I.

UOsirida, jenž spí v Abouthisu, píšu pravdu. Já, Harmachis,Dědičný Kněz Chrámu, postaveného božským Sethim, jenž

býval kdysi faraónem egyptským a vpočten Osiridem mezi spra-vedlivé, vládne nyní v Amenti. Já, Harmachis, božím právema ryzím původem krve Král Dvojité Koruny a farao Horní i DolníZemě. Já, Harmachis, jenž zahodil pučící květ naší naděje, jenžsešel ze slavné stezky, jenž zapomněl hlasu Boha, naslouchajehlasu ženy. Já, Harmachis, padlý, v němž se soustředily všechnybědy, jako vody se sbíhají ve studni pouště, jenž zakusil každéhanby, jenž zradou zrazoval, jenž ztrativ slávu vezdejší, ztratilslávu příští, já na dobro ztracený — píšu, a u Toho, jenž spí v Abou-thisu, píšu pravdu.

Ó Egypte — drahá země Khemi, jejíž černá půda živila mousmrtelnou část — ty země, již jsem zradil! Ó Osiride! Isido! Ho-ruse! Vy Bozi egyptští, jež jsem zradil! Ó vy chrámy, jichž pylonyprorážejí nebesa, jichž víru jsem zradil! Ó Královská krvi z dáv-ných faraónů, jež proudíš dosud těmito bídnými cévami, jejížctnost jsem zradil! Ó Neviditelná Tresti všeho Dobra! Ó Osude,jehož vahadlo spočívalo v mé ruce — slyšte mne a dosvědčte mike dni posledního soudu, že píšu pravdu.

Co toto píšu, teče tam za úrodnými lány Nil tak rudý, jako odkrve. Slunce stojí nad dalekými arabskými vrchy a vrhá svésvětlo na budovy Abouthisu. Dosud modlí se kněží ve chrámechAbouthisu, jež mne neznají více, doposud obětují se oběti a odkamenných střech se odrážejí modlitby lidu. Doposud z této osa-mělé cely svého věžního žaláře sleduji tvé poletující korouhve,Abouthise, vlající z tvých pylonových zdí, a slyším zpěvy prů-vodu, vinoucího se od svatyně ke svatyni.

Abouthise, ztracený Abouthise, mé srdce bije ti vstříc! Neboťpřichází den, kdy písek pouště zasype tvá tajná místa! Tvoji Bo-hové jsou odsouzeni, o Abouthise! Nové Víry budou se posmívat

15

tvým Svátostem a centurion za centurionem bude kráčet přestvoje hradby. Pláči — pláči krvavé slzy, neb moje provinění způ-sobilo toto zlo a moje hanba jest věčná.

Čehož se dále dočteš.

Zde v Abouthisu jsem byl zrozen a otec můj, spravedlivý v Osi-ridu, byl Vysokým Knězem chrámu Sethiho. A v den mého naro-zení narodila se také Kleopatra, královna egyptská. Strávil jsemmládí své tam v těch lánech, dívaje se na práci nižšího lidua chodě dle libosti po velikých nádvořích chrámů. O své matcenevím ničeho, neb zemřela, když jsem byl ještě u prsu. Nežli ze-mřela (za panování Ptolemaiovce Auléta, příjmím Pištce), tak miaspoň vyprávěla stařena Atona, vzala matka moje zlatý uraeus —hadí symbol naší krve královské — ze skřínky slonové a položilami jej na čelo. A ti, kteří to viděli, věřili, že pomátlo ji Božstvía že ve svém šílenství naznačila, že dni makedonských Lagidovcůjsou sečteny a že žezlo egyptské připadne zase do rukou pravékrálovské krve. Ale když otec můj, Vysoký kněz Amenemhat,jehož jediným dítětem jsem byl a jenž svou ženu, nežli se mojímatkou stala, proklel při Sechetě*) neplodností, nevím pro jakýzločin — pravím, když můj otec přišel a viděl, co umírající ženaučinila, zvednul ruce k nebesům a blahořečil Neviditelnému zaseslané znamení. A když blahořečil, naplnily Hathory**) mou umí-rající matku duchem prorockým a ona silou povstala z lože a tři-kráte vrhla se na tvář před kolébkou, v níž jsem spal, maje královskouzmiji na čele, a volala hlasitě:

„Zdar tobě, plode mého lůna! Zdar tobě, dítě královské! Zdartobě, budoucí faraóne! Zdar Tobě, Bože, jenž vyčistíš zemi, Bož-ské símě Nekt-nebfu, pošlé od Isidy. Zachovej svou čistotua budeš panovat a osvobodíš Egypt a nebudeš přemožen. Kles-neš-li ale v hodině zkoušky, pak spočiň na tobě kletba všechBohů egyptských a kletba tvých královských předků, již vládlizemi před tebou od věku Hora. Pak buď bídným v životě, a po smrti

16

*) Bohyně zmaru.**) Sudičky.