Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

"Latinitatis medii aevi lexicon Bohemorum" v polovině svého rozsahuAuthor(s): JAN KALIVODASource: Listy filologické / Folia philologica, Vol. 118, No. 1/2 (1995), pp. 107-110Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23466864 .

Accessed: 15/06/2014 05:15

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 185.2.32.134 on Sun, 15 Jun 2014 05:15:43 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Listy filologické CXVIII, 1995, pp. 107-110 POLEMIKA - NÁZORY

JAN KALI VOD А Latinitatis medii aevi lexicott Bohemorum

v polovině svého rozsahu

Být "nel mezzo del cammin di nostra vita" je pro dlouholetý vědecký pro jekt prvořadého významu okamžik daleko radostnější než pro jeho tvůrce, případně pro jeho posuzovatele. Svým 14. sešitem (heliodromus - hytoni cus) uzavřel Latinitatis medii aevi lexicon Bohemorum - Slovník středověké

latiny v českých zemích (LB) druhý ze svých čtyř plánovaných dílů (písme na D-H, Praha, Academia 1992) a stal se tak jedním z nejpokročilejších pro jektů národních slovníků středověké latiny vznikajících na základě plánu FUnion Académique Internationale z roku 1920. Ediční počin, jehož dokon čení bylo v 60. a 70. letech i po desetiletích příprav pouze možností a nadějí a na kterém začali pracovat již v období předválečném a válečném prof. B.

Ryba a jeho žákyně a žáci, bude současným autorským kolektivem nepo chybně dokončen ještě za života dnes působící generace badatelů, neza

sáhne-li ovšem zcela mimořádná nepřízeň osudu.

Nelze mnoho dodat к tomu, co bylo o předcházejících částech LB řečeno

A. Vidmanovou (LF 102, 1979, s. 148), J. Nechutovou (SPFFBU Ε 24, 1979, s. 164 a Ε 33j 1988, s. 185), J. Záchovou (LF 109, 1986, s. 252) a dalšími recenzenty. Šťastně a průběžně doplňovaný autorský kolektiv slože

ný z pracovníků Ústavu pro klasická studia А V ČR pod vedením Dany Mar

tínkové a Zuzany Silagiové se důsledně přidržuje zásad vypracovaných ješ tě B. Rybou a jeho přímými spolupracovníky, a to i v podrobnostech, které

byly v citovaných recenzích podrobeny určité kritice. Například pozornost věnovaná českým středověkým glosářům a výrazům, které jsou doloženy

pouze v těchto glosářích, ani v posledním sešitě nepolevuje (např. hesla he nistra, herculites, hibeo, hiemaculum, hovizatoria, hulcitum, hyalus2, Hy drius, hydrula atd.); autoři vycházejí zřejmě z předpokladu, že tyto výrazy sice nejsou doloženy mimo glosáře samotné a patrně nebyly mimo ně užívá

ny, že však přesto jejich samotný vznik je součástí vývoje středověké latiny v českých zemích, který máLB dokumentovat. Rozsah tohoto materiálu sku tečně dílo znatelně nezatěžuje, v případných studiích o latinských neologi smech české provenience bude však nutné zvláštní charakter výrazů tohoto

typu vždy uvážit. Je pravděpodobné, že pozornost věnovaná v LB i značně speciálním

okruhům slovní zásoby české středověké latiny vyplývá také ze skutečnosti, že jednotliví členové autorského kolektivu se postupně specializují na různé oblasti středolatinské odborné terminologie, což znamená a bude znamenat

pro českou medievistiku značný přínos.

107

This content downloaded from 185.2.32.134 on Sun, 15 Jun 2014 05:15:43 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

J. Kalivoda: Latinitatis medii aevi lexicon Bohemorum v polovině...

Je zřejmé, že redakční zásady, podle nichž je LB připravován, i po dese tiletích, která uplynula od jejich vzniku, prokazují i v evropském měřítku

svoji životnost. Jako velmi užitečné se zvláště ukazuje, že za normativní souhrn slovní zásoby klasické latiny, vůči němuž je LB diferenční, nebyl zvolen Forcelliniho slovník De Vita podle původního rozhodnutí Comité Du

Cange z roku 1923 ani Thesaurus linguae Latinae po vzoru některých po

zdějších národních středolatinských slovníků, nýbrž rozsahem skromnější Georgesův AusfUhrliches lateinisch-deutsches Handwórterbuch, Hannover

19138. Tím do LB v plném rozsahu vstoupily i výrazy pozdní a křesťanské

latiny a jeho uživatelé nejsou nuceni při práci se středolatinskými texty po užívat další lexikografické příručky, které tyto vývojové stupně latinského

jazyka pokrývají, v našich odborných knihovnách jsou však dosti vzácné. Ze nutnost rozšíření časového horizontu respektovaly i významné slovníky o

desetiletí mladší (F. Blatt et al. /red./, Novum glossarium mediae Latinitatis ab anno DCCC usque ad annum MCC, Hafniae 1957sqq.; J. F. Niermeyer, Mediae Latinitatis lexicon minus, Leiden 1954-1976), jen potvrzuje správ nost tohoto rozhodnutí prof. Ryby i pro dnešní dobu, v níž je klasické vzdě lání daleko vzácnější než před sedmdesáti lety a kdy již mnohé myšlenky velkorysých plánů Comité Du Cange z dvacátých let tohoto století ztrácejí svou životnost.

Není totiž možno popřít, že národní slovníky středověké latiny, postup ně vznikající či dokončované (poslední publikovaný přehled viz J. Matl, ZJKF 27, 1985, s. 25) v mnoha evropských zemích, vystupují dnes ve zcela

jiné úloze než v té, která jim byla přisouzena v projektu 1'Union Académique Internationale, podle něhož jsou postupně od roku 1923 připravovány. Po dle tohoto původního plánu měly být pouze doplňkem к ústřednímu, v celo

evropském měřítku zpracovanému slovníku středověké latiny, který měl

zahrnout období 5.-10. stol., tedy období, ve kterém medievistika první po loviny tohoto století spatřovala těžiště svého zájmu, protože její převládající tendencí bylo nazírat středověkou latinsky psanou literaturu jako integrální součást latinské literatury antického období. Z tohoto hlediska ovšem největ ší pozornost přitahovalo období karolinské renesance, v němž byla latinská slovesnost jako celek zachráněna pro evropskou civilizaci, a období její pří pravy a jejího doznívání. Dobu 11. stol. a pozdější, kdy se již latinsky psaná literatura a její jazyk dostávaly do interakce s národními jazyky a jejich lite raturami, bylo podle představ Comité Du Cange možno jako méně vý znamnou (a obtížněji zpracovatelnou) ponechat národním odborným týmům a jimi připraveným slovníkům.

Ovšem tento základní slovník jazyka do 10. století homogenní středově ké latinské literatury až do padesátých let tohoto století nevznikl. Pokus ho landského historika J. F. Niermeyera nouzově jej nahradit již zmíněným Mediae Latinitatis lexicon minus, připravovaným (od r. 1954) pouze na zá kladě vlastních autorových materiálů, byl v autorem zvoleném měřítku vel

108

This content downloaded from 185.2.32.134 on Sun, 15 Jun 2014 05:15:43 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

POLEMIKA - NÁZORY

mi úspěšný a patrně dal podnět к brzy poté (1957) zahájenému projektu pro vizorního celoevropského slovníku středověké latiny, výše rovněž připome nutému Novum glossarium mediae et infimae Latinitatis... Tento slovník se

však přes své proklamované celoevropské zaměření zvláště v počátcích je vil spíše jako další ze středolatinských slovníků regionálních, neboť vznikal

především na základě excerpce francouzských a německých pramenů. Jeho

první sešity (započaté překvapivě písmenem L) byly odbornou veřejností přijaty velmi kriticky (J. F. Niermeyer, J. Schneider, K. Langosch). Ačkoliv v současné době dospěl к písmenu P, nezdá se ani dnes, že by po obtížných začátcích mohl být akceptován jako standardní lexikografické dílo většinou odborníků, kteří pracují s prameny středolatinské literatury.

Jednotlivé národní slovníky středověké latiny tedy zůstávají i nadále bez svého společného jmenovatele. Jejich regionální omezení je ovšem pro me

dievistiku posledních desetiletí jistou předností i z metodologického hledi ska, neboť pozornost badatelů se v poválečné době výrazně přenáší právě к

pozdějším obdobím středolatinské literatury a více se obrací к jejím dobo

vým a místním specifikům, jak se rozvinuly v 11.-14. století, než к projevům kontinuity, kterou její jazyk a literární formy uchovávají s obdobím antic

kým a renesančním. Tím nabývají jednotlivé regionální slovníky daleko vět

šího významu, než jim byl v původním projektu "nového Du Cange" let

předválečných přisuzován. Přesto však jim při jejich počtu a pro většinu badatelů relativně obtížné dostupnosti hrozí, že i nadále bude platit: "L'expé rience prouve que тёте les médiévistes et les bibliothécaires les plus avisés

ne connaissent pas toujours Г existence de ces instruments de travail"

(ALMA 42, 1979-1980, s. 228). LB má ovšem proti svým protějškům z jiných evropských zemí přednost,

která byla již mnohokrát zmíněna, která však každým rokem (a každým jeho novým sešitem) nabývá na významu. Díky mimořádně prozíravému rozhod

nutí jeho zakladatelů byl při jeho přípravách excerpován i velký soubor ru

kopisů českých knihoven, především rukopisů městských knih a děl odbor né povahy. Lexikální materiál získaný excerpcí rukopisů tvoří celou třetinu

shromážděných dokladů. S určitou výjimkou katalánského a britského slov níku středověké latiny (Glossarium mediae Latinitatis Cataloniae voces la tinas у romances documentadas en fuentes catalanas del aňo 800 al 1100,

Barcelona 1960sqq.; Dictionary of Medieval Latin frorn British Sources, London 1957sqq.) žádný jiný středolatinský slovník s rukopisným mate riálem nepracuje. A právě díky tomuto rukopisnému materiálu, sahajícímu časově až do 15. stol., je LB jako jediný národní středolatinský slovník scho

pen dokumentovat vývoj slovní zásoby určitého regionálního typu la tinského jazyka od raného středověku až к prahu renesance. Jelikož kultura

českých zemí byla ve středověku integrální součástí kultury středoevropské ho regionu, je možno předpokládat, že přínos rukopisného materiálu takto v LB zpracovaného budou moci využít odborníci celé střední Evropy. Autor

109

This content downloaded from 185.2.32.134 on Sun, 15 Jun 2014 05:15:43 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

J. Kalivoda: Latinitatis medii aevi lexicon Bohemorum v polovině...

ský kolektiv Slovníku středověké latiny v českých zemích tak rovněž přispí vá к tomu, aby latinsky se vyjadřující kultura českého středověku plně vstou

pila do povědomí evropské medievistiky. Zbývá mu druhá polovina cesty. Jan Kalivoda (Praha)

110

This content downloaded from 185.2.32.134 on Sun, 15 Jun 2014 05:15:43 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions