kronika u3v 2008-2009 - univerzita karlovaweb.lfp.cuni.cz/soubory/u3v/kronika_u3v_2008...povrchu...

Univerzita třetího věku

Cyklus

2008 – 2009

Univerzita třetího věku na LF

UK v Plzni Nejvě tš í prevencí předčasného stárnutí a prostředkem k prodloužení života je kromě zdravého způsobu života aktivní využívání zkušenost í a schopností , které byly v průběhu života zí skány. Odchodem do důchodu se mění životní stereotyp, přerušují se kontakty, snižují f inanční zdroje, dě t i odcházejí z domova a starý č lověk postupně ž i je osamě le . Stař í l idé mají náhle spoustu času a je vel ice prospěšné jej využít aktivně . Aktivita nemusí být real izována jen v pravidelném zaměstnání . Doporučuje se , aby se s tař í l idé zapojoval i do nejrůzně jš ích „náhradních aktivi t“, podílel i se na kulturním, společenském i pol i t ickém životě , rozvíjel i zál iby, zájmy, koníčky. Také dalš í vzdě lávání v nejrůzně jš ích vzdě lávacích kurzech, jako jedna z forem aktivity , př i spívá k zlepšení kval i ty života, oddaluje vznik nesoběstačnosti , sociální izolace, závis lost i na pomoci druhé osoby. Právo na vzdě lávání patř í mezi základní l idská práva.Vzdě lávání ve vyšším věku je zaměřeno na prioritní problémy,nikol iv na př ípravu na zaměstnání , profesní rozvoj , zvýšení kval i f ikace, ale na rozvoj osobnosti . Na LF UK v Plzni vznikla v osmdesátých letech Univerzita třet ího věku, pozdě j i i Akademie třet ího věku. Hlavní téma čtyřsemestrové výuky v U3V je „Č lověk ve zdraví a nemoci“ . Do akademického roku 2008/9 je zapsáno 142 posluchačů , jsou vě tš inou v důchodovém věku a nejsou mezeni vzdě láním č i předcházejíc ím zaměstnáním. Těš í nás velký zájem o studium a to i mimoplzeňských seniorů . Z kapacitních důvodů však nemohli být všichni zájemci uspokojeni . Výuku zajišťují akademič t í pracovníci lékařské fakulty, odborníci z Fakultní nemocnice v Plzni i odborníci z praxe. Přednášky se konají ve velké posluchárně Šafránkova pavi lonu LF, Alej Svobody 31, kde je k dispozici moderní audiovizuální vybavení . Studium je ukončeno vypracováním a hodnocením závěrečného testu a s lavnostním závěrem na fakultě . Absolventům obou ročníků je předáno Osvědčení v pražském Karol inu. Pro aktivní absolventy loňského ročníku U3V jsme př ipravi l i další special izované přednášky v rámci Voli te lných kurzů pro absolventy U3V ( l i terární zastavení , tréning pamě t i , v l iv počasí na l idský organizmus, masáže, atd.) . Díky f inancím z grantového projektu jsme př ipravi l i posluchačům exkurzi do Kostantinových Lázní , kde se seznámil i s indi-

kacemi, procedurami i histori í tohoto lázeňského místa, zámek skla v Bezdružicích. Př ipravujeme i další tématické zájezdy. Garant celoživotního vzdě lávání seniorů: Léka řská fakul ta UK v Plzni , Ústav sociálního léka řství , Alej Svobody 31, 323 18 Plzeň Doc. MUDr. Zavázalová H. , CSc. , vedoucí ústavu e-mai l : [email protected] .cz UTH, te l . 37 7593 541 Vanda St ř íbrná, sekretářka ústavu e-mai l : HTUvanda.s t r [email protected] .cz UTH, te l . 37 7593 540

1. ročník

akademický rok 2008/2009

PROGRAM UNIVERZITY TŘETÍHO VĚKU

I. ročník – zimní semestr ak. roku 2008/2009 21.10.2008 Doc.RNDr. Pavel Fiala, CSc.

Lidské tě lo I. – Soustava kosterní a svalová 11.11. 2008 Prof.MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc.

Buňka, základní stavební jednotka živého organismu

25.11. 2008 Prof.MUDr. Jiř í Valenta, DrSc.

Lidské tě lo II. – Soustava trávicí a dýchací 9.12. 2008 MUDr. Milena Králíčková, Ph.D.

Lidské tě lo III. – Soustava močová a pohlavní 6.1. 2009 Doc.MUDr. Vlastimil Habermann, CSc.

Chemie života 20.1. 2009 Doc.MUDr. Jitka Kočová, CSc.

Tkáně , základní součásti orgánů 17. 2. 2009 Doc.MUDr. Jana Slavíková, CSc. Mozek a chování 24. 2. 2009 Prof.MUDr. Pavel Sobotka, DrSc. Srdce a krevní oběh

Přednášky se konají vždy v úterý ve 14,45 hodin ve velké posluchárně Šafránkova pavilonu na Lékařské fakultě

Univerzity Karlovy v Plzni, Alej Svobody 31

LF UK v Plzni , Šafránkův pavi lón

Přednáška dne 21.10. 2008

Doc. RNDr. Pavel Fiala, CSc.

Lidské tělo I.

Soustava kosterní a svalová

Lidské tělo I. – Soustava kosterní a svalová Doc. RNDr. Pavel Fiala, CSc. Ústav anatomie LF UK v Plzni

UObecná anatomie kost i Kost (os , oss is , n . ) se skládá z buněk a mezibuněčné hmoty, obsahuj íc í minerální lá tky. Anorganickou s ložku kost i tvoř í fosforečnan vápenatý (85 %), uhl ič i tan vápenatý (10 %), j iné sol i (5%). Organickou s ložku kost i tvoř í kasein (u dí tě te 52 %, u dospě lého č lověka 40 %, u s tarého č lověka 30 %). Anorganická s ložka dodává kost i pevnost , organická s ložka pružnost . Ve s tá ř í organické s ložky ubývá a kost i se snáze lámou ( typická je z lomenina krčku s tehenní kost i ) . UStavba kost i : Na povrchu kost i je pevná vazivová blána – okost ice (per iost) . Pod per iostem je kost hutná (kompakta) , uvni t ř je kost houbovi tá (spongiosa) , k terá tvoř í kostní t rámce s typickým uspořádáním, označovaným jako archi tektonika spongiosní kost i . Archi tektonika spongiosní kost i je takové uspo řádání kostních t rámců , k teré zaj išťuje maximální pevnost kost i př i minimu s tavebního mater iá lu . V dialyse dlouhé kost i je dřeňová dut ina (davům medul lare) , obsahuj ící kostní dřeň (medul la osmium). Kostní dřeň vyplňuje též volné prostory v houbovi té kost i . Kostní dřeň prodě lává během ontogenet ického vývoje změny, . Nejprve je červená (krvetvorná) , pak žlutá ( tuková) a nakonec šedá ( tuk vymizí) . Červená kostní dřeň zůs tává i v dospě los t i v epifysách dlouhých kost í , v tě lech obrat lů a v hrudní kost i (s ternum). Stav kostní d řeně se z j išťuje punkcí s terna. UTvar kost i : U

Kost i dě l íme dle tvaru na A) kost i dlouhé (končet iny) , B) kost i krátké (obrat le) , C) kost i ploché ( lebka) . Dlouhá kost se skládá ze s třední část i , zvané tě lo (corpus, diafysa) a dvou kloubních konců (proximální a dis tá lní epifysa) . Krátká kost má na povrchu kompaktu, uvni t ř spongiosu. Plochá kost má na svém zevním a vni třním povrchu kompaktu ( lamina externa a lamina interna) , uvni tř je spongiosa. Spongiosa plochých kost í lebky se nazývá diploe. UČást i d louhé kost i : U s t řední část kost i = dialysa, koncová část dia lysy = metafysa, kloubní konec kost i = epifysa, samostatně os i f ikuj ící výběžek, na který se upíná sval (svaly) = apofysa. Jednot l ivé část i kost i j sou za vývoje oddě leny růs tovými ploténkami. UPneumatické kost i U: V některých kostech se tvoř í vrůs táním sl iznice dut iny (vedlejš í dut iny nosní , bradavč i tý výběžek spánkové kost i ) .

USeni lní a t rof ie : U Ve s tář í dochází k proř ídnut í kost i a kost i se pak snadno lámou. U s tarých l idí jsou časté zejména zlomeniny krčku s tehenní kost i a z lomeniny žeber . UVývoj kost i U: kost i os i f ikuj í A) na podkladu vazivovém (kost i klenby lebeční , kl íční kost) , B) na podkladu chrupavč i tém (chrupavč i tý model kost i os i f ikuje na svém

povrchu i uvni tř , takže z chrupavč i tého modelu zbývá chrupavka růstová (do ukončení růs tu) a chrupavka kloubní .

UCévní zásobení kost i : V době růs tu jsou cévní řeč i š tě jednot l ivých část dlouhé kost i oddě lena růs tovými ploténkami. Po ukončení růs tu , kdy růs tové ploténky vymizí , se vytvá ř í jednotná cévní s íť v celé kost i . Tyto rozdí ly jsou významné pro š í ření infekce v dě t s tví a v dospě los t i a pro hojení z lomenin. UInervace kost i : Per iost je bohatě inervován, je velmi c i t l ivý. V kompaktě , spongiose a kostní dřeni jsou inervovány s těny cév a regulován tak prů tok krve. USpojení kost í Kost i j sou vzájemně spojeny a) plynule , b) dotykem. Plynulé spojení se real izuje pomocí vaziva (švy na lebce) pomocí chrupavky (spona s tydká) pomocí kost i (k ř ížová kost) Spojení dotykem je kloub. UKloub (ar t iculat io) Styčné plochy mají různý tvar (zpravidla hlavice a jamka kloubní) . Jsou kryty chrupavkou kloubní (hyal inní chrupavka, pouze v čel is tního kloubu a u kloubů k l íční kost i je chrupavka vazivová. Kloubní jamka může být doplněna lemem z vazivové chrupavky – labrum glenoidale . UKloubní pouzdro U se upíná po okraj ích s tyčných ploch. Skládá se ze dvou vrs tev: zevní vazivové (f ibrosní) , k terá dodává pouzdru pevnost a vni t řní synoviální , k terá produkuje kloubní maz (synovi i ) . Význam synovie: 1) mazadlo, 2 . zvyšuje př i lnavost kloubních ploch, 3 . vyživuje kloubní chrupavku, která je bezcévná. UZesí lení kloubního pouzdra U zaj išťuj í vazy, š lachy a svaly, které s p ř ik ládaj í k povrchu pouzdra. Funkčně válcové klouby mají typické boční (kolaterální) vazy, které brání pohybům ke s t ranám ( loketní kloub, hlezenní kloub) . UZákladní postavení U = postavení , z něhož se vychází př i popisu kloubu: vzp ř ímený s toj , svěšené horní končet iny, dlaně obrácené vpřed. USt řední postavení U = postavení s nejméně napjatým kloubním pouzdrem. Kloub je zauj ímá zcela automaticky př i poranění nebo záně tu . UMechanika kloubu (pohybová dvoj ice) : a) ohnut í ( f lexe) a natažení (extense) – osa pohybu probíhá horizontálně a f rontálně , b) odtažení (abdukce) a př i tažení (addukace) – osa pohybu probíhá horizontálně a sagi tá lně , c) vni t řní rotace a zevní rotace – pohyb se dě je kolem vlastní osy končet iny, d) kroužení (c i rkumdukce) – kombinace všech předchozích pohybů .

UTypy kloubů U

- rozl išení podle poč tu kost í - rozl išení podle poč tu os pohybu

Klouby jednoduché jsou klouby, v nichž ar t ikuluj í pouze dvě kost i . Podle tvaru je dále dě l íme na:

- kloub kulový volný (kloub ramenní) a omezený (kloub kyčelní) - kloub válcový (šarnýrový) – osa pohybu kolmá na osu kost i - (kolový) – osa pohybu rovnoběžná s osobu kost i - kloub kladkový (mezič lánkové klouby prs tů ) - kloub vejč i tý (mezi nosičem a týlní kost í ) - kloub sedlový (mezi t rapézovou kost í a bazí palcového metakarpu) - kloub plochý (mezi loďkovi tou kost í a kl ínovými kostmi) - kloub tuhý (kř ížokyčelní kloub) .

UKlouby s ložené U j sou klouby, v nichž ar t ikuluje více kost í než dvě nebo je mezi dvě kost i vložena dest ička z vazivové chrupavky zvaná Udiscus U (ploténka tvaru disku, v celém rozsahu zhruba stan s i lná) nebo Umeniskus U(ploténka tvaru mezikruží , uprost řed vykrojená) . URozlišení podle poč tu os pohybu: klouby jednoosé - válcový, kolový, kladkový klouby dvojosé – sedlový, vejč i tý klouby t rojosé - kulový

UObecná anatomie svalového systému

Sval = musculus , - i , m. , řecky mys = myška, zkratka m, plurál mm. V tě le č lověka je 600 svalů , vě tš inou párově uspo řádaných , které se podí le j í 30 – 42 % na celkové hmotnost i tě la . Př íčně pruhované svals tvo tvoř í 1 . svaly kosterní (skeletní) , 2 . svaly kožní (mimické) , 3 . s těnu některých útrob (hl tan) , 4 . s ložku smyslových orgánů (svaly koule oční) . Kosterní sval tvoř í : U1. tkáň svalová U (akt ivní) – je ve svalovém b ř í šku (center muscul i ) , U2. tkáň vazivová U (pasivní) - je ve š laše ( tendo) nebo aponeurose (= š lacha rozprost řená do plochy) , a le i ve svalovém b ř í šku, kde tvoř í skluzné plochy pro svalová vlákna. Podí l vaziva v kosterním svalu je různý: Usvaly s ta t ické U (ant igravi tační , posturální) , k teré udržuj í polohu tě la , obsahuj í hodně vaziva, Usvaly dynamické U, k teré provádě j í pohyb, obsahuj í málo vaziva. Vlivem cvičení dochází ke zmohutnění svalových vláken = Uhypertrof ie svalu, U p ř i neč innost i dojde naopak Uk atrof i i svalu U.

Tvar svalu je různý. Rozeznáváme svaly dlouhé, svaly krátké, svaly ploché. Nej jednodušší se sval vřeteni tý , který má tyto část i : 1) začátek (or igo, caput) , 2 . bř íško (center) , 3 . úpon ( inser t io , cauda) . Pro rozl išení začátku a úponu svalu plat í následuj íc í dvě pravidla: 1 . začátek je horní konec svalu, úpon je dolní konec svalu, 2 . začátek je zpravidla místo , které se př i kontrakci svalu méně pohybuje (punctum f ixum), úpon je místo pohybové (punctum mobile) . Kosterní sval p řebíhá a lespoň p řes jeden kloub a provádí v tomto kloubu pohyb. Pro rozsah pohybu plat í Uzákon Weberův Fickův U: sval se může

zkrát i t na polovinu délky svého svalového b ř íška. Svaly s dlouhými svalovým bř í šky a krátkými š lachami provádě j í rozsáhlé pohyby. Svaly s krátkými svalovými bř í šky a dlouhými š lachami s louží jemným pohybům. UDruhy svalové kontrakce: U1. koncentr ická U ( isotonická) kontrakce - sval U2. s ta t ická U ( izometr ická) kontrakce – délka svalu se nemění , zvýší se napě t í , U3. excentr ická U(brzdící) kontrakce – sval se prodlužuje a brzdí pohyb antagonis ty . USvalové dvojice : U Jsou to antagonis t ické dvoj ice provádě j íc í prot ichůdné pohyby – ohýbač ( f lexor) a natahovač (extensor) , odtahovač (abductor) a p ř i tahovač (adductor) , zevní rotátor a vni třní rotá tor . UČ innost svalů U je U1. s ta t ická, ant igravi tační U– působí prot i t íž i zemské. Svaly udržuj íc í polohu tě la = svaly postojové, posturální . U2. dynamická U – real izuje pohyb. Př i pohybu se kombinuje kontrakce isometr ická (zvýší se napě t í , délka svalu se nemění) s kontrakcí isotonickou (sval se zkracuje) . Pohyb vykonává především Usval hlavní (agonis ta) U, dále svaly s analogickým průběhem – U svaly pomocné (synergické) U a svaly, které neutral izuj í urč i tou s ložku pohybu, nap ř . rotaci – Usvaly neutral izuj íc í U, dále svaly, které f ixuj í tě lo – Uf ixátory Ua s tabi l izuj í j iné klouby – Us tabi l izátory U. Motorická jednotka je základním prvkem hybnost i . Skládá se z motor ického neuronu a urč i tého množství svalových vláken, inervovaných t ímto neuronem. V jednom svalovém snopečku může být někol ik motor ických jednotek (A,B,C) a naopak jedna motorická jednotka může inervovat několik snopečků . Počet svalových vláken v motorické jednotce (= svaly provádě j íc í jemné a s loži té pohyby mají malé motorické jednotky.



Prof. MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc.

Buňka, základní stavební jednotka živého organismu


Přednáška dne 25.11.2008

Prof.MUDr. Jiří Valenta, DrSc.

Lidské tělo II. – Soustava trávicí a dýchací

LIDSKÉ TĚLO II . - Soustava trávicí a dýchací Prof.MUDr. Jiř í Valenta, DrSc. Ústav anatomie, LF UK Plzeň

UTrávicí (digest ivní) soustava slouží k mechanickému a chemickému zpracování potravy, vstřebávání živin a vylučování odpadových produktů. Je to trubicový systém, do kterého ústí žlázy, jejichž sekrety napomáhají štěpení potravy – slinné žlázy, slinivka břišní, játra. Získané živiny se v trávicím traktu vstřebávají a jsou dále zpracovávány v játrech, kde zároveň probíhá detoxikace produktů metabolismu. Nevstřebané látky jsou vylučovány tlustým střevem ve formě stolice. Trávicí trakt začíná dutinou ústní, pokračuje hltanem, jícnem, žaludkem, tenkým a tlustým střevem a konečníkem. Stěna trávicího traktu je tvořena sliznicí, podslizničním vazivem, svalovinou a zevní krycí vrstvou. Ústní dutina se skládá z předsíně, což je prostor ohraničený zevně rty a dásněmi a na vnitřní ohradou zubní. Do předsíně ústí četné drobné slinné žlázky a vývod velké příušní žlázy, parotis, uložené na tváři před ušním boltcem. Zuby (dentes) slouží k mechanickému zpracování potravy. U dětí se mezi 6. – 24. měsíce prořezávají dočasné, tzv. mléčné zuby. Těch je 20 – 8 řezáků, 4 špičáky a 8 stoliček. Mezi 6. – 12. rokem jsou mléčné zuby nahrazovány zuby trvalými, kterých je 32 – 8 řezáků, 4 špičáky, 8 zubů třenových (premolárů) a 12 stoliček (molárů). Prořezávání 3. stoličky se často opožďuje, někdy až do 20. – 30. roku (zub moudrosti). Pro rychlejší orientaci se jednotlivé zuby zpravidla označují čísly, např. pro každou polovinu čelisti od 1. řezáku k poslední stoličce čísly 1 – 8 . Zuby se skládají z korunky, kryté sklovinou, krčku a kořene, které jsou kryty cementem. Uvnitř zubu je zubovina, dentin, v níž je dřeňová dutina. zásobená cévami a nervy. Vlastní ústní dutina, za ohradou zubů, je nahoře ohraničena stropem tvořeným vpředu tvrdým, kostěným patrem, vzadu patrem měkkým, spodinu tvoří jazyk. Jazyk je tvořen svaly, jejichž činnost jednak napomáhá rozmělňování potravy, jednak tvorbě řeči. Na povrchu jazyka je sliznice, v níž jsou drobné slinné žlázky a která je rozbrázděna brdéčkovitými výběžky, papilami, které obsahují chuťové buňky. Kromě drobných slinných žláz na jazyku a na patře ústí do vlastní ústní dutiny i vývody žlázy podčelistní a podjazykové. Sliny zvlhčují potravu a napomáhají jejímu chemickému štěpení pomocí enzymů, zejména amyláz štěpících cukry. Vlastní ústní dutina končí dvěma patrovými oblouky, sbíhajícími z měkkého patra ke stranám jazyka, v jejichž středu je čípek, uvula. Mezi oblouky jsou uložena patrové mandle, tonsily, Jsou to lymfatické útvary, které mají význam v obraně organismu proti infekcím. Často se zanítí, což se projevuje jako angina. Hltan (farynx) má tři části. Nejhořejší část je až pod spodinou lební a vpředu se do ní otvírá nosní dutina. Tato část se proto nazývá nosohltan. V nosohltanu je opět četná lymfatická tkáň, která může zduřet (nosní mandle, adenoidní vegetace) a ústí do něj Eustachova trubice, spojující nosohltan s dutinou středoušní. Druhá část hltanu je mezi patrovými oblouky spojena s dutinou ústní, do třetí části se otvírá hrtan. Funkcí hltanu je především polykací akt, při němž se posouvá potrava dále do jícnu. Jícen (esofagus) je trubice délky asi 25 cm, spojující hltan se žaludkem. Jeho první úsek je na krku, pak vstupuje do hrudníku, kde probíhá v tzv. mezihrudí, mediastinu, a po průchodu bránicí jen asi 2 cm dlouhý břišní úsek ústí do žaludku. Jícen slouží k transportu potravy. Žaludek (ventriculus, gaster) začíná spojením s jícnem, tzv. česlem (kardií). Je to plochý vak, jehož horní část se vyklenuje pod levou brániční klenbu (fundus), tělo žaludku pak směřuje doprava a je zaobleno na pravé straně konkávním tzv. malým zakřivením, na pravé straně konvexním velkým zakřivením. Z velkého zakřivení odstupuje tukový list kryjící kličky tenkého střeva, velká předstěra (omentum). Žaludek přechází vrátníkem (pylorem) do

dvanáctníku. V žaludku se potrava jednak ještě dále mechanicky zpracovává, jednak chemicky štěpí pomocí kyselé žaludeční šťávy, obsahující kyselinu chlorovodíkovou a pepsin. Tenké střevo má tři oddíly – dvanáctník (duodenum), lačník (jejunum) a kyčelník (ileum). Dvanáctník ( duodenum) má tvar písmene C a je 25 – 30 cm dlouhý (= 12 palců). Jeho sliznice je zřasena, jsou v ní četné drobné žlázky. Do P

sestup10néP části duodena ústí vývod břišní

slinivky, přivádějící trávicí pankreatickou šťávu a žlučovod, přivádějící žluč tvořenou v játrech. Kličky tenkého střeva (jejunum a ileum) jsou asi 4 – 6 m dlouhé a slouží ke vstřebávání natrávené potravy. Jejich sliznice vytváří četné řasy, které dále vybíhají v drobné klky, čímž se zvětšuje vstřebávací plocha sliznice. Tlusté střevo začíná jako slepé střevo (caecum), do něhož ústí terminální úsek ilea, pokračuje jako vzestupný tračník (colon), příčný a sestupný tračník, navazuje esovitá klička (sigmoideum) a posledním úsekem je konečník (rectum), který se otvírá navenek řití (anus). Ze slepého střeva vybíhá červovitý výběžek (appendix), který se často zanítí. V tračníku probíhá především vstřebávání vody, takže se střevní obsah zahušťuje a přetváří se ve formovanou stolici. Játra (hepar) sbírají krev ze všech orgánů břišní dutiny – žaludku, tenkého a tlustého střeva, břišní slinivky a sleziny – prostřednictvím vrátnicové, portální žíly. V játrech probíhá jednak další zpracovávání vstřebaných živin, jednak detoxikace škodlivých látek, a tvoří se zde žluč. Žluč je sbírána do nitrojaterních a posléze mimojaterních žlučovodů, ke kterým se připojuje váček, žlučník. Ve žlučníku se žluč skladuje a zahušťuje. Po přijetí potravy se žluč ze žlučníku vyprazdňuje a společným žlučovodem odtéká do dvanáctníku, kde napomáhá především vstřebávání tuků. Při uzávěru společného žlučovodu přechází žluč místo do střeva do krevního oběhu a vzniká obstrukční žloutenka (icterus).Žloutenka také může vzniknout při poruše jaterních buněk, např. při zánětu jater (hepatitis). Slinivka břišní (pancreas) začíná rozšířenou částí, hlavou, která je uložena v tzv. duodenálním oknu, pokračuje štíhlejším tělem a končí ocasem, který sahá až pod levou bránici do oblasti hilu (místa kde vstupují a vystupují cévy) sleziny. Slinivka jednak vytváří pankreatickou šťávu obsahující četné enzymy, štěpící tuky, bílkoviny i cukry, která odtéká do dvanáctníku, jednak produkuje hormony, které přestupují z pankreatických buněk, nahromaděných v tzv. Langerhansových ostrůvcích, přímo do krve a ovlivňují především metabolismus cukrů (insulin a glukagon). Další hormony pankreatu působí i na sekreci žaludeční šťávy a na pohyb střev, Ústrojí dýchací (respirační) se dělí na horní dýchací cesty, k nimž patří nosní dutina, hltan a hrtan, dolní dýchací cesty, zahrnující průdušnici a průdušky, a následují pak vlastní plíce a pohrudnice. Nos (nasus) se dělí na zevní nos a vlastní nosní dutinu. Podkladem zevního nosu jsou dvě nosní kůstky a chrupavka. V oblasti nosního vchodu jsou u dospělých osob četné chloupky, zachycující nečistoty. Vlastní dutina nosní je rozdělena podélnou přepážkou na dvě nestejné poloviny, ze stran do ní vybíhají tři skořepy, které každou polovinu dále dělí ve tři nosní průduchy. Bohatě prokrvená sliznice ohřívá a zvlhčuje vdechovaný vzduch, drobné chloupky a hlen zachycují nečistoty. V horní části nosní dutiny jsou zvláštní čichové buňky, zachycující pachové stopy. Tyto vjemy jsou dále přenášeny čichovým nervem do mozku. Do nosní dutiny se otvírají i vedlejší dutiny nosní (sinusy), které jsou v horní čelisti, v kosti čelní, čichové a klínové, a které jednak odlehčují lebeční kosti, jednak jako resonanční prostor napomáhají tvorbě hlasu. Infekce z nosní dutiny může poměrně snadno proniknout do těchto dutin a vyvolat jejich zánět, sinusitis. Do dolního průduchu ústí i slzovod, odvádějící slzy ze

spojivkového vaku. Nosní dutina je spojena otvory zvanými choany s nosohltanem. Vzduch dále prochází hltanem do hrtanu. Hrtan (larynx) je tvořen dvěma nepárovými chrupavkami – štítnou a prsténčitou, k nimž jsou připojeny na zadní straně párové chrupavky hlasivkové. Vchod do hrtanu je chráněn chrupavčitou příklopkou hrtanovou (epiglottis). Od hlasivkových chrupavek jsou k štítné chrupavce napnuty vazy, hlasivky. Vzduch procházející štěrbinou mezi nimi pak dává vznik základu hlasu. Průdušnice (trachea) je trubice délky asi 10 – 12 cm, jejíž přední stěna je tvořena cca 20 podkovovitě ohnutými chrupavkami, zadní stěna, obrácená proti jícnu, je vazivová. Trachea odstupuje od prsténčité chrupavky hrtanu, po začátečním průběhu na krku vstupuje do mezihrudí, kde se větví na pravou a levou hlavní průdušku. Průdušky (bronchi) mají obdobnou stavbu stěny jako průdušnice. Hlavní průdušky po vstupu do plic se postupně větví na stále menší a menší průdušky lalokové a segmentární a přecházejí pak v drobné průdušinky (bronchioli), které již nemají chrupavčitou stěnu a nakonec se otvírají do plicních sklípků. Plíce (pulmo) je párový orgán, ve kterém probíhá výměna plynů, okysličování krve a vydechování oxidu uhličitého. Mají kuželovitý tvar, jejich širší baze spočívá na bránici, vrchol vystupuje až nad úroveň prvního žebra. Do plic vstupují pravá a levá hlavní průduška a pravá a levá plicní tepna (větve kmene plicnice vystupující z pravé srdeční komory), z každé plíce vystupují dvě plicní žíly, které se vlévají do levé srdeční předsíně. Pravá plíce se rozděluje na tři laloky – horní, střední a dolní, levá plíce má jen laloky dva, horní a dolní. Každá plíce se dále dělí na 10 segmentů. Vlastní výměna plynů probíhá v plicních sklípcích, alveolech, což jsou tenkostěnné váčky, opředené sítí vlásečnic. Pohrudnice (pleura) je tenká, lesklá blána, jejíž jeden list pokrývá vnitřní stěnu hrudníku (nástěnná pleura), druhý list se klade na povrch plíce (viscerální pleura, poplicnice). Oba listy jsou navzájem spojeny kolem cév, vstupujících do plíce, v tzv. plicním hilu. Mezi nástěnnou pohrudnicí a poplicnicí je úzký prostor, pohrudniční dutina, v němž je malé množství tekutiny, umožňující volný pohyb plíce při dýchání. V úhlu mezi žebry a bránicí je mezi nástěnnou pohrudnicí a poplicnicí větší prostor, do kterého plíce nezasahuje a v němž se mohou hromadit patologické výpotky. Mechanika dýchání Plicní ventilace se uskutečňuje střídáním vdechu (inspiria) a výdechu (exspiria). Při vdechu se zvedají žebra a klesá bránice, čímž se zvětšuje obsah hrudníku. V pohrudniční dutině se zvyšuje negativní tlak a plíce, přisátá k nástěnné pohrudnici, se rozepíná. Při výdechu žebra klesají, bránice se uvolní a vyklenuje se do hrudníku, a plíce se vlastní elasticitou smršťuje. Bránice a mezižeberní svaly jsou hlavní dýchací svaly. Při těžké dušnosti se zapojují i pomocné dýchací svaly, což jsou svaly probíhající mezi krční páteří a žebry a mezi žebry a horní končetinou, které při fixaci hlavy a horních končetin (např. vsedě svíráním okraje lůžka rukama) napomáhají zvedat žebra. Udržování negativního tlaku v pohrudniční dutině je nezbytné pro dýchací pohyby. Vnikne-li okolní vzduch do pohrudniční dutiny ať již zvenku, např. při otevřeném poranění hrudní stěny, nebo z vnitřku plíce při prasknutí plicních sklípků při rozedmě nebo v důsledku poranění plíce zlomeným žebrem, plíce se smrští a vznikne tzv. pneumotorax. Zkolabovaná plíce se pak nemůže účastnit dýchání.



Doc. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D.

Lidské tělo III. – Soustava močová a pohlavní

Lidské tě lo III. – Soustava močová a pohlavní

Prof . MUDr. Jaroslav Kos Přednese Doc. MUDr. Milena Král íčková, Ph.D.

Obě uvedené orgánové sous tavy řadíme pod společný název „sous tava močopohlavní – sys témy urogeni ta le“ pro to , že spolu ve lmi úzce souvis í vývojově i funkčně . V době zá rodečného vývoje použi j í pohlavní orgány některé čás t i původně močových ces t ke s tavbě ces t pohlavních – chámovod vzniká z původního vývodu p ředledvin a prvoledvin , ve jcovod z tzv . vývodu Múlerova – v def in i t ivn ím s tavu pak s louž í nap ř . mužská močová t rub ice jako ces ta pohlavní k t ranspor tu e jakulá tu . K sys tému močovému pa t ř í l edviny , kde se moč f i l t ru je z krevní p lasmy a odvodné ces ty močové: ka l ichy a pánvička ledvinová , močovod, močový měchý ř a t rubice močová . Ledviny j sou párový orgán , j sou u loženy v tukovém obalu po s t ranách bedern í pá te ře a krev do n ich p ř ivádě j í l edvinové tepny z aor ty a odvádě j í l edvinové ž í ly do do ln í du té ž í ly . Povrchová vrs tva ledviny , zvaná ků ra a h lubš í d řeň j e s ložená z obrovského množs tv í l edv inových tě l í sek , v n ichž se moč tvo ř í a z ledvinových kanálků , ve k te rých se pr imárn í moč upravuje , aby mohla být odvedena do odvodných ces t . Z ledvinné pánvičky teče moč močovodem do měchý ře , k te rý s louž í jako nádržka moče . Je u ložen v malé pánvi za s tydkou sponou, má kapac i tu as i 300 ccm, kdy docház í k nucení na močení . UMočová t rubice ženy U j e as i 4 cm dlouhá a vyúsťuje mezi malými s tydkými pysky p ř i p řední s těně pochvy . UMočová t rubice muže U j e zá roveň vývodnou ces tou pohlavní . Je j í dé lka je ko lem 20 cm a má s lož i tý průběh. Je dvakrá t zahnutá , p rvní ohyb je pod sponou s tydkou, kde p řecház í ze sv is lého průběhu pros ta tou pánevním dnem a vs tupuje do topo ř ivého tě l esa močové t rubice . V něm mí ř í vzhů ru p řed sponou s tydkou, kde se p ř i ochablém penisu obrac í do lů a vyúsťuje na ža ludu py je čárkovi tým, as i 7 mm d louhým ús t ím, to je také ne južš í mís to mužské močové t rubice . Na s lož i tý průběh mužské t rubice močové se mus í pamatovat p ř i cévkování měchý ře . Močové ús t ro j í s louž í k ods t raňování odpadových lá tek metabol i smu, k te ré j sou pro tě lo škodl ivé . J sou to h lavně p rodukty rozpadu b í lkovin – kyse l ina močová , NH B2 B- , minerá ln í so l i , p řeby tek neros tných s loučenin – fosfá ty , karbonáty – a voda , k te rá by v p řeby tku porušovala osmot ický t lak . K pohlavnímu ús t ro j í pa t ř í : 1 . pohlavní ž lázy 2 . vn i t řní a pohlav í mužské 3 . zevní pohlavní orgány pohlav í mužské pohlav í ženské 1 . pohlavní ž lázy var la ta = tes tes va ječníky = ovar ia 2 . vn i t řní pohlavní orgány nadvar le , chámovod ve jcovody , dě loha o rgány p ros ta ta , semenné ž lázky , pochva = vagina močová t rub ice 3 . zevní pohlavní orgány p lod id la : py j = penis , rod id la : šourek = scro tum s tydké pysky – malé a ve lké , poš těváček = c l i tor i s Var la ta ses tupuj í p řed narozením z b ř i cha t ř í se lným kanálem do šourku , kde se udržuje n ižš í t ep lo ta než je tep lo ta tě l esná . Var le , k te ré by zůs ta lo zadržené v b ř i še , j e neplodné . Var la ta j sou ž lázy s vn i t řní i zevní sekrec í : tvo ř í se v n ich

mužské pohlavní hormony , v době puber ty v n ich dozráva j í spermie – což t rvá po ce lý da lš í ž ivo t – a odsraňuj í se jako e jakulá t odvodnými ces tami : kaná lky nadvar le te do chámovodu, k te rý v mís tě p ros ta ty vyúsťuje do močové t rub ice . P řed pros ta tou se k chámovodům p ř ipo ju j í vývody semenných ž lázek , j e j ichž sekre t spolu se sekre tem pros ta t ických ž lázek dodává spermi ím pohybl ivos t . P ř i pohlavním vzrušení = orgasmu docház í ke z topo ření py je , j eho topo ř ivá tě l esa se napln í krv í a nás leduje vys t ř íknut í nahromaděného semene = e jakulá tu . U některých zv í řa t , nap ř . U cerv idů = je lenovi t í , zůs táva j í var la ta t rva le v b ř i še a ses tupuj í do šourku jen na krá tký čas v období ř í j e . Pak se znovu za táhnou do b ř i cha a nas tává d louhé k l idové období v zá jmu zachování druhu . Vaječníky zůs táva j í p ř i ses tupu t rva le v malé pánvi , p ř i ros t lé na zadní p lochu š i rokého vazu dě ložn ího . Tento vaz tvo ř í dupl ika tura pob ř i šn ice = per i tonea , zab í rá do sebe dě lohu , ve jcovody, cévy , nervy a jemné vaz ivo a je napnout nap ř íč v malé pánv i k bočním s těnám pánve . Jeho obsah se označuje jako paramet r ium, per i toneá ln í kry t je per imet r ium: řecky met ra = la t . Uterus = dě loha . Ve fe r t i ln ím období ženy – as i do 12 do 50 le t – dozráva j í ve va ječníc ích v prav ide lných 20 – 30 denních in te rva lech va j íčka v tzv . Graafových fo l iku lech . Po prasknut í fo l iku lu pu tu j í ve jcovodem 8-10 cm d louhým do dě lohy , v ne j íž du t ině j e p ř ip ravena s l izn ice k p ř i j e t í a uhnízdění op lozeného va j íčka . Neoplozené va j íčko odcház í s mens t ruační krv í z dě lohy . Dě loha je ús t ředním orgánem vni t řních rodide l , U dospě l é ženy má hruškovi tý tvar , as i 8 cm vysoká , je j í tě lo je as i 4 cm š i roké a 3 cm t lus té . Smě rem dolů se zužuje v dě ložní hrd lo , k te ré svým č ípkem vyčnívá do pochvy . Dě ložní hrd lo je u malých d ívek as i dvakrá t de lš í než tě lo , u dě lohy u dospě l é je tě lo as i 5x de lš í než hrd lo . Za těhotens tv í se dě loha mnohonásobně zvě t šu je , vys tupuje z malé pánve vzhů ru až k podbráničním orgánům. Stěna dě lohy je s i lná , z h ladkého sva ls tva , k te rá hra je dů l ež i tou ro l i za porodu p ř i vypuzování p lodu. Dě ložní č ípek je konický , obsahuje mnoho c i t l ivých nervových zakončení , vyčnívá do pochvy a pochvou je snadno p ř í s tupný gynekologickému vyše t ření v poševních z rcadlech . T ím se da j í d iagnos t ikovat p ř ípadné časné chorobné změny . Pochva je du tá válcovi tá t rub ice dé lky as i 10 cm, š í řky 3 cm, dob ře roz tažná . Je p ř ipo jena na dě ložní hrd lo a o tv í rá se v poševní p ředs ín i mezi malými s tydkými pysky . Ve vs tupu do pochvy je u nanen jemná panenská b lána – hymen - , k te rá p ř i p rvní soulož i „vezme za své“ . V oblas t i zevního geni tá lu vyrůs ta j í v době dospívání de lš í zv lněné ch lupy , pubes nebol i c r ines , k te ré u ženy konč í os t rou l in i í p ro t i podb ř i šku , u mužů pokračuj í podél l inea a lba až k pupku.



Doc. MUDr. Vlastimil Habermann, CSc.

Chemie života

Základem všech životních dě jů j sou chemické pochody, které zaj išťuj í výstavbu a neustálé obnovování všech s t ruktur našeho organizmu a také energi i , nezbytnou pro všechny životní procesy. Pat ř íme mezi heterotrofní organizmy, nejsme schopni využívat fyzikální zdroje energie (svě t lo , teplo) a také nedokážeme syntetovat pot řebné organické s loučeniny z jednoduchých anorganických lá tek. Naše potrava proto musí obsahovat soubor organických s loučenin, vhodných k tvorbě našich specif ických

bí lkovin, nukleových kysel in , sacharidů , l ip idů a také s loučenin, vhodných k oxidaci a výrobě pot řebné chemické energie . Tyto lá tky nám poskytuj í rost l iny a tě la živoč ichů . Některé z těchto lá tek mají specif ickou s t rukturu, a le proces t rávení zaj is t í parciá lní rozklad až na základní s tavební součást i (aminokysel iny, monosacharidy apod.) , k teré pak můžeme bezpečně vs t řebat a využí t pro naše potřeby. Vě t š ina ž ivin i s t rukturních lá tek našeho organizmu je použi te lná pro s tavbu tkání i pro eventuelní degradaci a výrobu pot řebné energie . Pro energet ickou potřebu dokážeme využí t sacharidy, l ipidy a také aminokysel iny. Náš organizmus se dokáže př izpůsobi t ke značně rozdí lné skladbě potravy. Obdobně využíváme i vě tš inu odbourávaných s ložek našich tkání , nedokážeme degradovat jen malý okruh s loučenin a ty vylučujeme jako takové – nap ř . s teroidní lá tky, ž lučová barviva, kreat inin a j . Dů leži tou úlohu mají já t ra , která jsou schopna přeskupi t různé lá tky na univerzálně použi te lnou glukózu, př ípadně vyrobi t z nadbytku různorodých živin zásobní tuky. Vě t š í nároky mají procesy, které syntet izuj í s t rukturní lá tky našich tkání . Biosyntéza probíhá podle přesného plánu a nelze chybě j íc í s ložky nahradi t j inými. Tak př i syntéze bí lkovin musíme mít k dispozici všechny pot řebné aminokysel iny a chybí- l i jen jediná, biosyntéza nemůže být dokončena. Naše tkáně s ice dokáží některé aminokysel iny vyrobi t p řeskupením j iných, a le někdy je to nemožné. Jedná se o tzv. esenciální aminokysel iny, které musíme získávat v potřebném množství jako takové a je j ichž nedostatek v potravě může způsobi t vážné komplikace (kwašiorkor) . Bohužel , náš organizmus nedokáže ukládat esenciální aminokysel iny do zásoby, nezpracované aminokysel iny jsou rychle degradovány a tak v tomto ohledu závis íme na neustálém p ř ívodu potravou. Nedostatečná proteinová výživa je velmi častým zdravotním problémem a je způsobena malým obsahem bí lkovin v potravě a zejména pak také nevýhodnou aminokysel inovou skladbou, def ic i tem urč i tých esenciálních aminokysel in . Esenciální jsou i některé nenasycené mastné kysel iny, které potřebujeme na výstavbu biomembrán a které nedokážeme vyrobi t . Pro funkci enzymů pot řebujeme i některé dalš í s ložky, které naše tě lo nedokáže vyrobi t . Jsou známy jako vi taminy a př i je j ich nedostatečném p ř ívodu dochází k charakter is t ickým poruchám (kurdě je , k ř iv ice, krvácivost a j . ) . Pro normální funkci našeho tě la pot řebujeme také urč i tý soubor minerálních lá tek. Pro správnou funkci zažívacího t raktu pak pot řebujeme i vhodné nestravi te lné lá tky (vlákniny) , které podporuj í per is ta l t iku.



Doc. MUDr. Jitka Kočová, CSc.

Tkáně, základní součásti orgánů

Ústav his tologie a embryologie , LF UK Plzeň

Tkáň je soubor buněk s te jného původu,s te jné s t ruktury a s te jné funkce.Tkáně tvo ř í orgány,orgány se spojuj í do orgánových soustav a tyto soustavy vytvá řej í organismus. Lidské tě lo tvoř í 4 základní druhy tkání : Tkáň epitelová, pojivová, svalová a nervová. Tkáň epitelová – výstelka je s ložená z buněk těsně k sobě p ř i řazených, mezi kterými je velmi málo mezibuněčné hmoty. Výstelky pokrývaj í nebo vystýlaj í orgány. Epi te ly nemají cévní zásobení a jsou vyživovány prol ína-j ícími se lá tkami z hlubších tkání . Epi tely dě l íme podle tvaru a podle p řevládaj íc í funkce. Podle tvaru a poč tu vrstev rozl išujeme epi te ly na: A/ jednovrstevné a B/ vícevrstevné (Viz obr . l ) A/ Jednovrstevné: a) plochý /dlaždicový/ , který vystýlá dut inu hrudní a bř išní , p l icní a lveoly a nejmenší vývody b) kubický – je např . ve váčcích-fol iklech š t í tné ž lázy c) válcovitý-cyl indrický , k terý je výstelkou žaludku, s t řev, ž lučníku, vejcovodu a dě lohy. Zvláštním typem jednovrstevného epi te lu je epi te l víceřadý cyl indrický s řasinkami, který se nachází v dýchacích cestách. B/ Vícevrstevné a) plochý /d laždicový/ se vyskytuje jako rohově j íc í na pokožce a pokrývá v někol ika vrs tvách povrch tě la . Vícevrstevný nerohově j íc í vystýlá vni třní s l iznice v místech mechanicky namáhaných /začátek a konec zažívacího systému, pochva, rohovka, pravé hlasivkové vazy/ . b) epitel přechodní – tvoř í výstelku močových cest a mění svů j vzhled – počet a tvar buněk podle náplně orgánů , k teré vystýlá . V povrchové vrs tvě tohoto epi te lu nacházíme velké, často dvoj jaderné, deštníčkovi té buňky. Podle převládaj íc í funkce rozdě lu jeme epi tely do těchto hlavních skupin: 1. Epitel krycí a výstelkový chrání vně j š í a vni třní povrchy tě la a orgánů 2. Epitel žlázový se skládá z buněk schopných p ř i j ímat lá tky, zpracovávat je a vylučovat vytvořený produkt . Žlázový epi te l tvoř í základ žláz , které maj í buď zevní sekreci – kdy sekret je odváděn vývody nebo u žláz s vni t řní sekrecí jsou hormony vydávány př ímo do krevního oběhu /ž lázy endokrinní / - nemají vývody. 3. Epitel resorpční vystýlá s t řeva – buňky se nazývaj í enterocyty . 4 . Epitel smyslový obsahuje buňky ci t l ivé na fyzikální nebo chemické podně ty a jsou schopné předávat podráždění dále /buňky s í tnice oka, s luchové buňky aj . / . Pojiva j sou tkáně s ložené z buněk a mezibuněčné hmoty, která obsahuje vlákna a hmotu základní /amorfní / . Poj iva mají funkce spojovací , opornou a ochrannou, metabol ickou a imunitní . K poj ivovým tkáním pat ř í : vazivo, chrupavka a kost . Vazivo dě l íme na tuhé (š lachy) , ř ídké (vmeze řené) , e last ické (některé vazy, část s těny tepen) , tukové ( tukové polš tá ře) a lymfoidní – re t ikulární .

Chrupavky j sou sklovi té (hyal inní – kloubní plochy, žebra, v dýchacích cestách) , e last ické (ušní bol tec , epiglot t is) a vazivové (meziobrat lové dest ičky). Kostní tkáň je základem kost i a má mineral izovanou a proto tvrdou základní hmotu. Kolagenní vlákna tvoř í v kost i buď nepravidelné plet ivo nebo jsou uspo řádána v lamelách. Kostní buňky jsou osteoblasty (mladé) , osteocyty a velké kost odbourávaj íc í osteoklasty. Krev Krev je tekutou tkání , která c i rkuluje v cévách a skládá se z tekuté krevní plazmy a z formovaných krevních elementů . Krev s louží k t ransportu dýchacích plynů , ž ivin, odpadních produktů metabol izmu, hormonů a buněk. Formované krevní e lementy se dě l í na červené krvinky – erytrocyty, bí lé krvinky – leukocyty a krevní dest ičky – t rombocyty. Leukocyty, které se podí le j í na buněčné a humorální obraně tě la , se ješ tě dě l í podle př í tomnost i nebo chybění specif ických granul na granulocyty -neutrofi lní , eozinofi lní , bazofi lní - a agranulocyty –lymfocyty a monocyty. (Viz obr .2) Neutrof i lní granulocyty se nazývaj í také mikrofágy. Velké monocyty jsou makrofágy, to znamená buňky, které fagocytuj í – pohlcuj í např . bakter ie . Svalová tkáň Podle základních jednotek a způsobu inervace rozl išujeme: A. Svalovou tkáň hladkou – útrobní , je j í ř ízení nepodléhá naší vů l i , je z buněk. B. Kosterní , př íčně pruhovaná tkáň tvo ř í základ svals tva končet in , zádových, bř i šních, hrudních, krčních a žvýkacích svalů . Základní jednotkou jsou svalová vlákna. C. Svalovina srdeční – myokard je zvláš tním typem př íčně pruhované svalové tkáně , je inervovaná vegetat ivními nervy, které mohou zpomali t nebo zrychl i t srdeční akci . Vlákna srdečního svalu jsou s ložena z buněk – kardiomyocytů je j ichž hranice tvoř í in terkalární disky. (Viz obr . 3) Nervová tkáň se skládá z nervových buněk, z nervových vláken a z neurogl ie . Základní funkční a morfologickou jednotkou je nervová buňka – neuron – která se skládá z buněčného tě la a výběžků vedoucích vzruchy. Funkcí je př i j ímání , tvorba a vedení nervových impulsů . Nervová tkáň je rozvě tvena po celém tě le – rozl išujeme j i na : centrální nervový systém (CNS) a periferní nervový systém (PNS). Doporučená l i teratura : Lichnovský V.: Základy his tologie pro bakaláře. Vydavatels tví Univerzi ty Palackého, Olomouc 1999. Sl ípka J . : Out l ines of Histology. The Carol inum Press , Praha 2004. Vacek Z. : His tologie a histologická technika.Histologie I .část . Vydavatels tví IDVPZ, Brno 1995.

Obr. 1: Schéma stavby epitelu : A-jednovrstevný plochý epi te l ; B-jednovrstevný krychlový epi te l (s l iznice) : a-buňky epi te lu , b-podsl izniční vazivo; C-epi te l vícevrstevný dlaždicový; a-buňky epi te lu , b-podsl izniční vazivo; D-cyl indrický řasinkový epi te l : a-cyl indrické buňky s řasinkami, b-podsl izniční vazivo

Obr. 2: Buněčné elementy per i ferní krve

Obr. 3 Typy svalové tkáně : A-hladká svalovina; a- jádro buňky hladkého svalu; B-svalovina p ř íčně pruhovaná: b-vlákno př íčně pruhovaného svalu; C-svalovina srdeční: a-přepážky (disky) rozdě luj íc í vlákna srdeční svaloviny (b)



Doc.MUDr. Jana Slavíková, CSc.

Mozek a chování

MOZEK A CHOVÁNÍ Doc. MUDr. Jana Slavíková, CSc.

Ústav fyziologie LF UK v Plzni

Chováním rozumí fyziologie soubor pohybu, které mění vztah jedince k zevnímu prostředí a které má za cí l vyhnout se škodl ivým vl ivům a dosáhnout požadovaného úč inku. Chování je projevem č innost i mozku a je zabezpečováno č innost í kosterního svals tva. Chování zvířat je určováno někol ika málo základními potřebami. Musí zaj is t i t : př í sun vody a potravy, ochráni t organismus p řed nebezpeč ím, uspokoj i t sexuální pud a zabezpeč i t dostatek odpoč inku. S těmito pot řebami se setkáváme i u č lověka, avšak v procesu výchovy a social izace jedince, které t rvaj í po celý ž ivot , s i č lověk osvojuje pot řeby a chování , k teré nejsou determinovány jenom biologicky, nýbrž i společensky. Jej ich výklad j iž patř í do oblast i psychologie . Fyziologie poskytuje psychologi i dů leži té informace t ím, že zkoumá morfologickou a funkční podstatu dě jů , k teré probíhaj í v nervové soustavě a které jsou základem všech forem chování . Mozek je tvořen individuálními s t rukturálními a funkčními jednotkami, neurony a buňkami gl ie . Neurony se navzájem stýkaj í v synapsích, kontakt je zprostředkován chemicky, prostřednictvím mediátorů . Podstatou všech forem chování je č innost neuronů , spojených v různě s loži té řetězce. Nej jednodušší řetězce představuj í ref lexní oblouky, které jsou s t rukturním základem míšních ref lexů . Č ím s loži tě j š í je chování , t ím s loži tě j š í j sou systémy navzájem propojených neuronů , ve kterých jsou tyto formy chování organizovány. Poč ty neuronů zapojených do těchto systémů j sou obrovské. Odhaduje se , že pouze mozková ků ra obsahuje as i 10 P

1 2P neuronů .

Centrální nervový systém je bi la terální a v podstatě symetr ickou s t rukturou, která se skládá ze šest i hlavních část í : 1) páteční míchy, která dostává informace z kůže, kloubů a svalů t rupu a končet in a která vysí lá motor ické povely k zaj iš tění ref lexní a volní hybnost i ; 2) prodloužené míchy; 3) mostu; 4) s t ředního mozku. Poslední tř i část i se souhrnně označují jako mozkový kmen. Ten obsahuje nakupení tě l nervových buněk, které nazýváme jádry hlavových nervů . Některé z těchto jader dostává informace z kůže a svalů h lavy a dále informace ze specielních smyslů , jako je s luch, zrak, vest ibulární ústroj í a chuť . Ostatní jádra zaj išťují motorické povely pro svaly oč í , obl ičeje a krku. Klíčovou s t rukturou mozkového kmene je re t ikulární formace, která obsahuje centra pro ř ízení dýchání a krevního oběhu a která je dů leži tá pro s tav vědomí a bdě los t i . K mozkovému kmeni př i sedá zezadu mozeček, který ovl ivňuje rozsah a intenzi tu pohybu. 5) Mezimozek obsahuje dvě k l íčové s t ruktury. Jednou je thalamus, který zpracovává vě t š inu informací , k teré př icházej í do mozkové ků ry a osta tních část í CNS. Druhou je hypothalamus, který zaj išťuje autonomní , endokrinní a viscerální integraci .

6) Mozkové hemisféry se skládaj í z bazálních gangl i í a mozkové ků ry, je j íž vývojově nejmladší a s t rukturou nejs loži tě j š í část se označuje jako neokortex. Obě s t ruktury maj í vztah k vyšším percepčním, kogni t ivním a motorickým funkcím. Hemisféry se dě l í na 4 la loky: čelní , temenní , tý lní a spánkový. Do organizování jakékol iv formy chování jsou zapojeny tř í funkční systémy: sensorický, motor ický a motivační . Sensorický systém je soubor tzv. analyzátorů (např . zrakového, s luchového, kožního, a td . ) , k teré organismu poskytuj í informace o změnách v zemním i vni třním prost ředí . Č innost každého analyzátoru vychází od per i ferně u ložených receptorů , k teré zaznamenávaj í změny prostředí a kóduj í je do vzorce vzruchové akt ivi ty dopravované do mozkové ků ry, př ičemž je někol ikrát přepojena. Základní analýzu sensorické informace provádí pr imární sensorická ků ra , s loži tě j š í analýzy jsou funkcí sensorické ků ry vyššího řádu. Souč innost jednot l ivých analyzátorů zabezpečují tzv. asociační oblast i ků ry . Ve funkci motivačního systému je rozdí l mezi zvířetem a č lověkem. Chování zví řat spoč í tá v inst inkt ivních automatismech, které maj í vrozený, genet icky zakódovaný neurofyziologický základ, lokal izovaný v l imbickém systému, . Jedná se o soubor korových a podkorových útvarů , rozložených p ř i vs tupu mozkového kmene do hemisfér . V průběhu fylogeneze se rozví j í neokortex a v souvis lost i s t ím jsou vrozené forma chování s tá le více modif ikovány chováním naučeným v průběhu postnatálního života . Tento vývoj vrchol í u č lověka, u kterého č i s tě b iologické motivace hraj í omezenou úlohu, neboť vedle základních biologických pot řeb v pozadí se specif icky prosazuj í l idské potřeby, které jsou výsledkem dlouhého kul turního vývoje č lověka. Jej ich uspokojování zabezpečuj í formy chování osvojené v procesu postnatálního vývoje a tedy určené sociálně , n ikol iv biologicky. V souvis lost i s t ím zabývá rozhoduj íc ího významu v motivačním systému č lověka nekort ikální akt ivi ta . Rozvoj mozkové ků ry se u č lověka projevuje především zvě t šováním asociačních oblast í : par ie totemporookcipi tá lní , ve které jsou mimo j iné uloženy okrsky dů leži té pro funkci řeč i , prefrontální , je j ích funkce souvis í s plánováním akt ivi ty a l imbické, funkčně spojené s emocemi a pamě t í . Hemisféry č lověka jsou s t rukturálně a funkčně asymetr ické. U vě t š iny l id í jsou funkce řeč i u loženy v kůře levé hemisféry, kdežto pravá hemisféra je mimo j iné nadána schopnost í analyzovat emocionální projevy druhých osob a vyjadřovat emoce vlas tní .



Prof.MUDr. Pavel Sobotka, DrSc.

Srdce a krevní oběh

USrdce a krevní oběh Prof . MUDr. Pavel Sobotka, DrSc.

Léka řská fakul ta UK v Plzni

Krevní oběh zaj išťuje prost řednictvím krve základní ž ivotní funkce, t j . zásobení tkání kysl íkem a ž ivinami a odstraňování metabol i tů , t ransport tepla , imunitní obranu. Malý (pl icní) oběh vychází z pravé srdeční komory pl icní tepnou, jde až do oblast i pl icních vlásečnic a pokračuje postupně se spojuj íc ími ž i lami , které č tyřmi pl icními ž i lami )s t í do levé srdeční s íně . Velký ( tě lní , systémový) oběh vychází z levé komory, jde srdečnicí až do oblast i tkáňových a orgánových vlásečnic a pokračuje postupně se spojuj íc ími ž i lami , které úst í jako horní a dolní dutá ž í la do pravé srdeční s íně . Do velkého oběhu je v řazen funkční jaterní oběh, který prost řednictvím vrátnicové ží ly př ivádí ž i lní krev z oblast i orgánů t rávicího ústroj í do ja ter . Krev proudí v cévách pod t lakem, který lze změř i t na ar ter iá lním systému končet in např . r tuťovým manometrem. Systol ický t lak je u zdravého č lověka v kl idu 90 – 120 mm Hg (12 kPa) s horní hranicí 150 mm Hg (20 kPa) , diastol ický t lak 60-80 mm Hg (8-10 kPa) s horní hranicí 90 mm Hg (12 kPa) . Chorobné zvýšení krevního t laku je základním př íznakem primární a sekundární hypertenze. Vysoký krevní t lak urychluje proces aterosklerózy cév. Nízký krevní t lak, hypotenze, je buď původu konst i tučního č i vagotonie , anebo je př íznakem vážného patologického s tavu, např . šoku. Proudění krve zaj išťuje srdce, které působí jako t lakové čerpadlo. Základní vlas tnost í s rdeční svaloviny je automacie , vodivost , dráždivost a s tažl ivost . Vznik a vedení srdečního vzruchu zaj išťuje vodivá soustava srdeční (uzel s ino-atr iální a a t r ioventr ikulární , Hisův svazek, Tawarova raménka a Purkyňova vlákna) . Za kl idu přečerpá srdce asi 70 ml krve ( tepový objem), což př i f rekvenci tepů 70 min P

- 1P č in í kolem 5 l .min P

- 1P.

Jednosmě rnost krevního proudu zaj išťuj í s rdeční chlopně . Č innost srdce lze s ledovat metodami neinvazivními (poslech, e lektr ické projevy) a invazivními (katet r izace srdce) . Elektr ické projevy srdeční zaznamenává EKG. Pomocí EKG lze urč i t s rdeční f rekvenci , dobu vedení vzruchu a normální tvar k ř ivky. Odchylky jsou významné pro s tanovení diagnózy srdečních arytmií a j iných poruch srdce, např . infarkt myokardu. Dalš í moderní vyšetřovací metoda je fonokardiograf ie , zaznamenávaj íc í srdeční ozvy a echokardiograf ie , která využívá odrazu ul t razvukových vln. Z invazivních vyšet řovacích metod je nejdů leži tě jš í srdeční katetr izace, která s louží k odbě ru vzorků krve, vst ř ikování indikátoru nebo r th kontrastní lá tky, k měření t laku a toku krve. Je nezbytná zejména p ř i s tanovení diagnózy vrozených srdečních vad. Č innost srdce je pod s tá lým vl ivem vegetat ivních nervů , t j . sympat iku a parasympat iku. Sympatikus prostřednictvím adrenal inu a noradrenal inu srdeční f rekvenci urychluje , parasympat ikus prost řednictvím acetylchol inu naopak zpomaluje . Srdečně -cévní choroby se v ekonomicky vyspě lých s tá tech podí lej í vysokým procentem na nemocnost i populace. Kromě p ř í s lušné životosprávy (boj prot i obezi tě a kouření , př iměřená fyzická akt ivi ta) je v prevenci dů leži tá včasná a specif ická léčba. Nap ř . nedostatečná léčba akutního

revmatismu je téměř výlučně p ř íč inou získaných chlopňových vad (zúžení , nedomykavost) . Nadmě rná zátěž, anebo patologické s tavy mohou vést k selhání srdeční č innost i , s typickými p ř íznaky dušnost i (selhání levé část i srdce) nebo otoky per i fer ie (selhání pravé část i srdce) . Nevyléč i te lné selhání srdeční č innost i je v některých př ípadech možné zvládnout t ransplantací srdce.

PROGRAM UNIVERZITY TŘETÍHO VĚKU

I. ročník – letní semestr ak. roku 2008/09

Přednášky se konají vždy v úterý ve 14.45 hod. ve velké posluchárně Šafránkova pavilonu na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni, Alej Svobody 31.

3.3.2009 Prof. MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc. Vliv životního prostředí na vývoj člověka 17.3.2009 Doc. MUDr. František Lošan, CSc . Význam klinické genetiky pro prevenci vrozených vad a dědičných onemocnění

24.3.2009 RNDr. Fajfrlík Karel, Ph.D. Onemocnění přenášená klíšťaty 7.4.2009 Prof. MUDr. Vladimír Zaremba, DrSc. Sociální aspekty stárnutí a stáří 21.4.2009 MUDr. Markéta Haschová Alergie a alergeny životního prostředí 5.5.2009 Prof. MUDr. Václav Zeman, CSc. Tělesná výchova ve vyšším věku 19.5.2009 Doc. MUDr. Eduard Kasal, CSc. Kardiopulmonální resuscitace I. 26.5.2009 Doc. MUDr. Eduard Kasal, CSc. Kardiopulmonální resuscitace II. 9.6.2009 PhDr. Blanka Šestáková Vztah seniorů k trávení volného času



Prof. MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc.

Vliv životního prostředí na vývoj člověka

UVliv životního prostředí na vývoj č lověka Prof . MUDr. , RNDr. Jaroslav Sl ípka, DrSc.

Lékařská fakulta UK v Plzni

Modern í doba , spojená s chemizac í , indus t r ia l izac í a zvyšováním tempa ž ivota , dě l á ve lké s ta ros t i ne jen ekologům, a le i ce lé ve ře jnos t i . Je jen p ř i rozené , že l idé s l eduj í úč inek zhoršu j íc ího se ž ivo tn ího pros t ředí na okoln í p ř í rodu a je samoz ře jmé, že se za j ímaj í o jeho v l iv na č lověka , zv l . na jeho ne jc i t l ivě j š í období , t j . období vývojové . Jednám z ukaza te lů zdravého vývoje je výsky t vrozených vývojových vad (VVV), k te ré vznika j í j eš tě p řed narozením nás ledkem abnormáln ích vývojových dě jů , ov l ivněných gene t icky nebo zevním pros t ředím. Údaje o je j ich f rekvenci u novorozenců ko l í sa j í mezi 2-6 %. Dnes ovšem víme, že to to č í s lo zůs tává téměř s te jné po mnoho le t a v různých zemích – i v zemích bez průmyslu . Jde to t iž o šp ičku ledovce – během těhotens tv í docház í k výbě ru zdravých jed inců a k po t rácení jed inců s úchy lkou ve vývoj i . A tady už je č í s lo j iné – ko lem 50 % spontánně po t racených jed inců je mal formovaných . P ř i s tud iu těchto vývojových poruch musíme vycháze t ze zna los t i normáln ího vývoje . Obecně j e vývoj jed ince charakter izován jako s led fáz í : od oplození mate řského va j íčka spermi í o tce , p řes rýhování a vznik zárodečných l i s tů , k tvorbě zák ladů j ednot l ivých orgánů zá rodků a k da lš ímu vývoj i a růs tu p lodu až k vývoj i pos tna tá ln ímu. Rychlos t p rena tá ln ího vývoje je vě t š í než růs t ne jzhoubně j š ího nádoru – vždyť nap ř . za jed iný měs íc narůs tá p lod až o 9 cm – (koncem 4 . měs íce je ce lková dé lka 16 cm, koncem 5 . měs íce j iž 25 cm) a během ce lého těhotens tv í se zvě t šu je hmotnos t t éměř o 1 mi l ia rdukrá t ! Pos tup jednot l ivých vývojových procesů j e zakódován v jád ře , v deoxyr ibonukleové kyse l ině pohlavní buňky a vy tvá ř í gene t ický fak tor , k te rý p ředs tavuje vni t řní pros t ředí . Jes t l iže je to to vni t řní p ros t ředí v rovnováze s pros t ředím zevním, pak probíhá prena tá ln í vývoj harmonicky až po porod zdravého novorozence . Jes t l i že vznikne mezi v l ivy zevního a vn i t řního pros t ředí nerovnováha , vývoj se odchýl í od své normy a docház í k vývoj i defekt ivn ího p lodu nebo k jeho potra tu . Vývojová porucha může vniknout tehdy , jes t l i že do jde u vyví je j íc ího se vnímavého jed ince v kr i t ickou dobu vývoje sys tému k působení škodl iv iny . Vnímavost , t j . Ureak t ib i l i t a organismu U, j e t edy prvním p ředpokladem pro vznik VVV a j e z řejmě ov l ivněna gene t ickými fak tory , k te ré podmiňuj í různou ind iv iduá ln í c i t l ivos t vůč i změnám zevního pros t ředí . Dalš ím p ředpokladem pro vznik urč i t é vývojové vady je doba působení škodl iv iny – vyví je j íc í se orgány j sou maximálně c i t l ivé na změny zevního pros t ředí , t akže různé podně ty , jes t l iže působí v Ukr i t ické vývojové per iodě U, mohou vés t ke vzniku s te jných vad (nap ř . s rdeční vady mohou být způsobeny infekčním onemocněním matky nebo nás ledkem nedos ta tku kys l íku – hypoxi í , nebo chyběním v i taminu A nebo kyse l iny l i s tové , nebo po r tg ozá ření a j . ) . Právě p ro to , že p ř i vzniku VVV nepůsobí pouze jedna p ř íč ina a naopak , j ed iná škodl iv ina – noxa – nap ř . Uzarděnky Umatky mohou vés t k pos t ižen í v íce orgánů , j e s tud ium p ř íč in vzniku VVV velmi obt ížné a mnohé z n ich ješ tě neznáme. Tak by ly z j i š těny p řesně j š í časové úda je o v l ivu zarděnek matky na vývoj zárodku: č ím d ř íve noxa působí , t ím c i t l ivě j i na n i zárodek reaguje a rozsah škod je vě t š í . P ř i onemocnění matky v I . měs íc i je z jevně poškozeno 50 – 60 % dě t í ( s rdeční vady , onemocnění smyslových orgánů , h luchota a s lepota) , ve I I . měs íc i 25 % dě t í . Ješ tě p ř i ep idemi i zarděnek v USA v roce 1964 se narodi lo poškozených 20 000 dě t í . U nás j sou zarděnky , p rodě l ané v I . t r imes t ru , ind ikac í k p řerušení těhotens tv í . Velmi závažné j e zná t te ra togenní působení Uion izačního zá ření , zv láš tě RTG. U V mnoha exper imentech by lo z j i š těno, že nezra lé buňky zra lé a d i fe rencované .

Z pokusů na zv í řa tech lze odvodi t , že zárodek č lověka je ne jc i t l ivě j š í na ozá ření v období 2 -6 týdnů , ze jména cent rá ln í nervový sys tém, k te rý je spolu se ske le tem poškozován j iž s t ředními dávkami ozá ření . Pro to se dnes u těhotných používá r tg vyše t ření opa t rně j en v p ř í sně ind ikovaných p ř ípadech , každé těhotens tv í i j en podez ření na těhotens tv í j e t řeba p řed p lánovaným r tg vyše t řením léka ř i h lás i t a někte ř í au to ř i dokonce doporučuj í , aby se používa l r tg jen v první po lovině mens t ruačního cyklu žen , aby se zamezi lo ozá ření ovulovaného va j íčka. K chemickým škodl iv inám pat ř í nap ř . Ua lkohol U – se zvýšeným konzumem a lkohol ických nápojů souvis í nově popisovaná „a lkoholová fe topa t ie“ , k te rá pos t ihu je ročně t i s íce novorozenců matek , k te ré během těhotens tv í p i ly a lkohol ické nápoje . Alkohol procház í p řes p lacentu do oběhu p lodu a nezra lými já t ry p lodu je ve lmi málo odbouráván , takže působí mnohonásobně s i lně j i na p lod než na matku . Alkoholová fe topa t ie se pro jevuje zpomalením růs tu , poruchami vývoje ob l iče je , anomál iemi k loubů a kard iovaskulárn ími deformacemi . Také Ukou ření U rod ičů , t ak jako da lš í hypoxie , nep ř í zn ivě ov l ivňuje f rekvenci VVV: u matek – ku řaček je 2 ,5 x v íce dě t í s vývojovými vadami , vyšš í per ina tá ln í úmrtnos t a v íce pot ra tů , u mužů působí kou ření nega t ivně na vývoj spermi í i změny genet ické . Z da lš ích škodl ivých chemických v l ivů můžeme uvés t Uot ravy těžkými kovy U u matek i p lodů : r tu t í (u „minimatské nemoci“ v Japonsku, p ř i ep idemi i o t rav r tu t í v I ráku v roce 1972) , o lovem a kadmiem. Z léků j e ne jznámě j š í t e ra togenní působení Utha l idomidu U,k te rý by l používán v le tech 1956-62 v NSR a ve Velké Br i tán i i j ako pros t ředek pro spaní a seda t ivum. Ve s te jné době se rod i lo mnoho dě t í (ce lkem více než 7 .000) s těžkými poruchami vývoje konče t in (chybění ce lé konče t iny nebo čás t í ) spo lu s da lš ími vadami – s rdce , s t řev , l edvin , oč í , uš í . Podrobnou anamnézou matek tak to pos t ižených dě t í by lo z j i š těno, že matky užíva ly v době mezi 5 . – 7 . týdnem po pos lední mens t ruac i , t zn . ve 3 . – 5 . týdnu těhotens tv í , tha l idomidové léky . Pa t ř í k ve lkým kladům našeho zdravotn ic tv í , že veškeré léčebné p ř íp ravky , zv láš tě nově p ř ip ravované , j sou ve lmi p ř í sně t es továny na zv í řa tech s ohledem na možné te ra togenní působení a podávání léků během těhotens tv í j e u nás značně omezeno spec ie ln ími p ředpisy . P ř í sné hygien ické normy za j i šťuj í ochranu pracovního a ž ivo tn ího pros t ředí . Výchovou k uvědomě l ému rod ičovs tv í a bo jem pro t i tox ikomani ím je t řeba or ien tova t mládež na p lánování rodiny za opt imáln ích zdravotn ích i soc iá ln ích pomě rů rod ičů .



Doc. MUDr. František Lošan, CSc.

Význam klinické genetiky pro prevenci vrozených vad a dědičných onemocnění

UVýznam klinické genetiky pro prevenci vrozených vad a dědičných onemocnění

Doc. MUDr. F. Lošan, CSc. Oddě lení lékařské genet iky

Reprodukce č lověka je přes velmi dokonalý adaptační mechanismus provázena velkými zt rátami zárodků j iž v samém začátku vývoje , které jsou odhadovány na 35 %. Přesto se př i narození manifestuje 2-3 % zjevných vrozených vad (VV), ke kterým p ř ibývá dalš ích 5-7 %, odhalených v průběhu dě t s tví , event . až v dospě los t i . VV a dědičně podmíněná onemocnění jsou až na ojedině lé výj imky neléč i te lné, proto je nutné zaměř i t veškerou péč i na jej ich prevenci . Základem genet ického vyšetření je přesná diagnóza, genealogické vyšet ření rodiny probanda a určení dědičnost i VV nebo genet icky podmíněného onemocnění . K nejčastě j š ím atypům dědičnost i patř í : 1) autosomálně dominantní dědičnost s r iz ikem výskytu s te jné poruchy v dalš í generaci v 50 %. 2) autosomálně recesivní dědičnost s r iz ikem pro potomky ve 25 %. Oba rodiče jsou zdrávi , i když prokazatelně heterozygoty genu urč i tého onemocnění . 3) Gonosomálně recesivní dědičnost p ř i k teré zdravé matky přenášej í v lohy k onemocnění v 50 % jen pro svoje syny. 4) polygenní dědičnost se spoluúčast í vě tš ího poč tu genů p ř i vzniku onemocnění . Zpravidla se zúčastňuj í př i vzniku onemocnění nebo VV i r iz ikové faktory zemního prost ředí . 5) chromosomálně podmíněné VV jsou zj is t i telné nejčastě j i j iž p ř i narození , např . Downova choroba, pro kterou je charakter is t ické př í tomnost nadpočetného chromosomu č . 21. Chromosomálně podmíněná VV se může projevi t až v dospě los t i s ter i l i tou ženy – Turnerův syndrom s chyběním X chromosomu, nebo s ter i l i tou muže – Klinefel terův syndrom. Některé chromosomální odchylky jsou spojené s přestavbou chromosomů – reciproké t ranslokace, které mohou naruši t chromosomální výbavu zygoty. Vývoj zárodku konč í spontánním potratem v ranném s tadiu těhotenství , nebo potratem malformovaného plodu v druhé polovině těhotenství . Chromosomální poruchy mohou vzniknout i po narození v důs ledku působení některých chemických lá tek nebo zá ření . Chromosomálním vyšet řením zj išťujeme zlomy na chromosomech a dalš í různé přestavby chromosomů , k teré bývaj í nejčastě j i přechodného rázu. Některá nádorová onemocnění hlavně hemoblastosy maj í rovněž typické chromosomální poruchy, např . Ph chromosom u chronické myeloidní leukémie. Nejúč inně j š í prevencí VV je ozdravění ž ivotního a pracovního prost ředí , zkval i tnění s t ravy a změna životního režimu budoucích rodičů , t j . vytvo ření opt imálních podmínek pro zdárný vývoj plodu s vyloučením všech mutagenních a teratogenních faktorů prost ředí . Druhou metodou je sekundární prevence VV zaměřená na včasné odhalení VV plodu s následnou interrupcí př i průkazu závažné VV. K tomu účelu zavádíme screeningové metody. U všech těhotných zj išťujeme hladinu AFP v seru v 17.-19. týdnu těhotenství . K vzestupu

dochází především p ř i závažných VV plodu, např . anencefal i i i . Nízké hodnoty v některých př ípadech s ignal izuj í zvýšené r iz iko Downovy choroby u plodu. Velký význam má i ul t razvukový screening (UZ) kolem 20. a po 30. týdnu těhotenství . V prvním p ř ípadě lze odhal i t závažné VV, např . malformace končet in , CNS nebo ledvin. Po 30. týdnu se poda ř í odhal i t VV, které se manifestuj í až ve fe tá lním období . U některých post ižených novorozenců lze včasným chirurgickým zákrokem zachráni t ž ivot , např . p ř i vrozené brániční kýle . Prenatální genet ické vyšet ření se provádí za účelem odbě ru vzorku plodové vody nebo thoriové tkáně . Nejčastě jš í je amniocentesa, indikovaná v 17- - 18- týdnu těhotenství , př i k teré se z íská vzorek plodové vody kolem 30 ml k biochemickému a cytogenet ickému vyšetření . Z amniocytů pěs tujeme tkáňové kul tury. V pomnožených buňkách lze provést chromosomální vyšetření plodu. Zj is t íme-l i závažnou chromosomálně podmíněnou VV, doporučujeme interrupci z genet ické indikace do 24. týdnu těhotenství . P ř i thor iové biopsi i z ískáme vzorek tkáně as i 20-40 mg jednak k p ř ímému chromosomálnímu vyšetření bez nutnost i kul t ivace a dále k vyšetření metodami molekulární diagnost iky. Pomocí tzv. sond nebol i „prob“, což je úsek DNA na kterém je mutace v sekvenci nukleových kysel in , lze odhal i t některá závažná dědičně podmíněná onemocnění , nap ř . hemofi l i i A, svalovou dystrofi i , fenylketonuri i a celou řadu dalš ích chorob, je j ichž seznam se velmi rychle doplňuje.



RNDr. Karel Fajfrlík, Ph.D.

Onemocnění přenášená klíšťaty

UOnemocnění přenášená klíšťaty

RNDr. Fajfrlík Karel, Ph.D. P

1P, Wágnerová I. P

2P

P

1PÚstav mikrobiologie LF a FN Plzeň

P

2PStřední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola

Plzeň

Klíšťata jako přenašeč i různých infekčních onemocnění jsou v některých oblastech vážnou hrozbou pro zdraví č lověka. Česká republika není v tomto výjimkou. Dlouho je známá středoevropská klíšťová encefalit ida, od konce sedmdesátých let minulého století lymeská borelióza, stále častě j i se hovoř í o erlichióze a možná existují ještě další .

V zoologické taxonomii patř í klíšťata do tř ídy roztočů a dle morfologie je dě l íme na dvě velké skupiny: klíšťatovití (Ixodidae) a klíšťákovití (Argasidae).

Klíšťata jsou na hřbetní straně opatřena štítem, který u samců pokrývá celé tě lo, u samic zhruba polovinu. Př i pohledu zhora je ústní ústrojí viditelné. V cizojazyčné li teratuře jsou nazývána „Hard Ticks“.

Klíšťáci př ipomínají svojí stavbou „kožovitý vak“, který shora překrývá i ústní ústrojí , takže není vidě t . Nazývají se „Soft Ticks“. Patř í sem dva zdravotnicky významné rody: Ornithodoros a Argas . První se na našem území nevyskytuje, ale v místech svého výskytu přenáší návratné horečky. Ve střední Evropě se vyskytuje druh Argas reflexus . Parazituje na ptácích a na č lověku saje pouze výjimečně . Zatím není známý žádný přenos onemocnění na č lověka.

U klíšťat je situace komplikovanější s výskytem více zdravotnicky významných druhů.

Jejich rozšíření je v rozdílných oblastech svě ta různé a nejvýznamně jší ze zdravotnického hlediska jsou druhy: Ixodes, Dermacentor, Rhipicephalus, Amblyomma, Hyalomma . Nejrozšířeně jší a nejzávažně jším přenašečem infekčních onemocnění na našem území je druh Ixodes ricinus.

Př i vývoji klíšťat rozeznáváme tř i stadia: z vajíčka se nejdř íve líhne šestinohá larva, ta se mění v osminohou nymfu a

posledním stadiem je pohlavně zralý dospě lec (samička nebo sameček).

U klíšťat je pevně daný nejen počet sání, ale také množství hostitelů . V této souvislosti rozlišujeme klíšťata s jedním hostitelem (jednohostitelská) – ta zůstávají po celou dobu svého života na stejném hostiteli , klíšťata dvouhostitelská, která projdou jednorázovou změnou hostitele, a klíšťata trojhostitelská. Naše domácí fauna zahrnuje téměř bez výjimky trojhostitelská klíšťata.

Celý vývoj klíště te, od vajíčka až po pohlavně zralé stadium, podléhá značným výkyvům a trvá od jednoho a pů l do č tyř a pů l let . Ve střední Evropě spadá první vrchol výskytu klíšťat do období jara a časného léta. V létě probíhá u klíště te proměna ve vyšší vývojové stadium a podzim je dobou dalšího vrcholu výskytu klíšťat.

Jako vě tšina roztočů vyžadují klíšťata zpravidla vysokou vlhkost vzduchu, alespoň sedmdesátiprocentní. Takové mikroklima se u nás vyskytuje v lesích s nižším porostem a se značným množstvím travin, dále na okrajích lesů , v křovinatých oblastech a v místech, kde jsou kapradiny. Zvlášť hojně se klíšťata nacházejí díky vyšší vlhkosti vzduchu v okolí řek. Se stoupající nadmořskou výškou klesá i jejich počet.

Pro vyhledávání hostitele jsou klíšťata vybavena složitým smyslovým ústrojím, tzv. Hallerovým orgánem na koncích předních končetin. Dokáže zachytit mechanické, tepelné a chemické podně ty.

Klíšťata jsou dů ležitým vektorem řady lidských a zvířecích patogenů . Dle přenášených infekčních agens je dě l íme na: UVIROVÉ NEMOCI

- klíšťová encefalitida - ruská jarolentní encefalitida - Powassan - Encephalitis - skotská encefalitida - omská hemoragická horečka - horečka Kjasanurského lesa - hemoragická horečka Krim-Kongo - klíšťová horečka coloradská

UBAKTERIÁLNÍ NEMOCI - maltská horečka - horečka Skalistých hor - jihoafrická horečka - Q-horečka

- ehrlichióza - tularémie - návratná horečka vyvolaná borreliemi - lymeská borrelióza

UPROTOZOÁRNÍ NÁKAZY

- Babesióza

Př i pobytu v oblastech s výskytem klíšťat se doporučuje nosit př i léhavé oblečení. Osobní ochranu můžeme ještě zkvalitnit použitím repelentů .

Jednoduchým a současně velmi efektivním opatřením proti přenosu onemocnění na č lověka je odstranění klíšťat po pobytu v oblasti s jejich výskytem.

Pokud se klíště svým sacím ústrojím už př isálo a je pevně usazené, musí se odstranit vhodným zásahem. Dř íve propagovaný postup, př i němž je klíště usmrceno použitím oleje č i vazelíny, se ukázal krajně nevhodný. Také je nezbytné vyvarovat se rozmáčknutí tě la klíště te.

K odstranění klíště te potřebujeme velmi jemnou pinzetu nebo speciální kleštičky. S jejich pomocí klíště uchopíme mezi vlastním tě lem a kusadly a viklavými nebo krouživými pohyby ho vytáhneme. Také je možné klíště vyrýpnout skalpelem nebo injekční jehlou, tento způsob však vyžaduje jistý cvik. Ranku dobře desinfikujte - peroxidem, jodovou tinkturou, ajatinem, betadinem, alkoholem. Místo přisátí ještě několik dnů pozorujte. Varovným př íznakem je především otok, výrazné zčervenání, zvláště pokud skvrna uprostřed bledne. V těchto př ípadech je nutno vyhledat lékaře. Stejně postupujeme i př i teplotě a j iných obtížích, které mohou být spojeny s př isátím klíště te.



Prof.MUDr. Vladimír Zaremba, DrSc.

Sociální aspekty stárnutí a stáří

USOCIÁLNÍ ASPEKTY STÁRNUTÍ A STÁŘÍ

Prof . MUDr.Vladimír Zaremba, DrSc. Ústav sociálního léka řství LF UK v Plzni

Stárnut í obyvatels tva a zaj iš tění komplexní péče o s tarší občany je závažnou celosvě tovou výzvou. V posledních deset i le t ích došlo k rychlému s tárnut í obyvatels tva (demograf ickému stárnut í ) v rozvinutých zemích. Pro současné a dalš í období je charakter is t ické rychlejš í tempo s tárnut í populace také v rozvojových zemích. Tento proces bude dále intenzívně pokračovat . Demografickým stárnutím rozumíme růs t obyvatels tva vyššího věku. Nejčastě j i se za dolní hranici vyššího věku (s tář í obyvatels tva) bere věk 65 nebo 60 le t . Rozeznáváme s tárnutí absolutní (zvyšování poč tu s tarých l idí) a s tárnut í re la t ivní (zvyšování podí lu – procenta s taré populace) . Stárnut í obyvatels tva je výsledkem působení dvou faktorů : snižování úmrtnost i a poklesu porodnosti . Období vyššího věku můžeme ješ tě dě l i t na podskupiny: 1 . období Uraného s tá ř í U (60-74 le t ) , 2 . období Uvlastního s tá ř í U (75 le t a více) a 3 . období Udlouhověkost i U(nad 90 le t ) . Jsou i j iná dě lení s tarš í populace. Za s tarou populaci se považuje obyvatels tvo, kde je více než 7 % osob nad 65 le t nebo více než 12 % osob nad 60 le t věku. Ve dvacátém stolet í populace České republ iky s tár la nejrychlej i v le tech 1950 – 1970. V roce 1950 jsme mě l i 12,5 % osob nad 60 le t , v roce 1970 j iž 18,3 %, v roce 1990 17,7 procenta . V roce 2005 bylo v České republ ice j iž 20 procent obyvatels tva s tarš ího 60 le t a přes 14 % ve věku nad 65 le t . UŽenská populace je s tarš í než mužská U. Ve věku nad 65 le t je každá šestá žena, a le jen každý devátý muž. Ve věku nad 80 le t na jednoho muže př ipadaj í v íce než dvě ženy. Prognózy stárnutí naší populace v p ř íš t ích 20-30 le tech ukazuj í dalš í podstatný růs t obyvatels tva vyššího věku. Očekává se , že se v roce 2030 podí l s tarš ích obyvatel v ČR zvýší ve srovnání s dnešním stavem více než o polovinu. Ve věku nad 60 le t bude skoro 30 % všech obyvatel a nad 65 le t 23 %. Hlavní důsledky stárnutí j sou Usocioekonomické U (ekonomické, sociálně zdravotní , sociologické, sociálně psychologické) a Uindividuální U ( zdravotní problémy, hmotné zabezpečení , otázky bydlení , soběs tačnost i , zaj išťování běžných č innost í spojených s udržováním domácnost i a osobní hygieny, problematika správné výživy, otázky pracovní a osta tní akt ivi ty , duševní zdraví a psychická akt ivi ta , společenské kontakty včetně rodinných, využívání volného času aj . ) . Ve všech zemích bude závažným ekonomickým problémem v př í š t ích deset i le t ích zaj iš tění dostatečných f inančních př í jmů pro s tarš í občany právě vzhledem k značnému nárůs tu je j ich poč tu . Proto se tol ik diskutuje o různých formách sociálního zabezpečení , důchodového poj iš tění apod. Pro vyšší věk je typická vyšší nemocnost a př í tomnost více než jedné nemoci u téhož jedince ( tzv. Umult imorbidi ta U) . Nemocnost narůs tá s věkem, s te jně tak funkční post ižení ( inval idi ta , bezmocnost) . To vede ke zvýšené pot řebě zdravotní a sociální péče. Přes 90 % osob nad 60 le t věku t rpí chronickými nemocemi, a le jen č tvr t ina má závažně j š í a komplikované

poruchy zdraví , k teré narušuj í soběs tačnost a vedou k různému stupni bezmocnost i . Nejčastě j š ími jsou nemoci srdce a cév a pohybového ústroj í . USociologické a sociálně psychologické důsledky U j sou dány především změnou charakteru rodiny, způsobu bydlení , měnícími se postoj i mladší generace, pot řebou výchovy mladší i s tarš í generace a vě tš í sociální in tegrace s tarých l idí do společnost i , některými právními a e t ickými momenty. Nejdů leži tě j š í ve s tář í je otázka soběstačnosti (nezávis lost i ) fyzické, psychické, hmotné a sociální . Pro fyzickou soběs tačnost je nejpodstatně jš í Uzachování pohybl ivost i (mobil i ty) . U Gerontologická prevence se zaměřuje p ředevším právě na Up ředcházení nebo oddálení vzniku závis lost i U, zejména ztrá ty hybnost i . Zvláštní problém ve s tář í představuje osamě lost (osamě lé bydlení) . Ve věku nad 60 le t skoro třet ina osob bydl í osamě le , ve věku nad 75 le t je j ich více než polovina. UMezi osamě lými převažuj í ženy: z 10 osamě lých ve vyšším věku je osm žen. U Osamě l í mohou mít problémy i s včasnou s ignal izací akutně vzniklých pot řeb zdravotní nebo sociální pomoci (péče) . Zvláštní pozornost vyžaduj í tzv. r izikové skupiny starých l idí . Jsou to velmi s taré osoby nad 80-90 le t , osoby osamě lé , osoby v ústavní péč i , izolovaní l idé , bezdě tní , osoby t rpící těžkými chorobami a handicapované, dvoj ice s nesoběstačným partnerem, l idé se špatným f inančním zabezpečením. Evropský akční program k otázkám stárnut í doporuč i l j iž dř íve všem vládám, aby garantovaly sociální a hospodá řská práva svým starým občanů ,m, odstraňovaly je j ich diskr iminaci ve zdravotní a sociální péč i , real izovaly právo na zaručený p ř í jem. Organizace spojených národů p ř i ja la v roce 1991 deklaraci , v níž bylo formulováno 18 hlavních pr incipů pro s tarš í občany. Týkaj í se především podpory nezávis lost i , společenské angažovanost i , dostupnost i adekvátní komplexní péče, sebereal izace a důs tojného prožívání ž ivota ve s tář í . Evropská charta seniorů požaduje kromě j iného právo každého s tarš ího č lověka na svébytný život v bezpeč í a vážnost i . Významným rokem pro dalš í řešení problematiky seniorů byl rok 2002. V tomto roce se konala I I . celosvě tová konference OSN o s tárnut í obyvatels tva (Madrid) , Berl ínská konference evropských s tá tů , k terá rozpracovala Madridský mezinárodní plán akcí k problematice s tárnut í na evropský region a byl schválen Národní program př ípravy na stárnutí obyvatelstva v ČR na léta 2003-2007 . Náš Národní program zdů razňuje v 10 hlavních úsecích et ické pr incipy (zákaz diskr iminace z důvodu věku, výchova mladé generace aj . ) , podporu života seniorů v p ř i rozeném sociálním prost ředí a pomoc pečuj íc ím rodinám, pracovní akt ivi ty (podpora zaměs tnávání s tarš ích osob a seniorů ) , hmotné zabezpečení , zdravý životní s tyl a kval i tu ž ivota , další rozvoj komplexní zdravotní péče a komplexních sociálních s lužeb, společenské akt ivi ty seniorů , vzdě lávání i otázky p ř iměřeného bydlení . Souhrnně lze ř íc i , že kval i ta ž ivota s tarých l idí je ovl ivňována Unegat ivně U těmito Ur iz iky s tá ř í U: 1 . z t rá tou soběstačnost i , 2 . osamě los t í a 3 . n ízkým hmotným zabezpečením. UPozi t ivně Una ni působí 1 . c i t l ivá a obě tavá rodina, 2 . dob ře funguj íc í a dostupná zdravotní péče, 3 . dostupná pot řebná sociální pomoc a péče.

Péče o starší občany má být aktivní a komplexní . Jde o soustavnou a diferencovanou zdravotněsociální péč i s vysokým podí lem právě sociální péče v závis lost i na konkrétních potřebách starého č lověka. Těžiš tě té to péče spoč ívá v terénu, v ambulantních s lužbách, zejména v pr imární péč i prakt ických lékařů a je j ich spolupracovníků . Významné místo v ní zauj ímá domácí péče ošetřovatelská a pečovatelská. UIntegrace zdravotní a sociální péče na komunitní úrovni U pat ř í k dů leži tým současným úkolům v péč i o seniory. V ústavní péč i převažuje péče v léčebnách, nemocnicích, domovech důchodců , domovech–penziónech a dalš ích special izovaných za ř ízeních, kde se kombinuje péče zdravotní se sociální . Hledaj í se další formy vhodné ústavní nebo poloústavní péče (ošetřovací ústavy, denní s tacioná ře, domovinky, hospice, respi tní péče apod.) a vhodného ubytování s tarých občanů (domy s pečovatelskou s lužbou, bezbariérové domy a byty) . Základní princip péče o s taré l idi spoč ívá v zaj iš tění možnost i vést samostatný (nezávis lý) život po co nejdelší dobu a setrvat ve vlastní domácnosti (doma) tak dlouho, jak jen to bude možné, bez pot řeby dlouhodobého umístění v ústavním zař ízení . Splnění té to zásady bude vyžadovat velkého úsi l í celé společnost i : spolupráce rodiny, pomoci s tá tních a samosprávných orgánů , dobrovolných a char i ta t ivních sdružení , svépomocných i soukromých iniciat iv . Bude t řeba dále rozví je t mezigenerační (mezi mladšími a s tarš ími) , a le i int ragenerační (mezi samotnými seniory) sol idar i tu . Velmi žádoucí bude hledání dalš ích konkrétních možnost í podpory pečujícím rodinám , kde se s taraj í o s tarého nesoběstačného č lověka. Dů leži tá bude koordinace všech těchto č innost í . Měř í tkem skutečné humánnost i demokrat ické společnost i j sou právě postoje k pot řebám starš í generace a úroveň komplexní péče o s taré občany.



MUDr. Markéta Haschová

Alergie a alergeny životního prostředí

ALERGIE. ALERGENY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

MUDr. Markéta Haschová Alergologická ordinace, Plzeň

Alergie , neboli reakce p řeci t l ivě los t i , je nepř iměřeně velká reakce imuni tního systému na řadu okolních faktorů . Alergie v užším slova smyslu je tzv. přecit l ivě lost časného typu , nebo také reakce zprostředkovaná prot i lá tkami IgE ( imunoglobul in E) . K té to reakci má č lověk vě t š inou dědičnou dispozici , a le genet ická informace se nemusí celý ž ivot projevi t . Lidé s t ímto typem alergické reakce mají schopnost vytvoř i t ve svém tě le velké množství IgE, které se váže na c í lové buňky označované jako žírné buňky, umístěné ve tkáních, a bazofi ly , což je druh bí lých krvinek. Tyto buňky jsou u alergiků doslova obalené na svém povrchu prot i lá tkami IgE. V té to chví l i je organismus alergika př ipraven k alergické reakci . Pokud do tě la pronikne alergen (např íklad pyly, roztoč i apod.) , naváže se na p ř ipravené IgE a t ím dostane nosičská buňka impuls k uvolnění řady lá tek, které jsou zodpovědné za kl inické projevy alergické reakce . Kl inické projevy alergie zprostředkované IgE: - pálení a s lzení oč í - vodnatá rýma, kýchání , ucpaný nos - záchvaty dušnost i (as tma bronchiale) - kopř ivka a svědivé otoky. Nejzávažně j š í je celková alergická reakce – anafylaktický šok. Látky, které u pacienta vyvolávají a lergickou reakci , se označuj í jako a lergeny. Alergenem může být opravdu téměř cokol i , a le v našich podmínkách jsou to nejčastě j i pyly, roztoč i domácího prost ředí , p l ísně , hmyzí jed (včel a vos) , potraviny, léky . Nejčastějš í pylové alergeny: - pyly stromů a keřů (vrba, olše , b ř íza a j . ) vegetace od února do kvě tna , často bývá zkř ížená reakce na o řechy, jablka a dalš í ovoce a zeleninu - pyly trav (kost řava, boj ínek, j í lek aj . ) vegetace od kvě tna do července - pyly byl in (pelyněk, ambrózie a j . ) vegetace od srpna do ř í jna , opě t častá zkř ížená reakce s některým ovocem a zeleninou Nejčastějš í potravinové alergeny: kravské mléko,vejce, ořechy, mo řské ryby, sója , jahody. Jak se postupuje př i diagnost ice alergické reakce :

• dů leži tý rozhovor s pacientem, zj iš tění osobních a rodinných dat – anamnéza

• kožní tes ty ( tzv. pr ick tes ty) • laboratorní vyšetření ( zj išťuj í se hladiny IgE) • el iminační a provokační tes ty

Léčba alergie : • odstranění př íč inného alergenu nebo omezení kontaktu • léky - používaj í se buď léky jen p ř i pot íž ích, nebo ty , které brání

rozvoj i a lergického záně tu • specif ická alergenová imunoterapie – ta to léčba dokáže pot lač i t

tvorbu specif ických IgE



Prof. MUDr. Václav Zeman, CSc.

Tělesná výchova ve vyšším věku

UTělesná výchova ve vyšším věku Prof. MUDr. Zeman Václav, CSc.

Ústav tělovýchovného lékařství LF UK v Plzni

Značná část občanů i vysokého věku se těší fyzické a duševní svěžesti , která jim umožňuje účastnit se plně společenského života a v př iměřeném rozsahu i tvůrč í práce. Na druhé straně pak stále vě tší část občanů „předdůchodového i středního“ věku musí být pro zdravotní potíže zařazována do kategorie pracujících se změněnou č i omezenou pracovní schopností . Vzniká značný rozdíl mezi kalendářním a biologickým, č i přesně j i „bio-psycho-sociálním“ věkem. Rozdíl se odhaduje na 15 až 25 i více let . Nemě l i bychom však jen př idávat léta k životu, ale život k létům. Neprodlužovat pouze věk, ale radost a potěšení ze života. V polovině 19. století vyjádř i l J .E. Purkyně myšlenku „život ne pouze obnovovati a na krátkou dobu udržeti , ale k vrcholu obdivuhodné dokonalosti a krásy přivádě t i , aby lidský život blaženě a skvě le byl prodloužen až k př irozenému konci“. Ve starším věku však už některé pohybové aktivity nedoporučujeme. V lid-ském tě le vznikají věkem urč i té změny, které je třeba brát př i volbě cvičení v úvahu. Výsledkem těchto změn bývá snažší unavitelnost, potřeba delšího odpoč inku, zpomalení reakcí na všechny vně jší podně ty, př ípadně oslabení pamě t i , zraku, sluchu, snížená př izpůsobivost na změny vně jšího prostředí apod. Starší l idé mají sníženou schopnost vyvinout rychlost, mají menší sílu, koordinace pohybů není už tak harmonická, proto jsou méně obratní, hůře si osvojují nové pohybové prvky. I Upohybový aparát U se věkem mění. Vazivo i svaly ztrácejí svou pružnost, svalová síla klesá a klesá i schopnost svalů pro rychlou a protrahovanou kontrakci. Rozpínavost hrudníku se zmenšuje, Uvitální kapacita plic klesá. UVýkonnost srdce U a celého krevního oběhu též klesá, jeho př izpůsobovací schopnost se snižuje. Zmenšuje se i pružnost cév. Je vě tší nebezpeč í cévní ruptury. Proto se vyhýbáme cvikům a situacím, které vedou k výraznému zvýšení TK a k překrvení mozkových cév (stojka a podobné gymnastické cviky). Př i saunování nedoporučujeme př í l iš prodlužovat pobyt v potírně a vyhýbáme se prudkému ochlazení v ledové vodě .

UMaximální spotřeba kyslíku klesá, snižují se i anaerobní schopnosti . Změny jsou velmi individuálně rozdílně vyvinuté a dostavují se v různém věku. Pro osoby starší 50 let nejsou už vhodné rychlostní a cílová cvičení. Nejlépe jim vyhovují nepř í l iš intenzivní vytrvalostí zátěže, např . turistika, lyžování, plavání, j ízda na kole, vytrvalostní běh apod. Cvičení obratnosti , jakými jsou v podstatě všechny sportovní hry a gymnastika, mohou být vhodné, pokud jsou př i nich přestávky v pohybu, je však třeba poč í tat se zmenšenou obratností starších osob. Z hlediska prevence úrazů je třeba si uvědomit zvýšenou platnost všech pravidel úrazové zábrany, protože i poměrně lehč í Uúrazy U mohou vést snáze k zlomeninám křehč ích kostí starších lidí. Proto volíme pro ně takové hry a sporty, jejichž techniku v mládí dostatečně ovládali . Ve starším věku již není cílem dosahovat maximální výkony, ale udržet přiměřeně dobrou celkovou tě lesnou zdatnost a výkonnost. Stač í ranní rozcvička a 3-5krát týdně hodina cvičení. Nejdů ležitě jší je pravidelně a systematicky cvič i t po celý život. Nejvhodně jší způsob se zdá být cvičení ve skupinách základní tě lesné výchovy (Sokol), které vede k souměrnému procvičení celého tě la. Toto cvičení pak doplnit sezónními sporty rekreačním způsobem. Populárním se stává kondiční běh a rychlá chůze. Pohyblivost kloubů , př ímé držení tě la, rovnováhu, koordinaci pohybů je možné nejen udržovat na dobré úrovni, ale i zvyšovat rovněž cvičením základní gymnastiky, pěstováním sezónních sportů i ranní rozcvičkou, když se provádí soustavně a dostatečně intenzívně . Na zlepšení č innosti vnitřních orgánů , na prevenci chorob, které mají původ v tzv. metabolickém syndromu, však působí především vytrvalostní cvičení. Pojetí tě lovýchovného procesu ve vyšším věku: 1. Nástup do důchodu není jen „zasloužený odpoč inek“, ale vytváření nového režimu, nových společenských vazeb. 2. I ve stář í je specifickým základem tě lovýchovného procesu mechanismus adaptace. Adaptační úč inek tréninkových podně tů se projevuje působením na oběhový a dýchací systém, zlepšením

metabolických procesů , zpomalováním evolučních procesů (např . osteoporózy), celkovým tonizováním svalstva, což je zvlášť významné v boji proti vertebrogenním potížím. Pozitivních adaptačních úč inků lze dosáhnout i v nejvyšších věkových obdobích v 8. a 9. dekádě života. 3. Je nutno respektovat biologické zákonitosti tohoto věku: - tréninkový cyklus je dlouhodobý - zvyšování dávek je velmi mírně odstupňováno Frekvence cvičení by mě la být 3-5krát týdně , intenzita 50-85 % maximálního př í jmu kyslíku. Mě lo by trvat minimálně 15 minut, lepší je však 30-60 minut. Cvičení by mě lo zaměstnávat velké svalové skupiny pravidelně , rytmicky, vytrvalostním způsobem. 4. Stále vě tší pozornost je třeba věnovat tréninku pohybové koordinace, udržování kloubní pohyblivosti a zejména podporování svalového systému páteře (svalový korzet). 5. Cviky by nemě ly být pří l iš složité, těžiště pohybové aktivity by mě lo spoč ívat na př irozených, dobře osvojených č innostech – chůze, běh (chůze) na lyžích, plavání. 6. V chladu jsou starší osoby schopny menší produkce tepla a disponují menší schopností zabránit tepelným ztrátám. 7. V horku se starší osoby méně potí , mají menší pocit žízně a méně pijí . Proto jim více hrozí přehřátí (hypertermie). 8. UZe zdravotního aspektu se ukázaly nejcenně jší tyto aktivity U: plavání, pěší turistika, kondiční běh, bruslení, turistika na lyžích, běh na lyžích, vodní turistika, vodáctví, cykloturistika, sjezdové lyžování, fotbal, basketbal atd. 9. Cvičení má i velký význam psychický. Vzhled starého č lověka, který si udrží př ímé držení tě la a svěží pohybový projev, je sympatič tě jší a zpě tně působí na udržení sebedůvěry a optimismu.



Náhradní program:

Promítání dokumentárních filmů Nadace kostní dřeně

Tématický zájezd:

Konstantinovy Lázně a Bezdružice

21.5.2009 Dne 21.5.2009 jsme se vydali na společný výlet spojený s exkurzí po balneoprovozu v Konstantinových Lázní . Poté jsme navšt ívi l i zámek v Bezdružicích a shlédl i světoznámý skleněný oltář .



Doc. MUDr. Eduard Kasal, CSc.

Kardiopulmonální resuscitace

Kardiopulmonální resuscitace (KPR) Definice KPR je soubor úkonů směřuj íc ích k neprodlenému obnovení oběhu okysl ičené krve u osoby, u které došlo náhle k selhání jedné nebo více základních životních funkcí . Základní životní (vitální) funkce

• dýchání • oběh • vědomí

Zástava perfuze mozkem delš í než 3-5 minut vede k nezvratnému poškození buněk mozkové ků ry . Zvláštní důraz proto k laden na co nejvčasně j š í zahájení resusci tace. Indikace KPR: určena jedincům s náhlým, neočekávaným selháním vi tá lních funkcí . Př íč iny náhlé zástavy srdeční: U dospě lých : Post ižení srdce, nejčastě j i zhoubná porucha rytmu (f ibr i lace komor) samotná nebo provázej íc í akutní infarkt myokardu . U dě t í : nejčastě j š í př íč inou selhání vi tá lních funkcí je dušení . Aktivace záchranného řetězce: vzhledem k rozdí lné vyvolávaj íc í př íč ině je rozdí lná u dospě lých a u dě t í : Pokud jsou zachránci dva a více , jeden provádí KPR a druhý volá t ísňové č ís lo , je- l i zachránce sám, postupuje následovně : U dospě lých :okamžitě voláme o pomoc na t ísňové č í s lo a pak zač ínáme s resusci tací . U dě t í : přednost má okamžité zahájení resuscitace po dobu 1 minuty s c í lem zajist i t alespoň částečné okysl ičení tkání , potom telefonujeme o pomoc. Tísňové č í s lo pro př ivolání zdravotnické záchranné s lužby: 155 Úč innost KPR : I nejúč inně jš í odborně prováděná resusci tace zaj is t í maximálně 30% normálně funguj ícího oběhu ! ! ! Př íznaky zástavy oběhu :

1. bezvědomí rozví jej íc í se během někol ika sekund 2. nereaguj íc í nemocný 3. nemocný nedýchá normálně

= zástava dýchání (apnoe) nebo ojedině lé lapavé dechy (mohou p ředcházet vymizení spontánní dechové akt ivi ty) vyskytuj íc í se někdy po dobu 1 – 3 minut po vzniku náhlé srdeční zástavy. Jsou – l i pochybnost i o normálnost i dýchání , postupovat , jakoby dýchání normální nebylo. KPR se zaháj í u bezvědomého, nereaguj íc ího post iženého, který nedýchá normálně (= včetně p ř í tomnost i lapavých dechů ) . Základní podmínky pro resuscitaci: Uložení nemocného

• na zádech • na tvrdé podložce • p ř í s tup k dýchacím cestám • p ř ís tup k hrudníku • možnost kompresí hrudníku s nataženými horními končet inami

Základní priorita : bezpečnost . Za všech okolnost í se zachránce musí chráni t , aby předešel ohrožení svého života . Rozdě lení KPR:

• Základní podpora života, základní neodkladná resuscitace = basic l i fe support - prováděna i laickou veřejnost í kdekol iv bez výbavy.

• Rozšířená podpora života - komplexní (rozšířená) resuscitace = Advanced l i fe support – provádí zdravotnický personál + komplexní výbava včetně léků ( RZP, LZS, nemocnice, operační sál . . . )

Kdy ukonč i t resuscitaci : • p ř i obnovení spontánní dechové akt ivi ty • p ř i př í jezdu RZP • p ř i vyčerpání zachránce/ů

Prevencí únavy je s t ř ídání zachránců po 1-2 minutách KPR . Udržování průchodnosti dýchacích cest:

záklon hlavy zvednut í brady

Diagnostika př í tomnosti spontánního dýchání : • Pohledem na hrudník, poslechem, poci tem u úst zachraňovaného • ne > 10 sec.

Způsoby dýchání z pl ic do pl ic: • z ús t do úst • z úst do nosu • z úst do úst i nosu • z úst do bar iérové ochranné pomůcky, která chrání zachránce před

p ř ímým kontaktem se zachraňovaným – prevence kontaminace, např . rouška pro dýchání z pl ic do pl ic v autolékárničce

Velikost dechového objemu = normální vdech. Frekvence dýchání u dospě lých : 10/min. Frekvence dýchání u dě t í : 20/min. Nelze-l i u dospě lých dýchat - pouze masíruj te!!! Zevní nepř ímá srdeční masáž :

• s t řed hrudníku – spojnice prsních bradavek • propletené prs ty • 100/min. • ruka zůs tává mezi kompresemi na místě masáže • úplné uvolnění t laku na hrudník • pomě r komprese : dekomprese = 1 : 1

Jednotný poměr poč tu kompresí hrudníku a umě lých dechů: 30 : 2 Automatické (automatizované) externí def ibri látory (AED) Určeny pro léčbu zhoubné arytmie vedoucí k náhlé srdeční zástavě . Jsou vyrobeny pro použi t í i proškolenými instruovanými nezdravotníky ( la iky) , protože je j ich použi t í je velmi jednoduché. Bývaj í dostupné na místech velkého soust ředění l idí ( le t iš tě , nádraží , supermarkety, s tadiony…). I př i je j ich dostupnost i je nutno zaj is t i t KPR zvyklým způsobem 30:2 až do doby, než je AED u nemocného. Samy analyzuj í srdeční rytmus, p ísemnými a s lovními pokyny instruuj í zachránce o krocích a úkonech KPR.

Seminář k ukončení akademického roku: 9.6.2009

Vystoupení MUDr. Lucie Hájková: Aktuální problémy současného světa

Promítání filmu Význam taneční terapie ve stáří

Příspěvky posluchačů U3V

UNIVERZITA TŘETÍHO

VĚKU

Cyklus 2008-10 2. ročník

akademický rok

2009/10

PROGRAM UNIVERZITY TŘETÍHO VĚKU II.ročník – zimní semestr šk. roku 2009 /2010

Přednášky se konají v úterý ve 14,45 hod ve velké posluchárně v Šafránkově pavi lonu, Lékařská fakulta UK v Plzni , Alej Svobody 31. 29.9.2009 MUDr. Martin Novák Nejčastě jš í kožní onemocnění ve vyšším věku 3 .11.2009 Doc. MUDr. Jiř í Motáň , CSc.

Umě lá ledvina a př íbuzné metody užívané v léčení selhání ledvinných funkcí a v dalš ích indikacích

24.11.2009 Doc. MUDr. Antonín Zicha, CSc. Stomatologická protet ika ve vyšším věku 8 .12.2009 Prof . MUDr. Jan Fi l ipovský, CSc. Novinky v prevenci a léčbě srdečních chorob 5 .1 .2010 Doc. Ing. Zdeněk Zloch, CSc. Výživa a zdraví ve vyšším věku 19.1.2010 Prof . MUDr. Zdeněk Rušavý, Ph.D. Diabetes mell i tus 2 .2 .2010 Doc.MUDr. Václav Fessl , CSc. Ovl ivnění bolest i v našem životě 23. 2 . 2010 Doc.MUDr. Jitka Kočová,CSc. Etické problémy v současné embryologi i Informace na ústavu sociálního lékařství te l . 377593540, e-mail: [email protected] .cz

Zápis do 2. ročníku U3V pro akademický rok 2009/2010

pro současné posluchače cyklu U3V 2008-10

se koná dne 22. zář í 2009 (úterý) ve vestibulu Šafránkova pavilonu, Alej Svobody 31,

ve 13.00 hod. př í jmení zač ínající A-K

ve 14.00 hod. př í jmení zač ínající L-Z



MUDr. Martin Novák Nejčastější kožní onemocnění ve vyšším věku

Nejčastějš í kožní onemocnění ve vyšším věku

MUDr. Mart in Novák

Kožní k l inika FN Plzeň

Prodlužování l idského věku a rostoucí počet s tarš ích osob vyžaduje od zdravotníků znalost i o často se vyskytuj íc ích chorobách a o chorobných změnách v té to věkové kategori i , o je j ich úč inné léčbě a prevenci .

Prevalence a incidence řady chorob kůže bývá v urč i tých věkových skupinách častě j š í , a le dermatózy, vyskytuj íc í se ve s tář í , se mohou objevi t i u mladších jedinců . Takové dermatózy vznikaj í vl ivem nepř íznivých ekologických a vni třních faktorů .

Anatomie a fyziologie stárnoucí kůže První změny se objevuj í ve č tvr té dekádě ž ivota , avšak jsou velmi individuální . Pat ř í mezi ně uvolněná, vrásč i tá , sušší kůže, šedivé vlasy, vypadávání vlasů . Různé pigmentace, projevy degenerat ivní – re tenční cysty, bradavičnaté útvary a výrůs tky, zejména v místech exponovaných s lunečnímu zá ření a kl imat ickým faktorům. Mnohá tzv. s t igmata s tárnut í jsou genet icky zakódována.

Epidermis – ač je je j í regenerační schopnost zachována, zkracuje se ž ivotnost buněk, což vede ke ztenčení epidermis .

Korium – mizí a degeneruj í kolagenní vlákna, mění se je j ich uspo řádání , k lesá je j ich pevnost . Elast ická vlákna degeneruj í , t loustnou, zejména v obl ičej i . Klesá podí l buněk, např . f ibroblastů .

Podkožní tuková tkáň - a t rofuj í vazivové přepážky, č ímž vznikaj í vrásky a „váčky“ kolem oč í . Vyšší obsah cholesterolu způsobuje nažlout lou barvu tuku. Ztráty tukové tkáně , l ipodystrof ie , se projevuj í regionálně (obl ičej , tě lo) .

Jazyk - p řevládá žlutošedavá pruhovi tá kresba, vyhlazování papi l ( l ingua glabra seni l is) .

Kožní adnexa - dochází k redukci vlasových fol iklů , vedoucí k alopeci i , v lasy se z tenčuj í , z t rácej í pigment . U žen se projevuj í vir i l izační fenomény (ochlupení na bradě , vousy, a lopecie) , ř ídne ochlupení podpaží , na geni tá lu . U mužů je s i lně j š í růs t chlupů na nose, zmohutně lé oboč í a hypertr ichóza na ušních bol tc ích. Výsledkem změn poč tu melanocytů v papi le vlasového fol iklu je šedivění vlasů . Nehty zt rácej í lesk, mění se barva, re tencí degenerované rohoviny nehtové ploténky t loustnou. Objevuje se je j ich podélné rýhování , podélné l iš ty a rýhy, mizí lunula , zpomaluje se růs t .

Mazo-potní emulzní f i lm - dochází k jeho redukci a ke změnám chemického s ložení . Je redukována akt ivi ta ekrinních i apokrinních mazových žláz. V místech exponovaných svě t lu vznikaj í skvrni té pigmentace vl ivem místní prol i ferace melanocytů .

Klesá odolnost kapilár a pružnost cév, zmenšuje se prokrvení obl ičeje , klesá schopnost termoregulace.

Mění se imunitní systém, což vede k imunodefici tu s náchylnost í k virovým, bakter iá lním a kvasinkovým infekcím a zvýšenou prevalencí nádorových a autoimunních chorob nebo kontaktních alergi í .

Specif ická stařecká st igmata

Seni lní atrof ie kůže

a) fyziologická Jde o normální involuční změnu. Podí l í se na ní věk i různé vni třní i vně j š í škodl ivé faktory. Jej í vývoj zač íná pomalu od č tvr té dekády.

b) degenerativní („Farmářská“ nebo „námořnická“ kůže u osob intenzivně a dlouhodobě exponovaných s lunečním zá ření) . Zvláštní forma – elastoidosis nodular is cut is cyst ica e t comedonica, u mužů v oblast i š í je cut is rhomboidal is nuchae, převislé váčky pod oč ima tzv. blefarochaláza, gerodermia palpebral is .

Posuny pigmentu Sta řecká poiki lodermie, s ta řecké efel idy, lent igo seni l is .

Cévní změny Teleangiektázie , met l ičkovi té venektázie , angiomaa seni la , purpura seni l is , erythrosis in terfol l icular is col l i .

Hyperplázie mazových žláz Adenoma sebaceum seni le , aatheroma, comedo gigantea

Keratosis solaris (keratosis act inica, keratosis seni l is)

Cornu cutaneum S možnost í mal igního zvratu

Kožní nádory

Verrucae f i l i formes, f ibromata moll ia pendulat ia , verrucae seborrhoicae (v .seni les)

Basal iomy a spinal iomy

Změny ovlasení Hirzut ismus, a lopecia c l imacter ica , a . androgenica

Změny nehtů

Unguis seni l is s t r ia tus , unquis seni l is , unquis a t rophicus, onycholysis seni l is par t ia l is , onychogryphosis

Choroby časté ve stář í Ekzémová onemocnění , prur i tus seni l is , herpes zoster , kandidóza, kožní změna u diabet iků , xantelasma, post t rombotický syndrom, pemphigus seni l is , pemphigoid, paraneoplast ické dermatózy, toxoalergické polékové exantémy.



Doc. MUDr. Jiř í Motáň , CSc.

Umělá ledvina a příbuzné matody užívané v léčení selhání ledvinných funkcí a v dalších

indikacích

Umělá ledvina a příbuzné metody

v léčení selhání ledvinných funkcí a v dalších indikacích

Doc. MUDr. Jiří Motáň, CSc. I. interní klinika FN a LF UK v Plzni

Ledviny mají velikost př ibližně 12 x 6 x 3 cm. Jsou uloženy v blízkosti bederní páteře. Rozlišujeme ledvinnou kůru a dřeň . Mikroskopicky: klubíčka, kde dochází k fil traci krve, a kanálky, v nichž se zpě tně do organismu vstřebávají dů ležité látky a velká část profiltrované vody. Škodlivé a odpadové látky pak odcházejí s definitivní moč í do pánvičky, pak do močovodů , močového měchýře a močovou trubicí ven z organismu. Funkce: vylučování zplodin, škodlivin, nadbytečné vody, solí . Aktivování vitaminu D. Povzbuzení krvetvorby (erytropoetin). Význam v regulaci TK aj. Různé choroby mohou vést k selhání ledvin. Akutní selhání ledvin Př íč ina: „před“ ledvinami – šok, sepse, dehydratace aj . , „v ledvinách“ – těžké záně ty, jedy aj. , „pod“ ledvinami – kaménky, nádory aj. Průběh: často dramatický, př íznaky od základní př íč iny, dále obvykle zástava močení, zvracení, slabost, nevů le, prů jmy, postižení osrdečníku apod., event. úmrtí . Chronické selhání Př íč ina: různé chronické záně ty, nedostatečně léčená cukrovka, některé vrozené poruchy, vysoký TK, imunitní choroby aj. Průběh: méně dramatický než u akutního selhání ledvin, př íznaky obdobné, ale pozvolné, chudokrevnost, slabost, zpočátku dostatečné množství moč i , pozdě j i obvykle nižší množství moč i . Někdy otoky, zvracení, prů jmy, postižení osrdečníku a pohrudnice atd. event. úmrtí , není-li př íslušné léčení. Dg selhání ledvin: př íznaky, laboratorní známky (močovina v krvi apod.)

Léčení selhání ledvin Konzervativní metody: Dieta - omezení bílkovin, často tekutin, draslíku (pozor na ovoce a zeleninu!). Léčení základní příč iny, je-li možné. Anabolické látky v malých dávkách. Infúze glukózy+ inzulin. Iontoměniče (speciální pryskyř ice, které na svů j povrch naváží např . nadbytečný draslík z organismu). Podpora močení (forsírovaná diuréza) – léky, které podporují močení a strhávají s sebou škodliviny

Metody očišťování krve: Hemodialýza: historie – Kolff 1945, Alvall 1946 aj. Fyzikální princip: difúze přes polopropustnou membránu s malými póry. Krevní pumpa, př ístup ke krevnímu řeč išti (speciální jehly a kanyly, chirurgická př ípravná operace: tepenno-žilní spojení např . na předloktí (tzv. fistule = píště l) , protisrážlivé prostředky, dialyzační roztok. Doba dialýzy: 3 x týdně 4-5 hodin. Přenosné „umě lé ledviny“. Peritoneální (bř išní) dialýza: difúze, polopropustná membrána = stěna vlastních vlásečnic v pobřišnici. Dialyzační roztok, obsah glukózy (event. j iných osmoticky aktivních látek = schopných strhávat s sebou vodu). - Výměny po cca 5 hodinách, neustále. Př ístrojová peritoneální dialýza – cycler (např . v noci automaticky několikrát vymění dialyzační roztok v bř išní dutině) Některé výhody: obvykle se provádí v domácím prostředí, nepracuje se př ímo s krví, možnost cestování aj. Nevýhody metody: problémy u nemocných se srůsty po bř išních operacích, s těžkou plicní rozedmou aj. Riziko záně tu pobř išnice se př i řádné výuce nemocného podstatně snižuje. Hemofiltrace: princip ultrafil trace (konvekce, „cedníku“), př ímé „vytlačení“ velké množství vody (+ rozpuštěných látek) z krve (až 40 l /24 hodiny), ihned náhrada speciálním roztokem. Výhodná je tato metoda zejména u lidí se sklonem k velkému zadržování vody v tě le. Plasmafiltrace (plazmaferéza): vě tší póry, vytlačování i bílkovin z krve. Uplatnění: Jsou-li škodliviny vázány na krevní bílkoviny – např . když na bílkoviny plazmy jsou navázány agresivní protilátky, které poškozují různé tkáně organismu ( u tzv. autoimunních chorob) nebo př i pří tomnosti atypických škodlivých

bílkovin – tzv. paraproteinů . Př i odstraňování plazmy se škodlivinami je nutno ji nahradit plazmou zdravých lidí – dárců z transfúzní stanice. Hemoperfúze (hemoabsorpce): absorpce škodlivin na aktivní uhlí č i pryskyř ice – používá se zejména u některých intoxikací (=otrav), např . muchomůrkou zelenou, některými rozpouštědly apod. Uvedené metody lze provádě t jednorázově nebo opakovaně , ale některé je možné provádě t kontinuálně (např . peritoneální dialýza, hemodialýza, hemofiltrace). Transplantace ledviny – je spojena s vyšší kvalitou a vě tšinou i délkou života. Nemocný musí být únosný operace, mít vhodného dárce (živého, zemřelého), musí být shoda ve skupinách ABO a podobnost v tzv. tkáňových skupinách (HLA). Zákonné předpisy. Př íprava na operaci. Vlastní výkon. Pooperační péče, imunosuprese.



Náhradní program:

Doc. RNDr. Martin Šolc, CSc.

Fermiho paradox

kronika u3v 2008-2009 - univerzita karlovaweb.lfp.cuni.cz/soubory/u3v/kronika_u3v_2008...povrchu...

Documents