzávislost nevyvolala ţádná jiná porucha. Příčinou primární spoluzávislosti je podle

něj špatné rodinné prostředí a narušené vztahy mezi členy rodiny. Sekundární

spoluzávislost můţe vzniknout i u jedince, který vyrůstal ve zdravé rodině bez

porušených vzájemných vztahů, ale vstoupil do těsného kontaktu a blízkého vztahu

s osobou závislou na alkoholu či jiných drogách.

2.1.1 Průběh spoluzávislosti

Spoluzávislost probíhá v několika fázích, které popsala ve své knize

psycholoţka Plocová (2007, s. 36-39).

1. Fáze je utajování. Spoluzávislý se v této fázi snaţí, aby se okolí o

závislosti partnera, či jiného člena rodiny nedozvědělo. Můţe například

vyhazovat láhve alkoholu, nebo omlouvat chování závislého. V případě

závislosti jednoho z rodičů spoluzávislý zakazuje dětem návštěvy jejich

vrstevníků apod. Tím, ţe rodina omezuje kontakt s okolím, ztrácí rodina přátele

a síť vztahů. Z rodiny se stává samostatná jednotka.

2. Fáze kontroly. Jak uţ vypovídá z označení této fáze, partner se

snaţí získat nad závislostí toho druhého kontrolu. Snaţí se ho mít neustále pod

dohledem, můţe například hledat jeho tajné skrýše s alkoholem, kontrolovat

jeho aktivity apod. V této fázi je velké nebezpečí, ţe spoluzávislý začne pít taky,

22

jelikoţ to pro něj začíná být psychicky velmi náročné a domnívá se, ţe závislého

nemůţe opustit, protoţe by se o sebe nedokázal postarat.

3. Fáze odmítání. Tato fáze nastává tehdy, kdyţ spoluzávislý po

několika letech závislosti jiţ nedokáţe kontrolovat veškeré aktivity závislého. Je

si vědom toho, ţe uţ to takhle dál nejde a vyţaduje určitou změnu, tlačí jej

k léčbě alkoholismu.

2.1.2 Role spoluzávislých

Spoluzávislí se nechovají do jednoho úplně stejně, ale zastávají určité role, podle

kterých se pak chovají. Rozlišujeme tři role spoluzávislosti (zavislosti, [online])

Role oběti v rámci neuspokojivých vztahů v rodině začíná rušit sociální

kontakty a izoluje se od okolí. Neustále omlouvá, nebo maskuje problémy způsobené

alkoholismem člena rodiny. Vše se snaţí zvládnout vlastními silami, a pokud ţádá

někoho o pomoc, tak se cítí provinile, za to, ţe si stěţuje.

Role mrtvého brouka, jak uţ z názvu vypovídá, je takové chování, kdy

spoluzávislá osoba na závislost člena rodiny nepoukazuje, ani ho nijak neomezuje.

Tento typ člověka ovládá závislého, a z jeho závislosti těţí. Situaci začíná řešit aţ

v situaci, kdy je závislost toho druhého chronická, nebo jeho dluhy rostou závratnou

rychlostí.

Role tyrana je typ chování, kdy spoluzávislý dobře zná slabiny závislého člena

rodiny, s jeho závislostí manipuluje a má ho plně pod kontrolou. Jeho závislost, i

chování způsobené závislostí vyuţívá k tomu, aby mohl závislého kritizovat apod.

Avšak ve skutečnosti chování tyrana pouze maskuje jeho vlastní úzkost a nejistotu.

2.1.3 Léčba spoluzávislosti

V dnešní době existují tři základní způsoby léčby spoluzávislosti. Je to

sebevzdělávání, neboli svépomoc, skupinová terapie a individuální psychoterapie.

23

Myslím si, ţe svépomoc je obtíţná, a to zejména proto, ţe neexistuje velké

mnoţství literatury, která by byla zaměřená přímo na svépomoc. Při svépomoci je nutné

dodrţovat určitá pravidla, která popsala Matějková (2009, s. 139-140):

a) Zbavit se romantických představ o sebeobětování. Podle mého

názoru to znamená, ţe by člověk měl začít myslet sám na sebe, do jaké míry

je schopen poskytovat pomoc, a nebrat tuto pomoc jako povinnost, před

kterou ustupují do pozadí naše zájmy.

b) Myslet více na sebe.

c) Ocenit úsilí o změnu partnera.

d) Oddělit finance a majetek se závislým partnerem.

Cílem individuální psychoterapie je přenést zodpovědnost na sebe, ţe jsme

zodpovědní za své činy, chování, pocity a problémy. Výsledkem léčby by měl být pocit

bezpečí, získání opět zájmu o svůj vlastní ţivot a o koníčky. Tato terapie probíhá tak, ţe

terapeut se ptá např. na záţitky, či pocity, které nemocný proţíval jiţ v raném dětství a

snaţí se najít problémy, které by mohly souviset s chováním v přítomnosti. Důleţitým

krokem v léčbě je uvědomit si, ţe toto chování je nezdravé (Balúchová, 2012, s. 29-30).

Léčba spoluzávislosti nemusí probíhat pouze u jednotlivých lidí, ale i formou

skupinové terapie. „Cílem léčby je vývoj nového vědomí, schopnost identifikovat emoce,

vytvoření možností pro alternativní akce a reakce, především kvůli změně starých

vzorců chovaní a myšlení“ (Balúchová, 2012, s. 30).

Máme několik druhů skupinových terapií, které Frouzová (In Kalina, 2003, s.

124) dělí takto: informační skupiny, motivační skupiny a skupiny s blízkými závislými.

Za informační skupinu povaţuji skupiny, které slouţí příbuzným závislého k získávání

informací a znalostí ohledně závislosti, jak se chovat k závislému apod. Motivační

skupiny jsou podle mě takové, které pracují s příbuznými takovým způsobem, aby je

naučili, jak motivovat závislého k léčbě, a jak se chovat v různých situacích, aby

nedocházelo k demotivaci. A poslední skupina s blízkými závislými je taková skupina,

kdy na sezení dochází skupina osob, která má vazby k určitému závislému.

24

3 Manželky alkoholiků

Zjištění, ţe manţel, či partner pije je pro manţelky bezpochyby velmi bolestné.

Myslím si, ţe právě pro manţelky je tato situace nejvíce náročná. Samozřejmě děti

touto situací také velice trpí, ale manţelka se snaţí co nejvíce děti uchránit, a snaţí se,

aby se jejich ţivot nijak nezměnil.

Veškerá starost o rodinu a povinnosti s tím související spadají pouze na ni,

v manţelovi nenachází oporu, ale naopak kromě starosti o rodinu musí řešit problémy

související s manţelovým pitím. Nešpor říká: „Hodně povinností, které by si za

normálních okolností partneři rozdělili, přechází krátkodobě nebo i dlouhodobě a často

nepředvídatelně na nepijícího partnera, děti, nebo další členy rodiny“ (Nešpor, 2006, s.

143). Myslím si, ţe je také velice zraňující vidět manţela v takovémto stavu, kdy je

z něho úplně jiný člověk, neţ kterým byl předtím. Ve zprávě pro Evropskou Unii (2001,

s. 19) se uvádí, ţe partner problémového pijáka je vystaven silnému psychologickému

napětí, a často se u partnera vyskytují psychické problémy, jak např. úzkost, deprese a

nízká sebeúcta.

Manţelky alkoholiků si ve většině případů sami neuvědomují, ţe jejich

spoluzávislé chování akorát podporuje manţelův alkoholismus. Tím, ţe se manţelka o

všechno stará, snaţí se utajit manţelovo pití, nebo v případě, ţe okolí jiţ o nemoci ví,

tak ho omlouvá, akorát udrţuje podmínky, které jsou vhodné pro pokračování v pití.

Profous říká: „Tyto ženy ztratí zbytečně mnoho času, než pochopí, že k úspěchu partner

potřebuje opravdu striktní abstinenci a že její dodržení stále kontrolovat nemohou.

Nejzásadněji však chybují v tom, že za partnera přebírají aktivitu, že motivovány jsou

ony, a ne on“ (Profous, 2011, s. 61).

Tyto ţeny se nepotýkají jen s těmito problémy, ale často se objevuje agrese

alkoholika směřovaná právě na partnerku. Ühlinger, Tschui (2009, s. 61-62) uvádí, ţe

opilý člověk nad sebou ztrácí kontrolu a velmi často se objevuje agresivita spojená se

ţárlivostí. Tak se manţelky stávají týranými ţenami. Mnoho těchto ţen od svého

manţela nechce odejít. Myslím si, ţe je to zapříčiněno např. kvůli dětem, nebo

z materiálního hlediska, kdy manţelka nemá peníze na zařízení vlastního bytu, nebo se

manţelka domnívá, ţe bez její pomoci by se o sebe nedokázal postarat. Také to mohou

brát jak potupu, ţe otevřeně přiznají, ţe se rozvádí a ţe jejich manţel je alkoholik.

25

Ühlinger, Tschui (2009, s. 66) uvádí, ţe v ţeně, která je bitá se mísí mnoho

pocitů a ty ji brání s tím něco dělat. Můţe to být například tím, ţe má malou sebedůvěru

a nedokáţe si představit, ţe své děti bude vychovávat sama. Nechává se snadno

přesvědčit a obměkčit manţelovými omluvami a prosbami a manţelovo bití chápe jako

druhotný problém, který je spojený s jeho pitím.

3.1 Typologie problematických partnerek

Maťová (1989, s. 4) vytvořila ze své zkušenosti s partnerkami alkoholiků

typologii problematických partnerek a zvolila pro ně názvy: trpící Marie, trestající

Vlasta, dirigující Kateřina a kolísající Zuzana.

a) Trpící Marie

Pro trpící Marii je typická velká ochota pomáhat, obětovat se pro druhé a

sama trpět. Tento typ, jak z názvu vyplývá, trpí, někdy na své utrpení poukazuje,

avšak nedělá nic, nebo jen velmi málo, aby se z tohoto utrpení dostal.

b) Trestající Vlasta

Tento typ partnerky zná dobře slabiny svého manţela, neustále mu je

připomíná, můţe ho i poniţovat, nadávat mu.

c) Dirigující Kateřina

Představuje partnerku, která si vybírá muţe, kteří jsou poddajní, uznávají

její názory a hlavně se musí ve všem podřídit své partnerce.

d) Kolísající Zuzana

Tato manţelka je nerozhodná, proměnlivá, neví, jak se má chovat, a jak

řešit různé situace. Často mění svá rozhodnutí a omlouvá jak sebe, tak i ostatní.

Příklady jednotlivých typologií:

Příklad trpící Marie: „Čtyřicetiletá žena, provdaná za svého pijícího šéfa,

kterého rozvedla. Má s ním dvouleté dítě a čerstvě i dům v satelitním městečku.

Věděla již dříve o jeho pití, tolerovala to, uvěřila, že mu tehdejší žena

nerozuměla. Až nyní si uvědomuje, že i jeho otec nadměrně pil. Je s dítětem

doma, on se vrací autem pozdě a opilý. Pak ji ironizuje, peskuje, je vulgární, ale

nikdy ji neuhodil. Sráží ji, jak je neschopná. Nemá o ni už zájem ani jako o

26

ženu…Nenechá ji vyspat, nedá se před ním nikam ukrýt, to by se rozčilil. Druhý

den o ničem neví, nevzpomene si. Nepřipustí, že by byl alkoholikem, vždyť pije

jen pivo. Pokud si dá whisky, kterou tajně pije i v práci, nemá v pití kontrolu,

pak ho tak jednou do měsíce musí v práci omluvit. Potí se, tloustne, klepou se

mu ruce, nadměrně kouří. Ona nemá kam odejít, komu si postěžovat. Ke svým

rodičům se netroufá, varovali ji, jeho již nežijí. Je bezradná, přemýšlí o

azylovém domě. Souhlasí, že je vlastně nevolnicí v zlaté kleci“ (Profous, 2011, s.

81-82).

Příklad trestající Vlasty: „Bez skrupulí se rozvedla s pijícím partnerem,

vystěhovala ho, nakonec zmrzl v nevytápěné garáži jejího činžovního domu.

Nedala mu šanci k léčbě. Dalšího pijícího muže si opět vzala k sobě, ale přes

výhody, které má z jeho postavení, ho těžce ironizuje, občas mu balí kufry. Ten

se snaží kontrolovat pití, aby ho nestihl stejný osud jejího bývalého muže.

Ústavní léčbu si pro povahu zaměstnání prý nemůže dovolit“ (Profous, 2011, s.

82).

Příklad dirigující Kateřiny: „Šedesátiletá žena, po třicetiletém manželství

se její manžel pro ni dost nečekaně ocitl s alkoholickým delirantním stavem

v psychiatrické léčebně. Když pochopila, že tento typický stav skutečně zavinilo

jeho věčné pití piva, které se jí sice nelíbilo, ale při kterém nebýval agresivní,

dokázala mu opakovat, že s alkoholem žít nemusí, nemůže, nechce a nebude.

Nechtěla po něm, a dokonce mu to zakázala, aby doma sestavil novou kuchyň,

kterou jim v té době dovezli, na kterou se těšila a která složená v bytě jí jistě

hrubě nevyhovovala. Prošel ústavní léčbou a ambulantním doléčováním, i ona

pak pravidelně dlouhodobě chodila do skupiny partnerek. Obstál, přečkal bez

napití i delší období nezaměstnanosti. Úspěšné vedoucí místo si našel až daleko

za Prahou. Než by riskoval večery mimo domov, trávené po hospodách se svou

pracovní partou, volil raději z hlediska abstinence bezpečné, byť únavné denní

dojíždění. Abstinuje nyní více než 10 let“ (Profous, 2011, s. 82).

Příklad kolísající Zuzany: „Třicetiletá žena pro alkoholismus partnera

podala návrh na rozvod, ale opakovaně ho stáhla. Dělá to kvůli dětem, které ho

mají tak rády. Chce ho jen postrašit, vždy pak dá na chvíli pokoj. Ona si

odpočine. Radikální řešení si neumí představit“ (Profous, 2011, s. 83).

27

3.2 Způsoby nátlaku na partnera

Manţelky, či partnerky alkoholiků se snaţí různými způsoby ovlivnit manţelovo

pití.

Profous (2011, s. 59-63) uvádí několik způsobů chování, či jednání, o kterém se

manţelky domnívají, ţe tím zabrání pití manţela. Ţeny se zprvu snaţí manţelovi

domluvit, ještě kdyţ je napitý, později jim dochází, ţe mnohem lepší je partnerovi

domlouvat aţ druhý den za střízlivosti. Řada partnerek také poţaduje dosaţení úplné

abstinence, ale později přichází na to, ţe je to velice obtíţné splnit, a tudíţ poţadují po

partnerovi, aby nastoupil na léčbu.

Dále pak říká, ţe mnohem víc partnerek se zprvu zaměřuje jen na kontrolované

pití svého partnera. Např. mu schvalují pití piva, ale zakazují pití destilátů. Ve snaze o

kontrolované pití mu sami donášejí pivo domů, a tím mu znesnadňují kontakt

s ostatními pijáky (Profous, 2011, s. 59).

Některé partnerky naopak začnou, aby lépe kontrolovaly míru jeho pití, chodit

se svým partnerem do hospody. Tam se snaţí kontrolovat, co pije, a kolik toho pije,

odsouvají od něho skleničky, někdy se dokonce i stává, ţe partnerka raději vypije

panáka, který mu poslali kamarádi. Avšak toto chování nemá ţádné velké účinky,

partneři toto chování vnímají jako sniţování důstojnosti. Navíc tímto chováním se

partnerky sami vystavují vysokému riziku, ţe se stanou alkoholičkami. Často se také

stává, ţe ţeny obcházejí hospody, domlouvají se s číšnicemi, aby mu tak nenalévaly.

Někdy za manţela v hospodách hradí i ušlý zisk (Profous, 2011, s. 60).

Poměrně často si partnerky také myslí, ţe závislost na alkoholu jejich muţ

překoná pouze s jejich pomocí. Domnívají se, ţe terapeuti ho neznají tak dobře jako

ony, a ţe jsou navíc trvale přítomny, aby ho mohly hlídat (Profous, 2011, s. 61).

Některé se snaţí bojovat ţenskými zbraněmi, kdy např. manţelovi odpírají

pohlavní styk, kdyţ pije, a naopak při abstinenci mu za odměnu vyhoví. Ale mnohdy za

úpadek pohlavního ţivota nemůţe manţelka. Ühlinger, Tschui (2009, s. 60-61) uvádí,

ţe alkoholismus se projevuje sníţením intimního ţivota. Je to dáno zejména tím, ţe

partner se začne odtahovat, kvůli zvyšujícímu se napětí, které způsobuje alkohol, dále

pak kvůli zápachu a změnou partnerova chování během opilosti.

28

Velké mnoţství manţelek se domnívá, ţe pokud budou vyhroţovat rozvodem,

dosáhnout manţelovi abstinence. Avšak Maťová (1979, s. 6) tvrdí, ţe manţelky tuto

výhruţku opakují tak často, ţe se to pro manţela stává neúčinné a nepodstatné. Nevěří,

ţe by ţena byla od něho mohla opravdu odejít. Říká: „Má-li hrozba rozvodem být

účinným nátlakem na manžela, aby se rozhodl vyhledat lékaře a jít se léčit, pak musí

žena alespoň formálně požádat o zahájení rozvodového řízení“ (Maťová, 1979, s. 6).

Manţelovi tedy musí dojít, ţe jiţ nejde jen o plané výhruţky, ale ţe to manţelka myslí

váţně a je rozhodnutá se rozvést.

3.3 Reakce partnerek na alkoholismus partnera

Reakce na zjištění manţelovi závislosti není univerzální, ale existuje několik

způsobů, jak partnerka zareaguje na tuto ţivotní situaci. Ve zprávě pro Evropskou Unii

(2001, s. 90-91) Nešpor uvádí takovéto rozdělení:

První reakcí je rozmělnění hranic, které se můţe projevovat zejména

přebíráním odpovědnosti za manţela. Také je typické překračování mezigeneračních

vztahů, to znamená, ţe např. dojde ke spojenectví mezi matkou a dětmi proti závislému

otci. Tohle chování výrazně komplikuje léčbu, proto je důleţité zaměřit se na posílení

hranic mezi generacemi a hlavně zlepšení komunikace (Nešpor, 2001, s. 90).

Další reakcí je chorobná rovnováha, kterou popsal Goldberg (In Nešpor, 2001,

s. 90) jako vztahy typu „něco za něco“. Manţelka toleruje alkoholismu manţela

výměnou za to, ţe manţel bude tolerovat nějaký problém, který by za normálních

okolností netoleroval. Variantou této chorobné rovnováhy je sdílená závislost, kdy oba

partneři pijí, nebo manţel pije a manţelka je závislá na něčem jiném, např. na lécích či

práci. Goldberg také hovoří o masochistických vztazích, které se vyznačují tím, ţe

návykové chování manţela, či partnera poskytuje příleţitost pro sadistické chování a

masochistické utrpení vůči partnerovi.

Manţelka můţe reagovat na závislost svého manţela tzv. umožňováním. To

znamená, ţe manţelovi usnadňuje návykové chování. Partnerka si zdánlivě myslí, ţe

svému muţi pomáhá, ale jen tak oddaluje skutečné řešení problému (Nešpor, 2001, s.

91).

29

To, ţe jeden z partnerů je závislý na alkoholu způsobí omezení komunikace

mezi partnery. Závislý se často vyhýbá komunikaci, protoţe se bojí, ţe veškerá témata

v konverzaci by se nakonec změnila na rozhovor o jeho závislosti. V případě, ţe se

začne partner léčit, můţe dojít ke zlepšení komunikace (Nešpor, 2001, s. 91).

To, ţe v partnerském vztahu dochází k omezení komunikace a nárůstu problémů,

dojde k odcizení, vzdálení a desintegraci rodiny. Důkazem je velké mnoţství lidí na

léčení, kteří nemají rodinné zázemí. Zpřetrhaná síť sociálních vztahů výrazně

komplikuje léčbu, proto je důleţité pomoct závislému obnovit dřívější rodinné nebo

přátelské vztahy, nebo vytvořit nové vztahy (Nešpor, 2001, s. 91).

Poslední reakcí, která se objevuje u partnerek, je opakovaná volba nevhodného

partnera. Ţena se rozvede se svým muţem, avšak její další partner má podobný

problém. Nevhodného partnera si vybírají i dospělé děti alkoholiků (Nešpor, 2001, s.

91).

3.4 Svépomocný program

Existuje mnoho pravidel, či způsobů chování, které působí pozitivně na manţela,

ale i zlepšují psychiku a ţivot celkově manţelce. Matějková (2009) uvádí několik

základních pravidel, kterých by se manţelka měla drţet.

- Zbavte se romantických představ o sebeobětování

Ţivot s člověkem závislým na alkoholu je velmi těţký, a je nutné se

zbavit představy o sebeobětování. Důleţité je poloţit si otázku, zda vám tento

ţivot více dává, nebo bere. Partnerka si musí uvědomit, ţe má zodpovědnost za

plnohodnotné uskutečňování svého ţivota, a za dobré podmínky pro výchovu

svých dětí (Matějková, 2009, s. 138).

- Myslet více na sebe

Partnerka by neměla zanedbávat vlastní zájmy. Neměla by zanedbávat

vlastní přátele a uskutečňovat své cíle a přání. Tím, ţe by čekala doma na svého

závislého partnera, by akorát promrhávala svůj ţivot a navíc by nebyla dobrým

vzorem pro své dítě (Matějková, 2009, s. 138).

- Ocenit úsilí o změnu partnera

30

Oceňovat úsilí partnera je podle mého názoru velice důleţité, protoţe

podpora rodiny zvyšuje motivaci a vůli závislého. Matějková říká: „Dejte mu

najevo, že jste si jeho snahy všimli. Možná vám to dá práci najít sílu k překonání

se a pochválení partnera, který je pro vás zdrojem mnohých zklamání a bolesti.

Překonejte se“ (Matějková, 2009, s. 139).

- Oddělit svůj majetek a finance

Souţitím s alkoholikem se partnerka dostává do rizika exekucí,

vymáhání dluhů, či dokonce vydírání ze strany partnera. Proto je na místě

oddělit svůj majetek a finance od partnera. Tím partnerka získá tzv. pevnou

půdu pod nohama a hlavně zabezpečí jak sebe tak i své děti. Tím, ţe by

partnerka platila za svého muţe dluhy, či mu dávala peníze, by ho akorát

udrţovala v tomto stavu a prodluţovala by tak dobu před rozhodnutím ke změně

chování (Matějková, 2009, s. 139).

Maťová (1989, s. 3) uvádí, ţe v případě, kdy manţel podstoupil léčbu a snaţí

se abstinovat, se můţe cítit izolovaný a osamělý. Je to dáno tím, ţe v naší společnosti je

člověk, který striktně abstinuje spíše výjimkou. Proto manţelovi pomůţe, kdyţ

partnerka začne abstinovat taky, a odstraní se veškerý alkohol z domova a zásoby

alkoholu se vymění za zásoby nealkoholických nápojů. Tím, ţe se abstinence stane

zásadou v rodině, vypěstuje se i návyk u dětí.

Manţelky se často dopouštějí chyb, kterých si nemusí být ani vědomi. Je to dáno

tím, ţe nejsou dostatečně informované, a i kdyţ se snaţí manţelovi pomoct, tak naopak

přispívají k udrţování jeho nemoci.

Ühlinger, Tschui (2009, s. 58) ve své knize uvádějí postoje, kterým by se měla

manţelka, či partnerka vyhnout:

- Vyčítání.

- Uvádění důvodů proti pití, poté co se napil.

- Říkat mu: „Kdybys mě měl rád, s pitím bys přestal.“

- Snažit se mít jeho pití pod kontrolou.

- Dát průchod hněvu.

- Řešit jeho problémy, místo aby si je řešil sám.

- Přijímat jeho lži jen proto, abyste zabránili konfliktu.

- Věřit jeho slibům.

31

- Dávat mu rady.

- Obětovat se pro druhého.

V případě, ţe se manţel léčí a jeho léčba postupuje s úspěchem, není dobré se jiţ

vracet do minulosti a neustále mu připomínat jeho chyby, a co všechno způsobil.

V tomto období je mnohem lepší ho povzbuzovat, chápat a být mu oporou (Maťová,

1979, s. 5).

Skála (1988, s. 89-90) uvádí, ţe chce-li manţelka, či partnerka svého muţe

přesvědčit, aby se šel léčit, neměla by na něho křičet, a to jak v soukromí, tak na

veřejnosti. Dále by manţelka neměla muţe pomlouvat před jeho rodiči, dětmi, nebo

v zaměstnání.

3.5 Terapie a poradenství

„Manželská terapie je formou speciální psychoterapie, která se zaměřuje na

manželskou dvojici a její problémy“ (Kratochvíl, 2009, s. 11). Podle Kratochvíla (2009,

s. 11) je cílem manţelské terapie řešení závaţných problémů a konfliktů, které

manţelství postihují, dále pak zajištění souladu mezi partnery a zajištění vzájemného

uspokojování potřeb.

Existuje několik koncepcí manţelské terapie, které se od sebe liší v chápání

příčin manţelských problémů, a tím, jaké postupy v léčení pouţívají. Kratochvíl (2009,

s. 12) povaţuje za základní koncepce přístup dynamický, kognitivně-behaviorální a

humanisticko-psychologický.

S manţelskou terapií se pojí manţelské poradenství, ke kterému Kratochvíl říká:

„S manželskou terapií se do značné míry překrývá manželské poradenství, v němž je

rovněž hlavním úkolem poskytovat manželům kvalifikovanou po moc v jejich vztahových

problémech a konfliktech“ (Kratochvíl, 2009, s. 11).

Poradenskou pomoc ročně vyhledá okolo 30 aţ 35 tisíc klientů, tedy párů

(jedinců je to zhruba 60 tisíc ročně), (Novák, 2006, s. 23).

32

Praktická část

1 Úvod do problematiky

Pro svou bakalářskou práci jsem se rozhodla udělat kvalitativní výzkum

metodou kazuistiky, který jsem prováděla pomocí rozhovorů s manţelkami, nebo

partnerkami alkoholiků.

Kaţdá z těchto ţen má jiný ţivotní příběh a tedy i zkušenosti se souţitím

s alkoholikem. V rozhovorech chci odhalit, jaké to pro ně bylo ţít s alkoholikem a

odpovím na hlavní výzkumnou otázku.

1.1 Cíl výzkumu a výzkumná otázka

Cílem mého výzkumného šetření bylo postihnout důsledky, které má souţití

s alkoholikem a to zejména jak alkoholismus partnera ovlivňuje chování a proţívání manţelky.

Z tohoto důvodu sestavím 5 kazuistik. Za hlavní výzkumnou otázku jsem si zvolila tuto: „Jak

manželky vnímají období života, kdy žily s alkoholikem?“

1.2 Metodologie výzkumu

S přihlédnutím na charakter zkoumaného tématu se mi jako nejvhodnější metoda

jeví kvalitativní přístup. Kvalitativní přístup ukazuje chování lidí v přirozeném

prostředí, v mém případě tedy souţití manţelky s alkoholikem. Tento přístup nám

umoţňuje zaměřit se na zkoumané objekty více do hloubky.

V rámci kvalitativního výzkumného přístupu jsem zvolila metodu kazuistik.

Informace pro sestavení kazuistik jsem sbírala prostřednictvím polostrukturovaných

rozhovorů s komunikačními partnerkami. Komunikační partnerky vypráví buď o celém

svém ţivotě, nebo jen o určitých úsecích. Z toho vyplývá, ţe informace, které získáme,

jsou subjektivní. Pomocí rozhovorů sestavím 5 kazuistik a poté si určím kategorie,

33

pomocí kterých roztřídím informace a pokusím se o generalizaci informací, tedy o

nalezení shodných aspektů v kaţdé kategorii.

1.3 Výzkumný vzorek

Výzkumný vzorek tvoří pět ţen, se kterými jsem prováděla rozhovor. Výběr

neprobíhal náhodně, ale oslovila jsem potencionální komunikační partnerky přes email

na základě doporučení mých známých, kteří se domnívali, ţe tyto ţeny na rozhovor

přistoupí.

Jsem si vědoma toho, ţe můj výzkumný vzorek nemůţe reprezentovat celou

populaci ţen, které ţily s alkoholikem. Avšak to neznamená, ţe výzkumný vzorek je

homogenní, rozhovoru se zúčastnily ţeny, které jsou kaţdá jiné věkové kategorie.

Výzkumu se zúčastnilo celkem pět ţen a to ve věku 36-59 let.

1.4 Průběh rozhovorů

S účastnicemi rozhovorů jsem se domlouvala zejména přes email, tímto

způsobem jsem domlouvala i termíny, kdy proběhnou rozhovory. Snaţila jsem se jim

vyjít co nejvíc vstříc, co se týče místa, i času rozhovoru. Předem jsem znala pouze jednu

účastnici, se kterou jsem si domluvila rozhovor u ní doma, cítila se tak příjemně a

uvolněně. Druhou účastnici jsem osobně neznala, a setkání proběhlo v parku v jejím

městě, které je současně i mým bydlištěm. Třetí byl těţší domluvit, účastnice nejdřív

nesouhlasila se schůzkou, ale později souhlasila alespoň s rozhovorem, který proběhl

přes email. Bohuţel jsem tak přišla o osobní kontakt, a neviděla její emoce apod. Další

dva rozhovory proběhly v kavárnách.

Před rozhovorem jsem účastnice seznámila s účelem rozhovorů a ubezpečila je o

anonymitě. Na začátku rozhovoru jsem uvedla základní informace, jak o

komunikačních partnerkách, tak i o jejich partnerech, a poté jsem jim poloţila otázku na

jejich dětství. Tím se rozpovídaly, a já poté pokračovala v otázkách na seznámení

34

s jejich manţelem a první krizi apod. Účastnice rozhovorů jsem nechávala volně mluvit,

a v případě, ţe mě něco zajímalo, jsem se doptávala.

Rozhovory probíhaly kaţdý jiný dobu, protoţe rozhovor končil v té chvíli, kdy

účastnice dospěla k názoru, ţe řekla vše, co chtěla, a já neměla ţádné doplňující otázky.

Poté jsem poděkovala za rozhovor a ujistila se, ţe jsem nevyvolala v účastnici negativní

pocity.

1.5 Postup analýzy výzkumných dat

Cílem analýzy výzkumných rozhovorů je vytvoření kazuistik a dále utřídění

informací. Způsobů, jak utřídit informace je několik. Existují čtyři přístupy, které

Leiblichová, Tuval-Maschiachová a Zilberová (1998, s. 15-18) rozdělují takto: celostní

obsahový přístup, celostní formální přístup, dílčí obsahový přístup a dílčí formální

přístup. Pro moji práci jsem usoudila, ţe nejvhodnější je dílčí obsahový přístup, kdy

v rámci tohoto přístupu jsou definovány kategorie, do nichţ jsou data shromáţděna a

roztříděna.

V rámci tohoto přístupu jsem výzkumné rozhovory rozdělila do dílčích jednotek,

které představovaly určitý problém. Jednotlivé kategorie jsem rozdělila v souladu

s hlavní výzkumnou otázkou. V rámci kazuistik popíšu jednotlivé případy ţen, a poté se

pokusím o generalizaci informací, které jsem z rozhovorů získala a které budou

rozděleny právě do kategorií.

35

2 Prezentace kazuistik

2.1 Kazuistika č. 1: příběh Marceli

Základní informace

Její jméno: Marcela

Věk: 36

Vzdělání: střední odborná škola s maturitou

Povolání: sekretářka

Jeho jméno: Ondřej

Věk: 39

Vzdělání: střední s maturitou

Povolání: elektrikář

Informace o aktérech

Marcela: je rodinná známá, takţe jsem ji kontaktovala emailem, a domluvila

jsem s ní schůzku, která proběhla u ní doma, jelikoţ má dvě děti, a tudíţ málo času.

Marcela je velmi racionální ţena, a podle mého názoru situaci, ve které se nacházela,

zvládla velmi dobře. Před rozhovorem jsem byla velmi nervózní, jelikoţ nejsem moc

zvyklá bavit se o tak citlivých věcech, ale nakonec mě nervozita přešla, a vše probíhalo

hladce. Myslím si, ţe Marcele nedělalo tak velký problém bavit se o tom, protoţe je

rozvedená uţ 4 roky a tudíţ je to uţ vše za ní.

Ondřej: o jejím bývalém partnerovi toho zas tolik nevím, znám ho pouze od

vidění. Vyučil se elektrikářem, a poté si dodělal ještě maturitu. Ale na první pohled by

člověk neřekl, ţe je závislý na alkoholu, a vlastně on sám si to nikdy ani nepřiznal. Jeho

dětství nebylo snadné, protoţe podle slov Marceli jeho otec také pil, a navíc měl

agresivní sklony k jeho matce, která s ním i přesto zůstala celý ţivot. Ondřej se prý o

těchto problémech nikdy nechtěl bavit, a odmítal připustit, ţe by k pití měl sklony po

otci.

36

Období dětství Marceli

Její dětství bylo podle ní šťastné, pochází z úplné rodiny, a má dva bratry,

Jakuba a Patrika. S rodiči ţili v malé vesnici. Sama o svém dětství říká: „ Na moje

dětství si fakt nemůžu stěžovat, jako občas to byl docela chaos s dvouma bráchama, ale

já si vždycky udělala pořádek, navíc jsem byla takovej tatínkův mazel, asi proto, že jsem

byla jediná holka, takže jsem vlastně měla i výhodu“

Soužití s Ondřejem

Marcela se s Ondřejem seznámila poté, co se kvůli práci přestěhovala do

stejného města, kde ţil i Ondřej. Poprvé se potkali na diskotéce, kde si podle jejích

vlastních slov padli hned do oka. Svými slovy Marcela říká: „Ve městě, do kterýho jsem

se přistěhovala, jsem neměla moc známejch, jen jednu kamarádku, která mě jednou

vytáhla ven a to jsme právě potkala Ondru, byl tam taky se svejma známýma, a i když je

to ohraný, tak mě hnedka zaujal, byl zábavnej a hezkej.“ Po pár týdnech randění spolu

začali chodit a chodili spolu 4 roky, kdy Marcela dodává, ţe během těchto čtyř let si

nevšimla, nebo nechtěla všimnout, ţe by Ondřej nadměrně pil. Poté přišla ţádost o ruku,

kterou Marcela přijala, a následovala svatba. Po roce se jim narodilo první dítě, a s tím

podle Marceli začaly problémy. Ondřej začal víc chodit do hospod. Říkal jí, ţe si taky

musí trochu odpočinout od práce a od honičky kolem dítěte. „Z jedné strany jsem to

chápala, že po celým dnu v práci si chce odpočinout a vypnout, ale později mi to začlo

už dost vadit, a začla jsem mu to vyčítat“

Po roce a půl, co přišlo první dítě, Marcela znovu otěhotněla, a narodilo se jim

druhé dítě. S druhým dítětem přišly finanční problémy, které nebyly prý zas tak

dramatické, ale museli se uskromnit. S tím přišlo další vyčítání a hádky, kvůli utrácení

peněz Ondřejem v hospodě. „Měla jsem na něj hroznou zlost, že tak utrácí za blbej

chlast a my se doma musíme uskromňovat, v tý době jsem začla zkoušet všechno možný,

aby s tím přestal. Začla jsem hrát chudinku, pak jsem mu vyhrožovala odchodem,

hádala se s ním, brečela, ale bylo to marný.“ Ale i tak si Marcela myslí, ţe ji měl rád,

ale s narůstající krizí ho to k alkoholu táhlo ještě víc. Naštěstí pro Marcelu kolem sebe

měla spoustu známých a rodiče, se kterými se stýkala, a tudíţ vycítili, ţe se něco děje.

Odešla od něj s dětmi v období, kdy uţ spolu normálně nekomunikovali, a kdyţ spolu

promluvili, tak se hádali. Jednou Ondřej přišel večer domů úplně opilý a začal jí vyčítat,

jak se k němu ona chová, mluvil nahlas, čímţ vzbudil děti. To pro Marcelu byl ten

37

zlomový bod, kdy si řekla, ţe nechce, aby děti svého otce viděli takhle a vyrůstaly

v takovém prostředí.

Současnost

Nyní ţije Marcela se svými dvěma dětmi v pronájmu v panelákovém bytě, a jak

sama říká, tak ţije normální spořádaný ţivot. Nemá ţádného partnera, a ani si ho

nehledá, je spokojená, tak jak to je. Její bývalý muţ nikdy nepřistoupil na léčbu, takţe

pořád pije. S dětmi se vídá jen občas, ale nemá o ně velký zájem. Marcela na manţelství

nevzpomíná nejlépe, ale v rozhovoru vţdy dodávala, ţe občas se spolu měli hezky, kdyţ

zrovna nepil, a ţe o něm nechce mluvit jako o nejhorším člověku na světě.

2.2 Kazuistika č. 2: příběh Hany

Základní informace

Její jméno: Hanka

Věk: 58 let

Vzdělání: vyučená

Povolání: podnikatelka

Jeho jméno: Karel

Věk: 56 let

Vzdělání: vyučen

Povolání: dělník ve firmě

Informace o aktérech:

Hana: Hanu jsem dříve neznala, proto jsem byla z rozhovoru nervózní, ale po

setkání na mě působila velice příjemně, a nervozita odezněla. Mluvila se mnou otevřeně

a vyrovnaně. Myslím si, ţe tak hovořila kvůli tomu, ţe toto špatné období bylo téměř

před 14 lety, proto uţ o tom dokázala mluvit bez problémů.

38

Karel: Karel celý ţivot pracuje jako dělník jedné firmy. V dětství ţil na malé

vesnici s rodiči a jeho bratrem. Podle Hany byl jeho otec typický hospodář, nebyl prý

moc gramotný, ale v rodině velel, a jeho názor byl vţdy ten nejdůleţitější.

Dětství Hany

Dětství měla spokojené, ţila s rodiči a s o 5 let starší sestrou v malém bytečku.

Svůj pokojík neměla, spala v obýváku, ale i kdyţ se nám to zdá v téhle době

nepředstavitelné, ona sama říká, ţe jí to nevadilo, a přišlo jí to úplně normální.

Soužití s Karlem

Jaké bylo jejich seznámení? „Seznámili jsme se už na škole, oba jsme vyučení,

ale každý jsme studovali jiný obor. Jako na škole jsme spolu ještě nezačli chodit, ale

věděli jsme o sobě, měli jsme stejné kamarády.“ Chodit spolu začali prý aţ po studiích.

Chodili spolu necelý rok, a jelikoţ uţ oba pracovali, tak spolu začali bydlet, poté ţili na

psí kníţku 3 roky, a narodila se jim dcera. V době, kdy dceři byly tři roky, se teprve

vzali. Na otázku, zda uţ v téhle době měl problém s alkoholem, Hana odpověděla: „V té

době mě ani ve snu nenapadlo, že by takový problém mohl mít, nebo že by mohl přijít.

Jako občas si zašel do hospody, ale to mi nepřišlo, jako problém, protože do hospod

chodili všichni chlapi.“ Asi rok po svatbě Hana znovu otěhotněla, a narodily se jim

dvojčata. Tím, ţe měla Hana hrozně práce s dětmi, začala zanedbávat manţelský ţivot

s Karlem. Sama říká, ţe za jeho závislost můţou oba. Karel začal chodit víc do hospod,

častěji se vracel domů opilý, Hana z toho byla nešťastná, všechna práce s dětmi,

v domácnosti i hospodaření spadala na ni. Postupem času, jak děti rostly, Hana to začala

více zvládat. Říká, ţe i kdyţ na všechny starosti byla sama, udělala si denní rozvrh a šlo

to. Svého manţela se mnohokrát snaţila přesvědčit, aby podstoupil léčbu, ale tím

vyvolala akorát hádku. Takhle ubíhaly roky, aţ do té doby, kdy dívky vyrostly a vzaly

situaci tzv. do svých rukou. „Holky mě přesvědčovaly, abych tátu přiměla k léčení, já

jsem jim říkala, že jsme to zkoušela a nikdy to nefungovalo, tehdy mi řekly, že si s ním

promluvíme všechny a že to musí zabrat.“ A taky zabralo, ze strachu, ţe ztratí celou

svou rodinu, nakonec Karel podstoupil léčbu, a s Hanou spolu ţijí doteď.

39

Současnost

V současnosti spolu ţijí v panelákovém bytě, podle slov Hany jsou spokojení.

Oba abstinují a věnují se turistice. Všechny tři dcery je navštěvují.

2.3 Kazuistika č. 3: příběh Terezy

Základní informace

Její jméno: Tereza

Věk: 48

Vzdělání: střední odborné

Povolání: administrativní pracovnice

Jeho jméno: Jan

Věk: 57

Vzdělání: střední odborné

Povolání: dělník

Informace o aktérech

Tereza: Tento rozhovor bohuţel probíhal jen přes email, takţe jsem přišla o

přímý kontakt, ale i tak komunikace s Terezou byla pohodová, a myslím si, ţe právě

kvůli komunikaci přes email mi vyprávěla o svém ţivotě upřímně a bez obav.

Jan: vyrůstal ve městě a byl druhorozený syn. Tereza o jeho dětství říká:

„Manžel byl druhorozený, a jelikož jeho rodiče chtěli, aby měli holčičku, tak se i tak

k němu chovali na úkor jejich prvorozeného syna. Bohužel mu tím udělali medvědí

službu, jelikož se manžel nikdy neosamostatnil a zůstal maminčin mazánek.“ V rodině,

ve které vyrůstal, vládla podle slov Terezy matka.

40

Dětství Terezy

Tereza vyrůstala na vesnici, doma podle jejích slov uctívali hodnoty, jako

autorita, rodiče apod. Doma u nich neexistovalo odmlouvání. Ale na druhé straně se její

rodiče snaţili, aby se měli co nejlépe. S alkoholem u nich v rodině se nesetkala a

dodává: „Rodiče nikdy neholdovali alkoholu a až v dospělosti jsem se dozvěděla, že

pokud si někdy otec dal panáka, tak nikdy jsme o tom s bratrem nevěděli.“

Soužití s Janem

S Janem se seznámili v práci, kde po studiu Tereza nastoupila. O tom, jak ji

zaujal, říká: „Chodil na kontroly do závodů, a tudíž měl plno známostí, a všichni se

k němu chovali slušně, a v mých očích byl pan někdo, když jsem to srovnala se svými

vrstevníky, kteří byli naprostá ucha.“ Sama říká, ţe uţ v této době pozorovala jeho vztah

k alkoholu, byl totiţ o 10 let starší, trávil svůj volný čas s kamarády v hospodě. Vzali se

po dvouleté známosti. Na otázku, kdy podle ní začal mít její bývalý muţ problémy

s alkoholem, odpověděla: „Myslím si, že vše začalo v době, kdy byla sametová revoluce

a v událostech po ní.“ V té době začal vyrábět nábytek a byl tak sám svým šéfem, kdyţ

se mu nechtělo, tak nešel do práce, a v práci prý popíjel víno apod. Postupem času se

situace jen zhoršovala, chodil domů často opilý, a i děti začaly mít strach, co se bude

zase dít. Navíc se k alkoholu přidala agresivita a vyhroţování dokonce zabitím. Tereza

si nakonec uvědomila, ţe ona s dětmi takhle ţít nemusí, a můţe s tím začít něco dělat.

Odstěhovala se k rodičům, kteří jí poskytli pomoc. Ke svému odchodu říká: „Dodnes si

pamatuji tu úlevu, když jsem v noci utekla z domu bez jakýchkoliv věcí, jen se psem a

dětmi. Hned jsem věděla, že to je to nejlepší rozhodnutí, které jsem za posledních pár let

udělala.“

Současnost

V dnešní době je rozvedená a ţije v domečku v malé vesnici se svým přítelem.

Ţije spokojený ţivot, na kterém by nic neměnila. S bývalým manţelem se nevídají, děti

jsou jiţ dospělé, takţe v případě, ţe se s ním chtějí vidět, si to zařídí oni sami.

41

2.4 Kazuistika č. 4: příběh Andrey

Základní informace

Její jméno: Andrea

Věk: 39

Vzdělání: střední odborná škola s maturitou

Povolání: kadeřnice

Jeho jméno: Pavel

Věk: 43

Vzdělání: vyučen

Povolání: zámečník

Informace o aktérech

Andrea: působila na mě příjemným dojmem, rozhovor probíhal v jedné malé

kavárně, kterou vybrala sama Andrea. Snaţila se odpovědět na všechny mé otázky, a i

kdyţ to pro ni bylo těţké takhle otevřeně mluvit s cizím člověkem, nakonec odpověděla

na mé dotazy.

Pavel: je jedináček, který ţil ve městě se svou matkou a otcem. Během jeho

dospívání se rodiče odloučili, a poté rozvedli. On pak dále bydlel se svou matkou. Podle

Andrey s otcem vycházel dobře, a dál s ním udrţoval kontakt, v jeho rodině neměli

problém s alkoholem.

Dětství Andrey

Andrea měla spokojené a šťastné dětství. Ţila na vesnici v úplné rodině. Bydlela

v dvougeneračním domku s prarodiči, rodiči a svými dvěma sourozenci. Dodává: „Měla

jsem to tam ráda, všichni jsme byli pohromadě, měli jsme mezi sebou dobré vztahy.

Večer jsme se vždycky sešli dole u prarodičů a večeřeli všichni dohromady. Dnes už to

tak bohužel nebývá.“

42

Soužití s Pavlem

S Pavlem se seznámili díky společným přátelům, kteří je představili na jednom

večírku. Od té doby spolu začali chodit, a po roce se vzali. Andrea říká, ţe jejich vztah

měl rychlý spád, brali se hlavně kvůli otěhotnění. Později přišlo druhé dítě. Na otázku,

kdy si začala uvědomovat, ţe manţel příliš pije, odpověděla: „Asi 4 až 5 let zpátky kdy

jsem si začala všímat jeho stále častější a delší pobyty v hospodě, ze kterých se málokdy

vrátil střízlivý.“ S tím přišli hádky, výčitky, Pavel si nechtěl svoji závislost přiznat.

Andrea mu začala vyhroţovat rozvodem, tím ho donutila, aby se přihlásil na léčbu. Ale

po snaze abstinovat bohuţel zase začal pít. Andrea si uvědomila, ţe to nezmění ani jeho

rodina, a odstěhovala se i s dětmi.

Současnost

Před rokem se i s dětmi odstěhovala od manţela, a podle jejich slov je

spokojená, konečně ţije bez neustálého stresu. Manţel po neúspěšné léčbě začal opět

pít. S dětmi se vidí zřídkakdy, sami děti kontakt s otcem nevyhledávají.

2.5 Kazuistika č. 5: příběh Kateřiny

Základní informace

Její jméno: Kateřina

Věk: 39

Vzdělání: vyučená

Povolání: montáţní dělnice

Jeho jméno: Miroslav

Věk: 41

Vzdělání: vyučen

Povolání: obráběč kovů

43

Informace o aktérech

Kateřina: rozhovor opět probíhal v jedné nejmenované kavárně. Tento rozhovor

mi domluvila má starší sestra, které Kateřinu znala. Na začátku byla vidět velká

nervozita, ale nakonec jsme se obě uvolnily, a uskutečnily výzkumný rozhovor.

Působila na mě velice kamarádsky a přátelsky.

Miroslav: do svých tří let ţil s rodiči a bratrem na vesnici. Poté se odstěhovali do

velkého města. Kateřina o něm tvrdí, ţe je to městský typ člověka. Kdyţ mu bylo 10 let,

tak se jeho rodiče rozvedli. Zůstal poté bydlet s matkou, a otec se přestěhoval do bytu za

svou přítelkyní, kvůli které se prý rozvedli. Nikdy mu to neodpustil, ţe takhle ublíţil

matce.

Dětství Kateřiny

Po celé své dětství ţila s rodiči a starší sestrou na vesnici. Měli plno zvířat, proto

má velice blízký vztah ke zvířatům. S hospodářstvím souvisela i práce, které bylo plno,

ale tím, ţe milovala zvířata, to dělala ráda. Kdyţ jí bylo třináct let, přestěhovali se do

menšího města, kde ţila aţ do dospělosti. Dětství měla krásné, takové, jaké podle ní má

mít kaţdé dítě.

Soužití s Miroslavem

Seznámili se, kdyţ bylo Kateřině 18 let. Bylo to na narozeninové párty její

sestry, kam pozvala Miroslava a jeho bratra, protoţe se jí prý v té době líbil Miroslavův

bratr. O pár měsíců později spolu začali chodit, a po pěti letech známosti se rozhodli

vzít. V době, kdy se brali, čekala Kateřina první dceru. Na otázku, kdy podle ní začal

mít její muţ problém s alkoholem, odpověděla: „Podle mě to začlo už celkem brzo,

kolem 27 roku. Já to ze začátku vůbec nepoznala, nebo jsem spíš byla hodně tolerantní.

Když si dal pivo doma u televize, to mi nevadilo, a možná tím to začlo.“ Zprvu si to

nechtěla přiznat, ţe by zrovna její muţ mohl mít problém s alkoholem. Brala to

zpočátku jako jeho špatné období. Ale návštěvy hospod se začaly zvyšovat, a začal si

dávat alkohol i doma u televize. Nejhorší pro ni bylo, ţe kdyţ konečně sebrala odvahu

mu říct, aby se léčil, tak se naštval, a začal jí říkat, ţe chyba je jen v ní. „On o tom vůbec

nechtěl slyšet, prej nemá žadný problém, že je to ve mě a ne v něm. On se prostě jen rád

baví, a že si dá par skleniček doma, na tom nevidí nic špatného.“ Kdyţ uţ se to

44

vyhrotilo takovým způsobem, ţe na ni v opilosti křičel, a všechno jí vyčítal, a navíc

jejich dcery toho byly svědkem, rozhodla se Kateřina ukončit jejich vztah.

Současnost

Kateřina ţije se svými dvěma dcerami a novým přítelem v bytě. S Miroslavem

se rozvedli před pěti lety. Ten se snaţí dcery vídat, ale pořád pije.

45

3 Interpretace výzkumného šetření

Alkoholismus muţe výrazně narušuje ţivot manţelce, změní se jí celý ţivot. I

tato skutečnost byla impulzem k provedení výzkumného šetření, díky kterému chci

zjistit, jak tuto situaci vnímají, a tím přispět k vytváření forem pomoci.

Při analýze materiálu jsem vymezila čtyři kategorie, které se objevovaly

v příbězích. Kategorie jsem vybírala s ohledem na výzkumnou otázku, a zároveň tak,

aby spolu navzájem souvisely. Tento postup odpovídá analyticko-interpretační technice,

kterou Švaříček a Šeďová (2007, s. 226-227) označují jako techniku vyloţení karet.

První kategorií, která se v rozhovorech objevovala, byla změna povinností.

Druhou kategorií, která nám z rozhovorů vyplynula, byla změna životní

strategie, která v sobě zahrnuje např. změnu ekonomické situace, ţivotního způsobu

ţivotu, nebo změnu ve zvládání kaţdodenních povinností.

Další kategorií, která se objevovala průřezově vyprávěními, byla změna

fungování rodiny, kdy tato kategorie v sobě zahrnuje změnu pravidel v rodině a změnu

vztahů a komunikace.

A poslední kategorií je nátlak na léčbu manžela, kdy kaţdá z těchto ţen se

snaţila určitým způsobem manţela přimět k léčbě.

3.1 Změna povinností

Tuhle kategorii jsem vybrala, jelikoţ jsem se během rozhovorů s manţelkami

dozvídala, do jaké míry musely díky alkoholismu manţela přebírat jeho role a

povinnosti. Tereza uvádí, ţe její manţel se přestal o vše zajímat, vše pro něho byl

problém: „Nic se mu nechtělo řešit, a všechnu starost o rodinu nechal na mě.“ I ostatní

komunikační partnerky uvádí, ţe čím víc jejich manţel začal pít, tím míň měl zájem o

rodinu, přestal pomáhat v domácnosti, a navíc přidával ještě práci své manţelce. Hana

během období závislosti svého muţe musela řešit veškeré hospodaření, jinak by se

zadluţili. „Musela jsem převzít vládu nad kreditkama, a nad naším účtem, vše kolem

peněz jsem řešila jen já. Nedělala jsem to, protože jsem musela, ale protože jsem

46

věděla, že jedině tak budeme moct relativně normálně žít.“ U Marceli tyto povinnosti

probíhaly podobně, akorát s rozdílem tím, ţe přístup k účtu měli oba, tudíţ její manţel

mohl za alkohol utrácet, jak se mu chtělo, z čehoţ poté vyplynuly finanční potíţe.

Katěřina uvádí: „Změnilo se úplně vše, najednou jsem byla sama. Sama na všechno.“ I

Andrea uvádí, ţe její muţ o ni přestal mít zájem, nepomáhal jí, a vůbec se nestaral, jak

to s dětmi zvládá. Manţelky alkoholiků se tak v domácnosti stávají hlavou rodiny, která

vše řídí, a snaţí se, aby se jim celý ţivot nerozpadl. Hlavními změnami v povinnostech

manţelek jsou finanční zabezpečení rodiny, které je většinou pouze na nich,

hospodaření s penězi, které by manţel jinak propil, dále pak na péči o děti a domácnost

jsou sami, manţel jim s ničím nepomůţe, nemá zájem o dobré fungování rodiny. Podle

mého názoru se manţel alkoholik stává takovým dítětem, o které se manţelka neustále

bojí, co zase vyvede, a čím ji zkomplikuje ţivot.

3.2 Změna životní strategie

Změna ţivotní strategie se do určité míry prolíná se změnou povinností, patří

sem ekonomické změny, změna ţivotního stylu apod. Jak jsem v předešlé kategorii

zmínila, Marcela měla díky manţelovu alkoholismu finanční potíţe. U nich za finanční

problémy nemohl jen alkoholismus, ale péče o dvě děti. A právě kvůli finančním

problémům Ondřej propadl ještě více alkoholu, a finanční problémy tak ještě více

zhoršil.

V Období souţití s alkoholikem jsem se zaměřovala, jakým způsobem se změnil

ţivotní styl ţen. Tereza se na rozdíl od ostatních ţen nevzdávala svých koníčků,

k tomuto říká: „Jelikož jsme měli dům se zahradou, tak můj největší koníček byla práce

na zahradě a tu jsem si užívala. Manžel práci na zahradě nesnášel, a nic tam nedělal.

Další můj koníček bylo šití, což mě vždy bavilo, a ráda jsem si něco nového ušila.

Dalším koníčkem byl pes – fenečka. Tu jsem brala jako kamarádku a měla ji možná

raději než manžela – nebyl s ní problém, a pak samozřejmě děti.“ Tereza se tedy

přimkla k fence a jejím dětem, aby měla pro co ţít. Tohle upnutí k dětem jsem

vypozorovala i z ostatních rozhovorů, děti se pro ně v tomto období staly takovým

majákem, díky kterému měly motivaci nevzdávat to. Marcela uvádí, ţe na koníčky a

záliby neměla čas, jelikoţ se musela věnovat domácnosti a dětem a i kdyţ se jí rodiče

47

nabízeli, ţe by jí děti pohlídali, tak toho moc nevyuţívala, a nikam nechodila. „Nechtěla

jsem si ani vyrazit s kámoškama, bála jsem se, že mě to za prvé potom vyčte, že jsem

taky někde pařila, a za druhé, že přijde domů opilej, a něco vyvede, tak jsem pak radši

zůstávala doma, abych ho měla pod kontrolou aspoň doma.“ Hana zase moc ráda

chodila na plesy a podobné akce, ale kvůli manţelovi se toho musela vzdát. „Vždycky

jsem ráda tancovala, ale potom, co můj muž začal víc pít, tak jsem radši přestala chodit,

protože bez něj se mi nechtělo jít, ale věděla jsem, že když tam půjdeme, tak se opije a

udělá ostudu.“ Andrea také uvádí, ţe se musela vzdát svých zálib: „Na koníčky jsem

moc času neměla, hlavně kvůli práci a dětem a také stresu, kvůli kterému jsem na ně ani

neměla náladu.“ O své koníčky přestala mít zájem i Kateřina, která v tom nejtěţším

období prý akorát myslela na to, co bude dělat, a jak se postará o své dcery.

Kdybych měla shrnout tuhle kategorii, tak všechny účastnice musely změnit

způsob jejich ţivota. Kvůli manţelovu alkoholismu zanedbávaly sami sebe, přestaly se

věnovat svým koníčkům, nebo naopak se zaměřily na určitou věc. Děti se pro ně staly

prioritou číslo jedna. Co se týče jejich ekonomické situace, tak během tohoto období

byly ţeny nuceny začít hospodařit s penězi sami, jelikoţ na jejich muţe nebyl spoleh.

3.3 Změna ve fungování rodiny

V této kategorii mě zajímalo, zda se změnily pravidla v rodině, jak spolu členové

vycházeli apod. U Hany doma došlo např. k tomu, ţe dcery si domů nevodily

kamarádky. „Neříkala jsem jim, že nemůžou, ale oni sami nějak nechtěly, asi se bály, že

kdyby přišel táta domů opilej, tak by jim udělal ostudu.“ U všech tří ţen došlo

k narušení komunikace, jak jsme uváděla výše, Marcela se v době před rozchodem se

svým muţem uţ téměř nebavila, probírali spolu jen věci kolem dětí. Podle mého názoru

za narušení komunikace do jisté míry můţe poslední mnou vybraná kategorie, a to

nátlak na léčbu partnera.

Dále jsem vypozorovala, ţe u všech pěti ţen došlo k tomu, ţe si svého muţe

přestaly váţit a nebraly ho jako chlapa. Tereza k tomu říká: „Mě to ovšem začalo docela

vadit, že mám doma bačkoru, o kterého se nemůžu opřít a chtěla jsem víc. Začala jsem

na něj útočit, aby situaci řešil, ale bohužel řešil ji zas jen alkoholem. V tu dobu jsem si

48

manžela už nemohla vůbec vážit.“ Marcela si svého muţe přestala váţit díky tomu, ţe

kvůli alkoholu se uţ nedokázal postarat o rodinu, a ani si neuvědomoval, ţe jeho rodina

strádá. U Hany se úcta k jejímu muţi vrátila během léčby, kdy se začal snaţit a

uvědomil si, ţe má problém. Kateřina si svého muţe přestala váţit a začala k němu mít

dokonce odpor: „V tu dobu se změnilo úplně všechno k horšímu. Spát v jedné posteli byl

pro mě velký problém, cítila jsem k němu odpor a nenávist, ale někdy i lítost.“

U všech pěti ţen docházelo v domácnosti k hádkám, výčitkám a u Terezy

dokonce k výhruţkám a k agresivnímu jednání: „Navíc agresivita mého manžela se

začala stupňovat, a já jsem si v tu dobu již také nenechala jen tak něco líbit, takže

docházelo ke střetům. Jenže v tu dobu měl manžel 130 kilo a já necelých 55 kilo. Jeho

útoky nebyly jen na mě, ale i na děti, kdy na nás řval a vyhrožoval zabitím a vyhozením

z okna.“ U Marceli docházelo k výčitkám z obou stran. Manţel jí vyčítal, ţe ho neustále

sekýruje, ona zas, ţe není doma a jen sedí v hospodě. U Andrey vznikaly také hádky,

ale zejména prý kvůli tomu, ţe manţela nechtěla k dětem pouštět, kdyţ z něho cítila

alkohol. Myslím si, ţe tyhle hádky a hlavně scény v opilosti manţela nejvíce narušují

fungování a stabilitu rodiny.

3.4 Nátlak na léčbu manžela

V rozhovorech jsem se dozvídala od účastnic rozhovorů, ţe se snaţily přimět

manţela k léčbě, nebo alespoň k omezení alkoholu, avšak většinou tato konverzace

dopadla hádkou, nebo odchodem manţela do hospody. Marcela v době, kdy začali mít

finanční potíţe, zkoušela různé způsoby, jak manţela přimět, aby přestal pít, a začal zas

normálně fungovat. Pokoušela se mu hrát na city, aby se měnil kvůli dětem, kdyţ to

nepomáhalo, začaly hádky a výčitky, které to akorát zhoršily.

Tereza věděla, ţe její muţ si problém nikdy nepřizná a na tuhle otázku odpověděla: „O

léčbě jsme se nebavili, jelikož pro něj nebylo nic k řešení – on a jeho matka, se kterou

jsme bydleli ve společném domě, neměli pocit, že by byl alkoholik. V dnešní době vím, že

pokud alkoholik sám nechce na sobě cokoliv změnit, tak nikdo jiný mu to nemůže nařídit

a nenařídí.“

49

Hana to dlouhou dobu nechávala být, nechtěla zhoršovat situaci, protoţe věděla,

ţe doléháním na manţela by akorát vyhrotila situaci, a začali by se hádat, párkrát to

zkusila, ale bez úspěchu. Její manţel si to vykládal jako útok na něho, a proto na léčbu

nepřistoupil. S manţelovou závislostí se naučila ţít. Neúčinnějším nátlakem se u něho

ukázaly být dospívající dcery, které mu domluvily, a Karel ze strachu, ţe ztratí svou

rodinu, podstoupil léčbu. Kateřina se bála svému muţi říct, ţe si myslí, ţe má problém a

měl by se léčit, a kdyţ uţ sebrala odvahu a řekla mu to, tak se akorát rozčílil a začal jí

vše vyčítat.

I Andrea se snaţila, aby její muţ přestal pít. K tomuto tématu říká: „Nejdříve

jsem se mu snažila pomoct sama, aby si to přiznal, a začal se ovládat. Snažila jsem se

ho přimět omezit návštěvy hospod.“

Kdybych měla shrnout způsoby nátlaku na léčbu, tak se účastnice rozhovorů

často uchylovaly k přemlouvání partnera kvůli dětem, dále pak zakazování alkoholu,

které logicky vedlo k tajnému pití. Ale pravdou zůstává, ţe alkoholik si sám musí

uvědomit svůj problém. Tím, ţe je manţelky upozorňovaly na problém, se nic

nevyřešilo, a manţelé to nebrali v úvahu. Ze všech pěti manţelů léčbu podstoupili dva,

oba z podobného důvodu, a to ze strachu, ţe ztratí svou rodinu. Bohuţel zachránit svou

rodinu se povedlo jen jednomu, který se své závislosti zbavil.

3.5 Závěr výzkumného šetření

V závěru výzkumného šetření bych jen krátce chtěla odpovědět na hlavní

výzkumnou otázku.

Hlavní výzkumná otázka zněla: „jak manželky vnímají období života, kdy žily s

alkoholikem?“ Na tuto otázku jsem si vlastně odpověděla díky vytvořeným kategoriím.

Období ţivota s alkoholikem vnímají jako nejtěţší období svého ţivota, všech pět ţen si

aţ s postupem času sami uvědomily, jaká hrozná ţivotní situace to byla. Tím, jak se

změnil jejich muţ, se změnil i jejich ţivot. Musely se starat o vše v domácnosti, a o

praktické věci, ţily v kaţdodenním strachu, jestli nebude jejich muţ opilý. Snaţily se

pomoct svému muţi, a tím tak i sobě. Ţily v neustálém stresu, jednak z hádek, které se u

nich vyskytovaly v nemalém počtu, a jednak ze špatné atmosféry v domácnosti. Dá se

50

říci, ţe hlavní změna v souţití s alkoholikem byla ta, ţe alkohol byl jediným tématem,

který se v domácnosti začal řešit.

51

Závěr

Ve své práci jsem se zabývala různými aspekty ţivota manţelky s alkoholikem.

Ukázala jsem, ţe souţití s alkoholikem ovlivňuje chování a proţívání manţelky, pro

kterou je to těţké ţivotní období. Toto tvrzení jsem ukázala nejen na literatuře, ale i na

mém výzkumném šetření.

Cílem mé práce bylo zjistit, jak alkoholismus manţela ovlivňuje chování a

proţívání manţelky. V praktické části jsem si stanovila jako hlavní výzkumnou otázku:

„Jak manželky vnímají období života, kdy žily s alkoholikem?“

V teoretické části jsem pomocí literatury popsala základní témata, která podle

mě byla důleţitá v této práci. A to alkoholismus, jaké je to celkově pro rodinu

závislého, dále pak spoluzávislost, která postihuje rodinu závislého, a nakonec jsem se

věnovala přímo manţelkám alkoholiků, kde jsem rozebírala jejich typologii, reakce na

manţelův alkoholismus, jaké chování je prospěšné, a které naopak ne.

Můj výzkum, který jsem realizovala metodou kazuistiky pomocí rozhovorů, na

jedné straně potvrdil, ţe ţeny toto období vnímaly individuálně, ale na druhé straně

jsem v jednotlivých rozhovorech našla podobné chování, situace a názory.

Definované kategorie v sobě průřezově obsahovaly, jak se manţelky v určitých

situacích zachovaly, tak i jaké to pro ně bylo. Snaţila jsem se, abych díky stanoveným

kategoriím dokázala odpovědět na hlavní výzkumnou otázku, a odhalit podobnosti,

které se v jednotlivých kategoriích vyskytovaly. Ţeny období souţití s alkoholikem

vnímaly jako nejtěţší období svého ţivota. Proţívaly neustálý stres, pravidla v rodině se

změnila, docházelo k hádkám, či potyčkám. V důsledku toho nastala manţelská a

rodinná krize, která ve čtyřech z pěti případů vyústila v rozvod.

Má práce přispívá k tématu, kterému se ve společnosti nevěnuje dostatečná

pozornost. Stálo by za to dále zkoumat chování a proţívání manţelek alkoholiků, a

s přihlédnutím k osobnostním rysům kaţdé manţelky pak navrhnout co nejúčinnější

intervence v péči o tyto ţeny. Samozřejmě důraz na individualitu musí být brán v potaz,

protoţe kaţdá ţena tuto situaci můţe proţívat velice intenzivně a citlivě, jelikoţ se

jedná o psychicky náročnou ţivotní situaci.

52

Použitá literatura

Balúchová, M. Spoluzávislost – Kodependence. Olomouc: Univerzita Palackého

v Olomouci, 2012.

Csémy, L. a Nešpor, K. a Sovinová, H. Problémy s alkoholem v rodině. Zpráva pro

Evropskoou Unii. Praha: Státní zdravotní ústav, 2001. ISBN: 978-80-86353-00-5

FROUZOVÁ, H: Skupiny s blízkými závislého. In: KALINA, Kamil a kol. Drogy a

drogové závislosti. Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR, 2003. ISBN 80-86734-

05-6

Ganeri, A. Drogy Od extáze k agonii. Praha: AMULET, 2001. ISBN 80-86299-70-8

Goldberg, N. Therapeutic strategies for alcoholism using marital therapy. Psychiatria

Fennica. In: Csémy, L. a Nešpor, K. a Sovinová, H. Problémy s alkoholem v rodině.

Zpráva pro Evropskou Unii. Praha: Státní zdravotní ústav, 2001. ISBN: 978-80-86353-

00-5

Heller, J. a Pecinovská, O. a kol. Pavučina závislosti: alkoholismus jako nemoc a

možnosti efektivní léčby. Praha: Togga, 2011. ISBN 978-80-87258-62-0

Heller, J., Pecinovská, O. a kol. Závislost známá neznámá. Praha: Grada Publishing,

1996. ISBN 80-7169-277-8

Kajfoszová, M. Alkoholismus jako rodinná nemoc z pohledu českých a polských

odborníků. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011.

Kalina, K. a kolektiv. Základy klinické adiktologie. Praha: Grada Publishing, 2008.

ISNB 978-80-247-1411-0

Kratochvíl, S. Manželská a párová terapie. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-

646-9

Kudrle, S. Psychopatologie závislosti a kodependence. In: Kalina, K. a kol. Drogy a

drogové závislosti. Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR. 2003. ISBN 80-86734-

05-6

53

Lieblich, A. – Tuval-Mashiach, R. – Zilber, T. Narrative Research: Reading, Analysis,

and Interpretation. Thousand Oaks: Sage Publications, 1998.

Matějková, E. Řešíme partnerské problémy. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 978-

80-247-2338-9

Maťová, A. Pokyny pro manželky mužů závislých na alkoholu. Praha: ÚZV, 1989.

Maťová, A. Rodina a závislost na alkoholu. Praha: ÚZV, 1979.

Mikuła, J. Konsekwencje związku z osobą uzależnioną od alkoholu. Współuzależnienie.

Warszawa: Państwowa Agencja Rozwiązywania Problemów Alkoholowych. 2006.

Nešpor, K. Návyková chování a závislost. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-432-X

Nešpor, K. Návykové chování a závislost. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-267-6

Nešpor, K. a Csémy, L. Léčba a prevence závislosti. Praha: Psychiatrické centrum Praha,

1996. ISBN 80-85121-52-2

Nešpor. K. Zůstat střízlivý. Brno: Host, 2006. 80-7294-206-9

Novák, T. Partnerské a rodinné poradenství. Praha: Grada publishing, 2006. ISBN 80-

247-1526-0

Plocová, M. Všechno má svůj čas. Praha: Insignis, 2007. ISBN: 978-80-86353-00-5

Profous, J. Průvodce alkoholovou závislostí. Praha: Galén, 2011. ISBN 978-80-7262-

820-9

Řehan, V. Adiktologie 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. ISBN 978-

80-244-1745-5

Řehan, V. Závislost na alkoholu a jiných drogách – psychologický přístup. Olomouc:

Univerzita Palackého v Olomouci, 1994. ISBN 80-7067-359-1

Skála, J. Alkohol a jiné (psychotropní) drogy: abuzus a závislost. Praha: Aviceum,

1986.

Skála, J. Závislost na alkoholu a jiných drogách. Praha: Aviceum, 1987.

54

Skála, J. …Až na dno!? Fakta o alkoholu a jiných návykových látkách: (Zneužívání a

závislost). Praha: 1988.

Sovinová, H. a Csémy, J. Kouření cigaret a pití alkoholu v České republice. Praha:

Garamond, 1999. ISBN 80-86379-01-9

Šimek, D. Reflexe sociální exkluze v integrální andragogice – zdroje a přístupy. In

Preissová Krejčí, A. – Juárez Toledo, R. Sociální exkluze v multikulturních

společnostech: Komparace současné situace v České republice a v Mexiku. Olomouc:

UP, 2013.

Švaříček, R. a Šeďová, K. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál,

2007.

Ühlinger, C. a Tschui, M. Když někdo blízký pije. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-

7367-610-0

Vágnerová, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2008. ISBN

978-80-7367-414-4.

Internetové zdroje

Tři podoby spoluzávislosti. [online]. zavislosti. com [cit. 10. 2. 2015]. Získáno z

http://www.zavislosti.com/ostatni_zavislosti/spoluzavislost_kodependence.htm

55

Anotace

Příjmení a jméno autora: Zahradníková Hana

Název katedry a fakulty: Katedra sociologie a andragogiky, Filozofická fakulta

Název bakalářské práce: Manţelky alkoholiků

Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Mgr. Naděţda Špatenková, Ph.D.

Počet znaků: 85 221

Počet příloh: 0

Počet pouţité literatury: 34

Bakalářská práce se zabývá manţelkami alkoholiků jejich chováním a

proţíváním, které je ovlivněno právě alkoholismem jejich muţe. Nejprve se budu

zabývat alkoholismem obecně, poté přejdu na rodinu alkoholika a na spoluzávislost,

která postihuje výrazně manţelky alkoholiků. Poslední kapitolou, která je zároveň ta

hlavní, je zaměřena přímo na partnerky. Uvedu zde jejich typologii, reakce na manţelův

alkoholismus, dále pak jakým způsobem se snaţí manţela přimět k léčbě a nakonec

svépomoc manţelek. Výzkumné šetření bude probíhat formou kazuistik. Cílem

výzkumu bude zjistit, jak vnímají manţelky souţití s alkoholikem.

Klíčová slova

Alkoholismus, alkoholik, manţelka, souţití

56

Annotation

Bachelor thesis deals with the wives of alcoholics especially how a partner's alcoholism

affects and distorts their behavior and experiences. At first we will focus on alcoholism

in general. We will fluently move to the problems in the family and follow up with the

theme of codependence, which significantly affects wives of alcoholics. In the last

chapter, which is also the most important one, we will focus directly on the wives. We

will analyze their typology and reactions to their husbands alcoholism. Furthermore we

will talk about how they are trying to force their partner into treatment and about self-

help of wives. This research will take the form of casuistry. The goal of this research is

to find out how wife perceive cohabitation with alcoholic husband.

Key words

Alcoholism, alcoholic, wife, cohabitation