Keller, J. 1995. Úvod do sociologie. Praha: SLON.

I. Sociologie jako produkt krize - vznik 1. pol. 19. stol. – vznik soc. problémů: zhroucení trad spol – prům revoluce – moderní spol1. tradiční spol přestala kontrolovat jednání členů: zhroutil se systém mocenské legitimity (tzn.

ospravedlnění nároku na vládnutí, soc. nerovnosti, způsobu trestání atd.) a způsob výkladu světa2. moderní spol:sociologie = snaha definovat kontrol mechanismy nové spol: A. Comte: pozitivismus- moderní ideál: stabilnější společ. uspořádání + větší možnosti inovací- legitimizace inovace: změna prvkem reprodukce moderní spol- jak usměrňovat změny tak, aby

posilovaly stabilitu společ. řádu? → skloubit soc. statiku (pevný řád – instituce: rodina, náboženství a stát) se soc. dynamikou (neomezené možnosti vývoje – žádoucí změny) = snaha o kontrolovanou změnu

I.1. Problematičnost pojmu „společnost“

a. národní stát, kde žije mluvčí – vazby udržující vnitřní integritu jsou funkce mocenských prostředků nár. státu, fuknc. centrum je hlavní město, systémové hranice jsou hranice státu

b. moderní společnost (ind, urb, mas-kom) – ne tradiční! c. neexistuje: jen konkrétní jednání jednotlivých lidí – dochází k antropomorfizaci společnosti (zájmy

společ., tlaky společ.), potřeby společ. jsou potřeby konkrétních kruhů osob!d. jako souhrn individuí jednajících s   ohledem na jednání druhých : v určitém hist. prostor. kult.

a soc. kontextu, kt. lze jen částečně ovlivnit

I.2. Tradiční a moderní společnost v   koncepcích sociologie A. Comte – zneklidněn pádem autorit (teleologické víry, metafyzické omyly) – sociologie jako

pozitivní věda: průmyslová společnost řízena techniky a sociology H. Spencer : vojenská x průmyslová (autonomie, ind, dobrovolná kooperace – pokrok) F. Tonnies: tradiční pospolitost, komunita (gemeinschaft) – kladné a spontánní citové vazby

x moderní společnost (gesellschaft) – chladná kalkulace zisku, odcizení (vítězství egoismu) H. Becker: posvátná x privátní R. MacIver: komunita x asociace R. Redfield: venkovská x městská E. Durkheim: solidarita mechanická (kolektivní vědomí) x organická (spec, dělba práce, anomie)

= vývoj společnosti k rostoucí komplex, dif struktuře, fkční různosti subsystémů, autonomii individuí dnes renesance globálního pohledu na společnost: modernizace třetího světa, ekologie

I.3. Zdroj radikální proměny společnosti: generalizace trhuhranice mezi tradiční moderní společností = přeměna trhu !tradiční: směna malé části výrobků – část produktů, pracovní síla a půda stojí mimo trh (soběstačnost)velká transformace: v průběhu jedné generace – vznik komplexního seberegulujícího tržního systému- vznik společnosti vklíněné do mechanismů nové ekonomické formy: tržní společnost- zajišťování živobytí začalo diktovat své potřeby ostatním částem sociálního systému- přeměna práce (člověka) a půdy (přírody) ve zboží: mzda a renta- koordinace podle potřeb max zisku – dva motivy: strach z   hladu (konzumní aspirace) a hrabivost

(podnikatelský profit) = garant pokroku, zajišťuje dynamikutrh jako stará instituce, kt. však do 19: století nikdy nikde neřídila ekonomický život - dříve produkce pro potřeby vlastní skupiny, ne pro směnu, půda a práce vázány moc mechanismy,

tempo výroby dáno tradicí, náb, moc zájmy, ekonomika jako vedlejší produkt rod, náb a kult instit- způsob uspokojování potřeb nebyl osou soc. života (jen tržní lib a vědecký komunismus)

vznik komplex tržního systému: kapitál z dálkového obchodu se propojil s místními trhy, vtáhl pracovní sílu a půdu a podřídil vše mechanismu tvorby cen: vztahu nabídky a poptávkyproč? Polanyi: nákladé stroje ve výrobě – všechny faktory výroby musí být na prodej pro kohokoliv kdykoliv: člověk (práce) a příroda (půda) přeměněny ve zboží- dopady pro celou soc. strukturu: emancipace individuí (jako emancipace trhu) třídní rozdělení (namísto stavovského = vrozené příbuz pozice a privilegia a ekon postavení)

= podle toho, co může člověk nabídnout na trhu (půda, práce, kapitál), pozice a prestiž dány výší příjmu – distribuci privilegií reguluje trh: existence tříd je spjata s ex. tržní společnosti

pozn. motivem jednání je po nasycení elem. potřeb zajištění výhodné soc. pozice (práv a výhod), ne množství materiálních statků (proto je to spojeno v tržní spol)

I.4 Moderní společnost jako zdroj nadějí i obavA. diskurs osvobození: nezávislé vědění, sebeurčení v politice, uvolnění hosp regulací, odbourání stavovs přežitků, zrovnoprávnění ženy, chudých a menšin, lidská a obč práva (svoboda individ volby)B. diskurs disciplinizace: centr národní stát s modern nástroji moci, osvobození z tradičních pout = vystavení silné státní moci, zánik rodinných a lokálních institucí, kt. chránily skupin zájmy (ztráta pospolitních opor a omezení v   zájmu koordinace ) → svoboda existuje jen tam, kde nebrání mocenské a ekon reprodukci komplexní spol- sociologie hledá vyváženou polohu obou požadavků: individualizace vede k anomii (nemožnost

koordinace a konsensu, zpochybnění mechanismů regulujících lidské soužití), omezení svobody vede k totalitě (zájmy celku legalizují redukci svobod) – obě rizika vznikla s moderní společností

proces vzniku modern spol: padají stavovské bariéry, osvobození žen z rodin, rolníků z venkova, roste horizontální (prostor) i vertikální (stratifikace) mobilita- roste pocit nejistoty: řeší instituce soukromého majetku (pojištění) – vlastníci (bílí dospělí muži)

jsou prvními nositeli občanské plnoprávnosti, roste potřeba náležení (zřetelné sociální identity): otázka sociální: paradigma konfliktu: jedinec se definuje v opozici k těm, se kt. soupeří o nedostatkové

zdroje (třídní vědomí) – buduje se zdola tlakem neprivilegovaných masotázka národní: paradigma konsensu: def v opozici k ostatním národům – shora tlakem elity→ konstrukce třídy a národa = pokus o oživení ducha pospolitosti (zabránit anomii)

= začlenění velkých skupin do nového řádu – narušeny představy autonomie každého individua- nevlastníci hledají pojištění vůči soc rizikům v instituci sociálního státu (od 50. let)→ masová distribuce lib svobod vyžaduje vznik komplex organizací pro zajištění zboží, služeb, práva, vzdělání, léčení, bezpečí – to je možné jen díky koorinaci množství lidí, tzn. omezení jejich svobody-úpadek staré střední třídy (drobní podnikatelé), nová střední třída: zaměstnanci nevýrobních org70. léta: počátek potíží soc státu: zpochybnění národní a třídní identity jako základní, kritika ekonom regulací, stoupá význam kulturní plurality hodnot: interpret sociologie zkoumá každodennost- dnes opět sílí volání po prostoru pro ind volbu, opuštění org tlaků optimistický diskurs: nové volby v podm. globalizace: poskytuje množství možných interakcí = volbapesimistický dikurs: krize soc státu, nerovná distribuce statků – riziko demagogických hnutí

II. Základní problémy přežití společnosti - nutnost řešit existenční problémy – tradiční i moderní řešení mají nežádoucí důsledky

A. regulace vztahů s   přírodou (přežití v prostředí)B. sociální nerovnost a její legitimace C. výklad světa a orientace v   něm : neschopnost stanovit cíle vývoje, ale strategie urychlení D. kulturní reprodukce společnosti : předávat existující hodnoty socializací (jaké hodnoty? – po zbourání

tradičních je těžké přijít s novými: kritické myšlení, zpochybnění všech výkladů světa)

II.1. Problém přežití v   prostředí - regulovat rovnováhu mezi člověkem a přírodou: proces vymaňování z tlaku přírodních sil směrem

k závislosti na soc. a kult. mechanismech, kt. umožňují udržovat distanc od přírody - nutnost zajistit chod kultury: přenášet učením vzorce chování, kontrolovat dodržování,

organizovat kolektivní činnost – tyto potřeby nemají práh nasycení – vznik potřeb novýchspolečnost volného času x akumulativní společnost hromadící nadproduktpotřeby biologické, kulturní, nyní potřeby trhu (potřeby jsou pouze ty, které lze uspokojit trhem a naopak – vytváření umělých potřeb = rituály společ. závazného konzumu)koncem 15. stol. zpochybněn princip neohraničené přírody x kolonialismus to opět posílil, krize z nadvýroby – potvrzují představu neomezenosti zdrojů v poměru k populaci → problémy: nekontrolovatelný růst obyvatelstva (chudé země: ničí sebe – zaostalost) a omezenost přírodních zdrojů (vyspělé země ničí přírodu všem – pokrok)

II.2. Problém legitimace sociálních nerovností- žádná spol nezaručuje faktickou rovnost, vždy je diferencována: proč? nedostatkovost statků a služeb- spol se liší charakterem nerovností a legitimací: nerovnost budí odpor, není-li přijatelně vysvětlena

? jak funguje společnost? – kdo dostává co a proč?1. tradičně: základ distribuce služeb a statků = osobní kontakty mezi těmi, kdo hodnoty mají, a kdo o ně

usilují, neexistuje oddělení soukromého a veřejného, podíl na moci předchází podílu na bohatství: moc → majetek –→vyšší moc, mocenské postavení je zdůvodněno vojenským aparátem

2. moderně: převrací vztah mezi bohatstvím a mocí, každý disponuje jen soukromým majetkem (veřejné odděleno), bohatství předchází moc: majetek → moc → větší majetek, držitelé veřejné moci musí brát ohledy na masy – mocenské pozice musí být legitimovány

legitimace: (obě teorie lehce zpochybnitelné, vyvinuty proti stavovské urozenosti)a. parlamentní demokracie : zástupci lidu delegovaní svobodně ve volbáchb. meritokracie : formální rovnost šancí všech získat jakékoli bohatstvíkoncepce panství Maxe Webera: nejzásadnější a konstantní je nerovnost v přístupu k moci – legitimovaná nerovnost = panství:A. panství charismatické – mimořádné kvality a síla osobnosti vůdce: po jeho smrti vznikají různé typy

církve, ekonomicky nestabilní, světské zájmy podřizovány vyšším cílůmB. tradiční panství – silně konzervativní: posvátnost mocenských vztahů mezi jednotlivci a rody:

tradice omezuje libovůli pánů, neexistuje oddělení soukromého a veřejného, stagnující hospodářstvíC. panství legální – víra v platnost neosobních zákonů: vztahují se na držitele i objekty moci,

poslušnost se týká norem: neosobní, osou byrokracie (může se změnit v privilegovanou vrstvu!), není libovůle panovníka – podnikatelé mohou racionálně kalkulovat - demokratizuje

II.3. Problém orientace ve světě- potřeba lidí vyznat se ve světě: dojem, že ví, co znamenají věci a události, kt. je obklopují, a jaké místo

zaujímá on sám: otázky smyslu života a otázky povahy světa – pocit ontologického bezpečí – absence odpovědí znejisťuje – nutnost činit svět smysluplným = předpoklad udržení integrace společnosti

1. výchozí praktická tvrzení (samozřejmé vědění)2. přísloví a lidová moudrost – nástroj symbolické orinetace (tradičně)3. ucelené abstraktní teorie o původu věcí4. symbolická univerza: univerzální výklady povahy světa – umožňují dokonalou orientaci, mají nomický

charakter, např. věda (různé sféry reality včleňuje do téhož univerza významů)-překračují běžnou lidskou zkušenost (ta je útržkovitá a nárazová)-účel: ujistit o tom, že svět má řád: např. vědecké vysvětlení snůtradiční: náboženství (poslední smysl není ve věcech samotných – je vždy předmětem víry)moderní: věda (určuje povahu věcí z nich samotných – rezignuje na vysvětlení smyslu světa) náboženství naopak kategorií nadpřirozena zasazuje vše do kontextu věčných principů – v moderní spol jen dialektické náhražky (ideologie nadosobních cílů: sekularizované náboženství – pol manipulace)→ relativnost pokroku: věda vysvětlila technické aspekty, ale nedaří se nahradit tradiční symb. univerza, přesáhnout individuální bytí – lidé nejsou vědci a jejich chování se řídí slepým pudem sebezáchovy!

II.4. Problém socializace a sociální kontroly- sociologie jako úvahy na téma ztracené kontroly: jak kontrolovat rozvoj, aby posílil soc řád?- předpokladem kontroly je utříděnost, řád, soc. stratifikace

základní kategorie jsou kontrolní mechanismy- instituce = jednání, kt. se stalo závazným vzorem, lidé je respektují přirozeně a zcela sami- dělení skupin na malé a velké na základě kontroly a regulace jejich jednání – osobně nebo formálně- sociální patologie = jednání, jež se vymyká dohledu společnosti- sociální role = jednat podle pozice člověka ve společnosti a ve skupině

prosperita spol závisí na míře kontroly vztahů k přírodě, sousedním spol, sociální nerovnosti, vlastního výkladu světa, chování a myšlení členůuniverzální prostředek kontroly = socializace – vytváří sociální a kulturní bytost: aby se chovala, jako by byla pod dohledem členů skupiny: internalizace vědění, hodnot a norem – utváří způsob jednání, tzv. druhé, sociokulturní narození: biologický tvor se stává členem společnosti (přenáší se i soc. nerovnost)

1. bez socializace nejsou individua schopna vstupovat do běžných interakcí s   druhými 2. bez socializace nelze předat základní normy a hodnoty další generaci a spol se rozpadá

tradičně: soc kontrola všudypřítomná (nebyla soc. mobilita), nebyla sociální anonymitamoderně: prostor pro setkávání neznámých (urb), rozvoj komunikace, prostory s nízkou soc kontrolou (ohniska soc patologie), rozštěpen soc mechanismů: protikladné soc tlaky – nebezpečí anomie, přízrak masové společnosti: kombinace hromadné konformity a nekontrolovatelnosti – je na individuu, které masové socializační tlaky bude internalizovatmoc = schopnost kontrolovat průběh dění = předpoklad, nástroj i výsledek úspěšné kontroly – podíl na moci je ceněný nedostatkový statek a nejpodstatnější prvek uspořádání soc hierarchie

II.5. Pojem modernizace a její rizikapředpoklad: nový soc řád bude tím pevnější, čím vzdálenější od tradiční spol – sledování těch změn, keré radikálně liší moderní spol. od té tradičníkonsens soc: jednota potřeb spol a zájmů jejích členů

- míra odchodu obyvatelstva do měst (urbanizace): civilizovat jednotlivce a kulturně unifikovat spol- eroze šiších příbuzenských vazeb a vývoj nukleární rodiny : osvobodit jedn od soc. kontroly a zničit

instituci brzdící centralizaci moci - vzestup vzdělanosti populace : šance jedn na soc vzestup a rozvoj vědy a techniky v produkci zboží

→ integrace masy populace do komplex organizací zajišťujících ekon, pol a kult reprodukci - v rámci instituce soc. státu a ideologie postindustriální společnosti: pokračování trendů

modernizace sěrem k řízené a org společnosti blahobytuale problémy: A. zvrat v   průběhu modernizačních soc změn : město domovem chudých a neúspěšných, renesance

širších příbuzenských vazeb (zprostředkující role, podpora rozvedených matek rodiči), nezamýšlené důsledky šíření vzdělání: znehodnocení diplomů, nezaměstnanost všků, radikalizace studentstva → zpochybnění jednoty zájmů spol a ind

B. rizika rutinního fungování modernizované spol : odstranění tradičních rizik zastínilo nová rizikaUlrich Beck: nejzávažnější rizika v důsledku běžného fungování modern spol (tzn zvyšování výkonu): nekontrol zátěž pro prostředí, nekontrol technologické objevy, globalizace nejzávažnějších rizik (nerespekt soc bariéry) → problematizace základů legitimity modern spol = účinně produkovat a rozdělovat nedostatkové statky– spolu s tím se ale produkují nová rizika!

- nastupuje společnost nejistoty - vymezení subsystémů nedovoluje vzájemnou regulaci (např. politika vědu) – organizovaná modernita není schopna čelit vlastním rizikům: snaha o evidenci, vysvětlování, bagatelizaci = institucionalizovaná nezodpovědnost

- moderní společnost je závislá na přírodě (iluze nezávislosti)- modernitu nelze redukovat na průmyslovou spol : podstata modernity = kritický duch, kt. nedovoluje

považovat žádnou fázi vývoje za konečnou: dnes kritika prům. modernity (institucí a myšlenkových stereotypů) – snaha o emancipaci = reflexivní modernita

C. problematičnost použití západní šablony modernizace na rozvojové země (čtyři pětiny populace)- množící se rizika, nemožnost zopakovat náročnou modernizaci (omezenost planetárních zdrojů),

nemožnost udržitelnsoti vyspělých norem spotřeby a legitimace soc nerovností (bohatí – chudí)

III. Kulturní způsob řešení problémůexistenční problémy spol jsou řešeny prostředky lidské kultury – spec. prvky:

a. schopnost symbolické komunikace b. schopnost insitucionalizovat jednání c. schopnost vytvářet legitimní struktury organizované moci

III.1. Symbolická komunikace- schopnost komunikovat kompenzuje biol nedostatečnost lidí = základ lidské kultury

symboly = smysluplné formy pocitů a zkušeností, řád – umožňují lepší orientaci a vyrovnání s prostředím- bez komunikace nejsou mentální procesy a ani sociální organizace

fce symbol. komunikace: 1. prostředek koordinace aktivit – překonat izolovanost individuí2. prostředek orientace vzhledem ke vzdálenějšímu okolí – překonat prostorovou distanci3. prostředek oživení minulé zkušenosti – překonat časovou distanci4. prostředek anticipace a plánování budoucích aktivit – překonat časovou distanci

G. Barga: vztah mezi typem spol a charakterem převažující komunikacea. kapilární = preliterární: tváří v tvář, informace v lid paměti,

centry klíčoví jedinci, zprostředkovatelé poslové a básnícib. organická: s vynálezem psaní: sklad informací, selektivní

schopnost čtení, centry mudrci (elita)c. masová: důsledek tech revoluce, centr média: jejich

ovládnutí součástí kontroly soc prostoru, vlivní odborníci v důsledku dělby práce – možnost ovlivňovat masy

- vzájemné pronikání = přechodný systém: omezení organického, převládá kapilární a masovýanalýza masové komunikace:

Harold D. Lasswell: kdo říká co, jakým kanálem, komu a s   jakým efektem → analýza komunikátora, obsahu sdělení, komunikačních médií, publika, účinků komunikaceDaniel Lerner: veřejná komunikace ve spoltradiční: mluvčí statusově privilegovaní mluví ústně a preskriptivně (nařízení) k homogenní skupiněmoderní: prof komunikátoři informují (deskriptivně) v neosobních mas médiích heterogenní dif skupinu

A. povaha komunikátora : spec org (nákladnost, dělba práce), je nástrojem mocenské elity – souvisí se strukturou vlastnictví, pol režimem a vlivem nátlakových skupin

B. obsah sdělení : B. Berelson- mylný předpoklad: intence komunikátora a účinek sdělení se nekryjí!klasifikace S. N. Eisenstadta: obsahy (média mají sociálně kontrolní fci)

a. technicko-instrumentální: usnadňují recipientovi orientaci při výkonu soc role, praktické infob. obecně-kognitivní: nemají bezprostř dopad, ukazují nové vzory jednání, rozšiřují obzor c. normativní: obracejí se na recipienta jako nositele souboru rolí: jako činitelé soc kontroly – jak

slaďovat požadavky různých rolí a řešit rolové konfliktyC.prostředky hromadné komunikace: šíření z jednoho zdroje k velkému množství recipientů – technický

předpoklad doprovázen sociálním– např. u tisku gramotnost, koncentrace, demokratizace (zájem o info)Marshall McLuhan: médium samo představuje určitou zprávu (stává se zdrojem soc proměn, použití daného média má větší dopady než konkrétní zprávy): tisk: rozšíření zájmu o dění, urychlení centralizace, telefon: rozvoj tržních vztahů a vojenství a správy, rozhlas: sociální integrace, kulturní homogenizace, rozšíření vzdělávání

D.analýza publika : mýtus všemocnosti mas médií: atomizovaná masa (anonymní rozptýlená individua – vliv na každého přímo) – přecenění propagandy během 1.sv.v., monopolizace tisku a rozhlasu, za 2.sv.v nedostatečné studie vlivu mas kom – přesvědčení o magickém účinku (osvícení mas/destrukce demokracie) – ve skutečnosti mají velký význam primární skupiny

E. analýza účinků komunikace: Lazarsfield, Berelson, Guadet: People´s Choice- nová výzkumná technika: panelový výzkum: vývoj mínění a změny postojů respondentů: nebyly

důsledkem mas médií, ale interpersonální komunikace – koncept názorových vůdců (ovlivňují druhé v osobních neformálních kontaktech, působí shora dolů i horizontálně) a dvoustupňové komunikace (informace přímo z médií, názory ale od názorových vůdců – zprostředkovatelů)

Merton: Patterns od influence: výzkum vůdců → lokální x kosmopolitní: oba užívali médií častějiE. Katz, P.F. Lazarsfeld: Personal Influence: vůdci užívají média, jsou kompetentní v různých oborech- individua jsou anonymní pouze směrem ke sdělovateli, místo vzájemné izolovanosti spletitá síť vztahů (primární skupiny) – reakce na mas kom je ovlivněna soc vztahy individuí → mas média dodávají informace, interpersonální vazby mění postoje a jednání (náz vůdci zprosřed zprávy střední důležitosti)

Kritika masové komunikace:J. Cazaneuve: plétorická komunikace: kvanita sdělení přesahuje schopnost recepce – přemíra zpráv vede ke ztrátě orientace – média jsou poražena po psych stránce, jejich sdělení lidé méně věří: slovní část komunikace budí nejméně zájmu – ztrácí vliv propaganda, mas kom narušuje rovnováhu mezi soukromým a veřejným, média určují rytmus žitého času – jsou nositeli násilí

sociální podmíněnost komunikace: sociolingvistika – Basil Bernstein: hypotéza řečových kódů: neliší se slovní zásobou, ale konstrukcí věty, spojováním slov

a. veřejná řeč (hlavně nižší vrstvy): krátké neuplné věty, málo adjektiv a adverbií, osobní zájmena, kategorická tvrzení, slova tak, pak, protože aj → posílení solidarity, přitakání skupinovému názoru

b. formální řeč (výhradně střední vrstvy): přesná gram struktura, komplex větné konstrukce, příslovečná určení, adjektiva a adverbie, zanedbatelnost nejazykových gest → vyjádření ind postoje ke světu, vlastní přání, názory a zkušenosti

Typ komunikace

kapilární organická masová

primitivní ano ne netradiční ano ano nemoderní ano ano anopřechodný ano deformován ano

později lingvistické kódy: formy verbálního plánování, strategie výběru a organizace prvků řeči A. omezený kód: nižší vrstvy – ovládány cizím světem s neznámými mechanismy – utíkají se do

primárních skupin – omezený počet syntaktických variant – impilicitní významy B. rozvinutý kód: střední vrstvy – manipulují se symboly, a tedy druhými lidmi, vysoké aspirace,

nutnost využít všech možností – obsažených v řeči, vyjádření rozdílnosti mezi jednotlivci, snaha odlišit se – žádný zamlčené předpoklady, hůře předpověditelná výpověď

deficitní teorie: odlišnosti mezi třídami se reprodukují skrze odlišnou lingvistickou socializaci (osvojení slovní zásoby, významů a hodnotících odstínů slov) ale! kontextuální závislost používání kódů →řečová varianta = způsob vyjadřování vhodný pro danou situaci – jednotlivé kódy tedy nejde přiřadit vrstvám: diferenční teorie = škola jako instituce středních vrstev formulují své požadavky způsobem, který neumožňuje využít zkušenostní obzor dětí z nižších vrstevW. Labov: řečová komunita jako populace, jejíž členové sdílejí soubor neuvědom jazyk noremG. H. Mead: diskurzivní univerzum = sémantický prostor vlastní skupině jedn, kt přikládají gestům a verbálním symbolům stejné významy → pokud komunikátoři nesdílejí, pak komunikační bariéry

a. odlišné znaky pro téže skutečnosti (cizí řeč)b. různá interpretace stejných výrazů (kvůli kontextu, z hlediska vlastních nevyřčených zájmů)

ritualizovaná komunikace – převládají neverbalizované zájmy mluvčích nad tím, co je sdělovánoE. Durkheim: koncepce soc rituálů: řečová konverzace podle formálních pravidel- pravidla regulující komunikaci nerovných: stereotypizovaná verbální gestafce: posilování soudržnosti vlastní skupiny a oddělení od jiných: např. ideologie (cíl: stmelovat komunitu věřících, záměrně vytvářejí řeč bariéry) – oscilují kolem abstraktních nejednoznačných pojmů s emotivním nábojem – sugerování postojů: sdílet symbolickou realitu velkého emočního významu = emoční bezpečí; symboly a pojmy jako stimulátor chábnoucích živočišných instinktů

H. Kesting a C. Negt: řečové chování jako kombinace řečových klišé (topoi): jejich katalog je pro členy skupiny závazný, jsou užívány jako signály označující skup příslušnost mluvčího – umožňují orientaci: přejímání klišé je podstatou socializace a řeč součástí rolového chování – resocializace = obměna → konverzace se skládají z neformálních pořekadel (nutné vyjadřovat nejintimnější pocity výrazovými klišé) - v ritualizované formě je řeč překážkou dorozumění: např. oddělení laiků od odborníků (vyloučit

nezasvěcené z rituálů vyvolených)- ritualizovaná řeč je nadbytečná (nepřenáší info, ale váže na sebe kolektivní emoce): např.skandování- tabuizace určitých slov (slovo jako ekvivalent objektu, kt zastupuje)

III.2. Institucionalizace jednáníinstituce = osa každé kultury, základ spec lidského způsobu řešení problémů přežití- obecně praktikovaný způsob jednání sloužící naplnění určité reálné nebo fiktivní potřeby- náhrada pudového jednání – instituce (naučené) a pudy (vrozené) jsou dva alter způsoby chování –

obojí je zautomatizováno, direktivně řízeno, neumožňuje inovace Nietzche: lidská kultura vděčí za svůj vznik faktu, že člověk je instiktivně nehotové zvířeE. Durkheim: soc jako objektivní zkoumání způsobů jednání kult ustanovených a kult předávanýchdefinice instituce: a. funkcionální: mechanismy funkční z hlediska uspokojení potřeby společnosti Spencer, Cooley: komplex norem ustanovených spol – omezuje se na schválené sankcionované chování (ne nevěra aj), z existence instituce usuzuje na potřebu (např. válčení) Malinowsky: relativně trvalé a nezávislé organ systémy chování: kooperativní činnost uspok potřebub. antropologická: A.Gehlen: koncepce odlehčení – kult předávané a obecně uznávané vzorce jednání

zbavují nutnosti hledat optim formy jednání k uspokojení individuálních potřeb – jako připravený recept → jakékoli široce praktikované jednání bez ohledu na schválení morálkou

- realističtější, ale: instituce se stává synonymem jednání obecně!odlišení instituce od:A. zvyků a obyčejů: W.G.Sumner: zvyky jsou elementární formy soc jevů, neuvědomovaná závazná

linie pro budoucí jednání: instituce jsou uvědomované a racionalizované obyčejeB. organizace: organizace je tvořena lidmi, kteří něco určitým způsobem dělají, je konkrétní a má členy

x instituce je způsob, jak se to dělá – nemateriální, nečlenský kult. instituce představují gramatická pravidla jednání (jako symbol komunikace – verbální jednání) – co je v dané spol správné, je díky tomu také srozumitelné

1. inst rodiny – potřeba regulace udržování rodu, kooperace v primární skupině (ochrana před fyz zánikem)2. ekonomické inst – regulace aktivit umožňujících přežít (ochrana před bídou)3. politické inst – regulace veřejného života, kontrola nad všemi členy nebo částí spol (ochrana před agresí)4. náboženské inst – potřeba zasazení vlastní existence do kosmického řádu, ontologická jistota (ochrana

před ztrátou pocitu smysluplnosti)+ institucionalizace (vzdělávání) x deinstitucionalizace (magie), ! inst navzájem nesouvisí - i v rozporuetnocentrismus – představa o jedinečné správnosti, racionalizace vlastních inst → komunikanční bariéryritualismus inst: jako recept, který neříká proč (ptát se by bylo náročné a neefektivní = praktická potřeba respektování inst) = provádí se, protože jsou prohlášeny za správné = povrchně racionalizované zvyky (jednají, prtž je to obvyklé – obvyklé, prtž tak jednají) = udržování statu quo, blokování flexibility (neohraničené inovace = chaos) x průmyslová spol dává důraz na inovaci, zpochybňuje vzory = hist anomálie (důsledky?) x ritualismus masového konzumu

příklad instituce: Klientela = neschvalovaná inst: slouží soukr potřebám x osa fungování celých spol- nerovný reciproký osobní vztah mezi patronem (statky a ochrana) a klienty (oddanost a podpora), paradox

spojení nerovnosti (sbližuje) a oboustranné závislosti, není smluvně podchycen, je závazný (emoc vazby), vděčnost klienta dána mocí patrona, ne ziskem, např. feudální věrnost, vztah mezi věřícími a bohy

- přešla do modernity: univerz rozšíření a přetrvávání: odporuje tržnímu modelu (negace rovnosti, nesouměřitelnost protislužeb, věrnost) → klientské vztahy tam, kde tržní vztahy nepůsobí: distribuce žádaných neprodejných neocenitelných statků (podíl na moci) – získány náležením do skupiny

- odpověď na problém: jak zajistit mocným jejich pozici a ne-mocným ochranu při neex spec organiz – podobného výsledku lze dosáhnout pomocí státu (= zobecnění principu klientely) – nedokáže ji ale nahradit, jen ji přesunul do nelegálního pol. klientelismu

sociální role: inst = jednání očekáváné vzhledem k řešení urč typu prolémů (kult. antropologie) soc role = jednání očekávané vzhledem k   nositeli určité soc pozice (sociologie) = spec instG.H.Mead: Mind, Self and Society: socializace = přejímat způsoby řešení problémů a definování situací (hry přenášení do rolí druhých) – soubor respekt očekávání = soc stránka osobnosti, umožňuje kooperaciR. Linton: Study of Man: status = postavení ve skupině x role = dynamické vyjádření statusu, spojení mezi spol a jedn (respektovat představy o vhodnosti = spolehlivá předvídatelnost = podmínka koordinace) T. Parsons: determin funk výklad: role jako prostředek ke zvnitřnění závazných spol norem – přejímaní rolí jako sebekontrola, záruka konformity, a tedy soc stability – jednota zájmů ind a spol Newcombe: rozlišovat předepsanou roli (očekávané jednání) a konkrétní chování v   roli !

role připsané (pohlaví) x role získané (prestiž) x role vnucené (nezaměstnanost)R. Dahrendorf: Homo sociologicus: koncepce soc rolí vytváří abstraktní neexistující model člověka- rolová očekávání: co se musí x co se může → různost sankcí = možnost manévrování mezi tlaky rolí- mocenská nerovnost těch, kdo role vymezují (ne celá spol)- člověk má schopnost odstupu od role: Mead I and me, GoffmanR. K. Merton: role set (sestava role) – různé osoby definují roli různě podle jejich postavení vůči nositeli → konflikt v roli (sboření představy o spol konsensu ohledně rolí)→ konflikt mezi rolemi – nelze sladit očekávání dvou rolí vykonávaných toutéž osobou (oddálení = prezentovat role před různým publikem)→ intra-sdělovatel konflikt – pokud má osoba vůči nositeli role neslučitelná očekávání→ Já-role konflikt – konflikt mezi potřebami a schopnostmi nositele role a očekáváními2 transformace: 1. nositel role konfrontuje očekávání s   vlastními potřebami a schopnostmi 2. chování závislé na subj výkladu požadavků role (Lewinston) → jedn role nepřijímá, ale vytváří? soc jednání: svoboda x nutnost, spontaneita x regulovanost, přetvářka a autenticita ¨

- Dahrendorf: teorie rolí činí sociologii méně humánní, zbavuje zodpovědnosti za jednáníClaessens: reflexivní identita (schopnost kritického posouzení vlastního jednání) se buduje přejímáním rolíH. Dreitzel: patologie rolí způsobena nepřiměřenou socializací (normat tlak) = rozlišovat ne/legitimní očekJ. Habermas: ideál socializace = balanc mezi požadavky spol a pocitem osobní identity (stuktura komunikace a interakcí v rodině – proti represivní socializaci nižších vrstev)E. Goffman: rolová distance – neztotožnovat se – cesta zachování důstojnosti

kritika rolí: teorie rolí není schopna rozlišit, které jednání rolí je, a které ne → termín role jako synonymum večkerého jednání, jakékoli neočekávané jednání pak výkonem role nekonformního člověkaa. normativní význam: role je označením toho, co by se mělo činit v dané soc pozicib. statistický význam: popisuje chování většiny lidíc. individuální význam: role vysvětlují konkr jednání určitého člověka

M. Crozier: teorie her = legitimní je pouze jedna taktika, ostatní deviantní – tzn. donucování nebo steeotyp rituály →! chybí znak hry: možnost volby - ve skut interakci je volba neočekávaných taktik běžná - teorie her vysvětluje vývoj =převládnutí nových kombinací strategiíhist kritika: teorie rolí použitelná jen v   moderních spol (kombinace formálních povinností – možnost měnit role i publikum) x tradičně jedna role celý život – pak to není role

III.3. Organizované jednánítvořit a předávat instituce předpokládá pospolitý životorganizace = typ vztahů, kt se mezi lidmi ustanovují v   průběhu řešení problémů (způsob = instituce)→ podmnožina instituce, způsob organizace (koordinace aktivity) je součástí způsobu řešení problému→ konkrétní podoba určitého sociálního útvaru→ každá kooperace generuje jistý typ mocenských vztahů (žádná organizace není mocensky neutrální)moc = schopnost intervenovat do běhu událostí: moc někoho, moc na někým (proti jeho zájmu) – snaha o legitimaci, zrušení mocenské asymetrie = nemožnost kooperace většího množství osob

vývoj organizace moci: moc nerovnost u všech soc žijících tvorů: u zvířat fce: tlumit agresivitu, soc hierarchie na základě fyz sil – vztahy reprodukují rituály hrozby a podřízenosti, u lidí to nebrání otevřenému násilí: zpochybnění existující hierarchie iniciuje konfliktysymbolická legitimace (bez násilí) = posílení exist vztahů symbolikou autority a poslušnosti -politologie dlouho etnocentrická (bez státní moci = moc. rovnost, svobodní divoši) x mocenská regulace

vztahů je v   každé spol → politika jako závazná regulace kolektivní akce na úrovni spol, regulaci nemusí provádět osoba, např. veřejné mínění, víra v závaznost

1. společnost bez vlády: normy v mýtech a moudrostech starců, strach z nadpřirozených sankcí, sankce vyloučení ze skupiny popř. právo msty = nepočetné kmeny lovců, rybářů a sběračů

2. zprostředkovatel konfliktů: omezená moc jednoho vůdce, nemůže vnutit svá rozhodnutí: zemědělské kultury s lovem a sběrem, nepřátelský postoj k druhým

3. osoby rozhodující o všech ostatních: bez hierarchie, kombinace lovu a pastevectví4. specializované politické role: nárok rozhodovat za celek, dělení moci do oblastí s vymezenými

kompetencemi, politicky sjednocený celek s nepřátelským postojem k druhým5. jediný vládce: závazné příkazy, bez vynucovacích orgánů: tlak mínění, strach z nadpřirozena a

vyloučení, lze rozlišit vládce a ovládané, neexistuje ekon nerovnost, směna s okolím6. hierarchizace držitelů moci: nižší členové mají více moci nad řadovými členy, směrem nahoru se fce

stává symoblickou a méně mocnou, objevuje se vykořisťování práce druhých, válečná aristokracie, kulturní a etnická nestejnorodost skupiny: základ stratifikace

7. vládci mají monopol na legitimní násilí: doteď měli právo v rukou ti, kdo se cítili být poškozeni, vojenská aristokracie jako nástroj výkonu moci, zemědělství a chov dobytka, vykořisťování formou otroctví, různé kulturní a jazykové podskupiny: kastovní diferenciace

8. specializovaný aparát výkonu moci: stát, síť klientel nebo centr administrativa, privilegovaná menšina vládců, vznik politiky v dnešním slova smyslu

! otázky:A. příčiny vývoje : některé společnosti zůstávají v raných fázích, jiné se diferenciují

a. biosociální hypotéza : stupeň pol org závisí na hustotě komunikace (počtu obyvatel) = popisb. ekonomická hypotéza : politická nadstavba závisí na stavu ekon základny: nutnost výroby

nadproduktu, který zajišťuje vládnoucí vrstvy (přímé či nepřímé dávky) – ale ne nutněc. hypotéza sociokulturních rozdílů : čím homogennější (kulturně a etnicky) a uzavřenější spol, tím spíš se

obejde bez pol org (nutná pro integraci cizích prvků a inovací, jinak rozpad spol: vnitřní soc napětí) – význam neekon faktorů: produkce prestižních a symbolických statků, špíš než výživových = nadprodukt, fce: výměna symbolů, udržování komunikace s různými etnickými skupinami či kulturami, udržování symbolické komunikace má význam, snaha o odstranění komunikačních bariér

B. politika bez státu : reprodukce moci ve spol. bez moc aparátu: přimět ovládané, aby se chovali podle názoru vládce; rané fáze: unifikované vědění rituálně přenášené v iniciačních obřadech, izolovaný svět vlastního diskurz univerza = vláda jediného tradovaného výkladu světa: kdo má slovo, má pravdu (každý by řekl totéž) – náčelník nemusel přesvědčovat: monopol na legitimní užívání slov (x každý, kdo se cítí poškozen, může legitimně použít násilí) → vznik státu: každý může verbálně oponovat, na násilí mají monopol vládnoucí = civilizace: tabuizace přenesena z verbálního do neverbálního jednání (despocie = monopolizace slova i násilí)

organizace moci a úřad: cíl: zajistit koordinaci a stálost spol akce nezávisle na výměně jednotlivců → instituce úřadu: zákl jednotka veškeré org moci, ohnisko výkonu, nedemokratické org se liší rozdělením moci a možností přístupu do úřadu, inst úřadu zůstává analogie s technikou: kontrola přírody – technologický vývoj je určující (dnes devastace přírody),inst úřadu ke kontrole soc prostředí: jedna část lidí kontr druhou (potřeba koordinace = legitimace: ale kdo z této potřeby bezprostř. profituje a jak je kontrola realizována? = odlišnosti) vznik instituce úřadu:1. v rámci rovnostářských spol: držitelé úřadu reprez demokr delegovanou moc (služba celku)2. v rámci panství: držitelé úřadu vykonávají vůli svého pána (služba pánovi)3. v rámci církve: držitelé jako vykonavatelé vyššího poslání (služba bohu)

→ později úřad nástrojem privilegizace oproti všem spravovaným = úřad jako alternativní forma moci - úředníci jako rychle rostoucí kategorie (patrimoniální rysy: prezentováno jako služ povinnost, netržní)

formální organizace: významné druhy inst činností (výroba, léčení, bádání, zabíjení) – kult. způsob života: místo přír rytmu organ jako vnější rámec určující průběh lid chování (regulovan inst místo pudů)Max Weber: form organ jako nástroj racionalizace chodu lid spol a chování jedn aktérů tradiční fungování správy: stát jako prodloužení domácnosti panovníka, libovůle úředníků moderní byrokracie: pokrok v racionalitě, pevná pravidla pro všechny, pevné kompetence, hierarchie, odbornost, oddělení veřejného a soukromého, vypočitatelnost – to způsobilo rozvoj kap podnikání - funguje jako továrna: odlidštění, hromadnost, ale výkonnost- byrokracie je nutná pro další vývoj pro zabránění chaosu (lze leda vyvinout ještě byrokratičtější)- úředník je vázán na existenci byrokratického stroje – je jen článkem, má zájem na tom, aby fungoval- spravovaní nemohou existující aparát nahradit ani odstranit (úředníci mají odbornou převahu)- byrokratická správa má tendenci vyloučit veřejnost: úřední tajemství podporuje mocenské zájmy

ritualismus organizací: R.K.Merton: Bureaucratic Strucutre and Personality: Weber přecenil funkčnost byrokracie: ve skut jen podporuje rit chování: trénovaná neschopnost – tendence opakovat úkony bez ohledu na konkr situaci, to brání dosažení cílů, vyřizovat bez precedensu je nemožné → dodržování pravidel účelem = přemístění cílů, disciplína hlavní hodnotou byrokrata → neschopnost přizpůsobit se realitě- nová sanktifikace spol vztahů (namísto Webrova odkouzlení světa) → byrokratické normy jako

posvátné symboly nepřístupné veřejnosti, úřední ceremonie jako tajuplný obřad pro vyvolenévyšší úředníci řídí jednání svých podřízených:

a. osobní vztahy nahrazeny jednáním v předepsaných rolíchb. podrobné předpisy řešení situací, které by se mohly vyskytnoutc. snaha o zvnitřnění pravidel organizace jejími zaměstnanci

→ strnulé nepružné chování úředníků, uzavřeni ve své skupině proti útočící veřejnosti – vedení řeší kritiku veřejnosti ustnovením nových pravidel → ještě úzkostlivější dodržování → větší opor veřejnostiM. Crozier: byrokratická org = v situaci, kdy postup podle pravidel nevede k řešení, od nich neopouští, ale lpí na nich ještě důrazněji = ztráta schopnosti korigovat jednání na základě omylů - rituální chování jako promyšlená taktika aktérů: přeměna prostředků v účely chrání byrokrata před nadřízeným, podřízeným i organizací jako celkem x skupinová strategie utvrzování vlastní výjimečnostiLa societé bloquée: byrokracie jako org se záměrně udržovanými komunikačními bariérami hierarchická struktura byrokracie: zaměstnanci – střední kádry – řídící pracovníci- střední kádry podávají řídícím mylné informace, aby získali více zdrojů pro své oddělení, řídící se

proto při rozhodování snaží od daných informací abstrahovat – přidržují se formálních předpisů= absurdní systém, kde je každý obětí i komplicem = dělba práce na ty, kdo rozhodují a neznají realitu, a ty, kdo realitu znají a nemají pravomoc rozhodovat = zablokovná organizace

IV. Základní paradigmata sociologického myšlení- soc jako teoretická konz disciplína, vztah se spolvěd disc (ekonomie), inspirace u přír věd (ekologie)

? jak je možné, že spol dokáže zachovat pevný řád? (x rozpad, anomie, chaos)1. teorie konsensuální: nepsaná úmluva dodržování pravidel umožňujících vzájemné soužití –

teorie spol smlouvy, změna jako postupné přizpůsobení měnícím se potřebám2. teorie konfliktu: jakákoli forma spol života vyhovuje vždy jen části zúčastněných: ostatní jsou

nuceni, odlišnosti jsou v kritériu privilegovanosti, změna důsledek střetu odlišných zájmů 3. teorie interpretativní: každodenní život běžných lidí: řadoví členové svým chováním spol stále

znovu minutu o minutě vytvářejí: setrvačnost způsobů myšlení a chování – předvídatelnost

IV.1. Teorie konsensuálníA. vznik se sociologií - Comte: nepořádek ve spol důsledkem chybějícího konsensuB. T. Parsons: strukturní funkcionalismus: konsensus zákl hodnot → možnost reprodukce soc řáduC. teorie směny: principy tržně regul směny zobecněny k max zisku ze styku s druhými

! předpoklady: integrita soc systémů, soudržnost spol, solidarita, reciprocita a kooperace, uznání legitimní autority, zákl prvky normy a hodnoty, závazky, konsensus, tendence soc systémů přetrvávatnebezpečí: konsensus jako kategorie vysvětlení se může změnit v nástroj konzervativní ideologie (tzn. pokud nebude ve všem panovat shoda, spol nebude fungovat –své mínění a hodnoty vydávat za oficiální)

Strukturní funkcionalismus- ve 40. letech ztotožňován se soc: věda stud funkce, jež plní určitý soc jev z   hlediska soc struktury - insp: Comte, Spencer, Pareto, Durkheim: závislost částí na celku, rovnováha soc organismu,

harmonická seberegulace, mechanismy solidarity a anomieTALCOTT PARSONS: soc systém má určité potřeby, které musí být uspokojeny – uspokojují je soc struktury – ty jsou předmětem sociologie- existuje rovnovážný, zdravý stav – ostatní stavy jsou patologické- hlavní jsou hodnoty, které jsou sdíleny a orientují jednání členů v souladu s potřebami systému

podmínky chování lidí:a. kulturní systém – soubor sdílených hodnot (formy myšlení, jednání: konformita základ fung spol)b. sociální systém – soubor rolí a rolových očekávání: gratifikace (odměnění za řádný výkon) x sankce,

konform umožňuje předvídat → pravidelnost a uspořádanost – skrze výkon rolí se utváří struktura normální (normy respektující) osobnosti

c. systém osobnosti – ind aktér s potřebami, motivy a postoji: internalizované kulturní cíle d. systém behaviorálního organismu – vnější a vnitřní biologie omezuje možnosti lidského chování-soc aktéři jednají, aby dosáhli cílů: způsoby určeny normat očekáváním druhých a kult hodnotami-ale kult ponechává určitou možnost volby → dilemata:

A. dilema askripce (kým lidé jsou - tradičně) x výkonu (co vykonali - moderně)B. všeobecné x specifické požadavky na partnery v interakci: podle sociální role, v níž vystupujemeC. afektivita x neutralita vztahu – distanceD. univerzalismus x partikularismus – se všemi podle stejných meřítek nebo diferencovaně

→ vřelá a sympatizující pospolitost x chladně kalkulující společnostpotřeby soc systému:

a) adaptace na prostředí: ekonomika (přísun a distribuce zdrojů)b) dosahování cílů: politické instituce (určení prioritních cílů a mobilizace)c) zajišťování vnitřní integrace: právní instituce (regulují vztahy)d) udržování vzorců jednání (hodnotového systému): náboženské, vzdělávací a rodinné instituce

-snaha o teoretické schéma použitelné pro funkcionální analýzu a komparci systémůkritika: empiricky netestovatelné hypotézy, abstraktní popis banálních skutečností, teleologické vysvětlení (z důsledků, ne z příčin), neschopnost vysvělit soc změnu (změna jako patologický vývoj)- leda evoluc změna v systému, ne změna systému, preceňuje roli solidarity, nedoceňuje konflikt, přeceňuje normativní prvek soc života (nevysvětluje původ – ve skut bývají kult hodnoty hodnotami privilegovaných), lehce se mění v konzervativní ideologii - nedostatky vznikly kvůli přenesení antropolog analýz archaických spol na komplexní průmyslovou → ahistorismus pohledu na spol, vzájemná provázanost institucí, věr a praktikv prelit spol se hodnoty a normy přenášejí nezměněně, hodnoty sdíleny = bezčasová uzavřená realita

x moderní spol: diferenciace, soc a kult rozdíly, dělba práce, spec vědění a historické vědomíROBERT KING MERTON: Social theory ans social structure – fomulace empirických hypotéz- teorie středního dosahu: abstraktní teorie x dílčí empirické studie → je nutné formulovat dílčí teorie

omezeného dosahu, které budou co nejblíže pozorovatelné realitě„funkce“ sugeruje, že vše, co se odehrává, spol prospívá (uspokojuje potřebu – jako organismus) → kategorie dysfunkce – destabilizuje a desintegr spol: dysfunkční pro jedny x funkční pro druhé - konfliktfuknce manifestní (jsou známy a kryjí se s motivy jednajících) x latentní (skutečný předmět sociologie!) – tzn. pochopit na první pohled nevysvětlitelné jednání – analýza latentních fcí rozšiřuje vědění o spol nezamýšlené důsledky záměrného soc jednánísebenaplňující se proroctví – Thomasův teorém: predikce budoucnosti ovlivňuje chování lidíanalýza fungování byrokracie: ritualismus, byrokratický intelektuál – poddajný, postradatelnýdeviantní chování: konformita, inovace, ritualismus, únik, rebelie – typy adaptace

teorie referenčních skupin – snaha jedn jednat podle cílů skupiny, jakoby byl členem, hodnoty tvoří rámec pro sebehodnocení, usnadňuje soc mobilituvliv masové komunikace na publikum – názoroví vůdci lokální x kosmopolitní

- jedn se řídí triviálním zdravým rozumem x sociologie odkrývá souvislosti, kt zdravý rozum zpochybňují – není možné učinit jednání jedn racionálnějším: např. věda přestala být služkou náboženství, stala se služkou státu, který vědce platí – nedůvěra plyne z nežádoucích důsledků aplikace vědeckých poznatků

K. Davis a W.E.Moore: Some Principles od Social Stratification: nerovnost odměn má zajistit obsazení nejdůležitějších pozic kvalifikovanými osobami – gratifikace motivuje k přípravě a obětem- zjevný nesoulad se skutečností, napadeno kvli zpochybnění USA jako země rovnosti a neomezených možností všech → slabý rys strukt funkc = apriorně považovat vše za účelné a blahodárné

Teorie sociální směny- podle klas ekonomie: chování lidí jako směna statků a služeb všeho druhu – výměna ekvivalentních

položek: předpokladem směny konsensus (tlak ke transakci = vlastní potřeby), hodnota směňovaných statků (viz kulturní hodnota strukt funkc – něco, co pro nás má význam)- vznik 50./60. léta, insp Simmel: reciprocita v   interakcích = směna (ale ne vždy ekvivalentních položek)

a. antropologie: instituce darů: B. Malinowski – vzájemná směna základem soc soudržnosti (ne ekonom, ale primárně sociální charakter, např. obřadní směna stejné věci bezvýznamné pro potřeby) – cílem cirkulace je udržování závazků a posilování pouta důvěry (také M. Mauss: mocenská dominance dárce)

b. klas. pol. ekonomie: každý člověk se vždy snaží max svůj zisk: porovnávání výdajů a zisků, zákon o zmenšování marginálního užitku: růstem konz zboží klesá užitek z každé další jednotky → zákony o vztahu nabídky a poptávky a ceny: zbožím také uznání, soc status, láska atd

c. behvariolání psychologie: posilování odměňovaného jednání a rce na absenci očekáváné odměnyGEORGE CASPAR HOMANS: The Human Group – základní znaky skup jednání na základě komparaceelement formy soc chování: soc směna = umění dát druhým to, co má pro ně větší hodnotu, než kolik činí

náklady – sporný předpoklad, že si každý člověk ze všech interakcí odnáší zisk – jinak by do nich nevstupoval, každý má svobodu (Homans ignoruje kategorii moci)- distributivní spravedlnost : sprav směna = každý získá proporcionálně tolik, kolik investoval (spravedlnost

nerovných možností investovat?), privileg pozice = schopnost poskytnout nedostatkové, vysoce ceněné - vše odvozuje ze studia chování lidí v primárních skupinách – proto nepřesvědčivéPETER BLAU: studie chodu velkých byrokratických aparátů: The Dynamics od BureaucracyExchange and Power in Social life: emergentní vlastnosti inst = nelze je odvozovat z chování individuí -soc směna upevňuje vztahy na zákl rovnosti, často ustanovuje nadříz - podříz – tendence vydělat na

směně víc než druhý: akumulovat výhody: proč lidé akceptují něčí moc, když základem směny je nezávislost partnerství a dobrovolnost? - každá interakce je zištnou směnou:

a. někdo nechce odměnu (odměnou je ocenění nesobeckosti) b. jeden z partnerů má nad druhým moc převahu – přesto dochází k reciproké směně: mocný

kontroluje žádané statky, ne-mocní se odměňují uznáním jeho moci – autonomie se lze vzdát, pokud druhá strana dobře zaplatí – dominance jako forma regulérního obchodu

c. vykořisťování: dominantní strana přestává poskytovat přijatelnou protihodnotud. činy motivované čistě svědomím: x „mít čisté svědomí“ jako odměnae. akty otevřeného násilí: x násilí jako odměna sama o sobě

-pokus o absolutizaci tržní situace → deformace pohledu na člověka: kalkulující bytost – v běžné interakci ale neexistuje společ ekvivalent (peníze): úcta? nelze sčítat a dělit→ nelze kalkulovat zisky a náklady x nedostatek info o dopadech, lidé se řídí akfekty, zvyky, hodnotami→ nemožnost rac strategie

→ rozmělnění soc kategorií: volné kategorie nákladů, zisku a odměny – co je pro někoho odměnou, může být pro druhého trestem, podle kontextu: Blau – hodnota se znehodnocuje kalkulací (přátelství) → jakékoli rozšíření této kategorie z ní nečiní adekvátní nástroj k postižení specifičnosti mezilid vztahů !

IV.2. Teorie konfliktu- 50. léta jako krit rce na strukt funkc – zákl teze negace kons teorií: soc systémy založeny na

protikladech, spol vnitřně rozdělena, generuje opozici, nepřátelství, strukt konflikty, různost zájmů (= zákl prvky spol), diferenciace umocňuje moc nerovnost, nátlak, systémy mají tendenci ke změně

? Jaké síly udržují soudržnost soc řádu? Jakou povahu má vnitřní strukturace spol a k čemu slouží? Jaký je původ soc nerovností? Jak interpretovat soc jevy (třídy, stát, politika)? Pro koho je vlastně existující stav funkční? komu daná instituce slouží?→ tutéž soc kategorii lze interpretovat různě podle paradigmatu (moc, nerovn, třída, kontrola, konflikt)-konsens: koordinace soc aktivit za účelem realizace nadosobních hodnot, kt. se staly vlastní emancipací-konflikt: utlačivost - jedni realizují zájmy vždy na úkor druhých: emancipace jedněch vždy vykoupena

diskriminací druhých = neodstr protikladnost zájmů: konflikt důsledkem nedostat statků a odliš hodnotkonflikt? odlišné sociologické pojetíetologie: projev instinktivní agresivity (fyziologické zdroje) x kult instituce regulují projevy agresivitypsychologie: ontogeneze konfliktních typů osobnosti (psychické dispozice) x konflikt má soc faktoryhistorie: snaha o rekonstrukci průběhu konfliktů x nadčasové vzorce soc konfliktůmatematika: teorie her – formální řešení jako problém rac rozhodování individuí x ne vždy racionální jednnáboženství a filozofie: spekulativně svět jako střet protikladných sil a principůK. Marx, G. Simmel, M.Weber, Giddings, Ross, Ward, E. Park, W. Burgesspři nástupu strukt funkcionalismu: konflikt jako chorobný příznak špatné adaptace individuí či anomieLEWIS COSER: The Functions of Social Conflict – konflikty mohou přispívat k   upevnění soc řádu : konflikt s cizí skupinou posiluje identitu vlastní, uvolňuje se napětí (pojistný)a. realistický konflikt – řešení reálně exist sporu: silnější vítězí a konflikt je uzavřenb. nerealistický konflikt – akt agrese cílem sám o sobě – žádné vítězství ho neukončíproti tezi konfliktu pouze v sekundárních skupinách (modernitě) a konsensu v primárních (tradičních) – Simmel: intimita zvyšuje pravděpodobnost koexistence lásky a nepřátelství – více příležitostí, silnější tendence je potlačovat (akumulace – člověk se angažuje celou svou bytostí) + absence konfliktů není indikátorem stability společnosti: naopak je to škála okrajových konfliktů (konflikt o ústředních hodnotách = rozpad) – stabilní spol si může dovolit konflikty, což ji posiluje (není strach z rozpadu) x rigidní spol brání konfliktům, a tím se ohrožují → konflikt → vznik flexibilní spolantagonistická kooperace = sladit představu vrozeného egoismu a solidaritě jako základu spol: koalice s druhými zvyšuje šanci na osobní porspěch – odlišnost zájmů spojuje = spol smlouva při přetrvání bojeCHARLES WRIGHT MILLS: The Power Elite, The Sociological Imagination-rozum a svoboda se nedoplňují (osvícenská předstva): rozum jako iracionální manipulace přírodou a

lidmi, svoboda → jediná možnost – stáhnout se do soc nezodpovědného privátního konzumu → racionalita neosvobozuje, ale odcizuje, svoboda nepodporuje rozvoj autonomně jednajících bytostí!

-ztráta tradičních hodnot vede k úzkosti, lidé se uchylují do soukromí → nekontrol spol sil – úkolem soc je kritická analýza: poukazovat na skut kořeny problémů a přimět lidi opustit postoj mlčící většiny

-v konzumní dem spol se jedn nechává pohodlně měnit v robota: sebe-racionalizace → jak motivovat lidi, aby byli ochotni nést zátěž svobody? – svoboda lidem umožňuje formulovat alternativy a pak volit – pokud lidé alternativy vytvářet nechtějí, pak neexistuje

= rozpor mezi povahou osobnosti a jejím obrazem tvořeným akademickou sociologií (soc kritická odnož)RALF DAHRENDORF: polemika s marxismem (jakto že se vyspělé země prorokovaným revolucím vyhnuly?), snaha oprostit se od funkc pojetí spol, jak ochránit demokratické státy před totalitarismem- každý konfliktní model spol založen na polaritě dvou protikladných sil: rozpor mezi těmi, kdo kontrolují

výkon moci a kdo jsou z výkonu moci vyloučeni → formování tříd jako soupeřů - vlastnictví je jen jedním ze zdrojů moci (jediným bylo v 19.stol):

A. problém manažerů : třídně námezdní síla, fukčně kapitalista: manaž revoluce – moc přešla z rukou kapitalistů do rukou odborníků: větší význam mají vztahy bezprostřední nadříz-podříz než zprostředkované vztahy vplývající z vlastnictví

B. problém reálného socialismu : zrušení soukromého vlastnictví výr prostředků, v oblasti faktické kontroly stále nerovnost: vládnoucí třída legitimuje své panství ideologií kolekt vlastnictví – monopol na řízení prostředků výroby z titulu členství ve vedení vládnoucí organizace

Weber: moc jako možnost prosadit svou vůli přes odpor druhých → člověk moc vykonává nebo je jí podřízen, Dahrendorfa zajímají konflikty mezi soc nerovnými skupinami v rámci spol = třídní boje+ nerovnost v rozdělení moci v politice v rámci nár státu a v ek v rámci podniků – dříve se tyto oblasti kryly → posilovalo intenzitu třídního konfliktu → ve 20. stol roztříštění a oslabení – byrokratizace státní moci vzala vlastníkům monopol moc postavení: podíl na moci v byrokrat organ klesá spojitě – nelze určit hranici, kde úředníci moc mají a kde už ne: všichni tvoří jeden zájmový celek = nejmocnější nástroj moci (profesní étos postaven na hodnotách podřízenosti: služby, nikoli dominance) – v komplex spol je byr pro výkon moci nezbytná: nelze bez ní vládnout, ale ona nemůže legitimně vládnout sama: neurčuje cíle, jen

se snaží je realizovat → vždy součástí vládnoucí třídy, nikdy nevládne sama: servisní třída, cílem udržovat to, co právě existuje, její autorita udržována mocnými: Dahrendorf: jako žoldnéřská armáda operující v třídním konfliktu: neustále v   boji, avšak pánové se mění RANDALL COLLINS: Conflict Sociology Toward an Explanatory Science: obohatit o další paradigmata:konsens – rituály soc. integrující, interpret – symbolická interakce a komunikace jako základ soc stratifvýklad soc stratifikace: podává popis soc struktury (vždy nutná v sociologii x psychologii, filozofii)- faktory, kt. spol strukturují? konflikt – podíl na moci (např. výše majetku je jen dílčí faktor)- jak lidé podíl na moci získávají? tradičně rodově, moderně: neomezené mobilní šance

→ moc struktura modern spol produkována a udržována v   procesu symb interakce : v každoden konverz se projevuje moc nadříz (udělovat příkazy), podříz (nutnost příkazy respektovat) a rovnost, hlavně v kontextu prac situací: pozice v   zaměstnání základem třídní příslušnosti konverzace: potvrzení x zpochynění moc vztahů: model směny – účelem posílit status (stočit rozhovor do známé oblasti) – o postavení konverzujícího (mluvčí x publikum) rozhodují konverzační zdroje → typologie tříd x ale! spol není přátelská party: Collins také připouští mimořeč faktory - metodologická slabina soc teorií = definice kruhem (podíl na moci určen postavením v konverzci – to je určeno mocí) obecné principy: cílem uspokojení vlastních zájmů, nerovnoměr rozložení zdrojů umožňujících dosáhnout cílů, nerovnosti vedou k dominanci jedněch nad druhými, ideje souvisí se zájmy těch, kdo je prosazují

IV.3. Teorie interpretativní (netvoří jednotnou školu) Symbolický interakcionismuspremisy: lidé jednají na základě významů, kt přikládají věcem, tyto významy nejsou vlastnostmi samotných věcí, ale výsledkem soc interakce, nejsou stabilní (změna v nových interkacích)→ svět je závislý na našem přístupu: lidé v interakcích vyjednávají podobu reality (nelze abstrahovat od spec lidského světa významů, nelze biologizovat) → spol je výtvorem svých členů, minutu po minutě je předělávána = demokratizace, není tvořena elitami za přihlížení mas, ale každý si dělá svět sám: významy se přidělují ve všedních interakcích – ty nejsou nezměnitelné, nejsou ani udržitelné ve stabilní podoběčlověk bytost sociální: jak se chová, když se cítí nejvíce sám sebou? → zodpovědnost člověka za svůj svět, každý aktivně vytváří své vztahy k druhým, každý musí vyložit, co pro něj svět znamená ! zdroje: termín 1937 Herbert BlumerWilliam James, John Dewey: modifikacw vrozených instinktů v interakcíh, důraz na jazyk = člověk jako aktivní a tvůrčí bytost schopná kontrolovat vlastní osudyCHARLES HORTON COOLEY: zrcadlové Já – snaha pohlížet na sebe očima druhých = budování svého mínění o sobě samém (závazné je míněních primární skupiny = do níž se člověk rodí a v níž je vychováván: rodina, vrstevníci, sousedství → dítě se učí sdílet očekávání členů skupin vůči sobě)WILLIAM THOMAS: definice situace = situace definovaná jako reálná se stává reálnou ve svých důsledcích (Thomasův teorém) → lidé nejednají podle toho, jaký svět je, ale jak ho interpretují: jak se svět jeví je funkcí přikládaných významů (vznik v interakci ve střetu různých, např. kult pohledů na svět)GEORGE HERBERT MEAD: Mind, Self and Society – zakladatel, zkoumal spontaneitu dětí ve hře,sociální Já (Self) – proces vytváření: interakce = výměna verb a neverb symbolů – umožňuje porovnat reakci adresáta se záměrem toho, kdo symboly vysílá (je-li stejná, pak si porozuměli) - proces socializace: pohlížet na sebe z perspektivy druhých – člověk se stává sám pro sebe

subjektem (reflektuje své jednání), pokud se dříve stal sám pro sebe objektem (přejímání rolí)- podstata soc role = co druzí lidé očekávají (ne co určitý člověk dělá) - schopnost přejímat role budována od dětského věku: napodobovar rodičovské a profesní role

(očekávání na konkr roli), role generalizovaného druhého (uvědomuje si očekávání druhých) → člověk aktivní, zároveň jako produkt soc vztahů: člověk (Self) se rodí ve spol: organizace skupiny (komunikace o problémech) se zobrazuje v mysli socializ jed – problem-solving being: schopnost pohybovat se při řešení problémů do minula (zkušenosti) i do budoucnosti (důsledky) umožněna používáním symbolů (důsledek symb interakce)!ERVING GOFFMAN: manipulace s dojmem na druhé lidi – dramaturgický přístup, soc přetvářky, výkonem rolí lidé sledují vlastní cíle: The Presentation of Self in Everyday Life (Všichni hrajeme divadlo): fasáda, segregace publika, mystifikace, sebekontorla herců, distance od role (zachovat pocit důstojnosti), rutina při výkonu rolí (soc rituály – soc život jako série drobných konverz ceremonií – potvrzení moc pozic)→ Mead a spol: lidé budují svou identitu v interakcích x Goffman: lidé skutečnou identitu v   interakcích zakrývají, aby vytvořili idealizovaný obraz sebe sama x dobová a soc podmíněnost- formováno i makrosoc tlaky, které nevidíme na scéně → Goffman: interakce výrazně strukturovány, ritualiz (obava z vyloučení)

HUCH DALZIEL DUNCAN: dramaturg verze: symb rituály v celospol dramatech (insp Burke)-hierarchická spol: pocit viny mají ti, kdo to nerespektují, i ti, kdo řád ustanovili (museli čisté principy prosadit nečistými prostředky) – tu lze vykoupit obětí = rituál, kt posiluje exist hierarchii či naději v příchod očekávaného řádu – solidarita v nenávisti stmeluje spol na cestě k nejvyšším cílům = zlověstná solidarita, formy komunitní oběti: válka – potrestání nepřítele zbavuje našich vin, zatížit nepřítele vlastními hříchy, kt. následně z něj očistíme; charitativní činnost bohatých, sportovní zápasy

?Jakým způsobem je pomocí symbolů udržován soc řád? způsob vhodného chování (dobré mravy) – dramatizace sebe sama, naznačuje druhým, kam nás mají zařadit, a na jaké místo je řadíme my = denní řeč hierarchie (tvoření a potvrzování) + soc euforie – každý má svůj part ve hře (v různém kontextu různé místo) + veřejné ceremoniály všeho druhu mají stejnou fci- největší moc symbolů: v zápasu dobra a zla – zloduch obtěžkán našimi hříchy – většinou spíš obětní

beránek (personifikace vlastního strachu a viny)x oběť komická (vysmívat se sám sobě – humor jako tolerovaná forma nenávisti)HAROLD GARFINKEL: etnometodologie: spekulace běžných lidí, kt vytvářejí realitu svou činností? Jak chápou svět svého každoden života běžní lidé? Jak je možné, že ho mohou chápat právě takto?- metody, pomocí nichž běžní lidé dodávají smysl každoden aktivitám: USA 60.let:kontakt s různými

vrstvami, dělba práce (žargon, dovednosti), blahobyt vede ke znuděnosti každodenností, vysoká vertikální mobilita = soc typ parvenu – rádi by se chovali přirozeně v lepší spol, ale nejde to

?Jak to lidé dělají, že právě to, co činí, považují za zcela neproblematické a přirozené? – metoda narušení běžného chodu věcí → přimět lidi, aby ukázali, co učinit, aby byl svět opět neproblematický → etnometodolog se chová jako cizinec, aby odhalil, jak domorodci zvládají svůj světreflexivita – strukturují aktivity tak, aby podpořili předpoklad, že svět je takový, jakým se zdá být + prezentují druhým své jednání jako racionální? Jak lidé svými každodenními postoji přispívají k reprodukci soc řádu? rutinizované jednání – netřeba objasňovat, všem je podstata jednání zřejmá = kontextuální vázanost jednání = indexikalita – etnometodologie jako studium děsivé indexikality každodenního života

Fenomenologická sociologieALFRED SCHUTZ: 20. léta, znovuobjeveno v 60. – v každoden životě vznikají a udržují se předvědecké významy – ty dosavadní soc nereflekt přebírala do věd slovníku, z dosavadní pozit soc se vytráceli aktéři soc života → pro poznávání světa lidí nutné odlišné způsoby než pro přírodu- dvojitá hermeneutika sociologie : soc přikládá významy lidskému světu, kt je vystavěn na

významech, kt vznikají v interakci jednotlivců → soc teorie jako konstrukt konstruktů běžného živnatural stance = přirozený postoj lidí: neptají se, zda je svět takový, za jaký ho považují + považují za samozřejmé, že druzí vidí svět stejně – svět jako předem daný a organizovanýdruzí lidé jsou pestrý diferencovaný soubor – svět je prostorově a časově strukturován- jak tento zdálivě neproblematický strukturovaný svět vzniká a čm je ve vědomí lidí udržován?

stock of knowledge at hand: zásoba vědění, kterou mají lidé k dispozici (daná socializací) = suma receptů na myšlení a reakce na situace = typifikace (obsah předávané kultury)- zkušenosti sedimentovány v podobě osobních typifikací – z tohoto úhlu interpretována každá nová

zkuš – jaktože je výklad situací založený na osobních zkuš pochopitelný pro druhé? - k pojmenování zkuš používají lidé stejný jazyk = sklad veřejně přístupných typifikačních prvků: možnost včleňovat to, s čím se člověk osobně nesetkal = jazyk jako kolekt zásoba abstrakt a objektivizovaného vědění → osobní zkuš popsaná jazykem ztrácí neopakovatelnost a nesdělitelnost

kritické situace: problematizace zaručeného → může být vysvětlena x nemožnost vysvětlit situaci → otřesena víra ve spolehlivost světa → redefinace světa x zhroutí se celý referenční rámec zkušeností (životní tragédie) → normální a přirozený svět přestává existovat (sebevražda, psych nemoc)

IV.4. Sociologie a ekonomie: sociální stát„imperialismus ekonomů“ – snaha vše vysvětlit ekonomicky (ekon redukcionismus) – souvisí s generalizací trhu (produkce statků nejdůl) → nejpodst info o fungování modern spol podává ekonomie x soc chce překlenout úzká ekonom měřítka a kategorie → gen trhu jako hist podmíněného produktu vývoje spol, kt. přináší nevýhody (náklady): gen trh diktuje parametry rozhodování a modeluje mezilid vztahySociální stát – příčina, nebo důsledek potíží moderní společnosti?A. krize soc státu – poptávka po soc zabezpečení převyšuje možnosti i vyspělých ekonomik (snížené

možnosti investic, demotivace daněných podnikatelů vede k dalšímu zpomalení ek růstu)

- demografický vývoj : stárnutí populace, více ekon postproduktivních- legitimita : pochybnost o žádoucnosti cíle (= snižování soc nerovnosti: již nezaručuje bezpečí, rovnost

je nákladná – nutnost přispívat na zabezpeč druhých, přetíženost byr struktur – spotřebují prostř)B. obhájci státu blahobytu : snižuje nezaměst (zaměst úředníky), udržuje kvalif prac síly (školství), min

příjmy +soc dávky udržují kupní sílu obyvatel, soc zajištění snižuje pocit ohrožení (bez demagog h) → zlehčování škod, tržní argument → potvzrení soc omez optiky: soc stát dražší varianta hosp rozvoje→ diskuse vedené v rovině podrobností, nezasahuje jádro problému → dilema trh x soc stát: modern spol zrušila mech, kt netržně uspokojovaly potřeby → vše, co jedn nedostane na trhu, žádá od státu (forma kolekt solidarity, veřejné = státní)- formy soc bohatství, kt se reprodukují nezávisle na ek: ochota respekt normy, integrita obcí,

soudržnost domácností = předpoklady fung ek, jejich reprodukce samozřejmost, do níž netřeba investovat – soc indikátory, kt se zhoršují s růstem HDP! (př. prostor mobilita oslabuje komunit vazby)

→ logika ek reprodukce ohrožuje reprodukci některých zákl soc hodnot a vazeb! – tržní mech rozbíjí spol vazby, kt nelze výhodně suplovat form org: umělá produkce lid solidarity úřadem je nerentabilní: nákladné, složité a neúčinné (kritika to soc státu vyčítá ve srovnání s trhem = nepochopení: soc stát se snaží napravit to, co ohrozil rozvoj modern ek! – nelze na něj klást stejná měřítka jako na trh)- trh vyžaduje atom spol: nesoběstační jedinci neschopni pokrýt potřeby neform spoluprací = popření

všech mech neform sol: existence soc vazeb představuje riziko neform mimotržní směny→ soc stát jako sysifovské úsilí o revitalizaci vazeb soc solidarity: je ve zpoždění za oslabujícími se silami a je nucen uměle za pomoci byr mechanismů reprodukovat to, co vzniklo přirozeně - tržní mech zvyšuje závislost na penězích – plodí tržně neúspěšné (nedisponují penězi) → úloha soc

státu nebude klesat, krize však nezeslábne → nová napětí

IV.5. Sociologie a ekologie – trvale udržitelný životchicagská škola (R. E. Park): ekolog přístup jako základ soc metody – inspirace: fungující ekosystémy- autoregulační schopnosti → koncem 19. stol. cílem soc přispět k ustanovení nového řádu- odpovídá také ekonomii: vzájemné soupeření i v ekologii nástrojem koordinace a udržování rovnováhy- ekolog kategorie k výkladu spol: adaptace (zákl prvek vývoje) – míra adaptace spol na vnější prostř: např. velkoměsta – takovou adaptibilitou je ale bezprostř ohrožena regenerace přírodních ekosystémůx 70. léta: jiná ekologie – princip „únosné kapacity území“: v omezeném přír prostř existují meze růstu!Koncept trvale udržitelné společnostinebrzděný vývoj v omezeném prostř → vyčerpání zdrojů, růst znečištění, populační tlak na zbylé zdrojeenvironmentální prostor – v jeho rámci lze spol reprodukovat dlouhodobě bez nevratného překročení únosné kapacity prostředí – vymezeno množství zdrojů, jež lze používat udržitelným způsobem-není lhostejné, jak budou zdroje rozděleny: přepočet průměrné výše environ nákladů na obyvatele planety

→ každý má právo na podíl z objemu přír bohatství, kt ještě zbývá-základ: údaje o dosavadním čerpání neobnov zdrojů a tempa, jímž lze čerpat bez fatálních důsledků?Ve kterých oblastech lze dosaženou úroveň spotřeby provozovat dlouhodobě a kde ne? Jak definovat nadměrnou spotřebu a jak ji legitimně snižovat? Jak by se udrž spotřeba promítla do zaměst a živ stylu?- ideolog bariéry: ekolog vztahy → vážné světonázor střety, možnost neohranič konzumu jako nezpoch

součást lid emancipace dříve neprivileg = indikátor svobody → důsledkem rozšiř konzumu omezení svobod (ek růst podrývá schopnost přírody poskytovat zdarma zdroje: vzduch...)

2 formy bohatství: přírodní + lidmi uměle utvářené (ek růst x růst bohatství → např. vyčerpání zásob nerostného bohatství není náš příjem! – přírodní kapitál je důležitý)Hermann Daly: nárůst vynucených výdajů na opravu ekolog škod → nutnost vyvinout způsob tvorby umělého bohatství, kt bude mnohem méně poškozovat přírodní bohatství (nepřekročitelné limity)- reprodukce ekosystémů: příliš finančně nákladné, org složité a neúčinné snažit se uměle

napodobit, co bylo dříve reprodukováno zdarma a co bylo poškozeno naší ek činností (jako soc stát)→ nadměrný konzum = míra spotřeby, kt ve svých důsledcích ohrožuje právo našich potomků realizovat konzum stejné úrovně jako my sami (náklady převažují nad jeho emancipačním přínosem)

V. Komplementární přístup k výkladu sociálních jevů- 3 soc paradigmata se nerozvíjejí paralelně, ale ve vzájemných polemikách: někteří soc přístupy

kombinují: ani zákl soc kategorie nelze vyložit pouze jedním paradigmatem: jsou dvojaké:1. instituce: člověk produkt nebo tvůrce spol? kdy je inovace přínosem a kdy anomálií? konsens + inter2. organizovaná moc: kooperace nebo násilí? konsens + konflikt

3. komunikace: je vědění zdrojem emancipace, nebo manipulace člověka? inter + konflikt

V.1. Dvojakost institucí – příklad svátků- inst umožňují jednání tím, že je omezují (koleje, kt. směr jízdy regulují a zároveň umožňují)- směrují lid jednání podobně jako zvířecí pudy - dodržovat inst znamená být pochopitelný pro druhé = základ koordinace (jako jazyk: gramatika naučená a dodržovaná → porozumění) x to není rozumné nebo jediné myslitelné chování: málokdy se člověk rozhoduje, zda bude danou ins respektovat → rezignace na svobodu přináší uznání druhých- inst nástroj dobrovol domestikace → člověk je aktivním produktem své společnosti! – utvořen způsobem, kt nebrání tvořit: spontaneita x absolutní spol tlaky = falešné dilema: bez soc rolí není soc bytost (bez respekt gramatiky nelze sdělit, jak svobodni se cítíme – k distanci od spol tlaků vede právě příhodná kombinace spol tlak)- mnohost institucí umožňuje svobodně volit, kt budeme respektovat, ale různé inst se vnucují s různou

intenzitou – podle toho, nakolik vyžadují org kolektivní akci: form org mají imperativní požadavkynapř. svátky absence rac zdůvodnění, závazný charakter, význam pro soc kontrolu → rituální charakter- ve všech kult: periodizace času, symb fce: vyhlášený svátek je nutno respektovat- jako umělé omlazování opotřeb soc řádu (cyklus spol perodický a cyklický jako přírodní cyklus) x modern spol: lineární vývoj, nerespekt rytmus přírody: přesto paradox respekt svátků – respekt normy a hodnoty, nezamýšlet se nad obsahem → lidé jako pasivní produkty systému, kt internalizují obsahy předkládané v průběhu socializace x aktivní schopnost reinterpretace daných skutečností: privatizace svátků – občané se stáhnou do soukromí (dříve svátek stmeloval, dnes izoluje – dočasný zánik veřejnosti během svátku) – doma praktikují rituály pohody (= inst regulují jednání, aniž by bylo potřeba jiného dohledu = prostředek soc kontroly, např. masový konzum během svátků – získává posvátný charakter) → dvojakost: úředně závazně stanovený čas svobody od spol, dodržování soukr rituálů

V.2. Dvojakost moci – příklad státumoc emancipační (moci něco učinit) x donucující (moci učinit, a tím omezovat druhé)Allport: funkční autonomie – vše, co je užitečné, se může lehce stát hodnotou samo pro sebe - kdo se uchází o moc, zdůvodňuje užitkem celku (regulace, jednotná reprezentace navenek, nutnost

obrany) – moc pozice lze zastávat poté, co služby přestaly být poskyt → vykořisťování bez náhrady- výkon moci nezbytný pro chod každé org. x moc pozice umožňují rozhodovat, co je nezbytné → ?

jak omezit nezaslouž výhody? – demokrat ideál: aby vládnoucí co nejméně poškozovali ovládané funkc: moc zajišťuje prosperitu celku (Parsons: moc = zobecněná schopnost soc systému zařídit, aby věci probíhaly v zájmu kolekt cílů, moc exist jen pokud je uznávána – autorita jako podmínka) x konflikt – moc zdrojem konfliktů, kt rozdělují a oslabují (Mills: mocní jsou schopni uskutečnit svoji vůli i proti odporu druhých, včetně manipulace se souhlasem druhých – nevědomost o vlastní bezmocnosti)A. Giddens: koncepce státu: moc jako svoboda intervenovat do běhu událostí – narůstá v průběhu dějin: zvyšují se zdroje alokativní (ovládat přírodu) i autoritativní (regulovat chod spol)autoritativní: zvyšuje se kapacita soustřeďovat a skladovat informace (písmo), město jako kontejner a centrum moci – ovládá okolní území, vznik státu – hlavní město symbol jednotné státní moci- vznik nár státu s rozvojem kapitalismu: dohlížející aparát se rozprostírá stejnoměrně, nacionalismus →

hranice státní kontroly by se měly krýt s etnickými, nár stát umožňuje převládnutí kapital vztahůkdo realizuje státní dohled, může to využít ke kontrole všech, sblížit se s ekonom, nebo osamostatnit (směrem k totalitě) → stát jako subjekt legitimizovaného násilíkonflikt: monopol na org násilí: policie uvnitř, armáda vně (záruka pořádku x soukr násilí zločin)→ jediná obrana proti stát aparátu získat ho pod vlastní kontrolu = stálá reprodukce systému vládců - pol stranám jde o ovládnutí org, kt disponuje násilím → hrozba násilí se užívá k udržení veřejných rituálů x opoziční politici chtějí zavést rituály vlastníx Durkheim: stát jako nástroj prosazování obecného zájmu a překonávání dílčích vnitř rozporůneexist def státu, stát není nutná univerz inst: garantuje ochranu a bezpečí a vyžaduje protislužby – ale kdo je oním státem? stát není totožný s vládnoucí vrstvou – ti obsadili pozici v již exist státěkonflikt + konsens → teorie státu jako generalizovaného patrona – ins klientely: patron schopen zajistit ochranu, za to loajalita - vrstevnatý klientelismus: tzv. zprostředkovatelé – nedisponují statky, ale znají někoho, kdo je poskytnout může – nepřímý kontakt patrona a klienta: zprostř získávají podíl na loajalitě klientů i na moci patrona = výhodná pozice, neomezená ochota vyhledávat kontakty. Kapitál může být

časem přeměněn v majetek či úřad → stává se patronem x změna k absolutismu = z autonomních patronů se stávají zprostř (směrem k vyšší moci – panovníkovi), s odstraněním panovníka se situace nemění! – úloha nejvyššího patrona obsazena neosobní institucí státu!→ všichni držitelé státních úřadů jsou zprostř: stát poskytuje občanům ochranu, vyžaduje oddanost- stejným způsobem fungují církve (lidé se obrací na zprostřed – kontakt na neosobního boha)- konstrukce státu se zhroutí, pokud se lidé vrátí k osobním klientelám (např. rozpad říše římské)→ stát ochranu a bezpečí distribuuje netržním způsobem (jako každá klientela) a držitelům úřadů propůjčuje moc netržním způsobem

V.3. Dvojakost komunikace – příklad vědění- kumulované vědění rozšiřuje svobodu člověka – umožňuje mezi způsoby jednání volit při větším množství informací → interpret: člověk pomocí symbolů konstruuje svůj svět – tato svoboda mu nemůže být upřena žádnou mocí → lidé oproštěni od vlivů moci schopni dobrat se ve svobodném dialogu společných pravd (inteligence – jejich profese je produkce a distribuce vědění) x konflikt: produkce, distribuce vědění ani komunikace se neodehrává v   mocenském vakuu R. Collins: systém soc stratifikace = kdo komu co říká – nerovnost není abstraktní, vyjadřována v komunikaci v obsahu i formě x schopnost komunikovat zdrojem podílu na moci – mocenská strat. jak důsledkem, tak příčinou postavení lidí v konverzaci (vyjádřením nerovnosti je i absence komunikace)fce komunikace: integrovat skupinu, posilovat solidaritu, pocit náležení, odlišovat členy od nečlenů → konverz jako směna: vyjednávat co nejvyšší status, kt zaručí úctu a podporu – symb kom jako ritualiz souboj ustanovující hierarchii ve skup → vědění užíváno strategicky: k získání dominance (formy vědění směňovány za respekt a úctu) – i vědecká kom jako trh informací: přimět druhé, aby naslouchali: prodat vlastní pravdu bez ohledu na její význam – o něm rozhodují mimověd instK. Mannheim: vývoj zápasu o veřejně závazný výklad bytí: (sociologie vědění)a. spontánní konsensus : archaické, neměnné, nedif spol – ústně tradované vždy platné zkušenostib. monopolní výklad světa : spec soc skupina na výklad světa – rozpracovaný uzavřený systém,

posvátné knihy – nahradí bezprostř studium reality, nová zkuš řazena do starého schématu → prudké diskuse o drobnostech, většina populace užívá moudrosti všedního dne

c. atomizovaná konkurence : monopol výklad padl (bezmoc základny, vzdálil se soc zkuš) → množství konkurujících si výkladů: rozhodující je praxe, ne autorita, účastní se širší vrstvy, kt tak prosazují své mimovědní zájmy → tytéž zkuš vypadají z různých stran odlišně

d. koncentrace: taktické spojování soupeřících výkladů do koalicP. Berger + T. Luckmann: zájmová podmíněnost výkladu světa – v souboji symb univerz vítězí vlastníci moc zdrojů (ne kontrola hrubé síly, ale symb forem moci → x silnějším se často stává ten, komu se podařilo mobilizovat svojí pravdou více stoupenců)symb. unvierza jsou obecná, aby pokryla všechnu myslitelnou lid zkuš → těžko empiricky testovatelná x pro integritu je důležité věřit určitým pravdám – podpora mimověd autoritou moci: osobuje si právo produk symb realitu (intelig ji má kvalif realizovat – provádět symb násilí: meze normálnosti myšlení)používání symb past na humanitu: univerzálně, i na podporu exist moci → přibližuje používání symbolů k poznání pravdy? výklad světa musí operovat s ceněnými hodnotami, aby měl mobilizační potenciál (= primární fce ideologie): snadnější při posvátném zpracování hodnot: emotivní smysl, deskriptivní význam → člověk schopen pudově agresivního jednání, kt by nebyl schopen bez zaštítění vznešenými ideály humanity! → vědění jako účinná zbraň

VI. Základní sociologické pojmyanomie: stav, kdy přestávají platit zákony (Durkheim: oslabování stab inst, anomická sebevražda) – v době ekon krizí, nebo rozmachu (porušena rovnováha, nemožnost předvídání a očekávání) = problem. cílů a norem jednání (Mertonova typologie deviantního chování) + absence soc vazeb jednajícíchautorita:= ospravdlněná moc – zdůvodnění: věk, učenost, účast na posvátném, rodová příslušnost; modern: spojena s neosobním úřadem; oprávněnost: a) nemyslitelné v   autoritu nevěřit (nábož, ideologie, důvěra ve vědu) – nerovnost – odlišnosti v tom, jak široký je přístup ke zdroji autorityb) dohodou zúčastněných – výhodný nástroj koordinace, pojistka proti vnitřním rozbrojům = demokracie, autorita účelných pravidel hry – teorie spol smlouvy (ne fatální nutnost)c) mystifikace kryjící skuteč moc – iluze, autorita, kt by se pevně neopírala o moc, by nebyla udržitelnábyrokracie: termín: 1745, Vincent de Gournay – dnes tři významy:

1. politolog: vláda uskuteč skrze úřady = jmenovaní, ne volení činitelé, hierarchie, závislý na legitimní autoritě – vláda připouštějící minimální účast občanů na veřejných záležitostech

2. sociolog: snaha o realizaci kolekt aktivit pomocí neosobních pravidel a dalších formál. procedur3. běžně: soubor praktik, kt. znepříjemňují život spravovaných

- úředníci nevládnou: jsou zaměst držiteli moci (závislí na úřed aparátu) - byr nutí úředníky moc vykonávat, aniž by si ji přivlastnili

Weber: byr výrazem účinnosti x Merton: byr výrazem neschopnosti (blokuje inciativu, strnulost) x Crozier: byrokracie jako projev snahy o ochranu – hlavně před zodpovědnostídělba práce: široké soc pojetí i mimo ekonomickou směnu výrobního charakteru → spec skupin, ovládnutí zvláštních vědomostí a dovednostíFerguson: prostředek spojení lidí skrze jejich různost x degradace lidí na strojové součástkyMarx: anarchická společ dp x org manufakt → snaha regul spol dělbu práce x tzv. odbornický idiotismusDurkheim:vznik: hustota ob, vyvážena zpětnou koordinací = solidarita, jinak patologická, vede k anomiiFriedman: přílišná dělba práce vede k převýšení nákladů na koordinaci nad výnosy – možnost opětného rozšíření práce: zainteresovat dělníka v prac procesuformální organizace: osa fungování modern spol → koordinovat aktivitu množství lidí k dosažení cíle, zásady: oficiální cíl (kvůli němu byla zřízena) – mohou být iluzorní, sloužit jiným cílům, hierarchie (operativost rozhodování, koordinace) = bariéra zpětnovazebné signalizace omylů, kontrola může vést zaměstnance k laxnosti, autorita: hierarch administrativní x profesionální (založena na vědění) → konflikty byrokratů (zájmy org) s odborníky (prof hodnoty), síť komunikace= nedemokratické uspořádání: i ke klientům, nemožnost chodu modern spol bez byr, složitost brání laikům posuzovat funkčnost → klienti zbaveni odpovědnosti za chod org, kt ovlivňují jejich život!ideologie: výklad světa podporující zájmy vykládající soc skupiny – manipulace se symbolyMannheim: ideologie partikulární (vědomé zkreslování skutečnosti) x totální (výraz spec hist či soc pozice, z jejíhož úhlu je na realitu pohlíženo) – vyvrátit ideologii = odhalit zájmy, jimiž je vedena (ne snaha skutečnost poznat, ale ovládnout) - nezkoumat míru pravdivosti obsahů, ale spol funkci!E. Lemberg: ideologie jako zvířecí instinkty – orientace ve světě, motivace a usměrnění jednání – otázka pravdivosti je absurdní, člověk může žít bez pravdy, ale ne bez představ, jejichž naplnění uspokojuje fce: integrace, ospravedlnění rozdělení moci, stanovení norem a hodnot → osvobodit se lze jen jinou ideologií (jinak ztráta orientace jednání) = ideologická orientace nahradila instinktivní → výhoda možnosti volby mezi ideologiemi (světské ideologie = sekular náb) x nutnost rezignovat na možnost jediného pravd poznání světa, nebezpečí ideolog konfliktů (orientace na vysoké hodnoty zvyšuje agresi)komunita: opozice společnosti: soc úvary před vznikem modern (komunita tradiční), nyní soc utvary jako rce na neduhy spol (komunita revoltující) → místo, kde lze prožít život bez kontaktu s vnějškem, trad. komunita: zákl. prvek trad spol – omez prostor, nutnost společ obživy a obrany –moc nezávislost, ek soběstač, správní autonomie, hodnotový konsensus → dělba práce, ind, urb, komunikace → navazování vazeb vně sídelní jednotky → globální propojená spol, lokál jedn se mění z producentů v konzumenty (to není nutné dělat společně – spol obrana x nechat se bránit, spol péče x nechat o sebe pečovat, spol vytvářet kulturu x konzumovat mas kult) → jedn fce přebrány celospol instancemi nekomunitního typux revolt komunita: rozptýlená sít členů různých organizací, vznik pokud se modern způsob uspokoj potřeb stane neuspokojivým pro určitou skupinu, nemají dlouhého trvání → spol, kt se neskládá ze soběstačných subsystémů je mnohem zranitelnější!kutlura: vše, čím se člověk odlišuje od zvířete: soubor činností a výtvorů, kt. umožňují přežít v přír prostř a soubor věr a představ, kt. tomuto přežití dávají smysl – kompenzace org a instinkt nevybavenosti, lidé nepřizpůsobují vlastní organismus, ale kulturně modifikují prostředí: nutnost koordinace a symb kom(antropolog def: A. Gehlen, x Cicero kultura ducha, Herder kultura jazyka)- přenáší se učením (abstrakt symb, písmo) – kumulativní charakter (není definitivní)B. Malinowski: nutnost kult udržovat, přenášet a rozvíjet = kult potřeby – nový typ determinace jako biol. potřeby – neuspokojení kult potřeb ohrožuje samo biol přežití → kultura je prostředek přežití, ne cíl, princip. neomezenost kult potřeb x nedostatkovost nutných zdrojů R. Benedictová: různé kultury – suma spec vzorců jedn, způsobů uspokojování potřeb, instit soc jednání

masová společnost: vznik: rušení stavovsko-korporativních útvarů → moc centr → národní stát (niveliz)a. masa občanů bez ochranných mezičlánků, bez opory vůču centr státní moci (nebezp totality)b. loajalita populace se směruje k velkým abstr celkům (rasa, národ, třída) → pol demagogie → členové se angažují, aby překonali úzkost, pocit bezvýznamnosti

c. odcizení – velké form org (kt nelze kontrolovat) – to zbavuje pocitu zodpověd x spol ospravedlňuje své jednání vůlí lidu → cynický přístup k hlásaným hodnotámd. org soc oblasti po vzoru mas výroby zboží = mas produkce (zravotnictví, výchova, cestování), ind přístu je neekonom – to nutí standardiz produkci a hledat nejnižší spol jmenovatel (nároky, vkus)e. demystifaikace posvátných hesel, s nimiž modern spol vystoupila proti tradiční (rovnost → zaměnitelnost v org, standard mas odbyt – nivelizace vkusu a chuti mas konzumenta)f. rozhoduje kvantita na úkor kvality – rovné volby → tyranie průměrných- sociologie jako produkt mas spol: okouzlení anonymním množstvím, manipulace s čas i prost sterilními abstrakcemi – společnost jako odcizený výtvor nikohomobilita: pohyb osob mezi pozicemi v rámci soc rozdělení → spol uzavřené (kasty, stavy) x otevřené P.A.Sorokin: mob vertikální – změna celk statusu v hierarchii (vzestup x sestup) x horizontální (z jedné soc skupiny do durhé na stejné úrovni): intragenerační (během života) x intergenerační (děd-otec-syn)- ideologicky zatíženo: implicitní přirozenost nerovnosti soc pozic (nemohou mít stejnou atraktivnost) – zpochyb iluzí o povaz modern dem spol; předpoklad: o dosažení vyšších pozic usilovat pouze individ (kolektivní akce ohrožuje vlastní šance) = mentalita úředního kariérismu (modern spol je úř i kariér)S. Lipset a R. Bendix: vertikální mob přítomná s indistr x prof vzestup neznamená přijetí do vyšší třídynezamýšlené důsledky jednání: zpochybn možnost vědeckého řízení a plánovité regulace spolintencionální jendání: pokud to učiní více lidí, může nastat naopak ještě horší situace x proti liberalismu: sleduje-li každý svůj vlastní zájem, výsledkem je prospěch všech → x vede k poškození všech → spol neschopna autoregulace bez omezování svobody a iniciativy členů- nelze je eliminovat (leda radikální omezení osobní svobody) – problém svoboda x nutnost,

zodpovědnost za důsledky → všechny glob problémy jsou nezamýšlené důsledky profese: v modern určující faktor soc statusu (v trad. podle stavu – dědičná nerovnost) – ideolog. rovnosti: volný výběr profese = mobilitní šance (skut: typ socializace, rodin zázemí, vrozené schopnosti)A.W.Carr-Sounders a P.A.Wilson: profese = převažuje duševní činnost, vykonavatel má samostatné postavení a prestiž – tzv. svobodná povolání (lékař, advokát, profesor) + proces profesionalizace – rozšíření znaků profese na další povolání: systematická teorie, o níž se opírá (vš vzdělání), profesní autorita (odborný monopol vůči laikům), profesní asociace (pravidla – stavoská čest profese), profesní etika (normy odborník-klient i mezi odborníky) x neostré ohraničení prac doby, pocit závaznosti dané profese, možnost karéry atd. x deprofesionalizace – např. podřízenost laickým vedoucímrituály: fenomenolog sociologie – nereflekt zautomatiz každodenní činnosti, soc vědění – omezenost a předsudky běžného vědění, teorie org – iracionální prvky v chodu orgDurkheim: solidarita – emotivní pouto posilované kolekt obřady: pocit vzájemnosti posílen v soc ceremoniích – společ duš rozpoložení – kolekt stav vědomí: společ obsahy a pocitytypologie: oslavné (úspěch), rit nebezpečí (v krizi), rit přechodu (změna), rit trestání (normy), rit úcty Goffman: mini rituály všedního dne – posílit svou autoritu idealiz předváděním (vztahy nadříz podříz, kolegialita mezi rovnými, identifikace s vl skup, odlišnost od cit skup)- soc kontrola: závazná účast, socializace = seznámení s rituály; kdo kontroluje rituály, kontr spol

(revoluce = nové rituály); odmítnutí všech rit zamená soc izolaci, nejběžnější soc rit = výkon soc roleskupina: zprostř článek mezi ind (v jakých skup žije?) a spol (z jakých skup se skládá?)- člověk má něco společ s řadou jiných, což ovlivňuje jeho chování k nim a odlišuje je to od ostatnícha. malé (kontakt tváří v tvář) x velké (na zákl interakcí v menších skup)b. primární (osobní intimní vztahy k jednotlivým členům) x sekundární (zprostředkovaný kontakt)c. formální x neformální (podle stupně explicitního vyjádření pozic, práv a povinností členů)d. členská (aktuálně náleží) x refereční (nečlenská orientace na její hodnoty) e. out-group (nic společného, ONI) x in-group (členství, MY)f. podle stálosti, exkluzivity (otevřené x uzavřené), podle nabývání a pozbývání členstvíC.H.Cooley: primární skup → idealizace tradičních pospolitostí, falešná dichotomie s modern spol

sociální jednání: spol jako suma jednání konkr soc aktérůWeber: pochopit spol inst a celospol mechanismy na zákl běžného fungování ind aktérů, jednání = smysluplná činnost → počítat s reakcemi druhých lidí (ne nutně přítomných)= sociální jednání: racionální, účelově racionální, tradiční a afektuální (= neracionální, emoční, rituální)+ klas ek: nedůvěra v nadind inst (Smith, Ricardo – ale chápou jednání jako racionální – to je chyba)sociální kontrola: zajišťuje řád a stabilitu spol, obava soc o osudy modern spol: zkoumání soc mech, kt zajišťují stabilitu a její proměny: insp tzv. primitivní spol x absence soc kontroly u přistěhovalců

R.E.Park: mechanismy soc kontroly: a. tabu x závazné jednání (jinak ztráta prestiže), b. veřejné mínění (neform tlak), c. instance nábož, politiky, práva – předepisovat normy a sankcionovat + system dohlížení státu, konformus šířený mas kom → neúčinnost vede k soc patologii- soc kontrola musí být vyvážená (jednostrannost v soc – jak spol kontroluje členy x kontrola členů nad spol → i spol může být patologická, odcizit se svým tvůrcům a působit utlačivě – soc to ale nekomentuje)sociální stratifikace: char znak každé spol – vnitřní rozdělení do vrstev (odstupňovaný podíl na nedostat statcích = stratifik. činitel → stratifikace odrazem hodnot: např. podíl na moci, velikost majetku a prestiž konsens: strat je funkční – motivuje ucházet se o vyšší pozice (spojené s oběťmi – náročnost je kompenz nerovností odměn → jen nej kandidáti) x konflikt: reálné zájmy soupeř ind – obsazení pozic výsledkem konfrontace jedn a skupin hájících vlastní zájmy- konkr systém stratif je obtížné vymezit (lidé zjednodušují na my x oni) → fce: vysvětlit soc jevy

nepochopené soc aktéry (soc zdroje fašismu) – hlavně komparace modern společnostíWeber: stavy, třídy, moc skupiny; L. Warner: subjektivní ocenění v mínění x objektivní faktory

tradiční společnost: soc org, rozbita prům revolucí. nejst spol= archaické, trad: od neolitu → města, dělba práce, soc rozvrstvení. kasty a stavy (rodově na celé domácnosti → vliv na ek poměry), feudální státy, univerz nábož – denní zkuš v nadpřir kategoriích (závazný, nadosobní charakter) – tak se legitimuje i exist moc, omezené zdroje exist moci (vládce sporadicky zasahuje do masy obyvatel) → moc elita se org do klientel, vekonkov masa žije v místních, rodových komunitách: zákl soc jednotka opevněná domácnost, minim ekolog náročnost výroby, venkov soběstačný, směna v městech, trh není rozhodující v org výrobymoderní společnost: produkt prům rev a centr moci (byrokracie, námezdní armáda) v nár státu → omezení dříve autonom instancí (města, klientely), státní intervence pronikají na úroveň domácností: již není univerz soběstač subjekt soc reprodukce – její fce přecházejí na form org → oslabování domácností, přechod od stavů ke třídám, trh regulátorem chodu spol (status určen postavením na trhu), na trhu narůstá váha služeb, dělba práce, spec, snaha kontrol přírodu, argumentace vědy – výklad světa → nezamýšlené důsledky, kt ohrožují přežití člověka a kulturystatus: pozice, kt. člověk zaujímá vůči ostatním v rámci daného soc systému (také status rodiny, skupiny) → určuje práva a povinnosti vůči druhým, určuje očekávání druhých – základ soc rolí (=dynamický aspekt statusu), distribuce statusu hierarchicky (vyšší status nedostat statek), vlivy (různá měřítka podle spol): vzdělání, příjem, vlastnictví, profese, podíl moci atd. → projevy: styl života, kontakty (potvrzení x zpochybnění x zvýšení statusu): snaha o zviditelnění – statusové symboly (popř. symboly referenční skupiny), status připsaný (nelze ovlivnit: věk atd) x získaný (lze nabýt iniciativou, šíře vypovídá o mobilitních šancích dané spol), status aktuální x latentní (nemají bezprostř výáznam v dané situaci), status subjektivní (hodnocení sama sebe) x objektivní (hodnocení druhých), běžná typologizace vyšší, nižší, rovný