5416/2OO8

Šetření zdravotně postižených osob zaplnilo dalšíbílé místo na mapě české statistiky

Jaroslav Novák, Vladimíra KalnickáČeský statistický úřad, Praha

Úvodem se nemůžeme vyhnout prostému a radostnému konstatování, že se dějí i dobrévěci. Proč ta nepřehlédnutelná dávka optimismu v souvislosti se statistikou? Důvodem jeúspěšné provedení historicky prvého statistického zjišťování v oblasti zdravotního postiže-ní našich spoluobčanů. A nutno dodat, že význam této události je skutečně nezanedbatelný.

V posledních několika desetiletích lze pozorovat – minimálně ve vyspělých zemích –prohlubující se tendence všestranné demokratizace a humanizace společenského životas rostoucím důrazem na vyrovnávání příležitostí všech členů společnosti. Fenomén rov-nosti má více dimenzí, vedle „minoritní“, „genderové“ či „věkové“, lze uvést i kvalitativníúroveň života zdravotně postižených osob. Ta těsně souvisí s právem zdravotně postiženýchna vzdělání, na odpovídající pracovní uplatnění, na soukromý a rodinný život, na zdravot-ní péči a sociální ochranu.

Skutečností je, že vše neznámé v nás vyvolává spíše obavy a negativní pocity. Širší pro-sazení pozitivních přístupů ke zdravotně postiženým proto předpokládá omezení neznalos-ti jejich problémů a odlišností, a to nejen mezi odborníky či těmi, kteří přijímají politickározhodnutí, ale i v široké veřejnosti. Věrohodné informace jsou zcela nezbytné také v pří-padě, když chceme poznat a aktivně ovlivňovat jakoukoli oblast společenského dění. Toplně platí i pro přijímání opatření sledujících snížení tíživých důsledků zdravotního posti-žení. Právě statistické informace mají – pro svou obecnost, objektivnost a schopnost posti-žení podstatných stránek jevů a tendencí jejich vývoje – v tomto směru prvořadý význam.

V uvedených souvislostech je třeba chápat právě uskutečněné statistické šetření o zdra-votně postižených osobách – po němž uživatelé odpovídajících informací již delší dobuoprávněně volali – jako prvý krok správným směrem.

1. Metodickou přípravu zjišťování provázela účast odborníků i uživa-telů dat

Nutno říci, že cesta k cíli nebyla krátká. Již v roce 2003 byl poprvé formálně usnese-ním vlády ČR č. 596 zadán ČSÚ (ve spolupráci s MZ, MŠMT a MPSV) úkol zajistit koor-dinaci tvorby statistiky o občanech se zdravotním postižením s cílem vytvoření konzistent-ního systému statistických informací. Následoval vznik meziresortní pracovní skupiny podvedením ČSÚ a ÚZIS složené nejen z expertů na danou problematiku, ale i ze zástupcůorganizací zdravotně postižených osob. Jedním z prvých úkolů této skupiny bylo provede-ní inventarizace dostupných informací, které skončilo zjištěním, že disponibilní informacejsou roztříštěny podle rozdílných hledisek a potřeb do několika stěží porovnatelných zdro-jů dat. Ukázalo se, že zcela jasně a jednotně nebylo definováno ani zdravotní postižení jako

Konzultace

takové. Každý dílčí systém péče o zdravotně postižené občany (zdravotní péče, nemocen-ské a důchodové pojištění, sociální péče, vzdělávání, politika zaměstnanosti atd.) používalvlastní definici zdravotního postižení, které odpovídalo jeho specifickému účelu a souvise-jící právní normě.

Je zřejmé, že takto oddělené zdroje dat nebylo možné propojit jednotnou metodikou, žez nich vycházející údaje nebylo možné sčítat a ani porovnávat v čase či v prostoru. Členo-vé meziresortní pracovní skupiny proto – s ohledem na nedostatek a nekonzistentnost dis-ponibilních administrativních dat – navrhli nové, samostatné statistické zjišťování, kterémělo být provedeno s pomocí praktických lékařů pečujících o zdravotně postižené (s pra-covním označením „VŠPO 07“, tj. výběrové šetření postižených osob v roce 2007). Násle-dující pilotní šetření potvrdilo schůdnost navrhovaného postupu, a ten byl proto zahrnut doKoncepce statistiky o občanech se zdravotním postižením, kterou závěrem roku 2005schválila vláda ČR (usnesením č. 1575).

Významným požadavkem kladeným na metodická východiska šetření byla konzistent-nost systému dat o zdravotně postižených občanech. Spočívala na těchto přístupech:

• šetření vycházelo z obecného metodického manuálu vydaného OSN pro rozvoj statis-tiky zdravotního postižení (2001),

• byla vymezena a v rámci šetření využita definice zdravotně postižené osoby,• byl stanoven „práh“ zdravotního postižení, tj. minimální stupeň postižení od kterého

byla postižená osoby zahrnuta do zjišťování,• šetření bylo založeno na náhodném výběru respondentů (praktických lékařů pro děti

i dospělé) a zdravotně postižených (jejich pacientů) ze základního souboru, kterýpokrýval všechny zdravotně postižené osoby (včetně těch, které byly v ústavních zaří-zeních),

• zjištěná data za výběrový soubor byla odpovídajícími statistickými metodami dopočte-na tak, aby výsledky byly reprezentativní za celou ČR,

• šetření se bude pravidelně vždy po třech letech – s využitím stejných metodických pří-stupů, avšak s obměněným výběrovým souborem – opakovat.

Nebude na škodu se u některých z uvedených kroků krátce zastavit. Definice zdravot-ního postižení se nerodila lehce. Po mnoha obměnách a nezbytných kompromisech dospě-la zmíněná pracovní skupina k tomu, že „Zdravotně postiženou je osoba, jejíž tělesné, smy-slové a/nebo duševní schopnosti či duševní zdraví jsou odlišné od typického stavu proodpovídající věk a lze oprávněně předpokládat, že tento nepříznivý stav potrvá déle než 1rok. Odlišnost od typického stavu pro odpovídající věk musí být takového druhu či rozsa-hu, že obvykle způsobuje omezení nebo faktické znemožnění společenského uplatněnídané osoby.“

Spolu s tímto vymezením zdravotního postižení, lze říci, že z kvalitativního pohledu,bylo nutné stanovit také vymezení „kvantitativní“, tj. „práh“ či minimální míru postiženíodpovídající definici, které by již mělo být do šetření zařazeno. Nutno říci, že na stranějedné nelze obecnou charakteristikou tento práh postihnout, podobně jako – na straně druhé– není na tomto místě možné uvést taxativně všechny případy „prahového“ (lehkého) posti-žení. Pro názornost lze za jednotlivé typy postižení (vnitřní, tělesné, duševní, mentální, zra-kové, sluchové) uvést – ve stanoveném pořadí – tyto příklady: anemie (středně těžké pro-jevy), ztráta nejvýše dvou prstů na jedné ruce, schizofrenie apod. (lehká forma), lehká

542

5436/2OO8

mentální retardace (IQ 65–69), střední slabozrakost a oboustranná středně těžká nedoslý-chavost (ztráta sluchu v rozsahu 41 až 55 dB).

Určení výchozí úrovně zdravotního postižení nebylo snadným úkolem. Na jeho řešeníspolupracovala pracovní skupina s odborníky, mimo jiné i s pracovištěm MPSV ČR proposudkové lékařství. Jak je zřejmé, vymezení „nejnižší započitatelné úrovně postižení“ máznačný význam, ovlivňuje celkové výsledky šetření, zejména počty osob, které jsou pova-žovány za zdravotně postižené.

Co se týče stupně nahodilosti a způsobu provedení výběru respondentů, resp. statistic-kých jednotek, byl v prvém stupni proveden výběr respondentů šetření – praktických léka-řů pro dospělé, děti a ordinací v ústavech sociální péče. Rozvržení velikosti výběru byloprovedeno proporcionálně podle počtu registrovaných pacientů praktických lékařů, resp.počtu lůžek v sociálních ústavech a odhadovaného podílu osob se zdravotním postižením(nejnižší podíl v případě dětských lékařů a nejvyšší v sociálních zařízeních). Vlastní výběrpacientů se zdravotním postižením prováděli samotní praktičtí lékaři ze svých kartotékpacientů. Každý z nich – podle přesných pokynů pro výběr – nahodile vybral 20 osob sezdravotním postižením (dle náhodně zadaného počátečního písmena příjmení či – v přípa-dě dětských lékařů – ročníku narození).

Šetření se aktivně účastnilo 548 praktických lékařů, kteří v období od května do zářír. 2007 řádně vyplnili a zaslali 10 645 dotazníků.

2. Výsledky nového statistického šetření výrazně nepřekvapily

Cíle zjišťování byly založeny na dvou přístupech. V prvé řadě se sledovaly zdravotnícharakteristiky, nemalý význam však mělo i šetření údajů sociálně-ekonomického zaměře-ní. Z pohledu věrohodnosti dat je nutné dodat, že dříve uvedená skupina informací mák realitě o poznání blíže s ohledem na skutečnost, že údaje zdravotního charakteru jsou propraktické lékaře mnohem dostupnější.

V rámci informací týkajících se zdravotních charakteristik byly šetřeny základní osob-ní údaje o zdravotně postižených (pohlaví, věk), typ zdravotního postižení, jeho míra a pří-činy, míra soběstačnosti a s ní související zajištění pomoci postiženým osobám.

Do skupiny sociálně-ekonomických dat lze zařadit zjištěné údaje o vzdělání zdravotněpostižených osob, ekonomické aktivitě, o důchodech a sociálních dávkách, o způsobu byd-lení a rodinném stavu.

Některé zjištěné údaje o zdravotně postižených – zejména ty, které jsou zdravotníhocharakteru – obsahují vypovídající hodnotu samy o sobě, jiné je vhodné porovnat s datyo celé, resp. zbývající populaci.

Mezi základní zjištění patří skutečnost, že v souladu s výše stanovenou definicí a pra-hem zdravotního postižení žije v ČR 1 016 tis. osob se zdravotním postižením (9,87 %z celkové populace).

Mírně vyšší je podíl zdravotně postižených žen (9,98 %) než mužů (9,76 %). Tento rozdíl je způsoben zejména vyšší střední délkou života žen. Jak ukazuje tabulka č. 1, ve které je obyvatelstvo rozděleno do šesti věkových skupin po patnácti letech, podíl zdra-

votně postižených je v dětském věku relativně vyšší (zejména u chlapců), na nejnižší hod-notu klesá u mladých lidí do 30 let a od 45 let prudce narůstá a ve věkové skupině od 75 let výše poprvé převyšuje počet zdravotně postižených žen počet postižených mužů(téměř dvojnásobně). Lze říci, že více než 26 % osob v důchodovém věku trpí zdravotnímpostižením.

Tabulka 1 Věková struktura zdravotně postižených osob podle pohlaví

Pozn.: * V celku 1 015 548 je zahrnuto i 1627 osob, u kterých nebyl uveden věk.

Závislost podílu zdravotně postižených na věku a také biologických faktorech je zřej-má z analýzy příčin zdravotního postižení. Zatímco v souboru žen je 10,5 % zdravotníchpostižení způsobeno stářím a 10,1 % postižení je vrozených, pak v souboru mužů je stářímzpůsobeno jen 4,7 % postižení a podíl vrozených postižení dosahuje až 13,3 %. Značnýrozdíl mezi pohlavími se ukazuje v případě postižení způsobených úrazem (v souborumužů 7,8 %, v souboru žen jen 4,4 %).

544

5456/2OO8

Také z pohledu pravděpodobnosti získání zdravotního postižení (vyjma vrozeného) seukazuje, že nejvyšší hodnota odpovídá věkové skupině od 60–74 let (až 13,4 % osobv tomto věku získá nějaké zdravotní postižení) a naopak nejnižší (3,9 %) věkové skupiněod 15–29 let.

Jak je i výše uvedeno, v rámci šetření lékaři rozeznávali šest typů zdravotního postiže-ní. Z tabulky č. 2 je zřejmé, že nejvíce je zastoupeno vnitřní postižení (37,6 %), dále násle-duje postižení tělesné, duševní, mentální, zrakové a sluchové. V závislosti na pohlaví lzeshledat určité rozdíly. V souboru žen je na prvém místě četnost výskytu tělesného postiže-ní (38,5 %) a vnitřní postižení je až na místě druhém (36,2 %), relativně časté je postiženízrakové (6,0 % oproti 5,5 % v případě mužů). Na druhé straně v souboru mužů je největšípodíl osob s vnitřním postižením (39,2 %), poměrně vysoký je podíl mentálně postižených(8,3 % oproti 5,9 % v případě žen).

Tabulka 2 Typ zdravotního postižení podle pohlaví a věku

Pozn.: * V celku 1 015 548 je zahrnuto i 1627 osob, u kterých nebyl uveden věk.** Vzhledem k možnosti více odpovědí uvedlo po přepočtu 1 015 548 osob celkem 1 519 044 různých typů

postižení. V daném počtu je zahrnuto pouze jedno postižení vnitřních orgánů.

Zdravotně postižení lidé netvoří jednolitou skupinu osob, naopak je třeba si uvědomit,že jsou mezi nimi značné rozdíly v důsledku variability postižení. Základní dělící čára sezřejmě nachází mezi postižením tělesného charakteru na straně jedné a postižením dušev-ním a mentálním na straně druhé. Pro kvalitu života má – spolu s typem – zásadní význami míra (závažnost) postižení.

Rozlišujeme čtyři stupně závažnosti zdravotního postižení – lehké, středně těžké, těžkéa velmi těžké. Jak je zřejmé z tabulky č. 3, závažnost postižení se s věkem zvyšuje (kumu-luje), nejvyšší je v případě lidí s postižením mentálním a v průměru jsou více postiženimuži než ženy.

Tabulka 3 Míra zdravotního postižení podle pohlaví, věku a typu postižení

Pozn.: * U osob bráno jejich nejtěžší postižení, u typů všechna postižení daného typu.** V celku 1 015 548 je zahrnuto i 1627 osob, u kterých nebyl uveden věk.*** Lehké = 1, středně těžké = 2, těžké = 3, velmi těžké = 4.**** Včetně vícenásobných vnitřních

V rámci šetření jsme rozeznávali devět různých omezení, která jsou zdravotním posti-žením způsobena (viz tabulka č. 4), s tím, že na jednoho postiženého může připadat víceomezení.

546

5476/2OO8

Tabu

lka

4D

ůsle

dky

zdra

votn

ího

post

ižen

ípod

lepo

hlav

í,vě

kua

typu

post

ižen

í(ab

solu

tníh

odno

ty)

Pozn

.:*

Mož

nost

více

odpo

vědí

**Po

uze

osob

ys

jedi

ným

type

mpo

stiž

ení

***

Vce

lku

101

554

8je

zahr

nuto

i162

7os

ob,u

kter

ých

neby

luve

den

věk.

Nejčastější je omezení mobility (26,1 %), dále omezení při vedení domácnosti (16,8 %)a omezení sebeobsluhy (16,1 %). Více pociťují omezení ženy (přesto, že míra jejich posti-žení je obecně nižší), které jsou omezeny relativně častěji než muži zejména při vedenídomácnosti a v sebeobsluze, muži jsou naopak poměrně více omezeni v právní způsobilostia v komunikačních schopnostech. V souvislosti s vyšší délkou života vykazuje soubor žennižší míru soběstačnosti, více žen než mužů je zcela nesoběstačných či vyžaduje celoden-ní pomoc (viz graf č. 1).

V přepočtu na postižené osoby se ukazuje, že téměř 63 % postižených má omezenoumobilitu, více než 40 % je omezeno při vedení domácnosti a necelých 39 % v sebeobslu-ze. Při porovnávání či hodnocení výše uvedených údajů nelze zapomínat na částečný vlivsubjektivního faktoru.

Graf 1 Průměrná míra soběstačnosti postižených osob

Vzhledem k důsledkům zdravotního postižení je téměř 90 % postižených odkázánov různém rozsahu – v závislosti na věku a míře postižení – na pomoc jiných osob. Nejčas-těji vypomáhají nejbližší příbuzní (téměř 73 % případů výpomoci), častá je pomoc i vzdá-lenějších členů rodiny (7,5 %), pečovatelské služby (7,3 %), v menším počtu případu vypo-máhají přátelé a sousedé (5,7 %). Zajímavé je, že jen asi 1,7 % postižených využíváasistentskou výpomoc.

3. Sociálně-ekonomické ukazatele života zdravotně postižených zaostá-vají…

Zatímco výsledky v prvé skupině zjišťovaných ukazatelů odráží zdravotní a s nimi sou-visející předpoklady kvality života zdravotně postižených spoluobčanů, pak ve skupinědruhé charakterizují – i když s menší přesností – úroveň jejich naplnění.

548

5496/2OO8

Výchozím bodem společenského uplatnění v naší době je bezesporu vzdělání. Rovnýpřístup ke vzdělání je základním předpokladem plného sociálního začlenění každého členaspolečnosti. Jak je známo, význam vzdělávání postupně narůstá. Navíc jednorázově získa-né školní poznatky přestávají postačovat pro celý produktivní život člověka a vzdělávánízískává celoživotní rozměr.

Úroveň dosaženého vzdělání v souboru zdravotně postižených je v porovnání se stej-ným ukazatelem za celou populaci nižší. Ve věku nad 15 let mělo základní vzdělání 41 %,střední vzdělání s maturitou téměř 21 % a vysokoškolské 7,1 % zdravotně postiženýchosob. V celé populaci to – v daném pořadí – bylo v roce 2007 zhruba 19 %, 33 % a 11 %.Není nezajímavé, že úroveň výše uvedené vzdělanostní struktury (tj. 41 % : 21 % : 7,1 %),platné pro zdravotně postižené osoby v roce 2007, splňovala celá populace již koncem 80.let, tj. zhruba před dvaceti lety.

Zdravotně postižení spoluobčané mají – i přes legislativní podporu jejich zaměstnává-ní – ztížené uplatnění také na trhu práce. Zatímco jich ve věku nad 15 let provádí závislouči samostatnou výdělečnou činnost (jsou zaměstnanci či OSVČ v poměru 4 :1, srovnatelnějako v celé populaci) necelých 13 % a 71 % z nich je nepracujících důchodců, v celé popu-laci činí tyto podíly 45 % a 22 %. Podle údajů MPSV ČR bylo v České republice ke konciroku 2007 evidováno 354,9 tis. uchazečů o práci. Téměř pětinu z nich (65,2 tis.) předsta-vovaly osoby se zdravotním postižením (z toho bylo 56,0 tis. částečně invalidních, 8,9 tis.zdravotně znevýhodněných a 0,3 tis. plně invalidních osob). Ekonomicky aktivní jsou spíšezdravotně postižení muži než ženy (v relaci 6 : 4). Bližší údaje ukazuje tabulka č. 5.

Tabulka 5 Porovnání ekonomické aktivity (neaktivity) osob se zdravotním postiženíma celé populace podle věku a pohlaví

Co se způsobu získávání existenčních prostředků týče, pobíralo více než 88 % zdravot-ně postižených některou ze sociálních dávek. Zbylých 12 % osob bylo buď ekonomickyzcela soběstačných či naopak závislých na jiném příjemci (děti). Četnost pobírání dávek ses věkem příjemců zvyšuje.

Jen necelá třetina z celkového počtu dávek měla formu plného invalidního důchodu(v roce 2007 bylo takto vyplaceno 40,4 mld. Kč), více než desetina byla částečných inva-lidních důchodů (vyplaceno 13,3 mld. Kč) a téměř polovina z dávek představovala jiné dů-chody (starobní, vdovské, vdovecké a sirotčí, na nichž bylo vyplaceno zhruba 57 mld. Kč).

Šetřením byl zjišťován také způsob bydlení a rodinný stav zdravotně postižených. Úro-veň bydlení má pro tuto skupinu občanů zvláštní význam, už proto, že mnozí tráví domavětšinu svého času. Vhodný byt by měl mít optimální velikost (aby péče o domácnost neby-la nadměrně zatěžující), měl by být bezbariérový, bezpečný, dostatečně osvětlený a teplý,umožňující v případě potřeby dovolat se pomoci atd. Lze říci, že s kvalitou a vybavenostíbytu souvisí i míra soběstačnosti zdravotně postižených. Je-li odpovídající, může v mnohapřípadech oddálit či zcela eliminovat nákladnou ústavní péči.

Velká většina zdravotně postižených osob (více než 90 %) bydlí ve standardním bytě(domku) s tím, že v 5 % případů je tento příbytek bezbariérový. Více než 5 % zdravotněpostižených žije v ústavním zařízení (v případě mentálního postižení je takto ubytovánapětina osob) a jen 1,5 % v bytě s pečovatelskou službou. Způsob bydlení je ve velké mířezávislý na stáří rezidenta, tak např. 48 % osob v zařízeních sociální péče je ve věku od 75 let, v domech s pečovatelskou službou je v tomto stáří až 58 % bydlících.

Pro kvalitu života každého z nás má značný význam rodinné zázemí. Ukazuje se, žetaké v tomto směru ovlivňuje zdravotní postižení nepříznivě strukturu rodinného stavu šetřeného souboru osob. V porovnání s celou populací lze rodinný stav zdravotně postiže-ných osob charakterizovat nižším podílem vdaných a ženatých. Nejvýraznější rozdíl v pří-padě mužů je zřejmý ve věku 30–59 let, v případě žen, ve věku 15–59 let.

Zatímco v celé populaci činí podíl svobodných ve středním věku zhruba 7 %, mezizdravotně postiženými je svobodný každý druhý muž a každá třetí žena mezi 30 a 44 lety.Až v pozdějším věku se rozdíly více vyrovnávají.

Podíl rozvedených je v souboru zdravotně postižených, zejména v mladších věkovýchkategoriích – v porovnání s celou populací – nižší, relativně více je rozvedených žen. Mužizřejmě uzavírají po rozvodu častěji nový sňatek.

Podobně jako v celé populaci, tak i v souboru zdravotně postižených podíl ovdovělýchs věkem postupně narůstá. S ohledem na nižší střední délku života mužů, je podíl ovdo-vělých žen ve věku 60–74 let až pětinásobně vyšší než podíl ovdovělých mužů (31,3 %a 6,3 %), ve vyšší věkové kategorii (od 75 let výše) se tato relace snižuje na dva a půl náso-bek (74,6 % a 29,5 %).

4. Závěr

Výsledky šetření o zdravotně postižených osobách (VŠPO 07) mají značný významzejména proto, že nám poprvé umožnily nahlédnout do tíživých zdravotních a sociálně-

550

5516/2OO8

ekonomických podmínek života našich postižených spoluobčanů. Poskytly výchozí infor-mace a argumenty jak orgánům rozhodování pro řešení tíživých důsledků zdravotníhopostižení, tak i sdružením zdravotně postižených občanů k prosazování jejich zájmů vesměru všestranného vyrovnávání životních příležitostí svých členů. Nemalou informačníhodnotu mají dosažená zjištění i pro ostatní uživatele statistických dat – pro vědecká pra-coviště, vysoké školy, investory, sponzory a další.

Cíl snažení – v této, možno říci věcně zaměřené oblasti řešení široké problematikyzdravotního postižení – je poměrně zřetelný. Jde o to rozlišit, které bariéry – zejména v pře-neseném smyslu slova – jsou objektivně dané a neměnné a které lze, ve prospěch zlepšeníkvality života postižených a postupného vyrovnávání příležitostí s ostatními členy společ-nosti, postupně odstraňovat. V této souvislosti je pozitivní, že vzestupný rozvoj lidskýchmožností postupně napomáhá omezovat prostor materiálně daného a naopak stále více roz-šiřuje oblast pro uplatnění společenských řešení.

Spolu se zmíněným věcným pohledem jsou pro nás významné i statistické souvislosti.Statistická šetření v oblasti zdravotního postižení mají poměrně dlouhou tradici začínajícína počátku minulého století. Již v roce 1905 se začala zjišťovat data o zdravotně postiže-ných osobách v Nizozemsku. Výchozím zdrojem byly administrativní údaje, ty však v prů-běhu času přestaly postačovat vyvíjejícím se potřebám informací, a proto bylo šetření roz-šířeno o přímé a telefonické interview. Podobná šetření se provádějí i v některých jinýchvyspělých zemích.

Co se týče postupu v členských zemích EU, v rámci tzv. Programme of Communityaction in the field of Health (2008–2013) vznikl Evropský projekt měření zdravotníhopostižení, který předpokládá šetření otázek zdravotního postižení a sociální integrace.V současné době se připravuje společný dotazník, který bude zaměřen zejména na posta-vení postiženého ve společnosti (fyzická mobilita, přístup k internetu, využití volného času,vztahy ke společenskému okolí) a na jeho postavení na trhu práce. Předpokládá se, že šet-ření bude prováděno formou interview s postiženými osobami, a to buď jako samostatné čiv rámci širšího zjišťování nejdříve v roce 2010.

V této souvislosti se do budoucna ukazuje jako potřebné koordinovat a metodicky pat-řičně vymezit ukazatele našeho národního šetření (VŠPO), které by se ve tříleté periodici-tě mělo i nadále provádět, a připravovaného společného šetření organizovaného Eurosta-tem. Jak je již výše uvedeno, respondenty národního šetření jsou praktičtí lékaři, kteříposkytují informace obsažené v kartotéce pacientů, a proto mají odborně nejblíže k údajůmzdravotního charakteru. Na druhé straně společné evropské šetření bude více zdůrazňovatsociálně-ekonomické ukazatele a údaje. V tomto lze vidět reálnou možnost vhodného dopl-ňování informací z obou šetření, aniž by došlo k narušení srovnatelnosti časové řady šetře-ní národního, jejíž pevné základy byly – v minulém roce formou VŠPO 07 – již položeny.

Zdroje informací

[1] Výsledky statistického šetření provedeného ČSÚ a ÚZIS v roce 2007 (VŠPO 07).

[2] Výsledky šetření o zdravotně postižených osobách v České republice za rok 2007. Praha: ČSÚ,2008.

[3] Novák. J. Zmizí další bílé místo naší statistiky?, Statistika, 2005, č. 1, s. 77–84.

Jaroslav Novák, Český statistický úřad, Na padesátém 81, 100 82 Praha 10, e-mail: jaroslav.novak@czso.cz

Vladimíra Kalnická, Český statistický úřad, Na padesátém 81, 100 82 Praha 10,

e-mail: vladimira.kalnicka@czso.cz

Abstract

The article informs on methodological approaches and results of the first statistical survey onpeople with disabilities carried out in 2007 by the CZSO in cooperation with the Institute of HealthInformation and Statistics. The point of departure was the definitions of disability and minimal disa-bility which should be covered by the survey. Survey results concerning health characteristics showthe numbers of people with disabilities by age and gender, types, causes, level and implications ofdisabilities. Also socio-economic information such as educational level of people with disabilities,their position in the labour market, social benefits, housing and marital status. The conclusion is devo-ted to the future of the people with disabilities survey in the light of the common EU survey which isbeing prepared.

Key words: Disability, definition of disability and disability threshold, type, cause and level ofdisability, degree of self-help, education of people with disabilities, their position in the labour mar-ket, housing and marital status.

552