KDYŽ ŽÍZNÍ D U Š E , F I L O K A L I E - O THEOSI, Z A K H Y N T O S , DŮM NA PŮL CESTY V MOSTĚ

[ Z GALERIE IKONOPISCŮ J

Obraz - ikona Krista patří k nejstarším motivům ikono-pisného umění. Patrně nejstarší zachovaná známá ikona Krista Pantokratora (Vševládce) byla vytvořena v šestém století a byla zachráněna v monastýru sv. Kateřiny na Sinaji před ničením ikon ve dvou obdobích ikono-klasmu (726-787 a 814 -842) , která postihla církev v By-zanci. Ikona byla přemalována někdy ve 13. století . Původní práce ze 6. stol, je j íž reprodukci přinášíme, byla

odhalena až při restaurování v roce 1962. Ikona pochází z Konstantinopole a vyznačuje se jemností a realismem zobrazení, které po ikonoklastickém období ustoupili' spíše zobrazení v duchu ikonopisných pravidel ,i imln gických požadavků na církevní umění. Ikona jr i•< >] >i s několika dalšími uchována v monastýru t.u na Sinaji v přítmí a ve zvláštním obalu, kh n stálou teplotu i vlhkost vzduchu

EDITORIAL

OBSAH

SLOVO METROPOLITY • KDYŽ ZIZNL DUŠE 5 EKOLOGIE 2 3

STARÝ ZÁKON - SAMSON A LEV 7 ZAMYŠLENI - „UČILI NÁROD ZNÁTI CTNOSTI KRÁSU' 25

DUCHOVNÍ CTĚNÍ - FILOKAUA - o THEOSI 9 ZPRÁVY Z EPARCHLI 27

DUCHOVNI CTĚN! - SAMANIZMUS A PRAVOSIAVNÉ MLÁDEŽ - SETKÁNI DETL A RODLCŮ VE VILÉMOVĚ 33

KŘESŤANSTVI-CAST POSLEDNÍ A ZÁVĚREČNÁ - ARCHETYPY 13 ZPRÁVY Z EKUMĚNY 34

HISTORIE - PRVÉ KROKY APOŠTOLA PAV1A V EVROPĚ 18 SVĚDECTVÍ - DÚM NA PÚL CESTY V MOSTĚ 35

PRAVOSLAVÍ VE SVĚTĚ - ZAKYNTHOS A SVATÝ D10NYSI0S 2 0 PROGRAM METROPOLITY 37

y ČASE DOVOLENÝCH... Tak jsou tady opčt prázdniny pro ty míadé a nejmíadší a pro ty starší doba dovolených a dlouhých teplých dní, které nabízejí příležitost k načerpání nových sil i čas k zamyšlení s e nad tím, jak jsme vlastně žili až doposud a jak budeme žít dál.

Netřeba asi připomínat , že čas t č m starš ím z nás plyne jaksi rychleji a mnozí z nás j s o u pak . tak t rochu zaskočeni" t ím, že j e t u opět léto a že se rok j iž opět pře-houpnul přes svoji polovinu...

j ako by neviditelné hodiny v člověku tiše tikaly, upo-zorňovaly j e j a ptaly se s č ím dál větš í naléhavost í : .Pozor, tvů j čas se krátí, j a k s ním naložíš? Co hodláš udělat s roky, měsíci a dny, k teré t i zbývají? Jak budeš dál žít tak, abys opravdu dosáhl věčného života a Božího království? Jak budeš smýšlet o bližním a o sobě? Co uči-níš? A budeš se j iž konečně modlit?"

Uprostřed civilizace, která pěstuje kult věčného mládí, zdraví a krásy, si většina z nás nechce t a t o upozornění a otázky spojené s naším krátícím se časem tady na zemi připustit . Žijeme, jako by smrt , bolest a odcházení z to-hoto krásného, Bohem stvořeného a Bohem milovaného světa ani neexistovaly. Jako by neexistoval horizont, za k terým j e j i n ý svět a j iné poznání života a Božího světa, než j e to pozemské a dočasné.

Sv. apoštol Pavel n á m ale ve svém l istu ke Koloským připomíná: .Jednejte moudře ve s tyku s okolním světem

EDITORIAL

a využi j te čas vám svěřený." (Kol. 4 ,6) A j inde: „A t a k dokud j e čas, č iňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry." (Gal. 6 ,10) Anebo: „Nepromarněte t e n t o čas, neboť nas ta ly dny zlé. Proto nebuďte nero-zumní, ale hleďte pochopit , co j e vůle Páně." (Ef. 5 , 1 6 a 17).

Je pravda, že někdy právě doba nebo okolnost života, k terá není lehká, j a s n ě j i vykreslí a ukáže p o h n u t k y a smýšlení lidí - j e j i ch vni t řn í svět i pravý charakter . „Na stříbro kelímek, na zlato pec; a muž prověřuje ústa , která j e j chválí," č t eme v Knize přísloví, a dále: .vždyť žádná klenotnice není věčně plná, ani královská čelenka

nepřetrvá všechna pokolení," (Pf 27 21 a 2 4 ) Ať n á m Bůh otevře oči a dá ('inlt v čase, který je nám

dán, j ednat správně a rozhodovat sr I v čase prázdnin a dovolených pro to, co nám přinese věčný a nikoliv j enom dočasný užitek či výhodu.

S přáním pěkného léta a neustávaj ící radosti v Duchu svatém

Váš odpovědný redaktor Roman Juriga

SLOVO METROPOLITY

KDYŽ ŽÍZNÍ DUŠE Před námi jsou letní měsíce, doba prázdnin a dovolených. Máme naději, ze bude léto prosluněné a že si užijeme několik, možná i více opravdu teplých dní. Každý si dovede jistě představit, jak blahodárně chutná doušek pramenité vody za parného letního dne. Tělesnou žízeň dokážeme zažehnat jednoduše, každý svým způsobem.

zájem o druhé. Je připravena se obětovat pro dobro blízkých i vzdálených. Naučit se opravdu milovat znamená vzít vážně Ježíšova slova: Jako já jsem miloval vás, i vy se milujte na-vzájem.' 0 1 3 , 3 4 )

Lidská duše též touží po pravdě. Nesnesitelné je pro ni žít ve lži a pokrytectví. K poznání pravdy podle sv. evangelia vedou Kristova slova: J á jsem ta cesta, pravda i život." 0 14, 6) Na pravdu se ptal také Pontský Pilát a nedostal od Ježíše Krista odpověď. Pravda je totiž sám Ježíš Kristus -jeho život, sv. evangelium, smrt na kříži a vzkříšení.

Podobné je to i s žízní duše po svobodě. Kdy je člověk opravdu svobodný? Svatí otcové říkají, že je to jedině tehdy, když se člověk osvobodí od závislosti na svých špatných vla-stnostech a touhách. Opravdovou svobodu prožívá člověk v Kristu. Vede nás životem, ve kterém získáváme nadčasové hodnoty. Kdo žízní po takových hodnotách, toho zve: .Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni." 0 8 , 3 6 ) .Po-znáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými." (J 8, 32)

V naší současné společnosti je stále méně prostoru pro otázky ryze duchovní. Stále platí, že víra je pouze osobní přesvědčení a na veřejnosti nemá žádné viditelné místo. Vy-

Clověk však žízní nejen tělesně, žízní též duchovně. Žízeň duše nelze tak jednoduše uhasit jako žízeň tělesnou. Duše žízní po spravedlnosti, lásce, ujáímnosti a míru.

Nedá se jednoduše"zažeHnat prázdnými teoriemi a zábavou. Nepomůže duchovní žízeň uhasit ani světská sláva nebo ma-jetek. Žízeň duše opravdu zažehná jenom něco daleko du-chovně hodnotnějšího a nepomíjejícího.

Pán Ježíš Kristus tuto žízeň duše připomíná slovy: J á jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hla-dovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit." 0 6, 35) Sv. evangelium nás učí, že duše nejvíce žízní po opravdové lásce. Zároveň nám ukazuje, jak má opravdová láska vypadat. Kris-tova láska není sobecká, nehledá svých věd, ale naopak má

SLOVO METROPOLITY J

manit se z dědictví čtyřicetileté ateizace českého člověka není jednoduché. Předpokládá to mít opravdu hluboké pře-svědčení o tom, že lidský život není jenom hmotný a vidi-telný, ale že pro člověka j e stále důležité, aby dal vody živé své duši. .Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne,,proud živé vody poplyne z jeho nitra,' j a k praví Písmo.' 0 7 , 3 7 - 3 8 )

Na každém z nás pravoslavných křesťanů záleží, zda do-kážeme mít víru neformální, opravdovou a upřímnou. Za-palovat srdce druhých může jen ten, který sám hoří.

Stále musíme děkovat za to, že v duchovním světě nej-sme sami. Statistiky vypovídají o stále přibývajícím počtu pravoslavných křesťanů. V Cechách i na Moravě stále zaklá-dáme nové církevní obce a monastýry. Během posledních let, jak se dnes moderně říká, se naše církev .zviditelnila", a to v dobrém smyslu. Nedávno jsme si připomínali 65. vý-ročí konce 11. světové války. Naši spoluobčané již většinou vědí, že se hrdinní parašutisté v roce 1942 ukrývali v pra-voslavném katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Tento azyl j im poskytl sv. novomučedník vladyka Gorazd, první český biskup po arcibiskupu Savvatijovi, se svými duchov-ními a věřícími. A na východní frontě v Československém armádním sboru v čele s armádním generálem Ludvíkem Svobodou bojovali také pravoslavní křesťané. Není dnes již tajemstvím, že sám generál Svoboda byl pravoslavným křes-ťanem a že se zasloužil o vybudování pravoslavného chrámu v Medzilaborcích.

Sčítání obyvatel České republiky, které má být počátkem příštího roku, by mělo opět ukázat, o kolik věřících se naše pravoslavná církev rozrostla. Záleží ovšem na všech nás pra-voslavných, jak budeme k tomuto sčítání přistupovat. Měli

bychom si uvědomit, že se nejedná jen o formální akt, nýbrž o veřejné vyznání Krista a naší pravoslavné příslušnosti. Každý z nás by měl oslovit své známé pravoslavné věřící a vysvětlit j im, jak je důležité, aby se přihlásili ke své pra-voslavné víře. To znamená k Pravoslavné církvi v českých zemích.

Projevem neformální víry je především duchovní zápas se zlem a zlým. Vše to, co kolem nás zjevně není podle Bo-žího řádu, by nemělo být součástí našeho myšlení ani na-šeho života. Sami víme, jak j e těžké toto uskutečňovat. Spravedlivý Job, který tolik trpěl a byl nespravedlivě trestán, vyznal: .Zdali není člověk na zemi podroben v službu, nejsou jeho dny jako dny nádeníka?" Qób 7 , 1 ) Kdo se rozhodl vést život duchovní, mu jistě dává za pravdu. Spravedlivý Job se proto stal předobrazem Ježíše Krista, který z lásky k nám přišel na svět a svou lásku nám projevil svým utrpením a zmrtvýchvstáním. Proto jen z něho čerpáme vodu živou, která jediná může uhasit naši duchovní žízeň požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou... Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému." 0 4 , 1 0 , 1 3 - 1 4 )

metropolita Kryštof Použitá literatura: Bible, Cesty ekumenický překlad, Starý zákon, knif>a Jóí), kap. 1, verš 1. Bible, Český ekumenický překlad, Nový zákon, Evangelium sv. Jana, kap. verš: 4,10,13-14; 6, 35; l 37-38; 8, 32; 8, 36; 13, 34; 14, 6.

STARÝ ZÁKON

SAMSON A LEV Krátce potom, co Izrael odešel z Egypta a usídlil se v zaslíbené zemi Kenaan, vylodili se na jižní částí pobřeží K e n a a n u Peíištejci. Podle nich se dnes celá země nazývá Palestina. Byl to zřejmě jeden z indoevropských ná-rodů, které hledaly nová sídla. Usadili se na pobřeží a vybudovali tam pět měst: nejjižněji Gáza, severněji Aš-kalón, hlouběji ve vnitrozemí Gat, na pobřeží Ašdód a nejseverněji Ekrón.

Pos tupně začali postupovat do vni t rozemí a t a k si podmanil i celé území izraelského kmene Dan a pronikli dále až na území k m e n e Juda. Izraelci

t e n t o vpád pochopil i j a k o Boží n a p o m e n u t í za svá provinění a zpronevěry vůči Hospodinu a volali k němu, aby j i m odpusti l , aby j i m dopřál vymani t se z poroby Pelištejců. Jak Hospodin je j i ch modli tby plnil, j e v Bibli zapsáno v knize Soudců:

V Soreji n a danovském území žil m u ž j m é n e m Ma-nóach s manželkou, která nemohla mít děti . Oběma z t o h o bylo ve lmi smutno, ale j ednou se ženě ukázal Hospodinův posel a sdělil j í , že přece j e n bude mít děťátko, synka, ale že ho má zasvětit Bohu. Od chvíle početí žena n e m á pít víno a také chlapec, k terý se narodí, se s t a n e zasvěcencem: nesmí celý život okusit vína ani žádného opojného nápoje a nesmí si s t ř íhat vlasy. On bude osvobozovat Izraelce od Pelištejců. Zdrženlivost od vína a úpravy vlasů znamenalo za-svět i t se izraelské zbožnost i z doby putování po poušti , dříve než přišli do zasl íbené země, kde teprve začali pěstovat v innou révu a upravovat si vlasy po vzoru mís tn ích obyvatel .

Zena se posla velmi polekala a pověděla o zjevení svému muži . Manóach pak prosil Hospodina: .Dovol, prosím, Panovníku, ať k n á m tvůj posel při jde znovu a poučí nás, co m á m e dělat s chlapcem, který se má narodit." Opravdu, Boží posel znovu přišel, když byla žena na poli a ona hned běžela pro manžela . Manóach si od posla nechal potvrdit vše, co posel předtím sdě-lil j e h o ženě, a že musí přesně splnit vše, co j í přiká-zal. Manóach pak posla poprosil: .Dovol, abychom t ě zdrželi, připravil i t i kůzle a pohost i l i tě ." Ale Boží posel m u odpověděl: ,1 kdybys m ě zdržel, nejedl bych z tvého p o k r m u . Chceš-li však připravit zápalnou oběť, obětu j Hospodinu." Manóach si t o t i ž s tá le ne-uvědomoval, že j d e o anděla. Zeptal se: J a k é j e tvé j m é n o ? Rádi bychom tě poctili , až se splní tvá slova." Posel m u řekl: .Proč se ptáš na m é j m é n o ? Je podivu-hodné."

Manóach tedy vzal kůzle a oběť přídavnou - chléb a obětoval t a m na skále Hospodinu a ten před Ma-nóachem a j e h o ženou učinil podivuhodnou věc. Když t o t i ž vystupoval p lamen z o l t á ř e k nebi , vystoupi l v plameni z ol táře i Hospodinův posel. Víc už se j i m neukázal . Manóach byl vyděšen, ale žena mu namít la : .Kdyby nás chtěl Hospodin t r e s t a t , nebyl by od nás

STARÝ ZÁKON

při jal oběť." Zena opravdu porodi la syna a dala m u j m é n o S a m -

son. Chlapec v y r o s t l a B ů h m u žehnal a dal m u veli-k o u t ě l e s n o u s í lu . S v é z a s v ě c e n e c t v í p ř í s n ě zachovával . Nepil v í n o a n i j i n ý o p o j n ý n á p o j a nes t ř í -h a l si vlasy.

Bible říká, že když S a m s o n s pastevc i s v é h o k m e n e t á b o ř i l mezi S o r e o u a E š t a ó l e m , začal h o p o n o u k a t duch Hospodinův. Ačkol iv věděl , že j e z a s v ě c e n c e m a zachovával vše, co k t o m u patř í , n e p lně j e š t ě chá-pal záměr , k t e r ý s n í m H o s p o d i n m á . Byl m l a d ý m m u ž e m se z á j m y s v é h o věku. J ednou ses toupi l do pe-l i š te j ské vesnice T í m n a t a . Ve lmi s e m u t a m zal íbi la j e d n a pel iš te j ská dívka. Když se vrát i l domů, sdělil ro-dičům: .Viděl j s e m v T í m n a t ě děvče a c h t ě l bych j e za ženu. Vyžáde j te j i pro m n e od j e j í c h rodičů." Rodi-č ů m se t o v ů b e c nel íbi lo : .Proč si n e v y b e r e š n ě j a k é izraelské děvče? M u s í š si h l e d a t m a n ž e l k u mezi dce-r a m i pel iš te jských n e o b ř e z a n c ů ? S a m s o n v š a k s t á l n a svém: J á j i n o u nechc i . V e z m ě t e m i za m a n ž e l k u t u z Tímnaty, p r o t o ž e v m ý c h očích j e o n a t a pravá."

Tak se rodiče se S a m s o n e m vypravi l i do T ímnaty . Když přišli k t i m n a t s k ý m vinic ím, S a m s o n r o d i č e po-n ě k u d předběhl a t u p r o t i n ě m u v y s k o č i l ř v o u c í m l a d ý lev. Tu se S a m s o n a zmocni l duch Hospodinův. Popadl lva h o l ý m a r u k a m a a r o z t r h l h o j a k o kůzle . Nechal h o t a m ležet a r o d i č ů m nic neřekl .

V T í m n a t ě s rodiči t é dívky ce lkem s n a d n o pořídil i . Když p a k šel S a m s o n d o m l u v i t s v a t b u , c e s t o u si v z p o m n ě l na lva a odboči l , a b y se podíval , j e s t l i t a m zdechl ina j e š t ě leží. A hle, ve lví zdechl ině bylo včel-s t v o a m e d . Nabral si m e d u do h r s t i a c e s t o u z ní lízal a vrát i l se k r o d i č ů m , aby i j e pohos t i l m e d e m , a le neřekl j i m , že m e d v y b r a l ze zdechliny.

S v a t b a byla s lavná . Uspořádal j i v T í m n a t ě S a m s o n a m ě l a t r v a t , j a k bylo z v y k e m , sedm dní. N e v ě s t i n a r o d i n a pozvala t ř i c e t p e l i š t e j s k ý c h m l á d e n c ů j a k o družby. S o t v a začal i s lavi t , v z p o m n ě l si S a m s o n n a své dobrodružs tv í s e l v e m a řekl m l á d e n c ů m : .Chci v á m dát h á d a n k u . J e s t l i m i j i dokážete za s e d m dní h o s t i n y roz luš t i t a u h o d n e t e j e j í smys l , d á m v á m tř i -cet košil a t ř i c a t e r ý s v á t e č n í šaty. Jes t l i m i j i v š a k ne-b u d e t e m o c i r o z l u š t i t , d á t e v y m n ě t ř i c e t koši l a t ř i c a t e r ý s v á t e č n í šaty." Souhlas i l i s n í m : „Dej n á m s v o u h á d a n k u , ať si j i pos lechneme. "

Rekl j i m tedy: . H á d e j t e ! Ze ž r o u t a vyšel p o k r m , ze s i láka vyšla s ladkost . Co t o j e? "

Po t r i dny nebyl i s t o h á d a n k u roz luš t i t . Č t v r t é h o

dne navedl i S a m s o n o v u ženu: . P ř e m l u v s v é h o muže, ať n á m h á d a n k u prozradí ! J i n a k t ě i s d o m e m t v é h o o t c e upál íme. To j s t e n á s s e m pozvali , a b y s t e n á s ob-ral i?" Zena š la za S a m s o n e m , a b y j í d ů v ě r n ě rozluš-t ě n í h á d a n k y prozradi l . S a m s o n n e c h t ě l . Ona m u vyčí ta la s p l á č e m : . N e m á š m ě rád a c h o v á š ke m n ě n e d ů v ě r u ! Dal j s i h á d a n k u c h l a p c ů m od n á s a m n ě js i j i neprozradi l . " Odpověděl j í : „Ani s v é m u otc i a své m a t c e j s e m j i neprozradi l , a t o b ě bych j i měl prozra-dit?" J enže o n a n a n ě h o pořád s p l á č e m na léha la , až ho t a k u m o ř i l a , že j í s e d m é h o dne r o z l u š t ě n í prozra-dil. Ona p a k t a j n ě t o t o roz luš tění sděli la m l á d e n c ů m . Takže s e d m ý den, j e š t ě před z á p a d e m slunce, pověděli r a d o s t n ě S a m s o n o v i : ,Co j e sladší n e ž med, co j e sil-ně jš í než lev?"

S a m s o n p o c h o p i l , že byl p o d v e d e n s v o u ž e n o u . A o n j i považoval pro s e b e za t u p r a v o u ! .Kdybyste neoral i m o u ja lovic í , mo j i h á d a n k u b y s t e neuhodl i . " Plný h n ě v u odeše l ze své svatby, s e b ě h l k Aškalónu, počíhal si t a m a pobil t ř i ce t s v á t e č n ě ob lečených pe-l i š te j ských m u ž ů , svlékl j e a j e j i c h koš i le a oblečení odnes l t ě m t i m n a t s k ý m m l á d e n c ů m , co j i m dal há-danku, a bez roz loučení odešel d o m ů ke s v ý m rodi-č ů m .

Za n ě j a k ý čas se uklidnil , z rada h o přebole la a on za touž i l o p ě t p o své ženě a že s e k n í v r á t í . Nešel s prázdnou, nes l j í kozlíka j a k o dárek . Bylo t o zrovna, když se seka la pšenice . Přišel do T í m n a t y a sháně l se po své ženě. Ale j e j í o t e c h o k ní n e v p u s t i l . .Mysle l j s e m , že j s i j i začal nenávidět , t a k j s e m j i provdal za jednoho z t ě c h mládenců, co byli na svatbě . Ale chceš-li, d á m t i j e j í m l a d š í ses tř ičku, j e j e š t ě hezčí." S a m s o n se cíti l p o k o ř e n . .Tentokrát budu vůči Pel iš te jcům bez viny, když j i m provedu něco zlého." N a c h y t a l s p o u s t u lišek, svázal j e p o dvou za o c á s k y a k o c á s k ů m při-pevnil hoř íc í l o u č a t a k j e pouš tě l do obil í a vinic Pe-l iš te jců. S h o ř e l o n e j e n pe l i š te j ské obilí , a le i s p o u s t a vinic a o l ivových h á j ů . O h r o m e n í Pel ište jc i se vyptá-vali : .Kdo t o uděla l? " Rozkřiklo se: „Samson, zeť Tím-n a ť a n a , za to, že m u vzal ženu a dal j i j e h o družbovi." Rozezlení Pelištejci při táhli a upálili j i i s j e j í m o t c e m . S a m s o n j i m ř e k l : „ Když t a k t o j e d n á t e , n e u s t a n u , dokud nad v á m i n e v y k o n á m p o m s t u . "

Tak n a s t a l u r p u t n ý b o j S a m s o n a s Pel iš te jc i . Do j a k é m í r y si uvědomoval , že n e j d e o j e h o osobní boj , ale o bo j za s v o b o d u Izraele, t ěžko říci . Snad m u oboj í splývalo.

arcibiskup Simeon

DUCHOVNI' CTĚNÍ j

FILOKALIA - O THEOSI Pokud bychom se v závěru našeho seríáíu věnovaného stěžejnímu dílu pravosíavnéduchovnosti nezastaviíi

jJbaiseJsterá je také konečným cílem i výsledkem duchovního snažení pravosíavnéhoTcřesťunu, zcela jistě by takovéto opomenutí ještě více poškodilo tento poněkud nedokonalý pokus přiblížit si Filokalii jako pravdivé učení o člověku a jeho duchovní cestě. Je škoda, že mnozí pravoslavní křesťané dnes na theosi - posvěcení svého života - zapomínají a nechávají se strhnout představou církve jakožto nějaké mocné světské, či dokonce mezinárodní instituce. Další lidé chtějí vnímat církev prizmatem jejího vnějškového úspěchu a viditelných pro-jevů. I když jsou všechny tyto vnější projevy a aspekty církevního života z mnoha důvodů důležité, neměli by-chom nikdy zapomínat na prvořadý význam duchovní cesty a duchovního cíle, k jejichž následování jsme v pravoslaví především povoláni.

Dle slov a r c h i m a n d r i t y Ř e h o ř e ze S v a t é hory Athos j s o u zkušenost i Theose - „ z b o ž š t ě n f či .posvěcení" - úměrné č is totě člověka. Cím více

j e někdo očištěn od vášní, t ím vyšší zkušenost i se m u dostane od Boha a uvidí Boha, neboť j a k j e s t psáno: .B lahos lavení č i s tého srdce, n e b o ť on i B o h a viděti budou." (Mt 5 : 8 )

Pokud si člověk uvědomí svůj s tav n a s t r a n ě j edné a vel ikost zasl íbení , k teré j e m u dáno, na s t r a n ě druhé, začne se kát a dostává se m u prvních zkuše-nost í Boží mi los t i . Slzy pokání p o s t u p n ě vnáš í do duše kaj ícníka nevyjádři te lnou radost a t o pak bývá doprovázeno zklidněním mysli a v y h a s n u t í m vášní. Zře jmě pro to mluví někteř í svat í o t c o v é a uči te lé o tzv. . r a d o s t n é m pokání" či . š ť a s t n é m smutku" , slovy n a š e h o Pána: .B lahos lavení plačící, neboť oni potěšeni budou." (Mt 5 :4) 0 pokáních, klidu i vášních j s m e proto psali v předešlých částech n a š e h o v ý b ě r u z Filokalie.

chou, nenávist í a přáními těla." Když byl t a k t o očištěn, dosáhl klidu, byl vysvobo-

zen z područí vášní a nabídl se do služby Bohu, zís-kává zkušenost Boha, o níž svat í o tcové a uč i te lé mluví j a k o o .vidění Boha". Bůh j e neustá le př í tomen v mysli , konání i řeči takových lidí.

Je dobré vědět, že vše to, o čem j s m e psali v sedmi-dílném seriálu věnovaném Filokalii, nepřichází ihned. V průběhu celého svého života m á však každý pravo-s lavný křesťan usilovat o to, aby t ř e b a i velmi po-m a l u z milost i Boží, s pokorou, pokáním, modl i tbou a s pomocí svatých ta j in Kristových byl posvěcován a nakonec obožštěn - dosáhl theose .

Je však t řeba si t aké př ipomenout , že dosažení nej-

Na cestě duchovního života, je j íž nedílnou součástí j e pokání, zklidnění mysli a dosažení bezvášnivosti , však m ů ž e člověk dle učení i zkušenost i pravoslaví dospět k j e š t ě vyšš ím s t u p ň ů m - a t o když j e lidská mysl z Boží milost i osvícena a vidí vše kolem sebe, celý svět a všechny lidi úplně j i n ý m , novým způso-b e m .

Když se člověku dostane t é t o duchovní zkušenosti , bývá t o dle svatých otců a s tarců opět doprovázeno slzami, avšak j i n é h o druhu. Duchovně bdělý člověk usilující o dosažení Boží milosti j e prostoupen nevýs-lovnou láskou k Bohu a vděčností k n ě m u a pak j iž nepláče nad svými hříchy, (protože dosáhl u Boha jis-t o t y j e j i ch odpuštění ) a z Boží milost i j e osvobozen ze zajet í vášní. Dle slov archimandri ty Řehoře : .Pře-stává podléhat hříchu, zůstává nedotčen urážkou, pý-

DUCHOVNI' CTĚNÍ J

vyšších s tupňů duchovního života tady na zemi bývá dáno v každé generac i j e n o m několika m á l o l idem a že vyžaduje velké soustředění , neustávaj íc í bdělost a dobré duchovní vedení ze s t rany duchovního o tce či starce.

Theose - přiblížení se Bohu podle mi los t i a ne-ustá lé přebývání v j e h o blízkosti j e však konečným cí lem našeho života v církvi. Velikým a důlež i tým cí lem, o j e h o ž dosažení společně us i lu jeme. Možná není tak důležité, j a k daleko na své cestě postoupíme, důležité však j e vědět, že naše úsilí, k te rému Bůh vy-chází vstříc , má svůj smysl a cíl ne jenom v t o m t o ži-votě , ale také v životě, k t e r ý přijde.

Když intelekt začíná plně vn ímat Ducha svatého, měli bychom si uvědomit , že milost v nás začíná přes Boží obraz malovat Boží podobu. Malíři ne jprve na-čr táva j í černobí lý o b r y s člověka a p o t o m přidávaj í j e d n u barvu za druhou, dokud postupně nezachyt í podobu své předlohy až do ne jmenších detai lů. S te j -n ý m způsobem milost Boží začíná přetvořením Bo-žího obrazu v člověku v to, čím byl, když byl člověk poprvé stvořen. Když ale vidí, j a k z celého srdce tou-žíme po kráse Boží podoby a pokorně nazí s t o j í m e v j e h o ateliéru, pak č iněním j e d n é c tnost i za druhou rozkvétá a zvyšuje krásu duše „od slávy k slávě" (2 . Ko-rintským 3,18) , vyobrazu je Boží podobu na duši... Pouze když byla uč iněna podobnou Bohu - samoz-ře jmě nakolik j e t o m o ž n é - nese také božskou po-dobu lásky. Když j e při portrétování přidána k obrysu celá paleta barev, mal íř zachycuje podobu zobrazova-ného objektu až po úsměv. Něco podobného se děje t ě m , kdo j sou přemalováváni Boží milostí do Boží po-doby. Když j e přidána zářivá barva lásky, j e evidentní, že obraz byl zcela pře tvořen v krásu podoby.

sv. Diadochos z Fotiki, I, 0 duchovním poznání a rozlišování, par. 89

Člověk nejprve musí zapřít sám sebe a pak, když vezme svůj kříž, musí následovat Pána s m ě r e m k nej-vyšš ímu s tavu zbožš těn í . Co z n a m e n a j í v ý s t u p a zbožštění? Pro intelekt znamenaj í dokonalé poznání s tvořených věcí a Toho, k t e r ý j e nad s t v o ř e n ý m i věcmi, nakolik j e takové poznání přístupné lidské při-rozenosti . Pro vůli znamenaj í maximální a nepřetrži té usilování o prvotní dobrotu . A pro pudivou m o h u t -n o s t znamena j í ak t ivn í a úč inné puzení k o b j e k t u touhy, trvalý, neúnavný a žádnými praktickými prob-

lémy nezdržovaný impuls, k terý se prudce dere rov-nou k cíli. / 4 /

sv. Theodoros Velký Asketa, I, Theoretikon

Bůh nás učinil tak, že se m ů ž e m e s t á t „účastníky božské přirozenosti" (2. Petrův 1,4) a podílníky j e h o věčnost i , t ě m i , kdo se s t a n o u j e m u p o d o b n ý m i (1. Janův 3 ,2) skrze zbožštění z milosti . Právě skrze zbož-štění j sou všechny věci znovu us tavovány a dosahují své nepomíj ivost i ; a právě pro t o t o / z b o ž š t ě n í / se to, co není, s tává j soucím, existuj ícím. / 8 /

sv. Maxim Vyznavač, II, První stovka různých textů, par. 42

Spolehlivá záruka toho, že m ů ž e m e s nadějí vyhlí-žet zbožštění lidské přirozenosti, j e poskytnuta v Boží inkarnaci , k terá činí člověka b o h e m v e s te jné míře, v j a k é se Bůh sta l člověkem bez hř íchu (2 idům 4,15) , zbožští lidskou přirozenost, aniž by j i proměnil v bož-skou přirozenost , a pozvedne j i kvůli sobě na ste jnou úroveň, na j a k o u se ponížil kvůli člověku. Právě to-m u t o Pavel myst icky vyučuje, když říká: „aby v bu-doucích dobách ukázal n e s m í r n é b o h a t s t v í své milosti ." (Efezským 2,7) / 9 /

se. Maxim Vyznavač II, První stovka různých textů, par. 62

Bůh, který touží po spáse všech lidí a prahne po je j ich zbožštění , vysušuje je j ich domýšlivost j a k o ne-plodný fíkovník. (Mt 21 ,19 -21 ) 7 1 0 /

sv. Maxim Vyznavač, II, První stovka různých textů, par. 14

Někteří křesťané věří, že Bůh si pře je spásu pouze některých lidí, a také že Kristovy spásné činy byly ur-čeny pouze t ě m , j iž byli předurčeni ke spáse. Pravo-slavná církev ale vždy věřila, že Boží spásná vůle j e univerzální ; t j . že j e Boží vůlí, aby byli spaseni všichni. (1. Tímoteovi 2 ,4)

Ten, kdo touží po Božích skutečnos tech , o c h o t n ě u m o ž ň u j e Prozřetelnost i , aby j e j p o m o c í moudrých pravidel přiváděla k milosti zbožštění . Ten, kdo t u t o touhu nemá, j e proti své vůli a ze spravedlivého Bo-žího rozhodnut í odváděn od zla různými druhy káz-nění. Ten první, k terý miluje Boha, j e Prozřetelností zbožštěn, t e n druhý, přestože mi lu je h m o t u , j e za-chraňován před za t racen ím Božími soudy. Proto j e Bůh dobrota sama, ty, kteří po ní touží , uzdravuje

DUCHOVNI' CTĚNÍ j

pomocí moudrých pravidel, a ty, kdo j s o u v ctnost i leniví, léčí pomocí různých druhů káznění .

sv. Maxim Vyznavač, II, Třetí stovka různých textů, par. 36

Zákon milost i př ímo učí ty, kdo se j í m řídí, napo-dobovat s a m o t n é h o Boha. Vždyť Ize-li t o t a k říci, na-vzdory s k u t e č n o s t i , že j s m e kvůli h ř í c h u j e h o nepřáteli , Bůh nás miloval o to l ik více než s á m sebe,

že i když j e m i m o veškerou existenci , vstoupil , aniž by se ně jak změnil , do naší existence, v h o j n é míře přijal l idskou přirozenost , s ta l se člověkem, a chtě je se ukázat mezi l idmi j a k o člověk, neodmít l př i jmout trest , k terý si odpykáváme. A j a k o se v e své prozře-te lnost i s ta l člověkem, t a k nás z mi los t i zbožšti l , vy-učuje nás, abychom k sobě navzájem pouze přirozeně nelnuli a nemilovali druhé duchovně pouze j a k o sebe samé, ale a b y c h o m se také j a k o Bůh s tara l i o druhé více než sami o sebe a na důkaz naší v z á j e m n é lásky j s m e byli ochotn i , j a k velí cnost , zemří t pro druhé. Vždyť, j a k praví Písmo, není větš í lásky než položit svůj život za přítele. (Jan 15 ,13) / 1 2 /

sv. maxim Vyznavač, II, Pátá stovka různých textů, par. 22

Toto j e začátek naší spásy; dobrovolně opoušt íme svá vlastní přání a své myšlenky a č iníme to, co si přeje a co obmýšl í Bůh. Když se n á m t o daří, pak na celém světě neex is tu je žádná věc, č innost n e b o místo, k teré by n á m m o h l y zabránit s tá t se t í m , čím si nás

Bůh od počátku přál mí t , t o j e s t nositel i j e h o obrazu a podoby, b o h y skrze mi los t ivou adopci, t ě m i , kdo j s o u bez vášní, spravedliví, dobří a moudří, a t o bez ohledu n a to, zda j s m e b o h a t í či chudí, ženatí či ne-ženatí, v moci postavení a svobodní nebo otroci, kteří muse j í pos louchat - zkrátka ať j s m e kdykoli, kdekoli a kdokoli. Proto j a k před Zákonem, t a k pod Zákonem i pod m i l o s t í zde ex is tovalo m n o h o spravedlivých m u ž ů - mužů, kteří preferovali poznání Boží a j e h o vůl i před svými v l a s t n í m i m y š l e n k a m i a přáními . 7 1 6 /

sv. Petr Damašský, II, Pokladnice božského vědění. Úvod

J a k ý j e smysl inkarnace božského Logu, k t e r ý Písmo zvěstuje, o k te rém čteme, ale k terý přesto pře-hlížíme? Zajisté ten , že měl podíl n a t o m , co j e naše, aby nás učinil podílníky toho, čím j e on. Vždyť Syn Boží se s ta l Synem člověka, aby nás, lidské bytost i , učinil syny Božími, pozvedaje nás k t o m u , čím on j e od př i rozenost i . Takto n á m dává nově se n a r o d i t z Ducha svatého a vede nás př ímo do nebeského krá-lovství. Či přesněji řečeno, milost ivě n á m u m o ž ň u j e v l a s t n i t t o t o království v sobě s a m ý c h (L 17, 20) , takže netol iko doufáme, že do ně j vstoupíme, ale také jako j e h o úplní vlastníci m ů ž e m e prohlásit : „Náš život j e ukryt s Kristem v Bohu." (Koloským 3,3) 7 1 7 /

sv. Simeon Nový Theolog, TV, Sto padesát tři praktických a teologických textů, par. 108

Když skrze prakt ikování c t n o s t i d o s á h n e m e du-chovního poznání s tvořených v ě d , dosáhli j s m e první m e t y na cestě ke zbožštění. Druhé m e t y dosahujeme, když, zasvěceni skrze kontemplac i duchovních pod-s t a t s tvořených věcí, v n í m á m e skrytá ta jemstv í Boží. Třet í m e t y dosahujeme, když se s jednocujeme a vzá-j e m n ě mísíme s prvotním svět lem. Tehdy dosahujeme cíle všeho asket ického a kontempla t ivn ího počínání.

Nikitas Stitbatos, TV,. O duchovním poznání, lásce a dokonalosti žití, par. 31

Ti, kdo maj í v důsledku své č is toty a svého poznání božských věcí podíl n a t é t o dokonalost i , splývaj í s Bohem, „připodobněni obrazu j e h o Syna" (Ř íma n ům 8,29) , skrze své intenzivní duchovní soustředění n a to, co j e božské. Takto se pro o s t a t n í lidi na zemi stá-vají bohy. Tito lidé, zdokonaleni v c tnos t i oč iš těním skrze svůj božský rozum a s v a t é obcování s Bohem, mají v závislosti na svém u m u a stupni svého očištění

DUCHOVNÍ ČTENÍ j

podíl n a s t e j n é m z b o ž š t ě n í j a k o j e j i c h b r a t ř i , s n i m i ž o b c u j í v B o h u j e d n o t y . Takto j s o u vš ichni , s p o j e n i v e s v a z k u lásky, n e p ř e t r ž i t ě s j e d n o c e n i s j e d i n ý m B o h e m ; a B ů h , zdro j v š e c h s v a t ý c h s k u t k ů a p r o s t ý j a k é h o k o l i obv iněn í o h l e d n ě svého díla s t v o ř e n í , pře-b ý v á upros t řed B o h ů ( ž a l m 8 2 , 1 , LXX), B ů h od přiro-zenos t i mez i b o h y s k r z e adopci . / 2 0 /

Neboť podle sv. Bas i la „duchonosné duše, když j s o u osvíceny Duchem, s e s a m y s t á v a j í d u c h o v n í m i a t a k é vyléva j í m i l o s t n a druhé . Z t o h o t o pochází předpoví-dání budoucích věcí , z n a l o s t t a j e m s t v í , p o r o z u m ě n í s k r y t ý m věcem, udí lení duchovních darů, o b č a n s t v í v nebes ích , t a n e c s anděly, nekonč íc í rados t , b o ž s k á š tědros t , p o d o b n o s t B o h u a t o u h a v š e c h t u ž e b s t á t se B o h e m . "

Ten, k t e r ý s tvoř i l a ozdobi l vesmír , j e j v e s v é jedi -n e č n é a p ř e h o j n é d o b r o t ě us tav i l j a k o m n o h o t v á r n ý . Přál si, aby n ě k t e r é věci v l a s t n i l y pouze byt í , z a t í m c o j i n é m ě l y m í t vedle b y t í i ž ivot . Ohledně t ě c h t o dru-h ý c h si přál , aby n ě k t e r é m ě l y duchovní ž ivot , k t e r ý j e směsic í t ě c h t o o b o u . Když t a t o pos lední k a t e g o r i e j s o u c e n od n ě h o p ř i j a l a r o z u m o v ý a d u c h o v n í ž ivot , přál si, aby dobrovolnou n á k l o n n o s t í k n ě m u d o s á h l a s j e d n o c e n í s n í m , a t a k , p o l a s k a v é m u d ě l e n í j e h o zbožšťu j í c í m i l o s t i a energ ie , žila b o ž s k ý m a nadpř i -r o z e n ý m z p ů s o b e m ,

sv. Reboř Palama, IV, Topiky o porozeném a theologic-kém vědění a o mravním a asketickém životě,

par.76, par. 91

Milost z b o ž š t ě n í j e . . . nad př irozenost í , c t n o s t í i po-z n á n í m . Podle sv. M a x i m a s to j í v š e c h n y t y t o věci ne-konečně pod ní. Každá c tnost , j íž m ů ž e m e dosáhnout , každé t a k o v é t o n a p o d o b e n í B o h a z v l a s t n í c h sil, to t iž nedělá n ic víc, n e ž že n á s p ř i p r a v u j e n a s j e d n o c e n í s B o h e m . To, co a le t o t o n e p o p s a t e l n é s j e d n o c e n í us-k u t e č ň u j e , j e m i l o s t . Skrze m i l o s t s e l idé d o k o n a l e prol ína j í s B o h e m . S táva j í se cele j í m a z ískáva j í j e h o s a m o t n é h o j a k o o d m ě n u za j e j i c h v ý s t u p k n ě m u . On j e t o t i ž o b j í m á , j a k o duše o b j í m á tě lo . U m o ž ň u j e j i m , aby byli v n ě m j a k o j e h o v l a s t n í údy. / 2 3 /

sv. Reboř Palama, IV, Prohlášení Svaté hory na obranu těch, kdo vedou míčenlivý život, par. 2

I t a t o , pos lední a závěrečná čás t v ý b ě r u z Filokalie, v ě n o v a n á t h e o s i , byla do Hlasu p r a v o s l a v í v y b r á n a s l askavým svo len ím vydavate le českého překladu vý-běru v y d a n é h o v roce 2 0 0 8 p r a ž s k ý m v y d a v a t e l s t v í m V 0 L V 0 X G L 0 B A T 0 R v překladu R a d k a Hanzla a s las-kavým s v o l e n í m a m e r i c k é h o v y d a v a t e l s t v í Sky Light Paths z USA, k t e r é t e n t o v ý b ě r a překlad o. Al lyne S m i t h a z N e b r a s k y vydalo v r o c e 2 0 0 6 p o d n á z v e m Phi lokal ia - T h e E a s t e r n C h r i s t i a n S p i r i t u á l Texts . Snad t e n t o s k r o m n ý v ý b ě r podní t í nás , české pravo-s lavné č t e n á ř e , k t o m u , a b y c h o m si v e Filokali i ne je-n o m v íce če t l i , a le t a k é s e s n a ž i l i a l e s p o ň č á s t m o u d r o s t i a k r á s y v t é t o p o z o r u h o d n é kn ize shro-m á ž d ě n é u p l a t n i t ve svém životě.

Roman Juriga

DUCHOVNI' CTĚNÍ j

ŠAMANIZMUS A PRAVOSLAVNÉ KŘESŤANSTVÍ

V červnovém čísle Hlasu pravoslaví jsme definitivně opustili jednací síň společnosti „Naše Dobro, a. s". Nebude se tam už nikdy dít nic zajímavého. To už s e spíše budou dít zajímavé věci na zemi. Nebo možná už se dějí, protože na zemi se pořád něco děje. A my jsme ještě ani nestačili probádat všechno, co se týká vzájemného vztahu šamanizmu a křesťanství a různosti jejich vztahu k duchovní realitě. Nechrne tedy služebníky Jeho Všehříšnosti, ať dělají co umí (neboť tak to musí být), a vraťme se k našemu tématu. Snad nám z něho vysvitne pro duchovní orientaci v různých možných životních situacích něco užitečného.

Minulou kapitolu j s e m ukončil úvahou o jaký-chsi společných , n á b o ž e n s k ý c h či nadnábo-ženských prasymbolech , p o m o c í nichž

by se v y z n a v a č š a m a n i z m u (a n e j e n o n ) m o h l po-vznést nad rozpory m n o h a odporuj ících si místních pravd, prožitých a potvrzených zkušenostmi duchov-ních zasvěcenců různých kmenů. Je t o teor ie takzva-ných archetypů (které by mohly posloužit j ako dobrý základ pro vybudování ekumenického rá je na zemi, jednoho všeobj ímaj íc ího všelidského náboženství , kde si vš ichni n a j e d n o u m o h o u ponechat ně jakou svou pravdu). Ovšem způsob, k te rým se t a k o v á archety-pální vyšší společná pravda objevuje, vy jevuje lidstvu a správně vykládá, může být zase j e n j eden . Aby ná-hodou opět nevyvsta ly rozpory, k te rým se chtěl člo-věk pomocí a rchetypů vyhnout . Takovou společnou nadpravdu by ale nemohl rozeznávat a určovat kde kdo, j a k ho napadne. Není to t a k snadné. To by mohl i j e n o m t i ne jchytře jš í . Nejlépe j e n úzká skupina nej-chytřejš ích. No, nebudem to rozvádět, pojďme se po-dívat na t y archetypy, konkrétně šamanské archetypy, j a k o nich za j ímavě hovoří autoři knihy Halucinogeny a kultura: „Celé t é m a chemických substanc í v přírodě a j e j i ch vz tahů, probíhajících či možných , k změně-n ý m s t a v ů m vědomí j e rozsáhlé a splet i té . Zasahuje až k původu toho , co Jung nazýval archetypy, ke vzniku m ý t ů a společným ce losvětovým n á m ě t ů m ústn í t radice (zv láš tě pak úžasné o b s a h o v é podob-nost i záležitostí pohřebních, hrdinských, šamanských a mytologických na celé naší planetě, u m ě n í a ikono-grafie t radičních kulturních společenství (která vní-ma j ía pořáda j í rea l i tu t a k dras t i cky odl išně od takzvaného .vědeckého* západního přístupu), k pojetí j i n ý c h světů, s m r t i a nás ledné exis tence , mys t iky a s a m o z ř e j m ě t o h o , co n a z ý v á m e náboženstv ím. . .

K t r a n s k u l t u r n í m záž i tkům j ihoamerických indiánů Vayé Harner řadí i s luchové halucinace a vidiny urči-t ý c h geometr ických forem, aury, své v las tní s m r t i , soubo jůs démony a zvířaty, j a s n ý c h barev, neustáva-j íc ích p r o m ě n určitých tvarů, k teré j ako by se rozplý-valy j e d e n do druhého a podobně. . . K t y p i c k ý m s y m b o l ů m harmalinového t r a n z u ... se řadí kočkovité

DUCHOVNÍ ČTENÍ J

šelmy, hadi, draci, ptáci , létání, slunce, p r ů c h o d ne-bezpečnými územími, vzes tup a sestup, s m r t a zno-vuzrození. Tyto záži tky j s o u všechny p o m ě r n ě z n á m é ze světa šamanů, ale j eden speciální harmal inový sen, popisovaný Naran jem, s to j í za p o v š i m n u t í . Ne jen proto, že odráží v m n o h a detailech typický záž i tek zasvěcenecké extáze, ale protože se v n ě m dokonce objevuj í z n á m á t é m a t a z kosmologi í s t a r é Číny a předhispánské Střední Ameriky. Pokusnou o s o b o u j e v t o m t o případě žena. Její sen začíná tygř íma očima j a k o obrazem, k t e r ý brzo vystř ídá m n o ž s t v í tvář í a uhlazených těl velkých kočkovitých še lem různých barev. Z těchto obrazů se vynoří velký a si lný sibiřský tygr, zvíře plné ladnost i a krásy, k terého žena touží následovat až do konce věků. Tygr j i dovede n a okra j velké planiny, odkud spatř í hlubokou propast naplně-nou lávou nebo rozpuš těným zlatem, v n ě m ž plave m n o h o lidí: .Tygr chce, abych t a m vstoupila . Nevím, j a k se dostat dolů. Uchopím tygrův ocas a on skočí. Díky j e h o svalům j e skok dlouhý a pomalý. Tygr plave v t e k u t é m ohni, za t ímco j á sedím n a j e h o h ř b e t ě ..." Plavou spolu, až žena uvidí obrovského hadovi tého netvora s krokodýlí hlavou polykat j inou ženu. Náhle se kolem objevují žáby a ropuchy a divoká t e k u t i n a se mění ve s t o j a t o u zelenkavou bažinu, plnou primi-t ivních životních forem. Zena ale bezpečně proplouvá n a svém t y g r u - o c h r á n c i mezi hrůznými v ý j e v y ke vzdálenému břehu, následována velkým hadem. Mezi j e j í m tygrem a hadem vypuká kosmická bi tva a žena se přidává na tygrovu s t ranu . Had prohrává, rozpadá se j a k o mechanická hračka a žena se svým dravčím ochráncem putuj í dál bok po boku, s rukama kolem tygrova krku. Přicházejí k vysoké hoře a vystupuj í na ni po kl ikaté c e s t ě vedoucí p r o s t o r e m v z h ů r u . Na vrcholu j e kráter. Zena s tygrem t a m chvíli stojí , když náhle dojde k m o h u t n é erupci : „Tygr mi oznámil , že se mus ím v r h n o u t do k r á t e r u . Cítím ve lkou lítost z našeho rozchodu, ale vím, že t a t o cesta j e už po-slední. Skáču do p l a m e n ů šlehaj ících z kráteru . Vy-stupuj i na ohnivých jazycích k obloze a odplouvám do dálky." (Naranjo, 1 9 7 3 : 1 5 5 ) .

Nyní s rovne jme arche typ t y g r a s j iným archety-pem, ropuchou: S k u t e č n o s t , že ropucha j e zároveň působivě plodná i kanibal často se živící menšími pří-s lušníky t é h o ž či p ř í b u z n é h o d r u h u v č e t n ě svých vlastních potomků, t é m ě ř urč i tě posílila j e j í úlohu j a k o m e t a f o r y pro zemi j a k o Velkou matku, která je dárkyní i odnímate lkou života. Pokud ta to inspirace

nebyla v ů b e c nejdůležitě jš í . Každopádně t u m á m e m n o h e m více než pouhou .očividnou* souvis lost s deštěm, chceme-li vyjádřit důležitost mot ivu ropu-chy a žáby v domorodé symbolické soustavě, včetně je j ího zachycení ve výtvarném umění, kde se objevuje v podobě př irozené i ve formě překryté mýt ickými náměty. Více než prakticky jakýkol i zás tupce zvířecí říše, snad s vý j imkou motýlů, vy jadřuj í ropuchy dra-matickou proměnu z vodních vegetar iánů podobných rybám a dýchajících žábrami na především suchozem-ské, masožravé čtyrnožce, některé vybavené silnými jedy schopnými u s m r t i t ( t j . převést do j i n é h o stavu existence) , s ž ivotním prostředím saha j í c ím od po-toků a rybníků až do korun nejvyšších s t romů. Tato stvoření proto zjevně ztělesňují některé z nejhlubších principů myšlení amerických indiánů: přeměnu spíše

než s tvoření z ničeho jako po jmenování všech jevů v přírodním i nadpřirozeném prostředí, dual ismus či doplňující se protiklady, koloběh smrt i a obnovy. Zející chřtán Tlaltecuhtl i - země jako obludné, ničivé matky v je j í s t rašné dravčí-ropuší podobě - se t a k s tává ná-ležitým symbolem j ícnu posvátné země v obrazových kodexech s tarého Mexika, polykajícího mrtvoly, s te jně j a k o umíra j íc í s lunce, j e j í v las tn í dítě, v n e u s t á l é m koloběhu ničení a znovuzrozování, k terý skončí jedině tehdy, když l idstvo zklame ve svém závazku, krmit j i svým v l a s t n í m m a s e m a krví. V p o d s t a t ě Tlaltecuhtl i není nic j i n é h o než adaptace z jevně v e l m i s t a r é h o konceptu, j e j ž m ů ž e m e dokonce i dnes nalézt j ako zá-klad původních mýtů mnoha národů v povodí Ama-zonity, do komplexu s t ředoamer ické civilizace. Zachycuje ropuchu jako dualistickou dobrodějku i ni-čitelku, přeměňující šamanku, maj i te lku země a ohně, původkyni magických postupů i uži tečných znalostí zemědělských, které darovala lidstvu prostřednictvím

DUCHOVNÍ ČTENÍ J

j ednoho b á j n é h o hrdiny či spíše páru Hrdinných dvoj-čat . Tato Dvojčata j s o u obdobou Hrdinných dvojčat Mayů a dalších s t ředo a severoamerických indiánů.

Následující pasáž j e s h r n u t í m t y p i c k é h o m ý t u o Matce r o p u š e a Hrdinných dvo jča tech , k t e r ý se, v obdobných verzích, vypráví od Guyany na východě až k z a l e s n ě n ý m s v a h ů m And na západě: Dvojčata j sou dětmi l idské matky, k terou zabi j í a snědí Jaguáři lidé (obdoba zničení prvotního světa a j e h o obyvatel j aguáry ve s t ředoamerické kosmologii ) . Ropuší žena, či Prabába ropucha, j ež j e t a k é nadpřirozenou Matkou jaguárů, zakročí a zachrání t ě h o t n o u dělohu z mat -čina těla (Je za j ímavé, že ve střední Evropě j e ropucha z to tožňována s lůnem, či dělohou a f igurky ropuch z kovu a j i n ý c h mater iá lů j s o u j a k o vot ivní předměty umisťovány v kostel ích, aby pomohly ž e n á m k dosa-žení t ě h o t e n s t v í či při j e h o těžkém průběhu. Tyto po-věry j sou samozře jmě starší, než příchod křesťanství .) (K t é t o p o z n á m c e Petera t . Fursta m u s í m dodat, že žiji ve s t řední Evropě a prošel j s e m m n o h o kostelů, nicméně na t e n t o zvyk j s e m nikde nenarazil) . Udržuje j i poblíž svého ž ivotodárného m a t e ř s k é h o ohniště , dokud zárodečná dvojčata nedorostou do patřičné ve-likosti a nezrodí se. Jako typičt í bá jn í hrdinové do-sáhnou dospělost i zázračnou rychlost í , naučí se umění lovu a šamanství od své nevlastní matky, která je, přestože zemědělství j e š t ě nebylo vynalezeno, krmí pečeným chlebem kasáva z hořké maniokové mouky, pilíře k o ř e n o v é h o zemědělství t ropických pralesů. Hrdinná dvo jča ta pople tena sledují svou nevlas tn í m a t k u a zjistí ne jenom, že jaguáři , kteř í zabili je j ich pravou rodičku, j s o u je j ími dětmi, ale že i ona sama se proměňuje v j a g u á r a a vymačkává ze svých jedo-vatých žláz m o u k u kasáva. Zabijí j i , rozčtvrt í a spálí na lesní mýt ině , k t e r o u připravili pro setbu. Z je j ího popela v y r o s t o u první zemědělské plodiny a j e j í mléčný jed se promění v hořký či j e d o v a t ý druh ma-nioku ( M a n i h o t ut i l i s ima) . Používání j e d u ropuchy j a k o magického l idového léku v Mexiku připomíná čínské Taoisty a odvozenou japonskou tradici v osobě m o u d r é h o uči te le a zkušeného byl inkáře Gama se-nnina, j e n ž žil osaměle v horách ve společnosti ob-rovské ropuchy. Ropucha , kterou j e v některých verzích Gama sennin s á m (gama znamená v japon-š t ině ropucha), j e j nauči la umění magie a léčitelství, včetně přípravy pilulek, j ež mu umožňovaly proměnit se l ibovolně v ropuchu. Existují t aké japonské a staré čínské m ý t y o ropuše, která umí vyvolat t y nejdoko-

nalejší vize, zvláště pak takové, k teré člověka přive-dou až k t a o i s t i c k ý m R a j s k ý m os t rovům, v j e j i c h ž středu sto j í nesmrte lná obří borovice uprostřed těch nejnádhernějš ích květin, s t r o m ů a zvířat, symbolizu-jících nekonečný život. Mezi n imi j e také houba ne-smrte lnos t i . legendární Ling-c, j e j í m ž s k u t e č n ý m předchůdcem by m o h l a být m u c h o m ů r k a euroasi j -ského šamanismu. A co víc, t i , kdo prodlévají na tě-chto požehnaných ostrovech, zůstáva j í věčně mladí díky popí jení ze zřídla života u paty t é t o obrovské borovice, j e ž nikdy nehni je . Připomíná to jeden z po-dobných odkazů ci tovaných Wassonem ve spojení se sómou a zrodem S t r o m u života" (Volker, 1 9 5 0 : 1 6 8 -170). ( 3 6 )

Citoval j s e m zde p o m ě r n ě dlouhé pasáže týkaj íc í se tří archetypů, které považuj í (a možná i Peter T. Furst) za nejvýraznější . Možná si řeknete, že byla řeč j e n o dvou - j a g u á r a ropucha. Ale j e š t ě j e t u had (drak). Pradávný symbol zla, k t e r ý útočí na j a g u á r a j a k o j e h o protiklad. Archetypy ne jsou celkem čtyři , zůstávaj í t ř i , protože ropucha na rozdíl od j a g u á r a žádný prot iklad nemá. S a m a s o b ě j e prot ikladem, sama j e dobrem i zlem. Možná j e v těch mých počtech t r o c h u z m a t e k , ale j á za t o n e m ů ž u . To je , pros ím pěkně, z m a t e k archetypů. Zmatek , na který chci právě poukázat . Možná, že se po celém světě na jde s p o u s t a udivujících p o d o b n o s t í mezi š a m a n s k ý m i symboly, ukazujícími n a j eden nadpravdivý prakořen všeho. Ale zkušebním k a m e n e m t o h o t o duchovního s y s t é m u nejsou podobnosti m ý t ů a symbolů. Zkušeb-n í m k a m e n e m t o h o t o duchovního s y s t é m u (a kaž-dého duchovního s y s t é m u ) j e o t á z k a po jmenování a v z á j e m n é h o poměru dobra a zla. 0 nic j i n é h o n a s v ě t ě ne jde . A tady j e právě t e n zmatek . Buď s to j í dobro a zlo proti sobě, j a k o j a g u á r proti hadu-draku (a č lověk se svou vůlí podílí n a ví tězství dobra - ale-spoň v e svém v l a s t n í m osudu) , n e b o j e t o j i n a k a dobro a zlo nelze od sebe odlišit, j sou to j en projevy j e d n é ropuchy. Případně e x i s t u j e ně jaká j e š t ě vyšší h o d n o t a , neutrá ln í , rovnovážná , k terá t a j e m n ě a v z n e š e n ě s to j í nad rozporem dobra a zla. Pak by se o v š e m zase naskytla otázka, j e s t l i j e t o pro člověka (pro m n e ) dobré, nebo zlé, že t u taková rovnováha působí . Této dualitě dobra a zla se j a k o lidé nevyh-n e m e , i když teorie o (nad)rovnováze j e lákavá. Je j í z a s t á n c i j i považují rozhodně za nejlepší. Ale slovo ne j lepš í zdaleka není výraz pro neutra l i tu . Možná se dá ř íc i , že zastánci rovnováhy mezi dobrem a zlem

DUCHOVNI' CTĚNÍ J

považují teprve t u t o rovnováhu za dobro. Pak bych se ovšem musel zvědavě zeptat , co j e na j e j i ch rov-nováze dobrého, když o b s a h u j e 5 0 Í zla. Případně, pokud by na 1 0 0 1 zvítězilo dobro, co by bylo v las tně podle nich na t é t o nerovnováze zlého. Opravdu j e v t o m t r o c h u zmatek , protože ať se pokusíme slaďo-v a t nebo nadnahl ížet co chceme, t y t o dva př ís tupy j s o u neslučitelné: B u d s to j í dobro proti zlu, n e b o j s o u spolu jedno a totéž . Buď j e zápas dobra prot i zlu dů-ležitý, nebo j e zbytečný. Jeden z těchto dvou principů si člověk musí v y b r a t a t e n druhý zavrhnout . Další možnost j e už j e n o m v t o m , že se t í m člověk nebude cht í t (raděj i ) zabývat - ať si t e n z m a t e k řeší někdo j iný. Já si budu v klidu šamani t . Problém ovšem je, že t enhle zmatek , pokud n a ně j narazím, si vyřeš i t mus ím. Nejpozději po smrt i . Ale nejpozději bude už možná pozdě. Případným č t e n á ř ů m - š a m a n i s t ů m se možná teď zazdá, že s t raš ím, že j ako každý správný křesťan chřest ím pekelnými řetězy. No dobrá, dobrá. Nachytali j s t e mě. Ale proč byste mi to chtěl i upírat . Třeba j e t o jediná m o j e radost , chřest i t pekelnými ře-tězy. A navíc se t u d y d o s t a n u k n e z a p o m e n u t e l n é pos tavě Jeho V š e h ř í š n o s t i . Musím si t o t i ž položit otázku, když už chci posoudit t y zásadní mytologické rozpory a ne jasnost i , k o m u vlastně ne jasnos t a ne-j i s t o t a ve věcech dobra a zla nejvíce prospívá. Komu se nejvíc hodí, abych t a k řekl, do krámu. Dobru to t iž urči tě ne. Bůh j e vždy jednoznačný. Možná n e vždy pro člověka s rozumite lný ve věcech nadpřirozených, ale v otázce dobra a zla vždy jednoznačný. Vyber si buď dobro a život, nebo zlo a smrt . Dobrá cesta života j e t a h l e a zlá cesta j e tah le . A t y si vyber dobrou. Od-puštění hříchů, spásu, nesmrte lnos t , štěst í . B ů h m á t a k velký zá jem, aby měl člověk jasno, že se s á m sta l č lověkem, aby l idem v š e c h n o vysvět l i l j a k o j e d e n z nich. A od t é doby nese každá j e h o rada zře te lný podpis Bohočlověka a j e h o Církve. Myslím t í m j e h o skutečnou Církev, a b y c h o m se nezamotal i do dispu-tací o lidech, kteří si vymysleli něco svého a podepsali pod t o Boha. Já vím, že j i c h bylo! Ale t i n e m a j í s jed-noznačnost í Boha nic společného. Ti byli, abych t a k řekl, v j iných s lužbách. Zjišťuji-li tedy z jevný rozpor nejzákladnějších duchovních hodnot , (i při m o ž n é po-dobnost i duchovních technik) , ať už v j ednot l ivých (životně utvrzuj íc ích) pravdách různých k m e n ů n e b o i v samotných nadřazených archetypech, pak se mi nabízí j ediné možné vysvět lení : j ednot íc ím a společ-n ý m jmenovate lem šamanských duchovních cest není

nazření reá lné Pravdy, ale pouze s a m o t n é překročení hranice do duchovního světa . V t o m t o duchovním světě se pak člověk or ientuje už j e n podle svého vla-s tn ího k m e n o v é h o přesvědčení (očekávání ) nebo podle vn ímaných obrazů, které ma j í za cíl kmenové (či osobní ) přesvědčení inspirovat , a podle pocitů, které vedou vn i t řn í fantazi i člověka k dalš ímu vytvá-ření obrazů, teorií , mýtů a přesvědčení. Nic víc.

Možná, že t eď někoho zarmout ím, (nebo si u ně-koho zavařím), ale po té to úvaze j s e m si pro sebe uči-nil t a k o v ý závěr, že .duchovní zasvěcení", ať už egyptské, s tarořecké, indické, šamanské , nebo novo-dobé módní evropské, j e co do s t a v u z m ě n y vědomí sice napros to reálné, avšak co do své duchovní prav-divosti n a p r o s t o ne-Reálné. Nic n a t o m nemění ani tvrzení Peter T. Fursta, že pro indiány j s o u (na rozdíl od t o x i k o m a n ů bílé civilizace) j e j i ch zkušenost i s ha-lucinogeny ž ivotně důležitým přínosem: Když člověk vezme na vědomí, že durman vyvolává duševní ob-razy nebývalé intenzity, není divu, že mladík kmene Cahullů po první vizi pod j e h o v l ivem pevně uvěří v mýtické tradice. Durman m u umožní spatř i t koneč-nou skutečnost , z níž vycházej í př íběhy kosmologie Cahuillů. Nadpřirozené bytost i a v l a s t n o s t i t o h o t o j i -ného světa, o nichž slýchával od dětství, m u byly pře-dloženy ke k o n e č n é zkoušce - j e h o v l a s t n í m u empirickému ohledání. Viděl je . J sou skutečné ... Jak-mile j e Cahullský zasvěcenec přesvědčen v las tn ími smysly, dramat i cky se t í m noří do celé kosmologie kmene za vedení a podpory společenství (Bean and Saubel, 1972 : 62 -63) .

Magické ros t l iny t a k t o zhodnocuj í a potvrzuj í kul-turu. Zabraňuj í možnost i z n í uniknout . Mexičt í Hui-cholové s t e j n ě j a k o kal i fornšt í Cahullové či kolumbi jš t í Tukanové se vracej í ze svého zasvěcova-cího .tripu" s prohlášením: J e t o tak , j a k mi to otcové vyprávěli!" Člen kmene požívá peyot l s slovy: „Abych se naučil být Huicholem!" ( 3 7 )

Zaujala m n e zvláště myšlenka, že magické rostliny, které zhodnocuj í a potvrzují indiánskou kulturu, za-braňuj í z ní uniknout . Pokud by byly t y t o rost l iny a kultura po duchovní stránce pravdivé a zabraňovaly by z t é t o pravdy uniknout - n u nevím, a le de jme t o m u . Pokud ovšem pravdivé n e j s o u ? Pak bude asi pravda, že pro ďábla nemá naše t o u h a po pravdě cenu halíře.

A co říci na závěr? Ať si každý vybere podle svého. J a k j inak . Ale ať vybírá dobře. Dobře, t o z n a m e n á

DUCHOVNI' CTĚNÍ j

v první ř a d ě p o c t i v ě a trpěl ivě. J i s t ě p l a t í přísloví, že k p o c t i v é m u se m á B ů h poctivě, a ať u ž s e n e z k u š e n ý a ( p o u z e ) n a d š e n ý č lověk vydá k t e r o u k o l i c e s t o u , věř ím, že p o k u d b u d e v e svém h l e d á n í poc t ivý , b u d e př iveden k p r a v d ě . A p o k u d b u d e h l e d a t t rpě l ivě , n a j d e j i t ř e b a u ž n a p o p r v é n e b o n a p o d r u h é . Já s á m j s e m t u t rpě l ivos t zpočátku neměl , m u s e l j s e m si pro-j í t ledacos , z t r a t i l j s e m někol ik l e t ž i v o t a a byl od propast i j e n n a k r o k . Ale c h t ě l j s e m p o ř á d n a j í t sku-t e č n o u p r a v d u a s k u t e č n é h o B o h a a t o m n e ( j a k v ě ř í m ) zachráni lo , l i m ale v ů b e c n e c h c i z o b e c ň o v a t ( a b y si t o n ě k d o n e v z a l j a k o v ý m l u v u či z á m i n k u k e x p e r i m e n t ů m ) , že j e pros tě jedno, kde člověk začne hledat , a že t o vždycky n ě j a k dopadne. Nějak, t o m ů ž e z n a m e n a t i š p a t n ě . Ne v š e c h n y c e s t y v e d o u do Ráje . Tady chc i z v l á š t ě z d ů r a z n i t , že s e m i v ů b e c ne l íb í čas to o p a k o v a n á p ř e d s t a v a , že c e s t a k B o h u j e j a k o c e s t a n a h o r u , k t e r á m á j e d i n ý v r c h o l a k n ě m u ž se lidé vydávaj í z r ů z n ý c h s t r a n a t a m n a h o ř e s e vš ichni r a d o s t n ě o b e j m o u , p r o t o ž e B ů h j e j e n o m j e d e n . Pravda, B ů h j e j e n o m jeden , a le a n i v n e j p r u d š í m zá-c h v a t u e k u m e n i s m u bych si nedovedl předs tav i t , že bibl ický B ů h Hospodin spolu s b o h e m W a r a ů závis-l ý m n a t a b á k u a b o ž s t v y Huicholů sedíc ími m r z u t ě kolem o h n ě a s těžu j í c ími si v z á j e m n ě n a rozl ičné cho-roby, j s o u p o u z e r ů z n é pro jevy j a k é h o s i a r c h e t y p á l -n ího e k u m e n i c k é h o b o h a , u n ě h o ž j e j e š t ě ke v š e m u zcela l h o s t e j n o , zda j e p o u h o u d u c h o v n í energi í , či osobou. Ne ne . Obl íbený příklad j e d n é h o r y a r ů z n ý c h cest n a ni j e př í l iš z j e d n o d u š e n ý n a to , a b y odpovídal duchovní k r a j i n ě s o u č a s n é reality. R e a l i t y p o z n a m e -n a n é v p á d e m zla a r o z k m o t ř e n é m n o h o s t i do lid-s k é h o s v ě t a v i d i t e l n é h o i n e v i d i t e l n é h o . Při d n e š n í r ů z n o s t i v š e c h m o ž n ý c h n a u k , d u c h o v n í c h ces t , směrů , n á b o ž e n s t v í a vyznání , k t e r á si v m n o h é m od-poruj í a v z á j e m n é s h o d y vykazu j í j e n n a n e j m ě l č í m povrchu, bych m a p u duchovní k r a j i n y př i rovnal spíše n e p ř e h l e d n ě č l e n i t é m u a č a s t o z a m l ž e n é m u pohoří , s m n o h a r ů z n ý m i h o r a m i a hůrkami , s t r m ý m i i ve lmi p o h o d l n ě s c h ů d n ý m i , a le t a k é s n e p r ů c h o d n ý m i pra-lesy, t e m n ý m i ú d o l í m i , p r o p a s t m i , m r t v ý m i pus t i -n a m i a b l u d i š t i v j e s k y n í c h . To j e d n e š n í d u c h o v n í r e a l i t a . A n ě k d e v t o m t o p o h o ř í s e t y č í B o ž í Hora, k t e r á zde s t o j í o d e d á v n a a s t á l a zde vždy, kdysi j a k o j e d n a j e d i n á . A p o ř á d j e j e n j e d n a j e d i n á . A ať u ž se člověk n a c h á z í v t o m t o pohoř í n a k t e r é m k o l i mís tě , j e n j e d e n směr , k t e r ý m se vydá, h o m ů ž e k Hoře při-v é s t . V š e c h n y o s t a t n í j e j b u ď od Hory vzdaluj í , n e b o

j i minou. Zní t o n e p ř i j a t e l n ě ? Nesympaticky, osudově, n e p ř í j e m n ě ? Už si zase h r a j i n a v r á t n é h o v n e b i ? Ale n e . Vždyť už j s e m říkal , že n e m ů ž u . Nejsem vševě-doucí . Ale j e d n o v í m docela urč i tě . V í m docela urč i tě , ž e pravos lavný křesťan , pokud ži je své pravoslaví po-ct ivě , bude spasen . Tuto j i s t o t u m á m a t o t o v ím. J a k t o bude s o s t a t n í m i , n e v í m , ž á d n o u j i s t o t u pro n ě n e m á m , t o j e v r u k o u S o u d c e ž ivých i m r t v ý c h . Možná , ž e s e v neb i ob jev í někdo, k o h o bych t a m ne-čeka l . M o ž n á s e t a m o b j e v í m i j á , B ů h m i o d p u s ť . J e s t l i se t a m o b j e v í m a p o t k á m s e t a m s n ě k ý m ,

u n ě h o ž j s e m t u j i s t o t u n e m ě l , b u d u rád. Ale n ě k t e r é věci n a m n ě nezáleží . N ě k t e r é věci dokonce nezálež í ani j e n n a B o h u , k t e r ý už v y t v o ř i l p ř e s n o u a j i s t o u ces tu k Hoře . Některé věci záleží i n a člověku, k t e r ý s e r o z h o d u j e , po k teré z m n o h a duchovních cest s e vydá.

o. Jan Tfmaí

Zde díío o drogách, duchovní cestě a ,cestáclf i o hle-dání pravdy o člověku od o. Mgr. Jana Týmaía končí. Možná některé čtenáře toto téma na stránkách Hlasu pra-voslaví opravdu pohoršilo, některé další zaujalo a ještě dal-ším vůbec nepřipadalo zajímavé. Pokud však slova otce Jana odradila jen jediného člověka od chemických a ša-manských experimentů s vlastni duší, anebo jej přiměla k tomu, aby si více vážil duchovní cesty, která se nám v pravoslaví nabízí, uveřejnění určitě splnilo svůj účel.

Redakce

HISTORIE

PRVÉ KROKY APOŠTOLA PAVLA V EVROPĚ

Prvé kroky apoštola národů svatého Pavla spočinuly na ostrově Samotbráki. Je to ostrov n a severu Egej-skébo moře, mezi Limnosem a městem Alexandroupolis v Tbrákii vzdálený od něj 24 námořních mil. Již v době kamenné se stal poutním místem, na kterém lidé uctívali tzv. „velké bohy Kaveironskě". K jejich oslavě se sjížděli poutníci z dálného východu a celého středozemí. Kdo se chtěl zasvětit v jejich „mystériu", museí se nejprve očistit ve svaté zpovědi. Zpovědnice k tomu určená je dodnes k vidění uprostřed archeo-logických vykopávek. Řekové pokládají Samothraki za ostrov lesů, potoků, soutěsek a vodopádů.

k t e r ý j i m p r v n í zvěs tova l s v a t é e v a n g e l i u m . Nej-v ě t š í m s a m o t h r á c k ý m s v á t k e m j e p r o t o dodnes 29 . červen - den s v a t ý c h Petra a Pavla, k t e r ý se s t a l s v á t k e m p o u t n í m n e j e n p r o j e h o o b y v a t e l e , a le i pro k ř e s ť a n y z A l e x a n d r o u p o l e a š i r o k é h o okolí . Na m í s t ě , kde a p o š t o l Pavel s t ráv i l noc,_zbu<ÍQYal před n ě k o l i k a l e t y m e t r o p o l i t a A n t h i m o s _ R j i s s a -

~ p o u t n í c h r á m v podobě a m f i t e á t r u z d o b g i é l m i i á í L -~ h e r n y ů l l m o z a i k a m i i t Z i v u l ď š v a f e K ó a p o š t o l a j j á r

roi lu. Kazdy ť o k se zde k u n á z ~ 2 i r ~ n a ~ 2 9 ! č e r v n a v š e n o c n í bdění , j e ž končí s v a t o u l i turg i í . Věř íc í si při ní p ř i p o m í n a j í ve l iké m i s i j n í dílo s v a t é h o apoš-t o l a Pavla a děku j í Bohu , že s e m o h o u n a c h á z e t n a t a k p o s v á t n ý c h m í s t e c h .

O s t r o v S a m o t h r á k i z ů s t a n e n a v ž d y s p o j e n ý s prvními k r o k y s v a t é h o a p o š t o l a n á r o d ů v Evropě. Zasněžené v r c h o l k y h o r y S a ó n y (v přek ladu „mě-síce") v í t a j í s t á l e v íce p o u t n í k ů . Při j ížděj í s e m za p o z n á n í m d á v n é h i s tor ie a t a k é v n a d ě j i n a se tkání s d u c h o v n ě b o h a t ý m i l idmi, k t e ř í p o s t a l e t í čerpaj í z Kristova evangel ia , p ř i j a t é h o p ř í m o z r u k o u apoš-t o l a Pavla a j e h o n á s t u p c e . Svědčí o t o m m n o h o církevních p a m á t e k a h l a v n ě m u č e d n i c k á s m r t pět i m l a d ý c h m u ž ů , k t e r é umuči l i t u r e č t í vládci , když odmít l i p ř i j m o u t m u s l i m s k o u v í r u .

Letos byl p o z v á n n a v š e n o č n í b d ě n í k o n a n é t r a -dičně z 2 8 . n a 2 9 . června n a m í s t ě p o s v ě c e n é m po-b y t e m s v a t é h o a p o š t o l a Pavla t a k é m e t r o p o l i t a Kryštof v d o p r o v o d u arc ib i skupa J u r a j e a duchov-n í c h p r a ž s k é e p a r c h i e - p r o t . Pavla Celiče, p r o t . Eras ta R a p t s u n a , jer . Evžena Č e r v i n s k é h o a hypo-d i á k o n a Vas i la Čerepka. Naši d e l e g a c i v p ř í s t a v u očekával m í s t n í a r c h i j e r e j m e t r o p o l i t a A n t h i m o s , k t e r ý se o h o s t y p o z o r n ě s t a r a l po ce lou dobu j e -j i c h p o b y t u n a S a m o t h r á k i . Poutníc i z Cech n a v š t í

Te n t o o s t r o v se v š a k h l a v n ě vepsa l do k ř e s ť a n -ských děj in s p o j e n ý c h s o s o b o u s v a t é h o apoš -to la Pavla. B y l o t o první evropské z a s t a v e n í

r o k u 4 9 po Kr. n a j e h o a p o š t o l s k é c e s t ě s m ě ř u j í c í do Filip, So luně , Vér ie a dále do A t h é n a K o r i n t u . Píše se o t o m v b ib l i cké k n i z e S k u t k ů a p o š t o l s k ý c h v 16. kapitole , 9 . až 12 . verš : „Tam m ě l Pavel v noc i vidění : S t a n u l před n í m j a k ý s i M a k e d o n e c a v e l m i h o prosi l : .Přeplav se do M a k e d o n i e a p o m o z n á m ! ' Po t o m t o Pavlově v i d ě n í j s m e se bez v á h á n í chys -ta l i n a c e s t u do M a k e d o n i e , p r o t o ž e j s m e usoudi l i , že n á s vo lá B ů h , a b y c h o m t a m kázal i e v a n g e l i u m . Vyplul i j s m e t e d y z T r o a d y a plavil i s e p ř í m o n a o s t r o v S a m o t h r á k é a d r u h é h o dne do m a k e d o n s k é Neapole . Odtud j s m e šli do Filip, k t e r é j s o u n e j v ý -z n a m n ě j š í m m ě s t e m t é č á s t i M a k e d o n i e a ř í m s k o u koloni í . V t o m t o m ě s t ě j s m e s trávi l i n ě k o l i k dní." S k u t k y a p o š t o l s k é n e u v á d í ž á d n é p o d r o b n o s t i o p o b y t u a p o š t o l a n á r o d ů . Obyvate lé o s t r o v a a le n ikdy n a t u t o s k u t e č n o s t n e z a p o m n ě l i . P o s t u p n ě v š i c h n i př i ja l i k ř e s ť a n s k o u v í ru a v y s t a v ě l i zde v e s t a r o b y l é Paliapoli c h r á m n a počes t a p o š t o l a Pavla,

HISTORIE }

d o z e m n í h o moře . Dále vy jádř i l obdiv s a m o t h r á c -kým věříc ím za je j i ch pevnou víru, k t e r o u nezlo-mi lo ani někol ik s t o l e t í p r o ž i t ý c h v t u r e c k é nadvládě. V š e n o č n í b d ě n í pokračova lo pak j i t ř n í b o h o s l u ž b o u a s v a t o u l i turg i í . Poutníc i z Čech spolu s m í s t n í m i věř íc ími se loučil i s p a m á t n ý m c h r á m e m v r a n n í c h h o d i n á c h pos i lnění sva tou eu-char is t i í a s n e z a p o m e n u t e l n ý m i duchovními zá-žitky.

metropolita Kryštof Li tera tura : 1 ) h t t p : / / r e c k e - o s t r o v y . r o v n o u . c z / r e c k o / s a m o

t h r a k i . h t m l 2 ) Písmo svaté , český e k u m e n i c k ý překlad, Praha

1 9 7 9 ; S k u t k y sva tých apošto lů , 16. kapitola , 9 -12. v e r š

3 ) A n t h i m o s , m e t r o p o l i t a , S tas idi t o u aposto lou Paulou s t i S a m o t h r a k i , Alexandrupol i 2 0 0 9 .

Antické dědictví na ostrově Samothraki

vili h lavní m ě s t o Choru a prohlédli si zdejší folk-lórní m u z e u m . Později t a k é zhlédli a rcheologické vykopávky, j e j i c h ž p o č á t k y saha j í do daleké minu-losti j e š t ě před Kris tem. Archeologové zde nalezli t a k é z n á m o u s o c h u .Nice", j e j í ž or ig inál dnes zdobí muze jn í areál v pař ížském Louvru.

Cílem naší delegace byla však pouť n a místo, kde apošto l Pavel poprvé nocoval n a e v r o p s k é m konti -n e n t u . Spolu s m í s t n í m arch i j e re j em, duchovními a s t o v k a m i věř íc ích vykonal i v š e n o č n í bdění , j e ž započalo v e l k o u v e č e r n í b o h o s l u ž b o u s p o j e n o u s p o ž e h n á n í m c h l e b ů . Vladyka A n t h i m o s p o t é p o u t n í k y z Čech pozdravil a velice k r á s n ě hovořil o naš í m í s t n í církvi v českých zemích a na Sloven-sku, se k t e r o u s e s e z n á m i l při své n e d á v n é ná-vštěvě Prahy a Michalovců. Metropol i ta Kryštof m u ve své odpovědi poděkoval za pozvání n a t u t o du-chovní s lavnos t a vyjádři l m u vděčnos t za to, že p o s k y t u j e j iž t r a d i č n ě př ís třeš í n a š i m d ě t e m v let-n ím t á b o ř e v .Makr i " u m o n a s t ý r u n a b ř e h u Stře-

PRAVOSLAVÍ VE SVÍTĚ J

ZAKYNTHOS A SVATÝ DIONYSIOS Zakynthos neboli Zanté, ostrov v Jónskénunoři, je dnes součást Řecké republiky. Rozloha ostrova je 406 km ctverečních a nejvyssi vrcFdósahuje výšky 758 m. n. m. Stálých obyvatel je asi 30 OOO. Na ostrově je jedno letiště a přístav s trajekty, připlouvajícími v létě několikrát denně, vždyť vzdálenost od Peloponésu je jenom 16 km. Jižní zátoka Laganas je jediným hnízdištěm nepravé želvy Karettovy v celém středomoří. Zátoka zvaná Navágio - vrak lodi, obehnaná vysokými útesy je téměř symbolem celého Jónského souo-stroví. Hojnost slunce, teplé moře a bohatá historie. To by mohlo běžnému turistovi stačit.

Křesťanský poutník, t ím spíše pravoslavný, však uvítá hlavně skutečnost , že na ostrově j e okolo stovky kostelů a kaplí a jedenáct klášterů. Nejvý-

znamnějším j e klášter sv. Dionysia, kde jsou uloženy ne-porušené ostatky tohoto místního světce. Klášter leží přímo ve středu hlavního města ostrova.

Ostatní kláštery jsou menší a stejně starobylé. Větši-nou v nich zůstávají jeden dva mniši nebo mnišky a jsou postaveny na odlehlých místech, velice malebných. V průběhu dne j sou stále otevřené, a kromě malého místa pro modlitbu a soukromí osazenstva, celé volně přístupné. To j e velice pří jemné a v našich krajích bohu-žel dnes již nevídané a z hlediska bezpečnosti nemožné.

Dále poutníka potěší Muzeum byzantské kultury, zvláště s ikonami, které také zachycuje historii celého ostrova.

Sv. Dionysios

Místní komunita si zakládá na svébytné pravoslavné tradici, kterou udržuje dodnes. Mísí se v ní řecké prvky s benátskou kulturou a také vědomí, že s výjimkou ně-kolika málo let nad nimi osmanská říše neměla moc. Ze společenství Jónských ostrovů, patřících pod správu Be-nátské republiky, nakonec vzešlo i osvobozenecké hnutí za svržení turecké nadvlády nad ostatním řeckým úze-mím. Dodnes jsou v chrámech užívány objemné a pečlivě připravené kancionály, které zachycují jedinečné více-hlasé chrámové zpěvy a zpřítomňují j e novým zájem-cům, a v lidové tvorbě se dodnes skládají písně KANDÁDES, zpívané skupinami mužů za doprovodu ky-tary.

V chrámech po celém ostrově se uchovávají četné sta-robylé ikony, některé ctěné jako zázračné. Mezi nejkrás-nější patří ikona Matky Boží v klášteře Anafonitrias, která připlula po moři ke břehům ostrova po pádu Kon-stantinopole. V tvorbě ikon převažuje Krétská a Jónská škola. V 16. století do tradičního byzantského rukopisu na Zakynthu začaly jemně pronikat také prvky italské renesance, odrážející se spíše v barevnosti a větší inten-zitě a kontrastech vnitřního světla postav a je j ich tváří. Postupem času převládly barokní formy, ze kterých vyšli dva místní umělci, kteří jsou na ostrově velice ctěni, Ni-kolas KOUTOUZIS a Nikolas KANTOUNIS. Na první pohled jsou jej ich díla velmi podobná dílům j iného jejich kra-jana, který působil ve Španělsku - Domenica Theotoko-pouliho řečeného El Greca.

Avšak ani malebný ostrov Zakynthos nezůstal ušetřen přírodních pohrom a strádání lidí - v roce 1953 je j po-stihlo zničující zemětřesení, jehož důsledky jsou vidi-telné v chudších a odlehlejších oblastech dodnes.

Patronem ostrova j e svatý Dionysios Zakynthský. Svá-tek se slaví 17. prosince (zesnutí), j a k j e uvedeno i v našem církevním kalendáři, a 24. srpna (přenesení ostatků). Svatý Dionysios se na ostrově narodil v roce 1547 a stal se mnichem v roce 1568 v klášteře Strofada (odlehlý ostrov asi 80 km jihozápadně od Zakynthu). Po

PRAVOSLAVÍ VE SVÍTĚ J

přijetí kněžství byl vysvěcen na biskupa Eiginy a Porosu v roce 1577. Příštího roku se však vzdal této důstojnosti a usadil se na ostrově Zakynthos jako prostý mnich v klášteře Anafonitria. Zde se stal později představeným. Žil zde až do svého zesnutí v roce 1622.

Některé skutky z jeho života i života posmrtného si obyvatelé Zakynthu vypravují dodnes. Velmi známý je například příběh, dle něhož bylo v kostele svatého Mi-kuláše v Xenonu nalezeno tělo mrtvé ženy. Byla v po-dezření, že se o život připravila sama. Tato nešťastnice by tedy podléhala exkomunikaci (zbavení církevního společenství), a t ím i práva na křesťanský pohřeb. Také i práva na společné modlitby za je j í duši v obecenství církve (panychidy). 0 tuto milost se sebevrah připraví vlastně sám svojí nedůvěrou v pomoc Boží. Její příbuzní prosili svatého Dionysia, aby odejmul takovou pohanu z oné ženy i z je j ich rodiny. Zeptal se j ich na místo, kde je její mrtvola. Šel s nimi a modlil se, se slzami v očích na kolenou za rozvázání hříchů, jichž se dopustila. Jak-mile modlitba odpuštění byla u konce, mrtvola sklonila hlavu, jako by žádala o rozhřešení, stalo se t a k před mnoha svědky, a je j í kosti tak mohly spočinout v posvě-cené půdě, kde očekávají na druhý příchod našeho Pána Ježíše Krista.

Na Zakynthu se také vypravuje o tom, že některé rody a rodiny v t é době stály proti sobě v nesmiřitelném nepřátelství. Krevní msta dlouho přetrvávala v balkán-

ských zemích jako jediné řešení letitých konfliktů. Tak i rodina Dionysiova nebyla ušetřena tohoto neblahého dědictví předkřesťanské minulosti. Stalo se, že na jatý vrah svatému Dionysiovi zabil bratra. Jakmile se dopus-til vraždy, vrah utekl do hor, aby unikl hněvu příbu-zných oběti. Současně se po jeho stopách vydala trestní policejní hlídka. 0 několik dní později vrah přišel do

kláštera, kde byl svatý Dionysios. Chtěl požádat o jídlo a pomoc. Neměl ani ponětí o vztahu mezi jeho obětí a mnichem, který je j přijímal. Světec se zeptal klidně na důvod j e h o příchodu a poté na důvod jeho pronásledo-vání.

Vrah v té chvíli nedokázal lhát. Prozřetelnost svatému ukázala, že muž, který stoj í před ním a žádá o j eho ochranu, zavraždil jeho vlastního bratra. Sok a zděšení se smutkem, těžko říci, co vše cítil. Jeho bratr byl mrtev. Zavražděn tímhle člověkem. Jak snadné by bylo obelstít je j , aby setrval v pocitu falešného bezpečí, a pak je j pro-zradit hlídce, nebo dokonce vydat pronásledovatelům. Náhle mu přišla na mysl slova, která pronesl Pán Ježíš Kristus, když byl na kříži. .Bože odpusť j im, vždyť ne-vědí, co činí." On odpustil těm, kteří j e j ukřižovali. Dio-nysios pak položil ruce na hlavu vraha, požehnal mu a v srdci odpustil.

0 něco později, když hlídka přijela do kláštera, svatý j im řekl, že viděl vraha před nějakou dobou utíkat okolo kláštera neznámo kam. Jakmile hlídka odešla pryč, svatý Dionysios vyvedl vraha zadními vrátky kláštera a také zařídil, že mohl vstoupit na lod, která j e j dopravila do ciziny. Nejen v drsné době středověku vzbuzuje tento čin křesťanské lásky a odpuštění náš obdiv a úctu hodnou následování. .Milujte ty, kteří vás nenávidí, dobrořečte těm, kdo vás pronásledují, aby nezahynuli kvůli nám hříšným."

Několik let po zesnutí svatého Dionysia, po otevření hrobu, bylo j eho tělo shledáno neporušené. Tváří v tvář takovému zázraku mniši ze Strofady umístili jeho tělo do speciální rakve .larnaky" v kostele kláštera. Jeho ofi-ciální prohlášení za svatého se událo v roce 1703.

Předtím, než byl prohlášen za svatého, kněz Daniel, který byl igumenem kláštera, pochyboval o Dionysiově svatosti. Jedné noci se probudil a uviděl mnicha, který byl zodpovědný za kostelní služby, žádal je j o požehnání, aby mohl zazvonit na ranní modlitby. Igumen Daniel šel do kostela. Když přicházel, spatřil, že kostel j e osvětlen a svatý Dionysios stojící mimo svůj hrob slouží j i třní bo-hoslužby společně s jinými knězi s diákony, které neznal. Jeden z kněží se otočil směrem k ígumenu Danielovi a zeptal se ho: .Jste již přesvědčen, nebo stále ještě po-chybujete?"

Igumen Daniel vyděšený a zahanbený vyběhl z kos-tela. Ale brzy se vrátil, aby se utvrdil ve svém předcho-zím vidění a spatřil svatébo Dionysia, který se vrací do svého hrobu. Sváteční světla pomalu pohasínala a kněž-stvo se rozcházelo a zmizelo.

PRAVOSLAVÍ VE SVÍTĚ J

Mnich Matouš, k terý žil v monastýru Strofada, byl jedním z těch, kdo pravidelně konali služby k svatému Dionysiovi. Jednou v noci ve snu měl vidění svatého Dio-nysia, které se ukázalo prorockým, že za osm dní ničivé zemětřesení zasáhne t o t o místo a způsobí klášteru velké škody. Také radil mnichovi informovat o t o m igumena. Nicméně mnich nepřikládal vizi velký význam, říkal si: vždyť j e to j enom sen. Osmého dne k ničivému zemětře-sení skutečně došlo a větš ina z klášterních budov byla zničena. Mezi nimi spadla i mohutná věž. Zde se skrýval mnich, který byl varován. Trosky zasypaly j eho tě lo pod hromadou sutin. V době zemětřesení se t e n t o mnich Ma-t o u š úzkostlivě modlil k sva tému Dionysiovi. Když j e j poté objevili v troskách, byl j e n lehce pořezán a pohmož-děn.

Mnich j m é n e m Kalliopios, který přišel ze sousedního ostrova Kefalonie, žil v klášteře Strofades. Ale hluboko v srdci se chtěl dos ta t zpátky na svůj ostrov, opust i t klášter. Byl v takovém obrovském vni t řním pokušení. Svatý Dionysios se objevil v j e h o snu a požehnal mu, aby se vzdal asketického života. Mnich pocítil úlevu, zís-kal vnitřní pokoj, a zůstal v klášteře až do konce svého života.

Dnes se ostatky svatého uchovávají v chrámu kláštera „Strofada", k terý s to j í na nábřeží v centru h lavního města . Jsou uloženy v kapli severně od oltáře, v stř íbrné l a m a č e (hrobce). Původně na své přání byl světec po-chován v klášteře na odlehlém ostrově Strofada.

V roce 1717 z důvodu neustálého loupení a přepadá-vání piráty mniši klášter Strofada opustili a usadili se v malém metochu (pobočce) na ostrově Zakynthos. Zde postavili nový kostel. V roce 1854 byla postavena vedle kostela majestátní věž zvonice. Roku 1893 byl kostel zni-čen zemětřesením a na s t e j n é m místě znovu později vy-budován. Roku 1925 byla založena nadace pro obnovu kostela. Práce byly dokončeny v roce 1948 novou tech-nologií stavby, která umožnila , že kostel zůstal neporu-šený i po ničivém zemětřesen í roku 1953, kdy bylo prakt icky vše na os t rově zničeno. Po zemětřesení byl chrám používán jako azyl pro uprchlíky a bezdomovce, kteří přišli o vše. V roce 1 9 5 7 byl postaven nový klášter nahrazující zříceniny s tarého dočasného, který se zřítil také roku 1953.

Ani na t o m t o ostrově se ale nevyhneme dnešní mo-derní době nesoucí s sebou zesvětštění a odpadnutí od víry a ani t o t o m í s t o si n e m u s í m e příliš idealizovat. Avšak ostrované j s o u hrdi na svoji pravoslavnou tradici,

Přístav ve městě Zakbyntos

na své místní zpěvy. Po nedělní svaté l i turgii se larnaka za zpěvu a k a t h i s t u světci otevírá a s tovky poutníků mohou uctí t j e h o ostatky.

Také m n o h o mladých lidí přichází se svými strastmi v pokoře a s hlubokou vírou ke hrobu svatého Dionysia. Je t o přece je j ich svatý. On neopustí svoje ostrovany ani nikoho, kdo j e j prosí. Za všechny se přimlouvá před tváří Boží. A to j e i pods ta tou pravoslaví. Vzá jemná láska a úcta v lůně m a t k y církve, v místě , k te ré znamená život.

Josef Brožek

Monastýr Anafonitrias

EKOLOGIE

/ v v /

8. SHROMÁŽDĚNI EVROPSKE KRESTANSKE ENYIRONMENTÁLNl SÍTĚ

„Chléb náš vezdejší - žít v době změny klimatu" Praha 9. - 13. června 2010

Výzva k církvím a křesťanům Evropy.

Drazí přátelé v Kristu, píšeme vám jako 85 účastníků reprezentujících 23

zemí, kteří se sjeli na 8. Shromáždění Evropské křesťan-ské environmentální sítě (ECEN), uspořádaném ve dnech 9 - 13. června v Mezinárodním baptistickém semináři v Praze. Toto shromáždění se uskutečnilo pod titulem "Chléb náš vezdejší - žít v době změny klimatu" s při-spěním církví reprezentujících pravoslavnou, protestant-skou a římskokatolickou tradici.

Zvažujíce dopady vážné sociální, ekonomické a fi-nanční krize, j ímž dnes čelíme, žádáme církve a křesťany Evropy aby byli bdělí a všude tam kde j e to možné se postavili proti trendům, které nás odvádějí a oddělují od ekologické trvalé udržitelnosti.

I když byli výsledky z mezinárodního summitu o změně klimatu v Kodani v prosinci minulého roku zklamáním, mnohé z našich církví jsou nadále aktivně přesvědčeny o tom, že mají odpovídat na výzvy kata-strofální změny klimatu, která ohrožuje Boží stvoření. Již teď čelíme vymírání živých organizmů a zániku eko-logické udržitelnosti na celém světě a obzvláště v nejvíce zranitelných zemích, komunitách a ekosystémech. Také lidé, kteří byli vystěhováni (v důsledku změny přírod-ních podmínek), ekologičtí uprchlíci, kteří nemají kde žít, si v Evropě i j inde žádají spravedlnost. Klimatická změna má často spíše dopad na chudé a ma ze společ-nosti vyloučené, než na ty kdo působí ničení a narůstající nespravedlnost, někdy také s militaristickým zaměře-ním.

Věříme, že naše církve mají důležitou roli při odpoví-dání na tyto výzvy a jejich angažovanost v iniciativách a hnutích vyrůstajících zdola před i po Kodani má bý-turčitě oceňována. Na tomto shromáždění jsem vy-slechli jasné důkazy o tom že existuje propojení mezi způsobem, kterým produkujeme potraviny a ničením ži-votního prostředí.

Moderní životní styl a vzorce spotřeby jídla předsta-vují velké riziko pro naší budoucnost. Například sou-časná intenzivní produkce masa důležitou měrou

přispívá k vypouštění emisí skleníkových plynů a snaha poskytnout lidem levné jídlo se uskutečňuje na úkor životního prostředí. Půda j e často poškozena excesivním využíváním chemických prostředků a druhová biodiver-zita se snižuje. Mnoha druhům divokých rostlin a zví-řat hrozí vyhynutí v důsledku ztráty stanovišť. Množství vody a energie vyžadované komerčním ze-mědělstvím jsou neslučitelné se současnými (ekologic-kými) požadavky. Konečně, tzv. .potravinové míle", rizika genetické modifikovaných organismů, bezpečnost záso-bování potravinami a narůstající závislost na extensivní produkci masa - to vše klade etické otázky křesťanům a našim církvím.

Organizace založené na náboženské víře musí proto rozvinout jejich povolání a obrátit slova přinášející na-ději v činy inspirované přítomností Ducha Svatého ve všem co žije. Naše naděje vyvěrá z evangelia Trojjedi-ného Boha, který tvoří, vysvobozuje a posvěcuje svět a bere nás ve své činné lásce jako Jeho spolupracovníky v Jeho Stvoření. Proto je našim přáním podpořit vedoucí představitele církví, církevní sněmy a všechny věřící v Krista v tom, aby tlumočili svoje obavy spolu s námi širší společnosti a vedli ostatní příkladem nového trvale udržitelného způsobu života.

Podporujeme vás v tom, aby j s te se k nám připojovali ve zvyšování vašeho povědomí a angažovanosti a při-pomínali si, že Chléb náš vezdejší, j e pro veškerý život darem od Boha. Zveme vás k tomu, abyste si uvědomili, že poskytnutí potravy pro svět před nás klade hluboké otázky, protože lidé prožívající hlad anebo nedostatek potravy nejsou schopní vyrůst a dospět do podoby svého Tvůrce. To není spávné! Navíc, musíme znovu zdů-raznit, že bez ohledu na svojí hodnotu pro lidi, j e celý obydlený svět hodnotou pro troj jediného Boha.

Naše naléhavá pastýřská pozornost k budoucím gene-racím a také k ostatnímu životu na Zemi nás vede k tomu, že j sme velmi znepokojeni těmito složitými, avšak velmi opravdovými otázkami spojenými s potra-vou. Slovy Fiodora Michajloviče Dostojevského: "Jídlo pro

EKOLOGIE 1 m n e j e materiální záležitostí , avšak jídlo pro m é h o bli-žního j e záležitostí duchovní."

Nakonec nabízíme t u t o modli tební reflexi Modli tby Páně k využití a ú p r a v á m ve vaší církvi a s lužbě v t o m t o krit ickém čase, k terý j e pro nás m o m e n t e m kairosu.

Vaši ve víře delegáti a účastnící shromáždění v Praze.

MODLITBA Svatý Bože, k terý j s i př í tomen na všech nebesích

a na celé zemi, t y nás sytíš a staráš se o nás každý den. Dej, abychom žijíce pro dnešek, nezapomínali na zítřek. J s m e voláni modli t se k t o b ě a žít na stezkách míru, spravedlnosti a trvalé udržitelnosti ve vzá jemném spo-lečenství.

Pomoz nám být dobrými sousedy a vš ímat si, když j sou naše vztahy narušeny a ekosystémy planety ničeny. Vidíme, že celé stvoření zápasí s měnícími se podmín-kami a že naše společenství j e narušeno nerovnost í a rozdělením.

Uvědomujeme si tvo je milosrdenství , když n á m po-skytu ješ potravu. Dej, ať nezapomínáme, že potrava světa není rovnoměrně rozdělována, a že když se jedni přejídají, j iní zůstávají hladoví.

Vyznáváme, že j s m e si vypěstovali závislost na dluhu, který zapříčiňuje modlářství , ne j is totu a nespravedlnost a vede ke ztrátě společenství, v němž lidé o sebe navzá-j e m pečují a dělí se s os ta tn ími .

Litujeme, že j s m e pokoušeni modlami smrt i a zapo-mína j íce na svou zrani te lnos t dáváme přednost po-vrchním touhám n a m í s t o uskutečnění svého hlubšího potenciálu.

Pomoz nám, abychom si vybrali návrat ke svatos t i každé chvíle a odmítli pokušení narůstající lakoty a rych-losti . Ať j s m e zbaveni své veliké pýchy, aby Země mohla být vyléčena a naše ž ivoty proměněny milost í t v é h o Slova a Ducha.

Protože dary světla, života a lásky jsou od Tebe, nyní i vždycky až na věky věků.

Protože tvoje j e moc, sláva i síla Amen.

Evropská křesťanská environmentální síť (ECEN) j e církevní síť podporující spolupráci v péči o Boží stvoření mezi křes-ťany a církvemi v Evropě. ECEN byla založena v roce 1998 ve Vilémově a j e nástrojem Konference evropských církví pro řešení vztahu k přírodě a životnímu prostředí z per-spektivy křesťanské teologie a křesťanského způsobu života.

Přeložil Roman Junga

FOTOGRAFIE Z 8. SHROMÁŽDĚNÍ EVROPSKÉ KŘESŤASKÉ ENVIRONMENTÁLNÍ SÍTĚ

Přednáška J.B.metropoíity ThDr. Kryštofa PhD.

1 pracovních skupin, Prof.Hans Diefenbacher

Pozdravení zástupců církví

i i 1 H

I

ZAMYŠLENÍ

„UČILI NÁROD ZNÁTI CTNOSTI KRÁSU" Slova uvedená v nadpisu o kráse ctnosti se týkají učení svatých Cyrila (Konstantina) a jeho bratra Metoděje, arcibiskupa velkomoravského, a zpíváme je v písni v den jejich svátku. Krása ctnosti možná dnes mladší generaci v našich chrámech už tolik neosloví, jako oslovovala starší generace, a o kráse samotné mají mladí lidé často také své osobité představy.

0 svatých učitelích slovanských, kteří v našich zemích působili v 9. století jako osvícení a obětaví průkopníci Křesťanské vzdělanosti, se j is tě dovídáme už ve škole. Z ní si o těchto mužích, nejvýznamnějších hlasatelích křesťanství u nás a zakladatelích našeho písemnictví, pa-matují lidé snad jen toto základní. Znalost o jejich vý-znamu mravním j inak v naší veřejnosti není příliš hluboká. Omezuje se právě jen na ty to stručné vše-obecné poznatky.

Nepochybně však fakt, že když svatý Konstantin -Cyril vytvořil pro Slovany staroslověnskou abecedu a poté j i s bratrem Metodějem a ostatními spolupracov-níky zavedl na Velké Moravě, když zkultivoval slovanská nářečí do písemného jazyka staroslověnského, srozumi-telného všem Slovanům, kteří žili tehdy v 9. století v různých krajích střední Evropy, to nebyl d l jejich díla, ale začátek. Epochální vynález slovanské abecedy a zkul-tivovaný slovanský jazyk byly jen prostředky k dosažení cíle vyššího a nejzávažnějšího, prostředek, j ak vhodně dosáhnout cíle: .naučit národ znáti d n o s t i krásu", při-vést kmeny Slovanů k věčné spáse, která spočívá ve víře v Pána ježíše Krista - Spasitele světa, Vykupitele od hří-chu.

Začít žít podle Kristova evangelia znamenalo pro náš národ a pro ostatní slovanské národy osvojit si vyšší du-chovní kulturu, vyšší étos, než byla u nich do té doby morálka přirozených lidí, morálka barbarské krutosti a zvyklostí, které měly daleko od krásy. Podle svatého apoštola Pavla teprve skrze Pána Ježíše Krista j sme .zís-

kali přístup k milosti Boží", v ní .stoj íme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží" (Řím. 5, 2). Pán Ježíš za nás hříšné zemřel a zachránil nás od Božího hněvu. Jeho život nás zachránil! To j eho vítězství, vítězství vzkříšeného Života nad smrtí. A být zachráněn, usmířen s Bohem, získat dar spásy, to j e možné j en životem v Kristu, životem z víry v Krista Spasitele, životem z lásky k Bohu a jeho předvěčnému Synu - Spasiteli Kristu, životem naděje. Ne náhodou používá sv. Cyril 0 Božím Synu biblického pojmu LOGOS, SLOVO, což zna-mená i Rozum i celé duchovní bohatství, včetně krásy dnos tného života.

Tato nová perspektiva naděje se otvírá člověku, kte-rého Duch svatý osloví a skrze Krista Spasitele přivede k nebeskému Otci, jako světlo a jako krása, přichází, když se člověk odřekne ďábla a jeho svodů a sjednocen s Kristem ve svatém křtu vydá se k Bohu cestou d n o -stného života.

Cyrilův vynález písma pro Slovany a jehopřeklady n e j p o a evangelia a Kmfiy žalmů, potom všecE^atatních_ knih Nového 1 Starého zákona, jež překládal s bratrem Metodějem do staroslověnskéKo, našim předkům srozu-mitelného jazyka, nebylo samoúčelné vytváření kultur-ních základů písemnictví, ale cílevědomá snaha naučit národ znát krásu mravně kvalitnějšího života. V praxi -vzdát se pohanství a oddat se do ochrany Boží. Cílem byla spása lidí, záchrana národa a národů. Tak to vyjádřil 1 kníže velkomoravský Rostislav v dopise byzantskému císaři Michalovi: .aby i j iné národy vidouce to, napodo-bily by nás..." To byla velká vize, dnes bychom řekli .mezinárodního dosahu*.

Souběžně s překlady Písma svatého oba bratři přeložili a tak zpřístupnili v srozumitelné řeči (do té doby patrně Moravané slyšeli bohoslužby a svaté biblické texty jen řecky nebo latinsky) lidem pravdivý, kvalitativně vyšší bohoslužebný život. To nebylo podle hesla, které občas slyšíme: .Sola scriptura" ( jenom Písmo), ale navíc Písmo svaté v nových písemných znacích - abecedě, aby bylo možno toto bohatství prožívat v modlitbách a každo-denním liturgickém konání. A s liturgickým životem spo-

ZAMYŠLENÍ J

j ova t i poznání krásy c tnost i - v každodenním jednání . Liturgické obřady, j imž svatí bratř i učili Moravany, j sou výslovně zaznamenány v historickém prameni zvaném Život Konstantinův, kde se praví, že Konstantin - Cyril a Metoděj .naučili na Moravě žáky (bohoslužbě) j i t řní , večerní, povečerní, hodinkám, svaté l i turgii a s lužbě taj in". To nebylo j e n mechanické učení obřadům ( j i s tě i t e n t o aspekt zde byl zpočátku přítomen), j e zde výčet celého cyklu duchovního bohatství , bohoslužeb od j i t řn í až k eucharistii (svaté l i turgii) a svatým ta j inám. Uka-zuje, že učitelům šlo o akt ivní prožívání spas i te lných slov Písma svatého ne j ako teorie, ale v souladu s aktivní modlitbou, v duchu tradice pravoslavného chápání Písma sv. Tehdy liturgické t e x t y znamenaly skutečný, reálný . locus theologicus" - výklad správného pochopení Písma, na což se později bohužel občas zapomínalo a co objevuje opět naše současnost (o. proř. A. Šmeman) . A j es t l iže učili moravské žáky znát bohoslužebnou krásu, znamená to, že j e připravovali t aké k samosta tnému konání bo-hoslužeb, jakmile budou k t o m u dostatečně připraveni v při jet í diákonství a kněžství nebo i vyšších funkcí (např. sv. Gorazd a j iní k biskupství).

Jedním slovem - byli si vědomi a veškerou péči věno-vali tomu, co dnes nazýváme teologickým škols tv ím. Kníže Rostislav j e v t é t o bohumilé činnosti ze své s t rany jako moudrý s tátník podporoval. A j e t řeba také připo-m e n o u t , že cyr i lometodějská misi jní družina se j e m u a j e h o péči o s tát odvděčovala, nezapomínala ani obo-hacení a rozvíjení národních a státních potřeb: o svatém Metoději j e dostatečně prokázáno, že překládal nejen cír-kevní kánony (pravidla svatých sněmů upravující kázeň v církvi a trestající přestupky církevních činitelů, které se, žel, také v církevním organismu vyskytují), neboť bez užití spravedlivých zákonů a pedagogické přísnosti vůči provinilcům by brzy mohlo dojít k bagatelizování spra-vedlnosti a rozvratu každého společenství. Proto k cír-kevním zákonům vytvořil svatý Metoděj jako arcibiskup pro potřeby světské zákonnost i .Zákon sudnyj l judem" -přeloženo ze staroslověnšt iny Soudní zákoník pro svět-ské lidi, především pro lidi z okruhu knížecí administra-t ivy a vojenství.

Ať pozornosti dnešních lidí neuniká, že t a t o zaklada-telská činnost věroučná, mravoučná, tvořící naše národní l i terární počátky, byla s tavěna na dílech především ná-boženských, s církví a l i turgickým životem velmi těsně spojených, a že vycházela z křesťanské tradice církve vý-chodní - tradice byzantské, která stála tehdy na vrcholu světové vzdělanosti. U nás se setkáváme s podceňováním

Byzance a byzantské kultury a vzdélanostl . Mluví se pe-jorat ivně často o .byzantinismu", sn ižu j í sr vysoká kva-lita té to kultury, snad aby se mohla vicc vyzdvihnout tradice vzdělanosti západní, římské. Air uvědomme si historicky dobře doložený fakt, že sv. Cyril a Metoděj, když zaváděli u nás bohoslužby sloužené našim předkům v jazyce j i m plně srozumitelném, jak j e to dosud v praxi pravoslavných věřících v Bulharsku, Srbsku, Rusku a j inde všude t a m , kam pronikla cyrilometodějská tra-dice, konali v l a s t n ě něco proti všeobecnému názoru a obyčeji, k terý panoval na křesťanském Západě, že prý j enom tři j azyky - hebrejský, řecký a lat inský - vyvolil Bůh, aby j imi byl oslavován. Svatý Konstantin bojoval s veškerou energi í proti t o m u t o omylu a nazval j e h o stoupence . tří jazyčníky" nebo .pilátníky" (podle tří ná-pisů, které Pontský Pilát dal vepsat hebrejsky, řecky a la-t insky na Kristův kříž na Golgotě). A ačkoliv Konstantin - Cyril některé ř ímské hierarchy svou argumentací pře-svědčil, j in í ř ímšt í biskupové později se opět vrátili k za-vedenému bludu, a t a k museli naši bratř i ř ímští katolíci čekat až do poloviny 20. století na II. vat ikánský koncil, aby i v západní církvi zvítězila původní východní a cyri-lometodějská myšlenka rovnoprávnosti všech jazyků ve slavení Boha.

I v t é t o věci nakonec tedy zvítězila i na latinském Zá-padě pravda svatých Cyrila a Metoděje, přesněji řečeno - svatá, pravdivá, nepokroucená tradice původní Kris-tovy církve, a novodobým koncilem otevřela se i větší naděje, že postupně zvítězí i v j iných, teologických bo-dech tradice, zachovávaná východním pravověřím, pra-voslavím, aby se mohla opět obnovit reá lná jednota církve východní a západní.

Problém dneška a úloha církve uprostřed našich ná-rodů a j e j ího vlivu na zdravou budoucnost národního života, který j e plný j a k ve sféře veřejné, t a k především ve sféře vni třní - společensko mravní a osobně mravní - nebývalé mravní uvolněnosti, spočívá v tom, abychom všichni křesťané dokázali s pomocí Boží a na přímluvy našich svatých slovanských prvoučitelů .nauč i t národ a národy znáti c tnost i krásu", abychom lid, k němuž nás poslal Hospodin, orientovali (Orient = Východ) k pravé víře a pravému životnímu projevu. Pravá víra tak ve spo-jení s pravdivou praxí životní vede k věčné spáse, což se neobejde bez zápasu s každodenním novodobým pohan-stvím, které nás skrytě i zjevně ohrožuje. Ale jak je na-psáno na cyrilometodějském křížku: IC XC - FÓS ZOI -Ni KA, Ježíš Kristus - Světlo - Život - vítězí.

Prot. 1'avcl Aleš

ZPRÁVY Z EPARCHIl j

OSLAVA SVÁTKU SV. CYRILA A METODĚJE V CHUDOBÍNĚ

lii> posledního místa se v pondělí 5. července 2010 zaplnily lavice pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Me-toděje v Chudobíně, při příležitosti tamější oslavy chrámového svátku, který se již tradičně slaví v den stolního svátku slovanských věrozvěstů a je spojen s cyrilometodějskou poutí věřících z širokého okolí do (Imdobína. Již tradičně do chudobína na slavnost doputovala na kolech také veíká skupina dětí a mládeže z vilémovského prázdninového tábora.

Archijerejskou svatou liturgii sloužil Jeho Přeosvíce-nost vikární biskup hodonínský Jáchym a jeho spolus-loužícími byli o. Dušan Basil Švábeník, o. Jan Kačkoš, o. Petr Novák, o. Jan Langr, o. Jiří Kolář a o diákon Mojmír Kříž.

Poutavým kázáním přispěl k duchovnímu prožití svá-tečního dopoledne vladyka Jáchym, který zdůraznil, že obětavost, dobrota, pokora a ochota následovat Krista a také schopnost vzdát se výsadního postavení a pohodlí v hlavním městě tehdejší Byzance, která byla vlastní slovanským věrozvěstům, nám ukazuje, že svatí Cyril s Metodějem byli opravdovými křesťany hodnými tohoto jména. Právě obětavostí, dobrotou, pokorou, ochotou následovat Krista i schopností vzdát se dočas-ného pohodlí slovanští věrozvěstové Krista důsledně na-podobili a díky t ě m t o vlastnostem získali Slovany pro Křesťanství. K takovémuto napodobení a následování Krista podle jejich vzoru j sme dle slov vladyky povoláni i my, pokud chceme kráčet v jejich šlápějích.

tÝínosem pro zúčastněné věřící a jej ich přátele přít-omné na bohoslužbě byl církevní zpěv na velmi dobré úrovni. V Chudobíně se o něj postarala malá skupinka zpěváků z Hodonína a Olomouce a zpěv opravdu povzná-šel ducha všech přítomných. V tomto směru chudobín-ská oslava chrámového svátku ukázala, že i česká pravoslavná bohoslužba dokáže uchvátit krásou, duchov-ností a srozumitelností, avšak jenom pokud j e církev-nímu zpěvu věnována náležitá péče a pozornost.

K přijetí svatých taj in Kristových po způsobu chleba a vína po svaté zpovědi, kterou mohli věřící vykonat buďto u jednoho z otců duchovních, nebo jako zpověď společnou, přistoupilo mnoho mladých a i dříve naroze-ných bratří i sester, čímž byl jejich duchovní prožitek to-hoto církevního svátku ještě umocněn.

Závěr svátečního setkání v Chudobíně patřil j iž tra-dičně milému a bohatému pohoštění, které pro všechny poutníky připravili místní věřící.

ZPRÁVY Z EPARCHIl j J

KŘEST TŘICETI ROMSKÝCH DĚTÍ V TEPLICÍCH\j PETROPAVLOVSKÉ SLAVNOSTI NA MILÍŘÍCH Na začátku prázdnin a na sklonku školního roku se Milíře přivítaly eparcbiáíníbo archíjereje /r/io Rlaíenost

odehrál v teplickém pravoslavném chrámě Povýšení sv. doc. TbDr. Kryštofa, Pf).D. Víkend 10. a 11. července 2010 Kříže velkolepý hromadný k ř e s t t f i c e t i romských dětí, probíhal na Milířích ve znamení petwpuvlmkýcb slavností.

Jfo_příprayě_na křest j i m svátou Ť i j m u křtu a myropo-

mazání udělil zdejší duchovní správce mitr. prot. ThDr. Bc. Eugen S. Freimann, Ph.D. Právě pastorace s mládeží a především s romskou komuni tou j e priorita teplické farnost i a poukazuje na biblická slova „po ovoci j e po-znáte."

o. Ivan Hrubý, diákon

ZAHÁJENÍ 856. LÁZEŇSKÉ SEZONY V TEPLICÍCH Ve dnech 5. a 6. června proběhla v Teplicích slavnost svě-cení lázeňskýsJy iramenů, v t o m t o roce j iž 856 . svěcení p r a m ^ n u T o t e v í r á n r i á z e n š k é sezóny. Teplice v Čechách j s o u nejstarší lázně ve střední Evropě a před II. světovou válkou se zde t o t o svěcení každoročně konalo. B ě h e m války a v době k o m u n i s m u v š a k t a t o tradice upadla v zapomenutí a až před 15 lety tento slavnostní okamžik obnovil zdejší pravoslavný duchovní otec Eugen Frei-m a n n . Počátky byly skromné , ale v současné době se dvoudenních slavností, k te ré vždy vyvrcholí právě vy-svěcením pramenů, ú č a s t n í až 4 0 0 0 0 návštěvníků. K ekumenickému o jaadu.svěcení jsou vždy přizváni os-t a t n í reprezentanti c írkvi kdy každá reprezentovaná cír-kev světí dle svých l i turgických zvyklostí a předpisů.

Mgr. Věra Szmudová

Proč se v las tně slaví j m é n a Petr a Pavel společně? Cír-kev totiž spojila vlastní svátky obou apoštolů v jeden den, to t iž 29 . června. Nezemřeli sice v jeden den ani v témže roce, avšak je j ich životní osudy jsou spolu úzce spjaty, mnohokrát se proťaly a oba zře jmě podstoupili mučednickou s m r t v Římě. Podle j i n é tradice se však tvrdí, že oba slaví svátek ve s te jný den proto, že 29. června roku 2 5 8 byly je j ich ostatky přeneseny z původ-ních hrobů na bezpečnější místa . Podle pravoslavného kalendáře však slaví svůj svátek až 12. července.

Kostel sv. Petra a Pavla na Milířích j e dominantní stav-bou celé obce. Stojí na milířském návrší, a když přijíždíte k Milířům, j e vidět z daleka ze všech s t r a n . Základní kámen ke kostelu byl položen roku 1814, na počátku de-vadesátých let 20 . stolet í byl částečně opraven. Kostel sv. Petra a Pavla na Milířích slouží pro m í s t n í občany pravoslavné víry.

Petropavlovské slavnosti na Milířích probíhají v duchu každoroční tradice. Vždy mají dvě části - první část se koná v sobotu, kdy se do obce sjíždějí rodáci z Milířů a okolních vesnic, kteří však dnes žijí v sousedním Ba-vorsku. Nejprve všichni společně projdou obcí, aby si při-pomněl i dobu svého dětství či mládí. Poté se koná německá bohoslužba v kostele sv. Petra a Pavla a závěr bavorské části oslav se odehrává v místní restauraci, kde

ZPRÁVY Z EPARCHIl j

» píik podávají pravé ukrajinské speciality, k nimž na in viilm niísté patří tzv. golubce či holoubky. Je t o speci-•ilnř upravené mle té maso s rýží zabalené v zelném listu ,i uvařené. Mohu potvrdit , že se jedná skutečně o vyni-h|i<1 pochoutku. Bavoršt í hosté a přátelé zde zpravidla •^•trvávají do pozdních večerních hodin, besedují, vzpo-mínají, ale také zpívají své písně, rozprávějí se svými mí-

přáteli a veselí se. Nedělní dopoledne - druhá část oslav - pak patř í slav-

nost i místních. Už od deváté hodiny ranní se scházejí pravoslavní věřící z Milířů i okolních obcí v kostele sv. ÍVtra a Pavla. Letos však byla oslava m n o h e m význam-n ě j i , než tomu obvykle bývá. Byla tot iž očekávána ná-vštěva ne jvyššího představite le pravoslavné církve v České republice, Jeho Blaženosti doc. ThDr. Kryštofa, 1'h.D., arcibiskupa pražského, metropoli ty českých zemí a Slovenska.

Krátce po deváté hodině se tedy kostel začal zaplňo-vat pravoslavnými věřícími, kteří hned při příchodu do svatého stánku zapálili svíci. Pomalu se kostelem začaly nést nejprve t iché modlitby, které pozvolna přecházely v polohlasý zpěv. Nádherné melodie zvýrazněné jazykem, v němž zaznívaly - církevní s lovanštině, se po chvíli nesly kostelem a pronikaly až ven za zdi kostela. Mnozí přinášeli mísy s mís tn ími specialitami a pochoutkami, protože se očekávalo, že po skončení l i turgie proběhne v pergole u m í s t ě n é vedle kostela neoficiální posezení s |eho Blažeností Kryštofem.

Přesně patnáct minut před desátou zastavila u kostela stříbrná Octavia, kterou řídil sám metropol i ta Kryštof. Z vozu vystoupili dva j eho kolegové a spěchali do kostela připravit se na s lavnost . V mžiku se vráti l i a pomáhal i s ustrojením vladykovi Kryštofovi. Ten pak důsto jným krokem, ale s laskavým úsměvem na tváři vkráčel do za-hrady, kde j e j t radičním bílým chlebem a solí přivítal bratr Jiří Kopulovič a Marie Lendělová předala metropo-litovi Kryštofovi květiny. Poté v obci i na půdě církevní pražského arcibiskupa Kryštofa přivítal s tarosta obce Jan Terela. Vladyka Kryštof se pak odebral do chrámu a za ním směřovaly kroky všech zúčastněných. Přesně v deset hodin začal metropol i ta Kryštof a dva kněží otec Bakoš a otec Horvát sloužit svatou liturgii a zvonek z kostelní věže do daleka dával na vědomí, j aká s lavnost se tu koná. J s e m nesmírně potěšen návštěvou t a k vysokého představitele pravoslavné církve, jakou metropoli ta Kryš-tof je . Velmi m ě překvapil svou přívětivostí a také slovy, že jeho návštěva u nás v obci j i s tě není poslední," řekl po skončení bohoslužby starosta Jan Terela.

Letošní petropavlovské slavnosti se opravdu vydařily. K j e j i ch důs to jnému průběhu urči tě ne jvýznamnějš ím dílem přispěla návštěva Jeho Blaženosti Kryštofa. Obec Milíře a pravoslavná církev by také chtěly poděkovat Od-boru kultury Plzeňského kraje, k terý na akci poskytl fi-nanční příspěvek.

Mgr. Jana Tereíová

SVÁTEK SVATÝCH PETRA A PAVLA V KARLOVÝCH VARECH

Svátek svatých apoštolů Petra a Pavla oslavili věřící spolu s vladykou metropoli tou Kryštofem, místním du-chovním správcem o. Nikolajem Liščeňukem a dalšími duchovními v pondělí 12. července. Při bohoslužbě pře-krásně zpíval místní pěvecký sbor posílený zpěváky z pa-triaršího chrámu Zjevení Páně v Moskvě. Po sv. liturgii se konal s lavnostní průvod kolem chrámu, v jehož konci požehnal př í tomné vladyka metropol i ta a připomenul význam modli tby pro věřícího člověka. Po ukončení bo-hoslužeb vladyka metropolita pokřtil č tvrté dítě otce Ni-kolaje a mátušky Kateřiny, nově narozenou Ljubov. Jej ím kmotrem se stal jerodiákon Gennadij a sestra Oksana, manželka sbormistra z patriaršího chrámu Zjevení Páně. Metropolita Kryštof daroval novokřtěnce ikonu přesvaté

Bohorodice „Glikofilusa" (něžně milující) , která symboli-zuje hlubiny Boží lásky. Závěrem zaznělo .mnoholetí" pa-triarchovi moskevskému a celé Rusi Kirillovi, vladykovi Kryštofovi i o. Nikolajovi, j eho rodině a věřícím. Karlo-varský chrám sv. Petra a Pavla j e sídlem .podvorja" - du-chovního zastupi te ls tv í moskevského patr iarchátu v českých zemích a na Slovensku - a zároveň jednou z nejdůležitějších farností Pražské pravoslavné eparchie. Na mnohá a blahá léta !

ZPRÁVY Z EPARCHIl j

MORAVSKÁ TŘEBOVÁ V Moravské Třebové vladyka metropol i ta Kryštof

s duchovenstvem vysvětil 22. 6. 2 0 1 0 pravoslavný kříž na místě, kde dříve stál dřevěný pravoslavný chrám. Tato

svatyně sloužila pravoslavným běžencům z Ruska, pro něž zde bylo zbudováno gymnázium péčí českosloven-ského s tá tu ve dvacátých letech minulého století . V sou-časné době j e na j e h o m í s t ě Střední vo jenská škola. O zhotovení kříže se pos tara l mís tn í vo jenský kaplan a svěcení se zúčastnila větš ina vojenských kaplanů pů-sobících v české armádě. FOTO: vladyka_MT.4.jpeg.

Z úřadu metropoňtní rady

RADOST V KOLÍNĚ K datu 7. července se váže svátek narození sv. Jana

Křtitele a pro náš chrám, který j e t o m u t o světci zasvě-cen, j e to den chrámového svátku. Vždy se na t e n t o svá-t e k s radostí př ipravujeme a t e n t o rok byl o t o významnějš í , že na s lavnost , k terá se konala 10. čer-vence, přijal pozvání i Jeho Blaženost vladyka Kryštof, metropol i ta českých zemí a Slovenska. Byli j s m e velice milepotěšeni i hojnou účast í duchovenstva: správce far-

nosti o. Zorana Drenovace, dále duchovních otců Pavla Celiče, Olega Machněva, Vasila Stojky, Evžena Červin-ského a také protodiákona Vasilije Bučuka. Slavnostní atmosféru ješ tě umocnilo postřižení našeho mladého, ak-t ivního a oblíbeného věřícího Oleksandra Celnokova na čtece. Přestože větš ina věřících této církevní obce pochází ze zahraničí, právě mladí lidé se aktivně účastní bohos-lužeb českým zpěvem. My „domácí" věřící j s m e nadšení úžasnou v z á j e m n o u spoluprací. V průběhu sv. l i turgie zaznělo z úst vladyky Kryštofa historické objasnění osob-nosti sv. Jana Křtitele i veliké víry a zároveň také nevíry tohoto světce. Děkujeme j m é n e m všech Hospodinu za ve velké duchovní radosti prožitý svátek. Věříme, že naše prosby a modl i tby budou vyslyšeny a že proži jeme všechny dny našeho pozemského putování až do konce ve ste jné duchovní atmosféře.

vděční věřící v Koííně

LETOŠNÍ POUT KE SVATÉMU JANU - IVANU ČESKÉMU Letos, t a k j a k o v předchozích svobodných letech, se

konala pravoslavná pouť do obce Svatý Jan pod Skalou, která se nachází j e n o m 5 km od Berouna , v j ednom z nejmalebnějš ích koutů České republiky, do míst, kde na úsvitu našich křesťanských dějin (dle archeologických i historických výzkumů j iž v 9. stol) žil a modlil se sv. Jan (Ivan) Český. Pouť, které se účastnili ze jména mladí lidé z naší církve, vče tně členů slovenského Bratrs tva pravoslavné mládeže, zahrnovala archijerejskou sv. litur-gii, posvěcení sv. kříže vedle jeskyně a nakonec pohoštění na louce u poustevníkovy jeskyně.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1037, kdy kníže Břetislav I. daroval kapli sv. Jana klášteru Ostrov u Davle. Ve 13. stolet í byl u jeskyně sv. Ivana vybudován klášter, od roku 1317 proboštství a od roku 1517 po zru-šení ostrovského kláštera opatství. Současné budovy jsou z let 1 6 5 3 - 1 6 6 1 . V letech 1 7 2 6 - 1 7 3 1 přestavěl j ižní a zá-padní křídlo kláštera Kryštof Dienzenhofer. Klášter byl zrušen roku 1785 a proměněn na zámek, od roku 1925 zde byla škola a v letech 1 9 5 3 - 1 9 5 8 věznice. V součas-nosti j e v bývalém klášteře Svatojánská kolej, Vyšší od-borná škola pedagogická a ekologické c e n t r u m Kavyl. Samotný kostel Narození sv. Jana Křtitele, ve kterém j e každoročně při příležitosti světcova svátku a pravoslavné pouti sloužena s laskavým svolením církve římskokato-lické pravoslavná svatá liturgie, j e raně barokní stavba z let 1 6 5 7 - 1 6 6 1 podle plánů C. Luraga s bohatou vnitřní výzdobou. Uprostřed kostela stoj í náhrobek sv. Ivana, kde j e umístěna schránka se světcovými ostatky. Kostel

ZPRÁVY Z EPARCHIl j

je propojen se s t a r ý m skalním kostelem - j eskyní sv. Ivana. V části skalního kostela j e zachována přirozená Iravertinová jeskyně, zdobená původní krápníkovou vý-zdobou. Hned vedle kostela, pod oknem Ivanovy jeskyně, vyvěrá silný pramen léčivé vody, pramen svatého Ivana.

V kostele s a m o t n é m se nacházejí jeskynní prostory, v nichž žil a byl pochován v 9. století poustevník Ivan, syn polabského knížete Gostimysla. Zkoumání kosterních pozůstatků potvrdilo, že kostra j e tisíc let stará, že to liyl muž, který žil dlouho ve vlhku a nepožíval masitou potravou. Místními lidmi byl vždy považován za svatého lana - Ivana Českého a prvního českého světce j e š t ě před sv. Ludmilou a sv. Václavem.

/ VALNÉ HROMADY PRAVOSLAVNÉ AKADEMIE R á d n á valná h r o m a d a občanského sdružení Pravo-

slavná akademie Vilémov se konala dne 5. června ve Vi-lémově. Členové akademie se sešli pod vedením předsedy,

metropol i ty ThDr. Kryštofa (Radima Pulce), Ph.D., v nad-polovičním a usnášeníschopném počtu 14 osob, aby při-jal i narat ivní zprávu a zprávu o hospodaření za minulý rok a společně hledali cesty, j a k zlepšit fungování a čin-nost sdružení.

Po zahá jen í modl i tbou a schválení programu byli účastníci seznámeni se zprávou o činnosti a se zprávou o hospodaření akademie v roce 2 0 0 9 . Obě zprávy byly valnou hromadou přijaty. Protože se vypracování revizní zprávy nezúčastni l i všichni tř i členové revizní komise akademie, j a k ukládají stanovy, bylo při jato rozhodnutí tu to zprávu vypracovat a zaslat ke schválení až po je j ich setkání, společné revizi dokumentů a společném vypra-cování revizní zprávy. (To bylo uskutečněno na začátku července 2 0 1 0 . )

Valná hromada akademie pak pokračovala stanovením a schválením programu činnosti na další období a při-blížením situace, ve které se sdružení nachází. Akademií realizován j e například vzdělávací program o energetice pro střední školy a odborná učiliště (s podporou Minis-ters tva ž ivotního prostředí) a očekává se pokračování programu církevních solárních střech. Má být realizován také nový projekt spolupráce církevních organizací za-bývajících se ekologií v různých částech Evropy a některé další programy.

Akademie však bohužel musí i nadále řešit řadu tech-nických, personálních a ekonomických problémů na malé vodní e lektrárně sv. Apoštolů na západním Slovensku. Naopak dobře pracuje větrná elektrárna sv. Eliáše, o kte-rou pečuje Ing. Vladivoj Továrek. Celková současná si-tuace akademie však vybudování uvažovaného vlastního střediska organizace zatím neumožňuje .

V rámci j e d n á n í bylo konstatováno, že v minulost i bylo v ekologické oblasti ze jména při propagaci obnovi-telných zdrojů energie dosaženo m n o h a dobrých vý-sledků a přichází čas přeor ientovat část aktivit na výstavbu dalších pilířů činnosti sdružení, které současná společnost potřebuje a k jej ichž budování organizaci také zavazují stanovy. Zde se j ako mimořádně důležité a po-třebné dnes jeví téma duchovnosti a et iky a je j ich roz-víjení pro život současných lidí a společnosti .

Opět se objevil a byl diskutován návrh změnit systém práce, která by se v budoucnu neměla vázat v takové míře na č innost ústřední kanceláře akademie ve Vilé-mově, ale měla by probíhat v pracovních skupinách (na-vrženy: t e o l o g i e a duchovnost , u m ě n í a kultura, ekologické technologie, věda a výzkum a později další.)

Dalším v akademii diskutovaným návrhem j e vytvo-

ZPRÁVY Z EPARCHIl j

POZVÁNÍ NA VÝSTAVU IKON DO TÁBORA

ření regionálních poboček akademie, které by mohly na-před vzniknout v Praze a v kraji Vysočina.

Oba návrhy (pracovní skupiny, regionální pobočky) by měly být členy sdružení a přáteli akademie promyšleny, konkretizovány a detailněji zpracovány do dalšího vět-šího setkání akademie, k teré j e plánováno na l is topad-prosinec 2010 .

Za pomoc s přípravou a organizací valné hromady akademie patří poděkování ses ters tvu monas týru Zes-nut í přesvaté Bohorodice, dobrovolnicím Hedvice Popel-kové z Prátné a Aleně Blažkové z Bohuslavic i paní j i ř ině Lakomé z Vilémova, která připravila pro účastníky vyni-kající postní .Šumavské menu". Poděkování patří samoz-ř e j m ě také všem, kdo akademii věnuj í svůj čas, prostředky, um a píli.

VÝSTAVA ŠUMAVSKÉ SLATĚ Bezprostředně na valnou hromadu občanského sdru-

žení Pravoslavné akademie v sobotu 5. června 2 0 1 0 na-vázala vernisáž v ý s t a v y velkoplošných uměleckých fotograf i í MgA. Karla Mart ínka ŠUMAVSKÉ SLATĚ, ko-naná s požehnáním arcibiskupa olomoucko-brněnského Simeona v prostorách Gorazdova cyr i lometodějského střediska a monastýru ve Vilémově u Litovle. Součást í

vernisáže bylo krátké hudební vystoupení, občerstvení a proslovy autora a některých j eho přátel. Umělecké vel-koplošné fotograf ie byly vytvořeny tradiční technikou a přibližují podivuhodná zákoutí šumavské přírody. Vy-stavená díla bylo možné si zakoupit. Konáním výstavy Pravoslavná akademie Vi lémov podpořila Mezinárodní rok biodiverzity vyhlášený OSN a kampaň Ministerstva

Na výstavu ikon současných ikonopisců žijících v Če-chách a na Moravě zve do Tábora všechny věřící a zá-j e m c e tamějš í ant ikvariát a galerie Bast ion na Žižkově ulici 2 3 5 / 2 3 6 . Ikony bude vystavovat m n i c h Paisij ze skitu Proměnění Páně v Těšově, mnišky Kateřina a Feli-čitás z monastýru Zesnutí přesvaté Bohorodice ve Vilé-mově, Jana Baudišová, Jana Dorka Drdová, Ludmila Juzová, Iveta Kadlecová, Sylva Novotná, Cvetomira Cvet-kova a Lenka Vlková. Výstava bude zahájena vernisáží dne 1. srpna 2 0 1 0 v 16 .30 hod. a potrvá až do konce srpna.

Andrea Vacbroméjm

životního prostředí na záchranu ohrožených druhů ži-vočichů a rost l in.

VZPOMÍNKA NA METROPOLITU DOROTEJE Dne 18. června 2 0 1 0 si četní věřící z pražské farnosti

na Olšanech svatou liturgií připomenuli svátek sv. Do-

roteje, episkopa Týrského, nebeského ochránce Jeho Bla-ženosti zesnulého vladyky Doroteje. Po sv. l iturgii byla sloužena panychida u hrobu vladyky Doroteje, který se nachází v bezprostřední blízkosti chrámu Zesnutí pře-svaté Bohorodice na olšanských hřbi tovech. Po modli-tební vzpomínce na Jeho Blaženost ses t ra Elena Musatova pozvala všechny přítomné do nedaleké restau-race na vzpomínkový oběd, který nechala obětavě při-pravit ze svých osobních skromných prostředků.

o. Oleg Macfíněv

MLÁDEŽ

SETKÁNI DĚTÍ A RODIČŮ VE VILÉMOVĚ '•i lkaní dětí předškolního věku a jejich rodičů ve Vilémově se uskutečnilo ve dnech 12.-17. července 2010 i ( . n i u z d o v ě cyrilometodějském středisku duchovních setkání, o nějž pečuje ženský pravoslavný monastýr /nnutí přesvaté Bohorodice, vedený matkou představenou igumenou Alexií. Celkem do Vilémova pnjeío 11 účastníků, o které během jejich pobytu duchovně pečoval metropolita Kryštof s otcem diákonem Josefem

Hroíkem.

I llavní náplní setkání byly bohoslužby - ráno svatá li-Ililijic a odpoledne večerní. Všechny bohoslužby obětavé konal spolu s vladykou Kryštofem a o. diákonem také místní duchovní o. Arkadiusz Skibinski.

Účastníci setkání se pak v průběhu celého setkání se-znamovali s biblickými dějinami, počínaje stvořením světa. Na to to t é m a děti spolu s rodiči také vytvořil i v průběhu setkání dramatické představení, ve kterém ná-zorně přiblížili jednotl ivé dny, kdy Hospodin stvořil nebe i zemi, světlo a t m u , flóru a faunu, člověka a nakonec sedmého dne stvořil den sváteční a odpočinul od svého díla. Dalším hezkým tvořivým počinem v průběhu setkání bylo .malování" ikon a kamenů dětmi, které pak uspořá-daly malou výstavku svých prací.

Na programu setkání byla také návštěva Památníku obětí 2. světové války v Javoříčku, krásných Javoříčských jeskyní, arboreta v Bílé Lhotě i chrámu sv. Ludmily v Ři-inicích, kde bylo ve čtyřicátých letech minulého století sídlo České a moravsko-slezské eparchie s rezidencí sv. bis-kupa mučedníka Gorazda, a řady dalších míst, které velmi potěšily a nadchly zejména děti.

Děti s rodiči trávili část programu i na hřišti sv. Olym-piády za budovou Gorazdova cyrilometodějského střediska nebo odpočinkem ve st ínu vilémovských sadů, ve kterých nejvíce lákaly dozrálé třešně a višně.

Událostí pro všechny účastníky a účastnice setkání byl svatý křest pětileté Daniely Děvěrové. Sama se v duchov-ním prostředí, jež skýtá vilémovský monastýr, rozhodla být pravoslavnou křesťankou. Po souhlasu rodičů j i po-křtil vladyka Kryštof, kmotrou se stala MUDr. Kateřina Malá.

Večer před ukončením setkání se konalo vyhodnocení aktivit jednotlivých dětských družstev a děti vedené se-strou Andreou Vachromějevou předvedli přítomným di-vákům, složeným z duchovenstva a rodičů, drama 0 stvoření světa. Diváci ocenili představení upřímným po-1 leskem. Přítomní si pak ješ tě pochvalovali vynikající kva-litu pečených ryb, připravených obětavě o. arciděkanem lánem Kačkošem s mátuškou Helenou ze Štěpánova.

Setkání dětí a rodičů ve Vilémově prohloubilo znalost Písma svatého u všech zúčastněných a především j im umožnilo prožít několik krásných dnů v eucharistickém společenství se svým Pánem a Spasitelem ježíšem Kristem a také j e vedlo ke vzájemné ohleduplnosti , respektu a lásce.

Na t o m t o setkání pozvané maminky a pozvaní tatín-kové ocenili dobrý nápad a příležitost podělit se s ostat-ními o svoje zdánlivě všední starosti i radosti a načerpat v kruhu církve nové síly i vědomosti pro výchovu po-tomků.

Velké poděkování za péči a trpělivost patří všem mat-kám v monastýru ve Vilémově a sestře Vasilice, která se též podílela na úspěšném průběhu dětských táborů v zá-padních Čechách. Za dobrý nápad, který by mohl být dále rozvíjen a následován i jinde, patří poděkování jeho Bla-ženosti vladykovi Kryštofovi, který o náročnou skupinu, ve které bylo mnoho malých dětí, také po duchovní stránce po celou dobu pečoval a obětavě ji doprovázel.

Redakce

ZPRÁVY Z EKUMÉNY

8. SHROMÁŽDĚNÍ EVROPSKÉ KŘESŤANSKÉ ENVIRONMENTÁLNÍ SÍTĚ.

Ve dnech 9.-13. června 2010 se za účasti 85 zástupců cír-kví a církevních organizací z 23 zemí Evropy uskutečnilo v Praze 8. shromáždění Evropské křesťanské environmentální sítě (ECEN). Shromáždění se konalo v krásných prostorách Mezinárodního baptistického semináře na zámečku v Praze na Jenerálce pod titulem .Chléb náš vezdejší - žít v době změny klimatu" s přispěním církví reprezentujících pravo-slavnou, protestantskou a římskokatolickou tradici.

Kromě několika pozoruhodných přednášek k hlavnímu tématu od teologů (prof. Mclntosh ze Skotska, J. B. metro-polita ThDr. Kryštof, Ph.D.), ekologů (prof. Plesník -Univer-zita Karlova a prof. Pavel Nováček - univerzita Olomouc), i politiků (bývalý ministr životního prostředí RNDr. Libor Ambrozek), se program soustředil na pokračující práci pra-covních skupin ECENu (ekoteologie, změna klimatu, ekolo-gická praxe, ekologické vzdělávání, biodiverzita, voda). Součástí programu byly také konfesionální bohoslužby v an-gličtině, z nichž tu páteční připravila naše místní pravo-slavná církev pod vedením o. archimandrity Kosmy Buchena. Naše církev odpovídala i za jednu ze dvou exkurzí v rámci konference, jejíž účastníci navštívili ekotechnické muzeum v bývalé pražské čistírně odpadních vod i prakticky .nejeko-logičtější" chrám sv. archanděla Michaela v Praze v Kinského sadech, který nám ochotně ukázal a s účastníky porozprávěl o. Andrej. Se zájmem se setkala také návštěva husitské far-nosti ve Vršovicích, která s pomocí Pravoslavné akademie před několika lety postavila solární systém a v níž místní farář Frýdl i v současnosti uskutečňuje řadu ekologických zlepšení.

Není v této souvislosti bez zajímavosti, že se další ex-kurze pořádaná Českobratrskou církví evangelickou ve stejné době vypravila pěšky do Svatého Jana pod Skalou, aby se nechala inspirovat životem svatého poustevníka. 1 tento příklad ukazuje, že pravoslavná církev může v oblasti ekologie a nenáročného životního stylu nabídnout mnoho příkladů z minulosti i současnosti celé společnosti většinou ošálené konzumem a materialismem.

V závěru tzv. českého večera v sobotu 12. června nabídla alternativní prezentaci (obrázky ekologických aktivit a pro-jektů s živou hudbou beze slov) také Pravoslavná akademie Vilémov.

Výsledkem plenárního jednání a jednání pracovních sku

0. Andrej rozmlouvá s jednou z účastnic

pin 8. shromáždění ECENu v Praze je otevřený dopis křesťa-nům a církvím Evropy s meditací nad slovy Modlitby Páně (viz oddíl Ekologie). Dalším výsledkem shromáždění (které se tentokrát neslo důsledně v postním duchu - t j . s vyne-cháním potravin živočišního původu!) j e také řada ekolo-gických nápadů a projektů, které budou realizovány církvemi a církevními organizacemi v Evropě na bilaterální a multilaterální úrovni v příštích dvou letech. Asi se může připomenout, že do sedmičlenného řídícího týmu Evropské křesťanské environmentální sítě byl opětovně zvolen br. Roman Juriga z Vilémova a že další shromáždění ECENu by se mělo v roce 2012 konat na základě pozvání tamější Lu-terské církve v Dánsku.

Za dobrou reprezentaci naší místní církve na 8. shromáž-dění ECENu, konaném v Praze, patří poděkování J. B. metro-politovi ThDr. Kryštofovi Ph.D., o. Kosmovi, o. Andreji, br. Romanu Jurigovi a zejména bratru Ondřeji Chrástovi, který pomohl zajistit velkou část pražského programu i řadu dů-ležitých maličkostí pro přednášející, bez nichž by pražské shromáždění ECENu určitě tak dobře nedopadlo.

Redakce

SVĚDECTVÍ

DŮM NA PŮL CESTY V MOSTĚ Sni Kilní služba Dům na půl c e s t y v Mostě vznikla 1. března 2009. Pravoslavná církevní obec v Mostě i předcházejících letech realizovala již několik sociálních aktivit a to především ve spolupráci o. s. Mosty 0 protože se zástupcům obce tento způsob pomoci mladým lidem zamlouval, rozhodli se, že tuto bohulibou 1 uiiiost uskuteční ve větším měřítku.

Atak vznikla plnohodnotná registrovaná sociální služba, která svojí činností pomáhá mladým lidem v řešen! nepříznivých situací. Službu realizuje Pra-

voslavná církevní obec v Mostě a j e plně hrazena z indi-viduálního projektu Ústeckého kraje.

Služba j e prováděna dle zákona o sociálních službách í, 108 /2006 Sb. Tuto skutečnost si u nás ověřovala také komise, která zde počátkem roku 2010 prováděla po tř i dny šetření, jež pro nás dopadlo více než uspokojivě, j sme trny na naše počínání náležitě hrdí.

Posláním služby j e nabídnout mladým lidem možnost rozvíjet své znalosti, dovednosti a postoje a pomoci j im

přípravou na život v přirozeném sociálním prostředí. Cílem služby j e zabezpečit ubytování přibližující se běž-

nému bydlení, nabízet aktivity usnadňující vstup do za-městnání, pomáhat ve zvyšování kvalifikace, zaj ist i t dostatek možností trávení volného času, pomáhat rozvíjet přirozené sociální sítě a nabízet doplňkové aktivity v sou-ladu s přáními uživatelů.

Cílovou skupinou uživatelů sociálních služeb Domu na půl cesty v Mostě j sou osoby ve věku 1 6 - 2 6 let, kteří opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě j iná zařízení pro péči o děti .i mládež, nebo j sou propuštěni z výkonu t res tu odnětí svobody či ochranné léčby. Cílovou skupinou uživatelů nej-sou imobilní osoby, mentálně či smyslově postižení, osoby s potřebou akutní lékařské pomoci či aktivní uživatelé omamných a psychotropních látek.

Uživatelům služby poskytujeme nabídku tzv. základ-ních činností. To j sou úkony, které musíme provádět ze zákona. Těmi jsougMiskytnutlubytování, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, soc iá lnTterapeu :

l i c k e f i ň ň o š H a ^ o n r o r p ř i upldlňuvánfpráv, oprávněných z,i j m ů - 4 - e k t i í i v á m osobmčH"záležitostí. Z vlastní inicia-livy p o s k y t u j e m e š e m i n á ř e p r o u ž i V a t d r v ú s t a v n í c h za-řízeních, rozsáhlou nabídku volnočasových aktivit , zprostředkování odborného poradenství (individuální psy-choterapie, rodinná mediace/terapie), rekvalifikační kurzy,

vzdělávací kurzy a terapie dle poptávky (arteterapie, mu-zikoterapie, aj.).

Kapacita služby j e 8 lůžek. Lůžka j sou rozdělena do tří samostatných bytových jednotek, jedna bytová jednotka

v přízemí a dvě v prvním patře budovy. Každá z bytových jednotek má vlastní koupelnu s WC. V zařízení j sou k di-spozici dvě kuchyňky sloužící k přípravě jídla.

Každý uživatel sociální služby DPC má povinnost hradit ubytování ve výši 90 Kč na den. Ostatní služby se nehradí. Potraviny si každý uživatel zajišťuje sám z vlastních pro-středků.

Zkušenosti s realizací služby jsou víceméně pozitivní.

SVĚDECTVÍ

Dokázali jsme pomoci všem dosavadním klientům, kteří 0 pomoc opravdu stáli. Těm jsme pomohli s psychickou 1 fyzickou stabilizací, následně s nalezením zaměstnání, a tito lidé se tak mohli lehce začlenit do běžné populace.

Dosáhneme-li takovéhoto výsledku, vždy nás to ne-smírně potěší. Samozřejmě se najdou i tací, kteří naši práci pouze zneužijí, a nám nezbývá než s nimi spolupráci ukončit. Ti však nestojí o vlastní rozvoj, který j e hlavní podmínkou využívání služby. Jsou to jen paraziti, kteří hodně mluví o tom, jak by chtěli práci a spokojený život, ale ve skutečnosti nejsou schopni vstát z postele a něco pro sebe udělat. Odhalení těchto lidí naštěstí netrvá dlouho a jsou pak nuceni záhy ze služby odejít.

Sociální služba Dům na půl cesty v Mostě je sice no-váčkem v oboru poskytování sociálních služeb. Přesto si za dobu své existence vybudovala vysoké renomé a my se těšíme z pozitivních ohlasů na její fungování. Hlavní zá-sluhu na tom má především vysoce profesionální přístup zaměstnanců, jejich odbornost a píle. Současně s tím také podpora zástupců pravoslavné církve a jejich lidský přís-tup.

Více informací o nás na webových stránkách: www.dpcmost.cz

Kontakt: Dům na půl cesty v Mostě Jana Žižky 1116/13 434 01 Most

Ředitel DPC: Karel Komárek, DiS. - 607 567 040

Statutární zástupce Pravoslavné církevní obce v Mostě: Mgr. Vladimír Kulakov - 732 742 312

Univerzální e-mailová adresa - info@dpcmost.cz E-mail ředitele DPC - komarek@dpcmost.cz

Webové stránky: Stránky DPC - www.dpcmost.cz

Zpracoval Karel Komárek, dne 8 . 7 . 2 0 1 0

PROGRAM METROPOLITY J

Z PROGRAMU BOHOSLUŽEB METROPOLITY KRYŠTOFA V MĚSÍCI

SRPNU 2 0 1 0 VLADYKA S POMOCÍ BOŽÍ HODLÁ:

NIDlLI ; I . SRPNA NEDĚLE 2 2 . SRPNA » lil 10 hod. sloužit sv. archi jerejskou liturgii v chrámu Svaté Trojice v 1 0 " hod. sloužit sv. archijcrejskou liturgii v chrámu Zvěstování přesvaté

v Rokycanech a vizitovat církevní obec Bohorodice Na Slupi 4a v Praze 2

NI U l i t 8 . SRPNA » ' < " hod. u příležitosti svátku sv. Mojseje Uhrina sloužit sv. archijerejskou

liturgii v monastýrském chrámu sv. Nikolaje v Užhorodě a po- SOBOTA 28 . SRPNA klonit se j eho sv. ostatkům

ItlNDĚLl 9 . SRPNA v 1 0 " hod. sloužit archijerejskou sv. liturgii v chrámu sv. Pantělejmona ve NEDĚLE 2 9 . SRPNA

Stráži pod Ralskem

v 9 " hod. v den chrámového svátku sloužit sv. archijerejskou liturgii v chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanech v Praze 3

NI HILE 15. SRPNA » 9 " hod. sloužit sv. archijerejskou liturgii v monastýrském chrámu Zes-

nutí přesvaté Bohorodice ve Vilémově u Litovle

CIVKTEK 19 . SRPNA v 9 " hod. v den svátku Proměnění Páně sloužit sv. archijerejskou liturgii

v chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanech v Praze 3

v 1 0 " hod. sloužit sv. archijerejskou liturgii v chrámu Zesnutí přesvaté Bo-horodice na Olšanech v Praze 3

NEDĚLE 4 . ZÁŘÍ v 9.30 hod. v den svátku sv. novomučedníka sv. vladyky Gorazda sloužit sv.

archijerejskou liturgii v katedrálním chrámu sv. Cyrila a Meto-děje v Resslově ul. 9a v Praze 2

i klava svátku st; Petra a Pavla v Kartových Varech

HLAS PRAVOSLAVÍ j

Děkujeme všem čtenářům, kteří podpořili vydávání našeho ča-

sopisu modlitbou a finančním darem. Děkujeme také všem při-

spěvatelům, kteří nám do redakce Hlasu pravoslaví zaslali

svoje příspěvky, zprávy a názory. Děkujeme také všem těm,

kdo podpořili finančně nebo zaslanými příspěvky chod inter-

netového portálu www.hlaspravoslavi.cz.

V y d á v á P r a v o s l a v n á c í r k e v v č e s k ý c h z e m í c h s p o ž e h n á n í m + K r y š t o f a ,

a r c i b i s k u p a p r a ž s k é h o a m e t r o p o l i t y č e s k ý c h z e m í a S l o v e n s k a

Číslo 7 / 2 0 1 0 r o č n í k LXV

Dělos t ře lecká 7 , 1 6 0 0 0 P r a h a 6

R 0 . B 0 X 6 5 5 , CZ-111 2 1 P r a h a 1

Kromě předplatitelů a odběratelů velmi uvítáme také finanční

dary, které nám umožní časopis vydávat a distribuovat pravi-

delně a umožní nám průběžně zachovat a časem zlepšovat

jeho kvalitu po stránce formální i obsahové.

PROSÍME POMOZTE!

Účet Hlasu pravoslaví:

RAIFFEISENBANK, A.S. 5011103614/5500

Pro převod ze zahraničí:

IBAN CZ285500000005011103614

ZA VŠECHNY VAŠE PŘÍSPĚVKY I DARY VÁM ZE SRDCE DĚKUJEME

Regis t race

M K Č R E 2 4 8

Odpovědný r e d a k t o r

Mgr. R o m a n J u r i g a . r o m a n j u r i g a @ c e n t r u m . c z , o r t h o d o x a @ q u i c k . c z

t e l . 7 7 6 3 9 4 6 3 7

Edi toř i

J. V arc ib i skup o l o m o u c k o - b r n ě n s k ý S i m e o n

J e r e j David D u d á š

Redakce

Osvěta a p r a v o s l a v n á d u c h o v n o s t :

ThDr. J a k u b j i f í J u k l , M g r . Eva Š u v a r s k á , J e r e j Mgr. J a n T ý m a l

P r a v o s l a v n á m l á d e ž : Ivo V r o b e l

Správce p o r t á l u h l a s p r a v o s l a v i . c z

D a l i b o r J a n Kočí, e - m a í l : r e d a k t o r @ h l a s p r a v o s l a v i . c z , w w w . h l a s p r a v o s l a v i . 1 2

J a z y k o v á ú p r a v a

PhDr. M a r t a K o u t o v á

OBJEDNEJTE SI PŘEDPLATNÉ NA ROK 2010

Celoroční předplatné jednoho čísla činí v roce 2010

288 K č + 86 K č po š tovné = celkem 374,-Kč

Distribuce a objednávky: Dupres s , P o d o l s k á 110,147 00 Praha 4

d u p r e s s @ s e z n a m . c z

tel. 241 433 396

mobil 721 407 486

Grafika

Z u z a n a Pepelová, V i r t u e , s .r .o., w w w . v i r t u e . s k

A d r e s a p r o zas í lání př íspěvků:

R o m a n J u r i g a , V i l é m o v 7 0 , 7 8 3 2 3 V i l é m o v u Li tovle

r o m a n j u r i g a @ c e n t r u m . c z , o r t h o d o x a @ q u i c k . c z , F a x : 5 8 5 3 4 9 0 0 5

R e d a k c e si v y h r a z u j e p r á v o n a p ř í p a d n é ú p r a v y či k r á c e n i z a s l a n ý c h pří -

s p ě v k ů . Redakc i n e v y ž á d a n é rukopisy, f o t o g r a f i e a k r e s b y s e n e v r a c e j í . A u -

t o r s k é články, p ř e k l a d y a f o t o g r a f i e j s o u d a r e m c írkvi a a u t o ř i si n e n á r o k u j í

a u t o r s k ý h o n o r á ř v e s m y s l u A u t o r s k é h o z á k o n a . O t i š t ě n é m a t e r i á l y n e l z e

r o z š i ř o v a t b e z s o u h l a s u r e d a k c e n e b o a u t o r a .