katedra biochemie laboratorní technika

129
Katedra biochemie Laboratorní technika KBC/LABT Kolektiv autorů Olomouc 2021

Upload: others

Post on 28-Apr-2022

11 views

Category:

Documents


0 download

TRANSCRIPT

Page 1: Katedra biochemie Laboratorní technika

Katedra biochemie

Laboratorniacute technika KBCLABT

Kolektiv autorů Olomouc 2021

1

Obsah

Uacutevod 5

Laboratorniacute řaacuted 5

Bezpečnost praacutece v chemickeacute laboratoři 6

Prvniacute pomoc při nehodě 7

Nebezpečneacute laacutetky v chemickeacute laboratoři 8

Laboratorniacute sklo 9

Laboratorniacute plasty 10

Chemickeacute naacutedobiacute a aparatury 11

Zdroje tepla v chemickeacute laboratoři 13

Vakuum a jeho zdroje 14

Měřeniacute teploty 14

Voda v biochemickeacute laboratoři 15

Chemikaacutelie a jejich uchovaacutevaacuteniacute 16

Doporučenaacute literatura 17

1 Zaacutekladniacute uacutekony v biochemickeacute laboratoři 18

Vaacutehy a vaacuteženiacute 18

Měřeniacute objemu kapalin 19

Přiacuteprava pufrů a měřeniacute pH 21

Obecneacute zaacutesady praacutece při zachaacutezeniacute s elektrodou 24

Přiacuteprava roztoků 24

UacuteKOL Č 1 Určete průměrnou hmotnost a chybu měřeniacute vaacuteženeacuteho předmětu 25

UacuteKOL Č 2 Praacutece s automatickou pipetou 26

UacuteKOL Č 3 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku manganistanu draselneacuteho 27

UacuteKOL Č 4 Přiacuteprava 200 ml 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru o pH 80 28

UacuteKOL Č 5 Přiacuteprava 100 ml 02 molmiddotl-1 K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH 70 29

2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute 30

Spektrofotometrie v biochemii 30

Odvozeniacute Lambert-Beerova zaacutekona 31

Určovaacuteniacute koncentrace roztoků pomociacute absorpčniacute spektrofotometrie 32

Jednopaprskoveacute přiacutestroje 32

Dvoupaprskoveacute přiacutestroje 33

Spektrofotometry na principu diod-array-detectors (DAD) 33

Kalibračniacute funkce 34

Kalibračniacute funkce a stanoveniacute koncentrace pomociacute spektroskopie 35

2

Korelačniacute koeficient R 36

Koeficient determinace R2 36

Možneacute probleacutemy 36

Důležitaacute pravidla při stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku pomociacute kalibračniacute funkce 37

Rozsah kalibrace koncentrace analytu 37

Technickeacute replikaacutety 37

Ředěniacute 37

UacuteKOL Č 1 Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace roztoku siacuteranu nikelnateacuteho 38

UacuteKOL Č 2 Praktickaacute aplikace spektrofotometrie v biochemickeacute laboratoři stanoveniacute obsahu

proteinů Bradfordovou metodou s vazbou barviva Coomassie blue 39

1 Přiacuteprava roztoků 40

2 Stanoveniacute proteinů ve zkumavkoveacutem uspořaacutedaacuteniacute na stolniacutem spektrofotometru 40

3 Gelovaacute chromatografie a chromatografie na tenkeacute vrstvě 42

Chromatografickeacute metody 42

Adsorpčniacute chromatografie 42

Rozdělovaciacute chromatografie 42

Afinitniacute chromatografie 43

Chromatografie na iontoměničiacutech 43

Gelovaacute chromatografie 44

Chromatografie na koloně 46

Chromatografie na tenkeacute vrstvě 46

UacuteKOL Č 1 Gelovaacute chromatografie proteinu s niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetkou 49

UacuteKOL Č 2 Chromatografie karotenoidů z papriky na tenkeacute vrstvě 51

4 Elektromigračniacute metody 54

Elektroforetickaacute pohyblivost 54

Elektroforeacuteza v biologickyacutech vědaacutech 55

Elektroforeacuteza DNA 57

Elektroforeacuteza proteinů 57

Potravinaacuteřskaacute barviva 58

UacuteKOL Č 1 Gelovaacute elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv 59

5 Extrakce filtrace sublimace a praacutece s vakuovou odparkou 62

Extrakce 62

Filtrace 63

Sublimace 65

Odpařovaacuteniacute ve vakuu 66

Stanoveniacute bodu taacuteniacute 67

3

UacuteKOL Č 1 Izolace kofeinu z čaje a jeho přečištěniacute sublimaciacute 68

UacuteKOL Č 2 Analytickyacute důkaz přiacutetomnosti kofeinu 70

UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute teploty taacuteniacute kofeinu 71

6 Izolace nukleovyacutech kyselin 73

Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu 73

Mletiacute 73

Homogenizace 73

Centrifugace 74

Nukleoveacute kyseliny 76

Izolace nukleovyacutech kyselin 77

Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace a čistoty nukleovyacutech kyselin 78

UacuteKOL Č 1 Izolace DNA z vepřoveacute sleziny a RNA z pekařskyacutech kvasnic 79

UacuteKOL Č 2 Důkaz nukleovyacutech kyselin 80

UacuteKOL Č 3 Spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace nukleovyacutech kyselin 82

7 Destilace 83

Destilace za normaacutelniacuteho tlaku 84

Destilace s vodniacute paacuterou 85

UacuteKOL Č 1 Izolace hřebiacutečkoveacute silice z hřebiacutečku destilaciacute s vodniacute parou 86

8 Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu precipitačniacute techniky dialyacuteza centrifugace ultrafiltrace 90

Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu 90

Precipitačniacute metody 90

Tepelnaacute denaturace nežaacutedouciacutech laacutetek 90

Vysolovaacuteniacute biopolymerů neutraacutelniacutemi solemi 91

Sraacuteženiacute biopolymerů ostatniacutemi laacutetkami 92

Dialyacuteza 93

Ultrafiltrace 93

UacuteKOL č 1 Homogenizace semen ječmene precipitace jejich proteinů siacuteranem amonnyacutem

s naacuteslednou dialyacutezou (a teoretickou ultrafiltraciacute na zařiacutezeniacute Amicon) 96

UacuteKOL č 2 Stanoveniacute amonnyacutech iontů reakciacute s Nesslerovyacutem činidlem 99

UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute obsahu proteinů Bradfordovou metodou 99

9 Titrace 101

Určeniacute bodu ekvivalence 101

Vizuaacutelniacute indikace 101

Instrumentaacutelniacute indikace 102

Metody titračniacuteho stanoveniacute a použiacutevaneacute indikaacutetory 104

Acidobazickeacute titrace 104

4

Komplexotvorneacute titrace 104

Sraacutežeciacute titrace 104

Oxidačně-redukčniacute titrace 105

Přiacuteprava titračniacutech činidel 105

Vitamiacuten C 106

UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute 108

UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C 109

10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem 112

Světelnaacute mikroskopie 112

Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1) 112

Čiacuteselnaacute apertura 114

Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute 115

Uacutedržba mikroskopu 116

Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt 116

Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu 116

Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu 116

Přiacuteprava tenkyacutech řezů 117

Specifickaacute barveniacute preparaacutetů 117

UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza 118

UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin 119

A Pozorovaacuteniacute průduchů 119

B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu 120

C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny 121

11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus 123

Buněčnyacute cyklus 123

Interfaacuteze 124

Mitoacuteza (M-faacuteze) 125

Cytokineze 126

Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů 126

UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu 127

5

Uacutevod

Laboratorniacute řaacuted

1 Student je před zahaacutejeniacutem praacutece v laboratoři povinen seznaacutemit se s laboratorniacutem řaacutedem

s bezpečnostniacutemi předpisy a s poskytovaacuteniacutem prvniacute pomoci

2 Student je povinen přichaacutezet do laboratoře včas a řaacutedně připraven Musiacute miacutet provedeny potřebneacute

vyacutepočty znaacutet vlastnosti laacutetek se kteryacutemi bude pracovat apod Před zahaacutejeniacutem cvičeniacute vyučujiacuteciacute

ověřuje znalosti studentů Pokud student nemaacute dostatečneacute znalosti k řešeniacute daneacute uacutelohy cvičeniacute

vykonaacute v naacutehradniacutem termiacutenu

3 Každaacute absence musiacute byacutet omluvena Maacute-li student vaacutežneacute osobniacute důvody pro ktereacute se nemůže

zuacutečastnit cvičeniacute sděliacute to vedouciacutemu předem Každaacute zameškanaacute uacuteloha musiacute byacutet nahrazena Na

termiacutenu naacutehradniacuteho cvičeniacute se student dohodne s vedouciacutem cvičeniacute

4 Při praacuteci v laboratoři musiacute miacutet student pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv

5 Studenti pracujiacute ve dvojiciacutech Před zahaacutejeniacutem praacutece zkontrolujiacute podle přiloženeacuteho seznamu

pracovniacute stůl a jeho vybavenost Všechny zaacutevady zjištěneacute před zahaacutejeniacutem praacutece nebo v jejiacutem

průběhu neprodleně hlaacutesiacute vedouciacutemu cvičeniacute

6 Při praacuteci je nutneacute postupovat přesně podle zadaneacute uacutelohy a pokynů vyučujiacuteciacuteho Před použiacutevaacuteniacutem

přiacutestrojů se musiacute student nejprve seznaacutemit s jejich obsluhou

7 Průběh praacutece a dosaženeacute vyacutesledky si každyacute student zaznamenaacutevaacute do protokolaacuterniacuteho sešitu Po

skončeniacute cvičeniacute předložiacute vyacutesledky vedouciacutemu cvičeniacute

8 Naacutesledujiacuteciacute cvičeniacute odevzdaacutevaacute každyacute student vypracovanyacute protokol kteryacute musiacute obsahovat jmeacuteno

studenta studijniacute kombinaci datum naacutezev uacutelohy stručnyacute princip uacutelohy stručnyacute pracovniacute postup

vyacutesledky diskusi a zaacutevěr (tabulky grafy)

9 Po skončeniacute praacutece je student povinen daacutet sveacute pracovniacute miacutesto do pořaacutedku řaacutedně umyacutet sklo a

oplaacutechnout je destilovanou vodou

10 Student smiacute opustit laboratoř až po kontrole dosaženyacutech vyacutesledků a stavu pracovniacuteho stolu

vyučujiacuteciacutem

11 Po skončeniacute praacutece je povinnost uzavřiacutet vodu a vypnout elektrickeacute spotřebiče

12 V laboratoři je zakaacutezaacuteno jiacutest piacutet a kouřit

13 Studenti jsou povinni dodržovat bezpečnostniacute předpisy

14 Praacutece s jedovatyacutemi těkavyacutemi a paacutechnouciacutemi laacutetkami se provaacutediacute pouze ve spuštěneacute digestoři

15 Zvlaacuteštniacute opatrnosti je třeba dbaacutet při manipulaci s otevřenyacutem ohněm hořlavinami žiacuteravinami

a jedovatyacutemi laacutetkami

16 Přiacutepadneacute zaacutevady nedostatky nehody nebo poraněniacute je nutneacute ihned hlaacutesit vyučujiacuteciacutemu a v přiacutepadě

potřeby poskytnout okamžitě prvniacute pomoc

17 Praacutece v chemickeacute laboratoři je zakaacutezaacutena těhotnyacutem anebo kojiacuteciacutem ženaacutem a matkaacutem do konce 9

měsiacutece po porodu Studentka je povinna vedouciacutemu cvičeniacute okamžitě oznaacutemit graviditu kojeniacute či

nedaacutevnyacute porod

6

Bezpečnost praacutece v chemickeacute laboratoři

1 Provaacutedějte pouze praacutece podle pokynů vyučujiacuteciacuteho a pracovniacuteho naacutevodu

2 Seznamte se s rozmiacutestěniacutem hasiciacutech přiacutestrojů a s uacutenikovyacutemi vyacutechody z laboratoře

3 V laboratoři nikdy nejezte nepijte a nekuřte Po skončeniacute praacutece si důkladně umyjte ruce

4 K jiacutedlu a pitiacute (mimo laboratoř) nepoužiacutevejte nikdy chemickeacute sklo

5 Tašky a oblečeniacute uložte do skřiacuteniacute mimo laboratoř

6 Při praacuteci v laboratoři vždy noste pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv

7 Neprovaacutedějte samovolneacute opravy nebo uacutepravy na elektrickeacute instalaci a přiacutestrojiacutech

8 Chemikaacutelie nikdy nezkoušejte uacutesty a neinhalujte vyacutepary

9 Nepipetujte uacutesty

10 Při praacuteci se žiacuteravinami a jinyacutemi nebezpečnyacutemi laacutetkami si chraňte obličej a oči ochrannyacutem štiacutetem

ruce gumovyacutemi rukavicemi

11 Na pracovišti udržujte pořaacutedek a čistotu Dbejte abyste vnějšiacute stěny naacutedob nebo pracovniacute miacutesto

nepotřiacutesnili chemikaacuteliemi

12 Koncentrovaneacute kyseliny a zaacutesady řeďte tak že kyselinu nebo zaacutesadu nalijete tenkyacutem proudem po

tyčince do vody za současneacuteho miacutechaacuteniacute a chlazeniacute

13 Při provaacuteděniacute pokusů ve zkumavkaacutech držte uacutestiacute zkumavek odvraacuteceneacute od obličeje (sveacuteho

i spolupracovniacuteků)

14 Při praacuteci s hořlavinami nesmiacute byacutet v bliacutezkosti otevřenyacute oheň Při destilaci hořlavin je nezbytneacute z okoliacute

odstranit zaacutesobniacute laacutehve hořlavin a kontrolovat průtok vody chladičem Hořlaviny nikdy nezahřiacutevejte

přiacutemyacutem plamenem použiacutevejte laacutezně nebo topnaacute hniacutezda

15 Zvyacutešenou pozornost věnujte hlavně manipulaci s hořlavinami I třiacutedy ktereacute majiacute teplotu vzplanutiacute

do 21degC (aceton ether methanol ethanol benziacuten benzen a toluen)

16 Pokud vypukne požaacuter je každyacute povinen pokusit se ho zdolat vlastniacutemi silami (hasiciacutem přiacutestrojem

improvizovanyacutemi hasiciacutemi prostředky) Je nutno daacutele vypnout elektrickyacute proud a pokusit se

odstranit z okoliacute požaacuteru hořlaveacute laacutetky (zejmeacutena kapaliny) a naacutedoby se stlačenyacutemi plyny Nelze-li

požaacuter zvlaacutednout vlastniacutemi silami je nutneacute neprodleně volat hasiče (tel čiacuteslo 150)

17 Střepy a jineacute odpadky s ostryacutemi hranami musiacute byacutet odklaacutedaacuteny do naacutedob zvlaacutešť k tomu určenyacutech

18 Zbytky jedů a organickyacutech rozpouštědel likvidujte podle pokynů vyučujiacuteciacuteho

19 Při praacuteci s etherem dbejte uacutezkostlivě na bezpečnostniacute opatřeniacute (možnost vzniacuteceniacute i od horkyacutech

součaacutestiacute)

20 V přiacutepadě nehody okamžitě informujte vyučujiacuteciacuteho a poskytněte prvniacute pomoc Vedouciacutemu cvičeniacute

je třeba hlaacutesit i každeacute nepatrneacutem poraněniacute bolesti hlavy hučeniacute v ušiacutech apod Ve všech přiacutepadech

je nutno sepsat protokol o poraněniacute pro přiacutepad pozdějšiacutech komplikaciacute

7

Prvniacute pomoc při nehodě

Při poleptaacuteniacute kůže silnou zaacutesadou nebo kyselinou zasaženeacute miacutesto ihned důkladně omyjte proudem

vody

Při zasaženiacute oka chemikaacuteliiacute ihned oko vyplaacutechněte slabyacutem proudem vody

Při poleptaacuteniacute sliznice v uacutestech proveďte důkladnyacute vyacuteplach uacutest vodou

Při požitiacute louhu se doporučuje piacutet zředěnou kyselinu octovou (05 - 2 gmiddotl-1) při požitiacute kyseliny pijte

suspenzi oxidu hořečnateacuteho nebo hydroxidu hliniteacuteho ve vodě Po požitiacute jedů je charakter prvniacute pomoci

specifickyacute podle druhu otravy doporučuje se vypiacutet aspoň 05 l vody a vyvolat zvraceniacute Vždy je nutneacute

vyhledat odborneacute leacutekařskeacute ošetřeniacute

Hořiacuteciacute oděv haste přikryacutevkou nebo sprchovou vodou Při likvidaci většiacutech plamenů použijte hasiciacute

přiacutestroje Při malyacutech popaacuteleninaacutech ošetřete postiženeacute miacutesto mastiacute na spaacuteleniny

a zakryjte sterilniacutem obvazem Většiacute popaacuteleniny ošetřiacute leacutekař

Při pořezaacuteniacute sklem odstraňte z povrchoveacute raacuteny sklo okoliacute otřete zředěnyacutem peroxidem vodiacuteku (3) a

ovažte sterilniacutem obvazem Většiacute zraněniacute ošetřiacute leacutekař

8

Nebezpečneacute laacutetky v chemickeacute laboratoři

Tab 1 Seznam některyacutech nebezpečnyacutech laacutetek použiacutevanyacutech v tomto cvičeniacute

Naacutezev GHS Prvniacute pomoc

Amoniak GHS05

GHS07

GHS09

Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Benzen GHS02

GHS07

GHS08

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem

množstviacutem vody a myacutedla

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Difenylamin GHS06

GHS08

GHS09

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem

množstviacutem vody a myacutedla

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Dusičnan

střiacutebrnyacute

GHS03

GHS05

GHS09

Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Fenol GHS05

GHS06

GHS08

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem

množstviacutem vody a myacutedla

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Chloroform GHS06

GHS08

Při požitiacute vyvolat zvraceniacute (do 1 hod od požitiacute) po 5 minutaacutech podat 10-

20 rozdrcenyacutech tablet aktivniacuteho uhliacute rozmiacutechanyacutech ve vodě volat leacutekaře

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Methanol GHS02

GHS06

GHS08

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

vyplaacutechnout uacutesta vodou

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Octan

olovnatyacute

GHS08

GHS09

Při požitiacute volejte leacutekaře konzultujte nutnost leacutekařskeacuteho ošetřeniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Žiacuteraviny

obecně

(kyseliny

louhy)

GHS05 Při požitiacute nevyvolaacutevat zvraceniacute vyplaacutechnout uacutesta

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

9

Laboratorniacute sklo

Mezi laboratorniacute sklo se řadiacute veškeryacute skleněnyacute materiaacutel se kteryacutem se setkaacutevaacutete v chemickeacute laboratoři

Laboratorniacute sklo maacute vysokou odolnost k mineraacutelniacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem Z fyzikaacutelniacutech vlastnostiacute skla

je nejdůležitějšiacute jeho tepelnaacute roztažnost Obecně majiacute skla měknouciacute při vyššiacutech teplotaacutech většiacute

odolnost proti naacutehlyacutem tepelnyacutem změnaacutem V laboratoři se můžete setkat předevšiacutem se třemi druhy skla

1) Sklo měkkeacute ndash sodno-draselno-vaacutepenateacute se použiacutevaacute na vyacuterobu naacutedobiacute ktereacute neniacute vystavovaacuteno

tepelneacutemu namaacutehaacuteniacute Maacute velkyacute koeficient roztažnosti takže nesnese koliacutesaacuteniacute teploty Musiacute se

zahřiacutevat nebo ochlazovat velmi opatrně Maacute niacutezkyacute bod taacuteniacute a proto se daacute snadno roztavit

v plamenu nad kahanem Změkleacute sklo se pak daacute lehce opracovaacutevat

2) Sklo tvrdeacute ndash borosilikaacutetoveacute sloužiacute na vyacuterobu skleněneacuteho naacutedobiacute ktereacute se může zahřiacutevat nad

plamenem Zhotovuje se z něj veškereacute varneacute a odměrneacute sklo Borosilikaacutetoveacute sklo maacute

nazelenalou barvu a vyznačuje se odolnostiacute proti praskaacuteniacute vysokyacutem bodem taacuteniacute a vysokou

chemickou odolnostiacute Nejběžnějšiacute obchodniacute značky jsou Sial Simax Duran či Pyrex

3) Sklo křemenneacute ndash se vyznačuje vysokou chemickou a tepelnou odolnostiacute Je však velice křehkeacute

a využiacutevaacute se pouze ke zhotovovaacuteniacute speciaacutelniacutech naacutedob a zařiacutezeniacute např kyvet pro

spektrofotometrii (propouštiacute UV zaacuteřeniacute)

Obecnou vlastnostiacute skla je jeho křehkost Zbytečneacutemu praskaacuteniacute zameziacutete řaacutednyacutem uchyceniacutem do svorek

a lapaacuteků s čelistmi s korkovou vyacuteztužiacute popř s navlečenyacutemi gumovyacutemi hadičkami Při praacuteci s agresivniacutemi

laacutetkami či ve vakuu neniacute vhodneacute použiacutevat korek a gumoveacute hadice Zde se pak pracuje se zaacutebrusovyacutem

sklem ktereacute se daacute vzaacutejemně stavebnicově propojovat Zaacutebrusoveacute baňky chladiče teploměry zaacutetky

atd jsou normalizovaneacute Nejčastějšiacute rozměry zaacutebrusů jsou NZ 14515 NZ 2932 NZ 4045 (čiacutesla

znamenajiacute průměr zaacutebrusu v mm v zuacuteženeacute a širšiacute čaacutesti) Praacutece se zaacutebrusy je rychlaacute a pohodlnaacute Zaacutebrusy

je však třeba vždy řaacutedně promazat silikonovou vaselinou aby nedochaacutezelo k jejich bdquozatuhnutiacuteldquo

Vedle skleněneacuteho naacutedobiacute se v chemickeacute laboratoři velice často použiacutevaacute teacutež naacutedobiacute a pomůcek

z porcelaacutenu (třeciacute a odpařovaciacute misky žiacutehaciacute keliacutemky vaacuteženky lžičky Buumlchnerovy naacutelevky aj) Tvrdyacute

chemickyacute porcelaacuten maacute vysokou mechanickou a chemickou odolnost Je citlivyacute na uacutedery a lehce se třiacuteštiacute

hlavně při prudkyacutech změnaacutech teploty Je staacutelyacute proti vzdušneacutemu kysliacuteku i za žaacuteru vodu povrchově nevaacuteže

a je v niacute i za vysokyacutech teplot nerozpustnyacute Chemickyacutem činidlům vzdoruje asi stejně dobře jako chemickeacute

sklo Chemickyacute porcelaacuten může byacutet drsnyacute či glazurovanyacute Glazura jeho vlastnosti nijak vyacuterazně

neovlivňuje

Chemickeacute naacutedobiacute je třeba ihned po praacuteci vyčistit dokud nečistoty a zbytky chemikaacuteliiacute na stěnaacutech ještě

nezaschly Zpravidla si vystačiacutete s postupy znaacutemyacutemi z domaacutecnosti tj použitiacute saponaacutetoveacuteho prostředku

a důkladneacute omytiacute vodou V laboratoři však nezapomeňte na posledniacute krok kteryacutem je řaacutedneacute vyplaacutechnutiacute

destilovanou vodou Pokud na stěnaacutech ulpěly kousky ve vodě nerozpustnyacutech nečistot použijte

mechanickyacutech pomůcek jako jsou kartaacuteče uacutetržky filtračniacuteho papiacuteru nebo jemnyacute piacutesek Toto

mechanickeacute čištěniacute však nesmiacute sklo poškraacutebat i nepatrneacute škraacutebnutiacute může způsobit při zahřiacutevaacuteniacute

prasknutiacute skla Když ani mechanickeacute čištěniacute nevede k odstraněniacute nečistot přichaacuteziacute na řadu chemickeacute

čištěniacute Použijte rozpouštědlo ktereacute čištěnyacute materiaacutel nekoroduje a ve ktereacutem je nečistota rozpustnaacute

Nejčastěji se využiacutevajiacute v laboratoři dostupneacute mineraacutelniacute kyseliny Při teacuteto činnosti dbejte na dodržovaacuteniacute

bezpečnostniacutech předpisů a použiacutevejte ochranneacute pomůcky Vysokou čistiacuteciacute schopnost maacute tzv kyselina

chromsiacuterovaacute což je dichroman sodnyacute rozpuštěnyacute v koncentrovaneacute kyselině siacuteroveacute Sklo se do teacuteto

směsi namočiacute přes noc a raacuteno se pak důkladně oplaacutechne v roztoku detergentu pod tekouciacute vodou

a nakonec ve vodě destilovaneacute Chromsiacuterovaacute směs se po čase vyčerpaacute což se projeviacute zelenyacutem

zbarveniacutem (redukce dichromanu na ion chromityacute) Takovaacute směs je pak maacutelo uacutečinnaacute a musiacute se připravit

novaacute

10

Zvlaacuteštniacute naacuteroky jsou kladeny na sklo použiacutevaneacute v molekulaacuterně biologickeacute laboratoři kde se velice často

pracuje s bakteriaacutelniacutemi kmeny a jinyacutemi mikroorganismy a je velkeacute riziko bakteriaacutelniacute kontaminace

z okoliacute Proto je snaha o to použiacutevat pro manipulaci s těmito organismy pouze sterilniacute plasty na jedno

použitiacute Pokud je nutno použiacutet skleněneacute či jineacute dražšiacute naacutedobiacute musiacute se předem sterilizovat ve speciaacutelniacutech

tlakovyacutech naacutedobaacutech (autoklaacutevech) a naacutesledně vysušit v sušaacuterně na 105C Zvlaacuteštniacute peacuteče je pak

věnovaacutena sklu ktereacute se použiacutevaacute pro manipulaci s RNA Hroziacute totiž nebezpečiacute kontaminace

ribonukleasami což jsou degradačniacute enzymy RNA ktereacute jsou velice stabilniacute a odolaacutevajiacute i běžneacute

sterilizaci Sklo se proto před sterilizaci namaacutečiacute do roztoku jejich inhibitoru diethyl pyrokarbonaacutetu

Laboratorniacute plasty

Vedle laboratorniacuteho skla a porcelaacutenu se v chemickeacute laboratoři můžete čiacutem daacutel tiacutem častěji potkat

s laboratorniacutemi plasty ndash centrifugačniacute zkumavky (falkony) kyvety mikrozkumavky a dalšiacute Tyto plasty

se lišiacute svyacutem složeniacutem proto se vyznačujiacute rozdiacutelnou mechanickou teplotniacute a chemickou odolnostiacute na

což je před použitiacutem daneacuteho plastu braacutet zřetel Nejčastěji se setkaacutete s naacutesledujiacuteciacutemi plasty

1) Polyethylen (PE) je nejznaacutemějšiacutem termoplastem Rozlišujeme dva druhy PE

a LDPE (Low-density PE) ndash staacutelyacute vůči bezkysliacutekatyacutem kyselinaacutem zaacutesadaacutem a soliacutem při

vyššiacutech teplotaacutech se rozpouštiacute v organickyacutech rozpouštědlech nestaacutelyacute vůči aromaacutetům a

chlorovanyacutem uhlovodiacutekům dlouhodobě snese teploty do 80 degC kraacutetkodobě do 95 degC

mechanickeacute vlastnosti si udržuje do -40 degC

b HDPE (High-density PE) ndash vyznačuje se vyššiacute mechanickou pevnostiacute než LDPE lze jej

použiacutet v rozmeziacute teplot -50 degC až 200 degC

Centrifugačniacute zkumavky byacutevajiacute obvykle vyrobeny z LDPE proto je třeba dbaacutet na rozsah teplot

ve kteryacutech pracujete Tyto falkony takeacute obvykle nejde sterilizovat autoklaacutevovaacuteniacutem ale lze je

sterilizovat použitiacutem ethylenoxidu chemicky pomociacute formalinu nebo γ-zaacuteřeniacutem

2) Polypropylen (PP) maacute velmi dobrou chemickou a mechanickou odolnost Plasty z PP lze použiacutet

v rozmeziacute teplo -10 degC až 121 degC lze je autoklaacutevovat sterilizovat ethylenoxidem nebo chemicky

formalinem je třeba braacutet v potaz že při nižšiacutech teplotaacutech PP plast křehne PP plasty jsou

odolneacute vůči olejům organickyacutem rozpouštědlům alkoholům nelze použiacutet na oxidujiacuteciacute kyseliny

xyleny tetrahydronaftalen Z PP se vyraacutebiacute většina centrifugačniacutech zkumavek a mikrozkumavek

3) Polystyren (PS) je poměrně tvrdyacute ale křehkyacute plast citlivyacute na naacuteraz je odolnyacute vůči kyselinaacutem a

zaacutesadaacutem neniacute odolnyacute vůči organickyacutem rozpouštědlům Plasty z PS jsou citliveacute vůči UV-zaacuteřeniacute

maacutelo odolneacute vůči teplotě ndash snesou maximaacutelniacute teplotu do 80 degC při 90 degC měknou staacuternutiacutem

křehnou mohou se vytvořit trhliny Z polystyrenu je vyrobena většina plastů ke kultivaci

mikroorganismů a tkaacuteňovyacutech kultur (Petriho misky kultivačniacute lahve hellip) zkumavky

spektrofotometrickeacute kyvety a dalšiacute Co se spektrofotometrickyacutech kyvet tyacutekaacute ty lze použiacutet pouze

ve viditelneacute čaacutesti spektra

4) Polymethylmetakrylaacutet (PMMA) je relativně drahyacute termoplast maacute dobreacute mechanickeacute

vlastnosti je odolnyacute vůči zředěnyacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem (v koncentrovanyacutech se rozpouštiacute)

rozpouštiacute jej aromatickeacute a chlorovaneacute uhlovodiacuteky estery ketony ethery Tepelně odolnyacute je

PMMA v rozsahu teplot -40 degC až 85 degC maacute niacutezkou povrchovou odolnost snadno se poškraacutebe

(probleacutem zvlaacuteště u spektroskopiiacute) Propustnost PMMA zasahuje i do UV-oblasti proto lze

kyvety z PMMA použiacutevat pro UV-spektroskopii

11

Chemickeacute naacutedobiacute a aparatury

Mezi zaacutekladniacute vybaveniacute každeacute chemickeacute laboratoře patřiacute baňky a kaacutedinky (Obr 1) Kaacutedinky majiacute rovneacute

dno a na horniacutem okraji mohou miacutet zobaacuteček Mohou byacutet i kalibrovaacuteny ale tato kalibrace sloužiacute pouze

k orientačniacutem uacutečelům rozhodně podle niacute nelze odměřovat přesneacute objemy Baňky majiacute tvar členitějšiacute

rozdělenyacute na vlastniacute baňku a hrdlo (Obr 1) Dno mohou miacutet jak rovneacute tak kulateacute ty se pak použiacutevajiacute

hlavně pro praacuteci za sniacuteženeacuteho tlaku Baňky a kaacutedinky jsou převaacutežně tenkostěnneacute jednou z vyacutejimek je

silnostěnnaacute baňka odsaacutevaciacute Sloužiacute k filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku a je určenaacute pouze k tomuto uacutečelu

v žaacutedneacutem přiacutepadě v niacute nelze provaacutedět jakeacutekoliv chemickeacute reakce plnit horkyacutemi kapalinami nebo

zahřiacutevat Baňka konickeacuteho tvaru se nazyacutevaacute Erlenmeyerova (Obr 1) Baňku s postranniacutem tubusem

nazyacutevaacuteme frakčniacute (Obr 1)

Slovem naacutelevka označujeme v laboratoři většiacute počet pomůcek Obyčejneacute naacutelevky sloužiacute k přeleacutevaacuteniacute

kapalin a jednoduchyacutem filtraciacutem (Obr 1) Pro urychleniacute filtrace se použiacutevajiacute naacutelevky s žebrovanyacutem

vnitřniacutem povrchem nebo dlouhyacutem a uacutezkyacutem stonkem Tzv děliacuteciacute naacutelevky (Obr 1) se použiacutevajiacute k řadě

procesů jako je extrakce sušeniacute přikapaacutevaacuteniacute atd Velmi často použiacutevanaacute je Buumlchnerova naacutelevka

vyrobenaacute z porcelaacutenu kteraacute maacute diacuterkovaneacute dno na ktereacute se při filtraci vklaacutedaacute kolečko filtračniacuteho papiacuteru

Podobně vypadajiacute i skleněneacute frity (Obr 1) ktereacute majiacute miacutesto diacuterkovaneacuteho dna sintrovaneacute sklo

propouštějiacuteciacute rozpouštědla Zaacutebrusoveacute laacutehve na čištěniacute plynů se nazyacutevajiacute promyacutevačky Zaacutesobniacute laacutehve

na chemikaacutelie se děliacute podle typu hrdla na reagenčniacute laacutehve se šroubovaciacutem viacutekem sloužiacuteciacute předevšiacutem

k uchovaacutevaacuteniacute kapalin a širokohrdleacute se zaacutebrusovou zaacutetkou tzv prachovnice ve kteryacutech přechovaacutevaacuteme

pevneacute laacutetky K přechovaacutevaacuteniacute malyacutech množstviacute pevnyacutech laacutetek použiacutevaacuteme leacutekovky Protaacutehlaacute

neuzaviacuteratelnaacute skleněnaacute naacutedobka se nazyacutevaacute zkumavka (Obr 1) sloužiacute k provaacuteděniacute chemickyacutech reakciacute

v malyacutech objemech V posledniacute době jsou velmi populaacuterniacute plastoveacute zkumavky se šroubovaciacutem

uzaacutevěrem Naacutedoby podobneacuteho tvaru většinou takeacute šroubovaciacute použiacutevaacuteme k centrifugaci a nazyacutevaacuteme

je kyvety (Obr 1) Byacutevajiacute zhotovovaacuteny většinou z tvrzenyacutech plastů Hodinovaacute skla sloužiacute k přikryacutevaacuteniacute

naacutedob k sušeniacute vaacuteženiacute a přenaacutešeniacute vzorků pevnyacutech laacutetek (Obr 1) Analogicky můžeme využiacutevat i

dvoudiacutelneacute Petriho misky (Obr 1) jež se použiacutevajiacute hlavně pro kultivace mikroorganismů Odpařovaciacute

misky byacutevajiacute většinou vyrobeny z porcelaacutenu (Obr 1) Nejsou vhodneacute k přiacutemeacutemu zahřiacutevaacuteniacute v plamenu

stejně jako misky krystalizačniacute Pro odpařovaacuteniacute roztoku použiacutevaacuteme vždy vodniacute laacutezeň K drceniacute a roztiacuteraacuteniacute

pevnyacutech vzorků sloužiacute třeciacute misky s tloučkem (Obr 1) Jedinyacutem porcelaacutenovyacutem naacutedobiacutem ktereacute snaacutešiacute

přiacutemyacute oheň jsou žiacutehaciacute keliacutemky (Obr 1)

Chemickeacute sklo většinou nepoužiacutevaacuteme samostatně ale sestavujeme ho do různyacutech aparatur např

aparatura na destilaci sublimaci apod Aparatury sestavujeme na kovovyacutech stojanech nebo kovovyacutech

kleciacutech Na svisleacute tyče stojanů a kleciacute připevňujeme kruhy svorky nebo držaacuteky pomociacute svorek (Obr 2)

Na kovoveacute kruhy zpravidla poklaacutedaacuteme azbestoveacute siacuteťky na ktereacute staviacuteme kaacutedinky v přiacutepadě jejich

zahřiacutevaacuteniacute kahanem Kruhy pro zahřiacutevaacuteniacute nikdy nezaměňujeme s kruhy filtračniacutemi ktereacute jsou vyloženy

dřevěnou nebo umělohmotnou vložkou a sloužiacute k drženiacute naacutelevky při filtraci nebo děliacuteciacute naacutelevky při

děleniacute kapalin Kruh na stojanu se často nahrazuje trojnožkou K upevňovaacuteniacute skleněnyacutech součaacutestiacute

maleacuteho průměru použiacutevaacuteme tzv klemy což jsou držaacuteky s malyacutem obvodem ramen Pro uchycovaacuteniacute

chladičů pak použiacutevaacuteme chladičoveacute držaacuteky s velkyacutem rozpětiacutem ramen Klemy a držaacuteky se nesmějiacute nikdy

dotyacutekat skleněnyacutech čaacutestiacute aparatury přiacutemo kovem Byacutevajiacute vyloženy korkem nebo potaženy gumovou

hadiciacute Při sestavovaacuteniacute jakeacutekoli aparatury musiacuteme dbaacutet na to aby v aparatuře nenastalo pnutiacute ktereacute

by při zahřaacutetiacute vedlo k prasknutiacute některeacute ze skleněnyacutech součaacutestiacute Při sestavovaacuteniacute aparatury ze

zaacutebrusoveacuteho skla nikdy neopomeneme zaacutebrusy řaacutedně promazat vazeliacutenou

12

Obr 1 Laboratorniacute naacutedobiacute 1 ndash kaacutedinka s vyacutelevkou 2 ndash kaacutedinka bez vyacutelevky 3 ndash destilačniacute baňka

se zaacutebrusem a kulatyacutem dnem 4 ndash destilačniacute baňka se zaacutebrusem a plochyacutem dnem 5 ndash hruškovitaacute baňka

6 ndash Erlenmeyerova baňka se zaacutebrusem 7 ndash baňka trojhrdlaacute 8 ndash titračniacute baňka 9 ndash frakčniacute baňka

10 ndash baňka odsaacutevaciacute 11 ndash odměrnaacute baňka 12 ndash děliacuteciacute naacutelevka kulovitaacute 13 ndash děliacuteciacute naacutelevka hruškovitaacute

14 ndash naacutelevka s dlouhyacutem stonkem 15 ndash naacutelevka s kraacutetkyacutem stonkem 16 ndash naacutesypka 17 ndash Buumlchnerova

naacutelevka 18 ndash skleněnaacute frita pro vakuovou filtraci 19 ndash promyacutevačka 20 ndash laacutehev se šroubovaciacutem

uzaacutevěrem 21 ndash uacutezkohrdlaacute zaacutebrusovaacute laacutehev 22 ndash zkumavka 23 ndash zkumavka se šroubovaciacutem uzaacutevěrem

24 ndash centrifugačniacute kyveta 25 ndash Petriho miska 26 ndash krystalizačniacute miska 27 ndash odpařovaciacute miska

28 ndash hodinoveacute sklo

13

Obr 2 Sestavovaacuteniacute aparatur A ndash nespraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute spojky B ndash spraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute

spojky C ndash chladičovyacute držaacutek D ndash klema

Zdroje tepla v chemickeacute laboratoři

V laboratořiacutech do kteryacutech je zaveden plyn může jako zdroj pro zahřiacutevaacuteniacute sloužit plynovyacute kahan Kahan

je jednoducheacute zařiacutezeniacute sloužiacuteciacute k tvorbě směsi vzduchu a plynu kteraacute se spaluje a vytvaacuteřiacute na konci

trubice plamen Podle způsobu jakyacutem je k plynu přivaacuteděn a miacutesen vzduch rozlišujeme tři typy kahanů

Bunsenův Tecluho a Meacutekerův Pokud je do plynu přivaacuteděno dostatečneacute množstviacute vzduchu hořiacute

nesviacutetivyacutem plamenem kteryacute je vyacutehřevnějšiacute než plamen sviacutetivyacute jež ziacuteskaacuteme zamezeniacutem přiacutevodu

vzduchu Z toho plyne pravidlo že čiacutem viacutece vzduchu smiacutesiacuteme s plynem tiacutem vyacutehřevnějšiacute plamen

ziacuteskaacuteme U Bunsenova a Meacutekereacuteho kahanu se přiacutevod vzduchu reguluje otaacutečeniacutem pohybliveacuteho

prstence kteryacute odkryacutevaacute nebo zakryacutevaacute otvory v těle kahanu Kahany zapalujeme vždy při uzavřeneacutem

přiacutevodu vzduchu V laboratoři často naraziacuteme i na kahan lihovyacute kteryacute maacute daleko nižšiacute vyacutehřevnost než

kahany plynoveacute Vyacutehodou však je jeho velikost a jednoduchost Lze ho použiacutet všude tam kde

potřebujeme vzorky či chemickeacute reakce jen zahřaacutet Použiacutevaacute se hlavně při zkumavkovyacutech reakciacutech a pro

sterilizaci materiaacutelu při praacuteci s mikroorganismy

V současneacute době se jako hlavniacute zdroje tepla v chemickyacutech laboratořiacutech využiacutevajiacute elektromagnetickeacute

miacutechačky s ohřevem elektrickeacute vařiče a topnaacute hniacutezda Na elektrickyacute vařič poklaacutedaacuteme vždy azbestovou

siacuteťku Topnaacute hniacutezda použiacutevaacuteme hlavně na zahřiacutevaacuteniacute destilačniacutech baněk Topneacute hniacutezdo je elektrickyacute vařič

u ktereacuteho je elektricky vyhřiacutevanaacute speciaacutelniacute tkanina vytvarovanaacute do polokoule tak aby obalila destilačniacute

baňku Existuje několik typů topnyacutech hniacutezd podle velikosti zahřiacutevaneacute baňky U topneacuteho hniacutezda lze

kromě regulace přiacutekonu většinou regulovat i to zda je vyhřiacutevanaacute pouze spodniacute čaacutest baňky nebo baňka

celaacute Při praacuteci s topnyacutemi hniacutezdy je třeba daacutevat pozor na to aby do hniacutezda nevnikla kapalina (voda)

Dojde-li k tomu je třeba přiacutestroj okamžitě odpojit od přiacutevodu napětiacute

Protože každeacute přiacutemeacute zahřiacutevaacuteniacute klade vysokeacute naacuteroky na materiaacutel naacutedob je vyacutehodneacute předaacutevat teplo

zdroje prostřednictviacutem různyacutech laacutezniacute Podle materiaacutelu kteryacute tvořiacute podstatu laacutezně je možneacute děleniacute na

vzdušneacute vodniacute olejoveacute piacuteskoveacute kovoveacute a solneacute Vzdušneacute laacutezně se moc často nepoužiacutevajiacute vzhledem k

tomu že vzduch je ze všech materiaacutelů nejmeacuteně vodivyacute Nejjednoduššiacute formou vzdušneacute laacutezně je praacutezdnaacute

kovovaacute naacutedoba zahřiacutevaacutena kahanem nebo vařičem Nejčastěji použiacutevanaacute je laacutezeň vodniacute kteraacute je vhodnaacute

k zahřiacutevaacuteniacute laacutetek až do bodu varu vody a k destilaci kapalin vrouciacutech přibližně do 80 degC Nejjednoduššiacute

vodniacute laacutezniacute je obyčejnyacute hrnec kteryacute je vyhřiacutevaacuten elektrickyacutem vařičem V laboratoři se lze setkat i se

14

speciaacutelniacutemi vodniacutemi laacutezněmi ktereacute majiacute různě nastavitelneacute otvory pro zahřiacutevaacuteniacute odlišnyacutech velikostiacute

baněk a odpařovaciacutech misek Pro zahřiacutevaacuteniacute nad teplotu varu vody se nejčastěji použiacutevajiacute laacutezně olejoveacute

Naacuteplniacute může byacutet buď olej mineraacutelniacute kteryacute lze použiacutet do teploty 250 degC nebo silikonovyacute použitelnyacute až

do teplot okolo 400 degC Vzhledem k teplotniacute roztažnosti je nutno olejem naplnit naacutedobu sloužiacuteciacute jako

obal laacutezně jen asi do poloviny jinak by při zvyacutešeniacute teploty mohl olej přeteacuteci Při zahřiacutevaacuteniacute je nutno do

olejoveacute laacutezně vždy vložit teploměr a průběžně kontrolovat teplotu aby nedošlo k jejiacutemu přehřaacutetiacute

Obvykle platiacute že teplota laacutezně maacute byacutet o 20-30 degC vyššiacute než žaacutedanaacute teplota reakčniacute směsi Je důležiteacute

aby se do olejoveacute laacutezně nedostala voda Při teplotě nad 100 degC by pak došlo k prskaacuteniacute a pěněniacute oleje

kteryacute by mohl způsobit popaacuteleniny osobě pracujiacuteciacute s laacutezniacute nebo požaacuter Solneacute a kovoveacute laacutezně sloužiacute

k zahřiacutevaacuteniacute nad 300 degC Použiacutevaacute se směs několika soliacute např dusičnan sodnyacute a draselnyacute o bodu taacuteniacute 219

degC a niacutezkotajiacuteciacute slitiny jako je Woodoův kov s bodem taacuteniacute 65 degC Vždy je však důležiteacute vyjmout baňku

před ztuhnutiacutem laacutezně Vyacutehodou těchto laacutezniacute je vysokaacute tepelnaacute vodivost použityacutech materiaacutelů Od

použiacutevaacuteniacute piacutesečnyacutech laacutezni se v dnešniacute době už v podstatě ustoupilo

K žiacutehaacuteniacute a taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek sloužiacute elektrickeacute odporoveacute pece Pro synteacutezy v proudu plynu

nebo reakce ve vakuu užiacutevaacuteme pece trubkoveacute pro žiacutehaacuteniacute v keliacutemciacutech naacutem sloužiacute keliacutemkoveacute piacutecky a pro

taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek pece mufloveacute

Vakuum a jeho zdroje

V laboratorniacute praxi je velmi často třeba pracovat za sniacuteženeacuteho tlaku ndash hlavně při destilaci filtraci či

sušeniacute kde sniacuteženiacute tlaku vyacuterazně ovlivňuje těkavost laacutetek Vakuum je stav uzavřeneacuteho prostoru ve

ktereacutem je tlak plynu nebo paacutery nižšiacute než tlak atmosfeacuterickyacute okolniacuteho prostřediacute

Zařiacutezeniacute vytvaacuteřejiacuteciacute vakuum nazyacutevaacuteme vyacutevěvou V laboratoři se můžeme setkat s vyacutevěvami několika

typů ktereacute se lišiacute tlakem proti ktereacutemu čerpajiacute mezniacute hodnotou vakua a saciacutem vyacutekonem

Nejjednoduššiacutem typem vyacutevěvy je vyacutevěva vodniacute Jednaacute se o zuacuteženou trubici kterou tryskaacute proud vody

V okoliacute uacutestiacute trysky je vzduch strhaacutevaacuten ve směru proudu vody a je zde napojena odvodnaacute hadice kteraacute

se druhyacutem koncem napojuje na evakuovanou aparaturu Vodniacute vyacutevěva pracuje tedy přiacutemo proti

atmosfeacuterickeacutemu tlaku Mezniacute tlak vakua je daacuten tenziacute vodniacute paacutery (pro vodu o teplotě 10 degC to je

1333 Pa) Mezi vodniacute vyacutevěvu a aparaturu vždy zařazujeme pojistnou naacutedobu (promyacutevačku) aby

nedošlo při poklesu tlaku vody v potrubiacute ke vniknutiacute vody do aparatury Vyacutevěvy daacutele mohou byacutet rotačniacute

olejoveacute nebo mechanickeacute jejich konstrukce je již složitějšiacute Zaacutekladniacutem stavebniacutem prvkem rotačniacute

olejoveacute vyacutevěvy je rotor se šoupaacutetkem ktereacute rozděluje prostor mezi rotorem a plaacuteštěm na dvě čaacutesti

Otaacutečeniacutem rotoru se jeden prostor zvětšuje a nasaacutevaacute vzduch a druhyacute prostor se zaacuteroveň zmenšuje a

vzduch je vytlačovaacuten za součinnosti ventilu z vyacutevěvy Hlavniacutem pravidlem při praacuteci s vyacutevěvou je že vždy

po skončeniacute praacutece nejdřiacuteve znovu zavzdušniacuteme aparaturu a až poteacute vypneme zdroj vakua Zabraacuteniacuteme

tiacutem vniknutiacute vody do aparatury či nasaacutetiacute agresivniacutech laacutetek do vyacutevěvy a jejiacute poškozeniacute

Měřeniacute teploty

Pro měřeniacute teploty byla přijata mezinaacuterodniacute teplotniacute stupnice definovanaacute pomociacute bodu tuhnutiacute vody

a varu vody Dalšiacute pevneacute body mezinaacuterodniacute stupnice jsou bod varu siacutery (4446 degC) bod taacuteniacute střiacutebra

(9608 degC) a bod taacuteniacute zlata (10624 degC) Všechny tyto teploty jsou definovaacuteny za atmosfeacuterickeacuteho tlaku

jedneacute atmosfeacutery Teplota se měřiacute teploměry ktereacute mohou byacutet trojiacuteho typu dilatačniacute odporoveacute a

termočlaacutenky

15

Dilatačniacute teploměry využiacutevajiacute roztažnosti kapalnyacutech popřiacutepadě pevnyacutech či plynnyacutech laacutetek Nejčastěji

použiacutevaneacute jsou teploměry rtuťoveacute Dovolujiacute měřit teplotu od -389 degC do 650 degC Pro měřeniacute niacutezkyacutech

teplot se teploměry plniacute toluenem (-80 degC až 100 degC) ethanolem (-100 degC až 70 degC) petroletherem

(-150 degC až 120 degC) či pentanem (-190 degC až 20 degC) Pro vyššiacute teploty se pak použiacutevaacute jako naacuteplň kapalneacute

galium (do 1000 degC) a ciacuten (do 1500 degC)

Odporoveacute teploměry využiacutevajiacute zaacutevislosti odporu vodiče na teplotě Těmito teploměry lze měřit teplotu

s přesnostiacute na tisiacuteciny stupně

Termočlaacutenky jsou založeny na termoefektu ndash dva draacutety ze dvou různyacutech kovů spojeneacute na obou konciacutech

daacutevajiacute vznik elektrickeacuteho proudu jsou-li oba spoje udržovaacuteny na rozdiacutelneacute teplotě Přiacutekladem nejčastěji

použiacutevanyacutech termočlaacutenků jsou člaacutenky měď ndash konstantan (do 600 degC) železo ndash konstantan (do 900 degC) a

platina ndash platinarhodium (do 1600 degC)

Voda v biochemickeacute laboratoři

Vzhledem k tomu že obyčejnaacute tekouciacute voda obsahuje značneacute množstviacute soliacute je pro jakeacutekoliv pokusy

v biochemickeacute laboratoři nepoužitelnaacute Použiacutevaacuteme ji pouze tehdy když nepřichaacuteziacute do styku s ostatniacutemi

reagenciemi (jako rozpouštědlo) např pro chlazeniacute

Zaacutekladniacutem způsobem uacutepravy vody je demineralizace Dřiacuteve byla každaacute biochemickaacute laboratoř vybavena

vlastniacute destilačniacute aparaturou pomociacute ktereacute se opakovanou destilaciacute z vody odstraňovaly nežaacutedouciacute

ionty Tento způsob demineralizace vody (zvlaacuteště pokud bylo třeba připravit většiacute objem takto

upraveneacute vody) byl značně neekonomickyacute proto se začaly použiacutevat aparatury pro čištěniacute vody pomociacute

reverzniacute osmoacutezy Tiacutemto způsobem se z vody odstraniacute většina iontově aktivniacutech laacutetek a křemiacuteku ve

formě SiO2 Demineralizovanaacute voda (často chybně označovanaacute jako destilovanaacute) se v laboratoři použiacutevaacute

spiacuteše jako technickaacute voda pro oplachy přiacutepravu některyacutech roztoků ale pro některeacute speciaacutelniacute uacutečely

nemusiacute byacutet jejiacute čistota vhodnaacute protože staacutele obsahuje některeacute kationty

Pro speciaacutelniacute uacutečely např v laboratoři molekulaacuterniacute biologie kde vadiacute i sebemenšiacute kontaminace vody se

použiacutevaacute voda deionizovanaacute kteraacute se ještě naacutesledně sterilizuje v autoklaacutevu Přiacuteprava deionizovaneacute vody

je založenaacute na kombinaci několika separačniacutech metod vedouciacutech k odstraněniacute jednotlivyacutech skupin

kontaminantů Souprava je většinou složenaacute z diacutelčiacutech separaacutetorů odstraňujiacuteciacutech hrubšiacute nečistoty (filtry)

ionty (iontoměniče) nepolaacuterniacute laacutetky (adsorbent) a jako posledniacute byacutevaacute zapojen membraacutenovyacute filtr

Většina nynějšiacutech aparatur pracuje na principu reverzniacute osmoacutezy Jednotliveacute filtry je však nutno po

několika měsiacuteciacutech provozu vyměňovat a přiacuteprava deionizovaneacute vody proto neniacute levnou zaacuteležitostiacute

Hlavniacutem kriteacuteriem čistoty vody je jejiacute specifickaacute vodivost U běžně destilovaneacute vody se pohybuje okolo

hodnoty 10 Smiddotcm-1 Deionizovanaacute voda pak miacutevaacute tuto hodnotu ještě o řaacuted nižšiacute Připravenaacute destilovanaacute

či deionizovanaacute voda se skladuje převaacutežně v plastovyacutech naacutedobaacutech Skleněneacute naacutedoby nejsou pro

dlouhodobějšiacute uskladněniacute vhodneacute jelikož se do vody zpětně uvolňujiacute některeacute kationty Pokud to

podmiacutenky dovolujiacute je lepšiacute skladovat vodu v chladu a ve tmě čiacutemž se zabraacuteniacute možneacute kontaminaci

autotrofniacutemi mikroorganismy

16

Chemikaacutelie a jejich uchovaacutevaacuteniacute

Jako vyacutechoziacute laacutetky pro praacuteci v laboratoři se použiacutevajiacute většinou průmyslově vyraacuteběneacute chemikaacutelie

opatřeneacute štiacutetkem od vyacuterobce kteryacute udaacutevaacute zaacutekladniacute informace o daneacute chemikaacutelii Ke každeacute chemikaacutelii

naacuteležiacute takeacute bezpečnostniacute list kteryacute musiacute byacutet uložen na pracovišti

Chemikaacutelie jsou dodaacutevaacuteny vyacuterobcem ve vhodneacutem obalu proto je vhodneacute tyto chemikaacutelie daacutele

nerozdělovat do obalů jinyacutech Pokud je to nutneacute vždy použijte vhodnyacute obal a dodržujte zaacutekladniacute

pravidla ndash zvlaacuteště pak důsledneacute označeniacute novyacutech obalů Laacutetky kapalneacute uchovaacutevejte v laacutehviacutech s dvojiacutem

uzaacutevěrem Laacutetky hygroskopickeacute chraňte proti vzdušneacute vlhkosti utěsněniacutem viacutečka např parafilmem

Hydroxidy a jejich roztoky se nesmiacute skladovat v zaacutebrusovyacutech lahviacutech Laacutetky citliveacute na světlo skladujte

v tmavyacutech naacutedobaacutech a ve tmě Skladovaacuteniacute chemikaacuteliiacute v laboratoři maacute svůj pevnyacute řaacuted kteryacute vychaacuteziacute

z bezpečnostniacutech pravidel a proto vždy použiacutevanou chemikaacutelii vracejte na původniacute miacutesto Usnadniacutete

tiacutem i praacuteci kolegům kteřiacute budou s danou chemikaacuteliiacute naacutesledně pracovat Důraz je kladen předevšiacutem na

hořlaviny a laacutetky vyacutebušneacute ktereacute nikdy nesmiacute byacutet uskladněny pohromadě ve většiacutem množstviacute Jedy se

skladujiacute ve speciaacutelniacutech uzamčenyacutech železnyacutech skřiacuteniacutech v uzamčeneacute miacutestnosti Pozor je třeba daacutevat takeacute

na uskladněniacute těkavyacutech laacutetek v uzavřenyacutech prostoraacutech (lednice) je třeba je skladovat tak aby

nedochaacutezelo k uvolňovaacuteniacute jejich par

Na štiacutetku chemikaacutelie je předevšiacutem jejiacute naacutezev sumaacuterniacute vzorec množstviacute čistota a molekulovaacute hmotnost

Daacutele musiacute byacutet uvedeny důležiteacute fyzikaacutelniacute vlastnosti a bezpečnostniacute informace (Obr 3 4) U pevnyacutech

laacutetek byacutevaacute uvedenaacute forma např krystalickyacute (crystalisatum) bezvodyacute (anhydricum) praacuteškovyacute

(pulveratum) Podle rostouciacute čistoty (tzn klesajiacuteciacuteho obsahu nečistot) chemikaacutelie děliacuteme na

1) technickeacute chemikaacutelie

a) suroveacute (crudum)

b) technickeacute (technicum)

c) čištěneacute (purum)

2) čisteacute chemikaacutelie

a) čisteacute (purissimum)

b) pro analyacutezu (pa per analysis) ndash v laboratořiacutech se nejčastěji použiacutevajiacute tyto

c) chemicky čisteacute (purissimum speciale)

Chemikaacutelie o vyššiacute čistotě jsou pak označeny přiacutemo uacutečelem pro kteryacute sloužiacute např pro UV

spektrofotometrii molekulaacuterniacute biologii atd S čistotou chemikaacuteliiacute však prudce roste jejich cena proto

chemikaacutelie o vysokeacute čistotě použiacutevaacuteme jen pro tyto speciaacutelniacute uacutečely a je-li to nezbytně nutneacute

17

Obr 3 Přiacuteklad štiacutetku chemikaacutelie firmy Penta

Obr 4 Vyacutestražneacute symboly nebezpečnosti chemikaacuteliiacute dle Globaacutelniacuteho harmonizovaneacuteho systeacutemu

klasifikace a hodnoceniacute chemikaacuteliiacute

Doporučenaacute literatura Peč P a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Vydavatelstviacute UP Olomouc 2000

Kaacuteš J a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Nakladatelstviacute Olomouc 2000

Ferenčiacutek M a kol Biochemickeacute laboratoacuterne metoacutedy Alfa Bratislava 1981

Prochaacutezka S a kol Fyziologie rostlin Academia Praha 1998

Dey PM a kol Plant Biochemistry Academia Press London 1997

Novaacuteček F Praktikum z rostlinneacute cytologie a histologie se zaacuteklady mikroskopickeacute techniky

Vydavatelstviacute UP Olomouc 1982

Knoz J a Opravilovaacute V Zaacuteklady mikroskopickeacute techniky Vydavatelstviacute MU Brno 1992

Ruzin S E Plant microtechnique and microscopy Oxford University Press 1999

httpwwwuneceorgtransdangerpublighsghs_rev0000files_ehtml - informace o GHS na

straacutenkaacutech Evropskeacute hospodaacuteřskeacute komise OSN

18

1 Zaacutekladniacute uacutekony v biochemickeacute laboratoři

Vaacutehy a vaacuteženiacute

Ke stanoveniacute vaacutehoveacuteho množstviacute laacutetky se v chemickeacute laboratoři použiacutevajiacute vaacutehy Princip vaacuteženiacute je znaacutem

po staletiacute jde o srovnaacutevaciacute metodu kdy se srovnaacutevaacute neznaacutemaacute hmotnost nějakeacuteho předmětu

(navažovaciacute lodička mikrozkumavka se vzorkem) se znaacutemou hmotnostiacute standardu (zaacutevažiacute)

Mechanickeacute zařiacutezeniacute řešilo toto srovnaacuteniacute pomociacute dociacuteleniacute rovnovaacutehy na paacutece a mělo tvar znaacutemyacutech

miskovyacutech vah ktereacute vešly v obecneacute povědomiacute i jako symbol použiacutevanyacute pro zobrazovaacuteniacute spravedlnosti

Až donedaacutevna byly i nejpřesnějšiacute analytickeacute vaacutehy postaveny na stejneacutem principu a vaacuteženiacute obsahovalo

postupneacute přidaacutevaacuteniacute zaacutevažiacute různeacute (i velmi maleacute) velikosti Takovyacute postup byl samozřejmě zejmeacutena pro

začaacutetečniacuteky velmi zdlouhavyacute a možnosti chyb četneacute

V současneacute době patřiacute všechny formy dvoumiskovyacutech vah historii a v laboratoři se setkaacutete vyacutehradně

s vahami jednomiskovyacutemi ktereacute použiacutevajiacute promiacutetaciacute stupnice na stiacuteniacutetko a jsou zapojeny do elektrickeacute

siacutetě Existujiacute dva rozdiacutelneacute typy vah lišiacuteciacute se vaacuteživostiacute tzn maximaacutelniacute hmotnostiacute kterou můžete vaacutežit a

přesnostiacute se kterou na nich můžete hmotnost stanovit

1) Vaacutehy technickeacute majiacute podle provedeniacute vaacuteživost od 100 g do několika kilogramů Přesnost nebyacutevaacute většiacute než 5middot10-2 g

2) Vaacutehy analytickeacute (Obr 1A) majiacute vaacuteživost obvykle 100 g a přesnost v řaacutedu 10-4 g

K orientačniacutemu zjištěniacute hmotnosti předmětů ktereacute budete daacutele vaacutežit přesněji a k zjišťovaacuteniacute vyacutetěžků

čistiacuteciacutech operaciacute se použiacutevajiacute tzv předvaacutežky (Obr 1B) Sloužiacute k vaacuteženiacute předmětů do 200 g s přesnostiacute

01 g V dnešniacute době se už použiacutevajiacute převaacutežně elektronickeacute typy s digitaacutelniacutem displejem Jejich forem

je řada a prochaacutezejiacute staacutele vyacutevojem od jednoduššiacutech s mechanicko-elektrickyacutem sniacutemačem hmotnosti

přes sniacutemače kdy je měřen elektrickyacute signaacutel potřebnyacute k vraacuteceniacute misky po zatiacuteženiacute do nuloveacute polohy

pomociacute servomotorku až k sniacutemačům tenzometrickyacutem

Pro veškereacute vaacuteženiacute platiacute zaacutekladniacute pravidlo chemikaacutelie (kapalneacute ani pevneacute) nesmiacute přijiacutet do přiacutemeacuteho

styku s miskami vah Veškeraacute manipulace s chemikaacuteliemi (přidaacutevaacuteniacute a ubiacuteraacuteniacute) se musiacute provaacutedět

zaacutesadně mimo vaacutehy Přiacutepadneacute nečistoty na vahaacutech je třeba okamžitě odstranit štětečkem

Obr 1 Vaacutehy v biochemickeacute laboratoři A ndash analytickeacute vaacutehy B ndash předvaacutežky

19

Měřeniacute objemu kapalin

K odměřovaacuteniacute objemů kapalin sloužiacute odměrneacute vaacutelce pipety byrety a odměrneacute baňky (Obr 2)

Odměrneacute vaacutelce (Obr 2A) se použiacutevajiacute jen k přibližneacutemu odměřovaacuteniacute kapalin Na přesnějšiacute měřeniacute

objemů se použiacutevajiacute pipety (buď pouze pro určityacute objem Obr 2C nebo děleneacute Obr 2D) a byrety u

nichž je možno kohoutkem nebo pomociacute tlačky regulovat vyteacutekaacuteniacute kapaliny (Obr 2E) Všechny tyto

naacutedoby jsou kalibrovaacuteny na bdquovylitiacuteldquo to znamenaacute že z nich vyteče přesně vyznačenyacute objem Při plněniacute

pipet je třeba vždy dbaacutet na to aby uacutestiacute pipety bylo staacutele ponořeno pod hladinou kapaliny Při jeho

vynořeniacute nad hladinu dochaacuteziacute k nasaacutetiacute vzduchu do pipety Při odečiacutetaacuteniacute je nutno miacutet oko ve stejneacute

uacuterovni se značkou Odečiacutetaacuteme vždy spodniacute okraj menisku

Pro pipetovaacuteniacute kapalin vždy použiacutevaacuteme speciaacutelniacute naacutesadky či gumoveacute baloacutenky nikdy nepipetujeme

uacutesty

Jelikož je pipeta kalibrovaacutena na vylitiacute nikdy se nevyfukuje ale jejiacute obsah se nechaacute pouze vyteacutect a jejiacute

špička se otře o dno nebo o stěnu naacutedobky do ktereacute kapalinu odměřujeme

V současneacute době se v biochemickeacute či molekulaacuterně biologickeacute laboratoři se skleněneacute pipety teacuteměř

nepoužiacutevajiacute plně je nahradily pipety automatickeacute (Obr 2F G) umožňujiacuteciacute přesnějšiacute a pohodlnějšiacute

odměřeniacute daneacuteho objemu Jsou vhodneacute i pro pipetovaacuteniacute mikrolitrovyacutech objemů Automatickeacute pipety

jsou vyraacuteběny pro různeacute rozsahy objemů (nejčastěji 1-5 ml 200-1000 l 20-200 l 2-20 l 05-10 l

a 01-25 l) Objem se nastavuje otočeniacutem šroubu na stupnici Nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny přes

nasaditelnou špičku je ovlaacutedaacuteno piacutestem kteryacute maacute tři polohy ndash klidovou pro nasaacutevaacuteniacute a pro vypouštěniacute

(Obr 3)

Obr 2 Pomůcky k měřeniacute objemů A ndash kalibrovanyacute odměrnyacute vaacutelec B ndash odměrneacute baňky C ndash pipeta D ndash pipeta dělenaacute E ndash byrety F ndash automatickaacute pipeta G ndash automatickaacute pipeta multikanaacutelovaacute

20

Obr 3 Polohy automatickeacute pipety při nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny

A ndash klidovaacute poloha B ndash poloha pro nasaacutevaacuteniacute C ndash poloha pro vypouštěniacute

Byrety sloužiacuteciacute k regulovaneacutemu odběru kapalin při titraciacutech (Obr 2E) jsou skleněneacute trubice opatřeneacute

děliacuteciacutemi značkami Před vyacutetokem je umiacutestěn kohoutek nebo pružnaacute tlačka s hadičkou Některeacute byrety

majiacute pro lepšiacute odečiacutetaacuteniacute objemu zadniacute stěnu z biacuteleacuteho skla s modryacutem pruhem ve středu

Odměrneacute baňky (Obr 2B) stejně jako pyknometry (naacutedobky pro stanovovaacuteniacute hustoty) jsou

kalibrovaacuteny na dolitiacute ndash to znamenaacute že při jejich naplněniacute obsahujiacute praacutevě požadovanyacute objem Hrdlo

odměrnyacutech baněk je poměrně uacutezkeacute po celeacutem obvodu opatřeneacute ryskou I zde je třeba plnit tak aby se

spodniacute okraj menisku dotyacutekal rysky a při plněniacute miacutet oko v uacuterovniacute rysky (Obr 3) Podobně jako odměrneacute

vaacutelce i odměrneacute baňky se vyraacutebějiacute v objemech od 5 ml do 2 l Odměrneacute baňky se použiacutevajiacute k přiacutepravě

roztoků o přesneacute koncentraci Vlastniacute směšovaniacute složek roztoku provaacutediacuteme při ne zcela zaplněneacute baňce

a teprve po uacuteplneacute homogenizaci a vyrovnaacuteniacute teplot (teplota na kterou je baňka kalibrovaacutena je uvaacuteděna

na plaacutešti baňky ndash většinou 20C) opatrně se doplniacute rozpouštědlem po rysku

Obr 4 Odečiacutetaacuteniacute objemu u odměrneacute baňky

A B C

21

Přiacuteprava pufrů a měřeniacute pH

Pufry neboli tlumiveacute roztoky jsou roztoky slabyacutech kyselin a jejich soliacute (konjugovanyacutech zaacutesad) nebo

slabyacutech zaacutesad a jejich soliacute (konjugovanyacutech kyselin) ktereacute jsou schopneacute udržovat stabilniacute hodnotu pH

po přidaacuteniacute kyseliny nebo zaacutesady do systeacutemu

Vyacuteběr vhodneacuteho pufru se řiacutediacute předevšiacutem požadovanou hodnotou pH iontovou silou možnyacutemi

interakcemi s ostatniacutemi komponentami reakčniacute směsi apod Maacute-li miacutet pufr dostatečnou pufračniacute

kapacitu je třeba vybrat takovou slabou kyselinu nebo zaacutesadu jejiacutež pKa se neodlišuje od požadovaneacute

hodnoty pH o viacutece než 1 Pufračniacute kapacita zaacutevisiacute takeacute na celkoveacute koncentraci (molaritě) pufru

Očekaacutevaacutete-li napřiacuteklad že pH roztoku v průběhu reakce bude klesat (např při studiu lipasoveacute reakce

kdy jsou do roztoku uvolňovaacuteny ionty H+ disociaciacute vznikajiacuteciacutech mastnyacutech kyselin) pak zvolte pufr o vyššiacute

koncentraci a s pKa pod hodnotou pH v niacutež začiacutenaacutete pokus

Složeniacute vhodneacuteho pufru lze naleacutezt v laboratorniacutech přiacuteručkaacutech Podle tabulek se smiacutechajiacute přiacuteslušneacute

(obvykle dva) roztoky pro dosaženiacute nominaacutelniacute hodnoty pH Vždy je nutneacute skutečnou hodnotu pH

měřeniacutem ověřit a přiacutepadně ji upravit roztokem kyseliny nebo zaacutesady Jednoduššiacute je připravit pufr

prostou uacutepravou pH roztoku zvoleneacute soli kyseliny nebo baacuteze Pro jeho požadovanou hodnotu vyberete

vhodnou slabou kyselinu nebo zaacutesadu (ev je v naacutevodu pro praacuteci s danyacutem materiaacutelem určena) a

vypočtete navaacutežku tak abyste ziacuteskali potřebnyacute objem pufru o zvoleneacute koncentraci Navaacuteženeacute množstviacute

rozpustiacutete v menšiacutem objemu vody (asi 80 konečneacuteho objemu) Pak nastaviacutete požadovaneacute pH

roztokem silneacute (v některyacutech přiacutepadech i slabeacute) kyseliny či zaacutesady a nakonec doplniacutete vodou na

vypočtenyacute objem Pouze při užitiacute pufrů o viacutece složkaacutech (pokryacutevajiacuteciacutech širokeacute rozmeziacute pH) takto

postupovat nelze musiacute se namiacutechat podle tabulky zkontrolovat a eventuaacutelně upravit pH

Většina pufrů podleacutehaacute mikrobiaacutelniacute kontaminaci proto je pro některeacute uacutečely vhodneacute je konzervovat

(azid toluen thymol) většinou ale stačiacute jejich uchovaacutevaacuteniacute v chladničce bez konzervace Takto je

vhodneacute skladovat jen menšiacute množstviacute připraveneacuteho pufru ktereacute brzy spotřebujete (maximaacutelně do

tyacutedne) Připraviacutete-li si většiacute množstviacute pufru do zaacutesoby uchovaacutevejte ho zmrazenyacute v plastoveacute laacutehvi Před

použitiacutem je nutno rozmrazit celeacute množstviacute pufru a roztok zamiacutechat Po odebraacuteniacute potřebneacuteho objemu

je možneacute zbytek opět zmrazit V přiacutepadě potřeby můžete pufry sterilizovat v autoklaacutevu Při manipulaci

s takto ošetřenyacutemi roztoky musiacuteme dodržovat sterilniacute podmiacutenky a pufr zpětně nekontaminovat např

nesterilniacute špičkou automatickeacute pipety

Hodnotu pH roztoku ovlivňuje jeho ředěniacute zejmeacutena v extreacutemniacutech hodnotaacutech stupnice (pod 3 a nad

11) v rozmeziacute fyziologickyacutech hodnot již meacuteně Proto se raději vyhněte přiacutepravě koncentrovanějšiacutech

zaacutesobniacutech roztoků z nichž se pak ředěniacutem připravuje pracovniacute roztok pH pufru ovlivňuje takeacute teplota

změnou pKa slabeacute kyseliny nebo baacuteze Tabelovaneacute hodnoty pH jsou obvykle vztaženy na 18 20 nebo

25 degC V biochemii se často pracuje za chladu kdy se pH může lišit od hodnoty nastaveneacute při přiacutepravě

pufru za laboratorniacute teploty Např měřeniacute pH zaacutevislosti enzymoveacute reakce by mohlo byacutet viacutece či meacuteně

zkresleno pokud se podstatně lišiacute teplota experimentu od teploty při ktereacute byl pufr připraven

V přiacutepadě nutnosti lze upravit hodnotu pH za přiacuteslušneacute teploty

Běžneacute pufry užiacutevaneacute v biochemickyacutech laboratorniacutech postupech pokryacutevajiacute neutraacutelniacute až miacuterně alkalickou

oblast o pH 60 ndash 90 Některeacute operace se provaacutedějiacute v prostřediacutech viacutece kyselyacutech či bazickyacutech

Nejběžnějšiacute kyseliny a baacuteze užiacutevaneacute k přiacutepravě pufrů v biochemii jsou přehledně uvedeny v tabulce 1

Vedle požadovaneacute hodnoty pH se vyacuteběr složek řiacutediacute takeacute jejich možnyacutemi specifickyacutemi vlivy na reakčniacute

směs Někdy může dojiacutet k vysraacuteženiacute některyacutech komponent směsi pufrem (K+ - chloristanem soli železa

Ca2+ - fosfaacutetem komplexy boraacutetů se sacharidy apod) k interakci složek pufru s biacutelkovinami (Cl- iont

s albuminem) k reakci s analytickyacutemi činidly a k inhibici enzymů (v některyacutech přiacutepadech barbituraacutety)

22

Složky pufru v některyacutech přiacutepadech mohou byacutet využity jako substraacutety (citraacutet acetaacutet) aj

Pro biochemickeacute uacutečely se použiacutevajiacute vedle běžnyacutech anorganickyacutech a organickyacutech laacutetek i speciaacutelniacute kyseliny

a baacuteze vhodneacute pro jejich inertnost k dalšiacutem složkaacutem reakčniacutech směsiacute (viz vysvětlivky pod tabulkou 1)

Koncentrace H+ iontů v roztoku se stanovuje spektraacutelniacutemi či elektrochemickyacutemi metodami Prvniacute z nich

využiacutevajiacute toho že změna pH vyvolaacute v některyacutech organickyacutech sloučeninaacutech (acidobazickyacutech

indikaacutetorech) změnu struktury lišiacuteciacute se spektraacutelniacutemi vlastnostmi (absorpce či fluorescence) Ve druheacutem

přiacutepadě se využiacutevaacute změny elektrochemickeacuteho potenciaacutelu vlivem pH

Nejjednoduššiacute spektraacutelniacute metody měřeniacute pH jsou vizuaacutelniacute metody kdy se sleduje změna zbarveniacute

indikaacutetoru při změně pH K teacuteto změně dochaacuteziacute u jednotlivyacutech indikaacutetorů v určiteacute oblasti pH (nalezneme

v chemickyacutech laboratorniacutech tabulkaacutech) Pro stanoveniacute hodnoty pH musiacuteme vybrat indikaacutetor u ktereacuteho

dochaacuteziacute k barevneacute změně v přesně definovaneacutem intervalu pH Jsou vhodneacute pro indikaci dosaženiacute

požadovaneacute hodnoty pH pro indikaci bodu ekvivalence při acidobazickyacutech titraciacutech kontrolu udržovaacuteniacute

pH apod Použiacutevajiacute se ve formě vodneacuteho či ethanolickeacuteho roztoku (004 - 010 ) kteryacute se přikaacutepne ke

sledovaneacutemu vzorku Pro univerzaacutelniacute použitiacute sloužiacute směsi indikaacutetorů pokryacutevajiacuteciacute svyacutemi barevnyacutemi

přechody celou škaacutelu pH nebo jejiacute čaacutest kteraacute naacutes zajiacutemaacute Užiacutevajiacute se ve formě papiacuterků napuštěnyacutech

přiacuteslušnou směsiacute indikaacutetorů Souprava je doplněna barevnou stupniciacute se kterou porovnaacutevaacuteme

zbarveniacute papiacuterku po namočeniacute do vzorku a ustaacuteleniacute zbarveniacute

Barevnyacute přechod indikaacutetoru můžeme přesněji sledovat pomociacute spektrofotometrickyacutech přiacutestrojů

To umožňuje teacutež kvantifikovat barevnyacute přechod při změně pH (stanoveniacute pKa) Tento způsob však neniacute

běžně užiacutevaacuten je omezen na speciaacutelniacute přiacutepady (např měřeniacute pH uvnitř buněk a organel nebo v

nevodnyacutech rozpouštědlech) Při použitiacute fluorescenčniacutech indikaacutetorů jsme zcela odkaacutezaacuteni na měřeniacute

pomociacute přiacutestrojů ndash fluorimetrů Tento způsob nemaacute vizuaacutelniacute alternativu

Potenciometricky se pH určuje měřeniacutem potenciaacutelu vhodneacute elektrody Prakticky se užiacutevaacute pouze

skleněnaacute elektroda i když se můžete setkat i s elektrodami plastovyacutemi Tělo skleněneacute elektrody je

tvořeno skleněnou trubičkou responsivniacutem elementem je tenkaacute skleněnaacute membraacutena obvykle tvaru

baničky na spodniacutem konci Je naplněna standardniacutem vnitřniacutem roztokem (01 molmiddotl-1 HCl) v němž je

ponořena argentchloridovaacute elektroda (Ag draacutetek pokrytyacute vrstvičkou AgCl) Pro speciaacutelniacute uacutečely mohou

miacutet elektrody různyacute tvar např plocheacute k měřeniacute pH na povrchu gelu jehloveacute mikroelektrody pro

měřeniacute v mikrozkumavkaacutech aj

23

Tab 1 Přehled nejčastěji užiacutevanyacutech pufrů v biochemii

Kyselina Baacuteze Rozsah pH

KH2PO4 K2HPO4 60 ndash 80

HCl Trisa 68 ndash 86

HCl Imidazol 60 ndash 80

MESb NaOH 52 ndash 72

MOPSc NaOH 52 ndash 71

TESd NaOH 65 ndash 85

HEPESe NaOH 65 ndash 85

HCl 55-diethylbarbituran-Na 68 ndash 96

Kys boritaacute Tetraboritan-Na 70 ndash 93

Tricinf NaOH 72 ndash 91

HCl Glycin 11 ndash 37

Glycin NaOH 82 ndash 100

Kys citronovaacute NaOH KOH 22 ndash 62

NaHCO3 Na2CO3 90 ndash 110

Na2HPO4 NaOH 110 ndash 120

a Tris(hydroxymetyl)aminomethan b kyselina 2-(N-morfolino)etansulfonovaacute c kyselina 3-(N-morfolino)propansulfonovaacute d kyselina N-Tris(hydroxymetyl)metyl-2-aminoetansulfonovaacute e kyselina N-2-hydroxyetylpiperazin-Nrsquo-2-etansulfonovaacute f N-Tris(hydroxymetyl)metylglycin

24

Obecneacute zaacutesady praacutece při zachaacutezeniacute s elektrodou

1) S elektrodou manipulujte opatrně Skleněnaacute banička je velmi tenkaacute a křehkaacute Miacutechaacute-li se

měřenyacute roztok dbejte na to aby byla mimo dosah pohybujiacuteciacuteho se miacutechadla (ověřte předem)

To byacutevaacute aktuaacutelniacute při malyacutech objemech vzorku

2) Elektroda nesmiacute vyschnout Po použitiacute ji vždy oplaacutechnutou a lehce osušenou vraťte zpět do

uchovaacutevaciacuteho roztoku (3M KCl pH=70)

3) Před měřeniacutem je nutno přiacutestroj s elektrodou kalibrovat podle pokynů vyacuterobce Elektrodu

vyjměte z uchovaacutevaciacuteho roztoku oplaacutechněte destilovanou vodou odsajte přebytek vody

(filtračniacutem papiacuterem nebo buničitou vatou) a ponořte do standardniacuteho pufru o pH nejbližšiacutem

tomu kteryacute bude miacutet měřenyacute roztok (obvykle byacutevaacute k disposici sada standardniacutech pufrů o pH 4 7

a 9) Nejčastěji se v laboratoři použiacutevaacute kombinovanaacute elektroda zkontrolujte tedy zda je bočniacute

vyacutevod referenčniacute elektrody zcela ponořen pod hladinu Nastavte teplotniacute korekci na teplotu pufru

a kalibračniacutem knofliacutekem nastavte na stupnici nebo digitaacutelniacutem vyacutestupu hodnotu pH standardniacuteho

pufru Elektrodu pak vyjměte a po oplaacutechnutiacute ji ponořte do měřeneacuteho vzorku Jeho pH naacutem ukaacuteže

vyacutechylka či digitaacutelniacute vyacutestup pH-metru Kalibraci je nutno provaacutedět vždy po zapnutiacute přiacutestroje nebo

měniacuteme-li pH měřenyacutech vzorků o viacutece než 1 Teacutež při dlouhodobyacutech měřeniacutech ji občas zkontrolujte

4) Většina dnešniacutech přiacutestrojů vyžaduje kalibraci na dva pufry v tomto přiacutepadě můžete pracovat

v širšiacutem rozmeziacute pH aniž byste vždy znovu museli přiacutestroj kalibrovat Zvolte vhodneacute pufry

ohraničujiacuteciacute oblast ve ktereacute hodlaacutete pracovat Na jeden z nich nastavte vyacutechoziacute hodnotu Po

ponořeniacute elektrod do druheacuteho pufru nastavte jeho hodnotu a to tak že zaacuteroveň nastaviacutete

směrnici zaacutevislosti potenciaacutelu na pH Ta by měla byacutet - 59 mVmiddotpH-1 jejiacute podstatnyacute pokles indikuje

malou citlivost elektrody a je třeba zvaacutežit jejiacute vyacuteměnu event uacutepravu

Přiacuteprava roztoků

Zaacutekladniacutem pravidlem pro jakoukoli přiacutepravu roztoků vzorků pro analyacutezu nebo pro uacutečely preparace

nebo čištěniacute sloučenin je že se rozpouštěnaacute laacutetka přidaacutevaacute do vody a nikdy naopak Při přiacutepravě

odměrnyacutech roztoků se kvantitativně přenaacutešiacute navaacutežka nebo odměřeneacute množstviacute kapaliny do vody kteraacute

zaujiacutemaacute asi ⅓ndashfrac12 objemu baňky Kvantitativniacute přeneseniacute znamenaacute že navaacutežku krystalickeacute laacutetky

sklepnete do maleacute naacutelevky zasunuteacute do hrdla odměrneacute baňky splaacutechnete většiacutem množstviacutem

destilovaneacute vody ze střičky vodou ze střičky daacutele do naacutelevky vydatně oplaacutechnete navažovaciacute lodičku a

nakonec naacutelevku vyplaacutechnete vodou ze střičky po celeacutem vnitřniacutem povrchu Rozpouštěniacute můžete

urychlovat pouze miacutechaacuteniacutem krouživyacutem pohybem celeacute odměrneacute baňky nikdy ne tyčinkou nebo

miacutechadlem Teprve po uacuteplneacutem rozpuštěniacute navaacutežky a vyrovnaacuteniacute teploty baňky s okoliacutem můžete baňku

doplnit po rysku destilovanou vodou (posledniacute kapky přidaacutevejte pipetou) Pokud je laacutetka jejiacutež roztok

připravujete kapalnaacute funkci navažovaciacute lodičky může převziacutet malyacute odměrnyacute vaacutelec kteryacute se pak rovněž

do odměrneacute baňky vyplachuje Pokud kapalnou složku do vody v odměrneacute baňce pipetujete jste

probleacutemů s kvantitativniacutem přeneseniacutem vzorku ušetřeni Po doplněniacute odměrneacute baňky po rysku

nezapomeňte obsah důkladně promiacutechat Naplněnou baňku uzavřete čistou suchou v současneacute době

nejčastěji polyethylenovou zaacutetkou a několikraacutet obraťte dnem vzhůru a zpět Zaacutetku přitom staacutele v hrdle

baňky přidržujte palcem

25

UacuteKOL Č 1 Určete průměrnou hmotnost a chybu měřeniacute vaacuteženeacuteho předmětu

Na analytickyacutech vahaacutech určete hmotnost deseti stejnyacutech předmětů (mikrozkumavka a kyveta) určete

aritmetickou průměrnou hmotnost jednoho předmětu a chybu měřeniacute

POMŮCKY

Kyvety

Mikrozkumavky

Analytickeacute vaacutehy

POSTUP

1 Analytickeacute vaacutehy zapněte tlačiacutetkem ONOFF

2 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte vaacuteženyacute předmět na vaacutehy bočniacute dviacuteřka zavřete Zvažte 10x

mikrozkumavku a 10x kyvetu

3 Hodnotu si zapište (s přesnostiacute na všechna desetinnaacute miacutesta)

4 Postup opakujte pro všechny vaacuteženeacute předměty

VYHODNOCENIacute

Při měřeniacute se můžete dopustit nahodilyacutech a systematickyacutech chyb Zatiacutemco systematickeacute chyby mohou

byacutet zapřiacutečiněny napřiacuteklad nevhodnyacutem postupem při měřeniacute špatnou kalibraciacute apod a nelze je

odstranit opakovanyacutem měřeniacutem za staacutele stejnyacutech podmiacutenek chyby nahodileacute můžete vyacutepočtem

konečneacute hodnoty z dostatečně velkeacuteho počtu měřeniacute z většiacute čaacutesti eliminovat Opakovanyacutem měřeniacutem

se vliv nahodilyacutech chyb zmenšiacute

Do tabulky zapiacutešete všechny vaacutemi naměřeneacute hodnoty a měřenou veličinu (hmotnost) označiacutete A Při

počtu n měřeniacute naměřiacutete postupně hodnoty A1 až An

Průměr nalezenyacutech hodnot Acirc vypočiacutetaacutete dle naacutesledujiacuteciacuteho vzorce

=sum 119860119894

119899119894=1

119899

Čiacutem je n většiacute tiacutem viacutece se hodnota Acirc bliacutežiacute spraacutevneacute hodnotě A

Odchylku každeacuteho měřeniacute od teacuteto středniacute hodnoty označiacutete xi a spočiacutetaacutete ji dosazeniacutem hodnot

do vzorce

119909119894 = 119860119894 minus

Středniacute chybu vyacutesledku (aritmetickeacuteho průměru) vypočiacutetaacutete dosazeniacutem hodnot do naacutesledujiacuteciacuteho

vzorce

120575 = radicsum 119909119894

2119899119894=1

119899 minus 1

Vyacutesledek měřeniacute zapište ve tvaru 119912 = plusmn 120633 Nezapomeňte na jednotky

26

UacuteKOL Č 2 Praacutece s automatickou pipetou

Seznamte se se sadou automatickyacutech pipet a vyzkoušejte si princip na ktereacutem fungujiacute

POMŮCKY

Automatickeacute pipety s rozsahem 1-5 ml 200-1000 microl 20-200 microl

Špičky pro automatickeacute pipety

Kaacutedinky o objemu 25 ml

Kaacutedinka o objemu 250 ml

Předvaacutežky s dostatečnou citlivostiacute přiacutepadně analytickeacute vaacutehy

POSTUP

1 Připravte tři sucheacute 25 ml kaacutedinky

2 Předvaacutežky zapněte tlačiacutetkem ONOFF

3 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte praacutezdnou kaacutedinku č 1 na vaacutehu bočniacute dviacuteřka zavřete

4 Zapište si hmotnost kaacutedinky (všechny desetinnaacute miacutesta)

5 Kaacutedinku odstraňte z vah a pipetujte do niacute pipetou s rozsahem 1-5 ml desetkraacutet 1 ml destilovaneacute

vody

6 Kaacutedinku s vodou zvažte hmotnost kaacutedinky s vodou si zapište (všechna desetinnaacute miacutesta)

7 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 2 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 200 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 400 microl

destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 100-1000 microl

8 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 3 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 100 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 20 microl

destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 20-200 microl

VYHODNOCENIacute

Uvědomte si jakou hustotu maacute destilovanaacute voda a vypočiacutetejte jakeacute hmotnosti by měly miacutet kaacutedinky

s vodou Pokud jste nedosaacutehli požadovaneacute hmotnosti zopakujte pipetovaacuteniacute znovu po konzultaci

s vedouciacutem cvičeniacute

Ziacuteskaneacute hodnoty zapište do tabulky stanovte hmotnost vaacutemi pipetovanyacutech objemů vypočiacutetejte

teoretickou hmotnost všech vaacutemi pipetovanyacutech objemů stanovte procentuaacutelniacute odchylku měřeniacute

27

UacuteKOL Č 3 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku manganistanu draselneacuteho

POMŮCKY

Skleněneacute pipety děleneacute s baloacutenkem

Skleněneacute zkumavky

Stojan na zkumavky

Kaacutedinky 150 ml ndash 2 ks

CHEMIKAacuteLIE

80 roztok manganistanu draselneacuteho

POSTUP

1 Vypočiacutetejte objem 80 roztoku manganistanu draselneacuteho a destilovaneacute vody ktereacute musiacutete

smiacutechat abyste dostali 10 ml 60 40 30 20 a 10 roztoku manganistanu draselneacuteho

Hodnoty zapište do tabulky 2 Vyacutesledky konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute

Tab 2 Ředěniacute manganistanu draselneacuteho

Finaacutelniacute koncentrace KMnO4 60 40 30 20 10

80 KMnO4 [ml]

Destilovanaacute voda [ml]

2 Do pěti skleněnyacutech zkumavek pipetujte vaacutemi vypočiacutetanaacute množstviacute 80 roztoku manganistanu

draselneacuteho a vody K pipetovaacuteniacute použijte skleněnou pipetu s baloacutenkem

28

UacuteKOL Č 4 Přiacuteprava 200 ml 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru o pH 80

POMŮCKY

Elektromagnetickaacute miacutechačka

Magnetickeacute miacutechadlo

Kaacutedinky (250 ml)

Předvaacutežky

Vaacuteženka

Špachtlelžička

Odměrnaacute baňka (200 ml)

Pasteurova pipeta

Naacutelevka

pH metr

CHEMIKAacuteLIE

Tris baacuteze (Tris(hydroxymetyl)aminomethan Mr = 12114)

Koncentrovanaacute kyselina octovaacute

POSTUP

1 Vypočiacutetejte hmotnost Tris baacuteze potřebneacute na přiacutepravu 200 ml pufru o koncentraci 01 molmiddotl-1

2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech

3 Do 250 ml kaacutedinky nalijte přibližně 150 ml destilovaneacute vody naacutesledně do kaacutedinky nasypte

navaacuteženou Tris baacutezi z navažovaciacute lodičky zbytky Tris baacuteze ulpěleacute na vaacutežence splaacutechněte střičkou

s destilovanou vodou do vody v kaacutedince vodu v kaacutedince doplňte přibližně na 180 ml

4 Do kaacutedinky vložte elektromagnetickeacute miacutechadlo a na elektromagnetickeacute miacutechačce miacutechejte roztok

až do jeho uacuteplneacute homogenizace (elektromagnetickou miacutechačku zapnete na praveacute straně přiacutestroje

spiacutenačem OnOff pozor z druheacute strany miacutechačky se většinou zapiacutenaacute zahřiacutevaacuteniacute roztoku)

5 Zapněte pH metr vyjměte elektrodu z obalu s uchovaacutevaciacutem roztokem elektrodu oplaacutechněte

destilovanou vodou zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a ponořte do roztoku Tris baacuteze

tak aby elektroda byla plně ponořena ale zaacuteroveň nebyla ve styku s magnetickyacutem miacutechadlem

ktereacute by ji mohlo poškodit

6 Čekejte než se vaacutem ustaacuteliacute hodnota pH

7 Upravte hodnotu pH na hodnotu 80 pomociacute koncentrovaneacute kyseliny octoveacute Přiacutedavky kyseliny

provaacutedějte pomociacute Pasteurovy pipety za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute roztoku Pokud změna pH po přidaacuteniacute

jedneacute kapky je přiacuteliš velkaacute nařeďte si kyselinu octovou ndash uacuteprava pH se tak zjemniacute

8 Až se hodnota pH stabilizuje (asi jednu minutu je konstantniacute) vyjměte elektrodu řaacutedně ji

oplaacutechněte zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a vraťte ji do roztoku KCl

9 Pufr z kaacutedinky přelijte kvantitativně pomociacute naacutelevky do 200 ml odměrneacute baňky a opatrně doplňte

objem po rysku střičkou s destilovanou vodou

10 Hotovyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve

29

UacuteKOL Č 5 Přiacuteprava 100 ml 02 molmiddotl-1 K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH 70

Některeacute pufry lze připravit smiacutechaacuteniacutem dvou roztoků ndash bazickeacute a kyseleacute složky pufru Takto lze připravit

i K-fosfaacutetovyacute pufr o přesně daneacute koncentraci a pH Poměr bazickeacute a kyseleacute složky pro přiacutepravu

K-fosfaacutetoveacuteho pufru udaacutevaacute Tabulka 3

Tab 3 Přiacuteprava 100 ml 02M K-fosfaacutetoveacuteho pufru

pH

při 25 degC

V (02M K2HPO4)

[ml]

V (02M KH2HPO4)

[ml]

60 123 877

65 315 685

70 610 390

75 840 160

80 947 53

POMŮCKY

Elektromagnetickaacute miacutechačka

Magnetickeacute miacutechadlo

Kaacutedinky (150 ml)

Předvaacutežky

Vaacuteženky

Špachtlelžičky

Odměrneacute baňky (100 ml)

Pasteurova pipeta

Odměrneacute vaacutelce (50 ml 100 ml)

pH metr

CHEMIKAacuteLIE

Dihydrogenfosforečnan draselnyacute (KH2PO4 Mr = 13609 kyselyacute fosforečnan)

Hydrogenfosforečnan draselnyacute (K2HPO4 Mr = 17418 bazickyacute fosforečnan)

Kyselina fosforečnaacute (H3PO4)

Hydroxid draselnyacute (KOH)

POSTUP

1 Vypočiacutetejte hmotnost kyseleacuteho fosforečnanu potřebnou na přiacutepravu 100 ml 02 M roztoku

2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech kvantitativně přeneste do 250 ml

kaacutedinky Fosforečnan rozpusťte v přibližně 150 ml destilovaneacute vody

3 Po uacuteplneacute homogenizaci přelijte roztok do odměrneacute baňky a doplňte objem po rysku střičkou

s destilovanou vodou

4 Analogicky postupujte při přiacutepravě 100 ml 02 M roztoku bazickeacuteho fosforečnanu

5 V 250 ml kaacutedince smiacutechejte vypočteneacute objemy obou fosforečnanů tak abyste ziacuteskali 200 ml 02M

K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH=70

6 Hodnotu pH pufru zkontrolujte pomociacute pH-metru (postup měřeniacute viz předchoziacute uacutekol)

7 Přiacutepadnou odchylku od pH=70 upravte kyselinou fosforečnou nebo hydroxidem draselnyacutem

8 Připravenyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve

30

2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute

Spektrofotometrie v biochemii

Viditelneacute zaacuteřeniacute tvořiacute malyacute uacutesek z oblasti elektromagnetickeacuteho vlněniacute v rozmeziacute deacutelek 400-700 nm

Přilehlaacute oblast rozmeziacute vlnovyacutech deacutelek 200-400 nm se nazyacutevaacute bliacutezkaacute ultrafialovaacute oblast 700-2000 nm

se pak nazyacutevaacute bliacutezkaacute infračervenaacute oblast Celaacute oblast vlnovyacutech deacutelek se takeacute nazyacutevaacute oblastiacute

elektronovyacutech spekter

Obr 1 Spektrum elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute Rozděleniacute spektra elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute

velikost pozorovatelneacuteho objektu v daneacute oblasti

Prakticky v každeacute biologicky zaměřeneacute laboratoři se dnes setkaacutete s přiacutestroji pro měřeniacute spektraacutelniacutech

veličin ve viditelneacute a ultrafialoveacute oblasti tzv spektrofotometry pro registraci spekter v oblasti od 200

(někdy 185 nm) do 700 nebo 1000 nm Neniacute divu vždyť teacuteměř všechny biologicky zajiacutemaveacute laacutetky (kromě

sacharidů) majiacute v teacuteto oblasti kterou označujeme zkratkou UV-VIS (ultraviolet-visible) charakteristickeacute

absorpčniacute paacutesy a jejich koncentraci lze proto většinou poměrně snadno stanovit na zaacutekladě jejich

spektraacutelniacutech vlastnostiacute

Určovaacuteniacute koncentrace roztoků neniacute jedinou možnostiacute využitiacute absorpčniacute spektrofotometrie Již po

několik desetiletiacute je znaacutemo že absorpčniacute vlastnosti zaacutevisiacute na interakci přiacuteslušneacuteho chromoforu s okoliacutem

Z toho vyplyacutevaacute že vlnovaacute deacutelka absorpčniacuteho maxima i intenzita absorpce mohou byacutet ovlivněny řadou

procesů ktereacute biochemika enormně zajiacutemajiacute zde pro ilustraci několik přiacutekladů

Při denaturaci biopolymeru (biacutelkoviny nebo nukleoveacute kyseliny) se měniacute jeho absorpčniacute

spektrum protože chromofory se dostaacutevajiacute do jineacuteho mikroprostřediacute (u biacutelkovin zevnitř globule

do vodneacuteho prostřediacute v DNA z jaacutedra helixu kde těsně interagujiacute se sousedy vodiacutekovyacutemi a

patrovyacutemi interakcemi)

Protože fenolaacutetovyacute ion maacute jineacute vlastnosti než nedisociovanyacute fenol je možneacute ze změny spekter

biacutelkoviny při zvyšovaacuteniacute pH roztoku určit titračniacute křivku tyrosinovyacutech zbytků a z niacute pak usoudit

na jejich lokalizaci v molekule proteinu

Při nekovalentniacute vazbě různyacutech ligandů na biopolymer se často měniacute jejich spektrum to

dovoluje touto metodou určit počet navaacutezanyacutech ligandů a asociačniacute konstantu

31

Odvozeniacute Lambert-Beerova zaacutekona

Interakciacute zaacuteřeniacute s hmotou tj s atomy a molekulami dochaacuteziacute k jeho absorpci tj k přijetiacute kvanta energie

a zvyacutešeniacute energie atomu (molekuly) z původniacuteho zaacutekladniacuteho stavu do stavu excitovaneacuteho Při absorpci

zaacuteřeniacute v oblasti 200-2000 nm dochaacuteziacute převaacutežně k excitaci elektronoveacuteho systeacutemu resp valenčniacutech

elektronů zuacutečastněnyacutech atomů a molekul Vlastniacute interakce zaacuteřeniacute s hmotou se sleduje na absorpčniacutem

spektru tj na zaacuteznamu zaacutevislosti množstviacute absorbovaneacuteho zaacuteřeniacute na jeho vlnoveacute deacutelce

Na spektrofotometrickou kyvetu s optickou drahou I kteraacute obsahuje absorbujiacuteciacute laacutetku dopadaacute světlo

o intenzitě Io Pokles intenzity světla dI v důsledku jeho absorpce vrstvou roztoku o tloušťce dl pak

bude

minus119889119868 = 119896 ∙ 119897 ∙ 119889119897

kde k je konstanta uacuteměrnosti Po separaci proměnnyacutech a integraci (interval 0-I) ziacuteskaacuteme vztah zvanyacute

Lambertův zaacutekon kde I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho z kyvety

log1198680

119868= 119896 ∙ 119897

Analogicky můžeme postupovat při studiu zaacutevislosti poklesu intenzity světla na koncentraci absorbujiacuteciacute

laacutetky při konstantniacute deacutelce kyvety Zde vychaacuteziacuteme z předpokladu že dI bude přes jinou konstantu j

uacuteměrneacute vzrůstu koncentrace dc tedy

minus119889119868 = 119895 ∙ 119897 ∙ 119889119888

Opět integrujeme tentokraacutet v intervalu 0 až c a ziacuteskaacuteme Beerův zaacutekon

log1198680

119868= 119895 ∙ 119888

Veličina Io je intenzita světla ktereacute do kyvety vstupuje a I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho Nabiacuteziacute se

vyjaacutedřit poměr těchto hodnot jako frakci světla pohlceneacuteho v kyvetě tato veličina se pak nazyacutevaacute

transmitance T

119879 =119868

1198680

a často se vyjadřuje v procentech Z fyzikaacutelniacuteho pohledu neniacute přirozenějšiacuteho popisu absorpčniacutech efektů

než pomociacute teacuteto veličiny Ta však byla v posledniacutech letech teacuteměř opuštěna neboť pro praktickeacute

laboratorniacute použiacutevaacuteniacute trpiacute zaacutesadniacutem nedostatkem neniacute přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky

Přiacutemou uacuteměru zajišťuje veličina na leveacute straně obou vyacuteše uvedenyacutech vztahů kteraacute se nazyacutevaacute

absorbance A

119860 = log1198680

119868= log

1

119879

Dřiacuteve se miacutesto bdquoabsorbancerdquo užiacutevalo termiacutenu bdquoextinkcerdquo (označeniacute E) v anglosaskeacute zejmeacutena americkeacute

literatuře toto označeniacute tvrdošiacutejně přežiacutevaacute Evropskyacute čtenaacuteř by si měl byacutet jist že pojmy absorbance a

extinkce (a podobně i absorpčniacute a extinkčniacute koeficient) jsou naprosto ekvivalentniacute

Poněkud jinak je třeba nahliacutežet na pojem optickaacute hustota zkracovanyacute OD nebo OD (optical density)

Prochaacuteziacute-li paprsek kyvetou může byacutet jeho intenzita snižovaacutena i jinyacutemi jevy než absorpciacute (pohlceniacutem

fotonu spojenyacutem s excitaciacute molekuly do vyššiacuteho energetickeacuteho stavu) Pro zeslabeniacute intenzity v

důsledku absorpce je vhodnyacute termiacuten absorbance zde takeacute platiacute (většinou jak je uvaacuteděno daacutele) Beerův

zaacutekon Pokud je však intenzita paprsku zeslabovaacutena napřiacuteklad rozptylem zaacuteřeniacute na velikyacutech čaacutesticiacutech

32

(agregaacutetech molekul při turbidimetrickyacutech měřeniacutech buňkaacutech při proměřovaacuteniacute růstovyacutech křivek

v mikrobiologii apod) je vhodneacute toto zeslabeniacute kvantifikovat jako optickou hustotu Ta je definovaacutena

stejně jako absorbance ale nemaacute přiacutemou souvislost s jevem absorpce

119874119863 = log1198680

119868

Jinyacutemi slovy optickaacute hustota je pojmem nadřazenyacutem kdy jenom v některyacutech přiacutepadech je totožnaacute

s absorbanciacute

Spojiacuteme-li oba vyacuteše uvedeneacute zaacutekony ziacuteskaacuteme jeden z nejznaacutemějšiacutech fyzikaacutelně-chemickyacutech vztahů

zvanyacute Lambertův-Beerův zaacutekon

119912 = 120634 ∙ 119940 ∙ 119949

kde (epsilon) je konstanta uacuteměrnosti odvoditelnaacute z vyacuteše definovanyacutech konstant k aj Jinyacutemi slovy je

to absorbance roztoku o jednotkoveacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky v kyvetě o jednotkoveacute deacutelce

Vzhledem k tomu že jak vyplyacutevaacute z definičniacute rovnice je absorbance bezrozměrnaacute veličina musiacute miacutet

rozměr (deacutelka-1 koncentrace-1) Za jednotkovou deacutelku zde prakticky vždy považujeme 1 cm podle toho

v jakyacutech jednotkaacutech dosazujeme koncentrace nabyacutevaacute pak různyacutech rozměrů

Pokud je koncentrace vyjaacutedřena v jednotkaacutech molmiddotl-1 maacute rozměr cm-1middotlmiddotmol-1 v tom přiacutepadě se jednaacute

o molaacuterniacute absorpčniacute (postaru ještě někdy teacutež extinkčniacute) koeficient Jeho rozměr lze daacutele upravit

vykraacuteceniacutem deacutelkovyacutech jednotek čiacutemž se ziacuteskaacute tvar cm2middotmmol-1 je dobreacute si uvědomit že tento rozměr

je zcela totožnyacute s vyacuteše uvedenyacutem zaacutekladniacutem tvarem a mmol nemaacute nic do činěniacute s milimolaacuterniacute

koncentraciacute Jinyacutem zcela ekvivalentniacutem rozměrem je M-1middotcm-1 kde M označuje molaritu tento

dokonale pochopitelnyacute tvar je užiacutevaacuten zejmeacutena v anglosaskeacute literatuře

Až doposud byla uvažovaacutena přiacutetomnost jedineacute absorbujiacuteciacute laacutetky ve zkoumaneacutem roztoku tento stav je

však u reaacutelnyacutech vzorků spiacuteše vyacutejimečnyacute Většinou je přiacutetomno několik laacutetek ktereacute absorbujiacute při daneacute

vlnoveacute deacutelce Měřenaacute absorbance je pak součtem všech diacutelčiacutech absorbanciacute

Určovaacuteniacute koncentrace roztoků pomociacute absorpčniacute spektrofotometrie

Jak je patrno z definice absorbance při jejiacutem měřeniacute je třeba znaacutet intenzity (nebo leacutepe světelneacute toky)

dvou paprsků tzv referenčniacuteho (srovnaacutevaciacuteho ndash I0) jenž nebyl oslaben absorpciacute a měrneacuteho (I) kteryacute

prošel kyvetou se vzorkem Podle způsobu měřeniacute se spektrofotometry děliacute na jednopaprskoveacute a

dvoupaprskoveacute přiacutepadně spektrofotometry na principu diod-array-detectors

Jednopaprskoveacute přiacutestroje majiacute jedinou optickou draacutehu (viz Obr 2A) Paprsku se nejdřiacuteve postaviacute do

cesty referenčniacute vzorek (v laboratorniacute mluvě zvanyacute blank) a množstviacute světla jež jiacutem prošlo je

zaregistrovaacuteno jako Io poteacute je do optickeacute draacutehy umiacutestěn měřenyacute vzorek zaregistruje se I a z obou uacutedajů

je vypočtena absorbance Na staršiacutech a jednoduššiacutech přiacutestrojiacutech tohoto typu se nastavujiacute dva

parametry při zacloněneacutem paprsku se kompenzuje tzv temnyacute tok kteryacute detekčniacute zařiacutezeniacute poskytuje i

v situaci kdy na něj žaacutedneacute světlo nedopadaacute (označeniacute bdquo0ldquo souvisiacute s nulovou transmitanciacute při

zacloněneacutem paprsku) poteacute se do paprsku umiacutestiacute referenčniacute vzorek jehož absorbance je z definice

nulovaacute (100 transmitance) Toto nastaveniacute je nutno provaacutedět pro každou vlnovou deacutelku a proto se

přiacutestroje tohoto typu nepoužiacutevajiacute pro měřeniacute spekter U moderniacutech přiacutestrojů se zaacutevislost Io na vlnoveacute

33

deacutelce pro referenčniacute vzorek uložiacute do paměti a po změřeniacute teacuteto zaacutevislosti pro vzorek (I) se vypočtou

hodnoty absorbanciacute pro všechny vlnoveacute deacutelky

Dvoupaprskoveacute přiacutestroje majiacute odděleny draacutehy pro referenčniacute paprsek a pro měřenyacute vzorek (viz Obr

2B) V každeacutem okamžiku proto mohou registrovat I i Io a vypočiacutetat absorbanci Tyto přiacutestroje obvykle

poněkud dražšiacute dovolujiacute velmi snadno měřit různeacute typy diferenčniacutech spekter a miacutevajiacute i lepšiacute optickeacute

parametry (monochromatičnost světla)

Spektrofotometry na principu diod-array-detectors (DAD) Tato koncepce se objevila v polovině 80

let minuleacuteho stoletiacute Ostatniacute spektrofotometry majiacute monochromaacutetor umiacutestěn před kyvetovyacutem

prostorem takže vzorkem prochaacuteziacute pouze vybraneacute (bdquomonochromatickeacuteldquo) světlo ktereacute je pak přiacutemo

zpracovaacuteno detektorem V DAD přiacutestrojiacutech prochaacuteziacute všechno světlo (polychromatickeacute) vzorkem

a teprve poteacute je rozloženo mřiacutežkou řada světlocitlivyacutech diod pak analyzuje množstviacute světla jednotlivyacutech

vlnovyacutech deacutelek ktereacute prošlo vzorkem respektive referenčniacutem roztokem Toto experimentaacutelniacute

uspořaacutedaacuteniacute maacute sice poněkud nižšiacute kvalitu optickyacutech parametrů (rozlišovaciacute schopnost z hlediska

spektraacutelniacute čistoty) jeho přednostiacute je však rychlost měřeniacute neboť intenzita světla všech vlnovyacutech deacutelek

se sniacutemaacute v jedineacutem okamžiku Proto je toto uspořaacutedaacuteniacute vhodneacute zejmeacutena pro kinetickaacute měřeniacute nebo

jako detektory chromatografickyacutech zařiacutezeniacute (HPLC)

Obr 2 Scheacutemata spektrofotometrů A ndash jednopaprskovyacute spektrofotometr B ndash dvoupaprskovyacute

spektrofotometr

Při stanovovaacuteniacute koncentrace skupiny laacutetek byacutevaacute probleacutemem zvolit vhodnyacute bdquoobecnyacuteldquo standard

Typickyacutem přiacutekladem je zde stanovovaacuteniacute koncentrace proteinů Aromatickeacute postranniacute řetězce biacutelkovin

absorbujiacute v UV oblasti v okoliacute 280 nm Často se voliacute jako standard hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA z angl

bovine serum albumin) jehož absorbance jednoprocentniacuteho roztoku činiacute 68 zastoupeniacute

aromatickyacutech aminokyselin v albuminu je však ve srovnaacuteniacute s většinou biacutelkovin relativně niacutezkeacute a hodnota

jeho specifickeacuteho absorpčniacuteho koeficientu je v bdquorodiněldquo rozpustnyacutech biacutelkovin nepoužitelnaacute Na Obr 3

je srovnaacuteniacute spekter albuminu a imunoglobulinu při stejneacute koncentraci

V biologickeacutem materiaacutelu často komplikuje spektrofotometrickeacute měřeniacute zaacutekal kteryacute nekontrolovaně

zvyšuje turbiditu roztoku jenž se pak přičiacutetaacute ke skutečneacute absorbanci Praacutevě zde by bylo vhodnějšiacute

34

mluvit o optickeacute hustotě jejiacutež vztah ke koncentraci byacutevaacute mnohem komplikovanějšiacute než přiacutemaacute uacuteměrnost

Beerova zaacutekona Dobryacutem vodiacutetkem pro posouzeniacute zda turbidita vyacuteznamně ovlivňuje změřenou

absorbanci při daneacute vlnoveacute deacutelce je tvar absorpčniacuteho spektra křivka by měla poměrně rychle klesat

k nule zatiacutemco v zakalenyacutech vzorciacutech klesaacute mnohem pomaleji Pokud je tiacutemto způsobem zjištěn zaacutekal

(pro biacutelkoviny neniacute u 330 nm OD nulovaacute) je nutno pokusit se vliv zaacutekalu na měřenou absorbanci

nějakyacutem způsobem sniacutežit Např pro biacutelkoviny se odčiacutetaacute registrovanaacute bdquoabsorbanceldquo u 330 nm od

měřeneacute absorbance v maximu u 280 nm

Jak bylo ukaacutezaacuteno absorbance při určiteacute vlnoveacute deacutelce je součtem absorbanciacute všech přiacutetomnyacutech

absorbujiacuteciacutech laacutetek Při studiu roztoků biologicky aktivniacutech laacutetek se maacutelokdy objevuje situace že by

v inkriminovaneacute oblasti spektra (zejmeacutena v UV) absorbovala jedinaacute složka roztoku V tom přiacutepadě je

nutneacute velmi opatrně posoudit zda dalšiacute absorbujiacuteciacute laacutetky neovlivňujiacute stanoveniacute Proto byacutevaacute velmi

vhodneacute nespokojovat se s měřeniacutem absorbance při jedineacute vlnoveacute deacutelce ale proměřit vždy relevantniacute

zaacutevislost absorbance na vlnoveacute deacutelce (absorpčniacute spektrum) a podle jeho tvaru usoudit zda nějakaacute ciziacute

laacutetka stanoveniacute nerušiacute Typickyacutem probleacutemem tohoto typu je překryv spektra biacutelkoviny přiacuteměsiacute

nukleovyacutech kyselin ktereacute majiacute diacuteky vysokeacutemu obsahu aromaacutetů velmi vysokyacute specifickyacute absorpčniacute

koeficient (Obr 3)

Obr 3 Absorpčniacute spektra

1 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (1 mgmiddotml-1) 2 ndash lidskyacute imunoglobulin G (1 mgmiddotml-1) 3 ndash DNA (01 mgmiddotml-1)

optickaacute deacutelka kyvety 1 cm

Kalibračniacute funkce

Kalibraciacute se rozumiacute vztah mezi dvěma veličinami x a y kde veličinou y byacutevaacute měřenyacute signaacutel (absorbance

A potenciaacutel E napětiacute člaacutenku U proud I elektrickyacute odpor Rhellip) a veličina x představuje stav nebo

vlastnost měřeneacuteho systeacutemu (koncentrace c obsah m objem V teplota thellip)

Vztah těchto dvou veličin y=f(x) je definovaacuten matematickyacutem modelem tzv kalibračniacute funkciacute Jak vidno

veličina x je v tomto vztahu nezaacutevislou proměnnou veličina y proměnnou zaacutevislou (tzn že jejiacute hodnoty

jsou zaacutevisleacute na hodnotaacutech veličiny x)

35

Každaacute zaacutevislost dvou nebo viacutece proměnnyacutech může v obecneacutem pohledu vykazovat dvojiacute formu

1) funkčniacute zaacutevislost

- určiteacute hodnotě nezaacutevisle proměnneacute x odpoviacutedaacute vždy jedinaacute určitaacute hodnota zaacutevisle

proměnneacute y jinak řečeno ndash po dosazeniacute x do kalibračniacute funkce ziacuteskaacuteme pouze jednu

hodnotu y

2) statistickaacute zaacutevislost

- pro určitou hodnotu nezaacutevisle proměnneacute x existuje vždy určiteacute pravděpodobnostniacute

rozděleniacute zaacutevisle proměnneacute y (naacutehodneacute veličiny) Toto rozděleniacute je charakterizovaacuteno

předevšiacutem aritmetickyacutem průměrem hodnot y a rozptylem Se změnou hodnoty x se

hodnoty y zaacutekonitě měniacute a měniacute se i aritmetickyacute průměr Funkčniacute zaacutevislost proměnnyacutech

veličin řešiacute regresniacute analyacuteza Posouzeniacute těsnosti rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute y kolem

regresně vypočiacutetaneacute funkce 119910 = 119891(119909) umožňuje korelace

- Zjednodušeně řečeno ndash při dosazeniacute jedneacute hodnoty x do kalibračniacute funkce můžeme

očekaacutevat pouze určiteacute hodnoty y

Vyacutepočet kalibračniacute funkce se provaacutediacute pomociacute regresniacute analyacutezy což je statistickaacute metoda porovnaacuteniacute

metod Pro jednoduchost se v kalibraci se daacutevaacute přednost lineaacuterniacutem zaacutevislostem

Kalibračniacute funkce a stanoveniacute koncentrace pomociacute spektroskopie

Jak již bylo zmiacuteněno kalibračniacute funkce je vyneseniacute zaacutevislosti absorbance (zaacutevislaacute proměnnaacute osa y) na

koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky (nezaacutevislaacute proměnnaacute osa x) Je možneacute volit kteroukoli vlnovou deacutelku až

na vyacutejimky však volba padaacute na vlnovou deacutelku absorpčniacuteho maxima stanovovaneacute laacutetky a to ze dvou

důvodů

1) je zde nejvyššiacute citlivost stanoveniacute

2) přesnost stanoveniacute zde nejmeacuteně zaacutevisiacute na přesnosti nastaveniacute vlnoveacute deacutelky

Kalibračniacute funkci ziacuteskaacuteme z proměřeniacute absorbanciacute kalibračniacutech roztoků (standardů) o znaacutemyacutech

koncentraciacutech a jejich vyneseniacute proti daneacute koncentraci standardu

V tomto přiacutepadě je kalibračniacute funkce popsaacutena obecnou rovniciacute lineaacuterniacute funkce

119910 = 119886 ∙ 119909 + 119887

přičemž yhelliphodnota měřeneacuteho signaacutelu (zde absorbance)

ahellipsklon přiacutemky (směrnice)

xhellipkoncentrace (uvedenaacute na ose x)

bhellipprůsečiacutek funkce s osou y

U lineaacuterniacutech kalibračniacutech funkciacute je koeficient b vyacuteznamnou veličinou ndash jejiacute nenulovaacute hodnota svědčiacute o

konstantniacute soustavneacute chybě pokud je chyba kladnaacute lze ji eliminovat odečteniacutem slepeacuteho pokusu

(blanku) takže analytickyacute signaacutel by měl byacutet nulovyacute při x = 0

Diacuteky znalosti kalibračniacute rovnice lze z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute zpětně dopočiacutetat koncentrace

vzorků

36

Obr 4 Přiacuteklad kalibračniacute zaacutevislosti zjištěneacute po proměřeniacute roztoků kalibračniacutech standardů BSA o

znaacutemyacutech koncentraciacutech

Korelačniacute koeficient R

Korelačniacute koeficient R určuje těsnost rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute veličiny kolem lineaacuterniacute regresniacute

přiacutemky Čiacutem je hodnota korelačniacuteho koeficientu bližšiacute plusmn1 tiacutem je zaacutevislost mezi proměnnyacutemi těsnějšiacute a

tiacutem viacutece se bliacutežiacute přiacutemce

Korelačniacute koeficient tedy nabyacutevaacute hodnot langminus1 1rang Kladnyacutech hodnot nabyacutevaacute pro přiacutemou zaacutevislost

zaacutepornyacutech pro nepřiacutemou zaacutevislost nuloveacute hodnoty značiacute lineaacuterniacute nezaacutevislost Pozor nulovaacute hodnota

korelačniacuteho koeficientu neznamenaacute že jsou na sobě proměnneacute nezaacutevisleacute absolutně pouze tuto

zaacutevislost nelze vyjaacutedřit lineaacuterniacutem vztahem Určeniacute hodnoty koeficientu maacute praktickyacute smysl až při většiacutem

počtu dvojic xi yi

Koeficient determinace R2

Koeficient determinace R2 udaacutevaacute miacuteru kvality zvoleneacuteho regresniacuteho modelu Jeho hodnota se pohybuje

v rozmeziacute lang0 1rang přičemž čiacutem viacutece se jeho hodnota bliacutežiacute k 1 tiacutem kvalitnějšiacute regresniacute model je zvolen

Možneacute probleacutemy

Při pokusech o stanoveniacute koncentrace pomociacute měřeniacute absorbance se mohou vyskytnout různaacute uacuteskaliacute

V dalšiacutem textu budou probraacuteny nejběžnějšiacute přiacutečiny jež vedou k chybaacutem při těchto stanoveniacutech

Zaacutevislost absorbance na koncentraci by měla byacutet přiacutemkovaacute a prochaacutezet počaacutetkem pak je směrnice teacuteto

přiacutemky rovna absorpčniacutemu koeficientu Často se však objevujiacute odchylky od teacuteto nejjednoduššiacute

zaacutevislosti

37

1) Přiacutemka neprochaacuteziacute počaacutetkem

Takovaacute situace je vždy artefaktem při nuloveacute koncentraci laacutetky musiacute byacutet absorbance nulovaacute

Dosti obvyklou chybou je to že při počiacutetačoveacutem vyhodnoceniacute je zvolen nevhodnyacute přiacutemkovyacute

model povolujiacuteciacute nenulovyacute uacutesek na ose y Pokud přiacutemku bdquonelze přinutitldquo aby prochaacutezela

počaacutetkem byacutevaacute chyba v nevhodneacute volbě referenčniacuteho roztoku znečistěneacute referenčniacute kyvetě

apod

2) Zaacutevislost neniacute přiacutemkovaacute

K tomuto jevu dochaacuteziacute v přiacutepadě kdy se laacutetka vyskytuje v několika spektraacutelně odlišitelnyacutech

stavech přičemž koncentrace jednotlivyacutech složek roztoku zaacutevisiacute na celkoveacute koncentraci Jako

typickyacute přiacuteklad se uvaacutedějiacute oligomerniacute rovnovaacutehy kdy oligomer maacute jineacute absorpčniacute spektrum než

monomerniacute jednotky V těchto přiacutepadech kdy neplatiacute Beerův zaacutekon nelze snadno určit

koncentraci z měřeniacute při jedineacute vlnoveacute deacutelce

3) Pokud laacutetka fluoreskuje je čaacutest absorbovaneacuteho světla opět vyzaacuteřena toto světlo při vyššiacutech

hodnotaacutech absorbance zdaacutenlivě snižuje jejiacute hodnotu Zaacutevislost absorbance na koncentraci je pak

zakřivenaacute a limitně se bliacutežiacute k nějakeacute hodnotě

Důležitaacute pravidla při stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku pomociacute kalibračniacute funkce

Rozsah kalibrace koncentrace analytu

Koncentrace analytu by měla spadat do rozsahu kalibrace (pracovniacuteho rozsahu měřeniacute) což je interval

koncentraciacute v němž lze dosaacutehnout požadovaneacute hodnoty přesnosti a pravdivosti měřeniacute Jinak řečeno

koncentrace stanovovaneacute laacutetky by měla spadat do rozsahu koncentraciacute standardů použityacutech pro

sestaveniacute kalibračniacute funkce Pokud je koncentrace mimo rozsah koncentraciacute standardů jsou dvě

možnosti naacutepravy

1) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku vyššiacute než koncentrace standardů je třeba vzorek

vhodně zředit

2) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku nižšiacute než rozsah koncentraciacute standardů je třeba vzorek

vhodnyacutem způsobem zahustit nebo upravit koncentrace kalibračniacutech roztoků a proměřit celou

kalibračniacute křivku znovu

Technickeacute replikaacutety

Pro sniacuteženiacute chyb během stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je vhodneacute měřeniacute proveacutest se stejnyacutem

vzorkem ve viacutece opakovaacuteniacutech ndash hovořiacuteme o technickyacutech replikaacutetech (duplikaacutety triplikaacutety hellip)

Opakovanyacutem měřeniacutem se eliminujiacute chyby způsobeneacute napřiacuteklad nepřesnyacutem pipetovaacuteniacutem reakciacute

Ředěniacute

Pro stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je třeba braacutet v potaz skutečnost zda a jak byl vzorek před

stanoveniacutem zředěn Pokud by došlo k opomenutiacute tohoto faktu byla by stanovena nižšiacute koncentrace

analytu což by mohlo miacutet za naacutesledek neuacutespěch během dalšiacutech analyacutez vzorku

38

UacuteKOL Č 1 Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace roztoku siacuteranu nikelnateacuteho

POMŮCKY

Odměrneacute baňky (5 ml) se zaacutetkami

Kaacutedinky

Pipety špičky

Pasteurova pipeta

Spektrofotometr Lightwave II

Kyveta

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

05 molmiddotl-1 siacuteran nikelnatyacute

Neznaacutemyacute vzorek

POSTUP

1 Vypočiacutetejte objem zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho o koncentraci 05 molmiddotl-1 a objem

destilovaneacute vody ktereacute musiacutete smiacutechat abyste ziacuteskali 5 ml roztoků o koncentraciacutech 0025 molmiddotl-1

005 molmiddotl-1 01 molmiddotl-1 02 molmiddotl-1 a 03 molmiddotl-1 Hodnoty zapište do tabulky a konzultujte

s vedouciacutem cvičeniacute

Tab č 1 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho

Finaacutelniacute koncentrace NiSO4 [molmiddotl-1] 0025 005 01 02 03

05 molmiddotl-1 NiSO4 [ml]

Destilovanaacute voda [ml]

2 Do odměrnyacutech baněk o objemu 5 ml pipetujte vypočteneacute množstviacute zaacutesobniacuteho roztoku Roztoky

v baňkaacutech doplňte po značku destilovanou vodou (použijte Pasteurovu pipetu) uzavřete a dobře

promiacutechejte

3 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte možnost Wavescan (3)

Nastavte rozsah vlnovyacutech deacutelek od 600 do 800 nm a potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK Do

kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu s čistou vodou (blank) kyvetu plňte přibližně do frac34 objemu

4 Před tiacutem než kyvetu vložiacutete do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute

přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem ubrouskem

5 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro vynulovaacuteniacute přiacutestroje

6 Blank z kyvety vylijte a nahraďte 03 molmiddotl-1 roztokem siacuteranu nikelnateacuteho Pro měřeniacute stiskněte

zeleneacute tlačiacutetko

7 V zobrazeneacutem spektru pomociacute šipek najděte absorpčniacute maximum

Sestrojeniacute kalibračniacute křivky

1 Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)

a nastavte ziacuteskanou vlnovou deacutelku při ktereacute měl siacuteran nikelnatyacute nejvyššiacute absorbanci

39

2 Přiacutestroj vynulujte na destilovanou vodu a proměřte sadu připravenyacutech roztoků nikelnatyacutech iontů

každyacute vzorek změřte ve třech opakovaacuteniacutech Tyto hodnoty budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute

křivky Během měřeniacute je třeba kyvetu mezi jednotlivyacutemi vzorky proplaacutechnout destilovanou vodou

3 Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho roztoku takteacutež ve třech opakovaacuteniacutech

VYHODNOCENIacute

1 U každeacute koncentrace siacuteranu nikelnateacuteho vypočiacutetejte průměrnou hodnotu ze třiacute naměřenyacutech

absorbanciacute

2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet spraacutevně

pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute regresi Z rovnice

kalibračniacute křivky odečtěte koncentraci siacuteranu nikelnateacuteho v neznaacutemeacutem vzorku

UacuteKOL Č 2 Praktickaacute aplikace spektrofotometrie v biochemickeacute laboratoři stanoveniacute

obsahu proteinů Bradfordovou metodou s vazbou barviva Coomassie blue

Stanoveniacute celkoveacute koncentrace proteinů v roztoku je jednou z nejčastějšiacutech analyacutez v biochemickeacute

laboratoři Bradfordova metoda stanoveniacute celkovyacutech proteinů je založena na tvorbě komplexu mezi

proteiny a triarylmetanovyacutem barvivem Coomassie Brilliant blue G250 ktereacute se na proteinoveacute molekuly

vaacuteže dvěma způsoby Trifenylmethanovaacute skupina se vaacuteže na nepolaacuterniacute čaacutesti proteinu a anion

sulfoskupiny na bazickeacute skupiny ve vedlejšiacutech řetězciacutech aminokyselin (arginin a lysin) Po vazbě barviva

na proteiny dochaacuteziacute k barevneacute změně kteraacute je uacuteměrnaacute množstviacute proteinu Reakce je velmi citlivaacute u

albuminu a řady globulaacuterniacutech proteinů Metoda je diacuteky sveacute jednoduchosti a citlivosti široce použiacutevaacutena

Jako kalibračniacute protein se použiacutevaacute hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA) Barevnyacute produkt barviva s proteinem

vykazuje absorpčniacute maximum při 595 nm (absorpčniacute maximum samotneacuteho barviva je 465 nm)

Stanoveniacute obsahu celkovyacutech proteinů Bradfordovou metodou je však rušeno řadou interferujiacuteciacutech

laacutetek ktereacute jsou znaacutemy (detergenty např dodecylsiacuteran sodnyacute Triton X-100 soli) ktereacute se do vzorku

dostaacutevajiacute během precipitace a purifikace a ktereacute narušujiacute tvorbu komplexu barviva s proteiny

LABORATORNIacute POMŮCKY

Vaacuteženka

Špachtlelžička

Analytickeacute vaacutehy

Odměrnaacute baňka (100 ml)

Mikrozkumavky

Zkumavky skleněneacute

Kaacutedinky

Pipety špičky

Spektrofotometr Lightwave II

Kyvety

Vortex

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Bradfordovo činidlo

Hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA)

Neznaacutemyacute vzorek

40

POSTUP

1 Přiacuteprava roztoků

1) Od vyučujiacuteciacuteho si vyžaacutedejte neznaacutemyacute vzorek (vzorek BSA o neznaacutemeacute koncentraci) pro stanoveniacute

koncentrace proteinů Vzorek nechejte rozmrznout volně na stole Před měřeniacutem vzorek

promiacutechejte na vortexu

2) Připravte si 100 ml zaacutesobniacuteho roztoku hověziacuteho seacuteroveacuteho albuminu (zkracovaneacuteho jako BSA) o

koncentraci 100 microgml Navaacutežku albuminu je potřeba spočiacutetat a vyacutesledek konzultovat

s vedouciacutem cvičeniacute Zaacutesobniacute roztok BSA nařeďte přesně do 100 ml odměrneacute baňky

3) Po jeho spraacutevneacutem naředěniacute čaacutest roztoku přelijte z odměrneacute baňky do kaacutedinky z niacutež budete

roztok odebiacuterat při dalšiacute praacuteci

4) Standardy připravte si mikrozkumavky ktereacute si očiacuteslujete viz tabulka niacuteže Do těchto

zkumavek budete pipetovat standard BSA v přiacuteslušnyacutech koncentraciacutech V každeacute

mikrozkumavce se standardem je finaacutelniacute objem 1 ml Standardy promiacutechejte na vortexu

5) Připravte si blank Blankem neboli slepyacutem vzorkem se rozumiacute takovyacute vzorek kteryacute obsahuje

veškeraacute činidla kromě vzorku nebo standardu Miacutesto nich se použiacutevaacute voda resp rozpouštědlo

použiteacute pro rozpuštěniacute standardů Daacutele je zpracovaacutevaacuten jako vzorky nebo kalibračniacute standardy

Tab 2 Koncentrace standardů BSA pro kalibračniacute řadu v rozmeziacute koncentraciacute 0 ndash 100 microgml a postup přiacutepravy danyacutech koncentraciacute ze zaacutesobniacuteho roztoku BSA o koncentraci 100 microgml

Čiacuteslo

zkumavky

Koncentrace

BSA (microgml)

Přiacuteprava standardů (doplniacute student) Celkovyacute

objem (microl)

Objem vody (microl) Objem zaacutesobniacuteho

roztoku BSA (microl)

1 10 1000

2 20 1000

3 30 1000

4 40 1000

5 50 1000

6 60 1000

7 70 1000

8 80 1000

9 90 1000

10 100 1000

2 Stanoveniacute proteinů ve zkumavkoveacutem uspořaacutedaacuteniacute na stolniacutem spektrofotometru

1) Připravte si sadu skleněnyacutech zkumavek pro kalibraci (počet dle počtu kalibračniacutech roztoků)

ktereacute očiacuteslujete stejně jako kalibračniacute roztoky tj 0 (blank) 1 2 3hellip

2) Připravte si skleněneacute zkumavky pro neznaacutemeacute vzorky ktereacute vhodně pojmenujete Každyacute vzorek

budete měřit ve dvou opakovaacuteniacutech (tzv duplikaacutetech)

3) Přiacuteprava blanku do zkumavky napipetujte 500 microl vody (objem je totožnyacute jako pro vzorek nebo

standard) + 500 microl vody

41

4) Přiacuteprava standardů do očiacuteslovanyacutech zkumavek napipetujte 500 microl standardu naředěneacuteho na

přiacuteslušnou koncentraci + 500 microl vody

5) Přiacuteprava vzorku do vhodně pojmenovaneacute zkumavky napipetujte 500 microl neznaacutemeacuteho

připraveneacuteho vzorku + 500 microl vody

6) Do všech připravenyacutech zkumavek napipetujte 2000 microl pracovniacuteho roztoku Bradfordova činidla

7) Po napipetovaacuteniacute všech komponent reakce do přiacuteslušnyacutech zkumavek zkumavky promiacutechejte na

vortexu a nechte je 5 minut inkubovat při laboratorniacute teplotě Měřte do 1 hodiny od ukončeniacute

inkubace

3 Měřeniacute na stolniacutem spektrofotometru

1) Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)

a nastavte vlnovou deacutelku 595 nm

2) Přiacutestroj vynulujte na blank a proměřte sadu připravenyacutech roztoků standardů BSA Tyto hodnoty

budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute křivky

3) Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho vzorku

4) DŮLEŽITEacute Plastoveacute měřiacuteciacute kyvety je nutno po každeacutem měřeniacute proplachovat roztokem 50

etanolu a poteacute destilovanou vodou Barva Coomassie Briliant Blue se vaacuteže na stěny kyvety

takže při nevymytiacute kyvety by dochaacutezelo k velkeacutemu zkresleniacute měřeniacute Při měřeniacute postupujte od

nejnižšiacute koncentrace k nejvyššiacute

VYHODNOCENIacute

1 Z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute standardů BSA vypočtěte průměrnou hodnotu pro danou

koncentraci standardu

2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet

spraacutevně pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute

regresi Z rovnice kalibračniacute křivky stanovte obsah proteinů v neznaacutemeacutem vzorku

42

3 Gelovaacute chromatografie a chromatografie na tenkeacute vrstvě

Chromatografickeacute metody

Současnou praacuteci v biochemickeacutem vyacutezkumu a ve studiu přiacuterodniacutech laacutetek si nelze bez chromatografickyacutech

metod představit Jejich principem je rozdělovaacuteniacute laacutetek mezi stacionaacuterniacute a mobilniacute faacutezi na zaacutekladě

rozdiacutelnyacutech afinit složek k uvedenyacutem faacuteziacutem Mobilniacute faacuteze je buď kapalina nebo plyn stacionaacuterniacute faacuteze

může miacutet velmi různorodou formu např čaacutestečky tuheacute faacuteze tenkaacute vrstva kapaliny na pevnyacutech čaacutesticiacutech

film kapaliny na vnitřniacute straně kapilaacutery atd Objeveniacute chromatografie je připisovaacuteno ruskeacutemu botanikovi

M S Cvětovi (1872-1919) kteryacute rozdělil chloroplastoveacute pigmenty z rostlinnyacutech extraktů na sloupci

uhličitanu vaacutepenateacuteho

Chromatografickeacute metody se mohou dělit podle různyacutech kriteacuteriiacute nejčastějšiacute děleniacute je podle podstaty

procesu zodpovědneacuteho za separaci podle skupenstviacute mobilniacute faacuteze způsobu provedeniacute (sloupcovaacute

tenkovrstevnaacute papiacuterovaacute atd) či podmiacutenek (niacutezkotlakaacute střednětlakaacute nebo vysokotlakaacute kapalinovaacute

chromatografie) Podle podstaty procesu lze chromatografie rozdělit do naacutesledujiacuteciacutech kategoriiacute je však

třeba miacutet na paměti že zejmeacutena při děleniacute biopolymerů (biacutelkovin nukleovyacutech kyselin) se jednaacute často o

kombinaci dvou nebo viacutece separačniacutech principů Napřiacuteklad při rozdělovaciacute chromatografii může

dochaacutezet takeacute k adsorpci proteinu na povrch sorbentu nebo se uplatňuje siacuteťovyacute efekt poreacutezniacutech

sorbentů (gelovaacute permeačniacute chromatografie)

Adsorpčniacute chromatografie

Patřiacute k nejstaršiacutem a nejrozšiacuteřenějšiacutem metodaacutem Pevnyacute adsorbent je obteacutekaacuten vhodnyacutem rozpouštědlem

ktereacute unaacutešiacute analyzovanou směs laacutetek Na povrchu adsorbentu dochaacuteziacute k různě silneacute adsorbci těchto

laacutetek a tiacutem k jejich rozděleniacute Nejčastěji užiacutevanyacutemi adsorbenty jsou laacutetky poacuteroviteacute struktury jako jsou

silikagel Al2O3 CaCO3 hydroxylapatit či aktivniacute uhliacute Při adsorpci na polaacuterniacutech sorbentech hrajiacute největšiacute

uacutelohu interakce typu ion ndash dipoacutel a dipoacutel ndash dipoacutel zatiacutemco u nepolaacuterniacutech sorbentů to jsou převaacutežně van

der Waalsovy siacutely Adsorpčniacute chromatografie může byacutet v provedeniacute sloupcoveacutem (CC ndash column

chromatography) nebo tenkovrstevneacutem (TLC ndash thin layer chromatography)

Zvlaacuteštniacutem přiacutepadem absorpčniacute chromatografie je hydrofobniacute chromatografie biopolymerů (zejmeacutena

proteinů) kteraacute využiacutevaacute jejich schopnosti adsorbovat se na hydrofobniacute skupiny a povrchy Vytěsněniacute

adsorbovanyacutech biopolymerů se provaacutediacute nejčastěji sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely popř přiacutedavkem organickeacuteho

rozpouštědla Jako adsorpčniacute hydrofobniacute materiaacutely se nejčastěji použiacutevajiacute polysacharidoveacute či

polyglykolmethakrylaacutetoveacute matrice s navaacutezanyacutemi alkylovyacutemi řetězci (Sepharosa Spheron)

Rozdělovaciacute chromatografie

Principem je děleniacute laacutetek mezi dvě navzaacutejem nemiacutesitelnaacute nebo omezeně miacutesitelnaacute rozpouštědla a je

charakterizovaacuteno rozdělovaciacute konstantou K kteraacute je rozdiacutelnaacute pro jednotliveacute složky směsi a lišiacute se

pochopitelně i pro různeacute systeacutemy rozpouštědel Volbou složeniacute těchto systeacutemů lze ovlivnit uacutečinnost

rozděleniacute složek směsi Rozdělovaciacute chromatografie je uspořaacutedaacutena tak že jedna z kapalnyacutech faacuteziacute je

zakotvena na inertniacute pevnyacute nosič (silikagel filtračniacute papiacuter křemelina škrob) a staacutevaacute se tak faacuteziacute

stacionaacuterniacute zatiacutemco druhaacute faacuteze ndash mobilniacute ndash přes tuto přeteacutekaacute Laacutetky ze separovaneacute směsi se rozpouštějiacute

mezi obě faacuteze Na pevnyacute nosič se zakotvuje předevšiacutem vodnaacute stacionaacuterniacute faacuteze kteraacute maacute k nosiči vyššiacute

43

afinitu a jako mobilniacute je pak použiacutevanaacute směs organickyacutech rozpouštědel Častou formou rozdělovaciacute

chromatografie je papiacuterovaacute chromatografie (PC ndash paper chromatography) Vyacutevoj novyacutech sorbentů a

automatizace pak daly vzniknout noveacutemu a v současnosti jednomu z nejpoužiacutevanějšiacutech typů

chromatografie ndash vysokouacutečinneacute kapalinoveacute chromatografie (HPLC ndash high performance liquid

chromatography) Při HPLC se pracuje za vysokeacuteho tlaku nazyacutevaacute se takeacute často jako vysokotlakaacute

kapalinovaacute chromatografie a proto umožňuje několikanaacutesobně rychlejšiacute a citlivějšiacute analyacutezy všech typů

laacutetek oproti klasickyacutem sloupcovyacutem metodaacutem

Afinitniacute chromatografie

Je založena na biochemickyacutech interakciacutech jako jsou interakce enzym ndash substraacutet či protilaacutetka ndash antigen

ktereacute probiacutehajiacute s vysokou selektivitou Princip je založen na tom že přiacuteslušnyacute substraacutet či antigen se

chemickou reakciacute navaacuteže na určityacute sorbent kteryacutem se pak naplniacute kolona Enzym nebo protilaacutetka jsou

selektivně vychytaacutevaacuteny z analyzovaneacute směsi a naacutesledně mohou byacutet z kolony vymyty Afinitniacute

chromatografie se kupřiacutekladu využiacutevaacute k čištěniacute protilaacutetek z krevniacuteho seacutera

Chromatografie na iontoměničiacutech

Chromatografie na měničiacutech iontů neboli ionexovaacute chromatografie je určena pro separaci laacutetek

nesouciacutech naacuteboj Při vyacuteměně iontů se ionty ktereacute jsou elektrostaticky vaacutezaacuteny k pevneacutemu a chemicky

inertniacutemu podkladu reversibilně vyměňujiacute za ionty z roztoku

R+A-+B-harrR+B-+A-

R+A- je měnič iontů s navaacutezanyacutem aniontem A- (anex) a B- odpoviacutedaacute aniontům v roztoku Měnič kationtů

(katex) obsahuje zaacuteporně nabiteacute skupiny ktereacute reversibilně vaacutežou kationty Afinita iontů k ionexu neniacute

stejnaacute ale zaacutevisiacute na velikosti naacuteboje a na poloměru hydratovaneacuteho iontu a tento fakt je zaacutekladem

separace laacutetek ionexovou chromatografiiacute Rozdiacutely v naacutebojovyacutech vlastnostech jichž ionexovaacute

chromatografie využiacutevaacute jsou u biologickyacutech laacutetek značneacute proto tiacutemto způsobem lze oddělit i laacutetky jinak

velmi podobnyacutech vlastnostiacute Při vazbě iontu na ionex je však třeba počiacutetat i s dalšiacutemi vlivy a to zejmeacutena

s van der Waalsovyacutemi a polaacuterniacutemi interakcemi Siacutela vazby je takeacute ovlivněna iontovou silou a hodnotou

pH prostřediacute Daacutele je třeba si uvědomit že laacutetky nesouciacute stejnyacute naacuteboj jako ionex nebudou zachyceny

vůbec

Jako chromatografickyacute materiaacutel sloužiacute pro ionexovou chromatografii různeacute inertniacute matrice ktereacute majiacute

na sveacutem povrchu kovalentně navaacutezaneacute kladně nebo zaacuteporně nabiteacute funkčniacute skupiny (anexy ndash

aminoethyl diaminoethyl katexy ndash karboxymethyl) Charakter funkčniacutech skupin pak udaacutevaacute siacutelu ionexu

jejich celkoveacute množstviacute a využitelnost určuje kapacitu ionexu Označeniacute slabeacute středniacute a silneacute ionexy

vyjadřuje stupeň disociace skupin v zaacutevislosti na pH Zatiacutemco silneacute ionexy jsou uacuteplně disociovaacuteny v

širokeacutem rozmeziacute pH disociace slabyacutech ionexů je naopak na pH silně zaacutevislaacute Slabeacute katexy ztraacutecejiacute naacuteboj

při pH pod 6 slabeacute anexy při pH nad 9 Jako matrice se v ionexoveacute chromatografii použiacutevajiacute tři druhy

materiaacutelů syntetickeacute pryskyřice jako je např nejčastěji použiacutevanyacute polystyren zesiacuteťovanyacute

divinylbenzenem celulosa a konečně gely na baacutezi polyakrylamidu dextranů nebo agarosy Hlavniacute faacuteze

ionexoveacute chromatografie jsou ekvilibrace ionexu navaacutezaacuteniacute laacutetek ze vzorku a vymytiacute nenavaacutezanyacutech

složek změna podmiacutenek kteraacute vede k selektivniacute desorpci a konečně regenerace ionexu

44

Gelovaacute chromatografie

Tento typ chromatografie je jednou z nejpoužiacutevanějšiacutech metod v preparativniacute chemii biopolymerů Na

rozdělovaacuteniacute laacutetek při geloveacute chromatografii majiacute rozhodujiacuteciacute vliv rozměry jejich molekul Na poacuteroviteacutem

gelu (takeacute nazyacutevaneacutem molekuloveacute siacuteto) dochaacuteziacute k zadržovaacuteniacute malyacutech molekul tiacutem že pronikajiacute do nitra

čaacutestic gelu (Obr 1) kdežto molekuly ktereacute jsou tak velkeacute že neprojdou poacutery se nezadržujiacute a vymyacutevajiacute

se z kolony rychleji Maleacute molekuly jsou tedy zpomalovaacuteny viacutece než velkeacute a jednotliveacute složky směsi se

uvolňujiacute ze sloupce v pořadiacute klesajiacuteciacute velikosti molekuly (relativniacute molekuloveacute hmotnosti viz Obr 1

Obr 2) Kriteacuteriem rozděleniacute laacutetek je velikost poacuterů v čaacutesticiacutech gelu Gel by neměl obsahovat žaacutedneacute

specificky ani nespecificky adsorbujiacuteciacute skupiny aby nedochaacutezelo k děleniacute laacutetek jinyacutem mechanismem

Jde v podstatě o typ rozdělovaciacute chromatografie v systeacutemu kapalina ndash kapalina kde stacionaacuterniacute faacuteze je

kapalina zakotvenaacute v gelu Stejnaacute kapalina pak tvořiacute mobilniacute faacutezi kteraacute proteacutekaacute mezi čaacutesticemi gelu

V literatuře je možneacute se setkat s různyacutemi naacutezvy pro gelovou

chromatografii Pro oddělovaacuteniacute laacutetek s velmi rozdiacutelnyacutemi

molekulovyacutemi hmotnostmi např při odsolovaacuteniacute biacutelkovin se

použiacutevaacute hlavně termiacuten gelovaacute filtrace Proces separace laacutetek

s bliacutezkyacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi je pak nazyacutevaacuten jako

gelovaacute permeačniacute chromatografie (GPC ndash gel permeasion

chromatography) Často byacutevaacute použiacutevaacuten takeacute termiacuten

kapalinovaacute vylučovaciacute chromatografie kteryacute je z

teoretickeacuteho hlediska asi nejvhodnějšiacute

Jednotliveacute typy gelů lze charakterizovat tzv frakcionačniacutem rozsahem gelu což je rozmeziacute

molekulovyacutech hmotnostiacute nebo velikostiacute molekul v němž jejich změna způsobuje změnu v elučniacutem

objemu (objem mobilniacute faacuteze kteryacute proteče kolonou od naneseniacute vzorku až po dobu kdy je danaacute laacutetka

z kolony vymyacutevaacutena) Nejčastěji použiacutevanyacutem typem gelu jsou Sephadexy

Obr 2 Princip geloveacute chromatografie

Obr 1 Zadržovaacuteniacute čaacutestic v

poacuterech gelu

45

Sephadexy jsou vyraacuteběny z fragmentů dextranu což je polysacharid s relativniacute molekulovou hmotnostiacute

okolo 107 ndash 108 kteryacute vznikaacute ze sacharosy působeniacutem bakterie Leuconostoc mesenterium Dextranovaacute

vlaacutekna se pak zesiacuteťujiacute přiacutečnyacutemi vazbami působeniacutem epichlorhydrinu Stupeň zesiacuteťovaacuteniacute a s tiacutem

souvisejiacuteciacute velikost poacuteru lze pak ovlivnit vzaacutejemnyacutem poměrem epichlorhydrinu a dextranu Jednotliveacute

typy Sephadexů se označujiacute čiacuteslici a piacutesmenem Na odsolovaacuteniacute se nejčastěji použiacutevajiacute Sephadexy s nižšiacutem

čiacuteslem Pro děleniacute laacutetek o vyššiacutech molekulovyacutech hmotnostech pak Sephadexy G-75 G-150 nebo jineacute

značky gelů jako je Sepharosa Sephacryl Bio-gel

Gelovaacute permeačniacute chromatografie se velmi často užiacutevaacute pro stanovovaacuteniacute relativniacute molekuloveacute

hmotnosti makromolekul Před vlastniacute chromatografiiacute daneacuteho vzorku je nutno proveacutest separaci

standardů o znaacutemeacute relativniacute molekuloveacute hmotnosti a z jejich elučniacutech objemů sestrojit zaacutevislost

Většinou je vynaacutešena zaacutevislost retenčniacuteho času na logaritmu molekuloveacute hmotnosti Z retenčniacuteho času

vzorku o neznaacutemeacute hmotnosti kteryacute je separovaacuten za stejnyacutech podmiacutenek jako směs standardů se pak

jednoduše odečte jeho relativniacute molekulovaacute hmotnost Podmiacutenkou je aby vzorek nebyl znečištěn

laacutetkami o přibližně stejneacute molekuloveacute hmotnosti ktereacute zkreslujiacute retenčniacute čas vzorku Důležiteacute je takeacute

vhodneacute zvoleniacute typu gelu tak aby se do jeho frakcionačniacuteho rozsahu vešly všechny standarty a

samozřejmě i vzorek Na Obr 3 je znaacutezorněn elučniacute profil směsi standardů na koloně Superosy 12 HR

použiacutevaneacute v systeacutemu FPLC (fast protein liquid chromatography)

Odsolovaacuteniacute roztoků biopolymerů pomociacute geloveacute chromatografie (gelovaacute filtrace) byacutevaacute často vhodnějšiacute

než dialyacuteza a to předevšiacutem z časovyacutech důvodů Odsolovaacuteniacutem nestabilniacutech biopolymerů dialyacutezou

dochaacuteziacute často k jejich denaturaci praacutevě z důvodu časoveacute naacuteročnosti procesu Použiacutevaacute se nejčastěji

Sephadex G-25 pro odsolovaacuteniacute biopolymerů s relativniacute molekulovou hmotnostiacute nad 30 000 je pak

vhodnějšiacute Sephadex G-50 Důležitaacute je takeacute deacutelka kolony při většiacutech objemech nanaacutešeneacuteho vzorku je

pak nutno uacuteměrně zvyšovat deacutelku naacuteplně v koloně tak aby se během průtoku směs niacutezko a

vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek stačila od sebe oddělit Obecně se udaacutevaacute že při geloveacute chromatografii by

měl činit objem nanaacutešeneacuteho vzorku maximaacutelně 1-2 z celkoveacuteho objemu kolony Pro gelovou

chromatografii se proto použiacutevajiacute kolony 75 cm dlouheacute a často i delšiacute

Obr 3 Typickyacute chromatogram směsiacute proteinů na koloně Superosy 12 HR

1 ndash protilaacutetka IgG (Mr = 160000) 2 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (Mr = 67000) 3 - β-laktoglobulin

(Mr = 37000) 4 ndash cytochrom c (Mr = 12400) 5 ndash vitamiacuten B12 (Mr = 1 355) 6 ndash cytidin (Mr = 246)

46

Chromatografie na koloně

Při sloupcoveacute chromatografii (chromatografie na koloně) je chromatografickyacute materiaacutel umiacutestěn do

chromatografickeacute kolony (skleněnaacute nebo kovovaacute trubice) a vytvořiacute tak sloupec na němž probiacutehaacute děleniacute

Po aplikaci vzorku na kolonu dochaacuteziacute vlivem toku mobilniacute faacuteze k pohybu jednotlivyacutech složek kolonou a

k jejich separaci Naacuteplň kolony je různaacute podle toho o jakyacute typ chromatografie se jednaacute Kolony je možneacute

naplnit v laboratoři nebo lze zakoupit kolony již naplněneacute ktereacute jsou dodaacutevaacuteny řadou firem To platiacute

zejmeacutena o kolonaacutech pro chromatografickeacute techniky kdy děleniacute probiacutehaacute za zvyacutešeneacuteho tlaku (HPLC) na

sorbentech s velmi malyacutem průměrem čaacutestic (několik mikronů) a spraacutevneacute naplněniacute kolony je jedniacutem z

rozhodujiacuteciacutech faktorů pro kvalitu separace laacutetek Hlavniacute podmiacutenkou je aby kolona byla naplněna

kontinuaacutelně a naacuteplň byla v celeacute sveacute deacutelce kompaktniacute bez jakyacutechkoliv heterogenit Moderniacute zařiacutezeniacute

pro kapalinovou sloupcovou chromatografii se sklaacutedaacute z rezervoaacuterů mobilniacutech faacuteziacute daacutevkovače vzorku

kolony s chromatografickyacutem materiaacutelem čerpadel (popř gradientoveacuteho mixeru) detektoru měřiacuteciacuteho

eluaacutet ndash vyteacutekajiacuteciacute mobilniacute faacutezi (spektrofotometr refraktometr hmotnostniacute spektrometr) jiacutemače frakciacute

a vyacutestupu analyzovanyacutech dat (zapisovač počiacutetač)

Charakteristickou veličinou pro každou separovanou laacutetku je elučniacute objem nebo elučniacute čas označovanyacute

VR resp tR Elučniacute objem představuje celkovyacute proteklyacute objem mobilniacute faacuteze od naneseniacute rozdělovaneacute

laacutetky na kolonu po dosaženiacute maximaacutelniacute koncentrace teacuteto laacutetky v eluaacutetu Elučniacute čas je pak analogicky

doba od naacutestřiku po maximum elučniacute křivky daneacute laacutetky Elučniacute objem VR může byacutet ještě daacutele

charakterizovaacuten jako součet VRacute tj skutečnyacute elučniacute objem a VM mrtvyacute objem kolony

119881119877 = 119881119877acute + 119881119872

Mrtvyacute objem kolony se daacute charakterizovat jako celkovyacute objem kteryacute v koloně zaujiacutemaacute mobilniacute faacuteze

Experimentaacutelně se daacute určit tak že se na kolonu aplikuje inertniacute laacutetka kteraacute neniacute na koloně zadržovaacutena

žaacutednyacutemi silami a jejiacute elučniacute objem se pak rovnaacute mrtveacutemu elučniacutemu objemu (Obr 4)

Obr 4 Elučniacute profil při sloupcoveacute kapalinoveacute chromatografii VM ndash mrtvyacute elučniacute objem VR1 a VR2 elučniacute

objemy laacutetek 1 a 2

Chromatografie na tenkeacute vrstvě

Chromatografie na tenkeacute vrstvě (TLC thin layer chromatography) se nejčastěji provaacutediacute u adsorpčniacute

přiacutepadně u rozdělovaciacute a ionexoveacute chromatografie TLC se použiacutevaacute předevšiacutem pro analyacutezu zkoumaneacute

směsi v menšiacute miacuteře pak pro preparativniacute uacutečely Hlavniacute využitiacute maacute TLC při separaci nepolaacuterniacutech laacutetek

Pro TLC se použiacutevajiacute sypaneacute vrstvy (např oxid hlinityacute celulosa) ktereacute jsou však kvůli mechanickeacute

stabilitě meacuteně vhodneacute než vrstvy liteacute Vrstva adsorbentu je nanaacutešena na podložku ve stejnoměrneacute

vrstvičce pomociacute skleněneacute tyčinky s gumovyacutemi zaraacutežkami (viz Obr 5A)

47

Obr 5 Chromatografie na tenkeacute vrstvě A ndash Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy B ndash Vyviacutejeniacute sypaneacute vrstvy

v horizontaacutelniacute poloze A - deska s vrstvou B - rozpouštědlo

Liteacute vrstvy se připravujiacute ze suspenze stacionaacuterniacute faacuteze (např silikagel) a pojidla (např saacutedra)

Nejpoužiacutevanějšiacute jsou komerčně dostupneacute liteacute vrstvy Al2O3 na hliniacutekoveacute foacutelii znaacutemeacute pod naacutezvy Silufol

nebo Alufol Cenově dražšiacute jsou vrstvy kdy je jako nosič použito sklo a na něj upevněn silikagel nebo

celulosa S oblibou se použiacutevajiacute i polymerniacute nosiče s vrstvou polyamidu

Vlastniacute provedeniacute TLC může probiacutehat v několika uspořaacutedaacuteniacutech Klasickeacute je šikmeacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je

deska s tenkou vrstvou umiacutestěna do vyviacutejeciacute naacutedoby (chromatografickaacute komůrka) asi pod uacutehlem 20

stupňů a na dno naacutedoby je nalito rozpouštědlo (Obr 5B) Důležiteacute je aby chromatografickaacute komůrka

byla uzavřena a atmosfeacutera uvnitř se mohla nasytit paacuterami rozpouštědla Pokud je deska umiacutestěnaacute v

komůrce vertikaacutelně jednaacute se o chromatografii vzestupnou nebo sestupnou v zaacutevislosti na tom zda je

rozpouštědlo umiacutestěno dole nebo nahoře Vzestupnaacute chromatografie se provaacutediacute ve speciaacutelniacutech

komůrkaacutech ve kteryacutech lze vyviacutejet i viacutece chromatogramu najednou Při sestupneacute chromatografii se jako

nosič většinou použiacutevaacute speciaacutelniacute chromatografickyacute papiacuter (komerčně dodaacutevanyacute pod značkou Whatman)

kteryacute se zavěsiacute do naacutedobky s rozpouštědlem (viz Obr 6A)

Obr 6 Vyviacutejeciacute zařiacutezeniacute pro vyviacutejeniacute A ndash Zařiacutezeniacute pro sestupnou papiacuterovou chromatografii B ndash Kruhoveacute

vyviacutejeniacute papiacuteroveacute chromratografie

48

Je třeba připomenout že papiacuterovaacute chromatografie je založenaacute na principu rozdělovaciacute chromatografie

na rozdiacutel od vyacuteše uvaacuteděnyacutech chromatografii na tenkyacutech vrstvaacutech ktereacute předevšiacutem fungujiacute na principu

adsorpčniacute chromatografie Papiacuterovaacute chromatografie ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute se pak provaacutediacute většinou

jako kruhovaacute Doprostřed papiacuteru se umiacutestiacute knot kteryacutem vzliacutenaacute rozpouštědlo a kolem něj jsou nanaacutešeny

vzorky ktereacute pak migrujiacute k okraji papiacuteru (Obr 6B)

Velkou přednostiacute chromatografie na tenkyacutech vrstvaacutech je velkaacute časovaacute uacutespora malaacute spotřeba laacutetek i

rozpouštědel minimaacutelniacute experimentaacutelniacute zařiacutezeniacute a snadneacute provedeniacute Jelikož při TLC a papiacuteroveacute

chromatografii nelze přiacutemo zjistit charakteristickou veličinu udaacutevajiacuteciacute mobilitu daneacute laacutetky ndash elučniacute

objem či retenčniacute čas jako u sloupcoveacute chromatografie použiacutevaacute se pro charakterizaci a identifikaci

laacutetek jinaacute veličina tzv retenčniacute faktor Rf Retenčniacute faktor udaacutevaacute poměr vzdaacutelenosti středu skvrny laacutetky

od startu (VM) k vzdaacutelenosti čela mobilniacute faacuteze (VR) tj vzdaacutelenost kam až doputuje mobilniacute faacuteze

119877119891 =119881119872

119881119877

Při separaci směsi laacutetek je pak vždy žaacutedouciacute provaacutedět i chromatografii standardů v tomteacutež pokusu

Identifikace je pak snadnějšiacute Pro kvantitativniacute vyhodnoceniacute je zapotřebiacute proveacutest proměřeniacute

jednotlivyacutech skvrn pomociacute denzitometru nebo vyškrabaacuteniacute či eluci jednotlivyacutech skvrn a změřeniacute

koncentrace laacutetek v eluaacutetech

Detekce laacutetek při tenkovrstevneacute a papiacuteroveacute chromatografii se provaacutediacute různyacutemi způsoby

- přiacutemaacute ndash skvrny barevnyacutech laacutetek jsou dobře vidět pouhyacutem okem (rostlinnaacute barviva)

- absorpce světla v UV oblasti ndash použiacutevaacute se adsorbentu obsahujiacuteciacute fluoreskujiacuteciacute složku po

osvětleniacute UV světlem deska fluoreskuje akoraacutet v miacutestech rozdělenyacutech laacutetek jsou vidět tmavaacute

miacutesta

- fluorescence ndash některeacute laacutetky po ozaacuteřeniacute UV světlem samy sviacutetiacute např některeacute alkaloidy

- specifickeacute barveniacute ndash chromatogram se obvykle vyviacutejiacute postřiacutekaacuteniacutem nějakyacutem specifickyacutem

činidlem ktereacute se separovanou laacutetkou tvořiacute barevneacute produkty (např ninhydrin je specifickeacute

činidlo na aminokyseliny se kteryacutemi daacutevaacute fialově-červeneacute produkty)

- izotopoveacute techniky ndash laacutetky jsou označeny radioaktivniacutemi izotopy a při vyhodnocovaacuteniacute se měřiacute

unikajiacuteciacute radioaktivita

49

UacuteKOL Č 1 Gelovaacute chromatografie proteinu s niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetkou

V teacuteto uacuteloze budou od sebe pomociacute geloveacute filtrace odděleny hemoglobin a siacuteran nikelnatyacute Průběh

geloveacute filtrace lze dobře sledovat diacuteky barevnosti obou laacutetek nikelnateacute ionty jsou zeleneacute krevniacute barvivo

hemoglobin maacute červeno-hnědou barvu Hemoglobin je sloučenina proteinu ndash globinu a prosthetickeacute

skupiny ndash hemu na kteryacute je vaacutezaacuteno dvojmocneacute železo Molekula hemoglobinu je tetramer to znamenaacute

že se k sobě vaacutežou čtyři zaacutekladniacute jednotky globinu s hemem Celkovaacute molekulovaacute hmotnost tohoto

tetrameru (C2932H4724N828O840S8Fe4) je přibližně 65000 Da

LABORATORNIacute POMŮCKY

30 cm dlouhaacute kolona na chromatografii

Stojan a svorky na kolonu

Erlenmayerova baňka (1000 ml)

Peristaltickaacute pumpa

Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)

Kaacutedinky

Mikrozkumavky (15 ml 5 ml)

Pipeta špičky

Kyveta plastovaacute uacutezkaacute

Stolniacute mikrocentrifuga

Spektrofotometr Lightwave II

Konduktometr

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Nabobtnalyacute Sephadex G-25

Hemoglobin

Siacuteran nikelnatyacute

POSTUP

A Přiacuteprava vzorku

1 V mikrozkumavce smiacutechejte 05 ml roztoku hemoglobinu a 05 ml roztoku siacuteranu nikelnateacuteho

2 Do druheacute mikrozkumavky napipetujte 1 ml destilovaneacute vody ndash pro vyvaacuteženiacute centrifugy

Centrifugujte na stolniacute mikrocentrifuze po dobu 5 min Supernatant přepipetujte do čisteacute

mikrozkumavky

B Gelovaacute chromatografie

1 Skleněnaacute kolona o deacutelce 30 cm naplněnaacute Sephadexem G-25 se nachaacuteziacute v těsneacute bliacutezkosti

pracovniacuteho stolu ndash pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jejiacutemu rozbitiacute

POZOR Nikdy nenechejte kolonu vyschnout Dbejte na to aby nad sloupcem gelu v

koloně bylo vždy alespoň minimaacutelniacute množstviacute vody

2 Na horniacute polici pracovniacuteho miacutesta je umiacutestěna Erlenmayerova baňka naplněnaacute destilovanou

vodou kteraacute je přes peristaltickou pumpu spojena pomociacute gumoveacute hadičky se špuntem s

horniacutem uacutestiacutem kolony

Během chromatografie hliacutedejte zaacutesobniacutek s vodou aby v něm bylo vždy dostatek vody

vyhnete se tiacutem nechtěneacutemu vyschnutiacute kolony

50

3 Pod kolonu umiacutestěte kaacutedinku do ktereacute bude voda odkapaacutevat Povolte kohout kteryacutem je

uzavřen průtok vody v koloně zapněte peristaltickou pumpu Kolonu nechejte 20 min

promyacutevat vodou

4 Když je kolona dostatečně promytaacute vodou zavřete kohout kolony vypněte peristaltickou

pumpu

5 Pak opatrně kohoutem odpusťte vodu ze sloupce gelu tak aby se klesajiacuteciacute hladina vody

zastavila těsně nad začaacutetkem sloupce gelu Kohout opatrně zavřete

6 Napipetujte opatrně 950 microl vzorku na sloupec gelu a nechejte vsaacuteknout Pipetujte po obvodu

stěny kolony

7 Pod kolonu umiacutestěte 100ml odměrnyacute vaacutelec Povolte opatrně kohout

8 Po vsaacuteknutiacute vzorku na sloupec kohout opatrně uzavřete naneste 2x 1 ml vody opatrně povolte

kohout a nechejte vsaacuteknout Toteacutež ještě jednou s vodou zopakujte Naneste znovu 2x 1 ml vody

a teprve poteacute na kolonu opět zapojte hadičku ze zaacutesobniacuteku povolte kohout a spusťte

peristaltickou pumpu ndash dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute

9 Sledujte děliacuteciacute se laacutetky na koloně jako dva barevneacute pruhy

10 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute začněte jiacutemat frakce do předem připravenyacutech kalibrovanyacutech

mikrozkumavek frakce po 1 ml

11 Pokud i po odebraacuteniacute 30 frakciacute staacutele vyteacutekaacute z kolony barevnyacute roztok jiacutemejte do dalšiacutech zkumavek

až do okamžiku kdy už eluaacutet neniacute na prvniacute pohled zabarven

12 Po ukončeniacute chromatografie nechte kolonu ještě 20 minut promyacutevat vodou

13 Najiacutemaneacute frakce analyzujte

C Spektrofotometrickeacute stanoveniacute hemoglobinu

Absorbance jednotlivyacutech frakciacute budete stanovovat pomociacute spektrofotmetru Lighwave II při vlnoveacute

deacutelce 410 nm což je vlnovaacute deacutelka maximaacutelniacute absorbance hemoveacute skupiny hemoglobinu

Do spektrofotometru vklaacutedejte pouze očištěneacute a osušeneacute kyvety

1 Zapněte spektrofotometr Lightwave II

2 Zvolte možnost Application (1) a naacutesledně možnost Single Wavelenght (1)

3 Nastavte vlnovou deacutelku 410 nm Potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem

4 Nejprve je potřeba spektrofotometr vynulovat na blank kteryacutem je v tomto přiacutepadě voda Do

kyvety nalijte opatrně ze střičky destilovanou vodu Vložte ji do spektrofotometru (směr

vloženiacute kyvety do kyvetoveacuteho prostoru konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) Stisknutiacutem modreacuteho

tlačiacutetka přiacutestroj vynulujete Vodu z kyvety vylijte

5 Proměřte absorbance všech frakciacute Po změřeniacute vzorky nevyliacutevejte do odpadu ale přeleacutevejte je

zpět do mikrozkumavek budou použity v dalšiacutem stanoveniacute Mezi jednotlivyacutemi vzorky kyvetu

proplachujte destilovanou vodou ze střičky

D Konduktometrickeacute stanoveniacute nikelnateacute soli

Obsah niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky ndash nikelnateacute soli budete detekovat diacuteky faktu že přiacutetomnost

jakyacutechkoliv iontů zvyšuje vodivost roztoku Pomociacute konduktometru proměřte vodivost všech

frakciacute dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu

1 Do konduktometrickeacute cely přelijte měřenyacute vzorek a doplňte destilovanou vodou po rysku 20

ml

51

2 Do cely ponořte čidlo konduktometru a na displeji odečtěte hodnotu vodivosti v μSmiddotcm-1 Mezi

jednotlivyacutemi měřeniacutemi vždy oplaacutechněte čidlo konduktometru destilovanou vodou

VYHODNOCENIacute

1 Sestrojte chromatogram zaacutevislosti elučniacuteho objemu na absorbanci při 410 nm a vodivosti

Vyznačte maxima jednotlivyacutech složek složky označte

2 Na koloně naplněneacute Sephadexem typu G-200 děliacuteme směs cytochromu c riboflavinu a

pepsinu Kteraacute laacutetka bude z kolony vyteacutekat jako prvniacute druhaacute a třetiacute

UacuteKOL Č 2 Chromatografie karotenoidů z papriky na tenkeacute vrstvě

Rostliny obsahujiacute mnoho různyacutech laacutetek schopnyacutech absorbovat zaacuteřeniacute ve viditelneacute oblasti spektra

elektromagnetickeacute slunečniacute radiace Souborně se tyto laacutetky označujiacute jako barviva či pigmenty protože

působiacute zbarveniacute rostlin Chemicky i funkčně jsou barviva velmi různorodaacute Jejich společnyacutem a

charakteristickyacutem rysem je většiacute počet konjugovanyacutech dvojnyacutech vazeb v molekule Chemicky tyto laacutetky

patřiacute nejčastěji do skupiny cyklickyacutech nebo lineaacuterniacutech tetrapyrolů karotenoidů a flavonoidů

Karotenoidy (Obr 7) jsou rostlinnaacute barviva rozpustnaacute v tuciacutech v přiacuterodě hojně zastoupenaacute ve všech

rostlinnyacutech druziacutech obvykle zbarvena žlutě oranžově a červeně Některeacute typy karotenoidů lze naleacutezt i

v řiacuteši živočišneacute daacutevajiacute napřiacuteklad charakteristickeacute zabarveniacute plameňaacuteků kanaacuterků raků nebo třeba

sluneacutečka sedmitečneacuteho Z chemickeacuteho hlediska je lze řadit do skupiny terpenoidů tzn laacutetek

odvozenyacutech od izoprenoveacute podjednotky Použiacutevajiacute se předevšiacutem jako nezaacutevadnaacute přirozenaacute barviva v

potravinaacuteřskeacutem a kosmetickeacutem průmyslu V rostlinneacutem organismu jsou nezbytneacute pro růst a

fotosynteacutezu pro člověka pak jsou nezastupitelnyacutem zdrojem vitaminu A jehož jsou prekurzorem V

současneacute době se takeacute hovořiacute o jejich schopnosti snižovat některaacute rizika rakoviny hojně se využiacutevajiacute

takeacute jako antioxidanty zachycujiacuteciacute pro organismus nebezpečneacute volneacute radikaacutely

Obr 7 Nejznaacutemějšiacute typy karotenoidů

52

Extrakt z papriky (Capsicum annum) obsahuje 37 ndash 54 pigmentů (počet zaacutevisiacute na způsobu izolace) z

toho většina z nich je na baacutezi karotenoidů (Obr 7) Hlavniacutem pigmentem papriky je červenyacute kapsantin a

kapsorubin žluto-oranžovyacute beta-karoten žluteacute luteiny a xantofyly Karotenoidy z papriky budete

chromatografovat v nepolaacuterniacutem benzenu Mobilita jednotlivyacutech molekul zaacutevisiacute na jejich polaritě tzn

předevšiacutem na počtu hydroxy- skupin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Skleněnaacute vana

Malaacute skleněnaacute deska

Velkaacute skleněnaacute deska

Skleněnaacute tyčinka s gumičkami

Odměrneacute vaacutelce (10 ml 250 ml)

Třeciacute miska s tloučkem

Automatickaacute pipeta s rozsahem 20-200 μl

Kaacutedinka (50 ml)

Skleněnaacute naacutelevka

Filtračniacute papiacuter

Filtračniacute kruh

Laboratorniacute stojan

Odpařovaciacute miska

Umělohmotneacute zaacutetky

Vaacuteženka

Špachtlelžička

Předvaacutežky

Petriho miska

Filtračniacute papiacuter

Tužka nůžky praviacutetko

Petriho miska

Silufol

Polystyrenovyacute kruh

Vodniacute laacutezeň (v digestoři)

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Červenaacute paprika

Oxid hlinityacute pro chromatografii

Benziacuten

Benzen

POSTUP

POZOR Pracujete s karcinogenniacutem benzenem Chraňte se rukavicemi a pracujte v digestoři

1 Odvažte 1 g sucheacute papriky a ve třeciacute misce jej rozetřete s 10 ml směsi benziacuten-benzen (41)

Karotenoidy společně s dalšiacutemi laacutetkami přejdou do rozpouštědla

2 Extrakt odfiltrujte přes hladkyacute suchyacute filtr do kaacutedinky Pozor veškereacute sklo musiacute byacutet dokonale sucheacute

3 Na vodniacute laacutezni zfiltrovanyacute extrakt odpařte do sucha a odparek rozpustiacuteme v 1 ml čisteacuteho benziacutenu

4 Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy menšiacute skleněnou destičku si položte na stůl a na jeden z jejich konců

nasypte hromaacutedku oxidu hliniteacuteho určeneacuteho pro chromatografii

5 Pak opatrně skleněnou tyčinkou na konci s gumičkami projeďte po celeacute deacutelce skla tak aby se na

jeho povrchu vytvořila jednolitaacute vrstva oxidu hliniteacuteho

6 Destičku opatrně chytněte za hrany a přeneste do plocheacute skleněneacute vany na jejiacutež jeden konec jsou

položeneacute dvě umělohmotneacute zaacutetky (viz Obr 2)

7 Destička je umiacutestěnaacute šikmo pod uacutehlem asi 20deg Asi centimetr od spodniacuteho okraje naneste jako

souvislou čaacuteru na sypanou vrstvu extrakt z papriky v deacutelce okolo 3 centimetrů Vzorek nanaacutešejte

automatickou pipetou

8 Na dno naacutedoby nalijte čistyacute benzen tak aby začal vzliacutenat po destičce nahoru Naacutedobku překryjte

velkyacutem sklem

9 Chromatogram nechte vyviacutejet a sledujte rozdělovaacuteniacute jednotlivyacutech barviv

53

10 Stejnyacute vzorek extraktu z papriky rozdělte vzestupnou chromatografii na vrstvě silufolu

11 Z folie silufolu si odstřihněte pruh asi o šiacuteřce 1-15 cm Silufol střiacutehejte v rukaviciacutech abyste ho

zbytečně neznečistili

12 Asi 1 cm od jednoho konce folie opět naneste vzorek Pruh silufolu umiacutestěte do odměrneacuteho vaacutelce

na jehož dno jste nalili mobilniacute faacutezi ndash benzen Dbejte na to aby hladina rozpouštědla nezasahovala

do naneseneacuteho vzorku

13 Vaacutelec uzavřete převraacutecenou kaacutedinkou a nechte chromatogram vyviacutejet

14 Jakmile rozpouštědlo doputuje na horniacute konec folie chromatogram vyjměte a nechte na vzduchu

oschnout

VYHODNOCENIacute

1 Porovnejte uacutečinnost obou provedeniacute tenkovrstevneacute chromatografie a rozhodněte ktereacute děleniacute je

lepšiacute

2 Vyvinutyacute chromatogram na silufolu vyfoťte do protokolu a podle barvy jednotlivyacutech pruhů se

pokuste určit o ktereacute karotenoidy jde V potaz berte i polaritu jejich molekul

3 Vypočtěte retenčniacute faktory pro jednotlivaacute barviva z chromatografie na silufolu

54

4 Elektromigračniacute metody

Elektromigračniacute metody jsou metody ktereacute se využiacutevajiacute k separaci makromolekul na zaacutekladě naacuteboje

konformace nebo velikosti Migrace nabiteacute čaacutestice v elektrickeacutem poli je ovlivňovaacutena interakciacute mezi

ionty a zaacutevisiacute předevšiacutem na celkoveacutem naacuteboji velikosti a tvaru čaacutestice a viskozitě prostřediacute

Elektromigračniacute metody využiacutevajiacute dvou elektrokinetickyacutech jevů ndash elektroforeacutezy a elektroosmoacutezy Při

dotyku pevnyacutech povrchů ktereacute mohou neacutest elektrickeacute naacuteboje s roztokem obsahujiacuteciacutem nabiteacute čaacutestice

(ionty) se vytvaacuteřiacute elektrickeacute dvojvsrtvy V elektromigračniacutech metodaacutech je na toto prostřediacute připojeno

stejnosměrneacute elektrickeacute pole ktereacute porušiacute rovnovaacutehu v rozloženiacute naacutebojů a vyvolaacute tak jejich pohyb

Principem separace složek je rozdiacutelnaacute rychlost jejich migrace neboť nabiteacute čaacutestice různyacutech složek se

v určiteacutem prostřediacute lišiacute svou elektroforetickou pohyblivostiacute

Elektroforeacuteza tedy spočiacutevaacute v migraci elektricky nabityacutech čaacutestic ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli

ktereacute se vytvořiacute vloženiacutem konstantniacuteho stejnosměrneacuteho napětiacute mezi elektrody V zoacutenoveacute elektroforeacuteze

je prostřediacute mezi elektrodami tvořeno zaacutekladniacutem elektrolytem (roztok obsahujiacuteciacute ionty) kteryacute zajišťuje

dostatečnou elektrickou vodivost celeacuteho systeacutemu přičemž zkoumanyacute vzorek je daacutevkovaacuten v určiteacutem

miacutestě tohoto systeacutemu Kationty (kladně nabiteacute ionty) migrujiacute k zaacuteporně nabiteacute elektrodě (katodě)

anionty (zaacuteporně nabiteacute ionty) migrujiacute ke kladně nabiteacute elektrodě (anodě) neutraacutelniacute čaacutestice se

nepohybujiacute V průběhu separace se vytvaacuteřejiacute odděleneacute zoacuteny (odtud naacutezev zoacutenovaacute elektroforeacuteza) na

zaacutekladě odlišneacute rychlosti migrace složek vzorku

Elektroforetickaacute pohyblivost

Elektroforetickaacute pohyblivost microe nabiteacute čaacutestice je rychlost jejiacuteho pohybu v elektrickeacutem poli o jednotkoveacute

intenzitě E0 Pokud jsou na začaacutetku separace čaacutestice v jednom miacutestě dostaacutevajiacute se během separace

dopředu nabiteacute čaacutestice s vyššiacute pohyblivostiacute čaacutestice s nižšiacute pohyblivostiacute se opožďujiacute

Na nabitou čaacutestici o naacuteboji Q působiacute v elektrickeacutem poli o intenzitě E dvě siacutely ndash elektrickaacute siacutela F1 kteraacute

čaacutestici uvaacutediacute do pohybu a odpor prostřediacute F2 kteryacute čaacutestici v pohybu brzdiacute (viz Obr 1) Tyto siacutely definujiacute

vztahy

F1=Q∙E

F2=k∙ν

Koeficient k zaacutevisiacute na tvaru a velikosti čaacutestice a na viskozitě prostřediacute η

55

Obr 1 Siacutely působiacuteciacute na nabitou čaacutestici ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli F1 ndash elektrickaacute siacutela F2 ndash

odpor prostřediacute

V počaacutetečniacutem okamžiku je rychlost čaacutestice ν nulovaacute proto siacutela F1 uvede čaacutestici do pohybu S rostouciacute

rychlostiacute ν se siacutela F2 zvětšuje dokud se nevyrovnaacute siacutele F1 Nastane stacionaacuterniacute stav ve ktereacutem se nabiteacute

čaacutestice pohybujiacute konstantniacute rychlostiacute a platiacute

F1=F2rarrQ∙E=k∙ν

Pro elektroforetickou pohyblivost je pak platnyacute vztah

μe=ν

E=

Q

k

V roztociacutech slabyacutech elektrolytů vedle sebe koexistujiacute disociovaneacute a nedisociovaneacute molekuly přičemž

podiacutel nabityacutech čaacutestic je určen stupněm disociace α kteryacute je definovaacuten vztahem

120572 =119899119894

1198991198940

kde ni0 hellip počaacutetečniacute laacutetkoveacute množstviacute ještě nedisociovanyacutech molekul

ni hellip laacutetkoveacute množstviacute disociovanyacutech molekul

Stupeň disociace tedy může nabyacutevat hodnot lt01gt Molekula elektrolytu vykazuje efektivniacute

elektroforetickou pohyblivost danou součinem αmicroe Disociaci slabyacutech kyselin a zaacutesad lze měnit volbou

pH prostřediacute a tiacutem takeacute ovlivnit separaci těchto laacutetek

Elektroforeacuteza v biologickyacutech vědaacutech

V současneacute době se biochemickyacute molekulaacuterně-biologickyacute a biotechnologickyacute vyacutezkum bez teacuteto

elektromigračniacute separačniacute techniky neobejde Nejčastěji je v těchto odvětviacutech využiacutevaacutena gelovaacute

elektroforeacuteza kteraacute sloužiacute k izolaci a analyacuteze nukleovyacutech kyselin nebo proteinů

Jako nosiče se často využiacutevajiacute agarosoveacute nebo polyakrylamidoveacute gely U těchto gelů je možneacute ovlivnit

velikost poacuterů a tiacutem dosaacutehnout děleniacute nejen z hlediska rozdiacutelneacute elektroforetickeacute pohyblivosti ale takeacute

na zaacutekladě velikosti molekuly

56

Agarosoveacute gely jsou vhodneacute zvlaacuteště pro separaci molekul nukleovyacutech kyselin o velikosti 100 až 50 000

paacuterů baacuteziacute Agarosa je polysacharid pochaacutezejiacuteciacute z mořskyacutech řas kteryacute sestaacutevaacute ze střiacutedajiacuteciacutech se

galaktosovyacutech a 36-anhydrogalaktosovyacutech podjednotek (viz Obr 3) Velikost poacuterů je zde ovlivněna

koncentraciacute agarosy v gelu

Obr 3 Molekula agarosy

Polyakrylamidoveacute gely jsou využiacutevaacuteny spiacuteše pro separaci molekul proteinů Tyto gely vznikajiacute

polymeraciacute akrylamidu (AA) a NNacute-methylenbisakrylamidu (BIS) (viz Obr 4) kteraacute je zahaacutejena volnyacutemi

radikaacutely vzniklyacutemi při rozkladu persiacuteranu amonneacuteho (APS) Do směsi je vždy přidaacutevaacuten stabilizaacutetor

volnyacutech radikaacutelů TEMED (NNNacuteNacute-tetramethylethlendiamin) Fyzikaacutelniacute vlastnosti gelu a velikosti poacuterů

jsou zde daacuteny podiacutelem polyakrylamidu a stupněm zesiacuteťovaacuteniacute (lineaacuterniacute řetězce vznikajiacute spojovaacuteniacutem

monomerů AA přiacutečneacute vazby mezi nimi jsou tvořeny BIS stupeň zesiacuteťovaacuteniacute ovlivňuje tedy poměr

AABIS)

Obr 4 Scheacutematickeacute znaacutezorněniacute vzniku polyakrylamidoveacuteho gelu

Podle polohy gelu v elektroforetickeacute aparatuře se rozlišuje

- elektroforeacuteza v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5A)

- elektroforeacuteza ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5B)

Daacutele mohou miacutet tyto elektroforetickeacute aparatury deskoveacute nebo kapilaacuterniacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je gel uzavřen

uvnitř tenkeacute kapilaacutery

Obr 5 Uspořaacutedaacuteniacute elektroforetickyacutech aparatur A ndash horizontaacutelniacute uspořaacutedaacuteniacute B ndash vertikaacutelniacute

uspořaacutedaacuteniacute

57

Elektroforeacuteza DNA

Při posuzovaacuteniacute elektroforetickeacute pohyblivosti molekuly DNA neniacute třeba se zabyacutevat velikostiacute naacuteboje

protože ten je v molekule rovnoměrně rozložen diacuteky fosfaacutetovyacutem zbytkům Elektroforeacuteza nukleovyacutech

kyselin je vyacutehodnou metodou při studiu konformace molekul DNA Superhelikaacutelniacute molekuly DNA

(molekuly DNA s nadšroubovicovyacutem vinutiacutem) vykazujiacute v geloveacute elektroforeacuteze vyššiacute elektroforetickou

pohyblivost oproti lineaacuterniacute nebo kruhoveacute konformaci Jednotliveacute konformace molekul DNA jsou

představeny na obraacutezku 6 Jak již bylo zmiacuteněno koeficient k je zaacutevislyacute na tvaru molekuly diacuteky tomu se

odlišnyacute tvar molekuly projeviacute v elektroforetickeacute pohyblivosti Daacutele pak je možneacute tuto metodu využiacutet ke

stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti nebo deacutelky molekuly DNA porovnaacuteniacutem jejiacute elektroforetickeacute

pohyblivosti s elektroforetickou pohyblivostiacute standardu kteryacutem byacutevaacute směs fragmentů o přesně znaacutemeacute

velikosti a hmotnosti

Jelikož jsou molekuly DNA okem neviditelneacute je třeba vyacutesledek separace nějak zobrazit Využiacutevaacute se zde

možnosti barveniacute molekul interkalačniacutemi barvivy kdy se barvivo vmezeřuje mezi sousedniacute paacutery baacuteziacute

DNA šroubovice Takovyacutemi barvivy jsou napřiacuteklad ethidium bromid (pozor potenciaacutelniacute silnyacute mutagen)

SyberGreen nebo GelRed Po ozaacuteřeniacute separovaneacute DNA obarveneacute ethidium bromidem pod UV lampou

se DNA jeviacute jako oranžoveacute proužky jejichž intenzita je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Molekuly DNA

mohou byacutet značeny taky radioaktivně potom naacutesleduje detekce autoradiografickaacute V přiacutepadě použitiacute

polyakrylamidoveacuteho gelu je DNA vizualizovaacutena barveniacutem střiacutebrem (roztok AgNO3)

Obr 6 Konformace molekul DNA

A ndash kruhovaacute molekula DNA B ndash lineaacuterniacute molekula DNA C ndash superhelikaacutelniacute molekula DNA

Elektroforeacuteza proteinů

Gelovaacute elektroforeacuteza maacute v biochemii uplatněniacute při stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti proteinů

stanoveniacute izoelektrickeacuteho bodu detekci enzymoveacute aktivity stanoveniacute izoenzymovyacutech spekter nebo

k separaci biologicky aktivniacutech molekul

Elektroforeacuteza proteinů může probiacutehat buď v nativniacutem nebo v denaturujiacuteciacutem prostřediacute Nativniacute gelovaacute

elektroforeacuteza maacute tu vyacutehodu že nedochaacuteziacute k degradaci proteinů a enzymy si zachovaacutevajiacute svou

enzymovou aktivitu Molekuly proteinů zde migrujiacute v zaacutevislosti na velikosti celkoveacuteho naacuteboje velikosti

a tvaru molekuly Naopak při použitiacute detergentů dochaacuteziacute k denaturaci proteinů Jako detergenty jsou

použiacutevaacuteny dodecylsulfaacutet sodnyacute (SDS) a β-merkaptoethanol ktereacute rozrušujiacute disulfidickeacute vazby proteinů

ktereacute tak ziacuteskajiacute tyčinkovityacute tvar proteiny majiacute stejnou hustotu povrchoveacuteho naacuteboje a rychlost migrace

potom zaacutevisiacute pouze na molekuloveacute hmotnosti (velikosti) proteinu

Vizualizace proteinů v gelu se provaacutediacute nejčastěji barveniacutem pomociacute barviva Coomassie Brilliant Blue

v roztoku methanolu a kyseliny octoveacute nebo je možneacute proteiny barvit střiacutebrem

58

Potravinaacuteřskaacute barviva

Potravinaacuteřskaacute barviva majiacute důležitou roli ve vniacutemaacuteniacute a očekaacutevaacuteniacute spotřebitele Napřiacuteklad při konzumaci

fialoveacuteho bonbonu očekaacutevaacute chuť hroznoveacuteho viacutena při konzumaci červeneacuteho naacutepoje je očekaacutevaacutena

jahodovaacute chuť apod

Barviva mohou byacutet přiacuterodniacuteho původu nebo mohou byacutet dodaacutevaacutena barviva synteticky připravenaacute

Přiacuterodniacute barviva mohou pochaacutezet napřiacuteklad ze šafraacutenu (žlutaacute barva) červeneacute řepy (červenaacute barva)

špenaacutetu (zelenaacute) atd

V minulosti se dalšiacute barvy ziacuteskaacutevaly přiacutedavkem anorganickyacutech soliacute mezi ktereacute patřily napřiacuteklad chroman

olovnatyacute PbCrO4 (žlutaacute barva) nebo sulfid rtuťnatyacute (červenaacute barva ndash rumělka) Použiacutevaacuteniacute těchto barviv

pro potravinaacuteřskeacute uacutečely nebylo dlouhou dobu regulovaacuteno dokud roku 1820 nevyšla kniha Fredericka

Accuma s naacutezvem A Treatise on Adulterations of Food and Culinary Poisons kde se na použitiacute těchto

nebezpečnyacutech barviv zaměřil Objevil napřiacuteklad již zmiacuteněnyacute chroman olovnatyacute v kajenskeacutem pepři a

syacuterech nebo siacuteran měďnatyacute v naklaacutedanyacutech okurkaacutech

Roku 1856 anglickyacute chemik William Henry Perkins omylem během pokusu o synteacutezu chininu (leacutek proti

malaacuterii) připravil prvniacute organickeacute barvivo s naacutezvem bdquomauveinldquo (methylovaacute violeť Perkinova violeť)

Jednaacute se o anilinoveacute barvivo a zdrojem pro jeho přiacutepravu byl uhelnyacute dehet

Dnešniacute barviva jsou takteacutež derivaacutety připraveneacute z kamenouhelneacuteho dehtu přiacutepadně z ropy Seznam

nejčastěji použiacutevanyacutech barviv shrnuje tabulka 1

Tab 1 Přehled vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv

Barvivo Barva Označeniacute

Relativniacute

molekulovaacute

hmotnost

Velikost

naacuteboje

při pH=8

Pozn

Košenila (karmiacuten) červenaacute E 120

49238

NA původ vysušenaacute těla

červce nopaacuteloveacuteho

Brilantniacute modř FCF jasně modraacute E 133 79286 -2 potravinaacuteřskaacute modř 2

uh dehet

Indigotin tmavě modraacute E 132 46636 -2 potravinaacuteřskaacute modř 1

uh dehet

Erythrosin červenaacute E 127 87986 -1 potravinaacuteřskaacute červeň 17

uh dehet

Tartrazin citronově žlutaacute E 102 53437 -3 potravinaacuteřskaacute žluť 4 (5)

uh dehet

Žluť SY oranžovaacute E 110 45237 -2 potravinaacuteřskaacute žluť 3 (6)

uh dehet

Červeň Allura AC červenaacute E 129 49643 -2 potravinaacuteřskaacute červeň 40

uh dehet a ropa

59

Obr 7 Chemickeacute struktury vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv A ndash Tartrazin (E 102) B ndash Brilantniacute modř

FCF (E 133) C ndash Žluť SY (E 110) D ndash Červeň Allura AC (E 129)

UacuteKOL Č 1 Gelovaacute elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv

LABORATORNIacute POMŮCKY

Kaacutedinky (25 ml 150 ml 1000 ml)

Automatickeacute pipety špičky

Mikrozkumavky + stojaacutenek

Erlenmeyerova baňka (100 ml)

Odměrneacute vaacutelce (25 ml 100 ml 1000 ml)

Vaacuteženka

Lžičkašpachtle

Předvaacutežky

Mikrovlnnaacute trouba

Aparatura pro agarosovou elektroforeacutezu

Zdroj konstantniacuteho napětiacute

CHEMIKAacuteLIE A MATERIAacuteL

Bonbony Skittles

Extrakčniacute pufr (Trisacetaacutetovyacute pufr pH=80)

Agarosa

50x TAE pufr

POSTUP

60

A Přiacuteprava vzorků

1 Do kaacutedinek vložte 1 až dva bonbony Skittles jednotlivyacutech barev

2 Do kaacutedinek napipetujte 500 microl extrakčniacuteho pufru

3 Z bonbonů se bude postupně uvolňovat barvivo uvolňovaacuteniacute můžete urychlit občasnyacutem

promiacutechaacuteniacutem

4 Barvivo extrahujte do doby než je na povrchu bonbonu pouze biacutelaacute cukernaacute vrstva a připravenyacute

roztok barviva je dostatečně sytyacute (barevnyacute)

5 Do popsanyacutech mikrozkumavek napipetujte extrahovanaacute barviva

B Přiacuteprava agarosoveacuteho gelu

1 Sestavte si aparaturu pro gelovou elektroforeacutezu v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute dle pokynů

vedouciacuteho cvičeniacute

2 Nařeďte si potřebneacute množstviacute 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru Na přiacutepravu gelu budete

potřebovat 80 ml 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru na elektroforeacutezu 700 ml 1x koncentrovaneacuteho

TAE pufru Postup ředěniacute konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute

Tab 2 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru

Finaacutelniacute objem 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru 80 ml 700 ml

50x koncentrovanyacute TAE pufr [ml]

Destilovanaacute voda [ml]

3 Vypočtěte navaacutežku agarosy tak aby jejiacute koncentrace v gelu byla 1 Vyacutesledek konzultujte

s vedouciacutem cvičeniacute

4 Navaacuteženou agarosu přeneste do Erlenmeyerovy baňky přilijte odpoviacutedajiacuteciacute množstviacute 1x TAE

pufru a opatrně promiacutechejte krouživyacutem pohybem baňky

5 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute sestavte elektroforetickou komůrku

6 Agarosu je třeba rozpustit zvyacutešenou teplotou Erlenmeyerovu baňku s agarosou tedy vložte do

mikrovlnky kterou budete pouštět na velmi kraacutetkeacute časoveacute intervaly Baňku je během zahřiacutevaacuteniacute

nutneacute často promiacutechat Pozor použiacutevejte ochranneacute rukavice Agarosa během zahřiacutevaacuteniacute často

vzkypiacute a z baňky vyteče ven zvlaacuteště v takto maleacutem objemu Buďte obezřetniacute a při každeacutem

naacuteznaku varu mikrovlnku okamžitě vypněte Pokud by se stalo že agarosa přeteče z baňky

ven je třeba celyacute prostor mikrovlnky vyčistit a agarosu připravit znovu

7 Agarosu nalijte do elektroforetickeacute komůrky vložte hřebiacutenek a nechejte přibližně 20 min

tuhnout

C Elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv v agarosoveacutem gelu

1 Během tuhnutiacute agarosoveacuteho gelu navrhněte způsob připojeniacute elektroforetickeacute vany ke zdroji

stejnosměrneacuteho napětiacute tak aby barviva po připojeniacute napětiacute putovala gelem spraacutevnyacutem

směrem

Elektrody majiacute zavedeneacute naacutesledujiacuteciacute značeniacute

červenaacute ndash anoda (kladnyacute naacuteboj)

černaacute ndash katoda (zaacutepornyacute naacuteboj)

Zdůvodněte naacutevrh zapojeniacute s ohledem na uacutedaje uvedeneacute v Tab 1

2 Ztuhlyacute agarosovyacute gel vložte do elektroforetickeacute komůrky do komůrky nalijte 1x

koncentrovanyacute TAE pufr tak aby byl agarosovyacute gel plně ponořen nebo po vyznačenou rysku

61

3 Opatrně tahem nahoru vyndejte hřebiacutenek kteryacute vytvořil jamky pro naneseniacute vzorků

4 Do jamek pipetujte 20 microl vaacutemi extrahovanyacutech barviv Pipetujte pomalu dejte pozor ať dno

jamky nepropiacutechnete špičkou pipety Pořadiacute barviv si zapište nebo vyfoťte

5 Na elektroforetickou komůrku nasaďte viacuteko připojte elektrody ke zdroji napětiacute

6 Zapněte zdroj napětiacute a nastavte konstantniacute napětiacute 45 V Spusťte elektroforeacutezu a nechejte ji

běžet zhruba 20 min Průběžně kontrolujte průběh elektroforeacutezy

7 Po řaacutedneacutem rozděleniacute barviv vypněte zdroj napětiacute sundejte viacuteko Gel přeneste na podložku a

vyfoťte si jej

VYHODNOCENIacute

1 Bonbony Skittles se barviacute pomociacute naacutesledujiacuteciacutech barviv ndash E162 E163 E170 E160a E100 E132

E133 Pokuste se přiřadit tato barviva jednotlivyacutem pruhům na agarosoveacutem gelu

2 Kteraacute z barev se pohybovala v gelu nejrychleji kteraacute se pohybovala nejpomaleji Zdůvodněte

3 U některyacutech barviv se mohou objevit dva pruhy různyacutech barev Čiacutem tuto skutečnost vysvětliacutete

4 Jak by se v agarosoveacutem gelu pohybovala kladně nabitaacute molekula a molekula bez naacuteboje

Vysvětlete

62

5 Extrakce filtrace sublimace a praacutece s vakuovou odparkou

Extrakce

Jako extrakce je označovaacuteno převedeniacute laacutetky z jedneacute faacuteze v niacutež je rozpuštěna nebo suspendovaacutena do

faacuteze jineacute Toto převedeniacute je možneacute neboť laacutetka se v určiteacutem poměru rozděliacute mezi obě faacuteze Distribuce

rozpuštěneacute laacutetky mezi dvě kapalneacute faacuteze se řiacutediacute Nernstovyacutem rozdělovaciacutem zaacutekonem

119888119886

119888119887= 119870

Podle něj je poměr koncentraciacute určiteacute laacutetky ve dvou vzaacutejemně nemiacutesitelnyacutech kapalinaacutech (označenyacutech

bdquoaldquo a bdquobldquo) při určiteacute teplotě a po dosaženiacute rovnovaacutehy konstantniacute K se nazyacutevaacute rozdělovaciacute koeficient

Extrakce laacutetky je snadnaacute tehdy jestliže je v extrakčniacutem rozpouštědle mnohem leacutepe rozpustnaacute než

v druheacute faacutezi ndash čili je-li rozdělovaciacute koeficient značně odlišnyacute od jedničky Pro laacutetky s rozdělovaciacutem

koeficientem menšiacutem než 100 jedinaacute extrakce nestačiacute V takoveacutem přiacutepadě je nutno extrakci viacutecekraacutet

opakovat s čerstvyacutem rozpouštědlem

Pro jednotliveacute typy extrakce se historicky vyvinula některaacute označeniacute kteraacute budou společně se

stručnyacutemi definicemi uvedena

A Digesce

Laacutetka v pevneacute faacutezi je za tepla extrahovaacutena opakovanou daacutevkou rozpouštědla Nejčastěji se tuhaacute

laacutetka zahřiacutevaacute společně s rozpouštědlem pod zpětnyacutem chladičem a směs je poteacute filtrovaacutena nebo

dekantovaacutena Nejčastěji se použiacutevaacute Soxhletův přiacutestroj v němž je extrakt staacutele zahušťovaacuten

Přiacutestroj pracuje automaticky Ve varneacute baňce je rozpouštědlo později již roztok ktereacute se

odpařuje a jeho paacutery odchaacutezejiacute širokou trubiciacute na leveacute straně středniacuteho diacutelu přiacutestroje (Obr 1A)

do zpětneacuteho chladiče Zde dochaacuteziacute k jejich kondenzaci Čisteacute rozpouštědlo steacutekaacute do papiacuteroveacute

patrony v niacutež je umiacutestěn extrahovanyacute materiaacutel Hladina roztoku ve středniacute čaacutesti přiacutestroje

neustaacutele stoupaacute V okamžiku kdy jejiacute vyacuteška dosaacutehne uacuterovně horniacute čaacutesti tenkeacute přepadoveacute

trubičky dojde k jejiacutemu přetečeniacute zpět do varneacute baňky Tak je možno vyextrahovat značneacute

množstviacute laacutetky s malyacutem množstviacutem rozpouštědla

B Macerace

Laacutetka v pevneacute faacutezi je za studena opakovaně extrahovaacutena daacutevkami rozpouštědla

C Perkolace

Laacutetkou v pevneacute faacutezi prosakuje vlastniacute tiacutehou rozpouštědlo Přiacutevodem čisteacuteho rozpouštědla je

hladina kapaliny v perkolaacutetoru (Obr 1B) udržovaacutena staacutele ve stejneacute vyacuteši To zabezpečuje aby

na extrahovanyacute materiaacutel v horniacutech vrstvaacutech přichaacutezelo staacutele noveacute rozpouštědlo

D Vytřepaacutevaacuteniacute

Laacutetka je z roztoku extrahovaacutena jednou daacutevkou rozpouštědla nebo opakovaně dalšiacutemi daacutevkami

(frakčniacute vytřepaacutevaacuteniacute) Vytřepaacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak že vodnyacute roztok nebo meacuteně často suspenze

laacutetky se smiacutesiacute v děliacuteciacute naacutelevce s přibližně ⅓-frac14 objemu extrakčniacuteho činidla Děliacuteciacute naacutelevka smiacute

byacutet naplněna nejvyacuteše do ⅔ objemu Nejdřiacuteve je třeba děliacuteciacute naacutelevku uzavřiacutet zaacutebrusovou zaacutetkou

a protřepat přičemž je nutneacute držet zaacutetku i kohout Pak se děliacuteciacute naacutelevka otočiacute vypouštěciacute

stopkou vzhůru a otevřeniacutem kohoutu se zrušiacute vzniklyacute přetlak Třepaacuteniacute a odpouštěniacute tlaku se

opakuje obvykle 3-4 x Při praacuteci s kyselinami zaacutesadami či jinyacutemi žiacuteravinami je nutneacute použiacutevat

ochranneacute pomůcky Jednotliveacute faacuteze se většinou odděliacute po chviacuteli staacuteniacute Spodniacute vrstva se vypouštiacute

kohoutem horniacute se odleacutevaacute hrdlem děliciacute naacutelevky

63

Jedniacutem vytřepaacuteniacutem extrakčniacute vyacutetěžky byacutevajiacute většinou niacutezkeacute v optimaacutelniacutem přiacutepadě odpoviacutedajiacute

Nernstovu rozdělovaciacutemu zaacutekonu Extrakci je proto potřeba proveacutest vždy nejmeacuteně 3-4 x

Uacutečinnějšiacute je vždy opakovanaacute extrakce menšiacutem množstviacutem rozpouštědla než extrakce celyacutem

množstviacutem najednou

Nejčastěji použiacutevanaacute extrakčniacute činidla jsou

Lehčiacute než voda diethylether benzen hexan ethylacetaacutet

Těžšiacute než voda methylendichlorid chloroform chlorid uhličityacute

Obr 1 Extrakčniacute aparatury A ndash Soxhletův přiacutestroj B ndash perkolaacutetor

Filtrace

Filtrace je oddělovaacuteniacute faacuteziacute pomociacute propustneacuteho materiaacutelu kteryacute dovoluje průchod pouze jedneacute z obou

faacuteziacute Obyčejně se pod pojmem filtrace rozumiacute oddělovaacuteniacute pevneacute faacuteze od kapaliny nebo plynu Filtrace

je v laboratoři velice běžnou operaciacute Nejčastějšiacute je filtrace kapalin provaacuteděnaacute buď za uacutečelem zbaveniacute

kapaliny mechanickyacutech nečistot nebo k izolaci pevneacute složky např při krystalizaci

Filtračniacute materiaacutel je určovaacuten chemickyacutem charakterem filtrovaneacuteho roztoku Může to byacutet nekliacuteženyacute tzv

filtračniacute papiacuter nebo i poacuterovitaacute skleněnaacute nebo porcelaacutenovaacute frita vrstva azbestu nebo skelneacute vaty apod

Rychlost filtrace zaacutevisiacute na ploše a vlastnostech filtračniacuteho prostřediacute na počtu a velikosti poacuterů na tlaku

a teplotě při filtraci na povaze sraženiny i na viskozitě filtrovaneacute kapaliny

Zaacutekladniacute pomůckou při filtraci je filtračniacute naacutelevka do niacutež se vklaacutedaacute vhodně složenyacute papiacuterovyacute filtr

Filtračniacute papiacuter je vyraacuteběn s různou velikostiacute poacuterů Filtr se zhotovuje ze čtverce filtračniacuteho papiacuteru

složeneacuteho pravouacutehle na čtvrtiny a sestřiženeacuteho do tvaru kruhoveacute vyacuteseče (Obr 2) Rozevřeniacutem takto

upraveneacuteho papiacuteru vznikaacute kuželovyacute filtr kteryacute je z jedneacute poloviny trojnaacutesobnyacute a z druheacute jednoduchyacute

64

Tento tzv hladkyacute filtr (Obr 2A) filtruje pouze špičkou a poměrně pomalu Rychleji pracuje filtr

sklaacutedanyacute nazyacutevanyacute teacutež francouzskyacute (Obr 2B) Připraviacute se z kruhoveacute vyacuteseče kteraacute je vějiacuteřovitě

překlaacutedaacutena směrem od středu k obvodu Při sklaacutedaacuteniacute francouzskeacuteho filtru je nutno dbaacutet aby při

několikereacutem překlaacutedaacuteniacute nedošlo k poškozeniacute filtru ve špičce Je proto nezbytneacute aby jednotliveacute zaacutehyby

neprochaacutezely jedniacutem bodem Před vloženiacutem do naacutelevky se doporučuje složenyacute filtr rozevřiacutet a obraacutetit

tak aby původně vnějšiacute stěna filtru tvořila vnitřniacute stěnu Tiacutem je možneacute předejiacutet znečištěniacute filtraacutetu vlaacutekny

papiacuteru uvolněnyacutemi během sklaacutedaacuteniacute a nečistotami z rukou Sklaacutedanyacute filtr se opiacuteraacute o stěny naacutelevky jen

hranami a proto filtruje teacuteměř celou svou plochou na rozdiacutel od hladkeacuteho filtru kteryacute filtruje jen

špičkou Filtrace francouzskyacutem filtrem je podstatně rychlejšiacute než filtrace hladkyacutem filtrem teacutehož

průměru

Obr 2 Možnosti sklaacutedaacuteniacute filtrů A ndash hladkyacute filtr B ndash sklaacutedanyacute (francouzskyacute) filtr

Naacutelevka s filtrem se vklaacutedaacute do filtračniacuteho kruhu připevněneacuteho na železneacutem stojanu Pod niacute je umiacutestěna

kaacutedinka pro zachycovaacuteniacute filtraacutetu Stonek naacutelevky se při filtraci dotyacutekaacute špičkou sveacuteho šikmo seřiacuteznuteacuteho

stonku stěny kaacutedinky přibližně ve dvou třetinaacutech vyacutešky (Obr 3) filtraacutet pak klidně steacutekaacute po stěnaacutech

naacutedoby a nevystřikuje Při filtraci naleacutevaacuteme roztok na filtr po skleněneacute tyčince kteraacute se ve vhodneacutem

uacutehlu přibliacutežiacute stěně filtru Proud kapaliny je vždy třeba směřovat proti miacutestu kde je papiacuterovaacute vrstva

trojitaacute Sniacutežiacute se tiacutem nebezpečiacute protrženiacute filtru Filtr se plniacute vždy několik milimetrů pod okraj Při filtraci

sraženiny je vhodneacute ji nechat usadit u dna kaacutedinky a na filtr nejprve naleacutevat čiryacute matečnyacute roztok kteryacute

rychle proteacutekaacute ještě nezanesenyacutem filtrem Teprve nakonec se ve zbytku kapaliny rozviacuteřiacute sraženina a vše

se nalije na filtr

Při promyacutevaacuteniacute sraženiny na filtru se sedlina nejprve pomociacute střičky splaacutechne do spodniacute čaacutesti filtru Proud

vody je třeba řiacutedit od okraje filtru k jeho špičce Promyacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak dlouho až je reakce filtraacutetu

negativniacute na laacutetku přiacutetomnou v matečneacutem roztoku Důkaz se provaacutediacute citlivyacutem činidlem v maleacutem podiacutelu

filtraacutetu

Pro horkeacute roztoky u nichž hroziacute že se při ochlazeniacute čaacutest rozpuštěneacute laacutetky vyloučiacute na filtru a ucpe jeho

poacutery je nutno použiacutevat naacutelevky s vyhřiacutevanyacutem plaacuteštěm Plaacutešť může byacutet vyhřiacutevaacuten horkou vodou nebo

elektricky Jednoduše je možno improvizovat filtraci za horka naacutelevkou se seřiacuteznutyacutem stonkem kteraacute

je položena na hrdle kaacutedinky Plaacutešť naacutelevky je pak přiacutemo vyhřiacutevaacuten paacuterami vrouciacuteho roztoku

65

Obr 3 Aparatura pro filtraci za normaacutelniacuteho tlaku

Filtraci je možno podstatně urychlit použitiacutem sniacuteženeacuteho tlaku odsaacutevaacuteniacutem vzduchu v prostoru pod

filtrem Pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku se použiacutevajiacute Buumlchnerovy naacutelevky skleněneacute nebo porcelaacutenoveacute

nuče a filtračniacute keliacutemky Nejjednoduššiacute zařiacutezeniacute pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku je Buumlchnerova naacutelevka

s odsaacutevaciacute baňkou Dno Buumlchnerovy naacutelevky je jemně diacuterkovaneacute na něj se poklaacutedaacute filtračniacute papiacuter tak

aby všechny otvory byly zakryty a papiacuter nepřečniacuteval podeacutel stěn naacutelevky vzhůru poněvadž by vzniklyacutemi

kanaacutelky prochaacutezel filtrovanyacute roztok do odsaacutevaciacute baňky Naacutelevka je v odsaacutevaciacute baňce upevněnaacute pryžovou

vložkou nebo zaacutetkou Mezi odsaacutevaciacute baňku a vyacutevěvu je vhodneacute umiacutestit pojistnou laacutehev (praacutezdnou

promyacutevačku) kteraacute zabraňuje vniknutiacute vody z vyacutevěvy do odsaacutevaciacute baňky nebo roztoku do vyacutevěvy

Vniknutiacute vody do odsaacutevaciacute baňky se zabraacuteniacute tak že se baňka odpojiacute od vyacutevěvy před zastaveniacutem toku

vody ve vodniacute vyacutevěvě

Při filtraci laacutetek reagujiacuteciacutech s filtračniacutem papiacuterem (koncentrovaneacute kyseliny KMnO4 apod) se použiacutevajiacute

skleněneacute frity kde funkci filtračniacuteho papiacuteru zastaacutevaacute do filtračniacuteho keliacutemku vtavenaacute skleněnaacute poacuterovitaacute

destička Velikost poacuterů je odstupňovaacutena v řadě S1-S2-S3-S4-S5 velmi maleacute poacutery jsou určeny pro filtraci

biologickyacutech materiaacutelů Vzhledem k značneacute hustotě frit je filtrace pomalaacute a filtrace probiacutehaacute vždy za

použitiacute sniacuteženeacuteho tlaku Nevyacutehodou skleněnyacutech frit je jejich značnaacute cena a hlavně jejich obtiacutežneacute čištěniacute

Sublimace

Sublimace je podobně jako krystalizace jednou ze zaacutekladniacutech metod čištěniacute a oddělovaacuteniacute jednotlivyacutech

složek směsi Děj je založen na tom že tenze par pevnyacutech laacutetek se s rostouciacute teplotou zvyšuje a proto

lze mnoheacute laacutetky převeacutest do plynneacuteho skupenstviacute aniž roztajiacute a paacutery mohou opět přiacutemo desublimovat

v pevnou laacutetku Bod sublimace je teplota při niacutež se tenze par pevneacute laacutetky vyrovnaacute s vnějšiacutem tlakem

V porovnaacuteniacute s krystalizaciacute maacute sublimace v mnoha přiacutepadech značneacute vyacutehody Sublimovanyacute preparaacutet

totiž neobsahuje mechanickeacute nečistoty ktereacute i při pečliveacute krystalizaci mohou doprovaacutezet vyacuteslednyacute

66

produkt Při sublimaci jednoduchyacutech směsiacute se obyčejně pracuje s malyacutemi ztraacutetami a jednoduchaacute

sublimace často nahradiacute i několikraacutet opakovanou krystalizaci Vhodnost použitiacute sublimace jako čistiacuteciacute

a separačniacute techniky zaacuteležiacute na vlastnostech daneacute laacutetky Rozmeziacute teplot a tlaků za nichž lze sublimaci

použiacutet je možno zjistit ze stavoveacuteho diagramu přiacuteslušneacute laacutetky (viz fyzikaacutelniacute chemie)

Zařiacutezeniacute a způsob sublimace se řiacutediacute podle toho jakeacute vlastnosti maacute miacutet sublimaacutet Čiacutem nižšiacute je teplota

chlazeneacuteho prostoru v němž paacutery kondenzujiacute tiacutem jemnějšiacute krystaly se vytvaacuteřejiacute Vyššiacute kondenzačniacute

teploty podporujiacute naopak vznik většiacutech a vyvinutějšiacutech krystalů Nejjednoduššiacutem zařiacutezeniacutem pro

provedeniacute sublimace s nepřiacuteliš niacutezkou sublimačniacute teplotou mohou byacutet dvě zabroušenaacute hodinovaacute skla

(Obr 4A) Na spodniacute sklo se umiacutestiacute sublimovanaacute laacutetka přikryje se druhyacutem sklem a opatrně zahřiacutevaacute

Sublimujiacuteciacute laacutetka se usazuje na horniacutem hodinoveacutem skle V přiacutepadě že sublimovanaacute laacutetka padaacute do

suroveacuteho produktu lze mezi skla položit perforovanyacute filtračniacute papiacuter na němž se sublimovanaacute laacutetka

zachytiacute Jinyacutem jednoduchyacutem zařiacutezeniacutem je porcelaacutenovaacute miska a na niacute postavenaacute naacutelevka (Obr 4B)

Naacutelevka maacute miacutet o něco menšiacute průměr než miska Stonek naacutelevky se opatřiacute volnou vatovou ucpaacutevkou

Mezi misku a naacutelevku se opět vložiacute perforovanyacute filtračniacute papiacuter

V přiacutepadě že sublimačniacute teplota je niacutezkaacute použije se pro sublimaci aparatura znaacutezorněnaacute na obraacutezku

4C Surovyacute produkt je nasypaacuten na dno sucheacute kaacutedinky kteraacute se uzavře baňkou Do baňky je zavaacuteděna až

ke dnu staacutele čerstvaacute chladiacuteciacute voda Sublimujiacuteciacute laacutetka se pak usazuje na kulateacutem dně baňky Po skončeniacute

sublimace je baňka opatrně sejmuta a usazeneacute krystaly špachtliacute oškrabaacuteny Laacutetky při normaacutelniacutem tlaku

nesublimujiacuteciacute nebo sublimujiacuteciacute jen pomalu přiacutepadně laacutetky ktereacute se při sublimaci za vyššiacute teploty

rozklaacutedajiacute lze často sublimovat při sniacuteženeacutem tlaku

Obr 4 Různeacute způsoby sublimace

Odpařovaacuteniacute ve vakuu

Odpařovaacuteniacute ve vakuu je v biochemickeacute laboratoři jeden z nejčastějšiacutech způsobů odpařovaacuteniacute

rozpouštědla z roztoků laacutetek Daacute se použiacutet na roztoky jak niacutezkomolekulaacuterniacutech tak vysokomolekulaacuterniacutech

laacutetek jejichž objem může byacutet od několika mililitrů až po litry a využiacutevaacute se při něm efektu sniacuteženiacute bodu

varu při sniacuteženeacutem tlaku v systeacutemu

Odpařovaacuteniacute malyacutech objemů do 2 ml se dělaacute v evakuovaneacutem exikaacutetoru nad vhodnyacutem sorbentem vody

(P2O5 NaOH CaCl2) Vzorek se umisťuje do mikrozkumavky nebo jineacute vhodneacute naacutedoby kteraacute je

v exsikaacutetoru uložena tak aby vodniacute paacutery měly k sušidlu co nejkratšiacute cestu Hlavniacute vyacutehodou teacuteto metody

67

je že je levnaacute a dostupnaacute v každeacute laboratoři nevyacutehodou je dlouhyacute čas (řaacutedově hodiny) a nemožnost

odpařit jineacute rozpouštědlo než vodu Nevyacutehody se odstraňujiacute přiacutestroji pracujiacuteciacutemi na podobneacutem

principu kde se paacutery rozpouštědla neustaacutele odsaacutevajiacute Při vakuoveacutem zahušťovaacuteniacute roztoků kde je použito

organickeacute rozpouštědlo nastaacutevaacute utajenyacute var Utajenyacute var je metastabilniacute stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem

kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute prudkyacute var vzkypěniacute a

přetečeniacute destilovaneacute směsi chladiče nebo odpadniacute baňky Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu

vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute

cihla varneacute kamiacutenky apod) Riziko vzniku utajeneacuteho varu lze odstranit takeacute napřiacuteklad odpařovaacuteniacutem

vzorku za současneacute centrifugace Zařiacutezeniacute se obvykle sklaacutedaacute z centrifugy kteraacute může byacutet vyhřiacutevanaacute

z vymrazovaciacute čaacutesti a z vakuoveacute pumpy

Nejběžnějšiacute způsob odpařovaacuteniacute středniacutech objemů je odpařovaacuteniacute na vakuoveacute rotačniacute odparce (Obr 5)

Rotačniacute vakuovaacute odparka se sklaacutedaacute z odpařovaciacute baňky pohonneacute jednotky a z vhodneacuteho chladiče

s kondenzačniacute baňkou a musiacute byacutet doplněnaacute zdrojem vakua (vodniacute vyacutevěva membraacutenovaacute vyacutevěva)

Odpařovaciacute baňka se většinou během odpařovaacuteniacute ponořiacute do vodniacute laacutezně kde je vyhřiacutevaacutena na zvolenou

teplotu Vakuum vytvořeneacute v prostoru s roztokem snižuje jeho bod varu a rotačniacute pohyb baňky

způsobuje intenzivniacute miacutechaacuteniacute odpařovaneacute směsi spojeneacute se staacutelyacutem obnovovaacuteniacutem filmu kapaliny na

vnitřniacutem povrchu baňky Tiacutemto se zamezuje přehřiacutevaacuteniacute kapaliny zvyšuje se odpařovaciacute povrch a

zkracuje draacuteha bublin paacutery z vnitřniacuteho prostoru baňky na povrch roztoku Důsledkem je intenzivniacute

odpařovaacuteniacute kapaliny jejiacutež paacutery kondenzujiacute ve vodniacutem chladiči umiacutestěneacutem mezi zdrojem vakua a

odpařovaciacute baňkou a steacutekajiacute do kondenzačniacute baňky (Obr 5)

Obr 5 Scheacutema vakuoveacute rotačniacute odparky

1 ndash odpařovaciacute baňka 2 ndash pohonnaacute jednotka 3 ndash vodniacute chladič 4 ndash kondenzačniacute baňka 5 ndash napouštěciacute

uzaacutevěr

Stanoveniacute bodu taacuteniacute

Bod taacuteniacute je teplota při niacutež je pevnaacute laacutetka v rovnovaacuteze se svou taveninou Je to jedna ze zaacutekladniacutech

fyzikaacutelniacutech veličin vedle bodu varu hustoty indexu lomu světla optickeacute aktivity apod

charakterizujiacuteciacutech každou laacutetku Stanoveniacute teacuteto veličiny a srovnaacuteniacute s tabelovanou hodnotou je zvlaacuteště

pro organickeacuteho chemika nejrychlejšiacute metodou určeniacute čistoty daneacute laacutetky Anorganickeacute sloučeniny majiacute

obvykle přiacuteliš vysokyacute bod taacuteniacute Čisteacute laacutetky majiacute obvykle ostryacute bod taacuteniacute Již nepatrneacute znečištěniacute laacutetky se

projeviacute značnyacutem sniacuteženiacutem bodu taacuteniacute a to i tehdy jestliže nečistoty majiacute bod taacuteniacute vyššiacute Kromě sniacuteženiacute

bodu taacuteniacute je pozorovatelneacute zvětšeniacute intervalu bodu taacuteniacute Tohoto jevu je využito ke zkoušeniacute identity

dvou laacutetek s tyacutemž bodem taacuteniacute Stejnaacute množstviacute obou laacutetek se dokonale promiacutesiacute a pak se stanoviacute bod

68

taacuteniacute (tzv směsnyacute bod taacuteniacute) Je-li nezměněn jsou obě laacutetky identickeacute je-li ve srovnaacuteniacute s bodem taacuteniacute

složek nižšiacute jde o různeacute laacutetky Mnoheacute laacutetky se v okamžiku kdy roztajiacute zaacuteroveň rozložiacute Rozklad se

obvykle projeviacute ztmavnutiacutem nebo vyacutevojem plynu Bod rozkladu je zpravidla neostryacute a zaacutevisiacute na rychlosti

zahřiacutevaacuteniacute

Prakticky se bod taacuteniacute stanovuje tak že malyacute vzorek laacutetky napěchovanyacute ve skleněneacute tenkostěnneacute

kapilaacuteře se umiacutestiacute do laacutezně dobře vodiacuteciacute teplo tj do kapaliny nebo do kovoveacuteho bloku a pomalu se

zahřiacutevaacute tak aby se podmiacutenky co nejviacutece bliacutežily rovnovaacutežnyacutem Přitom se sleduje teplota laacutezně a pozoruje

laacutetka Jako teplotu taacuteniacute se pak označiacute teplota při niacutež se objeviacute kapalnaacute faacuteze

Přiacutestroje pro stanoveniacute teploty taacuteniacute praacutevě popsanyacutem postupem se nazyacutevajiacute bodotaacutevky Pro laacutetky

s teplotou taacuteniacute nižšiacute než 120 C se použiacutevajiacute skleněneacute bodotaacutevky což jsou skleněneacute naacutedobky ktereacute

byacutevajiacute plněny kapalinou o vhodneacute tepelneacute kapacitě např silikonovyacutem olejem glycerolem apod

Vhodnyacutem tvarem naacutedobky se dosahuje toho že při pozvolneacutem zahřiacutevaacuteniacute dochaacuteziacute k prouděniacute kapaliny

a současneacutemu prohřiacutevaacuteniacute vzorku a teploměru na ktereacutem je kapilaacutera se vzorkem připevněna Na Obr

15A je skleněnyacute P-bodotaacutevek U laacutetek s vyššiacute teplotou taacuteniacute se použiacutevajiacute bodotaacutevky kovoveacute tzv Thieleho

bloky Jsou to bloky z kovu dobře vedouciacuteho teplo do kteryacutech jsou vyvrtaacuteny svisle tři otvory (Obr 15B)

Do prostředniacuteho otvoru je vložen teploměr do zbyacutevajiacuteciacutech otvorů kapilaacutery se vzorkem U kovoveacuteho

bloku je pomaleacuteho zahřiacutevaacuteniacute dosaženo tiacutem že neniacute zahřiacutevaacuten přiacutemo blok ale tyčka kterou je blok

zaacuteroveň upevněn do stojanu Vzorek je pozorovaacuten v prochaacutezejiacuteciacutem světle lampičky upevněneacute na

stojanu za vzorkem

V laboratorniacute praxi se často použiacutevaacute speciaacutelniacutech zařiacutezeniacute určenyacutech pro praacuteci v mikroměřiacutetku Jsou to

v podstatě upraveneacute mikroskopy s elektricky vyhřiacutevanyacutem stolkem kteryacute je opatřen teploměrem Na

tento tzv mikrovyacutehřevnyacute stolek je položen vzorek v uspořaacutedaacuteniacute běžneacutem pro mikroskopovaacuteniacute a během

zahřiacutevaacuteniacute se pozoruje v mikroskopu a očekaacutevaacute se stav kdy se krystaly změniacute v rovnovaacutežnou směs pevneacute

a kapalneacute faacuteze

Obr 6 Bodotaacutevky A ndash Skleněnyacute P-bodotaacutevek B ndash Thieleho kovovyacute blok

UacuteKOL Č 1 Izolace kofeinu z čaje a jeho přečištěniacute sublimaciacute

Alkaloidy jsou nejpočetnějšiacute skupinou rostlinnyacutech laacutetek sekundaacuterniacuteho metabolismu a dosud jich bylo

izolovaacuteno kolem sedmi tisiacutec Z chemickeacuteho hlediska se dajiacute alkaloidy popsat jako organickaacute baacuteze

s jedniacutem nebo několika heterocyklickyacutemi dusiacutekovyacutemi atomy v molekule v přiacuterodě se vyskytujiacuteciacute ve

69

formě soliacute s organickyacutemi kyselinami Alkaloidy obsahuje 10 až 20 všech vyššiacutech rostlin Byly nalezeny

ve všech jejich čaacutestech ale nejviacutece jsou přiacutetomneacute v semenech kořenech a kůře stromů

Kofein patřiacute do skupiny purinovyacutech alkaloidů (purin je složen ze dvou heterocyklů ndash pětičlenneacuteho a

šestičlenneacuteho a obsahuje celkem 4 atomy dusiacuteku na molekulu) Molekula kofeinu maacute naviacutec dvě oxo-

skupiny (xanthin) a je třikraacutet methylovanaacute Kofein je nejhojněji zastoupen v semenech kaacutevovniacuteku a

kakaovniacuteku a v listech čaje Maacute povzbudivyacute uacutečinek na centraacutelniacute nervovou soustavu a srdečniacute činnost

podporuje činnost ledvin a zvyšuje tvorbu moči Stimulačniacute uacutečinek kofeinu stejně jako theofylinu

z čaje je založen na inhibici enzymu fosfodiesterasy kteraacute odbouraacutevaacute laacutetky přenaacutešejiacuteciacute nervovyacute vzruch

jako je např cyklickyacute adenosinmonofosfaacutet tedy laacutetka o podobneacute chemickeacute struktuře

LABORATORNIacute POMŮCKY

Vaacuteženky

Lžičkyšpachtle

Předvaacutežky

Kaacutedinky

Skleněnaacute tyčinka

Vařič

Filtračniacute papiacuter

Naacutelevka

Děliacuteciacute naacutelevka

Stojany

Filtračniacute kruhy

Odměrneacute vaacutelce

Vakuovaacute rotačniacute odparka + vyacutevěva

Vodniacute laacutezeň

Baňky + svorky

Varneacute kuličky

Hadice

Mikrozkumavka

Lepiciacute paacuteska + nůžky

Pinzeta

Polystyrenovyacute kruh

Odpařovaciacute miska

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Čajoveacute listy

Octan olovnatyacute

Ethanol

Chloroform

5 roztok hydroxidu sodneacuteho

POSTUP

1 Před začaacutetkem praacutece zapněte vodniacute laacutezeň u vakuoveacute rotačniacute odparky a vodniacute laacutezeň v digestoři

na odpařovaacuteniacute vzorku abyste během praacutece předešli časovyacutem prodlevaacutem

2 Na předvaacutežkaacutech odvažte tři gramy čajoveacuteho listiacute a povařte v kaacutedince na vařiči 5 minut v 50 ml

destilovaneacute vody

3 Připravte 20 ml roztoku octanu olovnateacuteho (wv = 5 ) přilijte ho k čajoveacutemu odvaru

zamiacutechejte a povařte dalšiacutech 5 minut

4 Posklaacutedejte francouzskyacute filtr a za tepla roztok přefiltrujte

5 S použitiacutem děliacuteciacute naacutelevky v digestoři proveďte extrakci filtraacutetu s 15 ml chloroformu

vytřepaacutevaacuteniacutem třikraacutet po sobě

Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru

a otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte

dostatečnyacute přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna

70

6 Spojeneacute extrakty v organickeacutem rozpouštědle promyjte v děliacuteciacute naacutelevce destilovanou vodou (15

ml) a potom stejnyacutem objemem roztoku hydroxidu sodneacuteho (wv = 5 ) Přečištěnyacute

chloroformovyacute extrakt zahustěte na vakuoveacute rotačniacute odparce naacutesledujiacuteciacutem způsobem

7 Extrakt přelijte do 250ml baňky s kulatyacutem dnem a zaacutebrusovyacutem hrdlem Nezapomeňte vložit

varneacute kuličky Baňku připevněte svorkou na uacutestiacute vakuoveacute odparky pomociacute šroubu umiacutestěte

baňku do polohy kdy je jejiacute spodniacute stěna omyacutevaacutena vodou ve vodniacute laacutezni K vakuoveacute odparce

připojte kondenzačniacute baňku

8 Do chladiče pusťte miacuternyacutem proudem vodu a zkontrolujte zda je utěsněna kondenzačniacute baňka

Spusťte vyacutevěvu a evakuujte odparku spusťte rotaci baňky

9 Po skončeniacute odpařovaacuteniacute vypněte vyacutevěvu odpařovaciacute baňku narovnejte do vodorovneacute polohy

uvolněte svorku a odšroubujte přiacutevod vakua k odparce Poteacute opatrně sundejte odpařovaciacute

baňku Odparek rozpusťte v ethanolu a baňku kvantitativně etanolem vyplaacutechněte

Ethanolickyacute roztok odpařte na vodniacute laacutezni

10 Připravte si aparaturu k sublimaci podle obraacutezku 13C odparek převeďte na dno kaacutedinky

aparatury Rozhraniacute mezi chladiacuteciacute baňkou a kaacutedinkou utěsněte lepiciacute paacuteskou

11 Aparaturu zahřiacutevejte na vařiči až do doby kdy ustane vyacutevoj sublimujiacuteciacutech par

12 Po skončeniacute sublimace zastavte vodu a oddělejte zaacutetku s trubicemi Krystalky kofeinu

vyloučeneacute na dně baňky se pokuste pomociacute špachtle kvantitativně převeacutest do předem zvaacuteženeacute

mikrozkumavky

VYHODNOCENIacute

Uveďte vyacutetěžek izolace kofeinu a navrhněte způsoby jak byste určili jeho čistotu

UacuteKOL Č 2 Analytickyacute důkaz přiacutetomnosti kofeinu

Kofein lze prokaacutezat tzv murexidovou reakciacute Jednaacute se o barevnyacute test na kyselinu močovou a jineacute puriny

Pevnyacute vzorek je oxidovaacuten v kyseleacutem prostřediacute odpařen a naacutesledně po přiacutedavku amonnyacutech iontů vznikaacute

purpuroveacute zbarveniacute naacuteležejiacuteciacute vznikajiacuteciacutemu murexidu (amonnaacute sůl 5 5acute-nitrildibarbituroveacute kyseliny)

LABORATORNIacute POMŮCKY

71

Hodinovaacute skla o průměru 8-10 cm

Lihovyacute kahan + sirky

Kleště

Ochrannyacute štiacutetochranneacute bryacutele

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

3 roztok peroxidu vodiacuteku

Koncentrovanaacute kyselina chlorovodiacutekovaacute

Amoniak

POSTUP

POUŽIJTE OCHRANNEacute BRYacuteLE NEBO ŠTIacuteT

1 Proveďte tzv murexidovou reakci k prokaacutezaacuteniacute přiacutetomnosti kofeinu Kontrolniacute reakci proveďte

rovněž s firemniacutem preparaacutetem kofeinu

2 Na hodinoveacute sklo se sublimaacutetem a na sklo s firemniacutem kofeinem kaacutepněte 3 roztok H2O2 a

koncentrovanou HCl

3 Roztok odpařte misku nechte zchladnout na stole a přikaacutepněte roztok čpavku

4 Purpuroveacute zbarveniacute prokaacuteže přiacutetomnost kofeinu

VYHODNOCENIacute

Uveďte zda reakce na přiacutetomnost kofeinu byly pozitivniacute a jak se odlišovalo zbarveniacute komerčniacuteho a vaacutemi

izolovaneacuteho kofeinu

UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute teploty taacuteniacute kofeinu

V teacuteto uacuteloze ověřiacutete čistotu vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu z čajoveacuteho listiacute pomoci jedneacute z nejrychlejšiacutech a

nejspolehlivějšiacutech metod Teplotu bodu taacuteniacute budete stanovovat pomociacute moderniacuteho bodotaacutevku jehož

princip je založen na Thieleho kovoveacutem bloku Bodotaacutevek je ovlaacutedaacuten elektronicky s digitaacutelniacutem

vyacutestupem Lze na něm měřit současně dva vzorky umiacutestěneacute v kapilaacuteraacutech Odečet se dělaacute vizuaacutelně

pomociacute zvětšovaciacuteho okulaacuteru

LABORATORNIacute POMŮCKY

Bodotaacutevek

Kapilaacutery skleněneacute

Skleněnaacute trubice

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Kofein komerčniacute čistyacute

Kofein izolovanyacute ve cvičeniacute

72

POSTUP

1 Do kapilaacuter dejte vzorek vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu a vzorek čisteacuteho kofeinu

2 Otevřenyacutem koncem kapilaacutery nahrňte maleacute množstviacute sucheacuteho vzorku zbytek kolem kapilaacutery

otřete a kapilaacuteru nechejte asi 5x volně padat svisle postavenou trubiciacute dlouhou asi 15 metru

na tvrdou podložku Vzorek laacutetky se tak dobře napěchuje do maleacuteho objemu na dně kapilaacutery

Sloupeček by měl byacutet vysokyacute asi 2 mm

3 Zapněte bodotaacutevek hlavniacutem vypiacutenačem Kapilaacutery se vzorkem vložte do bodotaacutevku

a zkontrolujte zda je vzorek dobře viditelnyacute Stiskněte tlačiacutetko bdquoplateau setldquo a stiskem tlačiacutetka

šipky nahoru nastavte teplotu na 270 degC a stiskněte START Teplota začiacutenaacute narůstat a kolem

aktuaacutelniacute teploty 200 degC pozorně sledujte oba vzorky

4 Odečtěte teplotu při ktereacute roztajiacute vaacutemi izolovanyacute kofein a kofein komerčniacute

VYHODNOCENIacute

Porovnejte obě ziacuteskaneacute hodnoty bodu taacuteniacute Vyhledejte hodnotu bodu taacuteniacute pro kofein a přiacutepadneacute rozdiacutely

vysvětlete

73

6 Izolace nukleovyacutech kyselin

Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu

K biochemickyacutem studiiacutem se použiacutevaacute nejrůznějšiacute biologickyacute materiaacutel kteryacute přiacuteroda poskytuje Vzhledem

k jeho různorodosti je technika zpracovaacuteniacute mnohdy velmi odlišnaacute a řiacutediacute se uacutečelem k jakyacutem studiiacutem maacute

byacutet použit Způsob zpracovaacuteniacute materiaacutelů byacutevaacute často odlišnyacute podle toho zda maacute byacutet vyacutechoziacute surovinou

pro izolaci detekci nějakeacute sloučeniny či skupiny laacutetek nebo zda se bude studovat jejich metabolismus

Maacute-li byacutet izolovaacutena nějakaacute laacutetka nebo skupina laacutetek z biologickeacuteho materiaacutelu (např vitamiacuten biacutelkovina

sacharid apod) je důležiteacute zvolit vhodnou vyacutechoziacute surovinu Pro izolaci se hodiacute nejleacutepe takovyacute

biologickyacute materiaacutel ve ktereacutem je požadovanaacute laacutetka v nejvyššiacute koncentraci je dostupnyacute a jeho cena

přijatelnaacute Vybranyacute živočišnyacute rostlinnyacute nebo mikrobiaacutelniacute materiaacutel je třeba v prvniacutem kroku

homogenizovat Rozrušeniacute rostlinnyacutech a živočišnyacutech buněk nedělaacute obvykle potiacuteže Jinak však je tomu

při izolaciacutech z buněk mikroorganismů Buněčnaacute stěna mikroorganismů je velmi rezistentniacute a jejiacute

narušeniacute vyžaduje zvlaacuteštniacute postupy viz niacuteže

Mletiacute

Suchyacute materiaacutel může byacutet rozemlet v různyacutech typech mlyacutenků Semena se melou v kulovyacutech mlyacutenech

nebo mlyacutenech s otočnyacutemi noži K mletiacute živočišnyacutech materiaacutelů se velmi dobře hodiacute mlyacutenek na maso

Tkaacuteň se v něm řeže a drtiacute zaacuteroveň Hrubost nebo jemnost lze regulovat vloženiacutem vhodneacute destičky

kterou se rozemletyacute materiaacutel protlačuje Všechny uvedeneacute strojky a mlyacutenky většinou může nahradit

běžnyacute univerzaacutelniacute kuchyňskyacute robot kteryacute je vybaven mixeacuterem mlyacutenkem masovyacutem strojkem i

struhadly

Rostlinnyacute materiaacutel určenyacute ke studiu exprese genů obsahu fytohormonů aj je třeba během mletiacute

neustaacutele chladit aby nedochaacutezelo k degradaci Provaacutediacute se tak chlazeniacutem tekutyacutem dusiacutekem Rostlinnyacute

materiaacutel se může drtit pomociacute třeciacute misky s tloučkem přičemž všechny potřeby ktereacute přichaacuteziacute do styku

s rostlinnyacutem materiaacutelem musiacute byacutet takteacutež vychlazeny Dalšiacute možnostiacute nadrceniacute rostlinneacuteho materiaacutelu je

použitiacute tzv kuličkoveacuteho mlyacutenku

Homogenizace

Na rozdiacutel od mletiacute nasucho je v biochemickeacute praacuteci chaacutepaacutena homogenizace jako důkladneacute rozmělněniacute

materiaacutelu za přiacutedavku vody nebo vhodnyacutech pufrů či fyziologickyacutech roztoků

Pro homogenizaci malyacutech množstviacute je nejvhodnějšiacute roztiacuteraacuteniacute materiaacutelu v třeciacute misce za přiacutedavku

mořskeacuteho piacutesku skelneacuteho prachu nebo jineacuteho abraziva Tužšiacute materiaacutely se před homogenizaciacute zmraziacute

kapalnyacutem dusiacutekem kteryacute je učiniacute křehčiacutemi k rozmělněniacute Homogenizaci lze rovněž proveacutest ve

vyacutekonneacutem mixeacuteru

K narušeniacute buněčneacute stěny a membraacuteny mikroorganismů tzv desintegraci se použiacutevaacute ještě některyacutech

speciaacutelniacutech metod Např působeniacute chemickyacutech činidel (detergenty) působeniacute enzymů štěpiacuteciacutech

polysacharidy buněčnyacutech stěn (lysozym celulasa) kraacutetkeacute působeniacute ultrazvuku opakovaneacute zmrazovaacuteniacute

a rozmrazovaacuteniacute Přehled nejužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik je uveden v tabulce 2

74

Tab 2 Přehled nejpoužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik

METODA PŘIacuteKLAD POUŽITIacute PRINCIP

Šetrneacute

lyacuteze buněk erythrocyty porušeniacute buněčneacute membraacuteny osmotickyacutem

tlakem

působeniacute enzymů bakterie štěpeniacute buněčneacute stěny specifickyacutemi

enzymy

působeniacute chemikaacuteliiacute

extrakce kvasinek

organickyacutemi rozpouštědly

nebo vhodnyacutemi kyselinami

čaacutestečnaacute solubilizace buněčneacute stěny

homogenizace jaterniacute tkaacuteň mechanickeacute porušeniacute buněk protlačovaacuteniacutem

uacutezkou štěrbinou

mletiacute svalovaacute tkaacuteň semena působeniacute střižnyacutech sil mechanickeacute

porušeniacute tkaacuteně

Středniacute

mixovaacuteniacute v nožovyacutech

mixeacuterech živočišnaacute a rostlinnaacute pletiva působeniacute střižnyacutech sil

mletiacute s abrazivy rostlinneacute tkaacuteně bakterie mechanickeacute porušeniacute buněk

Intenzivniacute

ultrazvuk buněčneacute suspenze naacutehleacute změny tlaku a teploty při zaacuteniku

vznikajiacuteciacutech mikrobublin

kuličkovyacute mlyacuten buněčneacute suspenze mechanickeacute porušeniacute buněk rychlou vibraciacute

skleněnyacutech kuliček

French press kvasinky dezintegrace buněčneacute stěny vysokyacutem

tlakem

Centrifugace

Centrifugace čili odstřeďovaacuteniacute patřiacute k nejběžnějšiacutem operaciacutem v biochemickeacute laboratoři Dovoluje

oddělit složky suspenze nebo emulze na zaacutekladě rozdiacutelnyacutech hustot Byacutevaacute často rychlejšiacute a pohodlnějšiacute

než filtrace a v některyacutech přiacutepadech vede i k lepšiacutemu odděleniacute pevneacute a kapalneacute faacuteze Kromě nahrazeniacute

nebo doplněniacute filtrace zvlaacuteště je-li suspendovanaacute laacutetka velmi jemnaacute špatně filtrovatelnaacute a filtrace

zdlouhavaacute maacute odstřeďovaacuteniacute v biochemii i jinyacute vyacuteznam Sloužiacute k některyacutem speciaacutelniacutem preparativniacutem a

analytickyacutem uacutečelům (např izolace mitochondriiacute diferenčniacute centrifugaciacute) Daacutele je to přiacuteprava buněčnyacutech

struktur gradientovou centrifugaciacute a z analytickyacutech aplikaciacute pak předevšiacutem stanoveniacute relativniacutech

molekulovyacutech hmotnostiacute sloučenin a stanoveniacute čistoty izolovanyacutech preparaacutetů

Při odstřeďovaacuteniacute působiacute na sedimentujiacuteciacute čaacutestice odstředivaacute siacutela (P) kterou lze vyjaacutedřit vztahem

119875 = 119898 ∙ 119903 ∙ 1205962

kde m hellip hmotnost čaacutestice

r hellip poloměr otaacutečeniacute

hellip uacutehlovaacute rychlost

75

Pro praktickeacute vyacutepočty se však zavaacutediacute veličina relativniacute odstřediveacute zrychleniacute R ktereacute udaacutevaacute kolikraacutet je

toto zrychleniacute většiacute než zemskeacute tiacutehoveacute zrychleniacute g a je daacutena vztahem

119877 = 1118 ∙ 119903 ∙ 1198732 ∙ 10minus5

kde N hellip počet otaacuteček za minutu

r hellip poloměr otaacutečeniacute v cm

Je nutno ji uvaacutedět jako hlavniacute charakteristiku centrifugace Z prvniacuteho vztahu je zřejmeacute že pouhyacute uacutedaj

počtu otaacuteček za minutu necharakterizuje proces centrifugace

Během nastavovaacuteniacute centrifugy je třeba braacutet zřetel na to kterou jednotku zadaacutevaacuteme ndash zda naacutesobky

zrychleniacute (x g) či otaacutečky za minutu (RPM) Tyto dvě hodnoty nejsou stejneacute ale existuje mezi nimi vztah

Dřiacuteve byl ke každeacute centrifuze dodaacutevaacuten nomogram k převodu těchto jednotek mezi sebou diacuteky znalosti

poloměru rotoru Dnešniacute centrifugy toto již zvlaacutedajiacute diacuteky elektronice samy

Existuje celaacute řada typů centrifug ktereacute se lišiacute velikostiacute (od malyacutech stolniacutech až po velkoobjemoveacute

průmysloveacute odstředivky) dosahovanyacutem zrychleniacutem a tvarem rotorů (vyacutekyvneacute a uacutehloveacute) Ve vyacutekyvnyacutech

rotorech jsou kyvety uloženy v pouzdrech kteraacute jsou volně zavěšena v čepech vlastniacuteho rotoru a kyvety

jsou během odstřeďovaacuteniacute ve vodorovneacute poloze Naproti tomu v uacutehlovyacutech rotorech jsou kyvety fixovaacuteny

v určiteacutem uacutehlu (45 - 50) k ose otaacutečeniacute

Zvlaacuteštniacute kategorii tvořiacute ultracentrifugy na nichž lze dosaacutehnout relativniacuteho odstřediveacuteho zrychleniacute

100 000 x g a viacutece Lišiacute se od běžnyacutech centrifug zejmeacutena tiacutem že prostor s rotorem musiacute byacutet při

odstřeďovaacuteniacute evakuovaacuten snižuje se tiacutem třeniacute způsobeneacute přiacutetomnostiacute vzduchu diacuteky tomu se rotor

nebude zahřiacutevat Použiacutevajiacute se pro děleniacute biopolymerů a subcelulaacuterniacutech čaacutestic v hustotniacutem gradientu

sacharosy nebo cesnyacutech soliacute Tyto techniky lze provaacutedět jak v analytickeacutem tak i v preparativniacutem

měřiacutetku Analytickeacute centrifugy jsou naviacutec opatřeny optickyacutem zařiacutezeniacutem umožňujiacuteciacutem sledovat rozhraniacute

tvořenaacute jednotlivyacutemi sedimentujiacuteciacutemi laacutetkami

Pro většinu praciacute preparačniacutech i analytickyacutech jsou požadovaacuteny centrifugy chlazeneacute Chlazeniacute centrifug

je zajišťovaacuteno chladiciacutemi agregaacutety zabudovanyacutemi do jedineacuteho provozniacuteho celku s centrifugou a je

ovlaacutedaacuteno termostatem Protilehleacute kyvety (u vysokootaacutečkovyacutech centrifug všechny kyvety) musejiacute byacutet

staticky a dynamicky vyvaacuteženy Z bezpečnostniacutech důvodu i z hlediska ochrany centrifugy je nutno

klaacutest na vyvažovaacuteniacute kyvet zvyacutešenou pozornost Každaacute nepřesnost v dynamickeacutem i statickeacutem vyvaacuteženiacute

se mnohonaacutesobně projeviacute zvětšeniacutem odstřediveacuteho tlaku na jednu stranu osy Osa se nerovnovaacutežnyacutem

zatiacuteženiacutem snadno ohne nebo se poškodiacute ložisko Při chodu odstředivky se při nepřesneacutem vyvaacuteženiacute

projevujiacute silneacute vibrace Statickeacuteho vyvaacuteženiacute se dosaacutehne tak že se na technickyacutech vaacutehaacutech s přesnostiacute na

jeden gram vyvaacutežiacute protilehlaacute pouzdra s kyvetami naplněnyacutemi suspenziacute určenou k centrifugaci Daleko

většiacute pozornost je třeba klaacutest dynamickeacutemu vyvaacuteženiacute protilehlyacutech kyvet Protilehleacute kyvety musiacute miacutet

stejnou velikost hmotnost a stejně umiacutestěneacute těžiště To znamenaacute že protilehleacute kyvety musiacute byacutet

naplněny stejnou suspenziacute přesněji řečeno suspenziacute o stejneacute hustotě Nelze tedy napřiacuteklad při

precipitaci siacuteranem amonnyacutem kyvetu s tiacutemto roztokem vyvaacutežit kyvetou s destilovanou vodou

76

Nukleoveacute kyseliny

Nukleoveacute kyseliny jsou makromolekulaacuterniacute laacutetky ktereacute ve sveacute struktuře nesou genetickou informaci

Běžnyacutemi nukleovyacutemi kyselinami jsou kyselina deoxyribonukleovaacute (DNA) a ribonukleovaacute (RNA) Zaacutekladniacute

stavebniacute jednotkou nukleovyacutech kyselin je tzv nukleotid Nukleotid je obecně heterocyklickaacute baacuteze kteraacute

N-glykosidickou vazbou vaacuteže sacharid (pentosu) a esterovou vazbou fosfaacutet (odtud kyselina)

Heterocyklickeacute baacuteze v nukleovyacutech kyselinaacutech jsou purinoveacute nebo pyrimidinoveacute povahy Nejčastěji

zastoupeneacute pyrimidinoveacute baacuteze jsou cytosin (C) thymin (T) a uracil (U) a purinoveacute baacuteze adenin (A) a

guanin (G) (Obr 1) Zatiacutemco DNA obsahuje baacuteze C T A G u RNA je T zaměněn za U

Jak už z naacutezvu vyplyacutevaacute nukleotidy RNA v sobě vaacutežou sacharid ribosu kdežto DNA jejiacute 2-deoxy variantu

Jednotliveacute nukleotidy jsou vaacutezaacuteny do polynukleotidoveacuteho řetězce skrze fosfaacutet (Obr 2) jednaacute se tedy o

vazbu diesterovou

Obr 1 Purinoveacute a pyrimidinoveacute nukleotidy

Nukleoveacute kyseliny byly objeveny již roku 1869 v buněčnyacutech jaacutedrech Jejich strukturu však odhalili až v

roce 1953 paacutenoveacute Watson a Crick (Nobelova cena) kdy bylo rozluštěno vzaacutejemneacute paacuterovaacuteniacute nukleotidů

dvou na sebe antiparalelniacutech řetězců dvoušroubovice DNA (Obr 3)

77

Obr 2 Nukleotidy spojeneacute v řetězec (UAG)

Obr 3 Paacuterovaacuteniacute baacuteziacute ve dvoušroubovici DNA

Izolace nukleovyacutech kyselin

Pro izolaci nukleovyacutech kyselin z živyacutech organismů byla vyvinuta řada metod ktereacute se od sebe mohou

dosti odlišovat Pro stručnost tohoto textu budou popsaacuteny dvě zaacutekladniacute

Prvniacutem krokem u všech metod je vždy lyacuteze buněk nebo pevneacute tkaacuteně U buněk většinou stačiacute rozrušit

buněčnou stěnu a membraacuteny nejčastěji se za tiacutemto uacutečelem použiacutevajiacute detergenty jako je dodecylsulfaacutet

sodnyacute (SDS) nebo Triton X-100 Pro izolaci DNA nebo RNA z rostlinnyacutech pletiv nebo živočišnyacutech tkaacuteniacute je

třeba nejdřiacuteve mechanickeacuteho narušeniacute ktereacute provaacutediacuteme buď mrazem ndash tekutyacutem dusiacutekem nebo

různyacutemi typy homogenizaacutetorů Buněčnyacute obsah včetně DNA se z lyzovanyacutech buněk uvolniacute do

extrakčniacuteho pufru kteryacute vždy musiacute obsahovat chelatačniacute činidlo ethylendiamintetraoctovou kyselinu

(EDTA) kteraacute vychytaacute veškereacute vaacutepenateacute ionty z extraktu Vaacutepenateacute ionty fungujiacute jako kofaktory

78

nukleas enzymů ktereacute štěpiacute nukleoveacute kyseliny a pokud by tyto enzymy byly během extrakce aktivniacute

naštěpily by veškereacute izolovaneacute nukleoveacute kyseliny Do extrakčniacuteho pufru se někdy přidaacutevajiacute naviacutec ještě

proteinasy enzymy štěpiacuteciacute proteiny Většina DNA je totiž obalenaacute histony a jejich odstraněniacute

proteinasou zvyacutešiacute čistotu izolovaneacute DNA

Jeden typ metod je založen na extrakci směsiacute fenolu a chloroformu Fenol se rozpouštiacute ve vodě i v

chloroformu preferuje ale chloroform Chloroform se jako organickeacute rozpouštědlo s vodou nemiacutesiacute

Přidaacuteme-li tedy směs fenolu a chloroformu k extraktu ze živeacute tkaacuteně veškereacute tuky přechaacutezejiacute do

chloroformu biacutelkoviny a čaacutest polysacharidů se působeniacutem organickyacutech rozpouštědel vysraacutežiacute a nukleoveacute

kyseliny zůstanou ve vodneacute faacutezi Po intenzivniacute extrakci se směs zcentrifuguje a vznikleacute faacuteze se od sebe

odděliacute Vysraacuteženeacute proteiny a sacharidy vytvořiacute na rozhraniacute biacutelou prstencovitou sraženinu Pro vysraacuteženiacute

nukleovyacutech kyselin z vodneacute faacuteze se použiacutevaacute absolutniacute ethanol s přiacutedavkem soli nebo isopropanol Po

intenzivniacute centrifugaci (14000 RPM) pak nukleovaacute kyselina vytvořiacute ve zkumavce opaleskujiacuteciacute pelet

kteryacute se ještě promyacutevaacute etanolem sušiacute a nakonec rozpouštiacute ve vodě nebo vhodneacutem pufru

Novějšiacute metody využiacutevajiacute adsorpce nukleovyacutech kyselin na silikaacutet v přiacutetomnosti chaotropniacutech soliacute jako

je třeba guanidin thiokyanaacutet Extrakt nukleovyacutech kyselin se smiacutechaacute se silikaacutetovou matriciacute v podobě

vrstvy silikaacutetovyacutech kuliček v přiacutetomnosti chaotropniacute soli Nukleoveacute kyseliny se navaacutežiacute na kuličky a ty se

pak promyacutevaacuteniacutem zbaviacute kontaminujiacuteciacutech proteinů polysacharidů a jinyacutech nečistot Nakonec se nukleoveacute

kyseliny z kuliček uvolniacute sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely roztoku Tato metoda je velice rychlaacute a efektivniacute a využiacutevaacute

se ve většině komerčniacutech setů pro izolaci nukleovyacutech kyselin např v diagnostickyacutech laboratořiacutech v

nemocniciacutech

Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace a čistoty nukleovyacutech kyselin

Jako důkaz přiacutetomnosti izolovaneacute DNA i kontrolu jejiacute čistoty se použiacutevaacute nejčastěji spektrofotometrie v

bliacutezkeacute UV oblasti Nukleoveacute kyseliny absorbujiacute nejintenzivněji světlo o vlnoveacute deacutelce 260 nm takže

hodnota absorbance je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Při stanoveniacute je nutneacute dbaacutet na čistotu

preparaacutetu protože rušiacute přiacutetomnost proteinů (280 nm) a aromatickyacutech laacutetek Pokud je DNA preparaacutet

čistyacute poměr A260A280 dosahuje hodnoty 18

cDNA=629∙A260-360∙A280 [ngμl]

Daleko citlivějšiacute stanoveniacute koncentrace DNA je pomociacute metody fluorimetrie kdy je měřena

fluorescence DNA po smiacuteseniacute se specifickyacutem interkalačniacutem barvivem tedy barvivem ktereacute se

vmezeřuje mezi baacuteze DNA

Pro měřeniacute v UV oblasti je třeba použiacutevat kyvety ktereacute jsou pro tuto oblast spektra určeneacute ndash obvykle

se jednaacute o kyvety křemenneacute či jinak upraveneacute Při použitiacute plastoveacute či obyčejneacute skleněneacute kyvety dochaacuteziacute

k absorpci UV zaacuteřeniacute materiaacutelem kyvety tudiacutež jiacutem paprsek neprojde a nelze stanovit absorbanci

měřeneacuteho vzorku (Obr 4A) Při použitiacute UV kyvety uvidiacutete hladkyacute průběh spektra (Obr 4B) Daacutele je třeba

daacutevat pozor na směr kteryacutem kyvetu do spektrofotometru vklaacutedaacutete Při špatneacutem vloženiacute kyvety opět

nelze stanovit absorbanci měřeneacuteho vzorku (Obr 4C)

79

Obr 4 UV spektra stejneacuteho vzorku DNA A ndash použitiacute nevhodneacute plastoveacute kyvety B ndash použitiacute UV kyvety

C ndash UV kyveta vloženaacute špatnyacutem směrem D ndash vzorek DNA s vysokou koncentraciacute kontaminujiacuteciacutech

proteinů Na obraacutezku B je vidět absorpčniacute maximum DNA při 260 nm

UacuteKOL Č 1 Izolace DNA z vepřoveacute sleziny a RNA z pekařskyacutech kvasnic

LABORATORNIacute POMŮCKY

Třeciacute misky s tloučkem Odměrneacute vaacutelce pH papiacuterky Skleněnaacute tyčinka Centrifugačniacute kyvety Kaacutedinky

Dřevěneacute prkeacutenko a nůž Skleněneacute zkumavky Varneacute baňky Špejle Chlazenaacute centrifuga Automatickeacute pipety a špičky

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Vepřovaacute slezina Pekařskeacute kvasnice Hydroxid sodnyacute Chlorid sodnyacute

Kyselina octovaacute Diethylether Ethanol Mořskyacute piacutesek

ROZTOKY

5 kyselina octovaacute

50 kyselina octovaacute

05 hydroxid sodnyacute

1 M chlorid sodnyacute

POJMY

Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci

Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem

POSTUP

80

IZOLACE RNA Z KVASNIC

Pozor s diethyletherem pracujte v digestoři

1 Do třeciacute misky nadrobte jedno baleniacute pekařskyacutech kvasnic přidejte lžičku mořskeacuteho piacutesku a

důkladně rozetřete Poteacute postupně přidejte 3 ml destilovaneacute vody a 3 ml diethyletheru Po

přiacutedavku vždy důkladně rozetřete

2 Do homogenaacutetu postupně přidejte 50 ml 05 NaOH a pokračujte v roztiacuteraacuteniacute asi ještě 15 min

Upravte pH pomociacute 5 kyseliny octoveacute na pH 6 (použijte pH papiacuterky)

3 Směs rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet

4 Směs centrifugujte při 9500 g a teplotě 4 degC po dobu 10 min

5 Supernatant odlijte do kaacutedinky a upravte na pH 35 pomociacute 50 kyseliny octoveacute ndash odměřte použiteacute

množstviacute Přidejte vychlazenyacute ethanol ndash stejnyacute objem jako kyseliny octoveacute - vyloučenaacute sraženina

představuje ribonukleoprotein

6 Sraženinu ribonukleoproteinu zcentrifugujte při 2000 g 4 degC 10 min Supernatant teacuteměř celyacute

odlijte Ribonukleoprotein rozmiacutechejte ve zbytku supernatantu a naacutesledně rozdělte do třiacute frakciacute

(největšiacute množstviacute do varneacute baňky menšiacute množstviacute do velkeacute zkumavky a nejmeacuteně do maleacute

zkumavky) a uchovejte při 4 degC pro dalšiacute experimenty

IZOLACE DNA ZE SLEZINY

1 Slezinu z baliacutečku nakraacutejejte a naacutesledně v třeciacute misce rozetřete s trochou mořskeacuteho piacutesku na jemnou

kaši

2 Přidejte 100 ml vychlazeneacuteho 1 M NaCl - postupně po malyacutech daacutevkaacutech a za staacuteleacuteho roztiacuteraacuteniacute

Homogenizujte 15 min

3 Homogenaacutet rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet

4 Homogenaacutet centrifugujte při 5000 g 10 min 4 degC Mezitiacutem si připravte 600 ml vychlazeneacute

destilovaneacute vody do 1 l kaacutedinky

5 Supernatant pomalu v tenkeacutem proudu kontinuaacutelně nalijte do vychlazeneacute destilovaneacute vody poteacute

velmi jemně promiacutechejte pomociacute dřevěneacute špejle DNA se sraacutežiacute ve formě opaleskujiacuteciacutech vlaacuteken

6 Za použitiacute dřevěneacute špejle naviacutejejte vlaacutekna DNA a ty přenaacutešejte do varneacute baňky do velkeacute a maleacute

zkumavky a uchovejte při 4 degC pro spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace DNA

UacuteKOL Č 2 Důkaz nukleovyacutech kyselin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Vodniacute laacutezeň

Vařič

Zpětnyacute chladič

Stojany

Svorky

Varneacute kamiacutenky

Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)

Skleněneacute zkumavky

Špachtle

Automatickeacute pipety a špičky

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

81

Hydroxid sodnyacute

Kyselina siacuterovaacute

Uhličitan sodnyacute

Kyselina chlorovodiacutekovaacute

Dusičnan střiacutebrnyacute

Koncentrovanyacute amoniak

Folinovo činidlo

Difenylamin

ROZTOKY

5 kyselina siacuterovaacute

05 hydroxid sodnyacute

Difenylaminoveacute činidlo

5 dusičnan střiacutebrnyacute

POSTUP

ODLIŠENIacute DNA A RNA

DNA a RNA lze odlišit podle vaacutezaneacuteho sacharidu na zaacutekladě barevnyacutech reakciacute ktereacute poskytujiacute ribosa a

2-deoxyribosa s difenylaminem Zatiacutemco RNA poskytuje s difenylaminem zeleneacute zbarveniacute DNA reaguje

modře

Pozor pracujete s difenylaminem pracujte v rukaviciacutech a v digestoři

1) K frakciacutem RNA a DNA ve většiacutech zkumavkaacutech přidejte 1 ml 05 NaOH a po promiacutechaacuteniacute a rozpuštěniacute

přidejte 1 ml difenylaminoveacuteho činidla

2) Reakce inkubujte na vrouciacute vodniacute laacutezni minimaacutelně 20 min pak pozorujte vyacutevoj zbarveniacute

STABILITA NUKLEOVYacuteCH KYSELIN

Hlavniacute uacutelohou DNA je uchovat genetickou informaci což je zabezpečeno mimo jineacute vysokou stabilitou

fosfodiesteroveacute vazby Zatiacutemco v alkalickeacutem prostřediacute se DNA jen denaturuje RNA se rozštěpiacute až na

jednotliveacute nukleotidy Kyselou hydrolyacutezou se štěpiacute obě nukleoveacute kyseliny ale rozdiacutelnyacutem způsobem

1) K frakciacutem DNA a RNA ve varnyacutech baňkaacutech přidejte 30 ml 5 kyseliny siacuteroveacute a pod zpětnyacutem chladičem

povařte 30 min Nezapomeňte do baňky vložit varneacute kamiacutenky

2) Ziacuteskaneacute hydrolyzaacutety rozdělte po 1 ml do zkumavek (3 zkumavky pro DNA 3 zkumavky pro RNA) a

použijte pro dalšiacute analyacutezy

DŮKAZ PURINOVYacuteCH BAacuteZIacute NUKLEOVYacuteCH KYSELIN

Purinoveacute baacuteze tvořiacute nerozpustneacute soli střiacutebrneacute a měďneacute

82

1) K prvniacutem dvěma zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA (z předchoziacuteho pokusu) přidaacutevejte po

kapkaacutech amoniak až do alkalickeacute reakce (detekujte pH papiacuterkem) a 05 ml 5 roztoku AgNO3

pozorujte vznik jemneacute biacuteleacute vločkoviteacute sraženiny

2) Dalšiacute dvě zkumavky s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přiveďte k varu a přidejte 1 ml 10 CuSO4 poteacute

postupně přidaacutevejte pevnyacute Na2SO3 až dokud nevznikne tmavě žlutohnědaacute sraženina

Guanin redukuje Folinovo činidlo za vzniku modreacuteho zbarveniacute

3) Ke třetiacutem zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přidejte 1 ml Folinova činidla promiacutechejte a po

špetkaacutech přidaacutevejte na nakloněnou stěnu zkumavky pevnyacute Na2CO3 Vznikaacute intenzivně modreacute

zbarveniacute

UacuteKOL Č 3 Spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace nukleovyacutech kyselin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Křemennaacute kyveta

Stolniacute spektrofotometr

Automatickeacute pipety a špičky

Izolovanaacute DNA a RNA

POSTUP

1) K RNA a DNA v malyacutech zkumavkaacutech přidejte 05 ml 05 NaOH

2) Do 1 cm křemenneacute kyvety napipetujte 2 ml 05 NaOH a přidejte 20 microl alkalickeacuteho roztoku DNA

nebo RNA Jako slepou reakci použijte 05 NaOH

3) Proměřte absorpčniacute spektrum v UV oblasti v rozsahu 200-290 nm Pomociacute šipek na

spektrofotometru odečtěte hodnoty A260 a A280 Spektrum si vyfoťte

Obr 5 UV-spektrum DNA a RNA

83

VYHODNOCENIacute

1 Pomociacute vyacuteše uvedeneacuteho vzorce určete koncentraci a čistotu vaacutemi izolovanyacutech vzorků DNA

Vysvětlete co může byacutet přiacutečinou pokud je hodnota čistoty vyššiacute nebo nižšiacute než 18

2 Do protokolu zaznamenejte pozorovaneacute spektrum pro DNA i RNA

3 Zhodnoťte vyacutesledek důkazovyacutech reakciacute

7 Destilace

Destilace je metoda užiacutevanaacute k děleniacute a čištěniacute směsi kapalin ktereacute se navzaacutejem lišiacute bodem varu

Všeobecně platiacute že těkavějšiacute složky směsi přechaacutezejiacute v paacutery snadněji než složky meacuteně těkaveacute Plynnaacute faacuteze

vyskytujiacuteciacute se nad kapalinou maacute tedy jineacute složeniacute než kapalnaacute směs a destilaacutet (kondenzaacutet) vzniklyacute

kondenzaciacute těchto par bude bohatšiacute na těkavějšiacute složku

Chceme-li dosaacutehnout dokonaleacuteho rozděleniacute směsi dvou kapalin jedinou destilaciacute v jednoducheacute

aparatuře musiacute se jejich body varu lišit alespoň o 50 degC a destilovaneacute laacutetky nesmějiacute vytvaacuteřet azeotropniacute

směs (azeotrop) Azeotrop lze definovat jako směs s konstantniacutem bodem varu jejiacutež složky od sebe nelze

oddělit jednoduchou destilaciacute Dle povahy kapalneacute směsi je třeba volit vhodnou destilačniacute metodu pro

odděleniacute složek směsi

Je-li kapalina znečištěna pouze malyacutem množstviacutem těkavyacutech laacutetek pak je možneacute ji čistit jednoduchou

destilaciacute nebo pouhyacutem odpařovaacuteniacutem Jednaacute-li se však o směs laacutetek s velmi bliacutezkyacutemi body varu pak je

třeba použiacutet tzv frakčniacute destilaci (neboli rektifikaci) Je-li destilovanaacute laacutetka termicky maacutelo stabilniacute a

rozklaacutedaacute se při nižšiacute teplotě než je jejiacute bod varu pak je nutneacute použiacutet destilaci vakuovou Vakuovaacute

84

destilace probiacutehaacute za sniacuteženeacuteho tlaku ktereacuteho lze dosaacutehnout pomociacute vakuoveacute pumpy Často využiacutevanyacutem

zařiacutezeniacutem pro vakuovou destilaci je vakuovaacute rotačniacute odparka Destilace s vodniacute parou se použiacutevaacute k

odděleniacute těch laacutetek ktereacute těkajiacute s vodniacute paacuterou při nižšiacute teplotě než je jejich bod varu

Pro uacutečely opětovneacuteho zkapalněniacute par destilovaneacute kapaliny se v laboratorniacutech podmiacutenkaacutech použiacutevajiacute

chladiče u kteryacutech se rozlišuje několik druhů Paacutery vysokovrouciacutech laacutetek (s bodem varu nad 150 degC)

kondenzujiacute ve vzdušneacutem chladiči (Obr 1A) v ostatniacutech přiacutepadech se použiacutevaacute Liebigův chladič kteryacutem

proteacutekaacute studenaacute voda (Obr 1B) Ještě uacutečinnějšiacute je chladič kuličkovyacute (Obr 1C) nebo spiraacutelovyacute (Obr 1D)

kteryacute se při sestavovaacuteniacute destilačniacute aparatury musiacute postavit do šikmeacute polohy tak aby se v něm nezdržoval

kondenzaacutet Variace spiraacuteloveacuteho chladiče je rovněž často využiacutevaacutena u vakuoveacute rotačniacute odparky

Obr 1 Chladiče A ndash vzdušnyacute chladič B ndash Liebigův chladič C ndash kuličkovyacute chladič D ndash spiraacutelovyacute chladič

Šipky naznačujiacute směr toku chladiacuteciacuteho meacutedia (vody)

Destilace za normaacutelniacuteho tlaku

Destilace za normaacutelniacuteho tlaku je nejběžnějšiacute druh destilace a použiacutevaacute se všude tam kde kapalina přechaacuteziacute

snadno v paacutery při teplotě za ktereacute se neniacute třeba obaacutevat rozkladu destilovaneacute laacutetky Destilačniacute aparatura

(Obr 2) se sklaacutedaacute z varneacute baňky přiacutepadně z baňky frakčniacute Varnaacute baňka se nevoliacute přiacuteliš velkaacute a plniacute se

maximaacutelně do 34 objemu Baňka se uzaviacuteraacute přes Claisenův naacutestavec na kteryacute je napojen teploměr pro

měřeniacute teploty a chladič pro kondenzaci par

Jelikož maacute při destilaci směsi vrouciacute kapalina obvykle vyššiacute bod varu než kondenzaacutet je vhodnějšiacute

neponořovat teploměr do kapaliny nyacutebrž odečiacutetat teplotu odvaacuteděnyacutech par Na konci chladiče je obvykle

upevněna alonž pomociacute niacutež steacutekaacute kondenzaacutet do jiacutemaciacute naacutedoby (předloha neboli kondenzačniacute baňka)

Velice vyacutehodneacute jsou aparatury zaacutebrusoveacute obzvlaacuteště při praacuteci s agresivniacutemi laacutetkami

V dokonale hladkyacutech naacutedobaacutech může při zahřiacutevaacuteniacute kapalin dojiacutet k tzv utajeneacutemu varu Je to metastabilniacute

stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute

prudkyacute var vzkypěniacute a přetečeniacute destilovaneacute směsi do předlohy Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu

vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute

cihla varneacute kamiacutenky apod)

85

Obr 2 Destilačniacute aparatura za normaacutelniacuteho tlaku A ndash vařič B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek

D ndash Claisenův naacutestavec E ndash teploměr F ndash Liebigův chladič G ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič H ndash alonž

I ndash Erlenmayerova baňka

Destilace s vodniacute paacuterou

Podle Daltonova zaacutekona je tlak nad směsiacute dvou nebo několika kapalin roven součtu parciaacutelniacutech tlaků

jednotlivyacutech složek Jelikož var kapaliny nastane v okamžiku kdy se tenze jejiacute paacutery rovnaacute okolniacutemu ndash

atmosfeacuterickeacutemu tlaku je zřejmeacute že bod varu takoveacute směsi bude nižšiacute než body varu jednotlivyacutech

oddělenyacutech složek

Jako přiacuteklad lze pro jednoduchost uveacutest směs anilinu a vody kteraacute vře při 98 degC kdy tenze vodniacute paacutery

činiacute 942middot104 Pa a tlak par anilinu je 707middot103 Pa Bod varu samotneacuteho anilinu je roven 1844 degC Destilace

s vodniacute parou je tedy založena na využitiacute Daltonova zaacutekona Použiacutevaacute se hlavně v organickeacute chemii Tiacutemto

způsobem je možno předestilovat laacutetky ktereacute majiacute bod varu i vyššiacute než 200 degC při teplotaacutech nižšiacutech než

100 degC a uchraacutenit je tak před nežaacutedouciacutem rozkladem

Při destilaci s vodniacute parou se použiacutevajiacute aparatury sestaveneacute dle obraacutezku 3 Aparatura se sklaacutedaacute z vyviacuteječe

vodniacute paacutery kteryacutem je varnaacute baňka uzavřenaacute 2x vrtanou zaacutetkou Jedniacutem otvorem prochaacuteziacute dlouhaacute

skleněnaacute trubice sahajiacuteciacute až ke dnu naacutedoby Je to tzv pojistnaacute trubice a jejiacutem uacutekolem je zabraacutenit při

naacutehleacutem poklesu tlaku ve vyviacuteječi nasaacutetiacute kapaliny z destilačniacute baňky Podtlak se vyrovnaacute nasaacutetiacutem vzduchu

pojistnou trubiciacute Baňky i chladič jsou uchyceny pomociacute laboratorniacutech držaacuteků a laboratorniacutech spojek do

laboratorniacutech stojanů pro zajištěniacute stability celeacute aparatury

86

Vodniacute paacutera probublaacutevaacute destilačniacute baňkou kteraacute je zahřiacutevaacutena souběžně s vyviacuteječem vodniacute paacutery Destilačniacute

baňka je většinou upevněna vzhledem k ostatniacute aparatuře do šikmeacute polohy proto aby kapalina

rozstřikovanaacute proudem vodniacute paacutery nevnikla do chladiče a neznečišťovala tak kondenzaacutet Dalšiacute možnostiacute

prevence znečištěniacute kondenzaacutetu je použitiacute Claisenova naacutestavce kteryacute zvětšuje vzdaacutelenost mezi kapalinou

a uacutestiacutem chladiče Chladič byacutevaacute standardně zakončen alonžiacute a jiacutemaciacute naacutedobou

Obr 3 Destilace s vodniacute parou A ndash vařič nebo topneacute hniacutezdo B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek

D ndash pojistnaacute trubice a trubice pro vedeniacute vodniacute paacutery E ndash trojhrdlaacute baňka F ndash Claisenův naacutestavec

G ndash teploměr H ndash Liebigův chladič I ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič J ndash alonž K ndash Erlenmayerova baňka

UacuteKOL Č 1 Izolace hřebiacutečkoveacute silice z hřebiacutečku destilaciacute s vodniacute parou

V tomto cvičeniacute lze izolovat silice z dalšiacutech volitelnyacutech zdrojů (levandule kmiacuten apod)

teoretickaacute přiacuteprava je zde hodnocena 20 kladnyacutemi body

Hřebiacutečkovaacute silice je homogenniacute směs o složeniacute eugenol (85-90 ) acetyleugenol (9-10 ) a maleacute

množstviacute jinyacutech laacutetek Laacutetky přiacutetomneacute v teacuteto směsi majiacute teploty varu 254 degC pro eugenol a 281-286 degC pro

acetyleugenol Obě tyto laacutetky jsou ve vodě pouze velmi maacutelo rozpustneacute Hustota těchto laacutetek se

pohybuje v rozmeziacute 1079 gmiddotml-1 pro acetyleugenol a 1067 gmiddotml-1 pro eugenol při 25degC

87

Při teplotě varu vody však obě tyto laacutetky majiacute značnou tenzi par a lze je proto z hřebiacutečku snadno

vydestilovat s vodniacute parou při teplotě nižšiacute než 100 degC Ze ziacuteskaneacute vodniacute emulze se silice vyextrahuje do

vhodneacuteho rozpouštědla Naacuteslednyacutem oddestilovaacuteniacutem rozpouštědla z extraktu je dociacuteleno jeho zahuštěniacute

Tiacutemto postupem lze ziacuteskat čistou hřebiacutečkovou silici sklaacutedajiacuteciacute se převaacutežně z eugenolu a acetyleugenolu

Eugenol je fenolickaacute laacutetka obsaženaacute hlavně v nezralyacutech plodech rostlin čeledi Myrtaceae jako je Pimento

officinalis či Caryophyllum aromaticum u naacutes znaacutemyacutech jako noveacute kořeniacute (jamajskyacute pepř) a hřebiacuteček

Z pohledu chemickeacuteho se jednaacute o derivaacutet guajakolu s allylovyacutem řetězcem kteryacute naacuteležiacute mezi

fenylpropanoidy Vzhledem se jednaacute o bezbarvou až bledě žlutou olejovitou kapalinu přiacutejemneacute

hřebiacutečkoveacute vůně V současneacute době se použiacutevaacute v zubniacutem leacutekařstviacute jako lokaacutelniacute anestetikum a rovněž

působiacute jako aktivaacutetor žaludečniacutech traacuteviciacutech enzymů a s tiacutem takeacute souvisiacute obliba těchto druhů kořeniacute teacuteměř

ve všech světovyacutech kuchyniacutech

LABORATORNIacute POMŮCKY

Alonž (velkaacute a malaacute)

Claisenův naacutestavec (velkyacute a malyacute)

Děliacuteciacute naacutelevka se skleněnou zaacutetkou (250 ml)

Erlenmayerovy baňky (100 ml)

Filtračniacute kruh středniacute

Gumoveacute hadice

Hrnec pro vodniacute laacutezeň

Kaacutedinky (50 ml 100 ml 250 ml)

Laboratorniacute lžička

Laboratorniacute spojky

Laboratorniacute stojany

Laboratorniacute svorka malaacute

Laboratorniacute svorka pro chladič

Laboratorniacute svorky středniacute

Zvedaacutek pro topneacute hniacutezdo

Liebigův chladič (velkyacute a malyacute)

Mikrozkumavka

Odměrnyacute vaacutelec (25 ml)

Pasteurova pipeta

Skleněneacute zaacutetky 1415

Skleněneacute kuličkyvarneacute kamiacutenky

Teploměr do 150degC

Třeciacute miska s tloučkem

Topneacute hniacutezdo na 250ml baňku

Topneacute hniacutezdo na 500ml baňku

Trojhrdlaacute baňka (500 ml)

Varneacute baňky (100 ml 250 ml)

Vařič

Vaacuteženka

Vyviacuteječ paacutery (zaacutetka + skleněnaacute trubice)

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Hřebiacuteček

Hexan

POSTUP

POZOR Hexan je hořlavina I třiacutedy nepoužiacutevejte v bliacutezkosti praacutece s niacutem otevřeneacuteho ohně

Zabraňte aby se dostala voda dovnitř topneacuteho hniacutezda

Pokud se tak stane okamžitě odpojte hniacutezdo z elektrickeacute siacutetě

1 Navažte 10 g hřebiacutečku a důkladně jej rozetřete v třeciacute misce za pomoci tloučku

2 Sestavte destilačniacute aparaturu pro destilaci s vodniacute parou dle obraacutezku 3 Jelikož se jednaacute o

zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Chladič napojte dle šipek na přiacutevod

chladiciacute vody a odvodniacute hadičku z chladiče umiacutestěte do odpadu Obě baňky umiacutestěte do topnyacutech

hniacutezd Zaacutebrusy promažte jemnou vrstvou silikonu Aparaturu sestavujte souběžně s umiacutestěniacutem

88

chemikaacuteliiacute do přiacuteslušnyacutech baněk (popsaacuteno v bodě 3 a 4) Po sestaveniacute nechte aparaturu zkontrolovat

vedouciacutem cvičeniacute

3 Vyviacuteječ vodniacute paacutery naplňte do ⅔ destilovanou vodou a na jeho dno umiacutestěte skleněneacute kuličky (varneacute

kamiacutenky)

4 Do trojhrdleacute baňky nasypte rozetřenyacute hřebiacuteček a přilijte 100 ml destilovaneacute vody

5 Miacuternyacutem proudem pusťte do chladiče vodu a zapněte vyhřiacutevaacuteniacute vyviacuteječe vodniacutech par na plnyacute vyacutekon

Zaacuteroveň zapněte vyhřiacutevaacuteniacute trojhrdleacute baňky na frac12 vyacutekon V průběhu destilace neustaacutele kontrolujte

aparaturu přiacutepadně regulujte teplotu vyhřiacutevaacuteniacute dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute

6 Po přibližně 30 minutaacutech na zaacutekladě pokynů vedouciacuteho cvičeniacute ukončete destilaci a nechte

destilačniacute aparaturu ochladit

7 Ze ziacuteskaneacute směsi vody a silice vyextrahujte silici hexanem dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu

Předestilovanou směs nalijte do uzavřeneacute děliacuteciacute naacutelevky přidejte k niacute 15 ml hexanu a po uzavřeniacute

naacutelevky zaacutetkou obsah důkladně protřepte (viz uacuteloha č 5 ndash Extrakce)

Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru a

otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte dostatečnyacute

přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna

Po důkladneacutem protřepaacuteniacute vyčkejte až se v naacutelevce vytvořiacute rozhraniacute dvou vrstev Spodniacute vrstvu tj

vodu se zbytkem silice odlijte do kaacutedinky Spolu se spodniacute vrstvou můžete odliacutet i malou čaacutest horniacute

vrstvy pro zajištěniacute že v horniacute vrstvě nebude ani čaacutest spodniacute vrstvy Roztok silice v hexanu (horniacute

vrstva) pak přelijte do sucheacute Erlenmayerovy baňky I minimaacutelniacute množstviacute vody způsobiacute zakaleniacute

silice po oddestilovaacuteniacute hexanu Extrakci zopakujte ještě dvakraacutet vždy s novyacutem podiacutelem hexanu kteryacute

přidaacutevaacutete k vodneacute faacutezi Jednotliveacute podiacutely silice v hexanu spojte dohromady

8 Sestavte aparaturu pro destilaci za normaacutelniacuteho tlaku podle obraacutezku 2 Jelikož se jednaacute

o zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Baňku miacutesto do topneacuteho hniacutezda

umiacutestěte do vodniacute laacutezně (hrnec s vodou umiacutestěnyacute na vařiči) Roztok silice v hexanu přelijte do maleacute

zaacutebrusoveacute baňky (100 ml) na kterou nasadiacutete Claisenův naacutestavec s vodniacutem chladičem zakončenyacutem

alonžiacute a baňkou na kondenzaacutet

9 Baňku zahřiacutevejte opatrně na vodniacute laacutezni (vařič s hrncem) Během destilace je nutno regulovat

teplotu vodniacute laacutezně Udržujte ji mezi 80-90 degC voda tedy nesmiacute vřiacutet Zaacuteroveň sledujte teplotu v

destilačniacute aparatuře a v průběhu destilace odečtěte na teploměru teplotu varu hexanu Jakmile

přestane hexan destilovat destilaci zastavte a nechte aparaturu zchladnout

10 Pomociacute Pasteurovy pipety převeďte silici do předem zvaacuteženeacute mikrozkumavky (na analytickyacutech

vahaacutech) a určete jejiacute objem (podle stupnice na mikrozkumavce) a hmotnost (zvaacuteženiacutem na

analytickyacutech vahaacutech) Oddestilovanyacute hexan přelijte do laacutehve k tomu určeneacute

VYHODNOCENIacute

1 Vypočiacutetejte vyacutetěžek hřebiacutečkoveacute silice na jeden gram odvaacuteženeacuteho hřebiacutečku

2 Vypočiacutetejte hustotu hřebiacutečkoveacute silice

3 Stanovte teplotu varu hexanu a srovnejte ji s tabulkovou hodnotou

4 Zamyslete se nad tiacutem proč je vyacutehodnějšiacute destilaci s vodniacute parou provaacutedět vyacuteše popsanyacutem a

provedenyacutem způsobem než destilovat danou laacutetku společně s vodou v jedneacute baňce

5 Do protokolu se pokuste odvodit systematickeacute naacutezvy eugenolu a acetyleugenolu dle platneacuteho

naacutezvosloviacute

89

V přiacutepadě že jste pracovali s alternativniacutem vyacutechoziacutem materiaacutelem otaacutezky ve vyhodnoceniacute analogicky

upravte

90

8 Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu precipitačniacute techniky dialyacuteza

centrifugace ultrafiltrace

Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu

viz kapitola 6 Izolace nukleovyacutech kyselin

- Mletiacute homogenizace centrifugace

Precipitačniacute metody

V počaacutetečniacutech faacuteziacutech izolaciacute biopolymerů jsou většinou použiacutevaacuteny meacuteně pracneacute metody faacutezoveacute separace

jako jsou precipitace (frakcionace) dialyacuteza či vsaacutedkovaacute adsorpce Tyto metody nemajiacute zpravidla velkeacute

rozlišeniacute umožňujiacute však snadneacute a rychleacute zakoncentrovaacuteniacute preparaacutetu po zaacutekladniacute extrakci biologickeacuteho

materiaacutelu Sraacuteženiacute se provaacutediacute pomociacute neutraacutelniacutech soliacute změnou pH organickyacutemi rozpouštědly či

teplotou

Rozpustnost proteinů ve vodnyacutech roztociacutech zaacutevisiacute na jejich solvatačniacutem obalu tj vrstvě molekul vody

a iontů ktereacute obalujiacute jejich molekuly Přiacutečinou solvatačniacutech obalů jsou elektrostatickeacute siacutely mezi polaacuterniacutemi

strukturami proteinů a dipoacutely vody Rozpustnost proteinů se s rostouciacute koncentraciacute soliacute zpravidla

nejprve zvyšuje (vsolovaciacute efekt) prochaacuteziacute maximem a posleacuteze klesaacute (vysolovaciacute efekt) Vsolovaacuteniacute je

způsobeno vytvořeniacutem iontoveacuteho oblaku kolem ionizovanyacutech skupin biopolymerů ndash dochaacuteziacute ke sniacuteženiacute

interakce nabityacutech skupin biopolymerů mezi sebou a zvyacutešeniacute interakciacute s rozpouštědlem Dalšiacutem

přiacutedavkem neutraacutelniacute soli se snižuje tloušťka solvatačniacuteho obalu a efektivniacute koncentrace vody a tiacutem se

snižuje i rozpustnost proteinu Charakter zaacutevislosti rozpustnosti na koncentraci soli je určen nejen typem

biopolymeru ale i typem soli a hodnotou pH Nejnižšiacute je rozpustnost v izoelektrickeacutem bodě tj hodnota

pH při ktereacute maacute molekula biopolymeru neutraacutelniacute naacuteboj

Při frakcionaci organickyacutemi rozpouštědly miacutesitelnyacutemi s vodou (methanol ethanol aceton) se využiacutevaacute

rozdiacutelnaacute rozpustnost proteinů v těchto rozpouštědlech a ve vodě Zvyšovaacuteniacutem koncentrace organickeacuteho

rozpouštědla se zmenšuje i solvatačniacute obal kolem molekul proteinů což nakonec vede k jejich vysraacuteženiacute

Frakcionace organickyacutemi rozpouštědly se může kombinovat se změnami koncentrace soliacute pH a teploty

Tepelnaacute denaturace nežaacutedouciacutech laacutetek

Tato metoda se použiacutevaacute zejmeacutena při izolaci některyacutech termostabilniacutech enzymů v počaacutetečniacutech faacuteziacutech

purifikačniacuteho procesu Často se do roztoku přidaacutevaacute substraacutet koenzym nebo inhibitor přiacuteslušneacuteho

enzymu neboť přiacutetomnost těchto laacutetek vede k tvorbě komplexů enzym ndash ligand ktereacute se zpravidla

vyznačujiacute zvyacutešenou odolnostiacute vůči denaturačniacutem vlivům Roztok je zahřiacutevaacuten po jistou dobu na určitou

teplotu pak je rychle ochlazen v ledoveacute laacutezni a koagulovaneacute balastniacute biopolymery zejmeacutena termolabilniacute

proteiny se odstraniacute centrifugaciacute nebo filtraciacute Jako přiacuteklad můžeme uveacutest přiacutepravu kvasničneacute

alkoholdehydrogenasy kdy se extrakt v prostřediacute pyrofosfaacutetoveacuteho pufru zahřeje po dobu 15 minut na

teplotu 55 C na vodniacute laacutezni a balastniacute proteiny se odstraniacute centrifugaciacute

91

Vysolovaacuteniacute biopolymerů neutraacutelniacutemi solemi

Precipitovatelnost určiteacuteho proteinu z vodneacuteho roztoku je zaacutevislaacute na druhu použiteacute soli iontoveacute siacutele

hodnotě pH teplotě a koncentraci proteinů Při vysolovaciacutem efektu se uplatňuje daleko viacutece povaha

aniontu než kationtu Dvojmocneacute a viacutecemocneacute anionty precipitujiacute proteiny většinou mnohem uacutečinněji

než anionty jednomocneacute Nejčastěji použiacutevanou soliacute pro vysolovaacuteniacute biopolymerů je siacuteran amonnyacute Jeho

vyacutehodou je značnaacute rozpustnost (např ve srovnaacuteniacute s Na2SO4) kteraacute je jen nepatrně zaacutevislaacute na teplotě a

malyacute denaturačniacute vliv Doporučuje se použiacutevat dostatečně čistyacute siacuteran amonnyacute bez obsahu kovovyacutech

iontů ktereacute by mohly interagovat s proteiny a katalyzovat některeacute oxidačniacute reakce Jineacute soli se použiacutevajiacute

jen ve speciaacutelniacutech přiacutepadech např siacuteran hořečnatyacute k izolaci -globulinoveacute frakce ze seacutera nebo chlorid

sodnyacute k precipitaci fibrinogenu Diacuteky sveacute velkeacute kapacitě a tlumiveacute schopnosti by byly fosforečnany

ideaacutelniacutemi sraacutežedly ale pro svou špatnou rozpustnost se v praxi použiacutevajiacute jen velmi omezeně Často

použiacutevanou soliacute pro precipitaci některyacutech enzymů je i chlorid manganatyacute

Vlastniacute precipitace se provaacutediacute tak že se do roztoku biopolymerů sůl zpravidla přidaacutevaacute po malyacutech daacutevkaacutech

v pevneacutem stavu nebo jako nasycenyacute vodnyacute roztok za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute aby nedošlo k lokaacutelniacutemu

přesyceniacute Vysolovaacuteniacute probiacutehaacute při konstantniacute teplotě chlazeniacute neniacute vždy nezbytneacute Optimaacutelniacute

koncentračniacute rozsah pro frakcionaci daneacuteho proteinu je nutno najiacutet empiricky Množstviacute siacuteranu

amonneacuteho potřebneacuteho k dosaženiacute určiteacuteho stupně nasyceniacute lze snadno zjistit z tabulky 3 Po přidaacuteniacute

takoveacuteho množstviacute siacuteranu amonneacuteho ktereacute odpoviacutedaacute 30 množstviacute potřebneacuteho ke vzniku nasyceneacuteho

roztoku teacuteto soli (v praxi označovaacuteno jako 30 nasyceniacute) se sraacutežejiacute nukleoveacute kyseliny a poměrně maacutelo

proteinů Mezi 30ndash75 nasyceniacute pak precipituje většina proteinů V tomto rozmeziacute je třeba nasyceniacute

zvyšovat po poměrně malyacutech daacutevkaacutech Po přidaacuteniacute přiacuteslušneacuteho množstviacute soli se roztok biopolymeru miacutechaacute

ještě asi 20 minut a precipitaacutet se odděliacute centrifugaciacute Pokud je danyacute biopolymer obsažen v precipitaacutetu

lze po rozpuštěniacute sraženiny ziacuteskat jeho koncentrovanyacute roztok Siacuteran amonnyacute se z roztoku odděliacute většinou

dialyacutezou gelovou chromatografiiacute nebo ultrafiltraciacute

92

Tab 3 Množstviacute pevneacuteho siacuteranu amonneacuteho ktereacute je třeba přidat k jednomu litru roztoku aby se

dosaacutehlo žaacutedaneacute změny v procentech saturace roztoku siacuteranem amonnyacutem

Vyacuteslednaacute koncentrace siacuteranu amonneacuteho ( saturace)

10 15 20 25 30 33 35 40 45 50 55 60 65 70 75 80 85 90 95 100

Vyacutec

ho

ziacute k

on

cen

trac

e s

iacuteran

u a

mo

nn

eacuteh

o (

s

atu

race

)

0 56 84 114 144 176 196 209 243 277 313 351 390 430 472 516 561 610 662 713 767

10 28 57 86 118 137 150 183 216 251 288 326 365 406 449 494 540 592 640 694

15 28 57 88 107 120 153 185 220 256 294 333 373 415 459 506 556 605 657

20 29 59 78 91 123 155 189 225 262 300 340 382 424 471 520 569 619

25 30 49 61 93 125 158 193 230 267 307 348 390 436 485 533 583

30 19 30 62 94 127 162 198 235 273 314 356 401 449 496 546

33 12 43 74 107 142 177 214 252 292 333 378 426 472 522

35 31 63 94 129 164 200 238 278 319 364 411 457 506

40 31 63 97 132 168 205 245 285 328 375 420 469

45 32 65 99 134 171 210 250 293 339 383 431

50 33 66 101 137 176 214 256 302 345 392

55 33 67 103 141 179 220 264 307 353

60 34 69 105 143 183 227 269 314

65 34 70 107 147 190 232 275

70 35 72 111 153 194 237

75 36 74 115 155 198

80 38 77 117 157

85 39 77 118

90 38 77

95 39

Sraacuteženiacute biopolymerů ostatniacutemi laacutetkami

Poměrně starou metodou je precipitace biopolymerů organickyacutemi rozpouštědly Tyto laacutetky snižujiacute

dielektrickou konstantu prostřediacute tiacutem přispiacutevajiacute ke sniacuteženiacute rozpustnosti a k vysraacuteženiacute biopolymeru

(zvyšujiacute se elektrostatickeacute interakce mezi nabityacutemi skupinami biopolymeru a molekuly se pak snaacuteze

shlukujiacute do precipitujiacuteciacutech agregaacutetů)

Při izolaci nukleovyacutech kyselin se použiacutevaacute sraacuteženiacute koncentrovanyacutem ethanolem (pro kvantitativniacute

odstraněniacute nukleovyacutech kyselin z roztoku se často použiacutevajiacute ribonukleasy a deoxyribonukleasy) Při

separaci proteinů se organickaacute rozpouštědla využiacutevajiacute maacutelo je zde nebezpečiacute denaturace ktereacute se

snižuje udržovaacuteniacutem roztoku při teplotě 0C Ethanolovaacute precipitace maacute vyacutehodu v tom že odpadaacute potřeba

dialyacutezy Kromě ethanolu se předevšiacutem pro frakcionaci plasmovyacutech (seacuterovyacutech) proteinů použiacutevaacute

methanol aceton a ether Při separaci citlivějšiacutech proteinů jsou organickaacute rozpouštědla nahrazovaacutena

některyacutemi kyselinami jako je kyselina kaprylovaacute rivanol (2-ethoxy-69-diaminoakridinlaktaacutet) nebo

organickyacutemi polymery např polyethylenglykolem

Ke zvyacutešeniacute specifičnosti sraacuteženiacute je možneacute do roztoku přidat specifickeacute ligandy biacutelkovin např kofaktory

nebo zinečnateacute ionty V posledniacute době se takeacute začal pro některeacute kyseleacute proteiny použiacutevat bazickyacute

protamin sulfaacutet niacutezkomolekulaacuterniacute protein izolovanyacute z rybiacuteho spermatu Princip kyseleacute či bazickeacute

frakcionace spočiacutevaacute v pomaleacutem okyseleniacute či zalkalizovaacuteniacute roztoku biopolymerů na určitou hodnotu pH

pomociacute silneacute kyseliny či zaacutesady na ktereacute se ponechaacute po určitou dobu (1 hod) a po odstraněniacute vysraacuteženyacutech

balastů se vraacutetiacute na původniacute hodnotu

93

Pokud je ciacutelem kvantitativniacute odděleniacute biopolymerů z roztoku tzn deproteinaci je třeba použiacutet

drastičtějšiacutech metod sraacuteženiacute Lze využiacutet např sraacutežeciacute schopnost iontů těžkyacutech kovů (Hg2+ Pb2+ Cd2+) nebo

složitějšiacutech aniontů ktereacute tvořiacute s proteiny těžko rozpustneacute komplexy (kyseliny trichloroctovaacute pikrovaacute

chloristaacute fosfowolframovaacute atd) Tyto metody jsou použitelneacute tehdy když neniacute zaacutejem o biopolymery ale

naopak o niacutezkomolekulaacuterniacute složky biologickeacuteho materiaacutelu

Dialyacuteza

Tato separačniacute technika využiacutevaacute difuacuteze niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek membraacutenou nepropustnou pro velkeacute

molekuly a čaacutestice z roztoku o vyššiacute koncentraci do roztoku o koncentraci nižšiacute V okamžiku kdy se

koncentrace laacutetek prochaacutezejiacuteciacutech membraacutenou na obou stranaacutech membraacuteny vyrovnajiacute proces se zastaviacute

Molekuly proteinů neprochaacutezejiacute pro svou velikost otvory dialyzačniacutech membraacuten Dialyacuteza umožňuje

v biochemii např snadneacute odděleniacute soliacute od roztoků proteinů (při vysolovaacuteniacute proteinů siacuteranem amonnyacutem)

uplatňuje se i při krystalizaci proteinů Nejčastěji se využiacutevaacute tam kde chceme vysokomolekulaacuterniacute laacutetky

zbavit niacutezkomolekulaacuterniacutech nečistot

Dřiacuteve se použiacutevaly pro dialyacutezu membraacuteny typu kolodium celofaacuten pergamen anebo i membraacuteny

zviacuteřeciacuteho původu (střeva vaječnaacute blanka různeacute měchyacuteře) Nyniacute jsou komerčně dostupneacute uměleacute

membraacuteny s vhodnou velikosti poacuterů ve tvaru dlouheacute trubice různeacuteho průměru běžnyacutem laboratorniacutem

slangem jsou tyto membraacuteny nazyacutevaneacute dialyzačniacute střeva Potřebnyacute diacutel dialyzačniacute trubice se odstřihne a

na jednom konci pevně zavaacuteže nebo uzavře speciaacutelniacute svorkou Před naplněniacutem je třeba novou trubici

vždy pořaacutedně proplaacutechnout a nechat chviacuteli namočenou v destilovaneacute vodě ndash je třeba vymyacutet glycerol

kteryacutem jsou trubice impregnovaacuteny Po naplněniacute preparaacutetem určenyacutem k dialyacuteze se uzavře i druhyacute konec

trubice a vložiacute se do naacutedoby s vodou nebo pufrem o niacutezkeacute iontoveacute siacutele Během dialyacutezy je třeba myslet na

to že ve směru osmotickeacuteho tlaku prochaacutezejiacute molekuly vody což maacute za naacutesledek naředěniacute vzorku a

zvětšeniacute jeho objemu je třeba s tiacutem během plněniacute dialyzačniacuteho střeva počiacutetat aby nedošlo k jeho

poškozeniacute a ztraacutetě vzorku Je snaha o to aby dialyacuteza byla co nejrychlejšiacute Rychlost dialyacutezy zaacutevisiacute na

koncentračniacutem spaacutedu (zpočaacutetku je rychlejšiacute postupně se zpomaluje) kteryacute je ovlivněn předevšiacutem

poměrem objemů vně a uvnitř membraacuteny Rychlost tohoto procesu daacutele zaacutevisiacute na teplotě na počtu a

velikostiacute poacuterů v membraacuteně na siacutele membraacuteny na elektrickyacutech interakciacutech mezi membraacutenou a

difundujiacuteciacutemi čaacutesticemi a na velikosti plochy membraacuteny Miacutechaacuteniacute a obvykle i vyacuteměna kapaliny velmi

zrychlujiacute postup dialyacutezy Protože dialyacuteza trvaacute zpravidla desiacutetky hodin provaacutediacute se obvykle přes noc při

teplotě 0-4 C aby se zabraacutenilo denaturaci proteinů a množeniacute mikroorganismů

Ultrafiltrace

Podobně jako dialyacuteza použiacutevaacute se ultrafiltrace pro separaci či zakoncentrovaacuteniacute rozpuštěnyacutech laacutetek

s molekulovou hmotnostiacute vyššiacute než 10-4 Ultrafiltrace je proces při ktereacutem rozpouštědlo a rozpuštěneacute

laacutetky až do určiteacute kritickeacute velikosti prochaacutezejiacute membraacutenou na zaacutekladě tlakoveacuteho gradientu určujiacuteciacutem

faktorem je poacuterovitost membraacuteny Při ultrafiltraci se může využiacutevat pozitivniacute nebo negativniacute tlak

Pozitivniacuteho tlaku se dosahuje inertniacutem plynem převaacutežně dusiacutekem kteryacute se udržuje nad filtrovanyacutem

roztokem (retentaacutet) Roztoky se filtrujiacute pod tlakem 005 až 05 MPa nebo působeniacutem odstřediveacute siacutely v

centrifuze Naopak negativniacute tlak se udržuje pomociacute vakua ktereacute působiacute v prostoru již přefiltrovaneacuteho

roztoku (difuzaacutet) Rozpouštědlo a rozpuštěneacute laacutetky s menšiacutemi relativniacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi

než jsou poacutery v membraacuteně prochaacutezejiacute do ultrafiltraacutetu Laacutetky s vyššiacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi se pak

nad membraacutenou postupně zahušťujiacute Zakoncentrovanyacute retentaacutet lze zředit čistyacutem rozpouštědlem a

94

pokračovat v ultrafiltraci Tiacutem se postupně snižuje podiacutel niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek v retentaacutetu Při tomto

způsobu dialyacutezy nazyacutevaneacutem diafiltrace se požadovaneacuteho vyacutesledku dosaacutehne za 110 až 1100 času

potřebneacuteho pro konvenčniacute dialyacutezu

Obr 8 Zařiacutezeniacute pro ultrafiltraci

1 ndash elektromagnetickaacute miacutechačka 2 ndash zaacutesobniacutek na dusiacutek 3 ndash ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem 4 ndash regulaacutetor tlaku

5 ndash elektromagnetickeacute miacutechadlo 6 ndash tlakovyacute zabezpečovaciacute ventil 7 ndash přiacutevodniacute hadice dusiacuteku

8 ndash ultrafiltračniacute cela 9 ndash sviacuteraciacute stojan 10 ndash hadička pro odtok difuzaacutetu

11 ndash ovlaacutedaacuteniacute rychlosti miacutechaacuteniacute

Hlavniacutem požadavkem na membraacutenovyacute filtr je aby s dostatečnou rychlostiacute propouštěl rozpouštědlo

(vodu) a niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky a aby jeho poacutery měly standardniacute rozměr Tyto vlastnosti nemajiacute klasickeacute

celofaacutenoveacute či celulosoveacute membraacuteny použiacutevaneacute pro klasickou filtraci či dialyacutezu jejichž stěna maacute šiacuteřku 01

ndash 10 mm Proto se membraacutenoveacute filtry zhotovujiacute z anizotropniacutech polymerů se šiacuteřkou stěny 01 ndash 15 m

S takovyacutemi filtry by se však těžko manipulovalo a proto se připevňujiacute na podpůrnyacute materiaacutel kteryacute maacute

obvykle podobneacute chemickeacute složeniacute a jeho poacutery jsou podstatně většiacute než poacutery ultrafiltru Průměr poacuterů

membraacutenovyacutech filtrů se pohybuje v rozmeziacute od 01 do 50 nm

V biochemickyacutech laboratořiacutech se nejčastěji setkaacutete s ultrafiltračniacutemi celami a filtry firmy Amicon

(Obr 9) Tato firma dodaacutevaacute filtry s poacutery o průměru 02 - 20 nm ktereacute umožňujiacute dělit laacutetky s relativniacutemi

molekulovyacutemi hmotnostmi od 500 do 300 000 Da Podle typů jsou odolneacute vůči vodě a různyacutem

organickyacutem rozpouštědlům daacute se s nimi pracovat až do teploty 200 C a lze je vystavit působeniacute

zředěnyacutech kyselin hydroxidů a oxidačniacutech laacutetek Při spraacutevneacutem zachaacutezeniacute se mohou ultrafiltry použiacutevat

opakovaně mnohokraacutet za sebou Pro uacutečinnou ultrafiltraci je třeba zajistit aby se zadržovaneacute molekuly

nehromadily na povrchu filtru a nezacpaacutevaly jeho poacutery toho se dosaacutehne kontinuaacutelniacutem miacutechaacuteniacutem nebo

probublaacutevaacuteniacutem

95

Obr 9 Ultrafiltračniacute cela Amicon 8200

1 ndash viacuteko 2 ndash naacutedoba na retentaacutet 3 ndash nosič membraacuteny s odvodnyacutemi kanaacutelky 4 ndash spodniacute šroub 5 ndash stojan

na celu 6 ndash magnetickeacute miacutechadlo 7-8 ndash těsněniacute 9-10 ndash přiacutevod dusiacuteku 11 ndash odvod difuzaacutetu

96

UacuteKOL č 1 Homogenizace semen ječmene precipitace jejich proteinů siacuteranem amonnyacutem

s naacuteslednou dialyacutezou (a teoretickou ultrafiltraciacute na zařiacutezeniacute Amicon)

Nabobtnalaacute semena obilnin jsou vhodnyacutem zdrojem pro studium enzymů aktivniacutech v ranyacutech faacuteziacutech vyacutevoje

rostlin zejmeacutena pro vysokeacute aktivity a snadnou finančniacute dostupnost Nakliacutečenyacute ječmen (slad) je takeacute

vyacutebornyacutem zdrojem amylas enzymů vyacuteznamnyacutech v technologickeacute praxi předevšiacutem v lihovarnictviacute

a pivovarnictviacute Ve sladu jsou zastoupeny dva enzymy ktereacute štěpiacute (1-4) glykosidovou vazbu

polysacharidů -amylasa (14--D-glukan-glukanonhydrolasa EC 3211) a -amylasa

(14--D-glukan-maltohydrolasa EC 3212) Jak napoviacutedajiacute systematickeacute naacutezvy prvniacute enzym štěpiacute

molekulu škrobu ve vnitřniacute čaacutesti řetězce za vzniku dextrinu (glukanů) kdežto druhyacute odštěpuje disacharid

maltosu z neredukujiacuteciacuteho konce řetězce

V tomto uacutekolu budete homogenizovat semena ječmene v prostřediacute Trisacetaacutetoveacuteho pufru naacutesledně

budete z homogenaacutetu vysolovat proteiny siacuteranem amonnyacutem čiacutemž ziacuteskaacutete čaacutestečně purifikovanou frakci

proteinů Finaacutelniacute purifikaci (odstraněniacute amonnyacutech iontů z vysolovaacuteniacute siacuteranem amonnyacutem) provedete

dialyacutezou v Trisacetaacutetoveacutem pufru Jinyacutem způsobem finaacutelniacute purifikace je ultrafiltrace za použitiacute

ultrafiltračniacute cely Amicon Jelikož je ultrafiltrace pro toto cvičeniacute časově naacuteročnaacute vedouciacute cvičeniacute vaacutem

naacutezorně ukaacuteže a teoreticky vysvětliacute použitiacute ultrafiltračniacute cely

Obr 10 Obecnaacute strategie purifikace ve třech krociacutech

POJMY

Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci

Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem

Difuzaacutet ndash kapalina prochaacutezejiacuteciacute membraacutenou při ultrafiltraci

Retentaacutet ndash roztok vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek neprochaacutezejiacuteciacute ultrafiltračniacute membraacutenou

a zůstaacutevajiacuteciacute v ultrafiltračniacute cele

97

LABORATORNIacute POMŮCKY

Kuchyňskyacute mixeacuter

Centrifuga

Třeciacute miska s tloučkem

Elektromagnetickaacute miacutechačka

Elektromagnetickeacute miacutechadlo

Mikrozkumavky

Miska s ledem

Dialyzačniacute střevo

Spony na dialyzačniacute střevo

Odměrneacute vaacutelce

Ultrafiltračniacute cela Amicon

Ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem

Předvaacutežky

Zkumavky

Pipety

Kaacutedinky

Lžička

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

50 g nabobtnalyacutech ječmennyacutech obilek

01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetovyacute pufr pH 76 (pro homogenizaci)

Pevnyacute siacuteran amonnyacute

SCHEacuteMA EXPERIMENTU

POSTUP

1 Vodu z kaacutedinky s nabobtnalyacutemi semeny slijte nabobtnalaacute semena rozemelte pomociacute kuchyňskeacuteho

mixeacuteru a na předvaacutežkaacutech navažte přesně 50 g teacuteto rozemleteacute kaše

2 K rozemleteacute kaši přidejte dvojnaacutesobnyacute objem (100 ml) 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76

Laboratorniacute technika

98

3 Kaacutedinku s extraktem přeneste do naacutedoby s ledem extrakt zde ponechejte za občasneacuteho miacutechaacuteniacute

staacutet 10 minut

4 Po deseti minutaacutech extrakt (bez rozemletyacutech semen) rozdělte do dvou (přiacutep čtyř) kyvet ktereacute je

třeba pečlivě vyvaacutežit na předvaacutežkaacutech Plastovou kaacutedinku s naacutepisem bdquoVyvaacuteženiacuteldquo umiacutestěte na

předvaacutežky vaacutehy vynulujte Kyvetu s extraktem umiacutestěte do kaacutedinky a společně s viacutečkem ji zvažte

Hodnotu si zapište tato hodnota musiacute byacutet stejnaacute pro obě (přiacutep všechny čtyři) kyvety

5 Extrakt centrifugujte 10 minut při 9500g a 4degC Centrifugu vaacutem dopředu vychladiacute (4 degC) vedouciacute

cvičeniacute

Vy si pouze zkontrolujte zda všechny nastaveneacute parametry souhlasiacute (teplota čas otaacutečky) na

panel centrifugy nesahejte ani nemanipulujte s nastaveniacutem

6 Po 10 minutaacutech centrifugu otevřete odšroubujte viacuteko (to bezpečně položte na pevnyacute a rovnyacute

povrch stolu) Supernatant ze všech kyvet opatrně přelijte do čisteacute kaacutedinky V odměrneacutem vaacutelci

změřte jeho objem 06 ml supernatantu (extraktu) odeberte do mikrozkumavky (VZOREK Č 1)

7 Podle tabulky 3 zjistěte potřebneacute množstviacute siacuteranu amonneacuteho pro 50 nasyceniacute toto množstviacute

siacuteranu amonneacuteho odvažte a důkladně rozetřete ve třeciacute misce

8 Extrakt přelijte do kaacutedinky s elektromagnetickyacutem miacutechadlem a kaacutedinku umiacutestěte do misky s ledem

na elektromagnetickou miacutechačku Po dobu 10 minut postupně k extraktu přidaacutevejte odvaacuteženeacute

množstviacute siacuteranu amonneacuteho dalšiacute přiacutedavek vždy až po rozpuštěniacute předešleacuteho Během těchto

10 minut umyjte všechny kyvety ktereacute jste použili

9 Extrakt s dokonale rozpuštěnyacutem siacuteranem amonnyacutem rozdělte do dvou kyvet a centrifugujte

(9500g 10 min 4degC) Během těchto 10 minut si připravte 1 litr 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru

pH 76 kteryacute ziacuteskaacutete ředěniacutem 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76 (vyacutepočet vaacutem zkontroluje

vedouciacute cvičeniacute)

10 Ze supernatantu odpipetujte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 2) zbytek odstraňte a

precipitaacutet rozpusťte v 10 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76

11 Z rozpuštěneacuteho precipitaacutetu odeberte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 3) Zbytek

rozpuštěneacuteho precipitaacutetu použijte na dialyacutezu

12 Opatrně rukou vytaacutehněte dialyzačniacute střevo z roztoku 20 (50) ethanolu

Se střevem pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jeho poškozeniacute

13 Pomociacute střičky s destilovanou vodou střevo oplaacutechněte zevnitř i zvenčiacute ndash oplach proveďte 3x Na

jeden konec střeva poteacute upevněte sponu a do střeva nalijte destilovanou vodu uzavřete střevo

sponou i z druheacute strany Zkuste zda střevo neproteacutekaacute

14 Miacutesto vody do střeva přes malou naacutelevku nalejte 10 ml rozpuštěneacuteho precipitaacutetu

15 Střevo umiacutestěte do 1 l kaacutedinky Do kaacutedinky nalijte 900 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH

76 Nechejte dialyzovat v lednici (cca 30 min) a během teacuteto doby proveďte odběr čisteacuteho

dialyzačniacuteho pufru (VZOREK Č 6) kteryacute použijete jako slepyacute vzorek (BLANK) Daacutele dle pokynů

vedouciacuteho cvičeniacute proveďte sestaveniacute ultrafiltračniacute cely Amicon a seznamte se s dalšiacutemi

možnostmi použiacutevanyacutemi pro zahušťovaacuteniacute proteinů a ultrafiltraci

16 Ukončete dialyacutezu Ze střeva odeberte veškeryacute vzorek a změřte jeho objem Odeberte 06 ml

vzorku (VZOREK Č 4) daacutele odeberte 06 ml dialyzačniacuteho pufru ve ktereacutem dialyacuteza probiacutehala

(VZOREK Č 5)

17 Střevo důkladně oplaacutechněte destilovanou vodou a vraťte vedouciacutemu cvičeniacute

Laboratorniacute technika

99

UacuteKOL č 2 Stanoveniacute amonnyacutech iontů reakciacute s Nesslerovyacutem činidlem

PRINCIP

Amonneacute ionty reagujiacute s Nesslerovyacutem činidlem (tetrajodortuťnatan draselnyacute) za vzniku

červenohnědeacuteho produktu kteryacute lze stanovit spektrofotometricky s absorpčniacutem maximem při 436 nm

1198731198674+ + 21198671198921198684

2minus + 4119874119867minus rarr 1198731198672119868 ∙ 1198671198922119874 + 7119868minus + 31198672119874

LABORATORNIacute POMŮCKY

Zkumavky

Pipety

Špičky

Vortex

CHEMIKAacuteLIE

Nesslerovo činidlo pro detekci amonnyacutech iontů

POSTUP

POZOR Při praacuteci s Nesslerovyacutem činidlem použijte rukavice

1 Do 6 zkumavek označenyacutech 1-6 pipetujte 15 ml destilovaneacute vody

2 Přidejte 05 ml odebranyacutech vzorků

3 Do každeacute zkumavky přidejte 01 ml Nesslerova činidla

4 Po 5 minutaacutech obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu

5 Porovnejte kolorimetricky zabarveniacute v jednotlivyacutech zkumavkaacutech Zbarveniacute zkumavek vyfoťte

VYHODNOCENIacute

1 Do protokolu vložte foto zbarveniacute jednotlivyacutech vzorků po přidaacuteniacute Nesslerova činidla Okomentujte

jednotlivaacute zbarveniacute

2 Srovnejte proměřeneacute vzorky ndash kteryacute vzorek by měl byacutet nejviacutece zbarvenyacute a proč Odpoviacutedaacute

předpoklad Vašim vyacutesledkům Pokud ne zdůvodněte

UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute obsahu proteinů Bradfordovou metodou (teorie viz Uacuteloha č 2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute)

LABORATORNIacute POMŮCKY

Zkumavky

Pipety

Špičky

Vortex

Kyvety

Spektrofotometr Lightwave II

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Bradfordovo činidlo pro měřeniacute koncentrace proteinů

100

POSTUP

1 Sedm skleněnyacutech zkumavek popište čiacutesly 1-7

2 Do zkumavky č 1 pipetujte 20 μl extrakčniacuteho pufru Tato zkumavka bude sloužit jako BLANK

3 Do zkumavek č 2-3 přidejte 20 μl extraktu z ječmennyacutech obilek (VZOREK Č 1)

4 Do zkumavek č 4-5 přidejte 20 μl supernatantu po vysoleniacute (VZOREK Č 2)

5 Do zkumavek č 6-7 přidejte 20 μl odsoleneacuteho vzorku z dialyacutezy (VZOREK Č 4)

6 Do všech zkumavek pipetujte 2 ml Bradfordova činidla

7 Obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu a nechejte staacutet 5 min při laboratorniacute teplotě

8 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte Single wavelenght (1)

nastavte vlnovou deacutelku 595 nm potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK

9 Do kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu se slepyacutem vzorkem (BLANK) Před tiacutem než kyvetu vložiacutete

do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem

ubrouskem

10 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro blank

11 Vzorek z kyvety vylijte a nahraďte postupně vzorky ze zkumavek 1-6 Pro měřeniacute stiskněte zeleneacute

tlačiacutetko Naměřeneacute hodnoty absorbanciacute si zapište

VYHODNOCENIacute

1 Určete obsah proteinů v 1 ml extraktu v 1 ml supernatantu po vysoleniacute a v 1 ml vzorku po dialyacuteze

2 Pro vyacutepočet využijte kalibračniacute křivku na BSA kterou jste ziacuteskali v uacuteloze 2 Spektrofotometrickaacute

měřeniacute Pokud byla vaše kalibračniacute křivka nepřesnaacute (konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) použijte

rovnici pro stanoveniacute y = 00029x+00125 Nezapomeňte jakaacute množstviacute vzorků z celkoveacuteho

objemu jste ke stanoveniacute použili

3 Vypočiacutetejte celkoveacute množstviacute extrahovatelnyacutech proteinů v jednom gramu obilek

4 Vypočiacutetejte procentuaacutelniacute množstviacute proteinů ktereacute izolujete z extraktu po 50 vysoleniacute siacuteranem

amonnyacutem a kolik proteinů zůstane v supernatantu po vysoleniacute Nezapomeňte že jste precipitaacutet

rozpouštěli v 10 ml pufru

5 Popište a zhodnoťte purifikačniacute proces (využijte vyacutesledků reakce s Nesslerovyacutem činidlem)

6 Navrhněte alternativniacute kroky ktereacute byste mohli použiacutet pro homogenizaci precipitaci a odsoleniacute

izolovanyacutech proteinů

7 Zamyslete se a s pomociacute literatury vypište biologicky aktivniacute laacutetky ktereacute jsou přiacutetomneacute v obilkaacutech

Zkuste se zamyslet nad jejiacutem kvantitativniacutem obsahem

101

9 Titrace

Titrace (titračniacute stanoveniacute odměrnaacute analyacuteza volumetrie) je obecně přiacutemou kvantitativniacute metodou

pomociacute niacutež se stanovuje množstviacute jednotlivyacutech složek v analyzovaneacutem vzorku Tyto složky byacutevajiacute

předem určeny kvalitativně ndash tedy je stanovena pouze jejich přiacutetomnost ve vzorku Titrace se provaacutediacute

v kapalneacutem prostřediacute

Titračniacute stanoveniacute využiacutevaacute stechiometricky probiacutehajiacuteciacutech analytickyacutech reakciacute Jsou zde daneacute podmiacutenky

pro tyto reakce

musiacute probiacutehat jednoznačně (titračniacute činidlo nesmiacute reagovat s viacutece složkami ve vzorku)

musiacute probiacutehat dostatečně rychle (dosaženiacute rovnovaacutehy by mělo byacutet limitovaacuteno jen miacutechaacuteniacutem)

nesmiacute byacutet rušeny vedlejšiacutemi reakcemi

musiacute probiacutehat kvantitativně (rovnovaacuteha reakce musiacute byacutet posunuta jednoznačně směrem

k tvorbě produktů) s možnostiacute snadno identifikovat konec reakce

Principem titrace je přesneacute měřeniacute objemu roztoku titračniacuteho činidla ktereacute je postupně přidaacutevaacuteno

např z byrety k přesně znaacutemeacutemu objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy mezi

nimi proběhne kvantitativně chemickaacute reakce (tzv bod ekvivalence) Diacuteky znalosti objemu titračniacuteho

činidla jeho koncentrace a objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku lze pomociacute stechiometrickyacutech

poměrů daneacute chemickeacute reakce stanovit ekvivalent množstviacute analyzovaneacute laacutetky či přiacutemo jeho

koncentraci

Dle provedeniacute titračniacuteho stanoveniacute rozlišujeme titrace

A Přiacutemeacute ndash titračniacute činidlo se přidaacutevaacute přiacutemo k roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy

jsou laacutetkovaacute množstviacute obou roztoků ekvivalentniacute

B Nepřiacutemeacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacutevaacute nadbytek titračniacuteho činidla čiacutemž se

vytvořiacute produkt kteryacute se teprve pak titruje

C Zpětneacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacute přesnyacute objem titračniacuteho činidla v nadbytku

proběhne kvantitativniacute reakce poteacute se nadbytek titračniacuteho činidla titruje jinyacutem titračniacutem

činidlem

Určeniacute bodu ekvivalence

Vizuaacutelniacute indikace Během vizuaacutelniacute indikace konce titrace se využiacutevaacute vyacuterazneacute změny ve vzhledu titrovaneacuteho roztoku Tato

změna je způsobena buď přeměnou samotnyacutech reagujiacuteciacutech laacutetek nebo přeměnou pomocnyacutech laacutetek

přidaacutevanyacutech do roztoků (chemickeacute indikaacutetory)

Bezindikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence

Nejznaacutemějšiacute z těchto využiacutevaacute při titraciacutech odměrnyacute roztok manganistanu kteryacute při malyacutech

koncentraciacutech intenzivně fialově zbarvuje roztok Při titraciacutech v kyseleacutem prostřediacute se činidlo redukuje

na bezbarveacute ionty manganateacute dokud je v roztoku stanovovaneacute redukovalo Ukončeniacute reakce je

indikovaacuteno prvniacutem přebytkem činidla ktereacute zbarviacute titrovanyacute roztok růžovo-fialově

Bez použitiacute indikaacutetorů lze zjistit konec titrace takeacute u sraacutežeciacutech titraciacute halogenidů kdy vznikaacute zakalenyacute

koloidniacute roztok Postupuje-li se po dostatečně malyacutech přiacutedavciacutech dojde po miacuterneacutem překročeniacute bodu

102

ekvivalence ke zřetelneacutemu vyčeřeniacute roztoku sraženina ztratiacute koloidniacute charakter a koaguluje do většiacutech

čaacutestic usazujiacuteciacute se suspenze

Indikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence

Jako indikaacutetory se použiacutevajiacute laacutetky stejneacuteho typu Rozlišujiacute se tedy naacutesledujiacuteciacute indikaacutetory

indikaacutetory acidobazickeacute ndash slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady charakterizovaneacute

protolytickou rovnovaacutehou během titrace měniacute bravu v zaacutevislosti na pH

indikaacutetory metalochromniacute ndash komplex se stanovovanyacutem iontem kovu je odlišně zbarvenyacute od

iontu volneacuteho indikaacutetoru (xylenolovaacute oranž ndash z červeneacute či fialoveacute přechaacuteziacute na žlutou murexid

ndash ze žluteacute či červeneacute přechaacuteziacute na fialovou)

indikaacutetory sraacutežeciacutech titraciacute ndash tvořiacute s titračniacutem činidlem barevneacute sraženiny popř rozpustneacute

barevneacute komplexy nebo mohou způsobit změnu zbarveniacute sraženiny nebo roztoku v bodě

ekvivalence kvůli adsorpci nebo naopak desorpci z čaacutestic sraženiny

indikaacutetory redoxniacute ndash redukovanaacute forma je barevně odlišnaacute od oxidovaneacute formy (benzidin

difenylamin methylenovaacute modř ndash všechny přechaacuteziacute z bezbarveacute na modrou) indikaacutetory ktereacute

mohou přechaacutezet plynule z oxidovaneacute formy na redukovanou a naopak se nazyacutevajiacute vratneacute

indikaacutetory existujiacute i indikaacutetory nevratneacute

Instrumentaacutelniacute indikace Při instrumentaacutelniacutech metodaacutech indikace se sleduje průběh titračniacutech křivek měřeniacutem změn vhodnyacutech

veličin ktereacute se podle potřeby převaacutedějiacute na změny elektrickeacuteho signaacutelu

Potenciometrickeacute titrace

Protože podle Nernstovy rovnice potenciaacutel obecně zaacutevisiacute na koncentraciacutech iontů v roztoku lze

měřeniacutem potenciaacutelu pomociacute vhodneacute indikačniacute elektrody sledovat i dalšiacute veličiny odvozeneacute od

koncentraciacute např pH a indikovat tak průběh všech typů titraciacute

Pro rovnovaacutežnyacute potenciaacutel elektrody pak platiacute že

E=E0-RT

zFln

aprod

areak

kde E0 hellip standardniacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku

R hellip molaacuterniacute plynovaacute konstanta

F hellip Faradayova konstanta

a hellip aktivita

Při potenciometrickeacute indikaci se do titrovaneacuteho roztoku ponořiacute referenčniacute elektroda a vhodnaacute indikačniacute

elektroda a pomociacute potenciometru se měřiacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku v zaacutevislosti na přidaneacutem

množstviacute titračniacuteho činidla Potenciometrickou titračniacute křivku ukazuje Obr 1

103

Obr 1 Znaacutezorněniacute potenciometrickeacute titračniacute křivky Titrace roztoku HCl roztokem NaOH

Konduktometrickeacute titrace

Konduktometrickaacute (vodivostniacute) indikace konce titrace se s vyacutehodou využiacutevaacute při titraciacutech kdy vznikajiacute

maacutelo disociovaneacute nebo maacutelo rozpustneacute produkty což je převaacutežně při acidobazickyacutech titraciacutech kdy

vznikaacute maacutelo disociovanaacute voda přiacutep při chelatometrickyacutech a sraacutežeciacutech titraciacutech Vodivost roztoků je

přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci iontů ktereacute jsou v roztoku přiacutetomny K titraci se použiacutevajiacute co

nejkoncentrovanějšiacute roztoky titračniacutech činidel aby se zabraacutenilo deformaci lineaacuterniacute zaacutevislosti

zřeďovaacuteniacutem titrovaneacuteho roztoku Konec titrace se určuje podle zlomu na titračniacute křivce

Obr 2 Konduktometrickaacute titračniacute křivka Titrace roztoku HCl roztokem NaOH

104

Metody titračniacuteho stanoveniacute a použiacutevaneacute indikaacutetory

Metody titračniacuteho stanoveniacute se podle principu chemickeacute reakce kteraacute během nich probiacutehaacute děliacute na

acidobazickeacute komplexotvorneacute sraacutežeciacute a oxidačně-redukčniacute

Acidobazickeacute titrace Principem acidobazickeacute titrace je neutralizačniacute reakce kdy je kyselina (resp zaacutesada) titrovaacutena zaacutesadou

(resp kyselinou)

H3O+ + OHminus harr 2 H2O

Jako acidobazickeacute indikaacutetory se využiacutevajiacute slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady Odevzdaacuteniacutem resp

přijmutiacutem protonu přechaacutezejiacute na svou konjugovanou formu přičemž tento přechod je doprovaacutezen

změnou zbarveniacute Toto zbarveniacute zaacutevisiacute na poměru koncentraciacute ionizovaneacute a neionizovaneacute formy

indikaacutetoru Oblast pH ve ktereacute nastaacutevaacute pozorovatelnaacute změna zbarveniacute indikaacutetoru se nazyacutevaacute oblast

barevneacuteho přechodu indikaacutetoru neboli funkčniacute oblast indikaacutetoru Indikaacutetor pro danou titraci se voliacute tak

aby oblast barevneacuteho přechodu odpoviacutedala pH v okoliacute bodu ekvivalence na titračniacute křivce V tabulce 2

je shrnut přehled nejpoužiacutevanějšiacutech acidobazickyacutech indikaacutetorů

Tab 1 Přehled acidobazickyacutech indikaacutetorů

Indikaacutetor Funkčniacute oblast Zbarveniacute

kyseleacute formy zaacutesaditeacute formy

Thymolovaacute modř 12 ndash 28 červeneacute žluteacute

Methyloranž 31 ndash 45 červeneacute žluteacute

Methylčervěň 44 ndash 63 červeneacute žluteacute

Bromthymolovaacute modř 60 ndash 76 žluteacute modreacute

Fenolftalein 82 ndash 100 bezbarveacute červenofialoveacute

Thymolftalein 93 ndash 105 bezbarveacute modreacute

Komplexotvorneacute titrace Komplexotvorneacute titrace jinak chelatometrie je metoda založenaacute na tvorbě rozpustneacuteho komplexniacuteho

iontu kdy volnyacute kationt stanovovaneacuteho kovu vymiziacute z roztoku

Bod ekvivalence lze indikovat pomociacute kovovyacutech iontů přičemž rozlišujeme kovoveacute indikaacutetory

jednobarevneacute (thiokyanatan kyselina sulfosalicylovaacute) a metalochromniacute (obvykle slabeacute organickeacute

viacutecesytneacute kyseliny jejichž anionty jsou dle pH různě zbarveneacute ndash murexid xylenovaacute oranž)

Sraacutežeciacute titrace Sraacutežeciacute titrace jsou titrace založeneacute na vzniku maacutelo rozpustnyacutech sloučenin kdy titrovanaacute laacutetka vymiziacute z

roztoku protože je z něj vysraacutežena

Přiacutekladem je argentometrie kteraacute využiacutevaacute tvorby nerozpustnyacutech soliacute s kationtem Ag+ Titračniacutem

činidlem je zde roztok AgNO3 Argentometrie je vhodnaacute pro stanoveniacute iontů Cl- Br- I- CN- SCN- aj

Ag+ + Clminus rarr AgCl darr

105

Oxidačně-redukčniacute titrace Během oxidačně-redukčniacute titrace je titrovanaacute laacutetka zoxidovaacutena (resp zredukovaacutena) oxidujiacuteciacutem (resp

redukujiacuteciacutem) titračniacutem činidlem

Přiacutekladem oxidačně-redukčniacute titrace je jodometrie což je souhrn odměrnyacutech stanoveniacute založenyacutech

jednak na redukci jodu na jodid v neutraacutelniacutem prostřediacute podle rovnice

I2+2e-rarr2I-

a takeacute na oxidaci jodidu v kyseleacutem prostřediacute na jod podle rovnice

2I--2e-rarrI2

Vyloučenyacute jod je daacutele titrovaacuten odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho za vzniku tetrathionanu

sodneacuteho

I2+2Na2S2O3rarr2NaI+Na2S4O6

Indikaacutetor použiacutevanyacute během jodometrie je škrobovyacute maz kteryacute se barviacute roztokem jodu modře titrovat

je třeba za studena Škrob se sklaacutedaacute z amylosy a amylopektinu Amylosa poskytuje s jodem intenzivně

modreacute zbarveniacute Podstata reakce spočiacutevaacute v tom že molekuly jodu se dostaacutevajiacute do vnitřniacute dutiny

šroubovice amylosy a vzniklyacute tvar absorbuje světelneacute zaacuteřeniacute Stanoveniacute přesneacute koncentrace jodu se

provaacutediacute odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho o znaacutemeacute koncentraci

Přiacuteprava titračniacutech činidel

Volumetrickaacute analyacuteza začiacutenaacute přiacutepravou odměrnyacutech roztoků o přesneacute koncentraci Diacuteky znalosti přesneacute

koncentrace a spotřeby odměrneacuteho činidla je pak možneacute spočiacutetat koncentraci titrovaneacute laacutetky Proto je

důležiteacute věnovat tomuto kroku maximaacutelniacute pozornost Odměrneacute roztoky se zpravidla připravujiacute z

takovyacutech laacutetek ktereacute majiacute jasně definovanyacute obsah a čistotu a časem nepodleacutehajiacute změnaacutem Neniacute-li

možneacute takovou laacutetku použiacutet je třeba po přiacutepravě odměrneacuteho roztoku proveacutest tzv standardizaci Jednaacute

se o proces kdy je připravena pouze přibližnaacute koncentrace titračniacuteho činidla a přesnaacute koncentrace je

určena titraciacute standardu tedy laacutetky o přesneacute koncentraci kteraacute splňuje podmiacutenky o definovaneacutem

obsahu čistotě a časoveacute staacutelosti Teprve po standardizaci a tiacutem zjištěniacute přesneacute koncentrace odměrneacuteho

roztoku je možneacute přejiacutet k samotneacutemu stanoveniacute koncentrace neznaacutemeacuteho vzorku

Titračniacute činidla pro acidimetrii

Acidimetrie je metoda stanoveniacute zaacutesad jako titračniacute činidlo se použiacutevaacute tedy kyselina Nejčastěji

použiacutevanyacutemi titračniacutemi činidly jsou roztoky kyseliny chlorovodiacutekoveacute nebo kyseliny siacuteroveacute o

koncentraciacutech 005 až 01 molmiddotl-1 Ředěniacutem koncentrovanyacutech roztoků těchto kyselin se připravujiacute

titračniacute roztoky o přibližneacute koncentraci

U alkalimetrie se použiacutevajiacute naacutesledujiacuteciacute standardy

1 hydrogenuhličitan draselnyacute (KHCO3) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle

reakce

HCO3-+H+rarrCO2+H2O n(H+)=n(KHCO3)

2 uhličitan sodnyacute (Na2CO3) ndash zde probiacutehaacute titrace podle reakce

CO32-+2H+rarrCO2+H2O n(H+)=2∙n(Na2CO3)

106

Titračniacute činidla pro alkalimetrii

Alkalimetrie je metoda stanoveniacute kyselin jako titračniacute činidlo se použiacutevajiacute roztoky zaacutesad Nejčastěji

použiacutevanyacutemi odměrnyacutemi roztoky v alkalimetrii jsou roztoky alkalickyacutech hydroxidů o koncentraciacutech 005

až 01 molmiddotl-1 Lze je připravit rozpuštěniacutem pevnyacutech komerčniacutech preparaacutetů ktereacute však i při nejvyššiacute

deklarovaneacute čistotě obsahujiacute často jen kolem 90 čisteacuteho NaOH nebo KOH zbytek tvořiacute neurčiteacute

množstviacute vlhkosti a zejmeacutena uhličitan Je tedy zřejmeacute že koncentrace odměrnyacutech roztoků hydroxidů

připravenyacutech jakyacutemkoliv způsobem je jen přibližnaacute a vždy je nutneacute stanovit jejich přesnou koncentraci

Jako standardy se v alkalimetrii použiacutevajiacute

1 hydrogenftalan draselnyacute (KHFtal) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle rovnice

HFTal-+OH-rarrFTal2-+H2O n(OH-)=n(KHFtal)

2 dihydraacutet kyseliny šťaveloveacute (H2C2O4middot2H2O) ndash tuto slabou dvojsytnou kyselinu můžeme titrovat

do II stupně odměrnyacutem roztokem NaOH prostyacutem uhličitanu dle rovnice

(COOH)2+2OH-rarr(COO)22-+2H2O n(OH-)=2∙n[(COOH)2∙2H2O]

Vitamiacuten C

Vitamiacuten C se řadiacute mezi vitamiacuteny rozpustneacute ve vodě a nejčastěji je označovaacuten jako kyselina L-askorbovaacute

Jednaacute se o γ-lakton kyseliny 2-oxo-L-gulonoveacute jehož biosynteacuteza probiacutehaacute u řady organismů avšak

s vyacutejimkou člověka morčete primaacutetů indickeacuteho netopyacutera některyacutech ptaacuteků a bezobratlyacutech (Obr 1)

Obr 3 Scheacutema biosynteacutezy kyseliny askorboveacute u obratlovců a rostlin

Pod naacutezvem vitamiacuten C je nejen označovaacutena kyselina L-askorbovaacute ale takeacute jejiacute celyacute reversibilniacute redoxniacute

systeacutem zahrnujiacuteciacute produkty jejiacute oxidace ndash kyselinu L-monodehydroaskorbovou a kyselinu

107

L-dehydroaskorbovou Kyselina askorbovaacute tvořiacute bezbarveacute krystaly dobře rozpustneacute ve vodě (1 g na 3

ml vody) špatně rozpustneacute v alkoholu (1 g na 50 ml) a ostatniacutech organickyacutech rozpouštědlech

Ve vodneacutem prostřediacute se chovaacute jako středně silnaacute dvojsytnaacute kyselina s disociačniacutemi konstantami

pK1 = 417 a pK2 = 1157

Vitamiacuten C je nejznaacutemějšiacute a nejrozšiacuteřenějšiacute ze všech vitamiacutenů jednaacute se o nejčastěji použiacutevanyacute

potravinovyacute doplněk Průmyslově se vyraacutebiacute z D-glukosy kteraacute je katalytickou dehydrogenaciacute převedena

na D-sorbitol Poteacute naacutesleduje mikrobiaacutelniacute oxidace diacuteky Acetobacter suboxidans kteraacute vede k produkci

L-sorbosy L-sorbosa v reakci s acetonem v prostřediacute kyseliny siacuteroveacute poskytuje

2346-bis-(O-isopropyliden)-α-L-sorbofuranosu Oxidaciacute tohoto produktu pomociacute manganistanu

draselneacuteho v alkalickeacutem prostřediacute se ziacuteskaacute kyselina diaceton-2-oxo-L-gulonovaacute Po hydrolyacuteze chraacuteniacuteciacutech

skupin (ketalů) vznikaacute kyselina L-askorbovaacute

Obsah vitamiacutenu C v potravinaacutech je velmi proměnlivyacute zaacutevisiacute na geografickyacutech podmiacutenkaacutech skladovaacuteniacute

tepelneacute uacutepravě a na mnoha dalšiacutech faktorech Napřiacuteklad vařeniacutem se ničiacute až 60 vitamiacutenu C sušeniacutem

až 50 šetrnějšiacute je dušeniacute v paacuteře Nejšetrnějšiacute k vitamiacutenu C je mraženiacute Nejviacutece vitamiacutenu C obsahujiacute

ještě nezraleacute zeleneacute plody Bohatyacutem zdrojem vitamiacutenu C jsou šiacutepky (8000 mgkg) černyacute rybiacutez (1360

mgkg) naťovaacute petržel (1369 mgkg) avšak vzhledem k přiacuteležitostneacute konzumaci maleacuteho množstviacute

nejsou přiacuteliš vyacuteznamneacute pro pokrytiacute denniacute potřeby Co se tyacuteče potravin živočišneacuteho původu většiacute

množstviacute vitamiacutenu C obsahujiacute jaacutetra (hověziacute 300 mgkg)

Co se tyacuteče doporučeneacuteho denniacuteho daacutevkovaacuteniacute vitamiacutenu C k prevenci proti kurdějiacutem (skorbut

avitaminoacuteza C projevuje se krvaacutecivostiacute daacutesniacute) se doporučuje přijiacutemat 10-12 mg denně Avšak pro

spraacutevneacute fungovaacuteniacute organismu je tato daacutevka nedostačujiacuteciacute Podle vyhlaacutešky Ministerstva zdravotnictviacute

Českeacute republiky je průměrnaacute denniacute potřeba 60 mg Hlavniacute funkciacute vitamiacutenu C v lidskeacutem organismu je

uacutečast v oxido-redukčniacutech dějiacutech Kyselina askorbovaacute i jejiacute isomery a derivaacutety mohou reagovat s volnyacutemi

radikaacutely ktereacute způsobujiacute oxidaci lipidů a dalšiacutech oxidovatelnyacutech složek potravin a působiacute jako

antioxidanty Kyselina askorbovaacute se podiacuteliacute rovněž na hydroxylaci prolinu aminokyseliny kteraacute je hlavniacute

složkou kolagenu nezbytneacuteho pojiva v kůži kostech kloubech šlachaacutech a chrupavkaacutech Pokud neniacute

v těle dostatek vitamiacutenu C nedochaacuteziacute k hydroxylaci prolinu a špatně se tvořiacute kolagen

Je znaacutemo že železo obsaženeacute v ovoci zelenině a obilninaacutech se v těle poměrně špatně vstřebaacutevaacute

Vitamiacuten C zlepšuje vstřebaacutevaacuteniacute železa až o 85 při jeho nedostatku se doporučuje zvyacutešit přiacutejem

vitamiacutenu C namiacutesto zvyacutešeniacute konzumace železa Dalšiacute funkciacute vitamiacutenu C je napomaacutehaacuteniacute synteacutezy karnitinu

z aminokyseliny lysinu Karnitin transportuje mastneacute kyseliny do mitochondriiacute kde dochaacuteziacute k jejich

degradaci

Vitamiacuten C je rovněž bohatě využiacutevaacuten v potravinaacuteřstviacute kde se řadiacute mezi tzv přiacutedatneacute laacutetky (aditiva)

konkreacutetně do skupiny antioxidantů Označuje se jako E300 E301 značiacute askorbaacutet sodnyacute E304 estery

kyseliny askorboveacute askorbylpalmitaacutet a askorbylstearaacutet Diacuteky svyacutem vlastnostem ndash vitamiacuten antioxidant

chelatačniacute činidlo maacute uplatněniacute v konzervaacuterenstviacute kvasneacute technologii a technologii masa tuků a

cereaacuteliiacute Hydrofilniacute sůl askorbaacutetu sodneacuteho a lipofilniacute kyselina 6-palmitoyl-L-askorbovaacute inhibujiacute vznik

nitrosaminů v naklaacutedaneacutem mase a masnyacutech vyacuterobciacutech Hojně se přidaacutevaacute do ovocnyacutech džusů

konzervovaneacutemu či mraženeacutemu ovoci aby nedošlo během skladovaacuteniacute a zpracovaacuteniacute ke změnaacutem kvality

V množstviacute 20-30 mgkg se přidaacutevaacute do piva pro zabraacuteněniacute tvorby chladovyacutech a oxidačniacutech zaacutekalů takeacute

nežaacutedouciacutech změn senzorickyacutech vlastnostiacute Kyselina askorbovaacute je využiacutevaacutena rovněž i při vyacuterobě viacutena

kdy umožňuje sniacuteženiacute použitiacute oxidu siřičiteacuteho k siacuteřeniacute V množstviacute 10 ndash 100 mgkg se použiacutevaacute v pekařstviacute

jako prostředek zlepšujiacuteciacute pekařskeacute vlastnosti mouky Askorbylpalmitaacutet se použiacutevaacute v množstviacute 0006 ndash

004 jako antioxidant tuků

108

UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute

LABORATORNIacute POMŮCKY

Erlenmayerova baňka

Kaacutedinky

Odměrnaacute baňka

Titračniacute baňka

Odměrnyacute vaacutelec (50 ml 100 ml)

Byreta s přiacutemyacutem kohoutem

Neděleneacute skleněneacute pipety (5 ml 10 ml)

Dělenaacute skleněnaacute pipeta (5 ml)

Skleněnaacute naacutelevka malaacute

Gumovyacute naacutestavec na skleněnou pipetu

Svorky středniacute

Laboratorniacute stojan

Špachtle

Lžička

Vaacuteženky

Miacutechadla

Elektromagnetickaacute miacutechačka

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Thiosiacuteran sodnyacute

Uhličitan sodnyacute

Škrob

Kyselina siacuterovaacute

Joacuted

Jodid draselnyacute

Vitamiacutenovyacute doplněk stravy

POSTUP

1) PŘIacutePRAVA ROZTOKŮ

A Přiacuteprava 100 ml odměrneacuteho roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho Na2S2O35 H2O (Mr=24817) o koncentraci 0025 molmiddotl-1

1 Vypočtěte navaacutežku thiosiacuteranu sodneacuteho potřebnou k přiacutepravě 100 ml roztoku o koncentraci

0025 moll-1

2 Na předvaacutežkaacutech navažte vypočiacutetaneacute množstviacute thiosiacuteranu sodneacuteho

3 Pro stabilizaci roztoku přidejte špetku uhličitanu sodneacuteho

4 Rozpusťte obě laacutetky v 80 ml destilovaneacute vody za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute

5 Roztok poteacute přelejte do 100 ml odměrneacute baňky a doplňte po rysku destilovanou vodou

B Přiacuteprava škroboveacuteho mazu

1 Navažte 01 g škrobu a rozmiacutechejte jej v 50 ml destilovaneacute vody

2 Roztok 5 min povařte na vařiči až bude roztok čiryacute

3 Nechte roztok 10 min zchlaacutednout

2) STANDARDIZACE ROZTOKU JOacuteDU

1 Do titračniacute baňky odměřte 20 ml roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho

2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu

3 Do skleněneacute byrety nalijte odměrnyacute roztok joacutedu

4 Opatrnyacutem povoleniacutem kohoutu korigujte hladinu odměrneacuteho roztoku po rysku

5 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute (Obr 4) opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu

109

6 Vypočiacutetejte přesnou koncentraci joacutedu ze znalosti rovnice

1198682 + 2119873119886211987821198743 rarr 2119873119886119868 + 119873119886211987841198746

Obr 4 Modreacute zbarveniacute jako vyacutesledek titrace roztoku thiosiacuteranu roztokem joacutedem s využitiacutem škrobu

jako indikaacutetoru

3) JODOMETRICKEacute STANOVENIacute VITAMIacuteNU C

Pozn V teacuteto uacuteloze je možneacute stanovit obsah vitamiacutenu C (kromě tablet ktereacute jsou k dispozici) i ve vaacutemi

dodaneacutem vzorku (pokud možno průhledneacutem a světleacutem ne modreacutem) jako jsou šťaacutevy sirupy

potravinoveacute doplňky apod V kaacutedince připravte jeden roztok ke stanoveniacute vitamiacutenu C tak že finaacutelniacute

předpoklaacutedanaacute koncentrace bude přibližně 100 mg ve 100 ml destilovaneacute vody Přidejte 10 ml roztoku

10 kyseliny siacuteroveacute

1 Do titračniacute baňky odměřte 25 ml vašeho připraveneacuteho roztoku vitamiacutenu C

2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu

3 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu

UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C

LABORATORNIacute POMŮCKY

Skleněneacute zkumavky

Stojany na zkumavky

Hrnec

Vařič

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Vitamiacutenovyacute doplněk stravy

Dusičnan střiacutebrnyacute

Fehlingovo činidlo I a II

Amoniak

110

POSTUP

1) Důkaz redukciacute střiacutebrnyacutech iontů

Vitamiacuten C je silneacute redukčniacute činidlo a proto lze prokaacutezat zjištěniacutem přiacutetomnosti jiacutem vyredukovaneacute laacutetky

jako napřiacuteklad vyredukovaneacuteho elementaacuterniacuteho střiacutebra z roztoku dusičnanu střiacutebrneacuteho

1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek přidejte pomociacute Pasteurovy pipety 3 ml roztoku dusičnanu

střiacutebrneacuteho a přidejte 5 kapek amoniaku

2 K prvniacute zkumavce přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C Pozorujte sraženinu - střiacutebro je patrneacute jako

perleťovaacute až černaacute sraženina (Obr 5) a pokud nevznikaacute hned zkumavku zahřejte na vrouciacute

vodniacute laacutezni po dobu 10 min

Obr 5 Kontrolniacute reakce dusičnanu střiacutebrneacuteho (vlevo) a sraženina redukovaneacuteho střiacutebra vitamiacutenem

C (vpravo)

2) Důkaz Fehlingovyacutem činidlem

Při vzniku Fehlingova činidla dochaacuteziacute nejprve k reakci mezi CuSO4middot5H2O a NaOH kdy vznikaacute světle

modraacute sraženina hydroxidu měďnateacuteho kteraacute je v nadbytku rozpustnaacute za vzniku viacutenanu měďnateacuteho

Redukčniacute uacutečinky kyseliny askorboveacute dokaacutežeme reakciacute s Fehlingovyacutem činidlem kdy dochaacuteziacute k oxidaci

kyseliny askorboveacute na kyselinu dehydroaskorbovou a zaacuteroveň k redukci Cu2+ na Cu+ (konkreacutetně na

Cu2O kteryacute maacute oranžovou barvu)

1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek pipetujte pomociacute Pasteurovy pipety 1 ml roztoku Fehlingova

činidla I a 1 ml roztoku Fehlingova činidla II

2 K jedneacute ze zkumavek přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C

3 Zkumavku zahřiacutevejte na vrouciacute vodniacute laacutezni po dobu 10 min pozorujte vyloučenou sraženinu

(Obr 6)

Obr 6 Pozitivniacute reakce vitamiacutenu C s Fehlingovyacutem činidlem (oranžovaacute sraženina na dně) a negativniacute

kontrola (pouze Fehlingovo činidlo)

111

VYHODNOCENIacute

1 Uveďte vyacutesledky důkazovyacutech reakciacute vit C

2 Vypočiacutetejte množstviacute vitamiacutenu C (M = 176 gmiddotmol-1) v jedneacute tabletě vitamiacutenoveacuteho doplňku stravy

přiacutepadně ve vašem vzorku a porovnejte s uacutedajem uvaacuteděnyacutem vyacuterobcem

112

10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem

Světelnaacute mikroskopie

Světelnaacute mikroskopie je zaacutekladniacute metodou pozorovaacuteniacute ve všech biologickyacutech oborech jejichž

předmětem je buňka (tkaacuteň pletivo mikroorganismus) protože rozlišovaciacute schopnost teacuteto metody

odpoviacutedaacute velikosti buněk a mnohyacutech organel Světelnaacute mikroskopie využiacutevaacute k zobrazeniacute světelnyacutech

paprsků (elektronovaacute mikroskopie proudu elektronů)

Podle osvětleniacute objektu se rozlišuje

mikroskopie v prochaacutezejiacuteciacutem světle (světlo prochaacuteziacute pozorovanyacutem objektem)

mikroskopie v dopadajiacuteciacutem světle (světlo dopadaacute shora na povrch objektu)

Patřiacute sem mikroskopie

ve světelneacutem poli

v temneacutem poli

faacutezově kontrastniacute

interferenčniacute

polarizačniacute

fluorescenčniacute

v neviditelnyacutech paprsciacutech (UV RTG IČ)

Podle osvětleniacute okoliacute objektu rozlišujeme

mikroskopie ve světelneacutem poli (zobrazenyacute objekt maacute tmavyacute obrys a naleacutezaacute se ve světelneacutem

zorneacutem poli) Tato metoda je zaacutekladniacute a užiacutevaacute se nejběžněji

mikroskopie v temneacutem poli (světlyacute objekt je v černeacutem - temneacutem poli) Užiacutevaacute se pro zvlaacuteštniacute

přiacutepady

Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1)

Mechanickeacute diacutely stativ noha stativu šroub pro hrubeacute a jemneacute zaostřeniacute stolek mikroskopu vodič

preparaacutetu revolverovyacute měnič objektivů objiacutemka pro kondenzor objiacutemka pro filtr U staryacutech

mikroskopů uacutechytka pro zrcaacutetko pružinky pro přidrženiacute preparaacutetu

Optickeacute diacutely objektivy okulaacutery kondenzor s aperturniacute irisovou clonou U staryacutech mikroskopů zrcaacutetko

Osvětlovaciacute zařiacutezeniacute lampa v noze stativu s kolektorovou čočkou Stareacute mikroskopy samostatnou

mikroskopickou lampu

Clony pod kondenzorem aperturniacute irisovaacute clona daacutele polniacute clona

Objektiv je zaacutekladniacute optickyacute prvek mikroskopu (Obr 2) Vytvaacuteřiacute zvětšenyacute převraacutecenyacute obraz předmětu v

horniacute ohniskoveacute rovině objektu Tento obraz zvětšuje okulaacuter Zvětšenyacute obraz je registrovaacuten očniacute siacutetniciacute

nebo fotografickyacutem filmem

113

Obr 1 Binokulaacuterniacute mikroskop

Obr 2 Objektiv

114

Čiacuteselnaacute apertura

Rozlišovaciacute schopnost objektivu je vyjaacutedřena jeho čiacuteselnou (numerickou) aperturou A (apertura = lat

otvor)

A=nmiddot sin ω

kde n hellip index lomu prostřediacute mezi objektivem a preparaacutetem (pro vzduch je n = 1 pro

imerzniacute olej a sklo n = 15)

ω hellip polovičniacute otvorovyacute uacutehel tedy polovina uacutehlu kteryacute sviacuterajiacute protilehleacute krajniacute paprsky

vychaacutezejiacuteciacute z předmětoveacuteho bodu (P) na optickeacute ose mikroskopu a vstupujiacuteciacute ještě do

objektivu (O) ndash předmětovyacutem bodem se rozumiacute kteryacutekoliv bod či strukturu

mikroskopickeacuteho objektu (Obr 3)

Čiacuteselnaacute apertura objektivu maacute velkyacute praktickyacute vyacuteznam

Určuje rozlišovaciacute schopnosti a hranice užitečneacuteho zvětšeniacute

Ovlivňuje světelnost mikroskopickeacuteho obrazu světelnost obrazu je přiacutemo uacuteměrnaacute čtverci A a

nepřiacutemo zvětšeniacute objektivu

Ovlivňuje hloubku ostrosti Sniacuteženiacutem A objektivu se zvětšuje tloušťka zobrazeneacute vrstvy

preparaacutetu Objektivy s velkou hodnotou A majiacute malou penetračniacute (pronikaciacute) schopnost

zobrazujiacute velmi tenkou vrstvičku Pro svůj zaacutesadniacute vyacuteznam je uacutedaj A uveden na každeacutem

objektivu vedle uacutedaje zvětšeniacute

Obr 3 Čiacuteselnaacute apertura (A) objektivu zaacutevisiacute na velikosti otvoroveacuteho uacutehlu (2 ω) a na indexu lomu (n)

meacutedia mezi objektem (P) v preparaacutetu (pr) a čelniacute čočkou objektivu (O) Paprsky vystupujiacuteciacute z bodu P

pod uacutehlem většiacutem než 2 ω by se do objektivu nedostaly

115

Poznatky pro subjektivniacute mikroskopii lze souhrnně vyjaacutedřit pojmem rozlišivost mikroskopu (dm)

Veličina dm informuje o tom jakeacute nejmenšiacute rozměry musiacute miacutet předmět abychom jej při určiteacutem

celkoveacutem zvětšeniacute mikroskopu dobře rozlišili svyacutema očima Vypočiacutetaacute se podle vzorce

dm=327 μm

M

kde dm hellip minimaacutelniacute velikost předmětu v μm

327 μm hellip vzdaacutelenost dvou bodů ktereacute průměrně unaveneacute oko rozlišiacute jako dva body ze

vzdaacutelenosti 250 mm

M hellip celkoveacute zvětšeniacute mikroskopu

M=MobjektivumiddotMokulaacuterumiddotzvětšovaciacute koeficient tubusu

kde zvětšovaciacute koeficient tubusu je roven 1 při dodrženiacute předepsaneacute

tubusoveacute deacutelky mikroskopu

Při subjektivniacutem mikroskopovaacuteniacute je celkoveacute zvětšeniacute voleno tak aby hodnota rozlišivosti (dm)

odpoviacutedala velikosti objektu

Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute

1 Do optickeacute osy mikroskopu nastaviacuteme objektiv o nejmenšiacutem zvětšeniacute (většinou 4x)

2 Osvětliacuteme zorneacute pole a upraviacuteme rozestup okulaacuterů

3 Zkontrolujeme čistotu optiky

4 Položiacuteme na stolek preparaacutet a upevniacuteme ho Otaacutečeniacutem makrošroubu posouvaacuteme stolek

s preparaacutetem nahoru směrem k objektivu a pozorovaacuteniacutem zorneacuteho pole vyhledaacutevaacuteme danyacute objekt

Pozor Nemaacuteme-li nastavenyacute nejmenšiacute objektiv může se staacutet že při posouvaacuteniacute stolku směrem

vzhůru a hledaacuteniacute objektu naraziacuteme preparaacutetem do objektivu a ten se poškodiacute

5 Ověřiacuteme zdali vidiacuteme oběma očima (okulaacutery) stejně dobře

6 Makrometrickyacutem šroubem zachycenyacute obraz zaostřujeme šroubem mikrometrickyacutem už jen jemně

doostřujeme

7 Pohybujeme preparaacutetem a paacutetraacuteme po nejvhodnějšiacutem miacutestě pro pozorovaacuteniacute Toto miacutesto

posuneme doprostřed zorneacuteho pole

8 Pro vlastniacute mikroskopovaacuteniacute vyměniacuteme objektiv podle potřeby za jinyacute a zkontrolujeme nastaveniacute

vhodneacute apertury K zaostřeniacute pak již stačiacute mikrometrickyacute šroub

9 Po nastaveniacute potřebneacuteho zvětšeniacute upraviacuteme vhodně intenzitu světla a kontrast ovlaacutedaacuteniacutem clony

přiacutepadně kondenzoru

10 Při vlastniacutem studiu preparaacutetů jemně pohybujeme mikrometrickyacutem šroubem a tak zaostřujeme

různeacute roviny v preparaacutetu Pravou rukou můžeme kreslit

11 Po ukončeniacute praacutece s mikroskopem uvedeme přiacutestroj do zaacutekladniacute klidoveacute polohy tj stolek pro

preparaacutet umiacutestiacuteme do nejspodnějšiacute pozice a nastaviacuteme objektiv s nejmenšiacutem zvětšeniacutem

Formy zobrazeniacute mikroskopickyacutech objektů jsou v podstatě čtyři kresba mikrofotografie

mikrokinematografickyacute zaacuteznam a videozaacuteznam Kteraacutekoliv z uvedenyacutech forem může byacutet v černobiacuteleacutem

nebo barevneacutem provedeniacute

116

Uacutedržba mikroskopu

Čistěniacute optickyacutech čaacutestiacute se provaacutediacute vatovyacutemi tampoacutenky nebo papiacuterky na optiku stiacuteraacuteniacutem ze středu

směrem na periferii nebo ze středu po spiraacutele Lze použiacutet komerčně prodaacutevaneacute prostředky na čistěniacute

optiky nebo směs isopropanoldestilovanaacute voda (11) + kapka 1 roztoku dodecylsiacuteranu sodneacuteho (SDS)

Čistiacuteciacute směs se nesmiacute nikdy aplikovat přiacutemo na optiku ale pouze zvlhčit čistiacuteciacute materiaacutel Nikdy se nesmiacute

použiacutevat korosivniacute laacutetky a rozpouštědla Prach se odstraňuje ofukovaacuteniacutem baloacutenkem Z mechanickyacutech

čaacutestiacute se prach odstraňuje jemnyacutem štětečkem

Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt

Mikroskopickyacute preparaacutet se sklaacutedaacute z podložniacuteho skla a kryciacuteho skla mezi skly je meacutedium v němž je

uložen objekt Preparaacutet je zvedaacuten zaacutesadně za hrany Preparaacutety typu krevniacuteho naacutetěru se mohou

pozorovat bez kryciacuteho skla Dobře připravenyacute preparaacutet je předpokladem dobreacuteho zobrazeniacute objektu

Mikroskopickeacute preparaacutety se děliacute na

čerstveacute ndash dočasneacute (nativniacute)

trvaleacute (pracuje se s materiaacutelem usmrcenyacutem fixovanyacutem konzervovanyacutem)

Čerstveacute preparaacutety umožňujiacute pozorovat pohyb a činnost celyacutech buněk nebo organel Nevyacutehodou je

omezenyacute vyacuteběr materiaacutelu a časoveacute omezeniacute K přiacutepravě čerstvyacutech preparaacutetů jsou vhodneacute izolovaneacute

buňky čaacutesti tkaacuteniacute a drobnohledniacute živočichoveacute Preparaacutety prohliacutežiacuteme ve vodě nebo ve fyziologickeacutem

roztoku Fyziologickaacute media jsou

přirozenaacute ndash krevniacute seacuterum amniovaacute tekutina

umělaacute ndash fyziologickyacute roztok Ringerův roztok aj

U čerstvyacutech preparaacutetů je často použiacutevaacuteno tzv vitaacutelniacute barveniacute ktereacute se rozlišuje na

intravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute živyacutech zcela neporušenyacutech buněk (př prvoci)

supravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute přežiacutevajiacuteciacutech buněk vyňatyacutech z těla

postvitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute odumiacuterajiacuteciacutech buněk

Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu Do středu podložniacuteho skliacutečka je kapaacutetkem přenesena kapka vody nebo jineacuteho media do niacute se

štětečkem preparačniacute jehlou nebo pinzetou vložiacute připravenyacute vzorek Byla-li kapka malaacute pronikaacute

vzduch pod kryciacute skliacutečko ten se odstraniacute přikaacutepnutiacutem vody (meacutedia) těsně k okraji kryciacuteho skliacutečka

Naopak je-li vody pod kryciacutem skliacutečkem viacutece a objekt se pohybuje je třeba přebytečnou vodu odsaacutet

filtračniacutem papiacuterem Dostane-li se voda na svrchniacute stranu kryciacuteho skliacutečka je nutneacute zhotovit novyacute

preparaacutet

Kryciacute skliacutečko se poklaacutedaacute vždy nejdřiacuteve šikmo na hranu a pak se zvolna spouštiacute na objekt

Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu Trvalyacute preparaacutet je uzavřen do tzv uzaviacuteraciacuteho meacutedia kteryacutem je nejčastěji kanadskyacute balzaacutem Před

uzavřeniacutem se musiacute preparaacutet odvodnit a to řadou alkoholů o vzestupneacute koncentraci Trvaleacute preparaacutety

umožňujiacute nejen leacutepe rozlišit jednotliveacute struktury ale předevšiacutem sloužiacute jako dokladovyacute nebo

demonstračniacute materiaacutel

117

Přiacuteprava tenkyacutech řezů K přiacutepravě tenkyacutech řezů je použito speciaacutelniacutech mikrotomů (Obr 4) Nejjednoduššiacute ručniacute mikrotom je

tvořen dutyacutem vaacutelcem na horniacutem konci opatřenyacutem černyacutem hladkyacutem stolkem na spodniacutem otaacutečivou

hlaviciacute mikrometrickeacuteho šroubu kteryacute ve svisleacutem směru pohybuje svorkou umiacutestěnou uvnitř vaacutelce Do

niacute se pomociacute bočniacuteho šroubu upevniacute objekt kteryacute se řeže Objekty se řežou břitvou Mokryacutem štětečkem

se řezy přenaacutešejiacute do vody (meacutedia)

Obr 4 Typy mikrotomů

Specifickaacute barveniacute preparaacutetů U mikroskopickyacutech pozorovaacuteniacute je časteacute specifickeacute barveniacute preparaacutetů ktereacute pomaacutehaacute zviditelnit buněčneacute

struktury nebo organely Kromě již zmiacuteněneacuteho vitaacutelniacuteho barveniacute se použiacutevaacute celaacute škaacutela barviv ktereacute se

děliacute podle naacuteboje způsobu barveniacute nebo specifity vůči buněčnyacutem strukturaacutem Nejčastěji použiacutevanou

skupinou jsou barviva specifickaacute vůči buněčnyacutem jaacutedrům jako např toluidinovaacute modř kterou budete

použiacutevat v uacuteloze 11 (Mikroskopie a buněčnyacute cyklus) k vizualizaci faacuteziacute buněčneacuteho cyklu

118

UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza

Buňky z pokožky cibule jsou v jednom směru protaacutehleacute majiacute velkou centraacutelniacute vakuolu Buněčnaacute stěna je

stejnoměrně silnaacute a mezibuněčneacute prostory nejsou vyvinuty což souvisiacute s kryciacute funkciacute pokožkovyacutech

buněk Jaacutedro se nachaacuteziacute při buněčneacute stěně a je bochniacutekoviteacuteho tvaru

V hypertonickeacutem prostřediacute dochaacuteziacute u buněk k tzv plasmolyacuteze kteraacute je způsobena tiacutem že voda je z

vakuol odsaacutevaacutena Vakuola se zmenšuje a cytoplasma se odchlipuje od buněčneacute stěny Po přidaacuteniacute

destilovaneacute vody dochaacuteziacute k deplasmolyacuteze buňka se nachaacuteziacute v hypotonickeacutem prostřediacute Voda vnikaacute do

vakuoly kteraacute se zvětšuje a cytoplasma se dostaacutevaacute do původniacute polohy Po deacutele trvajiacuteciacutem pozorovaacuteniacute

mohou buňky praskat a červenofialovyacute obsah vyteacutekaacute do okolniacute vody Vlivem velkeacuteho osmotickeacuteho tlaku

dochaacuteziacute k prasknutiacute cytoplazmatickeacute membraacuteny i buněčneacute stěny a nastaacutevaacute plasmoptyacuteza

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pasteurovy pipety

Žiletka

Pinzeta

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Cibule se zbarvenyacutemi suknicemi (v buněčneacute šťaacutevě obsahujiacute antokyan)

Roztok sacharosy o koncentraci 1 moll-1

POSTUP

1 Nařežte si několik čtverečků pokožky (asi 5 x 5 mm) přiacutemo na suknici tak že ostrou žiletkou

provedete nehlubokeacute zaacuteřezy

2 Pinzetou sloupnete vyřiacuteznuteacute čtverečky pokožky ktereacute rychle přenesete na podložniacute sklo do kapky

vody nebo do kapky roztoku sacharosy

3 Pozorovanyacute objekt překryjte opatrně kryciacutem skliacutečkem Pozorujte stavbu rostlinneacute buňky v kapce

vody a naacutesledně změny v roztoku sacharosy

4 Po ukončeniacute pozorovaacuteniacute pletiva v roztoku sacharosy přikaacutepněte na jednu stranu kryciacuteho skliacutečka

kapku vody a k druheacute straně přiložte proužek filtračniacuteho papiacuteru kteryacute vysaje z prostoru pod kryciacutem

sklem roztok sacharosy Tento uacutekon několikraacutet zopakujte Pozorujte

VYHODNOCENIacute

1 Popište a zakreslete tvar buněk pokožky cibule v izotonickeacutem prostřediacute 2 Zakreslete a popište vliv roztoku sacharosy na pokožkoveacute buňky cibule

119

UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin

A Pozorovaacuteniacute průduchů

Průduch (stoma mn čiacuteslo stomata) je struktura vyskytujiacuteciacute se předevšiacutem na listech vyššiacutech rostlin kteraacute

umožňuje transpiraci a kontrolovanou vyacuteměnu plynů (předevšiacutem CO2 a O2) mezi mezofylem listu

rostliny a ovzdušiacutem Jsou tvořeny dvěma svěraciacutemi buňkami uzaviacuterajiacuteciacutemi průduchovou štěrbinu Pod

průduchovou štěrbinou je v mezofylu dyacutechaciacute dutina Svěraciacute buňky majiacute nejčastěji ledvinovityacute tvar a

kromě vyacuterazneacute vakuoly obsahujiacute i chloroplasty Oteviacuteraacuteniacute a zaviacuteraacuteniacute štěrbiny je vyvolaacuteno osmotickyacutemi

stahy svěraciacutech buněk a je ovlivněno koncentraciacute osmoticky aktivniacutech laacutetek hladinou enzymů a

hormonů světlem a obsahem vody v rostlině Existuje však několik modelů průduchů lišiacuteciacutech se

anatomickou stavbou a mechanismem pohybu svěraciacutech buněk Takteacutež velikost a počet průduchů je

značně variabilniacute a souvisiacute s polohou a vnějšiacutemi podmiacutenkami Obvykle jsou průduchy vyvinuty ve většiacutem

zastoupeniacute na spodniacute straně listu u jednoděložnyacutech rostlin jsou rozmiacutestěny na obou stranaacutech

stejnoměrně (Obr 5) Na pozorovaacuteniacute průduchů se připravuje tzv otiskovyacute preparaacutet pokožky listu

vytvořenyacute pomociacute bezbarveacuteho laku

Obr 5 Průduchy na listech jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Pinzeta

Lepiciacute paacuteska

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

List semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu

Bezbarvyacute lak na nehty

POSTUP

1 Uřiacutezněte jeden list semenaacutečků hrachu kukuřice

2 Na spodniacute i vrchniacute stranu listu obou rostlin naneste tenkou vrstvu bezbarveacuteho laku a nechte ho

uschnout

3 Naacutesledně nalepte lepiciacute paacutesku na zaschlyacute lak jemně přitlačte tak aby se lak zachytil na paacutesku pak

ji odlepte a přeneste na podložniacute skliacutečko Pozorujte

120

VYHODNOCENIacute

1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Potvrdili jste rozdiacutely v rozloženiacute a v počtu průduchů na listech

jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin

2 Bylo uspořaacutedaacuteniacute průduchů paralelniacute nebo nepravidelneacute Pozorovali jste rozdiacutely v anatomii

svěraciacutech buněk

B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu

Na povrchu listu je pokožka (epidermis) tvořenaacute plochyacutemi buňkami (tzv epidermaacutelniacute buňky) Vnějšiacute

stěna je krytaacute kutikulou Zaacutekladniacute pletivo listu je mezofyl (Obr 6) Ten je v listu rozčleněn na palisaacutedovyacute

parenchym a houbovyacute parenchym U listů monofaciaacutelniacutech je mezofyl tvořen palisaacutedovyacutem

parenchymem vyskytujiacuteciacutem se na obou stranaacutech a uprostřed je houbovyacute parenchym U listů bifaciaacutelniacutech

se jedno až viacutecevrstevnyacute palisaacutedovyacute parenchym nachaacuteziacute na svrchniacute straně pod epidermis je tvořen

vaacutelcovityacutemi protaacutehlyacutemi buňkami těsně k sobě naleacutehajiacuteciacutemi a obsahuje velkeacute množstviacute chloroplastů

Houbovyacute parenchym obsahuje meacuteně chloroplastů je tvořen laločnatyacutemi buňkami a vytvaacuteřiacute

mezibuněčneacute prostory zajišťujiacuteciacute dostatečnyacute rozvod plynů a vody

Obr 6 Rostlinnaacute pletiva na přiacutečneacutem řezu listu

Zdroj httpsslideplayercomslide10561918)

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pinzeta

Ručniacute mikrotom

Žiletky

Štěteček

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

List semenaacutečků hrachu kukuřice

Mrkev

POSTUP

1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky

špaliacutečku Do zaacuteřezu vložte přiacutečně odřezanyacute kousek listu semenaacutečků hrachu resp kukuřice a mrkev

se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu

2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy listu ktereacute vložiacutete do kapky vody na podložniacutem skliacutečku

překryjte je kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem

121

VYHODNOCENIacute

1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Jak se lišilo rozloženiacute rostlinnyacutech pletiv v listech hrachu a

kukuřice

2 Na zaacutekladě sveacuteho pozorovaacuteniacute popište jak se lišilo rozloženiacute ceacutevniacutech svazků v listech rostlin

C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny

Lignifikace je proces při ktereacutem se do celuloacutezniacute kostry buněčneacute stěny uklaacutedaacute lignin K nejznaacutemějšiacutem

histochemickyacutem reakciacutem ktereacute umožňujiacute identifikovat lignin patřiacute napřiacuteklad reakce s floroglucinolem

Tyto reakce nejsou pro lignin specifickeacute nyacutebrž jsou reakcemi uvedenyacutech činidel s koniferylaldehydem

a jinyacutemi přiacutebuznyacutemi laacutetkami ktereacute jsou stavebniacutemi kameny ligninu Zdřevnatěleacute buněčneacute stěny

obsahujiacuteciacute lignin se na řezu zbarviacute červeně až červenofialově

Obr 7 Uspořaacutedaacuteniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostlin

Zdroj httpvsangiospermweeblycomxylem-and-phloemhtml)

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pinzeta

Kapaacutetko

Ručniacute mikrotom

Žiletky

Štěteček

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Stonek semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu

Mrkev

Floroglucinoloveacute činidlo

75 roztok glycerolu v 10 kyselině siacuteroveacute

25 kyselina chlorovodiacutekovaacute

122

POSTUP

1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky

špaliacutečku Rukojetiacute špachtle do jejiacuteho středu udělejte žlaacutebek Do žlaacutebku vložte 15 cm čaacutest stonku

(segment) a mrkev se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu

2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy ktereacute vložiacutete do vody

3 Naacutesledně řezy přeneste štětečkem do několika kapek floroglucinolu v Petriho misce

4 K řezům v misce přikaacutepněte 1 kapku 25 HCl a nechte 2-5 minut působit

5 Vybarveneacute řezy přeneste do roztoku glycerolu v kyselině siacuteroveacute na podložniacutem skle překryjte

kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem

6 Pro kontrolu si nechejte několik řezu jen ve vodě a porovnejte s nabarvenyacutemi řezy

VYHODNOCENIacute

1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute

2 Pojmenujte buňky u kteryacutech byla prokaacutezaacutena přiacutetomnost ligninu

123

11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus

Buněčnyacute cyklus

Genetickaacute informace každeacuteho organismu je uložena v několika (přiacutep mnoha) molekulaacutech DNA

(deoxyribonucleic acid ndash deoxyribonukleovaacute kyselina) neboli chromosomech Napřiacuteklad lidskeacute buňky

obsahujiacute po 46 chromosomech zatiacutemco buňky cibule po 8 chromosomech Sled pochodů při kteryacutech

každaacute buňka zdvojnaacutesobiacute svůj obsah včetně genetickeacuteho materiaacutelu a rozděliacute se na dvě dceřineacute buňky

se nazyacutevaacute buněčnyacute cyklus

Buněčnyacutem cyklem je nazyacutevaacuten sled pochodů v buňce od skončeniacute jedneacute mitoacutezy do konce mitoacutezy

naacutesledujiacuteciacute Během buněčneacuteho cyklu buňka znaacutesobuje svůj obsah DNA dvakraacutet a zdvojuje svou

cytoplazmu včetně organel Po rovnoměrneacutem rozděleniacute jaacutedra a jeho obsahu (mitoacuteza) dochaacuteziacute

k samotneacutemu fyzickeacutemu odděleniacute buněk kdy je mezi nově vznikajiacuteciacute buňky rozdělena cytoplasma a

organely (cytokineze) Mitoacuteza a cytokineze tvořiacute dohromady tzv mitotickou faacutezi (M-faacuteze) buněčneacuteho

cyklu Zbylaacute čaacutest buněčneacuteho cyklu se nazyacutevaacute jako interfaacuteze Označeniacute pochaacuteziacute z doby kdy rozlišeniacute pro

pozorovaacuteniacute buněk nebylo velikeacute a kromě synteacutezy DNA a samotneacuteho děleniacute nebylo během buněčneacuteho

cyklu nic vidět Dnes je již znaacutemo že je buňka metabolicky aktivniacute během celeacute interfaacuteze kdy dochaacuteziacute k

synteacuteze např nukleotidů a histonů pro replikaci DNA stejně jako mnoha dalšiacutech proteinů i

niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu i poměr jednotlivyacutech faacuteziacute zaacutevisiacute na typu buňky a

organismu

Mitoacuteza (M-faacuteze) maacute 4 hlavniacute faacuteze profaacutezi metafaacutezi anafaacutezi a telofaacutezi (Obr 1) zakončenaacute cytokineziacute

neboli samotnyacutem rozděleniacutem buňky Mezi profaacuteziacute a metafaacuteziacute je mezifaacuteze nazyacutevanaacute prometafaacuteze

Obr 1 Staacutedia mitoacutezy v rostlinnyacutech buňkaacutech

Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu (tzv generačniacute doba buňky) je u různyacutech buněk různaacute ndash zaacutevisiacute na typu buňky

a na jejiacutem fyziologickeacutem stavu Některeacute buňky se děliacute několikraacutet za hodinu jineacute buňky se děliacute v řaacutedu

dnů U mnohobuněčnyacutech organismů byacutevaacute počet možnyacutech děleniacute vyacuterazně omezen velmi často se děleniacute

zastaviacute v momentu kdy buňka dosaacutehne určiteacute specializace (typickyacutem přiacutekladem jsou buňky nervovyacutech

tkaacuteniacute a buňky svalovyacutech vlaacuteken) Růst organismu a zvyšovaacuteniacute počtu buněk zpravidla zajišťujiacute kmenoveacute

buňky nebo meristeacutemy

124

Obr 2 Staacutedia mitoacutezy v buňkaacutech endospermu rostliny Haemanthus (bělokvět) A ndash interfaacuteze B ndash

profaacuteze C ndash prometafaacuteze D ndash metafaacuteze E ndash anafaacuteze F ndash telofaacuteze Zdroj De Mey J Lambert A M Bajer A S Moeremans M amp De Brabander M (1982) Visualization of microtubules in

interphase and mitotic plant cells of Haemanthus endosperm with the immuno-gold staining method Proceedings of the

National Academy of Sciences of the United States of America 79(6) 1898ndash1902 httpsdoiorg101073pnas7961898

Interfaacuteze

Interfaacuteze je nejdelšiacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu (asi 90 doby) biologickaacute aktivita buňky je v teacuteto faacutezi velmi

vysokaacute (obdobiacute kontinuaacutelniacuteho růstu buňky)

Interfaacuteze se děliacute na tři čaacutesti G1 S a G2 Během G1-faacuteze (z angl Gap = mezera) probiacutehaacute synteacuteza biacutelkovin

DNA polymerasy synteacuteza RNA a tubulinu Během S-faacuteze (syntetickaacute faacuteze) je syntetizovanaacute DNA Během

G2-faacuteze probiacutehaacute metabolickaacute aktivita a růst buňky Během G1-faacuteze a G2-faacuteze mohou buňky přechaacutezet

(reverzibilně) do klidoveacute G0-faacuteze (v G2-faacutezi pouze rostlinneacute buňky živočišneacute buňky v obou faacuteziacutech)

Na konci interfaacuteze se v buňce nachaacuteziacute jedno nebo viacutece jadeacuterek a jejiacute jaacutedro je obklopeno jadernou

membraacutenou U živočišnyacutech buněk se na vnějšiacute straně jaacutedra nachaacuteziacute dva centrozomy ktereacute byly

duplikovaacuteny během interfaacuteze a u živočichů obsahujiacute dvojici centriol Kolem centrozomů se nachaacuteziacute

kruhovaacute řada mikrotubulů (vznikleacute polymeraciacute tubulinu) nazyacutevanaacute astrosfeacutera (astery)

V teacuteto faacutezi ještě nelze jednotliveacute chromozomy rozlišit mikroskopicky (viz Obr 2A) protože jsou tvořeny

tenkyacutemi poměrně volně spiralizovanyacutemi chromatinovyacutemi vlaacutekny

125

Mitoacuteza (M-faacuteze)

Mitotickeacute děleniacute se objevuje u eukaryot a je evolučniacute adaptaciacute spojenou s probleacutemem přesneacuteho

rozděleniacute genetickeacuteho materiaacutelu jaacutedra do dvou dceřinyacutech buněk Zaacutekladniacute princip průběhu mitoacutezy u

eukaryot je obdobnyacute i když se může u různyacutech organismů miacuterně lišit

Jak již bylo zmiacuteněno mitoacuteza se děliacute do 4 faacuteziacute s jednou mezifaacuteziacute (profaacuteze prometafaacuteze metafaacuteze

anafaacuteze telofaacuteze) po mitoacuteze probiacutehaacute vlastniacute děleniacute buňky (citokineze)

Frekvenci mitoacutez v živočišneacute tkaacuteni nebo v rostlinneacutem pletivu udaacutevaacute tzv mitotickyacute index (MI) kteryacute je

daacuten poměrem počtu buněk ktereacute se nachaacutezejiacute ve stadiu mitoacutezy k celkoveacutemu počtu buněk Mitotickyacute

index odraacutežiacute proliferačniacute aktivitu tkaacuteně nebo pletiva Mitotickyacute index zaacutevisiacute na deacutelce trvaacuteniacute mitoacutezy a na

deacutelce interfaacuteze a zpravidla se udaacutevaacute v procentech děliacuteciacutech se buněk k celkoveacutemu počtu sledovanyacutech

buněk

MI []=M

Nmiddot100

kde M hellip počet buněk v mitoacuteze

N hellip počet všech buněk

Profaacuteze

Během profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu endoplasmatickeacuteho retikula a Golgiho aparaacutetu na menšiacute fragmety

v jaacutedru miziacute jadeacuterka Chromozomovaacute vlaacutekna se viacutece spiralizujiacute (kondenzujiacute) a vytvaacuteřejiacute jednotliveacute

chromozomy ktereacute jsou již viditelneacute při pozorovaacuteniacute světelnyacutem mikroskopem (Obr 2B) Každyacute zdvojenyacute

chromozom je tvořen dvěma sesterskyacutemi chromatidami ktereacute jsou propojeny po celeacute deacutelce za pomoci

proteinu kohezinu každaacute chromatida nese specifickou oblast primaacuterniacute konstrikce ndash centromeru

V oblasti centromery vznikaacute na každeacute chromatidě chromozomu složitaacute proteinovaacute struktura ndash

kinetochor

Na počaacutetku profaacuteze se od sebe oddělujiacute centrozomy a pohybujiacute se k opačnyacutem poacutelům buňky Tyto sloužiacute

jako organizaacutetory mikrotubulů z nichž se tvořiacute mitotickeacute (děliacuteciacute) vřeteacutenko Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho

vřeteacutenka zasahujiacute od jednoho poacutelu k ekvatoriaacutelniacute rovině buňky kde se spojiacute a vytvořiacute tzv polaacuterniacute vlaacutekna

Centrozomy jsou pak označovaacuteny jako poacutely děliacuteciacuteho vřeteacutenka

Prometafaacuteze

Ke konci profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu jaderneacute membraacuteny (Obr 2C) Mikrotubuly děliacuteciacuteho vřeteacutenka pak

pronikajiacute do oblasti jaacutedra a spojujiacute se s plně spiralizovanyacutemi chromozomy (kvarterniacute struktura

chromozomu) Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho vřeteacutenka pronikajiacute až k chromozomům a připojujiacute se na

kinetochory v oblasti centromer za vzniku tzv kinetochorovyacutech vlaacuteken V buňce zůstaacutevajiacute i vlaacutekna

kteraacute se nikam nepřipojujiacute a tvořiacute tzv astrosfeacuteru

Metafaacuteze

Během metafaacuteze jsou centrozomy na protějšiacutech poacutelech buňky a určujiacute podeacutelnou osu děleniacute

Chromozomy se tahem kinetochorovyacutech vlaacuteken seskupiacute v ekvatoriaacutelniacute rovině buňky (tzv metafaacutezniacute

destička) a centromery všech chromozomů jsou vyrovnaneacute v řadě v metafaacutezniacute destičce (Obr 2D) Tato

vlaacutekna jsou vzhledem ke sveacute funkci v anafaacutezi označovaacutena jako tažnaacute vlaacutekna

Metafaacuteze je nejvhodnějšiacute faacuteze k určeniacute počtu chromozomů a k jejich identifikaci

126

Anafaacuteze

Anafaacuteze (Obr 2E) je často nejkratšiacutem uacutesekem mitoacutezy Na počaacutetku anafaacuteze dochaacuteziacute k přerušeniacute

propojeniacute mezi chromatidami za pomoci enzymu separasy (proteolytickyacute enzym) jednotliveacute

chromatidy jsou pak tahem děliacuteciacuteho vřeteacutenka posunuty k poacutelům buňky Každaacute chromatida se staacutevaacute

samostatnyacutem chromozomem (dceřinyacute chromozom) Pohyb chromozomů k poacutelům buňky je zajištěn

zkracovaacuteniacutem tedy depolymeraciacute kinetochorovyacutech vlaacuteken centromerou dopředu (anafaacuteze A) současně

se poacutely buňky od sebe vzdalujiacute (anafaacuteze B)

Na konci anafaacuteze majiacute oba poacutely buňky stejneacute a uacuteplneacute sestavy chromozomů

Telofaacuteze

Během telofaacuteze (Obr 2F) je buňka prodlužovaacutena polaacuterniacutemi vlaacutekny a u poacutelů buňky se začiacutenajiacute tvořit

dceřinaacute jaacutedra v miacutestech shromaacutežděniacute chromozomů obnovuje se jadernaacute membraacutena z fragmentů

membraacuteny rodičovskeacute buňky a ostatniacutech čaacutestiacute endoplazmatickeacuteho retikula objevuje se opět jadeacuterko a

rozvolňujiacute se chromatinovaacute vlaacutekna každeacuteho chromozomu

Cytokineze

Děleniacute cytoplasmy a buňky za vzniku dvou dceřinyacutech buněk naacutesleduje kraacutetce po ukončeniacute mitoacutezy U

vyššiacutech rostlin vznikaacute buněčnaacute destička (fragmoplast) od středu k obvodu buňky (centrifugaacutelně) u

živočišnyacutech buněk se plasmatickaacute membraacutena tvořiacute směrem z obvodu dovnitř buňky (centripetaacutelně

zaškrceniacute ryacutehovaacuteniacute) za aktivniacute uacutečasti mikrotubulů

Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů

Chromosomy nejsou v normaacutelniacutem světle viditelneacute protože majiacute stejnyacute lom světla jako cytoplasma Je

však možneacute je zviditelnit použitiacutem specifickyacutech barviv nebo faacutezoveacuteho kontrastu Chromozomy se dobře

barviacute pomociacute acetobarviv což jsou barviva rozpustnaacute v kyselině octoveacute nebo propionoveacute ndash např

acetokarmiacuten laktopropionovyacute orcein acetonigrosin lakmoid atd

Před barveniacutem se nejprve provaacutediacute fixace materiaacutelu a macerace při ktereacute se rozrušiacute středniacute lamela mezi

buňkami takže je pak možneacute preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit do tenkeacute vrstvy a neniacute třeba ho řezat

Fixace se použiacutevaacute nejčastěji alkohol-octovaacute (směs 96 ethanolu a ledoveacute kyseliny octoveacute v poměru 31

ndash Farmerova fixaacutež) macerace se provaacutediacute často směsiacute koncentrovaneacute HCl a 96 ethanolu v poměru 11

přiacutepadně 1M nebo 5M HCl nebo pak enzymaticky působeniacutem pektinas a celulas

Barveniacutem za pomociacute acetobarviv se jasně vybarviacute chromatin a chromozomy cytoplasma se zbarviacute do

růžova

Diacuteky maceraci lze preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit na tenkou vrstvu a připravit tak tzv roztlakovyacute

preparaacutet Je vhodneacute vybrat materiaacutel kde dochaacuteziacute k intenzivniacutemu buněčneacutemu děleniacute jako jsou

meristeacutemy ktereacute se nachaacutezejiacute na vzrostneacutem vrcholu stonku a v kořenoveacute špičce (Obr 3)

V přiacutepadě kdy je třeba chromozomy počiacutetat se před fixaciacute provaacutediacute tzv předpůsobeniacute (nejčastěji

roztoky kolchicinu para-dichlorbenzenu 8-hydroxychinolinu nebo studenou vodou) Předpůsobeniacute

zajistiacute rozrušeniacute děliacuteciacuteho vřeteacutenka zkraacuteceniacute chromozomů chromatidy se od sebe neoddělujiacute Jednotliveacute

chromozomy jsou uvolněny z mitotickeacuteho aparaacutetu tiacutem jsou leacutepe rozloženy v celeacute buňce Zvyacutešiacute se počet

pozorovanyacutech metafaacuteziacute

127

Pro přesnějšiacute identifikaci jednotlivyacutech chromozomů (zvlaacuteště v metafaacutezi) sloužiacute metoda tzv proužkovaacuteniacute

chromozomů (bandings) jejiacutemž principem je diferenciaacutelniacute barveniacute chromatinu (vzniknou viditelneacute

proužky bandy)

Dalšiacute možnostiacute barveniacute chromozomů je barveniacute dle Feulgena diacuteky jemuž se vybarviacute vyacutehradně struktury

obsahujiacuteciacute DNA Pomociacute hydrolyacutezy v HCl se z DNA odštěpiacute purinoveacute baacuteze a na aldehydickeacute skupiny

zbytků deoxyribosy se navaacuteže barvivo ndash bazickyacute fuchsin obsaženeacute v Schiffově reagens

Obr 3 Podeacutelnyacute řez kořenovou špičkou

UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pasteurovy pipety

Preparačniacute jehla

Žiletka

Pinzeta

Mikrozkumavky

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Kořenoveacute špičky cibule kuchyňskeacute (Allium cepa L) nebo hrachu seteacuteho (Pisum sativum L)

05 toluidinovaacute modř nebo Schiffovo reagens

kyselina chlorovodiacutekovaacute o koncentraci 5 moll-1

POSTUP

Po celou dobu praacutece použiacutevejte ochranneacute rukavice

1 Ustřihněte si asi 1 cm dlouheacute kořiacutenky cibule a vložte je do mikrozkumavky

2 Přidejte 5 molmiddotl-1 HCl a nechte působit asi 10 minut při laboratorniacute teplotě

128

3 Oplaacutechněte kořiacutenky destilovanou vodou jeden přeneste na podložniacute skliacutečko a oddělte

kořenovou špičku s meristematickyacutem pletivem zbytek kořene vyhoďte

4 Kořenovou špičku přeneste pinzetou do kapky 05 toluidinoveacute modře (Schiffovo reagens) na

podložniacutem skliacutečku

5 Naacutesledně špičku opatrně přeneste do kapky destilovaneacute vody poteacute kořenovou špičku

přemiacutestěte na noveacute podložniacute skliacutečko přiložte kryciacute skliacutečko a kolmo přitlačte korkovou zaacutetkou

na špičku Opatrně abyste skliacutečkem neposunuli nebo neotočili Pozorujte roztlakovyacute preparaacutet

pod světelnyacutem mikroskopem za využitiacute znalostiacute ziacuteskanyacutech v uacuteloze Zaacuteklady mikroskopovaacuteniacute

6 V 10 zornyacutech poliacutech mikroskopu spočiacutetejte všechny buňky a buňky v mitoacuteze

VYHODNOCENIacute

1 Pozorujte preparaacutety a zakreslete

2 Pokud jste pozorovali buňky v rozdiacutelnyacutech faacuteziacutech mitotickeacuteho děleniacute označte pojmenujte danou

faacutezi do protokolu a stručně popište co se děje s chromozomy

3 Vyacutesledky z bodu 6 postupu zapište do tabulky a stanovte mitotickyacute index

Zorneacute pole Počet buněk

Počet všech buněk v profaacutezi v metafaacutezi v anafaacutezi v telofaacutezi

1

2

3

4

5

6

7

8

6

10

Celkem

Page 2: Katedra biochemie Laboratorní technika

1

Obsah

Uacutevod 5

Laboratorniacute řaacuted 5

Bezpečnost praacutece v chemickeacute laboratoři 6

Prvniacute pomoc při nehodě 7

Nebezpečneacute laacutetky v chemickeacute laboratoři 8

Laboratorniacute sklo 9

Laboratorniacute plasty 10

Chemickeacute naacutedobiacute a aparatury 11

Zdroje tepla v chemickeacute laboratoři 13

Vakuum a jeho zdroje 14

Měřeniacute teploty 14

Voda v biochemickeacute laboratoři 15

Chemikaacutelie a jejich uchovaacutevaacuteniacute 16

Doporučenaacute literatura 17

1 Zaacutekladniacute uacutekony v biochemickeacute laboratoři 18

Vaacutehy a vaacuteženiacute 18

Měřeniacute objemu kapalin 19

Přiacuteprava pufrů a měřeniacute pH 21

Obecneacute zaacutesady praacutece při zachaacutezeniacute s elektrodou 24

Přiacuteprava roztoků 24

UacuteKOL Č 1 Určete průměrnou hmotnost a chybu měřeniacute vaacuteženeacuteho předmětu 25

UacuteKOL Č 2 Praacutece s automatickou pipetou 26

UacuteKOL Č 3 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku manganistanu draselneacuteho 27

UacuteKOL Č 4 Přiacuteprava 200 ml 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru o pH 80 28

UacuteKOL Č 5 Přiacuteprava 100 ml 02 molmiddotl-1 K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH 70 29

2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute 30

Spektrofotometrie v biochemii 30

Odvozeniacute Lambert-Beerova zaacutekona 31

Určovaacuteniacute koncentrace roztoků pomociacute absorpčniacute spektrofotometrie 32

Jednopaprskoveacute přiacutestroje 32

Dvoupaprskoveacute přiacutestroje 33

Spektrofotometry na principu diod-array-detectors (DAD) 33

Kalibračniacute funkce 34

Kalibračniacute funkce a stanoveniacute koncentrace pomociacute spektroskopie 35

2

Korelačniacute koeficient R 36

Koeficient determinace R2 36

Možneacute probleacutemy 36

Důležitaacute pravidla při stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku pomociacute kalibračniacute funkce 37

Rozsah kalibrace koncentrace analytu 37

Technickeacute replikaacutety 37

Ředěniacute 37

UacuteKOL Č 1 Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace roztoku siacuteranu nikelnateacuteho 38

UacuteKOL Č 2 Praktickaacute aplikace spektrofotometrie v biochemickeacute laboratoři stanoveniacute obsahu

proteinů Bradfordovou metodou s vazbou barviva Coomassie blue 39

1 Přiacuteprava roztoků 40

2 Stanoveniacute proteinů ve zkumavkoveacutem uspořaacutedaacuteniacute na stolniacutem spektrofotometru 40

3 Gelovaacute chromatografie a chromatografie na tenkeacute vrstvě 42

Chromatografickeacute metody 42

Adsorpčniacute chromatografie 42

Rozdělovaciacute chromatografie 42

Afinitniacute chromatografie 43

Chromatografie na iontoměničiacutech 43

Gelovaacute chromatografie 44

Chromatografie na koloně 46

Chromatografie na tenkeacute vrstvě 46

UacuteKOL Č 1 Gelovaacute chromatografie proteinu s niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetkou 49

UacuteKOL Č 2 Chromatografie karotenoidů z papriky na tenkeacute vrstvě 51

4 Elektromigračniacute metody 54

Elektroforetickaacute pohyblivost 54

Elektroforeacuteza v biologickyacutech vědaacutech 55

Elektroforeacuteza DNA 57

Elektroforeacuteza proteinů 57

Potravinaacuteřskaacute barviva 58

UacuteKOL Č 1 Gelovaacute elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv 59

5 Extrakce filtrace sublimace a praacutece s vakuovou odparkou 62

Extrakce 62

Filtrace 63

Sublimace 65

Odpařovaacuteniacute ve vakuu 66

Stanoveniacute bodu taacuteniacute 67

3

UacuteKOL Č 1 Izolace kofeinu z čaje a jeho přečištěniacute sublimaciacute 68

UacuteKOL Č 2 Analytickyacute důkaz přiacutetomnosti kofeinu 70

UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute teploty taacuteniacute kofeinu 71

6 Izolace nukleovyacutech kyselin 73

Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu 73

Mletiacute 73

Homogenizace 73

Centrifugace 74

Nukleoveacute kyseliny 76

Izolace nukleovyacutech kyselin 77

Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace a čistoty nukleovyacutech kyselin 78

UacuteKOL Č 1 Izolace DNA z vepřoveacute sleziny a RNA z pekařskyacutech kvasnic 79

UacuteKOL Č 2 Důkaz nukleovyacutech kyselin 80

UacuteKOL Č 3 Spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace nukleovyacutech kyselin 82

7 Destilace 83

Destilace za normaacutelniacuteho tlaku 84

Destilace s vodniacute paacuterou 85

UacuteKOL Č 1 Izolace hřebiacutečkoveacute silice z hřebiacutečku destilaciacute s vodniacute parou 86

8 Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu precipitačniacute techniky dialyacuteza centrifugace ultrafiltrace 90

Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu 90

Precipitačniacute metody 90

Tepelnaacute denaturace nežaacutedouciacutech laacutetek 90

Vysolovaacuteniacute biopolymerů neutraacutelniacutemi solemi 91

Sraacuteženiacute biopolymerů ostatniacutemi laacutetkami 92

Dialyacuteza 93

Ultrafiltrace 93

UacuteKOL č 1 Homogenizace semen ječmene precipitace jejich proteinů siacuteranem amonnyacutem

s naacuteslednou dialyacutezou (a teoretickou ultrafiltraciacute na zařiacutezeniacute Amicon) 96

UacuteKOL č 2 Stanoveniacute amonnyacutech iontů reakciacute s Nesslerovyacutem činidlem 99

UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute obsahu proteinů Bradfordovou metodou 99

9 Titrace 101

Určeniacute bodu ekvivalence 101

Vizuaacutelniacute indikace 101

Instrumentaacutelniacute indikace 102

Metody titračniacuteho stanoveniacute a použiacutevaneacute indikaacutetory 104

Acidobazickeacute titrace 104

4

Komplexotvorneacute titrace 104

Sraacutežeciacute titrace 104

Oxidačně-redukčniacute titrace 105

Přiacuteprava titračniacutech činidel 105

Vitamiacuten C 106

UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute 108

UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C 109

10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem 112

Světelnaacute mikroskopie 112

Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1) 112

Čiacuteselnaacute apertura 114

Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute 115

Uacutedržba mikroskopu 116

Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt 116

Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu 116

Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu 116

Přiacuteprava tenkyacutech řezů 117

Specifickaacute barveniacute preparaacutetů 117

UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza 118

UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin 119

A Pozorovaacuteniacute průduchů 119

B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu 120

C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny 121

11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus 123

Buněčnyacute cyklus 123

Interfaacuteze 124

Mitoacuteza (M-faacuteze) 125

Cytokineze 126

Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů 126

UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu 127

5

Uacutevod

Laboratorniacute řaacuted

1 Student je před zahaacutejeniacutem praacutece v laboratoři povinen seznaacutemit se s laboratorniacutem řaacutedem

s bezpečnostniacutemi předpisy a s poskytovaacuteniacutem prvniacute pomoci

2 Student je povinen přichaacutezet do laboratoře včas a řaacutedně připraven Musiacute miacutet provedeny potřebneacute

vyacutepočty znaacutet vlastnosti laacutetek se kteryacutemi bude pracovat apod Před zahaacutejeniacutem cvičeniacute vyučujiacuteciacute

ověřuje znalosti studentů Pokud student nemaacute dostatečneacute znalosti k řešeniacute daneacute uacutelohy cvičeniacute

vykonaacute v naacutehradniacutem termiacutenu

3 Každaacute absence musiacute byacutet omluvena Maacute-li student vaacutežneacute osobniacute důvody pro ktereacute se nemůže

zuacutečastnit cvičeniacute sděliacute to vedouciacutemu předem Každaacute zameškanaacute uacuteloha musiacute byacutet nahrazena Na

termiacutenu naacutehradniacuteho cvičeniacute se student dohodne s vedouciacutem cvičeniacute

4 Při praacuteci v laboratoři musiacute miacutet student pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv

5 Studenti pracujiacute ve dvojiciacutech Před zahaacutejeniacutem praacutece zkontrolujiacute podle přiloženeacuteho seznamu

pracovniacute stůl a jeho vybavenost Všechny zaacutevady zjištěneacute před zahaacutejeniacutem praacutece nebo v jejiacutem

průběhu neprodleně hlaacutesiacute vedouciacutemu cvičeniacute

6 Při praacuteci je nutneacute postupovat přesně podle zadaneacute uacutelohy a pokynů vyučujiacuteciacuteho Před použiacutevaacuteniacutem

přiacutestrojů se musiacute student nejprve seznaacutemit s jejich obsluhou

7 Průběh praacutece a dosaženeacute vyacutesledky si každyacute student zaznamenaacutevaacute do protokolaacuterniacuteho sešitu Po

skončeniacute cvičeniacute předložiacute vyacutesledky vedouciacutemu cvičeniacute

8 Naacutesledujiacuteciacute cvičeniacute odevzdaacutevaacute každyacute student vypracovanyacute protokol kteryacute musiacute obsahovat jmeacuteno

studenta studijniacute kombinaci datum naacutezev uacutelohy stručnyacute princip uacutelohy stručnyacute pracovniacute postup

vyacutesledky diskusi a zaacutevěr (tabulky grafy)

9 Po skončeniacute praacutece je student povinen daacutet sveacute pracovniacute miacutesto do pořaacutedku řaacutedně umyacutet sklo a

oplaacutechnout je destilovanou vodou

10 Student smiacute opustit laboratoř až po kontrole dosaženyacutech vyacutesledků a stavu pracovniacuteho stolu

vyučujiacuteciacutem

11 Po skončeniacute praacutece je povinnost uzavřiacutet vodu a vypnout elektrickeacute spotřebiče

12 V laboratoři je zakaacutezaacuteno jiacutest piacutet a kouřit

13 Studenti jsou povinni dodržovat bezpečnostniacute předpisy

14 Praacutece s jedovatyacutemi těkavyacutemi a paacutechnouciacutemi laacutetkami se provaacutediacute pouze ve spuštěneacute digestoři

15 Zvlaacuteštniacute opatrnosti je třeba dbaacutet při manipulaci s otevřenyacutem ohněm hořlavinami žiacuteravinami

a jedovatyacutemi laacutetkami

16 Přiacutepadneacute zaacutevady nedostatky nehody nebo poraněniacute je nutneacute ihned hlaacutesit vyučujiacuteciacutemu a v přiacutepadě

potřeby poskytnout okamžitě prvniacute pomoc

17 Praacutece v chemickeacute laboratoři je zakaacutezaacutena těhotnyacutem anebo kojiacuteciacutem ženaacutem a matkaacutem do konce 9

měsiacutece po porodu Studentka je povinna vedouciacutemu cvičeniacute okamžitě oznaacutemit graviditu kojeniacute či

nedaacutevnyacute porod

6

Bezpečnost praacutece v chemickeacute laboratoři

1 Provaacutedějte pouze praacutece podle pokynů vyučujiacuteciacuteho a pracovniacuteho naacutevodu

2 Seznamte se s rozmiacutestěniacutem hasiciacutech přiacutestrojů a s uacutenikovyacutemi vyacutechody z laboratoře

3 V laboratoři nikdy nejezte nepijte a nekuřte Po skončeniacute praacutece si důkladně umyjte ruce

4 K jiacutedlu a pitiacute (mimo laboratoř) nepoužiacutevejte nikdy chemickeacute sklo

5 Tašky a oblečeniacute uložte do skřiacuteniacute mimo laboratoř

6 Při praacuteci v laboratoři vždy noste pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv

7 Neprovaacutedějte samovolneacute opravy nebo uacutepravy na elektrickeacute instalaci a přiacutestrojiacutech

8 Chemikaacutelie nikdy nezkoušejte uacutesty a neinhalujte vyacutepary

9 Nepipetujte uacutesty

10 Při praacuteci se žiacuteravinami a jinyacutemi nebezpečnyacutemi laacutetkami si chraňte obličej a oči ochrannyacutem štiacutetem

ruce gumovyacutemi rukavicemi

11 Na pracovišti udržujte pořaacutedek a čistotu Dbejte abyste vnějšiacute stěny naacutedob nebo pracovniacute miacutesto

nepotřiacutesnili chemikaacuteliemi

12 Koncentrovaneacute kyseliny a zaacutesady řeďte tak že kyselinu nebo zaacutesadu nalijete tenkyacutem proudem po

tyčince do vody za současneacuteho miacutechaacuteniacute a chlazeniacute

13 Při provaacuteděniacute pokusů ve zkumavkaacutech držte uacutestiacute zkumavek odvraacuteceneacute od obličeje (sveacuteho

i spolupracovniacuteků)

14 Při praacuteci s hořlavinami nesmiacute byacutet v bliacutezkosti otevřenyacute oheň Při destilaci hořlavin je nezbytneacute z okoliacute

odstranit zaacutesobniacute laacutehve hořlavin a kontrolovat průtok vody chladičem Hořlaviny nikdy nezahřiacutevejte

přiacutemyacutem plamenem použiacutevejte laacutezně nebo topnaacute hniacutezda

15 Zvyacutešenou pozornost věnujte hlavně manipulaci s hořlavinami I třiacutedy ktereacute majiacute teplotu vzplanutiacute

do 21degC (aceton ether methanol ethanol benziacuten benzen a toluen)

16 Pokud vypukne požaacuter je každyacute povinen pokusit se ho zdolat vlastniacutemi silami (hasiciacutem přiacutestrojem

improvizovanyacutemi hasiciacutemi prostředky) Je nutno daacutele vypnout elektrickyacute proud a pokusit se

odstranit z okoliacute požaacuteru hořlaveacute laacutetky (zejmeacutena kapaliny) a naacutedoby se stlačenyacutemi plyny Nelze-li

požaacuter zvlaacutednout vlastniacutemi silami je nutneacute neprodleně volat hasiče (tel čiacuteslo 150)

17 Střepy a jineacute odpadky s ostryacutemi hranami musiacute byacutet odklaacutedaacuteny do naacutedob zvlaacutešť k tomu určenyacutech

18 Zbytky jedů a organickyacutech rozpouštědel likvidujte podle pokynů vyučujiacuteciacuteho

19 Při praacuteci s etherem dbejte uacutezkostlivě na bezpečnostniacute opatřeniacute (možnost vzniacuteceniacute i od horkyacutech

součaacutestiacute)

20 V přiacutepadě nehody okamžitě informujte vyučujiacuteciacuteho a poskytněte prvniacute pomoc Vedouciacutemu cvičeniacute

je třeba hlaacutesit i každeacute nepatrneacutem poraněniacute bolesti hlavy hučeniacute v ušiacutech apod Ve všech přiacutepadech

je nutno sepsat protokol o poraněniacute pro přiacutepad pozdějšiacutech komplikaciacute

7

Prvniacute pomoc při nehodě

Při poleptaacuteniacute kůže silnou zaacutesadou nebo kyselinou zasaženeacute miacutesto ihned důkladně omyjte proudem

vody

Při zasaženiacute oka chemikaacuteliiacute ihned oko vyplaacutechněte slabyacutem proudem vody

Při poleptaacuteniacute sliznice v uacutestech proveďte důkladnyacute vyacuteplach uacutest vodou

Při požitiacute louhu se doporučuje piacutet zředěnou kyselinu octovou (05 - 2 gmiddotl-1) při požitiacute kyseliny pijte

suspenzi oxidu hořečnateacuteho nebo hydroxidu hliniteacuteho ve vodě Po požitiacute jedů je charakter prvniacute pomoci

specifickyacute podle druhu otravy doporučuje se vypiacutet aspoň 05 l vody a vyvolat zvraceniacute Vždy je nutneacute

vyhledat odborneacute leacutekařskeacute ošetřeniacute

Hořiacuteciacute oděv haste přikryacutevkou nebo sprchovou vodou Při likvidaci většiacutech plamenů použijte hasiciacute

přiacutestroje Při malyacutech popaacuteleninaacutech ošetřete postiženeacute miacutesto mastiacute na spaacuteleniny

a zakryjte sterilniacutem obvazem Většiacute popaacuteleniny ošetřiacute leacutekař

Při pořezaacuteniacute sklem odstraňte z povrchoveacute raacuteny sklo okoliacute otřete zředěnyacutem peroxidem vodiacuteku (3) a

ovažte sterilniacutem obvazem Většiacute zraněniacute ošetřiacute leacutekař

8

Nebezpečneacute laacutetky v chemickeacute laboratoři

Tab 1 Seznam některyacutech nebezpečnyacutech laacutetek použiacutevanyacutech v tomto cvičeniacute

Naacutezev GHS Prvniacute pomoc

Amoniak GHS05

GHS07

GHS09

Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Benzen GHS02

GHS07

GHS08

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem

množstviacutem vody a myacutedla

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Difenylamin GHS06

GHS08

GHS09

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem

množstviacutem vody a myacutedla

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Dusičnan

střiacutebrnyacute

GHS03

GHS05

GHS09

Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Fenol GHS05

GHS06

GHS08

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem

množstviacutem vody a myacutedla

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Chloroform GHS06

GHS08

Při požitiacute vyvolat zvraceniacute (do 1 hod od požitiacute) po 5 minutaacutech podat 10-

20 rozdrcenyacutech tablet aktivniacuteho uhliacute rozmiacutechanyacutech ve vodě volat leacutekaře

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Methanol GHS02

GHS06

GHS08

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

vyplaacutechnout uacutesta vodou

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Octan

olovnatyacute

GHS08

GHS09

Při požitiacute volejte leacutekaře konzultujte nutnost leacutekařskeacuteho ošetřeniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Žiacuteraviny

obecně

(kyseliny

louhy)

GHS05 Při požitiacute nevyvolaacutevat zvraceniacute vyplaacutechnout uacutesta

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

9

Laboratorniacute sklo

Mezi laboratorniacute sklo se řadiacute veškeryacute skleněnyacute materiaacutel se kteryacutem se setkaacutevaacutete v chemickeacute laboratoři

Laboratorniacute sklo maacute vysokou odolnost k mineraacutelniacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem Z fyzikaacutelniacutech vlastnostiacute skla

je nejdůležitějšiacute jeho tepelnaacute roztažnost Obecně majiacute skla měknouciacute při vyššiacutech teplotaacutech většiacute

odolnost proti naacutehlyacutem tepelnyacutem změnaacutem V laboratoři se můžete setkat předevšiacutem se třemi druhy skla

1) Sklo měkkeacute ndash sodno-draselno-vaacutepenateacute se použiacutevaacute na vyacuterobu naacutedobiacute ktereacute neniacute vystavovaacuteno

tepelneacutemu namaacutehaacuteniacute Maacute velkyacute koeficient roztažnosti takže nesnese koliacutesaacuteniacute teploty Musiacute se

zahřiacutevat nebo ochlazovat velmi opatrně Maacute niacutezkyacute bod taacuteniacute a proto se daacute snadno roztavit

v plamenu nad kahanem Změkleacute sklo se pak daacute lehce opracovaacutevat

2) Sklo tvrdeacute ndash borosilikaacutetoveacute sloužiacute na vyacuterobu skleněneacuteho naacutedobiacute ktereacute se může zahřiacutevat nad

plamenem Zhotovuje se z něj veškereacute varneacute a odměrneacute sklo Borosilikaacutetoveacute sklo maacute

nazelenalou barvu a vyznačuje se odolnostiacute proti praskaacuteniacute vysokyacutem bodem taacuteniacute a vysokou

chemickou odolnostiacute Nejběžnějšiacute obchodniacute značky jsou Sial Simax Duran či Pyrex

3) Sklo křemenneacute ndash se vyznačuje vysokou chemickou a tepelnou odolnostiacute Je však velice křehkeacute

a využiacutevaacute se pouze ke zhotovovaacuteniacute speciaacutelniacutech naacutedob a zařiacutezeniacute např kyvet pro

spektrofotometrii (propouštiacute UV zaacuteřeniacute)

Obecnou vlastnostiacute skla je jeho křehkost Zbytečneacutemu praskaacuteniacute zameziacutete řaacutednyacutem uchyceniacutem do svorek

a lapaacuteků s čelistmi s korkovou vyacuteztužiacute popř s navlečenyacutemi gumovyacutemi hadičkami Při praacuteci s agresivniacutemi

laacutetkami či ve vakuu neniacute vhodneacute použiacutevat korek a gumoveacute hadice Zde se pak pracuje se zaacutebrusovyacutem

sklem ktereacute se daacute vzaacutejemně stavebnicově propojovat Zaacutebrusoveacute baňky chladiče teploměry zaacutetky

atd jsou normalizovaneacute Nejčastějšiacute rozměry zaacutebrusů jsou NZ 14515 NZ 2932 NZ 4045 (čiacutesla

znamenajiacute průměr zaacutebrusu v mm v zuacuteženeacute a širšiacute čaacutesti) Praacutece se zaacutebrusy je rychlaacute a pohodlnaacute Zaacutebrusy

je však třeba vždy řaacutedně promazat silikonovou vaselinou aby nedochaacutezelo k jejich bdquozatuhnutiacuteldquo

Vedle skleněneacuteho naacutedobiacute se v chemickeacute laboratoři velice často použiacutevaacute teacutež naacutedobiacute a pomůcek

z porcelaacutenu (třeciacute a odpařovaciacute misky žiacutehaciacute keliacutemky vaacuteženky lžičky Buumlchnerovy naacutelevky aj) Tvrdyacute

chemickyacute porcelaacuten maacute vysokou mechanickou a chemickou odolnost Je citlivyacute na uacutedery a lehce se třiacuteštiacute

hlavně při prudkyacutech změnaacutech teploty Je staacutelyacute proti vzdušneacutemu kysliacuteku i za žaacuteru vodu povrchově nevaacuteže

a je v niacute i za vysokyacutech teplot nerozpustnyacute Chemickyacutem činidlům vzdoruje asi stejně dobře jako chemickeacute

sklo Chemickyacute porcelaacuten může byacutet drsnyacute či glazurovanyacute Glazura jeho vlastnosti nijak vyacuterazně

neovlivňuje

Chemickeacute naacutedobiacute je třeba ihned po praacuteci vyčistit dokud nečistoty a zbytky chemikaacuteliiacute na stěnaacutech ještě

nezaschly Zpravidla si vystačiacutete s postupy znaacutemyacutemi z domaacutecnosti tj použitiacute saponaacutetoveacuteho prostředku

a důkladneacute omytiacute vodou V laboratoři však nezapomeňte na posledniacute krok kteryacutem je řaacutedneacute vyplaacutechnutiacute

destilovanou vodou Pokud na stěnaacutech ulpěly kousky ve vodě nerozpustnyacutech nečistot použijte

mechanickyacutech pomůcek jako jsou kartaacuteče uacutetržky filtračniacuteho papiacuteru nebo jemnyacute piacutesek Toto

mechanickeacute čištěniacute však nesmiacute sklo poškraacutebat i nepatrneacute škraacutebnutiacute může způsobit při zahřiacutevaacuteniacute

prasknutiacute skla Když ani mechanickeacute čištěniacute nevede k odstraněniacute nečistot přichaacuteziacute na řadu chemickeacute

čištěniacute Použijte rozpouštědlo ktereacute čištěnyacute materiaacutel nekoroduje a ve ktereacutem je nečistota rozpustnaacute

Nejčastěji se využiacutevajiacute v laboratoři dostupneacute mineraacutelniacute kyseliny Při teacuteto činnosti dbejte na dodržovaacuteniacute

bezpečnostniacutech předpisů a použiacutevejte ochranneacute pomůcky Vysokou čistiacuteciacute schopnost maacute tzv kyselina

chromsiacuterovaacute což je dichroman sodnyacute rozpuštěnyacute v koncentrovaneacute kyselině siacuteroveacute Sklo se do teacuteto

směsi namočiacute přes noc a raacuteno se pak důkladně oplaacutechne v roztoku detergentu pod tekouciacute vodou

a nakonec ve vodě destilovaneacute Chromsiacuterovaacute směs se po čase vyčerpaacute což se projeviacute zelenyacutem

zbarveniacutem (redukce dichromanu na ion chromityacute) Takovaacute směs je pak maacutelo uacutečinnaacute a musiacute se připravit

novaacute

10

Zvlaacuteštniacute naacuteroky jsou kladeny na sklo použiacutevaneacute v molekulaacuterně biologickeacute laboratoři kde se velice často

pracuje s bakteriaacutelniacutemi kmeny a jinyacutemi mikroorganismy a je velkeacute riziko bakteriaacutelniacute kontaminace

z okoliacute Proto je snaha o to použiacutevat pro manipulaci s těmito organismy pouze sterilniacute plasty na jedno

použitiacute Pokud je nutno použiacutet skleněneacute či jineacute dražšiacute naacutedobiacute musiacute se předem sterilizovat ve speciaacutelniacutech

tlakovyacutech naacutedobaacutech (autoklaacutevech) a naacutesledně vysušit v sušaacuterně na 105C Zvlaacuteštniacute peacuteče je pak

věnovaacutena sklu ktereacute se použiacutevaacute pro manipulaci s RNA Hroziacute totiž nebezpečiacute kontaminace

ribonukleasami což jsou degradačniacute enzymy RNA ktereacute jsou velice stabilniacute a odolaacutevajiacute i běžneacute

sterilizaci Sklo se proto před sterilizaci namaacutečiacute do roztoku jejich inhibitoru diethyl pyrokarbonaacutetu

Laboratorniacute plasty

Vedle laboratorniacuteho skla a porcelaacutenu se v chemickeacute laboratoři můžete čiacutem daacutel tiacutem častěji potkat

s laboratorniacutemi plasty ndash centrifugačniacute zkumavky (falkony) kyvety mikrozkumavky a dalšiacute Tyto plasty

se lišiacute svyacutem složeniacutem proto se vyznačujiacute rozdiacutelnou mechanickou teplotniacute a chemickou odolnostiacute na

což je před použitiacutem daneacuteho plastu braacutet zřetel Nejčastěji se setkaacutete s naacutesledujiacuteciacutemi plasty

1) Polyethylen (PE) je nejznaacutemějšiacutem termoplastem Rozlišujeme dva druhy PE

a LDPE (Low-density PE) ndash staacutelyacute vůči bezkysliacutekatyacutem kyselinaacutem zaacutesadaacutem a soliacutem při

vyššiacutech teplotaacutech se rozpouštiacute v organickyacutech rozpouštědlech nestaacutelyacute vůči aromaacutetům a

chlorovanyacutem uhlovodiacutekům dlouhodobě snese teploty do 80 degC kraacutetkodobě do 95 degC

mechanickeacute vlastnosti si udržuje do -40 degC

b HDPE (High-density PE) ndash vyznačuje se vyššiacute mechanickou pevnostiacute než LDPE lze jej

použiacutet v rozmeziacute teplot -50 degC až 200 degC

Centrifugačniacute zkumavky byacutevajiacute obvykle vyrobeny z LDPE proto je třeba dbaacutet na rozsah teplot

ve kteryacutech pracujete Tyto falkony takeacute obvykle nejde sterilizovat autoklaacutevovaacuteniacutem ale lze je

sterilizovat použitiacutem ethylenoxidu chemicky pomociacute formalinu nebo γ-zaacuteřeniacutem

2) Polypropylen (PP) maacute velmi dobrou chemickou a mechanickou odolnost Plasty z PP lze použiacutet

v rozmeziacute teplo -10 degC až 121 degC lze je autoklaacutevovat sterilizovat ethylenoxidem nebo chemicky

formalinem je třeba braacutet v potaz že při nižšiacutech teplotaacutech PP plast křehne PP plasty jsou

odolneacute vůči olejům organickyacutem rozpouštědlům alkoholům nelze použiacutet na oxidujiacuteciacute kyseliny

xyleny tetrahydronaftalen Z PP se vyraacutebiacute většina centrifugačniacutech zkumavek a mikrozkumavek

3) Polystyren (PS) je poměrně tvrdyacute ale křehkyacute plast citlivyacute na naacuteraz je odolnyacute vůči kyselinaacutem a

zaacutesadaacutem neniacute odolnyacute vůči organickyacutem rozpouštědlům Plasty z PS jsou citliveacute vůči UV-zaacuteřeniacute

maacutelo odolneacute vůči teplotě ndash snesou maximaacutelniacute teplotu do 80 degC při 90 degC měknou staacuternutiacutem

křehnou mohou se vytvořit trhliny Z polystyrenu je vyrobena většina plastů ke kultivaci

mikroorganismů a tkaacuteňovyacutech kultur (Petriho misky kultivačniacute lahve hellip) zkumavky

spektrofotometrickeacute kyvety a dalšiacute Co se spektrofotometrickyacutech kyvet tyacutekaacute ty lze použiacutet pouze

ve viditelneacute čaacutesti spektra

4) Polymethylmetakrylaacutet (PMMA) je relativně drahyacute termoplast maacute dobreacute mechanickeacute

vlastnosti je odolnyacute vůči zředěnyacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem (v koncentrovanyacutech se rozpouštiacute)

rozpouštiacute jej aromatickeacute a chlorovaneacute uhlovodiacuteky estery ketony ethery Tepelně odolnyacute je

PMMA v rozsahu teplot -40 degC až 85 degC maacute niacutezkou povrchovou odolnost snadno se poškraacutebe

(probleacutem zvlaacuteště u spektroskopiiacute) Propustnost PMMA zasahuje i do UV-oblasti proto lze

kyvety z PMMA použiacutevat pro UV-spektroskopii

11

Chemickeacute naacutedobiacute a aparatury

Mezi zaacutekladniacute vybaveniacute každeacute chemickeacute laboratoře patřiacute baňky a kaacutedinky (Obr 1) Kaacutedinky majiacute rovneacute

dno a na horniacutem okraji mohou miacutet zobaacuteček Mohou byacutet i kalibrovaacuteny ale tato kalibrace sloužiacute pouze

k orientačniacutem uacutečelům rozhodně podle niacute nelze odměřovat přesneacute objemy Baňky majiacute tvar členitějšiacute

rozdělenyacute na vlastniacute baňku a hrdlo (Obr 1) Dno mohou miacutet jak rovneacute tak kulateacute ty se pak použiacutevajiacute

hlavně pro praacuteci za sniacuteženeacuteho tlaku Baňky a kaacutedinky jsou převaacutežně tenkostěnneacute jednou z vyacutejimek je

silnostěnnaacute baňka odsaacutevaciacute Sloužiacute k filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku a je určenaacute pouze k tomuto uacutečelu

v žaacutedneacutem přiacutepadě v niacute nelze provaacutedět jakeacutekoliv chemickeacute reakce plnit horkyacutemi kapalinami nebo

zahřiacutevat Baňka konickeacuteho tvaru se nazyacutevaacute Erlenmeyerova (Obr 1) Baňku s postranniacutem tubusem

nazyacutevaacuteme frakčniacute (Obr 1)

Slovem naacutelevka označujeme v laboratoři většiacute počet pomůcek Obyčejneacute naacutelevky sloužiacute k přeleacutevaacuteniacute

kapalin a jednoduchyacutem filtraciacutem (Obr 1) Pro urychleniacute filtrace se použiacutevajiacute naacutelevky s žebrovanyacutem

vnitřniacutem povrchem nebo dlouhyacutem a uacutezkyacutem stonkem Tzv děliacuteciacute naacutelevky (Obr 1) se použiacutevajiacute k řadě

procesů jako je extrakce sušeniacute přikapaacutevaacuteniacute atd Velmi často použiacutevanaacute je Buumlchnerova naacutelevka

vyrobenaacute z porcelaacutenu kteraacute maacute diacuterkovaneacute dno na ktereacute se při filtraci vklaacutedaacute kolečko filtračniacuteho papiacuteru

Podobně vypadajiacute i skleněneacute frity (Obr 1) ktereacute majiacute miacutesto diacuterkovaneacuteho dna sintrovaneacute sklo

propouštějiacuteciacute rozpouštědla Zaacutebrusoveacute laacutehve na čištěniacute plynů se nazyacutevajiacute promyacutevačky Zaacutesobniacute laacutehve

na chemikaacutelie se děliacute podle typu hrdla na reagenčniacute laacutehve se šroubovaciacutem viacutekem sloužiacuteciacute předevšiacutem

k uchovaacutevaacuteniacute kapalin a širokohrdleacute se zaacutebrusovou zaacutetkou tzv prachovnice ve kteryacutech přechovaacutevaacuteme

pevneacute laacutetky K přechovaacutevaacuteniacute malyacutech množstviacute pevnyacutech laacutetek použiacutevaacuteme leacutekovky Protaacutehlaacute

neuzaviacuteratelnaacute skleněnaacute naacutedobka se nazyacutevaacute zkumavka (Obr 1) sloužiacute k provaacuteděniacute chemickyacutech reakciacute

v malyacutech objemech V posledniacute době jsou velmi populaacuterniacute plastoveacute zkumavky se šroubovaciacutem

uzaacutevěrem Naacutedoby podobneacuteho tvaru většinou takeacute šroubovaciacute použiacutevaacuteme k centrifugaci a nazyacutevaacuteme

je kyvety (Obr 1) Byacutevajiacute zhotovovaacuteny většinou z tvrzenyacutech plastů Hodinovaacute skla sloužiacute k přikryacutevaacuteniacute

naacutedob k sušeniacute vaacuteženiacute a přenaacutešeniacute vzorků pevnyacutech laacutetek (Obr 1) Analogicky můžeme využiacutevat i

dvoudiacutelneacute Petriho misky (Obr 1) jež se použiacutevajiacute hlavně pro kultivace mikroorganismů Odpařovaciacute

misky byacutevajiacute většinou vyrobeny z porcelaacutenu (Obr 1) Nejsou vhodneacute k přiacutemeacutemu zahřiacutevaacuteniacute v plamenu

stejně jako misky krystalizačniacute Pro odpařovaacuteniacute roztoku použiacutevaacuteme vždy vodniacute laacutezeň K drceniacute a roztiacuteraacuteniacute

pevnyacutech vzorků sloužiacute třeciacute misky s tloučkem (Obr 1) Jedinyacutem porcelaacutenovyacutem naacutedobiacutem ktereacute snaacutešiacute

přiacutemyacute oheň jsou žiacutehaciacute keliacutemky (Obr 1)

Chemickeacute sklo většinou nepoužiacutevaacuteme samostatně ale sestavujeme ho do různyacutech aparatur např

aparatura na destilaci sublimaci apod Aparatury sestavujeme na kovovyacutech stojanech nebo kovovyacutech

kleciacutech Na svisleacute tyče stojanů a kleciacute připevňujeme kruhy svorky nebo držaacuteky pomociacute svorek (Obr 2)

Na kovoveacute kruhy zpravidla poklaacutedaacuteme azbestoveacute siacuteťky na ktereacute staviacuteme kaacutedinky v přiacutepadě jejich

zahřiacutevaacuteniacute kahanem Kruhy pro zahřiacutevaacuteniacute nikdy nezaměňujeme s kruhy filtračniacutemi ktereacute jsou vyloženy

dřevěnou nebo umělohmotnou vložkou a sloužiacute k drženiacute naacutelevky při filtraci nebo děliacuteciacute naacutelevky při

děleniacute kapalin Kruh na stojanu se často nahrazuje trojnožkou K upevňovaacuteniacute skleněnyacutech součaacutestiacute

maleacuteho průměru použiacutevaacuteme tzv klemy což jsou držaacuteky s malyacutem obvodem ramen Pro uchycovaacuteniacute

chladičů pak použiacutevaacuteme chladičoveacute držaacuteky s velkyacutem rozpětiacutem ramen Klemy a držaacuteky se nesmějiacute nikdy

dotyacutekat skleněnyacutech čaacutestiacute aparatury přiacutemo kovem Byacutevajiacute vyloženy korkem nebo potaženy gumovou

hadiciacute Při sestavovaacuteniacute jakeacutekoli aparatury musiacuteme dbaacutet na to aby v aparatuře nenastalo pnutiacute ktereacute

by při zahřaacutetiacute vedlo k prasknutiacute některeacute ze skleněnyacutech součaacutestiacute Při sestavovaacuteniacute aparatury ze

zaacutebrusoveacuteho skla nikdy neopomeneme zaacutebrusy řaacutedně promazat vazeliacutenou

12

Obr 1 Laboratorniacute naacutedobiacute 1 ndash kaacutedinka s vyacutelevkou 2 ndash kaacutedinka bez vyacutelevky 3 ndash destilačniacute baňka

se zaacutebrusem a kulatyacutem dnem 4 ndash destilačniacute baňka se zaacutebrusem a plochyacutem dnem 5 ndash hruškovitaacute baňka

6 ndash Erlenmeyerova baňka se zaacutebrusem 7 ndash baňka trojhrdlaacute 8 ndash titračniacute baňka 9 ndash frakčniacute baňka

10 ndash baňka odsaacutevaciacute 11 ndash odměrnaacute baňka 12 ndash děliacuteciacute naacutelevka kulovitaacute 13 ndash děliacuteciacute naacutelevka hruškovitaacute

14 ndash naacutelevka s dlouhyacutem stonkem 15 ndash naacutelevka s kraacutetkyacutem stonkem 16 ndash naacutesypka 17 ndash Buumlchnerova

naacutelevka 18 ndash skleněnaacute frita pro vakuovou filtraci 19 ndash promyacutevačka 20 ndash laacutehev se šroubovaciacutem

uzaacutevěrem 21 ndash uacutezkohrdlaacute zaacutebrusovaacute laacutehev 22 ndash zkumavka 23 ndash zkumavka se šroubovaciacutem uzaacutevěrem

24 ndash centrifugačniacute kyveta 25 ndash Petriho miska 26 ndash krystalizačniacute miska 27 ndash odpařovaciacute miska

28 ndash hodinoveacute sklo

13

Obr 2 Sestavovaacuteniacute aparatur A ndash nespraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute spojky B ndash spraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute

spojky C ndash chladičovyacute držaacutek D ndash klema

Zdroje tepla v chemickeacute laboratoři

V laboratořiacutech do kteryacutech je zaveden plyn může jako zdroj pro zahřiacutevaacuteniacute sloužit plynovyacute kahan Kahan

je jednoducheacute zařiacutezeniacute sloužiacuteciacute k tvorbě směsi vzduchu a plynu kteraacute se spaluje a vytvaacuteřiacute na konci

trubice plamen Podle způsobu jakyacutem je k plynu přivaacuteděn a miacutesen vzduch rozlišujeme tři typy kahanů

Bunsenův Tecluho a Meacutekerův Pokud je do plynu přivaacuteděno dostatečneacute množstviacute vzduchu hořiacute

nesviacutetivyacutem plamenem kteryacute je vyacutehřevnějšiacute než plamen sviacutetivyacute jež ziacuteskaacuteme zamezeniacutem přiacutevodu

vzduchu Z toho plyne pravidlo že čiacutem viacutece vzduchu smiacutesiacuteme s plynem tiacutem vyacutehřevnějšiacute plamen

ziacuteskaacuteme U Bunsenova a Meacutekereacuteho kahanu se přiacutevod vzduchu reguluje otaacutečeniacutem pohybliveacuteho

prstence kteryacute odkryacutevaacute nebo zakryacutevaacute otvory v těle kahanu Kahany zapalujeme vždy při uzavřeneacutem

přiacutevodu vzduchu V laboratoři často naraziacuteme i na kahan lihovyacute kteryacute maacute daleko nižšiacute vyacutehřevnost než

kahany plynoveacute Vyacutehodou však je jeho velikost a jednoduchost Lze ho použiacutet všude tam kde

potřebujeme vzorky či chemickeacute reakce jen zahřaacutet Použiacutevaacute se hlavně při zkumavkovyacutech reakciacutech a pro

sterilizaci materiaacutelu při praacuteci s mikroorganismy

V současneacute době se jako hlavniacute zdroje tepla v chemickyacutech laboratořiacutech využiacutevajiacute elektromagnetickeacute

miacutechačky s ohřevem elektrickeacute vařiče a topnaacute hniacutezda Na elektrickyacute vařič poklaacutedaacuteme vždy azbestovou

siacuteťku Topnaacute hniacutezda použiacutevaacuteme hlavně na zahřiacutevaacuteniacute destilačniacutech baněk Topneacute hniacutezdo je elektrickyacute vařič

u ktereacuteho je elektricky vyhřiacutevanaacute speciaacutelniacute tkanina vytvarovanaacute do polokoule tak aby obalila destilačniacute

baňku Existuje několik typů topnyacutech hniacutezd podle velikosti zahřiacutevaneacute baňky U topneacuteho hniacutezda lze

kromě regulace přiacutekonu většinou regulovat i to zda je vyhřiacutevanaacute pouze spodniacute čaacutest baňky nebo baňka

celaacute Při praacuteci s topnyacutemi hniacutezdy je třeba daacutevat pozor na to aby do hniacutezda nevnikla kapalina (voda)

Dojde-li k tomu je třeba přiacutestroj okamžitě odpojit od přiacutevodu napětiacute

Protože každeacute přiacutemeacute zahřiacutevaacuteniacute klade vysokeacute naacuteroky na materiaacutel naacutedob je vyacutehodneacute předaacutevat teplo

zdroje prostřednictviacutem různyacutech laacutezniacute Podle materiaacutelu kteryacute tvořiacute podstatu laacutezně je možneacute děleniacute na

vzdušneacute vodniacute olejoveacute piacuteskoveacute kovoveacute a solneacute Vzdušneacute laacutezně se moc často nepoužiacutevajiacute vzhledem k

tomu že vzduch je ze všech materiaacutelů nejmeacuteně vodivyacute Nejjednoduššiacute formou vzdušneacute laacutezně je praacutezdnaacute

kovovaacute naacutedoba zahřiacutevaacutena kahanem nebo vařičem Nejčastěji použiacutevanaacute je laacutezeň vodniacute kteraacute je vhodnaacute

k zahřiacutevaacuteniacute laacutetek až do bodu varu vody a k destilaci kapalin vrouciacutech přibližně do 80 degC Nejjednoduššiacute

vodniacute laacutezniacute je obyčejnyacute hrnec kteryacute je vyhřiacutevaacuten elektrickyacutem vařičem V laboratoři se lze setkat i se

14

speciaacutelniacutemi vodniacutemi laacutezněmi ktereacute majiacute různě nastavitelneacute otvory pro zahřiacutevaacuteniacute odlišnyacutech velikostiacute

baněk a odpařovaciacutech misek Pro zahřiacutevaacuteniacute nad teplotu varu vody se nejčastěji použiacutevajiacute laacutezně olejoveacute

Naacuteplniacute může byacutet buď olej mineraacutelniacute kteryacute lze použiacutet do teploty 250 degC nebo silikonovyacute použitelnyacute až

do teplot okolo 400 degC Vzhledem k teplotniacute roztažnosti je nutno olejem naplnit naacutedobu sloužiacuteciacute jako

obal laacutezně jen asi do poloviny jinak by při zvyacutešeniacute teploty mohl olej přeteacuteci Při zahřiacutevaacuteniacute je nutno do

olejoveacute laacutezně vždy vložit teploměr a průběžně kontrolovat teplotu aby nedošlo k jejiacutemu přehřaacutetiacute

Obvykle platiacute že teplota laacutezně maacute byacutet o 20-30 degC vyššiacute než žaacutedanaacute teplota reakčniacute směsi Je důležiteacute

aby se do olejoveacute laacutezně nedostala voda Při teplotě nad 100 degC by pak došlo k prskaacuteniacute a pěněniacute oleje

kteryacute by mohl způsobit popaacuteleniny osobě pracujiacuteciacute s laacutezniacute nebo požaacuter Solneacute a kovoveacute laacutezně sloužiacute

k zahřiacutevaacuteniacute nad 300 degC Použiacutevaacute se směs několika soliacute např dusičnan sodnyacute a draselnyacute o bodu taacuteniacute 219

degC a niacutezkotajiacuteciacute slitiny jako je Woodoův kov s bodem taacuteniacute 65 degC Vždy je však důležiteacute vyjmout baňku

před ztuhnutiacutem laacutezně Vyacutehodou těchto laacutezniacute je vysokaacute tepelnaacute vodivost použityacutech materiaacutelů Od

použiacutevaacuteniacute piacutesečnyacutech laacutezni se v dnešniacute době už v podstatě ustoupilo

K žiacutehaacuteniacute a taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek sloužiacute elektrickeacute odporoveacute pece Pro synteacutezy v proudu plynu

nebo reakce ve vakuu užiacutevaacuteme pece trubkoveacute pro žiacutehaacuteniacute v keliacutemciacutech naacutem sloužiacute keliacutemkoveacute piacutecky a pro

taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek pece mufloveacute

Vakuum a jeho zdroje

V laboratorniacute praxi je velmi často třeba pracovat za sniacuteženeacuteho tlaku ndash hlavně při destilaci filtraci či

sušeniacute kde sniacuteženiacute tlaku vyacuterazně ovlivňuje těkavost laacutetek Vakuum je stav uzavřeneacuteho prostoru ve

ktereacutem je tlak plynu nebo paacutery nižšiacute než tlak atmosfeacuterickyacute okolniacuteho prostřediacute

Zařiacutezeniacute vytvaacuteřejiacuteciacute vakuum nazyacutevaacuteme vyacutevěvou V laboratoři se můžeme setkat s vyacutevěvami několika

typů ktereacute se lišiacute tlakem proti ktereacutemu čerpajiacute mezniacute hodnotou vakua a saciacutem vyacutekonem

Nejjednoduššiacutem typem vyacutevěvy je vyacutevěva vodniacute Jednaacute se o zuacuteženou trubici kterou tryskaacute proud vody

V okoliacute uacutestiacute trysky je vzduch strhaacutevaacuten ve směru proudu vody a je zde napojena odvodnaacute hadice kteraacute

se druhyacutem koncem napojuje na evakuovanou aparaturu Vodniacute vyacutevěva pracuje tedy přiacutemo proti

atmosfeacuterickeacutemu tlaku Mezniacute tlak vakua je daacuten tenziacute vodniacute paacutery (pro vodu o teplotě 10 degC to je

1333 Pa) Mezi vodniacute vyacutevěvu a aparaturu vždy zařazujeme pojistnou naacutedobu (promyacutevačku) aby

nedošlo při poklesu tlaku vody v potrubiacute ke vniknutiacute vody do aparatury Vyacutevěvy daacutele mohou byacutet rotačniacute

olejoveacute nebo mechanickeacute jejich konstrukce je již složitějšiacute Zaacutekladniacutem stavebniacutem prvkem rotačniacute

olejoveacute vyacutevěvy je rotor se šoupaacutetkem ktereacute rozděluje prostor mezi rotorem a plaacuteštěm na dvě čaacutesti

Otaacutečeniacutem rotoru se jeden prostor zvětšuje a nasaacutevaacute vzduch a druhyacute prostor se zaacuteroveň zmenšuje a

vzduch je vytlačovaacuten za součinnosti ventilu z vyacutevěvy Hlavniacutem pravidlem při praacuteci s vyacutevěvou je že vždy

po skončeniacute praacutece nejdřiacuteve znovu zavzdušniacuteme aparaturu a až poteacute vypneme zdroj vakua Zabraacuteniacuteme

tiacutem vniknutiacute vody do aparatury či nasaacutetiacute agresivniacutech laacutetek do vyacutevěvy a jejiacute poškozeniacute

Měřeniacute teploty

Pro měřeniacute teploty byla přijata mezinaacuterodniacute teplotniacute stupnice definovanaacute pomociacute bodu tuhnutiacute vody

a varu vody Dalšiacute pevneacute body mezinaacuterodniacute stupnice jsou bod varu siacutery (4446 degC) bod taacuteniacute střiacutebra

(9608 degC) a bod taacuteniacute zlata (10624 degC) Všechny tyto teploty jsou definovaacuteny za atmosfeacuterickeacuteho tlaku

jedneacute atmosfeacutery Teplota se měřiacute teploměry ktereacute mohou byacutet trojiacuteho typu dilatačniacute odporoveacute a

termočlaacutenky

15

Dilatačniacute teploměry využiacutevajiacute roztažnosti kapalnyacutech popřiacutepadě pevnyacutech či plynnyacutech laacutetek Nejčastěji

použiacutevaneacute jsou teploměry rtuťoveacute Dovolujiacute měřit teplotu od -389 degC do 650 degC Pro měřeniacute niacutezkyacutech

teplot se teploměry plniacute toluenem (-80 degC až 100 degC) ethanolem (-100 degC až 70 degC) petroletherem

(-150 degC až 120 degC) či pentanem (-190 degC až 20 degC) Pro vyššiacute teploty se pak použiacutevaacute jako naacuteplň kapalneacute

galium (do 1000 degC) a ciacuten (do 1500 degC)

Odporoveacute teploměry využiacutevajiacute zaacutevislosti odporu vodiče na teplotě Těmito teploměry lze měřit teplotu

s přesnostiacute na tisiacuteciny stupně

Termočlaacutenky jsou založeny na termoefektu ndash dva draacutety ze dvou různyacutech kovů spojeneacute na obou konciacutech

daacutevajiacute vznik elektrickeacuteho proudu jsou-li oba spoje udržovaacuteny na rozdiacutelneacute teplotě Přiacutekladem nejčastěji

použiacutevanyacutech termočlaacutenků jsou člaacutenky měď ndash konstantan (do 600 degC) železo ndash konstantan (do 900 degC) a

platina ndash platinarhodium (do 1600 degC)

Voda v biochemickeacute laboratoři

Vzhledem k tomu že obyčejnaacute tekouciacute voda obsahuje značneacute množstviacute soliacute je pro jakeacutekoliv pokusy

v biochemickeacute laboratoři nepoužitelnaacute Použiacutevaacuteme ji pouze tehdy když nepřichaacuteziacute do styku s ostatniacutemi

reagenciemi (jako rozpouštědlo) např pro chlazeniacute

Zaacutekladniacutem způsobem uacutepravy vody je demineralizace Dřiacuteve byla každaacute biochemickaacute laboratoř vybavena

vlastniacute destilačniacute aparaturou pomociacute ktereacute se opakovanou destilaciacute z vody odstraňovaly nežaacutedouciacute

ionty Tento způsob demineralizace vody (zvlaacuteště pokud bylo třeba připravit většiacute objem takto

upraveneacute vody) byl značně neekonomickyacute proto se začaly použiacutevat aparatury pro čištěniacute vody pomociacute

reverzniacute osmoacutezy Tiacutemto způsobem se z vody odstraniacute většina iontově aktivniacutech laacutetek a křemiacuteku ve

formě SiO2 Demineralizovanaacute voda (často chybně označovanaacute jako destilovanaacute) se v laboratoři použiacutevaacute

spiacuteše jako technickaacute voda pro oplachy přiacutepravu některyacutech roztoků ale pro některeacute speciaacutelniacute uacutečely

nemusiacute byacutet jejiacute čistota vhodnaacute protože staacutele obsahuje některeacute kationty

Pro speciaacutelniacute uacutečely např v laboratoři molekulaacuterniacute biologie kde vadiacute i sebemenšiacute kontaminace vody se

použiacutevaacute voda deionizovanaacute kteraacute se ještě naacutesledně sterilizuje v autoklaacutevu Přiacuteprava deionizovaneacute vody

je založenaacute na kombinaci několika separačniacutech metod vedouciacutech k odstraněniacute jednotlivyacutech skupin

kontaminantů Souprava je většinou složenaacute z diacutelčiacutech separaacutetorů odstraňujiacuteciacutech hrubšiacute nečistoty (filtry)

ionty (iontoměniče) nepolaacuterniacute laacutetky (adsorbent) a jako posledniacute byacutevaacute zapojen membraacutenovyacute filtr

Většina nynějšiacutech aparatur pracuje na principu reverzniacute osmoacutezy Jednotliveacute filtry je však nutno po

několika měsiacuteciacutech provozu vyměňovat a přiacuteprava deionizovaneacute vody proto neniacute levnou zaacuteležitostiacute

Hlavniacutem kriteacuteriem čistoty vody je jejiacute specifickaacute vodivost U běžně destilovaneacute vody se pohybuje okolo

hodnoty 10 Smiddotcm-1 Deionizovanaacute voda pak miacutevaacute tuto hodnotu ještě o řaacuted nižšiacute Připravenaacute destilovanaacute

či deionizovanaacute voda se skladuje převaacutežně v plastovyacutech naacutedobaacutech Skleněneacute naacutedoby nejsou pro

dlouhodobějšiacute uskladněniacute vhodneacute jelikož se do vody zpětně uvolňujiacute některeacute kationty Pokud to

podmiacutenky dovolujiacute je lepšiacute skladovat vodu v chladu a ve tmě čiacutemž se zabraacuteniacute možneacute kontaminaci

autotrofniacutemi mikroorganismy

16

Chemikaacutelie a jejich uchovaacutevaacuteniacute

Jako vyacutechoziacute laacutetky pro praacuteci v laboratoři se použiacutevajiacute většinou průmyslově vyraacuteběneacute chemikaacutelie

opatřeneacute štiacutetkem od vyacuterobce kteryacute udaacutevaacute zaacutekladniacute informace o daneacute chemikaacutelii Ke každeacute chemikaacutelii

naacuteležiacute takeacute bezpečnostniacute list kteryacute musiacute byacutet uložen na pracovišti

Chemikaacutelie jsou dodaacutevaacuteny vyacuterobcem ve vhodneacutem obalu proto je vhodneacute tyto chemikaacutelie daacutele

nerozdělovat do obalů jinyacutech Pokud je to nutneacute vždy použijte vhodnyacute obal a dodržujte zaacutekladniacute

pravidla ndash zvlaacuteště pak důsledneacute označeniacute novyacutech obalů Laacutetky kapalneacute uchovaacutevejte v laacutehviacutech s dvojiacutem

uzaacutevěrem Laacutetky hygroskopickeacute chraňte proti vzdušneacute vlhkosti utěsněniacutem viacutečka např parafilmem

Hydroxidy a jejich roztoky se nesmiacute skladovat v zaacutebrusovyacutech lahviacutech Laacutetky citliveacute na světlo skladujte

v tmavyacutech naacutedobaacutech a ve tmě Skladovaacuteniacute chemikaacuteliiacute v laboratoři maacute svůj pevnyacute řaacuted kteryacute vychaacuteziacute

z bezpečnostniacutech pravidel a proto vždy použiacutevanou chemikaacutelii vracejte na původniacute miacutesto Usnadniacutete

tiacutem i praacuteci kolegům kteřiacute budou s danou chemikaacuteliiacute naacutesledně pracovat Důraz je kladen předevšiacutem na

hořlaviny a laacutetky vyacutebušneacute ktereacute nikdy nesmiacute byacutet uskladněny pohromadě ve většiacutem množstviacute Jedy se

skladujiacute ve speciaacutelniacutech uzamčenyacutech železnyacutech skřiacuteniacutech v uzamčeneacute miacutestnosti Pozor je třeba daacutevat takeacute

na uskladněniacute těkavyacutech laacutetek v uzavřenyacutech prostoraacutech (lednice) je třeba je skladovat tak aby

nedochaacutezelo k uvolňovaacuteniacute jejich par

Na štiacutetku chemikaacutelie je předevšiacutem jejiacute naacutezev sumaacuterniacute vzorec množstviacute čistota a molekulovaacute hmotnost

Daacutele musiacute byacutet uvedeny důležiteacute fyzikaacutelniacute vlastnosti a bezpečnostniacute informace (Obr 3 4) U pevnyacutech

laacutetek byacutevaacute uvedenaacute forma např krystalickyacute (crystalisatum) bezvodyacute (anhydricum) praacuteškovyacute

(pulveratum) Podle rostouciacute čistoty (tzn klesajiacuteciacuteho obsahu nečistot) chemikaacutelie děliacuteme na

1) technickeacute chemikaacutelie

a) suroveacute (crudum)

b) technickeacute (technicum)

c) čištěneacute (purum)

2) čisteacute chemikaacutelie

a) čisteacute (purissimum)

b) pro analyacutezu (pa per analysis) ndash v laboratořiacutech se nejčastěji použiacutevajiacute tyto

c) chemicky čisteacute (purissimum speciale)

Chemikaacutelie o vyššiacute čistotě jsou pak označeny přiacutemo uacutečelem pro kteryacute sloužiacute např pro UV

spektrofotometrii molekulaacuterniacute biologii atd S čistotou chemikaacuteliiacute však prudce roste jejich cena proto

chemikaacutelie o vysokeacute čistotě použiacutevaacuteme jen pro tyto speciaacutelniacute uacutečely a je-li to nezbytně nutneacute

17

Obr 3 Přiacuteklad štiacutetku chemikaacutelie firmy Penta

Obr 4 Vyacutestražneacute symboly nebezpečnosti chemikaacuteliiacute dle Globaacutelniacuteho harmonizovaneacuteho systeacutemu

klasifikace a hodnoceniacute chemikaacuteliiacute

Doporučenaacute literatura Peč P a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Vydavatelstviacute UP Olomouc 2000

Kaacuteš J a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Nakladatelstviacute Olomouc 2000

Ferenčiacutek M a kol Biochemickeacute laboratoacuterne metoacutedy Alfa Bratislava 1981

Prochaacutezka S a kol Fyziologie rostlin Academia Praha 1998

Dey PM a kol Plant Biochemistry Academia Press London 1997

Novaacuteček F Praktikum z rostlinneacute cytologie a histologie se zaacuteklady mikroskopickeacute techniky

Vydavatelstviacute UP Olomouc 1982

Knoz J a Opravilovaacute V Zaacuteklady mikroskopickeacute techniky Vydavatelstviacute MU Brno 1992

Ruzin S E Plant microtechnique and microscopy Oxford University Press 1999

httpwwwuneceorgtransdangerpublighsghs_rev0000files_ehtml - informace o GHS na

straacutenkaacutech Evropskeacute hospodaacuteřskeacute komise OSN

18

1 Zaacutekladniacute uacutekony v biochemickeacute laboratoři

Vaacutehy a vaacuteženiacute

Ke stanoveniacute vaacutehoveacuteho množstviacute laacutetky se v chemickeacute laboratoři použiacutevajiacute vaacutehy Princip vaacuteženiacute je znaacutem

po staletiacute jde o srovnaacutevaciacute metodu kdy se srovnaacutevaacute neznaacutemaacute hmotnost nějakeacuteho předmětu

(navažovaciacute lodička mikrozkumavka se vzorkem) se znaacutemou hmotnostiacute standardu (zaacutevažiacute)

Mechanickeacute zařiacutezeniacute řešilo toto srovnaacuteniacute pomociacute dociacuteleniacute rovnovaacutehy na paacutece a mělo tvar znaacutemyacutech

miskovyacutech vah ktereacute vešly v obecneacute povědomiacute i jako symbol použiacutevanyacute pro zobrazovaacuteniacute spravedlnosti

Až donedaacutevna byly i nejpřesnějšiacute analytickeacute vaacutehy postaveny na stejneacutem principu a vaacuteženiacute obsahovalo

postupneacute přidaacutevaacuteniacute zaacutevažiacute různeacute (i velmi maleacute) velikosti Takovyacute postup byl samozřejmě zejmeacutena pro

začaacutetečniacuteky velmi zdlouhavyacute a možnosti chyb četneacute

V současneacute době patřiacute všechny formy dvoumiskovyacutech vah historii a v laboratoři se setkaacutete vyacutehradně

s vahami jednomiskovyacutemi ktereacute použiacutevajiacute promiacutetaciacute stupnice na stiacuteniacutetko a jsou zapojeny do elektrickeacute

siacutetě Existujiacute dva rozdiacutelneacute typy vah lišiacuteciacute se vaacuteživostiacute tzn maximaacutelniacute hmotnostiacute kterou můžete vaacutežit a

přesnostiacute se kterou na nich můžete hmotnost stanovit

1) Vaacutehy technickeacute majiacute podle provedeniacute vaacuteživost od 100 g do několika kilogramů Přesnost nebyacutevaacute většiacute než 5middot10-2 g

2) Vaacutehy analytickeacute (Obr 1A) majiacute vaacuteživost obvykle 100 g a přesnost v řaacutedu 10-4 g

K orientačniacutemu zjištěniacute hmotnosti předmětů ktereacute budete daacutele vaacutežit přesněji a k zjišťovaacuteniacute vyacutetěžků

čistiacuteciacutech operaciacute se použiacutevajiacute tzv předvaacutežky (Obr 1B) Sloužiacute k vaacuteženiacute předmětů do 200 g s přesnostiacute

01 g V dnešniacute době se už použiacutevajiacute převaacutežně elektronickeacute typy s digitaacutelniacutem displejem Jejich forem

je řada a prochaacutezejiacute staacutele vyacutevojem od jednoduššiacutech s mechanicko-elektrickyacutem sniacutemačem hmotnosti

přes sniacutemače kdy je měřen elektrickyacute signaacutel potřebnyacute k vraacuteceniacute misky po zatiacuteženiacute do nuloveacute polohy

pomociacute servomotorku až k sniacutemačům tenzometrickyacutem

Pro veškereacute vaacuteženiacute platiacute zaacutekladniacute pravidlo chemikaacutelie (kapalneacute ani pevneacute) nesmiacute přijiacutet do přiacutemeacuteho

styku s miskami vah Veškeraacute manipulace s chemikaacuteliemi (přidaacutevaacuteniacute a ubiacuteraacuteniacute) se musiacute provaacutedět

zaacutesadně mimo vaacutehy Přiacutepadneacute nečistoty na vahaacutech je třeba okamžitě odstranit štětečkem

Obr 1 Vaacutehy v biochemickeacute laboratoři A ndash analytickeacute vaacutehy B ndash předvaacutežky

19

Měřeniacute objemu kapalin

K odměřovaacuteniacute objemů kapalin sloužiacute odměrneacute vaacutelce pipety byrety a odměrneacute baňky (Obr 2)

Odměrneacute vaacutelce (Obr 2A) se použiacutevajiacute jen k přibližneacutemu odměřovaacuteniacute kapalin Na přesnějšiacute měřeniacute

objemů se použiacutevajiacute pipety (buď pouze pro určityacute objem Obr 2C nebo děleneacute Obr 2D) a byrety u

nichž je možno kohoutkem nebo pomociacute tlačky regulovat vyteacutekaacuteniacute kapaliny (Obr 2E) Všechny tyto

naacutedoby jsou kalibrovaacuteny na bdquovylitiacuteldquo to znamenaacute že z nich vyteče přesně vyznačenyacute objem Při plněniacute

pipet je třeba vždy dbaacutet na to aby uacutestiacute pipety bylo staacutele ponořeno pod hladinou kapaliny Při jeho

vynořeniacute nad hladinu dochaacuteziacute k nasaacutetiacute vzduchu do pipety Při odečiacutetaacuteniacute je nutno miacutet oko ve stejneacute

uacuterovni se značkou Odečiacutetaacuteme vždy spodniacute okraj menisku

Pro pipetovaacuteniacute kapalin vždy použiacutevaacuteme speciaacutelniacute naacutesadky či gumoveacute baloacutenky nikdy nepipetujeme

uacutesty

Jelikož je pipeta kalibrovaacutena na vylitiacute nikdy se nevyfukuje ale jejiacute obsah se nechaacute pouze vyteacutect a jejiacute

špička se otře o dno nebo o stěnu naacutedobky do ktereacute kapalinu odměřujeme

V současneacute době se v biochemickeacute či molekulaacuterně biologickeacute laboratoři se skleněneacute pipety teacuteměř

nepoužiacutevajiacute plně je nahradily pipety automatickeacute (Obr 2F G) umožňujiacuteciacute přesnějšiacute a pohodlnějšiacute

odměřeniacute daneacuteho objemu Jsou vhodneacute i pro pipetovaacuteniacute mikrolitrovyacutech objemů Automatickeacute pipety

jsou vyraacuteběny pro různeacute rozsahy objemů (nejčastěji 1-5 ml 200-1000 l 20-200 l 2-20 l 05-10 l

a 01-25 l) Objem se nastavuje otočeniacutem šroubu na stupnici Nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny přes

nasaditelnou špičku je ovlaacutedaacuteno piacutestem kteryacute maacute tři polohy ndash klidovou pro nasaacutevaacuteniacute a pro vypouštěniacute

(Obr 3)

Obr 2 Pomůcky k měřeniacute objemů A ndash kalibrovanyacute odměrnyacute vaacutelec B ndash odměrneacute baňky C ndash pipeta D ndash pipeta dělenaacute E ndash byrety F ndash automatickaacute pipeta G ndash automatickaacute pipeta multikanaacutelovaacute

20

Obr 3 Polohy automatickeacute pipety při nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny

A ndash klidovaacute poloha B ndash poloha pro nasaacutevaacuteniacute C ndash poloha pro vypouštěniacute

Byrety sloužiacuteciacute k regulovaneacutemu odběru kapalin při titraciacutech (Obr 2E) jsou skleněneacute trubice opatřeneacute

děliacuteciacutemi značkami Před vyacutetokem je umiacutestěn kohoutek nebo pružnaacute tlačka s hadičkou Některeacute byrety

majiacute pro lepšiacute odečiacutetaacuteniacute objemu zadniacute stěnu z biacuteleacuteho skla s modryacutem pruhem ve středu

Odměrneacute baňky (Obr 2B) stejně jako pyknometry (naacutedobky pro stanovovaacuteniacute hustoty) jsou

kalibrovaacuteny na dolitiacute ndash to znamenaacute že při jejich naplněniacute obsahujiacute praacutevě požadovanyacute objem Hrdlo

odměrnyacutech baněk je poměrně uacutezkeacute po celeacutem obvodu opatřeneacute ryskou I zde je třeba plnit tak aby se

spodniacute okraj menisku dotyacutekal rysky a při plněniacute miacutet oko v uacuterovniacute rysky (Obr 3) Podobně jako odměrneacute

vaacutelce i odměrneacute baňky se vyraacutebějiacute v objemech od 5 ml do 2 l Odměrneacute baňky se použiacutevajiacute k přiacutepravě

roztoků o přesneacute koncentraci Vlastniacute směšovaniacute složek roztoku provaacutediacuteme při ne zcela zaplněneacute baňce

a teprve po uacuteplneacute homogenizaci a vyrovnaacuteniacute teplot (teplota na kterou je baňka kalibrovaacutena je uvaacuteděna

na plaacutešti baňky ndash většinou 20C) opatrně se doplniacute rozpouštědlem po rysku

Obr 4 Odečiacutetaacuteniacute objemu u odměrneacute baňky

A B C

21

Přiacuteprava pufrů a měřeniacute pH

Pufry neboli tlumiveacute roztoky jsou roztoky slabyacutech kyselin a jejich soliacute (konjugovanyacutech zaacutesad) nebo

slabyacutech zaacutesad a jejich soliacute (konjugovanyacutech kyselin) ktereacute jsou schopneacute udržovat stabilniacute hodnotu pH

po přidaacuteniacute kyseliny nebo zaacutesady do systeacutemu

Vyacuteběr vhodneacuteho pufru se řiacutediacute předevšiacutem požadovanou hodnotou pH iontovou silou možnyacutemi

interakcemi s ostatniacutemi komponentami reakčniacute směsi apod Maacute-li miacutet pufr dostatečnou pufračniacute

kapacitu je třeba vybrat takovou slabou kyselinu nebo zaacutesadu jejiacutež pKa se neodlišuje od požadovaneacute

hodnoty pH o viacutece než 1 Pufračniacute kapacita zaacutevisiacute takeacute na celkoveacute koncentraci (molaritě) pufru

Očekaacutevaacutete-li napřiacuteklad že pH roztoku v průběhu reakce bude klesat (např při studiu lipasoveacute reakce

kdy jsou do roztoku uvolňovaacuteny ionty H+ disociaciacute vznikajiacuteciacutech mastnyacutech kyselin) pak zvolte pufr o vyššiacute

koncentraci a s pKa pod hodnotou pH v niacutež začiacutenaacutete pokus

Složeniacute vhodneacuteho pufru lze naleacutezt v laboratorniacutech přiacuteručkaacutech Podle tabulek se smiacutechajiacute přiacuteslušneacute

(obvykle dva) roztoky pro dosaženiacute nominaacutelniacute hodnoty pH Vždy je nutneacute skutečnou hodnotu pH

měřeniacutem ověřit a přiacutepadně ji upravit roztokem kyseliny nebo zaacutesady Jednoduššiacute je připravit pufr

prostou uacutepravou pH roztoku zvoleneacute soli kyseliny nebo baacuteze Pro jeho požadovanou hodnotu vyberete

vhodnou slabou kyselinu nebo zaacutesadu (ev je v naacutevodu pro praacuteci s danyacutem materiaacutelem určena) a

vypočtete navaacutežku tak abyste ziacuteskali potřebnyacute objem pufru o zvoleneacute koncentraci Navaacuteženeacute množstviacute

rozpustiacutete v menšiacutem objemu vody (asi 80 konečneacuteho objemu) Pak nastaviacutete požadovaneacute pH

roztokem silneacute (v některyacutech přiacutepadech i slabeacute) kyseliny či zaacutesady a nakonec doplniacutete vodou na

vypočtenyacute objem Pouze při užitiacute pufrů o viacutece složkaacutech (pokryacutevajiacuteciacutech širokeacute rozmeziacute pH) takto

postupovat nelze musiacute se namiacutechat podle tabulky zkontrolovat a eventuaacutelně upravit pH

Většina pufrů podleacutehaacute mikrobiaacutelniacute kontaminaci proto je pro některeacute uacutečely vhodneacute je konzervovat

(azid toluen thymol) většinou ale stačiacute jejich uchovaacutevaacuteniacute v chladničce bez konzervace Takto je

vhodneacute skladovat jen menšiacute množstviacute připraveneacuteho pufru ktereacute brzy spotřebujete (maximaacutelně do

tyacutedne) Připraviacutete-li si většiacute množstviacute pufru do zaacutesoby uchovaacutevejte ho zmrazenyacute v plastoveacute laacutehvi Před

použitiacutem je nutno rozmrazit celeacute množstviacute pufru a roztok zamiacutechat Po odebraacuteniacute potřebneacuteho objemu

je možneacute zbytek opět zmrazit V přiacutepadě potřeby můžete pufry sterilizovat v autoklaacutevu Při manipulaci

s takto ošetřenyacutemi roztoky musiacuteme dodržovat sterilniacute podmiacutenky a pufr zpětně nekontaminovat např

nesterilniacute špičkou automatickeacute pipety

Hodnotu pH roztoku ovlivňuje jeho ředěniacute zejmeacutena v extreacutemniacutech hodnotaacutech stupnice (pod 3 a nad

11) v rozmeziacute fyziologickyacutech hodnot již meacuteně Proto se raději vyhněte přiacutepravě koncentrovanějšiacutech

zaacutesobniacutech roztoků z nichž se pak ředěniacutem připravuje pracovniacute roztok pH pufru ovlivňuje takeacute teplota

změnou pKa slabeacute kyseliny nebo baacuteze Tabelovaneacute hodnoty pH jsou obvykle vztaženy na 18 20 nebo

25 degC V biochemii se často pracuje za chladu kdy se pH může lišit od hodnoty nastaveneacute při přiacutepravě

pufru za laboratorniacute teploty Např měřeniacute pH zaacutevislosti enzymoveacute reakce by mohlo byacutet viacutece či meacuteně

zkresleno pokud se podstatně lišiacute teplota experimentu od teploty při ktereacute byl pufr připraven

V přiacutepadě nutnosti lze upravit hodnotu pH za přiacuteslušneacute teploty

Běžneacute pufry užiacutevaneacute v biochemickyacutech laboratorniacutech postupech pokryacutevajiacute neutraacutelniacute až miacuterně alkalickou

oblast o pH 60 ndash 90 Některeacute operace se provaacutedějiacute v prostřediacutech viacutece kyselyacutech či bazickyacutech

Nejběžnějšiacute kyseliny a baacuteze užiacutevaneacute k přiacutepravě pufrů v biochemii jsou přehledně uvedeny v tabulce 1

Vedle požadovaneacute hodnoty pH se vyacuteběr složek řiacutediacute takeacute jejich možnyacutemi specifickyacutemi vlivy na reakčniacute

směs Někdy může dojiacutet k vysraacuteženiacute některyacutech komponent směsi pufrem (K+ - chloristanem soli železa

Ca2+ - fosfaacutetem komplexy boraacutetů se sacharidy apod) k interakci složek pufru s biacutelkovinami (Cl- iont

s albuminem) k reakci s analytickyacutemi činidly a k inhibici enzymů (v některyacutech přiacutepadech barbituraacutety)

22

Složky pufru v některyacutech přiacutepadech mohou byacutet využity jako substraacutety (citraacutet acetaacutet) aj

Pro biochemickeacute uacutečely se použiacutevajiacute vedle běžnyacutech anorganickyacutech a organickyacutech laacutetek i speciaacutelniacute kyseliny

a baacuteze vhodneacute pro jejich inertnost k dalšiacutem složkaacutem reakčniacutech směsiacute (viz vysvětlivky pod tabulkou 1)

Koncentrace H+ iontů v roztoku se stanovuje spektraacutelniacutemi či elektrochemickyacutemi metodami Prvniacute z nich

využiacutevajiacute toho že změna pH vyvolaacute v některyacutech organickyacutech sloučeninaacutech (acidobazickyacutech

indikaacutetorech) změnu struktury lišiacuteciacute se spektraacutelniacutemi vlastnostmi (absorpce či fluorescence) Ve druheacutem

přiacutepadě se využiacutevaacute změny elektrochemickeacuteho potenciaacutelu vlivem pH

Nejjednoduššiacute spektraacutelniacute metody měřeniacute pH jsou vizuaacutelniacute metody kdy se sleduje změna zbarveniacute

indikaacutetoru při změně pH K teacuteto změně dochaacuteziacute u jednotlivyacutech indikaacutetorů v určiteacute oblasti pH (nalezneme

v chemickyacutech laboratorniacutech tabulkaacutech) Pro stanoveniacute hodnoty pH musiacuteme vybrat indikaacutetor u ktereacuteho

dochaacuteziacute k barevneacute změně v přesně definovaneacutem intervalu pH Jsou vhodneacute pro indikaci dosaženiacute

požadovaneacute hodnoty pH pro indikaci bodu ekvivalence při acidobazickyacutech titraciacutech kontrolu udržovaacuteniacute

pH apod Použiacutevajiacute se ve formě vodneacuteho či ethanolickeacuteho roztoku (004 - 010 ) kteryacute se přikaacutepne ke

sledovaneacutemu vzorku Pro univerzaacutelniacute použitiacute sloužiacute směsi indikaacutetorů pokryacutevajiacuteciacute svyacutemi barevnyacutemi

přechody celou škaacutelu pH nebo jejiacute čaacutest kteraacute naacutes zajiacutemaacute Užiacutevajiacute se ve formě papiacuterků napuštěnyacutech

přiacuteslušnou směsiacute indikaacutetorů Souprava je doplněna barevnou stupniciacute se kterou porovnaacutevaacuteme

zbarveniacute papiacuterku po namočeniacute do vzorku a ustaacuteleniacute zbarveniacute

Barevnyacute přechod indikaacutetoru můžeme přesněji sledovat pomociacute spektrofotometrickyacutech přiacutestrojů

To umožňuje teacutež kvantifikovat barevnyacute přechod při změně pH (stanoveniacute pKa) Tento způsob však neniacute

běžně užiacutevaacuten je omezen na speciaacutelniacute přiacutepady (např měřeniacute pH uvnitř buněk a organel nebo v

nevodnyacutech rozpouštědlech) Při použitiacute fluorescenčniacutech indikaacutetorů jsme zcela odkaacutezaacuteni na měřeniacute

pomociacute přiacutestrojů ndash fluorimetrů Tento způsob nemaacute vizuaacutelniacute alternativu

Potenciometricky se pH určuje měřeniacutem potenciaacutelu vhodneacute elektrody Prakticky se užiacutevaacute pouze

skleněnaacute elektroda i když se můžete setkat i s elektrodami plastovyacutemi Tělo skleněneacute elektrody je

tvořeno skleněnou trubičkou responsivniacutem elementem je tenkaacute skleněnaacute membraacutena obvykle tvaru

baničky na spodniacutem konci Je naplněna standardniacutem vnitřniacutem roztokem (01 molmiddotl-1 HCl) v němž je

ponořena argentchloridovaacute elektroda (Ag draacutetek pokrytyacute vrstvičkou AgCl) Pro speciaacutelniacute uacutečely mohou

miacutet elektrody různyacute tvar např plocheacute k měřeniacute pH na povrchu gelu jehloveacute mikroelektrody pro

měřeniacute v mikrozkumavkaacutech aj

23

Tab 1 Přehled nejčastěji užiacutevanyacutech pufrů v biochemii

Kyselina Baacuteze Rozsah pH

KH2PO4 K2HPO4 60 ndash 80

HCl Trisa 68 ndash 86

HCl Imidazol 60 ndash 80

MESb NaOH 52 ndash 72

MOPSc NaOH 52 ndash 71

TESd NaOH 65 ndash 85

HEPESe NaOH 65 ndash 85

HCl 55-diethylbarbituran-Na 68 ndash 96

Kys boritaacute Tetraboritan-Na 70 ndash 93

Tricinf NaOH 72 ndash 91

HCl Glycin 11 ndash 37

Glycin NaOH 82 ndash 100

Kys citronovaacute NaOH KOH 22 ndash 62

NaHCO3 Na2CO3 90 ndash 110

Na2HPO4 NaOH 110 ndash 120

a Tris(hydroxymetyl)aminomethan b kyselina 2-(N-morfolino)etansulfonovaacute c kyselina 3-(N-morfolino)propansulfonovaacute d kyselina N-Tris(hydroxymetyl)metyl-2-aminoetansulfonovaacute e kyselina N-2-hydroxyetylpiperazin-Nrsquo-2-etansulfonovaacute f N-Tris(hydroxymetyl)metylglycin

24

Obecneacute zaacutesady praacutece při zachaacutezeniacute s elektrodou

1) S elektrodou manipulujte opatrně Skleněnaacute banička je velmi tenkaacute a křehkaacute Miacutechaacute-li se

měřenyacute roztok dbejte na to aby byla mimo dosah pohybujiacuteciacuteho se miacutechadla (ověřte předem)

To byacutevaacute aktuaacutelniacute při malyacutech objemech vzorku

2) Elektroda nesmiacute vyschnout Po použitiacute ji vždy oplaacutechnutou a lehce osušenou vraťte zpět do

uchovaacutevaciacuteho roztoku (3M KCl pH=70)

3) Před měřeniacutem je nutno přiacutestroj s elektrodou kalibrovat podle pokynů vyacuterobce Elektrodu

vyjměte z uchovaacutevaciacuteho roztoku oplaacutechněte destilovanou vodou odsajte přebytek vody

(filtračniacutem papiacuterem nebo buničitou vatou) a ponořte do standardniacuteho pufru o pH nejbližšiacutem

tomu kteryacute bude miacutet měřenyacute roztok (obvykle byacutevaacute k disposici sada standardniacutech pufrů o pH 4 7

a 9) Nejčastěji se v laboratoři použiacutevaacute kombinovanaacute elektroda zkontrolujte tedy zda je bočniacute

vyacutevod referenčniacute elektrody zcela ponořen pod hladinu Nastavte teplotniacute korekci na teplotu pufru

a kalibračniacutem knofliacutekem nastavte na stupnici nebo digitaacutelniacutem vyacutestupu hodnotu pH standardniacuteho

pufru Elektrodu pak vyjměte a po oplaacutechnutiacute ji ponořte do měřeneacuteho vzorku Jeho pH naacutem ukaacuteže

vyacutechylka či digitaacutelniacute vyacutestup pH-metru Kalibraci je nutno provaacutedět vždy po zapnutiacute přiacutestroje nebo

měniacuteme-li pH měřenyacutech vzorků o viacutece než 1 Teacutež při dlouhodobyacutech měřeniacutech ji občas zkontrolujte

4) Většina dnešniacutech přiacutestrojů vyžaduje kalibraci na dva pufry v tomto přiacutepadě můžete pracovat

v širšiacutem rozmeziacute pH aniž byste vždy znovu museli přiacutestroj kalibrovat Zvolte vhodneacute pufry

ohraničujiacuteciacute oblast ve ktereacute hodlaacutete pracovat Na jeden z nich nastavte vyacutechoziacute hodnotu Po

ponořeniacute elektrod do druheacuteho pufru nastavte jeho hodnotu a to tak že zaacuteroveň nastaviacutete

směrnici zaacutevislosti potenciaacutelu na pH Ta by měla byacutet - 59 mVmiddotpH-1 jejiacute podstatnyacute pokles indikuje

malou citlivost elektrody a je třeba zvaacutežit jejiacute vyacuteměnu event uacutepravu

Přiacuteprava roztoků

Zaacutekladniacutem pravidlem pro jakoukoli přiacutepravu roztoků vzorků pro analyacutezu nebo pro uacutečely preparace

nebo čištěniacute sloučenin je že se rozpouštěnaacute laacutetka přidaacutevaacute do vody a nikdy naopak Při přiacutepravě

odměrnyacutech roztoků se kvantitativně přenaacutešiacute navaacutežka nebo odměřeneacute množstviacute kapaliny do vody kteraacute

zaujiacutemaacute asi ⅓ndashfrac12 objemu baňky Kvantitativniacute přeneseniacute znamenaacute že navaacutežku krystalickeacute laacutetky

sklepnete do maleacute naacutelevky zasunuteacute do hrdla odměrneacute baňky splaacutechnete většiacutem množstviacutem

destilovaneacute vody ze střičky vodou ze střičky daacutele do naacutelevky vydatně oplaacutechnete navažovaciacute lodičku a

nakonec naacutelevku vyplaacutechnete vodou ze střičky po celeacutem vnitřniacutem povrchu Rozpouštěniacute můžete

urychlovat pouze miacutechaacuteniacutem krouživyacutem pohybem celeacute odměrneacute baňky nikdy ne tyčinkou nebo

miacutechadlem Teprve po uacuteplneacutem rozpuštěniacute navaacutežky a vyrovnaacuteniacute teploty baňky s okoliacutem můžete baňku

doplnit po rysku destilovanou vodou (posledniacute kapky přidaacutevejte pipetou) Pokud je laacutetka jejiacutež roztok

připravujete kapalnaacute funkci navažovaciacute lodičky může převziacutet malyacute odměrnyacute vaacutelec kteryacute se pak rovněž

do odměrneacute baňky vyplachuje Pokud kapalnou složku do vody v odměrneacute baňce pipetujete jste

probleacutemů s kvantitativniacutem přeneseniacutem vzorku ušetřeni Po doplněniacute odměrneacute baňky po rysku

nezapomeňte obsah důkladně promiacutechat Naplněnou baňku uzavřete čistou suchou v současneacute době

nejčastěji polyethylenovou zaacutetkou a několikraacutet obraťte dnem vzhůru a zpět Zaacutetku přitom staacutele v hrdle

baňky přidržujte palcem

25

UacuteKOL Č 1 Určete průměrnou hmotnost a chybu měřeniacute vaacuteženeacuteho předmětu

Na analytickyacutech vahaacutech určete hmotnost deseti stejnyacutech předmětů (mikrozkumavka a kyveta) určete

aritmetickou průměrnou hmotnost jednoho předmětu a chybu měřeniacute

POMŮCKY

Kyvety

Mikrozkumavky

Analytickeacute vaacutehy

POSTUP

1 Analytickeacute vaacutehy zapněte tlačiacutetkem ONOFF

2 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte vaacuteženyacute předmět na vaacutehy bočniacute dviacuteřka zavřete Zvažte 10x

mikrozkumavku a 10x kyvetu

3 Hodnotu si zapište (s přesnostiacute na všechna desetinnaacute miacutesta)

4 Postup opakujte pro všechny vaacuteženeacute předměty

VYHODNOCENIacute

Při měřeniacute se můžete dopustit nahodilyacutech a systematickyacutech chyb Zatiacutemco systematickeacute chyby mohou

byacutet zapřiacutečiněny napřiacuteklad nevhodnyacutem postupem při měřeniacute špatnou kalibraciacute apod a nelze je

odstranit opakovanyacutem měřeniacutem za staacutele stejnyacutech podmiacutenek chyby nahodileacute můžete vyacutepočtem

konečneacute hodnoty z dostatečně velkeacuteho počtu měřeniacute z většiacute čaacutesti eliminovat Opakovanyacutem měřeniacutem

se vliv nahodilyacutech chyb zmenšiacute

Do tabulky zapiacutešete všechny vaacutemi naměřeneacute hodnoty a měřenou veličinu (hmotnost) označiacutete A Při

počtu n měřeniacute naměřiacutete postupně hodnoty A1 až An

Průměr nalezenyacutech hodnot Acirc vypočiacutetaacutete dle naacutesledujiacuteciacuteho vzorce

=sum 119860119894

119899119894=1

119899

Čiacutem je n většiacute tiacutem viacutece se hodnota Acirc bliacutežiacute spraacutevneacute hodnotě A

Odchylku každeacuteho měřeniacute od teacuteto středniacute hodnoty označiacutete xi a spočiacutetaacutete ji dosazeniacutem hodnot

do vzorce

119909119894 = 119860119894 minus

Středniacute chybu vyacutesledku (aritmetickeacuteho průměru) vypočiacutetaacutete dosazeniacutem hodnot do naacutesledujiacuteciacuteho

vzorce

120575 = radicsum 119909119894

2119899119894=1

119899 minus 1

Vyacutesledek měřeniacute zapište ve tvaru 119912 = plusmn 120633 Nezapomeňte na jednotky

26

UacuteKOL Č 2 Praacutece s automatickou pipetou

Seznamte se se sadou automatickyacutech pipet a vyzkoušejte si princip na ktereacutem fungujiacute

POMŮCKY

Automatickeacute pipety s rozsahem 1-5 ml 200-1000 microl 20-200 microl

Špičky pro automatickeacute pipety

Kaacutedinky o objemu 25 ml

Kaacutedinka o objemu 250 ml

Předvaacutežky s dostatečnou citlivostiacute přiacutepadně analytickeacute vaacutehy

POSTUP

1 Připravte tři sucheacute 25 ml kaacutedinky

2 Předvaacutežky zapněte tlačiacutetkem ONOFF

3 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte praacutezdnou kaacutedinku č 1 na vaacutehu bočniacute dviacuteřka zavřete

4 Zapište si hmotnost kaacutedinky (všechny desetinnaacute miacutesta)

5 Kaacutedinku odstraňte z vah a pipetujte do niacute pipetou s rozsahem 1-5 ml desetkraacutet 1 ml destilovaneacute

vody

6 Kaacutedinku s vodou zvažte hmotnost kaacutedinky s vodou si zapište (všechna desetinnaacute miacutesta)

7 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 2 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 200 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 400 microl

destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 100-1000 microl

8 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 3 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 100 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 20 microl

destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 20-200 microl

VYHODNOCENIacute

Uvědomte si jakou hustotu maacute destilovanaacute voda a vypočiacutetejte jakeacute hmotnosti by měly miacutet kaacutedinky

s vodou Pokud jste nedosaacutehli požadovaneacute hmotnosti zopakujte pipetovaacuteniacute znovu po konzultaci

s vedouciacutem cvičeniacute

Ziacuteskaneacute hodnoty zapište do tabulky stanovte hmotnost vaacutemi pipetovanyacutech objemů vypočiacutetejte

teoretickou hmotnost všech vaacutemi pipetovanyacutech objemů stanovte procentuaacutelniacute odchylku měřeniacute

27

UacuteKOL Č 3 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku manganistanu draselneacuteho

POMŮCKY

Skleněneacute pipety děleneacute s baloacutenkem

Skleněneacute zkumavky

Stojan na zkumavky

Kaacutedinky 150 ml ndash 2 ks

CHEMIKAacuteLIE

80 roztok manganistanu draselneacuteho

POSTUP

1 Vypočiacutetejte objem 80 roztoku manganistanu draselneacuteho a destilovaneacute vody ktereacute musiacutete

smiacutechat abyste dostali 10 ml 60 40 30 20 a 10 roztoku manganistanu draselneacuteho

Hodnoty zapište do tabulky 2 Vyacutesledky konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute

Tab 2 Ředěniacute manganistanu draselneacuteho

Finaacutelniacute koncentrace KMnO4 60 40 30 20 10

80 KMnO4 [ml]

Destilovanaacute voda [ml]

2 Do pěti skleněnyacutech zkumavek pipetujte vaacutemi vypočiacutetanaacute množstviacute 80 roztoku manganistanu

draselneacuteho a vody K pipetovaacuteniacute použijte skleněnou pipetu s baloacutenkem

28

UacuteKOL Č 4 Přiacuteprava 200 ml 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru o pH 80

POMŮCKY

Elektromagnetickaacute miacutechačka

Magnetickeacute miacutechadlo

Kaacutedinky (250 ml)

Předvaacutežky

Vaacuteženka

Špachtlelžička

Odměrnaacute baňka (200 ml)

Pasteurova pipeta

Naacutelevka

pH metr

CHEMIKAacuteLIE

Tris baacuteze (Tris(hydroxymetyl)aminomethan Mr = 12114)

Koncentrovanaacute kyselina octovaacute

POSTUP

1 Vypočiacutetejte hmotnost Tris baacuteze potřebneacute na přiacutepravu 200 ml pufru o koncentraci 01 molmiddotl-1

2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech

3 Do 250 ml kaacutedinky nalijte přibližně 150 ml destilovaneacute vody naacutesledně do kaacutedinky nasypte

navaacuteženou Tris baacutezi z navažovaciacute lodičky zbytky Tris baacuteze ulpěleacute na vaacutežence splaacutechněte střičkou

s destilovanou vodou do vody v kaacutedince vodu v kaacutedince doplňte přibližně na 180 ml

4 Do kaacutedinky vložte elektromagnetickeacute miacutechadlo a na elektromagnetickeacute miacutechačce miacutechejte roztok

až do jeho uacuteplneacute homogenizace (elektromagnetickou miacutechačku zapnete na praveacute straně přiacutestroje

spiacutenačem OnOff pozor z druheacute strany miacutechačky se většinou zapiacutenaacute zahřiacutevaacuteniacute roztoku)

5 Zapněte pH metr vyjměte elektrodu z obalu s uchovaacutevaciacutem roztokem elektrodu oplaacutechněte

destilovanou vodou zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a ponořte do roztoku Tris baacuteze

tak aby elektroda byla plně ponořena ale zaacuteroveň nebyla ve styku s magnetickyacutem miacutechadlem

ktereacute by ji mohlo poškodit

6 Čekejte než se vaacutem ustaacuteliacute hodnota pH

7 Upravte hodnotu pH na hodnotu 80 pomociacute koncentrovaneacute kyseliny octoveacute Přiacutedavky kyseliny

provaacutedějte pomociacute Pasteurovy pipety za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute roztoku Pokud změna pH po přidaacuteniacute

jedneacute kapky je přiacuteliš velkaacute nařeďte si kyselinu octovou ndash uacuteprava pH se tak zjemniacute

8 Až se hodnota pH stabilizuje (asi jednu minutu je konstantniacute) vyjměte elektrodu řaacutedně ji

oplaacutechněte zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a vraťte ji do roztoku KCl

9 Pufr z kaacutedinky přelijte kvantitativně pomociacute naacutelevky do 200 ml odměrneacute baňky a opatrně doplňte

objem po rysku střičkou s destilovanou vodou

10 Hotovyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve

29

UacuteKOL Č 5 Přiacuteprava 100 ml 02 molmiddotl-1 K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH 70

Některeacute pufry lze připravit smiacutechaacuteniacutem dvou roztoků ndash bazickeacute a kyseleacute složky pufru Takto lze připravit

i K-fosfaacutetovyacute pufr o přesně daneacute koncentraci a pH Poměr bazickeacute a kyseleacute složky pro přiacutepravu

K-fosfaacutetoveacuteho pufru udaacutevaacute Tabulka 3

Tab 3 Přiacuteprava 100 ml 02M K-fosfaacutetoveacuteho pufru

pH

při 25 degC

V (02M K2HPO4)

[ml]

V (02M KH2HPO4)

[ml]

60 123 877

65 315 685

70 610 390

75 840 160

80 947 53

POMŮCKY

Elektromagnetickaacute miacutechačka

Magnetickeacute miacutechadlo

Kaacutedinky (150 ml)

Předvaacutežky

Vaacuteženky

Špachtlelžičky

Odměrneacute baňky (100 ml)

Pasteurova pipeta

Odměrneacute vaacutelce (50 ml 100 ml)

pH metr

CHEMIKAacuteLIE

Dihydrogenfosforečnan draselnyacute (KH2PO4 Mr = 13609 kyselyacute fosforečnan)

Hydrogenfosforečnan draselnyacute (K2HPO4 Mr = 17418 bazickyacute fosforečnan)

Kyselina fosforečnaacute (H3PO4)

Hydroxid draselnyacute (KOH)

POSTUP

1 Vypočiacutetejte hmotnost kyseleacuteho fosforečnanu potřebnou na přiacutepravu 100 ml 02 M roztoku

2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech kvantitativně přeneste do 250 ml

kaacutedinky Fosforečnan rozpusťte v přibližně 150 ml destilovaneacute vody

3 Po uacuteplneacute homogenizaci přelijte roztok do odměrneacute baňky a doplňte objem po rysku střičkou

s destilovanou vodou

4 Analogicky postupujte při přiacutepravě 100 ml 02 M roztoku bazickeacuteho fosforečnanu

5 V 250 ml kaacutedince smiacutechejte vypočteneacute objemy obou fosforečnanů tak abyste ziacuteskali 200 ml 02M

K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH=70

6 Hodnotu pH pufru zkontrolujte pomociacute pH-metru (postup měřeniacute viz předchoziacute uacutekol)

7 Přiacutepadnou odchylku od pH=70 upravte kyselinou fosforečnou nebo hydroxidem draselnyacutem

8 Připravenyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve

30

2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute

Spektrofotometrie v biochemii

Viditelneacute zaacuteřeniacute tvořiacute malyacute uacutesek z oblasti elektromagnetickeacuteho vlněniacute v rozmeziacute deacutelek 400-700 nm

Přilehlaacute oblast rozmeziacute vlnovyacutech deacutelek 200-400 nm se nazyacutevaacute bliacutezkaacute ultrafialovaacute oblast 700-2000 nm

se pak nazyacutevaacute bliacutezkaacute infračervenaacute oblast Celaacute oblast vlnovyacutech deacutelek se takeacute nazyacutevaacute oblastiacute

elektronovyacutech spekter

Obr 1 Spektrum elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute Rozděleniacute spektra elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute

velikost pozorovatelneacuteho objektu v daneacute oblasti

Prakticky v každeacute biologicky zaměřeneacute laboratoři se dnes setkaacutete s přiacutestroji pro měřeniacute spektraacutelniacutech

veličin ve viditelneacute a ultrafialoveacute oblasti tzv spektrofotometry pro registraci spekter v oblasti od 200

(někdy 185 nm) do 700 nebo 1000 nm Neniacute divu vždyť teacuteměř všechny biologicky zajiacutemaveacute laacutetky (kromě

sacharidů) majiacute v teacuteto oblasti kterou označujeme zkratkou UV-VIS (ultraviolet-visible) charakteristickeacute

absorpčniacute paacutesy a jejich koncentraci lze proto většinou poměrně snadno stanovit na zaacutekladě jejich

spektraacutelniacutech vlastnostiacute

Určovaacuteniacute koncentrace roztoků neniacute jedinou možnostiacute využitiacute absorpčniacute spektrofotometrie Již po

několik desetiletiacute je znaacutemo že absorpčniacute vlastnosti zaacutevisiacute na interakci přiacuteslušneacuteho chromoforu s okoliacutem

Z toho vyplyacutevaacute že vlnovaacute deacutelka absorpčniacuteho maxima i intenzita absorpce mohou byacutet ovlivněny řadou

procesů ktereacute biochemika enormně zajiacutemajiacute zde pro ilustraci několik přiacutekladů

Při denaturaci biopolymeru (biacutelkoviny nebo nukleoveacute kyseliny) se měniacute jeho absorpčniacute

spektrum protože chromofory se dostaacutevajiacute do jineacuteho mikroprostřediacute (u biacutelkovin zevnitř globule

do vodneacuteho prostřediacute v DNA z jaacutedra helixu kde těsně interagujiacute se sousedy vodiacutekovyacutemi a

patrovyacutemi interakcemi)

Protože fenolaacutetovyacute ion maacute jineacute vlastnosti než nedisociovanyacute fenol je možneacute ze změny spekter

biacutelkoviny při zvyšovaacuteniacute pH roztoku určit titračniacute křivku tyrosinovyacutech zbytků a z niacute pak usoudit

na jejich lokalizaci v molekule proteinu

Při nekovalentniacute vazbě různyacutech ligandů na biopolymer se často měniacute jejich spektrum to

dovoluje touto metodou určit počet navaacutezanyacutech ligandů a asociačniacute konstantu

31

Odvozeniacute Lambert-Beerova zaacutekona

Interakciacute zaacuteřeniacute s hmotou tj s atomy a molekulami dochaacuteziacute k jeho absorpci tj k přijetiacute kvanta energie

a zvyacutešeniacute energie atomu (molekuly) z původniacuteho zaacutekladniacuteho stavu do stavu excitovaneacuteho Při absorpci

zaacuteřeniacute v oblasti 200-2000 nm dochaacuteziacute převaacutežně k excitaci elektronoveacuteho systeacutemu resp valenčniacutech

elektronů zuacutečastněnyacutech atomů a molekul Vlastniacute interakce zaacuteřeniacute s hmotou se sleduje na absorpčniacutem

spektru tj na zaacuteznamu zaacutevislosti množstviacute absorbovaneacuteho zaacuteřeniacute na jeho vlnoveacute deacutelce

Na spektrofotometrickou kyvetu s optickou drahou I kteraacute obsahuje absorbujiacuteciacute laacutetku dopadaacute světlo

o intenzitě Io Pokles intenzity světla dI v důsledku jeho absorpce vrstvou roztoku o tloušťce dl pak

bude

minus119889119868 = 119896 ∙ 119897 ∙ 119889119897

kde k je konstanta uacuteměrnosti Po separaci proměnnyacutech a integraci (interval 0-I) ziacuteskaacuteme vztah zvanyacute

Lambertův zaacutekon kde I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho z kyvety

log1198680

119868= 119896 ∙ 119897

Analogicky můžeme postupovat při studiu zaacutevislosti poklesu intenzity světla na koncentraci absorbujiacuteciacute

laacutetky při konstantniacute deacutelce kyvety Zde vychaacuteziacuteme z předpokladu že dI bude přes jinou konstantu j

uacuteměrneacute vzrůstu koncentrace dc tedy

minus119889119868 = 119895 ∙ 119897 ∙ 119889119888

Opět integrujeme tentokraacutet v intervalu 0 až c a ziacuteskaacuteme Beerův zaacutekon

log1198680

119868= 119895 ∙ 119888

Veličina Io je intenzita světla ktereacute do kyvety vstupuje a I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho Nabiacuteziacute se

vyjaacutedřit poměr těchto hodnot jako frakci světla pohlceneacuteho v kyvetě tato veličina se pak nazyacutevaacute

transmitance T

119879 =119868

1198680

a často se vyjadřuje v procentech Z fyzikaacutelniacuteho pohledu neniacute přirozenějšiacuteho popisu absorpčniacutech efektů

než pomociacute teacuteto veličiny Ta však byla v posledniacutech letech teacuteměř opuštěna neboť pro praktickeacute

laboratorniacute použiacutevaacuteniacute trpiacute zaacutesadniacutem nedostatkem neniacute přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky

Přiacutemou uacuteměru zajišťuje veličina na leveacute straně obou vyacuteše uvedenyacutech vztahů kteraacute se nazyacutevaacute

absorbance A

119860 = log1198680

119868= log

1

119879

Dřiacuteve se miacutesto bdquoabsorbancerdquo užiacutevalo termiacutenu bdquoextinkcerdquo (označeniacute E) v anglosaskeacute zejmeacutena americkeacute

literatuře toto označeniacute tvrdošiacutejně přežiacutevaacute Evropskyacute čtenaacuteř by si měl byacutet jist že pojmy absorbance a

extinkce (a podobně i absorpčniacute a extinkčniacute koeficient) jsou naprosto ekvivalentniacute

Poněkud jinak je třeba nahliacutežet na pojem optickaacute hustota zkracovanyacute OD nebo OD (optical density)

Prochaacuteziacute-li paprsek kyvetou může byacutet jeho intenzita snižovaacutena i jinyacutemi jevy než absorpciacute (pohlceniacutem

fotonu spojenyacutem s excitaciacute molekuly do vyššiacuteho energetickeacuteho stavu) Pro zeslabeniacute intenzity v

důsledku absorpce je vhodnyacute termiacuten absorbance zde takeacute platiacute (většinou jak je uvaacuteděno daacutele) Beerův

zaacutekon Pokud je však intenzita paprsku zeslabovaacutena napřiacuteklad rozptylem zaacuteřeniacute na velikyacutech čaacutesticiacutech

32

(agregaacutetech molekul při turbidimetrickyacutech měřeniacutech buňkaacutech při proměřovaacuteniacute růstovyacutech křivek

v mikrobiologii apod) je vhodneacute toto zeslabeniacute kvantifikovat jako optickou hustotu Ta je definovaacutena

stejně jako absorbance ale nemaacute přiacutemou souvislost s jevem absorpce

119874119863 = log1198680

119868

Jinyacutemi slovy optickaacute hustota je pojmem nadřazenyacutem kdy jenom v některyacutech přiacutepadech je totožnaacute

s absorbanciacute

Spojiacuteme-li oba vyacuteše uvedeneacute zaacutekony ziacuteskaacuteme jeden z nejznaacutemějšiacutech fyzikaacutelně-chemickyacutech vztahů

zvanyacute Lambertův-Beerův zaacutekon

119912 = 120634 ∙ 119940 ∙ 119949

kde (epsilon) je konstanta uacuteměrnosti odvoditelnaacute z vyacuteše definovanyacutech konstant k aj Jinyacutemi slovy je

to absorbance roztoku o jednotkoveacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky v kyvetě o jednotkoveacute deacutelce

Vzhledem k tomu že jak vyplyacutevaacute z definičniacute rovnice je absorbance bezrozměrnaacute veličina musiacute miacutet

rozměr (deacutelka-1 koncentrace-1) Za jednotkovou deacutelku zde prakticky vždy považujeme 1 cm podle toho

v jakyacutech jednotkaacutech dosazujeme koncentrace nabyacutevaacute pak různyacutech rozměrů

Pokud je koncentrace vyjaacutedřena v jednotkaacutech molmiddotl-1 maacute rozměr cm-1middotlmiddotmol-1 v tom přiacutepadě se jednaacute

o molaacuterniacute absorpčniacute (postaru ještě někdy teacutež extinkčniacute) koeficient Jeho rozměr lze daacutele upravit

vykraacuteceniacutem deacutelkovyacutech jednotek čiacutemž se ziacuteskaacute tvar cm2middotmmol-1 je dobreacute si uvědomit že tento rozměr

je zcela totožnyacute s vyacuteše uvedenyacutem zaacutekladniacutem tvarem a mmol nemaacute nic do činěniacute s milimolaacuterniacute

koncentraciacute Jinyacutem zcela ekvivalentniacutem rozměrem je M-1middotcm-1 kde M označuje molaritu tento

dokonale pochopitelnyacute tvar je užiacutevaacuten zejmeacutena v anglosaskeacute literatuře

Až doposud byla uvažovaacutena přiacutetomnost jedineacute absorbujiacuteciacute laacutetky ve zkoumaneacutem roztoku tento stav je

však u reaacutelnyacutech vzorků spiacuteše vyacutejimečnyacute Většinou je přiacutetomno několik laacutetek ktereacute absorbujiacute při daneacute

vlnoveacute deacutelce Měřenaacute absorbance je pak součtem všech diacutelčiacutech absorbanciacute

Určovaacuteniacute koncentrace roztoků pomociacute absorpčniacute spektrofotometrie

Jak je patrno z definice absorbance při jejiacutem měřeniacute je třeba znaacutet intenzity (nebo leacutepe světelneacute toky)

dvou paprsků tzv referenčniacuteho (srovnaacutevaciacuteho ndash I0) jenž nebyl oslaben absorpciacute a měrneacuteho (I) kteryacute

prošel kyvetou se vzorkem Podle způsobu měřeniacute se spektrofotometry děliacute na jednopaprskoveacute a

dvoupaprskoveacute přiacutepadně spektrofotometry na principu diod-array-detectors

Jednopaprskoveacute přiacutestroje majiacute jedinou optickou draacutehu (viz Obr 2A) Paprsku se nejdřiacuteve postaviacute do

cesty referenčniacute vzorek (v laboratorniacute mluvě zvanyacute blank) a množstviacute světla jež jiacutem prošlo je

zaregistrovaacuteno jako Io poteacute je do optickeacute draacutehy umiacutestěn měřenyacute vzorek zaregistruje se I a z obou uacutedajů

je vypočtena absorbance Na staršiacutech a jednoduššiacutech přiacutestrojiacutech tohoto typu se nastavujiacute dva

parametry při zacloněneacutem paprsku se kompenzuje tzv temnyacute tok kteryacute detekčniacute zařiacutezeniacute poskytuje i

v situaci kdy na něj žaacutedneacute světlo nedopadaacute (označeniacute bdquo0ldquo souvisiacute s nulovou transmitanciacute při

zacloněneacutem paprsku) poteacute se do paprsku umiacutestiacute referenčniacute vzorek jehož absorbance je z definice

nulovaacute (100 transmitance) Toto nastaveniacute je nutno provaacutedět pro každou vlnovou deacutelku a proto se

přiacutestroje tohoto typu nepoužiacutevajiacute pro měřeniacute spekter U moderniacutech přiacutestrojů se zaacutevislost Io na vlnoveacute

33

deacutelce pro referenčniacute vzorek uložiacute do paměti a po změřeniacute teacuteto zaacutevislosti pro vzorek (I) se vypočtou

hodnoty absorbanciacute pro všechny vlnoveacute deacutelky

Dvoupaprskoveacute přiacutestroje majiacute odděleny draacutehy pro referenčniacute paprsek a pro měřenyacute vzorek (viz Obr

2B) V každeacutem okamžiku proto mohou registrovat I i Io a vypočiacutetat absorbanci Tyto přiacutestroje obvykle

poněkud dražšiacute dovolujiacute velmi snadno měřit různeacute typy diferenčniacutech spekter a miacutevajiacute i lepšiacute optickeacute

parametry (monochromatičnost světla)

Spektrofotometry na principu diod-array-detectors (DAD) Tato koncepce se objevila v polovině 80

let minuleacuteho stoletiacute Ostatniacute spektrofotometry majiacute monochromaacutetor umiacutestěn před kyvetovyacutem

prostorem takže vzorkem prochaacuteziacute pouze vybraneacute (bdquomonochromatickeacuteldquo) světlo ktereacute je pak přiacutemo

zpracovaacuteno detektorem V DAD přiacutestrojiacutech prochaacuteziacute všechno světlo (polychromatickeacute) vzorkem

a teprve poteacute je rozloženo mřiacutežkou řada světlocitlivyacutech diod pak analyzuje množstviacute světla jednotlivyacutech

vlnovyacutech deacutelek ktereacute prošlo vzorkem respektive referenčniacutem roztokem Toto experimentaacutelniacute

uspořaacutedaacuteniacute maacute sice poněkud nižšiacute kvalitu optickyacutech parametrů (rozlišovaciacute schopnost z hlediska

spektraacutelniacute čistoty) jeho přednostiacute je však rychlost měřeniacute neboť intenzita světla všech vlnovyacutech deacutelek

se sniacutemaacute v jedineacutem okamžiku Proto je toto uspořaacutedaacuteniacute vhodneacute zejmeacutena pro kinetickaacute měřeniacute nebo

jako detektory chromatografickyacutech zařiacutezeniacute (HPLC)

Obr 2 Scheacutemata spektrofotometrů A ndash jednopaprskovyacute spektrofotometr B ndash dvoupaprskovyacute

spektrofotometr

Při stanovovaacuteniacute koncentrace skupiny laacutetek byacutevaacute probleacutemem zvolit vhodnyacute bdquoobecnyacuteldquo standard

Typickyacutem přiacutekladem je zde stanovovaacuteniacute koncentrace proteinů Aromatickeacute postranniacute řetězce biacutelkovin

absorbujiacute v UV oblasti v okoliacute 280 nm Často se voliacute jako standard hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA z angl

bovine serum albumin) jehož absorbance jednoprocentniacuteho roztoku činiacute 68 zastoupeniacute

aromatickyacutech aminokyselin v albuminu je však ve srovnaacuteniacute s většinou biacutelkovin relativně niacutezkeacute a hodnota

jeho specifickeacuteho absorpčniacuteho koeficientu je v bdquorodiněldquo rozpustnyacutech biacutelkovin nepoužitelnaacute Na Obr 3

je srovnaacuteniacute spekter albuminu a imunoglobulinu při stejneacute koncentraci

V biologickeacutem materiaacutelu často komplikuje spektrofotometrickeacute měřeniacute zaacutekal kteryacute nekontrolovaně

zvyšuje turbiditu roztoku jenž se pak přičiacutetaacute ke skutečneacute absorbanci Praacutevě zde by bylo vhodnějšiacute

34

mluvit o optickeacute hustotě jejiacutež vztah ke koncentraci byacutevaacute mnohem komplikovanějšiacute než přiacutemaacute uacuteměrnost

Beerova zaacutekona Dobryacutem vodiacutetkem pro posouzeniacute zda turbidita vyacuteznamně ovlivňuje změřenou

absorbanci při daneacute vlnoveacute deacutelce je tvar absorpčniacuteho spektra křivka by měla poměrně rychle klesat

k nule zatiacutemco v zakalenyacutech vzorciacutech klesaacute mnohem pomaleji Pokud je tiacutemto způsobem zjištěn zaacutekal

(pro biacutelkoviny neniacute u 330 nm OD nulovaacute) je nutno pokusit se vliv zaacutekalu na měřenou absorbanci

nějakyacutem způsobem sniacutežit Např pro biacutelkoviny se odčiacutetaacute registrovanaacute bdquoabsorbanceldquo u 330 nm od

měřeneacute absorbance v maximu u 280 nm

Jak bylo ukaacutezaacuteno absorbance při určiteacute vlnoveacute deacutelce je součtem absorbanciacute všech přiacutetomnyacutech

absorbujiacuteciacutech laacutetek Při studiu roztoků biologicky aktivniacutech laacutetek se maacutelokdy objevuje situace že by

v inkriminovaneacute oblasti spektra (zejmeacutena v UV) absorbovala jedinaacute složka roztoku V tom přiacutepadě je

nutneacute velmi opatrně posoudit zda dalšiacute absorbujiacuteciacute laacutetky neovlivňujiacute stanoveniacute Proto byacutevaacute velmi

vhodneacute nespokojovat se s měřeniacutem absorbance při jedineacute vlnoveacute deacutelce ale proměřit vždy relevantniacute

zaacutevislost absorbance na vlnoveacute deacutelce (absorpčniacute spektrum) a podle jeho tvaru usoudit zda nějakaacute ciziacute

laacutetka stanoveniacute nerušiacute Typickyacutem probleacutemem tohoto typu je překryv spektra biacutelkoviny přiacuteměsiacute

nukleovyacutech kyselin ktereacute majiacute diacuteky vysokeacutemu obsahu aromaacutetů velmi vysokyacute specifickyacute absorpčniacute

koeficient (Obr 3)

Obr 3 Absorpčniacute spektra

1 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (1 mgmiddotml-1) 2 ndash lidskyacute imunoglobulin G (1 mgmiddotml-1) 3 ndash DNA (01 mgmiddotml-1)

optickaacute deacutelka kyvety 1 cm

Kalibračniacute funkce

Kalibraciacute se rozumiacute vztah mezi dvěma veličinami x a y kde veličinou y byacutevaacute měřenyacute signaacutel (absorbance

A potenciaacutel E napětiacute člaacutenku U proud I elektrickyacute odpor Rhellip) a veličina x představuje stav nebo

vlastnost měřeneacuteho systeacutemu (koncentrace c obsah m objem V teplota thellip)

Vztah těchto dvou veličin y=f(x) je definovaacuten matematickyacutem modelem tzv kalibračniacute funkciacute Jak vidno

veličina x je v tomto vztahu nezaacutevislou proměnnou veličina y proměnnou zaacutevislou (tzn že jejiacute hodnoty

jsou zaacutevisleacute na hodnotaacutech veličiny x)

35

Každaacute zaacutevislost dvou nebo viacutece proměnnyacutech může v obecneacutem pohledu vykazovat dvojiacute formu

1) funkčniacute zaacutevislost

- určiteacute hodnotě nezaacutevisle proměnneacute x odpoviacutedaacute vždy jedinaacute určitaacute hodnota zaacutevisle

proměnneacute y jinak řečeno ndash po dosazeniacute x do kalibračniacute funkce ziacuteskaacuteme pouze jednu

hodnotu y

2) statistickaacute zaacutevislost

- pro určitou hodnotu nezaacutevisle proměnneacute x existuje vždy určiteacute pravděpodobnostniacute

rozděleniacute zaacutevisle proměnneacute y (naacutehodneacute veličiny) Toto rozděleniacute je charakterizovaacuteno

předevšiacutem aritmetickyacutem průměrem hodnot y a rozptylem Se změnou hodnoty x se

hodnoty y zaacutekonitě měniacute a měniacute se i aritmetickyacute průměr Funkčniacute zaacutevislost proměnnyacutech

veličin řešiacute regresniacute analyacuteza Posouzeniacute těsnosti rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute y kolem

regresně vypočiacutetaneacute funkce 119910 = 119891(119909) umožňuje korelace

- Zjednodušeně řečeno ndash při dosazeniacute jedneacute hodnoty x do kalibračniacute funkce můžeme

očekaacutevat pouze určiteacute hodnoty y

Vyacutepočet kalibračniacute funkce se provaacutediacute pomociacute regresniacute analyacutezy což je statistickaacute metoda porovnaacuteniacute

metod Pro jednoduchost se v kalibraci se daacutevaacute přednost lineaacuterniacutem zaacutevislostem

Kalibračniacute funkce a stanoveniacute koncentrace pomociacute spektroskopie

Jak již bylo zmiacuteněno kalibračniacute funkce je vyneseniacute zaacutevislosti absorbance (zaacutevislaacute proměnnaacute osa y) na

koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky (nezaacutevislaacute proměnnaacute osa x) Je možneacute volit kteroukoli vlnovou deacutelku až

na vyacutejimky však volba padaacute na vlnovou deacutelku absorpčniacuteho maxima stanovovaneacute laacutetky a to ze dvou

důvodů

1) je zde nejvyššiacute citlivost stanoveniacute

2) přesnost stanoveniacute zde nejmeacuteně zaacutevisiacute na přesnosti nastaveniacute vlnoveacute deacutelky

Kalibračniacute funkci ziacuteskaacuteme z proměřeniacute absorbanciacute kalibračniacutech roztoků (standardů) o znaacutemyacutech

koncentraciacutech a jejich vyneseniacute proti daneacute koncentraci standardu

V tomto přiacutepadě je kalibračniacute funkce popsaacutena obecnou rovniciacute lineaacuterniacute funkce

119910 = 119886 ∙ 119909 + 119887

přičemž yhelliphodnota měřeneacuteho signaacutelu (zde absorbance)

ahellipsklon přiacutemky (směrnice)

xhellipkoncentrace (uvedenaacute na ose x)

bhellipprůsečiacutek funkce s osou y

U lineaacuterniacutech kalibračniacutech funkciacute je koeficient b vyacuteznamnou veličinou ndash jejiacute nenulovaacute hodnota svědčiacute o

konstantniacute soustavneacute chybě pokud je chyba kladnaacute lze ji eliminovat odečteniacutem slepeacuteho pokusu

(blanku) takže analytickyacute signaacutel by měl byacutet nulovyacute při x = 0

Diacuteky znalosti kalibračniacute rovnice lze z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute zpětně dopočiacutetat koncentrace

vzorků

36

Obr 4 Přiacuteklad kalibračniacute zaacutevislosti zjištěneacute po proměřeniacute roztoků kalibračniacutech standardů BSA o

znaacutemyacutech koncentraciacutech

Korelačniacute koeficient R

Korelačniacute koeficient R určuje těsnost rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute veličiny kolem lineaacuterniacute regresniacute

přiacutemky Čiacutem je hodnota korelačniacuteho koeficientu bližšiacute plusmn1 tiacutem je zaacutevislost mezi proměnnyacutemi těsnějšiacute a

tiacutem viacutece se bliacutežiacute přiacutemce

Korelačniacute koeficient tedy nabyacutevaacute hodnot langminus1 1rang Kladnyacutech hodnot nabyacutevaacute pro přiacutemou zaacutevislost

zaacutepornyacutech pro nepřiacutemou zaacutevislost nuloveacute hodnoty značiacute lineaacuterniacute nezaacutevislost Pozor nulovaacute hodnota

korelačniacuteho koeficientu neznamenaacute že jsou na sobě proměnneacute nezaacutevisleacute absolutně pouze tuto

zaacutevislost nelze vyjaacutedřit lineaacuterniacutem vztahem Určeniacute hodnoty koeficientu maacute praktickyacute smysl až při většiacutem

počtu dvojic xi yi

Koeficient determinace R2

Koeficient determinace R2 udaacutevaacute miacuteru kvality zvoleneacuteho regresniacuteho modelu Jeho hodnota se pohybuje

v rozmeziacute lang0 1rang přičemž čiacutem viacutece se jeho hodnota bliacutežiacute k 1 tiacutem kvalitnějšiacute regresniacute model je zvolen

Možneacute probleacutemy

Při pokusech o stanoveniacute koncentrace pomociacute měřeniacute absorbance se mohou vyskytnout různaacute uacuteskaliacute

V dalšiacutem textu budou probraacuteny nejběžnějšiacute přiacutečiny jež vedou k chybaacutem při těchto stanoveniacutech

Zaacutevislost absorbance na koncentraci by měla byacutet přiacutemkovaacute a prochaacutezet počaacutetkem pak je směrnice teacuteto

přiacutemky rovna absorpčniacutemu koeficientu Často se však objevujiacute odchylky od teacuteto nejjednoduššiacute

zaacutevislosti

37

1) Přiacutemka neprochaacuteziacute počaacutetkem

Takovaacute situace je vždy artefaktem při nuloveacute koncentraci laacutetky musiacute byacutet absorbance nulovaacute

Dosti obvyklou chybou je to že při počiacutetačoveacutem vyhodnoceniacute je zvolen nevhodnyacute přiacutemkovyacute

model povolujiacuteciacute nenulovyacute uacutesek na ose y Pokud přiacutemku bdquonelze přinutitldquo aby prochaacutezela

počaacutetkem byacutevaacute chyba v nevhodneacute volbě referenčniacuteho roztoku znečistěneacute referenčniacute kyvetě

apod

2) Zaacutevislost neniacute přiacutemkovaacute

K tomuto jevu dochaacuteziacute v přiacutepadě kdy se laacutetka vyskytuje v několika spektraacutelně odlišitelnyacutech

stavech přičemž koncentrace jednotlivyacutech složek roztoku zaacutevisiacute na celkoveacute koncentraci Jako

typickyacute přiacuteklad se uvaacutedějiacute oligomerniacute rovnovaacutehy kdy oligomer maacute jineacute absorpčniacute spektrum než

monomerniacute jednotky V těchto přiacutepadech kdy neplatiacute Beerův zaacutekon nelze snadno určit

koncentraci z měřeniacute při jedineacute vlnoveacute deacutelce

3) Pokud laacutetka fluoreskuje je čaacutest absorbovaneacuteho světla opět vyzaacuteřena toto světlo při vyššiacutech

hodnotaacutech absorbance zdaacutenlivě snižuje jejiacute hodnotu Zaacutevislost absorbance na koncentraci je pak

zakřivenaacute a limitně se bliacutežiacute k nějakeacute hodnotě

Důležitaacute pravidla při stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku pomociacute kalibračniacute funkce

Rozsah kalibrace koncentrace analytu

Koncentrace analytu by měla spadat do rozsahu kalibrace (pracovniacuteho rozsahu měřeniacute) což je interval

koncentraciacute v němž lze dosaacutehnout požadovaneacute hodnoty přesnosti a pravdivosti měřeniacute Jinak řečeno

koncentrace stanovovaneacute laacutetky by měla spadat do rozsahu koncentraciacute standardů použityacutech pro

sestaveniacute kalibračniacute funkce Pokud je koncentrace mimo rozsah koncentraciacute standardů jsou dvě

možnosti naacutepravy

1) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku vyššiacute než koncentrace standardů je třeba vzorek

vhodně zředit

2) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku nižšiacute než rozsah koncentraciacute standardů je třeba vzorek

vhodnyacutem způsobem zahustit nebo upravit koncentrace kalibračniacutech roztoků a proměřit celou

kalibračniacute křivku znovu

Technickeacute replikaacutety

Pro sniacuteženiacute chyb během stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je vhodneacute měřeniacute proveacutest se stejnyacutem

vzorkem ve viacutece opakovaacuteniacutech ndash hovořiacuteme o technickyacutech replikaacutetech (duplikaacutety triplikaacutety hellip)

Opakovanyacutem měřeniacutem se eliminujiacute chyby způsobeneacute napřiacuteklad nepřesnyacutem pipetovaacuteniacutem reakciacute

Ředěniacute

Pro stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je třeba braacutet v potaz skutečnost zda a jak byl vzorek před

stanoveniacutem zředěn Pokud by došlo k opomenutiacute tohoto faktu byla by stanovena nižšiacute koncentrace

analytu což by mohlo miacutet za naacutesledek neuacutespěch během dalšiacutech analyacutez vzorku

38

UacuteKOL Č 1 Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace roztoku siacuteranu nikelnateacuteho

POMŮCKY

Odměrneacute baňky (5 ml) se zaacutetkami

Kaacutedinky

Pipety špičky

Pasteurova pipeta

Spektrofotometr Lightwave II

Kyveta

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

05 molmiddotl-1 siacuteran nikelnatyacute

Neznaacutemyacute vzorek

POSTUP

1 Vypočiacutetejte objem zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho o koncentraci 05 molmiddotl-1 a objem

destilovaneacute vody ktereacute musiacutete smiacutechat abyste ziacuteskali 5 ml roztoků o koncentraciacutech 0025 molmiddotl-1

005 molmiddotl-1 01 molmiddotl-1 02 molmiddotl-1 a 03 molmiddotl-1 Hodnoty zapište do tabulky a konzultujte

s vedouciacutem cvičeniacute

Tab č 1 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho

Finaacutelniacute koncentrace NiSO4 [molmiddotl-1] 0025 005 01 02 03

05 molmiddotl-1 NiSO4 [ml]

Destilovanaacute voda [ml]

2 Do odměrnyacutech baněk o objemu 5 ml pipetujte vypočteneacute množstviacute zaacutesobniacuteho roztoku Roztoky

v baňkaacutech doplňte po značku destilovanou vodou (použijte Pasteurovu pipetu) uzavřete a dobře

promiacutechejte

3 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte možnost Wavescan (3)

Nastavte rozsah vlnovyacutech deacutelek od 600 do 800 nm a potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK Do

kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu s čistou vodou (blank) kyvetu plňte přibližně do frac34 objemu

4 Před tiacutem než kyvetu vložiacutete do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute

přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem ubrouskem

5 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro vynulovaacuteniacute přiacutestroje

6 Blank z kyvety vylijte a nahraďte 03 molmiddotl-1 roztokem siacuteranu nikelnateacuteho Pro měřeniacute stiskněte

zeleneacute tlačiacutetko

7 V zobrazeneacutem spektru pomociacute šipek najděte absorpčniacute maximum

Sestrojeniacute kalibračniacute křivky

1 Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)

a nastavte ziacuteskanou vlnovou deacutelku při ktereacute měl siacuteran nikelnatyacute nejvyššiacute absorbanci

39

2 Přiacutestroj vynulujte na destilovanou vodu a proměřte sadu připravenyacutech roztoků nikelnatyacutech iontů

každyacute vzorek změřte ve třech opakovaacuteniacutech Tyto hodnoty budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute

křivky Během měřeniacute je třeba kyvetu mezi jednotlivyacutemi vzorky proplaacutechnout destilovanou vodou

3 Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho roztoku takteacutež ve třech opakovaacuteniacutech

VYHODNOCENIacute

1 U každeacute koncentrace siacuteranu nikelnateacuteho vypočiacutetejte průměrnou hodnotu ze třiacute naměřenyacutech

absorbanciacute

2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet spraacutevně

pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute regresi Z rovnice

kalibračniacute křivky odečtěte koncentraci siacuteranu nikelnateacuteho v neznaacutemeacutem vzorku

UacuteKOL Č 2 Praktickaacute aplikace spektrofotometrie v biochemickeacute laboratoři stanoveniacute

obsahu proteinů Bradfordovou metodou s vazbou barviva Coomassie blue

Stanoveniacute celkoveacute koncentrace proteinů v roztoku je jednou z nejčastějšiacutech analyacutez v biochemickeacute

laboratoři Bradfordova metoda stanoveniacute celkovyacutech proteinů je založena na tvorbě komplexu mezi

proteiny a triarylmetanovyacutem barvivem Coomassie Brilliant blue G250 ktereacute se na proteinoveacute molekuly

vaacuteže dvěma způsoby Trifenylmethanovaacute skupina se vaacuteže na nepolaacuterniacute čaacutesti proteinu a anion

sulfoskupiny na bazickeacute skupiny ve vedlejšiacutech řetězciacutech aminokyselin (arginin a lysin) Po vazbě barviva

na proteiny dochaacuteziacute k barevneacute změně kteraacute je uacuteměrnaacute množstviacute proteinu Reakce je velmi citlivaacute u

albuminu a řady globulaacuterniacutech proteinů Metoda je diacuteky sveacute jednoduchosti a citlivosti široce použiacutevaacutena

Jako kalibračniacute protein se použiacutevaacute hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA) Barevnyacute produkt barviva s proteinem

vykazuje absorpčniacute maximum při 595 nm (absorpčniacute maximum samotneacuteho barviva je 465 nm)

Stanoveniacute obsahu celkovyacutech proteinů Bradfordovou metodou je však rušeno řadou interferujiacuteciacutech

laacutetek ktereacute jsou znaacutemy (detergenty např dodecylsiacuteran sodnyacute Triton X-100 soli) ktereacute se do vzorku

dostaacutevajiacute během precipitace a purifikace a ktereacute narušujiacute tvorbu komplexu barviva s proteiny

LABORATORNIacute POMŮCKY

Vaacuteženka

Špachtlelžička

Analytickeacute vaacutehy

Odměrnaacute baňka (100 ml)

Mikrozkumavky

Zkumavky skleněneacute

Kaacutedinky

Pipety špičky

Spektrofotometr Lightwave II

Kyvety

Vortex

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Bradfordovo činidlo

Hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA)

Neznaacutemyacute vzorek

40

POSTUP

1 Přiacuteprava roztoků

1) Od vyučujiacuteciacuteho si vyžaacutedejte neznaacutemyacute vzorek (vzorek BSA o neznaacutemeacute koncentraci) pro stanoveniacute

koncentrace proteinů Vzorek nechejte rozmrznout volně na stole Před měřeniacutem vzorek

promiacutechejte na vortexu

2) Připravte si 100 ml zaacutesobniacuteho roztoku hověziacuteho seacuteroveacuteho albuminu (zkracovaneacuteho jako BSA) o

koncentraci 100 microgml Navaacutežku albuminu je potřeba spočiacutetat a vyacutesledek konzultovat

s vedouciacutem cvičeniacute Zaacutesobniacute roztok BSA nařeďte přesně do 100 ml odměrneacute baňky

3) Po jeho spraacutevneacutem naředěniacute čaacutest roztoku přelijte z odměrneacute baňky do kaacutedinky z niacutež budete

roztok odebiacuterat při dalšiacute praacuteci

4) Standardy připravte si mikrozkumavky ktereacute si očiacuteslujete viz tabulka niacuteže Do těchto

zkumavek budete pipetovat standard BSA v přiacuteslušnyacutech koncentraciacutech V každeacute

mikrozkumavce se standardem je finaacutelniacute objem 1 ml Standardy promiacutechejte na vortexu

5) Připravte si blank Blankem neboli slepyacutem vzorkem se rozumiacute takovyacute vzorek kteryacute obsahuje

veškeraacute činidla kromě vzorku nebo standardu Miacutesto nich se použiacutevaacute voda resp rozpouštědlo

použiteacute pro rozpuštěniacute standardů Daacutele je zpracovaacutevaacuten jako vzorky nebo kalibračniacute standardy

Tab 2 Koncentrace standardů BSA pro kalibračniacute řadu v rozmeziacute koncentraciacute 0 ndash 100 microgml a postup přiacutepravy danyacutech koncentraciacute ze zaacutesobniacuteho roztoku BSA o koncentraci 100 microgml

Čiacuteslo

zkumavky

Koncentrace

BSA (microgml)

Přiacuteprava standardů (doplniacute student) Celkovyacute

objem (microl)

Objem vody (microl) Objem zaacutesobniacuteho

roztoku BSA (microl)

1 10 1000

2 20 1000

3 30 1000

4 40 1000

5 50 1000

6 60 1000

7 70 1000

8 80 1000

9 90 1000

10 100 1000

2 Stanoveniacute proteinů ve zkumavkoveacutem uspořaacutedaacuteniacute na stolniacutem spektrofotometru

1) Připravte si sadu skleněnyacutech zkumavek pro kalibraci (počet dle počtu kalibračniacutech roztoků)

ktereacute očiacuteslujete stejně jako kalibračniacute roztoky tj 0 (blank) 1 2 3hellip

2) Připravte si skleněneacute zkumavky pro neznaacutemeacute vzorky ktereacute vhodně pojmenujete Každyacute vzorek

budete měřit ve dvou opakovaacuteniacutech (tzv duplikaacutetech)

3) Přiacuteprava blanku do zkumavky napipetujte 500 microl vody (objem je totožnyacute jako pro vzorek nebo

standard) + 500 microl vody

41

4) Přiacuteprava standardů do očiacuteslovanyacutech zkumavek napipetujte 500 microl standardu naředěneacuteho na

přiacuteslušnou koncentraci + 500 microl vody

5) Přiacuteprava vzorku do vhodně pojmenovaneacute zkumavky napipetujte 500 microl neznaacutemeacuteho

připraveneacuteho vzorku + 500 microl vody

6) Do všech připravenyacutech zkumavek napipetujte 2000 microl pracovniacuteho roztoku Bradfordova činidla

7) Po napipetovaacuteniacute všech komponent reakce do přiacuteslušnyacutech zkumavek zkumavky promiacutechejte na

vortexu a nechte je 5 minut inkubovat při laboratorniacute teplotě Měřte do 1 hodiny od ukončeniacute

inkubace

3 Měřeniacute na stolniacutem spektrofotometru

1) Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)

a nastavte vlnovou deacutelku 595 nm

2) Přiacutestroj vynulujte na blank a proměřte sadu připravenyacutech roztoků standardů BSA Tyto hodnoty

budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute křivky

3) Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho vzorku

4) DŮLEŽITEacute Plastoveacute měřiacuteciacute kyvety je nutno po každeacutem měřeniacute proplachovat roztokem 50

etanolu a poteacute destilovanou vodou Barva Coomassie Briliant Blue se vaacuteže na stěny kyvety

takže při nevymytiacute kyvety by dochaacutezelo k velkeacutemu zkresleniacute měřeniacute Při měřeniacute postupujte od

nejnižšiacute koncentrace k nejvyššiacute

VYHODNOCENIacute

1 Z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute standardů BSA vypočtěte průměrnou hodnotu pro danou

koncentraci standardu

2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet

spraacutevně pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute

regresi Z rovnice kalibračniacute křivky stanovte obsah proteinů v neznaacutemeacutem vzorku

42

3 Gelovaacute chromatografie a chromatografie na tenkeacute vrstvě

Chromatografickeacute metody

Současnou praacuteci v biochemickeacutem vyacutezkumu a ve studiu přiacuterodniacutech laacutetek si nelze bez chromatografickyacutech

metod představit Jejich principem je rozdělovaacuteniacute laacutetek mezi stacionaacuterniacute a mobilniacute faacutezi na zaacutekladě

rozdiacutelnyacutech afinit složek k uvedenyacutem faacuteziacutem Mobilniacute faacuteze je buď kapalina nebo plyn stacionaacuterniacute faacuteze

může miacutet velmi různorodou formu např čaacutestečky tuheacute faacuteze tenkaacute vrstva kapaliny na pevnyacutech čaacutesticiacutech

film kapaliny na vnitřniacute straně kapilaacutery atd Objeveniacute chromatografie je připisovaacuteno ruskeacutemu botanikovi

M S Cvětovi (1872-1919) kteryacute rozdělil chloroplastoveacute pigmenty z rostlinnyacutech extraktů na sloupci

uhličitanu vaacutepenateacuteho

Chromatografickeacute metody se mohou dělit podle různyacutech kriteacuteriiacute nejčastějšiacute děleniacute je podle podstaty

procesu zodpovědneacuteho za separaci podle skupenstviacute mobilniacute faacuteze způsobu provedeniacute (sloupcovaacute

tenkovrstevnaacute papiacuterovaacute atd) či podmiacutenek (niacutezkotlakaacute střednětlakaacute nebo vysokotlakaacute kapalinovaacute

chromatografie) Podle podstaty procesu lze chromatografie rozdělit do naacutesledujiacuteciacutech kategoriiacute je však

třeba miacutet na paměti že zejmeacutena při děleniacute biopolymerů (biacutelkovin nukleovyacutech kyselin) se jednaacute často o

kombinaci dvou nebo viacutece separačniacutech principů Napřiacuteklad při rozdělovaciacute chromatografii může

dochaacutezet takeacute k adsorpci proteinu na povrch sorbentu nebo se uplatňuje siacuteťovyacute efekt poreacutezniacutech

sorbentů (gelovaacute permeačniacute chromatografie)

Adsorpčniacute chromatografie

Patřiacute k nejstaršiacutem a nejrozšiacuteřenějšiacutem metodaacutem Pevnyacute adsorbent je obteacutekaacuten vhodnyacutem rozpouštědlem

ktereacute unaacutešiacute analyzovanou směs laacutetek Na povrchu adsorbentu dochaacuteziacute k různě silneacute adsorbci těchto

laacutetek a tiacutem k jejich rozděleniacute Nejčastěji užiacutevanyacutemi adsorbenty jsou laacutetky poacuteroviteacute struktury jako jsou

silikagel Al2O3 CaCO3 hydroxylapatit či aktivniacute uhliacute Při adsorpci na polaacuterniacutech sorbentech hrajiacute největšiacute

uacutelohu interakce typu ion ndash dipoacutel a dipoacutel ndash dipoacutel zatiacutemco u nepolaacuterniacutech sorbentů to jsou převaacutežně van

der Waalsovy siacutely Adsorpčniacute chromatografie může byacutet v provedeniacute sloupcoveacutem (CC ndash column

chromatography) nebo tenkovrstevneacutem (TLC ndash thin layer chromatography)

Zvlaacuteštniacutem přiacutepadem absorpčniacute chromatografie je hydrofobniacute chromatografie biopolymerů (zejmeacutena

proteinů) kteraacute využiacutevaacute jejich schopnosti adsorbovat se na hydrofobniacute skupiny a povrchy Vytěsněniacute

adsorbovanyacutech biopolymerů se provaacutediacute nejčastěji sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely popř přiacutedavkem organickeacuteho

rozpouštědla Jako adsorpčniacute hydrofobniacute materiaacutely se nejčastěji použiacutevajiacute polysacharidoveacute či

polyglykolmethakrylaacutetoveacute matrice s navaacutezanyacutemi alkylovyacutemi řetězci (Sepharosa Spheron)

Rozdělovaciacute chromatografie

Principem je děleniacute laacutetek mezi dvě navzaacutejem nemiacutesitelnaacute nebo omezeně miacutesitelnaacute rozpouštědla a je

charakterizovaacuteno rozdělovaciacute konstantou K kteraacute je rozdiacutelnaacute pro jednotliveacute složky směsi a lišiacute se

pochopitelně i pro různeacute systeacutemy rozpouštědel Volbou složeniacute těchto systeacutemů lze ovlivnit uacutečinnost

rozděleniacute složek směsi Rozdělovaciacute chromatografie je uspořaacutedaacutena tak že jedna z kapalnyacutech faacuteziacute je

zakotvena na inertniacute pevnyacute nosič (silikagel filtračniacute papiacuter křemelina škrob) a staacutevaacute se tak faacuteziacute

stacionaacuterniacute zatiacutemco druhaacute faacuteze ndash mobilniacute ndash přes tuto přeteacutekaacute Laacutetky ze separovaneacute směsi se rozpouštějiacute

mezi obě faacuteze Na pevnyacute nosič se zakotvuje předevšiacutem vodnaacute stacionaacuterniacute faacuteze kteraacute maacute k nosiči vyššiacute

43

afinitu a jako mobilniacute je pak použiacutevanaacute směs organickyacutech rozpouštědel Častou formou rozdělovaciacute

chromatografie je papiacuterovaacute chromatografie (PC ndash paper chromatography) Vyacutevoj novyacutech sorbentů a

automatizace pak daly vzniknout noveacutemu a v současnosti jednomu z nejpoužiacutevanějšiacutech typů

chromatografie ndash vysokouacutečinneacute kapalinoveacute chromatografie (HPLC ndash high performance liquid

chromatography) Při HPLC se pracuje za vysokeacuteho tlaku nazyacutevaacute se takeacute často jako vysokotlakaacute

kapalinovaacute chromatografie a proto umožňuje několikanaacutesobně rychlejšiacute a citlivějšiacute analyacutezy všech typů

laacutetek oproti klasickyacutem sloupcovyacutem metodaacutem

Afinitniacute chromatografie

Je založena na biochemickyacutech interakciacutech jako jsou interakce enzym ndash substraacutet či protilaacutetka ndash antigen

ktereacute probiacutehajiacute s vysokou selektivitou Princip je založen na tom že přiacuteslušnyacute substraacutet či antigen se

chemickou reakciacute navaacuteže na určityacute sorbent kteryacutem se pak naplniacute kolona Enzym nebo protilaacutetka jsou

selektivně vychytaacutevaacuteny z analyzovaneacute směsi a naacutesledně mohou byacutet z kolony vymyty Afinitniacute

chromatografie se kupřiacutekladu využiacutevaacute k čištěniacute protilaacutetek z krevniacuteho seacutera

Chromatografie na iontoměničiacutech

Chromatografie na měničiacutech iontů neboli ionexovaacute chromatografie je určena pro separaci laacutetek

nesouciacutech naacuteboj Při vyacuteměně iontů se ionty ktereacute jsou elektrostaticky vaacutezaacuteny k pevneacutemu a chemicky

inertniacutemu podkladu reversibilně vyměňujiacute za ionty z roztoku

R+A-+B-harrR+B-+A-

R+A- je měnič iontů s navaacutezanyacutem aniontem A- (anex) a B- odpoviacutedaacute aniontům v roztoku Měnič kationtů

(katex) obsahuje zaacuteporně nabiteacute skupiny ktereacute reversibilně vaacutežou kationty Afinita iontů k ionexu neniacute

stejnaacute ale zaacutevisiacute na velikosti naacuteboje a na poloměru hydratovaneacuteho iontu a tento fakt je zaacutekladem

separace laacutetek ionexovou chromatografiiacute Rozdiacutely v naacutebojovyacutech vlastnostech jichž ionexovaacute

chromatografie využiacutevaacute jsou u biologickyacutech laacutetek značneacute proto tiacutemto způsobem lze oddělit i laacutetky jinak

velmi podobnyacutech vlastnostiacute Při vazbě iontu na ionex je však třeba počiacutetat i s dalšiacutemi vlivy a to zejmeacutena

s van der Waalsovyacutemi a polaacuterniacutemi interakcemi Siacutela vazby je takeacute ovlivněna iontovou silou a hodnotou

pH prostřediacute Daacutele je třeba si uvědomit že laacutetky nesouciacute stejnyacute naacuteboj jako ionex nebudou zachyceny

vůbec

Jako chromatografickyacute materiaacutel sloužiacute pro ionexovou chromatografii různeacute inertniacute matrice ktereacute majiacute

na sveacutem povrchu kovalentně navaacutezaneacute kladně nebo zaacuteporně nabiteacute funkčniacute skupiny (anexy ndash

aminoethyl diaminoethyl katexy ndash karboxymethyl) Charakter funkčniacutech skupin pak udaacutevaacute siacutelu ionexu

jejich celkoveacute množstviacute a využitelnost určuje kapacitu ionexu Označeniacute slabeacute středniacute a silneacute ionexy

vyjadřuje stupeň disociace skupin v zaacutevislosti na pH Zatiacutemco silneacute ionexy jsou uacuteplně disociovaacuteny v

širokeacutem rozmeziacute pH disociace slabyacutech ionexů je naopak na pH silně zaacutevislaacute Slabeacute katexy ztraacutecejiacute naacuteboj

při pH pod 6 slabeacute anexy při pH nad 9 Jako matrice se v ionexoveacute chromatografii použiacutevajiacute tři druhy

materiaacutelů syntetickeacute pryskyřice jako je např nejčastěji použiacutevanyacute polystyren zesiacuteťovanyacute

divinylbenzenem celulosa a konečně gely na baacutezi polyakrylamidu dextranů nebo agarosy Hlavniacute faacuteze

ionexoveacute chromatografie jsou ekvilibrace ionexu navaacutezaacuteniacute laacutetek ze vzorku a vymytiacute nenavaacutezanyacutech

složek změna podmiacutenek kteraacute vede k selektivniacute desorpci a konečně regenerace ionexu

44

Gelovaacute chromatografie

Tento typ chromatografie je jednou z nejpoužiacutevanějšiacutech metod v preparativniacute chemii biopolymerů Na

rozdělovaacuteniacute laacutetek při geloveacute chromatografii majiacute rozhodujiacuteciacute vliv rozměry jejich molekul Na poacuteroviteacutem

gelu (takeacute nazyacutevaneacutem molekuloveacute siacuteto) dochaacuteziacute k zadržovaacuteniacute malyacutech molekul tiacutem že pronikajiacute do nitra

čaacutestic gelu (Obr 1) kdežto molekuly ktereacute jsou tak velkeacute že neprojdou poacutery se nezadržujiacute a vymyacutevajiacute

se z kolony rychleji Maleacute molekuly jsou tedy zpomalovaacuteny viacutece než velkeacute a jednotliveacute složky směsi se

uvolňujiacute ze sloupce v pořadiacute klesajiacuteciacute velikosti molekuly (relativniacute molekuloveacute hmotnosti viz Obr 1

Obr 2) Kriteacuteriem rozděleniacute laacutetek je velikost poacuterů v čaacutesticiacutech gelu Gel by neměl obsahovat žaacutedneacute

specificky ani nespecificky adsorbujiacuteciacute skupiny aby nedochaacutezelo k děleniacute laacutetek jinyacutem mechanismem

Jde v podstatě o typ rozdělovaciacute chromatografie v systeacutemu kapalina ndash kapalina kde stacionaacuterniacute faacuteze je

kapalina zakotvenaacute v gelu Stejnaacute kapalina pak tvořiacute mobilniacute faacutezi kteraacute proteacutekaacute mezi čaacutesticemi gelu

V literatuře je možneacute se setkat s různyacutemi naacutezvy pro gelovou

chromatografii Pro oddělovaacuteniacute laacutetek s velmi rozdiacutelnyacutemi

molekulovyacutemi hmotnostmi např při odsolovaacuteniacute biacutelkovin se

použiacutevaacute hlavně termiacuten gelovaacute filtrace Proces separace laacutetek

s bliacutezkyacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi je pak nazyacutevaacuten jako

gelovaacute permeačniacute chromatografie (GPC ndash gel permeasion

chromatography) Často byacutevaacute použiacutevaacuten takeacute termiacuten

kapalinovaacute vylučovaciacute chromatografie kteryacute je z

teoretickeacuteho hlediska asi nejvhodnějšiacute

Jednotliveacute typy gelů lze charakterizovat tzv frakcionačniacutem rozsahem gelu což je rozmeziacute

molekulovyacutech hmotnostiacute nebo velikostiacute molekul v němž jejich změna způsobuje změnu v elučniacutem

objemu (objem mobilniacute faacuteze kteryacute proteče kolonou od naneseniacute vzorku až po dobu kdy je danaacute laacutetka

z kolony vymyacutevaacutena) Nejčastěji použiacutevanyacutem typem gelu jsou Sephadexy

Obr 2 Princip geloveacute chromatografie

Obr 1 Zadržovaacuteniacute čaacutestic v

poacuterech gelu

45

Sephadexy jsou vyraacuteběny z fragmentů dextranu což je polysacharid s relativniacute molekulovou hmotnostiacute

okolo 107 ndash 108 kteryacute vznikaacute ze sacharosy působeniacutem bakterie Leuconostoc mesenterium Dextranovaacute

vlaacutekna se pak zesiacuteťujiacute přiacutečnyacutemi vazbami působeniacutem epichlorhydrinu Stupeň zesiacuteťovaacuteniacute a s tiacutem

souvisejiacuteciacute velikost poacuteru lze pak ovlivnit vzaacutejemnyacutem poměrem epichlorhydrinu a dextranu Jednotliveacute

typy Sephadexů se označujiacute čiacuteslici a piacutesmenem Na odsolovaacuteniacute se nejčastěji použiacutevajiacute Sephadexy s nižšiacutem

čiacuteslem Pro děleniacute laacutetek o vyššiacutech molekulovyacutech hmotnostech pak Sephadexy G-75 G-150 nebo jineacute

značky gelů jako je Sepharosa Sephacryl Bio-gel

Gelovaacute permeačniacute chromatografie se velmi často užiacutevaacute pro stanovovaacuteniacute relativniacute molekuloveacute

hmotnosti makromolekul Před vlastniacute chromatografiiacute daneacuteho vzorku je nutno proveacutest separaci

standardů o znaacutemeacute relativniacute molekuloveacute hmotnosti a z jejich elučniacutech objemů sestrojit zaacutevislost

Většinou je vynaacutešena zaacutevislost retenčniacuteho času na logaritmu molekuloveacute hmotnosti Z retenčniacuteho času

vzorku o neznaacutemeacute hmotnosti kteryacute je separovaacuten za stejnyacutech podmiacutenek jako směs standardů se pak

jednoduše odečte jeho relativniacute molekulovaacute hmotnost Podmiacutenkou je aby vzorek nebyl znečištěn

laacutetkami o přibližně stejneacute molekuloveacute hmotnosti ktereacute zkreslujiacute retenčniacute čas vzorku Důležiteacute je takeacute

vhodneacute zvoleniacute typu gelu tak aby se do jeho frakcionačniacuteho rozsahu vešly všechny standarty a

samozřejmě i vzorek Na Obr 3 je znaacutezorněn elučniacute profil směsi standardů na koloně Superosy 12 HR

použiacutevaneacute v systeacutemu FPLC (fast protein liquid chromatography)

Odsolovaacuteniacute roztoků biopolymerů pomociacute geloveacute chromatografie (gelovaacute filtrace) byacutevaacute často vhodnějšiacute

než dialyacuteza a to předevšiacutem z časovyacutech důvodů Odsolovaacuteniacutem nestabilniacutech biopolymerů dialyacutezou

dochaacuteziacute často k jejich denaturaci praacutevě z důvodu časoveacute naacuteročnosti procesu Použiacutevaacute se nejčastěji

Sephadex G-25 pro odsolovaacuteniacute biopolymerů s relativniacute molekulovou hmotnostiacute nad 30 000 je pak

vhodnějšiacute Sephadex G-50 Důležitaacute je takeacute deacutelka kolony při většiacutech objemech nanaacutešeneacuteho vzorku je

pak nutno uacuteměrně zvyšovat deacutelku naacuteplně v koloně tak aby se během průtoku směs niacutezko a

vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek stačila od sebe oddělit Obecně se udaacutevaacute že při geloveacute chromatografii by

měl činit objem nanaacutešeneacuteho vzorku maximaacutelně 1-2 z celkoveacuteho objemu kolony Pro gelovou

chromatografii se proto použiacutevajiacute kolony 75 cm dlouheacute a často i delšiacute

Obr 3 Typickyacute chromatogram směsiacute proteinů na koloně Superosy 12 HR

1 ndash protilaacutetka IgG (Mr = 160000) 2 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (Mr = 67000) 3 - β-laktoglobulin

(Mr = 37000) 4 ndash cytochrom c (Mr = 12400) 5 ndash vitamiacuten B12 (Mr = 1 355) 6 ndash cytidin (Mr = 246)

46

Chromatografie na koloně

Při sloupcoveacute chromatografii (chromatografie na koloně) je chromatografickyacute materiaacutel umiacutestěn do

chromatografickeacute kolony (skleněnaacute nebo kovovaacute trubice) a vytvořiacute tak sloupec na němž probiacutehaacute děleniacute

Po aplikaci vzorku na kolonu dochaacuteziacute vlivem toku mobilniacute faacuteze k pohybu jednotlivyacutech složek kolonou a

k jejich separaci Naacuteplň kolony je různaacute podle toho o jakyacute typ chromatografie se jednaacute Kolony je možneacute

naplnit v laboratoři nebo lze zakoupit kolony již naplněneacute ktereacute jsou dodaacutevaacuteny řadou firem To platiacute

zejmeacutena o kolonaacutech pro chromatografickeacute techniky kdy děleniacute probiacutehaacute za zvyacutešeneacuteho tlaku (HPLC) na

sorbentech s velmi malyacutem průměrem čaacutestic (několik mikronů) a spraacutevneacute naplněniacute kolony je jedniacutem z

rozhodujiacuteciacutech faktorů pro kvalitu separace laacutetek Hlavniacute podmiacutenkou je aby kolona byla naplněna

kontinuaacutelně a naacuteplň byla v celeacute sveacute deacutelce kompaktniacute bez jakyacutechkoliv heterogenit Moderniacute zařiacutezeniacute

pro kapalinovou sloupcovou chromatografii se sklaacutedaacute z rezervoaacuterů mobilniacutech faacuteziacute daacutevkovače vzorku

kolony s chromatografickyacutem materiaacutelem čerpadel (popř gradientoveacuteho mixeru) detektoru měřiacuteciacuteho

eluaacutet ndash vyteacutekajiacuteciacute mobilniacute faacutezi (spektrofotometr refraktometr hmotnostniacute spektrometr) jiacutemače frakciacute

a vyacutestupu analyzovanyacutech dat (zapisovač počiacutetač)

Charakteristickou veličinou pro každou separovanou laacutetku je elučniacute objem nebo elučniacute čas označovanyacute

VR resp tR Elučniacute objem představuje celkovyacute proteklyacute objem mobilniacute faacuteze od naneseniacute rozdělovaneacute

laacutetky na kolonu po dosaženiacute maximaacutelniacute koncentrace teacuteto laacutetky v eluaacutetu Elučniacute čas je pak analogicky

doba od naacutestřiku po maximum elučniacute křivky daneacute laacutetky Elučniacute objem VR může byacutet ještě daacutele

charakterizovaacuten jako součet VRacute tj skutečnyacute elučniacute objem a VM mrtvyacute objem kolony

119881119877 = 119881119877acute + 119881119872

Mrtvyacute objem kolony se daacute charakterizovat jako celkovyacute objem kteryacute v koloně zaujiacutemaacute mobilniacute faacuteze

Experimentaacutelně se daacute určit tak že se na kolonu aplikuje inertniacute laacutetka kteraacute neniacute na koloně zadržovaacutena

žaacutednyacutemi silami a jejiacute elučniacute objem se pak rovnaacute mrtveacutemu elučniacutemu objemu (Obr 4)

Obr 4 Elučniacute profil při sloupcoveacute kapalinoveacute chromatografii VM ndash mrtvyacute elučniacute objem VR1 a VR2 elučniacute

objemy laacutetek 1 a 2

Chromatografie na tenkeacute vrstvě

Chromatografie na tenkeacute vrstvě (TLC thin layer chromatography) se nejčastěji provaacutediacute u adsorpčniacute

přiacutepadně u rozdělovaciacute a ionexoveacute chromatografie TLC se použiacutevaacute předevšiacutem pro analyacutezu zkoumaneacute

směsi v menšiacute miacuteře pak pro preparativniacute uacutečely Hlavniacute využitiacute maacute TLC při separaci nepolaacuterniacutech laacutetek

Pro TLC se použiacutevajiacute sypaneacute vrstvy (např oxid hlinityacute celulosa) ktereacute jsou však kvůli mechanickeacute

stabilitě meacuteně vhodneacute než vrstvy liteacute Vrstva adsorbentu je nanaacutešena na podložku ve stejnoměrneacute

vrstvičce pomociacute skleněneacute tyčinky s gumovyacutemi zaraacutežkami (viz Obr 5A)

47

Obr 5 Chromatografie na tenkeacute vrstvě A ndash Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy B ndash Vyviacutejeniacute sypaneacute vrstvy

v horizontaacutelniacute poloze A - deska s vrstvou B - rozpouštědlo

Liteacute vrstvy se připravujiacute ze suspenze stacionaacuterniacute faacuteze (např silikagel) a pojidla (např saacutedra)

Nejpoužiacutevanějšiacute jsou komerčně dostupneacute liteacute vrstvy Al2O3 na hliniacutekoveacute foacutelii znaacutemeacute pod naacutezvy Silufol

nebo Alufol Cenově dražšiacute jsou vrstvy kdy je jako nosič použito sklo a na něj upevněn silikagel nebo

celulosa S oblibou se použiacutevajiacute i polymerniacute nosiče s vrstvou polyamidu

Vlastniacute provedeniacute TLC může probiacutehat v několika uspořaacutedaacuteniacutech Klasickeacute je šikmeacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je

deska s tenkou vrstvou umiacutestěna do vyviacutejeciacute naacutedoby (chromatografickaacute komůrka) asi pod uacutehlem 20

stupňů a na dno naacutedoby je nalito rozpouštědlo (Obr 5B) Důležiteacute je aby chromatografickaacute komůrka

byla uzavřena a atmosfeacutera uvnitř se mohla nasytit paacuterami rozpouštědla Pokud je deska umiacutestěnaacute v

komůrce vertikaacutelně jednaacute se o chromatografii vzestupnou nebo sestupnou v zaacutevislosti na tom zda je

rozpouštědlo umiacutestěno dole nebo nahoře Vzestupnaacute chromatografie se provaacutediacute ve speciaacutelniacutech

komůrkaacutech ve kteryacutech lze vyviacutejet i viacutece chromatogramu najednou Při sestupneacute chromatografii se jako

nosič většinou použiacutevaacute speciaacutelniacute chromatografickyacute papiacuter (komerčně dodaacutevanyacute pod značkou Whatman)

kteryacute se zavěsiacute do naacutedobky s rozpouštědlem (viz Obr 6A)

Obr 6 Vyviacutejeciacute zařiacutezeniacute pro vyviacutejeniacute A ndash Zařiacutezeniacute pro sestupnou papiacuterovou chromatografii B ndash Kruhoveacute

vyviacutejeniacute papiacuteroveacute chromratografie

48

Je třeba připomenout že papiacuterovaacute chromatografie je založenaacute na principu rozdělovaciacute chromatografie

na rozdiacutel od vyacuteše uvaacuteděnyacutech chromatografii na tenkyacutech vrstvaacutech ktereacute předevšiacutem fungujiacute na principu

adsorpčniacute chromatografie Papiacuterovaacute chromatografie ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute se pak provaacutediacute většinou

jako kruhovaacute Doprostřed papiacuteru se umiacutestiacute knot kteryacutem vzliacutenaacute rozpouštědlo a kolem něj jsou nanaacutešeny

vzorky ktereacute pak migrujiacute k okraji papiacuteru (Obr 6B)

Velkou přednostiacute chromatografie na tenkyacutech vrstvaacutech je velkaacute časovaacute uacutespora malaacute spotřeba laacutetek i

rozpouštědel minimaacutelniacute experimentaacutelniacute zařiacutezeniacute a snadneacute provedeniacute Jelikož při TLC a papiacuteroveacute

chromatografii nelze přiacutemo zjistit charakteristickou veličinu udaacutevajiacuteciacute mobilitu daneacute laacutetky ndash elučniacute

objem či retenčniacute čas jako u sloupcoveacute chromatografie použiacutevaacute se pro charakterizaci a identifikaci

laacutetek jinaacute veličina tzv retenčniacute faktor Rf Retenčniacute faktor udaacutevaacute poměr vzdaacutelenosti středu skvrny laacutetky

od startu (VM) k vzdaacutelenosti čela mobilniacute faacuteze (VR) tj vzdaacutelenost kam až doputuje mobilniacute faacuteze

119877119891 =119881119872

119881119877

Při separaci směsi laacutetek je pak vždy žaacutedouciacute provaacutedět i chromatografii standardů v tomteacutež pokusu

Identifikace je pak snadnějšiacute Pro kvantitativniacute vyhodnoceniacute je zapotřebiacute proveacutest proměřeniacute

jednotlivyacutech skvrn pomociacute denzitometru nebo vyškrabaacuteniacute či eluci jednotlivyacutech skvrn a změřeniacute

koncentrace laacutetek v eluaacutetech

Detekce laacutetek při tenkovrstevneacute a papiacuteroveacute chromatografii se provaacutediacute různyacutemi způsoby

- přiacutemaacute ndash skvrny barevnyacutech laacutetek jsou dobře vidět pouhyacutem okem (rostlinnaacute barviva)

- absorpce světla v UV oblasti ndash použiacutevaacute se adsorbentu obsahujiacuteciacute fluoreskujiacuteciacute složku po

osvětleniacute UV světlem deska fluoreskuje akoraacutet v miacutestech rozdělenyacutech laacutetek jsou vidět tmavaacute

miacutesta

- fluorescence ndash některeacute laacutetky po ozaacuteřeniacute UV světlem samy sviacutetiacute např některeacute alkaloidy

- specifickeacute barveniacute ndash chromatogram se obvykle vyviacutejiacute postřiacutekaacuteniacutem nějakyacutem specifickyacutem

činidlem ktereacute se separovanou laacutetkou tvořiacute barevneacute produkty (např ninhydrin je specifickeacute

činidlo na aminokyseliny se kteryacutemi daacutevaacute fialově-červeneacute produkty)

- izotopoveacute techniky ndash laacutetky jsou označeny radioaktivniacutemi izotopy a při vyhodnocovaacuteniacute se měřiacute

unikajiacuteciacute radioaktivita

49

UacuteKOL Č 1 Gelovaacute chromatografie proteinu s niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetkou

V teacuteto uacuteloze budou od sebe pomociacute geloveacute filtrace odděleny hemoglobin a siacuteran nikelnatyacute Průběh

geloveacute filtrace lze dobře sledovat diacuteky barevnosti obou laacutetek nikelnateacute ionty jsou zeleneacute krevniacute barvivo

hemoglobin maacute červeno-hnědou barvu Hemoglobin je sloučenina proteinu ndash globinu a prosthetickeacute

skupiny ndash hemu na kteryacute je vaacutezaacuteno dvojmocneacute železo Molekula hemoglobinu je tetramer to znamenaacute

že se k sobě vaacutežou čtyři zaacutekladniacute jednotky globinu s hemem Celkovaacute molekulovaacute hmotnost tohoto

tetrameru (C2932H4724N828O840S8Fe4) je přibližně 65000 Da

LABORATORNIacute POMŮCKY

30 cm dlouhaacute kolona na chromatografii

Stojan a svorky na kolonu

Erlenmayerova baňka (1000 ml)

Peristaltickaacute pumpa

Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)

Kaacutedinky

Mikrozkumavky (15 ml 5 ml)

Pipeta špičky

Kyveta plastovaacute uacutezkaacute

Stolniacute mikrocentrifuga

Spektrofotometr Lightwave II

Konduktometr

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Nabobtnalyacute Sephadex G-25

Hemoglobin

Siacuteran nikelnatyacute

POSTUP

A Přiacuteprava vzorku

1 V mikrozkumavce smiacutechejte 05 ml roztoku hemoglobinu a 05 ml roztoku siacuteranu nikelnateacuteho

2 Do druheacute mikrozkumavky napipetujte 1 ml destilovaneacute vody ndash pro vyvaacuteženiacute centrifugy

Centrifugujte na stolniacute mikrocentrifuze po dobu 5 min Supernatant přepipetujte do čisteacute

mikrozkumavky

B Gelovaacute chromatografie

1 Skleněnaacute kolona o deacutelce 30 cm naplněnaacute Sephadexem G-25 se nachaacuteziacute v těsneacute bliacutezkosti

pracovniacuteho stolu ndash pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jejiacutemu rozbitiacute

POZOR Nikdy nenechejte kolonu vyschnout Dbejte na to aby nad sloupcem gelu v

koloně bylo vždy alespoň minimaacutelniacute množstviacute vody

2 Na horniacute polici pracovniacuteho miacutesta je umiacutestěna Erlenmayerova baňka naplněnaacute destilovanou

vodou kteraacute je přes peristaltickou pumpu spojena pomociacute gumoveacute hadičky se špuntem s

horniacutem uacutestiacutem kolony

Během chromatografie hliacutedejte zaacutesobniacutek s vodou aby v něm bylo vždy dostatek vody

vyhnete se tiacutem nechtěneacutemu vyschnutiacute kolony

50

3 Pod kolonu umiacutestěte kaacutedinku do ktereacute bude voda odkapaacutevat Povolte kohout kteryacutem je

uzavřen průtok vody v koloně zapněte peristaltickou pumpu Kolonu nechejte 20 min

promyacutevat vodou

4 Když je kolona dostatečně promytaacute vodou zavřete kohout kolony vypněte peristaltickou

pumpu

5 Pak opatrně kohoutem odpusťte vodu ze sloupce gelu tak aby se klesajiacuteciacute hladina vody

zastavila těsně nad začaacutetkem sloupce gelu Kohout opatrně zavřete

6 Napipetujte opatrně 950 microl vzorku na sloupec gelu a nechejte vsaacuteknout Pipetujte po obvodu

stěny kolony

7 Pod kolonu umiacutestěte 100ml odměrnyacute vaacutelec Povolte opatrně kohout

8 Po vsaacuteknutiacute vzorku na sloupec kohout opatrně uzavřete naneste 2x 1 ml vody opatrně povolte

kohout a nechejte vsaacuteknout Toteacutež ještě jednou s vodou zopakujte Naneste znovu 2x 1 ml vody

a teprve poteacute na kolonu opět zapojte hadičku ze zaacutesobniacuteku povolte kohout a spusťte

peristaltickou pumpu ndash dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute

9 Sledujte děliacuteciacute se laacutetky na koloně jako dva barevneacute pruhy

10 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute začněte jiacutemat frakce do předem připravenyacutech kalibrovanyacutech

mikrozkumavek frakce po 1 ml

11 Pokud i po odebraacuteniacute 30 frakciacute staacutele vyteacutekaacute z kolony barevnyacute roztok jiacutemejte do dalšiacutech zkumavek

až do okamžiku kdy už eluaacutet neniacute na prvniacute pohled zabarven

12 Po ukončeniacute chromatografie nechte kolonu ještě 20 minut promyacutevat vodou

13 Najiacutemaneacute frakce analyzujte

C Spektrofotometrickeacute stanoveniacute hemoglobinu

Absorbance jednotlivyacutech frakciacute budete stanovovat pomociacute spektrofotmetru Lighwave II při vlnoveacute

deacutelce 410 nm což je vlnovaacute deacutelka maximaacutelniacute absorbance hemoveacute skupiny hemoglobinu

Do spektrofotometru vklaacutedejte pouze očištěneacute a osušeneacute kyvety

1 Zapněte spektrofotometr Lightwave II

2 Zvolte možnost Application (1) a naacutesledně možnost Single Wavelenght (1)

3 Nastavte vlnovou deacutelku 410 nm Potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem

4 Nejprve je potřeba spektrofotometr vynulovat na blank kteryacutem je v tomto přiacutepadě voda Do

kyvety nalijte opatrně ze střičky destilovanou vodu Vložte ji do spektrofotometru (směr

vloženiacute kyvety do kyvetoveacuteho prostoru konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) Stisknutiacutem modreacuteho

tlačiacutetka přiacutestroj vynulujete Vodu z kyvety vylijte

5 Proměřte absorbance všech frakciacute Po změřeniacute vzorky nevyliacutevejte do odpadu ale přeleacutevejte je

zpět do mikrozkumavek budou použity v dalšiacutem stanoveniacute Mezi jednotlivyacutemi vzorky kyvetu

proplachujte destilovanou vodou ze střičky

D Konduktometrickeacute stanoveniacute nikelnateacute soli

Obsah niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky ndash nikelnateacute soli budete detekovat diacuteky faktu že přiacutetomnost

jakyacutechkoliv iontů zvyšuje vodivost roztoku Pomociacute konduktometru proměřte vodivost všech

frakciacute dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu

1 Do konduktometrickeacute cely přelijte měřenyacute vzorek a doplňte destilovanou vodou po rysku 20

ml

51

2 Do cely ponořte čidlo konduktometru a na displeji odečtěte hodnotu vodivosti v μSmiddotcm-1 Mezi

jednotlivyacutemi měřeniacutemi vždy oplaacutechněte čidlo konduktometru destilovanou vodou

VYHODNOCENIacute

1 Sestrojte chromatogram zaacutevislosti elučniacuteho objemu na absorbanci při 410 nm a vodivosti

Vyznačte maxima jednotlivyacutech složek složky označte

2 Na koloně naplněneacute Sephadexem typu G-200 děliacuteme směs cytochromu c riboflavinu a

pepsinu Kteraacute laacutetka bude z kolony vyteacutekat jako prvniacute druhaacute a třetiacute

UacuteKOL Č 2 Chromatografie karotenoidů z papriky na tenkeacute vrstvě

Rostliny obsahujiacute mnoho různyacutech laacutetek schopnyacutech absorbovat zaacuteřeniacute ve viditelneacute oblasti spektra

elektromagnetickeacute slunečniacute radiace Souborně se tyto laacutetky označujiacute jako barviva či pigmenty protože

působiacute zbarveniacute rostlin Chemicky i funkčně jsou barviva velmi různorodaacute Jejich společnyacutem a

charakteristickyacutem rysem je většiacute počet konjugovanyacutech dvojnyacutech vazeb v molekule Chemicky tyto laacutetky

patřiacute nejčastěji do skupiny cyklickyacutech nebo lineaacuterniacutech tetrapyrolů karotenoidů a flavonoidů

Karotenoidy (Obr 7) jsou rostlinnaacute barviva rozpustnaacute v tuciacutech v přiacuterodě hojně zastoupenaacute ve všech

rostlinnyacutech druziacutech obvykle zbarvena žlutě oranžově a červeně Některeacute typy karotenoidů lze naleacutezt i

v řiacuteši živočišneacute daacutevajiacute napřiacuteklad charakteristickeacute zabarveniacute plameňaacuteků kanaacuterků raků nebo třeba

sluneacutečka sedmitečneacuteho Z chemickeacuteho hlediska je lze řadit do skupiny terpenoidů tzn laacutetek

odvozenyacutech od izoprenoveacute podjednotky Použiacutevajiacute se předevšiacutem jako nezaacutevadnaacute přirozenaacute barviva v

potravinaacuteřskeacutem a kosmetickeacutem průmyslu V rostlinneacutem organismu jsou nezbytneacute pro růst a

fotosynteacutezu pro člověka pak jsou nezastupitelnyacutem zdrojem vitaminu A jehož jsou prekurzorem V

současneacute době se takeacute hovořiacute o jejich schopnosti snižovat některaacute rizika rakoviny hojně se využiacutevajiacute

takeacute jako antioxidanty zachycujiacuteciacute pro organismus nebezpečneacute volneacute radikaacutely

Obr 7 Nejznaacutemějšiacute typy karotenoidů

52

Extrakt z papriky (Capsicum annum) obsahuje 37 ndash 54 pigmentů (počet zaacutevisiacute na způsobu izolace) z

toho většina z nich je na baacutezi karotenoidů (Obr 7) Hlavniacutem pigmentem papriky je červenyacute kapsantin a

kapsorubin žluto-oranžovyacute beta-karoten žluteacute luteiny a xantofyly Karotenoidy z papriky budete

chromatografovat v nepolaacuterniacutem benzenu Mobilita jednotlivyacutech molekul zaacutevisiacute na jejich polaritě tzn

předevšiacutem na počtu hydroxy- skupin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Skleněnaacute vana

Malaacute skleněnaacute deska

Velkaacute skleněnaacute deska

Skleněnaacute tyčinka s gumičkami

Odměrneacute vaacutelce (10 ml 250 ml)

Třeciacute miska s tloučkem

Automatickaacute pipeta s rozsahem 20-200 μl

Kaacutedinka (50 ml)

Skleněnaacute naacutelevka

Filtračniacute papiacuter

Filtračniacute kruh

Laboratorniacute stojan

Odpařovaciacute miska

Umělohmotneacute zaacutetky

Vaacuteženka

Špachtlelžička

Předvaacutežky

Petriho miska

Filtračniacute papiacuter

Tužka nůžky praviacutetko

Petriho miska

Silufol

Polystyrenovyacute kruh

Vodniacute laacutezeň (v digestoři)

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Červenaacute paprika

Oxid hlinityacute pro chromatografii

Benziacuten

Benzen

POSTUP

POZOR Pracujete s karcinogenniacutem benzenem Chraňte se rukavicemi a pracujte v digestoři

1 Odvažte 1 g sucheacute papriky a ve třeciacute misce jej rozetřete s 10 ml směsi benziacuten-benzen (41)

Karotenoidy společně s dalšiacutemi laacutetkami přejdou do rozpouštědla

2 Extrakt odfiltrujte přes hladkyacute suchyacute filtr do kaacutedinky Pozor veškereacute sklo musiacute byacutet dokonale sucheacute

3 Na vodniacute laacutezni zfiltrovanyacute extrakt odpařte do sucha a odparek rozpustiacuteme v 1 ml čisteacuteho benziacutenu

4 Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy menšiacute skleněnou destičku si položte na stůl a na jeden z jejich konců

nasypte hromaacutedku oxidu hliniteacuteho určeneacuteho pro chromatografii

5 Pak opatrně skleněnou tyčinkou na konci s gumičkami projeďte po celeacute deacutelce skla tak aby se na

jeho povrchu vytvořila jednolitaacute vrstva oxidu hliniteacuteho

6 Destičku opatrně chytněte za hrany a přeneste do plocheacute skleněneacute vany na jejiacutež jeden konec jsou

položeneacute dvě umělohmotneacute zaacutetky (viz Obr 2)

7 Destička je umiacutestěnaacute šikmo pod uacutehlem asi 20deg Asi centimetr od spodniacuteho okraje naneste jako

souvislou čaacuteru na sypanou vrstvu extrakt z papriky v deacutelce okolo 3 centimetrů Vzorek nanaacutešejte

automatickou pipetou

8 Na dno naacutedoby nalijte čistyacute benzen tak aby začal vzliacutenat po destičce nahoru Naacutedobku překryjte

velkyacutem sklem

9 Chromatogram nechte vyviacutejet a sledujte rozdělovaacuteniacute jednotlivyacutech barviv

53

10 Stejnyacute vzorek extraktu z papriky rozdělte vzestupnou chromatografii na vrstvě silufolu

11 Z folie silufolu si odstřihněte pruh asi o šiacuteřce 1-15 cm Silufol střiacutehejte v rukaviciacutech abyste ho

zbytečně neznečistili

12 Asi 1 cm od jednoho konce folie opět naneste vzorek Pruh silufolu umiacutestěte do odměrneacuteho vaacutelce

na jehož dno jste nalili mobilniacute faacutezi ndash benzen Dbejte na to aby hladina rozpouštědla nezasahovala

do naneseneacuteho vzorku

13 Vaacutelec uzavřete převraacutecenou kaacutedinkou a nechte chromatogram vyviacutejet

14 Jakmile rozpouštědlo doputuje na horniacute konec folie chromatogram vyjměte a nechte na vzduchu

oschnout

VYHODNOCENIacute

1 Porovnejte uacutečinnost obou provedeniacute tenkovrstevneacute chromatografie a rozhodněte ktereacute děleniacute je

lepšiacute

2 Vyvinutyacute chromatogram na silufolu vyfoťte do protokolu a podle barvy jednotlivyacutech pruhů se

pokuste určit o ktereacute karotenoidy jde V potaz berte i polaritu jejich molekul

3 Vypočtěte retenčniacute faktory pro jednotlivaacute barviva z chromatografie na silufolu

54

4 Elektromigračniacute metody

Elektromigračniacute metody jsou metody ktereacute se využiacutevajiacute k separaci makromolekul na zaacutekladě naacuteboje

konformace nebo velikosti Migrace nabiteacute čaacutestice v elektrickeacutem poli je ovlivňovaacutena interakciacute mezi

ionty a zaacutevisiacute předevšiacutem na celkoveacutem naacuteboji velikosti a tvaru čaacutestice a viskozitě prostřediacute

Elektromigračniacute metody využiacutevajiacute dvou elektrokinetickyacutech jevů ndash elektroforeacutezy a elektroosmoacutezy Při

dotyku pevnyacutech povrchů ktereacute mohou neacutest elektrickeacute naacuteboje s roztokem obsahujiacuteciacutem nabiteacute čaacutestice

(ionty) se vytvaacuteřiacute elektrickeacute dvojvsrtvy V elektromigračniacutech metodaacutech je na toto prostřediacute připojeno

stejnosměrneacute elektrickeacute pole ktereacute porušiacute rovnovaacutehu v rozloženiacute naacutebojů a vyvolaacute tak jejich pohyb

Principem separace složek je rozdiacutelnaacute rychlost jejich migrace neboť nabiteacute čaacutestice různyacutech složek se

v určiteacutem prostřediacute lišiacute svou elektroforetickou pohyblivostiacute

Elektroforeacuteza tedy spočiacutevaacute v migraci elektricky nabityacutech čaacutestic ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli

ktereacute se vytvořiacute vloženiacutem konstantniacuteho stejnosměrneacuteho napětiacute mezi elektrody V zoacutenoveacute elektroforeacuteze

je prostřediacute mezi elektrodami tvořeno zaacutekladniacutem elektrolytem (roztok obsahujiacuteciacute ionty) kteryacute zajišťuje

dostatečnou elektrickou vodivost celeacuteho systeacutemu přičemž zkoumanyacute vzorek je daacutevkovaacuten v určiteacutem

miacutestě tohoto systeacutemu Kationty (kladně nabiteacute ionty) migrujiacute k zaacuteporně nabiteacute elektrodě (katodě)

anionty (zaacuteporně nabiteacute ionty) migrujiacute ke kladně nabiteacute elektrodě (anodě) neutraacutelniacute čaacutestice se

nepohybujiacute V průběhu separace se vytvaacuteřejiacute odděleneacute zoacuteny (odtud naacutezev zoacutenovaacute elektroforeacuteza) na

zaacutekladě odlišneacute rychlosti migrace složek vzorku

Elektroforetickaacute pohyblivost

Elektroforetickaacute pohyblivost microe nabiteacute čaacutestice je rychlost jejiacuteho pohybu v elektrickeacutem poli o jednotkoveacute

intenzitě E0 Pokud jsou na začaacutetku separace čaacutestice v jednom miacutestě dostaacutevajiacute se během separace

dopředu nabiteacute čaacutestice s vyššiacute pohyblivostiacute čaacutestice s nižšiacute pohyblivostiacute se opožďujiacute

Na nabitou čaacutestici o naacuteboji Q působiacute v elektrickeacutem poli o intenzitě E dvě siacutely ndash elektrickaacute siacutela F1 kteraacute

čaacutestici uvaacutediacute do pohybu a odpor prostřediacute F2 kteryacute čaacutestici v pohybu brzdiacute (viz Obr 1) Tyto siacutely definujiacute

vztahy

F1=Q∙E

F2=k∙ν

Koeficient k zaacutevisiacute na tvaru a velikosti čaacutestice a na viskozitě prostřediacute η

55

Obr 1 Siacutely působiacuteciacute na nabitou čaacutestici ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli F1 ndash elektrickaacute siacutela F2 ndash

odpor prostřediacute

V počaacutetečniacutem okamžiku je rychlost čaacutestice ν nulovaacute proto siacutela F1 uvede čaacutestici do pohybu S rostouciacute

rychlostiacute ν se siacutela F2 zvětšuje dokud se nevyrovnaacute siacutele F1 Nastane stacionaacuterniacute stav ve ktereacutem se nabiteacute

čaacutestice pohybujiacute konstantniacute rychlostiacute a platiacute

F1=F2rarrQ∙E=k∙ν

Pro elektroforetickou pohyblivost je pak platnyacute vztah

μe=ν

E=

Q

k

V roztociacutech slabyacutech elektrolytů vedle sebe koexistujiacute disociovaneacute a nedisociovaneacute molekuly přičemž

podiacutel nabityacutech čaacutestic je určen stupněm disociace α kteryacute je definovaacuten vztahem

120572 =119899119894

1198991198940

kde ni0 hellip počaacutetečniacute laacutetkoveacute množstviacute ještě nedisociovanyacutech molekul

ni hellip laacutetkoveacute množstviacute disociovanyacutech molekul

Stupeň disociace tedy může nabyacutevat hodnot lt01gt Molekula elektrolytu vykazuje efektivniacute

elektroforetickou pohyblivost danou součinem αmicroe Disociaci slabyacutech kyselin a zaacutesad lze měnit volbou

pH prostřediacute a tiacutem takeacute ovlivnit separaci těchto laacutetek

Elektroforeacuteza v biologickyacutech vědaacutech

V současneacute době se biochemickyacute molekulaacuterně-biologickyacute a biotechnologickyacute vyacutezkum bez teacuteto

elektromigračniacute separačniacute techniky neobejde Nejčastěji je v těchto odvětviacutech využiacutevaacutena gelovaacute

elektroforeacuteza kteraacute sloužiacute k izolaci a analyacuteze nukleovyacutech kyselin nebo proteinů

Jako nosiče se často využiacutevajiacute agarosoveacute nebo polyakrylamidoveacute gely U těchto gelů je možneacute ovlivnit

velikost poacuterů a tiacutem dosaacutehnout děleniacute nejen z hlediska rozdiacutelneacute elektroforetickeacute pohyblivosti ale takeacute

na zaacutekladě velikosti molekuly

56

Agarosoveacute gely jsou vhodneacute zvlaacuteště pro separaci molekul nukleovyacutech kyselin o velikosti 100 až 50 000

paacuterů baacuteziacute Agarosa je polysacharid pochaacutezejiacuteciacute z mořskyacutech řas kteryacute sestaacutevaacute ze střiacutedajiacuteciacutech se

galaktosovyacutech a 36-anhydrogalaktosovyacutech podjednotek (viz Obr 3) Velikost poacuterů je zde ovlivněna

koncentraciacute agarosy v gelu

Obr 3 Molekula agarosy

Polyakrylamidoveacute gely jsou využiacutevaacuteny spiacuteše pro separaci molekul proteinů Tyto gely vznikajiacute

polymeraciacute akrylamidu (AA) a NNacute-methylenbisakrylamidu (BIS) (viz Obr 4) kteraacute je zahaacutejena volnyacutemi

radikaacutely vzniklyacutemi při rozkladu persiacuteranu amonneacuteho (APS) Do směsi je vždy přidaacutevaacuten stabilizaacutetor

volnyacutech radikaacutelů TEMED (NNNacuteNacute-tetramethylethlendiamin) Fyzikaacutelniacute vlastnosti gelu a velikosti poacuterů

jsou zde daacuteny podiacutelem polyakrylamidu a stupněm zesiacuteťovaacuteniacute (lineaacuterniacute řetězce vznikajiacute spojovaacuteniacutem

monomerů AA přiacutečneacute vazby mezi nimi jsou tvořeny BIS stupeň zesiacuteťovaacuteniacute ovlivňuje tedy poměr

AABIS)

Obr 4 Scheacutematickeacute znaacutezorněniacute vzniku polyakrylamidoveacuteho gelu

Podle polohy gelu v elektroforetickeacute aparatuře se rozlišuje

- elektroforeacuteza v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5A)

- elektroforeacuteza ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5B)

Daacutele mohou miacutet tyto elektroforetickeacute aparatury deskoveacute nebo kapilaacuterniacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je gel uzavřen

uvnitř tenkeacute kapilaacutery

Obr 5 Uspořaacutedaacuteniacute elektroforetickyacutech aparatur A ndash horizontaacutelniacute uspořaacutedaacuteniacute B ndash vertikaacutelniacute

uspořaacutedaacuteniacute

57

Elektroforeacuteza DNA

Při posuzovaacuteniacute elektroforetickeacute pohyblivosti molekuly DNA neniacute třeba se zabyacutevat velikostiacute naacuteboje

protože ten je v molekule rovnoměrně rozložen diacuteky fosfaacutetovyacutem zbytkům Elektroforeacuteza nukleovyacutech

kyselin je vyacutehodnou metodou při studiu konformace molekul DNA Superhelikaacutelniacute molekuly DNA

(molekuly DNA s nadšroubovicovyacutem vinutiacutem) vykazujiacute v geloveacute elektroforeacuteze vyššiacute elektroforetickou

pohyblivost oproti lineaacuterniacute nebo kruhoveacute konformaci Jednotliveacute konformace molekul DNA jsou

představeny na obraacutezku 6 Jak již bylo zmiacuteněno koeficient k je zaacutevislyacute na tvaru molekuly diacuteky tomu se

odlišnyacute tvar molekuly projeviacute v elektroforetickeacute pohyblivosti Daacutele pak je možneacute tuto metodu využiacutet ke

stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti nebo deacutelky molekuly DNA porovnaacuteniacutem jejiacute elektroforetickeacute

pohyblivosti s elektroforetickou pohyblivostiacute standardu kteryacutem byacutevaacute směs fragmentů o přesně znaacutemeacute

velikosti a hmotnosti

Jelikož jsou molekuly DNA okem neviditelneacute je třeba vyacutesledek separace nějak zobrazit Využiacutevaacute se zde

možnosti barveniacute molekul interkalačniacutemi barvivy kdy se barvivo vmezeřuje mezi sousedniacute paacutery baacuteziacute

DNA šroubovice Takovyacutemi barvivy jsou napřiacuteklad ethidium bromid (pozor potenciaacutelniacute silnyacute mutagen)

SyberGreen nebo GelRed Po ozaacuteřeniacute separovaneacute DNA obarveneacute ethidium bromidem pod UV lampou

se DNA jeviacute jako oranžoveacute proužky jejichž intenzita je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Molekuly DNA

mohou byacutet značeny taky radioaktivně potom naacutesleduje detekce autoradiografickaacute V přiacutepadě použitiacute

polyakrylamidoveacuteho gelu je DNA vizualizovaacutena barveniacutem střiacutebrem (roztok AgNO3)

Obr 6 Konformace molekul DNA

A ndash kruhovaacute molekula DNA B ndash lineaacuterniacute molekula DNA C ndash superhelikaacutelniacute molekula DNA

Elektroforeacuteza proteinů

Gelovaacute elektroforeacuteza maacute v biochemii uplatněniacute při stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti proteinů

stanoveniacute izoelektrickeacuteho bodu detekci enzymoveacute aktivity stanoveniacute izoenzymovyacutech spekter nebo

k separaci biologicky aktivniacutech molekul

Elektroforeacuteza proteinů může probiacutehat buď v nativniacutem nebo v denaturujiacuteciacutem prostřediacute Nativniacute gelovaacute

elektroforeacuteza maacute tu vyacutehodu že nedochaacuteziacute k degradaci proteinů a enzymy si zachovaacutevajiacute svou

enzymovou aktivitu Molekuly proteinů zde migrujiacute v zaacutevislosti na velikosti celkoveacuteho naacuteboje velikosti

a tvaru molekuly Naopak při použitiacute detergentů dochaacuteziacute k denaturaci proteinů Jako detergenty jsou

použiacutevaacuteny dodecylsulfaacutet sodnyacute (SDS) a β-merkaptoethanol ktereacute rozrušujiacute disulfidickeacute vazby proteinů

ktereacute tak ziacuteskajiacute tyčinkovityacute tvar proteiny majiacute stejnou hustotu povrchoveacuteho naacuteboje a rychlost migrace

potom zaacutevisiacute pouze na molekuloveacute hmotnosti (velikosti) proteinu

Vizualizace proteinů v gelu se provaacutediacute nejčastěji barveniacutem pomociacute barviva Coomassie Brilliant Blue

v roztoku methanolu a kyseliny octoveacute nebo je možneacute proteiny barvit střiacutebrem

58

Potravinaacuteřskaacute barviva

Potravinaacuteřskaacute barviva majiacute důležitou roli ve vniacutemaacuteniacute a očekaacutevaacuteniacute spotřebitele Napřiacuteklad při konzumaci

fialoveacuteho bonbonu očekaacutevaacute chuť hroznoveacuteho viacutena při konzumaci červeneacuteho naacutepoje je očekaacutevaacutena

jahodovaacute chuť apod

Barviva mohou byacutet přiacuterodniacuteho původu nebo mohou byacutet dodaacutevaacutena barviva synteticky připravenaacute

Přiacuterodniacute barviva mohou pochaacutezet napřiacuteklad ze šafraacutenu (žlutaacute barva) červeneacute řepy (červenaacute barva)

špenaacutetu (zelenaacute) atd

V minulosti se dalšiacute barvy ziacuteskaacutevaly přiacutedavkem anorganickyacutech soliacute mezi ktereacute patřily napřiacuteklad chroman

olovnatyacute PbCrO4 (žlutaacute barva) nebo sulfid rtuťnatyacute (červenaacute barva ndash rumělka) Použiacutevaacuteniacute těchto barviv

pro potravinaacuteřskeacute uacutečely nebylo dlouhou dobu regulovaacuteno dokud roku 1820 nevyšla kniha Fredericka

Accuma s naacutezvem A Treatise on Adulterations of Food and Culinary Poisons kde se na použitiacute těchto

nebezpečnyacutech barviv zaměřil Objevil napřiacuteklad již zmiacuteněnyacute chroman olovnatyacute v kajenskeacutem pepři a

syacuterech nebo siacuteran měďnatyacute v naklaacutedanyacutech okurkaacutech

Roku 1856 anglickyacute chemik William Henry Perkins omylem během pokusu o synteacutezu chininu (leacutek proti

malaacuterii) připravil prvniacute organickeacute barvivo s naacutezvem bdquomauveinldquo (methylovaacute violeť Perkinova violeť)

Jednaacute se o anilinoveacute barvivo a zdrojem pro jeho přiacutepravu byl uhelnyacute dehet

Dnešniacute barviva jsou takteacutež derivaacutety připraveneacute z kamenouhelneacuteho dehtu přiacutepadně z ropy Seznam

nejčastěji použiacutevanyacutech barviv shrnuje tabulka 1

Tab 1 Přehled vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv

Barvivo Barva Označeniacute

Relativniacute

molekulovaacute

hmotnost

Velikost

naacuteboje

při pH=8

Pozn

Košenila (karmiacuten) červenaacute E 120

49238

NA původ vysušenaacute těla

červce nopaacuteloveacuteho

Brilantniacute modř FCF jasně modraacute E 133 79286 -2 potravinaacuteřskaacute modř 2

uh dehet

Indigotin tmavě modraacute E 132 46636 -2 potravinaacuteřskaacute modř 1

uh dehet

Erythrosin červenaacute E 127 87986 -1 potravinaacuteřskaacute červeň 17

uh dehet

Tartrazin citronově žlutaacute E 102 53437 -3 potravinaacuteřskaacute žluť 4 (5)

uh dehet

Žluť SY oranžovaacute E 110 45237 -2 potravinaacuteřskaacute žluť 3 (6)

uh dehet

Červeň Allura AC červenaacute E 129 49643 -2 potravinaacuteřskaacute červeň 40

uh dehet a ropa

59

Obr 7 Chemickeacute struktury vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv A ndash Tartrazin (E 102) B ndash Brilantniacute modř

FCF (E 133) C ndash Žluť SY (E 110) D ndash Červeň Allura AC (E 129)

UacuteKOL Č 1 Gelovaacute elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv

LABORATORNIacute POMŮCKY

Kaacutedinky (25 ml 150 ml 1000 ml)

Automatickeacute pipety špičky

Mikrozkumavky + stojaacutenek

Erlenmeyerova baňka (100 ml)

Odměrneacute vaacutelce (25 ml 100 ml 1000 ml)

Vaacuteženka

Lžičkašpachtle

Předvaacutežky

Mikrovlnnaacute trouba

Aparatura pro agarosovou elektroforeacutezu

Zdroj konstantniacuteho napětiacute

CHEMIKAacuteLIE A MATERIAacuteL

Bonbony Skittles

Extrakčniacute pufr (Trisacetaacutetovyacute pufr pH=80)

Agarosa

50x TAE pufr

POSTUP

60

A Přiacuteprava vzorků

1 Do kaacutedinek vložte 1 až dva bonbony Skittles jednotlivyacutech barev

2 Do kaacutedinek napipetujte 500 microl extrakčniacuteho pufru

3 Z bonbonů se bude postupně uvolňovat barvivo uvolňovaacuteniacute můžete urychlit občasnyacutem

promiacutechaacuteniacutem

4 Barvivo extrahujte do doby než je na povrchu bonbonu pouze biacutelaacute cukernaacute vrstva a připravenyacute

roztok barviva je dostatečně sytyacute (barevnyacute)

5 Do popsanyacutech mikrozkumavek napipetujte extrahovanaacute barviva

B Přiacuteprava agarosoveacuteho gelu

1 Sestavte si aparaturu pro gelovou elektroforeacutezu v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute dle pokynů

vedouciacuteho cvičeniacute

2 Nařeďte si potřebneacute množstviacute 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru Na přiacutepravu gelu budete

potřebovat 80 ml 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru na elektroforeacutezu 700 ml 1x koncentrovaneacuteho

TAE pufru Postup ředěniacute konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute

Tab 2 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru

Finaacutelniacute objem 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru 80 ml 700 ml

50x koncentrovanyacute TAE pufr [ml]

Destilovanaacute voda [ml]

3 Vypočtěte navaacutežku agarosy tak aby jejiacute koncentrace v gelu byla 1 Vyacutesledek konzultujte

s vedouciacutem cvičeniacute

4 Navaacuteženou agarosu přeneste do Erlenmeyerovy baňky přilijte odpoviacutedajiacuteciacute množstviacute 1x TAE

pufru a opatrně promiacutechejte krouživyacutem pohybem baňky

5 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute sestavte elektroforetickou komůrku

6 Agarosu je třeba rozpustit zvyacutešenou teplotou Erlenmeyerovu baňku s agarosou tedy vložte do

mikrovlnky kterou budete pouštět na velmi kraacutetkeacute časoveacute intervaly Baňku je během zahřiacutevaacuteniacute

nutneacute často promiacutechat Pozor použiacutevejte ochranneacute rukavice Agarosa během zahřiacutevaacuteniacute často

vzkypiacute a z baňky vyteče ven zvlaacuteště v takto maleacutem objemu Buďte obezřetniacute a při každeacutem

naacuteznaku varu mikrovlnku okamžitě vypněte Pokud by se stalo že agarosa přeteče z baňky

ven je třeba celyacute prostor mikrovlnky vyčistit a agarosu připravit znovu

7 Agarosu nalijte do elektroforetickeacute komůrky vložte hřebiacutenek a nechejte přibližně 20 min

tuhnout

C Elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv v agarosoveacutem gelu

1 Během tuhnutiacute agarosoveacuteho gelu navrhněte způsob připojeniacute elektroforetickeacute vany ke zdroji

stejnosměrneacuteho napětiacute tak aby barviva po připojeniacute napětiacute putovala gelem spraacutevnyacutem

směrem

Elektrody majiacute zavedeneacute naacutesledujiacuteciacute značeniacute

červenaacute ndash anoda (kladnyacute naacuteboj)

černaacute ndash katoda (zaacutepornyacute naacuteboj)

Zdůvodněte naacutevrh zapojeniacute s ohledem na uacutedaje uvedeneacute v Tab 1

2 Ztuhlyacute agarosovyacute gel vložte do elektroforetickeacute komůrky do komůrky nalijte 1x

koncentrovanyacute TAE pufr tak aby byl agarosovyacute gel plně ponořen nebo po vyznačenou rysku

61

3 Opatrně tahem nahoru vyndejte hřebiacutenek kteryacute vytvořil jamky pro naneseniacute vzorků

4 Do jamek pipetujte 20 microl vaacutemi extrahovanyacutech barviv Pipetujte pomalu dejte pozor ať dno

jamky nepropiacutechnete špičkou pipety Pořadiacute barviv si zapište nebo vyfoťte

5 Na elektroforetickou komůrku nasaďte viacuteko připojte elektrody ke zdroji napětiacute

6 Zapněte zdroj napětiacute a nastavte konstantniacute napětiacute 45 V Spusťte elektroforeacutezu a nechejte ji

běžet zhruba 20 min Průběžně kontrolujte průběh elektroforeacutezy

7 Po řaacutedneacutem rozděleniacute barviv vypněte zdroj napětiacute sundejte viacuteko Gel přeneste na podložku a

vyfoťte si jej

VYHODNOCENIacute

1 Bonbony Skittles se barviacute pomociacute naacutesledujiacuteciacutech barviv ndash E162 E163 E170 E160a E100 E132

E133 Pokuste se přiřadit tato barviva jednotlivyacutem pruhům na agarosoveacutem gelu

2 Kteraacute z barev se pohybovala v gelu nejrychleji kteraacute se pohybovala nejpomaleji Zdůvodněte

3 U některyacutech barviv se mohou objevit dva pruhy různyacutech barev Čiacutem tuto skutečnost vysvětliacutete

4 Jak by se v agarosoveacutem gelu pohybovala kladně nabitaacute molekula a molekula bez naacuteboje

Vysvětlete

62

5 Extrakce filtrace sublimace a praacutece s vakuovou odparkou

Extrakce

Jako extrakce je označovaacuteno převedeniacute laacutetky z jedneacute faacuteze v niacutež je rozpuštěna nebo suspendovaacutena do

faacuteze jineacute Toto převedeniacute je možneacute neboť laacutetka se v určiteacutem poměru rozděliacute mezi obě faacuteze Distribuce

rozpuštěneacute laacutetky mezi dvě kapalneacute faacuteze se řiacutediacute Nernstovyacutem rozdělovaciacutem zaacutekonem

119888119886

119888119887= 119870

Podle něj je poměr koncentraciacute určiteacute laacutetky ve dvou vzaacutejemně nemiacutesitelnyacutech kapalinaacutech (označenyacutech

bdquoaldquo a bdquobldquo) při určiteacute teplotě a po dosaženiacute rovnovaacutehy konstantniacute K se nazyacutevaacute rozdělovaciacute koeficient

Extrakce laacutetky je snadnaacute tehdy jestliže je v extrakčniacutem rozpouštědle mnohem leacutepe rozpustnaacute než

v druheacute faacutezi ndash čili je-li rozdělovaciacute koeficient značně odlišnyacute od jedničky Pro laacutetky s rozdělovaciacutem

koeficientem menšiacutem než 100 jedinaacute extrakce nestačiacute V takoveacutem přiacutepadě je nutno extrakci viacutecekraacutet

opakovat s čerstvyacutem rozpouštědlem

Pro jednotliveacute typy extrakce se historicky vyvinula některaacute označeniacute kteraacute budou společně se

stručnyacutemi definicemi uvedena

A Digesce

Laacutetka v pevneacute faacutezi je za tepla extrahovaacutena opakovanou daacutevkou rozpouštědla Nejčastěji se tuhaacute

laacutetka zahřiacutevaacute společně s rozpouštědlem pod zpětnyacutem chladičem a směs je poteacute filtrovaacutena nebo

dekantovaacutena Nejčastěji se použiacutevaacute Soxhletův přiacutestroj v němž je extrakt staacutele zahušťovaacuten

Přiacutestroj pracuje automaticky Ve varneacute baňce je rozpouštědlo později již roztok ktereacute se

odpařuje a jeho paacutery odchaacutezejiacute širokou trubiciacute na leveacute straně středniacuteho diacutelu přiacutestroje (Obr 1A)

do zpětneacuteho chladiče Zde dochaacuteziacute k jejich kondenzaci Čisteacute rozpouštědlo steacutekaacute do papiacuteroveacute

patrony v niacutež je umiacutestěn extrahovanyacute materiaacutel Hladina roztoku ve středniacute čaacutesti přiacutestroje

neustaacutele stoupaacute V okamžiku kdy jejiacute vyacuteška dosaacutehne uacuterovně horniacute čaacutesti tenkeacute přepadoveacute

trubičky dojde k jejiacutemu přetečeniacute zpět do varneacute baňky Tak je možno vyextrahovat značneacute

množstviacute laacutetky s malyacutem množstviacutem rozpouštědla

B Macerace

Laacutetka v pevneacute faacutezi je za studena opakovaně extrahovaacutena daacutevkami rozpouštědla

C Perkolace

Laacutetkou v pevneacute faacutezi prosakuje vlastniacute tiacutehou rozpouštědlo Přiacutevodem čisteacuteho rozpouštědla je

hladina kapaliny v perkolaacutetoru (Obr 1B) udržovaacutena staacutele ve stejneacute vyacuteši To zabezpečuje aby

na extrahovanyacute materiaacutel v horniacutech vrstvaacutech přichaacutezelo staacutele noveacute rozpouštědlo

D Vytřepaacutevaacuteniacute

Laacutetka je z roztoku extrahovaacutena jednou daacutevkou rozpouštědla nebo opakovaně dalšiacutemi daacutevkami

(frakčniacute vytřepaacutevaacuteniacute) Vytřepaacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak že vodnyacute roztok nebo meacuteně často suspenze

laacutetky se smiacutesiacute v děliacuteciacute naacutelevce s přibližně ⅓-frac14 objemu extrakčniacuteho činidla Děliacuteciacute naacutelevka smiacute

byacutet naplněna nejvyacuteše do ⅔ objemu Nejdřiacuteve je třeba děliacuteciacute naacutelevku uzavřiacutet zaacutebrusovou zaacutetkou

a protřepat přičemž je nutneacute držet zaacutetku i kohout Pak se děliacuteciacute naacutelevka otočiacute vypouštěciacute

stopkou vzhůru a otevřeniacutem kohoutu se zrušiacute vzniklyacute přetlak Třepaacuteniacute a odpouštěniacute tlaku se

opakuje obvykle 3-4 x Při praacuteci s kyselinami zaacutesadami či jinyacutemi žiacuteravinami je nutneacute použiacutevat

ochranneacute pomůcky Jednotliveacute faacuteze se většinou odděliacute po chviacuteli staacuteniacute Spodniacute vrstva se vypouštiacute

kohoutem horniacute se odleacutevaacute hrdlem děliciacute naacutelevky

63

Jedniacutem vytřepaacuteniacutem extrakčniacute vyacutetěžky byacutevajiacute většinou niacutezkeacute v optimaacutelniacutem přiacutepadě odpoviacutedajiacute

Nernstovu rozdělovaciacutemu zaacutekonu Extrakci je proto potřeba proveacutest vždy nejmeacuteně 3-4 x

Uacutečinnějšiacute je vždy opakovanaacute extrakce menšiacutem množstviacutem rozpouštědla než extrakce celyacutem

množstviacutem najednou

Nejčastěji použiacutevanaacute extrakčniacute činidla jsou

Lehčiacute než voda diethylether benzen hexan ethylacetaacutet

Těžšiacute než voda methylendichlorid chloroform chlorid uhličityacute

Obr 1 Extrakčniacute aparatury A ndash Soxhletův přiacutestroj B ndash perkolaacutetor

Filtrace

Filtrace je oddělovaacuteniacute faacuteziacute pomociacute propustneacuteho materiaacutelu kteryacute dovoluje průchod pouze jedneacute z obou

faacuteziacute Obyčejně se pod pojmem filtrace rozumiacute oddělovaacuteniacute pevneacute faacuteze od kapaliny nebo plynu Filtrace

je v laboratoři velice běžnou operaciacute Nejčastějšiacute je filtrace kapalin provaacuteděnaacute buď za uacutečelem zbaveniacute

kapaliny mechanickyacutech nečistot nebo k izolaci pevneacute složky např při krystalizaci

Filtračniacute materiaacutel je určovaacuten chemickyacutem charakterem filtrovaneacuteho roztoku Může to byacutet nekliacuteženyacute tzv

filtračniacute papiacuter nebo i poacuterovitaacute skleněnaacute nebo porcelaacutenovaacute frita vrstva azbestu nebo skelneacute vaty apod

Rychlost filtrace zaacutevisiacute na ploše a vlastnostech filtračniacuteho prostřediacute na počtu a velikosti poacuterů na tlaku

a teplotě při filtraci na povaze sraženiny i na viskozitě filtrovaneacute kapaliny

Zaacutekladniacute pomůckou při filtraci je filtračniacute naacutelevka do niacutež se vklaacutedaacute vhodně složenyacute papiacuterovyacute filtr

Filtračniacute papiacuter je vyraacuteběn s různou velikostiacute poacuterů Filtr se zhotovuje ze čtverce filtračniacuteho papiacuteru

složeneacuteho pravouacutehle na čtvrtiny a sestřiženeacuteho do tvaru kruhoveacute vyacuteseče (Obr 2) Rozevřeniacutem takto

upraveneacuteho papiacuteru vznikaacute kuželovyacute filtr kteryacute je z jedneacute poloviny trojnaacutesobnyacute a z druheacute jednoduchyacute

64

Tento tzv hladkyacute filtr (Obr 2A) filtruje pouze špičkou a poměrně pomalu Rychleji pracuje filtr

sklaacutedanyacute nazyacutevanyacute teacutež francouzskyacute (Obr 2B) Připraviacute se z kruhoveacute vyacuteseče kteraacute je vějiacuteřovitě

překlaacutedaacutena směrem od středu k obvodu Při sklaacutedaacuteniacute francouzskeacuteho filtru je nutno dbaacutet aby při

několikereacutem překlaacutedaacuteniacute nedošlo k poškozeniacute filtru ve špičce Je proto nezbytneacute aby jednotliveacute zaacutehyby

neprochaacutezely jedniacutem bodem Před vloženiacutem do naacutelevky se doporučuje složenyacute filtr rozevřiacutet a obraacutetit

tak aby původně vnějšiacute stěna filtru tvořila vnitřniacute stěnu Tiacutem je možneacute předejiacutet znečištěniacute filtraacutetu vlaacutekny

papiacuteru uvolněnyacutemi během sklaacutedaacuteniacute a nečistotami z rukou Sklaacutedanyacute filtr se opiacuteraacute o stěny naacutelevky jen

hranami a proto filtruje teacuteměř celou svou plochou na rozdiacutel od hladkeacuteho filtru kteryacute filtruje jen

špičkou Filtrace francouzskyacutem filtrem je podstatně rychlejšiacute než filtrace hladkyacutem filtrem teacutehož

průměru

Obr 2 Možnosti sklaacutedaacuteniacute filtrů A ndash hladkyacute filtr B ndash sklaacutedanyacute (francouzskyacute) filtr

Naacutelevka s filtrem se vklaacutedaacute do filtračniacuteho kruhu připevněneacuteho na železneacutem stojanu Pod niacute je umiacutestěna

kaacutedinka pro zachycovaacuteniacute filtraacutetu Stonek naacutelevky se při filtraci dotyacutekaacute špičkou sveacuteho šikmo seřiacuteznuteacuteho

stonku stěny kaacutedinky přibližně ve dvou třetinaacutech vyacutešky (Obr 3) filtraacutet pak klidně steacutekaacute po stěnaacutech

naacutedoby a nevystřikuje Při filtraci naleacutevaacuteme roztok na filtr po skleněneacute tyčince kteraacute se ve vhodneacutem

uacutehlu přibliacutežiacute stěně filtru Proud kapaliny je vždy třeba směřovat proti miacutestu kde je papiacuterovaacute vrstva

trojitaacute Sniacutežiacute se tiacutem nebezpečiacute protrženiacute filtru Filtr se plniacute vždy několik milimetrů pod okraj Při filtraci

sraženiny je vhodneacute ji nechat usadit u dna kaacutedinky a na filtr nejprve naleacutevat čiryacute matečnyacute roztok kteryacute

rychle proteacutekaacute ještě nezanesenyacutem filtrem Teprve nakonec se ve zbytku kapaliny rozviacuteřiacute sraženina a vše

se nalije na filtr

Při promyacutevaacuteniacute sraženiny na filtru se sedlina nejprve pomociacute střičky splaacutechne do spodniacute čaacutesti filtru Proud

vody je třeba řiacutedit od okraje filtru k jeho špičce Promyacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak dlouho až je reakce filtraacutetu

negativniacute na laacutetku přiacutetomnou v matečneacutem roztoku Důkaz se provaacutediacute citlivyacutem činidlem v maleacutem podiacutelu

filtraacutetu

Pro horkeacute roztoky u nichž hroziacute že se při ochlazeniacute čaacutest rozpuštěneacute laacutetky vyloučiacute na filtru a ucpe jeho

poacutery je nutno použiacutevat naacutelevky s vyhřiacutevanyacutem plaacuteštěm Plaacutešť může byacutet vyhřiacutevaacuten horkou vodou nebo

elektricky Jednoduše je možno improvizovat filtraci za horka naacutelevkou se seřiacuteznutyacutem stonkem kteraacute

je položena na hrdle kaacutedinky Plaacutešť naacutelevky je pak přiacutemo vyhřiacutevaacuten paacuterami vrouciacuteho roztoku

65

Obr 3 Aparatura pro filtraci za normaacutelniacuteho tlaku

Filtraci je možno podstatně urychlit použitiacutem sniacuteženeacuteho tlaku odsaacutevaacuteniacutem vzduchu v prostoru pod

filtrem Pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku se použiacutevajiacute Buumlchnerovy naacutelevky skleněneacute nebo porcelaacutenoveacute

nuče a filtračniacute keliacutemky Nejjednoduššiacute zařiacutezeniacute pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku je Buumlchnerova naacutelevka

s odsaacutevaciacute baňkou Dno Buumlchnerovy naacutelevky je jemně diacuterkovaneacute na něj se poklaacutedaacute filtračniacute papiacuter tak

aby všechny otvory byly zakryty a papiacuter nepřečniacuteval podeacutel stěn naacutelevky vzhůru poněvadž by vzniklyacutemi

kanaacutelky prochaacutezel filtrovanyacute roztok do odsaacutevaciacute baňky Naacutelevka je v odsaacutevaciacute baňce upevněnaacute pryžovou

vložkou nebo zaacutetkou Mezi odsaacutevaciacute baňku a vyacutevěvu je vhodneacute umiacutestit pojistnou laacutehev (praacutezdnou

promyacutevačku) kteraacute zabraňuje vniknutiacute vody z vyacutevěvy do odsaacutevaciacute baňky nebo roztoku do vyacutevěvy

Vniknutiacute vody do odsaacutevaciacute baňky se zabraacuteniacute tak že se baňka odpojiacute od vyacutevěvy před zastaveniacutem toku

vody ve vodniacute vyacutevěvě

Při filtraci laacutetek reagujiacuteciacutech s filtračniacutem papiacuterem (koncentrovaneacute kyseliny KMnO4 apod) se použiacutevajiacute

skleněneacute frity kde funkci filtračniacuteho papiacuteru zastaacutevaacute do filtračniacuteho keliacutemku vtavenaacute skleněnaacute poacuterovitaacute

destička Velikost poacuterů je odstupňovaacutena v řadě S1-S2-S3-S4-S5 velmi maleacute poacutery jsou určeny pro filtraci

biologickyacutech materiaacutelů Vzhledem k značneacute hustotě frit je filtrace pomalaacute a filtrace probiacutehaacute vždy za

použitiacute sniacuteženeacuteho tlaku Nevyacutehodou skleněnyacutech frit je jejich značnaacute cena a hlavně jejich obtiacutežneacute čištěniacute

Sublimace

Sublimace je podobně jako krystalizace jednou ze zaacutekladniacutech metod čištěniacute a oddělovaacuteniacute jednotlivyacutech

složek směsi Děj je založen na tom že tenze par pevnyacutech laacutetek se s rostouciacute teplotou zvyšuje a proto

lze mnoheacute laacutetky převeacutest do plynneacuteho skupenstviacute aniž roztajiacute a paacutery mohou opět přiacutemo desublimovat

v pevnou laacutetku Bod sublimace je teplota při niacutež se tenze par pevneacute laacutetky vyrovnaacute s vnějšiacutem tlakem

V porovnaacuteniacute s krystalizaciacute maacute sublimace v mnoha přiacutepadech značneacute vyacutehody Sublimovanyacute preparaacutet

totiž neobsahuje mechanickeacute nečistoty ktereacute i při pečliveacute krystalizaci mohou doprovaacutezet vyacuteslednyacute

66

produkt Při sublimaci jednoduchyacutech směsiacute se obyčejně pracuje s malyacutemi ztraacutetami a jednoduchaacute

sublimace často nahradiacute i několikraacutet opakovanou krystalizaci Vhodnost použitiacute sublimace jako čistiacuteciacute

a separačniacute techniky zaacuteležiacute na vlastnostech daneacute laacutetky Rozmeziacute teplot a tlaků za nichž lze sublimaci

použiacutet je možno zjistit ze stavoveacuteho diagramu přiacuteslušneacute laacutetky (viz fyzikaacutelniacute chemie)

Zařiacutezeniacute a způsob sublimace se řiacutediacute podle toho jakeacute vlastnosti maacute miacutet sublimaacutet Čiacutem nižšiacute je teplota

chlazeneacuteho prostoru v němž paacutery kondenzujiacute tiacutem jemnějšiacute krystaly se vytvaacuteřejiacute Vyššiacute kondenzačniacute

teploty podporujiacute naopak vznik většiacutech a vyvinutějšiacutech krystalů Nejjednoduššiacutem zařiacutezeniacutem pro

provedeniacute sublimace s nepřiacuteliš niacutezkou sublimačniacute teplotou mohou byacutet dvě zabroušenaacute hodinovaacute skla

(Obr 4A) Na spodniacute sklo se umiacutestiacute sublimovanaacute laacutetka přikryje se druhyacutem sklem a opatrně zahřiacutevaacute

Sublimujiacuteciacute laacutetka se usazuje na horniacutem hodinoveacutem skle V přiacutepadě že sublimovanaacute laacutetka padaacute do

suroveacuteho produktu lze mezi skla položit perforovanyacute filtračniacute papiacuter na němž se sublimovanaacute laacutetka

zachytiacute Jinyacutem jednoduchyacutem zařiacutezeniacutem je porcelaacutenovaacute miska a na niacute postavenaacute naacutelevka (Obr 4B)

Naacutelevka maacute miacutet o něco menšiacute průměr než miska Stonek naacutelevky se opatřiacute volnou vatovou ucpaacutevkou

Mezi misku a naacutelevku se opět vložiacute perforovanyacute filtračniacute papiacuter

V přiacutepadě že sublimačniacute teplota je niacutezkaacute použije se pro sublimaci aparatura znaacutezorněnaacute na obraacutezku

4C Surovyacute produkt je nasypaacuten na dno sucheacute kaacutedinky kteraacute se uzavře baňkou Do baňky je zavaacuteděna až

ke dnu staacutele čerstvaacute chladiacuteciacute voda Sublimujiacuteciacute laacutetka se pak usazuje na kulateacutem dně baňky Po skončeniacute

sublimace je baňka opatrně sejmuta a usazeneacute krystaly špachtliacute oškrabaacuteny Laacutetky při normaacutelniacutem tlaku

nesublimujiacuteciacute nebo sublimujiacuteciacute jen pomalu přiacutepadně laacutetky ktereacute se při sublimaci za vyššiacute teploty

rozklaacutedajiacute lze často sublimovat při sniacuteženeacutem tlaku

Obr 4 Různeacute způsoby sublimace

Odpařovaacuteniacute ve vakuu

Odpařovaacuteniacute ve vakuu je v biochemickeacute laboratoři jeden z nejčastějšiacutech způsobů odpařovaacuteniacute

rozpouštědla z roztoků laacutetek Daacute se použiacutet na roztoky jak niacutezkomolekulaacuterniacutech tak vysokomolekulaacuterniacutech

laacutetek jejichž objem může byacutet od několika mililitrů až po litry a využiacutevaacute se při něm efektu sniacuteženiacute bodu

varu při sniacuteženeacutem tlaku v systeacutemu

Odpařovaacuteniacute malyacutech objemů do 2 ml se dělaacute v evakuovaneacutem exikaacutetoru nad vhodnyacutem sorbentem vody

(P2O5 NaOH CaCl2) Vzorek se umisťuje do mikrozkumavky nebo jineacute vhodneacute naacutedoby kteraacute je

v exsikaacutetoru uložena tak aby vodniacute paacutery měly k sušidlu co nejkratšiacute cestu Hlavniacute vyacutehodou teacuteto metody

67

je že je levnaacute a dostupnaacute v každeacute laboratoři nevyacutehodou je dlouhyacute čas (řaacutedově hodiny) a nemožnost

odpařit jineacute rozpouštědlo než vodu Nevyacutehody se odstraňujiacute přiacutestroji pracujiacuteciacutemi na podobneacutem

principu kde se paacutery rozpouštědla neustaacutele odsaacutevajiacute Při vakuoveacutem zahušťovaacuteniacute roztoků kde je použito

organickeacute rozpouštědlo nastaacutevaacute utajenyacute var Utajenyacute var je metastabilniacute stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem

kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute prudkyacute var vzkypěniacute a

přetečeniacute destilovaneacute směsi chladiče nebo odpadniacute baňky Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu

vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute

cihla varneacute kamiacutenky apod) Riziko vzniku utajeneacuteho varu lze odstranit takeacute napřiacuteklad odpařovaacuteniacutem

vzorku za současneacute centrifugace Zařiacutezeniacute se obvykle sklaacutedaacute z centrifugy kteraacute může byacutet vyhřiacutevanaacute

z vymrazovaciacute čaacutesti a z vakuoveacute pumpy

Nejběžnějšiacute způsob odpařovaacuteniacute středniacutech objemů je odpařovaacuteniacute na vakuoveacute rotačniacute odparce (Obr 5)

Rotačniacute vakuovaacute odparka se sklaacutedaacute z odpařovaciacute baňky pohonneacute jednotky a z vhodneacuteho chladiče

s kondenzačniacute baňkou a musiacute byacutet doplněnaacute zdrojem vakua (vodniacute vyacutevěva membraacutenovaacute vyacutevěva)

Odpařovaciacute baňka se většinou během odpařovaacuteniacute ponořiacute do vodniacute laacutezně kde je vyhřiacutevaacutena na zvolenou

teplotu Vakuum vytvořeneacute v prostoru s roztokem snižuje jeho bod varu a rotačniacute pohyb baňky

způsobuje intenzivniacute miacutechaacuteniacute odpařovaneacute směsi spojeneacute se staacutelyacutem obnovovaacuteniacutem filmu kapaliny na

vnitřniacutem povrchu baňky Tiacutemto se zamezuje přehřiacutevaacuteniacute kapaliny zvyšuje se odpařovaciacute povrch a

zkracuje draacuteha bublin paacutery z vnitřniacuteho prostoru baňky na povrch roztoku Důsledkem je intenzivniacute

odpařovaacuteniacute kapaliny jejiacutež paacutery kondenzujiacute ve vodniacutem chladiči umiacutestěneacutem mezi zdrojem vakua a

odpařovaciacute baňkou a steacutekajiacute do kondenzačniacute baňky (Obr 5)

Obr 5 Scheacutema vakuoveacute rotačniacute odparky

1 ndash odpařovaciacute baňka 2 ndash pohonnaacute jednotka 3 ndash vodniacute chladič 4 ndash kondenzačniacute baňka 5 ndash napouštěciacute

uzaacutevěr

Stanoveniacute bodu taacuteniacute

Bod taacuteniacute je teplota při niacutež je pevnaacute laacutetka v rovnovaacuteze se svou taveninou Je to jedna ze zaacutekladniacutech

fyzikaacutelniacutech veličin vedle bodu varu hustoty indexu lomu světla optickeacute aktivity apod

charakterizujiacuteciacutech každou laacutetku Stanoveniacute teacuteto veličiny a srovnaacuteniacute s tabelovanou hodnotou je zvlaacuteště

pro organickeacuteho chemika nejrychlejšiacute metodou určeniacute čistoty daneacute laacutetky Anorganickeacute sloučeniny majiacute

obvykle přiacuteliš vysokyacute bod taacuteniacute Čisteacute laacutetky majiacute obvykle ostryacute bod taacuteniacute Již nepatrneacute znečištěniacute laacutetky se

projeviacute značnyacutem sniacuteženiacutem bodu taacuteniacute a to i tehdy jestliže nečistoty majiacute bod taacuteniacute vyššiacute Kromě sniacuteženiacute

bodu taacuteniacute je pozorovatelneacute zvětšeniacute intervalu bodu taacuteniacute Tohoto jevu je využito ke zkoušeniacute identity

dvou laacutetek s tyacutemž bodem taacuteniacute Stejnaacute množstviacute obou laacutetek se dokonale promiacutesiacute a pak se stanoviacute bod

68

taacuteniacute (tzv směsnyacute bod taacuteniacute) Je-li nezměněn jsou obě laacutetky identickeacute je-li ve srovnaacuteniacute s bodem taacuteniacute

složek nižšiacute jde o různeacute laacutetky Mnoheacute laacutetky se v okamžiku kdy roztajiacute zaacuteroveň rozložiacute Rozklad se

obvykle projeviacute ztmavnutiacutem nebo vyacutevojem plynu Bod rozkladu je zpravidla neostryacute a zaacutevisiacute na rychlosti

zahřiacutevaacuteniacute

Prakticky se bod taacuteniacute stanovuje tak že malyacute vzorek laacutetky napěchovanyacute ve skleněneacute tenkostěnneacute

kapilaacuteře se umiacutestiacute do laacutezně dobře vodiacuteciacute teplo tj do kapaliny nebo do kovoveacuteho bloku a pomalu se

zahřiacutevaacute tak aby se podmiacutenky co nejviacutece bliacutežily rovnovaacutežnyacutem Přitom se sleduje teplota laacutezně a pozoruje

laacutetka Jako teplotu taacuteniacute se pak označiacute teplota při niacutež se objeviacute kapalnaacute faacuteze

Přiacutestroje pro stanoveniacute teploty taacuteniacute praacutevě popsanyacutem postupem se nazyacutevajiacute bodotaacutevky Pro laacutetky

s teplotou taacuteniacute nižšiacute než 120 C se použiacutevajiacute skleněneacute bodotaacutevky což jsou skleněneacute naacutedobky ktereacute

byacutevajiacute plněny kapalinou o vhodneacute tepelneacute kapacitě např silikonovyacutem olejem glycerolem apod

Vhodnyacutem tvarem naacutedobky se dosahuje toho že při pozvolneacutem zahřiacutevaacuteniacute dochaacuteziacute k prouděniacute kapaliny

a současneacutemu prohřiacutevaacuteniacute vzorku a teploměru na ktereacutem je kapilaacutera se vzorkem připevněna Na Obr

15A je skleněnyacute P-bodotaacutevek U laacutetek s vyššiacute teplotou taacuteniacute se použiacutevajiacute bodotaacutevky kovoveacute tzv Thieleho

bloky Jsou to bloky z kovu dobře vedouciacuteho teplo do kteryacutech jsou vyvrtaacuteny svisle tři otvory (Obr 15B)

Do prostředniacuteho otvoru je vložen teploměr do zbyacutevajiacuteciacutech otvorů kapilaacutery se vzorkem U kovoveacuteho

bloku je pomaleacuteho zahřiacutevaacuteniacute dosaženo tiacutem že neniacute zahřiacutevaacuten přiacutemo blok ale tyčka kterou je blok

zaacuteroveň upevněn do stojanu Vzorek je pozorovaacuten v prochaacutezejiacuteciacutem světle lampičky upevněneacute na

stojanu za vzorkem

V laboratorniacute praxi se často použiacutevaacute speciaacutelniacutech zařiacutezeniacute určenyacutech pro praacuteci v mikroměřiacutetku Jsou to

v podstatě upraveneacute mikroskopy s elektricky vyhřiacutevanyacutem stolkem kteryacute je opatřen teploměrem Na

tento tzv mikrovyacutehřevnyacute stolek je položen vzorek v uspořaacutedaacuteniacute běžneacutem pro mikroskopovaacuteniacute a během

zahřiacutevaacuteniacute se pozoruje v mikroskopu a očekaacutevaacute se stav kdy se krystaly změniacute v rovnovaacutežnou směs pevneacute

a kapalneacute faacuteze

Obr 6 Bodotaacutevky A ndash Skleněnyacute P-bodotaacutevek B ndash Thieleho kovovyacute blok

UacuteKOL Č 1 Izolace kofeinu z čaje a jeho přečištěniacute sublimaciacute

Alkaloidy jsou nejpočetnějšiacute skupinou rostlinnyacutech laacutetek sekundaacuterniacuteho metabolismu a dosud jich bylo

izolovaacuteno kolem sedmi tisiacutec Z chemickeacuteho hlediska se dajiacute alkaloidy popsat jako organickaacute baacuteze

s jedniacutem nebo několika heterocyklickyacutemi dusiacutekovyacutemi atomy v molekule v přiacuterodě se vyskytujiacuteciacute ve

69

formě soliacute s organickyacutemi kyselinami Alkaloidy obsahuje 10 až 20 všech vyššiacutech rostlin Byly nalezeny

ve všech jejich čaacutestech ale nejviacutece jsou přiacutetomneacute v semenech kořenech a kůře stromů

Kofein patřiacute do skupiny purinovyacutech alkaloidů (purin je složen ze dvou heterocyklů ndash pětičlenneacuteho a

šestičlenneacuteho a obsahuje celkem 4 atomy dusiacuteku na molekulu) Molekula kofeinu maacute naviacutec dvě oxo-

skupiny (xanthin) a je třikraacutet methylovanaacute Kofein je nejhojněji zastoupen v semenech kaacutevovniacuteku a

kakaovniacuteku a v listech čaje Maacute povzbudivyacute uacutečinek na centraacutelniacute nervovou soustavu a srdečniacute činnost

podporuje činnost ledvin a zvyšuje tvorbu moči Stimulačniacute uacutečinek kofeinu stejně jako theofylinu

z čaje je založen na inhibici enzymu fosfodiesterasy kteraacute odbouraacutevaacute laacutetky přenaacutešejiacuteciacute nervovyacute vzruch

jako je např cyklickyacute adenosinmonofosfaacutet tedy laacutetka o podobneacute chemickeacute struktuře

LABORATORNIacute POMŮCKY

Vaacuteženky

Lžičkyšpachtle

Předvaacutežky

Kaacutedinky

Skleněnaacute tyčinka

Vařič

Filtračniacute papiacuter

Naacutelevka

Děliacuteciacute naacutelevka

Stojany

Filtračniacute kruhy

Odměrneacute vaacutelce

Vakuovaacute rotačniacute odparka + vyacutevěva

Vodniacute laacutezeň

Baňky + svorky

Varneacute kuličky

Hadice

Mikrozkumavka

Lepiciacute paacuteska + nůžky

Pinzeta

Polystyrenovyacute kruh

Odpařovaciacute miska

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Čajoveacute listy

Octan olovnatyacute

Ethanol

Chloroform

5 roztok hydroxidu sodneacuteho

POSTUP

1 Před začaacutetkem praacutece zapněte vodniacute laacutezeň u vakuoveacute rotačniacute odparky a vodniacute laacutezeň v digestoři

na odpařovaacuteniacute vzorku abyste během praacutece předešli časovyacutem prodlevaacutem

2 Na předvaacutežkaacutech odvažte tři gramy čajoveacuteho listiacute a povařte v kaacutedince na vařiči 5 minut v 50 ml

destilovaneacute vody

3 Připravte 20 ml roztoku octanu olovnateacuteho (wv = 5 ) přilijte ho k čajoveacutemu odvaru

zamiacutechejte a povařte dalšiacutech 5 minut

4 Posklaacutedejte francouzskyacute filtr a za tepla roztok přefiltrujte

5 S použitiacutem děliacuteciacute naacutelevky v digestoři proveďte extrakci filtraacutetu s 15 ml chloroformu

vytřepaacutevaacuteniacutem třikraacutet po sobě

Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru

a otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte

dostatečnyacute přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna

70

6 Spojeneacute extrakty v organickeacutem rozpouštědle promyjte v děliacuteciacute naacutelevce destilovanou vodou (15

ml) a potom stejnyacutem objemem roztoku hydroxidu sodneacuteho (wv = 5 ) Přečištěnyacute

chloroformovyacute extrakt zahustěte na vakuoveacute rotačniacute odparce naacutesledujiacuteciacutem způsobem

7 Extrakt přelijte do 250ml baňky s kulatyacutem dnem a zaacutebrusovyacutem hrdlem Nezapomeňte vložit

varneacute kuličky Baňku připevněte svorkou na uacutestiacute vakuoveacute odparky pomociacute šroubu umiacutestěte

baňku do polohy kdy je jejiacute spodniacute stěna omyacutevaacutena vodou ve vodniacute laacutezni K vakuoveacute odparce

připojte kondenzačniacute baňku

8 Do chladiče pusťte miacuternyacutem proudem vodu a zkontrolujte zda je utěsněna kondenzačniacute baňka

Spusťte vyacutevěvu a evakuujte odparku spusťte rotaci baňky

9 Po skončeniacute odpařovaacuteniacute vypněte vyacutevěvu odpařovaciacute baňku narovnejte do vodorovneacute polohy

uvolněte svorku a odšroubujte přiacutevod vakua k odparce Poteacute opatrně sundejte odpařovaciacute

baňku Odparek rozpusťte v ethanolu a baňku kvantitativně etanolem vyplaacutechněte

Ethanolickyacute roztok odpařte na vodniacute laacutezni

10 Připravte si aparaturu k sublimaci podle obraacutezku 13C odparek převeďte na dno kaacutedinky

aparatury Rozhraniacute mezi chladiacuteciacute baňkou a kaacutedinkou utěsněte lepiciacute paacuteskou

11 Aparaturu zahřiacutevejte na vařiči až do doby kdy ustane vyacutevoj sublimujiacuteciacutech par

12 Po skončeniacute sublimace zastavte vodu a oddělejte zaacutetku s trubicemi Krystalky kofeinu

vyloučeneacute na dně baňky se pokuste pomociacute špachtle kvantitativně převeacutest do předem zvaacuteženeacute

mikrozkumavky

VYHODNOCENIacute

Uveďte vyacutetěžek izolace kofeinu a navrhněte způsoby jak byste určili jeho čistotu

UacuteKOL Č 2 Analytickyacute důkaz přiacutetomnosti kofeinu

Kofein lze prokaacutezat tzv murexidovou reakciacute Jednaacute se o barevnyacute test na kyselinu močovou a jineacute puriny

Pevnyacute vzorek je oxidovaacuten v kyseleacutem prostřediacute odpařen a naacutesledně po přiacutedavku amonnyacutech iontů vznikaacute

purpuroveacute zbarveniacute naacuteležejiacuteciacute vznikajiacuteciacutemu murexidu (amonnaacute sůl 5 5acute-nitrildibarbituroveacute kyseliny)

LABORATORNIacute POMŮCKY

71

Hodinovaacute skla o průměru 8-10 cm

Lihovyacute kahan + sirky

Kleště

Ochrannyacute štiacutetochranneacute bryacutele

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

3 roztok peroxidu vodiacuteku

Koncentrovanaacute kyselina chlorovodiacutekovaacute

Amoniak

POSTUP

POUŽIJTE OCHRANNEacute BRYacuteLE NEBO ŠTIacuteT

1 Proveďte tzv murexidovou reakci k prokaacutezaacuteniacute přiacutetomnosti kofeinu Kontrolniacute reakci proveďte

rovněž s firemniacutem preparaacutetem kofeinu

2 Na hodinoveacute sklo se sublimaacutetem a na sklo s firemniacutem kofeinem kaacutepněte 3 roztok H2O2 a

koncentrovanou HCl

3 Roztok odpařte misku nechte zchladnout na stole a přikaacutepněte roztok čpavku

4 Purpuroveacute zbarveniacute prokaacuteže přiacutetomnost kofeinu

VYHODNOCENIacute

Uveďte zda reakce na přiacutetomnost kofeinu byly pozitivniacute a jak se odlišovalo zbarveniacute komerčniacuteho a vaacutemi

izolovaneacuteho kofeinu

UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute teploty taacuteniacute kofeinu

V teacuteto uacuteloze ověřiacutete čistotu vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu z čajoveacuteho listiacute pomoci jedneacute z nejrychlejšiacutech a

nejspolehlivějšiacutech metod Teplotu bodu taacuteniacute budete stanovovat pomociacute moderniacuteho bodotaacutevku jehož

princip je založen na Thieleho kovoveacutem bloku Bodotaacutevek je ovlaacutedaacuten elektronicky s digitaacutelniacutem

vyacutestupem Lze na něm měřit současně dva vzorky umiacutestěneacute v kapilaacuteraacutech Odečet se dělaacute vizuaacutelně

pomociacute zvětšovaciacuteho okulaacuteru

LABORATORNIacute POMŮCKY

Bodotaacutevek

Kapilaacutery skleněneacute

Skleněnaacute trubice

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Kofein komerčniacute čistyacute

Kofein izolovanyacute ve cvičeniacute

72

POSTUP

1 Do kapilaacuter dejte vzorek vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu a vzorek čisteacuteho kofeinu

2 Otevřenyacutem koncem kapilaacutery nahrňte maleacute množstviacute sucheacuteho vzorku zbytek kolem kapilaacutery

otřete a kapilaacuteru nechejte asi 5x volně padat svisle postavenou trubiciacute dlouhou asi 15 metru

na tvrdou podložku Vzorek laacutetky se tak dobře napěchuje do maleacuteho objemu na dně kapilaacutery

Sloupeček by měl byacutet vysokyacute asi 2 mm

3 Zapněte bodotaacutevek hlavniacutem vypiacutenačem Kapilaacutery se vzorkem vložte do bodotaacutevku

a zkontrolujte zda je vzorek dobře viditelnyacute Stiskněte tlačiacutetko bdquoplateau setldquo a stiskem tlačiacutetka

šipky nahoru nastavte teplotu na 270 degC a stiskněte START Teplota začiacutenaacute narůstat a kolem

aktuaacutelniacute teploty 200 degC pozorně sledujte oba vzorky

4 Odečtěte teplotu při ktereacute roztajiacute vaacutemi izolovanyacute kofein a kofein komerčniacute

VYHODNOCENIacute

Porovnejte obě ziacuteskaneacute hodnoty bodu taacuteniacute Vyhledejte hodnotu bodu taacuteniacute pro kofein a přiacutepadneacute rozdiacutely

vysvětlete

73

6 Izolace nukleovyacutech kyselin

Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu

K biochemickyacutem studiiacutem se použiacutevaacute nejrůznějšiacute biologickyacute materiaacutel kteryacute přiacuteroda poskytuje Vzhledem

k jeho různorodosti je technika zpracovaacuteniacute mnohdy velmi odlišnaacute a řiacutediacute se uacutečelem k jakyacutem studiiacutem maacute

byacutet použit Způsob zpracovaacuteniacute materiaacutelů byacutevaacute často odlišnyacute podle toho zda maacute byacutet vyacutechoziacute surovinou

pro izolaci detekci nějakeacute sloučeniny či skupiny laacutetek nebo zda se bude studovat jejich metabolismus

Maacute-li byacutet izolovaacutena nějakaacute laacutetka nebo skupina laacutetek z biologickeacuteho materiaacutelu (např vitamiacuten biacutelkovina

sacharid apod) je důležiteacute zvolit vhodnou vyacutechoziacute surovinu Pro izolaci se hodiacute nejleacutepe takovyacute

biologickyacute materiaacutel ve ktereacutem je požadovanaacute laacutetka v nejvyššiacute koncentraci je dostupnyacute a jeho cena

přijatelnaacute Vybranyacute živočišnyacute rostlinnyacute nebo mikrobiaacutelniacute materiaacutel je třeba v prvniacutem kroku

homogenizovat Rozrušeniacute rostlinnyacutech a živočišnyacutech buněk nedělaacute obvykle potiacuteže Jinak však je tomu

při izolaciacutech z buněk mikroorganismů Buněčnaacute stěna mikroorganismů je velmi rezistentniacute a jejiacute

narušeniacute vyžaduje zvlaacuteštniacute postupy viz niacuteže

Mletiacute

Suchyacute materiaacutel může byacutet rozemlet v různyacutech typech mlyacutenků Semena se melou v kulovyacutech mlyacutenech

nebo mlyacutenech s otočnyacutemi noži K mletiacute živočišnyacutech materiaacutelů se velmi dobře hodiacute mlyacutenek na maso

Tkaacuteň se v něm řeže a drtiacute zaacuteroveň Hrubost nebo jemnost lze regulovat vloženiacutem vhodneacute destičky

kterou se rozemletyacute materiaacutel protlačuje Všechny uvedeneacute strojky a mlyacutenky většinou může nahradit

běžnyacute univerzaacutelniacute kuchyňskyacute robot kteryacute je vybaven mixeacuterem mlyacutenkem masovyacutem strojkem i

struhadly

Rostlinnyacute materiaacutel určenyacute ke studiu exprese genů obsahu fytohormonů aj je třeba během mletiacute

neustaacutele chladit aby nedochaacutezelo k degradaci Provaacutediacute se tak chlazeniacutem tekutyacutem dusiacutekem Rostlinnyacute

materiaacutel se může drtit pomociacute třeciacute misky s tloučkem přičemž všechny potřeby ktereacute přichaacuteziacute do styku

s rostlinnyacutem materiaacutelem musiacute byacutet takteacutež vychlazeny Dalšiacute možnostiacute nadrceniacute rostlinneacuteho materiaacutelu je

použitiacute tzv kuličkoveacuteho mlyacutenku

Homogenizace

Na rozdiacutel od mletiacute nasucho je v biochemickeacute praacuteci chaacutepaacutena homogenizace jako důkladneacute rozmělněniacute

materiaacutelu za přiacutedavku vody nebo vhodnyacutech pufrů či fyziologickyacutech roztoků

Pro homogenizaci malyacutech množstviacute je nejvhodnějšiacute roztiacuteraacuteniacute materiaacutelu v třeciacute misce za přiacutedavku

mořskeacuteho piacutesku skelneacuteho prachu nebo jineacuteho abraziva Tužšiacute materiaacutely se před homogenizaciacute zmraziacute

kapalnyacutem dusiacutekem kteryacute je učiniacute křehčiacutemi k rozmělněniacute Homogenizaci lze rovněž proveacutest ve

vyacutekonneacutem mixeacuteru

K narušeniacute buněčneacute stěny a membraacuteny mikroorganismů tzv desintegraci se použiacutevaacute ještě některyacutech

speciaacutelniacutech metod Např působeniacute chemickyacutech činidel (detergenty) působeniacute enzymů štěpiacuteciacutech

polysacharidy buněčnyacutech stěn (lysozym celulasa) kraacutetkeacute působeniacute ultrazvuku opakovaneacute zmrazovaacuteniacute

a rozmrazovaacuteniacute Přehled nejužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik je uveden v tabulce 2

74

Tab 2 Přehled nejpoužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik

METODA PŘIacuteKLAD POUŽITIacute PRINCIP

Šetrneacute

lyacuteze buněk erythrocyty porušeniacute buněčneacute membraacuteny osmotickyacutem

tlakem

působeniacute enzymů bakterie štěpeniacute buněčneacute stěny specifickyacutemi

enzymy

působeniacute chemikaacuteliiacute

extrakce kvasinek

organickyacutemi rozpouštědly

nebo vhodnyacutemi kyselinami

čaacutestečnaacute solubilizace buněčneacute stěny

homogenizace jaterniacute tkaacuteň mechanickeacute porušeniacute buněk protlačovaacuteniacutem

uacutezkou štěrbinou

mletiacute svalovaacute tkaacuteň semena působeniacute střižnyacutech sil mechanickeacute

porušeniacute tkaacuteně

Středniacute

mixovaacuteniacute v nožovyacutech

mixeacuterech živočišnaacute a rostlinnaacute pletiva působeniacute střižnyacutech sil

mletiacute s abrazivy rostlinneacute tkaacuteně bakterie mechanickeacute porušeniacute buněk

Intenzivniacute

ultrazvuk buněčneacute suspenze naacutehleacute změny tlaku a teploty při zaacuteniku

vznikajiacuteciacutech mikrobublin

kuličkovyacute mlyacuten buněčneacute suspenze mechanickeacute porušeniacute buněk rychlou vibraciacute

skleněnyacutech kuliček

French press kvasinky dezintegrace buněčneacute stěny vysokyacutem

tlakem

Centrifugace

Centrifugace čili odstřeďovaacuteniacute patřiacute k nejběžnějšiacutem operaciacutem v biochemickeacute laboratoři Dovoluje

oddělit složky suspenze nebo emulze na zaacutekladě rozdiacutelnyacutech hustot Byacutevaacute často rychlejšiacute a pohodlnějšiacute

než filtrace a v některyacutech přiacutepadech vede i k lepšiacutemu odděleniacute pevneacute a kapalneacute faacuteze Kromě nahrazeniacute

nebo doplněniacute filtrace zvlaacuteště je-li suspendovanaacute laacutetka velmi jemnaacute špatně filtrovatelnaacute a filtrace

zdlouhavaacute maacute odstřeďovaacuteniacute v biochemii i jinyacute vyacuteznam Sloužiacute k některyacutem speciaacutelniacutem preparativniacutem a

analytickyacutem uacutečelům (např izolace mitochondriiacute diferenčniacute centrifugaciacute) Daacutele je to přiacuteprava buněčnyacutech

struktur gradientovou centrifugaciacute a z analytickyacutech aplikaciacute pak předevšiacutem stanoveniacute relativniacutech

molekulovyacutech hmotnostiacute sloučenin a stanoveniacute čistoty izolovanyacutech preparaacutetů

Při odstřeďovaacuteniacute působiacute na sedimentujiacuteciacute čaacutestice odstředivaacute siacutela (P) kterou lze vyjaacutedřit vztahem

119875 = 119898 ∙ 119903 ∙ 1205962

kde m hellip hmotnost čaacutestice

r hellip poloměr otaacutečeniacute

hellip uacutehlovaacute rychlost

75

Pro praktickeacute vyacutepočty se však zavaacutediacute veličina relativniacute odstřediveacute zrychleniacute R ktereacute udaacutevaacute kolikraacutet je

toto zrychleniacute většiacute než zemskeacute tiacutehoveacute zrychleniacute g a je daacutena vztahem

119877 = 1118 ∙ 119903 ∙ 1198732 ∙ 10minus5

kde N hellip počet otaacuteček za minutu

r hellip poloměr otaacutečeniacute v cm

Je nutno ji uvaacutedět jako hlavniacute charakteristiku centrifugace Z prvniacuteho vztahu je zřejmeacute že pouhyacute uacutedaj

počtu otaacuteček za minutu necharakterizuje proces centrifugace

Během nastavovaacuteniacute centrifugy je třeba braacutet zřetel na to kterou jednotku zadaacutevaacuteme ndash zda naacutesobky

zrychleniacute (x g) či otaacutečky za minutu (RPM) Tyto dvě hodnoty nejsou stejneacute ale existuje mezi nimi vztah

Dřiacuteve byl ke každeacute centrifuze dodaacutevaacuten nomogram k převodu těchto jednotek mezi sebou diacuteky znalosti

poloměru rotoru Dnešniacute centrifugy toto již zvlaacutedajiacute diacuteky elektronice samy

Existuje celaacute řada typů centrifug ktereacute se lišiacute velikostiacute (od malyacutech stolniacutech až po velkoobjemoveacute

průmysloveacute odstředivky) dosahovanyacutem zrychleniacutem a tvarem rotorů (vyacutekyvneacute a uacutehloveacute) Ve vyacutekyvnyacutech

rotorech jsou kyvety uloženy v pouzdrech kteraacute jsou volně zavěšena v čepech vlastniacuteho rotoru a kyvety

jsou během odstřeďovaacuteniacute ve vodorovneacute poloze Naproti tomu v uacutehlovyacutech rotorech jsou kyvety fixovaacuteny

v určiteacutem uacutehlu (45 - 50) k ose otaacutečeniacute

Zvlaacuteštniacute kategorii tvořiacute ultracentrifugy na nichž lze dosaacutehnout relativniacuteho odstřediveacuteho zrychleniacute

100 000 x g a viacutece Lišiacute se od běžnyacutech centrifug zejmeacutena tiacutem že prostor s rotorem musiacute byacutet při

odstřeďovaacuteniacute evakuovaacuten snižuje se tiacutem třeniacute způsobeneacute přiacutetomnostiacute vzduchu diacuteky tomu se rotor

nebude zahřiacutevat Použiacutevajiacute se pro děleniacute biopolymerů a subcelulaacuterniacutech čaacutestic v hustotniacutem gradientu

sacharosy nebo cesnyacutech soliacute Tyto techniky lze provaacutedět jak v analytickeacutem tak i v preparativniacutem

měřiacutetku Analytickeacute centrifugy jsou naviacutec opatřeny optickyacutem zařiacutezeniacutem umožňujiacuteciacutem sledovat rozhraniacute

tvořenaacute jednotlivyacutemi sedimentujiacuteciacutemi laacutetkami

Pro většinu praciacute preparačniacutech i analytickyacutech jsou požadovaacuteny centrifugy chlazeneacute Chlazeniacute centrifug

je zajišťovaacuteno chladiciacutemi agregaacutety zabudovanyacutemi do jedineacuteho provozniacuteho celku s centrifugou a je

ovlaacutedaacuteno termostatem Protilehleacute kyvety (u vysokootaacutečkovyacutech centrifug všechny kyvety) musejiacute byacutet

staticky a dynamicky vyvaacuteženy Z bezpečnostniacutech důvodu i z hlediska ochrany centrifugy je nutno

klaacutest na vyvažovaacuteniacute kyvet zvyacutešenou pozornost Každaacute nepřesnost v dynamickeacutem i statickeacutem vyvaacuteženiacute

se mnohonaacutesobně projeviacute zvětšeniacutem odstřediveacuteho tlaku na jednu stranu osy Osa se nerovnovaacutežnyacutem

zatiacuteženiacutem snadno ohne nebo se poškodiacute ložisko Při chodu odstředivky se při nepřesneacutem vyvaacuteženiacute

projevujiacute silneacute vibrace Statickeacuteho vyvaacuteženiacute se dosaacutehne tak že se na technickyacutech vaacutehaacutech s přesnostiacute na

jeden gram vyvaacutežiacute protilehlaacute pouzdra s kyvetami naplněnyacutemi suspenziacute určenou k centrifugaci Daleko

většiacute pozornost je třeba klaacutest dynamickeacutemu vyvaacuteženiacute protilehlyacutech kyvet Protilehleacute kyvety musiacute miacutet

stejnou velikost hmotnost a stejně umiacutestěneacute těžiště To znamenaacute že protilehleacute kyvety musiacute byacutet

naplněny stejnou suspenziacute přesněji řečeno suspenziacute o stejneacute hustotě Nelze tedy napřiacuteklad při

precipitaci siacuteranem amonnyacutem kyvetu s tiacutemto roztokem vyvaacutežit kyvetou s destilovanou vodou

76

Nukleoveacute kyseliny

Nukleoveacute kyseliny jsou makromolekulaacuterniacute laacutetky ktereacute ve sveacute struktuře nesou genetickou informaci

Běžnyacutemi nukleovyacutemi kyselinami jsou kyselina deoxyribonukleovaacute (DNA) a ribonukleovaacute (RNA) Zaacutekladniacute

stavebniacute jednotkou nukleovyacutech kyselin je tzv nukleotid Nukleotid je obecně heterocyklickaacute baacuteze kteraacute

N-glykosidickou vazbou vaacuteže sacharid (pentosu) a esterovou vazbou fosfaacutet (odtud kyselina)

Heterocyklickeacute baacuteze v nukleovyacutech kyselinaacutech jsou purinoveacute nebo pyrimidinoveacute povahy Nejčastěji

zastoupeneacute pyrimidinoveacute baacuteze jsou cytosin (C) thymin (T) a uracil (U) a purinoveacute baacuteze adenin (A) a

guanin (G) (Obr 1) Zatiacutemco DNA obsahuje baacuteze C T A G u RNA je T zaměněn za U

Jak už z naacutezvu vyplyacutevaacute nukleotidy RNA v sobě vaacutežou sacharid ribosu kdežto DNA jejiacute 2-deoxy variantu

Jednotliveacute nukleotidy jsou vaacutezaacuteny do polynukleotidoveacuteho řetězce skrze fosfaacutet (Obr 2) jednaacute se tedy o

vazbu diesterovou

Obr 1 Purinoveacute a pyrimidinoveacute nukleotidy

Nukleoveacute kyseliny byly objeveny již roku 1869 v buněčnyacutech jaacutedrech Jejich strukturu však odhalili až v

roce 1953 paacutenoveacute Watson a Crick (Nobelova cena) kdy bylo rozluštěno vzaacutejemneacute paacuterovaacuteniacute nukleotidů

dvou na sebe antiparalelniacutech řetězců dvoušroubovice DNA (Obr 3)

77

Obr 2 Nukleotidy spojeneacute v řetězec (UAG)

Obr 3 Paacuterovaacuteniacute baacuteziacute ve dvoušroubovici DNA

Izolace nukleovyacutech kyselin

Pro izolaci nukleovyacutech kyselin z živyacutech organismů byla vyvinuta řada metod ktereacute se od sebe mohou

dosti odlišovat Pro stručnost tohoto textu budou popsaacuteny dvě zaacutekladniacute

Prvniacutem krokem u všech metod je vždy lyacuteze buněk nebo pevneacute tkaacuteně U buněk většinou stačiacute rozrušit

buněčnou stěnu a membraacuteny nejčastěji se za tiacutemto uacutečelem použiacutevajiacute detergenty jako je dodecylsulfaacutet

sodnyacute (SDS) nebo Triton X-100 Pro izolaci DNA nebo RNA z rostlinnyacutech pletiv nebo živočišnyacutech tkaacuteniacute je

třeba nejdřiacuteve mechanickeacuteho narušeniacute ktereacute provaacutediacuteme buď mrazem ndash tekutyacutem dusiacutekem nebo

různyacutemi typy homogenizaacutetorů Buněčnyacute obsah včetně DNA se z lyzovanyacutech buněk uvolniacute do

extrakčniacuteho pufru kteryacute vždy musiacute obsahovat chelatačniacute činidlo ethylendiamintetraoctovou kyselinu

(EDTA) kteraacute vychytaacute veškereacute vaacutepenateacute ionty z extraktu Vaacutepenateacute ionty fungujiacute jako kofaktory

78

nukleas enzymů ktereacute štěpiacute nukleoveacute kyseliny a pokud by tyto enzymy byly během extrakce aktivniacute

naštěpily by veškereacute izolovaneacute nukleoveacute kyseliny Do extrakčniacuteho pufru se někdy přidaacutevajiacute naviacutec ještě

proteinasy enzymy štěpiacuteciacute proteiny Většina DNA je totiž obalenaacute histony a jejich odstraněniacute

proteinasou zvyacutešiacute čistotu izolovaneacute DNA

Jeden typ metod je založen na extrakci směsiacute fenolu a chloroformu Fenol se rozpouštiacute ve vodě i v

chloroformu preferuje ale chloroform Chloroform se jako organickeacute rozpouštědlo s vodou nemiacutesiacute

Přidaacuteme-li tedy směs fenolu a chloroformu k extraktu ze živeacute tkaacuteně veškereacute tuky přechaacutezejiacute do

chloroformu biacutelkoviny a čaacutest polysacharidů se působeniacutem organickyacutech rozpouštědel vysraacutežiacute a nukleoveacute

kyseliny zůstanou ve vodneacute faacutezi Po intenzivniacute extrakci se směs zcentrifuguje a vznikleacute faacuteze se od sebe

odděliacute Vysraacuteženeacute proteiny a sacharidy vytvořiacute na rozhraniacute biacutelou prstencovitou sraženinu Pro vysraacuteženiacute

nukleovyacutech kyselin z vodneacute faacuteze se použiacutevaacute absolutniacute ethanol s přiacutedavkem soli nebo isopropanol Po

intenzivniacute centrifugaci (14000 RPM) pak nukleovaacute kyselina vytvořiacute ve zkumavce opaleskujiacuteciacute pelet

kteryacute se ještě promyacutevaacute etanolem sušiacute a nakonec rozpouštiacute ve vodě nebo vhodneacutem pufru

Novějšiacute metody využiacutevajiacute adsorpce nukleovyacutech kyselin na silikaacutet v přiacutetomnosti chaotropniacutech soliacute jako

je třeba guanidin thiokyanaacutet Extrakt nukleovyacutech kyselin se smiacutechaacute se silikaacutetovou matriciacute v podobě

vrstvy silikaacutetovyacutech kuliček v přiacutetomnosti chaotropniacute soli Nukleoveacute kyseliny se navaacutežiacute na kuličky a ty se

pak promyacutevaacuteniacutem zbaviacute kontaminujiacuteciacutech proteinů polysacharidů a jinyacutech nečistot Nakonec se nukleoveacute

kyseliny z kuliček uvolniacute sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely roztoku Tato metoda je velice rychlaacute a efektivniacute a využiacutevaacute

se ve většině komerčniacutech setů pro izolaci nukleovyacutech kyselin např v diagnostickyacutech laboratořiacutech v

nemocniciacutech

Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace a čistoty nukleovyacutech kyselin

Jako důkaz přiacutetomnosti izolovaneacute DNA i kontrolu jejiacute čistoty se použiacutevaacute nejčastěji spektrofotometrie v

bliacutezkeacute UV oblasti Nukleoveacute kyseliny absorbujiacute nejintenzivněji světlo o vlnoveacute deacutelce 260 nm takže

hodnota absorbance je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Při stanoveniacute je nutneacute dbaacutet na čistotu

preparaacutetu protože rušiacute přiacutetomnost proteinů (280 nm) a aromatickyacutech laacutetek Pokud je DNA preparaacutet

čistyacute poměr A260A280 dosahuje hodnoty 18

cDNA=629∙A260-360∙A280 [ngμl]

Daleko citlivějšiacute stanoveniacute koncentrace DNA je pomociacute metody fluorimetrie kdy je měřena

fluorescence DNA po smiacuteseniacute se specifickyacutem interkalačniacutem barvivem tedy barvivem ktereacute se

vmezeřuje mezi baacuteze DNA

Pro měřeniacute v UV oblasti je třeba použiacutevat kyvety ktereacute jsou pro tuto oblast spektra určeneacute ndash obvykle

se jednaacute o kyvety křemenneacute či jinak upraveneacute Při použitiacute plastoveacute či obyčejneacute skleněneacute kyvety dochaacuteziacute

k absorpci UV zaacuteřeniacute materiaacutelem kyvety tudiacutež jiacutem paprsek neprojde a nelze stanovit absorbanci

měřeneacuteho vzorku (Obr 4A) Při použitiacute UV kyvety uvidiacutete hladkyacute průběh spektra (Obr 4B) Daacutele je třeba

daacutevat pozor na směr kteryacutem kyvetu do spektrofotometru vklaacutedaacutete Při špatneacutem vloženiacute kyvety opět

nelze stanovit absorbanci měřeneacuteho vzorku (Obr 4C)

79

Obr 4 UV spektra stejneacuteho vzorku DNA A ndash použitiacute nevhodneacute plastoveacute kyvety B ndash použitiacute UV kyvety

C ndash UV kyveta vloženaacute špatnyacutem směrem D ndash vzorek DNA s vysokou koncentraciacute kontaminujiacuteciacutech

proteinů Na obraacutezku B je vidět absorpčniacute maximum DNA při 260 nm

UacuteKOL Č 1 Izolace DNA z vepřoveacute sleziny a RNA z pekařskyacutech kvasnic

LABORATORNIacute POMŮCKY

Třeciacute misky s tloučkem Odměrneacute vaacutelce pH papiacuterky Skleněnaacute tyčinka Centrifugačniacute kyvety Kaacutedinky

Dřevěneacute prkeacutenko a nůž Skleněneacute zkumavky Varneacute baňky Špejle Chlazenaacute centrifuga Automatickeacute pipety a špičky

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Vepřovaacute slezina Pekařskeacute kvasnice Hydroxid sodnyacute Chlorid sodnyacute

Kyselina octovaacute Diethylether Ethanol Mořskyacute piacutesek

ROZTOKY

5 kyselina octovaacute

50 kyselina octovaacute

05 hydroxid sodnyacute

1 M chlorid sodnyacute

POJMY

Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci

Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem

POSTUP

80

IZOLACE RNA Z KVASNIC

Pozor s diethyletherem pracujte v digestoři

1 Do třeciacute misky nadrobte jedno baleniacute pekařskyacutech kvasnic přidejte lžičku mořskeacuteho piacutesku a

důkladně rozetřete Poteacute postupně přidejte 3 ml destilovaneacute vody a 3 ml diethyletheru Po

přiacutedavku vždy důkladně rozetřete

2 Do homogenaacutetu postupně přidejte 50 ml 05 NaOH a pokračujte v roztiacuteraacuteniacute asi ještě 15 min

Upravte pH pomociacute 5 kyseliny octoveacute na pH 6 (použijte pH papiacuterky)

3 Směs rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet

4 Směs centrifugujte při 9500 g a teplotě 4 degC po dobu 10 min

5 Supernatant odlijte do kaacutedinky a upravte na pH 35 pomociacute 50 kyseliny octoveacute ndash odměřte použiteacute

množstviacute Přidejte vychlazenyacute ethanol ndash stejnyacute objem jako kyseliny octoveacute - vyloučenaacute sraženina

představuje ribonukleoprotein

6 Sraženinu ribonukleoproteinu zcentrifugujte při 2000 g 4 degC 10 min Supernatant teacuteměř celyacute

odlijte Ribonukleoprotein rozmiacutechejte ve zbytku supernatantu a naacutesledně rozdělte do třiacute frakciacute

(největšiacute množstviacute do varneacute baňky menšiacute množstviacute do velkeacute zkumavky a nejmeacuteně do maleacute

zkumavky) a uchovejte při 4 degC pro dalšiacute experimenty

IZOLACE DNA ZE SLEZINY

1 Slezinu z baliacutečku nakraacutejejte a naacutesledně v třeciacute misce rozetřete s trochou mořskeacuteho piacutesku na jemnou

kaši

2 Přidejte 100 ml vychlazeneacuteho 1 M NaCl - postupně po malyacutech daacutevkaacutech a za staacuteleacuteho roztiacuteraacuteniacute

Homogenizujte 15 min

3 Homogenaacutet rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet

4 Homogenaacutet centrifugujte při 5000 g 10 min 4 degC Mezitiacutem si připravte 600 ml vychlazeneacute

destilovaneacute vody do 1 l kaacutedinky

5 Supernatant pomalu v tenkeacutem proudu kontinuaacutelně nalijte do vychlazeneacute destilovaneacute vody poteacute

velmi jemně promiacutechejte pomociacute dřevěneacute špejle DNA se sraacutežiacute ve formě opaleskujiacuteciacutech vlaacuteken

6 Za použitiacute dřevěneacute špejle naviacutejejte vlaacutekna DNA a ty přenaacutešejte do varneacute baňky do velkeacute a maleacute

zkumavky a uchovejte při 4 degC pro spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace DNA

UacuteKOL Č 2 Důkaz nukleovyacutech kyselin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Vodniacute laacutezeň

Vařič

Zpětnyacute chladič

Stojany

Svorky

Varneacute kamiacutenky

Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)

Skleněneacute zkumavky

Špachtle

Automatickeacute pipety a špičky

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

81

Hydroxid sodnyacute

Kyselina siacuterovaacute

Uhličitan sodnyacute

Kyselina chlorovodiacutekovaacute

Dusičnan střiacutebrnyacute

Koncentrovanyacute amoniak

Folinovo činidlo

Difenylamin

ROZTOKY

5 kyselina siacuterovaacute

05 hydroxid sodnyacute

Difenylaminoveacute činidlo

5 dusičnan střiacutebrnyacute

POSTUP

ODLIŠENIacute DNA A RNA

DNA a RNA lze odlišit podle vaacutezaneacuteho sacharidu na zaacutekladě barevnyacutech reakciacute ktereacute poskytujiacute ribosa a

2-deoxyribosa s difenylaminem Zatiacutemco RNA poskytuje s difenylaminem zeleneacute zbarveniacute DNA reaguje

modře

Pozor pracujete s difenylaminem pracujte v rukaviciacutech a v digestoři

1) K frakciacutem RNA a DNA ve většiacutech zkumavkaacutech přidejte 1 ml 05 NaOH a po promiacutechaacuteniacute a rozpuštěniacute

přidejte 1 ml difenylaminoveacuteho činidla

2) Reakce inkubujte na vrouciacute vodniacute laacutezni minimaacutelně 20 min pak pozorujte vyacutevoj zbarveniacute

STABILITA NUKLEOVYacuteCH KYSELIN

Hlavniacute uacutelohou DNA je uchovat genetickou informaci což je zabezpečeno mimo jineacute vysokou stabilitou

fosfodiesteroveacute vazby Zatiacutemco v alkalickeacutem prostřediacute se DNA jen denaturuje RNA se rozštěpiacute až na

jednotliveacute nukleotidy Kyselou hydrolyacutezou se štěpiacute obě nukleoveacute kyseliny ale rozdiacutelnyacutem způsobem

1) K frakciacutem DNA a RNA ve varnyacutech baňkaacutech přidejte 30 ml 5 kyseliny siacuteroveacute a pod zpětnyacutem chladičem

povařte 30 min Nezapomeňte do baňky vložit varneacute kamiacutenky

2) Ziacuteskaneacute hydrolyzaacutety rozdělte po 1 ml do zkumavek (3 zkumavky pro DNA 3 zkumavky pro RNA) a

použijte pro dalšiacute analyacutezy

DŮKAZ PURINOVYacuteCH BAacuteZIacute NUKLEOVYacuteCH KYSELIN

Purinoveacute baacuteze tvořiacute nerozpustneacute soli střiacutebrneacute a měďneacute

82

1) K prvniacutem dvěma zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA (z předchoziacuteho pokusu) přidaacutevejte po

kapkaacutech amoniak až do alkalickeacute reakce (detekujte pH papiacuterkem) a 05 ml 5 roztoku AgNO3

pozorujte vznik jemneacute biacuteleacute vločkoviteacute sraženiny

2) Dalšiacute dvě zkumavky s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přiveďte k varu a přidejte 1 ml 10 CuSO4 poteacute

postupně přidaacutevejte pevnyacute Na2SO3 až dokud nevznikne tmavě žlutohnědaacute sraženina

Guanin redukuje Folinovo činidlo za vzniku modreacuteho zbarveniacute

3) Ke třetiacutem zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přidejte 1 ml Folinova činidla promiacutechejte a po

špetkaacutech přidaacutevejte na nakloněnou stěnu zkumavky pevnyacute Na2CO3 Vznikaacute intenzivně modreacute

zbarveniacute

UacuteKOL Č 3 Spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace nukleovyacutech kyselin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Křemennaacute kyveta

Stolniacute spektrofotometr

Automatickeacute pipety a špičky

Izolovanaacute DNA a RNA

POSTUP

1) K RNA a DNA v malyacutech zkumavkaacutech přidejte 05 ml 05 NaOH

2) Do 1 cm křemenneacute kyvety napipetujte 2 ml 05 NaOH a přidejte 20 microl alkalickeacuteho roztoku DNA

nebo RNA Jako slepou reakci použijte 05 NaOH

3) Proměřte absorpčniacute spektrum v UV oblasti v rozsahu 200-290 nm Pomociacute šipek na

spektrofotometru odečtěte hodnoty A260 a A280 Spektrum si vyfoťte

Obr 5 UV-spektrum DNA a RNA

83

VYHODNOCENIacute

1 Pomociacute vyacuteše uvedeneacuteho vzorce určete koncentraci a čistotu vaacutemi izolovanyacutech vzorků DNA

Vysvětlete co může byacutet přiacutečinou pokud je hodnota čistoty vyššiacute nebo nižšiacute než 18

2 Do protokolu zaznamenejte pozorovaneacute spektrum pro DNA i RNA

3 Zhodnoťte vyacutesledek důkazovyacutech reakciacute

7 Destilace

Destilace je metoda užiacutevanaacute k děleniacute a čištěniacute směsi kapalin ktereacute se navzaacutejem lišiacute bodem varu

Všeobecně platiacute že těkavějšiacute složky směsi přechaacutezejiacute v paacutery snadněji než složky meacuteně těkaveacute Plynnaacute faacuteze

vyskytujiacuteciacute se nad kapalinou maacute tedy jineacute složeniacute než kapalnaacute směs a destilaacutet (kondenzaacutet) vzniklyacute

kondenzaciacute těchto par bude bohatšiacute na těkavějšiacute složku

Chceme-li dosaacutehnout dokonaleacuteho rozděleniacute směsi dvou kapalin jedinou destilaciacute v jednoducheacute

aparatuře musiacute se jejich body varu lišit alespoň o 50 degC a destilovaneacute laacutetky nesmějiacute vytvaacuteřet azeotropniacute

směs (azeotrop) Azeotrop lze definovat jako směs s konstantniacutem bodem varu jejiacutež složky od sebe nelze

oddělit jednoduchou destilaciacute Dle povahy kapalneacute směsi je třeba volit vhodnou destilačniacute metodu pro

odděleniacute složek směsi

Je-li kapalina znečištěna pouze malyacutem množstviacutem těkavyacutech laacutetek pak je možneacute ji čistit jednoduchou

destilaciacute nebo pouhyacutem odpařovaacuteniacutem Jednaacute-li se však o směs laacutetek s velmi bliacutezkyacutemi body varu pak je

třeba použiacutet tzv frakčniacute destilaci (neboli rektifikaci) Je-li destilovanaacute laacutetka termicky maacutelo stabilniacute a

rozklaacutedaacute se při nižšiacute teplotě než je jejiacute bod varu pak je nutneacute použiacutet destilaci vakuovou Vakuovaacute

84

destilace probiacutehaacute za sniacuteženeacuteho tlaku ktereacuteho lze dosaacutehnout pomociacute vakuoveacute pumpy Často využiacutevanyacutem

zařiacutezeniacutem pro vakuovou destilaci je vakuovaacute rotačniacute odparka Destilace s vodniacute parou se použiacutevaacute k

odděleniacute těch laacutetek ktereacute těkajiacute s vodniacute paacuterou při nižšiacute teplotě než je jejich bod varu

Pro uacutečely opětovneacuteho zkapalněniacute par destilovaneacute kapaliny se v laboratorniacutech podmiacutenkaacutech použiacutevajiacute

chladiče u kteryacutech se rozlišuje několik druhů Paacutery vysokovrouciacutech laacutetek (s bodem varu nad 150 degC)

kondenzujiacute ve vzdušneacutem chladiči (Obr 1A) v ostatniacutech přiacutepadech se použiacutevaacute Liebigův chladič kteryacutem

proteacutekaacute studenaacute voda (Obr 1B) Ještě uacutečinnějšiacute je chladič kuličkovyacute (Obr 1C) nebo spiraacutelovyacute (Obr 1D)

kteryacute se při sestavovaacuteniacute destilačniacute aparatury musiacute postavit do šikmeacute polohy tak aby se v něm nezdržoval

kondenzaacutet Variace spiraacuteloveacuteho chladiče je rovněž často využiacutevaacutena u vakuoveacute rotačniacute odparky

Obr 1 Chladiče A ndash vzdušnyacute chladič B ndash Liebigův chladič C ndash kuličkovyacute chladič D ndash spiraacutelovyacute chladič

Šipky naznačujiacute směr toku chladiacuteciacuteho meacutedia (vody)

Destilace za normaacutelniacuteho tlaku

Destilace za normaacutelniacuteho tlaku je nejběžnějšiacute druh destilace a použiacutevaacute se všude tam kde kapalina přechaacuteziacute

snadno v paacutery při teplotě za ktereacute se neniacute třeba obaacutevat rozkladu destilovaneacute laacutetky Destilačniacute aparatura

(Obr 2) se sklaacutedaacute z varneacute baňky přiacutepadně z baňky frakčniacute Varnaacute baňka se nevoliacute přiacuteliš velkaacute a plniacute se

maximaacutelně do 34 objemu Baňka se uzaviacuteraacute přes Claisenův naacutestavec na kteryacute je napojen teploměr pro

měřeniacute teploty a chladič pro kondenzaci par

Jelikož maacute při destilaci směsi vrouciacute kapalina obvykle vyššiacute bod varu než kondenzaacutet je vhodnějšiacute

neponořovat teploměr do kapaliny nyacutebrž odečiacutetat teplotu odvaacuteděnyacutech par Na konci chladiče je obvykle

upevněna alonž pomociacute niacutež steacutekaacute kondenzaacutet do jiacutemaciacute naacutedoby (předloha neboli kondenzačniacute baňka)

Velice vyacutehodneacute jsou aparatury zaacutebrusoveacute obzvlaacuteště při praacuteci s agresivniacutemi laacutetkami

V dokonale hladkyacutech naacutedobaacutech může při zahřiacutevaacuteniacute kapalin dojiacutet k tzv utajeneacutemu varu Je to metastabilniacute

stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute

prudkyacute var vzkypěniacute a přetečeniacute destilovaneacute směsi do předlohy Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu

vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute

cihla varneacute kamiacutenky apod)

85

Obr 2 Destilačniacute aparatura za normaacutelniacuteho tlaku A ndash vařič B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek

D ndash Claisenův naacutestavec E ndash teploměr F ndash Liebigův chladič G ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič H ndash alonž

I ndash Erlenmayerova baňka

Destilace s vodniacute paacuterou

Podle Daltonova zaacutekona je tlak nad směsiacute dvou nebo několika kapalin roven součtu parciaacutelniacutech tlaků

jednotlivyacutech složek Jelikož var kapaliny nastane v okamžiku kdy se tenze jejiacute paacutery rovnaacute okolniacutemu ndash

atmosfeacuterickeacutemu tlaku je zřejmeacute že bod varu takoveacute směsi bude nižšiacute než body varu jednotlivyacutech

oddělenyacutech složek

Jako přiacuteklad lze pro jednoduchost uveacutest směs anilinu a vody kteraacute vře při 98 degC kdy tenze vodniacute paacutery

činiacute 942middot104 Pa a tlak par anilinu je 707middot103 Pa Bod varu samotneacuteho anilinu je roven 1844 degC Destilace

s vodniacute parou je tedy založena na využitiacute Daltonova zaacutekona Použiacutevaacute se hlavně v organickeacute chemii Tiacutemto

způsobem je možno předestilovat laacutetky ktereacute majiacute bod varu i vyššiacute než 200 degC při teplotaacutech nižšiacutech než

100 degC a uchraacutenit je tak před nežaacutedouciacutem rozkladem

Při destilaci s vodniacute parou se použiacutevajiacute aparatury sestaveneacute dle obraacutezku 3 Aparatura se sklaacutedaacute z vyviacuteječe

vodniacute paacutery kteryacutem je varnaacute baňka uzavřenaacute 2x vrtanou zaacutetkou Jedniacutem otvorem prochaacuteziacute dlouhaacute

skleněnaacute trubice sahajiacuteciacute až ke dnu naacutedoby Je to tzv pojistnaacute trubice a jejiacutem uacutekolem je zabraacutenit při

naacutehleacutem poklesu tlaku ve vyviacuteječi nasaacutetiacute kapaliny z destilačniacute baňky Podtlak se vyrovnaacute nasaacutetiacutem vzduchu

pojistnou trubiciacute Baňky i chladič jsou uchyceny pomociacute laboratorniacutech držaacuteků a laboratorniacutech spojek do

laboratorniacutech stojanů pro zajištěniacute stability celeacute aparatury

86

Vodniacute paacutera probublaacutevaacute destilačniacute baňkou kteraacute je zahřiacutevaacutena souběžně s vyviacuteječem vodniacute paacutery Destilačniacute

baňka je většinou upevněna vzhledem k ostatniacute aparatuře do šikmeacute polohy proto aby kapalina

rozstřikovanaacute proudem vodniacute paacutery nevnikla do chladiče a neznečišťovala tak kondenzaacutet Dalšiacute možnostiacute

prevence znečištěniacute kondenzaacutetu je použitiacute Claisenova naacutestavce kteryacute zvětšuje vzdaacutelenost mezi kapalinou

a uacutestiacutem chladiče Chladič byacutevaacute standardně zakončen alonžiacute a jiacutemaciacute naacutedobou

Obr 3 Destilace s vodniacute parou A ndash vařič nebo topneacute hniacutezdo B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek

D ndash pojistnaacute trubice a trubice pro vedeniacute vodniacute paacutery E ndash trojhrdlaacute baňka F ndash Claisenův naacutestavec

G ndash teploměr H ndash Liebigův chladič I ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič J ndash alonž K ndash Erlenmayerova baňka

UacuteKOL Č 1 Izolace hřebiacutečkoveacute silice z hřebiacutečku destilaciacute s vodniacute parou

V tomto cvičeniacute lze izolovat silice z dalšiacutech volitelnyacutech zdrojů (levandule kmiacuten apod)

teoretickaacute přiacuteprava je zde hodnocena 20 kladnyacutemi body

Hřebiacutečkovaacute silice je homogenniacute směs o složeniacute eugenol (85-90 ) acetyleugenol (9-10 ) a maleacute

množstviacute jinyacutech laacutetek Laacutetky přiacutetomneacute v teacuteto směsi majiacute teploty varu 254 degC pro eugenol a 281-286 degC pro

acetyleugenol Obě tyto laacutetky jsou ve vodě pouze velmi maacutelo rozpustneacute Hustota těchto laacutetek se

pohybuje v rozmeziacute 1079 gmiddotml-1 pro acetyleugenol a 1067 gmiddotml-1 pro eugenol při 25degC

87

Při teplotě varu vody však obě tyto laacutetky majiacute značnou tenzi par a lze je proto z hřebiacutečku snadno

vydestilovat s vodniacute parou při teplotě nižšiacute než 100 degC Ze ziacuteskaneacute vodniacute emulze se silice vyextrahuje do

vhodneacuteho rozpouštědla Naacuteslednyacutem oddestilovaacuteniacutem rozpouštědla z extraktu je dociacuteleno jeho zahuštěniacute

Tiacutemto postupem lze ziacuteskat čistou hřebiacutečkovou silici sklaacutedajiacuteciacute se převaacutežně z eugenolu a acetyleugenolu

Eugenol je fenolickaacute laacutetka obsaženaacute hlavně v nezralyacutech plodech rostlin čeledi Myrtaceae jako je Pimento

officinalis či Caryophyllum aromaticum u naacutes znaacutemyacutech jako noveacute kořeniacute (jamajskyacute pepř) a hřebiacuteček

Z pohledu chemickeacuteho se jednaacute o derivaacutet guajakolu s allylovyacutem řetězcem kteryacute naacuteležiacute mezi

fenylpropanoidy Vzhledem se jednaacute o bezbarvou až bledě žlutou olejovitou kapalinu přiacutejemneacute

hřebiacutečkoveacute vůně V současneacute době se použiacutevaacute v zubniacutem leacutekařstviacute jako lokaacutelniacute anestetikum a rovněž

působiacute jako aktivaacutetor žaludečniacutech traacuteviciacutech enzymů a s tiacutem takeacute souvisiacute obliba těchto druhů kořeniacute teacuteměř

ve všech světovyacutech kuchyniacutech

LABORATORNIacute POMŮCKY

Alonž (velkaacute a malaacute)

Claisenův naacutestavec (velkyacute a malyacute)

Děliacuteciacute naacutelevka se skleněnou zaacutetkou (250 ml)

Erlenmayerovy baňky (100 ml)

Filtračniacute kruh středniacute

Gumoveacute hadice

Hrnec pro vodniacute laacutezeň

Kaacutedinky (50 ml 100 ml 250 ml)

Laboratorniacute lžička

Laboratorniacute spojky

Laboratorniacute stojany

Laboratorniacute svorka malaacute

Laboratorniacute svorka pro chladič

Laboratorniacute svorky středniacute

Zvedaacutek pro topneacute hniacutezdo

Liebigův chladič (velkyacute a malyacute)

Mikrozkumavka

Odměrnyacute vaacutelec (25 ml)

Pasteurova pipeta

Skleněneacute zaacutetky 1415

Skleněneacute kuličkyvarneacute kamiacutenky

Teploměr do 150degC

Třeciacute miska s tloučkem

Topneacute hniacutezdo na 250ml baňku

Topneacute hniacutezdo na 500ml baňku

Trojhrdlaacute baňka (500 ml)

Varneacute baňky (100 ml 250 ml)

Vařič

Vaacuteženka

Vyviacuteječ paacutery (zaacutetka + skleněnaacute trubice)

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Hřebiacuteček

Hexan

POSTUP

POZOR Hexan je hořlavina I třiacutedy nepoužiacutevejte v bliacutezkosti praacutece s niacutem otevřeneacuteho ohně

Zabraňte aby se dostala voda dovnitř topneacuteho hniacutezda

Pokud se tak stane okamžitě odpojte hniacutezdo z elektrickeacute siacutetě

1 Navažte 10 g hřebiacutečku a důkladně jej rozetřete v třeciacute misce za pomoci tloučku

2 Sestavte destilačniacute aparaturu pro destilaci s vodniacute parou dle obraacutezku 3 Jelikož se jednaacute o

zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Chladič napojte dle šipek na přiacutevod

chladiciacute vody a odvodniacute hadičku z chladiče umiacutestěte do odpadu Obě baňky umiacutestěte do topnyacutech

hniacutezd Zaacutebrusy promažte jemnou vrstvou silikonu Aparaturu sestavujte souběžně s umiacutestěniacutem

88

chemikaacuteliiacute do přiacuteslušnyacutech baněk (popsaacuteno v bodě 3 a 4) Po sestaveniacute nechte aparaturu zkontrolovat

vedouciacutem cvičeniacute

3 Vyviacuteječ vodniacute paacutery naplňte do ⅔ destilovanou vodou a na jeho dno umiacutestěte skleněneacute kuličky (varneacute

kamiacutenky)

4 Do trojhrdleacute baňky nasypte rozetřenyacute hřebiacuteček a přilijte 100 ml destilovaneacute vody

5 Miacuternyacutem proudem pusťte do chladiče vodu a zapněte vyhřiacutevaacuteniacute vyviacuteječe vodniacutech par na plnyacute vyacutekon

Zaacuteroveň zapněte vyhřiacutevaacuteniacute trojhrdleacute baňky na frac12 vyacutekon V průběhu destilace neustaacutele kontrolujte

aparaturu přiacutepadně regulujte teplotu vyhřiacutevaacuteniacute dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute

6 Po přibližně 30 minutaacutech na zaacutekladě pokynů vedouciacuteho cvičeniacute ukončete destilaci a nechte

destilačniacute aparaturu ochladit

7 Ze ziacuteskaneacute směsi vody a silice vyextrahujte silici hexanem dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu

Předestilovanou směs nalijte do uzavřeneacute děliacuteciacute naacutelevky přidejte k niacute 15 ml hexanu a po uzavřeniacute

naacutelevky zaacutetkou obsah důkladně protřepte (viz uacuteloha č 5 ndash Extrakce)

Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru a

otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte dostatečnyacute

přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna

Po důkladneacutem protřepaacuteniacute vyčkejte až se v naacutelevce vytvořiacute rozhraniacute dvou vrstev Spodniacute vrstvu tj

vodu se zbytkem silice odlijte do kaacutedinky Spolu se spodniacute vrstvou můžete odliacutet i malou čaacutest horniacute

vrstvy pro zajištěniacute že v horniacute vrstvě nebude ani čaacutest spodniacute vrstvy Roztok silice v hexanu (horniacute

vrstva) pak přelijte do sucheacute Erlenmayerovy baňky I minimaacutelniacute množstviacute vody způsobiacute zakaleniacute

silice po oddestilovaacuteniacute hexanu Extrakci zopakujte ještě dvakraacutet vždy s novyacutem podiacutelem hexanu kteryacute

přidaacutevaacutete k vodneacute faacutezi Jednotliveacute podiacutely silice v hexanu spojte dohromady

8 Sestavte aparaturu pro destilaci za normaacutelniacuteho tlaku podle obraacutezku 2 Jelikož se jednaacute

o zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Baňku miacutesto do topneacuteho hniacutezda

umiacutestěte do vodniacute laacutezně (hrnec s vodou umiacutestěnyacute na vařiči) Roztok silice v hexanu přelijte do maleacute

zaacutebrusoveacute baňky (100 ml) na kterou nasadiacutete Claisenův naacutestavec s vodniacutem chladičem zakončenyacutem

alonžiacute a baňkou na kondenzaacutet

9 Baňku zahřiacutevejte opatrně na vodniacute laacutezni (vařič s hrncem) Během destilace je nutno regulovat

teplotu vodniacute laacutezně Udržujte ji mezi 80-90 degC voda tedy nesmiacute vřiacutet Zaacuteroveň sledujte teplotu v

destilačniacute aparatuře a v průběhu destilace odečtěte na teploměru teplotu varu hexanu Jakmile

přestane hexan destilovat destilaci zastavte a nechte aparaturu zchladnout

10 Pomociacute Pasteurovy pipety převeďte silici do předem zvaacuteženeacute mikrozkumavky (na analytickyacutech

vahaacutech) a určete jejiacute objem (podle stupnice na mikrozkumavce) a hmotnost (zvaacuteženiacutem na

analytickyacutech vahaacutech) Oddestilovanyacute hexan přelijte do laacutehve k tomu určeneacute

VYHODNOCENIacute

1 Vypočiacutetejte vyacutetěžek hřebiacutečkoveacute silice na jeden gram odvaacuteženeacuteho hřebiacutečku

2 Vypočiacutetejte hustotu hřebiacutečkoveacute silice

3 Stanovte teplotu varu hexanu a srovnejte ji s tabulkovou hodnotou

4 Zamyslete se nad tiacutem proč je vyacutehodnějšiacute destilaci s vodniacute parou provaacutedět vyacuteše popsanyacutem a

provedenyacutem způsobem než destilovat danou laacutetku společně s vodou v jedneacute baňce

5 Do protokolu se pokuste odvodit systematickeacute naacutezvy eugenolu a acetyleugenolu dle platneacuteho

naacutezvosloviacute

89

V přiacutepadě že jste pracovali s alternativniacutem vyacutechoziacutem materiaacutelem otaacutezky ve vyhodnoceniacute analogicky

upravte

90

8 Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu precipitačniacute techniky dialyacuteza

centrifugace ultrafiltrace

Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu

viz kapitola 6 Izolace nukleovyacutech kyselin

- Mletiacute homogenizace centrifugace

Precipitačniacute metody

V počaacutetečniacutech faacuteziacutech izolaciacute biopolymerů jsou většinou použiacutevaacuteny meacuteně pracneacute metody faacutezoveacute separace

jako jsou precipitace (frakcionace) dialyacuteza či vsaacutedkovaacute adsorpce Tyto metody nemajiacute zpravidla velkeacute

rozlišeniacute umožňujiacute však snadneacute a rychleacute zakoncentrovaacuteniacute preparaacutetu po zaacutekladniacute extrakci biologickeacuteho

materiaacutelu Sraacuteženiacute se provaacutediacute pomociacute neutraacutelniacutech soliacute změnou pH organickyacutemi rozpouštědly či

teplotou

Rozpustnost proteinů ve vodnyacutech roztociacutech zaacutevisiacute na jejich solvatačniacutem obalu tj vrstvě molekul vody

a iontů ktereacute obalujiacute jejich molekuly Přiacutečinou solvatačniacutech obalů jsou elektrostatickeacute siacutely mezi polaacuterniacutemi

strukturami proteinů a dipoacutely vody Rozpustnost proteinů se s rostouciacute koncentraciacute soliacute zpravidla

nejprve zvyšuje (vsolovaciacute efekt) prochaacuteziacute maximem a posleacuteze klesaacute (vysolovaciacute efekt) Vsolovaacuteniacute je

způsobeno vytvořeniacutem iontoveacuteho oblaku kolem ionizovanyacutech skupin biopolymerů ndash dochaacuteziacute ke sniacuteženiacute

interakce nabityacutech skupin biopolymerů mezi sebou a zvyacutešeniacute interakciacute s rozpouštědlem Dalšiacutem

přiacutedavkem neutraacutelniacute soli se snižuje tloušťka solvatačniacuteho obalu a efektivniacute koncentrace vody a tiacutem se

snižuje i rozpustnost proteinu Charakter zaacutevislosti rozpustnosti na koncentraci soli je určen nejen typem

biopolymeru ale i typem soli a hodnotou pH Nejnižšiacute je rozpustnost v izoelektrickeacutem bodě tj hodnota

pH při ktereacute maacute molekula biopolymeru neutraacutelniacute naacuteboj

Při frakcionaci organickyacutemi rozpouštědly miacutesitelnyacutemi s vodou (methanol ethanol aceton) se využiacutevaacute

rozdiacutelnaacute rozpustnost proteinů v těchto rozpouštědlech a ve vodě Zvyšovaacuteniacutem koncentrace organickeacuteho

rozpouštědla se zmenšuje i solvatačniacute obal kolem molekul proteinů což nakonec vede k jejich vysraacuteženiacute

Frakcionace organickyacutemi rozpouštědly se může kombinovat se změnami koncentrace soliacute pH a teploty

Tepelnaacute denaturace nežaacutedouciacutech laacutetek

Tato metoda se použiacutevaacute zejmeacutena při izolaci některyacutech termostabilniacutech enzymů v počaacutetečniacutech faacuteziacutech

purifikačniacuteho procesu Často se do roztoku přidaacutevaacute substraacutet koenzym nebo inhibitor přiacuteslušneacuteho

enzymu neboť přiacutetomnost těchto laacutetek vede k tvorbě komplexů enzym ndash ligand ktereacute se zpravidla

vyznačujiacute zvyacutešenou odolnostiacute vůči denaturačniacutem vlivům Roztok je zahřiacutevaacuten po jistou dobu na určitou

teplotu pak je rychle ochlazen v ledoveacute laacutezni a koagulovaneacute balastniacute biopolymery zejmeacutena termolabilniacute

proteiny se odstraniacute centrifugaciacute nebo filtraciacute Jako přiacuteklad můžeme uveacutest přiacutepravu kvasničneacute

alkoholdehydrogenasy kdy se extrakt v prostřediacute pyrofosfaacutetoveacuteho pufru zahřeje po dobu 15 minut na

teplotu 55 C na vodniacute laacutezni a balastniacute proteiny se odstraniacute centrifugaciacute

91

Vysolovaacuteniacute biopolymerů neutraacutelniacutemi solemi

Precipitovatelnost určiteacuteho proteinu z vodneacuteho roztoku je zaacutevislaacute na druhu použiteacute soli iontoveacute siacutele

hodnotě pH teplotě a koncentraci proteinů Při vysolovaciacutem efektu se uplatňuje daleko viacutece povaha

aniontu než kationtu Dvojmocneacute a viacutecemocneacute anionty precipitujiacute proteiny většinou mnohem uacutečinněji

než anionty jednomocneacute Nejčastěji použiacutevanou soliacute pro vysolovaacuteniacute biopolymerů je siacuteran amonnyacute Jeho

vyacutehodou je značnaacute rozpustnost (např ve srovnaacuteniacute s Na2SO4) kteraacute je jen nepatrně zaacutevislaacute na teplotě a

malyacute denaturačniacute vliv Doporučuje se použiacutevat dostatečně čistyacute siacuteran amonnyacute bez obsahu kovovyacutech

iontů ktereacute by mohly interagovat s proteiny a katalyzovat některeacute oxidačniacute reakce Jineacute soli se použiacutevajiacute

jen ve speciaacutelniacutech přiacutepadech např siacuteran hořečnatyacute k izolaci -globulinoveacute frakce ze seacutera nebo chlorid

sodnyacute k precipitaci fibrinogenu Diacuteky sveacute velkeacute kapacitě a tlumiveacute schopnosti by byly fosforečnany

ideaacutelniacutemi sraacutežedly ale pro svou špatnou rozpustnost se v praxi použiacutevajiacute jen velmi omezeně Často

použiacutevanou soliacute pro precipitaci některyacutech enzymů je i chlorid manganatyacute

Vlastniacute precipitace se provaacutediacute tak že se do roztoku biopolymerů sůl zpravidla přidaacutevaacute po malyacutech daacutevkaacutech

v pevneacutem stavu nebo jako nasycenyacute vodnyacute roztok za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute aby nedošlo k lokaacutelniacutemu

přesyceniacute Vysolovaacuteniacute probiacutehaacute při konstantniacute teplotě chlazeniacute neniacute vždy nezbytneacute Optimaacutelniacute

koncentračniacute rozsah pro frakcionaci daneacuteho proteinu je nutno najiacutet empiricky Množstviacute siacuteranu

amonneacuteho potřebneacuteho k dosaženiacute určiteacuteho stupně nasyceniacute lze snadno zjistit z tabulky 3 Po přidaacuteniacute

takoveacuteho množstviacute siacuteranu amonneacuteho ktereacute odpoviacutedaacute 30 množstviacute potřebneacuteho ke vzniku nasyceneacuteho

roztoku teacuteto soli (v praxi označovaacuteno jako 30 nasyceniacute) se sraacutežejiacute nukleoveacute kyseliny a poměrně maacutelo

proteinů Mezi 30ndash75 nasyceniacute pak precipituje většina proteinů V tomto rozmeziacute je třeba nasyceniacute

zvyšovat po poměrně malyacutech daacutevkaacutech Po přidaacuteniacute přiacuteslušneacuteho množstviacute soli se roztok biopolymeru miacutechaacute

ještě asi 20 minut a precipitaacutet se odděliacute centrifugaciacute Pokud je danyacute biopolymer obsažen v precipitaacutetu

lze po rozpuštěniacute sraženiny ziacuteskat jeho koncentrovanyacute roztok Siacuteran amonnyacute se z roztoku odděliacute většinou

dialyacutezou gelovou chromatografiiacute nebo ultrafiltraciacute

92

Tab 3 Množstviacute pevneacuteho siacuteranu amonneacuteho ktereacute je třeba přidat k jednomu litru roztoku aby se

dosaacutehlo žaacutedaneacute změny v procentech saturace roztoku siacuteranem amonnyacutem

Vyacuteslednaacute koncentrace siacuteranu amonneacuteho ( saturace)

10 15 20 25 30 33 35 40 45 50 55 60 65 70 75 80 85 90 95 100

Vyacutec

ho

ziacute k

on

cen

trac

e s

iacuteran

u a

mo

nn

eacuteh

o (

s

atu

race

)

0 56 84 114 144 176 196 209 243 277 313 351 390 430 472 516 561 610 662 713 767

10 28 57 86 118 137 150 183 216 251 288 326 365 406 449 494 540 592 640 694

15 28 57 88 107 120 153 185 220 256 294 333 373 415 459 506 556 605 657

20 29 59 78 91 123 155 189 225 262 300 340 382 424 471 520 569 619

25 30 49 61 93 125 158 193 230 267 307 348 390 436 485 533 583

30 19 30 62 94 127 162 198 235 273 314 356 401 449 496 546

33 12 43 74 107 142 177 214 252 292 333 378 426 472 522

35 31 63 94 129 164 200 238 278 319 364 411 457 506

40 31 63 97 132 168 205 245 285 328 375 420 469

45 32 65 99 134 171 210 250 293 339 383 431

50 33 66 101 137 176 214 256 302 345 392

55 33 67 103 141 179 220 264 307 353

60 34 69 105 143 183 227 269 314

65 34 70 107 147 190 232 275

70 35 72 111 153 194 237

75 36 74 115 155 198

80 38 77 117 157

85 39 77 118

90 38 77

95 39

Sraacuteženiacute biopolymerů ostatniacutemi laacutetkami

Poměrně starou metodou je precipitace biopolymerů organickyacutemi rozpouštědly Tyto laacutetky snižujiacute

dielektrickou konstantu prostřediacute tiacutem přispiacutevajiacute ke sniacuteženiacute rozpustnosti a k vysraacuteženiacute biopolymeru

(zvyšujiacute se elektrostatickeacute interakce mezi nabityacutemi skupinami biopolymeru a molekuly se pak snaacuteze

shlukujiacute do precipitujiacuteciacutech agregaacutetů)

Při izolaci nukleovyacutech kyselin se použiacutevaacute sraacuteženiacute koncentrovanyacutem ethanolem (pro kvantitativniacute

odstraněniacute nukleovyacutech kyselin z roztoku se často použiacutevajiacute ribonukleasy a deoxyribonukleasy) Při

separaci proteinů se organickaacute rozpouštědla využiacutevajiacute maacutelo je zde nebezpečiacute denaturace ktereacute se

snižuje udržovaacuteniacutem roztoku při teplotě 0C Ethanolovaacute precipitace maacute vyacutehodu v tom že odpadaacute potřeba

dialyacutezy Kromě ethanolu se předevšiacutem pro frakcionaci plasmovyacutech (seacuterovyacutech) proteinů použiacutevaacute

methanol aceton a ether Při separaci citlivějšiacutech proteinů jsou organickaacute rozpouštědla nahrazovaacutena

některyacutemi kyselinami jako je kyselina kaprylovaacute rivanol (2-ethoxy-69-diaminoakridinlaktaacutet) nebo

organickyacutemi polymery např polyethylenglykolem

Ke zvyacutešeniacute specifičnosti sraacuteženiacute je možneacute do roztoku přidat specifickeacute ligandy biacutelkovin např kofaktory

nebo zinečnateacute ionty V posledniacute době se takeacute začal pro některeacute kyseleacute proteiny použiacutevat bazickyacute

protamin sulfaacutet niacutezkomolekulaacuterniacute protein izolovanyacute z rybiacuteho spermatu Princip kyseleacute či bazickeacute

frakcionace spočiacutevaacute v pomaleacutem okyseleniacute či zalkalizovaacuteniacute roztoku biopolymerů na určitou hodnotu pH

pomociacute silneacute kyseliny či zaacutesady na ktereacute se ponechaacute po určitou dobu (1 hod) a po odstraněniacute vysraacuteženyacutech

balastů se vraacutetiacute na původniacute hodnotu

93

Pokud je ciacutelem kvantitativniacute odděleniacute biopolymerů z roztoku tzn deproteinaci je třeba použiacutet

drastičtějšiacutech metod sraacuteženiacute Lze využiacutet např sraacutežeciacute schopnost iontů těžkyacutech kovů (Hg2+ Pb2+ Cd2+) nebo

složitějšiacutech aniontů ktereacute tvořiacute s proteiny těžko rozpustneacute komplexy (kyseliny trichloroctovaacute pikrovaacute

chloristaacute fosfowolframovaacute atd) Tyto metody jsou použitelneacute tehdy když neniacute zaacutejem o biopolymery ale

naopak o niacutezkomolekulaacuterniacute složky biologickeacuteho materiaacutelu

Dialyacuteza

Tato separačniacute technika využiacutevaacute difuacuteze niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek membraacutenou nepropustnou pro velkeacute

molekuly a čaacutestice z roztoku o vyššiacute koncentraci do roztoku o koncentraci nižšiacute V okamžiku kdy se

koncentrace laacutetek prochaacutezejiacuteciacutech membraacutenou na obou stranaacutech membraacuteny vyrovnajiacute proces se zastaviacute

Molekuly proteinů neprochaacutezejiacute pro svou velikost otvory dialyzačniacutech membraacuten Dialyacuteza umožňuje

v biochemii např snadneacute odděleniacute soliacute od roztoků proteinů (při vysolovaacuteniacute proteinů siacuteranem amonnyacutem)

uplatňuje se i při krystalizaci proteinů Nejčastěji se využiacutevaacute tam kde chceme vysokomolekulaacuterniacute laacutetky

zbavit niacutezkomolekulaacuterniacutech nečistot

Dřiacuteve se použiacutevaly pro dialyacutezu membraacuteny typu kolodium celofaacuten pergamen anebo i membraacuteny

zviacuteřeciacuteho původu (střeva vaječnaacute blanka různeacute měchyacuteře) Nyniacute jsou komerčně dostupneacute uměleacute

membraacuteny s vhodnou velikosti poacuterů ve tvaru dlouheacute trubice různeacuteho průměru běžnyacutem laboratorniacutem

slangem jsou tyto membraacuteny nazyacutevaneacute dialyzačniacute střeva Potřebnyacute diacutel dialyzačniacute trubice se odstřihne a

na jednom konci pevně zavaacuteže nebo uzavře speciaacutelniacute svorkou Před naplněniacutem je třeba novou trubici

vždy pořaacutedně proplaacutechnout a nechat chviacuteli namočenou v destilovaneacute vodě ndash je třeba vymyacutet glycerol

kteryacutem jsou trubice impregnovaacuteny Po naplněniacute preparaacutetem určenyacutem k dialyacuteze se uzavře i druhyacute konec

trubice a vložiacute se do naacutedoby s vodou nebo pufrem o niacutezkeacute iontoveacute siacutele Během dialyacutezy je třeba myslet na

to že ve směru osmotickeacuteho tlaku prochaacutezejiacute molekuly vody což maacute za naacutesledek naředěniacute vzorku a

zvětšeniacute jeho objemu je třeba s tiacutem během plněniacute dialyzačniacuteho střeva počiacutetat aby nedošlo k jeho

poškozeniacute a ztraacutetě vzorku Je snaha o to aby dialyacuteza byla co nejrychlejšiacute Rychlost dialyacutezy zaacutevisiacute na

koncentračniacutem spaacutedu (zpočaacutetku je rychlejšiacute postupně se zpomaluje) kteryacute je ovlivněn předevšiacutem

poměrem objemů vně a uvnitř membraacuteny Rychlost tohoto procesu daacutele zaacutevisiacute na teplotě na počtu a

velikostiacute poacuterů v membraacuteně na siacutele membraacuteny na elektrickyacutech interakciacutech mezi membraacutenou a

difundujiacuteciacutemi čaacutesticemi a na velikosti plochy membraacuteny Miacutechaacuteniacute a obvykle i vyacuteměna kapaliny velmi

zrychlujiacute postup dialyacutezy Protože dialyacuteza trvaacute zpravidla desiacutetky hodin provaacutediacute se obvykle přes noc při

teplotě 0-4 C aby se zabraacutenilo denaturaci proteinů a množeniacute mikroorganismů

Ultrafiltrace

Podobně jako dialyacuteza použiacutevaacute se ultrafiltrace pro separaci či zakoncentrovaacuteniacute rozpuštěnyacutech laacutetek

s molekulovou hmotnostiacute vyššiacute než 10-4 Ultrafiltrace je proces při ktereacutem rozpouštědlo a rozpuštěneacute

laacutetky až do určiteacute kritickeacute velikosti prochaacutezejiacute membraacutenou na zaacutekladě tlakoveacuteho gradientu určujiacuteciacutem

faktorem je poacuterovitost membraacuteny Při ultrafiltraci se může využiacutevat pozitivniacute nebo negativniacute tlak

Pozitivniacuteho tlaku se dosahuje inertniacutem plynem převaacutežně dusiacutekem kteryacute se udržuje nad filtrovanyacutem

roztokem (retentaacutet) Roztoky se filtrujiacute pod tlakem 005 až 05 MPa nebo působeniacutem odstřediveacute siacutely v

centrifuze Naopak negativniacute tlak se udržuje pomociacute vakua ktereacute působiacute v prostoru již přefiltrovaneacuteho

roztoku (difuzaacutet) Rozpouštědlo a rozpuštěneacute laacutetky s menšiacutemi relativniacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi

než jsou poacutery v membraacuteně prochaacutezejiacute do ultrafiltraacutetu Laacutetky s vyššiacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi se pak

nad membraacutenou postupně zahušťujiacute Zakoncentrovanyacute retentaacutet lze zředit čistyacutem rozpouštědlem a

94

pokračovat v ultrafiltraci Tiacutem se postupně snižuje podiacutel niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek v retentaacutetu Při tomto

způsobu dialyacutezy nazyacutevaneacutem diafiltrace se požadovaneacuteho vyacutesledku dosaacutehne za 110 až 1100 času

potřebneacuteho pro konvenčniacute dialyacutezu

Obr 8 Zařiacutezeniacute pro ultrafiltraci

1 ndash elektromagnetickaacute miacutechačka 2 ndash zaacutesobniacutek na dusiacutek 3 ndash ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem 4 ndash regulaacutetor tlaku

5 ndash elektromagnetickeacute miacutechadlo 6 ndash tlakovyacute zabezpečovaciacute ventil 7 ndash přiacutevodniacute hadice dusiacuteku

8 ndash ultrafiltračniacute cela 9 ndash sviacuteraciacute stojan 10 ndash hadička pro odtok difuzaacutetu

11 ndash ovlaacutedaacuteniacute rychlosti miacutechaacuteniacute

Hlavniacutem požadavkem na membraacutenovyacute filtr je aby s dostatečnou rychlostiacute propouštěl rozpouštědlo

(vodu) a niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky a aby jeho poacutery měly standardniacute rozměr Tyto vlastnosti nemajiacute klasickeacute

celofaacutenoveacute či celulosoveacute membraacuteny použiacutevaneacute pro klasickou filtraci či dialyacutezu jejichž stěna maacute šiacuteřku 01

ndash 10 mm Proto se membraacutenoveacute filtry zhotovujiacute z anizotropniacutech polymerů se šiacuteřkou stěny 01 ndash 15 m

S takovyacutemi filtry by se však těžko manipulovalo a proto se připevňujiacute na podpůrnyacute materiaacutel kteryacute maacute

obvykle podobneacute chemickeacute složeniacute a jeho poacutery jsou podstatně většiacute než poacutery ultrafiltru Průměr poacuterů

membraacutenovyacutech filtrů se pohybuje v rozmeziacute od 01 do 50 nm

V biochemickyacutech laboratořiacutech se nejčastěji setkaacutete s ultrafiltračniacutemi celami a filtry firmy Amicon

(Obr 9) Tato firma dodaacutevaacute filtry s poacutery o průměru 02 - 20 nm ktereacute umožňujiacute dělit laacutetky s relativniacutemi

molekulovyacutemi hmotnostmi od 500 do 300 000 Da Podle typů jsou odolneacute vůči vodě a různyacutem

organickyacutem rozpouštědlům daacute se s nimi pracovat až do teploty 200 C a lze je vystavit působeniacute

zředěnyacutech kyselin hydroxidů a oxidačniacutech laacutetek Při spraacutevneacutem zachaacutezeniacute se mohou ultrafiltry použiacutevat

opakovaně mnohokraacutet za sebou Pro uacutečinnou ultrafiltraci je třeba zajistit aby se zadržovaneacute molekuly

nehromadily na povrchu filtru a nezacpaacutevaly jeho poacutery toho se dosaacutehne kontinuaacutelniacutem miacutechaacuteniacutem nebo

probublaacutevaacuteniacutem

95

Obr 9 Ultrafiltračniacute cela Amicon 8200

1 ndash viacuteko 2 ndash naacutedoba na retentaacutet 3 ndash nosič membraacuteny s odvodnyacutemi kanaacutelky 4 ndash spodniacute šroub 5 ndash stojan

na celu 6 ndash magnetickeacute miacutechadlo 7-8 ndash těsněniacute 9-10 ndash přiacutevod dusiacuteku 11 ndash odvod difuzaacutetu

96

UacuteKOL č 1 Homogenizace semen ječmene precipitace jejich proteinů siacuteranem amonnyacutem

s naacuteslednou dialyacutezou (a teoretickou ultrafiltraciacute na zařiacutezeniacute Amicon)

Nabobtnalaacute semena obilnin jsou vhodnyacutem zdrojem pro studium enzymů aktivniacutech v ranyacutech faacuteziacutech vyacutevoje

rostlin zejmeacutena pro vysokeacute aktivity a snadnou finančniacute dostupnost Nakliacutečenyacute ječmen (slad) je takeacute

vyacutebornyacutem zdrojem amylas enzymů vyacuteznamnyacutech v technologickeacute praxi předevšiacutem v lihovarnictviacute

a pivovarnictviacute Ve sladu jsou zastoupeny dva enzymy ktereacute štěpiacute (1-4) glykosidovou vazbu

polysacharidů -amylasa (14--D-glukan-glukanonhydrolasa EC 3211) a -amylasa

(14--D-glukan-maltohydrolasa EC 3212) Jak napoviacutedajiacute systematickeacute naacutezvy prvniacute enzym štěpiacute

molekulu škrobu ve vnitřniacute čaacutesti řetězce za vzniku dextrinu (glukanů) kdežto druhyacute odštěpuje disacharid

maltosu z neredukujiacuteciacuteho konce řetězce

V tomto uacutekolu budete homogenizovat semena ječmene v prostřediacute Trisacetaacutetoveacuteho pufru naacutesledně

budete z homogenaacutetu vysolovat proteiny siacuteranem amonnyacutem čiacutemž ziacuteskaacutete čaacutestečně purifikovanou frakci

proteinů Finaacutelniacute purifikaci (odstraněniacute amonnyacutech iontů z vysolovaacuteniacute siacuteranem amonnyacutem) provedete

dialyacutezou v Trisacetaacutetoveacutem pufru Jinyacutem způsobem finaacutelniacute purifikace je ultrafiltrace za použitiacute

ultrafiltračniacute cely Amicon Jelikož je ultrafiltrace pro toto cvičeniacute časově naacuteročnaacute vedouciacute cvičeniacute vaacutem

naacutezorně ukaacuteže a teoreticky vysvětliacute použitiacute ultrafiltračniacute cely

Obr 10 Obecnaacute strategie purifikace ve třech krociacutech

POJMY

Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci

Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem

Difuzaacutet ndash kapalina prochaacutezejiacuteciacute membraacutenou při ultrafiltraci

Retentaacutet ndash roztok vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek neprochaacutezejiacuteciacute ultrafiltračniacute membraacutenou

a zůstaacutevajiacuteciacute v ultrafiltračniacute cele

97

LABORATORNIacute POMŮCKY

Kuchyňskyacute mixeacuter

Centrifuga

Třeciacute miska s tloučkem

Elektromagnetickaacute miacutechačka

Elektromagnetickeacute miacutechadlo

Mikrozkumavky

Miska s ledem

Dialyzačniacute střevo

Spony na dialyzačniacute střevo

Odměrneacute vaacutelce

Ultrafiltračniacute cela Amicon

Ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem

Předvaacutežky

Zkumavky

Pipety

Kaacutedinky

Lžička

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

50 g nabobtnalyacutech ječmennyacutech obilek

01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetovyacute pufr pH 76 (pro homogenizaci)

Pevnyacute siacuteran amonnyacute

SCHEacuteMA EXPERIMENTU

POSTUP

1 Vodu z kaacutedinky s nabobtnalyacutemi semeny slijte nabobtnalaacute semena rozemelte pomociacute kuchyňskeacuteho

mixeacuteru a na předvaacutežkaacutech navažte přesně 50 g teacuteto rozemleteacute kaše

2 K rozemleteacute kaši přidejte dvojnaacutesobnyacute objem (100 ml) 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76

Laboratorniacute technika

98

3 Kaacutedinku s extraktem přeneste do naacutedoby s ledem extrakt zde ponechejte za občasneacuteho miacutechaacuteniacute

staacutet 10 minut

4 Po deseti minutaacutech extrakt (bez rozemletyacutech semen) rozdělte do dvou (přiacutep čtyř) kyvet ktereacute je

třeba pečlivě vyvaacutežit na předvaacutežkaacutech Plastovou kaacutedinku s naacutepisem bdquoVyvaacuteženiacuteldquo umiacutestěte na

předvaacutežky vaacutehy vynulujte Kyvetu s extraktem umiacutestěte do kaacutedinky a společně s viacutečkem ji zvažte

Hodnotu si zapište tato hodnota musiacute byacutet stejnaacute pro obě (přiacutep všechny čtyři) kyvety

5 Extrakt centrifugujte 10 minut při 9500g a 4degC Centrifugu vaacutem dopředu vychladiacute (4 degC) vedouciacute

cvičeniacute

Vy si pouze zkontrolujte zda všechny nastaveneacute parametry souhlasiacute (teplota čas otaacutečky) na

panel centrifugy nesahejte ani nemanipulujte s nastaveniacutem

6 Po 10 minutaacutech centrifugu otevřete odšroubujte viacuteko (to bezpečně položte na pevnyacute a rovnyacute

povrch stolu) Supernatant ze všech kyvet opatrně přelijte do čisteacute kaacutedinky V odměrneacutem vaacutelci

změřte jeho objem 06 ml supernatantu (extraktu) odeberte do mikrozkumavky (VZOREK Č 1)

7 Podle tabulky 3 zjistěte potřebneacute množstviacute siacuteranu amonneacuteho pro 50 nasyceniacute toto množstviacute

siacuteranu amonneacuteho odvažte a důkladně rozetřete ve třeciacute misce

8 Extrakt přelijte do kaacutedinky s elektromagnetickyacutem miacutechadlem a kaacutedinku umiacutestěte do misky s ledem

na elektromagnetickou miacutechačku Po dobu 10 minut postupně k extraktu přidaacutevejte odvaacuteženeacute

množstviacute siacuteranu amonneacuteho dalšiacute přiacutedavek vždy až po rozpuštěniacute předešleacuteho Během těchto

10 minut umyjte všechny kyvety ktereacute jste použili

9 Extrakt s dokonale rozpuštěnyacutem siacuteranem amonnyacutem rozdělte do dvou kyvet a centrifugujte

(9500g 10 min 4degC) Během těchto 10 minut si připravte 1 litr 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru

pH 76 kteryacute ziacuteskaacutete ředěniacutem 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76 (vyacutepočet vaacutem zkontroluje

vedouciacute cvičeniacute)

10 Ze supernatantu odpipetujte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 2) zbytek odstraňte a

precipitaacutet rozpusťte v 10 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76

11 Z rozpuštěneacuteho precipitaacutetu odeberte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 3) Zbytek

rozpuštěneacuteho precipitaacutetu použijte na dialyacutezu

12 Opatrně rukou vytaacutehněte dialyzačniacute střevo z roztoku 20 (50) ethanolu

Se střevem pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jeho poškozeniacute

13 Pomociacute střičky s destilovanou vodou střevo oplaacutechněte zevnitř i zvenčiacute ndash oplach proveďte 3x Na

jeden konec střeva poteacute upevněte sponu a do střeva nalijte destilovanou vodu uzavřete střevo

sponou i z druheacute strany Zkuste zda střevo neproteacutekaacute

14 Miacutesto vody do střeva přes malou naacutelevku nalejte 10 ml rozpuštěneacuteho precipitaacutetu

15 Střevo umiacutestěte do 1 l kaacutedinky Do kaacutedinky nalijte 900 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH

76 Nechejte dialyzovat v lednici (cca 30 min) a během teacuteto doby proveďte odběr čisteacuteho

dialyzačniacuteho pufru (VZOREK Č 6) kteryacute použijete jako slepyacute vzorek (BLANK) Daacutele dle pokynů

vedouciacuteho cvičeniacute proveďte sestaveniacute ultrafiltračniacute cely Amicon a seznamte se s dalšiacutemi

možnostmi použiacutevanyacutemi pro zahušťovaacuteniacute proteinů a ultrafiltraci

16 Ukončete dialyacutezu Ze střeva odeberte veškeryacute vzorek a změřte jeho objem Odeberte 06 ml

vzorku (VZOREK Č 4) daacutele odeberte 06 ml dialyzačniacuteho pufru ve ktereacutem dialyacuteza probiacutehala

(VZOREK Č 5)

17 Střevo důkladně oplaacutechněte destilovanou vodou a vraťte vedouciacutemu cvičeniacute

Laboratorniacute technika

99

UacuteKOL č 2 Stanoveniacute amonnyacutech iontů reakciacute s Nesslerovyacutem činidlem

PRINCIP

Amonneacute ionty reagujiacute s Nesslerovyacutem činidlem (tetrajodortuťnatan draselnyacute) za vzniku

červenohnědeacuteho produktu kteryacute lze stanovit spektrofotometricky s absorpčniacutem maximem při 436 nm

1198731198674+ + 21198671198921198684

2minus + 4119874119867minus rarr 1198731198672119868 ∙ 1198671198922119874 + 7119868minus + 31198672119874

LABORATORNIacute POMŮCKY

Zkumavky

Pipety

Špičky

Vortex

CHEMIKAacuteLIE

Nesslerovo činidlo pro detekci amonnyacutech iontů

POSTUP

POZOR Při praacuteci s Nesslerovyacutem činidlem použijte rukavice

1 Do 6 zkumavek označenyacutech 1-6 pipetujte 15 ml destilovaneacute vody

2 Přidejte 05 ml odebranyacutech vzorků

3 Do každeacute zkumavky přidejte 01 ml Nesslerova činidla

4 Po 5 minutaacutech obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu

5 Porovnejte kolorimetricky zabarveniacute v jednotlivyacutech zkumavkaacutech Zbarveniacute zkumavek vyfoťte

VYHODNOCENIacute

1 Do protokolu vložte foto zbarveniacute jednotlivyacutech vzorků po přidaacuteniacute Nesslerova činidla Okomentujte

jednotlivaacute zbarveniacute

2 Srovnejte proměřeneacute vzorky ndash kteryacute vzorek by měl byacutet nejviacutece zbarvenyacute a proč Odpoviacutedaacute

předpoklad Vašim vyacutesledkům Pokud ne zdůvodněte

UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute obsahu proteinů Bradfordovou metodou (teorie viz Uacuteloha č 2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute)

LABORATORNIacute POMŮCKY

Zkumavky

Pipety

Špičky

Vortex

Kyvety

Spektrofotometr Lightwave II

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Bradfordovo činidlo pro měřeniacute koncentrace proteinů

100

POSTUP

1 Sedm skleněnyacutech zkumavek popište čiacutesly 1-7

2 Do zkumavky č 1 pipetujte 20 μl extrakčniacuteho pufru Tato zkumavka bude sloužit jako BLANK

3 Do zkumavek č 2-3 přidejte 20 μl extraktu z ječmennyacutech obilek (VZOREK Č 1)

4 Do zkumavek č 4-5 přidejte 20 μl supernatantu po vysoleniacute (VZOREK Č 2)

5 Do zkumavek č 6-7 přidejte 20 μl odsoleneacuteho vzorku z dialyacutezy (VZOREK Č 4)

6 Do všech zkumavek pipetujte 2 ml Bradfordova činidla

7 Obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu a nechejte staacutet 5 min při laboratorniacute teplotě

8 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte Single wavelenght (1)

nastavte vlnovou deacutelku 595 nm potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK

9 Do kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu se slepyacutem vzorkem (BLANK) Před tiacutem než kyvetu vložiacutete

do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem

ubrouskem

10 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro blank

11 Vzorek z kyvety vylijte a nahraďte postupně vzorky ze zkumavek 1-6 Pro měřeniacute stiskněte zeleneacute

tlačiacutetko Naměřeneacute hodnoty absorbanciacute si zapište

VYHODNOCENIacute

1 Určete obsah proteinů v 1 ml extraktu v 1 ml supernatantu po vysoleniacute a v 1 ml vzorku po dialyacuteze

2 Pro vyacutepočet využijte kalibračniacute křivku na BSA kterou jste ziacuteskali v uacuteloze 2 Spektrofotometrickaacute

měřeniacute Pokud byla vaše kalibračniacute křivka nepřesnaacute (konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) použijte

rovnici pro stanoveniacute y = 00029x+00125 Nezapomeňte jakaacute množstviacute vzorků z celkoveacuteho

objemu jste ke stanoveniacute použili

3 Vypočiacutetejte celkoveacute množstviacute extrahovatelnyacutech proteinů v jednom gramu obilek

4 Vypočiacutetejte procentuaacutelniacute množstviacute proteinů ktereacute izolujete z extraktu po 50 vysoleniacute siacuteranem

amonnyacutem a kolik proteinů zůstane v supernatantu po vysoleniacute Nezapomeňte že jste precipitaacutet

rozpouštěli v 10 ml pufru

5 Popište a zhodnoťte purifikačniacute proces (využijte vyacutesledků reakce s Nesslerovyacutem činidlem)

6 Navrhněte alternativniacute kroky ktereacute byste mohli použiacutet pro homogenizaci precipitaci a odsoleniacute

izolovanyacutech proteinů

7 Zamyslete se a s pomociacute literatury vypište biologicky aktivniacute laacutetky ktereacute jsou přiacutetomneacute v obilkaacutech

Zkuste se zamyslet nad jejiacutem kvantitativniacutem obsahem

101

9 Titrace

Titrace (titračniacute stanoveniacute odměrnaacute analyacuteza volumetrie) je obecně přiacutemou kvantitativniacute metodou

pomociacute niacutež se stanovuje množstviacute jednotlivyacutech složek v analyzovaneacutem vzorku Tyto složky byacutevajiacute

předem určeny kvalitativně ndash tedy je stanovena pouze jejich přiacutetomnost ve vzorku Titrace se provaacutediacute

v kapalneacutem prostřediacute

Titračniacute stanoveniacute využiacutevaacute stechiometricky probiacutehajiacuteciacutech analytickyacutech reakciacute Jsou zde daneacute podmiacutenky

pro tyto reakce

musiacute probiacutehat jednoznačně (titračniacute činidlo nesmiacute reagovat s viacutece složkami ve vzorku)

musiacute probiacutehat dostatečně rychle (dosaženiacute rovnovaacutehy by mělo byacutet limitovaacuteno jen miacutechaacuteniacutem)

nesmiacute byacutet rušeny vedlejšiacutemi reakcemi

musiacute probiacutehat kvantitativně (rovnovaacuteha reakce musiacute byacutet posunuta jednoznačně směrem

k tvorbě produktů) s možnostiacute snadno identifikovat konec reakce

Principem titrace je přesneacute měřeniacute objemu roztoku titračniacuteho činidla ktereacute je postupně přidaacutevaacuteno

např z byrety k přesně znaacutemeacutemu objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy mezi

nimi proběhne kvantitativně chemickaacute reakce (tzv bod ekvivalence) Diacuteky znalosti objemu titračniacuteho

činidla jeho koncentrace a objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku lze pomociacute stechiometrickyacutech

poměrů daneacute chemickeacute reakce stanovit ekvivalent množstviacute analyzovaneacute laacutetky či přiacutemo jeho

koncentraci

Dle provedeniacute titračniacuteho stanoveniacute rozlišujeme titrace

A Přiacutemeacute ndash titračniacute činidlo se přidaacutevaacute přiacutemo k roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy

jsou laacutetkovaacute množstviacute obou roztoků ekvivalentniacute

B Nepřiacutemeacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacutevaacute nadbytek titračniacuteho činidla čiacutemž se

vytvořiacute produkt kteryacute se teprve pak titruje

C Zpětneacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacute přesnyacute objem titračniacuteho činidla v nadbytku

proběhne kvantitativniacute reakce poteacute se nadbytek titračniacuteho činidla titruje jinyacutem titračniacutem

činidlem

Určeniacute bodu ekvivalence

Vizuaacutelniacute indikace Během vizuaacutelniacute indikace konce titrace se využiacutevaacute vyacuterazneacute změny ve vzhledu titrovaneacuteho roztoku Tato

změna je způsobena buď přeměnou samotnyacutech reagujiacuteciacutech laacutetek nebo přeměnou pomocnyacutech laacutetek

přidaacutevanyacutech do roztoků (chemickeacute indikaacutetory)

Bezindikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence

Nejznaacutemějšiacute z těchto využiacutevaacute při titraciacutech odměrnyacute roztok manganistanu kteryacute při malyacutech

koncentraciacutech intenzivně fialově zbarvuje roztok Při titraciacutech v kyseleacutem prostřediacute se činidlo redukuje

na bezbarveacute ionty manganateacute dokud je v roztoku stanovovaneacute redukovalo Ukončeniacute reakce je

indikovaacuteno prvniacutem přebytkem činidla ktereacute zbarviacute titrovanyacute roztok růžovo-fialově

Bez použitiacute indikaacutetorů lze zjistit konec titrace takeacute u sraacutežeciacutech titraciacute halogenidů kdy vznikaacute zakalenyacute

koloidniacute roztok Postupuje-li se po dostatečně malyacutech přiacutedavciacutech dojde po miacuterneacutem překročeniacute bodu

102

ekvivalence ke zřetelneacutemu vyčeřeniacute roztoku sraženina ztratiacute koloidniacute charakter a koaguluje do většiacutech

čaacutestic usazujiacuteciacute se suspenze

Indikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence

Jako indikaacutetory se použiacutevajiacute laacutetky stejneacuteho typu Rozlišujiacute se tedy naacutesledujiacuteciacute indikaacutetory

indikaacutetory acidobazickeacute ndash slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady charakterizovaneacute

protolytickou rovnovaacutehou během titrace měniacute bravu v zaacutevislosti na pH

indikaacutetory metalochromniacute ndash komplex se stanovovanyacutem iontem kovu je odlišně zbarvenyacute od

iontu volneacuteho indikaacutetoru (xylenolovaacute oranž ndash z červeneacute či fialoveacute přechaacuteziacute na žlutou murexid

ndash ze žluteacute či červeneacute přechaacuteziacute na fialovou)

indikaacutetory sraacutežeciacutech titraciacute ndash tvořiacute s titračniacutem činidlem barevneacute sraženiny popř rozpustneacute

barevneacute komplexy nebo mohou způsobit změnu zbarveniacute sraženiny nebo roztoku v bodě

ekvivalence kvůli adsorpci nebo naopak desorpci z čaacutestic sraženiny

indikaacutetory redoxniacute ndash redukovanaacute forma je barevně odlišnaacute od oxidovaneacute formy (benzidin

difenylamin methylenovaacute modř ndash všechny přechaacuteziacute z bezbarveacute na modrou) indikaacutetory ktereacute

mohou přechaacutezet plynule z oxidovaneacute formy na redukovanou a naopak se nazyacutevajiacute vratneacute

indikaacutetory existujiacute i indikaacutetory nevratneacute

Instrumentaacutelniacute indikace Při instrumentaacutelniacutech metodaacutech indikace se sleduje průběh titračniacutech křivek měřeniacutem změn vhodnyacutech

veličin ktereacute se podle potřeby převaacutedějiacute na změny elektrickeacuteho signaacutelu

Potenciometrickeacute titrace

Protože podle Nernstovy rovnice potenciaacutel obecně zaacutevisiacute na koncentraciacutech iontů v roztoku lze

měřeniacutem potenciaacutelu pomociacute vhodneacute indikačniacute elektrody sledovat i dalšiacute veličiny odvozeneacute od

koncentraciacute např pH a indikovat tak průběh všech typů titraciacute

Pro rovnovaacutežnyacute potenciaacutel elektrody pak platiacute že

E=E0-RT

zFln

aprod

areak

kde E0 hellip standardniacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku

R hellip molaacuterniacute plynovaacute konstanta

F hellip Faradayova konstanta

a hellip aktivita

Při potenciometrickeacute indikaci se do titrovaneacuteho roztoku ponořiacute referenčniacute elektroda a vhodnaacute indikačniacute

elektroda a pomociacute potenciometru se měřiacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku v zaacutevislosti na přidaneacutem

množstviacute titračniacuteho činidla Potenciometrickou titračniacute křivku ukazuje Obr 1

103

Obr 1 Znaacutezorněniacute potenciometrickeacute titračniacute křivky Titrace roztoku HCl roztokem NaOH

Konduktometrickeacute titrace

Konduktometrickaacute (vodivostniacute) indikace konce titrace se s vyacutehodou využiacutevaacute při titraciacutech kdy vznikajiacute

maacutelo disociovaneacute nebo maacutelo rozpustneacute produkty což je převaacutežně při acidobazickyacutech titraciacutech kdy

vznikaacute maacutelo disociovanaacute voda přiacutep při chelatometrickyacutech a sraacutežeciacutech titraciacutech Vodivost roztoků je

přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci iontů ktereacute jsou v roztoku přiacutetomny K titraci se použiacutevajiacute co

nejkoncentrovanějšiacute roztoky titračniacutech činidel aby se zabraacutenilo deformaci lineaacuterniacute zaacutevislosti

zřeďovaacuteniacutem titrovaneacuteho roztoku Konec titrace se určuje podle zlomu na titračniacute křivce

Obr 2 Konduktometrickaacute titračniacute křivka Titrace roztoku HCl roztokem NaOH

104

Metody titračniacuteho stanoveniacute a použiacutevaneacute indikaacutetory

Metody titračniacuteho stanoveniacute se podle principu chemickeacute reakce kteraacute během nich probiacutehaacute děliacute na

acidobazickeacute komplexotvorneacute sraacutežeciacute a oxidačně-redukčniacute

Acidobazickeacute titrace Principem acidobazickeacute titrace je neutralizačniacute reakce kdy je kyselina (resp zaacutesada) titrovaacutena zaacutesadou

(resp kyselinou)

H3O+ + OHminus harr 2 H2O

Jako acidobazickeacute indikaacutetory se využiacutevajiacute slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady Odevzdaacuteniacutem resp

přijmutiacutem protonu přechaacutezejiacute na svou konjugovanou formu přičemž tento přechod je doprovaacutezen

změnou zbarveniacute Toto zbarveniacute zaacutevisiacute na poměru koncentraciacute ionizovaneacute a neionizovaneacute formy

indikaacutetoru Oblast pH ve ktereacute nastaacutevaacute pozorovatelnaacute změna zbarveniacute indikaacutetoru se nazyacutevaacute oblast

barevneacuteho přechodu indikaacutetoru neboli funkčniacute oblast indikaacutetoru Indikaacutetor pro danou titraci se voliacute tak

aby oblast barevneacuteho přechodu odpoviacutedala pH v okoliacute bodu ekvivalence na titračniacute křivce V tabulce 2

je shrnut přehled nejpoužiacutevanějšiacutech acidobazickyacutech indikaacutetorů

Tab 1 Přehled acidobazickyacutech indikaacutetorů

Indikaacutetor Funkčniacute oblast Zbarveniacute

kyseleacute formy zaacutesaditeacute formy

Thymolovaacute modř 12 ndash 28 červeneacute žluteacute

Methyloranž 31 ndash 45 červeneacute žluteacute

Methylčervěň 44 ndash 63 červeneacute žluteacute

Bromthymolovaacute modř 60 ndash 76 žluteacute modreacute

Fenolftalein 82 ndash 100 bezbarveacute červenofialoveacute

Thymolftalein 93 ndash 105 bezbarveacute modreacute

Komplexotvorneacute titrace Komplexotvorneacute titrace jinak chelatometrie je metoda založenaacute na tvorbě rozpustneacuteho komplexniacuteho

iontu kdy volnyacute kationt stanovovaneacuteho kovu vymiziacute z roztoku

Bod ekvivalence lze indikovat pomociacute kovovyacutech iontů přičemž rozlišujeme kovoveacute indikaacutetory

jednobarevneacute (thiokyanatan kyselina sulfosalicylovaacute) a metalochromniacute (obvykle slabeacute organickeacute

viacutecesytneacute kyseliny jejichž anionty jsou dle pH různě zbarveneacute ndash murexid xylenovaacute oranž)

Sraacutežeciacute titrace Sraacutežeciacute titrace jsou titrace založeneacute na vzniku maacutelo rozpustnyacutech sloučenin kdy titrovanaacute laacutetka vymiziacute z

roztoku protože je z něj vysraacutežena

Přiacutekladem je argentometrie kteraacute využiacutevaacute tvorby nerozpustnyacutech soliacute s kationtem Ag+ Titračniacutem

činidlem je zde roztok AgNO3 Argentometrie je vhodnaacute pro stanoveniacute iontů Cl- Br- I- CN- SCN- aj

Ag+ + Clminus rarr AgCl darr

105

Oxidačně-redukčniacute titrace Během oxidačně-redukčniacute titrace je titrovanaacute laacutetka zoxidovaacutena (resp zredukovaacutena) oxidujiacuteciacutem (resp

redukujiacuteciacutem) titračniacutem činidlem

Přiacutekladem oxidačně-redukčniacute titrace je jodometrie což je souhrn odměrnyacutech stanoveniacute založenyacutech

jednak na redukci jodu na jodid v neutraacutelniacutem prostřediacute podle rovnice

I2+2e-rarr2I-

a takeacute na oxidaci jodidu v kyseleacutem prostřediacute na jod podle rovnice

2I--2e-rarrI2

Vyloučenyacute jod je daacutele titrovaacuten odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho za vzniku tetrathionanu

sodneacuteho

I2+2Na2S2O3rarr2NaI+Na2S4O6

Indikaacutetor použiacutevanyacute během jodometrie je škrobovyacute maz kteryacute se barviacute roztokem jodu modře titrovat

je třeba za studena Škrob se sklaacutedaacute z amylosy a amylopektinu Amylosa poskytuje s jodem intenzivně

modreacute zbarveniacute Podstata reakce spočiacutevaacute v tom že molekuly jodu se dostaacutevajiacute do vnitřniacute dutiny

šroubovice amylosy a vzniklyacute tvar absorbuje světelneacute zaacuteřeniacute Stanoveniacute přesneacute koncentrace jodu se

provaacutediacute odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho o znaacutemeacute koncentraci

Přiacuteprava titračniacutech činidel

Volumetrickaacute analyacuteza začiacutenaacute přiacutepravou odměrnyacutech roztoků o přesneacute koncentraci Diacuteky znalosti přesneacute

koncentrace a spotřeby odměrneacuteho činidla je pak možneacute spočiacutetat koncentraci titrovaneacute laacutetky Proto je

důležiteacute věnovat tomuto kroku maximaacutelniacute pozornost Odměrneacute roztoky se zpravidla připravujiacute z

takovyacutech laacutetek ktereacute majiacute jasně definovanyacute obsah a čistotu a časem nepodleacutehajiacute změnaacutem Neniacute-li

možneacute takovou laacutetku použiacutet je třeba po přiacutepravě odměrneacuteho roztoku proveacutest tzv standardizaci Jednaacute

se o proces kdy je připravena pouze přibližnaacute koncentrace titračniacuteho činidla a přesnaacute koncentrace je

určena titraciacute standardu tedy laacutetky o přesneacute koncentraci kteraacute splňuje podmiacutenky o definovaneacutem

obsahu čistotě a časoveacute staacutelosti Teprve po standardizaci a tiacutem zjištěniacute přesneacute koncentrace odměrneacuteho

roztoku je možneacute přejiacutet k samotneacutemu stanoveniacute koncentrace neznaacutemeacuteho vzorku

Titračniacute činidla pro acidimetrii

Acidimetrie je metoda stanoveniacute zaacutesad jako titračniacute činidlo se použiacutevaacute tedy kyselina Nejčastěji

použiacutevanyacutemi titračniacutemi činidly jsou roztoky kyseliny chlorovodiacutekoveacute nebo kyseliny siacuteroveacute o

koncentraciacutech 005 až 01 molmiddotl-1 Ředěniacutem koncentrovanyacutech roztoků těchto kyselin se připravujiacute

titračniacute roztoky o přibližneacute koncentraci

U alkalimetrie se použiacutevajiacute naacutesledujiacuteciacute standardy

1 hydrogenuhličitan draselnyacute (KHCO3) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle

reakce

HCO3-+H+rarrCO2+H2O n(H+)=n(KHCO3)

2 uhličitan sodnyacute (Na2CO3) ndash zde probiacutehaacute titrace podle reakce

CO32-+2H+rarrCO2+H2O n(H+)=2∙n(Na2CO3)

106

Titračniacute činidla pro alkalimetrii

Alkalimetrie je metoda stanoveniacute kyselin jako titračniacute činidlo se použiacutevajiacute roztoky zaacutesad Nejčastěji

použiacutevanyacutemi odměrnyacutemi roztoky v alkalimetrii jsou roztoky alkalickyacutech hydroxidů o koncentraciacutech 005

až 01 molmiddotl-1 Lze je připravit rozpuštěniacutem pevnyacutech komerčniacutech preparaacutetů ktereacute však i při nejvyššiacute

deklarovaneacute čistotě obsahujiacute často jen kolem 90 čisteacuteho NaOH nebo KOH zbytek tvořiacute neurčiteacute

množstviacute vlhkosti a zejmeacutena uhličitan Je tedy zřejmeacute že koncentrace odměrnyacutech roztoků hydroxidů

připravenyacutech jakyacutemkoliv způsobem je jen přibližnaacute a vždy je nutneacute stanovit jejich přesnou koncentraci

Jako standardy se v alkalimetrii použiacutevajiacute

1 hydrogenftalan draselnyacute (KHFtal) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle rovnice

HFTal-+OH-rarrFTal2-+H2O n(OH-)=n(KHFtal)

2 dihydraacutet kyseliny šťaveloveacute (H2C2O4middot2H2O) ndash tuto slabou dvojsytnou kyselinu můžeme titrovat

do II stupně odměrnyacutem roztokem NaOH prostyacutem uhličitanu dle rovnice

(COOH)2+2OH-rarr(COO)22-+2H2O n(OH-)=2∙n[(COOH)2∙2H2O]

Vitamiacuten C

Vitamiacuten C se řadiacute mezi vitamiacuteny rozpustneacute ve vodě a nejčastěji je označovaacuten jako kyselina L-askorbovaacute

Jednaacute se o γ-lakton kyseliny 2-oxo-L-gulonoveacute jehož biosynteacuteza probiacutehaacute u řady organismů avšak

s vyacutejimkou člověka morčete primaacutetů indickeacuteho netopyacutera některyacutech ptaacuteků a bezobratlyacutech (Obr 1)

Obr 3 Scheacutema biosynteacutezy kyseliny askorboveacute u obratlovců a rostlin

Pod naacutezvem vitamiacuten C je nejen označovaacutena kyselina L-askorbovaacute ale takeacute jejiacute celyacute reversibilniacute redoxniacute

systeacutem zahrnujiacuteciacute produkty jejiacute oxidace ndash kyselinu L-monodehydroaskorbovou a kyselinu

107

L-dehydroaskorbovou Kyselina askorbovaacute tvořiacute bezbarveacute krystaly dobře rozpustneacute ve vodě (1 g na 3

ml vody) špatně rozpustneacute v alkoholu (1 g na 50 ml) a ostatniacutech organickyacutech rozpouštědlech

Ve vodneacutem prostřediacute se chovaacute jako středně silnaacute dvojsytnaacute kyselina s disociačniacutemi konstantami

pK1 = 417 a pK2 = 1157

Vitamiacuten C je nejznaacutemějšiacute a nejrozšiacuteřenějšiacute ze všech vitamiacutenů jednaacute se o nejčastěji použiacutevanyacute

potravinovyacute doplněk Průmyslově se vyraacutebiacute z D-glukosy kteraacute je katalytickou dehydrogenaciacute převedena

na D-sorbitol Poteacute naacutesleduje mikrobiaacutelniacute oxidace diacuteky Acetobacter suboxidans kteraacute vede k produkci

L-sorbosy L-sorbosa v reakci s acetonem v prostřediacute kyseliny siacuteroveacute poskytuje

2346-bis-(O-isopropyliden)-α-L-sorbofuranosu Oxidaciacute tohoto produktu pomociacute manganistanu

draselneacuteho v alkalickeacutem prostřediacute se ziacuteskaacute kyselina diaceton-2-oxo-L-gulonovaacute Po hydrolyacuteze chraacuteniacuteciacutech

skupin (ketalů) vznikaacute kyselina L-askorbovaacute

Obsah vitamiacutenu C v potravinaacutech je velmi proměnlivyacute zaacutevisiacute na geografickyacutech podmiacutenkaacutech skladovaacuteniacute

tepelneacute uacutepravě a na mnoha dalšiacutech faktorech Napřiacuteklad vařeniacutem se ničiacute až 60 vitamiacutenu C sušeniacutem

až 50 šetrnějšiacute je dušeniacute v paacuteře Nejšetrnějšiacute k vitamiacutenu C je mraženiacute Nejviacutece vitamiacutenu C obsahujiacute

ještě nezraleacute zeleneacute plody Bohatyacutem zdrojem vitamiacutenu C jsou šiacutepky (8000 mgkg) černyacute rybiacutez (1360

mgkg) naťovaacute petržel (1369 mgkg) avšak vzhledem k přiacuteležitostneacute konzumaci maleacuteho množstviacute

nejsou přiacuteliš vyacuteznamneacute pro pokrytiacute denniacute potřeby Co se tyacuteče potravin živočišneacuteho původu většiacute

množstviacute vitamiacutenu C obsahujiacute jaacutetra (hověziacute 300 mgkg)

Co se tyacuteče doporučeneacuteho denniacuteho daacutevkovaacuteniacute vitamiacutenu C k prevenci proti kurdějiacutem (skorbut

avitaminoacuteza C projevuje se krvaacutecivostiacute daacutesniacute) se doporučuje přijiacutemat 10-12 mg denně Avšak pro

spraacutevneacute fungovaacuteniacute organismu je tato daacutevka nedostačujiacuteciacute Podle vyhlaacutešky Ministerstva zdravotnictviacute

Českeacute republiky je průměrnaacute denniacute potřeba 60 mg Hlavniacute funkciacute vitamiacutenu C v lidskeacutem organismu je

uacutečast v oxido-redukčniacutech dějiacutech Kyselina askorbovaacute i jejiacute isomery a derivaacutety mohou reagovat s volnyacutemi

radikaacutely ktereacute způsobujiacute oxidaci lipidů a dalšiacutech oxidovatelnyacutech složek potravin a působiacute jako

antioxidanty Kyselina askorbovaacute se podiacuteliacute rovněž na hydroxylaci prolinu aminokyseliny kteraacute je hlavniacute

složkou kolagenu nezbytneacuteho pojiva v kůži kostech kloubech šlachaacutech a chrupavkaacutech Pokud neniacute

v těle dostatek vitamiacutenu C nedochaacuteziacute k hydroxylaci prolinu a špatně se tvořiacute kolagen

Je znaacutemo že železo obsaženeacute v ovoci zelenině a obilninaacutech se v těle poměrně špatně vstřebaacutevaacute

Vitamiacuten C zlepšuje vstřebaacutevaacuteniacute železa až o 85 při jeho nedostatku se doporučuje zvyacutešit přiacutejem

vitamiacutenu C namiacutesto zvyacutešeniacute konzumace železa Dalšiacute funkciacute vitamiacutenu C je napomaacutehaacuteniacute synteacutezy karnitinu

z aminokyseliny lysinu Karnitin transportuje mastneacute kyseliny do mitochondriiacute kde dochaacuteziacute k jejich

degradaci

Vitamiacuten C je rovněž bohatě využiacutevaacuten v potravinaacuteřstviacute kde se řadiacute mezi tzv přiacutedatneacute laacutetky (aditiva)

konkreacutetně do skupiny antioxidantů Označuje se jako E300 E301 značiacute askorbaacutet sodnyacute E304 estery

kyseliny askorboveacute askorbylpalmitaacutet a askorbylstearaacutet Diacuteky svyacutem vlastnostem ndash vitamiacuten antioxidant

chelatačniacute činidlo maacute uplatněniacute v konzervaacuterenstviacute kvasneacute technologii a technologii masa tuků a

cereaacuteliiacute Hydrofilniacute sůl askorbaacutetu sodneacuteho a lipofilniacute kyselina 6-palmitoyl-L-askorbovaacute inhibujiacute vznik

nitrosaminů v naklaacutedaneacutem mase a masnyacutech vyacuterobciacutech Hojně se přidaacutevaacute do ovocnyacutech džusů

konzervovaneacutemu či mraženeacutemu ovoci aby nedošlo během skladovaacuteniacute a zpracovaacuteniacute ke změnaacutem kvality

V množstviacute 20-30 mgkg se přidaacutevaacute do piva pro zabraacuteněniacute tvorby chladovyacutech a oxidačniacutech zaacutekalů takeacute

nežaacutedouciacutech změn senzorickyacutech vlastnostiacute Kyselina askorbovaacute je využiacutevaacutena rovněž i při vyacuterobě viacutena

kdy umožňuje sniacuteženiacute použitiacute oxidu siřičiteacuteho k siacuteřeniacute V množstviacute 10 ndash 100 mgkg se použiacutevaacute v pekařstviacute

jako prostředek zlepšujiacuteciacute pekařskeacute vlastnosti mouky Askorbylpalmitaacutet se použiacutevaacute v množstviacute 0006 ndash

004 jako antioxidant tuků

108

UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute

LABORATORNIacute POMŮCKY

Erlenmayerova baňka

Kaacutedinky

Odměrnaacute baňka

Titračniacute baňka

Odměrnyacute vaacutelec (50 ml 100 ml)

Byreta s přiacutemyacutem kohoutem

Neděleneacute skleněneacute pipety (5 ml 10 ml)

Dělenaacute skleněnaacute pipeta (5 ml)

Skleněnaacute naacutelevka malaacute

Gumovyacute naacutestavec na skleněnou pipetu

Svorky středniacute

Laboratorniacute stojan

Špachtle

Lžička

Vaacuteženky

Miacutechadla

Elektromagnetickaacute miacutechačka

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Thiosiacuteran sodnyacute

Uhličitan sodnyacute

Škrob

Kyselina siacuterovaacute

Joacuted

Jodid draselnyacute

Vitamiacutenovyacute doplněk stravy

POSTUP

1) PŘIacutePRAVA ROZTOKŮ

A Přiacuteprava 100 ml odměrneacuteho roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho Na2S2O35 H2O (Mr=24817) o koncentraci 0025 molmiddotl-1

1 Vypočtěte navaacutežku thiosiacuteranu sodneacuteho potřebnou k přiacutepravě 100 ml roztoku o koncentraci

0025 moll-1

2 Na předvaacutežkaacutech navažte vypočiacutetaneacute množstviacute thiosiacuteranu sodneacuteho

3 Pro stabilizaci roztoku přidejte špetku uhličitanu sodneacuteho

4 Rozpusťte obě laacutetky v 80 ml destilovaneacute vody za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute

5 Roztok poteacute přelejte do 100 ml odměrneacute baňky a doplňte po rysku destilovanou vodou

B Přiacuteprava škroboveacuteho mazu

1 Navažte 01 g škrobu a rozmiacutechejte jej v 50 ml destilovaneacute vody

2 Roztok 5 min povařte na vařiči až bude roztok čiryacute

3 Nechte roztok 10 min zchlaacutednout

2) STANDARDIZACE ROZTOKU JOacuteDU

1 Do titračniacute baňky odměřte 20 ml roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho

2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu

3 Do skleněneacute byrety nalijte odměrnyacute roztok joacutedu

4 Opatrnyacutem povoleniacutem kohoutu korigujte hladinu odměrneacuteho roztoku po rysku

5 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute (Obr 4) opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu

109

6 Vypočiacutetejte přesnou koncentraci joacutedu ze znalosti rovnice

1198682 + 2119873119886211987821198743 rarr 2119873119886119868 + 119873119886211987841198746

Obr 4 Modreacute zbarveniacute jako vyacutesledek titrace roztoku thiosiacuteranu roztokem joacutedem s využitiacutem škrobu

jako indikaacutetoru

3) JODOMETRICKEacute STANOVENIacute VITAMIacuteNU C

Pozn V teacuteto uacuteloze je možneacute stanovit obsah vitamiacutenu C (kromě tablet ktereacute jsou k dispozici) i ve vaacutemi

dodaneacutem vzorku (pokud možno průhledneacutem a světleacutem ne modreacutem) jako jsou šťaacutevy sirupy

potravinoveacute doplňky apod V kaacutedince připravte jeden roztok ke stanoveniacute vitamiacutenu C tak že finaacutelniacute

předpoklaacutedanaacute koncentrace bude přibližně 100 mg ve 100 ml destilovaneacute vody Přidejte 10 ml roztoku

10 kyseliny siacuteroveacute

1 Do titračniacute baňky odměřte 25 ml vašeho připraveneacuteho roztoku vitamiacutenu C

2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu

3 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu

UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C

LABORATORNIacute POMŮCKY

Skleněneacute zkumavky

Stojany na zkumavky

Hrnec

Vařič

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Vitamiacutenovyacute doplněk stravy

Dusičnan střiacutebrnyacute

Fehlingovo činidlo I a II

Amoniak

110

POSTUP

1) Důkaz redukciacute střiacutebrnyacutech iontů

Vitamiacuten C je silneacute redukčniacute činidlo a proto lze prokaacutezat zjištěniacutem přiacutetomnosti jiacutem vyredukovaneacute laacutetky

jako napřiacuteklad vyredukovaneacuteho elementaacuterniacuteho střiacutebra z roztoku dusičnanu střiacutebrneacuteho

1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek přidejte pomociacute Pasteurovy pipety 3 ml roztoku dusičnanu

střiacutebrneacuteho a přidejte 5 kapek amoniaku

2 K prvniacute zkumavce přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C Pozorujte sraženinu - střiacutebro je patrneacute jako

perleťovaacute až černaacute sraženina (Obr 5) a pokud nevznikaacute hned zkumavku zahřejte na vrouciacute

vodniacute laacutezni po dobu 10 min

Obr 5 Kontrolniacute reakce dusičnanu střiacutebrneacuteho (vlevo) a sraženina redukovaneacuteho střiacutebra vitamiacutenem

C (vpravo)

2) Důkaz Fehlingovyacutem činidlem

Při vzniku Fehlingova činidla dochaacuteziacute nejprve k reakci mezi CuSO4middot5H2O a NaOH kdy vznikaacute světle

modraacute sraženina hydroxidu měďnateacuteho kteraacute je v nadbytku rozpustnaacute za vzniku viacutenanu měďnateacuteho

Redukčniacute uacutečinky kyseliny askorboveacute dokaacutežeme reakciacute s Fehlingovyacutem činidlem kdy dochaacuteziacute k oxidaci

kyseliny askorboveacute na kyselinu dehydroaskorbovou a zaacuteroveň k redukci Cu2+ na Cu+ (konkreacutetně na

Cu2O kteryacute maacute oranžovou barvu)

1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek pipetujte pomociacute Pasteurovy pipety 1 ml roztoku Fehlingova

činidla I a 1 ml roztoku Fehlingova činidla II

2 K jedneacute ze zkumavek přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C

3 Zkumavku zahřiacutevejte na vrouciacute vodniacute laacutezni po dobu 10 min pozorujte vyloučenou sraženinu

(Obr 6)

Obr 6 Pozitivniacute reakce vitamiacutenu C s Fehlingovyacutem činidlem (oranžovaacute sraženina na dně) a negativniacute

kontrola (pouze Fehlingovo činidlo)

111

VYHODNOCENIacute

1 Uveďte vyacutesledky důkazovyacutech reakciacute vit C

2 Vypočiacutetejte množstviacute vitamiacutenu C (M = 176 gmiddotmol-1) v jedneacute tabletě vitamiacutenoveacuteho doplňku stravy

přiacutepadně ve vašem vzorku a porovnejte s uacutedajem uvaacuteděnyacutem vyacuterobcem

112

10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem

Světelnaacute mikroskopie

Světelnaacute mikroskopie je zaacutekladniacute metodou pozorovaacuteniacute ve všech biologickyacutech oborech jejichž

předmětem je buňka (tkaacuteň pletivo mikroorganismus) protože rozlišovaciacute schopnost teacuteto metody

odpoviacutedaacute velikosti buněk a mnohyacutech organel Světelnaacute mikroskopie využiacutevaacute k zobrazeniacute světelnyacutech

paprsků (elektronovaacute mikroskopie proudu elektronů)

Podle osvětleniacute objektu se rozlišuje

mikroskopie v prochaacutezejiacuteciacutem světle (světlo prochaacuteziacute pozorovanyacutem objektem)

mikroskopie v dopadajiacuteciacutem světle (světlo dopadaacute shora na povrch objektu)

Patřiacute sem mikroskopie

ve světelneacutem poli

v temneacutem poli

faacutezově kontrastniacute

interferenčniacute

polarizačniacute

fluorescenčniacute

v neviditelnyacutech paprsciacutech (UV RTG IČ)

Podle osvětleniacute okoliacute objektu rozlišujeme

mikroskopie ve světelneacutem poli (zobrazenyacute objekt maacute tmavyacute obrys a naleacutezaacute se ve světelneacutem

zorneacutem poli) Tato metoda je zaacutekladniacute a užiacutevaacute se nejběžněji

mikroskopie v temneacutem poli (světlyacute objekt je v černeacutem - temneacutem poli) Užiacutevaacute se pro zvlaacuteštniacute

přiacutepady

Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1)

Mechanickeacute diacutely stativ noha stativu šroub pro hrubeacute a jemneacute zaostřeniacute stolek mikroskopu vodič

preparaacutetu revolverovyacute měnič objektivů objiacutemka pro kondenzor objiacutemka pro filtr U staryacutech

mikroskopů uacutechytka pro zrcaacutetko pružinky pro přidrženiacute preparaacutetu

Optickeacute diacutely objektivy okulaacutery kondenzor s aperturniacute irisovou clonou U staryacutech mikroskopů zrcaacutetko

Osvětlovaciacute zařiacutezeniacute lampa v noze stativu s kolektorovou čočkou Stareacute mikroskopy samostatnou

mikroskopickou lampu

Clony pod kondenzorem aperturniacute irisovaacute clona daacutele polniacute clona

Objektiv je zaacutekladniacute optickyacute prvek mikroskopu (Obr 2) Vytvaacuteřiacute zvětšenyacute převraacutecenyacute obraz předmětu v

horniacute ohniskoveacute rovině objektu Tento obraz zvětšuje okulaacuter Zvětšenyacute obraz je registrovaacuten očniacute siacutetniciacute

nebo fotografickyacutem filmem

113

Obr 1 Binokulaacuterniacute mikroskop

Obr 2 Objektiv

114

Čiacuteselnaacute apertura

Rozlišovaciacute schopnost objektivu je vyjaacutedřena jeho čiacuteselnou (numerickou) aperturou A (apertura = lat

otvor)

A=nmiddot sin ω

kde n hellip index lomu prostřediacute mezi objektivem a preparaacutetem (pro vzduch je n = 1 pro

imerzniacute olej a sklo n = 15)

ω hellip polovičniacute otvorovyacute uacutehel tedy polovina uacutehlu kteryacute sviacuterajiacute protilehleacute krajniacute paprsky

vychaacutezejiacuteciacute z předmětoveacuteho bodu (P) na optickeacute ose mikroskopu a vstupujiacuteciacute ještě do

objektivu (O) ndash předmětovyacutem bodem se rozumiacute kteryacutekoliv bod či strukturu

mikroskopickeacuteho objektu (Obr 3)

Čiacuteselnaacute apertura objektivu maacute velkyacute praktickyacute vyacuteznam

Určuje rozlišovaciacute schopnosti a hranice užitečneacuteho zvětšeniacute

Ovlivňuje světelnost mikroskopickeacuteho obrazu světelnost obrazu je přiacutemo uacuteměrnaacute čtverci A a

nepřiacutemo zvětšeniacute objektivu

Ovlivňuje hloubku ostrosti Sniacuteženiacutem A objektivu se zvětšuje tloušťka zobrazeneacute vrstvy

preparaacutetu Objektivy s velkou hodnotou A majiacute malou penetračniacute (pronikaciacute) schopnost

zobrazujiacute velmi tenkou vrstvičku Pro svůj zaacutesadniacute vyacuteznam je uacutedaj A uveden na každeacutem

objektivu vedle uacutedaje zvětšeniacute

Obr 3 Čiacuteselnaacute apertura (A) objektivu zaacutevisiacute na velikosti otvoroveacuteho uacutehlu (2 ω) a na indexu lomu (n)

meacutedia mezi objektem (P) v preparaacutetu (pr) a čelniacute čočkou objektivu (O) Paprsky vystupujiacuteciacute z bodu P

pod uacutehlem většiacutem než 2 ω by se do objektivu nedostaly

115

Poznatky pro subjektivniacute mikroskopii lze souhrnně vyjaacutedřit pojmem rozlišivost mikroskopu (dm)

Veličina dm informuje o tom jakeacute nejmenšiacute rozměry musiacute miacutet předmět abychom jej při určiteacutem

celkoveacutem zvětšeniacute mikroskopu dobře rozlišili svyacutema očima Vypočiacutetaacute se podle vzorce

dm=327 μm

M

kde dm hellip minimaacutelniacute velikost předmětu v μm

327 μm hellip vzdaacutelenost dvou bodů ktereacute průměrně unaveneacute oko rozlišiacute jako dva body ze

vzdaacutelenosti 250 mm

M hellip celkoveacute zvětšeniacute mikroskopu

M=MobjektivumiddotMokulaacuterumiddotzvětšovaciacute koeficient tubusu

kde zvětšovaciacute koeficient tubusu je roven 1 při dodrženiacute předepsaneacute

tubusoveacute deacutelky mikroskopu

Při subjektivniacutem mikroskopovaacuteniacute je celkoveacute zvětšeniacute voleno tak aby hodnota rozlišivosti (dm)

odpoviacutedala velikosti objektu

Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute

1 Do optickeacute osy mikroskopu nastaviacuteme objektiv o nejmenšiacutem zvětšeniacute (většinou 4x)

2 Osvětliacuteme zorneacute pole a upraviacuteme rozestup okulaacuterů

3 Zkontrolujeme čistotu optiky

4 Položiacuteme na stolek preparaacutet a upevniacuteme ho Otaacutečeniacutem makrošroubu posouvaacuteme stolek

s preparaacutetem nahoru směrem k objektivu a pozorovaacuteniacutem zorneacuteho pole vyhledaacutevaacuteme danyacute objekt

Pozor Nemaacuteme-li nastavenyacute nejmenšiacute objektiv může se staacutet že při posouvaacuteniacute stolku směrem

vzhůru a hledaacuteniacute objektu naraziacuteme preparaacutetem do objektivu a ten se poškodiacute

5 Ověřiacuteme zdali vidiacuteme oběma očima (okulaacutery) stejně dobře

6 Makrometrickyacutem šroubem zachycenyacute obraz zaostřujeme šroubem mikrometrickyacutem už jen jemně

doostřujeme

7 Pohybujeme preparaacutetem a paacutetraacuteme po nejvhodnějšiacutem miacutestě pro pozorovaacuteniacute Toto miacutesto

posuneme doprostřed zorneacuteho pole

8 Pro vlastniacute mikroskopovaacuteniacute vyměniacuteme objektiv podle potřeby za jinyacute a zkontrolujeme nastaveniacute

vhodneacute apertury K zaostřeniacute pak již stačiacute mikrometrickyacute šroub

9 Po nastaveniacute potřebneacuteho zvětšeniacute upraviacuteme vhodně intenzitu světla a kontrast ovlaacutedaacuteniacutem clony

přiacutepadně kondenzoru

10 Při vlastniacutem studiu preparaacutetů jemně pohybujeme mikrometrickyacutem šroubem a tak zaostřujeme

různeacute roviny v preparaacutetu Pravou rukou můžeme kreslit

11 Po ukončeniacute praacutece s mikroskopem uvedeme přiacutestroj do zaacutekladniacute klidoveacute polohy tj stolek pro

preparaacutet umiacutestiacuteme do nejspodnějšiacute pozice a nastaviacuteme objektiv s nejmenšiacutem zvětšeniacutem

Formy zobrazeniacute mikroskopickyacutech objektů jsou v podstatě čtyři kresba mikrofotografie

mikrokinematografickyacute zaacuteznam a videozaacuteznam Kteraacutekoliv z uvedenyacutech forem může byacutet v černobiacuteleacutem

nebo barevneacutem provedeniacute

116

Uacutedržba mikroskopu

Čistěniacute optickyacutech čaacutestiacute se provaacutediacute vatovyacutemi tampoacutenky nebo papiacuterky na optiku stiacuteraacuteniacutem ze středu

směrem na periferii nebo ze středu po spiraacutele Lze použiacutet komerčně prodaacutevaneacute prostředky na čistěniacute

optiky nebo směs isopropanoldestilovanaacute voda (11) + kapka 1 roztoku dodecylsiacuteranu sodneacuteho (SDS)

Čistiacuteciacute směs se nesmiacute nikdy aplikovat přiacutemo na optiku ale pouze zvlhčit čistiacuteciacute materiaacutel Nikdy se nesmiacute

použiacutevat korosivniacute laacutetky a rozpouštědla Prach se odstraňuje ofukovaacuteniacutem baloacutenkem Z mechanickyacutech

čaacutestiacute se prach odstraňuje jemnyacutem štětečkem

Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt

Mikroskopickyacute preparaacutet se sklaacutedaacute z podložniacuteho skla a kryciacuteho skla mezi skly je meacutedium v němž je

uložen objekt Preparaacutet je zvedaacuten zaacutesadně za hrany Preparaacutety typu krevniacuteho naacutetěru se mohou

pozorovat bez kryciacuteho skla Dobře připravenyacute preparaacutet je předpokladem dobreacuteho zobrazeniacute objektu

Mikroskopickeacute preparaacutety se děliacute na

čerstveacute ndash dočasneacute (nativniacute)

trvaleacute (pracuje se s materiaacutelem usmrcenyacutem fixovanyacutem konzervovanyacutem)

Čerstveacute preparaacutety umožňujiacute pozorovat pohyb a činnost celyacutech buněk nebo organel Nevyacutehodou je

omezenyacute vyacuteběr materiaacutelu a časoveacute omezeniacute K přiacutepravě čerstvyacutech preparaacutetů jsou vhodneacute izolovaneacute

buňky čaacutesti tkaacuteniacute a drobnohledniacute živočichoveacute Preparaacutety prohliacutežiacuteme ve vodě nebo ve fyziologickeacutem

roztoku Fyziologickaacute media jsou

přirozenaacute ndash krevniacute seacuterum amniovaacute tekutina

umělaacute ndash fyziologickyacute roztok Ringerův roztok aj

U čerstvyacutech preparaacutetů je často použiacutevaacuteno tzv vitaacutelniacute barveniacute ktereacute se rozlišuje na

intravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute živyacutech zcela neporušenyacutech buněk (př prvoci)

supravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute přežiacutevajiacuteciacutech buněk vyňatyacutech z těla

postvitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute odumiacuterajiacuteciacutech buněk

Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu Do středu podložniacuteho skliacutečka je kapaacutetkem přenesena kapka vody nebo jineacuteho media do niacute se

štětečkem preparačniacute jehlou nebo pinzetou vložiacute připravenyacute vzorek Byla-li kapka malaacute pronikaacute

vzduch pod kryciacute skliacutečko ten se odstraniacute přikaacutepnutiacutem vody (meacutedia) těsně k okraji kryciacuteho skliacutečka

Naopak je-li vody pod kryciacutem skliacutečkem viacutece a objekt se pohybuje je třeba přebytečnou vodu odsaacutet

filtračniacutem papiacuterem Dostane-li se voda na svrchniacute stranu kryciacuteho skliacutečka je nutneacute zhotovit novyacute

preparaacutet

Kryciacute skliacutečko se poklaacutedaacute vždy nejdřiacuteve šikmo na hranu a pak se zvolna spouštiacute na objekt

Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu Trvalyacute preparaacutet je uzavřen do tzv uzaviacuteraciacuteho meacutedia kteryacutem je nejčastěji kanadskyacute balzaacutem Před

uzavřeniacutem se musiacute preparaacutet odvodnit a to řadou alkoholů o vzestupneacute koncentraci Trvaleacute preparaacutety

umožňujiacute nejen leacutepe rozlišit jednotliveacute struktury ale předevšiacutem sloužiacute jako dokladovyacute nebo

demonstračniacute materiaacutel

117

Přiacuteprava tenkyacutech řezů K přiacutepravě tenkyacutech řezů je použito speciaacutelniacutech mikrotomů (Obr 4) Nejjednoduššiacute ručniacute mikrotom je

tvořen dutyacutem vaacutelcem na horniacutem konci opatřenyacutem černyacutem hladkyacutem stolkem na spodniacutem otaacutečivou

hlaviciacute mikrometrickeacuteho šroubu kteryacute ve svisleacutem směru pohybuje svorkou umiacutestěnou uvnitř vaacutelce Do

niacute se pomociacute bočniacuteho šroubu upevniacute objekt kteryacute se řeže Objekty se řežou břitvou Mokryacutem štětečkem

se řezy přenaacutešejiacute do vody (meacutedia)

Obr 4 Typy mikrotomů

Specifickaacute barveniacute preparaacutetů U mikroskopickyacutech pozorovaacuteniacute je časteacute specifickeacute barveniacute preparaacutetů ktereacute pomaacutehaacute zviditelnit buněčneacute

struktury nebo organely Kromě již zmiacuteněneacuteho vitaacutelniacuteho barveniacute se použiacutevaacute celaacute škaacutela barviv ktereacute se

děliacute podle naacuteboje způsobu barveniacute nebo specifity vůči buněčnyacutem strukturaacutem Nejčastěji použiacutevanou

skupinou jsou barviva specifickaacute vůči buněčnyacutem jaacutedrům jako např toluidinovaacute modř kterou budete

použiacutevat v uacuteloze 11 (Mikroskopie a buněčnyacute cyklus) k vizualizaci faacuteziacute buněčneacuteho cyklu

118

UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza

Buňky z pokožky cibule jsou v jednom směru protaacutehleacute majiacute velkou centraacutelniacute vakuolu Buněčnaacute stěna je

stejnoměrně silnaacute a mezibuněčneacute prostory nejsou vyvinuty což souvisiacute s kryciacute funkciacute pokožkovyacutech

buněk Jaacutedro se nachaacuteziacute při buněčneacute stěně a je bochniacutekoviteacuteho tvaru

V hypertonickeacutem prostřediacute dochaacuteziacute u buněk k tzv plasmolyacuteze kteraacute je způsobena tiacutem že voda je z

vakuol odsaacutevaacutena Vakuola se zmenšuje a cytoplasma se odchlipuje od buněčneacute stěny Po přidaacuteniacute

destilovaneacute vody dochaacuteziacute k deplasmolyacuteze buňka se nachaacuteziacute v hypotonickeacutem prostřediacute Voda vnikaacute do

vakuoly kteraacute se zvětšuje a cytoplasma se dostaacutevaacute do původniacute polohy Po deacutele trvajiacuteciacutem pozorovaacuteniacute

mohou buňky praskat a červenofialovyacute obsah vyteacutekaacute do okolniacute vody Vlivem velkeacuteho osmotickeacuteho tlaku

dochaacuteziacute k prasknutiacute cytoplazmatickeacute membraacuteny i buněčneacute stěny a nastaacutevaacute plasmoptyacuteza

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pasteurovy pipety

Žiletka

Pinzeta

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Cibule se zbarvenyacutemi suknicemi (v buněčneacute šťaacutevě obsahujiacute antokyan)

Roztok sacharosy o koncentraci 1 moll-1

POSTUP

1 Nařežte si několik čtverečků pokožky (asi 5 x 5 mm) přiacutemo na suknici tak že ostrou žiletkou

provedete nehlubokeacute zaacuteřezy

2 Pinzetou sloupnete vyřiacuteznuteacute čtverečky pokožky ktereacute rychle přenesete na podložniacute sklo do kapky

vody nebo do kapky roztoku sacharosy

3 Pozorovanyacute objekt překryjte opatrně kryciacutem skliacutečkem Pozorujte stavbu rostlinneacute buňky v kapce

vody a naacutesledně změny v roztoku sacharosy

4 Po ukončeniacute pozorovaacuteniacute pletiva v roztoku sacharosy přikaacutepněte na jednu stranu kryciacuteho skliacutečka

kapku vody a k druheacute straně přiložte proužek filtračniacuteho papiacuteru kteryacute vysaje z prostoru pod kryciacutem

sklem roztok sacharosy Tento uacutekon několikraacutet zopakujte Pozorujte

VYHODNOCENIacute

1 Popište a zakreslete tvar buněk pokožky cibule v izotonickeacutem prostřediacute 2 Zakreslete a popište vliv roztoku sacharosy na pokožkoveacute buňky cibule

119

UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin

A Pozorovaacuteniacute průduchů

Průduch (stoma mn čiacuteslo stomata) je struktura vyskytujiacuteciacute se předevšiacutem na listech vyššiacutech rostlin kteraacute

umožňuje transpiraci a kontrolovanou vyacuteměnu plynů (předevšiacutem CO2 a O2) mezi mezofylem listu

rostliny a ovzdušiacutem Jsou tvořeny dvěma svěraciacutemi buňkami uzaviacuterajiacuteciacutemi průduchovou štěrbinu Pod

průduchovou štěrbinou je v mezofylu dyacutechaciacute dutina Svěraciacute buňky majiacute nejčastěji ledvinovityacute tvar a

kromě vyacuterazneacute vakuoly obsahujiacute i chloroplasty Oteviacuteraacuteniacute a zaviacuteraacuteniacute štěrbiny je vyvolaacuteno osmotickyacutemi

stahy svěraciacutech buněk a je ovlivněno koncentraciacute osmoticky aktivniacutech laacutetek hladinou enzymů a

hormonů světlem a obsahem vody v rostlině Existuje však několik modelů průduchů lišiacuteciacutech se

anatomickou stavbou a mechanismem pohybu svěraciacutech buněk Takteacutež velikost a počet průduchů je

značně variabilniacute a souvisiacute s polohou a vnějšiacutemi podmiacutenkami Obvykle jsou průduchy vyvinuty ve většiacutem

zastoupeniacute na spodniacute straně listu u jednoděložnyacutech rostlin jsou rozmiacutestěny na obou stranaacutech

stejnoměrně (Obr 5) Na pozorovaacuteniacute průduchů se připravuje tzv otiskovyacute preparaacutet pokožky listu

vytvořenyacute pomociacute bezbarveacuteho laku

Obr 5 Průduchy na listech jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Pinzeta

Lepiciacute paacuteska

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

List semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu

Bezbarvyacute lak na nehty

POSTUP

1 Uřiacutezněte jeden list semenaacutečků hrachu kukuřice

2 Na spodniacute i vrchniacute stranu listu obou rostlin naneste tenkou vrstvu bezbarveacuteho laku a nechte ho

uschnout

3 Naacutesledně nalepte lepiciacute paacutesku na zaschlyacute lak jemně přitlačte tak aby se lak zachytil na paacutesku pak

ji odlepte a přeneste na podložniacute skliacutečko Pozorujte

120

VYHODNOCENIacute

1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Potvrdili jste rozdiacutely v rozloženiacute a v počtu průduchů na listech

jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin

2 Bylo uspořaacutedaacuteniacute průduchů paralelniacute nebo nepravidelneacute Pozorovali jste rozdiacutely v anatomii

svěraciacutech buněk

B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu

Na povrchu listu je pokožka (epidermis) tvořenaacute plochyacutemi buňkami (tzv epidermaacutelniacute buňky) Vnějšiacute

stěna je krytaacute kutikulou Zaacutekladniacute pletivo listu je mezofyl (Obr 6) Ten je v listu rozčleněn na palisaacutedovyacute

parenchym a houbovyacute parenchym U listů monofaciaacutelniacutech je mezofyl tvořen palisaacutedovyacutem

parenchymem vyskytujiacuteciacutem se na obou stranaacutech a uprostřed je houbovyacute parenchym U listů bifaciaacutelniacutech

se jedno až viacutecevrstevnyacute palisaacutedovyacute parenchym nachaacuteziacute na svrchniacute straně pod epidermis je tvořen

vaacutelcovityacutemi protaacutehlyacutemi buňkami těsně k sobě naleacutehajiacuteciacutemi a obsahuje velkeacute množstviacute chloroplastů

Houbovyacute parenchym obsahuje meacuteně chloroplastů je tvořen laločnatyacutemi buňkami a vytvaacuteřiacute

mezibuněčneacute prostory zajišťujiacuteciacute dostatečnyacute rozvod plynů a vody

Obr 6 Rostlinnaacute pletiva na přiacutečneacutem řezu listu

Zdroj httpsslideplayercomslide10561918)

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pinzeta

Ručniacute mikrotom

Žiletky

Štěteček

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

List semenaacutečků hrachu kukuřice

Mrkev

POSTUP

1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky

špaliacutečku Do zaacuteřezu vložte přiacutečně odřezanyacute kousek listu semenaacutečků hrachu resp kukuřice a mrkev

se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu

2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy listu ktereacute vložiacutete do kapky vody na podložniacutem skliacutečku

překryjte je kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem

121

VYHODNOCENIacute

1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Jak se lišilo rozloženiacute rostlinnyacutech pletiv v listech hrachu a

kukuřice

2 Na zaacutekladě sveacuteho pozorovaacuteniacute popište jak se lišilo rozloženiacute ceacutevniacutech svazků v listech rostlin

C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny

Lignifikace je proces při ktereacutem se do celuloacutezniacute kostry buněčneacute stěny uklaacutedaacute lignin K nejznaacutemějšiacutem

histochemickyacutem reakciacutem ktereacute umožňujiacute identifikovat lignin patřiacute napřiacuteklad reakce s floroglucinolem

Tyto reakce nejsou pro lignin specifickeacute nyacutebrž jsou reakcemi uvedenyacutech činidel s koniferylaldehydem

a jinyacutemi přiacutebuznyacutemi laacutetkami ktereacute jsou stavebniacutemi kameny ligninu Zdřevnatěleacute buněčneacute stěny

obsahujiacuteciacute lignin se na řezu zbarviacute červeně až červenofialově

Obr 7 Uspořaacutedaacuteniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostlin

Zdroj httpvsangiospermweeblycomxylem-and-phloemhtml)

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pinzeta

Kapaacutetko

Ručniacute mikrotom

Žiletky

Štěteček

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Stonek semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu

Mrkev

Floroglucinoloveacute činidlo

75 roztok glycerolu v 10 kyselině siacuteroveacute

25 kyselina chlorovodiacutekovaacute

122

POSTUP

1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky

špaliacutečku Rukojetiacute špachtle do jejiacuteho středu udělejte žlaacutebek Do žlaacutebku vložte 15 cm čaacutest stonku

(segment) a mrkev se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu

2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy ktereacute vložiacutete do vody

3 Naacutesledně řezy přeneste štětečkem do několika kapek floroglucinolu v Petriho misce

4 K řezům v misce přikaacutepněte 1 kapku 25 HCl a nechte 2-5 minut působit

5 Vybarveneacute řezy přeneste do roztoku glycerolu v kyselině siacuteroveacute na podložniacutem skle překryjte

kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem

6 Pro kontrolu si nechejte několik řezu jen ve vodě a porovnejte s nabarvenyacutemi řezy

VYHODNOCENIacute

1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute

2 Pojmenujte buňky u kteryacutech byla prokaacutezaacutena přiacutetomnost ligninu

123

11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus

Buněčnyacute cyklus

Genetickaacute informace každeacuteho organismu je uložena v několika (přiacutep mnoha) molekulaacutech DNA

(deoxyribonucleic acid ndash deoxyribonukleovaacute kyselina) neboli chromosomech Napřiacuteklad lidskeacute buňky

obsahujiacute po 46 chromosomech zatiacutemco buňky cibule po 8 chromosomech Sled pochodů při kteryacutech

každaacute buňka zdvojnaacutesobiacute svůj obsah včetně genetickeacuteho materiaacutelu a rozděliacute se na dvě dceřineacute buňky

se nazyacutevaacute buněčnyacute cyklus

Buněčnyacutem cyklem je nazyacutevaacuten sled pochodů v buňce od skončeniacute jedneacute mitoacutezy do konce mitoacutezy

naacutesledujiacuteciacute Během buněčneacuteho cyklu buňka znaacutesobuje svůj obsah DNA dvakraacutet a zdvojuje svou

cytoplazmu včetně organel Po rovnoměrneacutem rozděleniacute jaacutedra a jeho obsahu (mitoacuteza) dochaacuteziacute

k samotneacutemu fyzickeacutemu odděleniacute buněk kdy je mezi nově vznikajiacuteciacute buňky rozdělena cytoplasma a

organely (cytokineze) Mitoacuteza a cytokineze tvořiacute dohromady tzv mitotickou faacutezi (M-faacuteze) buněčneacuteho

cyklu Zbylaacute čaacutest buněčneacuteho cyklu se nazyacutevaacute jako interfaacuteze Označeniacute pochaacuteziacute z doby kdy rozlišeniacute pro

pozorovaacuteniacute buněk nebylo velikeacute a kromě synteacutezy DNA a samotneacuteho děleniacute nebylo během buněčneacuteho

cyklu nic vidět Dnes je již znaacutemo že je buňka metabolicky aktivniacute během celeacute interfaacuteze kdy dochaacuteziacute k

synteacuteze např nukleotidů a histonů pro replikaci DNA stejně jako mnoha dalšiacutech proteinů i

niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu i poměr jednotlivyacutech faacuteziacute zaacutevisiacute na typu buňky a

organismu

Mitoacuteza (M-faacuteze) maacute 4 hlavniacute faacuteze profaacutezi metafaacutezi anafaacutezi a telofaacutezi (Obr 1) zakončenaacute cytokineziacute

neboli samotnyacutem rozděleniacutem buňky Mezi profaacuteziacute a metafaacuteziacute je mezifaacuteze nazyacutevanaacute prometafaacuteze

Obr 1 Staacutedia mitoacutezy v rostlinnyacutech buňkaacutech

Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu (tzv generačniacute doba buňky) je u různyacutech buněk různaacute ndash zaacutevisiacute na typu buňky

a na jejiacutem fyziologickeacutem stavu Některeacute buňky se děliacute několikraacutet za hodinu jineacute buňky se děliacute v řaacutedu

dnů U mnohobuněčnyacutech organismů byacutevaacute počet možnyacutech děleniacute vyacuterazně omezen velmi často se děleniacute

zastaviacute v momentu kdy buňka dosaacutehne určiteacute specializace (typickyacutem přiacutekladem jsou buňky nervovyacutech

tkaacuteniacute a buňky svalovyacutech vlaacuteken) Růst organismu a zvyšovaacuteniacute počtu buněk zpravidla zajišťujiacute kmenoveacute

buňky nebo meristeacutemy

124

Obr 2 Staacutedia mitoacutezy v buňkaacutech endospermu rostliny Haemanthus (bělokvět) A ndash interfaacuteze B ndash

profaacuteze C ndash prometafaacuteze D ndash metafaacuteze E ndash anafaacuteze F ndash telofaacuteze Zdroj De Mey J Lambert A M Bajer A S Moeremans M amp De Brabander M (1982) Visualization of microtubules in

interphase and mitotic plant cells of Haemanthus endosperm with the immuno-gold staining method Proceedings of the

National Academy of Sciences of the United States of America 79(6) 1898ndash1902 httpsdoiorg101073pnas7961898

Interfaacuteze

Interfaacuteze je nejdelšiacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu (asi 90 doby) biologickaacute aktivita buňky je v teacuteto faacutezi velmi

vysokaacute (obdobiacute kontinuaacutelniacuteho růstu buňky)

Interfaacuteze se děliacute na tři čaacutesti G1 S a G2 Během G1-faacuteze (z angl Gap = mezera) probiacutehaacute synteacuteza biacutelkovin

DNA polymerasy synteacuteza RNA a tubulinu Během S-faacuteze (syntetickaacute faacuteze) je syntetizovanaacute DNA Během

G2-faacuteze probiacutehaacute metabolickaacute aktivita a růst buňky Během G1-faacuteze a G2-faacuteze mohou buňky přechaacutezet

(reverzibilně) do klidoveacute G0-faacuteze (v G2-faacutezi pouze rostlinneacute buňky živočišneacute buňky v obou faacuteziacutech)

Na konci interfaacuteze se v buňce nachaacuteziacute jedno nebo viacutece jadeacuterek a jejiacute jaacutedro je obklopeno jadernou

membraacutenou U živočišnyacutech buněk se na vnějšiacute straně jaacutedra nachaacuteziacute dva centrozomy ktereacute byly

duplikovaacuteny během interfaacuteze a u živočichů obsahujiacute dvojici centriol Kolem centrozomů se nachaacuteziacute

kruhovaacute řada mikrotubulů (vznikleacute polymeraciacute tubulinu) nazyacutevanaacute astrosfeacutera (astery)

V teacuteto faacutezi ještě nelze jednotliveacute chromozomy rozlišit mikroskopicky (viz Obr 2A) protože jsou tvořeny

tenkyacutemi poměrně volně spiralizovanyacutemi chromatinovyacutemi vlaacutekny

125

Mitoacuteza (M-faacuteze)

Mitotickeacute děleniacute se objevuje u eukaryot a je evolučniacute adaptaciacute spojenou s probleacutemem přesneacuteho

rozděleniacute genetickeacuteho materiaacutelu jaacutedra do dvou dceřinyacutech buněk Zaacutekladniacute princip průběhu mitoacutezy u

eukaryot je obdobnyacute i když se může u různyacutech organismů miacuterně lišit

Jak již bylo zmiacuteněno mitoacuteza se děliacute do 4 faacuteziacute s jednou mezifaacuteziacute (profaacuteze prometafaacuteze metafaacuteze

anafaacuteze telofaacuteze) po mitoacuteze probiacutehaacute vlastniacute děleniacute buňky (citokineze)

Frekvenci mitoacutez v živočišneacute tkaacuteni nebo v rostlinneacutem pletivu udaacutevaacute tzv mitotickyacute index (MI) kteryacute je

daacuten poměrem počtu buněk ktereacute se nachaacutezejiacute ve stadiu mitoacutezy k celkoveacutemu počtu buněk Mitotickyacute

index odraacutežiacute proliferačniacute aktivitu tkaacuteně nebo pletiva Mitotickyacute index zaacutevisiacute na deacutelce trvaacuteniacute mitoacutezy a na

deacutelce interfaacuteze a zpravidla se udaacutevaacute v procentech děliacuteciacutech se buněk k celkoveacutemu počtu sledovanyacutech

buněk

MI []=M

Nmiddot100

kde M hellip počet buněk v mitoacuteze

N hellip počet všech buněk

Profaacuteze

Během profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu endoplasmatickeacuteho retikula a Golgiho aparaacutetu na menšiacute fragmety

v jaacutedru miziacute jadeacuterka Chromozomovaacute vlaacutekna se viacutece spiralizujiacute (kondenzujiacute) a vytvaacuteřejiacute jednotliveacute

chromozomy ktereacute jsou již viditelneacute při pozorovaacuteniacute světelnyacutem mikroskopem (Obr 2B) Každyacute zdvojenyacute

chromozom je tvořen dvěma sesterskyacutemi chromatidami ktereacute jsou propojeny po celeacute deacutelce za pomoci

proteinu kohezinu každaacute chromatida nese specifickou oblast primaacuterniacute konstrikce ndash centromeru

V oblasti centromery vznikaacute na každeacute chromatidě chromozomu složitaacute proteinovaacute struktura ndash

kinetochor

Na počaacutetku profaacuteze se od sebe oddělujiacute centrozomy a pohybujiacute se k opačnyacutem poacutelům buňky Tyto sloužiacute

jako organizaacutetory mikrotubulů z nichž se tvořiacute mitotickeacute (děliacuteciacute) vřeteacutenko Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho

vřeteacutenka zasahujiacute od jednoho poacutelu k ekvatoriaacutelniacute rovině buňky kde se spojiacute a vytvořiacute tzv polaacuterniacute vlaacutekna

Centrozomy jsou pak označovaacuteny jako poacutely děliacuteciacuteho vřeteacutenka

Prometafaacuteze

Ke konci profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu jaderneacute membraacuteny (Obr 2C) Mikrotubuly děliacuteciacuteho vřeteacutenka pak

pronikajiacute do oblasti jaacutedra a spojujiacute se s plně spiralizovanyacutemi chromozomy (kvarterniacute struktura

chromozomu) Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho vřeteacutenka pronikajiacute až k chromozomům a připojujiacute se na

kinetochory v oblasti centromer za vzniku tzv kinetochorovyacutech vlaacuteken V buňce zůstaacutevajiacute i vlaacutekna

kteraacute se nikam nepřipojujiacute a tvořiacute tzv astrosfeacuteru

Metafaacuteze

Během metafaacuteze jsou centrozomy na protějšiacutech poacutelech buňky a určujiacute podeacutelnou osu děleniacute

Chromozomy se tahem kinetochorovyacutech vlaacuteken seskupiacute v ekvatoriaacutelniacute rovině buňky (tzv metafaacutezniacute

destička) a centromery všech chromozomů jsou vyrovnaneacute v řadě v metafaacutezniacute destičce (Obr 2D) Tato

vlaacutekna jsou vzhledem ke sveacute funkci v anafaacutezi označovaacutena jako tažnaacute vlaacutekna

Metafaacuteze je nejvhodnějšiacute faacuteze k určeniacute počtu chromozomů a k jejich identifikaci

126

Anafaacuteze

Anafaacuteze (Obr 2E) je často nejkratšiacutem uacutesekem mitoacutezy Na počaacutetku anafaacuteze dochaacuteziacute k přerušeniacute

propojeniacute mezi chromatidami za pomoci enzymu separasy (proteolytickyacute enzym) jednotliveacute

chromatidy jsou pak tahem děliacuteciacuteho vřeteacutenka posunuty k poacutelům buňky Každaacute chromatida se staacutevaacute

samostatnyacutem chromozomem (dceřinyacute chromozom) Pohyb chromozomů k poacutelům buňky je zajištěn

zkracovaacuteniacutem tedy depolymeraciacute kinetochorovyacutech vlaacuteken centromerou dopředu (anafaacuteze A) současně

se poacutely buňky od sebe vzdalujiacute (anafaacuteze B)

Na konci anafaacuteze majiacute oba poacutely buňky stejneacute a uacuteplneacute sestavy chromozomů

Telofaacuteze

Během telofaacuteze (Obr 2F) je buňka prodlužovaacutena polaacuterniacutemi vlaacutekny a u poacutelů buňky se začiacutenajiacute tvořit

dceřinaacute jaacutedra v miacutestech shromaacutežděniacute chromozomů obnovuje se jadernaacute membraacutena z fragmentů

membraacuteny rodičovskeacute buňky a ostatniacutech čaacutestiacute endoplazmatickeacuteho retikula objevuje se opět jadeacuterko a

rozvolňujiacute se chromatinovaacute vlaacutekna každeacuteho chromozomu

Cytokineze

Děleniacute cytoplasmy a buňky za vzniku dvou dceřinyacutech buněk naacutesleduje kraacutetce po ukončeniacute mitoacutezy U

vyššiacutech rostlin vznikaacute buněčnaacute destička (fragmoplast) od středu k obvodu buňky (centrifugaacutelně) u

živočišnyacutech buněk se plasmatickaacute membraacutena tvořiacute směrem z obvodu dovnitř buňky (centripetaacutelně

zaškrceniacute ryacutehovaacuteniacute) za aktivniacute uacutečasti mikrotubulů

Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů

Chromosomy nejsou v normaacutelniacutem světle viditelneacute protože majiacute stejnyacute lom světla jako cytoplasma Je

však možneacute je zviditelnit použitiacutem specifickyacutech barviv nebo faacutezoveacuteho kontrastu Chromozomy se dobře

barviacute pomociacute acetobarviv což jsou barviva rozpustnaacute v kyselině octoveacute nebo propionoveacute ndash např

acetokarmiacuten laktopropionovyacute orcein acetonigrosin lakmoid atd

Před barveniacutem se nejprve provaacutediacute fixace materiaacutelu a macerace při ktereacute se rozrušiacute středniacute lamela mezi

buňkami takže je pak možneacute preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit do tenkeacute vrstvy a neniacute třeba ho řezat

Fixace se použiacutevaacute nejčastěji alkohol-octovaacute (směs 96 ethanolu a ledoveacute kyseliny octoveacute v poměru 31

ndash Farmerova fixaacutež) macerace se provaacutediacute často směsiacute koncentrovaneacute HCl a 96 ethanolu v poměru 11

přiacutepadně 1M nebo 5M HCl nebo pak enzymaticky působeniacutem pektinas a celulas

Barveniacutem za pomociacute acetobarviv se jasně vybarviacute chromatin a chromozomy cytoplasma se zbarviacute do

růžova

Diacuteky maceraci lze preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit na tenkou vrstvu a připravit tak tzv roztlakovyacute

preparaacutet Je vhodneacute vybrat materiaacutel kde dochaacuteziacute k intenzivniacutemu buněčneacutemu děleniacute jako jsou

meristeacutemy ktereacute se nachaacutezejiacute na vzrostneacutem vrcholu stonku a v kořenoveacute špičce (Obr 3)

V přiacutepadě kdy je třeba chromozomy počiacutetat se před fixaciacute provaacutediacute tzv předpůsobeniacute (nejčastěji

roztoky kolchicinu para-dichlorbenzenu 8-hydroxychinolinu nebo studenou vodou) Předpůsobeniacute

zajistiacute rozrušeniacute děliacuteciacuteho vřeteacutenka zkraacuteceniacute chromozomů chromatidy se od sebe neoddělujiacute Jednotliveacute

chromozomy jsou uvolněny z mitotickeacuteho aparaacutetu tiacutem jsou leacutepe rozloženy v celeacute buňce Zvyacutešiacute se počet

pozorovanyacutech metafaacuteziacute

127

Pro přesnějšiacute identifikaci jednotlivyacutech chromozomů (zvlaacuteště v metafaacutezi) sloužiacute metoda tzv proužkovaacuteniacute

chromozomů (bandings) jejiacutemž principem je diferenciaacutelniacute barveniacute chromatinu (vzniknou viditelneacute

proužky bandy)

Dalšiacute možnostiacute barveniacute chromozomů je barveniacute dle Feulgena diacuteky jemuž se vybarviacute vyacutehradně struktury

obsahujiacuteciacute DNA Pomociacute hydrolyacutezy v HCl se z DNA odštěpiacute purinoveacute baacuteze a na aldehydickeacute skupiny

zbytků deoxyribosy se navaacuteže barvivo ndash bazickyacute fuchsin obsaženeacute v Schiffově reagens

Obr 3 Podeacutelnyacute řez kořenovou špičkou

UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pasteurovy pipety

Preparačniacute jehla

Žiletka

Pinzeta

Mikrozkumavky

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Kořenoveacute špičky cibule kuchyňskeacute (Allium cepa L) nebo hrachu seteacuteho (Pisum sativum L)

05 toluidinovaacute modř nebo Schiffovo reagens

kyselina chlorovodiacutekovaacute o koncentraci 5 moll-1

POSTUP

Po celou dobu praacutece použiacutevejte ochranneacute rukavice

1 Ustřihněte si asi 1 cm dlouheacute kořiacutenky cibule a vložte je do mikrozkumavky

2 Přidejte 5 molmiddotl-1 HCl a nechte působit asi 10 minut při laboratorniacute teplotě

128

3 Oplaacutechněte kořiacutenky destilovanou vodou jeden přeneste na podložniacute skliacutečko a oddělte

kořenovou špičku s meristematickyacutem pletivem zbytek kořene vyhoďte

4 Kořenovou špičku přeneste pinzetou do kapky 05 toluidinoveacute modře (Schiffovo reagens) na

podložniacutem skliacutečku

5 Naacutesledně špičku opatrně přeneste do kapky destilovaneacute vody poteacute kořenovou špičku

přemiacutestěte na noveacute podložniacute skliacutečko přiložte kryciacute skliacutečko a kolmo přitlačte korkovou zaacutetkou

na špičku Opatrně abyste skliacutečkem neposunuli nebo neotočili Pozorujte roztlakovyacute preparaacutet

pod světelnyacutem mikroskopem za využitiacute znalostiacute ziacuteskanyacutech v uacuteloze Zaacuteklady mikroskopovaacuteniacute

6 V 10 zornyacutech poliacutech mikroskopu spočiacutetejte všechny buňky a buňky v mitoacuteze

VYHODNOCENIacute

1 Pozorujte preparaacutety a zakreslete

2 Pokud jste pozorovali buňky v rozdiacutelnyacutech faacuteziacutech mitotickeacuteho děleniacute označte pojmenujte danou

faacutezi do protokolu a stručně popište co se děje s chromozomy

3 Vyacutesledky z bodu 6 postupu zapište do tabulky a stanovte mitotickyacute index

Zorneacute pole Počet buněk

Počet všech buněk v profaacutezi v metafaacutezi v anafaacutezi v telofaacutezi

1

2

3

4

5

6

7

8

6

10

Celkem

Page 3: Katedra biochemie Laboratorní technika

2

Korelačniacute koeficient R 36

Koeficient determinace R2 36

Možneacute probleacutemy 36

Důležitaacute pravidla při stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku pomociacute kalibračniacute funkce 37

Rozsah kalibrace koncentrace analytu 37

Technickeacute replikaacutety 37

Ředěniacute 37

UacuteKOL Č 1 Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace roztoku siacuteranu nikelnateacuteho 38

UacuteKOL Č 2 Praktickaacute aplikace spektrofotometrie v biochemickeacute laboratoři stanoveniacute obsahu

proteinů Bradfordovou metodou s vazbou barviva Coomassie blue 39

1 Přiacuteprava roztoků 40

2 Stanoveniacute proteinů ve zkumavkoveacutem uspořaacutedaacuteniacute na stolniacutem spektrofotometru 40

3 Gelovaacute chromatografie a chromatografie na tenkeacute vrstvě 42

Chromatografickeacute metody 42

Adsorpčniacute chromatografie 42

Rozdělovaciacute chromatografie 42

Afinitniacute chromatografie 43

Chromatografie na iontoměničiacutech 43

Gelovaacute chromatografie 44

Chromatografie na koloně 46

Chromatografie na tenkeacute vrstvě 46

UacuteKOL Č 1 Gelovaacute chromatografie proteinu s niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetkou 49

UacuteKOL Č 2 Chromatografie karotenoidů z papriky na tenkeacute vrstvě 51

4 Elektromigračniacute metody 54

Elektroforetickaacute pohyblivost 54

Elektroforeacuteza v biologickyacutech vědaacutech 55

Elektroforeacuteza DNA 57

Elektroforeacuteza proteinů 57

Potravinaacuteřskaacute barviva 58

UacuteKOL Č 1 Gelovaacute elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv 59

5 Extrakce filtrace sublimace a praacutece s vakuovou odparkou 62

Extrakce 62

Filtrace 63

Sublimace 65

Odpařovaacuteniacute ve vakuu 66

Stanoveniacute bodu taacuteniacute 67

3

UacuteKOL Č 1 Izolace kofeinu z čaje a jeho přečištěniacute sublimaciacute 68

UacuteKOL Č 2 Analytickyacute důkaz přiacutetomnosti kofeinu 70

UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute teploty taacuteniacute kofeinu 71

6 Izolace nukleovyacutech kyselin 73

Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu 73

Mletiacute 73

Homogenizace 73

Centrifugace 74

Nukleoveacute kyseliny 76

Izolace nukleovyacutech kyselin 77

Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace a čistoty nukleovyacutech kyselin 78

UacuteKOL Č 1 Izolace DNA z vepřoveacute sleziny a RNA z pekařskyacutech kvasnic 79

UacuteKOL Č 2 Důkaz nukleovyacutech kyselin 80

UacuteKOL Č 3 Spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace nukleovyacutech kyselin 82

7 Destilace 83

Destilace za normaacutelniacuteho tlaku 84

Destilace s vodniacute paacuterou 85

UacuteKOL Č 1 Izolace hřebiacutečkoveacute silice z hřebiacutečku destilaciacute s vodniacute parou 86

8 Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu precipitačniacute techniky dialyacuteza centrifugace ultrafiltrace 90

Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu 90

Precipitačniacute metody 90

Tepelnaacute denaturace nežaacutedouciacutech laacutetek 90

Vysolovaacuteniacute biopolymerů neutraacutelniacutemi solemi 91

Sraacuteženiacute biopolymerů ostatniacutemi laacutetkami 92

Dialyacuteza 93

Ultrafiltrace 93

UacuteKOL č 1 Homogenizace semen ječmene precipitace jejich proteinů siacuteranem amonnyacutem

s naacuteslednou dialyacutezou (a teoretickou ultrafiltraciacute na zařiacutezeniacute Amicon) 96

UacuteKOL č 2 Stanoveniacute amonnyacutech iontů reakciacute s Nesslerovyacutem činidlem 99

UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute obsahu proteinů Bradfordovou metodou 99

9 Titrace 101

Určeniacute bodu ekvivalence 101

Vizuaacutelniacute indikace 101

Instrumentaacutelniacute indikace 102

Metody titračniacuteho stanoveniacute a použiacutevaneacute indikaacutetory 104

Acidobazickeacute titrace 104

4

Komplexotvorneacute titrace 104

Sraacutežeciacute titrace 104

Oxidačně-redukčniacute titrace 105

Přiacuteprava titračniacutech činidel 105

Vitamiacuten C 106

UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute 108

UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C 109

10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem 112

Světelnaacute mikroskopie 112

Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1) 112

Čiacuteselnaacute apertura 114

Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute 115

Uacutedržba mikroskopu 116

Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt 116

Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu 116

Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu 116

Přiacuteprava tenkyacutech řezů 117

Specifickaacute barveniacute preparaacutetů 117

UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza 118

UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin 119

A Pozorovaacuteniacute průduchů 119

B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu 120

C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny 121

11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus 123

Buněčnyacute cyklus 123

Interfaacuteze 124

Mitoacuteza (M-faacuteze) 125

Cytokineze 126

Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů 126

UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu 127

5

Uacutevod

Laboratorniacute řaacuted

1 Student je před zahaacutejeniacutem praacutece v laboratoři povinen seznaacutemit se s laboratorniacutem řaacutedem

s bezpečnostniacutemi předpisy a s poskytovaacuteniacutem prvniacute pomoci

2 Student je povinen přichaacutezet do laboratoře včas a řaacutedně připraven Musiacute miacutet provedeny potřebneacute

vyacutepočty znaacutet vlastnosti laacutetek se kteryacutemi bude pracovat apod Před zahaacutejeniacutem cvičeniacute vyučujiacuteciacute

ověřuje znalosti studentů Pokud student nemaacute dostatečneacute znalosti k řešeniacute daneacute uacutelohy cvičeniacute

vykonaacute v naacutehradniacutem termiacutenu

3 Každaacute absence musiacute byacutet omluvena Maacute-li student vaacutežneacute osobniacute důvody pro ktereacute se nemůže

zuacutečastnit cvičeniacute sděliacute to vedouciacutemu předem Každaacute zameškanaacute uacuteloha musiacute byacutet nahrazena Na

termiacutenu naacutehradniacuteho cvičeniacute se student dohodne s vedouciacutem cvičeniacute

4 Při praacuteci v laboratoři musiacute miacutet student pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv

5 Studenti pracujiacute ve dvojiciacutech Před zahaacutejeniacutem praacutece zkontrolujiacute podle přiloženeacuteho seznamu

pracovniacute stůl a jeho vybavenost Všechny zaacutevady zjištěneacute před zahaacutejeniacutem praacutece nebo v jejiacutem

průběhu neprodleně hlaacutesiacute vedouciacutemu cvičeniacute

6 Při praacuteci je nutneacute postupovat přesně podle zadaneacute uacutelohy a pokynů vyučujiacuteciacuteho Před použiacutevaacuteniacutem

přiacutestrojů se musiacute student nejprve seznaacutemit s jejich obsluhou

7 Průběh praacutece a dosaženeacute vyacutesledky si každyacute student zaznamenaacutevaacute do protokolaacuterniacuteho sešitu Po

skončeniacute cvičeniacute předložiacute vyacutesledky vedouciacutemu cvičeniacute

8 Naacutesledujiacuteciacute cvičeniacute odevzdaacutevaacute každyacute student vypracovanyacute protokol kteryacute musiacute obsahovat jmeacuteno

studenta studijniacute kombinaci datum naacutezev uacutelohy stručnyacute princip uacutelohy stručnyacute pracovniacute postup

vyacutesledky diskusi a zaacutevěr (tabulky grafy)

9 Po skončeniacute praacutece je student povinen daacutet sveacute pracovniacute miacutesto do pořaacutedku řaacutedně umyacutet sklo a

oplaacutechnout je destilovanou vodou

10 Student smiacute opustit laboratoř až po kontrole dosaženyacutech vyacutesledků a stavu pracovniacuteho stolu

vyučujiacuteciacutem

11 Po skončeniacute praacutece je povinnost uzavřiacutet vodu a vypnout elektrickeacute spotřebiče

12 V laboratoři je zakaacutezaacuteno jiacutest piacutet a kouřit

13 Studenti jsou povinni dodržovat bezpečnostniacute předpisy

14 Praacutece s jedovatyacutemi těkavyacutemi a paacutechnouciacutemi laacutetkami se provaacutediacute pouze ve spuštěneacute digestoři

15 Zvlaacuteštniacute opatrnosti je třeba dbaacutet při manipulaci s otevřenyacutem ohněm hořlavinami žiacuteravinami

a jedovatyacutemi laacutetkami

16 Přiacutepadneacute zaacutevady nedostatky nehody nebo poraněniacute je nutneacute ihned hlaacutesit vyučujiacuteciacutemu a v přiacutepadě

potřeby poskytnout okamžitě prvniacute pomoc

17 Praacutece v chemickeacute laboratoři je zakaacutezaacutena těhotnyacutem anebo kojiacuteciacutem ženaacutem a matkaacutem do konce 9

měsiacutece po porodu Studentka je povinna vedouciacutemu cvičeniacute okamžitě oznaacutemit graviditu kojeniacute či

nedaacutevnyacute porod

6

Bezpečnost praacutece v chemickeacute laboratoři

1 Provaacutedějte pouze praacutece podle pokynů vyučujiacuteciacuteho a pracovniacuteho naacutevodu

2 Seznamte se s rozmiacutestěniacutem hasiciacutech přiacutestrojů a s uacutenikovyacutemi vyacutechody z laboratoře

3 V laboratoři nikdy nejezte nepijte a nekuřte Po skončeniacute praacutece si důkladně umyjte ruce

4 K jiacutedlu a pitiacute (mimo laboratoř) nepoužiacutevejte nikdy chemickeacute sklo

5 Tašky a oblečeniacute uložte do skřiacuteniacute mimo laboratoř

6 Při praacuteci v laboratoři vždy noste pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv

7 Neprovaacutedějte samovolneacute opravy nebo uacutepravy na elektrickeacute instalaci a přiacutestrojiacutech

8 Chemikaacutelie nikdy nezkoušejte uacutesty a neinhalujte vyacutepary

9 Nepipetujte uacutesty

10 Při praacuteci se žiacuteravinami a jinyacutemi nebezpečnyacutemi laacutetkami si chraňte obličej a oči ochrannyacutem štiacutetem

ruce gumovyacutemi rukavicemi

11 Na pracovišti udržujte pořaacutedek a čistotu Dbejte abyste vnějšiacute stěny naacutedob nebo pracovniacute miacutesto

nepotřiacutesnili chemikaacuteliemi

12 Koncentrovaneacute kyseliny a zaacutesady řeďte tak že kyselinu nebo zaacutesadu nalijete tenkyacutem proudem po

tyčince do vody za současneacuteho miacutechaacuteniacute a chlazeniacute

13 Při provaacuteděniacute pokusů ve zkumavkaacutech držte uacutestiacute zkumavek odvraacuteceneacute od obličeje (sveacuteho

i spolupracovniacuteků)

14 Při praacuteci s hořlavinami nesmiacute byacutet v bliacutezkosti otevřenyacute oheň Při destilaci hořlavin je nezbytneacute z okoliacute

odstranit zaacutesobniacute laacutehve hořlavin a kontrolovat průtok vody chladičem Hořlaviny nikdy nezahřiacutevejte

přiacutemyacutem plamenem použiacutevejte laacutezně nebo topnaacute hniacutezda

15 Zvyacutešenou pozornost věnujte hlavně manipulaci s hořlavinami I třiacutedy ktereacute majiacute teplotu vzplanutiacute

do 21degC (aceton ether methanol ethanol benziacuten benzen a toluen)

16 Pokud vypukne požaacuter je každyacute povinen pokusit se ho zdolat vlastniacutemi silami (hasiciacutem přiacutestrojem

improvizovanyacutemi hasiciacutemi prostředky) Je nutno daacutele vypnout elektrickyacute proud a pokusit se

odstranit z okoliacute požaacuteru hořlaveacute laacutetky (zejmeacutena kapaliny) a naacutedoby se stlačenyacutemi plyny Nelze-li

požaacuter zvlaacutednout vlastniacutemi silami je nutneacute neprodleně volat hasiče (tel čiacuteslo 150)

17 Střepy a jineacute odpadky s ostryacutemi hranami musiacute byacutet odklaacutedaacuteny do naacutedob zvlaacutešť k tomu určenyacutech

18 Zbytky jedů a organickyacutech rozpouštědel likvidujte podle pokynů vyučujiacuteciacuteho

19 Při praacuteci s etherem dbejte uacutezkostlivě na bezpečnostniacute opatřeniacute (možnost vzniacuteceniacute i od horkyacutech

součaacutestiacute)

20 V přiacutepadě nehody okamžitě informujte vyučujiacuteciacuteho a poskytněte prvniacute pomoc Vedouciacutemu cvičeniacute

je třeba hlaacutesit i každeacute nepatrneacutem poraněniacute bolesti hlavy hučeniacute v ušiacutech apod Ve všech přiacutepadech

je nutno sepsat protokol o poraněniacute pro přiacutepad pozdějšiacutech komplikaciacute

7

Prvniacute pomoc při nehodě

Při poleptaacuteniacute kůže silnou zaacutesadou nebo kyselinou zasaženeacute miacutesto ihned důkladně omyjte proudem

vody

Při zasaženiacute oka chemikaacuteliiacute ihned oko vyplaacutechněte slabyacutem proudem vody

Při poleptaacuteniacute sliznice v uacutestech proveďte důkladnyacute vyacuteplach uacutest vodou

Při požitiacute louhu se doporučuje piacutet zředěnou kyselinu octovou (05 - 2 gmiddotl-1) při požitiacute kyseliny pijte

suspenzi oxidu hořečnateacuteho nebo hydroxidu hliniteacuteho ve vodě Po požitiacute jedů je charakter prvniacute pomoci

specifickyacute podle druhu otravy doporučuje se vypiacutet aspoň 05 l vody a vyvolat zvraceniacute Vždy je nutneacute

vyhledat odborneacute leacutekařskeacute ošetřeniacute

Hořiacuteciacute oděv haste přikryacutevkou nebo sprchovou vodou Při likvidaci většiacutech plamenů použijte hasiciacute

přiacutestroje Při malyacutech popaacuteleninaacutech ošetřete postiženeacute miacutesto mastiacute na spaacuteleniny

a zakryjte sterilniacutem obvazem Většiacute popaacuteleniny ošetřiacute leacutekař

Při pořezaacuteniacute sklem odstraňte z povrchoveacute raacuteny sklo okoliacute otřete zředěnyacutem peroxidem vodiacuteku (3) a

ovažte sterilniacutem obvazem Většiacute zraněniacute ošetřiacute leacutekař

8

Nebezpečneacute laacutetky v chemickeacute laboratoři

Tab 1 Seznam některyacutech nebezpečnyacutech laacutetek použiacutevanyacutech v tomto cvičeniacute

Naacutezev GHS Prvniacute pomoc

Amoniak GHS05

GHS07

GHS09

Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Benzen GHS02

GHS07

GHS08

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem

množstviacutem vody a myacutedla

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Difenylamin GHS06

GHS08

GHS09

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem

množstviacutem vody a myacutedla

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Dusičnan

střiacutebrnyacute

GHS03

GHS05

GHS09

Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Fenol GHS05

GHS06

GHS08

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem

množstviacutem vody a myacutedla

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Chloroform GHS06

GHS08

Při požitiacute vyvolat zvraceniacute (do 1 hod od požitiacute) po 5 minutaacutech podat 10-

20 rozdrcenyacutech tablet aktivniacuteho uhliacute rozmiacutechanyacutech ve vodě volat leacutekaře

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Methanol GHS02

GHS06

GHS08

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

vyplaacutechnout uacutesta vodou

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Octan

olovnatyacute

GHS08

GHS09

Při požitiacute volejte leacutekaře konzultujte nutnost leacutekařskeacuteho ošetřeniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Žiacuteraviny

obecně

(kyseliny

louhy)

GHS05 Při požitiacute nevyvolaacutevat zvraceniacute vyplaacutechnout uacutesta

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

9

Laboratorniacute sklo

Mezi laboratorniacute sklo se řadiacute veškeryacute skleněnyacute materiaacutel se kteryacutem se setkaacutevaacutete v chemickeacute laboratoři

Laboratorniacute sklo maacute vysokou odolnost k mineraacutelniacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem Z fyzikaacutelniacutech vlastnostiacute skla

je nejdůležitějšiacute jeho tepelnaacute roztažnost Obecně majiacute skla měknouciacute při vyššiacutech teplotaacutech většiacute

odolnost proti naacutehlyacutem tepelnyacutem změnaacutem V laboratoři se můžete setkat předevšiacutem se třemi druhy skla

1) Sklo měkkeacute ndash sodno-draselno-vaacutepenateacute se použiacutevaacute na vyacuterobu naacutedobiacute ktereacute neniacute vystavovaacuteno

tepelneacutemu namaacutehaacuteniacute Maacute velkyacute koeficient roztažnosti takže nesnese koliacutesaacuteniacute teploty Musiacute se

zahřiacutevat nebo ochlazovat velmi opatrně Maacute niacutezkyacute bod taacuteniacute a proto se daacute snadno roztavit

v plamenu nad kahanem Změkleacute sklo se pak daacute lehce opracovaacutevat

2) Sklo tvrdeacute ndash borosilikaacutetoveacute sloužiacute na vyacuterobu skleněneacuteho naacutedobiacute ktereacute se může zahřiacutevat nad

plamenem Zhotovuje se z něj veškereacute varneacute a odměrneacute sklo Borosilikaacutetoveacute sklo maacute

nazelenalou barvu a vyznačuje se odolnostiacute proti praskaacuteniacute vysokyacutem bodem taacuteniacute a vysokou

chemickou odolnostiacute Nejběžnějšiacute obchodniacute značky jsou Sial Simax Duran či Pyrex

3) Sklo křemenneacute ndash se vyznačuje vysokou chemickou a tepelnou odolnostiacute Je však velice křehkeacute

a využiacutevaacute se pouze ke zhotovovaacuteniacute speciaacutelniacutech naacutedob a zařiacutezeniacute např kyvet pro

spektrofotometrii (propouštiacute UV zaacuteřeniacute)

Obecnou vlastnostiacute skla je jeho křehkost Zbytečneacutemu praskaacuteniacute zameziacutete řaacutednyacutem uchyceniacutem do svorek

a lapaacuteků s čelistmi s korkovou vyacuteztužiacute popř s navlečenyacutemi gumovyacutemi hadičkami Při praacuteci s agresivniacutemi

laacutetkami či ve vakuu neniacute vhodneacute použiacutevat korek a gumoveacute hadice Zde se pak pracuje se zaacutebrusovyacutem

sklem ktereacute se daacute vzaacutejemně stavebnicově propojovat Zaacutebrusoveacute baňky chladiče teploměry zaacutetky

atd jsou normalizovaneacute Nejčastějšiacute rozměry zaacutebrusů jsou NZ 14515 NZ 2932 NZ 4045 (čiacutesla

znamenajiacute průměr zaacutebrusu v mm v zuacuteženeacute a širšiacute čaacutesti) Praacutece se zaacutebrusy je rychlaacute a pohodlnaacute Zaacutebrusy

je však třeba vždy řaacutedně promazat silikonovou vaselinou aby nedochaacutezelo k jejich bdquozatuhnutiacuteldquo

Vedle skleněneacuteho naacutedobiacute se v chemickeacute laboratoři velice často použiacutevaacute teacutež naacutedobiacute a pomůcek

z porcelaacutenu (třeciacute a odpařovaciacute misky žiacutehaciacute keliacutemky vaacuteženky lžičky Buumlchnerovy naacutelevky aj) Tvrdyacute

chemickyacute porcelaacuten maacute vysokou mechanickou a chemickou odolnost Je citlivyacute na uacutedery a lehce se třiacuteštiacute

hlavně při prudkyacutech změnaacutech teploty Je staacutelyacute proti vzdušneacutemu kysliacuteku i za žaacuteru vodu povrchově nevaacuteže

a je v niacute i za vysokyacutech teplot nerozpustnyacute Chemickyacutem činidlům vzdoruje asi stejně dobře jako chemickeacute

sklo Chemickyacute porcelaacuten může byacutet drsnyacute či glazurovanyacute Glazura jeho vlastnosti nijak vyacuterazně

neovlivňuje

Chemickeacute naacutedobiacute je třeba ihned po praacuteci vyčistit dokud nečistoty a zbytky chemikaacuteliiacute na stěnaacutech ještě

nezaschly Zpravidla si vystačiacutete s postupy znaacutemyacutemi z domaacutecnosti tj použitiacute saponaacutetoveacuteho prostředku

a důkladneacute omytiacute vodou V laboratoři však nezapomeňte na posledniacute krok kteryacutem je řaacutedneacute vyplaacutechnutiacute

destilovanou vodou Pokud na stěnaacutech ulpěly kousky ve vodě nerozpustnyacutech nečistot použijte

mechanickyacutech pomůcek jako jsou kartaacuteče uacutetržky filtračniacuteho papiacuteru nebo jemnyacute piacutesek Toto

mechanickeacute čištěniacute však nesmiacute sklo poškraacutebat i nepatrneacute škraacutebnutiacute může způsobit při zahřiacutevaacuteniacute

prasknutiacute skla Když ani mechanickeacute čištěniacute nevede k odstraněniacute nečistot přichaacuteziacute na řadu chemickeacute

čištěniacute Použijte rozpouštědlo ktereacute čištěnyacute materiaacutel nekoroduje a ve ktereacutem je nečistota rozpustnaacute

Nejčastěji se využiacutevajiacute v laboratoři dostupneacute mineraacutelniacute kyseliny Při teacuteto činnosti dbejte na dodržovaacuteniacute

bezpečnostniacutech předpisů a použiacutevejte ochranneacute pomůcky Vysokou čistiacuteciacute schopnost maacute tzv kyselina

chromsiacuterovaacute což je dichroman sodnyacute rozpuštěnyacute v koncentrovaneacute kyselině siacuteroveacute Sklo se do teacuteto

směsi namočiacute přes noc a raacuteno se pak důkladně oplaacutechne v roztoku detergentu pod tekouciacute vodou

a nakonec ve vodě destilovaneacute Chromsiacuterovaacute směs se po čase vyčerpaacute což se projeviacute zelenyacutem

zbarveniacutem (redukce dichromanu na ion chromityacute) Takovaacute směs je pak maacutelo uacutečinnaacute a musiacute se připravit

novaacute

10

Zvlaacuteštniacute naacuteroky jsou kladeny na sklo použiacutevaneacute v molekulaacuterně biologickeacute laboratoři kde se velice často

pracuje s bakteriaacutelniacutemi kmeny a jinyacutemi mikroorganismy a je velkeacute riziko bakteriaacutelniacute kontaminace

z okoliacute Proto je snaha o to použiacutevat pro manipulaci s těmito organismy pouze sterilniacute plasty na jedno

použitiacute Pokud je nutno použiacutet skleněneacute či jineacute dražšiacute naacutedobiacute musiacute se předem sterilizovat ve speciaacutelniacutech

tlakovyacutech naacutedobaacutech (autoklaacutevech) a naacutesledně vysušit v sušaacuterně na 105C Zvlaacuteštniacute peacuteče je pak

věnovaacutena sklu ktereacute se použiacutevaacute pro manipulaci s RNA Hroziacute totiž nebezpečiacute kontaminace

ribonukleasami což jsou degradačniacute enzymy RNA ktereacute jsou velice stabilniacute a odolaacutevajiacute i běžneacute

sterilizaci Sklo se proto před sterilizaci namaacutečiacute do roztoku jejich inhibitoru diethyl pyrokarbonaacutetu

Laboratorniacute plasty

Vedle laboratorniacuteho skla a porcelaacutenu se v chemickeacute laboratoři můžete čiacutem daacutel tiacutem častěji potkat

s laboratorniacutemi plasty ndash centrifugačniacute zkumavky (falkony) kyvety mikrozkumavky a dalšiacute Tyto plasty

se lišiacute svyacutem složeniacutem proto se vyznačujiacute rozdiacutelnou mechanickou teplotniacute a chemickou odolnostiacute na

což je před použitiacutem daneacuteho plastu braacutet zřetel Nejčastěji se setkaacutete s naacutesledujiacuteciacutemi plasty

1) Polyethylen (PE) je nejznaacutemějšiacutem termoplastem Rozlišujeme dva druhy PE

a LDPE (Low-density PE) ndash staacutelyacute vůči bezkysliacutekatyacutem kyselinaacutem zaacutesadaacutem a soliacutem při

vyššiacutech teplotaacutech se rozpouštiacute v organickyacutech rozpouštědlech nestaacutelyacute vůči aromaacutetům a

chlorovanyacutem uhlovodiacutekům dlouhodobě snese teploty do 80 degC kraacutetkodobě do 95 degC

mechanickeacute vlastnosti si udržuje do -40 degC

b HDPE (High-density PE) ndash vyznačuje se vyššiacute mechanickou pevnostiacute než LDPE lze jej

použiacutet v rozmeziacute teplot -50 degC až 200 degC

Centrifugačniacute zkumavky byacutevajiacute obvykle vyrobeny z LDPE proto je třeba dbaacutet na rozsah teplot

ve kteryacutech pracujete Tyto falkony takeacute obvykle nejde sterilizovat autoklaacutevovaacuteniacutem ale lze je

sterilizovat použitiacutem ethylenoxidu chemicky pomociacute formalinu nebo γ-zaacuteřeniacutem

2) Polypropylen (PP) maacute velmi dobrou chemickou a mechanickou odolnost Plasty z PP lze použiacutet

v rozmeziacute teplo -10 degC až 121 degC lze je autoklaacutevovat sterilizovat ethylenoxidem nebo chemicky

formalinem je třeba braacutet v potaz že při nižšiacutech teplotaacutech PP plast křehne PP plasty jsou

odolneacute vůči olejům organickyacutem rozpouštědlům alkoholům nelze použiacutet na oxidujiacuteciacute kyseliny

xyleny tetrahydronaftalen Z PP se vyraacutebiacute většina centrifugačniacutech zkumavek a mikrozkumavek

3) Polystyren (PS) je poměrně tvrdyacute ale křehkyacute plast citlivyacute na naacuteraz je odolnyacute vůči kyselinaacutem a

zaacutesadaacutem neniacute odolnyacute vůči organickyacutem rozpouštědlům Plasty z PS jsou citliveacute vůči UV-zaacuteřeniacute

maacutelo odolneacute vůči teplotě ndash snesou maximaacutelniacute teplotu do 80 degC při 90 degC měknou staacuternutiacutem

křehnou mohou se vytvořit trhliny Z polystyrenu je vyrobena většina plastů ke kultivaci

mikroorganismů a tkaacuteňovyacutech kultur (Petriho misky kultivačniacute lahve hellip) zkumavky

spektrofotometrickeacute kyvety a dalšiacute Co se spektrofotometrickyacutech kyvet tyacutekaacute ty lze použiacutet pouze

ve viditelneacute čaacutesti spektra

4) Polymethylmetakrylaacutet (PMMA) je relativně drahyacute termoplast maacute dobreacute mechanickeacute

vlastnosti je odolnyacute vůči zředěnyacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem (v koncentrovanyacutech se rozpouštiacute)

rozpouštiacute jej aromatickeacute a chlorovaneacute uhlovodiacuteky estery ketony ethery Tepelně odolnyacute je

PMMA v rozsahu teplot -40 degC až 85 degC maacute niacutezkou povrchovou odolnost snadno se poškraacutebe

(probleacutem zvlaacuteště u spektroskopiiacute) Propustnost PMMA zasahuje i do UV-oblasti proto lze

kyvety z PMMA použiacutevat pro UV-spektroskopii

11

Chemickeacute naacutedobiacute a aparatury

Mezi zaacutekladniacute vybaveniacute každeacute chemickeacute laboratoře patřiacute baňky a kaacutedinky (Obr 1) Kaacutedinky majiacute rovneacute

dno a na horniacutem okraji mohou miacutet zobaacuteček Mohou byacutet i kalibrovaacuteny ale tato kalibrace sloužiacute pouze

k orientačniacutem uacutečelům rozhodně podle niacute nelze odměřovat přesneacute objemy Baňky majiacute tvar členitějšiacute

rozdělenyacute na vlastniacute baňku a hrdlo (Obr 1) Dno mohou miacutet jak rovneacute tak kulateacute ty se pak použiacutevajiacute

hlavně pro praacuteci za sniacuteženeacuteho tlaku Baňky a kaacutedinky jsou převaacutežně tenkostěnneacute jednou z vyacutejimek je

silnostěnnaacute baňka odsaacutevaciacute Sloužiacute k filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku a je určenaacute pouze k tomuto uacutečelu

v žaacutedneacutem přiacutepadě v niacute nelze provaacutedět jakeacutekoliv chemickeacute reakce plnit horkyacutemi kapalinami nebo

zahřiacutevat Baňka konickeacuteho tvaru se nazyacutevaacute Erlenmeyerova (Obr 1) Baňku s postranniacutem tubusem

nazyacutevaacuteme frakčniacute (Obr 1)

Slovem naacutelevka označujeme v laboratoři většiacute počet pomůcek Obyčejneacute naacutelevky sloužiacute k přeleacutevaacuteniacute

kapalin a jednoduchyacutem filtraciacutem (Obr 1) Pro urychleniacute filtrace se použiacutevajiacute naacutelevky s žebrovanyacutem

vnitřniacutem povrchem nebo dlouhyacutem a uacutezkyacutem stonkem Tzv děliacuteciacute naacutelevky (Obr 1) se použiacutevajiacute k řadě

procesů jako je extrakce sušeniacute přikapaacutevaacuteniacute atd Velmi často použiacutevanaacute je Buumlchnerova naacutelevka

vyrobenaacute z porcelaacutenu kteraacute maacute diacuterkovaneacute dno na ktereacute se při filtraci vklaacutedaacute kolečko filtračniacuteho papiacuteru

Podobně vypadajiacute i skleněneacute frity (Obr 1) ktereacute majiacute miacutesto diacuterkovaneacuteho dna sintrovaneacute sklo

propouštějiacuteciacute rozpouštědla Zaacutebrusoveacute laacutehve na čištěniacute plynů se nazyacutevajiacute promyacutevačky Zaacutesobniacute laacutehve

na chemikaacutelie se děliacute podle typu hrdla na reagenčniacute laacutehve se šroubovaciacutem viacutekem sloužiacuteciacute předevšiacutem

k uchovaacutevaacuteniacute kapalin a širokohrdleacute se zaacutebrusovou zaacutetkou tzv prachovnice ve kteryacutech přechovaacutevaacuteme

pevneacute laacutetky K přechovaacutevaacuteniacute malyacutech množstviacute pevnyacutech laacutetek použiacutevaacuteme leacutekovky Protaacutehlaacute

neuzaviacuteratelnaacute skleněnaacute naacutedobka se nazyacutevaacute zkumavka (Obr 1) sloužiacute k provaacuteděniacute chemickyacutech reakciacute

v malyacutech objemech V posledniacute době jsou velmi populaacuterniacute plastoveacute zkumavky se šroubovaciacutem

uzaacutevěrem Naacutedoby podobneacuteho tvaru většinou takeacute šroubovaciacute použiacutevaacuteme k centrifugaci a nazyacutevaacuteme

je kyvety (Obr 1) Byacutevajiacute zhotovovaacuteny většinou z tvrzenyacutech plastů Hodinovaacute skla sloužiacute k přikryacutevaacuteniacute

naacutedob k sušeniacute vaacuteženiacute a přenaacutešeniacute vzorků pevnyacutech laacutetek (Obr 1) Analogicky můžeme využiacutevat i

dvoudiacutelneacute Petriho misky (Obr 1) jež se použiacutevajiacute hlavně pro kultivace mikroorganismů Odpařovaciacute

misky byacutevajiacute většinou vyrobeny z porcelaacutenu (Obr 1) Nejsou vhodneacute k přiacutemeacutemu zahřiacutevaacuteniacute v plamenu

stejně jako misky krystalizačniacute Pro odpařovaacuteniacute roztoku použiacutevaacuteme vždy vodniacute laacutezeň K drceniacute a roztiacuteraacuteniacute

pevnyacutech vzorků sloužiacute třeciacute misky s tloučkem (Obr 1) Jedinyacutem porcelaacutenovyacutem naacutedobiacutem ktereacute snaacutešiacute

přiacutemyacute oheň jsou žiacutehaciacute keliacutemky (Obr 1)

Chemickeacute sklo většinou nepoužiacutevaacuteme samostatně ale sestavujeme ho do různyacutech aparatur např

aparatura na destilaci sublimaci apod Aparatury sestavujeme na kovovyacutech stojanech nebo kovovyacutech

kleciacutech Na svisleacute tyče stojanů a kleciacute připevňujeme kruhy svorky nebo držaacuteky pomociacute svorek (Obr 2)

Na kovoveacute kruhy zpravidla poklaacutedaacuteme azbestoveacute siacuteťky na ktereacute staviacuteme kaacutedinky v přiacutepadě jejich

zahřiacutevaacuteniacute kahanem Kruhy pro zahřiacutevaacuteniacute nikdy nezaměňujeme s kruhy filtračniacutemi ktereacute jsou vyloženy

dřevěnou nebo umělohmotnou vložkou a sloužiacute k drženiacute naacutelevky při filtraci nebo děliacuteciacute naacutelevky při

děleniacute kapalin Kruh na stojanu se často nahrazuje trojnožkou K upevňovaacuteniacute skleněnyacutech součaacutestiacute

maleacuteho průměru použiacutevaacuteme tzv klemy což jsou držaacuteky s malyacutem obvodem ramen Pro uchycovaacuteniacute

chladičů pak použiacutevaacuteme chladičoveacute držaacuteky s velkyacutem rozpětiacutem ramen Klemy a držaacuteky se nesmějiacute nikdy

dotyacutekat skleněnyacutech čaacutestiacute aparatury přiacutemo kovem Byacutevajiacute vyloženy korkem nebo potaženy gumovou

hadiciacute Při sestavovaacuteniacute jakeacutekoli aparatury musiacuteme dbaacutet na to aby v aparatuře nenastalo pnutiacute ktereacute

by při zahřaacutetiacute vedlo k prasknutiacute některeacute ze skleněnyacutech součaacutestiacute Při sestavovaacuteniacute aparatury ze

zaacutebrusoveacuteho skla nikdy neopomeneme zaacutebrusy řaacutedně promazat vazeliacutenou

12

Obr 1 Laboratorniacute naacutedobiacute 1 ndash kaacutedinka s vyacutelevkou 2 ndash kaacutedinka bez vyacutelevky 3 ndash destilačniacute baňka

se zaacutebrusem a kulatyacutem dnem 4 ndash destilačniacute baňka se zaacutebrusem a plochyacutem dnem 5 ndash hruškovitaacute baňka

6 ndash Erlenmeyerova baňka se zaacutebrusem 7 ndash baňka trojhrdlaacute 8 ndash titračniacute baňka 9 ndash frakčniacute baňka

10 ndash baňka odsaacutevaciacute 11 ndash odměrnaacute baňka 12 ndash děliacuteciacute naacutelevka kulovitaacute 13 ndash děliacuteciacute naacutelevka hruškovitaacute

14 ndash naacutelevka s dlouhyacutem stonkem 15 ndash naacutelevka s kraacutetkyacutem stonkem 16 ndash naacutesypka 17 ndash Buumlchnerova

naacutelevka 18 ndash skleněnaacute frita pro vakuovou filtraci 19 ndash promyacutevačka 20 ndash laacutehev se šroubovaciacutem

uzaacutevěrem 21 ndash uacutezkohrdlaacute zaacutebrusovaacute laacutehev 22 ndash zkumavka 23 ndash zkumavka se šroubovaciacutem uzaacutevěrem

24 ndash centrifugačniacute kyveta 25 ndash Petriho miska 26 ndash krystalizačniacute miska 27 ndash odpařovaciacute miska

28 ndash hodinoveacute sklo

13

Obr 2 Sestavovaacuteniacute aparatur A ndash nespraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute spojky B ndash spraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute

spojky C ndash chladičovyacute držaacutek D ndash klema

Zdroje tepla v chemickeacute laboratoři

V laboratořiacutech do kteryacutech je zaveden plyn může jako zdroj pro zahřiacutevaacuteniacute sloužit plynovyacute kahan Kahan

je jednoducheacute zařiacutezeniacute sloužiacuteciacute k tvorbě směsi vzduchu a plynu kteraacute se spaluje a vytvaacuteřiacute na konci

trubice plamen Podle způsobu jakyacutem je k plynu přivaacuteděn a miacutesen vzduch rozlišujeme tři typy kahanů

Bunsenův Tecluho a Meacutekerův Pokud je do plynu přivaacuteděno dostatečneacute množstviacute vzduchu hořiacute

nesviacutetivyacutem plamenem kteryacute je vyacutehřevnějšiacute než plamen sviacutetivyacute jež ziacuteskaacuteme zamezeniacutem přiacutevodu

vzduchu Z toho plyne pravidlo že čiacutem viacutece vzduchu smiacutesiacuteme s plynem tiacutem vyacutehřevnějšiacute plamen

ziacuteskaacuteme U Bunsenova a Meacutekereacuteho kahanu se přiacutevod vzduchu reguluje otaacutečeniacutem pohybliveacuteho

prstence kteryacute odkryacutevaacute nebo zakryacutevaacute otvory v těle kahanu Kahany zapalujeme vždy při uzavřeneacutem

přiacutevodu vzduchu V laboratoři často naraziacuteme i na kahan lihovyacute kteryacute maacute daleko nižšiacute vyacutehřevnost než

kahany plynoveacute Vyacutehodou však je jeho velikost a jednoduchost Lze ho použiacutet všude tam kde

potřebujeme vzorky či chemickeacute reakce jen zahřaacutet Použiacutevaacute se hlavně při zkumavkovyacutech reakciacutech a pro

sterilizaci materiaacutelu při praacuteci s mikroorganismy

V současneacute době se jako hlavniacute zdroje tepla v chemickyacutech laboratořiacutech využiacutevajiacute elektromagnetickeacute

miacutechačky s ohřevem elektrickeacute vařiče a topnaacute hniacutezda Na elektrickyacute vařič poklaacutedaacuteme vždy azbestovou

siacuteťku Topnaacute hniacutezda použiacutevaacuteme hlavně na zahřiacutevaacuteniacute destilačniacutech baněk Topneacute hniacutezdo je elektrickyacute vařič

u ktereacuteho je elektricky vyhřiacutevanaacute speciaacutelniacute tkanina vytvarovanaacute do polokoule tak aby obalila destilačniacute

baňku Existuje několik typů topnyacutech hniacutezd podle velikosti zahřiacutevaneacute baňky U topneacuteho hniacutezda lze

kromě regulace přiacutekonu většinou regulovat i to zda je vyhřiacutevanaacute pouze spodniacute čaacutest baňky nebo baňka

celaacute Při praacuteci s topnyacutemi hniacutezdy je třeba daacutevat pozor na to aby do hniacutezda nevnikla kapalina (voda)

Dojde-li k tomu je třeba přiacutestroj okamžitě odpojit od přiacutevodu napětiacute

Protože každeacute přiacutemeacute zahřiacutevaacuteniacute klade vysokeacute naacuteroky na materiaacutel naacutedob je vyacutehodneacute předaacutevat teplo

zdroje prostřednictviacutem různyacutech laacutezniacute Podle materiaacutelu kteryacute tvořiacute podstatu laacutezně je možneacute děleniacute na

vzdušneacute vodniacute olejoveacute piacuteskoveacute kovoveacute a solneacute Vzdušneacute laacutezně se moc často nepoužiacutevajiacute vzhledem k

tomu že vzduch je ze všech materiaacutelů nejmeacuteně vodivyacute Nejjednoduššiacute formou vzdušneacute laacutezně je praacutezdnaacute

kovovaacute naacutedoba zahřiacutevaacutena kahanem nebo vařičem Nejčastěji použiacutevanaacute je laacutezeň vodniacute kteraacute je vhodnaacute

k zahřiacutevaacuteniacute laacutetek až do bodu varu vody a k destilaci kapalin vrouciacutech přibližně do 80 degC Nejjednoduššiacute

vodniacute laacutezniacute je obyčejnyacute hrnec kteryacute je vyhřiacutevaacuten elektrickyacutem vařičem V laboratoři se lze setkat i se

14

speciaacutelniacutemi vodniacutemi laacutezněmi ktereacute majiacute různě nastavitelneacute otvory pro zahřiacutevaacuteniacute odlišnyacutech velikostiacute

baněk a odpařovaciacutech misek Pro zahřiacutevaacuteniacute nad teplotu varu vody se nejčastěji použiacutevajiacute laacutezně olejoveacute

Naacuteplniacute může byacutet buď olej mineraacutelniacute kteryacute lze použiacutet do teploty 250 degC nebo silikonovyacute použitelnyacute až

do teplot okolo 400 degC Vzhledem k teplotniacute roztažnosti je nutno olejem naplnit naacutedobu sloužiacuteciacute jako

obal laacutezně jen asi do poloviny jinak by při zvyacutešeniacute teploty mohl olej přeteacuteci Při zahřiacutevaacuteniacute je nutno do

olejoveacute laacutezně vždy vložit teploměr a průběžně kontrolovat teplotu aby nedošlo k jejiacutemu přehřaacutetiacute

Obvykle platiacute že teplota laacutezně maacute byacutet o 20-30 degC vyššiacute než žaacutedanaacute teplota reakčniacute směsi Je důležiteacute

aby se do olejoveacute laacutezně nedostala voda Při teplotě nad 100 degC by pak došlo k prskaacuteniacute a pěněniacute oleje

kteryacute by mohl způsobit popaacuteleniny osobě pracujiacuteciacute s laacutezniacute nebo požaacuter Solneacute a kovoveacute laacutezně sloužiacute

k zahřiacutevaacuteniacute nad 300 degC Použiacutevaacute se směs několika soliacute např dusičnan sodnyacute a draselnyacute o bodu taacuteniacute 219

degC a niacutezkotajiacuteciacute slitiny jako je Woodoův kov s bodem taacuteniacute 65 degC Vždy je však důležiteacute vyjmout baňku

před ztuhnutiacutem laacutezně Vyacutehodou těchto laacutezniacute je vysokaacute tepelnaacute vodivost použityacutech materiaacutelů Od

použiacutevaacuteniacute piacutesečnyacutech laacutezni se v dnešniacute době už v podstatě ustoupilo

K žiacutehaacuteniacute a taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek sloužiacute elektrickeacute odporoveacute pece Pro synteacutezy v proudu plynu

nebo reakce ve vakuu užiacutevaacuteme pece trubkoveacute pro žiacutehaacuteniacute v keliacutemciacutech naacutem sloužiacute keliacutemkoveacute piacutecky a pro

taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek pece mufloveacute

Vakuum a jeho zdroje

V laboratorniacute praxi je velmi často třeba pracovat za sniacuteženeacuteho tlaku ndash hlavně při destilaci filtraci či

sušeniacute kde sniacuteženiacute tlaku vyacuterazně ovlivňuje těkavost laacutetek Vakuum je stav uzavřeneacuteho prostoru ve

ktereacutem je tlak plynu nebo paacutery nižšiacute než tlak atmosfeacuterickyacute okolniacuteho prostřediacute

Zařiacutezeniacute vytvaacuteřejiacuteciacute vakuum nazyacutevaacuteme vyacutevěvou V laboratoři se můžeme setkat s vyacutevěvami několika

typů ktereacute se lišiacute tlakem proti ktereacutemu čerpajiacute mezniacute hodnotou vakua a saciacutem vyacutekonem

Nejjednoduššiacutem typem vyacutevěvy je vyacutevěva vodniacute Jednaacute se o zuacuteženou trubici kterou tryskaacute proud vody

V okoliacute uacutestiacute trysky je vzduch strhaacutevaacuten ve směru proudu vody a je zde napojena odvodnaacute hadice kteraacute

se druhyacutem koncem napojuje na evakuovanou aparaturu Vodniacute vyacutevěva pracuje tedy přiacutemo proti

atmosfeacuterickeacutemu tlaku Mezniacute tlak vakua je daacuten tenziacute vodniacute paacutery (pro vodu o teplotě 10 degC to je

1333 Pa) Mezi vodniacute vyacutevěvu a aparaturu vždy zařazujeme pojistnou naacutedobu (promyacutevačku) aby

nedošlo při poklesu tlaku vody v potrubiacute ke vniknutiacute vody do aparatury Vyacutevěvy daacutele mohou byacutet rotačniacute

olejoveacute nebo mechanickeacute jejich konstrukce je již složitějšiacute Zaacutekladniacutem stavebniacutem prvkem rotačniacute

olejoveacute vyacutevěvy je rotor se šoupaacutetkem ktereacute rozděluje prostor mezi rotorem a plaacuteštěm na dvě čaacutesti

Otaacutečeniacutem rotoru se jeden prostor zvětšuje a nasaacutevaacute vzduch a druhyacute prostor se zaacuteroveň zmenšuje a

vzduch je vytlačovaacuten za součinnosti ventilu z vyacutevěvy Hlavniacutem pravidlem při praacuteci s vyacutevěvou je že vždy

po skončeniacute praacutece nejdřiacuteve znovu zavzdušniacuteme aparaturu a až poteacute vypneme zdroj vakua Zabraacuteniacuteme

tiacutem vniknutiacute vody do aparatury či nasaacutetiacute agresivniacutech laacutetek do vyacutevěvy a jejiacute poškozeniacute

Měřeniacute teploty

Pro měřeniacute teploty byla přijata mezinaacuterodniacute teplotniacute stupnice definovanaacute pomociacute bodu tuhnutiacute vody

a varu vody Dalšiacute pevneacute body mezinaacuterodniacute stupnice jsou bod varu siacutery (4446 degC) bod taacuteniacute střiacutebra

(9608 degC) a bod taacuteniacute zlata (10624 degC) Všechny tyto teploty jsou definovaacuteny za atmosfeacuterickeacuteho tlaku

jedneacute atmosfeacutery Teplota se měřiacute teploměry ktereacute mohou byacutet trojiacuteho typu dilatačniacute odporoveacute a

termočlaacutenky

15

Dilatačniacute teploměry využiacutevajiacute roztažnosti kapalnyacutech popřiacutepadě pevnyacutech či plynnyacutech laacutetek Nejčastěji

použiacutevaneacute jsou teploměry rtuťoveacute Dovolujiacute měřit teplotu od -389 degC do 650 degC Pro měřeniacute niacutezkyacutech

teplot se teploměry plniacute toluenem (-80 degC až 100 degC) ethanolem (-100 degC až 70 degC) petroletherem

(-150 degC až 120 degC) či pentanem (-190 degC až 20 degC) Pro vyššiacute teploty se pak použiacutevaacute jako naacuteplň kapalneacute

galium (do 1000 degC) a ciacuten (do 1500 degC)

Odporoveacute teploměry využiacutevajiacute zaacutevislosti odporu vodiče na teplotě Těmito teploměry lze měřit teplotu

s přesnostiacute na tisiacuteciny stupně

Termočlaacutenky jsou založeny na termoefektu ndash dva draacutety ze dvou různyacutech kovů spojeneacute na obou konciacutech

daacutevajiacute vznik elektrickeacuteho proudu jsou-li oba spoje udržovaacuteny na rozdiacutelneacute teplotě Přiacutekladem nejčastěji

použiacutevanyacutech termočlaacutenků jsou člaacutenky měď ndash konstantan (do 600 degC) železo ndash konstantan (do 900 degC) a

platina ndash platinarhodium (do 1600 degC)

Voda v biochemickeacute laboratoři

Vzhledem k tomu že obyčejnaacute tekouciacute voda obsahuje značneacute množstviacute soliacute je pro jakeacutekoliv pokusy

v biochemickeacute laboratoři nepoužitelnaacute Použiacutevaacuteme ji pouze tehdy když nepřichaacuteziacute do styku s ostatniacutemi

reagenciemi (jako rozpouštědlo) např pro chlazeniacute

Zaacutekladniacutem způsobem uacutepravy vody je demineralizace Dřiacuteve byla každaacute biochemickaacute laboratoř vybavena

vlastniacute destilačniacute aparaturou pomociacute ktereacute se opakovanou destilaciacute z vody odstraňovaly nežaacutedouciacute

ionty Tento způsob demineralizace vody (zvlaacuteště pokud bylo třeba připravit většiacute objem takto

upraveneacute vody) byl značně neekonomickyacute proto se začaly použiacutevat aparatury pro čištěniacute vody pomociacute

reverzniacute osmoacutezy Tiacutemto způsobem se z vody odstraniacute většina iontově aktivniacutech laacutetek a křemiacuteku ve

formě SiO2 Demineralizovanaacute voda (často chybně označovanaacute jako destilovanaacute) se v laboratoři použiacutevaacute

spiacuteše jako technickaacute voda pro oplachy přiacutepravu některyacutech roztoků ale pro některeacute speciaacutelniacute uacutečely

nemusiacute byacutet jejiacute čistota vhodnaacute protože staacutele obsahuje některeacute kationty

Pro speciaacutelniacute uacutečely např v laboratoři molekulaacuterniacute biologie kde vadiacute i sebemenšiacute kontaminace vody se

použiacutevaacute voda deionizovanaacute kteraacute se ještě naacutesledně sterilizuje v autoklaacutevu Přiacuteprava deionizovaneacute vody

je založenaacute na kombinaci několika separačniacutech metod vedouciacutech k odstraněniacute jednotlivyacutech skupin

kontaminantů Souprava je většinou složenaacute z diacutelčiacutech separaacutetorů odstraňujiacuteciacutech hrubšiacute nečistoty (filtry)

ionty (iontoměniče) nepolaacuterniacute laacutetky (adsorbent) a jako posledniacute byacutevaacute zapojen membraacutenovyacute filtr

Většina nynějšiacutech aparatur pracuje na principu reverzniacute osmoacutezy Jednotliveacute filtry je však nutno po

několika měsiacuteciacutech provozu vyměňovat a přiacuteprava deionizovaneacute vody proto neniacute levnou zaacuteležitostiacute

Hlavniacutem kriteacuteriem čistoty vody je jejiacute specifickaacute vodivost U běžně destilovaneacute vody se pohybuje okolo

hodnoty 10 Smiddotcm-1 Deionizovanaacute voda pak miacutevaacute tuto hodnotu ještě o řaacuted nižšiacute Připravenaacute destilovanaacute

či deionizovanaacute voda se skladuje převaacutežně v plastovyacutech naacutedobaacutech Skleněneacute naacutedoby nejsou pro

dlouhodobějšiacute uskladněniacute vhodneacute jelikož se do vody zpětně uvolňujiacute některeacute kationty Pokud to

podmiacutenky dovolujiacute je lepšiacute skladovat vodu v chladu a ve tmě čiacutemž se zabraacuteniacute možneacute kontaminaci

autotrofniacutemi mikroorganismy

16

Chemikaacutelie a jejich uchovaacutevaacuteniacute

Jako vyacutechoziacute laacutetky pro praacuteci v laboratoři se použiacutevajiacute většinou průmyslově vyraacuteběneacute chemikaacutelie

opatřeneacute štiacutetkem od vyacuterobce kteryacute udaacutevaacute zaacutekladniacute informace o daneacute chemikaacutelii Ke každeacute chemikaacutelii

naacuteležiacute takeacute bezpečnostniacute list kteryacute musiacute byacutet uložen na pracovišti

Chemikaacutelie jsou dodaacutevaacuteny vyacuterobcem ve vhodneacutem obalu proto je vhodneacute tyto chemikaacutelie daacutele

nerozdělovat do obalů jinyacutech Pokud je to nutneacute vždy použijte vhodnyacute obal a dodržujte zaacutekladniacute

pravidla ndash zvlaacuteště pak důsledneacute označeniacute novyacutech obalů Laacutetky kapalneacute uchovaacutevejte v laacutehviacutech s dvojiacutem

uzaacutevěrem Laacutetky hygroskopickeacute chraňte proti vzdušneacute vlhkosti utěsněniacutem viacutečka např parafilmem

Hydroxidy a jejich roztoky se nesmiacute skladovat v zaacutebrusovyacutech lahviacutech Laacutetky citliveacute na světlo skladujte

v tmavyacutech naacutedobaacutech a ve tmě Skladovaacuteniacute chemikaacuteliiacute v laboratoři maacute svůj pevnyacute řaacuted kteryacute vychaacuteziacute

z bezpečnostniacutech pravidel a proto vždy použiacutevanou chemikaacutelii vracejte na původniacute miacutesto Usnadniacutete

tiacutem i praacuteci kolegům kteřiacute budou s danou chemikaacuteliiacute naacutesledně pracovat Důraz je kladen předevšiacutem na

hořlaviny a laacutetky vyacutebušneacute ktereacute nikdy nesmiacute byacutet uskladněny pohromadě ve většiacutem množstviacute Jedy se

skladujiacute ve speciaacutelniacutech uzamčenyacutech železnyacutech skřiacuteniacutech v uzamčeneacute miacutestnosti Pozor je třeba daacutevat takeacute

na uskladněniacute těkavyacutech laacutetek v uzavřenyacutech prostoraacutech (lednice) je třeba je skladovat tak aby

nedochaacutezelo k uvolňovaacuteniacute jejich par

Na štiacutetku chemikaacutelie je předevšiacutem jejiacute naacutezev sumaacuterniacute vzorec množstviacute čistota a molekulovaacute hmotnost

Daacutele musiacute byacutet uvedeny důležiteacute fyzikaacutelniacute vlastnosti a bezpečnostniacute informace (Obr 3 4) U pevnyacutech

laacutetek byacutevaacute uvedenaacute forma např krystalickyacute (crystalisatum) bezvodyacute (anhydricum) praacuteškovyacute

(pulveratum) Podle rostouciacute čistoty (tzn klesajiacuteciacuteho obsahu nečistot) chemikaacutelie děliacuteme na

1) technickeacute chemikaacutelie

a) suroveacute (crudum)

b) technickeacute (technicum)

c) čištěneacute (purum)

2) čisteacute chemikaacutelie

a) čisteacute (purissimum)

b) pro analyacutezu (pa per analysis) ndash v laboratořiacutech se nejčastěji použiacutevajiacute tyto

c) chemicky čisteacute (purissimum speciale)

Chemikaacutelie o vyššiacute čistotě jsou pak označeny přiacutemo uacutečelem pro kteryacute sloužiacute např pro UV

spektrofotometrii molekulaacuterniacute biologii atd S čistotou chemikaacuteliiacute však prudce roste jejich cena proto

chemikaacutelie o vysokeacute čistotě použiacutevaacuteme jen pro tyto speciaacutelniacute uacutečely a je-li to nezbytně nutneacute

17

Obr 3 Přiacuteklad štiacutetku chemikaacutelie firmy Penta

Obr 4 Vyacutestražneacute symboly nebezpečnosti chemikaacuteliiacute dle Globaacutelniacuteho harmonizovaneacuteho systeacutemu

klasifikace a hodnoceniacute chemikaacuteliiacute

Doporučenaacute literatura Peč P a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Vydavatelstviacute UP Olomouc 2000

Kaacuteš J a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Nakladatelstviacute Olomouc 2000

Ferenčiacutek M a kol Biochemickeacute laboratoacuterne metoacutedy Alfa Bratislava 1981

Prochaacutezka S a kol Fyziologie rostlin Academia Praha 1998

Dey PM a kol Plant Biochemistry Academia Press London 1997

Novaacuteček F Praktikum z rostlinneacute cytologie a histologie se zaacuteklady mikroskopickeacute techniky

Vydavatelstviacute UP Olomouc 1982

Knoz J a Opravilovaacute V Zaacuteklady mikroskopickeacute techniky Vydavatelstviacute MU Brno 1992

Ruzin S E Plant microtechnique and microscopy Oxford University Press 1999

httpwwwuneceorgtransdangerpublighsghs_rev0000files_ehtml - informace o GHS na

straacutenkaacutech Evropskeacute hospodaacuteřskeacute komise OSN

18

1 Zaacutekladniacute uacutekony v biochemickeacute laboratoři

Vaacutehy a vaacuteženiacute

Ke stanoveniacute vaacutehoveacuteho množstviacute laacutetky se v chemickeacute laboratoři použiacutevajiacute vaacutehy Princip vaacuteženiacute je znaacutem

po staletiacute jde o srovnaacutevaciacute metodu kdy se srovnaacutevaacute neznaacutemaacute hmotnost nějakeacuteho předmětu

(navažovaciacute lodička mikrozkumavka se vzorkem) se znaacutemou hmotnostiacute standardu (zaacutevažiacute)

Mechanickeacute zařiacutezeniacute řešilo toto srovnaacuteniacute pomociacute dociacuteleniacute rovnovaacutehy na paacutece a mělo tvar znaacutemyacutech

miskovyacutech vah ktereacute vešly v obecneacute povědomiacute i jako symbol použiacutevanyacute pro zobrazovaacuteniacute spravedlnosti

Až donedaacutevna byly i nejpřesnějšiacute analytickeacute vaacutehy postaveny na stejneacutem principu a vaacuteženiacute obsahovalo

postupneacute přidaacutevaacuteniacute zaacutevažiacute různeacute (i velmi maleacute) velikosti Takovyacute postup byl samozřejmě zejmeacutena pro

začaacutetečniacuteky velmi zdlouhavyacute a možnosti chyb četneacute

V současneacute době patřiacute všechny formy dvoumiskovyacutech vah historii a v laboratoři se setkaacutete vyacutehradně

s vahami jednomiskovyacutemi ktereacute použiacutevajiacute promiacutetaciacute stupnice na stiacuteniacutetko a jsou zapojeny do elektrickeacute

siacutetě Existujiacute dva rozdiacutelneacute typy vah lišiacuteciacute se vaacuteživostiacute tzn maximaacutelniacute hmotnostiacute kterou můžete vaacutežit a

přesnostiacute se kterou na nich můžete hmotnost stanovit

1) Vaacutehy technickeacute majiacute podle provedeniacute vaacuteživost od 100 g do několika kilogramů Přesnost nebyacutevaacute většiacute než 5middot10-2 g

2) Vaacutehy analytickeacute (Obr 1A) majiacute vaacuteživost obvykle 100 g a přesnost v řaacutedu 10-4 g

K orientačniacutemu zjištěniacute hmotnosti předmětů ktereacute budete daacutele vaacutežit přesněji a k zjišťovaacuteniacute vyacutetěžků

čistiacuteciacutech operaciacute se použiacutevajiacute tzv předvaacutežky (Obr 1B) Sloužiacute k vaacuteženiacute předmětů do 200 g s přesnostiacute

01 g V dnešniacute době se už použiacutevajiacute převaacutežně elektronickeacute typy s digitaacutelniacutem displejem Jejich forem

je řada a prochaacutezejiacute staacutele vyacutevojem od jednoduššiacutech s mechanicko-elektrickyacutem sniacutemačem hmotnosti

přes sniacutemače kdy je měřen elektrickyacute signaacutel potřebnyacute k vraacuteceniacute misky po zatiacuteženiacute do nuloveacute polohy

pomociacute servomotorku až k sniacutemačům tenzometrickyacutem

Pro veškereacute vaacuteženiacute platiacute zaacutekladniacute pravidlo chemikaacutelie (kapalneacute ani pevneacute) nesmiacute přijiacutet do přiacutemeacuteho

styku s miskami vah Veškeraacute manipulace s chemikaacuteliemi (přidaacutevaacuteniacute a ubiacuteraacuteniacute) se musiacute provaacutedět

zaacutesadně mimo vaacutehy Přiacutepadneacute nečistoty na vahaacutech je třeba okamžitě odstranit štětečkem

Obr 1 Vaacutehy v biochemickeacute laboratoři A ndash analytickeacute vaacutehy B ndash předvaacutežky

19

Měřeniacute objemu kapalin

K odměřovaacuteniacute objemů kapalin sloužiacute odměrneacute vaacutelce pipety byrety a odměrneacute baňky (Obr 2)

Odměrneacute vaacutelce (Obr 2A) se použiacutevajiacute jen k přibližneacutemu odměřovaacuteniacute kapalin Na přesnějšiacute měřeniacute

objemů se použiacutevajiacute pipety (buď pouze pro určityacute objem Obr 2C nebo děleneacute Obr 2D) a byrety u

nichž je možno kohoutkem nebo pomociacute tlačky regulovat vyteacutekaacuteniacute kapaliny (Obr 2E) Všechny tyto

naacutedoby jsou kalibrovaacuteny na bdquovylitiacuteldquo to znamenaacute že z nich vyteče přesně vyznačenyacute objem Při plněniacute

pipet je třeba vždy dbaacutet na to aby uacutestiacute pipety bylo staacutele ponořeno pod hladinou kapaliny Při jeho

vynořeniacute nad hladinu dochaacuteziacute k nasaacutetiacute vzduchu do pipety Při odečiacutetaacuteniacute je nutno miacutet oko ve stejneacute

uacuterovni se značkou Odečiacutetaacuteme vždy spodniacute okraj menisku

Pro pipetovaacuteniacute kapalin vždy použiacutevaacuteme speciaacutelniacute naacutesadky či gumoveacute baloacutenky nikdy nepipetujeme

uacutesty

Jelikož je pipeta kalibrovaacutena na vylitiacute nikdy se nevyfukuje ale jejiacute obsah se nechaacute pouze vyteacutect a jejiacute

špička se otře o dno nebo o stěnu naacutedobky do ktereacute kapalinu odměřujeme

V současneacute době se v biochemickeacute či molekulaacuterně biologickeacute laboratoři se skleněneacute pipety teacuteměř

nepoužiacutevajiacute plně je nahradily pipety automatickeacute (Obr 2F G) umožňujiacuteciacute přesnějšiacute a pohodlnějšiacute

odměřeniacute daneacuteho objemu Jsou vhodneacute i pro pipetovaacuteniacute mikrolitrovyacutech objemů Automatickeacute pipety

jsou vyraacuteběny pro různeacute rozsahy objemů (nejčastěji 1-5 ml 200-1000 l 20-200 l 2-20 l 05-10 l

a 01-25 l) Objem se nastavuje otočeniacutem šroubu na stupnici Nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny přes

nasaditelnou špičku je ovlaacutedaacuteno piacutestem kteryacute maacute tři polohy ndash klidovou pro nasaacutevaacuteniacute a pro vypouštěniacute

(Obr 3)

Obr 2 Pomůcky k měřeniacute objemů A ndash kalibrovanyacute odměrnyacute vaacutelec B ndash odměrneacute baňky C ndash pipeta D ndash pipeta dělenaacute E ndash byrety F ndash automatickaacute pipeta G ndash automatickaacute pipeta multikanaacutelovaacute

20

Obr 3 Polohy automatickeacute pipety při nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny

A ndash klidovaacute poloha B ndash poloha pro nasaacutevaacuteniacute C ndash poloha pro vypouštěniacute

Byrety sloužiacuteciacute k regulovaneacutemu odběru kapalin při titraciacutech (Obr 2E) jsou skleněneacute trubice opatřeneacute

děliacuteciacutemi značkami Před vyacutetokem je umiacutestěn kohoutek nebo pružnaacute tlačka s hadičkou Některeacute byrety

majiacute pro lepšiacute odečiacutetaacuteniacute objemu zadniacute stěnu z biacuteleacuteho skla s modryacutem pruhem ve středu

Odměrneacute baňky (Obr 2B) stejně jako pyknometry (naacutedobky pro stanovovaacuteniacute hustoty) jsou

kalibrovaacuteny na dolitiacute ndash to znamenaacute že při jejich naplněniacute obsahujiacute praacutevě požadovanyacute objem Hrdlo

odměrnyacutech baněk je poměrně uacutezkeacute po celeacutem obvodu opatřeneacute ryskou I zde je třeba plnit tak aby se

spodniacute okraj menisku dotyacutekal rysky a při plněniacute miacutet oko v uacuterovniacute rysky (Obr 3) Podobně jako odměrneacute

vaacutelce i odměrneacute baňky se vyraacutebějiacute v objemech od 5 ml do 2 l Odměrneacute baňky se použiacutevajiacute k přiacutepravě

roztoků o přesneacute koncentraci Vlastniacute směšovaniacute složek roztoku provaacutediacuteme při ne zcela zaplněneacute baňce

a teprve po uacuteplneacute homogenizaci a vyrovnaacuteniacute teplot (teplota na kterou je baňka kalibrovaacutena je uvaacuteděna

na plaacutešti baňky ndash většinou 20C) opatrně se doplniacute rozpouštědlem po rysku

Obr 4 Odečiacutetaacuteniacute objemu u odměrneacute baňky

A B C

21

Přiacuteprava pufrů a měřeniacute pH

Pufry neboli tlumiveacute roztoky jsou roztoky slabyacutech kyselin a jejich soliacute (konjugovanyacutech zaacutesad) nebo

slabyacutech zaacutesad a jejich soliacute (konjugovanyacutech kyselin) ktereacute jsou schopneacute udržovat stabilniacute hodnotu pH

po přidaacuteniacute kyseliny nebo zaacutesady do systeacutemu

Vyacuteběr vhodneacuteho pufru se řiacutediacute předevšiacutem požadovanou hodnotou pH iontovou silou možnyacutemi

interakcemi s ostatniacutemi komponentami reakčniacute směsi apod Maacute-li miacutet pufr dostatečnou pufračniacute

kapacitu je třeba vybrat takovou slabou kyselinu nebo zaacutesadu jejiacutež pKa se neodlišuje od požadovaneacute

hodnoty pH o viacutece než 1 Pufračniacute kapacita zaacutevisiacute takeacute na celkoveacute koncentraci (molaritě) pufru

Očekaacutevaacutete-li napřiacuteklad že pH roztoku v průběhu reakce bude klesat (např při studiu lipasoveacute reakce

kdy jsou do roztoku uvolňovaacuteny ionty H+ disociaciacute vznikajiacuteciacutech mastnyacutech kyselin) pak zvolte pufr o vyššiacute

koncentraci a s pKa pod hodnotou pH v niacutež začiacutenaacutete pokus

Složeniacute vhodneacuteho pufru lze naleacutezt v laboratorniacutech přiacuteručkaacutech Podle tabulek se smiacutechajiacute přiacuteslušneacute

(obvykle dva) roztoky pro dosaženiacute nominaacutelniacute hodnoty pH Vždy je nutneacute skutečnou hodnotu pH

měřeniacutem ověřit a přiacutepadně ji upravit roztokem kyseliny nebo zaacutesady Jednoduššiacute je připravit pufr

prostou uacutepravou pH roztoku zvoleneacute soli kyseliny nebo baacuteze Pro jeho požadovanou hodnotu vyberete

vhodnou slabou kyselinu nebo zaacutesadu (ev je v naacutevodu pro praacuteci s danyacutem materiaacutelem určena) a

vypočtete navaacutežku tak abyste ziacuteskali potřebnyacute objem pufru o zvoleneacute koncentraci Navaacuteženeacute množstviacute

rozpustiacutete v menšiacutem objemu vody (asi 80 konečneacuteho objemu) Pak nastaviacutete požadovaneacute pH

roztokem silneacute (v některyacutech přiacutepadech i slabeacute) kyseliny či zaacutesady a nakonec doplniacutete vodou na

vypočtenyacute objem Pouze při užitiacute pufrů o viacutece složkaacutech (pokryacutevajiacuteciacutech širokeacute rozmeziacute pH) takto

postupovat nelze musiacute se namiacutechat podle tabulky zkontrolovat a eventuaacutelně upravit pH

Většina pufrů podleacutehaacute mikrobiaacutelniacute kontaminaci proto je pro některeacute uacutečely vhodneacute je konzervovat

(azid toluen thymol) většinou ale stačiacute jejich uchovaacutevaacuteniacute v chladničce bez konzervace Takto je

vhodneacute skladovat jen menšiacute množstviacute připraveneacuteho pufru ktereacute brzy spotřebujete (maximaacutelně do

tyacutedne) Připraviacutete-li si většiacute množstviacute pufru do zaacutesoby uchovaacutevejte ho zmrazenyacute v plastoveacute laacutehvi Před

použitiacutem je nutno rozmrazit celeacute množstviacute pufru a roztok zamiacutechat Po odebraacuteniacute potřebneacuteho objemu

je možneacute zbytek opět zmrazit V přiacutepadě potřeby můžete pufry sterilizovat v autoklaacutevu Při manipulaci

s takto ošetřenyacutemi roztoky musiacuteme dodržovat sterilniacute podmiacutenky a pufr zpětně nekontaminovat např

nesterilniacute špičkou automatickeacute pipety

Hodnotu pH roztoku ovlivňuje jeho ředěniacute zejmeacutena v extreacutemniacutech hodnotaacutech stupnice (pod 3 a nad

11) v rozmeziacute fyziologickyacutech hodnot již meacuteně Proto se raději vyhněte přiacutepravě koncentrovanějšiacutech

zaacutesobniacutech roztoků z nichž se pak ředěniacutem připravuje pracovniacute roztok pH pufru ovlivňuje takeacute teplota

změnou pKa slabeacute kyseliny nebo baacuteze Tabelovaneacute hodnoty pH jsou obvykle vztaženy na 18 20 nebo

25 degC V biochemii se často pracuje za chladu kdy se pH může lišit od hodnoty nastaveneacute při přiacutepravě

pufru za laboratorniacute teploty Např měřeniacute pH zaacutevislosti enzymoveacute reakce by mohlo byacutet viacutece či meacuteně

zkresleno pokud se podstatně lišiacute teplota experimentu od teploty při ktereacute byl pufr připraven

V přiacutepadě nutnosti lze upravit hodnotu pH za přiacuteslušneacute teploty

Běžneacute pufry užiacutevaneacute v biochemickyacutech laboratorniacutech postupech pokryacutevajiacute neutraacutelniacute až miacuterně alkalickou

oblast o pH 60 ndash 90 Některeacute operace se provaacutedějiacute v prostřediacutech viacutece kyselyacutech či bazickyacutech

Nejběžnějšiacute kyseliny a baacuteze užiacutevaneacute k přiacutepravě pufrů v biochemii jsou přehledně uvedeny v tabulce 1

Vedle požadovaneacute hodnoty pH se vyacuteběr složek řiacutediacute takeacute jejich možnyacutemi specifickyacutemi vlivy na reakčniacute

směs Někdy může dojiacutet k vysraacuteženiacute některyacutech komponent směsi pufrem (K+ - chloristanem soli železa

Ca2+ - fosfaacutetem komplexy boraacutetů se sacharidy apod) k interakci složek pufru s biacutelkovinami (Cl- iont

s albuminem) k reakci s analytickyacutemi činidly a k inhibici enzymů (v některyacutech přiacutepadech barbituraacutety)

22

Složky pufru v některyacutech přiacutepadech mohou byacutet využity jako substraacutety (citraacutet acetaacutet) aj

Pro biochemickeacute uacutečely se použiacutevajiacute vedle běžnyacutech anorganickyacutech a organickyacutech laacutetek i speciaacutelniacute kyseliny

a baacuteze vhodneacute pro jejich inertnost k dalšiacutem složkaacutem reakčniacutech směsiacute (viz vysvětlivky pod tabulkou 1)

Koncentrace H+ iontů v roztoku se stanovuje spektraacutelniacutemi či elektrochemickyacutemi metodami Prvniacute z nich

využiacutevajiacute toho že změna pH vyvolaacute v některyacutech organickyacutech sloučeninaacutech (acidobazickyacutech

indikaacutetorech) změnu struktury lišiacuteciacute se spektraacutelniacutemi vlastnostmi (absorpce či fluorescence) Ve druheacutem

přiacutepadě se využiacutevaacute změny elektrochemickeacuteho potenciaacutelu vlivem pH

Nejjednoduššiacute spektraacutelniacute metody měřeniacute pH jsou vizuaacutelniacute metody kdy se sleduje změna zbarveniacute

indikaacutetoru při změně pH K teacuteto změně dochaacuteziacute u jednotlivyacutech indikaacutetorů v určiteacute oblasti pH (nalezneme

v chemickyacutech laboratorniacutech tabulkaacutech) Pro stanoveniacute hodnoty pH musiacuteme vybrat indikaacutetor u ktereacuteho

dochaacuteziacute k barevneacute změně v přesně definovaneacutem intervalu pH Jsou vhodneacute pro indikaci dosaženiacute

požadovaneacute hodnoty pH pro indikaci bodu ekvivalence při acidobazickyacutech titraciacutech kontrolu udržovaacuteniacute

pH apod Použiacutevajiacute se ve formě vodneacuteho či ethanolickeacuteho roztoku (004 - 010 ) kteryacute se přikaacutepne ke

sledovaneacutemu vzorku Pro univerzaacutelniacute použitiacute sloužiacute směsi indikaacutetorů pokryacutevajiacuteciacute svyacutemi barevnyacutemi

přechody celou škaacutelu pH nebo jejiacute čaacutest kteraacute naacutes zajiacutemaacute Užiacutevajiacute se ve formě papiacuterků napuštěnyacutech

přiacuteslušnou směsiacute indikaacutetorů Souprava je doplněna barevnou stupniciacute se kterou porovnaacutevaacuteme

zbarveniacute papiacuterku po namočeniacute do vzorku a ustaacuteleniacute zbarveniacute

Barevnyacute přechod indikaacutetoru můžeme přesněji sledovat pomociacute spektrofotometrickyacutech přiacutestrojů

To umožňuje teacutež kvantifikovat barevnyacute přechod při změně pH (stanoveniacute pKa) Tento způsob však neniacute

běžně užiacutevaacuten je omezen na speciaacutelniacute přiacutepady (např měřeniacute pH uvnitř buněk a organel nebo v

nevodnyacutech rozpouštědlech) Při použitiacute fluorescenčniacutech indikaacutetorů jsme zcela odkaacutezaacuteni na měřeniacute

pomociacute přiacutestrojů ndash fluorimetrů Tento způsob nemaacute vizuaacutelniacute alternativu

Potenciometricky se pH určuje měřeniacutem potenciaacutelu vhodneacute elektrody Prakticky se užiacutevaacute pouze

skleněnaacute elektroda i když se můžete setkat i s elektrodami plastovyacutemi Tělo skleněneacute elektrody je

tvořeno skleněnou trubičkou responsivniacutem elementem je tenkaacute skleněnaacute membraacutena obvykle tvaru

baničky na spodniacutem konci Je naplněna standardniacutem vnitřniacutem roztokem (01 molmiddotl-1 HCl) v němž je

ponořena argentchloridovaacute elektroda (Ag draacutetek pokrytyacute vrstvičkou AgCl) Pro speciaacutelniacute uacutečely mohou

miacutet elektrody různyacute tvar např plocheacute k měřeniacute pH na povrchu gelu jehloveacute mikroelektrody pro

měřeniacute v mikrozkumavkaacutech aj

23

Tab 1 Přehled nejčastěji užiacutevanyacutech pufrů v biochemii

Kyselina Baacuteze Rozsah pH

KH2PO4 K2HPO4 60 ndash 80

HCl Trisa 68 ndash 86

HCl Imidazol 60 ndash 80

MESb NaOH 52 ndash 72

MOPSc NaOH 52 ndash 71

TESd NaOH 65 ndash 85

HEPESe NaOH 65 ndash 85

HCl 55-diethylbarbituran-Na 68 ndash 96

Kys boritaacute Tetraboritan-Na 70 ndash 93

Tricinf NaOH 72 ndash 91

HCl Glycin 11 ndash 37

Glycin NaOH 82 ndash 100

Kys citronovaacute NaOH KOH 22 ndash 62

NaHCO3 Na2CO3 90 ndash 110

Na2HPO4 NaOH 110 ndash 120

a Tris(hydroxymetyl)aminomethan b kyselina 2-(N-morfolino)etansulfonovaacute c kyselina 3-(N-morfolino)propansulfonovaacute d kyselina N-Tris(hydroxymetyl)metyl-2-aminoetansulfonovaacute e kyselina N-2-hydroxyetylpiperazin-Nrsquo-2-etansulfonovaacute f N-Tris(hydroxymetyl)metylglycin

24

Obecneacute zaacutesady praacutece při zachaacutezeniacute s elektrodou

1) S elektrodou manipulujte opatrně Skleněnaacute banička je velmi tenkaacute a křehkaacute Miacutechaacute-li se

měřenyacute roztok dbejte na to aby byla mimo dosah pohybujiacuteciacuteho se miacutechadla (ověřte předem)

To byacutevaacute aktuaacutelniacute při malyacutech objemech vzorku

2) Elektroda nesmiacute vyschnout Po použitiacute ji vždy oplaacutechnutou a lehce osušenou vraťte zpět do

uchovaacutevaciacuteho roztoku (3M KCl pH=70)

3) Před měřeniacutem je nutno přiacutestroj s elektrodou kalibrovat podle pokynů vyacuterobce Elektrodu

vyjměte z uchovaacutevaciacuteho roztoku oplaacutechněte destilovanou vodou odsajte přebytek vody

(filtračniacutem papiacuterem nebo buničitou vatou) a ponořte do standardniacuteho pufru o pH nejbližšiacutem

tomu kteryacute bude miacutet měřenyacute roztok (obvykle byacutevaacute k disposici sada standardniacutech pufrů o pH 4 7

a 9) Nejčastěji se v laboratoři použiacutevaacute kombinovanaacute elektroda zkontrolujte tedy zda je bočniacute

vyacutevod referenčniacute elektrody zcela ponořen pod hladinu Nastavte teplotniacute korekci na teplotu pufru

a kalibračniacutem knofliacutekem nastavte na stupnici nebo digitaacutelniacutem vyacutestupu hodnotu pH standardniacuteho

pufru Elektrodu pak vyjměte a po oplaacutechnutiacute ji ponořte do měřeneacuteho vzorku Jeho pH naacutem ukaacuteže

vyacutechylka či digitaacutelniacute vyacutestup pH-metru Kalibraci je nutno provaacutedět vždy po zapnutiacute přiacutestroje nebo

měniacuteme-li pH měřenyacutech vzorků o viacutece než 1 Teacutež při dlouhodobyacutech měřeniacutech ji občas zkontrolujte

4) Většina dnešniacutech přiacutestrojů vyžaduje kalibraci na dva pufry v tomto přiacutepadě můžete pracovat

v širšiacutem rozmeziacute pH aniž byste vždy znovu museli přiacutestroj kalibrovat Zvolte vhodneacute pufry

ohraničujiacuteciacute oblast ve ktereacute hodlaacutete pracovat Na jeden z nich nastavte vyacutechoziacute hodnotu Po

ponořeniacute elektrod do druheacuteho pufru nastavte jeho hodnotu a to tak že zaacuteroveň nastaviacutete

směrnici zaacutevislosti potenciaacutelu na pH Ta by měla byacutet - 59 mVmiddotpH-1 jejiacute podstatnyacute pokles indikuje

malou citlivost elektrody a je třeba zvaacutežit jejiacute vyacuteměnu event uacutepravu

Přiacuteprava roztoků

Zaacutekladniacutem pravidlem pro jakoukoli přiacutepravu roztoků vzorků pro analyacutezu nebo pro uacutečely preparace

nebo čištěniacute sloučenin je že se rozpouštěnaacute laacutetka přidaacutevaacute do vody a nikdy naopak Při přiacutepravě

odměrnyacutech roztoků se kvantitativně přenaacutešiacute navaacutežka nebo odměřeneacute množstviacute kapaliny do vody kteraacute

zaujiacutemaacute asi ⅓ndashfrac12 objemu baňky Kvantitativniacute přeneseniacute znamenaacute že navaacutežku krystalickeacute laacutetky

sklepnete do maleacute naacutelevky zasunuteacute do hrdla odměrneacute baňky splaacutechnete většiacutem množstviacutem

destilovaneacute vody ze střičky vodou ze střičky daacutele do naacutelevky vydatně oplaacutechnete navažovaciacute lodičku a

nakonec naacutelevku vyplaacutechnete vodou ze střičky po celeacutem vnitřniacutem povrchu Rozpouštěniacute můžete

urychlovat pouze miacutechaacuteniacutem krouživyacutem pohybem celeacute odměrneacute baňky nikdy ne tyčinkou nebo

miacutechadlem Teprve po uacuteplneacutem rozpuštěniacute navaacutežky a vyrovnaacuteniacute teploty baňky s okoliacutem můžete baňku

doplnit po rysku destilovanou vodou (posledniacute kapky přidaacutevejte pipetou) Pokud je laacutetka jejiacutež roztok

připravujete kapalnaacute funkci navažovaciacute lodičky může převziacutet malyacute odměrnyacute vaacutelec kteryacute se pak rovněž

do odměrneacute baňky vyplachuje Pokud kapalnou složku do vody v odměrneacute baňce pipetujete jste

probleacutemů s kvantitativniacutem přeneseniacutem vzorku ušetřeni Po doplněniacute odměrneacute baňky po rysku

nezapomeňte obsah důkladně promiacutechat Naplněnou baňku uzavřete čistou suchou v současneacute době

nejčastěji polyethylenovou zaacutetkou a několikraacutet obraťte dnem vzhůru a zpět Zaacutetku přitom staacutele v hrdle

baňky přidržujte palcem

25

UacuteKOL Č 1 Určete průměrnou hmotnost a chybu měřeniacute vaacuteženeacuteho předmětu

Na analytickyacutech vahaacutech určete hmotnost deseti stejnyacutech předmětů (mikrozkumavka a kyveta) určete

aritmetickou průměrnou hmotnost jednoho předmětu a chybu měřeniacute

POMŮCKY

Kyvety

Mikrozkumavky

Analytickeacute vaacutehy

POSTUP

1 Analytickeacute vaacutehy zapněte tlačiacutetkem ONOFF

2 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte vaacuteženyacute předmět na vaacutehy bočniacute dviacuteřka zavřete Zvažte 10x

mikrozkumavku a 10x kyvetu

3 Hodnotu si zapište (s přesnostiacute na všechna desetinnaacute miacutesta)

4 Postup opakujte pro všechny vaacuteženeacute předměty

VYHODNOCENIacute

Při měřeniacute se můžete dopustit nahodilyacutech a systematickyacutech chyb Zatiacutemco systematickeacute chyby mohou

byacutet zapřiacutečiněny napřiacuteklad nevhodnyacutem postupem při měřeniacute špatnou kalibraciacute apod a nelze je

odstranit opakovanyacutem měřeniacutem za staacutele stejnyacutech podmiacutenek chyby nahodileacute můžete vyacutepočtem

konečneacute hodnoty z dostatečně velkeacuteho počtu měřeniacute z většiacute čaacutesti eliminovat Opakovanyacutem měřeniacutem

se vliv nahodilyacutech chyb zmenšiacute

Do tabulky zapiacutešete všechny vaacutemi naměřeneacute hodnoty a měřenou veličinu (hmotnost) označiacutete A Při

počtu n měřeniacute naměřiacutete postupně hodnoty A1 až An

Průměr nalezenyacutech hodnot Acirc vypočiacutetaacutete dle naacutesledujiacuteciacuteho vzorce

=sum 119860119894

119899119894=1

119899

Čiacutem je n většiacute tiacutem viacutece se hodnota Acirc bliacutežiacute spraacutevneacute hodnotě A

Odchylku každeacuteho měřeniacute od teacuteto středniacute hodnoty označiacutete xi a spočiacutetaacutete ji dosazeniacutem hodnot

do vzorce

119909119894 = 119860119894 minus

Středniacute chybu vyacutesledku (aritmetickeacuteho průměru) vypočiacutetaacutete dosazeniacutem hodnot do naacutesledujiacuteciacuteho

vzorce

120575 = radicsum 119909119894

2119899119894=1

119899 minus 1

Vyacutesledek měřeniacute zapište ve tvaru 119912 = plusmn 120633 Nezapomeňte na jednotky

26

UacuteKOL Č 2 Praacutece s automatickou pipetou

Seznamte se se sadou automatickyacutech pipet a vyzkoušejte si princip na ktereacutem fungujiacute

POMŮCKY

Automatickeacute pipety s rozsahem 1-5 ml 200-1000 microl 20-200 microl

Špičky pro automatickeacute pipety

Kaacutedinky o objemu 25 ml

Kaacutedinka o objemu 250 ml

Předvaacutežky s dostatečnou citlivostiacute přiacutepadně analytickeacute vaacutehy

POSTUP

1 Připravte tři sucheacute 25 ml kaacutedinky

2 Předvaacutežky zapněte tlačiacutetkem ONOFF

3 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte praacutezdnou kaacutedinku č 1 na vaacutehu bočniacute dviacuteřka zavřete

4 Zapište si hmotnost kaacutedinky (všechny desetinnaacute miacutesta)

5 Kaacutedinku odstraňte z vah a pipetujte do niacute pipetou s rozsahem 1-5 ml desetkraacutet 1 ml destilovaneacute

vody

6 Kaacutedinku s vodou zvažte hmotnost kaacutedinky s vodou si zapište (všechna desetinnaacute miacutesta)

7 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 2 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 200 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 400 microl

destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 100-1000 microl

8 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 3 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 100 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 20 microl

destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 20-200 microl

VYHODNOCENIacute

Uvědomte si jakou hustotu maacute destilovanaacute voda a vypočiacutetejte jakeacute hmotnosti by měly miacutet kaacutedinky

s vodou Pokud jste nedosaacutehli požadovaneacute hmotnosti zopakujte pipetovaacuteniacute znovu po konzultaci

s vedouciacutem cvičeniacute

Ziacuteskaneacute hodnoty zapište do tabulky stanovte hmotnost vaacutemi pipetovanyacutech objemů vypočiacutetejte

teoretickou hmotnost všech vaacutemi pipetovanyacutech objemů stanovte procentuaacutelniacute odchylku měřeniacute

27

UacuteKOL Č 3 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku manganistanu draselneacuteho

POMŮCKY

Skleněneacute pipety děleneacute s baloacutenkem

Skleněneacute zkumavky

Stojan na zkumavky

Kaacutedinky 150 ml ndash 2 ks

CHEMIKAacuteLIE

80 roztok manganistanu draselneacuteho

POSTUP

1 Vypočiacutetejte objem 80 roztoku manganistanu draselneacuteho a destilovaneacute vody ktereacute musiacutete

smiacutechat abyste dostali 10 ml 60 40 30 20 a 10 roztoku manganistanu draselneacuteho

Hodnoty zapište do tabulky 2 Vyacutesledky konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute

Tab 2 Ředěniacute manganistanu draselneacuteho

Finaacutelniacute koncentrace KMnO4 60 40 30 20 10

80 KMnO4 [ml]

Destilovanaacute voda [ml]

2 Do pěti skleněnyacutech zkumavek pipetujte vaacutemi vypočiacutetanaacute množstviacute 80 roztoku manganistanu

draselneacuteho a vody K pipetovaacuteniacute použijte skleněnou pipetu s baloacutenkem

28

UacuteKOL Č 4 Přiacuteprava 200 ml 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru o pH 80

POMŮCKY

Elektromagnetickaacute miacutechačka

Magnetickeacute miacutechadlo

Kaacutedinky (250 ml)

Předvaacutežky

Vaacuteženka

Špachtlelžička

Odměrnaacute baňka (200 ml)

Pasteurova pipeta

Naacutelevka

pH metr

CHEMIKAacuteLIE

Tris baacuteze (Tris(hydroxymetyl)aminomethan Mr = 12114)

Koncentrovanaacute kyselina octovaacute

POSTUP

1 Vypočiacutetejte hmotnost Tris baacuteze potřebneacute na přiacutepravu 200 ml pufru o koncentraci 01 molmiddotl-1

2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech

3 Do 250 ml kaacutedinky nalijte přibližně 150 ml destilovaneacute vody naacutesledně do kaacutedinky nasypte

navaacuteženou Tris baacutezi z navažovaciacute lodičky zbytky Tris baacuteze ulpěleacute na vaacutežence splaacutechněte střičkou

s destilovanou vodou do vody v kaacutedince vodu v kaacutedince doplňte přibližně na 180 ml

4 Do kaacutedinky vložte elektromagnetickeacute miacutechadlo a na elektromagnetickeacute miacutechačce miacutechejte roztok

až do jeho uacuteplneacute homogenizace (elektromagnetickou miacutechačku zapnete na praveacute straně přiacutestroje

spiacutenačem OnOff pozor z druheacute strany miacutechačky se většinou zapiacutenaacute zahřiacutevaacuteniacute roztoku)

5 Zapněte pH metr vyjměte elektrodu z obalu s uchovaacutevaciacutem roztokem elektrodu oplaacutechněte

destilovanou vodou zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a ponořte do roztoku Tris baacuteze

tak aby elektroda byla plně ponořena ale zaacuteroveň nebyla ve styku s magnetickyacutem miacutechadlem

ktereacute by ji mohlo poškodit

6 Čekejte než se vaacutem ustaacuteliacute hodnota pH

7 Upravte hodnotu pH na hodnotu 80 pomociacute koncentrovaneacute kyseliny octoveacute Přiacutedavky kyseliny

provaacutedějte pomociacute Pasteurovy pipety za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute roztoku Pokud změna pH po přidaacuteniacute

jedneacute kapky je přiacuteliš velkaacute nařeďte si kyselinu octovou ndash uacuteprava pH se tak zjemniacute

8 Až se hodnota pH stabilizuje (asi jednu minutu je konstantniacute) vyjměte elektrodu řaacutedně ji

oplaacutechněte zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a vraťte ji do roztoku KCl

9 Pufr z kaacutedinky přelijte kvantitativně pomociacute naacutelevky do 200 ml odměrneacute baňky a opatrně doplňte

objem po rysku střičkou s destilovanou vodou

10 Hotovyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve

29

UacuteKOL Č 5 Přiacuteprava 100 ml 02 molmiddotl-1 K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH 70

Některeacute pufry lze připravit smiacutechaacuteniacutem dvou roztoků ndash bazickeacute a kyseleacute složky pufru Takto lze připravit

i K-fosfaacutetovyacute pufr o přesně daneacute koncentraci a pH Poměr bazickeacute a kyseleacute složky pro přiacutepravu

K-fosfaacutetoveacuteho pufru udaacutevaacute Tabulka 3

Tab 3 Přiacuteprava 100 ml 02M K-fosfaacutetoveacuteho pufru

pH

při 25 degC

V (02M K2HPO4)

[ml]

V (02M KH2HPO4)

[ml]

60 123 877

65 315 685

70 610 390

75 840 160

80 947 53

POMŮCKY

Elektromagnetickaacute miacutechačka

Magnetickeacute miacutechadlo

Kaacutedinky (150 ml)

Předvaacutežky

Vaacuteženky

Špachtlelžičky

Odměrneacute baňky (100 ml)

Pasteurova pipeta

Odměrneacute vaacutelce (50 ml 100 ml)

pH metr

CHEMIKAacuteLIE

Dihydrogenfosforečnan draselnyacute (KH2PO4 Mr = 13609 kyselyacute fosforečnan)

Hydrogenfosforečnan draselnyacute (K2HPO4 Mr = 17418 bazickyacute fosforečnan)

Kyselina fosforečnaacute (H3PO4)

Hydroxid draselnyacute (KOH)

POSTUP

1 Vypočiacutetejte hmotnost kyseleacuteho fosforečnanu potřebnou na přiacutepravu 100 ml 02 M roztoku

2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech kvantitativně přeneste do 250 ml

kaacutedinky Fosforečnan rozpusťte v přibližně 150 ml destilovaneacute vody

3 Po uacuteplneacute homogenizaci přelijte roztok do odměrneacute baňky a doplňte objem po rysku střičkou

s destilovanou vodou

4 Analogicky postupujte při přiacutepravě 100 ml 02 M roztoku bazickeacuteho fosforečnanu

5 V 250 ml kaacutedince smiacutechejte vypočteneacute objemy obou fosforečnanů tak abyste ziacuteskali 200 ml 02M

K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH=70

6 Hodnotu pH pufru zkontrolujte pomociacute pH-metru (postup měřeniacute viz předchoziacute uacutekol)

7 Přiacutepadnou odchylku od pH=70 upravte kyselinou fosforečnou nebo hydroxidem draselnyacutem

8 Připravenyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve

30

2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute

Spektrofotometrie v biochemii

Viditelneacute zaacuteřeniacute tvořiacute malyacute uacutesek z oblasti elektromagnetickeacuteho vlněniacute v rozmeziacute deacutelek 400-700 nm

Přilehlaacute oblast rozmeziacute vlnovyacutech deacutelek 200-400 nm se nazyacutevaacute bliacutezkaacute ultrafialovaacute oblast 700-2000 nm

se pak nazyacutevaacute bliacutezkaacute infračervenaacute oblast Celaacute oblast vlnovyacutech deacutelek se takeacute nazyacutevaacute oblastiacute

elektronovyacutech spekter

Obr 1 Spektrum elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute Rozděleniacute spektra elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute

velikost pozorovatelneacuteho objektu v daneacute oblasti

Prakticky v každeacute biologicky zaměřeneacute laboratoři se dnes setkaacutete s přiacutestroji pro měřeniacute spektraacutelniacutech

veličin ve viditelneacute a ultrafialoveacute oblasti tzv spektrofotometry pro registraci spekter v oblasti od 200

(někdy 185 nm) do 700 nebo 1000 nm Neniacute divu vždyť teacuteměř všechny biologicky zajiacutemaveacute laacutetky (kromě

sacharidů) majiacute v teacuteto oblasti kterou označujeme zkratkou UV-VIS (ultraviolet-visible) charakteristickeacute

absorpčniacute paacutesy a jejich koncentraci lze proto většinou poměrně snadno stanovit na zaacutekladě jejich

spektraacutelniacutech vlastnostiacute

Určovaacuteniacute koncentrace roztoků neniacute jedinou možnostiacute využitiacute absorpčniacute spektrofotometrie Již po

několik desetiletiacute je znaacutemo že absorpčniacute vlastnosti zaacutevisiacute na interakci přiacuteslušneacuteho chromoforu s okoliacutem

Z toho vyplyacutevaacute že vlnovaacute deacutelka absorpčniacuteho maxima i intenzita absorpce mohou byacutet ovlivněny řadou

procesů ktereacute biochemika enormně zajiacutemajiacute zde pro ilustraci několik přiacutekladů

Při denaturaci biopolymeru (biacutelkoviny nebo nukleoveacute kyseliny) se měniacute jeho absorpčniacute

spektrum protože chromofory se dostaacutevajiacute do jineacuteho mikroprostřediacute (u biacutelkovin zevnitř globule

do vodneacuteho prostřediacute v DNA z jaacutedra helixu kde těsně interagujiacute se sousedy vodiacutekovyacutemi a

patrovyacutemi interakcemi)

Protože fenolaacutetovyacute ion maacute jineacute vlastnosti než nedisociovanyacute fenol je možneacute ze změny spekter

biacutelkoviny při zvyšovaacuteniacute pH roztoku určit titračniacute křivku tyrosinovyacutech zbytků a z niacute pak usoudit

na jejich lokalizaci v molekule proteinu

Při nekovalentniacute vazbě různyacutech ligandů na biopolymer se často měniacute jejich spektrum to

dovoluje touto metodou určit počet navaacutezanyacutech ligandů a asociačniacute konstantu

31

Odvozeniacute Lambert-Beerova zaacutekona

Interakciacute zaacuteřeniacute s hmotou tj s atomy a molekulami dochaacuteziacute k jeho absorpci tj k přijetiacute kvanta energie

a zvyacutešeniacute energie atomu (molekuly) z původniacuteho zaacutekladniacuteho stavu do stavu excitovaneacuteho Při absorpci

zaacuteřeniacute v oblasti 200-2000 nm dochaacuteziacute převaacutežně k excitaci elektronoveacuteho systeacutemu resp valenčniacutech

elektronů zuacutečastněnyacutech atomů a molekul Vlastniacute interakce zaacuteřeniacute s hmotou se sleduje na absorpčniacutem

spektru tj na zaacuteznamu zaacutevislosti množstviacute absorbovaneacuteho zaacuteřeniacute na jeho vlnoveacute deacutelce

Na spektrofotometrickou kyvetu s optickou drahou I kteraacute obsahuje absorbujiacuteciacute laacutetku dopadaacute světlo

o intenzitě Io Pokles intenzity světla dI v důsledku jeho absorpce vrstvou roztoku o tloušťce dl pak

bude

minus119889119868 = 119896 ∙ 119897 ∙ 119889119897

kde k je konstanta uacuteměrnosti Po separaci proměnnyacutech a integraci (interval 0-I) ziacuteskaacuteme vztah zvanyacute

Lambertův zaacutekon kde I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho z kyvety

log1198680

119868= 119896 ∙ 119897

Analogicky můžeme postupovat při studiu zaacutevislosti poklesu intenzity světla na koncentraci absorbujiacuteciacute

laacutetky při konstantniacute deacutelce kyvety Zde vychaacuteziacuteme z předpokladu že dI bude přes jinou konstantu j

uacuteměrneacute vzrůstu koncentrace dc tedy

minus119889119868 = 119895 ∙ 119897 ∙ 119889119888

Opět integrujeme tentokraacutet v intervalu 0 až c a ziacuteskaacuteme Beerův zaacutekon

log1198680

119868= 119895 ∙ 119888

Veličina Io je intenzita světla ktereacute do kyvety vstupuje a I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho Nabiacuteziacute se

vyjaacutedřit poměr těchto hodnot jako frakci světla pohlceneacuteho v kyvetě tato veličina se pak nazyacutevaacute

transmitance T

119879 =119868

1198680

a často se vyjadřuje v procentech Z fyzikaacutelniacuteho pohledu neniacute přirozenějšiacuteho popisu absorpčniacutech efektů

než pomociacute teacuteto veličiny Ta však byla v posledniacutech letech teacuteměř opuštěna neboť pro praktickeacute

laboratorniacute použiacutevaacuteniacute trpiacute zaacutesadniacutem nedostatkem neniacute přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky

Přiacutemou uacuteměru zajišťuje veličina na leveacute straně obou vyacuteše uvedenyacutech vztahů kteraacute se nazyacutevaacute

absorbance A

119860 = log1198680

119868= log

1

119879

Dřiacuteve se miacutesto bdquoabsorbancerdquo užiacutevalo termiacutenu bdquoextinkcerdquo (označeniacute E) v anglosaskeacute zejmeacutena americkeacute

literatuře toto označeniacute tvrdošiacutejně přežiacutevaacute Evropskyacute čtenaacuteř by si měl byacutet jist že pojmy absorbance a

extinkce (a podobně i absorpčniacute a extinkčniacute koeficient) jsou naprosto ekvivalentniacute

Poněkud jinak je třeba nahliacutežet na pojem optickaacute hustota zkracovanyacute OD nebo OD (optical density)

Prochaacuteziacute-li paprsek kyvetou může byacutet jeho intenzita snižovaacutena i jinyacutemi jevy než absorpciacute (pohlceniacutem

fotonu spojenyacutem s excitaciacute molekuly do vyššiacuteho energetickeacuteho stavu) Pro zeslabeniacute intenzity v

důsledku absorpce je vhodnyacute termiacuten absorbance zde takeacute platiacute (většinou jak je uvaacuteděno daacutele) Beerův

zaacutekon Pokud je však intenzita paprsku zeslabovaacutena napřiacuteklad rozptylem zaacuteřeniacute na velikyacutech čaacutesticiacutech

32

(agregaacutetech molekul při turbidimetrickyacutech měřeniacutech buňkaacutech při proměřovaacuteniacute růstovyacutech křivek

v mikrobiologii apod) je vhodneacute toto zeslabeniacute kvantifikovat jako optickou hustotu Ta je definovaacutena

stejně jako absorbance ale nemaacute přiacutemou souvislost s jevem absorpce

119874119863 = log1198680

119868

Jinyacutemi slovy optickaacute hustota je pojmem nadřazenyacutem kdy jenom v některyacutech přiacutepadech je totožnaacute

s absorbanciacute

Spojiacuteme-li oba vyacuteše uvedeneacute zaacutekony ziacuteskaacuteme jeden z nejznaacutemějšiacutech fyzikaacutelně-chemickyacutech vztahů

zvanyacute Lambertův-Beerův zaacutekon

119912 = 120634 ∙ 119940 ∙ 119949

kde (epsilon) je konstanta uacuteměrnosti odvoditelnaacute z vyacuteše definovanyacutech konstant k aj Jinyacutemi slovy je

to absorbance roztoku o jednotkoveacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky v kyvetě o jednotkoveacute deacutelce

Vzhledem k tomu že jak vyplyacutevaacute z definičniacute rovnice je absorbance bezrozměrnaacute veličina musiacute miacutet

rozměr (deacutelka-1 koncentrace-1) Za jednotkovou deacutelku zde prakticky vždy považujeme 1 cm podle toho

v jakyacutech jednotkaacutech dosazujeme koncentrace nabyacutevaacute pak různyacutech rozměrů

Pokud je koncentrace vyjaacutedřena v jednotkaacutech molmiddotl-1 maacute rozměr cm-1middotlmiddotmol-1 v tom přiacutepadě se jednaacute

o molaacuterniacute absorpčniacute (postaru ještě někdy teacutež extinkčniacute) koeficient Jeho rozměr lze daacutele upravit

vykraacuteceniacutem deacutelkovyacutech jednotek čiacutemž se ziacuteskaacute tvar cm2middotmmol-1 je dobreacute si uvědomit že tento rozměr

je zcela totožnyacute s vyacuteše uvedenyacutem zaacutekladniacutem tvarem a mmol nemaacute nic do činěniacute s milimolaacuterniacute

koncentraciacute Jinyacutem zcela ekvivalentniacutem rozměrem je M-1middotcm-1 kde M označuje molaritu tento

dokonale pochopitelnyacute tvar je užiacutevaacuten zejmeacutena v anglosaskeacute literatuře

Až doposud byla uvažovaacutena přiacutetomnost jedineacute absorbujiacuteciacute laacutetky ve zkoumaneacutem roztoku tento stav je

však u reaacutelnyacutech vzorků spiacuteše vyacutejimečnyacute Většinou je přiacutetomno několik laacutetek ktereacute absorbujiacute při daneacute

vlnoveacute deacutelce Měřenaacute absorbance je pak součtem všech diacutelčiacutech absorbanciacute

Určovaacuteniacute koncentrace roztoků pomociacute absorpčniacute spektrofotometrie

Jak je patrno z definice absorbance při jejiacutem měřeniacute je třeba znaacutet intenzity (nebo leacutepe světelneacute toky)

dvou paprsků tzv referenčniacuteho (srovnaacutevaciacuteho ndash I0) jenž nebyl oslaben absorpciacute a měrneacuteho (I) kteryacute

prošel kyvetou se vzorkem Podle způsobu měřeniacute se spektrofotometry děliacute na jednopaprskoveacute a

dvoupaprskoveacute přiacutepadně spektrofotometry na principu diod-array-detectors

Jednopaprskoveacute přiacutestroje majiacute jedinou optickou draacutehu (viz Obr 2A) Paprsku se nejdřiacuteve postaviacute do

cesty referenčniacute vzorek (v laboratorniacute mluvě zvanyacute blank) a množstviacute světla jež jiacutem prošlo je

zaregistrovaacuteno jako Io poteacute je do optickeacute draacutehy umiacutestěn měřenyacute vzorek zaregistruje se I a z obou uacutedajů

je vypočtena absorbance Na staršiacutech a jednoduššiacutech přiacutestrojiacutech tohoto typu se nastavujiacute dva

parametry při zacloněneacutem paprsku se kompenzuje tzv temnyacute tok kteryacute detekčniacute zařiacutezeniacute poskytuje i

v situaci kdy na něj žaacutedneacute světlo nedopadaacute (označeniacute bdquo0ldquo souvisiacute s nulovou transmitanciacute při

zacloněneacutem paprsku) poteacute se do paprsku umiacutestiacute referenčniacute vzorek jehož absorbance je z definice

nulovaacute (100 transmitance) Toto nastaveniacute je nutno provaacutedět pro každou vlnovou deacutelku a proto se

přiacutestroje tohoto typu nepoužiacutevajiacute pro měřeniacute spekter U moderniacutech přiacutestrojů se zaacutevislost Io na vlnoveacute

33

deacutelce pro referenčniacute vzorek uložiacute do paměti a po změřeniacute teacuteto zaacutevislosti pro vzorek (I) se vypočtou

hodnoty absorbanciacute pro všechny vlnoveacute deacutelky

Dvoupaprskoveacute přiacutestroje majiacute odděleny draacutehy pro referenčniacute paprsek a pro měřenyacute vzorek (viz Obr

2B) V každeacutem okamžiku proto mohou registrovat I i Io a vypočiacutetat absorbanci Tyto přiacutestroje obvykle

poněkud dražšiacute dovolujiacute velmi snadno měřit různeacute typy diferenčniacutech spekter a miacutevajiacute i lepšiacute optickeacute

parametry (monochromatičnost světla)

Spektrofotometry na principu diod-array-detectors (DAD) Tato koncepce se objevila v polovině 80

let minuleacuteho stoletiacute Ostatniacute spektrofotometry majiacute monochromaacutetor umiacutestěn před kyvetovyacutem

prostorem takže vzorkem prochaacuteziacute pouze vybraneacute (bdquomonochromatickeacuteldquo) světlo ktereacute je pak přiacutemo

zpracovaacuteno detektorem V DAD přiacutestrojiacutech prochaacuteziacute všechno světlo (polychromatickeacute) vzorkem

a teprve poteacute je rozloženo mřiacutežkou řada světlocitlivyacutech diod pak analyzuje množstviacute světla jednotlivyacutech

vlnovyacutech deacutelek ktereacute prošlo vzorkem respektive referenčniacutem roztokem Toto experimentaacutelniacute

uspořaacutedaacuteniacute maacute sice poněkud nižšiacute kvalitu optickyacutech parametrů (rozlišovaciacute schopnost z hlediska

spektraacutelniacute čistoty) jeho přednostiacute je však rychlost měřeniacute neboť intenzita světla všech vlnovyacutech deacutelek

se sniacutemaacute v jedineacutem okamžiku Proto je toto uspořaacutedaacuteniacute vhodneacute zejmeacutena pro kinetickaacute měřeniacute nebo

jako detektory chromatografickyacutech zařiacutezeniacute (HPLC)

Obr 2 Scheacutemata spektrofotometrů A ndash jednopaprskovyacute spektrofotometr B ndash dvoupaprskovyacute

spektrofotometr

Při stanovovaacuteniacute koncentrace skupiny laacutetek byacutevaacute probleacutemem zvolit vhodnyacute bdquoobecnyacuteldquo standard

Typickyacutem přiacutekladem je zde stanovovaacuteniacute koncentrace proteinů Aromatickeacute postranniacute řetězce biacutelkovin

absorbujiacute v UV oblasti v okoliacute 280 nm Často se voliacute jako standard hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA z angl

bovine serum albumin) jehož absorbance jednoprocentniacuteho roztoku činiacute 68 zastoupeniacute

aromatickyacutech aminokyselin v albuminu je však ve srovnaacuteniacute s většinou biacutelkovin relativně niacutezkeacute a hodnota

jeho specifickeacuteho absorpčniacuteho koeficientu je v bdquorodiněldquo rozpustnyacutech biacutelkovin nepoužitelnaacute Na Obr 3

je srovnaacuteniacute spekter albuminu a imunoglobulinu při stejneacute koncentraci

V biologickeacutem materiaacutelu často komplikuje spektrofotometrickeacute měřeniacute zaacutekal kteryacute nekontrolovaně

zvyšuje turbiditu roztoku jenž se pak přičiacutetaacute ke skutečneacute absorbanci Praacutevě zde by bylo vhodnějšiacute

34

mluvit o optickeacute hustotě jejiacutež vztah ke koncentraci byacutevaacute mnohem komplikovanějšiacute než přiacutemaacute uacuteměrnost

Beerova zaacutekona Dobryacutem vodiacutetkem pro posouzeniacute zda turbidita vyacuteznamně ovlivňuje změřenou

absorbanci při daneacute vlnoveacute deacutelce je tvar absorpčniacuteho spektra křivka by měla poměrně rychle klesat

k nule zatiacutemco v zakalenyacutech vzorciacutech klesaacute mnohem pomaleji Pokud je tiacutemto způsobem zjištěn zaacutekal

(pro biacutelkoviny neniacute u 330 nm OD nulovaacute) je nutno pokusit se vliv zaacutekalu na měřenou absorbanci

nějakyacutem způsobem sniacutežit Např pro biacutelkoviny se odčiacutetaacute registrovanaacute bdquoabsorbanceldquo u 330 nm od

měřeneacute absorbance v maximu u 280 nm

Jak bylo ukaacutezaacuteno absorbance při určiteacute vlnoveacute deacutelce je součtem absorbanciacute všech přiacutetomnyacutech

absorbujiacuteciacutech laacutetek Při studiu roztoků biologicky aktivniacutech laacutetek se maacutelokdy objevuje situace že by

v inkriminovaneacute oblasti spektra (zejmeacutena v UV) absorbovala jedinaacute složka roztoku V tom přiacutepadě je

nutneacute velmi opatrně posoudit zda dalšiacute absorbujiacuteciacute laacutetky neovlivňujiacute stanoveniacute Proto byacutevaacute velmi

vhodneacute nespokojovat se s měřeniacutem absorbance při jedineacute vlnoveacute deacutelce ale proměřit vždy relevantniacute

zaacutevislost absorbance na vlnoveacute deacutelce (absorpčniacute spektrum) a podle jeho tvaru usoudit zda nějakaacute ciziacute

laacutetka stanoveniacute nerušiacute Typickyacutem probleacutemem tohoto typu je překryv spektra biacutelkoviny přiacuteměsiacute

nukleovyacutech kyselin ktereacute majiacute diacuteky vysokeacutemu obsahu aromaacutetů velmi vysokyacute specifickyacute absorpčniacute

koeficient (Obr 3)

Obr 3 Absorpčniacute spektra

1 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (1 mgmiddotml-1) 2 ndash lidskyacute imunoglobulin G (1 mgmiddotml-1) 3 ndash DNA (01 mgmiddotml-1)

optickaacute deacutelka kyvety 1 cm

Kalibračniacute funkce

Kalibraciacute se rozumiacute vztah mezi dvěma veličinami x a y kde veličinou y byacutevaacute měřenyacute signaacutel (absorbance

A potenciaacutel E napětiacute člaacutenku U proud I elektrickyacute odpor Rhellip) a veličina x představuje stav nebo

vlastnost měřeneacuteho systeacutemu (koncentrace c obsah m objem V teplota thellip)

Vztah těchto dvou veličin y=f(x) je definovaacuten matematickyacutem modelem tzv kalibračniacute funkciacute Jak vidno

veličina x je v tomto vztahu nezaacutevislou proměnnou veličina y proměnnou zaacutevislou (tzn že jejiacute hodnoty

jsou zaacutevisleacute na hodnotaacutech veličiny x)

35

Každaacute zaacutevislost dvou nebo viacutece proměnnyacutech může v obecneacutem pohledu vykazovat dvojiacute formu

1) funkčniacute zaacutevislost

- určiteacute hodnotě nezaacutevisle proměnneacute x odpoviacutedaacute vždy jedinaacute určitaacute hodnota zaacutevisle

proměnneacute y jinak řečeno ndash po dosazeniacute x do kalibračniacute funkce ziacuteskaacuteme pouze jednu

hodnotu y

2) statistickaacute zaacutevislost

- pro určitou hodnotu nezaacutevisle proměnneacute x existuje vždy určiteacute pravděpodobnostniacute

rozděleniacute zaacutevisle proměnneacute y (naacutehodneacute veličiny) Toto rozděleniacute je charakterizovaacuteno

předevšiacutem aritmetickyacutem průměrem hodnot y a rozptylem Se změnou hodnoty x se

hodnoty y zaacutekonitě měniacute a měniacute se i aritmetickyacute průměr Funkčniacute zaacutevislost proměnnyacutech

veličin řešiacute regresniacute analyacuteza Posouzeniacute těsnosti rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute y kolem

regresně vypočiacutetaneacute funkce 119910 = 119891(119909) umožňuje korelace

- Zjednodušeně řečeno ndash při dosazeniacute jedneacute hodnoty x do kalibračniacute funkce můžeme

očekaacutevat pouze určiteacute hodnoty y

Vyacutepočet kalibračniacute funkce se provaacutediacute pomociacute regresniacute analyacutezy což je statistickaacute metoda porovnaacuteniacute

metod Pro jednoduchost se v kalibraci se daacutevaacute přednost lineaacuterniacutem zaacutevislostem

Kalibračniacute funkce a stanoveniacute koncentrace pomociacute spektroskopie

Jak již bylo zmiacuteněno kalibračniacute funkce je vyneseniacute zaacutevislosti absorbance (zaacutevislaacute proměnnaacute osa y) na

koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky (nezaacutevislaacute proměnnaacute osa x) Je možneacute volit kteroukoli vlnovou deacutelku až

na vyacutejimky však volba padaacute na vlnovou deacutelku absorpčniacuteho maxima stanovovaneacute laacutetky a to ze dvou

důvodů

1) je zde nejvyššiacute citlivost stanoveniacute

2) přesnost stanoveniacute zde nejmeacuteně zaacutevisiacute na přesnosti nastaveniacute vlnoveacute deacutelky

Kalibračniacute funkci ziacuteskaacuteme z proměřeniacute absorbanciacute kalibračniacutech roztoků (standardů) o znaacutemyacutech

koncentraciacutech a jejich vyneseniacute proti daneacute koncentraci standardu

V tomto přiacutepadě je kalibračniacute funkce popsaacutena obecnou rovniciacute lineaacuterniacute funkce

119910 = 119886 ∙ 119909 + 119887

přičemž yhelliphodnota měřeneacuteho signaacutelu (zde absorbance)

ahellipsklon přiacutemky (směrnice)

xhellipkoncentrace (uvedenaacute na ose x)

bhellipprůsečiacutek funkce s osou y

U lineaacuterniacutech kalibračniacutech funkciacute je koeficient b vyacuteznamnou veličinou ndash jejiacute nenulovaacute hodnota svědčiacute o

konstantniacute soustavneacute chybě pokud je chyba kladnaacute lze ji eliminovat odečteniacutem slepeacuteho pokusu

(blanku) takže analytickyacute signaacutel by měl byacutet nulovyacute při x = 0

Diacuteky znalosti kalibračniacute rovnice lze z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute zpětně dopočiacutetat koncentrace

vzorků

36

Obr 4 Přiacuteklad kalibračniacute zaacutevislosti zjištěneacute po proměřeniacute roztoků kalibračniacutech standardů BSA o

znaacutemyacutech koncentraciacutech

Korelačniacute koeficient R

Korelačniacute koeficient R určuje těsnost rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute veličiny kolem lineaacuterniacute regresniacute

přiacutemky Čiacutem je hodnota korelačniacuteho koeficientu bližšiacute plusmn1 tiacutem je zaacutevislost mezi proměnnyacutemi těsnějšiacute a

tiacutem viacutece se bliacutežiacute přiacutemce

Korelačniacute koeficient tedy nabyacutevaacute hodnot langminus1 1rang Kladnyacutech hodnot nabyacutevaacute pro přiacutemou zaacutevislost

zaacutepornyacutech pro nepřiacutemou zaacutevislost nuloveacute hodnoty značiacute lineaacuterniacute nezaacutevislost Pozor nulovaacute hodnota

korelačniacuteho koeficientu neznamenaacute že jsou na sobě proměnneacute nezaacutevisleacute absolutně pouze tuto

zaacutevislost nelze vyjaacutedřit lineaacuterniacutem vztahem Určeniacute hodnoty koeficientu maacute praktickyacute smysl až při většiacutem

počtu dvojic xi yi

Koeficient determinace R2

Koeficient determinace R2 udaacutevaacute miacuteru kvality zvoleneacuteho regresniacuteho modelu Jeho hodnota se pohybuje

v rozmeziacute lang0 1rang přičemž čiacutem viacutece se jeho hodnota bliacutežiacute k 1 tiacutem kvalitnějšiacute regresniacute model je zvolen

Možneacute probleacutemy

Při pokusech o stanoveniacute koncentrace pomociacute měřeniacute absorbance se mohou vyskytnout různaacute uacuteskaliacute

V dalšiacutem textu budou probraacuteny nejběžnějšiacute přiacutečiny jež vedou k chybaacutem při těchto stanoveniacutech

Zaacutevislost absorbance na koncentraci by měla byacutet přiacutemkovaacute a prochaacutezet počaacutetkem pak je směrnice teacuteto

přiacutemky rovna absorpčniacutemu koeficientu Často se však objevujiacute odchylky od teacuteto nejjednoduššiacute

zaacutevislosti

37

1) Přiacutemka neprochaacuteziacute počaacutetkem

Takovaacute situace je vždy artefaktem při nuloveacute koncentraci laacutetky musiacute byacutet absorbance nulovaacute

Dosti obvyklou chybou je to že při počiacutetačoveacutem vyhodnoceniacute je zvolen nevhodnyacute přiacutemkovyacute

model povolujiacuteciacute nenulovyacute uacutesek na ose y Pokud přiacutemku bdquonelze přinutitldquo aby prochaacutezela

počaacutetkem byacutevaacute chyba v nevhodneacute volbě referenčniacuteho roztoku znečistěneacute referenčniacute kyvetě

apod

2) Zaacutevislost neniacute přiacutemkovaacute

K tomuto jevu dochaacuteziacute v přiacutepadě kdy se laacutetka vyskytuje v několika spektraacutelně odlišitelnyacutech

stavech přičemž koncentrace jednotlivyacutech složek roztoku zaacutevisiacute na celkoveacute koncentraci Jako

typickyacute přiacuteklad se uvaacutedějiacute oligomerniacute rovnovaacutehy kdy oligomer maacute jineacute absorpčniacute spektrum než

monomerniacute jednotky V těchto přiacutepadech kdy neplatiacute Beerův zaacutekon nelze snadno určit

koncentraci z měřeniacute při jedineacute vlnoveacute deacutelce

3) Pokud laacutetka fluoreskuje je čaacutest absorbovaneacuteho světla opět vyzaacuteřena toto světlo při vyššiacutech

hodnotaacutech absorbance zdaacutenlivě snižuje jejiacute hodnotu Zaacutevislost absorbance na koncentraci je pak

zakřivenaacute a limitně se bliacutežiacute k nějakeacute hodnotě

Důležitaacute pravidla při stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku pomociacute kalibračniacute funkce

Rozsah kalibrace koncentrace analytu

Koncentrace analytu by měla spadat do rozsahu kalibrace (pracovniacuteho rozsahu měřeniacute) což je interval

koncentraciacute v němž lze dosaacutehnout požadovaneacute hodnoty přesnosti a pravdivosti měřeniacute Jinak řečeno

koncentrace stanovovaneacute laacutetky by měla spadat do rozsahu koncentraciacute standardů použityacutech pro

sestaveniacute kalibračniacute funkce Pokud je koncentrace mimo rozsah koncentraciacute standardů jsou dvě

možnosti naacutepravy

1) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku vyššiacute než koncentrace standardů je třeba vzorek

vhodně zředit

2) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku nižšiacute než rozsah koncentraciacute standardů je třeba vzorek

vhodnyacutem způsobem zahustit nebo upravit koncentrace kalibračniacutech roztoků a proměřit celou

kalibračniacute křivku znovu

Technickeacute replikaacutety

Pro sniacuteženiacute chyb během stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je vhodneacute měřeniacute proveacutest se stejnyacutem

vzorkem ve viacutece opakovaacuteniacutech ndash hovořiacuteme o technickyacutech replikaacutetech (duplikaacutety triplikaacutety hellip)

Opakovanyacutem měřeniacutem se eliminujiacute chyby způsobeneacute napřiacuteklad nepřesnyacutem pipetovaacuteniacutem reakciacute

Ředěniacute

Pro stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je třeba braacutet v potaz skutečnost zda a jak byl vzorek před

stanoveniacutem zředěn Pokud by došlo k opomenutiacute tohoto faktu byla by stanovena nižšiacute koncentrace

analytu což by mohlo miacutet za naacutesledek neuacutespěch během dalšiacutech analyacutez vzorku

38

UacuteKOL Č 1 Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace roztoku siacuteranu nikelnateacuteho

POMŮCKY

Odměrneacute baňky (5 ml) se zaacutetkami

Kaacutedinky

Pipety špičky

Pasteurova pipeta

Spektrofotometr Lightwave II

Kyveta

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

05 molmiddotl-1 siacuteran nikelnatyacute

Neznaacutemyacute vzorek

POSTUP

1 Vypočiacutetejte objem zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho o koncentraci 05 molmiddotl-1 a objem

destilovaneacute vody ktereacute musiacutete smiacutechat abyste ziacuteskali 5 ml roztoků o koncentraciacutech 0025 molmiddotl-1

005 molmiddotl-1 01 molmiddotl-1 02 molmiddotl-1 a 03 molmiddotl-1 Hodnoty zapište do tabulky a konzultujte

s vedouciacutem cvičeniacute

Tab č 1 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho

Finaacutelniacute koncentrace NiSO4 [molmiddotl-1] 0025 005 01 02 03

05 molmiddotl-1 NiSO4 [ml]

Destilovanaacute voda [ml]

2 Do odměrnyacutech baněk o objemu 5 ml pipetujte vypočteneacute množstviacute zaacutesobniacuteho roztoku Roztoky

v baňkaacutech doplňte po značku destilovanou vodou (použijte Pasteurovu pipetu) uzavřete a dobře

promiacutechejte

3 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte možnost Wavescan (3)

Nastavte rozsah vlnovyacutech deacutelek od 600 do 800 nm a potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK Do

kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu s čistou vodou (blank) kyvetu plňte přibližně do frac34 objemu

4 Před tiacutem než kyvetu vložiacutete do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute

přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem ubrouskem

5 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro vynulovaacuteniacute přiacutestroje

6 Blank z kyvety vylijte a nahraďte 03 molmiddotl-1 roztokem siacuteranu nikelnateacuteho Pro měřeniacute stiskněte

zeleneacute tlačiacutetko

7 V zobrazeneacutem spektru pomociacute šipek najděte absorpčniacute maximum

Sestrojeniacute kalibračniacute křivky

1 Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)

a nastavte ziacuteskanou vlnovou deacutelku při ktereacute měl siacuteran nikelnatyacute nejvyššiacute absorbanci

39

2 Přiacutestroj vynulujte na destilovanou vodu a proměřte sadu připravenyacutech roztoků nikelnatyacutech iontů

každyacute vzorek změřte ve třech opakovaacuteniacutech Tyto hodnoty budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute

křivky Během měřeniacute je třeba kyvetu mezi jednotlivyacutemi vzorky proplaacutechnout destilovanou vodou

3 Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho roztoku takteacutež ve třech opakovaacuteniacutech

VYHODNOCENIacute

1 U každeacute koncentrace siacuteranu nikelnateacuteho vypočiacutetejte průměrnou hodnotu ze třiacute naměřenyacutech

absorbanciacute

2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet spraacutevně

pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute regresi Z rovnice

kalibračniacute křivky odečtěte koncentraci siacuteranu nikelnateacuteho v neznaacutemeacutem vzorku

UacuteKOL Č 2 Praktickaacute aplikace spektrofotometrie v biochemickeacute laboratoři stanoveniacute

obsahu proteinů Bradfordovou metodou s vazbou barviva Coomassie blue

Stanoveniacute celkoveacute koncentrace proteinů v roztoku je jednou z nejčastějšiacutech analyacutez v biochemickeacute

laboratoři Bradfordova metoda stanoveniacute celkovyacutech proteinů je založena na tvorbě komplexu mezi

proteiny a triarylmetanovyacutem barvivem Coomassie Brilliant blue G250 ktereacute se na proteinoveacute molekuly

vaacuteže dvěma způsoby Trifenylmethanovaacute skupina se vaacuteže na nepolaacuterniacute čaacutesti proteinu a anion

sulfoskupiny na bazickeacute skupiny ve vedlejšiacutech řetězciacutech aminokyselin (arginin a lysin) Po vazbě barviva

na proteiny dochaacuteziacute k barevneacute změně kteraacute je uacuteměrnaacute množstviacute proteinu Reakce je velmi citlivaacute u

albuminu a řady globulaacuterniacutech proteinů Metoda je diacuteky sveacute jednoduchosti a citlivosti široce použiacutevaacutena

Jako kalibračniacute protein se použiacutevaacute hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA) Barevnyacute produkt barviva s proteinem

vykazuje absorpčniacute maximum při 595 nm (absorpčniacute maximum samotneacuteho barviva je 465 nm)

Stanoveniacute obsahu celkovyacutech proteinů Bradfordovou metodou je však rušeno řadou interferujiacuteciacutech

laacutetek ktereacute jsou znaacutemy (detergenty např dodecylsiacuteran sodnyacute Triton X-100 soli) ktereacute se do vzorku

dostaacutevajiacute během precipitace a purifikace a ktereacute narušujiacute tvorbu komplexu barviva s proteiny

LABORATORNIacute POMŮCKY

Vaacuteženka

Špachtlelžička

Analytickeacute vaacutehy

Odměrnaacute baňka (100 ml)

Mikrozkumavky

Zkumavky skleněneacute

Kaacutedinky

Pipety špičky

Spektrofotometr Lightwave II

Kyvety

Vortex

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Bradfordovo činidlo

Hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA)

Neznaacutemyacute vzorek

40

POSTUP

1 Přiacuteprava roztoků

1) Od vyučujiacuteciacuteho si vyžaacutedejte neznaacutemyacute vzorek (vzorek BSA o neznaacutemeacute koncentraci) pro stanoveniacute

koncentrace proteinů Vzorek nechejte rozmrznout volně na stole Před měřeniacutem vzorek

promiacutechejte na vortexu

2) Připravte si 100 ml zaacutesobniacuteho roztoku hověziacuteho seacuteroveacuteho albuminu (zkracovaneacuteho jako BSA) o

koncentraci 100 microgml Navaacutežku albuminu je potřeba spočiacutetat a vyacutesledek konzultovat

s vedouciacutem cvičeniacute Zaacutesobniacute roztok BSA nařeďte přesně do 100 ml odměrneacute baňky

3) Po jeho spraacutevneacutem naředěniacute čaacutest roztoku přelijte z odměrneacute baňky do kaacutedinky z niacutež budete

roztok odebiacuterat při dalšiacute praacuteci

4) Standardy připravte si mikrozkumavky ktereacute si očiacuteslujete viz tabulka niacuteže Do těchto

zkumavek budete pipetovat standard BSA v přiacuteslušnyacutech koncentraciacutech V každeacute

mikrozkumavce se standardem je finaacutelniacute objem 1 ml Standardy promiacutechejte na vortexu

5) Připravte si blank Blankem neboli slepyacutem vzorkem se rozumiacute takovyacute vzorek kteryacute obsahuje

veškeraacute činidla kromě vzorku nebo standardu Miacutesto nich se použiacutevaacute voda resp rozpouštědlo

použiteacute pro rozpuštěniacute standardů Daacutele je zpracovaacutevaacuten jako vzorky nebo kalibračniacute standardy

Tab 2 Koncentrace standardů BSA pro kalibračniacute řadu v rozmeziacute koncentraciacute 0 ndash 100 microgml a postup přiacutepravy danyacutech koncentraciacute ze zaacutesobniacuteho roztoku BSA o koncentraci 100 microgml

Čiacuteslo

zkumavky

Koncentrace

BSA (microgml)

Přiacuteprava standardů (doplniacute student) Celkovyacute

objem (microl)

Objem vody (microl) Objem zaacutesobniacuteho

roztoku BSA (microl)

1 10 1000

2 20 1000

3 30 1000

4 40 1000

5 50 1000

6 60 1000

7 70 1000

8 80 1000

9 90 1000

10 100 1000

2 Stanoveniacute proteinů ve zkumavkoveacutem uspořaacutedaacuteniacute na stolniacutem spektrofotometru

1) Připravte si sadu skleněnyacutech zkumavek pro kalibraci (počet dle počtu kalibračniacutech roztoků)

ktereacute očiacuteslujete stejně jako kalibračniacute roztoky tj 0 (blank) 1 2 3hellip

2) Připravte si skleněneacute zkumavky pro neznaacutemeacute vzorky ktereacute vhodně pojmenujete Každyacute vzorek

budete měřit ve dvou opakovaacuteniacutech (tzv duplikaacutetech)

3) Přiacuteprava blanku do zkumavky napipetujte 500 microl vody (objem je totožnyacute jako pro vzorek nebo

standard) + 500 microl vody

41

4) Přiacuteprava standardů do očiacuteslovanyacutech zkumavek napipetujte 500 microl standardu naředěneacuteho na

přiacuteslušnou koncentraci + 500 microl vody

5) Přiacuteprava vzorku do vhodně pojmenovaneacute zkumavky napipetujte 500 microl neznaacutemeacuteho

připraveneacuteho vzorku + 500 microl vody

6) Do všech připravenyacutech zkumavek napipetujte 2000 microl pracovniacuteho roztoku Bradfordova činidla

7) Po napipetovaacuteniacute všech komponent reakce do přiacuteslušnyacutech zkumavek zkumavky promiacutechejte na

vortexu a nechte je 5 minut inkubovat při laboratorniacute teplotě Měřte do 1 hodiny od ukončeniacute

inkubace

3 Měřeniacute na stolniacutem spektrofotometru

1) Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)

a nastavte vlnovou deacutelku 595 nm

2) Přiacutestroj vynulujte na blank a proměřte sadu připravenyacutech roztoků standardů BSA Tyto hodnoty

budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute křivky

3) Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho vzorku

4) DŮLEŽITEacute Plastoveacute měřiacuteciacute kyvety je nutno po každeacutem měřeniacute proplachovat roztokem 50

etanolu a poteacute destilovanou vodou Barva Coomassie Briliant Blue se vaacuteže na stěny kyvety

takže při nevymytiacute kyvety by dochaacutezelo k velkeacutemu zkresleniacute měřeniacute Při měřeniacute postupujte od

nejnižšiacute koncentrace k nejvyššiacute

VYHODNOCENIacute

1 Z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute standardů BSA vypočtěte průměrnou hodnotu pro danou

koncentraci standardu

2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet

spraacutevně pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute

regresi Z rovnice kalibračniacute křivky stanovte obsah proteinů v neznaacutemeacutem vzorku

42

3 Gelovaacute chromatografie a chromatografie na tenkeacute vrstvě

Chromatografickeacute metody

Současnou praacuteci v biochemickeacutem vyacutezkumu a ve studiu přiacuterodniacutech laacutetek si nelze bez chromatografickyacutech

metod představit Jejich principem je rozdělovaacuteniacute laacutetek mezi stacionaacuterniacute a mobilniacute faacutezi na zaacutekladě

rozdiacutelnyacutech afinit složek k uvedenyacutem faacuteziacutem Mobilniacute faacuteze je buď kapalina nebo plyn stacionaacuterniacute faacuteze

může miacutet velmi různorodou formu např čaacutestečky tuheacute faacuteze tenkaacute vrstva kapaliny na pevnyacutech čaacutesticiacutech

film kapaliny na vnitřniacute straně kapilaacutery atd Objeveniacute chromatografie je připisovaacuteno ruskeacutemu botanikovi

M S Cvětovi (1872-1919) kteryacute rozdělil chloroplastoveacute pigmenty z rostlinnyacutech extraktů na sloupci

uhličitanu vaacutepenateacuteho

Chromatografickeacute metody se mohou dělit podle různyacutech kriteacuteriiacute nejčastějšiacute děleniacute je podle podstaty

procesu zodpovědneacuteho za separaci podle skupenstviacute mobilniacute faacuteze způsobu provedeniacute (sloupcovaacute

tenkovrstevnaacute papiacuterovaacute atd) či podmiacutenek (niacutezkotlakaacute střednětlakaacute nebo vysokotlakaacute kapalinovaacute

chromatografie) Podle podstaty procesu lze chromatografie rozdělit do naacutesledujiacuteciacutech kategoriiacute je však

třeba miacutet na paměti že zejmeacutena při děleniacute biopolymerů (biacutelkovin nukleovyacutech kyselin) se jednaacute často o

kombinaci dvou nebo viacutece separačniacutech principů Napřiacuteklad při rozdělovaciacute chromatografii může

dochaacutezet takeacute k adsorpci proteinu na povrch sorbentu nebo se uplatňuje siacuteťovyacute efekt poreacutezniacutech

sorbentů (gelovaacute permeačniacute chromatografie)

Adsorpčniacute chromatografie

Patřiacute k nejstaršiacutem a nejrozšiacuteřenějšiacutem metodaacutem Pevnyacute adsorbent je obteacutekaacuten vhodnyacutem rozpouštědlem

ktereacute unaacutešiacute analyzovanou směs laacutetek Na povrchu adsorbentu dochaacuteziacute k různě silneacute adsorbci těchto

laacutetek a tiacutem k jejich rozděleniacute Nejčastěji užiacutevanyacutemi adsorbenty jsou laacutetky poacuteroviteacute struktury jako jsou

silikagel Al2O3 CaCO3 hydroxylapatit či aktivniacute uhliacute Při adsorpci na polaacuterniacutech sorbentech hrajiacute největšiacute

uacutelohu interakce typu ion ndash dipoacutel a dipoacutel ndash dipoacutel zatiacutemco u nepolaacuterniacutech sorbentů to jsou převaacutežně van

der Waalsovy siacutely Adsorpčniacute chromatografie může byacutet v provedeniacute sloupcoveacutem (CC ndash column

chromatography) nebo tenkovrstevneacutem (TLC ndash thin layer chromatography)

Zvlaacuteštniacutem přiacutepadem absorpčniacute chromatografie je hydrofobniacute chromatografie biopolymerů (zejmeacutena

proteinů) kteraacute využiacutevaacute jejich schopnosti adsorbovat se na hydrofobniacute skupiny a povrchy Vytěsněniacute

adsorbovanyacutech biopolymerů se provaacutediacute nejčastěji sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely popř přiacutedavkem organickeacuteho

rozpouštědla Jako adsorpčniacute hydrofobniacute materiaacutely se nejčastěji použiacutevajiacute polysacharidoveacute či

polyglykolmethakrylaacutetoveacute matrice s navaacutezanyacutemi alkylovyacutemi řetězci (Sepharosa Spheron)

Rozdělovaciacute chromatografie

Principem je děleniacute laacutetek mezi dvě navzaacutejem nemiacutesitelnaacute nebo omezeně miacutesitelnaacute rozpouštědla a je

charakterizovaacuteno rozdělovaciacute konstantou K kteraacute je rozdiacutelnaacute pro jednotliveacute složky směsi a lišiacute se

pochopitelně i pro různeacute systeacutemy rozpouštědel Volbou složeniacute těchto systeacutemů lze ovlivnit uacutečinnost

rozděleniacute složek směsi Rozdělovaciacute chromatografie je uspořaacutedaacutena tak že jedna z kapalnyacutech faacuteziacute je

zakotvena na inertniacute pevnyacute nosič (silikagel filtračniacute papiacuter křemelina škrob) a staacutevaacute se tak faacuteziacute

stacionaacuterniacute zatiacutemco druhaacute faacuteze ndash mobilniacute ndash přes tuto přeteacutekaacute Laacutetky ze separovaneacute směsi se rozpouštějiacute

mezi obě faacuteze Na pevnyacute nosič se zakotvuje předevšiacutem vodnaacute stacionaacuterniacute faacuteze kteraacute maacute k nosiči vyššiacute

43

afinitu a jako mobilniacute je pak použiacutevanaacute směs organickyacutech rozpouštědel Častou formou rozdělovaciacute

chromatografie je papiacuterovaacute chromatografie (PC ndash paper chromatography) Vyacutevoj novyacutech sorbentů a

automatizace pak daly vzniknout noveacutemu a v současnosti jednomu z nejpoužiacutevanějšiacutech typů

chromatografie ndash vysokouacutečinneacute kapalinoveacute chromatografie (HPLC ndash high performance liquid

chromatography) Při HPLC se pracuje za vysokeacuteho tlaku nazyacutevaacute se takeacute často jako vysokotlakaacute

kapalinovaacute chromatografie a proto umožňuje několikanaacutesobně rychlejšiacute a citlivějšiacute analyacutezy všech typů

laacutetek oproti klasickyacutem sloupcovyacutem metodaacutem

Afinitniacute chromatografie

Je založena na biochemickyacutech interakciacutech jako jsou interakce enzym ndash substraacutet či protilaacutetka ndash antigen

ktereacute probiacutehajiacute s vysokou selektivitou Princip je založen na tom že přiacuteslušnyacute substraacutet či antigen se

chemickou reakciacute navaacuteže na určityacute sorbent kteryacutem se pak naplniacute kolona Enzym nebo protilaacutetka jsou

selektivně vychytaacutevaacuteny z analyzovaneacute směsi a naacutesledně mohou byacutet z kolony vymyty Afinitniacute

chromatografie se kupřiacutekladu využiacutevaacute k čištěniacute protilaacutetek z krevniacuteho seacutera

Chromatografie na iontoměničiacutech

Chromatografie na měničiacutech iontů neboli ionexovaacute chromatografie je určena pro separaci laacutetek

nesouciacutech naacuteboj Při vyacuteměně iontů se ionty ktereacute jsou elektrostaticky vaacutezaacuteny k pevneacutemu a chemicky

inertniacutemu podkladu reversibilně vyměňujiacute za ionty z roztoku

R+A-+B-harrR+B-+A-

R+A- je měnič iontů s navaacutezanyacutem aniontem A- (anex) a B- odpoviacutedaacute aniontům v roztoku Měnič kationtů

(katex) obsahuje zaacuteporně nabiteacute skupiny ktereacute reversibilně vaacutežou kationty Afinita iontů k ionexu neniacute

stejnaacute ale zaacutevisiacute na velikosti naacuteboje a na poloměru hydratovaneacuteho iontu a tento fakt je zaacutekladem

separace laacutetek ionexovou chromatografiiacute Rozdiacutely v naacutebojovyacutech vlastnostech jichž ionexovaacute

chromatografie využiacutevaacute jsou u biologickyacutech laacutetek značneacute proto tiacutemto způsobem lze oddělit i laacutetky jinak

velmi podobnyacutech vlastnostiacute Při vazbě iontu na ionex je však třeba počiacutetat i s dalšiacutemi vlivy a to zejmeacutena

s van der Waalsovyacutemi a polaacuterniacutemi interakcemi Siacutela vazby je takeacute ovlivněna iontovou silou a hodnotou

pH prostřediacute Daacutele je třeba si uvědomit že laacutetky nesouciacute stejnyacute naacuteboj jako ionex nebudou zachyceny

vůbec

Jako chromatografickyacute materiaacutel sloužiacute pro ionexovou chromatografii různeacute inertniacute matrice ktereacute majiacute

na sveacutem povrchu kovalentně navaacutezaneacute kladně nebo zaacuteporně nabiteacute funkčniacute skupiny (anexy ndash

aminoethyl diaminoethyl katexy ndash karboxymethyl) Charakter funkčniacutech skupin pak udaacutevaacute siacutelu ionexu

jejich celkoveacute množstviacute a využitelnost určuje kapacitu ionexu Označeniacute slabeacute středniacute a silneacute ionexy

vyjadřuje stupeň disociace skupin v zaacutevislosti na pH Zatiacutemco silneacute ionexy jsou uacuteplně disociovaacuteny v

širokeacutem rozmeziacute pH disociace slabyacutech ionexů je naopak na pH silně zaacutevislaacute Slabeacute katexy ztraacutecejiacute naacuteboj

při pH pod 6 slabeacute anexy při pH nad 9 Jako matrice se v ionexoveacute chromatografii použiacutevajiacute tři druhy

materiaacutelů syntetickeacute pryskyřice jako je např nejčastěji použiacutevanyacute polystyren zesiacuteťovanyacute

divinylbenzenem celulosa a konečně gely na baacutezi polyakrylamidu dextranů nebo agarosy Hlavniacute faacuteze

ionexoveacute chromatografie jsou ekvilibrace ionexu navaacutezaacuteniacute laacutetek ze vzorku a vymytiacute nenavaacutezanyacutech

složek změna podmiacutenek kteraacute vede k selektivniacute desorpci a konečně regenerace ionexu

44

Gelovaacute chromatografie

Tento typ chromatografie je jednou z nejpoužiacutevanějšiacutech metod v preparativniacute chemii biopolymerů Na

rozdělovaacuteniacute laacutetek při geloveacute chromatografii majiacute rozhodujiacuteciacute vliv rozměry jejich molekul Na poacuteroviteacutem

gelu (takeacute nazyacutevaneacutem molekuloveacute siacuteto) dochaacuteziacute k zadržovaacuteniacute malyacutech molekul tiacutem že pronikajiacute do nitra

čaacutestic gelu (Obr 1) kdežto molekuly ktereacute jsou tak velkeacute že neprojdou poacutery se nezadržujiacute a vymyacutevajiacute

se z kolony rychleji Maleacute molekuly jsou tedy zpomalovaacuteny viacutece než velkeacute a jednotliveacute složky směsi se

uvolňujiacute ze sloupce v pořadiacute klesajiacuteciacute velikosti molekuly (relativniacute molekuloveacute hmotnosti viz Obr 1

Obr 2) Kriteacuteriem rozděleniacute laacutetek je velikost poacuterů v čaacutesticiacutech gelu Gel by neměl obsahovat žaacutedneacute

specificky ani nespecificky adsorbujiacuteciacute skupiny aby nedochaacutezelo k děleniacute laacutetek jinyacutem mechanismem

Jde v podstatě o typ rozdělovaciacute chromatografie v systeacutemu kapalina ndash kapalina kde stacionaacuterniacute faacuteze je

kapalina zakotvenaacute v gelu Stejnaacute kapalina pak tvořiacute mobilniacute faacutezi kteraacute proteacutekaacute mezi čaacutesticemi gelu

V literatuře je možneacute se setkat s různyacutemi naacutezvy pro gelovou

chromatografii Pro oddělovaacuteniacute laacutetek s velmi rozdiacutelnyacutemi

molekulovyacutemi hmotnostmi např při odsolovaacuteniacute biacutelkovin se

použiacutevaacute hlavně termiacuten gelovaacute filtrace Proces separace laacutetek

s bliacutezkyacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi je pak nazyacutevaacuten jako

gelovaacute permeačniacute chromatografie (GPC ndash gel permeasion

chromatography) Často byacutevaacute použiacutevaacuten takeacute termiacuten

kapalinovaacute vylučovaciacute chromatografie kteryacute je z

teoretickeacuteho hlediska asi nejvhodnějšiacute

Jednotliveacute typy gelů lze charakterizovat tzv frakcionačniacutem rozsahem gelu což je rozmeziacute

molekulovyacutech hmotnostiacute nebo velikostiacute molekul v němž jejich změna způsobuje změnu v elučniacutem

objemu (objem mobilniacute faacuteze kteryacute proteče kolonou od naneseniacute vzorku až po dobu kdy je danaacute laacutetka

z kolony vymyacutevaacutena) Nejčastěji použiacutevanyacutem typem gelu jsou Sephadexy

Obr 2 Princip geloveacute chromatografie

Obr 1 Zadržovaacuteniacute čaacutestic v

poacuterech gelu

45

Sephadexy jsou vyraacuteběny z fragmentů dextranu což je polysacharid s relativniacute molekulovou hmotnostiacute

okolo 107 ndash 108 kteryacute vznikaacute ze sacharosy působeniacutem bakterie Leuconostoc mesenterium Dextranovaacute

vlaacutekna se pak zesiacuteťujiacute přiacutečnyacutemi vazbami působeniacutem epichlorhydrinu Stupeň zesiacuteťovaacuteniacute a s tiacutem

souvisejiacuteciacute velikost poacuteru lze pak ovlivnit vzaacutejemnyacutem poměrem epichlorhydrinu a dextranu Jednotliveacute

typy Sephadexů se označujiacute čiacuteslici a piacutesmenem Na odsolovaacuteniacute se nejčastěji použiacutevajiacute Sephadexy s nižšiacutem

čiacuteslem Pro děleniacute laacutetek o vyššiacutech molekulovyacutech hmotnostech pak Sephadexy G-75 G-150 nebo jineacute

značky gelů jako je Sepharosa Sephacryl Bio-gel

Gelovaacute permeačniacute chromatografie se velmi často užiacutevaacute pro stanovovaacuteniacute relativniacute molekuloveacute

hmotnosti makromolekul Před vlastniacute chromatografiiacute daneacuteho vzorku je nutno proveacutest separaci

standardů o znaacutemeacute relativniacute molekuloveacute hmotnosti a z jejich elučniacutech objemů sestrojit zaacutevislost

Většinou je vynaacutešena zaacutevislost retenčniacuteho času na logaritmu molekuloveacute hmotnosti Z retenčniacuteho času

vzorku o neznaacutemeacute hmotnosti kteryacute je separovaacuten za stejnyacutech podmiacutenek jako směs standardů se pak

jednoduše odečte jeho relativniacute molekulovaacute hmotnost Podmiacutenkou je aby vzorek nebyl znečištěn

laacutetkami o přibližně stejneacute molekuloveacute hmotnosti ktereacute zkreslujiacute retenčniacute čas vzorku Důležiteacute je takeacute

vhodneacute zvoleniacute typu gelu tak aby se do jeho frakcionačniacuteho rozsahu vešly všechny standarty a

samozřejmě i vzorek Na Obr 3 je znaacutezorněn elučniacute profil směsi standardů na koloně Superosy 12 HR

použiacutevaneacute v systeacutemu FPLC (fast protein liquid chromatography)

Odsolovaacuteniacute roztoků biopolymerů pomociacute geloveacute chromatografie (gelovaacute filtrace) byacutevaacute často vhodnějšiacute

než dialyacuteza a to předevšiacutem z časovyacutech důvodů Odsolovaacuteniacutem nestabilniacutech biopolymerů dialyacutezou

dochaacuteziacute často k jejich denaturaci praacutevě z důvodu časoveacute naacuteročnosti procesu Použiacutevaacute se nejčastěji

Sephadex G-25 pro odsolovaacuteniacute biopolymerů s relativniacute molekulovou hmotnostiacute nad 30 000 je pak

vhodnějšiacute Sephadex G-50 Důležitaacute je takeacute deacutelka kolony při většiacutech objemech nanaacutešeneacuteho vzorku je

pak nutno uacuteměrně zvyšovat deacutelku naacuteplně v koloně tak aby se během průtoku směs niacutezko a

vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek stačila od sebe oddělit Obecně se udaacutevaacute že při geloveacute chromatografii by

měl činit objem nanaacutešeneacuteho vzorku maximaacutelně 1-2 z celkoveacuteho objemu kolony Pro gelovou

chromatografii se proto použiacutevajiacute kolony 75 cm dlouheacute a často i delšiacute

Obr 3 Typickyacute chromatogram směsiacute proteinů na koloně Superosy 12 HR

1 ndash protilaacutetka IgG (Mr = 160000) 2 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (Mr = 67000) 3 - β-laktoglobulin

(Mr = 37000) 4 ndash cytochrom c (Mr = 12400) 5 ndash vitamiacuten B12 (Mr = 1 355) 6 ndash cytidin (Mr = 246)

46

Chromatografie na koloně

Při sloupcoveacute chromatografii (chromatografie na koloně) je chromatografickyacute materiaacutel umiacutestěn do

chromatografickeacute kolony (skleněnaacute nebo kovovaacute trubice) a vytvořiacute tak sloupec na němž probiacutehaacute děleniacute

Po aplikaci vzorku na kolonu dochaacuteziacute vlivem toku mobilniacute faacuteze k pohybu jednotlivyacutech složek kolonou a

k jejich separaci Naacuteplň kolony je různaacute podle toho o jakyacute typ chromatografie se jednaacute Kolony je možneacute

naplnit v laboratoři nebo lze zakoupit kolony již naplněneacute ktereacute jsou dodaacutevaacuteny řadou firem To platiacute

zejmeacutena o kolonaacutech pro chromatografickeacute techniky kdy děleniacute probiacutehaacute za zvyacutešeneacuteho tlaku (HPLC) na

sorbentech s velmi malyacutem průměrem čaacutestic (několik mikronů) a spraacutevneacute naplněniacute kolony je jedniacutem z

rozhodujiacuteciacutech faktorů pro kvalitu separace laacutetek Hlavniacute podmiacutenkou je aby kolona byla naplněna

kontinuaacutelně a naacuteplň byla v celeacute sveacute deacutelce kompaktniacute bez jakyacutechkoliv heterogenit Moderniacute zařiacutezeniacute

pro kapalinovou sloupcovou chromatografii se sklaacutedaacute z rezervoaacuterů mobilniacutech faacuteziacute daacutevkovače vzorku

kolony s chromatografickyacutem materiaacutelem čerpadel (popř gradientoveacuteho mixeru) detektoru měřiacuteciacuteho

eluaacutet ndash vyteacutekajiacuteciacute mobilniacute faacutezi (spektrofotometr refraktometr hmotnostniacute spektrometr) jiacutemače frakciacute

a vyacutestupu analyzovanyacutech dat (zapisovač počiacutetač)

Charakteristickou veličinou pro každou separovanou laacutetku je elučniacute objem nebo elučniacute čas označovanyacute

VR resp tR Elučniacute objem představuje celkovyacute proteklyacute objem mobilniacute faacuteze od naneseniacute rozdělovaneacute

laacutetky na kolonu po dosaženiacute maximaacutelniacute koncentrace teacuteto laacutetky v eluaacutetu Elučniacute čas je pak analogicky

doba od naacutestřiku po maximum elučniacute křivky daneacute laacutetky Elučniacute objem VR může byacutet ještě daacutele

charakterizovaacuten jako součet VRacute tj skutečnyacute elučniacute objem a VM mrtvyacute objem kolony

119881119877 = 119881119877acute + 119881119872

Mrtvyacute objem kolony se daacute charakterizovat jako celkovyacute objem kteryacute v koloně zaujiacutemaacute mobilniacute faacuteze

Experimentaacutelně se daacute určit tak že se na kolonu aplikuje inertniacute laacutetka kteraacute neniacute na koloně zadržovaacutena

žaacutednyacutemi silami a jejiacute elučniacute objem se pak rovnaacute mrtveacutemu elučniacutemu objemu (Obr 4)

Obr 4 Elučniacute profil při sloupcoveacute kapalinoveacute chromatografii VM ndash mrtvyacute elučniacute objem VR1 a VR2 elučniacute

objemy laacutetek 1 a 2

Chromatografie na tenkeacute vrstvě

Chromatografie na tenkeacute vrstvě (TLC thin layer chromatography) se nejčastěji provaacutediacute u adsorpčniacute

přiacutepadně u rozdělovaciacute a ionexoveacute chromatografie TLC se použiacutevaacute předevšiacutem pro analyacutezu zkoumaneacute

směsi v menšiacute miacuteře pak pro preparativniacute uacutečely Hlavniacute využitiacute maacute TLC při separaci nepolaacuterniacutech laacutetek

Pro TLC se použiacutevajiacute sypaneacute vrstvy (např oxid hlinityacute celulosa) ktereacute jsou však kvůli mechanickeacute

stabilitě meacuteně vhodneacute než vrstvy liteacute Vrstva adsorbentu je nanaacutešena na podložku ve stejnoměrneacute

vrstvičce pomociacute skleněneacute tyčinky s gumovyacutemi zaraacutežkami (viz Obr 5A)

47

Obr 5 Chromatografie na tenkeacute vrstvě A ndash Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy B ndash Vyviacutejeniacute sypaneacute vrstvy

v horizontaacutelniacute poloze A - deska s vrstvou B - rozpouštědlo

Liteacute vrstvy se připravujiacute ze suspenze stacionaacuterniacute faacuteze (např silikagel) a pojidla (např saacutedra)

Nejpoužiacutevanějšiacute jsou komerčně dostupneacute liteacute vrstvy Al2O3 na hliniacutekoveacute foacutelii znaacutemeacute pod naacutezvy Silufol

nebo Alufol Cenově dražšiacute jsou vrstvy kdy je jako nosič použito sklo a na něj upevněn silikagel nebo

celulosa S oblibou se použiacutevajiacute i polymerniacute nosiče s vrstvou polyamidu

Vlastniacute provedeniacute TLC může probiacutehat v několika uspořaacutedaacuteniacutech Klasickeacute je šikmeacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je

deska s tenkou vrstvou umiacutestěna do vyviacutejeciacute naacutedoby (chromatografickaacute komůrka) asi pod uacutehlem 20

stupňů a na dno naacutedoby je nalito rozpouštědlo (Obr 5B) Důležiteacute je aby chromatografickaacute komůrka

byla uzavřena a atmosfeacutera uvnitř se mohla nasytit paacuterami rozpouštědla Pokud je deska umiacutestěnaacute v

komůrce vertikaacutelně jednaacute se o chromatografii vzestupnou nebo sestupnou v zaacutevislosti na tom zda je

rozpouštědlo umiacutestěno dole nebo nahoře Vzestupnaacute chromatografie se provaacutediacute ve speciaacutelniacutech

komůrkaacutech ve kteryacutech lze vyviacutejet i viacutece chromatogramu najednou Při sestupneacute chromatografii se jako

nosič většinou použiacutevaacute speciaacutelniacute chromatografickyacute papiacuter (komerčně dodaacutevanyacute pod značkou Whatman)

kteryacute se zavěsiacute do naacutedobky s rozpouštědlem (viz Obr 6A)

Obr 6 Vyviacutejeciacute zařiacutezeniacute pro vyviacutejeniacute A ndash Zařiacutezeniacute pro sestupnou papiacuterovou chromatografii B ndash Kruhoveacute

vyviacutejeniacute papiacuteroveacute chromratografie

48

Je třeba připomenout že papiacuterovaacute chromatografie je založenaacute na principu rozdělovaciacute chromatografie

na rozdiacutel od vyacuteše uvaacuteděnyacutech chromatografii na tenkyacutech vrstvaacutech ktereacute předevšiacutem fungujiacute na principu

adsorpčniacute chromatografie Papiacuterovaacute chromatografie ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute se pak provaacutediacute většinou

jako kruhovaacute Doprostřed papiacuteru se umiacutestiacute knot kteryacutem vzliacutenaacute rozpouštědlo a kolem něj jsou nanaacutešeny

vzorky ktereacute pak migrujiacute k okraji papiacuteru (Obr 6B)

Velkou přednostiacute chromatografie na tenkyacutech vrstvaacutech je velkaacute časovaacute uacutespora malaacute spotřeba laacutetek i

rozpouštědel minimaacutelniacute experimentaacutelniacute zařiacutezeniacute a snadneacute provedeniacute Jelikož při TLC a papiacuteroveacute

chromatografii nelze přiacutemo zjistit charakteristickou veličinu udaacutevajiacuteciacute mobilitu daneacute laacutetky ndash elučniacute

objem či retenčniacute čas jako u sloupcoveacute chromatografie použiacutevaacute se pro charakterizaci a identifikaci

laacutetek jinaacute veličina tzv retenčniacute faktor Rf Retenčniacute faktor udaacutevaacute poměr vzdaacutelenosti středu skvrny laacutetky

od startu (VM) k vzdaacutelenosti čela mobilniacute faacuteze (VR) tj vzdaacutelenost kam až doputuje mobilniacute faacuteze

119877119891 =119881119872

119881119877

Při separaci směsi laacutetek je pak vždy žaacutedouciacute provaacutedět i chromatografii standardů v tomteacutež pokusu

Identifikace je pak snadnějšiacute Pro kvantitativniacute vyhodnoceniacute je zapotřebiacute proveacutest proměřeniacute

jednotlivyacutech skvrn pomociacute denzitometru nebo vyškrabaacuteniacute či eluci jednotlivyacutech skvrn a změřeniacute

koncentrace laacutetek v eluaacutetech

Detekce laacutetek při tenkovrstevneacute a papiacuteroveacute chromatografii se provaacutediacute různyacutemi způsoby

- přiacutemaacute ndash skvrny barevnyacutech laacutetek jsou dobře vidět pouhyacutem okem (rostlinnaacute barviva)

- absorpce světla v UV oblasti ndash použiacutevaacute se adsorbentu obsahujiacuteciacute fluoreskujiacuteciacute složku po

osvětleniacute UV světlem deska fluoreskuje akoraacutet v miacutestech rozdělenyacutech laacutetek jsou vidět tmavaacute

miacutesta

- fluorescence ndash některeacute laacutetky po ozaacuteřeniacute UV světlem samy sviacutetiacute např některeacute alkaloidy

- specifickeacute barveniacute ndash chromatogram se obvykle vyviacutejiacute postřiacutekaacuteniacutem nějakyacutem specifickyacutem

činidlem ktereacute se separovanou laacutetkou tvořiacute barevneacute produkty (např ninhydrin je specifickeacute

činidlo na aminokyseliny se kteryacutemi daacutevaacute fialově-červeneacute produkty)

- izotopoveacute techniky ndash laacutetky jsou označeny radioaktivniacutemi izotopy a při vyhodnocovaacuteniacute se měřiacute

unikajiacuteciacute radioaktivita

49

UacuteKOL Č 1 Gelovaacute chromatografie proteinu s niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetkou

V teacuteto uacuteloze budou od sebe pomociacute geloveacute filtrace odděleny hemoglobin a siacuteran nikelnatyacute Průběh

geloveacute filtrace lze dobře sledovat diacuteky barevnosti obou laacutetek nikelnateacute ionty jsou zeleneacute krevniacute barvivo

hemoglobin maacute červeno-hnědou barvu Hemoglobin je sloučenina proteinu ndash globinu a prosthetickeacute

skupiny ndash hemu na kteryacute je vaacutezaacuteno dvojmocneacute železo Molekula hemoglobinu je tetramer to znamenaacute

že se k sobě vaacutežou čtyři zaacutekladniacute jednotky globinu s hemem Celkovaacute molekulovaacute hmotnost tohoto

tetrameru (C2932H4724N828O840S8Fe4) je přibližně 65000 Da

LABORATORNIacute POMŮCKY

30 cm dlouhaacute kolona na chromatografii

Stojan a svorky na kolonu

Erlenmayerova baňka (1000 ml)

Peristaltickaacute pumpa

Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)

Kaacutedinky

Mikrozkumavky (15 ml 5 ml)

Pipeta špičky

Kyveta plastovaacute uacutezkaacute

Stolniacute mikrocentrifuga

Spektrofotometr Lightwave II

Konduktometr

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Nabobtnalyacute Sephadex G-25

Hemoglobin

Siacuteran nikelnatyacute

POSTUP

A Přiacuteprava vzorku

1 V mikrozkumavce smiacutechejte 05 ml roztoku hemoglobinu a 05 ml roztoku siacuteranu nikelnateacuteho

2 Do druheacute mikrozkumavky napipetujte 1 ml destilovaneacute vody ndash pro vyvaacuteženiacute centrifugy

Centrifugujte na stolniacute mikrocentrifuze po dobu 5 min Supernatant přepipetujte do čisteacute

mikrozkumavky

B Gelovaacute chromatografie

1 Skleněnaacute kolona o deacutelce 30 cm naplněnaacute Sephadexem G-25 se nachaacuteziacute v těsneacute bliacutezkosti

pracovniacuteho stolu ndash pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jejiacutemu rozbitiacute

POZOR Nikdy nenechejte kolonu vyschnout Dbejte na to aby nad sloupcem gelu v

koloně bylo vždy alespoň minimaacutelniacute množstviacute vody

2 Na horniacute polici pracovniacuteho miacutesta je umiacutestěna Erlenmayerova baňka naplněnaacute destilovanou

vodou kteraacute je přes peristaltickou pumpu spojena pomociacute gumoveacute hadičky se špuntem s

horniacutem uacutestiacutem kolony

Během chromatografie hliacutedejte zaacutesobniacutek s vodou aby v něm bylo vždy dostatek vody

vyhnete se tiacutem nechtěneacutemu vyschnutiacute kolony

50

3 Pod kolonu umiacutestěte kaacutedinku do ktereacute bude voda odkapaacutevat Povolte kohout kteryacutem je

uzavřen průtok vody v koloně zapněte peristaltickou pumpu Kolonu nechejte 20 min

promyacutevat vodou

4 Když je kolona dostatečně promytaacute vodou zavřete kohout kolony vypněte peristaltickou

pumpu

5 Pak opatrně kohoutem odpusťte vodu ze sloupce gelu tak aby se klesajiacuteciacute hladina vody

zastavila těsně nad začaacutetkem sloupce gelu Kohout opatrně zavřete

6 Napipetujte opatrně 950 microl vzorku na sloupec gelu a nechejte vsaacuteknout Pipetujte po obvodu

stěny kolony

7 Pod kolonu umiacutestěte 100ml odměrnyacute vaacutelec Povolte opatrně kohout

8 Po vsaacuteknutiacute vzorku na sloupec kohout opatrně uzavřete naneste 2x 1 ml vody opatrně povolte

kohout a nechejte vsaacuteknout Toteacutež ještě jednou s vodou zopakujte Naneste znovu 2x 1 ml vody

a teprve poteacute na kolonu opět zapojte hadičku ze zaacutesobniacuteku povolte kohout a spusťte

peristaltickou pumpu ndash dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute

9 Sledujte děliacuteciacute se laacutetky na koloně jako dva barevneacute pruhy

10 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute začněte jiacutemat frakce do předem připravenyacutech kalibrovanyacutech

mikrozkumavek frakce po 1 ml

11 Pokud i po odebraacuteniacute 30 frakciacute staacutele vyteacutekaacute z kolony barevnyacute roztok jiacutemejte do dalšiacutech zkumavek

až do okamžiku kdy už eluaacutet neniacute na prvniacute pohled zabarven

12 Po ukončeniacute chromatografie nechte kolonu ještě 20 minut promyacutevat vodou

13 Najiacutemaneacute frakce analyzujte

C Spektrofotometrickeacute stanoveniacute hemoglobinu

Absorbance jednotlivyacutech frakciacute budete stanovovat pomociacute spektrofotmetru Lighwave II při vlnoveacute

deacutelce 410 nm což je vlnovaacute deacutelka maximaacutelniacute absorbance hemoveacute skupiny hemoglobinu

Do spektrofotometru vklaacutedejte pouze očištěneacute a osušeneacute kyvety

1 Zapněte spektrofotometr Lightwave II

2 Zvolte možnost Application (1) a naacutesledně možnost Single Wavelenght (1)

3 Nastavte vlnovou deacutelku 410 nm Potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem

4 Nejprve je potřeba spektrofotometr vynulovat na blank kteryacutem je v tomto přiacutepadě voda Do

kyvety nalijte opatrně ze střičky destilovanou vodu Vložte ji do spektrofotometru (směr

vloženiacute kyvety do kyvetoveacuteho prostoru konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) Stisknutiacutem modreacuteho

tlačiacutetka přiacutestroj vynulujete Vodu z kyvety vylijte

5 Proměřte absorbance všech frakciacute Po změřeniacute vzorky nevyliacutevejte do odpadu ale přeleacutevejte je

zpět do mikrozkumavek budou použity v dalšiacutem stanoveniacute Mezi jednotlivyacutemi vzorky kyvetu

proplachujte destilovanou vodou ze střičky

D Konduktometrickeacute stanoveniacute nikelnateacute soli

Obsah niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky ndash nikelnateacute soli budete detekovat diacuteky faktu že přiacutetomnost

jakyacutechkoliv iontů zvyšuje vodivost roztoku Pomociacute konduktometru proměřte vodivost všech

frakciacute dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu

1 Do konduktometrickeacute cely přelijte měřenyacute vzorek a doplňte destilovanou vodou po rysku 20

ml

51

2 Do cely ponořte čidlo konduktometru a na displeji odečtěte hodnotu vodivosti v μSmiddotcm-1 Mezi

jednotlivyacutemi měřeniacutemi vždy oplaacutechněte čidlo konduktometru destilovanou vodou

VYHODNOCENIacute

1 Sestrojte chromatogram zaacutevislosti elučniacuteho objemu na absorbanci při 410 nm a vodivosti

Vyznačte maxima jednotlivyacutech složek složky označte

2 Na koloně naplněneacute Sephadexem typu G-200 děliacuteme směs cytochromu c riboflavinu a

pepsinu Kteraacute laacutetka bude z kolony vyteacutekat jako prvniacute druhaacute a třetiacute

UacuteKOL Č 2 Chromatografie karotenoidů z papriky na tenkeacute vrstvě

Rostliny obsahujiacute mnoho různyacutech laacutetek schopnyacutech absorbovat zaacuteřeniacute ve viditelneacute oblasti spektra

elektromagnetickeacute slunečniacute radiace Souborně se tyto laacutetky označujiacute jako barviva či pigmenty protože

působiacute zbarveniacute rostlin Chemicky i funkčně jsou barviva velmi různorodaacute Jejich společnyacutem a

charakteristickyacutem rysem je většiacute počet konjugovanyacutech dvojnyacutech vazeb v molekule Chemicky tyto laacutetky

patřiacute nejčastěji do skupiny cyklickyacutech nebo lineaacuterniacutech tetrapyrolů karotenoidů a flavonoidů

Karotenoidy (Obr 7) jsou rostlinnaacute barviva rozpustnaacute v tuciacutech v přiacuterodě hojně zastoupenaacute ve všech

rostlinnyacutech druziacutech obvykle zbarvena žlutě oranžově a červeně Některeacute typy karotenoidů lze naleacutezt i

v řiacuteši živočišneacute daacutevajiacute napřiacuteklad charakteristickeacute zabarveniacute plameňaacuteků kanaacuterků raků nebo třeba

sluneacutečka sedmitečneacuteho Z chemickeacuteho hlediska je lze řadit do skupiny terpenoidů tzn laacutetek

odvozenyacutech od izoprenoveacute podjednotky Použiacutevajiacute se předevšiacutem jako nezaacutevadnaacute přirozenaacute barviva v

potravinaacuteřskeacutem a kosmetickeacutem průmyslu V rostlinneacutem organismu jsou nezbytneacute pro růst a

fotosynteacutezu pro člověka pak jsou nezastupitelnyacutem zdrojem vitaminu A jehož jsou prekurzorem V

současneacute době se takeacute hovořiacute o jejich schopnosti snižovat některaacute rizika rakoviny hojně se využiacutevajiacute

takeacute jako antioxidanty zachycujiacuteciacute pro organismus nebezpečneacute volneacute radikaacutely

Obr 7 Nejznaacutemějšiacute typy karotenoidů

52

Extrakt z papriky (Capsicum annum) obsahuje 37 ndash 54 pigmentů (počet zaacutevisiacute na způsobu izolace) z

toho většina z nich je na baacutezi karotenoidů (Obr 7) Hlavniacutem pigmentem papriky je červenyacute kapsantin a

kapsorubin žluto-oranžovyacute beta-karoten žluteacute luteiny a xantofyly Karotenoidy z papriky budete

chromatografovat v nepolaacuterniacutem benzenu Mobilita jednotlivyacutech molekul zaacutevisiacute na jejich polaritě tzn

předevšiacutem na počtu hydroxy- skupin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Skleněnaacute vana

Malaacute skleněnaacute deska

Velkaacute skleněnaacute deska

Skleněnaacute tyčinka s gumičkami

Odměrneacute vaacutelce (10 ml 250 ml)

Třeciacute miska s tloučkem

Automatickaacute pipeta s rozsahem 20-200 μl

Kaacutedinka (50 ml)

Skleněnaacute naacutelevka

Filtračniacute papiacuter

Filtračniacute kruh

Laboratorniacute stojan

Odpařovaciacute miska

Umělohmotneacute zaacutetky

Vaacuteženka

Špachtlelžička

Předvaacutežky

Petriho miska

Filtračniacute papiacuter

Tužka nůžky praviacutetko

Petriho miska

Silufol

Polystyrenovyacute kruh

Vodniacute laacutezeň (v digestoři)

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Červenaacute paprika

Oxid hlinityacute pro chromatografii

Benziacuten

Benzen

POSTUP

POZOR Pracujete s karcinogenniacutem benzenem Chraňte se rukavicemi a pracujte v digestoři

1 Odvažte 1 g sucheacute papriky a ve třeciacute misce jej rozetřete s 10 ml směsi benziacuten-benzen (41)

Karotenoidy společně s dalšiacutemi laacutetkami přejdou do rozpouštědla

2 Extrakt odfiltrujte přes hladkyacute suchyacute filtr do kaacutedinky Pozor veškereacute sklo musiacute byacutet dokonale sucheacute

3 Na vodniacute laacutezni zfiltrovanyacute extrakt odpařte do sucha a odparek rozpustiacuteme v 1 ml čisteacuteho benziacutenu

4 Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy menšiacute skleněnou destičku si položte na stůl a na jeden z jejich konců

nasypte hromaacutedku oxidu hliniteacuteho určeneacuteho pro chromatografii

5 Pak opatrně skleněnou tyčinkou na konci s gumičkami projeďte po celeacute deacutelce skla tak aby se na

jeho povrchu vytvořila jednolitaacute vrstva oxidu hliniteacuteho

6 Destičku opatrně chytněte za hrany a přeneste do plocheacute skleněneacute vany na jejiacutež jeden konec jsou

položeneacute dvě umělohmotneacute zaacutetky (viz Obr 2)

7 Destička je umiacutestěnaacute šikmo pod uacutehlem asi 20deg Asi centimetr od spodniacuteho okraje naneste jako

souvislou čaacuteru na sypanou vrstvu extrakt z papriky v deacutelce okolo 3 centimetrů Vzorek nanaacutešejte

automatickou pipetou

8 Na dno naacutedoby nalijte čistyacute benzen tak aby začal vzliacutenat po destičce nahoru Naacutedobku překryjte

velkyacutem sklem

9 Chromatogram nechte vyviacutejet a sledujte rozdělovaacuteniacute jednotlivyacutech barviv

53

10 Stejnyacute vzorek extraktu z papriky rozdělte vzestupnou chromatografii na vrstvě silufolu

11 Z folie silufolu si odstřihněte pruh asi o šiacuteřce 1-15 cm Silufol střiacutehejte v rukaviciacutech abyste ho

zbytečně neznečistili

12 Asi 1 cm od jednoho konce folie opět naneste vzorek Pruh silufolu umiacutestěte do odměrneacuteho vaacutelce

na jehož dno jste nalili mobilniacute faacutezi ndash benzen Dbejte na to aby hladina rozpouštědla nezasahovala

do naneseneacuteho vzorku

13 Vaacutelec uzavřete převraacutecenou kaacutedinkou a nechte chromatogram vyviacutejet

14 Jakmile rozpouštědlo doputuje na horniacute konec folie chromatogram vyjměte a nechte na vzduchu

oschnout

VYHODNOCENIacute

1 Porovnejte uacutečinnost obou provedeniacute tenkovrstevneacute chromatografie a rozhodněte ktereacute děleniacute je

lepšiacute

2 Vyvinutyacute chromatogram na silufolu vyfoťte do protokolu a podle barvy jednotlivyacutech pruhů se

pokuste určit o ktereacute karotenoidy jde V potaz berte i polaritu jejich molekul

3 Vypočtěte retenčniacute faktory pro jednotlivaacute barviva z chromatografie na silufolu

54

4 Elektromigračniacute metody

Elektromigračniacute metody jsou metody ktereacute se využiacutevajiacute k separaci makromolekul na zaacutekladě naacuteboje

konformace nebo velikosti Migrace nabiteacute čaacutestice v elektrickeacutem poli je ovlivňovaacutena interakciacute mezi

ionty a zaacutevisiacute předevšiacutem na celkoveacutem naacuteboji velikosti a tvaru čaacutestice a viskozitě prostřediacute

Elektromigračniacute metody využiacutevajiacute dvou elektrokinetickyacutech jevů ndash elektroforeacutezy a elektroosmoacutezy Při

dotyku pevnyacutech povrchů ktereacute mohou neacutest elektrickeacute naacuteboje s roztokem obsahujiacuteciacutem nabiteacute čaacutestice

(ionty) se vytvaacuteřiacute elektrickeacute dvojvsrtvy V elektromigračniacutech metodaacutech je na toto prostřediacute připojeno

stejnosměrneacute elektrickeacute pole ktereacute porušiacute rovnovaacutehu v rozloženiacute naacutebojů a vyvolaacute tak jejich pohyb

Principem separace složek je rozdiacutelnaacute rychlost jejich migrace neboť nabiteacute čaacutestice různyacutech složek se

v určiteacutem prostřediacute lišiacute svou elektroforetickou pohyblivostiacute

Elektroforeacuteza tedy spočiacutevaacute v migraci elektricky nabityacutech čaacutestic ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli

ktereacute se vytvořiacute vloženiacutem konstantniacuteho stejnosměrneacuteho napětiacute mezi elektrody V zoacutenoveacute elektroforeacuteze

je prostřediacute mezi elektrodami tvořeno zaacutekladniacutem elektrolytem (roztok obsahujiacuteciacute ionty) kteryacute zajišťuje

dostatečnou elektrickou vodivost celeacuteho systeacutemu přičemž zkoumanyacute vzorek je daacutevkovaacuten v určiteacutem

miacutestě tohoto systeacutemu Kationty (kladně nabiteacute ionty) migrujiacute k zaacuteporně nabiteacute elektrodě (katodě)

anionty (zaacuteporně nabiteacute ionty) migrujiacute ke kladně nabiteacute elektrodě (anodě) neutraacutelniacute čaacutestice se

nepohybujiacute V průběhu separace se vytvaacuteřejiacute odděleneacute zoacuteny (odtud naacutezev zoacutenovaacute elektroforeacuteza) na

zaacutekladě odlišneacute rychlosti migrace složek vzorku

Elektroforetickaacute pohyblivost

Elektroforetickaacute pohyblivost microe nabiteacute čaacutestice je rychlost jejiacuteho pohybu v elektrickeacutem poli o jednotkoveacute

intenzitě E0 Pokud jsou na začaacutetku separace čaacutestice v jednom miacutestě dostaacutevajiacute se během separace

dopředu nabiteacute čaacutestice s vyššiacute pohyblivostiacute čaacutestice s nižšiacute pohyblivostiacute se opožďujiacute

Na nabitou čaacutestici o naacuteboji Q působiacute v elektrickeacutem poli o intenzitě E dvě siacutely ndash elektrickaacute siacutela F1 kteraacute

čaacutestici uvaacutediacute do pohybu a odpor prostřediacute F2 kteryacute čaacutestici v pohybu brzdiacute (viz Obr 1) Tyto siacutely definujiacute

vztahy

F1=Q∙E

F2=k∙ν

Koeficient k zaacutevisiacute na tvaru a velikosti čaacutestice a na viskozitě prostřediacute η

55

Obr 1 Siacutely působiacuteciacute na nabitou čaacutestici ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli F1 ndash elektrickaacute siacutela F2 ndash

odpor prostřediacute

V počaacutetečniacutem okamžiku je rychlost čaacutestice ν nulovaacute proto siacutela F1 uvede čaacutestici do pohybu S rostouciacute

rychlostiacute ν se siacutela F2 zvětšuje dokud se nevyrovnaacute siacutele F1 Nastane stacionaacuterniacute stav ve ktereacutem se nabiteacute

čaacutestice pohybujiacute konstantniacute rychlostiacute a platiacute

F1=F2rarrQ∙E=k∙ν

Pro elektroforetickou pohyblivost je pak platnyacute vztah

μe=ν

E=

Q

k

V roztociacutech slabyacutech elektrolytů vedle sebe koexistujiacute disociovaneacute a nedisociovaneacute molekuly přičemž

podiacutel nabityacutech čaacutestic je určen stupněm disociace α kteryacute je definovaacuten vztahem

120572 =119899119894

1198991198940

kde ni0 hellip počaacutetečniacute laacutetkoveacute množstviacute ještě nedisociovanyacutech molekul

ni hellip laacutetkoveacute množstviacute disociovanyacutech molekul

Stupeň disociace tedy může nabyacutevat hodnot lt01gt Molekula elektrolytu vykazuje efektivniacute

elektroforetickou pohyblivost danou součinem αmicroe Disociaci slabyacutech kyselin a zaacutesad lze měnit volbou

pH prostřediacute a tiacutem takeacute ovlivnit separaci těchto laacutetek

Elektroforeacuteza v biologickyacutech vědaacutech

V současneacute době se biochemickyacute molekulaacuterně-biologickyacute a biotechnologickyacute vyacutezkum bez teacuteto

elektromigračniacute separačniacute techniky neobejde Nejčastěji je v těchto odvětviacutech využiacutevaacutena gelovaacute

elektroforeacuteza kteraacute sloužiacute k izolaci a analyacuteze nukleovyacutech kyselin nebo proteinů

Jako nosiče se často využiacutevajiacute agarosoveacute nebo polyakrylamidoveacute gely U těchto gelů je možneacute ovlivnit

velikost poacuterů a tiacutem dosaacutehnout děleniacute nejen z hlediska rozdiacutelneacute elektroforetickeacute pohyblivosti ale takeacute

na zaacutekladě velikosti molekuly

56

Agarosoveacute gely jsou vhodneacute zvlaacuteště pro separaci molekul nukleovyacutech kyselin o velikosti 100 až 50 000

paacuterů baacuteziacute Agarosa je polysacharid pochaacutezejiacuteciacute z mořskyacutech řas kteryacute sestaacutevaacute ze střiacutedajiacuteciacutech se

galaktosovyacutech a 36-anhydrogalaktosovyacutech podjednotek (viz Obr 3) Velikost poacuterů je zde ovlivněna

koncentraciacute agarosy v gelu

Obr 3 Molekula agarosy

Polyakrylamidoveacute gely jsou využiacutevaacuteny spiacuteše pro separaci molekul proteinů Tyto gely vznikajiacute

polymeraciacute akrylamidu (AA) a NNacute-methylenbisakrylamidu (BIS) (viz Obr 4) kteraacute je zahaacutejena volnyacutemi

radikaacutely vzniklyacutemi při rozkladu persiacuteranu amonneacuteho (APS) Do směsi je vždy přidaacutevaacuten stabilizaacutetor

volnyacutech radikaacutelů TEMED (NNNacuteNacute-tetramethylethlendiamin) Fyzikaacutelniacute vlastnosti gelu a velikosti poacuterů

jsou zde daacuteny podiacutelem polyakrylamidu a stupněm zesiacuteťovaacuteniacute (lineaacuterniacute řetězce vznikajiacute spojovaacuteniacutem

monomerů AA přiacutečneacute vazby mezi nimi jsou tvořeny BIS stupeň zesiacuteťovaacuteniacute ovlivňuje tedy poměr

AABIS)

Obr 4 Scheacutematickeacute znaacutezorněniacute vzniku polyakrylamidoveacuteho gelu

Podle polohy gelu v elektroforetickeacute aparatuře se rozlišuje

- elektroforeacuteza v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5A)

- elektroforeacuteza ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5B)

Daacutele mohou miacutet tyto elektroforetickeacute aparatury deskoveacute nebo kapilaacuterniacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je gel uzavřen

uvnitř tenkeacute kapilaacutery

Obr 5 Uspořaacutedaacuteniacute elektroforetickyacutech aparatur A ndash horizontaacutelniacute uspořaacutedaacuteniacute B ndash vertikaacutelniacute

uspořaacutedaacuteniacute

57

Elektroforeacuteza DNA

Při posuzovaacuteniacute elektroforetickeacute pohyblivosti molekuly DNA neniacute třeba se zabyacutevat velikostiacute naacuteboje

protože ten je v molekule rovnoměrně rozložen diacuteky fosfaacutetovyacutem zbytkům Elektroforeacuteza nukleovyacutech

kyselin je vyacutehodnou metodou při studiu konformace molekul DNA Superhelikaacutelniacute molekuly DNA

(molekuly DNA s nadšroubovicovyacutem vinutiacutem) vykazujiacute v geloveacute elektroforeacuteze vyššiacute elektroforetickou

pohyblivost oproti lineaacuterniacute nebo kruhoveacute konformaci Jednotliveacute konformace molekul DNA jsou

představeny na obraacutezku 6 Jak již bylo zmiacuteněno koeficient k je zaacutevislyacute na tvaru molekuly diacuteky tomu se

odlišnyacute tvar molekuly projeviacute v elektroforetickeacute pohyblivosti Daacutele pak je možneacute tuto metodu využiacutet ke

stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti nebo deacutelky molekuly DNA porovnaacuteniacutem jejiacute elektroforetickeacute

pohyblivosti s elektroforetickou pohyblivostiacute standardu kteryacutem byacutevaacute směs fragmentů o přesně znaacutemeacute

velikosti a hmotnosti

Jelikož jsou molekuly DNA okem neviditelneacute je třeba vyacutesledek separace nějak zobrazit Využiacutevaacute se zde

možnosti barveniacute molekul interkalačniacutemi barvivy kdy se barvivo vmezeřuje mezi sousedniacute paacutery baacuteziacute

DNA šroubovice Takovyacutemi barvivy jsou napřiacuteklad ethidium bromid (pozor potenciaacutelniacute silnyacute mutagen)

SyberGreen nebo GelRed Po ozaacuteřeniacute separovaneacute DNA obarveneacute ethidium bromidem pod UV lampou

se DNA jeviacute jako oranžoveacute proužky jejichž intenzita je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Molekuly DNA

mohou byacutet značeny taky radioaktivně potom naacutesleduje detekce autoradiografickaacute V přiacutepadě použitiacute

polyakrylamidoveacuteho gelu je DNA vizualizovaacutena barveniacutem střiacutebrem (roztok AgNO3)

Obr 6 Konformace molekul DNA

A ndash kruhovaacute molekula DNA B ndash lineaacuterniacute molekula DNA C ndash superhelikaacutelniacute molekula DNA

Elektroforeacuteza proteinů

Gelovaacute elektroforeacuteza maacute v biochemii uplatněniacute při stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti proteinů

stanoveniacute izoelektrickeacuteho bodu detekci enzymoveacute aktivity stanoveniacute izoenzymovyacutech spekter nebo

k separaci biologicky aktivniacutech molekul

Elektroforeacuteza proteinů může probiacutehat buď v nativniacutem nebo v denaturujiacuteciacutem prostřediacute Nativniacute gelovaacute

elektroforeacuteza maacute tu vyacutehodu že nedochaacuteziacute k degradaci proteinů a enzymy si zachovaacutevajiacute svou

enzymovou aktivitu Molekuly proteinů zde migrujiacute v zaacutevislosti na velikosti celkoveacuteho naacuteboje velikosti

a tvaru molekuly Naopak při použitiacute detergentů dochaacuteziacute k denaturaci proteinů Jako detergenty jsou

použiacutevaacuteny dodecylsulfaacutet sodnyacute (SDS) a β-merkaptoethanol ktereacute rozrušujiacute disulfidickeacute vazby proteinů

ktereacute tak ziacuteskajiacute tyčinkovityacute tvar proteiny majiacute stejnou hustotu povrchoveacuteho naacuteboje a rychlost migrace

potom zaacutevisiacute pouze na molekuloveacute hmotnosti (velikosti) proteinu

Vizualizace proteinů v gelu se provaacutediacute nejčastěji barveniacutem pomociacute barviva Coomassie Brilliant Blue

v roztoku methanolu a kyseliny octoveacute nebo je možneacute proteiny barvit střiacutebrem

58

Potravinaacuteřskaacute barviva

Potravinaacuteřskaacute barviva majiacute důležitou roli ve vniacutemaacuteniacute a očekaacutevaacuteniacute spotřebitele Napřiacuteklad při konzumaci

fialoveacuteho bonbonu očekaacutevaacute chuť hroznoveacuteho viacutena při konzumaci červeneacuteho naacutepoje je očekaacutevaacutena

jahodovaacute chuť apod

Barviva mohou byacutet přiacuterodniacuteho původu nebo mohou byacutet dodaacutevaacutena barviva synteticky připravenaacute

Přiacuterodniacute barviva mohou pochaacutezet napřiacuteklad ze šafraacutenu (žlutaacute barva) červeneacute řepy (červenaacute barva)

špenaacutetu (zelenaacute) atd

V minulosti se dalšiacute barvy ziacuteskaacutevaly přiacutedavkem anorganickyacutech soliacute mezi ktereacute patřily napřiacuteklad chroman

olovnatyacute PbCrO4 (žlutaacute barva) nebo sulfid rtuťnatyacute (červenaacute barva ndash rumělka) Použiacutevaacuteniacute těchto barviv

pro potravinaacuteřskeacute uacutečely nebylo dlouhou dobu regulovaacuteno dokud roku 1820 nevyšla kniha Fredericka

Accuma s naacutezvem A Treatise on Adulterations of Food and Culinary Poisons kde se na použitiacute těchto

nebezpečnyacutech barviv zaměřil Objevil napřiacuteklad již zmiacuteněnyacute chroman olovnatyacute v kajenskeacutem pepři a

syacuterech nebo siacuteran měďnatyacute v naklaacutedanyacutech okurkaacutech

Roku 1856 anglickyacute chemik William Henry Perkins omylem během pokusu o synteacutezu chininu (leacutek proti

malaacuterii) připravil prvniacute organickeacute barvivo s naacutezvem bdquomauveinldquo (methylovaacute violeť Perkinova violeť)

Jednaacute se o anilinoveacute barvivo a zdrojem pro jeho přiacutepravu byl uhelnyacute dehet

Dnešniacute barviva jsou takteacutež derivaacutety připraveneacute z kamenouhelneacuteho dehtu přiacutepadně z ropy Seznam

nejčastěji použiacutevanyacutech barviv shrnuje tabulka 1

Tab 1 Přehled vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv

Barvivo Barva Označeniacute

Relativniacute

molekulovaacute

hmotnost

Velikost

naacuteboje

při pH=8

Pozn

Košenila (karmiacuten) červenaacute E 120

49238

NA původ vysušenaacute těla

červce nopaacuteloveacuteho

Brilantniacute modř FCF jasně modraacute E 133 79286 -2 potravinaacuteřskaacute modř 2

uh dehet

Indigotin tmavě modraacute E 132 46636 -2 potravinaacuteřskaacute modř 1

uh dehet

Erythrosin červenaacute E 127 87986 -1 potravinaacuteřskaacute červeň 17

uh dehet

Tartrazin citronově žlutaacute E 102 53437 -3 potravinaacuteřskaacute žluť 4 (5)

uh dehet

Žluť SY oranžovaacute E 110 45237 -2 potravinaacuteřskaacute žluť 3 (6)

uh dehet

Červeň Allura AC červenaacute E 129 49643 -2 potravinaacuteřskaacute červeň 40

uh dehet a ropa

59

Obr 7 Chemickeacute struktury vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv A ndash Tartrazin (E 102) B ndash Brilantniacute modř

FCF (E 133) C ndash Žluť SY (E 110) D ndash Červeň Allura AC (E 129)

UacuteKOL Č 1 Gelovaacute elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv

LABORATORNIacute POMŮCKY

Kaacutedinky (25 ml 150 ml 1000 ml)

Automatickeacute pipety špičky

Mikrozkumavky + stojaacutenek

Erlenmeyerova baňka (100 ml)

Odměrneacute vaacutelce (25 ml 100 ml 1000 ml)

Vaacuteženka

Lžičkašpachtle

Předvaacutežky

Mikrovlnnaacute trouba

Aparatura pro agarosovou elektroforeacutezu

Zdroj konstantniacuteho napětiacute

CHEMIKAacuteLIE A MATERIAacuteL

Bonbony Skittles

Extrakčniacute pufr (Trisacetaacutetovyacute pufr pH=80)

Agarosa

50x TAE pufr

POSTUP

60

A Přiacuteprava vzorků

1 Do kaacutedinek vložte 1 až dva bonbony Skittles jednotlivyacutech barev

2 Do kaacutedinek napipetujte 500 microl extrakčniacuteho pufru

3 Z bonbonů se bude postupně uvolňovat barvivo uvolňovaacuteniacute můžete urychlit občasnyacutem

promiacutechaacuteniacutem

4 Barvivo extrahujte do doby než je na povrchu bonbonu pouze biacutelaacute cukernaacute vrstva a připravenyacute

roztok barviva je dostatečně sytyacute (barevnyacute)

5 Do popsanyacutech mikrozkumavek napipetujte extrahovanaacute barviva

B Přiacuteprava agarosoveacuteho gelu

1 Sestavte si aparaturu pro gelovou elektroforeacutezu v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute dle pokynů

vedouciacuteho cvičeniacute

2 Nařeďte si potřebneacute množstviacute 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru Na přiacutepravu gelu budete

potřebovat 80 ml 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru na elektroforeacutezu 700 ml 1x koncentrovaneacuteho

TAE pufru Postup ředěniacute konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute

Tab 2 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru

Finaacutelniacute objem 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru 80 ml 700 ml

50x koncentrovanyacute TAE pufr [ml]

Destilovanaacute voda [ml]

3 Vypočtěte navaacutežku agarosy tak aby jejiacute koncentrace v gelu byla 1 Vyacutesledek konzultujte

s vedouciacutem cvičeniacute

4 Navaacuteženou agarosu přeneste do Erlenmeyerovy baňky přilijte odpoviacutedajiacuteciacute množstviacute 1x TAE

pufru a opatrně promiacutechejte krouživyacutem pohybem baňky

5 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute sestavte elektroforetickou komůrku

6 Agarosu je třeba rozpustit zvyacutešenou teplotou Erlenmeyerovu baňku s agarosou tedy vložte do

mikrovlnky kterou budete pouštět na velmi kraacutetkeacute časoveacute intervaly Baňku je během zahřiacutevaacuteniacute

nutneacute často promiacutechat Pozor použiacutevejte ochranneacute rukavice Agarosa během zahřiacutevaacuteniacute často

vzkypiacute a z baňky vyteče ven zvlaacuteště v takto maleacutem objemu Buďte obezřetniacute a při každeacutem

naacuteznaku varu mikrovlnku okamžitě vypněte Pokud by se stalo že agarosa přeteče z baňky

ven je třeba celyacute prostor mikrovlnky vyčistit a agarosu připravit znovu

7 Agarosu nalijte do elektroforetickeacute komůrky vložte hřebiacutenek a nechejte přibližně 20 min

tuhnout

C Elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv v agarosoveacutem gelu

1 Během tuhnutiacute agarosoveacuteho gelu navrhněte způsob připojeniacute elektroforetickeacute vany ke zdroji

stejnosměrneacuteho napětiacute tak aby barviva po připojeniacute napětiacute putovala gelem spraacutevnyacutem

směrem

Elektrody majiacute zavedeneacute naacutesledujiacuteciacute značeniacute

červenaacute ndash anoda (kladnyacute naacuteboj)

černaacute ndash katoda (zaacutepornyacute naacuteboj)

Zdůvodněte naacutevrh zapojeniacute s ohledem na uacutedaje uvedeneacute v Tab 1

2 Ztuhlyacute agarosovyacute gel vložte do elektroforetickeacute komůrky do komůrky nalijte 1x

koncentrovanyacute TAE pufr tak aby byl agarosovyacute gel plně ponořen nebo po vyznačenou rysku

61

3 Opatrně tahem nahoru vyndejte hřebiacutenek kteryacute vytvořil jamky pro naneseniacute vzorků

4 Do jamek pipetujte 20 microl vaacutemi extrahovanyacutech barviv Pipetujte pomalu dejte pozor ať dno

jamky nepropiacutechnete špičkou pipety Pořadiacute barviv si zapište nebo vyfoťte

5 Na elektroforetickou komůrku nasaďte viacuteko připojte elektrody ke zdroji napětiacute

6 Zapněte zdroj napětiacute a nastavte konstantniacute napětiacute 45 V Spusťte elektroforeacutezu a nechejte ji

běžet zhruba 20 min Průběžně kontrolujte průběh elektroforeacutezy

7 Po řaacutedneacutem rozděleniacute barviv vypněte zdroj napětiacute sundejte viacuteko Gel přeneste na podložku a

vyfoťte si jej

VYHODNOCENIacute

1 Bonbony Skittles se barviacute pomociacute naacutesledujiacuteciacutech barviv ndash E162 E163 E170 E160a E100 E132

E133 Pokuste se přiřadit tato barviva jednotlivyacutem pruhům na agarosoveacutem gelu

2 Kteraacute z barev se pohybovala v gelu nejrychleji kteraacute se pohybovala nejpomaleji Zdůvodněte

3 U některyacutech barviv se mohou objevit dva pruhy různyacutech barev Čiacutem tuto skutečnost vysvětliacutete

4 Jak by se v agarosoveacutem gelu pohybovala kladně nabitaacute molekula a molekula bez naacuteboje

Vysvětlete

62

5 Extrakce filtrace sublimace a praacutece s vakuovou odparkou

Extrakce

Jako extrakce je označovaacuteno převedeniacute laacutetky z jedneacute faacuteze v niacutež je rozpuštěna nebo suspendovaacutena do

faacuteze jineacute Toto převedeniacute je možneacute neboť laacutetka se v určiteacutem poměru rozděliacute mezi obě faacuteze Distribuce

rozpuštěneacute laacutetky mezi dvě kapalneacute faacuteze se řiacutediacute Nernstovyacutem rozdělovaciacutem zaacutekonem

119888119886

119888119887= 119870

Podle něj je poměr koncentraciacute určiteacute laacutetky ve dvou vzaacutejemně nemiacutesitelnyacutech kapalinaacutech (označenyacutech

bdquoaldquo a bdquobldquo) při určiteacute teplotě a po dosaženiacute rovnovaacutehy konstantniacute K se nazyacutevaacute rozdělovaciacute koeficient

Extrakce laacutetky je snadnaacute tehdy jestliže je v extrakčniacutem rozpouštědle mnohem leacutepe rozpustnaacute než

v druheacute faacutezi ndash čili je-li rozdělovaciacute koeficient značně odlišnyacute od jedničky Pro laacutetky s rozdělovaciacutem

koeficientem menšiacutem než 100 jedinaacute extrakce nestačiacute V takoveacutem přiacutepadě je nutno extrakci viacutecekraacutet

opakovat s čerstvyacutem rozpouštědlem

Pro jednotliveacute typy extrakce se historicky vyvinula některaacute označeniacute kteraacute budou společně se

stručnyacutemi definicemi uvedena

A Digesce

Laacutetka v pevneacute faacutezi je za tepla extrahovaacutena opakovanou daacutevkou rozpouštědla Nejčastěji se tuhaacute

laacutetka zahřiacutevaacute společně s rozpouštědlem pod zpětnyacutem chladičem a směs je poteacute filtrovaacutena nebo

dekantovaacutena Nejčastěji se použiacutevaacute Soxhletův přiacutestroj v němž je extrakt staacutele zahušťovaacuten

Přiacutestroj pracuje automaticky Ve varneacute baňce je rozpouštědlo později již roztok ktereacute se

odpařuje a jeho paacutery odchaacutezejiacute širokou trubiciacute na leveacute straně středniacuteho diacutelu přiacutestroje (Obr 1A)

do zpětneacuteho chladiče Zde dochaacuteziacute k jejich kondenzaci Čisteacute rozpouštědlo steacutekaacute do papiacuteroveacute

patrony v niacutež je umiacutestěn extrahovanyacute materiaacutel Hladina roztoku ve středniacute čaacutesti přiacutestroje

neustaacutele stoupaacute V okamžiku kdy jejiacute vyacuteška dosaacutehne uacuterovně horniacute čaacutesti tenkeacute přepadoveacute

trubičky dojde k jejiacutemu přetečeniacute zpět do varneacute baňky Tak je možno vyextrahovat značneacute

množstviacute laacutetky s malyacutem množstviacutem rozpouštědla

B Macerace

Laacutetka v pevneacute faacutezi je za studena opakovaně extrahovaacutena daacutevkami rozpouštědla

C Perkolace

Laacutetkou v pevneacute faacutezi prosakuje vlastniacute tiacutehou rozpouštědlo Přiacutevodem čisteacuteho rozpouštědla je

hladina kapaliny v perkolaacutetoru (Obr 1B) udržovaacutena staacutele ve stejneacute vyacuteši To zabezpečuje aby

na extrahovanyacute materiaacutel v horniacutech vrstvaacutech přichaacutezelo staacutele noveacute rozpouštědlo

D Vytřepaacutevaacuteniacute

Laacutetka je z roztoku extrahovaacutena jednou daacutevkou rozpouštědla nebo opakovaně dalšiacutemi daacutevkami

(frakčniacute vytřepaacutevaacuteniacute) Vytřepaacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak že vodnyacute roztok nebo meacuteně často suspenze

laacutetky se smiacutesiacute v děliacuteciacute naacutelevce s přibližně ⅓-frac14 objemu extrakčniacuteho činidla Děliacuteciacute naacutelevka smiacute

byacutet naplněna nejvyacuteše do ⅔ objemu Nejdřiacuteve je třeba děliacuteciacute naacutelevku uzavřiacutet zaacutebrusovou zaacutetkou

a protřepat přičemž je nutneacute držet zaacutetku i kohout Pak se děliacuteciacute naacutelevka otočiacute vypouštěciacute

stopkou vzhůru a otevřeniacutem kohoutu se zrušiacute vzniklyacute přetlak Třepaacuteniacute a odpouštěniacute tlaku se

opakuje obvykle 3-4 x Při praacuteci s kyselinami zaacutesadami či jinyacutemi žiacuteravinami je nutneacute použiacutevat

ochranneacute pomůcky Jednotliveacute faacuteze se většinou odděliacute po chviacuteli staacuteniacute Spodniacute vrstva se vypouštiacute

kohoutem horniacute se odleacutevaacute hrdlem děliciacute naacutelevky

63

Jedniacutem vytřepaacuteniacutem extrakčniacute vyacutetěžky byacutevajiacute většinou niacutezkeacute v optimaacutelniacutem přiacutepadě odpoviacutedajiacute

Nernstovu rozdělovaciacutemu zaacutekonu Extrakci je proto potřeba proveacutest vždy nejmeacuteně 3-4 x

Uacutečinnějšiacute je vždy opakovanaacute extrakce menšiacutem množstviacutem rozpouštědla než extrakce celyacutem

množstviacutem najednou

Nejčastěji použiacutevanaacute extrakčniacute činidla jsou

Lehčiacute než voda diethylether benzen hexan ethylacetaacutet

Těžšiacute než voda methylendichlorid chloroform chlorid uhličityacute

Obr 1 Extrakčniacute aparatury A ndash Soxhletův přiacutestroj B ndash perkolaacutetor

Filtrace

Filtrace je oddělovaacuteniacute faacuteziacute pomociacute propustneacuteho materiaacutelu kteryacute dovoluje průchod pouze jedneacute z obou

faacuteziacute Obyčejně se pod pojmem filtrace rozumiacute oddělovaacuteniacute pevneacute faacuteze od kapaliny nebo plynu Filtrace

je v laboratoři velice běžnou operaciacute Nejčastějšiacute je filtrace kapalin provaacuteděnaacute buď za uacutečelem zbaveniacute

kapaliny mechanickyacutech nečistot nebo k izolaci pevneacute složky např při krystalizaci

Filtračniacute materiaacutel je určovaacuten chemickyacutem charakterem filtrovaneacuteho roztoku Může to byacutet nekliacuteženyacute tzv

filtračniacute papiacuter nebo i poacuterovitaacute skleněnaacute nebo porcelaacutenovaacute frita vrstva azbestu nebo skelneacute vaty apod

Rychlost filtrace zaacutevisiacute na ploše a vlastnostech filtračniacuteho prostřediacute na počtu a velikosti poacuterů na tlaku

a teplotě při filtraci na povaze sraženiny i na viskozitě filtrovaneacute kapaliny

Zaacutekladniacute pomůckou při filtraci je filtračniacute naacutelevka do niacutež se vklaacutedaacute vhodně složenyacute papiacuterovyacute filtr

Filtračniacute papiacuter je vyraacuteběn s různou velikostiacute poacuterů Filtr se zhotovuje ze čtverce filtračniacuteho papiacuteru

složeneacuteho pravouacutehle na čtvrtiny a sestřiženeacuteho do tvaru kruhoveacute vyacuteseče (Obr 2) Rozevřeniacutem takto

upraveneacuteho papiacuteru vznikaacute kuželovyacute filtr kteryacute je z jedneacute poloviny trojnaacutesobnyacute a z druheacute jednoduchyacute

64

Tento tzv hladkyacute filtr (Obr 2A) filtruje pouze špičkou a poměrně pomalu Rychleji pracuje filtr

sklaacutedanyacute nazyacutevanyacute teacutež francouzskyacute (Obr 2B) Připraviacute se z kruhoveacute vyacuteseče kteraacute je vějiacuteřovitě

překlaacutedaacutena směrem od středu k obvodu Při sklaacutedaacuteniacute francouzskeacuteho filtru je nutno dbaacutet aby při

několikereacutem překlaacutedaacuteniacute nedošlo k poškozeniacute filtru ve špičce Je proto nezbytneacute aby jednotliveacute zaacutehyby

neprochaacutezely jedniacutem bodem Před vloženiacutem do naacutelevky se doporučuje složenyacute filtr rozevřiacutet a obraacutetit

tak aby původně vnějšiacute stěna filtru tvořila vnitřniacute stěnu Tiacutem je možneacute předejiacutet znečištěniacute filtraacutetu vlaacutekny

papiacuteru uvolněnyacutemi během sklaacutedaacuteniacute a nečistotami z rukou Sklaacutedanyacute filtr se opiacuteraacute o stěny naacutelevky jen

hranami a proto filtruje teacuteměř celou svou plochou na rozdiacutel od hladkeacuteho filtru kteryacute filtruje jen

špičkou Filtrace francouzskyacutem filtrem je podstatně rychlejšiacute než filtrace hladkyacutem filtrem teacutehož

průměru

Obr 2 Možnosti sklaacutedaacuteniacute filtrů A ndash hladkyacute filtr B ndash sklaacutedanyacute (francouzskyacute) filtr

Naacutelevka s filtrem se vklaacutedaacute do filtračniacuteho kruhu připevněneacuteho na železneacutem stojanu Pod niacute je umiacutestěna

kaacutedinka pro zachycovaacuteniacute filtraacutetu Stonek naacutelevky se při filtraci dotyacutekaacute špičkou sveacuteho šikmo seřiacuteznuteacuteho

stonku stěny kaacutedinky přibližně ve dvou třetinaacutech vyacutešky (Obr 3) filtraacutet pak klidně steacutekaacute po stěnaacutech

naacutedoby a nevystřikuje Při filtraci naleacutevaacuteme roztok na filtr po skleněneacute tyčince kteraacute se ve vhodneacutem

uacutehlu přibliacutežiacute stěně filtru Proud kapaliny je vždy třeba směřovat proti miacutestu kde je papiacuterovaacute vrstva

trojitaacute Sniacutežiacute se tiacutem nebezpečiacute protrženiacute filtru Filtr se plniacute vždy několik milimetrů pod okraj Při filtraci

sraženiny je vhodneacute ji nechat usadit u dna kaacutedinky a na filtr nejprve naleacutevat čiryacute matečnyacute roztok kteryacute

rychle proteacutekaacute ještě nezanesenyacutem filtrem Teprve nakonec se ve zbytku kapaliny rozviacuteřiacute sraženina a vše

se nalije na filtr

Při promyacutevaacuteniacute sraženiny na filtru se sedlina nejprve pomociacute střičky splaacutechne do spodniacute čaacutesti filtru Proud

vody je třeba řiacutedit od okraje filtru k jeho špičce Promyacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak dlouho až je reakce filtraacutetu

negativniacute na laacutetku přiacutetomnou v matečneacutem roztoku Důkaz se provaacutediacute citlivyacutem činidlem v maleacutem podiacutelu

filtraacutetu

Pro horkeacute roztoky u nichž hroziacute že se při ochlazeniacute čaacutest rozpuštěneacute laacutetky vyloučiacute na filtru a ucpe jeho

poacutery je nutno použiacutevat naacutelevky s vyhřiacutevanyacutem plaacuteštěm Plaacutešť může byacutet vyhřiacutevaacuten horkou vodou nebo

elektricky Jednoduše je možno improvizovat filtraci za horka naacutelevkou se seřiacuteznutyacutem stonkem kteraacute

je položena na hrdle kaacutedinky Plaacutešť naacutelevky je pak přiacutemo vyhřiacutevaacuten paacuterami vrouciacuteho roztoku

65

Obr 3 Aparatura pro filtraci za normaacutelniacuteho tlaku

Filtraci je možno podstatně urychlit použitiacutem sniacuteženeacuteho tlaku odsaacutevaacuteniacutem vzduchu v prostoru pod

filtrem Pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku se použiacutevajiacute Buumlchnerovy naacutelevky skleněneacute nebo porcelaacutenoveacute

nuče a filtračniacute keliacutemky Nejjednoduššiacute zařiacutezeniacute pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku je Buumlchnerova naacutelevka

s odsaacutevaciacute baňkou Dno Buumlchnerovy naacutelevky je jemně diacuterkovaneacute na něj se poklaacutedaacute filtračniacute papiacuter tak

aby všechny otvory byly zakryty a papiacuter nepřečniacuteval podeacutel stěn naacutelevky vzhůru poněvadž by vzniklyacutemi

kanaacutelky prochaacutezel filtrovanyacute roztok do odsaacutevaciacute baňky Naacutelevka je v odsaacutevaciacute baňce upevněnaacute pryžovou

vložkou nebo zaacutetkou Mezi odsaacutevaciacute baňku a vyacutevěvu je vhodneacute umiacutestit pojistnou laacutehev (praacutezdnou

promyacutevačku) kteraacute zabraňuje vniknutiacute vody z vyacutevěvy do odsaacutevaciacute baňky nebo roztoku do vyacutevěvy

Vniknutiacute vody do odsaacutevaciacute baňky se zabraacuteniacute tak že se baňka odpojiacute od vyacutevěvy před zastaveniacutem toku

vody ve vodniacute vyacutevěvě

Při filtraci laacutetek reagujiacuteciacutech s filtračniacutem papiacuterem (koncentrovaneacute kyseliny KMnO4 apod) se použiacutevajiacute

skleněneacute frity kde funkci filtračniacuteho papiacuteru zastaacutevaacute do filtračniacuteho keliacutemku vtavenaacute skleněnaacute poacuterovitaacute

destička Velikost poacuterů je odstupňovaacutena v řadě S1-S2-S3-S4-S5 velmi maleacute poacutery jsou určeny pro filtraci

biologickyacutech materiaacutelů Vzhledem k značneacute hustotě frit je filtrace pomalaacute a filtrace probiacutehaacute vždy za

použitiacute sniacuteženeacuteho tlaku Nevyacutehodou skleněnyacutech frit je jejich značnaacute cena a hlavně jejich obtiacutežneacute čištěniacute

Sublimace

Sublimace je podobně jako krystalizace jednou ze zaacutekladniacutech metod čištěniacute a oddělovaacuteniacute jednotlivyacutech

složek směsi Děj je založen na tom že tenze par pevnyacutech laacutetek se s rostouciacute teplotou zvyšuje a proto

lze mnoheacute laacutetky převeacutest do plynneacuteho skupenstviacute aniž roztajiacute a paacutery mohou opět přiacutemo desublimovat

v pevnou laacutetku Bod sublimace je teplota při niacutež se tenze par pevneacute laacutetky vyrovnaacute s vnějšiacutem tlakem

V porovnaacuteniacute s krystalizaciacute maacute sublimace v mnoha přiacutepadech značneacute vyacutehody Sublimovanyacute preparaacutet

totiž neobsahuje mechanickeacute nečistoty ktereacute i při pečliveacute krystalizaci mohou doprovaacutezet vyacuteslednyacute

66

produkt Při sublimaci jednoduchyacutech směsiacute se obyčejně pracuje s malyacutemi ztraacutetami a jednoduchaacute

sublimace často nahradiacute i několikraacutet opakovanou krystalizaci Vhodnost použitiacute sublimace jako čistiacuteciacute

a separačniacute techniky zaacuteležiacute na vlastnostech daneacute laacutetky Rozmeziacute teplot a tlaků za nichž lze sublimaci

použiacutet je možno zjistit ze stavoveacuteho diagramu přiacuteslušneacute laacutetky (viz fyzikaacutelniacute chemie)

Zařiacutezeniacute a způsob sublimace se řiacutediacute podle toho jakeacute vlastnosti maacute miacutet sublimaacutet Čiacutem nižšiacute je teplota

chlazeneacuteho prostoru v němž paacutery kondenzujiacute tiacutem jemnějšiacute krystaly se vytvaacuteřejiacute Vyššiacute kondenzačniacute

teploty podporujiacute naopak vznik většiacutech a vyvinutějšiacutech krystalů Nejjednoduššiacutem zařiacutezeniacutem pro

provedeniacute sublimace s nepřiacuteliš niacutezkou sublimačniacute teplotou mohou byacutet dvě zabroušenaacute hodinovaacute skla

(Obr 4A) Na spodniacute sklo se umiacutestiacute sublimovanaacute laacutetka přikryje se druhyacutem sklem a opatrně zahřiacutevaacute

Sublimujiacuteciacute laacutetka se usazuje na horniacutem hodinoveacutem skle V přiacutepadě že sublimovanaacute laacutetka padaacute do

suroveacuteho produktu lze mezi skla položit perforovanyacute filtračniacute papiacuter na němž se sublimovanaacute laacutetka

zachytiacute Jinyacutem jednoduchyacutem zařiacutezeniacutem je porcelaacutenovaacute miska a na niacute postavenaacute naacutelevka (Obr 4B)

Naacutelevka maacute miacutet o něco menšiacute průměr než miska Stonek naacutelevky se opatřiacute volnou vatovou ucpaacutevkou

Mezi misku a naacutelevku se opět vložiacute perforovanyacute filtračniacute papiacuter

V přiacutepadě že sublimačniacute teplota je niacutezkaacute použije se pro sublimaci aparatura znaacutezorněnaacute na obraacutezku

4C Surovyacute produkt je nasypaacuten na dno sucheacute kaacutedinky kteraacute se uzavře baňkou Do baňky je zavaacuteděna až

ke dnu staacutele čerstvaacute chladiacuteciacute voda Sublimujiacuteciacute laacutetka se pak usazuje na kulateacutem dně baňky Po skončeniacute

sublimace je baňka opatrně sejmuta a usazeneacute krystaly špachtliacute oškrabaacuteny Laacutetky při normaacutelniacutem tlaku

nesublimujiacuteciacute nebo sublimujiacuteciacute jen pomalu přiacutepadně laacutetky ktereacute se při sublimaci za vyššiacute teploty

rozklaacutedajiacute lze často sublimovat při sniacuteženeacutem tlaku

Obr 4 Různeacute způsoby sublimace

Odpařovaacuteniacute ve vakuu

Odpařovaacuteniacute ve vakuu je v biochemickeacute laboratoři jeden z nejčastějšiacutech způsobů odpařovaacuteniacute

rozpouštědla z roztoků laacutetek Daacute se použiacutet na roztoky jak niacutezkomolekulaacuterniacutech tak vysokomolekulaacuterniacutech

laacutetek jejichž objem může byacutet od několika mililitrů až po litry a využiacutevaacute se při něm efektu sniacuteženiacute bodu

varu při sniacuteženeacutem tlaku v systeacutemu

Odpařovaacuteniacute malyacutech objemů do 2 ml se dělaacute v evakuovaneacutem exikaacutetoru nad vhodnyacutem sorbentem vody

(P2O5 NaOH CaCl2) Vzorek se umisťuje do mikrozkumavky nebo jineacute vhodneacute naacutedoby kteraacute je

v exsikaacutetoru uložena tak aby vodniacute paacutery měly k sušidlu co nejkratšiacute cestu Hlavniacute vyacutehodou teacuteto metody

67

je že je levnaacute a dostupnaacute v každeacute laboratoři nevyacutehodou je dlouhyacute čas (řaacutedově hodiny) a nemožnost

odpařit jineacute rozpouštědlo než vodu Nevyacutehody se odstraňujiacute přiacutestroji pracujiacuteciacutemi na podobneacutem

principu kde se paacutery rozpouštědla neustaacutele odsaacutevajiacute Při vakuoveacutem zahušťovaacuteniacute roztoků kde je použito

organickeacute rozpouštědlo nastaacutevaacute utajenyacute var Utajenyacute var je metastabilniacute stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem

kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute prudkyacute var vzkypěniacute a

přetečeniacute destilovaneacute směsi chladiče nebo odpadniacute baňky Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu

vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute

cihla varneacute kamiacutenky apod) Riziko vzniku utajeneacuteho varu lze odstranit takeacute napřiacuteklad odpařovaacuteniacutem

vzorku za současneacute centrifugace Zařiacutezeniacute se obvykle sklaacutedaacute z centrifugy kteraacute může byacutet vyhřiacutevanaacute

z vymrazovaciacute čaacutesti a z vakuoveacute pumpy

Nejběžnějšiacute způsob odpařovaacuteniacute středniacutech objemů je odpařovaacuteniacute na vakuoveacute rotačniacute odparce (Obr 5)

Rotačniacute vakuovaacute odparka se sklaacutedaacute z odpařovaciacute baňky pohonneacute jednotky a z vhodneacuteho chladiče

s kondenzačniacute baňkou a musiacute byacutet doplněnaacute zdrojem vakua (vodniacute vyacutevěva membraacutenovaacute vyacutevěva)

Odpařovaciacute baňka se většinou během odpařovaacuteniacute ponořiacute do vodniacute laacutezně kde je vyhřiacutevaacutena na zvolenou

teplotu Vakuum vytvořeneacute v prostoru s roztokem snižuje jeho bod varu a rotačniacute pohyb baňky

způsobuje intenzivniacute miacutechaacuteniacute odpařovaneacute směsi spojeneacute se staacutelyacutem obnovovaacuteniacutem filmu kapaliny na

vnitřniacutem povrchu baňky Tiacutemto se zamezuje přehřiacutevaacuteniacute kapaliny zvyšuje se odpařovaciacute povrch a

zkracuje draacuteha bublin paacutery z vnitřniacuteho prostoru baňky na povrch roztoku Důsledkem je intenzivniacute

odpařovaacuteniacute kapaliny jejiacutež paacutery kondenzujiacute ve vodniacutem chladiči umiacutestěneacutem mezi zdrojem vakua a

odpařovaciacute baňkou a steacutekajiacute do kondenzačniacute baňky (Obr 5)

Obr 5 Scheacutema vakuoveacute rotačniacute odparky

1 ndash odpařovaciacute baňka 2 ndash pohonnaacute jednotka 3 ndash vodniacute chladič 4 ndash kondenzačniacute baňka 5 ndash napouštěciacute

uzaacutevěr

Stanoveniacute bodu taacuteniacute

Bod taacuteniacute je teplota při niacutež je pevnaacute laacutetka v rovnovaacuteze se svou taveninou Je to jedna ze zaacutekladniacutech

fyzikaacutelniacutech veličin vedle bodu varu hustoty indexu lomu světla optickeacute aktivity apod

charakterizujiacuteciacutech každou laacutetku Stanoveniacute teacuteto veličiny a srovnaacuteniacute s tabelovanou hodnotou je zvlaacuteště

pro organickeacuteho chemika nejrychlejšiacute metodou určeniacute čistoty daneacute laacutetky Anorganickeacute sloučeniny majiacute

obvykle přiacuteliš vysokyacute bod taacuteniacute Čisteacute laacutetky majiacute obvykle ostryacute bod taacuteniacute Již nepatrneacute znečištěniacute laacutetky se

projeviacute značnyacutem sniacuteženiacutem bodu taacuteniacute a to i tehdy jestliže nečistoty majiacute bod taacuteniacute vyššiacute Kromě sniacuteženiacute

bodu taacuteniacute je pozorovatelneacute zvětšeniacute intervalu bodu taacuteniacute Tohoto jevu je využito ke zkoušeniacute identity

dvou laacutetek s tyacutemž bodem taacuteniacute Stejnaacute množstviacute obou laacutetek se dokonale promiacutesiacute a pak se stanoviacute bod

68

taacuteniacute (tzv směsnyacute bod taacuteniacute) Je-li nezměněn jsou obě laacutetky identickeacute je-li ve srovnaacuteniacute s bodem taacuteniacute

složek nižšiacute jde o různeacute laacutetky Mnoheacute laacutetky se v okamžiku kdy roztajiacute zaacuteroveň rozložiacute Rozklad se

obvykle projeviacute ztmavnutiacutem nebo vyacutevojem plynu Bod rozkladu je zpravidla neostryacute a zaacutevisiacute na rychlosti

zahřiacutevaacuteniacute

Prakticky se bod taacuteniacute stanovuje tak že malyacute vzorek laacutetky napěchovanyacute ve skleněneacute tenkostěnneacute

kapilaacuteře se umiacutestiacute do laacutezně dobře vodiacuteciacute teplo tj do kapaliny nebo do kovoveacuteho bloku a pomalu se

zahřiacutevaacute tak aby se podmiacutenky co nejviacutece bliacutežily rovnovaacutežnyacutem Přitom se sleduje teplota laacutezně a pozoruje

laacutetka Jako teplotu taacuteniacute se pak označiacute teplota při niacutež se objeviacute kapalnaacute faacuteze

Přiacutestroje pro stanoveniacute teploty taacuteniacute praacutevě popsanyacutem postupem se nazyacutevajiacute bodotaacutevky Pro laacutetky

s teplotou taacuteniacute nižšiacute než 120 C se použiacutevajiacute skleněneacute bodotaacutevky což jsou skleněneacute naacutedobky ktereacute

byacutevajiacute plněny kapalinou o vhodneacute tepelneacute kapacitě např silikonovyacutem olejem glycerolem apod

Vhodnyacutem tvarem naacutedobky se dosahuje toho že při pozvolneacutem zahřiacutevaacuteniacute dochaacuteziacute k prouděniacute kapaliny

a současneacutemu prohřiacutevaacuteniacute vzorku a teploměru na ktereacutem je kapilaacutera se vzorkem připevněna Na Obr

15A je skleněnyacute P-bodotaacutevek U laacutetek s vyššiacute teplotou taacuteniacute se použiacutevajiacute bodotaacutevky kovoveacute tzv Thieleho

bloky Jsou to bloky z kovu dobře vedouciacuteho teplo do kteryacutech jsou vyvrtaacuteny svisle tři otvory (Obr 15B)

Do prostředniacuteho otvoru je vložen teploměr do zbyacutevajiacuteciacutech otvorů kapilaacutery se vzorkem U kovoveacuteho

bloku je pomaleacuteho zahřiacutevaacuteniacute dosaženo tiacutem že neniacute zahřiacutevaacuten přiacutemo blok ale tyčka kterou je blok

zaacuteroveň upevněn do stojanu Vzorek je pozorovaacuten v prochaacutezejiacuteciacutem světle lampičky upevněneacute na

stojanu za vzorkem

V laboratorniacute praxi se často použiacutevaacute speciaacutelniacutech zařiacutezeniacute určenyacutech pro praacuteci v mikroměřiacutetku Jsou to

v podstatě upraveneacute mikroskopy s elektricky vyhřiacutevanyacutem stolkem kteryacute je opatřen teploměrem Na

tento tzv mikrovyacutehřevnyacute stolek je položen vzorek v uspořaacutedaacuteniacute běžneacutem pro mikroskopovaacuteniacute a během

zahřiacutevaacuteniacute se pozoruje v mikroskopu a očekaacutevaacute se stav kdy se krystaly změniacute v rovnovaacutežnou směs pevneacute

a kapalneacute faacuteze

Obr 6 Bodotaacutevky A ndash Skleněnyacute P-bodotaacutevek B ndash Thieleho kovovyacute blok

UacuteKOL Č 1 Izolace kofeinu z čaje a jeho přečištěniacute sublimaciacute

Alkaloidy jsou nejpočetnějšiacute skupinou rostlinnyacutech laacutetek sekundaacuterniacuteho metabolismu a dosud jich bylo

izolovaacuteno kolem sedmi tisiacutec Z chemickeacuteho hlediska se dajiacute alkaloidy popsat jako organickaacute baacuteze

s jedniacutem nebo několika heterocyklickyacutemi dusiacutekovyacutemi atomy v molekule v přiacuterodě se vyskytujiacuteciacute ve

69

formě soliacute s organickyacutemi kyselinami Alkaloidy obsahuje 10 až 20 všech vyššiacutech rostlin Byly nalezeny

ve všech jejich čaacutestech ale nejviacutece jsou přiacutetomneacute v semenech kořenech a kůře stromů

Kofein patřiacute do skupiny purinovyacutech alkaloidů (purin je složen ze dvou heterocyklů ndash pětičlenneacuteho a

šestičlenneacuteho a obsahuje celkem 4 atomy dusiacuteku na molekulu) Molekula kofeinu maacute naviacutec dvě oxo-

skupiny (xanthin) a je třikraacutet methylovanaacute Kofein je nejhojněji zastoupen v semenech kaacutevovniacuteku a

kakaovniacuteku a v listech čaje Maacute povzbudivyacute uacutečinek na centraacutelniacute nervovou soustavu a srdečniacute činnost

podporuje činnost ledvin a zvyšuje tvorbu moči Stimulačniacute uacutečinek kofeinu stejně jako theofylinu

z čaje je založen na inhibici enzymu fosfodiesterasy kteraacute odbouraacutevaacute laacutetky přenaacutešejiacuteciacute nervovyacute vzruch

jako je např cyklickyacute adenosinmonofosfaacutet tedy laacutetka o podobneacute chemickeacute struktuře

LABORATORNIacute POMŮCKY

Vaacuteženky

Lžičkyšpachtle

Předvaacutežky

Kaacutedinky

Skleněnaacute tyčinka

Vařič

Filtračniacute papiacuter

Naacutelevka

Děliacuteciacute naacutelevka

Stojany

Filtračniacute kruhy

Odměrneacute vaacutelce

Vakuovaacute rotačniacute odparka + vyacutevěva

Vodniacute laacutezeň

Baňky + svorky

Varneacute kuličky

Hadice

Mikrozkumavka

Lepiciacute paacuteska + nůžky

Pinzeta

Polystyrenovyacute kruh

Odpařovaciacute miska

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Čajoveacute listy

Octan olovnatyacute

Ethanol

Chloroform

5 roztok hydroxidu sodneacuteho

POSTUP

1 Před začaacutetkem praacutece zapněte vodniacute laacutezeň u vakuoveacute rotačniacute odparky a vodniacute laacutezeň v digestoři

na odpařovaacuteniacute vzorku abyste během praacutece předešli časovyacutem prodlevaacutem

2 Na předvaacutežkaacutech odvažte tři gramy čajoveacuteho listiacute a povařte v kaacutedince na vařiči 5 minut v 50 ml

destilovaneacute vody

3 Připravte 20 ml roztoku octanu olovnateacuteho (wv = 5 ) přilijte ho k čajoveacutemu odvaru

zamiacutechejte a povařte dalšiacutech 5 minut

4 Posklaacutedejte francouzskyacute filtr a za tepla roztok přefiltrujte

5 S použitiacutem děliacuteciacute naacutelevky v digestoři proveďte extrakci filtraacutetu s 15 ml chloroformu

vytřepaacutevaacuteniacutem třikraacutet po sobě

Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru

a otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte

dostatečnyacute přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna

70

6 Spojeneacute extrakty v organickeacutem rozpouštědle promyjte v děliacuteciacute naacutelevce destilovanou vodou (15

ml) a potom stejnyacutem objemem roztoku hydroxidu sodneacuteho (wv = 5 ) Přečištěnyacute

chloroformovyacute extrakt zahustěte na vakuoveacute rotačniacute odparce naacutesledujiacuteciacutem způsobem

7 Extrakt přelijte do 250ml baňky s kulatyacutem dnem a zaacutebrusovyacutem hrdlem Nezapomeňte vložit

varneacute kuličky Baňku připevněte svorkou na uacutestiacute vakuoveacute odparky pomociacute šroubu umiacutestěte

baňku do polohy kdy je jejiacute spodniacute stěna omyacutevaacutena vodou ve vodniacute laacutezni K vakuoveacute odparce

připojte kondenzačniacute baňku

8 Do chladiče pusťte miacuternyacutem proudem vodu a zkontrolujte zda je utěsněna kondenzačniacute baňka

Spusťte vyacutevěvu a evakuujte odparku spusťte rotaci baňky

9 Po skončeniacute odpařovaacuteniacute vypněte vyacutevěvu odpařovaciacute baňku narovnejte do vodorovneacute polohy

uvolněte svorku a odšroubujte přiacutevod vakua k odparce Poteacute opatrně sundejte odpařovaciacute

baňku Odparek rozpusťte v ethanolu a baňku kvantitativně etanolem vyplaacutechněte

Ethanolickyacute roztok odpařte na vodniacute laacutezni

10 Připravte si aparaturu k sublimaci podle obraacutezku 13C odparek převeďte na dno kaacutedinky

aparatury Rozhraniacute mezi chladiacuteciacute baňkou a kaacutedinkou utěsněte lepiciacute paacuteskou

11 Aparaturu zahřiacutevejte na vařiči až do doby kdy ustane vyacutevoj sublimujiacuteciacutech par

12 Po skončeniacute sublimace zastavte vodu a oddělejte zaacutetku s trubicemi Krystalky kofeinu

vyloučeneacute na dně baňky se pokuste pomociacute špachtle kvantitativně převeacutest do předem zvaacuteženeacute

mikrozkumavky

VYHODNOCENIacute

Uveďte vyacutetěžek izolace kofeinu a navrhněte způsoby jak byste určili jeho čistotu

UacuteKOL Č 2 Analytickyacute důkaz přiacutetomnosti kofeinu

Kofein lze prokaacutezat tzv murexidovou reakciacute Jednaacute se o barevnyacute test na kyselinu močovou a jineacute puriny

Pevnyacute vzorek je oxidovaacuten v kyseleacutem prostřediacute odpařen a naacutesledně po přiacutedavku amonnyacutech iontů vznikaacute

purpuroveacute zbarveniacute naacuteležejiacuteciacute vznikajiacuteciacutemu murexidu (amonnaacute sůl 5 5acute-nitrildibarbituroveacute kyseliny)

LABORATORNIacute POMŮCKY

71

Hodinovaacute skla o průměru 8-10 cm

Lihovyacute kahan + sirky

Kleště

Ochrannyacute štiacutetochranneacute bryacutele

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

3 roztok peroxidu vodiacuteku

Koncentrovanaacute kyselina chlorovodiacutekovaacute

Amoniak

POSTUP

POUŽIJTE OCHRANNEacute BRYacuteLE NEBO ŠTIacuteT

1 Proveďte tzv murexidovou reakci k prokaacutezaacuteniacute přiacutetomnosti kofeinu Kontrolniacute reakci proveďte

rovněž s firemniacutem preparaacutetem kofeinu

2 Na hodinoveacute sklo se sublimaacutetem a na sklo s firemniacutem kofeinem kaacutepněte 3 roztok H2O2 a

koncentrovanou HCl

3 Roztok odpařte misku nechte zchladnout na stole a přikaacutepněte roztok čpavku

4 Purpuroveacute zbarveniacute prokaacuteže přiacutetomnost kofeinu

VYHODNOCENIacute

Uveďte zda reakce na přiacutetomnost kofeinu byly pozitivniacute a jak se odlišovalo zbarveniacute komerčniacuteho a vaacutemi

izolovaneacuteho kofeinu

UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute teploty taacuteniacute kofeinu

V teacuteto uacuteloze ověřiacutete čistotu vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu z čajoveacuteho listiacute pomoci jedneacute z nejrychlejšiacutech a

nejspolehlivějšiacutech metod Teplotu bodu taacuteniacute budete stanovovat pomociacute moderniacuteho bodotaacutevku jehož

princip je založen na Thieleho kovoveacutem bloku Bodotaacutevek je ovlaacutedaacuten elektronicky s digitaacutelniacutem

vyacutestupem Lze na něm měřit současně dva vzorky umiacutestěneacute v kapilaacuteraacutech Odečet se dělaacute vizuaacutelně

pomociacute zvětšovaciacuteho okulaacuteru

LABORATORNIacute POMŮCKY

Bodotaacutevek

Kapilaacutery skleněneacute

Skleněnaacute trubice

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Kofein komerčniacute čistyacute

Kofein izolovanyacute ve cvičeniacute

72

POSTUP

1 Do kapilaacuter dejte vzorek vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu a vzorek čisteacuteho kofeinu

2 Otevřenyacutem koncem kapilaacutery nahrňte maleacute množstviacute sucheacuteho vzorku zbytek kolem kapilaacutery

otřete a kapilaacuteru nechejte asi 5x volně padat svisle postavenou trubiciacute dlouhou asi 15 metru

na tvrdou podložku Vzorek laacutetky se tak dobře napěchuje do maleacuteho objemu na dně kapilaacutery

Sloupeček by měl byacutet vysokyacute asi 2 mm

3 Zapněte bodotaacutevek hlavniacutem vypiacutenačem Kapilaacutery se vzorkem vložte do bodotaacutevku

a zkontrolujte zda je vzorek dobře viditelnyacute Stiskněte tlačiacutetko bdquoplateau setldquo a stiskem tlačiacutetka

šipky nahoru nastavte teplotu na 270 degC a stiskněte START Teplota začiacutenaacute narůstat a kolem

aktuaacutelniacute teploty 200 degC pozorně sledujte oba vzorky

4 Odečtěte teplotu při ktereacute roztajiacute vaacutemi izolovanyacute kofein a kofein komerčniacute

VYHODNOCENIacute

Porovnejte obě ziacuteskaneacute hodnoty bodu taacuteniacute Vyhledejte hodnotu bodu taacuteniacute pro kofein a přiacutepadneacute rozdiacutely

vysvětlete

73

6 Izolace nukleovyacutech kyselin

Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu

K biochemickyacutem studiiacutem se použiacutevaacute nejrůznějšiacute biologickyacute materiaacutel kteryacute přiacuteroda poskytuje Vzhledem

k jeho různorodosti je technika zpracovaacuteniacute mnohdy velmi odlišnaacute a řiacutediacute se uacutečelem k jakyacutem studiiacutem maacute

byacutet použit Způsob zpracovaacuteniacute materiaacutelů byacutevaacute často odlišnyacute podle toho zda maacute byacutet vyacutechoziacute surovinou

pro izolaci detekci nějakeacute sloučeniny či skupiny laacutetek nebo zda se bude studovat jejich metabolismus

Maacute-li byacutet izolovaacutena nějakaacute laacutetka nebo skupina laacutetek z biologickeacuteho materiaacutelu (např vitamiacuten biacutelkovina

sacharid apod) je důležiteacute zvolit vhodnou vyacutechoziacute surovinu Pro izolaci se hodiacute nejleacutepe takovyacute

biologickyacute materiaacutel ve ktereacutem je požadovanaacute laacutetka v nejvyššiacute koncentraci je dostupnyacute a jeho cena

přijatelnaacute Vybranyacute živočišnyacute rostlinnyacute nebo mikrobiaacutelniacute materiaacutel je třeba v prvniacutem kroku

homogenizovat Rozrušeniacute rostlinnyacutech a živočišnyacutech buněk nedělaacute obvykle potiacuteže Jinak však je tomu

při izolaciacutech z buněk mikroorganismů Buněčnaacute stěna mikroorganismů je velmi rezistentniacute a jejiacute

narušeniacute vyžaduje zvlaacuteštniacute postupy viz niacuteže

Mletiacute

Suchyacute materiaacutel může byacutet rozemlet v různyacutech typech mlyacutenků Semena se melou v kulovyacutech mlyacutenech

nebo mlyacutenech s otočnyacutemi noži K mletiacute živočišnyacutech materiaacutelů se velmi dobře hodiacute mlyacutenek na maso

Tkaacuteň se v něm řeže a drtiacute zaacuteroveň Hrubost nebo jemnost lze regulovat vloženiacutem vhodneacute destičky

kterou se rozemletyacute materiaacutel protlačuje Všechny uvedeneacute strojky a mlyacutenky většinou může nahradit

běžnyacute univerzaacutelniacute kuchyňskyacute robot kteryacute je vybaven mixeacuterem mlyacutenkem masovyacutem strojkem i

struhadly

Rostlinnyacute materiaacutel určenyacute ke studiu exprese genů obsahu fytohormonů aj je třeba během mletiacute

neustaacutele chladit aby nedochaacutezelo k degradaci Provaacutediacute se tak chlazeniacutem tekutyacutem dusiacutekem Rostlinnyacute

materiaacutel se může drtit pomociacute třeciacute misky s tloučkem přičemž všechny potřeby ktereacute přichaacuteziacute do styku

s rostlinnyacutem materiaacutelem musiacute byacutet takteacutež vychlazeny Dalšiacute možnostiacute nadrceniacute rostlinneacuteho materiaacutelu je

použitiacute tzv kuličkoveacuteho mlyacutenku

Homogenizace

Na rozdiacutel od mletiacute nasucho je v biochemickeacute praacuteci chaacutepaacutena homogenizace jako důkladneacute rozmělněniacute

materiaacutelu za přiacutedavku vody nebo vhodnyacutech pufrů či fyziologickyacutech roztoků

Pro homogenizaci malyacutech množstviacute je nejvhodnějšiacute roztiacuteraacuteniacute materiaacutelu v třeciacute misce za přiacutedavku

mořskeacuteho piacutesku skelneacuteho prachu nebo jineacuteho abraziva Tužšiacute materiaacutely se před homogenizaciacute zmraziacute

kapalnyacutem dusiacutekem kteryacute je učiniacute křehčiacutemi k rozmělněniacute Homogenizaci lze rovněž proveacutest ve

vyacutekonneacutem mixeacuteru

K narušeniacute buněčneacute stěny a membraacuteny mikroorganismů tzv desintegraci se použiacutevaacute ještě některyacutech

speciaacutelniacutech metod Např působeniacute chemickyacutech činidel (detergenty) působeniacute enzymů štěpiacuteciacutech

polysacharidy buněčnyacutech stěn (lysozym celulasa) kraacutetkeacute působeniacute ultrazvuku opakovaneacute zmrazovaacuteniacute

a rozmrazovaacuteniacute Přehled nejužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik je uveden v tabulce 2

74

Tab 2 Přehled nejpoužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik

METODA PŘIacuteKLAD POUŽITIacute PRINCIP

Šetrneacute

lyacuteze buněk erythrocyty porušeniacute buněčneacute membraacuteny osmotickyacutem

tlakem

působeniacute enzymů bakterie štěpeniacute buněčneacute stěny specifickyacutemi

enzymy

působeniacute chemikaacuteliiacute

extrakce kvasinek

organickyacutemi rozpouštědly

nebo vhodnyacutemi kyselinami

čaacutestečnaacute solubilizace buněčneacute stěny

homogenizace jaterniacute tkaacuteň mechanickeacute porušeniacute buněk protlačovaacuteniacutem

uacutezkou štěrbinou

mletiacute svalovaacute tkaacuteň semena působeniacute střižnyacutech sil mechanickeacute

porušeniacute tkaacuteně

Středniacute

mixovaacuteniacute v nožovyacutech

mixeacuterech živočišnaacute a rostlinnaacute pletiva působeniacute střižnyacutech sil

mletiacute s abrazivy rostlinneacute tkaacuteně bakterie mechanickeacute porušeniacute buněk

Intenzivniacute

ultrazvuk buněčneacute suspenze naacutehleacute změny tlaku a teploty při zaacuteniku

vznikajiacuteciacutech mikrobublin

kuličkovyacute mlyacuten buněčneacute suspenze mechanickeacute porušeniacute buněk rychlou vibraciacute

skleněnyacutech kuliček

French press kvasinky dezintegrace buněčneacute stěny vysokyacutem

tlakem

Centrifugace

Centrifugace čili odstřeďovaacuteniacute patřiacute k nejběžnějšiacutem operaciacutem v biochemickeacute laboratoři Dovoluje

oddělit složky suspenze nebo emulze na zaacutekladě rozdiacutelnyacutech hustot Byacutevaacute často rychlejšiacute a pohodlnějšiacute

než filtrace a v některyacutech přiacutepadech vede i k lepšiacutemu odděleniacute pevneacute a kapalneacute faacuteze Kromě nahrazeniacute

nebo doplněniacute filtrace zvlaacuteště je-li suspendovanaacute laacutetka velmi jemnaacute špatně filtrovatelnaacute a filtrace

zdlouhavaacute maacute odstřeďovaacuteniacute v biochemii i jinyacute vyacuteznam Sloužiacute k některyacutem speciaacutelniacutem preparativniacutem a

analytickyacutem uacutečelům (např izolace mitochondriiacute diferenčniacute centrifugaciacute) Daacutele je to přiacuteprava buněčnyacutech

struktur gradientovou centrifugaciacute a z analytickyacutech aplikaciacute pak předevšiacutem stanoveniacute relativniacutech

molekulovyacutech hmotnostiacute sloučenin a stanoveniacute čistoty izolovanyacutech preparaacutetů

Při odstřeďovaacuteniacute působiacute na sedimentujiacuteciacute čaacutestice odstředivaacute siacutela (P) kterou lze vyjaacutedřit vztahem

119875 = 119898 ∙ 119903 ∙ 1205962

kde m hellip hmotnost čaacutestice

r hellip poloměr otaacutečeniacute

hellip uacutehlovaacute rychlost

75

Pro praktickeacute vyacutepočty se však zavaacutediacute veličina relativniacute odstřediveacute zrychleniacute R ktereacute udaacutevaacute kolikraacutet je

toto zrychleniacute většiacute než zemskeacute tiacutehoveacute zrychleniacute g a je daacutena vztahem

119877 = 1118 ∙ 119903 ∙ 1198732 ∙ 10minus5

kde N hellip počet otaacuteček za minutu

r hellip poloměr otaacutečeniacute v cm

Je nutno ji uvaacutedět jako hlavniacute charakteristiku centrifugace Z prvniacuteho vztahu je zřejmeacute že pouhyacute uacutedaj

počtu otaacuteček za minutu necharakterizuje proces centrifugace

Během nastavovaacuteniacute centrifugy je třeba braacutet zřetel na to kterou jednotku zadaacutevaacuteme ndash zda naacutesobky

zrychleniacute (x g) či otaacutečky za minutu (RPM) Tyto dvě hodnoty nejsou stejneacute ale existuje mezi nimi vztah

Dřiacuteve byl ke každeacute centrifuze dodaacutevaacuten nomogram k převodu těchto jednotek mezi sebou diacuteky znalosti

poloměru rotoru Dnešniacute centrifugy toto již zvlaacutedajiacute diacuteky elektronice samy

Existuje celaacute řada typů centrifug ktereacute se lišiacute velikostiacute (od malyacutech stolniacutech až po velkoobjemoveacute

průmysloveacute odstředivky) dosahovanyacutem zrychleniacutem a tvarem rotorů (vyacutekyvneacute a uacutehloveacute) Ve vyacutekyvnyacutech

rotorech jsou kyvety uloženy v pouzdrech kteraacute jsou volně zavěšena v čepech vlastniacuteho rotoru a kyvety

jsou během odstřeďovaacuteniacute ve vodorovneacute poloze Naproti tomu v uacutehlovyacutech rotorech jsou kyvety fixovaacuteny

v určiteacutem uacutehlu (45 - 50) k ose otaacutečeniacute

Zvlaacuteštniacute kategorii tvořiacute ultracentrifugy na nichž lze dosaacutehnout relativniacuteho odstřediveacuteho zrychleniacute

100 000 x g a viacutece Lišiacute se od běžnyacutech centrifug zejmeacutena tiacutem že prostor s rotorem musiacute byacutet při

odstřeďovaacuteniacute evakuovaacuten snižuje se tiacutem třeniacute způsobeneacute přiacutetomnostiacute vzduchu diacuteky tomu se rotor

nebude zahřiacutevat Použiacutevajiacute se pro děleniacute biopolymerů a subcelulaacuterniacutech čaacutestic v hustotniacutem gradientu

sacharosy nebo cesnyacutech soliacute Tyto techniky lze provaacutedět jak v analytickeacutem tak i v preparativniacutem

měřiacutetku Analytickeacute centrifugy jsou naviacutec opatřeny optickyacutem zařiacutezeniacutem umožňujiacuteciacutem sledovat rozhraniacute

tvořenaacute jednotlivyacutemi sedimentujiacuteciacutemi laacutetkami

Pro většinu praciacute preparačniacutech i analytickyacutech jsou požadovaacuteny centrifugy chlazeneacute Chlazeniacute centrifug

je zajišťovaacuteno chladiciacutemi agregaacutety zabudovanyacutemi do jedineacuteho provozniacuteho celku s centrifugou a je

ovlaacutedaacuteno termostatem Protilehleacute kyvety (u vysokootaacutečkovyacutech centrifug všechny kyvety) musejiacute byacutet

staticky a dynamicky vyvaacuteženy Z bezpečnostniacutech důvodu i z hlediska ochrany centrifugy je nutno

klaacutest na vyvažovaacuteniacute kyvet zvyacutešenou pozornost Každaacute nepřesnost v dynamickeacutem i statickeacutem vyvaacuteženiacute

se mnohonaacutesobně projeviacute zvětšeniacutem odstřediveacuteho tlaku na jednu stranu osy Osa se nerovnovaacutežnyacutem

zatiacuteženiacutem snadno ohne nebo se poškodiacute ložisko Při chodu odstředivky se při nepřesneacutem vyvaacuteženiacute

projevujiacute silneacute vibrace Statickeacuteho vyvaacuteženiacute se dosaacutehne tak že se na technickyacutech vaacutehaacutech s přesnostiacute na

jeden gram vyvaacutežiacute protilehlaacute pouzdra s kyvetami naplněnyacutemi suspenziacute určenou k centrifugaci Daleko

většiacute pozornost je třeba klaacutest dynamickeacutemu vyvaacuteženiacute protilehlyacutech kyvet Protilehleacute kyvety musiacute miacutet

stejnou velikost hmotnost a stejně umiacutestěneacute těžiště To znamenaacute že protilehleacute kyvety musiacute byacutet

naplněny stejnou suspenziacute přesněji řečeno suspenziacute o stejneacute hustotě Nelze tedy napřiacuteklad při

precipitaci siacuteranem amonnyacutem kyvetu s tiacutemto roztokem vyvaacutežit kyvetou s destilovanou vodou

76

Nukleoveacute kyseliny

Nukleoveacute kyseliny jsou makromolekulaacuterniacute laacutetky ktereacute ve sveacute struktuře nesou genetickou informaci

Běžnyacutemi nukleovyacutemi kyselinami jsou kyselina deoxyribonukleovaacute (DNA) a ribonukleovaacute (RNA) Zaacutekladniacute

stavebniacute jednotkou nukleovyacutech kyselin je tzv nukleotid Nukleotid je obecně heterocyklickaacute baacuteze kteraacute

N-glykosidickou vazbou vaacuteže sacharid (pentosu) a esterovou vazbou fosfaacutet (odtud kyselina)

Heterocyklickeacute baacuteze v nukleovyacutech kyselinaacutech jsou purinoveacute nebo pyrimidinoveacute povahy Nejčastěji

zastoupeneacute pyrimidinoveacute baacuteze jsou cytosin (C) thymin (T) a uracil (U) a purinoveacute baacuteze adenin (A) a

guanin (G) (Obr 1) Zatiacutemco DNA obsahuje baacuteze C T A G u RNA je T zaměněn za U

Jak už z naacutezvu vyplyacutevaacute nukleotidy RNA v sobě vaacutežou sacharid ribosu kdežto DNA jejiacute 2-deoxy variantu

Jednotliveacute nukleotidy jsou vaacutezaacuteny do polynukleotidoveacuteho řetězce skrze fosfaacutet (Obr 2) jednaacute se tedy o

vazbu diesterovou

Obr 1 Purinoveacute a pyrimidinoveacute nukleotidy

Nukleoveacute kyseliny byly objeveny již roku 1869 v buněčnyacutech jaacutedrech Jejich strukturu však odhalili až v

roce 1953 paacutenoveacute Watson a Crick (Nobelova cena) kdy bylo rozluštěno vzaacutejemneacute paacuterovaacuteniacute nukleotidů

dvou na sebe antiparalelniacutech řetězců dvoušroubovice DNA (Obr 3)

77

Obr 2 Nukleotidy spojeneacute v řetězec (UAG)

Obr 3 Paacuterovaacuteniacute baacuteziacute ve dvoušroubovici DNA

Izolace nukleovyacutech kyselin

Pro izolaci nukleovyacutech kyselin z živyacutech organismů byla vyvinuta řada metod ktereacute se od sebe mohou

dosti odlišovat Pro stručnost tohoto textu budou popsaacuteny dvě zaacutekladniacute

Prvniacutem krokem u všech metod je vždy lyacuteze buněk nebo pevneacute tkaacuteně U buněk většinou stačiacute rozrušit

buněčnou stěnu a membraacuteny nejčastěji se za tiacutemto uacutečelem použiacutevajiacute detergenty jako je dodecylsulfaacutet

sodnyacute (SDS) nebo Triton X-100 Pro izolaci DNA nebo RNA z rostlinnyacutech pletiv nebo živočišnyacutech tkaacuteniacute je

třeba nejdřiacuteve mechanickeacuteho narušeniacute ktereacute provaacutediacuteme buď mrazem ndash tekutyacutem dusiacutekem nebo

různyacutemi typy homogenizaacutetorů Buněčnyacute obsah včetně DNA se z lyzovanyacutech buněk uvolniacute do

extrakčniacuteho pufru kteryacute vždy musiacute obsahovat chelatačniacute činidlo ethylendiamintetraoctovou kyselinu

(EDTA) kteraacute vychytaacute veškereacute vaacutepenateacute ionty z extraktu Vaacutepenateacute ionty fungujiacute jako kofaktory

78

nukleas enzymů ktereacute štěpiacute nukleoveacute kyseliny a pokud by tyto enzymy byly během extrakce aktivniacute

naštěpily by veškereacute izolovaneacute nukleoveacute kyseliny Do extrakčniacuteho pufru se někdy přidaacutevajiacute naviacutec ještě

proteinasy enzymy štěpiacuteciacute proteiny Většina DNA je totiž obalenaacute histony a jejich odstraněniacute

proteinasou zvyacutešiacute čistotu izolovaneacute DNA

Jeden typ metod je založen na extrakci směsiacute fenolu a chloroformu Fenol se rozpouštiacute ve vodě i v

chloroformu preferuje ale chloroform Chloroform se jako organickeacute rozpouštědlo s vodou nemiacutesiacute

Přidaacuteme-li tedy směs fenolu a chloroformu k extraktu ze živeacute tkaacuteně veškereacute tuky přechaacutezejiacute do

chloroformu biacutelkoviny a čaacutest polysacharidů se působeniacutem organickyacutech rozpouštědel vysraacutežiacute a nukleoveacute

kyseliny zůstanou ve vodneacute faacutezi Po intenzivniacute extrakci se směs zcentrifuguje a vznikleacute faacuteze se od sebe

odděliacute Vysraacuteženeacute proteiny a sacharidy vytvořiacute na rozhraniacute biacutelou prstencovitou sraženinu Pro vysraacuteženiacute

nukleovyacutech kyselin z vodneacute faacuteze se použiacutevaacute absolutniacute ethanol s přiacutedavkem soli nebo isopropanol Po

intenzivniacute centrifugaci (14000 RPM) pak nukleovaacute kyselina vytvořiacute ve zkumavce opaleskujiacuteciacute pelet

kteryacute se ještě promyacutevaacute etanolem sušiacute a nakonec rozpouštiacute ve vodě nebo vhodneacutem pufru

Novějšiacute metody využiacutevajiacute adsorpce nukleovyacutech kyselin na silikaacutet v přiacutetomnosti chaotropniacutech soliacute jako

je třeba guanidin thiokyanaacutet Extrakt nukleovyacutech kyselin se smiacutechaacute se silikaacutetovou matriciacute v podobě

vrstvy silikaacutetovyacutech kuliček v přiacutetomnosti chaotropniacute soli Nukleoveacute kyseliny se navaacutežiacute na kuličky a ty se

pak promyacutevaacuteniacutem zbaviacute kontaminujiacuteciacutech proteinů polysacharidů a jinyacutech nečistot Nakonec se nukleoveacute

kyseliny z kuliček uvolniacute sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely roztoku Tato metoda je velice rychlaacute a efektivniacute a využiacutevaacute

se ve většině komerčniacutech setů pro izolaci nukleovyacutech kyselin např v diagnostickyacutech laboratořiacutech v

nemocniciacutech

Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace a čistoty nukleovyacutech kyselin

Jako důkaz přiacutetomnosti izolovaneacute DNA i kontrolu jejiacute čistoty se použiacutevaacute nejčastěji spektrofotometrie v

bliacutezkeacute UV oblasti Nukleoveacute kyseliny absorbujiacute nejintenzivněji světlo o vlnoveacute deacutelce 260 nm takže

hodnota absorbance je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Při stanoveniacute je nutneacute dbaacutet na čistotu

preparaacutetu protože rušiacute přiacutetomnost proteinů (280 nm) a aromatickyacutech laacutetek Pokud je DNA preparaacutet

čistyacute poměr A260A280 dosahuje hodnoty 18

cDNA=629∙A260-360∙A280 [ngμl]

Daleko citlivějšiacute stanoveniacute koncentrace DNA je pomociacute metody fluorimetrie kdy je měřena

fluorescence DNA po smiacuteseniacute se specifickyacutem interkalačniacutem barvivem tedy barvivem ktereacute se

vmezeřuje mezi baacuteze DNA

Pro měřeniacute v UV oblasti je třeba použiacutevat kyvety ktereacute jsou pro tuto oblast spektra určeneacute ndash obvykle

se jednaacute o kyvety křemenneacute či jinak upraveneacute Při použitiacute plastoveacute či obyčejneacute skleněneacute kyvety dochaacuteziacute

k absorpci UV zaacuteřeniacute materiaacutelem kyvety tudiacutež jiacutem paprsek neprojde a nelze stanovit absorbanci

měřeneacuteho vzorku (Obr 4A) Při použitiacute UV kyvety uvidiacutete hladkyacute průběh spektra (Obr 4B) Daacutele je třeba

daacutevat pozor na směr kteryacutem kyvetu do spektrofotometru vklaacutedaacutete Při špatneacutem vloženiacute kyvety opět

nelze stanovit absorbanci měřeneacuteho vzorku (Obr 4C)

79

Obr 4 UV spektra stejneacuteho vzorku DNA A ndash použitiacute nevhodneacute plastoveacute kyvety B ndash použitiacute UV kyvety

C ndash UV kyveta vloženaacute špatnyacutem směrem D ndash vzorek DNA s vysokou koncentraciacute kontaminujiacuteciacutech

proteinů Na obraacutezku B je vidět absorpčniacute maximum DNA při 260 nm

UacuteKOL Č 1 Izolace DNA z vepřoveacute sleziny a RNA z pekařskyacutech kvasnic

LABORATORNIacute POMŮCKY

Třeciacute misky s tloučkem Odměrneacute vaacutelce pH papiacuterky Skleněnaacute tyčinka Centrifugačniacute kyvety Kaacutedinky

Dřevěneacute prkeacutenko a nůž Skleněneacute zkumavky Varneacute baňky Špejle Chlazenaacute centrifuga Automatickeacute pipety a špičky

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Vepřovaacute slezina Pekařskeacute kvasnice Hydroxid sodnyacute Chlorid sodnyacute

Kyselina octovaacute Diethylether Ethanol Mořskyacute piacutesek

ROZTOKY

5 kyselina octovaacute

50 kyselina octovaacute

05 hydroxid sodnyacute

1 M chlorid sodnyacute

POJMY

Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci

Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem

POSTUP

80

IZOLACE RNA Z KVASNIC

Pozor s diethyletherem pracujte v digestoři

1 Do třeciacute misky nadrobte jedno baleniacute pekařskyacutech kvasnic přidejte lžičku mořskeacuteho piacutesku a

důkladně rozetřete Poteacute postupně přidejte 3 ml destilovaneacute vody a 3 ml diethyletheru Po

přiacutedavku vždy důkladně rozetřete

2 Do homogenaacutetu postupně přidejte 50 ml 05 NaOH a pokračujte v roztiacuteraacuteniacute asi ještě 15 min

Upravte pH pomociacute 5 kyseliny octoveacute na pH 6 (použijte pH papiacuterky)

3 Směs rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet

4 Směs centrifugujte při 9500 g a teplotě 4 degC po dobu 10 min

5 Supernatant odlijte do kaacutedinky a upravte na pH 35 pomociacute 50 kyseliny octoveacute ndash odměřte použiteacute

množstviacute Přidejte vychlazenyacute ethanol ndash stejnyacute objem jako kyseliny octoveacute - vyloučenaacute sraženina

představuje ribonukleoprotein

6 Sraženinu ribonukleoproteinu zcentrifugujte při 2000 g 4 degC 10 min Supernatant teacuteměř celyacute

odlijte Ribonukleoprotein rozmiacutechejte ve zbytku supernatantu a naacutesledně rozdělte do třiacute frakciacute

(největšiacute množstviacute do varneacute baňky menšiacute množstviacute do velkeacute zkumavky a nejmeacuteně do maleacute

zkumavky) a uchovejte při 4 degC pro dalšiacute experimenty

IZOLACE DNA ZE SLEZINY

1 Slezinu z baliacutečku nakraacutejejte a naacutesledně v třeciacute misce rozetřete s trochou mořskeacuteho piacutesku na jemnou

kaši

2 Přidejte 100 ml vychlazeneacuteho 1 M NaCl - postupně po malyacutech daacutevkaacutech a za staacuteleacuteho roztiacuteraacuteniacute

Homogenizujte 15 min

3 Homogenaacutet rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet

4 Homogenaacutet centrifugujte při 5000 g 10 min 4 degC Mezitiacutem si připravte 600 ml vychlazeneacute

destilovaneacute vody do 1 l kaacutedinky

5 Supernatant pomalu v tenkeacutem proudu kontinuaacutelně nalijte do vychlazeneacute destilovaneacute vody poteacute

velmi jemně promiacutechejte pomociacute dřevěneacute špejle DNA se sraacutežiacute ve formě opaleskujiacuteciacutech vlaacuteken

6 Za použitiacute dřevěneacute špejle naviacutejejte vlaacutekna DNA a ty přenaacutešejte do varneacute baňky do velkeacute a maleacute

zkumavky a uchovejte při 4 degC pro spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace DNA

UacuteKOL Č 2 Důkaz nukleovyacutech kyselin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Vodniacute laacutezeň

Vařič

Zpětnyacute chladič

Stojany

Svorky

Varneacute kamiacutenky

Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)

Skleněneacute zkumavky

Špachtle

Automatickeacute pipety a špičky

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

81

Hydroxid sodnyacute

Kyselina siacuterovaacute

Uhličitan sodnyacute

Kyselina chlorovodiacutekovaacute

Dusičnan střiacutebrnyacute

Koncentrovanyacute amoniak

Folinovo činidlo

Difenylamin

ROZTOKY

5 kyselina siacuterovaacute

05 hydroxid sodnyacute

Difenylaminoveacute činidlo

5 dusičnan střiacutebrnyacute

POSTUP

ODLIŠENIacute DNA A RNA

DNA a RNA lze odlišit podle vaacutezaneacuteho sacharidu na zaacutekladě barevnyacutech reakciacute ktereacute poskytujiacute ribosa a

2-deoxyribosa s difenylaminem Zatiacutemco RNA poskytuje s difenylaminem zeleneacute zbarveniacute DNA reaguje

modře

Pozor pracujete s difenylaminem pracujte v rukaviciacutech a v digestoři

1) K frakciacutem RNA a DNA ve většiacutech zkumavkaacutech přidejte 1 ml 05 NaOH a po promiacutechaacuteniacute a rozpuštěniacute

přidejte 1 ml difenylaminoveacuteho činidla

2) Reakce inkubujte na vrouciacute vodniacute laacutezni minimaacutelně 20 min pak pozorujte vyacutevoj zbarveniacute

STABILITA NUKLEOVYacuteCH KYSELIN

Hlavniacute uacutelohou DNA je uchovat genetickou informaci což je zabezpečeno mimo jineacute vysokou stabilitou

fosfodiesteroveacute vazby Zatiacutemco v alkalickeacutem prostřediacute se DNA jen denaturuje RNA se rozštěpiacute až na

jednotliveacute nukleotidy Kyselou hydrolyacutezou se štěpiacute obě nukleoveacute kyseliny ale rozdiacutelnyacutem způsobem

1) K frakciacutem DNA a RNA ve varnyacutech baňkaacutech přidejte 30 ml 5 kyseliny siacuteroveacute a pod zpětnyacutem chladičem

povařte 30 min Nezapomeňte do baňky vložit varneacute kamiacutenky

2) Ziacuteskaneacute hydrolyzaacutety rozdělte po 1 ml do zkumavek (3 zkumavky pro DNA 3 zkumavky pro RNA) a

použijte pro dalšiacute analyacutezy

DŮKAZ PURINOVYacuteCH BAacuteZIacute NUKLEOVYacuteCH KYSELIN

Purinoveacute baacuteze tvořiacute nerozpustneacute soli střiacutebrneacute a měďneacute

82

1) K prvniacutem dvěma zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA (z předchoziacuteho pokusu) přidaacutevejte po

kapkaacutech amoniak až do alkalickeacute reakce (detekujte pH papiacuterkem) a 05 ml 5 roztoku AgNO3

pozorujte vznik jemneacute biacuteleacute vločkoviteacute sraženiny

2) Dalšiacute dvě zkumavky s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přiveďte k varu a přidejte 1 ml 10 CuSO4 poteacute

postupně přidaacutevejte pevnyacute Na2SO3 až dokud nevznikne tmavě žlutohnědaacute sraženina

Guanin redukuje Folinovo činidlo za vzniku modreacuteho zbarveniacute

3) Ke třetiacutem zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přidejte 1 ml Folinova činidla promiacutechejte a po

špetkaacutech přidaacutevejte na nakloněnou stěnu zkumavky pevnyacute Na2CO3 Vznikaacute intenzivně modreacute

zbarveniacute

UacuteKOL Č 3 Spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace nukleovyacutech kyselin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Křemennaacute kyveta

Stolniacute spektrofotometr

Automatickeacute pipety a špičky

Izolovanaacute DNA a RNA

POSTUP

1) K RNA a DNA v malyacutech zkumavkaacutech přidejte 05 ml 05 NaOH

2) Do 1 cm křemenneacute kyvety napipetujte 2 ml 05 NaOH a přidejte 20 microl alkalickeacuteho roztoku DNA

nebo RNA Jako slepou reakci použijte 05 NaOH

3) Proměřte absorpčniacute spektrum v UV oblasti v rozsahu 200-290 nm Pomociacute šipek na

spektrofotometru odečtěte hodnoty A260 a A280 Spektrum si vyfoťte

Obr 5 UV-spektrum DNA a RNA

83

VYHODNOCENIacute

1 Pomociacute vyacuteše uvedeneacuteho vzorce určete koncentraci a čistotu vaacutemi izolovanyacutech vzorků DNA

Vysvětlete co může byacutet přiacutečinou pokud je hodnota čistoty vyššiacute nebo nižšiacute než 18

2 Do protokolu zaznamenejte pozorovaneacute spektrum pro DNA i RNA

3 Zhodnoťte vyacutesledek důkazovyacutech reakciacute

7 Destilace

Destilace je metoda užiacutevanaacute k děleniacute a čištěniacute směsi kapalin ktereacute se navzaacutejem lišiacute bodem varu

Všeobecně platiacute že těkavějšiacute složky směsi přechaacutezejiacute v paacutery snadněji než složky meacuteně těkaveacute Plynnaacute faacuteze

vyskytujiacuteciacute se nad kapalinou maacute tedy jineacute složeniacute než kapalnaacute směs a destilaacutet (kondenzaacutet) vzniklyacute

kondenzaciacute těchto par bude bohatšiacute na těkavějšiacute složku

Chceme-li dosaacutehnout dokonaleacuteho rozděleniacute směsi dvou kapalin jedinou destilaciacute v jednoducheacute

aparatuře musiacute se jejich body varu lišit alespoň o 50 degC a destilovaneacute laacutetky nesmějiacute vytvaacuteřet azeotropniacute

směs (azeotrop) Azeotrop lze definovat jako směs s konstantniacutem bodem varu jejiacutež složky od sebe nelze

oddělit jednoduchou destilaciacute Dle povahy kapalneacute směsi je třeba volit vhodnou destilačniacute metodu pro

odděleniacute složek směsi

Je-li kapalina znečištěna pouze malyacutem množstviacutem těkavyacutech laacutetek pak je možneacute ji čistit jednoduchou

destilaciacute nebo pouhyacutem odpařovaacuteniacutem Jednaacute-li se však o směs laacutetek s velmi bliacutezkyacutemi body varu pak je

třeba použiacutet tzv frakčniacute destilaci (neboli rektifikaci) Je-li destilovanaacute laacutetka termicky maacutelo stabilniacute a

rozklaacutedaacute se při nižšiacute teplotě než je jejiacute bod varu pak je nutneacute použiacutet destilaci vakuovou Vakuovaacute

84

destilace probiacutehaacute za sniacuteženeacuteho tlaku ktereacuteho lze dosaacutehnout pomociacute vakuoveacute pumpy Často využiacutevanyacutem

zařiacutezeniacutem pro vakuovou destilaci je vakuovaacute rotačniacute odparka Destilace s vodniacute parou se použiacutevaacute k

odděleniacute těch laacutetek ktereacute těkajiacute s vodniacute paacuterou při nižšiacute teplotě než je jejich bod varu

Pro uacutečely opětovneacuteho zkapalněniacute par destilovaneacute kapaliny se v laboratorniacutech podmiacutenkaacutech použiacutevajiacute

chladiče u kteryacutech se rozlišuje několik druhů Paacutery vysokovrouciacutech laacutetek (s bodem varu nad 150 degC)

kondenzujiacute ve vzdušneacutem chladiči (Obr 1A) v ostatniacutech přiacutepadech se použiacutevaacute Liebigův chladič kteryacutem

proteacutekaacute studenaacute voda (Obr 1B) Ještě uacutečinnějšiacute je chladič kuličkovyacute (Obr 1C) nebo spiraacutelovyacute (Obr 1D)

kteryacute se při sestavovaacuteniacute destilačniacute aparatury musiacute postavit do šikmeacute polohy tak aby se v něm nezdržoval

kondenzaacutet Variace spiraacuteloveacuteho chladiče je rovněž často využiacutevaacutena u vakuoveacute rotačniacute odparky

Obr 1 Chladiče A ndash vzdušnyacute chladič B ndash Liebigův chladič C ndash kuličkovyacute chladič D ndash spiraacutelovyacute chladič

Šipky naznačujiacute směr toku chladiacuteciacuteho meacutedia (vody)

Destilace za normaacutelniacuteho tlaku

Destilace za normaacutelniacuteho tlaku je nejběžnějšiacute druh destilace a použiacutevaacute se všude tam kde kapalina přechaacuteziacute

snadno v paacutery při teplotě za ktereacute se neniacute třeba obaacutevat rozkladu destilovaneacute laacutetky Destilačniacute aparatura

(Obr 2) se sklaacutedaacute z varneacute baňky přiacutepadně z baňky frakčniacute Varnaacute baňka se nevoliacute přiacuteliš velkaacute a plniacute se

maximaacutelně do 34 objemu Baňka se uzaviacuteraacute přes Claisenův naacutestavec na kteryacute je napojen teploměr pro

měřeniacute teploty a chladič pro kondenzaci par

Jelikož maacute při destilaci směsi vrouciacute kapalina obvykle vyššiacute bod varu než kondenzaacutet je vhodnějšiacute

neponořovat teploměr do kapaliny nyacutebrž odečiacutetat teplotu odvaacuteděnyacutech par Na konci chladiče je obvykle

upevněna alonž pomociacute niacutež steacutekaacute kondenzaacutet do jiacutemaciacute naacutedoby (předloha neboli kondenzačniacute baňka)

Velice vyacutehodneacute jsou aparatury zaacutebrusoveacute obzvlaacuteště při praacuteci s agresivniacutemi laacutetkami

V dokonale hladkyacutech naacutedobaacutech může při zahřiacutevaacuteniacute kapalin dojiacutet k tzv utajeneacutemu varu Je to metastabilniacute

stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute

prudkyacute var vzkypěniacute a přetečeniacute destilovaneacute směsi do předlohy Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu

vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute

cihla varneacute kamiacutenky apod)

85

Obr 2 Destilačniacute aparatura za normaacutelniacuteho tlaku A ndash vařič B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek

D ndash Claisenův naacutestavec E ndash teploměr F ndash Liebigův chladič G ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič H ndash alonž

I ndash Erlenmayerova baňka

Destilace s vodniacute paacuterou

Podle Daltonova zaacutekona je tlak nad směsiacute dvou nebo několika kapalin roven součtu parciaacutelniacutech tlaků

jednotlivyacutech složek Jelikož var kapaliny nastane v okamžiku kdy se tenze jejiacute paacutery rovnaacute okolniacutemu ndash

atmosfeacuterickeacutemu tlaku je zřejmeacute že bod varu takoveacute směsi bude nižšiacute než body varu jednotlivyacutech

oddělenyacutech složek

Jako přiacuteklad lze pro jednoduchost uveacutest směs anilinu a vody kteraacute vře při 98 degC kdy tenze vodniacute paacutery

činiacute 942middot104 Pa a tlak par anilinu je 707middot103 Pa Bod varu samotneacuteho anilinu je roven 1844 degC Destilace

s vodniacute parou je tedy založena na využitiacute Daltonova zaacutekona Použiacutevaacute se hlavně v organickeacute chemii Tiacutemto

způsobem je možno předestilovat laacutetky ktereacute majiacute bod varu i vyššiacute než 200 degC při teplotaacutech nižšiacutech než

100 degC a uchraacutenit je tak před nežaacutedouciacutem rozkladem

Při destilaci s vodniacute parou se použiacutevajiacute aparatury sestaveneacute dle obraacutezku 3 Aparatura se sklaacutedaacute z vyviacuteječe

vodniacute paacutery kteryacutem je varnaacute baňka uzavřenaacute 2x vrtanou zaacutetkou Jedniacutem otvorem prochaacuteziacute dlouhaacute

skleněnaacute trubice sahajiacuteciacute až ke dnu naacutedoby Je to tzv pojistnaacute trubice a jejiacutem uacutekolem je zabraacutenit při

naacutehleacutem poklesu tlaku ve vyviacuteječi nasaacutetiacute kapaliny z destilačniacute baňky Podtlak se vyrovnaacute nasaacutetiacutem vzduchu

pojistnou trubiciacute Baňky i chladič jsou uchyceny pomociacute laboratorniacutech držaacuteků a laboratorniacutech spojek do

laboratorniacutech stojanů pro zajištěniacute stability celeacute aparatury

86

Vodniacute paacutera probublaacutevaacute destilačniacute baňkou kteraacute je zahřiacutevaacutena souběžně s vyviacuteječem vodniacute paacutery Destilačniacute

baňka je většinou upevněna vzhledem k ostatniacute aparatuře do šikmeacute polohy proto aby kapalina

rozstřikovanaacute proudem vodniacute paacutery nevnikla do chladiče a neznečišťovala tak kondenzaacutet Dalšiacute možnostiacute

prevence znečištěniacute kondenzaacutetu je použitiacute Claisenova naacutestavce kteryacute zvětšuje vzdaacutelenost mezi kapalinou

a uacutestiacutem chladiče Chladič byacutevaacute standardně zakončen alonžiacute a jiacutemaciacute naacutedobou

Obr 3 Destilace s vodniacute parou A ndash vařič nebo topneacute hniacutezdo B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek

D ndash pojistnaacute trubice a trubice pro vedeniacute vodniacute paacutery E ndash trojhrdlaacute baňka F ndash Claisenův naacutestavec

G ndash teploměr H ndash Liebigův chladič I ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič J ndash alonž K ndash Erlenmayerova baňka

UacuteKOL Č 1 Izolace hřebiacutečkoveacute silice z hřebiacutečku destilaciacute s vodniacute parou

V tomto cvičeniacute lze izolovat silice z dalšiacutech volitelnyacutech zdrojů (levandule kmiacuten apod)

teoretickaacute přiacuteprava je zde hodnocena 20 kladnyacutemi body

Hřebiacutečkovaacute silice je homogenniacute směs o složeniacute eugenol (85-90 ) acetyleugenol (9-10 ) a maleacute

množstviacute jinyacutech laacutetek Laacutetky přiacutetomneacute v teacuteto směsi majiacute teploty varu 254 degC pro eugenol a 281-286 degC pro

acetyleugenol Obě tyto laacutetky jsou ve vodě pouze velmi maacutelo rozpustneacute Hustota těchto laacutetek se

pohybuje v rozmeziacute 1079 gmiddotml-1 pro acetyleugenol a 1067 gmiddotml-1 pro eugenol při 25degC

87

Při teplotě varu vody však obě tyto laacutetky majiacute značnou tenzi par a lze je proto z hřebiacutečku snadno

vydestilovat s vodniacute parou při teplotě nižšiacute než 100 degC Ze ziacuteskaneacute vodniacute emulze se silice vyextrahuje do

vhodneacuteho rozpouštědla Naacuteslednyacutem oddestilovaacuteniacutem rozpouštědla z extraktu je dociacuteleno jeho zahuštěniacute

Tiacutemto postupem lze ziacuteskat čistou hřebiacutečkovou silici sklaacutedajiacuteciacute se převaacutežně z eugenolu a acetyleugenolu

Eugenol je fenolickaacute laacutetka obsaženaacute hlavně v nezralyacutech plodech rostlin čeledi Myrtaceae jako je Pimento

officinalis či Caryophyllum aromaticum u naacutes znaacutemyacutech jako noveacute kořeniacute (jamajskyacute pepř) a hřebiacuteček

Z pohledu chemickeacuteho se jednaacute o derivaacutet guajakolu s allylovyacutem řetězcem kteryacute naacuteležiacute mezi

fenylpropanoidy Vzhledem se jednaacute o bezbarvou až bledě žlutou olejovitou kapalinu přiacutejemneacute

hřebiacutečkoveacute vůně V současneacute době se použiacutevaacute v zubniacutem leacutekařstviacute jako lokaacutelniacute anestetikum a rovněž

působiacute jako aktivaacutetor žaludečniacutech traacuteviciacutech enzymů a s tiacutem takeacute souvisiacute obliba těchto druhů kořeniacute teacuteměř

ve všech světovyacutech kuchyniacutech

LABORATORNIacute POMŮCKY

Alonž (velkaacute a malaacute)

Claisenův naacutestavec (velkyacute a malyacute)

Děliacuteciacute naacutelevka se skleněnou zaacutetkou (250 ml)

Erlenmayerovy baňky (100 ml)

Filtračniacute kruh středniacute

Gumoveacute hadice

Hrnec pro vodniacute laacutezeň

Kaacutedinky (50 ml 100 ml 250 ml)

Laboratorniacute lžička

Laboratorniacute spojky

Laboratorniacute stojany

Laboratorniacute svorka malaacute

Laboratorniacute svorka pro chladič

Laboratorniacute svorky středniacute

Zvedaacutek pro topneacute hniacutezdo

Liebigův chladič (velkyacute a malyacute)

Mikrozkumavka

Odměrnyacute vaacutelec (25 ml)

Pasteurova pipeta

Skleněneacute zaacutetky 1415

Skleněneacute kuličkyvarneacute kamiacutenky

Teploměr do 150degC

Třeciacute miska s tloučkem

Topneacute hniacutezdo na 250ml baňku

Topneacute hniacutezdo na 500ml baňku

Trojhrdlaacute baňka (500 ml)

Varneacute baňky (100 ml 250 ml)

Vařič

Vaacuteženka

Vyviacuteječ paacutery (zaacutetka + skleněnaacute trubice)

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Hřebiacuteček

Hexan

POSTUP

POZOR Hexan je hořlavina I třiacutedy nepoužiacutevejte v bliacutezkosti praacutece s niacutem otevřeneacuteho ohně

Zabraňte aby se dostala voda dovnitř topneacuteho hniacutezda

Pokud se tak stane okamžitě odpojte hniacutezdo z elektrickeacute siacutetě

1 Navažte 10 g hřebiacutečku a důkladně jej rozetřete v třeciacute misce za pomoci tloučku

2 Sestavte destilačniacute aparaturu pro destilaci s vodniacute parou dle obraacutezku 3 Jelikož se jednaacute o

zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Chladič napojte dle šipek na přiacutevod

chladiciacute vody a odvodniacute hadičku z chladiče umiacutestěte do odpadu Obě baňky umiacutestěte do topnyacutech

hniacutezd Zaacutebrusy promažte jemnou vrstvou silikonu Aparaturu sestavujte souběžně s umiacutestěniacutem

88

chemikaacuteliiacute do přiacuteslušnyacutech baněk (popsaacuteno v bodě 3 a 4) Po sestaveniacute nechte aparaturu zkontrolovat

vedouciacutem cvičeniacute

3 Vyviacuteječ vodniacute paacutery naplňte do ⅔ destilovanou vodou a na jeho dno umiacutestěte skleněneacute kuličky (varneacute

kamiacutenky)

4 Do trojhrdleacute baňky nasypte rozetřenyacute hřebiacuteček a přilijte 100 ml destilovaneacute vody

5 Miacuternyacutem proudem pusťte do chladiče vodu a zapněte vyhřiacutevaacuteniacute vyviacuteječe vodniacutech par na plnyacute vyacutekon

Zaacuteroveň zapněte vyhřiacutevaacuteniacute trojhrdleacute baňky na frac12 vyacutekon V průběhu destilace neustaacutele kontrolujte

aparaturu přiacutepadně regulujte teplotu vyhřiacutevaacuteniacute dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute

6 Po přibližně 30 minutaacutech na zaacutekladě pokynů vedouciacuteho cvičeniacute ukončete destilaci a nechte

destilačniacute aparaturu ochladit

7 Ze ziacuteskaneacute směsi vody a silice vyextrahujte silici hexanem dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu

Předestilovanou směs nalijte do uzavřeneacute děliacuteciacute naacutelevky přidejte k niacute 15 ml hexanu a po uzavřeniacute

naacutelevky zaacutetkou obsah důkladně protřepte (viz uacuteloha č 5 ndash Extrakce)

Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru a

otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte dostatečnyacute

přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna

Po důkladneacutem protřepaacuteniacute vyčkejte až se v naacutelevce vytvořiacute rozhraniacute dvou vrstev Spodniacute vrstvu tj

vodu se zbytkem silice odlijte do kaacutedinky Spolu se spodniacute vrstvou můžete odliacutet i malou čaacutest horniacute

vrstvy pro zajištěniacute že v horniacute vrstvě nebude ani čaacutest spodniacute vrstvy Roztok silice v hexanu (horniacute

vrstva) pak přelijte do sucheacute Erlenmayerovy baňky I minimaacutelniacute množstviacute vody způsobiacute zakaleniacute

silice po oddestilovaacuteniacute hexanu Extrakci zopakujte ještě dvakraacutet vždy s novyacutem podiacutelem hexanu kteryacute

přidaacutevaacutete k vodneacute faacutezi Jednotliveacute podiacutely silice v hexanu spojte dohromady

8 Sestavte aparaturu pro destilaci za normaacutelniacuteho tlaku podle obraacutezku 2 Jelikož se jednaacute

o zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Baňku miacutesto do topneacuteho hniacutezda

umiacutestěte do vodniacute laacutezně (hrnec s vodou umiacutestěnyacute na vařiči) Roztok silice v hexanu přelijte do maleacute

zaacutebrusoveacute baňky (100 ml) na kterou nasadiacutete Claisenův naacutestavec s vodniacutem chladičem zakončenyacutem

alonžiacute a baňkou na kondenzaacutet

9 Baňku zahřiacutevejte opatrně na vodniacute laacutezni (vařič s hrncem) Během destilace je nutno regulovat

teplotu vodniacute laacutezně Udržujte ji mezi 80-90 degC voda tedy nesmiacute vřiacutet Zaacuteroveň sledujte teplotu v

destilačniacute aparatuře a v průběhu destilace odečtěte na teploměru teplotu varu hexanu Jakmile

přestane hexan destilovat destilaci zastavte a nechte aparaturu zchladnout

10 Pomociacute Pasteurovy pipety převeďte silici do předem zvaacuteženeacute mikrozkumavky (na analytickyacutech

vahaacutech) a určete jejiacute objem (podle stupnice na mikrozkumavce) a hmotnost (zvaacuteženiacutem na

analytickyacutech vahaacutech) Oddestilovanyacute hexan přelijte do laacutehve k tomu určeneacute

VYHODNOCENIacute

1 Vypočiacutetejte vyacutetěžek hřebiacutečkoveacute silice na jeden gram odvaacuteženeacuteho hřebiacutečku

2 Vypočiacutetejte hustotu hřebiacutečkoveacute silice

3 Stanovte teplotu varu hexanu a srovnejte ji s tabulkovou hodnotou

4 Zamyslete se nad tiacutem proč je vyacutehodnějšiacute destilaci s vodniacute parou provaacutedět vyacuteše popsanyacutem a

provedenyacutem způsobem než destilovat danou laacutetku společně s vodou v jedneacute baňce

5 Do protokolu se pokuste odvodit systematickeacute naacutezvy eugenolu a acetyleugenolu dle platneacuteho

naacutezvosloviacute

89

V přiacutepadě že jste pracovali s alternativniacutem vyacutechoziacutem materiaacutelem otaacutezky ve vyhodnoceniacute analogicky

upravte

90

8 Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu precipitačniacute techniky dialyacuteza

centrifugace ultrafiltrace

Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu

viz kapitola 6 Izolace nukleovyacutech kyselin

- Mletiacute homogenizace centrifugace

Precipitačniacute metody

V počaacutetečniacutech faacuteziacutech izolaciacute biopolymerů jsou většinou použiacutevaacuteny meacuteně pracneacute metody faacutezoveacute separace

jako jsou precipitace (frakcionace) dialyacuteza či vsaacutedkovaacute adsorpce Tyto metody nemajiacute zpravidla velkeacute

rozlišeniacute umožňujiacute však snadneacute a rychleacute zakoncentrovaacuteniacute preparaacutetu po zaacutekladniacute extrakci biologickeacuteho

materiaacutelu Sraacuteženiacute se provaacutediacute pomociacute neutraacutelniacutech soliacute změnou pH organickyacutemi rozpouštědly či

teplotou

Rozpustnost proteinů ve vodnyacutech roztociacutech zaacutevisiacute na jejich solvatačniacutem obalu tj vrstvě molekul vody

a iontů ktereacute obalujiacute jejich molekuly Přiacutečinou solvatačniacutech obalů jsou elektrostatickeacute siacutely mezi polaacuterniacutemi

strukturami proteinů a dipoacutely vody Rozpustnost proteinů se s rostouciacute koncentraciacute soliacute zpravidla

nejprve zvyšuje (vsolovaciacute efekt) prochaacuteziacute maximem a posleacuteze klesaacute (vysolovaciacute efekt) Vsolovaacuteniacute je

způsobeno vytvořeniacutem iontoveacuteho oblaku kolem ionizovanyacutech skupin biopolymerů ndash dochaacuteziacute ke sniacuteženiacute

interakce nabityacutech skupin biopolymerů mezi sebou a zvyacutešeniacute interakciacute s rozpouštědlem Dalšiacutem

přiacutedavkem neutraacutelniacute soli se snižuje tloušťka solvatačniacuteho obalu a efektivniacute koncentrace vody a tiacutem se

snižuje i rozpustnost proteinu Charakter zaacutevislosti rozpustnosti na koncentraci soli je určen nejen typem

biopolymeru ale i typem soli a hodnotou pH Nejnižšiacute je rozpustnost v izoelektrickeacutem bodě tj hodnota

pH při ktereacute maacute molekula biopolymeru neutraacutelniacute naacuteboj

Při frakcionaci organickyacutemi rozpouštědly miacutesitelnyacutemi s vodou (methanol ethanol aceton) se využiacutevaacute

rozdiacutelnaacute rozpustnost proteinů v těchto rozpouštědlech a ve vodě Zvyšovaacuteniacutem koncentrace organickeacuteho

rozpouštědla se zmenšuje i solvatačniacute obal kolem molekul proteinů což nakonec vede k jejich vysraacuteženiacute

Frakcionace organickyacutemi rozpouštědly se může kombinovat se změnami koncentrace soliacute pH a teploty

Tepelnaacute denaturace nežaacutedouciacutech laacutetek

Tato metoda se použiacutevaacute zejmeacutena při izolaci některyacutech termostabilniacutech enzymů v počaacutetečniacutech faacuteziacutech

purifikačniacuteho procesu Často se do roztoku přidaacutevaacute substraacutet koenzym nebo inhibitor přiacuteslušneacuteho

enzymu neboť přiacutetomnost těchto laacutetek vede k tvorbě komplexů enzym ndash ligand ktereacute se zpravidla

vyznačujiacute zvyacutešenou odolnostiacute vůči denaturačniacutem vlivům Roztok je zahřiacutevaacuten po jistou dobu na určitou

teplotu pak je rychle ochlazen v ledoveacute laacutezni a koagulovaneacute balastniacute biopolymery zejmeacutena termolabilniacute

proteiny se odstraniacute centrifugaciacute nebo filtraciacute Jako přiacuteklad můžeme uveacutest přiacutepravu kvasničneacute

alkoholdehydrogenasy kdy se extrakt v prostřediacute pyrofosfaacutetoveacuteho pufru zahřeje po dobu 15 minut na

teplotu 55 C na vodniacute laacutezni a balastniacute proteiny se odstraniacute centrifugaciacute

91

Vysolovaacuteniacute biopolymerů neutraacutelniacutemi solemi

Precipitovatelnost určiteacuteho proteinu z vodneacuteho roztoku je zaacutevislaacute na druhu použiteacute soli iontoveacute siacutele

hodnotě pH teplotě a koncentraci proteinů Při vysolovaciacutem efektu se uplatňuje daleko viacutece povaha

aniontu než kationtu Dvojmocneacute a viacutecemocneacute anionty precipitujiacute proteiny většinou mnohem uacutečinněji

než anionty jednomocneacute Nejčastěji použiacutevanou soliacute pro vysolovaacuteniacute biopolymerů je siacuteran amonnyacute Jeho

vyacutehodou je značnaacute rozpustnost (např ve srovnaacuteniacute s Na2SO4) kteraacute je jen nepatrně zaacutevislaacute na teplotě a

malyacute denaturačniacute vliv Doporučuje se použiacutevat dostatečně čistyacute siacuteran amonnyacute bez obsahu kovovyacutech

iontů ktereacute by mohly interagovat s proteiny a katalyzovat některeacute oxidačniacute reakce Jineacute soli se použiacutevajiacute

jen ve speciaacutelniacutech přiacutepadech např siacuteran hořečnatyacute k izolaci -globulinoveacute frakce ze seacutera nebo chlorid

sodnyacute k precipitaci fibrinogenu Diacuteky sveacute velkeacute kapacitě a tlumiveacute schopnosti by byly fosforečnany

ideaacutelniacutemi sraacutežedly ale pro svou špatnou rozpustnost se v praxi použiacutevajiacute jen velmi omezeně Často

použiacutevanou soliacute pro precipitaci některyacutech enzymů je i chlorid manganatyacute

Vlastniacute precipitace se provaacutediacute tak že se do roztoku biopolymerů sůl zpravidla přidaacutevaacute po malyacutech daacutevkaacutech

v pevneacutem stavu nebo jako nasycenyacute vodnyacute roztok za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute aby nedošlo k lokaacutelniacutemu

přesyceniacute Vysolovaacuteniacute probiacutehaacute při konstantniacute teplotě chlazeniacute neniacute vždy nezbytneacute Optimaacutelniacute

koncentračniacute rozsah pro frakcionaci daneacuteho proteinu je nutno najiacutet empiricky Množstviacute siacuteranu

amonneacuteho potřebneacuteho k dosaženiacute určiteacuteho stupně nasyceniacute lze snadno zjistit z tabulky 3 Po přidaacuteniacute

takoveacuteho množstviacute siacuteranu amonneacuteho ktereacute odpoviacutedaacute 30 množstviacute potřebneacuteho ke vzniku nasyceneacuteho

roztoku teacuteto soli (v praxi označovaacuteno jako 30 nasyceniacute) se sraacutežejiacute nukleoveacute kyseliny a poměrně maacutelo

proteinů Mezi 30ndash75 nasyceniacute pak precipituje většina proteinů V tomto rozmeziacute je třeba nasyceniacute

zvyšovat po poměrně malyacutech daacutevkaacutech Po přidaacuteniacute přiacuteslušneacuteho množstviacute soli se roztok biopolymeru miacutechaacute

ještě asi 20 minut a precipitaacutet se odděliacute centrifugaciacute Pokud je danyacute biopolymer obsažen v precipitaacutetu

lze po rozpuštěniacute sraženiny ziacuteskat jeho koncentrovanyacute roztok Siacuteran amonnyacute se z roztoku odděliacute většinou

dialyacutezou gelovou chromatografiiacute nebo ultrafiltraciacute

92

Tab 3 Množstviacute pevneacuteho siacuteranu amonneacuteho ktereacute je třeba přidat k jednomu litru roztoku aby se

dosaacutehlo žaacutedaneacute změny v procentech saturace roztoku siacuteranem amonnyacutem

Vyacuteslednaacute koncentrace siacuteranu amonneacuteho ( saturace)

10 15 20 25 30 33 35 40 45 50 55 60 65 70 75 80 85 90 95 100

Vyacutec

ho

ziacute k

on

cen

trac

e s

iacuteran

u a

mo

nn

eacuteh

o (

s

atu

race

)

0 56 84 114 144 176 196 209 243 277 313 351 390 430 472 516 561 610 662 713 767

10 28 57 86 118 137 150 183 216 251 288 326 365 406 449 494 540 592 640 694

15 28 57 88 107 120 153 185 220 256 294 333 373 415 459 506 556 605 657

20 29 59 78 91 123 155 189 225 262 300 340 382 424 471 520 569 619

25 30 49 61 93 125 158 193 230 267 307 348 390 436 485 533 583

30 19 30 62 94 127 162 198 235 273 314 356 401 449 496 546

33 12 43 74 107 142 177 214 252 292 333 378 426 472 522

35 31 63 94 129 164 200 238 278 319 364 411 457 506

40 31 63 97 132 168 205 245 285 328 375 420 469

45 32 65 99 134 171 210 250 293 339 383 431

50 33 66 101 137 176 214 256 302 345 392

55 33 67 103 141 179 220 264 307 353

60 34 69 105 143 183 227 269 314

65 34 70 107 147 190 232 275

70 35 72 111 153 194 237

75 36 74 115 155 198

80 38 77 117 157

85 39 77 118

90 38 77

95 39

Sraacuteženiacute biopolymerů ostatniacutemi laacutetkami

Poměrně starou metodou je precipitace biopolymerů organickyacutemi rozpouštědly Tyto laacutetky snižujiacute

dielektrickou konstantu prostřediacute tiacutem přispiacutevajiacute ke sniacuteženiacute rozpustnosti a k vysraacuteženiacute biopolymeru

(zvyšujiacute se elektrostatickeacute interakce mezi nabityacutemi skupinami biopolymeru a molekuly se pak snaacuteze

shlukujiacute do precipitujiacuteciacutech agregaacutetů)

Při izolaci nukleovyacutech kyselin se použiacutevaacute sraacuteženiacute koncentrovanyacutem ethanolem (pro kvantitativniacute

odstraněniacute nukleovyacutech kyselin z roztoku se často použiacutevajiacute ribonukleasy a deoxyribonukleasy) Při

separaci proteinů se organickaacute rozpouštědla využiacutevajiacute maacutelo je zde nebezpečiacute denaturace ktereacute se

snižuje udržovaacuteniacutem roztoku při teplotě 0C Ethanolovaacute precipitace maacute vyacutehodu v tom že odpadaacute potřeba

dialyacutezy Kromě ethanolu se předevšiacutem pro frakcionaci plasmovyacutech (seacuterovyacutech) proteinů použiacutevaacute

methanol aceton a ether Při separaci citlivějšiacutech proteinů jsou organickaacute rozpouštědla nahrazovaacutena

některyacutemi kyselinami jako je kyselina kaprylovaacute rivanol (2-ethoxy-69-diaminoakridinlaktaacutet) nebo

organickyacutemi polymery např polyethylenglykolem

Ke zvyacutešeniacute specifičnosti sraacuteženiacute je možneacute do roztoku přidat specifickeacute ligandy biacutelkovin např kofaktory

nebo zinečnateacute ionty V posledniacute době se takeacute začal pro některeacute kyseleacute proteiny použiacutevat bazickyacute

protamin sulfaacutet niacutezkomolekulaacuterniacute protein izolovanyacute z rybiacuteho spermatu Princip kyseleacute či bazickeacute

frakcionace spočiacutevaacute v pomaleacutem okyseleniacute či zalkalizovaacuteniacute roztoku biopolymerů na určitou hodnotu pH

pomociacute silneacute kyseliny či zaacutesady na ktereacute se ponechaacute po určitou dobu (1 hod) a po odstraněniacute vysraacuteženyacutech

balastů se vraacutetiacute na původniacute hodnotu

93

Pokud je ciacutelem kvantitativniacute odděleniacute biopolymerů z roztoku tzn deproteinaci je třeba použiacutet

drastičtějšiacutech metod sraacuteženiacute Lze využiacutet např sraacutežeciacute schopnost iontů těžkyacutech kovů (Hg2+ Pb2+ Cd2+) nebo

složitějšiacutech aniontů ktereacute tvořiacute s proteiny těžko rozpustneacute komplexy (kyseliny trichloroctovaacute pikrovaacute

chloristaacute fosfowolframovaacute atd) Tyto metody jsou použitelneacute tehdy když neniacute zaacutejem o biopolymery ale

naopak o niacutezkomolekulaacuterniacute složky biologickeacuteho materiaacutelu

Dialyacuteza

Tato separačniacute technika využiacutevaacute difuacuteze niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek membraacutenou nepropustnou pro velkeacute

molekuly a čaacutestice z roztoku o vyššiacute koncentraci do roztoku o koncentraci nižšiacute V okamžiku kdy se

koncentrace laacutetek prochaacutezejiacuteciacutech membraacutenou na obou stranaacutech membraacuteny vyrovnajiacute proces se zastaviacute

Molekuly proteinů neprochaacutezejiacute pro svou velikost otvory dialyzačniacutech membraacuten Dialyacuteza umožňuje

v biochemii např snadneacute odděleniacute soliacute od roztoků proteinů (při vysolovaacuteniacute proteinů siacuteranem amonnyacutem)

uplatňuje se i při krystalizaci proteinů Nejčastěji se využiacutevaacute tam kde chceme vysokomolekulaacuterniacute laacutetky

zbavit niacutezkomolekulaacuterniacutech nečistot

Dřiacuteve se použiacutevaly pro dialyacutezu membraacuteny typu kolodium celofaacuten pergamen anebo i membraacuteny

zviacuteřeciacuteho původu (střeva vaječnaacute blanka různeacute měchyacuteře) Nyniacute jsou komerčně dostupneacute uměleacute

membraacuteny s vhodnou velikosti poacuterů ve tvaru dlouheacute trubice různeacuteho průměru běžnyacutem laboratorniacutem

slangem jsou tyto membraacuteny nazyacutevaneacute dialyzačniacute střeva Potřebnyacute diacutel dialyzačniacute trubice se odstřihne a

na jednom konci pevně zavaacuteže nebo uzavře speciaacutelniacute svorkou Před naplněniacutem je třeba novou trubici

vždy pořaacutedně proplaacutechnout a nechat chviacuteli namočenou v destilovaneacute vodě ndash je třeba vymyacutet glycerol

kteryacutem jsou trubice impregnovaacuteny Po naplněniacute preparaacutetem určenyacutem k dialyacuteze se uzavře i druhyacute konec

trubice a vložiacute se do naacutedoby s vodou nebo pufrem o niacutezkeacute iontoveacute siacutele Během dialyacutezy je třeba myslet na

to že ve směru osmotickeacuteho tlaku prochaacutezejiacute molekuly vody což maacute za naacutesledek naředěniacute vzorku a

zvětšeniacute jeho objemu je třeba s tiacutem během plněniacute dialyzačniacuteho střeva počiacutetat aby nedošlo k jeho

poškozeniacute a ztraacutetě vzorku Je snaha o to aby dialyacuteza byla co nejrychlejšiacute Rychlost dialyacutezy zaacutevisiacute na

koncentračniacutem spaacutedu (zpočaacutetku je rychlejšiacute postupně se zpomaluje) kteryacute je ovlivněn předevšiacutem

poměrem objemů vně a uvnitř membraacuteny Rychlost tohoto procesu daacutele zaacutevisiacute na teplotě na počtu a

velikostiacute poacuterů v membraacuteně na siacutele membraacuteny na elektrickyacutech interakciacutech mezi membraacutenou a

difundujiacuteciacutemi čaacutesticemi a na velikosti plochy membraacuteny Miacutechaacuteniacute a obvykle i vyacuteměna kapaliny velmi

zrychlujiacute postup dialyacutezy Protože dialyacuteza trvaacute zpravidla desiacutetky hodin provaacutediacute se obvykle přes noc při

teplotě 0-4 C aby se zabraacutenilo denaturaci proteinů a množeniacute mikroorganismů

Ultrafiltrace

Podobně jako dialyacuteza použiacutevaacute se ultrafiltrace pro separaci či zakoncentrovaacuteniacute rozpuštěnyacutech laacutetek

s molekulovou hmotnostiacute vyššiacute než 10-4 Ultrafiltrace je proces při ktereacutem rozpouštědlo a rozpuštěneacute

laacutetky až do určiteacute kritickeacute velikosti prochaacutezejiacute membraacutenou na zaacutekladě tlakoveacuteho gradientu určujiacuteciacutem

faktorem je poacuterovitost membraacuteny Při ultrafiltraci se může využiacutevat pozitivniacute nebo negativniacute tlak

Pozitivniacuteho tlaku se dosahuje inertniacutem plynem převaacutežně dusiacutekem kteryacute se udržuje nad filtrovanyacutem

roztokem (retentaacutet) Roztoky se filtrujiacute pod tlakem 005 až 05 MPa nebo působeniacutem odstřediveacute siacutely v

centrifuze Naopak negativniacute tlak se udržuje pomociacute vakua ktereacute působiacute v prostoru již přefiltrovaneacuteho

roztoku (difuzaacutet) Rozpouštědlo a rozpuštěneacute laacutetky s menšiacutemi relativniacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi

než jsou poacutery v membraacuteně prochaacutezejiacute do ultrafiltraacutetu Laacutetky s vyššiacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi se pak

nad membraacutenou postupně zahušťujiacute Zakoncentrovanyacute retentaacutet lze zředit čistyacutem rozpouštědlem a

94

pokračovat v ultrafiltraci Tiacutem se postupně snižuje podiacutel niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek v retentaacutetu Při tomto

způsobu dialyacutezy nazyacutevaneacutem diafiltrace se požadovaneacuteho vyacutesledku dosaacutehne za 110 až 1100 času

potřebneacuteho pro konvenčniacute dialyacutezu

Obr 8 Zařiacutezeniacute pro ultrafiltraci

1 ndash elektromagnetickaacute miacutechačka 2 ndash zaacutesobniacutek na dusiacutek 3 ndash ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem 4 ndash regulaacutetor tlaku

5 ndash elektromagnetickeacute miacutechadlo 6 ndash tlakovyacute zabezpečovaciacute ventil 7 ndash přiacutevodniacute hadice dusiacuteku

8 ndash ultrafiltračniacute cela 9 ndash sviacuteraciacute stojan 10 ndash hadička pro odtok difuzaacutetu

11 ndash ovlaacutedaacuteniacute rychlosti miacutechaacuteniacute

Hlavniacutem požadavkem na membraacutenovyacute filtr je aby s dostatečnou rychlostiacute propouštěl rozpouštědlo

(vodu) a niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky a aby jeho poacutery měly standardniacute rozměr Tyto vlastnosti nemajiacute klasickeacute

celofaacutenoveacute či celulosoveacute membraacuteny použiacutevaneacute pro klasickou filtraci či dialyacutezu jejichž stěna maacute šiacuteřku 01

ndash 10 mm Proto se membraacutenoveacute filtry zhotovujiacute z anizotropniacutech polymerů se šiacuteřkou stěny 01 ndash 15 m

S takovyacutemi filtry by se však těžko manipulovalo a proto se připevňujiacute na podpůrnyacute materiaacutel kteryacute maacute

obvykle podobneacute chemickeacute složeniacute a jeho poacutery jsou podstatně většiacute než poacutery ultrafiltru Průměr poacuterů

membraacutenovyacutech filtrů se pohybuje v rozmeziacute od 01 do 50 nm

V biochemickyacutech laboratořiacutech se nejčastěji setkaacutete s ultrafiltračniacutemi celami a filtry firmy Amicon

(Obr 9) Tato firma dodaacutevaacute filtry s poacutery o průměru 02 - 20 nm ktereacute umožňujiacute dělit laacutetky s relativniacutemi

molekulovyacutemi hmotnostmi od 500 do 300 000 Da Podle typů jsou odolneacute vůči vodě a různyacutem

organickyacutem rozpouštědlům daacute se s nimi pracovat až do teploty 200 C a lze je vystavit působeniacute

zředěnyacutech kyselin hydroxidů a oxidačniacutech laacutetek Při spraacutevneacutem zachaacutezeniacute se mohou ultrafiltry použiacutevat

opakovaně mnohokraacutet za sebou Pro uacutečinnou ultrafiltraci je třeba zajistit aby se zadržovaneacute molekuly

nehromadily na povrchu filtru a nezacpaacutevaly jeho poacutery toho se dosaacutehne kontinuaacutelniacutem miacutechaacuteniacutem nebo

probublaacutevaacuteniacutem

95

Obr 9 Ultrafiltračniacute cela Amicon 8200

1 ndash viacuteko 2 ndash naacutedoba na retentaacutet 3 ndash nosič membraacuteny s odvodnyacutemi kanaacutelky 4 ndash spodniacute šroub 5 ndash stojan

na celu 6 ndash magnetickeacute miacutechadlo 7-8 ndash těsněniacute 9-10 ndash přiacutevod dusiacuteku 11 ndash odvod difuzaacutetu

96

UacuteKOL č 1 Homogenizace semen ječmene precipitace jejich proteinů siacuteranem amonnyacutem

s naacuteslednou dialyacutezou (a teoretickou ultrafiltraciacute na zařiacutezeniacute Amicon)

Nabobtnalaacute semena obilnin jsou vhodnyacutem zdrojem pro studium enzymů aktivniacutech v ranyacutech faacuteziacutech vyacutevoje

rostlin zejmeacutena pro vysokeacute aktivity a snadnou finančniacute dostupnost Nakliacutečenyacute ječmen (slad) je takeacute

vyacutebornyacutem zdrojem amylas enzymů vyacuteznamnyacutech v technologickeacute praxi předevšiacutem v lihovarnictviacute

a pivovarnictviacute Ve sladu jsou zastoupeny dva enzymy ktereacute štěpiacute (1-4) glykosidovou vazbu

polysacharidů -amylasa (14--D-glukan-glukanonhydrolasa EC 3211) a -amylasa

(14--D-glukan-maltohydrolasa EC 3212) Jak napoviacutedajiacute systematickeacute naacutezvy prvniacute enzym štěpiacute

molekulu škrobu ve vnitřniacute čaacutesti řetězce za vzniku dextrinu (glukanů) kdežto druhyacute odštěpuje disacharid

maltosu z neredukujiacuteciacuteho konce řetězce

V tomto uacutekolu budete homogenizovat semena ječmene v prostřediacute Trisacetaacutetoveacuteho pufru naacutesledně

budete z homogenaacutetu vysolovat proteiny siacuteranem amonnyacutem čiacutemž ziacuteskaacutete čaacutestečně purifikovanou frakci

proteinů Finaacutelniacute purifikaci (odstraněniacute amonnyacutech iontů z vysolovaacuteniacute siacuteranem amonnyacutem) provedete

dialyacutezou v Trisacetaacutetoveacutem pufru Jinyacutem způsobem finaacutelniacute purifikace je ultrafiltrace za použitiacute

ultrafiltračniacute cely Amicon Jelikož je ultrafiltrace pro toto cvičeniacute časově naacuteročnaacute vedouciacute cvičeniacute vaacutem

naacutezorně ukaacuteže a teoreticky vysvětliacute použitiacute ultrafiltračniacute cely

Obr 10 Obecnaacute strategie purifikace ve třech krociacutech

POJMY

Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci

Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem

Difuzaacutet ndash kapalina prochaacutezejiacuteciacute membraacutenou při ultrafiltraci

Retentaacutet ndash roztok vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek neprochaacutezejiacuteciacute ultrafiltračniacute membraacutenou

a zůstaacutevajiacuteciacute v ultrafiltračniacute cele

97

LABORATORNIacute POMŮCKY

Kuchyňskyacute mixeacuter

Centrifuga

Třeciacute miska s tloučkem

Elektromagnetickaacute miacutechačka

Elektromagnetickeacute miacutechadlo

Mikrozkumavky

Miska s ledem

Dialyzačniacute střevo

Spony na dialyzačniacute střevo

Odměrneacute vaacutelce

Ultrafiltračniacute cela Amicon

Ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem

Předvaacutežky

Zkumavky

Pipety

Kaacutedinky

Lžička

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

50 g nabobtnalyacutech ječmennyacutech obilek

01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetovyacute pufr pH 76 (pro homogenizaci)

Pevnyacute siacuteran amonnyacute

SCHEacuteMA EXPERIMENTU

POSTUP

1 Vodu z kaacutedinky s nabobtnalyacutemi semeny slijte nabobtnalaacute semena rozemelte pomociacute kuchyňskeacuteho

mixeacuteru a na předvaacutežkaacutech navažte přesně 50 g teacuteto rozemleteacute kaše

2 K rozemleteacute kaši přidejte dvojnaacutesobnyacute objem (100 ml) 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76

Laboratorniacute technika

98

3 Kaacutedinku s extraktem přeneste do naacutedoby s ledem extrakt zde ponechejte za občasneacuteho miacutechaacuteniacute

staacutet 10 minut

4 Po deseti minutaacutech extrakt (bez rozemletyacutech semen) rozdělte do dvou (přiacutep čtyř) kyvet ktereacute je

třeba pečlivě vyvaacutežit na předvaacutežkaacutech Plastovou kaacutedinku s naacutepisem bdquoVyvaacuteženiacuteldquo umiacutestěte na

předvaacutežky vaacutehy vynulujte Kyvetu s extraktem umiacutestěte do kaacutedinky a společně s viacutečkem ji zvažte

Hodnotu si zapište tato hodnota musiacute byacutet stejnaacute pro obě (přiacutep všechny čtyři) kyvety

5 Extrakt centrifugujte 10 minut při 9500g a 4degC Centrifugu vaacutem dopředu vychladiacute (4 degC) vedouciacute

cvičeniacute

Vy si pouze zkontrolujte zda všechny nastaveneacute parametry souhlasiacute (teplota čas otaacutečky) na

panel centrifugy nesahejte ani nemanipulujte s nastaveniacutem

6 Po 10 minutaacutech centrifugu otevřete odšroubujte viacuteko (to bezpečně položte na pevnyacute a rovnyacute

povrch stolu) Supernatant ze všech kyvet opatrně přelijte do čisteacute kaacutedinky V odměrneacutem vaacutelci

změřte jeho objem 06 ml supernatantu (extraktu) odeberte do mikrozkumavky (VZOREK Č 1)

7 Podle tabulky 3 zjistěte potřebneacute množstviacute siacuteranu amonneacuteho pro 50 nasyceniacute toto množstviacute

siacuteranu amonneacuteho odvažte a důkladně rozetřete ve třeciacute misce

8 Extrakt přelijte do kaacutedinky s elektromagnetickyacutem miacutechadlem a kaacutedinku umiacutestěte do misky s ledem

na elektromagnetickou miacutechačku Po dobu 10 minut postupně k extraktu přidaacutevejte odvaacuteženeacute

množstviacute siacuteranu amonneacuteho dalšiacute přiacutedavek vždy až po rozpuštěniacute předešleacuteho Během těchto

10 minut umyjte všechny kyvety ktereacute jste použili

9 Extrakt s dokonale rozpuštěnyacutem siacuteranem amonnyacutem rozdělte do dvou kyvet a centrifugujte

(9500g 10 min 4degC) Během těchto 10 minut si připravte 1 litr 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru

pH 76 kteryacute ziacuteskaacutete ředěniacutem 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76 (vyacutepočet vaacutem zkontroluje

vedouciacute cvičeniacute)

10 Ze supernatantu odpipetujte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 2) zbytek odstraňte a

precipitaacutet rozpusťte v 10 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76

11 Z rozpuštěneacuteho precipitaacutetu odeberte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 3) Zbytek

rozpuštěneacuteho precipitaacutetu použijte na dialyacutezu

12 Opatrně rukou vytaacutehněte dialyzačniacute střevo z roztoku 20 (50) ethanolu

Se střevem pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jeho poškozeniacute

13 Pomociacute střičky s destilovanou vodou střevo oplaacutechněte zevnitř i zvenčiacute ndash oplach proveďte 3x Na

jeden konec střeva poteacute upevněte sponu a do střeva nalijte destilovanou vodu uzavřete střevo

sponou i z druheacute strany Zkuste zda střevo neproteacutekaacute

14 Miacutesto vody do střeva přes malou naacutelevku nalejte 10 ml rozpuštěneacuteho precipitaacutetu

15 Střevo umiacutestěte do 1 l kaacutedinky Do kaacutedinky nalijte 900 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH

76 Nechejte dialyzovat v lednici (cca 30 min) a během teacuteto doby proveďte odběr čisteacuteho

dialyzačniacuteho pufru (VZOREK Č 6) kteryacute použijete jako slepyacute vzorek (BLANK) Daacutele dle pokynů

vedouciacuteho cvičeniacute proveďte sestaveniacute ultrafiltračniacute cely Amicon a seznamte se s dalšiacutemi

možnostmi použiacutevanyacutemi pro zahušťovaacuteniacute proteinů a ultrafiltraci

16 Ukončete dialyacutezu Ze střeva odeberte veškeryacute vzorek a změřte jeho objem Odeberte 06 ml

vzorku (VZOREK Č 4) daacutele odeberte 06 ml dialyzačniacuteho pufru ve ktereacutem dialyacuteza probiacutehala

(VZOREK Č 5)

17 Střevo důkladně oplaacutechněte destilovanou vodou a vraťte vedouciacutemu cvičeniacute

Laboratorniacute technika

99

UacuteKOL č 2 Stanoveniacute amonnyacutech iontů reakciacute s Nesslerovyacutem činidlem

PRINCIP

Amonneacute ionty reagujiacute s Nesslerovyacutem činidlem (tetrajodortuťnatan draselnyacute) za vzniku

červenohnědeacuteho produktu kteryacute lze stanovit spektrofotometricky s absorpčniacutem maximem při 436 nm

1198731198674+ + 21198671198921198684

2minus + 4119874119867minus rarr 1198731198672119868 ∙ 1198671198922119874 + 7119868minus + 31198672119874

LABORATORNIacute POMŮCKY

Zkumavky

Pipety

Špičky

Vortex

CHEMIKAacuteLIE

Nesslerovo činidlo pro detekci amonnyacutech iontů

POSTUP

POZOR Při praacuteci s Nesslerovyacutem činidlem použijte rukavice

1 Do 6 zkumavek označenyacutech 1-6 pipetujte 15 ml destilovaneacute vody

2 Přidejte 05 ml odebranyacutech vzorků

3 Do každeacute zkumavky přidejte 01 ml Nesslerova činidla

4 Po 5 minutaacutech obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu

5 Porovnejte kolorimetricky zabarveniacute v jednotlivyacutech zkumavkaacutech Zbarveniacute zkumavek vyfoťte

VYHODNOCENIacute

1 Do protokolu vložte foto zbarveniacute jednotlivyacutech vzorků po přidaacuteniacute Nesslerova činidla Okomentujte

jednotlivaacute zbarveniacute

2 Srovnejte proměřeneacute vzorky ndash kteryacute vzorek by měl byacutet nejviacutece zbarvenyacute a proč Odpoviacutedaacute

předpoklad Vašim vyacutesledkům Pokud ne zdůvodněte

UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute obsahu proteinů Bradfordovou metodou (teorie viz Uacuteloha č 2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute)

LABORATORNIacute POMŮCKY

Zkumavky

Pipety

Špičky

Vortex

Kyvety

Spektrofotometr Lightwave II

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Bradfordovo činidlo pro měřeniacute koncentrace proteinů

100

POSTUP

1 Sedm skleněnyacutech zkumavek popište čiacutesly 1-7

2 Do zkumavky č 1 pipetujte 20 μl extrakčniacuteho pufru Tato zkumavka bude sloužit jako BLANK

3 Do zkumavek č 2-3 přidejte 20 μl extraktu z ječmennyacutech obilek (VZOREK Č 1)

4 Do zkumavek č 4-5 přidejte 20 μl supernatantu po vysoleniacute (VZOREK Č 2)

5 Do zkumavek č 6-7 přidejte 20 μl odsoleneacuteho vzorku z dialyacutezy (VZOREK Č 4)

6 Do všech zkumavek pipetujte 2 ml Bradfordova činidla

7 Obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu a nechejte staacutet 5 min při laboratorniacute teplotě

8 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte Single wavelenght (1)

nastavte vlnovou deacutelku 595 nm potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK

9 Do kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu se slepyacutem vzorkem (BLANK) Před tiacutem než kyvetu vložiacutete

do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem

ubrouskem

10 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro blank

11 Vzorek z kyvety vylijte a nahraďte postupně vzorky ze zkumavek 1-6 Pro měřeniacute stiskněte zeleneacute

tlačiacutetko Naměřeneacute hodnoty absorbanciacute si zapište

VYHODNOCENIacute

1 Určete obsah proteinů v 1 ml extraktu v 1 ml supernatantu po vysoleniacute a v 1 ml vzorku po dialyacuteze

2 Pro vyacutepočet využijte kalibračniacute křivku na BSA kterou jste ziacuteskali v uacuteloze 2 Spektrofotometrickaacute

měřeniacute Pokud byla vaše kalibračniacute křivka nepřesnaacute (konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) použijte

rovnici pro stanoveniacute y = 00029x+00125 Nezapomeňte jakaacute množstviacute vzorků z celkoveacuteho

objemu jste ke stanoveniacute použili

3 Vypočiacutetejte celkoveacute množstviacute extrahovatelnyacutech proteinů v jednom gramu obilek

4 Vypočiacutetejte procentuaacutelniacute množstviacute proteinů ktereacute izolujete z extraktu po 50 vysoleniacute siacuteranem

amonnyacutem a kolik proteinů zůstane v supernatantu po vysoleniacute Nezapomeňte že jste precipitaacutet

rozpouštěli v 10 ml pufru

5 Popište a zhodnoťte purifikačniacute proces (využijte vyacutesledků reakce s Nesslerovyacutem činidlem)

6 Navrhněte alternativniacute kroky ktereacute byste mohli použiacutet pro homogenizaci precipitaci a odsoleniacute

izolovanyacutech proteinů

7 Zamyslete se a s pomociacute literatury vypište biologicky aktivniacute laacutetky ktereacute jsou přiacutetomneacute v obilkaacutech

Zkuste se zamyslet nad jejiacutem kvantitativniacutem obsahem

101

9 Titrace

Titrace (titračniacute stanoveniacute odměrnaacute analyacuteza volumetrie) je obecně přiacutemou kvantitativniacute metodou

pomociacute niacutež se stanovuje množstviacute jednotlivyacutech složek v analyzovaneacutem vzorku Tyto složky byacutevajiacute

předem určeny kvalitativně ndash tedy je stanovena pouze jejich přiacutetomnost ve vzorku Titrace se provaacutediacute

v kapalneacutem prostřediacute

Titračniacute stanoveniacute využiacutevaacute stechiometricky probiacutehajiacuteciacutech analytickyacutech reakciacute Jsou zde daneacute podmiacutenky

pro tyto reakce

musiacute probiacutehat jednoznačně (titračniacute činidlo nesmiacute reagovat s viacutece složkami ve vzorku)

musiacute probiacutehat dostatečně rychle (dosaženiacute rovnovaacutehy by mělo byacutet limitovaacuteno jen miacutechaacuteniacutem)

nesmiacute byacutet rušeny vedlejšiacutemi reakcemi

musiacute probiacutehat kvantitativně (rovnovaacuteha reakce musiacute byacutet posunuta jednoznačně směrem

k tvorbě produktů) s možnostiacute snadno identifikovat konec reakce

Principem titrace je přesneacute měřeniacute objemu roztoku titračniacuteho činidla ktereacute je postupně přidaacutevaacuteno

např z byrety k přesně znaacutemeacutemu objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy mezi

nimi proběhne kvantitativně chemickaacute reakce (tzv bod ekvivalence) Diacuteky znalosti objemu titračniacuteho

činidla jeho koncentrace a objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku lze pomociacute stechiometrickyacutech

poměrů daneacute chemickeacute reakce stanovit ekvivalent množstviacute analyzovaneacute laacutetky či přiacutemo jeho

koncentraci

Dle provedeniacute titračniacuteho stanoveniacute rozlišujeme titrace

A Přiacutemeacute ndash titračniacute činidlo se přidaacutevaacute přiacutemo k roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy

jsou laacutetkovaacute množstviacute obou roztoků ekvivalentniacute

B Nepřiacutemeacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacutevaacute nadbytek titračniacuteho činidla čiacutemž se

vytvořiacute produkt kteryacute se teprve pak titruje

C Zpětneacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacute přesnyacute objem titračniacuteho činidla v nadbytku

proběhne kvantitativniacute reakce poteacute se nadbytek titračniacuteho činidla titruje jinyacutem titračniacutem

činidlem

Určeniacute bodu ekvivalence

Vizuaacutelniacute indikace Během vizuaacutelniacute indikace konce titrace se využiacutevaacute vyacuterazneacute změny ve vzhledu titrovaneacuteho roztoku Tato

změna je způsobena buď přeměnou samotnyacutech reagujiacuteciacutech laacutetek nebo přeměnou pomocnyacutech laacutetek

přidaacutevanyacutech do roztoků (chemickeacute indikaacutetory)

Bezindikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence

Nejznaacutemějšiacute z těchto využiacutevaacute při titraciacutech odměrnyacute roztok manganistanu kteryacute při malyacutech

koncentraciacutech intenzivně fialově zbarvuje roztok Při titraciacutech v kyseleacutem prostřediacute se činidlo redukuje

na bezbarveacute ionty manganateacute dokud je v roztoku stanovovaneacute redukovalo Ukončeniacute reakce je

indikovaacuteno prvniacutem přebytkem činidla ktereacute zbarviacute titrovanyacute roztok růžovo-fialově

Bez použitiacute indikaacutetorů lze zjistit konec titrace takeacute u sraacutežeciacutech titraciacute halogenidů kdy vznikaacute zakalenyacute

koloidniacute roztok Postupuje-li se po dostatečně malyacutech přiacutedavciacutech dojde po miacuterneacutem překročeniacute bodu

102

ekvivalence ke zřetelneacutemu vyčeřeniacute roztoku sraženina ztratiacute koloidniacute charakter a koaguluje do většiacutech

čaacutestic usazujiacuteciacute se suspenze

Indikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence

Jako indikaacutetory se použiacutevajiacute laacutetky stejneacuteho typu Rozlišujiacute se tedy naacutesledujiacuteciacute indikaacutetory

indikaacutetory acidobazickeacute ndash slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady charakterizovaneacute

protolytickou rovnovaacutehou během titrace měniacute bravu v zaacutevislosti na pH

indikaacutetory metalochromniacute ndash komplex se stanovovanyacutem iontem kovu je odlišně zbarvenyacute od

iontu volneacuteho indikaacutetoru (xylenolovaacute oranž ndash z červeneacute či fialoveacute přechaacuteziacute na žlutou murexid

ndash ze žluteacute či červeneacute přechaacuteziacute na fialovou)

indikaacutetory sraacutežeciacutech titraciacute ndash tvořiacute s titračniacutem činidlem barevneacute sraženiny popř rozpustneacute

barevneacute komplexy nebo mohou způsobit změnu zbarveniacute sraženiny nebo roztoku v bodě

ekvivalence kvůli adsorpci nebo naopak desorpci z čaacutestic sraženiny

indikaacutetory redoxniacute ndash redukovanaacute forma je barevně odlišnaacute od oxidovaneacute formy (benzidin

difenylamin methylenovaacute modř ndash všechny přechaacuteziacute z bezbarveacute na modrou) indikaacutetory ktereacute

mohou přechaacutezet plynule z oxidovaneacute formy na redukovanou a naopak se nazyacutevajiacute vratneacute

indikaacutetory existujiacute i indikaacutetory nevratneacute

Instrumentaacutelniacute indikace Při instrumentaacutelniacutech metodaacutech indikace se sleduje průběh titračniacutech křivek měřeniacutem změn vhodnyacutech

veličin ktereacute se podle potřeby převaacutedějiacute na změny elektrickeacuteho signaacutelu

Potenciometrickeacute titrace

Protože podle Nernstovy rovnice potenciaacutel obecně zaacutevisiacute na koncentraciacutech iontů v roztoku lze

měřeniacutem potenciaacutelu pomociacute vhodneacute indikačniacute elektrody sledovat i dalšiacute veličiny odvozeneacute od

koncentraciacute např pH a indikovat tak průběh všech typů titraciacute

Pro rovnovaacutežnyacute potenciaacutel elektrody pak platiacute že

E=E0-RT

zFln

aprod

areak

kde E0 hellip standardniacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku

R hellip molaacuterniacute plynovaacute konstanta

F hellip Faradayova konstanta

a hellip aktivita

Při potenciometrickeacute indikaci se do titrovaneacuteho roztoku ponořiacute referenčniacute elektroda a vhodnaacute indikačniacute

elektroda a pomociacute potenciometru se měřiacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku v zaacutevislosti na přidaneacutem

množstviacute titračniacuteho činidla Potenciometrickou titračniacute křivku ukazuje Obr 1

103

Obr 1 Znaacutezorněniacute potenciometrickeacute titračniacute křivky Titrace roztoku HCl roztokem NaOH

Konduktometrickeacute titrace

Konduktometrickaacute (vodivostniacute) indikace konce titrace se s vyacutehodou využiacutevaacute při titraciacutech kdy vznikajiacute

maacutelo disociovaneacute nebo maacutelo rozpustneacute produkty což je převaacutežně při acidobazickyacutech titraciacutech kdy

vznikaacute maacutelo disociovanaacute voda přiacutep při chelatometrickyacutech a sraacutežeciacutech titraciacutech Vodivost roztoků je

přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci iontů ktereacute jsou v roztoku přiacutetomny K titraci se použiacutevajiacute co

nejkoncentrovanějšiacute roztoky titračniacutech činidel aby se zabraacutenilo deformaci lineaacuterniacute zaacutevislosti

zřeďovaacuteniacutem titrovaneacuteho roztoku Konec titrace se určuje podle zlomu na titračniacute křivce

Obr 2 Konduktometrickaacute titračniacute křivka Titrace roztoku HCl roztokem NaOH

104

Metody titračniacuteho stanoveniacute a použiacutevaneacute indikaacutetory

Metody titračniacuteho stanoveniacute se podle principu chemickeacute reakce kteraacute během nich probiacutehaacute děliacute na

acidobazickeacute komplexotvorneacute sraacutežeciacute a oxidačně-redukčniacute

Acidobazickeacute titrace Principem acidobazickeacute titrace je neutralizačniacute reakce kdy je kyselina (resp zaacutesada) titrovaacutena zaacutesadou

(resp kyselinou)

H3O+ + OHminus harr 2 H2O

Jako acidobazickeacute indikaacutetory se využiacutevajiacute slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady Odevzdaacuteniacutem resp

přijmutiacutem protonu přechaacutezejiacute na svou konjugovanou formu přičemž tento přechod je doprovaacutezen

změnou zbarveniacute Toto zbarveniacute zaacutevisiacute na poměru koncentraciacute ionizovaneacute a neionizovaneacute formy

indikaacutetoru Oblast pH ve ktereacute nastaacutevaacute pozorovatelnaacute změna zbarveniacute indikaacutetoru se nazyacutevaacute oblast

barevneacuteho přechodu indikaacutetoru neboli funkčniacute oblast indikaacutetoru Indikaacutetor pro danou titraci se voliacute tak

aby oblast barevneacuteho přechodu odpoviacutedala pH v okoliacute bodu ekvivalence na titračniacute křivce V tabulce 2

je shrnut přehled nejpoužiacutevanějšiacutech acidobazickyacutech indikaacutetorů

Tab 1 Přehled acidobazickyacutech indikaacutetorů

Indikaacutetor Funkčniacute oblast Zbarveniacute

kyseleacute formy zaacutesaditeacute formy

Thymolovaacute modř 12 ndash 28 červeneacute žluteacute

Methyloranž 31 ndash 45 červeneacute žluteacute

Methylčervěň 44 ndash 63 červeneacute žluteacute

Bromthymolovaacute modř 60 ndash 76 žluteacute modreacute

Fenolftalein 82 ndash 100 bezbarveacute červenofialoveacute

Thymolftalein 93 ndash 105 bezbarveacute modreacute

Komplexotvorneacute titrace Komplexotvorneacute titrace jinak chelatometrie je metoda založenaacute na tvorbě rozpustneacuteho komplexniacuteho

iontu kdy volnyacute kationt stanovovaneacuteho kovu vymiziacute z roztoku

Bod ekvivalence lze indikovat pomociacute kovovyacutech iontů přičemž rozlišujeme kovoveacute indikaacutetory

jednobarevneacute (thiokyanatan kyselina sulfosalicylovaacute) a metalochromniacute (obvykle slabeacute organickeacute

viacutecesytneacute kyseliny jejichž anionty jsou dle pH různě zbarveneacute ndash murexid xylenovaacute oranž)

Sraacutežeciacute titrace Sraacutežeciacute titrace jsou titrace založeneacute na vzniku maacutelo rozpustnyacutech sloučenin kdy titrovanaacute laacutetka vymiziacute z

roztoku protože je z něj vysraacutežena

Přiacutekladem je argentometrie kteraacute využiacutevaacute tvorby nerozpustnyacutech soliacute s kationtem Ag+ Titračniacutem

činidlem je zde roztok AgNO3 Argentometrie je vhodnaacute pro stanoveniacute iontů Cl- Br- I- CN- SCN- aj

Ag+ + Clminus rarr AgCl darr

105

Oxidačně-redukčniacute titrace Během oxidačně-redukčniacute titrace je titrovanaacute laacutetka zoxidovaacutena (resp zredukovaacutena) oxidujiacuteciacutem (resp

redukujiacuteciacutem) titračniacutem činidlem

Přiacutekladem oxidačně-redukčniacute titrace je jodometrie což je souhrn odměrnyacutech stanoveniacute založenyacutech

jednak na redukci jodu na jodid v neutraacutelniacutem prostřediacute podle rovnice

I2+2e-rarr2I-

a takeacute na oxidaci jodidu v kyseleacutem prostřediacute na jod podle rovnice

2I--2e-rarrI2

Vyloučenyacute jod je daacutele titrovaacuten odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho za vzniku tetrathionanu

sodneacuteho

I2+2Na2S2O3rarr2NaI+Na2S4O6

Indikaacutetor použiacutevanyacute během jodometrie je škrobovyacute maz kteryacute se barviacute roztokem jodu modře titrovat

je třeba za studena Škrob se sklaacutedaacute z amylosy a amylopektinu Amylosa poskytuje s jodem intenzivně

modreacute zbarveniacute Podstata reakce spočiacutevaacute v tom že molekuly jodu se dostaacutevajiacute do vnitřniacute dutiny

šroubovice amylosy a vzniklyacute tvar absorbuje světelneacute zaacuteřeniacute Stanoveniacute přesneacute koncentrace jodu se

provaacutediacute odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho o znaacutemeacute koncentraci

Přiacuteprava titračniacutech činidel

Volumetrickaacute analyacuteza začiacutenaacute přiacutepravou odměrnyacutech roztoků o přesneacute koncentraci Diacuteky znalosti přesneacute

koncentrace a spotřeby odměrneacuteho činidla je pak možneacute spočiacutetat koncentraci titrovaneacute laacutetky Proto je

důležiteacute věnovat tomuto kroku maximaacutelniacute pozornost Odměrneacute roztoky se zpravidla připravujiacute z

takovyacutech laacutetek ktereacute majiacute jasně definovanyacute obsah a čistotu a časem nepodleacutehajiacute změnaacutem Neniacute-li

možneacute takovou laacutetku použiacutet je třeba po přiacutepravě odměrneacuteho roztoku proveacutest tzv standardizaci Jednaacute

se o proces kdy je připravena pouze přibližnaacute koncentrace titračniacuteho činidla a přesnaacute koncentrace je

určena titraciacute standardu tedy laacutetky o přesneacute koncentraci kteraacute splňuje podmiacutenky o definovaneacutem

obsahu čistotě a časoveacute staacutelosti Teprve po standardizaci a tiacutem zjištěniacute přesneacute koncentrace odměrneacuteho

roztoku je možneacute přejiacutet k samotneacutemu stanoveniacute koncentrace neznaacutemeacuteho vzorku

Titračniacute činidla pro acidimetrii

Acidimetrie je metoda stanoveniacute zaacutesad jako titračniacute činidlo se použiacutevaacute tedy kyselina Nejčastěji

použiacutevanyacutemi titračniacutemi činidly jsou roztoky kyseliny chlorovodiacutekoveacute nebo kyseliny siacuteroveacute o

koncentraciacutech 005 až 01 molmiddotl-1 Ředěniacutem koncentrovanyacutech roztoků těchto kyselin se připravujiacute

titračniacute roztoky o přibližneacute koncentraci

U alkalimetrie se použiacutevajiacute naacutesledujiacuteciacute standardy

1 hydrogenuhličitan draselnyacute (KHCO3) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle

reakce

HCO3-+H+rarrCO2+H2O n(H+)=n(KHCO3)

2 uhličitan sodnyacute (Na2CO3) ndash zde probiacutehaacute titrace podle reakce

CO32-+2H+rarrCO2+H2O n(H+)=2∙n(Na2CO3)

106

Titračniacute činidla pro alkalimetrii

Alkalimetrie je metoda stanoveniacute kyselin jako titračniacute činidlo se použiacutevajiacute roztoky zaacutesad Nejčastěji

použiacutevanyacutemi odměrnyacutemi roztoky v alkalimetrii jsou roztoky alkalickyacutech hydroxidů o koncentraciacutech 005

až 01 molmiddotl-1 Lze je připravit rozpuštěniacutem pevnyacutech komerčniacutech preparaacutetů ktereacute však i při nejvyššiacute

deklarovaneacute čistotě obsahujiacute často jen kolem 90 čisteacuteho NaOH nebo KOH zbytek tvořiacute neurčiteacute

množstviacute vlhkosti a zejmeacutena uhličitan Je tedy zřejmeacute že koncentrace odměrnyacutech roztoků hydroxidů

připravenyacutech jakyacutemkoliv způsobem je jen přibližnaacute a vždy je nutneacute stanovit jejich přesnou koncentraci

Jako standardy se v alkalimetrii použiacutevajiacute

1 hydrogenftalan draselnyacute (KHFtal) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle rovnice

HFTal-+OH-rarrFTal2-+H2O n(OH-)=n(KHFtal)

2 dihydraacutet kyseliny šťaveloveacute (H2C2O4middot2H2O) ndash tuto slabou dvojsytnou kyselinu můžeme titrovat

do II stupně odměrnyacutem roztokem NaOH prostyacutem uhličitanu dle rovnice

(COOH)2+2OH-rarr(COO)22-+2H2O n(OH-)=2∙n[(COOH)2∙2H2O]

Vitamiacuten C

Vitamiacuten C se řadiacute mezi vitamiacuteny rozpustneacute ve vodě a nejčastěji je označovaacuten jako kyselina L-askorbovaacute

Jednaacute se o γ-lakton kyseliny 2-oxo-L-gulonoveacute jehož biosynteacuteza probiacutehaacute u řady organismů avšak

s vyacutejimkou člověka morčete primaacutetů indickeacuteho netopyacutera některyacutech ptaacuteků a bezobratlyacutech (Obr 1)

Obr 3 Scheacutema biosynteacutezy kyseliny askorboveacute u obratlovců a rostlin

Pod naacutezvem vitamiacuten C je nejen označovaacutena kyselina L-askorbovaacute ale takeacute jejiacute celyacute reversibilniacute redoxniacute

systeacutem zahrnujiacuteciacute produkty jejiacute oxidace ndash kyselinu L-monodehydroaskorbovou a kyselinu

107

L-dehydroaskorbovou Kyselina askorbovaacute tvořiacute bezbarveacute krystaly dobře rozpustneacute ve vodě (1 g na 3

ml vody) špatně rozpustneacute v alkoholu (1 g na 50 ml) a ostatniacutech organickyacutech rozpouštědlech

Ve vodneacutem prostřediacute se chovaacute jako středně silnaacute dvojsytnaacute kyselina s disociačniacutemi konstantami

pK1 = 417 a pK2 = 1157

Vitamiacuten C je nejznaacutemějšiacute a nejrozšiacuteřenějšiacute ze všech vitamiacutenů jednaacute se o nejčastěji použiacutevanyacute

potravinovyacute doplněk Průmyslově se vyraacutebiacute z D-glukosy kteraacute je katalytickou dehydrogenaciacute převedena

na D-sorbitol Poteacute naacutesleduje mikrobiaacutelniacute oxidace diacuteky Acetobacter suboxidans kteraacute vede k produkci

L-sorbosy L-sorbosa v reakci s acetonem v prostřediacute kyseliny siacuteroveacute poskytuje

2346-bis-(O-isopropyliden)-α-L-sorbofuranosu Oxidaciacute tohoto produktu pomociacute manganistanu

draselneacuteho v alkalickeacutem prostřediacute se ziacuteskaacute kyselina diaceton-2-oxo-L-gulonovaacute Po hydrolyacuteze chraacuteniacuteciacutech

skupin (ketalů) vznikaacute kyselina L-askorbovaacute

Obsah vitamiacutenu C v potravinaacutech je velmi proměnlivyacute zaacutevisiacute na geografickyacutech podmiacutenkaacutech skladovaacuteniacute

tepelneacute uacutepravě a na mnoha dalšiacutech faktorech Napřiacuteklad vařeniacutem se ničiacute až 60 vitamiacutenu C sušeniacutem

až 50 šetrnějšiacute je dušeniacute v paacuteře Nejšetrnějšiacute k vitamiacutenu C je mraženiacute Nejviacutece vitamiacutenu C obsahujiacute

ještě nezraleacute zeleneacute plody Bohatyacutem zdrojem vitamiacutenu C jsou šiacutepky (8000 mgkg) černyacute rybiacutez (1360

mgkg) naťovaacute petržel (1369 mgkg) avšak vzhledem k přiacuteležitostneacute konzumaci maleacuteho množstviacute

nejsou přiacuteliš vyacuteznamneacute pro pokrytiacute denniacute potřeby Co se tyacuteče potravin živočišneacuteho původu většiacute

množstviacute vitamiacutenu C obsahujiacute jaacutetra (hověziacute 300 mgkg)

Co se tyacuteče doporučeneacuteho denniacuteho daacutevkovaacuteniacute vitamiacutenu C k prevenci proti kurdějiacutem (skorbut

avitaminoacuteza C projevuje se krvaacutecivostiacute daacutesniacute) se doporučuje přijiacutemat 10-12 mg denně Avšak pro

spraacutevneacute fungovaacuteniacute organismu je tato daacutevka nedostačujiacuteciacute Podle vyhlaacutešky Ministerstva zdravotnictviacute

Českeacute republiky je průměrnaacute denniacute potřeba 60 mg Hlavniacute funkciacute vitamiacutenu C v lidskeacutem organismu je

uacutečast v oxido-redukčniacutech dějiacutech Kyselina askorbovaacute i jejiacute isomery a derivaacutety mohou reagovat s volnyacutemi

radikaacutely ktereacute způsobujiacute oxidaci lipidů a dalšiacutech oxidovatelnyacutech složek potravin a působiacute jako

antioxidanty Kyselina askorbovaacute se podiacuteliacute rovněž na hydroxylaci prolinu aminokyseliny kteraacute je hlavniacute

složkou kolagenu nezbytneacuteho pojiva v kůži kostech kloubech šlachaacutech a chrupavkaacutech Pokud neniacute

v těle dostatek vitamiacutenu C nedochaacuteziacute k hydroxylaci prolinu a špatně se tvořiacute kolagen

Je znaacutemo že železo obsaženeacute v ovoci zelenině a obilninaacutech se v těle poměrně špatně vstřebaacutevaacute

Vitamiacuten C zlepšuje vstřebaacutevaacuteniacute železa až o 85 při jeho nedostatku se doporučuje zvyacutešit přiacutejem

vitamiacutenu C namiacutesto zvyacutešeniacute konzumace železa Dalšiacute funkciacute vitamiacutenu C je napomaacutehaacuteniacute synteacutezy karnitinu

z aminokyseliny lysinu Karnitin transportuje mastneacute kyseliny do mitochondriiacute kde dochaacuteziacute k jejich

degradaci

Vitamiacuten C je rovněž bohatě využiacutevaacuten v potravinaacuteřstviacute kde se řadiacute mezi tzv přiacutedatneacute laacutetky (aditiva)

konkreacutetně do skupiny antioxidantů Označuje se jako E300 E301 značiacute askorbaacutet sodnyacute E304 estery

kyseliny askorboveacute askorbylpalmitaacutet a askorbylstearaacutet Diacuteky svyacutem vlastnostem ndash vitamiacuten antioxidant

chelatačniacute činidlo maacute uplatněniacute v konzervaacuterenstviacute kvasneacute technologii a technologii masa tuků a

cereaacuteliiacute Hydrofilniacute sůl askorbaacutetu sodneacuteho a lipofilniacute kyselina 6-palmitoyl-L-askorbovaacute inhibujiacute vznik

nitrosaminů v naklaacutedaneacutem mase a masnyacutech vyacuterobciacutech Hojně se přidaacutevaacute do ovocnyacutech džusů

konzervovaneacutemu či mraženeacutemu ovoci aby nedošlo během skladovaacuteniacute a zpracovaacuteniacute ke změnaacutem kvality

V množstviacute 20-30 mgkg se přidaacutevaacute do piva pro zabraacuteněniacute tvorby chladovyacutech a oxidačniacutech zaacutekalů takeacute

nežaacutedouciacutech změn senzorickyacutech vlastnostiacute Kyselina askorbovaacute je využiacutevaacutena rovněž i při vyacuterobě viacutena

kdy umožňuje sniacuteženiacute použitiacute oxidu siřičiteacuteho k siacuteřeniacute V množstviacute 10 ndash 100 mgkg se použiacutevaacute v pekařstviacute

jako prostředek zlepšujiacuteciacute pekařskeacute vlastnosti mouky Askorbylpalmitaacutet se použiacutevaacute v množstviacute 0006 ndash

004 jako antioxidant tuků

108

UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute

LABORATORNIacute POMŮCKY

Erlenmayerova baňka

Kaacutedinky

Odměrnaacute baňka

Titračniacute baňka

Odměrnyacute vaacutelec (50 ml 100 ml)

Byreta s přiacutemyacutem kohoutem

Neděleneacute skleněneacute pipety (5 ml 10 ml)

Dělenaacute skleněnaacute pipeta (5 ml)

Skleněnaacute naacutelevka malaacute

Gumovyacute naacutestavec na skleněnou pipetu

Svorky středniacute

Laboratorniacute stojan

Špachtle

Lžička

Vaacuteženky

Miacutechadla

Elektromagnetickaacute miacutechačka

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Thiosiacuteran sodnyacute

Uhličitan sodnyacute

Škrob

Kyselina siacuterovaacute

Joacuted

Jodid draselnyacute

Vitamiacutenovyacute doplněk stravy

POSTUP

1) PŘIacutePRAVA ROZTOKŮ

A Přiacuteprava 100 ml odměrneacuteho roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho Na2S2O35 H2O (Mr=24817) o koncentraci 0025 molmiddotl-1

1 Vypočtěte navaacutežku thiosiacuteranu sodneacuteho potřebnou k přiacutepravě 100 ml roztoku o koncentraci

0025 moll-1

2 Na předvaacutežkaacutech navažte vypočiacutetaneacute množstviacute thiosiacuteranu sodneacuteho

3 Pro stabilizaci roztoku přidejte špetku uhličitanu sodneacuteho

4 Rozpusťte obě laacutetky v 80 ml destilovaneacute vody za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute

5 Roztok poteacute přelejte do 100 ml odměrneacute baňky a doplňte po rysku destilovanou vodou

B Přiacuteprava škroboveacuteho mazu

1 Navažte 01 g škrobu a rozmiacutechejte jej v 50 ml destilovaneacute vody

2 Roztok 5 min povařte na vařiči až bude roztok čiryacute

3 Nechte roztok 10 min zchlaacutednout

2) STANDARDIZACE ROZTOKU JOacuteDU

1 Do titračniacute baňky odměřte 20 ml roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho

2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu

3 Do skleněneacute byrety nalijte odměrnyacute roztok joacutedu

4 Opatrnyacutem povoleniacutem kohoutu korigujte hladinu odměrneacuteho roztoku po rysku

5 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute (Obr 4) opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu

109

6 Vypočiacutetejte přesnou koncentraci joacutedu ze znalosti rovnice

1198682 + 2119873119886211987821198743 rarr 2119873119886119868 + 119873119886211987841198746

Obr 4 Modreacute zbarveniacute jako vyacutesledek titrace roztoku thiosiacuteranu roztokem joacutedem s využitiacutem škrobu

jako indikaacutetoru

3) JODOMETRICKEacute STANOVENIacute VITAMIacuteNU C

Pozn V teacuteto uacuteloze je možneacute stanovit obsah vitamiacutenu C (kromě tablet ktereacute jsou k dispozici) i ve vaacutemi

dodaneacutem vzorku (pokud možno průhledneacutem a světleacutem ne modreacutem) jako jsou šťaacutevy sirupy

potravinoveacute doplňky apod V kaacutedince připravte jeden roztok ke stanoveniacute vitamiacutenu C tak že finaacutelniacute

předpoklaacutedanaacute koncentrace bude přibližně 100 mg ve 100 ml destilovaneacute vody Přidejte 10 ml roztoku

10 kyseliny siacuteroveacute

1 Do titračniacute baňky odměřte 25 ml vašeho připraveneacuteho roztoku vitamiacutenu C

2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu

3 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu

UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C

LABORATORNIacute POMŮCKY

Skleněneacute zkumavky

Stojany na zkumavky

Hrnec

Vařič

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Vitamiacutenovyacute doplněk stravy

Dusičnan střiacutebrnyacute

Fehlingovo činidlo I a II

Amoniak

110

POSTUP

1) Důkaz redukciacute střiacutebrnyacutech iontů

Vitamiacuten C je silneacute redukčniacute činidlo a proto lze prokaacutezat zjištěniacutem přiacutetomnosti jiacutem vyredukovaneacute laacutetky

jako napřiacuteklad vyredukovaneacuteho elementaacuterniacuteho střiacutebra z roztoku dusičnanu střiacutebrneacuteho

1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek přidejte pomociacute Pasteurovy pipety 3 ml roztoku dusičnanu

střiacutebrneacuteho a přidejte 5 kapek amoniaku

2 K prvniacute zkumavce přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C Pozorujte sraženinu - střiacutebro je patrneacute jako

perleťovaacute až černaacute sraženina (Obr 5) a pokud nevznikaacute hned zkumavku zahřejte na vrouciacute

vodniacute laacutezni po dobu 10 min

Obr 5 Kontrolniacute reakce dusičnanu střiacutebrneacuteho (vlevo) a sraženina redukovaneacuteho střiacutebra vitamiacutenem

C (vpravo)

2) Důkaz Fehlingovyacutem činidlem

Při vzniku Fehlingova činidla dochaacuteziacute nejprve k reakci mezi CuSO4middot5H2O a NaOH kdy vznikaacute světle

modraacute sraženina hydroxidu měďnateacuteho kteraacute je v nadbytku rozpustnaacute za vzniku viacutenanu měďnateacuteho

Redukčniacute uacutečinky kyseliny askorboveacute dokaacutežeme reakciacute s Fehlingovyacutem činidlem kdy dochaacuteziacute k oxidaci

kyseliny askorboveacute na kyselinu dehydroaskorbovou a zaacuteroveň k redukci Cu2+ na Cu+ (konkreacutetně na

Cu2O kteryacute maacute oranžovou barvu)

1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek pipetujte pomociacute Pasteurovy pipety 1 ml roztoku Fehlingova

činidla I a 1 ml roztoku Fehlingova činidla II

2 K jedneacute ze zkumavek přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C

3 Zkumavku zahřiacutevejte na vrouciacute vodniacute laacutezni po dobu 10 min pozorujte vyloučenou sraženinu

(Obr 6)

Obr 6 Pozitivniacute reakce vitamiacutenu C s Fehlingovyacutem činidlem (oranžovaacute sraženina na dně) a negativniacute

kontrola (pouze Fehlingovo činidlo)

111

VYHODNOCENIacute

1 Uveďte vyacutesledky důkazovyacutech reakciacute vit C

2 Vypočiacutetejte množstviacute vitamiacutenu C (M = 176 gmiddotmol-1) v jedneacute tabletě vitamiacutenoveacuteho doplňku stravy

přiacutepadně ve vašem vzorku a porovnejte s uacutedajem uvaacuteděnyacutem vyacuterobcem

112

10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem

Světelnaacute mikroskopie

Světelnaacute mikroskopie je zaacutekladniacute metodou pozorovaacuteniacute ve všech biologickyacutech oborech jejichž

předmětem je buňka (tkaacuteň pletivo mikroorganismus) protože rozlišovaciacute schopnost teacuteto metody

odpoviacutedaacute velikosti buněk a mnohyacutech organel Světelnaacute mikroskopie využiacutevaacute k zobrazeniacute světelnyacutech

paprsků (elektronovaacute mikroskopie proudu elektronů)

Podle osvětleniacute objektu se rozlišuje

mikroskopie v prochaacutezejiacuteciacutem světle (světlo prochaacuteziacute pozorovanyacutem objektem)

mikroskopie v dopadajiacuteciacutem světle (světlo dopadaacute shora na povrch objektu)

Patřiacute sem mikroskopie

ve světelneacutem poli

v temneacutem poli

faacutezově kontrastniacute

interferenčniacute

polarizačniacute

fluorescenčniacute

v neviditelnyacutech paprsciacutech (UV RTG IČ)

Podle osvětleniacute okoliacute objektu rozlišujeme

mikroskopie ve světelneacutem poli (zobrazenyacute objekt maacute tmavyacute obrys a naleacutezaacute se ve světelneacutem

zorneacutem poli) Tato metoda je zaacutekladniacute a užiacutevaacute se nejběžněji

mikroskopie v temneacutem poli (světlyacute objekt je v černeacutem - temneacutem poli) Užiacutevaacute se pro zvlaacuteštniacute

přiacutepady

Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1)

Mechanickeacute diacutely stativ noha stativu šroub pro hrubeacute a jemneacute zaostřeniacute stolek mikroskopu vodič

preparaacutetu revolverovyacute měnič objektivů objiacutemka pro kondenzor objiacutemka pro filtr U staryacutech

mikroskopů uacutechytka pro zrcaacutetko pružinky pro přidrženiacute preparaacutetu

Optickeacute diacutely objektivy okulaacutery kondenzor s aperturniacute irisovou clonou U staryacutech mikroskopů zrcaacutetko

Osvětlovaciacute zařiacutezeniacute lampa v noze stativu s kolektorovou čočkou Stareacute mikroskopy samostatnou

mikroskopickou lampu

Clony pod kondenzorem aperturniacute irisovaacute clona daacutele polniacute clona

Objektiv je zaacutekladniacute optickyacute prvek mikroskopu (Obr 2) Vytvaacuteřiacute zvětšenyacute převraacutecenyacute obraz předmětu v

horniacute ohniskoveacute rovině objektu Tento obraz zvětšuje okulaacuter Zvětšenyacute obraz je registrovaacuten očniacute siacutetniciacute

nebo fotografickyacutem filmem

113

Obr 1 Binokulaacuterniacute mikroskop

Obr 2 Objektiv

114

Čiacuteselnaacute apertura

Rozlišovaciacute schopnost objektivu je vyjaacutedřena jeho čiacuteselnou (numerickou) aperturou A (apertura = lat

otvor)

A=nmiddot sin ω

kde n hellip index lomu prostřediacute mezi objektivem a preparaacutetem (pro vzduch je n = 1 pro

imerzniacute olej a sklo n = 15)

ω hellip polovičniacute otvorovyacute uacutehel tedy polovina uacutehlu kteryacute sviacuterajiacute protilehleacute krajniacute paprsky

vychaacutezejiacuteciacute z předmětoveacuteho bodu (P) na optickeacute ose mikroskopu a vstupujiacuteciacute ještě do

objektivu (O) ndash předmětovyacutem bodem se rozumiacute kteryacutekoliv bod či strukturu

mikroskopickeacuteho objektu (Obr 3)

Čiacuteselnaacute apertura objektivu maacute velkyacute praktickyacute vyacuteznam

Určuje rozlišovaciacute schopnosti a hranice užitečneacuteho zvětšeniacute

Ovlivňuje světelnost mikroskopickeacuteho obrazu světelnost obrazu je přiacutemo uacuteměrnaacute čtverci A a

nepřiacutemo zvětšeniacute objektivu

Ovlivňuje hloubku ostrosti Sniacuteženiacutem A objektivu se zvětšuje tloušťka zobrazeneacute vrstvy

preparaacutetu Objektivy s velkou hodnotou A majiacute malou penetračniacute (pronikaciacute) schopnost

zobrazujiacute velmi tenkou vrstvičku Pro svůj zaacutesadniacute vyacuteznam je uacutedaj A uveden na každeacutem

objektivu vedle uacutedaje zvětšeniacute

Obr 3 Čiacuteselnaacute apertura (A) objektivu zaacutevisiacute na velikosti otvoroveacuteho uacutehlu (2 ω) a na indexu lomu (n)

meacutedia mezi objektem (P) v preparaacutetu (pr) a čelniacute čočkou objektivu (O) Paprsky vystupujiacuteciacute z bodu P

pod uacutehlem většiacutem než 2 ω by se do objektivu nedostaly

115

Poznatky pro subjektivniacute mikroskopii lze souhrnně vyjaacutedřit pojmem rozlišivost mikroskopu (dm)

Veličina dm informuje o tom jakeacute nejmenšiacute rozměry musiacute miacutet předmět abychom jej při určiteacutem

celkoveacutem zvětšeniacute mikroskopu dobře rozlišili svyacutema očima Vypočiacutetaacute se podle vzorce

dm=327 μm

M

kde dm hellip minimaacutelniacute velikost předmětu v μm

327 μm hellip vzdaacutelenost dvou bodů ktereacute průměrně unaveneacute oko rozlišiacute jako dva body ze

vzdaacutelenosti 250 mm

M hellip celkoveacute zvětšeniacute mikroskopu

M=MobjektivumiddotMokulaacuterumiddotzvětšovaciacute koeficient tubusu

kde zvětšovaciacute koeficient tubusu je roven 1 při dodrženiacute předepsaneacute

tubusoveacute deacutelky mikroskopu

Při subjektivniacutem mikroskopovaacuteniacute je celkoveacute zvětšeniacute voleno tak aby hodnota rozlišivosti (dm)

odpoviacutedala velikosti objektu

Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute

1 Do optickeacute osy mikroskopu nastaviacuteme objektiv o nejmenšiacutem zvětšeniacute (většinou 4x)

2 Osvětliacuteme zorneacute pole a upraviacuteme rozestup okulaacuterů

3 Zkontrolujeme čistotu optiky

4 Položiacuteme na stolek preparaacutet a upevniacuteme ho Otaacutečeniacutem makrošroubu posouvaacuteme stolek

s preparaacutetem nahoru směrem k objektivu a pozorovaacuteniacutem zorneacuteho pole vyhledaacutevaacuteme danyacute objekt

Pozor Nemaacuteme-li nastavenyacute nejmenšiacute objektiv může se staacutet že při posouvaacuteniacute stolku směrem

vzhůru a hledaacuteniacute objektu naraziacuteme preparaacutetem do objektivu a ten se poškodiacute

5 Ověřiacuteme zdali vidiacuteme oběma očima (okulaacutery) stejně dobře

6 Makrometrickyacutem šroubem zachycenyacute obraz zaostřujeme šroubem mikrometrickyacutem už jen jemně

doostřujeme

7 Pohybujeme preparaacutetem a paacutetraacuteme po nejvhodnějšiacutem miacutestě pro pozorovaacuteniacute Toto miacutesto

posuneme doprostřed zorneacuteho pole

8 Pro vlastniacute mikroskopovaacuteniacute vyměniacuteme objektiv podle potřeby za jinyacute a zkontrolujeme nastaveniacute

vhodneacute apertury K zaostřeniacute pak již stačiacute mikrometrickyacute šroub

9 Po nastaveniacute potřebneacuteho zvětšeniacute upraviacuteme vhodně intenzitu světla a kontrast ovlaacutedaacuteniacutem clony

přiacutepadně kondenzoru

10 Při vlastniacutem studiu preparaacutetů jemně pohybujeme mikrometrickyacutem šroubem a tak zaostřujeme

různeacute roviny v preparaacutetu Pravou rukou můžeme kreslit

11 Po ukončeniacute praacutece s mikroskopem uvedeme přiacutestroj do zaacutekladniacute klidoveacute polohy tj stolek pro

preparaacutet umiacutestiacuteme do nejspodnějšiacute pozice a nastaviacuteme objektiv s nejmenšiacutem zvětšeniacutem

Formy zobrazeniacute mikroskopickyacutech objektů jsou v podstatě čtyři kresba mikrofotografie

mikrokinematografickyacute zaacuteznam a videozaacuteznam Kteraacutekoliv z uvedenyacutech forem může byacutet v černobiacuteleacutem

nebo barevneacutem provedeniacute

116

Uacutedržba mikroskopu

Čistěniacute optickyacutech čaacutestiacute se provaacutediacute vatovyacutemi tampoacutenky nebo papiacuterky na optiku stiacuteraacuteniacutem ze středu

směrem na periferii nebo ze středu po spiraacutele Lze použiacutet komerčně prodaacutevaneacute prostředky na čistěniacute

optiky nebo směs isopropanoldestilovanaacute voda (11) + kapka 1 roztoku dodecylsiacuteranu sodneacuteho (SDS)

Čistiacuteciacute směs se nesmiacute nikdy aplikovat přiacutemo na optiku ale pouze zvlhčit čistiacuteciacute materiaacutel Nikdy se nesmiacute

použiacutevat korosivniacute laacutetky a rozpouštědla Prach se odstraňuje ofukovaacuteniacutem baloacutenkem Z mechanickyacutech

čaacutestiacute se prach odstraňuje jemnyacutem štětečkem

Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt

Mikroskopickyacute preparaacutet se sklaacutedaacute z podložniacuteho skla a kryciacuteho skla mezi skly je meacutedium v němž je

uložen objekt Preparaacutet je zvedaacuten zaacutesadně za hrany Preparaacutety typu krevniacuteho naacutetěru se mohou

pozorovat bez kryciacuteho skla Dobře připravenyacute preparaacutet je předpokladem dobreacuteho zobrazeniacute objektu

Mikroskopickeacute preparaacutety se děliacute na

čerstveacute ndash dočasneacute (nativniacute)

trvaleacute (pracuje se s materiaacutelem usmrcenyacutem fixovanyacutem konzervovanyacutem)

Čerstveacute preparaacutety umožňujiacute pozorovat pohyb a činnost celyacutech buněk nebo organel Nevyacutehodou je

omezenyacute vyacuteběr materiaacutelu a časoveacute omezeniacute K přiacutepravě čerstvyacutech preparaacutetů jsou vhodneacute izolovaneacute

buňky čaacutesti tkaacuteniacute a drobnohledniacute živočichoveacute Preparaacutety prohliacutežiacuteme ve vodě nebo ve fyziologickeacutem

roztoku Fyziologickaacute media jsou

přirozenaacute ndash krevniacute seacuterum amniovaacute tekutina

umělaacute ndash fyziologickyacute roztok Ringerův roztok aj

U čerstvyacutech preparaacutetů je často použiacutevaacuteno tzv vitaacutelniacute barveniacute ktereacute se rozlišuje na

intravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute živyacutech zcela neporušenyacutech buněk (př prvoci)

supravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute přežiacutevajiacuteciacutech buněk vyňatyacutech z těla

postvitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute odumiacuterajiacuteciacutech buněk

Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu Do středu podložniacuteho skliacutečka je kapaacutetkem přenesena kapka vody nebo jineacuteho media do niacute se

štětečkem preparačniacute jehlou nebo pinzetou vložiacute připravenyacute vzorek Byla-li kapka malaacute pronikaacute

vzduch pod kryciacute skliacutečko ten se odstraniacute přikaacutepnutiacutem vody (meacutedia) těsně k okraji kryciacuteho skliacutečka

Naopak je-li vody pod kryciacutem skliacutečkem viacutece a objekt se pohybuje je třeba přebytečnou vodu odsaacutet

filtračniacutem papiacuterem Dostane-li se voda na svrchniacute stranu kryciacuteho skliacutečka je nutneacute zhotovit novyacute

preparaacutet

Kryciacute skliacutečko se poklaacutedaacute vždy nejdřiacuteve šikmo na hranu a pak se zvolna spouštiacute na objekt

Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu Trvalyacute preparaacutet je uzavřen do tzv uzaviacuteraciacuteho meacutedia kteryacutem je nejčastěji kanadskyacute balzaacutem Před

uzavřeniacutem se musiacute preparaacutet odvodnit a to řadou alkoholů o vzestupneacute koncentraci Trvaleacute preparaacutety

umožňujiacute nejen leacutepe rozlišit jednotliveacute struktury ale předevšiacutem sloužiacute jako dokladovyacute nebo

demonstračniacute materiaacutel

117

Přiacuteprava tenkyacutech řezů K přiacutepravě tenkyacutech řezů je použito speciaacutelniacutech mikrotomů (Obr 4) Nejjednoduššiacute ručniacute mikrotom je

tvořen dutyacutem vaacutelcem na horniacutem konci opatřenyacutem černyacutem hladkyacutem stolkem na spodniacutem otaacutečivou

hlaviciacute mikrometrickeacuteho šroubu kteryacute ve svisleacutem směru pohybuje svorkou umiacutestěnou uvnitř vaacutelce Do

niacute se pomociacute bočniacuteho šroubu upevniacute objekt kteryacute se řeže Objekty se řežou břitvou Mokryacutem štětečkem

se řezy přenaacutešejiacute do vody (meacutedia)

Obr 4 Typy mikrotomů

Specifickaacute barveniacute preparaacutetů U mikroskopickyacutech pozorovaacuteniacute je časteacute specifickeacute barveniacute preparaacutetů ktereacute pomaacutehaacute zviditelnit buněčneacute

struktury nebo organely Kromě již zmiacuteněneacuteho vitaacutelniacuteho barveniacute se použiacutevaacute celaacute škaacutela barviv ktereacute se

děliacute podle naacuteboje způsobu barveniacute nebo specifity vůči buněčnyacutem strukturaacutem Nejčastěji použiacutevanou

skupinou jsou barviva specifickaacute vůči buněčnyacutem jaacutedrům jako např toluidinovaacute modř kterou budete

použiacutevat v uacuteloze 11 (Mikroskopie a buněčnyacute cyklus) k vizualizaci faacuteziacute buněčneacuteho cyklu

118

UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza

Buňky z pokožky cibule jsou v jednom směru protaacutehleacute majiacute velkou centraacutelniacute vakuolu Buněčnaacute stěna je

stejnoměrně silnaacute a mezibuněčneacute prostory nejsou vyvinuty což souvisiacute s kryciacute funkciacute pokožkovyacutech

buněk Jaacutedro se nachaacuteziacute při buněčneacute stěně a je bochniacutekoviteacuteho tvaru

V hypertonickeacutem prostřediacute dochaacuteziacute u buněk k tzv plasmolyacuteze kteraacute je způsobena tiacutem že voda je z

vakuol odsaacutevaacutena Vakuola se zmenšuje a cytoplasma se odchlipuje od buněčneacute stěny Po přidaacuteniacute

destilovaneacute vody dochaacuteziacute k deplasmolyacuteze buňka se nachaacuteziacute v hypotonickeacutem prostřediacute Voda vnikaacute do

vakuoly kteraacute se zvětšuje a cytoplasma se dostaacutevaacute do původniacute polohy Po deacutele trvajiacuteciacutem pozorovaacuteniacute

mohou buňky praskat a červenofialovyacute obsah vyteacutekaacute do okolniacute vody Vlivem velkeacuteho osmotickeacuteho tlaku

dochaacuteziacute k prasknutiacute cytoplazmatickeacute membraacuteny i buněčneacute stěny a nastaacutevaacute plasmoptyacuteza

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pasteurovy pipety

Žiletka

Pinzeta

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Cibule se zbarvenyacutemi suknicemi (v buněčneacute šťaacutevě obsahujiacute antokyan)

Roztok sacharosy o koncentraci 1 moll-1

POSTUP

1 Nařežte si několik čtverečků pokožky (asi 5 x 5 mm) přiacutemo na suknici tak že ostrou žiletkou

provedete nehlubokeacute zaacuteřezy

2 Pinzetou sloupnete vyřiacuteznuteacute čtverečky pokožky ktereacute rychle přenesete na podložniacute sklo do kapky

vody nebo do kapky roztoku sacharosy

3 Pozorovanyacute objekt překryjte opatrně kryciacutem skliacutečkem Pozorujte stavbu rostlinneacute buňky v kapce

vody a naacutesledně změny v roztoku sacharosy

4 Po ukončeniacute pozorovaacuteniacute pletiva v roztoku sacharosy přikaacutepněte na jednu stranu kryciacuteho skliacutečka

kapku vody a k druheacute straně přiložte proužek filtračniacuteho papiacuteru kteryacute vysaje z prostoru pod kryciacutem

sklem roztok sacharosy Tento uacutekon několikraacutet zopakujte Pozorujte

VYHODNOCENIacute

1 Popište a zakreslete tvar buněk pokožky cibule v izotonickeacutem prostřediacute 2 Zakreslete a popište vliv roztoku sacharosy na pokožkoveacute buňky cibule

119

UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin

A Pozorovaacuteniacute průduchů

Průduch (stoma mn čiacuteslo stomata) je struktura vyskytujiacuteciacute se předevšiacutem na listech vyššiacutech rostlin kteraacute

umožňuje transpiraci a kontrolovanou vyacuteměnu plynů (předevšiacutem CO2 a O2) mezi mezofylem listu

rostliny a ovzdušiacutem Jsou tvořeny dvěma svěraciacutemi buňkami uzaviacuterajiacuteciacutemi průduchovou štěrbinu Pod

průduchovou štěrbinou je v mezofylu dyacutechaciacute dutina Svěraciacute buňky majiacute nejčastěji ledvinovityacute tvar a

kromě vyacuterazneacute vakuoly obsahujiacute i chloroplasty Oteviacuteraacuteniacute a zaviacuteraacuteniacute štěrbiny je vyvolaacuteno osmotickyacutemi

stahy svěraciacutech buněk a je ovlivněno koncentraciacute osmoticky aktivniacutech laacutetek hladinou enzymů a

hormonů světlem a obsahem vody v rostlině Existuje však několik modelů průduchů lišiacuteciacutech se

anatomickou stavbou a mechanismem pohybu svěraciacutech buněk Takteacutež velikost a počet průduchů je

značně variabilniacute a souvisiacute s polohou a vnějšiacutemi podmiacutenkami Obvykle jsou průduchy vyvinuty ve většiacutem

zastoupeniacute na spodniacute straně listu u jednoděložnyacutech rostlin jsou rozmiacutestěny na obou stranaacutech

stejnoměrně (Obr 5) Na pozorovaacuteniacute průduchů se připravuje tzv otiskovyacute preparaacutet pokožky listu

vytvořenyacute pomociacute bezbarveacuteho laku

Obr 5 Průduchy na listech jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Pinzeta

Lepiciacute paacuteska

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

List semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu

Bezbarvyacute lak na nehty

POSTUP

1 Uřiacutezněte jeden list semenaacutečků hrachu kukuřice

2 Na spodniacute i vrchniacute stranu listu obou rostlin naneste tenkou vrstvu bezbarveacuteho laku a nechte ho

uschnout

3 Naacutesledně nalepte lepiciacute paacutesku na zaschlyacute lak jemně přitlačte tak aby se lak zachytil na paacutesku pak

ji odlepte a přeneste na podložniacute skliacutečko Pozorujte

120

VYHODNOCENIacute

1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Potvrdili jste rozdiacutely v rozloženiacute a v počtu průduchů na listech

jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin

2 Bylo uspořaacutedaacuteniacute průduchů paralelniacute nebo nepravidelneacute Pozorovali jste rozdiacutely v anatomii

svěraciacutech buněk

B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu

Na povrchu listu je pokožka (epidermis) tvořenaacute plochyacutemi buňkami (tzv epidermaacutelniacute buňky) Vnějšiacute

stěna je krytaacute kutikulou Zaacutekladniacute pletivo listu je mezofyl (Obr 6) Ten je v listu rozčleněn na palisaacutedovyacute

parenchym a houbovyacute parenchym U listů monofaciaacutelniacutech je mezofyl tvořen palisaacutedovyacutem

parenchymem vyskytujiacuteciacutem se na obou stranaacutech a uprostřed je houbovyacute parenchym U listů bifaciaacutelniacutech

se jedno až viacutecevrstevnyacute palisaacutedovyacute parenchym nachaacuteziacute na svrchniacute straně pod epidermis je tvořen

vaacutelcovityacutemi protaacutehlyacutemi buňkami těsně k sobě naleacutehajiacuteciacutemi a obsahuje velkeacute množstviacute chloroplastů

Houbovyacute parenchym obsahuje meacuteně chloroplastů je tvořen laločnatyacutemi buňkami a vytvaacuteřiacute

mezibuněčneacute prostory zajišťujiacuteciacute dostatečnyacute rozvod plynů a vody

Obr 6 Rostlinnaacute pletiva na přiacutečneacutem řezu listu

Zdroj httpsslideplayercomslide10561918)

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pinzeta

Ručniacute mikrotom

Žiletky

Štěteček

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

List semenaacutečků hrachu kukuřice

Mrkev

POSTUP

1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky

špaliacutečku Do zaacuteřezu vložte přiacutečně odřezanyacute kousek listu semenaacutečků hrachu resp kukuřice a mrkev

se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu

2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy listu ktereacute vložiacutete do kapky vody na podložniacutem skliacutečku

překryjte je kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem

121

VYHODNOCENIacute

1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Jak se lišilo rozloženiacute rostlinnyacutech pletiv v listech hrachu a

kukuřice

2 Na zaacutekladě sveacuteho pozorovaacuteniacute popište jak se lišilo rozloženiacute ceacutevniacutech svazků v listech rostlin

C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny

Lignifikace je proces při ktereacutem se do celuloacutezniacute kostry buněčneacute stěny uklaacutedaacute lignin K nejznaacutemějšiacutem

histochemickyacutem reakciacutem ktereacute umožňujiacute identifikovat lignin patřiacute napřiacuteklad reakce s floroglucinolem

Tyto reakce nejsou pro lignin specifickeacute nyacutebrž jsou reakcemi uvedenyacutech činidel s koniferylaldehydem

a jinyacutemi přiacutebuznyacutemi laacutetkami ktereacute jsou stavebniacutemi kameny ligninu Zdřevnatěleacute buněčneacute stěny

obsahujiacuteciacute lignin se na řezu zbarviacute červeně až červenofialově

Obr 7 Uspořaacutedaacuteniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostlin

Zdroj httpvsangiospermweeblycomxylem-and-phloemhtml)

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pinzeta

Kapaacutetko

Ručniacute mikrotom

Žiletky

Štěteček

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Stonek semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu

Mrkev

Floroglucinoloveacute činidlo

75 roztok glycerolu v 10 kyselině siacuteroveacute

25 kyselina chlorovodiacutekovaacute

122

POSTUP

1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky

špaliacutečku Rukojetiacute špachtle do jejiacuteho středu udělejte žlaacutebek Do žlaacutebku vložte 15 cm čaacutest stonku

(segment) a mrkev se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu

2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy ktereacute vložiacutete do vody

3 Naacutesledně řezy přeneste štětečkem do několika kapek floroglucinolu v Petriho misce

4 K řezům v misce přikaacutepněte 1 kapku 25 HCl a nechte 2-5 minut působit

5 Vybarveneacute řezy přeneste do roztoku glycerolu v kyselině siacuteroveacute na podložniacutem skle překryjte

kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem

6 Pro kontrolu si nechejte několik řezu jen ve vodě a porovnejte s nabarvenyacutemi řezy

VYHODNOCENIacute

1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute

2 Pojmenujte buňky u kteryacutech byla prokaacutezaacutena přiacutetomnost ligninu

123

11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus

Buněčnyacute cyklus

Genetickaacute informace každeacuteho organismu je uložena v několika (přiacutep mnoha) molekulaacutech DNA

(deoxyribonucleic acid ndash deoxyribonukleovaacute kyselina) neboli chromosomech Napřiacuteklad lidskeacute buňky

obsahujiacute po 46 chromosomech zatiacutemco buňky cibule po 8 chromosomech Sled pochodů při kteryacutech

každaacute buňka zdvojnaacutesobiacute svůj obsah včetně genetickeacuteho materiaacutelu a rozděliacute se na dvě dceřineacute buňky

se nazyacutevaacute buněčnyacute cyklus

Buněčnyacutem cyklem je nazyacutevaacuten sled pochodů v buňce od skončeniacute jedneacute mitoacutezy do konce mitoacutezy

naacutesledujiacuteciacute Během buněčneacuteho cyklu buňka znaacutesobuje svůj obsah DNA dvakraacutet a zdvojuje svou

cytoplazmu včetně organel Po rovnoměrneacutem rozděleniacute jaacutedra a jeho obsahu (mitoacuteza) dochaacuteziacute

k samotneacutemu fyzickeacutemu odděleniacute buněk kdy je mezi nově vznikajiacuteciacute buňky rozdělena cytoplasma a

organely (cytokineze) Mitoacuteza a cytokineze tvořiacute dohromady tzv mitotickou faacutezi (M-faacuteze) buněčneacuteho

cyklu Zbylaacute čaacutest buněčneacuteho cyklu se nazyacutevaacute jako interfaacuteze Označeniacute pochaacuteziacute z doby kdy rozlišeniacute pro

pozorovaacuteniacute buněk nebylo velikeacute a kromě synteacutezy DNA a samotneacuteho děleniacute nebylo během buněčneacuteho

cyklu nic vidět Dnes je již znaacutemo že je buňka metabolicky aktivniacute během celeacute interfaacuteze kdy dochaacuteziacute k

synteacuteze např nukleotidů a histonů pro replikaci DNA stejně jako mnoha dalšiacutech proteinů i

niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu i poměr jednotlivyacutech faacuteziacute zaacutevisiacute na typu buňky a

organismu

Mitoacuteza (M-faacuteze) maacute 4 hlavniacute faacuteze profaacutezi metafaacutezi anafaacutezi a telofaacutezi (Obr 1) zakončenaacute cytokineziacute

neboli samotnyacutem rozděleniacutem buňky Mezi profaacuteziacute a metafaacuteziacute je mezifaacuteze nazyacutevanaacute prometafaacuteze

Obr 1 Staacutedia mitoacutezy v rostlinnyacutech buňkaacutech

Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu (tzv generačniacute doba buňky) je u různyacutech buněk různaacute ndash zaacutevisiacute na typu buňky

a na jejiacutem fyziologickeacutem stavu Některeacute buňky se děliacute několikraacutet za hodinu jineacute buňky se děliacute v řaacutedu

dnů U mnohobuněčnyacutech organismů byacutevaacute počet možnyacutech děleniacute vyacuterazně omezen velmi často se děleniacute

zastaviacute v momentu kdy buňka dosaacutehne určiteacute specializace (typickyacutem přiacutekladem jsou buňky nervovyacutech

tkaacuteniacute a buňky svalovyacutech vlaacuteken) Růst organismu a zvyšovaacuteniacute počtu buněk zpravidla zajišťujiacute kmenoveacute

buňky nebo meristeacutemy

124

Obr 2 Staacutedia mitoacutezy v buňkaacutech endospermu rostliny Haemanthus (bělokvět) A ndash interfaacuteze B ndash

profaacuteze C ndash prometafaacuteze D ndash metafaacuteze E ndash anafaacuteze F ndash telofaacuteze Zdroj De Mey J Lambert A M Bajer A S Moeremans M amp De Brabander M (1982) Visualization of microtubules in

interphase and mitotic plant cells of Haemanthus endosperm with the immuno-gold staining method Proceedings of the

National Academy of Sciences of the United States of America 79(6) 1898ndash1902 httpsdoiorg101073pnas7961898

Interfaacuteze

Interfaacuteze je nejdelšiacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu (asi 90 doby) biologickaacute aktivita buňky je v teacuteto faacutezi velmi

vysokaacute (obdobiacute kontinuaacutelniacuteho růstu buňky)

Interfaacuteze se děliacute na tři čaacutesti G1 S a G2 Během G1-faacuteze (z angl Gap = mezera) probiacutehaacute synteacuteza biacutelkovin

DNA polymerasy synteacuteza RNA a tubulinu Během S-faacuteze (syntetickaacute faacuteze) je syntetizovanaacute DNA Během

G2-faacuteze probiacutehaacute metabolickaacute aktivita a růst buňky Během G1-faacuteze a G2-faacuteze mohou buňky přechaacutezet

(reverzibilně) do klidoveacute G0-faacuteze (v G2-faacutezi pouze rostlinneacute buňky živočišneacute buňky v obou faacuteziacutech)

Na konci interfaacuteze se v buňce nachaacuteziacute jedno nebo viacutece jadeacuterek a jejiacute jaacutedro je obklopeno jadernou

membraacutenou U živočišnyacutech buněk se na vnějšiacute straně jaacutedra nachaacuteziacute dva centrozomy ktereacute byly

duplikovaacuteny během interfaacuteze a u živočichů obsahujiacute dvojici centriol Kolem centrozomů se nachaacuteziacute

kruhovaacute řada mikrotubulů (vznikleacute polymeraciacute tubulinu) nazyacutevanaacute astrosfeacutera (astery)

V teacuteto faacutezi ještě nelze jednotliveacute chromozomy rozlišit mikroskopicky (viz Obr 2A) protože jsou tvořeny

tenkyacutemi poměrně volně spiralizovanyacutemi chromatinovyacutemi vlaacutekny

125

Mitoacuteza (M-faacuteze)

Mitotickeacute děleniacute se objevuje u eukaryot a je evolučniacute adaptaciacute spojenou s probleacutemem přesneacuteho

rozděleniacute genetickeacuteho materiaacutelu jaacutedra do dvou dceřinyacutech buněk Zaacutekladniacute princip průběhu mitoacutezy u

eukaryot je obdobnyacute i když se může u různyacutech organismů miacuterně lišit

Jak již bylo zmiacuteněno mitoacuteza se děliacute do 4 faacuteziacute s jednou mezifaacuteziacute (profaacuteze prometafaacuteze metafaacuteze

anafaacuteze telofaacuteze) po mitoacuteze probiacutehaacute vlastniacute děleniacute buňky (citokineze)

Frekvenci mitoacutez v živočišneacute tkaacuteni nebo v rostlinneacutem pletivu udaacutevaacute tzv mitotickyacute index (MI) kteryacute je

daacuten poměrem počtu buněk ktereacute se nachaacutezejiacute ve stadiu mitoacutezy k celkoveacutemu počtu buněk Mitotickyacute

index odraacutežiacute proliferačniacute aktivitu tkaacuteně nebo pletiva Mitotickyacute index zaacutevisiacute na deacutelce trvaacuteniacute mitoacutezy a na

deacutelce interfaacuteze a zpravidla se udaacutevaacute v procentech děliacuteciacutech se buněk k celkoveacutemu počtu sledovanyacutech

buněk

MI []=M

Nmiddot100

kde M hellip počet buněk v mitoacuteze

N hellip počet všech buněk

Profaacuteze

Během profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu endoplasmatickeacuteho retikula a Golgiho aparaacutetu na menšiacute fragmety

v jaacutedru miziacute jadeacuterka Chromozomovaacute vlaacutekna se viacutece spiralizujiacute (kondenzujiacute) a vytvaacuteřejiacute jednotliveacute

chromozomy ktereacute jsou již viditelneacute při pozorovaacuteniacute světelnyacutem mikroskopem (Obr 2B) Každyacute zdvojenyacute

chromozom je tvořen dvěma sesterskyacutemi chromatidami ktereacute jsou propojeny po celeacute deacutelce za pomoci

proteinu kohezinu každaacute chromatida nese specifickou oblast primaacuterniacute konstrikce ndash centromeru

V oblasti centromery vznikaacute na každeacute chromatidě chromozomu složitaacute proteinovaacute struktura ndash

kinetochor

Na počaacutetku profaacuteze se od sebe oddělujiacute centrozomy a pohybujiacute se k opačnyacutem poacutelům buňky Tyto sloužiacute

jako organizaacutetory mikrotubulů z nichž se tvořiacute mitotickeacute (děliacuteciacute) vřeteacutenko Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho

vřeteacutenka zasahujiacute od jednoho poacutelu k ekvatoriaacutelniacute rovině buňky kde se spojiacute a vytvořiacute tzv polaacuterniacute vlaacutekna

Centrozomy jsou pak označovaacuteny jako poacutely děliacuteciacuteho vřeteacutenka

Prometafaacuteze

Ke konci profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu jaderneacute membraacuteny (Obr 2C) Mikrotubuly děliacuteciacuteho vřeteacutenka pak

pronikajiacute do oblasti jaacutedra a spojujiacute se s plně spiralizovanyacutemi chromozomy (kvarterniacute struktura

chromozomu) Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho vřeteacutenka pronikajiacute až k chromozomům a připojujiacute se na

kinetochory v oblasti centromer za vzniku tzv kinetochorovyacutech vlaacuteken V buňce zůstaacutevajiacute i vlaacutekna

kteraacute se nikam nepřipojujiacute a tvořiacute tzv astrosfeacuteru

Metafaacuteze

Během metafaacuteze jsou centrozomy na protějšiacutech poacutelech buňky a určujiacute podeacutelnou osu děleniacute

Chromozomy se tahem kinetochorovyacutech vlaacuteken seskupiacute v ekvatoriaacutelniacute rovině buňky (tzv metafaacutezniacute

destička) a centromery všech chromozomů jsou vyrovnaneacute v řadě v metafaacutezniacute destičce (Obr 2D) Tato

vlaacutekna jsou vzhledem ke sveacute funkci v anafaacutezi označovaacutena jako tažnaacute vlaacutekna

Metafaacuteze je nejvhodnějšiacute faacuteze k určeniacute počtu chromozomů a k jejich identifikaci

126

Anafaacuteze

Anafaacuteze (Obr 2E) je často nejkratšiacutem uacutesekem mitoacutezy Na počaacutetku anafaacuteze dochaacuteziacute k přerušeniacute

propojeniacute mezi chromatidami za pomoci enzymu separasy (proteolytickyacute enzym) jednotliveacute

chromatidy jsou pak tahem děliacuteciacuteho vřeteacutenka posunuty k poacutelům buňky Každaacute chromatida se staacutevaacute

samostatnyacutem chromozomem (dceřinyacute chromozom) Pohyb chromozomů k poacutelům buňky je zajištěn

zkracovaacuteniacutem tedy depolymeraciacute kinetochorovyacutech vlaacuteken centromerou dopředu (anafaacuteze A) současně

se poacutely buňky od sebe vzdalujiacute (anafaacuteze B)

Na konci anafaacuteze majiacute oba poacutely buňky stejneacute a uacuteplneacute sestavy chromozomů

Telofaacuteze

Během telofaacuteze (Obr 2F) je buňka prodlužovaacutena polaacuterniacutemi vlaacutekny a u poacutelů buňky se začiacutenajiacute tvořit

dceřinaacute jaacutedra v miacutestech shromaacutežděniacute chromozomů obnovuje se jadernaacute membraacutena z fragmentů

membraacuteny rodičovskeacute buňky a ostatniacutech čaacutestiacute endoplazmatickeacuteho retikula objevuje se opět jadeacuterko a

rozvolňujiacute se chromatinovaacute vlaacutekna každeacuteho chromozomu

Cytokineze

Děleniacute cytoplasmy a buňky za vzniku dvou dceřinyacutech buněk naacutesleduje kraacutetce po ukončeniacute mitoacutezy U

vyššiacutech rostlin vznikaacute buněčnaacute destička (fragmoplast) od středu k obvodu buňky (centrifugaacutelně) u

živočišnyacutech buněk se plasmatickaacute membraacutena tvořiacute směrem z obvodu dovnitř buňky (centripetaacutelně

zaškrceniacute ryacutehovaacuteniacute) za aktivniacute uacutečasti mikrotubulů

Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů

Chromosomy nejsou v normaacutelniacutem světle viditelneacute protože majiacute stejnyacute lom světla jako cytoplasma Je

však možneacute je zviditelnit použitiacutem specifickyacutech barviv nebo faacutezoveacuteho kontrastu Chromozomy se dobře

barviacute pomociacute acetobarviv což jsou barviva rozpustnaacute v kyselině octoveacute nebo propionoveacute ndash např

acetokarmiacuten laktopropionovyacute orcein acetonigrosin lakmoid atd

Před barveniacutem se nejprve provaacutediacute fixace materiaacutelu a macerace při ktereacute se rozrušiacute středniacute lamela mezi

buňkami takže je pak možneacute preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit do tenkeacute vrstvy a neniacute třeba ho řezat

Fixace se použiacutevaacute nejčastěji alkohol-octovaacute (směs 96 ethanolu a ledoveacute kyseliny octoveacute v poměru 31

ndash Farmerova fixaacutež) macerace se provaacutediacute často směsiacute koncentrovaneacute HCl a 96 ethanolu v poměru 11

přiacutepadně 1M nebo 5M HCl nebo pak enzymaticky působeniacutem pektinas a celulas

Barveniacutem za pomociacute acetobarviv se jasně vybarviacute chromatin a chromozomy cytoplasma se zbarviacute do

růžova

Diacuteky maceraci lze preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit na tenkou vrstvu a připravit tak tzv roztlakovyacute

preparaacutet Je vhodneacute vybrat materiaacutel kde dochaacuteziacute k intenzivniacutemu buněčneacutemu děleniacute jako jsou

meristeacutemy ktereacute se nachaacutezejiacute na vzrostneacutem vrcholu stonku a v kořenoveacute špičce (Obr 3)

V přiacutepadě kdy je třeba chromozomy počiacutetat se před fixaciacute provaacutediacute tzv předpůsobeniacute (nejčastěji

roztoky kolchicinu para-dichlorbenzenu 8-hydroxychinolinu nebo studenou vodou) Předpůsobeniacute

zajistiacute rozrušeniacute děliacuteciacuteho vřeteacutenka zkraacuteceniacute chromozomů chromatidy se od sebe neoddělujiacute Jednotliveacute

chromozomy jsou uvolněny z mitotickeacuteho aparaacutetu tiacutem jsou leacutepe rozloženy v celeacute buňce Zvyacutešiacute se počet

pozorovanyacutech metafaacuteziacute

127

Pro přesnějšiacute identifikaci jednotlivyacutech chromozomů (zvlaacuteště v metafaacutezi) sloužiacute metoda tzv proužkovaacuteniacute

chromozomů (bandings) jejiacutemž principem je diferenciaacutelniacute barveniacute chromatinu (vzniknou viditelneacute

proužky bandy)

Dalšiacute možnostiacute barveniacute chromozomů je barveniacute dle Feulgena diacuteky jemuž se vybarviacute vyacutehradně struktury

obsahujiacuteciacute DNA Pomociacute hydrolyacutezy v HCl se z DNA odštěpiacute purinoveacute baacuteze a na aldehydickeacute skupiny

zbytků deoxyribosy se navaacuteže barvivo ndash bazickyacute fuchsin obsaženeacute v Schiffově reagens

Obr 3 Podeacutelnyacute řez kořenovou špičkou

UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pasteurovy pipety

Preparačniacute jehla

Žiletka

Pinzeta

Mikrozkumavky

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Kořenoveacute špičky cibule kuchyňskeacute (Allium cepa L) nebo hrachu seteacuteho (Pisum sativum L)

05 toluidinovaacute modř nebo Schiffovo reagens

kyselina chlorovodiacutekovaacute o koncentraci 5 moll-1

POSTUP

Po celou dobu praacutece použiacutevejte ochranneacute rukavice

1 Ustřihněte si asi 1 cm dlouheacute kořiacutenky cibule a vložte je do mikrozkumavky

2 Přidejte 5 molmiddotl-1 HCl a nechte působit asi 10 minut při laboratorniacute teplotě

128

3 Oplaacutechněte kořiacutenky destilovanou vodou jeden přeneste na podložniacute skliacutečko a oddělte

kořenovou špičku s meristematickyacutem pletivem zbytek kořene vyhoďte

4 Kořenovou špičku přeneste pinzetou do kapky 05 toluidinoveacute modře (Schiffovo reagens) na

podložniacutem skliacutečku

5 Naacutesledně špičku opatrně přeneste do kapky destilovaneacute vody poteacute kořenovou špičku

přemiacutestěte na noveacute podložniacute skliacutečko přiložte kryciacute skliacutečko a kolmo přitlačte korkovou zaacutetkou

na špičku Opatrně abyste skliacutečkem neposunuli nebo neotočili Pozorujte roztlakovyacute preparaacutet

pod světelnyacutem mikroskopem za využitiacute znalostiacute ziacuteskanyacutech v uacuteloze Zaacuteklady mikroskopovaacuteniacute

6 V 10 zornyacutech poliacutech mikroskopu spočiacutetejte všechny buňky a buňky v mitoacuteze

VYHODNOCENIacute

1 Pozorujte preparaacutety a zakreslete

2 Pokud jste pozorovali buňky v rozdiacutelnyacutech faacuteziacutech mitotickeacuteho děleniacute označte pojmenujte danou

faacutezi do protokolu a stručně popište co se děje s chromozomy

3 Vyacutesledky z bodu 6 postupu zapište do tabulky a stanovte mitotickyacute index

Zorneacute pole Počet buněk

Počet všech buněk v profaacutezi v metafaacutezi v anafaacutezi v telofaacutezi

1

2

3

4

5

6

7

8

6

10

Celkem

Page 4: Katedra biochemie Laboratorní technika

3

UacuteKOL Č 1 Izolace kofeinu z čaje a jeho přečištěniacute sublimaciacute 68

UacuteKOL Č 2 Analytickyacute důkaz přiacutetomnosti kofeinu 70

UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute teploty taacuteniacute kofeinu 71

6 Izolace nukleovyacutech kyselin 73

Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu 73

Mletiacute 73

Homogenizace 73

Centrifugace 74

Nukleoveacute kyseliny 76

Izolace nukleovyacutech kyselin 77

Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace a čistoty nukleovyacutech kyselin 78

UacuteKOL Č 1 Izolace DNA z vepřoveacute sleziny a RNA z pekařskyacutech kvasnic 79

UacuteKOL Č 2 Důkaz nukleovyacutech kyselin 80

UacuteKOL Č 3 Spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace nukleovyacutech kyselin 82

7 Destilace 83

Destilace za normaacutelniacuteho tlaku 84

Destilace s vodniacute paacuterou 85

UacuteKOL Č 1 Izolace hřebiacutečkoveacute silice z hřebiacutečku destilaciacute s vodniacute parou 86

8 Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu precipitačniacute techniky dialyacuteza centrifugace ultrafiltrace 90

Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu 90

Precipitačniacute metody 90

Tepelnaacute denaturace nežaacutedouciacutech laacutetek 90

Vysolovaacuteniacute biopolymerů neutraacutelniacutemi solemi 91

Sraacuteženiacute biopolymerů ostatniacutemi laacutetkami 92

Dialyacuteza 93

Ultrafiltrace 93

UacuteKOL č 1 Homogenizace semen ječmene precipitace jejich proteinů siacuteranem amonnyacutem

s naacuteslednou dialyacutezou (a teoretickou ultrafiltraciacute na zařiacutezeniacute Amicon) 96

UacuteKOL č 2 Stanoveniacute amonnyacutech iontů reakciacute s Nesslerovyacutem činidlem 99

UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute obsahu proteinů Bradfordovou metodou 99

9 Titrace 101

Určeniacute bodu ekvivalence 101

Vizuaacutelniacute indikace 101

Instrumentaacutelniacute indikace 102

Metody titračniacuteho stanoveniacute a použiacutevaneacute indikaacutetory 104

Acidobazickeacute titrace 104

4

Komplexotvorneacute titrace 104

Sraacutežeciacute titrace 104

Oxidačně-redukčniacute titrace 105

Přiacuteprava titračniacutech činidel 105

Vitamiacuten C 106

UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute 108

UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C 109

10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem 112

Světelnaacute mikroskopie 112

Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1) 112

Čiacuteselnaacute apertura 114

Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute 115

Uacutedržba mikroskopu 116

Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt 116

Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu 116

Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu 116

Přiacuteprava tenkyacutech řezů 117

Specifickaacute barveniacute preparaacutetů 117

UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza 118

UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin 119

A Pozorovaacuteniacute průduchů 119

B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu 120

C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny 121

11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus 123

Buněčnyacute cyklus 123

Interfaacuteze 124

Mitoacuteza (M-faacuteze) 125

Cytokineze 126

Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů 126

UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu 127

5

Uacutevod

Laboratorniacute řaacuted

1 Student je před zahaacutejeniacutem praacutece v laboratoři povinen seznaacutemit se s laboratorniacutem řaacutedem

s bezpečnostniacutemi předpisy a s poskytovaacuteniacutem prvniacute pomoci

2 Student je povinen přichaacutezet do laboratoře včas a řaacutedně připraven Musiacute miacutet provedeny potřebneacute

vyacutepočty znaacutet vlastnosti laacutetek se kteryacutemi bude pracovat apod Před zahaacutejeniacutem cvičeniacute vyučujiacuteciacute

ověřuje znalosti studentů Pokud student nemaacute dostatečneacute znalosti k řešeniacute daneacute uacutelohy cvičeniacute

vykonaacute v naacutehradniacutem termiacutenu

3 Každaacute absence musiacute byacutet omluvena Maacute-li student vaacutežneacute osobniacute důvody pro ktereacute se nemůže

zuacutečastnit cvičeniacute sděliacute to vedouciacutemu předem Každaacute zameškanaacute uacuteloha musiacute byacutet nahrazena Na

termiacutenu naacutehradniacuteho cvičeniacute se student dohodne s vedouciacutem cvičeniacute

4 Při praacuteci v laboratoři musiacute miacutet student pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv

5 Studenti pracujiacute ve dvojiciacutech Před zahaacutejeniacutem praacutece zkontrolujiacute podle přiloženeacuteho seznamu

pracovniacute stůl a jeho vybavenost Všechny zaacutevady zjištěneacute před zahaacutejeniacutem praacutece nebo v jejiacutem

průběhu neprodleně hlaacutesiacute vedouciacutemu cvičeniacute

6 Při praacuteci je nutneacute postupovat přesně podle zadaneacute uacutelohy a pokynů vyučujiacuteciacuteho Před použiacutevaacuteniacutem

přiacutestrojů se musiacute student nejprve seznaacutemit s jejich obsluhou

7 Průběh praacutece a dosaženeacute vyacutesledky si každyacute student zaznamenaacutevaacute do protokolaacuterniacuteho sešitu Po

skončeniacute cvičeniacute předložiacute vyacutesledky vedouciacutemu cvičeniacute

8 Naacutesledujiacuteciacute cvičeniacute odevzdaacutevaacute každyacute student vypracovanyacute protokol kteryacute musiacute obsahovat jmeacuteno

studenta studijniacute kombinaci datum naacutezev uacutelohy stručnyacute princip uacutelohy stručnyacute pracovniacute postup

vyacutesledky diskusi a zaacutevěr (tabulky grafy)

9 Po skončeniacute praacutece je student povinen daacutet sveacute pracovniacute miacutesto do pořaacutedku řaacutedně umyacutet sklo a

oplaacutechnout je destilovanou vodou

10 Student smiacute opustit laboratoř až po kontrole dosaženyacutech vyacutesledků a stavu pracovniacuteho stolu

vyučujiacuteciacutem

11 Po skončeniacute praacutece je povinnost uzavřiacutet vodu a vypnout elektrickeacute spotřebiče

12 V laboratoři je zakaacutezaacuteno jiacutest piacutet a kouřit

13 Studenti jsou povinni dodržovat bezpečnostniacute předpisy

14 Praacutece s jedovatyacutemi těkavyacutemi a paacutechnouciacutemi laacutetkami se provaacutediacute pouze ve spuštěneacute digestoři

15 Zvlaacuteštniacute opatrnosti je třeba dbaacutet při manipulaci s otevřenyacutem ohněm hořlavinami žiacuteravinami

a jedovatyacutemi laacutetkami

16 Přiacutepadneacute zaacutevady nedostatky nehody nebo poraněniacute je nutneacute ihned hlaacutesit vyučujiacuteciacutemu a v přiacutepadě

potřeby poskytnout okamžitě prvniacute pomoc

17 Praacutece v chemickeacute laboratoři je zakaacutezaacutena těhotnyacutem anebo kojiacuteciacutem ženaacutem a matkaacutem do konce 9

měsiacutece po porodu Studentka je povinna vedouciacutemu cvičeniacute okamžitě oznaacutemit graviditu kojeniacute či

nedaacutevnyacute porod

6

Bezpečnost praacutece v chemickeacute laboratoři

1 Provaacutedějte pouze praacutece podle pokynů vyučujiacuteciacuteho a pracovniacuteho naacutevodu

2 Seznamte se s rozmiacutestěniacutem hasiciacutech přiacutestrojů a s uacutenikovyacutemi vyacutechody z laboratoře

3 V laboratoři nikdy nejezte nepijte a nekuřte Po skončeniacute praacutece si důkladně umyjte ruce

4 K jiacutedlu a pitiacute (mimo laboratoř) nepoužiacutevejte nikdy chemickeacute sklo

5 Tašky a oblečeniacute uložte do skřiacuteniacute mimo laboratoř

6 Při praacuteci v laboratoři vždy noste pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv

7 Neprovaacutedějte samovolneacute opravy nebo uacutepravy na elektrickeacute instalaci a přiacutestrojiacutech

8 Chemikaacutelie nikdy nezkoušejte uacutesty a neinhalujte vyacutepary

9 Nepipetujte uacutesty

10 Při praacuteci se žiacuteravinami a jinyacutemi nebezpečnyacutemi laacutetkami si chraňte obličej a oči ochrannyacutem štiacutetem

ruce gumovyacutemi rukavicemi

11 Na pracovišti udržujte pořaacutedek a čistotu Dbejte abyste vnějšiacute stěny naacutedob nebo pracovniacute miacutesto

nepotřiacutesnili chemikaacuteliemi

12 Koncentrovaneacute kyseliny a zaacutesady řeďte tak že kyselinu nebo zaacutesadu nalijete tenkyacutem proudem po

tyčince do vody za současneacuteho miacutechaacuteniacute a chlazeniacute

13 Při provaacuteděniacute pokusů ve zkumavkaacutech držte uacutestiacute zkumavek odvraacuteceneacute od obličeje (sveacuteho

i spolupracovniacuteků)

14 Při praacuteci s hořlavinami nesmiacute byacutet v bliacutezkosti otevřenyacute oheň Při destilaci hořlavin je nezbytneacute z okoliacute

odstranit zaacutesobniacute laacutehve hořlavin a kontrolovat průtok vody chladičem Hořlaviny nikdy nezahřiacutevejte

přiacutemyacutem plamenem použiacutevejte laacutezně nebo topnaacute hniacutezda

15 Zvyacutešenou pozornost věnujte hlavně manipulaci s hořlavinami I třiacutedy ktereacute majiacute teplotu vzplanutiacute

do 21degC (aceton ether methanol ethanol benziacuten benzen a toluen)

16 Pokud vypukne požaacuter je každyacute povinen pokusit se ho zdolat vlastniacutemi silami (hasiciacutem přiacutestrojem

improvizovanyacutemi hasiciacutemi prostředky) Je nutno daacutele vypnout elektrickyacute proud a pokusit se

odstranit z okoliacute požaacuteru hořlaveacute laacutetky (zejmeacutena kapaliny) a naacutedoby se stlačenyacutemi plyny Nelze-li

požaacuter zvlaacutednout vlastniacutemi silami je nutneacute neprodleně volat hasiče (tel čiacuteslo 150)

17 Střepy a jineacute odpadky s ostryacutemi hranami musiacute byacutet odklaacutedaacuteny do naacutedob zvlaacutešť k tomu určenyacutech

18 Zbytky jedů a organickyacutech rozpouštědel likvidujte podle pokynů vyučujiacuteciacuteho

19 Při praacuteci s etherem dbejte uacutezkostlivě na bezpečnostniacute opatřeniacute (možnost vzniacuteceniacute i od horkyacutech

součaacutestiacute)

20 V přiacutepadě nehody okamžitě informujte vyučujiacuteciacuteho a poskytněte prvniacute pomoc Vedouciacutemu cvičeniacute

je třeba hlaacutesit i každeacute nepatrneacutem poraněniacute bolesti hlavy hučeniacute v ušiacutech apod Ve všech přiacutepadech

je nutno sepsat protokol o poraněniacute pro přiacutepad pozdějšiacutech komplikaciacute

7

Prvniacute pomoc při nehodě

Při poleptaacuteniacute kůže silnou zaacutesadou nebo kyselinou zasaženeacute miacutesto ihned důkladně omyjte proudem

vody

Při zasaženiacute oka chemikaacuteliiacute ihned oko vyplaacutechněte slabyacutem proudem vody

Při poleptaacuteniacute sliznice v uacutestech proveďte důkladnyacute vyacuteplach uacutest vodou

Při požitiacute louhu se doporučuje piacutet zředěnou kyselinu octovou (05 - 2 gmiddotl-1) při požitiacute kyseliny pijte

suspenzi oxidu hořečnateacuteho nebo hydroxidu hliniteacuteho ve vodě Po požitiacute jedů je charakter prvniacute pomoci

specifickyacute podle druhu otravy doporučuje se vypiacutet aspoň 05 l vody a vyvolat zvraceniacute Vždy je nutneacute

vyhledat odborneacute leacutekařskeacute ošetřeniacute

Hořiacuteciacute oděv haste přikryacutevkou nebo sprchovou vodou Při likvidaci většiacutech plamenů použijte hasiciacute

přiacutestroje Při malyacutech popaacuteleninaacutech ošetřete postiženeacute miacutesto mastiacute na spaacuteleniny

a zakryjte sterilniacutem obvazem Většiacute popaacuteleniny ošetřiacute leacutekař

Při pořezaacuteniacute sklem odstraňte z povrchoveacute raacuteny sklo okoliacute otřete zředěnyacutem peroxidem vodiacuteku (3) a

ovažte sterilniacutem obvazem Většiacute zraněniacute ošetřiacute leacutekař

8

Nebezpečneacute laacutetky v chemickeacute laboratoři

Tab 1 Seznam některyacutech nebezpečnyacutech laacutetek použiacutevanyacutech v tomto cvičeniacute

Naacutezev GHS Prvniacute pomoc

Amoniak GHS05

GHS07

GHS09

Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Benzen GHS02

GHS07

GHS08

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem

množstviacutem vody a myacutedla

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Difenylamin GHS06

GHS08

GHS09

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem

množstviacutem vody a myacutedla

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Dusičnan

střiacutebrnyacute

GHS03

GHS05

GHS09

Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Fenol GHS05

GHS06

GHS08

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem

množstviacutem vody a myacutedla

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Chloroform GHS06

GHS08

Při požitiacute vyvolat zvraceniacute (do 1 hod od požitiacute) po 5 minutaacutech podat 10-

20 rozdrcenyacutech tablet aktivniacuteho uhliacute rozmiacutechanyacutech ve vodě volat leacutekaře

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Methanol GHS02

GHS06

GHS08

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

vyplaacutechnout uacutesta vodou

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Octan

olovnatyacute

GHS08

GHS09

Při požitiacute volejte leacutekaře konzultujte nutnost leacutekařskeacuteho ošetřeniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Žiacuteraviny

obecně

(kyseliny

louhy)

GHS05 Při požitiacute nevyvolaacutevat zvraceniacute vyplaacutechnout uacutesta

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

9

Laboratorniacute sklo

Mezi laboratorniacute sklo se řadiacute veškeryacute skleněnyacute materiaacutel se kteryacutem se setkaacutevaacutete v chemickeacute laboratoři

Laboratorniacute sklo maacute vysokou odolnost k mineraacutelniacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem Z fyzikaacutelniacutech vlastnostiacute skla

je nejdůležitějšiacute jeho tepelnaacute roztažnost Obecně majiacute skla měknouciacute při vyššiacutech teplotaacutech většiacute

odolnost proti naacutehlyacutem tepelnyacutem změnaacutem V laboratoři se můžete setkat předevšiacutem se třemi druhy skla

1) Sklo měkkeacute ndash sodno-draselno-vaacutepenateacute se použiacutevaacute na vyacuterobu naacutedobiacute ktereacute neniacute vystavovaacuteno

tepelneacutemu namaacutehaacuteniacute Maacute velkyacute koeficient roztažnosti takže nesnese koliacutesaacuteniacute teploty Musiacute se

zahřiacutevat nebo ochlazovat velmi opatrně Maacute niacutezkyacute bod taacuteniacute a proto se daacute snadno roztavit

v plamenu nad kahanem Změkleacute sklo se pak daacute lehce opracovaacutevat

2) Sklo tvrdeacute ndash borosilikaacutetoveacute sloužiacute na vyacuterobu skleněneacuteho naacutedobiacute ktereacute se může zahřiacutevat nad

plamenem Zhotovuje se z něj veškereacute varneacute a odměrneacute sklo Borosilikaacutetoveacute sklo maacute

nazelenalou barvu a vyznačuje se odolnostiacute proti praskaacuteniacute vysokyacutem bodem taacuteniacute a vysokou

chemickou odolnostiacute Nejběžnějšiacute obchodniacute značky jsou Sial Simax Duran či Pyrex

3) Sklo křemenneacute ndash se vyznačuje vysokou chemickou a tepelnou odolnostiacute Je však velice křehkeacute

a využiacutevaacute se pouze ke zhotovovaacuteniacute speciaacutelniacutech naacutedob a zařiacutezeniacute např kyvet pro

spektrofotometrii (propouštiacute UV zaacuteřeniacute)

Obecnou vlastnostiacute skla je jeho křehkost Zbytečneacutemu praskaacuteniacute zameziacutete řaacutednyacutem uchyceniacutem do svorek

a lapaacuteků s čelistmi s korkovou vyacuteztužiacute popř s navlečenyacutemi gumovyacutemi hadičkami Při praacuteci s agresivniacutemi

laacutetkami či ve vakuu neniacute vhodneacute použiacutevat korek a gumoveacute hadice Zde se pak pracuje se zaacutebrusovyacutem

sklem ktereacute se daacute vzaacutejemně stavebnicově propojovat Zaacutebrusoveacute baňky chladiče teploměry zaacutetky

atd jsou normalizovaneacute Nejčastějšiacute rozměry zaacutebrusů jsou NZ 14515 NZ 2932 NZ 4045 (čiacutesla

znamenajiacute průměr zaacutebrusu v mm v zuacuteženeacute a širšiacute čaacutesti) Praacutece se zaacutebrusy je rychlaacute a pohodlnaacute Zaacutebrusy

je však třeba vždy řaacutedně promazat silikonovou vaselinou aby nedochaacutezelo k jejich bdquozatuhnutiacuteldquo

Vedle skleněneacuteho naacutedobiacute se v chemickeacute laboratoři velice často použiacutevaacute teacutež naacutedobiacute a pomůcek

z porcelaacutenu (třeciacute a odpařovaciacute misky žiacutehaciacute keliacutemky vaacuteženky lžičky Buumlchnerovy naacutelevky aj) Tvrdyacute

chemickyacute porcelaacuten maacute vysokou mechanickou a chemickou odolnost Je citlivyacute na uacutedery a lehce se třiacuteštiacute

hlavně při prudkyacutech změnaacutech teploty Je staacutelyacute proti vzdušneacutemu kysliacuteku i za žaacuteru vodu povrchově nevaacuteže

a je v niacute i za vysokyacutech teplot nerozpustnyacute Chemickyacutem činidlům vzdoruje asi stejně dobře jako chemickeacute

sklo Chemickyacute porcelaacuten může byacutet drsnyacute či glazurovanyacute Glazura jeho vlastnosti nijak vyacuterazně

neovlivňuje

Chemickeacute naacutedobiacute je třeba ihned po praacuteci vyčistit dokud nečistoty a zbytky chemikaacuteliiacute na stěnaacutech ještě

nezaschly Zpravidla si vystačiacutete s postupy znaacutemyacutemi z domaacutecnosti tj použitiacute saponaacutetoveacuteho prostředku

a důkladneacute omytiacute vodou V laboratoři však nezapomeňte na posledniacute krok kteryacutem je řaacutedneacute vyplaacutechnutiacute

destilovanou vodou Pokud na stěnaacutech ulpěly kousky ve vodě nerozpustnyacutech nečistot použijte

mechanickyacutech pomůcek jako jsou kartaacuteče uacutetržky filtračniacuteho papiacuteru nebo jemnyacute piacutesek Toto

mechanickeacute čištěniacute však nesmiacute sklo poškraacutebat i nepatrneacute škraacutebnutiacute může způsobit při zahřiacutevaacuteniacute

prasknutiacute skla Když ani mechanickeacute čištěniacute nevede k odstraněniacute nečistot přichaacuteziacute na řadu chemickeacute

čištěniacute Použijte rozpouštědlo ktereacute čištěnyacute materiaacutel nekoroduje a ve ktereacutem je nečistota rozpustnaacute

Nejčastěji se využiacutevajiacute v laboratoři dostupneacute mineraacutelniacute kyseliny Při teacuteto činnosti dbejte na dodržovaacuteniacute

bezpečnostniacutech předpisů a použiacutevejte ochranneacute pomůcky Vysokou čistiacuteciacute schopnost maacute tzv kyselina

chromsiacuterovaacute což je dichroman sodnyacute rozpuštěnyacute v koncentrovaneacute kyselině siacuteroveacute Sklo se do teacuteto

směsi namočiacute přes noc a raacuteno se pak důkladně oplaacutechne v roztoku detergentu pod tekouciacute vodou

a nakonec ve vodě destilovaneacute Chromsiacuterovaacute směs se po čase vyčerpaacute což se projeviacute zelenyacutem

zbarveniacutem (redukce dichromanu na ion chromityacute) Takovaacute směs je pak maacutelo uacutečinnaacute a musiacute se připravit

novaacute

10

Zvlaacuteštniacute naacuteroky jsou kladeny na sklo použiacutevaneacute v molekulaacuterně biologickeacute laboratoři kde se velice často

pracuje s bakteriaacutelniacutemi kmeny a jinyacutemi mikroorganismy a je velkeacute riziko bakteriaacutelniacute kontaminace

z okoliacute Proto je snaha o to použiacutevat pro manipulaci s těmito organismy pouze sterilniacute plasty na jedno

použitiacute Pokud je nutno použiacutet skleněneacute či jineacute dražšiacute naacutedobiacute musiacute se předem sterilizovat ve speciaacutelniacutech

tlakovyacutech naacutedobaacutech (autoklaacutevech) a naacutesledně vysušit v sušaacuterně na 105C Zvlaacuteštniacute peacuteče je pak

věnovaacutena sklu ktereacute se použiacutevaacute pro manipulaci s RNA Hroziacute totiž nebezpečiacute kontaminace

ribonukleasami což jsou degradačniacute enzymy RNA ktereacute jsou velice stabilniacute a odolaacutevajiacute i běžneacute

sterilizaci Sklo se proto před sterilizaci namaacutečiacute do roztoku jejich inhibitoru diethyl pyrokarbonaacutetu

Laboratorniacute plasty

Vedle laboratorniacuteho skla a porcelaacutenu se v chemickeacute laboratoři můžete čiacutem daacutel tiacutem častěji potkat

s laboratorniacutemi plasty ndash centrifugačniacute zkumavky (falkony) kyvety mikrozkumavky a dalšiacute Tyto plasty

se lišiacute svyacutem složeniacutem proto se vyznačujiacute rozdiacutelnou mechanickou teplotniacute a chemickou odolnostiacute na

což je před použitiacutem daneacuteho plastu braacutet zřetel Nejčastěji se setkaacutete s naacutesledujiacuteciacutemi plasty

1) Polyethylen (PE) je nejznaacutemějšiacutem termoplastem Rozlišujeme dva druhy PE

a LDPE (Low-density PE) ndash staacutelyacute vůči bezkysliacutekatyacutem kyselinaacutem zaacutesadaacutem a soliacutem při

vyššiacutech teplotaacutech se rozpouštiacute v organickyacutech rozpouštědlech nestaacutelyacute vůči aromaacutetům a

chlorovanyacutem uhlovodiacutekům dlouhodobě snese teploty do 80 degC kraacutetkodobě do 95 degC

mechanickeacute vlastnosti si udržuje do -40 degC

b HDPE (High-density PE) ndash vyznačuje se vyššiacute mechanickou pevnostiacute než LDPE lze jej

použiacutet v rozmeziacute teplot -50 degC až 200 degC

Centrifugačniacute zkumavky byacutevajiacute obvykle vyrobeny z LDPE proto je třeba dbaacutet na rozsah teplot

ve kteryacutech pracujete Tyto falkony takeacute obvykle nejde sterilizovat autoklaacutevovaacuteniacutem ale lze je

sterilizovat použitiacutem ethylenoxidu chemicky pomociacute formalinu nebo γ-zaacuteřeniacutem

2) Polypropylen (PP) maacute velmi dobrou chemickou a mechanickou odolnost Plasty z PP lze použiacutet

v rozmeziacute teplo -10 degC až 121 degC lze je autoklaacutevovat sterilizovat ethylenoxidem nebo chemicky

formalinem je třeba braacutet v potaz že při nižšiacutech teplotaacutech PP plast křehne PP plasty jsou

odolneacute vůči olejům organickyacutem rozpouštědlům alkoholům nelze použiacutet na oxidujiacuteciacute kyseliny

xyleny tetrahydronaftalen Z PP se vyraacutebiacute většina centrifugačniacutech zkumavek a mikrozkumavek

3) Polystyren (PS) je poměrně tvrdyacute ale křehkyacute plast citlivyacute na naacuteraz je odolnyacute vůči kyselinaacutem a

zaacutesadaacutem neniacute odolnyacute vůči organickyacutem rozpouštědlům Plasty z PS jsou citliveacute vůči UV-zaacuteřeniacute

maacutelo odolneacute vůči teplotě ndash snesou maximaacutelniacute teplotu do 80 degC při 90 degC měknou staacuternutiacutem

křehnou mohou se vytvořit trhliny Z polystyrenu je vyrobena většina plastů ke kultivaci

mikroorganismů a tkaacuteňovyacutech kultur (Petriho misky kultivačniacute lahve hellip) zkumavky

spektrofotometrickeacute kyvety a dalšiacute Co se spektrofotometrickyacutech kyvet tyacutekaacute ty lze použiacutet pouze

ve viditelneacute čaacutesti spektra

4) Polymethylmetakrylaacutet (PMMA) je relativně drahyacute termoplast maacute dobreacute mechanickeacute

vlastnosti je odolnyacute vůči zředěnyacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem (v koncentrovanyacutech se rozpouštiacute)

rozpouštiacute jej aromatickeacute a chlorovaneacute uhlovodiacuteky estery ketony ethery Tepelně odolnyacute je

PMMA v rozsahu teplot -40 degC až 85 degC maacute niacutezkou povrchovou odolnost snadno se poškraacutebe

(probleacutem zvlaacuteště u spektroskopiiacute) Propustnost PMMA zasahuje i do UV-oblasti proto lze

kyvety z PMMA použiacutevat pro UV-spektroskopii

11

Chemickeacute naacutedobiacute a aparatury

Mezi zaacutekladniacute vybaveniacute každeacute chemickeacute laboratoře patřiacute baňky a kaacutedinky (Obr 1) Kaacutedinky majiacute rovneacute

dno a na horniacutem okraji mohou miacutet zobaacuteček Mohou byacutet i kalibrovaacuteny ale tato kalibrace sloužiacute pouze

k orientačniacutem uacutečelům rozhodně podle niacute nelze odměřovat přesneacute objemy Baňky majiacute tvar členitějšiacute

rozdělenyacute na vlastniacute baňku a hrdlo (Obr 1) Dno mohou miacutet jak rovneacute tak kulateacute ty se pak použiacutevajiacute

hlavně pro praacuteci za sniacuteženeacuteho tlaku Baňky a kaacutedinky jsou převaacutežně tenkostěnneacute jednou z vyacutejimek je

silnostěnnaacute baňka odsaacutevaciacute Sloužiacute k filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku a je určenaacute pouze k tomuto uacutečelu

v žaacutedneacutem přiacutepadě v niacute nelze provaacutedět jakeacutekoliv chemickeacute reakce plnit horkyacutemi kapalinami nebo

zahřiacutevat Baňka konickeacuteho tvaru se nazyacutevaacute Erlenmeyerova (Obr 1) Baňku s postranniacutem tubusem

nazyacutevaacuteme frakčniacute (Obr 1)

Slovem naacutelevka označujeme v laboratoři většiacute počet pomůcek Obyčejneacute naacutelevky sloužiacute k přeleacutevaacuteniacute

kapalin a jednoduchyacutem filtraciacutem (Obr 1) Pro urychleniacute filtrace se použiacutevajiacute naacutelevky s žebrovanyacutem

vnitřniacutem povrchem nebo dlouhyacutem a uacutezkyacutem stonkem Tzv děliacuteciacute naacutelevky (Obr 1) se použiacutevajiacute k řadě

procesů jako je extrakce sušeniacute přikapaacutevaacuteniacute atd Velmi často použiacutevanaacute je Buumlchnerova naacutelevka

vyrobenaacute z porcelaacutenu kteraacute maacute diacuterkovaneacute dno na ktereacute se při filtraci vklaacutedaacute kolečko filtračniacuteho papiacuteru

Podobně vypadajiacute i skleněneacute frity (Obr 1) ktereacute majiacute miacutesto diacuterkovaneacuteho dna sintrovaneacute sklo

propouštějiacuteciacute rozpouštědla Zaacutebrusoveacute laacutehve na čištěniacute plynů se nazyacutevajiacute promyacutevačky Zaacutesobniacute laacutehve

na chemikaacutelie se děliacute podle typu hrdla na reagenčniacute laacutehve se šroubovaciacutem viacutekem sloužiacuteciacute předevšiacutem

k uchovaacutevaacuteniacute kapalin a širokohrdleacute se zaacutebrusovou zaacutetkou tzv prachovnice ve kteryacutech přechovaacutevaacuteme

pevneacute laacutetky K přechovaacutevaacuteniacute malyacutech množstviacute pevnyacutech laacutetek použiacutevaacuteme leacutekovky Protaacutehlaacute

neuzaviacuteratelnaacute skleněnaacute naacutedobka se nazyacutevaacute zkumavka (Obr 1) sloužiacute k provaacuteděniacute chemickyacutech reakciacute

v malyacutech objemech V posledniacute době jsou velmi populaacuterniacute plastoveacute zkumavky se šroubovaciacutem

uzaacutevěrem Naacutedoby podobneacuteho tvaru většinou takeacute šroubovaciacute použiacutevaacuteme k centrifugaci a nazyacutevaacuteme

je kyvety (Obr 1) Byacutevajiacute zhotovovaacuteny většinou z tvrzenyacutech plastů Hodinovaacute skla sloužiacute k přikryacutevaacuteniacute

naacutedob k sušeniacute vaacuteženiacute a přenaacutešeniacute vzorků pevnyacutech laacutetek (Obr 1) Analogicky můžeme využiacutevat i

dvoudiacutelneacute Petriho misky (Obr 1) jež se použiacutevajiacute hlavně pro kultivace mikroorganismů Odpařovaciacute

misky byacutevajiacute většinou vyrobeny z porcelaacutenu (Obr 1) Nejsou vhodneacute k přiacutemeacutemu zahřiacutevaacuteniacute v plamenu

stejně jako misky krystalizačniacute Pro odpařovaacuteniacute roztoku použiacutevaacuteme vždy vodniacute laacutezeň K drceniacute a roztiacuteraacuteniacute

pevnyacutech vzorků sloužiacute třeciacute misky s tloučkem (Obr 1) Jedinyacutem porcelaacutenovyacutem naacutedobiacutem ktereacute snaacutešiacute

přiacutemyacute oheň jsou žiacutehaciacute keliacutemky (Obr 1)

Chemickeacute sklo většinou nepoužiacutevaacuteme samostatně ale sestavujeme ho do různyacutech aparatur např

aparatura na destilaci sublimaci apod Aparatury sestavujeme na kovovyacutech stojanech nebo kovovyacutech

kleciacutech Na svisleacute tyče stojanů a kleciacute připevňujeme kruhy svorky nebo držaacuteky pomociacute svorek (Obr 2)

Na kovoveacute kruhy zpravidla poklaacutedaacuteme azbestoveacute siacuteťky na ktereacute staviacuteme kaacutedinky v přiacutepadě jejich

zahřiacutevaacuteniacute kahanem Kruhy pro zahřiacutevaacuteniacute nikdy nezaměňujeme s kruhy filtračniacutemi ktereacute jsou vyloženy

dřevěnou nebo umělohmotnou vložkou a sloužiacute k drženiacute naacutelevky při filtraci nebo děliacuteciacute naacutelevky při

děleniacute kapalin Kruh na stojanu se často nahrazuje trojnožkou K upevňovaacuteniacute skleněnyacutech součaacutestiacute

maleacuteho průměru použiacutevaacuteme tzv klemy což jsou držaacuteky s malyacutem obvodem ramen Pro uchycovaacuteniacute

chladičů pak použiacutevaacuteme chladičoveacute držaacuteky s velkyacutem rozpětiacutem ramen Klemy a držaacuteky se nesmějiacute nikdy

dotyacutekat skleněnyacutech čaacutestiacute aparatury přiacutemo kovem Byacutevajiacute vyloženy korkem nebo potaženy gumovou

hadiciacute Při sestavovaacuteniacute jakeacutekoli aparatury musiacuteme dbaacutet na to aby v aparatuře nenastalo pnutiacute ktereacute

by při zahřaacutetiacute vedlo k prasknutiacute některeacute ze skleněnyacutech součaacutestiacute Při sestavovaacuteniacute aparatury ze

zaacutebrusoveacuteho skla nikdy neopomeneme zaacutebrusy řaacutedně promazat vazeliacutenou

12

Obr 1 Laboratorniacute naacutedobiacute 1 ndash kaacutedinka s vyacutelevkou 2 ndash kaacutedinka bez vyacutelevky 3 ndash destilačniacute baňka

se zaacutebrusem a kulatyacutem dnem 4 ndash destilačniacute baňka se zaacutebrusem a plochyacutem dnem 5 ndash hruškovitaacute baňka

6 ndash Erlenmeyerova baňka se zaacutebrusem 7 ndash baňka trojhrdlaacute 8 ndash titračniacute baňka 9 ndash frakčniacute baňka

10 ndash baňka odsaacutevaciacute 11 ndash odměrnaacute baňka 12 ndash děliacuteciacute naacutelevka kulovitaacute 13 ndash děliacuteciacute naacutelevka hruškovitaacute

14 ndash naacutelevka s dlouhyacutem stonkem 15 ndash naacutelevka s kraacutetkyacutem stonkem 16 ndash naacutesypka 17 ndash Buumlchnerova

naacutelevka 18 ndash skleněnaacute frita pro vakuovou filtraci 19 ndash promyacutevačka 20 ndash laacutehev se šroubovaciacutem

uzaacutevěrem 21 ndash uacutezkohrdlaacute zaacutebrusovaacute laacutehev 22 ndash zkumavka 23 ndash zkumavka se šroubovaciacutem uzaacutevěrem

24 ndash centrifugačniacute kyveta 25 ndash Petriho miska 26 ndash krystalizačniacute miska 27 ndash odpařovaciacute miska

28 ndash hodinoveacute sklo

13

Obr 2 Sestavovaacuteniacute aparatur A ndash nespraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute spojky B ndash spraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute

spojky C ndash chladičovyacute držaacutek D ndash klema

Zdroje tepla v chemickeacute laboratoři

V laboratořiacutech do kteryacutech je zaveden plyn může jako zdroj pro zahřiacutevaacuteniacute sloužit plynovyacute kahan Kahan

je jednoducheacute zařiacutezeniacute sloužiacuteciacute k tvorbě směsi vzduchu a plynu kteraacute se spaluje a vytvaacuteřiacute na konci

trubice plamen Podle způsobu jakyacutem je k plynu přivaacuteděn a miacutesen vzduch rozlišujeme tři typy kahanů

Bunsenův Tecluho a Meacutekerův Pokud je do plynu přivaacuteděno dostatečneacute množstviacute vzduchu hořiacute

nesviacutetivyacutem plamenem kteryacute je vyacutehřevnějšiacute než plamen sviacutetivyacute jež ziacuteskaacuteme zamezeniacutem přiacutevodu

vzduchu Z toho plyne pravidlo že čiacutem viacutece vzduchu smiacutesiacuteme s plynem tiacutem vyacutehřevnějšiacute plamen

ziacuteskaacuteme U Bunsenova a Meacutekereacuteho kahanu se přiacutevod vzduchu reguluje otaacutečeniacutem pohybliveacuteho

prstence kteryacute odkryacutevaacute nebo zakryacutevaacute otvory v těle kahanu Kahany zapalujeme vždy při uzavřeneacutem

přiacutevodu vzduchu V laboratoři často naraziacuteme i na kahan lihovyacute kteryacute maacute daleko nižšiacute vyacutehřevnost než

kahany plynoveacute Vyacutehodou však je jeho velikost a jednoduchost Lze ho použiacutet všude tam kde

potřebujeme vzorky či chemickeacute reakce jen zahřaacutet Použiacutevaacute se hlavně při zkumavkovyacutech reakciacutech a pro

sterilizaci materiaacutelu při praacuteci s mikroorganismy

V současneacute době se jako hlavniacute zdroje tepla v chemickyacutech laboratořiacutech využiacutevajiacute elektromagnetickeacute

miacutechačky s ohřevem elektrickeacute vařiče a topnaacute hniacutezda Na elektrickyacute vařič poklaacutedaacuteme vždy azbestovou

siacuteťku Topnaacute hniacutezda použiacutevaacuteme hlavně na zahřiacutevaacuteniacute destilačniacutech baněk Topneacute hniacutezdo je elektrickyacute vařič

u ktereacuteho je elektricky vyhřiacutevanaacute speciaacutelniacute tkanina vytvarovanaacute do polokoule tak aby obalila destilačniacute

baňku Existuje několik typů topnyacutech hniacutezd podle velikosti zahřiacutevaneacute baňky U topneacuteho hniacutezda lze

kromě regulace přiacutekonu většinou regulovat i to zda je vyhřiacutevanaacute pouze spodniacute čaacutest baňky nebo baňka

celaacute Při praacuteci s topnyacutemi hniacutezdy je třeba daacutevat pozor na to aby do hniacutezda nevnikla kapalina (voda)

Dojde-li k tomu je třeba přiacutestroj okamžitě odpojit od přiacutevodu napětiacute

Protože každeacute přiacutemeacute zahřiacutevaacuteniacute klade vysokeacute naacuteroky na materiaacutel naacutedob je vyacutehodneacute předaacutevat teplo

zdroje prostřednictviacutem různyacutech laacutezniacute Podle materiaacutelu kteryacute tvořiacute podstatu laacutezně je možneacute děleniacute na

vzdušneacute vodniacute olejoveacute piacuteskoveacute kovoveacute a solneacute Vzdušneacute laacutezně se moc často nepoužiacutevajiacute vzhledem k

tomu že vzduch je ze všech materiaacutelů nejmeacuteně vodivyacute Nejjednoduššiacute formou vzdušneacute laacutezně je praacutezdnaacute

kovovaacute naacutedoba zahřiacutevaacutena kahanem nebo vařičem Nejčastěji použiacutevanaacute je laacutezeň vodniacute kteraacute je vhodnaacute

k zahřiacutevaacuteniacute laacutetek až do bodu varu vody a k destilaci kapalin vrouciacutech přibližně do 80 degC Nejjednoduššiacute

vodniacute laacutezniacute je obyčejnyacute hrnec kteryacute je vyhřiacutevaacuten elektrickyacutem vařičem V laboratoři se lze setkat i se

14

speciaacutelniacutemi vodniacutemi laacutezněmi ktereacute majiacute různě nastavitelneacute otvory pro zahřiacutevaacuteniacute odlišnyacutech velikostiacute

baněk a odpařovaciacutech misek Pro zahřiacutevaacuteniacute nad teplotu varu vody se nejčastěji použiacutevajiacute laacutezně olejoveacute

Naacuteplniacute může byacutet buď olej mineraacutelniacute kteryacute lze použiacutet do teploty 250 degC nebo silikonovyacute použitelnyacute až

do teplot okolo 400 degC Vzhledem k teplotniacute roztažnosti je nutno olejem naplnit naacutedobu sloužiacuteciacute jako

obal laacutezně jen asi do poloviny jinak by při zvyacutešeniacute teploty mohl olej přeteacuteci Při zahřiacutevaacuteniacute je nutno do

olejoveacute laacutezně vždy vložit teploměr a průběžně kontrolovat teplotu aby nedošlo k jejiacutemu přehřaacutetiacute

Obvykle platiacute že teplota laacutezně maacute byacutet o 20-30 degC vyššiacute než žaacutedanaacute teplota reakčniacute směsi Je důležiteacute

aby se do olejoveacute laacutezně nedostala voda Při teplotě nad 100 degC by pak došlo k prskaacuteniacute a pěněniacute oleje

kteryacute by mohl způsobit popaacuteleniny osobě pracujiacuteciacute s laacutezniacute nebo požaacuter Solneacute a kovoveacute laacutezně sloužiacute

k zahřiacutevaacuteniacute nad 300 degC Použiacutevaacute se směs několika soliacute např dusičnan sodnyacute a draselnyacute o bodu taacuteniacute 219

degC a niacutezkotajiacuteciacute slitiny jako je Woodoův kov s bodem taacuteniacute 65 degC Vždy je však důležiteacute vyjmout baňku

před ztuhnutiacutem laacutezně Vyacutehodou těchto laacutezniacute je vysokaacute tepelnaacute vodivost použityacutech materiaacutelů Od

použiacutevaacuteniacute piacutesečnyacutech laacutezni se v dnešniacute době už v podstatě ustoupilo

K žiacutehaacuteniacute a taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek sloužiacute elektrickeacute odporoveacute pece Pro synteacutezy v proudu plynu

nebo reakce ve vakuu užiacutevaacuteme pece trubkoveacute pro žiacutehaacuteniacute v keliacutemciacutech naacutem sloužiacute keliacutemkoveacute piacutecky a pro

taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek pece mufloveacute

Vakuum a jeho zdroje

V laboratorniacute praxi je velmi často třeba pracovat za sniacuteženeacuteho tlaku ndash hlavně při destilaci filtraci či

sušeniacute kde sniacuteženiacute tlaku vyacuterazně ovlivňuje těkavost laacutetek Vakuum je stav uzavřeneacuteho prostoru ve

ktereacutem je tlak plynu nebo paacutery nižšiacute než tlak atmosfeacuterickyacute okolniacuteho prostřediacute

Zařiacutezeniacute vytvaacuteřejiacuteciacute vakuum nazyacutevaacuteme vyacutevěvou V laboratoři se můžeme setkat s vyacutevěvami několika

typů ktereacute se lišiacute tlakem proti ktereacutemu čerpajiacute mezniacute hodnotou vakua a saciacutem vyacutekonem

Nejjednoduššiacutem typem vyacutevěvy je vyacutevěva vodniacute Jednaacute se o zuacuteženou trubici kterou tryskaacute proud vody

V okoliacute uacutestiacute trysky je vzduch strhaacutevaacuten ve směru proudu vody a je zde napojena odvodnaacute hadice kteraacute

se druhyacutem koncem napojuje na evakuovanou aparaturu Vodniacute vyacutevěva pracuje tedy přiacutemo proti

atmosfeacuterickeacutemu tlaku Mezniacute tlak vakua je daacuten tenziacute vodniacute paacutery (pro vodu o teplotě 10 degC to je

1333 Pa) Mezi vodniacute vyacutevěvu a aparaturu vždy zařazujeme pojistnou naacutedobu (promyacutevačku) aby

nedošlo při poklesu tlaku vody v potrubiacute ke vniknutiacute vody do aparatury Vyacutevěvy daacutele mohou byacutet rotačniacute

olejoveacute nebo mechanickeacute jejich konstrukce je již složitějšiacute Zaacutekladniacutem stavebniacutem prvkem rotačniacute

olejoveacute vyacutevěvy je rotor se šoupaacutetkem ktereacute rozděluje prostor mezi rotorem a plaacuteštěm na dvě čaacutesti

Otaacutečeniacutem rotoru se jeden prostor zvětšuje a nasaacutevaacute vzduch a druhyacute prostor se zaacuteroveň zmenšuje a

vzduch je vytlačovaacuten za součinnosti ventilu z vyacutevěvy Hlavniacutem pravidlem při praacuteci s vyacutevěvou je že vždy

po skončeniacute praacutece nejdřiacuteve znovu zavzdušniacuteme aparaturu a až poteacute vypneme zdroj vakua Zabraacuteniacuteme

tiacutem vniknutiacute vody do aparatury či nasaacutetiacute agresivniacutech laacutetek do vyacutevěvy a jejiacute poškozeniacute

Měřeniacute teploty

Pro měřeniacute teploty byla přijata mezinaacuterodniacute teplotniacute stupnice definovanaacute pomociacute bodu tuhnutiacute vody

a varu vody Dalšiacute pevneacute body mezinaacuterodniacute stupnice jsou bod varu siacutery (4446 degC) bod taacuteniacute střiacutebra

(9608 degC) a bod taacuteniacute zlata (10624 degC) Všechny tyto teploty jsou definovaacuteny za atmosfeacuterickeacuteho tlaku

jedneacute atmosfeacutery Teplota se měřiacute teploměry ktereacute mohou byacutet trojiacuteho typu dilatačniacute odporoveacute a

termočlaacutenky

15

Dilatačniacute teploměry využiacutevajiacute roztažnosti kapalnyacutech popřiacutepadě pevnyacutech či plynnyacutech laacutetek Nejčastěji

použiacutevaneacute jsou teploměry rtuťoveacute Dovolujiacute měřit teplotu od -389 degC do 650 degC Pro měřeniacute niacutezkyacutech

teplot se teploměry plniacute toluenem (-80 degC až 100 degC) ethanolem (-100 degC až 70 degC) petroletherem

(-150 degC až 120 degC) či pentanem (-190 degC až 20 degC) Pro vyššiacute teploty se pak použiacutevaacute jako naacuteplň kapalneacute

galium (do 1000 degC) a ciacuten (do 1500 degC)

Odporoveacute teploměry využiacutevajiacute zaacutevislosti odporu vodiče na teplotě Těmito teploměry lze měřit teplotu

s přesnostiacute na tisiacuteciny stupně

Termočlaacutenky jsou založeny na termoefektu ndash dva draacutety ze dvou různyacutech kovů spojeneacute na obou konciacutech

daacutevajiacute vznik elektrickeacuteho proudu jsou-li oba spoje udržovaacuteny na rozdiacutelneacute teplotě Přiacutekladem nejčastěji

použiacutevanyacutech termočlaacutenků jsou člaacutenky měď ndash konstantan (do 600 degC) železo ndash konstantan (do 900 degC) a

platina ndash platinarhodium (do 1600 degC)

Voda v biochemickeacute laboratoři

Vzhledem k tomu že obyčejnaacute tekouciacute voda obsahuje značneacute množstviacute soliacute je pro jakeacutekoliv pokusy

v biochemickeacute laboratoři nepoužitelnaacute Použiacutevaacuteme ji pouze tehdy když nepřichaacuteziacute do styku s ostatniacutemi

reagenciemi (jako rozpouštědlo) např pro chlazeniacute

Zaacutekladniacutem způsobem uacutepravy vody je demineralizace Dřiacuteve byla každaacute biochemickaacute laboratoř vybavena

vlastniacute destilačniacute aparaturou pomociacute ktereacute se opakovanou destilaciacute z vody odstraňovaly nežaacutedouciacute

ionty Tento způsob demineralizace vody (zvlaacuteště pokud bylo třeba připravit většiacute objem takto

upraveneacute vody) byl značně neekonomickyacute proto se začaly použiacutevat aparatury pro čištěniacute vody pomociacute

reverzniacute osmoacutezy Tiacutemto způsobem se z vody odstraniacute většina iontově aktivniacutech laacutetek a křemiacuteku ve

formě SiO2 Demineralizovanaacute voda (často chybně označovanaacute jako destilovanaacute) se v laboratoři použiacutevaacute

spiacuteše jako technickaacute voda pro oplachy přiacutepravu některyacutech roztoků ale pro některeacute speciaacutelniacute uacutečely

nemusiacute byacutet jejiacute čistota vhodnaacute protože staacutele obsahuje některeacute kationty

Pro speciaacutelniacute uacutečely např v laboratoři molekulaacuterniacute biologie kde vadiacute i sebemenšiacute kontaminace vody se

použiacutevaacute voda deionizovanaacute kteraacute se ještě naacutesledně sterilizuje v autoklaacutevu Přiacuteprava deionizovaneacute vody

je založenaacute na kombinaci několika separačniacutech metod vedouciacutech k odstraněniacute jednotlivyacutech skupin

kontaminantů Souprava je většinou složenaacute z diacutelčiacutech separaacutetorů odstraňujiacuteciacutech hrubšiacute nečistoty (filtry)

ionty (iontoměniče) nepolaacuterniacute laacutetky (adsorbent) a jako posledniacute byacutevaacute zapojen membraacutenovyacute filtr

Většina nynějšiacutech aparatur pracuje na principu reverzniacute osmoacutezy Jednotliveacute filtry je však nutno po

několika měsiacuteciacutech provozu vyměňovat a přiacuteprava deionizovaneacute vody proto neniacute levnou zaacuteležitostiacute

Hlavniacutem kriteacuteriem čistoty vody je jejiacute specifickaacute vodivost U běžně destilovaneacute vody se pohybuje okolo

hodnoty 10 Smiddotcm-1 Deionizovanaacute voda pak miacutevaacute tuto hodnotu ještě o řaacuted nižšiacute Připravenaacute destilovanaacute

či deionizovanaacute voda se skladuje převaacutežně v plastovyacutech naacutedobaacutech Skleněneacute naacutedoby nejsou pro

dlouhodobějšiacute uskladněniacute vhodneacute jelikož se do vody zpětně uvolňujiacute některeacute kationty Pokud to

podmiacutenky dovolujiacute je lepšiacute skladovat vodu v chladu a ve tmě čiacutemž se zabraacuteniacute možneacute kontaminaci

autotrofniacutemi mikroorganismy

16

Chemikaacutelie a jejich uchovaacutevaacuteniacute

Jako vyacutechoziacute laacutetky pro praacuteci v laboratoři se použiacutevajiacute většinou průmyslově vyraacuteběneacute chemikaacutelie

opatřeneacute štiacutetkem od vyacuterobce kteryacute udaacutevaacute zaacutekladniacute informace o daneacute chemikaacutelii Ke každeacute chemikaacutelii

naacuteležiacute takeacute bezpečnostniacute list kteryacute musiacute byacutet uložen na pracovišti

Chemikaacutelie jsou dodaacutevaacuteny vyacuterobcem ve vhodneacutem obalu proto je vhodneacute tyto chemikaacutelie daacutele

nerozdělovat do obalů jinyacutech Pokud je to nutneacute vždy použijte vhodnyacute obal a dodržujte zaacutekladniacute

pravidla ndash zvlaacuteště pak důsledneacute označeniacute novyacutech obalů Laacutetky kapalneacute uchovaacutevejte v laacutehviacutech s dvojiacutem

uzaacutevěrem Laacutetky hygroskopickeacute chraňte proti vzdušneacute vlhkosti utěsněniacutem viacutečka např parafilmem

Hydroxidy a jejich roztoky se nesmiacute skladovat v zaacutebrusovyacutech lahviacutech Laacutetky citliveacute na světlo skladujte

v tmavyacutech naacutedobaacutech a ve tmě Skladovaacuteniacute chemikaacuteliiacute v laboratoři maacute svůj pevnyacute řaacuted kteryacute vychaacuteziacute

z bezpečnostniacutech pravidel a proto vždy použiacutevanou chemikaacutelii vracejte na původniacute miacutesto Usnadniacutete

tiacutem i praacuteci kolegům kteřiacute budou s danou chemikaacuteliiacute naacutesledně pracovat Důraz je kladen předevšiacutem na

hořlaviny a laacutetky vyacutebušneacute ktereacute nikdy nesmiacute byacutet uskladněny pohromadě ve většiacutem množstviacute Jedy se

skladujiacute ve speciaacutelniacutech uzamčenyacutech železnyacutech skřiacuteniacutech v uzamčeneacute miacutestnosti Pozor je třeba daacutevat takeacute

na uskladněniacute těkavyacutech laacutetek v uzavřenyacutech prostoraacutech (lednice) je třeba je skladovat tak aby

nedochaacutezelo k uvolňovaacuteniacute jejich par

Na štiacutetku chemikaacutelie je předevšiacutem jejiacute naacutezev sumaacuterniacute vzorec množstviacute čistota a molekulovaacute hmotnost

Daacutele musiacute byacutet uvedeny důležiteacute fyzikaacutelniacute vlastnosti a bezpečnostniacute informace (Obr 3 4) U pevnyacutech

laacutetek byacutevaacute uvedenaacute forma např krystalickyacute (crystalisatum) bezvodyacute (anhydricum) praacuteškovyacute

(pulveratum) Podle rostouciacute čistoty (tzn klesajiacuteciacuteho obsahu nečistot) chemikaacutelie děliacuteme na

1) technickeacute chemikaacutelie

a) suroveacute (crudum)

b) technickeacute (technicum)

c) čištěneacute (purum)

2) čisteacute chemikaacutelie

a) čisteacute (purissimum)

b) pro analyacutezu (pa per analysis) ndash v laboratořiacutech se nejčastěji použiacutevajiacute tyto

c) chemicky čisteacute (purissimum speciale)

Chemikaacutelie o vyššiacute čistotě jsou pak označeny přiacutemo uacutečelem pro kteryacute sloužiacute např pro UV

spektrofotometrii molekulaacuterniacute biologii atd S čistotou chemikaacuteliiacute však prudce roste jejich cena proto

chemikaacutelie o vysokeacute čistotě použiacutevaacuteme jen pro tyto speciaacutelniacute uacutečely a je-li to nezbytně nutneacute

17

Obr 3 Přiacuteklad štiacutetku chemikaacutelie firmy Penta

Obr 4 Vyacutestražneacute symboly nebezpečnosti chemikaacuteliiacute dle Globaacutelniacuteho harmonizovaneacuteho systeacutemu

klasifikace a hodnoceniacute chemikaacuteliiacute

Doporučenaacute literatura Peč P a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Vydavatelstviacute UP Olomouc 2000

Kaacuteš J a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Nakladatelstviacute Olomouc 2000

Ferenčiacutek M a kol Biochemickeacute laboratoacuterne metoacutedy Alfa Bratislava 1981

Prochaacutezka S a kol Fyziologie rostlin Academia Praha 1998

Dey PM a kol Plant Biochemistry Academia Press London 1997

Novaacuteček F Praktikum z rostlinneacute cytologie a histologie se zaacuteklady mikroskopickeacute techniky

Vydavatelstviacute UP Olomouc 1982

Knoz J a Opravilovaacute V Zaacuteklady mikroskopickeacute techniky Vydavatelstviacute MU Brno 1992

Ruzin S E Plant microtechnique and microscopy Oxford University Press 1999

httpwwwuneceorgtransdangerpublighsghs_rev0000files_ehtml - informace o GHS na

straacutenkaacutech Evropskeacute hospodaacuteřskeacute komise OSN

18

1 Zaacutekladniacute uacutekony v biochemickeacute laboratoři

Vaacutehy a vaacuteženiacute

Ke stanoveniacute vaacutehoveacuteho množstviacute laacutetky se v chemickeacute laboratoři použiacutevajiacute vaacutehy Princip vaacuteženiacute je znaacutem

po staletiacute jde o srovnaacutevaciacute metodu kdy se srovnaacutevaacute neznaacutemaacute hmotnost nějakeacuteho předmětu

(navažovaciacute lodička mikrozkumavka se vzorkem) se znaacutemou hmotnostiacute standardu (zaacutevažiacute)

Mechanickeacute zařiacutezeniacute řešilo toto srovnaacuteniacute pomociacute dociacuteleniacute rovnovaacutehy na paacutece a mělo tvar znaacutemyacutech

miskovyacutech vah ktereacute vešly v obecneacute povědomiacute i jako symbol použiacutevanyacute pro zobrazovaacuteniacute spravedlnosti

Až donedaacutevna byly i nejpřesnějšiacute analytickeacute vaacutehy postaveny na stejneacutem principu a vaacuteženiacute obsahovalo

postupneacute přidaacutevaacuteniacute zaacutevažiacute různeacute (i velmi maleacute) velikosti Takovyacute postup byl samozřejmě zejmeacutena pro

začaacutetečniacuteky velmi zdlouhavyacute a možnosti chyb četneacute

V současneacute době patřiacute všechny formy dvoumiskovyacutech vah historii a v laboratoři se setkaacutete vyacutehradně

s vahami jednomiskovyacutemi ktereacute použiacutevajiacute promiacutetaciacute stupnice na stiacuteniacutetko a jsou zapojeny do elektrickeacute

siacutetě Existujiacute dva rozdiacutelneacute typy vah lišiacuteciacute se vaacuteživostiacute tzn maximaacutelniacute hmotnostiacute kterou můžete vaacutežit a

přesnostiacute se kterou na nich můžete hmotnost stanovit

1) Vaacutehy technickeacute majiacute podle provedeniacute vaacuteživost od 100 g do několika kilogramů Přesnost nebyacutevaacute většiacute než 5middot10-2 g

2) Vaacutehy analytickeacute (Obr 1A) majiacute vaacuteživost obvykle 100 g a přesnost v řaacutedu 10-4 g

K orientačniacutemu zjištěniacute hmotnosti předmětů ktereacute budete daacutele vaacutežit přesněji a k zjišťovaacuteniacute vyacutetěžků

čistiacuteciacutech operaciacute se použiacutevajiacute tzv předvaacutežky (Obr 1B) Sloužiacute k vaacuteženiacute předmětů do 200 g s přesnostiacute

01 g V dnešniacute době se už použiacutevajiacute převaacutežně elektronickeacute typy s digitaacutelniacutem displejem Jejich forem

je řada a prochaacutezejiacute staacutele vyacutevojem od jednoduššiacutech s mechanicko-elektrickyacutem sniacutemačem hmotnosti

přes sniacutemače kdy je měřen elektrickyacute signaacutel potřebnyacute k vraacuteceniacute misky po zatiacuteženiacute do nuloveacute polohy

pomociacute servomotorku až k sniacutemačům tenzometrickyacutem

Pro veškereacute vaacuteženiacute platiacute zaacutekladniacute pravidlo chemikaacutelie (kapalneacute ani pevneacute) nesmiacute přijiacutet do přiacutemeacuteho

styku s miskami vah Veškeraacute manipulace s chemikaacuteliemi (přidaacutevaacuteniacute a ubiacuteraacuteniacute) se musiacute provaacutedět

zaacutesadně mimo vaacutehy Přiacutepadneacute nečistoty na vahaacutech je třeba okamžitě odstranit štětečkem

Obr 1 Vaacutehy v biochemickeacute laboratoři A ndash analytickeacute vaacutehy B ndash předvaacutežky

19

Měřeniacute objemu kapalin

K odměřovaacuteniacute objemů kapalin sloužiacute odměrneacute vaacutelce pipety byrety a odměrneacute baňky (Obr 2)

Odměrneacute vaacutelce (Obr 2A) se použiacutevajiacute jen k přibližneacutemu odměřovaacuteniacute kapalin Na přesnějšiacute měřeniacute

objemů se použiacutevajiacute pipety (buď pouze pro určityacute objem Obr 2C nebo děleneacute Obr 2D) a byrety u

nichž je možno kohoutkem nebo pomociacute tlačky regulovat vyteacutekaacuteniacute kapaliny (Obr 2E) Všechny tyto

naacutedoby jsou kalibrovaacuteny na bdquovylitiacuteldquo to znamenaacute že z nich vyteče přesně vyznačenyacute objem Při plněniacute

pipet je třeba vždy dbaacutet na to aby uacutestiacute pipety bylo staacutele ponořeno pod hladinou kapaliny Při jeho

vynořeniacute nad hladinu dochaacuteziacute k nasaacutetiacute vzduchu do pipety Při odečiacutetaacuteniacute je nutno miacutet oko ve stejneacute

uacuterovni se značkou Odečiacutetaacuteme vždy spodniacute okraj menisku

Pro pipetovaacuteniacute kapalin vždy použiacutevaacuteme speciaacutelniacute naacutesadky či gumoveacute baloacutenky nikdy nepipetujeme

uacutesty

Jelikož je pipeta kalibrovaacutena na vylitiacute nikdy se nevyfukuje ale jejiacute obsah se nechaacute pouze vyteacutect a jejiacute

špička se otře o dno nebo o stěnu naacutedobky do ktereacute kapalinu odměřujeme

V současneacute době se v biochemickeacute či molekulaacuterně biologickeacute laboratoři se skleněneacute pipety teacuteměř

nepoužiacutevajiacute plně je nahradily pipety automatickeacute (Obr 2F G) umožňujiacuteciacute přesnějšiacute a pohodlnějšiacute

odměřeniacute daneacuteho objemu Jsou vhodneacute i pro pipetovaacuteniacute mikrolitrovyacutech objemů Automatickeacute pipety

jsou vyraacuteběny pro různeacute rozsahy objemů (nejčastěji 1-5 ml 200-1000 l 20-200 l 2-20 l 05-10 l

a 01-25 l) Objem se nastavuje otočeniacutem šroubu na stupnici Nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny přes

nasaditelnou špičku je ovlaacutedaacuteno piacutestem kteryacute maacute tři polohy ndash klidovou pro nasaacutevaacuteniacute a pro vypouštěniacute

(Obr 3)

Obr 2 Pomůcky k měřeniacute objemů A ndash kalibrovanyacute odměrnyacute vaacutelec B ndash odměrneacute baňky C ndash pipeta D ndash pipeta dělenaacute E ndash byrety F ndash automatickaacute pipeta G ndash automatickaacute pipeta multikanaacutelovaacute

20

Obr 3 Polohy automatickeacute pipety při nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny

A ndash klidovaacute poloha B ndash poloha pro nasaacutevaacuteniacute C ndash poloha pro vypouštěniacute

Byrety sloužiacuteciacute k regulovaneacutemu odběru kapalin při titraciacutech (Obr 2E) jsou skleněneacute trubice opatřeneacute

děliacuteciacutemi značkami Před vyacutetokem je umiacutestěn kohoutek nebo pružnaacute tlačka s hadičkou Některeacute byrety

majiacute pro lepšiacute odečiacutetaacuteniacute objemu zadniacute stěnu z biacuteleacuteho skla s modryacutem pruhem ve středu

Odměrneacute baňky (Obr 2B) stejně jako pyknometry (naacutedobky pro stanovovaacuteniacute hustoty) jsou

kalibrovaacuteny na dolitiacute ndash to znamenaacute že při jejich naplněniacute obsahujiacute praacutevě požadovanyacute objem Hrdlo

odměrnyacutech baněk je poměrně uacutezkeacute po celeacutem obvodu opatřeneacute ryskou I zde je třeba plnit tak aby se

spodniacute okraj menisku dotyacutekal rysky a při plněniacute miacutet oko v uacuterovniacute rysky (Obr 3) Podobně jako odměrneacute

vaacutelce i odměrneacute baňky se vyraacutebějiacute v objemech od 5 ml do 2 l Odměrneacute baňky se použiacutevajiacute k přiacutepravě

roztoků o přesneacute koncentraci Vlastniacute směšovaniacute složek roztoku provaacutediacuteme při ne zcela zaplněneacute baňce

a teprve po uacuteplneacute homogenizaci a vyrovnaacuteniacute teplot (teplota na kterou je baňka kalibrovaacutena je uvaacuteděna

na plaacutešti baňky ndash většinou 20C) opatrně se doplniacute rozpouštědlem po rysku

Obr 4 Odečiacutetaacuteniacute objemu u odměrneacute baňky

A B C

21

Přiacuteprava pufrů a měřeniacute pH

Pufry neboli tlumiveacute roztoky jsou roztoky slabyacutech kyselin a jejich soliacute (konjugovanyacutech zaacutesad) nebo

slabyacutech zaacutesad a jejich soliacute (konjugovanyacutech kyselin) ktereacute jsou schopneacute udržovat stabilniacute hodnotu pH

po přidaacuteniacute kyseliny nebo zaacutesady do systeacutemu

Vyacuteběr vhodneacuteho pufru se řiacutediacute předevšiacutem požadovanou hodnotou pH iontovou silou možnyacutemi

interakcemi s ostatniacutemi komponentami reakčniacute směsi apod Maacute-li miacutet pufr dostatečnou pufračniacute

kapacitu je třeba vybrat takovou slabou kyselinu nebo zaacutesadu jejiacutež pKa se neodlišuje od požadovaneacute

hodnoty pH o viacutece než 1 Pufračniacute kapacita zaacutevisiacute takeacute na celkoveacute koncentraci (molaritě) pufru

Očekaacutevaacutete-li napřiacuteklad že pH roztoku v průběhu reakce bude klesat (např při studiu lipasoveacute reakce

kdy jsou do roztoku uvolňovaacuteny ionty H+ disociaciacute vznikajiacuteciacutech mastnyacutech kyselin) pak zvolte pufr o vyššiacute

koncentraci a s pKa pod hodnotou pH v niacutež začiacutenaacutete pokus

Složeniacute vhodneacuteho pufru lze naleacutezt v laboratorniacutech přiacuteručkaacutech Podle tabulek se smiacutechajiacute přiacuteslušneacute

(obvykle dva) roztoky pro dosaženiacute nominaacutelniacute hodnoty pH Vždy je nutneacute skutečnou hodnotu pH

měřeniacutem ověřit a přiacutepadně ji upravit roztokem kyseliny nebo zaacutesady Jednoduššiacute je připravit pufr

prostou uacutepravou pH roztoku zvoleneacute soli kyseliny nebo baacuteze Pro jeho požadovanou hodnotu vyberete

vhodnou slabou kyselinu nebo zaacutesadu (ev je v naacutevodu pro praacuteci s danyacutem materiaacutelem určena) a

vypočtete navaacutežku tak abyste ziacuteskali potřebnyacute objem pufru o zvoleneacute koncentraci Navaacuteženeacute množstviacute

rozpustiacutete v menšiacutem objemu vody (asi 80 konečneacuteho objemu) Pak nastaviacutete požadovaneacute pH

roztokem silneacute (v některyacutech přiacutepadech i slabeacute) kyseliny či zaacutesady a nakonec doplniacutete vodou na

vypočtenyacute objem Pouze při užitiacute pufrů o viacutece složkaacutech (pokryacutevajiacuteciacutech širokeacute rozmeziacute pH) takto

postupovat nelze musiacute se namiacutechat podle tabulky zkontrolovat a eventuaacutelně upravit pH

Většina pufrů podleacutehaacute mikrobiaacutelniacute kontaminaci proto je pro některeacute uacutečely vhodneacute je konzervovat

(azid toluen thymol) většinou ale stačiacute jejich uchovaacutevaacuteniacute v chladničce bez konzervace Takto je

vhodneacute skladovat jen menšiacute množstviacute připraveneacuteho pufru ktereacute brzy spotřebujete (maximaacutelně do

tyacutedne) Připraviacutete-li si většiacute množstviacute pufru do zaacutesoby uchovaacutevejte ho zmrazenyacute v plastoveacute laacutehvi Před

použitiacutem je nutno rozmrazit celeacute množstviacute pufru a roztok zamiacutechat Po odebraacuteniacute potřebneacuteho objemu

je možneacute zbytek opět zmrazit V přiacutepadě potřeby můžete pufry sterilizovat v autoklaacutevu Při manipulaci

s takto ošetřenyacutemi roztoky musiacuteme dodržovat sterilniacute podmiacutenky a pufr zpětně nekontaminovat např

nesterilniacute špičkou automatickeacute pipety

Hodnotu pH roztoku ovlivňuje jeho ředěniacute zejmeacutena v extreacutemniacutech hodnotaacutech stupnice (pod 3 a nad

11) v rozmeziacute fyziologickyacutech hodnot již meacuteně Proto se raději vyhněte přiacutepravě koncentrovanějšiacutech

zaacutesobniacutech roztoků z nichž se pak ředěniacutem připravuje pracovniacute roztok pH pufru ovlivňuje takeacute teplota

změnou pKa slabeacute kyseliny nebo baacuteze Tabelovaneacute hodnoty pH jsou obvykle vztaženy na 18 20 nebo

25 degC V biochemii se často pracuje za chladu kdy se pH může lišit od hodnoty nastaveneacute při přiacutepravě

pufru za laboratorniacute teploty Např měřeniacute pH zaacutevislosti enzymoveacute reakce by mohlo byacutet viacutece či meacuteně

zkresleno pokud se podstatně lišiacute teplota experimentu od teploty při ktereacute byl pufr připraven

V přiacutepadě nutnosti lze upravit hodnotu pH za přiacuteslušneacute teploty

Běžneacute pufry užiacutevaneacute v biochemickyacutech laboratorniacutech postupech pokryacutevajiacute neutraacutelniacute až miacuterně alkalickou

oblast o pH 60 ndash 90 Některeacute operace se provaacutedějiacute v prostřediacutech viacutece kyselyacutech či bazickyacutech

Nejběžnějšiacute kyseliny a baacuteze užiacutevaneacute k přiacutepravě pufrů v biochemii jsou přehledně uvedeny v tabulce 1

Vedle požadovaneacute hodnoty pH se vyacuteběr složek řiacutediacute takeacute jejich možnyacutemi specifickyacutemi vlivy na reakčniacute

směs Někdy může dojiacutet k vysraacuteženiacute některyacutech komponent směsi pufrem (K+ - chloristanem soli železa

Ca2+ - fosfaacutetem komplexy boraacutetů se sacharidy apod) k interakci složek pufru s biacutelkovinami (Cl- iont

s albuminem) k reakci s analytickyacutemi činidly a k inhibici enzymů (v některyacutech přiacutepadech barbituraacutety)

22

Složky pufru v některyacutech přiacutepadech mohou byacutet využity jako substraacutety (citraacutet acetaacutet) aj

Pro biochemickeacute uacutečely se použiacutevajiacute vedle běžnyacutech anorganickyacutech a organickyacutech laacutetek i speciaacutelniacute kyseliny

a baacuteze vhodneacute pro jejich inertnost k dalšiacutem složkaacutem reakčniacutech směsiacute (viz vysvětlivky pod tabulkou 1)

Koncentrace H+ iontů v roztoku se stanovuje spektraacutelniacutemi či elektrochemickyacutemi metodami Prvniacute z nich

využiacutevajiacute toho že změna pH vyvolaacute v některyacutech organickyacutech sloučeninaacutech (acidobazickyacutech

indikaacutetorech) změnu struktury lišiacuteciacute se spektraacutelniacutemi vlastnostmi (absorpce či fluorescence) Ve druheacutem

přiacutepadě se využiacutevaacute změny elektrochemickeacuteho potenciaacutelu vlivem pH

Nejjednoduššiacute spektraacutelniacute metody měřeniacute pH jsou vizuaacutelniacute metody kdy se sleduje změna zbarveniacute

indikaacutetoru při změně pH K teacuteto změně dochaacuteziacute u jednotlivyacutech indikaacutetorů v určiteacute oblasti pH (nalezneme

v chemickyacutech laboratorniacutech tabulkaacutech) Pro stanoveniacute hodnoty pH musiacuteme vybrat indikaacutetor u ktereacuteho

dochaacuteziacute k barevneacute změně v přesně definovaneacutem intervalu pH Jsou vhodneacute pro indikaci dosaženiacute

požadovaneacute hodnoty pH pro indikaci bodu ekvivalence při acidobazickyacutech titraciacutech kontrolu udržovaacuteniacute

pH apod Použiacutevajiacute se ve formě vodneacuteho či ethanolickeacuteho roztoku (004 - 010 ) kteryacute se přikaacutepne ke

sledovaneacutemu vzorku Pro univerzaacutelniacute použitiacute sloužiacute směsi indikaacutetorů pokryacutevajiacuteciacute svyacutemi barevnyacutemi

přechody celou škaacutelu pH nebo jejiacute čaacutest kteraacute naacutes zajiacutemaacute Užiacutevajiacute se ve formě papiacuterků napuštěnyacutech

přiacuteslušnou směsiacute indikaacutetorů Souprava je doplněna barevnou stupniciacute se kterou porovnaacutevaacuteme

zbarveniacute papiacuterku po namočeniacute do vzorku a ustaacuteleniacute zbarveniacute

Barevnyacute přechod indikaacutetoru můžeme přesněji sledovat pomociacute spektrofotometrickyacutech přiacutestrojů

To umožňuje teacutež kvantifikovat barevnyacute přechod při změně pH (stanoveniacute pKa) Tento způsob však neniacute

běžně užiacutevaacuten je omezen na speciaacutelniacute přiacutepady (např měřeniacute pH uvnitř buněk a organel nebo v

nevodnyacutech rozpouštědlech) Při použitiacute fluorescenčniacutech indikaacutetorů jsme zcela odkaacutezaacuteni na měřeniacute

pomociacute přiacutestrojů ndash fluorimetrů Tento způsob nemaacute vizuaacutelniacute alternativu

Potenciometricky se pH určuje měřeniacutem potenciaacutelu vhodneacute elektrody Prakticky se užiacutevaacute pouze

skleněnaacute elektroda i když se můžete setkat i s elektrodami plastovyacutemi Tělo skleněneacute elektrody je

tvořeno skleněnou trubičkou responsivniacutem elementem je tenkaacute skleněnaacute membraacutena obvykle tvaru

baničky na spodniacutem konci Je naplněna standardniacutem vnitřniacutem roztokem (01 molmiddotl-1 HCl) v němž je

ponořena argentchloridovaacute elektroda (Ag draacutetek pokrytyacute vrstvičkou AgCl) Pro speciaacutelniacute uacutečely mohou

miacutet elektrody různyacute tvar např plocheacute k měřeniacute pH na povrchu gelu jehloveacute mikroelektrody pro

měřeniacute v mikrozkumavkaacutech aj

23

Tab 1 Přehled nejčastěji užiacutevanyacutech pufrů v biochemii

Kyselina Baacuteze Rozsah pH

KH2PO4 K2HPO4 60 ndash 80

HCl Trisa 68 ndash 86

HCl Imidazol 60 ndash 80

MESb NaOH 52 ndash 72

MOPSc NaOH 52 ndash 71

TESd NaOH 65 ndash 85

HEPESe NaOH 65 ndash 85

HCl 55-diethylbarbituran-Na 68 ndash 96

Kys boritaacute Tetraboritan-Na 70 ndash 93

Tricinf NaOH 72 ndash 91

HCl Glycin 11 ndash 37

Glycin NaOH 82 ndash 100

Kys citronovaacute NaOH KOH 22 ndash 62

NaHCO3 Na2CO3 90 ndash 110

Na2HPO4 NaOH 110 ndash 120

a Tris(hydroxymetyl)aminomethan b kyselina 2-(N-morfolino)etansulfonovaacute c kyselina 3-(N-morfolino)propansulfonovaacute d kyselina N-Tris(hydroxymetyl)metyl-2-aminoetansulfonovaacute e kyselina N-2-hydroxyetylpiperazin-Nrsquo-2-etansulfonovaacute f N-Tris(hydroxymetyl)metylglycin

24

Obecneacute zaacutesady praacutece při zachaacutezeniacute s elektrodou

1) S elektrodou manipulujte opatrně Skleněnaacute banička je velmi tenkaacute a křehkaacute Miacutechaacute-li se

měřenyacute roztok dbejte na to aby byla mimo dosah pohybujiacuteciacuteho se miacutechadla (ověřte předem)

To byacutevaacute aktuaacutelniacute při malyacutech objemech vzorku

2) Elektroda nesmiacute vyschnout Po použitiacute ji vždy oplaacutechnutou a lehce osušenou vraťte zpět do

uchovaacutevaciacuteho roztoku (3M KCl pH=70)

3) Před měřeniacutem je nutno přiacutestroj s elektrodou kalibrovat podle pokynů vyacuterobce Elektrodu

vyjměte z uchovaacutevaciacuteho roztoku oplaacutechněte destilovanou vodou odsajte přebytek vody

(filtračniacutem papiacuterem nebo buničitou vatou) a ponořte do standardniacuteho pufru o pH nejbližšiacutem

tomu kteryacute bude miacutet měřenyacute roztok (obvykle byacutevaacute k disposici sada standardniacutech pufrů o pH 4 7

a 9) Nejčastěji se v laboratoři použiacutevaacute kombinovanaacute elektroda zkontrolujte tedy zda je bočniacute

vyacutevod referenčniacute elektrody zcela ponořen pod hladinu Nastavte teplotniacute korekci na teplotu pufru

a kalibračniacutem knofliacutekem nastavte na stupnici nebo digitaacutelniacutem vyacutestupu hodnotu pH standardniacuteho

pufru Elektrodu pak vyjměte a po oplaacutechnutiacute ji ponořte do měřeneacuteho vzorku Jeho pH naacutem ukaacuteže

vyacutechylka či digitaacutelniacute vyacutestup pH-metru Kalibraci je nutno provaacutedět vždy po zapnutiacute přiacutestroje nebo

měniacuteme-li pH měřenyacutech vzorků o viacutece než 1 Teacutež při dlouhodobyacutech měřeniacutech ji občas zkontrolujte

4) Většina dnešniacutech přiacutestrojů vyžaduje kalibraci na dva pufry v tomto přiacutepadě můžete pracovat

v širšiacutem rozmeziacute pH aniž byste vždy znovu museli přiacutestroj kalibrovat Zvolte vhodneacute pufry

ohraničujiacuteciacute oblast ve ktereacute hodlaacutete pracovat Na jeden z nich nastavte vyacutechoziacute hodnotu Po

ponořeniacute elektrod do druheacuteho pufru nastavte jeho hodnotu a to tak že zaacuteroveň nastaviacutete

směrnici zaacutevislosti potenciaacutelu na pH Ta by měla byacutet - 59 mVmiddotpH-1 jejiacute podstatnyacute pokles indikuje

malou citlivost elektrody a je třeba zvaacutežit jejiacute vyacuteměnu event uacutepravu

Přiacuteprava roztoků

Zaacutekladniacutem pravidlem pro jakoukoli přiacutepravu roztoků vzorků pro analyacutezu nebo pro uacutečely preparace

nebo čištěniacute sloučenin je že se rozpouštěnaacute laacutetka přidaacutevaacute do vody a nikdy naopak Při přiacutepravě

odměrnyacutech roztoků se kvantitativně přenaacutešiacute navaacutežka nebo odměřeneacute množstviacute kapaliny do vody kteraacute

zaujiacutemaacute asi ⅓ndashfrac12 objemu baňky Kvantitativniacute přeneseniacute znamenaacute že navaacutežku krystalickeacute laacutetky

sklepnete do maleacute naacutelevky zasunuteacute do hrdla odměrneacute baňky splaacutechnete většiacutem množstviacutem

destilovaneacute vody ze střičky vodou ze střičky daacutele do naacutelevky vydatně oplaacutechnete navažovaciacute lodičku a

nakonec naacutelevku vyplaacutechnete vodou ze střičky po celeacutem vnitřniacutem povrchu Rozpouštěniacute můžete

urychlovat pouze miacutechaacuteniacutem krouživyacutem pohybem celeacute odměrneacute baňky nikdy ne tyčinkou nebo

miacutechadlem Teprve po uacuteplneacutem rozpuštěniacute navaacutežky a vyrovnaacuteniacute teploty baňky s okoliacutem můžete baňku

doplnit po rysku destilovanou vodou (posledniacute kapky přidaacutevejte pipetou) Pokud je laacutetka jejiacutež roztok

připravujete kapalnaacute funkci navažovaciacute lodičky může převziacutet malyacute odměrnyacute vaacutelec kteryacute se pak rovněž

do odměrneacute baňky vyplachuje Pokud kapalnou složku do vody v odměrneacute baňce pipetujete jste

probleacutemů s kvantitativniacutem přeneseniacutem vzorku ušetřeni Po doplněniacute odměrneacute baňky po rysku

nezapomeňte obsah důkladně promiacutechat Naplněnou baňku uzavřete čistou suchou v současneacute době

nejčastěji polyethylenovou zaacutetkou a několikraacutet obraťte dnem vzhůru a zpět Zaacutetku přitom staacutele v hrdle

baňky přidržujte palcem

25

UacuteKOL Č 1 Určete průměrnou hmotnost a chybu měřeniacute vaacuteženeacuteho předmětu

Na analytickyacutech vahaacutech určete hmotnost deseti stejnyacutech předmětů (mikrozkumavka a kyveta) určete

aritmetickou průměrnou hmotnost jednoho předmětu a chybu měřeniacute

POMŮCKY

Kyvety

Mikrozkumavky

Analytickeacute vaacutehy

POSTUP

1 Analytickeacute vaacutehy zapněte tlačiacutetkem ONOFF

2 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte vaacuteženyacute předmět na vaacutehy bočniacute dviacuteřka zavřete Zvažte 10x

mikrozkumavku a 10x kyvetu

3 Hodnotu si zapište (s přesnostiacute na všechna desetinnaacute miacutesta)

4 Postup opakujte pro všechny vaacuteženeacute předměty

VYHODNOCENIacute

Při měřeniacute se můžete dopustit nahodilyacutech a systematickyacutech chyb Zatiacutemco systematickeacute chyby mohou

byacutet zapřiacutečiněny napřiacuteklad nevhodnyacutem postupem při měřeniacute špatnou kalibraciacute apod a nelze je

odstranit opakovanyacutem měřeniacutem za staacutele stejnyacutech podmiacutenek chyby nahodileacute můžete vyacutepočtem

konečneacute hodnoty z dostatečně velkeacuteho počtu měřeniacute z většiacute čaacutesti eliminovat Opakovanyacutem měřeniacutem

se vliv nahodilyacutech chyb zmenšiacute

Do tabulky zapiacutešete všechny vaacutemi naměřeneacute hodnoty a měřenou veličinu (hmotnost) označiacutete A Při

počtu n měřeniacute naměřiacutete postupně hodnoty A1 až An

Průměr nalezenyacutech hodnot Acirc vypočiacutetaacutete dle naacutesledujiacuteciacuteho vzorce

=sum 119860119894

119899119894=1

119899

Čiacutem je n většiacute tiacutem viacutece se hodnota Acirc bliacutežiacute spraacutevneacute hodnotě A

Odchylku každeacuteho měřeniacute od teacuteto středniacute hodnoty označiacutete xi a spočiacutetaacutete ji dosazeniacutem hodnot

do vzorce

119909119894 = 119860119894 minus

Středniacute chybu vyacutesledku (aritmetickeacuteho průměru) vypočiacutetaacutete dosazeniacutem hodnot do naacutesledujiacuteciacuteho

vzorce

120575 = radicsum 119909119894

2119899119894=1

119899 minus 1

Vyacutesledek měřeniacute zapište ve tvaru 119912 = plusmn 120633 Nezapomeňte na jednotky

26

UacuteKOL Č 2 Praacutece s automatickou pipetou

Seznamte se se sadou automatickyacutech pipet a vyzkoušejte si princip na ktereacutem fungujiacute

POMŮCKY

Automatickeacute pipety s rozsahem 1-5 ml 200-1000 microl 20-200 microl

Špičky pro automatickeacute pipety

Kaacutedinky o objemu 25 ml

Kaacutedinka o objemu 250 ml

Předvaacutežky s dostatečnou citlivostiacute přiacutepadně analytickeacute vaacutehy

POSTUP

1 Připravte tři sucheacute 25 ml kaacutedinky

2 Předvaacutežky zapněte tlačiacutetkem ONOFF

3 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte praacutezdnou kaacutedinku č 1 na vaacutehu bočniacute dviacuteřka zavřete

4 Zapište si hmotnost kaacutedinky (všechny desetinnaacute miacutesta)

5 Kaacutedinku odstraňte z vah a pipetujte do niacute pipetou s rozsahem 1-5 ml desetkraacutet 1 ml destilovaneacute

vody

6 Kaacutedinku s vodou zvažte hmotnost kaacutedinky s vodou si zapište (všechna desetinnaacute miacutesta)

7 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 2 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 200 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 400 microl

destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 100-1000 microl

8 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 3 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 100 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 20 microl

destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 20-200 microl

VYHODNOCENIacute

Uvědomte si jakou hustotu maacute destilovanaacute voda a vypočiacutetejte jakeacute hmotnosti by měly miacutet kaacutedinky

s vodou Pokud jste nedosaacutehli požadovaneacute hmotnosti zopakujte pipetovaacuteniacute znovu po konzultaci

s vedouciacutem cvičeniacute

Ziacuteskaneacute hodnoty zapište do tabulky stanovte hmotnost vaacutemi pipetovanyacutech objemů vypočiacutetejte

teoretickou hmotnost všech vaacutemi pipetovanyacutech objemů stanovte procentuaacutelniacute odchylku měřeniacute

27

UacuteKOL Č 3 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku manganistanu draselneacuteho

POMŮCKY

Skleněneacute pipety děleneacute s baloacutenkem

Skleněneacute zkumavky

Stojan na zkumavky

Kaacutedinky 150 ml ndash 2 ks

CHEMIKAacuteLIE

80 roztok manganistanu draselneacuteho

POSTUP

1 Vypočiacutetejte objem 80 roztoku manganistanu draselneacuteho a destilovaneacute vody ktereacute musiacutete

smiacutechat abyste dostali 10 ml 60 40 30 20 a 10 roztoku manganistanu draselneacuteho

Hodnoty zapište do tabulky 2 Vyacutesledky konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute

Tab 2 Ředěniacute manganistanu draselneacuteho

Finaacutelniacute koncentrace KMnO4 60 40 30 20 10

80 KMnO4 [ml]

Destilovanaacute voda [ml]

2 Do pěti skleněnyacutech zkumavek pipetujte vaacutemi vypočiacutetanaacute množstviacute 80 roztoku manganistanu

draselneacuteho a vody K pipetovaacuteniacute použijte skleněnou pipetu s baloacutenkem

28

UacuteKOL Č 4 Přiacuteprava 200 ml 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru o pH 80

POMŮCKY

Elektromagnetickaacute miacutechačka

Magnetickeacute miacutechadlo

Kaacutedinky (250 ml)

Předvaacutežky

Vaacuteženka

Špachtlelžička

Odměrnaacute baňka (200 ml)

Pasteurova pipeta

Naacutelevka

pH metr

CHEMIKAacuteLIE

Tris baacuteze (Tris(hydroxymetyl)aminomethan Mr = 12114)

Koncentrovanaacute kyselina octovaacute

POSTUP

1 Vypočiacutetejte hmotnost Tris baacuteze potřebneacute na přiacutepravu 200 ml pufru o koncentraci 01 molmiddotl-1

2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech

3 Do 250 ml kaacutedinky nalijte přibližně 150 ml destilovaneacute vody naacutesledně do kaacutedinky nasypte

navaacuteženou Tris baacutezi z navažovaciacute lodičky zbytky Tris baacuteze ulpěleacute na vaacutežence splaacutechněte střičkou

s destilovanou vodou do vody v kaacutedince vodu v kaacutedince doplňte přibližně na 180 ml

4 Do kaacutedinky vložte elektromagnetickeacute miacutechadlo a na elektromagnetickeacute miacutechačce miacutechejte roztok

až do jeho uacuteplneacute homogenizace (elektromagnetickou miacutechačku zapnete na praveacute straně přiacutestroje

spiacutenačem OnOff pozor z druheacute strany miacutechačky se většinou zapiacutenaacute zahřiacutevaacuteniacute roztoku)

5 Zapněte pH metr vyjměte elektrodu z obalu s uchovaacutevaciacutem roztokem elektrodu oplaacutechněte

destilovanou vodou zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a ponořte do roztoku Tris baacuteze

tak aby elektroda byla plně ponořena ale zaacuteroveň nebyla ve styku s magnetickyacutem miacutechadlem

ktereacute by ji mohlo poškodit

6 Čekejte než se vaacutem ustaacuteliacute hodnota pH

7 Upravte hodnotu pH na hodnotu 80 pomociacute koncentrovaneacute kyseliny octoveacute Přiacutedavky kyseliny

provaacutedějte pomociacute Pasteurovy pipety za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute roztoku Pokud změna pH po přidaacuteniacute

jedneacute kapky je přiacuteliš velkaacute nařeďte si kyselinu octovou ndash uacuteprava pH se tak zjemniacute

8 Až se hodnota pH stabilizuje (asi jednu minutu je konstantniacute) vyjměte elektrodu řaacutedně ji

oplaacutechněte zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a vraťte ji do roztoku KCl

9 Pufr z kaacutedinky přelijte kvantitativně pomociacute naacutelevky do 200 ml odměrneacute baňky a opatrně doplňte

objem po rysku střičkou s destilovanou vodou

10 Hotovyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve

29

UacuteKOL Č 5 Přiacuteprava 100 ml 02 molmiddotl-1 K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH 70

Některeacute pufry lze připravit smiacutechaacuteniacutem dvou roztoků ndash bazickeacute a kyseleacute složky pufru Takto lze připravit

i K-fosfaacutetovyacute pufr o přesně daneacute koncentraci a pH Poměr bazickeacute a kyseleacute složky pro přiacutepravu

K-fosfaacutetoveacuteho pufru udaacutevaacute Tabulka 3

Tab 3 Přiacuteprava 100 ml 02M K-fosfaacutetoveacuteho pufru

pH

při 25 degC

V (02M K2HPO4)

[ml]

V (02M KH2HPO4)

[ml]

60 123 877

65 315 685

70 610 390

75 840 160

80 947 53

POMŮCKY

Elektromagnetickaacute miacutechačka

Magnetickeacute miacutechadlo

Kaacutedinky (150 ml)

Předvaacutežky

Vaacuteženky

Špachtlelžičky

Odměrneacute baňky (100 ml)

Pasteurova pipeta

Odměrneacute vaacutelce (50 ml 100 ml)

pH metr

CHEMIKAacuteLIE

Dihydrogenfosforečnan draselnyacute (KH2PO4 Mr = 13609 kyselyacute fosforečnan)

Hydrogenfosforečnan draselnyacute (K2HPO4 Mr = 17418 bazickyacute fosforečnan)

Kyselina fosforečnaacute (H3PO4)

Hydroxid draselnyacute (KOH)

POSTUP

1 Vypočiacutetejte hmotnost kyseleacuteho fosforečnanu potřebnou na přiacutepravu 100 ml 02 M roztoku

2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech kvantitativně přeneste do 250 ml

kaacutedinky Fosforečnan rozpusťte v přibližně 150 ml destilovaneacute vody

3 Po uacuteplneacute homogenizaci přelijte roztok do odměrneacute baňky a doplňte objem po rysku střičkou

s destilovanou vodou

4 Analogicky postupujte při přiacutepravě 100 ml 02 M roztoku bazickeacuteho fosforečnanu

5 V 250 ml kaacutedince smiacutechejte vypočteneacute objemy obou fosforečnanů tak abyste ziacuteskali 200 ml 02M

K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH=70

6 Hodnotu pH pufru zkontrolujte pomociacute pH-metru (postup měřeniacute viz předchoziacute uacutekol)

7 Přiacutepadnou odchylku od pH=70 upravte kyselinou fosforečnou nebo hydroxidem draselnyacutem

8 Připravenyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve

30

2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute

Spektrofotometrie v biochemii

Viditelneacute zaacuteřeniacute tvořiacute malyacute uacutesek z oblasti elektromagnetickeacuteho vlněniacute v rozmeziacute deacutelek 400-700 nm

Přilehlaacute oblast rozmeziacute vlnovyacutech deacutelek 200-400 nm se nazyacutevaacute bliacutezkaacute ultrafialovaacute oblast 700-2000 nm

se pak nazyacutevaacute bliacutezkaacute infračervenaacute oblast Celaacute oblast vlnovyacutech deacutelek se takeacute nazyacutevaacute oblastiacute

elektronovyacutech spekter

Obr 1 Spektrum elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute Rozděleniacute spektra elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute

velikost pozorovatelneacuteho objektu v daneacute oblasti

Prakticky v každeacute biologicky zaměřeneacute laboratoři se dnes setkaacutete s přiacutestroji pro měřeniacute spektraacutelniacutech

veličin ve viditelneacute a ultrafialoveacute oblasti tzv spektrofotometry pro registraci spekter v oblasti od 200

(někdy 185 nm) do 700 nebo 1000 nm Neniacute divu vždyť teacuteměř všechny biologicky zajiacutemaveacute laacutetky (kromě

sacharidů) majiacute v teacuteto oblasti kterou označujeme zkratkou UV-VIS (ultraviolet-visible) charakteristickeacute

absorpčniacute paacutesy a jejich koncentraci lze proto většinou poměrně snadno stanovit na zaacutekladě jejich

spektraacutelniacutech vlastnostiacute

Určovaacuteniacute koncentrace roztoků neniacute jedinou možnostiacute využitiacute absorpčniacute spektrofotometrie Již po

několik desetiletiacute je znaacutemo že absorpčniacute vlastnosti zaacutevisiacute na interakci přiacuteslušneacuteho chromoforu s okoliacutem

Z toho vyplyacutevaacute že vlnovaacute deacutelka absorpčniacuteho maxima i intenzita absorpce mohou byacutet ovlivněny řadou

procesů ktereacute biochemika enormně zajiacutemajiacute zde pro ilustraci několik přiacutekladů

Při denaturaci biopolymeru (biacutelkoviny nebo nukleoveacute kyseliny) se měniacute jeho absorpčniacute

spektrum protože chromofory se dostaacutevajiacute do jineacuteho mikroprostřediacute (u biacutelkovin zevnitř globule

do vodneacuteho prostřediacute v DNA z jaacutedra helixu kde těsně interagujiacute se sousedy vodiacutekovyacutemi a

patrovyacutemi interakcemi)

Protože fenolaacutetovyacute ion maacute jineacute vlastnosti než nedisociovanyacute fenol je možneacute ze změny spekter

biacutelkoviny při zvyšovaacuteniacute pH roztoku určit titračniacute křivku tyrosinovyacutech zbytků a z niacute pak usoudit

na jejich lokalizaci v molekule proteinu

Při nekovalentniacute vazbě různyacutech ligandů na biopolymer se často měniacute jejich spektrum to

dovoluje touto metodou určit počet navaacutezanyacutech ligandů a asociačniacute konstantu

31

Odvozeniacute Lambert-Beerova zaacutekona

Interakciacute zaacuteřeniacute s hmotou tj s atomy a molekulami dochaacuteziacute k jeho absorpci tj k přijetiacute kvanta energie

a zvyacutešeniacute energie atomu (molekuly) z původniacuteho zaacutekladniacuteho stavu do stavu excitovaneacuteho Při absorpci

zaacuteřeniacute v oblasti 200-2000 nm dochaacuteziacute převaacutežně k excitaci elektronoveacuteho systeacutemu resp valenčniacutech

elektronů zuacutečastněnyacutech atomů a molekul Vlastniacute interakce zaacuteřeniacute s hmotou se sleduje na absorpčniacutem

spektru tj na zaacuteznamu zaacutevislosti množstviacute absorbovaneacuteho zaacuteřeniacute na jeho vlnoveacute deacutelce

Na spektrofotometrickou kyvetu s optickou drahou I kteraacute obsahuje absorbujiacuteciacute laacutetku dopadaacute světlo

o intenzitě Io Pokles intenzity světla dI v důsledku jeho absorpce vrstvou roztoku o tloušťce dl pak

bude

minus119889119868 = 119896 ∙ 119897 ∙ 119889119897

kde k je konstanta uacuteměrnosti Po separaci proměnnyacutech a integraci (interval 0-I) ziacuteskaacuteme vztah zvanyacute

Lambertův zaacutekon kde I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho z kyvety

log1198680

119868= 119896 ∙ 119897

Analogicky můžeme postupovat při studiu zaacutevislosti poklesu intenzity světla na koncentraci absorbujiacuteciacute

laacutetky při konstantniacute deacutelce kyvety Zde vychaacuteziacuteme z předpokladu že dI bude přes jinou konstantu j

uacuteměrneacute vzrůstu koncentrace dc tedy

minus119889119868 = 119895 ∙ 119897 ∙ 119889119888

Opět integrujeme tentokraacutet v intervalu 0 až c a ziacuteskaacuteme Beerův zaacutekon

log1198680

119868= 119895 ∙ 119888

Veličina Io je intenzita světla ktereacute do kyvety vstupuje a I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho Nabiacuteziacute se

vyjaacutedřit poměr těchto hodnot jako frakci světla pohlceneacuteho v kyvetě tato veličina se pak nazyacutevaacute

transmitance T

119879 =119868

1198680

a často se vyjadřuje v procentech Z fyzikaacutelniacuteho pohledu neniacute přirozenějšiacuteho popisu absorpčniacutech efektů

než pomociacute teacuteto veličiny Ta však byla v posledniacutech letech teacuteměř opuštěna neboť pro praktickeacute

laboratorniacute použiacutevaacuteniacute trpiacute zaacutesadniacutem nedostatkem neniacute přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky

Přiacutemou uacuteměru zajišťuje veličina na leveacute straně obou vyacuteše uvedenyacutech vztahů kteraacute se nazyacutevaacute

absorbance A

119860 = log1198680

119868= log

1

119879

Dřiacuteve se miacutesto bdquoabsorbancerdquo užiacutevalo termiacutenu bdquoextinkcerdquo (označeniacute E) v anglosaskeacute zejmeacutena americkeacute

literatuře toto označeniacute tvrdošiacutejně přežiacutevaacute Evropskyacute čtenaacuteř by si měl byacutet jist že pojmy absorbance a

extinkce (a podobně i absorpčniacute a extinkčniacute koeficient) jsou naprosto ekvivalentniacute

Poněkud jinak je třeba nahliacutežet na pojem optickaacute hustota zkracovanyacute OD nebo OD (optical density)

Prochaacuteziacute-li paprsek kyvetou může byacutet jeho intenzita snižovaacutena i jinyacutemi jevy než absorpciacute (pohlceniacutem

fotonu spojenyacutem s excitaciacute molekuly do vyššiacuteho energetickeacuteho stavu) Pro zeslabeniacute intenzity v

důsledku absorpce je vhodnyacute termiacuten absorbance zde takeacute platiacute (většinou jak je uvaacuteděno daacutele) Beerův

zaacutekon Pokud je však intenzita paprsku zeslabovaacutena napřiacuteklad rozptylem zaacuteřeniacute na velikyacutech čaacutesticiacutech

32

(agregaacutetech molekul při turbidimetrickyacutech měřeniacutech buňkaacutech při proměřovaacuteniacute růstovyacutech křivek

v mikrobiologii apod) je vhodneacute toto zeslabeniacute kvantifikovat jako optickou hustotu Ta je definovaacutena

stejně jako absorbance ale nemaacute přiacutemou souvislost s jevem absorpce

119874119863 = log1198680

119868

Jinyacutemi slovy optickaacute hustota je pojmem nadřazenyacutem kdy jenom v některyacutech přiacutepadech je totožnaacute

s absorbanciacute

Spojiacuteme-li oba vyacuteše uvedeneacute zaacutekony ziacuteskaacuteme jeden z nejznaacutemějšiacutech fyzikaacutelně-chemickyacutech vztahů

zvanyacute Lambertův-Beerův zaacutekon

119912 = 120634 ∙ 119940 ∙ 119949

kde (epsilon) je konstanta uacuteměrnosti odvoditelnaacute z vyacuteše definovanyacutech konstant k aj Jinyacutemi slovy je

to absorbance roztoku o jednotkoveacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky v kyvetě o jednotkoveacute deacutelce

Vzhledem k tomu že jak vyplyacutevaacute z definičniacute rovnice je absorbance bezrozměrnaacute veličina musiacute miacutet

rozměr (deacutelka-1 koncentrace-1) Za jednotkovou deacutelku zde prakticky vždy považujeme 1 cm podle toho

v jakyacutech jednotkaacutech dosazujeme koncentrace nabyacutevaacute pak různyacutech rozměrů

Pokud je koncentrace vyjaacutedřena v jednotkaacutech molmiddotl-1 maacute rozměr cm-1middotlmiddotmol-1 v tom přiacutepadě se jednaacute

o molaacuterniacute absorpčniacute (postaru ještě někdy teacutež extinkčniacute) koeficient Jeho rozměr lze daacutele upravit

vykraacuteceniacutem deacutelkovyacutech jednotek čiacutemž se ziacuteskaacute tvar cm2middotmmol-1 je dobreacute si uvědomit že tento rozměr

je zcela totožnyacute s vyacuteše uvedenyacutem zaacutekladniacutem tvarem a mmol nemaacute nic do činěniacute s milimolaacuterniacute

koncentraciacute Jinyacutem zcela ekvivalentniacutem rozměrem je M-1middotcm-1 kde M označuje molaritu tento

dokonale pochopitelnyacute tvar je užiacutevaacuten zejmeacutena v anglosaskeacute literatuře

Až doposud byla uvažovaacutena přiacutetomnost jedineacute absorbujiacuteciacute laacutetky ve zkoumaneacutem roztoku tento stav je

však u reaacutelnyacutech vzorků spiacuteše vyacutejimečnyacute Většinou je přiacutetomno několik laacutetek ktereacute absorbujiacute při daneacute

vlnoveacute deacutelce Měřenaacute absorbance je pak součtem všech diacutelčiacutech absorbanciacute

Určovaacuteniacute koncentrace roztoků pomociacute absorpčniacute spektrofotometrie

Jak je patrno z definice absorbance při jejiacutem měřeniacute je třeba znaacutet intenzity (nebo leacutepe světelneacute toky)

dvou paprsků tzv referenčniacuteho (srovnaacutevaciacuteho ndash I0) jenž nebyl oslaben absorpciacute a měrneacuteho (I) kteryacute

prošel kyvetou se vzorkem Podle způsobu měřeniacute se spektrofotometry děliacute na jednopaprskoveacute a

dvoupaprskoveacute přiacutepadně spektrofotometry na principu diod-array-detectors

Jednopaprskoveacute přiacutestroje majiacute jedinou optickou draacutehu (viz Obr 2A) Paprsku se nejdřiacuteve postaviacute do

cesty referenčniacute vzorek (v laboratorniacute mluvě zvanyacute blank) a množstviacute světla jež jiacutem prošlo je

zaregistrovaacuteno jako Io poteacute je do optickeacute draacutehy umiacutestěn měřenyacute vzorek zaregistruje se I a z obou uacutedajů

je vypočtena absorbance Na staršiacutech a jednoduššiacutech přiacutestrojiacutech tohoto typu se nastavujiacute dva

parametry při zacloněneacutem paprsku se kompenzuje tzv temnyacute tok kteryacute detekčniacute zařiacutezeniacute poskytuje i

v situaci kdy na něj žaacutedneacute světlo nedopadaacute (označeniacute bdquo0ldquo souvisiacute s nulovou transmitanciacute při

zacloněneacutem paprsku) poteacute se do paprsku umiacutestiacute referenčniacute vzorek jehož absorbance je z definice

nulovaacute (100 transmitance) Toto nastaveniacute je nutno provaacutedět pro každou vlnovou deacutelku a proto se

přiacutestroje tohoto typu nepoužiacutevajiacute pro měřeniacute spekter U moderniacutech přiacutestrojů se zaacutevislost Io na vlnoveacute

33

deacutelce pro referenčniacute vzorek uložiacute do paměti a po změřeniacute teacuteto zaacutevislosti pro vzorek (I) se vypočtou

hodnoty absorbanciacute pro všechny vlnoveacute deacutelky

Dvoupaprskoveacute přiacutestroje majiacute odděleny draacutehy pro referenčniacute paprsek a pro měřenyacute vzorek (viz Obr

2B) V každeacutem okamžiku proto mohou registrovat I i Io a vypočiacutetat absorbanci Tyto přiacutestroje obvykle

poněkud dražšiacute dovolujiacute velmi snadno měřit různeacute typy diferenčniacutech spekter a miacutevajiacute i lepšiacute optickeacute

parametry (monochromatičnost světla)

Spektrofotometry na principu diod-array-detectors (DAD) Tato koncepce se objevila v polovině 80

let minuleacuteho stoletiacute Ostatniacute spektrofotometry majiacute monochromaacutetor umiacutestěn před kyvetovyacutem

prostorem takže vzorkem prochaacuteziacute pouze vybraneacute (bdquomonochromatickeacuteldquo) světlo ktereacute je pak přiacutemo

zpracovaacuteno detektorem V DAD přiacutestrojiacutech prochaacuteziacute všechno světlo (polychromatickeacute) vzorkem

a teprve poteacute je rozloženo mřiacutežkou řada světlocitlivyacutech diod pak analyzuje množstviacute světla jednotlivyacutech

vlnovyacutech deacutelek ktereacute prošlo vzorkem respektive referenčniacutem roztokem Toto experimentaacutelniacute

uspořaacutedaacuteniacute maacute sice poněkud nižšiacute kvalitu optickyacutech parametrů (rozlišovaciacute schopnost z hlediska

spektraacutelniacute čistoty) jeho přednostiacute je však rychlost měřeniacute neboť intenzita světla všech vlnovyacutech deacutelek

se sniacutemaacute v jedineacutem okamžiku Proto je toto uspořaacutedaacuteniacute vhodneacute zejmeacutena pro kinetickaacute měřeniacute nebo

jako detektory chromatografickyacutech zařiacutezeniacute (HPLC)

Obr 2 Scheacutemata spektrofotometrů A ndash jednopaprskovyacute spektrofotometr B ndash dvoupaprskovyacute

spektrofotometr

Při stanovovaacuteniacute koncentrace skupiny laacutetek byacutevaacute probleacutemem zvolit vhodnyacute bdquoobecnyacuteldquo standard

Typickyacutem přiacutekladem je zde stanovovaacuteniacute koncentrace proteinů Aromatickeacute postranniacute řetězce biacutelkovin

absorbujiacute v UV oblasti v okoliacute 280 nm Často se voliacute jako standard hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA z angl

bovine serum albumin) jehož absorbance jednoprocentniacuteho roztoku činiacute 68 zastoupeniacute

aromatickyacutech aminokyselin v albuminu je však ve srovnaacuteniacute s většinou biacutelkovin relativně niacutezkeacute a hodnota

jeho specifickeacuteho absorpčniacuteho koeficientu je v bdquorodiněldquo rozpustnyacutech biacutelkovin nepoužitelnaacute Na Obr 3

je srovnaacuteniacute spekter albuminu a imunoglobulinu při stejneacute koncentraci

V biologickeacutem materiaacutelu často komplikuje spektrofotometrickeacute měřeniacute zaacutekal kteryacute nekontrolovaně

zvyšuje turbiditu roztoku jenž se pak přičiacutetaacute ke skutečneacute absorbanci Praacutevě zde by bylo vhodnějšiacute

34

mluvit o optickeacute hustotě jejiacutež vztah ke koncentraci byacutevaacute mnohem komplikovanějšiacute než přiacutemaacute uacuteměrnost

Beerova zaacutekona Dobryacutem vodiacutetkem pro posouzeniacute zda turbidita vyacuteznamně ovlivňuje změřenou

absorbanci při daneacute vlnoveacute deacutelce je tvar absorpčniacuteho spektra křivka by měla poměrně rychle klesat

k nule zatiacutemco v zakalenyacutech vzorciacutech klesaacute mnohem pomaleji Pokud je tiacutemto způsobem zjištěn zaacutekal

(pro biacutelkoviny neniacute u 330 nm OD nulovaacute) je nutno pokusit se vliv zaacutekalu na měřenou absorbanci

nějakyacutem způsobem sniacutežit Např pro biacutelkoviny se odčiacutetaacute registrovanaacute bdquoabsorbanceldquo u 330 nm od

měřeneacute absorbance v maximu u 280 nm

Jak bylo ukaacutezaacuteno absorbance při určiteacute vlnoveacute deacutelce je součtem absorbanciacute všech přiacutetomnyacutech

absorbujiacuteciacutech laacutetek Při studiu roztoků biologicky aktivniacutech laacutetek se maacutelokdy objevuje situace že by

v inkriminovaneacute oblasti spektra (zejmeacutena v UV) absorbovala jedinaacute složka roztoku V tom přiacutepadě je

nutneacute velmi opatrně posoudit zda dalšiacute absorbujiacuteciacute laacutetky neovlivňujiacute stanoveniacute Proto byacutevaacute velmi

vhodneacute nespokojovat se s měřeniacutem absorbance při jedineacute vlnoveacute deacutelce ale proměřit vždy relevantniacute

zaacutevislost absorbance na vlnoveacute deacutelce (absorpčniacute spektrum) a podle jeho tvaru usoudit zda nějakaacute ciziacute

laacutetka stanoveniacute nerušiacute Typickyacutem probleacutemem tohoto typu je překryv spektra biacutelkoviny přiacuteměsiacute

nukleovyacutech kyselin ktereacute majiacute diacuteky vysokeacutemu obsahu aromaacutetů velmi vysokyacute specifickyacute absorpčniacute

koeficient (Obr 3)

Obr 3 Absorpčniacute spektra

1 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (1 mgmiddotml-1) 2 ndash lidskyacute imunoglobulin G (1 mgmiddotml-1) 3 ndash DNA (01 mgmiddotml-1)

optickaacute deacutelka kyvety 1 cm

Kalibračniacute funkce

Kalibraciacute se rozumiacute vztah mezi dvěma veličinami x a y kde veličinou y byacutevaacute měřenyacute signaacutel (absorbance

A potenciaacutel E napětiacute člaacutenku U proud I elektrickyacute odpor Rhellip) a veličina x představuje stav nebo

vlastnost měřeneacuteho systeacutemu (koncentrace c obsah m objem V teplota thellip)

Vztah těchto dvou veličin y=f(x) je definovaacuten matematickyacutem modelem tzv kalibračniacute funkciacute Jak vidno

veličina x je v tomto vztahu nezaacutevislou proměnnou veličina y proměnnou zaacutevislou (tzn že jejiacute hodnoty

jsou zaacutevisleacute na hodnotaacutech veličiny x)

35

Každaacute zaacutevislost dvou nebo viacutece proměnnyacutech může v obecneacutem pohledu vykazovat dvojiacute formu

1) funkčniacute zaacutevislost

- určiteacute hodnotě nezaacutevisle proměnneacute x odpoviacutedaacute vždy jedinaacute určitaacute hodnota zaacutevisle

proměnneacute y jinak řečeno ndash po dosazeniacute x do kalibračniacute funkce ziacuteskaacuteme pouze jednu

hodnotu y

2) statistickaacute zaacutevislost

- pro určitou hodnotu nezaacutevisle proměnneacute x existuje vždy určiteacute pravděpodobnostniacute

rozděleniacute zaacutevisle proměnneacute y (naacutehodneacute veličiny) Toto rozděleniacute je charakterizovaacuteno

předevšiacutem aritmetickyacutem průměrem hodnot y a rozptylem Se změnou hodnoty x se

hodnoty y zaacutekonitě měniacute a měniacute se i aritmetickyacute průměr Funkčniacute zaacutevislost proměnnyacutech

veličin řešiacute regresniacute analyacuteza Posouzeniacute těsnosti rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute y kolem

regresně vypočiacutetaneacute funkce 119910 = 119891(119909) umožňuje korelace

- Zjednodušeně řečeno ndash při dosazeniacute jedneacute hodnoty x do kalibračniacute funkce můžeme

očekaacutevat pouze určiteacute hodnoty y

Vyacutepočet kalibračniacute funkce se provaacutediacute pomociacute regresniacute analyacutezy což je statistickaacute metoda porovnaacuteniacute

metod Pro jednoduchost se v kalibraci se daacutevaacute přednost lineaacuterniacutem zaacutevislostem

Kalibračniacute funkce a stanoveniacute koncentrace pomociacute spektroskopie

Jak již bylo zmiacuteněno kalibračniacute funkce je vyneseniacute zaacutevislosti absorbance (zaacutevislaacute proměnnaacute osa y) na

koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky (nezaacutevislaacute proměnnaacute osa x) Je možneacute volit kteroukoli vlnovou deacutelku až

na vyacutejimky však volba padaacute na vlnovou deacutelku absorpčniacuteho maxima stanovovaneacute laacutetky a to ze dvou

důvodů

1) je zde nejvyššiacute citlivost stanoveniacute

2) přesnost stanoveniacute zde nejmeacuteně zaacutevisiacute na přesnosti nastaveniacute vlnoveacute deacutelky

Kalibračniacute funkci ziacuteskaacuteme z proměřeniacute absorbanciacute kalibračniacutech roztoků (standardů) o znaacutemyacutech

koncentraciacutech a jejich vyneseniacute proti daneacute koncentraci standardu

V tomto přiacutepadě je kalibračniacute funkce popsaacutena obecnou rovniciacute lineaacuterniacute funkce

119910 = 119886 ∙ 119909 + 119887

přičemž yhelliphodnota měřeneacuteho signaacutelu (zde absorbance)

ahellipsklon přiacutemky (směrnice)

xhellipkoncentrace (uvedenaacute na ose x)

bhellipprůsečiacutek funkce s osou y

U lineaacuterniacutech kalibračniacutech funkciacute je koeficient b vyacuteznamnou veličinou ndash jejiacute nenulovaacute hodnota svědčiacute o

konstantniacute soustavneacute chybě pokud je chyba kladnaacute lze ji eliminovat odečteniacutem slepeacuteho pokusu

(blanku) takže analytickyacute signaacutel by měl byacutet nulovyacute při x = 0

Diacuteky znalosti kalibračniacute rovnice lze z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute zpětně dopočiacutetat koncentrace

vzorků

36

Obr 4 Přiacuteklad kalibračniacute zaacutevislosti zjištěneacute po proměřeniacute roztoků kalibračniacutech standardů BSA o

znaacutemyacutech koncentraciacutech

Korelačniacute koeficient R

Korelačniacute koeficient R určuje těsnost rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute veličiny kolem lineaacuterniacute regresniacute

přiacutemky Čiacutem je hodnota korelačniacuteho koeficientu bližšiacute plusmn1 tiacutem je zaacutevislost mezi proměnnyacutemi těsnějšiacute a

tiacutem viacutece se bliacutežiacute přiacutemce

Korelačniacute koeficient tedy nabyacutevaacute hodnot langminus1 1rang Kladnyacutech hodnot nabyacutevaacute pro přiacutemou zaacutevislost

zaacutepornyacutech pro nepřiacutemou zaacutevislost nuloveacute hodnoty značiacute lineaacuterniacute nezaacutevislost Pozor nulovaacute hodnota

korelačniacuteho koeficientu neznamenaacute že jsou na sobě proměnneacute nezaacutevisleacute absolutně pouze tuto

zaacutevislost nelze vyjaacutedřit lineaacuterniacutem vztahem Určeniacute hodnoty koeficientu maacute praktickyacute smysl až při většiacutem

počtu dvojic xi yi

Koeficient determinace R2

Koeficient determinace R2 udaacutevaacute miacuteru kvality zvoleneacuteho regresniacuteho modelu Jeho hodnota se pohybuje

v rozmeziacute lang0 1rang přičemž čiacutem viacutece se jeho hodnota bliacutežiacute k 1 tiacutem kvalitnějšiacute regresniacute model je zvolen

Možneacute probleacutemy

Při pokusech o stanoveniacute koncentrace pomociacute měřeniacute absorbance se mohou vyskytnout různaacute uacuteskaliacute

V dalšiacutem textu budou probraacuteny nejběžnějšiacute přiacutečiny jež vedou k chybaacutem při těchto stanoveniacutech

Zaacutevislost absorbance na koncentraci by měla byacutet přiacutemkovaacute a prochaacutezet počaacutetkem pak je směrnice teacuteto

přiacutemky rovna absorpčniacutemu koeficientu Často se však objevujiacute odchylky od teacuteto nejjednoduššiacute

zaacutevislosti

37

1) Přiacutemka neprochaacuteziacute počaacutetkem

Takovaacute situace je vždy artefaktem při nuloveacute koncentraci laacutetky musiacute byacutet absorbance nulovaacute

Dosti obvyklou chybou je to že při počiacutetačoveacutem vyhodnoceniacute je zvolen nevhodnyacute přiacutemkovyacute

model povolujiacuteciacute nenulovyacute uacutesek na ose y Pokud přiacutemku bdquonelze přinutitldquo aby prochaacutezela

počaacutetkem byacutevaacute chyba v nevhodneacute volbě referenčniacuteho roztoku znečistěneacute referenčniacute kyvetě

apod

2) Zaacutevislost neniacute přiacutemkovaacute

K tomuto jevu dochaacuteziacute v přiacutepadě kdy se laacutetka vyskytuje v několika spektraacutelně odlišitelnyacutech

stavech přičemž koncentrace jednotlivyacutech složek roztoku zaacutevisiacute na celkoveacute koncentraci Jako

typickyacute přiacuteklad se uvaacutedějiacute oligomerniacute rovnovaacutehy kdy oligomer maacute jineacute absorpčniacute spektrum než

monomerniacute jednotky V těchto přiacutepadech kdy neplatiacute Beerův zaacutekon nelze snadno určit

koncentraci z měřeniacute při jedineacute vlnoveacute deacutelce

3) Pokud laacutetka fluoreskuje je čaacutest absorbovaneacuteho světla opět vyzaacuteřena toto světlo při vyššiacutech

hodnotaacutech absorbance zdaacutenlivě snižuje jejiacute hodnotu Zaacutevislost absorbance na koncentraci je pak

zakřivenaacute a limitně se bliacutežiacute k nějakeacute hodnotě

Důležitaacute pravidla při stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku pomociacute kalibračniacute funkce

Rozsah kalibrace koncentrace analytu

Koncentrace analytu by měla spadat do rozsahu kalibrace (pracovniacuteho rozsahu měřeniacute) což je interval

koncentraciacute v němž lze dosaacutehnout požadovaneacute hodnoty přesnosti a pravdivosti měřeniacute Jinak řečeno

koncentrace stanovovaneacute laacutetky by měla spadat do rozsahu koncentraciacute standardů použityacutech pro

sestaveniacute kalibračniacute funkce Pokud je koncentrace mimo rozsah koncentraciacute standardů jsou dvě

možnosti naacutepravy

1) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku vyššiacute než koncentrace standardů je třeba vzorek

vhodně zředit

2) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku nižšiacute než rozsah koncentraciacute standardů je třeba vzorek

vhodnyacutem způsobem zahustit nebo upravit koncentrace kalibračniacutech roztoků a proměřit celou

kalibračniacute křivku znovu

Technickeacute replikaacutety

Pro sniacuteženiacute chyb během stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je vhodneacute měřeniacute proveacutest se stejnyacutem

vzorkem ve viacutece opakovaacuteniacutech ndash hovořiacuteme o technickyacutech replikaacutetech (duplikaacutety triplikaacutety hellip)

Opakovanyacutem měřeniacutem se eliminujiacute chyby způsobeneacute napřiacuteklad nepřesnyacutem pipetovaacuteniacutem reakciacute

Ředěniacute

Pro stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je třeba braacutet v potaz skutečnost zda a jak byl vzorek před

stanoveniacutem zředěn Pokud by došlo k opomenutiacute tohoto faktu byla by stanovena nižšiacute koncentrace

analytu což by mohlo miacutet za naacutesledek neuacutespěch během dalšiacutech analyacutez vzorku

38

UacuteKOL Č 1 Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace roztoku siacuteranu nikelnateacuteho

POMŮCKY

Odměrneacute baňky (5 ml) se zaacutetkami

Kaacutedinky

Pipety špičky

Pasteurova pipeta

Spektrofotometr Lightwave II

Kyveta

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

05 molmiddotl-1 siacuteran nikelnatyacute

Neznaacutemyacute vzorek

POSTUP

1 Vypočiacutetejte objem zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho o koncentraci 05 molmiddotl-1 a objem

destilovaneacute vody ktereacute musiacutete smiacutechat abyste ziacuteskali 5 ml roztoků o koncentraciacutech 0025 molmiddotl-1

005 molmiddotl-1 01 molmiddotl-1 02 molmiddotl-1 a 03 molmiddotl-1 Hodnoty zapište do tabulky a konzultujte

s vedouciacutem cvičeniacute

Tab č 1 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho

Finaacutelniacute koncentrace NiSO4 [molmiddotl-1] 0025 005 01 02 03

05 molmiddotl-1 NiSO4 [ml]

Destilovanaacute voda [ml]

2 Do odměrnyacutech baněk o objemu 5 ml pipetujte vypočteneacute množstviacute zaacutesobniacuteho roztoku Roztoky

v baňkaacutech doplňte po značku destilovanou vodou (použijte Pasteurovu pipetu) uzavřete a dobře

promiacutechejte

3 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte možnost Wavescan (3)

Nastavte rozsah vlnovyacutech deacutelek od 600 do 800 nm a potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK Do

kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu s čistou vodou (blank) kyvetu plňte přibližně do frac34 objemu

4 Před tiacutem než kyvetu vložiacutete do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute

přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem ubrouskem

5 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro vynulovaacuteniacute přiacutestroje

6 Blank z kyvety vylijte a nahraďte 03 molmiddotl-1 roztokem siacuteranu nikelnateacuteho Pro měřeniacute stiskněte

zeleneacute tlačiacutetko

7 V zobrazeneacutem spektru pomociacute šipek najděte absorpčniacute maximum

Sestrojeniacute kalibračniacute křivky

1 Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)

a nastavte ziacuteskanou vlnovou deacutelku při ktereacute měl siacuteran nikelnatyacute nejvyššiacute absorbanci

39

2 Přiacutestroj vynulujte na destilovanou vodu a proměřte sadu připravenyacutech roztoků nikelnatyacutech iontů

každyacute vzorek změřte ve třech opakovaacuteniacutech Tyto hodnoty budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute

křivky Během měřeniacute je třeba kyvetu mezi jednotlivyacutemi vzorky proplaacutechnout destilovanou vodou

3 Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho roztoku takteacutež ve třech opakovaacuteniacutech

VYHODNOCENIacute

1 U každeacute koncentrace siacuteranu nikelnateacuteho vypočiacutetejte průměrnou hodnotu ze třiacute naměřenyacutech

absorbanciacute

2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet spraacutevně

pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute regresi Z rovnice

kalibračniacute křivky odečtěte koncentraci siacuteranu nikelnateacuteho v neznaacutemeacutem vzorku

UacuteKOL Č 2 Praktickaacute aplikace spektrofotometrie v biochemickeacute laboratoři stanoveniacute

obsahu proteinů Bradfordovou metodou s vazbou barviva Coomassie blue

Stanoveniacute celkoveacute koncentrace proteinů v roztoku je jednou z nejčastějšiacutech analyacutez v biochemickeacute

laboratoři Bradfordova metoda stanoveniacute celkovyacutech proteinů je založena na tvorbě komplexu mezi

proteiny a triarylmetanovyacutem barvivem Coomassie Brilliant blue G250 ktereacute se na proteinoveacute molekuly

vaacuteže dvěma způsoby Trifenylmethanovaacute skupina se vaacuteže na nepolaacuterniacute čaacutesti proteinu a anion

sulfoskupiny na bazickeacute skupiny ve vedlejšiacutech řetězciacutech aminokyselin (arginin a lysin) Po vazbě barviva

na proteiny dochaacuteziacute k barevneacute změně kteraacute je uacuteměrnaacute množstviacute proteinu Reakce je velmi citlivaacute u

albuminu a řady globulaacuterniacutech proteinů Metoda je diacuteky sveacute jednoduchosti a citlivosti široce použiacutevaacutena

Jako kalibračniacute protein se použiacutevaacute hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA) Barevnyacute produkt barviva s proteinem

vykazuje absorpčniacute maximum při 595 nm (absorpčniacute maximum samotneacuteho barviva je 465 nm)

Stanoveniacute obsahu celkovyacutech proteinů Bradfordovou metodou je však rušeno řadou interferujiacuteciacutech

laacutetek ktereacute jsou znaacutemy (detergenty např dodecylsiacuteran sodnyacute Triton X-100 soli) ktereacute se do vzorku

dostaacutevajiacute během precipitace a purifikace a ktereacute narušujiacute tvorbu komplexu barviva s proteiny

LABORATORNIacute POMŮCKY

Vaacuteženka

Špachtlelžička

Analytickeacute vaacutehy

Odměrnaacute baňka (100 ml)

Mikrozkumavky

Zkumavky skleněneacute

Kaacutedinky

Pipety špičky

Spektrofotometr Lightwave II

Kyvety

Vortex

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Bradfordovo činidlo

Hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA)

Neznaacutemyacute vzorek

40

POSTUP

1 Přiacuteprava roztoků

1) Od vyučujiacuteciacuteho si vyžaacutedejte neznaacutemyacute vzorek (vzorek BSA o neznaacutemeacute koncentraci) pro stanoveniacute

koncentrace proteinů Vzorek nechejte rozmrznout volně na stole Před měřeniacutem vzorek

promiacutechejte na vortexu

2) Připravte si 100 ml zaacutesobniacuteho roztoku hověziacuteho seacuteroveacuteho albuminu (zkracovaneacuteho jako BSA) o

koncentraci 100 microgml Navaacutežku albuminu je potřeba spočiacutetat a vyacutesledek konzultovat

s vedouciacutem cvičeniacute Zaacutesobniacute roztok BSA nařeďte přesně do 100 ml odměrneacute baňky

3) Po jeho spraacutevneacutem naředěniacute čaacutest roztoku přelijte z odměrneacute baňky do kaacutedinky z niacutež budete

roztok odebiacuterat při dalšiacute praacuteci

4) Standardy připravte si mikrozkumavky ktereacute si očiacuteslujete viz tabulka niacuteže Do těchto

zkumavek budete pipetovat standard BSA v přiacuteslušnyacutech koncentraciacutech V každeacute

mikrozkumavce se standardem je finaacutelniacute objem 1 ml Standardy promiacutechejte na vortexu

5) Připravte si blank Blankem neboli slepyacutem vzorkem se rozumiacute takovyacute vzorek kteryacute obsahuje

veškeraacute činidla kromě vzorku nebo standardu Miacutesto nich se použiacutevaacute voda resp rozpouštědlo

použiteacute pro rozpuštěniacute standardů Daacutele je zpracovaacutevaacuten jako vzorky nebo kalibračniacute standardy

Tab 2 Koncentrace standardů BSA pro kalibračniacute řadu v rozmeziacute koncentraciacute 0 ndash 100 microgml a postup přiacutepravy danyacutech koncentraciacute ze zaacutesobniacuteho roztoku BSA o koncentraci 100 microgml

Čiacuteslo

zkumavky

Koncentrace

BSA (microgml)

Přiacuteprava standardů (doplniacute student) Celkovyacute

objem (microl)

Objem vody (microl) Objem zaacutesobniacuteho

roztoku BSA (microl)

1 10 1000

2 20 1000

3 30 1000

4 40 1000

5 50 1000

6 60 1000

7 70 1000

8 80 1000

9 90 1000

10 100 1000

2 Stanoveniacute proteinů ve zkumavkoveacutem uspořaacutedaacuteniacute na stolniacutem spektrofotometru

1) Připravte si sadu skleněnyacutech zkumavek pro kalibraci (počet dle počtu kalibračniacutech roztoků)

ktereacute očiacuteslujete stejně jako kalibračniacute roztoky tj 0 (blank) 1 2 3hellip

2) Připravte si skleněneacute zkumavky pro neznaacutemeacute vzorky ktereacute vhodně pojmenujete Každyacute vzorek

budete měřit ve dvou opakovaacuteniacutech (tzv duplikaacutetech)

3) Přiacuteprava blanku do zkumavky napipetujte 500 microl vody (objem je totožnyacute jako pro vzorek nebo

standard) + 500 microl vody

41

4) Přiacuteprava standardů do očiacuteslovanyacutech zkumavek napipetujte 500 microl standardu naředěneacuteho na

přiacuteslušnou koncentraci + 500 microl vody

5) Přiacuteprava vzorku do vhodně pojmenovaneacute zkumavky napipetujte 500 microl neznaacutemeacuteho

připraveneacuteho vzorku + 500 microl vody

6) Do všech připravenyacutech zkumavek napipetujte 2000 microl pracovniacuteho roztoku Bradfordova činidla

7) Po napipetovaacuteniacute všech komponent reakce do přiacuteslušnyacutech zkumavek zkumavky promiacutechejte na

vortexu a nechte je 5 minut inkubovat při laboratorniacute teplotě Měřte do 1 hodiny od ukončeniacute

inkubace

3 Měřeniacute na stolniacutem spektrofotometru

1) Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)

a nastavte vlnovou deacutelku 595 nm

2) Přiacutestroj vynulujte na blank a proměřte sadu připravenyacutech roztoků standardů BSA Tyto hodnoty

budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute křivky

3) Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho vzorku

4) DŮLEŽITEacute Plastoveacute měřiacuteciacute kyvety je nutno po každeacutem měřeniacute proplachovat roztokem 50

etanolu a poteacute destilovanou vodou Barva Coomassie Briliant Blue se vaacuteže na stěny kyvety

takže při nevymytiacute kyvety by dochaacutezelo k velkeacutemu zkresleniacute měřeniacute Při měřeniacute postupujte od

nejnižšiacute koncentrace k nejvyššiacute

VYHODNOCENIacute

1 Z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute standardů BSA vypočtěte průměrnou hodnotu pro danou

koncentraci standardu

2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet

spraacutevně pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute

regresi Z rovnice kalibračniacute křivky stanovte obsah proteinů v neznaacutemeacutem vzorku

42

3 Gelovaacute chromatografie a chromatografie na tenkeacute vrstvě

Chromatografickeacute metody

Současnou praacuteci v biochemickeacutem vyacutezkumu a ve studiu přiacuterodniacutech laacutetek si nelze bez chromatografickyacutech

metod představit Jejich principem je rozdělovaacuteniacute laacutetek mezi stacionaacuterniacute a mobilniacute faacutezi na zaacutekladě

rozdiacutelnyacutech afinit složek k uvedenyacutem faacuteziacutem Mobilniacute faacuteze je buď kapalina nebo plyn stacionaacuterniacute faacuteze

může miacutet velmi různorodou formu např čaacutestečky tuheacute faacuteze tenkaacute vrstva kapaliny na pevnyacutech čaacutesticiacutech

film kapaliny na vnitřniacute straně kapilaacutery atd Objeveniacute chromatografie je připisovaacuteno ruskeacutemu botanikovi

M S Cvětovi (1872-1919) kteryacute rozdělil chloroplastoveacute pigmenty z rostlinnyacutech extraktů na sloupci

uhličitanu vaacutepenateacuteho

Chromatografickeacute metody se mohou dělit podle různyacutech kriteacuteriiacute nejčastějšiacute děleniacute je podle podstaty

procesu zodpovědneacuteho za separaci podle skupenstviacute mobilniacute faacuteze způsobu provedeniacute (sloupcovaacute

tenkovrstevnaacute papiacuterovaacute atd) či podmiacutenek (niacutezkotlakaacute střednětlakaacute nebo vysokotlakaacute kapalinovaacute

chromatografie) Podle podstaty procesu lze chromatografie rozdělit do naacutesledujiacuteciacutech kategoriiacute je však

třeba miacutet na paměti že zejmeacutena při děleniacute biopolymerů (biacutelkovin nukleovyacutech kyselin) se jednaacute často o

kombinaci dvou nebo viacutece separačniacutech principů Napřiacuteklad při rozdělovaciacute chromatografii může

dochaacutezet takeacute k adsorpci proteinu na povrch sorbentu nebo se uplatňuje siacuteťovyacute efekt poreacutezniacutech

sorbentů (gelovaacute permeačniacute chromatografie)

Adsorpčniacute chromatografie

Patřiacute k nejstaršiacutem a nejrozšiacuteřenějšiacutem metodaacutem Pevnyacute adsorbent je obteacutekaacuten vhodnyacutem rozpouštědlem

ktereacute unaacutešiacute analyzovanou směs laacutetek Na povrchu adsorbentu dochaacuteziacute k různě silneacute adsorbci těchto

laacutetek a tiacutem k jejich rozděleniacute Nejčastěji užiacutevanyacutemi adsorbenty jsou laacutetky poacuteroviteacute struktury jako jsou

silikagel Al2O3 CaCO3 hydroxylapatit či aktivniacute uhliacute Při adsorpci na polaacuterniacutech sorbentech hrajiacute největšiacute

uacutelohu interakce typu ion ndash dipoacutel a dipoacutel ndash dipoacutel zatiacutemco u nepolaacuterniacutech sorbentů to jsou převaacutežně van

der Waalsovy siacutely Adsorpčniacute chromatografie může byacutet v provedeniacute sloupcoveacutem (CC ndash column

chromatography) nebo tenkovrstevneacutem (TLC ndash thin layer chromatography)

Zvlaacuteštniacutem přiacutepadem absorpčniacute chromatografie je hydrofobniacute chromatografie biopolymerů (zejmeacutena

proteinů) kteraacute využiacutevaacute jejich schopnosti adsorbovat se na hydrofobniacute skupiny a povrchy Vytěsněniacute

adsorbovanyacutech biopolymerů se provaacutediacute nejčastěji sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely popř přiacutedavkem organickeacuteho

rozpouštědla Jako adsorpčniacute hydrofobniacute materiaacutely se nejčastěji použiacutevajiacute polysacharidoveacute či

polyglykolmethakrylaacutetoveacute matrice s navaacutezanyacutemi alkylovyacutemi řetězci (Sepharosa Spheron)

Rozdělovaciacute chromatografie

Principem je děleniacute laacutetek mezi dvě navzaacutejem nemiacutesitelnaacute nebo omezeně miacutesitelnaacute rozpouštědla a je

charakterizovaacuteno rozdělovaciacute konstantou K kteraacute je rozdiacutelnaacute pro jednotliveacute složky směsi a lišiacute se

pochopitelně i pro různeacute systeacutemy rozpouštědel Volbou složeniacute těchto systeacutemů lze ovlivnit uacutečinnost

rozděleniacute složek směsi Rozdělovaciacute chromatografie je uspořaacutedaacutena tak že jedna z kapalnyacutech faacuteziacute je

zakotvena na inertniacute pevnyacute nosič (silikagel filtračniacute papiacuter křemelina škrob) a staacutevaacute se tak faacuteziacute

stacionaacuterniacute zatiacutemco druhaacute faacuteze ndash mobilniacute ndash přes tuto přeteacutekaacute Laacutetky ze separovaneacute směsi se rozpouštějiacute

mezi obě faacuteze Na pevnyacute nosič se zakotvuje předevšiacutem vodnaacute stacionaacuterniacute faacuteze kteraacute maacute k nosiči vyššiacute

43

afinitu a jako mobilniacute je pak použiacutevanaacute směs organickyacutech rozpouštědel Častou formou rozdělovaciacute

chromatografie je papiacuterovaacute chromatografie (PC ndash paper chromatography) Vyacutevoj novyacutech sorbentů a

automatizace pak daly vzniknout noveacutemu a v současnosti jednomu z nejpoužiacutevanějšiacutech typů

chromatografie ndash vysokouacutečinneacute kapalinoveacute chromatografie (HPLC ndash high performance liquid

chromatography) Při HPLC se pracuje za vysokeacuteho tlaku nazyacutevaacute se takeacute často jako vysokotlakaacute

kapalinovaacute chromatografie a proto umožňuje několikanaacutesobně rychlejšiacute a citlivějšiacute analyacutezy všech typů

laacutetek oproti klasickyacutem sloupcovyacutem metodaacutem

Afinitniacute chromatografie

Je založena na biochemickyacutech interakciacutech jako jsou interakce enzym ndash substraacutet či protilaacutetka ndash antigen

ktereacute probiacutehajiacute s vysokou selektivitou Princip je založen na tom že přiacuteslušnyacute substraacutet či antigen se

chemickou reakciacute navaacuteže na určityacute sorbent kteryacutem se pak naplniacute kolona Enzym nebo protilaacutetka jsou

selektivně vychytaacutevaacuteny z analyzovaneacute směsi a naacutesledně mohou byacutet z kolony vymyty Afinitniacute

chromatografie se kupřiacutekladu využiacutevaacute k čištěniacute protilaacutetek z krevniacuteho seacutera

Chromatografie na iontoměničiacutech

Chromatografie na měničiacutech iontů neboli ionexovaacute chromatografie je určena pro separaci laacutetek

nesouciacutech naacuteboj Při vyacuteměně iontů se ionty ktereacute jsou elektrostaticky vaacutezaacuteny k pevneacutemu a chemicky

inertniacutemu podkladu reversibilně vyměňujiacute za ionty z roztoku

R+A-+B-harrR+B-+A-

R+A- je měnič iontů s navaacutezanyacutem aniontem A- (anex) a B- odpoviacutedaacute aniontům v roztoku Měnič kationtů

(katex) obsahuje zaacuteporně nabiteacute skupiny ktereacute reversibilně vaacutežou kationty Afinita iontů k ionexu neniacute

stejnaacute ale zaacutevisiacute na velikosti naacuteboje a na poloměru hydratovaneacuteho iontu a tento fakt je zaacutekladem

separace laacutetek ionexovou chromatografiiacute Rozdiacutely v naacutebojovyacutech vlastnostech jichž ionexovaacute

chromatografie využiacutevaacute jsou u biologickyacutech laacutetek značneacute proto tiacutemto způsobem lze oddělit i laacutetky jinak

velmi podobnyacutech vlastnostiacute Při vazbě iontu na ionex je však třeba počiacutetat i s dalšiacutemi vlivy a to zejmeacutena

s van der Waalsovyacutemi a polaacuterniacutemi interakcemi Siacutela vazby je takeacute ovlivněna iontovou silou a hodnotou

pH prostřediacute Daacutele je třeba si uvědomit že laacutetky nesouciacute stejnyacute naacuteboj jako ionex nebudou zachyceny

vůbec

Jako chromatografickyacute materiaacutel sloužiacute pro ionexovou chromatografii různeacute inertniacute matrice ktereacute majiacute

na sveacutem povrchu kovalentně navaacutezaneacute kladně nebo zaacuteporně nabiteacute funkčniacute skupiny (anexy ndash

aminoethyl diaminoethyl katexy ndash karboxymethyl) Charakter funkčniacutech skupin pak udaacutevaacute siacutelu ionexu

jejich celkoveacute množstviacute a využitelnost určuje kapacitu ionexu Označeniacute slabeacute středniacute a silneacute ionexy

vyjadřuje stupeň disociace skupin v zaacutevislosti na pH Zatiacutemco silneacute ionexy jsou uacuteplně disociovaacuteny v

širokeacutem rozmeziacute pH disociace slabyacutech ionexů je naopak na pH silně zaacutevislaacute Slabeacute katexy ztraacutecejiacute naacuteboj

při pH pod 6 slabeacute anexy při pH nad 9 Jako matrice se v ionexoveacute chromatografii použiacutevajiacute tři druhy

materiaacutelů syntetickeacute pryskyřice jako je např nejčastěji použiacutevanyacute polystyren zesiacuteťovanyacute

divinylbenzenem celulosa a konečně gely na baacutezi polyakrylamidu dextranů nebo agarosy Hlavniacute faacuteze

ionexoveacute chromatografie jsou ekvilibrace ionexu navaacutezaacuteniacute laacutetek ze vzorku a vymytiacute nenavaacutezanyacutech

složek změna podmiacutenek kteraacute vede k selektivniacute desorpci a konečně regenerace ionexu

44

Gelovaacute chromatografie

Tento typ chromatografie je jednou z nejpoužiacutevanějšiacutech metod v preparativniacute chemii biopolymerů Na

rozdělovaacuteniacute laacutetek při geloveacute chromatografii majiacute rozhodujiacuteciacute vliv rozměry jejich molekul Na poacuteroviteacutem

gelu (takeacute nazyacutevaneacutem molekuloveacute siacuteto) dochaacuteziacute k zadržovaacuteniacute malyacutech molekul tiacutem že pronikajiacute do nitra

čaacutestic gelu (Obr 1) kdežto molekuly ktereacute jsou tak velkeacute že neprojdou poacutery se nezadržujiacute a vymyacutevajiacute

se z kolony rychleji Maleacute molekuly jsou tedy zpomalovaacuteny viacutece než velkeacute a jednotliveacute složky směsi se

uvolňujiacute ze sloupce v pořadiacute klesajiacuteciacute velikosti molekuly (relativniacute molekuloveacute hmotnosti viz Obr 1

Obr 2) Kriteacuteriem rozděleniacute laacutetek je velikost poacuterů v čaacutesticiacutech gelu Gel by neměl obsahovat žaacutedneacute

specificky ani nespecificky adsorbujiacuteciacute skupiny aby nedochaacutezelo k děleniacute laacutetek jinyacutem mechanismem

Jde v podstatě o typ rozdělovaciacute chromatografie v systeacutemu kapalina ndash kapalina kde stacionaacuterniacute faacuteze je

kapalina zakotvenaacute v gelu Stejnaacute kapalina pak tvořiacute mobilniacute faacutezi kteraacute proteacutekaacute mezi čaacutesticemi gelu

V literatuře je možneacute se setkat s různyacutemi naacutezvy pro gelovou

chromatografii Pro oddělovaacuteniacute laacutetek s velmi rozdiacutelnyacutemi

molekulovyacutemi hmotnostmi např při odsolovaacuteniacute biacutelkovin se

použiacutevaacute hlavně termiacuten gelovaacute filtrace Proces separace laacutetek

s bliacutezkyacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi je pak nazyacutevaacuten jako

gelovaacute permeačniacute chromatografie (GPC ndash gel permeasion

chromatography) Často byacutevaacute použiacutevaacuten takeacute termiacuten

kapalinovaacute vylučovaciacute chromatografie kteryacute je z

teoretickeacuteho hlediska asi nejvhodnějšiacute

Jednotliveacute typy gelů lze charakterizovat tzv frakcionačniacutem rozsahem gelu což je rozmeziacute

molekulovyacutech hmotnostiacute nebo velikostiacute molekul v němž jejich změna způsobuje změnu v elučniacutem

objemu (objem mobilniacute faacuteze kteryacute proteče kolonou od naneseniacute vzorku až po dobu kdy je danaacute laacutetka

z kolony vymyacutevaacutena) Nejčastěji použiacutevanyacutem typem gelu jsou Sephadexy

Obr 2 Princip geloveacute chromatografie

Obr 1 Zadržovaacuteniacute čaacutestic v

poacuterech gelu

45

Sephadexy jsou vyraacuteběny z fragmentů dextranu což je polysacharid s relativniacute molekulovou hmotnostiacute

okolo 107 ndash 108 kteryacute vznikaacute ze sacharosy působeniacutem bakterie Leuconostoc mesenterium Dextranovaacute

vlaacutekna se pak zesiacuteťujiacute přiacutečnyacutemi vazbami působeniacutem epichlorhydrinu Stupeň zesiacuteťovaacuteniacute a s tiacutem

souvisejiacuteciacute velikost poacuteru lze pak ovlivnit vzaacutejemnyacutem poměrem epichlorhydrinu a dextranu Jednotliveacute

typy Sephadexů se označujiacute čiacuteslici a piacutesmenem Na odsolovaacuteniacute se nejčastěji použiacutevajiacute Sephadexy s nižšiacutem

čiacuteslem Pro děleniacute laacutetek o vyššiacutech molekulovyacutech hmotnostech pak Sephadexy G-75 G-150 nebo jineacute

značky gelů jako je Sepharosa Sephacryl Bio-gel

Gelovaacute permeačniacute chromatografie se velmi často užiacutevaacute pro stanovovaacuteniacute relativniacute molekuloveacute

hmotnosti makromolekul Před vlastniacute chromatografiiacute daneacuteho vzorku je nutno proveacutest separaci

standardů o znaacutemeacute relativniacute molekuloveacute hmotnosti a z jejich elučniacutech objemů sestrojit zaacutevislost

Většinou je vynaacutešena zaacutevislost retenčniacuteho času na logaritmu molekuloveacute hmotnosti Z retenčniacuteho času

vzorku o neznaacutemeacute hmotnosti kteryacute je separovaacuten za stejnyacutech podmiacutenek jako směs standardů se pak

jednoduše odečte jeho relativniacute molekulovaacute hmotnost Podmiacutenkou je aby vzorek nebyl znečištěn

laacutetkami o přibližně stejneacute molekuloveacute hmotnosti ktereacute zkreslujiacute retenčniacute čas vzorku Důležiteacute je takeacute

vhodneacute zvoleniacute typu gelu tak aby se do jeho frakcionačniacuteho rozsahu vešly všechny standarty a

samozřejmě i vzorek Na Obr 3 je znaacutezorněn elučniacute profil směsi standardů na koloně Superosy 12 HR

použiacutevaneacute v systeacutemu FPLC (fast protein liquid chromatography)

Odsolovaacuteniacute roztoků biopolymerů pomociacute geloveacute chromatografie (gelovaacute filtrace) byacutevaacute často vhodnějšiacute

než dialyacuteza a to předevšiacutem z časovyacutech důvodů Odsolovaacuteniacutem nestabilniacutech biopolymerů dialyacutezou

dochaacuteziacute často k jejich denaturaci praacutevě z důvodu časoveacute naacuteročnosti procesu Použiacutevaacute se nejčastěji

Sephadex G-25 pro odsolovaacuteniacute biopolymerů s relativniacute molekulovou hmotnostiacute nad 30 000 je pak

vhodnějšiacute Sephadex G-50 Důležitaacute je takeacute deacutelka kolony při většiacutech objemech nanaacutešeneacuteho vzorku je

pak nutno uacuteměrně zvyšovat deacutelku naacuteplně v koloně tak aby se během průtoku směs niacutezko a

vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek stačila od sebe oddělit Obecně se udaacutevaacute že při geloveacute chromatografii by

měl činit objem nanaacutešeneacuteho vzorku maximaacutelně 1-2 z celkoveacuteho objemu kolony Pro gelovou

chromatografii se proto použiacutevajiacute kolony 75 cm dlouheacute a často i delšiacute

Obr 3 Typickyacute chromatogram směsiacute proteinů na koloně Superosy 12 HR

1 ndash protilaacutetka IgG (Mr = 160000) 2 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (Mr = 67000) 3 - β-laktoglobulin

(Mr = 37000) 4 ndash cytochrom c (Mr = 12400) 5 ndash vitamiacuten B12 (Mr = 1 355) 6 ndash cytidin (Mr = 246)

46

Chromatografie na koloně

Při sloupcoveacute chromatografii (chromatografie na koloně) je chromatografickyacute materiaacutel umiacutestěn do

chromatografickeacute kolony (skleněnaacute nebo kovovaacute trubice) a vytvořiacute tak sloupec na němž probiacutehaacute děleniacute

Po aplikaci vzorku na kolonu dochaacuteziacute vlivem toku mobilniacute faacuteze k pohybu jednotlivyacutech složek kolonou a

k jejich separaci Naacuteplň kolony je různaacute podle toho o jakyacute typ chromatografie se jednaacute Kolony je možneacute

naplnit v laboratoři nebo lze zakoupit kolony již naplněneacute ktereacute jsou dodaacutevaacuteny řadou firem To platiacute

zejmeacutena o kolonaacutech pro chromatografickeacute techniky kdy děleniacute probiacutehaacute za zvyacutešeneacuteho tlaku (HPLC) na

sorbentech s velmi malyacutem průměrem čaacutestic (několik mikronů) a spraacutevneacute naplněniacute kolony je jedniacutem z

rozhodujiacuteciacutech faktorů pro kvalitu separace laacutetek Hlavniacute podmiacutenkou je aby kolona byla naplněna

kontinuaacutelně a naacuteplň byla v celeacute sveacute deacutelce kompaktniacute bez jakyacutechkoliv heterogenit Moderniacute zařiacutezeniacute

pro kapalinovou sloupcovou chromatografii se sklaacutedaacute z rezervoaacuterů mobilniacutech faacuteziacute daacutevkovače vzorku

kolony s chromatografickyacutem materiaacutelem čerpadel (popř gradientoveacuteho mixeru) detektoru měřiacuteciacuteho

eluaacutet ndash vyteacutekajiacuteciacute mobilniacute faacutezi (spektrofotometr refraktometr hmotnostniacute spektrometr) jiacutemače frakciacute

a vyacutestupu analyzovanyacutech dat (zapisovač počiacutetač)

Charakteristickou veličinou pro každou separovanou laacutetku je elučniacute objem nebo elučniacute čas označovanyacute

VR resp tR Elučniacute objem představuje celkovyacute proteklyacute objem mobilniacute faacuteze od naneseniacute rozdělovaneacute

laacutetky na kolonu po dosaženiacute maximaacutelniacute koncentrace teacuteto laacutetky v eluaacutetu Elučniacute čas je pak analogicky

doba od naacutestřiku po maximum elučniacute křivky daneacute laacutetky Elučniacute objem VR může byacutet ještě daacutele

charakterizovaacuten jako součet VRacute tj skutečnyacute elučniacute objem a VM mrtvyacute objem kolony

119881119877 = 119881119877acute + 119881119872

Mrtvyacute objem kolony se daacute charakterizovat jako celkovyacute objem kteryacute v koloně zaujiacutemaacute mobilniacute faacuteze

Experimentaacutelně se daacute určit tak že se na kolonu aplikuje inertniacute laacutetka kteraacute neniacute na koloně zadržovaacutena

žaacutednyacutemi silami a jejiacute elučniacute objem se pak rovnaacute mrtveacutemu elučniacutemu objemu (Obr 4)

Obr 4 Elučniacute profil při sloupcoveacute kapalinoveacute chromatografii VM ndash mrtvyacute elučniacute objem VR1 a VR2 elučniacute

objemy laacutetek 1 a 2

Chromatografie na tenkeacute vrstvě

Chromatografie na tenkeacute vrstvě (TLC thin layer chromatography) se nejčastěji provaacutediacute u adsorpčniacute

přiacutepadně u rozdělovaciacute a ionexoveacute chromatografie TLC se použiacutevaacute předevšiacutem pro analyacutezu zkoumaneacute

směsi v menšiacute miacuteře pak pro preparativniacute uacutečely Hlavniacute využitiacute maacute TLC při separaci nepolaacuterniacutech laacutetek

Pro TLC se použiacutevajiacute sypaneacute vrstvy (např oxid hlinityacute celulosa) ktereacute jsou však kvůli mechanickeacute

stabilitě meacuteně vhodneacute než vrstvy liteacute Vrstva adsorbentu je nanaacutešena na podložku ve stejnoměrneacute

vrstvičce pomociacute skleněneacute tyčinky s gumovyacutemi zaraacutežkami (viz Obr 5A)

47

Obr 5 Chromatografie na tenkeacute vrstvě A ndash Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy B ndash Vyviacutejeniacute sypaneacute vrstvy

v horizontaacutelniacute poloze A - deska s vrstvou B - rozpouštědlo

Liteacute vrstvy se připravujiacute ze suspenze stacionaacuterniacute faacuteze (např silikagel) a pojidla (např saacutedra)

Nejpoužiacutevanějšiacute jsou komerčně dostupneacute liteacute vrstvy Al2O3 na hliniacutekoveacute foacutelii znaacutemeacute pod naacutezvy Silufol

nebo Alufol Cenově dražšiacute jsou vrstvy kdy je jako nosič použito sklo a na něj upevněn silikagel nebo

celulosa S oblibou se použiacutevajiacute i polymerniacute nosiče s vrstvou polyamidu

Vlastniacute provedeniacute TLC může probiacutehat v několika uspořaacutedaacuteniacutech Klasickeacute je šikmeacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je

deska s tenkou vrstvou umiacutestěna do vyviacutejeciacute naacutedoby (chromatografickaacute komůrka) asi pod uacutehlem 20

stupňů a na dno naacutedoby je nalito rozpouštědlo (Obr 5B) Důležiteacute je aby chromatografickaacute komůrka

byla uzavřena a atmosfeacutera uvnitř se mohla nasytit paacuterami rozpouštědla Pokud je deska umiacutestěnaacute v

komůrce vertikaacutelně jednaacute se o chromatografii vzestupnou nebo sestupnou v zaacutevislosti na tom zda je

rozpouštědlo umiacutestěno dole nebo nahoře Vzestupnaacute chromatografie se provaacutediacute ve speciaacutelniacutech

komůrkaacutech ve kteryacutech lze vyviacutejet i viacutece chromatogramu najednou Při sestupneacute chromatografii se jako

nosič většinou použiacutevaacute speciaacutelniacute chromatografickyacute papiacuter (komerčně dodaacutevanyacute pod značkou Whatman)

kteryacute se zavěsiacute do naacutedobky s rozpouštědlem (viz Obr 6A)

Obr 6 Vyviacutejeciacute zařiacutezeniacute pro vyviacutejeniacute A ndash Zařiacutezeniacute pro sestupnou papiacuterovou chromatografii B ndash Kruhoveacute

vyviacutejeniacute papiacuteroveacute chromratografie

48

Je třeba připomenout že papiacuterovaacute chromatografie je založenaacute na principu rozdělovaciacute chromatografie

na rozdiacutel od vyacuteše uvaacuteděnyacutech chromatografii na tenkyacutech vrstvaacutech ktereacute předevšiacutem fungujiacute na principu

adsorpčniacute chromatografie Papiacuterovaacute chromatografie ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute se pak provaacutediacute většinou

jako kruhovaacute Doprostřed papiacuteru se umiacutestiacute knot kteryacutem vzliacutenaacute rozpouštědlo a kolem něj jsou nanaacutešeny

vzorky ktereacute pak migrujiacute k okraji papiacuteru (Obr 6B)

Velkou přednostiacute chromatografie na tenkyacutech vrstvaacutech je velkaacute časovaacute uacutespora malaacute spotřeba laacutetek i

rozpouštědel minimaacutelniacute experimentaacutelniacute zařiacutezeniacute a snadneacute provedeniacute Jelikož při TLC a papiacuteroveacute

chromatografii nelze přiacutemo zjistit charakteristickou veličinu udaacutevajiacuteciacute mobilitu daneacute laacutetky ndash elučniacute

objem či retenčniacute čas jako u sloupcoveacute chromatografie použiacutevaacute se pro charakterizaci a identifikaci

laacutetek jinaacute veličina tzv retenčniacute faktor Rf Retenčniacute faktor udaacutevaacute poměr vzdaacutelenosti středu skvrny laacutetky

od startu (VM) k vzdaacutelenosti čela mobilniacute faacuteze (VR) tj vzdaacutelenost kam až doputuje mobilniacute faacuteze

119877119891 =119881119872

119881119877

Při separaci směsi laacutetek je pak vždy žaacutedouciacute provaacutedět i chromatografii standardů v tomteacutež pokusu

Identifikace je pak snadnějšiacute Pro kvantitativniacute vyhodnoceniacute je zapotřebiacute proveacutest proměřeniacute

jednotlivyacutech skvrn pomociacute denzitometru nebo vyškrabaacuteniacute či eluci jednotlivyacutech skvrn a změřeniacute

koncentrace laacutetek v eluaacutetech

Detekce laacutetek při tenkovrstevneacute a papiacuteroveacute chromatografii se provaacutediacute různyacutemi způsoby

- přiacutemaacute ndash skvrny barevnyacutech laacutetek jsou dobře vidět pouhyacutem okem (rostlinnaacute barviva)

- absorpce světla v UV oblasti ndash použiacutevaacute se adsorbentu obsahujiacuteciacute fluoreskujiacuteciacute složku po

osvětleniacute UV světlem deska fluoreskuje akoraacutet v miacutestech rozdělenyacutech laacutetek jsou vidět tmavaacute

miacutesta

- fluorescence ndash některeacute laacutetky po ozaacuteřeniacute UV světlem samy sviacutetiacute např některeacute alkaloidy

- specifickeacute barveniacute ndash chromatogram se obvykle vyviacutejiacute postřiacutekaacuteniacutem nějakyacutem specifickyacutem

činidlem ktereacute se separovanou laacutetkou tvořiacute barevneacute produkty (např ninhydrin je specifickeacute

činidlo na aminokyseliny se kteryacutemi daacutevaacute fialově-červeneacute produkty)

- izotopoveacute techniky ndash laacutetky jsou označeny radioaktivniacutemi izotopy a při vyhodnocovaacuteniacute se měřiacute

unikajiacuteciacute radioaktivita

49

UacuteKOL Č 1 Gelovaacute chromatografie proteinu s niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetkou

V teacuteto uacuteloze budou od sebe pomociacute geloveacute filtrace odděleny hemoglobin a siacuteran nikelnatyacute Průběh

geloveacute filtrace lze dobře sledovat diacuteky barevnosti obou laacutetek nikelnateacute ionty jsou zeleneacute krevniacute barvivo

hemoglobin maacute červeno-hnědou barvu Hemoglobin je sloučenina proteinu ndash globinu a prosthetickeacute

skupiny ndash hemu na kteryacute je vaacutezaacuteno dvojmocneacute železo Molekula hemoglobinu je tetramer to znamenaacute

že se k sobě vaacutežou čtyři zaacutekladniacute jednotky globinu s hemem Celkovaacute molekulovaacute hmotnost tohoto

tetrameru (C2932H4724N828O840S8Fe4) je přibližně 65000 Da

LABORATORNIacute POMŮCKY

30 cm dlouhaacute kolona na chromatografii

Stojan a svorky na kolonu

Erlenmayerova baňka (1000 ml)

Peristaltickaacute pumpa

Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)

Kaacutedinky

Mikrozkumavky (15 ml 5 ml)

Pipeta špičky

Kyveta plastovaacute uacutezkaacute

Stolniacute mikrocentrifuga

Spektrofotometr Lightwave II

Konduktometr

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Nabobtnalyacute Sephadex G-25

Hemoglobin

Siacuteran nikelnatyacute

POSTUP

A Přiacuteprava vzorku

1 V mikrozkumavce smiacutechejte 05 ml roztoku hemoglobinu a 05 ml roztoku siacuteranu nikelnateacuteho

2 Do druheacute mikrozkumavky napipetujte 1 ml destilovaneacute vody ndash pro vyvaacuteženiacute centrifugy

Centrifugujte na stolniacute mikrocentrifuze po dobu 5 min Supernatant přepipetujte do čisteacute

mikrozkumavky

B Gelovaacute chromatografie

1 Skleněnaacute kolona o deacutelce 30 cm naplněnaacute Sephadexem G-25 se nachaacuteziacute v těsneacute bliacutezkosti

pracovniacuteho stolu ndash pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jejiacutemu rozbitiacute

POZOR Nikdy nenechejte kolonu vyschnout Dbejte na to aby nad sloupcem gelu v

koloně bylo vždy alespoň minimaacutelniacute množstviacute vody

2 Na horniacute polici pracovniacuteho miacutesta je umiacutestěna Erlenmayerova baňka naplněnaacute destilovanou

vodou kteraacute je přes peristaltickou pumpu spojena pomociacute gumoveacute hadičky se špuntem s

horniacutem uacutestiacutem kolony

Během chromatografie hliacutedejte zaacutesobniacutek s vodou aby v něm bylo vždy dostatek vody

vyhnete se tiacutem nechtěneacutemu vyschnutiacute kolony

50

3 Pod kolonu umiacutestěte kaacutedinku do ktereacute bude voda odkapaacutevat Povolte kohout kteryacutem je

uzavřen průtok vody v koloně zapněte peristaltickou pumpu Kolonu nechejte 20 min

promyacutevat vodou

4 Když je kolona dostatečně promytaacute vodou zavřete kohout kolony vypněte peristaltickou

pumpu

5 Pak opatrně kohoutem odpusťte vodu ze sloupce gelu tak aby se klesajiacuteciacute hladina vody

zastavila těsně nad začaacutetkem sloupce gelu Kohout opatrně zavřete

6 Napipetujte opatrně 950 microl vzorku na sloupec gelu a nechejte vsaacuteknout Pipetujte po obvodu

stěny kolony

7 Pod kolonu umiacutestěte 100ml odměrnyacute vaacutelec Povolte opatrně kohout

8 Po vsaacuteknutiacute vzorku na sloupec kohout opatrně uzavřete naneste 2x 1 ml vody opatrně povolte

kohout a nechejte vsaacuteknout Toteacutež ještě jednou s vodou zopakujte Naneste znovu 2x 1 ml vody

a teprve poteacute na kolonu opět zapojte hadičku ze zaacutesobniacuteku povolte kohout a spusťte

peristaltickou pumpu ndash dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute

9 Sledujte děliacuteciacute se laacutetky na koloně jako dva barevneacute pruhy

10 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute začněte jiacutemat frakce do předem připravenyacutech kalibrovanyacutech

mikrozkumavek frakce po 1 ml

11 Pokud i po odebraacuteniacute 30 frakciacute staacutele vyteacutekaacute z kolony barevnyacute roztok jiacutemejte do dalšiacutech zkumavek

až do okamžiku kdy už eluaacutet neniacute na prvniacute pohled zabarven

12 Po ukončeniacute chromatografie nechte kolonu ještě 20 minut promyacutevat vodou

13 Najiacutemaneacute frakce analyzujte

C Spektrofotometrickeacute stanoveniacute hemoglobinu

Absorbance jednotlivyacutech frakciacute budete stanovovat pomociacute spektrofotmetru Lighwave II při vlnoveacute

deacutelce 410 nm což je vlnovaacute deacutelka maximaacutelniacute absorbance hemoveacute skupiny hemoglobinu

Do spektrofotometru vklaacutedejte pouze očištěneacute a osušeneacute kyvety

1 Zapněte spektrofotometr Lightwave II

2 Zvolte možnost Application (1) a naacutesledně možnost Single Wavelenght (1)

3 Nastavte vlnovou deacutelku 410 nm Potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem

4 Nejprve je potřeba spektrofotometr vynulovat na blank kteryacutem je v tomto přiacutepadě voda Do

kyvety nalijte opatrně ze střičky destilovanou vodu Vložte ji do spektrofotometru (směr

vloženiacute kyvety do kyvetoveacuteho prostoru konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) Stisknutiacutem modreacuteho

tlačiacutetka přiacutestroj vynulujete Vodu z kyvety vylijte

5 Proměřte absorbance všech frakciacute Po změřeniacute vzorky nevyliacutevejte do odpadu ale přeleacutevejte je

zpět do mikrozkumavek budou použity v dalšiacutem stanoveniacute Mezi jednotlivyacutemi vzorky kyvetu

proplachujte destilovanou vodou ze střičky

D Konduktometrickeacute stanoveniacute nikelnateacute soli

Obsah niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky ndash nikelnateacute soli budete detekovat diacuteky faktu že přiacutetomnost

jakyacutechkoliv iontů zvyšuje vodivost roztoku Pomociacute konduktometru proměřte vodivost všech

frakciacute dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu

1 Do konduktometrickeacute cely přelijte měřenyacute vzorek a doplňte destilovanou vodou po rysku 20

ml

51

2 Do cely ponořte čidlo konduktometru a na displeji odečtěte hodnotu vodivosti v μSmiddotcm-1 Mezi

jednotlivyacutemi měřeniacutemi vždy oplaacutechněte čidlo konduktometru destilovanou vodou

VYHODNOCENIacute

1 Sestrojte chromatogram zaacutevislosti elučniacuteho objemu na absorbanci při 410 nm a vodivosti

Vyznačte maxima jednotlivyacutech složek složky označte

2 Na koloně naplněneacute Sephadexem typu G-200 děliacuteme směs cytochromu c riboflavinu a

pepsinu Kteraacute laacutetka bude z kolony vyteacutekat jako prvniacute druhaacute a třetiacute

UacuteKOL Č 2 Chromatografie karotenoidů z papriky na tenkeacute vrstvě

Rostliny obsahujiacute mnoho různyacutech laacutetek schopnyacutech absorbovat zaacuteřeniacute ve viditelneacute oblasti spektra

elektromagnetickeacute slunečniacute radiace Souborně se tyto laacutetky označujiacute jako barviva či pigmenty protože

působiacute zbarveniacute rostlin Chemicky i funkčně jsou barviva velmi různorodaacute Jejich společnyacutem a

charakteristickyacutem rysem je většiacute počet konjugovanyacutech dvojnyacutech vazeb v molekule Chemicky tyto laacutetky

patřiacute nejčastěji do skupiny cyklickyacutech nebo lineaacuterniacutech tetrapyrolů karotenoidů a flavonoidů

Karotenoidy (Obr 7) jsou rostlinnaacute barviva rozpustnaacute v tuciacutech v přiacuterodě hojně zastoupenaacute ve všech

rostlinnyacutech druziacutech obvykle zbarvena žlutě oranžově a červeně Některeacute typy karotenoidů lze naleacutezt i

v řiacuteši živočišneacute daacutevajiacute napřiacuteklad charakteristickeacute zabarveniacute plameňaacuteků kanaacuterků raků nebo třeba

sluneacutečka sedmitečneacuteho Z chemickeacuteho hlediska je lze řadit do skupiny terpenoidů tzn laacutetek

odvozenyacutech od izoprenoveacute podjednotky Použiacutevajiacute se předevšiacutem jako nezaacutevadnaacute přirozenaacute barviva v

potravinaacuteřskeacutem a kosmetickeacutem průmyslu V rostlinneacutem organismu jsou nezbytneacute pro růst a

fotosynteacutezu pro člověka pak jsou nezastupitelnyacutem zdrojem vitaminu A jehož jsou prekurzorem V

současneacute době se takeacute hovořiacute o jejich schopnosti snižovat některaacute rizika rakoviny hojně se využiacutevajiacute

takeacute jako antioxidanty zachycujiacuteciacute pro organismus nebezpečneacute volneacute radikaacutely

Obr 7 Nejznaacutemějšiacute typy karotenoidů

52

Extrakt z papriky (Capsicum annum) obsahuje 37 ndash 54 pigmentů (počet zaacutevisiacute na způsobu izolace) z

toho většina z nich je na baacutezi karotenoidů (Obr 7) Hlavniacutem pigmentem papriky je červenyacute kapsantin a

kapsorubin žluto-oranžovyacute beta-karoten žluteacute luteiny a xantofyly Karotenoidy z papriky budete

chromatografovat v nepolaacuterniacutem benzenu Mobilita jednotlivyacutech molekul zaacutevisiacute na jejich polaritě tzn

předevšiacutem na počtu hydroxy- skupin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Skleněnaacute vana

Malaacute skleněnaacute deska

Velkaacute skleněnaacute deska

Skleněnaacute tyčinka s gumičkami

Odměrneacute vaacutelce (10 ml 250 ml)

Třeciacute miska s tloučkem

Automatickaacute pipeta s rozsahem 20-200 μl

Kaacutedinka (50 ml)

Skleněnaacute naacutelevka

Filtračniacute papiacuter

Filtračniacute kruh

Laboratorniacute stojan

Odpařovaciacute miska

Umělohmotneacute zaacutetky

Vaacuteženka

Špachtlelžička

Předvaacutežky

Petriho miska

Filtračniacute papiacuter

Tužka nůžky praviacutetko

Petriho miska

Silufol

Polystyrenovyacute kruh

Vodniacute laacutezeň (v digestoři)

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Červenaacute paprika

Oxid hlinityacute pro chromatografii

Benziacuten

Benzen

POSTUP

POZOR Pracujete s karcinogenniacutem benzenem Chraňte se rukavicemi a pracujte v digestoři

1 Odvažte 1 g sucheacute papriky a ve třeciacute misce jej rozetřete s 10 ml směsi benziacuten-benzen (41)

Karotenoidy společně s dalšiacutemi laacutetkami přejdou do rozpouštědla

2 Extrakt odfiltrujte přes hladkyacute suchyacute filtr do kaacutedinky Pozor veškereacute sklo musiacute byacutet dokonale sucheacute

3 Na vodniacute laacutezni zfiltrovanyacute extrakt odpařte do sucha a odparek rozpustiacuteme v 1 ml čisteacuteho benziacutenu

4 Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy menšiacute skleněnou destičku si položte na stůl a na jeden z jejich konců

nasypte hromaacutedku oxidu hliniteacuteho určeneacuteho pro chromatografii

5 Pak opatrně skleněnou tyčinkou na konci s gumičkami projeďte po celeacute deacutelce skla tak aby se na

jeho povrchu vytvořila jednolitaacute vrstva oxidu hliniteacuteho

6 Destičku opatrně chytněte za hrany a přeneste do plocheacute skleněneacute vany na jejiacutež jeden konec jsou

položeneacute dvě umělohmotneacute zaacutetky (viz Obr 2)

7 Destička je umiacutestěnaacute šikmo pod uacutehlem asi 20deg Asi centimetr od spodniacuteho okraje naneste jako

souvislou čaacuteru na sypanou vrstvu extrakt z papriky v deacutelce okolo 3 centimetrů Vzorek nanaacutešejte

automatickou pipetou

8 Na dno naacutedoby nalijte čistyacute benzen tak aby začal vzliacutenat po destičce nahoru Naacutedobku překryjte

velkyacutem sklem

9 Chromatogram nechte vyviacutejet a sledujte rozdělovaacuteniacute jednotlivyacutech barviv

53

10 Stejnyacute vzorek extraktu z papriky rozdělte vzestupnou chromatografii na vrstvě silufolu

11 Z folie silufolu si odstřihněte pruh asi o šiacuteřce 1-15 cm Silufol střiacutehejte v rukaviciacutech abyste ho

zbytečně neznečistili

12 Asi 1 cm od jednoho konce folie opět naneste vzorek Pruh silufolu umiacutestěte do odměrneacuteho vaacutelce

na jehož dno jste nalili mobilniacute faacutezi ndash benzen Dbejte na to aby hladina rozpouštědla nezasahovala

do naneseneacuteho vzorku

13 Vaacutelec uzavřete převraacutecenou kaacutedinkou a nechte chromatogram vyviacutejet

14 Jakmile rozpouštědlo doputuje na horniacute konec folie chromatogram vyjměte a nechte na vzduchu

oschnout

VYHODNOCENIacute

1 Porovnejte uacutečinnost obou provedeniacute tenkovrstevneacute chromatografie a rozhodněte ktereacute děleniacute je

lepšiacute

2 Vyvinutyacute chromatogram na silufolu vyfoťte do protokolu a podle barvy jednotlivyacutech pruhů se

pokuste určit o ktereacute karotenoidy jde V potaz berte i polaritu jejich molekul

3 Vypočtěte retenčniacute faktory pro jednotlivaacute barviva z chromatografie na silufolu

54

4 Elektromigračniacute metody

Elektromigračniacute metody jsou metody ktereacute se využiacutevajiacute k separaci makromolekul na zaacutekladě naacuteboje

konformace nebo velikosti Migrace nabiteacute čaacutestice v elektrickeacutem poli je ovlivňovaacutena interakciacute mezi

ionty a zaacutevisiacute předevšiacutem na celkoveacutem naacuteboji velikosti a tvaru čaacutestice a viskozitě prostřediacute

Elektromigračniacute metody využiacutevajiacute dvou elektrokinetickyacutech jevů ndash elektroforeacutezy a elektroosmoacutezy Při

dotyku pevnyacutech povrchů ktereacute mohou neacutest elektrickeacute naacuteboje s roztokem obsahujiacuteciacutem nabiteacute čaacutestice

(ionty) se vytvaacuteřiacute elektrickeacute dvojvsrtvy V elektromigračniacutech metodaacutech je na toto prostřediacute připojeno

stejnosměrneacute elektrickeacute pole ktereacute porušiacute rovnovaacutehu v rozloženiacute naacutebojů a vyvolaacute tak jejich pohyb

Principem separace složek je rozdiacutelnaacute rychlost jejich migrace neboť nabiteacute čaacutestice různyacutech složek se

v určiteacutem prostřediacute lišiacute svou elektroforetickou pohyblivostiacute

Elektroforeacuteza tedy spočiacutevaacute v migraci elektricky nabityacutech čaacutestic ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli

ktereacute se vytvořiacute vloženiacutem konstantniacuteho stejnosměrneacuteho napětiacute mezi elektrody V zoacutenoveacute elektroforeacuteze

je prostřediacute mezi elektrodami tvořeno zaacutekladniacutem elektrolytem (roztok obsahujiacuteciacute ionty) kteryacute zajišťuje

dostatečnou elektrickou vodivost celeacuteho systeacutemu přičemž zkoumanyacute vzorek je daacutevkovaacuten v určiteacutem

miacutestě tohoto systeacutemu Kationty (kladně nabiteacute ionty) migrujiacute k zaacuteporně nabiteacute elektrodě (katodě)

anionty (zaacuteporně nabiteacute ionty) migrujiacute ke kladně nabiteacute elektrodě (anodě) neutraacutelniacute čaacutestice se

nepohybujiacute V průběhu separace se vytvaacuteřejiacute odděleneacute zoacuteny (odtud naacutezev zoacutenovaacute elektroforeacuteza) na

zaacutekladě odlišneacute rychlosti migrace složek vzorku

Elektroforetickaacute pohyblivost

Elektroforetickaacute pohyblivost microe nabiteacute čaacutestice je rychlost jejiacuteho pohybu v elektrickeacutem poli o jednotkoveacute

intenzitě E0 Pokud jsou na začaacutetku separace čaacutestice v jednom miacutestě dostaacutevajiacute se během separace

dopředu nabiteacute čaacutestice s vyššiacute pohyblivostiacute čaacutestice s nižšiacute pohyblivostiacute se opožďujiacute

Na nabitou čaacutestici o naacuteboji Q působiacute v elektrickeacutem poli o intenzitě E dvě siacutely ndash elektrickaacute siacutela F1 kteraacute

čaacutestici uvaacutediacute do pohybu a odpor prostřediacute F2 kteryacute čaacutestici v pohybu brzdiacute (viz Obr 1) Tyto siacutely definujiacute

vztahy

F1=Q∙E

F2=k∙ν

Koeficient k zaacutevisiacute na tvaru a velikosti čaacutestice a na viskozitě prostřediacute η

55

Obr 1 Siacutely působiacuteciacute na nabitou čaacutestici ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli F1 ndash elektrickaacute siacutela F2 ndash

odpor prostřediacute

V počaacutetečniacutem okamžiku je rychlost čaacutestice ν nulovaacute proto siacutela F1 uvede čaacutestici do pohybu S rostouciacute

rychlostiacute ν se siacutela F2 zvětšuje dokud se nevyrovnaacute siacutele F1 Nastane stacionaacuterniacute stav ve ktereacutem se nabiteacute

čaacutestice pohybujiacute konstantniacute rychlostiacute a platiacute

F1=F2rarrQ∙E=k∙ν

Pro elektroforetickou pohyblivost je pak platnyacute vztah

μe=ν

E=

Q

k

V roztociacutech slabyacutech elektrolytů vedle sebe koexistujiacute disociovaneacute a nedisociovaneacute molekuly přičemž

podiacutel nabityacutech čaacutestic je určen stupněm disociace α kteryacute je definovaacuten vztahem

120572 =119899119894

1198991198940

kde ni0 hellip počaacutetečniacute laacutetkoveacute množstviacute ještě nedisociovanyacutech molekul

ni hellip laacutetkoveacute množstviacute disociovanyacutech molekul

Stupeň disociace tedy může nabyacutevat hodnot lt01gt Molekula elektrolytu vykazuje efektivniacute

elektroforetickou pohyblivost danou součinem αmicroe Disociaci slabyacutech kyselin a zaacutesad lze měnit volbou

pH prostřediacute a tiacutem takeacute ovlivnit separaci těchto laacutetek

Elektroforeacuteza v biologickyacutech vědaacutech

V současneacute době se biochemickyacute molekulaacuterně-biologickyacute a biotechnologickyacute vyacutezkum bez teacuteto

elektromigračniacute separačniacute techniky neobejde Nejčastěji je v těchto odvětviacutech využiacutevaacutena gelovaacute

elektroforeacuteza kteraacute sloužiacute k izolaci a analyacuteze nukleovyacutech kyselin nebo proteinů

Jako nosiče se často využiacutevajiacute agarosoveacute nebo polyakrylamidoveacute gely U těchto gelů je možneacute ovlivnit

velikost poacuterů a tiacutem dosaacutehnout děleniacute nejen z hlediska rozdiacutelneacute elektroforetickeacute pohyblivosti ale takeacute

na zaacutekladě velikosti molekuly

56

Agarosoveacute gely jsou vhodneacute zvlaacuteště pro separaci molekul nukleovyacutech kyselin o velikosti 100 až 50 000

paacuterů baacuteziacute Agarosa je polysacharid pochaacutezejiacuteciacute z mořskyacutech řas kteryacute sestaacutevaacute ze střiacutedajiacuteciacutech se

galaktosovyacutech a 36-anhydrogalaktosovyacutech podjednotek (viz Obr 3) Velikost poacuterů je zde ovlivněna

koncentraciacute agarosy v gelu

Obr 3 Molekula agarosy

Polyakrylamidoveacute gely jsou využiacutevaacuteny spiacuteše pro separaci molekul proteinů Tyto gely vznikajiacute

polymeraciacute akrylamidu (AA) a NNacute-methylenbisakrylamidu (BIS) (viz Obr 4) kteraacute je zahaacutejena volnyacutemi

radikaacutely vzniklyacutemi při rozkladu persiacuteranu amonneacuteho (APS) Do směsi je vždy přidaacutevaacuten stabilizaacutetor

volnyacutech radikaacutelů TEMED (NNNacuteNacute-tetramethylethlendiamin) Fyzikaacutelniacute vlastnosti gelu a velikosti poacuterů

jsou zde daacuteny podiacutelem polyakrylamidu a stupněm zesiacuteťovaacuteniacute (lineaacuterniacute řetězce vznikajiacute spojovaacuteniacutem

monomerů AA přiacutečneacute vazby mezi nimi jsou tvořeny BIS stupeň zesiacuteťovaacuteniacute ovlivňuje tedy poměr

AABIS)

Obr 4 Scheacutematickeacute znaacutezorněniacute vzniku polyakrylamidoveacuteho gelu

Podle polohy gelu v elektroforetickeacute aparatuře se rozlišuje

- elektroforeacuteza v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5A)

- elektroforeacuteza ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5B)

Daacutele mohou miacutet tyto elektroforetickeacute aparatury deskoveacute nebo kapilaacuterniacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je gel uzavřen

uvnitř tenkeacute kapilaacutery

Obr 5 Uspořaacutedaacuteniacute elektroforetickyacutech aparatur A ndash horizontaacutelniacute uspořaacutedaacuteniacute B ndash vertikaacutelniacute

uspořaacutedaacuteniacute

57

Elektroforeacuteza DNA

Při posuzovaacuteniacute elektroforetickeacute pohyblivosti molekuly DNA neniacute třeba se zabyacutevat velikostiacute naacuteboje

protože ten je v molekule rovnoměrně rozložen diacuteky fosfaacutetovyacutem zbytkům Elektroforeacuteza nukleovyacutech

kyselin je vyacutehodnou metodou při studiu konformace molekul DNA Superhelikaacutelniacute molekuly DNA

(molekuly DNA s nadšroubovicovyacutem vinutiacutem) vykazujiacute v geloveacute elektroforeacuteze vyššiacute elektroforetickou

pohyblivost oproti lineaacuterniacute nebo kruhoveacute konformaci Jednotliveacute konformace molekul DNA jsou

představeny na obraacutezku 6 Jak již bylo zmiacuteněno koeficient k je zaacutevislyacute na tvaru molekuly diacuteky tomu se

odlišnyacute tvar molekuly projeviacute v elektroforetickeacute pohyblivosti Daacutele pak je možneacute tuto metodu využiacutet ke

stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti nebo deacutelky molekuly DNA porovnaacuteniacutem jejiacute elektroforetickeacute

pohyblivosti s elektroforetickou pohyblivostiacute standardu kteryacutem byacutevaacute směs fragmentů o přesně znaacutemeacute

velikosti a hmotnosti

Jelikož jsou molekuly DNA okem neviditelneacute je třeba vyacutesledek separace nějak zobrazit Využiacutevaacute se zde

možnosti barveniacute molekul interkalačniacutemi barvivy kdy se barvivo vmezeřuje mezi sousedniacute paacutery baacuteziacute

DNA šroubovice Takovyacutemi barvivy jsou napřiacuteklad ethidium bromid (pozor potenciaacutelniacute silnyacute mutagen)

SyberGreen nebo GelRed Po ozaacuteřeniacute separovaneacute DNA obarveneacute ethidium bromidem pod UV lampou

se DNA jeviacute jako oranžoveacute proužky jejichž intenzita je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Molekuly DNA

mohou byacutet značeny taky radioaktivně potom naacutesleduje detekce autoradiografickaacute V přiacutepadě použitiacute

polyakrylamidoveacuteho gelu je DNA vizualizovaacutena barveniacutem střiacutebrem (roztok AgNO3)

Obr 6 Konformace molekul DNA

A ndash kruhovaacute molekula DNA B ndash lineaacuterniacute molekula DNA C ndash superhelikaacutelniacute molekula DNA

Elektroforeacuteza proteinů

Gelovaacute elektroforeacuteza maacute v biochemii uplatněniacute při stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti proteinů

stanoveniacute izoelektrickeacuteho bodu detekci enzymoveacute aktivity stanoveniacute izoenzymovyacutech spekter nebo

k separaci biologicky aktivniacutech molekul

Elektroforeacuteza proteinů může probiacutehat buď v nativniacutem nebo v denaturujiacuteciacutem prostřediacute Nativniacute gelovaacute

elektroforeacuteza maacute tu vyacutehodu že nedochaacuteziacute k degradaci proteinů a enzymy si zachovaacutevajiacute svou

enzymovou aktivitu Molekuly proteinů zde migrujiacute v zaacutevislosti na velikosti celkoveacuteho naacuteboje velikosti

a tvaru molekuly Naopak při použitiacute detergentů dochaacuteziacute k denaturaci proteinů Jako detergenty jsou

použiacutevaacuteny dodecylsulfaacutet sodnyacute (SDS) a β-merkaptoethanol ktereacute rozrušujiacute disulfidickeacute vazby proteinů

ktereacute tak ziacuteskajiacute tyčinkovityacute tvar proteiny majiacute stejnou hustotu povrchoveacuteho naacuteboje a rychlost migrace

potom zaacutevisiacute pouze na molekuloveacute hmotnosti (velikosti) proteinu

Vizualizace proteinů v gelu se provaacutediacute nejčastěji barveniacutem pomociacute barviva Coomassie Brilliant Blue

v roztoku methanolu a kyseliny octoveacute nebo je možneacute proteiny barvit střiacutebrem

58

Potravinaacuteřskaacute barviva

Potravinaacuteřskaacute barviva majiacute důležitou roli ve vniacutemaacuteniacute a očekaacutevaacuteniacute spotřebitele Napřiacuteklad při konzumaci

fialoveacuteho bonbonu očekaacutevaacute chuť hroznoveacuteho viacutena při konzumaci červeneacuteho naacutepoje je očekaacutevaacutena

jahodovaacute chuť apod

Barviva mohou byacutet přiacuterodniacuteho původu nebo mohou byacutet dodaacutevaacutena barviva synteticky připravenaacute

Přiacuterodniacute barviva mohou pochaacutezet napřiacuteklad ze šafraacutenu (žlutaacute barva) červeneacute řepy (červenaacute barva)

špenaacutetu (zelenaacute) atd

V minulosti se dalšiacute barvy ziacuteskaacutevaly přiacutedavkem anorganickyacutech soliacute mezi ktereacute patřily napřiacuteklad chroman

olovnatyacute PbCrO4 (žlutaacute barva) nebo sulfid rtuťnatyacute (červenaacute barva ndash rumělka) Použiacutevaacuteniacute těchto barviv

pro potravinaacuteřskeacute uacutečely nebylo dlouhou dobu regulovaacuteno dokud roku 1820 nevyšla kniha Fredericka

Accuma s naacutezvem A Treatise on Adulterations of Food and Culinary Poisons kde se na použitiacute těchto

nebezpečnyacutech barviv zaměřil Objevil napřiacuteklad již zmiacuteněnyacute chroman olovnatyacute v kajenskeacutem pepři a

syacuterech nebo siacuteran měďnatyacute v naklaacutedanyacutech okurkaacutech

Roku 1856 anglickyacute chemik William Henry Perkins omylem během pokusu o synteacutezu chininu (leacutek proti

malaacuterii) připravil prvniacute organickeacute barvivo s naacutezvem bdquomauveinldquo (methylovaacute violeť Perkinova violeť)

Jednaacute se o anilinoveacute barvivo a zdrojem pro jeho přiacutepravu byl uhelnyacute dehet

Dnešniacute barviva jsou takteacutež derivaacutety připraveneacute z kamenouhelneacuteho dehtu přiacutepadně z ropy Seznam

nejčastěji použiacutevanyacutech barviv shrnuje tabulka 1

Tab 1 Přehled vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv

Barvivo Barva Označeniacute

Relativniacute

molekulovaacute

hmotnost

Velikost

naacuteboje

při pH=8

Pozn

Košenila (karmiacuten) červenaacute E 120

49238

NA původ vysušenaacute těla

červce nopaacuteloveacuteho

Brilantniacute modř FCF jasně modraacute E 133 79286 -2 potravinaacuteřskaacute modř 2

uh dehet

Indigotin tmavě modraacute E 132 46636 -2 potravinaacuteřskaacute modř 1

uh dehet

Erythrosin červenaacute E 127 87986 -1 potravinaacuteřskaacute červeň 17

uh dehet

Tartrazin citronově žlutaacute E 102 53437 -3 potravinaacuteřskaacute žluť 4 (5)

uh dehet

Žluť SY oranžovaacute E 110 45237 -2 potravinaacuteřskaacute žluť 3 (6)

uh dehet

Červeň Allura AC červenaacute E 129 49643 -2 potravinaacuteřskaacute červeň 40

uh dehet a ropa

59

Obr 7 Chemickeacute struktury vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv A ndash Tartrazin (E 102) B ndash Brilantniacute modř

FCF (E 133) C ndash Žluť SY (E 110) D ndash Červeň Allura AC (E 129)

UacuteKOL Č 1 Gelovaacute elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv

LABORATORNIacute POMŮCKY

Kaacutedinky (25 ml 150 ml 1000 ml)

Automatickeacute pipety špičky

Mikrozkumavky + stojaacutenek

Erlenmeyerova baňka (100 ml)

Odměrneacute vaacutelce (25 ml 100 ml 1000 ml)

Vaacuteženka

Lžičkašpachtle

Předvaacutežky

Mikrovlnnaacute trouba

Aparatura pro agarosovou elektroforeacutezu

Zdroj konstantniacuteho napětiacute

CHEMIKAacuteLIE A MATERIAacuteL

Bonbony Skittles

Extrakčniacute pufr (Trisacetaacutetovyacute pufr pH=80)

Agarosa

50x TAE pufr

POSTUP

60

A Přiacuteprava vzorků

1 Do kaacutedinek vložte 1 až dva bonbony Skittles jednotlivyacutech barev

2 Do kaacutedinek napipetujte 500 microl extrakčniacuteho pufru

3 Z bonbonů se bude postupně uvolňovat barvivo uvolňovaacuteniacute můžete urychlit občasnyacutem

promiacutechaacuteniacutem

4 Barvivo extrahujte do doby než je na povrchu bonbonu pouze biacutelaacute cukernaacute vrstva a připravenyacute

roztok barviva je dostatečně sytyacute (barevnyacute)

5 Do popsanyacutech mikrozkumavek napipetujte extrahovanaacute barviva

B Přiacuteprava agarosoveacuteho gelu

1 Sestavte si aparaturu pro gelovou elektroforeacutezu v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute dle pokynů

vedouciacuteho cvičeniacute

2 Nařeďte si potřebneacute množstviacute 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru Na přiacutepravu gelu budete

potřebovat 80 ml 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru na elektroforeacutezu 700 ml 1x koncentrovaneacuteho

TAE pufru Postup ředěniacute konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute

Tab 2 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru

Finaacutelniacute objem 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru 80 ml 700 ml

50x koncentrovanyacute TAE pufr [ml]

Destilovanaacute voda [ml]

3 Vypočtěte navaacutežku agarosy tak aby jejiacute koncentrace v gelu byla 1 Vyacutesledek konzultujte

s vedouciacutem cvičeniacute

4 Navaacuteženou agarosu přeneste do Erlenmeyerovy baňky přilijte odpoviacutedajiacuteciacute množstviacute 1x TAE

pufru a opatrně promiacutechejte krouživyacutem pohybem baňky

5 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute sestavte elektroforetickou komůrku

6 Agarosu je třeba rozpustit zvyacutešenou teplotou Erlenmeyerovu baňku s agarosou tedy vložte do

mikrovlnky kterou budete pouštět na velmi kraacutetkeacute časoveacute intervaly Baňku je během zahřiacutevaacuteniacute

nutneacute často promiacutechat Pozor použiacutevejte ochranneacute rukavice Agarosa během zahřiacutevaacuteniacute často

vzkypiacute a z baňky vyteče ven zvlaacuteště v takto maleacutem objemu Buďte obezřetniacute a při každeacutem

naacuteznaku varu mikrovlnku okamžitě vypněte Pokud by se stalo že agarosa přeteče z baňky

ven je třeba celyacute prostor mikrovlnky vyčistit a agarosu připravit znovu

7 Agarosu nalijte do elektroforetickeacute komůrky vložte hřebiacutenek a nechejte přibližně 20 min

tuhnout

C Elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv v agarosoveacutem gelu

1 Během tuhnutiacute agarosoveacuteho gelu navrhněte způsob připojeniacute elektroforetickeacute vany ke zdroji

stejnosměrneacuteho napětiacute tak aby barviva po připojeniacute napětiacute putovala gelem spraacutevnyacutem

směrem

Elektrody majiacute zavedeneacute naacutesledujiacuteciacute značeniacute

červenaacute ndash anoda (kladnyacute naacuteboj)

černaacute ndash katoda (zaacutepornyacute naacuteboj)

Zdůvodněte naacutevrh zapojeniacute s ohledem na uacutedaje uvedeneacute v Tab 1

2 Ztuhlyacute agarosovyacute gel vložte do elektroforetickeacute komůrky do komůrky nalijte 1x

koncentrovanyacute TAE pufr tak aby byl agarosovyacute gel plně ponořen nebo po vyznačenou rysku

61

3 Opatrně tahem nahoru vyndejte hřebiacutenek kteryacute vytvořil jamky pro naneseniacute vzorků

4 Do jamek pipetujte 20 microl vaacutemi extrahovanyacutech barviv Pipetujte pomalu dejte pozor ať dno

jamky nepropiacutechnete špičkou pipety Pořadiacute barviv si zapište nebo vyfoťte

5 Na elektroforetickou komůrku nasaďte viacuteko připojte elektrody ke zdroji napětiacute

6 Zapněte zdroj napětiacute a nastavte konstantniacute napětiacute 45 V Spusťte elektroforeacutezu a nechejte ji

běžet zhruba 20 min Průběžně kontrolujte průběh elektroforeacutezy

7 Po řaacutedneacutem rozděleniacute barviv vypněte zdroj napětiacute sundejte viacuteko Gel přeneste na podložku a

vyfoťte si jej

VYHODNOCENIacute

1 Bonbony Skittles se barviacute pomociacute naacutesledujiacuteciacutech barviv ndash E162 E163 E170 E160a E100 E132

E133 Pokuste se přiřadit tato barviva jednotlivyacutem pruhům na agarosoveacutem gelu

2 Kteraacute z barev se pohybovala v gelu nejrychleji kteraacute se pohybovala nejpomaleji Zdůvodněte

3 U některyacutech barviv se mohou objevit dva pruhy různyacutech barev Čiacutem tuto skutečnost vysvětliacutete

4 Jak by se v agarosoveacutem gelu pohybovala kladně nabitaacute molekula a molekula bez naacuteboje

Vysvětlete

62

5 Extrakce filtrace sublimace a praacutece s vakuovou odparkou

Extrakce

Jako extrakce je označovaacuteno převedeniacute laacutetky z jedneacute faacuteze v niacutež je rozpuštěna nebo suspendovaacutena do

faacuteze jineacute Toto převedeniacute je možneacute neboť laacutetka se v určiteacutem poměru rozděliacute mezi obě faacuteze Distribuce

rozpuštěneacute laacutetky mezi dvě kapalneacute faacuteze se řiacutediacute Nernstovyacutem rozdělovaciacutem zaacutekonem

119888119886

119888119887= 119870

Podle něj je poměr koncentraciacute určiteacute laacutetky ve dvou vzaacutejemně nemiacutesitelnyacutech kapalinaacutech (označenyacutech

bdquoaldquo a bdquobldquo) při určiteacute teplotě a po dosaženiacute rovnovaacutehy konstantniacute K se nazyacutevaacute rozdělovaciacute koeficient

Extrakce laacutetky je snadnaacute tehdy jestliže je v extrakčniacutem rozpouštědle mnohem leacutepe rozpustnaacute než

v druheacute faacutezi ndash čili je-li rozdělovaciacute koeficient značně odlišnyacute od jedničky Pro laacutetky s rozdělovaciacutem

koeficientem menšiacutem než 100 jedinaacute extrakce nestačiacute V takoveacutem přiacutepadě je nutno extrakci viacutecekraacutet

opakovat s čerstvyacutem rozpouštědlem

Pro jednotliveacute typy extrakce se historicky vyvinula některaacute označeniacute kteraacute budou společně se

stručnyacutemi definicemi uvedena

A Digesce

Laacutetka v pevneacute faacutezi je za tepla extrahovaacutena opakovanou daacutevkou rozpouštědla Nejčastěji se tuhaacute

laacutetka zahřiacutevaacute společně s rozpouštědlem pod zpětnyacutem chladičem a směs je poteacute filtrovaacutena nebo

dekantovaacutena Nejčastěji se použiacutevaacute Soxhletův přiacutestroj v němž je extrakt staacutele zahušťovaacuten

Přiacutestroj pracuje automaticky Ve varneacute baňce je rozpouštědlo později již roztok ktereacute se

odpařuje a jeho paacutery odchaacutezejiacute širokou trubiciacute na leveacute straně středniacuteho diacutelu přiacutestroje (Obr 1A)

do zpětneacuteho chladiče Zde dochaacuteziacute k jejich kondenzaci Čisteacute rozpouštědlo steacutekaacute do papiacuteroveacute

patrony v niacutež je umiacutestěn extrahovanyacute materiaacutel Hladina roztoku ve středniacute čaacutesti přiacutestroje

neustaacutele stoupaacute V okamžiku kdy jejiacute vyacuteška dosaacutehne uacuterovně horniacute čaacutesti tenkeacute přepadoveacute

trubičky dojde k jejiacutemu přetečeniacute zpět do varneacute baňky Tak je možno vyextrahovat značneacute

množstviacute laacutetky s malyacutem množstviacutem rozpouštědla

B Macerace

Laacutetka v pevneacute faacutezi je za studena opakovaně extrahovaacutena daacutevkami rozpouštědla

C Perkolace

Laacutetkou v pevneacute faacutezi prosakuje vlastniacute tiacutehou rozpouštědlo Přiacutevodem čisteacuteho rozpouštědla je

hladina kapaliny v perkolaacutetoru (Obr 1B) udržovaacutena staacutele ve stejneacute vyacuteši To zabezpečuje aby

na extrahovanyacute materiaacutel v horniacutech vrstvaacutech přichaacutezelo staacutele noveacute rozpouštědlo

D Vytřepaacutevaacuteniacute

Laacutetka je z roztoku extrahovaacutena jednou daacutevkou rozpouštědla nebo opakovaně dalšiacutemi daacutevkami

(frakčniacute vytřepaacutevaacuteniacute) Vytřepaacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak že vodnyacute roztok nebo meacuteně často suspenze

laacutetky se smiacutesiacute v děliacuteciacute naacutelevce s přibližně ⅓-frac14 objemu extrakčniacuteho činidla Děliacuteciacute naacutelevka smiacute

byacutet naplněna nejvyacuteše do ⅔ objemu Nejdřiacuteve je třeba děliacuteciacute naacutelevku uzavřiacutet zaacutebrusovou zaacutetkou

a protřepat přičemž je nutneacute držet zaacutetku i kohout Pak se děliacuteciacute naacutelevka otočiacute vypouštěciacute

stopkou vzhůru a otevřeniacutem kohoutu se zrušiacute vzniklyacute přetlak Třepaacuteniacute a odpouštěniacute tlaku se

opakuje obvykle 3-4 x Při praacuteci s kyselinami zaacutesadami či jinyacutemi žiacuteravinami je nutneacute použiacutevat

ochranneacute pomůcky Jednotliveacute faacuteze se většinou odděliacute po chviacuteli staacuteniacute Spodniacute vrstva se vypouštiacute

kohoutem horniacute se odleacutevaacute hrdlem děliciacute naacutelevky

63

Jedniacutem vytřepaacuteniacutem extrakčniacute vyacutetěžky byacutevajiacute většinou niacutezkeacute v optimaacutelniacutem přiacutepadě odpoviacutedajiacute

Nernstovu rozdělovaciacutemu zaacutekonu Extrakci je proto potřeba proveacutest vždy nejmeacuteně 3-4 x

Uacutečinnějšiacute je vždy opakovanaacute extrakce menšiacutem množstviacutem rozpouštědla než extrakce celyacutem

množstviacutem najednou

Nejčastěji použiacutevanaacute extrakčniacute činidla jsou

Lehčiacute než voda diethylether benzen hexan ethylacetaacutet

Těžšiacute než voda methylendichlorid chloroform chlorid uhličityacute

Obr 1 Extrakčniacute aparatury A ndash Soxhletův přiacutestroj B ndash perkolaacutetor

Filtrace

Filtrace je oddělovaacuteniacute faacuteziacute pomociacute propustneacuteho materiaacutelu kteryacute dovoluje průchod pouze jedneacute z obou

faacuteziacute Obyčejně se pod pojmem filtrace rozumiacute oddělovaacuteniacute pevneacute faacuteze od kapaliny nebo plynu Filtrace

je v laboratoři velice běžnou operaciacute Nejčastějšiacute je filtrace kapalin provaacuteděnaacute buď za uacutečelem zbaveniacute

kapaliny mechanickyacutech nečistot nebo k izolaci pevneacute složky např při krystalizaci

Filtračniacute materiaacutel je určovaacuten chemickyacutem charakterem filtrovaneacuteho roztoku Může to byacutet nekliacuteženyacute tzv

filtračniacute papiacuter nebo i poacuterovitaacute skleněnaacute nebo porcelaacutenovaacute frita vrstva azbestu nebo skelneacute vaty apod

Rychlost filtrace zaacutevisiacute na ploše a vlastnostech filtračniacuteho prostřediacute na počtu a velikosti poacuterů na tlaku

a teplotě při filtraci na povaze sraženiny i na viskozitě filtrovaneacute kapaliny

Zaacutekladniacute pomůckou při filtraci je filtračniacute naacutelevka do niacutež se vklaacutedaacute vhodně složenyacute papiacuterovyacute filtr

Filtračniacute papiacuter je vyraacuteběn s různou velikostiacute poacuterů Filtr se zhotovuje ze čtverce filtračniacuteho papiacuteru

složeneacuteho pravouacutehle na čtvrtiny a sestřiženeacuteho do tvaru kruhoveacute vyacuteseče (Obr 2) Rozevřeniacutem takto

upraveneacuteho papiacuteru vznikaacute kuželovyacute filtr kteryacute je z jedneacute poloviny trojnaacutesobnyacute a z druheacute jednoduchyacute

64

Tento tzv hladkyacute filtr (Obr 2A) filtruje pouze špičkou a poměrně pomalu Rychleji pracuje filtr

sklaacutedanyacute nazyacutevanyacute teacutež francouzskyacute (Obr 2B) Připraviacute se z kruhoveacute vyacuteseče kteraacute je vějiacuteřovitě

překlaacutedaacutena směrem od středu k obvodu Při sklaacutedaacuteniacute francouzskeacuteho filtru je nutno dbaacutet aby při

několikereacutem překlaacutedaacuteniacute nedošlo k poškozeniacute filtru ve špičce Je proto nezbytneacute aby jednotliveacute zaacutehyby

neprochaacutezely jedniacutem bodem Před vloženiacutem do naacutelevky se doporučuje složenyacute filtr rozevřiacutet a obraacutetit

tak aby původně vnějšiacute stěna filtru tvořila vnitřniacute stěnu Tiacutem je možneacute předejiacutet znečištěniacute filtraacutetu vlaacutekny

papiacuteru uvolněnyacutemi během sklaacutedaacuteniacute a nečistotami z rukou Sklaacutedanyacute filtr se opiacuteraacute o stěny naacutelevky jen

hranami a proto filtruje teacuteměř celou svou plochou na rozdiacutel od hladkeacuteho filtru kteryacute filtruje jen

špičkou Filtrace francouzskyacutem filtrem je podstatně rychlejšiacute než filtrace hladkyacutem filtrem teacutehož

průměru

Obr 2 Možnosti sklaacutedaacuteniacute filtrů A ndash hladkyacute filtr B ndash sklaacutedanyacute (francouzskyacute) filtr

Naacutelevka s filtrem se vklaacutedaacute do filtračniacuteho kruhu připevněneacuteho na železneacutem stojanu Pod niacute je umiacutestěna

kaacutedinka pro zachycovaacuteniacute filtraacutetu Stonek naacutelevky se při filtraci dotyacutekaacute špičkou sveacuteho šikmo seřiacuteznuteacuteho

stonku stěny kaacutedinky přibližně ve dvou třetinaacutech vyacutešky (Obr 3) filtraacutet pak klidně steacutekaacute po stěnaacutech

naacutedoby a nevystřikuje Při filtraci naleacutevaacuteme roztok na filtr po skleněneacute tyčince kteraacute se ve vhodneacutem

uacutehlu přibliacutežiacute stěně filtru Proud kapaliny je vždy třeba směřovat proti miacutestu kde je papiacuterovaacute vrstva

trojitaacute Sniacutežiacute se tiacutem nebezpečiacute protrženiacute filtru Filtr se plniacute vždy několik milimetrů pod okraj Při filtraci

sraženiny je vhodneacute ji nechat usadit u dna kaacutedinky a na filtr nejprve naleacutevat čiryacute matečnyacute roztok kteryacute

rychle proteacutekaacute ještě nezanesenyacutem filtrem Teprve nakonec se ve zbytku kapaliny rozviacuteřiacute sraženina a vše

se nalije na filtr

Při promyacutevaacuteniacute sraženiny na filtru se sedlina nejprve pomociacute střičky splaacutechne do spodniacute čaacutesti filtru Proud

vody je třeba řiacutedit od okraje filtru k jeho špičce Promyacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak dlouho až je reakce filtraacutetu

negativniacute na laacutetku přiacutetomnou v matečneacutem roztoku Důkaz se provaacutediacute citlivyacutem činidlem v maleacutem podiacutelu

filtraacutetu

Pro horkeacute roztoky u nichž hroziacute že se při ochlazeniacute čaacutest rozpuštěneacute laacutetky vyloučiacute na filtru a ucpe jeho

poacutery je nutno použiacutevat naacutelevky s vyhřiacutevanyacutem plaacuteštěm Plaacutešť může byacutet vyhřiacutevaacuten horkou vodou nebo

elektricky Jednoduše je možno improvizovat filtraci za horka naacutelevkou se seřiacuteznutyacutem stonkem kteraacute

je položena na hrdle kaacutedinky Plaacutešť naacutelevky je pak přiacutemo vyhřiacutevaacuten paacuterami vrouciacuteho roztoku

65

Obr 3 Aparatura pro filtraci za normaacutelniacuteho tlaku

Filtraci je možno podstatně urychlit použitiacutem sniacuteženeacuteho tlaku odsaacutevaacuteniacutem vzduchu v prostoru pod

filtrem Pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku se použiacutevajiacute Buumlchnerovy naacutelevky skleněneacute nebo porcelaacutenoveacute

nuče a filtračniacute keliacutemky Nejjednoduššiacute zařiacutezeniacute pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku je Buumlchnerova naacutelevka

s odsaacutevaciacute baňkou Dno Buumlchnerovy naacutelevky je jemně diacuterkovaneacute na něj se poklaacutedaacute filtračniacute papiacuter tak

aby všechny otvory byly zakryty a papiacuter nepřečniacuteval podeacutel stěn naacutelevky vzhůru poněvadž by vzniklyacutemi

kanaacutelky prochaacutezel filtrovanyacute roztok do odsaacutevaciacute baňky Naacutelevka je v odsaacutevaciacute baňce upevněnaacute pryžovou

vložkou nebo zaacutetkou Mezi odsaacutevaciacute baňku a vyacutevěvu je vhodneacute umiacutestit pojistnou laacutehev (praacutezdnou

promyacutevačku) kteraacute zabraňuje vniknutiacute vody z vyacutevěvy do odsaacutevaciacute baňky nebo roztoku do vyacutevěvy

Vniknutiacute vody do odsaacutevaciacute baňky se zabraacuteniacute tak že se baňka odpojiacute od vyacutevěvy před zastaveniacutem toku

vody ve vodniacute vyacutevěvě

Při filtraci laacutetek reagujiacuteciacutech s filtračniacutem papiacuterem (koncentrovaneacute kyseliny KMnO4 apod) se použiacutevajiacute

skleněneacute frity kde funkci filtračniacuteho papiacuteru zastaacutevaacute do filtračniacuteho keliacutemku vtavenaacute skleněnaacute poacuterovitaacute

destička Velikost poacuterů je odstupňovaacutena v řadě S1-S2-S3-S4-S5 velmi maleacute poacutery jsou určeny pro filtraci

biologickyacutech materiaacutelů Vzhledem k značneacute hustotě frit je filtrace pomalaacute a filtrace probiacutehaacute vždy za

použitiacute sniacuteženeacuteho tlaku Nevyacutehodou skleněnyacutech frit je jejich značnaacute cena a hlavně jejich obtiacutežneacute čištěniacute

Sublimace

Sublimace je podobně jako krystalizace jednou ze zaacutekladniacutech metod čištěniacute a oddělovaacuteniacute jednotlivyacutech

složek směsi Děj je založen na tom že tenze par pevnyacutech laacutetek se s rostouciacute teplotou zvyšuje a proto

lze mnoheacute laacutetky převeacutest do plynneacuteho skupenstviacute aniž roztajiacute a paacutery mohou opět přiacutemo desublimovat

v pevnou laacutetku Bod sublimace je teplota při niacutež se tenze par pevneacute laacutetky vyrovnaacute s vnějšiacutem tlakem

V porovnaacuteniacute s krystalizaciacute maacute sublimace v mnoha přiacutepadech značneacute vyacutehody Sublimovanyacute preparaacutet

totiž neobsahuje mechanickeacute nečistoty ktereacute i při pečliveacute krystalizaci mohou doprovaacutezet vyacuteslednyacute

66

produkt Při sublimaci jednoduchyacutech směsiacute se obyčejně pracuje s malyacutemi ztraacutetami a jednoduchaacute

sublimace často nahradiacute i několikraacutet opakovanou krystalizaci Vhodnost použitiacute sublimace jako čistiacuteciacute

a separačniacute techniky zaacuteležiacute na vlastnostech daneacute laacutetky Rozmeziacute teplot a tlaků za nichž lze sublimaci

použiacutet je možno zjistit ze stavoveacuteho diagramu přiacuteslušneacute laacutetky (viz fyzikaacutelniacute chemie)

Zařiacutezeniacute a způsob sublimace se řiacutediacute podle toho jakeacute vlastnosti maacute miacutet sublimaacutet Čiacutem nižšiacute je teplota

chlazeneacuteho prostoru v němž paacutery kondenzujiacute tiacutem jemnějšiacute krystaly se vytvaacuteřejiacute Vyššiacute kondenzačniacute

teploty podporujiacute naopak vznik většiacutech a vyvinutějšiacutech krystalů Nejjednoduššiacutem zařiacutezeniacutem pro

provedeniacute sublimace s nepřiacuteliš niacutezkou sublimačniacute teplotou mohou byacutet dvě zabroušenaacute hodinovaacute skla

(Obr 4A) Na spodniacute sklo se umiacutestiacute sublimovanaacute laacutetka přikryje se druhyacutem sklem a opatrně zahřiacutevaacute

Sublimujiacuteciacute laacutetka se usazuje na horniacutem hodinoveacutem skle V přiacutepadě že sublimovanaacute laacutetka padaacute do

suroveacuteho produktu lze mezi skla položit perforovanyacute filtračniacute papiacuter na němž se sublimovanaacute laacutetka

zachytiacute Jinyacutem jednoduchyacutem zařiacutezeniacutem je porcelaacutenovaacute miska a na niacute postavenaacute naacutelevka (Obr 4B)

Naacutelevka maacute miacutet o něco menšiacute průměr než miska Stonek naacutelevky se opatřiacute volnou vatovou ucpaacutevkou

Mezi misku a naacutelevku se opět vložiacute perforovanyacute filtračniacute papiacuter

V přiacutepadě že sublimačniacute teplota je niacutezkaacute použije se pro sublimaci aparatura znaacutezorněnaacute na obraacutezku

4C Surovyacute produkt je nasypaacuten na dno sucheacute kaacutedinky kteraacute se uzavře baňkou Do baňky je zavaacuteděna až

ke dnu staacutele čerstvaacute chladiacuteciacute voda Sublimujiacuteciacute laacutetka se pak usazuje na kulateacutem dně baňky Po skončeniacute

sublimace je baňka opatrně sejmuta a usazeneacute krystaly špachtliacute oškrabaacuteny Laacutetky při normaacutelniacutem tlaku

nesublimujiacuteciacute nebo sublimujiacuteciacute jen pomalu přiacutepadně laacutetky ktereacute se při sublimaci za vyššiacute teploty

rozklaacutedajiacute lze často sublimovat při sniacuteženeacutem tlaku

Obr 4 Různeacute způsoby sublimace

Odpařovaacuteniacute ve vakuu

Odpařovaacuteniacute ve vakuu je v biochemickeacute laboratoři jeden z nejčastějšiacutech způsobů odpařovaacuteniacute

rozpouštědla z roztoků laacutetek Daacute se použiacutet na roztoky jak niacutezkomolekulaacuterniacutech tak vysokomolekulaacuterniacutech

laacutetek jejichž objem může byacutet od několika mililitrů až po litry a využiacutevaacute se při něm efektu sniacuteženiacute bodu

varu při sniacuteženeacutem tlaku v systeacutemu

Odpařovaacuteniacute malyacutech objemů do 2 ml se dělaacute v evakuovaneacutem exikaacutetoru nad vhodnyacutem sorbentem vody

(P2O5 NaOH CaCl2) Vzorek se umisťuje do mikrozkumavky nebo jineacute vhodneacute naacutedoby kteraacute je

v exsikaacutetoru uložena tak aby vodniacute paacutery měly k sušidlu co nejkratšiacute cestu Hlavniacute vyacutehodou teacuteto metody

67

je že je levnaacute a dostupnaacute v každeacute laboratoři nevyacutehodou je dlouhyacute čas (řaacutedově hodiny) a nemožnost

odpařit jineacute rozpouštědlo než vodu Nevyacutehody se odstraňujiacute přiacutestroji pracujiacuteciacutemi na podobneacutem

principu kde se paacutery rozpouštědla neustaacutele odsaacutevajiacute Při vakuoveacutem zahušťovaacuteniacute roztoků kde je použito

organickeacute rozpouštědlo nastaacutevaacute utajenyacute var Utajenyacute var je metastabilniacute stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem

kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute prudkyacute var vzkypěniacute a

přetečeniacute destilovaneacute směsi chladiče nebo odpadniacute baňky Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu

vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute

cihla varneacute kamiacutenky apod) Riziko vzniku utajeneacuteho varu lze odstranit takeacute napřiacuteklad odpařovaacuteniacutem

vzorku za současneacute centrifugace Zařiacutezeniacute se obvykle sklaacutedaacute z centrifugy kteraacute může byacutet vyhřiacutevanaacute

z vymrazovaciacute čaacutesti a z vakuoveacute pumpy

Nejběžnějšiacute způsob odpařovaacuteniacute středniacutech objemů je odpařovaacuteniacute na vakuoveacute rotačniacute odparce (Obr 5)

Rotačniacute vakuovaacute odparka se sklaacutedaacute z odpařovaciacute baňky pohonneacute jednotky a z vhodneacuteho chladiče

s kondenzačniacute baňkou a musiacute byacutet doplněnaacute zdrojem vakua (vodniacute vyacutevěva membraacutenovaacute vyacutevěva)

Odpařovaciacute baňka se většinou během odpařovaacuteniacute ponořiacute do vodniacute laacutezně kde je vyhřiacutevaacutena na zvolenou

teplotu Vakuum vytvořeneacute v prostoru s roztokem snižuje jeho bod varu a rotačniacute pohyb baňky

způsobuje intenzivniacute miacutechaacuteniacute odpařovaneacute směsi spojeneacute se staacutelyacutem obnovovaacuteniacutem filmu kapaliny na

vnitřniacutem povrchu baňky Tiacutemto se zamezuje přehřiacutevaacuteniacute kapaliny zvyšuje se odpařovaciacute povrch a

zkracuje draacuteha bublin paacutery z vnitřniacuteho prostoru baňky na povrch roztoku Důsledkem je intenzivniacute

odpařovaacuteniacute kapaliny jejiacutež paacutery kondenzujiacute ve vodniacutem chladiči umiacutestěneacutem mezi zdrojem vakua a

odpařovaciacute baňkou a steacutekajiacute do kondenzačniacute baňky (Obr 5)

Obr 5 Scheacutema vakuoveacute rotačniacute odparky

1 ndash odpařovaciacute baňka 2 ndash pohonnaacute jednotka 3 ndash vodniacute chladič 4 ndash kondenzačniacute baňka 5 ndash napouštěciacute

uzaacutevěr

Stanoveniacute bodu taacuteniacute

Bod taacuteniacute je teplota při niacutež je pevnaacute laacutetka v rovnovaacuteze se svou taveninou Je to jedna ze zaacutekladniacutech

fyzikaacutelniacutech veličin vedle bodu varu hustoty indexu lomu světla optickeacute aktivity apod

charakterizujiacuteciacutech každou laacutetku Stanoveniacute teacuteto veličiny a srovnaacuteniacute s tabelovanou hodnotou je zvlaacuteště

pro organickeacuteho chemika nejrychlejšiacute metodou určeniacute čistoty daneacute laacutetky Anorganickeacute sloučeniny majiacute

obvykle přiacuteliš vysokyacute bod taacuteniacute Čisteacute laacutetky majiacute obvykle ostryacute bod taacuteniacute Již nepatrneacute znečištěniacute laacutetky se

projeviacute značnyacutem sniacuteženiacutem bodu taacuteniacute a to i tehdy jestliže nečistoty majiacute bod taacuteniacute vyššiacute Kromě sniacuteženiacute

bodu taacuteniacute je pozorovatelneacute zvětšeniacute intervalu bodu taacuteniacute Tohoto jevu je využito ke zkoušeniacute identity

dvou laacutetek s tyacutemž bodem taacuteniacute Stejnaacute množstviacute obou laacutetek se dokonale promiacutesiacute a pak se stanoviacute bod

68

taacuteniacute (tzv směsnyacute bod taacuteniacute) Je-li nezměněn jsou obě laacutetky identickeacute je-li ve srovnaacuteniacute s bodem taacuteniacute

složek nižšiacute jde o různeacute laacutetky Mnoheacute laacutetky se v okamžiku kdy roztajiacute zaacuteroveň rozložiacute Rozklad se

obvykle projeviacute ztmavnutiacutem nebo vyacutevojem plynu Bod rozkladu je zpravidla neostryacute a zaacutevisiacute na rychlosti

zahřiacutevaacuteniacute

Prakticky se bod taacuteniacute stanovuje tak že malyacute vzorek laacutetky napěchovanyacute ve skleněneacute tenkostěnneacute

kapilaacuteře se umiacutestiacute do laacutezně dobře vodiacuteciacute teplo tj do kapaliny nebo do kovoveacuteho bloku a pomalu se

zahřiacutevaacute tak aby se podmiacutenky co nejviacutece bliacutežily rovnovaacutežnyacutem Přitom se sleduje teplota laacutezně a pozoruje

laacutetka Jako teplotu taacuteniacute se pak označiacute teplota při niacutež se objeviacute kapalnaacute faacuteze

Přiacutestroje pro stanoveniacute teploty taacuteniacute praacutevě popsanyacutem postupem se nazyacutevajiacute bodotaacutevky Pro laacutetky

s teplotou taacuteniacute nižšiacute než 120 C se použiacutevajiacute skleněneacute bodotaacutevky což jsou skleněneacute naacutedobky ktereacute

byacutevajiacute plněny kapalinou o vhodneacute tepelneacute kapacitě např silikonovyacutem olejem glycerolem apod

Vhodnyacutem tvarem naacutedobky se dosahuje toho že při pozvolneacutem zahřiacutevaacuteniacute dochaacuteziacute k prouděniacute kapaliny

a současneacutemu prohřiacutevaacuteniacute vzorku a teploměru na ktereacutem je kapilaacutera se vzorkem připevněna Na Obr

15A je skleněnyacute P-bodotaacutevek U laacutetek s vyššiacute teplotou taacuteniacute se použiacutevajiacute bodotaacutevky kovoveacute tzv Thieleho

bloky Jsou to bloky z kovu dobře vedouciacuteho teplo do kteryacutech jsou vyvrtaacuteny svisle tři otvory (Obr 15B)

Do prostředniacuteho otvoru je vložen teploměr do zbyacutevajiacuteciacutech otvorů kapilaacutery se vzorkem U kovoveacuteho

bloku je pomaleacuteho zahřiacutevaacuteniacute dosaženo tiacutem že neniacute zahřiacutevaacuten přiacutemo blok ale tyčka kterou je blok

zaacuteroveň upevněn do stojanu Vzorek je pozorovaacuten v prochaacutezejiacuteciacutem světle lampičky upevněneacute na

stojanu za vzorkem

V laboratorniacute praxi se často použiacutevaacute speciaacutelniacutech zařiacutezeniacute určenyacutech pro praacuteci v mikroměřiacutetku Jsou to

v podstatě upraveneacute mikroskopy s elektricky vyhřiacutevanyacutem stolkem kteryacute je opatřen teploměrem Na

tento tzv mikrovyacutehřevnyacute stolek je položen vzorek v uspořaacutedaacuteniacute běžneacutem pro mikroskopovaacuteniacute a během

zahřiacutevaacuteniacute se pozoruje v mikroskopu a očekaacutevaacute se stav kdy se krystaly změniacute v rovnovaacutežnou směs pevneacute

a kapalneacute faacuteze

Obr 6 Bodotaacutevky A ndash Skleněnyacute P-bodotaacutevek B ndash Thieleho kovovyacute blok

UacuteKOL Č 1 Izolace kofeinu z čaje a jeho přečištěniacute sublimaciacute

Alkaloidy jsou nejpočetnějšiacute skupinou rostlinnyacutech laacutetek sekundaacuterniacuteho metabolismu a dosud jich bylo

izolovaacuteno kolem sedmi tisiacutec Z chemickeacuteho hlediska se dajiacute alkaloidy popsat jako organickaacute baacuteze

s jedniacutem nebo několika heterocyklickyacutemi dusiacutekovyacutemi atomy v molekule v přiacuterodě se vyskytujiacuteciacute ve

69

formě soliacute s organickyacutemi kyselinami Alkaloidy obsahuje 10 až 20 všech vyššiacutech rostlin Byly nalezeny

ve všech jejich čaacutestech ale nejviacutece jsou přiacutetomneacute v semenech kořenech a kůře stromů

Kofein patřiacute do skupiny purinovyacutech alkaloidů (purin je složen ze dvou heterocyklů ndash pětičlenneacuteho a

šestičlenneacuteho a obsahuje celkem 4 atomy dusiacuteku na molekulu) Molekula kofeinu maacute naviacutec dvě oxo-

skupiny (xanthin) a je třikraacutet methylovanaacute Kofein je nejhojněji zastoupen v semenech kaacutevovniacuteku a

kakaovniacuteku a v listech čaje Maacute povzbudivyacute uacutečinek na centraacutelniacute nervovou soustavu a srdečniacute činnost

podporuje činnost ledvin a zvyšuje tvorbu moči Stimulačniacute uacutečinek kofeinu stejně jako theofylinu

z čaje je založen na inhibici enzymu fosfodiesterasy kteraacute odbouraacutevaacute laacutetky přenaacutešejiacuteciacute nervovyacute vzruch

jako je např cyklickyacute adenosinmonofosfaacutet tedy laacutetka o podobneacute chemickeacute struktuře

LABORATORNIacute POMŮCKY

Vaacuteženky

Lžičkyšpachtle

Předvaacutežky

Kaacutedinky

Skleněnaacute tyčinka

Vařič

Filtračniacute papiacuter

Naacutelevka

Děliacuteciacute naacutelevka

Stojany

Filtračniacute kruhy

Odměrneacute vaacutelce

Vakuovaacute rotačniacute odparka + vyacutevěva

Vodniacute laacutezeň

Baňky + svorky

Varneacute kuličky

Hadice

Mikrozkumavka

Lepiciacute paacuteska + nůžky

Pinzeta

Polystyrenovyacute kruh

Odpařovaciacute miska

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Čajoveacute listy

Octan olovnatyacute

Ethanol

Chloroform

5 roztok hydroxidu sodneacuteho

POSTUP

1 Před začaacutetkem praacutece zapněte vodniacute laacutezeň u vakuoveacute rotačniacute odparky a vodniacute laacutezeň v digestoři

na odpařovaacuteniacute vzorku abyste během praacutece předešli časovyacutem prodlevaacutem

2 Na předvaacutežkaacutech odvažte tři gramy čajoveacuteho listiacute a povařte v kaacutedince na vařiči 5 minut v 50 ml

destilovaneacute vody

3 Připravte 20 ml roztoku octanu olovnateacuteho (wv = 5 ) přilijte ho k čajoveacutemu odvaru

zamiacutechejte a povařte dalšiacutech 5 minut

4 Posklaacutedejte francouzskyacute filtr a za tepla roztok přefiltrujte

5 S použitiacutem děliacuteciacute naacutelevky v digestoři proveďte extrakci filtraacutetu s 15 ml chloroformu

vytřepaacutevaacuteniacutem třikraacutet po sobě

Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru

a otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte

dostatečnyacute přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna

70

6 Spojeneacute extrakty v organickeacutem rozpouštědle promyjte v děliacuteciacute naacutelevce destilovanou vodou (15

ml) a potom stejnyacutem objemem roztoku hydroxidu sodneacuteho (wv = 5 ) Přečištěnyacute

chloroformovyacute extrakt zahustěte na vakuoveacute rotačniacute odparce naacutesledujiacuteciacutem způsobem

7 Extrakt přelijte do 250ml baňky s kulatyacutem dnem a zaacutebrusovyacutem hrdlem Nezapomeňte vložit

varneacute kuličky Baňku připevněte svorkou na uacutestiacute vakuoveacute odparky pomociacute šroubu umiacutestěte

baňku do polohy kdy je jejiacute spodniacute stěna omyacutevaacutena vodou ve vodniacute laacutezni K vakuoveacute odparce

připojte kondenzačniacute baňku

8 Do chladiče pusťte miacuternyacutem proudem vodu a zkontrolujte zda je utěsněna kondenzačniacute baňka

Spusťte vyacutevěvu a evakuujte odparku spusťte rotaci baňky

9 Po skončeniacute odpařovaacuteniacute vypněte vyacutevěvu odpařovaciacute baňku narovnejte do vodorovneacute polohy

uvolněte svorku a odšroubujte přiacutevod vakua k odparce Poteacute opatrně sundejte odpařovaciacute

baňku Odparek rozpusťte v ethanolu a baňku kvantitativně etanolem vyplaacutechněte

Ethanolickyacute roztok odpařte na vodniacute laacutezni

10 Připravte si aparaturu k sublimaci podle obraacutezku 13C odparek převeďte na dno kaacutedinky

aparatury Rozhraniacute mezi chladiacuteciacute baňkou a kaacutedinkou utěsněte lepiciacute paacuteskou

11 Aparaturu zahřiacutevejte na vařiči až do doby kdy ustane vyacutevoj sublimujiacuteciacutech par

12 Po skončeniacute sublimace zastavte vodu a oddělejte zaacutetku s trubicemi Krystalky kofeinu

vyloučeneacute na dně baňky se pokuste pomociacute špachtle kvantitativně převeacutest do předem zvaacuteženeacute

mikrozkumavky

VYHODNOCENIacute

Uveďte vyacutetěžek izolace kofeinu a navrhněte způsoby jak byste určili jeho čistotu

UacuteKOL Č 2 Analytickyacute důkaz přiacutetomnosti kofeinu

Kofein lze prokaacutezat tzv murexidovou reakciacute Jednaacute se o barevnyacute test na kyselinu močovou a jineacute puriny

Pevnyacute vzorek je oxidovaacuten v kyseleacutem prostřediacute odpařen a naacutesledně po přiacutedavku amonnyacutech iontů vznikaacute

purpuroveacute zbarveniacute naacuteležejiacuteciacute vznikajiacuteciacutemu murexidu (amonnaacute sůl 5 5acute-nitrildibarbituroveacute kyseliny)

LABORATORNIacute POMŮCKY

71

Hodinovaacute skla o průměru 8-10 cm

Lihovyacute kahan + sirky

Kleště

Ochrannyacute štiacutetochranneacute bryacutele

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

3 roztok peroxidu vodiacuteku

Koncentrovanaacute kyselina chlorovodiacutekovaacute

Amoniak

POSTUP

POUŽIJTE OCHRANNEacute BRYacuteLE NEBO ŠTIacuteT

1 Proveďte tzv murexidovou reakci k prokaacutezaacuteniacute přiacutetomnosti kofeinu Kontrolniacute reakci proveďte

rovněž s firemniacutem preparaacutetem kofeinu

2 Na hodinoveacute sklo se sublimaacutetem a na sklo s firemniacutem kofeinem kaacutepněte 3 roztok H2O2 a

koncentrovanou HCl

3 Roztok odpařte misku nechte zchladnout na stole a přikaacutepněte roztok čpavku

4 Purpuroveacute zbarveniacute prokaacuteže přiacutetomnost kofeinu

VYHODNOCENIacute

Uveďte zda reakce na přiacutetomnost kofeinu byly pozitivniacute a jak se odlišovalo zbarveniacute komerčniacuteho a vaacutemi

izolovaneacuteho kofeinu

UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute teploty taacuteniacute kofeinu

V teacuteto uacuteloze ověřiacutete čistotu vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu z čajoveacuteho listiacute pomoci jedneacute z nejrychlejšiacutech a

nejspolehlivějšiacutech metod Teplotu bodu taacuteniacute budete stanovovat pomociacute moderniacuteho bodotaacutevku jehož

princip je založen na Thieleho kovoveacutem bloku Bodotaacutevek je ovlaacutedaacuten elektronicky s digitaacutelniacutem

vyacutestupem Lze na něm měřit současně dva vzorky umiacutestěneacute v kapilaacuteraacutech Odečet se dělaacute vizuaacutelně

pomociacute zvětšovaciacuteho okulaacuteru

LABORATORNIacute POMŮCKY

Bodotaacutevek

Kapilaacutery skleněneacute

Skleněnaacute trubice

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Kofein komerčniacute čistyacute

Kofein izolovanyacute ve cvičeniacute

72

POSTUP

1 Do kapilaacuter dejte vzorek vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu a vzorek čisteacuteho kofeinu

2 Otevřenyacutem koncem kapilaacutery nahrňte maleacute množstviacute sucheacuteho vzorku zbytek kolem kapilaacutery

otřete a kapilaacuteru nechejte asi 5x volně padat svisle postavenou trubiciacute dlouhou asi 15 metru

na tvrdou podložku Vzorek laacutetky se tak dobře napěchuje do maleacuteho objemu na dně kapilaacutery

Sloupeček by měl byacutet vysokyacute asi 2 mm

3 Zapněte bodotaacutevek hlavniacutem vypiacutenačem Kapilaacutery se vzorkem vložte do bodotaacutevku

a zkontrolujte zda je vzorek dobře viditelnyacute Stiskněte tlačiacutetko bdquoplateau setldquo a stiskem tlačiacutetka

šipky nahoru nastavte teplotu na 270 degC a stiskněte START Teplota začiacutenaacute narůstat a kolem

aktuaacutelniacute teploty 200 degC pozorně sledujte oba vzorky

4 Odečtěte teplotu při ktereacute roztajiacute vaacutemi izolovanyacute kofein a kofein komerčniacute

VYHODNOCENIacute

Porovnejte obě ziacuteskaneacute hodnoty bodu taacuteniacute Vyhledejte hodnotu bodu taacuteniacute pro kofein a přiacutepadneacute rozdiacutely

vysvětlete

73

6 Izolace nukleovyacutech kyselin

Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu

K biochemickyacutem studiiacutem se použiacutevaacute nejrůznějšiacute biologickyacute materiaacutel kteryacute přiacuteroda poskytuje Vzhledem

k jeho různorodosti je technika zpracovaacuteniacute mnohdy velmi odlišnaacute a řiacutediacute se uacutečelem k jakyacutem studiiacutem maacute

byacutet použit Způsob zpracovaacuteniacute materiaacutelů byacutevaacute často odlišnyacute podle toho zda maacute byacutet vyacutechoziacute surovinou

pro izolaci detekci nějakeacute sloučeniny či skupiny laacutetek nebo zda se bude studovat jejich metabolismus

Maacute-li byacutet izolovaacutena nějakaacute laacutetka nebo skupina laacutetek z biologickeacuteho materiaacutelu (např vitamiacuten biacutelkovina

sacharid apod) je důležiteacute zvolit vhodnou vyacutechoziacute surovinu Pro izolaci se hodiacute nejleacutepe takovyacute

biologickyacute materiaacutel ve ktereacutem je požadovanaacute laacutetka v nejvyššiacute koncentraci je dostupnyacute a jeho cena

přijatelnaacute Vybranyacute živočišnyacute rostlinnyacute nebo mikrobiaacutelniacute materiaacutel je třeba v prvniacutem kroku

homogenizovat Rozrušeniacute rostlinnyacutech a živočišnyacutech buněk nedělaacute obvykle potiacuteže Jinak však je tomu

při izolaciacutech z buněk mikroorganismů Buněčnaacute stěna mikroorganismů je velmi rezistentniacute a jejiacute

narušeniacute vyžaduje zvlaacuteštniacute postupy viz niacuteže

Mletiacute

Suchyacute materiaacutel může byacutet rozemlet v různyacutech typech mlyacutenků Semena se melou v kulovyacutech mlyacutenech

nebo mlyacutenech s otočnyacutemi noži K mletiacute živočišnyacutech materiaacutelů se velmi dobře hodiacute mlyacutenek na maso

Tkaacuteň se v něm řeže a drtiacute zaacuteroveň Hrubost nebo jemnost lze regulovat vloženiacutem vhodneacute destičky

kterou se rozemletyacute materiaacutel protlačuje Všechny uvedeneacute strojky a mlyacutenky většinou může nahradit

běžnyacute univerzaacutelniacute kuchyňskyacute robot kteryacute je vybaven mixeacuterem mlyacutenkem masovyacutem strojkem i

struhadly

Rostlinnyacute materiaacutel určenyacute ke studiu exprese genů obsahu fytohormonů aj je třeba během mletiacute

neustaacutele chladit aby nedochaacutezelo k degradaci Provaacutediacute se tak chlazeniacutem tekutyacutem dusiacutekem Rostlinnyacute

materiaacutel se může drtit pomociacute třeciacute misky s tloučkem přičemž všechny potřeby ktereacute přichaacuteziacute do styku

s rostlinnyacutem materiaacutelem musiacute byacutet takteacutež vychlazeny Dalšiacute možnostiacute nadrceniacute rostlinneacuteho materiaacutelu je

použitiacute tzv kuličkoveacuteho mlyacutenku

Homogenizace

Na rozdiacutel od mletiacute nasucho je v biochemickeacute praacuteci chaacutepaacutena homogenizace jako důkladneacute rozmělněniacute

materiaacutelu za přiacutedavku vody nebo vhodnyacutech pufrů či fyziologickyacutech roztoků

Pro homogenizaci malyacutech množstviacute je nejvhodnějšiacute roztiacuteraacuteniacute materiaacutelu v třeciacute misce za přiacutedavku

mořskeacuteho piacutesku skelneacuteho prachu nebo jineacuteho abraziva Tužšiacute materiaacutely se před homogenizaciacute zmraziacute

kapalnyacutem dusiacutekem kteryacute je učiniacute křehčiacutemi k rozmělněniacute Homogenizaci lze rovněž proveacutest ve

vyacutekonneacutem mixeacuteru

K narušeniacute buněčneacute stěny a membraacuteny mikroorganismů tzv desintegraci se použiacutevaacute ještě některyacutech

speciaacutelniacutech metod Např působeniacute chemickyacutech činidel (detergenty) působeniacute enzymů štěpiacuteciacutech

polysacharidy buněčnyacutech stěn (lysozym celulasa) kraacutetkeacute působeniacute ultrazvuku opakovaneacute zmrazovaacuteniacute

a rozmrazovaacuteniacute Přehled nejužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik je uveden v tabulce 2

74

Tab 2 Přehled nejpoužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik

METODA PŘIacuteKLAD POUŽITIacute PRINCIP

Šetrneacute

lyacuteze buněk erythrocyty porušeniacute buněčneacute membraacuteny osmotickyacutem

tlakem

působeniacute enzymů bakterie štěpeniacute buněčneacute stěny specifickyacutemi

enzymy

působeniacute chemikaacuteliiacute

extrakce kvasinek

organickyacutemi rozpouštědly

nebo vhodnyacutemi kyselinami

čaacutestečnaacute solubilizace buněčneacute stěny

homogenizace jaterniacute tkaacuteň mechanickeacute porušeniacute buněk protlačovaacuteniacutem

uacutezkou štěrbinou

mletiacute svalovaacute tkaacuteň semena působeniacute střižnyacutech sil mechanickeacute

porušeniacute tkaacuteně

Středniacute

mixovaacuteniacute v nožovyacutech

mixeacuterech živočišnaacute a rostlinnaacute pletiva působeniacute střižnyacutech sil

mletiacute s abrazivy rostlinneacute tkaacuteně bakterie mechanickeacute porušeniacute buněk

Intenzivniacute

ultrazvuk buněčneacute suspenze naacutehleacute změny tlaku a teploty při zaacuteniku

vznikajiacuteciacutech mikrobublin

kuličkovyacute mlyacuten buněčneacute suspenze mechanickeacute porušeniacute buněk rychlou vibraciacute

skleněnyacutech kuliček

French press kvasinky dezintegrace buněčneacute stěny vysokyacutem

tlakem

Centrifugace

Centrifugace čili odstřeďovaacuteniacute patřiacute k nejběžnějšiacutem operaciacutem v biochemickeacute laboratoři Dovoluje

oddělit složky suspenze nebo emulze na zaacutekladě rozdiacutelnyacutech hustot Byacutevaacute často rychlejšiacute a pohodlnějšiacute

než filtrace a v některyacutech přiacutepadech vede i k lepšiacutemu odděleniacute pevneacute a kapalneacute faacuteze Kromě nahrazeniacute

nebo doplněniacute filtrace zvlaacuteště je-li suspendovanaacute laacutetka velmi jemnaacute špatně filtrovatelnaacute a filtrace

zdlouhavaacute maacute odstřeďovaacuteniacute v biochemii i jinyacute vyacuteznam Sloužiacute k některyacutem speciaacutelniacutem preparativniacutem a

analytickyacutem uacutečelům (např izolace mitochondriiacute diferenčniacute centrifugaciacute) Daacutele je to přiacuteprava buněčnyacutech

struktur gradientovou centrifugaciacute a z analytickyacutech aplikaciacute pak předevšiacutem stanoveniacute relativniacutech

molekulovyacutech hmotnostiacute sloučenin a stanoveniacute čistoty izolovanyacutech preparaacutetů

Při odstřeďovaacuteniacute působiacute na sedimentujiacuteciacute čaacutestice odstředivaacute siacutela (P) kterou lze vyjaacutedřit vztahem

119875 = 119898 ∙ 119903 ∙ 1205962

kde m hellip hmotnost čaacutestice

r hellip poloměr otaacutečeniacute

hellip uacutehlovaacute rychlost

75

Pro praktickeacute vyacutepočty se však zavaacutediacute veličina relativniacute odstřediveacute zrychleniacute R ktereacute udaacutevaacute kolikraacutet je

toto zrychleniacute většiacute než zemskeacute tiacutehoveacute zrychleniacute g a je daacutena vztahem

119877 = 1118 ∙ 119903 ∙ 1198732 ∙ 10minus5

kde N hellip počet otaacuteček za minutu

r hellip poloměr otaacutečeniacute v cm

Je nutno ji uvaacutedět jako hlavniacute charakteristiku centrifugace Z prvniacuteho vztahu je zřejmeacute že pouhyacute uacutedaj

počtu otaacuteček za minutu necharakterizuje proces centrifugace

Během nastavovaacuteniacute centrifugy je třeba braacutet zřetel na to kterou jednotku zadaacutevaacuteme ndash zda naacutesobky

zrychleniacute (x g) či otaacutečky za minutu (RPM) Tyto dvě hodnoty nejsou stejneacute ale existuje mezi nimi vztah

Dřiacuteve byl ke každeacute centrifuze dodaacutevaacuten nomogram k převodu těchto jednotek mezi sebou diacuteky znalosti

poloměru rotoru Dnešniacute centrifugy toto již zvlaacutedajiacute diacuteky elektronice samy

Existuje celaacute řada typů centrifug ktereacute se lišiacute velikostiacute (od malyacutech stolniacutech až po velkoobjemoveacute

průmysloveacute odstředivky) dosahovanyacutem zrychleniacutem a tvarem rotorů (vyacutekyvneacute a uacutehloveacute) Ve vyacutekyvnyacutech

rotorech jsou kyvety uloženy v pouzdrech kteraacute jsou volně zavěšena v čepech vlastniacuteho rotoru a kyvety

jsou během odstřeďovaacuteniacute ve vodorovneacute poloze Naproti tomu v uacutehlovyacutech rotorech jsou kyvety fixovaacuteny

v určiteacutem uacutehlu (45 - 50) k ose otaacutečeniacute

Zvlaacuteštniacute kategorii tvořiacute ultracentrifugy na nichž lze dosaacutehnout relativniacuteho odstřediveacuteho zrychleniacute

100 000 x g a viacutece Lišiacute se od běžnyacutech centrifug zejmeacutena tiacutem že prostor s rotorem musiacute byacutet při

odstřeďovaacuteniacute evakuovaacuten snižuje se tiacutem třeniacute způsobeneacute přiacutetomnostiacute vzduchu diacuteky tomu se rotor

nebude zahřiacutevat Použiacutevajiacute se pro děleniacute biopolymerů a subcelulaacuterniacutech čaacutestic v hustotniacutem gradientu

sacharosy nebo cesnyacutech soliacute Tyto techniky lze provaacutedět jak v analytickeacutem tak i v preparativniacutem

měřiacutetku Analytickeacute centrifugy jsou naviacutec opatřeny optickyacutem zařiacutezeniacutem umožňujiacuteciacutem sledovat rozhraniacute

tvořenaacute jednotlivyacutemi sedimentujiacuteciacutemi laacutetkami

Pro většinu praciacute preparačniacutech i analytickyacutech jsou požadovaacuteny centrifugy chlazeneacute Chlazeniacute centrifug

je zajišťovaacuteno chladiciacutemi agregaacutety zabudovanyacutemi do jedineacuteho provozniacuteho celku s centrifugou a je

ovlaacutedaacuteno termostatem Protilehleacute kyvety (u vysokootaacutečkovyacutech centrifug všechny kyvety) musejiacute byacutet

staticky a dynamicky vyvaacuteženy Z bezpečnostniacutech důvodu i z hlediska ochrany centrifugy je nutno

klaacutest na vyvažovaacuteniacute kyvet zvyacutešenou pozornost Každaacute nepřesnost v dynamickeacutem i statickeacutem vyvaacuteženiacute

se mnohonaacutesobně projeviacute zvětšeniacutem odstřediveacuteho tlaku na jednu stranu osy Osa se nerovnovaacutežnyacutem

zatiacuteženiacutem snadno ohne nebo se poškodiacute ložisko Při chodu odstředivky se při nepřesneacutem vyvaacuteženiacute

projevujiacute silneacute vibrace Statickeacuteho vyvaacuteženiacute se dosaacutehne tak že se na technickyacutech vaacutehaacutech s přesnostiacute na

jeden gram vyvaacutežiacute protilehlaacute pouzdra s kyvetami naplněnyacutemi suspenziacute určenou k centrifugaci Daleko

většiacute pozornost je třeba klaacutest dynamickeacutemu vyvaacuteženiacute protilehlyacutech kyvet Protilehleacute kyvety musiacute miacutet

stejnou velikost hmotnost a stejně umiacutestěneacute těžiště To znamenaacute že protilehleacute kyvety musiacute byacutet

naplněny stejnou suspenziacute přesněji řečeno suspenziacute o stejneacute hustotě Nelze tedy napřiacuteklad při

precipitaci siacuteranem amonnyacutem kyvetu s tiacutemto roztokem vyvaacutežit kyvetou s destilovanou vodou

76

Nukleoveacute kyseliny

Nukleoveacute kyseliny jsou makromolekulaacuterniacute laacutetky ktereacute ve sveacute struktuře nesou genetickou informaci

Běžnyacutemi nukleovyacutemi kyselinami jsou kyselina deoxyribonukleovaacute (DNA) a ribonukleovaacute (RNA) Zaacutekladniacute

stavebniacute jednotkou nukleovyacutech kyselin je tzv nukleotid Nukleotid je obecně heterocyklickaacute baacuteze kteraacute

N-glykosidickou vazbou vaacuteže sacharid (pentosu) a esterovou vazbou fosfaacutet (odtud kyselina)

Heterocyklickeacute baacuteze v nukleovyacutech kyselinaacutech jsou purinoveacute nebo pyrimidinoveacute povahy Nejčastěji

zastoupeneacute pyrimidinoveacute baacuteze jsou cytosin (C) thymin (T) a uracil (U) a purinoveacute baacuteze adenin (A) a

guanin (G) (Obr 1) Zatiacutemco DNA obsahuje baacuteze C T A G u RNA je T zaměněn za U

Jak už z naacutezvu vyplyacutevaacute nukleotidy RNA v sobě vaacutežou sacharid ribosu kdežto DNA jejiacute 2-deoxy variantu

Jednotliveacute nukleotidy jsou vaacutezaacuteny do polynukleotidoveacuteho řetězce skrze fosfaacutet (Obr 2) jednaacute se tedy o

vazbu diesterovou

Obr 1 Purinoveacute a pyrimidinoveacute nukleotidy

Nukleoveacute kyseliny byly objeveny již roku 1869 v buněčnyacutech jaacutedrech Jejich strukturu však odhalili až v

roce 1953 paacutenoveacute Watson a Crick (Nobelova cena) kdy bylo rozluštěno vzaacutejemneacute paacuterovaacuteniacute nukleotidů

dvou na sebe antiparalelniacutech řetězců dvoušroubovice DNA (Obr 3)

77

Obr 2 Nukleotidy spojeneacute v řetězec (UAG)

Obr 3 Paacuterovaacuteniacute baacuteziacute ve dvoušroubovici DNA

Izolace nukleovyacutech kyselin

Pro izolaci nukleovyacutech kyselin z živyacutech organismů byla vyvinuta řada metod ktereacute se od sebe mohou

dosti odlišovat Pro stručnost tohoto textu budou popsaacuteny dvě zaacutekladniacute

Prvniacutem krokem u všech metod je vždy lyacuteze buněk nebo pevneacute tkaacuteně U buněk většinou stačiacute rozrušit

buněčnou stěnu a membraacuteny nejčastěji se za tiacutemto uacutečelem použiacutevajiacute detergenty jako je dodecylsulfaacutet

sodnyacute (SDS) nebo Triton X-100 Pro izolaci DNA nebo RNA z rostlinnyacutech pletiv nebo živočišnyacutech tkaacuteniacute je

třeba nejdřiacuteve mechanickeacuteho narušeniacute ktereacute provaacutediacuteme buď mrazem ndash tekutyacutem dusiacutekem nebo

různyacutemi typy homogenizaacutetorů Buněčnyacute obsah včetně DNA se z lyzovanyacutech buněk uvolniacute do

extrakčniacuteho pufru kteryacute vždy musiacute obsahovat chelatačniacute činidlo ethylendiamintetraoctovou kyselinu

(EDTA) kteraacute vychytaacute veškereacute vaacutepenateacute ionty z extraktu Vaacutepenateacute ionty fungujiacute jako kofaktory

78

nukleas enzymů ktereacute štěpiacute nukleoveacute kyseliny a pokud by tyto enzymy byly během extrakce aktivniacute

naštěpily by veškereacute izolovaneacute nukleoveacute kyseliny Do extrakčniacuteho pufru se někdy přidaacutevajiacute naviacutec ještě

proteinasy enzymy štěpiacuteciacute proteiny Většina DNA je totiž obalenaacute histony a jejich odstraněniacute

proteinasou zvyacutešiacute čistotu izolovaneacute DNA

Jeden typ metod je založen na extrakci směsiacute fenolu a chloroformu Fenol se rozpouštiacute ve vodě i v

chloroformu preferuje ale chloroform Chloroform se jako organickeacute rozpouštědlo s vodou nemiacutesiacute

Přidaacuteme-li tedy směs fenolu a chloroformu k extraktu ze živeacute tkaacuteně veškereacute tuky přechaacutezejiacute do

chloroformu biacutelkoviny a čaacutest polysacharidů se působeniacutem organickyacutech rozpouštědel vysraacutežiacute a nukleoveacute

kyseliny zůstanou ve vodneacute faacutezi Po intenzivniacute extrakci se směs zcentrifuguje a vznikleacute faacuteze se od sebe

odděliacute Vysraacuteženeacute proteiny a sacharidy vytvořiacute na rozhraniacute biacutelou prstencovitou sraženinu Pro vysraacuteženiacute

nukleovyacutech kyselin z vodneacute faacuteze se použiacutevaacute absolutniacute ethanol s přiacutedavkem soli nebo isopropanol Po

intenzivniacute centrifugaci (14000 RPM) pak nukleovaacute kyselina vytvořiacute ve zkumavce opaleskujiacuteciacute pelet

kteryacute se ještě promyacutevaacute etanolem sušiacute a nakonec rozpouštiacute ve vodě nebo vhodneacutem pufru

Novějšiacute metody využiacutevajiacute adsorpce nukleovyacutech kyselin na silikaacutet v přiacutetomnosti chaotropniacutech soliacute jako

je třeba guanidin thiokyanaacutet Extrakt nukleovyacutech kyselin se smiacutechaacute se silikaacutetovou matriciacute v podobě

vrstvy silikaacutetovyacutech kuliček v přiacutetomnosti chaotropniacute soli Nukleoveacute kyseliny se navaacutežiacute na kuličky a ty se

pak promyacutevaacuteniacutem zbaviacute kontaminujiacuteciacutech proteinů polysacharidů a jinyacutech nečistot Nakonec se nukleoveacute

kyseliny z kuliček uvolniacute sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely roztoku Tato metoda je velice rychlaacute a efektivniacute a využiacutevaacute

se ve většině komerčniacutech setů pro izolaci nukleovyacutech kyselin např v diagnostickyacutech laboratořiacutech v

nemocniciacutech

Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace a čistoty nukleovyacutech kyselin

Jako důkaz přiacutetomnosti izolovaneacute DNA i kontrolu jejiacute čistoty se použiacutevaacute nejčastěji spektrofotometrie v

bliacutezkeacute UV oblasti Nukleoveacute kyseliny absorbujiacute nejintenzivněji světlo o vlnoveacute deacutelce 260 nm takže

hodnota absorbance je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Při stanoveniacute je nutneacute dbaacutet na čistotu

preparaacutetu protože rušiacute přiacutetomnost proteinů (280 nm) a aromatickyacutech laacutetek Pokud je DNA preparaacutet

čistyacute poměr A260A280 dosahuje hodnoty 18

cDNA=629∙A260-360∙A280 [ngμl]

Daleko citlivějšiacute stanoveniacute koncentrace DNA je pomociacute metody fluorimetrie kdy je měřena

fluorescence DNA po smiacuteseniacute se specifickyacutem interkalačniacutem barvivem tedy barvivem ktereacute se

vmezeřuje mezi baacuteze DNA

Pro měřeniacute v UV oblasti je třeba použiacutevat kyvety ktereacute jsou pro tuto oblast spektra určeneacute ndash obvykle

se jednaacute o kyvety křemenneacute či jinak upraveneacute Při použitiacute plastoveacute či obyčejneacute skleněneacute kyvety dochaacuteziacute

k absorpci UV zaacuteřeniacute materiaacutelem kyvety tudiacutež jiacutem paprsek neprojde a nelze stanovit absorbanci

měřeneacuteho vzorku (Obr 4A) Při použitiacute UV kyvety uvidiacutete hladkyacute průběh spektra (Obr 4B) Daacutele je třeba

daacutevat pozor na směr kteryacutem kyvetu do spektrofotometru vklaacutedaacutete Při špatneacutem vloženiacute kyvety opět

nelze stanovit absorbanci měřeneacuteho vzorku (Obr 4C)

79

Obr 4 UV spektra stejneacuteho vzorku DNA A ndash použitiacute nevhodneacute plastoveacute kyvety B ndash použitiacute UV kyvety

C ndash UV kyveta vloženaacute špatnyacutem směrem D ndash vzorek DNA s vysokou koncentraciacute kontaminujiacuteciacutech

proteinů Na obraacutezku B je vidět absorpčniacute maximum DNA při 260 nm

UacuteKOL Č 1 Izolace DNA z vepřoveacute sleziny a RNA z pekařskyacutech kvasnic

LABORATORNIacute POMŮCKY

Třeciacute misky s tloučkem Odměrneacute vaacutelce pH papiacuterky Skleněnaacute tyčinka Centrifugačniacute kyvety Kaacutedinky

Dřevěneacute prkeacutenko a nůž Skleněneacute zkumavky Varneacute baňky Špejle Chlazenaacute centrifuga Automatickeacute pipety a špičky

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Vepřovaacute slezina Pekařskeacute kvasnice Hydroxid sodnyacute Chlorid sodnyacute

Kyselina octovaacute Diethylether Ethanol Mořskyacute piacutesek

ROZTOKY

5 kyselina octovaacute

50 kyselina octovaacute

05 hydroxid sodnyacute

1 M chlorid sodnyacute

POJMY

Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci

Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem

POSTUP

80

IZOLACE RNA Z KVASNIC

Pozor s diethyletherem pracujte v digestoři

1 Do třeciacute misky nadrobte jedno baleniacute pekařskyacutech kvasnic přidejte lžičku mořskeacuteho piacutesku a

důkladně rozetřete Poteacute postupně přidejte 3 ml destilovaneacute vody a 3 ml diethyletheru Po

přiacutedavku vždy důkladně rozetřete

2 Do homogenaacutetu postupně přidejte 50 ml 05 NaOH a pokračujte v roztiacuteraacuteniacute asi ještě 15 min

Upravte pH pomociacute 5 kyseliny octoveacute na pH 6 (použijte pH papiacuterky)

3 Směs rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet

4 Směs centrifugujte při 9500 g a teplotě 4 degC po dobu 10 min

5 Supernatant odlijte do kaacutedinky a upravte na pH 35 pomociacute 50 kyseliny octoveacute ndash odměřte použiteacute

množstviacute Přidejte vychlazenyacute ethanol ndash stejnyacute objem jako kyseliny octoveacute - vyloučenaacute sraženina

představuje ribonukleoprotein

6 Sraženinu ribonukleoproteinu zcentrifugujte při 2000 g 4 degC 10 min Supernatant teacuteměř celyacute

odlijte Ribonukleoprotein rozmiacutechejte ve zbytku supernatantu a naacutesledně rozdělte do třiacute frakciacute

(největšiacute množstviacute do varneacute baňky menšiacute množstviacute do velkeacute zkumavky a nejmeacuteně do maleacute

zkumavky) a uchovejte při 4 degC pro dalšiacute experimenty

IZOLACE DNA ZE SLEZINY

1 Slezinu z baliacutečku nakraacutejejte a naacutesledně v třeciacute misce rozetřete s trochou mořskeacuteho piacutesku na jemnou

kaši

2 Přidejte 100 ml vychlazeneacuteho 1 M NaCl - postupně po malyacutech daacutevkaacutech a za staacuteleacuteho roztiacuteraacuteniacute

Homogenizujte 15 min

3 Homogenaacutet rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet

4 Homogenaacutet centrifugujte při 5000 g 10 min 4 degC Mezitiacutem si připravte 600 ml vychlazeneacute

destilovaneacute vody do 1 l kaacutedinky

5 Supernatant pomalu v tenkeacutem proudu kontinuaacutelně nalijte do vychlazeneacute destilovaneacute vody poteacute

velmi jemně promiacutechejte pomociacute dřevěneacute špejle DNA se sraacutežiacute ve formě opaleskujiacuteciacutech vlaacuteken

6 Za použitiacute dřevěneacute špejle naviacutejejte vlaacutekna DNA a ty přenaacutešejte do varneacute baňky do velkeacute a maleacute

zkumavky a uchovejte při 4 degC pro spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace DNA

UacuteKOL Č 2 Důkaz nukleovyacutech kyselin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Vodniacute laacutezeň

Vařič

Zpětnyacute chladič

Stojany

Svorky

Varneacute kamiacutenky

Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)

Skleněneacute zkumavky

Špachtle

Automatickeacute pipety a špičky

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

81

Hydroxid sodnyacute

Kyselina siacuterovaacute

Uhličitan sodnyacute

Kyselina chlorovodiacutekovaacute

Dusičnan střiacutebrnyacute

Koncentrovanyacute amoniak

Folinovo činidlo

Difenylamin

ROZTOKY

5 kyselina siacuterovaacute

05 hydroxid sodnyacute

Difenylaminoveacute činidlo

5 dusičnan střiacutebrnyacute

POSTUP

ODLIŠENIacute DNA A RNA

DNA a RNA lze odlišit podle vaacutezaneacuteho sacharidu na zaacutekladě barevnyacutech reakciacute ktereacute poskytujiacute ribosa a

2-deoxyribosa s difenylaminem Zatiacutemco RNA poskytuje s difenylaminem zeleneacute zbarveniacute DNA reaguje

modře

Pozor pracujete s difenylaminem pracujte v rukaviciacutech a v digestoři

1) K frakciacutem RNA a DNA ve většiacutech zkumavkaacutech přidejte 1 ml 05 NaOH a po promiacutechaacuteniacute a rozpuštěniacute

přidejte 1 ml difenylaminoveacuteho činidla

2) Reakce inkubujte na vrouciacute vodniacute laacutezni minimaacutelně 20 min pak pozorujte vyacutevoj zbarveniacute

STABILITA NUKLEOVYacuteCH KYSELIN

Hlavniacute uacutelohou DNA je uchovat genetickou informaci což je zabezpečeno mimo jineacute vysokou stabilitou

fosfodiesteroveacute vazby Zatiacutemco v alkalickeacutem prostřediacute se DNA jen denaturuje RNA se rozštěpiacute až na

jednotliveacute nukleotidy Kyselou hydrolyacutezou se štěpiacute obě nukleoveacute kyseliny ale rozdiacutelnyacutem způsobem

1) K frakciacutem DNA a RNA ve varnyacutech baňkaacutech přidejte 30 ml 5 kyseliny siacuteroveacute a pod zpětnyacutem chladičem

povařte 30 min Nezapomeňte do baňky vložit varneacute kamiacutenky

2) Ziacuteskaneacute hydrolyzaacutety rozdělte po 1 ml do zkumavek (3 zkumavky pro DNA 3 zkumavky pro RNA) a

použijte pro dalšiacute analyacutezy

DŮKAZ PURINOVYacuteCH BAacuteZIacute NUKLEOVYacuteCH KYSELIN

Purinoveacute baacuteze tvořiacute nerozpustneacute soli střiacutebrneacute a měďneacute

82

1) K prvniacutem dvěma zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA (z předchoziacuteho pokusu) přidaacutevejte po

kapkaacutech amoniak až do alkalickeacute reakce (detekujte pH papiacuterkem) a 05 ml 5 roztoku AgNO3

pozorujte vznik jemneacute biacuteleacute vločkoviteacute sraženiny

2) Dalšiacute dvě zkumavky s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přiveďte k varu a přidejte 1 ml 10 CuSO4 poteacute

postupně přidaacutevejte pevnyacute Na2SO3 až dokud nevznikne tmavě žlutohnědaacute sraženina

Guanin redukuje Folinovo činidlo za vzniku modreacuteho zbarveniacute

3) Ke třetiacutem zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přidejte 1 ml Folinova činidla promiacutechejte a po

špetkaacutech přidaacutevejte na nakloněnou stěnu zkumavky pevnyacute Na2CO3 Vznikaacute intenzivně modreacute

zbarveniacute

UacuteKOL Č 3 Spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace nukleovyacutech kyselin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Křemennaacute kyveta

Stolniacute spektrofotometr

Automatickeacute pipety a špičky

Izolovanaacute DNA a RNA

POSTUP

1) K RNA a DNA v malyacutech zkumavkaacutech přidejte 05 ml 05 NaOH

2) Do 1 cm křemenneacute kyvety napipetujte 2 ml 05 NaOH a přidejte 20 microl alkalickeacuteho roztoku DNA

nebo RNA Jako slepou reakci použijte 05 NaOH

3) Proměřte absorpčniacute spektrum v UV oblasti v rozsahu 200-290 nm Pomociacute šipek na

spektrofotometru odečtěte hodnoty A260 a A280 Spektrum si vyfoťte

Obr 5 UV-spektrum DNA a RNA

83

VYHODNOCENIacute

1 Pomociacute vyacuteše uvedeneacuteho vzorce určete koncentraci a čistotu vaacutemi izolovanyacutech vzorků DNA

Vysvětlete co může byacutet přiacutečinou pokud je hodnota čistoty vyššiacute nebo nižšiacute než 18

2 Do protokolu zaznamenejte pozorovaneacute spektrum pro DNA i RNA

3 Zhodnoťte vyacutesledek důkazovyacutech reakciacute

7 Destilace

Destilace je metoda užiacutevanaacute k děleniacute a čištěniacute směsi kapalin ktereacute se navzaacutejem lišiacute bodem varu

Všeobecně platiacute že těkavějšiacute složky směsi přechaacutezejiacute v paacutery snadněji než složky meacuteně těkaveacute Plynnaacute faacuteze

vyskytujiacuteciacute se nad kapalinou maacute tedy jineacute složeniacute než kapalnaacute směs a destilaacutet (kondenzaacutet) vzniklyacute

kondenzaciacute těchto par bude bohatšiacute na těkavějšiacute složku

Chceme-li dosaacutehnout dokonaleacuteho rozděleniacute směsi dvou kapalin jedinou destilaciacute v jednoducheacute

aparatuře musiacute se jejich body varu lišit alespoň o 50 degC a destilovaneacute laacutetky nesmějiacute vytvaacuteřet azeotropniacute

směs (azeotrop) Azeotrop lze definovat jako směs s konstantniacutem bodem varu jejiacutež složky od sebe nelze

oddělit jednoduchou destilaciacute Dle povahy kapalneacute směsi je třeba volit vhodnou destilačniacute metodu pro

odděleniacute složek směsi

Je-li kapalina znečištěna pouze malyacutem množstviacutem těkavyacutech laacutetek pak je možneacute ji čistit jednoduchou

destilaciacute nebo pouhyacutem odpařovaacuteniacutem Jednaacute-li se však o směs laacutetek s velmi bliacutezkyacutemi body varu pak je

třeba použiacutet tzv frakčniacute destilaci (neboli rektifikaci) Je-li destilovanaacute laacutetka termicky maacutelo stabilniacute a

rozklaacutedaacute se při nižšiacute teplotě než je jejiacute bod varu pak je nutneacute použiacutet destilaci vakuovou Vakuovaacute

84

destilace probiacutehaacute za sniacuteženeacuteho tlaku ktereacuteho lze dosaacutehnout pomociacute vakuoveacute pumpy Často využiacutevanyacutem

zařiacutezeniacutem pro vakuovou destilaci je vakuovaacute rotačniacute odparka Destilace s vodniacute parou se použiacutevaacute k

odděleniacute těch laacutetek ktereacute těkajiacute s vodniacute paacuterou při nižšiacute teplotě než je jejich bod varu

Pro uacutečely opětovneacuteho zkapalněniacute par destilovaneacute kapaliny se v laboratorniacutech podmiacutenkaacutech použiacutevajiacute

chladiče u kteryacutech se rozlišuje několik druhů Paacutery vysokovrouciacutech laacutetek (s bodem varu nad 150 degC)

kondenzujiacute ve vzdušneacutem chladiči (Obr 1A) v ostatniacutech přiacutepadech se použiacutevaacute Liebigův chladič kteryacutem

proteacutekaacute studenaacute voda (Obr 1B) Ještě uacutečinnějšiacute je chladič kuličkovyacute (Obr 1C) nebo spiraacutelovyacute (Obr 1D)

kteryacute se při sestavovaacuteniacute destilačniacute aparatury musiacute postavit do šikmeacute polohy tak aby se v něm nezdržoval

kondenzaacutet Variace spiraacuteloveacuteho chladiče je rovněž často využiacutevaacutena u vakuoveacute rotačniacute odparky

Obr 1 Chladiče A ndash vzdušnyacute chladič B ndash Liebigův chladič C ndash kuličkovyacute chladič D ndash spiraacutelovyacute chladič

Šipky naznačujiacute směr toku chladiacuteciacuteho meacutedia (vody)

Destilace za normaacutelniacuteho tlaku

Destilace za normaacutelniacuteho tlaku je nejběžnějšiacute druh destilace a použiacutevaacute se všude tam kde kapalina přechaacuteziacute

snadno v paacutery při teplotě za ktereacute se neniacute třeba obaacutevat rozkladu destilovaneacute laacutetky Destilačniacute aparatura

(Obr 2) se sklaacutedaacute z varneacute baňky přiacutepadně z baňky frakčniacute Varnaacute baňka se nevoliacute přiacuteliš velkaacute a plniacute se

maximaacutelně do 34 objemu Baňka se uzaviacuteraacute přes Claisenův naacutestavec na kteryacute je napojen teploměr pro

měřeniacute teploty a chladič pro kondenzaci par

Jelikož maacute při destilaci směsi vrouciacute kapalina obvykle vyššiacute bod varu než kondenzaacutet je vhodnějšiacute

neponořovat teploměr do kapaliny nyacutebrž odečiacutetat teplotu odvaacuteděnyacutech par Na konci chladiče je obvykle

upevněna alonž pomociacute niacutež steacutekaacute kondenzaacutet do jiacutemaciacute naacutedoby (předloha neboli kondenzačniacute baňka)

Velice vyacutehodneacute jsou aparatury zaacutebrusoveacute obzvlaacuteště při praacuteci s agresivniacutemi laacutetkami

V dokonale hladkyacutech naacutedobaacutech může při zahřiacutevaacuteniacute kapalin dojiacutet k tzv utajeneacutemu varu Je to metastabilniacute

stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute

prudkyacute var vzkypěniacute a přetečeniacute destilovaneacute směsi do předlohy Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu

vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute

cihla varneacute kamiacutenky apod)

85

Obr 2 Destilačniacute aparatura za normaacutelniacuteho tlaku A ndash vařič B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek

D ndash Claisenův naacutestavec E ndash teploměr F ndash Liebigův chladič G ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič H ndash alonž

I ndash Erlenmayerova baňka

Destilace s vodniacute paacuterou

Podle Daltonova zaacutekona je tlak nad směsiacute dvou nebo několika kapalin roven součtu parciaacutelniacutech tlaků

jednotlivyacutech složek Jelikož var kapaliny nastane v okamžiku kdy se tenze jejiacute paacutery rovnaacute okolniacutemu ndash

atmosfeacuterickeacutemu tlaku je zřejmeacute že bod varu takoveacute směsi bude nižšiacute než body varu jednotlivyacutech

oddělenyacutech složek

Jako přiacuteklad lze pro jednoduchost uveacutest směs anilinu a vody kteraacute vře při 98 degC kdy tenze vodniacute paacutery

činiacute 942middot104 Pa a tlak par anilinu je 707middot103 Pa Bod varu samotneacuteho anilinu je roven 1844 degC Destilace

s vodniacute parou je tedy založena na využitiacute Daltonova zaacutekona Použiacutevaacute se hlavně v organickeacute chemii Tiacutemto

způsobem je možno předestilovat laacutetky ktereacute majiacute bod varu i vyššiacute než 200 degC při teplotaacutech nižšiacutech než

100 degC a uchraacutenit je tak před nežaacutedouciacutem rozkladem

Při destilaci s vodniacute parou se použiacutevajiacute aparatury sestaveneacute dle obraacutezku 3 Aparatura se sklaacutedaacute z vyviacuteječe

vodniacute paacutery kteryacutem je varnaacute baňka uzavřenaacute 2x vrtanou zaacutetkou Jedniacutem otvorem prochaacuteziacute dlouhaacute

skleněnaacute trubice sahajiacuteciacute až ke dnu naacutedoby Je to tzv pojistnaacute trubice a jejiacutem uacutekolem je zabraacutenit při

naacutehleacutem poklesu tlaku ve vyviacuteječi nasaacutetiacute kapaliny z destilačniacute baňky Podtlak se vyrovnaacute nasaacutetiacutem vzduchu

pojistnou trubiciacute Baňky i chladič jsou uchyceny pomociacute laboratorniacutech držaacuteků a laboratorniacutech spojek do

laboratorniacutech stojanů pro zajištěniacute stability celeacute aparatury

86

Vodniacute paacutera probublaacutevaacute destilačniacute baňkou kteraacute je zahřiacutevaacutena souběžně s vyviacuteječem vodniacute paacutery Destilačniacute

baňka je většinou upevněna vzhledem k ostatniacute aparatuře do šikmeacute polohy proto aby kapalina

rozstřikovanaacute proudem vodniacute paacutery nevnikla do chladiče a neznečišťovala tak kondenzaacutet Dalšiacute možnostiacute

prevence znečištěniacute kondenzaacutetu je použitiacute Claisenova naacutestavce kteryacute zvětšuje vzdaacutelenost mezi kapalinou

a uacutestiacutem chladiče Chladič byacutevaacute standardně zakončen alonžiacute a jiacutemaciacute naacutedobou

Obr 3 Destilace s vodniacute parou A ndash vařič nebo topneacute hniacutezdo B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek

D ndash pojistnaacute trubice a trubice pro vedeniacute vodniacute paacutery E ndash trojhrdlaacute baňka F ndash Claisenův naacutestavec

G ndash teploměr H ndash Liebigův chladič I ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič J ndash alonž K ndash Erlenmayerova baňka

UacuteKOL Č 1 Izolace hřebiacutečkoveacute silice z hřebiacutečku destilaciacute s vodniacute parou

V tomto cvičeniacute lze izolovat silice z dalšiacutech volitelnyacutech zdrojů (levandule kmiacuten apod)

teoretickaacute přiacuteprava je zde hodnocena 20 kladnyacutemi body

Hřebiacutečkovaacute silice je homogenniacute směs o složeniacute eugenol (85-90 ) acetyleugenol (9-10 ) a maleacute

množstviacute jinyacutech laacutetek Laacutetky přiacutetomneacute v teacuteto směsi majiacute teploty varu 254 degC pro eugenol a 281-286 degC pro

acetyleugenol Obě tyto laacutetky jsou ve vodě pouze velmi maacutelo rozpustneacute Hustota těchto laacutetek se

pohybuje v rozmeziacute 1079 gmiddotml-1 pro acetyleugenol a 1067 gmiddotml-1 pro eugenol při 25degC

87

Při teplotě varu vody však obě tyto laacutetky majiacute značnou tenzi par a lze je proto z hřebiacutečku snadno

vydestilovat s vodniacute parou při teplotě nižšiacute než 100 degC Ze ziacuteskaneacute vodniacute emulze se silice vyextrahuje do

vhodneacuteho rozpouštědla Naacuteslednyacutem oddestilovaacuteniacutem rozpouštědla z extraktu je dociacuteleno jeho zahuštěniacute

Tiacutemto postupem lze ziacuteskat čistou hřebiacutečkovou silici sklaacutedajiacuteciacute se převaacutežně z eugenolu a acetyleugenolu

Eugenol je fenolickaacute laacutetka obsaženaacute hlavně v nezralyacutech plodech rostlin čeledi Myrtaceae jako je Pimento

officinalis či Caryophyllum aromaticum u naacutes znaacutemyacutech jako noveacute kořeniacute (jamajskyacute pepř) a hřebiacuteček

Z pohledu chemickeacuteho se jednaacute o derivaacutet guajakolu s allylovyacutem řetězcem kteryacute naacuteležiacute mezi

fenylpropanoidy Vzhledem se jednaacute o bezbarvou až bledě žlutou olejovitou kapalinu přiacutejemneacute

hřebiacutečkoveacute vůně V současneacute době se použiacutevaacute v zubniacutem leacutekařstviacute jako lokaacutelniacute anestetikum a rovněž

působiacute jako aktivaacutetor žaludečniacutech traacuteviciacutech enzymů a s tiacutem takeacute souvisiacute obliba těchto druhů kořeniacute teacuteměř

ve všech světovyacutech kuchyniacutech

LABORATORNIacute POMŮCKY

Alonž (velkaacute a malaacute)

Claisenův naacutestavec (velkyacute a malyacute)

Děliacuteciacute naacutelevka se skleněnou zaacutetkou (250 ml)

Erlenmayerovy baňky (100 ml)

Filtračniacute kruh středniacute

Gumoveacute hadice

Hrnec pro vodniacute laacutezeň

Kaacutedinky (50 ml 100 ml 250 ml)

Laboratorniacute lžička

Laboratorniacute spojky

Laboratorniacute stojany

Laboratorniacute svorka malaacute

Laboratorniacute svorka pro chladič

Laboratorniacute svorky středniacute

Zvedaacutek pro topneacute hniacutezdo

Liebigův chladič (velkyacute a malyacute)

Mikrozkumavka

Odměrnyacute vaacutelec (25 ml)

Pasteurova pipeta

Skleněneacute zaacutetky 1415

Skleněneacute kuličkyvarneacute kamiacutenky

Teploměr do 150degC

Třeciacute miska s tloučkem

Topneacute hniacutezdo na 250ml baňku

Topneacute hniacutezdo na 500ml baňku

Trojhrdlaacute baňka (500 ml)

Varneacute baňky (100 ml 250 ml)

Vařič

Vaacuteženka

Vyviacuteječ paacutery (zaacutetka + skleněnaacute trubice)

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Hřebiacuteček

Hexan

POSTUP

POZOR Hexan je hořlavina I třiacutedy nepoužiacutevejte v bliacutezkosti praacutece s niacutem otevřeneacuteho ohně

Zabraňte aby se dostala voda dovnitř topneacuteho hniacutezda

Pokud se tak stane okamžitě odpojte hniacutezdo z elektrickeacute siacutetě

1 Navažte 10 g hřebiacutečku a důkladně jej rozetřete v třeciacute misce za pomoci tloučku

2 Sestavte destilačniacute aparaturu pro destilaci s vodniacute parou dle obraacutezku 3 Jelikož se jednaacute o

zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Chladič napojte dle šipek na přiacutevod

chladiciacute vody a odvodniacute hadičku z chladiče umiacutestěte do odpadu Obě baňky umiacutestěte do topnyacutech

hniacutezd Zaacutebrusy promažte jemnou vrstvou silikonu Aparaturu sestavujte souběžně s umiacutestěniacutem

88

chemikaacuteliiacute do přiacuteslušnyacutech baněk (popsaacuteno v bodě 3 a 4) Po sestaveniacute nechte aparaturu zkontrolovat

vedouciacutem cvičeniacute

3 Vyviacuteječ vodniacute paacutery naplňte do ⅔ destilovanou vodou a na jeho dno umiacutestěte skleněneacute kuličky (varneacute

kamiacutenky)

4 Do trojhrdleacute baňky nasypte rozetřenyacute hřebiacuteček a přilijte 100 ml destilovaneacute vody

5 Miacuternyacutem proudem pusťte do chladiče vodu a zapněte vyhřiacutevaacuteniacute vyviacuteječe vodniacutech par na plnyacute vyacutekon

Zaacuteroveň zapněte vyhřiacutevaacuteniacute trojhrdleacute baňky na frac12 vyacutekon V průběhu destilace neustaacutele kontrolujte

aparaturu přiacutepadně regulujte teplotu vyhřiacutevaacuteniacute dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute

6 Po přibližně 30 minutaacutech na zaacutekladě pokynů vedouciacuteho cvičeniacute ukončete destilaci a nechte

destilačniacute aparaturu ochladit

7 Ze ziacuteskaneacute směsi vody a silice vyextrahujte silici hexanem dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu

Předestilovanou směs nalijte do uzavřeneacute děliacuteciacute naacutelevky přidejte k niacute 15 ml hexanu a po uzavřeniacute

naacutelevky zaacutetkou obsah důkladně protřepte (viz uacuteloha č 5 ndash Extrakce)

Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru a

otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte dostatečnyacute

přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna

Po důkladneacutem protřepaacuteniacute vyčkejte až se v naacutelevce vytvořiacute rozhraniacute dvou vrstev Spodniacute vrstvu tj

vodu se zbytkem silice odlijte do kaacutedinky Spolu se spodniacute vrstvou můžete odliacutet i malou čaacutest horniacute

vrstvy pro zajištěniacute že v horniacute vrstvě nebude ani čaacutest spodniacute vrstvy Roztok silice v hexanu (horniacute

vrstva) pak přelijte do sucheacute Erlenmayerovy baňky I minimaacutelniacute množstviacute vody způsobiacute zakaleniacute

silice po oddestilovaacuteniacute hexanu Extrakci zopakujte ještě dvakraacutet vždy s novyacutem podiacutelem hexanu kteryacute

přidaacutevaacutete k vodneacute faacutezi Jednotliveacute podiacutely silice v hexanu spojte dohromady

8 Sestavte aparaturu pro destilaci za normaacutelniacuteho tlaku podle obraacutezku 2 Jelikož se jednaacute

o zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Baňku miacutesto do topneacuteho hniacutezda

umiacutestěte do vodniacute laacutezně (hrnec s vodou umiacutestěnyacute na vařiči) Roztok silice v hexanu přelijte do maleacute

zaacutebrusoveacute baňky (100 ml) na kterou nasadiacutete Claisenův naacutestavec s vodniacutem chladičem zakončenyacutem

alonžiacute a baňkou na kondenzaacutet

9 Baňku zahřiacutevejte opatrně na vodniacute laacutezni (vařič s hrncem) Během destilace je nutno regulovat

teplotu vodniacute laacutezně Udržujte ji mezi 80-90 degC voda tedy nesmiacute vřiacutet Zaacuteroveň sledujte teplotu v

destilačniacute aparatuře a v průběhu destilace odečtěte na teploměru teplotu varu hexanu Jakmile

přestane hexan destilovat destilaci zastavte a nechte aparaturu zchladnout

10 Pomociacute Pasteurovy pipety převeďte silici do předem zvaacuteženeacute mikrozkumavky (na analytickyacutech

vahaacutech) a určete jejiacute objem (podle stupnice na mikrozkumavce) a hmotnost (zvaacuteženiacutem na

analytickyacutech vahaacutech) Oddestilovanyacute hexan přelijte do laacutehve k tomu určeneacute

VYHODNOCENIacute

1 Vypočiacutetejte vyacutetěžek hřebiacutečkoveacute silice na jeden gram odvaacuteženeacuteho hřebiacutečku

2 Vypočiacutetejte hustotu hřebiacutečkoveacute silice

3 Stanovte teplotu varu hexanu a srovnejte ji s tabulkovou hodnotou

4 Zamyslete se nad tiacutem proč je vyacutehodnějšiacute destilaci s vodniacute parou provaacutedět vyacuteše popsanyacutem a

provedenyacutem způsobem než destilovat danou laacutetku společně s vodou v jedneacute baňce

5 Do protokolu se pokuste odvodit systematickeacute naacutezvy eugenolu a acetyleugenolu dle platneacuteho

naacutezvosloviacute

89

V přiacutepadě že jste pracovali s alternativniacutem vyacutechoziacutem materiaacutelem otaacutezky ve vyhodnoceniacute analogicky

upravte

90

8 Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu precipitačniacute techniky dialyacuteza

centrifugace ultrafiltrace

Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu

viz kapitola 6 Izolace nukleovyacutech kyselin

- Mletiacute homogenizace centrifugace

Precipitačniacute metody

V počaacutetečniacutech faacuteziacutech izolaciacute biopolymerů jsou většinou použiacutevaacuteny meacuteně pracneacute metody faacutezoveacute separace

jako jsou precipitace (frakcionace) dialyacuteza či vsaacutedkovaacute adsorpce Tyto metody nemajiacute zpravidla velkeacute

rozlišeniacute umožňujiacute však snadneacute a rychleacute zakoncentrovaacuteniacute preparaacutetu po zaacutekladniacute extrakci biologickeacuteho

materiaacutelu Sraacuteženiacute se provaacutediacute pomociacute neutraacutelniacutech soliacute změnou pH organickyacutemi rozpouštědly či

teplotou

Rozpustnost proteinů ve vodnyacutech roztociacutech zaacutevisiacute na jejich solvatačniacutem obalu tj vrstvě molekul vody

a iontů ktereacute obalujiacute jejich molekuly Přiacutečinou solvatačniacutech obalů jsou elektrostatickeacute siacutely mezi polaacuterniacutemi

strukturami proteinů a dipoacutely vody Rozpustnost proteinů se s rostouciacute koncentraciacute soliacute zpravidla

nejprve zvyšuje (vsolovaciacute efekt) prochaacuteziacute maximem a posleacuteze klesaacute (vysolovaciacute efekt) Vsolovaacuteniacute je

způsobeno vytvořeniacutem iontoveacuteho oblaku kolem ionizovanyacutech skupin biopolymerů ndash dochaacuteziacute ke sniacuteženiacute

interakce nabityacutech skupin biopolymerů mezi sebou a zvyacutešeniacute interakciacute s rozpouštědlem Dalšiacutem

přiacutedavkem neutraacutelniacute soli se snižuje tloušťka solvatačniacuteho obalu a efektivniacute koncentrace vody a tiacutem se

snižuje i rozpustnost proteinu Charakter zaacutevislosti rozpustnosti na koncentraci soli je určen nejen typem

biopolymeru ale i typem soli a hodnotou pH Nejnižšiacute je rozpustnost v izoelektrickeacutem bodě tj hodnota

pH při ktereacute maacute molekula biopolymeru neutraacutelniacute naacuteboj

Při frakcionaci organickyacutemi rozpouštědly miacutesitelnyacutemi s vodou (methanol ethanol aceton) se využiacutevaacute

rozdiacutelnaacute rozpustnost proteinů v těchto rozpouštědlech a ve vodě Zvyšovaacuteniacutem koncentrace organickeacuteho

rozpouštědla se zmenšuje i solvatačniacute obal kolem molekul proteinů což nakonec vede k jejich vysraacuteženiacute

Frakcionace organickyacutemi rozpouštědly se může kombinovat se změnami koncentrace soliacute pH a teploty

Tepelnaacute denaturace nežaacutedouciacutech laacutetek

Tato metoda se použiacutevaacute zejmeacutena při izolaci některyacutech termostabilniacutech enzymů v počaacutetečniacutech faacuteziacutech

purifikačniacuteho procesu Často se do roztoku přidaacutevaacute substraacutet koenzym nebo inhibitor přiacuteslušneacuteho

enzymu neboť přiacutetomnost těchto laacutetek vede k tvorbě komplexů enzym ndash ligand ktereacute se zpravidla

vyznačujiacute zvyacutešenou odolnostiacute vůči denaturačniacutem vlivům Roztok je zahřiacutevaacuten po jistou dobu na určitou

teplotu pak je rychle ochlazen v ledoveacute laacutezni a koagulovaneacute balastniacute biopolymery zejmeacutena termolabilniacute

proteiny se odstraniacute centrifugaciacute nebo filtraciacute Jako přiacuteklad můžeme uveacutest přiacutepravu kvasničneacute

alkoholdehydrogenasy kdy se extrakt v prostřediacute pyrofosfaacutetoveacuteho pufru zahřeje po dobu 15 minut na

teplotu 55 C na vodniacute laacutezni a balastniacute proteiny se odstraniacute centrifugaciacute

91

Vysolovaacuteniacute biopolymerů neutraacutelniacutemi solemi

Precipitovatelnost určiteacuteho proteinu z vodneacuteho roztoku je zaacutevislaacute na druhu použiteacute soli iontoveacute siacutele

hodnotě pH teplotě a koncentraci proteinů Při vysolovaciacutem efektu se uplatňuje daleko viacutece povaha

aniontu než kationtu Dvojmocneacute a viacutecemocneacute anionty precipitujiacute proteiny většinou mnohem uacutečinněji

než anionty jednomocneacute Nejčastěji použiacutevanou soliacute pro vysolovaacuteniacute biopolymerů je siacuteran amonnyacute Jeho

vyacutehodou je značnaacute rozpustnost (např ve srovnaacuteniacute s Na2SO4) kteraacute je jen nepatrně zaacutevislaacute na teplotě a

malyacute denaturačniacute vliv Doporučuje se použiacutevat dostatečně čistyacute siacuteran amonnyacute bez obsahu kovovyacutech

iontů ktereacute by mohly interagovat s proteiny a katalyzovat některeacute oxidačniacute reakce Jineacute soli se použiacutevajiacute

jen ve speciaacutelniacutech přiacutepadech např siacuteran hořečnatyacute k izolaci -globulinoveacute frakce ze seacutera nebo chlorid

sodnyacute k precipitaci fibrinogenu Diacuteky sveacute velkeacute kapacitě a tlumiveacute schopnosti by byly fosforečnany

ideaacutelniacutemi sraacutežedly ale pro svou špatnou rozpustnost se v praxi použiacutevajiacute jen velmi omezeně Často

použiacutevanou soliacute pro precipitaci některyacutech enzymů je i chlorid manganatyacute

Vlastniacute precipitace se provaacutediacute tak že se do roztoku biopolymerů sůl zpravidla přidaacutevaacute po malyacutech daacutevkaacutech

v pevneacutem stavu nebo jako nasycenyacute vodnyacute roztok za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute aby nedošlo k lokaacutelniacutemu

přesyceniacute Vysolovaacuteniacute probiacutehaacute při konstantniacute teplotě chlazeniacute neniacute vždy nezbytneacute Optimaacutelniacute

koncentračniacute rozsah pro frakcionaci daneacuteho proteinu je nutno najiacutet empiricky Množstviacute siacuteranu

amonneacuteho potřebneacuteho k dosaženiacute určiteacuteho stupně nasyceniacute lze snadno zjistit z tabulky 3 Po přidaacuteniacute

takoveacuteho množstviacute siacuteranu amonneacuteho ktereacute odpoviacutedaacute 30 množstviacute potřebneacuteho ke vzniku nasyceneacuteho

roztoku teacuteto soli (v praxi označovaacuteno jako 30 nasyceniacute) se sraacutežejiacute nukleoveacute kyseliny a poměrně maacutelo

proteinů Mezi 30ndash75 nasyceniacute pak precipituje většina proteinů V tomto rozmeziacute je třeba nasyceniacute

zvyšovat po poměrně malyacutech daacutevkaacutech Po přidaacuteniacute přiacuteslušneacuteho množstviacute soli se roztok biopolymeru miacutechaacute

ještě asi 20 minut a precipitaacutet se odděliacute centrifugaciacute Pokud je danyacute biopolymer obsažen v precipitaacutetu

lze po rozpuštěniacute sraženiny ziacuteskat jeho koncentrovanyacute roztok Siacuteran amonnyacute se z roztoku odděliacute většinou

dialyacutezou gelovou chromatografiiacute nebo ultrafiltraciacute

92

Tab 3 Množstviacute pevneacuteho siacuteranu amonneacuteho ktereacute je třeba přidat k jednomu litru roztoku aby se

dosaacutehlo žaacutedaneacute změny v procentech saturace roztoku siacuteranem amonnyacutem

Vyacuteslednaacute koncentrace siacuteranu amonneacuteho ( saturace)

10 15 20 25 30 33 35 40 45 50 55 60 65 70 75 80 85 90 95 100

Vyacutec

ho

ziacute k

on

cen

trac

e s

iacuteran

u a

mo

nn

eacuteh

o (

s

atu

race

)

0 56 84 114 144 176 196 209 243 277 313 351 390 430 472 516 561 610 662 713 767

10 28 57 86 118 137 150 183 216 251 288 326 365 406 449 494 540 592 640 694

15 28 57 88 107 120 153 185 220 256 294 333 373 415 459 506 556 605 657

20 29 59 78 91 123 155 189 225 262 300 340 382 424 471 520 569 619

25 30 49 61 93 125 158 193 230 267 307 348 390 436 485 533 583

30 19 30 62 94 127 162 198 235 273 314 356 401 449 496 546

33 12 43 74 107 142 177 214 252 292 333 378 426 472 522

35 31 63 94 129 164 200 238 278 319 364 411 457 506

40 31 63 97 132 168 205 245 285 328 375 420 469

45 32 65 99 134 171 210 250 293 339 383 431

50 33 66 101 137 176 214 256 302 345 392

55 33 67 103 141 179 220 264 307 353

60 34 69 105 143 183 227 269 314

65 34 70 107 147 190 232 275

70 35 72 111 153 194 237

75 36 74 115 155 198

80 38 77 117 157

85 39 77 118

90 38 77

95 39

Sraacuteženiacute biopolymerů ostatniacutemi laacutetkami

Poměrně starou metodou je precipitace biopolymerů organickyacutemi rozpouštědly Tyto laacutetky snižujiacute

dielektrickou konstantu prostřediacute tiacutem přispiacutevajiacute ke sniacuteženiacute rozpustnosti a k vysraacuteženiacute biopolymeru

(zvyšujiacute se elektrostatickeacute interakce mezi nabityacutemi skupinami biopolymeru a molekuly se pak snaacuteze

shlukujiacute do precipitujiacuteciacutech agregaacutetů)

Při izolaci nukleovyacutech kyselin se použiacutevaacute sraacuteženiacute koncentrovanyacutem ethanolem (pro kvantitativniacute

odstraněniacute nukleovyacutech kyselin z roztoku se často použiacutevajiacute ribonukleasy a deoxyribonukleasy) Při

separaci proteinů se organickaacute rozpouštědla využiacutevajiacute maacutelo je zde nebezpečiacute denaturace ktereacute se

snižuje udržovaacuteniacutem roztoku při teplotě 0C Ethanolovaacute precipitace maacute vyacutehodu v tom že odpadaacute potřeba

dialyacutezy Kromě ethanolu se předevšiacutem pro frakcionaci plasmovyacutech (seacuterovyacutech) proteinů použiacutevaacute

methanol aceton a ether Při separaci citlivějšiacutech proteinů jsou organickaacute rozpouštědla nahrazovaacutena

některyacutemi kyselinami jako je kyselina kaprylovaacute rivanol (2-ethoxy-69-diaminoakridinlaktaacutet) nebo

organickyacutemi polymery např polyethylenglykolem

Ke zvyacutešeniacute specifičnosti sraacuteženiacute je možneacute do roztoku přidat specifickeacute ligandy biacutelkovin např kofaktory

nebo zinečnateacute ionty V posledniacute době se takeacute začal pro některeacute kyseleacute proteiny použiacutevat bazickyacute

protamin sulfaacutet niacutezkomolekulaacuterniacute protein izolovanyacute z rybiacuteho spermatu Princip kyseleacute či bazickeacute

frakcionace spočiacutevaacute v pomaleacutem okyseleniacute či zalkalizovaacuteniacute roztoku biopolymerů na určitou hodnotu pH

pomociacute silneacute kyseliny či zaacutesady na ktereacute se ponechaacute po určitou dobu (1 hod) a po odstraněniacute vysraacuteženyacutech

balastů se vraacutetiacute na původniacute hodnotu

93

Pokud je ciacutelem kvantitativniacute odděleniacute biopolymerů z roztoku tzn deproteinaci je třeba použiacutet

drastičtějšiacutech metod sraacuteženiacute Lze využiacutet např sraacutežeciacute schopnost iontů těžkyacutech kovů (Hg2+ Pb2+ Cd2+) nebo

složitějšiacutech aniontů ktereacute tvořiacute s proteiny těžko rozpustneacute komplexy (kyseliny trichloroctovaacute pikrovaacute

chloristaacute fosfowolframovaacute atd) Tyto metody jsou použitelneacute tehdy když neniacute zaacutejem o biopolymery ale

naopak o niacutezkomolekulaacuterniacute složky biologickeacuteho materiaacutelu

Dialyacuteza

Tato separačniacute technika využiacutevaacute difuacuteze niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek membraacutenou nepropustnou pro velkeacute

molekuly a čaacutestice z roztoku o vyššiacute koncentraci do roztoku o koncentraci nižšiacute V okamžiku kdy se

koncentrace laacutetek prochaacutezejiacuteciacutech membraacutenou na obou stranaacutech membraacuteny vyrovnajiacute proces se zastaviacute

Molekuly proteinů neprochaacutezejiacute pro svou velikost otvory dialyzačniacutech membraacuten Dialyacuteza umožňuje

v biochemii např snadneacute odděleniacute soliacute od roztoků proteinů (při vysolovaacuteniacute proteinů siacuteranem amonnyacutem)

uplatňuje se i při krystalizaci proteinů Nejčastěji se využiacutevaacute tam kde chceme vysokomolekulaacuterniacute laacutetky

zbavit niacutezkomolekulaacuterniacutech nečistot

Dřiacuteve se použiacutevaly pro dialyacutezu membraacuteny typu kolodium celofaacuten pergamen anebo i membraacuteny

zviacuteřeciacuteho původu (střeva vaječnaacute blanka různeacute měchyacuteře) Nyniacute jsou komerčně dostupneacute uměleacute

membraacuteny s vhodnou velikosti poacuterů ve tvaru dlouheacute trubice různeacuteho průměru běžnyacutem laboratorniacutem

slangem jsou tyto membraacuteny nazyacutevaneacute dialyzačniacute střeva Potřebnyacute diacutel dialyzačniacute trubice se odstřihne a

na jednom konci pevně zavaacuteže nebo uzavře speciaacutelniacute svorkou Před naplněniacutem je třeba novou trubici

vždy pořaacutedně proplaacutechnout a nechat chviacuteli namočenou v destilovaneacute vodě ndash je třeba vymyacutet glycerol

kteryacutem jsou trubice impregnovaacuteny Po naplněniacute preparaacutetem určenyacutem k dialyacuteze se uzavře i druhyacute konec

trubice a vložiacute se do naacutedoby s vodou nebo pufrem o niacutezkeacute iontoveacute siacutele Během dialyacutezy je třeba myslet na

to že ve směru osmotickeacuteho tlaku prochaacutezejiacute molekuly vody což maacute za naacutesledek naředěniacute vzorku a

zvětšeniacute jeho objemu je třeba s tiacutem během plněniacute dialyzačniacuteho střeva počiacutetat aby nedošlo k jeho

poškozeniacute a ztraacutetě vzorku Je snaha o to aby dialyacuteza byla co nejrychlejšiacute Rychlost dialyacutezy zaacutevisiacute na

koncentračniacutem spaacutedu (zpočaacutetku je rychlejšiacute postupně se zpomaluje) kteryacute je ovlivněn předevšiacutem

poměrem objemů vně a uvnitř membraacuteny Rychlost tohoto procesu daacutele zaacutevisiacute na teplotě na počtu a

velikostiacute poacuterů v membraacuteně na siacutele membraacuteny na elektrickyacutech interakciacutech mezi membraacutenou a

difundujiacuteciacutemi čaacutesticemi a na velikosti plochy membraacuteny Miacutechaacuteniacute a obvykle i vyacuteměna kapaliny velmi

zrychlujiacute postup dialyacutezy Protože dialyacuteza trvaacute zpravidla desiacutetky hodin provaacutediacute se obvykle přes noc při

teplotě 0-4 C aby se zabraacutenilo denaturaci proteinů a množeniacute mikroorganismů

Ultrafiltrace

Podobně jako dialyacuteza použiacutevaacute se ultrafiltrace pro separaci či zakoncentrovaacuteniacute rozpuštěnyacutech laacutetek

s molekulovou hmotnostiacute vyššiacute než 10-4 Ultrafiltrace je proces při ktereacutem rozpouštědlo a rozpuštěneacute

laacutetky až do určiteacute kritickeacute velikosti prochaacutezejiacute membraacutenou na zaacutekladě tlakoveacuteho gradientu určujiacuteciacutem

faktorem je poacuterovitost membraacuteny Při ultrafiltraci se může využiacutevat pozitivniacute nebo negativniacute tlak

Pozitivniacuteho tlaku se dosahuje inertniacutem plynem převaacutežně dusiacutekem kteryacute se udržuje nad filtrovanyacutem

roztokem (retentaacutet) Roztoky se filtrujiacute pod tlakem 005 až 05 MPa nebo působeniacutem odstřediveacute siacutely v

centrifuze Naopak negativniacute tlak se udržuje pomociacute vakua ktereacute působiacute v prostoru již přefiltrovaneacuteho

roztoku (difuzaacutet) Rozpouštědlo a rozpuštěneacute laacutetky s menšiacutemi relativniacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi

než jsou poacutery v membraacuteně prochaacutezejiacute do ultrafiltraacutetu Laacutetky s vyššiacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi se pak

nad membraacutenou postupně zahušťujiacute Zakoncentrovanyacute retentaacutet lze zředit čistyacutem rozpouštědlem a

94

pokračovat v ultrafiltraci Tiacutem se postupně snižuje podiacutel niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek v retentaacutetu Při tomto

způsobu dialyacutezy nazyacutevaneacutem diafiltrace se požadovaneacuteho vyacutesledku dosaacutehne za 110 až 1100 času

potřebneacuteho pro konvenčniacute dialyacutezu

Obr 8 Zařiacutezeniacute pro ultrafiltraci

1 ndash elektromagnetickaacute miacutechačka 2 ndash zaacutesobniacutek na dusiacutek 3 ndash ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem 4 ndash regulaacutetor tlaku

5 ndash elektromagnetickeacute miacutechadlo 6 ndash tlakovyacute zabezpečovaciacute ventil 7 ndash přiacutevodniacute hadice dusiacuteku

8 ndash ultrafiltračniacute cela 9 ndash sviacuteraciacute stojan 10 ndash hadička pro odtok difuzaacutetu

11 ndash ovlaacutedaacuteniacute rychlosti miacutechaacuteniacute

Hlavniacutem požadavkem na membraacutenovyacute filtr je aby s dostatečnou rychlostiacute propouštěl rozpouštědlo

(vodu) a niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky a aby jeho poacutery měly standardniacute rozměr Tyto vlastnosti nemajiacute klasickeacute

celofaacutenoveacute či celulosoveacute membraacuteny použiacutevaneacute pro klasickou filtraci či dialyacutezu jejichž stěna maacute šiacuteřku 01

ndash 10 mm Proto se membraacutenoveacute filtry zhotovujiacute z anizotropniacutech polymerů se šiacuteřkou stěny 01 ndash 15 m

S takovyacutemi filtry by se však těžko manipulovalo a proto se připevňujiacute na podpůrnyacute materiaacutel kteryacute maacute

obvykle podobneacute chemickeacute složeniacute a jeho poacutery jsou podstatně většiacute než poacutery ultrafiltru Průměr poacuterů

membraacutenovyacutech filtrů se pohybuje v rozmeziacute od 01 do 50 nm

V biochemickyacutech laboratořiacutech se nejčastěji setkaacutete s ultrafiltračniacutemi celami a filtry firmy Amicon

(Obr 9) Tato firma dodaacutevaacute filtry s poacutery o průměru 02 - 20 nm ktereacute umožňujiacute dělit laacutetky s relativniacutemi

molekulovyacutemi hmotnostmi od 500 do 300 000 Da Podle typů jsou odolneacute vůči vodě a různyacutem

organickyacutem rozpouštědlům daacute se s nimi pracovat až do teploty 200 C a lze je vystavit působeniacute

zředěnyacutech kyselin hydroxidů a oxidačniacutech laacutetek Při spraacutevneacutem zachaacutezeniacute se mohou ultrafiltry použiacutevat

opakovaně mnohokraacutet za sebou Pro uacutečinnou ultrafiltraci je třeba zajistit aby se zadržovaneacute molekuly

nehromadily na povrchu filtru a nezacpaacutevaly jeho poacutery toho se dosaacutehne kontinuaacutelniacutem miacutechaacuteniacutem nebo

probublaacutevaacuteniacutem

95

Obr 9 Ultrafiltračniacute cela Amicon 8200

1 ndash viacuteko 2 ndash naacutedoba na retentaacutet 3 ndash nosič membraacuteny s odvodnyacutemi kanaacutelky 4 ndash spodniacute šroub 5 ndash stojan

na celu 6 ndash magnetickeacute miacutechadlo 7-8 ndash těsněniacute 9-10 ndash přiacutevod dusiacuteku 11 ndash odvod difuzaacutetu

96

UacuteKOL č 1 Homogenizace semen ječmene precipitace jejich proteinů siacuteranem amonnyacutem

s naacuteslednou dialyacutezou (a teoretickou ultrafiltraciacute na zařiacutezeniacute Amicon)

Nabobtnalaacute semena obilnin jsou vhodnyacutem zdrojem pro studium enzymů aktivniacutech v ranyacutech faacuteziacutech vyacutevoje

rostlin zejmeacutena pro vysokeacute aktivity a snadnou finančniacute dostupnost Nakliacutečenyacute ječmen (slad) je takeacute

vyacutebornyacutem zdrojem amylas enzymů vyacuteznamnyacutech v technologickeacute praxi předevšiacutem v lihovarnictviacute

a pivovarnictviacute Ve sladu jsou zastoupeny dva enzymy ktereacute štěpiacute (1-4) glykosidovou vazbu

polysacharidů -amylasa (14--D-glukan-glukanonhydrolasa EC 3211) a -amylasa

(14--D-glukan-maltohydrolasa EC 3212) Jak napoviacutedajiacute systematickeacute naacutezvy prvniacute enzym štěpiacute

molekulu škrobu ve vnitřniacute čaacutesti řetězce za vzniku dextrinu (glukanů) kdežto druhyacute odštěpuje disacharid

maltosu z neredukujiacuteciacuteho konce řetězce

V tomto uacutekolu budete homogenizovat semena ječmene v prostřediacute Trisacetaacutetoveacuteho pufru naacutesledně

budete z homogenaacutetu vysolovat proteiny siacuteranem amonnyacutem čiacutemž ziacuteskaacutete čaacutestečně purifikovanou frakci

proteinů Finaacutelniacute purifikaci (odstraněniacute amonnyacutech iontů z vysolovaacuteniacute siacuteranem amonnyacutem) provedete

dialyacutezou v Trisacetaacutetoveacutem pufru Jinyacutem způsobem finaacutelniacute purifikace je ultrafiltrace za použitiacute

ultrafiltračniacute cely Amicon Jelikož je ultrafiltrace pro toto cvičeniacute časově naacuteročnaacute vedouciacute cvičeniacute vaacutem

naacutezorně ukaacuteže a teoreticky vysvětliacute použitiacute ultrafiltračniacute cely

Obr 10 Obecnaacute strategie purifikace ve třech krociacutech

POJMY

Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci

Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem

Difuzaacutet ndash kapalina prochaacutezejiacuteciacute membraacutenou při ultrafiltraci

Retentaacutet ndash roztok vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek neprochaacutezejiacuteciacute ultrafiltračniacute membraacutenou

a zůstaacutevajiacuteciacute v ultrafiltračniacute cele

97

LABORATORNIacute POMŮCKY

Kuchyňskyacute mixeacuter

Centrifuga

Třeciacute miska s tloučkem

Elektromagnetickaacute miacutechačka

Elektromagnetickeacute miacutechadlo

Mikrozkumavky

Miska s ledem

Dialyzačniacute střevo

Spony na dialyzačniacute střevo

Odměrneacute vaacutelce

Ultrafiltračniacute cela Amicon

Ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem

Předvaacutežky

Zkumavky

Pipety

Kaacutedinky

Lžička

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

50 g nabobtnalyacutech ječmennyacutech obilek

01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetovyacute pufr pH 76 (pro homogenizaci)

Pevnyacute siacuteran amonnyacute

SCHEacuteMA EXPERIMENTU

POSTUP

1 Vodu z kaacutedinky s nabobtnalyacutemi semeny slijte nabobtnalaacute semena rozemelte pomociacute kuchyňskeacuteho

mixeacuteru a na předvaacutežkaacutech navažte přesně 50 g teacuteto rozemleteacute kaše

2 K rozemleteacute kaši přidejte dvojnaacutesobnyacute objem (100 ml) 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76

Laboratorniacute technika

98

3 Kaacutedinku s extraktem přeneste do naacutedoby s ledem extrakt zde ponechejte za občasneacuteho miacutechaacuteniacute

staacutet 10 minut

4 Po deseti minutaacutech extrakt (bez rozemletyacutech semen) rozdělte do dvou (přiacutep čtyř) kyvet ktereacute je

třeba pečlivě vyvaacutežit na předvaacutežkaacutech Plastovou kaacutedinku s naacutepisem bdquoVyvaacuteženiacuteldquo umiacutestěte na

předvaacutežky vaacutehy vynulujte Kyvetu s extraktem umiacutestěte do kaacutedinky a společně s viacutečkem ji zvažte

Hodnotu si zapište tato hodnota musiacute byacutet stejnaacute pro obě (přiacutep všechny čtyři) kyvety

5 Extrakt centrifugujte 10 minut při 9500g a 4degC Centrifugu vaacutem dopředu vychladiacute (4 degC) vedouciacute

cvičeniacute

Vy si pouze zkontrolujte zda všechny nastaveneacute parametry souhlasiacute (teplota čas otaacutečky) na

panel centrifugy nesahejte ani nemanipulujte s nastaveniacutem

6 Po 10 minutaacutech centrifugu otevřete odšroubujte viacuteko (to bezpečně položte na pevnyacute a rovnyacute

povrch stolu) Supernatant ze všech kyvet opatrně přelijte do čisteacute kaacutedinky V odměrneacutem vaacutelci

změřte jeho objem 06 ml supernatantu (extraktu) odeberte do mikrozkumavky (VZOREK Č 1)

7 Podle tabulky 3 zjistěte potřebneacute množstviacute siacuteranu amonneacuteho pro 50 nasyceniacute toto množstviacute

siacuteranu amonneacuteho odvažte a důkladně rozetřete ve třeciacute misce

8 Extrakt přelijte do kaacutedinky s elektromagnetickyacutem miacutechadlem a kaacutedinku umiacutestěte do misky s ledem

na elektromagnetickou miacutechačku Po dobu 10 minut postupně k extraktu přidaacutevejte odvaacuteženeacute

množstviacute siacuteranu amonneacuteho dalšiacute přiacutedavek vždy až po rozpuštěniacute předešleacuteho Během těchto

10 minut umyjte všechny kyvety ktereacute jste použili

9 Extrakt s dokonale rozpuštěnyacutem siacuteranem amonnyacutem rozdělte do dvou kyvet a centrifugujte

(9500g 10 min 4degC) Během těchto 10 minut si připravte 1 litr 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru

pH 76 kteryacute ziacuteskaacutete ředěniacutem 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76 (vyacutepočet vaacutem zkontroluje

vedouciacute cvičeniacute)

10 Ze supernatantu odpipetujte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 2) zbytek odstraňte a

precipitaacutet rozpusťte v 10 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76

11 Z rozpuštěneacuteho precipitaacutetu odeberte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 3) Zbytek

rozpuštěneacuteho precipitaacutetu použijte na dialyacutezu

12 Opatrně rukou vytaacutehněte dialyzačniacute střevo z roztoku 20 (50) ethanolu

Se střevem pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jeho poškozeniacute

13 Pomociacute střičky s destilovanou vodou střevo oplaacutechněte zevnitř i zvenčiacute ndash oplach proveďte 3x Na

jeden konec střeva poteacute upevněte sponu a do střeva nalijte destilovanou vodu uzavřete střevo

sponou i z druheacute strany Zkuste zda střevo neproteacutekaacute

14 Miacutesto vody do střeva přes malou naacutelevku nalejte 10 ml rozpuštěneacuteho precipitaacutetu

15 Střevo umiacutestěte do 1 l kaacutedinky Do kaacutedinky nalijte 900 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH

76 Nechejte dialyzovat v lednici (cca 30 min) a během teacuteto doby proveďte odběr čisteacuteho

dialyzačniacuteho pufru (VZOREK Č 6) kteryacute použijete jako slepyacute vzorek (BLANK) Daacutele dle pokynů

vedouciacuteho cvičeniacute proveďte sestaveniacute ultrafiltračniacute cely Amicon a seznamte se s dalšiacutemi

možnostmi použiacutevanyacutemi pro zahušťovaacuteniacute proteinů a ultrafiltraci

16 Ukončete dialyacutezu Ze střeva odeberte veškeryacute vzorek a změřte jeho objem Odeberte 06 ml

vzorku (VZOREK Č 4) daacutele odeberte 06 ml dialyzačniacuteho pufru ve ktereacutem dialyacuteza probiacutehala

(VZOREK Č 5)

17 Střevo důkladně oplaacutechněte destilovanou vodou a vraťte vedouciacutemu cvičeniacute

Laboratorniacute technika

99

UacuteKOL č 2 Stanoveniacute amonnyacutech iontů reakciacute s Nesslerovyacutem činidlem

PRINCIP

Amonneacute ionty reagujiacute s Nesslerovyacutem činidlem (tetrajodortuťnatan draselnyacute) za vzniku

červenohnědeacuteho produktu kteryacute lze stanovit spektrofotometricky s absorpčniacutem maximem při 436 nm

1198731198674+ + 21198671198921198684

2minus + 4119874119867minus rarr 1198731198672119868 ∙ 1198671198922119874 + 7119868minus + 31198672119874

LABORATORNIacute POMŮCKY

Zkumavky

Pipety

Špičky

Vortex

CHEMIKAacuteLIE

Nesslerovo činidlo pro detekci amonnyacutech iontů

POSTUP

POZOR Při praacuteci s Nesslerovyacutem činidlem použijte rukavice

1 Do 6 zkumavek označenyacutech 1-6 pipetujte 15 ml destilovaneacute vody

2 Přidejte 05 ml odebranyacutech vzorků

3 Do každeacute zkumavky přidejte 01 ml Nesslerova činidla

4 Po 5 minutaacutech obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu

5 Porovnejte kolorimetricky zabarveniacute v jednotlivyacutech zkumavkaacutech Zbarveniacute zkumavek vyfoťte

VYHODNOCENIacute

1 Do protokolu vložte foto zbarveniacute jednotlivyacutech vzorků po přidaacuteniacute Nesslerova činidla Okomentujte

jednotlivaacute zbarveniacute

2 Srovnejte proměřeneacute vzorky ndash kteryacute vzorek by měl byacutet nejviacutece zbarvenyacute a proč Odpoviacutedaacute

předpoklad Vašim vyacutesledkům Pokud ne zdůvodněte

UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute obsahu proteinů Bradfordovou metodou (teorie viz Uacuteloha č 2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute)

LABORATORNIacute POMŮCKY

Zkumavky

Pipety

Špičky

Vortex

Kyvety

Spektrofotometr Lightwave II

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Bradfordovo činidlo pro měřeniacute koncentrace proteinů

100

POSTUP

1 Sedm skleněnyacutech zkumavek popište čiacutesly 1-7

2 Do zkumavky č 1 pipetujte 20 μl extrakčniacuteho pufru Tato zkumavka bude sloužit jako BLANK

3 Do zkumavek č 2-3 přidejte 20 μl extraktu z ječmennyacutech obilek (VZOREK Č 1)

4 Do zkumavek č 4-5 přidejte 20 μl supernatantu po vysoleniacute (VZOREK Č 2)

5 Do zkumavek č 6-7 přidejte 20 μl odsoleneacuteho vzorku z dialyacutezy (VZOREK Č 4)

6 Do všech zkumavek pipetujte 2 ml Bradfordova činidla

7 Obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu a nechejte staacutet 5 min při laboratorniacute teplotě

8 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte Single wavelenght (1)

nastavte vlnovou deacutelku 595 nm potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK

9 Do kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu se slepyacutem vzorkem (BLANK) Před tiacutem než kyvetu vložiacutete

do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem

ubrouskem

10 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro blank

11 Vzorek z kyvety vylijte a nahraďte postupně vzorky ze zkumavek 1-6 Pro měřeniacute stiskněte zeleneacute

tlačiacutetko Naměřeneacute hodnoty absorbanciacute si zapište

VYHODNOCENIacute

1 Určete obsah proteinů v 1 ml extraktu v 1 ml supernatantu po vysoleniacute a v 1 ml vzorku po dialyacuteze

2 Pro vyacutepočet využijte kalibračniacute křivku na BSA kterou jste ziacuteskali v uacuteloze 2 Spektrofotometrickaacute

měřeniacute Pokud byla vaše kalibračniacute křivka nepřesnaacute (konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) použijte

rovnici pro stanoveniacute y = 00029x+00125 Nezapomeňte jakaacute množstviacute vzorků z celkoveacuteho

objemu jste ke stanoveniacute použili

3 Vypočiacutetejte celkoveacute množstviacute extrahovatelnyacutech proteinů v jednom gramu obilek

4 Vypočiacutetejte procentuaacutelniacute množstviacute proteinů ktereacute izolujete z extraktu po 50 vysoleniacute siacuteranem

amonnyacutem a kolik proteinů zůstane v supernatantu po vysoleniacute Nezapomeňte že jste precipitaacutet

rozpouštěli v 10 ml pufru

5 Popište a zhodnoťte purifikačniacute proces (využijte vyacutesledků reakce s Nesslerovyacutem činidlem)

6 Navrhněte alternativniacute kroky ktereacute byste mohli použiacutet pro homogenizaci precipitaci a odsoleniacute

izolovanyacutech proteinů

7 Zamyslete se a s pomociacute literatury vypište biologicky aktivniacute laacutetky ktereacute jsou přiacutetomneacute v obilkaacutech

Zkuste se zamyslet nad jejiacutem kvantitativniacutem obsahem

101

9 Titrace

Titrace (titračniacute stanoveniacute odměrnaacute analyacuteza volumetrie) je obecně přiacutemou kvantitativniacute metodou

pomociacute niacutež se stanovuje množstviacute jednotlivyacutech složek v analyzovaneacutem vzorku Tyto složky byacutevajiacute

předem určeny kvalitativně ndash tedy je stanovena pouze jejich přiacutetomnost ve vzorku Titrace se provaacutediacute

v kapalneacutem prostřediacute

Titračniacute stanoveniacute využiacutevaacute stechiometricky probiacutehajiacuteciacutech analytickyacutech reakciacute Jsou zde daneacute podmiacutenky

pro tyto reakce

musiacute probiacutehat jednoznačně (titračniacute činidlo nesmiacute reagovat s viacutece složkami ve vzorku)

musiacute probiacutehat dostatečně rychle (dosaženiacute rovnovaacutehy by mělo byacutet limitovaacuteno jen miacutechaacuteniacutem)

nesmiacute byacutet rušeny vedlejšiacutemi reakcemi

musiacute probiacutehat kvantitativně (rovnovaacuteha reakce musiacute byacutet posunuta jednoznačně směrem

k tvorbě produktů) s možnostiacute snadno identifikovat konec reakce

Principem titrace je přesneacute měřeniacute objemu roztoku titračniacuteho činidla ktereacute je postupně přidaacutevaacuteno

např z byrety k přesně znaacutemeacutemu objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy mezi

nimi proběhne kvantitativně chemickaacute reakce (tzv bod ekvivalence) Diacuteky znalosti objemu titračniacuteho

činidla jeho koncentrace a objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku lze pomociacute stechiometrickyacutech

poměrů daneacute chemickeacute reakce stanovit ekvivalent množstviacute analyzovaneacute laacutetky či přiacutemo jeho

koncentraci

Dle provedeniacute titračniacuteho stanoveniacute rozlišujeme titrace

A Přiacutemeacute ndash titračniacute činidlo se přidaacutevaacute přiacutemo k roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy

jsou laacutetkovaacute množstviacute obou roztoků ekvivalentniacute

B Nepřiacutemeacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacutevaacute nadbytek titračniacuteho činidla čiacutemž se

vytvořiacute produkt kteryacute se teprve pak titruje

C Zpětneacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacute přesnyacute objem titračniacuteho činidla v nadbytku

proběhne kvantitativniacute reakce poteacute se nadbytek titračniacuteho činidla titruje jinyacutem titračniacutem

činidlem

Určeniacute bodu ekvivalence

Vizuaacutelniacute indikace Během vizuaacutelniacute indikace konce titrace se využiacutevaacute vyacuterazneacute změny ve vzhledu titrovaneacuteho roztoku Tato

změna je způsobena buď přeměnou samotnyacutech reagujiacuteciacutech laacutetek nebo přeměnou pomocnyacutech laacutetek

přidaacutevanyacutech do roztoků (chemickeacute indikaacutetory)

Bezindikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence

Nejznaacutemějšiacute z těchto využiacutevaacute při titraciacutech odměrnyacute roztok manganistanu kteryacute při malyacutech

koncentraciacutech intenzivně fialově zbarvuje roztok Při titraciacutech v kyseleacutem prostřediacute se činidlo redukuje

na bezbarveacute ionty manganateacute dokud je v roztoku stanovovaneacute redukovalo Ukončeniacute reakce je

indikovaacuteno prvniacutem přebytkem činidla ktereacute zbarviacute titrovanyacute roztok růžovo-fialově

Bez použitiacute indikaacutetorů lze zjistit konec titrace takeacute u sraacutežeciacutech titraciacute halogenidů kdy vznikaacute zakalenyacute

koloidniacute roztok Postupuje-li se po dostatečně malyacutech přiacutedavciacutech dojde po miacuterneacutem překročeniacute bodu

102

ekvivalence ke zřetelneacutemu vyčeřeniacute roztoku sraženina ztratiacute koloidniacute charakter a koaguluje do většiacutech

čaacutestic usazujiacuteciacute se suspenze

Indikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence

Jako indikaacutetory se použiacutevajiacute laacutetky stejneacuteho typu Rozlišujiacute se tedy naacutesledujiacuteciacute indikaacutetory

indikaacutetory acidobazickeacute ndash slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady charakterizovaneacute

protolytickou rovnovaacutehou během titrace měniacute bravu v zaacutevislosti na pH

indikaacutetory metalochromniacute ndash komplex se stanovovanyacutem iontem kovu je odlišně zbarvenyacute od

iontu volneacuteho indikaacutetoru (xylenolovaacute oranž ndash z červeneacute či fialoveacute přechaacuteziacute na žlutou murexid

ndash ze žluteacute či červeneacute přechaacuteziacute na fialovou)

indikaacutetory sraacutežeciacutech titraciacute ndash tvořiacute s titračniacutem činidlem barevneacute sraženiny popř rozpustneacute

barevneacute komplexy nebo mohou způsobit změnu zbarveniacute sraženiny nebo roztoku v bodě

ekvivalence kvůli adsorpci nebo naopak desorpci z čaacutestic sraženiny

indikaacutetory redoxniacute ndash redukovanaacute forma je barevně odlišnaacute od oxidovaneacute formy (benzidin

difenylamin methylenovaacute modř ndash všechny přechaacuteziacute z bezbarveacute na modrou) indikaacutetory ktereacute

mohou přechaacutezet plynule z oxidovaneacute formy na redukovanou a naopak se nazyacutevajiacute vratneacute

indikaacutetory existujiacute i indikaacutetory nevratneacute

Instrumentaacutelniacute indikace Při instrumentaacutelniacutech metodaacutech indikace se sleduje průběh titračniacutech křivek měřeniacutem změn vhodnyacutech

veličin ktereacute se podle potřeby převaacutedějiacute na změny elektrickeacuteho signaacutelu

Potenciometrickeacute titrace

Protože podle Nernstovy rovnice potenciaacutel obecně zaacutevisiacute na koncentraciacutech iontů v roztoku lze

měřeniacutem potenciaacutelu pomociacute vhodneacute indikačniacute elektrody sledovat i dalšiacute veličiny odvozeneacute od

koncentraciacute např pH a indikovat tak průběh všech typů titraciacute

Pro rovnovaacutežnyacute potenciaacutel elektrody pak platiacute že

E=E0-RT

zFln

aprod

areak

kde E0 hellip standardniacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku

R hellip molaacuterniacute plynovaacute konstanta

F hellip Faradayova konstanta

a hellip aktivita

Při potenciometrickeacute indikaci se do titrovaneacuteho roztoku ponořiacute referenčniacute elektroda a vhodnaacute indikačniacute

elektroda a pomociacute potenciometru se měřiacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku v zaacutevislosti na přidaneacutem

množstviacute titračniacuteho činidla Potenciometrickou titračniacute křivku ukazuje Obr 1

103

Obr 1 Znaacutezorněniacute potenciometrickeacute titračniacute křivky Titrace roztoku HCl roztokem NaOH

Konduktometrickeacute titrace

Konduktometrickaacute (vodivostniacute) indikace konce titrace se s vyacutehodou využiacutevaacute při titraciacutech kdy vznikajiacute

maacutelo disociovaneacute nebo maacutelo rozpustneacute produkty což je převaacutežně při acidobazickyacutech titraciacutech kdy

vznikaacute maacutelo disociovanaacute voda přiacutep při chelatometrickyacutech a sraacutežeciacutech titraciacutech Vodivost roztoků je

přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci iontů ktereacute jsou v roztoku přiacutetomny K titraci se použiacutevajiacute co

nejkoncentrovanějšiacute roztoky titračniacutech činidel aby se zabraacutenilo deformaci lineaacuterniacute zaacutevislosti

zřeďovaacuteniacutem titrovaneacuteho roztoku Konec titrace se určuje podle zlomu na titračniacute křivce

Obr 2 Konduktometrickaacute titračniacute křivka Titrace roztoku HCl roztokem NaOH

104

Metody titračniacuteho stanoveniacute a použiacutevaneacute indikaacutetory

Metody titračniacuteho stanoveniacute se podle principu chemickeacute reakce kteraacute během nich probiacutehaacute děliacute na

acidobazickeacute komplexotvorneacute sraacutežeciacute a oxidačně-redukčniacute

Acidobazickeacute titrace Principem acidobazickeacute titrace je neutralizačniacute reakce kdy je kyselina (resp zaacutesada) titrovaacutena zaacutesadou

(resp kyselinou)

H3O+ + OHminus harr 2 H2O

Jako acidobazickeacute indikaacutetory se využiacutevajiacute slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady Odevzdaacuteniacutem resp

přijmutiacutem protonu přechaacutezejiacute na svou konjugovanou formu přičemž tento přechod je doprovaacutezen

změnou zbarveniacute Toto zbarveniacute zaacutevisiacute na poměru koncentraciacute ionizovaneacute a neionizovaneacute formy

indikaacutetoru Oblast pH ve ktereacute nastaacutevaacute pozorovatelnaacute změna zbarveniacute indikaacutetoru se nazyacutevaacute oblast

barevneacuteho přechodu indikaacutetoru neboli funkčniacute oblast indikaacutetoru Indikaacutetor pro danou titraci se voliacute tak

aby oblast barevneacuteho přechodu odpoviacutedala pH v okoliacute bodu ekvivalence na titračniacute křivce V tabulce 2

je shrnut přehled nejpoužiacutevanějšiacutech acidobazickyacutech indikaacutetorů

Tab 1 Přehled acidobazickyacutech indikaacutetorů

Indikaacutetor Funkčniacute oblast Zbarveniacute

kyseleacute formy zaacutesaditeacute formy

Thymolovaacute modř 12 ndash 28 červeneacute žluteacute

Methyloranž 31 ndash 45 červeneacute žluteacute

Methylčervěň 44 ndash 63 červeneacute žluteacute

Bromthymolovaacute modř 60 ndash 76 žluteacute modreacute

Fenolftalein 82 ndash 100 bezbarveacute červenofialoveacute

Thymolftalein 93 ndash 105 bezbarveacute modreacute

Komplexotvorneacute titrace Komplexotvorneacute titrace jinak chelatometrie je metoda založenaacute na tvorbě rozpustneacuteho komplexniacuteho

iontu kdy volnyacute kationt stanovovaneacuteho kovu vymiziacute z roztoku

Bod ekvivalence lze indikovat pomociacute kovovyacutech iontů přičemž rozlišujeme kovoveacute indikaacutetory

jednobarevneacute (thiokyanatan kyselina sulfosalicylovaacute) a metalochromniacute (obvykle slabeacute organickeacute

viacutecesytneacute kyseliny jejichž anionty jsou dle pH různě zbarveneacute ndash murexid xylenovaacute oranž)

Sraacutežeciacute titrace Sraacutežeciacute titrace jsou titrace založeneacute na vzniku maacutelo rozpustnyacutech sloučenin kdy titrovanaacute laacutetka vymiziacute z

roztoku protože je z něj vysraacutežena

Přiacutekladem je argentometrie kteraacute využiacutevaacute tvorby nerozpustnyacutech soliacute s kationtem Ag+ Titračniacutem

činidlem je zde roztok AgNO3 Argentometrie je vhodnaacute pro stanoveniacute iontů Cl- Br- I- CN- SCN- aj

Ag+ + Clminus rarr AgCl darr

105

Oxidačně-redukčniacute titrace Během oxidačně-redukčniacute titrace je titrovanaacute laacutetka zoxidovaacutena (resp zredukovaacutena) oxidujiacuteciacutem (resp

redukujiacuteciacutem) titračniacutem činidlem

Přiacutekladem oxidačně-redukčniacute titrace je jodometrie což je souhrn odměrnyacutech stanoveniacute založenyacutech

jednak na redukci jodu na jodid v neutraacutelniacutem prostřediacute podle rovnice

I2+2e-rarr2I-

a takeacute na oxidaci jodidu v kyseleacutem prostřediacute na jod podle rovnice

2I--2e-rarrI2

Vyloučenyacute jod je daacutele titrovaacuten odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho za vzniku tetrathionanu

sodneacuteho

I2+2Na2S2O3rarr2NaI+Na2S4O6

Indikaacutetor použiacutevanyacute během jodometrie je škrobovyacute maz kteryacute se barviacute roztokem jodu modře titrovat

je třeba za studena Škrob se sklaacutedaacute z amylosy a amylopektinu Amylosa poskytuje s jodem intenzivně

modreacute zbarveniacute Podstata reakce spočiacutevaacute v tom že molekuly jodu se dostaacutevajiacute do vnitřniacute dutiny

šroubovice amylosy a vzniklyacute tvar absorbuje světelneacute zaacuteřeniacute Stanoveniacute přesneacute koncentrace jodu se

provaacutediacute odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho o znaacutemeacute koncentraci

Přiacuteprava titračniacutech činidel

Volumetrickaacute analyacuteza začiacutenaacute přiacutepravou odměrnyacutech roztoků o přesneacute koncentraci Diacuteky znalosti přesneacute

koncentrace a spotřeby odměrneacuteho činidla je pak možneacute spočiacutetat koncentraci titrovaneacute laacutetky Proto je

důležiteacute věnovat tomuto kroku maximaacutelniacute pozornost Odměrneacute roztoky se zpravidla připravujiacute z

takovyacutech laacutetek ktereacute majiacute jasně definovanyacute obsah a čistotu a časem nepodleacutehajiacute změnaacutem Neniacute-li

možneacute takovou laacutetku použiacutet je třeba po přiacutepravě odměrneacuteho roztoku proveacutest tzv standardizaci Jednaacute

se o proces kdy je připravena pouze přibližnaacute koncentrace titračniacuteho činidla a přesnaacute koncentrace je

určena titraciacute standardu tedy laacutetky o přesneacute koncentraci kteraacute splňuje podmiacutenky o definovaneacutem

obsahu čistotě a časoveacute staacutelosti Teprve po standardizaci a tiacutem zjištěniacute přesneacute koncentrace odměrneacuteho

roztoku je možneacute přejiacutet k samotneacutemu stanoveniacute koncentrace neznaacutemeacuteho vzorku

Titračniacute činidla pro acidimetrii

Acidimetrie je metoda stanoveniacute zaacutesad jako titračniacute činidlo se použiacutevaacute tedy kyselina Nejčastěji

použiacutevanyacutemi titračniacutemi činidly jsou roztoky kyseliny chlorovodiacutekoveacute nebo kyseliny siacuteroveacute o

koncentraciacutech 005 až 01 molmiddotl-1 Ředěniacutem koncentrovanyacutech roztoků těchto kyselin se připravujiacute

titračniacute roztoky o přibližneacute koncentraci

U alkalimetrie se použiacutevajiacute naacutesledujiacuteciacute standardy

1 hydrogenuhličitan draselnyacute (KHCO3) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle

reakce

HCO3-+H+rarrCO2+H2O n(H+)=n(KHCO3)

2 uhličitan sodnyacute (Na2CO3) ndash zde probiacutehaacute titrace podle reakce

CO32-+2H+rarrCO2+H2O n(H+)=2∙n(Na2CO3)

106

Titračniacute činidla pro alkalimetrii

Alkalimetrie je metoda stanoveniacute kyselin jako titračniacute činidlo se použiacutevajiacute roztoky zaacutesad Nejčastěji

použiacutevanyacutemi odměrnyacutemi roztoky v alkalimetrii jsou roztoky alkalickyacutech hydroxidů o koncentraciacutech 005

až 01 molmiddotl-1 Lze je připravit rozpuštěniacutem pevnyacutech komerčniacutech preparaacutetů ktereacute však i při nejvyššiacute

deklarovaneacute čistotě obsahujiacute často jen kolem 90 čisteacuteho NaOH nebo KOH zbytek tvořiacute neurčiteacute

množstviacute vlhkosti a zejmeacutena uhličitan Je tedy zřejmeacute že koncentrace odměrnyacutech roztoků hydroxidů

připravenyacutech jakyacutemkoliv způsobem je jen přibližnaacute a vždy je nutneacute stanovit jejich přesnou koncentraci

Jako standardy se v alkalimetrii použiacutevajiacute

1 hydrogenftalan draselnyacute (KHFtal) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle rovnice

HFTal-+OH-rarrFTal2-+H2O n(OH-)=n(KHFtal)

2 dihydraacutet kyseliny šťaveloveacute (H2C2O4middot2H2O) ndash tuto slabou dvojsytnou kyselinu můžeme titrovat

do II stupně odměrnyacutem roztokem NaOH prostyacutem uhličitanu dle rovnice

(COOH)2+2OH-rarr(COO)22-+2H2O n(OH-)=2∙n[(COOH)2∙2H2O]

Vitamiacuten C

Vitamiacuten C se řadiacute mezi vitamiacuteny rozpustneacute ve vodě a nejčastěji je označovaacuten jako kyselina L-askorbovaacute

Jednaacute se o γ-lakton kyseliny 2-oxo-L-gulonoveacute jehož biosynteacuteza probiacutehaacute u řady organismů avšak

s vyacutejimkou člověka morčete primaacutetů indickeacuteho netopyacutera některyacutech ptaacuteků a bezobratlyacutech (Obr 1)

Obr 3 Scheacutema biosynteacutezy kyseliny askorboveacute u obratlovců a rostlin

Pod naacutezvem vitamiacuten C je nejen označovaacutena kyselina L-askorbovaacute ale takeacute jejiacute celyacute reversibilniacute redoxniacute

systeacutem zahrnujiacuteciacute produkty jejiacute oxidace ndash kyselinu L-monodehydroaskorbovou a kyselinu

107

L-dehydroaskorbovou Kyselina askorbovaacute tvořiacute bezbarveacute krystaly dobře rozpustneacute ve vodě (1 g na 3

ml vody) špatně rozpustneacute v alkoholu (1 g na 50 ml) a ostatniacutech organickyacutech rozpouštědlech

Ve vodneacutem prostřediacute se chovaacute jako středně silnaacute dvojsytnaacute kyselina s disociačniacutemi konstantami

pK1 = 417 a pK2 = 1157

Vitamiacuten C je nejznaacutemějšiacute a nejrozšiacuteřenějšiacute ze všech vitamiacutenů jednaacute se o nejčastěji použiacutevanyacute

potravinovyacute doplněk Průmyslově se vyraacutebiacute z D-glukosy kteraacute je katalytickou dehydrogenaciacute převedena

na D-sorbitol Poteacute naacutesleduje mikrobiaacutelniacute oxidace diacuteky Acetobacter suboxidans kteraacute vede k produkci

L-sorbosy L-sorbosa v reakci s acetonem v prostřediacute kyseliny siacuteroveacute poskytuje

2346-bis-(O-isopropyliden)-α-L-sorbofuranosu Oxidaciacute tohoto produktu pomociacute manganistanu

draselneacuteho v alkalickeacutem prostřediacute se ziacuteskaacute kyselina diaceton-2-oxo-L-gulonovaacute Po hydrolyacuteze chraacuteniacuteciacutech

skupin (ketalů) vznikaacute kyselina L-askorbovaacute

Obsah vitamiacutenu C v potravinaacutech je velmi proměnlivyacute zaacutevisiacute na geografickyacutech podmiacutenkaacutech skladovaacuteniacute

tepelneacute uacutepravě a na mnoha dalšiacutech faktorech Napřiacuteklad vařeniacutem se ničiacute až 60 vitamiacutenu C sušeniacutem

až 50 šetrnějšiacute je dušeniacute v paacuteře Nejšetrnějšiacute k vitamiacutenu C je mraženiacute Nejviacutece vitamiacutenu C obsahujiacute

ještě nezraleacute zeleneacute plody Bohatyacutem zdrojem vitamiacutenu C jsou šiacutepky (8000 mgkg) černyacute rybiacutez (1360

mgkg) naťovaacute petržel (1369 mgkg) avšak vzhledem k přiacuteležitostneacute konzumaci maleacuteho množstviacute

nejsou přiacuteliš vyacuteznamneacute pro pokrytiacute denniacute potřeby Co se tyacuteče potravin živočišneacuteho původu většiacute

množstviacute vitamiacutenu C obsahujiacute jaacutetra (hověziacute 300 mgkg)

Co se tyacuteče doporučeneacuteho denniacuteho daacutevkovaacuteniacute vitamiacutenu C k prevenci proti kurdějiacutem (skorbut

avitaminoacuteza C projevuje se krvaacutecivostiacute daacutesniacute) se doporučuje přijiacutemat 10-12 mg denně Avšak pro

spraacutevneacute fungovaacuteniacute organismu je tato daacutevka nedostačujiacuteciacute Podle vyhlaacutešky Ministerstva zdravotnictviacute

Českeacute republiky je průměrnaacute denniacute potřeba 60 mg Hlavniacute funkciacute vitamiacutenu C v lidskeacutem organismu je

uacutečast v oxido-redukčniacutech dějiacutech Kyselina askorbovaacute i jejiacute isomery a derivaacutety mohou reagovat s volnyacutemi

radikaacutely ktereacute způsobujiacute oxidaci lipidů a dalšiacutech oxidovatelnyacutech složek potravin a působiacute jako

antioxidanty Kyselina askorbovaacute se podiacuteliacute rovněž na hydroxylaci prolinu aminokyseliny kteraacute je hlavniacute

složkou kolagenu nezbytneacuteho pojiva v kůži kostech kloubech šlachaacutech a chrupavkaacutech Pokud neniacute

v těle dostatek vitamiacutenu C nedochaacuteziacute k hydroxylaci prolinu a špatně se tvořiacute kolagen

Je znaacutemo že železo obsaženeacute v ovoci zelenině a obilninaacutech se v těle poměrně špatně vstřebaacutevaacute

Vitamiacuten C zlepšuje vstřebaacutevaacuteniacute železa až o 85 při jeho nedostatku se doporučuje zvyacutešit přiacutejem

vitamiacutenu C namiacutesto zvyacutešeniacute konzumace železa Dalšiacute funkciacute vitamiacutenu C je napomaacutehaacuteniacute synteacutezy karnitinu

z aminokyseliny lysinu Karnitin transportuje mastneacute kyseliny do mitochondriiacute kde dochaacuteziacute k jejich

degradaci

Vitamiacuten C je rovněž bohatě využiacutevaacuten v potravinaacuteřstviacute kde se řadiacute mezi tzv přiacutedatneacute laacutetky (aditiva)

konkreacutetně do skupiny antioxidantů Označuje se jako E300 E301 značiacute askorbaacutet sodnyacute E304 estery

kyseliny askorboveacute askorbylpalmitaacutet a askorbylstearaacutet Diacuteky svyacutem vlastnostem ndash vitamiacuten antioxidant

chelatačniacute činidlo maacute uplatněniacute v konzervaacuterenstviacute kvasneacute technologii a technologii masa tuků a

cereaacuteliiacute Hydrofilniacute sůl askorbaacutetu sodneacuteho a lipofilniacute kyselina 6-palmitoyl-L-askorbovaacute inhibujiacute vznik

nitrosaminů v naklaacutedaneacutem mase a masnyacutech vyacuterobciacutech Hojně se přidaacutevaacute do ovocnyacutech džusů

konzervovaneacutemu či mraženeacutemu ovoci aby nedošlo během skladovaacuteniacute a zpracovaacuteniacute ke změnaacutem kvality

V množstviacute 20-30 mgkg se přidaacutevaacute do piva pro zabraacuteněniacute tvorby chladovyacutech a oxidačniacutech zaacutekalů takeacute

nežaacutedouciacutech změn senzorickyacutech vlastnostiacute Kyselina askorbovaacute je využiacutevaacutena rovněž i při vyacuterobě viacutena

kdy umožňuje sniacuteženiacute použitiacute oxidu siřičiteacuteho k siacuteřeniacute V množstviacute 10 ndash 100 mgkg se použiacutevaacute v pekařstviacute

jako prostředek zlepšujiacuteciacute pekařskeacute vlastnosti mouky Askorbylpalmitaacutet se použiacutevaacute v množstviacute 0006 ndash

004 jako antioxidant tuků

108

UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute

LABORATORNIacute POMŮCKY

Erlenmayerova baňka

Kaacutedinky

Odměrnaacute baňka

Titračniacute baňka

Odměrnyacute vaacutelec (50 ml 100 ml)

Byreta s přiacutemyacutem kohoutem

Neděleneacute skleněneacute pipety (5 ml 10 ml)

Dělenaacute skleněnaacute pipeta (5 ml)

Skleněnaacute naacutelevka malaacute

Gumovyacute naacutestavec na skleněnou pipetu

Svorky středniacute

Laboratorniacute stojan

Špachtle

Lžička

Vaacuteženky

Miacutechadla

Elektromagnetickaacute miacutechačka

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Thiosiacuteran sodnyacute

Uhličitan sodnyacute

Škrob

Kyselina siacuterovaacute

Joacuted

Jodid draselnyacute

Vitamiacutenovyacute doplněk stravy

POSTUP

1) PŘIacutePRAVA ROZTOKŮ

A Přiacuteprava 100 ml odměrneacuteho roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho Na2S2O35 H2O (Mr=24817) o koncentraci 0025 molmiddotl-1

1 Vypočtěte navaacutežku thiosiacuteranu sodneacuteho potřebnou k přiacutepravě 100 ml roztoku o koncentraci

0025 moll-1

2 Na předvaacutežkaacutech navažte vypočiacutetaneacute množstviacute thiosiacuteranu sodneacuteho

3 Pro stabilizaci roztoku přidejte špetku uhličitanu sodneacuteho

4 Rozpusťte obě laacutetky v 80 ml destilovaneacute vody za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute

5 Roztok poteacute přelejte do 100 ml odměrneacute baňky a doplňte po rysku destilovanou vodou

B Přiacuteprava škroboveacuteho mazu

1 Navažte 01 g škrobu a rozmiacutechejte jej v 50 ml destilovaneacute vody

2 Roztok 5 min povařte na vařiči až bude roztok čiryacute

3 Nechte roztok 10 min zchlaacutednout

2) STANDARDIZACE ROZTOKU JOacuteDU

1 Do titračniacute baňky odměřte 20 ml roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho

2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu

3 Do skleněneacute byrety nalijte odměrnyacute roztok joacutedu

4 Opatrnyacutem povoleniacutem kohoutu korigujte hladinu odměrneacuteho roztoku po rysku

5 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute (Obr 4) opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu

109

6 Vypočiacutetejte přesnou koncentraci joacutedu ze znalosti rovnice

1198682 + 2119873119886211987821198743 rarr 2119873119886119868 + 119873119886211987841198746

Obr 4 Modreacute zbarveniacute jako vyacutesledek titrace roztoku thiosiacuteranu roztokem joacutedem s využitiacutem škrobu

jako indikaacutetoru

3) JODOMETRICKEacute STANOVENIacute VITAMIacuteNU C

Pozn V teacuteto uacuteloze je možneacute stanovit obsah vitamiacutenu C (kromě tablet ktereacute jsou k dispozici) i ve vaacutemi

dodaneacutem vzorku (pokud možno průhledneacutem a světleacutem ne modreacutem) jako jsou šťaacutevy sirupy

potravinoveacute doplňky apod V kaacutedince připravte jeden roztok ke stanoveniacute vitamiacutenu C tak že finaacutelniacute

předpoklaacutedanaacute koncentrace bude přibližně 100 mg ve 100 ml destilovaneacute vody Přidejte 10 ml roztoku

10 kyseliny siacuteroveacute

1 Do titračniacute baňky odměřte 25 ml vašeho připraveneacuteho roztoku vitamiacutenu C

2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu

3 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu

UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C

LABORATORNIacute POMŮCKY

Skleněneacute zkumavky

Stojany na zkumavky

Hrnec

Vařič

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Vitamiacutenovyacute doplněk stravy

Dusičnan střiacutebrnyacute

Fehlingovo činidlo I a II

Amoniak

110

POSTUP

1) Důkaz redukciacute střiacutebrnyacutech iontů

Vitamiacuten C je silneacute redukčniacute činidlo a proto lze prokaacutezat zjištěniacutem přiacutetomnosti jiacutem vyredukovaneacute laacutetky

jako napřiacuteklad vyredukovaneacuteho elementaacuterniacuteho střiacutebra z roztoku dusičnanu střiacutebrneacuteho

1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek přidejte pomociacute Pasteurovy pipety 3 ml roztoku dusičnanu

střiacutebrneacuteho a přidejte 5 kapek amoniaku

2 K prvniacute zkumavce přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C Pozorujte sraženinu - střiacutebro je patrneacute jako

perleťovaacute až černaacute sraženina (Obr 5) a pokud nevznikaacute hned zkumavku zahřejte na vrouciacute

vodniacute laacutezni po dobu 10 min

Obr 5 Kontrolniacute reakce dusičnanu střiacutebrneacuteho (vlevo) a sraženina redukovaneacuteho střiacutebra vitamiacutenem

C (vpravo)

2) Důkaz Fehlingovyacutem činidlem

Při vzniku Fehlingova činidla dochaacuteziacute nejprve k reakci mezi CuSO4middot5H2O a NaOH kdy vznikaacute světle

modraacute sraženina hydroxidu měďnateacuteho kteraacute je v nadbytku rozpustnaacute za vzniku viacutenanu měďnateacuteho

Redukčniacute uacutečinky kyseliny askorboveacute dokaacutežeme reakciacute s Fehlingovyacutem činidlem kdy dochaacuteziacute k oxidaci

kyseliny askorboveacute na kyselinu dehydroaskorbovou a zaacuteroveň k redukci Cu2+ na Cu+ (konkreacutetně na

Cu2O kteryacute maacute oranžovou barvu)

1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek pipetujte pomociacute Pasteurovy pipety 1 ml roztoku Fehlingova

činidla I a 1 ml roztoku Fehlingova činidla II

2 K jedneacute ze zkumavek přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C

3 Zkumavku zahřiacutevejte na vrouciacute vodniacute laacutezni po dobu 10 min pozorujte vyloučenou sraženinu

(Obr 6)

Obr 6 Pozitivniacute reakce vitamiacutenu C s Fehlingovyacutem činidlem (oranžovaacute sraženina na dně) a negativniacute

kontrola (pouze Fehlingovo činidlo)

111

VYHODNOCENIacute

1 Uveďte vyacutesledky důkazovyacutech reakciacute vit C

2 Vypočiacutetejte množstviacute vitamiacutenu C (M = 176 gmiddotmol-1) v jedneacute tabletě vitamiacutenoveacuteho doplňku stravy

přiacutepadně ve vašem vzorku a porovnejte s uacutedajem uvaacuteděnyacutem vyacuterobcem

112

10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem

Světelnaacute mikroskopie

Světelnaacute mikroskopie je zaacutekladniacute metodou pozorovaacuteniacute ve všech biologickyacutech oborech jejichž

předmětem je buňka (tkaacuteň pletivo mikroorganismus) protože rozlišovaciacute schopnost teacuteto metody

odpoviacutedaacute velikosti buněk a mnohyacutech organel Světelnaacute mikroskopie využiacutevaacute k zobrazeniacute světelnyacutech

paprsků (elektronovaacute mikroskopie proudu elektronů)

Podle osvětleniacute objektu se rozlišuje

mikroskopie v prochaacutezejiacuteciacutem světle (světlo prochaacuteziacute pozorovanyacutem objektem)

mikroskopie v dopadajiacuteciacutem světle (světlo dopadaacute shora na povrch objektu)

Patřiacute sem mikroskopie

ve světelneacutem poli

v temneacutem poli

faacutezově kontrastniacute

interferenčniacute

polarizačniacute

fluorescenčniacute

v neviditelnyacutech paprsciacutech (UV RTG IČ)

Podle osvětleniacute okoliacute objektu rozlišujeme

mikroskopie ve světelneacutem poli (zobrazenyacute objekt maacute tmavyacute obrys a naleacutezaacute se ve světelneacutem

zorneacutem poli) Tato metoda je zaacutekladniacute a užiacutevaacute se nejběžněji

mikroskopie v temneacutem poli (světlyacute objekt je v černeacutem - temneacutem poli) Užiacutevaacute se pro zvlaacuteštniacute

přiacutepady

Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1)

Mechanickeacute diacutely stativ noha stativu šroub pro hrubeacute a jemneacute zaostřeniacute stolek mikroskopu vodič

preparaacutetu revolverovyacute měnič objektivů objiacutemka pro kondenzor objiacutemka pro filtr U staryacutech

mikroskopů uacutechytka pro zrcaacutetko pružinky pro přidrženiacute preparaacutetu

Optickeacute diacutely objektivy okulaacutery kondenzor s aperturniacute irisovou clonou U staryacutech mikroskopů zrcaacutetko

Osvětlovaciacute zařiacutezeniacute lampa v noze stativu s kolektorovou čočkou Stareacute mikroskopy samostatnou

mikroskopickou lampu

Clony pod kondenzorem aperturniacute irisovaacute clona daacutele polniacute clona

Objektiv je zaacutekladniacute optickyacute prvek mikroskopu (Obr 2) Vytvaacuteřiacute zvětšenyacute převraacutecenyacute obraz předmětu v

horniacute ohniskoveacute rovině objektu Tento obraz zvětšuje okulaacuter Zvětšenyacute obraz je registrovaacuten očniacute siacutetniciacute

nebo fotografickyacutem filmem

113

Obr 1 Binokulaacuterniacute mikroskop

Obr 2 Objektiv

114

Čiacuteselnaacute apertura

Rozlišovaciacute schopnost objektivu je vyjaacutedřena jeho čiacuteselnou (numerickou) aperturou A (apertura = lat

otvor)

A=nmiddot sin ω

kde n hellip index lomu prostřediacute mezi objektivem a preparaacutetem (pro vzduch je n = 1 pro

imerzniacute olej a sklo n = 15)

ω hellip polovičniacute otvorovyacute uacutehel tedy polovina uacutehlu kteryacute sviacuterajiacute protilehleacute krajniacute paprsky

vychaacutezejiacuteciacute z předmětoveacuteho bodu (P) na optickeacute ose mikroskopu a vstupujiacuteciacute ještě do

objektivu (O) ndash předmětovyacutem bodem se rozumiacute kteryacutekoliv bod či strukturu

mikroskopickeacuteho objektu (Obr 3)

Čiacuteselnaacute apertura objektivu maacute velkyacute praktickyacute vyacuteznam

Určuje rozlišovaciacute schopnosti a hranice užitečneacuteho zvětšeniacute

Ovlivňuje světelnost mikroskopickeacuteho obrazu světelnost obrazu je přiacutemo uacuteměrnaacute čtverci A a

nepřiacutemo zvětšeniacute objektivu

Ovlivňuje hloubku ostrosti Sniacuteženiacutem A objektivu se zvětšuje tloušťka zobrazeneacute vrstvy

preparaacutetu Objektivy s velkou hodnotou A majiacute malou penetračniacute (pronikaciacute) schopnost

zobrazujiacute velmi tenkou vrstvičku Pro svůj zaacutesadniacute vyacuteznam je uacutedaj A uveden na každeacutem

objektivu vedle uacutedaje zvětšeniacute

Obr 3 Čiacuteselnaacute apertura (A) objektivu zaacutevisiacute na velikosti otvoroveacuteho uacutehlu (2 ω) a na indexu lomu (n)

meacutedia mezi objektem (P) v preparaacutetu (pr) a čelniacute čočkou objektivu (O) Paprsky vystupujiacuteciacute z bodu P

pod uacutehlem většiacutem než 2 ω by se do objektivu nedostaly

115

Poznatky pro subjektivniacute mikroskopii lze souhrnně vyjaacutedřit pojmem rozlišivost mikroskopu (dm)

Veličina dm informuje o tom jakeacute nejmenšiacute rozměry musiacute miacutet předmět abychom jej při určiteacutem

celkoveacutem zvětšeniacute mikroskopu dobře rozlišili svyacutema očima Vypočiacutetaacute se podle vzorce

dm=327 μm

M

kde dm hellip minimaacutelniacute velikost předmětu v μm

327 μm hellip vzdaacutelenost dvou bodů ktereacute průměrně unaveneacute oko rozlišiacute jako dva body ze

vzdaacutelenosti 250 mm

M hellip celkoveacute zvětšeniacute mikroskopu

M=MobjektivumiddotMokulaacuterumiddotzvětšovaciacute koeficient tubusu

kde zvětšovaciacute koeficient tubusu je roven 1 při dodrženiacute předepsaneacute

tubusoveacute deacutelky mikroskopu

Při subjektivniacutem mikroskopovaacuteniacute je celkoveacute zvětšeniacute voleno tak aby hodnota rozlišivosti (dm)

odpoviacutedala velikosti objektu

Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute

1 Do optickeacute osy mikroskopu nastaviacuteme objektiv o nejmenšiacutem zvětšeniacute (většinou 4x)

2 Osvětliacuteme zorneacute pole a upraviacuteme rozestup okulaacuterů

3 Zkontrolujeme čistotu optiky

4 Položiacuteme na stolek preparaacutet a upevniacuteme ho Otaacutečeniacutem makrošroubu posouvaacuteme stolek

s preparaacutetem nahoru směrem k objektivu a pozorovaacuteniacutem zorneacuteho pole vyhledaacutevaacuteme danyacute objekt

Pozor Nemaacuteme-li nastavenyacute nejmenšiacute objektiv může se staacutet že při posouvaacuteniacute stolku směrem

vzhůru a hledaacuteniacute objektu naraziacuteme preparaacutetem do objektivu a ten se poškodiacute

5 Ověřiacuteme zdali vidiacuteme oběma očima (okulaacutery) stejně dobře

6 Makrometrickyacutem šroubem zachycenyacute obraz zaostřujeme šroubem mikrometrickyacutem už jen jemně

doostřujeme

7 Pohybujeme preparaacutetem a paacutetraacuteme po nejvhodnějšiacutem miacutestě pro pozorovaacuteniacute Toto miacutesto

posuneme doprostřed zorneacuteho pole

8 Pro vlastniacute mikroskopovaacuteniacute vyměniacuteme objektiv podle potřeby za jinyacute a zkontrolujeme nastaveniacute

vhodneacute apertury K zaostřeniacute pak již stačiacute mikrometrickyacute šroub

9 Po nastaveniacute potřebneacuteho zvětšeniacute upraviacuteme vhodně intenzitu světla a kontrast ovlaacutedaacuteniacutem clony

přiacutepadně kondenzoru

10 Při vlastniacutem studiu preparaacutetů jemně pohybujeme mikrometrickyacutem šroubem a tak zaostřujeme

různeacute roviny v preparaacutetu Pravou rukou můžeme kreslit

11 Po ukončeniacute praacutece s mikroskopem uvedeme přiacutestroj do zaacutekladniacute klidoveacute polohy tj stolek pro

preparaacutet umiacutestiacuteme do nejspodnějšiacute pozice a nastaviacuteme objektiv s nejmenšiacutem zvětšeniacutem

Formy zobrazeniacute mikroskopickyacutech objektů jsou v podstatě čtyři kresba mikrofotografie

mikrokinematografickyacute zaacuteznam a videozaacuteznam Kteraacutekoliv z uvedenyacutech forem může byacutet v černobiacuteleacutem

nebo barevneacutem provedeniacute

116

Uacutedržba mikroskopu

Čistěniacute optickyacutech čaacutestiacute se provaacutediacute vatovyacutemi tampoacutenky nebo papiacuterky na optiku stiacuteraacuteniacutem ze středu

směrem na periferii nebo ze středu po spiraacutele Lze použiacutet komerčně prodaacutevaneacute prostředky na čistěniacute

optiky nebo směs isopropanoldestilovanaacute voda (11) + kapka 1 roztoku dodecylsiacuteranu sodneacuteho (SDS)

Čistiacuteciacute směs se nesmiacute nikdy aplikovat přiacutemo na optiku ale pouze zvlhčit čistiacuteciacute materiaacutel Nikdy se nesmiacute

použiacutevat korosivniacute laacutetky a rozpouštědla Prach se odstraňuje ofukovaacuteniacutem baloacutenkem Z mechanickyacutech

čaacutestiacute se prach odstraňuje jemnyacutem štětečkem

Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt

Mikroskopickyacute preparaacutet se sklaacutedaacute z podložniacuteho skla a kryciacuteho skla mezi skly je meacutedium v němž je

uložen objekt Preparaacutet je zvedaacuten zaacutesadně za hrany Preparaacutety typu krevniacuteho naacutetěru se mohou

pozorovat bez kryciacuteho skla Dobře připravenyacute preparaacutet je předpokladem dobreacuteho zobrazeniacute objektu

Mikroskopickeacute preparaacutety se děliacute na

čerstveacute ndash dočasneacute (nativniacute)

trvaleacute (pracuje se s materiaacutelem usmrcenyacutem fixovanyacutem konzervovanyacutem)

Čerstveacute preparaacutety umožňujiacute pozorovat pohyb a činnost celyacutech buněk nebo organel Nevyacutehodou je

omezenyacute vyacuteběr materiaacutelu a časoveacute omezeniacute K přiacutepravě čerstvyacutech preparaacutetů jsou vhodneacute izolovaneacute

buňky čaacutesti tkaacuteniacute a drobnohledniacute živočichoveacute Preparaacutety prohliacutežiacuteme ve vodě nebo ve fyziologickeacutem

roztoku Fyziologickaacute media jsou

přirozenaacute ndash krevniacute seacuterum amniovaacute tekutina

umělaacute ndash fyziologickyacute roztok Ringerův roztok aj

U čerstvyacutech preparaacutetů je často použiacutevaacuteno tzv vitaacutelniacute barveniacute ktereacute se rozlišuje na

intravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute živyacutech zcela neporušenyacutech buněk (př prvoci)

supravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute přežiacutevajiacuteciacutech buněk vyňatyacutech z těla

postvitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute odumiacuterajiacuteciacutech buněk

Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu Do středu podložniacuteho skliacutečka je kapaacutetkem přenesena kapka vody nebo jineacuteho media do niacute se

štětečkem preparačniacute jehlou nebo pinzetou vložiacute připravenyacute vzorek Byla-li kapka malaacute pronikaacute

vzduch pod kryciacute skliacutečko ten se odstraniacute přikaacutepnutiacutem vody (meacutedia) těsně k okraji kryciacuteho skliacutečka

Naopak je-li vody pod kryciacutem skliacutečkem viacutece a objekt se pohybuje je třeba přebytečnou vodu odsaacutet

filtračniacutem papiacuterem Dostane-li se voda na svrchniacute stranu kryciacuteho skliacutečka je nutneacute zhotovit novyacute

preparaacutet

Kryciacute skliacutečko se poklaacutedaacute vždy nejdřiacuteve šikmo na hranu a pak se zvolna spouštiacute na objekt

Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu Trvalyacute preparaacutet je uzavřen do tzv uzaviacuteraciacuteho meacutedia kteryacutem je nejčastěji kanadskyacute balzaacutem Před

uzavřeniacutem se musiacute preparaacutet odvodnit a to řadou alkoholů o vzestupneacute koncentraci Trvaleacute preparaacutety

umožňujiacute nejen leacutepe rozlišit jednotliveacute struktury ale předevšiacutem sloužiacute jako dokladovyacute nebo

demonstračniacute materiaacutel

117

Přiacuteprava tenkyacutech řezů K přiacutepravě tenkyacutech řezů je použito speciaacutelniacutech mikrotomů (Obr 4) Nejjednoduššiacute ručniacute mikrotom je

tvořen dutyacutem vaacutelcem na horniacutem konci opatřenyacutem černyacutem hladkyacutem stolkem na spodniacutem otaacutečivou

hlaviciacute mikrometrickeacuteho šroubu kteryacute ve svisleacutem směru pohybuje svorkou umiacutestěnou uvnitř vaacutelce Do

niacute se pomociacute bočniacuteho šroubu upevniacute objekt kteryacute se řeže Objekty se řežou břitvou Mokryacutem štětečkem

se řezy přenaacutešejiacute do vody (meacutedia)

Obr 4 Typy mikrotomů

Specifickaacute barveniacute preparaacutetů U mikroskopickyacutech pozorovaacuteniacute je časteacute specifickeacute barveniacute preparaacutetů ktereacute pomaacutehaacute zviditelnit buněčneacute

struktury nebo organely Kromě již zmiacuteněneacuteho vitaacutelniacuteho barveniacute se použiacutevaacute celaacute škaacutela barviv ktereacute se

děliacute podle naacuteboje způsobu barveniacute nebo specifity vůči buněčnyacutem strukturaacutem Nejčastěji použiacutevanou

skupinou jsou barviva specifickaacute vůči buněčnyacutem jaacutedrům jako např toluidinovaacute modř kterou budete

použiacutevat v uacuteloze 11 (Mikroskopie a buněčnyacute cyklus) k vizualizaci faacuteziacute buněčneacuteho cyklu

118

UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza

Buňky z pokožky cibule jsou v jednom směru protaacutehleacute majiacute velkou centraacutelniacute vakuolu Buněčnaacute stěna je

stejnoměrně silnaacute a mezibuněčneacute prostory nejsou vyvinuty což souvisiacute s kryciacute funkciacute pokožkovyacutech

buněk Jaacutedro se nachaacuteziacute při buněčneacute stěně a je bochniacutekoviteacuteho tvaru

V hypertonickeacutem prostřediacute dochaacuteziacute u buněk k tzv plasmolyacuteze kteraacute je způsobena tiacutem že voda je z

vakuol odsaacutevaacutena Vakuola se zmenšuje a cytoplasma se odchlipuje od buněčneacute stěny Po přidaacuteniacute

destilovaneacute vody dochaacuteziacute k deplasmolyacuteze buňka se nachaacuteziacute v hypotonickeacutem prostřediacute Voda vnikaacute do

vakuoly kteraacute se zvětšuje a cytoplasma se dostaacutevaacute do původniacute polohy Po deacutele trvajiacuteciacutem pozorovaacuteniacute

mohou buňky praskat a červenofialovyacute obsah vyteacutekaacute do okolniacute vody Vlivem velkeacuteho osmotickeacuteho tlaku

dochaacuteziacute k prasknutiacute cytoplazmatickeacute membraacuteny i buněčneacute stěny a nastaacutevaacute plasmoptyacuteza

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pasteurovy pipety

Žiletka

Pinzeta

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Cibule se zbarvenyacutemi suknicemi (v buněčneacute šťaacutevě obsahujiacute antokyan)

Roztok sacharosy o koncentraci 1 moll-1

POSTUP

1 Nařežte si několik čtverečků pokožky (asi 5 x 5 mm) přiacutemo na suknici tak že ostrou žiletkou

provedete nehlubokeacute zaacuteřezy

2 Pinzetou sloupnete vyřiacuteznuteacute čtverečky pokožky ktereacute rychle přenesete na podložniacute sklo do kapky

vody nebo do kapky roztoku sacharosy

3 Pozorovanyacute objekt překryjte opatrně kryciacutem skliacutečkem Pozorujte stavbu rostlinneacute buňky v kapce

vody a naacutesledně změny v roztoku sacharosy

4 Po ukončeniacute pozorovaacuteniacute pletiva v roztoku sacharosy přikaacutepněte na jednu stranu kryciacuteho skliacutečka

kapku vody a k druheacute straně přiložte proužek filtračniacuteho papiacuteru kteryacute vysaje z prostoru pod kryciacutem

sklem roztok sacharosy Tento uacutekon několikraacutet zopakujte Pozorujte

VYHODNOCENIacute

1 Popište a zakreslete tvar buněk pokožky cibule v izotonickeacutem prostřediacute 2 Zakreslete a popište vliv roztoku sacharosy na pokožkoveacute buňky cibule

119

UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin

A Pozorovaacuteniacute průduchů

Průduch (stoma mn čiacuteslo stomata) je struktura vyskytujiacuteciacute se předevšiacutem na listech vyššiacutech rostlin kteraacute

umožňuje transpiraci a kontrolovanou vyacuteměnu plynů (předevšiacutem CO2 a O2) mezi mezofylem listu

rostliny a ovzdušiacutem Jsou tvořeny dvěma svěraciacutemi buňkami uzaviacuterajiacuteciacutemi průduchovou štěrbinu Pod

průduchovou štěrbinou je v mezofylu dyacutechaciacute dutina Svěraciacute buňky majiacute nejčastěji ledvinovityacute tvar a

kromě vyacuterazneacute vakuoly obsahujiacute i chloroplasty Oteviacuteraacuteniacute a zaviacuteraacuteniacute štěrbiny je vyvolaacuteno osmotickyacutemi

stahy svěraciacutech buněk a je ovlivněno koncentraciacute osmoticky aktivniacutech laacutetek hladinou enzymů a

hormonů světlem a obsahem vody v rostlině Existuje však několik modelů průduchů lišiacuteciacutech se

anatomickou stavbou a mechanismem pohybu svěraciacutech buněk Takteacutež velikost a počet průduchů je

značně variabilniacute a souvisiacute s polohou a vnějšiacutemi podmiacutenkami Obvykle jsou průduchy vyvinuty ve většiacutem

zastoupeniacute na spodniacute straně listu u jednoděložnyacutech rostlin jsou rozmiacutestěny na obou stranaacutech

stejnoměrně (Obr 5) Na pozorovaacuteniacute průduchů se připravuje tzv otiskovyacute preparaacutet pokožky listu

vytvořenyacute pomociacute bezbarveacuteho laku

Obr 5 Průduchy na listech jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Pinzeta

Lepiciacute paacuteska

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

List semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu

Bezbarvyacute lak na nehty

POSTUP

1 Uřiacutezněte jeden list semenaacutečků hrachu kukuřice

2 Na spodniacute i vrchniacute stranu listu obou rostlin naneste tenkou vrstvu bezbarveacuteho laku a nechte ho

uschnout

3 Naacutesledně nalepte lepiciacute paacutesku na zaschlyacute lak jemně přitlačte tak aby se lak zachytil na paacutesku pak

ji odlepte a přeneste na podložniacute skliacutečko Pozorujte

120

VYHODNOCENIacute

1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Potvrdili jste rozdiacutely v rozloženiacute a v počtu průduchů na listech

jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin

2 Bylo uspořaacutedaacuteniacute průduchů paralelniacute nebo nepravidelneacute Pozorovali jste rozdiacutely v anatomii

svěraciacutech buněk

B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu

Na povrchu listu je pokožka (epidermis) tvořenaacute plochyacutemi buňkami (tzv epidermaacutelniacute buňky) Vnějšiacute

stěna je krytaacute kutikulou Zaacutekladniacute pletivo listu je mezofyl (Obr 6) Ten je v listu rozčleněn na palisaacutedovyacute

parenchym a houbovyacute parenchym U listů monofaciaacutelniacutech je mezofyl tvořen palisaacutedovyacutem

parenchymem vyskytujiacuteciacutem se na obou stranaacutech a uprostřed je houbovyacute parenchym U listů bifaciaacutelniacutech

se jedno až viacutecevrstevnyacute palisaacutedovyacute parenchym nachaacuteziacute na svrchniacute straně pod epidermis je tvořen

vaacutelcovityacutemi protaacutehlyacutemi buňkami těsně k sobě naleacutehajiacuteciacutemi a obsahuje velkeacute množstviacute chloroplastů

Houbovyacute parenchym obsahuje meacuteně chloroplastů je tvořen laločnatyacutemi buňkami a vytvaacuteřiacute

mezibuněčneacute prostory zajišťujiacuteciacute dostatečnyacute rozvod plynů a vody

Obr 6 Rostlinnaacute pletiva na přiacutečneacutem řezu listu

Zdroj httpsslideplayercomslide10561918)

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pinzeta

Ručniacute mikrotom

Žiletky

Štěteček

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

List semenaacutečků hrachu kukuřice

Mrkev

POSTUP

1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky

špaliacutečku Do zaacuteřezu vložte přiacutečně odřezanyacute kousek listu semenaacutečků hrachu resp kukuřice a mrkev

se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu

2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy listu ktereacute vložiacutete do kapky vody na podložniacutem skliacutečku

překryjte je kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem

121

VYHODNOCENIacute

1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Jak se lišilo rozloženiacute rostlinnyacutech pletiv v listech hrachu a

kukuřice

2 Na zaacutekladě sveacuteho pozorovaacuteniacute popište jak se lišilo rozloženiacute ceacutevniacutech svazků v listech rostlin

C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny

Lignifikace je proces při ktereacutem se do celuloacutezniacute kostry buněčneacute stěny uklaacutedaacute lignin K nejznaacutemějšiacutem

histochemickyacutem reakciacutem ktereacute umožňujiacute identifikovat lignin patřiacute napřiacuteklad reakce s floroglucinolem

Tyto reakce nejsou pro lignin specifickeacute nyacutebrž jsou reakcemi uvedenyacutech činidel s koniferylaldehydem

a jinyacutemi přiacutebuznyacutemi laacutetkami ktereacute jsou stavebniacutemi kameny ligninu Zdřevnatěleacute buněčneacute stěny

obsahujiacuteciacute lignin se na řezu zbarviacute červeně až červenofialově

Obr 7 Uspořaacutedaacuteniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostlin

Zdroj httpvsangiospermweeblycomxylem-and-phloemhtml)

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pinzeta

Kapaacutetko

Ručniacute mikrotom

Žiletky

Štěteček

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Stonek semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu

Mrkev

Floroglucinoloveacute činidlo

75 roztok glycerolu v 10 kyselině siacuteroveacute

25 kyselina chlorovodiacutekovaacute

122

POSTUP

1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky

špaliacutečku Rukojetiacute špachtle do jejiacuteho středu udělejte žlaacutebek Do žlaacutebku vložte 15 cm čaacutest stonku

(segment) a mrkev se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu

2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy ktereacute vložiacutete do vody

3 Naacutesledně řezy přeneste štětečkem do několika kapek floroglucinolu v Petriho misce

4 K řezům v misce přikaacutepněte 1 kapku 25 HCl a nechte 2-5 minut působit

5 Vybarveneacute řezy přeneste do roztoku glycerolu v kyselině siacuteroveacute na podložniacutem skle překryjte

kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem

6 Pro kontrolu si nechejte několik řezu jen ve vodě a porovnejte s nabarvenyacutemi řezy

VYHODNOCENIacute

1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute

2 Pojmenujte buňky u kteryacutech byla prokaacutezaacutena přiacutetomnost ligninu

123

11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus

Buněčnyacute cyklus

Genetickaacute informace každeacuteho organismu je uložena v několika (přiacutep mnoha) molekulaacutech DNA

(deoxyribonucleic acid ndash deoxyribonukleovaacute kyselina) neboli chromosomech Napřiacuteklad lidskeacute buňky

obsahujiacute po 46 chromosomech zatiacutemco buňky cibule po 8 chromosomech Sled pochodů při kteryacutech

každaacute buňka zdvojnaacutesobiacute svůj obsah včetně genetickeacuteho materiaacutelu a rozděliacute se na dvě dceřineacute buňky

se nazyacutevaacute buněčnyacute cyklus

Buněčnyacutem cyklem je nazyacutevaacuten sled pochodů v buňce od skončeniacute jedneacute mitoacutezy do konce mitoacutezy

naacutesledujiacuteciacute Během buněčneacuteho cyklu buňka znaacutesobuje svůj obsah DNA dvakraacutet a zdvojuje svou

cytoplazmu včetně organel Po rovnoměrneacutem rozděleniacute jaacutedra a jeho obsahu (mitoacuteza) dochaacuteziacute

k samotneacutemu fyzickeacutemu odděleniacute buněk kdy je mezi nově vznikajiacuteciacute buňky rozdělena cytoplasma a

organely (cytokineze) Mitoacuteza a cytokineze tvořiacute dohromady tzv mitotickou faacutezi (M-faacuteze) buněčneacuteho

cyklu Zbylaacute čaacutest buněčneacuteho cyklu se nazyacutevaacute jako interfaacuteze Označeniacute pochaacuteziacute z doby kdy rozlišeniacute pro

pozorovaacuteniacute buněk nebylo velikeacute a kromě synteacutezy DNA a samotneacuteho děleniacute nebylo během buněčneacuteho

cyklu nic vidět Dnes je již znaacutemo že je buňka metabolicky aktivniacute během celeacute interfaacuteze kdy dochaacuteziacute k

synteacuteze např nukleotidů a histonů pro replikaci DNA stejně jako mnoha dalšiacutech proteinů i

niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu i poměr jednotlivyacutech faacuteziacute zaacutevisiacute na typu buňky a

organismu

Mitoacuteza (M-faacuteze) maacute 4 hlavniacute faacuteze profaacutezi metafaacutezi anafaacutezi a telofaacutezi (Obr 1) zakončenaacute cytokineziacute

neboli samotnyacutem rozděleniacutem buňky Mezi profaacuteziacute a metafaacuteziacute je mezifaacuteze nazyacutevanaacute prometafaacuteze

Obr 1 Staacutedia mitoacutezy v rostlinnyacutech buňkaacutech

Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu (tzv generačniacute doba buňky) je u různyacutech buněk různaacute ndash zaacutevisiacute na typu buňky

a na jejiacutem fyziologickeacutem stavu Některeacute buňky se děliacute několikraacutet za hodinu jineacute buňky se děliacute v řaacutedu

dnů U mnohobuněčnyacutech organismů byacutevaacute počet možnyacutech děleniacute vyacuterazně omezen velmi často se děleniacute

zastaviacute v momentu kdy buňka dosaacutehne určiteacute specializace (typickyacutem přiacutekladem jsou buňky nervovyacutech

tkaacuteniacute a buňky svalovyacutech vlaacuteken) Růst organismu a zvyšovaacuteniacute počtu buněk zpravidla zajišťujiacute kmenoveacute

buňky nebo meristeacutemy

124

Obr 2 Staacutedia mitoacutezy v buňkaacutech endospermu rostliny Haemanthus (bělokvět) A ndash interfaacuteze B ndash

profaacuteze C ndash prometafaacuteze D ndash metafaacuteze E ndash anafaacuteze F ndash telofaacuteze Zdroj De Mey J Lambert A M Bajer A S Moeremans M amp De Brabander M (1982) Visualization of microtubules in

interphase and mitotic plant cells of Haemanthus endosperm with the immuno-gold staining method Proceedings of the

National Academy of Sciences of the United States of America 79(6) 1898ndash1902 httpsdoiorg101073pnas7961898

Interfaacuteze

Interfaacuteze je nejdelšiacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu (asi 90 doby) biologickaacute aktivita buňky je v teacuteto faacutezi velmi

vysokaacute (obdobiacute kontinuaacutelniacuteho růstu buňky)

Interfaacuteze se děliacute na tři čaacutesti G1 S a G2 Během G1-faacuteze (z angl Gap = mezera) probiacutehaacute synteacuteza biacutelkovin

DNA polymerasy synteacuteza RNA a tubulinu Během S-faacuteze (syntetickaacute faacuteze) je syntetizovanaacute DNA Během

G2-faacuteze probiacutehaacute metabolickaacute aktivita a růst buňky Během G1-faacuteze a G2-faacuteze mohou buňky přechaacutezet

(reverzibilně) do klidoveacute G0-faacuteze (v G2-faacutezi pouze rostlinneacute buňky živočišneacute buňky v obou faacuteziacutech)

Na konci interfaacuteze se v buňce nachaacuteziacute jedno nebo viacutece jadeacuterek a jejiacute jaacutedro je obklopeno jadernou

membraacutenou U živočišnyacutech buněk se na vnějšiacute straně jaacutedra nachaacuteziacute dva centrozomy ktereacute byly

duplikovaacuteny během interfaacuteze a u živočichů obsahujiacute dvojici centriol Kolem centrozomů se nachaacuteziacute

kruhovaacute řada mikrotubulů (vznikleacute polymeraciacute tubulinu) nazyacutevanaacute astrosfeacutera (astery)

V teacuteto faacutezi ještě nelze jednotliveacute chromozomy rozlišit mikroskopicky (viz Obr 2A) protože jsou tvořeny

tenkyacutemi poměrně volně spiralizovanyacutemi chromatinovyacutemi vlaacutekny

125

Mitoacuteza (M-faacuteze)

Mitotickeacute děleniacute se objevuje u eukaryot a je evolučniacute adaptaciacute spojenou s probleacutemem přesneacuteho

rozděleniacute genetickeacuteho materiaacutelu jaacutedra do dvou dceřinyacutech buněk Zaacutekladniacute princip průběhu mitoacutezy u

eukaryot je obdobnyacute i když se může u různyacutech organismů miacuterně lišit

Jak již bylo zmiacuteněno mitoacuteza se děliacute do 4 faacuteziacute s jednou mezifaacuteziacute (profaacuteze prometafaacuteze metafaacuteze

anafaacuteze telofaacuteze) po mitoacuteze probiacutehaacute vlastniacute děleniacute buňky (citokineze)

Frekvenci mitoacutez v živočišneacute tkaacuteni nebo v rostlinneacutem pletivu udaacutevaacute tzv mitotickyacute index (MI) kteryacute je

daacuten poměrem počtu buněk ktereacute se nachaacutezejiacute ve stadiu mitoacutezy k celkoveacutemu počtu buněk Mitotickyacute

index odraacutežiacute proliferačniacute aktivitu tkaacuteně nebo pletiva Mitotickyacute index zaacutevisiacute na deacutelce trvaacuteniacute mitoacutezy a na

deacutelce interfaacuteze a zpravidla se udaacutevaacute v procentech děliacuteciacutech se buněk k celkoveacutemu počtu sledovanyacutech

buněk

MI []=M

Nmiddot100

kde M hellip počet buněk v mitoacuteze

N hellip počet všech buněk

Profaacuteze

Během profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu endoplasmatickeacuteho retikula a Golgiho aparaacutetu na menšiacute fragmety

v jaacutedru miziacute jadeacuterka Chromozomovaacute vlaacutekna se viacutece spiralizujiacute (kondenzujiacute) a vytvaacuteřejiacute jednotliveacute

chromozomy ktereacute jsou již viditelneacute při pozorovaacuteniacute světelnyacutem mikroskopem (Obr 2B) Každyacute zdvojenyacute

chromozom je tvořen dvěma sesterskyacutemi chromatidami ktereacute jsou propojeny po celeacute deacutelce za pomoci

proteinu kohezinu každaacute chromatida nese specifickou oblast primaacuterniacute konstrikce ndash centromeru

V oblasti centromery vznikaacute na každeacute chromatidě chromozomu složitaacute proteinovaacute struktura ndash

kinetochor

Na počaacutetku profaacuteze se od sebe oddělujiacute centrozomy a pohybujiacute se k opačnyacutem poacutelům buňky Tyto sloužiacute

jako organizaacutetory mikrotubulů z nichž se tvořiacute mitotickeacute (děliacuteciacute) vřeteacutenko Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho

vřeteacutenka zasahujiacute od jednoho poacutelu k ekvatoriaacutelniacute rovině buňky kde se spojiacute a vytvořiacute tzv polaacuterniacute vlaacutekna

Centrozomy jsou pak označovaacuteny jako poacutely děliacuteciacuteho vřeteacutenka

Prometafaacuteze

Ke konci profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu jaderneacute membraacuteny (Obr 2C) Mikrotubuly děliacuteciacuteho vřeteacutenka pak

pronikajiacute do oblasti jaacutedra a spojujiacute se s plně spiralizovanyacutemi chromozomy (kvarterniacute struktura

chromozomu) Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho vřeteacutenka pronikajiacute až k chromozomům a připojujiacute se na

kinetochory v oblasti centromer za vzniku tzv kinetochorovyacutech vlaacuteken V buňce zůstaacutevajiacute i vlaacutekna

kteraacute se nikam nepřipojujiacute a tvořiacute tzv astrosfeacuteru

Metafaacuteze

Během metafaacuteze jsou centrozomy na protějšiacutech poacutelech buňky a určujiacute podeacutelnou osu děleniacute

Chromozomy se tahem kinetochorovyacutech vlaacuteken seskupiacute v ekvatoriaacutelniacute rovině buňky (tzv metafaacutezniacute

destička) a centromery všech chromozomů jsou vyrovnaneacute v řadě v metafaacutezniacute destičce (Obr 2D) Tato

vlaacutekna jsou vzhledem ke sveacute funkci v anafaacutezi označovaacutena jako tažnaacute vlaacutekna

Metafaacuteze je nejvhodnějšiacute faacuteze k určeniacute počtu chromozomů a k jejich identifikaci

126

Anafaacuteze

Anafaacuteze (Obr 2E) je často nejkratšiacutem uacutesekem mitoacutezy Na počaacutetku anafaacuteze dochaacuteziacute k přerušeniacute

propojeniacute mezi chromatidami za pomoci enzymu separasy (proteolytickyacute enzym) jednotliveacute

chromatidy jsou pak tahem děliacuteciacuteho vřeteacutenka posunuty k poacutelům buňky Každaacute chromatida se staacutevaacute

samostatnyacutem chromozomem (dceřinyacute chromozom) Pohyb chromozomů k poacutelům buňky je zajištěn

zkracovaacuteniacutem tedy depolymeraciacute kinetochorovyacutech vlaacuteken centromerou dopředu (anafaacuteze A) současně

se poacutely buňky od sebe vzdalujiacute (anafaacuteze B)

Na konci anafaacuteze majiacute oba poacutely buňky stejneacute a uacuteplneacute sestavy chromozomů

Telofaacuteze

Během telofaacuteze (Obr 2F) je buňka prodlužovaacutena polaacuterniacutemi vlaacutekny a u poacutelů buňky se začiacutenajiacute tvořit

dceřinaacute jaacutedra v miacutestech shromaacutežděniacute chromozomů obnovuje se jadernaacute membraacutena z fragmentů

membraacuteny rodičovskeacute buňky a ostatniacutech čaacutestiacute endoplazmatickeacuteho retikula objevuje se opět jadeacuterko a

rozvolňujiacute se chromatinovaacute vlaacutekna každeacuteho chromozomu

Cytokineze

Děleniacute cytoplasmy a buňky za vzniku dvou dceřinyacutech buněk naacutesleduje kraacutetce po ukončeniacute mitoacutezy U

vyššiacutech rostlin vznikaacute buněčnaacute destička (fragmoplast) od středu k obvodu buňky (centrifugaacutelně) u

živočišnyacutech buněk se plasmatickaacute membraacutena tvořiacute směrem z obvodu dovnitř buňky (centripetaacutelně

zaškrceniacute ryacutehovaacuteniacute) za aktivniacute uacutečasti mikrotubulů

Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů

Chromosomy nejsou v normaacutelniacutem světle viditelneacute protože majiacute stejnyacute lom světla jako cytoplasma Je

však možneacute je zviditelnit použitiacutem specifickyacutech barviv nebo faacutezoveacuteho kontrastu Chromozomy se dobře

barviacute pomociacute acetobarviv což jsou barviva rozpustnaacute v kyselině octoveacute nebo propionoveacute ndash např

acetokarmiacuten laktopropionovyacute orcein acetonigrosin lakmoid atd

Před barveniacutem se nejprve provaacutediacute fixace materiaacutelu a macerace při ktereacute se rozrušiacute středniacute lamela mezi

buňkami takže je pak možneacute preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit do tenkeacute vrstvy a neniacute třeba ho řezat

Fixace se použiacutevaacute nejčastěji alkohol-octovaacute (směs 96 ethanolu a ledoveacute kyseliny octoveacute v poměru 31

ndash Farmerova fixaacutež) macerace se provaacutediacute často směsiacute koncentrovaneacute HCl a 96 ethanolu v poměru 11

přiacutepadně 1M nebo 5M HCl nebo pak enzymaticky působeniacutem pektinas a celulas

Barveniacutem za pomociacute acetobarviv se jasně vybarviacute chromatin a chromozomy cytoplasma se zbarviacute do

růžova

Diacuteky maceraci lze preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit na tenkou vrstvu a připravit tak tzv roztlakovyacute

preparaacutet Je vhodneacute vybrat materiaacutel kde dochaacuteziacute k intenzivniacutemu buněčneacutemu děleniacute jako jsou

meristeacutemy ktereacute se nachaacutezejiacute na vzrostneacutem vrcholu stonku a v kořenoveacute špičce (Obr 3)

V přiacutepadě kdy je třeba chromozomy počiacutetat se před fixaciacute provaacutediacute tzv předpůsobeniacute (nejčastěji

roztoky kolchicinu para-dichlorbenzenu 8-hydroxychinolinu nebo studenou vodou) Předpůsobeniacute

zajistiacute rozrušeniacute děliacuteciacuteho vřeteacutenka zkraacuteceniacute chromozomů chromatidy se od sebe neoddělujiacute Jednotliveacute

chromozomy jsou uvolněny z mitotickeacuteho aparaacutetu tiacutem jsou leacutepe rozloženy v celeacute buňce Zvyacutešiacute se počet

pozorovanyacutech metafaacuteziacute

127

Pro přesnějšiacute identifikaci jednotlivyacutech chromozomů (zvlaacuteště v metafaacutezi) sloužiacute metoda tzv proužkovaacuteniacute

chromozomů (bandings) jejiacutemž principem je diferenciaacutelniacute barveniacute chromatinu (vzniknou viditelneacute

proužky bandy)

Dalšiacute možnostiacute barveniacute chromozomů je barveniacute dle Feulgena diacuteky jemuž se vybarviacute vyacutehradně struktury

obsahujiacuteciacute DNA Pomociacute hydrolyacutezy v HCl se z DNA odštěpiacute purinoveacute baacuteze a na aldehydickeacute skupiny

zbytků deoxyribosy se navaacuteže barvivo ndash bazickyacute fuchsin obsaženeacute v Schiffově reagens

Obr 3 Podeacutelnyacute řez kořenovou špičkou

UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pasteurovy pipety

Preparačniacute jehla

Žiletka

Pinzeta

Mikrozkumavky

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Kořenoveacute špičky cibule kuchyňskeacute (Allium cepa L) nebo hrachu seteacuteho (Pisum sativum L)

05 toluidinovaacute modř nebo Schiffovo reagens

kyselina chlorovodiacutekovaacute o koncentraci 5 moll-1

POSTUP

Po celou dobu praacutece použiacutevejte ochranneacute rukavice

1 Ustřihněte si asi 1 cm dlouheacute kořiacutenky cibule a vložte je do mikrozkumavky

2 Přidejte 5 molmiddotl-1 HCl a nechte působit asi 10 minut při laboratorniacute teplotě

128

3 Oplaacutechněte kořiacutenky destilovanou vodou jeden přeneste na podložniacute skliacutečko a oddělte

kořenovou špičku s meristematickyacutem pletivem zbytek kořene vyhoďte

4 Kořenovou špičku přeneste pinzetou do kapky 05 toluidinoveacute modře (Schiffovo reagens) na

podložniacutem skliacutečku

5 Naacutesledně špičku opatrně přeneste do kapky destilovaneacute vody poteacute kořenovou špičku

přemiacutestěte na noveacute podložniacute skliacutečko přiložte kryciacute skliacutečko a kolmo přitlačte korkovou zaacutetkou

na špičku Opatrně abyste skliacutečkem neposunuli nebo neotočili Pozorujte roztlakovyacute preparaacutet

pod světelnyacutem mikroskopem za využitiacute znalostiacute ziacuteskanyacutech v uacuteloze Zaacuteklady mikroskopovaacuteniacute

6 V 10 zornyacutech poliacutech mikroskopu spočiacutetejte všechny buňky a buňky v mitoacuteze

VYHODNOCENIacute

1 Pozorujte preparaacutety a zakreslete

2 Pokud jste pozorovali buňky v rozdiacutelnyacutech faacuteziacutech mitotickeacuteho děleniacute označte pojmenujte danou

faacutezi do protokolu a stručně popište co se děje s chromozomy

3 Vyacutesledky z bodu 6 postupu zapište do tabulky a stanovte mitotickyacute index

Zorneacute pole Počet buněk

Počet všech buněk v profaacutezi v metafaacutezi v anafaacutezi v telofaacutezi

1

2

3

4

5

6

7

8

6

10

Celkem

Page 5: Katedra biochemie Laboratorní technika

4

Komplexotvorneacute titrace 104

Sraacutežeciacute titrace 104

Oxidačně-redukčniacute titrace 105

Přiacuteprava titračniacutech činidel 105

Vitamiacuten C 106

UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute 108

UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C 109

10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem 112

Světelnaacute mikroskopie 112

Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1) 112

Čiacuteselnaacute apertura 114

Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute 115

Uacutedržba mikroskopu 116

Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt 116

Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu 116

Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu 116

Přiacuteprava tenkyacutech řezů 117

Specifickaacute barveniacute preparaacutetů 117

UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza 118

UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin 119

A Pozorovaacuteniacute průduchů 119

B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu 120

C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny 121

11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus 123

Buněčnyacute cyklus 123

Interfaacuteze 124

Mitoacuteza (M-faacuteze) 125

Cytokineze 126

Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů 126

UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu 127

5

Uacutevod

Laboratorniacute řaacuted

1 Student je před zahaacutejeniacutem praacutece v laboratoři povinen seznaacutemit se s laboratorniacutem řaacutedem

s bezpečnostniacutemi předpisy a s poskytovaacuteniacutem prvniacute pomoci

2 Student je povinen přichaacutezet do laboratoře včas a řaacutedně připraven Musiacute miacutet provedeny potřebneacute

vyacutepočty znaacutet vlastnosti laacutetek se kteryacutemi bude pracovat apod Před zahaacutejeniacutem cvičeniacute vyučujiacuteciacute

ověřuje znalosti studentů Pokud student nemaacute dostatečneacute znalosti k řešeniacute daneacute uacutelohy cvičeniacute

vykonaacute v naacutehradniacutem termiacutenu

3 Každaacute absence musiacute byacutet omluvena Maacute-li student vaacutežneacute osobniacute důvody pro ktereacute se nemůže

zuacutečastnit cvičeniacute sděliacute to vedouciacutemu předem Každaacute zameškanaacute uacuteloha musiacute byacutet nahrazena Na

termiacutenu naacutehradniacuteho cvičeniacute se student dohodne s vedouciacutem cvičeniacute

4 Při praacuteci v laboratoři musiacute miacutet student pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv

5 Studenti pracujiacute ve dvojiciacutech Před zahaacutejeniacutem praacutece zkontrolujiacute podle přiloženeacuteho seznamu

pracovniacute stůl a jeho vybavenost Všechny zaacutevady zjištěneacute před zahaacutejeniacutem praacutece nebo v jejiacutem

průběhu neprodleně hlaacutesiacute vedouciacutemu cvičeniacute

6 Při praacuteci je nutneacute postupovat přesně podle zadaneacute uacutelohy a pokynů vyučujiacuteciacuteho Před použiacutevaacuteniacutem

přiacutestrojů se musiacute student nejprve seznaacutemit s jejich obsluhou

7 Průběh praacutece a dosaženeacute vyacutesledky si každyacute student zaznamenaacutevaacute do protokolaacuterniacuteho sešitu Po

skončeniacute cvičeniacute předložiacute vyacutesledky vedouciacutemu cvičeniacute

8 Naacutesledujiacuteciacute cvičeniacute odevzdaacutevaacute každyacute student vypracovanyacute protokol kteryacute musiacute obsahovat jmeacuteno

studenta studijniacute kombinaci datum naacutezev uacutelohy stručnyacute princip uacutelohy stručnyacute pracovniacute postup

vyacutesledky diskusi a zaacutevěr (tabulky grafy)

9 Po skončeniacute praacutece je student povinen daacutet sveacute pracovniacute miacutesto do pořaacutedku řaacutedně umyacutet sklo a

oplaacutechnout je destilovanou vodou

10 Student smiacute opustit laboratoř až po kontrole dosaženyacutech vyacutesledků a stavu pracovniacuteho stolu

vyučujiacuteciacutem

11 Po skončeniacute praacutece je povinnost uzavřiacutet vodu a vypnout elektrickeacute spotřebiče

12 V laboratoři je zakaacutezaacuteno jiacutest piacutet a kouřit

13 Studenti jsou povinni dodržovat bezpečnostniacute předpisy

14 Praacutece s jedovatyacutemi těkavyacutemi a paacutechnouciacutemi laacutetkami se provaacutediacute pouze ve spuštěneacute digestoři

15 Zvlaacuteštniacute opatrnosti je třeba dbaacutet při manipulaci s otevřenyacutem ohněm hořlavinami žiacuteravinami

a jedovatyacutemi laacutetkami

16 Přiacutepadneacute zaacutevady nedostatky nehody nebo poraněniacute je nutneacute ihned hlaacutesit vyučujiacuteciacutemu a v přiacutepadě

potřeby poskytnout okamžitě prvniacute pomoc

17 Praacutece v chemickeacute laboratoři je zakaacutezaacutena těhotnyacutem anebo kojiacuteciacutem ženaacutem a matkaacutem do konce 9

měsiacutece po porodu Studentka je povinna vedouciacutemu cvičeniacute okamžitě oznaacutemit graviditu kojeniacute či

nedaacutevnyacute porod

6

Bezpečnost praacutece v chemickeacute laboratoři

1 Provaacutedějte pouze praacutece podle pokynů vyučujiacuteciacuteho a pracovniacuteho naacutevodu

2 Seznamte se s rozmiacutestěniacutem hasiciacutech přiacutestrojů a s uacutenikovyacutemi vyacutechody z laboratoře

3 V laboratoři nikdy nejezte nepijte a nekuřte Po skončeniacute praacutece si důkladně umyjte ruce

4 K jiacutedlu a pitiacute (mimo laboratoř) nepoužiacutevejte nikdy chemickeacute sklo

5 Tašky a oblečeniacute uložte do skřiacuteniacute mimo laboratoř

6 Při praacuteci v laboratoři vždy noste pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv

7 Neprovaacutedějte samovolneacute opravy nebo uacutepravy na elektrickeacute instalaci a přiacutestrojiacutech

8 Chemikaacutelie nikdy nezkoušejte uacutesty a neinhalujte vyacutepary

9 Nepipetujte uacutesty

10 Při praacuteci se žiacuteravinami a jinyacutemi nebezpečnyacutemi laacutetkami si chraňte obličej a oči ochrannyacutem štiacutetem

ruce gumovyacutemi rukavicemi

11 Na pracovišti udržujte pořaacutedek a čistotu Dbejte abyste vnějšiacute stěny naacutedob nebo pracovniacute miacutesto

nepotřiacutesnili chemikaacuteliemi

12 Koncentrovaneacute kyseliny a zaacutesady řeďte tak že kyselinu nebo zaacutesadu nalijete tenkyacutem proudem po

tyčince do vody za současneacuteho miacutechaacuteniacute a chlazeniacute

13 Při provaacuteděniacute pokusů ve zkumavkaacutech držte uacutestiacute zkumavek odvraacuteceneacute od obličeje (sveacuteho

i spolupracovniacuteků)

14 Při praacuteci s hořlavinami nesmiacute byacutet v bliacutezkosti otevřenyacute oheň Při destilaci hořlavin je nezbytneacute z okoliacute

odstranit zaacutesobniacute laacutehve hořlavin a kontrolovat průtok vody chladičem Hořlaviny nikdy nezahřiacutevejte

přiacutemyacutem plamenem použiacutevejte laacutezně nebo topnaacute hniacutezda

15 Zvyacutešenou pozornost věnujte hlavně manipulaci s hořlavinami I třiacutedy ktereacute majiacute teplotu vzplanutiacute

do 21degC (aceton ether methanol ethanol benziacuten benzen a toluen)

16 Pokud vypukne požaacuter je každyacute povinen pokusit se ho zdolat vlastniacutemi silami (hasiciacutem přiacutestrojem

improvizovanyacutemi hasiciacutemi prostředky) Je nutno daacutele vypnout elektrickyacute proud a pokusit se

odstranit z okoliacute požaacuteru hořlaveacute laacutetky (zejmeacutena kapaliny) a naacutedoby se stlačenyacutemi plyny Nelze-li

požaacuter zvlaacutednout vlastniacutemi silami je nutneacute neprodleně volat hasiče (tel čiacuteslo 150)

17 Střepy a jineacute odpadky s ostryacutemi hranami musiacute byacutet odklaacutedaacuteny do naacutedob zvlaacutešť k tomu určenyacutech

18 Zbytky jedů a organickyacutech rozpouštědel likvidujte podle pokynů vyučujiacuteciacuteho

19 Při praacuteci s etherem dbejte uacutezkostlivě na bezpečnostniacute opatřeniacute (možnost vzniacuteceniacute i od horkyacutech

součaacutestiacute)

20 V přiacutepadě nehody okamžitě informujte vyučujiacuteciacuteho a poskytněte prvniacute pomoc Vedouciacutemu cvičeniacute

je třeba hlaacutesit i každeacute nepatrneacutem poraněniacute bolesti hlavy hučeniacute v ušiacutech apod Ve všech přiacutepadech

je nutno sepsat protokol o poraněniacute pro přiacutepad pozdějšiacutech komplikaciacute

7

Prvniacute pomoc při nehodě

Při poleptaacuteniacute kůže silnou zaacutesadou nebo kyselinou zasaženeacute miacutesto ihned důkladně omyjte proudem

vody

Při zasaženiacute oka chemikaacuteliiacute ihned oko vyplaacutechněte slabyacutem proudem vody

Při poleptaacuteniacute sliznice v uacutestech proveďte důkladnyacute vyacuteplach uacutest vodou

Při požitiacute louhu se doporučuje piacutet zředěnou kyselinu octovou (05 - 2 gmiddotl-1) při požitiacute kyseliny pijte

suspenzi oxidu hořečnateacuteho nebo hydroxidu hliniteacuteho ve vodě Po požitiacute jedů je charakter prvniacute pomoci

specifickyacute podle druhu otravy doporučuje se vypiacutet aspoň 05 l vody a vyvolat zvraceniacute Vždy je nutneacute

vyhledat odborneacute leacutekařskeacute ošetřeniacute

Hořiacuteciacute oděv haste přikryacutevkou nebo sprchovou vodou Při likvidaci většiacutech plamenů použijte hasiciacute

přiacutestroje Při malyacutech popaacuteleninaacutech ošetřete postiženeacute miacutesto mastiacute na spaacuteleniny

a zakryjte sterilniacutem obvazem Většiacute popaacuteleniny ošetřiacute leacutekař

Při pořezaacuteniacute sklem odstraňte z povrchoveacute raacuteny sklo okoliacute otřete zředěnyacutem peroxidem vodiacuteku (3) a

ovažte sterilniacutem obvazem Většiacute zraněniacute ošetřiacute leacutekař

8

Nebezpečneacute laacutetky v chemickeacute laboratoři

Tab 1 Seznam některyacutech nebezpečnyacutech laacutetek použiacutevanyacutech v tomto cvičeniacute

Naacutezev GHS Prvniacute pomoc

Amoniak GHS05

GHS07

GHS09

Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Benzen GHS02

GHS07

GHS08

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem

množstviacutem vody a myacutedla

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Difenylamin GHS06

GHS08

GHS09

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem

množstviacutem vody a myacutedla

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Dusičnan

střiacutebrnyacute

GHS03

GHS05

GHS09

Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Fenol GHS05

GHS06

GHS08

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem

množstviacutem vody a myacutedla

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Chloroform GHS06

GHS08

Při požitiacute vyvolat zvraceniacute (do 1 hod od požitiacute) po 5 minutaacutech podat 10-

20 rozdrcenyacutech tablet aktivniacuteho uhliacute rozmiacutechanyacutech ve vodě volat leacutekaře

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Methanol GHS02

GHS06

GHS08

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

vyplaacutechnout uacutesta vodou

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Octan

olovnatyacute

GHS08

GHS09

Při požitiacute volejte leacutekaře konzultujte nutnost leacutekařskeacuteho ošetřeniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Žiacuteraviny

obecně

(kyseliny

louhy)

GHS05 Při požitiacute nevyvolaacutevat zvraceniacute vyplaacutechnout uacutesta

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

9

Laboratorniacute sklo

Mezi laboratorniacute sklo se řadiacute veškeryacute skleněnyacute materiaacutel se kteryacutem se setkaacutevaacutete v chemickeacute laboratoři

Laboratorniacute sklo maacute vysokou odolnost k mineraacutelniacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem Z fyzikaacutelniacutech vlastnostiacute skla

je nejdůležitějšiacute jeho tepelnaacute roztažnost Obecně majiacute skla měknouciacute při vyššiacutech teplotaacutech většiacute

odolnost proti naacutehlyacutem tepelnyacutem změnaacutem V laboratoři se můžete setkat předevšiacutem se třemi druhy skla

1) Sklo měkkeacute ndash sodno-draselno-vaacutepenateacute se použiacutevaacute na vyacuterobu naacutedobiacute ktereacute neniacute vystavovaacuteno

tepelneacutemu namaacutehaacuteniacute Maacute velkyacute koeficient roztažnosti takže nesnese koliacutesaacuteniacute teploty Musiacute se

zahřiacutevat nebo ochlazovat velmi opatrně Maacute niacutezkyacute bod taacuteniacute a proto se daacute snadno roztavit

v plamenu nad kahanem Změkleacute sklo se pak daacute lehce opracovaacutevat

2) Sklo tvrdeacute ndash borosilikaacutetoveacute sloužiacute na vyacuterobu skleněneacuteho naacutedobiacute ktereacute se může zahřiacutevat nad

plamenem Zhotovuje se z něj veškereacute varneacute a odměrneacute sklo Borosilikaacutetoveacute sklo maacute

nazelenalou barvu a vyznačuje se odolnostiacute proti praskaacuteniacute vysokyacutem bodem taacuteniacute a vysokou

chemickou odolnostiacute Nejběžnějšiacute obchodniacute značky jsou Sial Simax Duran či Pyrex

3) Sklo křemenneacute ndash se vyznačuje vysokou chemickou a tepelnou odolnostiacute Je však velice křehkeacute

a využiacutevaacute se pouze ke zhotovovaacuteniacute speciaacutelniacutech naacutedob a zařiacutezeniacute např kyvet pro

spektrofotometrii (propouštiacute UV zaacuteřeniacute)

Obecnou vlastnostiacute skla je jeho křehkost Zbytečneacutemu praskaacuteniacute zameziacutete řaacutednyacutem uchyceniacutem do svorek

a lapaacuteků s čelistmi s korkovou vyacuteztužiacute popř s navlečenyacutemi gumovyacutemi hadičkami Při praacuteci s agresivniacutemi

laacutetkami či ve vakuu neniacute vhodneacute použiacutevat korek a gumoveacute hadice Zde se pak pracuje se zaacutebrusovyacutem

sklem ktereacute se daacute vzaacutejemně stavebnicově propojovat Zaacutebrusoveacute baňky chladiče teploměry zaacutetky

atd jsou normalizovaneacute Nejčastějšiacute rozměry zaacutebrusů jsou NZ 14515 NZ 2932 NZ 4045 (čiacutesla

znamenajiacute průměr zaacutebrusu v mm v zuacuteženeacute a širšiacute čaacutesti) Praacutece se zaacutebrusy je rychlaacute a pohodlnaacute Zaacutebrusy

je však třeba vždy řaacutedně promazat silikonovou vaselinou aby nedochaacutezelo k jejich bdquozatuhnutiacuteldquo

Vedle skleněneacuteho naacutedobiacute se v chemickeacute laboratoři velice často použiacutevaacute teacutež naacutedobiacute a pomůcek

z porcelaacutenu (třeciacute a odpařovaciacute misky žiacutehaciacute keliacutemky vaacuteženky lžičky Buumlchnerovy naacutelevky aj) Tvrdyacute

chemickyacute porcelaacuten maacute vysokou mechanickou a chemickou odolnost Je citlivyacute na uacutedery a lehce se třiacuteštiacute

hlavně při prudkyacutech změnaacutech teploty Je staacutelyacute proti vzdušneacutemu kysliacuteku i za žaacuteru vodu povrchově nevaacuteže

a je v niacute i za vysokyacutech teplot nerozpustnyacute Chemickyacutem činidlům vzdoruje asi stejně dobře jako chemickeacute

sklo Chemickyacute porcelaacuten může byacutet drsnyacute či glazurovanyacute Glazura jeho vlastnosti nijak vyacuterazně

neovlivňuje

Chemickeacute naacutedobiacute je třeba ihned po praacuteci vyčistit dokud nečistoty a zbytky chemikaacuteliiacute na stěnaacutech ještě

nezaschly Zpravidla si vystačiacutete s postupy znaacutemyacutemi z domaacutecnosti tj použitiacute saponaacutetoveacuteho prostředku

a důkladneacute omytiacute vodou V laboratoři však nezapomeňte na posledniacute krok kteryacutem je řaacutedneacute vyplaacutechnutiacute

destilovanou vodou Pokud na stěnaacutech ulpěly kousky ve vodě nerozpustnyacutech nečistot použijte

mechanickyacutech pomůcek jako jsou kartaacuteče uacutetržky filtračniacuteho papiacuteru nebo jemnyacute piacutesek Toto

mechanickeacute čištěniacute však nesmiacute sklo poškraacutebat i nepatrneacute škraacutebnutiacute může způsobit při zahřiacutevaacuteniacute

prasknutiacute skla Když ani mechanickeacute čištěniacute nevede k odstraněniacute nečistot přichaacuteziacute na řadu chemickeacute

čištěniacute Použijte rozpouštědlo ktereacute čištěnyacute materiaacutel nekoroduje a ve ktereacutem je nečistota rozpustnaacute

Nejčastěji se využiacutevajiacute v laboratoři dostupneacute mineraacutelniacute kyseliny Při teacuteto činnosti dbejte na dodržovaacuteniacute

bezpečnostniacutech předpisů a použiacutevejte ochranneacute pomůcky Vysokou čistiacuteciacute schopnost maacute tzv kyselina

chromsiacuterovaacute což je dichroman sodnyacute rozpuštěnyacute v koncentrovaneacute kyselině siacuteroveacute Sklo se do teacuteto

směsi namočiacute přes noc a raacuteno se pak důkladně oplaacutechne v roztoku detergentu pod tekouciacute vodou

a nakonec ve vodě destilovaneacute Chromsiacuterovaacute směs se po čase vyčerpaacute což se projeviacute zelenyacutem

zbarveniacutem (redukce dichromanu na ion chromityacute) Takovaacute směs je pak maacutelo uacutečinnaacute a musiacute se připravit

novaacute

10

Zvlaacuteštniacute naacuteroky jsou kladeny na sklo použiacutevaneacute v molekulaacuterně biologickeacute laboratoři kde se velice často

pracuje s bakteriaacutelniacutemi kmeny a jinyacutemi mikroorganismy a je velkeacute riziko bakteriaacutelniacute kontaminace

z okoliacute Proto je snaha o to použiacutevat pro manipulaci s těmito organismy pouze sterilniacute plasty na jedno

použitiacute Pokud je nutno použiacutet skleněneacute či jineacute dražšiacute naacutedobiacute musiacute se předem sterilizovat ve speciaacutelniacutech

tlakovyacutech naacutedobaacutech (autoklaacutevech) a naacutesledně vysušit v sušaacuterně na 105C Zvlaacuteštniacute peacuteče je pak

věnovaacutena sklu ktereacute se použiacutevaacute pro manipulaci s RNA Hroziacute totiž nebezpečiacute kontaminace

ribonukleasami což jsou degradačniacute enzymy RNA ktereacute jsou velice stabilniacute a odolaacutevajiacute i běžneacute

sterilizaci Sklo se proto před sterilizaci namaacutečiacute do roztoku jejich inhibitoru diethyl pyrokarbonaacutetu

Laboratorniacute plasty

Vedle laboratorniacuteho skla a porcelaacutenu se v chemickeacute laboratoři můžete čiacutem daacutel tiacutem častěji potkat

s laboratorniacutemi plasty ndash centrifugačniacute zkumavky (falkony) kyvety mikrozkumavky a dalšiacute Tyto plasty

se lišiacute svyacutem složeniacutem proto se vyznačujiacute rozdiacutelnou mechanickou teplotniacute a chemickou odolnostiacute na

což je před použitiacutem daneacuteho plastu braacutet zřetel Nejčastěji se setkaacutete s naacutesledujiacuteciacutemi plasty

1) Polyethylen (PE) je nejznaacutemějšiacutem termoplastem Rozlišujeme dva druhy PE

a LDPE (Low-density PE) ndash staacutelyacute vůči bezkysliacutekatyacutem kyselinaacutem zaacutesadaacutem a soliacutem při

vyššiacutech teplotaacutech se rozpouštiacute v organickyacutech rozpouštědlech nestaacutelyacute vůči aromaacutetům a

chlorovanyacutem uhlovodiacutekům dlouhodobě snese teploty do 80 degC kraacutetkodobě do 95 degC

mechanickeacute vlastnosti si udržuje do -40 degC

b HDPE (High-density PE) ndash vyznačuje se vyššiacute mechanickou pevnostiacute než LDPE lze jej

použiacutet v rozmeziacute teplot -50 degC až 200 degC

Centrifugačniacute zkumavky byacutevajiacute obvykle vyrobeny z LDPE proto je třeba dbaacutet na rozsah teplot

ve kteryacutech pracujete Tyto falkony takeacute obvykle nejde sterilizovat autoklaacutevovaacuteniacutem ale lze je

sterilizovat použitiacutem ethylenoxidu chemicky pomociacute formalinu nebo γ-zaacuteřeniacutem

2) Polypropylen (PP) maacute velmi dobrou chemickou a mechanickou odolnost Plasty z PP lze použiacutet

v rozmeziacute teplo -10 degC až 121 degC lze je autoklaacutevovat sterilizovat ethylenoxidem nebo chemicky

formalinem je třeba braacutet v potaz že při nižšiacutech teplotaacutech PP plast křehne PP plasty jsou

odolneacute vůči olejům organickyacutem rozpouštědlům alkoholům nelze použiacutet na oxidujiacuteciacute kyseliny

xyleny tetrahydronaftalen Z PP se vyraacutebiacute většina centrifugačniacutech zkumavek a mikrozkumavek

3) Polystyren (PS) je poměrně tvrdyacute ale křehkyacute plast citlivyacute na naacuteraz je odolnyacute vůči kyselinaacutem a

zaacutesadaacutem neniacute odolnyacute vůči organickyacutem rozpouštědlům Plasty z PS jsou citliveacute vůči UV-zaacuteřeniacute

maacutelo odolneacute vůči teplotě ndash snesou maximaacutelniacute teplotu do 80 degC při 90 degC měknou staacuternutiacutem

křehnou mohou se vytvořit trhliny Z polystyrenu je vyrobena většina plastů ke kultivaci

mikroorganismů a tkaacuteňovyacutech kultur (Petriho misky kultivačniacute lahve hellip) zkumavky

spektrofotometrickeacute kyvety a dalšiacute Co se spektrofotometrickyacutech kyvet tyacutekaacute ty lze použiacutet pouze

ve viditelneacute čaacutesti spektra

4) Polymethylmetakrylaacutet (PMMA) je relativně drahyacute termoplast maacute dobreacute mechanickeacute

vlastnosti je odolnyacute vůči zředěnyacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem (v koncentrovanyacutech se rozpouštiacute)

rozpouštiacute jej aromatickeacute a chlorovaneacute uhlovodiacuteky estery ketony ethery Tepelně odolnyacute je

PMMA v rozsahu teplot -40 degC až 85 degC maacute niacutezkou povrchovou odolnost snadno se poškraacutebe

(probleacutem zvlaacuteště u spektroskopiiacute) Propustnost PMMA zasahuje i do UV-oblasti proto lze

kyvety z PMMA použiacutevat pro UV-spektroskopii

11

Chemickeacute naacutedobiacute a aparatury

Mezi zaacutekladniacute vybaveniacute každeacute chemickeacute laboratoře patřiacute baňky a kaacutedinky (Obr 1) Kaacutedinky majiacute rovneacute

dno a na horniacutem okraji mohou miacutet zobaacuteček Mohou byacutet i kalibrovaacuteny ale tato kalibrace sloužiacute pouze

k orientačniacutem uacutečelům rozhodně podle niacute nelze odměřovat přesneacute objemy Baňky majiacute tvar členitějšiacute

rozdělenyacute na vlastniacute baňku a hrdlo (Obr 1) Dno mohou miacutet jak rovneacute tak kulateacute ty se pak použiacutevajiacute

hlavně pro praacuteci za sniacuteženeacuteho tlaku Baňky a kaacutedinky jsou převaacutežně tenkostěnneacute jednou z vyacutejimek je

silnostěnnaacute baňka odsaacutevaciacute Sloužiacute k filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku a je určenaacute pouze k tomuto uacutečelu

v žaacutedneacutem přiacutepadě v niacute nelze provaacutedět jakeacutekoliv chemickeacute reakce plnit horkyacutemi kapalinami nebo

zahřiacutevat Baňka konickeacuteho tvaru se nazyacutevaacute Erlenmeyerova (Obr 1) Baňku s postranniacutem tubusem

nazyacutevaacuteme frakčniacute (Obr 1)

Slovem naacutelevka označujeme v laboratoři většiacute počet pomůcek Obyčejneacute naacutelevky sloužiacute k přeleacutevaacuteniacute

kapalin a jednoduchyacutem filtraciacutem (Obr 1) Pro urychleniacute filtrace se použiacutevajiacute naacutelevky s žebrovanyacutem

vnitřniacutem povrchem nebo dlouhyacutem a uacutezkyacutem stonkem Tzv děliacuteciacute naacutelevky (Obr 1) se použiacutevajiacute k řadě

procesů jako je extrakce sušeniacute přikapaacutevaacuteniacute atd Velmi často použiacutevanaacute je Buumlchnerova naacutelevka

vyrobenaacute z porcelaacutenu kteraacute maacute diacuterkovaneacute dno na ktereacute se při filtraci vklaacutedaacute kolečko filtračniacuteho papiacuteru

Podobně vypadajiacute i skleněneacute frity (Obr 1) ktereacute majiacute miacutesto diacuterkovaneacuteho dna sintrovaneacute sklo

propouštějiacuteciacute rozpouštědla Zaacutebrusoveacute laacutehve na čištěniacute plynů se nazyacutevajiacute promyacutevačky Zaacutesobniacute laacutehve

na chemikaacutelie se děliacute podle typu hrdla na reagenčniacute laacutehve se šroubovaciacutem viacutekem sloužiacuteciacute předevšiacutem

k uchovaacutevaacuteniacute kapalin a širokohrdleacute se zaacutebrusovou zaacutetkou tzv prachovnice ve kteryacutech přechovaacutevaacuteme

pevneacute laacutetky K přechovaacutevaacuteniacute malyacutech množstviacute pevnyacutech laacutetek použiacutevaacuteme leacutekovky Protaacutehlaacute

neuzaviacuteratelnaacute skleněnaacute naacutedobka se nazyacutevaacute zkumavka (Obr 1) sloužiacute k provaacuteděniacute chemickyacutech reakciacute

v malyacutech objemech V posledniacute době jsou velmi populaacuterniacute plastoveacute zkumavky se šroubovaciacutem

uzaacutevěrem Naacutedoby podobneacuteho tvaru většinou takeacute šroubovaciacute použiacutevaacuteme k centrifugaci a nazyacutevaacuteme

je kyvety (Obr 1) Byacutevajiacute zhotovovaacuteny většinou z tvrzenyacutech plastů Hodinovaacute skla sloužiacute k přikryacutevaacuteniacute

naacutedob k sušeniacute vaacuteženiacute a přenaacutešeniacute vzorků pevnyacutech laacutetek (Obr 1) Analogicky můžeme využiacutevat i

dvoudiacutelneacute Petriho misky (Obr 1) jež se použiacutevajiacute hlavně pro kultivace mikroorganismů Odpařovaciacute

misky byacutevajiacute většinou vyrobeny z porcelaacutenu (Obr 1) Nejsou vhodneacute k přiacutemeacutemu zahřiacutevaacuteniacute v plamenu

stejně jako misky krystalizačniacute Pro odpařovaacuteniacute roztoku použiacutevaacuteme vždy vodniacute laacutezeň K drceniacute a roztiacuteraacuteniacute

pevnyacutech vzorků sloužiacute třeciacute misky s tloučkem (Obr 1) Jedinyacutem porcelaacutenovyacutem naacutedobiacutem ktereacute snaacutešiacute

přiacutemyacute oheň jsou žiacutehaciacute keliacutemky (Obr 1)

Chemickeacute sklo většinou nepoužiacutevaacuteme samostatně ale sestavujeme ho do různyacutech aparatur např

aparatura na destilaci sublimaci apod Aparatury sestavujeme na kovovyacutech stojanech nebo kovovyacutech

kleciacutech Na svisleacute tyče stojanů a kleciacute připevňujeme kruhy svorky nebo držaacuteky pomociacute svorek (Obr 2)

Na kovoveacute kruhy zpravidla poklaacutedaacuteme azbestoveacute siacuteťky na ktereacute staviacuteme kaacutedinky v přiacutepadě jejich

zahřiacutevaacuteniacute kahanem Kruhy pro zahřiacutevaacuteniacute nikdy nezaměňujeme s kruhy filtračniacutemi ktereacute jsou vyloženy

dřevěnou nebo umělohmotnou vložkou a sloužiacute k drženiacute naacutelevky při filtraci nebo děliacuteciacute naacutelevky při

děleniacute kapalin Kruh na stojanu se často nahrazuje trojnožkou K upevňovaacuteniacute skleněnyacutech součaacutestiacute

maleacuteho průměru použiacutevaacuteme tzv klemy což jsou držaacuteky s malyacutem obvodem ramen Pro uchycovaacuteniacute

chladičů pak použiacutevaacuteme chladičoveacute držaacuteky s velkyacutem rozpětiacutem ramen Klemy a držaacuteky se nesmějiacute nikdy

dotyacutekat skleněnyacutech čaacutestiacute aparatury přiacutemo kovem Byacutevajiacute vyloženy korkem nebo potaženy gumovou

hadiciacute Při sestavovaacuteniacute jakeacutekoli aparatury musiacuteme dbaacutet na to aby v aparatuře nenastalo pnutiacute ktereacute

by při zahřaacutetiacute vedlo k prasknutiacute některeacute ze skleněnyacutech součaacutestiacute Při sestavovaacuteniacute aparatury ze

zaacutebrusoveacuteho skla nikdy neopomeneme zaacutebrusy řaacutedně promazat vazeliacutenou

12

Obr 1 Laboratorniacute naacutedobiacute 1 ndash kaacutedinka s vyacutelevkou 2 ndash kaacutedinka bez vyacutelevky 3 ndash destilačniacute baňka

se zaacutebrusem a kulatyacutem dnem 4 ndash destilačniacute baňka se zaacutebrusem a plochyacutem dnem 5 ndash hruškovitaacute baňka

6 ndash Erlenmeyerova baňka se zaacutebrusem 7 ndash baňka trojhrdlaacute 8 ndash titračniacute baňka 9 ndash frakčniacute baňka

10 ndash baňka odsaacutevaciacute 11 ndash odměrnaacute baňka 12 ndash děliacuteciacute naacutelevka kulovitaacute 13 ndash děliacuteciacute naacutelevka hruškovitaacute

14 ndash naacutelevka s dlouhyacutem stonkem 15 ndash naacutelevka s kraacutetkyacutem stonkem 16 ndash naacutesypka 17 ndash Buumlchnerova

naacutelevka 18 ndash skleněnaacute frita pro vakuovou filtraci 19 ndash promyacutevačka 20 ndash laacutehev se šroubovaciacutem

uzaacutevěrem 21 ndash uacutezkohrdlaacute zaacutebrusovaacute laacutehev 22 ndash zkumavka 23 ndash zkumavka se šroubovaciacutem uzaacutevěrem

24 ndash centrifugačniacute kyveta 25 ndash Petriho miska 26 ndash krystalizačniacute miska 27 ndash odpařovaciacute miska

28 ndash hodinoveacute sklo

13

Obr 2 Sestavovaacuteniacute aparatur A ndash nespraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute spojky B ndash spraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute

spojky C ndash chladičovyacute držaacutek D ndash klema

Zdroje tepla v chemickeacute laboratoři

V laboratořiacutech do kteryacutech je zaveden plyn může jako zdroj pro zahřiacutevaacuteniacute sloužit plynovyacute kahan Kahan

je jednoducheacute zařiacutezeniacute sloužiacuteciacute k tvorbě směsi vzduchu a plynu kteraacute se spaluje a vytvaacuteřiacute na konci

trubice plamen Podle způsobu jakyacutem je k plynu přivaacuteděn a miacutesen vzduch rozlišujeme tři typy kahanů

Bunsenův Tecluho a Meacutekerův Pokud je do plynu přivaacuteděno dostatečneacute množstviacute vzduchu hořiacute

nesviacutetivyacutem plamenem kteryacute je vyacutehřevnějšiacute než plamen sviacutetivyacute jež ziacuteskaacuteme zamezeniacutem přiacutevodu

vzduchu Z toho plyne pravidlo že čiacutem viacutece vzduchu smiacutesiacuteme s plynem tiacutem vyacutehřevnějšiacute plamen

ziacuteskaacuteme U Bunsenova a Meacutekereacuteho kahanu se přiacutevod vzduchu reguluje otaacutečeniacutem pohybliveacuteho

prstence kteryacute odkryacutevaacute nebo zakryacutevaacute otvory v těle kahanu Kahany zapalujeme vždy při uzavřeneacutem

přiacutevodu vzduchu V laboratoři často naraziacuteme i na kahan lihovyacute kteryacute maacute daleko nižšiacute vyacutehřevnost než

kahany plynoveacute Vyacutehodou však je jeho velikost a jednoduchost Lze ho použiacutet všude tam kde

potřebujeme vzorky či chemickeacute reakce jen zahřaacutet Použiacutevaacute se hlavně při zkumavkovyacutech reakciacutech a pro

sterilizaci materiaacutelu při praacuteci s mikroorganismy

V současneacute době se jako hlavniacute zdroje tepla v chemickyacutech laboratořiacutech využiacutevajiacute elektromagnetickeacute

miacutechačky s ohřevem elektrickeacute vařiče a topnaacute hniacutezda Na elektrickyacute vařič poklaacutedaacuteme vždy azbestovou

siacuteťku Topnaacute hniacutezda použiacutevaacuteme hlavně na zahřiacutevaacuteniacute destilačniacutech baněk Topneacute hniacutezdo je elektrickyacute vařič

u ktereacuteho je elektricky vyhřiacutevanaacute speciaacutelniacute tkanina vytvarovanaacute do polokoule tak aby obalila destilačniacute

baňku Existuje několik typů topnyacutech hniacutezd podle velikosti zahřiacutevaneacute baňky U topneacuteho hniacutezda lze

kromě regulace přiacutekonu většinou regulovat i to zda je vyhřiacutevanaacute pouze spodniacute čaacutest baňky nebo baňka

celaacute Při praacuteci s topnyacutemi hniacutezdy je třeba daacutevat pozor na to aby do hniacutezda nevnikla kapalina (voda)

Dojde-li k tomu je třeba přiacutestroj okamžitě odpojit od přiacutevodu napětiacute

Protože každeacute přiacutemeacute zahřiacutevaacuteniacute klade vysokeacute naacuteroky na materiaacutel naacutedob je vyacutehodneacute předaacutevat teplo

zdroje prostřednictviacutem různyacutech laacutezniacute Podle materiaacutelu kteryacute tvořiacute podstatu laacutezně je možneacute děleniacute na

vzdušneacute vodniacute olejoveacute piacuteskoveacute kovoveacute a solneacute Vzdušneacute laacutezně se moc často nepoužiacutevajiacute vzhledem k

tomu že vzduch je ze všech materiaacutelů nejmeacuteně vodivyacute Nejjednoduššiacute formou vzdušneacute laacutezně je praacutezdnaacute

kovovaacute naacutedoba zahřiacutevaacutena kahanem nebo vařičem Nejčastěji použiacutevanaacute je laacutezeň vodniacute kteraacute je vhodnaacute

k zahřiacutevaacuteniacute laacutetek až do bodu varu vody a k destilaci kapalin vrouciacutech přibližně do 80 degC Nejjednoduššiacute

vodniacute laacutezniacute je obyčejnyacute hrnec kteryacute je vyhřiacutevaacuten elektrickyacutem vařičem V laboratoři se lze setkat i se

14

speciaacutelniacutemi vodniacutemi laacutezněmi ktereacute majiacute různě nastavitelneacute otvory pro zahřiacutevaacuteniacute odlišnyacutech velikostiacute

baněk a odpařovaciacutech misek Pro zahřiacutevaacuteniacute nad teplotu varu vody se nejčastěji použiacutevajiacute laacutezně olejoveacute

Naacuteplniacute může byacutet buď olej mineraacutelniacute kteryacute lze použiacutet do teploty 250 degC nebo silikonovyacute použitelnyacute až

do teplot okolo 400 degC Vzhledem k teplotniacute roztažnosti je nutno olejem naplnit naacutedobu sloužiacuteciacute jako

obal laacutezně jen asi do poloviny jinak by při zvyacutešeniacute teploty mohl olej přeteacuteci Při zahřiacutevaacuteniacute je nutno do

olejoveacute laacutezně vždy vložit teploměr a průběžně kontrolovat teplotu aby nedošlo k jejiacutemu přehřaacutetiacute

Obvykle platiacute že teplota laacutezně maacute byacutet o 20-30 degC vyššiacute než žaacutedanaacute teplota reakčniacute směsi Je důležiteacute

aby se do olejoveacute laacutezně nedostala voda Při teplotě nad 100 degC by pak došlo k prskaacuteniacute a pěněniacute oleje

kteryacute by mohl způsobit popaacuteleniny osobě pracujiacuteciacute s laacutezniacute nebo požaacuter Solneacute a kovoveacute laacutezně sloužiacute

k zahřiacutevaacuteniacute nad 300 degC Použiacutevaacute se směs několika soliacute např dusičnan sodnyacute a draselnyacute o bodu taacuteniacute 219

degC a niacutezkotajiacuteciacute slitiny jako je Woodoův kov s bodem taacuteniacute 65 degC Vždy je však důležiteacute vyjmout baňku

před ztuhnutiacutem laacutezně Vyacutehodou těchto laacutezniacute je vysokaacute tepelnaacute vodivost použityacutech materiaacutelů Od

použiacutevaacuteniacute piacutesečnyacutech laacutezni se v dnešniacute době už v podstatě ustoupilo

K žiacutehaacuteniacute a taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek sloužiacute elektrickeacute odporoveacute pece Pro synteacutezy v proudu plynu

nebo reakce ve vakuu užiacutevaacuteme pece trubkoveacute pro žiacutehaacuteniacute v keliacutemciacutech naacutem sloužiacute keliacutemkoveacute piacutecky a pro

taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek pece mufloveacute

Vakuum a jeho zdroje

V laboratorniacute praxi je velmi často třeba pracovat za sniacuteženeacuteho tlaku ndash hlavně při destilaci filtraci či

sušeniacute kde sniacuteženiacute tlaku vyacuterazně ovlivňuje těkavost laacutetek Vakuum je stav uzavřeneacuteho prostoru ve

ktereacutem je tlak plynu nebo paacutery nižšiacute než tlak atmosfeacuterickyacute okolniacuteho prostřediacute

Zařiacutezeniacute vytvaacuteřejiacuteciacute vakuum nazyacutevaacuteme vyacutevěvou V laboratoři se můžeme setkat s vyacutevěvami několika

typů ktereacute se lišiacute tlakem proti ktereacutemu čerpajiacute mezniacute hodnotou vakua a saciacutem vyacutekonem

Nejjednoduššiacutem typem vyacutevěvy je vyacutevěva vodniacute Jednaacute se o zuacuteženou trubici kterou tryskaacute proud vody

V okoliacute uacutestiacute trysky je vzduch strhaacutevaacuten ve směru proudu vody a je zde napojena odvodnaacute hadice kteraacute

se druhyacutem koncem napojuje na evakuovanou aparaturu Vodniacute vyacutevěva pracuje tedy přiacutemo proti

atmosfeacuterickeacutemu tlaku Mezniacute tlak vakua je daacuten tenziacute vodniacute paacutery (pro vodu o teplotě 10 degC to je

1333 Pa) Mezi vodniacute vyacutevěvu a aparaturu vždy zařazujeme pojistnou naacutedobu (promyacutevačku) aby

nedošlo při poklesu tlaku vody v potrubiacute ke vniknutiacute vody do aparatury Vyacutevěvy daacutele mohou byacutet rotačniacute

olejoveacute nebo mechanickeacute jejich konstrukce je již složitějšiacute Zaacutekladniacutem stavebniacutem prvkem rotačniacute

olejoveacute vyacutevěvy je rotor se šoupaacutetkem ktereacute rozděluje prostor mezi rotorem a plaacuteštěm na dvě čaacutesti

Otaacutečeniacutem rotoru se jeden prostor zvětšuje a nasaacutevaacute vzduch a druhyacute prostor se zaacuteroveň zmenšuje a

vzduch je vytlačovaacuten za součinnosti ventilu z vyacutevěvy Hlavniacutem pravidlem při praacuteci s vyacutevěvou je že vždy

po skončeniacute praacutece nejdřiacuteve znovu zavzdušniacuteme aparaturu a až poteacute vypneme zdroj vakua Zabraacuteniacuteme

tiacutem vniknutiacute vody do aparatury či nasaacutetiacute agresivniacutech laacutetek do vyacutevěvy a jejiacute poškozeniacute

Měřeniacute teploty

Pro měřeniacute teploty byla přijata mezinaacuterodniacute teplotniacute stupnice definovanaacute pomociacute bodu tuhnutiacute vody

a varu vody Dalšiacute pevneacute body mezinaacuterodniacute stupnice jsou bod varu siacutery (4446 degC) bod taacuteniacute střiacutebra

(9608 degC) a bod taacuteniacute zlata (10624 degC) Všechny tyto teploty jsou definovaacuteny za atmosfeacuterickeacuteho tlaku

jedneacute atmosfeacutery Teplota se měřiacute teploměry ktereacute mohou byacutet trojiacuteho typu dilatačniacute odporoveacute a

termočlaacutenky

15

Dilatačniacute teploměry využiacutevajiacute roztažnosti kapalnyacutech popřiacutepadě pevnyacutech či plynnyacutech laacutetek Nejčastěji

použiacutevaneacute jsou teploměry rtuťoveacute Dovolujiacute měřit teplotu od -389 degC do 650 degC Pro měřeniacute niacutezkyacutech

teplot se teploměry plniacute toluenem (-80 degC až 100 degC) ethanolem (-100 degC až 70 degC) petroletherem

(-150 degC až 120 degC) či pentanem (-190 degC až 20 degC) Pro vyššiacute teploty se pak použiacutevaacute jako naacuteplň kapalneacute

galium (do 1000 degC) a ciacuten (do 1500 degC)

Odporoveacute teploměry využiacutevajiacute zaacutevislosti odporu vodiče na teplotě Těmito teploměry lze měřit teplotu

s přesnostiacute na tisiacuteciny stupně

Termočlaacutenky jsou založeny na termoefektu ndash dva draacutety ze dvou různyacutech kovů spojeneacute na obou konciacutech

daacutevajiacute vznik elektrickeacuteho proudu jsou-li oba spoje udržovaacuteny na rozdiacutelneacute teplotě Přiacutekladem nejčastěji

použiacutevanyacutech termočlaacutenků jsou člaacutenky měď ndash konstantan (do 600 degC) železo ndash konstantan (do 900 degC) a

platina ndash platinarhodium (do 1600 degC)

Voda v biochemickeacute laboratoři

Vzhledem k tomu že obyčejnaacute tekouciacute voda obsahuje značneacute množstviacute soliacute je pro jakeacutekoliv pokusy

v biochemickeacute laboratoři nepoužitelnaacute Použiacutevaacuteme ji pouze tehdy když nepřichaacuteziacute do styku s ostatniacutemi

reagenciemi (jako rozpouštědlo) např pro chlazeniacute

Zaacutekladniacutem způsobem uacutepravy vody je demineralizace Dřiacuteve byla každaacute biochemickaacute laboratoř vybavena

vlastniacute destilačniacute aparaturou pomociacute ktereacute se opakovanou destilaciacute z vody odstraňovaly nežaacutedouciacute

ionty Tento způsob demineralizace vody (zvlaacuteště pokud bylo třeba připravit většiacute objem takto

upraveneacute vody) byl značně neekonomickyacute proto se začaly použiacutevat aparatury pro čištěniacute vody pomociacute

reverzniacute osmoacutezy Tiacutemto způsobem se z vody odstraniacute většina iontově aktivniacutech laacutetek a křemiacuteku ve

formě SiO2 Demineralizovanaacute voda (často chybně označovanaacute jako destilovanaacute) se v laboratoři použiacutevaacute

spiacuteše jako technickaacute voda pro oplachy přiacutepravu některyacutech roztoků ale pro některeacute speciaacutelniacute uacutečely

nemusiacute byacutet jejiacute čistota vhodnaacute protože staacutele obsahuje některeacute kationty

Pro speciaacutelniacute uacutečely např v laboratoři molekulaacuterniacute biologie kde vadiacute i sebemenšiacute kontaminace vody se

použiacutevaacute voda deionizovanaacute kteraacute se ještě naacutesledně sterilizuje v autoklaacutevu Přiacuteprava deionizovaneacute vody

je založenaacute na kombinaci několika separačniacutech metod vedouciacutech k odstraněniacute jednotlivyacutech skupin

kontaminantů Souprava je většinou složenaacute z diacutelčiacutech separaacutetorů odstraňujiacuteciacutech hrubšiacute nečistoty (filtry)

ionty (iontoměniče) nepolaacuterniacute laacutetky (adsorbent) a jako posledniacute byacutevaacute zapojen membraacutenovyacute filtr

Většina nynějšiacutech aparatur pracuje na principu reverzniacute osmoacutezy Jednotliveacute filtry je však nutno po

několika měsiacuteciacutech provozu vyměňovat a přiacuteprava deionizovaneacute vody proto neniacute levnou zaacuteležitostiacute

Hlavniacutem kriteacuteriem čistoty vody je jejiacute specifickaacute vodivost U běžně destilovaneacute vody se pohybuje okolo

hodnoty 10 Smiddotcm-1 Deionizovanaacute voda pak miacutevaacute tuto hodnotu ještě o řaacuted nižšiacute Připravenaacute destilovanaacute

či deionizovanaacute voda se skladuje převaacutežně v plastovyacutech naacutedobaacutech Skleněneacute naacutedoby nejsou pro

dlouhodobějšiacute uskladněniacute vhodneacute jelikož se do vody zpětně uvolňujiacute některeacute kationty Pokud to

podmiacutenky dovolujiacute je lepšiacute skladovat vodu v chladu a ve tmě čiacutemž se zabraacuteniacute možneacute kontaminaci

autotrofniacutemi mikroorganismy

16

Chemikaacutelie a jejich uchovaacutevaacuteniacute

Jako vyacutechoziacute laacutetky pro praacuteci v laboratoři se použiacutevajiacute většinou průmyslově vyraacuteběneacute chemikaacutelie

opatřeneacute štiacutetkem od vyacuterobce kteryacute udaacutevaacute zaacutekladniacute informace o daneacute chemikaacutelii Ke každeacute chemikaacutelii

naacuteležiacute takeacute bezpečnostniacute list kteryacute musiacute byacutet uložen na pracovišti

Chemikaacutelie jsou dodaacutevaacuteny vyacuterobcem ve vhodneacutem obalu proto je vhodneacute tyto chemikaacutelie daacutele

nerozdělovat do obalů jinyacutech Pokud je to nutneacute vždy použijte vhodnyacute obal a dodržujte zaacutekladniacute

pravidla ndash zvlaacuteště pak důsledneacute označeniacute novyacutech obalů Laacutetky kapalneacute uchovaacutevejte v laacutehviacutech s dvojiacutem

uzaacutevěrem Laacutetky hygroskopickeacute chraňte proti vzdušneacute vlhkosti utěsněniacutem viacutečka např parafilmem

Hydroxidy a jejich roztoky se nesmiacute skladovat v zaacutebrusovyacutech lahviacutech Laacutetky citliveacute na světlo skladujte

v tmavyacutech naacutedobaacutech a ve tmě Skladovaacuteniacute chemikaacuteliiacute v laboratoři maacute svůj pevnyacute řaacuted kteryacute vychaacuteziacute

z bezpečnostniacutech pravidel a proto vždy použiacutevanou chemikaacutelii vracejte na původniacute miacutesto Usnadniacutete

tiacutem i praacuteci kolegům kteřiacute budou s danou chemikaacuteliiacute naacutesledně pracovat Důraz je kladen předevšiacutem na

hořlaviny a laacutetky vyacutebušneacute ktereacute nikdy nesmiacute byacutet uskladněny pohromadě ve většiacutem množstviacute Jedy se

skladujiacute ve speciaacutelniacutech uzamčenyacutech železnyacutech skřiacuteniacutech v uzamčeneacute miacutestnosti Pozor je třeba daacutevat takeacute

na uskladněniacute těkavyacutech laacutetek v uzavřenyacutech prostoraacutech (lednice) je třeba je skladovat tak aby

nedochaacutezelo k uvolňovaacuteniacute jejich par

Na štiacutetku chemikaacutelie je předevšiacutem jejiacute naacutezev sumaacuterniacute vzorec množstviacute čistota a molekulovaacute hmotnost

Daacutele musiacute byacutet uvedeny důležiteacute fyzikaacutelniacute vlastnosti a bezpečnostniacute informace (Obr 3 4) U pevnyacutech

laacutetek byacutevaacute uvedenaacute forma např krystalickyacute (crystalisatum) bezvodyacute (anhydricum) praacuteškovyacute

(pulveratum) Podle rostouciacute čistoty (tzn klesajiacuteciacuteho obsahu nečistot) chemikaacutelie děliacuteme na

1) technickeacute chemikaacutelie

a) suroveacute (crudum)

b) technickeacute (technicum)

c) čištěneacute (purum)

2) čisteacute chemikaacutelie

a) čisteacute (purissimum)

b) pro analyacutezu (pa per analysis) ndash v laboratořiacutech se nejčastěji použiacutevajiacute tyto

c) chemicky čisteacute (purissimum speciale)

Chemikaacutelie o vyššiacute čistotě jsou pak označeny přiacutemo uacutečelem pro kteryacute sloužiacute např pro UV

spektrofotometrii molekulaacuterniacute biologii atd S čistotou chemikaacuteliiacute však prudce roste jejich cena proto

chemikaacutelie o vysokeacute čistotě použiacutevaacuteme jen pro tyto speciaacutelniacute uacutečely a je-li to nezbytně nutneacute

17

Obr 3 Přiacuteklad štiacutetku chemikaacutelie firmy Penta

Obr 4 Vyacutestražneacute symboly nebezpečnosti chemikaacuteliiacute dle Globaacutelniacuteho harmonizovaneacuteho systeacutemu

klasifikace a hodnoceniacute chemikaacuteliiacute

Doporučenaacute literatura Peč P a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Vydavatelstviacute UP Olomouc 2000

Kaacuteš J a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Nakladatelstviacute Olomouc 2000

Ferenčiacutek M a kol Biochemickeacute laboratoacuterne metoacutedy Alfa Bratislava 1981

Prochaacutezka S a kol Fyziologie rostlin Academia Praha 1998

Dey PM a kol Plant Biochemistry Academia Press London 1997

Novaacuteček F Praktikum z rostlinneacute cytologie a histologie se zaacuteklady mikroskopickeacute techniky

Vydavatelstviacute UP Olomouc 1982

Knoz J a Opravilovaacute V Zaacuteklady mikroskopickeacute techniky Vydavatelstviacute MU Brno 1992

Ruzin S E Plant microtechnique and microscopy Oxford University Press 1999

httpwwwuneceorgtransdangerpublighsghs_rev0000files_ehtml - informace o GHS na

straacutenkaacutech Evropskeacute hospodaacuteřskeacute komise OSN

18

1 Zaacutekladniacute uacutekony v biochemickeacute laboratoři

Vaacutehy a vaacuteženiacute

Ke stanoveniacute vaacutehoveacuteho množstviacute laacutetky se v chemickeacute laboratoři použiacutevajiacute vaacutehy Princip vaacuteženiacute je znaacutem

po staletiacute jde o srovnaacutevaciacute metodu kdy se srovnaacutevaacute neznaacutemaacute hmotnost nějakeacuteho předmětu

(navažovaciacute lodička mikrozkumavka se vzorkem) se znaacutemou hmotnostiacute standardu (zaacutevažiacute)

Mechanickeacute zařiacutezeniacute řešilo toto srovnaacuteniacute pomociacute dociacuteleniacute rovnovaacutehy na paacutece a mělo tvar znaacutemyacutech

miskovyacutech vah ktereacute vešly v obecneacute povědomiacute i jako symbol použiacutevanyacute pro zobrazovaacuteniacute spravedlnosti

Až donedaacutevna byly i nejpřesnějšiacute analytickeacute vaacutehy postaveny na stejneacutem principu a vaacuteženiacute obsahovalo

postupneacute přidaacutevaacuteniacute zaacutevažiacute různeacute (i velmi maleacute) velikosti Takovyacute postup byl samozřejmě zejmeacutena pro

začaacutetečniacuteky velmi zdlouhavyacute a možnosti chyb četneacute

V současneacute době patřiacute všechny formy dvoumiskovyacutech vah historii a v laboratoři se setkaacutete vyacutehradně

s vahami jednomiskovyacutemi ktereacute použiacutevajiacute promiacutetaciacute stupnice na stiacuteniacutetko a jsou zapojeny do elektrickeacute

siacutetě Existujiacute dva rozdiacutelneacute typy vah lišiacuteciacute se vaacuteživostiacute tzn maximaacutelniacute hmotnostiacute kterou můžete vaacutežit a

přesnostiacute se kterou na nich můžete hmotnost stanovit

1) Vaacutehy technickeacute majiacute podle provedeniacute vaacuteživost od 100 g do několika kilogramů Přesnost nebyacutevaacute většiacute než 5middot10-2 g

2) Vaacutehy analytickeacute (Obr 1A) majiacute vaacuteživost obvykle 100 g a přesnost v řaacutedu 10-4 g

K orientačniacutemu zjištěniacute hmotnosti předmětů ktereacute budete daacutele vaacutežit přesněji a k zjišťovaacuteniacute vyacutetěžků

čistiacuteciacutech operaciacute se použiacutevajiacute tzv předvaacutežky (Obr 1B) Sloužiacute k vaacuteženiacute předmětů do 200 g s přesnostiacute

01 g V dnešniacute době se už použiacutevajiacute převaacutežně elektronickeacute typy s digitaacutelniacutem displejem Jejich forem

je řada a prochaacutezejiacute staacutele vyacutevojem od jednoduššiacutech s mechanicko-elektrickyacutem sniacutemačem hmotnosti

přes sniacutemače kdy je měřen elektrickyacute signaacutel potřebnyacute k vraacuteceniacute misky po zatiacuteženiacute do nuloveacute polohy

pomociacute servomotorku až k sniacutemačům tenzometrickyacutem

Pro veškereacute vaacuteženiacute platiacute zaacutekladniacute pravidlo chemikaacutelie (kapalneacute ani pevneacute) nesmiacute přijiacutet do přiacutemeacuteho

styku s miskami vah Veškeraacute manipulace s chemikaacuteliemi (přidaacutevaacuteniacute a ubiacuteraacuteniacute) se musiacute provaacutedět

zaacutesadně mimo vaacutehy Přiacutepadneacute nečistoty na vahaacutech je třeba okamžitě odstranit štětečkem

Obr 1 Vaacutehy v biochemickeacute laboratoři A ndash analytickeacute vaacutehy B ndash předvaacutežky

19

Měřeniacute objemu kapalin

K odměřovaacuteniacute objemů kapalin sloužiacute odměrneacute vaacutelce pipety byrety a odměrneacute baňky (Obr 2)

Odměrneacute vaacutelce (Obr 2A) se použiacutevajiacute jen k přibližneacutemu odměřovaacuteniacute kapalin Na přesnějšiacute měřeniacute

objemů se použiacutevajiacute pipety (buď pouze pro určityacute objem Obr 2C nebo děleneacute Obr 2D) a byrety u

nichž je možno kohoutkem nebo pomociacute tlačky regulovat vyteacutekaacuteniacute kapaliny (Obr 2E) Všechny tyto

naacutedoby jsou kalibrovaacuteny na bdquovylitiacuteldquo to znamenaacute že z nich vyteče přesně vyznačenyacute objem Při plněniacute

pipet je třeba vždy dbaacutet na to aby uacutestiacute pipety bylo staacutele ponořeno pod hladinou kapaliny Při jeho

vynořeniacute nad hladinu dochaacuteziacute k nasaacutetiacute vzduchu do pipety Při odečiacutetaacuteniacute je nutno miacutet oko ve stejneacute

uacuterovni se značkou Odečiacutetaacuteme vždy spodniacute okraj menisku

Pro pipetovaacuteniacute kapalin vždy použiacutevaacuteme speciaacutelniacute naacutesadky či gumoveacute baloacutenky nikdy nepipetujeme

uacutesty

Jelikož je pipeta kalibrovaacutena na vylitiacute nikdy se nevyfukuje ale jejiacute obsah se nechaacute pouze vyteacutect a jejiacute

špička se otře o dno nebo o stěnu naacutedobky do ktereacute kapalinu odměřujeme

V současneacute době se v biochemickeacute či molekulaacuterně biologickeacute laboratoři se skleněneacute pipety teacuteměř

nepoužiacutevajiacute plně je nahradily pipety automatickeacute (Obr 2F G) umožňujiacuteciacute přesnějšiacute a pohodlnějšiacute

odměřeniacute daneacuteho objemu Jsou vhodneacute i pro pipetovaacuteniacute mikrolitrovyacutech objemů Automatickeacute pipety

jsou vyraacuteběny pro různeacute rozsahy objemů (nejčastěji 1-5 ml 200-1000 l 20-200 l 2-20 l 05-10 l

a 01-25 l) Objem se nastavuje otočeniacutem šroubu na stupnici Nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny přes

nasaditelnou špičku je ovlaacutedaacuteno piacutestem kteryacute maacute tři polohy ndash klidovou pro nasaacutevaacuteniacute a pro vypouštěniacute

(Obr 3)

Obr 2 Pomůcky k měřeniacute objemů A ndash kalibrovanyacute odměrnyacute vaacutelec B ndash odměrneacute baňky C ndash pipeta D ndash pipeta dělenaacute E ndash byrety F ndash automatickaacute pipeta G ndash automatickaacute pipeta multikanaacutelovaacute

20

Obr 3 Polohy automatickeacute pipety při nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny

A ndash klidovaacute poloha B ndash poloha pro nasaacutevaacuteniacute C ndash poloha pro vypouštěniacute

Byrety sloužiacuteciacute k regulovaneacutemu odběru kapalin při titraciacutech (Obr 2E) jsou skleněneacute trubice opatřeneacute

děliacuteciacutemi značkami Před vyacutetokem je umiacutestěn kohoutek nebo pružnaacute tlačka s hadičkou Některeacute byrety

majiacute pro lepšiacute odečiacutetaacuteniacute objemu zadniacute stěnu z biacuteleacuteho skla s modryacutem pruhem ve středu

Odměrneacute baňky (Obr 2B) stejně jako pyknometry (naacutedobky pro stanovovaacuteniacute hustoty) jsou

kalibrovaacuteny na dolitiacute ndash to znamenaacute že při jejich naplněniacute obsahujiacute praacutevě požadovanyacute objem Hrdlo

odměrnyacutech baněk je poměrně uacutezkeacute po celeacutem obvodu opatřeneacute ryskou I zde je třeba plnit tak aby se

spodniacute okraj menisku dotyacutekal rysky a při plněniacute miacutet oko v uacuterovniacute rysky (Obr 3) Podobně jako odměrneacute

vaacutelce i odměrneacute baňky se vyraacutebějiacute v objemech od 5 ml do 2 l Odměrneacute baňky se použiacutevajiacute k přiacutepravě

roztoků o přesneacute koncentraci Vlastniacute směšovaniacute složek roztoku provaacutediacuteme při ne zcela zaplněneacute baňce

a teprve po uacuteplneacute homogenizaci a vyrovnaacuteniacute teplot (teplota na kterou je baňka kalibrovaacutena je uvaacuteděna

na plaacutešti baňky ndash většinou 20C) opatrně se doplniacute rozpouštědlem po rysku

Obr 4 Odečiacutetaacuteniacute objemu u odměrneacute baňky

A B C

21

Přiacuteprava pufrů a měřeniacute pH

Pufry neboli tlumiveacute roztoky jsou roztoky slabyacutech kyselin a jejich soliacute (konjugovanyacutech zaacutesad) nebo

slabyacutech zaacutesad a jejich soliacute (konjugovanyacutech kyselin) ktereacute jsou schopneacute udržovat stabilniacute hodnotu pH

po přidaacuteniacute kyseliny nebo zaacutesady do systeacutemu

Vyacuteběr vhodneacuteho pufru se řiacutediacute předevšiacutem požadovanou hodnotou pH iontovou silou možnyacutemi

interakcemi s ostatniacutemi komponentami reakčniacute směsi apod Maacute-li miacutet pufr dostatečnou pufračniacute

kapacitu je třeba vybrat takovou slabou kyselinu nebo zaacutesadu jejiacutež pKa se neodlišuje od požadovaneacute

hodnoty pH o viacutece než 1 Pufračniacute kapacita zaacutevisiacute takeacute na celkoveacute koncentraci (molaritě) pufru

Očekaacutevaacutete-li napřiacuteklad že pH roztoku v průběhu reakce bude klesat (např při studiu lipasoveacute reakce

kdy jsou do roztoku uvolňovaacuteny ionty H+ disociaciacute vznikajiacuteciacutech mastnyacutech kyselin) pak zvolte pufr o vyššiacute

koncentraci a s pKa pod hodnotou pH v niacutež začiacutenaacutete pokus

Složeniacute vhodneacuteho pufru lze naleacutezt v laboratorniacutech přiacuteručkaacutech Podle tabulek se smiacutechajiacute přiacuteslušneacute

(obvykle dva) roztoky pro dosaženiacute nominaacutelniacute hodnoty pH Vždy je nutneacute skutečnou hodnotu pH

měřeniacutem ověřit a přiacutepadně ji upravit roztokem kyseliny nebo zaacutesady Jednoduššiacute je připravit pufr

prostou uacutepravou pH roztoku zvoleneacute soli kyseliny nebo baacuteze Pro jeho požadovanou hodnotu vyberete

vhodnou slabou kyselinu nebo zaacutesadu (ev je v naacutevodu pro praacuteci s danyacutem materiaacutelem určena) a

vypočtete navaacutežku tak abyste ziacuteskali potřebnyacute objem pufru o zvoleneacute koncentraci Navaacuteženeacute množstviacute

rozpustiacutete v menšiacutem objemu vody (asi 80 konečneacuteho objemu) Pak nastaviacutete požadovaneacute pH

roztokem silneacute (v některyacutech přiacutepadech i slabeacute) kyseliny či zaacutesady a nakonec doplniacutete vodou na

vypočtenyacute objem Pouze při užitiacute pufrů o viacutece složkaacutech (pokryacutevajiacuteciacutech širokeacute rozmeziacute pH) takto

postupovat nelze musiacute se namiacutechat podle tabulky zkontrolovat a eventuaacutelně upravit pH

Většina pufrů podleacutehaacute mikrobiaacutelniacute kontaminaci proto je pro některeacute uacutečely vhodneacute je konzervovat

(azid toluen thymol) většinou ale stačiacute jejich uchovaacutevaacuteniacute v chladničce bez konzervace Takto je

vhodneacute skladovat jen menšiacute množstviacute připraveneacuteho pufru ktereacute brzy spotřebujete (maximaacutelně do

tyacutedne) Připraviacutete-li si většiacute množstviacute pufru do zaacutesoby uchovaacutevejte ho zmrazenyacute v plastoveacute laacutehvi Před

použitiacutem je nutno rozmrazit celeacute množstviacute pufru a roztok zamiacutechat Po odebraacuteniacute potřebneacuteho objemu

je možneacute zbytek opět zmrazit V přiacutepadě potřeby můžete pufry sterilizovat v autoklaacutevu Při manipulaci

s takto ošetřenyacutemi roztoky musiacuteme dodržovat sterilniacute podmiacutenky a pufr zpětně nekontaminovat např

nesterilniacute špičkou automatickeacute pipety

Hodnotu pH roztoku ovlivňuje jeho ředěniacute zejmeacutena v extreacutemniacutech hodnotaacutech stupnice (pod 3 a nad

11) v rozmeziacute fyziologickyacutech hodnot již meacuteně Proto se raději vyhněte přiacutepravě koncentrovanějšiacutech

zaacutesobniacutech roztoků z nichž se pak ředěniacutem připravuje pracovniacute roztok pH pufru ovlivňuje takeacute teplota

změnou pKa slabeacute kyseliny nebo baacuteze Tabelovaneacute hodnoty pH jsou obvykle vztaženy na 18 20 nebo

25 degC V biochemii se často pracuje za chladu kdy se pH může lišit od hodnoty nastaveneacute při přiacutepravě

pufru za laboratorniacute teploty Např měřeniacute pH zaacutevislosti enzymoveacute reakce by mohlo byacutet viacutece či meacuteně

zkresleno pokud se podstatně lišiacute teplota experimentu od teploty při ktereacute byl pufr připraven

V přiacutepadě nutnosti lze upravit hodnotu pH za přiacuteslušneacute teploty

Běžneacute pufry užiacutevaneacute v biochemickyacutech laboratorniacutech postupech pokryacutevajiacute neutraacutelniacute až miacuterně alkalickou

oblast o pH 60 ndash 90 Některeacute operace se provaacutedějiacute v prostřediacutech viacutece kyselyacutech či bazickyacutech

Nejběžnějšiacute kyseliny a baacuteze užiacutevaneacute k přiacutepravě pufrů v biochemii jsou přehledně uvedeny v tabulce 1

Vedle požadovaneacute hodnoty pH se vyacuteběr složek řiacutediacute takeacute jejich možnyacutemi specifickyacutemi vlivy na reakčniacute

směs Někdy může dojiacutet k vysraacuteženiacute některyacutech komponent směsi pufrem (K+ - chloristanem soli železa

Ca2+ - fosfaacutetem komplexy boraacutetů se sacharidy apod) k interakci složek pufru s biacutelkovinami (Cl- iont

s albuminem) k reakci s analytickyacutemi činidly a k inhibici enzymů (v některyacutech přiacutepadech barbituraacutety)

22

Složky pufru v některyacutech přiacutepadech mohou byacutet využity jako substraacutety (citraacutet acetaacutet) aj

Pro biochemickeacute uacutečely se použiacutevajiacute vedle běžnyacutech anorganickyacutech a organickyacutech laacutetek i speciaacutelniacute kyseliny

a baacuteze vhodneacute pro jejich inertnost k dalšiacutem složkaacutem reakčniacutech směsiacute (viz vysvětlivky pod tabulkou 1)

Koncentrace H+ iontů v roztoku se stanovuje spektraacutelniacutemi či elektrochemickyacutemi metodami Prvniacute z nich

využiacutevajiacute toho že změna pH vyvolaacute v některyacutech organickyacutech sloučeninaacutech (acidobazickyacutech

indikaacutetorech) změnu struktury lišiacuteciacute se spektraacutelniacutemi vlastnostmi (absorpce či fluorescence) Ve druheacutem

přiacutepadě se využiacutevaacute změny elektrochemickeacuteho potenciaacutelu vlivem pH

Nejjednoduššiacute spektraacutelniacute metody měřeniacute pH jsou vizuaacutelniacute metody kdy se sleduje změna zbarveniacute

indikaacutetoru při změně pH K teacuteto změně dochaacuteziacute u jednotlivyacutech indikaacutetorů v určiteacute oblasti pH (nalezneme

v chemickyacutech laboratorniacutech tabulkaacutech) Pro stanoveniacute hodnoty pH musiacuteme vybrat indikaacutetor u ktereacuteho

dochaacuteziacute k barevneacute změně v přesně definovaneacutem intervalu pH Jsou vhodneacute pro indikaci dosaženiacute

požadovaneacute hodnoty pH pro indikaci bodu ekvivalence při acidobazickyacutech titraciacutech kontrolu udržovaacuteniacute

pH apod Použiacutevajiacute se ve formě vodneacuteho či ethanolickeacuteho roztoku (004 - 010 ) kteryacute se přikaacutepne ke

sledovaneacutemu vzorku Pro univerzaacutelniacute použitiacute sloužiacute směsi indikaacutetorů pokryacutevajiacuteciacute svyacutemi barevnyacutemi

přechody celou škaacutelu pH nebo jejiacute čaacutest kteraacute naacutes zajiacutemaacute Užiacutevajiacute se ve formě papiacuterků napuštěnyacutech

přiacuteslušnou směsiacute indikaacutetorů Souprava je doplněna barevnou stupniciacute se kterou porovnaacutevaacuteme

zbarveniacute papiacuterku po namočeniacute do vzorku a ustaacuteleniacute zbarveniacute

Barevnyacute přechod indikaacutetoru můžeme přesněji sledovat pomociacute spektrofotometrickyacutech přiacutestrojů

To umožňuje teacutež kvantifikovat barevnyacute přechod při změně pH (stanoveniacute pKa) Tento způsob však neniacute

běžně užiacutevaacuten je omezen na speciaacutelniacute přiacutepady (např měřeniacute pH uvnitř buněk a organel nebo v

nevodnyacutech rozpouštědlech) Při použitiacute fluorescenčniacutech indikaacutetorů jsme zcela odkaacutezaacuteni na měřeniacute

pomociacute přiacutestrojů ndash fluorimetrů Tento způsob nemaacute vizuaacutelniacute alternativu

Potenciometricky se pH určuje měřeniacutem potenciaacutelu vhodneacute elektrody Prakticky se užiacutevaacute pouze

skleněnaacute elektroda i když se můžete setkat i s elektrodami plastovyacutemi Tělo skleněneacute elektrody je

tvořeno skleněnou trubičkou responsivniacutem elementem je tenkaacute skleněnaacute membraacutena obvykle tvaru

baničky na spodniacutem konci Je naplněna standardniacutem vnitřniacutem roztokem (01 molmiddotl-1 HCl) v němž je

ponořena argentchloridovaacute elektroda (Ag draacutetek pokrytyacute vrstvičkou AgCl) Pro speciaacutelniacute uacutečely mohou

miacutet elektrody různyacute tvar např plocheacute k měřeniacute pH na povrchu gelu jehloveacute mikroelektrody pro

měřeniacute v mikrozkumavkaacutech aj

23

Tab 1 Přehled nejčastěji užiacutevanyacutech pufrů v biochemii

Kyselina Baacuteze Rozsah pH

KH2PO4 K2HPO4 60 ndash 80

HCl Trisa 68 ndash 86

HCl Imidazol 60 ndash 80

MESb NaOH 52 ndash 72

MOPSc NaOH 52 ndash 71

TESd NaOH 65 ndash 85

HEPESe NaOH 65 ndash 85

HCl 55-diethylbarbituran-Na 68 ndash 96

Kys boritaacute Tetraboritan-Na 70 ndash 93

Tricinf NaOH 72 ndash 91

HCl Glycin 11 ndash 37

Glycin NaOH 82 ndash 100

Kys citronovaacute NaOH KOH 22 ndash 62

NaHCO3 Na2CO3 90 ndash 110

Na2HPO4 NaOH 110 ndash 120

a Tris(hydroxymetyl)aminomethan b kyselina 2-(N-morfolino)etansulfonovaacute c kyselina 3-(N-morfolino)propansulfonovaacute d kyselina N-Tris(hydroxymetyl)metyl-2-aminoetansulfonovaacute e kyselina N-2-hydroxyetylpiperazin-Nrsquo-2-etansulfonovaacute f N-Tris(hydroxymetyl)metylglycin

24

Obecneacute zaacutesady praacutece při zachaacutezeniacute s elektrodou

1) S elektrodou manipulujte opatrně Skleněnaacute banička je velmi tenkaacute a křehkaacute Miacutechaacute-li se

měřenyacute roztok dbejte na to aby byla mimo dosah pohybujiacuteciacuteho se miacutechadla (ověřte předem)

To byacutevaacute aktuaacutelniacute při malyacutech objemech vzorku

2) Elektroda nesmiacute vyschnout Po použitiacute ji vždy oplaacutechnutou a lehce osušenou vraťte zpět do

uchovaacutevaciacuteho roztoku (3M KCl pH=70)

3) Před měřeniacutem je nutno přiacutestroj s elektrodou kalibrovat podle pokynů vyacuterobce Elektrodu

vyjměte z uchovaacutevaciacuteho roztoku oplaacutechněte destilovanou vodou odsajte přebytek vody

(filtračniacutem papiacuterem nebo buničitou vatou) a ponořte do standardniacuteho pufru o pH nejbližšiacutem

tomu kteryacute bude miacutet měřenyacute roztok (obvykle byacutevaacute k disposici sada standardniacutech pufrů o pH 4 7

a 9) Nejčastěji se v laboratoři použiacutevaacute kombinovanaacute elektroda zkontrolujte tedy zda je bočniacute

vyacutevod referenčniacute elektrody zcela ponořen pod hladinu Nastavte teplotniacute korekci na teplotu pufru

a kalibračniacutem knofliacutekem nastavte na stupnici nebo digitaacutelniacutem vyacutestupu hodnotu pH standardniacuteho

pufru Elektrodu pak vyjměte a po oplaacutechnutiacute ji ponořte do měřeneacuteho vzorku Jeho pH naacutem ukaacuteže

vyacutechylka či digitaacutelniacute vyacutestup pH-metru Kalibraci je nutno provaacutedět vždy po zapnutiacute přiacutestroje nebo

měniacuteme-li pH měřenyacutech vzorků o viacutece než 1 Teacutež při dlouhodobyacutech měřeniacutech ji občas zkontrolujte

4) Většina dnešniacutech přiacutestrojů vyžaduje kalibraci na dva pufry v tomto přiacutepadě můžete pracovat

v širšiacutem rozmeziacute pH aniž byste vždy znovu museli přiacutestroj kalibrovat Zvolte vhodneacute pufry

ohraničujiacuteciacute oblast ve ktereacute hodlaacutete pracovat Na jeden z nich nastavte vyacutechoziacute hodnotu Po

ponořeniacute elektrod do druheacuteho pufru nastavte jeho hodnotu a to tak že zaacuteroveň nastaviacutete

směrnici zaacutevislosti potenciaacutelu na pH Ta by měla byacutet - 59 mVmiddotpH-1 jejiacute podstatnyacute pokles indikuje

malou citlivost elektrody a je třeba zvaacutežit jejiacute vyacuteměnu event uacutepravu

Přiacuteprava roztoků

Zaacutekladniacutem pravidlem pro jakoukoli přiacutepravu roztoků vzorků pro analyacutezu nebo pro uacutečely preparace

nebo čištěniacute sloučenin je že se rozpouštěnaacute laacutetka přidaacutevaacute do vody a nikdy naopak Při přiacutepravě

odměrnyacutech roztoků se kvantitativně přenaacutešiacute navaacutežka nebo odměřeneacute množstviacute kapaliny do vody kteraacute

zaujiacutemaacute asi ⅓ndashfrac12 objemu baňky Kvantitativniacute přeneseniacute znamenaacute že navaacutežku krystalickeacute laacutetky

sklepnete do maleacute naacutelevky zasunuteacute do hrdla odměrneacute baňky splaacutechnete většiacutem množstviacutem

destilovaneacute vody ze střičky vodou ze střičky daacutele do naacutelevky vydatně oplaacutechnete navažovaciacute lodičku a

nakonec naacutelevku vyplaacutechnete vodou ze střičky po celeacutem vnitřniacutem povrchu Rozpouštěniacute můžete

urychlovat pouze miacutechaacuteniacutem krouživyacutem pohybem celeacute odměrneacute baňky nikdy ne tyčinkou nebo

miacutechadlem Teprve po uacuteplneacutem rozpuštěniacute navaacutežky a vyrovnaacuteniacute teploty baňky s okoliacutem můžete baňku

doplnit po rysku destilovanou vodou (posledniacute kapky přidaacutevejte pipetou) Pokud je laacutetka jejiacutež roztok

připravujete kapalnaacute funkci navažovaciacute lodičky může převziacutet malyacute odměrnyacute vaacutelec kteryacute se pak rovněž

do odměrneacute baňky vyplachuje Pokud kapalnou složku do vody v odměrneacute baňce pipetujete jste

probleacutemů s kvantitativniacutem přeneseniacutem vzorku ušetřeni Po doplněniacute odměrneacute baňky po rysku

nezapomeňte obsah důkladně promiacutechat Naplněnou baňku uzavřete čistou suchou v současneacute době

nejčastěji polyethylenovou zaacutetkou a několikraacutet obraťte dnem vzhůru a zpět Zaacutetku přitom staacutele v hrdle

baňky přidržujte palcem

25

UacuteKOL Č 1 Určete průměrnou hmotnost a chybu měřeniacute vaacuteženeacuteho předmětu

Na analytickyacutech vahaacutech určete hmotnost deseti stejnyacutech předmětů (mikrozkumavka a kyveta) určete

aritmetickou průměrnou hmotnost jednoho předmětu a chybu měřeniacute

POMŮCKY

Kyvety

Mikrozkumavky

Analytickeacute vaacutehy

POSTUP

1 Analytickeacute vaacutehy zapněte tlačiacutetkem ONOFF

2 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte vaacuteženyacute předmět na vaacutehy bočniacute dviacuteřka zavřete Zvažte 10x

mikrozkumavku a 10x kyvetu

3 Hodnotu si zapište (s přesnostiacute na všechna desetinnaacute miacutesta)

4 Postup opakujte pro všechny vaacuteženeacute předměty

VYHODNOCENIacute

Při měřeniacute se můžete dopustit nahodilyacutech a systematickyacutech chyb Zatiacutemco systematickeacute chyby mohou

byacutet zapřiacutečiněny napřiacuteklad nevhodnyacutem postupem při měřeniacute špatnou kalibraciacute apod a nelze je

odstranit opakovanyacutem měřeniacutem za staacutele stejnyacutech podmiacutenek chyby nahodileacute můžete vyacutepočtem

konečneacute hodnoty z dostatečně velkeacuteho počtu měřeniacute z většiacute čaacutesti eliminovat Opakovanyacutem měřeniacutem

se vliv nahodilyacutech chyb zmenšiacute

Do tabulky zapiacutešete všechny vaacutemi naměřeneacute hodnoty a měřenou veličinu (hmotnost) označiacutete A Při

počtu n měřeniacute naměřiacutete postupně hodnoty A1 až An

Průměr nalezenyacutech hodnot Acirc vypočiacutetaacutete dle naacutesledujiacuteciacuteho vzorce

=sum 119860119894

119899119894=1

119899

Čiacutem je n většiacute tiacutem viacutece se hodnota Acirc bliacutežiacute spraacutevneacute hodnotě A

Odchylku každeacuteho měřeniacute od teacuteto středniacute hodnoty označiacutete xi a spočiacutetaacutete ji dosazeniacutem hodnot

do vzorce

119909119894 = 119860119894 minus

Středniacute chybu vyacutesledku (aritmetickeacuteho průměru) vypočiacutetaacutete dosazeniacutem hodnot do naacutesledujiacuteciacuteho

vzorce

120575 = radicsum 119909119894

2119899119894=1

119899 minus 1

Vyacutesledek měřeniacute zapište ve tvaru 119912 = plusmn 120633 Nezapomeňte na jednotky

26

UacuteKOL Č 2 Praacutece s automatickou pipetou

Seznamte se se sadou automatickyacutech pipet a vyzkoušejte si princip na ktereacutem fungujiacute

POMŮCKY

Automatickeacute pipety s rozsahem 1-5 ml 200-1000 microl 20-200 microl

Špičky pro automatickeacute pipety

Kaacutedinky o objemu 25 ml

Kaacutedinka o objemu 250 ml

Předvaacutežky s dostatečnou citlivostiacute přiacutepadně analytickeacute vaacutehy

POSTUP

1 Připravte tři sucheacute 25 ml kaacutedinky

2 Předvaacutežky zapněte tlačiacutetkem ONOFF

3 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte praacutezdnou kaacutedinku č 1 na vaacutehu bočniacute dviacuteřka zavřete

4 Zapište si hmotnost kaacutedinky (všechny desetinnaacute miacutesta)

5 Kaacutedinku odstraňte z vah a pipetujte do niacute pipetou s rozsahem 1-5 ml desetkraacutet 1 ml destilovaneacute

vody

6 Kaacutedinku s vodou zvažte hmotnost kaacutedinky s vodou si zapište (všechna desetinnaacute miacutesta)

7 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 2 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 200 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 400 microl

destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 100-1000 microl

8 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 3 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 100 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 20 microl

destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 20-200 microl

VYHODNOCENIacute

Uvědomte si jakou hustotu maacute destilovanaacute voda a vypočiacutetejte jakeacute hmotnosti by měly miacutet kaacutedinky

s vodou Pokud jste nedosaacutehli požadovaneacute hmotnosti zopakujte pipetovaacuteniacute znovu po konzultaci

s vedouciacutem cvičeniacute

Ziacuteskaneacute hodnoty zapište do tabulky stanovte hmotnost vaacutemi pipetovanyacutech objemů vypočiacutetejte

teoretickou hmotnost všech vaacutemi pipetovanyacutech objemů stanovte procentuaacutelniacute odchylku měřeniacute

27

UacuteKOL Č 3 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku manganistanu draselneacuteho

POMŮCKY

Skleněneacute pipety děleneacute s baloacutenkem

Skleněneacute zkumavky

Stojan na zkumavky

Kaacutedinky 150 ml ndash 2 ks

CHEMIKAacuteLIE

80 roztok manganistanu draselneacuteho

POSTUP

1 Vypočiacutetejte objem 80 roztoku manganistanu draselneacuteho a destilovaneacute vody ktereacute musiacutete

smiacutechat abyste dostali 10 ml 60 40 30 20 a 10 roztoku manganistanu draselneacuteho

Hodnoty zapište do tabulky 2 Vyacutesledky konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute

Tab 2 Ředěniacute manganistanu draselneacuteho

Finaacutelniacute koncentrace KMnO4 60 40 30 20 10

80 KMnO4 [ml]

Destilovanaacute voda [ml]

2 Do pěti skleněnyacutech zkumavek pipetujte vaacutemi vypočiacutetanaacute množstviacute 80 roztoku manganistanu

draselneacuteho a vody K pipetovaacuteniacute použijte skleněnou pipetu s baloacutenkem

28

UacuteKOL Č 4 Přiacuteprava 200 ml 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru o pH 80

POMŮCKY

Elektromagnetickaacute miacutechačka

Magnetickeacute miacutechadlo

Kaacutedinky (250 ml)

Předvaacutežky

Vaacuteženka

Špachtlelžička

Odměrnaacute baňka (200 ml)

Pasteurova pipeta

Naacutelevka

pH metr

CHEMIKAacuteLIE

Tris baacuteze (Tris(hydroxymetyl)aminomethan Mr = 12114)

Koncentrovanaacute kyselina octovaacute

POSTUP

1 Vypočiacutetejte hmotnost Tris baacuteze potřebneacute na přiacutepravu 200 ml pufru o koncentraci 01 molmiddotl-1

2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech

3 Do 250 ml kaacutedinky nalijte přibližně 150 ml destilovaneacute vody naacutesledně do kaacutedinky nasypte

navaacuteženou Tris baacutezi z navažovaciacute lodičky zbytky Tris baacuteze ulpěleacute na vaacutežence splaacutechněte střičkou

s destilovanou vodou do vody v kaacutedince vodu v kaacutedince doplňte přibližně na 180 ml

4 Do kaacutedinky vložte elektromagnetickeacute miacutechadlo a na elektromagnetickeacute miacutechačce miacutechejte roztok

až do jeho uacuteplneacute homogenizace (elektromagnetickou miacutechačku zapnete na praveacute straně přiacutestroje

spiacutenačem OnOff pozor z druheacute strany miacutechačky se většinou zapiacutenaacute zahřiacutevaacuteniacute roztoku)

5 Zapněte pH metr vyjměte elektrodu z obalu s uchovaacutevaciacutem roztokem elektrodu oplaacutechněte

destilovanou vodou zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a ponořte do roztoku Tris baacuteze

tak aby elektroda byla plně ponořena ale zaacuteroveň nebyla ve styku s magnetickyacutem miacutechadlem

ktereacute by ji mohlo poškodit

6 Čekejte než se vaacutem ustaacuteliacute hodnota pH

7 Upravte hodnotu pH na hodnotu 80 pomociacute koncentrovaneacute kyseliny octoveacute Přiacutedavky kyseliny

provaacutedějte pomociacute Pasteurovy pipety za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute roztoku Pokud změna pH po přidaacuteniacute

jedneacute kapky je přiacuteliš velkaacute nařeďte si kyselinu octovou ndash uacuteprava pH se tak zjemniacute

8 Až se hodnota pH stabilizuje (asi jednu minutu je konstantniacute) vyjměte elektrodu řaacutedně ji

oplaacutechněte zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a vraťte ji do roztoku KCl

9 Pufr z kaacutedinky přelijte kvantitativně pomociacute naacutelevky do 200 ml odměrneacute baňky a opatrně doplňte

objem po rysku střičkou s destilovanou vodou

10 Hotovyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve

29

UacuteKOL Č 5 Přiacuteprava 100 ml 02 molmiddotl-1 K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH 70

Některeacute pufry lze připravit smiacutechaacuteniacutem dvou roztoků ndash bazickeacute a kyseleacute složky pufru Takto lze připravit

i K-fosfaacutetovyacute pufr o přesně daneacute koncentraci a pH Poměr bazickeacute a kyseleacute složky pro přiacutepravu

K-fosfaacutetoveacuteho pufru udaacutevaacute Tabulka 3

Tab 3 Přiacuteprava 100 ml 02M K-fosfaacutetoveacuteho pufru

pH

při 25 degC

V (02M K2HPO4)

[ml]

V (02M KH2HPO4)

[ml]

60 123 877

65 315 685

70 610 390

75 840 160

80 947 53

POMŮCKY

Elektromagnetickaacute miacutechačka

Magnetickeacute miacutechadlo

Kaacutedinky (150 ml)

Předvaacutežky

Vaacuteženky

Špachtlelžičky

Odměrneacute baňky (100 ml)

Pasteurova pipeta

Odměrneacute vaacutelce (50 ml 100 ml)

pH metr

CHEMIKAacuteLIE

Dihydrogenfosforečnan draselnyacute (KH2PO4 Mr = 13609 kyselyacute fosforečnan)

Hydrogenfosforečnan draselnyacute (K2HPO4 Mr = 17418 bazickyacute fosforečnan)

Kyselina fosforečnaacute (H3PO4)

Hydroxid draselnyacute (KOH)

POSTUP

1 Vypočiacutetejte hmotnost kyseleacuteho fosforečnanu potřebnou na přiacutepravu 100 ml 02 M roztoku

2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech kvantitativně přeneste do 250 ml

kaacutedinky Fosforečnan rozpusťte v přibližně 150 ml destilovaneacute vody

3 Po uacuteplneacute homogenizaci přelijte roztok do odměrneacute baňky a doplňte objem po rysku střičkou

s destilovanou vodou

4 Analogicky postupujte při přiacutepravě 100 ml 02 M roztoku bazickeacuteho fosforečnanu

5 V 250 ml kaacutedince smiacutechejte vypočteneacute objemy obou fosforečnanů tak abyste ziacuteskali 200 ml 02M

K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH=70

6 Hodnotu pH pufru zkontrolujte pomociacute pH-metru (postup měřeniacute viz předchoziacute uacutekol)

7 Přiacutepadnou odchylku od pH=70 upravte kyselinou fosforečnou nebo hydroxidem draselnyacutem

8 Připravenyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve

30

2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute

Spektrofotometrie v biochemii

Viditelneacute zaacuteřeniacute tvořiacute malyacute uacutesek z oblasti elektromagnetickeacuteho vlněniacute v rozmeziacute deacutelek 400-700 nm

Přilehlaacute oblast rozmeziacute vlnovyacutech deacutelek 200-400 nm se nazyacutevaacute bliacutezkaacute ultrafialovaacute oblast 700-2000 nm

se pak nazyacutevaacute bliacutezkaacute infračervenaacute oblast Celaacute oblast vlnovyacutech deacutelek se takeacute nazyacutevaacute oblastiacute

elektronovyacutech spekter

Obr 1 Spektrum elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute Rozděleniacute spektra elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute

velikost pozorovatelneacuteho objektu v daneacute oblasti

Prakticky v každeacute biologicky zaměřeneacute laboratoři se dnes setkaacutete s přiacutestroji pro měřeniacute spektraacutelniacutech

veličin ve viditelneacute a ultrafialoveacute oblasti tzv spektrofotometry pro registraci spekter v oblasti od 200

(někdy 185 nm) do 700 nebo 1000 nm Neniacute divu vždyť teacuteměř všechny biologicky zajiacutemaveacute laacutetky (kromě

sacharidů) majiacute v teacuteto oblasti kterou označujeme zkratkou UV-VIS (ultraviolet-visible) charakteristickeacute

absorpčniacute paacutesy a jejich koncentraci lze proto většinou poměrně snadno stanovit na zaacutekladě jejich

spektraacutelniacutech vlastnostiacute

Určovaacuteniacute koncentrace roztoků neniacute jedinou možnostiacute využitiacute absorpčniacute spektrofotometrie Již po

několik desetiletiacute je znaacutemo že absorpčniacute vlastnosti zaacutevisiacute na interakci přiacuteslušneacuteho chromoforu s okoliacutem

Z toho vyplyacutevaacute že vlnovaacute deacutelka absorpčniacuteho maxima i intenzita absorpce mohou byacutet ovlivněny řadou

procesů ktereacute biochemika enormně zajiacutemajiacute zde pro ilustraci několik přiacutekladů

Při denaturaci biopolymeru (biacutelkoviny nebo nukleoveacute kyseliny) se měniacute jeho absorpčniacute

spektrum protože chromofory se dostaacutevajiacute do jineacuteho mikroprostřediacute (u biacutelkovin zevnitř globule

do vodneacuteho prostřediacute v DNA z jaacutedra helixu kde těsně interagujiacute se sousedy vodiacutekovyacutemi a

patrovyacutemi interakcemi)

Protože fenolaacutetovyacute ion maacute jineacute vlastnosti než nedisociovanyacute fenol je možneacute ze změny spekter

biacutelkoviny při zvyšovaacuteniacute pH roztoku určit titračniacute křivku tyrosinovyacutech zbytků a z niacute pak usoudit

na jejich lokalizaci v molekule proteinu

Při nekovalentniacute vazbě různyacutech ligandů na biopolymer se často měniacute jejich spektrum to

dovoluje touto metodou určit počet navaacutezanyacutech ligandů a asociačniacute konstantu

31

Odvozeniacute Lambert-Beerova zaacutekona

Interakciacute zaacuteřeniacute s hmotou tj s atomy a molekulami dochaacuteziacute k jeho absorpci tj k přijetiacute kvanta energie

a zvyacutešeniacute energie atomu (molekuly) z původniacuteho zaacutekladniacuteho stavu do stavu excitovaneacuteho Při absorpci

zaacuteřeniacute v oblasti 200-2000 nm dochaacuteziacute převaacutežně k excitaci elektronoveacuteho systeacutemu resp valenčniacutech

elektronů zuacutečastněnyacutech atomů a molekul Vlastniacute interakce zaacuteřeniacute s hmotou se sleduje na absorpčniacutem

spektru tj na zaacuteznamu zaacutevislosti množstviacute absorbovaneacuteho zaacuteřeniacute na jeho vlnoveacute deacutelce

Na spektrofotometrickou kyvetu s optickou drahou I kteraacute obsahuje absorbujiacuteciacute laacutetku dopadaacute světlo

o intenzitě Io Pokles intenzity světla dI v důsledku jeho absorpce vrstvou roztoku o tloušťce dl pak

bude

minus119889119868 = 119896 ∙ 119897 ∙ 119889119897

kde k je konstanta uacuteměrnosti Po separaci proměnnyacutech a integraci (interval 0-I) ziacuteskaacuteme vztah zvanyacute

Lambertův zaacutekon kde I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho z kyvety

log1198680

119868= 119896 ∙ 119897

Analogicky můžeme postupovat při studiu zaacutevislosti poklesu intenzity světla na koncentraci absorbujiacuteciacute

laacutetky při konstantniacute deacutelce kyvety Zde vychaacuteziacuteme z předpokladu že dI bude přes jinou konstantu j

uacuteměrneacute vzrůstu koncentrace dc tedy

minus119889119868 = 119895 ∙ 119897 ∙ 119889119888

Opět integrujeme tentokraacutet v intervalu 0 až c a ziacuteskaacuteme Beerův zaacutekon

log1198680

119868= 119895 ∙ 119888

Veličina Io je intenzita světla ktereacute do kyvety vstupuje a I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho Nabiacuteziacute se

vyjaacutedřit poměr těchto hodnot jako frakci světla pohlceneacuteho v kyvetě tato veličina se pak nazyacutevaacute

transmitance T

119879 =119868

1198680

a často se vyjadřuje v procentech Z fyzikaacutelniacuteho pohledu neniacute přirozenějšiacuteho popisu absorpčniacutech efektů

než pomociacute teacuteto veličiny Ta však byla v posledniacutech letech teacuteměř opuštěna neboť pro praktickeacute

laboratorniacute použiacutevaacuteniacute trpiacute zaacutesadniacutem nedostatkem neniacute přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky

Přiacutemou uacuteměru zajišťuje veličina na leveacute straně obou vyacuteše uvedenyacutech vztahů kteraacute se nazyacutevaacute

absorbance A

119860 = log1198680

119868= log

1

119879

Dřiacuteve se miacutesto bdquoabsorbancerdquo užiacutevalo termiacutenu bdquoextinkcerdquo (označeniacute E) v anglosaskeacute zejmeacutena americkeacute

literatuře toto označeniacute tvrdošiacutejně přežiacutevaacute Evropskyacute čtenaacuteř by si měl byacutet jist že pojmy absorbance a

extinkce (a podobně i absorpčniacute a extinkčniacute koeficient) jsou naprosto ekvivalentniacute

Poněkud jinak je třeba nahliacutežet na pojem optickaacute hustota zkracovanyacute OD nebo OD (optical density)

Prochaacuteziacute-li paprsek kyvetou může byacutet jeho intenzita snižovaacutena i jinyacutemi jevy než absorpciacute (pohlceniacutem

fotonu spojenyacutem s excitaciacute molekuly do vyššiacuteho energetickeacuteho stavu) Pro zeslabeniacute intenzity v

důsledku absorpce je vhodnyacute termiacuten absorbance zde takeacute platiacute (většinou jak je uvaacuteděno daacutele) Beerův

zaacutekon Pokud je však intenzita paprsku zeslabovaacutena napřiacuteklad rozptylem zaacuteřeniacute na velikyacutech čaacutesticiacutech

32

(agregaacutetech molekul při turbidimetrickyacutech měřeniacutech buňkaacutech při proměřovaacuteniacute růstovyacutech křivek

v mikrobiologii apod) je vhodneacute toto zeslabeniacute kvantifikovat jako optickou hustotu Ta je definovaacutena

stejně jako absorbance ale nemaacute přiacutemou souvislost s jevem absorpce

119874119863 = log1198680

119868

Jinyacutemi slovy optickaacute hustota je pojmem nadřazenyacutem kdy jenom v některyacutech přiacutepadech je totožnaacute

s absorbanciacute

Spojiacuteme-li oba vyacuteše uvedeneacute zaacutekony ziacuteskaacuteme jeden z nejznaacutemějšiacutech fyzikaacutelně-chemickyacutech vztahů

zvanyacute Lambertův-Beerův zaacutekon

119912 = 120634 ∙ 119940 ∙ 119949

kde (epsilon) je konstanta uacuteměrnosti odvoditelnaacute z vyacuteše definovanyacutech konstant k aj Jinyacutemi slovy je

to absorbance roztoku o jednotkoveacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky v kyvetě o jednotkoveacute deacutelce

Vzhledem k tomu že jak vyplyacutevaacute z definičniacute rovnice je absorbance bezrozměrnaacute veličina musiacute miacutet

rozměr (deacutelka-1 koncentrace-1) Za jednotkovou deacutelku zde prakticky vždy považujeme 1 cm podle toho

v jakyacutech jednotkaacutech dosazujeme koncentrace nabyacutevaacute pak různyacutech rozměrů

Pokud je koncentrace vyjaacutedřena v jednotkaacutech molmiddotl-1 maacute rozměr cm-1middotlmiddotmol-1 v tom přiacutepadě se jednaacute

o molaacuterniacute absorpčniacute (postaru ještě někdy teacutež extinkčniacute) koeficient Jeho rozměr lze daacutele upravit

vykraacuteceniacutem deacutelkovyacutech jednotek čiacutemž se ziacuteskaacute tvar cm2middotmmol-1 je dobreacute si uvědomit že tento rozměr

je zcela totožnyacute s vyacuteše uvedenyacutem zaacutekladniacutem tvarem a mmol nemaacute nic do činěniacute s milimolaacuterniacute

koncentraciacute Jinyacutem zcela ekvivalentniacutem rozměrem je M-1middotcm-1 kde M označuje molaritu tento

dokonale pochopitelnyacute tvar je užiacutevaacuten zejmeacutena v anglosaskeacute literatuře

Až doposud byla uvažovaacutena přiacutetomnost jedineacute absorbujiacuteciacute laacutetky ve zkoumaneacutem roztoku tento stav je

však u reaacutelnyacutech vzorků spiacuteše vyacutejimečnyacute Většinou je přiacutetomno několik laacutetek ktereacute absorbujiacute při daneacute

vlnoveacute deacutelce Měřenaacute absorbance je pak součtem všech diacutelčiacutech absorbanciacute

Určovaacuteniacute koncentrace roztoků pomociacute absorpčniacute spektrofotometrie

Jak je patrno z definice absorbance při jejiacutem měřeniacute je třeba znaacutet intenzity (nebo leacutepe světelneacute toky)

dvou paprsků tzv referenčniacuteho (srovnaacutevaciacuteho ndash I0) jenž nebyl oslaben absorpciacute a měrneacuteho (I) kteryacute

prošel kyvetou se vzorkem Podle způsobu měřeniacute se spektrofotometry děliacute na jednopaprskoveacute a

dvoupaprskoveacute přiacutepadně spektrofotometry na principu diod-array-detectors

Jednopaprskoveacute přiacutestroje majiacute jedinou optickou draacutehu (viz Obr 2A) Paprsku se nejdřiacuteve postaviacute do

cesty referenčniacute vzorek (v laboratorniacute mluvě zvanyacute blank) a množstviacute světla jež jiacutem prošlo je

zaregistrovaacuteno jako Io poteacute je do optickeacute draacutehy umiacutestěn měřenyacute vzorek zaregistruje se I a z obou uacutedajů

je vypočtena absorbance Na staršiacutech a jednoduššiacutech přiacutestrojiacutech tohoto typu se nastavujiacute dva

parametry při zacloněneacutem paprsku se kompenzuje tzv temnyacute tok kteryacute detekčniacute zařiacutezeniacute poskytuje i

v situaci kdy na něj žaacutedneacute světlo nedopadaacute (označeniacute bdquo0ldquo souvisiacute s nulovou transmitanciacute při

zacloněneacutem paprsku) poteacute se do paprsku umiacutestiacute referenčniacute vzorek jehož absorbance je z definice

nulovaacute (100 transmitance) Toto nastaveniacute je nutno provaacutedět pro každou vlnovou deacutelku a proto se

přiacutestroje tohoto typu nepoužiacutevajiacute pro měřeniacute spekter U moderniacutech přiacutestrojů se zaacutevislost Io na vlnoveacute

33

deacutelce pro referenčniacute vzorek uložiacute do paměti a po změřeniacute teacuteto zaacutevislosti pro vzorek (I) se vypočtou

hodnoty absorbanciacute pro všechny vlnoveacute deacutelky

Dvoupaprskoveacute přiacutestroje majiacute odděleny draacutehy pro referenčniacute paprsek a pro měřenyacute vzorek (viz Obr

2B) V každeacutem okamžiku proto mohou registrovat I i Io a vypočiacutetat absorbanci Tyto přiacutestroje obvykle

poněkud dražšiacute dovolujiacute velmi snadno měřit různeacute typy diferenčniacutech spekter a miacutevajiacute i lepšiacute optickeacute

parametry (monochromatičnost světla)

Spektrofotometry na principu diod-array-detectors (DAD) Tato koncepce se objevila v polovině 80

let minuleacuteho stoletiacute Ostatniacute spektrofotometry majiacute monochromaacutetor umiacutestěn před kyvetovyacutem

prostorem takže vzorkem prochaacuteziacute pouze vybraneacute (bdquomonochromatickeacuteldquo) světlo ktereacute je pak přiacutemo

zpracovaacuteno detektorem V DAD přiacutestrojiacutech prochaacuteziacute všechno světlo (polychromatickeacute) vzorkem

a teprve poteacute je rozloženo mřiacutežkou řada světlocitlivyacutech diod pak analyzuje množstviacute světla jednotlivyacutech

vlnovyacutech deacutelek ktereacute prošlo vzorkem respektive referenčniacutem roztokem Toto experimentaacutelniacute

uspořaacutedaacuteniacute maacute sice poněkud nižšiacute kvalitu optickyacutech parametrů (rozlišovaciacute schopnost z hlediska

spektraacutelniacute čistoty) jeho přednostiacute je však rychlost měřeniacute neboť intenzita světla všech vlnovyacutech deacutelek

se sniacutemaacute v jedineacutem okamžiku Proto je toto uspořaacutedaacuteniacute vhodneacute zejmeacutena pro kinetickaacute měřeniacute nebo

jako detektory chromatografickyacutech zařiacutezeniacute (HPLC)

Obr 2 Scheacutemata spektrofotometrů A ndash jednopaprskovyacute spektrofotometr B ndash dvoupaprskovyacute

spektrofotometr

Při stanovovaacuteniacute koncentrace skupiny laacutetek byacutevaacute probleacutemem zvolit vhodnyacute bdquoobecnyacuteldquo standard

Typickyacutem přiacutekladem je zde stanovovaacuteniacute koncentrace proteinů Aromatickeacute postranniacute řetězce biacutelkovin

absorbujiacute v UV oblasti v okoliacute 280 nm Často se voliacute jako standard hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA z angl

bovine serum albumin) jehož absorbance jednoprocentniacuteho roztoku činiacute 68 zastoupeniacute

aromatickyacutech aminokyselin v albuminu je však ve srovnaacuteniacute s většinou biacutelkovin relativně niacutezkeacute a hodnota

jeho specifickeacuteho absorpčniacuteho koeficientu je v bdquorodiněldquo rozpustnyacutech biacutelkovin nepoužitelnaacute Na Obr 3

je srovnaacuteniacute spekter albuminu a imunoglobulinu při stejneacute koncentraci

V biologickeacutem materiaacutelu často komplikuje spektrofotometrickeacute měřeniacute zaacutekal kteryacute nekontrolovaně

zvyšuje turbiditu roztoku jenž se pak přičiacutetaacute ke skutečneacute absorbanci Praacutevě zde by bylo vhodnějšiacute

34

mluvit o optickeacute hustotě jejiacutež vztah ke koncentraci byacutevaacute mnohem komplikovanějšiacute než přiacutemaacute uacuteměrnost

Beerova zaacutekona Dobryacutem vodiacutetkem pro posouzeniacute zda turbidita vyacuteznamně ovlivňuje změřenou

absorbanci při daneacute vlnoveacute deacutelce je tvar absorpčniacuteho spektra křivka by měla poměrně rychle klesat

k nule zatiacutemco v zakalenyacutech vzorciacutech klesaacute mnohem pomaleji Pokud je tiacutemto způsobem zjištěn zaacutekal

(pro biacutelkoviny neniacute u 330 nm OD nulovaacute) je nutno pokusit se vliv zaacutekalu na měřenou absorbanci

nějakyacutem způsobem sniacutežit Např pro biacutelkoviny se odčiacutetaacute registrovanaacute bdquoabsorbanceldquo u 330 nm od

měřeneacute absorbance v maximu u 280 nm

Jak bylo ukaacutezaacuteno absorbance při určiteacute vlnoveacute deacutelce je součtem absorbanciacute všech přiacutetomnyacutech

absorbujiacuteciacutech laacutetek Při studiu roztoků biologicky aktivniacutech laacutetek se maacutelokdy objevuje situace že by

v inkriminovaneacute oblasti spektra (zejmeacutena v UV) absorbovala jedinaacute složka roztoku V tom přiacutepadě je

nutneacute velmi opatrně posoudit zda dalšiacute absorbujiacuteciacute laacutetky neovlivňujiacute stanoveniacute Proto byacutevaacute velmi

vhodneacute nespokojovat se s měřeniacutem absorbance při jedineacute vlnoveacute deacutelce ale proměřit vždy relevantniacute

zaacutevislost absorbance na vlnoveacute deacutelce (absorpčniacute spektrum) a podle jeho tvaru usoudit zda nějakaacute ciziacute

laacutetka stanoveniacute nerušiacute Typickyacutem probleacutemem tohoto typu je překryv spektra biacutelkoviny přiacuteměsiacute

nukleovyacutech kyselin ktereacute majiacute diacuteky vysokeacutemu obsahu aromaacutetů velmi vysokyacute specifickyacute absorpčniacute

koeficient (Obr 3)

Obr 3 Absorpčniacute spektra

1 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (1 mgmiddotml-1) 2 ndash lidskyacute imunoglobulin G (1 mgmiddotml-1) 3 ndash DNA (01 mgmiddotml-1)

optickaacute deacutelka kyvety 1 cm

Kalibračniacute funkce

Kalibraciacute se rozumiacute vztah mezi dvěma veličinami x a y kde veličinou y byacutevaacute měřenyacute signaacutel (absorbance

A potenciaacutel E napětiacute člaacutenku U proud I elektrickyacute odpor Rhellip) a veličina x představuje stav nebo

vlastnost měřeneacuteho systeacutemu (koncentrace c obsah m objem V teplota thellip)

Vztah těchto dvou veličin y=f(x) je definovaacuten matematickyacutem modelem tzv kalibračniacute funkciacute Jak vidno

veličina x je v tomto vztahu nezaacutevislou proměnnou veličina y proměnnou zaacutevislou (tzn že jejiacute hodnoty

jsou zaacutevisleacute na hodnotaacutech veličiny x)

35

Každaacute zaacutevislost dvou nebo viacutece proměnnyacutech může v obecneacutem pohledu vykazovat dvojiacute formu

1) funkčniacute zaacutevislost

- určiteacute hodnotě nezaacutevisle proměnneacute x odpoviacutedaacute vždy jedinaacute určitaacute hodnota zaacutevisle

proměnneacute y jinak řečeno ndash po dosazeniacute x do kalibračniacute funkce ziacuteskaacuteme pouze jednu

hodnotu y

2) statistickaacute zaacutevislost

- pro určitou hodnotu nezaacutevisle proměnneacute x existuje vždy určiteacute pravděpodobnostniacute

rozděleniacute zaacutevisle proměnneacute y (naacutehodneacute veličiny) Toto rozděleniacute je charakterizovaacuteno

předevšiacutem aritmetickyacutem průměrem hodnot y a rozptylem Se změnou hodnoty x se

hodnoty y zaacutekonitě měniacute a měniacute se i aritmetickyacute průměr Funkčniacute zaacutevislost proměnnyacutech

veličin řešiacute regresniacute analyacuteza Posouzeniacute těsnosti rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute y kolem

regresně vypočiacutetaneacute funkce 119910 = 119891(119909) umožňuje korelace

- Zjednodušeně řečeno ndash při dosazeniacute jedneacute hodnoty x do kalibračniacute funkce můžeme

očekaacutevat pouze určiteacute hodnoty y

Vyacutepočet kalibračniacute funkce se provaacutediacute pomociacute regresniacute analyacutezy což je statistickaacute metoda porovnaacuteniacute

metod Pro jednoduchost se v kalibraci se daacutevaacute přednost lineaacuterniacutem zaacutevislostem

Kalibračniacute funkce a stanoveniacute koncentrace pomociacute spektroskopie

Jak již bylo zmiacuteněno kalibračniacute funkce je vyneseniacute zaacutevislosti absorbance (zaacutevislaacute proměnnaacute osa y) na

koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky (nezaacutevislaacute proměnnaacute osa x) Je možneacute volit kteroukoli vlnovou deacutelku až

na vyacutejimky však volba padaacute na vlnovou deacutelku absorpčniacuteho maxima stanovovaneacute laacutetky a to ze dvou

důvodů

1) je zde nejvyššiacute citlivost stanoveniacute

2) přesnost stanoveniacute zde nejmeacuteně zaacutevisiacute na přesnosti nastaveniacute vlnoveacute deacutelky

Kalibračniacute funkci ziacuteskaacuteme z proměřeniacute absorbanciacute kalibračniacutech roztoků (standardů) o znaacutemyacutech

koncentraciacutech a jejich vyneseniacute proti daneacute koncentraci standardu

V tomto přiacutepadě je kalibračniacute funkce popsaacutena obecnou rovniciacute lineaacuterniacute funkce

119910 = 119886 ∙ 119909 + 119887

přičemž yhelliphodnota měřeneacuteho signaacutelu (zde absorbance)

ahellipsklon přiacutemky (směrnice)

xhellipkoncentrace (uvedenaacute na ose x)

bhellipprůsečiacutek funkce s osou y

U lineaacuterniacutech kalibračniacutech funkciacute je koeficient b vyacuteznamnou veličinou ndash jejiacute nenulovaacute hodnota svědčiacute o

konstantniacute soustavneacute chybě pokud je chyba kladnaacute lze ji eliminovat odečteniacutem slepeacuteho pokusu

(blanku) takže analytickyacute signaacutel by měl byacutet nulovyacute při x = 0

Diacuteky znalosti kalibračniacute rovnice lze z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute zpětně dopočiacutetat koncentrace

vzorků

36

Obr 4 Přiacuteklad kalibračniacute zaacutevislosti zjištěneacute po proměřeniacute roztoků kalibračniacutech standardů BSA o

znaacutemyacutech koncentraciacutech

Korelačniacute koeficient R

Korelačniacute koeficient R určuje těsnost rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute veličiny kolem lineaacuterniacute regresniacute

přiacutemky Čiacutem je hodnota korelačniacuteho koeficientu bližšiacute plusmn1 tiacutem je zaacutevislost mezi proměnnyacutemi těsnějšiacute a

tiacutem viacutece se bliacutežiacute přiacutemce

Korelačniacute koeficient tedy nabyacutevaacute hodnot langminus1 1rang Kladnyacutech hodnot nabyacutevaacute pro přiacutemou zaacutevislost

zaacutepornyacutech pro nepřiacutemou zaacutevislost nuloveacute hodnoty značiacute lineaacuterniacute nezaacutevislost Pozor nulovaacute hodnota

korelačniacuteho koeficientu neznamenaacute že jsou na sobě proměnneacute nezaacutevisleacute absolutně pouze tuto

zaacutevislost nelze vyjaacutedřit lineaacuterniacutem vztahem Určeniacute hodnoty koeficientu maacute praktickyacute smysl až při většiacutem

počtu dvojic xi yi

Koeficient determinace R2

Koeficient determinace R2 udaacutevaacute miacuteru kvality zvoleneacuteho regresniacuteho modelu Jeho hodnota se pohybuje

v rozmeziacute lang0 1rang přičemž čiacutem viacutece se jeho hodnota bliacutežiacute k 1 tiacutem kvalitnějšiacute regresniacute model je zvolen

Možneacute probleacutemy

Při pokusech o stanoveniacute koncentrace pomociacute měřeniacute absorbance se mohou vyskytnout různaacute uacuteskaliacute

V dalšiacutem textu budou probraacuteny nejběžnějšiacute přiacutečiny jež vedou k chybaacutem při těchto stanoveniacutech

Zaacutevislost absorbance na koncentraci by měla byacutet přiacutemkovaacute a prochaacutezet počaacutetkem pak je směrnice teacuteto

přiacutemky rovna absorpčniacutemu koeficientu Často se však objevujiacute odchylky od teacuteto nejjednoduššiacute

zaacutevislosti

37

1) Přiacutemka neprochaacuteziacute počaacutetkem

Takovaacute situace je vždy artefaktem při nuloveacute koncentraci laacutetky musiacute byacutet absorbance nulovaacute

Dosti obvyklou chybou je to že při počiacutetačoveacutem vyhodnoceniacute je zvolen nevhodnyacute přiacutemkovyacute

model povolujiacuteciacute nenulovyacute uacutesek na ose y Pokud přiacutemku bdquonelze přinutitldquo aby prochaacutezela

počaacutetkem byacutevaacute chyba v nevhodneacute volbě referenčniacuteho roztoku znečistěneacute referenčniacute kyvetě

apod

2) Zaacutevislost neniacute přiacutemkovaacute

K tomuto jevu dochaacuteziacute v přiacutepadě kdy se laacutetka vyskytuje v několika spektraacutelně odlišitelnyacutech

stavech přičemž koncentrace jednotlivyacutech složek roztoku zaacutevisiacute na celkoveacute koncentraci Jako

typickyacute přiacuteklad se uvaacutedějiacute oligomerniacute rovnovaacutehy kdy oligomer maacute jineacute absorpčniacute spektrum než

monomerniacute jednotky V těchto přiacutepadech kdy neplatiacute Beerův zaacutekon nelze snadno určit

koncentraci z měřeniacute při jedineacute vlnoveacute deacutelce

3) Pokud laacutetka fluoreskuje je čaacutest absorbovaneacuteho světla opět vyzaacuteřena toto světlo při vyššiacutech

hodnotaacutech absorbance zdaacutenlivě snižuje jejiacute hodnotu Zaacutevislost absorbance na koncentraci je pak

zakřivenaacute a limitně se bliacutežiacute k nějakeacute hodnotě

Důležitaacute pravidla při stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku pomociacute kalibračniacute funkce

Rozsah kalibrace koncentrace analytu

Koncentrace analytu by měla spadat do rozsahu kalibrace (pracovniacuteho rozsahu měřeniacute) což je interval

koncentraciacute v němž lze dosaacutehnout požadovaneacute hodnoty přesnosti a pravdivosti měřeniacute Jinak řečeno

koncentrace stanovovaneacute laacutetky by měla spadat do rozsahu koncentraciacute standardů použityacutech pro

sestaveniacute kalibračniacute funkce Pokud je koncentrace mimo rozsah koncentraciacute standardů jsou dvě

možnosti naacutepravy

1) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku vyššiacute než koncentrace standardů je třeba vzorek

vhodně zředit

2) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku nižšiacute než rozsah koncentraciacute standardů je třeba vzorek

vhodnyacutem způsobem zahustit nebo upravit koncentrace kalibračniacutech roztoků a proměřit celou

kalibračniacute křivku znovu

Technickeacute replikaacutety

Pro sniacuteženiacute chyb během stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je vhodneacute měřeniacute proveacutest se stejnyacutem

vzorkem ve viacutece opakovaacuteniacutech ndash hovořiacuteme o technickyacutech replikaacutetech (duplikaacutety triplikaacutety hellip)

Opakovanyacutem měřeniacutem se eliminujiacute chyby způsobeneacute napřiacuteklad nepřesnyacutem pipetovaacuteniacutem reakciacute

Ředěniacute

Pro stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je třeba braacutet v potaz skutečnost zda a jak byl vzorek před

stanoveniacutem zředěn Pokud by došlo k opomenutiacute tohoto faktu byla by stanovena nižšiacute koncentrace

analytu což by mohlo miacutet za naacutesledek neuacutespěch během dalšiacutech analyacutez vzorku

38

UacuteKOL Č 1 Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace roztoku siacuteranu nikelnateacuteho

POMŮCKY

Odměrneacute baňky (5 ml) se zaacutetkami

Kaacutedinky

Pipety špičky

Pasteurova pipeta

Spektrofotometr Lightwave II

Kyveta

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

05 molmiddotl-1 siacuteran nikelnatyacute

Neznaacutemyacute vzorek

POSTUP

1 Vypočiacutetejte objem zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho o koncentraci 05 molmiddotl-1 a objem

destilovaneacute vody ktereacute musiacutete smiacutechat abyste ziacuteskali 5 ml roztoků o koncentraciacutech 0025 molmiddotl-1

005 molmiddotl-1 01 molmiddotl-1 02 molmiddotl-1 a 03 molmiddotl-1 Hodnoty zapište do tabulky a konzultujte

s vedouciacutem cvičeniacute

Tab č 1 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho

Finaacutelniacute koncentrace NiSO4 [molmiddotl-1] 0025 005 01 02 03

05 molmiddotl-1 NiSO4 [ml]

Destilovanaacute voda [ml]

2 Do odměrnyacutech baněk o objemu 5 ml pipetujte vypočteneacute množstviacute zaacutesobniacuteho roztoku Roztoky

v baňkaacutech doplňte po značku destilovanou vodou (použijte Pasteurovu pipetu) uzavřete a dobře

promiacutechejte

3 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte možnost Wavescan (3)

Nastavte rozsah vlnovyacutech deacutelek od 600 do 800 nm a potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK Do

kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu s čistou vodou (blank) kyvetu plňte přibližně do frac34 objemu

4 Před tiacutem než kyvetu vložiacutete do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute

přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem ubrouskem

5 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro vynulovaacuteniacute přiacutestroje

6 Blank z kyvety vylijte a nahraďte 03 molmiddotl-1 roztokem siacuteranu nikelnateacuteho Pro měřeniacute stiskněte

zeleneacute tlačiacutetko

7 V zobrazeneacutem spektru pomociacute šipek najděte absorpčniacute maximum

Sestrojeniacute kalibračniacute křivky

1 Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)

a nastavte ziacuteskanou vlnovou deacutelku při ktereacute měl siacuteran nikelnatyacute nejvyššiacute absorbanci

39

2 Přiacutestroj vynulujte na destilovanou vodu a proměřte sadu připravenyacutech roztoků nikelnatyacutech iontů

každyacute vzorek změřte ve třech opakovaacuteniacutech Tyto hodnoty budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute

křivky Během měřeniacute je třeba kyvetu mezi jednotlivyacutemi vzorky proplaacutechnout destilovanou vodou

3 Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho roztoku takteacutež ve třech opakovaacuteniacutech

VYHODNOCENIacute

1 U každeacute koncentrace siacuteranu nikelnateacuteho vypočiacutetejte průměrnou hodnotu ze třiacute naměřenyacutech

absorbanciacute

2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet spraacutevně

pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute regresi Z rovnice

kalibračniacute křivky odečtěte koncentraci siacuteranu nikelnateacuteho v neznaacutemeacutem vzorku

UacuteKOL Č 2 Praktickaacute aplikace spektrofotometrie v biochemickeacute laboratoři stanoveniacute

obsahu proteinů Bradfordovou metodou s vazbou barviva Coomassie blue

Stanoveniacute celkoveacute koncentrace proteinů v roztoku je jednou z nejčastějšiacutech analyacutez v biochemickeacute

laboratoři Bradfordova metoda stanoveniacute celkovyacutech proteinů je založena na tvorbě komplexu mezi

proteiny a triarylmetanovyacutem barvivem Coomassie Brilliant blue G250 ktereacute se na proteinoveacute molekuly

vaacuteže dvěma způsoby Trifenylmethanovaacute skupina se vaacuteže na nepolaacuterniacute čaacutesti proteinu a anion

sulfoskupiny na bazickeacute skupiny ve vedlejšiacutech řetězciacutech aminokyselin (arginin a lysin) Po vazbě barviva

na proteiny dochaacuteziacute k barevneacute změně kteraacute je uacuteměrnaacute množstviacute proteinu Reakce je velmi citlivaacute u

albuminu a řady globulaacuterniacutech proteinů Metoda je diacuteky sveacute jednoduchosti a citlivosti široce použiacutevaacutena

Jako kalibračniacute protein se použiacutevaacute hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA) Barevnyacute produkt barviva s proteinem

vykazuje absorpčniacute maximum při 595 nm (absorpčniacute maximum samotneacuteho barviva je 465 nm)

Stanoveniacute obsahu celkovyacutech proteinů Bradfordovou metodou je však rušeno řadou interferujiacuteciacutech

laacutetek ktereacute jsou znaacutemy (detergenty např dodecylsiacuteran sodnyacute Triton X-100 soli) ktereacute se do vzorku

dostaacutevajiacute během precipitace a purifikace a ktereacute narušujiacute tvorbu komplexu barviva s proteiny

LABORATORNIacute POMŮCKY

Vaacuteženka

Špachtlelžička

Analytickeacute vaacutehy

Odměrnaacute baňka (100 ml)

Mikrozkumavky

Zkumavky skleněneacute

Kaacutedinky

Pipety špičky

Spektrofotometr Lightwave II

Kyvety

Vortex

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Bradfordovo činidlo

Hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA)

Neznaacutemyacute vzorek

40

POSTUP

1 Přiacuteprava roztoků

1) Od vyučujiacuteciacuteho si vyžaacutedejte neznaacutemyacute vzorek (vzorek BSA o neznaacutemeacute koncentraci) pro stanoveniacute

koncentrace proteinů Vzorek nechejte rozmrznout volně na stole Před měřeniacutem vzorek

promiacutechejte na vortexu

2) Připravte si 100 ml zaacutesobniacuteho roztoku hověziacuteho seacuteroveacuteho albuminu (zkracovaneacuteho jako BSA) o

koncentraci 100 microgml Navaacutežku albuminu je potřeba spočiacutetat a vyacutesledek konzultovat

s vedouciacutem cvičeniacute Zaacutesobniacute roztok BSA nařeďte přesně do 100 ml odměrneacute baňky

3) Po jeho spraacutevneacutem naředěniacute čaacutest roztoku přelijte z odměrneacute baňky do kaacutedinky z niacutež budete

roztok odebiacuterat při dalšiacute praacuteci

4) Standardy připravte si mikrozkumavky ktereacute si očiacuteslujete viz tabulka niacuteže Do těchto

zkumavek budete pipetovat standard BSA v přiacuteslušnyacutech koncentraciacutech V každeacute

mikrozkumavce se standardem je finaacutelniacute objem 1 ml Standardy promiacutechejte na vortexu

5) Připravte si blank Blankem neboli slepyacutem vzorkem se rozumiacute takovyacute vzorek kteryacute obsahuje

veškeraacute činidla kromě vzorku nebo standardu Miacutesto nich se použiacutevaacute voda resp rozpouštědlo

použiteacute pro rozpuštěniacute standardů Daacutele je zpracovaacutevaacuten jako vzorky nebo kalibračniacute standardy

Tab 2 Koncentrace standardů BSA pro kalibračniacute řadu v rozmeziacute koncentraciacute 0 ndash 100 microgml a postup přiacutepravy danyacutech koncentraciacute ze zaacutesobniacuteho roztoku BSA o koncentraci 100 microgml

Čiacuteslo

zkumavky

Koncentrace

BSA (microgml)

Přiacuteprava standardů (doplniacute student) Celkovyacute

objem (microl)

Objem vody (microl) Objem zaacutesobniacuteho

roztoku BSA (microl)

1 10 1000

2 20 1000

3 30 1000

4 40 1000

5 50 1000

6 60 1000

7 70 1000

8 80 1000

9 90 1000

10 100 1000

2 Stanoveniacute proteinů ve zkumavkoveacutem uspořaacutedaacuteniacute na stolniacutem spektrofotometru

1) Připravte si sadu skleněnyacutech zkumavek pro kalibraci (počet dle počtu kalibračniacutech roztoků)

ktereacute očiacuteslujete stejně jako kalibračniacute roztoky tj 0 (blank) 1 2 3hellip

2) Připravte si skleněneacute zkumavky pro neznaacutemeacute vzorky ktereacute vhodně pojmenujete Každyacute vzorek

budete měřit ve dvou opakovaacuteniacutech (tzv duplikaacutetech)

3) Přiacuteprava blanku do zkumavky napipetujte 500 microl vody (objem je totožnyacute jako pro vzorek nebo

standard) + 500 microl vody

41

4) Přiacuteprava standardů do očiacuteslovanyacutech zkumavek napipetujte 500 microl standardu naředěneacuteho na

přiacuteslušnou koncentraci + 500 microl vody

5) Přiacuteprava vzorku do vhodně pojmenovaneacute zkumavky napipetujte 500 microl neznaacutemeacuteho

připraveneacuteho vzorku + 500 microl vody

6) Do všech připravenyacutech zkumavek napipetujte 2000 microl pracovniacuteho roztoku Bradfordova činidla

7) Po napipetovaacuteniacute všech komponent reakce do přiacuteslušnyacutech zkumavek zkumavky promiacutechejte na

vortexu a nechte je 5 minut inkubovat při laboratorniacute teplotě Měřte do 1 hodiny od ukončeniacute

inkubace

3 Měřeniacute na stolniacutem spektrofotometru

1) Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)

a nastavte vlnovou deacutelku 595 nm

2) Přiacutestroj vynulujte na blank a proměřte sadu připravenyacutech roztoků standardů BSA Tyto hodnoty

budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute křivky

3) Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho vzorku

4) DŮLEŽITEacute Plastoveacute měřiacuteciacute kyvety je nutno po každeacutem měřeniacute proplachovat roztokem 50

etanolu a poteacute destilovanou vodou Barva Coomassie Briliant Blue se vaacuteže na stěny kyvety

takže při nevymytiacute kyvety by dochaacutezelo k velkeacutemu zkresleniacute měřeniacute Při měřeniacute postupujte od

nejnižšiacute koncentrace k nejvyššiacute

VYHODNOCENIacute

1 Z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute standardů BSA vypočtěte průměrnou hodnotu pro danou

koncentraci standardu

2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet

spraacutevně pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute

regresi Z rovnice kalibračniacute křivky stanovte obsah proteinů v neznaacutemeacutem vzorku

42

3 Gelovaacute chromatografie a chromatografie na tenkeacute vrstvě

Chromatografickeacute metody

Současnou praacuteci v biochemickeacutem vyacutezkumu a ve studiu přiacuterodniacutech laacutetek si nelze bez chromatografickyacutech

metod představit Jejich principem je rozdělovaacuteniacute laacutetek mezi stacionaacuterniacute a mobilniacute faacutezi na zaacutekladě

rozdiacutelnyacutech afinit složek k uvedenyacutem faacuteziacutem Mobilniacute faacuteze je buď kapalina nebo plyn stacionaacuterniacute faacuteze

může miacutet velmi různorodou formu např čaacutestečky tuheacute faacuteze tenkaacute vrstva kapaliny na pevnyacutech čaacutesticiacutech

film kapaliny na vnitřniacute straně kapilaacutery atd Objeveniacute chromatografie je připisovaacuteno ruskeacutemu botanikovi

M S Cvětovi (1872-1919) kteryacute rozdělil chloroplastoveacute pigmenty z rostlinnyacutech extraktů na sloupci

uhličitanu vaacutepenateacuteho

Chromatografickeacute metody se mohou dělit podle různyacutech kriteacuteriiacute nejčastějšiacute děleniacute je podle podstaty

procesu zodpovědneacuteho za separaci podle skupenstviacute mobilniacute faacuteze způsobu provedeniacute (sloupcovaacute

tenkovrstevnaacute papiacuterovaacute atd) či podmiacutenek (niacutezkotlakaacute střednětlakaacute nebo vysokotlakaacute kapalinovaacute

chromatografie) Podle podstaty procesu lze chromatografie rozdělit do naacutesledujiacuteciacutech kategoriiacute je však

třeba miacutet na paměti že zejmeacutena při děleniacute biopolymerů (biacutelkovin nukleovyacutech kyselin) se jednaacute často o

kombinaci dvou nebo viacutece separačniacutech principů Napřiacuteklad při rozdělovaciacute chromatografii může

dochaacutezet takeacute k adsorpci proteinu na povrch sorbentu nebo se uplatňuje siacuteťovyacute efekt poreacutezniacutech

sorbentů (gelovaacute permeačniacute chromatografie)

Adsorpčniacute chromatografie

Patřiacute k nejstaršiacutem a nejrozšiacuteřenějšiacutem metodaacutem Pevnyacute adsorbent je obteacutekaacuten vhodnyacutem rozpouštědlem

ktereacute unaacutešiacute analyzovanou směs laacutetek Na povrchu adsorbentu dochaacuteziacute k různě silneacute adsorbci těchto

laacutetek a tiacutem k jejich rozděleniacute Nejčastěji užiacutevanyacutemi adsorbenty jsou laacutetky poacuteroviteacute struktury jako jsou

silikagel Al2O3 CaCO3 hydroxylapatit či aktivniacute uhliacute Při adsorpci na polaacuterniacutech sorbentech hrajiacute největšiacute

uacutelohu interakce typu ion ndash dipoacutel a dipoacutel ndash dipoacutel zatiacutemco u nepolaacuterniacutech sorbentů to jsou převaacutežně van

der Waalsovy siacutely Adsorpčniacute chromatografie může byacutet v provedeniacute sloupcoveacutem (CC ndash column

chromatography) nebo tenkovrstevneacutem (TLC ndash thin layer chromatography)

Zvlaacuteštniacutem přiacutepadem absorpčniacute chromatografie je hydrofobniacute chromatografie biopolymerů (zejmeacutena

proteinů) kteraacute využiacutevaacute jejich schopnosti adsorbovat se na hydrofobniacute skupiny a povrchy Vytěsněniacute

adsorbovanyacutech biopolymerů se provaacutediacute nejčastěji sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely popř přiacutedavkem organickeacuteho

rozpouštědla Jako adsorpčniacute hydrofobniacute materiaacutely se nejčastěji použiacutevajiacute polysacharidoveacute či

polyglykolmethakrylaacutetoveacute matrice s navaacutezanyacutemi alkylovyacutemi řetězci (Sepharosa Spheron)

Rozdělovaciacute chromatografie

Principem je děleniacute laacutetek mezi dvě navzaacutejem nemiacutesitelnaacute nebo omezeně miacutesitelnaacute rozpouštědla a je

charakterizovaacuteno rozdělovaciacute konstantou K kteraacute je rozdiacutelnaacute pro jednotliveacute složky směsi a lišiacute se

pochopitelně i pro různeacute systeacutemy rozpouštědel Volbou složeniacute těchto systeacutemů lze ovlivnit uacutečinnost

rozděleniacute složek směsi Rozdělovaciacute chromatografie je uspořaacutedaacutena tak že jedna z kapalnyacutech faacuteziacute je

zakotvena na inertniacute pevnyacute nosič (silikagel filtračniacute papiacuter křemelina škrob) a staacutevaacute se tak faacuteziacute

stacionaacuterniacute zatiacutemco druhaacute faacuteze ndash mobilniacute ndash přes tuto přeteacutekaacute Laacutetky ze separovaneacute směsi se rozpouštějiacute

mezi obě faacuteze Na pevnyacute nosič se zakotvuje předevšiacutem vodnaacute stacionaacuterniacute faacuteze kteraacute maacute k nosiči vyššiacute

43

afinitu a jako mobilniacute je pak použiacutevanaacute směs organickyacutech rozpouštědel Častou formou rozdělovaciacute

chromatografie je papiacuterovaacute chromatografie (PC ndash paper chromatography) Vyacutevoj novyacutech sorbentů a

automatizace pak daly vzniknout noveacutemu a v současnosti jednomu z nejpoužiacutevanějšiacutech typů

chromatografie ndash vysokouacutečinneacute kapalinoveacute chromatografie (HPLC ndash high performance liquid

chromatography) Při HPLC se pracuje za vysokeacuteho tlaku nazyacutevaacute se takeacute často jako vysokotlakaacute

kapalinovaacute chromatografie a proto umožňuje několikanaacutesobně rychlejšiacute a citlivějšiacute analyacutezy všech typů

laacutetek oproti klasickyacutem sloupcovyacutem metodaacutem

Afinitniacute chromatografie

Je založena na biochemickyacutech interakciacutech jako jsou interakce enzym ndash substraacutet či protilaacutetka ndash antigen

ktereacute probiacutehajiacute s vysokou selektivitou Princip je založen na tom že přiacuteslušnyacute substraacutet či antigen se

chemickou reakciacute navaacuteže na určityacute sorbent kteryacutem se pak naplniacute kolona Enzym nebo protilaacutetka jsou

selektivně vychytaacutevaacuteny z analyzovaneacute směsi a naacutesledně mohou byacutet z kolony vymyty Afinitniacute

chromatografie se kupřiacutekladu využiacutevaacute k čištěniacute protilaacutetek z krevniacuteho seacutera

Chromatografie na iontoměničiacutech

Chromatografie na měničiacutech iontů neboli ionexovaacute chromatografie je určena pro separaci laacutetek

nesouciacutech naacuteboj Při vyacuteměně iontů se ionty ktereacute jsou elektrostaticky vaacutezaacuteny k pevneacutemu a chemicky

inertniacutemu podkladu reversibilně vyměňujiacute za ionty z roztoku

R+A-+B-harrR+B-+A-

R+A- je měnič iontů s navaacutezanyacutem aniontem A- (anex) a B- odpoviacutedaacute aniontům v roztoku Měnič kationtů

(katex) obsahuje zaacuteporně nabiteacute skupiny ktereacute reversibilně vaacutežou kationty Afinita iontů k ionexu neniacute

stejnaacute ale zaacutevisiacute na velikosti naacuteboje a na poloměru hydratovaneacuteho iontu a tento fakt je zaacutekladem

separace laacutetek ionexovou chromatografiiacute Rozdiacutely v naacutebojovyacutech vlastnostech jichž ionexovaacute

chromatografie využiacutevaacute jsou u biologickyacutech laacutetek značneacute proto tiacutemto způsobem lze oddělit i laacutetky jinak

velmi podobnyacutech vlastnostiacute Při vazbě iontu na ionex je však třeba počiacutetat i s dalšiacutemi vlivy a to zejmeacutena

s van der Waalsovyacutemi a polaacuterniacutemi interakcemi Siacutela vazby je takeacute ovlivněna iontovou silou a hodnotou

pH prostřediacute Daacutele je třeba si uvědomit že laacutetky nesouciacute stejnyacute naacuteboj jako ionex nebudou zachyceny

vůbec

Jako chromatografickyacute materiaacutel sloužiacute pro ionexovou chromatografii různeacute inertniacute matrice ktereacute majiacute

na sveacutem povrchu kovalentně navaacutezaneacute kladně nebo zaacuteporně nabiteacute funkčniacute skupiny (anexy ndash

aminoethyl diaminoethyl katexy ndash karboxymethyl) Charakter funkčniacutech skupin pak udaacutevaacute siacutelu ionexu

jejich celkoveacute množstviacute a využitelnost určuje kapacitu ionexu Označeniacute slabeacute středniacute a silneacute ionexy

vyjadřuje stupeň disociace skupin v zaacutevislosti na pH Zatiacutemco silneacute ionexy jsou uacuteplně disociovaacuteny v

širokeacutem rozmeziacute pH disociace slabyacutech ionexů je naopak na pH silně zaacutevislaacute Slabeacute katexy ztraacutecejiacute naacuteboj

při pH pod 6 slabeacute anexy při pH nad 9 Jako matrice se v ionexoveacute chromatografii použiacutevajiacute tři druhy

materiaacutelů syntetickeacute pryskyřice jako je např nejčastěji použiacutevanyacute polystyren zesiacuteťovanyacute

divinylbenzenem celulosa a konečně gely na baacutezi polyakrylamidu dextranů nebo agarosy Hlavniacute faacuteze

ionexoveacute chromatografie jsou ekvilibrace ionexu navaacutezaacuteniacute laacutetek ze vzorku a vymytiacute nenavaacutezanyacutech

složek změna podmiacutenek kteraacute vede k selektivniacute desorpci a konečně regenerace ionexu

44

Gelovaacute chromatografie

Tento typ chromatografie je jednou z nejpoužiacutevanějšiacutech metod v preparativniacute chemii biopolymerů Na

rozdělovaacuteniacute laacutetek při geloveacute chromatografii majiacute rozhodujiacuteciacute vliv rozměry jejich molekul Na poacuteroviteacutem

gelu (takeacute nazyacutevaneacutem molekuloveacute siacuteto) dochaacuteziacute k zadržovaacuteniacute malyacutech molekul tiacutem že pronikajiacute do nitra

čaacutestic gelu (Obr 1) kdežto molekuly ktereacute jsou tak velkeacute že neprojdou poacutery se nezadržujiacute a vymyacutevajiacute

se z kolony rychleji Maleacute molekuly jsou tedy zpomalovaacuteny viacutece než velkeacute a jednotliveacute složky směsi se

uvolňujiacute ze sloupce v pořadiacute klesajiacuteciacute velikosti molekuly (relativniacute molekuloveacute hmotnosti viz Obr 1

Obr 2) Kriteacuteriem rozděleniacute laacutetek je velikost poacuterů v čaacutesticiacutech gelu Gel by neměl obsahovat žaacutedneacute

specificky ani nespecificky adsorbujiacuteciacute skupiny aby nedochaacutezelo k děleniacute laacutetek jinyacutem mechanismem

Jde v podstatě o typ rozdělovaciacute chromatografie v systeacutemu kapalina ndash kapalina kde stacionaacuterniacute faacuteze je

kapalina zakotvenaacute v gelu Stejnaacute kapalina pak tvořiacute mobilniacute faacutezi kteraacute proteacutekaacute mezi čaacutesticemi gelu

V literatuře je možneacute se setkat s různyacutemi naacutezvy pro gelovou

chromatografii Pro oddělovaacuteniacute laacutetek s velmi rozdiacutelnyacutemi

molekulovyacutemi hmotnostmi např při odsolovaacuteniacute biacutelkovin se

použiacutevaacute hlavně termiacuten gelovaacute filtrace Proces separace laacutetek

s bliacutezkyacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi je pak nazyacutevaacuten jako

gelovaacute permeačniacute chromatografie (GPC ndash gel permeasion

chromatography) Často byacutevaacute použiacutevaacuten takeacute termiacuten

kapalinovaacute vylučovaciacute chromatografie kteryacute je z

teoretickeacuteho hlediska asi nejvhodnějšiacute

Jednotliveacute typy gelů lze charakterizovat tzv frakcionačniacutem rozsahem gelu což je rozmeziacute

molekulovyacutech hmotnostiacute nebo velikostiacute molekul v němž jejich změna způsobuje změnu v elučniacutem

objemu (objem mobilniacute faacuteze kteryacute proteče kolonou od naneseniacute vzorku až po dobu kdy je danaacute laacutetka

z kolony vymyacutevaacutena) Nejčastěji použiacutevanyacutem typem gelu jsou Sephadexy

Obr 2 Princip geloveacute chromatografie

Obr 1 Zadržovaacuteniacute čaacutestic v

poacuterech gelu

45

Sephadexy jsou vyraacuteběny z fragmentů dextranu což je polysacharid s relativniacute molekulovou hmotnostiacute

okolo 107 ndash 108 kteryacute vznikaacute ze sacharosy působeniacutem bakterie Leuconostoc mesenterium Dextranovaacute

vlaacutekna se pak zesiacuteťujiacute přiacutečnyacutemi vazbami působeniacutem epichlorhydrinu Stupeň zesiacuteťovaacuteniacute a s tiacutem

souvisejiacuteciacute velikost poacuteru lze pak ovlivnit vzaacutejemnyacutem poměrem epichlorhydrinu a dextranu Jednotliveacute

typy Sephadexů se označujiacute čiacuteslici a piacutesmenem Na odsolovaacuteniacute se nejčastěji použiacutevajiacute Sephadexy s nižšiacutem

čiacuteslem Pro děleniacute laacutetek o vyššiacutech molekulovyacutech hmotnostech pak Sephadexy G-75 G-150 nebo jineacute

značky gelů jako je Sepharosa Sephacryl Bio-gel

Gelovaacute permeačniacute chromatografie se velmi často užiacutevaacute pro stanovovaacuteniacute relativniacute molekuloveacute

hmotnosti makromolekul Před vlastniacute chromatografiiacute daneacuteho vzorku je nutno proveacutest separaci

standardů o znaacutemeacute relativniacute molekuloveacute hmotnosti a z jejich elučniacutech objemů sestrojit zaacutevislost

Většinou je vynaacutešena zaacutevislost retenčniacuteho času na logaritmu molekuloveacute hmotnosti Z retenčniacuteho času

vzorku o neznaacutemeacute hmotnosti kteryacute je separovaacuten za stejnyacutech podmiacutenek jako směs standardů se pak

jednoduše odečte jeho relativniacute molekulovaacute hmotnost Podmiacutenkou je aby vzorek nebyl znečištěn

laacutetkami o přibližně stejneacute molekuloveacute hmotnosti ktereacute zkreslujiacute retenčniacute čas vzorku Důležiteacute je takeacute

vhodneacute zvoleniacute typu gelu tak aby se do jeho frakcionačniacuteho rozsahu vešly všechny standarty a

samozřejmě i vzorek Na Obr 3 je znaacutezorněn elučniacute profil směsi standardů na koloně Superosy 12 HR

použiacutevaneacute v systeacutemu FPLC (fast protein liquid chromatography)

Odsolovaacuteniacute roztoků biopolymerů pomociacute geloveacute chromatografie (gelovaacute filtrace) byacutevaacute často vhodnějšiacute

než dialyacuteza a to předevšiacutem z časovyacutech důvodů Odsolovaacuteniacutem nestabilniacutech biopolymerů dialyacutezou

dochaacuteziacute často k jejich denaturaci praacutevě z důvodu časoveacute naacuteročnosti procesu Použiacutevaacute se nejčastěji

Sephadex G-25 pro odsolovaacuteniacute biopolymerů s relativniacute molekulovou hmotnostiacute nad 30 000 je pak

vhodnějšiacute Sephadex G-50 Důležitaacute je takeacute deacutelka kolony při většiacutech objemech nanaacutešeneacuteho vzorku je

pak nutno uacuteměrně zvyšovat deacutelku naacuteplně v koloně tak aby se během průtoku směs niacutezko a

vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek stačila od sebe oddělit Obecně se udaacutevaacute že při geloveacute chromatografii by

měl činit objem nanaacutešeneacuteho vzorku maximaacutelně 1-2 z celkoveacuteho objemu kolony Pro gelovou

chromatografii se proto použiacutevajiacute kolony 75 cm dlouheacute a často i delšiacute

Obr 3 Typickyacute chromatogram směsiacute proteinů na koloně Superosy 12 HR

1 ndash protilaacutetka IgG (Mr = 160000) 2 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (Mr = 67000) 3 - β-laktoglobulin

(Mr = 37000) 4 ndash cytochrom c (Mr = 12400) 5 ndash vitamiacuten B12 (Mr = 1 355) 6 ndash cytidin (Mr = 246)

46

Chromatografie na koloně

Při sloupcoveacute chromatografii (chromatografie na koloně) je chromatografickyacute materiaacutel umiacutestěn do

chromatografickeacute kolony (skleněnaacute nebo kovovaacute trubice) a vytvořiacute tak sloupec na němž probiacutehaacute děleniacute

Po aplikaci vzorku na kolonu dochaacuteziacute vlivem toku mobilniacute faacuteze k pohybu jednotlivyacutech složek kolonou a

k jejich separaci Naacuteplň kolony je různaacute podle toho o jakyacute typ chromatografie se jednaacute Kolony je možneacute

naplnit v laboratoři nebo lze zakoupit kolony již naplněneacute ktereacute jsou dodaacutevaacuteny řadou firem To platiacute

zejmeacutena o kolonaacutech pro chromatografickeacute techniky kdy děleniacute probiacutehaacute za zvyacutešeneacuteho tlaku (HPLC) na

sorbentech s velmi malyacutem průměrem čaacutestic (několik mikronů) a spraacutevneacute naplněniacute kolony je jedniacutem z

rozhodujiacuteciacutech faktorů pro kvalitu separace laacutetek Hlavniacute podmiacutenkou je aby kolona byla naplněna

kontinuaacutelně a naacuteplň byla v celeacute sveacute deacutelce kompaktniacute bez jakyacutechkoliv heterogenit Moderniacute zařiacutezeniacute

pro kapalinovou sloupcovou chromatografii se sklaacutedaacute z rezervoaacuterů mobilniacutech faacuteziacute daacutevkovače vzorku

kolony s chromatografickyacutem materiaacutelem čerpadel (popř gradientoveacuteho mixeru) detektoru měřiacuteciacuteho

eluaacutet ndash vyteacutekajiacuteciacute mobilniacute faacutezi (spektrofotometr refraktometr hmotnostniacute spektrometr) jiacutemače frakciacute

a vyacutestupu analyzovanyacutech dat (zapisovač počiacutetač)

Charakteristickou veličinou pro každou separovanou laacutetku je elučniacute objem nebo elučniacute čas označovanyacute

VR resp tR Elučniacute objem představuje celkovyacute proteklyacute objem mobilniacute faacuteze od naneseniacute rozdělovaneacute

laacutetky na kolonu po dosaženiacute maximaacutelniacute koncentrace teacuteto laacutetky v eluaacutetu Elučniacute čas je pak analogicky

doba od naacutestřiku po maximum elučniacute křivky daneacute laacutetky Elučniacute objem VR může byacutet ještě daacutele

charakterizovaacuten jako součet VRacute tj skutečnyacute elučniacute objem a VM mrtvyacute objem kolony

119881119877 = 119881119877acute + 119881119872

Mrtvyacute objem kolony se daacute charakterizovat jako celkovyacute objem kteryacute v koloně zaujiacutemaacute mobilniacute faacuteze

Experimentaacutelně se daacute určit tak že se na kolonu aplikuje inertniacute laacutetka kteraacute neniacute na koloně zadržovaacutena

žaacutednyacutemi silami a jejiacute elučniacute objem se pak rovnaacute mrtveacutemu elučniacutemu objemu (Obr 4)

Obr 4 Elučniacute profil při sloupcoveacute kapalinoveacute chromatografii VM ndash mrtvyacute elučniacute objem VR1 a VR2 elučniacute

objemy laacutetek 1 a 2

Chromatografie na tenkeacute vrstvě

Chromatografie na tenkeacute vrstvě (TLC thin layer chromatography) se nejčastěji provaacutediacute u adsorpčniacute

přiacutepadně u rozdělovaciacute a ionexoveacute chromatografie TLC se použiacutevaacute předevšiacutem pro analyacutezu zkoumaneacute

směsi v menšiacute miacuteře pak pro preparativniacute uacutečely Hlavniacute využitiacute maacute TLC při separaci nepolaacuterniacutech laacutetek

Pro TLC se použiacutevajiacute sypaneacute vrstvy (např oxid hlinityacute celulosa) ktereacute jsou však kvůli mechanickeacute

stabilitě meacuteně vhodneacute než vrstvy liteacute Vrstva adsorbentu je nanaacutešena na podložku ve stejnoměrneacute

vrstvičce pomociacute skleněneacute tyčinky s gumovyacutemi zaraacutežkami (viz Obr 5A)

47

Obr 5 Chromatografie na tenkeacute vrstvě A ndash Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy B ndash Vyviacutejeniacute sypaneacute vrstvy

v horizontaacutelniacute poloze A - deska s vrstvou B - rozpouštědlo

Liteacute vrstvy se připravujiacute ze suspenze stacionaacuterniacute faacuteze (např silikagel) a pojidla (např saacutedra)

Nejpoužiacutevanějšiacute jsou komerčně dostupneacute liteacute vrstvy Al2O3 na hliniacutekoveacute foacutelii znaacutemeacute pod naacutezvy Silufol

nebo Alufol Cenově dražšiacute jsou vrstvy kdy je jako nosič použito sklo a na něj upevněn silikagel nebo

celulosa S oblibou se použiacutevajiacute i polymerniacute nosiče s vrstvou polyamidu

Vlastniacute provedeniacute TLC může probiacutehat v několika uspořaacutedaacuteniacutech Klasickeacute je šikmeacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je

deska s tenkou vrstvou umiacutestěna do vyviacutejeciacute naacutedoby (chromatografickaacute komůrka) asi pod uacutehlem 20

stupňů a na dno naacutedoby je nalito rozpouštědlo (Obr 5B) Důležiteacute je aby chromatografickaacute komůrka

byla uzavřena a atmosfeacutera uvnitř se mohla nasytit paacuterami rozpouštědla Pokud je deska umiacutestěnaacute v

komůrce vertikaacutelně jednaacute se o chromatografii vzestupnou nebo sestupnou v zaacutevislosti na tom zda je

rozpouštědlo umiacutestěno dole nebo nahoře Vzestupnaacute chromatografie se provaacutediacute ve speciaacutelniacutech

komůrkaacutech ve kteryacutech lze vyviacutejet i viacutece chromatogramu najednou Při sestupneacute chromatografii se jako

nosič většinou použiacutevaacute speciaacutelniacute chromatografickyacute papiacuter (komerčně dodaacutevanyacute pod značkou Whatman)

kteryacute se zavěsiacute do naacutedobky s rozpouštědlem (viz Obr 6A)

Obr 6 Vyviacutejeciacute zařiacutezeniacute pro vyviacutejeniacute A ndash Zařiacutezeniacute pro sestupnou papiacuterovou chromatografii B ndash Kruhoveacute

vyviacutejeniacute papiacuteroveacute chromratografie

48

Je třeba připomenout že papiacuterovaacute chromatografie je založenaacute na principu rozdělovaciacute chromatografie

na rozdiacutel od vyacuteše uvaacuteděnyacutech chromatografii na tenkyacutech vrstvaacutech ktereacute předevšiacutem fungujiacute na principu

adsorpčniacute chromatografie Papiacuterovaacute chromatografie ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute se pak provaacutediacute většinou

jako kruhovaacute Doprostřed papiacuteru se umiacutestiacute knot kteryacutem vzliacutenaacute rozpouštědlo a kolem něj jsou nanaacutešeny

vzorky ktereacute pak migrujiacute k okraji papiacuteru (Obr 6B)

Velkou přednostiacute chromatografie na tenkyacutech vrstvaacutech je velkaacute časovaacute uacutespora malaacute spotřeba laacutetek i

rozpouštědel minimaacutelniacute experimentaacutelniacute zařiacutezeniacute a snadneacute provedeniacute Jelikož při TLC a papiacuteroveacute

chromatografii nelze přiacutemo zjistit charakteristickou veličinu udaacutevajiacuteciacute mobilitu daneacute laacutetky ndash elučniacute

objem či retenčniacute čas jako u sloupcoveacute chromatografie použiacutevaacute se pro charakterizaci a identifikaci

laacutetek jinaacute veličina tzv retenčniacute faktor Rf Retenčniacute faktor udaacutevaacute poměr vzdaacutelenosti středu skvrny laacutetky

od startu (VM) k vzdaacutelenosti čela mobilniacute faacuteze (VR) tj vzdaacutelenost kam až doputuje mobilniacute faacuteze

119877119891 =119881119872

119881119877

Při separaci směsi laacutetek je pak vždy žaacutedouciacute provaacutedět i chromatografii standardů v tomteacutež pokusu

Identifikace je pak snadnějšiacute Pro kvantitativniacute vyhodnoceniacute je zapotřebiacute proveacutest proměřeniacute

jednotlivyacutech skvrn pomociacute denzitometru nebo vyškrabaacuteniacute či eluci jednotlivyacutech skvrn a změřeniacute

koncentrace laacutetek v eluaacutetech

Detekce laacutetek při tenkovrstevneacute a papiacuteroveacute chromatografii se provaacutediacute různyacutemi způsoby

- přiacutemaacute ndash skvrny barevnyacutech laacutetek jsou dobře vidět pouhyacutem okem (rostlinnaacute barviva)

- absorpce světla v UV oblasti ndash použiacutevaacute se adsorbentu obsahujiacuteciacute fluoreskujiacuteciacute složku po

osvětleniacute UV světlem deska fluoreskuje akoraacutet v miacutestech rozdělenyacutech laacutetek jsou vidět tmavaacute

miacutesta

- fluorescence ndash některeacute laacutetky po ozaacuteřeniacute UV světlem samy sviacutetiacute např některeacute alkaloidy

- specifickeacute barveniacute ndash chromatogram se obvykle vyviacutejiacute postřiacutekaacuteniacutem nějakyacutem specifickyacutem

činidlem ktereacute se separovanou laacutetkou tvořiacute barevneacute produkty (např ninhydrin je specifickeacute

činidlo na aminokyseliny se kteryacutemi daacutevaacute fialově-červeneacute produkty)

- izotopoveacute techniky ndash laacutetky jsou označeny radioaktivniacutemi izotopy a při vyhodnocovaacuteniacute se měřiacute

unikajiacuteciacute radioaktivita

49

UacuteKOL Č 1 Gelovaacute chromatografie proteinu s niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetkou

V teacuteto uacuteloze budou od sebe pomociacute geloveacute filtrace odděleny hemoglobin a siacuteran nikelnatyacute Průběh

geloveacute filtrace lze dobře sledovat diacuteky barevnosti obou laacutetek nikelnateacute ionty jsou zeleneacute krevniacute barvivo

hemoglobin maacute červeno-hnědou barvu Hemoglobin je sloučenina proteinu ndash globinu a prosthetickeacute

skupiny ndash hemu na kteryacute je vaacutezaacuteno dvojmocneacute železo Molekula hemoglobinu je tetramer to znamenaacute

že se k sobě vaacutežou čtyři zaacutekladniacute jednotky globinu s hemem Celkovaacute molekulovaacute hmotnost tohoto

tetrameru (C2932H4724N828O840S8Fe4) je přibližně 65000 Da

LABORATORNIacute POMŮCKY

30 cm dlouhaacute kolona na chromatografii

Stojan a svorky na kolonu

Erlenmayerova baňka (1000 ml)

Peristaltickaacute pumpa

Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)

Kaacutedinky

Mikrozkumavky (15 ml 5 ml)

Pipeta špičky

Kyveta plastovaacute uacutezkaacute

Stolniacute mikrocentrifuga

Spektrofotometr Lightwave II

Konduktometr

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Nabobtnalyacute Sephadex G-25

Hemoglobin

Siacuteran nikelnatyacute

POSTUP

A Přiacuteprava vzorku

1 V mikrozkumavce smiacutechejte 05 ml roztoku hemoglobinu a 05 ml roztoku siacuteranu nikelnateacuteho

2 Do druheacute mikrozkumavky napipetujte 1 ml destilovaneacute vody ndash pro vyvaacuteženiacute centrifugy

Centrifugujte na stolniacute mikrocentrifuze po dobu 5 min Supernatant přepipetujte do čisteacute

mikrozkumavky

B Gelovaacute chromatografie

1 Skleněnaacute kolona o deacutelce 30 cm naplněnaacute Sephadexem G-25 se nachaacuteziacute v těsneacute bliacutezkosti

pracovniacuteho stolu ndash pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jejiacutemu rozbitiacute

POZOR Nikdy nenechejte kolonu vyschnout Dbejte na to aby nad sloupcem gelu v

koloně bylo vždy alespoň minimaacutelniacute množstviacute vody

2 Na horniacute polici pracovniacuteho miacutesta je umiacutestěna Erlenmayerova baňka naplněnaacute destilovanou

vodou kteraacute je přes peristaltickou pumpu spojena pomociacute gumoveacute hadičky se špuntem s

horniacutem uacutestiacutem kolony

Během chromatografie hliacutedejte zaacutesobniacutek s vodou aby v něm bylo vždy dostatek vody

vyhnete se tiacutem nechtěneacutemu vyschnutiacute kolony

50

3 Pod kolonu umiacutestěte kaacutedinku do ktereacute bude voda odkapaacutevat Povolte kohout kteryacutem je

uzavřen průtok vody v koloně zapněte peristaltickou pumpu Kolonu nechejte 20 min

promyacutevat vodou

4 Když je kolona dostatečně promytaacute vodou zavřete kohout kolony vypněte peristaltickou

pumpu

5 Pak opatrně kohoutem odpusťte vodu ze sloupce gelu tak aby se klesajiacuteciacute hladina vody

zastavila těsně nad začaacutetkem sloupce gelu Kohout opatrně zavřete

6 Napipetujte opatrně 950 microl vzorku na sloupec gelu a nechejte vsaacuteknout Pipetujte po obvodu

stěny kolony

7 Pod kolonu umiacutestěte 100ml odměrnyacute vaacutelec Povolte opatrně kohout

8 Po vsaacuteknutiacute vzorku na sloupec kohout opatrně uzavřete naneste 2x 1 ml vody opatrně povolte

kohout a nechejte vsaacuteknout Toteacutež ještě jednou s vodou zopakujte Naneste znovu 2x 1 ml vody

a teprve poteacute na kolonu opět zapojte hadičku ze zaacutesobniacuteku povolte kohout a spusťte

peristaltickou pumpu ndash dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute

9 Sledujte děliacuteciacute se laacutetky na koloně jako dva barevneacute pruhy

10 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute začněte jiacutemat frakce do předem připravenyacutech kalibrovanyacutech

mikrozkumavek frakce po 1 ml

11 Pokud i po odebraacuteniacute 30 frakciacute staacutele vyteacutekaacute z kolony barevnyacute roztok jiacutemejte do dalšiacutech zkumavek

až do okamžiku kdy už eluaacutet neniacute na prvniacute pohled zabarven

12 Po ukončeniacute chromatografie nechte kolonu ještě 20 minut promyacutevat vodou

13 Najiacutemaneacute frakce analyzujte

C Spektrofotometrickeacute stanoveniacute hemoglobinu

Absorbance jednotlivyacutech frakciacute budete stanovovat pomociacute spektrofotmetru Lighwave II při vlnoveacute

deacutelce 410 nm což je vlnovaacute deacutelka maximaacutelniacute absorbance hemoveacute skupiny hemoglobinu

Do spektrofotometru vklaacutedejte pouze očištěneacute a osušeneacute kyvety

1 Zapněte spektrofotometr Lightwave II

2 Zvolte možnost Application (1) a naacutesledně možnost Single Wavelenght (1)

3 Nastavte vlnovou deacutelku 410 nm Potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem

4 Nejprve je potřeba spektrofotometr vynulovat na blank kteryacutem je v tomto přiacutepadě voda Do

kyvety nalijte opatrně ze střičky destilovanou vodu Vložte ji do spektrofotometru (směr

vloženiacute kyvety do kyvetoveacuteho prostoru konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) Stisknutiacutem modreacuteho

tlačiacutetka přiacutestroj vynulujete Vodu z kyvety vylijte

5 Proměřte absorbance všech frakciacute Po změřeniacute vzorky nevyliacutevejte do odpadu ale přeleacutevejte je

zpět do mikrozkumavek budou použity v dalšiacutem stanoveniacute Mezi jednotlivyacutemi vzorky kyvetu

proplachujte destilovanou vodou ze střičky

D Konduktometrickeacute stanoveniacute nikelnateacute soli

Obsah niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky ndash nikelnateacute soli budete detekovat diacuteky faktu že přiacutetomnost

jakyacutechkoliv iontů zvyšuje vodivost roztoku Pomociacute konduktometru proměřte vodivost všech

frakciacute dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu

1 Do konduktometrickeacute cely přelijte měřenyacute vzorek a doplňte destilovanou vodou po rysku 20

ml

51

2 Do cely ponořte čidlo konduktometru a na displeji odečtěte hodnotu vodivosti v μSmiddotcm-1 Mezi

jednotlivyacutemi měřeniacutemi vždy oplaacutechněte čidlo konduktometru destilovanou vodou

VYHODNOCENIacute

1 Sestrojte chromatogram zaacutevislosti elučniacuteho objemu na absorbanci při 410 nm a vodivosti

Vyznačte maxima jednotlivyacutech složek složky označte

2 Na koloně naplněneacute Sephadexem typu G-200 děliacuteme směs cytochromu c riboflavinu a

pepsinu Kteraacute laacutetka bude z kolony vyteacutekat jako prvniacute druhaacute a třetiacute

UacuteKOL Č 2 Chromatografie karotenoidů z papriky na tenkeacute vrstvě

Rostliny obsahujiacute mnoho různyacutech laacutetek schopnyacutech absorbovat zaacuteřeniacute ve viditelneacute oblasti spektra

elektromagnetickeacute slunečniacute radiace Souborně se tyto laacutetky označujiacute jako barviva či pigmenty protože

působiacute zbarveniacute rostlin Chemicky i funkčně jsou barviva velmi různorodaacute Jejich společnyacutem a

charakteristickyacutem rysem je většiacute počet konjugovanyacutech dvojnyacutech vazeb v molekule Chemicky tyto laacutetky

patřiacute nejčastěji do skupiny cyklickyacutech nebo lineaacuterniacutech tetrapyrolů karotenoidů a flavonoidů

Karotenoidy (Obr 7) jsou rostlinnaacute barviva rozpustnaacute v tuciacutech v přiacuterodě hojně zastoupenaacute ve všech

rostlinnyacutech druziacutech obvykle zbarvena žlutě oranžově a červeně Některeacute typy karotenoidů lze naleacutezt i

v řiacuteši živočišneacute daacutevajiacute napřiacuteklad charakteristickeacute zabarveniacute plameňaacuteků kanaacuterků raků nebo třeba

sluneacutečka sedmitečneacuteho Z chemickeacuteho hlediska je lze řadit do skupiny terpenoidů tzn laacutetek

odvozenyacutech od izoprenoveacute podjednotky Použiacutevajiacute se předevšiacutem jako nezaacutevadnaacute přirozenaacute barviva v

potravinaacuteřskeacutem a kosmetickeacutem průmyslu V rostlinneacutem organismu jsou nezbytneacute pro růst a

fotosynteacutezu pro člověka pak jsou nezastupitelnyacutem zdrojem vitaminu A jehož jsou prekurzorem V

současneacute době se takeacute hovořiacute o jejich schopnosti snižovat některaacute rizika rakoviny hojně se využiacutevajiacute

takeacute jako antioxidanty zachycujiacuteciacute pro organismus nebezpečneacute volneacute radikaacutely

Obr 7 Nejznaacutemějšiacute typy karotenoidů

52

Extrakt z papriky (Capsicum annum) obsahuje 37 ndash 54 pigmentů (počet zaacutevisiacute na způsobu izolace) z

toho většina z nich je na baacutezi karotenoidů (Obr 7) Hlavniacutem pigmentem papriky je červenyacute kapsantin a

kapsorubin žluto-oranžovyacute beta-karoten žluteacute luteiny a xantofyly Karotenoidy z papriky budete

chromatografovat v nepolaacuterniacutem benzenu Mobilita jednotlivyacutech molekul zaacutevisiacute na jejich polaritě tzn

předevšiacutem na počtu hydroxy- skupin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Skleněnaacute vana

Malaacute skleněnaacute deska

Velkaacute skleněnaacute deska

Skleněnaacute tyčinka s gumičkami

Odměrneacute vaacutelce (10 ml 250 ml)

Třeciacute miska s tloučkem

Automatickaacute pipeta s rozsahem 20-200 μl

Kaacutedinka (50 ml)

Skleněnaacute naacutelevka

Filtračniacute papiacuter

Filtračniacute kruh

Laboratorniacute stojan

Odpařovaciacute miska

Umělohmotneacute zaacutetky

Vaacuteženka

Špachtlelžička

Předvaacutežky

Petriho miska

Filtračniacute papiacuter

Tužka nůžky praviacutetko

Petriho miska

Silufol

Polystyrenovyacute kruh

Vodniacute laacutezeň (v digestoři)

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Červenaacute paprika

Oxid hlinityacute pro chromatografii

Benziacuten

Benzen

POSTUP

POZOR Pracujete s karcinogenniacutem benzenem Chraňte se rukavicemi a pracujte v digestoři

1 Odvažte 1 g sucheacute papriky a ve třeciacute misce jej rozetřete s 10 ml směsi benziacuten-benzen (41)

Karotenoidy společně s dalšiacutemi laacutetkami přejdou do rozpouštědla

2 Extrakt odfiltrujte přes hladkyacute suchyacute filtr do kaacutedinky Pozor veškereacute sklo musiacute byacutet dokonale sucheacute

3 Na vodniacute laacutezni zfiltrovanyacute extrakt odpařte do sucha a odparek rozpustiacuteme v 1 ml čisteacuteho benziacutenu

4 Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy menšiacute skleněnou destičku si položte na stůl a na jeden z jejich konců

nasypte hromaacutedku oxidu hliniteacuteho určeneacuteho pro chromatografii

5 Pak opatrně skleněnou tyčinkou na konci s gumičkami projeďte po celeacute deacutelce skla tak aby se na

jeho povrchu vytvořila jednolitaacute vrstva oxidu hliniteacuteho

6 Destičku opatrně chytněte za hrany a přeneste do plocheacute skleněneacute vany na jejiacutež jeden konec jsou

položeneacute dvě umělohmotneacute zaacutetky (viz Obr 2)

7 Destička je umiacutestěnaacute šikmo pod uacutehlem asi 20deg Asi centimetr od spodniacuteho okraje naneste jako

souvislou čaacuteru na sypanou vrstvu extrakt z papriky v deacutelce okolo 3 centimetrů Vzorek nanaacutešejte

automatickou pipetou

8 Na dno naacutedoby nalijte čistyacute benzen tak aby začal vzliacutenat po destičce nahoru Naacutedobku překryjte

velkyacutem sklem

9 Chromatogram nechte vyviacutejet a sledujte rozdělovaacuteniacute jednotlivyacutech barviv

53

10 Stejnyacute vzorek extraktu z papriky rozdělte vzestupnou chromatografii na vrstvě silufolu

11 Z folie silufolu si odstřihněte pruh asi o šiacuteřce 1-15 cm Silufol střiacutehejte v rukaviciacutech abyste ho

zbytečně neznečistili

12 Asi 1 cm od jednoho konce folie opět naneste vzorek Pruh silufolu umiacutestěte do odměrneacuteho vaacutelce

na jehož dno jste nalili mobilniacute faacutezi ndash benzen Dbejte na to aby hladina rozpouštědla nezasahovala

do naneseneacuteho vzorku

13 Vaacutelec uzavřete převraacutecenou kaacutedinkou a nechte chromatogram vyviacutejet

14 Jakmile rozpouštědlo doputuje na horniacute konec folie chromatogram vyjměte a nechte na vzduchu

oschnout

VYHODNOCENIacute

1 Porovnejte uacutečinnost obou provedeniacute tenkovrstevneacute chromatografie a rozhodněte ktereacute děleniacute je

lepšiacute

2 Vyvinutyacute chromatogram na silufolu vyfoťte do protokolu a podle barvy jednotlivyacutech pruhů se

pokuste určit o ktereacute karotenoidy jde V potaz berte i polaritu jejich molekul

3 Vypočtěte retenčniacute faktory pro jednotlivaacute barviva z chromatografie na silufolu

54

4 Elektromigračniacute metody

Elektromigračniacute metody jsou metody ktereacute se využiacutevajiacute k separaci makromolekul na zaacutekladě naacuteboje

konformace nebo velikosti Migrace nabiteacute čaacutestice v elektrickeacutem poli je ovlivňovaacutena interakciacute mezi

ionty a zaacutevisiacute předevšiacutem na celkoveacutem naacuteboji velikosti a tvaru čaacutestice a viskozitě prostřediacute

Elektromigračniacute metody využiacutevajiacute dvou elektrokinetickyacutech jevů ndash elektroforeacutezy a elektroosmoacutezy Při

dotyku pevnyacutech povrchů ktereacute mohou neacutest elektrickeacute naacuteboje s roztokem obsahujiacuteciacutem nabiteacute čaacutestice

(ionty) se vytvaacuteřiacute elektrickeacute dvojvsrtvy V elektromigračniacutech metodaacutech je na toto prostřediacute připojeno

stejnosměrneacute elektrickeacute pole ktereacute porušiacute rovnovaacutehu v rozloženiacute naacutebojů a vyvolaacute tak jejich pohyb

Principem separace složek je rozdiacutelnaacute rychlost jejich migrace neboť nabiteacute čaacutestice různyacutech složek se

v určiteacutem prostřediacute lišiacute svou elektroforetickou pohyblivostiacute

Elektroforeacuteza tedy spočiacutevaacute v migraci elektricky nabityacutech čaacutestic ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli

ktereacute se vytvořiacute vloženiacutem konstantniacuteho stejnosměrneacuteho napětiacute mezi elektrody V zoacutenoveacute elektroforeacuteze

je prostřediacute mezi elektrodami tvořeno zaacutekladniacutem elektrolytem (roztok obsahujiacuteciacute ionty) kteryacute zajišťuje

dostatečnou elektrickou vodivost celeacuteho systeacutemu přičemž zkoumanyacute vzorek je daacutevkovaacuten v určiteacutem

miacutestě tohoto systeacutemu Kationty (kladně nabiteacute ionty) migrujiacute k zaacuteporně nabiteacute elektrodě (katodě)

anionty (zaacuteporně nabiteacute ionty) migrujiacute ke kladně nabiteacute elektrodě (anodě) neutraacutelniacute čaacutestice se

nepohybujiacute V průběhu separace se vytvaacuteřejiacute odděleneacute zoacuteny (odtud naacutezev zoacutenovaacute elektroforeacuteza) na

zaacutekladě odlišneacute rychlosti migrace složek vzorku

Elektroforetickaacute pohyblivost

Elektroforetickaacute pohyblivost microe nabiteacute čaacutestice je rychlost jejiacuteho pohybu v elektrickeacutem poli o jednotkoveacute

intenzitě E0 Pokud jsou na začaacutetku separace čaacutestice v jednom miacutestě dostaacutevajiacute se během separace

dopředu nabiteacute čaacutestice s vyššiacute pohyblivostiacute čaacutestice s nižšiacute pohyblivostiacute se opožďujiacute

Na nabitou čaacutestici o naacuteboji Q působiacute v elektrickeacutem poli o intenzitě E dvě siacutely ndash elektrickaacute siacutela F1 kteraacute

čaacutestici uvaacutediacute do pohybu a odpor prostřediacute F2 kteryacute čaacutestici v pohybu brzdiacute (viz Obr 1) Tyto siacutely definujiacute

vztahy

F1=Q∙E

F2=k∙ν

Koeficient k zaacutevisiacute na tvaru a velikosti čaacutestice a na viskozitě prostřediacute η

55

Obr 1 Siacutely působiacuteciacute na nabitou čaacutestici ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli F1 ndash elektrickaacute siacutela F2 ndash

odpor prostřediacute

V počaacutetečniacutem okamžiku je rychlost čaacutestice ν nulovaacute proto siacutela F1 uvede čaacutestici do pohybu S rostouciacute

rychlostiacute ν se siacutela F2 zvětšuje dokud se nevyrovnaacute siacutele F1 Nastane stacionaacuterniacute stav ve ktereacutem se nabiteacute

čaacutestice pohybujiacute konstantniacute rychlostiacute a platiacute

F1=F2rarrQ∙E=k∙ν

Pro elektroforetickou pohyblivost je pak platnyacute vztah

μe=ν

E=

Q

k

V roztociacutech slabyacutech elektrolytů vedle sebe koexistujiacute disociovaneacute a nedisociovaneacute molekuly přičemž

podiacutel nabityacutech čaacutestic je určen stupněm disociace α kteryacute je definovaacuten vztahem

120572 =119899119894

1198991198940

kde ni0 hellip počaacutetečniacute laacutetkoveacute množstviacute ještě nedisociovanyacutech molekul

ni hellip laacutetkoveacute množstviacute disociovanyacutech molekul

Stupeň disociace tedy může nabyacutevat hodnot lt01gt Molekula elektrolytu vykazuje efektivniacute

elektroforetickou pohyblivost danou součinem αmicroe Disociaci slabyacutech kyselin a zaacutesad lze měnit volbou

pH prostřediacute a tiacutem takeacute ovlivnit separaci těchto laacutetek

Elektroforeacuteza v biologickyacutech vědaacutech

V současneacute době se biochemickyacute molekulaacuterně-biologickyacute a biotechnologickyacute vyacutezkum bez teacuteto

elektromigračniacute separačniacute techniky neobejde Nejčastěji je v těchto odvětviacutech využiacutevaacutena gelovaacute

elektroforeacuteza kteraacute sloužiacute k izolaci a analyacuteze nukleovyacutech kyselin nebo proteinů

Jako nosiče se často využiacutevajiacute agarosoveacute nebo polyakrylamidoveacute gely U těchto gelů je možneacute ovlivnit

velikost poacuterů a tiacutem dosaacutehnout děleniacute nejen z hlediska rozdiacutelneacute elektroforetickeacute pohyblivosti ale takeacute

na zaacutekladě velikosti molekuly

56

Agarosoveacute gely jsou vhodneacute zvlaacuteště pro separaci molekul nukleovyacutech kyselin o velikosti 100 až 50 000

paacuterů baacuteziacute Agarosa je polysacharid pochaacutezejiacuteciacute z mořskyacutech řas kteryacute sestaacutevaacute ze střiacutedajiacuteciacutech se

galaktosovyacutech a 36-anhydrogalaktosovyacutech podjednotek (viz Obr 3) Velikost poacuterů je zde ovlivněna

koncentraciacute agarosy v gelu

Obr 3 Molekula agarosy

Polyakrylamidoveacute gely jsou využiacutevaacuteny spiacuteše pro separaci molekul proteinů Tyto gely vznikajiacute

polymeraciacute akrylamidu (AA) a NNacute-methylenbisakrylamidu (BIS) (viz Obr 4) kteraacute je zahaacutejena volnyacutemi

radikaacutely vzniklyacutemi při rozkladu persiacuteranu amonneacuteho (APS) Do směsi je vždy přidaacutevaacuten stabilizaacutetor

volnyacutech radikaacutelů TEMED (NNNacuteNacute-tetramethylethlendiamin) Fyzikaacutelniacute vlastnosti gelu a velikosti poacuterů

jsou zde daacuteny podiacutelem polyakrylamidu a stupněm zesiacuteťovaacuteniacute (lineaacuterniacute řetězce vznikajiacute spojovaacuteniacutem

monomerů AA přiacutečneacute vazby mezi nimi jsou tvořeny BIS stupeň zesiacuteťovaacuteniacute ovlivňuje tedy poměr

AABIS)

Obr 4 Scheacutematickeacute znaacutezorněniacute vzniku polyakrylamidoveacuteho gelu

Podle polohy gelu v elektroforetickeacute aparatuře se rozlišuje

- elektroforeacuteza v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5A)

- elektroforeacuteza ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5B)

Daacutele mohou miacutet tyto elektroforetickeacute aparatury deskoveacute nebo kapilaacuterniacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je gel uzavřen

uvnitř tenkeacute kapilaacutery

Obr 5 Uspořaacutedaacuteniacute elektroforetickyacutech aparatur A ndash horizontaacutelniacute uspořaacutedaacuteniacute B ndash vertikaacutelniacute

uspořaacutedaacuteniacute

57

Elektroforeacuteza DNA

Při posuzovaacuteniacute elektroforetickeacute pohyblivosti molekuly DNA neniacute třeba se zabyacutevat velikostiacute naacuteboje

protože ten je v molekule rovnoměrně rozložen diacuteky fosfaacutetovyacutem zbytkům Elektroforeacuteza nukleovyacutech

kyselin je vyacutehodnou metodou při studiu konformace molekul DNA Superhelikaacutelniacute molekuly DNA

(molekuly DNA s nadšroubovicovyacutem vinutiacutem) vykazujiacute v geloveacute elektroforeacuteze vyššiacute elektroforetickou

pohyblivost oproti lineaacuterniacute nebo kruhoveacute konformaci Jednotliveacute konformace molekul DNA jsou

představeny na obraacutezku 6 Jak již bylo zmiacuteněno koeficient k je zaacutevislyacute na tvaru molekuly diacuteky tomu se

odlišnyacute tvar molekuly projeviacute v elektroforetickeacute pohyblivosti Daacutele pak je možneacute tuto metodu využiacutet ke

stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti nebo deacutelky molekuly DNA porovnaacuteniacutem jejiacute elektroforetickeacute

pohyblivosti s elektroforetickou pohyblivostiacute standardu kteryacutem byacutevaacute směs fragmentů o přesně znaacutemeacute

velikosti a hmotnosti

Jelikož jsou molekuly DNA okem neviditelneacute je třeba vyacutesledek separace nějak zobrazit Využiacutevaacute se zde

možnosti barveniacute molekul interkalačniacutemi barvivy kdy se barvivo vmezeřuje mezi sousedniacute paacutery baacuteziacute

DNA šroubovice Takovyacutemi barvivy jsou napřiacuteklad ethidium bromid (pozor potenciaacutelniacute silnyacute mutagen)

SyberGreen nebo GelRed Po ozaacuteřeniacute separovaneacute DNA obarveneacute ethidium bromidem pod UV lampou

se DNA jeviacute jako oranžoveacute proužky jejichž intenzita je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Molekuly DNA

mohou byacutet značeny taky radioaktivně potom naacutesleduje detekce autoradiografickaacute V přiacutepadě použitiacute

polyakrylamidoveacuteho gelu je DNA vizualizovaacutena barveniacutem střiacutebrem (roztok AgNO3)

Obr 6 Konformace molekul DNA

A ndash kruhovaacute molekula DNA B ndash lineaacuterniacute molekula DNA C ndash superhelikaacutelniacute molekula DNA

Elektroforeacuteza proteinů

Gelovaacute elektroforeacuteza maacute v biochemii uplatněniacute při stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti proteinů

stanoveniacute izoelektrickeacuteho bodu detekci enzymoveacute aktivity stanoveniacute izoenzymovyacutech spekter nebo

k separaci biologicky aktivniacutech molekul

Elektroforeacuteza proteinů může probiacutehat buď v nativniacutem nebo v denaturujiacuteciacutem prostřediacute Nativniacute gelovaacute

elektroforeacuteza maacute tu vyacutehodu že nedochaacuteziacute k degradaci proteinů a enzymy si zachovaacutevajiacute svou

enzymovou aktivitu Molekuly proteinů zde migrujiacute v zaacutevislosti na velikosti celkoveacuteho naacuteboje velikosti

a tvaru molekuly Naopak při použitiacute detergentů dochaacuteziacute k denaturaci proteinů Jako detergenty jsou

použiacutevaacuteny dodecylsulfaacutet sodnyacute (SDS) a β-merkaptoethanol ktereacute rozrušujiacute disulfidickeacute vazby proteinů

ktereacute tak ziacuteskajiacute tyčinkovityacute tvar proteiny majiacute stejnou hustotu povrchoveacuteho naacuteboje a rychlost migrace

potom zaacutevisiacute pouze na molekuloveacute hmotnosti (velikosti) proteinu

Vizualizace proteinů v gelu se provaacutediacute nejčastěji barveniacutem pomociacute barviva Coomassie Brilliant Blue

v roztoku methanolu a kyseliny octoveacute nebo je možneacute proteiny barvit střiacutebrem

58

Potravinaacuteřskaacute barviva

Potravinaacuteřskaacute barviva majiacute důležitou roli ve vniacutemaacuteniacute a očekaacutevaacuteniacute spotřebitele Napřiacuteklad při konzumaci

fialoveacuteho bonbonu očekaacutevaacute chuť hroznoveacuteho viacutena při konzumaci červeneacuteho naacutepoje je očekaacutevaacutena

jahodovaacute chuť apod

Barviva mohou byacutet přiacuterodniacuteho původu nebo mohou byacutet dodaacutevaacutena barviva synteticky připravenaacute

Přiacuterodniacute barviva mohou pochaacutezet napřiacuteklad ze šafraacutenu (žlutaacute barva) červeneacute řepy (červenaacute barva)

špenaacutetu (zelenaacute) atd

V minulosti se dalšiacute barvy ziacuteskaacutevaly přiacutedavkem anorganickyacutech soliacute mezi ktereacute patřily napřiacuteklad chroman

olovnatyacute PbCrO4 (žlutaacute barva) nebo sulfid rtuťnatyacute (červenaacute barva ndash rumělka) Použiacutevaacuteniacute těchto barviv

pro potravinaacuteřskeacute uacutečely nebylo dlouhou dobu regulovaacuteno dokud roku 1820 nevyšla kniha Fredericka

Accuma s naacutezvem A Treatise on Adulterations of Food and Culinary Poisons kde se na použitiacute těchto

nebezpečnyacutech barviv zaměřil Objevil napřiacuteklad již zmiacuteněnyacute chroman olovnatyacute v kajenskeacutem pepři a

syacuterech nebo siacuteran měďnatyacute v naklaacutedanyacutech okurkaacutech

Roku 1856 anglickyacute chemik William Henry Perkins omylem během pokusu o synteacutezu chininu (leacutek proti

malaacuterii) připravil prvniacute organickeacute barvivo s naacutezvem bdquomauveinldquo (methylovaacute violeť Perkinova violeť)

Jednaacute se o anilinoveacute barvivo a zdrojem pro jeho přiacutepravu byl uhelnyacute dehet

Dnešniacute barviva jsou takteacutež derivaacutety připraveneacute z kamenouhelneacuteho dehtu přiacutepadně z ropy Seznam

nejčastěji použiacutevanyacutech barviv shrnuje tabulka 1

Tab 1 Přehled vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv

Barvivo Barva Označeniacute

Relativniacute

molekulovaacute

hmotnost

Velikost

naacuteboje

při pH=8

Pozn

Košenila (karmiacuten) červenaacute E 120

49238

NA původ vysušenaacute těla

červce nopaacuteloveacuteho

Brilantniacute modř FCF jasně modraacute E 133 79286 -2 potravinaacuteřskaacute modř 2

uh dehet

Indigotin tmavě modraacute E 132 46636 -2 potravinaacuteřskaacute modř 1

uh dehet

Erythrosin červenaacute E 127 87986 -1 potravinaacuteřskaacute červeň 17

uh dehet

Tartrazin citronově žlutaacute E 102 53437 -3 potravinaacuteřskaacute žluť 4 (5)

uh dehet

Žluť SY oranžovaacute E 110 45237 -2 potravinaacuteřskaacute žluť 3 (6)

uh dehet

Červeň Allura AC červenaacute E 129 49643 -2 potravinaacuteřskaacute červeň 40

uh dehet a ropa

59

Obr 7 Chemickeacute struktury vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv A ndash Tartrazin (E 102) B ndash Brilantniacute modř

FCF (E 133) C ndash Žluť SY (E 110) D ndash Červeň Allura AC (E 129)

UacuteKOL Č 1 Gelovaacute elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv

LABORATORNIacute POMŮCKY

Kaacutedinky (25 ml 150 ml 1000 ml)

Automatickeacute pipety špičky

Mikrozkumavky + stojaacutenek

Erlenmeyerova baňka (100 ml)

Odměrneacute vaacutelce (25 ml 100 ml 1000 ml)

Vaacuteženka

Lžičkašpachtle

Předvaacutežky

Mikrovlnnaacute trouba

Aparatura pro agarosovou elektroforeacutezu

Zdroj konstantniacuteho napětiacute

CHEMIKAacuteLIE A MATERIAacuteL

Bonbony Skittles

Extrakčniacute pufr (Trisacetaacutetovyacute pufr pH=80)

Agarosa

50x TAE pufr

POSTUP

60

A Přiacuteprava vzorků

1 Do kaacutedinek vložte 1 až dva bonbony Skittles jednotlivyacutech barev

2 Do kaacutedinek napipetujte 500 microl extrakčniacuteho pufru

3 Z bonbonů se bude postupně uvolňovat barvivo uvolňovaacuteniacute můžete urychlit občasnyacutem

promiacutechaacuteniacutem

4 Barvivo extrahujte do doby než je na povrchu bonbonu pouze biacutelaacute cukernaacute vrstva a připravenyacute

roztok barviva je dostatečně sytyacute (barevnyacute)

5 Do popsanyacutech mikrozkumavek napipetujte extrahovanaacute barviva

B Přiacuteprava agarosoveacuteho gelu

1 Sestavte si aparaturu pro gelovou elektroforeacutezu v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute dle pokynů

vedouciacuteho cvičeniacute

2 Nařeďte si potřebneacute množstviacute 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru Na přiacutepravu gelu budete

potřebovat 80 ml 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru na elektroforeacutezu 700 ml 1x koncentrovaneacuteho

TAE pufru Postup ředěniacute konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute

Tab 2 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru

Finaacutelniacute objem 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru 80 ml 700 ml

50x koncentrovanyacute TAE pufr [ml]

Destilovanaacute voda [ml]

3 Vypočtěte navaacutežku agarosy tak aby jejiacute koncentrace v gelu byla 1 Vyacutesledek konzultujte

s vedouciacutem cvičeniacute

4 Navaacuteženou agarosu přeneste do Erlenmeyerovy baňky přilijte odpoviacutedajiacuteciacute množstviacute 1x TAE

pufru a opatrně promiacutechejte krouživyacutem pohybem baňky

5 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute sestavte elektroforetickou komůrku

6 Agarosu je třeba rozpustit zvyacutešenou teplotou Erlenmeyerovu baňku s agarosou tedy vložte do

mikrovlnky kterou budete pouštět na velmi kraacutetkeacute časoveacute intervaly Baňku je během zahřiacutevaacuteniacute

nutneacute často promiacutechat Pozor použiacutevejte ochranneacute rukavice Agarosa během zahřiacutevaacuteniacute často

vzkypiacute a z baňky vyteče ven zvlaacuteště v takto maleacutem objemu Buďte obezřetniacute a při každeacutem

naacuteznaku varu mikrovlnku okamžitě vypněte Pokud by se stalo že agarosa přeteče z baňky

ven je třeba celyacute prostor mikrovlnky vyčistit a agarosu připravit znovu

7 Agarosu nalijte do elektroforetickeacute komůrky vložte hřebiacutenek a nechejte přibližně 20 min

tuhnout

C Elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv v agarosoveacutem gelu

1 Během tuhnutiacute agarosoveacuteho gelu navrhněte způsob připojeniacute elektroforetickeacute vany ke zdroji

stejnosměrneacuteho napětiacute tak aby barviva po připojeniacute napětiacute putovala gelem spraacutevnyacutem

směrem

Elektrody majiacute zavedeneacute naacutesledujiacuteciacute značeniacute

červenaacute ndash anoda (kladnyacute naacuteboj)

černaacute ndash katoda (zaacutepornyacute naacuteboj)

Zdůvodněte naacutevrh zapojeniacute s ohledem na uacutedaje uvedeneacute v Tab 1

2 Ztuhlyacute agarosovyacute gel vložte do elektroforetickeacute komůrky do komůrky nalijte 1x

koncentrovanyacute TAE pufr tak aby byl agarosovyacute gel plně ponořen nebo po vyznačenou rysku

61

3 Opatrně tahem nahoru vyndejte hřebiacutenek kteryacute vytvořil jamky pro naneseniacute vzorků

4 Do jamek pipetujte 20 microl vaacutemi extrahovanyacutech barviv Pipetujte pomalu dejte pozor ať dno

jamky nepropiacutechnete špičkou pipety Pořadiacute barviv si zapište nebo vyfoťte

5 Na elektroforetickou komůrku nasaďte viacuteko připojte elektrody ke zdroji napětiacute

6 Zapněte zdroj napětiacute a nastavte konstantniacute napětiacute 45 V Spusťte elektroforeacutezu a nechejte ji

běžet zhruba 20 min Průběžně kontrolujte průběh elektroforeacutezy

7 Po řaacutedneacutem rozděleniacute barviv vypněte zdroj napětiacute sundejte viacuteko Gel přeneste na podložku a

vyfoťte si jej

VYHODNOCENIacute

1 Bonbony Skittles se barviacute pomociacute naacutesledujiacuteciacutech barviv ndash E162 E163 E170 E160a E100 E132

E133 Pokuste se přiřadit tato barviva jednotlivyacutem pruhům na agarosoveacutem gelu

2 Kteraacute z barev se pohybovala v gelu nejrychleji kteraacute se pohybovala nejpomaleji Zdůvodněte

3 U některyacutech barviv se mohou objevit dva pruhy různyacutech barev Čiacutem tuto skutečnost vysvětliacutete

4 Jak by se v agarosoveacutem gelu pohybovala kladně nabitaacute molekula a molekula bez naacuteboje

Vysvětlete

62

5 Extrakce filtrace sublimace a praacutece s vakuovou odparkou

Extrakce

Jako extrakce je označovaacuteno převedeniacute laacutetky z jedneacute faacuteze v niacutež je rozpuštěna nebo suspendovaacutena do

faacuteze jineacute Toto převedeniacute je možneacute neboť laacutetka se v určiteacutem poměru rozděliacute mezi obě faacuteze Distribuce

rozpuštěneacute laacutetky mezi dvě kapalneacute faacuteze se řiacutediacute Nernstovyacutem rozdělovaciacutem zaacutekonem

119888119886

119888119887= 119870

Podle něj je poměr koncentraciacute určiteacute laacutetky ve dvou vzaacutejemně nemiacutesitelnyacutech kapalinaacutech (označenyacutech

bdquoaldquo a bdquobldquo) při určiteacute teplotě a po dosaženiacute rovnovaacutehy konstantniacute K se nazyacutevaacute rozdělovaciacute koeficient

Extrakce laacutetky je snadnaacute tehdy jestliže je v extrakčniacutem rozpouštědle mnohem leacutepe rozpustnaacute než

v druheacute faacutezi ndash čili je-li rozdělovaciacute koeficient značně odlišnyacute od jedničky Pro laacutetky s rozdělovaciacutem

koeficientem menšiacutem než 100 jedinaacute extrakce nestačiacute V takoveacutem přiacutepadě je nutno extrakci viacutecekraacutet

opakovat s čerstvyacutem rozpouštědlem

Pro jednotliveacute typy extrakce se historicky vyvinula některaacute označeniacute kteraacute budou společně se

stručnyacutemi definicemi uvedena

A Digesce

Laacutetka v pevneacute faacutezi je za tepla extrahovaacutena opakovanou daacutevkou rozpouštědla Nejčastěji se tuhaacute

laacutetka zahřiacutevaacute společně s rozpouštědlem pod zpětnyacutem chladičem a směs je poteacute filtrovaacutena nebo

dekantovaacutena Nejčastěji se použiacutevaacute Soxhletův přiacutestroj v němž je extrakt staacutele zahušťovaacuten

Přiacutestroj pracuje automaticky Ve varneacute baňce je rozpouštědlo později již roztok ktereacute se

odpařuje a jeho paacutery odchaacutezejiacute širokou trubiciacute na leveacute straně středniacuteho diacutelu přiacutestroje (Obr 1A)

do zpětneacuteho chladiče Zde dochaacuteziacute k jejich kondenzaci Čisteacute rozpouštědlo steacutekaacute do papiacuteroveacute

patrony v niacutež je umiacutestěn extrahovanyacute materiaacutel Hladina roztoku ve středniacute čaacutesti přiacutestroje

neustaacutele stoupaacute V okamžiku kdy jejiacute vyacuteška dosaacutehne uacuterovně horniacute čaacutesti tenkeacute přepadoveacute

trubičky dojde k jejiacutemu přetečeniacute zpět do varneacute baňky Tak je možno vyextrahovat značneacute

množstviacute laacutetky s malyacutem množstviacutem rozpouštědla

B Macerace

Laacutetka v pevneacute faacutezi je za studena opakovaně extrahovaacutena daacutevkami rozpouštědla

C Perkolace

Laacutetkou v pevneacute faacutezi prosakuje vlastniacute tiacutehou rozpouštědlo Přiacutevodem čisteacuteho rozpouštědla je

hladina kapaliny v perkolaacutetoru (Obr 1B) udržovaacutena staacutele ve stejneacute vyacuteši To zabezpečuje aby

na extrahovanyacute materiaacutel v horniacutech vrstvaacutech přichaacutezelo staacutele noveacute rozpouštědlo

D Vytřepaacutevaacuteniacute

Laacutetka je z roztoku extrahovaacutena jednou daacutevkou rozpouštědla nebo opakovaně dalšiacutemi daacutevkami

(frakčniacute vytřepaacutevaacuteniacute) Vytřepaacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak že vodnyacute roztok nebo meacuteně často suspenze

laacutetky se smiacutesiacute v děliacuteciacute naacutelevce s přibližně ⅓-frac14 objemu extrakčniacuteho činidla Děliacuteciacute naacutelevka smiacute

byacutet naplněna nejvyacuteše do ⅔ objemu Nejdřiacuteve je třeba děliacuteciacute naacutelevku uzavřiacutet zaacutebrusovou zaacutetkou

a protřepat přičemž je nutneacute držet zaacutetku i kohout Pak se děliacuteciacute naacutelevka otočiacute vypouštěciacute

stopkou vzhůru a otevřeniacutem kohoutu se zrušiacute vzniklyacute přetlak Třepaacuteniacute a odpouštěniacute tlaku se

opakuje obvykle 3-4 x Při praacuteci s kyselinami zaacutesadami či jinyacutemi žiacuteravinami je nutneacute použiacutevat

ochranneacute pomůcky Jednotliveacute faacuteze se většinou odděliacute po chviacuteli staacuteniacute Spodniacute vrstva se vypouštiacute

kohoutem horniacute se odleacutevaacute hrdlem děliciacute naacutelevky

63

Jedniacutem vytřepaacuteniacutem extrakčniacute vyacutetěžky byacutevajiacute většinou niacutezkeacute v optimaacutelniacutem přiacutepadě odpoviacutedajiacute

Nernstovu rozdělovaciacutemu zaacutekonu Extrakci je proto potřeba proveacutest vždy nejmeacuteně 3-4 x

Uacutečinnějšiacute je vždy opakovanaacute extrakce menšiacutem množstviacutem rozpouštědla než extrakce celyacutem

množstviacutem najednou

Nejčastěji použiacutevanaacute extrakčniacute činidla jsou

Lehčiacute než voda diethylether benzen hexan ethylacetaacutet

Těžšiacute než voda methylendichlorid chloroform chlorid uhličityacute

Obr 1 Extrakčniacute aparatury A ndash Soxhletův přiacutestroj B ndash perkolaacutetor

Filtrace

Filtrace je oddělovaacuteniacute faacuteziacute pomociacute propustneacuteho materiaacutelu kteryacute dovoluje průchod pouze jedneacute z obou

faacuteziacute Obyčejně se pod pojmem filtrace rozumiacute oddělovaacuteniacute pevneacute faacuteze od kapaliny nebo plynu Filtrace

je v laboratoři velice běžnou operaciacute Nejčastějšiacute je filtrace kapalin provaacuteděnaacute buď za uacutečelem zbaveniacute

kapaliny mechanickyacutech nečistot nebo k izolaci pevneacute složky např při krystalizaci

Filtračniacute materiaacutel je určovaacuten chemickyacutem charakterem filtrovaneacuteho roztoku Může to byacutet nekliacuteženyacute tzv

filtračniacute papiacuter nebo i poacuterovitaacute skleněnaacute nebo porcelaacutenovaacute frita vrstva azbestu nebo skelneacute vaty apod

Rychlost filtrace zaacutevisiacute na ploše a vlastnostech filtračniacuteho prostřediacute na počtu a velikosti poacuterů na tlaku

a teplotě při filtraci na povaze sraženiny i na viskozitě filtrovaneacute kapaliny

Zaacutekladniacute pomůckou při filtraci je filtračniacute naacutelevka do niacutež se vklaacutedaacute vhodně složenyacute papiacuterovyacute filtr

Filtračniacute papiacuter je vyraacuteběn s různou velikostiacute poacuterů Filtr se zhotovuje ze čtverce filtračniacuteho papiacuteru

složeneacuteho pravouacutehle na čtvrtiny a sestřiženeacuteho do tvaru kruhoveacute vyacuteseče (Obr 2) Rozevřeniacutem takto

upraveneacuteho papiacuteru vznikaacute kuželovyacute filtr kteryacute je z jedneacute poloviny trojnaacutesobnyacute a z druheacute jednoduchyacute

64

Tento tzv hladkyacute filtr (Obr 2A) filtruje pouze špičkou a poměrně pomalu Rychleji pracuje filtr

sklaacutedanyacute nazyacutevanyacute teacutež francouzskyacute (Obr 2B) Připraviacute se z kruhoveacute vyacuteseče kteraacute je vějiacuteřovitě

překlaacutedaacutena směrem od středu k obvodu Při sklaacutedaacuteniacute francouzskeacuteho filtru je nutno dbaacutet aby při

několikereacutem překlaacutedaacuteniacute nedošlo k poškozeniacute filtru ve špičce Je proto nezbytneacute aby jednotliveacute zaacutehyby

neprochaacutezely jedniacutem bodem Před vloženiacutem do naacutelevky se doporučuje složenyacute filtr rozevřiacutet a obraacutetit

tak aby původně vnějšiacute stěna filtru tvořila vnitřniacute stěnu Tiacutem je možneacute předejiacutet znečištěniacute filtraacutetu vlaacutekny

papiacuteru uvolněnyacutemi během sklaacutedaacuteniacute a nečistotami z rukou Sklaacutedanyacute filtr se opiacuteraacute o stěny naacutelevky jen

hranami a proto filtruje teacuteměř celou svou plochou na rozdiacutel od hladkeacuteho filtru kteryacute filtruje jen

špičkou Filtrace francouzskyacutem filtrem je podstatně rychlejšiacute než filtrace hladkyacutem filtrem teacutehož

průměru

Obr 2 Možnosti sklaacutedaacuteniacute filtrů A ndash hladkyacute filtr B ndash sklaacutedanyacute (francouzskyacute) filtr

Naacutelevka s filtrem se vklaacutedaacute do filtračniacuteho kruhu připevněneacuteho na železneacutem stojanu Pod niacute je umiacutestěna

kaacutedinka pro zachycovaacuteniacute filtraacutetu Stonek naacutelevky se při filtraci dotyacutekaacute špičkou sveacuteho šikmo seřiacuteznuteacuteho

stonku stěny kaacutedinky přibližně ve dvou třetinaacutech vyacutešky (Obr 3) filtraacutet pak klidně steacutekaacute po stěnaacutech

naacutedoby a nevystřikuje Při filtraci naleacutevaacuteme roztok na filtr po skleněneacute tyčince kteraacute se ve vhodneacutem

uacutehlu přibliacutežiacute stěně filtru Proud kapaliny je vždy třeba směřovat proti miacutestu kde je papiacuterovaacute vrstva

trojitaacute Sniacutežiacute se tiacutem nebezpečiacute protrženiacute filtru Filtr se plniacute vždy několik milimetrů pod okraj Při filtraci

sraženiny je vhodneacute ji nechat usadit u dna kaacutedinky a na filtr nejprve naleacutevat čiryacute matečnyacute roztok kteryacute

rychle proteacutekaacute ještě nezanesenyacutem filtrem Teprve nakonec se ve zbytku kapaliny rozviacuteřiacute sraženina a vše

se nalije na filtr

Při promyacutevaacuteniacute sraženiny na filtru se sedlina nejprve pomociacute střičky splaacutechne do spodniacute čaacutesti filtru Proud

vody je třeba řiacutedit od okraje filtru k jeho špičce Promyacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak dlouho až je reakce filtraacutetu

negativniacute na laacutetku přiacutetomnou v matečneacutem roztoku Důkaz se provaacutediacute citlivyacutem činidlem v maleacutem podiacutelu

filtraacutetu

Pro horkeacute roztoky u nichž hroziacute že se při ochlazeniacute čaacutest rozpuštěneacute laacutetky vyloučiacute na filtru a ucpe jeho

poacutery je nutno použiacutevat naacutelevky s vyhřiacutevanyacutem plaacuteštěm Plaacutešť může byacutet vyhřiacutevaacuten horkou vodou nebo

elektricky Jednoduše je možno improvizovat filtraci za horka naacutelevkou se seřiacuteznutyacutem stonkem kteraacute

je položena na hrdle kaacutedinky Plaacutešť naacutelevky je pak přiacutemo vyhřiacutevaacuten paacuterami vrouciacuteho roztoku

65

Obr 3 Aparatura pro filtraci za normaacutelniacuteho tlaku

Filtraci je možno podstatně urychlit použitiacutem sniacuteženeacuteho tlaku odsaacutevaacuteniacutem vzduchu v prostoru pod

filtrem Pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku se použiacutevajiacute Buumlchnerovy naacutelevky skleněneacute nebo porcelaacutenoveacute

nuče a filtračniacute keliacutemky Nejjednoduššiacute zařiacutezeniacute pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku je Buumlchnerova naacutelevka

s odsaacutevaciacute baňkou Dno Buumlchnerovy naacutelevky je jemně diacuterkovaneacute na něj se poklaacutedaacute filtračniacute papiacuter tak

aby všechny otvory byly zakryty a papiacuter nepřečniacuteval podeacutel stěn naacutelevky vzhůru poněvadž by vzniklyacutemi

kanaacutelky prochaacutezel filtrovanyacute roztok do odsaacutevaciacute baňky Naacutelevka je v odsaacutevaciacute baňce upevněnaacute pryžovou

vložkou nebo zaacutetkou Mezi odsaacutevaciacute baňku a vyacutevěvu je vhodneacute umiacutestit pojistnou laacutehev (praacutezdnou

promyacutevačku) kteraacute zabraňuje vniknutiacute vody z vyacutevěvy do odsaacutevaciacute baňky nebo roztoku do vyacutevěvy

Vniknutiacute vody do odsaacutevaciacute baňky se zabraacuteniacute tak že se baňka odpojiacute od vyacutevěvy před zastaveniacutem toku

vody ve vodniacute vyacutevěvě

Při filtraci laacutetek reagujiacuteciacutech s filtračniacutem papiacuterem (koncentrovaneacute kyseliny KMnO4 apod) se použiacutevajiacute

skleněneacute frity kde funkci filtračniacuteho papiacuteru zastaacutevaacute do filtračniacuteho keliacutemku vtavenaacute skleněnaacute poacuterovitaacute

destička Velikost poacuterů je odstupňovaacutena v řadě S1-S2-S3-S4-S5 velmi maleacute poacutery jsou určeny pro filtraci

biologickyacutech materiaacutelů Vzhledem k značneacute hustotě frit je filtrace pomalaacute a filtrace probiacutehaacute vždy za

použitiacute sniacuteženeacuteho tlaku Nevyacutehodou skleněnyacutech frit je jejich značnaacute cena a hlavně jejich obtiacutežneacute čištěniacute

Sublimace

Sublimace je podobně jako krystalizace jednou ze zaacutekladniacutech metod čištěniacute a oddělovaacuteniacute jednotlivyacutech

složek směsi Děj je založen na tom že tenze par pevnyacutech laacutetek se s rostouciacute teplotou zvyšuje a proto

lze mnoheacute laacutetky převeacutest do plynneacuteho skupenstviacute aniž roztajiacute a paacutery mohou opět přiacutemo desublimovat

v pevnou laacutetku Bod sublimace je teplota při niacutež se tenze par pevneacute laacutetky vyrovnaacute s vnějšiacutem tlakem

V porovnaacuteniacute s krystalizaciacute maacute sublimace v mnoha přiacutepadech značneacute vyacutehody Sublimovanyacute preparaacutet

totiž neobsahuje mechanickeacute nečistoty ktereacute i při pečliveacute krystalizaci mohou doprovaacutezet vyacuteslednyacute

66

produkt Při sublimaci jednoduchyacutech směsiacute se obyčejně pracuje s malyacutemi ztraacutetami a jednoduchaacute

sublimace často nahradiacute i několikraacutet opakovanou krystalizaci Vhodnost použitiacute sublimace jako čistiacuteciacute

a separačniacute techniky zaacuteležiacute na vlastnostech daneacute laacutetky Rozmeziacute teplot a tlaků za nichž lze sublimaci

použiacutet je možno zjistit ze stavoveacuteho diagramu přiacuteslušneacute laacutetky (viz fyzikaacutelniacute chemie)

Zařiacutezeniacute a způsob sublimace se řiacutediacute podle toho jakeacute vlastnosti maacute miacutet sublimaacutet Čiacutem nižšiacute je teplota

chlazeneacuteho prostoru v němž paacutery kondenzujiacute tiacutem jemnějšiacute krystaly se vytvaacuteřejiacute Vyššiacute kondenzačniacute

teploty podporujiacute naopak vznik většiacutech a vyvinutějšiacutech krystalů Nejjednoduššiacutem zařiacutezeniacutem pro

provedeniacute sublimace s nepřiacuteliš niacutezkou sublimačniacute teplotou mohou byacutet dvě zabroušenaacute hodinovaacute skla

(Obr 4A) Na spodniacute sklo se umiacutestiacute sublimovanaacute laacutetka přikryje se druhyacutem sklem a opatrně zahřiacutevaacute

Sublimujiacuteciacute laacutetka se usazuje na horniacutem hodinoveacutem skle V přiacutepadě že sublimovanaacute laacutetka padaacute do

suroveacuteho produktu lze mezi skla položit perforovanyacute filtračniacute papiacuter na němž se sublimovanaacute laacutetka

zachytiacute Jinyacutem jednoduchyacutem zařiacutezeniacutem je porcelaacutenovaacute miska a na niacute postavenaacute naacutelevka (Obr 4B)

Naacutelevka maacute miacutet o něco menšiacute průměr než miska Stonek naacutelevky se opatřiacute volnou vatovou ucpaacutevkou

Mezi misku a naacutelevku se opět vložiacute perforovanyacute filtračniacute papiacuter

V přiacutepadě že sublimačniacute teplota je niacutezkaacute použije se pro sublimaci aparatura znaacutezorněnaacute na obraacutezku

4C Surovyacute produkt je nasypaacuten na dno sucheacute kaacutedinky kteraacute se uzavře baňkou Do baňky je zavaacuteděna až

ke dnu staacutele čerstvaacute chladiacuteciacute voda Sublimujiacuteciacute laacutetka se pak usazuje na kulateacutem dně baňky Po skončeniacute

sublimace je baňka opatrně sejmuta a usazeneacute krystaly špachtliacute oškrabaacuteny Laacutetky při normaacutelniacutem tlaku

nesublimujiacuteciacute nebo sublimujiacuteciacute jen pomalu přiacutepadně laacutetky ktereacute se při sublimaci za vyššiacute teploty

rozklaacutedajiacute lze často sublimovat při sniacuteženeacutem tlaku

Obr 4 Různeacute způsoby sublimace

Odpařovaacuteniacute ve vakuu

Odpařovaacuteniacute ve vakuu je v biochemickeacute laboratoři jeden z nejčastějšiacutech způsobů odpařovaacuteniacute

rozpouštědla z roztoků laacutetek Daacute se použiacutet na roztoky jak niacutezkomolekulaacuterniacutech tak vysokomolekulaacuterniacutech

laacutetek jejichž objem může byacutet od několika mililitrů až po litry a využiacutevaacute se při něm efektu sniacuteženiacute bodu

varu při sniacuteženeacutem tlaku v systeacutemu

Odpařovaacuteniacute malyacutech objemů do 2 ml se dělaacute v evakuovaneacutem exikaacutetoru nad vhodnyacutem sorbentem vody

(P2O5 NaOH CaCl2) Vzorek se umisťuje do mikrozkumavky nebo jineacute vhodneacute naacutedoby kteraacute je

v exsikaacutetoru uložena tak aby vodniacute paacutery měly k sušidlu co nejkratšiacute cestu Hlavniacute vyacutehodou teacuteto metody

67

je že je levnaacute a dostupnaacute v každeacute laboratoři nevyacutehodou je dlouhyacute čas (řaacutedově hodiny) a nemožnost

odpařit jineacute rozpouštědlo než vodu Nevyacutehody se odstraňujiacute přiacutestroji pracujiacuteciacutemi na podobneacutem

principu kde se paacutery rozpouštědla neustaacutele odsaacutevajiacute Při vakuoveacutem zahušťovaacuteniacute roztoků kde je použito

organickeacute rozpouštědlo nastaacutevaacute utajenyacute var Utajenyacute var je metastabilniacute stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem

kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute prudkyacute var vzkypěniacute a

přetečeniacute destilovaneacute směsi chladiče nebo odpadniacute baňky Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu

vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute

cihla varneacute kamiacutenky apod) Riziko vzniku utajeneacuteho varu lze odstranit takeacute napřiacuteklad odpařovaacuteniacutem

vzorku za současneacute centrifugace Zařiacutezeniacute se obvykle sklaacutedaacute z centrifugy kteraacute může byacutet vyhřiacutevanaacute

z vymrazovaciacute čaacutesti a z vakuoveacute pumpy

Nejběžnějšiacute způsob odpařovaacuteniacute středniacutech objemů je odpařovaacuteniacute na vakuoveacute rotačniacute odparce (Obr 5)

Rotačniacute vakuovaacute odparka se sklaacutedaacute z odpařovaciacute baňky pohonneacute jednotky a z vhodneacuteho chladiče

s kondenzačniacute baňkou a musiacute byacutet doplněnaacute zdrojem vakua (vodniacute vyacutevěva membraacutenovaacute vyacutevěva)

Odpařovaciacute baňka se většinou během odpařovaacuteniacute ponořiacute do vodniacute laacutezně kde je vyhřiacutevaacutena na zvolenou

teplotu Vakuum vytvořeneacute v prostoru s roztokem snižuje jeho bod varu a rotačniacute pohyb baňky

způsobuje intenzivniacute miacutechaacuteniacute odpařovaneacute směsi spojeneacute se staacutelyacutem obnovovaacuteniacutem filmu kapaliny na

vnitřniacutem povrchu baňky Tiacutemto se zamezuje přehřiacutevaacuteniacute kapaliny zvyšuje se odpařovaciacute povrch a

zkracuje draacuteha bublin paacutery z vnitřniacuteho prostoru baňky na povrch roztoku Důsledkem je intenzivniacute

odpařovaacuteniacute kapaliny jejiacutež paacutery kondenzujiacute ve vodniacutem chladiči umiacutestěneacutem mezi zdrojem vakua a

odpařovaciacute baňkou a steacutekajiacute do kondenzačniacute baňky (Obr 5)

Obr 5 Scheacutema vakuoveacute rotačniacute odparky

1 ndash odpařovaciacute baňka 2 ndash pohonnaacute jednotka 3 ndash vodniacute chladič 4 ndash kondenzačniacute baňka 5 ndash napouštěciacute

uzaacutevěr

Stanoveniacute bodu taacuteniacute

Bod taacuteniacute je teplota při niacutež je pevnaacute laacutetka v rovnovaacuteze se svou taveninou Je to jedna ze zaacutekladniacutech

fyzikaacutelniacutech veličin vedle bodu varu hustoty indexu lomu světla optickeacute aktivity apod

charakterizujiacuteciacutech každou laacutetku Stanoveniacute teacuteto veličiny a srovnaacuteniacute s tabelovanou hodnotou je zvlaacuteště

pro organickeacuteho chemika nejrychlejšiacute metodou určeniacute čistoty daneacute laacutetky Anorganickeacute sloučeniny majiacute

obvykle přiacuteliš vysokyacute bod taacuteniacute Čisteacute laacutetky majiacute obvykle ostryacute bod taacuteniacute Již nepatrneacute znečištěniacute laacutetky se

projeviacute značnyacutem sniacuteženiacutem bodu taacuteniacute a to i tehdy jestliže nečistoty majiacute bod taacuteniacute vyššiacute Kromě sniacuteženiacute

bodu taacuteniacute je pozorovatelneacute zvětšeniacute intervalu bodu taacuteniacute Tohoto jevu je využito ke zkoušeniacute identity

dvou laacutetek s tyacutemž bodem taacuteniacute Stejnaacute množstviacute obou laacutetek se dokonale promiacutesiacute a pak se stanoviacute bod

68

taacuteniacute (tzv směsnyacute bod taacuteniacute) Je-li nezměněn jsou obě laacutetky identickeacute je-li ve srovnaacuteniacute s bodem taacuteniacute

složek nižšiacute jde o různeacute laacutetky Mnoheacute laacutetky se v okamžiku kdy roztajiacute zaacuteroveň rozložiacute Rozklad se

obvykle projeviacute ztmavnutiacutem nebo vyacutevojem plynu Bod rozkladu je zpravidla neostryacute a zaacutevisiacute na rychlosti

zahřiacutevaacuteniacute

Prakticky se bod taacuteniacute stanovuje tak že malyacute vzorek laacutetky napěchovanyacute ve skleněneacute tenkostěnneacute

kapilaacuteře se umiacutestiacute do laacutezně dobře vodiacuteciacute teplo tj do kapaliny nebo do kovoveacuteho bloku a pomalu se

zahřiacutevaacute tak aby se podmiacutenky co nejviacutece bliacutežily rovnovaacutežnyacutem Přitom se sleduje teplota laacutezně a pozoruje

laacutetka Jako teplotu taacuteniacute se pak označiacute teplota při niacutež se objeviacute kapalnaacute faacuteze

Přiacutestroje pro stanoveniacute teploty taacuteniacute praacutevě popsanyacutem postupem se nazyacutevajiacute bodotaacutevky Pro laacutetky

s teplotou taacuteniacute nižšiacute než 120 C se použiacutevajiacute skleněneacute bodotaacutevky což jsou skleněneacute naacutedobky ktereacute

byacutevajiacute plněny kapalinou o vhodneacute tepelneacute kapacitě např silikonovyacutem olejem glycerolem apod

Vhodnyacutem tvarem naacutedobky se dosahuje toho že při pozvolneacutem zahřiacutevaacuteniacute dochaacuteziacute k prouděniacute kapaliny

a současneacutemu prohřiacutevaacuteniacute vzorku a teploměru na ktereacutem je kapilaacutera se vzorkem připevněna Na Obr

15A je skleněnyacute P-bodotaacutevek U laacutetek s vyššiacute teplotou taacuteniacute se použiacutevajiacute bodotaacutevky kovoveacute tzv Thieleho

bloky Jsou to bloky z kovu dobře vedouciacuteho teplo do kteryacutech jsou vyvrtaacuteny svisle tři otvory (Obr 15B)

Do prostředniacuteho otvoru je vložen teploměr do zbyacutevajiacuteciacutech otvorů kapilaacutery se vzorkem U kovoveacuteho

bloku je pomaleacuteho zahřiacutevaacuteniacute dosaženo tiacutem že neniacute zahřiacutevaacuten přiacutemo blok ale tyčka kterou je blok

zaacuteroveň upevněn do stojanu Vzorek je pozorovaacuten v prochaacutezejiacuteciacutem světle lampičky upevněneacute na

stojanu za vzorkem

V laboratorniacute praxi se často použiacutevaacute speciaacutelniacutech zařiacutezeniacute určenyacutech pro praacuteci v mikroměřiacutetku Jsou to

v podstatě upraveneacute mikroskopy s elektricky vyhřiacutevanyacutem stolkem kteryacute je opatřen teploměrem Na

tento tzv mikrovyacutehřevnyacute stolek je položen vzorek v uspořaacutedaacuteniacute běžneacutem pro mikroskopovaacuteniacute a během

zahřiacutevaacuteniacute se pozoruje v mikroskopu a očekaacutevaacute se stav kdy se krystaly změniacute v rovnovaacutežnou směs pevneacute

a kapalneacute faacuteze

Obr 6 Bodotaacutevky A ndash Skleněnyacute P-bodotaacutevek B ndash Thieleho kovovyacute blok

UacuteKOL Č 1 Izolace kofeinu z čaje a jeho přečištěniacute sublimaciacute

Alkaloidy jsou nejpočetnějšiacute skupinou rostlinnyacutech laacutetek sekundaacuterniacuteho metabolismu a dosud jich bylo

izolovaacuteno kolem sedmi tisiacutec Z chemickeacuteho hlediska se dajiacute alkaloidy popsat jako organickaacute baacuteze

s jedniacutem nebo několika heterocyklickyacutemi dusiacutekovyacutemi atomy v molekule v přiacuterodě se vyskytujiacuteciacute ve

69

formě soliacute s organickyacutemi kyselinami Alkaloidy obsahuje 10 až 20 všech vyššiacutech rostlin Byly nalezeny

ve všech jejich čaacutestech ale nejviacutece jsou přiacutetomneacute v semenech kořenech a kůře stromů

Kofein patřiacute do skupiny purinovyacutech alkaloidů (purin je složen ze dvou heterocyklů ndash pětičlenneacuteho a

šestičlenneacuteho a obsahuje celkem 4 atomy dusiacuteku na molekulu) Molekula kofeinu maacute naviacutec dvě oxo-

skupiny (xanthin) a je třikraacutet methylovanaacute Kofein je nejhojněji zastoupen v semenech kaacutevovniacuteku a

kakaovniacuteku a v listech čaje Maacute povzbudivyacute uacutečinek na centraacutelniacute nervovou soustavu a srdečniacute činnost

podporuje činnost ledvin a zvyšuje tvorbu moči Stimulačniacute uacutečinek kofeinu stejně jako theofylinu

z čaje je založen na inhibici enzymu fosfodiesterasy kteraacute odbouraacutevaacute laacutetky přenaacutešejiacuteciacute nervovyacute vzruch

jako je např cyklickyacute adenosinmonofosfaacutet tedy laacutetka o podobneacute chemickeacute struktuře

LABORATORNIacute POMŮCKY

Vaacuteženky

Lžičkyšpachtle

Předvaacutežky

Kaacutedinky

Skleněnaacute tyčinka

Vařič

Filtračniacute papiacuter

Naacutelevka

Děliacuteciacute naacutelevka

Stojany

Filtračniacute kruhy

Odměrneacute vaacutelce

Vakuovaacute rotačniacute odparka + vyacutevěva

Vodniacute laacutezeň

Baňky + svorky

Varneacute kuličky

Hadice

Mikrozkumavka

Lepiciacute paacuteska + nůžky

Pinzeta

Polystyrenovyacute kruh

Odpařovaciacute miska

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Čajoveacute listy

Octan olovnatyacute

Ethanol

Chloroform

5 roztok hydroxidu sodneacuteho

POSTUP

1 Před začaacutetkem praacutece zapněte vodniacute laacutezeň u vakuoveacute rotačniacute odparky a vodniacute laacutezeň v digestoři

na odpařovaacuteniacute vzorku abyste během praacutece předešli časovyacutem prodlevaacutem

2 Na předvaacutežkaacutech odvažte tři gramy čajoveacuteho listiacute a povařte v kaacutedince na vařiči 5 minut v 50 ml

destilovaneacute vody

3 Připravte 20 ml roztoku octanu olovnateacuteho (wv = 5 ) přilijte ho k čajoveacutemu odvaru

zamiacutechejte a povařte dalšiacutech 5 minut

4 Posklaacutedejte francouzskyacute filtr a za tepla roztok přefiltrujte

5 S použitiacutem děliacuteciacute naacutelevky v digestoři proveďte extrakci filtraacutetu s 15 ml chloroformu

vytřepaacutevaacuteniacutem třikraacutet po sobě

Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru

a otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte

dostatečnyacute přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna

70

6 Spojeneacute extrakty v organickeacutem rozpouštědle promyjte v děliacuteciacute naacutelevce destilovanou vodou (15

ml) a potom stejnyacutem objemem roztoku hydroxidu sodneacuteho (wv = 5 ) Přečištěnyacute

chloroformovyacute extrakt zahustěte na vakuoveacute rotačniacute odparce naacutesledujiacuteciacutem způsobem

7 Extrakt přelijte do 250ml baňky s kulatyacutem dnem a zaacutebrusovyacutem hrdlem Nezapomeňte vložit

varneacute kuličky Baňku připevněte svorkou na uacutestiacute vakuoveacute odparky pomociacute šroubu umiacutestěte

baňku do polohy kdy je jejiacute spodniacute stěna omyacutevaacutena vodou ve vodniacute laacutezni K vakuoveacute odparce

připojte kondenzačniacute baňku

8 Do chladiče pusťte miacuternyacutem proudem vodu a zkontrolujte zda je utěsněna kondenzačniacute baňka

Spusťte vyacutevěvu a evakuujte odparku spusťte rotaci baňky

9 Po skončeniacute odpařovaacuteniacute vypněte vyacutevěvu odpařovaciacute baňku narovnejte do vodorovneacute polohy

uvolněte svorku a odšroubujte přiacutevod vakua k odparce Poteacute opatrně sundejte odpařovaciacute

baňku Odparek rozpusťte v ethanolu a baňku kvantitativně etanolem vyplaacutechněte

Ethanolickyacute roztok odpařte na vodniacute laacutezni

10 Připravte si aparaturu k sublimaci podle obraacutezku 13C odparek převeďte na dno kaacutedinky

aparatury Rozhraniacute mezi chladiacuteciacute baňkou a kaacutedinkou utěsněte lepiciacute paacuteskou

11 Aparaturu zahřiacutevejte na vařiči až do doby kdy ustane vyacutevoj sublimujiacuteciacutech par

12 Po skončeniacute sublimace zastavte vodu a oddělejte zaacutetku s trubicemi Krystalky kofeinu

vyloučeneacute na dně baňky se pokuste pomociacute špachtle kvantitativně převeacutest do předem zvaacuteženeacute

mikrozkumavky

VYHODNOCENIacute

Uveďte vyacutetěžek izolace kofeinu a navrhněte způsoby jak byste určili jeho čistotu

UacuteKOL Č 2 Analytickyacute důkaz přiacutetomnosti kofeinu

Kofein lze prokaacutezat tzv murexidovou reakciacute Jednaacute se o barevnyacute test na kyselinu močovou a jineacute puriny

Pevnyacute vzorek je oxidovaacuten v kyseleacutem prostřediacute odpařen a naacutesledně po přiacutedavku amonnyacutech iontů vznikaacute

purpuroveacute zbarveniacute naacuteležejiacuteciacute vznikajiacuteciacutemu murexidu (amonnaacute sůl 5 5acute-nitrildibarbituroveacute kyseliny)

LABORATORNIacute POMŮCKY

71

Hodinovaacute skla o průměru 8-10 cm

Lihovyacute kahan + sirky

Kleště

Ochrannyacute štiacutetochranneacute bryacutele

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

3 roztok peroxidu vodiacuteku

Koncentrovanaacute kyselina chlorovodiacutekovaacute

Amoniak

POSTUP

POUŽIJTE OCHRANNEacute BRYacuteLE NEBO ŠTIacuteT

1 Proveďte tzv murexidovou reakci k prokaacutezaacuteniacute přiacutetomnosti kofeinu Kontrolniacute reakci proveďte

rovněž s firemniacutem preparaacutetem kofeinu

2 Na hodinoveacute sklo se sublimaacutetem a na sklo s firemniacutem kofeinem kaacutepněte 3 roztok H2O2 a

koncentrovanou HCl

3 Roztok odpařte misku nechte zchladnout na stole a přikaacutepněte roztok čpavku

4 Purpuroveacute zbarveniacute prokaacuteže přiacutetomnost kofeinu

VYHODNOCENIacute

Uveďte zda reakce na přiacutetomnost kofeinu byly pozitivniacute a jak se odlišovalo zbarveniacute komerčniacuteho a vaacutemi

izolovaneacuteho kofeinu

UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute teploty taacuteniacute kofeinu

V teacuteto uacuteloze ověřiacutete čistotu vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu z čajoveacuteho listiacute pomoci jedneacute z nejrychlejšiacutech a

nejspolehlivějšiacutech metod Teplotu bodu taacuteniacute budete stanovovat pomociacute moderniacuteho bodotaacutevku jehož

princip je založen na Thieleho kovoveacutem bloku Bodotaacutevek je ovlaacutedaacuten elektronicky s digitaacutelniacutem

vyacutestupem Lze na něm měřit současně dva vzorky umiacutestěneacute v kapilaacuteraacutech Odečet se dělaacute vizuaacutelně

pomociacute zvětšovaciacuteho okulaacuteru

LABORATORNIacute POMŮCKY

Bodotaacutevek

Kapilaacutery skleněneacute

Skleněnaacute trubice

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Kofein komerčniacute čistyacute

Kofein izolovanyacute ve cvičeniacute

72

POSTUP

1 Do kapilaacuter dejte vzorek vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu a vzorek čisteacuteho kofeinu

2 Otevřenyacutem koncem kapilaacutery nahrňte maleacute množstviacute sucheacuteho vzorku zbytek kolem kapilaacutery

otřete a kapilaacuteru nechejte asi 5x volně padat svisle postavenou trubiciacute dlouhou asi 15 metru

na tvrdou podložku Vzorek laacutetky se tak dobře napěchuje do maleacuteho objemu na dně kapilaacutery

Sloupeček by měl byacutet vysokyacute asi 2 mm

3 Zapněte bodotaacutevek hlavniacutem vypiacutenačem Kapilaacutery se vzorkem vložte do bodotaacutevku

a zkontrolujte zda je vzorek dobře viditelnyacute Stiskněte tlačiacutetko bdquoplateau setldquo a stiskem tlačiacutetka

šipky nahoru nastavte teplotu na 270 degC a stiskněte START Teplota začiacutenaacute narůstat a kolem

aktuaacutelniacute teploty 200 degC pozorně sledujte oba vzorky

4 Odečtěte teplotu při ktereacute roztajiacute vaacutemi izolovanyacute kofein a kofein komerčniacute

VYHODNOCENIacute

Porovnejte obě ziacuteskaneacute hodnoty bodu taacuteniacute Vyhledejte hodnotu bodu taacuteniacute pro kofein a přiacutepadneacute rozdiacutely

vysvětlete

73

6 Izolace nukleovyacutech kyselin

Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu

K biochemickyacutem studiiacutem se použiacutevaacute nejrůznějšiacute biologickyacute materiaacutel kteryacute přiacuteroda poskytuje Vzhledem

k jeho různorodosti je technika zpracovaacuteniacute mnohdy velmi odlišnaacute a řiacutediacute se uacutečelem k jakyacutem studiiacutem maacute

byacutet použit Způsob zpracovaacuteniacute materiaacutelů byacutevaacute často odlišnyacute podle toho zda maacute byacutet vyacutechoziacute surovinou

pro izolaci detekci nějakeacute sloučeniny či skupiny laacutetek nebo zda se bude studovat jejich metabolismus

Maacute-li byacutet izolovaacutena nějakaacute laacutetka nebo skupina laacutetek z biologickeacuteho materiaacutelu (např vitamiacuten biacutelkovina

sacharid apod) je důležiteacute zvolit vhodnou vyacutechoziacute surovinu Pro izolaci se hodiacute nejleacutepe takovyacute

biologickyacute materiaacutel ve ktereacutem je požadovanaacute laacutetka v nejvyššiacute koncentraci je dostupnyacute a jeho cena

přijatelnaacute Vybranyacute živočišnyacute rostlinnyacute nebo mikrobiaacutelniacute materiaacutel je třeba v prvniacutem kroku

homogenizovat Rozrušeniacute rostlinnyacutech a živočišnyacutech buněk nedělaacute obvykle potiacuteže Jinak však je tomu

při izolaciacutech z buněk mikroorganismů Buněčnaacute stěna mikroorganismů je velmi rezistentniacute a jejiacute

narušeniacute vyžaduje zvlaacuteštniacute postupy viz niacuteže

Mletiacute

Suchyacute materiaacutel může byacutet rozemlet v různyacutech typech mlyacutenků Semena se melou v kulovyacutech mlyacutenech

nebo mlyacutenech s otočnyacutemi noži K mletiacute živočišnyacutech materiaacutelů se velmi dobře hodiacute mlyacutenek na maso

Tkaacuteň se v něm řeže a drtiacute zaacuteroveň Hrubost nebo jemnost lze regulovat vloženiacutem vhodneacute destičky

kterou se rozemletyacute materiaacutel protlačuje Všechny uvedeneacute strojky a mlyacutenky většinou může nahradit

běžnyacute univerzaacutelniacute kuchyňskyacute robot kteryacute je vybaven mixeacuterem mlyacutenkem masovyacutem strojkem i

struhadly

Rostlinnyacute materiaacutel určenyacute ke studiu exprese genů obsahu fytohormonů aj je třeba během mletiacute

neustaacutele chladit aby nedochaacutezelo k degradaci Provaacutediacute se tak chlazeniacutem tekutyacutem dusiacutekem Rostlinnyacute

materiaacutel se může drtit pomociacute třeciacute misky s tloučkem přičemž všechny potřeby ktereacute přichaacuteziacute do styku

s rostlinnyacutem materiaacutelem musiacute byacutet takteacutež vychlazeny Dalšiacute možnostiacute nadrceniacute rostlinneacuteho materiaacutelu je

použitiacute tzv kuličkoveacuteho mlyacutenku

Homogenizace

Na rozdiacutel od mletiacute nasucho je v biochemickeacute praacuteci chaacutepaacutena homogenizace jako důkladneacute rozmělněniacute

materiaacutelu za přiacutedavku vody nebo vhodnyacutech pufrů či fyziologickyacutech roztoků

Pro homogenizaci malyacutech množstviacute je nejvhodnějšiacute roztiacuteraacuteniacute materiaacutelu v třeciacute misce za přiacutedavku

mořskeacuteho piacutesku skelneacuteho prachu nebo jineacuteho abraziva Tužšiacute materiaacutely se před homogenizaciacute zmraziacute

kapalnyacutem dusiacutekem kteryacute je učiniacute křehčiacutemi k rozmělněniacute Homogenizaci lze rovněž proveacutest ve

vyacutekonneacutem mixeacuteru

K narušeniacute buněčneacute stěny a membraacuteny mikroorganismů tzv desintegraci se použiacutevaacute ještě některyacutech

speciaacutelniacutech metod Např působeniacute chemickyacutech činidel (detergenty) působeniacute enzymů štěpiacuteciacutech

polysacharidy buněčnyacutech stěn (lysozym celulasa) kraacutetkeacute působeniacute ultrazvuku opakovaneacute zmrazovaacuteniacute

a rozmrazovaacuteniacute Přehled nejužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik je uveden v tabulce 2

74

Tab 2 Přehled nejpoužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik

METODA PŘIacuteKLAD POUŽITIacute PRINCIP

Šetrneacute

lyacuteze buněk erythrocyty porušeniacute buněčneacute membraacuteny osmotickyacutem

tlakem

působeniacute enzymů bakterie štěpeniacute buněčneacute stěny specifickyacutemi

enzymy

působeniacute chemikaacuteliiacute

extrakce kvasinek

organickyacutemi rozpouštědly

nebo vhodnyacutemi kyselinami

čaacutestečnaacute solubilizace buněčneacute stěny

homogenizace jaterniacute tkaacuteň mechanickeacute porušeniacute buněk protlačovaacuteniacutem

uacutezkou štěrbinou

mletiacute svalovaacute tkaacuteň semena působeniacute střižnyacutech sil mechanickeacute

porušeniacute tkaacuteně

Středniacute

mixovaacuteniacute v nožovyacutech

mixeacuterech živočišnaacute a rostlinnaacute pletiva působeniacute střižnyacutech sil

mletiacute s abrazivy rostlinneacute tkaacuteně bakterie mechanickeacute porušeniacute buněk

Intenzivniacute

ultrazvuk buněčneacute suspenze naacutehleacute změny tlaku a teploty při zaacuteniku

vznikajiacuteciacutech mikrobublin

kuličkovyacute mlyacuten buněčneacute suspenze mechanickeacute porušeniacute buněk rychlou vibraciacute

skleněnyacutech kuliček

French press kvasinky dezintegrace buněčneacute stěny vysokyacutem

tlakem

Centrifugace

Centrifugace čili odstřeďovaacuteniacute patřiacute k nejběžnějšiacutem operaciacutem v biochemickeacute laboratoři Dovoluje

oddělit složky suspenze nebo emulze na zaacutekladě rozdiacutelnyacutech hustot Byacutevaacute často rychlejšiacute a pohodlnějšiacute

než filtrace a v některyacutech přiacutepadech vede i k lepšiacutemu odděleniacute pevneacute a kapalneacute faacuteze Kromě nahrazeniacute

nebo doplněniacute filtrace zvlaacuteště je-li suspendovanaacute laacutetka velmi jemnaacute špatně filtrovatelnaacute a filtrace

zdlouhavaacute maacute odstřeďovaacuteniacute v biochemii i jinyacute vyacuteznam Sloužiacute k některyacutem speciaacutelniacutem preparativniacutem a

analytickyacutem uacutečelům (např izolace mitochondriiacute diferenčniacute centrifugaciacute) Daacutele je to přiacuteprava buněčnyacutech

struktur gradientovou centrifugaciacute a z analytickyacutech aplikaciacute pak předevšiacutem stanoveniacute relativniacutech

molekulovyacutech hmotnostiacute sloučenin a stanoveniacute čistoty izolovanyacutech preparaacutetů

Při odstřeďovaacuteniacute působiacute na sedimentujiacuteciacute čaacutestice odstředivaacute siacutela (P) kterou lze vyjaacutedřit vztahem

119875 = 119898 ∙ 119903 ∙ 1205962

kde m hellip hmotnost čaacutestice

r hellip poloměr otaacutečeniacute

hellip uacutehlovaacute rychlost

75

Pro praktickeacute vyacutepočty se však zavaacutediacute veličina relativniacute odstřediveacute zrychleniacute R ktereacute udaacutevaacute kolikraacutet je

toto zrychleniacute většiacute než zemskeacute tiacutehoveacute zrychleniacute g a je daacutena vztahem

119877 = 1118 ∙ 119903 ∙ 1198732 ∙ 10minus5

kde N hellip počet otaacuteček za minutu

r hellip poloměr otaacutečeniacute v cm

Je nutno ji uvaacutedět jako hlavniacute charakteristiku centrifugace Z prvniacuteho vztahu je zřejmeacute že pouhyacute uacutedaj

počtu otaacuteček za minutu necharakterizuje proces centrifugace

Během nastavovaacuteniacute centrifugy je třeba braacutet zřetel na to kterou jednotku zadaacutevaacuteme ndash zda naacutesobky

zrychleniacute (x g) či otaacutečky za minutu (RPM) Tyto dvě hodnoty nejsou stejneacute ale existuje mezi nimi vztah

Dřiacuteve byl ke každeacute centrifuze dodaacutevaacuten nomogram k převodu těchto jednotek mezi sebou diacuteky znalosti

poloměru rotoru Dnešniacute centrifugy toto již zvlaacutedajiacute diacuteky elektronice samy

Existuje celaacute řada typů centrifug ktereacute se lišiacute velikostiacute (od malyacutech stolniacutech až po velkoobjemoveacute

průmysloveacute odstředivky) dosahovanyacutem zrychleniacutem a tvarem rotorů (vyacutekyvneacute a uacutehloveacute) Ve vyacutekyvnyacutech

rotorech jsou kyvety uloženy v pouzdrech kteraacute jsou volně zavěšena v čepech vlastniacuteho rotoru a kyvety

jsou během odstřeďovaacuteniacute ve vodorovneacute poloze Naproti tomu v uacutehlovyacutech rotorech jsou kyvety fixovaacuteny

v určiteacutem uacutehlu (45 - 50) k ose otaacutečeniacute

Zvlaacuteštniacute kategorii tvořiacute ultracentrifugy na nichž lze dosaacutehnout relativniacuteho odstřediveacuteho zrychleniacute

100 000 x g a viacutece Lišiacute se od běžnyacutech centrifug zejmeacutena tiacutem že prostor s rotorem musiacute byacutet při

odstřeďovaacuteniacute evakuovaacuten snižuje se tiacutem třeniacute způsobeneacute přiacutetomnostiacute vzduchu diacuteky tomu se rotor

nebude zahřiacutevat Použiacutevajiacute se pro děleniacute biopolymerů a subcelulaacuterniacutech čaacutestic v hustotniacutem gradientu

sacharosy nebo cesnyacutech soliacute Tyto techniky lze provaacutedět jak v analytickeacutem tak i v preparativniacutem

měřiacutetku Analytickeacute centrifugy jsou naviacutec opatřeny optickyacutem zařiacutezeniacutem umožňujiacuteciacutem sledovat rozhraniacute

tvořenaacute jednotlivyacutemi sedimentujiacuteciacutemi laacutetkami

Pro většinu praciacute preparačniacutech i analytickyacutech jsou požadovaacuteny centrifugy chlazeneacute Chlazeniacute centrifug

je zajišťovaacuteno chladiciacutemi agregaacutety zabudovanyacutemi do jedineacuteho provozniacuteho celku s centrifugou a je

ovlaacutedaacuteno termostatem Protilehleacute kyvety (u vysokootaacutečkovyacutech centrifug všechny kyvety) musejiacute byacutet

staticky a dynamicky vyvaacuteženy Z bezpečnostniacutech důvodu i z hlediska ochrany centrifugy je nutno

klaacutest na vyvažovaacuteniacute kyvet zvyacutešenou pozornost Každaacute nepřesnost v dynamickeacutem i statickeacutem vyvaacuteženiacute

se mnohonaacutesobně projeviacute zvětšeniacutem odstřediveacuteho tlaku na jednu stranu osy Osa se nerovnovaacutežnyacutem

zatiacuteženiacutem snadno ohne nebo se poškodiacute ložisko Při chodu odstředivky se při nepřesneacutem vyvaacuteženiacute

projevujiacute silneacute vibrace Statickeacuteho vyvaacuteženiacute se dosaacutehne tak že se na technickyacutech vaacutehaacutech s přesnostiacute na

jeden gram vyvaacutežiacute protilehlaacute pouzdra s kyvetami naplněnyacutemi suspenziacute určenou k centrifugaci Daleko

většiacute pozornost je třeba klaacutest dynamickeacutemu vyvaacuteženiacute protilehlyacutech kyvet Protilehleacute kyvety musiacute miacutet

stejnou velikost hmotnost a stejně umiacutestěneacute těžiště To znamenaacute že protilehleacute kyvety musiacute byacutet

naplněny stejnou suspenziacute přesněji řečeno suspenziacute o stejneacute hustotě Nelze tedy napřiacuteklad při

precipitaci siacuteranem amonnyacutem kyvetu s tiacutemto roztokem vyvaacutežit kyvetou s destilovanou vodou

76

Nukleoveacute kyseliny

Nukleoveacute kyseliny jsou makromolekulaacuterniacute laacutetky ktereacute ve sveacute struktuře nesou genetickou informaci

Běžnyacutemi nukleovyacutemi kyselinami jsou kyselina deoxyribonukleovaacute (DNA) a ribonukleovaacute (RNA) Zaacutekladniacute

stavebniacute jednotkou nukleovyacutech kyselin je tzv nukleotid Nukleotid je obecně heterocyklickaacute baacuteze kteraacute

N-glykosidickou vazbou vaacuteže sacharid (pentosu) a esterovou vazbou fosfaacutet (odtud kyselina)

Heterocyklickeacute baacuteze v nukleovyacutech kyselinaacutech jsou purinoveacute nebo pyrimidinoveacute povahy Nejčastěji

zastoupeneacute pyrimidinoveacute baacuteze jsou cytosin (C) thymin (T) a uracil (U) a purinoveacute baacuteze adenin (A) a

guanin (G) (Obr 1) Zatiacutemco DNA obsahuje baacuteze C T A G u RNA je T zaměněn za U

Jak už z naacutezvu vyplyacutevaacute nukleotidy RNA v sobě vaacutežou sacharid ribosu kdežto DNA jejiacute 2-deoxy variantu

Jednotliveacute nukleotidy jsou vaacutezaacuteny do polynukleotidoveacuteho řetězce skrze fosfaacutet (Obr 2) jednaacute se tedy o

vazbu diesterovou

Obr 1 Purinoveacute a pyrimidinoveacute nukleotidy

Nukleoveacute kyseliny byly objeveny již roku 1869 v buněčnyacutech jaacutedrech Jejich strukturu však odhalili až v

roce 1953 paacutenoveacute Watson a Crick (Nobelova cena) kdy bylo rozluštěno vzaacutejemneacute paacuterovaacuteniacute nukleotidů

dvou na sebe antiparalelniacutech řetězců dvoušroubovice DNA (Obr 3)

77

Obr 2 Nukleotidy spojeneacute v řetězec (UAG)

Obr 3 Paacuterovaacuteniacute baacuteziacute ve dvoušroubovici DNA

Izolace nukleovyacutech kyselin

Pro izolaci nukleovyacutech kyselin z živyacutech organismů byla vyvinuta řada metod ktereacute se od sebe mohou

dosti odlišovat Pro stručnost tohoto textu budou popsaacuteny dvě zaacutekladniacute

Prvniacutem krokem u všech metod je vždy lyacuteze buněk nebo pevneacute tkaacuteně U buněk většinou stačiacute rozrušit

buněčnou stěnu a membraacuteny nejčastěji se za tiacutemto uacutečelem použiacutevajiacute detergenty jako je dodecylsulfaacutet

sodnyacute (SDS) nebo Triton X-100 Pro izolaci DNA nebo RNA z rostlinnyacutech pletiv nebo živočišnyacutech tkaacuteniacute je

třeba nejdřiacuteve mechanickeacuteho narušeniacute ktereacute provaacutediacuteme buď mrazem ndash tekutyacutem dusiacutekem nebo

různyacutemi typy homogenizaacutetorů Buněčnyacute obsah včetně DNA se z lyzovanyacutech buněk uvolniacute do

extrakčniacuteho pufru kteryacute vždy musiacute obsahovat chelatačniacute činidlo ethylendiamintetraoctovou kyselinu

(EDTA) kteraacute vychytaacute veškereacute vaacutepenateacute ionty z extraktu Vaacutepenateacute ionty fungujiacute jako kofaktory

78

nukleas enzymů ktereacute štěpiacute nukleoveacute kyseliny a pokud by tyto enzymy byly během extrakce aktivniacute

naštěpily by veškereacute izolovaneacute nukleoveacute kyseliny Do extrakčniacuteho pufru se někdy přidaacutevajiacute naviacutec ještě

proteinasy enzymy štěpiacuteciacute proteiny Většina DNA je totiž obalenaacute histony a jejich odstraněniacute

proteinasou zvyacutešiacute čistotu izolovaneacute DNA

Jeden typ metod je založen na extrakci směsiacute fenolu a chloroformu Fenol se rozpouštiacute ve vodě i v

chloroformu preferuje ale chloroform Chloroform se jako organickeacute rozpouštědlo s vodou nemiacutesiacute

Přidaacuteme-li tedy směs fenolu a chloroformu k extraktu ze živeacute tkaacuteně veškereacute tuky přechaacutezejiacute do

chloroformu biacutelkoviny a čaacutest polysacharidů se působeniacutem organickyacutech rozpouštědel vysraacutežiacute a nukleoveacute

kyseliny zůstanou ve vodneacute faacutezi Po intenzivniacute extrakci se směs zcentrifuguje a vznikleacute faacuteze se od sebe

odděliacute Vysraacuteženeacute proteiny a sacharidy vytvořiacute na rozhraniacute biacutelou prstencovitou sraženinu Pro vysraacuteženiacute

nukleovyacutech kyselin z vodneacute faacuteze se použiacutevaacute absolutniacute ethanol s přiacutedavkem soli nebo isopropanol Po

intenzivniacute centrifugaci (14000 RPM) pak nukleovaacute kyselina vytvořiacute ve zkumavce opaleskujiacuteciacute pelet

kteryacute se ještě promyacutevaacute etanolem sušiacute a nakonec rozpouštiacute ve vodě nebo vhodneacutem pufru

Novějšiacute metody využiacutevajiacute adsorpce nukleovyacutech kyselin na silikaacutet v přiacutetomnosti chaotropniacutech soliacute jako

je třeba guanidin thiokyanaacutet Extrakt nukleovyacutech kyselin se smiacutechaacute se silikaacutetovou matriciacute v podobě

vrstvy silikaacutetovyacutech kuliček v přiacutetomnosti chaotropniacute soli Nukleoveacute kyseliny se navaacutežiacute na kuličky a ty se

pak promyacutevaacuteniacutem zbaviacute kontaminujiacuteciacutech proteinů polysacharidů a jinyacutech nečistot Nakonec se nukleoveacute

kyseliny z kuliček uvolniacute sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely roztoku Tato metoda je velice rychlaacute a efektivniacute a využiacutevaacute

se ve většině komerčniacutech setů pro izolaci nukleovyacutech kyselin např v diagnostickyacutech laboratořiacutech v

nemocniciacutech

Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace a čistoty nukleovyacutech kyselin

Jako důkaz přiacutetomnosti izolovaneacute DNA i kontrolu jejiacute čistoty se použiacutevaacute nejčastěji spektrofotometrie v

bliacutezkeacute UV oblasti Nukleoveacute kyseliny absorbujiacute nejintenzivněji světlo o vlnoveacute deacutelce 260 nm takže

hodnota absorbance je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Při stanoveniacute je nutneacute dbaacutet na čistotu

preparaacutetu protože rušiacute přiacutetomnost proteinů (280 nm) a aromatickyacutech laacutetek Pokud je DNA preparaacutet

čistyacute poměr A260A280 dosahuje hodnoty 18

cDNA=629∙A260-360∙A280 [ngμl]

Daleko citlivějšiacute stanoveniacute koncentrace DNA je pomociacute metody fluorimetrie kdy je měřena

fluorescence DNA po smiacuteseniacute se specifickyacutem interkalačniacutem barvivem tedy barvivem ktereacute se

vmezeřuje mezi baacuteze DNA

Pro měřeniacute v UV oblasti je třeba použiacutevat kyvety ktereacute jsou pro tuto oblast spektra určeneacute ndash obvykle

se jednaacute o kyvety křemenneacute či jinak upraveneacute Při použitiacute plastoveacute či obyčejneacute skleněneacute kyvety dochaacuteziacute

k absorpci UV zaacuteřeniacute materiaacutelem kyvety tudiacutež jiacutem paprsek neprojde a nelze stanovit absorbanci

měřeneacuteho vzorku (Obr 4A) Při použitiacute UV kyvety uvidiacutete hladkyacute průběh spektra (Obr 4B) Daacutele je třeba

daacutevat pozor na směr kteryacutem kyvetu do spektrofotometru vklaacutedaacutete Při špatneacutem vloženiacute kyvety opět

nelze stanovit absorbanci měřeneacuteho vzorku (Obr 4C)

79

Obr 4 UV spektra stejneacuteho vzorku DNA A ndash použitiacute nevhodneacute plastoveacute kyvety B ndash použitiacute UV kyvety

C ndash UV kyveta vloženaacute špatnyacutem směrem D ndash vzorek DNA s vysokou koncentraciacute kontaminujiacuteciacutech

proteinů Na obraacutezku B je vidět absorpčniacute maximum DNA při 260 nm

UacuteKOL Č 1 Izolace DNA z vepřoveacute sleziny a RNA z pekařskyacutech kvasnic

LABORATORNIacute POMŮCKY

Třeciacute misky s tloučkem Odměrneacute vaacutelce pH papiacuterky Skleněnaacute tyčinka Centrifugačniacute kyvety Kaacutedinky

Dřevěneacute prkeacutenko a nůž Skleněneacute zkumavky Varneacute baňky Špejle Chlazenaacute centrifuga Automatickeacute pipety a špičky

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Vepřovaacute slezina Pekařskeacute kvasnice Hydroxid sodnyacute Chlorid sodnyacute

Kyselina octovaacute Diethylether Ethanol Mořskyacute piacutesek

ROZTOKY

5 kyselina octovaacute

50 kyselina octovaacute

05 hydroxid sodnyacute

1 M chlorid sodnyacute

POJMY

Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci

Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem

POSTUP

80

IZOLACE RNA Z KVASNIC

Pozor s diethyletherem pracujte v digestoři

1 Do třeciacute misky nadrobte jedno baleniacute pekařskyacutech kvasnic přidejte lžičku mořskeacuteho piacutesku a

důkladně rozetřete Poteacute postupně přidejte 3 ml destilovaneacute vody a 3 ml diethyletheru Po

přiacutedavku vždy důkladně rozetřete

2 Do homogenaacutetu postupně přidejte 50 ml 05 NaOH a pokračujte v roztiacuteraacuteniacute asi ještě 15 min

Upravte pH pomociacute 5 kyseliny octoveacute na pH 6 (použijte pH papiacuterky)

3 Směs rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet

4 Směs centrifugujte při 9500 g a teplotě 4 degC po dobu 10 min

5 Supernatant odlijte do kaacutedinky a upravte na pH 35 pomociacute 50 kyseliny octoveacute ndash odměřte použiteacute

množstviacute Přidejte vychlazenyacute ethanol ndash stejnyacute objem jako kyseliny octoveacute - vyloučenaacute sraženina

představuje ribonukleoprotein

6 Sraženinu ribonukleoproteinu zcentrifugujte při 2000 g 4 degC 10 min Supernatant teacuteměř celyacute

odlijte Ribonukleoprotein rozmiacutechejte ve zbytku supernatantu a naacutesledně rozdělte do třiacute frakciacute

(největšiacute množstviacute do varneacute baňky menšiacute množstviacute do velkeacute zkumavky a nejmeacuteně do maleacute

zkumavky) a uchovejte při 4 degC pro dalšiacute experimenty

IZOLACE DNA ZE SLEZINY

1 Slezinu z baliacutečku nakraacutejejte a naacutesledně v třeciacute misce rozetřete s trochou mořskeacuteho piacutesku na jemnou

kaši

2 Přidejte 100 ml vychlazeneacuteho 1 M NaCl - postupně po malyacutech daacutevkaacutech a za staacuteleacuteho roztiacuteraacuteniacute

Homogenizujte 15 min

3 Homogenaacutet rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet

4 Homogenaacutet centrifugujte při 5000 g 10 min 4 degC Mezitiacutem si připravte 600 ml vychlazeneacute

destilovaneacute vody do 1 l kaacutedinky

5 Supernatant pomalu v tenkeacutem proudu kontinuaacutelně nalijte do vychlazeneacute destilovaneacute vody poteacute

velmi jemně promiacutechejte pomociacute dřevěneacute špejle DNA se sraacutežiacute ve formě opaleskujiacuteciacutech vlaacuteken

6 Za použitiacute dřevěneacute špejle naviacutejejte vlaacutekna DNA a ty přenaacutešejte do varneacute baňky do velkeacute a maleacute

zkumavky a uchovejte při 4 degC pro spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace DNA

UacuteKOL Č 2 Důkaz nukleovyacutech kyselin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Vodniacute laacutezeň

Vařič

Zpětnyacute chladič

Stojany

Svorky

Varneacute kamiacutenky

Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)

Skleněneacute zkumavky

Špachtle

Automatickeacute pipety a špičky

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

81

Hydroxid sodnyacute

Kyselina siacuterovaacute

Uhličitan sodnyacute

Kyselina chlorovodiacutekovaacute

Dusičnan střiacutebrnyacute

Koncentrovanyacute amoniak

Folinovo činidlo

Difenylamin

ROZTOKY

5 kyselina siacuterovaacute

05 hydroxid sodnyacute

Difenylaminoveacute činidlo

5 dusičnan střiacutebrnyacute

POSTUP

ODLIŠENIacute DNA A RNA

DNA a RNA lze odlišit podle vaacutezaneacuteho sacharidu na zaacutekladě barevnyacutech reakciacute ktereacute poskytujiacute ribosa a

2-deoxyribosa s difenylaminem Zatiacutemco RNA poskytuje s difenylaminem zeleneacute zbarveniacute DNA reaguje

modře

Pozor pracujete s difenylaminem pracujte v rukaviciacutech a v digestoři

1) K frakciacutem RNA a DNA ve většiacutech zkumavkaacutech přidejte 1 ml 05 NaOH a po promiacutechaacuteniacute a rozpuštěniacute

přidejte 1 ml difenylaminoveacuteho činidla

2) Reakce inkubujte na vrouciacute vodniacute laacutezni minimaacutelně 20 min pak pozorujte vyacutevoj zbarveniacute

STABILITA NUKLEOVYacuteCH KYSELIN

Hlavniacute uacutelohou DNA je uchovat genetickou informaci což je zabezpečeno mimo jineacute vysokou stabilitou

fosfodiesteroveacute vazby Zatiacutemco v alkalickeacutem prostřediacute se DNA jen denaturuje RNA se rozštěpiacute až na

jednotliveacute nukleotidy Kyselou hydrolyacutezou se štěpiacute obě nukleoveacute kyseliny ale rozdiacutelnyacutem způsobem

1) K frakciacutem DNA a RNA ve varnyacutech baňkaacutech přidejte 30 ml 5 kyseliny siacuteroveacute a pod zpětnyacutem chladičem

povařte 30 min Nezapomeňte do baňky vložit varneacute kamiacutenky

2) Ziacuteskaneacute hydrolyzaacutety rozdělte po 1 ml do zkumavek (3 zkumavky pro DNA 3 zkumavky pro RNA) a

použijte pro dalšiacute analyacutezy

DŮKAZ PURINOVYacuteCH BAacuteZIacute NUKLEOVYacuteCH KYSELIN

Purinoveacute baacuteze tvořiacute nerozpustneacute soli střiacutebrneacute a měďneacute

82

1) K prvniacutem dvěma zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA (z předchoziacuteho pokusu) přidaacutevejte po

kapkaacutech amoniak až do alkalickeacute reakce (detekujte pH papiacuterkem) a 05 ml 5 roztoku AgNO3

pozorujte vznik jemneacute biacuteleacute vločkoviteacute sraženiny

2) Dalšiacute dvě zkumavky s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přiveďte k varu a přidejte 1 ml 10 CuSO4 poteacute

postupně přidaacutevejte pevnyacute Na2SO3 až dokud nevznikne tmavě žlutohnědaacute sraženina

Guanin redukuje Folinovo činidlo za vzniku modreacuteho zbarveniacute

3) Ke třetiacutem zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přidejte 1 ml Folinova činidla promiacutechejte a po

špetkaacutech přidaacutevejte na nakloněnou stěnu zkumavky pevnyacute Na2CO3 Vznikaacute intenzivně modreacute

zbarveniacute

UacuteKOL Č 3 Spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace nukleovyacutech kyselin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Křemennaacute kyveta

Stolniacute spektrofotometr

Automatickeacute pipety a špičky

Izolovanaacute DNA a RNA

POSTUP

1) K RNA a DNA v malyacutech zkumavkaacutech přidejte 05 ml 05 NaOH

2) Do 1 cm křemenneacute kyvety napipetujte 2 ml 05 NaOH a přidejte 20 microl alkalickeacuteho roztoku DNA

nebo RNA Jako slepou reakci použijte 05 NaOH

3) Proměřte absorpčniacute spektrum v UV oblasti v rozsahu 200-290 nm Pomociacute šipek na

spektrofotometru odečtěte hodnoty A260 a A280 Spektrum si vyfoťte

Obr 5 UV-spektrum DNA a RNA

83

VYHODNOCENIacute

1 Pomociacute vyacuteše uvedeneacuteho vzorce určete koncentraci a čistotu vaacutemi izolovanyacutech vzorků DNA

Vysvětlete co může byacutet přiacutečinou pokud je hodnota čistoty vyššiacute nebo nižšiacute než 18

2 Do protokolu zaznamenejte pozorovaneacute spektrum pro DNA i RNA

3 Zhodnoťte vyacutesledek důkazovyacutech reakciacute

7 Destilace

Destilace je metoda užiacutevanaacute k děleniacute a čištěniacute směsi kapalin ktereacute se navzaacutejem lišiacute bodem varu

Všeobecně platiacute že těkavějšiacute složky směsi přechaacutezejiacute v paacutery snadněji než složky meacuteně těkaveacute Plynnaacute faacuteze

vyskytujiacuteciacute se nad kapalinou maacute tedy jineacute složeniacute než kapalnaacute směs a destilaacutet (kondenzaacutet) vzniklyacute

kondenzaciacute těchto par bude bohatšiacute na těkavějšiacute složku

Chceme-li dosaacutehnout dokonaleacuteho rozděleniacute směsi dvou kapalin jedinou destilaciacute v jednoducheacute

aparatuře musiacute se jejich body varu lišit alespoň o 50 degC a destilovaneacute laacutetky nesmějiacute vytvaacuteřet azeotropniacute

směs (azeotrop) Azeotrop lze definovat jako směs s konstantniacutem bodem varu jejiacutež složky od sebe nelze

oddělit jednoduchou destilaciacute Dle povahy kapalneacute směsi je třeba volit vhodnou destilačniacute metodu pro

odděleniacute složek směsi

Je-li kapalina znečištěna pouze malyacutem množstviacutem těkavyacutech laacutetek pak je možneacute ji čistit jednoduchou

destilaciacute nebo pouhyacutem odpařovaacuteniacutem Jednaacute-li se však o směs laacutetek s velmi bliacutezkyacutemi body varu pak je

třeba použiacutet tzv frakčniacute destilaci (neboli rektifikaci) Je-li destilovanaacute laacutetka termicky maacutelo stabilniacute a

rozklaacutedaacute se při nižšiacute teplotě než je jejiacute bod varu pak je nutneacute použiacutet destilaci vakuovou Vakuovaacute

84

destilace probiacutehaacute za sniacuteženeacuteho tlaku ktereacuteho lze dosaacutehnout pomociacute vakuoveacute pumpy Často využiacutevanyacutem

zařiacutezeniacutem pro vakuovou destilaci je vakuovaacute rotačniacute odparka Destilace s vodniacute parou se použiacutevaacute k

odděleniacute těch laacutetek ktereacute těkajiacute s vodniacute paacuterou při nižšiacute teplotě než je jejich bod varu

Pro uacutečely opětovneacuteho zkapalněniacute par destilovaneacute kapaliny se v laboratorniacutech podmiacutenkaacutech použiacutevajiacute

chladiče u kteryacutech se rozlišuje několik druhů Paacutery vysokovrouciacutech laacutetek (s bodem varu nad 150 degC)

kondenzujiacute ve vzdušneacutem chladiči (Obr 1A) v ostatniacutech přiacutepadech se použiacutevaacute Liebigův chladič kteryacutem

proteacutekaacute studenaacute voda (Obr 1B) Ještě uacutečinnějšiacute je chladič kuličkovyacute (Obr 1C) nebo spiraacutelovyacute (Obr 1D)

kteryacute se při sestavovaacuteniacute destilačniacute aparatury musiacute postavit do šikmeacute polohy tak aby se v něm nezdržoval

kondenzaacutet Variace spiraacuteloveacuteho chladiče je rovněž často využiacutevaacutena u vakuoveacute rotačniacute odparky

Obr 1 Chladiče A ndash vzdušnyacute chladič B ndash Liebigův chladič C ndash kuličkovyacute chladič D ndash spiraacutelovyacute chladič

Šipky naznačujiacute směr toku chladiacuteciacuteho meacutedia (vody)

Destilace za normaacutelniacuteho tlaku

Destilace za normaacutelniacuteho tlaku je nejběžnějšiacute druh destilace a použiacutevaacute se všude tam kde kapalina přechaacuteziacute

snadno v paacutery při teplotě za ktereacute se neniacute třeba obaacutevat rozkladu destilovaneacute laacutetky Destilačniacute aparatura

(Obr 2) se sklaacutedaacute z varneacute baňky přiacutepadně z baňky frakčniacute Varnaacute baňka se nevoliacute přiacuteliš velkaacute a plniacute se

maximaacutelně do 34 objemu Baňka se uzaviacuteraacute přes Claisenův naacutestavec na kteryacute je napojen teploměr pro

měřeniacute teploty a chladič pro kondenzaci par

Jelikož maacute při destilaci směsi vrouciacute kapalina obvykle vyššiacute bod varu než kondenzaacutet je vhodnějšiacute

neponořovat teploměr do kapaliny nyacutebrž odečiacutetat teplotu odvaacuteděnyacutech par Na konci chladiče je obvykle

upevněna alonž pomociacute niacutež steacutekaacute kondenzaacutet do jiacutemaciacute naacutedoby (předloha neboli kondenzačniacute baňka)

Velice vyacutehodneacute jsou aparatury zaacutebrusoveacute obzvlaacuteště při praacuteci s agresivniacutemi laacutetkami

V dokonale hladkyacutech naacutedobaacutech může při zahřiacutevaacuteniacute kapalin dojiacutet k tzv utajeneacutemu varu Je to metastabilniacute

stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute

prudkyacute var vzkypěniacute a přetečeniacute destilovaneacute směsi do předlohy Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu

vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute

cihla varneacute kamiacutenky apod)

85

Obr 2 Destilačniacute aparatura za normaacutelniacuteho tlaku A ndash vařič B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek

D ndash Claisenův naacutestavec E ndash teploměr F ndash Liebigův chladič G ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič H ndash alonž

I ndash Erlenmayerova baňka

Destilace s vodniacute paacuterou

Podle Daltonova zaacutekona je tlak nad směsiacute dvou nebo několika kapalin roven součtu parciaacutelniacutech tlaků

jednotlivyacutech složek Jelikož var kapaliny nastane v okamžiku kdy se tenze jejiacute paacutery rovnaacute okolniacutemu ndash

atmosfeacuterickeacutemu tlaku je zřejmeacute že bod varu takoveacute směsi bude nižšiacute než body varu jednotlivyacutech

oddělenyacutech složek

Jako přiacuteklad lze pro jednoduchost uveacutest směs anilinu a vody kteraacute vře při 98 degC kdy tenze vodniacute paacutery

činiacute 942middot104 Pa a tlak par anilinu je 707middot103 Pa Bod varu samotneacuteho anilinu je roven 1844 degC Destilace

s vodniacute parou je tedy založena na využitiacute Daltonova zaacutekona Použiacutevaacute se hlavně v organickeacute chemii Tiacutemto

způsobem je možno předestilovat laacutetky ktereacute majiacute bod varu i vyššiacute než 200 degC při teplotaacutech nižšiacutech než

100 degC a uchraacutenit je tak před nežaacutedouciacutem rozkladem

Při destilaci s vodniacute parou se použiacutevajiacute aparatury sestaveneacute dle obraacutezku 3 Aparatura se sklaacutedaacute z vyviacuteječe

vodniacute paacutery kteryacutem je varnaacute baňka uzavřenaacute 2x vrtanou zaacutetkou Jedniacutem otvorem prochaacuteziacute dlouhaacute

skleněnaacute trubice sahajiacuteciacute až ke dnu naacutedoby Je to tzv pojistnaacute trubice a jejiacutem uacutekolem je zabraacutenit při

naacutehleacutem poklesu tlaku ve vyviacuteječi nasaacutetiacute kapaliny z destilačniacute baňky Podtlak se vyrovnaacute nasaacutetiacutem vzduchu

pojistnou trubiciacute Baňky i chladič jsou uchyceny pomociacute laboratorniacutech držaacuteků a laboratorniacutech spojek do

laboratorniacutech stojanů pro zajištěniacute stability celeacute aparatury

86

Vodniacute paacutera probublaacutevaacute destilačniacute baňkou kteraacute je zahřiacutevaacutena souběžně s vyviacuteječem vodniacute paacutery Destilačniacute

baňka je většinou upevněna vzhledem k ostatniacute aparatuře do šikmeacute polohy proto aby kapalina

rozstřikovanaacute proudem vodniacute paacutery nevnikla do chladiče a neznečišťovala tak kondenzaacutet Dalšiacute možnostiacute

prevence znečištěniacute kondenzaacutetu je použitiacute Claisenova naacutestavce kteryacute zvětšuje vzdaacutelenost mezi kapalinou

a uacutestiacutem chladiče Chladič byacutevaacute standardně zakončen alonžiacute a jiacutemaciacute naacutedobou

Obr 3 Destilace s vodniacute parou A ndash vařič nebo topneacute hniacutezdo B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek

D ndash pojistnaacute trubice a trubice pro vedeniacute vodniacute paacutery E ndash trojhrdlaacute baňka F ndash Claisenův naacutestavec

G ndash teploměr H ndash Liebigův chladič I ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič J ndash alonž K ndash Erlenmayerova baňka

UacuteKOL Č 1 Izolace hřebiacutečkoveacute silice z hřebiacutečku destilaciacute s vodniacute parou

V tomto cvičeniacute lze izolovat silice z dalšiacutech volitelnyacutech zdrojů (levandule kmiacuten apod)

teoretickaacute přiacuteprava je zde hodnocena 20 kladnyacutemi body

Hřebiacutečkovaacute silice je homogenniacute směs o složeniacute eugenol (85-90 ) acetyleugenol (9-10 ) a maleacute

množstviacute jinyacutech laacutetek Laacutetky přiacutetomneacute v teacuteto směsi majiacute teploty varu 254 degC pro eugenol a 281-286 degC pro

acetyleugenol Obě tyto laacutetky jsou ve vodě pouze velmi maacutelo rozpustneacute Hustota těchto laacutetek se

pohybuje v rozmeziacute 1079 gmiddotml-1 pro acetyleugenol a 1067 gmiddotml-1 pro eugenol při 25degC

87

Při teplotě varu vody však obě tyto laacutetky majiacute značnou tenzi par a lze je proto z hřebiacutečku snadno

vydestilovat s vodniacute parou při teplotě nižšiacute než 100 degC Ze ziacuteskaneacute vodniacute emulze se silice vyextrahuje do

vhodneacuteho rozpouštědla Naacuteslednyacutem oddestilovaacuteniacutem rozpouštědla z extraktu je dociacuteleno jeho zahuštěniacute

Tiacutemto postupem lze ziacuteskat čistou hřebiacutečkovou silici sklaacutedajiacuteciacute se převaacutežně z eugenolu a acetyleugenolu

Eugenol je fenolickaacute laacutetka obsaženaacute hlavně v nezralyacutech plodech rostlin čeledi Myrtaceae jako je Pimento

officinalis či Caryophyllum aromaticum u naacutes znaacutemyacutech jako noveacute kořeniacute (jamajskyacute pepř) a hřebiacuteček

Z pohledu chemickeacuteho se jednaacute o derivaacutet guajakolu s allylovyacutem řetězcem kteryacute naacuteležiacute mezi

fenylpropanoidy Vzhledem se jednaacute o bezbarvou až bledě žlutou olejovitou kapalinu přiacutejemneacute

hřebiacutečkoveacute vůně V současneacute době se použiacutevaacute v zubniacutem leacutekařstviacute jako lokaacutelniacute anestetikum a rovněž

působiacute jako aktivaacutetor žaludečniacutech traacuteviciacutech enzymů a s tiacutem takeacute souvisiacute obliba těchto druhů kořeniacute teacuteměř

ve všech světovyacutech kuchyniacutech

LABORATORNIacute POMŮCKY

Alonž (velkaacute a malaacute)

Claisenův naacutestavec (velkyacute a malyacute)

Děliacuteciacute naacutelevka se skleněnou zaacutetkou (250 ml)

Erlenmayerovy baňky (100 ml)

Filtračniacute kruh středniacute

Gumoveacute hadice

Hrnec pro vodniacute laacutezeň

Kaacutedinky (50 ml 100 ml 250 ml)

Laboratorniacute lžička

Laboratorniacute spojky

Laboratorniacute stojany

Laboratorniacute svorka malaacute

Laboratorniacute svorka pro chladič

Laboratorniacute svorky středniacute

Zvedaacutek pro topneacute hniacutezdo

Liebigův chladič (velkyacute a malyacute)

Mikrozkumavka

Odměrnyacute vaacutelec (25 ml)

Pasteurova pipeta

Skleněneacute zaacutetky 1415

Skleněneacute kuličkyvarneacute kamiacutenky

Teploměr do 150degC

Třeciacute miska s tloučkem

Topneacute hniacutezdo na 250ml baňku

Topneacute hniacutezdo na 500ml baňku

Trojhrdlaacute baňka (500 ml)

Varneacute baňky (100 ml 250 ml)

Vařič

Vaacuteženka

Vyviacuteječ paacutery (zaacutetka + skleněnaacute trubice)

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Hřebiacuteček

Hexan

POSTUP

POZOR Hexan je hořlavina I třiacutedy nepoužiacutevejte v bliacutezkosti praacutece s niacutem otevřeneacuteho ohně

Zabraňte aby se dostala voda dovnitř topneacuteho hniacutezda

Pokud se tak stane okamžitě odpojte hniacutezdo z elektrickeacute siacutetě

1 Navažte 10 g hřebiacutečku a důkladně jej rozetřete v třeciacute misce za pomoci tloučku

2 Sestavte destilačniacute aparaturu pro destilaci s vodniacute parou dle obraacutezku 3 Jelikož se jednaacute o

zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Chladič napojte dle šipek na přiacutevod

chladiciacute vody a odvodniacute hadičku z chladiče umiacutestěte do odpadu Obě baňky umiacutestěte do topnyacutech

hniacutezd Zaacutebrusy promažte jemnou vrstvou silikonu Aparaturu sestavujte souběžně s umiacutestěniacutem

88

chemikaacuteliiacute do přiacuteslušnyacutech baněk (popsaacuteno v bodě 3 a 4) Po sestaveniacute nechte aparaturu zkontrolovat

vedouciacutem cvičeniacute

3 Vyviacuteječ vodniacute paacutery naplňte do ⅔ destilovanou vodou a na jeho dno umiacutestěte skleněneacute kuličky (varneacute

kamiacutenky)

4 Do trojhrdleacute baňky nasypte rozetřenyacute hřebiacuteček a přilijte 100 ml destilovaneacute vody

5 Miacuternyacutem proudem pusťte do chladiče vodu a zapněte vyhřiacutevaacuteniacute vyviacuteječe vodniacutech par na plnyacute vyacutekon

Zaacuteroveň zapněte vyhřiacutevaacuteniacute trojhrdleacute baňky na frac12 vyacutekon V průběhu destilace neustaacutele kontrolujte

aparaturu přiacutepadně regulujte teplotu vyhřiacutevaacuteniacute dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute

6 Po přibližně 30 minutaacutech na zaacutekladě pokynů vedouciacuteho cvičeniacute ukončete destilaci a nechte

destilačniacute aparaturu ochladit

7 Ze ziacuteskaneacute směsi vody a silice vyextrahujte silici hexanem dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu

Předestilovanou směs nalijte do uzavřeneacute děliacuteciacute naacutelevky přidejte k niacute 15 ml hexanu a po uzavřeniacute

naacutelevky zaacutetkou obsah důkladně protřepte (viz uacuteloha č 5 ndash Extrakce)

Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru a

otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte dostatečnyacute

přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna

Po důkladneacutem protřepaacuteniacute vyčkejte až se v naacutelevce vytvořiacute rozhraniacute dvou vrstev Spodniacute vrstvu tj

vodu se zbytkem silice odlijte do kaacutedinky Spolu se spodniacute vrstvou můžete odliacutet i malou čaacutest horniacute

vrstvy pro zajištěniacute že v horniacute vrstvě nebude ani čaacutest spodniacute vrstvy Roztok silice v hexanu (horniacute

vrstva) pak přelijte do sucheacute Erlenmayerovy baňky I minimaacutelniacute množstviacute vody způsobiacute zakaleniacute

silice po oddestilovaacuteniacute hexanu Extrakci zopakujte ještě dvakraacutet vždy s novyacutem podiacutelem hexanu kteryacute

přidaacutevaacutete k vodneacute faacutezi Jednotliveacute podiacutely silice v hexanu spojte dohromady

8 Sestavte aparaturu pro destilaci za normaacutelniacuteho tlaku podle obraacutezku 2 Jelikož se jednaacute

o zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Baňku miacutesto do topneacuteho hniacutezda

umiacutestěte do vodniacute laacutezně (hrnec s vodou umiacutestěnyacute na vařiči) Roztok silice v hexanu přelijte do maleacute

zaacutebrusoveacute baňky (100 ml) na kterou nasadiacutete Claisenův naacutestavec s vodniacutem chladičem zakončenyacutem

alonžiacute a baňkou na kondenzaacutet

9 Baňku zahřiacutevejte opatrně na vodniacute laacutezni (vařič s hrncem) Během destilace je nutno regulovat

teplotu vodniacute laacutezně Udržujte ji mezi 80-90 degC voda tedy nesmiacute vřiacutet Zaacuteroveň sledujte teplotu v

destilačniacute aparatuře a v průběhu destilace odečtěte na teploměru teplotu varu hexanu Jakmile

přestane hexan destilovat destilaci zastavte a nechte aparaturu zchladnout

10 Pomociacute Pasteurovy pipety převeďte silici do předem zvaacuteženeacute mikrozkumavky (na analytickyacutech

vahaacutech) a určete jejiacute objem (podle stupnice na mikrozkumavce) a hmotnost (zvaacuteženiacutem na

analytickyacutech vahaacutech) Oddestilovanyacute hexan přelijte do laacutehve k tomu určeneacute

VYHODNOCENIacute

1 Vypočiacutetejte vyacutetěžek hřebiacutečkoveacute silice na jeden gram odvaacuteženeacuteho hřebiacutečku

2 Vypočiacutetejte hustotu hřebiacutečkoveacute silice

3 Stanovte teplotu varu hexanu a srovnejte ji s tabulkovou hodnotou

4 Zamyslete se nad tiacutem proč je vyacutehodnějšiacute destilaci s vodniacute parou provaacutedět vyacuteše popsanyacutem a

provedenyacutem způsobem než destilovat danou laacutetku společně s vodou v jedneacute baňce

5 Do protokolu se pokuste odvodit systematickeacute naacutezvy eugenolu a acetyleugenolu dle platneacuteho

naacutezvosloviacute

89

V přiacutepadě že jste pracovali s alternativniacutem vyacutechoziacutem materiaacutelem otaacutezky ve vyhodnoceniacute analogicky

upravte

90

8 Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu precipitačniacute techniky dialyacuteza

centrifugace ultrafiltrace

Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu

viz kapitola 6 Izolace nukleovyacutech kyselin

- Mletiacute homogenizace centrifugace

Precipitačniacute metody

V počaacutetečniacutech faacuteziacutech izolaciacute biopolymerů jsou většinou použiacutevaacuteny meacuteně pracneacute metody faacutezoveacute separace

jako jsou precipitace (frakcionace) dialyacuteza či vsaacutedkovaacute adsorpce Tyto metody nemajiacute zpravidla velkeacute

rozlišeniacute umožňujiacute však snadneacute a rychleacute zakoncentrovaacuteniacute preparaacutetu po zaacutekladniacute extrakci biologickeacuteho

materiaacutelu Sraacuteženiacute se provaacutediacute pomociacute neutraacutelniacutech soliacute změnou pH organickyacutemi rozpouštědly či

teplotou

Rozpustnost proteinů ve vodnyacutech roztociacutech zaacutevisiacute na jejich solvatačniacutem obalu tj vrstvě molekul vody

a iontů ktereacute obalujiacute jejich molekuly Přiacutečinou solvatačniacutech obalů jsou elektrostatickeacute siacutely mezi polaacuterniacutemi

strukturami proteinů a dipoacutely vody Rozpustnost proteinů se s rostouciacute koncentraciacute soliacute zpravidla

nejprve zvyšuje (vsolovaciacute efekt) prochaacuteziacute maximem a posleacuteze klesaacute (vysolovaciacute efekt) Vsolovaacuteniacute je

způsobeno vytvořeniacutem iontoveacuteho oblaku kolem ionizovanyacutech skupin biopolymerů ndash dochaacuteziacute ke sniacuteženiacute

interakce nabityacutech skupin biopolymerů mezi sebou a zvyacutešeniacute interakciacute s rozpouštědlem Dalšiacutem

přiacutedavkem neutraacutelniacute soli se snižuje tloušťka solvatačniacuteho obalu a efektivniacute koncentrace vody a tiacutem se

snižuje i rozpustnost proteinu Charakter zaacutevislosti rozpustnosti na koncentraci soli je určen nejen typem

biopolymeru ale i typem soli a hodnotou pH Nejnižšiacute je rozpustnost v izoelektrickeacutem bodě tj hodnota

pH při ktereacute maacute molekula biopolymeru neutraacutelniacute naacuteboj

Při frakcionaci organickyacutemi rozpouštědly miacutesitelnyacutemi s vodou (methanol ethanol aceton) se využiacutevaacute

rozdiacutelnaacute rozpustnost proteinů v těchto rozpouštědlech a ve vodě Zvyšovaacuteniacutem koncentrace organickeacuteho

rozpouštědla se zmenšuje i solvatačniacute obal kolem molekul proteinů což nakonec vede k jejich vysraacuteženiacute

Frakcionace organickyacutemi rozpouštědly se může kombinovat se změnami koncentrace soliacute pH a teploty

Tepelnaacute denaturace nežaacutedouciacutech laacutetek

Tato metoda se použiacutevaacute zejmeacutena při izolaci některyacutech termostabilniacutech enzymů v počaacutetečniacutech faacuteziacutech

purifikačniacuteho procesu Často se do roztoku přidaacutevaacute substraacutet koenzym nebo inhibitor přiacuteslušneacuteho

enzymu neboť přiacutetomnost těchto laacutetek vede k tvorbě komplexů enzym ndash ligand ktereacute se zpravidla

vyznačujiacute zvyacutešenou odolnostiacute vůči denaturačniacutem vlivům Roztok je zahřiacutevaacuten po jistou dobu na určitou

teplotu pak je rychle ochlazen v ledoveacute laacutezni a koagulovaneacute balastniacute biopolymery zejmeacutena termolabilniacute

proteiny se odstraniacute centrifugaciacute nebo filtraciacute Jako přiacuteklad můžeme uveacutest přiacutepravu kvasničneacute

alkoholdehydrogenasy kdy se extrakt v prostřediacute pyrofosfaacutetoveacuteho pufru zahřeje po dobu 15 minut na

teplotu 55 C na vodniacute laacutezni a balastniacute proteiny se odstraniacute centrifugaciacute

91

Vysolovaacuteniacute biopolymerů neutraacutelniacutemi solemi

Precipitovatelnost určiteacuteho proteinu z vodneacuteho roztoku je zaacutevislaacute na druhu použiteacute soli iontoveacute siacutele

hodnotě pH teplotě a koncentraci proteinů Při vysolovaciacutem efektu se uplatňuje daleko viacutece povaha

aniontu než kationtu Dvojmocneacute a viacutecemocneacute anionty precipitujiacute proteiny většinou mnohem uacutečinněji

než anionty jednomocneacute Nejčastěji použiacutevanou soliacute pro vysolovaacuteniacute biopolymerů je siacuteran amonnyacute Jeho

vyacutehodou je značnaacute rozpustnost (např ve srovnaacuteniacute s Na2SO4) kteraacute je jen nepatrně zaacutevislaacute na teplotě a

malyacute denaturačniacute vliv Doporučuje se použiacutevat dostatečně čistyacute siacuteran amonnyacute bez obsahu kovovyacutech

iontů ktereacute by mohly interagovat s proteiny a katalyzovat některeacute oxidačniacute reakce Jineacute soli se použiacutevajiacute

jen ve speciaacutelniacutech přiacutepadech např siacuteran hořečnatyacute k izolaci -globulinoveacute frakce ze seacutera nebo chlorid

sodnyacute k precipitaci fibrinogenu Diacuteky sveacute velkeacute kapacitě a tlumiveacute schopnosti by byly fosforečnany

ideaacutelniacutemi sraacutežedly ale pro svou špatnou rozpustnost se v praxi použiacutevajiacute jen velmi omezeně Často

použiacutevanou soliacute pro precipitaci některyacutech enzymů je i chlorid manganatyacute

Vlastniacute precipitace se provaacutediacute tak že se do roztoku biopolymerů sůl zpravidla přidaacutevaacute po malyacutech daacutevkaacutech

v pevneacutem stavu nebo jako nasycenyacute vodnyacute roztok za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute aby nedošlo k lokaacutelniacutemu

přesyceniacute Vysolovaacuteniacute probiacutehaacute při konstantniacute teplotě chlazeniacute neniacute vždy nezbytneacute Optimaacutelniacute

koncentračniacute rozsah pro frakcionaci daneacuteho proteinu je nutno najiacutet empiricky Množstviacute siacuteranu

amonneacuteho potřebneacuteho k dosaženiacute určiteacuteho stupně nasyceniacute lze snadno zjistit z tabulky 3 Po přidaacuteniacute

takoveacuteho množstviacute siacuteranu amonneacuteho ktereacute odpoviacutedaacute 30 množstviacute potřebneacuteho ke vzniku nasyceneacuteho

roztoku teacuteto soli (v praxi označovaacuteno jako 30 nasyceniacute) se sraacutežejiacute nukleoveacute kyseliny a poměrně maacutelo

proteinů Mezi 30ndash75 nasyceniacute pak precipituje většina proteinů V tomto rozmeziacute je třeba nasyceniacute

zvyšovat po poměrně malyacutech daacutevkaacutech Po přidaacuteniacute přiacuteslušneacuteho množstviacute soli se roztok biopolymeru miacutechaacute

ještě asi 20 minut a precipitaacutet se odděliacute centrifugaciacute Pokud je danyacute biopolymer obsažen v precipitaacutetu

lze po rozpuštěniacute sraženiny ziacuteskat jeho koncentrovanyacute roztok Siacuteran amonnyacute se z roztoku odděliacute většinou

dialyacutezou gelovou chromatografiiacute nebo ultrafiltraciacute

92

Tab 3 Množstviacute pevneacuteho siacuteranu amonneacuteho ktereacute je třeba přidat k jednomu litru roztoku aby se

dosaacutehlo žaacutedaneacute změny v procentech saturace roztoku siacuteranem amonnyacutem

Vyacuteslednaacute koncentrace siacuteranu amonneacuteho ( saturace)

10 15 20 25 30 33 35 40 45 50 55 60 65 70 75 80 85 90 95 100

Vyacutec

ho

ziacute k

on

cen

trac

e s

iacuteran

u a

mo

nn

eacuteh

o (

s

atu

race

)

0 56 84 114 144 176 196 209 243 277 313 351 390 430 472 516 561 610 662 713 767

10 28 57 86 118 137 150 183 216 251 288 326 365 406 449 494 540 592 640 694

15 28 57 88 107 120 153 185 220 256 294 333 373 415 459 506 556 605 657

20 29 59 78 91 123 155 189 225 262 300 340 382 424 471 520 569 619

25 30 49 61 93 125 158 193 230 267 307 348 390 436 485 533 583

30 19 30 62 94 127 162 198 235 273 314 356 401 449 496 546

33 12 43 74 107 142 177 214 252 292 333 378 426 472 522

35 31 63 94 129 164 200 238 278 319 364 411 457 506

40 31 63 97 132 168 205 245 285 328 375 420 469

45 32 65 99 134 171 210 250 293 339 383 431

50 33 66 101 137 176 214 256 302 345 392

55 33 67 103 141 179 220 264 307 353

60 34 69 105 143 183 227 269 314

65 34 70 107 147 190 232 275

70 35 72 111 153 194 237

75 36 74 115 155 198

80 38 77 117 157

85 39 77 118

90 38 77

95 39

Sraacuteženiacute biopolymerů ostatniacutemi laacutetkami

Poměrně starou metodou je precipitace biopolymerů organickyacutemi rozpouštědly Tyto laacutetky snižujiacute

dielektrickou konstantu prostřediacute tiacutem přispiacutevajiacute ke sniacuteženiacute rozpustnosti a k vysraacuteženiacute biopolymeru

(zvyšujiacute se elektrostatickeacute interakce mezi nabityacutemi skupinami biopolymeru a molekuly se pak snaacuteze

shlukujiacute do precipitujiacuteciacutech agregaacutetů)

Při izolaci nukleovyacutech kyselin se použiacutevaacute sraacuteženiacute koncentrovanyacutem ethanolem (pro kvantitativniacute

odstraněniacute nukleovyacutech kyselin z roztoku se často použiacutevajiacute ribonukleasy a deoxyribonukleasy) Při

separaci proteinů se organickaacute rozpouštědla využiacutevajiacute maacutelo je zde nebezpečiacute denaturace ktereacute se

snižuje udržovaacuteniacutem roztoku při teplotě 0C Ethanolovaacute precipitace maacute vyacutehodu v tom že odpadaacute potřeba

dialyacutezy Kromě ethanolu se předevšiacutem pro frakcionaci plasmovyacutech (seacuterovyacutech) proteinů použiacutevaacute

methanol aceton a ether Při separaci citlivějšiacutech proteinů jsou organickaacute rozpouštědla nahrazovaacutena

některyacutemi kyselinami jako je kyselina kaprylovaacute rivanol (2-ethoxy-69-diaminoakridinlaktaacutet) nebo

organickyacutemi polymery např polyethylenglykolem

Ke zvyacutešeniacute specifičnosti sraacuteženiacute je možneacute do roztoku přidat specifickeacute ligandy biacutelkovin např kofaktory

nebo zinečnateacute ionty V posledniacute době se takeacute začal pro některeacute kyseleacute proteiny použiacutevat bazickyacute

protamin sulfaacutet niacutezkomolekulaacuterniacute protein izolovanyacute z rybiacuteho spermatu Princip kyseleacute či bazickeacute

frakcionace spočiacutevaacute v pomaleacutem okyseleniacute či zalkalizovaacuteniacute roztoku biopolymerů na určitou hodnotu pH

pomociacute silneacute kyseliny či zaacutesady na ktereacute se ponechaacute po určitou dobu (1 hod) a po odstraněniacute vysraacuteženyacutech

balastů se vraacutetiacute na původniacute hodnotu

93

Pokud je ciacutelem kvantitativniacute odděleniacute biopolymerů z roztoku tzn deproteinaci je třeba použiacutet

drastičtějšiacutech metod sraacuteženiacute Lze využiacutet např sraacutežeciacute schopnost iontů těžkyacutech kovů (Hg2+ Pb2+ Cd2+) nebo

složitějšiacutech aniontů ktereacute tvořiacute s proteiny těžko rozpustneacute komplexy (kyseliny trichloroctovaacute pikrovaacute

chloristaacute fosfowolframovaacute atd) Tyto metody jsou použitelneacute tehdy když neniacute zaacutejem o biopolymery ale

naopak o niacutezkomolekulaacuterniacute složky biologickeacuteho materiaacutelu

Dialyacuteza

Tato separačniacute technika využiacutevaacute difuacuteze niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek membraacutenou nepropustnou pro velkeacute

molekuly a čaacutestice z roztoku o vyššiacute koncentraci do roztoku o koncentraci nižšiacute V okamžiku kdy se

koncentrace laacutetek prochaacutezejiacuteciacutech membraacutenou na obou stranaacutech membraacuteny vyrovnajiacute proces se zastaviacute

Molekuly proteinů neprochaacutezejiacute pro svou velikost otvory dialyzačniacutech membraacuten Dialyacuteza umožňuje

v biochemii např snadneacute odděleniacute soliacute od roztoků proteinů (při vysolovaacuteniacute proteinů siacuteranem amonnyacutem)

uplatňuje se i při krystalizaci proteinů Nejčastěji se využiacutevaacute tam kde chceme vysokomolekulaacuterniacute laacutetky

zbavit niacutezkomolekulaacuterniacutech nečistot

Dřiacuteve se použiacutevaly pro dialyacutezu membraacuteny typu kolodium celofaacuten pergamen anebo i membraacuteny

zviacuteřeciacuteho původu (střeva vaječnaacute blanka různeacute měchyacuteře) Nyniacute jsou komerčně dostupneacute uměleacute

membraacuteny s vhodnou velikosti poacuterů ve tvaru dlouheacute trubice různeacuteho průměru běžnyacutem laboratorniacutem

slangem jsou tyto membraacuteny nazyacutevaneacute dialyzačniacute střeva Potřebnyacute diacutel dialyzačniacute trubice se odstřihne a

na jednom konci pevně zavaacuteže nebo uzavře speciaacutelniacute svorkou Před naplněniacutem je třeba novou trubici

vždy pořaacutedně proplaacutechnout a nechat chviacuteli namočenou v destilovaneacute vodě ndash je třeba vymyacutet glycerol

kteryacutem jsou trubice impregnovaacuteny Po naplněniacute preparaacutetem určenyacutem k dialyacuteze se uzavře i druhyacute konec

trubice a vložiacute se do naacutedoby s vodou nebo pufrem o niacutezkeacute iontoveacute siacutele Během dialyacutezy je třeba myslet na

to že ve směru osmotickeacuteho tlaku prochaacutezejiacute molekuly vody což maacute za naacutesledek naředěniacute vzorku a

zvětšeniacute jeho objemu je třeba s tiacutem během plněniacute dialyzačniacuteho střeva počiacutetat aby nedošlo k jeho

poškozeniacute a ztraacutetě vzorku Je snaha o to aby dialyacuteza byla co nejrychlejšiacute Rychlost dialyacutezy zaacutevisiacute na

koncentračniacutem spaacutedu (zpočaacutetku je rychlejšiacute postupně se zpomaluje) kteryacute je ovlivněn předevšiacutem

poměrem objemů vně a uvnitř membraacuteny Rychlost tohoto procesu daacutele zaacutevisiacute na teplotě na počtu a

velikostiacute poacuterů v membraacuteně na siacutele membraacuteny na elektrickyacutech interakciacutech mezi membraacutenou a

difundujiacuteciacutemi čaacutesticemi a na velikosti plochy membraacuteny Miacutechaacuteniacute a obvykle i vyacuteměna kapaliny velmi

zrychlujiacute postup dialyacutezy Protože dialyacuteza trvaacute zpravidla desiacutetky hodin provaacutediacute se obvykle přes noc při

teplotě 0-4 C aby se zabraacutenilo denaturaci proteinů a množeniacute mikroorganismů

Ultrafiltrace

Podobně jako dialyacuteza použiacutevaacute se ultrafiltrace pro separaci či zakoncentrovaacuteniacute rozpuštěnyacutech laacutetek

s molekulovou hmotnostiacute vyššiacute než 10-4 Ultrafiltrace je proces při ktereacutem rozpouštědlo a rozpuštěneacute

laacutetky až do určiteacute kritickeacute velikosti prochaacutezejiacute membraacutenou na zaacutekladě tlakoveacuteho gradientu určujiacuteciacutem

faktorem je poacuterovitost membraacuteny Při ultrafiltraci se může využiacutevat pozitivniacute nebo negativniacute tlak

Pozitivniacuteho tlaku se dosahuje inertniacutem plynem převaacutežně dusiacutekem kteryacute se udržuje nad filtrovanyacutem

roztokem (retentaacutet) Roztoky se filtrujiacute pod tlakem 005 až 05 MPa nebo působeniacutem odstřediveacute siacutely v

centrifuze Naopak negativniacute tlak se udržuje pomociacute vakua ktereacute působiacute v prostoru již přefiltrovaneacuteho

roztoku (difuzaacutet) Rozpouštědlo a rozpuštěneacute laacutetky s menšiacutemi relativniacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi

než jsou poacutery v membraacuteně prochaacutezejiacute do ultrafiltraacutetu Laacutetky s vyššiacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi se pak

nad membraacutenou postupně zahušťujiacute Zakoncentrovanyacute retentaacutet lze zředit čistyacutem rozpouštědlem a

94

pokračovat v ultrafiltraci Tiacutem se postupně snižuje podiacutel niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek v retentaacutetu Při tomto

způsobu dialyacutezy nazyacutevaneacutem diafiltrace se požadovaneacuteho vyacutesledku dosaacutehne za 110 až 1100 času

potřebneacuteho pro konvenčniacute dialyacutezu

Obr 8 Zařiacutezeniacute pro ultrafiltraci

1 ndash elektromagnetickaacute miacutechačka 2 ndash zaacutesobniacutek na dusiacutek 3 ndash ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem 4 ndash regulaacutetor tlaku

5 ndash elektromagnetickeacute miacutechadlo 6 ndash tlakovyacute zabezpečovaciacute ventil 7 ndash přiacutevodniacute hadice dusiacuteku

8 ndash ultrafiltračniacute cela 9 ndash sviacuteraciacute stojan 10 ndash hadička pro odtok difuzaacutetu

11 ndash ovlaacutedaacuteniacute rychlosti miacutechaacuteniacute

Hlavniacutem požadavkem na membraacutenovyacute filtr je aby s dostatečnou rychlostiacute propouštěl rozpouštědlo

(vodu) a niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky a aby jeho poacutery měly standardniacute rozměr Tyto vlastnosti nemajiacute klasickeacute

celofaacutenoveacute či celulosoveacute membraacuteny použiacutevaneacute pro klasickou filtraci či dialyacutezu jejichž stěna maacute šiacuteřku 01

ndash 10 mm Proto se membraacutenoveacute filtry zhotovujiacute z anizotropniacutech polymerů se šiacuteřkou stěny 01 ndash 15 m

S takovyacutemi filtry by se však těžko manipulovalo a proto se připevňujiacute na podpůrnyacute materiaacutel kteryacute maacute

obvykle podobneacute chemickeacute složeniacute a jeho poacutery jsou podstatně většiacute než poacutery ultrafiltru Průměr poacuterů

membraacutenovyacutech filtrů se pohybuje v rozmeziacute od 01 do 50 nm

V biochemickyacutech laboratořiacutech se nejčastěji setkaacutete s ultrafiltračniacutemi celami a filtry firmy Amicon

(Obr 9) Tato firma dodaacutevaacute filtry s poacutery o průměru 02 - 20 nm ktereacute umožňujiacute dělit laacutetky s relativniacutemi

molekulovyacutemi hmotnostmi od 500 do 300 000 Da Podle typů jsou odolneacute vůči vodě a různyacutem

organickyacutem rozpouštědlům daacute se s nimi pracovat až do teploty 200 C a lze je vystavit působeniacute

zředěnyacutech kyselin hydroxidů a oxidačniacutech laacutetek Při spraacutevneacutem zachaacutezeniacute se mohou ultrafiltry použiacutevat

opakovaně mnohokraacutet za sebou Pro uacutečinnou ultrafiltraci je třeba zajistit aby se zadržovaneacute molekuly

nehromadily na povrchu filtru a nezacpaacutevaly jeho poacutery toho se dosaacutehne kontinuaacutelniacutem miacutechaacuteniacutem nebo

probublaacutevaacuteniacutem

95

Obr 9 Ultrafiltračniacute cela Amicon 8200

1 ndash viacuteko 2 ndash naacutedoba na retentaacutet 3 ndash nosič membraacuteny s odvodnyacutemi kanaacutelky 4 ndash spodniacute šroub 5 ndash stojan

na celu 6 ndash magnetickeacute miacutechadlo 7-8 ndash těsněniacute 9-10 ndash přiacutevod dusiacuteku 11 ndash odvod difuzaacutetu

96

UacuteKOL č 1 Homogenizace semen ječmene precipitace jejich proteinů siacuteranem amonnyacutem

s naacuteslednou dialyacutezou (a teoretickou ultrafiltraciacute na zařiacutezeniacute Amicon)

Nabobtnalaacute semena obilnin jsou vhodnyacutem zdrojem pro studium enzymů aktivniacutech v ranyacutech faacuteziacutech vyacutevoje

rostlin zejmeacutena pro vysokeacute aktivity a snadnou finančniacute dostupnost Nakliacutečenyacute ječmen (slad) je takeacute

vyacutebornyacutem zdrojem amylas enzymů vyacuteznamnyacutech v technologickeacute praxi předevšiacutem v lihovarnictviacute

a pivovarnictviacute Ve sladu jsou zastoupeny dva enzymy ktereacute štěpiacute (1-4) glykosidovou vazbu

polysacharidů -amylasa (14--D-glukan-glukanonhydrolasa EC 3211) a -amylasa

(14--D-glukan-maltohydrolasa EC 3212) Jak napoviacutedajiacute systematickeacute naacutezvy prvniacute enzym štěpiacute

molekulu škrobu ve vnitřniacute čaacutesti řetězce za vzniku dextrinu (glukanů) kdežto druhyacute odštěpuje disacharid

maltosu z neredukujiacuteciacuteho konce řetězce

V tomto uacutekolu budete homogenizovat semena ječmene v prostřediacute Trisacetaacutetoveacuteho pufru naacutesledně

budete z homogenaacutetu vysolovat proteiny siacuteranem amonnyacutem čiacutemž ziacuteskaacutete čaacutestečně purifikovanou frakci

proteinů Finaacutelniacute purifikaci (odstraněniacute amonnyacutech iontů z vysolovaacuteniacute siacuteranem amonnyacutem) provedete

dialyacutezou v Trisacetaacutetoveacutem pufru Jinyacutem způsobem finaacutelniacute purifikace je ultrafiltrace za použitiacute

ultrafiltračniacute cely Amicon Jelikož je ultrafiltrace pro toto cvičeniacute časově naacuteročnaacute vedouciacute cvičeniacute vaacutem

naacutezorně ukaacuteže a teoreticky vysvětliacute použitiacute ultrafiltračniacute cely

Obr 10 Obecnaacute strategie purifikace ve třech krociacutech

POJMY

Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci

Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem

Difuzaacutet ndash kapalina prochaacutezejiacuteciacute membraacutenou při ultrafiltraci

Retentaacutet ndash roztok vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek neprochaacutezejiacuteciacute ultrafiltračniacute membraacutenou

a zůstaacutevajiacuteciacute v ultrafiltračniacute cele

97

LABORATORNIacute POMŮCKY

Kuchyňskyacute mixeacuter

Centrifuga

Třeciacute miska s tloučkem

Elektromagnetickaacute miacutechačka

Elektromagnetickeacute miacutechadlo

Mikrozkumavky

Miska s ledem

Dialyzačniacute střevo

Spony na dialyzačniacute střevo

Odměrneacute vaacutelce

Ultrafiltračniacute cela Amicon

Ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem

Předvaacutežky

Zkumavky

Pipety

Kaacutedinky

Lžička

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

50 g nabobtnalyacutech ječmennyacutech obilek

01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetovyacute pufr pH 76 (pro homogenizaci)

Pevnyacute siacuteran amonnyacute

SCHEacuteMA EXPERIMENTU

POSTUP

1 Vodu z kaacutedinky s nabobtnalyacutemi semeny slijte nabobtnalaacute semena rozemelte pomociacute kuchyňskeacuteho

mixeacuteru a na předvaacutežkaacutech navažte přesně 50 g teacuteto rozemleteacute kaše

2 K rozemleteacute kaši přidejte dvojnaacutesobnyacute objem (100 ml) 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76

Laboratorniacute technika

98

3 Kaacutedinku s extraktem přeneste do naacutedoby s ledem extrakt zde ponechejte za občasneacuteho miacutechaacuteniacute

staacutet 10 minut

4 Po deseti minutaacutech extrakt (bez rozemletyacutech semen) rozdělte do dvou (přiacutep čtyř) kyvet ktereacute je

třeba pečlivě vyvaacutežit na předvaacutežkaacutech Plastovou kaacutedinku s naacutepisem bdquoVyvaacuteženiacuteldquo umiacutestěte na

předvaacutežky vaacutehy vynulujte Kyvetu s extraktem umiacutestěte do kaacutedinky a společně s viacutečkem ji zvažte

Hodnotu si zapište tato hodnota musiacute byacutet stejnaacute pro obě (přiacutep všechny čtyři) kyvety

5 Extrakt centrifugujte 10 minut při 9500g a 4degC Centrifugu vaacutem dopředu vychladiacute (4 degC) vedouciacute

cvičeniacute

Vy si pouze zkontrolujte zda všechny nastaveneacute parametry souhlasiacute (teplota čas otaacutečky) na

panel centrifugy nesahejte ani nemanipulujte s nastaveniacutem

6 Po 10 minutaacutech centrifugu otevřete odšroubujte viacuteko (to bezpečně položte na pevnyacute a rovnyacute

povrch stolu) Supernatant ze všech kyvet opatrně přelijte do čisteacute kaacutedinky V odměrneacutem vaacutelci

změřte jeho objem 06 ml supernatantu (extraktu) odeberte do mikrozkumavky (VZOREK Č 1)

7 Podle tabulky 3 zjistěte potřebneacute množstviacute siacuteranu amonneacuteho pro 50 nasyceniacute toto množstviacute

siacuteranu amonneacuteho odvažte a důkladně rozetřete ve třeciacute misce

8 Extrakt přelijte do kaacutedinky s elektromagnetickyacutem miacutechadlem a kaacutedinku umiacutestěte do misky s ledem

na elektromagnetickou miacutechačku Po dobu 10 minut postupně k extraktu přidaacutevejte odvaacuteženeacute

množstviacute siacuteranu amonneacuteho dalšiacute přiacutedavek vždy až po rozpuštěniacute předešleacuteho Během těchto

10 minut umyjte všechny kyvety ktereacute jste použili

9 Extrakt s dokonale rozpuštěnyacutem siacuteranem amonnyacutem rozdělte do dvou kyvet a centrifugujte

(9500g 10 min 4degC) Během těchto 10 minut si připravte 1 litr 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru

pH 76 kteryacute ziacuteskaacutete ředěniacutem 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76 (vyacutepočet vaacutem zkontroluje

vedouciacute cvičeniacute)

10 Ze supernatantu odpipetujte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 2) zbytek odstraňte a

precipitaacutet rozpusťte v 10 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76

11 Z rozpuštěneacuteho precipitaacutetu odeberte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 3) Zbytek

rozpuštěneacuteho precipitaacutetu použijte na dialyacutezu

12 Opatrně rukou vytaacutehněte dialyzačniacute střevo z roztoku 20 (50) ethanolu

Se střevem pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jeho poškozeniacute

13 Pomociacute střičky s destilovanou vodou střevo oplaacutechněte zevnitř i zvenčiacute ndash oplach proveďte 3x Na

jeden konec střeva poteacute upevněte sponu a do střeva nalijte destilovanou vodu uzavřete střevo

sponou i z druheacute strany Zkuste zda střevo neproteacutekaacute

14 Miacutesto vody do střeva přes malou naacutelevku nalejte 10 ml rozpuštěneacuteho precipitaacutetu

15 Střevo umiacutestěte do 1 l kaacutedinky Do kaacutedinky nalijte 900 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH

76 Nechejte dialyzovat v lednici (cca 30 min) a během teacuteto doby proveďte odběr čisteacuteho

dialyzačniacuteho pufru (VZOREK Č 6) kteryacute použijete jako slepyacute vzorek (BLANK) Daacutele dle pokynů

vedouciacuteho cvičeniacute proveďte sestaveniacute ultrafiltračniacute cely Amicon a seznamte se s dalšiacutemi

možnostmi použiacutevanyacutemi pro zahušťovaacuteniacute proteinů a ultrafiltraci

16 Ukončete dialyacutezu Ze střeva odeberte veškeryacute vzorek a změřte jeho objem Odeberte 06 ml

vzorku (VZOREK Č 4) daacutele odeberte 06 ml dialyzačniacuteho pufru ve ktereacutem dialyacuteza probiacutehala

(VZOREK Č 5)

17 Střevo důkladně oplaacutechněte destilovanou vodou a vraťte vedouciacutemu cvičeniacute

Laboratorniacute technika

99

UacuteKOL č 2 Stanoveniacute amonnyacutech iontů reakciacute s Nesslerovyacutem činidlem

PRINCIP

Amonneacute ionty reagujiacute s Nesslerovyacutem činidlem (tetrajodortuťnatan draselnyacute) za vzniku

červenohnědeacuteho produktu kteryacute lze stanovit spektrofotometricky s absorpčniacutem maximem při 436 nm

1198731198674+ + 21198671198921198684

2minus + 4119874119867minus rarr 1198731198672119868 ∙ 1198671198922119874 + 7119868minus + 31198672119874

LABORATORNIacute POMŮCKY

Zkumavky

Pipety

Špičky

Vortex

CHEMIKAacuteLIE

Nesslerovo činidlo pro detekci amonnyacutech iontů

POSTUP

POZOR Při praacuteci s Nesslerovyacutem činidlem použijte rukavice

1 Do 6 zkumavek označenyacutech 1-6 pipetujte 15 ml destilovaneacute vody

2 Přidejte 05 ml odebranyacutech vzorků

3 Do každeacute zkumavky přidejte 01 ml Nesslerova činidla

4 Po 5 minutaacutech obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu

5 Porovnejte kolorimetricky zabarveniacute v jednotlivyacutech zkumavkaacutech Zbarveniacute zkumavek vyfoťte

VYHODNOCENIacute

1 Do protokolu vložte foto zbarveniacute jednotlivyacutech vzorků po přidaacuteniacute Nesslerova činidla Okomentujte

jednotlivaacute zbarveniacute

2 Srovnejte proměřeneacute vzorky ndash kteryacute vzorek by měl byacutet nejviacutece zbarvenyacute a proč Odpoviacutedaacute

předpoklad Vašim vyacutesledkům Pokud ne zdůvodněte

UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute obsahu proteinů Bradfordovou metodou (teorie viz Uacuteloha č 2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute)

LABORATORNIacute POMŮCKY

Zkumavky

Pipety

Špičky

Vortex

Kyvety

Spektrofotometr Lightwave II

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Bradfordovo činidlo pro měřeniacute koncentrace proteinů

100

POSTUP

1 Sedm skleněnyacutech zkumavek popište čiacutesly 1-7

2 Do zkumavky č 1 pipetujte 20 μl extrakčniacuteho pufru Tato zkumavka bude sloužit jako BLANK

3 Do zkumavek č 2-3 přidejte 20 μl extraktu z ječmennyacutech obilek (VZOREK Č 1)

4 Do zkumavek č 4-5 přidejte 20 μl supernatantu po vysoleniacute (VZOREK Č 2)

5 Do zkumavek č 6-7 přidejte 20 μl odsoleneacuteho vzorku z dialyacutezy (VZOREK Č 4)

6 Do všech zkumavek pipetujte 2 ml Bradfordova činidla

7 Obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu a nechejte staacutet 5 min při laboratorniacute teplotě

8 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte Single wavelenght (1)

nastavte vlnovou deacutelku 595 nm potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK

9 Do kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu se slepyacutem vzorkem (BLANK) Před tiacutem než kyvetu vložiacutete

do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem

ubrouskem

10 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro blank

11 Vzorek z kyvety vylijte a nahraďte postupně vzorky ze zkumavek 1-6 Pro měřeniacute stiskněte zeleneacute

tlačiacutetko Naměřeneacute hodnoty absorbanciacute si zapište

VYHODNOCENIacute

1 Určete obsah proteinů v 1 ml extraktu v 1 ml supernatantu po vysoleniacute a v 1 ml vzorku po dialyacuteze

2 Pro vyacutepočet využijte kalibračniacute křivku na BSA kterou jste ziacuteskali v uacuteloze 2 Spektrofotometrickaacute

měřeniacute Pokud byla vaše kalibračniacute křivka nepřesnaacute (konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) použijte

rovnici pro stanoveniacute y = 00029x+00125 Nezapomeňte jakaacute množstviacute vzorků z celkoveacuteho

objemu jste ke stanoveniacute použili

3 Vypočiacutetejte celkoveacute množstviacute extrahovatelnyacutech proteinů v jednom gramu obilek

4 Vypočiacutetejte procentuaacutelniacute množstviacute proteinů ktereacute izolujete z extraktu po 50 vysoleniacute siacuteranem

amonnyacutem a kolik proteinů zůstane v supernatantu po vysoleniacute Nezapomeňte že jste precipitaacutet

rozpouštěli v 10 ml pufru

5 Popište a zhodnoťte purifikačniacute proces (využijte vyacutesledků reakce s Nesslerovyacutem činidlem)

6 Navrhněte alternativniacute kroky ktereacute byste mohli použiacutet pro homogenizaci precipitaci a odsoleniacute

izolovanyacutech proteinů

7 Zamyslete se a s pomociacute literatury vypište biologicky aktivniacute laacutetky ktereacute jsou přiacutetomneacute v obilkaacutech

Zkuste se zamyslet nad jejiacutem kvantitativniacutem obsahem

101

9 Titrace

Titrace (titračniacute stanoveniacute odměrnaacute analyacuteza volumetrie) je obecně přiacutemou kvantitativniacute metodou

pomociacute niacutež se stanovuje množstviacute jednotlivyacutech složek v analyzovaneacutem vzorku Tyto složky byacutevajiacute

předem určeny kvalitativně ndash tedy je stanovena pouze jejich přiacutetomnost ve vzorku Titrace se provaacutediacute

v kapalneacutem prostřediacute

Titračniacute stanoveniacute využiacutevaacute stechiometricky probiacutehajiacuteciacutech analytickyacutech reakciacute Jsou zde daneacute podmiacutenky

pro tyto reakce

musiacute probiacutehat jednoznačně (titračniacute činidlo nesmiacute reagovat s viacutece složkami ve vzorku)

musiacute probiacutehat dostatečně rychle (dosaženiacute rovnovaacutehy by mělo byacutet limitovaacuteno jen miacutechaacuteniacutem)

nesmiacute byacutet rušeny vedlejšiacutemi reakcemi

musiacute probiacutehat kvantitativně (rovnovaacuteha reakce musiacute byacutet posunuta jednoznačně směrem

k tvorbě produktů) s možnostiacute snadno identifikovat konec reakce

Principem titrace je přesneacute měřeniacute objemu roztoku titračniacuteho činidla ktereacute je postupně přidaacutevaacuteno

např z byrety k přesně znaacutemeacutemu objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy mezi

nimi proběhne kvantitativně chemickaacute reakce (tzv bod ekvivalence) Diacuteky znalosti objemu titračniacuteho

činidla jeho koncentrace a objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku lze pomociacute stechiometrickyacutech

poměrů daneacute chemickeacute reakce stanovit ekvivalent množstviacute analyzovaneacute laacutetky či přiacutemo jeho

koncentraci

Dle provedeniacute titračniacuteho stanoveniacute rozlišujeme titrace

A Přiacutemeacute ndash titračniacute činidlo se přidaacutevaacute přiacutemo k roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy

jsou laacutetkovaacute množstviacute obou roztoků ekvivalentniacute

B Nepřiacutemeacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacutevaacute nadbytek titračniacuteho činidla čiacutemž se

vytvořiacute produkt kteryacute se teprve pak titruje

C Zpětneacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacute přesnyacute objem titračniacuteho činidla v nadbytku

proběhne kvantitativniacute reakce poteacute se nadbytek titračniacuteho činidla titruje jinyacutem titračniacutem

činidlem

Určeniacute bodu ekvivalence

Vizuaacutelniacute indikace Během vizuaacutelniacute indikace konce titrace se využiacutevaacute vyacuterazneacute změny ve vzhledu titrovaneacuteho roztoku Tato

změna je způsobena buď přeměnou samotnyacutech reagujiacuteciacutech laacutetek nebo přeměnou pomocnyacutech laacutetek

přidaacutevanyacutech do roztoků (chemickeacute indikaacutetory)

Bezindikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence

Nejznaacutemějšiacute z těchto využiacutevaacute při titraciacutech odměrnyacute roztok manganistanu kteryacute při malyacutech

koncentraciacutech intenzivně fialově zbarvuje roztok Při titraciacutech v kyseleacutem prostřediacute se činidlo redukuje

na bezbarveacute ionty manganateacute dokud je v roztoku stanovovaneacute redukovalo Ukončeniacute reakce je

indikovaacuteno prvniacutem přebytkem činidla ktereacute zbarviacute titrovanyacute roztok růžovo-fialově

Bez použitiacute indikaacutetorů lze zjistit konec titrace takeacute u sraacutežeciacutech titraciacute halogenidů kdy vznikaacute zakalenyacute

koloidniacute roztok Postupuje-li se po dostatečně malyacutech přiacutedavciacutech dojde po miacuterneacutem překročeniacute bodu

102

ekvivalence ke zřetelneacutemu vyčeřeniacute roztoku sraženina ztratiacute koloidniacute charakter a koaguluje do většiacutech

čaacutestic usazujiacuteciacute se suspenze

Indikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence

Jako indikaacutetory se použiacutevajiacute laacutetky stejneacuteho typu Rozlišujiacute se tedy naacutesledujiacuteciacute indikaacutetory

indikaacutetory acidobazickeacute ndash slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady charakterizovaneacute

protolytickou rovnovaacutehou během titrace měniacute bravu v zaacutevislosti na pH

indikaacutetory metalochromniacute ndash komplex se stanovovanyacutem iontem kovu je odlišně zbarvenyacute od

iontu volneacuteho indikaacutetoru (xylenolovaacute oranž ndash z červeneacute či fialoveacute přechaacuteziacute na žlutou murexid

ndash ze žluteacute či červeneacute přechaacuteziacute na fialovou)

indikaacutetory sraacutežeciacutech titraciacute ndash tvořiacute s titračniacutem činidlem barevneacute sraženiny popř rozpustneacute

barevneacute komplexy nebo mohou způsobit změnu zbarveniacute sraženiny nebo roztoku v bodě

ekvivalence kvůli adsorpci nebo naopak desorpci z čaacutestic sraženiny

indikaacutetory redoxniacute ndash redukovanaacute forma je barevně odlišnaacute od oxidovaneacute formy (benzidin

difenylamin methylenovaacute modř ndash všechny přechaacuteziacute z bezbarveacute na modrou) indikaacutetory ktereacute

mohou přechaacutezet plynule z oxidovaneacute formy na redukovanou a naopak se nazyacutevajiacute vratneacute

indikaacutetory existujiacute i indikaacutetory nevratneacute

Instrumentaacutelniacute indikace Při instrumentaacutelniacutech metodaacutech indikace se sleduje průběh titračniacutech křivek měřeniacutem změn vhodnyacutech

veličin ktereacute se podle potřeby převaacutedějiacute na změny elektrickeacuteho signaacutelu

Potenciometrickeacute titrace

Protože podle Nernstovy rovnice potenciaacutel obecně zaacutevisiacute na koncentraciacutech iontů v roztoku lze

měřeniacutem potenciaacutelu pomociacute vhodneacute indikačniacute elektrody sledovat i dalšiacute veličiny odvozeneacute od

koncentraciacute např pH a indikovat tak průběh všech typů titraciacute

Pro rovnovaacutežnyacute potenciaacutel elektrody pak platiacute že

E=E0-RT

zFln

aprod

areak

kde E0 hellip standardniacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku

R hellip molaacuterniacute plynovaacute konstanta

F hellip Faradayova konstanta

a hellip aktivita

Při potenciometrickeacute indikaci se do titrovaneacuteho roztoku ponořiacute referenčniacute elektroda a vhodnaacute indikačniacute

elektroda a pomociacute potenciometru se měřiacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku v zaacutevislosti na přidaneacutem

množstviacute titračniacuteho činidla Potenciometrickou titračniacute křivku ukazuje Obr 1

103

Obr 1 Znaacutezorněniacute potenciometrickeacute titračniacute křivky Titrace roztoku HCl roztokem NaOH

Konduktometrickeacute titrace

Konduktometrickaacute (vodivostniacute) indikace konce titrace se s vyacutehodou využiacutevaacute při titraciacutech kdy vznikajiacute

maacutelo disociovaneacute nebo maacutelo rozpustneacute produkty což je převaacutežně při acidobazickyacutech titraciacutech kdy

vznikaacute maacutelo disociovanaacute voda přiacutep při chelatometrickyacutech a sraacutežeciacutech titraciacutech Vodivost roztoků je

přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci iontů ktereacute jsou v roztoku přiacutetomny K titraci se použiacutevajiacute co

nejkoncentrovanějšiacute roztoky titračniacutech činidel aby se zabraacutenilo deformaci lineaacuterniacute zaacutevislosti

zřeďovaacuteniacutem titrovaneacuteho roztoku Konec titrace se určuje podle zlomu na titračniacute křivce

Obr 2 Konduktometrickaacute titračniacute křivka Titrace roztoku HCl roztokem NaOH

104

Metody titračniacuteho stanoveniacute a použiacutevaneacute indikaacutetory

Metody titračniacuteho stanoveniacute se podle principu chemickeacute reakce kteraacute během nich probiacutehaacute děliacute na

acidobazickeacute komplexotvorneacute sraacutežeciacute a oxidačně-redukčniacute

Acidobazickeacute titrace Principem acidobazickeacute titrace je neutralizačniacute reakce kdy je kyselina (resp zaacutesada) titrovaacutena zaacutesadou

(resp kyselinou)

H3O+ + OHminus harr 2 H2O

Jako acidobazickeacute indikaacutetory se využiacutevajiacute slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady Odevzdaacuteniacutem resp

přijmutiacutem protonu přechaacutezejiacute na svou konjugovanou formu přičemž tento přechod je doprovaacutezen

změnou zbarveniacute Toto zbarveniacute zaacutevisiacute na poměru koncentraciacute ionizovaneacute a neionizovaneacute formy

indikaacutetoru Oblast pH ve ktereacute nastaacutevaacute pozorovatelnaacute změna zbarveniacute indikaacutetoru se nazyacutevaacute oblast

barevneacuteho přechodu indikaacutetoru neboli funkčniacute oblast indikaacutetoru Indikaacutetor pro danou titraci se voliacute tak

aby oblast barevneacuteho přechodu odpoviacutedala pH v okoliacute bodu ekvivalence na titračniacute křivce V tabulce 2

je shrnut přehled nejpoužiacutevanějšiacutech acidobazickyacutech indikaacutetorů

Tab 1 Přehled acidobazickyacutech indikaacutetorů

Indikaacutetor Funkčniacute oblast Zbarveniacute

kyseleacute formy zaacutesaditeacute formy

Thymolovaacute modř 12 ndash 28 červeneacute žluteacute

Methyloranž 31 ndash 45 červeneacute žluteacute

Methylčervěň 44 ndash 63 červeneacute žluteacute

Bromthymolovaacute modř 60 ndash 76 žluteacute modreacute

Fenolftalein 82 ndash 100 bezbarveacute červenofialoveacute

Thymolftalein 93 ndash 105 bezbarveacute modreacute

Komplexotvorneacute titrace Komplexotvorneacute titrace jinak chelatometrie je metoda založenaacute na tvorbě rozpustneacuteho komplexniacuteho

iontu kdy volnyacute kationt stanovovaneacuteho kovu vymiziacute z roztoku

Bod ekvivalence lze indikovat pomociacute kovovyacutech iontů přičemž rozlišujeme kovoveacute indikaacutetory

jednobarevneacute (thiokyanatan kyselina sulfosalicylovaacute) a metalochromniacute (obvykle slabeacute organickeacute

viacutecesytneacute kyseliny jejichž anionty jsou dle pH různě zbarveneacute ndash murexid xylenovaacute oranž)

Sraacutežeciacute titrace Sraacutežeciacute titrace jsou titrace založeneacute na vzniku maacutelo rozpustnyacutech sloučenin kdy titrovanaacute laacutetka vymiziacute z

roztoku protože je z něj vysraacutežena

Přiacutekladem je argentometrie kteraacute využiacutevaacute tvorby nerozpustnyacutech soliacute s kationtem Ag+ Titračniacutem

činidlem je zde roztok AgNO3 Argentometrie je vhodnaacute pro stanoveniacute iontů Cl- Br- I- CN- SCN- aj

Ag+ + Clminus rarr AgCl darr

105

Oxidačně-redukčniacute titrace Během oxidačně-redukčniacute titrace je titrovanaacute laacutetka zoxidovaacutena (resp zredukovaacutena) oxidujiacuteciacutem (resp

redukujiacuteciacutem) titračniacutem činidlem

Přiacutekladem oxidačně-redukčniacute titrace je jodometrie což je souhrn odměrnyacutech stanoveniacute založenyacutech

jednak na redukci jodu na jodid v neutraacutelniacutem prostřediacute podle rovnice

I2+2e-rarr2I-

a takeacute na oxidaci jodidu v kyseleacutem prostřediacute na jod podle rovnice

2I--2e-rarrI2

Vyloučenyacute jod je daacutele titrovaacuten odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho za vzniku tetrathionanu

sodneacuteho

I2+2Na2S2O3rarr2NaI+Na2S4O6

Indikaacutetor použiacutevanyacute během jodometrie je škrobovyacute maz kteryacute se barviacute roztokem jodu modře titrovat

je třeba za studena Škrob se sklaacutedaacute z amylosy a amylopektinu Amylosa poskytuje s jodem intenzivně

modreacute zbarveniacute Podstata reakce spočiacutevaacute v tom že molekuly jodu se dostaacutevajiacute do vnitřniacute dutiny

šroubovice amylosy a vzniklyacute tvar absorbuje světelneacute zaacuteřeniacute Stanoveniacute přesneacute koncentrace jodu se

provaacutediacute odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho o znaacutemeacute koncentraci

Přiacuteprava titračniacutech činidel

Volumetrickaacute analyacuteza začiacutenaacute přiacutepravou odměrnyacutech roztoků o přesneacute koncentraci Diacuteky znalosti přesneacute

koncentrace a spotřeby odměrneacuteho činidla je pak možneacute spočiacutetat koncentraci titrovaneacute laacutetky Proto je

důležiteacute věnovat tomuto kroku maximaacutelniacute pozornost Odměrneacute roztoky se zpravidla připravujiacute z

takovyacutech laacutetek ktereacute majiacute jasně definovanyacute obsah a čistotu a časem nepodleacutehajiacute změnaacutem Neniacute-li

možneacute takovou laacutetku použiacutet je třeba po přiacutepravě odměrneacuteho roztoku proveacutest tzv standardizaci Jednaacute

se o proces kdy je připravena pouze přibližnaacute koncentrace titračniacuteho činidla a přesnaacute koncentrace je

určena titraciacute standardu tedy laacutetky o přesneacute koncentraci kteraacute splňuje podmiacutenky o definovaneacutem

obsahu čistotě a časoveacute staacutelosti Teprve po standardizaci a tiacutem zjištěniacute přesneacute koncentrace odměrneacuteho

roztoku je možneacute přejiacutet k samotneacutemu stanoveniacute koncentrace neznaacutemeacuteho vzorku

Titračniacute činidla pro acidimetrii

Acidimetrie je metoda stanoveniacute zaacutesad jako titračniacute činidlo se použiacutevaacute tedy kyselina Nejčastěji

použiacutevanyacutemi titračniacutemi činidly jsou roztoky kyseliny chlorovodiacutekoveacute nebo kyseliny siacuteroveacute o

koncentraciacutech 005 až 01 molmiddotl-1 Ředěniacutem koncentrovanyacutech roztoků těchto kyselin se připravujiacute

titračniacute roztoky o přibližneacute koncentraci

U alkalimetrie se použiacutevajiacute naacutesledujiacuteciacute standardy

1 hydrogenuhličitan draselnyacute (KHCO3) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle

reakce

HCO3-+H+rarrCO2+H2O n(H+)=n(KHCO3)

2 uhličitan sodnyacute (Na2CO3) ndash zde probiacutehaacute titrace podle reakce

CO32-+2H+rarrCO2+H2O n(H+)=2∙n(Na2CO3)

106

Titračniacute činidla pro alkalimetrii

Alkalimetrie je metoda stanoveniacute kyselin jako titračniacute činidlo se použiacutevajiacute roztoky zaacutesad Nejčastěji

použiacutevanyacutemi odměrnyacutemi roztoky v alkalimetrii jsou roztoky alkalickyacutech hydroxidů o koncentraciacutech 005

až 01 molmiddotl-1 Lze je připravit rozpuštěniacutem pevnyacutech komerčniacutech preparaacutetů ktereacute však i při nejvyššiacute

deklarovaneacute čistotě obsahujiacute často jen kolem 90 čisteacuteho NaOH nebo KOH zbytek tvořiacute neurčiteacute

množstviacute vlhkosti a zejmeacutena uhličitan Je tedy zřejmeacute že koncentrace odměrnyacutech roztoků hydroxidů

připravenyacutech jakyacutemkoliv způsobem je jen přibližnaacute a vždy je nutneacute stanovit jejich přesnou koncentraci

Jako standardy se v alkalimetrii použiacutevajiacute

1 hydrogenftalan draselnyacute (KHFtal) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle rovnice

HFTal-+OH-rarrFTal2-+H2O n(OH-)=n(KHFtal)

2 dihydraacutet kyseliny šťaveloveacute (H2C2O4middot2H2O) ndash tuto slabou dvojsytnou kyselinu můžeme titrovat

do II stupně odměrnyacutem roztokem NaOH prostyacutem uhličitanu dle rovnice

(COOH)2+2OH-rarr(COO)22-+2H2O n(OH-)=2∙n[(COOH)2∙2H2O]

Vitamiacuten C

Vitamiacuten C se řadiacute mezi vitamiacuteny rozpustneacute ve vodě a nejčastěji je označovaacuten jako kyselina L-askorbovaacute

Jednaacute se o γ-lakton kyseliny 2-oxo-L-gulonoveacute jehož biosynteacuteza probiacutehaacute u řady organismů avšak

s vyacutejimkou člověka morčete primaacutetů indickeacuteho netopyacutera některyacutech ptaacuteků a bezobratlyacutech (Obr 1)

Obr 3 Scheacutema biosynteacutezy kyseliny askorboveacute u obratlovců a rostlin

Pod naacutezvem vitamiacuten C je nejen označovaacutena kyselina L-askorbovaacute ale takeacute jejiacute celyacute reversibilniacute redoxniacute

systeacutem zahrnujiacuteciacute produkty jejiacute oxidace ndash kyselinu L-monodehydroaskorbovou a kyselinu

107

L-dehydroaskorbovou Kyselina askorbovaacute tvořiacute bezbarveacute krystaly dobře rozpustneacute ve vodě (1 g na 3

ml vody) špatně rozpustneacute v alkoholu (1 g na 50 ml) a ostatniacutech organickyacutech rozpouštědlech

Ve vodneacutem prostřediacute se chovaacute jako středně silnaacute dvojsytnaacute kyselina s disociačniacutemi konstantami

pK1 = 417 a pK2 = 1157

Vitamiacuten C je nejznaacutemějšiacute a nejrozšiacuteřenějšiacute ze všech vitamiacutenů jednaacute se o nejčastěji použiacutevanyacute

potravinovyacute doplněk Průmyslově se vyraacutebiacute z D-glukosy kteraacute je katalytickou dehydrogenaciacute převedena

na D-sorbitol Poteacute naacutesleduje mikrobiaacutelniacute oxidace diacuteky Acetobacter suboxidans kteraacute vede k produkci

L-sorbosy L-sorbosa v reakci s acetonem v prostřediacute kyseliny siacuteroveacute poskytuje

2346-bis-(O-isopropyliden)-α-L-sorbofuranosu Oxidaciacute tohoto produktu pomociacute manganistanu

draselneacuteho v alkalickeacutem prostřediacute se ziacuteskaacute kyselina diaceton-2-oxo-L-gulonovaacute Po hydrolyacuteze chraacuteniacuteciacutech

skupin (ketalů) vznikaacute kyselina L-askorbovaacute

Obsah vitamiacutenu C v potravinaacutech je velmi proměnlivyacute zaacutevisiacute na geografickyacutech podmiacutenkaacutech skladovaacuteniacute

tepelneacute uacutepravě a na mnoha dalšiacutech faktorech Napřiacuteklad vařeniacutem se ničiacute až 60 vitamiacutenu C sušeniacutem

až 50 šetrnějšiacute je dušeniacute v paacuteře Nejšetrnějšiacute k vitamiacutenu C je mraženiacute Nejviacutece vitamiacutenu C obsahujiacute

ještě nezraleacute zeleneacute plody Bohatyacutem zdrojem vitamiacutenu C jsou šiacutepky (8000 mgkg) černyacute rybiacutez (1360

mgkg) naťovaacute petržel (1369 mgkg) avšak vzhledem k přiacuteležitostneacute konzumaci maleacuteho množstviacute

nejsou přiacuteliš vyacuteznamneacute pro pokrytiacute denniacute potřeby Co se tyacuteče potravin živočišneacuteho původu většiacute

množstviacute vitamiacutenu C obsahujiacute jaacutetra (hověziacute 300 mgkg)

Co se tyacuteče doporučeneacuteho denniacuteho daacutevkovaacuteniacute vitamiacutenu C k prevenci proti kurdějiacutem (skorbut

avitaminoacuteza C projevuje se krvaacutecivostiacute daacutesniacute) se doporučuje přijiacutemat 10-12 mg denně Avšak pro

spraacutevneacute fungovaacuteniacute organismu je tato daacutevka nedostačujiacuteciacute Podle vyhlaacutešky Ministerstva zdravotnictviacute

Českeacute republiky je průměrnaacute denniacute potřeba 60 mg Hlavniacute funkciacute vitamiacutenu C v lidskeacutem organismu je

uacutečast v oxido-redukčniacutech dějiacutech Kyselina askorbovaacute i jejiacute isomery a derivaacutety mohou reagovat s volnyacutemi

radikaacutely ktereacute způsobujiacute oxidaci lipidů a dalšiacutech oxidovatelnyacutech složek potravin a působiacute jako

antioxidanty Kyselina askorbovaacute se podiacuteliacute rovněž na hydroxylaci prolinu aminokyseliny kteraacute je hlavniacute

složkou kolagenu nezbytneacuteho pojiva v kůži kostech kloubech šlachaacutech a chrupavkaacutech Pokud neniacute

v těle dostatek vitamiacutenu C nedochaacuteziacute k hydroxylaci prolinu a špatně se tvořiacute kolagen

Je znaacutemo že železo obsaženeacute v ovoci zelenině a obilninaacutech se v těle poměrně špatně vstřebaacutevaacute

Vitamiacuten C zlepšuje vstřebaacutevaacuteniacute železa až o 85 při jeho nedostatku se doporučuje zvyacutešit přiacutejem

vitamiacutenu C namiacutesto zvyacutešeniacute konzumace železa Dalšiacute funkciacute vitamiacutenu C je napomaacutehaacuteniacute synteacutezy karnitinu

z aminokyseliny lysinu Karnitin transportuje mastneacute kyseliny do mitochondriiacute kde dochaacuteziacute k jejich

degradaci

Vitamiacuten C je rovněž bohatě využiacutevaacuten v potravinaacuteřstviacute kde se řadiacute mezi tzv přiacutedatneacute laacutetky (aditiva)

konkreacutetně do skupiny antioxidantů Označuje se jako E300 E301 značiacute askorbaacutet sodnyacute E304 estery

kyseliny askorboveacute askorbylpalmitaacutet a askorbylstearaacutet Diacuteky svyacutem vlastnostem ndash vitamiacuten antioxidant

chelatačniacute činidlo maacute uplatněniacute v konzervaacuterenstviacute kvasneacute technologii a technologii masa tuků a

cereaacuteliiacute Hydrofilniacute sůl askorbaacutetu sodneacuteho a lipofilniacute kyselina 6-palmitoyl-L-askorbovaacute inhibujiacute vznik

nitrosaminů v naklaacutedaneacutem mase a masnyacutech vyacuterobciacutech Hojně se přidaacutevaacute do ovocnyacutech džusů

konzervovaneacutemu či mraženeacutemu ovoci aby nedošlo během skladovaacuteniacute a zpracovaacuteniacute ke změnaacutem kvality

V množstviacute 20-30 mgkg se přidaacutevaacute do piva pro zabraacuteněniacute tvorby chladovyacutech a oxidačniacutech zaacutekalů takeacute

nežaacutedouciacutech změn senzorickyacutech vlastnostiacute Kyselina askorbovaacute je využiacutevaacutena rovněž i při vyacuterobě viacutena

kdy umožňuje sniacuteženiacute použitiacute oxidu siřičiteacuteho k siacuteřeniacute V množstviacute 10 ndash 100 mgkg se použiacutevaacute v pekařstviacute

jako prostředek zlepšujiacuteciacute pekařskeacute vlastnosti mouky Askorbylpalmitaacutet se použiacutevaacute v množstviacute 0006 ndash

004 jako antioxidant tuků

108

UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute

LABORATORNIacute POMŮCKY

Erlenmayerova baňka

Kaacutedinky

Odměrnaacute baňka

Titračniacute baňka

Odměrnyacute vaacutelec (50 ml 100 ml)

Byreta s přiacutemyacutem kohoutem

Neděleneacute skleněneacute pipety (5 ml 10 ml)

Dělenaacute skleněnaacute pipeta (5 ml)

Skleněnaacute naacutelevka malaacute

Gumovyacute naacutestavec na skleněnou pipetu

Svorky středniacute

Laboratorniacute stojan

Špachtle

Lžička

Vaacuteženky

Miacutechadla

Elektromagnetickaacute miacutechačka

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Thiosiacuteran sodnyacute

Uhličitan sodnyacute

Škrob

Kyselina siacuterovaacute

Joacuted

Jodid draselnyacute

Vitamiacutenovyacute doplněk stravy

POSTUP

1) PŘIacutePRAVA ROZTOKŮ

A Přiacuteprava 100 ml odměrneacuteho roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho Na2S2O35 H2O (Mr=24817) o koncentraci 0025 molmiddotl-1

1 Vypočtěte navaacutežku thiosiacuteranu sodneacuteho potřebnou k přiacutepravě 100 ml roztoku o koncentraci

0025 moll-1

2 Na předvaacutežkaacutech navažte vypočiacutetaneacute množstviacute thiosiacuteranu sodneacuteho

3 Pro stabilizaci roztoku přidejte špetku uhličitanu sodneacuteho

4 Rozpusťte obě laacutetky v 80 ml destilovaneacute vody za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute

5 Roztok poteacute přelejte do 100 ml odměrneacute baňky a doplňte po rysku destilovanou vodou

B Přiacuteprava škroboveacuteho mazu

1 Navažte 01 g škrobu a rozmiacutechejte jej v 50 ml destilovaneacute vody

2 Roztok 5 min povařte na vařiči až bude roztok čiryacute

3 Nechte roztok 10 min zchlaacutednout

2) STANDARDIZACE ROZTOKU JOacuteDU

1 Do titračniacute baňky odměřte 20 ml roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho

2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu

3 Do skleněneacute byrety nalijte odměrnyacute roztok joacutedu

4 Opatrnyacutem povoleniacutem kohoutu korigujte hladinu odměrneacuteho roztoku po rysku

5 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute (Obr 4) opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu

109

6 Vypočiacutetejte přesnou koncentraci joacutedu ze znalosti rovnice

1198682 + 2119873119886211987821198743 rarr 2119873119886119868 + 119873119886211987841198746

Obr 4 Modreacute zbarveniacute jako vyacutesledek titrace roztoku thiosiacuteranu roztokem joacutedem s využitiacutem škrobu

jako indikaacutetoru

3) JODOMETRICKEacute STANOVENIacute VITAMIacuteNU C

Pozn V teacuteto uacuteloze je možneacute stanovit obsah vitamiacutenu C (kromě tablet ktereacute jsou k dispozici) i ve vaacutemi

dodaneacutem vzorku (pokud možno průhledneacutem a světleacutem ne modreacutem) jako jsou šťaacutevy sirupy

potravinoveacute doplňky apod V kaacutedince připravte jeden roztok ke stanoveniacute vitamiacutenu C tak že finaacutelniacute

předpoklaacutedanaacute koncentrace bude přibližně 100 mg ve 100 ml destilovaneacute vody Přidejte 10 ml roztoku

10 kyseliny siacuteroveacute

1 Do titračniacute baňky odměřte 25 ml vašeho připraveneacuteho roztoku vitamiacutenu C

2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu

3 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu

UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C

LABORATORNIacute POMŮCKY

Skleněneacute zkumavky

Stojany na zkumavky

Hrnec

Vařič

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Vitamiacutenovyacute doplněk stravy

Dusičnan střiacutebrnyacute

Fehlingovo činidlo I a II

Amoniak

110

POSTUP

1) Důkaz redukciacute střiacutebrnyacutech iontů

Vitamiacuten C je silneacute redukčniacute činidlo a proto lze prokaacutezat zjištěniacutem přiacutetomnosti jiacutem vyredukovaneacute laacutetky

jako napřiacuteklad vyredukovaneacuteho elementaacuterniacuteho střiacutebra z roztoku dusičnanu střiacutebrneacuteho

1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek přidejte pomociacute Pasteurovy pipety 3 ml roztoku dusičnanu

střiacutebrneacuteho a přidejte 5 kapek amoniaku

2 K prvniacute zkumavce přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C Pozorujte sraženinu - střiacutebro je patrneacute jako

perleťovaacute až černaacute sraženina (Obr 5) a pokud nevznikaacute hned zkumavku zahřejte na vrouciacute

vodniacute laacutezni po dobu 10 min

Obr 5 Kontrolniacute reakce dusičnanu střiacutebrneacuteho (vlevo) a sraženina redukovaneacuteho střiacutebra vitamiacutenem

C (vpravo)

2) Důkaz Fehlingovyacutem činidlem

Při vzniku Fehlingova činidla dochaacuteziacute nejprve k reakci mezi CuSO4middot5H2O a NaOH kdy vznikaacute světle

modraacute sraženina hydroxidu měďnateacuteho kteraacute je v nadbytku rozpustnaacute za vzniku viacutenanu měďnateacuteho

Redukčniacute uacutečinky kyseliny askorboveacute dokaacutežeme reakciacute s Fehlingovyacutem činidlem kdy dochaacuteziacute k oxidaci

kyseliny askorboveacute na kyselinu dehydroaskorbovou a zaacuteroveň k redukci Cu2+ na Cu+ (konkreacutetně na

Cu2O kteryacute maacute oranžovou barvu)

1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek pipetujte pomociacute Pasteurovy pipety 1 ml roztoku Fehlingova

činidla I a 1 ml roztoku Fehlingova činidla II

2 K jedneacute ze zkumavek přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C

3 Zkumavku zahřiacutevejte na vrouciacute vodniacute laacutezni po dobu 10 min pozorujte vyloučenou sraženinu

(Obr 6)

Obr 6 Pozitivniacute reakce vitamiacutenu C s Fehlingovyacutem činidlem (oranžovaacute sraženina na dně) a negativniacute

kontrola (pouze Fehlingovo činidlo)

111

VYHODNOCENIacute

1 Uveďte vyacutesledky důkazovyacutech reakciacute vit C

2 Vypočiacutetejte množstviacute vitamiacutenu C (M = 176 gmiddotmol-1) v jedneacute tabletě vitamiacutenoveacuteho doplňku stravy

přiacutepadně ve vašem vzorku a porovnejte s uacutedajem uvaacuteděnyacutem vyacuterobcem

112

10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem

Světelnaacute mikroskopie

Světelnaacute mikroskopie je zaacutekladniacute metodou pozorovaacuteniacute ve všech biologickyacutech oborech jejichž

předmětem je buňka (tkaacuteň pletivo mikroorganismus) protože rozlišovaciacute schopnost teacuteto metody

odpoviacutedaacute velikosti buněk a mnohyacutech organel Světelnaacute mikroskopie využiacutevaacute k zobrazeniacute světelnyacutech

paprsků (elektronovaacute mikroskopie proudu elektronů)

Podle osvětleniacute objektu se rozlišuje

mikroskopie v prochaacutezejiacuteciacutem světle (světlo prochaacuteziacute pozorovanyacutem objektem)

mikroskopie v dopadajiacuteciacutem světle (světlo dopadaacute shora na povrch objektu)

Patřiacute sem mikroskopie

ve světelneacutem poli

v temneacutem poli

faacutezově kontrastniacute

interferenčniacute

polarizačniacute

fluorescenčniacute

v neviditelnyacutech paprsciacutech (UV RTG IČ)

Podle osvětleniacute okoliacute objektu rozlišujeme

mikroskopie ve světelneacutem poli (zobrazenyacute objekt maacute tmavyacute obrys a naleacutezaacute se ve světelneacutem

zorneacutem poli) Tato metoda je zaacutekladniacute a užiacutevaacute se nejběžněji

mikroskopie v temneacutem poli (světlyacute objekt je v černeacutem - temneacutem poli) Užiacutevaacute se pro zvlaacuteštniacute

přiacutepady

Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1)

Mechanickeacute diacutely stativ noha stativu šroub pro hrubeacute a jemneacute zaostřeniacute stolek mikroskopu vodič

preparaacutetu revolverovyacute měnič objektivů objiacutemka pro kondenzor objiacutemka pro filtr U staryacutech

mikroskopů uacutechytka pro zrcaacutetko pružinky pro přidrženiacute preparaacutetu

Optickeacute diacutely objektivy okulaacutery kondenzor s aperturniacute irisovou clonou U staryacutech mikroskopů zrcaacutetko

Osvětlovaciacute zařiacutezeniacute lampa v noze stativu s kolektorovou čočkou Stareacute mikroskopy samostatnou

mikroskopickou lampu

Clony pod kondenzorem aperturniacute irisovaacute clona daacutele polniacute clona

Objektiv je zaacutekladniacute optickyacute prvek mikroskopu (Obr 2) Vytvaacuteřiacute zvětšenyacute převraacutecenyacute obraz předmětu v

horniacute ohniskoveacute rovině objektu Tento obraz zvětšuje okulaacuter Zvětšenyacute obraz je registrovaacuten očniacute siacutetniciacute

nebo fotografickyacutem filmem

113

Obr 1 Binokulaacuterniacute mikroskop

Obr 2 Objektiv

114

Čiacuteselnaacute apertura

Rozlišovaciacute schopnost objektivu je vyjaacutedřena jeho čiacuteselnou (numerickou) aperturou A (apertura = lat

otvor)

A=nmiddot sin ω

kde n hellip index lomu prostřediacute mezi objektivem a preparaacutetem (pro vzduch je n = 1 pro

imerzniacute olej a sklo n = 15)

ω hellip polovičniacute otvorovyacute uacutehel tedy polovina uacutehlu kteryacute sviacuterajiacute protilehleacute krajniacute paprsky

vychaacutezejiacuteciacute z předmětoveacuteho bodu (P) na optickeacute ose mikroskopu a vstupujiacuteciacute ještě do

objektivu (O) ndash předmětovyacutem bodem se rozumiacute kteryacutekoliv bod či strukturu

mikroskopickeacuteho objektu (Obr 3)

Čiacuteselnaacute apertura objektivu maacute velkyacute praktickyacute vyacuteznam

Určuje rozlišovaciacute schopnosti a hranice užitečneacuteho zvětšeniacute

Ovlivňuje světelnost mikroskopickeacuteho obrazu světelnost obrazu je přiacutemo uacuteměrnaacute čtverci A a

nepřiacutemo zvětšeniacute objektivu

Ovlivňuje hloubku ostrosti Sniacuteženiacutem A objektivu se zvětšuje tloušťka zobrazeneacute vrstvy

preparaacutetu Objektivy s velkou hodnotou A majiacute malou penetračniacute (pronikaciacute) schopnost

zobrazujiacute velmi tenkou vrstvičku Pro svůj zaacutesadniacute vyacuteznam je uacutedaj A uveden na každeacutem

objektivu vedle uacutedaje zvětšeniacute

Obr 3 Čiacuteselnaacute apertura (A) objektivu zaacutevisiacute na velikosti otvoroveacuteho uacutehlu (2 ω) a na indexu lomu (n)

meacutedia mezi objektem (P) v preparaacutetu (pr) a čelniacute čočkou objektivu (O) Paprsky vystupujiacuteciacute z bodu P

pod uacutehlem většiacutem než 2 ω by se do objektivu nedostaly

115

Poznatky pro subjektivniacute mikroskopii lze souhrnně vyjaacutedřit pojmem rozlišivost mikroskopu (dm)

Veličina dm informuje o tom jakeacute nejmenšiacute rozměry musiacute miacutet předmět abychom jej při určiteacutem

celkoveacutem zvětšeniacute mikroskopu dobře rozlišili svyacutema očima Vypočiacutetaacute se podle vzorce

dm=327 μm

M

kde dm hellip minimaacutelniacute velikost předmětu v μm

327 μm hellip vzdaacutelenost dvou bodů ktereacute průměrně unaveneacute oko rozlišiacute jako dva body ze

vzdaacutelenosti 250 mm

M hellip celkoveacute zvětšeniacute mikroskopu

M=MobjektivumiddotMokulaacuterumiddotzvětšovaciacute koeficient tubusu

kde zvětšovaciacute koeficient tubusu je roven 1 při dodrženiacute předepsaneacute

tubusoveacute deacutelky mikroskopu

Při subjektivniacutem mikroskopovaacuteniacute je celkoveacute zvětšeniacute voleno tak aby hodnota rozlišivosti (dm)

odpoviacutedala velikosti objektu

Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute

1 Do optickeacute osy mikroskopu nastaviacuteme objektiv o nejmenšiacutem zvětšeniacute (většinou 4x)

2 Osvětliacuteme zorneacute pole a upraviacuteme rozestup okulaacuterů

3 Zkontrolujeme čistotu optiky

4 Položiacuteme na stolek preparaacutet a upevniacuteme ho Otaacutečeniacutem makrošroubu posouvaacuteme stolek

s preparaacutetem nahoru směrem k objektivu a pozorovaacuteniacutem zorneacuteho pole vyhledaacutevaacuteme danyacute objekt

Pozor Nemaacuteme-li nastavenyacute nejmenšiacute objektiv může se staacutet že při posouvaacuteniacute stolku směrem

vzhůru a hledaacuteniacute objektu naraziacuteme preparaacutetem do objektivu a ten se poškodiacute

5 Ověřiacuteme zdali vidiacuteme oběma očima (okulaacutery) stejně dobře

6 Makrometrickyacutem šroubem zachycenyacute obraz zaostřujeme šroubem mikrometrickyacutem už jen jemně

doostřujeme

7 Pohybujeme preparaacutetem a paacutetraacuteme po nejvhodnějšiacutem miacutestě pro pozorovaacuteniacute Toto miacutesto

posuneme doprostřed zorneacuteho pole

8 Pro vlastniacute mikroskopovaacuteniacute vyměniacuteme objektiv podle potřeby za jinyacute a zkontrolujeme nastaveniacute

vhodneacute apertury K zaostřeniacute pak již stačiacute mikrometrickyacute šroub

9 Po nastaveniacute potřebneacuteho zvětšeniacute upraviacuteme vhodně intenzitu světla a kontrast ovlaacutedaacuteniacutem clony

přiacutepadně kondenzoru

10 Při vlastniacutem studiu preparaacutetů jemně pohybujeme mikrometrickyacutem šroubem a tak zaostřujeme

různeacute roviny v preparaacutetu Pravou rukou můžeme kreslit

11 Po ukončeniacute praacutece s mikroskopem uvedeme přiacutestroj do zaacutekladniacute klidoveacute polohy tj stolek pro

preparaacutet umiacutestiacuteme do nejspodnějšiacute pozice a nastaviacuteme objektiv s nejmenšiacutem zvětšeniacutem

Formy zobrazeniacute mikroskopickyacutech objektů jsou v podstatě čtyři kresba mikrofotografie

mikrokinematografickyacute zaacuteznam a videozaacuteznam Kteraacutekoliv z uvedenyacutech forem může byacutet v černobiacuteleacutem

nebo barevneacutem provedeniacute

116

Uacutedržba mikroskopu

Čistěniacute optickyacutech čaacutestiacute se provaacutediacute vatovyacutemi tampoacutenky nebo papiacuterky na optiku stiacuteraacuteniacutem ze středu

směrem na periferii nebo ze středu po spiraacutele Lze použiacutet komerčně prodaacutevaneacute prostředky na čistěniacute

optiky nebo směs isopropanoldestilovanaacute voda (11) + kapka 1 roztoku dodecylsiacuteranu sodneacuteho (SDS)

Čistiacuteciacute směs se nesmiacute nikdy aplikovat přiacutemo na optiku ale pouze zvlhčit čistiacuteciacute materiaacutel Nikdy se nesmiacute

použiacutevat korosivniacute laacutetky a rozpouštědla Prach se odstraňuje ofukovaacuteniacutem baloacutenkem Z mechanickyacutech

čaacutestiacute se prach odstraňuje jemnyacutem štětečkem

Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt

Mikroskopickyacute preparaacutet se sklaacutedaacute z podložniacuteho skla a kryciacuteho skla mezi skly je meacutedium v němž je

uložen objekt Preparaacutet je zvedaacuten zaacutesadně za hrany Preparaacutety typu krevniacuteho naacutetěru se mohou

pozorovat bez kryciacuteho skla Dobře připravenyacute preparaacutet je předpokladem dobreacuteho zobrazeniacute objektu

Mikroskopickeacute preparaacutety se děliacute na

čerstveacute ndash dočasneacute (nativniacute)

trvaleacute (pracuje se s materiaacutelem usmrcenyacutem fixovanyacutem konzervovanyacutem)

Čerstveacute preparaacutety umožňujiacute pozorovat pohyb a činnost celyacutech buněk nebo organel Nevyacutehodou je

omezenyacute vyacuteběr materiaacutelu a časoveacute omezeniacute K přiacutepravě čerstvyacutech preparaacutetů jsou vhodneacute izolovaneacute

buňky čaacutesti tkaacuteniacute a drobnohledniacute živočichoveacute Preparaacutety prohliacutežiacuteme ve vodě nebo ve fyziologickeacutem

roztoku Fyziologickaacute media jsou

přirozenaacute ndash krevniacute seacuterum amniovaacute tekutina

umělaacute ndash fyziologickyacute roztok Ringerův roztok aj

U čerstvyacutech preparaacutetů je často použiacutevaacuteno tzv vitaacutelniacute barveniacute ktereacute se rozlišuje na

intravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute živyacutech zcela neporušenyacutech buněk (př prvoci)

supravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute přežiacutevajiacuteciacutech buněk vyňatyacutech z těla

postvitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute odumiacuterajiacuteciacutech buněk

Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu Do středu podložniacuteho skliacutečka je kapaacutetkem přenesena kapka vody nebo jineacuteho media do niacute se

štětečkem preparačniacute jehlou nebo pinzetou vložiacute připravenyacute vzorek Byla-li kapka malaacute pronikaacute

vzduch pod kryciacute skliacutečko ten se odstraniacute přikaacutepnutiacutem vody (meacutedia) těsně k okraji kryciacuteho skliacutečka

Naopak je-li vody pod kryciacutem skliacutečkem viacutece a objekt se pohybuje je třeba přebytečnou vodu odsaacutet

filtračniacutem papiacuterem Dostane-li se voda na svrchniacute stranu kryciacuteho skliacutečka je nutneacute zhotovit novyacute

preparaacutet

Kryciacute skliacutečko se poklaacutedaacute vždy nejdřiacuteve šikmo na hranu a pak se zvolna spouštiacute na objekt

Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu Trvalyacute preparaacutet je uzavřen do tzv uzaviacuteraciacuteho meacutedia kteryacutem je nejčastěji kanadskyacute balzaacutem Před

uzavřeniacutem se musiacute preparaacutet odvodnit a to řadou alkoholů o vzestupneacute koncentraci Trvaleacute preparaacutety

umožňujiacute nejen leacutepe rozlišit jednotliveacute struktury ale předevšiacutem sloužiacute jako dokladovyacute nebo

demonstračniacute materiaacutel

117

Přiacuteprava tenkyacutech řezů K přiacutepravě tenkyacutech řezů je použito speciaacutelniacutech mikrotomů (Obr 4) Nejjednoduššiacute ručniacute mikrotom je

tvořen dutyacutem vaacutelcem na horniacutem konci opatřenyacutem černyacutem hladkyacutem stolkem na spodniacutem otaacutečivou

hlaviciacute mikrometrickeacuteho šroubu kteryacute ve svisleacutem směru pohybuje svorkou umiacutestěnou uvnitř vaacutelce Do

niacute se pomociacute bočniacuteho šroubu upevniacute objekt kteryacute se řeže Objekty se řežou břitvou Mokryacutem štětečkem

se řezy přenaacutešejiacute do vody (meacutedia)

Obr 4 Typy mikrotomů

Specifickaacute barveniacute preparaacutetů U mikroskopickyacutech pozorovaacuteniacute je časteacute specifickeacute barveniacute preparaacutetů ktereacute pomaacutehaacute zviditelnit buněčneacute

struktury nebo organely Kromě již zmiacuteněneacuteho vitaacutelniacuteho barveniacute se použiacutevaacute celaacute škaacutela barviv ktereacute se

děliacute podle naacuteboje způsobu barveniacute nebo specifity vůči buněčnyacutem strukturaacutem Nejčastěji použiacutevanou

skupinou jsou barviva specifickaacute vůči buněčnyacutem jaacutedrům jako např toluidinovaacute modř kterou budete

použiacutevat v uacuteloze 11 (Mikroskopie a buněčnyacute cyklus) k vizualizaci faacuteziacute buněčneacuteho cyklu

118

UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza

Buňky z pokožky cibule jsou v jednom směru protaacutehleacute majiacute velkou centraacutelniacute vakuolu Buněčnaacute stěna je

stejnoměrně silnaacute a mezibuněčneacute prostory nejsou vyvinuty což souvisiacute s kryciacute funkciacute pokožkovyacutech

buněk Jaacutedro se nachaacuteziacute při buněčneacute stěně a je bochniacutekoviteacuteho tvaru

V hypertonickeacutem prostřediacute dochaacuteziacute u buněk k tzv plasmolyacuteze kteraacute je způsobena tiacutem že voda je z

vakuol odsaacutevaacutena Vakuola se zmenšuje a cytoplasma se odchlipuje od buněčneacute stěny Po přidaacuteniacute

destilovaneacute vody dochaacuteziacute k deplasmolyacuteze buňka se nachaacuteziacute v hypotonickeacutem prostřediacute Voda vnikaacute do

vakuoly kteraacute se zvětšuje a cytoplasma se dostaacutevaacute do původniacute polohy Po deacutele trvajiacuteciacutem pozorovaacuteniacute

mohou buňky praskat a červenofialovyacute obsah vyteacutekaacute do okolniacute vody Vlivem velkeacuteho osmotickeacuteho tlaku

dochaacuteziacute k prasknutiacute cytoplazmatickeacute membraacuteny i buněčneacute stěny a nastaacutevaacute plasmoptyacuteza

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pasteurovy pipety

Žiletka

Pinzeta

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Cibule se zbarvenyacutemi suknicemi (v buněčneacute šťaacutevě obsahujiacute antokyan)

Roztok sacharosy o koncentraci 1 moll-1

POSTUP

1 Nařežte si několik čtverečků pokožky (asi 5 x 5 mm) přiacutemo na suknici tak že ostrou žiletkou

provedete nehlubokeacute zaacuteřezy

2 Pinzetou sloupnete vyřiacuteznuteacute čtverečky pokožky ktereacute rychle přenesete na podložniacute sklo do kapky

vody nebo do kapky roztoku sacharosy

3 Pozorovanyacute objekt překryjte opatrně kryciacutem skliacutečkem Pozorujte stavbu rostlinneacute buňky v kapce

vody a naacutesledně změny v roztoku sacharosy

4 Po ukončeniacute pozorovaacuteniacute pletiva v roztoku sacharosy přikaacutepněte na jednu stranu kryciacuteho skliacutečka

kapku vody a k druheacute straně přiložte proužek filtračniacuteho papiacuteru kteryacute vysaje z prostoru pod kryciacutem

sklem roztok sacharosy Tento uacutekon několikraacutet zopakujte Pozorujte

VYHODNOCENIacute

1 Popište a zakreslete tvar buněk pokožky cibule v izotonickeacutem prostřediacute 2 Zakreslete a popište vliv roztoku sacharosy na pokožkoveacute buňky cibule

119

UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin

A Pozorovaacuteniacute průduchů

Průduch (stoma mn čiacuteslo stomata) je struktura vyskytujiacuteciacute se předevšiacutem na listech vyššiacutech rostlin kteraacute

umožňuje transpiraci a kontrolovanou vyacuteměnu plynů (předevšiacutem CO2 a O2) mezi mezofylem listu

rostliny a ovzdušiacutem Jsou tvořeny dvěma svěraciacutemi buňkami uzaviacuterajiacuteciacutemi průduchovou štěrbinu Pod

průduchovou štěrbinou je v mezofylu dyacutechaciacute dutina Svěraciacute buňky majiacute nejčastěji ledvinovityacute tvar a

kromě vyacuterazneacute vakuoly obsahujiacute i chloroplasty Oteviacuteraacuteniacute a zaviacuteraacuteniacute štěrbiny je vyvolaacuteno osmotickyacutemi

stahy svěraciacutech buněk a je ovlivněno koncentraciacute osmoticky aktivniacutech laacutetek hladinou enzymů a

hormonů světlem a obsahem vody v rostlině Existuje však několik modelů průduchů lišiacuteciacutech se

anatomickou stavbou a mechanismem pohybu svěraciacutech buněk Takteacutež velikost a počet průduchů je

značně variabilniacute a souvisiacute s polohou a vnějšiacutemi podmiacutenkami Obvykle jsou průduchy vyvinuty ve většiacutem

zastoupeniacute na spodniacute straně listu u jednoděložnyacutech rostlin jsou rozmiacutestěny na obou stranaacutech

stejnoměrně (Obr 5) Na pozorovaacuteniacute průduchů se připravuje tzv otiskovyacute preparaacutet pokožky listu

vytvořenyacute pomociacute bezbarveacuteho laku

Obr 5 Průduchy na listech jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Pinzeta

Lepiciacute paacuteska

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

List semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu

Bezbarvyacute lak na nehty

POSTUP

1 Uřiacutezněte jeden list semenaacutečků hrachu kukuřice

2 Na spodniacute i vrchniacute stranu listu obou rostlin naneste tenkou vrstvu bezbarveacuteho laku a nechte ho

uschnout

3 Naacutesledně nalepte lepiciacute paacutesku na zaschlyacute lak jemně přitlačte tak aby se lak zachytil na paacutesku pak

ji odlepte a přeneste na podložniacute skliacutečko Pozorujte

120

VYHODNOCENIacute

1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Potvrdili jste rozdiacutely v rozloženiacute a v počtu průduchů na listech

jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin

2 Bylo uspořaacutedaacuteniacute průduchů paralelniacute nebo nepravidelneacute Pozorovali jste rozdiacutely v anatomii

svěraciacutech buněk

B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu

Na povrchu listu je pokožka (epidermis) tvořenaacute plochyacutemi buňkami (tzv epidermaacutelniacute buňky) Vnějšiacute

stěna je krytaacute kutikulou Zaacutekladniacute pletivo listu je mezofyl (Obr 6) Ten je v listu rozčleněn na palisaacutedovyacute

parenchym a houbovyacute parenchym U listů monofaciaacutelniacutech je mezofyl tvořen palisaacutedovyacutem

parenchymem vyskytujiacuteciacutem se na obou stranaacutech a uprostřed je houbovyacute parenchym U listů bifaciaacutelniacutech

se jedno až viacutecevrstevnyacute palisaacutedovyacute parenchym nachaacuteziacute na svrchniacute straně pod epidermis je tvořen

vaacutelcovityacutemi protaacutehlyacutemi buňkami těsně k sobě naleacutehajiacuteciacutemi a obsahuje velkeacute množstviacute chloroplastů

Houbovyacute parenchym obsahuje meacuteně chloroplastů je tvořen laločnatyacutemi buňkami a vytvaacuteřiacute

mezibuněčneacute prostory zajišťujiacuteciacute dostatečnyacute rozvod plynů a vody

Obr 6 Rostlinnaacute pletiva na přiacutečneacutem řezu listu

Zdroj httpsslideplayercomslide10561918)

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pinzeta

Ručniacute mikrotom

Žiletky

Štěteček

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

List semenaacutečků hrachu kukuřice

Mrkev

POSTUP

1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky

špaliacutečku Do zaacuteřezu vložte přiacutečně odřezanyacute kousek listu semenaacutečků hrachu resp kukuřice a mrkev

se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu

2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy listu ktereacute vložiacutete do kapky vody na podložniacutem skliacutečku

překryjte je kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem

121

VYHODNOCENIacute

1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Jak se lišilo rozloženiacute rostlinnyacutech pletiv v listech hrachu a

kukuřice

2 Na zaacutekladě sveacuteho pozorovaacuteniacute popište jak se lišilo rozloženiacute ceacutevniacutech svazků v listech rostlin

C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny

Lignifikace je proces při ktereacutem se do celuloacutezniacute kostry buněčneacute stěny uklaacutedaacute lignin K nejznaacutemějšiacutem

histochemickyacutem reakciacutem ktereacute umožňujiacute identifikovat lignin patřiacute napřiacuteklad reakce s floroglucinolem

Tyto reakce nejsou pro lignin specifickeacute nyacutebrž jsou reakcemi uvedenyacutech činidel s koniferylaldehydem

a jinyacutemi přiacutebuznyacutemi laacutetkami ktereacute jsou stavebniacutemi kameny ligninu Zdřevnatěleacute buněčneacute stěny

obsahujiacuteciacute lignin se na řezu zbarviacute červeně až červenofialově

Obr 7 Uspořaacutedaacuteniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostlin

Zdroj httpvsangiospermweeblycomxylem-and-phloemhtml)

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pinzeta

Kapaacutetko

Ručniacute mikrotom

Žiletky

Štěteček

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Stonek semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu

Mrkev

Floroglucinoloveacute činidlo

75 roztok glycerolu v 10 kyselině siacuteroveacute

25 kyselina chlorovodiacutekovaacute

122

POSTUP

1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky

špaliacutečku Rukojetiacute špachtle do jejiacuteho středu udělejte žlaacutebek Do žlaacutebku vložte 15 cm čaacutest stonku

(segment) a mrkev se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu

2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy ktereacute vložiacutete do vody

3 Naacutesledně řezy přeneste štětečkem do několika kapek floroglucinolu v Petriho misce

4 K řezům v misce přikaacutepněte 1 kapku 25 HCl a nechte 2-5 minut působit

5 Vybarveneacute řezy přeneste do roztoku glycerolu v kyselině siacuteroveacute na podložniacutem skle překryjte

kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem

6 Pro kontrolu si nechejte několik řezu jen ve vodě a porovnejte s nabarvenyacutemi řezy

VYHODNOCENIacute

1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute

2 Pojmenujte buňky u kteryacutech byla prokaacutezaacutena přiacutetomnost ligninu

123

11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus

Buněčnyacute cyklus

Genetickaacute informace každeacuteho organismu je uložena v několika (přiacutep mnoha) molekulaacutech DNA

(deoxyribonucleic acid ndash deoxyribonukleovaacute kyselina) neboli chromosomech Napřiacuteklad lidskeacute buňky

obsahujiacute po 46 chromosomech zatiacutemco buňky cibule po 8 chromosomech Sled pochodů při kteryacutech

každaacute buňka zdvojnaacutesobiacute svůj obsah včetně genetickeacuteho materiaacutelu a rozděliacute se na dvě dceřineacute buňky

se nazyacutevaacute buněčnyacute cyklus

Buněčnyacutem cyklem je nazyacutevaacuten sled pochodů v buňce od skončeniacute jedneacute mitoacutezy do konce mitoacutezy

naacutesledujiacuteciacute Během buněčneacuteho cyklu buňka znaacutesobuje svůj obsah DNA dvakraacutet a zdvojuje svou

cytoplazmu včetně organel Po rovnoměrneacutem rozděleniacute jaacutedra a jeho obsahu (mitoacuteza) dochaacuteziacute

k samotneacutemu fyzickeacutemu odděleniacute buněk kdy je mezi nově vznikajiacuteciacute buňky rozdělena cytoplasma a

organely (cytokineze) Mitoacuteza a cytokineze tvořiacute dohromady tzv mitotickou faacutezi (M-faacuteze) buněčneacuteho

cyklu Zbylaacute čaacutest buněčneacuteho cyklu se nazyacutevaacute jako interfaacuteze Označeniacute pochaacuteziacute z doby kdy rozlišeniacute pro

pozorovaacuteniacute buněk nebylo velikeacute a kromě synteacutezy DNA a samotneacuteho děleniacute nebylo během buněčneacuteho

cyklu nic vidět Dnes je již znaacutemo že je buňka metabolicky aktivniacute během celeacute interfaacuteze kdy dochaacuteziacute k

synteacuteze např nukleotidů a histonů pro replikaci DNA stejně jako mnoha dalšiacutech proteinů i

niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu i poměr jednotlivyacutech faacuteziacute zaacutevisiacute na typu buňky a

organismu

Mitoacuteza (M-faacuteze) maacute 4 hlavniacute faacuteze profaacutezi metafaacutezi anafaacutezi a telofaacutezi (Obr 1) zakončenaacute cytokineziacute

neboli samotnyacutem rozděleniacutem buňky Mezi profaacuteziacute a metafaacuteziacute je mezifaacuteze nazyacutevanaacute prometafaacuteze

Obr 1 Staacutedia mitoacutezy v rostlinnyacutech buňkaacutech

Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu (tzv generačniacute doba buňky) je u různyacutech buněk různaacute ndash zaacutevisiacute na typu buňky

a na jejiacutem fyziologickeacutem stavu Některeacute buňky se děliacute několikraacutet za hodinu jineacute buňky se děliacute v řaacutedu

dnů U mnohobuněčnyacutech organismů byacutevaacute počet možnyacutech děleniacute vyacuterazně omezen velmi často se děleniacute

zastaviacute v momentu kdy buňka dosaacutehne určiteacute specializace (typickyacutem přiacutekladem jsou buňky nervovyacutech

tkaacuteniacute a buňky svalovyacutech vlaacuteken) Růst organismu a zvyšovaacuteniacute počtu buněk zpravidla zajišťujiacute kmenoveacute

buňky nebo meristeacutemy

124

Obr 2 Staacutedia mitoacutezy v buňkaacutech endospermu rostliny Haemanthus (bělokvět) A ndash interfaacuteze B ndash

profaacuteze C ndash prometafaacuteze D ndash metafaacuteze E ndash anafaacuteze F ndash telofaacuteze Zdroj De Mey J Lambert A M Bajer A S Moeremans M amp De Brabander M (1982) Visualization of microtubules in

interphase and mitotic plant cells of Haemanthus endosperm with the immuno-gold staining method Proceedings of the

National Academy of Sciences of the United States of America 79(6) 1898ndash1902 httpsdoiorg101073pnas7961898

Interfaacuteze

Interfaacuteze je nejdelšiacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu (asi 90 doby) biologickaacute aktivita buňky je v teacuteto faacutezi velmi

vysokaacute (obdobiacute kontinuaacutelniacuteho růstu buňky)

Interfaacuteze se děliacute na tři čaacutesti G1 S a G2 Během G1-faacuteze (z angl Gap = mezera) probiacutehaacute synteacuteza biacutelkovin

DNA polymerasy synteacuteza RNA a tubulinu Během S-faacuteze (syntetickaacute faacuteze) je syntetizovanaacute DNA Během

G2-faacuteze probiacutehaacute metabolickaacute aktivita a růst buňky Během G1-faacuteze a G2-faacuteze mohou buňky přechaacutezet

(reverzibilně) do klidoveacute G0-faacuteze (v G2-faacutezi pouze rostlinneacute buňky živočišneacute buňky v obou faacuteziacutech)

Na konci interfaacuteze se v buňce nachaacuteziacute jedno nebo viacutece jadeacuterek a jejiacute jaacutedro je obklopeno jadernou

membraacutenou U živočišnyacutech buněk se na vnějšiacute straně jaacutedra nachaacuteziacute dva centrozomy ktereacute byly

duplikovaacuteny během interfaacuteze a u živočichů obsahujiacute dvojici centriol Kolem centrozomů se nachaacuteziacute

kruhovaacute řada mikrotubulů (vznikleacute polymeraciacute tubulinu) nazyacutevanaacute astrosfeacutera (astery)

V teacuteto faacutezi ještě nelze jednotliveacute chromozomy rozlišit mikroskopicky (viz Obr 2A) protože jsou tvořeny

tenkyacutemi poměrně volně spiralizovanyacutemi chromatinovyacutemi vlaacutekny

125

Mitoacuteza (M-faacuteze)

Mitotickeacute děleniacute se objevuje u eukaryot a je evolučniacute adaptaciacute spojenou s probleacutemem přesneacuteho

rozděleniacute genetickeacuteho materiaacutelu jaacutedra do dvou dceřinyacutech buněk Zaacutekladniacute princip průběhu mitoacutezy u

eukaryot je obdobnyacute i když se může u různyacutech organismů miacuterně lišit

Jak již bylo zmiacuteněno mitoacuteza se děliacute do 4 faacuteziacute s jednou mezifaacuteziacute (profaacuteze prometafaacuteze metafaacuteze

anafaacuteze telofaacuteze) po mitoacuteze probiacutehaacute vlastniacute děleniacute buňky (citokineze)

Frekvenci mitoacutez v živočišneacute tkaacuteni nebo v rostlinneacutem pletivu udaacutevaacute tzv mitotickyacute index (MI) kteryacute je

daacuten poměrem počtu buněk ktereacute se nachaacutezejiacute ve stadiu mitoacutezy k celkoveacutemu počtu buněk Mitotickyacute

index odraacutežiacute proliferačniacute aktivitu tkaacuteně nebo pletiva Mitotickyacute index zaacutevisiacute na deacutelce trvaacuteniacute mitoacutezy a na

deacutelce interfaacuteze a zpravidla se udaacutevaacute v procentech děliacuteciacutech se buněk k celkoveacutemu počtu sledovanyacutech

buněk

MI []=M

Nmiddot100

kde M hellip počet buněk v mitoacuteze

N hellip počet všech buněk

Profaacuteze

Během profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu endoplasmatickeacuteho retikula a Golgiho aparaacutetu na menšiacute fragmety

v jaacutedru miziacute jadeacuterka Chromozomovaacute vlaacutekna se viacutece spiralizujiacute (kondenzujiacute) a vytvaacuteřejiacute jednotliveacute

chromozomy ktereacute jsou již viditelneacute při pozorovaacuteniacute světelnyacutem mikroskopem (Obr 2B) Každyacute zdvojenyacute

chromozom je tvořen dvěma sesterskyacutemi chromatidami ktereacute jsou propojeny po celeacute deacutelce za pomoci

proteinu kohezinu každaacute chromatida nese specifickou oblast primaacuterniacute konstrikce ndash centromeru

V oblasti centromery vznikaacute na každeacute chromatidě chromozomu složitaacute proteinovaacute struktura ndash

kinetochor

Na počaacutetku profaacuteze se od sebe oddělujiacute centrozomy a pohybujiacute se k opačnyacutem poacutelům buňky Tyto sloužiacute

jako organizaacutetory mikrotubulů z nichž se tvořiacute mitotickeacute (děliacuteciacute) vřeteacutenko Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho

vřeteacutenka zasahujiacute od jednoho poacutelu k ekvatoriaacutelniacute rovině buňky kde se spojiacute a vytvořiacute tzv polaacuterniacute vlaacutekna

Centrozomy jsou pak označovaacuteny jako poacutely děliacuteciacuteho vřeteacutenka

Prometafaacuteze

Ke konci profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu jaderneacute membraacuteny (Obr 2C) Mikrotubuly děliacuteciacuteho vřeteacutenka pak

pronikajiacute do oblasti jaacutedra a spojujiacute se s plně spiralizovanyacutemi chromozomy (kvarterniacute struktura

chromozomu) Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho vřeteacutenka pronikajiacute až k chromozomům a připojujiacute se na

kinetochory v oblasti centromer za vzniku tzv kinetochorovyacutech vlaacuteken V buňce zůstaacutevajiacute i vlaacutekna

kteraacute se nikam nepřipojujiacute a tvořiacute tzv astrosfeacuteru

Metafaacuteze

Během metafaacuteze jsou centrozomy na protějšiacutech poacutelech buňky a určujiacute podeacutelnou osu děleniacute

Chromozomy se tahem kinetochorovyacutech vlaacuteken seskupiacute v ekvatoriaacutelniacute rovině buňky (tzv metafaacutezniacute

destička) a centromery všech chromozomů jsou vyrovnaneacute v řadě v metafaacutezniacute destičce (Obr 2D) Tato

vlaacutekna jsou vzhledem ke sveacute funkci v anafaacutezi označovaacutena jako tažnaacute vlaacutekna

Metafaacuteze je nejvhodnějšiacute faacuteze k určeniacute počtu chromozomů a k jejich identifikaci

126

Anafaacuteze

Anafaacuteze (Obr 2E) je často nejkratšiacutem uacutesekem mitoacutezy Na počaacutetku anafaacuteze dochaacuteziacute k přerušeniacute

propojeniacute mezi chromatidami za pomoci enzymu separasy (proteolytickyacute enzym) jednotliveacute

chromatidy jsou pak tahem děliacuteciacuteho vřeteacutenka posunuty k poacutelům buňky Každaacute chromatida se staacutevaacute

samostatnyacutem chromozomem (dceřinyacute chromozom) Pohyb chromozomů k poacutelům buňky je zajištěn

zkracovaacuteniacutem tedy depolymeraciacute kinetochorovyacutech vlaacuteken centromerou dopředu (anafaacuteze A) současně

se poacutely buňky od sebe vzdalujiacute (anafaacuteze B)

Na konci anafaacuteze majiacute oba poacutely buňky stejneacute a uacuteplneacute sestavy chromozomů

Telofaacuteze

Během telofaacuteze (Obr 2F) je buňka prodlužovaacutena polaacuterniacutemi vlaacutekny a u poacutelů buňky se začiacutenajiacute tvořit

dceřinaacute jaacutedra v miacutestech shromaacutežděniacute chromozomů obnovuje se jadernaacute membraacutena z fragmentů

membraacuteny rodičovskeacute buňky a ostatniacutech čaacutestiacute endoplazmatickeacuteho retikula objevuje se opět jadeacuterko a

rozvolňujiacute se chromatinovaacute vlaacutekna každeacuteho chromozomu

Cytokineze

Děleniacute cytoplasmy a buňky za vzniku dvou dceřinyacutech buněk naacutesleduje kraacutetce po ukončeniacute mitoacutezy U

vyššiacutech rostlin vznikaacute buněčnaacute destička (fragmoplast) od středu k obvodu buňky (centrifugaacutelně) u

živočišnyacutech buněk se plasmatickaacute membraacutena tvořiacute směrem z obvodu dovnitř buňky (centripetaacutelně

zaškrceniacute ryacutehovaacuteniacute) za aktivniacute uacutečasti mikrotubulů

Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů

Chromosomy nejsou v normaacutelniacutem světle viditelneacute protože majiacute stejnyacute lom světla jako cytoplasma Je

však možneacute je zviditelnit použitiacutem specifickyacutech barviv nebo faacutezoveacuteho kontrastu Chromozomy se dobře

barviacute pomociacute acetobarviv což jsou barviva rozpustnaacute v kyselině octoveacute nebo propionoveacute ndash např

acetokarmiacuten laktopropionovyacute orcein acetonigrosin lakmoid atd

Před barveniacutem se nejprve provaacutediacute fixace materiaacutelu a macerace při ktereacute se rozrušiacute středniacute lamela mezi

buňkami takže je pak možneacute preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit do tenkeacute vrstvy a neniacute třeba ho řezat

Fixace se použiacutevaacute nejčastěji alkohol-octovaacute (směs 96 ethanolu a ledoveacute kyseliny octoveacute v poměru 31

ndash Farmerova fixaacutež) macerace se provaacutediacute často směsiacute koncentrovaneacute HCl a 96 ethanolu v poměru 11

přiacutepadně 1M nebo 5M HCl nebo pak enzymaticky působeniacutem pektinas a celulas

Barveniacutem za pomociacute acetobarviv se jasně vybarviacute chromatin a chromozomy cytoplasma se zbarviacute do

růžova

Diacuteky maceraci lze preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit na tenkou vrstvu a připravit tak tzv roztlakovyacute

preparaacutet Je vhodneacute vybrat materiaacutel kde dochaacuteziacute k intenzivniacutemu buněčneacutemu děleniacute jako jsou

meristeacutemy ktereacute se nachaacutezejiacute na vzrostneacutem vrcholu stonku a v kořenoveacute špičce (Obr 3)

V přiacutepadě kdy je třeba chromozomy počiacutetat se před fixaciacute provaacutediacute tzv předpůsobeniacute (nejčastěji

roztoky kolchicinu para-dichlorbenzenu 8-hydroxychinolinu nebo studenou vodou) Předpůsobeniacute

zajistiacute rozrušeniacute děliacuteciacuteho vřeteacutenka zkraacuteceniacute chromozomů chromatidy se od sebe neoddělujiacute Jednotliveacute

chromozomy jsou uvolněny z mitotickeacuteho aparaacutetu tiacutem jsou leacutepe rozloženy v celeacute buňce Zvyacutešiacute se počet

pozorovanyacutech metafaacuteziacute

127

Pro přesnějšiacute identifikaci jednotlivyacutech chromozomů (zvlaacuteště v metafaacutezi) sloužiacute metoda tzv proužkovaacuteniacute

chromozomů (bandings) jejiacutemž principem je diferenciaacutelniacute barveniacute chromatinu (vzniknou viditelneacute

proužky bandy)

Dalšiacute možnostiacute barveniacute chromozomů je barveniacute dle Feulgena diacuteky jemuž se vybarviacute vyacutehradně struktury

obsahujiacuteciacute DNA Pomociacute hydrolyacutezy v HCl se z DNA odštěpiacute purinoveacute baacuteze a na aldehydickeacute skupiny

zbytků deoxyribosy se navaacuteže barvivo ndash bazickyacute fuchsin obsaženeacute v Schiffově reagens

Obr 3 Podeacutelnyacute řez kořenovou špičkou

UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pasteurovy pipety

Preparačniacute jehla

Žiletka

Pinzeta

Mikrozkumavky

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Kořenoveacute špičky cibule kuchyňskeacute (Allium cepa L) nebo hrachu seteacuteho (Pisum sativum L)

05 toluidinovaacute modř nebo Schiffovo reagens

kyselina chlorovodiacutekovaacute o koncentraci 5 moll-1

POSTUP

Po celou dobu praacutece použiacutevejte ochranneacute rukavice

1 Ustřihněte si asi 1 cm dlouheacute kořiacutenky cibule a vložte je do mikrozkumavky

2 Přidejte 5 molmiddotl-1 HCl a nechte působit asi 10 minut při laboratorniacute teplotě

128

3 Oplaacutechněte kořiacutenky destilovanou vodou jeden přeneste na podložniacute skliacutečko a oddělte

kořenovou špičku s meristematickyacutem pletivem zbytek kořene vyhoďte

4 Kořenovou špičku přeneste pinzetou do kapky 05 toluidinoveacute modře (Schiffovo reagens) na

podložniacutem skliacutečku

5 Naacutesledně špičku opatrně přeneste do kapky destilovaneacute vody poteacute kořenovou špičku

přemiacutestěte na noveacute podložniacute skliacutečko přiložte kryciacute skliacutečko a kolmo přitlačte korkovou zaacutetkou

na špičku Opatrně abyste skliacutečkem neposunuli nebo neotočili Pozorujte roztlakovyacute preparaacutet

pod světelnyacutem mikroskopem za využitiacute znalostiacute ziacuteskanyacutech v uacuteloze Zaacuteklady mikroskopovaacuteniacute

6 V 10 zornyacutech poliacutech mikroskopu spočiacutetejte všechny buňky a buňky v mitoacuteze

VYHODNOCENIacute

1 Pozorujte preparaacutety a zakreslete

2 Pokud jste pozorovali buňky v rozdiacutelnyacutech faacuteziacutech mitotickeacuteho děleniacute označte pojmenujte danou

faacutezi do protokolu a stručně popište co se děje s chromozomy

3 Vyacutesledky z bodu 6 postupu zapište do tabulky a stanovte mitotickyacute index

Zorneacute pole Počet buněk

Počet všech buněk v profaacutezi v metafaacutezi v anafaacutezi v telofaacutezi

1

2

3

4

5

6

7

8

6

10

Celkem

Page 6: Katedra biochemie Laboratorní technika

5

Uacutevod

Laboratorniacute řaacuted

1 Student je před zahaacutejeniacutem praacutece v laboratoři povinen seznaacutemit se s laboratorniacutem řaacutedem

s bezpečnostniacutemi předpisy a s poskytovaacuteniacutem prvniacute pomoci

2 Student je povinen přichaacutezet do laboratoře včas a řaacutedně připraven Musiacute miacutet provedeny potřebneacute

vyacutepočty znaacutet vlastnosti laacutetek se kteryacutemi bude pracovat apod Před zahaacutejeniacutem cvičeniacute vyučujiacuteciacute

ověřuje znalosti studentů Pokud student nemaacute dostatečneacute znalosti k řešeniacute daneacute uacutelohy cvičeniacute

vykonaacute v naacutehradniacutem termiacutenu

3 Každaacute absence musiacute byacutet omluvena Maacute-li student vaacutežneacute osobniacute důvody pro ktereacute se nemůže

zuacutečastnit cvičeniacute sděliacute to vedouciacutemu předem Každaacute zameškanaacute uacuteloha musiacute byacutet nahrazena Na

termiacutenu naacutehradniacuteho cvičeniacute se student dohodne s vedouciacutem cvičeniacute

4 Při praacuteci v laboratoři musiacute miacutet student pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv

5 Studenti pracujiacute ve dvojiciacutech Před zahaacutejeniacutem praacutece zkontrolujiacute podle přiloženeacuteho seznamu

pracovniacute stůl a jeho vybavenost Všechny zaacutevady zjištěneacute před zahaacutejeniacutem praacutece nebo v jejiacutem

průběhu neprodleně hlaacutesiacute vedouciacutemu cvičeniacute

6 Při praacuteci je nutneacute postupovat přesně podle zadaneacute uacutelohy a pokynů vyučujiacuteciacuteho Před použiacutevaacuteniacutem

přiacutestrojů se musiacute student nejprve seznaacutemit s jejich obsluhou

7 Průběh praacutece a dosaženeacute vyacutesledky si každyacute student zaznamenaacutevaacute do protokolaacuterniacuteho sešitu Po

skončeniacute cvičeniacute předložiacute vyacutesledky vedouciacutemu cvičeniacute

8 Naacutesledujiacuteciacute cvičeniacute odevzdaacutevaacute každyacute student vypracovanyacute protokol kteryacute musiacute obsahovat jmeacuteno

studenta studijniacute kombinaci datum naacutezev uacutelohy stručnyacute princip uacutelohy stručnyacute pracovniacute postup

vyacutesledky diskusi a zaacutevěr (tabulky grafy)

9 Po skončeniacute praacutece je student povinen daacutet sveacute pracovniacute miacutesto do pořaacutedku řaacutedně umyacutet sklo a

oplaacutechnout je destilovanou vodou

10 Student smiacute opustit laboratoř až po kontrole dosaženyacutech vyacutesledků a stavu pracovniacuteho stolu

vyučujiacuteciacutem

11 Po skončeniacute praacutece je povinnost uzavřiacutet vodu a vypnout elektrickeacute spotřebiče

12 V laboratoři je zakaacutezaacuteno jiacutest piacutet a kouřit

13 Studenti jsou povinni dodržovat bezpečnostniacute předpisy

14 Praacutece s jedovatyacutemi těkavyacutemi a paacutechnouciacutemi laacutetkami se provaacutediacute pouze ve spuštěneacute digestoři

15 Zvlaacuteštniacute opatrnosti je třeba dbaacutet při manipulaci s otevřenyacutem ohněm hořlavinami žiacuteravinami

a jedovatyacutemi laacutetkami

16 Přiacutepadneacute zaacutevady nedostatky nehody nebo poraněniacute je nutneacute ihned hlaacutesit vyučujiacuteciacutemu a v přiacutepadě

potřeby poskytnout okamžitě prvniacute pomoc

17 Praacutece v chemickeacute laboratoři je zakaacutezaacutena těhotnyacutem anebo kojiacuteciacutem ženaacutem a matkaacutem do konce 9

měsiacutece po porodu Studentka je povinna vedouciacutemu cvičeniacute okamžitě oznaacutemit graviditu kojeniacute či

nedaacutevnyacute porod

6

Bezpečnost praacutece v chemickeacute laboratoři

1 Provaacutedějte pouze praacutece podle pokynů vyučujiacuteciacuteho a pracovniacuteho naacutevodu

2 Seznamte se s rozmiacutestěniacutem hasiciacutech přiacutestrojů a s uacutenikovyacutemi vyacutechody z laboratoře

3 V laboratoři nikdy nejezte nepijte a nekuřte Po skončeniacute praacutece si důkladně umyjte ruce

4 K jiacutedlu a pitiacute (mimo laboratoř) nepoužiacutevejte nikdy chemickeacute sklo

5 Tašky a oblečeniacute uložte do skřiacuteniacute mimo laboratoř

6 Při praacuteci v laboratoři vždy noste pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv

7 Neprovaacutedějte samovolneacute opravy nebo uacutepravy na elektrickeacute instalaci a přiacutestrojiacutech

8 Chemikaacutelie nikdy nezkoušejte uacutesty a neinhalujte vyacutepary

9 Nepipetujte uacutesty

10 Při praacuteci se žiacuteravinami a jinyacutemi nebezpečnyacutemi laacutetkami si chraňte obličej a oči ochrannyacutem štiacutetem

ruce gumovyacutemi rukavicemi

11 Na pracovišti udržujte pořaacutedek a čistotu Dbejte abyste vnějšiacute stěny naacutedob nebo pracovniacute miacutesto

nepotřiacutesnili chemikaacuteliemi

12 Koncentrovaneacute kyseliny a zaacutesady řeďte tak že kyselinu nebo zaacutesadu nalijete tenkyacutem proudem po

tyčince do vody za současneacuteho miacutechaacuteniacute a chlazeniacute

13 Při provaacuteděniacute pokusů ve zkumavkaacutech držte uacutestiacute zkumavek odvraacuteceneacute od obličeje (sveacuteho

i spolupracovniacuteků)

14 Při praacuteci s hořlavinami nesmiacute byacutet v bliacutezkosti otevřenyacute oheň Při destilaci hořlavin je nezbytneacute z okoliacute

odstranit zaacutesobniacute laacutehve hořlavin a kontrolovat průtok vody chladičem Hořlaviny nikdy nezahřiacutevejte

přiacutemyacutem plamenem použiacutevejte laacutezně nebo topnaacute hniacutezda

15 Zvyacutešenou pozornost věnujte hlavně manipulaci s hořlavinami I třiacutedy ktereacute majiacute teplotu vzplanutiacute

do 21degC (aceton ether methanol ethanol benziacuten benzen a toluen)

16 Pokud vypukne požaacuter je každyacute povinen pokusit se ho zdolat vlastniacutemi silami (hasiciacutem přiacutestrojem

improvizovanyacutemi hasiciacutemi prostředky) Je nutno daacutele vypnout elektrickyacute proud a pokusit se

odstranit z okoliacute požaacuteru hořlaveacute laacutetky (zejmeacutena kapaliny) a naacutedoby se stlačenyacutemi plyny Nelze-li

požaacuter zvlaacutednout vlastniacutemi silami je nutneacute neprodleně volat hasiče (tel čiacuteslo 150)

17 Střepy a jineacute odpadky s ostryacutemi hranami musiacute byacutet odklaacutedaacuteny do naacutedob zvlaacutešť k tomu určenyacutech

18 Zbytky jedů a organickyacutech rozpouštědel likvidujte podle pokynů vyučujiacuteciacuteho

19 Při praacuteci s etherem dbejte uacutezkostlivě na bezpečnostniacute opatřeniacute (možnost vzniacuteceniacute i od horkyacutech

součaacutestiacute)

20 V přiacutepadě nehody okamžitě informujte vyučujiacuteciacuteho a poskytněte prvniacute pomoc Vedouciacutemu cvičeniacute

je třeba hlaacutesit i každeacute nepatrneacutem poraněniacute bolesti hlavy hučeniacute v ušiacutech apod Ve všech přiacutepadech

je nutno sepsat protokol o poraněniacute pro přiacutepad pozdějšiacutech komplikaciacute

7

Prvniacute pomoc při nehodě

Při poleptaacuteniacute kůže silnou zaacutesadou nebo kyselinou zasaženeacute miacutesto ihned důkladně omyjte proudem

vody

Při zasaženiacute oka chemikaacuteliiacute ihned oko vyplaacutechněte slabyacutem proudem vody

Při poleptaacuteniacute sliznice v uacutestech proveďte důkladnyacute vyacuteplach uacutest vodou

Při požitiacute louhu se doporučuje piacutet zředěnou kyselinu octovou (05 - 2 gmiddotl-1) při požitiacute kyseliny pijte

suspenzi oxidu hořečnateacuteho nebo hydroxidu hliniteacuteho ve vodě Po požitiacute jedů je charakter prvniacute pomoci

specifickyacute podle druhu otravy doporučuje se vypiacutet aspoň 05 l vody a vyvolat zvraceniacute Vždy je nutneacute

vyhledat odborneacute leacutekařskeacute ošetřeniacute

Hořiacuteciacute oděv haste přikryacutevkou nebo sprchovou vodou Při likvidaci většiacutech plamenů použijte hasiciacute

přiacutestroje Při malyacutech popaacuteleninaacutech ošetřete postiženeacute miacutesto mastiacute na spaacuteleniny

a zakryjte sterilniacutem obvazem Většiacute popaacuteleniny ošetřiacute leacutekař

Při pořezaacuteniacute sklem odstraňte z povrchoveacute raacuteny sklo okoliacute otřete zředěnyacutem peroxidem vodiacuteku (3) a

ovažte sterilniacutem obvazem Většiacute zraněniacute ošetřiacute leacutekař

8

Nebezpečneacute laacutetky v chemickeacute laboratoři

Tab 1 Seznam některyacutech nebezpečnyacutech laacutetek použiacutevanyacutech v tomto cvičeniacute

Naacutezev GHS Prvniacute pomoc

Amoniak GHS05

GHS07

GHS09

Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Benzen GHS02

GHS07

GHS08

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem

množstviacutem vody a myacutedla

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Difenylamin GHS06

GHS08

GHS09

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem

množstviacutem vody a myacutedla

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Dusičnan

střiacutebrnyacute

GHS03

GHS05

GHS09

Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Fenol GHS05

GHS06

GHS08

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

nevyvolaacutevat zvraceniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem

množstviacutem vody a myacutedla

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Chloroform GHS06

GHS08

Při požitiacute vyvolat zvraceniacute (do 1 hod od požitiacute) po 5 minutaacutech podat 10-

20 rozdrcenyacutech tablet aktivniacuteho uhliacute rozmiacutechanyacutech ve vodě volat leacutekaře

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Methanol GHS02

GHS06

GHS08

Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře

vyplaacutechnout uacutesta vodou

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Octan

olovnatyacute

GHS08

GHS09

Při požitiacute volejte leacutekaře konzultujte nutnost leacutekařskeacuteho ošetřeniacute

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

Žiacuteraviny

obecně

(kyseliny

louhy)

GHS05 Při požitiacute nevyvolaacutevat zvraceniacute vyplaacutechnout uacutesta

Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou

Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute

Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)

9

Laboratorniacute sklo

Mezi laboratorniacute sklo se řadiacute veškeryacute skleněnyacute materiaacutel se kteryacutem se setkaacutevaacutete v chemickeacute laboratoři

Laboratorniacute sklo maacute vysokou odolnost k mineraacutelniacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem Z fyzikaacutelniacutech vlastnostiacute skla

je nejdůležitějšiacute jeho tepelnaacute roztažnost Obecně majiacute skla měknouciacute při vyššiacutech teplotaacutech většiacute

odolnost proti naacutehlyacutem tepelnyacutem změnaacutem V laboratoři se můžete setkat předevšiacutem se třemi druhy skla

1) Sklo měkkeacute ndash sodno-draselno-vaacutepenateacute se použiacutevaacute na vyacuterobu naacutedobiacute ktereacute neniacute vystavovaacuteno

tepelneacutemu namaacutehaacuteniacute Maacute velkyacute koeficient roztažnosti takže nesnese koliacutesaacuteniacute teploty Musiacute se

zahřiacutevat nebo ochlazovat velmi opatrně Maacute niacutezkyacute bod taacuteniacute a proto se daacute snadno roztavit

v plamenu nad kahanem Změkleacute sklo se pak daacute lehce opracovaacutevat

2) Sklo tvrdeacute ndash borosilikaacutetoveacute sloužiacute na vyacuterobu skleněneacuteho naacutedobiacute ktereacute se může zahřiacutevat nad

plamenem Zhotovuje se z něj veškereacute varneacute a odměrneacute sklo Borosilikaacutetoveacute sklo maacute

nazelenalou barvu a vyznačuje se odolnostiacute proti praskaacuteniacute vysokyacutem bodem taacuteniacute a vysokou

chemickou odolnostiacute Nejběžnějšiacute obchodniacute značky jsou Sial Simax Duran či Pyrex

3) Sklo křemenneacute ndash se vyznačuje vysokou chemickou a tepelnou odolnostiacute Je však velice křehkeacute

a využiacutevaacute se pouze ke zhotovovaacuteniacute speciaacutelniacutech naacutedob a zařiacutezeniacute např kyvet pro

spektrofotometrii (propouštiacute UV zaacuteřeniacute)

Obecnou vlastnostiacute skla je jeho křehkost Zbytečneacutemu praskaacuteniacute zameziacutete řaacutednyacutem uchyceniacutem do svorek

a lapaacuteků s čelistmi s korkovou vyacuteztužiacute popř s navlečenyacutemi gumovyacutemi hadičkami Při praacuteci s agresivniacutemi

laacutetkami či ve vakuu neniacute vhodneacute použiacutevat korek a gumoveacute hadice Zde se pak pracuje se zaacutebrusovyacutem

sklem ktereacute se daacute vzaacutejemně stavebnicově propojovat Zaacutebrusoveacute baňky chladiče teploměry zaacutetky

atd jsou normalizovaneacute Nejčastějšiacute rozměry zaacutebrusů jsou NZ 14515 NZ 2932 NZ 4045 (čiacutesla

znamenajiacute průměr zaacutebrusu v mm v zuacuteženeacute a širšiacute čaacutesti) Praacutece se zaacutebrusy je rychlaacute a pohodlnaacute Zaacutebrusy

je však třeba vždy řaacutedně promazat silikonovou vaselinou aby nedochaacutezelo k jejich bdquozatuhnutiacuteldquo

Vedle skleněneacuteho naacutedobiacute se v chemickeacute laboratoři velice často použiacutevaacute teacutež naacutedobiacute a pomůcek

z porcelaacutenu (třeciacute a odpařovaciacute misky žiacutehaciacute keliacutemky vaacuteženky lžičky Buumlchnerovy naacutelevky aj) Tvrdyacute

chemickyacute porcelaacuten maacute vysokou mechanickou a chemickou odolnost Je citlivyacute na uacutedery a lehce se třiacuteštiacute

hlavně při prudkyacutech změnaacutech teploty Je staacutelyacute proti vzdušneacutemu kysliacuteku i za žaacuteru vodu povrchově nevaacuteže

a je v niacute i za vysokyacutech teplot nerozpustnyacute Chemickyacutem činidlům vzdoruje asi stejně dobře jako chemickeacute

sklo Chemickyacute porcelaacuten může byacutet drsnyacute či glazurovanyacute Glazura jeho vlastnosti nijak vyacuterazně

neovlivňuje

Chemickeacute naacutedobiacute je třeba ihned po praacuteci vyčistit dokud nečistoty a zbytky chemikaacuteliiacute na stěnaacutech ještě

nezaschly Zpravidla si vystačiacutete s postupy znaacutemyacutemi z domaacutecnosti tj použitiacute saponaacutetoveacuteho prostředku

a důkladneacute omytiacute vodou V laboratoři však nezapomeňte na posledniacute krok kteryacutem je řaacutedneacute vyplaacutechnutiacute

destilovanou vodou Pokud na stěnaacutech ulpěly kousky ve vodě nerozpustnyacutech nečistot použijte

mechanickyacutech pomůcek jako jsou kartaacuteče uacutetržky filtračniacuteho papiacuteru nebo jemnyacute piacutesek Toto

mechanickeacute čištěniacute však nesmiacute sklo poškraacutebat i nepatrneacute škraacutebnutiacute může způsobit při zahřiacutevaacuteniacute

prasknutiacute skla Když ani mechanickeacute čištěniacute nevede k odstraněniacute nečistot přichaacuteziacute na řadu chemickeacute

čištěniacute Použijte rozpouštědlo ktereacute čištěnyacute materiaacutel nekoroduje a ve ktereacutem je nečistota rozpustnaacute

Nejčastěji se využiacutevajiacute v laboratoři dostupneacute mineraacutelniacute kyseliny Při teacuteto činnosti dbejte na dodržovaacuteniacute

bezpečnostniacutech předpisů a použiacutevejte ochranneacute pomůcky Vysokou čistiacuteciacute schopnost maacute tzv kyselina

chromsiacuterovaacute což je dichroman sodnyacute rozpuštěnyacute v koncentrovaneacute kyselině siacuteroveacute Sklo se do teacuteto

směsi namočiacute přes noc a raacuteno se pak důkladně oplaacutechne v roztoku detergentu pod tekouciacute vodou

a nakonec ve vodě destilovaneacute Chromsiacuterovaacute směs se po čase vyčerpaacute což se projeviacute zelenyacutem

zbarveniacutem (redukce dichromanu na ion chromityacute) Takovaacute směs je pak maacutelo uacutečinnaacute a musiacute se připravit

novaacute

10

Zvlaacuteštniacute naacuteroky jsou kladeny na sklo použiacutevaneacute v molekulaacuterně biologickeacute laboratoři kde se velice často

pracuje s bakteriaacutelniacutemi kmeny a jinyacutemi mikroorganismy a je velkeacute riziko bakteriaacutelniacute kontaminace

z okoliacute Proto je snaha o to použiacutevat pro manipulaci s těmito organismy pouze sterilniacute plasty na jedno

použitiacute Pokud je nutno použiacutet skleněneacute či jineacute dražšiacute naacutedobiacute musiacute se předem sterilizovat ve speciaacutelniacutech

tlakovyacutech naacutedobaacutech (autoklaacutevech) a naacutesledně vysušit v sušaacuterně na 105C Zvlaacuteštniacute peacuteče je pak

věnovaacutena sklu ktereacute se použiacutevaacute pro manipulaci s RNA Hroziacute totiž nebezpečiacute kontaminace

ribonukleasami což jsou degradačniacute enzymy RNA ktereacute jsou velice stabilniacute a odolaacutevajiacute i běžneacute

sterilizaci Sklo se proto před sterilizaci namaacutečiacute do roztoku jejich inhibitoru diethyl pyrokarbonaacutetu

Laboratorniacute plasty

Vedle laboratorniacuteho skla a porcelaacutenu se v chemickeacute laboratoři můžete čiacutem daacutel tiacutem častěji potkat

s laboratorniacutemi plasty ndash centrifugačniacute zkumavky (falkony) kyvety mikrozkumavky a dalšiacute Tyto plasty

se lišiacute svyacutem složeniacutem proto se vyznačujiacute rozdiacutelnou mechanickou teplotniacute a chemickou odolnostiacute na

což je před použitiacutem daneacuteho plastu braacutet zřetel Nejčastěji se setkaacutete s naacutesledujiacuteciacutemi plasty

1) Polyethylen (PE) je nejznaacutemějšiacutem termoplastem Rozlišujeme dva druhy PE

a LDPE (Low-density PE) ndash staacutelyacute vůči bezkysliacutekatyacutem kyselinaacutem zaacutesadaacutem a soliacutem při

vyššiacutech teplotaacutech se rozpouštiacute v organickyacutech rozpouštědlech nestaacutelyacute vůči aromaacutetům a

chlorovanyacutem uhlovodiacutekům dlouhodobě snese teploty do 80 degC kraacutetkodobě do 95 degC

mechanickeacute vlastnosti si udržuje do -40 degC

b HDPE (High-density PE) ndash vyznačuje se vyššiacute mechanickou pevnostiacute než LDPE lze jej

použiacutet v rozmeziacute teplot -50 degC až 200 degC

Centrifugačniacute zkumavky byacutevajiacute obvykle vyrobeny z LDPE proto je třeba dbaacutet na rozsah teplot

ve kteryacutech pracujete Tyto falkony takeacute obvykle nejde sterilizovat autoklaacutevovaacuteniacutem ale lze je

sterilizovat použitiacutem ethylenoxidu chemicky pomociacute formalinu nebo γ-zaacuteřeniacutem

2) Polypropylen (PP) maacute velmi dobrou chemickou a mechanickou odolnost Plasty z PP lze použiacutet

v rozmeziacute teplo -10 degC až 121 degC lze je autoklaacutevovat sterilizovat ethylenoxidem nebo chemicky

formalinem je třeba braacutet v potaz že při nižšiacutech teplotaacutech PP plast křehne PP plasty jsou

odolneacute vůči olejům organickyacutem rozpouštědlům alkoholům nelze použiacutet na oxidujiacuteciacute kyseliny

xyleny tetrahydronaftalen Z PP se vyraacutebiacute většina centrifugačniacutech zkumavek a mikrozkumavek

3) Polystyren (PS) je poměrně tvrdyacute ale křehkyacute plast citlivyacute na naacuteraz je odolnyacute vůči kyselinaacutem a

zaacutesadaacutem neniacute odolnyacute vůči organickyacutem rozpouštědlům Plasty z PS jsou citliveacute vůči UV-zaacuteřeniacute

maacutelo odolneacute vůči teplotě ndash snesou maximaacutelniacute teplotu do 80 degC při 90 degC měknou staacuternutiacutem

křehnou mohou se vytvořit trhliny Z polystyrenu je vyrobena většina plastů ke kultivaci

mikroorganismů a tkaacuteňovyacutech kultur (Petriho misky kultivačniacute lahve hellip) zkumavky

spektrofotometrickeacute kyvety a dalšiacute Co se spektrofotometrickyacutech kyvet tyacutekaacute ty lze použiacutet pouze

ve viditelneacute čaacutesti spektra

4) Polymethylmetakrylaacutet (PMMA) je relativně drahyacute termoplast maacute dobreacute mechanickeacute

vlastnosti je odolnyacute vůči zředěnyacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem (v koncentrovanyacutech se rozpouštiacute)

rozpouštiacute jej aromatickeacute a chlorovaneacute uhlovodiacuteky estery ketony ethery Tepelně odolnyacute je

PMMA v rozsahu teplot -40 degC až 85 degC maacute niacutezkou povrchovou odolnost snadno se poškraacutebe

(probleacutem zvlaacuteště u spektroskopiiacute) Propustnost PMMA zasahuje i do UV-oblasti proto lze

kyvety z PMMA použiacutevat pro UV-spektroskopii

11

Chemickeacute naacutedobiacute a aparatury

Mezi zaacutekladniacute vybaveniacute každeacute chemickeacute laboratoře patřiacute baňky a kaacutedinky (Obr 1) Kaacutedinky majiacute rovneacute

dno a na horniacutem okraji mohou miacutet zobaacuteček Mohou byacutet i kalibrovaacuteny ale tato kalibrace sloužiacute pouze

k orientačniacutem uacutečelům rozhodně podle niacute nelze odměřovat přesneacute objemy Baňky majiacute tvar členitějšiacute

rozdělenyacute na vlastniacute baňku a hrdlo (Obr 1) Dno mohou miacutet jak rovneacute tak kulateacute ty se pak použiacutevajiacute

hlavně pro praacuteci za sniacuteženeacuteho tlaku Baňky a kaacutedinky jsou převaacutežně tenkostěnneacute jednou z vyacutejimek je

silnostěnnaacute baňka odsaacutevaciacute Sloužiacute k filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku a je určenaacute pouze k tomuto uacutečelu

v žaacutedneacutem přiacutepadě v niacute nelze provaacutedět jakeacutekoliv chemickeacute reakce plnit horkyacutemi kapalinami nebo

zahřiacutevat Baňka konickeacuteho tvaru se nazyacutevaacute Erlenmeyerova (Obr 1) Baňku s postranniacutem tubusem

nazyacutevaacuteme frakčniacute (Obr 1)

Slovem naacutelevka označujeme v laboratoři většiacute počet pomůcek Obyčejneacute naacutelevky sloužiacute k přeleacutevaacuteniacute

kapalin a jednoduchyacutem filtraciacutem (Obr 1) Pro urychleniacute filtrace se použiacutevajiacute naacutelevky s žebrovanyacutem

vnitřniacutem povrchem nebo dlouhyacutem a uacutezkyacutem stonkem Tzv děliacuteciacute naacutelevky (Obr 1) se použiacutevajiacute k řadě

procesů jako je extrakce sušeniacute přikapaacutevaacuteniacute atd Velmi často použiacutevanaacute je Buumlchnerova naacutelevka

vyrobenaacute z porcelaacutenu kteraacute maacute diacuterkovaneacute dno na ktereacute se při filtraci vklaacutedaacute kolečko filtračniacuteho papiacuteru

Podobně vypadajiacute i skleněneacute frity (Obr 1) ktereacute majiacute miacutesto diacuterkovaneacuteho dna sintrovaneacute sklo

propouštějiacuteciacute rozpouštědla Zaacutebrusoveacute laacutehve na čištěniacute plynů se nazyacutevajiacute promyacutevačky Zaacutesobniacute laacutehve

na chemikaacutelie se děliacute podle typu hrdla na reagenčniacute laacutehve se šroubovaciacutem viacutekem sloužiacuteciacute předevšiacutem

k uchovaacutevaacuteniacute kapalin a širokohrdleacute se zaacutebrusovou zaacutetkou tzv prachovnice ve kteryacutech přechovaacutevaacuteme

pevneacute laacutetky K přechovaacutevaacuteniacute malyacutech množstviacute pevnyacutech laacutetek použiacutevaacuteme leacutekovky Protaacutehlaacute

neuzaviacuteratelnaacute skleněnaacute naacutedobka se nazyacutevaacute zkumavka (Obr 1) sloužiacute k provaacuteděniacute chemickyacutech reakciacute

v malyacutech objemech V posledniacute době jsou velmi populaacuterniacute plastoveacute zkumavky se šroubovaciacutem

uzaacutevěrem Naacutedoby podobneacuteho tvaru většinou takeacute šroubovaciacute použiacutevaacuteme k centrifugaci a nazyacutevaacuteme

je kyvety (Obr 1) Byacutevajiacute zhotovovaacuteny většinou z tvrzenyacutech plastů Hodinovaacute skla sloužiacute k přikryacutevaacuteniacute

naacutedob k sušeniacute vaacuteženiacute a přenaacutešeniacute vzorků pevnyacutech laacutetek (Obr 1) Analogicky můžeme využiacutevat i

dvoudiacutelneacute Petriho misky (Obr 1) jež se použiacutevajiacute hlavně pro kultivace mikroorganismů Odpařovaciacute

misky byacutevajiacute většinou vyrobeny z porcelaacutenu (Obr 1) Nejsou vhodneacute k přiacutemeacutemu zahřiacutevaacuteniacute v plamenu

stejně jako misky krystalizačniacute Pro odpařovaacuteniacute roztoku použiacutevaacuteme vždy vodniacute laacutezeň K drceniacute a roztiacuteraacuteniacute

pevnyacutech vzorků sloužiacute třeciacute misky s tloučkem (Obr 1) Jedinyacutem porcelaacutenovyacutem naacutedobiacutem ktereacute snaacutešiacute

přiacutemyacute oheň jsou žiacutehaciacute keliacutemky (Obr 1)

Chemickeacute sklo většinou nepoužiacutevaacuteme samostatně ale sestavujeme ho do různyacutech aparatur např

aparatura na destilaci sublimaci apod Aparatury sestavujeme na kovovyacutech stojanech nebo kovovyacutech

kleciacutech Na svisleacute tyče stojanů a kleciacute připevňujeme kruhy svorky nebo držaacuteky pomociacute svorek (Obr 2)

Na kovoveacute kruhy zpravidla poklaacutedaacuteme azbestoveacute siacuteťky na ktereacute staviacuteme kaacutedinky v přiacutepadě jejich

zahřiacutevaacuteniacute kahanem Kruhy pro zahřiacutevaacuteniacute nikdy nezaměňujeme s kruhy filtračniacutemi ktereacute jsou vyloženy

dřevěnou nebo umělohmotnou vložkou a sloužiacute k drženiacute naacutelevky při filtraci nebo děliacuteciacute naacutelevky při

děleniacute kapalin Kruh na stojanu se často nahrazuje trojnožkou K upevňovaacuteniacute skleněnyacutech součaacutestiacute

maleacuteho průměru použiacutevaacuteme tzv klemy což jsou držaacuteky s malyacutem obvodem ramen Pro uchycovaacuteniacute

chladičů pak použiacutevaacuteme chladičoveacute držaacuteky s velkyacutem rozpětiacutem ramen Klemy a držaacuteky se nesmějiacute nikdy

dotyacutekat skleněnyacutech čaacutestiacute aparatury přiacutemo kovem Byacutevajiacute vyloženy korkem nebo potaženy gumovou

hadiciacute Při sestavovaacuteniacute jakeacutekoli aparatury musiacuteme dbaacutet na to aby v aparatuře nenastalo pnutiacute ktereacute

by při zahřaacutetiacute vedlo k prasknutiacute některeacute ze skleněnyacutech součaacutestiacute Při sestavovaacuteniacute aparatury ze

zaacutebrusoveacuteho skla nikdy neopomeneme zaacutebrusy řaacutedně promazat vazeliacutenou

12

Obr 1 Laboratorniacute naacutedobiacute 1 ndash kaacutedinka s vyacutelevkou 2 ndash kaacutedinka bez vyacutelevky 3 ndash destilačniacute baňka

se zaacutebrusem a kulatyacutem dnem 4 ndash destilačniacute baňka se zaacutebrusem a plochyacutem dnem 5 ndash hruškovitaacute baňka

6 ndash Erlenmeyerova baňka se zaacutebrusem 7 ndash baňka trojhrdlaacute 8 ndash titračniacute baňka 9 ndash frakčniacute baňka

10 ndash baňka odsaacutevaciacute 11 ndash odměrnaacute baňka 12 ndash děliacuteciacute naacutelevka kulovitaacute 13 ndash děliacuteciacute naacutelevka hruškovitaacute

14 ndash naacutelevka s dlouhyacutem stonkem 15 ndash naacutelevka s kraacutetkyacutem stonkem 16 ndash naacutesypka 17 ndash Buumlchnerova

naacutelevka 18 ndash skleněnaacute frita pro vakuovou filtraci 19 ndash promyacutevačka 20 ndash laacutehev se šroubovaciacutem

uzaacutevěrem 21 ndash uacutezkohrdlaacute zaacutebrusovaacute laacutehev 22 ndash zkumavka 23 ndash zkumavka se šroubovaciacutem uzaacutevěrem

24 ndash centrifugačniacute kyveta 25 ndash Petriho miska 26 ndash krystalizačniacute miska 27 ndash odpařovaciacute miska

28 ndash hodinoveacute sklo

13

Obr 2 Sestavovaacuteniacute aparatur A ndash nespraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute spojky B ndash spraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute

spojky C ndash chladičovyacute držaacutek D ndash klema

Zdroje tepla v chemickeacute laboratoři

V laboratořiacutech do kteryacutech je zaveden plyn může jako zdroj pro zahřiacutevaacuteniacute sloužit plynovyacute kahan Kahan

je jednoducheacute zařiacutezeniacute sloužiacuteciacute k tvorbě směsi vzduchu a plynu kteraacute se spaluje a vytvaacuteřiacute na konci

trubice plamen Podle způsobu jakyacutem je k plynu přivaacuteděn a miacutesen vzduch rozlišujeme tři typy kahanů

Bunsenův Tecluho a Meacutekerův Pokud je do plynu přivaacuteděno dostatečneacute množstviacute vzduchu hořiacute

nesviacutetivyacutem plamenem kteryacute je vyacutehřevnějšiacute než plamen sviacutetivyacute jež ziacuteskaacuteme zamezeniacutem přiacutevodu

vzduchu Z toho plyne pravidlo že čiacutem viacutece vzduchu smiacutesiacuteme s plynem tiacutem vyacutehřevnějšiacute plamen

ziacuteskaacuteme U Bunsenova a Meacutekereacuteho kahanu se přiacutevod vzduchu reguluje otaacutečeniacutem pohybliveacuteho

prstence kteryacute odkryacutevaacute nebo zakryacutevaacute otvory v těle kahanu Kahany zapalujeme vždy při uzavřeneacutem

přiacutevodu vzduchu V laboratoři často naraziacuteme i na kahan lihovyacute kteryacute maacute daleko nižšiacute vyacutehřevnost než

kahany plynoveacute Vyacutehodou však je jeho velikost a jednoduchost Lze ho použiacutet všude tam kde

potřebujeme vzorky či chemickeacute reakce jen zahřaacutet Použiacutevaacute se hlavně při zkumavkovyacutech reakciacutech a pro

sterilizaci materiaacutelu při praacuteci s mikroorganismy

V současneacute době se jako hlavniacute zdroje tepla v chemickyacutech laboratořiacutech využiacutevajiacute elektromagnetickeacute

miacutechačky s ohřevem elektrickeacute vařiče a topnaacute hniacutezda Na elektrickyacute vařič poklaacutedaacuteme vždy azbestovou

siacuteťku Topnaacute hniacutezda použiacutevaacuteme hlavně na zahřiacutevaacuteniacute destilačniacutech baněk Topneacute hniacutezdo je elektrickyacute vařič

u ktereacuteho je elektricky vyhřiacutevanaacute speciaacutelniacute tkanina vytvarovanaacute do polokoule tak aby obalila destilačniacute

baňku Existuje několik typů topnyacutech hniacutezd podle velikosti zahřiacutevaneacute baňky U topneacuteho hniacutezda lze

kromě regulace přiacutekonu většinou regulovat i to zda je vyhřiacutevanaacute pouze spodniacute čaacutest baňky nebo baňka

celaacute Při praacuteci s topnyacutemi hniacutezdy je třeba daacutevat pozor na to aby do hniacutezda nevnikla kapalina (voda)

Dojde-li k tomu je třeba přiacutestroj okamžitě odpojit od přiacutevodu napětiacute

Protože každeacute přiacutemeacute zahřiacutevaacuteniacute klade vysokeacute naacuteroky na materiaacutel naacutedob je vyacutehodneacute předaacutevat teplo

zdroje prostřednictviacutem různyacutech laacutezniacute Podle materiaacutelu kteryacute tvořiacute podstatu laacutezně je možneacute děleniacute na

vzdušneacute vodniacute olejoveacute piacuteskoveacute kovoveacute a solneacute Vzdušneacute laacutezně se moc často nepoužiacutevajiacute vzhledem k

tomu že vzduch je ze všech materiaacutelů nejmeacuteně vodivyacute Nejjednoduššiacute formou vzdušneacute laacutezně je praacutezdnaacute

kovovaacute naacutedoba zahřiacutevaacutena kahanem nebo vařičem Nejčastěji použiacutevanaacute je laacutezeň vodniacute kteraacute je vhodnaacute

k zahřiacutevaacuteniacute laacutetek až do bodu varu vody a k destilaci kapalin vrouciacutech přibližně do 80 degC Nejjednoduššiacute

vodniacute laacutezniacute je obyčejnyacute hrnec kteryacute je vyhřiacutevaacuten elektrickyacutem vařičem V laboratoři se lze setkat i se

14

speciaacutelniacutemi vodniacutemi laacutezněmi ktereacute majiacute různě nastavitelneacute otvory pro zahřiacutevaacuteniacute odlišnyacutech velikostiacute

baněk a odpařovaciacutech misek Pro zahřiacutevaacuteniacute nad teplotu varu vody se nejčastěji použiacutevajiacute laacutezně olejoveacute

Naacuteplniacute může byacutet buď olej mineraacutelniacute kteryacute lze použiacutet do teploty 250 degC nebo silikonovyacute použitelnyacute až

do teplot okolo 400 degC Vzhledem k teplotniacute roztažnosti je nutno olejem naplnit naacutedobu sloužiacuteciacute jako

obal laacutezně jen asi do poloviny jinak by při zvyacutešeniacute teploty mohl olej přeteacuteci Při zahřiacutevaacuteniacute je nutno do

olejoveacute laacutezně vždy vložit teploměr a průběžně kontrolovat teplotu aby nedošlo k jejiacutemu přehřaacutetiacute

Obvykle platiacute že teplota laacutezně maacute byacutet o 20-30 degC vyššiacute než žaacutedanaacute teplota reakčniacute směsi Je důležiteacute

aby se do olejoveacute laacutezně nedostala voda Při teplotě nad 100 degC by pak došlo k prskaacuteniacute a pěněniacute oleje

kteryacute by mohl způsobit popaacuteleniny osobě pracujiacuteciacute s laacutezniacute nebo požaacuter Solneacute a kovoveacute laacutezně sloužiacute

k zahřiacutevaacuteniacute nad 300 degC Použiacutevaacute se směs několika soliacute např dusičnan sodnyacute a draselnyacute o bodu taacuteniacute 219

degC a niacutezkotajiacuteciacute slitiny jako je Woodoův kov s bodem taacuteniacute 65 degC Vždy je však důležiteacute vyjmout baňku

před ztuhnutiacutem laacutezně Vyacutehodou těchto laacutezniacute je vysokaacute tepelnaacute vodivost použityacutech materiaacutelů Od

použiacutevaacuteniacute piacutesečnyacutech laacutezni se v dnešniacute době už v podstatě ustoupilo

K žiacutehaacuteniacute a taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek sloužiacute elektrickeacute odporoveacute pece Pro synteacutezy v proudu plynu

nebo reakce ve vakuu užiacutevaacuteme pece trubkoveacute pro žiacutehaacuteniacute v keliacutemciacutech naacutem sloužiacute keliacutemkoveacute piacutecky a pro

taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek pece mufloveacute

Vakuum a jeho zdroje

V laboratorniacute praxi je velmi často třeba pracovat za sniacuteženeacuteho tlaku ndash hlavně při destilaci filtraci či

sušeniacute kde sniacuteženiacute tlaku vyacuterazně ovlivňuje těkavost laacutetek Vakuum je stav uzavřeneacuteho prostoru ve

ktereacutem je tlak plynu nebo paacutery nižšiacute než tlak atmosfeacuterickyacute okolniacuteho prostřediacute

Zařiacutezeniacute vytvaacuteřejiacuteciacute vakuum nazyacutevaacuteme vyacutevěvou V laboratoři se můžeme setkat s vyacutevěvami několika

typů ktereacute se lišiacute tlakem proti ktereacutemu čerpajiacute mezniacute hodnotou vakua a saciacutem vyacutekonem

Nejjednoduššiacutem typem vyacutevěvy je vyacutevěva vodniacute Jednaacute se o zuacuteženou trubici kterou tryskaacute proud vody

V okoliacute uacutestiacute trysky je vzduch strhaacutevaacuten ve směru proudu vody a je zde napojena odvodnaacute hadice kteraacute

se druhyacutem koncem napojuje na evakuovanou aparaturu Vodniacute vyacutevěva pracuje tedy přiacutemo proti

atmosfeacuterickeacutemu tlaku Mezniacute tlak vakua je daacuten tenziacute vodniacute paacutery (pro vodu o teplotě 10 degC to je

1333 Pa) Mezi vodniacute vyacutevěvu a aparaturu vždy zařazujeme pojistnou naacutedobu (promyacutevačku) aby

nedošlo při poklesu tlaku vody v potrubiacute ke vniknutiacute vody do aparatury Vyacutevěvy daacutele mohou byacutet rotačniacute

olejoveacute nebo mechanickeacute jejich konstrukce je již složitějšiacute Zaacutekladniacutem stavebniacutem prvkem rotačniacute

olejoveacute vyacutevěvy je rotor se šoupaacutetkem ktereacute rozděluje prostor mezi rotorem a plaacuteštěm na dvě čaacutesti

Otaacutečeniacutem rotoru se jeden prostor zvětšuje a nasaacutevaacute vzduch a druhyacute prostor se zaacuteroveň zmenšuje a

vzduch je vytlačovaacuten za součinnosti ventilu z vyacutevěvy Hlavniacutem pravidlem při praacuteci s vyacutevěvou je že vždy

po skončeniacute praacutece nejdřiacuteve znovu zavzdušniacuteme aparaturu a až poteacute vypneme zdroj vakua Zabraacuteniacuteme

tiacutem vniknutiacute vody do aparatury či nasaacutetiacute agresivniacutech laacutetek do vyacutevěvy a jejiacute poškozeniacute

Měřeniacute teploty

Pro měřeniacute teploty byla přijata mezinaacuterodniacute teplotniacute stupnice definovanaacute pomociacute bodu tuhnutiacute vody

a varu vody Dalšiacute pevneacute body mezinaacuterodniacute stupnice jsou bod varu siacutery (4446 degC) bod taacuteniacute střiacutebra

(9608 degC) a bod taacuteniacute zlata (10624 degC) Všechny tyto teploty jsou definovaacuteny za atmosfeacuterickeacuteho tlaku

jedneacute atmosfeacutery Teplota se měřiacute teploměry ktereacute mohou byacutet trojiacuteho typu dilatačniacute odporoveacute a

termočlaacutenky

15

Dilatačniacute teploměry využiacutevajiacute roztažnosti kapalnyacutech popřiacutepadě pevnyacutech či plynnyacutech laacutetek Nejčastěji

použiacutevaneacute jsou teploměry rtuťoveacute Dovolujiacute měřit teplotu od -389 degC do 650 degC Pro měřeniacute niacutezkyacutech

teplot se teploměry plniacute toluenem (-80 degC až 100 degC) ethanolem (-100 degC až 70 degC) petroletherem

(-150 degC až 120 degC) či pentanem (-190 degC až 20 degC) Pro vyššiacute teploty se pak použiacutevaacute jako naacuteplň kapalneacute

galium (do 1000 degC) a ciacuten (do 1500 degC)

Odporoveacute teploměry využiacutevajiacute zaacutevislosti odporu vodiče na teplotě Těmito teploměry lze měřit teplotu

s přesnostiacute na tisiacuteciny stupně

Termočlaacutenky jsou založeny na termoefektu ndash dva draacutety ze dvou různyacutech kovů spojeneacute na obou konciacutech

daacutevajiacute vznik elektrickeacuteho proudu jsou-li oba spoje udržovaacuteny na rozdiacutelneacute teplotě Přiacutekladem nejčastěji

použiacutevanyacutech termočlaacutenků jsou člaacutenky měď ndash konstantan (do 600 degC) železo ndash konstantan (do 900 degC) a

platina ndash platinarhodium (do 1600 degC)

Voda v biochemickeacute laboratoři

Vzhledem k tomu že obyčejnaacute tekouciacute voda obsahuje značneacute množstviacute soliacute je pro jakeacutekoliv pokusy

v biochemickeacute laboratoři nepoužitelnaacute Použiacutevaacuteme ji pouze tehdy když nepřichaacuteziacute do styku s ostatniacutemi

reagenciemi (jako rozpouštědlo) např pro chlazeniacute

Zaacutekladniacutem způsobem uacutepravy vody je demineralizace Dřiacuteve byla každaacute biochemickaacute laboratoř vybavena

vlastniacute destilačniacute aparaturou pomociacute ktereacute se opakovanou destilaciacute z vody odstraňovaly nežaacutedouciacute

ionty Tento způsob demineralizace vody (zvlaacuteště pokud bylo třeba připravit většiacute objem takto

upraveneacute vody) byl značně neekonomickyacute proto se začaly použiacutevat aparatury pro čištěniacute vody pomociacute

reverzniacute osmoacutezy Tiacutemto způsobem se z vody odstraniacute většina iontově aktivniacutech laacutetek a křemiacuteku ve

formě SiO2 Demineralizovanaacute voda (často chybně označovanaacute jako destilovanaacute) se v laboratoři použiacutevaacute

spiacuteše jako technickaacute voda pro oplachy přiacutepravu některyacutech roztoků ale pro některeacute speciaacutelniacute uacutečely

nemusiacute byacutet jejiacute čistota vhodnaacute protože staacutele obsahuje některeacute kationty

Pro speciaacutelniacute uacutečely např v laboratoři molekulaacuterniacute biologie kde vadiacute i sebemenšiacute kontaminace vody se

použiacutevaacute voda deionizovanaacute kteraacute se ještě naacutesledně sterilizuje v autoklaacutevu Přiacuteprava deionizovaneacute vody

je založenaacute na kombinaci několika separačniacutech metod vedouciacutech k odstraněniacute jednotlivyacutech skupin

kontaminantů Souprava je většinou složenaacute z diacutelčiacutech separaacutetorů odstraňujiacuteciacutech hrubšiacute nečistoty (filtry)

ionty (iontoměniče) nepolaacuterniacute laacutetky (adsorbent) a jako posledniacute byacutevaacute zapojen membraacutenovyacute filtr

Většina nynějšiacutech aparatur pracuje na principu reverzniacute osmoacutezy Jednotliveacute filtry je však nutno po

několika měsiacuteciacutech provozu vyměňovat a přiacuteprava deionizovaneacute vody proto neniacute levnou zaacuteležitostiacute

Hlavniacutem kriteacuteriem čistoty vody je jejiacute specifickaacute vodivost U běžně destilovaneacute vody se pohybuje okolo

hodnoty 10 Smiddotcm-1 Deionizovanaacute voda pak miacutevaacute tuto hodnotu ještě o řaacuted nižšiacute Připravenaacute destilovanaacute

či deionizovanaacute voda se skladuje převaacutežně v plastovyacutech naacutedobaacutech Skleněneacute naacutedoby nejsou pro

dlouhodobějšiacute uskladněniacute vhodneacute jelikož se do vody zpětně uvolňujiacute některeacute kationty Pokud to

podmiacutenky dovolujiacute je lepšiacute skladovat vodu v chladu a ve tmě čiacutemž se zabraacuteniacute možneacute kontaminaci

autotrofniacutemi mikroorganismy

16

Chemikaacutelie a jejich uchovaacutevaacuteniacute

Jako vyacutechoziacute laacutetky pro praacuteci v laboratoři se použiacutevajiacute většinou průmyslově vyraacuteběneacute chemikaacutelie

opatřeneacute štiacutetkem od vyacuterobce kteryacute udaacutevaacute zaacutekladniacute informace o daneacute chemikaacutelii Ke každeacute chemikaacutelii

naacuteležiacute takeacute bezpečnostniacute list kteryacute musiacute byacutet uložen na pracovišti

Chemikaacutelie jsou dodaacutevaacuteny vyacuterobcem ve vhodneacutem obalu proto je vhodneacute tyto chemikaacutelie daacutele

nerozdělovat do obalů jinyacutech Pokud je to nutneacute vždy použijte vhodnyacute obal a dodržujte zaacutekladniacute

pravidla ndash zvlaacuteště pak důsledneacute označeniacute novyacutech obalů Laacutetky kapalneacute uchovaacutevejte v laacutehviacutech s dvojiacutem

uzaacutevěrem Laacutetky hygroskopickeacute chraňte proti vzdušneacute vlhkosti utěsněniacutem viacutečka např parafilmem

Hydroxidy a jejich roztoky se nesmiacute skladovat v zaacutebrusovyacutech lahviacutech Laacutetky citliveacute na světlo skladujte

v tmavyacutech naacutedobaacutech a ve tmě Skladovaacuteniacute chemikaacuteliiacute v laboratoři maacute svůj pevnyacute řaacuted kteryacute vychaacuteziacute

z bezpečnostniacutech pravidel a proto vždy použiacutevanou chemikaacutelii vracejte na původniacute miacutesto Usnadniacutete

tiacutem i praacuteci kolegům kteřiacute budou s danou chemikaacuteliiacute naacutesledně pracovat Důraz je kladen předevšiacutem na

hořlaviny a laacutetky vyacutebušneacute ktereacute nikdy nesmiacute byacutet uskladněny pohromadě ve většiacutem množstviacute Jedy se

skladujiacute ve speciaacutelniacutech uzamčenyacutech železnyacutech skřiacuteniacutech v uzamčeneacute miacutestnosti Pozor je třeba daacutevat takeacute

na uskladněniacute těkavyacutech laacutetek v uzavřenyacutech prostoraacutech (lednice) je třeba je skladovat tak aby

nedochaacutezelo k uvolňovaacuteniacute jejich par

Na štiacutetku chemikaacutelie je předevšiacutem jejiacute naacutezev sumaacuterniacute vzorec množstviacute čistota a molekulovaacute hmotnost

Daacutele musiacute byacutet uvedeny důležiteacute fyzikaacutelniacute vlastnosti a bezpečnostniacute informace (Obr 3 4) U pevnyacutech

laacutetek byacutevaacute uvedenaacute forma např krystalickyacute (crystalisatum) bezvodyacute (anhydricum) praacuteškovyacute

(pulveratum) Podle rostouciacute čistoty (tzn klesajiacuteciacuteho obsahu nečistot) chemikaacutelie děliacuteme na

1) technickeacute chemikaacutelie

a) suroveacute (crudum)

b) technickeacute (technicum)

c) čištěneacute (purum)

2) čisteacute chemikaacutelie

a) čisteacute (purissimum)

b) pro analyacutezu (pa per analysis) ndash v laboratořiacutech se nejčastěji použiacutevajiacute tyto

c) chemicky čisteacute (purissimum speciale)

Chemikaacutelie o vyššiacute čistotě jsou pak označeny přiacutemo uacutečelem pro kteryacute sloužiacute např pro UV

spektrofotometrii molekulaacuterniacute biologii atd S čistotou chemikaacuteliiacute však prudce roste jejich cena proto

chemikaacutelie o vysokeacute čistotě použiacutevaacuteme jen pro tyto speciaacutelniacute uacutečely a je-li to nezbytně nutneacute

17

Obr 3 Přiacuteklad štiacutetku chemikaacutelie firmy Penta

Obr 4 Vyacutestražneacute symboly nebezpečnosti chemikaacuteliiacute dle Globaacutelniacuteho harmonizovaneacuteho systeacutemu

klasifikace a hodnoceniacute chemikaacuteliiacute

Doporučenaacute literatura Peč P a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Vydavatelstviacute UP Olomouc 2000

Kaacuteš J a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Nakladatelstviacute Olomouc 2000

Ferenčiacutek M a kol Biochemickeacute laboratoacuterne metoacutedy Alfa Bratislava 1981

Prochaacutezka S a kol Fyziologie rostlin Academia Praha 1998

Dey PM a kol Plant Biochemistry Academia Press London 1997

Novaacuteček F Praktikum z rostlinneacute cytologie a histologie se zaacuteklady mikroskopickeacute techniky

Vydavatelstviacute UP Olomouc 1982

Knoz J a Opravilovaacute V Zaacuteklady mikroskopickeacute techniky Vydavatelstviacute MU Brno 1992

Ruzin S E Plant microtechnique and microscopy Oxford University Press 1999

httpwwwuneceorgtransdangerpublighsghs_rev0000files_ehtml - informace o GHS na

straacutenkaacutech Evropskeacute hospodaacuteřskeacute komise OSN

18

1 Zaacutekladniacute uacutekony v biochemickeacute laboratoři

Vaacutehy a vaacuteženiacute

Ke stanoveniacute vaacutehoveacuteho množstviacute laacutetky se v chemickeacute laboratoři použiacutevajiacute vaacutehy Princip vaacuteženiacute je znaacutem

po staletiacute jde o srovnaacutevaciacute metodu kdy se srovnaacutevaacute neznaacutemaacute hmotnost nějakeacuteho předmětu

(navažovaciacute lodička mikrozkumavka se vzorkem) se znaacutemou hmotnostiacute standardu (zaacutevažiacute)

Mechanickeacute zařiacutezeniacute řešilo toto srovnaacuteniacute pomociacute dociacuteleniacute rovnovaacutehy na paacutece a mělo tvar znaacutemyacutech

miskovyacutech vah ktereacute vešly v obecneacute povědomiacute i jako symbol použiacutevanyacute pro zobrazovaacuteniacute spravedlnosti

Až donedaacutevna byly i nejpřesnějšiacute analytickeacute vaacutehy postaveny na stejneacutem principu a vaacuteženiacute obsahovalo

postupneacute přidaacutevaacuteniacute zaacutevažiacute různeacute (i velmi maleacute) velikosti Takovyacute postup byl samozřejmě zejmeacutena pro

začaacutetečniacuteky velmi zdlouhavyacute a možnosti chyb četneacute

V současneacute době patřiacute všechny formy dvoumiskovyacutech vah historii a v laboratoři se setkaacutete vyacutehradně

s vahami jednomiskovyacutemi ktereacute použiacutevajiacute promiacutetaciacute stupnice na stiacuteniacutetko a jsou zapojeny do elektrickeacute

siacutetě Existujiacute dva rozdiacutelneacute typy vah lišiacuteciacute se vaacuteživostiacute tzn maximaacutelniacute hmotnostiacute kterou můžete vaacutežit a

přesnostiacute se kterou na nich můžete hmotnost stanovit

1) Vaacutehy technickeacute majiacute podle provedeniacute vaacuteživost od 100 g do několika kilogramů Přesnost nebyacutevaacute většiacute než 5middot10-2 g

2) Vaacutehy analytickeacute (Obr 1A) majiacute vaacuteživost obvykle 100 g a přesnost v řaacutedu 10-4 g

K orientačniacutemu zjištěniacute hmotnosti předmětů ktereacute budete daacutele vaacutežit přesněji a k zjišťovaacuteniacute vyacutetěžků

čistiacuteciacutech operaciacute se použiacutevajiacute tzv předvaacutežky (Obr 1B) Sloužiacute k vaacuteženiacute předmětů do 200 g s přesnostiacute

01 g V dnešniacute době se už použiacutevajiacute převaacutežně elektronickeacute typy s digitaacutelniacutem displejem Jejich forem

je řada a prochaacutezejiacute staacutele vyacutevojem od jednoduššiacutech s mechanicko-elektrickyacutem sniacutemačem hmotnosti

přes sniacutemače kdy je měřen elektrickyacute signaacutel potřebnyacute k vraacuteceniacute misky po zatiacuteženiacute do nuloveacute polohy

pomociacute servomotorku až k sniacutemačům tenzometrickyacutem

Pro veškereacute vaacuteženiacute platiacute zaacutekladniacute pravidlo chemikaacutelie (kapalneacute ani pevneacute) nesmiacute přijiacutet do přiacutemeacuteho

styku s miskami vah Veškeraacute manipulace s chemikaacuteliemi (přidaacutevaacuteniacute a ubiacuteraacuteniacute) se musiacute provaacutedět

zaacutesadně mimo vaacutehy Přiacutepadneacute nečistoty na vahaacutech je třeba okamžitě odstranit štětečkem

Obr 1 Vaacutehy v biochemickeacute laboratoři A ndash analytickeacute vaacutehy B ndash předvaacutežky

19

Měřeniacute objemu kapalin

K odměřovaacuteniacute objemů kapalin sloužiacute odměrneacute vaacutelce pipety byrety a odměrneacute baňky (Obr 2)

Odměrneacute vaacutelce (Obr 2A) se použiacutevajiacute jen k přibližneacutemu odměřovaacuteniacute kapalin Na přesnějšiacute měřeniacute

objemů se použiacutevajiacute pipety (buď pouze pro určityacute objem Obr 2C nebo děleneacute Obr 2D) a byrety u

nichž je možno kohoutkem nebo pomociacute tlačky regulovat vyteacutekaacuteniacute kapaliny (Obr 2E) Všechny tyto

naacutedoby jsou kalibrovaacuteny na bdquovylitiacuteldquo to znamenaacute že z nich vyteče přesně vyznačenyacute objem Při plněniacute

pipet je třeba vždy dbaacutet na to aby uacutestiacute pipety bylo staacutele ponořeno pod hladinou kapaliny Při jeho

vynořeniacute nad hladinu dochaacuteziacute k nasaacutetiacute vzduchu do pipety Při odečiacutetaacuteniacute je nutno miacutet oko ve stejneacute

uacuterovni se značkou Odečiacutetaacuteme vždy spodniacute okraj menisku

Pro pipetovaacuteniacute kapalin vždy použiacutevaacuteme speciaacutelniacute naacutesadky či gumoveacute baloacutenky nikdy nepipetujeme

uacutesty

Jelikož je pipeta kalibrovaacutena na vylitiacute nikdy se nevyfukuje ale jejiacute obsah se nechaacute pouze vyteacutect a jejiacute

špička se otře o dno nebo o stěnu naacutedobky do ktereacute kapalinu odměřujeme

V současneacute době se v biochemickeacute či molekulaacuterně biologickeacute laboratoři se skleněneacute pipety teacuteměř

nepoužiacutevajiacute plně je nahradily pipety automatickeacute (Obr 2F G) umožňujiacuteciacute přesnějšiacute a pohodlnějšiacute

odměřeniacute daneacuteho objemu Jsou vhodneacute i pro pipetovaacuteniacute mikrolitrovyacutech objemů Automatickeacute pipety

jsou vyraacuteběny pro různeacute rozsahy objemů (nejčastěji 1-5 ml 200-1000 l 20-200 l 2-20 l 05-10 l

a 01-25 l) Objem se nastavuje otočeniacutem šroubu na stupnici Nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny přes

nasaditelnou špičku je ovlaacutedaacuteno piacutestem kteryacute maacute tři polohy ndash klidovou pro nasaacutevaacuteniacute a pro vypouštěniacute

(Obr 3)

Obr 2 Pomůcky k měřeniacute objemů A ndash kalibrovanyacute odměrnyacute vaacutelec B ndash odměrneacute baňky C ndash pipeta D ndash pipeta dělenaacute E ndash byrety F ndash automatickaacute pipeta G ndash automatickaacute pipeta multikanaacutelovaacute

20

Obr 3 Polohy automatickeacute pipety při nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny

A ndash klidovaacute poloha B ndash poloha pro nasaacutevaacuteniacute C ndash poloha pro vypouštěniacute

Byrety sloužiacuteciacute k regulovaneacutemu odběru kapalin při titraciacutech (Obr 2E) jsou skleněneacute trubice opatřeneacute

děliacuteciacutemi značkami Před vyacutetokem je umiacutestěn kohoutek nebo pružnaacute tlačka s hadičkou Některeacute byrety

majiacute pro lepšiacute odečiacutetaacuteniacute objemu zadniacute stěnu z biacuteleacuteho skla s modryacutem pruhem ve středu

Odměrneacute baňky (Obr 2B) stejně jako pyknometry (naacutedobky pro stanovovaacuteniacute hustoty) jsou

kalibrovaacuteny na dolitiacute ndash to znamenaacute že při jejich naplněniacute obsahujiacute praacutevě požadovanyacute objem Hrdlo

odměrnyacutech baněk je poměrně uacutezkeacute po celeacutem obvodu opatřeneacute ryskou I zde je třeba plnit tak aby se

spodniacute okraj menisku dotyacutekal rysky a při plněniacute miacutet oko v uacuterovniacute rysky (Obr 3) Podobně jako odměrneacute

vaacutelce i odměrneacute baňky se vyraacutebějiacute v objemech od 5 ml do 2 l Odměrneacute baňky se použiacutevajiacute k přiacutepravě

roztoků o přesneacute koncentraci Vlastniacute směšovaniacute složek roztoku provaacutediacuteme při ne zcela zaplněneacute baňce

a teprve po uacuteplneacute homogenizaci a vyrovnaacuteniacute teplot (teplota na kterou je baňka kalibrovaacutena je uvaacuteděna

na plaacutešti baňky ndash většinou 20C) opatrně se doplniacute rozpouštědlem po rysku

Obr 4 Odečiacutetaacuteniacute objemu u odměrneacute baňky

A B C

21

Přiacuteprava pufrů a měřeniacute pH

Pufry neboli tlumiveacute roztoky jsou roztoky slabyacutech kyselin a jejich soliacute (konjugovanyacutech zaacutesad) nebo

slabyacutech zaacutesad a jejich soliacute (konjugovanyacutech kyselin) ktereacute jsou schopneacute udržovat stabilniacute hodnotu pH

po přidaacuteniacute kyseliny nebo zaacutesady do systeacutemu

Vyacuteběr vhodneacuteho pufru se řiacutediacute předevšiacutem požadovanou hodnotou pH iontovou silou možnyacutemi

interakcemi s ostatniacutemi komponentami reakčniacute směsi apod Maacute-li miacutet pufr dostatečnou pufračniacute

kapacitu je třeba vybrat takovou slabou kyselinu nebo zaacutesadu jejiacutež pKa se neodlišuje od požadovaneacute

hodnoty pH o viacutece než 1 Pufračniacute kapacita zaacutevisiacute takeacute na celkoveacute koncentraci (molaritě) pufru

Očekaacutevaacutete-li napřiacuteklad že pH roztoku v průběhu reakce bude klesat (např při studiu lipasoveacute reakce

kdy jsou do roztoku uvolňovaacuteny ionty H+ disociaciacute vznikajiacuteciacutech mastnyacutech kyselin) pak zvolte pufr o vyššiacute

koncentraci a s pKa pod hodnotou pH v niacutež začiacutenaacutete pokus

Složeniacute vhodneacuteho pufru lze naleacutezt v laboratorniacutech přiacuteručkaacutech Podle tabulek se smiacutechajiacute přiacuteslušneacute

(obvykle dva) roztoky pro dosaženiacute nominaacutelniacute hodnoty pH Vždy je nutneacute skutečnou hodnotu pH

měřeniacutem ověřit a přiacutepadně ji upravit roztokem kyseliny nebo zaacutesady Jednoduššiacute je připravit pufr

prostou uacutepravou pH roztoku zvoleneacute soli kyseliny nebo baacuteze Pro jeho požadovanou hodnotu vyberete

vhodnou slabou kyselinu nebo zaacutesadu (ev je v naacutevodu pro praacuteci s danyacutem materiaacutelem určena) a

vypočtete navaacutežku tak abyste ziacuteskali potřebnyacute objem pufru o zvoleneacute koncentraci Navaacuteženeacute množstviacute

rozpustiacutete v menšiacutem objemu vody (asi 80 konečneacuteho objemu) Pak nastaviacutete požadovaneacute pH

roztokem silneacute (v některyacutech přiacutepadech i slabeacute) kyseliny či zaacutesady a nakonec doplniacutete vodou na

vypočtenyacute objem Pouze při užitiacute pufrů o viacutece složkaacutech (pokryacutevajiacuteciacutech širokeacute rozmeziacute pH) takto

postupovat nelze musiacute se namiacutechat podle tabulky zkontrolovat a eventuaacutelně upravit pH

Většina pufrů podleacutehaacute mikrobiaacutelniacute kontaminaci proto je pro některeacute uacutečely vhodneacute je konzervovat

(azid toluen thymol) většinou ale stačiacute jejich uchovaacutevaacuteniacute v chladničce bez konzervace Takto je

vhodneacute skladovat jen menšiacute množstviacute připraveneacuteho pufru ktereacute brzy spotřebujete (maximaacutelně do

tyacutedne) Připraviacutete-li si většiacute množstviacute pufru do zaacutesoby uchovaacutevejte ho zmrazenyacute v plastoveacute laacutehvi Před

použitiacutem je nutno rozmrazit celeacute množstviacute pufru a roztok zamiacutechat Po odebraacuteniacute potřebneacuteho objemu

je možneacute zbytek opět zmrazit V přiacutepadě potřeby můžete pufry sterilizovat v autoklaacutevu Při manipulaci

s takto ošetřenyacutemi roztoky musiacuteme dodržovat sterilniacute podmiacutenky a pufr zpětně nekontaminovat např

nesterilniacute špičkou automatickeacute pipety

Hodnotu pH roztoku ovlivňuje jeho ředěniacute zejmeacutena v extreacutemniacutech hodnotaacutech stupnice (pod 3 a nad

11) v rozmeziacute fyziologickyacutech hodnot již meacuteně Proto se raději vyhněte přiacutepravě koncentrovanějšiacutech

zaacutesobniacutech roztoků z nichž se pak ředěniacutem připravuje pracovniacute roztok pH pufru ovlivňuje takeacute teplota

změnou pKa slabeacute kyseliny nebo baacuteze Tabelovaneacute hodnoty pH jsou obvykle vztaženy na 18 20 nebo

25 degC V biochemii se často pracuje za chladu kdy se pH může lišit od hodnoty nastaveneacute při přiacutepravě

pufru za laboratorniacute teploty Např měřeniacute pH zaacutevislosti enzymoveacute reakce by mohlo byacutet viacutece či meacuteně

zkresleno pokud se podstatně lišiacute teplota experimentu od teploty při ktereacute byl pufr připraven

V přiacutepadě nutnosti lze upravit hodnotu pH za přiacuteslušneacute teploty

Běžneacute pufry užiacutevaneacute v biochemickyacutech laboratorniacutech postupech pokryacutevajiacute neutraacutelniacute až miacuterně alkalickou

oblast o pH 60 ndash 90 Některeacute operace se provaacutedějiacute v prostřediacutech viacutece kyselyacutech či bazickyacutech

Nejběžnějšiacute kyseliny a baacuteze užiacutevaneacute k přiacutepravě pufrů v biochemii jsou přehledně uvedeny v tabulce 1

Vedle požadovaneacute hodnoty pH se vyacuteběr složek řiacutediacute takeacute jejich možnyacutemi specifickyacutemi vlivy na reakčniacute

směs Někdy může dojiacutet k vysraacuteženiacute některyacutech komponent směsi pufrem (K+ - chloristanem soli železa

Ca2+ - fosfaacutetem komplexy boraacutetů se sacharidy apod) k interakci složek pufru s biacutelkovinami (Cl- iont

s albuminem) k reakci s analytickyacutemi činidly a k inhibici enzymů (v některyacutech přiacutepadech barbituraacutety)

22

Složky pufru v některyacutech přiacutepadech mohou byacutet využity jako substraacutety (citraacutet acetaacutet) aj

Pro biochemickeacute uacutečely se použiacutevajiacute vedle běžnyacutech anorganickyacutech a organickyacutech laacutetek i speciaacutelniacute kyseliny

a baacuteze vhodneacute pro jejich inertnost k dalšiacutem složkaacutem reakčniacutech směsiacute (viz vysvětlivky pod tabulkou 1)

Koncentrace H+ iontů v roztoku se stanovuje spektraacutelniacutemi či elektrochemickyacutemi metodami Prvniacute z nich

využiacutevajiacute toho že změna pH vyvolaacute v některyacutech organickyacutech sloučeninaacutech (acidobazickyacutech

indikaacutetorech) změnu struktury lišiacuteciacute se spektraacutelniacutemi vlastnostmi (absorpce či fluorescence) Ve druheacutem

přiacutepadě se využiacutevaacute změny elektrochemickeacuteho potenciaacutelu vlivem pH

Nejjednoduššiacute spektraacutelniacute metody měřeniacute pH jsou vizuaacutelniacute metody kdy se sleduje změna zbarveniacute

indikaacutetoru při změně pH K teacuteto změně dochaacuteziacute u jednotlivyacutech indikaacutetorů v určiteacute oblasti pH (nalezneme

v chemickyacutech laboratorniacutech tabulkaacutech) Pro stanoveniacute hodnoty pH musiacuteme vybrat indikaacutetor u ktereacuteho

dochaacuteziacute k barevneacute změně v přesně definovaneacutem intervalu pH Jsou vhodneacute pro indikaci dosaženiacute

požadovaneacute hodnoty pH pro indikaci bodu ekvivalence při acidobazickyacutech titraciacutech kontrolu udržovaacuteniacute

pH apod Použiacutevajiacute se ve formě vodneacuteho či ethanolickeacuteho roztoku (004 - 010 ) kteryacute se přikaacutepne ke

sledovaneacutemu vzorku Pro univerzaacutelniacute použitiacute sloužiacute směsi indikaacutetorů pokryacutevajiacuteciacute svyacutemi barevnyacutemi

přechody celou škaacutelu pH nebo jejiacute čaacutest kteraacute naacutes zajiacutemaacute Užiacutevajiacute se ve formě papiacuterků napuštěnyacutech

přiacuteslušnou směsiacute indikaacutetorů Souprava je doplněna barevnou stupniciacute se kterou porovnaacutevaacuteme

zbarveniacute papiacuterku po namočeniacute do vzorku a ustaacuteleniacute zbarveniacute

Barevnyacute přechod indikaacutetoru můžeme přesněji sledovat pomociacute spektrofotometrickyacutech přiacutestrojů

To umožňuje teacutež kvantifikovat barevnyacute přechod při změně pH (stanoveniacute pKa) Tento způsob však neniacute

běžně užiacutevaacuten je omezen na speciaacutelniacute přiacutepady (např měřeniacute pH uvnitř buněk a organel nebo v

nevodnyacutech rozpouštědlech) Při použitiacute fluorescenčniacutech indikaacutetorů jsme zcela odkaacutezaacuteni na měřeniacute

pomociacute přiacutestrojů ndash fluorimetrů Tento způsob nemaacute vizuaacutelniacute alternativu

Potenciometricky se pH určuje měřeniacutem potenciaacutelu vhodneacute elektrody Prakticky se užiacutevaacute pouze

skleněnaacute elektroda i když se můžete setkat i s elektrodami plastovyacutemi Tělo skleněneacute elektrody je

tvořeno skleněnou trubičkou responsivniacutem elementem je tenkaacute skleněnaacute membraacutena obvykle tvaru

baničky na spodniacutem konci Je naplněna standardniacutem vnitřniacutem roztokem (01 molmiddotl-1 HCl) v němž je

ponořena argentchloridovaacute elektroda (Ag draacutetek pokrytyacute vrstvičkou AgCl) Pro speciaacutelniacute uacutečely mohou

miacutet elektrody různyacute tvar např plocheacute k měřeniacute pH na povrchu gelu jehloveacute mikroelektrody pro

měřeniacute v mikrozkumavkaacutech aj

23

Tab 1 Přehled nejčastěji užiacutevanyacutech pufrů v biochemii

Kyselina Baacuteze Rozsah pH

KH2PO4 K2HPO4 60 ndash 80

HCl Trisa 68 ndash 86

HCl Imidazol 60 ndash 80

MESb NaOH 52 ndash 72

MOPSc NaOH 52 ndash 71

TESd NaOH 65 ndash 85

HEPESe NaOH 65 ndash 85

HCl 55-diethylbarbituran-Na 68 ndash 96

Kys boritaacute Tetraboritan-Na 70 ndash 93

Tricinf NaOH 72 ndash 91

HCl Glycin 11 ndash 37

Glycin NaOH 82 ndash 100

Kys citronovaacute NaOH KOH 22 ndash 62

NaHCO3 Na2CO3 90 ndash 110

Na2HPO4 NaOH 110 ndash 120

a Tris(hydroxymetyl)aminomethan b kyselina 2-(N-morfolino)etansulfonovaacute c kyselina 3-(N-morfolino)propansulfonovaacute d kyselina N-Tris(hydroxymetyl)metyl-2-aminoetansulfonovaacute e kyselina N-2-hydroxyetylpiperazin-Nrsquo-2-etansulfonovaacute f N-Tris(hydroxymetyl)metylglycin

24

Obecneacute zaacutesady praacutece při zachaacutezeniacute s elektrodou

1) S elektrodou manipulujte opatrně Skleněnaacute banička je velmi tenkaacute a křehkaacute Miacutechaacute-li se

měřenyacute roztok dbejte na to aby byla mimo dosah pohybujiacuteciacuteho se miacutechadla (ověřte předem)

To byacutevaacute aktuaacutelniacute při malyacutech objemech vzorku

2) Elektroda nesmiacute vyschnout Po použitiacute ji vždy oplaacutechnutou a lehce osušenou vraťte zpět do

uchovaacutevaciacuteho roztoku (3M KCl pH=70)

3) Před měřeniacutem je nutno přiacutestroj s elektrodou kalibrovat podle pokynů vyacuterobce Elektrodu

vyjměte z uchovaacutevaciacuteho roztoku oplaacutechněte destilovanou vodou odsajte přebytek vody

(filtračniacutem papiacuterem nebo buničitou vatou) a ponořte do standardniacuteho pufru o pH nejbližšiacutem

tomu kteryacute bude miacutet měřenyacute roztok (obvykle byacutevaacute k disposici sada standardniacutech pufrů o pH 4 7

a 9) Nejčastěji se v laboratoři použiacutevaacute kombinovanaacute elektroda zkontrolujte tedy zda je bočniacute

vyacutevod referenčniacute elektrody zcela ponořen pod hladinu Nastavte teplotniacute korekci na teplotu pufru

a kalibračniacutem knofliacutekem nastavte na stupnici nebo digitaacutelniacutem vyacutestupu hodnotu pH standardniacuteho

pufru Elektrodu pak vyjměte a po oplaacutechnutiacute ji ponořte do měřeneacuteho vzorku Jeho pH naacutem ukaacuteže

vyacutechylka či digitaacutelniacute vyacutestup pH-metru Kalibraci je nutno provaacutedět vždy po zapnutiacute přiacutestroje nebo

měniacuteme-li pH měřenyacutech vzorků o viacutece než 1 Teacutež při dlouhodobyacutech měřeniacutech ji občas zkontrolujte

4) Většina dnešniacutech přiacutestrojů vyžaduje kalibraci na dva pufry v tomto přiacutepadě můžete pracovat

v širšiacutem rozmeziacute pH aniž byste vždy znovu museli přiacutestroj kalibrovat Zvolte vhodneacute pufry

ohraničujiacuteciacute oblast ve ktereacute hodlaacutete pracovat Na jeden z nich nastavte vyacutechoziacute hodnotu Po

ponořeniacute elektrod do druheacuteho pufru nastavte jeho hodnotu a to tak že zaacuteroveň nastaviacutete

směrnici zaacutevislosti potenciaacutelu na pH Ta by měla byacutet - 59 mVmiddotpH-1 jejiacute podstatnyacute pokles indikuje

malou citlivost elektrody a je třeba zvaacutežit jejiacute vyacuteměnu event uacutepravu

Přiacuteprava roztoků

Zaacutekladniacutem pravidlem pro jakoukoli přiacutepravu roztoků vzorků pro analyacutezu nebo pro uacutečely preparace

nebo čištěniacute sloučenin je že se rozpouštěnaacute laacutetka přidaacutevaacute do vody a nikdy naopak Při přiacutepravě

odměrnyacutech roztoků se kvantitativně přenaacutešiacute navaacutežka nebo odměřeneacute množstviacute kapaliny do vody kteraacute

zaujiacutemaacute asi ⅓ndashfrac12 objemu baňky Kvantitativniacute přeneseniacute znamenaacute že navaacutežku krystalickeacute laacutetky

sklepnete do maleacute naacutelevky zasunuteacute do hrdla odměrneacute baňky splaacutechnete většiacutem množstviacutem

destilovaneacute vody ze střičky vodou ze střičky daacutele do naacutelevky vydatně oplaacutechnete navažovaciacute lodičku a

nakonec naacutelevku vyplaacutechnete vodou ze střičky po celeacutem vnitřniacutem povrchu Rozpouštěniacute můžete

urychlovat pouze miacutechaacuteniacutem krouživyacutem pohybem celeacute odměrneacute baňky nikdy ne tyčinkou nebo

miacutechadlem Teprve po uacuteplneacutem rozpuštěniacute navaacutežky a vyrovnaacuteniacute teploty baňky s okoliacutem můžete baňku

doplnit po rysku destilovanou vodou (posledniacute kapky přidaacutevejte pipetou) Pokud je laacutetka jejiacutež roztok

připravujete kapalnaacute funkci navažovaciacute lodičky může převziacutet malyacute odměrnyacute vaacutelec kteryacute se pak rovněž

do odměrneacute baňky vyplachuje Pokud kapalnou složku do vody v odměrneacute baňce pipetujete jste

probleacutemů s kvantitativniacutem přeneseniacutem vzorku ušetřeni Po doplněniacute odměrneacute baňky po rysku

nezapomeňte obsah důkladně promiacutechat Naplněnou baňku uzavřete čistou suchou v současneacute době

nejčastěji polyethylenovou zaacutetkou a několikraacutet obraťte dnem vzhůru a zpět Zaacutetku přitom staacutele v hrdle

baňky přidržujte palcem

25

UacuteKOL Č 1 Určete průměrnou hmotnost a chybu měřeniacute vaacuteženeacuteho předmětu

Na analytickyacutech vahaacutech určete hmotnost deseti stejnyacutech předmětů (mikrozkumavka a kyveta) určete

aritmetickou průměrnou hmotnost jednoho předmětu a chybu měřeniacute

POMŮCKY

Kyvety

Mikrozkumavky

Analytickeacute vaacutehy

POSTUP

1 Analytickeacute vaacutehy zapněte tlačiacutetkem ONOFF

2 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte vaacuteženyacute předmět na vaacutehy bočniacute dviacuteřka zavřete Zvažte 10x

mikrozkumavku a 10x kyvetu

3 Hodnotu si zapište (s přesnostiacute na všechna desetinnaacute miacutesta)

4 Postup opakujte pro všechny vaacuteženeacute předměty

VYHODNOCENIacute

Při měřeniacute se můžete dopustit nahodilyacutech a systematickyacutech chyb Zatiacutemco systematickeacute chyby mohou

byacutet zapřiacutečiněny napřiacuteklad nevhodnyacutem postupem při měřeniacute špatnou kalibraciacute apod a nelze je

odstranit opakovanyacutem měřeniacutem za staacutele stejnyacutech podmiacutenek chyby nahodileacute můžete vyacutepočtem

konečneacute hodnoty z dostatečně velkeacuteho počtu měřeniacute z většiacute čaacutesti eliminovat Opakovanyacutem měřeniacutem

se vliv nahodilyacutech chyb zmenšiacute

Do tabulky zapiacutešete všechny vaacutemi naměřeneacute hodnoty a měřenou veličinu (hmotnost) označiacutete A Při

počtu n měřeniacute naměřiacutete postupně hodnoty A1 až An

Průměr nalezenyacutech hodnot Acirc vypočiacutetaacutete dle naacutesledujiacuteciacuteho vzorce

=sum 119860119894

119899119894=1

119899

Čiacutem je n většiacute tiacutem viacutece se hodnota Acirc bliacutežiacute spraacutevneacute hodnotě A

Odchylku každeacuteho měřeniacute od teacuteto středniacute hodnoty označiacutete xi a spočiacutetaacutete ji dosazeniacutem hodnot

do vzorce

119909119894 = 119860119894 minus

Středniacute chybu vyacutesledku (aritmetickeacuteho průměru) vypočiacutetaacutete dosazeniacutem hodnot do naacutesledujiacuteciacuteho

vzorce

120575 = radicsum 119909119894

2119899119894=1

119899 minus 1

Vyacutesledek měřeniacute zapište ve tvaru 119912 = plusmn 120633 Nezapomeňte na jednotky

26

UacuteKOL Č 2 Praacutece s automatickou pipetou

Seznamte se se sadou automatickyacutech pipet a vyzkoušejte si princip na ktereacutem fungujiacute

POMŮCKY

Automatickeacute pipety s rozsahem 1-5 ml 200-1000 microl 20-200 microl

Špičky pro automatickeacute pipety

Kaacutedinky o objemu 25 ml

Kaacutedinka o objemu 250 ml

Předvaacutežky s dostatečnou citlivostiacute přiacutepadně analytickeacute vaacutehy

POSTUP

1 Připravte tři sucheacute 25 ml kaacutedinky

2 Předvaacutežky zapněte tlačiacutetkem ONOFF

3 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte praacutezdnou kaacutedinku č 1 na vaacutehu bočniacute dviacuteřka zavřete

4 Zapište si hmotnost kaacutedinky (všechny desetinnaacute miacutesta)

5 Kaacutedinku odstraňte z vah a pipetujte do niacute pipetou s rozsahem 1-5 ml desetkraacutet 1 ml destilovaneacute

vody

6 Kaacutedinku s vodou zvažte hmotnost kaacutedinky s vodou si zapište (všechna desetinnaacute miacutesta)

7 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 2 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 200 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 400 microl

destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 100-1000 microl

8 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 3 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 100 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 20 microl

destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 20-200 microl

VYHODNOCENIacute

Uvědomte si jakou hustotu maacute destilovanaacute voda a vypočiacutetejte jakeacute hmotnosti by měly miacutet kaacutedinky

s vodou Pokud jste nedosaacutehli požadovaneacute hmotnosti zopakujte pipetovaacuteniacute znovu po konzultaci

s vedouciacutem cvičeniacute

Ziacuteskaneacute hodnoty zapište do tabulky stanovte hmotnost vaacutemi pipetovanyacutech objemů vypočiacutetejte

teoretickou hmotnost všech vaacutemi pipetovanyacutech objemů stanovte procentuaacutelniacute odchylku měřeniacute

27

UacuteKOL Č 3 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku manganistanu draselneacuteho

POMŮCKY

Skleněneacute pipety děleneacute s baloacutenkem

Skleněneacute zkumavky

Stojan na zkumavky

Kaacutedinky 150 ml ndash 2 ks

CHEMIKAacuteLIE

80 roztok manganistanu draselneacuteho

POSTUP

1 Vypočiacutetejte objem 80 roztoku manganistanu draselneacuteho a destilovaneacute vody ktereacute musiacutete

smiacutechat abyste dostali 10 ml 60 40 30 20 a 10 roztoku manganistanu draselneacuteho

Hodnoty zapište do tabulky 2 Vyacutesledky konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute

Tab 2 Ředěniacute manganistanu draselneacuteho

Finaacutelniacute koncentrace KMnO4 60 40 30 20 10

80 KMnO4 [ml]

Destilovanaacute voda [ml]

2 Do pěti skleněnyacutech zkumavek pipetujte vaacutemi vypočiacutetanaacute množstviacute 80 roztoku manganistanu

draselneacuteho a vody K pipetovaacuteniacute použijte skleněnou pipetu s baloacutenkem

28

UacuteKOL Č 4 Přiacuteprava 200 ml 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru o pH 80

POMŮCKY

Elektromagnetickaacute miacutechačka

Magnetickeacute miacutechadlo

Kaacutedinky (250 ml)

Předvaacutežky

Vaacuteženka

Špachtlelžička

Odměrnaacute baňka (200 ml)

Pasteurova pipeta

Naacutelevka

pH metr

CHEMIKAacuteLIE

Tris baacuteze (Tris(hydroxymetyl)aminomethan Mr = 12114)

Koncentrovanaacute kyselina octovaacute

POSTUP

1 Vypočiacutetejte hmotnost Tris baacuteze potřebneacute na přiacutepravu 200 ml pufru o koncentraci 01 molmiddotl-1

2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech

3 Do 250 ml kaacutedinky nalijte přibližně 150 ml destilovaneacute vody naacutesledně do kaacutedinky nasypte

navaacuteženou Tris baacutezi z navažovaciacute lodičky zbytky Tris baacuteze ulpěleacute na vaacutežence splaacutechněte střičkou

s destilovanou vodou do vody v kaacutedince vodu v kaacutedince doplňte přibližně na 180 ml

4 Do kaacutedinky vložte elektromagnetickeacute miacutechadlo a na elektromagnetickeacute miacutechačce miacutechejte roztok

až do jeho uacuteplneacute homogenizace (elektromagnetickou miacutechačku zapnete na praveacute straně přiacutestroje

spiacutenačem OnOff pozor z druheacute strany miacutechačky se většinou zapiacutenaacute zahřiacutevaacuteniacute roztoku)

5 Zapněte pH metr vyjměte elektrodu z obalu s uchovaacutevaciacutem roztokem elektrodu oplaacutechněte

destilovanou vodou zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a ponořte do roztoku Tris baacuteze

tak aby elektroda byla plně ponořena ale zaacuteroveň nebyla ve styku s magnetickyacutem miacutechadlem

ktereacute by ji mohlo poškodit

6 Čekejte než se vaacutem ustaacuteliacute hodnota pH

7 Upravte hodnotu pH na hodnotu 80 pomociacute koncentrovaneacute kyseliny octoveacute Přiacutedavky kyseliny

provaacutedějte pomociacute Pasteurovy pipety za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute roztoku Pokud změna pH po přidaacuteniacute

jedneacute kapky je přiacuteliš velkaacute nařeďte si kyselinu octovou ndash uacuteprava pH se tak zjemniacute

8 Až se hodnota pH stabilizuje (asi jednu minutu je konstantniacute) vyjměte elektrodu řaacutedně ji

oplaacutechněte zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a vraťte ji do roztoku KCl

9 Pufr z kaacutedinky přelijte kvantitativně pomociacute naacutelevky do 200 ml odměrneacute baňky a opatrně doplňte

objem po rysku střičkou s destilovanou vodou

10 Hotovyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve

29

UacuteKOL Č 5 Přiacuteprava 100 ml 02 molmiddotl-1 K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH 70

Některeacute pufry lze připravit smiacutechaacuteniacutem dvou roztoků ndash bazickeacute a kyseleacute složky pufru Takto lze připravit

i K-fosfaacutetovyacute pufr o přesně daneacute koncentraci a pH Poměr bazickeacute a kyseleacute složky pro přiacutepravu

K-fosfaacutetoveacuteho pufru udaacutevaacute Tabulka 3

Tab 3 Přiacuteprava 100 ml 02M K-fosfaacutetoveacuteho pufru

pH

při 25 degC

V (02M K2HPO4)

[ml]

V (02M KH2HPO4)

[ml]

60 123 877

65 315 685

70 610 390

75 840 160

80 947 53

POMŮCKY

Elektromagnetickaacute miacutechačka

Magnetickeacute miacutechadlo

Kaacutedinky (150 ml)

Předvaacutežky

Vaacuteženky

Špachtlelžičky

Odměrneacute baňky (100 ml)

Pasteurova pipeta

Odměrneacute vaacutelce (50 ml 100 ml)

pH metr

CHEMIKAacuteLIE

Dihydrogenfosforečnan draselnyacute (KH2PO4 Mr = 13609 kyselyacute fosforečnan)

Hydrogenfosforečnan draselnyacute (K2HPO4 Mr = 17418 bazickyacute fosforečnan)

Kyselina fosforečnaacute (H3PO4)

Hydroxid draselnyacute (KOH)

POSTUP

1 Vypočiacutetejte hmotnost kyseleacuteho fosforečnanu potřebnou na přiacutepravu 100 ml 02 M roztoku

2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech kvantitativně přeneste do 250 ml

kaacutedinky Fosforečnan rozpusťte v přibližně 150 ml destilovaneacute vody

3 Po uacuteplneacute homogenizaci přelijte roztok do odměrneacute baňky a doplňte objem po rysku střičkou

s destilovanou vodou

4 Analogicky postupujte při přiacutepravě 100 ml 02 M roztoku bazickeacuteho fosforečnanu

5 V 250 ml kaacutedince smiacutechejte vypočteneacute objemy obou fosforečnanů tak abyste ziacuteskali 200 ml 02M

K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH=70

6 Hodnotu pH pufru zkontrolujte pomociacute pH-metru (postup měřeniacute viz předchoziacute uacutekol)

7 Přiacutepadnou odchylku od pH=70 upravte kyselinou fosforečnou nebo hydroxidem draselnyacutem

8 Připravenyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve

30

2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute

Spektrofotometrie v biochemii

Viditelneacute zaacuteřeniacute tvořiacute malyacute uacutesek z oblasti elektromagnetickeacuteho vlněniacute v rozmeziacute deacutelek 400-700 nm

Přilehlaacute oblast rozmeziacute vlnovyacutech deacutelek 200-400 nm se nazyacutevaacute bliacutezkaacute ultrafialovaacute oblast 700-2000 nm

se pak nazyacutevaacute bliacutezkaacute infračervenaacute oblast Celaacute oblast vlnovyacutech deacutelek se takeacute nazyacutevaacute oblastiacute

elektronovyacutech spekter

Obr 1 Spektrum elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute Rozděleniacute spektra elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute

velikost pozorovatelneacuteho objektu v daneacute oblasti

Prakticky v každeacute biologicky zaměřeneacute laboratoři se dnes setkaacutete s přiacutestroji pro měřeniacute spektraacutelniacutech

veličin ve viditelneacute a ultrafialoveacute oblasti tzv spektrofotometry pro registraci spekter v oblasti od 200

(někdy 185 nm) do 700 nebo 1000 nm Neniacute divu vždyť teacuteměř všechny biologicky zajiacutemaveacute laacutetky (kromě

sacharidů) majiacute v teacuteto oblasti kterou označujeme zkratkou UV-VIS (ultraviolet-visible) charakteristickeacute

absorpčniacute paacutesy a jejich koncentraci lze proto většinou poměrně snadno stanovit na zaacutekladě jejich

spektraacutelniacutech vlastnostiacute

Určovaacuteniacute koncentrace roztoků neniacute jedinou možnostiacute využitiacute absorpčniacute spektrofotometrie Již po

několik desetiletiacute je znaacutemo že absorpčniacute vlastnosti zaacutevisiacute na interakci přiacuteslušneacuteho chromoforu s okoliacutem

Z toho vyplyacutevaacute že vlnovaacute deacutelka absorpčniacuteho maxima i intenzita absorpce mohou byacutet ovlivněny řadou

procesů ktereacute biochemika enormně zajiacutemajiacute zde pro ilustraci několik přiacutekladů

Při denaturaci biopolymeru (biacutelkoviny nebo nukleoveacute kyseliny) se měniacute jeho absorpčniacute

spektrum protože chromofory se dostaacutevajiacute do jineacuteho mikroprostřediacute (u biacutelkovin zevnitř globule

do vodneacuteho prostřediacute v DNA z jaacutedra helixu kde těsně interagujiacute se sousedy vodiacutekovyacutemi a

patrovyacutemi interakcemi)

Protože fenolaacutetovyacute ion maacute jineacute vlastnosti než nedisociovanyacute fenol je možneacute ze změny spekter

biacutelkoviny při zvyšovaacuteniacute pH roztoku určit titračniacute křivku tyrosinovyacutech zbytků a z niacute pak usoudit

na jejich lokalizaci v molekule proteinu

Při nekovalentniacute vazbě různyacutech ligandů na biopolymer se často měniacute jejich spektrum to

dovoluje touto metodou určit počet navaacutezanyacutech ligandů a asociačniacute konstantu

31

Odvozeniacute Lambert-Beerova zaacutekona

Interakciacute zaacuteřeniacute s hmotou tj s atomy a molekulami dochaacuteziacute k jeho absorpci tj k přijetiacute kvanta energie

a zvyacutešeniacute energie atomu (molekuly) z původniacuteho zaacutekladniacuteho stavu do stavu excitovaneacuteho Při absorpci

zaacuteřeniacute v oblasti 200-2000 nm dochaacuteziacute převaacutežně k excitaci elektronoveacuteho systeacutemu resp valenčniacutech

elektronů zuacutečastněnyacutech atomů a molekul Vlastniacute interakce zaacuteřeniacute s hmotou se sleduje na absorpčniacutem

spektru tj na zaacuteznamu zaacutevislosti množstviacute absorbovaneacuteho zaacuteřeniacute na jeho vlnoveacute deacutelce

Na spektrofotometrickou kyvetu s optickou drahou I kteraacute obsahuje absorbujiacuteciacute laacutetku dopadaacute světlo

o intenzitě Io Pokles intenzity světla dI v důsledku jeho absorpce vrstvou roztoku o tloušťce dl pak

bude

minus119889119868 = 119896 ∙ 119897 ∙ 119889119897

kde k je konstanta uacuteměrnosti Po separaci proměnnyacutech a integraci (interval 0-I) ziacuteskaacuteme vztah zvanyacute

Lambertův zaacutekon kde I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho z kyvety

log1198680

119868= 119896 ∙ 119897

Analogicky můžeme postupovat při studiu zaacutevislosti poklesu intenzity světla na koncentraci absorbujiacuteciacute

laacutetky při konstantniacute deacutelce kyvety Zde vychaacuteziacuteme z předpokladu že dI bude přes jinou konstantu j

uacuteměrneacute vzrůstu koncentrace dc tedy

minus119889119868 = 119895 ∙ 119897 ∙ 119889119888

Opět integrujeme tentokraacutet v intervalu 0 až c a ziacuteskaacuteme Beerův zaacutekon

log1198680

119868= 119895 ∙ 119888

Veličina Io je intenzita světla ktereacute do kyvety vstupuje a I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho Nabiacuteziacute se

vyjaacutedřit poměr těchto hodnot jako frakci světla pohlceneacuteho v kyvetě tato veličina se pak nazyacutevaacute

transmitance T

119879 =119868

1198680

a často se vyjadřuje v procentech Z fyzikaacutelniacuteho pohledu neniacute přirozenějšiacuteho popisu absorpčniacutech efektů

než pomociacute teacuteto veličiny Ta však byla v posledniacutech letech teacuteměř opuštěna neboť pro praktickeacute

laboratorniacute použiacutevaacuteniacute trpiacute zaacutesadniacutem nedostatkem neniacute přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky

Přiacutemou uacuteměru zajišťuje veličina na leveacute straně obou vyacuteše uvedenyacutech vztahů kteraacute se nazyacutevaacute

absorbance A

119860 = log1198680

119868= log

1

119879

Dřiacuteve se miacutesto bdquoabsorbancerdquo užiacutevalo termiacutenu bdquoextinkcerdquo (označeniacute E) v anglosaskeacute zejmeacutena americkeacute

literatuře toto označeniacute tvrdošiacutejně přežiacutevaacute Evropskyacute čtenaacuteř by si měl byacutet jist že pojmy absorbance a

extinkce (a podobně i absorpčniacute a extinkčniacute koeficient) jsou naprosto ekvivalentniacute

Poněkud jinak je třeba nahliacutežet na pojem optickaacute hustota zkracovanyacute OD nebo OD (optical density)

Prochaacuteziacute-li paprsek kyvetou může byacutet jeho intenzita snižovaacutena i jinyacutemi jevy než absorpciacute (pohlceniacutem

fotonu spojenyacutem s excitaciacute molekuly do vyššiacuteho energetickeacuteho stavu) Pro zeslabeniacute intenzity v

důsledku absorpce je vhodnyacute termiacuten absorbance zde takeacute platiacute (většinou jak je uvaacuteděno daacutele) Beerův

zaacutekon Pokud je však intenzita paprsku zeslabovaacutena napřiacuteklad rozptylem zaacuteřeniacute na velikyacutech čaacutesticiacutech

32

(agregaacutetech molekul při turbidimetrickyacutech měřeniacutech buňkaacutech při proměřovaacuteniacute růstovyacutech křivek

v mikrobiologii apod) je vhodneacute toto zeslabeniacute kvantifikovat jako optickou hustotu Ta je definovaacutena

stejně jako absorbance ale nemaacute přiacutemou souvislost s jevem absorpce

119874119863 = log1198680

119868

Jinyacutemi slovy optickaacute hustota je pojmem nadřazenyacutem kdy jenom v některyacutech přiacutepadech je totožnaacute

s absorbanciacute

Spojiacuteme-li oba vyacuteše uvedeneacute zaacutekony ziacuteskaacuteme jeden z nejznaacutemějšiacutech fyzikaacutelně-chemickyacutech vztahů

zvanyacute Lambertův-Beerův zaacutekon

119912 = 120634 ∙ 119940 ∙ 119949

kde (epsilon) je konstanta uacuteměrnosti odvoditelnaacute z vyacuteše definovanyacutech konstant k aj Jinyacutemi slovy je

to absorbance roztoku o jednotkoveacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky v kyvetě o jednotkoveacute deacutelce

Vzhledem k tomu že jak vyplyacutevaacute z definičniacute rovnice je absorbance bezrozměrnaacute veličina musiacute miacutet

rozměr (deacutelka-1 koncentrace-1) Za jednotkovou deacutelku zde prakticky vždy považujeme 1 cm podle toho

v jakyacutech jednotkaacutech dosazujeme koncentrace nabyacutevaacute pak různyacutech rozměrů

Pokud je koncentrace vyjaacutedřena v jednotkaacutech molmiddotl-1 maacute rozměr cm-1middotlmiddotmol-1 v tom přiacutepadě se jednaacute

o molaacuterniacute absorpčniacute (postaru ještě někdy teacutež extinkčniacute) koeficient Jeho rozměr lze daacutele upravit

vykraacuteceniacutem deacutelkovyacutech jednotek čiacutemž se ziacuteskaacute tvar cm2middotmmol-1 je dobreacute si uvědomit že tento rozměr

je zcela totožnyacute s vyacuteše uvedenyacutem zaacutekladniacutem tvarem a mmol nemaacute nic do činěniacute s milimolaacuterniacute

koncentraciacute Jinyacutem zcela ekvivalentniacutem rozměrem je M-1middotcm-1 kde M označuje molaritu tento

dokonale pochopitelnyacute tvar je užiacutevaacuten zejmeacutena v anglosaskeacute literatuře

Až doposud byla uvažovaacutena přiacutetomnost jedineacute absorbujiacuteciacute laacutetky ve zkoumaneacutem roztoku tento stav je

však u reaacutelnyacutech vzorků spiacuteše vyacutejimečnyacute Většinou je přiacutetomno několik laacutetek ktereacute absorbujiacute při daneacute

vlnoveacute deacutelce Měřenaacute absorbance je pak součtem všech diacutelčiacutech absorbanciacute

Určovaacuteniacute koncentrace roztoků pomociacute absorpčniacute spektrofotometrie

Jak je patrno z definice absorbance při jejiacutem měřeniacute je třeba znaacutet intenzity (nebo leacutepe světelneacute toky)

dvou paprsků tzv referenčniacuteho (srovnaacutevaciacuteho ndash I0) jenž nebyl oslaben absorpciacute a měrneacuteho (I) kteryacute

prošel kyvetou se vzorkem Podle způsobu měřeniacute se spektrofotometry děliacute na jednopaprskoveacute a

dvoupaprskoveacute přiacutepadně spektrofotometry na principu diod-array-detectors

Jednopaprskoveacute přiacutestroje majiacute jedinou optickou draacutehu (viz Obr 2A) Paprsku se nejdřiacuteve postaviacute do

cesty referenčniacute vzorek (v laboratorniacute mluvě zvanyacute blank) a množstviacute světla jež jiacutem prošlo je

zaregistrovaacuteno jako Io poteacute je do optickeacute draacutehy umiacutestěn měřenyacute vzorek zaregistruje se I a z obou uacutedajů

je vypočtena absorbance Na staršiacutech a jednoduššiacutech přiacutestrojiacutech tohoto typu se nastavujiacute dva

parametry při zacloněneacutem paprsku se kompenzuje tzv temnyacute tok kteryacute detekčniacute zařiacutezeniacute poskytuje i

v situaci kdy na něj žaacutedneacute světlo nedopadaacute (označeniacute bdquo0ldquo souvisiacute s nulovou transmitanciacute při

zacloněneacutem paprsku) poteacute se do paprsku umiacutestiacute referenčniacute vzorek jehož absorbance je z definice

nulovaacute (100 transmitance) Toto nastaveniacute je nutno provaacutedět pro každou vlnovou deacutelku a proto se

přiacutestroje tohoto typu nepoužiacutevajiacute pro měřeniacute spekter U moderniacutech přiacutestrojů se zaacutevislost Io na vlnoveacute

33

deacutelce pro referenčniacute vzorek uložiacute do paměti a po změřeniacute teacuteto zaacutevislosti pro vzorek (I) se vypočtou

hodnoty absorbanciacute pro všechny vlnoveacute deacutelky

Dvoupaprskoveacute přiacutestroje majiacute odděleny draacutehy pro referenčniacute paprsek a pro měřenyacute vzorek (viz Obr

2B) V každeacutem okamžiku proto mohou registrovat I i Io a vypočiacutetat absorbanci Tyto přiacutestroje obvykle

poněkud dražšiacute dovolujiacute velmi snadno měřit různeacute typy diferenčniacutech spekter a miacutevajiacute i lepšiacute optickeacute

parametry (monochromatičnost světla)

Spektrofotometry na principu diod-array-detectors (DAD) Tato koncepce se objevila v polovině 80

let minuleacuteho stoletiacute Ostatniacute spektrofotometry majiacute monochromaacutetor umiacutestěn před kyvetovyacutem

prostorem takže vzorkem prochaacuteziacute pouze vybraneacute (bdquomonochromatickeacuteldquo) světlo ktereacute je pak přiacutemo

zpracovaacuteno detektorem V DAD přiacutestrojiacutech prochaacuteziacute všechno světlo (polychromatickeacute) vzorkem

a teprve poteacute je rozloženo mřiacutežkou řada světlocitlivyacutech diod pak analyzuje množstviacute světla jednotlivyacutech

vlnovyacutech deacutelek ktereacute prošlo vzorkem respektive referenčniacutem roztokem Toto experimentaacutelniacute

uspořaacutedaacuteniacute maacute sice poněkud nižšiacute kvalitu optickyacutech parametrů (rozlišovaciacute schopnost z hlediska

spektraacutelniacute čistoty) jeho přednostiacute je však rychlost měřeniacute neboť intenzita světla všech vlnovyacutech deacutelek

se sniacutemaacute v jedineacutem okamžiku Proto je toto uspořaacutedaacuteniacute vhodneacute zejmeacutena pro kinetickaacute měřeniacute nebo

jako detektory chromatografickyacutech zařiacutezeniacute (HPLC)

Obr 2 Scheacutemata spektrofotometrů A ndash jednopaprskovyacute spektrofotometr B ndash dvoupaprskovyacute

spektrofotometr

Při stanovovaacuteniacute koncentrace skupiny laacutetek byacutevaacute probleacutemem zvolit vhodnyacute bdquoobecnyacuteldquo standard

Typickyacutem přiacutekladem je zde stanovovaacuteniacute koncentrace proteinů Aromatickeacute postranniacute řetězce biacutelkovin

absorbujiacute v UV oblasti v okoliacute 280 nm Často se voliacute jako standard hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA z angl

bovine serum albumin) jehož absorbance jednoprocentniacuteho roztoku činiacute 68 zastoupeniacute

aromatickyacutech aminokyselin v albuminu je však ve srovnaacuteniacute s většinou biacutelkovin relativně niacutezkeacute a hodnota

jeho specifickeacuteho absorpčniacuteho koeficientu je v bdquorodiněldquo rozpustnyacutech biacutelkovin nepoužitelnaacute Na Obr 3

je srovnaacuteniacute spekter albuminu a imunoglobulinu při stejneacute koncentraci

V biologickeacutem materiaacutelu často komplikuje spektrofotometrickeacute měřeniacute zaacutekal kteryacute nekontrolovaně

zvyšuje turbiditu roztoku jenž se pak přičiacutetaacute ke skutečneacute absorbanci Praacutevě zde by bylo vhodnějšiacute

34

mluvit o optickeacute hustotě jejiacutež vztah ke koncentraci byacutevaacute mnohem komplikovanějšiacute než přiacutemaacute uacuteměrnost

Beerova zaacutekona Dobryacutem vodiacutetkem pro posouzeniacute zda turbidita vyacuteznamně ovlivňuje změřenou

absorbanci při daneacute vlnoveacute deacutelce je tvar absorpčniacuteho spektra křivka by měla poměrně rychle klesat

k nule zatiacutemco v zakalenyacutech vzorciacutech klesaacute mnohem pomaleji Pokud je tiacutemto způsobem zjištěn zaacutekal

(pro biacutelkoviny neniacute u 330 nm OD nulovaacute) je nutno pokusit se vliv zaacutekalu na měřenou absorbanci

nějakyacutem způsobem sniacutežit Např pro biacutelkoviny se odčiacutetaacute registrovanaacute bdquoabsorbanceldquo u 330 nm od

měřeneacute absorbance v maximu u 280 nm

Jak bylo ukaacutezaacuteno absorbance při určiteacute vlnoveacute deacutelce je součtem absorbanciacute všech přiacutetomnyacutech

absorbujiacuteciacutech laacutetek Při studiu roztoků biologicky aktivniacutech laacutetek se maacutelokdy objevuje situace že by

v inkriminovaneacute oblasti spektra (zejmeacutena v UV) absorbovala jedinaacute složka roztoku V tom přiacutepadě je

nutneacute velmi opatrně posoudit zda dalšiacute absorbujiacuteciacute laacutetky neovlivňujiacute stanoveniacute Proto byacutevaacute velmi

vhodneacute nespokojovat se s měřeniacutem absorbance při jedineacute vlnoveacute deacutelce ale proměřit vždy relevantniacute

zaacutevislost absorbance na vlnoveacute deacutelce (absorpčniacute spektrum) a podle jeho tvaru usoudit zda nějakaacute ciziacute

laacutetka stanoveniacute nerušiacute Typickyacutem probleacutemem tohoto typu je překryv spektra biacutelkoviny přiacuteměsiacute

nukleovyacutech kyselin ktereacute majiacute diacuteky vysokeacutemu obsahu aromaacutetů velmi vysokyacute specifickyacute absorpčniacute

koeficient (Obr 3)

Obr 3 Absorpčniacute spektra

1 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (1 mgmiddotml-1) 2 ndash lidskyacute imunoglobulin G (1 mgmiddotml-1) 3 ndash DNA (01 mgmiddotml-1)

optickaacute deacutelka kyvety 1 cm

Kalibračniacute funkce

Kalibraciacute se rozumiacute vztah mezi dvěma veličinami x a y kde veličinou y byacutevaacute měřenyacute signaacutel (absorbance

A potenciaacutel E napětiacute člaacutenku U proud I elektrickyacute odpor Rhellip) a veličina x představuje stav nebo

vlastnost měřeneacuteho systeacutemu (koncentrace c obsah m objem V teplota thellip)

Vztah těchto dvou veličin y=f(x) je definovaacuten matematickyacutem modelem tzv kalibračniacute funkciacute Jak vidno

veličina x je v tomto vztahu nezaacutevislou proměnnou veličina y proměnnou zaacutevislou (tzn že jejiacute hodnoty

jsou zaacutevisleacute na hodnotaacutech veličiny x)

35

Každaacute zaacutevislost dvou nebo viacutece proměnnyacutech může v obecneacutem pohledu vykazovat dvojiacute formu

1) funkčniacute zaacutevislost

- určiteacute hodnotě nezaacutevisle proměnneacute x odpoviacutedaacute vždy jedinaacute určitaacute hodnota zaacutevisle

proměnneacute y jinak řečeno ndash po dosazeniacute x do kalibračniacute funkce ziacuteskaacuteme pouze jednu

hodnotu y

2) statistickaacute zaacutevislost

- pro určitou hodnotu nezaacutevisle proměnneacute x existuje vždy určiteacute pravděpodobnostniacute

rozděleniacute zaacutevisle proměnneacute y (naacutehodneacute veličiny) Toto rozděleniacute je charakterizovaacuteno

předevšiacutem aritmetickyacutem průměrem hodnot y a rozptylem Se změnou hodnoty x se

hodnoty y zaacutekonitě měniacute a měniacute se i aritmetickyacute průměr Funkčniacute zaacutevislost proměnnyacutech

veličin řešiacute regresniacute analyacuteza Posouzeniacute těsnosti rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute y kolem

regresně vypočiacutetaneacute funkce 119910 = 119891(119909) umožňuje korelace

- Zjednodušeně řečeno ndash při dosazeniacute jedneacute hodnoty x do kalibračniacute funkce můžeme

očekaacutevat pouze určiteacute hodnoty y

Vyacutepočet kalibračniacute funkce se provaacutediacute pomociacute regresniacute analyacutezy což je statistickaacute metoda porovnaacuteniacute

metod Pro jednoduchost se v kalibraci se daacutevaacute přednost lineaacuterniacutem zaacutevislostem

Kalibračniacute funkce a stanoveniacute koncentrace pomociacute spektroskopie

Jak již bylo zmiacuteněno kalibračniacute funkce je vyneseniacute zaacutevislosti absorbance (zaacutevislaacute proměnnaacute osa y) na

koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky (nezaacutevislaacute proměnnaacute osa x) Je možneacute volit kteroukoli vlnovou deacutelku až

na vyacutejimky však volba padaacute na vlnovou deacutelku absorpčniacuteho maxima stanovovaneacute laacutetky a to ze dvou

důvodů

1) je zde nejvyššiacute citlivost stanoveniacute

2) přesnost stanoveniacute zde nejmeacuteně zaacutevisiacute na přesnosti nastaveniacute vlnoveacute deacutelky

Kalibračniacute funkci ziacuteskaacuteme z proměřeniacute absorbanciacute kalibračniacutech roztoků (standardů) o znaacutemyacutech

koncentraciacutech a jejich vyneseniacute proti daneacute koncentraci standardu

V tomto přiacutepadě je kalibračniacute funkce popsaacutena obecnou rovniciacute lineaacuterniacute funkce

119910 = 119886 ∙ 119909 + 119887

přičemž yhelliphodnota měřeneacuteho signaacutelu (zde absorbance)

ahellipsklon přiacutemky (směrnice)

xhellipkoncentrace (uvedenaacute na ose x)

bhellipprůsečiacutek funkce s osou y

U lineaacuterniacutech kalibračniacutech funkciacute je koeficient b vyacuteznamnou veličinou ndash jejiacute nenulovaacute hodnota svědčiacute o

konstantniacute soustavneacute chybě pokud je chyba kladnaacute lze ji eliminovat odečteniacutem slepeacuteho pokusu

(blanku) takže analytickyacute signaacutel by měl byacutet nulovyacute při x = 0

Diacuteky znalosti kalibračniacute rovnice lze z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute zpětně dopočiacutetat koncentrace

vzorků

36

Obr 4 Přiacuteklad kalibračniacute zaacutevislosti zjištěneacute po proměřeniacute roztoků kalibračniacutech standardů BSA o

znaacutemyacutech koncentraciacutech

Korelačniacute koeficient R

Korelačniacute koeficient R určuje těsnost rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute veličiny kolem lineaacuterniacute regresniacute

přiacutemky Čiacutem je hodnota korelačniacuteho koeficientu bližšiacute plusmn1 tiacutem je zaacutevislost mezi proměnnyacutemi těsnějšiacute a

tiacutem viacutece se bliacutežiacute přiacutemce

Korelačniacute koeficient tedy nabyacutevaacute hodnot langminus1 1rang Kladnyacutech hodnot nabyacutevaacute pro přiacutemou zaacutevislost

zaacutepornyacutech pro nepřiacutemou zaacutevislost nuloveacute hodnoty značiacute lineaacuterniacute nezaacutevislost Pozor nulovaacute hodnota

korelačniacuteho koeficientu neznamenaacute že jsou na sobě proměnneacute nezaacutevisleacute absolutně pouze tuto

zaacutevislost nelze vyjaacutedřit lineaacuterniacutem vztahem Určeniacute hodnoty koeficientu maacute praktickyacute smysl až při většiacutem

počtu dvojic xi yi

Koeficient determinace R2

Koeficient determinace R2 udaacutevaacute miacuteru kvality zvoleneacuteho regresniacuteho modelu Jeho hodnota se pohybuje

v rozmeziacute lang0 1rang přičemž čiacutem viacutece se jeho hodnota bliacutežiacute k 1 tiacutem kvalitnějšiacute regresniacute model je zvolen

Možneacute probleacutemy

Při pokusech o stanoveniacute koncentrace pomociacute měřeniacute absorbance se mohou vyskytnout různaacute uacuteskaliacute

V dalšiacutem textu budou probraacuteny nejběžnějšiacute přiacutečiny jež vedou k chybaacutem při těchto stanoveniacutech

Zaacutevislost absorbance na koncentraci by měla byacutet přiacutemkovaacute a prochaacutezet počaacutetkem pak je směrnice teacuteto

přiacutemky rovna absorpčniacutemu koeficientu Často se však objevujiacute odchylky od teacuteto nejjednoduššiacute

zaacutevislosti

37

1) Přiacutemka neprochaacuteziacute počaacutetkem

Takovaacute situace je vždy artefaktem při nuloveacute koncentraci laacutetky musiacute byacutet absorbance nulovaacute

Dosti obvyklou chybou je to že při počiacutetačoveacutem vyhodnoceniacute je zvolen nevhodnyacute přiacutemkovyacute

model povolujiacuteciacute nenulovyacute uacutesek na ose y Pokud přiacutemku bdquonelze přinutitldquo aby prochaacutezela

počaacutetkem byacutevaacute chyba v nevhodneacute volbě referenčniacuteho roztoku znečistěneacute referenčniacute kyvetě

apod

2) Zaacutevislost neniacute přiacutemkovaacute

K tomuto jevu dochaacuteziacute v přiacutepadě kdy se laacutetka vyskytuje v několika spektraacutelně odlišitelnyacutech

stavech přičemž koncentrace jednotlivyacutech složek roztoku zaacutevisiacute na celkoveacute koncentraci Jako

typickyacute přiacuteklad se uvaacutedějiacute oligomerniacute rovnovaacutehy kdy oligomer maacute jineacute absorpčniacute spektrum než

monomerniacute jednotky V těchto přiacutepadech kdy neplatiacute Beerův zaacutekon nelze snadno určit

koncentraci z měřeniacute při jedineacute vlnoveacute deacutelce

3) Pokud laacutetka fluoreskuje je čaacutest absorbovaneacuteho světla opět vyzaacuteřena toto světlo při vyššiacutech

hodnotaacutech absorbance zdaacutenlivě snižuje jejiacute hodnotu Zaacutevislost absorbance na koncentraci je pak

zakřivenaacute a limitně se bliacutežiacute k nějakeacute hodnotě

Důležitaacute pravidla při stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku pomociacute kalibračniacute funkce

Rozsah kalibrace koncentrace analytu

Koncentrace analytu by měla spadat do rozsahu kalibrace (pracovniacuteho rozsahu měřeniacute) což je interval

koncentraciacute v němž lze dosaacutehnout požadovaneacute hodnoty přesnosti a pravdivosti měřeniacute Jinak řečeno

koncentrace stanovovaneacute laacutetky by měla spadat do rozsahu koncentraciacute standardů použityacutech pro

sestaveniacute kalibračniacute funkce Pokud je koncentrace mimo rozsah koncentraciacute standardů jsou dvě

možnosti naacutepravy

1) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku vyššiacute než koncentrace standardů je třeba vzorek

vhodně zředit

2) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku nižšiacute než rozsah koncentraciacute standardů je třeba vzorek

vhodnyacutem způsobem zahustit nebo upravit koncentrace kalibračniacutech roztoků a proměřit celou

kalibračniacute křivku znovu

Technickeacute replikaacutety

Pro sniacuteženiacute chyb během stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je vhodneacute měřeniacute proveacutest se stejnyacutem

vzorkem ve viacutece opakovaacuteniacutech ndash hovořiacuteme o technickyacutech replikaacutetech (duplikaacutety triplikaacutety hellip)

Opakovanyacutem měřeniacutem se eliminujiacute chyby způsobeneacute napřiacuteklad nepřesnyacutem pipetovaacuteniacutem reakciacute

Ředěniacute

Pro stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je třeba braacutet v potaz skutečnost zda a jak byl vzorek před

stanoveniacutem zředěn Pokud by došlo k opomenutiacute tohoto faktu byla by stanovena nižšiacute koncentrace

analytu což by mohlo miacutet za naacutesledek neuacutespěch během dalšiacutech analyacutez vzorku

38

UacuteKOL Č 1 Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace roztoku siacuteranu nikelnateacuteho

POMŮCKY

Odměrneacute baňky (5 ml) se zaacutetkami

Kaacutedinky

Pipety špičky

Pasteurova pipeta

Spektrofotometr Lightwave II

Kyveta

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

05 molmiddotl-1 siacuteran nikelnatyacute

Neznaacutemyacute vzorek

POSTUP

1 Vypočiacutetejte objem zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho o koncentraci 05 molmiddotl-1 a objem

destilovaneacute vody ktereacute musiacutete smiacutechat abyste ziacuteskali 5 ml roztoků o koncentraciacutech 0025 molmiddotl-1

005 molmiddotl-1 01 molmiddotl-1 02 molmiddotl-1 a 03 molmiddotl-1 Hodnoty zapište do tabulky a konzultujte

s vedouciacutem cvičeniacute

Tab č 1 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho

Finaacutelniacute koncentrace NiSO4 [molmiddotl-1] 0025 005 01 02 03

05 molmiddotl-1 NiSO4 [ml]

Destilovanaacute voda [ml]

2 Do odměrnyacutech baněk o objemu 5 ml pipetujte vypočteneacute množstviacute zaacutesobniacuteho roztoku Roztoky

v baňkaacutech doplňte po značku destilovanou vodou (použijte Pasteurovu pipetu) uzavřete a dobře

promiacutechejte

3 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte možnost Wavescan (3)

Nastavte rozsah vlnovyacutech deacutelek od 600 do 800 nm a potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK Do

kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu s čistou vodou (blank) kyvetu plňte přibližně do frac34 objemu

4 Před tiacutem než kyvetu vložiacutete do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute

přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem ubrouskem

5 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro vynulovaacuteniacute přiacutestroje

6 Blank z kyvety vylijte a nahraďte 03 molmiddotl-1 roztokem siacuteranu nikelnateacuteho Pro měřeniacute stiskněte

zeleneacute tlačiacutetko

7 V zobrazeneacutem spektru pomociacute šipek najděte absorpčniacute maximum

Sestrojeniacute kalibračniacute křivky

1 Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)

a nastavte ziacuteskanou vlnovou deacutelku při ktereacute měl siacuteran nikelnatyacute nejvyššiacute absorbanci

39

2 Přiacutestroj vynulujte na destilovanou vodu a proměřte sadu připravenyacutech roztoků nikelnatyacutech iontů

každyacute vzorek změřte ve třech opakovaacuteniacutech Tyto hodnoty budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute

křivky Během měřeniacute je třeba kyvetu mezi jednotlivyacutemi vzorky proplaacutechnout destilovanou vodou

3 Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho roztoku takteacutež ve třech opakovaacuteniacutech

VYHODNOCENIacute

1 U každeacute koncentrace siacuteranu nikelnateacuteho vypočiacutetejte průměrnou hodnotu ze třiacute naměřenyacutech

absorbanciacute

2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet spraacutevně

pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute regresi Z rovnice

kalibračniacute křivky odečtěte koncentraci siacuteranu nikelnateacuteho v neznaacutemeacutem vzorku

UacuteKOL Č 2 Praktickaacute aplikace spektrofotometrie v biochemickeacute laboratoři stanoveniacute

obsahu proteinů Bradfordovou metodou s vazbou barviva Coomassie blue

Stanoveniacute celkoveacute koncentrace proteinů v roztoku je jednou z nejčastějšiacutech analyacutez v biochemickeacute

laboratoři Bradfordova metoda stanoveniacute celkovyacutech proteinů je založena na tvorbě komplexu mezi

proteiny a triarylmetanovyacutem barvivem Coomassie Brilliant blue G250 ktereacute se na proteinoveacute molekuly

vaacuteže dvěma způsoby Trifenylmethanovaacute skupina se vaacuteže na nepolaacuterniacute čaacutesti proteinu a anion

sulfoskupiny na bazickeacute skupiny ve vedlejšiacutech řetězciacutech aminokyselin (arginin a lysin) Po vazbě barviva

na proteiny dochaacuteziacute k barevneacute změně kteraacute je uacuteměrnaacute množstviacute proteinu Reakce je velmi citlivaacute u

albuminu a řady globulaacuterniacutech proteinů Metoda je diacuteky sveacute jednoduchosti a citlivosti široce použiacutevaacutena

Jako kalibračniacute protein se použiacutevaacute hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA) Barevnyacute produkt barviva s proteinem

vykazuje absorpčniacute maximum při 595 nm (absorpčniacute maximum samotneacuteho barviva je 465 nm)

Stanoveniacute obsahu celkovyacutech proteinů Bradfordovou metodou je však rušeno řadou interferujiacuteciacutech

laacutetek ktereacute jsou znaacutemy (detergenty např dodecylsiacuteran sodnyacute Triton X-100 soli) ktereacute se do vzorku

dostaacutevajiacute během precipitace a purifikace a ktereacute narušujiacute tvorbu komplexu barviva s proteiny

LABORATORNIacute POMŮCKY

Vaacuteženka

Špachtlelžička

Analytickeacute vaacutehy

Odměrnaacute baňka (100 ml)

Mikrozkumavky

Zkumavky skleněneacute

Kaacutedinky

Pipety špičky

Spektrofotometr Lightwave II

Kyvety

Vortex

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Bradfordovo činidlo

Hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA)

Neznaacutemyacute vzorek

40

POSTUP

1 Přiacuteprava roztoků

1) Od vyučujiacuteciacuteho si vyžaacutedejte neznaacutemyacute vzorek (vzorek BSA o neznaacutemeacute koncentraci) pro stanoveniacute

koncentrace proteinů Vzorek nechejte rozmrznout volně na stole Před měřeniacutem vzorek

promiacutechejte na vortexu

2) Připravte si 100 ml zaacutesobniacuteho roztoku hověziacuteho seacuteroveacuteho albuminu (zkracovaneacuteho jako BSA) o

koncentraci 100 microgml Navaacutežku albuminu je potřeba spočiacutetat a vyacutesledek konzultovat

s vedouciacutem cvičeniacute Zaacutesobniacute roztok BSA nařeďte přesně do 100 ml odměrneacute baňky

3) Po jeho spraacutevneacutem naředěniacute čaacutest roztoku přelijte z odměrneacute baňky do kaacutedinky z niacutež budete

roztok odebiacuterat při dalšiacute praacuteci

4) Standardy připravte si mikrozkumavky ktereacute si očiacuteslujete viz tabulka niacuteže Do těchto

zkumavek budete pipetovat standard BSA v přiacuteslušnyacutech koncentraciacutech V každeacute

mikrozkumavce se standardem je finaacutelniacute objem 1 ml Standardy promiacutechejte na vortexu

5) Připravte si blank Blankem neboli slepyacutem vzorkem se rozumiacute takovyacute vzorek kteryacute obsahuje

veškeraacute činidla kromě vzorku nebo standardu Miacutesto nich se použiacutevaacute voda resp rozpouštědlo

použiteacute pro rozpuštěniacute standardů Daacutele je zpracovaacutevaacuten jako vzorky nebo kalibračniacute standardy

Tab 2 Koncentrace standardů BSA pro kalibračniacute řadu v rozmeziacute koncentraciacute 0 ndash 100 microgml a postup přiacutepravy danyacutech koncentraciacute ze zaacutesobniacuteho roztoku BSA o koncentraci 100 microgml

Čiacuteslo

zkumavky

Koncentrace

BSA (microgml)

Přiacuteprava standardů (doplniacute student) Celkovyacute

objem (microl)

Objem vody (microl) Objem zaacutesobniacuteho

roztoku BSA (microl)

1 10 1000

2 20 1000

3 30 1000

4 40 1000

5 50 1000

6 60 1000

7 70 1000

8 80 1000

9 90 1000

10 100 1000

2 Stanoveniacute proteinů ve zkumavkoveacutem uspořaacutedaacuteniacute na stolniacutem spektrofotometru

1) Připravte si sadu skleněnyacutech zkumavek pro kalibraci (počet dle počtu kalibračniacutech roztoků)

ktereacute očiacuteslujete stejně jako kalibračniacute roztoky tj 0 (blank) 1 2 3hellip

2) Připravte si skleněneacute zkumavky pro neznaacutemeacute vzorky ktereacute vhodně pojmenujete Každyacute vzorek

budete měřit ve dvou opakovaacuteniacutech (tzv duplikaacutetech)

3) Přiacuteprava blanku do zkumavky napipetujte 500 microl vody (objem je totožnyacute jako pro vzorek nebo

standard) + 500 microl vody

41

4) Přiacuteprava standardů do očiacuteslovanyacutech zkumavek napipetujte 500 microl standardu naředěneacuteho na

přiacuteslušnou koncentraci + 500 microl vody

5) Přiacuteprava vzorku do vhodně pojmenovaneacute zkumavky napipetujte 500 microl neznaacutemeacuteho

připraveneacuteho vzorku + 500 microl vody

6) Do všech připravenyacutech zkumavek napipetujte 2000 microl pracovniacuteho roztoku Bradfordova činidla

7) Po napipetovaacuteniacute všech komponent reakce do přiacuteslušnyacutech zkumavek zkumavky promiacutechejte na

vortexu a nechte je 5 minut inkubovat při laboratorniacute teplotě Měřte do 1 hodiny od ukončeniacute

inkubace

3 Měřeniacute na stolniacutem spektrofotometru

1) Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)

a nastavte vlnovou deacutelku 595 nm

2) Přiacutestroj vynulujte na blank a proměřte sadu připravenyacutech roztoků standardů BSA Tyto hodnoty

budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute křivky

3) Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho vzorku

4) DŮLEŽITEacute Plastoveacute měřiacuteciacute kyvety je nutno po každeacutem měřeniacute proplachovat roztokem 50

etanolu a poteacute destilovanou vodou Barva Coomassie Briliant Blue se vaacuteže na stěny kyvety

takže při nevymytiacute kyvety by dochaacutezelo k velkeacutemu zkresleniacute měřeniacute Při měřeniacute postupujte od

nejnižšiacute koncentrace k nejvyššiacute

VYHODNOCENIacute

1 Z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute standardů BSA vypočtěte průměrnou hodnotu pro danou

koncentraci standardu

2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet

spraacutevně pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute

regresi Z rovnice kalibračniacute křivky stanovte obsah proteinů v neznaacutemeacutem vzorku

42

3 Gelovaacute chromatografie a chromatografie na tenkeacute vrstvě

Chromatografickeacute metody

Současnou praacuteci v biochemickeacutem vyacutezkumu a ve studiu přiacuterodniacutech laacutetek si nelze bez chromatografickyacutech

metod představit Jejich principem je rozdělovaacuteniacute laacutetek mezi stacionaacuterniacute a mobilniacute faacutezi na zaacutekladě

rozdiacutelnyacutech afinit složek k uvedenyacutem faacuteziacutem Mobilniacute faacuteze je buď kapalina nebo plyn stacionaacuterniacute faacuteze

může miacutet velmi různorodou formu např čaacutestečky tuheacute faacuteze tenkaacute vrstva kapaliny na pevnyacutech čaacutesticiacutech

film kapaliny na vnitřniacute straně kapilaacutery atd Objeveniacute chromatografie je připisovaacuteno ruskeacutemu botanikovi

M S Cvětovi (1872-1919) kteryacute rozdělil chloroplastoveacute pigmenty z rostlinnyacutech extraktů na sloupci

uhličitanu vaacutepenateacuteho

Chromatografickeacute metody se mohou dělit podle různyacutech kriteacuteriiacute nejčastějšiacute děleniacute je podle podstaty

procesu zodpovědneacuteho za separaci podle skupenstviacute mobilniacute faacuteze způsobu provedeniacute (sloupcovaacute

tenkovrstevnaacute papiacuterovaacute atd) či podmiacutenek (niacutezkotlakaacute střednětlakaacute nebo vysokotlakaacute kapalinovaacute

chromatografie) Podle podstaty procesu lze chromatografie rozdělit do naacutesledujiacuteciacutech kategoriiacute je však

třeba miacutet na paměti že zejmeacutena při děleniacute biopolymerů (biacutelkovin nukleovyacutech kyselin) se jednaacute často o

kombinaci dvou nebo viacutece separačniacutech principů Napřiacuteklad při rozdělovaciacute chromatografii může

dochaacutezet takeacute k adsorpci proteinu na povrch sorbentu nebo se uplatňuje siacuteťovyacute efekt poreacutezniacutech

sorbentů (gelovaacute permeačniacute chromatografie)

Adsorpčniacute chromatografie

Patřiacute k nejstaršiacutem a nejrozšiacuteřenějšiacutem metodaacutem Pevnyacute adsorbent je obteacutekaacuten vhodnyacutem rozpouštědlem

ktereacute unaacutešiacute analyzovanou směs laacutetek Na povrchu adsorbentu dochaacuteziacute k různě silneacute adsorbci těchto

laacutetek a tiacutem k jejich rozděleniacute Nejčastěji užiacutevanyacutemi adsorbenty jsou laacutetky poacuteroviteacute struktury jako jsou

silikagel Al2O3 CaCO3 hydroxylapatit či aktivniacute uhliacute Při adsorpci na polaacuterniacutech sorbentech hrajiacute největšiacute

uacutelohu interakce typu ion ndash dipoacutel a dipoacutel ndash dipoacutel zatiacutemco u nepolaacuterniacutech sorbentů to jsou převaacutežně van

der Waalsovy siacutely Adsorpčniacute chromatografie může byacutet v provedeniacute sloupcoveacutem (CC ndash column

chromatography) nebo tenkovrstevneacutem (TLC ndash thin layer chromatography)

Zvlaacuteštniacutem přiacutepadem absorpčniacute chromatografie je hydrofobniacute chromatografie biopolymerů (zejmeacutena

proteinů) kteraacute využiacutevaacute jejich schopnosti adsorbovat se na hydrofobniacute skupiny a povrchy Vytěsněniacute

adsorbovanyacutech biopolymerů se provaacutediacute nejčastěji sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely popř přiacutedavkem organickeacuteho

rozpouštědla Jako adsorpčniacute hydrofobniacute materiaacutely se nejčastěji použiacutevajiacute polysacharidoveacute či

polyglykolmethakrylaacutetoveacute matrice s navaacutezanyacutemi alkylovyacutemi řetězci (Sepharosa Spheron)

Rozdělovaciacute chromatografie

Principem je děleniacute laacutetek mezi dvě navzaacutejem nemiacutesitelnaacute nebo omezeně miacutesitelnaacute rozpouštědla a je

charakterizovaacuteno rozdělovaciacute konstantou K kteraacute je rozdiacutelnaacute pro jednotliveacute složky směsi a lišiacute se

pochopitelně i pro různeacute systeacutemy rozpouštědel Volbou složeniacute těchto systeacutemů lze ovlivnit uacutečinnost

rozděleniacute složek směsi Rozdělovaciacute chromatografie je uspořaacutedaacutena tak že jedna z kapalnyacutech faacuteziacute je

zakotvena na inertniacute pevnyacute nosič (silikagel filtračniacute papiacuter křemelina škrob) a staacutevaacute se tak faacuteziacute

stacionaacuterniacute zatiacutemco druhaacute faacuteze ndash mobilniacute ndash přes tuto přeteacutekaacute Laacutetky ze separovaneacute směsi se rozpouštějiacute

mezi obě faacuteze Na pevnyacute nosič se zakotvuje předevšiacutem vodnaacute stacionaacuterniacute faacuteze kteraacute maacute k nosiči vyššiacute

43

afinitu a jako mobilniacute je pak použiacutevanaacute směs organickyacutech rozpouštědel Častou formou rozdělovaciacute

chromatografie je papiacuterovaacute chromatografie (PC ndash paper chromatography) Vyacutevoj novyacutech sorbentů a

automatizace pak daly vzniknout noveacutemu a v současnosti jednomu z nejpoužiacutevanějšiacutech typů

chromatografie ndash vysokouacutečinneacute kapalinoveacute chromatografie (HPLC ndash high performance liquid

chromatography) Při HPLC se pracuje za vysokeacuteho tlaku nazyacutevaacute se takeacute často jako vysokotlakaacute

kapalinovaacute chromatografie a proto umožňuje několikanaacutesobně rychlejšiacute a citlivějšiacute analyacutezy všech typů

laacutetek oproti klasickyacutem sloupcovyacutem metodaacutem

Afinitniacute chromatografie

Je založena na biochemickyacutech interakciacutech jako jsou interakce enzym ndash substraacutet či protilaacutetka ndash antigen

ktereacute probiacutehajiacute s vysokou selektivitou Princip je založen na tom že přiacuteslušnyacute substraacutet či antigen se

chemickou reakciacute navaacuteže na určityacute sorbent kteryacutem se pak naplniacute kolona Enzym nebo protilaacutetka jsou

selektivně vychytaacutevaacuteny z analyzovaneacute směsi a naacutesledně mohou byacutet z kolony vymyty Afinitniacute

chromatografie se kupřiacutekladu využiacutevaacute k čištěniacute protilaacutetek z krevniacuteho seacutera

Chromatografie na iontoměničiacutech

Chromatografie na měničiacutech iontů neboli ionexovaacute chromatografie je určena pro separaci laacutetek

nesouciacutech naacuteboj Při vyacuteměně iontů se ionty ktereacute jsou elektrostaticky vaacutezaacuteny k pevneacutemu a chemicky

inertniacutemu podkladu reversibilně vyměňujiacute za ionty z roztoku

R+A-+B-harrR+B-+A-

R+A- je měnič iontů s navaacutezanyacutem aniontem A- (anex) a B- odpoviacutedaacute aniontům v roztoku Měnič kationtů

(katex) obsahuje zaacuteporně nabiteacute skupiny ktereacute reversibilně vaacutežou kationty Afinita iontů k ionexu neniacute

stejnaacute ale zaacutevisiacute na velikosti naacuteboje a na poloměru hydratovaneacuteho iontu a tento fakt je zaacutekladem

separace laacutetek ionexovou chromatografiiacute Rozdiacutely v naacutebojovyacutech vlastnostech jichž ionexovaacute

chromatografie využiacutevaacute jsou u biologickyacutech laacutetek značneacute proto tiacutemto způsobem lze oddělit i laacutetky jinak

velmi podobnyacutech vlastnostiacute Při vazbě iontu na ionex je však třeba počiacutetat i s dalšiacutemi vlivy a to zejmeacutena

s van der Waalsovyacutemi a polaacuterniacutemi interakcemi Siacutela vazby je takeacute ovlivněna iontovou silou a hodnotou

pH prostřediacute Daacutele je třeba si uvědomit že laacutetky nesouciacute stejnyacute naacuteboj jako ionex nebudou zachyceny

vůbec

Jako chromatografickyacute materiaacutel sloužiacute pro ionexovou chromatografii různeacute inertniacute matrice ktereacute majiacute

na sveacutem povrchu kovalentně navaacutezaneacute kladně nebo zaacuteporně nabiteacute funkčniacute skupiny (anexy ndash

aminoethyl diaminoethyl katexy ndash karboxymethyl) Charakter funkčniacutech skupin pak udaacutevaacute siacutelu ionexu

jejich celkoveacute množstviacute a využitelnost určuje kapacitu ionexu Označeniacute slabeacute středniacute a silneacute ionexy

vyjadřuje stupeň disociace skupin v zaacutevislosti na pH Zatiacutemco silneacute ionexy jsou uacuteplně disociovaacuteny v

širokeacutem rozmeziacute pH disociace slabyacutech ionexů je naopak na pH silně zaacutevislaacute Slabeacute katexy ztraacutecejiacute naacuteboj

při pH pod 6 slabeacute anexy při pH nad 9 Jako matrice se v ionexoveacute chromatografii použiacutevajiacute tři druhy

materiaacutelů syntetickeacute pryskyřice jako je např nejčastěji použiacutevanyacute polystyren zesiacuteťovanyacute

divinylbenzenem celulosa a konečně gely na baacutezi polyakrylamidu dextranů nebo agarosy Hlavniacute faacuteze

ionexoveacute chromatografie jsou ekvilibrace ionexu navaacutezaacuteniacute laacutetek ze vzorku a vymytiacute nenavaacutezanyacutech

složek změna podmiacutenek kteraacute vede k selektivniacute desorpci a konečně regenerace ionexu

44

Gelovaacute chromatografie

Tento typ chromatografie je jednou z nejpoužiacutevanějšiacutech metod v preparativniacute chemii biopolymerů Na

rozdělovaacuteniacute laacutetek při geloveacute chromatografii majiacute rozhodujiacuteciacute vliv rozměry jejich molekul Na poacuteroviteacutem

gelu (takeacute nazyacutevaneacutem molekuloveacute siacuteto) dochaacuteziacute k zadržovaacuteniacute malyacutech molekul tiacutem že pronikajiacute do nitra

čaacutestic gelu (Obr 1) kdežto molekuly ktereacute jsou tak velkeacute že neprojdou poacutery se nezadržujiacute a vymyacutevajiacute

se z kolony rychleji Maleacute molekuly jsou tedy zpomalovaacuteny viacutece než velkeacute a jednotliveacute složky směsi se

uvolňujiacute ze sloupce v pořadiacute klesajiacuteciacute velikosti molekuly (relativniacute molekuloveacute hmotnosti viz Obr 1

Obr 2) Kriteacuteriem rozděleniacute laacutetek je velikost poacuterů v čaacutesticiacutech gelu Gel by neměl obsahovat žaacutedneacute

specificky ani nespecificky adsorbujiacuteciacute skupiny aby nedochaacutezelo k děleniacute laacutetek jinyacutem mechanismem

Jde v podstatě o typ rozdělovaciacute chromatografie v systeacutemu kapalina ndash kapalina kde stacionaacuterniacute faacuteze je

kapalina zakotvenaacute v gelu Stejnaacute kapalina pak tvořiacute mobilniacute faacutezi kteraacute proteacutekaacute mezi čaacutesticemi gelu

V literatuře je možneacute se setkat s různyacutemi naacutezvy pro gelovou

chromatografii Pro oddělovaacuteniacute laacutetek s velmi rozdiacutelnyacutemi

molekulovyacutemi hmotnostmi např při odsolovaacuteniacute biacutelkovin se

použiacutevaacute hlavně termiacuten gelovaacute filtrace Proces separace laacutetek

s bliacutezkyacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi je pak nazyacutevaacuten jako

gelovaacute permeačniacute chromatografie (GPC ndash gel permeasion

chromatography) Často byacutevaacute použiacutevaacuten takeacute termiacuten

kapalinovaacute vylučovaciacute chromatografie kteryacute je z

teoretickeacuteho hlediska asi nejvhodnějšiacute

Jednotliveacute typy gelů lze charakterizovat tzv frakcionačniacutem rozsahem gelu což je rozmeziacute

molekulovyacutech hmotnostiacute nebo velikostiacute molekul v němž jejich změna způsobuje změnu v elučniacutem

objemu (objem mobilniacute faacuteze kteryacute proteče kolonou od naneseniacute vzorku až po dobu kdy je danaacute laacutetka

z kolony vymyacutevaacutena) Nejčastěji použiacutevanyacutem typem gelu jsou Sephadexy

Obr 2 Princip geloveacute chromatografie

Obr 1 Zadržovaacuteniacute čaacutestic v

poacuterech gelu

45

Sephadexy jsou vyraacuteběny z fragmentů dextranu což je polysacharid s relativniacute molekulovou hmotnostiacute

okolo 107 ndash 108 kteryacute vznikaacute ze sacharosy působeniacutem bakterie Leuconostoc mesenterium Dextranovaacute

vlaacutekna se pak zesiacuteťujiacute přiacutečnyacutemi vazbami působeniacutem epichlorhydrinu Stupeň zesiacuteťovaacuteniacute a s tiacutem

souvisejiacuteciacute velikost poacuteru lze pak ovlivnit vzaacutejemnyacutem poměrem epichlorhydrinu a dextranu Jednotliveacute

typy Sephadexů se označujiacute čiacuteslici a piacutesmenem Na odsolovaacuteniacute se nejčastěji použiacutevajiacute Sephadexy s nižšiacutem

čiacuteslem Pro děleniacute laacutetek o vyššiacutech molekulovyacutech hmotnostech pak Sephadexy G-75 G-150 nebo jineacute

značky gelů jako je Sepharosa Sephacryl Bio-gel

Gelovaacute permeačniacute chromatografie se velmi často užiacutevaacute pro stanovovaacuteniacute relativniacute molekuloveacute

hmotnosti makromolekul Před vlastniacute chromatografiiacute daneacuteho vzorku je nutno proveacutest separaci

standardů o znaacutemeacute relativniacute molekuloveacute hmotnosti a z jejich elučniacutech objemů sestrojit zaacutevislost

Většinou je vynaacutešena zaacutevislost retenčniacuteho času na logaritmu molekuloveacute hmotnosti Z retenčniacuteho času

vzorku o neznaacutemeacute hmotnosti kteryacute je separovaacuten za stejnyacutech podmiacutenek jako směs standardů se pak

jednoduše odečte jeho relativniacute molekulovaacute hmotnost Podmiacutenkou je aby vzorek nebyl znečištěn

laacutetkami o přibližně stejneacute molekuloveacute hmotnosti ktereacute zkreslujiacute retenčniacute čas vzorku Důležiteacute je takeacute

vhodneacute zvoleniacute typu gelu tak aby se do jeho frakcionačniacuteho rozsahu vešly všechny standarty a

samozřejmě i vzorek Na Obr 3 je znaacutezorněn elučniacute profil směsi standardů na koloně Superosy 12 HR

použiacutevaneacute v systeacutemu FPLC (fast protein liquid chromatography)

Odsolovaacuteniacute roztoků biopolymerů pomociacute geloveacute chromatografie (gelovaacute filtrace) byacutevaacute často vhodnějšiacute

než dialyacuteza a to předevšiacutem z časovyacutech důvodů Odsolovaacuteniacutem nestabilniacutech biopolymerů dialyacutezou

dochaacuteziacute často k jejich denaturaci praacutevě z důvodu časoveacute naacuteročnosti procesu Použiacutevaacute se nejčastěji

Sephadex G-25 pro odsolovaacuteniacute biopolymerů s relativniacute molekulovou hmotnostiacute nad 30 000 je pak

vhodnějšiacute Sephadex G-50 Důležitaacute je takeacute deacutelka kolony při většiacutech objemech nanaacutešeneacuteho vzorku je

pak nutno uacuteměrně zvyšovat deacutelku naacuteplně v koloně tak aby se během průtoku směs niacutezko a

vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek stačila od sebe oddělit Obecně se udaacutevaacute že při geloveacute chromatografii by

měl činit objem nanaacutešeneacuteho vzorku maximaacutelně 1-2 z celkoveacuteho objemu kolony Pro gelovou

chromatografii se proto použiacutevajiacute kolony 75 cm dlouheacute a často i delšiacute

Obr 3 Typickyacute chromatogram směsiacute proteinů na koloně Superosy 12 HR

1 ndash protilaacutetka IgG (Mr = 160000) 2 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (Mr = 67000) 3 - β-laktoglobulin

(Mr = 37000) 4 ndash cytochrom c (Mr = 12400) 5 ndash vitamiacuten B12 (Mr = 1 355) 6 ndash cytidin (Mr = 246)

46

Chromatografie na koloně

Při sloupcoveacute chromatografii (chromatografie na koloně) je chromatografickyacute materiaacutel umiacutestěn do

chromatografickeacute kolony (skleněnaacute nebo kovovaacute trubice) a vytvořiacute tak sloupec na němž probiacutehaacute děleniacute

Po aplikaci vzorku na kolonu dochaacuteziacute vlivem toku mobilniacute faacuteze k pohybu jednotlivyacutech složek kolonou a

k jejich separaci Naacuteplň kolony je různaacute podle toho o jakyacute typ chromatografie se jednaacute Kolony je možneacute

naplnit v laboratoři nebo lze zakoupit kolony již naplněneacute ktereacute jsou dodaacutevaacuteny řadou firem To platiacute

zejmeacutena o kolonaacutech pro chromatografickeacute techniky kdy děleniacute probiacutehaacute za zvyacutešeneacuteho tlaku (HPLC) na

sorbentech s velmi malyacutem průměrem čaacutestic (několik mikronů) a spraacutevneacute naplněniacute kolony je jedniacutem z

rozhodujiacuteciacutech faktorů pro kvalitu separace laacutetek Hlavniacute podmiacutenkou je aby kolona byla naplněna

kontinuaacutelně a naacuteplň byla v celeacute sveacute deacutelce kompaktniacute bez jakyacutechkoliv heterogenit Moderniacute zařiacutezeniacute

pro kapalinovou sloupcovou chromatografii se sklaacutedaacute z rezervoaacuterů mobilniacutech faacuteziacute daacutevkovače vzorku

kolony s chromatografickyacutem materiaacutelem čerpadel (popř gradientoveacuteho mixeru) detektoru měřiacuteciacuteho

eluaacutet ndash vyteacutekajiacuteciacute mobilniacute faacutezi (spektrofotometr refraktometr hmotnostniacute spektrometr) jiacutemače frakciacute

a vyacutestupu analyzovanyacutech dat (zapisovač počiacutetač)

Charakteristickou veličinou pro každou separovanou laacutetku je elučniacute objem nebo elučniacute čas označovanyacute

VR resp tR Elučniacute objem představuje celkovyacute proteklyacute objem mobilniacute faacuteze od naneseniacute rozdělovaneacute

laacutetky na kolonu po dosaženiacute maximaacutelniacute koncentrace teacuteto laacutetky v eluaacutetu Elučniacute čas je pak analogicky

doba od naacutestřiku po maximum elučniacute křivky daneacute laacutetky Elučniacute objem VR může byacutet ještě daacutele

charakterizovaacuten jako součet VRacute tj skutečnyacute elučniacute objem a VM mrtvyacute objem kolony

119881119877 = 119881119877acute + 119881119872

Mrtvyacute objem kolony se daacute charakterizovat jako celkovyacute objem kteryacute v koloně zaujiacutemaacute mobilniacute faacuteze

Experimentaacutelně se daacute určit tak že se na kolonu aplikuje inertniacute laacutetka kteraacute neniacute na koloně zadržovaacutena

žaacutednyacutemi silami a jejiacute elučniacute objem se pak rovnaacute mrtveacutemu elučniacutemu objemu (Obr 4)

Obr 4 Elučniacute profil při sloupcoveacute kapalinoveacute chromatografii VM ndash mrtvyacute elučniacute objem VR1 a VR2 elučniacute

objemy laacutetek 1 a 2

Chromatografie na tenkeacute vrstvě

Chromatografie na tenkeacute vrstvě (TLC thin layer chromatography) se nejčastěji provaacutediacute u adsorpčniacute

přiacutepadně u rozdělovaciacute a ionexoveacute chromatografie TLC se použiacutevaacute předevšiacutem pro analyacutezu zkoumaneacute

směsi v menšiacute miacuteře pak pro preparativniacute uacutečely Hlavniacute využitiacute maacute TLC při separaci nepolaacuterniacutech laacutetek

Pro TLC se použiacutevajiacute sypaneacute vrstvy (např oxid hlinityacute celulosa) ktereacute jsou však kvůli mechanickeacute

stabilitě meacuteně vhodneacute než vrstvy liteacute Vrstva adsorbentu je nanaacutešena na podložku ve stejnoměrneacute

vrstvičce pomociacute skleněneacute tyčinky s gumovyacutemi zaraacutežkami (viz Obr 5A)

47

Obr 5 Chromatografie na tenkeacute vrstvě A ndash Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy B ndash Vyviacutejeniacute sypaneacute vrstvy

v horizontaacutelniacute poloze A - deska s vrstvou B - rozpouštědlo

Liteacute vrstvy se připravujiacute ze suspenze stacionaacuterniacute faacuteze (např silikagel) a pojidla (např saacutedra)

Nejpoužiacutevanějšiacute jsou komerčně dostupneacute liteacute vrstvy Al2O3 na hliniacutekoveacute foacutelii znaacutemeacute pod naacutezvy Silufol

nebo Alufol Cenově dražšiacute jsou vrstvy kdy je jako nosič použito sklo a na něj upevněn silikagel nebo

celulosa S oblibou se použiacutevajiacute i polymerniacute nosiče s vrstvou polyamidu

Vlastniacute provedeniacute TLC může probiacutehat v několika uspořaacutedaacuteniacutech Klasickeacute je šikmeacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je

deska s tenkou vrstvou umiacutestěna do vyviacutejeciacute naacutedoby (chromatografickaacute komůrka) asi pod uacutehlem 20

stupňů a na dno naacutedoby je nalito rozpouštědlo (Obr 5B) Důležiteacute je aby chromatografickaacute komůrka

byla uzavřena a atmosfeacutera uvnitř se mohla nasytit paacuterami rozpouštědla Pokud je deska umiacutestěnaacute v

komůrce vertikaacutelně jednaacute se o chromatografii vzestupnou nebo sestupnou v zaacutevislosti na tom zda je

rozpouštědlo umiacutestěno dole nebo nahoře Vzestupnaacute chromatografie se provaacutediacute ve speciaacutelniacutech

komůrkaacutech ve kteryacutech lze vyviacutejet i viacutece chromatogramu najednou Při sestupneacute chromatografii se jako

nosič většinou použiacutevaacute speciaacutelniacute chromatografickyacute papiacuter (komerčně dodaacutevanyacute pod značkou Whatman)

kteryacute se zavěsiacute do naacutedobky s rozpouštědlem (viz Obr 6A)

Obr 6 Vyviacutejeciacute zařiacutezeniacute pro vyviacutejeniacute A ndash Zařiacutezeniacute pro sestupnou papiacuterovou chromatografii B ndash Kruhoveacute

vyviacutejeniacute papiacuteroveacute chromratografie

48

Je třeba připomenout že papiacuterovaacute chromatografie je založenaacute na principu rozdělovaciacute chromatografie

na rozdiacutel od vyacuteše uvaacuteděnyacutech chromatografii na tenkyacutech vrstvaacutech ktereacute předevšiacutem fungujiacute na principu

adsorpčniacute chromatografie Papiacuterovaacute chromatografie ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute se pak provaacutediacute většinou

jako kruhovaacute Doprostřed papiacuteru se umiacutestiacute knot kteryacutem vzliacutenaacute rozpouštědlo a kolem něj jsou nanaacutešeny

vzorky ktereacute pak migrujiacute k okraji papiacuteru (Obr 6B)

Velkou přednostiacute chromatografie na tenkyacutech vrstvaacutech je velkaacute časovaacute uacutespora malaacute spotřeba laacutetek i

rozpouštědel minimaacutelniacute experimentaacutelniacute zařiacutezeniacute a snadneacute provedeniacute Jelikož při TLC a papiacuteroveacute

chromatografii nelze přiacutemo zjistit charakteristickou veličinu udaacutevajiacuteciacute mobilitu daneacute laacutetky ndash elučniacute

objem či retenčniacute čas jako u sloupcoveacute chromatografie použiacutevaacute se pro charakterizaci a identifikaci

laacutetek jinaacute veličina tzv retenčniacute faktor Rf Retenčniacute faktor udaacutevaacute poměr vzdaacutelenosti středu skvrny laacutetky

od startu (VM) k vzdaacutelenosti čela mobilniacute faacuteze (VR) tj vzdaacutelenost kam až doputuje mobilniacute faacuteze

119877119891 =119881119872

119881119877

Při separaci směsi laacutetek je pak vždy žaacutedouciacute provaacutedět i chromatografii standardů v tomteacutež pokusu

Identifikace je pak snadnějšiacute Pro kvantitativniacute vyhodnoceniacute je zapotřebiacute proveacutest proměřeniacute

jednotlivyacutech skvrn pomociacute denzitometru nebo vyškrabaacuteniacute či eluci jednotlivyacutech skvrn a změřeniacute

koncentrace laacutetek v eluaacutetech

Detekce laacutetek při tenkovrstevneacute a papiacuteroveacute chromatografii se provaacutediacute různyacutemi způsoby

- přiacutemaacute ndash skvrny barevnyacutech laacutetek jsou dobře vidět pouhyacutem okem (rostlinnaacute barviva)

- absorpce světla v UV oblasti ndash použiacutevaacute se adsorbentu obsahujiacuteciacute fluoreskujiacuteciacute složku po

osvětleniacute UV světlem deska fluoreskuje akoraacutet v miacutestech rozdělenyacutech laacutetek jsou vidět tmavaacute

miacutesta

- fluorescence ndash některeacute laacutetky po ozaacuteřeniacute UV světlem samy sviacutetiacute např některeacute alkaloidy

- specifickeacute barveniacute ndash chromatogram se obvykle vyviacutejiacute postřiacutekaacuteniacutem nějakyacutem specifickyacutem

činidlem ktereacute se separovanou laacutetkou tvořiacute barevneacute produkty (např ninhydrin je specifickeacute

činidlo na aminokyseliny se kteryacutemi daacutevaacute fialově-červeneacute produkty)

- izotopoveacute techniky ndash laacutetky jsou označeny radioaktivniacutemi izotopy a při vyhodnocovaacuteniacute se měřiacute

unikajiacuteciacute radioaktivita

49

UacuteKOL Č 1 Gelovaacute chromatografie proteinu s niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetkou

V teacuteto uacuteloze budou od sebe pomociacute geloveacute filtrace odděleny hemoglobin a siacuteran nikelnatyacute Průběh

geloveacute filtrace lze dobře sledovat diacuteky barevnosti obou laacutetek nikelnateacute ionty jsou zeleneacute krevniacute barvivo

hemoglobin maacute červeno-hnědou barvu Hemoglobin je sloučenina proteinu ndash globinu a prosthetickeacute

skupiny ndash hemu na kteryacute je vaacutezaacuteno dvojmocneacute železo Molekula hemoglobinu je tetramer to znamenaacute

že se k sobě vaacutežou čtyři zaacutekladniacute jednotky globinu s hemem Celkovaacute molekulovaacute hmotnost tohoto

tetrameru (C2932H4724N828O840S8Fe4) je přibližně 65000 Da

LABORATORNIacute POMŮCKY

30 cm dlouhaacute kolona na chromatografii

Stojan a svorky na kolonu

Erlenmayerova baňka (1000 ml)

Peristaltickaacute pumpa

Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)

Kaacutedinky

Mikrozkumavky (15 ml 5 ml)

Pipeta špičky

Kyveta plastovaacute uacutezkaacute

Stolniacute mikrocentrifuga

Spektrofotometr Lightwave II

Konduktometr

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Nabobtnalyacute Sephadex G-25

Hemoglobin

Siacuteran nikelnatyacute

POSTUP

A Přiacuteprava vzorku

1 V mikrozkumavce smiacutechejte 05 ml roztoku hemoglobinu a 05 ml roztoku siacuteranu nikelnateacuteho

2 Do druheacute mikrozkumavky napipetujte 1 ml destilovaneacute vody ndash pro vyvaacuteženiacute centrifugy

Centrifugujte na stolniacute mikrocentrifuze po dobu 5 min Supernatant přepipetujte do čisteacute

mikrozkumavky

B Gelovaacute chromatografie

1 Skleněnaacute kolona o deacutelce 30 cm naplněnaacute Sephadexem G-25 se nachaacuteziacute v těsneacute bliacutezkosti

pracovniacuteho stolu ndash pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jejiacutemu rozbitiacute

POZOR Nikdy nenechejte kolonu vyschnout Dbejte na to aby nad sloupcem gelu v

koloně bylo vždy alespoň minimaacutelniacute množstviacute vody

2 Na horniacute polici pracovniacuteho miacutesta je umiacutestěna Erlenmayerova baňka naplněnaacute destilovanou

vodou kteraacute je přes peristaltickou pumpu spojena pomociacute gumoveacute hadičky se špuntem s

horniacutem uacutestiacutem kolony

Během chromatografie hliacutedejte zaacutesobniacutek s vodou aby v něm bylo vždy dostatek vody

vyhnete se tiacutem nechtěneacutemu vyschnutiacute kolony

50

3 Pod kolonu umiacutestěte kaacutedinku do ktereacute bude voda odkapaacutevat Povolte kohout kteryacutem je

uzavřen průtok vody v koloně zapněte peristaltickou pumpu Kolonu nechejte 20 min

promyacutevat vodou

4 Když je kolona dostatečně promytaacute vodou zavřete kohout kolony vypněte peristaltickou

pumpu

5 Pak opatrně kohoutem odpusťte vodu ze sloupce gelu tak aby se klesajiacuteciacute hladina vody

zastavila těsně nad začaacutetkem sloupce gelu Kohout opatrně zavřete

6 Napipetujte opatrně 950 microl vzorku na sloupec gelu a nechejte vsaacuteknout Pipetujte po obvodu

stěny kolony

7 Pod kolonu umiacutestěte 100ml odměrnyacute vaacutelec Povolte opatrně kohout

8 Po vsaacuteknutiacute vzorku na sloupec kohout opatrně uzavřete naneste 2x 1 ml vody opatrně povolte

kohout a nechejte vsaacuteknout Toteacutež ještě jednou s vodou zopakujte Naneste znovu 2x 1 ml vody

a teprve poteacute na kolonu opět zapojte hadičku ze zaacutesobniacuteku povolte kohout a spusťte

peristaltickou pumpu ndash dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute

9 Sledujte děliacuteciacute se laacutetky na koloně jako dva barevneacute pruhy

10 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute začněte jiacutemat frakce do předem připravenyacutech kalibrovanyacutech

mikrozkumavek frakce po 1 ml

11 Pokud i po odebraacuteniacute 30 frakciacute staacutele vyteacutekaacute z kolony barevnyacute roztok jiacutemejte do dalšiacutech zkumavek

až do okamžiku kdy už eluaacutet neniacute na prvniacute pohled zabarven

12 Po ukončeniacute chromatografie nechte kolonu ještě 20 minut promyacutevat vodou

13 Najiacutemaneacute frakce analyzujte

C Spektrofotometrickeacute stanoveniacute hemoglobinu

Absorbance jednotlivyacutech frakciacute budete stanovovat pomociacute spektrofotmetru Lighwave II při vlnoveacute

deacutelce 410 nm což je vlnovaacute deacutelka maximaacutelniacute absorbance hemoveacute skupiny hemoglobinu

Do spektrofotometru vklaacutedejte pouze očištěneacute a osušeneacute kyvety

1 Zapněte spektrofotometr Lightwave II

2 Zvolte možnost Application (1) a naacutesledně možnost Single Wavelenght (1)

3 Nastavte vlnovou deacutelku 410 nm Potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem

4 Nejprve je potřeba spektrofotometr vynulovat na blank kteryacutem je v tomto přiacutepadě voda Do

kyvety nalijte opatrně ze střičky destilovanou vodu Vložte ji do spektrofotometru (směr

vloženiacute kyvety do kyvetoveacuteho prostoru konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) Stisknutiacutem modreacuteho

tlačiacutetka přiacutestroj vynulujete Vodu z kyvety vylijte

5 Proměřte absorbance všech frakciacute Po změřeniacute vzorky nevyliacutevejte do odpadu ale přeleacutevejte je

zpět do mikrozkumavek budou použity v dalšiacutem stanoveniacute Mezi jednotlivyacutemi vzorky kyvetu

proplachujte destilovanou vodou ze střičky

D Konduktometrickeacute stanoveniacute nikelnateacute soli

Obsah niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky ndash nikelnateacute soli budete detekovat diacuteky faktu že přiacutetomnost

jakyacutechkoliv iontů zvyšuje vodivost roztoku Pomociacute konduktometru proměřte vodivost všech

frakciacute dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu

1 Do konduktometrickeacute cely přelijte měřenyacute vzorek a doplňte destilovanou vodou po rysku 20

ml

51

2 Do cely ponořte čidlo konduktometru a na displeji odečtěte hodnotu vodivosti v μSmiddotcm-1 Mezi

jednotlivyacutemi měřeniacutemi vždy oplaacutechněte čidlo konduktometru destilovanou vodou

VYHODNOCENIacute

1 Sestrojte chromatogram zaacutevislosti elučniacuteho objemu na absorbanci při 410 nm a vodivosti

Vyznačte maxima jednotlivyacutech složek složky označte

2 Na koloně naplněneacute Sephadexem typu G-200 děliacuteme směs cytochromu c riboflavinu a

pepsinu Kteraacute laacutetka bude z kolony vyteacutekat jako prvniacute druhaacute a třetiacute

UacuteKOL Č 2 Chromatografie karotenoidů z papriky na tenkeacute vrstvě

Rostliny obsahujiacute mnoho různyacutech laacutetek schopnyacutech absorbovat zaacuteřeniacute ve viditelneacute oblasti spektra

elektromagnetickeacute slunečniacute radiace Souborně se tyto laacutetky označujiacute jako barviva či pigmenty protože

působiacute zbarveniacute rostlin Chemicky i funkčně jsou barviva velmi různorodaacute Jejich společnyacutem a

charakteristickyacutem rysem je většiacute počet konjugovanyacutech dvojnyacutech vazeb v molekule Chemicky tyto laacutetky

patřiacute nejčastěji do skupiny cyklickyacutech nebo lineaacuterniacutech tetrapyrolů karotenoidů a flavonoidů

Karotenoidy (Obr 7) jsou rostlinnaacute barviva rozpustnaacute v tuciacutech v přiacuterodě hojně zastoupenaacute ve všech

rostlinnyacutech druziacutech obvykle zbarvena žlutě oranžově a červeně Některeacute typy karotenoidů lze naleacutezt i

v řiacuteši živočišneacute daacutevajiacute napřiacuteklad charakteristickeacute zabarveniacute plameňaacuteků kanaacuterků raků nebo třeba

sluneacutečka sedmitečneacuteho Z chemickeacuteho hlediska je lze řadit do skupiny terpenoidů tzn laacutetek

odvozenyacutech od izoprenoveacute podjednotky Použiacutevajiacute se předevšiacutem jako nezaacutevadnaacute přirozenaacute barviva v

potravinaacuteřskeacutem a kosmetickeacutem průmyslu V rostlinneacutem organismu jsou nezbytneacute pro růst a

fotosynteacutezu pro člověka pak jsou nezastupitelnyacutem zdrojem vitaminu A jehož jsou prekurzorem V

současneacute době se takeacute hovořiacute o jejich schopnosti snižovat některaacute rizika rakoviny hojně se využiacutevajiacute

takeacute jako antioxidanty zachycujiacuteciacute pro organismus nebezpečneacute volneacute radikaacutely

Obr 7 Nejznaacutemějšiacute typy karotenoidů

52

Extrakt z papriky (Capsicum annum) obsahuje 37 ndash 54 pigmentů (počet zaacutevisiacute na způsobu izolace) z

toho většina z nich je na baacutezi karotenoidů (Obr 7) Hlavniacutem pigmentem papriky je červenyacute kapsantin a

kapsorubin žluto-oranžovyacute beta-karoten žluteacute luteiny a xantofyly Karotenoidy z papriky budete

chromatografovat v nepolaacuterniacutem benzenu Mobilita jednotlivyacutech molekul zaacutevisiacute na jejich polaritě tzn

předevšiacutem na počtu hydroxy- skupin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Skleněnaacute vana

Malaacute skleněnaacute deska

Velkaacute skleněnaacute deska

Skleněnaacute tyčinka s gumičkami

Odměrneacute vaacutelce (10 ml 250 ml)

Třeciacute miska s tloučkem

Automatickaacute pipeta s rozsahem 20-200 μl

Kaacutedinka (50 ml)

Skleněnaacute naacutelevka

Filtračniacute papiacuter

Filtračniacute kruh

Laboratorniacute stojan

Odpařovaciacute miska

Umělohmotneacute zaacutetky

Vaacuteženka

Špachtlelžička

Předvaacutežky

Petriho miska

Filtračniacute papiacuter

Tužka nůžky praviacutetko

Petriho miska

Silufol

Polystyrenovyacute kruh

Vodniacute laacutezeň (v digestoři)

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Červenaacute paprika

Oxid hlinityacute pro chromatografii

Benziacuten

Benzen

POSTUP

POZOR Pracujete s karcinogenniacutem benzenem Chraňte se rukavicemi a pracujte v digestoři

1 Odvažte 1 g sucheacute papriky a ve třeciacute misce jej rozetřete s 10 ml směsi benziacuten-benzen (41)

Karotenoidy společně s dalšiacutemi laacutetkami přejdou do rozpouštědla

2 Extrakt odfiltrujte přes hladkyacute suchyacute filtr do kaacutedinky Pozor veškereacute sklo musiacute byacutet dokonale sucheacute

3 Na vodniacute laacutezni zfiltrovanyacute extrakt odpařte do sucha a odparek rozpustiacuteme v 1 ml čisteacuteho benziacutenu

4 Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy menšiacute skleněnou destičku si položte na stůl a na jeden z jejich konců

nasypte hromaacutedku oxidu hliniteacuteho určeneacuteho pro chromatografii

5 Pak opatrně skleněnou tyčinkou na konci s gumičkami projeďte po celeacute deacutelce skla tak aby se na

jeho povrchu vytvořila jednolitaacute vrstva oxidu hliniteacuteho

6 Destičku opatrně chytněte za hrany a přeneste do plocheacute skleněneacute vany na jejiacutež jeden konec jsou

položeneacute dvě umělohmotneacute zaacutetky (viz Obr 2)

7 Destička je umiacutestěnaacute šikmo pod uacutehlem asi 20deg Asi centimetr od spodniacuteho okraje naneste jako

souvislou čaacuteru na sypanou vrstvu extrakt z papriky v deacutelce okolo 3 centimetrů Vzorek nanaacutešejte

automatickou pipetou

8 Na dno naacutedoby nalijte čistyacute benzen tak aby začal vzliacutenat po destičce nahoru Naacutedobku překryjte

velkyacutem sklem

9 Chromatogram nechte vyviacutejet a sledujte rozdělovaacuteniacute jednotlivyacutech barviv

53

10 Stejnyacute vzorek extraktu z papriky rozdělte vzestupnou chromatografii na vrstvě silufolu

11 Z folie silufolu si odstřihněte pruh asi o šiacuteřce 1-15 cm Silufol střiacutehejte v rukaviciacutech abyste ho

zbytečně neznečistili

12 Asi 1 cm od jednoho konce folie opět naneste vzorek Pruh silufolu umiacutestěte do odměrneacuteho vaacutelce

na jehož dno jste nalili mobilniacute faacutezi ndash benzen Dbejte na to aby hladina rozpouštědla nezasahovala

do naneseneacuteho vzorku

13 Vaacutelec uzavřete převraacutecenou kaacutedinkou a nechte chromatogram vyviacutejet

14 Jakmile rozpouštědlo doputuje na horniacute konec folie chromatogram vyjměte a nechte na vzduchu

oschnout

VYHODNOCENIacute

1 Porovnejte uacutečinnost obou provedeniacute tenkovrstevneacute chromatografie a rozhodněte ktereacute děleniacute je

lepšiacute

2 Vyvinutyacute chromatogram na silufolu vyfoťte do protokolu a podle barvy jednotlivyacutech pruhů se

pokuste určit o ktereacute karotenoidy jde V potaz berte i polaritu jejich molekul

3 Vypočtěte retenčniacute faktory pro jednotlivaacute barviva z chromatografie na silufolu

54

4 Elektromigračniacute metody

Elektromigračniacute metody jsou metody ktereacute se využiacutevajiacute k separaci makromolekul na zaacutekladě naacuteboje

konformace nebo velikosti Migrace nabiteacute čaacutestice v elektrickeacutem poli je ovlivňovaacutena interakciacute mezi

ionty a zaacutevisiacute předevšiacutem na celkoveacutem naacuteboji velikosti a tvaru čaacutestice a viskozitě prostřediacute

Elektromigračniacute metody využiacutevajiacute dvou elektrokinetickyacutech jevů ndash elektroforeacutezy a elektroosmoacutezy Při

dotyku pevnyacutech povrchů ktereacute mohou neacutest elektrickeacute naacuteboje s roztokem obsahujiacuteciacutem nabiteacute čaacutestice

(ionty) se vytvaacuteřiacute elektrickeacute dvojvsrtvy V elektromigračniacutech metodaacutech je na toto prostřediacute připojeno

stejnosměrneacute elektrickeacute pole ktereacute porušiacute rovnovaacutehu v rozloženiacute naacutebojů a vyvolaacute tak jejich pohyb

Principem separace složek je rozdiacutelnaacute rychlost jejich migrace neboť nabiteacute čaacutestice různyacutech složek se

v určiteacutem prostřediacute lišiacute svou elektroforetickou pohyblivostiacute

Elektroforeacuteza tedy spočiacutevaacute v migraci elektricky nabityacutech čaacutestic ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli

ktereacute se vytvořiacute vloženiacutem konstantniacuteho stejnosměrneacuteho napětiacute mezi elektrody V zoacutenoveacute elektroforeacuteze

je prostřediacute mezi elektrodami tvořeno zaacutekladniacutem elektrolytem (roztok obsahujiacuteciacute ionty) kteryacute zajišťuje

dostatečnou elektrickou vodivost celeacuteho systeacutemu přičemž zkoumanyacute vzorek je daacutevkovaacuten v určiteacutem

miacutestě tohoto systeacutemu Kationty (kladně nabiteacute ionty) migrujiacute k zaacuteporně nabiteacute elektrodě (katodě)

anionty (zaacuteporně nabiteacute ionty) migrujiacute ke kladně nabiteacute elektrodě (anodě) neutraacutelniacute čaacutestice se

nepohybujiacute V průběhu separace se vytvaacuteřejiacute odděleneacute zoacuteny (odtud naacutezev zoacutenovaacute elektroforeacuteza) na

zaacutekladě odlišneacute rychlosti migrace složek vzorku

Elektroforetickaacute pohyblivost

Elektroforetickaacute pohyblivost microe nabiteacute čaacutestice je rychlost jejiacuteho pohybu v elektrickeacutem poli o jednotkoveacute

intenzitě E0 Pokud jsou na začaacutetku separace čaacutestice v jednom miacutestě dostaacutevajiacute se během separace

dopředu nabiteacute čaacutestice s vyššiacute pohyblivostiacute čaacutestice s nižšiacute pohyblivostiacute se opožďujiacute

Na nabitou čaacutestici o naacuteboji Q působiacute v elektrickeacutem poli o intenzitě E dvě siacutely ndash elektrickaacute siacutela F1 kteraacute

čaacutestici uvaacutediacute do pohybu a odpor prostřediacute F2 kteryacute čaacutestici v pohybu brzdiacute (viz Obr 1) Tyto siacutely definujiacute

vztahy

F1=Q∙E

F2=k∙ν

Koeficient k zaacutevisiacute na tvaru a velikosti čaacutestice a na viskozitě prostřediacute η

55

Obr 1 Siacutely působiacuteciacute na nabitou čaacutestici ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli F1 ndash elektrickaacute siacutela F2 ndash

odpor prostřediacute

V počaacutetečniacutem okamžiku je rychlost čaacutestice ν nulovaacute proto siacutela F1 uvede čaacutestici do pohybu S rostouciacute

rychlostiacute ν se siacutela F2 zvětšuje dokud se nevyrovnaacute siacutele F1 Nastane stacionaacuterniacute stav ve ktereacutem se nabiteacute

čaacutestice pohybujiacute konstantniacute rychlostiacute a platiacute

F1=F2rarrQ∙E=k∙ν

Pro elektroforetickou pohyblivost je pak platnyacute vztah

μe=ν

E=

Q

k

V roztociacutech slabyacutech elektrolytů vedle sebe koexistujiacute disociovaneacute a nedisociovaneacute molekuly přičemž

podiacutel nabityacutech čaacutestic je určen stupněm disociace α kteryacute je definovaacuten vztahem

120572 =119899119894

1198991198940

kde ni0 hellip počaacutetečniacute laacutetkoveacute množstviacute ještě nedisociovanyacutech molekul

ni hellip laacutetkoveacute množstviacute disociovanyacutech molekul

Stupeň disociace tedy může nabyacutevat hodnot lt01gt Molekula elektrolytu vykazuje efektivniacute

elektroforetickou pohyblivost danou součinem αmicroe Disociaci slabyacutech kyselin a zaacutesad lze měnit volbou

pH prostřediacute a tiacutem takeacute ovlivnit separaci těchto laacutetek

Elektroforeacuteza v biologickyacutech vědaacutech

V současneacute době se biochemickyacute molekulaacuterně-biologickyacute a biotechnologickyacute vyacutezkum bez teacuteto

elektromigračniacute separačniacute techniky neobejde Nejčastěji je v těchto odvětviacutech využiacutevaacutena gelovaacute

elektroforeacuteza kteraacute sloužiacute k izolaci a analyacuteze nukleovyacutech kyselin nebo proteinů

Jako nosiče se často využiacutevajiacute agarosoveacute nebo polyakrylamidoveacute gely U těchto gelů je možneacute ovlivnit

velikost poacuterů a tiacutem dosaacutehnout děleniacute nejen z hlediska rozdiacutelneacute elektroforetickeacute pohyblivosti ale takeacute

na zaacutekladě velikosti molekuly

56

Agarosoveacute gely jsou vhodneacute zvlaacuteště pro separaci molekul nukleovyacutech kyselin o velikosti 100 až 50 000

paacuterů baacuteziacute Agarosa je polysacharid pochaacutezejiacuteciacute z mořskyacutech řas kteryacute sestaacutevaacute ze střiacutedajiacuteciacutech se

galaktosovyacutech a 36-anhydrogalaktosovyacutech podjednotek (viz Obr 3) Velikost poacuterů je zde ovlivněna

koncentraciacute agarosy v gelu

Obr 3 Molekula agarosy

Polyakrylamidoveacute gely jsou využiacutevaacuteny spiacuteše pro separaci molekul proteinů Tyto gely vznikajiacute

polymeraciacute akrylamidu (AA) a NNacute-methylenbisakrylamidu (BIS) (viz Obr 4) kteraacute je zahaacutejena volnyacutemi

radikaacutely vzniklyacutemi při rozkladu persiacuteranu amonneacuteho (APS) Do směsi je vždy přidaacutevaacuten stabilizaacutetor

volnyacutech radikaacutelů TEMED (NNNacuteNacute-tetramethylethlendiamin) Fyzikaacutelniacute vlastnosti gelu a velikosti poacuterů

jsou zde daacuteny podiacutelem polyakrylamidu a stupněm zesiacuteťovaacuteniacute (lineaacuterniacute řetězce vznikajiacute spojovaacuteniacutem

monomerů AA přiacutečneacute vazby mezi nimi jsou tvořeny BIS stupeň zesiacuteťovaacuteniacute ovlivňuje tedy poměr

AABIS)

Obr 4 Scheacutematickeacute znaacutezorněniacute vzniku polyakrylamidoveacuteho gelu

Podle polohy gelu v elektroforetickeacute aparatuře se rozlišuje

- elektroforeacuteza v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5A)

- elektroforeacuteza ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5B)

Daacutele mohou miacutet tyto elektroforetickeacute aparatury deskoveacute nebo kapilaacuterniacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je gel uzavřen

uvnitř tenkeacute kapilaacutery

Obr 5 Uspořaacutedaacuteniacute elektroforetickyacutech aparatur A ndash horizontaacutelniacute uspořaacutedaacuteniacute B ndash vertikaacutelniacute

uspořaacutedaacuteniacute

57

Elektroforeacuteza DNA

Při posuzovaacuteniacute elektroforetickeacute pohyblivosti molekuly DNA neniacute třeba se zabyacutevat velikostiacute naacuteboje

protože ten je v molekule rovnoměrně rozložen diacuteky fosfaacutetovyacutem zbytkům Elektroforeacuteza nukleovyacutech

kyselin je vyacutehodnou metodou při studiu konformace molekul DNA Superhelikaacutelniacute molekuly DNA

(molekuly DNA s nadšroubovicovyacutem vinutiacutem) vykazujiacute v geloveacute elektroforeacuteze vyššiacute elektroforetickou

pohyblivost oproti lineaacuterniacute nebo kruhoveacute konformaci Jednotliveacute konformace molekul DNA jsou

představeny na obraacutezku 6 Jak již bylo zmiacuteněno koeficient k je zaacutevislyacute na tvaru molekuly diacuteky tomu se

odlišnyacute tvar molekuly projeviacute v elektroforetickeacute pohyblivosti Daacutele pak je možneacute tuto metodu využiacutet ke

stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti nebo deacutelky molekuly DNA porovnaacuteniacutem jejiacute elektroforetickeacute

pohyblivosti s elektroforetickou pohyblivostiacute standardu kteryacutem byacutevaacute směs fragmentů o přesně znaacutemeacute

velikosti a hmotnosti

Jelikož jsou molekuly DNA okem neviditelneacute je třeba vyacutesledek separace nějak zobrazit Využiacutevaacute se zde

možnosti barveniacute molekul interkalačniacutemi barvivy kdy se barvivo vmezeřuje mezi sousedniacute paacutery baacuteziacute

DNA šroubovice Takovyacutemi barvivy jsou napřiacuteklad ethidium bromid (pozor potenciaacutelniacute silnyacute mutagen)

SyberGreen nebo GelRed Po ozaacuteřeniacute separovaneacute DNA obarveneacute ethidium bromidem pod UV lampou

se DNA jeviacute jako oranžoveacute proužky jejichž intenzita je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Molekuly DNA

mohou byacutet značeny taky radioaktivně potom naacutesleduje detekce autoradiografickaacute V přiacutepadě použitiacute

polyakrylamidoveacuteho gelu je DNA vizualizovaacutena barveniacutem střiacutebrem (roztok AgNO3)

Obr 6 Konformace molekul DNA

A ndash kruhovaacute molekula DNA B ndash lineaacuterniacute molekula DNA C ndash superhelikaacutelniacute molekula DNA

Elektroforeacuteza proteinů

Gelovaacute elektroforeacuteza maacute v biochemii uplatněniacute při stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti proteinů

stanoveniacute izoelektrickeacuteho bodu detekci enzymoveacute aktivity stanoveniacute izoenzymovyacutech spekter nebo

k separaci biologicky aktivniacutech molekul

Elektroforeacuteza proteinů může probiacutehat buď v nativniacutem nebo v denaturujiacuteciacutem prostřediacute Nativniacute gelovaacute

elektroforeacuteza maacute tu vyacutehodu že nedochaacuteziacute k degradaci proteinů a enzymy si zachovaacutevajiacute svou

enzymovou aktivitu Molekuly proteinů zde migrujiacute v zaacutevislosti na velikosti celkoveacuteho naacuteboje velikosti

a tvaru molekuly Naopak při použitiacute detergentů dochaacuteziacute k denaturaci proteinů Jako detergenty jsou

použiacutevaacuteny dodecylsulfaacutet sodnyacute (SDS) a β-merkaptoethanol ktereacute rozrušujiacute disulfidickeacute vazby proteinů

ktereacute tak ziacuteskajiacute tyčinkovityacute tvar proteiny majiacute stejnou hustotu povrchoveacuteho naacuteboje a rychlost migrace

potom zaacutevisiacute pouze na molekuloveacute hmotnosti (velikosti) proteinu

Vizualizace proteinů v gelu se provaacutediacute nejčastěji barveniacutem pomociacute barviva Coomassie Brilliant Blue

v roztoku methanolu a kyseliny octoveacute nebo je možneacute proteiny barvit střiacutebrem

58

Potravinaacuteřskaacute barviva

Potravinaacuteřskaacute barviva majiacute důležitou roli ve vniacutemaacuteniacute a očekaacutevaacuteniacute spotřebitele Napřiacuteklad při konzumaci

fialoveacuteho bonbonu očekaacutevaacute chuť hroznoveacuteho viacutena při konzumaci červeneacuteho naacutepoje je očekaacutevaacutena

jahodovaacute chuť apod

Barviva mohou byacutet přiacuterodniacuteho původu nebo mohou byacutet dodaacutevaacutena barviva synteticky připravenaacute

Přiacuterodniacute barviva mohou pochaacutezet napřiacuteklad ze šafraacutenu (žlutaacute barva) červeneacute řepy (červenaacute barva)

špenaacutetu (zelenaacute) atd

V minulosti se dalšiacute barvy ziacuteskaacutevaly přiacutedavkem anorganickyacutech soliacute mezi ktereacute patřily napřiacuteklad chroman

olovnatyacute PbCrO4 (žlutaacute barva) nebo sulfid rtuťnatyacute (červenaacute barva ndash rumělka) Použiacutevaacuteniacute těchto barviv

pro potravinaacuteřskeacute uacutečely nebylo dlouhou dobu regulovaacuteno dokud roku 1820 nevyšla kniha Fredericka

Accuma s naacutezvem A Treatise on Adulterations of Food and Culinary Poisons kde se na použitiacute těchto

nebezpečnyacutech barviv zaměřil Objevil napřiacuteklad již zmiacuteněnyacute chroman olovnatyacute v kajenskeacutem pepři a

syacuterech nebo siacuteran měďnatyacute v naklaacutedanyacutech okurkaacutech

Roku 1856 anglickyacute chemik William Henry Perkins omylem během pokusu o synteacutezu chininu (leacutek proti

malaacuterii) připravil prvniacute organickeacute barvivo s naacutezvem bdquomauveinldquo (methylovaacute violeť Perkinova violeť)

Jednaacute se o anilinoveacute barvivo a zdrojem pro jeho přiacutepravu byl uhelnyacute dehet

Dnešniacute barviva jsou takteacutež derivaacutety připraveneacute z kamenouhelneacuteho dehtu přiacutepadně z ropy Seznam

nejčastěji použiacutevanyacutech barviv shrnuje tabulka 1

Tab 1 Přehled vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv

Barvivo Barva Označeniacute

Relativniacute

molekulovaacute

hmotnost

Velikost

naacuteboje

při pH=8

Pozn

Košenila (karmiacuten) červenaacute E 120

49238

NA původ vysušenaacute těla

červce nopaacuteloveacuteho

Brilantniacute modř FCF jasně modraacute E 133 79286 -2 potravinaacuteřskaacute modř 2

uh dehet

Indigotin tmavě modraacute E 132 46636 -2 potravinaacuteřskaacute modř 1

uh dehet

Erythrosin červenaacute E 127 87986 -1 potravinaacuteřskaacute červeň 17

uh dehet

Tartrazin citronově žlutaacute E 102 53437 -3 potravinaacuteřskaacute žluť 4 (5)

uh dehet

Žluť SY oranžovaacute E 110 45237 -2 potravinaacuteřskaacute žluť 3 (6)

uh dehet

Červeň Allura AC červenaacute E 129 49643 -2 potravinaacuteřskaacute červeň 40

uh dehet a ropa

59

Obr 7 Chemickeacute struktury vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv A ndash Tartrazin (E 102) B ndash Brilantniacute modř

FCF (E 133) C ndash Žluť SY (E 110) D ndash Červeň Allura AC (E 129)

UacuteKOL Č 1 Gelovaacute elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv

LABORATORNIacute POMŮCKY

Kaacutedinky (25 ml 150 ml 1000 ml)

Automatickeacute pipety špičky

Mikrozkumavky + stojaacutenek

Erlenmeyerova baňka (100 ml)

Odměrneacute vaacutelce (25 ml 100 ml 1000 ml)

Vaacuteženka

Lžičkašpachtle

Předvaacutežky

Mikrovlnnaacute trouba

Aparatura pro agarosovou elektroforeacutezu

Zdroj konstantniacuteho napětiacute

CHEMIKAacuteLIE A MATERIAacuteL

Bonbony Skittles

Extrakčniacute pufr (Trisacetaacutetovyacute pufr pH=80)

Agarosa

50x TAE pufr

POSTUP

60

A Přiacuteprava vzorků

1 Do kaacutedinek vložte 1 až dva bonbony Skittles jednotlivyacutech barev

2 Do kaacutedinek napipetujte 500 microl extrakčniacuteho pufru

3 Z bonbonů se bude postupně uvolňovat barvivo uvolňovaacuteniacute můžete urychlit občasnyacutem

promiacutechaacuteniacutem

4 Barvivo extrahujte do doby než je na povrchu bonbonu pouze biacutelaacute cukernaacute vrstva a připravenyacute

roztok barviva je dostatečně sytyacute (barevnyacute)

5 Do popsanyacutech mikrozkumavek napipetujte extrahovanaacute barviva

B Přiacuteprava agarosoveacuteho gelu

1 Sestavte si aparaturu pro gelovou elektroforeacutezu v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute dle pokynů

vedouciacuteho cvičeniacute

2 Nařeďte si potřebneacute množstviacute 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru Na přiacutepravu gelu budete

potřebovat 80 ml 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru na elektroforeacutezu 700 ml 1x koncentrovaneacuteho

TAE pufru Postup ředěniacute konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute

Tab 2 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru

Finaacutelniacute objem 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru 80 ml 700 ml

50x koncentrovanyacute TAE pufr [ml]

Destilovanaacute voda [ml]

3 Vypočtěte navaacutežku agarosy tak aby jejiacute koncentrace v gelu byla 1 Vyacutesledek konzultujte

s vedouciacutem cvičeniacute

4 Navaacuteženou agarosu přeneste do Erlenmeyerovy baňky přilijte odpoviacutedajiacuteciacute množstviacute 1x TAE

pufru a opatrně promiacutechejte krouživyacutem pohybem baňky

5 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute sestavte elektroforetickou komůrku

6 Agarosu je třeba rozpustit zvyacutešenou teplotou Erlenmeyerovu baňku s agarosou tedy vložte do

mikrovlnky kterou budete pouštět na velmi kraacutetkeacute časoveacute intervaly Baňku je během zahřiacutevaacuteniacute

nutneacute často promiacutechat Pozor použiacutevejte ochranneacute rukavice Agarosa během zahřiacutevaacuteniacute často

vzkypiacute a z baňky vyteče ven zvlaacuteště v takto maleacutem objemu Buďte obezřetniacute a při každeacutem

naacuteznaku varu mikrovlnku okamžitě vypněte Pokud by se stalo že agarosa přeteče z baňky

ven je třeba celyacute prostor mikrovlnky vyčistit a agarosu připravit znovu

7 Agarosu nalijte do elektroforetickeacute komůrky vložte hřebiacutenek a nechejte přibližně 20 min

tuhnout

C Elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv v agarosoveacutem gelu

1 Během tuhnutiacute agarosoveacuteho gelu navrhněte způsob připojeniacute elektroforetickeacute vany ke zdroji

stejnosměrneacuteho napětiacute tak aby barviva po připojeniacute napětiacute putovala gelem spraacutevnyacutem

směrem

Elektrody majiacute zavedeneacute naacutesledujiacuteciacute značeniacute

červenaacute ndash anoda (kladnyacute naacuteboj)

černaacute ndash katoda (zaacutepornyacute naacuteboj)

Zdůvodněte naacutevrh zapojeniacute s ohledem na uacutedaje uvedeneacute v Tab 1

2 Ztuhlyacute agarosovyacute gel vložte do elektroforetickeacute komůrky do komůrky nalijte 1x

koncentrovanyacute TAE pufr tak aby byl agarosovyacute gel plně ponořen nebo po vyznačenou rysku

61

3 Opatrně tahem nahoru vyndejte hřebiacutenek kteryacute vytvořil jamky pro naneseniacute vzorků

4 Do jamek pipetujte 20 microl vaacutemi extrahovanyacutech barviv Pipetujte pomalu dejte pozor ať dno

jamky nepropiacutechnete špičkou pipety Pořadiacute barviv si zapište nebo vyfoťte

5 Na elektroforetickou komůrku nasaďte viacuteko připojte elektrody ke zdroji napětiacute

6 Zapněte zdroj napětiacute a nastavte konstantniacute napětiacute 45 V Spusťte elektroforeacutezu a nechejte ji

běžet zhruba 20 min Průběžně kontrolujte průběh elektroforeacutezy

7 Po řaacutedneacutem rozděleniacute barviv vypněte zdroj napětiacute sundejte viacuteko Gel přeneste na podložku a

vyfoťte si jej

VYHODNOCENIacute

1 Bonbony Skittles se barviacute pomociacute naacutesledujiacuteciacutech barviv ndash E162 E163 E170 E160a E100 E132

E133 Pokuste se přiřadit tato barviva jednotlivyacutem pruhům na agarosoveacutem gelu

2 Kteraacute z barev se pohybovala v gelu nejrychleji kteraacute se pohybovala nejpomaleji Zdůvodněte

3 U některyacutech barviv se mohou objevit dva pruhy různyacutech barev Čiacutem tuto skutečnost vysvětliacutete

4 Jak by se v agarosoveacutem gelu pohybovala kladně nabitaacute molekula a molekula bez naacuteboje

Vysvětlete

62

5 Extrakce filtrace sublimace a praacutece s vakuovou odparkou

Extrakce

Jako extrakce je označovaacuteno převedeniacute laacutetky z jedneacute faacuteze v niacutež je rozpuštěna nebo suspendovaacutena do

faacuteze jineacute Toto převedeniacute je možneacute neboť laacutetka se v určiteacutem poměru rozděliacute mezi obě faacuteze Distribuce

rozpuštěneacute laacutetky mezi dvě kapalneacute faacuteze se řiacutediacute Nernstovyacutem rozdělovaciacutem zaacutekonem

119888119886

119888119887= 119870

Podle něj je poměr koncentraciacute určiteacute laacutetky ve dvou vzaacutejemně nemiacutesitelnyacutech kapalinaacutech (označenyacutech

bdquoaldquo a bdquobldquo) při určiteacute teplotě a po dosaženiacute rovnovaacutehy konstantniacute K se nazyacutevaacute rozdělovaciacute koeficient

Extrakce laacutetky je snadnaacute tehdy jestliže je v extrakčniacutem rozpouštědle mnohem leacutepe rozpustnaacute než

v druheacute faacutezi ndash čili je-li rozdělovaciacute koeficient značně odlišnyacute od jedničky Pro laacutetky s rozdělovaciacutem

koeficientem menšiacutem než 100 jedinaacute extrakce nestačiacute V takoveacutem přiacutepadě je nutno extrakci viacutecekraacutet

opakovat s čerstvyacutem rozpouštědlem

Pro jednotliveacute typy extrakce se historicky vyvinula některaacute označeniacute kteraacute budou společně se

stručnyacutemi definicemi uvedena

A Digesce

Laacutetka v pevneacute faacutezi je za tepla extrahovaacutena opakovanou daacutevkou rozpouštědla Nejčastěji se tuhaacute

laacutetka zahřiacutevaacute společně s rozpouštědlem pod zpětnyacutem chladičem a směs je poteacute filtrovaacutena nebo

dekantovaacutena Nejčastěji se použiacutevaacute Soxhletův přiacutestroj v němž je extrakt staacutele zahušťovaacuten

Přiacutestroj pracuje automaticky Ve varneacute baňce je rozpouštědlo později již roztok ktereacute se

odpařuje a jeho paacutery odchaacutezejiacute širokou trubiciacute na leveacute straně středniacuteho diacutelu přiacutestroje (Obr 1A)

do zpětneacuteho chladiče Zde dochaacuteziacute k jejich kondenzaci Čisteacute rozpouštědlo steacutekaacute do papiacuteroveacute

patrony v niacutež je umiacutestěn extrahovanyacute materiaacutel Hladina roztoku ve středniacute čaacutesti přiacutestroje

neustaacutele stoupaacute V okamžiku kdy jejiacute vyacuteška dosaacutehne uacuterovně horniacute čaacutesti tenkeacute přepadoveacute

trubičky dojde k jejiacutemu přetečeniacute zpět do varneacute baňky Tak je možno vyextrahovat značneacute

množstviacute laacutetky s malyacutem množstviacutem rozpouštědla

B Macerace

Laacutetka v pevneacute faacutezi je za studena opakovaně extrahovaacutena daacutevkami rozpouštědla

C Perkolace

Laacutetkou v pevneacute faacutezi prosakuje vlastniacute tiacutehou rozpouštědlo Přiacutevodem čisteacuteho rozpouštědla je

hladina kapaliny v perkolaacutetoru (Obr 1B) udržovaacutena staacutele ve stejneacute vyacuteši To zabezpečuje aby

na extrahovanyacute materiaacutel v horniacutech vrstvaacutech přichaacutezelo staacutele noveacute rozpouštědlo

D Vytřepaacutevaacuteniacute

Laacutetka je z roztoku extrahovaacutena jednou daacutevkou rozpouštědla nebo opakovaně dalšiacutemi daacutevkami

(frakčniacute vytřepaacutevaacuteniacute) Vytřepaacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak že vodnyacute roztok nebo meacuteně často suspenze

laacutetky se smiacutesiacute v děliacuteciacute naacutelevce s přibližně ⅓-frac14 objemu extrakčniacuteho činidla Děliacuteciacute naacutelevka smiacute

byacutet naplněna nejvyacuteše do ⅔ objemu Nejdřiacuteve je třeba děliacuteciacute naacutelevku uzavřiacutet zaacutebrusovou zaacutetkou

a protřepat přičemž je nutneacute držet zaacutetku i kohout Pak se děliacuteciacute naacutelevka otočiacute vypouštěciacute

stopkou vzhůru a otevřeniacutem kohoutu se zrušiacute vzniklyacute přetlak Třepaacuteniacute a odpouštěniacute tlaku se

opakuje obvykle 3-4 x Při praacuteci s kyselinami zaacutesadami či jinyacutemi žiacuteravinami je nutneacute použiacutevat

ochranneacute pomůcky Jednotliveacute faacuteze se většinou odděliacute po chviacuteli staacuteniacute Spodniacute vrstva se vypouštiacute

kohoutem horniacute se odleacutevaacute hrdlem děliciacute naacutelevky

63

Jedniacutem vytřepaacuteniacutem extrakčniacute vyacutetěžky byacutevajiacute většinou niacutezkeacute v optimaacutelniacutem přiacutepadě odpoviacutedajiacute

Nernstovu rozdělovaciacutemu zaacutekonu Extrakci je proto potřeba proveacutest vždy nejmeacuteně 3-4 x

Uacutečinnějšiacute je vždy opakovanaacute extrakce menšiacutem množstviacutem rozpouštědla než extrakce celyacutem

množstviacutem najednou

Nejčastěji použiacutevanaacute extrakčniacute činidla jsou

Lehčiacute než voda diethylether benzen hexan ethylacetaacutet

Těžšiacute než voda methylendichlorid chloroform chlorid uhličityacute

Obr 1 Extrakčniacute aparatury A ndash Soxhletův přiacutestroj B ndash perkolaacutetor

Filtrace

Filtrace je oddělovaacuteniacute faacuteziacute pomociacute propustneacuteho materiaacutelu kteryacute dovoluje průchod pouze jedneacute z obou

faacuteziacute Obyčejně se pod pojmem filtrace rozumiacute oddělovaacuteniacute pevneacute faacuteze od kapaliny nebo plynu Filtrace

je v laboratoři velice běžnou operaciacute Nejčastějšiacute je filtrace kapalin provaacuteděnaacute buď za uacutečelem zbaveniacute

kapaliny mechanickyacutech nečistot nebo k izolaci pevneacute složky např při krystalizaci

Filtračniacute materiaacutel je určovaacuten chemickyacutem charakterem filtrovaneacuteho roztoku Může to byacutet nekliacuteženyacute tzv

filtračniacute papiacuter nebo i poacuterovitaacute skleněnaacute nebo porcelaacutenovaacute frita vrstva azbestu nebo skelneacute vaty apod

Rychlost filtrace zaacutevisiacute na ploše a vlastnostech filtračniacuteho prostřediacute na počtu a velikosti poacuterů na tlaku

a teplotě při filtraci na povaze sraženiny i na viskozitě filtrovaneacute kapaliny

Zaacutekladniacute pomůckou při filtraci je filtračniacute naacutelevka do niacutež se vklaacutedaacute vhodně složenyacute papiacuterovyacute filtr

Filtračniacute papiacuter je vyraacuteběn s různou velikostiacute poacuterů Filtr se zhotovuje ze čtverce filtračniacuteho papiacuteru

složeneacuteho pravouacutehle na čtvrtiny a sestřiženeacuteho do tvaru kruhoveacute vyacuteseče (Obr 2) Rozevřeniacutem takto

upraveneacuteho papiacuteru vznikaacute kuželovyacute filtr kteryacute je z jedneacute poloviny trojnaacutesobnyacute a z druheacute jednoduchyacute

64

Tento tzv hladkyacute filtr (Obr 2A) filtruje pouze špičkou a poměrně pomalu Rychleji pracuje filtr

sklaacutedanyacute nazyacutevanyacute teacutež francouzskyacute (Obr 2B) Připraviacute se z kruhoveacute vyacuteseče kteraacute je vějiacuteřovitě

překlaacutedaacutena směrem od středu k obvodu Při sklaacutedaacuteniacute francouzskeacuteho filtru je nutno dbaacutet aby při

několikereacutem překlaacutedaacuteniacute nedošlo k poškozeniacute filtru ve špičce Je proto nezbytneacute aby jednotliveacute zaacutehyby

neprochaacutezely jedniacutem bodem Před vloženiacutem do naacutelevky se doporučuje složenyacute filtr rozevřiacutet a obraacutetit

tak aby původně vnějšiacute stěna filtru tvořila vnitřniacute stěnu Tiacutem je možneacute předejiacutet znečištěniacute filtraacutetu vlaacutekny

papiacuteru uvolněnyacutemi během sklaacutedaacuteniacute a nečistotami z rukou Sklaacutedanyacute filtr se opiacuteraacute o stěny naacutelevky jen

hranami a proto filtruje teacuteměř celou svou plochou na rozdiacutel od hladkeacuteho filtru kteryacute filtruje jen

špičkou Filtrace francouzskyacutem filtrem je podstatně rychlejšiacute než filtrace hladkyacutem filtrem teacutehož

průměru

Obr 2 Možnosti sklaacutedaacuteniacute filtrů A ndash hladkyacute filtr B ndash sklaacutedanyacute (francouzskyacute) filtr

Naacutelevka s filtrem se vklaacutedaacute do filtračniacuteho kruhu připevněneacuteho na železneacutem stojanu Pod niacute je umiacutestěna

kaacutedinka pro zachycovaacuteniacute filtraacutetu Stonek naacutelevky se při filtraci dotyacutekaacute špičkou sveacuteho šikmo seřiacuteznuteacuteho

stonku stěny kaacutedinky přibližně ve dvou třetinaacutech vyacutešky (Obr 3) filtraacutet pak klidně steacutekaacute po stěnaacutech

naacutedoby a nevystřikuje Při filtraci naleacutevaacuteme roztok na filtr po skleněneacute tyčince kteraacute se ve vhodneacutem

uacutehlu přibliacutežiacute stěně filtru Proud kapaliny je vždy třeba směřovat proti miacutestu kde je papiacuterovaacute vrstva

trojitaacute Sniacutežiacute se tiacutem nebezpečiacute protrženiacute filtru Filtr se plniacute vždy několik milimetrů pod okraj Při filtraci

sraženiny je vhodneacute ji nechat usadit u dna kaacutedinky a na filtr nejprve naleacutevat čiryacute matečnyacute roztok kteryacute

rychle proteacutekaacute ještě nezanesenyacutem filtrem Teprve nakonec se ve zbytku kapaliny rozviacuteřiacute sraženina a vše

se nalije na filtr

Při promyacutevaacuteniacute sraženiny na filtru se sedlina nejprve pomociacute střičky splaacutechne do spodniacute čaacutesti filtru Proud

vody je třeba řiacutedit od okraje filtru k jeho špičce Promyacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak dlouho až je reakce filtraacutetu

negativniacute na laacutetku přiacutetomnou v matečneacutem roztoku Důkaz se provaacutediacute citlivyacutem činidlem v maleacutem podiacutelu

filtraacutetu

Pro horkeacute roztoky u nichž hroziacute že se při ochlazeniacute čaacutest rozpuštěneacute laacutetky vyloučiacute na filtru a ucpe jeho

poacutery je nutno použiacutevat naacutelevky s vyhřiacutevanyacutem plaacuteštěm Plaacutešť může byacutet vyhřiacutevaacuten horkou vodou nebo

elektricky Jednoduše je možno improvizovat filtraci za horka naacutelevkou se seřiacuteznutyacutem stonkem kteraacute

je položena na hrdle kaacutedinky Plaacutešť naacutelevky je pak přiacutemo vyhřiacutevaacuten paacuterami vrouciacuteho roztoku

65

Obr 3 Aparatura pro filtraci za normaacutelniacuteho tlaku

Filtraci je možno podstatně urychlit použitiacutem sniacuteženeacuteho tlaku odsaacutevaacuteniacutem vzduchu v prostoru pod

filtrem Pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku se použiacutevajiacute Buumlchnerovy naacutelevky skleněneacute nebo porcelaacutenoveacute

nuče a filtračniacute keliacutemky Nejjednoduššiacute zařiacutezeniacute pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku je Buumlchnerova naacutelevka

s odsaacutevaciacute baňkou Dno Buumlchnerovy naacutelevky je jemně diacuterkovaneacute na něj se poklaacutedaacute filtračniacute papiacuter tak

aby všechny otvory byly zakryty a papiacuter nepřečniacuteval podeacutel stěn naacutelevky vzhůru poněvadž by vzniklyacutemi

kanaacutelky prochaacutezel filtrovanyacute roztok do odsaacutevaciacute baňky Naacutelevka je v odsaacutevaciacute baňce upevněnaacute pryžovou

vložkou nebo zaacutetkou Mezi odsaacutevaciacute baňku a vyacutevěvu je vhodneacute umiacutestit pojistnou laacutehev (praacutezdnou

promyacutevačku) kteraacute zabraňuje vniknutiacute vody z vyacutevěvy do odsaacutevaciacute baňky nebo roztoku do vyacutevěvy

Vniknutiacute vody do odsaacutevaciacute baňky se zabraacuteniacute tak že se baňka odpojiacute od vyacutevěvy před zastaveniacutem toku

vody ve vodniacute vyacutevěvě

Při filtraci laacutetek reagujiacuteciacutech s filtračniacutem papiacuterem (koncentrovaneacute kyseliny KMnO4 apod) se použiacutevajiacute

skleněneacute frity kde funkci filtračniacuteho papiacuteru zastaacutevaacute do filtračniacuteho keliacutemku vtavenaacute skleněnaacute poacuterovitaacute

destička Velikost poacuterů je odstupňovaacutena v řadě S1-S2-S3-S4-S5 velmi maleacute poacutery jsou určeny pro filtraci

biologickyacutech materiaacutelů Vzhledem k značneacute hustotě frit je filtrace pomalaacute a filtrace probiacutehaacute vždy za

použitiacute sniacuteženeacuteho tlaku Nevyacutehodou skleněnyacutech frit je jejich značnaacute cena a hlavně jejich obtiacutežneacute čištěniacute

Sublimace

Sublimace je podobně jako krystalizace jednou ze zaacutekladniacutech metod čištěniacute a oddělovaacuteniacute jednotlivyacutech

složek směsi Děj je založen na tom že tenze par pevnyacutech laacutetek se s rostouciacute teplotou zvyšuje a proto

lze mnoheacute laacutetky převeacutest do plynneacuteho skupenstviacute aniž roztajiacute a paacutery mohou opět přiacutemo desublimovat

v pevnou laacutetku Bod sublimace je teplota při niacutež se tenze par pevneacute laacutetky vyrovnaacute s vnějšiacutem tlakem

V porovnaacuteniacute s krystalizaciacute maacute sublimace v mnoha přiacutepadech značneacute vyacutehody Sublimovanyacute preparaacutet

totiž neobsahuje mechanickeacute nečistoty ktereacute i při pečliveacute krystalizaci mohou doprovaacutezet vyacuteslednyacute

66

produkt Při sublimaci jednoduchyacutech směsiacute se obyčejně pracuje s malyacutemi ztraacutetami a jednoduchaacute

sublimace často nahradiacute i několikraacutet opakovanou krystalizaci Vhodnost použitiacute sublimace jako čistiacuteciacute

a separačniacute techniky zaacuteležiacute na vlastnostech daneacute laacutetky Rozmeziacute teplot a tlaků za nichž lze sublimaci

použiacutet je možno zjistit ze stavoveacuteho diagramu přiacuteslušneacute laacutetky (viz fyzikaacutelniacute chemie)

Zařiacutezeniacute a způsob sublimace se řiacutediacute podle toho jakeacute vlastnosti maacute miacutet sublimaacutet Čiacutem nižšiacute je teplota

chlazeneacuteho prostoru v němž paacutery kondenzujiacute tiacutem jemnějšiacute krystaly se vytvaacuteřejiacute Vyššiacute kondenzačniacute

teploty podporujiacute naopak vznik většiacutech a vyvinutějšiacutech krystalů Nejjednoduššiacutem zařiacutezeniacutem pro

provedeniacute sublimace s nepřiacuteliš niacutezkou sublimačniacute teplotou mohou byacutet dvě zabroušenaacute hodinovaacute skla

(Obr 4A) Na spodniacute sklo se umiacutestiacute sublimovanaacute laacutetka přikryje se druhyacutem sklem a opatrně zahřiacutevaacute

Sublimujiacuteciacute laacutetka se usazuje na horniacutem hodinoveacutem skle V přiacutepadě že sublimovanaacute laacutetka padaacute do

suroveacuteho produktu lze mezi skla položit perforovanyacute filtračniacute papiacuter na němž se sublimovanaacute laacutetka

zachytiacute Jinyacutem jednoduchyacutem zařiacutezeniacutem je porcelaacutenovaacute miska a na niacute postavenaacute naacutelevka (Obr 4B)

Naacutelevka maacute miacutet o něco menšiacute průměr než miska Stonek naacutelevky se opatřiacute volnou vatovou ucpaacutevkou

Mezi misku a naacutelevku se opět vložiacute perforovanyacute filtračniacute papiacuter

V přiacutepadě že sublimačniacute teplota je niacutezkaacute použije se pro sublimaci aparatura znaacutezorněnaacute na obraacutezku

4C Surovyacute produkt je nasypaacuten na dno sucheacute kaacutedinky kteraacute se uzavře baňkou Do baňky je zavaacuteděna až

ke dnu staacutele čerstvaacute chladiacuteciacute voda Sublimujiacuteciacute laacutetka se pak usazuje na kulateacutem dně baňky Po skončeniacute

sublimace je baňka opatrně sejmuta a usazeneacute krystaly špachtliacute oškrabaacuteny Laacutetky při normaacutelniacutem tlaku

nesublimujiacuteciacute nebo sublimujiacuteciacute jen pomalu přiacutepadně laacutetky ktereacute se při sublimaci za vyššiacute teploty

rozklaacutedajiacute lze často sublimovat při sniacuteženeacutem tlaku

Obr 4 Různeacute způsoby sublimace

Odpařovaacuteniacute ve vakuu

Odpařovaacuteniacute ve vakuu je v biochemickeacute laboratoři jeden z nejčastějšiacutech způsobů odpařovaacuteniacute

rozpouštědla z roztoků laacutetek Daacute se použiacutet na roztoky jak niacutezkomolekulaacuterniacutech tak vysokomolekulaacuterniacutech

laacutetek jejichž objem může byacutet od několika mililitrů až po litry a využiacutevaacute se při něm efektu sniacuteženiacute bodu

varu při sniacuteženeacutem tlaku v systeacutemu

Odpařovaacuteniacute malyacutech objemů do 2 ml se dělaacute v evakuovaneacutem exikaacutetoru nad vhodnyacutem sorbentem vody

(P2O5 NaOH CaCl2) Vzorek se umisťuje do mikrozkumavky nebo jineacute vhodneacute naacutedoby kteraacute je

v exsikaacutetoru uložena tak aby vodniacute paacutery měly k sušidlu co nejkratšiacute cestu Hlavniacute vyacutehodou teacuteto metody

67

je že je levnaacute a dostupnaacute v každeacute laboratoři nevyacutehodou je dlouhyacute čas (řaacutedově hodiny) a nemožnost

odpařit jineacute rozpouštědlo než vodu Nevyacutehody se odstraňujiacute přiacutestroji pracujiacuteciacutemi na podobneacutem

principu kde se paacutery rozpouštědla neustaacutele odsaacutevajiacute Při vakuoveacutem zahušťovaacuteniacute roztoků kde je použito

organickeacute rozpouštědlo nastaacutevaacute utajenyacute var Utajenyacute var je metastabilniacute stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem

kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute prudkyacute var vzkypěniacute a

přetečeniacute destilovaneacute směsi chladiče nebo odpadniacute baňky Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu

vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute

cihla varneacute kamiacutenky apod) Riziko vzniku utajeneacuteho varu lze odstranit takeacute napřiacuteklad odpařovaacuteniacutem

vzorku za současneacute centrifugace Zařiacutezeniacute se obvykle sklaacutedaacute z centrifugy kteraacute může byacutet vyhřiacutevanaacute

z vymrazovaciacute čaacutesti a z vakuoveacute pumpy

Nejběžnějšiacute způsob odpařovaacuteniacute středniacutech objemů je odpařovaacuteniacute na vakuoveacute rotačniacute odparce (Obr 5)

Rotačniacute vakuovaacute odparka se sklaacutedaacute z odpařovaciacute baňky pohonneacute jednotky a z vhodneacuteho chladiče

s kondenzačniacute baňkou a musiacute byacutet doplněnaacute zdrojem vakua (vodniacute vyacutevěva membraacutenovaacute vyacutevěva)

Odpařovaciacute baňka se většinou během odpařovaacuteniacute ponořiacute do vodniacute laacutezně kde je vyhřiacutevaacutena na zvolenou

teplotu Vakuum vytvořeneacute v prostoru s roztokem snižuje jeho bod varu a rotačniacute pohyb baňky

způsobuje intenzivniacute miacutechaacuteniacute odpařovaneacute směsi spojeneacute se staacutelyacutem obnovovaacuteniacutem filmu kapaliny na

vnitřniacutem povrchu baňky Tiacutemto se zamezuje přehřiacutevaacuteniacute kapaliny zvyšuje se odpařovaciacute povrch a

zkracuje draacuteha bublin paacutery z vnitřniacuteho prostoru baňky na povrch roztoku Důsledkem je intenzivniacute

odpařovaacuteniacute kapaliny jejiacutež paacutery kondenzujiacute ve vodniacutem chladiči umiacutestěneacutem mezi zdrojem vakua a

odpařovaciacute baňkou a steacutekajiacute do kondenzačniacute baňky (Obr 5)

Obr 5 Scheacutema vakuoveacute rotačniacute odparky

1 ndash odpařovaciacute baňka 2 ndash pohonnaacute jednotka 3 ndash vodniacute chladič 4 ndash kondenzačniacute baňka 5 ndash napouštěciacute

uzaacutevěr

Stanoveniacute bodu taacuteniacute

Bod taacuteniacute je teplota při niacutež je pevnaacute laacutetka v rovnovaacuteze se svou taveninou Je to jedna ze zaacutekladniacutech

fyzikaacutelniacutech veličin vedle bodu varu hustoty indexu lomu světla optickeacute aktivity apod

charakterizujiacuteciacutech každou laacutetku Stanoveniacute teacuteto veličiny a srovnaacuteniacute s tabelovanou hodnotou je zvlaacuteště

pro organickeacuteho chemika nejrychlejšiacute metodou určeniacute čistoty daneacute laacutetky Anorganickeacute sloučeniny majiacute

obvykle přiacuteliš vysokyacute bod taacuteniacute Čisteacute laacutetky majiacute obvykle ostryacute bod taacuteniacute Již nepatrneacute znečištěniacute laacutetky se

projeviacute značnyacutem sniacuteženiacutem bodu taacuteniacute a to i tehdy jestliže nečistoty majiacute bod taacuteniacute vyššiacute Kromě sniacuteženiacute

bodu taacuteniacute je pozorovatelneacute zvětšeniacute intervalu bodu taacuteniacute Tohoto jevu je využito ke zkoušeniacute identity

dvou laacutetek s tyacutemž bodem taacuteniacute Stejnaacute množstviacute obou laacutetek se dokonale promiacutesiacute a pak se stanoviacute bod

68

taacuteniacute (tzv směsnyacute bod taacuteniacute) Je-li nezměněn jsou obě laacutetky identickeacute je-li ve srovnaacuteniacute s bodem taacuteniacute

složek nižšiacute jde o různeacute laacutetky Mnoheacute laacutetky se v okamžiku kdy roztajiacute zaacuteroveň rozložiacute Rozklad se

obvykle projeviacute ztmavnutiacutem nebo vyacutevojem plynu Bod rozkladu je zpravidla neostryacute a zaacutevisiacute na rychlosti

zahřiacutevaacuteniacute

Prakticky se bod taacuteniacute stanovuje tak že malyacute vzorek laacutetky napěchovanyacute ve skleněneacute tenkostěnneacute

kapilaacuteře se umiacutestiacute do laacutezně dobře vodiacuteciacute teplo tj do kapaliny nebo do kovoveacuteho bloku a pomalu se

zahřiacutevaacute tak aby se podmiacutenky co nejviacutece bliacutežily rovnovaacutežnyacutem Přitom se sleduje teplota laacutezně a pozoruje

laacutetka Jako teplotu taacuteniacute se pak označiacute teplota při niacutež se objeviacute kapalnaacute faacuteze

Přiacutestroje pro stanoveniacute teploty taacuteniacute praacutevě popsanyacutem postupem se nazyacutevajiacute bodotaacutevky Pro laacutetky

s teplotou taacuteniacute nižšiacute než 120 C se použiacutevajiacute skleněneacute bodotaacutevky což jsou skleněneacute naacutedobky ktereacute

byacutevajiacute plněny kapalinou o vhodneacute tepelneacute kapacitě např silikonovyacutem olejem glycerolem apod

Vhodnyacutem tvarem naacutedobky se dosahuje toho že při pozvolneacutem zahřiacutevaacuteniacute dochaacuteziacute k prouděniacute kapaliny

a současneacutemu prohřiacutevaacuteniacute vzorku a teploměru na ktereacutem je kapilaacutera se vzorkem připevněna Na Obr

15A je skleněnyacute P-bodotaacutevek U laacutetek s vyššiacute teplotou taacuteniacute se použiacutevajiacute bodotaacutevky kovoveacute tzv Thieleho

bloky Jsou to bloky z kovu dobře vedouciacuteho teplo do kteryacutech jsou vyvrtaacuteny svisle tři otvory (Obr 15B)

Do prostředniacuteho otvoru je vložen teploměr do zbyacutevajiacuteciacutech otvorů kapilaacutery se vzorkem U kovoveacuteho

bloku je pomaleacuteho zahřiacutevaacuteniacute dosaženo tiacutem že neniacute zahřiacutevaacuten přiacutemo blok ale tyčka kterou je blok

zaacuteroveň upevněn do stojanu Vzorek je pozorovaacuten v prochaacutezejiacuteciacutem světle lampičky upevněneacute na

stojanu za vzorkem

V laboratorniacute praxi se často použiacutevaacute speciaacutelniacutech zařiacutezeniacute určenyacutech pro praacuteci v mikroměřiacutetku Jsou to

v podstatě upraveneacute mikroskopy s elektricky vyhřiacutevanyacutem stolkem kteryacute je opatřen teploměrem Na

tento tzv mikrovyacutehřevnyacute stolek je položen vzorek v uspořaacutedaacuteniacute běžneacutem pro mikroskopovaacuteniacute a během

zahřiacutevaacuteniacute se pozoruje v mikroskopu a očekaacutevaacute se stav kdy se krystaly změniacute v rovnovaacutežnou směs pevneacute

a kapalneacute faacuteze

Obr 6 Bodotaacutevky A ndash Skleněnyacute P-bodotaacutevek B ndash Thieleho kovovyacute blok

UacuteKOL Č 1 Izolace kofeinu z čaje a jeho přečištěniacute sublimaciacute

Alkaloidy jsou nejpočetnějšiacute skupinou rostlinnyacutech laacutetek sekundaacuterniacuteho metabolismu a dosud jich bylo

izolovaacuteno kolem sedmi tisiacutec Z chemickeacuteho hlediska se dajiacute alkaloidy popsat jako organickaacute baacuteze

s jedniacutem nebo několika heterocyklickyacutemi dusiacutekovyacutemi atomy v molekule v přiacuterodě se vyskytujiacuteciacute ve

69

formě soliacute s organickyacutemi kyselinami Alkaloidy obsahuje 10 až 20 všech vyššiacutech rostlin Byly nalezeny

ve všech jejich čaacutestech ale nejviacutece jsou přiacutetomneacute v semenech kořenech a kůře stromů

Kofein patřiacute do skupiny purinovyacutech alkaloidů (purin je složen ze dvou heterocyklů ndash pětičlenneacuteho a

šestičlenneacuteho a obsahuje celkem 4 atomy dusiacuteku na molekulu) Molekula kofeinu maacute naviacutec dvě oxo-

skupiny (xanthin) a je třikraacutet methylovanaacute Kofein je nejhojněji zastoupen v semenech kaacutevovniacuteku a

kakaovniacuteku a v listech čaje Maacute povzbudivyacute uacutečinek na centraacutelniacute nervovou soustavu a srdečniacute činnost

podporuje činnost ledvin a zvyšuje tvorbu moči Stimulačniacute uacutečinek kofeinu stejně jako theofylinu

z čaje je založen na inhibici enzymu fosfodiesterasy kteraacute odbouraacutevaacute laacutetky přenaacutešejiacuteciacute nervovyacute vzruch

jako je např cyklickyacute adenosinmonofosfaacutet tedy laacutetka o podobneacute chemickeacute struktuře

LABORATORNIacute POMŮCKY

Vaacuteženky

Lžičkyšpachtle

Předvaacutežky

Kaacutedinky

Skleněnaacute tyčinka

Vařič

Filtračniacute papiacuter

Naacutelevka

Děliacuteciacute naacutelevka

Stojany

Filtračniacute kruhy

Odměrneacute vaacutelce

Vakuovaacute rotačniacute odparka + vyacutevěva

Vodniacute laacutezeň

Baňky + svorky

Varneacute kuličky

Hadice

Mikrozkumavka

Lepiciacute paacuteska + nůžky

Pinzeta

Polystyrenovyacute kruh

Odpařovaciacute miska

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Čajoveacute listy

Octan olovnatyacute

Ethanol

Chloroform

5 roztok hydroxidu sodneacuteho

POSTUP

1 Před začaacutetkem praacutece zapněte vodniacute laacutezeň u vakuoveacute rotačniacute odparky a vodniacute laacutezeň v digestoři

na odpařovaacuteniacute vzorku abyste během praacutece předešli časovyacutem prodlevaacutem

2 Na předvaacutežkaacutech odvažte tři gramy čajoveacuteho listiacute a povařte v kaacutedince na vařiči 5 minut v 50 ml

destilovaneacute vody

3 Připravte 20 ml roztoku octanu olovnateacuteho (wv = 5 ) přilijte ho k čajoveacutemu odvaru

zamiacutechejte a povařte dalšiacutech 5 minut

4 Posklaacutedejte francouzskyacute filtr a za tepla roztok přefiltrujte

5 S použitiacutem děliacuteciacute naacutelevky v digestoři proveďte extrakci filtraacutetu s 15 ml chloroformu

vytřepaacutevaacuteniacutem třikraacutet po sobě

Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru

a otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte

dostatečnyacute přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna

70

6 Spojeneacute extrakty v organickeacutem rozpouštědle promyjte v děliacuteciacute naacutelevce destilovanou vodou (15

ml) a potom stejnyacutem objemem roztoku hydroxidu sodneacuteho (wv = 5 ) Přečištěnyacute

chloroformovyacute extrakt zahustěte na vakuoveacute rotačniacute odparce naacutesledujiacuteciacutem způsobem

7 Extrakt přelijte do 250ml baňky s kulatyacutem dnem a zaacutebrusovyacutem hrdlem Nezapomeňte vložit

varneacute kuličky Baňku připevněte svorkou na uacutestiacute vakuoveacute odparky pomociacute šroubu umiacutestěte

baňku do polohy kdy je jejiacute spodniacute stěna omyacutevaacutena vodou ve vodniacute laacutezni K vakuoveacute odparce

připojte kondenzačniacute baňku

8 Do chladiče pusťte miacuternyacutem proudem vodu a zkontrolujte zda je utěsněna kondenzačniacute baňka

Spusťte vyacutevěvu a evakuujte odparku spusťte rotaci baňky

9 Po skončeniacute odpařovaacuteniacute vypněte vyacutevěvu odpařovaciacute baňku narovnejte do vodorovneacute polohy

uvolněte svorku a odšroubujte přiacutevod vakua k odparce Poteacute opatrně sundejte odpařovaciacute

baňku Odparek rozpusťte v ethanolu a baňku kvantitativně etanolem vyplaacutechněte

Ethanolickyacute roztok odpařte na vodniacute laacutezni

10 Připravte si aparaturu k sublimaci podle obraacutezku 13C odparek převeďte na dno kaacutedinky

aparatury Rozhraniacute mezi chladiacuteciacute baňkou a kaacutedinkou utěsněte lepiciacute paacuteskou

11 Aparaturu zahřiacutevejte na vařiči až do doby kdy ustane vyacutevoj sublimujiacuteciacutech par

12 Po skončeniacute sublimace zastavte vodu a oddělejte zaacutetku s trubicemi Krystalky kofeinu

vyloučeneacute na dně baňky se pokuste pomociacute špachtle kvantitativně převeacutest do předem zvaacuteženeacute

mikrozkumavky

VYHODNOCENIacute

Uveďte vyacutetěžek izolace kofeinu a navrhněte způsoby jak byste určili jeho čistotu

UacuteKOL Č 2 Analytickyacute důkaz přiacutetomnosti kofeinu

Kofein lze prokaacutezat tzv murexidovou reakciacute Jednaacute se o barevnyacute test na kyselinu močovou a jineacute puriny

Pevnyacute vzorek je oxidovaacuten v kyseleacutem prostřediacute odpařen a naacutesledně po přiacutedavku amonnyacutech iontů vznikaacute

purpuroveacute zbarveniacute naacuteležejiacuteciacute vznikajiacuteciacutemu murexidu (amonnaacute sůl 5 5acute-nitrildibarbituroveacute kyseliny)

LABORATORNIacute POMŮCKY

71

Hodinovaacute skla o průměru 8-10 cm

Lihovyacute kahan + sirky

Kleště

Ochrannyacute štiacutetochranneacute bryacutele

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

3 roztok peroxidu vodiacuteku

Koncentrovanaacute kyselina chlorovodiacutekovaacute

Amoniak

POSTUP

POUŽIJTE OCHRANNEacute BRYacuteLE NEBO ŠTIacuteT

1 Proveďte tzv murexidovou reakci k prokaacutezaacuteniacute přiacutetomnosti kofeinu Kontrolniacute reakci proveďte

rovněž s firemniacutem preparaacutetem kofeinu

2 Na hodinoveacute sklo se sublimaacutetem a na sklo s firemniacutem kofeinem kaacutepněte 3 roztok H2O2 a

koncentrovanou HCl

3 Roztok odpařte misku nechte zchladnout na stole a přikaacutepněte roztok čpavku

4 Purpuroveacute zbarveniacute prokaacuteže přiacutetomnost kofeinu

VYHODNOCENIacute

Uveďte zda reakce na přiacutetomnost kofeinu byly pozitivniacute a jak se odlišovalo zbarveniacute komerčniacuteho a vaacutemi

izolovaneacuteho kofeinu

UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute teploty taacuteniacute kofeinu

V teacuteto uacuteloze ověřiacutete čistotu vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu z čajoveacuteho listiacute pomoci jedneacute z nejrychlejšiacutech a

nejspolehlivějšiacutech metod Teplotu bodu taacuteniacute budete stanovovat pomociacute moderniacuteho bodotaacutevku jehož

princip je založen na Thieleho kovoveacutem bloku Bodotaacutevek je ovlaacutedaacuten elektronicky s digitaacutelniacutem

vyacutestupem Lze na něm měřit současně dva vzorky umiacutestěneacute v kapilaacuteraacutech Odečet se dělaacute vizuaacutelně

pomociacute zvětšovaciacuteho okulaacuteru

LABORATORNIacute POMŮCKY

Bodotaacutevek

Kapilaacutery skleněneacute

Skleněnaacute trubice

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Kofein komerčniacute čistyacute

Kofein izolovanyacute ve cvičeniacute

72

POSTUP

1 Do kapilaacuter dejte vzorek vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu a vzorek čisteacuteho kofeinu

2 Otevřenyacutem koncem kapilaacutery nahrňte maleacute množstviacute sucheacuteho vzorku zbytek kolem kapilaacutery

otřete a kapilaacuteru nechejte asi 5x volně padat svisle postavenou trubiciacute dlouhou asi 15 metru

na tvrdou podložku Vzorek laacutetky se tak dobře napěchuje do maleacuteho objemu na dně kapilaacutery

Sloupeček by měl byacutet vysokyacute asi 2 mm

3 Zapněte bodotaacutevek hlavniacutem vypiacutenačem Kapilaacutery se vzorkem vložte do bodotaacutevku

a zkontrolujte zda je vzorek dobře viditelnyacute Stiskněte tlačiacutetko bdquoplateau setldquo a stiskem tlačiacutetka

šipky nahoru nastavte teplotu na 270 degC a stiskněte START Teplota začiacutenaacute narůstat a kolem

aktuaacutelniacute teploty 200 degC pozorně sledujte oba vzorky

4 Odečtěte teplotu při ktereacute roztajiacute vaacutemi izolovanyacute kofein a kofein komerčniacute

VYHODNOCENIacute

Porovnejte obě ziacuteskaneacute hodnoty bodu taacuteniacute Vyhledejte hodnotu bodu taacuteniacute pro kofein a přiacutepadneacute rozdiacutely

vysvětlete

73

6 Izolace nukleovyacutech kyselin

Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu

K biochemickyacutem studiiacutem se použiacutevaacute nejrůznějšiacute biologickyacute materiaacutel kteryacute přiacuteroda poskytuje Vzhledem

k jeho různorodosti je technika zpracovaacuteniacute mnohdy velmi odlišnaacute a řiacutediacute se uacutečelem k jakyacutem studiiacutem maacute

byacutet použit Způsob zpracovaacuteniacute materiaacutelů byacutevaacute často odlišnyacute podle toho zda maacute byacutet vyacutechoziacute surovinou

pro izolaci detekci nějakeacute sloučeniny či skupiny laacutetek nebo zda se bude studovat jejich metabolismus

Maacute-li byacutet izolovaacutena nějakaacute laacutetka nebo skupina laacutetek z biologickeacuteho materiaacutelu (např vitamiacuten biacutelkovina

sacharid apod) je důležiteacute zvolit vhodnou vyacutechoziacute surovinu Pro izolaci se hodiacute nejleacutepe takovyacute

biologickyacute materiaacutel ve ktereacutem je požadovanaacute laacutetka v nejvyššiacute koncentraci je dostupnyacute a jeho cena

přijatelnaacute Vybranyacute živočišnyacute rostlinnyacute nebo mikrobiaacutelniacute materiaacutel je třeba v prvniacutem kroku

homogenizovat Rozrušeniacute rostlinnyacutech a živočišnyacutech buněk nedělaacute obvykle potiacuteže Jinak však je tomu

při izolaciacutech z buněk mikroorganismů Buněčnaacute stěna mikroorganismů je velmi rezistentniacute a jejiacute

narušeniacute vyžaduje zvlaacuteštniacute postupy viz niacuteže

Mletiacute

Suchyacute materiaacutel může byacutet rozemlet v různyacutech typech mlyacutenků Semena se melou v kulovyacutech mlyacutenech

nebo mlyacutenech s otočnyacutemi noži K mletiacute živočišnyacutech materiaacutelů se velmi dobře hodiacute mlyacutenek na maso

Tkaacuteň se v něm řeže a drtiacute zaacuteroveň Hrubost nebo jemnost lze regulovat vloženiacutem vhodneacute destičky

kterou se rozemletyacute materiaacutel protlačuje Všechny uvedeneacute strojky a mlyacutenky většinou může nahradit

běžnyacute univerzaacutelniacute kuchyňskyacute robot kteryacute je vybaven mixeacuterem mlyacutenkem masovyacutem strojkem i

struhadly

Rostlinnyacute materiaacutel určenyacute ke studiu exprese genů obsahu fytohormonů aj je třeba během mletiacute

neustaacutele chladit aby nedochaacutezelo k degradaci Provaacutediacute se tak chlazeniacutem tekutyacutem dusiacutekem Rostlinnyacute

materiaacutel se může drtit pomociacute třeciacute misky s tloučkem přičemž všechny potřeby ktereacute přichaacuteziacute do styku

s rostlinnyacutem materiaacutelem musiacute byacutet takteacutež vychlazeny Dalšiacute možnostiacute nadrceniacute rostlinneacuteho materiaacutelu je

použitiacute tzv kuličkoveacuteho mlyacutenku

Homogenizace

Na rozdiacutel od mletiacute nasucho je v biochemickeacute praacuteci chaacutepaacutena homogenizace jako důkladneacute rozmělněniacute

materiaacutelu za přiacutedavku vody nebo vhodnyacutech pufrů či fyziologickyacutech roztoků

Pro homogenizaci malyacutech množstviacute je nejvhodnějšiacute roztiacuteraacuteniacute materiaacutelu v třeciacute misce za přiacutedavku

mořskeacuteho piacutesku skelneacuteho prachu nebo jineacuteho abraziva Tužšiacute materiaacutely se před homogenizaciacute zmraziacute

kapalnyacutem dusiacutekem kteryacute je učiniacute křehčiacutemi k rozmělněniacute Homogenizaci lze rovněž proveacutest ve

vyacutekonneacutem mixeacuteru

K narušeniacute buněčneacute stěny a membraacuteny mikroorganismů tzv desintegraci se použiacutevaacute ještě některyacutech

speciaacutelniacutech metod Např působeniacute chemickyacutech činidel (detergenty) působeniacute enzymů štěpiacuteciacutech

polysacharidy buněčnyacutech stěn (lysozym celulasa) kraacutetkeacute působeniacute ultrazvuku opakovaneacute zmrazovaacuteniacute

a rozmrazovaacuteniacute Přehled nejužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik je uveden v tabulce 2

74

Tab 2 Přehled nejpoužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik

METODA PŘIacuteKLAD POUŽITIacute PRINCIP

Šetrneacute

lyacuteze buněk erythrocyty porušeniacute buněčneacute membraacuteny osmotickyacutem

tlakem

působeniacute enzymů bakterie štěpeniacute buněčneacute stěny specifickyacutemi

enzymy

působeniacute chemikaacuteliiacute

extrakce kvasinek

organickyacutemi rozpouštědly

nebo vhodnyacutemi kyselinami

čaacutestečnaacute solubilizace buněčneacute stěny

homogenizace jaterniacute tkaacuteň mechanickeacute porušeniacute buněk protlačovaacuteniacutem

uacutezkou štěrbinou

mletiacute svalovaacute tkaacuteň semena působeniacute střižnyacutech sil mechanickeacute

porušeniacute tkaacuteně

Středniacute

mixovaacuteniacute v nožovyacutech

mixeacuterech živočišnaacute a rostlinnaacute pletiva působeniacute střižnyacutech sil

mletiacute s abrazivy rostlinneacute tkaacuteně bakterie mechanickeacute porušeniacute buněk

Intenzivniacute

ultrazvuk buněčneacute suspenze naacutehleacute změny tlaku a teploty při zaacuteniku

vznikajiacuteciacutech mikrobublin

kuličkovyacute mlyacuten buněčneacute suspenze mechanickeacute porušeniacute buněk rychlou vibraciacute

skleněnyacutech kuliček

French press kvasinky dezintegrace buněčneacute stěny vysokyacutem

tlakem

Centrifugace

Centrifugace čili odstřeďovaacuteniacute patřiacute k nejběžnějšiacutem operaciacutem v biochemickeacute laboratoři Dovoluje

oddělit složky suspenze nebo emulze na zaacutekladě rozdiacutelnyacutech hustot Byacutevaacute často rychlejšiacute a pohodlnějšiacute

než filtrace a v některyacutech přiacutepadech vede i k lepšiacutemu odděleniacute pevneacute a kapalneacute faacuteze Kromě nahrazeniacute

nebo doplněniacute filtrace zvlaacuteště je-li suspendovanaacute laacutetka velmi jemnaacute špatně filtrovatelnaacute a filtrace

zdlouhavaacute maacute odstřeďovaacuteniacute v biochemii i jinyacute vyacuteznam Sloužiacute k některyacutem speciaacutelniacutem preparativniacutem a

analytickyacutem uacutečelům (např izolace mitochondriiacute diferenčniacute centrifugaciacute) Daacutele je to přiacuteprava buněčnyacutech

struktur gradientovou centrifugaciacute a z analytickyacutech aplikaciacute pak předevšiacutem stanoveniacute relativniacutech

molekulovyacutech hmotnostiacute sloučenin a stanoveniacute čistoty izolovanyacutech preparaacutetů

Při odstřeďovaacuteniacute působiacute na sedimentujiacuteciacute čaacutestice odstředivaacute siacutela (P) kterou lze vyjaacutedřit vztahem

119875 = 119898 ∙ 119903 ∙ 1205962

kde m hellip hmotnost čaacutestice

r hellip poloměr otaacutečeniacute

hellip uacutehlovaacute rychlost

75

Pro praktickeacute vyacutepočty se však zavaacutediacute veličina relativniacute odstřediveacute zrychleniacute R ktereacute udaacutevaacute kolikraacutet je

toto zrychleniacute většiacute než zemskeacute tiacutehoveacute zrychleniacute g a je daacutena vztahem

119877 = 1118 ∙ 119903 ∙ 1198732 ∙ 10minus5

kde N hellip počet otaacuteček za minutu

r hellip poloměr otaacutečeniacute v cm

Je nutno ji uvaacutedět jako hlavniacute charakteristiku centrifugace Z prvniacuteho vztahu je zřejmeacute že pouhyacute uacutedaj

počtu otaacuteček za minutu necharakterizuje proces centrifugace

Během nastavovaacuteniacute centrifugy je třeba braacutet zřetel na to kterou jednotku zadaacutevaacuteme ndash zda naacutesobky

zrychleniacute (x g) či otaacutečky za minutu (RPM) Tyto dvě hodnoty nejsou stejneacute ale existuje mezi nimi vztah

Dřiacuteve byl ke každeacute centrifuze dodaacutevaacuten nomogram k převodu těchto jednotek mezi sebou diacuteky znalosti

poloměru rotoru Dnešniacute centrifugy toto již zvlaacutedajiacute diacuteky elektronice samy

Existuje celaacute řada typů centrifug ktereacute se lišiacute velikostiacute (od malyacutech stolniacutech až po velkoobjemoveacute

průmysloveacute odstředivky) dosahovanyacutem zrychleniacutem a tvarem rotorů (vyacutekyvneacute a uacutehloveacute) Ve vyacutekyvnyacutech

rotorech jsou kyvety uloženy v pouzdrech kteraacute jsou volně zavěšena v čepech vlastniacuteho rotoru a kyvety

jsou během odstřeďovaacuteniacute ve vodorovneacute poloze Naproti tomu v uacutehlovyacutech rotorech jsou kyvety fixovaacuteny

v určiteacutem uacutehlu (45 - 50) k ose otaacutečeniacute

Zvlaacuteštniacute kategorii tvořiacute ultracentrifugy na nichž lze dosaacutehnout relativniacuteho odstřediveacuteho zrychleniacute

100 000 x g a viacutece Lišiacute se od běžnyacutech centrifug zejmeacutena tiacutem že prostor s rotorem musiacute byacutet při

odstřeďovaacuteniacute evakuovaacuten snižuje se tiacutem třeniacute způsobeneacute přiacutetomnostiacute vzduchu diacuteky tomu se rotor

nebude zahřiacutevat Použiacutevajiacute se pro děleniacute biopolymerů a subcelulaacuterniacutech čaacutestic v hustotniacutem gradientu

sacharosy nebo cesnyacutech soliacute Tyto techniky lze provaacutedět jak v analytickeacutem tak i v preparativniacutem

měřiacutetku Analytickeacute centrifugy jsou naviacutec opatřeny optickyacutem zařiacutezeniacutem umožňujiacuteciacutem sledovat rozhraniacute

tvořenaacute jednotlivyacutemi sedimentujiacuteciacutemi laacutetkami

Pro většinu praciacute preparačniacutech i analytickyacutech jsou požadovaacuteny centrifugy chlazeneacute Chlazeniacute centrifug

je zajišťovaacuteno chladiciacutemi agregaacutety zabudovanyacutemi do jedineacuteho provozniacuteho celku s centrifugou a je

ovlaacutedaacuteno termostatem Protilehleacute kyvety (u vysokootaacutečkovyacutech centrifug všechny kyvety) musejiacute byacutet

staticky a dynamicky vyvaacuteženy Z bezpečnostniacutech důvodu i z hlediska ochrany centrifugy je nutno

klaacutest na vyvažovaacuteniacute kyvet zvyacutešenou pozornost Každaacute nepřesnost v dynamickeacutem i statickeacutem vyvaacuteženiacute

se mnohonaacutesobně projeviacute zvětšeniacutem odstřediveacuteho tlaku na jednu stranu osy Osa se nerovnovaacutežnyacutem

zatiacuteženiacutem snadno ohne nebo se poškodiacute ložisko Při chodu odstředivky se při nepřesneacutem vyvaacuteženiacute

projevujiacute silneacute vibrace Statickeacuteho vyvaacuteženiacute se dosaacutehne tak že se na technickyacutech vaacutehaacutech s přesnostiacute na

jeden gram vyvaacutežiacute protilehlaacute pouzdra s kyvetami naplněnyacutemi suspenziacute určenou k centrifugaci Daleko

většiacute pozornost je třeba klaacutest dynamickeacutemu vyvaacuteženiacute protilehlyacutech kyvet Protilehleacute kyvety musiacute miacutet

stejnou velikost hmotnost a stejně umiacutestěneacute těžiště To znamenaacute že protilehleacute kyvety musiacute byacutet

naplněny stejnou suspenziacute přesněji řečeno suspenziacute o stejneacute hustotě Nelze tedy napřiacuteklad při

precipitaci siacuteranem amonnyacutem kyvetu s tiacutemto roztokem vyvaacutežit kyvetou s destilovanou vodou

76

Nukleoveacute kyseliny

Nukleoveacute kyseliny jsou makromolekulaacuterniacute laacutetky ktereacute ve sveacute struktuře nesou genetickou informaci

Běžnyacutemi nukleovyacutemi kyselinami jsou kyselina deoxyribonukleovaacute (DNA) a ribonukleovaacute (RNA) Zaacutekladniacute

stavebniacute jednotkou nukleovyacutech kyselin je tzv nukleotid Nukleotid je obecně heterocyklickaacute baacuteze kteraacute

N-glykosidickou vazbou vaacuteže sacharid (pentosu) a esterovou vazbou fosfaacutet (odtud kyselina)

Heterocyklickeacute baacuteze v nukleovyacutech kyselinaacutech jsou purinoveacute nebo pyrimidinoveacute povahy Nejčastěji

zastoupeneacute pyrimidinoveacute baacuteze jsou cytosin (C) thymin (T) a uracil (U) a purinoveacute baacuteze adenin (A) a

guanin (G) (Obr 1) Zatiacutemco DNA obsahuje baacuteze C T A G u RNA je T zaměněn za U

Jak už z naacutezvu vyplyacutevaacute nukleotidy RNA v sobě vaacutežou sacharid ribosu kdežto DNA jejiacute 2-deoxy variantu

Jednotliveacute nukleotidy jsou vaacutezaacuteny do polynukleotidoveacuteho řetězce skrze fosfaacutet (Obr 2) jednaacute se tedy o

vazbu diesterovou

Obr 1 Purinoveacute a pyrimidinoveacute nukleotidy

Nukleoveacute kyseliny byly objeveny již roku 1869 v buněčnyacutech jaacutedrech Jejich strukturu však odhalili až v

roce 1953 paacutenoveacute Watson a Crick (Nobelova cena) kdy bylo rozluštěno vzaacutejemneacute paacuterovaacuteniacute nukleotidů

dvou na sebe antiparalelniacutech řetězců dvoušroubovice DNA (Obr 3)

77

Obr 2 Nukleotidy spojeneacute v řetězec (UAG)

Obr 3 Paacuterovaacuteniacute baacuteziacute ve dvoušroubovici DNA

Izolace nukleovyacutech kyselin

Pro izolaci nukleovyacutech kyselin z živyacutech organismů byla vyvinuta řada metod ktereacute se od sebe mohou

dosti odlišovat Pro stručnost tohoto textu budou popsaacuteny dvě zaacutekladniacute

Prvniacutem krokem u všech metod je vždy lyacuteze buněk nebo pevneacute tkaacuteně U buněk většinou stačiacute rozrušit

buněčnou stěnu a membraacuteny nejčastěji se za tiacutemto uacutečelem použiacutevajiacute detergenty jako je dodecylsulfaacutet

sodnyacute (SDS) nebo Triton X-100 Pro izolaci DNA nebo RNA z rostlinnyacutech pletiv nebo živočišnyacutech tkaacuteniacute je

třeba nejdřiacuteve mechanickeacuteho narušeniacute ktereacute provaacutediacuteme buď mrazem ndash tekutyacutem dusiacutekem nebo

různyacutemi typy homogenizaacutetorů Buněčnyacute obsah včetně DNA se z lyzovanyacutech buněk uvolniacute do

extrakčniacuteho pufru kteryacute vždy musiacute obsahovat chelatačniacute činidlo ethylendiamintetraoctovou kyselinu

(EDTA) kteraacute vychytaacute veškereacute vaacutepenateacute ionty z extraktu Vaacutepenateacute ionty fungujiacute jako kofaktory

78

nukleas enzymů ktereacute štěpiacute nukleoveacute kyseliny a pokud by tyto enzymy byly během extrakce aktivniacute

naštěpily by veškereacute izolovaneacute nukleoveacute kyseliny Do extrakčniacuteho pufru se někdy přidaacutevajiacute naviacutec ještě

proteinasy enzymy štěpiacuteciacute proteiny Většina DNA je totiž obalenaacute histony a jejich odstraněniacute

proteinasou zvyacutešiacute čistotu izolovaneacute DNA

Jeden typ metod je založen na extrakci směsiacute fenolu a chloroformu Fenol se rozpouštiacute ve vodě i v

chloroformu preferuje ale chloroform Chloroform se jako organickeacute rozpouštědlo s vodou nemiacutesiacute

Přidaacuteme-li tedy směs fenolu a chloroformu k extraktu ze živeacute tkaacuteně veškereacute tuky přechaacutezejiacute do

chloroformu biacutelkoviny a čaacutest polysacharidů se působeniacutem organickyacutech rozpouštědel vysraacutežiacute a nukleoveacute

kyseliny zůstanou ve vodneacute faacutezi Po intenzivniacute extrakci se směs zcentrifuguje a vznikleacute faacuteze se od sebe

odděliacute Vysraacuteženeacute proteiny a sacharidy vytvořiacute na rozhraniacute biacutelou prstencovitou sraženinu Pro vysraacuteženiacute

nukleovyacutech kyselin z vodneacute faacuteze se použiacutevaacute absolutniacute ethanol s přiacutedavkem soli nebo isopropanol Po

intenzivniacute centrifugaci (14000 RPM) pak nukleovaacute kyselina vytvořiacute ve zkumavce opaleskujiacuteciacute pelet

kteryacute se ještě promyacutevaacute etanolem sušiacute a nakonec rozpouštiacute ve vodě nebo vhodneacutem pufru

Novějšiacute metody využiacutevajiacute adsorpce nukleovyacutech kyselin na silikaacutet v přiacutetomnosti chaotropniacutech soliacute jako

je třeba guanidin thiokyanaacutet Extrakt nukleovyacutech kyselin se smiacutechaacute se silikaacutetovou matriciacute v podobě

vrstvy silikaacutetovyacutech kuliček v přiacutetomnosti chaotropniacute soli Nukleoveacute kyseliny se navaacutežiacute na kuličky a ty se

pak promyacutevaacuteniacutem zbaviacute kontaminujiacuteciacutech proteinů polysacharidů a jinyacutech nečistot Nakonec se nukleoveacute

kyseliny z kuliček uvolniacute sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely roztoku Tato metoda je velice rychlaacute a efektivniacute a využiacutevaacute

se ve většině komerčniacutech setů pro izolaci nukleovyacutech kyselin např v diagnostickyacutech laboratořiacutech v

nemocniciacutech

Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace a čistoty nukleovyacutech kyselin

Jako důkaz přiacutetomnosti izolovaneacute DNA i kontrolu jejiacute čistoty se použiacutevaacute nejčastěji spektrofotometrie v

bliacutezkeacute UV oblasti Nukleoveacute kyseliny absorbujiacute nejintenzivněji světlo o vlnoveacute deacutelce 260 nm takže

hodnota absorbance je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Při stanoveniacute je nutneacute dbaacutet na čistotu

preparaacutetu protože rušiacute přiacutetomnost proteinů (280 nm) a aromatickyacutech laacutetek Pokud je DNA preparaacutet

čistyacute poměr A260A280 dosahuje hodnoty 18

cDNA=629∙A260-360∙A280 [ngμl]

Daleko citlivějšiacute stanoveniacute koncentrace DNA je pomociacute metody fluorimetrie kdy je měřena

fluorescence DNA po smiacuteseniacute se specifickyacutem interkalačniacutem barvivem tedy barvivem ktereacute se

vmezeřuje mezi baacuteze DNA

Pro měřeniacute v UV oblasti je třeba použiacutevat kyvety ktereacute jsou pro tuto oblast spektra určeneacute ndash obvykle

se jednaacute o kyvety křemenneacute či jinak upraveneacute Při použitiacute plastoveacute či obyčejneacute skleněneacute kyvety dochaacuteziacute

k absorpci UV zaacuteřeniacute materiaacutelem kyvety tudiacutež jiacutem paprsek neprojde a nelze stanovit absorbanci

měřeneacuteho vzorku (Obr 4A) Při použitiacute UV kyvety uvidiacutete hladkyacute průběh spektra (Obr 4B) Daacutele je třeba

daacutevat pozor na směr kteryacutem kyvetu do spektrofotometru vklaacutedaacutete Při špatneacutem vloženiacute kyvety opět

nelze stanovit absorbanci měřeneacuteho vzorku (Obr 4C)

79

Obr 4 UV spektra stejneacuteho vzorku DNA A ndash použitiacute nevhodneacute plastoveacute kyvety B ndash použitiacute UV kyvety

C ndash UV kyveta vloženaacute špatnyacutem směrem D ndash vzorek DNA s vysokou koncentraciacute kontaminujiacuteciacutech

proteinů Na obraacutezku B je vidět absorpčniacute maximum DNA při 260 nm

UacuteKOL Č 1 Izolace DNA z vepřoveacute sleziny a RNA z pekařskyacutech kvasnic

LABORATORNIacute POMŮCKY

Třeciacute misky s tloučkem Odměrneacute vaacutelce pH papiacuterky Skleněnaacute tyčinka Centrifugačniacute kyvety Kaacutedinky

Dřevěneacute prkeacutenko a nůž Skleněneacute zkumavky Varneacute baňky Špejle Chlazenaacute centrifuga Automatickeacute pipety a špičky

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Vepřovaacute slezina Pekařskeacute kvasnice Hydroxid sodnyacute Chlorid sodnyacute

Kyselina octovaacute Diethylether Ethanol Mořskyacute piacutesek

ROZTOKY

5 kyselina octovaacute

50 kyselina octovaacute

05 hydroxid sodnyacute

1 M chlorid sodnyacute

POJMY

Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci

Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem

POSTUP

80

IZOLACE RNA Z KVASNIC

Pozor s diethyletherem pracujte v digestoři

1 Do třeciacute misky nadrobte jedno baleniacute pekařskyacutech kvasnic přidejte lžičku mořskeacuteho piacutesku a

důkladně rozetřete Poteacute postupně přidejte 3 ml destilovaneacute vody a 3 ml diethyletheru Po

přiacutedavku vždy důkladně rozetřete

2 Do homogenaacutetu postupně přidejte 50 ml 05 NaOH a pokračujte v roztiacuteraacuteniacute asi ještě 15 min

Upravte pH pomociacute 5 kyseliny octoveacute na pH 6 (použijte pH papiacuterky)

3 Směs rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet

4 Směs centrifugujte při 9500 g a teplotě 4 degC po dobu 10 min

5 Supernatant odlijte do kaacutedinky a upravte na pH 35 pomociacute 50 kyseliny octoveacute ndash odměřte použiteacute

množstviacute Přidejte vychlazenyacute ethanol ndash stejnyacute objem jako kyseliny octoveacute - vyloučenaacute sraženina

představuje ribonukleoprotein

6 Sraženinu ribonukleoproteinu zcentrifugujte při 2000 g 4 degC 10 min Supernatant teacuteměř celyacute

odlijte Ribonukleoprotein rozmiacutechejte ve zbytku supernatantu a naacutesledně rozdělte do třiacute frakciacute

(největšiacute množstviacute do varneacute baňky menšiacute množstviacute do velkeacute zkumavky a nejmeacuteně do maleacute

zkumavky) a uchovejte při 4 degC pro dalšiacute experimenty

IZOLACE DNA ZE SLEZINY

1 Slezinu z baliacutečku nakraacutejejte a naacutesledně v třeciacute misce rozetřete s trochou mořskeacuteho piacutesku na jemnou

kaši

2 Přidejte 100 ml vychlazeneacuteho 1 M NaCl - postupně po malyacutech daacutevkaacutech a za staacuteleacuteho roztiacuteraacuteniacute

Homogenizujte 15 min

3 Homogenaacutet rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet

4 Homogenaacutet centrifugujte při 5000 g 10 min 4 degC Mezitiacutem si připravte 600 ml vychlazeneacute

destilovaneacute vody do 1 l kaacutedinky

5 Supernatant pomalu v tenkeacutem proudu kontinuaacutelně nalijte do vychlazeneacute destilovaneacute vody poteacute

velmi jemně promiacutechejte pomociacute dřevěneacute špejle DNA se sraacutežiacute ve formě opaleskujiacuteciacutech vlaacuteken

6 Za použitiacute dřevěneacute špejle naviacutejejte vlaacutekna DNA a ty přenaacutešejte do varneacute baňky do velkeacute a maleacute

zkumavky a uchovejte při 4 degC pro spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace DNA

UacuteKOL Č 2 Důkaz nukleovyacutech kyselin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Vodniacute laacutezeň

Vařič

Zpětnyacute chladič

Stojany

Svorky

Varneacute kamiacutenky

Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)

Skleněneacute zkumavky

Špachtle

Automatickeacute pipety a špičky

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

81

Hydroxid sodnyacute

Kyselina siacuterovaacute

Uhličitan sodnyacute

Kyselina chlorovodiacutekovaacute

Dusičnan střiacutebrnyacute

Koncentrovanyacute amoniak

Folinovo činidlo

Difenylamin

ROZTOKY

5 kyselina siacuterovaacute

05 hydroxid sodnyacute

Difenylaminoveacute činidlo

5 dusičnan střiacutebrnyacute

POSTUP

ODLIŠENIacute DNA A RNA

DNA a RNA lze odlišit podle vaacutezaneacuteho sacharidu na zaacutekladě barevnyacutech reakciacute ktereacute poskytujiacute ribosa a

2-deoxyribosa s difenylaminem Zatiacutemco RNA poskytuje s difenylaminem zeleneacute zbarveniacute DNA reaguje

modře

Pozor pracujete s difenylaminem pracujte v rukaviciacutech a v digestoři

1) K frakciacutem RNA a DNA ve většiacutech zkumavkaacutech přidejte 1 ml 05 NaOH a po promiacutechaacuteniacute a rozpuštěniacute

přidejte 1 ml difenylaminoveacuteho činidla

2) Reakce inkubujte na vrouciacute vodniacute laacutezni minimaacutelně 20 min pak pozorujte vyacutevoj zbarveniacute

STABILITA NUKLEOVYacuteCH KYSELIN

Hlavniacute uacutelohou DNA je uchovat genetickou informaci což je zabezpečeno mimo jineacute vysokou stabilitou

fosfodiesteroveacute vazby Zatiacutemco v alkalickeacutem prostřediacute se DNA jen denaturuje RNA se rozštěpiacute až na

jednotliveacute nukleotidy Kyselou hydrolyacutezou se štěpiacute obě nukleoveacute kyseliny ale rozdiacutelnyacutem způsobem

1) K frakciacutem DNA a RNA ve varnyacutech baňkaacutech přidejte 30 ml 5 kyseliny siacuteroveacute a pod zpětnyacutem chladičem

povařte 30 min Nezapomeňte do baňky vložit varneacute kamiacutenky

2) Ziacuteskaneacute hydrolyzaacutety rozdělte po 1 ml do zkumavek (3 zkumavky pro DNA 3 zkumavky pro RNA) a

použijte pro dalšiacute analyacutezy

DŮKAZ PURINOVYacuteCH BAacuteZIacute NUKLEOVYacuteCH KYSELIN

Purinoveacute baacuteze tvořiacute nerozpustneacute soli střiacutebrneacute a měďneacute

82

1) K prvniacutem dvěma zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA (z předchoziacuteho pokusu) přidaacutevejte po

kapkaacutech amoniak až do alkalickeacute reakce (detekujte pH papiacuterkem) a 05 ml 5 roztoku AgNO3

pozorujte vznik jemneacute biacuteleacute vločkoviteacute sraženiny

2) Dalšiacute dvě zkumavky s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přiveďte k varu a přidejte 1 ml 10 CuSO4 poteacute

postupně přidaacutevejte pevnyacute Na2SO3 až dokud nevznikne tmavě žlutohnědaacute sraženina

Guanin redukuje Folinovo činidlo za vzniku modreacuteho zbarveniacute

3) Ke třetiacutem zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přidejte 1 ml Folinova činidla promiacutechejte a po

špetkaacutech přidaacutevejte na nakloněnou stěnu zkumavky pevnyacute Na2CO3 Vznikaacute intenzivně modreacute

zbarveniacute

UacuteKOL Č 3 Spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace nukleovyacutech kyselin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Křemennaacute kyveta

Stolniacute spektrofotometr

Automatickeacute pipety a špičky

Izolovanaacute DNA a RNA

POSTUP

1) K RNA a DNA v malyacutech zkumavkaacutech přidejte 05 ml 05 NaOH

2) Do 1 cm křemenneacute kyvety napipetujte 2 ml 05 NaOH a přidejte 20 microl alkalickeacuteho roztoku DNA

nebo RNA Jako slepou reakci použijte 05 NaOH

3) Proměřte absorpčniacute spektrum v UV oblasti v rozsahu 200-290 nm Pomociacute šipek na

spektrofotometru odečtěte hodnoty A260 a A280 Spektrum si vyfoťte

Obr 5 UV-spektrum DNA a RNA

83

VYHODNOCENIacute

1 Pomociacute vyacuteše uvedeneacuteho vzorce určete koncentraci a čistotu vaacutemi izolovanyacutech vzorků DNA

Vysvětlete co může byacutet přiacutečinou pokud je hodnota čistoty vyššiacute nebo nižšiacute než 18

2 Do protokolu zaznamenejte pozorovaneacute spektrum pro DNA i RNA

3 Zhodnoťte vyacutesledek důkazovyacutech reakciacute

7 Destilace

Destilace je metoda užiacutevanaacute k děleniacute a čištěniacute směsi kapalin ktereacute se navzaacutejem lišiacute bodem varu

Všeobecně platiacute že těkavějšiacute složky směsi přechaacutezejiacute v paacutery snadněji než složky meacuteně těkaveacute Plynnaacute faacuteze

vyskytujiacuteciacute se nad kapalinou maacute tedy jineacute složeniacute než kapalnaacute směs a destilaacutet (kondenzaacutet) vzniklyacute

kondenzaciacute těchto par bude bohatšiacute na těkavějšiacute složku

Chceme-li dosaacutehnout dokonaleacuteho rozděleniacute směsi dvou kapalin jedinou destilaciacute v jednoducheacute

aparatuře musiacute se jejich body varu lišit alespoň o 50 degC a destilovaneacute laacutetky nesmějiacute vytvaacuteřet azeotropniacute

směs (azeotrop) Azeotrop lze definovat jako směs s konstantniacutem bodem varu jejiacutež složky od sebe nelze

oddělit jednoduchou destilaciacute Dle povahy kapalneacute směsi je třeba volit vhodnou destilačniacute metodu pro

odděleniacute složek směsi

Je-li kapalina znečištěna pouze malyacutem množstviacutem těkavyacutech laacutetek pak je možneacute ji čistit jednoduchou

destilaciacute nebo pouhyacutem odpařovaacuteniacutem Jednaacute-li se však o směs laacutetek s velmi bliacutezkyacutemi body varu pak je

třeba použiacutet tzv frakčniacute destilaci (neboli rektifikaci) Je-li destilovanaacute laacutetka termicky maacutelo stabilniacute a

rozklaacutedaacute se při nižšiacute teplotě než je jejiacute bod varu pak je nutneacute použiacutet destilaci vakuovou Vakuovaacute

84

destilace probiacutehaacute za sniacuteženeacuteho tlaku ktereacuteho lze dosaacutehnout pomociacute vakuoveacute pumpy Často využiacutevanyacutem

zařiacutezeniacutem pro vakuovou destilaci je vakuovaacute rotačniacute odparka Destilace s vodniacute parou se použiacutevaacute k

odděleniacute těch laacutetek ktereacute těkajiacute s vodniacute paacuterou při nižšiacute teplotě než je jejich bod varu

Pro uacutečely opětovneacuteho zkapalněniacute par destilovaneacute kapaliny se v laboratorniacutech podmiacutenkaacutech použiacutevajiacute

chladiče u kteryacutech se rozlišuje několik druhů Paacutery vysokovrouciacutech laacutetek (s bodem varu nad 150 degC)

kondenzujiacute ve vzdušneacutem chladiči (Obr 1A) v ostatniacutech přiacutepadech se použiacutevaacute Liebigův chladič kteryacutem

proteacutekaacute studenaacute voda (Obr 1B) Ještě uacutečinnějšiacute je chladič kuličkovyacute (Obr 1C) nebo spiraacutelovyacute (Obr 1D)

kteryacute se při sestavovaacuteniacute destilačniacute aparatury musiacute postavit do šikmeacute polohy tak aby se v něm nezdržoval

kondenzaacutet Variace spiraacuteloveacuteho chladiče je rovněž často využiacutevaacutena u vakuoveacute rotačniacute odparky

Obr 1 Chladiče A ndash vzdušnyacute chladič B ndash Liebigův chladič C ndash kuličkovyacute chladič D ndash spiraacutelovyacute chladič

Šipky naznačujiacute směr toku chladiacuteciacuteho meacutedia (vody)

Destilace za normaacutelniacuteho tlaku

Destilace za normaacutelniacuteho tlaku je nejběžnějšiacute druh destilace a použiacutevaacute se všude tam kde kapalina přechaacuteziacute

snadno v paacutery při teplotě za ktereacute se neniacute třeba obaacutevat rozkladu destilovaneacute laacutetky Destilačniacute aparatura

(Obr 2) se sklaacutedaacute z varneacute baňky přiacutepadně z baňky frakčniacute Varnaacute baňka se nevoliacute přiacuteliš velkaacute a plniacute se

maximaacutelně do 34 objemu Baňka se uzaviacuteraacute přes Claisenův naacutestavec na kteryacute je napojen teploměr pro

měřeniacute teploty a chladič pro kondenzaci par

Jelikož maacute při destilaci směsi vrouciacute kapalina obvykle vyššiacute bod varu než kondenzaacutet je vhodnějšiacute

neponořovat teploměr do kapaliny nyacutebrž odečiacutetat teplotu odvaacuteděnyacutech par Na konci chladiče je obvykle

upevněna alonž pomociacute niacutež steacutekaacute kondenzaacutet do jiacutemaciacute naacutedoby (předloha neboli kondenzačniacute baňka)

Velice vyacutehodneacute jsou aparatury zaacutebrusoveacute obzvlaacuteště při praacuteci s agresivniacutemi laacutetkami

V dokonale hladkyacutech naacutedobaacutech může při zahřiacutevaacuteniacute kapalin dojiacutet k tzv utajeneacutemu varu Je to metastabilniacute

stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute

prudkyacute var vzkypěniacute a přetečeniacute destilovaneacute směsi do předlohy Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu

vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute

cihla varneacute kamiacutenky apod)

85

Obr 2 Destilačniacute aparatura za normaacutelniacuteho tlaku A ndash vařič B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek

D ndash Claisenův naacutestavec E ndash teploměr F ndash Liebigův chladič G ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič H ndash alonž

I ndash Erlenmayerova baňka

Destilace s vodniacute paacuterou

Podle Daltonova zaacutekona je tlak nad směsiacute dvou nebo několika kapalin roven součtu parciaacutelniacutech tlaků

jednotlivyacutech složek Jelikož var kapaliny nastane v okamžiku kdy se tenze jejiacute paacutery rovnaacute okolniacutemu ndash

atmosfeacuterickeacutemu tlaku je zřejmeacute že bod varu takoveacute směsi bude nižšiacute než body varu jednotlivyacutech

oddělenyacutech složek

Jako přiacuteklad lze pro jednoduchost uveacutest směs anilinu a vody kteraacute vře při 98 degC kdy tenze vodniacute paacutery

činiacute 942middot104 Pa a tlak par anilinu je 707middot103 Pa Bod varu samotneacuteho anilinu je roven 1844 degC Destilace

s vodniacute parou je tedy založena na využitiacute Daltonova zaacutekona Použiacutevaacute se hlavně v organickeacute chemii Tiacutemto

způsobem je možno předestilovat laacutetky ktereacute majiacute bod varu i vyššiacute než 200 degC při teplotaacutech nižšiacutech než

100 degC a uchraacutenit je tak před nežaacutedouciacutem rozkladem

Při destilaci s vodniacute parou se použiacutevajiacute aparatury sestaveneacute dle obraacutezku 3 Aparatura se sklaacutedaacute z vyviacuteječe

vodniacute paacutery kteryacutem je varnaacute baňka uzavřenaacute 2x vrtanou zaacutetkou Jedniacutem otvorem prochaacuteziacute dlouhaacute

skleněnaacute trubice sahajiacuteciacute až ke dnu naacutedoby Je to tzv pojistnaacute trubice a jejiacutem uacutekolem je zabraacutenit při

naacutehleacutem poklesu tlaku ve vyviacuteječi nasaacutetiacute kapaliny z destilačniacute baňky Podtlak se vyrovnaacute nasaacutetiacutem vzduchu

pojistnou trubiciacute Baňky i chladič jsou uchyceny pomociacute laboratorniacutech držaacuteků a laboratorniacutech spojek do

laboratorniacutech stojanů pro zajištěniacute stability celeacute aparatury

86

Vodniacute paacutera probublaacutevaacute destilačniacute baňkou kteraacute je zahřiacutevaacutena souběžně s vyviacuteječem vodniacute paacutery Destilačniacute

baňka je většinou upevněna vzhledem k ostatniacute aparatuře do šikmeacute polohy proto aby kapalina

rozstřikovanaacute proudem vodniacute paacutery nevnikla do chladiče a neznečišťovala tak kondenzaacutet Dalšiacute možnostiacute

prevence znečištěniacute kondenzaacutetu je použitiacute Claisenova naacutestavce kteryacute zvětšuje vzdaacutelenost mezi kapalinou

a uacutestiacutem chladiče Chladič byacutevaacute standardně zakončen alonžiacute a jiacutemaciacute naacutedobou

Obr 3 Destilace s vodniacute parou A ndash vařič nebo topneacute hniacutezdo B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek

D ndash pojistnaacute trubice a trubice pro vedeniacute vodniacute paacutery E ndash trojhrdlaacute baňka F ndash Claisenův naacutestavec

G ndash teploměr H ndash Liebigův chladič I ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič J ndash alonž K ndash Erlenmayerova baňka

UacuteKOL Č 1 Izolace hřebiacutečkoveacute silice z hřebiacutečku destilaciacute s vodniacute parou

V tomto cvičeniacute lze izolovat silice z dalšiacutech volitelnyacutech zdrojů (levandule kmiacuten apod)

teoretickaacute přiacuteprava je zde hodnocena 20 kladnyacutemi body

Hřebiacutečkovaacute silice je homogenniacute směs o složeniacute eugenol (85-90 ) acetyleugenol (9-10 ) a maleacute

množstviacute jinyacutech laacutetek Laacutetky přiacutetomneacute v teacuteto směsi majiacute teploty varu 254 degC pro eugenol a 281-286 degC pro

acetyleugenol Obě tyto laacutetky jsou ve vodě pouze velmi maacutelo rozpustneacute Hustota těchto laacutetek se

pohybuje v rozmeziacute 1079 gmiddotml-1 pro acetyleugenol a 1067 gmiddotml-1 pro eugenol při 25degC

87

Při teplotě varu vody však obě tyto laacutetky majiacute značnou tenzi par a lze je proto z hřebiacutečku snadno

vydestilovat s vodniacute parou při teplotě nižšiacute než 100 degC Ze ziacuteskaneacute vodniacute emulze se silice vyextrahuje do

vhodneacuteho rozpouštědla Naacuteslednyacutem oddestilovaacuteniacutem rozpouštědla z extraktu je dociacuteleno jeho zahuštěniacute

Tiacutemto postupem lze ziacuteskat čistou hřebiacutečkovou silici sklaacutedajiacuteciacute se převaacutežně z eugenolu a acetyleugenolu

Eugenol je fenolickaacute laacutetka obsaženaacute hlavně v nezralyacutech plodech rostlin čeledi Myrtaceae jako je Pimento

officinalis či Caryophyllum aromaticum u naacutes znaacutemyacutech jako noveacute kořeniacute (jamajskyacute pepř) a hřebiacuteček

Z pohledu chemickeacuteho se jednaacute o derivaacutet guajakolu s allylovyacutem řetězcem kteryacute naacuteležiacute mezi

fenylpropanoidy Vzhledem se jednaacute o bezbarvou až bledě žlutou olejovitou kapalinu přiacutejemneacute

hřebiacutečkoveacute vůně V současneacute době se použiacutevaacute v zubniacutem leacutekařstviacute jako lokaacutelniacute anestetikum a rovněž

působiacute jako aktivaacutetor žaludečniacutech traacuteviciacutech enzymů a s tiacutem takeacute souvisiacute obliba těchto druhů kořeniacute teacuteměř

ve všech světovyacutech kuchyniacutech

LABORATORNIacute POMŮCKY

Alonž (velkaacute a malaacute)

Claisenův naacutestavec (velkyacute a malyacute)

Děliacuteciacute naacutelevka se skleněnou zaacutetkou (250 ml)

Erlenmayerovy baňky (100 ml)

Filtračniacute kruh středniacute

Gumoveacute hadice

Hrnec pro vodniacute laacutezeň

Kaacutedinky (50 ml 100 ml 250 ml)

Laboratorniacute lžička

Laboratorniacute spojky

Laboratorniacute stojany

Laboratorniacute svorka malaacute

Laboratorniacute svorka pro chladič

Laboratorniacute svorky středniacute

Zvedaacutek pro topneacute hniacutezdo

Liebigův chladič (velkyacute a malyacute)

Mikrozkumavka

Odměrnyacute vaacutelec (25 ml)

Pasteurova pipeta

Skleněneacute zaacutetky 1415

Skleněneacute kuličkyvarneacute kamiacutenky

Teploměr do 150degC

Třeciacute miska s tloučkem

Topneacute hniacutezdo na 250ml baňku

Topneacute hniacutezdo na 500ml baňku

Trojhrdlaacute baňka (500 ml)

Varneacute baňky (100 ml 250 ml)

Vařič

Vaacuteženka

Vyviacuteječ paacutery (zaacutetka + skleněnaacute trubice)

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Hřebiacuteček

Hexan

POSTUP

POZOR Hexan je hořlavina I třiacutedy nepoužiacutevejte v bliacutezkosti praacutece s niacutem otevřeneacuteho ohně

Zabraňte aby se dostala voda dovnitř topneacuteho hniacutezda

Pokud se tak stane okamžitě odpojte hniacutezdo z elektrickeacute siacutetě

1 Navažte 10 g hřebiacutečku a důkladně jej rozetřete v třeciacute misce za pomoci tloučku

2 Sestavte destilačniacute aparaturu pro destilaci s vodniacute parou dle obraacutezku 3 Jelikož se jednaacute o

zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Chladič napojte dle šipek na přiacutevod

chladiciacute vody a odvodniacute hadičku z chladiče umiacutestěte do odpadu Obě baňky umiacutestěte do topnyacutech

hniacutezd Zaacutebrusy promažte jemnou vrstvou silikonu Aparaturu sestavujte souběžně s umiacutestěniacutem

88

chemikaacuteliiacute do přiacuteslušnyacutech baněk (popsaacuteno v bodě 3 a 4) Po sestaveniacute nechte aparaturu zkontrolovat

vedouciacutem cvičeniacute

3 Vyviacuteječ vodniacute paacutery naplňte do ⅔ destilovanou vodou a na jeho dno umiacutestěte skleněneacute kuličky (varneacute

kamiacutenky)

4 Do trojhrdleacute baňky nasypte rozetřenyacute hřebiacuteček a přilijte 100 ml destilovaneacute vody

5 Miacuternyacutem proudem pusťte do chladiče vodu a zapněte vyhřiacutevaacuteniacute vyviacuteječe vodniacutech par na plnyacute vyacutekon

Zaacuteroveň zapněte vyhřiacutevaacuteniacute trojhrdleacute baňky na frac12 vyacutekon V průběhu destilace neustaacutele kontrolujte

aparaturu přiacutepadně regulujte teplotu vyhřiacutevaacuteniacute dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute

6 Po přibližně 30 minutaacutech na zaacutekladě pokynů vedouciacuteho cvičeniacute ukončete destilaci a nechte

destilačniacute aparaturu ochladit

7 Ze ziacuteskaneacute směsi vody a silice vyextrahujte silici hexanem dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu

Předestilovanou směs nalijte do uzavřeneacute děliacuteciacute naacutelevky přidejte k niacute 15 ml hexanu a po uzavřeniacute

naacutelevky zaacutetkou obsah důkladně protřepte (viz uacuteloha č 5 ndash Extrakce)

Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru a

otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte dostatečnyacute

přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna

Po důkladneacutem protřepaacuteniacute vyčkejte až se v naacutelevce vytvořiacute rozhraniacute dvou vrstev Spodniacute vrstvu tj

vodu se zbytkem silice odlijte do kaacutedinky Spolu se spodniacute vrstvou můžete odliacutet i malou čaacutest horniacute

vrstvy pro zajištěniacute že v horniacute vrstvě nebude ani čaacutest spodniacute vrstvy Roztok silice v hexanu (horniacute

vrstva) pak přelijte do sucheacute Erlenmayerovy baňky I minimaacutelniacute množstviacute vody způsobiacute zakaleniacute

silice po oddestilovaacuteniacute hexanu Extrakci zopakujte ještě dvakraacutet vždy s novyacutem podiacutelem hexanu kteryacute

přidaacutevaacutete k vodneacute faacutezi Jednotliveacute podiacutely silice v hexanu spojte dohromady

8 Sestavte aparaturu pro destilaci za normaacutelniacuteho tlaku podle obraacutezku 2 Jelikož se jednaacute

o zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Baňku miacutesto do topneacuteho hniacutezda

umiacutestěte do vodniacute laacutezně (hrnec s vodou umiacutestěnyacute na vařiči) Roztok silice v hexanu přelijte do maleacute

zaacutebrusoveacute baňky (100 ml) na kterou nasadiacutete Claisenův naacutestavec s vodniacutem chladičem zakončenyacutem

alonžiacute a baňkou na kondenzaacutet

9 Baňku zahřiacutevejte opatrně na vodniacute laacutezni (vařič s hrncem) Během destilace je nutno regulovat

teplotu vodniacute laacutezně Udržujte ji mezi 80-90 degC voda tedy nesmiacute vřiacutet Zaacuteroveň sledujte teplotu v

destilačniacute aparatuře a v průběhu destilace odečtěte na teploměru teplotu varu hexanu Jakmile

přestane hexan destilovat destilaci zastavte a nechte aparaturu zchladnout

10 Pomociacute Pasteurovy pipety převeďte silici do předem zvaacuteženeacute mikrozkumavky (na analytickyacutech

vahaacutech) a určete jejiacute objem (podle stupnice na mikrozkumavce) a hmotnost (zvaacuteženiacutem na

analytickyacutech vahaacutech) Oddestilovanyacute hexan přelijte do laacutehve k tomu určeneacute

VYHODNOCENIacute

1 Vypočiacutetejte vyacutetěžek hřebiacutečkoveacute silice na jeden gram odvaacuteženeacuteho hřebiacutečku

2 Vypočiacutetejte hustotu hřebiacutečkoveacute silice

3 Stanovte teplotu varu hexanu a srovnejte ji s tabulkovou hodnotou

4 Zamyslete se nad tiacutem proč je vyacutehodnějšiacute destilaci s vodniacute parou provaacutedět vyacuteše popsanyacutem a

provedenyacutem způsobem než destilovat danou laacutetku společně s vodou v jedneacute baňce

5 Do protokolu se pokuste odvodit systematickeacute naacutezvy eugenolu a acetyleugenolu dle platneacuteho

naacutezvosloviacute

89

V přiacutepadě že jste pracovali s alternativniacutem vyacutechoziacutem materiaacutelem otaacutezky ve vyhodnoceniacute analogicky

upravte

90

8 Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu precipitačniacute techniky dialyacuteza

centrifugace ultrafiltrace

Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu

viz kapitola 6 Izolace nukleovyacutech kyselin

- Mletiacute homogenizace centrifugace

Precipitačniacute metody

V počaacutetečniacutech faacuteziacutech izolaciacute biopolymerů jsou většinou použiacutevaacuteny meacuteně pracneacute metody faacutezoveacute separace

jako jsou precipitace (frakcionace) dialyacuteza či vsaacutedkovaacute adsorpce Tyto metody nemajiacute zpravidla velkeacute

rozlišeniacute umožňujiacute však snadneacute a rychleacute zakoncentrovaacuteniacute preparaacutetu po zaacutekladniacute extrakci biologickeacuteho

materiaacutelu Sraacuteženiacute se provaacutediacute pomociacute neutraacutelniacutech soliacute změnou pH organickyacutemi rozpouštědly či

teplotou

Rozpustnost proteinů ve vodnyacutech roztociacutech zaacutevisiacute na jejich solvatačniacutem obalu tj vrstvě molekul vody

a iontů ktereacute obalujiacute jejich molekuly Přiacutečinou solvatačniacutech obalů jsou elektrostatickeacute siacutely mezi polaacuterniacutemi

strukturami proteinů a dipoacutely vody Rozpustnost proteinů se s rostouciacute koncentraciacute soliacute zpravidla

nejprve zvyšuje (vsolovaciacute efekt) prochaacuteziacute maximem a posleacuteze klesaacute (vysolovaciacute efekt) Vsolovaacuteniacute je

způsobeno vytvořeniacutem iontoveacuteho oblaku kolem ionizovanyacutech skupin biopolymerů ndash dochaacuteziacute ke sniacuteženiacute

interakce nabityacutech skupin biopolymerů mezi sebou a zvyacutešeniacute interakciacute s rozpouštědlem Dalšiacutem

přiacutedavkem neutraacutelniacute soli se snižuje tloušťka solvatačniacuteho obalu a efektivniacute koncentrace vody a tiacutem se

snižuje i rozpustnost proteinu Charakter zaacutevislosti rozpustnosti na koncentraci soli je určen nejen typem

biopolymeru ale i typem soli a hodnotou pH Nejnižšiacute je rozpustnost v izoelektrickeacutem bodě tj hodnota

pH při ktereacute maacute molekula biopolymeru neutraacutelniacute naacuteboj

Při frakcionaci organickyacutemi rozpouštědly miacutesitelnyacutemi s vodou (methanol ethanol aceton) se využiacutevaacute

rozdiacutelnaacute rozpustnost proteinů v těchto rozpouštědlech a ve vodě Zvyšovaacuteniacutem koncentrace organickeacuteho

rozpouštědla se zmenšuje i solvatačniacute obal kolem molekul proteinů což nakonec vede k jejich vysraacuteženiacute

Frakcionace organickyacutemi rozpouštědly se může kombinovat se změnami koncentrace soliacute pH a teploty

Tepelnaacute denaturace nežaacutedouciacutech laacutetek

Tato metoda se použiacutevaacute zejmeacutena při izolaci některyacutech termostabilniacutech enzymů v počaacutetečniacutech faacuteziacutech

purifikačniacuteho procesu Často se do roztoku přidaacutevaacute substraacutet koenzym nebo inhibitor přiacuteslušneacuteho

enzymu neboť přiacutetomnost těchto laacutetek vede k tvorbě komplexů enzym ndash ligand ktereacute se zpravidla

vyznačujiacute zvyacutešenou odolnostiacute vůči denaturačniacutem vlivům Roztok je zahřiacutevaacuten po jistou dobu na určitou

teplotu pak je rychle ochlazen v ledoveacute laacutezni a koagulovaneacute balastniacute biopolymery zejmeacutena termolabilniacute

proteiny se odstraniacute centrifugaciacute nebo filtraciacute Jako přiacuteklad můžeme uveacutest přiacutepravu kvasničneacute

alkoholdehydrogenasy kdy se extrakt v prostřediacute pyrofosfaacutetoveacuteho pufru zahřeje po dobu 15 minut na

teplotu 55 C na vodniacute laacutezni a balastniacute proteiny se odstraniacute centrifugaciacute

91

Vysolovaacuteniacute biopolymerů neutraacutelniacutemi solemi

Precipitovatelnost určiteacuteho proteinu z vodneacuteho roztoku je zaacutevislaacute na druhu použiteacute soli iontoveacute siacutele

hodnotě pH teplotě a koncentraci proteinů Při vysolovaciacutem efektu se uplatňuje daleko viacutece povaha

aniontu než kationtu Dvojmocneacute a viacutecemocneacute anionty precipitujiacute proteiny většinou mnohem uacutečinněji

než anionty jednomocneacute Nejčastěji použiacutevanou soliacute pro vysolovaacuteniacute biopolymerů je siacuteran amonnyacute Jeho

vyacutehodou je značnaacute rozpustnost (např ve srovnaacuteniacute s Na2SO4) kteraacute je jen nepatrně zaacutevislaacute na teplotě a

malyacute denaturačniacute vliv Doporučuje se použiacutevat dostatečně čistyacute siacuteran amonnyacute bez obsahu kovovyacutech

iontů ktereacute by mohly interagovat s proteiny a katalyzovat některeacute oxidačniacute reakce Jineacute soli se použiacutevajiacute

jen ve speciaacutelniacutech přiacutepadech např siacuteran hořečnatyacute k izolaci -globulinoveacute frakce ze seacutera nebo chlorid

sodnyacute k precipitaci fibrinogenu Diacuteky sveacute velkeacute kapacitě a tlumiveacute schopnosti by byly fosforečnany

ideaacutelniacutemi sraacutežedly ale pro svou špatnou rozpustnost se v praxi použiacutevajiacute jen velmi omezeně Často

použiacutevanou soliacute pro precipitaci některyacutech enzymů je i chlorid manganatyacute

Vlastniacute precipitace se provaacutediacute tak že se do roztoku biopolymerů sůl zpravidla přidaacutevaacute po malyacutech daacutevkaacutech

v pevneacutem stavu nebo jako nasycenyacute vodnyacute roztok za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute aby nedošlo k lokaacutelniacutemu

přesyceniacute Vysolovaacuteniacute probiacutehaacute při konstantniacute teplotě chlazeniacute neniacute vždy nezbytneacute Optimaacutelniacute

koncentračniacute rozsah pro frakcionaci daneacuteho proteinu je nutno najiacutet empiricky Množstviacute siacuteranu

amonneacuteho potřebneacuteho k dosaženiacute určiteacuteho stupně nasyceniacute lze snadno zjistit z tabulky 3 Po přidaacuteniacute

takoveacuteho množstviacute siacuteranu amonneacuteho ktereacute odpoviacutedaacute 30 množstviacute potřebneacuteho ke vzniku nasyceneacuteho

roztoku teacuteto soli (v praxi označovaacuteno jako 30 nasyceniacute) se sraacutežejiacute nukleoveacute kyseliny a poměrně maacutelo

proteinů Mezi 30ndash75 nasyceniacute pak precipituje většina proteinů V tomto rozmeziacute je třeba nasyceniacute

zvyšovat po poměrně malyacutech daacutevkaacutech Po přidaacuteniacute přiacuteslušneacuteho množstviacute soli se roztok biopolymeru miacutechaacute

ještě asi 20 minut a precipitaacutet se odděliacute centrifugaciacute Pokud je danyacute biopolymer obsažen v precipitaacutetu

lze po rozpuštěniacute sraženiny ziacuteskat jeho koncentrovanyacute roztok Siacuteran amonnyacute se z roztoku odděliacute většinou

dialyacutezou gelovou chromatografiiacute nebo ultrafiltraciacute

92

Tab 3 Množstviacute pevneacuteho siacuteranu amonneacuteho ktereacute je třeba přidat k jednomu litru roztoku aby se

dosaacutehlo žaacutedaneacute změny v procentech saturace roztoku siacuteranem amonnyacutem

Vyacuteslednaacute koncentrace siacuteranu amonneacuteho ( saturace)

10 15 20 25 30 33 35 40 45 50 55 60 65 70 75 80 85 90 95 100

Vyacutec

ho

ziacute k

on

cen

trac

e s

iacuteran

u a

mo

nn

eacuteh

o (

s

atu

race

)

0 56 84 114 144 176 196 209 243 277 313 351 390 430 472 516 561 610 662 713 767

10 28 57 86 118 137 150 183 216 251 288 326 365 406 449 494 540 592 640 694

15 28 57 88 107 120 153 185 220 256 294 333 373 415 459 506 556 605 657

20 29 59 78 91 123 155 189 225 262 300 340 382 424 471 520 569 619

25 30 49 61 93 125 158 193 230 267 307 348 390 436 485 533 583

30 19 30 62 94 127 162 198 235 273 314 356 401 449 496 546

33 12 43 74 107 142 177 214 252 292 333 378 426 472 522

35 31 63 94 129 164 200 238 278 319 364 411 457 506

40 31 63 97 132 168 205 245 285 328 375 420 469

45 32 65 99 134 171 210 250 293 339 383 431

50 33 66 101 137 176 214 256 302 345 392

55 33 67 103 141 179 220 264 307 353

60 34 69 105 143 183 227 269 314

65 34 70 107 147 190 232 275

70 35 72 111 153 194 237

75 36 74 115 155 198

80 38 77 117 157

85 39 77 118

90 38 77

95 39

Sraacuteženiacute biopolymerů ostatniacutemi laacutetkami

Poměrně starou metodou je precipitace biopolymerů organickyacutemi rozpouštědly Tyto laacutetky snižujiacute

dielektrickou konstantu prostřediacute tiacutem přispiacutevajiacute ke sniacuteženiacute rozpustnosti a k vysraacuteženiacute biopolymeru

(zvyšujiacute se elektrostatickeacute interakce mezi nabityacutemi skupinami biopolymeru a molekuly se pak snaacuteze

shlukujiacute do precipitujiacuteciacutech agregaacutetů)

Při izolaci nukleovyacutech kyselin se použiacutevaacute sraacuteženiacute koncentrovanyacutem ethanolem (pro kvantitativniacute

odstraněniacute nukleovyacutech kyselin z roztoku se často použiacutevajiacute ribonukleasy a deoxyribonukleasy) Při

separaci proteinů se organickaacute rozpouštědla využiacutevajiacute maacutelo je zde nebezpečiacute denaturace ktereacute se

snižuje udržovaacuteniacutem roztoku při teplotě 0C Ethanolovaacute precipitace maacute vyacutehodu v tom že odpadaacute potřeba

dialyacutezy Kromě ethanolu se předevšiacutem pro frakcionaci plasmovyacutech (seacuterovyacutech) proteinů použiacutevaacute

methanol aceton a ether Při separaci citlivějšiacutech proteinů jsou organickaacute rozpouštědla nahrazovaacutena

některyacutemi kyselinami jako je kyselina kaprylovaacute rivanol (2-ethoxy-69-diaminoakridinlaktaacutet) nebo

organickyacutemi polymery např polyethylenglykolem

Ke zvyacutešeniacute specifičnosti sraacuteženiacute je možneacute do roztoku přidat specifickeacute ligandy biacutelkovin např kofaktory

nebo zinečnateacute ionty V posledniacute době se takeacute začal pro některeacute kyseleacute proteiny použiacutevat bazickyacute

protamin sulfaacutet niacutezkomolekulaacuterniacute protein izolovanyacute z rybiacuteho spermatu Princip kyseleacute či bazickeacute

frakcionace spočiacutevaacute v pomaleacutem okyseleniacute či zalkalizovaacuteniacute roztoku biopolymerů na určitou hodnotu pH

pomociacute silneacute kyseliny či zaacutesady na ktereacute se ponechaacute po určitou dobu (1 hod) a po odstraněniacute vysraacuteženyacutech

balastů se vraacutetiacute na původniacute hodnotu

93

Pokud je ciacutelem kvantitativniacute odděleniacute biopolymerů z roztoku tzn deproteinaci je třeba použiacutet

drastičtějšiacutech metod sraacuteženiacute Lze využiacutet např sraacutežeciacute schopnost iontů těžkyacutech kovů (Hg2+ Pb2+ Cd2+) nebo

složitějšiacutech aniontů ktereacute tvořiacute s proteiny těžko rozpustneacute komplexy (kyseliny trichloroctovaacute pikrovaacute

chloristaacute fosfowolframovaacute atd) Tyto metody jsou použitelneacute tehdy když neniacute zaacutejem o biopolymery ale

naopak o niacutezkomolekulaacuterniacute složky biologickeacuteho materiaacutelu

Dialyacuteza

Tato separačniacute technika využiacutevaacute difuacuteze niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek membraacutenou nepropustnou pro velkeacute

molekuly a čaacutestice z roztoku o vyššiacute koncentraci do roztoku o koncentraci nižšiacute V okamžiku kdy se

koncentrace laacutetek prochaacutezejiacuteciacutech membraacutenou na obou stranaacutech membraacuteny vyrovnajiacute proces se zastaviacute

Molekuly proteinů neprochaacutezejiacute pro svou velikost otvory dialyzačniacutech membraacuten Dialyacuteza umožňuje

v biochemii např snadneacute odděleniacute soliacute od roztoků proteinů (při vysolovaacuteniacute proteinů siacuteranem amonnyacutem)

uplatňuje se i při krystalizaci proteinů Nejčastěji se využiacutevaacute tam kde chceme vysokomolekulaacuterniacute laacutetky

zbavit niacutezkomolekulaacuterniacutech nečistot

Dřiacuteve se použiacutevaly pro dialyacutezu membraacuteny typu kolodium celofaacuten pergamen anebo i membraacuteny

zviacuteřeciacuteho původu (střeva vaječnaacute blanka různeacute měchyacuteře) Nyniacute jsou komerčně dostupneacute uměleacute

membraacuteny s vhodnou velikosti poacuterů ve tvaru dlouheacute trubice různeacuteho průměru běžnyacutem laboratorniacutem

slangem jsou tyto membraacuteny nazyacutevaneacute dialyzačniacute střeva Potřebnyacute diacutel dialyzačniacute trubice se odstřihne a

na jednom konci pevně zavaacuteže nebo uzavře speciaacutelniacute svorkou Před naplněniacutem je třeba novou trubici

vždy pořaacutedně proplaacutechnout a nechat chviacuteli namočenou v destilovaneacute vodě ndash je třeba vymyacutet glycerol

kteryacutem jsou trubice impregnovaacuteny Po naplněniacute preparaacutetem určenyacutem k dialyacuteze se uzavře i druhyacute konec

trubice a vložiacute se do naacutedoby s vodou nebo pufrem o niacutezkeacute iontoveacute siacutele Během dialyacutezy je třeba myslet na

to že ve směru osmotickeacuteho tlaku prochaacutezejiacute molekuly vody což maacute za naacutesledek naředěniacute vzorku a

zvětšeniacute jeho objemu je třeba s tiacutem během plněniacute dialyzačniacuteho střeva počiacutetat aby nedošlo k jeho

poškozeniacute a ztraacutetě vzorku Je snaha o to aby dialyacuteza byla co nejrychlejšiacute Rychlost dialyacutezy zaacutevisiacute na

koncentračniacutem spaacutedu (zpočaacutetku je rychlejšiacute postupně se zpomaluje) kteryacute je ovlivněn předevšiacutem

poměrem objemů vně a uvnitř membraacuteny Rychlost tohoto procesu daacutele zaacutevisiacute na teplotě na počtu a

velikostiacute poacuterů v membraacuteně na siacutele membraacuteny na elektrickyacutech interakciacutech mezi membraacutenou a

difundujiacuteciacutemi čaacutesticemi a na velikosti plochy membraacuteny Miacutechaacuteniacute a obvykle i vyacuteměna kapaliny velmi

zrychlujiacute postup dialyacutezy Protože dialyacuteza trvaacute zpravidla desiacutetky hodin provaacutediacute se obvykle přes noc při

teplotě 0-4 C aby se zabraacutenilo denaturaci proteinů a množeniacute mikroorganismů

Ultrafiltrace

Podobně jako dialyacuteza použiacutevaacute se ultrafiltrace pro separaci či zakoncentrovaacuteniacute rozpuštěnyacutech laacutetek

s molekulovou hmotnostiacute vyššiacute než 10-4 Ultrafiltrace je proces při ktereacutem rozpouštědlo a rozpuštěneacute

laacutetky až do určiteacute kritickeacute velikosti prochaacutezejiacute membraacutenou na zaacutekladě tlakoveacuteho gradientu určujiacuteciacutem

faktorem je poacuterovitost membraacuteny Při ultrafiltraci se může využiacutevat pozitivniacute nebo negativniacute tlak

Pozitivniacuteho tlaku se dosahuje inertniacutem plynem převaacutežně dusiacutekem kteryacute se udržuje nad filtrovanyacutem

roztokem (retentaacutet) Roztoky se filtrujiacute pod tlakem 005 až 05 MPa nebo působeniacutem odstřediveacute siacutely v

centrifuze Naopak negativniacute tlak se udržuje pomociacute vakua ktereacute působiacute v prostoru již přefiltrovaneacuteho

roztoku (difuzaacutet) Rozpouštědlo a rozpuštěneacute laacutetky s menšiacutemi relativniacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi

než jsou poacutery v membraacuteně prochaacutezejiacute do ultrafiltraacutetu Laacutetky s vyššiacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi se pak

nad membraacutenou postupně zahušťujiacute Zakoncentrovanyacute retentaacutet lze zředit čistyacutem rozpouštědlem a

94

pokračovat v ultrafiltraci Tiacutem se postupně snižuje podiacutel niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek v retentaacutetu Při tomto

způsobu dialyacutezy nazyacutevaneacutem diafiltrace se požadovaneacuteho vyacutesledku dosaacutehne za 110 až 1100 času

potřebneacuteho pro konvenčniacute dialyacutezu

Obr 8 Zařiacutezeniacute pro ultrafiltraci

1 ndash elektromagnetickaacute miacutechačka 2 ndash zaacutesobniacutek na dusiacutek 3 ndash ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem 4 ndash regulaacutetor tlaku

5 ndash elektromagnetickeacute miacutechadlo 6 ndash tlakovyacute zabezpečovaciacute ventil 7 ndash přiacutevodniacute hadice dusiacuteku

8 ndash ultrafiltračniacute cela 9 ndash sviacuteraciacute stojan 10 ndash hadička pro odtok difuzaacutetu

11 ndash ovlaacutedaacuteniacute rychlosti miacutechaacuteniacute

Hlavniacutem požadavkem na membraacutenovyacute filtr je aby s dostatečnou rychlostiacute propouštěl rozpouštědlo

(vodu) a niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky a aby jeho poacutery měly standardniacute rozměr Tyto vlastnosti nemajiacute klasickeacute

celofaacutenoveacute či celulosoveacute membraacuteny použiacutevaneacute pro klasickou filtraci či dialyacutezu jejichž stěna maacute šiacuteřku 01

ndash 10 mm Proto se membraacutenoveacute filtry zhotovujiacute z anizotropniacutech polymerů se šiacuteřkou stěny 01 ndash 15 m

S takovyacutemi filtry by se však těžko manipulovalo a proto se připevňujiacute na podpůrnyacute materiaacutel kteryacute maacute

obvykle podobneacute chemickeacute složeniacute a jeho poacutery jsou podstatně většiacute než poacutery ultrafiltru Průměr poacuterů

membraacutenovyacutech filtrů se pohybuje v rozmeziacute od 01 do 50 nm

V biochemickyacutech laboratořiacutech se nejčastěji setkaacutete s ultrafiltračniacutemi celami a filtry firmy Amicon

(Obr 9) Tato firma dodaacutevaacute filtry s poacutery o průměru 02 - 20 nm ktereacute umožňujiacute dělit laacutetky s relativniacutemi

molekulovyacutemi hmotnostmi od 500 do 300 000 Da Podle typů jsou odolneacute vůči vodě a různyacutem

organickyacutem rozpouštědlům daacute se s nimi pracovat až do teploty 200 C a lze je vystavit působeniacute

zředěnyacutech kyselin hydroxidů a oxidačniacutech laacutetek Při spraacutevneacutem zachaacutezeniacute se mohou ultrafiltry použiacutevat

opakovaně mnohokraacutet za sebou Pro uacutečinnou ultrafiltraci je třeba zajistit aby se zadržovaneacute molekuly

nehromadily na povrchu filtru a nezacpaacutevaly jeho poacutery toho se dosaacutehne kontinuaacutelniacutem miacutechaacuteniacutem nebo

probublaacutevaacuteniacutem

95

Obr 9 Ultrafiltračniacute cela Amicon 8200

1 ndash viacuteko 2 ndash naacutedoba na retentaacutet 3 ndash nosič membraacuteny s odvodnyacutemi kanaacutelky 4 ndash spodniacute šroub 5 ndash stojan

na celu 6 ndash magnetickeacute miacutechadlo 7-8 ndash těsněniacute 9-10 ndash přiacutevod dusiacuteku 11 ndash odvod difuzaacutetu

96

UacuteKOL č 1 Homogenizace semen ječmene precipitace jejich proteinů siacuteranem amonnyacutem

s naacuteslednou dialyacutezou (a teoretickou ultrafiltraciacute na zařiacutezeniacute Amicon)

Nabobtnalaacute semena obilnin jsou vhodnyacutem zdrojem pro studium enzymů aktivniacutech v ranyacutech faacuteziacutech vyacutevoje

rostlin zejmeacutena pro vysokeacute aktivity a snadnou finančniacute dostupnost Nakliacutečenyacute ječmen (slad) je takeacute

vyacutebornyacutem zdrojem amylas enzymů vyacuteznamnyacutech v technologickeacute praxi předevšiacutem v lihovarnictviacute

a pivovarnictviacute Ve sladu jsou zastoupeny dva enzymy ktereacute štěpiacute (1-4) glykosidovou vazbu

polysacharidů -amylasa (14--D-glukan-glukanonhydrolasa EC 3211) a -amylasa

(14--D-glukan-maltohydrolasa EC 3212) Jak napoviacutedajiacute systematickeacute naacutezvy prvniacute enzym štěpiacute

molekulu škrobu ve vnitřniacute čaacutesti řetězce za vzniku dextrinu (glukanů) kdežto druhyacute odštěpuje disacharid

maltosu z neredukujiacuteciacuteho konce řetězce

V tomto uacutekolu budete homogenizovat semena ječmene v prostřediacute Trisacetaacutetoveacuteho pufru naacutesledně

budete z homogenaacutetu vysolovat proteiny siacuteranem amonnyacutem čiacutemž ziacuteskaacutete čaacutestečně purifikovanou frakci

proteinů Finaacutelniacute purifikaci (odstraněniacute amonnyacutech iontů z vysolovaacuteniacute siacuteranem amonnyacutem) provedete

dialyacutezou v Trisacetaacutetoveacutem pufru Jinyacutem způsobem finaacutelniacute purifikace je ultrafiltrace za použitiacute

ultrafiltračniacute cely Amicon Jelikož je ultrafiltrace pro toto cvičeniacute časově naacuteročnaacute vedouciacute cvičeniacute vaacutem

naacutezorně ukaacuteže a teoreticky vysvětliacute použitiacute ultrafiltračniacute cely

Obr 10 Obecnaacute strategie purifikace ve třech krociacutech

POJMY

Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci

Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem

Difuzaacutet ndash kapalina prochaacutezejiacuteciacute membraacutenou při ultrafiltraci

Retentaacutet ndash roztok vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek neprochaacutezejiacuteciacute ultrafiltračniacute membraacutenou

a zůstaacutevajiacuteciacute v ultrafiltračniacute cele

97

LABORATORNIacute POMŮCKY

Kuchyňskyacute mixeacuter

Centrifuga

Třeciacute miska s tloučkem

Elektromagnetickaacute miacutechačka

Elektromagnetickeacute miacutechadlo

Mikrozkumavky

Miska s ledem

Dialyzačniacute střevo

Spony na dialyzačniacute střevo

Odměrneacute vaacutelce

Ultrafiltračniacute cela Amicon

Ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem

Předvaacutežky

Zkumavky

Pipety

Kaacutedinky

Lžička

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

50 g nabobtnalyacutech ječmennyacutech obilek

01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetovyacute pufr pH 76 (pro homogenizaci)

Pevnyacute siacuteran amonnyacute

SCHEacuteMA EXPERIMENTU

POSTUP

1 Vodu z kaacutedinky s nabobtnalyacutemi semeny slijte nabobtnalaacute semena rozemelte pomociacute kuchyňskeacuteho

mixeacuteru a na předvaacutežkaacutech navažte přesně 50 g teacuteto rozemleteacute kaše

2 K rozemleteacute kaši přidejte dvojnaacutesobnyacute objem (100 ml) 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76

Laboratorniacute technika

98

3 Kaacutedinku s extraktem přeneste do naacutedoby s ledem extrakt zde ponechejte za občasneacuteho miacutechaacuteniacute

staacutet 10 minut

4 Po deseti minutaacutech extrakt (bez rozemletyacutech semen) rozdělte do dvou (přiacutep čtyř) kyvet ktereacute je

třeba pečlivě vyvaacutežit na předvaacutežkaacutech Plastovou kaacutedinku s naacutepisem bdquoVyvaacuteženiacuteldquo umiacutestěte na

předvaacutežky vaacutehy vynulujte Kyvetu s extraktem umiacutestěte do kaacutedinky a společně s viacutečkem ji zvažte

Hodnotu si zapište tato hodnota musiacute byacutet stejnaacute pro obě (přiacutep všechny čtyři) kyvety

5 Extrakt centrifugujte 10 minut při 9500g a 4degC Centrifugu vaacutem dopředu vychladiacute (4 degC) vedouciacute

cvičeniacute

Vy si pouze zkontrolujte zda všechny nastaveneacute parametry souhlasiacute (teplota čas otaacutečky) na

panel centrifugy nesahejte ani nemanipulujte s nastaveniacutem

6 Po 10 minutaacutech centrifugu otevřete odšroubujte viacuteko (to bezpečně položte na pevnyacute a rovnyacute

povrch stolu) Supernatant ze všech kyvet opatrně přelijte do čisteacute kaacutedinky V odměrneacutem vaacutelci

změřte jeho objem 06 ml supernatantu (extraktu) odeberte do mikrozkumavky (VZOREK Č 1)

7 Podle tabulky 3 zjistěte potřebneacute množstviacute siacuteranu amonneacuteho pro 50 nasyceniacute toto množstviacute

siacuteranu amonneacuteho odvažte a důkladně rozetřete ve třeciacute misce

8 Extrakt přelijte do kaacutedinky s elektromagnetickyacutem miacutechadlem a kaacutedinku umiacutestěte do misky s ledem

na elektromagnetickou miacutechačku Po dobu 10 minut postupně k extraktu přidaacutevejte odvaacuteženeacute

množstviacute siacuteranu amonneacuteho dalšiacute přiacutedavek vždy až po rozpuštěniacute předešleacuteho Během těchto

10 minut umyjte všechny kyvety ktereacute jste použili

9 Extrakt s dokonale rozpuštěnyacutem siacuteranem amonnyacutem rozdělte do dvou kyvet a centrifugujte

(9500g 10 min 4degC) Během těchto 10 minut si připravte 1 litr 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru

pH 76 kteryacute ziacuteskaacutete ředěniacutem 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76 (vyacutepočet vaacutem zkontroluje

vedouciacute cvičeniacute)

10 Ze supernatantu odpipetujte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 2) zbytek odstraňte a

precipitaacutet rozpusťte v 10 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76

11 Z rozpuštěneacuteho precipitaacutetu odeberte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 3) Zbytek

rozpuštěneacuteho precipitaacutetu použijte na dialyacutezu

12 Opatrně rukou vytaacutehněte dialyzačniacute střevo z roztoku 20 (50) ethanolu

Se střevem pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jeho poškozeniacute

13 Pomociacute střičky s destilovanou vodou střevo oplaacutechněte zevnitř i zvenčiacute ndash oplach proveďte 3x Na

jeden konec střeva poteacute upevněte sponu a do střeva nalijte destilovanou vodu uzavřete střevo

sponou i z druheacute strany Zkuste zda střevo neproteacutekaacute

14 Miacutesto vody do střeva přes malou naacutelevku nalejte 10 ml rozpuštěneacuteho precipitaacutetu

15 Střevo umiacutestěte do 1 l kaacutedinky Do kaacutedinky nalijte 900 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH

76 Nechejte dialyzovat v lednici (cca 30 min) a během teacuteto doby proveďte odběr čisteacuteho

dialyzačniacuteho pufru (VZOREK Č 6) kteryacute použijete jako slepyacute vzorek (BLANK) Daacutele dle pokynů

vedouciacuteho cvičeniacute proveďte sestaveniacute ultrafiltračniacute cely Amicon a seznamte se s dalšiacutemi

možnostmi použiacutevanyacutemi pro zahušťovaacuteniacute proteinů a ultrafiltraci

16 Ukončete dialyacutezu Ze střeva odeberte veškeryacute vzorek a změřte jeho objem Odeberte 06 ml

vzorku (VZOREK Č 4) daacutele odeberte 06 ml dialyzačniacuteho pufru ve ktereacutem dialyacuteza probiacutehala

(VZOREK Č 5)

17 Střevo důkladně oplaacutechněte destilovanou vodou a vraťte vedouciacutemu cvičeniacute

Laboratorniacute technika

99

UacuteKOL č 2 Stanoveniacute amonnyacutech iontů reakciacute s Nesslerovyacutem činidlem

PRINCIP

Amonneacute ionty reagujiacute s Nesslerovyacutem činidlem (tetrajodortuťnatan draselnyacute) za vzniku

červenohnědeacuteho produktu kteryacute lze stanovit spektrofotometricky s absorpčniacutem maximem při 436 nm

1198731198674+ + 21198671198921198684

2minus + 4119874119867minus rarr 1198731198672119868 ∙ 1198671198922119874 + 7119868minus + 31198672119874

LABORATORNIacute POMŮCKY

Zkumavky

Pipety

Špičky

Vortex

CHEMIKAacuteLIE

Nesslerovo činidlo pro detekci amonnyacutech iontů

POSTUP

POZOR Při praacuteci s Nesslerovyacutem činidlem použijte rukavice

1 Do 6 zkumavek označenyacutech 1-6 pipetujte 15 ml destilovaneacute vody

2 Přidejte 05 ml odebranyacutech vzorků

3 Do každeacute zkumavky přidejte 01 ml Nesslerova činidla

4 Po 5 minutaacutech obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu

5 Porovnejte kolorimetricky zabarveniacute v jednotlivyacutech zkumavkaacutech Zbarveniacute zkumavek vyfoťte

VYHODNOCENIacute

1 Do protokolu vložte foto zbarveniacute jednotlivyacutech vzorků po přidaacuteniacute Nesslerova činidla Okomentujte

jednotlivaacute zbarveniacute

2 Srovnejte proměřeneacute vzorky ndash kteryacute vzorek by měl byacutet nejviacutece zbarvenyacute a proč Odpoviacutedaacute

předpoklad Vašim vyacutesledkům Pokud ne zdůvodněte

UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute obsahu proteinů Bradfordovou metodou (teorie viz Uacuteloha č 2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute)

LABORATORNIacute POMŮCKY

Zkumavky

Pipety

Špičky

Vortex

Kyvety

Spektrofotometr Lightwave II

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Bradfordovo činidlo pro měřeniacute koncentrace proteinů

100

POSTUP

1 Sedm skleněnyacutech zkumavek popište čiacutesly 1-7

2 Do zkumavky č 1 pipetujte 20 μl extrakčniacuteho pufru Tato zkumavka bude sloužit jako BLANK

3 Do zkumavek č 2-3 přidejte 20 μl extraktu z ječmennyacutech obilek (VZOREK Č 1)

4 Do zkumavek č 4-5 přidejte 20 μl supernatantu po vysoleniacute (VZOREK Č 2)

5 Do zkumavek č 6-7 přidejte 20 μl odsoleneacuteho vzorku z dialyacutezy (VZOREK Č 4)

6 Do všech zkumavek pipetujte 2 ml Bradfordova činidla

7 Obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu a nechejte staacutet 5 min při laboratorniacute teplotě

8 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte Single wavelenght (1)

nastavte vlnovou deacutelku 595 nm potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK

9 Do kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu se slepyacutem vzorkem (BLANK) Před tiacutem než kyvetu vložiacutete

do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem

ubrouskem

10 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro blank

11 Vzorek z kyvety vylijte a nahraďte postupně vzorky ze zkumavek 1-6 Pro měřeniacute stiskněte zeleneacute

tlačiacutetko Naměřeneacute hodnoty absorbanciacute si zapište

VYHODNOCENIacute

1 Určete obsah proteinů v 1 ml extraktu v 1 ml supernatantu po vysoleniacute a v 1 ml vzorku po dialyacuteze

2 Pro vyacutepočet využijte kalibračniacute křivku na BSA kterou jste ziacuteskali v uacuteloze 2 Spektrofotometrickaacute

měřeniacute Pokud byla vaše kalibračniacute křivka nepřesnaacute (konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) použijte

rovnici pro stanoveniacute y = 00029x+00125 Nezapomeňte jakaacute množstviacute vzorků z celkoveacuteho

objemu jste ke stanoveniacute použili

3 Vypočiacutetejte celkoveacute množstviacute extrahovatelnyacutech proteinů v jednom gramu obilek

4 Vypočiacutetejte procentuaacutelniacute množstviacute proteinů ktereacute izolujete z extraktu po 50 vysoleniacute siacuteranem

amonnyacutem a kolik proteinů zůstane v supernatantu po vysoleniacute Nezapomeňte že jste precipitaacutet

rozpouštěli v 10 ml pufru

5 Popište a zhodnoťte purifikačniacute proces (využijte vyacutesledků reakce s Nesslerovyacutem činidlem)

6 Navrhněte alternativniacute kroky ktereacute byste mohli použiacutet pro homogenizaci precipitaci a odsoleniacute

izolovanyacutech proteinů

7 Zamyslete se a s pomociacute literatury vypište biologicky aktivniacute laacutetky ktereacute jsou přiacutetomneacute v obilkaacutech

Zkuste se zamyslet nad jejiacutem kvantitativniacutem obsahem

101

9 Titrace

Titrace (titračniacute stanoveniacute odměrnaacute analyacuteza volumetrie) je obecně přiacutemou kvantitativniacute metodou

pomociacute niacutež se stanovuje množstviacute jednotlivyacutech složek v analyzovaneacutem vzorku Tyto složky byacutevajiacute

předem určeny kvalitativně ndash tedy je stanovena pouze jejich přiacutetomnost ve vzorku Titrace se provaacutediacute

v kapalneacutem prostřediacute

Titračniacute stanoveniacute využiacutevaacute stechiometricky probiacutehajiacuteciacutech analytickyacutech reakciacute Jsou zde daneacute podmiacutenky

pro tyto reakce

musiacute probiacutehat jednoznačně (titračniacute činidlo nesmiacute reagovat s viacutece složkami ve vzorku)

musiacute probiacutehat dostatečně rychle (dosaženiacute rovnovaacutehy by mělo byacutet limitovaacuteno jen miacutechaacuteniacutem)

nesmiacute byacutet rušeny vedlejšiacutemi reakcemi

musiacute probiacutehat kvantitativně (rovnovaacuteha reakce musiacute byacutet posunuta jednoznačně směrem

k tvorbě produktů) s možnostiacute snadno identifikovat konec reakce

Principem titrace je přesneacute měřeniacute objemu roztoku titračniacuteho činidla ktereacute je postupně přidaacutevaacuteno

např z byrety k přesně znaacutemeacutemu objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy mezi

nimi proběhne kvantitativně chemickaacute reakce (tzv bod ekvivalence) Diacuteky znalosti objemu titračniacuteho

činidla jeho koncentrace a objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku lze pomociacute stechiometrickyacutech

poměrů daneacute chemickeacute reakce stanovit ekvivalent množstviacute analyzovaneacute laacutetky či přiacutemo jeho

koncentraci

Dle provedeniacute titračniacuteho stanoveniacute rozlišujeme titrace

A Přiacutemeacute ndash titračniacute činidlo se přidaacutevaacute přiacutemo k roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy

jsou laacutetkovaacute množstviacute obou roztoků ekvivalentniacute

B Nepřiacutemeacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacutevaacute nadbytek titračniacuteho činidla čiacutemž se

vytvořiacute produkt kteryacute se teprve pak titruje

C Zpětneacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacute přesnyacute objem titračniacuteho činidla v nadbytku

proběhne kvantitativniacute reakce poteacute se nadbytek titračniacuteho činidla titruje jinyacutem titračniacutem

činidlem

Určeniacute bodu ekvivalence

Vizuaacutelniacute indikace Během vizuaacutelniacute indikace konce titrace se využiacutevaacute vyacuterazneacute změny ve vzhledu titrovaneacuteho roztoku Tato

změna je způsobena buď přeměnou samotnyacutech reagujiacuteciacutech laacutetek nebo přeměnou pomocnyacutech laacutetek

přidaacutevanyacutech do roztoků (chemickeacute indikaacutetory)

Bezindikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence

Nejznaacutemějšiacute z těchto využiacutevaacute při titraciacutech odměrnyacute roztok manganistanu kteryacute při malyacutech

koncentraciacutech intenzivně fialově zbarvuje roztok Při titraciacutech v kyseleacutem prostřediacute se činidlo redukuje

na bezbarveacute ionty manganateacute dokud je v roztoku stanovovaneacute redukovalo Ukončeniacute reakce je

indikovaacuteno prvniacutem přebytkem činidla ktereacute zbarviacute titrovanyacute roztok růžovo-fialově

Bez použitiacute indikaacutetorů lze zjistit konec titrace takeacute u sraacutežeciacutech titraciacute halogenidů kdy vznikaacute zakalenyacute

koloidniacute roztok Postupuje-li se po dostatečně malyacutech přiacutedavciacutech dojde po miacuterneacutem překročeniacute bodu

102

ekvivalence ke zřetelneacutemu vyčeřeniacute roztoku sraženina ztratiacute koloidniacute charakter a koaguluje do většiacutech

čaacutestic usazujiacuteciacute se suspenze

Indikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence

Jako indikaacutetory se použiacutevajiacute laacutetky stejneacuteho typu Rozlišujiacute se tedy naacutesledujiacuteciacute indikaacutetory

indikaacutetory acidobazickeacute ndash slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady charakterizovaneacute

protolytickou rovnovaacutehou během titrace měniacute bravu v zaacutevislosti na pH

indikaacutetory metalochromniacute ndash komplex se stanovovanyacutem iontem kovu je odlišně zbarvenyacute od

iontu volneacuteho indikaacutetoru (xylenolovaacute oranž ndash z červeneacute či fialoveacute přechaacuteziacute na žlutou murexid

ndash ze žluteacute či červeneacute přechaacuteziacute na fialovou)

indikaacutetory sraacutežeciacutech titraciacute ndash tvořiacute s titračniacutem činidlem barevneacute sraženiny popř rozpustneacute

barevneacute komplexy nebo mohou způsobit změnu zbarveniacute sraženiny nebo roztoku v bodě

ekvivalence kvůli adsorpci nebo naopak desorpci z čaacutestic sraženiny

indikaacutetory redoxniacute ndash redukovanaacute forma je barevně odlišnaacute od oxidovaneacute formy (benzidin

difenylamin methylenovaacute modř ndash všechny přechaacuteziacute z bezbarveacute na modrou) indikaacutetory ktereacute

mohou přechaacutezet plynule z oxidovaneacute formy na redukovanou a naopak se nazyacutevajiacute vratneacute

indikaacutetory existujiacute i indikaacutetory nevratneacute

Instrumentaacutelniacute indikace Při instrumentaacutelniacutech metodaacutech indikace se sleduje průběh titračniacutech křivek měřeniacutem změn vhodnyacutech

veličin ktereacute se podle potřeby převaacutedějiacute na změny elektrickeacuteho signaacutelu

Potenciometrickeacute titrace

Protože podle Nernstovy rovnice potenciaacutel obecně zaacutevisiacute na koncentraciacutech iontů v roztoku lze

měřeniacutem potenciaacutelu pomociacute vhodneacute indikačniacute elektrody sledovat i dalšiacute veličiny odvozeneacute od

koncentraciacute např pH a indikovat tak průběh všech typů titraciacute

Pro rovnovaacutežnyacute potenciaacutel elektrody pak platiacute že

E=E0-RT

zFln

aprod

areak

kde E0 hellip standardniacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku

R hellip molaacuterniacute plynovaacute konstanta

F hellip Faradayova konstanta

a hellip aktivita

Při potenciometrickeacute indikaci se do titrovaneacuteho roztoku ponořiacute referenčniacute elektroda a vhodnaacute indikačniacute

elektroda a pomociacute potenciometru se měřiacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku v zaacutevislosti na přidaneacutem

množstviacute titračniacuteho činidla Potenciometrickou titračniacute křivku ukazuje Obr 1

103

Obr 1 Znaacutezorněniacute potenciometrickeacute titračniacute křivky Titrace roztoku HCl roztokem NaOH

Konduktometrickeacute titrace

Konduktometrickaacute (vodivostniacute) indikace konce titrace se s vyacutehodou využiacutevaacute při titraciacutech kdy vznikajiacute

maacutelo disociovaneacute nebo maacutelo rozpustneacute produkty což je převaacutežně při acidobazickyacutech titraciacutech kdy

vznikaacute maacutelo disociovanaacute voda přiacutep při chelatometrickyacutech a sraacutežeciacutech titraciacutech Vodivost roztoků je

přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci iontů ktereacute jsou v roztoku přiacutetomny K titraci se použiacutevajiacute co

nejkoncentrovanějšiacute roztoky titračniacutech činidel aby se zabraacutenilo deformaci lineaacuterniacute zaacutevislosti

zřeďovaacuteniacutem titrovaneacuteho roztoku Konec titrace se určuje podle zlomu na titračniacute křivce

Obr 2 Konduktometrickaacute titračniacute křivka Titrace roztoku HCl roztokem NaOH

104

Metody titračniacuteho stanoveniacute a použiacutevaneacute indikaacutetory

Metody titračniacuteho stanoveniacute se podle principu chemickeacute reakce kteraacute během nich probiacutehaacute děliacute na

acidobazickeacute komplexotvorneacute sraacutežeciacute a oxidačně-redukčniacute

Acidobazickeacute titrace Principem acidobazickeacute titrace je neutralizačniacute reakce kdy je kyselina (resp zaacutesada) titrovaacutena zaacutesadou

(resp kyselinou)

H3O+ + OHminus harr 2 H2O

Jako acidobazickeacute indikaacutetory se využiacutevajiacute slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady Odevzdaacuteniacutem resp

přijmutiacutem protonu přechaacutezejiacute na svou konjugovanou formu přičemž tento přechod je doprovaacutezen

změnou zbarveniacute Toto zbarveniacute zaacutevisiacute na poměru koncentraciacute ionizovaneacute a neionizovaneacute formy

indikaacutetoru Oblast pH ve ktereacute nastaacutevaacute pozorovatelnaacute změna zbarveniacute indikaacutetoru se nazyacutevaacute oblast

barevneacuteho přechodu indikaacutetoru neboli funkčniacute oblast indikaacutetoru Indikaacutetor pro danou titraci se voliacute tak

aby oblast barevneacuteho přechodu odpoviacutedala pH v okoliacute bodu ekvivalence na titračniacute křivce V tabulce 2

je shrnut přehled nejpoužiacutevanějšiacutech acidobazickyacutech indikaacutetorů

Tab 1 Přehled acidobazickyacutech indikaacutetorů

Indikaacutetor Funkčniacute oblast Zbarveniacute

kyseleacute formy zaacutesaditeacute formy

Thymolovaacute modř 12 ndash 28 červeneacute žluteacute

Methyloranž 31 ndash 45 červeneacute žluteacute

Methylčervěň 44 ndash 63 červeneacute žluteacute

Bromthymolovaacute modř 60 ndash 76 žluteacute modreacute

Fenolftalein 82 ndash 100 bezbarveacute červenofialoveacute

Thymolftalein 93 ndash 105 bezbarveacute modreacute

Komplexotvorneacute titrace Komplexotvorneacute titrace jinak chelatometrie je metoda založenaacute na tvorbě rozpustneacuteho komplexniacuteho

iontu kdy volnyacute kationt stanovovaneacuteho kovu vymiziacute z roztoku

Bod ekvivalence lze indikovat pomociacute kovovyacutech iontů přičemž rozlišujeme kovoveacute indikaacutetory

jednobarevneacute (thiokyanatan kyselina sulfosalicylovaacute) a metalochromniacute (obvykle slabeacute organickeacute

viacutecesytneacute kyseliny jejichž anionty jsou dle pH různě zbarveneacute ndash murexid xylenovaacute oranž)

Sraacutežeciacute titrace Sraacutežeciacute titrace jsou titrace založeneacute na vzniku maacutelo rozpustnyacutech sloučenin kdy titrovanaacute laacutetka vymiziacute z

roztoku protože je z něj vysraacutežena

Přiacutekladem je argentometrie kteraacute využiacutevaacute tvorby nerozpustnyacutech soliacute s kationtem Ag+ Titračniacutem

činidlem je zde roztok AgNO3 Argentometrie je vhodnaacute pro stanoveniacute iontů Cl- Br- I- CN- SCN- aj

Ag+ + Clminus rarr AgCl darr

105

Oxidačně-redukčniacute titrace Během oxidačně-redukčniacute titrace je titrovanaacute laacutetka zoxidovaacutena (resp zredukovaacutena) oxidujiacuteciacutem (resp

redukujiacuteciacutem) titračniacutem činidlem

Přiacutekladem oxidačně-redukčniacute titrace je jodometrie což je souhrn odměrnyacutech stanoveniacute založenyacutech

jednak na redukci jodu na jodid v neutraacutelniacutem prostřediacute podle rovnice

I2+2e-rarr2I-

a takeacute na oxidaci jodidu v kyseleacutem prostřediacute na jod podle rovnice

2I--2e-rarrI2

Vyloučenyacute jod je daacutele titrovaacuten odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho za vzniku tetrathionanu

sodneacuteho

I2+2Na2S2O3rarr2NaI+Na2S4O6

Indikaacutetor použiacutevanyacute během jodometrie je škrobovyacute maz kteryacute se barviacute roztokem jodu modře titrovat

je třeba za studena Škrob se sklaacutedaacute z amylosy a amylopektinu Amylosa poskytuje s jodem intenzivně

modreacute zbarveniacute Podstata reakce spočiacutevaacute v tom že molekuly jodu se dostaacutevajiacute do vnitřniacute dutiny

šroubovice amylosy a vzniklyacute tvar absorbuje světelneacute zaacuteřeniacute Stanoveniacute přesneacute koncentrace jodu se

provaacutediacute odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho o znaacutemeacute koncentraci

Přiacuteprava titračniacutech činidel

Volumetrickaacute analyacuteza začiacutenaacute přiacutepravou odměrnyacutech roztoků o přesneacute koncentraci Diacuteky znalosti přesneacute

koncentrace a spotřeby odměrneacuteho činidla je pak možneacute spočiacutetat koncentraci titrovaneacute laacutetky Proto je

důležiteacute věnovat tomuto kroku maximaacutelniacute pozornost Odměrneacute roztoky se zpravidla připravujiacute z

takovyacutech laacutetek ktereacute majiacute jasně definovanyacute obsah a čistotu a časem nepodleacutehajiacute změnaacutem Neniacute-li

možneacute takovou laacutetku použiacutet je třeba po přiacutepravě odměrneacuteho roztoku proveacutest tzv standardizaci Jednaacute

se o proces kdy je připravena pouze přibližnaacute koncentrace titračniacuteho činidla a přesnaacute koncentrace je

určena titraciacute standardu tedy laacutetky o přesneacute koncentraci kteraacute splňuje podmiacutenky o definovaneacutem

obsahu čistotě a časoveacute staacutelosti Teprve po standardizaci a tiacutem zjištěniacute přesneacute koncentrace odměrneacuteho

roztoku je možneacute přejiacutet k samotneacutemu stanoveniacute koncentrace neznaacutemeacuteho vzorku

Titračniacute činidla pro acidimetrii

Acidimetrie je metoda stanoveniacute zaacutesad jako titračniacute činidlo se použiacutevaacute tedy kyselina Nejčastěji

použiacutevanyacutemi titračniacutemi činidly jsou roztoky kyseliny chlorovodiacutekoveacute nebo kyseliny siacuteroveacute o

koncentraciacutech 005 až 01 molmiddotl-1 Ředěniacutem koncentrovanyacutech roztoků těchto kyselin se připravujiacute

titračniacute roztoky o přibližneacute koncentraci

U alkalimetrie se použiacutevajiacute naacutesledujiacuteciacute standardy

1 hydrogenuhličitan draselnyacute (KHCO3) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle

reakce

HCO3-+H+rarrCO2+H2O n(H+)=n(KHCO3)

2 uhličitan sodnyacute (Na2CO3) ndash zde probiacutehaacute titrace podle reakce

CO32-+2H+rarrCO2+H2O n(H+)=2∙n(Na2CO3)

106

Titračniacute činidla pro alkalimetrii

Alkalimetrie je metoda stanoveniacute kyselin jako titračniacute činidlo se použiacutevajiacute roztoky zaacutesad Nejčastěji

použiacutevanyacutemi odměrnyacutemi roztoky v alkalimetrii jsou roztoky alkalickyacutech hydroxidů o koncentraciacutech 005

až 01 molmiddotl-1 Lze je připravit rozpuštěniacutem pevnyacutech komerčniacutech preparaacutetů ktereacute však i při nejvyššiacute

deklarovaneacute čistotě obsahujiacute často jen kolem 90 čisteacuteho NaOH nebo KOH zbytek tvořiacute neurčiteacute

množstviacute vlhkosti a zejmeacutena uhličitan Je tedy zřejmeacute že koncentrace odměrnyacutech roztoků hydroxidů

připravenyacutech jakyacutemkoliv způsobem je jen přibližnaacute a vždy je nutneacute stanovit jejich přesnou koncentraci

Jako standardy se v alkalimetrii použiacutevajiacute

1 hydrogenftalan draselnyacute (KHFtal) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle rovnice

HFTal-+OH-rarrFTal2-+H2O n(OH-)=n(KHFtal)

2 dihydraacutet kyseliny šťaveloveacute (H2C2O4middot2H2O) ndash tuto slabou dvojsytnou kyselinu můžeme titrovat

do II stupně odměrnyacutem roztokem NaOH prostyacutem uhličitanu dle rovnice

(COOH)2+2OH-rarr(COO)22-+2H2O n(OH-)=2∙n[(COOH)2∙2H2O]

Vitamiacuten C

Vitamiacuten C se řadiacute mezi vitamiacuteny rozpustneacute ve vodě a nejčastěji je označovaacuten jako kyselina L-askorbovaacute

Jednaacute se o γ-lakton kyseliny 2-oxo-L-gulonoveacute jehož biosynteacuteza probiacutehaacute u řady organismů avšak

s vyacutejimkou člověka morčete primaacutetů indickeacuteho netopyacutera některyacutech ptaacuteků a bezobratlyacutech (Obr 1)

Obr 3 Scheacutema biosynteacutezy kyseliny askorboveacute u obratlovců a rostlin

Pod naacutezvem vitamiacuten C je nejen označovaacutena kyselina L-askorbovaacute ale takeacute jejiacute celyacute reversibilniacute redoxniacute

systeacutem zahrnujiacuteciacute produkty jejiacute oxidace ndash kyselinu L-monodehydroaskorbovou a kyselinu

107

L-dehydroaskorbovou Kyselina askorbovaacute tvořiacute bezbarveacute krystaly dobře rozpustneacute ve vodě (1 g na 3

ml vody) špatně rozpustneacute v alkoholu (1 g na 50 ml) a ostatniacutech organickyacutech rozpouštědlech

Ve vodneacutem prostřediacute se chovaacute jako středně silnaacute dvojsytnaacute kyselina s disociačniacutemi konstantami

pK1 = 417 a pK2 = 1157

Vitamiacuten C je nejznaacutemějšiacute a nejrozšiacuteřenějšiacute ze všech vitamiacutenů jednaacute se o nejčastěji použiacutevanyacute

potravinovyacute doplněk Průmyslově se vyraacutebiacute z D-glukosy kteraacute je katalytickou dehydrogenaciacute převedena

na D-sorbitol Poteacute naacutesleduje mikrobiaacutelniacute oxidace diacuteky Acetobacter suboxidans kteraacute vede k produkci

L-sorbosy L-sorbosa v reakci s acetonem v prostřediacute kyseliny siacuteroveacute poskytuje

2346-bis-(O-isopropyliden)-α-L-sorbofuranosu Oxidaciacute tohoto produktu pomociacute manganistanu

draselneacuteho v alkalickeacutem prostřediacute se ziacuteskaacute kyselina diaceton-2-oxo-L-gulonovaacute Po hydrolyacuteze chraacuteniacuteciacutech

skupin (ketalů) vznikaacute kyselina L-askorbovaacute

Obsah vitamiacutenu C v potravinaacutech je velmi proměnlivyacute zaacutevisiacute na geografickyacutech podmiacutenkaacutech skladovaacuteniacute

tepelneacute uacutepravě a na mnoha dalšiacutech faktorech Napřiacuteklad vařeniacutem se ničiacute až 60 vitamiacutenu C sušeniacutem

až 50 šetrnějšiacute je dušeniacute v paacuteře Nejšetrnějšiacute k vitamiacutenu C je mraženiacute Nejviacutece vitamiacutenu C obsahujiacute

ještě nezraleacute zeleneacute plody Bohatyacutem zdrojem vitamiacutenu C jsou šiacutepky (8000 mgkg) černyacute rybiacutez (1360

mgkg) naťovaacute petržel (1369 mgkg) avšak vzhledem k přiacuteležitostneacute konzumaci maleacuteho množstviacute

nejsou přiacuteliš vyacuteznamneacute pro pokrytiacute denniacute potřeby Co se tyacuteče potravin živočišneacuteho původu většiacute

množstviacute vitamiacutenu C obsahujiacute jaacutetra (hověziacute 300 mgkg)

Co se tyacuteče doporučeneacuteho denniacuteho daacutevkovaacuteniacute vitamiacutenu C k prevenci proti kurdějiacutem (skorbut

avitaminoacuteza C projevuje se krvaacutecivostiacute daacutesniacute) se doporučuje přijiacutemat 10-12 mg denně Avšak pro

spraacutevneacute fungovaacuteniacute organismu je tato daacutevka nedostačujiacuteciacute Podle vyhlaacutešky Ministerstva zdravotnictviacute

Českeacute republiky je průměrnaacute denniacute potřeba 60 mg Hlavniacute funkciacute vitamiacutenu C v lidskeacutem organismu je

uacutečast v oxido-redukčniacutech dějiacutech Kyselina askorbovaacute i jejiacute isomery a derivaacutety mohou reagovat s volnyacutemi

radikaacutely ktereacute způsobujiacute oxidaci lipidů a dalšiacutech oxidovatelnyacutech složek potravin a působiacute jako

antioxidanty Kyselina askorbovaacute se podiacuteliacute rovněž na hydroxylaci prolinu aminokyseliny kteraacute je hlavniacute

složkou kolagenu nezbytneacuteho pojiva v kůži kostech kloubech šlachaacutech a chrupavkaacutech Pokud neniacute

v těle dostatek vitamiacutenu C nedochaacuteziacute k hydroxylaci prolinu a špatně se tvořiacute kolagen

Je znaacutemo že železo obsaženeacute v ovoci zelenině a obilninaacutech se v těle poměrně špatně vstřebaacutevaacute

Vitamiacuten C zlepšuje vstřebaacutevaacuteniacute železa až o 85 při jeho nedostatku se doporučuje zvyacutešit přiacutejem

vitamiacutenu C namiacutesto zvyacutešeniacute konzumace železa Dalšiacute funkciacute vitamiacutenu C je napomaacutehaacuteniacute synteacutezy karnitinu

z aminokyseliny lysinu Karnitin transportuje mastneacute kyseliny do mitochondriiacute kde dochaacuteziacute k jejich

degradaci

Vitamiacuten C je rovněž bohatě využiacutevaacuten v potravinaacuteřstviacute kde se řadiacute mezi tzv přiacutedatneacute laacutetky (aditiva)

konkreacutetně do skupiny antioxidantů Označuje se jako E300 E301 značiacute askorbaacutet sodnyacute E304 estery

kyseliny askorboveacute askorbylpalmitaacutet a askorbylstearaacutet Diacuteky svyacutem vlastnostem ndash vitamiacuten antioxidant

chelatačniacute činidlo maacute uplatněniacute v konzervaacuterenstviacute kvasneacute technologii a technologii masa tuků a

cereaacuteliiacute Hydrofilniacute sůl askorbaacutetu sodneacuteho a lipofilniacute kyselina 6-palmitoyl-L-askorbovaacute inhibujiacute vznik

nitrosaminů v naklaacutedaneacutem mase a masnyacutech vyacuterobciacutech Hojně se přidaacutevaacute do ovocnyacutech džusů

konzervovaneacutemu či mraženeacutemu ovoci aby nedošlo během skladovaacuteniacute a zpracovaacuteniacute ke změnaacutem kvality

V množstviacute 20-30 mgkg se přidaacutevaacute do piva pro zabraacuteněniacute tvorby chladovyacutech a oxidačniacutech zaacutekalů takeacute

nežaacutedouciacutech změn senzorickyacutech vlastnostiacute Kyselina askorbovaacute je využiacutevaacutena rovněž i při vyacuterobě viacutena

kdy umožňuje sniacuteženiacute použitiacute oxidu siřičiteacuteho k siacuteřeniacute V množstviacute 10 ndash 100 mgkg se použiacutevaacute v pekařstviacute

jako prostředek zlepšujiacuteciacute pekařskeacute vlastnosti mouky Askorbylpalmitaacutet se použiacutevaacute v množstviacute 0006 ndash

004 jako antioxidant tuků

108

UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute

LABORATORNIacute POMŮCKY

Erlenmayerova baňka

Kaacutedinky

Odměrnaacute baňka

Titračniacute baňka

Odměrnyacute vaacutelec (50 ml 100 ml)

Byreta s přiacutemyacutem kohoutem

Neděleneacute skleněneacute pipety (5 ml 10 ml)

Dělenaacute skleněnaacute pipeta (5 ml)

Skleněnaacute naacutelevka malaacute

Gumovyacute naacutestavec na skleněnou pipetu

Svorky středniacute

Laboratorniacute stojan

Špachtle

Lžička

Vaacuteženky

Miacutechadla

Elektromagnetickaacute miacutechačka

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Thiosiacuteran sodnyacute

Uhličitan sodnyacute

Škrob

Kyselina siacuterovaacute

Joacuted

Jodid draselnyacute

Vitamiacutenovyacute doplněk stravy

POSTUP

1) PŘIacutePRAVA ROZTOKŮ

A Přiacuteprava 100 ml odměrneacuteho roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho Na2S2O35 H2O (Mr=24817) o koncentraci 0025 molmiddotl-1

1 Vypočtěte navaacutežku thiosiacuteranu sodneacuteho potřebnou k přiacutepravě 100 ml roztoku o koncentraci

0025 moll-1

2 Na předvaacutežkaacutech navažte vypočiacutetaneacute množstviacute thiosiacuteranu sodneacuteho

3 Pro stabilizaci roztoku přidejte špetku uhličitanu sodneacuteho

4 Rozpusťte obě laacutetky v 80 ml destilovaneacute vody za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute

5 Roztok poteacute přelejte do 100 ml odměrneacute baňky a doplňte po rysku destilovanou vodou

B Přiacuteprava škroboveacuteho mazu

1 Navažte 01 g škrobu a rozmiacutechejte jej v 50 ml destilovaneacute vody

2 Roztok 5 min povařte na vařiči až bude roztok čiryacute

3 Nechte roztok 10 min zchlaacutednout

2) STANDARDIZACE ROZTOKU JOacuteDU

1 Do titračniacute baňky odměřte 20 ml roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho

2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu

3 Do skleněneacute byrety nalijte odměrnyacute roztok joacutedu

4 Opatrnyacutem povoleniacutem kohoutu korigujte hladinu odměrneacuteho roztoku po rysku

5 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute (Obr 4) opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu

109

6 Vypočiacutetejte přesnou koncentraci joacutedu ze znalosti rovnice

1198682 + 2119873119886211987821198743 rarr 2119873119886119868 + 119873119886211987841198746

Obr 4 Modreacute zbarveniacute jako vyacutesledek titrace roztoku thiosiacuteranu roztokem joacutedem s využitiacutem škrobu

jako indikaacutetoru

3) JODOMETRICKEacute STANOVENIacute VITAMIacuteNU C

Pozn V teacuteto uacuteloze je možneacute stanovit obsah vitamiacutenu C (kromě tablet ktereacute jsou k dispozici) i ve vaacutemi

dodaneacutem vzorku (pokud možno průhledneacutem a světleacutem ne modreacutem) jako jsou šťaacutevy sirupy

potravinoveacute doplňky apod V kaacutedince připravte jeden roztok ke stanoveniacute vitamiacutenu C tak že finaacutelniacute

předpoklaacutedanaacute koncentrace bude přibližně 100 mg ve 100 ml destilovaneacute vody Přidejte 10 ml roztoku

10 kyseliny siacuteroveacute

1 Do titračniacute baňky odměřte 25 ml vašeho připraveneacuteho roztoku vitamiacutenu C

2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu

3 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu

UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C

LABORATORNIacute POMŮCKY

Skleněneacute zkumavky

Stojany na zkumavky

Hrnec

Vařič

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Vitamiacutenovyacute doplněk stravy

Dusičnan střiacutebrnyacute

Fehlingovo činidlo I a II

Amoniak

110

POSTUP

1) Důkaz redukciacute střiacutebrnyacutech iontů

Vitamiacuten C je silneacute redukčniacute činidlo a proto lze prokaacutezat zjištěniacutem přiacutetomnosti jiacutem vyredukovaneacute laacutetky

jako napřiacuteklad vyredukovaneacuteho elementaacuterniacuteho střiacutebra z roztoku dusičnanu střiacutebrneacuteho

1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek přidejte pomociacute Pasteurovy pipety 3 ml roztoku dusičnanu

střiacutebrneacuteho a přidejte 5 kapek amoniaku

2 K prvniacute zkumavce přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C Pozorujte sraženinu - střiacutebro je patrneacute jako

perleťovaacute až černaacute sraženina (Obr 5) a pokud nevznikaacute hned zkumavku zahřejte na vrouciacute

vodniacute laacutezni po dobu 10 min

Obr 5 Kontrolniacute reakce dusičnanu střiacutebrneacuteho (vlevo) a sraženina redukovaneacuteho střiacutebra vitamiacutenem

C (vpravo)

2) Důkaz Fehlingovyacutem činidlem

Při vzniku Fehlingova činidla dochaacuteziacute nejprve k reakci mezi CuSO4middot5H2O a NaOH kdy vznikaacute světle

modraacute sraženina hydroxidu měďnateacuteho kteraacute je v nadbytku rozpustnaacute za vzniku viacutenanu měďnateacuteho

Redukčniacute uacutečinky kyseliny askorboveacute dokaacutežeme reakciacute s Fehlingovyacutem činidlem kdy dochaacuteziacute k oxidaci

kyseliny askorboveacute na kyselinu dehydroaskorbovou a zaacuteroveň k redukci Cu2+ na Cu+ (konkreacutetně na

Cu2O kteryacute maacute oranžovou barvu)

1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek pipetujte pomociacute Pasteurovy pipety 1 ml roztoku Fehlingova

činidla I a 1 ml roztoku Fehlingova činidla II

2 K jedneacute ze zkumavek přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C

3 Zkumavku zahřiacutevejte na vrouciacute vodniacute laacutezni po dobu 10 min pozorujte vyloučenou sraženinu

(Obr 6)

Obr 6 Pozitivniacute reakce vitamiacutenu C s Fehlingovyacutem činidlem (oranžovaacute sraženina na dně) a negativniacute

kontrola (pouze Fehlingovo činidlo)

111

VYHODNOCENIacute

1 Uveďte vyacutesledky důkazovyacutech reakciacute vit C

2 Vypočiacutetejte množstviacute vitamiacutenu C (M = 176 gmiddotmol-1) v jedneacute tabletě vitamiacutenoveacuteho doplňku stravy

přiacutepadně ve vašem vzorku a porovnejte s uacutedajem uvaacuteděnyacutem vyacuterobcem

112

10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem

Světelnaacute mikroskopie

Světelnaacute mikroskopie je zaacutekladniacute metodou pozorovaacuteniacute ve všech biologickyacutech oborech jejichž

předmětem je buňka (tkaacuteň pletivo mikroorganismus) protože rozlišovaciacute schopnost teacuteto metody

odpoviacutedaacute velikosti buněk a mnohyacutech organel Světelnaacute mikroskopie využiacutevaacute k zobrazeniacute světelnyacutech

paprsků (elektronovaacute mikroskopie proudu elektronů)

Podle osvětleniacute objektu se rozlišuje

mikroskopie v prochaacutezejiacuteciacutem světle (světlo prochaacuteziacute pozorovanyacutem objektem)

mikroskopie v dopadajiacuteciacutem světle (světlo dopadaacute shora na povrch objektu)

Patřiacute sem mikroskopie

ve světelneacutem poli

v temneacutem poli

faacutezově kontrastniacute

interferenčniacute

polarizačniacute

fluorescenčniacute

v neviditelnyacutech paprsciacutech (UV RTG IČ)

Podle osvětleniacute okoliacute objektu rozlišujeme

mikroskopie ve světelneacutem poli (zobrazenyacute objekt maacute tmavyacute obrys a naleacutezaacute se ve světelneacutem

zorneacutem poli) Tato metoda je zaacutekladniacute a užiacutevaacute se nejběžněji

mikroskopie v temneacutem poli (světlyacute objekt je v černeacutem - temneacutem poli) Užiacutevaacute se pro zvlaacuteštniacute

přiacutepady

Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1)

Mechanickeacute diacutely stativ noha stativu šroub pro hrubeacute a jemneacute zaostřeniacute stolek mikroskopu vodič

preparaacutetu revolverovyacute měnič objektivů objiacutemka pro kondenzor objiacutemka pro filtr U staryacutech

mikroskopů uacutechytka pro zrcaacutetko pružinky pro přidrženiacute preparaacutetu

Optickeacute diacutely objektivy okulaacutery kondenzor s aperturniacute irisovou clonou U staryacutech mikroskopů zrcaacutetko

Osvětlovaciacute zařiacutezeniacute lampa v noze stativu s kolektorovou čočkou Stareacute mikroskopy samostatnou

mikroskopickou lampu

Clony pod kondenzorem aperturniacute irisovaacute clona daacutele polniacute clona

Objektiv je zaacutekladniacute optickyacute prvek mikroskopu (Obr 2) Vytvaacuteřiacute zvětšenyacute převraacutecenyacute obraz předmětu v

horniacute ohniskoveacute rovině objektu Tento obraz zvětšuje okulaacuter Zvětšenyacute obraz je registrovaacuten očniacute siacutetniciacute

nebo fotografickyacutem filmem

113

Obr 1 Binokulaacuterniacute mikroskop

Obr 2 Objektiv

114

Čiacuteselnaacute apertura

Rozlišovaciacute schopnost objektivu je vyjaacutedřena jeho čiacuteselnou (numerickou) aperturou A (apertura = lat

otvor)

A=nmiddot sin ω

kde n hellip index lomu prostřediacute mezi objektivem a preparaacutetem (pro vzduch je n = 1 pro

imerzniacute olej a sklo n = 15)

ω hellip polovičniacute otvorovyacute uacutehel tedy polovina uacutehlu kteryacute sviacuterajiacute protilehleacute krajniacute paprsky

vychaacutezejiacuteciacute z předmětoveacuteho bodu (P) na optickeacute ose mikroskopu a vstupujiacuteciacute ještě do

objektivu (O) ndash předmětovyacutem bodem se rozumiacute kteryacutekoliv bod či strukturu

mikroskopickeacuteho objektu (Obr 3)

Čiacuteselnaacute apertura objektivu maacute velkyacute praktickyacute vyacuteznam

Určuje rozlišovaciacute schopnosti a hranice užitečneacuteho zvětšeniacute

Ovlivňuje světelnost mikroskopickeacuteho obrazu světelnost obrazu je přiacutemo uacuteměrnaacute čtverci A a

nepřiacutemo zvětšeniacute objektivu

Ovlivňuje hloubku ostrosti Sniacuteženiacutem A objektivu se zvětšuje tloušťka zobrazeneacute vrstvy

preparaacutetu Objektivy s velkou hodnotou A majiacute malou penetračniacute (pronikaciacute) schopnost

zobrazujiacute velmi tenkou vrstvičku Pro svůj zaacutesadniacute vyacuteznam je uacutedaj A uveden na každeacutem

objektivu vedle uacutedaje zvětšeniacute

Obr 3 Čiacuteselnaacute apertura (A) objektivu zaacutevisiacute na velikosti otvoroveacuteho uacutehlu (2 ω) a na indexu lomu (n)

meacutedia mezi objektem (P) v preparaacutetu (pr) a čelniacute čočkou objektivu (O) Paprsky vystupujiacuteciacute z bodu P

pod uacutehlem většiacutem než 2 ω by se do objektivu nedostaly

115

Poznatky pro subjektivniacute mikroskopii lze souhrnně vyjaacutedřit pojmem rozlišivost mikroskopu (dm)

Veličina dm informuje o tom jakeacute nejmenšiacute rozměry musiacute miacutet předmět abychom jej při určiteacutem

celkoveacutem zvětšeniacute mikroskopu dobře rozlišili svyacutema očima Vypočiacutetaacute se podle vzorce

dm=327 μm

M

kde dm hellip minimaacutelniacute velikost předmětu v μm

327 μm hellip vzdaacutelenost dvou bodů ktereacute průměrně unaveneacute oko rozlišiacute jako dva body ze

vzdaacutelenosti 250 mm

M hellip celkoveacute zvětšeniacute mikroskopu

M=MobjektivumiddotMokulaacuterumiddotzvětšovaciacute koeficient tubusu

kde zvětšovaciacute koeficient tubusu je roven 1 při dodrženiacute předepsaneacute

tubusoveacute deacutelky mikroskopu

Při subjektivniacutem mikroskopovaacuteniacute je celkoveacute zvětšeniacute voleno tak aby hodnota rozlišivosti (dm)

odpoviacutedala velikosti objektu

Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute

1 Do optickeacute osy mikroskopu nastaviacuteme objektiv o nejmenšiacutem zvětšeniacute (většinou 4x)

2 Osvětliacuteme zorneacute pole a upraviacuteme rozestup okulaacuterů

3 Zkontrolujeme čistotu optiky

4 Položiacuteme na stolek preparaacutet a upevniacuteme ho Otaacutečeniacutem makrošroubu posouvaacuteme stolek

s preparaacutetem nahoru směrem k objektivu a pozorovaacuteniacutem zorneacuteho pole vyhledaacutevaacuteme danyacute objekt

Pozor Nemaacuteme-li nastavenyacute nejmenšiacute objektiv může se staacutet že při posouvaacuteniacute stolku směrem

vzhůru a hledaacuteniacute objektu naraziacuteme preparaacutetem do objektivu a ten se poškodiacute

5 Ověřiacuteme zdali vidiacuteme oběma očima (okulaacutery) stejně dobře

6 Makrometrickyacutem šroubem zachycenyacute obraz zaostřujeme šroubem mikrometrickyacutem už jen jemně

doostřujeme

7 Pohybujeme preparaacutetem a paacutetraacuteme po nejvhodnějšiacutem miacutestě pro pozorovaacuteniacute Toto miacutesto

posuneme doprostřed zorneacuteho pole

8 Pro vlastniacute mikroskopovaacuteniacute vyměniacuteme objektiv podle potřeby za jinyacute a zkontrolujeme nastaveniacute

vhodneacute apertury K zaostřeniacute pak již stačiacute mikrometrickyacute šroub

9 Po nastaveniacute potřebneacuteho zvětšeniacute upraviacuteme vhodně intenzitu světla a kontrast ovlaacutedaacuteniacutem clony

přiacutepadně kondenzoru

10 Při vlastniacutem studiu preparaacutetů jemně pohybujeme mikrometrickyacutem šroubem a tak zaostřujeme

různeacute roviny v preparaacutetu Pravou rukou můžeme kreslit

11 Po ukončeniacute praacutece s mikroskopem uvedeme přiacutestroj do zaacutekladniacute klidoveacute polohy tj stolek pro

preparaacutet umiacutestiacuteme do nejspodnějšiacute pozice a nastaviacuteme objektiv s nejmenšiacutem zvětšeniacutem

Formy zobrazeniacute mikroskopickyacutech objektů jsou v podstatě čtyři kresba mikrofotografie

mikrokinematografickyacute zaacuteznam a videozaacuteznam Kteraacutekoliv z uvedenyacutech forem může byacutet v černobiacuteleacutem

nebo barevneacutem provedeniacute

116

Uacutedržba mikroskopu

Čistěniacute optickyacutech čaacutestiacute se provaacutediacute vatovyacutemi tampoacutenky nebo papiacuterky na optiku stiacuteraacuteniacutem ze středu

směrem na periferii nebo ze středu po spiraacutele Lze použiacutet komerčně prodaacutevaneacute prostředky na čistěniacute

optiky nebo směs isopropanoldestilovanaacute voda (11) + kapka 1 roztoku dodecylsiacuteranu sodneacuteho (SDS)

Čistiacuteciacute směs se nesmiacute nikdy aplikovat přiacutemo na optiku ale pouze zvlhčit čistiacuteciacute materiaacutel Nikdy se nesmiacute

použiacutevat korosivniacute laacutetky a rozpouštědla Prach se odstraňuje ofukovaacuteniacutem baloacutenkem Z mechanickyacutech

čaacutestiacute se prach odstraňuje jemnyacutem štětečkem

Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt

Mikroskopickyacute preparaacutet se sklaacutedaacute z podložniacuteho skla a kryciacuteho skla mezi skly je meacutedium v němž je

uložen objekt Preparaacutet je zvedaacuten zaacutesadně za hrany Preparaacutety typu krevniacuteho naacutetěru se mohou

pozorovat bez kryciacuteho skla Dobře připravenyacute preparaacutet je předpokladem dobreacuteho zobrazeniacute objektu

Mikroskopickeacute preparaacutety se děliacute na

čerstveacute ndash dočasneacute (nativniacute)

trvaleacute (pracuje se s materiaacutelem usmrcenyacutem fixovanyacutem konzervovanyacutem)

Čerstveacute preparaacutety umožňujiacute pozorovat pohyb a činnost celyacutech buněk nebo organel Nevyacutehodou je

omezenyacute vyacuteběr materiaacutelu a časoveacute omezeniacute K přiacutepravě čerstvyacutech preparaacutetů jsou vhodneacute izolovaneacute

buňky čaacutesti tkaacuteniacute a drobnohledniacute živočichoveacute Preparaacutety prohliacutežiacuteme ve vodě nebo ve fyziologickeacutem

roztoku Fyziologickaacute media jsou

přirozenaacute ndash krevniacute seacuterum amniovaacute tekutina

umělaacute ndash fyziologickyacute roztok Ringerův roztok aj

U čerstvyacutech preparaacutetů je často použiacutevaacuteno tzv vitaacutelniacute barveniacute ktereacute se rozlišuje na

intravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute živyacutech zcela neporušenyacutech buněk (př prvoci)

supravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute přežiacutevajiacuteciacutech buněk vyňatyacutech z těla

postvitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute odumiacuterajiacuteciacutech buněk

Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu Do středu podložniacuteho skliacutečka je kapaacutetkem přenesena kapka vody nebo jineacuteho media do niacute se

štětečkem preparačniacute jehlou nebo pinzetou vložiacute připravenyacute vzorek Byla-li kapka malaacute pronikaacute

vzduch pod kryciacute skliacutečko ten se odstraniacute přikaacutepnutiacutem vody (meacutedia) těsně k okraji kryciacuteho skliacutečka

Naopak je-li vody pod kryciacutem skliacutečkem viacutece a objekt se pohybuje je třeba přebytečnou vodu odsaacutet

filtračniacutem papiacuterem Dostane-li se voda na svrchniacute stranu kryciacuteho skliacutečka je nutneacute zhotovit novyacute

preparaacutet

Kryciacute skliacutečko se poklaacutedaacute vždy nejdřiacuteve šikmo na hranu a pak se zvolna spouštiacute na objekt

Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu Trvalyacute preparaacutet je uzavřen do tzv uzaviacuteraciacuteho meacutedia kteryacutem je nejčastěji kanadskyacute balzaacutem Před

uzavřeniacutem se musiacute preparaacutet odvodnit a to řadou alkoholů o vzestupneacute koncentraci Trvaleacute preparaacutety

umožňujiacute nejen leacutepe rozlišit jednotliveacute struktury ale předevšiacutem sloužiacute jako dokladovyacute nebo

demonstračniacute materiaacutel

117

Přiacuteprava tenkyacutech řezů K přiacutepravě tenkyacutech řezů je použito speciaacutelniacutech mikrotomů (Obr 4) Nejjednoduššiacute ručniacute mikrotom je

tvořen dutyacutem vaacutelcem na horniacutem konci opatřenyacutem černyacutem hladkyacutem stolkem na spodniacutem otaacutečivou

hlaviciacute mikrometrickeacuteho šroubu kteryacute ve svisleacutem směru pohybuje svorkou umiacutestěnou uvnitř vaacutelce Do

niacute se pomociacute bočniacuteho šroubu upevniacute objekt kteryacute se řeže Objekty se řežou břitvou Mokryacutem štětečkem

se řezy přenaacutešejiacute do vody (meacutedia)

Obr 4 Typy mikrotomů

Specifickaacute barveniacute preparaacutetů U mikroskopickyacutech pozorovaacuteniacute je časteacute specifickeacute barveniacute preparaacutetů ktereacute pomaacutehaacute zviditelnit buněčneacute

struktury nebo organely Kromě již zmiacuteněneacuteho vitaacutelniacuteho barveniacute se použiacutevaacute celaacute škaacutela barviv ktereacute se

děliacute podle naacuteboje způsobu barveniacute nebo specifity vůči buněčnyacutem strukturaacutem Nejčastěji použiacutevanou

skupinou jsou barviva specifickaacute vůči buněčnyacutem jaacutedrům jako např toluidinovaacute modř kterou budete

použiacutevat v uacuteloze 11 (Mikroskopie a buněčnyacute cyklus) k vizualizaci faacuteziacute buněčneacuteho cyklu

118

UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza

Buňky z pokožky cibule jsou v jednom směru protaacutehleacute majiacute velkou centraacutelniacute vakuolu Buněčnaacute stěna je

stejnoměrně silnaacute a mezibuněčneacute prostory nejsou vyvinuty což souvisiacute s kryciacute funkciacute pokožkovyacutech

buněk Jaacutedro se nachaacuteziacute při buněčneacute stěně a je bochniacutekoviteacuteho tvaru

V hypertonickeacutem prostřediacute dochaacuteziacute u buněk k tzv plasmolyacuteze kteraacute je způsobena tiacutem že voda je z

vakuol odsaacutevaacutena Vakuola se zmenšuje a cytoplasma se odchlipuje od buněčneacute stěny Po přidaacuteniacute

destilovaneacute vody dochaacuteziacute k deplasmolyacuteze buňka se nachaacuteziacute v hypotonickeacutem prostřediacute Voda vnikaacute do

vakuoly kteraacute se zvětšuje a cytoplasma se dostaacutevaacute do původniacute polohy Po deacutele trvajiacuteciacutem pozorovaacuteniacute

mohou buňky praskat a červenofialovyacute obsah vyteacutekaacute do okolniacute vody Vlivem velkeacuteho osmotickeacuteho tlaku

dochaacuteziacute k prasknutiacute cytoplazmatickeacute membraacuteny i buněčneacute stěny a nastaacutevaacute plasmoptyacuteza

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pasteurovy pipety

Žiletka

Pinzeta

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Cibule se zbarvenyacutemi suknicemi (v buněčneacute šťaacutevě obsahujiacute antokyan)

Roztok sacharosy o koncentraci 1 moll-1

POSTUP

1 Nařežte si několik čtverečků pokožky (asi 5 x 5 mm) přiacutemo na suknici tak že ostrou žiletkou

provedete nehlubokeacute zaacuteřezy

2 Pinzetou sloupnete vyřiacuteznuteacute čtverečky pokožky ktereacute rychle přenesete na podložniacute sklo do kapky

vody nebo do kapky roztoku sacharosy

3 Pozorovanyacute objekt překryjte opatrně kryciacutem skliacutečkem Pozorujte stavbu rostlinneacute buňky v kapce

vody a naacutesledně změny v roztoku sacharosy

4 Po ukončeniacute pozorovaacuteniacute pletiva v roztoku sacharosy přikaacutepněte na jednu stranu kryciacuteho skliacutečka

kapku vody a k druheacute straně přiložte proužek filtračniacuteho papiacuteru kteryacute vysaje z prostoru pod kryciacutem

sklem roztok sacharosy Tento uacutekon několikraacutet zopakujte Pozorujte

VYHODNOCENIacute

1 Popište a zakreslete tvar buněk pokožky cibule v izotonickeacutem prostřediacute 2 Zakreslete a popište vliv roztoku sacharosy na pokožkoveacute buňky cibule

119

UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin

A Pozorovaacuteniacute průduchů

Průduch (stoma mn čiacuteslo stomata) je struktura vyskytujiacuteciacute se předevšiacutem na listech vyššiacutech rostlin kteraacute

umožňuje transpiraci a kontrolovanou vyacuteměnu plynů (předevšiacutem CO2 a O2) mezi mezofylem listu

rostliny a ovzdušiacutem Jsou tvořeny dvěma svěraciacutemi buňkami uzaviacuterajiacuteciacutemi průduchovou štěrbinu Pod

průduchovou štěrbinou je v mezofylu dyacutechaciacute dutina Svěraciacute buňky majiacute nejčastěji ledvinovityacute tvar a

kromě vyacuterazneacute vakuoly obsahujiacute i chloroplasty Oteviacuteraacuteniacute a zaviacuteraacuteniacute štěrbiny je vyvolaacuteno osmotickyacutemi

stahy svěraciacutech buněk a je ovlivněno koncentraciacute osmoticky aktivniacutech laacutetek hladinou enzymů a

hormonů světlem a obsahem vody v rostlině Existuje však několik modelů průduchů lišiacuteciacutech se

anatomickou stavbou a mechanismem pohybu svěraciacutech buněk Takteacutež velikost a počet průduchů je

značně variabilniacute a souvisiacute s polohou a vnějšiacutemi podmiacutenkami Obvykle jsou průduchy vyvinuty ve většiacutem

zastoupeniacute na spodniacute straně listu u jednoděložnyacutech rostlin jsou rozmiacutestěny na obou stranaacutech

stejnoměrně (Obr 5) Na pozorovaacuteniacute průduchů se připravuje tzv otiskovyacute preparaacutet pokožky listu

vytvořenyacute pomociacute bezbarveacuteho laku

Obr 5 Průduchy na listech jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Pinzeta

Lepiciacute paacuteska

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

List semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu

Bezbarvyacute lak na nehty

POSTUP

1 Uřiacutezněte jeden list semenaacutečků hrachu kukuřice

2 Na spodniacute i vrchniacute stranu listu obou rostlin naneste tenkou vrstvu bezbarveacuteho laku a nechte ho

uschnout

3 Naacutesledně nalepte lepiciacute paacutesku na zaschlyacute lak jemně přitlačte tak aby se lak zachytil na paacutesku pak

ji odlepte a přeneste na podložniacute skliacutečko Pozorujte

120

VYHODNOCENIacute

1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Potvrdili jste rozdiacutely v rozloženiacute a v počtu průduchů na listech

jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin

2 Bylo uspořaacutedaacuteniacute průduchů paralelniacute nebo nepravidelneacute Pozorovali jste rozdiacutely v anatomii

svěraciacutech buněk

B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu

Na povrchu listu je pokožka (epidermis) tvořenaacute plochyacutemi buňkami (tzv epidermaacutelniacute buňky) Vnějšiacute

stěna je krytaacute kutikulou Zaacutekladniacute pletivo listu je mezofyl (Obr 6) Ten je v listu rozčleněn na palisaacutedovyacute

parenchym a houbovyacute parenchym U listů monofaciaacutelniacutech je mezofyl tvořen palisaacutedovyacutem

parenchymem vyskytujiacuteciacutem se na obou stranaacutech a uprostřed je houbovyacute parenchym U listů bifaciaacutelniacutech

se jedno až viacutecevrstevnyacute palisaacutedovyacute parenchym nachaacuteziacute na svrchniacute straně pod epidermis je tvořen

vaacutelcovityacutemi protaacutehlyacutemi buňkami těsně k sobě naleacutehajiacuteciacutemi a obsahuje velkeacute množstviacute chloroplastů

Houbovyacute parenchym obsahuje meacuteně chloroplastů je tvořen laločnatyacutemi buňkami a vytvaacuteřiacute

mezibuněčneacute prostory zajišťujiacuteciacute dostatečnyacute rozvod plynů a vody

Obr 6 Rostlinnaacute pletiva na přiacutečneacutem řezu listu

Zdroj httpsslideplayercomslide10561918)

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pinzeta

Ručniacute mikrotom

Žiletky

Štěteček

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

List semenaacutečků hrachu kukuřice

Mrkev

POSTUP

1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky

špaliacutečku Do zaacuteřezu vložte přiacutečně odřezanyacute kousek listu semenaacutečků hrachu resp kukuřice a mrkev

se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu

2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy listu ktereacute vložiacutete do kapky vody na podložniacutem skliacutečku

překryjte je kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem

121

VYHODNOCENIacute

1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Jak se lišilo rozloženiacute rostlinnyacutech pletiv v listech hrachu a

kukuřice

2 Na zaacutekladě sveacuteho pozorovaacuteniacute popište jak se lišilo rozloženiacute ceacutevniacutech svazků v listech rostlin

C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny

Lignifikace je proces při ktereacutem se do celuloacutezniacute kostry buněčneacute stěny uklaacutedaacute lignin K nejznaacutemějšiacutem

histochemickyacutem reakciacutem ktereacute umožňujiacute identifikovat lignin patřiacute napřiacuteklad reakce s floroglucinolem

Tyto reakce nejsou pro lignin specifickeacute nyacutebrž jsou reakcemi uvedenyacutech činidel s koniferylaldehydem

a jinyacutemi přiacutebuznyacutemi laacutetkami ktereacute jsou stavebniacutemi kameny ligninu Zdřevnatěleacute buněčneacute stěny

obsahujiacuteciacute lignin se na řezu zbarviacute červeně až červenofialově

Obr 7 Uspořaacutedaacuteniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostlin

Zdroj httpvsangiospermweeblycomxylem-and-phloemhtml)

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pinzeta

Kapaacutetko

Ručniacute mikrotom

Žiletky

Štěteček

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Stonek semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu

Mrkev

Floroglucinoloveacute činidlo

75 roztok glycerolu v 10 kyselině siacuteroveacute

25 kyselina chlorovodiacutekovaacute

122

POSTUP

1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky

špaliacutečku Rukojetiacute špachtle do jejiacuteho středu udělejte žlaacutebek Do žlaacutebku vložte 15 cm čaacutest stonku

(segment) a mrkev se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu

2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy ktereacute vložiacutete do vody

3 Naacutesledně řezy přeneste štětečkem do několika kapek floroglucinolu v Petriho misce

4 K řezům v misce přikaacutepněte 1 kapku 25 HCl a nechte 2-5 minut působit

5 Vybarveneacute řezy přeneste do roztoku glycerolu v kyselině siacuteroveacute na podložniacutem skle překryjte

kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem

6 Pro kontrolu si nechejte několik řezu jen ve vodě a porovnejte s nabarvenyacutemi řezy

VYHODNOCENIacute

1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute

2 Pojmenujte buňky u kteryacutech byla prokaacutezaacutena přiacutetomnost ligninu

123

11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus

Buněčnyacute cyklus

Genetickaacute informace každeacuteho organismu je uložena v několika (přiacutep mnoha) molekulaacutech DNA

(deoxyribonucleic acid ndash deoxyribonukleovaacute kyselina) neboli chromosomech Napřiacuteklad lidskeacute buňky

obsahujiacute po 46 chromosomech zatiacutemco buňky cibule po 8 chromosomech Sled pochodů při kteryacutech

každaacute buňka zdvojnaacutesobiacute svůj obsah včetně genetickeacuteho materiaacutelu a rozděliacute se na dvě dceřineacute buňky

se nazyacutevaacute buněčnyacute cyklus

Buněčnyacutem cyklem je nazyacutevaacuten sled pochodů v buňce od skončeniacute jedneacute mitoacutezy do konce mitoacutezy

naacutesledujiacuteciacute Během buněčneacuteho cyklu buňka znaacutesobuje svůj obsah DNA dvakraacutet a zdvojuje svou

cytoplazmu včetně organel Po rovnoměrneacutem rozděleniacute jaacutedra a jeho obsahu (mitoacuteza) dochaacuteziacute

k samotneacutemu fyzickeacutemu odděleniacute buněk kdy je mezi nově vznikajiacuteciacute buňky rozdělena cytoplasma a

organely (cytokineze) Mitoacuteza a cytokineze tvořiacute dohromady tzv mitotickou faacutezi (M-faacuteze) buněčneacuteho

cyklu Zbylaacute čaacutest buněčneacuteho cyklu se nazyacutevaacute jako interfaacuteze Označeniacute pochaacuteziacute z doby kdy rozlišeniacute pro

pozorovaacuteniacute buněk nebylo velikeacute a kromě synteacutezy DNA a samotneacuteho děleniacute nebylo během buněčneacuteho

cyklu nic vidět Dnes je již znaacutemo že je buňka metabolicky aktivniacute během celeacute interfaacuteze kdy dochaacuteziacute k

synteacuteze např nukleotidů a histonů pro replikaci DNA stejně jako mnoha dalšiacutech proteinů i

niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu i poměr jednotlivyacutech faacuteziacute zaacutevisiacute na typu buňky a

organismu

Mitoacuteza (M-faacuteze) maacute 4 hlavniacute faacuteze profaacutezi metafaacutezi anafaacutezi a telofaacutezi (Obr 1) zakončenaacute cytokineziacute

neboli samotnyacutem rozděleniacutem buňky Mezi profaacuteziacute a metafaacuteziacute je mezifaacuteze nazyacutevanaacute prometafaacuteze

Obr 1 Staacutedia mitoacutezy v rostlinnyacutech buňkaacutech

Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu (tzv generačniacute doba buňky) je u různyacutech buněk různaacute ndash zaacutevisiacute na typu buňky

a na jejiacutem fyziologickeacutem stavu Některeacute buňky se děliacute několikraacutet za hodinu jineacute buňky se děliacute v řaacutedu

dnů U mnohobuněčnyacutech organismů byacutevaacute počet možnyacutech děleniacute vyacuterazně omezen velmi často se děleniacute

zastaviacute v momentu kdy buňka dosaacutehne určiteacute specializace (typickyacutem přiacutekladem jsou buňky nervovyacutech

tkaacuteniacute a buňky svalovyacutech vlaacuteken) Růst organismu a zvyšovaacuteniacute počtu buněk zpravidla zajišťujiacute kmenoveacute

buňky nebo meristeacutemy

124

Obr 2 Staacutedia mitoacutezy v buňkaacutech endospermu rostliny Haemanthus (bělokvět) A ndash interfaacuteze B ndash

profaacuteze C ndash prometafaacuteze D ndash metafaacuteze E ndash anafaacuteze F ndash telofaacuteze Zdroj De Mey J Lambert A M Bajer A S Moeremans M amp De Brabander M (1982) Visualization of microtubules in

interphase and mitotic plant cells of Haemanthus endosperm with the immuno-gold staining method Proceedings of the

National Academy of Sciences of the United States of America 79(6) 1898ndash1902 httpsdoiorg101073pnas7961898

Interfaacuteze

Interfaacuteze je nejdelšiacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu (asi 90 doby) biologickaacute aktivita buňky je v teacuteto faacutezi velmi

vysokaacute (obdobiacute kontinuaacutelniacuteho růstu buňky)

Interfaacuteze se děliacute na tři čaacutesti G1 S a G2 Během G1-faacuteze (z angl Gap = mezera) probiacutehaacute synteacuteza biacutelkovin

DNA polymerasy synteacuteza RNA a tubulinu Během S-faacuteze (syntetickaacute faacuteze) je syntetizovanaacute DNA Během

G2-faacuteze probiacutehaacute metabolickaacute aktivita a růst buňky Během G1-faacuteze a G2-faacuteze mohou buňky přechaacutezet

(reverzibilně) do klidoveacute G0-faacuteze (v G2-faacutezi pouze rostlinneacute buňky živočišneacute buňky v obou faacuteziacutech)

Na konci interfaacuteze se v buňce nachaacuteziacute jedno nebo viacutece jadeacuterek a jejiacute jaacutedro je obklopeno jadernou

membraacutenou U živočišnyacutech buněk se na vnějšiacute straně jaacutedra nachaacuteziacute dva centrozomy ktereacute byly

duplikovaacuteny během interfaacuteze a u živočichů obsahujiacute dvojici centriol Kolem centrozomů se nachaacuteziacute

kruhovaacute řada mikrotubulů (vznikleacute polymeraciacute tubulinu) nazyacutevanaacute astrosfeacutera (astery)

V teacuteto faacutezi ještě nelze jednotliveacute chromozomy rozlišit mikroskopicky (viz Obr 2A) protože jsou tvořeny

tenkyacutemi poměrně volně spiralizovanyacutemi chromatinovyacutemi vlaacutekny

125

Mitoacuteza (M-faacuteze)

Mitotickeacute děleniacute se objevuje u eukaryot a je evolučniacute adaptaciacute spojenou s probleacutemem přesneacuteho

rozděleniacute genetickeacuteho materiaacutelu jaacutedra do dvou dceřinyacutech buněk Zaacutekladniacute princip průběhu mitoacutezy u

eukaryot je obdobnyacute i když se může u různyacutech organismů miacuterně lišit

Jak již bylo zmiacuteněno mitoacuteza se děliacute do 4 faacuteziacute s jednou mezifaacuteziacute (profaacuteze prometafaacuteze metafaacuteze

anafaacuteze telofaacuteze) po mitoacuteze probiacutehaacute vlastniacute děleniacute buňky (citokineze)

Frekvenci mitoacutez v živočišneacute tkaacuteni nebo v rostlinneacutem pletivu udaacutevaacute tzv mitotickyacute index (MI) kteryacute je

daacuten poměrem počtu buněk ktereacute se nachaacutezejiacute ve stadiu mitoacutezy k celkoveacutemu počtu buněk Mitotickyacute

index odraacutežiacute proliferačniacute aktivitu tkaacuteně nebo pletiva Mitotickyacute index zaacutevisiacute na deacutelce trvaacuteniacute mitoacutezy a na

deacutelce interfaacuteze a zpravidla se udaacutevaacute v procentech děliacuteciacutech se buněk k celkoveacutemu počtu sledovanyacutech

buněk

MI []=M

Nmiddot100

kde M hellip počet buněk v mitoacuteze

N hellip počet všech buněk

Profaacuteze

Během profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu endoplasmatickeacuteho retikula a Golgiho aparaacutetu na menšiacute fragmety

v jaacutedru miziacute jadeacuterka Chromozomovaacute vlaacutekna se viacutece spiralizujiacute (kondenzujiacute) a vytvaacuteřejiacute jednotliveacute

chromozomy ktereacute jsou již viditelneacute při pozorovaacuteniacute světelnyacutem mikroskopem (Obr 2B) Každyacute zdvojenyacute

chromozom je tvořen dvěma sesterskyacutemi chromatidami ktereacute jsou propojeny po celeacute deacutelce za pomoci

proteinu kohezinu každaacute chromatida nese specifickou oblast primaacuterniacute konstrikce ndash centromeru

V oblasti centromery vznikaacute na každeacute chromatidě chromozomu složitaacute proteinovaacute struktura ndash

kinetochor

Na počaacutetku profaacuteze se od sebe oddělujiacute centrozomy a pohybujiacute se k opačnyacutem poacutelům buňky Tyto sloužiacute

jako organizaacutetory mikrotubulů z nichž se tvořiacute mitotickeacute (děliacuteciacute) vřeteacutenko Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho

vřeteacutenka zasahujiacute od jednoho poacutelu k ekvatoriaacutelniacute rovině buňky kde se spojiacute a vytvořiacute tzv polaacuterniacute vlaacutekna

Centrozomy jsou pak označovaacuteny jako poacutely děliacuteciacuteho vřeteacutenka

Prometafaacuteze

Ke konci profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu jaderneacute membraacuteny (Obr 2C) Mikrotubuly děliacuteciacuteho vřeteacutenka pak

pronikajiacute do oblasti jaacutedra a spojujiacute se s plně spiralizovanyacutemi chromozomy (kvarterniacute struktura

chromozomu) Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho vřeteacutenka pronikajiacute až k chromozomům a připojujiacute se na

kinetochory v oblasti centromer za vzniku tzv kinetochorovyacutech vlaacuteken V buňce zůstaacutevajiacute i vlaacutekna

kteraacute se nikam nepřipojujiacute a tvořiacute tzv astrosfeacuteru

Metafaacuteze

Během metafaacuteze jsou centrozomy na protějšiacutech poacutelech buňky a určujiacute podeacutelnou osu děleniacute

Chromozomy se tahem kinetochorovyacutech vlaacuteken seskupiacute v ekvatoriaacutelniacute rovině buňky (tzv metafaacutezniacute

destička) a centromery všech chromozomů jsou vyrovnaneacute v řadě v metafaacutezniacute destičce (Obr 2D) Tato

vlaacutekna jsou vzhledem ke sveacute funkci v anafaacutezi označovaacutena jako tažnaacute vlaacutekna

Metafaacuteze je nejvhodnějšiacute faacuteze k určeniacute počtu chromozomů a k jejich identifikaci

126

Anafaacuteze

Anafaacuteze (Obr 2E) je často nejkratšiacutem uacutesekem mitoacutezy Na počaacutetku anafaacuteze dochaacuteziacute k přerušeniacute

propojeniacute mezi chromatidami za pomoci enzymu separasy (proteolytickyacute enzym) jednotliveacute

chromatidy jsou pak tahem děliacuteciacuteho vřeteacutenka posunuty k poacutelům buňky Každaacute chromatida se staacutevaacute

samostatnyacutem chromozomem (dceřinyacute chromozom) Pohyb chromozomů k poacutelům buňky je zajištěn

zkracovaacuteniacutem tedy depolymeraciacute kinetochorovyacutech vlaacuteken centromerou dopředu (anafaacuteze A) současně

se poacutely buňky od sebe vzdalujiacute (anafaacuteze B)

Na konci anafaacuteze majiacute oba poacutely buňky stejneacute a uacuteplneacute sestavy chromozomů

Telofaacuteze

Během telofaacuteze (Obr 2F) je buňka prodlužovaacutena polaacuterniacutemi vlaacutekny a u poacutelů buňky se začiacutenajiacute tvořit

dceřinaacute jaacutedra v miacutestech shromaacutežděniacute chromozomů obnovuje se jadernaacute membraacutena z fragmentů

membraacuteny rodičovskeacute buňky a ostatniacutech čaacutestiacute endoplazmatickeacuteho retikula objevuje se opět jadeacuterko a

rozvolňujiacute se chromatinovaacute vlaacutekna každeacuteho chromozomu

Cytokineze

Děleniacute cytoplasmy a buňky za vzniku dvou dceřinyacutech buněk naacutesleduje kraacutetce po ukončeniacute mitoacutezy U

vyššiacutech rostlin vznikaacute buněčnaacute destička (fragmoplast) od středu k obvodu buňky (centrifugaacutelně) u

živočišnyacutech buněk se plasmatickaacute membraacutena tvořiacute směrem z obvodu dovnitř buňky (centripetaacutelně

zaškrceniacute ryacutehovaacuteniacute) za aktivniacute uacutečasti mikrotubulů

Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů

Chromosomy nejsou v normaacutelniacutem světle viditelneacute protože majiacute stejnyacute lom světla jako cytoplasma Je

však možneacute je zviditelnit použitiacutem specifickyacutech barviv nebo faacutezoveacuteho kontrastu Chromozomy se dobře

barviacute pomociacute acetobarviv což jsou barviva rozpustnaacute v kyselině octoveacute nebo propionoveacute ndash např

acetokarmiacuten laktopropionovyacute orcein acetonigrosin lakmoid atd

Před barveniacutem se nejprve provaacutediacute fixace materiaacutelu a macerace při ktereacute se rozrušiacute středniacute lamela mezi

buňkami takže je pak možneacute preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit do tenkeacute vrstvy a neniacute třeba ho řezat

Fixace se použiacutevaacute nejčastěji alkohol-octovaacute (směs 96 ethanolu a ledoveacute kyseliny octoveacute v poměru 31

ndash Farmerova fixaacutež) macerace se provaacutediacute často směsiacute koncentrovaneacute HCl a 96 ethanolu v poměru 11

přiacutepadně 1M nebo 5M HCl nebo pak enzymaticky působeniacutem pektinas a celulas

Barveniacutem za pomociacute acetobarviv se jasně vybarviacute chromatin a chromozomy cytoplasma se zbarviacute do

růžova

Diacuteky maceraci lze preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit na tenkou vrstvu a připravit tak tzv roztlakovyacute

preparaacutet Je vhodneacute vybrat materiaacutel kde dochaacuteziacute k intenzivniacutemu buněčneacutemu děleniacute jako jsou

meristeacutemy ktereacute se nachaacutezejiacute na vzrostneacutem vrcholu stonku a v kořenoveacute špičce (Obr 3)

V přiacutepadě kdy je třeba chromozomy počiacutetat se před fixaciacute provaacutediacute tzv předpůsobeniacute (nejčastěji

roztoky kolchicinu para-dichlorbenzenu 8-hydroxychinolinu nebo studenou vodou) Předpůsobeniacute

zajistiacute rozrušeniacute děliacuteciacuteho vřeteacutenka zkraacuteceniacute chromozomů chromatidy se od sebe neoddělujiacute Jednotliveacute

chromozomy jsou uvolněny z mitotickeacuteho aparaacutetu tiacutem jsou leacutepe rozloženy v celeacute buňce Zvyacutešiacute se počet

pozorovanyacutech metafaacuteziacute

127

Pro přesnějšiacute identifikaci jednotlivyacutech chromozomů (zvlaacuteště v metafaacutezi) sloužiacute metoda tzv proužkovaacuteniacute

chromozomů (bandings) jejiacutemž principem je diferenciaacutelniacute barveniacute chromatinu (vzniknou viditelneacute

proužky bandy)

Dalšiacute možnostiacute barveniacute chromozomů je barveniacute dle Feulgena diacuteky jemuž se vybarviacute vyacutehradně struktury

obsahujiacuteciacute DNA Pomociacute hydrolyacutezy v HCl se z DNA odštěpiacute purinoveacute baacuteze a na aldehydickeacute skupiny

zbytků deoxyribosy se navaacuteže barvivo ndash bazickyacute fuchsin obsaženeacute v Schiffově reagens

Obr 3 Podeacutelnyacute řez kořenovou špičkou

UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu

LABORATORNIacute POMŮCKY

Světelnyacute mikroskop

Podložniacute skliacutečka

Kryciacute skliacutečka

Pasteurovy pipety

Preparačniacute jehla

Žiletka

Pinzeta

Mikrozkumavky

CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL

Kořenoveacute špičky cibule kuchyňskeacute (Allium cepa L) nebo hrachu seteacuteho (Pisum sativum L)

05 toluidinovaacute modř nebo Schiffovo reagens

kyselina chlorovodiacutekovaacute o koncentraci 5 moll-1

POSTUP

Po celou dobu praacutece použiacutevejte ochranneacute rukavice

1 Ustřihněte si asi 1 cm dlouheacute kořiacutenky cibule a vložte je do mikrozkumavky

2 Přidejte 5 molmiddotl-1 HCl a nechte působit asi 10 minut při laboratorniacute teplotě

128

3 Oplaacutechněte kořiacutenky destilovanou vodou jeden přeneste na podložniacute skliacutečko a oddělte

kořenovou špičku s meristematickyacutem pletivem zbytek kořene vyhoďte

4 Kořenovou špičku přeneste pinzetou do kapky 05 toluidinoveacute modře (Schiffovo reagens) na

podložniacutem skliacutečku

5 Naacutesledně špičku opatrně přeneste do kapky destilovaneacute vody poteacute kořenovou špičku

přemiacutestěte na noveacute podložniacute skliacutečko přiložte kryciacute skliacutečko a kolmo přitlačte korkovou zaacutetkou

na špičku Opatrně abyste skliacutečkem neposunuli nebo neotočili Pozorujte roztlakovyacute preparaacutet

pod světelnyacutem mikroskopem za využitiacute znalostiacute ziacuteskanyacutech v uacuteloze Zaacuteklady mikroskopovaacuteniacute

6 V 10 zornyacutech poliacutech mikroskopu spočiacutetejte všechny buňky a buňky v mitoacuteze

VYHODNOCENIacute

1 Pozorujte preparaacutety a zakreslete

2 Pokud jste pozorovali buňky v rozdiacutelnyacutech faacuteziacutech mitotickeacuteho děleniacute označte pojmenujte danou

faacutezi do protokolu a stručně popište co se děje s chromozomy

3 Vyacutesledky z bodu 6 postupu zapište do tabulky a stanovte mitotickyacute index

Zorneacute pole Počet buněk

Počet všech buněk v profaacutezi v metafaacutezi v anafaacutezi v telofaacutezi

1

2

3

4

5

6

7

8

6

10

Celkem

Page 7: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 8: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 9: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 10: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 11: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 12: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 13: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 14: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 15: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 16: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 17: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 18: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 19: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 20: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 21: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 22: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 23: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 24: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 25: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 26: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 27: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 28: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 29: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 30: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 31: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 32: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 33: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 34: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 35: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 36: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 37: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 38: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 39: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 40: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 41: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 42: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 43: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 44: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 45: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 46: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 47: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 48: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 49: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 50: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 51: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 52: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 53: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 54: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 55: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 56: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 57: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 58: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 59: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 60: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 61: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 62: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 63: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 64: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 65: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 66: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 67: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 68: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 69: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 70: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 71: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 72: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 73: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 74: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 75: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 76: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 77: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 78: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 79: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 80: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 81: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 82: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 83: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 84: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 85: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 86: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 87: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 88: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 89: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 90: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 91: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 92: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 93: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 94: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 95: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 96: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 97: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 98: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 99: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 100: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 101: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 102: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 103: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 104: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 105: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 106: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 107: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 108: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 109: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 110: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 111: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 112: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 113: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 114: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 115: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 116: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 117: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 118: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 119: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 120: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 121: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 122: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 123: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 124: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 125: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 126: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 127: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 128: Katedra biochemie Laboratorní technika
Page 129: Katedra biochemie Laboratorní technika