12/2019

Ročník 1, č ís lo 1

Komořanský školáček

do rukou se Vám dostává první vydání Komořanského školáčka – časopisu informujícím o nejdůležitějších událostech, které se na naší komořanské škole odehrávají.

V tuto chvíli se jedná o zkušební číslo a prozatím bude vycházet mimořádně.

Přestože o všem důležitém je veřejnost informována na našich facebookových a webových stránkách, podařilo se nám v průběhu školního roku nashromáždit materiál, o který bychom se s Vámi na tomto místě rádi podělili.

Vážení čtenáři,

Jsme na webu!

https://www.zskomorany.cz/

https://www.facebook.com/www.zskomorany.cz/

ZŠ Komořany

Komořany 125

683 01 Rousínov

Telefon:

605 866 788

605 947 453

E-mail:

zskomorany@centrum.cz

Škola pro život.

Souhrn toho nejdůležitějšího, co se nám v poslední době podařilo, si můžete přečíst na následujících stránkách, ať už se jednalo o různé besedy, natáčení, vánoční jarmark, aktivní účast na rozsvěcování vánočního stromu pořádanou sdružením Čtyřlístek, uzavření partnerství s jazykovým centrem Cambridge a další.

Bylo toho opravdu hodně a věříme, že se nám nejen těmito akcemi podařilo naši školu dostat do povědomí širší veřejnosti. Rádi bychom v tomto trendu pokračovali i nadále.

Závěrem bychom Vám za celý náš učitelský tým rádi popřáli krásné a klidné prožití Vánoc a hodně zdraví a štěstí v roce 2020

Komořanský školáček Proběhlé akce

Vědecké centrum VIDA!

Halloween party Beseda s policií ČR

VZPoura úrazům

Projekt 72 hodin

TV pořad Šikulové

Atlet Filip Navrátil

Finanční gramotnost s ČSOB

Vánoční jarmark

Partnerství s jazykovým centrem Cambridge PARK

Komořanský školáček

Jak se Vám líbilo u nás ve škole v Komořanech? V Komořanech se nám líbilo velmi! Máme rádi malé školy, kde je vždy příjemná rodinná atmosféra a pohoda. Děti i učitelé byli moc fajn. Dělá Vám radost natáčení Šikulů i po tolika letech, co pořad běží? Co Vás na pořadu baví nejvíce? Natáčení nás pořád baví. Někdy je náročnější, jindy pohodovější. To záleží hlavně na výrobcích, ale i na dětech. Nejvíc si cením setkávání s novými, milými lidmi. Jak jste se dostali k moderování Šikulů? Byli jsme vybráni v konkurzu. Díváte se na natočené díly Šikulů v televizi? Někdy pokud zrovna natrefíme na nějaký díl v TV se rádi podíváme, ale většinou nemáme to štěstí, takže spíš to nesleduji. Čemu dalšímu se kromě natáčení Šikulů věnujete? Kromě pořadu pracujeme společně v Divadle loutek v Ostravě, kde hrajeme pro děti, ale i dospělé. Co nejraději a z jakého materiálu s dětmi rádi vyrábíte? Jana: Mě baví nejvíc výroba různých šperků. Na materiálu až tak nezaleží. Je nějaký výrobek, který byste si v Šikulech přáli vyrábět, a ještě se Vám to nesplnilo? Takové přání nemáme... necháváme to na scénáristech, co nám vymyslí. Jsou podle Vás děti za dobu natáčení pořadu stále stejně šikovné, nebo se s nástupem moderních technologií jejich manuální zručnost zhoršuje? Upřímně máme někdy pocit, že jsou děti méně zručné. Neumí udělat uzlík nebo zavázat tkaničku, ale je to samozřejmě velmi individuální. Jsou děti, které jsou šikovné velmi. Záleží na rodičích, k čemu je vedou. Čeho byste chtěli ještě s pořadem Šikulové dosáhnout? Chystají se nějaké změny a novinky? Jaké jsou plány do budoucna?

Naše plány jsou jezdit stále do škol, které nás pozvou! Změny nechystáme

LH

Rozhovor s moderátory pořadu Šikulové

Jana Zajacová a Ivo Marták

Upřímně máme

někdy pocit, že

jsou děti méně

zručné. Neumí

udělat uzlík

nebo zavázat

tkaničku, ale je

to samozřejmě

velmi

individuální.

Ptali jsme se…

Ptali jsme se…

Koncem měsíce září vznikl nápad přihlásit naši školu do populárního pořadu České televize „Šikulové“. Slovo dalo slovo, s vybranými dětmi jsme natočili video, zaslali a s napětím očekávali, jestli bude naše škola vybrána. O natáčení Šikulů bývá mezi školami obrovský zájem a upřímně jsme moc nevěřili, že v té záplavě přihlášek a upoutávek vyberou zrovna naši malinkou školu. Ovšem nevyzpytatelné jsou cesty osudu, a když o několik dní později dorazil e-mail z redakce České televize, ve kterém stálo, že naše škola byla vybrána a že si k nám Šikulové rádi udělají cestu, neuvěřitelné se stalo skutečností. Nastalo několikatýdenní období příprav, telefonátů, e-mailů a v nich domlouvání podrobností, scénáře a dalších nezbytností. Čím více se den natáčení blížil (od zaslání přihlášky dva měsíce), tím důkladnější byla příprava. Protože se díly předtáčí s několikaměsíčním předstihem, náš šikulácký díl (přestože se natáčel 6. 12) se měl dle scénáře nést v duchu masopustu. Když masopust, tak se vším všudy, řekli jsme si. Veškerou výzdobu, občerstvení pro moderátory a televizní štáb jsme tedy přizpůsobili tomuto svátku jídla. Nachystali jsme jitrnice, tlačenky, škvarkovou pomazánku, koláče… zkrátka vše, co k masopustnímu hodování patří. Děti si vytvořily krásné škrabošky, jimiž se vyzdobily chodby školy, vánoční dekorace se na jeden den pečlivě schovaly do sklepa a všichni jsme mohli předstírat, že už máme konec února. Nadešel den D. Najednou tu byl 6. prosinec, velký den pro komořanskou školu, obec, učitelský sbor a hlavně žáky. Už den předem, kdy byl před školu umístěn zákaz parkování z důvodu natáčení ČT, značil, že se zde bude odehrávat něco „velkého“. Ranní nervozita před příjezdem televizního štábu a moderátorů by se dala doslova krájet, a to i přesto, že vše bylo nachystáno a připraveno tak, jak snad nikdy dříve. Pro mnohé měla za několik málo okamžiků nastat zkušenost, která už v jejich životě pravděpodobně nebude nikdy opakovat. Všichni netrpělivě vyhlíželi za okny školy a několik minut před devátou hodinou se objevilo první auto s nápisem ČT. Jako první přijel televizní štáb – paní režisérka, produkční, výtvarnice, tři páni kameramani a dva zvukaři. Zanedlouho přijelo druhé auto, tentokrát s moderátory Janou Zajacovou a Ivem Martákem, známými tvářemi z obrazovky ČT a pořadu Šikulové. Ti byli žáky hned u vchodu obklopeni a vřele přivítáni hlasitým „ahoj“, které muselo být slyšet až do sousedního Rousínova Od první minuty bylo patrné, že se jedná o profesionály každým coulem – každý ze štábu věděl, co má dělat, chystat, kde má být… Proběhla technická příprava a mohlo se jít natáčet. Žáci byli rozděleni do čtyř skupin podle věku a šikovnosti, jelikož se vyráběly čtyři výrobky, a to od nejjednodušších (papírové masopustní koláče a jitrnice ze silonek) po složitější (masopustní škraboška z plata od vajec a kůň z krabice). Natáčení každé části zabralo necelou hodinu, přibližně v polovině natáčení se se všemi žáky natočilo rozloučení se školou a příjezd moderátorů. Vše probíhalo tak přirozeně a hladce, že se často ani nezdálo, že se vlastně natáčí nějaký pořad. Moderátoři byli trpěliví, veselí, vtipní a komunikativní, a tak i ti nejbázlivější nakonec ztratili veškerý ostych a s radostí se pustili do tvoření. Kolem jedné hodiny bylo hotovo. Vše natočeno, sbaleno a uklizeno. S moderátory a neřídícími členy štábu jsme se rozloučili hezky po jihomoravsku, tedy přiťuknutím slivovicí, předali jsme drobné dárky a rozloučili se. Škola se opět jako mávnutím kouzelného proutku vrátila do své původní podoby, jako by se tu vlastně vůbec nic neodehrálo…. A jak to všechno vlastně dopadlo se můžete na vlastní oči přesvědčit 20. 2. 2020 na ČT :D

LH

Komořanský školáček Malé ohlédnutí za Šikuly

Rozhovor s atletem Filipem Navrátilem

Dělal jsem

víceméně

všechny sporty,

co tak nějak

znám, i biatlon,

triatlon,

cyklistiku

Filip Navrátil

Komořanský školáček Ptali jsme se…

Jak jste se dostal k atletice? Jak vzpomínáte na své začátky? Nejdříve jsem hrával fotbal ve Velešovicích, a protože jsem byl hyperaktivní a rodiče mě potřebovali nějak „vybít“, tak mě přihlásili do atletického kroužku a pak to tak nějak začínalo. A jak vzpomínám na své začátky? No, už je to docela dávno, ale tam to bylo tak, že jsme si prostě hráli a já jsem byl docela talentovaný, takže začátky jsem měl dobré, vyhrával jsem soutěže. Věnujete se/věnoval jste se i jinému sportu? Věnoval jsem se závodně fotbalu, tenisu, stolnímu tenisu, na vysoké škole potom boxu, volejbalu, basketbalu a tak. Dělal jsem víceméně všechny sporty, co tak nějak znám, i biatlon, triatlon, cyklistiku – ale to bylo víceméně všechno spíše ze srandy a ne že bych někde závodil. Jak vypadá váš běžný den? Teď, nebo když jsem sportoval? Tak ono záleží, co bylo zrovna za den, protože já jsem chodíval ještě na školu a tam to bylo tak, že ráno jsem vstal, nasnídal jsem se, jel jsem do školy, tam jsem byl třeba dvě hodiny, pak jsme měli trénink, pak jsme měli oběd, další dvě hodiny, zase trénink a pak jsem teprve jel vlastně domů, dal jsem si večeři, nachystal se do školy, nachystal se na druhý den, šel jsem spát, a takhle to bylo furt dokola a dokola… Jak vypadá Vaše příprava na sezonu? Když to vezmu úplně od začátku, tak po sezoně, takový týden, dva týdny je takový odpočinek od atletiky nebo sportu, který zrovna dělám – spíše si hrajeme, jdeme si zahrát volejbal, basket, nebo cokoliv jiného (hlavně ne atletiku) a potom následuje přípravné období, kdy dřeme, dřeme, dřeme – hodně se běhá, nějaké delší úseky, pak se jede na soustředění, různě se posiluje atd. Když je velká zátěž, musí proběhnout i nějaká regenerace, takže jsme chodili do sauny, na masáže, do vířivky - regenerace je hodně důležitá. Máte nějaký rituál před závody? Myslím, že jsem žádný rituál nikdy neměl. Jediné co, tak jsem si tak zavázal tkaničky a rozběhl se Čemu se věnujete ve volném čase, když netrénujete a nezávodíte? Teď hodně rád hraju na kytaru, dokonce jsem začal hrát i v kapele – víceméně kytara byl takový můj velký koníček, když jsem zrovna nesportoval. Tak si rád zahraju s kamarády nějaké deskovky. Jste několikanásobným mistrem republiky v atletice. Jaké jsou Vaše další sportovní cíle a plány? Teď se tak nějak udržet v kondici, jelikož mám zdravotní problémy, které už mi nedovolují dál vrcholově sportovat, nicméně nesouvisí to nijak s atletikou, že bych měl třeba zlomeniny nebo natrhané svaly. Teď už se sportu naplno nevěnuju, ale sportuju rekreačně, sem tam si jdu zaběhat, zahrát fotbal, volejbal… Z jaké výhry jste měl největší radost? Ona to vlastně není výhra, ale největší radost jsem měl ze 3. místa mezi dospělými. Mezi dorostenci to nebyla úplně taková ta špička… Takže výhra není můj největší úspěch. Chtěl jste někdy s atletikou skončit? Chtěl, to chce občas každý sportovec… Jsou třeba závody, kdy se vám nedaří a vůbec se vám nepovedou, tak tam jsem si prostě řekl, že jsem fakt naštvaný a už to v životě nebudu dělat. Takže jsou i takové chvíle, ale jinak je to opravdu krásný sport.

Váša, Noemi, Bára, Dan – 5.ročník

V září nám do 1. třídy nastoupili noví žáčci a nedávno jsme je požádali, aby zhodnotili své první školní měsíce. Položili jsme jim tyto otázky:

1. Bylo to lepší ve školce, nebo ve škole?

2. Jaký předmět máš nejraději?

3. Co se ti ve škole nejvíce líbí?

4. S kým píšeš domácí úkoly?

5. Proč si myslíš, že děti musí chodit do školy?

Podívejte se, jak si s otázkami naši prvnáčci poradili

Adélka

Ve škole. Máme hodnou paní učitelku.

Čtení.

Paní učitelka Anička.

S oběma.

Aby se učili.

Eliška

Ve školce. Byly tam hodné paní učitelky.

Čtení.

Sovička.

S oběma.

Aby byly chytré.

Julinka

Ve školce – mohli jsme si hrát.

Tělocvik.

Přestávky.

Někdy maminka, někdy tatínek.

Aby byly chytré.

Naše nové přírůstky Komořanský školáček

Evička

Ve škole, protože jsou na mě všichni hodní.

Počítání.

Hračky.

S maminkou.

Aby se něco dozvěděly.

Anička

Ve škole, protože máme hodnou paní učitelku.

Matematika.

Sovička.

Někdy maminka, někdy tatínek.

Aby byly chytré.

Monika

Ve škole, protože máme hodnější paní učitelku.

Čtení.

Hodně kamarádů.

S mamkou.

Aby se všechno naučily.

Viky

Ve škole, protože tady se toho víc naučíme.

Matematika.

Že se učíme.

Někdy sama, někdy s maminkou.

Aby nebyly hloupé.

Komořanský školáček Naše nové přírůstky

Kamilka

Ve škole, protože se učíme počítat.

Počítání.

Družina.

Oba.

Aby nebyly hloupé.

Rozárka

Ve škole, protože mě baví, jak se učíme.

Počítání.

Úkoly.

Oba.

Aby se něco naučily.

Matyáš

Ve škole, protože dostávám hodně jedniček.

Počítání.

Hodně kamarádů.

Maminka.

Aby se všechno naučily.

Komořanský školáček Naše nové přírůstky Komořanský školáček