KronikaměstaKocourkovaOndřejSekoraHodnocení:****Štítky:Prodětiamládež,Pohádky3vydánívyšlospůvodnímiilustracemiOndřejeSekory.

KRONIKAMĚSTAKOCOURKOVA

ONDŘEJSEKORA

KRONIKAMĚSTAKOCOURKOVA

ALBATROSPRAHA

©LudmilaSekorová1971

KDEJEKOCOURKOVAJAKSETAMJEDE

Městomoudrosti

Jemožné,žeužvámněkdooKocourkověleccospověděl.Amožnážeinepěknévěci.Nevěřte tomu!Lidé se rádi posmívají. Já vámvšakpravím, ženikdynebyloměsta chytřejšíhonež

Kocourkov.Ani dnes byste chytřejšíměsto nenašli, i kdybyste jeli třeba celýměsíc vlakem a třeba každý den

čtyřikrátpřesedali.Nemohli byste chytřejšíměsto najít proto, že nikde na světě nemají a neměli tak chytré starosty a

nikdepániměstštíradnítakrozumněnerozhodovalijakoprávěvKocourkově.Všakjenkdybytošlo,jistěbydnesvedlyvšechnyželeznicedoKocourkovaalidébytamjezdiliv

celýchprůvodechnakupovatmoudrost.Pralibyseoni.Kupovaliby jidokapes,do ručních tašek,dobatohu,nabedny,navagóny.Apámbuví,zdabyjizaněkolikletnevydrancovalidoposledníšpetky.

Alenebojtese!Nestaneseto.Naštěstí senikdodoKocourkovavlakemnedostane,protože tamvůbecžádnývlaknejede.Moudří

kocourkovštípánisitozakázali.

Povímevám,jaktobylo

Chceteslyšetproč?Nuže,tobylotak…Užtenkrát,zastarýchčasů,hnedkdyžseunejpřednějšíchměstpočalystavětprvníželeznicenasvětě,

vypravili se nejvybranější inženýři ke Kocourkovu a začali vyměřovat. Do Kocourkova měla vést ta

nejkrásnějšítrať,sestříbrnýmipražciasezlatýmikolejemi.Užtampřitáhlilidésmotykamiaužseměliprácerozjetnaplnákola.Jenžeještěvpravýčassvolal

kocourkovský pan starosta velemoudrouměstskou radu a páni radní se proti tomu se vší rozhodnostípostavili.

„Kdepak!Tonepůjde.Mypřecemámekolemceléhoměstahradby.Vhradbáchjsoubrányatysenakaždou noc zavírají.Kdopak bude v noci takovému vlaku, když si najednou vzpomene přijet, otevíratbránuakdobudezasevždyckybránuzaposlednímvozemzavírat?“

Vidíte,tobylodocelasprávné.Ručímvámzato,žebynaněcotakovéhovjinýchměstech,obzvláštětam,kdeužžádnéhradbynejsou,jistěvůbecnepřišli.

Aleaninatomnebylodost.Potěchtomoudrýchslovechpovstalještěpanstarosta.„Atojsmesi,drazísousedé,ještěnespočetli,kolikbynámtakovývlaknadělalhluku.None?Řekněte

mi,coseděje,kdyžjedeKocourkovemjedenvůz?Vedlevozujdevozkaapráskábičem.None?Nynísipředstavte,drazísousedé,žebyjelpřesnáměstívlak,mělbyčtyřicetvozůavedlekaždého

vozubyšelvozkaapráskalbybičem!Hrůza!Nicsenebudestavět,žádnývlaksemnepojedeainženýryvyženeme!None?“

Tak se rozhodlo a páni inženýři museli odejít. A proto dodneška nenajdete Kocourkov v žádnémjízdnímřádu.

Ovelkýchvymoženostechapročjsoutamdětikekoncitýdnehodné

Nesmítesiovšemmyslit,žeKocourkovnějakzůstávalzaostatnímiměstypozadu.Chacha!Nemáteanitušení,jakýtambylvždypokrok.Námsenapříkladještěaninezdálootlakoměru,který

ukazuje,jakébudepočasí,bude-lisucho,déšť,proměnlivonebobouře,avKocourkověužmělivšechnodávnozařízenodocelaprostěamoudře.

Jen si topředstavte!Nanáměstíměli sloupau tohobylpřivázánbýk.Kdyžbýkzačal sloup lízat,vědělivšichniKocourkovští,žebudepršet.Akdyžsebýkdrbalhřbetemosloup,poznalizase,žebudejistěpěkně.Ataktotammajízařízenododnes.Sloužítodokoncemnohemlépenežnáštlakoměr.Vidísenatobezbrejlíanemusísedotohoťukatprstem,jakotodělámemy.

Starostaměl svůj tlakoměr, dokonce ještě pohodlnější, doma na dvoře. Před oknemna bidle viselobyčejnýhadr.Kdyžzněhokapalavoda,vědělstarostahned,žeprší.Kdyžbylhadrsuchý,věděl,žejepěkně.Kdyžsehoupal,poznalose,žejevítr,akdyžbylztuhlýjakostřechýl,bylozřejmé,žemrzne.

DokonceikalendářsivKocourkovězavedliužodstarodávna.Vkaždé domácnosti visí hnedu dveří provaz a na tom se dělá každého rána uzel. Jakmile je uzlů

sedm,vědívšichni,žejeneděle,nechajívšípráceacelýdensilebedíapřejídajísedobrýmijídly.Večersepakvšechnyuzlyrozvážouavpondělísezačnevázatznovu.

Jakvidíte, je tokalendářnavěčnéčasy.Dokoncedovedeposloužit i jinak.VKocourkově se totižtímtokalendářemtakévyplácejíděti,kterézlobí.Nedivteseproto,žejsoukocourkovskédětinejhodnějšívsobotuavneděli.

Akdyžužseněkterémucapartovistane,žeprovedeněcovsobotu,kdy jenaprovazenejvíceuzlů,prosítatínka:

„Tatínku,prosímtě,vyplaťměažvpondělí!“Vpondělísipakpřivstaneapřihlásíseovýpraskčasněráno,dokudtatíneknaprovazeještěžádný

uzelneudělal.Nu,nemámpravdu,kdyžtvrdím,žejsouvKocourkovějensamíchytráci?

Jaksetamtedyvlastnějede

Ach ano, ještě to vámmám povědět. Abych řekl pravdu, já nevím. Nikdy jsem tam nebyl a totovšechnojsemoKocourkověslyšelodsvéhotatínkaatakéjemutovypravovaljehotatínek.

Jistojistě se prý všakKocourkov na každémapě někde najde a každý z nás se v životě občas doKocourkovadostane.

Ostatně je možné, že tam ani netoužíte. Já vím, vy hlavně čekáte, až se už začne vypravovat onejznamenitějšíchudálostechtohotoslavnéhoměsta.

Všakužzačínáme.

ONEJVĚTŠÍCHLOUBĚMĚSTAKOCOURKOVA

ČilijakKocourkovštístavěliradnici

Slyším,jakříkáte,žetonicnení,žeradnicimajívkaždémměstě.Nechť!Ikdybyjijindeměliiodvěposchodívyššínebokdybyměliradniciněkolik,nikdeonítolik

nepřemýšlelianikdesesnínezabývalotolikchytrýchhlavjakovKocourkově.Aprotozůstanezevšechradnickocourkovskájistětounejznamenitější.

Tanováovšem.Neboť kdysiměli vKocourkově jenom takovou docela starou a hodněmalou radnici. Býka, který

prorokovaldobréašpatnépočasí,tenkrátuvazovalikjejímvratům.Nuacosenestalo!Jednouchtělbýkzaprorokovatzvlášťpěknépočasí,podrbalsizádaovratatrochusilněji–aprásk,celástaráradnicesepoložilanazem.

„Propánakrále,pojďtehonem,lidičky,vytáhnoutstarostu!“vykřiklzděšeněobecnístrážníkŘimbaba.Alenebylotohotřeba.

Jiný, obyčejný starosta by asi byl tou dobou v radnici a teď by ho tahali zpod trosek.Ale chytrýkocourkovskýstarostazatímvyspávaldomapoposvícení,aprotosemunicnestalo.

Jenomsetímrachotemprobudil.Vyšelnanáměstí,zívlnadzříceninamiařekl:„Sousedé,dlouhosetunetočte,postavímenovouradnici,aloudopráce!“

JakKocourkovštínejprvetěžceapotomlehcedopravovalikládyskopce

Myslítesi,žeseKocourkovštídalidvakrátpobízet?Kdepak!Takovérozumnéslovonaněpůsobilojakojiskra.VyskočilijakosrnciapodvelenímTomášePřetrhdílasedaliihneddopráce.

Za městem na vršku stál pěkný les, překrásné stromy, pravé dříví na stavbu. Vzali sekery, pily,provazyaužkácelistromyaosekávalivětve.Kládysipakbrali,protožetenkrátještěnemělianikoně,saminaramenaasnášelijepracnědolů.

Uf,tosenadřeli!Jen Filip Nehejbejsa se nenadřel. Každý den se někam schoval, jednou ležel za senem, jindy za

křovímamnohokrátzůstalvůbecdoma.Ažnakonec,kdyžužbyloskorovšechnohotovo,hochytili,kdyžspalpřímozaposlednímikládami.

„Taktytak?“obořilsenanějTomášPřetrhdíloavytáhlNehejbejsuzaucho.„Ještěštěstí,žejsmesinechalinejvětšíkládynakonec.Tobudetvojepráce.Hybajsnimidolů!“

Teďvšichniseškodolibostíčekali,jaksebudeNehejbejsastěžkýmbřemenempotýkat.Nehejbejsaztohoradostneměl.Podrbalsemrzutěnahlavě,ošklíblse,rozhořčeněsiodplivlapakze

vztekudokládzevšísílykopl.Ahrc…Nehejbejsovy klády se pohnuly, sesuly se a rumbumbumbum, sválely se všechny samy, jedna přes

druhou,skopceaždolů.Bezpráce,beznámahy.„Itosepodívejme!“rozbřeskloseKocourkovskýmvhlavě,„jakjsmesehloupěskládamidřeli!“Tovíte,jiníobčanébytoužasitaknechaliajenbynadávali.AleKocourkovštíne!Tiserozhodli,že

sevěcmusínapravit.Ahned!Sešlidolůavyneslizasevšechnykládyjednupodruhédokopceažnahoru.Nu,dobréčtyřinedělejimtotrvalo.ApaknahořepoNehejbejsověpříkladudokaždédůkladněkopli

avšechnykládytaksválelidolů.Bezpráce,beznámahy.Zkrátkadocelapokocourkovskunatovyzráli.

Otom,cosevšechnomůžepřiprácizpívat

HnedpokládáchsiKocourkovštípřineslicihlyakameny.Hospodynějimrychlepřipravilyměchačkamimaltuvdížíchnatěsto–radostsedátdopráce!

Vzali to ovšem důkladně. Každý sloup dostal nejprve pár pohlavků, aby dobře stál, kamenůmpohrozilikladivemacihlymezisebousešívališevcovskounití.Nesmípřecepostaréradnicispadnoutinová,kdyžsioniněkdopodrbezáda.Dokoncepřimíchávalidomaltyještěilepidlo,abyvšechnodrželolépedohromady.

„Správně,sousedé,“pochváliljestarosta,kdyžsepřišelnastavbupodívat.„Jenbystesiještěmělipřitomzazpívat,půjdevámtodvakrátveseleji.“

„Tojenápad!“zajásaliKocourkovští,asotvasistarostadomausedlkestolu,užzaznělazestaveništěvšemihlasypísnička:„Letělabělounkáhólúbičkááá…,pótkálábóžíhóándělíčkáááá…“

Achjejejej!Panustarostovisezastavilopero.Slepicenadvoře,kteréběželyzazrním,zpomalilyběh,ba i veverka v kleci přestala skákat a všechno se začalo pomalounku hýbat podle velebného taktubělounkéholubičky.

Aletone!Topřecenejde!Takovoupísničku!Komutonapadlo?„Hej,sousedé!“vykřiklpanstarostazokna,comělsíly.„Něcojiného,honem,nebousnu!“aopravdu

seuoknaizapotácel.

Kocourkovští byli poslušní.Andělíček se už neodvážil ani pípnout a sousedé zanotovali na stavběihnednovou.„Kdyžjsemkvámchodívalpřéstýlesýý,áchóóóuvééjpřééstýléésýýý…“

Propánakrále,uvšechrohatých,hromdodíla,tahlepísničkanámještěscházela!Panstarostauoknavzdychlazlomenzabořilobličejdodlaní.Slepicenadvořeusedlykspánkua

schovalyhlavupodkřídla.Veverkavkleciseschoulilavkoutědoklubíčka.Anastavbě?Kdyžzazpívalidruhéóóóóuvééééj,položilisevšichnivedlepráce–azachvílivšechnospalo,jako

byjedovodyhodil.Tobyloovšemštěstí;sotvažeusnuliapřestalizpívat,starostasevzchopilapřibelhalsekestaveništi.„Počkejte,holoubkové!Jávámdámpísničku!Jávásnaučím,cosimátezpívatkpráci!“Nabralzhlubokadechu,přiložilrucekústůmaspustilnasousedyzplnýchplic:„Holkamodrooká,nesedávejupotoka…“Tobyloněco!Kocourkovštíserázemprobudili.Přislovech“nesedávejtam…“užstálinanohách,„v

potocesevodatočí,podemeletvojeoči“užzpívalisestarostouaužsevrhlidopráce.Zachvílijimrucejenlítaly,cihlysamypřiskakovaly,slepicenadvořevyskočilyazačalyhonitmouchy,acodělalasamouradostíveverkavkleci,továmaninebudupovídat.

Nadruhýdenránosistarostazopatrnostiradějipřivstal,ajakmilesesousedéchopilipráce,začaldalšípísničku:„Poddubem,zadubemmělajednadvě…“Aopravdu,přistarostovýchpísničkáchletělaprácetakdopředu,žebylaradnicehotovájednadvěasousedéaninestačilimyslitnato,codělají.

Byla to radnice krásná, s vysokou věží, radost se na ni podívat. Když ji potom ještě omylimydlinkami,rozzářilasenasluncitak,ževšichnipocítili,žesnovouradnicíseKocourkovuzačínádobanebývaléslávy.

JAKKOCOURKOVŠTÍZVALIPANAKNÍŽETE

Otom,pročmuselobýtposelstvovousaté

Každýdenpřešlapovalypředradnicícelézástupyobčanůvnekonečnémobdivu.Bylatoopravdustavba,jakénebylonacelémsvětěrovno,aveměstěsejižchystali,abyjimohliseslávouotevřít.

Muzikanticvičiliodránadovečera,pániradnísidaliobrátitkabáty,abyvypadalijakovnovém,panstarostaseučilřeč,jenstáleněcochybělo,abyslávabylaúplná.

„Sousedé,“vzpomnělsikonečněstarostavměstskéraděapřiložildojetímrukuksrdci.„Jakbytobylohezké,kdybytaknášknížepánsekotevřeníradnicesámmilostivědostavitiráčil!“

To by bylo opravdu pěkné! Pozveme ho, to se ví! Ovšem nesmějí ho zvát nějací holobrádci, aleopravduvážníobčané.Nejradějivousatí,tivypadajínejvážněji.

Vskutku vybrali dvanáct nejvousatějších občanů, napekli jim na cestu buchet a složili překrásnépozvání.

„Tak sousedé,“ loučil se s nimi dojatě starosta, „buďte sbohem! Jak se do města jde, to víte.Pamatujte,žejsteKocourkovští,aneudělejtenámnikdepocestěhanbu!“

Občanésinejenpamatovali,žejsouKocourkovští,aletakétodokázali.HnedzaměstemzastavilposelstvojehovelitelVentruba.„Počkejte,sousedé,kdomápozvání?“SousedDržmíšekvytáhlkuspapíruspozvánímzkapsy.„Taksepodívejte,coudělám!“řeklvelitelVentruba.Pozvání bylo krasopisně napsánona jedné straně.Ventruba papír obrátil a celé pozvání na druhou

stranupapíruještějednouopsal.„Toje,sousedé,“řeklslavnostně,„propřípad,žebychompozváníztratili.Nynítobudememítaspoň

napsánodvakrát,“adůstojněodevzdalpapírzaseDržmíškovi.Potomužvšichnivykročiliplnýmkrokemacestarychleubíhala.

Jaksousedédobřešliašpatněpočítali

Šli,junácivousatí,celýden,baanivpolednesineodpočinuli,alezknížecíhoměstadoposudnezahlédlianivěžičku.Zastavilisetedynanocvhospodě,kekterézasoumrakudošli.Všakužjetakétrochubolelynohy.

Spotěšenímusedlikestolu,rozbalilibuchty,akdyžviděli,žesepodávádobrévíno,daliseidovína.Všaksipotakdobréchůziosvěženízasloužili!

Najedli se, napili se a pohladili si břicha.Měli už dost, ale vtom zahlédli, že jakýsi hubeňour uvedlejšíhostolupojídáplátekslaniny.

„Hospodo,slaninu!“poručilhalasněVentruba.Slaninu ovšemmuseli zapít vínem.Dali si tedy znovu nalít, a když si potom dali ještě do třetice,

rozjařilisejakokůzlataaskákaliavýskalijakomaléděti.Abyhusaštíplatoho,kdomezinimizničehonicvykřikl:„Jemine,někdoznásseztratil!“„Cotoblábolíte?Chachá!“zasmálseVentrubaahnedjezačal,jaktubylikolemstolu,odnejbližšího

hlasitěpřepočítávat.„Jedna,dvě,tři,čtyři,pět,šest,“apočítalažkposlednímu,„sedm,osm,devět,deset

–––jedenáct!“Jakto?Uvšechrohatých!Ventrubasezarazilazbledl.„Propánakrále,buďto jsempilmnohovína,aneboseněkdoopravdu

ztratil!Držmíšku,přepočítejtoještěpomně!“AlecožDržmíšek!Všichni,jaktuseděli,sevystřídaliakaždý,namouduši,napočítaljenjedenáct.Namoutěkutě,užjetotak!Zbujnýchvousatýchkocourkovskýchobčanůsenajednoustalitřesoucíse

oukropečkovéamálemsedalidopláče.Jedenáct,jedenáct,jedenáct!Aniojednohovíce.Jestližeseopravduněkdoztratil,pakbědanám!Neplačte, Kocourkovští! Jako zachránce v nejtěžší hodině povstává od sousedního stolu onen

hubeňour, který se krmil slaninou. Podivně očimamžourá a skrze zuby cedí: „Poslyšte, jestliže semiopravduodvděčíte,najduvámztracenéhodruha.“

Jejej,jakbyne?HorydolyaještěmnohemvíceslibovaliKocourkovští.Jenaťhorychlenajde!

“Dobře,musítealezavřítoči!“poručilhubeňourapak jezačalstavětdořady,mumlajevcizí řečizáhadnáslova:„Eniky,beniky,klikybé,ábrfábrdomine,elcepelcedopekelce,nakohotoslovopadne,bum!“

Akdyžsmělinato„bum“otevřítoči,přepočítaljeahle,užjichbylovšechdvanáct.Poznali jsteužsami, jakse tostalo?Docelaprostě.KdyžKocourkovštípočítali,zapomnělkaždýz

nichpočítatsebe.TobyliKocourkovštírádi!Hubeňourjeprojistotupřepočítalještějednou,akdyžnyníviděli,žeje

jichopravdudvanáct,vzali svéhozachráncemezisebe,hostiliho jídlemapitímazesaméradostimunakonecimezisebouustlalinanoc.

SotvasiKocourkovštílehli,usnulivšichni,jakokdyžjedovodyhodí.Jenhubeňournemohlusnout.Povypitémvíněsemuchtěloprovéstnějakýžert.Aťnanějvzpomínají!

Protože byl holič, vytáhl břitvu a všechny Kocourkovské ve spánku jednoho po druhém oholil apotichusevytratil.Neuvědomilsiovšem,cotímprovedl.

KdyžseKocourkovštídruhéhodneprobudili,nastalomezinimibožídopuštění.Rozhlédliseavidělikolemsebecizítváře.Saméoholenélidi.

“Kdo to tu je? Naše poselstvo přece bylo vousaté!“ vydechl každý as hrůzou si pomyslil: Mojikamarádiužasiodešliajájsemtuzůstalsám!

Pak se přimytí podívali na sebe do zrcadla, a tu každý s úžasem ještě větším uviděl i v zrcadleoholenou tvář.„Propánakrále, takani jáuž tunejsem!“zabědovalkaždýzKocourkovskýchprosebe.„Kamsetedycelávýpravapoděla?Jestližejsemijásnimiodešelpředsvítáním,takjsmejistěněkdevlesíchzabloudili!“

Nu,uvažte,nenítohrozné?Kamtakovýholičskýžertvede!Kocourkovštísenepoznali,aprotoseanik sobě nehlásili,jeden po druhém odešli z hospody a každý se odebral jinou cestou nazpět doKocourkova.

Namouvěru,kdybyjenebylydomapoznalyjejichmanželky,nikdobysenikdynebyldověděl,žeseposelstvovrátilodomů.

Jaksepanustarostovipozvánídocelajinakpovedlo

Nemysletesi,žepanstarostahuboval.Naopak.„Játověděl,“pobroukávalsispokojeně.„Vposelstvuchybělaaspoňjednachytráhlava!“Touchytrouhlavouovšemmyslilsebe.„Sousedé,mhm,mhm,“ zakašlal a prohodil jakobymimochodem, „nejlépe bude, když pana knížete

půjdepozvatcelákocourkovskáměstskárada.“Codělatprotistarostovi?Všichnibylihnedpřitom.

Starosta tedy shromáždil kolem sebe moudré otce města, a jakmile byly buchty hotovy, vyrazilivšichninacestu.

Šliašli,anivpolednesineodpočinuli,jennanocsezastavilivhospodě,knížzasoumrakudorazili.Ažetamprávěonohodnenemělivínoažemezipocestnýminebylžádnýholič,vyspalisevšichniklidněaránovyrazilisvěžínadalšícestu.

Brzybyli u branknížecího zámku, když tu se zarazil bezzubý radníMyšišlápek: „Vždyťmy šmeši,starosto,vůbecnevzaližádnépozvání!Noné?Myvůbecaninevíme,jakpanaknížetepozdravíme.“

Starostasáhlpolekaněnanáprsníkapsuapozvánítam,uvšechkozlů,opravdunebylo.Alehnedse

uklidnil.„Žádné strachy, sousedé, dávejte jen dobrý pozor na to, co já budu dělat, a uvidíte, jak to půjde.

Nejprve jápozdravím: ‚Buďtezdráv,nejmilostivějšípanekníže!‘–Jakuslyšíte,žeuž jsempozdravil,pokloníseprvnípolovičkazvásařekne:‚Isvašímanželkou.‘–Nuapotomseještěuklonítiostatníadodají:‚Isvašimidětičkami.‘–Uvidíte,žetoostatnípotomužpůjdesamosebou.“

Kocourkovštísioddechliaopravduseuklidnili.Stakovýmstarostou,panečku,jeradostchodit.Alekdyžvstoupilidozámku,přecejenomsejimroztřáslakolena.

Hnedudveřísejichujalivyšňořenílokajové,vedlijemnohachodbami,ažzastavilipředpřijímacísíní.„Zdevásočekáváknížepán,“řeklisluhovéaotevřelizlatemzdobenédveře.

Jako bouřlivá bystřina se vhrnuli Kocourkovští dovnitř. Čím to budoumít dříve odbyto, tím budelépe.

Jenžesepři tomstalamrzutánehoda.Prvníradnípřišláplstarostovirozvázanoutkaničkuodbotyastarostasenatáhljakširokýtakdlouhýpřímopředknížetepánaaostatníjakovalnáhromadananěj.

„Aby vás čert vzal!“ zahoukl starosta hlasitě, když si uvědomil, jak mu jeho společníci všechnopokazili.

Jak Kocourkovští uslyšeli, že už starosta pronesl první větu, honem se zvedli, první polovice sepoklonila a zahlaholila: „I s vašímanželkou.“Druhá k tomu podle úmluvy uctivě dodala: „I s vašimidětičkami.“

Kníže pán byl jejich pozdravy poněkud překvapen, ale zachoval se po knížecku. Ráčil všechnyKocourkovskémilostivěvyhoditidáti.Avzkázaljim,žekotevřeníradnicenepřijede.

OOTEVŘENÍNEJPAMÁTNĚJŠÍRADNICENASVĚTĚ

Denslávyaodkdyseněkteréhudběříkákocourkovská

Řekněte mi, kde je psáno, že při otevření radnice musí být kníže pán přítomen? Nechce-li přijít,dobrá,aťsizůstanedoma,Kocourkovštíotevřouradniciibezněho.

Vensprapory,aťvlajízkaždéhodomu,všechnaoknanechťjsouplnakvětin!Městskáradadalavyvěsitradostnouvyhlášku:

Novákocourkovskáradnicebudeotevřenajižtutonedělidopoledne.Kdybydopolednepršelo,překládáseotevřenínaodpoledne.Kdybyvšakpršeloodpoledne,budese

radniceotvíratradějidopoledne.Kocourkovvdenslavnostirozkvetljakokrásnýkvětinovýzáhon.Odránaužhrálaveměstěkocourkovskákapela.Nenajednommístě.Abyzvyhrávánívšichniněco

měli a aby nikdo o nic nepřišel, rozešli se hudebníci po celémKocourkově. Na náměstí vytrubovalitrubači,vulicíchaukostelapobíhalyklarinety,vmenšíchulicíchflétnyapikoly.Uhradeb,kdesimohlydovolitvícerámusu,seprohánělyčinelyabubnyazebranvenřvalybasbombardóny.

Covámmámříkat,bylotonádhernéaohromující.Každýmuzikanthrál,comunejlépešlo.Klarinetyhrályukostela„Ach,není tu,není“, trumpetynanáměstí„Natý loucezelený“abasbombardónyvtoužchvílizebran„JájsemzKutnéHory“.

Opravdu,něcopodobnéhopředtímnikdonikdyneslyšeladodnessetakovéhudbě,vnížkaždýnástrojhrajeněcojiného,říkákocourkovská.

Vycpanýmbřichůmsenesmínikdosmát

Celéměsto žilovnejvyšším rozrušení.Každáhospodyněv roztržitosti aspoňněcopřipálila, děti stálevybíhalyvyhlížet,zdaužpůjdeprůvod,ahospodářikaždouchvíli,kdyžužchtělivyběhnoutzadětmi,sepřehmátliabralinahlavuněcojiného.Tuhrnekodkávy,tuošatkusvejci,tukvětináč.

Konečně před polednem vyšel ze starostova domu dlouho očekávaný slavný průvod. Všechnovzrušenímvykřiklo,akdobylještědoma,vyhrnulsenanáměstí,abysepodíval.

Průvodzahajovalipániradní.Přestožebylkrásnýden,kráčelivšichnisrozžehnutýmipochodněmi.Zanimiseneslpanstarosta,kterýsivycpalbřicho,abyvypadalještěvážněji.Zastarostoušlapalinejbohatšíměšťanétakésvycpanýmibřichyazanimiozbrojenástrážsobušky,vidlemi,kosamiacepy.

Navšechnysesypaldéšťkvítí,kterézoboustranházelynacestuněžnédružičky.Zkostelak tomuvšemuvyzvánělyzvony.

NakonciprůvodusivyšlapovalstrážníkŘimbabaadávalpozor,abysetěmvycpanýmbřichůmnikdozobecenstvanesmál.Alenikdosenesmál.Naopak.Každýzestaréhozvykupředtlustýmibřichyhlubocesmekal,ajestližeužněkdonějakzakroutilústy,pakjejenvbezmeznémúdivudodlouhatánskaotevřel.

„Prááááásk!“Vystřelilkvětšíslávězarohemschovanýhajnýadvacetklukůsdřevěnýmipuškamiktomuudělaloústy„Pum!“.Vypadalotojakoúžasnásalva.

Zároveňsepoprvéveřejněotevřelapřekrásnávratanovébudovyacelýslavnostníprůvodvešeldoradnice.

Otom,conastalo,kdyžuhasilitakéBřichopáskůvkabát

Veselou ozvěnou zahlaholily velké prostory nové radnice. Čerstvě namalované stěny poradního sáluzazářilyvesvětlepochodníapanstarostarozbalilpředseboupapírseslavnostnířečí.

Nežzačalčíst,poprosilpřítomnéještěoněco.„Slavnáměstskárado,mhm,mhm,zhaste,prosímvás,hum,hum,typochodně,mneužškrábeoddýmu

vkrku!Aještěbystetumohliněcozapálit.“

Pániradnísicekdesicosi,žene,žebynezapálili,takovínešikovépřecenejsou,alepřestoposlušněpoložilipochodněnazemaoheňzašlapali.

A když poslední pochodeň zhasla a když uhasili i Břichopáskův kabát, který už delší dobu hořel,obklopilavšechny–––černá,neproniknutelnátma.

Ehm!Mhm!Cotomábýt?Starostaznepokojenězakašlal.„Alepánové,kdotodělátakovéhloupéžerty?Kdopakschovalsvětlo?“Ostatnísetakézarazili.„Copakjeto?“„Nedělejtehlouposti!“„Copakjstemaléděti?“„Kohopaktonapadlo?“„Notak!“Takapodobněpokřikovalinasebejedenpřesdruhého.

“TojistěŠpindíra!“popíchlradníSemtele.Špindíra,jakobyhošpendlíkempíchl,hnedproti.„Jak to?Já?Vůbecne!Kdose toomněopovážil?Světlozmizelosamo,abystevěděli!Já jsemse

dobředíval!“Někteří se už také nesměle přidávali. „Ano, takémyslíme, samo!“ a dokonce začali světlo hledat.

Protřepávalisipláště,obracelikapsy,lezlipozemipodstůl,otevíralidveředosousednímístnosti.Alenenašlinic.Jendosebestrkalihlavami,šlapalisipoprstechadloubalisenavzájem,ažztohobyloplnomodřin.

Ještěštěstí,žesedohledánídaltakéstrážníkRimbaba.Napadlohopootevřítdveřeven,aužtoměl.

„Světlozůstalovenku!“vykřikldoporadníhosálu.„Venku! Světlo je venku!“ volali všichni o překot a už se řítili jeden přes druhého z radnice ven.

Nastalatlačenice,kdospadl,zůstalležetatiostatníběželipřesněj.Opravdu,kdyžsedostaliven,uviděli,žejetamplnosvětla,ještěvíce,nežhobylotřeba.Ažztoho

očibolely.

JAKSIVKOCOURKOVĚOPATŘOVALIPRORADNICISVĚTLO

Jaknosilisvětlovpytliahledalitohonejchytřejšího

“Cožkdybychomsisvětlatrochunachytali?“osmělilsenavrhnoutradníNesmějtesemně.Vida,tojerozumnýnápad!Starostatosicenevidělrád,kdyžtakéněkdojinýnaněcopřišel,aleostatníbylihnedpřitom.

„Nejlepšíbybylodopytle,“přihlásil sedokoncesnávrhemJátakyrád,avida, ipři tombylihnedvšichni.

Honemtedydomů,každýsipřineslpytelaotevřeljejprotisluníčku.Radníneřádní,všichnisechopilipráce,zachvílistálinanáměstísotevřenýmipytliachytalidonichslunečnísvětlo.

Držmíšeknáhodounemohlžádnýpytelnahmátnout,přitáhl tedycelýpovlaknapeřinu,aspoňsetamvícevejde,akrupařHromdotohozasechytalsluníčkodopapírovýchkornoutů.

Jakmilebylypytle, povlak i kornouty takplné světla, že seuž i zahřívaly, honem je zavázali nebozavřeliautíkalisnimidoradnice.

„Počkejte,ažvšichninajednou!“volalnaněNesmějtesemně.Počkali tedy,akdyž tambylivšichni,otevřelipytlenajednou–––anic.Vpytlíchbyla tma–av

radnicitaké.„Jakjetomožné?Snadjsmeměliděravépytle?“

„Nesmysl,“ohradilseradníHalabala.„Jásicemámvpytlidíru,aleceloudobujsemnanídrželprst.Světloutéctnemohlo.“Amálemsepočalimezisebouhádat.

Tobylaovšemsvízelnáchvíleanikdojinemohlléperozřešitnežstarosta.„Sousedé,“řekl,„vKocourkovědosudvždyckynavšechnopřišli,amynato,jaksemdostatsvětlo,

přijdeme také. Uděláme to tak. Sedneme si zde v zasedací síni a nevyjdeme odtud, dokud se nám tonepodaří. A kdo na to přijde, ten bude z nás nejchytřejší. A protože v Kocourkově bývá vždy tennejchytřejšístarostou,staneseistarostou.“

„Výborně!“souhlasilinadšeněpániradní,rozsedlisevetměpožidlíchazačaliusilovněpřemýšlet,jakdostatsvětlodokocourkovskéradnice.

Jakmohlistarostuvykrástajaksvětlovočíchnezůstaloaholeneposlechlo

Pániradnípřemýšlelicelýdenacelounoc,alenikdonanickloudnéhonepřišel.Přemýšleliidruhýdenadruhounoc,alezasenikdonanicnepřišel.Tosimůžetemyslit,žedomaužzatímoněmělistrach,žejejichřemeslostáloažedomovyzůstaly

bezochrany.Vestarostověprázdnémpokojichytilivnocidokoncezloděje.Abychomnezapomněli,vKocourkovětonebylotěžké,dostatsevnocikněkomudobytu.Mělisice

protizlodějůmnaoknechokenice,alezástrčkuměli–zvenčí.Abyprýjimnepřekážela.Protosizlodějkocourkovskouzástrčkuustarostovysvětniceprostězvenčíotevřelavlezldovnitř.

Náhodouvšakpodoknemleželnafouknutýměchýř,kterýmsipanstarostapřislavnostechvycpávalbřicho.Zlodějnanějšlápl,ozvalaserána,aužhoměli.Zavřelihohneddonovéradničníšatlavyapániradnírozhodli,žesinanějposvítí,jencopřivedoudoradnicesvětlo.

Kdyžsepakužzačínaltřetídenapániradnínemohlihlademažízníopravduvydržet,povstalkonečněšišlavýradníMyšišlápekazačalslovozaslovíčkemvážněodříkávatsvůjnápad.

„Pánové, jámyslím,žešmetodělalivšeckošpatně,kdyžšmenosilisvětlovpytlích,noné?Pšečepytlemnevidíme,noné?Vidímeočima,noné?Čokdybychomšinachytali světlodoočíaposvítili šipotomtadyočima,noné?“

„Výborně,konečněnápad!“zajásalivšichnihladovíradní,šťastni,žemohouvstát,ahrnuliseven.Jenženastojte,venkubylaprávěnocatmajakovpytli.Nu, nevadilo. Kocourkovští si věděli rady. Zavolali si ponocného s lucernou a dali si pořádně

posvítitdoočí.„Tojesvětloučko,“libovalisiradní,kteřísedělitakdlouhovetmě.„Jendůkladněposviť!“Potomhonemutíkalisesvětlemvočíchdoradnice.Ale–vradnicizůstalatmajakodříveapániradnísinevidělianinavlastnínos.

Nezbylo než se zase posadit. Zase seděli hodně dlouho, až konečně povstal radní Hromdotohoazahromoval:

„Pánové, u všech rohatých,možná že nám to všechno dělá to prachmiliónské slunce schválně. Tobychomsenato,hromdotoho,podívali.Cožkdybychomje,aťjehusakopne,přinutilijítdoradnicezmociúřední?“

„Výborně!“zvolaliopětvšichnihladoví radní, šťastni,žemohouzasevstát, avyhrnuli sez radniceven.

Ahle!Sluncejižvyšloamezistínydomůvykreslilonanáměstíozářenýpruhprávěblízkoradnice,samojimpřišlopodruku,jakobyjevyzývalo.

„Světlo,světlo!“vykřiklipániradníajalisesvětlozahánětúřednímocídoradnice.Každývzalhůlatloukldosvětlajakodivý.

Avida!Jaksesluncepooblozepohybovalo,přibližovalseosvětlenýpásstálekevratůmradnice.„Slááávááá,“jásalipániradní,„světloužposlouchá!“Abilidosvětlaještěvíce,ažsekonečněvraty

vplížilodobudovy.„Ateďhonemzavřítvrata!“zavelelstarosta.Vratapráskla,ažseradnicezatřásla–alesvětlobylo

zasepryč.

Ajaknašlitohonejchytřejšího

Odebralisetedyzasedozasedacísíně,smutněusedli,nedbalihladuanižízněazasedlouhopřemýšleli,ažjimvhlaváchpraskalo,čekajícenanovýnápad.

Novýnápadnepřišel,zatopřiběhljakovichřiceobecnístrážník.„Panestarosto,panestarosto,“sotvadechupopadal,„znovéšatlavyuteklzloděj!“To bylo pěkné nadělení! Přesto však se páni zaradovali, že se už zasemohou pohnout, všichni se

zvedliahorempádemutíkalispanemstarostoudoprázdnéšatlavy.Ale co to, sousedé, podívejte se, podívejte se, šatlava nebyla vůbec prázdná, šatlava byla plná,

plničká zářivého světla! Zloděj totiž vyboural kus zdi a dírou, kterou uprchl, vnikalo dovnitř veseléslunečnísvětlo.

Coto…?Jakto…?Jakjentohle,tento…?Pániradnístrnulipotomtoobjevusústydokořánotevřenýmianebylischopnislova.AžradníJátovímseudeřildohlavy.„Tady je to, sousedé, vždyťmy jsmezapomněli do radniceudělat okna!Podívejte se, dírave zdi!

Zlodějnatopřišel,jaksemdostatsvětlo.Zlodějjenejchytřejší.Sousedé,tohoudělámestarostou!“Ano,zlodějbudestarostou!Apáni radní, třebažebylihladovíažízniví,nedbalikručenívbřišeapustili seobětavězazlodějem.Tenjenejchytřejší,tohobudouposlouchat.

Vyhrnulisebranouven,zanimiostatníobčané,obecnístrážník,hajný,pocestěseknimpřidávalilidézpolískosami,hráběmi,srpyavidlemiavšichniposilnicizazlodějem.

Zlodějprávěvyspávalzaháječkemnasluníčkuaprobudilse,kdyžužhlučícízástupKocourkovskýchbyl jenněkolikmetrůodněho.Vyskočil, jakobyhosídlempíchli, akdyžza sebouuviděl samévidle,kosy,hráběasrpy,myslil,žehochtějízasechytit,adalsenadivokýútěk.

“Zastavteséééé!“volalizaním,„udělámevásstarostóóóóu!“Zlodějdobřeneslyšelakřičelnaně:„Ibane,jánechcidostatrákoskou!“

Kocourkovštívolaliještěhlasitěji:„Zavedemevásseslávoudoradnice!“Zlodějzasedobřeneslyšelavolaldodlaní:„Aťpočkánajinéhotavašešibenice!“Ažsestarostadopálilazařval:„Copakjstehluchý?“Lečzloděj se jen ještěnaposledobrátil a zavolal; sotvahoužbylo slyšet: „Kdepak, jánevěřímv

duchy!“azmizelzakopcem.Škoda!CosimělinyníKocourkovštípočít?Vrátilisesmutnidomů,najedlise,vybouralivradnicioknaalitovali,žejimutekltakchytrýstarosta.

Vícsedělatnedalo.

Ještěotom,jaksiKocourkovštívradnicitopili

Alestarýstarostaukázalbrzypoté,žejehorozumstálezaněcostojí.Kdyžzačalyplískaniceasnimichladna,bylavradnicitakovázima,žesetamzachvílikaždýtřásl

jakoosika.To nebylo k smíchu.Nejenže se například vůbec nedalo psát, ale když se na něco optali starosty,

nikdynevěděli,zdalihlavoupokyvujeano,nebone.Taksemuhlavanavšechnystranytřásla.NejchoulostivějšíradníZimotřaskonečněnavrhl,žebysemělavradnicipostavitkamna.Aletojste

mělividětpovyk,jakýsestrhl!„Jééé,kamna!“smálseprvníradní.„Kamna,kamna!“smálsedruhýradní.„Kamna,cheche!“smálse

třetíradní.Amělipravdu.„Sousede,covástonapadá?“zabouřilradníJátovím.„Teď,kdyžjsmesitotutakhezkyuspořádali,nebudemesempřeceještěnositkamna!“„Ještěbynámsempadalysaze!“rozhořčovalseradníBřichopásek.„Akdobynámdonichpořádpřikládalakdobyznichpopelvyhraboval?“ušklíblseradníHalabala.„Hm,nuano–alecomámedělat,kdyžjetuzima?“postesklsineústupněZimotřas.„Taksetuzatopí,“ukončilsporstarosta,kterýbyseužbyltakérádohřál,„ikdyžsemkamnanosit

nebudeme. Už jsem o tom dlouho, sousedé, přemýšlel a už jsem si to také vymyslil. Necháme oknaotevřenáakamnapostavímenanáměstítak,abysenámdívaladooken!“

“Sláááááváááá!“křičelivšichni,ažsepřitomitrochuzahřáli,ahorempádemsevyhrnuliprokamna.Postavilijepředradnici,bylatopěknákamna,přívětivěsekoukaladooknaabrzovnichplápolal

veselýoheň.„Jenabynámtoteploneutíkalodonáměstí,“namítlnesměleradníNesmějtesemně.„Láryfáry!Itozařídíme!“odbylhopanstarostaadalpřeskamnapřetáhnoutrybářskousíť,abyani

trochuteplaneuteklodonáměstí.Pániradnísipotomnemohlistarostůvchytrýnápadvynachválit.Vradnicinebylonikdyhorko,ikdyž

sevkamnechsebevícetopilo,akdyžbylopánůmradnímzima,šliseohřátkekamnůmvennanáměstí.

Byloovšemnutnoopravittakévězení

Tojepravda.Rozbouranévězenísemuselozazdít,atosiKocourkovštípřecejennetroufalisamiudělat.Přišelbyjinýzlodějarozbořilbyvězeníznovu.

Zatlouklitedydíruprozatímjentaklatěmiaprknyazavolalisinatoradějistavitele.Tenmánatoužsvojevýmyslyaudělátodůkladně.

Stavitelpřišelkpanustarostovi,abysedomluvil,cosemávšechnovevězeníudělatakolikmumůžeza toKocourkov dát. Poseděli, pohovořili si a starosta pak staviteli poradil, aby si zatím šel vyměřitvězeníapotomabypřišelkpanustarostovinaoběd.

„Řimbabo,tohopánaodveddovězení!“poručilpakřízněobecnímustrážníkovi.

Řimbabavzalklíče,změřilstavitelepřísnýmpohledemavedlhodovězení.Jaktamstavitelvešel,Rimbabavězenízamklaodveřeještěopřeltrám.

Stavitelsivevězeníměřil,zapisoval,zkoušel,jakzecfdrží,zasezapisoval,akdyžbylhotov,chtělven.Alevězeníbylozavřeno.Začaltloucinadveře.Nic.Tlouklještěvíc,kopal,pakvzalsezeměještěcihluatřískaljídodveří.

„Zatracenáholoto,budešzticha!“zakřičelnanějRimbaba.„Tojsiasinějakýrošťák,žetěsámpanstarostadalzavřít.Jenseopovažmuknoutajátiukážu,začjetoholoket!“

Stavitelsevšaknedal,křičel,nadávalaprostrkovaljentakhalabalazahrazenoudírouruce.Strážníksetakénedalapráskalstavitelezvenkupřesrucepometlem.

Starostasenemohlsvéhohostadočkat,aprotosešelpodívatnaradnici.Shrůzouuviděl,coseděje.

“Propánakrále,Rimbabo,costoprovedl?“zděsilseaosvobodilnebohéhostavitelezvězení.Stavitelvšakužnaobědnešel,hneduteklaKocourkovštísimuselivzítjinéhostavitele.

OHRDINSKÝCHČINECHKOCOURKOVSKÉGARDY

Jakjizaložiliavycvičili

Chcetevědět, jakse tovůbecstalo,žesivKocourkověsestaviliměstskougardu?Inu,měloto jakokaždékocourkovskérozhodnutívelicevážnédůvody.

Zkrátka,kdyžpřišlojaroapřestalosetopitvkamnechnanáměstí,zdálsestarostovihroznýsen:žepřišlinepřáteléaukradliradničnívěž.

Docela.Anikousíčekznínezbylaokradenáradnice,chudinka,vypadalajakokuřátko,kterémuuřízlihlavuiskrkem.

Kdyžpanstarostapřiběhldoměstskérady,ještěsecelýtřásl,jakbylrozčilenhroznýmsnem.„Sousedé,musímemítsvojevoj…voj…vojáky!“sotvadechupopadal.„Musímemítsvojevojáky,

kteříbynásoch…och…ochránili!“„Jakto?“„Pročto?“„No,dovolte…“bručelipániradní.Ale jakmile jimstarostavyprávěl svůj sen,hnedsevšichnizarazili, a sotva jimpověděl,že jejich

nová radnicevypadala, chudinka, jakokuřátko,kterémuuřízlihlavu i skrkem,počali seuž i strachemkolemsebeohlížetahnedbylipřitom,abysiKocourkovpořídilsvougardu.

Užnadruhýdenviselanaradnicivyhláška,žesepřijmouobčanédogardy.Podmínkoubylo,žečlengardymusímítoběnohy,hrdinskésrdce,musídobřevědět,kdejevpravoakdevlevo,anesmímíthloupévzezření.

Tobyloovšem,uznáte sami,přílišmnohopožadavkůnajednou,proto sevybralodogardy jenosmmužů.

Nevypadaliovšemvšichnistejněakaždýbyltrochujinakrostlý.TaknapříkladobčanTojsemselek,který byl zvolen velitelem, byl silný chlapík, opravdový kolohnát, kdežto občan Nebojsa byl malý ahubený,skutečnápápěrka.HejrupkulhalnaoběnohyaPřeskočokošilhaltakstrašně,ževiděljendozadu,akevšemu,nacosechtělpodívat,semuselobrátitzády.PusťtemnebylzasezakrslýsiláksdlouhýmarukamaaobčanéChňachňal,PaťchalaŠmaťchalbylihezoučtí,roztomilítlouštíci.

Gardistébylidobřevyzbrojeni.Nějakoutušavlimělkaždý,kromětohodvamělibrokovnice,kterékdysiměstskáradazakoupilanastříleníprotimrakům,jedenmělhalapartnuponocného,jedenkulovnicihajnéhoaostatníčtyřisiprozatímvyřezalipuškyjentakzedřeva.Obléklise,jaksekomupovedlo.

Jenještěpotřebovalipořádnýgardovníbuben,nakterýbudoupřicvičeníbubnovat.Aleitendostali.JakseotomdovědělkovářKlepnidrát,kterýnestačilgarduobdivovat,hnedsenabídl,žejimudělátakvelikýgardovníbuben,jakýještěnikdoneměl.Adalsinaněmopravduzáležet.Udělaltakvelikýbuben,žesevůbecnedalzjehodílnyvytáhnoutven.

Codělat?Bouratprotokovářůvdůmsenikomunechtělo,abubnunevyužítbytakébyloškoda.Taksecvičilonakovářovědvořeakovářzatímstálvdílněububnuabubnovalgardědotaktu.

Cvičili pilně. Do pochodu se dávali na povel: „Pudeme pudem!“ a zastavovali se, když přišli nakonec dvorku a když už dále nemohli. Protože pak každý brzo zapomněl, kde je vpravo a kde vlevo,velelo se: „Ke kuchyni otočit teď!“ nebo „Ke psí boudě otočit teď!“ To jim šlo lépe. Jen když se vkuchynipeklybuchtynebosetamukazovalapěknákovářovadcera,otáčelisečastějikekuchyninežkpsíboudě.

Gardabylabrzyvycvičenaanemuselasejižstydětvyrazitvplnékráseven.

Předlouhákapitolaotom,jakgardazvítězilanadmedvědem

Jednohokrásnéhodnetedygardavyrazila.Aj, to byla radost pohledět, jak si křepkým krokem při bubnu vykračovala po ulicích! Statečnost

sršelanašimhrdinůmzočí,šilhavémuPřeskočokovidokonceidozadu,azbranětřímalitakhrozivě,žeznichšelstrach.

Napoprvé vyšli jen do nejbližšího lesa, aby neustále slyšeli svůj buben, který jim nepřestával zkovářovydílnybítdokroku.

Alepřestoženevyšlidaleko,byltovelmiodvážnýkousek,protoželesbyltemnýahustý,akdotamjednouvešel,tomunebylodosmíchu.

„Co-co-co myslíte,“ začal velitel Tojsemselek, když už buben nebylo skoro slyšet, „a-abyste senebáli,přivážemeseksobě.“

Vidíte,tobylaslovaneohroženéhohrdiny!Radějisepřivázatnežzestrachuutéci!Dobrá,přivázaliseksoběanynípostupovalidopředushlasitěbušícímsrdcemasesilamiprovazem

pevněspojenými.Najednousemezistromyprotinimcosinazemizačernalo,cosihrozného,strašidelného.„Medvěd!“vzkřiklNebojsaavtéchvílisevšichniobrátilizpět.Neproto,abysnadzbaběleprchli,

aleabyutíkalidomůchránitsvéženyaděti.Jenžezanimistálstrom,ajakbyliksoběpřivázáni,všichnisekolemstromuomotali.

Cosesnimistane,snašimihrdiny,vrhnesenaněmedvědaudělázjejichdětíubohésirotečky?Teďse tu tlačilihlavamiksobě jakohnízdopoplašenýchkrálíkůa třáslisebojechtivostí,ažseod

nichchvělionenstrom.

NáhodouvtéhrůzyplnéchvílijedinýPřeskočoko,kterýšilhalažzahlavu,vidělnamedvěda.Hnedsemunaněmcosinezdálo,ažnajednouspřekvapenímvykřikl:„Vždyťonsenehýbe!“

Přeskočokůvvýkřiktakvzrušilsvázanougardu,žeseznovupokusilautécidoKocourkova,abytamdobojovalaposledníhrdinskýboj,ale jenseznovuomotalakolemstromu.Ajaksebouvšichnismýkli,šláplpajdavýHejrupjednousvoukřivounohounamedvědaa–huuuu–medvědsezasenepohnul.

Tukonečně šíleněodvážnýPusťtemnevystrčil nos, schoval se zaostatní a sevší chladnokrevnostíšťouchl přes ně domedvěda halapartnou. Žasněte,medvěd se zase nepohnul, jen se na něm poplašilymouchy.

„Vždyťtenmedvědjemrtvý!“vyjeklPusťtemnevítězoslavně.Není možná! Tak brzy? Vždyť s ním bojujeme teprve malouchvíli! pomyslili si obráncové

Kocourkova a pomalu zkoušeli zvednout hlavy a jedním očkem neohroženě pomrkávali na hroznéhonetvora.Opravdu,medvědsenehýbalanepohnulse,anikdyžsepodívaliidruhýmočkem.Bylskutečněmrtvý,snadužněkolikdní.

Nyní se teprve ukázalo úžasné hrdinství našich gardistů. Ačkoli byli k sobě přivázáni, plížili sepomalukmedvědovi.

„Jistězemřelstrachy,kdyžnásuviděl!“odvážilsezajásatvelitelatímpodnítilvšechnyknaprostémupohrdánísmrtí.Gardistédocelazapomněli,předjakýmnetvoremstojí,aužsehrnulinamedvěda.

„Tyhuňáčizubatý,“kopaldoněhoChňachňal,„mášštěstí,že jsimrtev, jinakbychomtězabili jakočerva!“

„Tychlupatinozbabělá,“pohlavkovalmedvědaPaťchal,„škodažejsiprotinámnevyběhl,bylbychtěnapíchljakobramboru!“

„Teďjetihej,tyvozembouchu!“tahalhozaušiŠmaťchal,„alekdybysbylnaživu,bylbychtěroztrhljakožábu!“

Tak senanějvšichnikasali a jejichchrabrostnemělahranic, badokonce se i rozvázali anic si zhustého lesa nedělali.A aby semohli svýmúspěchempochlubit, stáhli zmedvěda kůži, pověsili ji nahalapartnuazazpěvuhrdinskýchpísnítáhlidomů.

Bůhví,jaksestalo,žekovářdomavycítil,žeseněcovelikéhoděje,začalbušitdobubnutakprudce,ažsevKocourkovědomytřáslyalidézdomůpoplašeněvybíhali.

Akdoužvyběhlnaulici,zaslechlkroměbubnutakézdálkyvítěznýzpěvrozjařenégardy.„Toneníjentak,“řeklsikaždý.Zachvílivšechno,comělonohy,běželozaměstovstřícrekům.Tobyloslávy!Gardisté,opojenivítězstvím,vyšlapovalihrdinskypodlezvukůbubnu,přichůzibujaře

výskali,cvakalikohoutkysvýchpušekafuriantskyřinčelišavlemi.Kolemnichpobíhalirozjařeníobčanéijejich děti, ukazujíce si s obdivem na nádhernoumedvědí kůži, a poklepávali s pýchou gardistům naramena.

Vskutku,takovágardajistěpovzneseslávuměstaKocourkova.Gardisté zarazili na náměstí halapartnu do země, kůži na ní nechali na podiv obyvatelstvu, a pak,

rozejdětese,rozchod,rozešlisekaždýjinamakaždýsejinakchlubil,jakmedvědazabil.Velitel Tojsemselek vykládal, že právě v okamžiku, když chtěl medvěd sežrat celou gardu, vrazil

nestvůřesvoušavlidochřtánu.Chňachňal zeširoka rozkládal, že ho sestřelil z vršku stromu, Paťchal se chvástal, že skočil na

medvěda jako na koně a tak dlouho na něm jezdil po lese, až medvěd padl, a Šmaťchal zase shrůzostrašným obličejem vyprávěl, že medvědovi rozmačkal hlavu, právě když mu tento hrůzostrašnýnetvorchtělzkapsyvytáhnoutkuschlebanamazanýmazlavýmsýrem.AKocourkovštívšemuvěřili.

Jentomunikdonevěřil,kdyžšilhavýPřeskočokotvrdil,ževidělmedvědapřímopředsebou.Sotvatakhlezačal,užhonechtělnikdodálposlouchat.

Otom,jakgardasestřelilastrašidelnéhoptákaaokusilakouzelnémasti

Garda si svým vítězstvím dobyla nejen slávy, ale i důvěry u občanů. Když jednoho krásného dnekocourkovskýobčanNezavrzkesvéhrůzespatřilnastroměvháječkujakéhosistrašidelnéhoptáka,utíkaltooznámitpřímogardě.

A gardisté opravdu neprojevili ani trochu strachu, hned se seřadili, a schovávajíce se jeden zadruhého(abyptákanepolekali),vyraziliprotineznámémunetvoru.

Strašlivé zvíře se brzy objevilo. Občan Nezavrz měl pravdu. Přes větev jednoho stromu trčelapodivnákozlíhlavasrůžky,dolůpodníviselochlupatétěloadírkovanénohyavšechnotosevevětrujakobyposměšněkývalo.

Nebyloby lépeobrátit se ihnednaútěkazachránit třeba jenholéživoty?Ne.Kocourkovskágardaneznala ústupu před nebezpečím. Její hrdinové se toliko skryli v trávě a opatrně se plížili ke stromu.Netvorneuteklaniprotinimnevyrazil,astálenaněposupněhleděl.Nevšakdlouho.Zachvílinamířilinejlepšístřelcipušky,práááásk,aužtodostal!

Netvorsenavětvibezmocnězachvěl,nežvšakspadlnazem,ještěvposledníchvílizesebevydaltakovýstrašlivýřevakvil,jakýKocourkovštíještěnikdyneslyšeli.Aktomuvšemuseještěvedleptákazvedl se země rozlícený dudák, neboť pták nebyl nic jiného než jeho dudy, které si dudák, než usnul,pověsilnastrom.DudákserozběhlzaKocourkovskými.

Ale to se šeredně přepočítal, jestliže se domníval, že se mu Kocourkovští, tito hrdinové v bojiostřílení,dají.Nebylojimanitřebapoveluajakojedenmužseobrátiličelemvzadadalisesrdnatěnatakrychlýútěk,žedudákbylzachvílisesvýmisilamihotov.Baipotokbezváhánípřebrodili,třebažesecelízamáčeli,akdyžseoctliuSuchýchvrb,nebyloužpodudákovianipamátky.

„Tojsmemudali!Tennanásbudepamatovat!Kampaknanás!“pochvalovalisi.„Jakvidělvodu,tak–utekl!“Přitomsiždímalizamáčenékalhoty.„Jenbychomsiměliještětrochuosušitnohy!“

Rozdělalitedyohníček,sesedlisekolemapřiložilinohyconejblížekohni.Ajakjimjeoheňsušil,obraceli je toumokrou stranou stále k teplu, překládali je jeden přes druhého, proplétali je, aby jimoschlyzevšechstran,ajakoheňdohasínal,poposedávalistáleblížekohništi.

Sedělosetopěkně.Abylobysetoseděloještělíp,kdybyjenajednounebylvyrušilpodivnýzvuk.Hrozivýrachot,žalostnýbekotastrašidelnéječení,jakobyněkdozpeklapřijížděl.

„Bratři,něcoseděje,“zhrozilseostražitývelitel.„Ne-ne-ne-neletínanástenpták?“zachvělsepředtuchoubojeNebojsa.Aletuseužrachot,ječeníabečeníknimrychlepřibližovaly.„Celéhejnonetvorůnanásletí!“vykřiklPřeskočokoavšichnisezvedlikrychlémuútěku.Předcelým

hejnemjeihrdinovinejlépeutéci.Hrůzouvšakzkameněli,kdyžksvémupřekvapeníshledali,ženemohouvstátažejejichnohyjsoudo

sebetakzapleteny,žejenemohourozplést.„Vždyťjánemámvůbecnohy!“zanaříkalHejrup,kterýsvékřivénohypropletenémeziostatnímiani

nepoznal.„Nedržtemě,aťmohunanepřítele!“křičelPusťtemneasnažilsevyplést.Ostatníkřičelizaseněco

jinéhoanakonecsedalidopláčejakomaléděti.Avtéchvíliseřevpřiřítilažknim.Byltovůzjednohosedlákazesousedníosady,kterývezldookresníhoměstanatrhovce.Vůzrachotil

aovcebečely.„Proklatě,vypadalotojakohejnoďáblů,ajsoutojenovce,“zhroziliseKocourkovští.Bylibyseteď

rádidůstojněodebralidomů,alenemohli.Nohynerozpletliasvoježádnýnepoznal.

„Cotoděláte?“podivilsenechápavěsedlák.„Nemámenohy,“odpovědělitruchlivěgardisté.„Nemůžemezmísta.“Sedláksepodívalnajejichnohy,podívalsenagardistyanabídlsejim:„Poněvadžnavásvidím,že

jstechytříavážení lidé,pomohuvám, jestližechcete.Mámsseboukouzelnoumasta ta jedobráprotikaždésvízeli.“

Zašelkvozu,uchopilbičazačaldojejichspletenýchnohoušvihat,jakmohlnejvíce.Tojstemělividět,jakmastrychlepůsobila!Hnedkaždýnašelsvénohy,hnedjekaždýdovedlnejen

rozplést,baještěivzítnaramena,azachvílibylivšichnigardistévměstskébráně.„Škoda že jsme tak pospíchali,“ řekli si pak, když už byli až na náměstí, „mohli jsme si trochu té

zázračnémastikoupit.Takébysenámnaleccoshodila.“Vyběhliznovuzaměstskéhradby,alesedlákasezázračnoumastíužnenašli.

KOCOURKOVŠTÍHASIČI

Poplachnahluchléhodědečka

Kdyžgardapoznala,jakénebezpečínanivšudevenkučíhá,zůstávalaradějidomaahlídalasvéměstouvnitřhradeb.

Kocourkovskýživotbybylpodjejíochranouplynuldocelaklidně,kdybyjejnebylaporušilapříhodauVomastilů.

UVomastilůmělinahluchléhodědečkaatenvšechnorádnějakspravoval.Vždyckysinatovymyslilněco zvláštního a skoro vždycky to nějak pokazil. Když jim nechtělo žrát prasátko, podávalmu jídlovidličkouapíchljepřitomdonosu.Jednoumělstrach,žebymohlspadnoutzežebříku,aprotoseuvázalhnedkespodnípříčce.Pakovšemnemohlvyléztnahoru.

Tenkrát jimzasenechtělopořádně chytnout vkamnech.Dědeček si řekl, žebudenejlépevylézt nastřechuafoukatdokomína.

Ažebylumíněný,takétoudělal.Vyškrabalsenastřechuazačalzevšechsilfoukatdokomína.Aleoheňseužzatím,jakobynaschvál,sámodseberozhořel,azkomínasezačalvalitkouř.

Dědečekmyslil,žejetojehozásluhou,azavolalpyšnědolůnasyna:„Takcotodělá?“MladýVomastilspokojenězoknazavolal:„Hoří!“Nahluchlýdědečekmyslil,žehopobízí,abyfoukalvíc,aprotofoukal,žebylazachvílisvětniceplná

kouře.

„Acototeďdělá?“ptalseznovu.MladýVomastilsipřiložilrucekústůmazavolalužrozzlobeně:„Hoří!“Kdyžvšakdědeček,nadšensvouprací,začal ještěvícefoukat,vyskočilhospodářoknemnaulicia

zařvalnacelékolo:„Aleprokristapána,dědo,hoří!!!“Zakřičeltotak,ažsetabulkyvoknechtřásly.Pro pána krále, hoří, polekali se Kocourkovští a vybíhali z chalup. Hospodyně, které viděly, že

hospodářVomastilůvyskočiloknemvenažemáplnouchalupukouře,chytalysezahlavu.Počalybalitpeřiny a skládat své věci, aby aspoň něco zachránily, kdyby se oheň rozšířil. Ti nejhorlivější občanédokoncepřiběhlishákyabidlyasplnýmidžberyvody.MladémuVomastilovihnedchrstliplnouputýnkuvodydoobličeje.Vomastilovéroztrhalisukniadědečkastáhlibidlyahákysestřechydolů.

Tosipakvšichnioddychli,kdyžpoznali,žesenicnestalo,žeuVomastilůhořelojenvkamnech.Alestarostutodojaloahnedsvolalpányradníkporadě.„Sousedé, taktonemůžezůstat!Cokdybyopravduněkdezačalohořetakdybyseoheňpřenesl ina

našikrásnouradnici?Cobychomsipočali?Nejlépebude,kdyžsikoupímestříkačku.“TobylasprávnářečproKocourkovské.Hnedvyvoliliněkolikobčanů,abysevypravilidookresního

městakoupitstříkačku.Nevědělivšak,jakasivypadá:jedenmyslil,žejakofarářovakropenka,jiný,žejako plácačka namouchy, a ostatní si nepředstavovali vůbec nic.Ale přece jen pod vedením radníhoSemtelesmělevykročiliašli.

Jaké však bylo jejich překvapení, když brzy na své cestě potkali spřežení černých koní, za nímpodivný vůz s dvěma dlouhými držadly a u vozu poselstvo od knížete pána. Že kníže pán pěkněpozdravuje,aťseKocourkovštínezlobí,žeknimnepřijel,žejimzatoposílástříkačku.

„Ale to je báječné!“ zajásali Kocourkovští. „Sláva našemu knížeti pánu! Vždyť my právě prostříkačkujedeme!“Adalisihnednasilnicivysvětlit,jaksesestříkačkouzachází.

„Tojeskvělé,aleužnámjianinemusítedoKocourkovavozit!DoKocourkovajdepřecesilniceskopce,tosidovezemesami!“Protodalikoněvypráhnout,pěkněpoděkovali,rozloučilisesposelstvemapaksesamizapřáhlidostříkačkyajelidomů.

Covšechnostříkačkadovedla

VKocourkověbylaze stříkačky radostveliká.Každý jinanáměstíobdivovalavšichni se těšili, až jibudouvnedělizkoušet.Panečku,teďužbudemítKocourkovopravduvšechno.

V neděli nastoupila na náměstí garda v největším lesku, a když bylo náměstí plné diváků, zahrálahudbaanaověnčenémístopřitáhlistříkačku,kterouknížepánposlalplnouvody.

RadníSemtelevšechnořídil.Postavilkoběmadržadlůmobčany,aťzačnouihnedpumpovat,jakmilejimdáznamení.Pakvzalhadiciašelukázatstarostovi,odkudpotečevoda.

Jakradníukazovalnakonecradnice,občanémysleli,žeužjimdáváznamení,opřelisedodržadelapanstarostadostaldotvářetakovývodotrysk,ažmuodletělačepice.

Prokrindapána,leklseradníSemtele,honemuhnulhadicíapostříkalcelouměstskouradu.Cotodělám?–zarazilse,obrátilhadicizpětapostříkalsebe,ažzněhoteklojakozhastrmana.Dost,dostamával,abysepřestalopumpovat.Alejakhadicímával,postříkaltakévšechnydiváky.

Štěstížesevodabrzyvyčerpala,jinakbybylananáměstínastalapotopasvěta.PostříkaníKocourkovštízmateněpřešlapovalianašinecbysenyníjistěbál,žeradníSemteledostane

ode všech na pamětnou. Ale starosta to všechno tak spravil, že nikdo ani nepípl. Pochválil radníhoSemtele, že každému po řadě skvěle ukázal, jak stříkačka dobře stříká, pronesl dojemnou řeč, že se

všichninavlastníkůžipřesvědčili,jakjenyníobezpečnostměstapostaráno,aporučiluschovatstříkačkudoradnice.

Zkrátka,každýsipotommyslil,žetotakspostříkánímvšechnomělobýt,ašelsedomůosušit.OdtédobyseužvKocourkověvůbecnikdoohněnebálajakozuděláníhodnědlouhonikdenehořelo.Kdyžsekonečnězadlouhoudobuozvalpoplašnýhasičskýsignál,uvítali jejvšichnis radostí.Pan

starostasradnímivytáhlistříkačkuzradnice,samisedonízapřáhliaúprkemsehnalikVomastilům,kdetentokrátskutečněhořelo.Stáltamvplamenikozíchlívek.Chytiloddýmkyhluchéhodědečka.

Stříkačkapřirazilakpožářišti,panstarostasámpodrželhadici,abynikohonepostříkal,apániradnísedalinedočkavědopumpování.Šlototěžko,alepániradnísedotohoopřeli,anajednoubumbumbum,zhadicezačalynakozíchlívek–padatbrambory.

“Pro pána krále, to jsoumoje brambory!“ zaječel obecní strážník Řimbaba. Neměl doma sklep auložilsibramborydoobecnístříkačky.Vtomchvatunaněnyníjakonasmrtzapomněl.

Nu nepřejte si vědět, jak se starosta rozzlobil. Nejprve chtěl strážníka hodit do nejdivočejšíchplamenů,ale tyzatímuhasly,protožechlívekdohořel.Protohoaspoňzbavil jehostrážnickéhodnostianařídilmu,ženyníbudezatrestpástdobytek.

MístoŘimbabysestalstrážníkemdosavadníobecnípasákKozíchlup.Tomupřísněnařídili,žemusístříkačkuvždyckytřidnypředkaždýmohněmdůkladněprohlédnout.

JAKVKOCOURKOVĚSTAVĚLIKAŠNU

Je jistě velmi prospěšné dávat pozor, aby ve stříkačce nebyly brambory.Ale nestačí to.Musí se takéobstaratvoda.

„Alemělabybýtněkdehodněstranou,abychomšežašenepoštříkali,“mínilMyšišlápek.„Hehehe,achachacha,hohohoho…sousede!“smálisevšichniradní.

“Vodabymělabýtprávěblízko!“volalnaMyšišlápkastarosta.„Anejlépebybylo,kdybybylapřímonanáměstí!“

„Tedahnedka-ka-ka-ka,“zakoktalsesamýmrozčilenímNesmějtesemně,„ka-ka-ka-kachnu!Chciříci–totiž–kašnu!“

„Ano,ano,postavímesikašnu,“velebilanávrhměstskárada.„Budetojakovevelkoměstě,ahlavněbudememítnanáměstívodu,protoževkaždékašněbývá,jakznámo,voda.“

Kocourkovští se dali dokopání a do stavby a brzo stála nanáměstí krásná, vznešenákašna. Jenževedlekašnyzůstalvelikánskýkopechlíny,kterýpřistavběvykopali.

Coshlínou?Hromadahlínynanáměstínevypadápříliškrásně.„Inu,uklidit!“odvětilpanstarosta.„Cos tímnamnepořádchodíte?Vykopejtevzemidíruadoté

díryhlínunaházejte!“„Vida,tonámnenapadlo!“řeklisiKocourkovští.„Ajetovlastnětakjednoduché!“Vykopalitedyokousekdáldozemědíruadoténaházelihlínu,kterájimzbylapřistavbězkašny.Zbylajimvšakzasehlínazténovédíry.Codělat?Nastarostuužnešli,šlinaprvníhoradního.„Odklidit!“zahartusilprvníradní.„Conamnestímpořádchodíte?Vykopejtedozemějámuadoté

hlínunaházejte!“

„Aha,tedyjámu,anedíru!Nu,tojejinářeč!“zabručeliKocourkovští,vykopaliokousekdáljámuahlínudoníodklidili.

Jenžejimzasezbylahlínazjámy.Cosní?Šlinadruhéhoradního.„Costímnamnechodíte?“obořilsenaněaporučil jimvykopat

díru.Vykopalikousekdáledíruazbylajimzasehlínazdíry.Propětranmotykou!Třetíradníjimporadilvykopatjámu,naradučtvrtéhoradníhozaseokousekdálekopalidíru,atakse

shlínou,jamamiaděramiposunovalipomaluvícavícekehradbám,ažsepřidíředvanáctéhoradníhodostaliažzabránu.Nuahlínuvykopanouzposlednídíryužmohlivyházetpřímozahradby.

„Podívejme,tadyužhlínanepřekáží!Taknámpřecejendobřeporadili!“oddychlisi.„Konečněmámeshlínoupokoj,“pochvalovalisi.„Ještěžemámetakmoudrépányradní!Dalotosice

hodněpráce,alejinakbychomsetéhlínynezbavili.“

JAKSIKOCOURKOVŠTÍKOPALISTUDNU

Odkudseberevkašněvoda

KdyžměliKocourkovštíkašnu,čekali,ažsenaplnívodou.„Nicsiztohonedělejte,žejeprázdná!Anisenenadějeteabudevnívodajakovkaždéjinékašně,“

těšilise,neboťdosudvšechnykašny,kteréviděli,bylyplnévody.

“Budetevidět,sousedé,žesetostanetřebanajednou.Možnážepřesnoc,“tvrdilJátovím.Každéhoránaseutíkalisousedépodívatkekašně,aletazůstávalastáleprázdná.„To je divná kašna. Přece jsme si ji sem nepostavili pro okrasu, ale proto, aby v ní byla voda!“

bručeli.„Nakonectambudememusetvoduještěsaminalít!“Opravdu,nakonecseukázalo,žesikocourkovskákašnasamavoduneuděláažejitambudoumuset

občanésaminanosit.Nudobře, i to se rádoudělá.Dejme se,Kocourkovští, do toho!Sebrali tedy jednohodnevšechny

nádoby,někteříšlikestudánkám, jiníkpotoku, jinízasekekádím,kterémělipodokapem,adovečeranaplnilikašnuažpookraj.Vodavšakdodruhéhodneprosákladozeměavkašněnebylozasenic.

Trochujetozarmoutilo.Naplnilitedykašnuznovuapanstarostaporučil,žeodtétochvílebudemusetkaždývšechnuvodu,kterámudomazbude,vylítdokašny.Takaspoňnebudevodyubývat.

Byltoopravdudobrýnápad.Kocourkovští poslechli do nejmenší písmenky.Když se někdo umyl nebo si vykoupal nohy, vynesl

vodu do kašny. Když hospodyně umyla nádobí, vylila zbylou vodu do kašny. Když umyla podlahu,nevylilavodunahnojiště,aletakédokašny.

Dovedetesipředstavit,žeodtédobyužopravdunebylovkašněnouzeovodu.Nebylaovšemčistáavnanesenéšpínězačalrůstvšelijakýplevelaneřád,takžesetambrzyčvachtalaiprasátkaarylasitamvesele.Zanějakýčassikaždý,kdošelkolemkašny,museldržetnos.Nakonecdalpanstarostavšechnovyhoditavyvéztzměstaven.

„Aspoň máme po práci,“ poliboval si lenoch Nehejbejsa. „To je vůbec div, že nám kvůli voděneporučilikopatstudnu!“

Náhodou šel kolem starosta a uslyšel to.Hned zamířil doměstské rady, a že se bude vedle kašnykopatstudna.

„Starosta vždycky přijde na něco rozumného,“ pochválili nápad Kocourkovští. Nazítří se dali dokopání studny.Měli už ovšem zkušenost, a aby nemuseli kopat celou řadu děr až k hradbám, odváželihlínunavozechrovnouzahradby.

Jaksistarostaprohlédlstudnuajakjizměřili

Prvnísiprohlédlstudnupanstarosta.Prohlédlsijipořádně.Takpořádně,žetoanisámnečekal.Spadlamutotiždostudnyslepice.Panstarostajizkusilnejprvevolat,alekdepak,takvysokoslepice

přecejenvyskočitnemohla.Jentrochuchladnavyletělopřitomzestudnyadonutilostarostukýchnoutnacelékolo.

„Pozdravpámbu!“zvolaliobadělníciustudnyhorlivě.Smeknoutpřitomjenenapadlo.„Tonemůžetesundatsvéšpinavéčepice,kdyždávátepozdraveníhlavěměsta?“obořilsenaněpan

starosta.„Tonevíte,cosepatří?“Znovusepakobrátilkesvéslepici,alevolejteslepici,kdyžužzapomněla,pročrostouptákůmkřídla!

“Taksezatebouvypravímsám,“řekl,„auvidíme!“Vsedlvážnědookovuaobadělnícihopoprovazepomaluasevšíuctivostíspouštělidohloubky.Kdyžužbylasitakuprostředchladnéstudny,zasehozašimralovnoseakýchlpodruhé.Ažsetove

studniotřáslo.Nyníuždělnícivěděli,comajídělat.Honempustiliprovaz,strhlioběmarukamačepiceshlavy a pozdravili zdvořile do studny: „Pozdrav pámbu!“ – „Bum!“ ozvalo se z hloubky místopoděkování.

Jakpustiliprovaz,sletělstarostavokovushroznýmplácnutímažnadno.Apřímonaslepici!Honem, lidičky, pomozte starostovi! Hned se seběhlo několik lidí, starostu s okovem vytáhli, ale

starostadělaljakobynic.„Conamnetakkoukáte?Jájsemsipřecešelprohlédnoutstudnu.Jepěknáazdesinesuslepicina

polévku.“Aprotožeobadělnícineřeklianislovaotom,coprovedli,každýmyslil,žepanstarostabylvstudniopravdunaúředníprohlídce.

Studnabylaopravdudobrá, jenževnístále ještěnebylavoda.Muselose tedykopatdáleabrzysiKocourkovštíříkali,žejetojistěnejhlubšístudnanasvětě.Jistěbystálozatohloubkuzměřitazapsatdokocourkovskýchpamětí.

Jakzměřitstudnu?Nalokty?Loktemsepřeceměříjensukno.Naprovazy?VKocourkověbylkaždýprovazjinakdlouhý.„Snadbysetomohloměřitnadélkulidí,“mínilstarosta,kdyžsehoptalinaradu.

Dobrá,zkusíseto.Jedendělníksepověsilnarumpál,zajehonohysezachytildruhý,tomuzanohyzasetřetí,třetímučtvrtý,akdyžsetamzavěsilpátý,začalyprvnímudělníkoviklouzatruce.

„Počkejte,jásijenplivnudodlaní,“zavolalpodsebedostudny.Potéseoběmarukamapustil,abysidodlaníplivl–acelálidskámíra–bumburumbum–sezřítiladostudny.

„Ještědobře,ženanászavolal,jinakbychomnevěděli,pročjsmespadli,“řeklisivšichni,kdyžbylidole.

Poněvadžsimnohonenatloukli,usoudili,žejestudnahlubokánašestkocourkovskýchmužů.Utohoužzůstalo.Příštíhodnezačaladostudnyprosakovatvodaazaněkolikdnímohlizestudnypohodlněnapájetkašnuaobčastaké,kdyžsichtělipohasičskuzacvičit,istříkačku.

JAKSEKOCOURKOVŠTÍSTARALIOSVÉHOSPODÁŘSTVÍ

Otom,jaksipěstovalivlastnísůl

Tak užměli vKocourkově všechno.Kdo by se jimmohl vyrovnat?Nikdo.Všechno dovedli, všechnoměli.

Totiž–tento–něcopřecejenneměli.Stáleještěmuseliodobchodníkůsousedníhoměstakupovatsůl.Atojedostmrzelo.

„Pročbychomnemohlimítsvouvlastnísůl?Pročmámevždyckyčekatnacizí?“horlilipániradnínaradnici.

„Nasejemesiji!“rozhodlstarosta.„Azítrasezačne!“Hneddruhýdenzoralizahradbamipěknýkuspole,nakoupilitrochuvícesoliaobčanOblízaljínasel

třipytledočernýchměkkýchbrázd.JeštěněkolikrátseKocourkovštívyspíabudoumítvlastnísůl.

Bylo právě krásné jaro, a když brzo po osetí spadl požehnaný májový deštíček, vybíhali všichniKocourkovštínazvědyknasetésoli.Hle,celépolesejižradostnězelenalo.Odzačátkuažnakonec.

Samémladékopřivy.Prvnísůl!Byltoopravdupovznášejícípohled.Nikdozdivákůseneodvážilhlasitěpromluvit,jense

šeptemnapomínali,abynikdodopolenešlápl,avposvátnémrozechvěnítišepohlíželinamladékopřivy.Teprvedomasenadšeněrozpovídaliotom,jaksůlnádherněprospívá,aukazovalirukou–toseví,žekaždýtrochupřidal–žeužjetááákhlevysoká.

Když kopřivy pěkně vyrostly, rozhodl se starosta, že jako první osoba v obci sůl úředně ochutná.Protožeuprostředpolebylykopřivynejvětší,budenejlépeochutnatodtamtud.

Užchtěljít,alevtomhonaštěstízadrželradníSemtele.„Pozor,panestarosto,taktonejde,mohlbystesůlpošlapat!“Vida, to bylo správné. Hned vzali starostu čtyři silní mužové na žebřík napříč a nesli ho opatrně

doprostředpole.Starostavrukavičkách,abysůlconejméněpoškodil,utrhlznejvětšíkopřivyjemňouncejedenlísteka

labužnickyjejpoložilnajazyk.Nu,popálilseovšemjaksepatří.„Báječná,výbornájetasůl,sousedé.Pálísiceještětrochu,aletoproto,žejeještěmladá.Musímeji

nechatdorůst.“Potomsezasedaloněmičtyřmisilákyodnést,aby,víme,převzácnousůlsámanitrochunepošlapal.

Kocourkovštívšakstímnebylipřílišspokojeni.Závidělistarostovi.Bylibychtělitakéochutnat.„Vidaho,starostu!“bručeli.„Sámsivzalanámnedalanilíznout!“Jaksesetmělo,plížilisezevšechstranKocourkovštíkpoli.Každýsinatrhalzkrajekopřivanacpal

si do úst, comohl.Neptejte se, jak se každý popálil! Ruceměli samý puchýř a tři dny nemohl nikdomluvit.Alekaždýdělal,jakobymutobůhvíjakchutnalo,aposlaltamdalšího.

Napolechodily takékocourkovskéženy. Jejichmálovznešenéhlavypoznaly,žepřekrásnékopřivy,kterérostounapoli,prospívajínáramnějejichhousatům.Protochodilyvnocinapolesesrpemanosilyplnénůšekopřiv.

Zmužůseužnikdonechtělnasůlanipodívat.Jenstrážník,kterýmuselhlídatvšechno,uviděl,žesoliubývá,ašelohlásitstarostovi,žejimněkdochodínasůl.

„Atosenatopodíváme!Kdosetotuopovážil?“rozkřiklsestarosta.„Došlápneme si tam, prachmiliónského darebáka chytíme a po čertech vyplatíme!“ přidal se

Hromdotoho.„Vezmětesidůkladnouhůlavyrazíme!“Ozbrojili se holemi a v noci při měsíčku vyrazili. Na poli už bylo opravdu málo kopřiv. Všude

prázdná,vyžatámístaanajednomsevměsíčnímsvituzablýskalsrp.„Tojeon,tojetenzloděj,kterýnámkradesůl,“zašeptalstarosta.„Opatrněkněmuapřetáhněmeho,

jakmůžeme!“velelaplížilsesestrážníkemksrpu.Strážníkovisesicesrdcestrachemtřáslo,alepředstarostoucouvnoutnemohl.Sebralvšechnusvou

odvahu,rozpřáhlseholíapřišilsrputakovouránu,žesrpvyskočildovzduchuazabodlsestarostovidozad.

„Utíkejmerychledomů,“vzkřiklduchapřítomněstarosta.„Jáhodržím!“Adalsedodivokéhoútěkuvnaději,žehozlodějpustí.

Srpponěkolikastarostovýchskocíchsklouzlzkabátu,dokteréhosezabodl,nazem.„Zbabělec,“libovalsistarosta,kdyžšťastněsestrážníkemdoběhlidomů,„utekl.Alejábychmubyl

dal,kdybychomhobylipřivedli!“

Potomseužnechtělnapolepodívatnikdo,ani starosta, ani strážník,akocourkovskéhusyvšechnykopřivykesvémuzdravíaprospěchusnědly.

Ovýstražnépopravěpolníholupiče

Vrabecbylvelikýplenitelkocourkovskýchpolí.Chodilnaklasy,kdyžobilízrálo,chodilnaklasydosnopůadostodol,kdyžsesklízelo,aještěkradl

zrnínadvořeslepicímpřímopodzobákem.„Sousedé,bylobynásnedůstojno,“poznamenalstarosta,„abychomvytáhliprotivšemvrabcůmjako

protinějakémunepříteli.Myudělámeněcolepšího.Chytímejednohoznichatenbudeprovýstrahuvšemostatnímconejpřísnějipotrestán.“

Novémuobecnímustrážníkovisebrzypodařilonadrobtychytitjednohovrabcepodčepiciatenpakbyl na radnici souzen.Musí dostat takový odstrašující trest, který by byl nejen hrozný, ale také všemvrabcůmviditelný.

Každýnavrhovalněcojiného,alenakonecseshodlinatom,abybylvrabecshozenzradničnívěže.Jestližesevrabcitohonepolekají,takužničeho.

Obecní strážník se zmocnil odsouzence, a když se na náměstí shromáždil celý Kocourkov, shodilvrabcezatruchlivýchzvukůbubnuznejhořejšíhooknadolů.

Kocourkovštíobčanénatenpříšernýokamžiknezapomenou.Vrabcovasmrtbylastrašná,protožeseponěmnenašlodoleanipamátky,aninejmenšíhopírka.Zajistésepádemrozdrtilnaprášek.

Amělo to takédobrýúčinek.Kocourkovštívrabcisiz tohovzaliopravdupříklad,počali sebát,akdyžnyníněcouchvátí,honemtoletísnístněkamdoúkrytu.

JakseKocourkovštívypravilinavrány

Mnohemvětšímškůdcemnežvrabecjevrána.Takénavránybysejednoumělojít!Kdyžvrányhnízdí,dajíprýsezcelasnadnopolapit,jensáhnout

dohnízda.Hej,Kocourkovští,navránypůjdeme!

Kdoonohopamátnéhodnezatoužilpolovu,vypravilse.Abysemohlopohodlněvyléztdovrcholkůstromů,vzalisseboudlouhéžebříky.

Pokud se šlo po polích, šlo se jimhezky, ale svízel nastala, když přišli k lesu.Všichni totiž nesližebříkynapříč.Ateďneaneprojítmezistromy.Žebříknapříčbyldlouhýastromyblízkosebe.

Codělat?„Frantíku,utíkejdomůpropilu.Tadyvadíkousekžebříku.Sostatnímprojdeme.“Frantíkpřineslpilu.Uřízlinajednéstraněkousekžebříkuamohliprojítněkolikkrokůdopředu.Jenže

okousekdálbyllesužzasehustší.Takzasekousekuřízli.Ačímbylleshustší,tímčastějiřezali,ažměližebřík,nu,nevícenežpůldruhéhokrokudlouhý.

Kdyžpakpřišlikvránám,mohlisijejmálemschovatdokapsy.Kničemulepšímuse,namouduši,nehodil.

„He,sousede,tento,mněsezdá,žejsmetoneslišpatně,“podrbalsenahlavěJátovím.„Vrátímesedomů,donesemenovýžebříkatenzkusímenéstšpičkounapřed.“

Vrátilisedomůahle,podelšíchpokusechsejimpodařiložebříkšpičkounapředdonéstažkprvnímustromusvranímihnízdy.Hnedžebříkvztyčili.Stálkrásně,jennahořesehoasinatřiloktenedostávalo.

„To se spraví, sousedé, buďtebez starosti!“ujistil je občanVymňouk. „Ještě že jsme si tunechalipilu.“Abezdlouhéhorozmýšleníuřezaldolečtyřiloktežebříkualezljenastavitnahoru.

Stala se však asi nějaká chyba. Ty tři lokte zase nahoře chyběly.ObčanVymňouk to chtěl spravit,uřezaltedyzespoduosmloktůanahořepřivázal,jenžežebříkbylzasekrátký.Ještěněkolikráttedyřezal,takdlouho,ažsejimnakonecžebříkdocelarozsypal.

Namouduši,nebýtstarosty,bylibyodešlisnepořízenou.Alestarosta jakovždyckysivěděl rady.Postavil nejsilnějšího Kocourkovského dolů ke stromu a ostatním poručil lézt na něj. A když se takpostavilijedendruhémunaramena,udělalizesebenádhernýžebříkabrzostarostajakoposledníznichvylezlažnahorukehnízdu.

„Užjevidím,užjevidím!“zvolal,kdyžspatřilvranímláďata.„Ukažte!“nedovedlsetennejspodnějšíudržetzvědavostíaodskočilodstromu.Práááásk,sesypalisevšichni,kteřínaněmstáli,nazem,jenstarostaviselnavysokévětviamrskal

nohama.„Pomoztemi,pomoztemidolů,“křičeladrželsevšísilouvětve,abynespadl.Jakmupomoci?„Sousedé,rychlebidla!“zavelelprvníradníSemtele.Asámhnedzačalbidlemtloucistarostupřes

prsty.Ostatnítaké,takdlouho,ažsestarostakonečněpustilaspadl.Takmupřecejenpomohlinazem.Naštěstísenikomunicnestalo,aprotožezatímzvonilikvečeři,rozběhlisevšichniradějidomů.

OKOCOURKOVSKÝCHHODINÁCH

Pročstačilostarostovikručenívbřišeaovelikémtajemství

Právějsteslyšeli,ževKocourkovězvonilikvečeři.Nesmítesiovšemmyslit,žezvonilipodlehodin.Ne,tozvonilijentakodoka.

VKocourkověnemívalidřívehodiny,tysiteprvepozdějivybudovalinanovéradničnívěži.Dokudneměli hodiny, určovali čas všelijak. Ráno se vstávalo, jak kdo chtěl, večer se chodilo spát, když sesetmělo,vzimětrochupozději.Nuavpolednesezvonilokobědutenkrát,kdyžpanustarostovizačalokručetvbřiše.Mávlkapesníkemkekostelnívěži,tamstálkostelník,ajakzahlédlmávnutí,začalzvonit.

JednoustihlaKocourkovsképravápohroma.Panstarostasioposvícenípokazilžaludek.Dvadnysenezvonilovůbecapakzaseskoropořád,protožesevstarostověbřišerozpoutalacelábouřeškrundáníakručení.

Po takové katastrofě nebylo ovšem jiného zbytí aměstská rada se usnesla, že dá na věži postavitopravdovéhodiny.ZkrajskéhoměstapřijelpovozstajemnýminástrojianářadímačtrnáctdnísenesměliKocourkovštípodívatnahorunavěž.Čtrnáctdníchodilishlavousklopenoukzemiateprvepatnáctýdensepodívalinahoru.

Áááááááááááách, to bylo překvapení! Nahoře na věži bylo vidět ohromné hodiny s ručičkamidlouhýmijakokoňskénohyasčíslicemiskorotakvelikýmijakovraníhnízdo.Ach,tobylokrásné,alejenzjednéstrany.

Proúsporubylynavěživystavěnyhodinyjensměremkestarostovědomku,takabynaněstarostazoknadobřeviděl.

Velkézástupyseshromažďovalyustarostovadomkuapozorovaly,jakručičkypostupují.Panstarostastálpřitompřededveřmi,mnulsiruceaříkalsi:„Kdybytakvěděli,cojeještěvhodináchvzácného!Alenikomutonepovím.“Kocourkovskýmnastalyzlatéčasy,protožesenynídalovšechnodělatpodlehodin.Vstávalosepodle

hodin, větralo se podle hodin, koza dostala pít podle hodin.MalýPepíkmusel za trest klečet v koutěpodlehodin,obědsechystalpodlehodinaspátsechodilopodlehodin.

Starosta se na hodiny díval celý den a jen se smál: „Kdyby tak věděli, co je ještě na hodináchvzácného!Alenikomutonepovím.“

Kdosechtělpodívatnahodiny,muselseovšemnaněpodívatodstarostovadomku.Aletonikomunevadilo.Každýjechtělvidětacestynelenil.Kestarostovědomkuplynulpocelýdennepřetržitýproudlidízvědavýchnato,jakjebrzonebopozdě.

Kluciaděvčatapřibíhalizdruhéstranyměsta,ažsezanimizvedalaoblakaprachu,mámyatátovéčárovali, až jim podkůvky zvonily, a dědečkové a babičky se šourali docela pomalounku, ale stejnězvědavě.

Jenvážnípániradníabohatísedlácidělali,jakobyjimnahodináchnezáleželo.Dávalisejentaknaprocházku, šli jen tak kolemponáměstí, nebo dokonce obcházeli celou obec, přitom se neohlíželi anivpravoanivlevo,teprvenapříhodnémmístěmrklinepozorovaněpohodináchapakupalovalispokojenědomů.

ZkrátkavKocourkověnastaloslavnéhospodářství,nicsenikdytakdobřenedařiloanikdyvšechnotak dobře neklapalo jako nyní.Všichni si hodiny chválili a starosta si k tomu ještěmnul ruce a říkal:„Kdybystetakvěděli,cojeještěnahodináchvzácného,alenikomutonepovím.“

Jakstarostatajemstvíprozradilacoztohopošlo

Starostovitovšaknedaloaprozradiltajemstvínaschůziměstskérady.Prozradil,žejejichhodinymajívzácnost,jakounemajížádnéhodinynasvětě,ale,sousedé,tojenejpřísnějšítajemství!Nikomuotomanimuk!

Pániradníbyliohromeniarozradováni.Takovávzácnost!Tojeněcoúžasného!Kdyžodešliposchůzidohospody,nepovědělitotamnikomu,jensvýmnejlepšímznámým,alepod

rouškounejpřísnějšíhotajemství.Nikomuotomanimuk!Hostézhospodyovšemdrželislovo.Kdyžsevrátilidomů,pošeptalitodomajensvýmmanželkám,

nežšlispát.Alenikomuotomanimuk!Tosenesmínikomuprozradit!Ránositoještěpovědělyhospodyněustudny,kdyžnabíralyvodu,atakénikomuotomanimuk!Nua

předpolednemsiužštěbetalivrabcinastřecháchvelikétajemství,žekocourkovskéhodinymajízávažíztvarohu.Tvarohdalsámpanstarostaažehojsoudvaohromnékoláče,velkéjakomlýnskékameny.

Jenže vrabci si k tomu neřekli: „Nikomu ani muk!“ a to se stalo kocourkovské světové vzácnostiosudným.

Zanějakýčasužnešlyhodinytak,jakmělyjít.Vstávalosepodlenichpozdě,Pepíkklečelpodlenichvkoutěnějakmocdlouhoanejvětšísvízelbylasobědem.Kocourkovskýmobčanůmužkručelovbřišejako hromobití, před hodinami stály celé zástupy nešťastných hladovců a pozorovaly, jak se ručičkypomaluploužíkupředu,alehodinyneaneukázatpoledne.

Nakonec se ručičky zastavily ve tři čtvrti na dvanáct a už se nepohnuly. Ten den se tedy vůbecneobědvalo. Nešlo to jinak. Hodiny se už staly takovými pány kocourkovských občanů, že obyvatelénedovedliužudělatnicbeznichneboprotinim.

Starostasicepoobědvalpotajívečer,kdyžsesetmělo,aleostatnítrpěliposlušněhlad.Druhýdenuždlouhopředsvítánímstálnanáměstíshlukobčanů,abysepodíval,zdasehodinyumoudřily.Kdyžsevšakrozbřeskloabylomožnodohlédnoutnaručičky,vidělivšichni,žejepořádještětřičtvrtinadvanáct.Sesklopenouhlavouashladovýmžaludkemodešlidomů.

Jetosnadzléznamení?Přijdeválka?Mornebocholera?Nemělobysevypravitprocesí?Hodinynešly.Děti plakaly, krávybučely, kozymečely, psi vyli, jen kočky se spokojeně olizovaly,

protožesibuďtonachytalybezohledunahodinymyši,neboněcoukradlyvešpižírně.

Opodivnýchčertechaostarostověhrdinství

Nyní se jižmuseloněcoudělat a páni radní si řekli, žeby snad stálo za to podívat se dověžena

hodiny,cojimchybí.Shromáždilise,ubožácihladoví,asestarostouvystoupilidověže.Nějaképodivnétíkáníjepřivítalonaschodech.

„Psst,myslím,žehodinyjdou,“zašeptalDržmíšek.„Abytakvnichstrašilo!“leklseSemtele.„Žebychomutekli?“zaječelŠpindíra.A jak tak zaječel, ozvalo se najednou „frrrrrr!“ tak hlasité a poplašené, že se všichni polekali a

obrátilinaútěk.Starostajakoprvníčlověkvobcichtěltaképrvníutéci.Alekdepak!Porazilihonazem,všichnise

přesnějpřehrnulijakovichřiceaon,chudák,zůstalležetnaschodechcelýomámený.Vhlavěmuzvoniloataktak,ženevidělkolemsebelítatandělíčky.

Alecoto?Něcopřecejenkolemněholétá.Koukejme,vrabci!Teďpřilétajízvenkunoví,usedajínaoknaafrrrrr,dovnitřvěže.

Kampaklítají?Starostasepomaluzvedlašouralsezaseposchodechnahoru.Ahle,covidí?Tam,kdebylodřívezávaží,tamsedíspoustavrabcůazobe,coseještědá,zobezbytkytvarohovéhozávaží.

Prototedyhodinynešly!„Zatraceníďábliproklatí!“zařvalstarosta,kdyžviděl,cosestalosjehodaremprohodiny,azačal

mlátitholídoschůdků,dozábradlí,dotrámů,ažvšichnivrabcivylítalianáměstíseotřásalo.Venkusevšichnichvělihrůzouslyšíce,žesevevěžiněcohroznéhoděje.„Starostatam,chudák,zůstal,“říkalisi.„Cosesnímstane?“Vtomsestarostavyřítilsholívruceazařval:„Sežralinámzávaží,čertiproklatí!“„Čerti, čerti!“ zaječely ženy, děti zakřičely, všichni se rozprchli, jen nejstatečnější muži zůstali a

hledělisposvátnýmobdivemnasvéhostarostusoptícíhohněvem.„Víte,cosestalo?“vykřiklstarostananejbližšíhoobčanaaužmuchtělvykládatvšeckoozávažíao

vrabcích.„Vím,panestarosto,“odpověděluctivěobčan.„Vhodináchbyličertiavyjstejevyhnal.“Starosta se zarazil, zamlčel se, neřekl už o vrabcích nic a nechal to při těch čertech. A poručil

občanům,abysevklidurozešli.Stalsetakhrdinou,kterýseaničertůnebojí.Hodinyseovšemmuselynějakspravit.Poslalitedydověžeobecníhostrážníkaačasseřídilzasepodlestarosty.Kdyždostalhlad,zamával

kapesníkem a strážník posunul ručičku na dvanáctku.V tu chvíli se rozprchl na náměstí zástup děcek,dědečkůababiček,abydomaoznámili,žeječaskjídlu.

Taknastalopětčasblaženosti,protoženěkdysepodlestarostovahladuobědvaloitřikrátzaden.Alepřestovšechnovyslalstarostadosvětachytrémuže,abyvyzkoumali,cobysedaloshodinami

jinéhodělat.

Aohodináchbezestroje

Chytří lidé šli adobře sedívali.Akdyžsevrátili,pověděli, ženaknížecímzámku jsoupřekrásné

slunečníhodiny,takové,kterénemajíanistroje,anizávaží,nemusíseaninatahovatakterépoháníjediněslunce.

„Akdojedělá?“tázalsestarosta.„Kovář?Zámečník?Truhlář?“„Malíř,panestarosto,malíř!Udělánazdišmik,šmikštětečkem,aužjsouhodinyhotovy.Všakjsme

hnedjednohotakovéhopřivedlissebou.“Přivedlimalíře, který proslul daleko široko obzvláště tím, žemaloval na sklo, na talíře a hrníčky

všelijakésvatéasvětice,kytičkyazvířátka.Nuaslunečníhodinydovedltakéudělat.

Malířnamalovalstarostovinapapíreknávrh, jakbymohlyhodinyvypadat.Namalovalhodinyjakolouku a na ní svatý Isidor pásl ovečky.Ty stály v půlkruhu a představovaly jednotlivé hodiny a svatýIsidorukazovalnanichholí,kolikjehodin.

Všemsenávrhlíbil.Jenmístoovečekmusímalířnamalovatkocourkovsképányradníadoprostředstarostu.Aabybylonahodinydobřevidět,nenamalujejenavěž,nýbržnastarostůvdům.

Proč ne?Malíř svolil a dal se do práce. Jenže nerozuměl dobře objednávce.Namaloval tam sicehlavypánůradních,aletělanechalovčíastarostuudělaldoprostředjakoberana.

Každý jiný by se byl proto zlobil, ale Kocourkovští tak užasli nad tím, co všechno dovedemalířvykouzlit,žesevelicezaradovaliamalíředvojnásobodměnili.Bastarostaještěpotichulitoval,očmohlbýtobrázekkrásnější,kdybybylmalířmístoovcínamalovalkrávy.

Brzy poté zavítal do kraje také hodinář a spravil hodiny na věži, takžeKocourkovštíměli hodinydvoje.Zadnejimstačilyhodinynavěži.Vnoci,kdyžnaněnebylovidět,chodilisiposvítitlucernounaslunečníhodinynastarostovědomku.

STAROSTISKOBYLÍMVEJCEM

To bylo slávy u slunečních hodin! I z okolí chodili zvědavci do Kocourkova a před starostovýmdomemsedivácihemžilibezpřestání.Badokoncesitamjedenmladíkvytáhlzkapsynotýsekazačalsipřekrásnéhodinyobkreslovat.

Tone,chlapečku,tobytakbylo,abysiněkdedalidělattakétakovéhodinyjakoKocourkovští!Venstebou,mladíče!

Hnedmunotýsekvzaliamládenečkavyvedlidalekoodměsta.Aťseopovážípřijítještějednou!Vbráněteďbudestátstráž,kterákaždého,kdobysineslnotýsekneboněcopodezřelého,zadrží.

Aprávěnásledkemtohonařízenísepřihodilajednaznovýchkocourkovskýchpamětihodností.Strážchytila jednoho dne venkovana, který vezl něco velice podezřelého, něco, co v Kocourkově doposudnikdyneviděli.Vezldoměstaprodatdýni.

„Cototumáte?Jakévajíčkotovezete?“zahřímalastrážazacloumalavenkovanovýmramenem.Venkovansenejprvezačepýřil,alepakjenodsekl:„Tojekobylívejce,anechtemě!“achtěldáledo

města.Cože?Kobylívejce?Strážskočilapředvenkovana,aleužnepřísně,nýbržspřívětivouzvědavostí.„Jakže,kobylívejce?

To jsme tu ještě neměli! To bysteměl ukázat na radnici!“Dokonce dvagardisté pomohli venkovanoviochotněvytáhnoutdýnizvozuavšichniseodebraliseslávounaradnici.

Tamvzbudiladýněvelikýrozruch.Celáměstskáradasekolemshluklasvelikýmúžasem.„Amohlobyseztohovylíhnouthříbátko?“ptalseradníBřichopásek.„Toseví,ajaké!“odpovědělhubatývenkovan.„Jenjevysedět!“„Sousedé,tobybylatrefa,“ozvalseradníJátakyrád.„Koněunásnemáme,aslyšeljsemvšude,že

neníužitečnějšího tvoranadkoně.Co tomuříkáte, sousedé?Cožabychomsi tovejcekoupili adali jevysedět?“

„To by nebylo špatné,“ uznával starosta, „ale kdopak nám vejce vysedí? Vždyť je větší než čtyřikvočnydohromady.“

„Alepanestarosto,snadbystejenechtěldátpodkvočnu?Kobylívejcemusívysedětjenkobyla.“„Hm,kobyla,alekdejivzít?“zabručelstarosta.„Tojenejmenšístarost,“ozvalsevenkovan,„jávámprodámtuhlesvou!“„Alejděte,tojekobyla?Jájsemmyslil,žejetovalach,“zarazilsestarosta.Kdyžtotedybylakobyla,usneslaseslavnáradaměstaKocourkova,abysevejceiskobyloukoupilo

adalovysedětnaobecníútraty.Panečku, to se nestane pokaždé, aby se v Kocourkově vysedělo kobylí vejce. To se musí dobře

připravit.Urovnalivestájivelikéhnízdozeslámyasena,položilidoněhodýniapřivedlikobylu,abysisedla.Alekobylasizanicnasvětěnechtělasednout.

„Kdyžnechceš,nechceš,“rozhodlisemoudříotcovéměsta.„Paktitedypomůžeme.“Svázali kobyle všechny čtyři nohy a položili ji na dýni. Ani hlídat ji už nemuseli, protože utéci

nemohla.Comělakobyladělat?Sedělanavejci,aleprotožedostalabrzypořádnýhlad,pustilasenejdřívedo

senakolemsebe,akdyžvnízmizelo,pustilasetakédoslámy,ažnezbylozhnízdanic.

„Codělánašehnízdo?“řeklisipániradníapřišlisezaněkolikdnípodívat.Alehnízdobylopryčakobyletrčelozhubyposlednístébloslámy.

„Podívejmese,mlsnouhubu!“ rozhorlili se radní. „Toby se ti takhodilo!Žádné seno,dáme jídohnízdadřevěnépiliny,natyjízajdechuť!“

Pilinykobylaopravdunesnědla,zatovšakbrzypošlahlady.„Takovélínézvíře,“rozmrzeliseotcovéměsta.„Radějipojde,nežbyseděla.Aleať,jenkdyžsenám

vejcenezkazilo.“Vejce senezkazilo, přitomvšaknaněmnebylo ani nejmenší známky, žeby seuž snadmohlo začít

klubat.Pániradníjeobracelizevšechstran,přikládalikněmuušiaposlouchali,alenikdenic.

Nakonec se odhodlali k poslednímu pokusu. „Zkusíme, co se ještě dá. Skutálíme vejce se stráně,možnážesecestounarazíasamopukne.“

Vyneslidýninastráňaspustilidolů.Dýněsekutálelaskopce,hopkala,motalase,aždolepadladokřovíatamuvázla.Vkřovíspalzajíc,hlukemseprobudil,polekalse,vyskočilaupaloval,jakobymuhlavahořela.

“Hříbátko,hleďte,hříbátko!“volaliKocourkovštíradostně,běželizaním,aleužjenedohonili.Smutněsevracelidomů.„Škodažejsmenedalivejcerozbítnanáměstí,“litovalpanstarosta,„tamby

námhříbátkoneuteklo.“

JAKKOCOURKOVŠTÍSTĚHOVALIKOSTEL

Nejprveoosudukostelníchzvonů

Pročjsmevámvlastněposudnicnevykládaliokocourkovskémkostele?Asi proto, že nestál uvnitřměsta, nýbrž venku, za hradbami. Stál na kopečku, aby jej každý dobře

viděl. Jenže byl trochu z ruky. I ukrást v něm leccos mohli. Však také ukradli. Kocourkovským setotižjednoupřihlásiljedenpotrhanývandrovní,žejimbudehlídatkostelnízvony.Spalunichnavěžidvadny,aletřetíhodnezmizelazvonysním.

Kocourkovští si pak museli vypomáhat bez zvonů. Na věž vylezl kostelník, a když se mělo jít kpobožnosti,mávalvždyckyzvěžesvouchlupatoučepicíavolal:„Lidičky,ponejprv,pojďtedokostela!–Lidičky,podruhé,pojďtedokostela!–Lidičky,potřetí,pojďtedokostela!“

PočasekostelníkochraptělaKocourkovštísimuselipřecejenkoupitnovézvony.Prodaljimjedruhýotrhanývandrovní,docelapodobnýtomu,kterýjeukradl,jenbyltrochuzačerněný.Aleizvonyvypadalytakjakotyprvní,bylynachlupstejné,bamožnážetoibylyony.ProtojeKocourkovštírádikoupiliaještěvandrovníhopěkněpohostili.

Druhé zvony si chtěli důkladně pojistit.Aby jim je už nikdonevzal, napsali na ně: „Kdo ty zvonyukradne,tomurukaupadne.“

Alepřece to jennakonecdopadlo špatně. Jednoupřišla zpráva, že seblíží nepřítel, kterývšechnoloupíaodváží.Nastalvelikýpoplach.„Kamskryjemezvony,abynámjenepřítelnevzal?“polekalise.

Kdobyjimvtommohlporaditlépenežstarosta,hlavaotevřená?„Neváhejte,sousedé,“řekl,„potopímejedorybníka!“

Jak starostamoudře rozhodl, tak také udělali. Snesli z věže zvony a naložili je na pramici. RadníSemtele se třemi sousedy je dovezl doprostřed rybníka, kde je voda nejhlubší, a tam zvony pustili dorybníka.Jentozanimižbluňklo.

„Najdetejezase,ažjebudemepotřebovat?“ptalsestarosta,kdyžsevrátilinabřeh.„Jakby ne, pane starosto,“ odvětil sebevědoměpan radní. „Nejsempřece žádnýhlupák.Tam, kde

jsmejepotopili,jsemsiudělalznamenínapramici.Podívejtese!“Askutečně,napramicibylonožemvyřezánopěknéznamení.Kdyžvšakzasezvonyhledali,pramice

jezdilasesvýmznamenímporybníkusemitam,znameníbylovšude,kampřijeli,alezvonynikde.Užjepotomnenašliakostelníksvolávalvěřícídokostelapíšťalkou.

CoKocourkovskýmporadilneznámýkrajánek

TímvícenyníKocourkovskémrzelo,ženemajíkostelblížeměsta.Kdybysetodalonějakspravit,tobybylapohodička!

Radilise,radili,akocourkovskýprovazníkpřišelnato,žebysedalkostelpřitáhnoutkměstu.Ahnedutíkaldomůproprovazy.

Toby šlo.Městská rada svázala všechnyprovazy k sobě a kostelík jimi důkladně omotala. Potomzapřáhlivšechendobytek,aprásk,prásk,vyje,pohánělidobytekholemi,bičiijentakvolánímknemaléradostivšechdětí.

Alekostelsenepohnul,aťkřičelinadobyteksebevíce.Starostamyslil,žeprovazyjsoušpatné,žebybylylepšířemeny.Tuvšakkněmupřistoupiljakýsineznámýkrajánek,kterýprávěšelkolem,apodivilse. „Jak to, pánové, že dáváte kostel táhnout dobytkem? Kostel je přece posvátná budova, tu mohoutáhnoutjenlidé!“

Starostasetleskldočela.Tojepravda.AhnedposlalŘimbabu,kterýužzatímdostalmilostavrátilseksvémuúřadustrážnickému,abyzahnaldobytekdomůaporučilvšemmužským,abysezapřáhlidosvatého díla. Kocourkovští to rádi udělali, zapřáhli se páni radní, zapřáhli se diváci, i pan starostapoložilsvůjnejkrásnějšíkabátnazemachopilseprovazů.

Krajánekmrsklokemnastarostůvpěknýkabátnazemi,usmálseazavolal:„Teď topůjde, táhnětevšichni,hééééjrup!“Apřitomlehouncepopotáhlkabátkekostelu.

StarostaivšichniKocourkovštízatáhli,ažprovazyzapraskaly.Krajánekodběhlkekostelupodívatsenajehozákladyavolal:„Pohnulse,pohnul!“Pakzaseběželkekabátu.

Starostaseohlédlnasvůjkabát,ahle,vidí,žekabátjeodvakrokydále,nežbyldříve.„Sousedé,podlekabátuvidím,žejsmenejméněodvakrokypostoupili.Půjdeto!“Krajánek už zase volal: „Tak pozor, hééééj rup!“ a posunul zase kabát o dva kroky ke kostelu.

Kocourkovštíopětzatáhli,ažtozapraskalo,astarostasezasehnedpodívalpokabátě.Sláva,zasejsouodalšídvakrokyodkabátudáleakostelodalšídvakrokykabátublíže.

Krajánekbezustáníběhalmezikostelemakabátem.Vždycky„héjrup!“apopotáhlkabátodvakrokyblížekekostelu.Starostaseusmívalčímdáletímveseleji.Panečku,myKocourkovští,myjsmechlapáci,ještějednouseopřeme,akostelbudeukabátu!

„Hééj rup!“ Opravdu, kostel už je úplně u kabátu. „Krajánku, buďte tak hodný a dejte ten kabátstranou,aťminanějkostelnevjede.Asousedé,ještějednou,héééjrup,aťtotřebapraskne!“

Aprááásk!Starostovopřání se vyplnilo, provazypraskly a celýmužskýKocourkov ležel na zemi.„Správně,sousedé,tojevidět,žejstedobřetáhli,nicnevadí,chlapícijsme!Jenvstaňteaopraštese,jásepůjdupodívat,kdejemůjkabát!“

Utíkalkekostelíku,alekabátužtamnebyl.

KrajánekjejtotižrychlesbalilaupalovalodKocourkova.„Hm,hm,“zakašlalpanstarosta.Anihonenapadlo,žebybylkrajánekněcosjehokabátemprováděl.Jensetrochusmutněpoškrabal

vevlasech avzdychl. „Byl tomůjnejkrásnější kabát, alebuďsi!Krajánekho zapomnělodklidit a teďjsmenanějvtáhlikostel.Aleaspoňmáme,sousedé,kostelkonečněblížabudesenámdoněhochoditlehčeji.“

Aopravdu,od tédoby,cokostel stál, jakKocourkovští říkali,nastarostověkabátu,zdálasevšemcestadonějomnohokratší.

KOCOURKOVSKÉSTRAŠIDLO

Kocourkovskýmsenynížilovelicepříjemně,nemohlisivynachválitsvéhostarostu,svouměstskouraduavšechen svůj pěkný život. Tu však přišla do města prapodivná zvěst, že se v kocourkovských lesíchpotulujeobluda,kterámáočivětšíneždvaměsícevúplňkuaušidlouhéjakodvěkostelnívěže.Ačímdéleprýsenaničlověkdívá,tímvíceprýroste.Vůbecprýjetozvíře,zkteréhovstávajíhrůzouvlasynahlavě.

JakobybleskdoceléhoKocourkovauhodil,takpůsobilatatoděsnázpráva.Conámchceobludaudělat?Postrašenémaminkyzavíralysvédětidosvětnice,statečnímuživyběhli

nanáměstí,mávalibojovněholemiavyráželibojovnévýkřiky.Nejhrdinnějisezachovalakocourkovskágarda.Nastoupilaihnedvplnézbrojinanáměstíažádalavelitele,abydalneprodleněrozkazkpochodu.Dovečeramusíbýtpoobludě.

Velitelužtasilšavli,užchtěldátpovelkodchodu,alenajednouvidívřaděkováře.„Kdepak,kováři,vymusítevkovárněbouchatnabuben,vynesmítesnámi!“Alekovářkleklnakolenaasepjalruce,aťhonenechávajídoma,žebytobylavelikáhanba.Nu tak dobře. Vezmeme kováře s sebou, ale pakmusí buben také. Hoši, do toho! Aspoň to bude

jednouodbyto!Vzalikopáčeasekery,pomohlivybouratvkovárněstrop,vytáhlivelikánskýbubenvenavyšlipakzaříznéhobubnovánízměsta.

„Slávanašígardě!“volalirozechvělíobčané,děvčataházelanagardukvítíadospěléženysiutíralyzástěramisvéuslzenéoči.„Zdalisetinašihrdinovévezdravívrátí?“strachovalyse.

Gardabrzydostihlalesa.Jejíkrokužvšaknebyltakráznýaanikovářužnebubnovaltaksilně.Čímhlouběji postupovali do lesa, tím bubnoval slaběji, později jen tak ťapal paličkou po napjaté bláně a

nakonecaninepoznal,žebubenztichldocela.Touždošlidonejhlubšího lesaavelitelTojsemseleksezačaltřástnacelémtěle.Abyseprýzahřál.

„Pozor,“zašeptalna jednomvelmipodezřelémmístě,„zdebymohloněcobýt,skrčtesedo trávyabystřesedívejte!“zavelelhrdinskýmšepotemasvalilsedotrávy.Ostatnígardisté,kteříseužtakéchvílizahřívalitřesením,seihnedpoložilijakojedenmuž.

Sotvalehli,zašustiloněcovhouštípřednimi.„Ha,tojejistězvíře,pokterémpaseme!“strnuliapodívalisenapjatěpředsebe.

Opravdutambylojakésihroznézvíře.Zvedlohlavu,kterásenašimhrdinůmnáhlezjevilavelikájakohora.Ušinanístályjakodvěkostelnívěžeaočihledělyjakodvaměsícevúplňku.–Byltozajíc,kterýtupanáčkovalarozhlíželse,kdotozanímpřišel.

„ZachraňteKocourkov!“vykřiklduchapřítomněvelitelgardyavrhlsezpět,abyutekldomů.Ostatníanipovelnepotřebovali,takévyskočiIiahurádomů.Jenžezanimileželkovářsbubnem.Prásk,ozvalasehroznárána.Polovicegardyspadladobubnu,blánaseprotrhla,Kocourkovštívbubnuzmizeli,jennohyjimvyčnívaly.

Zajíc se strašlivě polekal, vyskočil, zakličkoval a upaloval od Kocourkovských pryč, jen se muocásektřepetal.

„Vidělijsteho?Vidělijstetohonetvora?“vykřiklradostněvelitelTojsemselek.„Dostalznásstrachavzaldozaječích.Dámnatokrk,sousedé,žeseužunásneukáže.“

Agarda,tentokrátbezbubnování,sedalanaradostnýpochoddoKocourkovazvěstujíc,ženavěčnéčasyosvobodilasvéměstoodhroznéobludy.

Že to nebylo lehké a že boj s obludou byl strašný, to každému prozrazoval rozbitý buben.Kocourkovštísenanějchodilidívatsposvátnouhrůzou,blahořečíceudatnégardě,zachránkyniměsta.A

přislíbilisi,žeTojsemselekdostane,ažumře,jistojistěpomník.

OKOCOURKOVSKÉMPOSVÍCENÍAJAKSEOBECNÍBÝKNENAPÁSL

Nejprvepřekvapenínaradničnístřeše

Kdosisámnepostavildům,neví,čehovšehoselidémohounadomědočkat.Jedensizapomeneudělatschodyamusíléztdodomupožebříku.Někdosiudělákrátkésvětniceamusípřispanívystrkovatnohyzoknaven,jinakbysetamnevešel.

Někdo zasemáděravou střechu a tečemudovnitř, jinému, představte si, naroste na střeše tráva aneví,cosní.

Aprávětoposlednísestalokocourkovskéradnici.

Najednousepřednízastavípanstarosta,poškrábesevevlasechařekne:„Safra,safra,narostlananítráva!“

Apotomsepřednízastavítaképániradní,takésepodrbouvevlasechatakéřeknou:„Safra,safra,narostlananítráva!“

Co s ní? Nemůže tam přece růst jen tak zbůhdarma, je to obecní majetek, a kdyby ji nikdonezužitkoval,utrpělabyobecvlastněškodu.

„Měla by se posekat,“ navrhoval radní Špindíra.Ale kde najíttakového sekáče, který by vylezl ažnahoruaodvážilsetamsekattrávu?

„Takébysemohlasestřelit,“mínilradníSemtele,„kdybysenašeltakovýnějakýdobrýstřelec.“Nu ano, ale takového dobrého střelce v Kocourkově nemají. Tu a tam někdo střílí, to je pravda,

například gardista Přeskočoko, ale dejtemupušku!Budemířit na radnici a střelí na druhou stranu dokostela.Bane,sestřílenímtonepůjde!

„Kdybyšetaktaštšechašešoupla,takbyšetomohlotento…posekattšebaisrpem!“zadumalseradníMyšišlápek.

„He,tobyšlo,paneradní!“pochváliliMyšišlápkasousedé.„Vybystestřechusešoup,alekdobyjipotomzasenašoup?“Adáleseotomnávrhuužpotomnemluvilo.

„Škodažemojekozyneumějílítat,těmbytozachutnalo…“vzdechlsiJátakyrád.„Hehehehe…chachachacha…hohohoho…!“smálaseslavnáobecnírada.Ale starosta je hned zarazil. „Počkat, sousedé, to není špatnámyšlenka. Jestliže někdoneumí lítat,

můžeme mu pomoci. Nepoletí ovšem nahoru kozy nějakého radního, nýbrž náš obecní býk. Ten si to

zaslouží.“Vobecníradětozašuměloobdivem.„Budetopěknápodívaná,milísousedé,aabyjividěloconejvícelidí,nechámesijinaposvícení.“„Ano,naposvícení!“schvalovalivšichni.„Tobudenašeletošníposvícenskápodívaná.“

Slávakocourkovskéhoposvícení

Kocourkovské posvícení, to nebyla jen taková lepší neděle, ne, to byla slavnost, na kterou seKocourkovští celý rok těšili a celý rok vzpomínali. Na každý rok se na posvícení připravila nějakáneobyčejnápodívanáaokaždémposvícenímělovšechnoobyvatelstvoneobyčejnémnožstvíjídla.

Kocourkovštíklucisevždyckytaknajedli,žemělibřichajakobubínek,atátajepotommuselváletvtrávě,abynepraskli.

To se, panečku, každý chlubil, kolik toho o posvícení snědl! Kocourkovští dokonce celý rokschovávalistarékostiaoposvíceníjevyhodilizoknapředdům,abyostatnímukázali,kolikmělimasa.

Na kocourkovské posvícení se přicházelo podívat hodně lidí z daleka a široka. V ten den stáli vkocourkovských branách od rána do večera páni radní a každému, kdo přišel na posvícení, se pěkněukláněli a zdravili: „Pěkně vítáme do města!“ A když někdo odcházel, tak říkali: „S pánembohem změsta!“Toproto,abykaždývěděl,žeKocourkovjeměsto,aneledajakávesnice.

Událostscizincem

Stalose,žeprávědenpředposvícenímpřišeldoKocourkovanějakýcizinecsrancemnazádech.Neslvněmněco, coasibyloživé, stále to sebouházelo.Alenikdok tomunesmělpřijít anikdonesmělpytelotevřít.Cizinec jennaznačil,že jdedoknížecíhoměstaažehomusívzbuditpřesněvečtyři ráno,abynepřišelpozdě.

„Amátetuvůbechodiny?“„Bezstarosti,mladýpane,“upokojilhovečerhostinský.„Jásinaněposvítím.“Nahodinynavěžiužnebylovidět,alehospodastálavedlestarostovadomuahostinskýsezesamé

opatrnosti,sotvažesišelhostlehnout,běželpodívatnastarostovyslunečníhodiny,zdalinestojí.Posvítil si na ně lucernou, podíval se na stín a prokrindapána, vždyť už jsou čtyři hodiny!Honem

utíkalprohosta,kterýještěanineusnul.„Vstávejte,mladýpane,užjsoučtyřihodiny!“„Neblázněte,vždyťjsemsiteprvelehl!“leklsehost,alepřestosešelpodívatnahodiny.Hostinskýnahodinyzaseposvítilahle,teďukazovalynapůldesátou.„Nu,vyjstesepěknědíval,“vysmálsemuhost.„Vidíte,žejepůldesátévečer!“ašelspát.Hostinskýzavrtělhlavouanemohlusnout.Nešlomutodohlavy,jaksemohltakpoplést.Aostudaby

to byla, kdyby host, který jde ke knížeti pánu, u něho zaspal. Převaloval se na posteli, dlouho, dostdlouho,apaksešelzasepodívat.

„Propánakrále,užječtvrtnašestráno!“Honemutíkalslucernouprohosta.„Provšechnonasvětě,odpusťtemi,mladýpane,jásezpozdil,už

ječtvrtnašest!“Hostvyskočilzpostelerovnýmanohama,promnuloči,podívalsezokna.„Cosesvámiděje,hospodo,vždyťjevenkuještěúplnátma,pojďmesepodívatnahodiny!“Seběhlizasedolůpředstarostůvdům,hostinskýzaseposvítil,ahle,hodinyukazovalyjednuhodinu.

„Nepřeskočilovámvhlavě?“rozzlobilserozespalýhost.„Tojsemsizašeldohezkéhospody.No,tobudoukoukatuknížetepána,ažjimbuduvykládat,jakjsemsetuvyspal!“

Tobyještětakscházelo!Hostinskýdostalstrach,honemmusíhostanějakupokojit.Slíbilmu,žehoužnynívzbudíopravduvečtyři, aabysenezlobil,dalmu ještědopokojedžbánvína.Hostvínovypilaulehl.

Minulo zase několik hodin, hostinský se šel zase podívat na hodiny. Posvítil si lucernou – a stínukázal…devěthodin.

„Nu,tojemipěkné,“oddechlsi.„Jásetuhonímcelounocposchodech,aonojeteprvedevěthodinvečer!Tomámedočtyřránoopravdučasumilión!“Aprotožesamoustarostídotéchvílevůbecnespal,usnuljakozabitý.

Nu,nechmejespátavypravujme,cosevKocourkověmezitímdalšíhozběhlo.

Jakdalstarostazahánětbouřku

Tunocpředposvícenímnespalstarostatakédobře.Každouchvíli,kdyžsipodjehooknypřišelhostinskýposvítit na sluneční hodiny, probíral se ze sna, a ráno už za svítání ve velmi špatné náladě běžel naradnici.Neprodlenědalsvolatpányradníazačal.

„Sousedé,celounocjsemseprobouzel,tosevámblýskalojakoještěnikdy.Jistědnesbudebouřka,ajestližejinerozeženeme,celéposvícenínámzmokne.“

„Jak to uděláme, starosto, když nemáme nabité pušky a máme rozbitý buben?“ tázal se radníNicnemám.„Čímbudemeprotimrakůmstříletabubnovat?“

„Hm,nějaktouděláme,“upokojiljestarosta.„JdětedokostelanakůrprobasuasežeňteminaBlešíkopecnejvětšíbručounyzobce!“

Radní a strážník se rozběhli poKocourkově a za chvíli spěchali naBleší kopec největší bručouniobce, sousedé Rozvrtal, Zalezdoboudy, Nejedlanepil, Dejmipokoj, Játidám a Přetáhniho pod vedenímradníhoHromdotohoa tampočali sdoprovodembasybručet,huhlat,vrčetamručet. Jestližesenějakémraky vůbec chystaly, jistě před tímto hrůzostrašným koncertem úprkem odtáhly a zmizely. Když pakvyšlosluníčko,byloužmodrojasnénebe.

Zprávaotom,jakúspěšněnejvětšíkocourkovštíbručounizakročiliprotibouři,sebrzyrozneslapocelékrajiněaodtédobykaždého,kdomělhodněšpatnounáladu,pochválili,žebručítakpěkně,žebymohlrovnouvKocourkověspravovatpočasí.

Počasí tedybylokrásnéabylovidět,žeseposvícenípodaří.Nanáměstíužhrálakapela,kluciposoběházelikoláčiabuchtamiasotvaužstálinanohách,jakužbylinajedení.Atoještěnaněčekalapředobědemdršťkovápolévka.Vařila sena radnicivněkolikavelikýchkotlech,akdochtěl,mohl se jínaobecníútratynajíst.

Stalasevšakmalánehoda.Kuchařsepřiřezánídrštěkpřehmátlaomylemrozkrájeldopolévkytakéchlupatýkožich radního Jaksepatří akožich i sdršťkamiuvařil.Kdybyprýněkdonašelvpolévcekuskožichu,aťhovrátí,abysemohlještěpanuradnímukožichsešít.AleKocourkovštívrátilizkožichujenknoflíky.Takjimoposvíceníchutnalo!

JaksepocestnýpomstilměstuKocourkovu

Po celé posvícenské ráno, zatímco kocourkovští bručouni rozháněli bouřku, zatímco vyhrávalakocourkovská kapela a zatímco se jedla obecní dršťková polévka, spal hostinský i jeho pocestnýhlubokýmspánkem.

Teprvepředpolednemseobaprobudili.Nepřejtesivědět,jaksepocestnýrozbouřilajakhuboval.Žeteďzmeškalcestukeknížetipánu,žemutomělodevzdatdnesránoanyníužjepozdě.

Alenakonecseuklidnilanabídlhostinskémusvůj tajemnýnáklad.Žemuhoprodá,že jevpytli tanejvzácnějšípečínka,jakousvětzná.

Hostinského jako by podpálil, tak se rozhořel pro neznámou pochoutku. Že zaplatí všechno, co byzaplatil kníže pán, jen když mu to nechá. Vždyť je dnes posvícení! Hostinský tak bude mít nejlepšílahůdkuvcelémměstě!

Dobrá. Pocestný vytáhl z pytle živého zajíce, přivázalmu na tlapky ořechové skořápky a poradil:„Teďhodámedonejvětší troubyukamen,alemusítehopécthodněpomalounku!“Pomohlještězajícezavřítdotrouby,dalsizaplatitautíkalzKocourkovapryč.

Hostinskýpodzajícemmírnězatopilatroubasezačalapomaluohřívat.Zajícsestávalnepokojným.Pakzačalvtrouběposkakovat,rejditkolematakbubnovatatřískatskořápkami,jakobyhočertihonili.

Lidičky,tobylobožídopuštění!Tobylojakohřmění,jakokanonáda,jakokonecsvěta.Lidénanáměstísezpočátkupoděšeněohlíželinaoblohu,alekdyžviděli,žehřmíbezmraků,zděsili

se,utíkalidomů,rozžíhalisvíčky,babičkysežehnaly,mužštíchystalihasičskénářadí,kdybysnadbleskuhodilazapálil,apanstarostadalnastoupitgarděvplnézbroji,protožemyslil,žejetonepřítel,kterýkaždouchvílivtrhnedoměsta.

Hostinskémuulítalystrachemvšechnyknoflíky,popraskalytabulkyvoknech,akdyžužmyslil,žemuichalupaspadne,podrželsikalhotyrukamaaotevřelsezavřenýmaočimatroubusřádícímzajícem.

Něcoseboušvihlosvětnicí,akdyžhospodskýotevřeloči,bylzajícpryč.Ahnedpotéseozvalhroznýřevznáměstí.

Tamstálaozbrojenágardaobrácenákhospodě,odkudpředtímvycházel takovýhluk.Nyníspatřila,jakzoknahospodyvyskočilaprapodivnáobludaaženesepřímoprotiní.

Popletenýzajícužopravdunevidělaneslyšelaběželgardistůmrovnoupodnohy.Báááác,podlomila sevšemgardistůmkolenaaužbyli na zemi.Buďto se chtěli všichninaobludu

vrhnout,nebosechtělipostavitdonějakéhozvláštníhobojovéhopostavení,alenyníbylizkrátkavšichninajednéhromadě.

VtomvzkřiklNebojsa„Užhomám!“azačalbítvšísiloupodsebe.„Tadyje,tadyje!“volaliostatnígardistéavšichnisejalibušitpodsebe,tlouklijedendruhéhopřes

hlavu,dozad,dobřicha,ažužsenemohlianihýbat.NakonecvytáhlNebojsaužúplněnehybnouobludu.BylatochlupatáčepiceveliteleTojsemselekaa

nazemizbylypoobludějenčtyřirozbitéskořápkyzořechů.„Rozbilijsmeji,sousedé,nacimprcampr!Nezbylzníaniprášek!“libovalisigardisté.

Občané pomalu vycházeli z domů a obdivovali svoji gardu, která tu stála v roztrhaných šatech sboulemiaodřeninamiatěžceoddechovalapohroznémzápasu.

„Chlapícijste!Jevidět,žejstesenedali!“poklepávalijimKocourkovštípozádech.„Opětjstenászachrániliodvelikéhonebezpečí.“

Potésevšichnipokojněrozešlidomů,abypoobědvali,protožeodpolednesemělavšemnaskytnouthlavnípodívaná,vytahováníbýkanastřechuradnice.

Býkovacestadonebeskýchvýšin

Starostadalzradničnívěževysunoutkladku,přinéstsilnýprovazaodpoledne,kdyžsevšichnizvědavísešlinanáměstí,dalpřivésttakéobecníhobýka.

Býkmyslil,žemáprorokovatpočasí,aprotosihonempočalorohradnicedrbatzáda.„No,no,jsihodný, je vidět, že bude pěkně. Však za to dostaneš dobrou travičku!“ poplácávali Kocourkovští spochvaloubýkapozádechaužmukladlikolemkrkusmyčkusilnéhoprovazu.

„Héééjrup!“zvolalHromdotohoanejvětšísilácizatáhlizaprovaz.Táhlakocourkovskágarda,táhlitlustípekaři,vypasenířezníciibřichatísedláciazakonecprovazuseještězachytilytakédětičkyastarébabičky.

„Héééjrup!“zahromovalpodruhéHromdotohoanadzvednutýbýksepostavilnazadnínohy.Bylomutotrochudivné,cohototaktaházakrk,alekdyžkolemsebeviděltoliklidí,nechtělnicříkat.

„Héééj rup!“ ozvalo se do třetice a nyní už začal býk pomalu stoupat nahoru. Radostné vzrušeníprojeloshromážděním.Býkzatřepalvevzduchudivocenohama.

„Koukejtese,jaksetěší,tenmáradost!Nemůžesedočkat!“volaliKocourkovštíatahaliještěvíc.

„Héééjrup!“Býkdlouhonohamaneházel.Brzojesvěsil,očivypoulilazestaženéhohrdlavyplazildalekojazyk.„Jakseolizuje,podívejtese,toužuviděltrávu!“jásalstarosta.„Taksipochutná!“„Tojsmebýkovipřišlidonoty!“pochvalovalisiKocourkovští.„Ukohobyseměllípnežunás?“Ale když ho vytáhli až nahoru, býk už se ani nepohnul.Nohyměl svěšeny, oči zvráceny, jen jazyk

dalekomlsněvyplazoval.„Snadneví,cománahoředělat.Spusťteho,povímemuto!“velelstarosta.Občanéspustilibýkadolů.Aledoleužmuneřeklnikdonic.Oběšenýbýksepoložilbezvládynazem.„Lenošilíní,tojstenemohlitahatrychleji?“zabědovalstarosta.„Podívejtese,býknámzatímpošel

hlady!Ajaksechudinka těšil, jaksemusbíhalyslinyvhubě,kdyžviděl tupěknou trávu.Jaksemohlpěkněnažrat,kdybystetahalirychleji!“

CelýKocourkovseshromáždilkolembýkasvyplazenýmjazykem.„Chudák,jakseužoblizoval!“litovalihovšichni.„Teďužtrávunaradnicinikdonespase.“„Auschnetambezužitku!“Potésevšichnirozešlismutnědomůatěm,kteříutohonebyli,ukazovali,jakmělbýkjazyktááákhle

vyplazen,jakseužolizovalapřitomchudinkaumřel.

Abylopoposvícení.Podívanásicenebylaveselá,alepřecejentaková,žeseonívypravovalodélenežovšechostatních.

VĚHLASKOCOURKOVSKÝCHSTAROSTŮ

Jejichmoudrostaobecnívyhlášky

Myslím,žezevšeho,cojstedosudčetli,jstejasněpoznali,žesivKocourkověvolilizastarostyvždyjentynejchytřejšíobčany.

Všaksetakékocourkovskémustarostovimuseloúředněříkat„VašeMoudrost“.Stávalosečasto,kdyžse někdo dlouho po starostovi pídil a konečně jej spatřil, že potom řekl: „Celý Kocourkov jsemprochodil,alevašimoudrostjsemvůbecnikdeneuviděl.“

Nuatoseví,poněvadžstarostovéměstabylipilníobčanéabylistáleněkdevpráci,tuionde,bylajejichmoudrostvidětopravdujenvelmimálo.

Kocourkovštístarostovétedybylimužibystrýchčinůavypěstovalitéžvelmijasnouúřednířeč.Zvlášťjejichvyhláškybylyvždyjadrnéazcelajasné.Taksenapříkladvčasvzteklinyvyhlašovalo:Navědomostsedává,žekdochcemítpsa,musímítnáhubekamusíbýtuvázánnařetěze.

Nebohrozilinenechavýmhusám:Jestliženěkteráhospodyněpustíhusudostarostovapole,obecnístrážníkjichytíabezmilosti

podřízne.Jednouoposvíceníchtělihodněužítkrupičnékaše,aprotoohlásili:

Předletošnímposvícenímmusíkaždýkocourkovskýsedlákosítdvěmírypolekrupicí.Kdojeosel,nechťsepřihlásí.

Vříčce,dokterésechodiliKocourkovštíkoupatakteráseněkdynebezpečněrozvodňovala,bylanakůlutabulkasnápisem:

Jakmilevodastoupnenadtutotabulku,jekoupánízakázáno!TakbyliKocourkovštíovšemvždypřesněadobřezpravenianikdynicnepopletli.

Jacíbyli,ikdyžsedělinaverpánku

Činy kocourkovských starostů byly znamenité. Jeden starosta byl ve svém občanském povoláníobuvníkem.Svéřemesloprovádělvelicepilněaaninaverpánkunezapomínalnablahoobce.

Právěvdobějehostarostováníbylkrajzamořovánchudýmivandrovními.Mnozíznichvednežebraliavnocikradli.Starostadalsicenapsatnabránuvyhlášku:

Zakazujesevstupvšemvandrovním,protoženevíme,kdojelumpstarosta!alenebylotomocplatné.Vandrovnísetímneodradili.Zrovnanadveřestarostovydílnyzaklepalidva

vandrovníajedenznichvstoupildovnitř.„Poníženě prosím o malou podporu, jsem chudý vandrovní z vašeho ševcovského řemesla, jsme

vlastněkolegové,a…“Starostaobuvníkmunedalanidomluvit.„Cože?Že jsmekolegové?Já tidám!“Vstalzverpánkua

naložilpocestnémupotěhemnazáda,žetoaniunéstnemohl.„Počkejte,jásipůjdustěžovatstarostovi!“křičelpocestnýatřelsinatlučenázáda.Obuvníkserychlepřevléklašelnaradnici.Sotvazasedljakožtostarostazastůl,užkněmupřicházel

onenpocestný,abysistěžovalnaobuvníka.„Cotuchceš,darebáku?Obtěžovatúřad?“vyřítilseprotiněmustarostaavyhodilhozradnice.„Tysesnějakbrzovrátil.Jakjsipořídil?“ptalsevenkudruhýpocestný,kterýčekalnanáměstí.„Eh,ještětoušlo.Starostasekemněchovalcelkemslušně,aletenšvectam,tobylhrubec, jakého

jsemještěnepotkal,“povzdechlsinebohývandrovní.Ztohovidíte,jaktodovedlstarostadobřezařídit.

Jaksidovedliochočitměsíc

Právětakdobředovedlstarostazakročit,kdyžsijednoupániradnívšimli,žezačínáubývatměsíce.Někteřísecelévěcismáli,aleradníNesmějtesemnějedůtklivěnapomenul.„Holenkové,neberteto

nalehkouváhu!Mněříkaljedencizíkramář,žejetoproto,žesivsousednímměstěkupujípokouskunášměsícažetuzanějakoudobunebudememítvůbecžádný.“

Hola,tobytedybylonapováženou!Pániradnísezhroziliapohlédlitázavěnastarostu.Tenjedinýsevšaklišáckyusmíval.„Sousedé,tobychommuselinejprvepanuměsícidovolit,abyodnásutekl.Jávidímkaždývečerze

svéhookna,žeseměsíckoupevnašíkašně.Ažtamzasebude,zavřemehotam,aťsiunáspobude.Abudetevidět, kdyžhonějaký časvkašněnecháme, žehopřejdou zaječí úmysly.Až si zvykne, jako sizvyknezavřenýholubnacizíholubník,pakhoteprvepustíme.“

Jakstarostarozhodl,taksestalo.Kdyžsevečerobjevilposlednísrpekměsícevkašně,občanérychlepokrylikašnunachystanýmbedněním.

Aužtamměsícbyl.Vbedněnínechalijenmaloudíruatoudalstarostaobčassypatdokašnynějakéjídlo,abyměsícneumřelhladem.Taktodělalidostidlouho,ateprvezanějakýčasserozhodlibedněníotevřít.

Aleběda!Kdyžodkryliprvnídeskuaposvítilisidokašny,měsícnespatřili.„Propánakrále,snadsenámneutopil?“bědovalipániradní.Ipanstarostasetrochulekl,alepakdal

chladnokrevněpřinéstbidlanahledáníutopenýchaporučilodstraňovatbedněnídál.Nežsevšakbidladonesla,objevilsenaoblozeměsíc,nesiceještěcelý,alezatoveselý,asvítiljednaradost.

„Sláva,už jsme sihoochočili, užzůstaneunás!“ jásaliKocourkovští.Kdyžpakviděli, žeměsícekaždéhodnepřibývá,pochvalovalisi,žesitakéměsícdobřevykrmili.

“Panečku,tohoteďaninenapadne,abyodcházeldosousedníhoměsta.Tenužzůstaneunašehojídla!“Opravdu,měsíctloustlaužunichzůstal.Časemsiceopětzhubl,aletomupaksypalidokašnyjídlavícalepšího,takžesezačaszasespravil.

Ještěněkomudělalotohlekrmenídobře:kocourkovskýmprasatům.Kdyžtotižhospodyněviděly,kolikjídlananosíjejichmužovédokašny,posílalynaúsvitěkekašněprasata.Říkaly,žeprasatajdoudojístto,cotamměsíčekpřesnocnechal.

Taksestalo,ženikdypředtímnebylavKocourkověprasatataktlustájakoonohoroku.

Dějinykocourkovskéšibenice

Rozhodování starostů není lehké, mají mnoho práce, ale kocourkovští starostové museli umět kromějinéhotakésouditaodsoudit.

Dokud tu nestála šibenice, bylo souzení celkem lehké. Každý, kdo něco udělal, byl odsouzen kpověšeníaihnedpotébylpropuštěnnaslib,žesehneddostaví,jakmilesiKocourkovštípostavíšibenici.Kdybybylinechalivšechnyodsouzenceněkdezavřené,muselibyježivit,atobystálomnohopeněz.

Nakonecvšak šibenici přece jenpostavili.Museli nani sbírat a někteří lakomí sedláci se bránili:„Nač já mám dávat na šibenici peníze, když ji nebudu potřebovat? Jděte na ni vybírat od zlodějů adarebáků,kteřínaníbudouviset!“

Anitesařdonínemělmocchuti,kdyžjipřišelobecnístrážníkzničehonicobjednat.Alesotvažehopřišel sám pan starosta upomenout, že jiměstská rada potřebuje, hned změnil řeč. „To jsem nevěděl!

Kdybytobylstrážníkřekl,žejetošibeniceprovásaproměstskouradu,takbychjibylhnedsnejvětšíradostíudělal.“

Když si konečně šibenici postavili, těšili se, jaké bude nynímít hody.Ale bůh ví, co se se všemilidmi, kteří byli předtím odsouzeni, stalo. Nikdo se nevrátil, aby se dal pověsit. Asi někde ve světěumřeli.

KonečněseKocourkovskýmpodlouhédoběpoštěstilo, žechytilina trhuzloděje, cikána.Ten tohoměltoliknasvědomí,žesámknížepánvzkázal,žezlodějmusíbýtrozhodněpověšen.Aleceláměstskáradaisestarostouseprotitomuopřela.

„Copaktopanaknížetenapadá,“řeklimoudříotcovéměsta,„našešibenicejejenpronásapronašepotomky.Prožádnéhojinéhojsmesipřecetakovoupěknoušibenicinestavěli.“

Proto milého zloděje propustili a poslali ho ke knížeti pánu, aby se dal pověsit u něho a abyKocourkovskýmotompřinesldotýdnepotvrzení.

Zlodějpotvrzenínepřinesl.Pověsitseasidal,alepotvrzenípotompravděpodobněztratilastydělsebezněhopřijít.

NetrvalotovšakanidvaměsíceavKocourkověchytilivlastníhozločince,truhláře,kocourkovskéhorodákaaobčana.Svelikouslávoubylodsouzenksmrti.Všichni,kdobylipřítomnisoudu,sezaradovali,kdyžviděli,žejejichšibenicebudedůstojnězasvěcenaopravdovýmkocourkovskýmobčanem.

Najednoubác,vsoudnísínisepodstarostourozsypalažidleastarostaspadlnazem.„Tosespraví, tosespraví,“utěšovalhohonemradníHalabalaačistilstarostovišaty.Alestarosta

zvedlhrozivěprstazachmuřilčelo.„Počkat!Kdotospraví?Truhlář!Ajaktotruhlářspraví,kdyžhopověsíme?Občané,vzpamatujtese,

odsoudilijsmeteďksmrtisvéhojedinéhotruhláře.Cosipočneme,kdyžhonebudememít?“Starostovaslovazapůsobila jakobouřka.Všichnisezachvěliapokývalihlavami.Ano,zde je těžké

rozhodování.Jestliženicnenapadnestarostovi,pakvskutkunevědí,copočnou.Zrakyvšechseupřelynahlavuobce.

Tensepoškrábalnabradě.Abylztohoopravdunesvůjaaniřečmunešladobře.„Sousedé,ehm,covámchciříci,ehm.Toneníjentak.Kdyžpověsímetruhláře,ehm,taknebudeme

mítžádného.Alemytumáme,ehm,dvaprovazníky,tojeinaKocourkovaždost.AprovazníkKlubíčkouž je beztoho, ehm, takový netento, starý,amůže, ehm, umřít každou chvíli. Pověsme, ehm, provazníkamístotruhláře!“

Trochuvšempřejelmrázpozádech,kdyžtouslyšeli.JenzdaliktomuKlubíčkopřivolí?„Tovíte,sousedé,budememumusetzatoněcodát!“Poslali pro provazníka gardu a hned ho zavřeli.Ve vězení začal starosta vyjednávat. „Podívej se,

Klubíčko,tumášpadesátzlatýchavyzkoušímenatobějedenprovaz.“Klubíčko, nevěda dobře, oč jde, přivolil. Jak by ne, za padesát zlatých bude zkoušet třeba i dva

provazy!Zachvílihopakužvedlslavnýprůvodzahradby.Lečzaměstemsenenadálezastavili.Kšibenicisenemohlo.Odtédoby,cobylapostavena,vyrostla

kolemníkrásnáúrodaaprávěnacestěkšibenicistálotonejpěknějšíobilí.Bylbytosmrtelnýhříchtakpěknéobilípošlapat.Tobyseudělaloškodynejménězapadesátzlatých.

Klubíčkoužzatímpřišelnato,cosnímchtějíprovést.„Sousedé, jestli mi dáte ještě padesát zlatých, pomohu vám. Půjdu se dát pověsit do sousedního

města.“Páni radní zajásali. To by bylo opravdu dobré a úroda by byla zachráněná.Vyplatilimu okamžitě

dalšíchpadesátzlatýchaprovazníkodešelpřímoucestoudonejbližšíhoměsta.Zatýdensevrátil,jakobysenechumelilo,zasedoKocourkova.Cosním?Pániradnízaseupřelisvézrakytázavěnastarostu.„Sousedé, buďte rádi, že jsme si své nejlepší obilíčko u šibenice nepošlapali. A těch sto zlatých

starémuKlubíčkovipřejme!“Nuřekněte,nebylikocourkovštístarostovézevšechnejchytřejší?

COSEPŘIHODILO,KDYŽSTAROSTANEBYLDOMA

MoudrýanemoudrýčinradníhoSemtele

Vidělijsme,jakstarostovédovedlikocourkovskévěcidobřespravovat.Toneníjenomtak,tosianinikdoneuvědomí,cotakovýstarostaznamenáajakhnedchybí,kdyžtunení.

Však také stačilo, aby kocourkovský starosta nebyl nějakou dobu doma, a už páni radní vyvedlinějakouhloupost.

Jednousekocourkovskýstarostaztratil.Zbloudilnahoubách,paksiutrmácenýdlouhýmblouděnímvlezl kdesi za tmy do vozu, aby se vyspal.Vůz se zatím rozjel a starosta se probudil v zemi, kde užmluvilidocelajinak,apakasicelýměsícbloudilkolemKocourkova,nežnašelcestudomů.

Tehdysepániradnínavyvádělivěcí!PrvnímradnímastarostovýmzástupcembylradníSemtele,aopravdujenjednuvěcprovedlchytře.

Tehdysidaljedenlakomýsedlákstavětvrata,akdyžbylapostavena,přiběhlnaradnici,žezatonebudenicplatit.Žemuvystavělivratatakúzká,žebyjimianivůlneprošel.

RadníSemtelevěděl,žesedlákchcezedníkůmupřítplat,avypravilserozzlobenkvratům.Tamužčekalomnoholidízvědavých,jakspordopadne.RadníSemtelezaložilrucezeširokavbokapředočimavšechprošelvratytamizpět.

„Takco,projdetudyvůl,neboneprojde?“obořilsenasedláka.Sedlákmuselpotomtodůkazuuznat,žejsouvrataprovoladostširoká,azedníkůmzaplatil.Brzypotéprovedlprvníradnínerozvážnost.Večervhostincioslavovalsvoumoudrostatrochuvíce

sipřihnul.Nacestědomůvrazildolípy,kterámustálavcestě,audělalsibouli.Druhéhodnesobklademnahlavěodsoudillípuprovzpouruadaljiskácet.

JakKocourkovemprojelpankníže

Zadvadnypotompřišlazpráva,žeKocourkovemnasvécestěprojedenejmilostivějšíknížepán.Kocourkovštísevelmizaradovaliarozhodlise,žemupřipravípěknépřivítání.Protožebyloprávěk

podzimu,bylovšudeplnovrabců.Kocourkovštínechtěli,abysevrabcihemžilivzahrádkáchpředdomy,protopostavilidokaždézahrádkyhastroše.Zopatrnostiposlalidoknížecíhoměstarychléhoposla,abysezeptal,jakasimábýtpřitakovépříležitostiknížepánpřivítán.

Nazámkuodpověděli,žetovypadápěkně,je-lipůlměstskéradynakoníchapůlpěší,anaknížetepánažesemávolat:„Aťžijeknížeosvícený!“

Sotva se to vyhlásilo po Kocourkově, už si každý radní vypůjčil koně a žádný nechtěl být pěší.Udělali topotomtak,žeknížetepánavítalipředbranamivšichni radnískoňmi, jenžekaždýradníměljednunohuvetřmeniadruhouhopkalpozemi:abybylajednapolovinaměstskéradynakoníchadruhápolovinapěší.

Veměstěobčanstvomávalonaknížetepánašátkyavolalo:„Aťžijenašeposvícení!“Trochusitopopletli,alekníženaštěstídobřeneposlouchal.U radniceočekávalaknížetepánapaní starostová se strážníkemaodevzdávalamudaremškopíček

smetany.„Tojesamásmetana?“optalsemilostivěpankníže.„Samá!“odpovědělahrděpanístarostová.„Ahodnějejí?“Strážníkzulbotyaskočilbosýmanohamadoškopíčkuaukázal:„Ažpotudjejí,VašeMilosti!“Knížepánjimvšaksmetanunechalaodejel.Jenještěřekl,žetyhastrošedozahrádekdávatnemají,

žetoneníhezké.Asi po čtrnácti dnech se dokonce ptal písmem, zdali mají v zahrádkách hastroše či zdali je už

odklidili.RadníSemtelemuobratemodpověděl:„Odtédoby,cotubylnejmilostivějšípankníže,žádnéhojinéhohastrošejsmetuužneměli“Takvidíte,jaktodělalibezstarosty!

Okrejčovskémmistru,kteréhopotomutopili

I jinýchpřehmatůbylo dost. Jedenobčanvylovil k svémupřekvapení z potokavelikého raka.Protoženevěděl,cotojeacostímmádělat,odneslzvířerovnounaradnici.

Bezstarostybylinadtímpániradníbezradní.Zavolalisitedyaspoňstarostovupravouruku,obecníhostrážníka.

Řimbaba přišel, prohlížel raka ze všech stran a viděl jeho dlouhé nůžky. Chtěl na ně sáhnout, alenůžkysetakprudcesevřely,žeŘimbabajentaktakuhnul.

„Pánové,tobudeasikrejčí.Snadsedověděl,žeprávěchcemedátušítnovéuniformypronašigardu.Přišeljakonazavolanou.“

Tobylipáni radní rádi.Dalistrážníkovinapivoahneddalidonéstsuknodozvláštníkomoryanasuknopoložiliraka,abyjenastříhal.Pakspokojeněodešli.Přišliteprvekvečeru,alesuknobylonetknutéamistrkrejčísihovělpodstolem.

„Nu, chce asi pracovat v noci, snad mu bylo přes den horko,“ řekli si a nachystali krejčímu dokomůrky svíčky, posadili rakana sukno, svíčky rozsvítili a zase odešli.Ale ránohrůzohrůzoucí, ránonašlisvíčkypřevržené,suknopropálenéakrejčíseschovávalvkoutě.

Propánakrále,co tomuřeknestarosta,ažsevrátí?Páni radnísipřísahali,žeo tomstarostovianislovanepovědíakrejčíhožesprovodízesvěta,abyjenemohlnijakprozradit.Nejlépebudeutopithovrybníku,tamzmizíbezestopy.

Strážník vzal raka do čepice, všichni odešli k rybníku a šup, rak letěl do vody. Ve vodě sebouněkolikráttrhl–vidíte,tozápasísesmrtí–řeklisiKocourkovští.Spohnutímsmekličepiceadívalise,jaktonoucírakzmizelvhlubinách.

Jaknasadilivrybníkuslanečky

RadníSemtelesetakérozhodl,žemusí,ještěnežsestarostavrátí,udělatněcoprorozkvětměsta.Mrzelohovždycky,žeKocourkovmusíkupovatslanečkyodcizíchkupců.Očbytobylolepší,kdybysislanečkynasadilidorybníkaakdybysijichpakovánocíchmohlzrybníkakaždýnalovit,kolikbychtěl?

Daltedykoupitplnýsudslanečkůavysypatdorybníka.OdtédobysechodiliKocourkovštídívat,jaksetovrybníkuslanečkyhemží.Nevidělisicenic,aleutěšovalise,žeseslanečcidržíasiudna.

Ovánocíchpak,toužbylstarostazasedoma,sedalidovýlovu.Pustilidorybníkasítěatáhli.Šlototěžko,velicetěžko.

„Tobudeslanečků!“těšilise.„Koukejtese,jaksíťpraská!“Alevytáhlijenvrataodstaréradnice,slanečkaanijednoho.

„Játoříkal,žesiprovrtajídírudodnaaodplavoudomoře!“brblalproseberadníJátovím.„Jetomořskejtvorachcedosvého!“

Kocourkovskýmtedyzlovuzůstalajenroztrhanásíť,aprotožestarostaktévěcineřeklaniá,anibé,nevědídodnes,jaktoseslanečkyvlastněbylo.

Utkánígardysčernýmhadem

I gardistéprožili svůj zvláštní den.Vyšli si zaměsto, a právěkdyžbyli vnejlepšímkroku, objevil senajednoupřednimikrátký,tlustýhad.

„Had!Had!“vykřikligardistéakaždýsechtělnějak jinaknahadavrhnout,každýchtělnějak jinakpryčutíkat,zkrátkanastalzmatek,vkterémporazilitlustéhoChňachňalanazem,takžecelousvouvahousedlnahada.

Černýhadserozprskljakohousenka,zůstalazněhojenkůžeahromadabělavýchkuliček,kterýmibylvšeceknaplněn.

Bylo to totiž jelito naplněné kroupami, které tu ztratil nějaký přespolní soused.Kocourkovští všakdosudnikdyjelitoneviděliamyslili,žeopravduzabilihada.

„Podívejtese,comělvsoběvajíček!“ukazovalinakroupy.„Kolikztohomohlobýthadů!Kdybysebylivšichnivylíhli,bylobytoneštěstíprocelýKocourkov.“

Kůži z jelita pakpověsili vedlemedvědí kůže na náměstí.Naštěstí tamdlouhonevisela, v zimě jisezobalysýkorky.

Jemilíto,žejsemmuseltakétytověcinapsat,protoževedleostatníchrozumnýchčinůKocourkovadivněvypadají,alemám-lioKocourkověmluvitpravdu,nesměljsemjezamlčet.

STAROSTŮVNÁVRAT

Pročsenesmípovědět,copanstarostapověděl

Historie města Kocourkova by se byla jistě zcela jinak vyvíjela, kdyby se starosta nebyl vrátil.Naštěstí se mu podařilo najít cestu domů a byl přivítán s nelíčenou láskou celým městem a svoumanželkouzvláště.

„Drazísousedé,“oslovilstarostapányradní,„nemyslete,že jsemsnadněkdebloudil, jakseomněvykládalo.Naopak,vyšel jsemsinazkušenou,acojsemvidělačemujsemsenaučil, továmtupěkněpošeptámdoouška.“

Costarostašeptaldoouška,továmnemohuvykládat,jenvámmohuktomuněcovysvětlit.Vkocourkovských lesích i polích směl honit zvěř jen kníže pán a nikdo jiný.Proto se lesy a pole

okoloKocourkovahemžilypytláky.Apanstarosta,jakkolemKocourkovabloudil,setkalsesmnohýmipytláky,mnohopoznal,mnohémusepřiučil.Kdyžsevrátil,začaldopytlačenízaučovatsvojeobčany,baseznámiljeisezajícemajinouzvěří.

Kocourkovštípytlácipotomlovilivelmizajímavýmzpůsobemaslušíseotomzmínit.

JakvKocourkovělovilizajícenakošťál

Když seKocourkovští přestali zajíců bát, začali je honit, jak se dalo.Nejprve zajíce chytali do ok astřílelipuškami,alezajícisezanějakýčaspočalilovcůmvyhýbat.

Muselosetedynanějinak.Starostajimporadil.Kocourkovskýpytlákvychovanýstarostousivyřízldomazezelnéhlávkyvelikýkošťálavyšelsním

k lesu. Tam si lehl do brambořiště na záda, košťál strčil do úst a roztáhl ruce. Za chvíli přiběhl dobrambořiště zajíc, hledal a větřil cosi dobrého. Najednou uviděl veliký košťál. Zastavil se, zastříhalušima, zapanáčkoval, a když se nikde nic nehýbalo, odvážil se rovnouna košťál. Sotva se do košťálupustil,sprásklpytlákruceaužmělmiléhoušákavnáručí.

Jakdodžbánu

Někde ovšem i takový způsob lovení zajíci prohlédli a tu se pak muselo přijít s novým způsobem.Dokoncetobylzpůsobpohodlnější,protožesedalochytatipodsamýmiokny.

Zajícůmsenaněkteréblízkémístosypalosenoijinédobroty,ažsetamzajícinaučilichodit.Paksetamdaldžbán jen takveliký, abydoněhozajícmohlvstrčit hlavu, adodžbánu sedalo trochu senaanakrájenéhotuřínu,kterýmajízajícitakrádi.

Zajíc přišel, jak už byl zvyklý, okusoval seno, čichal, čichal, za chvíli se dostal ke džbánu. Zasepanáčkoval, stříhalušima,měřilvousemotvordodžbánu,pakkonečněprostrčilhlavuazakousl sedoturínu.Vedžbánusevšakpolekaltmy,vztyčilhonemuši,abyposlouchal,aužhlavuzedžbánunedostal.Jaksnímzačalsmýkatpozemi,vyběhllovecazajíceužvyřídil.

Jakvnoci

Kocourkovskýmpřibývaloodvahyapočaliseponenáhluvypravovatnalovtakévnoci.Přišlinavelmizajímavý způsob chytání a ponenáhlu se z těchto nočních lovů vyvinula velmi oblíbená zábava.Kocourkovštísenanivypravovalivcelýchspolečnostech.

Obyčejně stačili čtyři. Ve dne se vyhlídl zajícův pelech a v noci se k němu vypravili, jeden slucernou, druhý s bubnem, třetí s kropicí konví a čtvrtý s pytlem. Potichu a se zakrytým světlem sepřikradlikpelechu,abymohlizajícepřekvapitvespánku.

Pakjedenzamávalzablízkýmstromemlucernou.Zajícsetrochuprobralařeklsi:„Hleďme,hleďme,tosenějakblýská!“Potéudeřildruhýněkolikrátdobubnuazajícseužpolekal:„Aha,užbijehrom,tobudebouřka!“Nynítřetírozespaléhozajícerychlepokropil.„Sapraporte,užprší,musímsejítschovat!“rozhodlse

zajíc,vyletělzpelechuarovnoudonejbližšískrýše,kterásepřednímotevřela.Touskrýšíbylprávěpytel,kterýotevřelčtvrtýpytlákzasmrčkem,zajícskočildopytleaužbyllapen.Každý z vás z tohoto vylíčení pozná, že takový lov byl opravdu velmi příjemnou zábavou, a

Kocourkovštísejímvelicepotěšili.Všaktosamitakémůžetezkusit!

Jakvzimě

Kdyžhodněmrzlo,dalosezaselovitdocelajinýmzpůsobem.Pytlákvzallucernu,šelsnídopolí,tamjipostavilnavyvýšenémístoaodešel.

Zachvíliseodevšadklucerněsbíhalizvědavízajícipřivábenisvětlem.Bylojimtodivné,vyvalovalinalucernuoči,aleprotožesvětlobyloproněpřílišsilné,začalislzet.Kapkynaočíchovšemhnedmrzlyazachvílibylizajícicelípřimrzlíamohlisejenomsbírat.

Největšívýhodatohotozimníholovenízajícůbylavtom,žesejichchytiloimnohonajednou.

Jaksechodilonabažanty

Kromězajícůsenaučilikocourkovštípytlácitakéchytatbažanty.Itychytalivnocislucernou.

Pytlákvypátral,nakterýstromchodíbažantspát,apaksekněmupřikradls lucernou.Bažantbrzyzahlédlsvětloaužzněhoočinespustil.Pytlákzvolnaobcházelkolemstromu.Bažantsedělpevně,aleposvětle točil hlavou. Pytlák přidával znenáhla do kroku a bažant nepřestával hlavou točit. Pytlák stálerychleji,ažsedaldoběhu,anajednoubác,bažantspadljakohniličkasukroucenýmkrkemzestromu.

Takénamedvědyvyzráli

Imedvědpřestalbýtpostarostovýchnovýchzkušenostechobávanýmzvířetem.Namísto,kdebylviděnmedvěd,přivezlivůzajehoojnamazalimedem.Medvědpřišel,začalmed

naojilízat,lízalalízaldál,ažsenaojnavlékljakorukavice.Potomhomohlisojíodnést.Jakjevidět,byloulovenímedvědazevšechlovůnejlehčí.

ACODÁLE?

Dáleužnevímnic.Tatínekužminicjinéhonepověděl.Kocourkovskéhistoriejevšakjistěmnohemvíce.Jáznívímjenomto,cosemezilidmivykládalo.

Bylobytovelmipěkné,kdybyseještěmohlosebrattakéto,cosevKocourkovězapsalo.Zápiskyjistějsou.Tovím.Proč si tomyslím? Inu, když se vKocourkově stalo něcovýznamného, starosta vždyckyvolal: „No toto! To musíme zapsat černou křídou do komína!“ A my víme, že v Kocourkově svéhostarostuposlouchali.

Právěseučímkominíkem.ObčassizajedudoKocourkova,prolezutamvšechnykomíny,aažněkdeněconajdu,taksitoopíšu.

Tobybylapotomknížka!Alenevím.Ještějsemnikdenicnenašel.

KNIHYONDŘEJESEKORYPRODĚTISvazekč.3.KRONIKAMĚSTAKOCOURKOVANapsalanakreslilONDŘEJSEKORAVydal jako svou 3706. publikaci Albatros, nakladatelství pro děti a mládež, v Praze roku 1971.

Graficky upravil Jan Žbánek. Odpovědná redaktorka Olga Štruncová. Výtvarný redaktor Luděk Vimr.Technický redaktor Pavel Rajský. Z nové sazby písmem Gill vytiskla Severografia, n. p., závod 01Liberec.7,36AA(text4,31,ilustrace3,05),7,41VA.Náklad60000výtisků.Druhévydání(vAlbatrosuprvní).

13–049–7114/45Vázanývýtisk24,–KčsPROČTENÁŘEOD6LET

KNIHYONDŘEJESEKORYPRODĚTIKNÍŽKAFERDYMRAVENCEBROUKPYTLÍKKRONIKAMĚSTAKOCOURKOVAMALOVANÉPOČASÍFERDACVIČÍMRAVENIŠTĚOPSUVZDUCHOPLAVCIKUŘENAPIPIAJEHOPŘÁTELÉPOŠTAVZOOFERDŮVSLABIKÁŘUPRCHLÍKNAPTAČÍMSTROMĚMRAVENCISENEDAJÍHURÁZAZDENDOUNADVOŘESIDĚTIHRÁLYČMELÁKANINKA13-049-71Vázanývýtisk24,–Kčs14/45

CreatedwithWriter2ePub

byLucaCalcinai