Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

LATINSKÁ HISTORIE O ALEXANDRU VELIKÉM V NAŠICH RUKOPISECHAuthor(s): Anežka VidmanováSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 86, Čís. 2 (1963), pp. 263-267Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23464924 .

Accessed: 16/06/2014 07:42

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 194.29.185.251 on Mon, 16 Jun 2014 07:42:37 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Anežka Vidmanová:

LATINSKÁ HISTORIE O ALEXANDRU VELIKÉM

V NAŠICH RUKOPISECH

Bohatá alexandrovská tradice, která zanechala značné stopy v litera turách snad všech národů evropských a řady národů mimoevropských,1) nevyhnula se samozřejmě ani českým zemím. Máme jí co děkovat nejen za jeden z největších skvostů naší staré literatury, veršovanou Alexandrei du, ale i za prozaické vypravení o báječných příhodách Alexandra Veli kého a jeho vojska, jehož popularita si v 14.—16. stol. nezadala mnoho se zájmem, jaký budila Kronika trojánská. Pro moderního čtenáře je již tato naivní a divy přeplněná historie méně přitažlivá a nedostatečnou pozornost jí věnovali i odborníci, strhovaní na jedné straně výjimečností veršované Alexandreidy a na druhé straně odpuzovaní od studia prozaic kého zpracování odmítavým stanoviskem Dobrovského.2) Tak se stalo, že vydání této Historie F. X. Prusíkem,3) ostatně značně nedokonalé, neboť Prusík si zvolil za základ nepříliš spolehlivý rukopis náchodský č. 284, takřka zapadlo4) a nepodnítilo nikoho к dalšímu studiu. A tak ta

byli až Američané,5) kteří si při studiu alexandrovských látek ve středo-, věkých latinských i národních rukopisech všimli českého zpracování, a určili, že patří к tzv. recenzi I3 6) Leonova latinského zpracování historie

0 Alexandrovi, označované zpravidla jako Historia de preliis. Upozornili. 1 na to, že české zpracování jeví nápadné podobnosti s rukopisem pražské universitní knihovny XI D 2, přinášejícím latinské zpracování, i když tento, rukopis nemohl být z chronologických důvodů předlohou zpracování čes kého. Podrobnější zkoumání však ukazuje, že podobnost české verze s гц

1) Výborný přehled alexandrovských zpracování a jejich rozšíření podává Francis

Peabody Μ a g o u n, The Gests of King Alexander of Macedon, Cambridge 1926, str. 15—62.

2) Geschichte der Bohmischen Sprache und Lltteratur, vyd. Benjamin Jedlička,; Praha 1936, str. 135—136. ·ι

3) Krok 8, 1894—11, 1897.

4) Nezaznamenává je ani Jan Jakubec, Dějiny literatury české 1, Praha 1929, str.

293—294, registrují je až Dějiny české literatury 1, Praha 1959, str. 154.

5) Francis Peabody Μ agou η Jr. — S. Harrison Thomson, Kronika o Alexandru, Velikém — a Czech Prose Translation oj the Historia de preliis, Recension J3, Speculum 3, 1928, str. 204—217.

6) Jednotlivé recenze je třeba podle A. Hilky —F. P. Magouna, A list of manu

scripts containing texts of the Historia de preliis Alexandři Magni, Recension I1, I2, I3; Speculum 9, 1934, str. 84, označovat I a nikoliv, jak se často děje, J, neboť jde o zkratku, označující interpolovanost všech tří recenzí. -Vt ltí?··

17* 263

This content downloaded from 194.29.185.251 on Mon, 16 Jun 2014 07:42:37 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

264 Anežka Vidmanová

kopisem XI D 2 spočívá jen v tom, že oba patří к téže recenzi I3 [latinský rukopis nemá totiž závěrečný list Mardocheův Alexandrovi, který je ve většině českých rukopisů i v některých rukopisech latinských), proto je třeba se zabývat otázkou vztahu latinské předlohy a českého zpraco vání znovu.

Historii o Alexandru Velikém známe u nás z těchto latinských rukopisů: Ε — Praha, Сар. Ε 80, fol. 2r—27v z konce 14. nebo počátku 15. stol. (Srov. Ad. Patera—

Ant. Podlaha, Soupis rukopisů knihovny metropolitní kapituly pražské, část I, Praha 1910, str. 506, č. 842.)

F — Praha, Сар. O 12, fol. 180r—239v z první poloviny 15. stol. (Srov. Ad. Patera—

Ant. Podlaha, cit. sp. část II, Praha 1922, str. 468—470, č. 1596.) G — Praha, Cap. G 29, fol. 98r—122v z r. 1459. (Srov. Ad. Patera—Ant. Podlaha, cit. sv.

str. 101, č. 1022.) M— Brno, UK Mk 70 (II, 112), fol. 150r—165y z let 1461—1482. (Srov. VI. Dokoupil,

Soupis rukopisů Mikulovské Dietrichsteinské knihovny, Praha 1958, str. 121—124.) Ν — Praha, KNM Χ Ε 6, fol. lr—30v z r. 1462. (Srov. F. M. Bartoš, Soupis rukopisů

Národního musea v Praze II, Praha 1927, str. 150, č. 2721.)

O — Olomouc, Сар. C. O. 412, fol. 67r—96v z poloviny 15. stol. (Srov. J. Bistrický—

Fr. Drkal—M. Kouřil, Státní archiv v Opavě. Sv. 3. Pobočka v Olomouci, Praha

1961, str. 139.) Ρ — Praha, UK X С 18, fol. 69r—99v ze 14. stol. (Srov. J. Truhlář, Catalogus codicum

manu scriptorum Latinorum, qui in C. R. bibliotheca publica atque universitatis

Pragensis asservantur, t. II, Pragae 1906, str. 60, č. 1871.) Τ — Třeboň, Státní archiv A 14, fol. 18v—66Γ z 15. stol. (Srov. Jaroslav Weber, Soupis

rukopisů Státního archivu v Třeboni, Praha 1958, str. 105, č. 15.) O — Praha, UK XI D 2, fol. 175r—233Γ z r. 1469. (Srov. J. Truhlář, cit. sp. str. 142—143,

č. 2036.)

Rukopis G uvedli již ve svém citovaném článku (str. 85) A. Hilka— F. P. Magoun a zařadili jej do recenze Ρ Leonovy Historie o Alexandrovi, další čtyři rukopisy, EFPU, přiřkli recenzi I3 (str. 86). Rukopis třeboňský Τ pak prohlásil za text patrně smíšený, patřící do recenze I1 nebo I2, S. Harrison Thomson,7) který doplnil také, avšak bez zařazení do určité recenze, do Hilkova—Magounova seznamu rukopis N.

Podrobíme-li všechny tyto naše latinské rukopisy novému zkoumání, zjišťujeme, že v naší rukopisné tradici je zcela osamocen rukopis Μ a že ani do této tradice nepatří, neboť se s Leonovou historií shoduje jen v zá kladních obsahových rysech, výslovně však čerpá i z jiných děl8) a byl také, pokud se dá z jeho neúplného textu soudit, kratší než Leonova Histo rie. К rukopisu G, který již Hilka a Magoun zařadili do recenze I2, můžeme

připojit jak rukopis T, tak dosud nezařazený rukopis N. Jejich příslušnost к recenzi I2 se prozrazuje již incipitem Sapientissimi namque Egypcii scientes mensuram terre atque undarum maris profunditatem ... Ostatní

rukopisy, EFOPU, zařazuje už jejich charakteristický incipit Sapientissimi quippe Egypcii scientes mensuram terre undasque maris ... do recenze I3,

7) An unnoticed abridgement o} the Historia de preliis (Redaction I2—P], The Uni

versity of Colorado Studies, Series B, Vol. I, 1939—1941, str. 242.

8) Nap-ř. hned v druhé větě cituje Speculum historiale Vincenta de Beauvais

(kn. IV, kap. 1).

This content downloaded from 194.29.185.251 on Mon, 16 Jun 2014 07:42:37 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Latinská historie o Alexandru Velikém υ našich rukopisech 265

к níž se svým incipitem Nejmúdřejší zajisté Ejiptští umějíce mieru země a vody mořské ... hlásí jednoznačně i české zpracování.9)

Tím se nám okruh možných předloh českého zpracování zužuje na ruko pisy EFOPU. Jejich hodnocení však značně ztěžuje to, že redakce 13, jak koli je nejdůležitější pro většinu národních zpracování, nebyla dosud kri ticky vydána. Její vznik se datuje do první čtvrtiny 12. stol. a soudí se, že je kontinentálního původu,10} její text je však dodnes přístupen jen v Kryňského přetisku štrasburského prvotisku z r. 1494,i1) který však postrádá důležité přídavky, charakteristické právě pro redakci Ρ v Če chách, a to jak pro verzi latinskou, tak českou.iž) Je samozřejmé, že ani jednotlivá čtení tohoto tisku nelze pokládat vždy za původní, neboť mezi vznikem recenze I3 a štrasburskými tisky leží téměř čtyři století textového vývoje. Proto nebude možno srovnávat český text s vydáním Kryňského [a tím méně ještě s vydáním Zingerlovým,13) jak to učinil Prusík, neboť Zingerle otiskuje recenzi I1], ale — protože zachované latinské rukopisy v Čechách jsou vesměs mladší než z poloviny 14. stol., a nemohl tedy žádný z nich sloužit českému zpracovateli jako přímá předloha — bude opět nutno pracovat s textem rekonstruovaným na základě rukopisů EFOPU.

К tomu potřebujeme stanovit především vzájemný poměr těchto ruko pisů. Nejblíže si jsou rukopisy Ε a F: přinášejí na závěr list žida Mardochea Alexandrovi o jediném Bohu a o složení světa a hned za historii o Ale xandrovi připojují moralistní vyprávění o vojáku, který odložil meč a od dal se kajícímu životu (E fol. 27vb—29va = F fol. 239v—244r). Je pravdě podobné, že oba tyto rukopisy byly opsány ze společné předlohy, jež však

9) Známe je dnes z těchto rukopisů a starého tisku:

Praha, UK XVII Η 4 z r. 1433 (srov. Josef Truhlář, Katalog českých rukopisů с. k. ve

řejné a universitní knihovny pražské, Praha 1906, str. 125—126, č. 333). Praha, UK XVII В 6, fol. 234r—289r z r. 1470 (srov. J. Truhlář, cit. sp. str. 21—22,

č. 50). Křivoklát I d 36, fol. 112v—129v z konce 15. stol. Kromě originálu ]e přístupen i přepis

z doby kolem r. 1900, chovaný v knihovně Národního musea pod sign. II Ε 20 (srov. F. M. Bartoš, cit. sp. str. 83, č. 400).

Praha, KNM II С 10, fol. 28r—84v z r. 1445 (srov. F. M. Bartoš, cit. sp., str. 74, č. 367). Náchod, Okresní vlastivědné museum, č. 284, str. 203—306 z r. 1487. Je přístupen i v mikro

filmu universitní knihovny pražské (sign. С 74). Praha, KNM II Η 16 je přepis z přelomu 16. a 17. stol. (srov. F. M. Bartoš, cit. sp.

str. 102, č. 485). Tisk z r. 1513, zachovaný ve výtisku pražské UK 54 F 130 (Tresor F 286) (srov. Zdeněk

Tobolka, Knihopis českých a slovenských tisků, díl· II, část IV, Praha 1948, str. 193, č. 4434]. Mladší vydání Historie o Alexandrovi, jež jsou sepsány v citovaném Knihopise str. 193,

č. 4435—4437, nemají pro zkoumání vztahu původního českého textu к jeho latinské

předloze význam a je možno je ponechat stranou.

10) George Livingstone Η a m i 11 o η, A new redaction //3«/ 0} the Historia de preliis and the date of redaction J3, Speculum 2, 1927, str. 146.

11) Μ. Z. P. Kryňski, Historia Aleksandra, Prače fllologiczne 9, 1920, str. 23—546.

12j Většinu těchto přídavků otiskl Friedrich Ρ f i s t e r, Die Historia de preliis und das Alexanderepos des Quilichinus, Munchener Mluseum fůr Philologie des Mittelalters und der Renaissance 1, 1912, str. 249—301, který přinesl i první seznam rukopisů, patří cích к recenzi I3; rukopisy chované v Čechách nemá. Veršované přídavky se vyskytují i samostatně bez souvislosti s Historií de preliis (srov. Hans W a 11 h e r, Initia carminum ac versuum medii aevi posterioris Latinorum, Gčttingen 1959, č. 13728, 7976, 5386).

13) O. Z i η g e r 1 e, Die Quellen гит Alexander des Rudolf von Ems, Germanische

Abhandlungen 4, 1885.

This content downloaded from 194.29.185.251 on Mon, 16 Jun 2014 07:42:37 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

266 Anežka Vidmanová

nemohla být předlohou pro české zpracování, neboť v ní postrádáme 28 veršů z třicetiveršového epitafu Dothomeova a chybí i několik veršů z epitafu Demosthenova. Také vložená kapitola o Cilicii je v ní umístěna

jinde než v ostatních latinských rukopisech a v českém zpracování. Do druhé skupiny patří latinské rukopisy OPU, z nichž však ani jeden nemá Mardocheův list. Rukopis Ρ a U končí před listem Mardocheovým moralistními verši, které se připínají na citát z Persia a vybízejí к pře konávání hříchů a chyb, které stály Alexandra panství i život. Rukopis O

pak končí již citátem z Persia a kromě toho vynechává i vloženou kapi tolu o Cilicii; byl patrně nepečlivě přepsán z předlohy této skupiny. V předloze této skupiny byly sice oba epitafy úplné, české zpracování jako pelek však podle ní nemohlo vzniknout proto, že v ní chyběl list Mardo cheův.

Už tento stav v latinských rukopisech napovídá, že české zpracování nevzniklo v té podobě, v jaké je dnes v jednotlivých textech známe, jako celek, ale že vznikalo postupně, na dvakrát nebo i na třikrát. Nejprve byl přeložen text vlastní Historie o Alexandrovi končící kapitolou o dvanácti Alexandriích, jež Alexander za svého života vystavěl, a uzavřený zřetel ným explicitem, který nalezneme ve všech českých textech a ve většině rukopisů latinských. Zpracovatel této části překládal slovo od slova a jeho odchylky od předpokládaného rekonstruovaného textu nesou charakter prostých čtenářských chyb.14] Protože však v Čechách byla skoro každá látka vykládána moralistně, přeložil buď hned týž zpracovatel nebo někdo jiný, snad o něco později, typické přídavky к alexandrovské historii, jak je známe z latinských textů historie I3 v Čechách, totiž kapitolu o úvahách filosofů nad smrtí Alexandrovou, Dothomeův a Demosthenův epitaf a po sléze úvahu a verše o chybách, jež stály Alexandra život a trůn. Způsob překladu se zde na první pohled neliší od celé předcházející historie, je tu ovšem více odchylek, ale to mohlo být způsobeno tím, že tato část je v latině převážně veršovaná a že český překladatel, pokud byl s to, se ji snažil přeložit adekvátně, tedy opět veršem, a byl tak nucen к větší vol nosti ve volbě výrazu, než jaké užíval v části prozaické. Další vrstvou je pak překlad listu Mardocheova. Jeho překladatel si již nevedl tak pečlivě a v této části je dosti neporozumění latinskému textu, třebaže i zde mělo jít patrně o přesný překlad.

Tak se jeví česká úprava Historie o Alexandrovi při celkovém srovnání s latinskými texty. Definitivně ovšem bude možno rozhodnout o tom, jak se česká povídka o Alexandrovi původně končila, až na základě stanovení vzájemného poměru jednotlivých českých rukopisů a nejstaršího tisku. To je však nutno odložit na dobu, kdy budou opět přístupny oba rukopisy universitní, které jediné kromě starého tisku a z něho opsaného rukopisu KNM II Η 16 mají list Mardocheův. Teprve zhodnocením jednotlivých čtení těchto rukopisů bude možno stanovit přesněji původní text jednotlivých úryvků, sestavit stemma českých rukopisů, zjistit i v jednotlivostech po měr českého zpracování к latinské předloze a určit jeho původní zakon čení. Pak přineseme i důkazy o způsobu překládání jednotlivých částí, na něž zatím upozorňujeme bez dokladů. Jirečkovu otázku, zda tvůrce

14] Tento stav textu zachycují české rukopisy KNM II С 10 a Křivoklát I d 36.

This content downloaded from 194.29.185.251 on Mon, 16 Jun 2014 07:42:37 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Latinská historie o Alexandru Velikém υ našich rukopisech 267

české historie o Alexandrovi není totožný s tvůrcem prvního českého zpracování Kroniky trojánské,15) můžeme však s jistotou zodpovědět zá porně již dnes, neboť už z dosavadního studia je patrno, že hlavní snahou překladatele Historie o Alexandrovi bylo podat adekvátní překlad, kdežto snahou zpracovatele Kroniky trojánské bylo přizpůsobit latinské vyprá vění Guidona de Columna českým poměrům a vkusu českého čtenáře.

RÉSUMÉ

Anežka Vidmariová: Der lateinische Alexanderroman in unseren

Handschriften

Prosaische lateinische Erzählungen vom König Alexander dem Großen sind in neun unseren Handschriften, deren Verzeichnis sich S. 264 befindet, erhalten. Acht Hand schriften gehören zu der verbreitetsten Tradition des Alexanderromans des Archipresby ters Leo, die neunte steht ganz abseits und hängt mit Leos Werk nur inhaltlich zusammen. Drei Handschriften (GNT) gehören zu der sog. Redaktion I2, die anderen fünf (EFOPU) zu der Redaktion I3, auf die sich auch die tschechische Übersetzung, die in sechs Hand schriften und einem alten Druck erhalten ist [siehe deren Verzeichnis S. 265 Anm. 9) bezieht. Keine von diesen fünf Handschriften EFOPU, die sich in zwei Gruppen gliedern können (EF, OPU), konnte weder selbst noch durch ihre Vorlage als Grundlage der tschechischen Übersetzung dienen. Es ist wahrscheinlich, daß die tschechische Bearbei

tung in der Form, in der wir sie aus den meisten Handschriften kennen, nicht auf einmal als ein Ganzes entstanden ist, sondern das man zuerst nur den bloßen Text des Alexander romans Wort für Wort übersetzt hat. Erst dann hat noch derselbe Bearbeiter oder sein

Nachfolger an das ursprüngliche Explicit einige moralistische Aufsätze angeknüpft. Als letzte Stufe ist die Übersetzung des Briefes von Mardocheus angehängt worden, die nicht mehr so wortgetreu übersetzt ist.

15) Překladové české kroniky Trojánské, Rozpravy z oboru historie, filologie a litera

tury 1, Vídeň 1860, str. 74.

This content downloaded from 194.29.185.251 on Mon, 16 Jun 2014 07:42:37 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions