katedra biochemie laboratorní technika
TRANSCRIPT
Katedra biochemie
Laboratorniacute technika KBCLABT
Kolektiv autorů Olomouc 2021
1
Obsah
Uacutevod 5
Laboratorniacute řaacuted 5
Bezpečnost praacutece v chemickeacute laboratoři 6
Prvniacute pomoc při nehodě 7
Nebezpečneacute laacutetky v chemickeacute laboratoři 8
Laboratorniacute sklo 9
Laboratorniacute plasty 10
Chemickeacute naacutedobiacute a aparatury 11
Zdroje tepla v chemickeacute laboratoři 13
Vakuum a jeho zdroje 14
Měřeniacute teploty 14
Voda v biochemickeacute laboratoři 15
Chemikaacutelie a jejich uchovaacutevaacuteniacute 16
Doporučenaacute literatura 17
1 Zaacutekladniacute uacutekony v biochemickeacute laboratoři 18
Vaacutehy a vaacuteženiacute 18
Měřeniacute objemu kapalin 19
Přiacuteprava pufrů a měřeniacute pH 21
Obecneacute zaacutesady praacutece při zachaacutezeniacute s elektrodou 24
Přiacuteprava roztoků 24
UacuteKOL Č 1 Určete průměrnou hmotnost a chybu měřeniacute vaacuteženeacuteho předmětu 25
UacuteKOL Č 2 Praacutece s automatickou pipetou 26
UacuteKOL Č 3 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku manganistanu draselneacuteho 27
UacuteKOL Č 4 Přiacuteprava 200 ml 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru o pH 80 28
UacuteKOL Č 5 Přiacuteprava 100 ml 02 molmiddotl-1 K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH 70 29
2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute 30
Spektrofotometrie v biochemii 30
Odvozeniacute Lambert-Beerova zaacutekona 31
Určovaacuteniacute koncentrace roztoků pomociacute absorpčniacute spektrofotometrie 32
Jednopaprskoveacute přiacutestroje 32
Dvoupaprskoveacute přiacutestroje 33
Spektrofotometry na principu diod-array-detectors (DAD) 33
Kalibračniacute funkce 34
Kalibračniacute funkce a stanoveniacute koncentrace pomociacute spektroskopie 35
2
Korelačniacute koeficient R 36
Koeficient determinace R2 36
Možneacute probleacutemy 36
Důležitaacute pravidla při stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku pomociacute kalibračniacute funkce 37
Rozsah kalibrace koncentrace analytu 37
Technickeacute replikaacutety 37
Ředěniacute 37
UacuteKOL Č 1 Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace roztoku siacuteranu nikelnateacuteho 38
UacuteKOL Č 2 Praktickaacute aplikace spektrofotometrie v biochemickeacute laboratoři stanoveniacute obsahu
proteinů Bradfordovou metodou s vazbou barviva Coomassie blue 39
1 Přiacuteprava roztoků 40
2 Stanoveniacute proteinů ve zkumavkoveacutem uspořaacutedaacuteniacute na stolniacutem spektrofotometru 40
3 Gelovaacute chromatografie a chromatografie na tenkeacute vrstvě 42
Chromatografickeacute metody 42
Adsorpčniacute chromatografie 42
Rozdělovaciacute chromatografie 42
Afinitniacute chromatografie 43
Chromatografie na iontoměničiacutech 43
Gelovaacute chromatografie 44
Chromatografie na koloně 46
Chromatografie na tenkeacute vrstvě 46
UacuteKOL Č 1 Gelovaacute chromatografie proteinu s niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetkou 49
UacuteKOL Č 2 Chromatografie karotenoidů z papriky na tenkeacute vrstvě 51
4 Elektromigračniacute metody 54
Elektroforetickaacute pohyblivost 54
Elektroforeacuteza v biologickyacutech vědaacutech 55
Elektroforeacuteza DNA 57
Elektroforeacuteza proteinů 57
Potravinaacuteřskaacute barviva 58
UacuteKOL Č 1 Gelovaacute elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv 59
5 Extrakce filtrace sublimace a praacutece s vakuovou odparkou 62
Extrakce 62
Filtrace 63
Sublimace 65
Odpařovaacuteniacute ve vakuu 66
Stanoveniacute bodu taacuteniacute 67
3
UacuteKOL Č 1 Izolace kofeinu z čaje a jeho přečištěniacute sublimaciacute 68
UacuteKOL Č 2 Analytickyacute důkaz přiacutetomnosti kofeinu 70
UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute teploty taacuteniacute kofeinu 71
6 Izolace nukleovyacutech kyselin 73
Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu 73
Mletiacute 73
Homogenizace 73
Centrifugace 74
Nukleoveacute kyseliny 76
Izolace nukleovyacutech kyselin 77
Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace a čistoty nukleovyacutech kyselin 78
UacuteKOL Č 1 Izolace DNA z vepřoveacute sleziny a RNA z pekařskyacutech kvasnic 79
UacuteKOL Č 2 Důkaz nukleovyacutech kyselin 80
UacuteKOL Č 3 Spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace nukleovyacutech kyselin 82
7 Destilace 83
Destilace za normaacutelniacuteho tlaku 84
Destilace s vodniacute paacuterou 85
UacuteKOL Č 1 Izolace hřebiacutečkoveacute silice z hřebiacutečku destilaciacute s vodniacute parou 86
8 Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu precipitačniacute techniky dialyacuteza centrifugace ultrafiltrace 90
Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu 90
Precipitačniacute metody 90
Tepelnaacute denaturace nežaacutedouciacutech laacutetek 90
Vysolovaacuteniacute biopolymerů neutraacutelniacutemi solemi 91
Sraacuteženiacute biopolymerů ostatniacutemi laacutetkami 92
Dialyacuteza 93
Ultrafiltrace 93
UacuteKOL č 1 Homogenizace semen ječmene precipitace jejich proteinů siacuteranem amonnyacutem
s naacuteslednou dialyacutezou (a teoretickou ultrafiltraciacute na zařiacutezeniacute Amicon) 96
UacuteKOL č 2 Stanoveniacute amonnyacutech iontů reakciacute s Nesslerovyacutem činidlem 99
UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute obsahu proteinů Bradfordovou metodou 99
9 Titrace 101
Určeniacute bodu ekvivalence 101
Vizuaacutelniacute indikace 101
Instrumentaacutelniacute indikace 102
Metody titračniacuteho stanoveniacute a použiacutevaneacute indikaacutetory 104
Acidobazickeacute titrace 104
4
Komplexotvorneacute titrace 104
Sraacutežeciacute titrace 104
Oxidačně-redukčniacute titrace 105
Přiacuteprava titračniacutech činidel 105
Vitamiacuten C 106
UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute 108
UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C 109
10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem 112
Světelnaacute mikroskopie 112
Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1) 112
Čiacuteselnaacute apertura 114
Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute 115
Uacutedržba mikroskopu 116
Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt 116
Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu 116
Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu 116
Přiacuteprava tenkyacutech řezů 117
Specifickaacute barveniacute preparaacutetů 117
UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza 118
UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin 119
A Pozorovaacuteniacute průduchů 119
B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu 120
C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny 121
11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus 123
Buněčnyacute cyklus 123
Interfaacuteze 124
Mitoacuteza (M-faacuteze) 125
Cytokineze 126
Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů 126
UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu 127
5
Uacutevod
Laboratorniacute řaacuted
1 Student je před zahaacutejeniacutem praacutece v laboratoři povinen seznaacutemit se s laboratorniacutem řaacutedem
s bezpečnostniacutemi předpisy a s poskytovaacuteniacutem prvniacute pomoci
2 Student je povinen přichaacutezet do laboratoře včas a řaacutedně připraven Musiacute miacutet provedeny potřebneacute
vyacutepočty znaacutet vlastnosti laacutetek se kteryacutemi bude pracovat apod Před zahaacutejeniacutem cvičeniacute vyučujiacuteciacute
ověřuje znalosti studentů Pokud student nemaacute dostatečneacute znalosti k řešeniacute daneacute uacutelohy cvičeniacute
vykonaacute v naacutehradniacutem termiacutenu
3 Každaacute absence musiacute byacutet omluvena Maacute-li student vaacutežneacute osobniacute důvody pro ktereacute se nemůže
zuacutečastnit cvičeniacute sděliacute to vedouciacutemu předem Každaacute zameškanaacute uacuteloha musiacute byacutet nahrazena Na
termiacutenu naacutehradniacuteho cvičeniacute se student dohodne s vedouciacutem cvičeniacute
4 Při praacuteci v laboratoři musiacute miacutet student pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv
5 Studenti pracujiacute ve dvojiciacutech Před zahaacutejeniacutem praacutece zkontrolujiacute podle přiloženeacuteho seznamu
pracovniacute stůl a jeho vybavenost Všechny zaacutevady zjištěneacute před zahaacutejeniacutem praacutece nebo v jejiacutem
průběhu neprodleně hlaacutesiacute vedouciacutemu cvičeniacute
6 Při praacuteci je nutneacute postupovat přesně podle zadaneacute uacutelohy a pokynů vyučujiacuteciacuteho Před použiacutevaacuteniacutem
přiacutestrojů se musiacute student nejprve seznaacutemit s jejich obsluhou
7 Průběh praacutece a dosaženeacute vyacutesledky si každyacute student zaznamenaacutevaacute do protokolaacuterniacuteho sešitu Po
skončeniacute cvičeniacute předložiacute vyacutesledky vedouciacutemu cvičeniacute
8 Naacutesledujiacuteciacute cvičeniacute odevzdaacutevaacute každyacute student vypracovanyacute protokol kteryacute musiacute obsahovat jmeacuteno
studenta studijniacute kombinaci datum naacutezev uacutelohy stručnyacute princip uacutelohy stručnyacute pracovniacute postup
vyacutesledky diskusi a zaacutevěr (tabulky grafy)
9 Po skončeniacute praacutece je student povinen daacutet sveacute pracovniacute miacutesto do pořaacutedku řaacutedně umyacutet sklo a
oplaacutechnout je destilovanou vodou
10 Student smiacute opustit laboratoř až po kontrole dosaženyacutech vyacutesledků a stavu pracovniacuteho stolu
vyučujiacuteciacutem
11 Po skončeniacute praacutece je povinnost uzavřiacutet vodu a vypnout elektrickeacute spotřebiče
12 V laboratoři je zakaacutezaacuteno jiacutest piacutet a kouřit
13 Studenti jsou povinni dodržovat bezpečnostniacute předpisy
14 Praacutece s jedovatyacutemi těkavyacutemi a paacutechnouciacutemi laacutetkami se provaacutediacute pouze ve spuštěneacute digestoři
15 Zvlaacuteštniacute opatrnosti je třeba dbaacutet při manipulaci s otevřenyacutem ohněm hořlavinami žiacuteravinami
a jedovatyacutemi laacutetkami
16 Přiacutepadneacute zaacutevady nedostatky nehody nebo poraněniacute je nutneacute ihned hlaacutesit vyučujiacuteciacutemu a v přiacutepadě
potřeby poskytnout okamžitě prvniacute pomoc
17 Praacutece v chemickeacute laboratoři je zakaacutezaacutena těhotnyacutem anebo kojiacuteciacutem ženaacutem a matkaacutem do konce 9
měsiacutece po porodu Studentka je povinna vedouciacutemu cvičeniacute okamžitě oznaacutemit graviditu kojeniacute či
nedaacutevnyacute porod
6
Bezpečnost praacutece v chemickeacute laboratoři
1 Provaacutedějte pouze praacutece podle pokynů vyučujiacuteciacuteho a pracovniacuteho naacutevodu
2 Seznamte se s rozmiacutestěniacutem hasiciacutech přiacutestrojů a s uacutenikovyacutemi vyacutechody z laboratoře
3 V laboratoři nikdy nejezte nepijte a nekuřte Po skončeniacute praacutece si důkladně umyjte ruce
4 K jiacutedlu a pitiacute (mimo laboratoř) nepoužiacutevejte nikdy chemickeacute sklo
5 Tašky a oblečeniacute uložte do skřiacuteniacute mimo laboratoř
6 Při praacuteci v laboratoři vždy noste pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv
7 Neprovaacutedějte samovolneacute opravy nebo uacutepravy na elektrickeacute instalaci a přiacutestrojiacutech
8 Chemikaacutelie nikdy nezkoušejte uacutesty a neinhalujte vyacutepary
9 Nepipetujte uacutesty
10 Při praacuteci se žiacuteravinami a jinyacutemi nebezpečnyacutemi laacutetkami si chraňte obličej a oči ochrannyacutem štiacutetem
ruce gumovyacutemi rukavicemi
11 Na pracovišti udržujte pořaacutedek a čistotu Dbejte abyste vnějšiacute stěny naacutedob nebo pracovniacute miacutesto
nepotřiacutesnili chemikaacuteliemi
12 Koncentrovaneacute kyseliny a zaacutesady řeďte tak že kyselinu nebo zaacutesadu nalijete tenkyacutem proudem po
tyčince do vody za současneacuteho miacutechaacuteniacute a chlazeniacute
13 Při provaacuteděniacute pokusů ve zkumavkaacutech držte uacutestiacute zkumavek odvraacuteceneacute od obličeje (sveacuteho
i spolupracovniacuteků)
14 Při praacuteci s hořlavinami nesmiacute byacutet v bliacutezkosti otevřenyacute oheň Při destilaci hořlavin je nezbytneacute z okoliacute
odstranit zaacutesobniacute laacutehve hořlavin a kontrolovat průtok vody chladičem Hořlaviny nikdy nezahřiacutevejte
přiacutemyacutem plamenem použiacutevejte laacutezně nebo topnaacute hniacutezda
15 Zvyacutešenou pozornost věnujte hlavně manipulaci s hořlavinami I třiacutedy ktereacute majiacute teplotu vzplanutiacute
do 21degC (aceton ether methanol ethanol benziacuten benzen a toluen)
16 Pokud vypukne požaacuter je každyacute povinen pokusit se ho zdolat vlastniacutemi silami (hasiciacutem přiacutestrojem
improvizovanyacutemi hasiciacutemi prostředky) Je nutno daacutele vypnout elektrickyacute proud a pokusit se
odstranit z okoliacute požaacuteru hořlaveacute laacutetky (zejmeacutena kapaliny) a naacutedoby se stlačenyacutemi plyny Nelze-li
požaacuter zvlaacutednout vlastniacutemi silami je nutneacute neprodleně volat hasiče (tel čiacuteslo 150)
17 Střepy a jineacute odpadky s ostryacutemi hranami musiacute byacutet odklaacutedaacuteny do naacutedob zvlaacutešť k tomu určenyacutech
18 Zbytky jedů a organickyacutech rozpouštědel likvidujte podle pokynů vyučujiacuteciacuteho
19 Při praacuteci s etherem dbejte uacutezkostlivě na bezpečnostniacute opatřeniacute (možnost vzniacuteceniacute i od horkyacutech
součaacutestiacute)
20 V přiacutepadě nehody okamžitě informujte vyučujiacuteciacuteho a poskytněte prvniacute pomoc Vedouciacutemu cvičeniacute
je třeba hlaacutesit i každeacute nepatrneacutem poraněniacute bolesti hlavy hučeniacute v ušiacutech apod Ve všech přiacutepadech
je nutno sepsat protokol o poraněniacute pro přiacutepad pozdějšiacutech komplikaciacute
7
Prvniacute pomoc při nehodě
Při poleptaacuteniacute kůže silnou zaacutesadou nebo kyselinou zasaženeacute miacutesto ihned důkladně omyjte proudem
vody
Při zasaženiacute oka chemikaacuteliiacute ihned oko vyplaacutechněte slabyacutem proudem vody
Při poleptaacuteniacute sliznice v uacutestech proveďte důkladnyacute vyacuteplach uacutest vodou
Při požitiacute louhu se doporučuje piacutet zředěnou kyselinu octovou (05 - 2 gmiddotl-1) při požitiacute kyseliny pijte
suspenzi oxidu hořečnateacuteho nebo hydroxidu hliniteacuteho ve vodě Po požitiacute jedů je charakter prvniacute pomoci
specifickyacute podle druhu otravy doporučuje se vypiacutet aspoň 05 l vody a vyvolat zvraceniacute Vždy je nutneacute
vyhledat odborneacute leacutekařskeacute ošetřeniacute
Hořiacuteciacute oděv haste přikryacutevkou nebo sprchovou vodou Při likvidaci většiacutech plamenů použijte hasiciacute
přiacutestroje Při malyacutech popaacuteleninaacutech ošetřete postiženeacute miacutesto mastiacute na spaacuteleniny
a zakryjte sterilniacutem obvazem Většiacute popaacuteleniny ošetřiacute leacutekař
Při pořezaacuteniacute sklem odstraňte z povrchoveacute raacuteny sklo okoliacute otřete zředěnyacutem peroxidem vodiacuteku (3) a
ovažte sterilniacutem obvazem Většiacute zraněniacute ošetřiacute leacutekař
8
Nebezpečneacute laacutetky v chemickeacute laboratoři
Tab 1 Seznam některyacutech nebezpečnyacutech laacutetek použiacutevanyacutech v tomto cvičeniacute
Naacutezev GHS Prvniacute pomoc
Amoniak GHS05
GHS07
GHS09
Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Benzen GHS02
GHS07
GHS08
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem
množstviacutem vody a myacutedla
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Difenylamin GHS06
GHS08
GHS09
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem
množstviacutem vody a myacutedla
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Dusičnan
střiacutebrnyacute
GHS03
GHS05
GHS09
Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Fenol GHS05
GHS06
GHS08
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem
množstviacutem vody a myacutedla
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Chloroform GHS06
GHS08
Při požitiacute vyvolat zvraceniacute (do 1 hod od požitiacute) po 5 minutaacutech podat 10-
20 rozdrcenyacutech tablet aktivniacuteho uhliacute rozmiacutechanyacutech ve vodě volat leacutekaře
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Methanol GHS02
GHS06
GHS08
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
vyplaacutechnout uacutesta vodou
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Octan
olovnatyacute
GHS08
GHS09
Při požitiacute volejte leacutekaře konzultujte nutnost leacutekařskeacuteho ošetřeniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Žiacuteraviny
obecně
(kyseliny
louhy)
GHS05 Při požitiacute nevyvolaacutevat zvraceniacute vyplaacutechnout uacutesta
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
9
Laboratorniacute sklo
Mezi laboratorniacute sklo se řadiacute veškeryacute skleněnyacute materiaacutel se kteryacutem se setkaacutevaacutete v chemickeacute laboratoři
Laboratorniacute sklo maacute vysokou odolnost k mineraacutelniacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem Z fyzikaacutelniacutech vlastnostiacute skla
je nejdůležitějšiacute jeho tepelnaacute roztažnost Obecně majiacute skla měknouciacute při vyššiacutech teplotaacutech většiacute
odolnost proti naacutehlyacutem tepelnyacutem změnaacutem V laboratoři se můžete setkat předevšiacutem se třemi druhy skla
1) Sklo měkkeacute ndash sodno-draselno-vaacutepenateacute se použiacutevaacute na vyacuterobu naacutedobiacute ktereacute neniacute vystavovaacuteno
tepelneacutemu namaacutehaacuteniacute Maacute velkyacute koeficient roztažnosti takže nesnese koliacutesaacuteniacute teploty Musiacute se
zahřiacutevat nebo ochlazovat velmi opatrně Maacute niacutezkyacute bod taacuteniacute a proto se daacute snadno roztavit
v plamenu nad kahanem Změkleacute sklo se pak daacute lehce opracovaacutevat
2) Sklo tvrdeacute ndash borosilikaacutetoveacute sloužiacute na vyacuterobu skleněneacuteho naacutedobiacute ktereacute se může zahřiacutevat nad
plamenem Zhotovuje se z něj veškereacute varneacute a odměrneacute sklo Borosilikaacutetoveacute sklo maacute
nazelenalou barvu a vyznačuje se odolnostiacute proti praskaacuteniacute vysokyacutem bodem taacuteniacute a vysokou
chemickou odolnostiacute Nejběžnějšiacute obchodniacute značky jsou Sial Simax Duran či Pyrex
3) Sklo křemenneacute ndash se vyznačuje vysokou chemickou a tepelnou odolnostiacute Je však velice křehkeacute
a využiacutevaacute se pouze ke zhotovovaacuteniacute speciaacutelniacutech naacutedob a zařiacutezeniacute např kyvet pro
spektrofotometrii (propouštiacute UV zaacuteřeniacute)
Obecnou vlastnostiacute skla je jeho křehkost Zbytečneacutemu praskaacuteniacute zameziacutete řaacutednyacutem uchyceniacutem do svorek
a lapaacuteků s čelistmi s korkovou vyacuteztužiacute popř s navlečenyacutemi gumovyacutemi hadičkami Při praacuteci s agresivniacutemi
laacutetkami či ve vakuu neniacute vhodneacute použiacutevat korek a gumoveacute hadice Zde se pak pracuje se zaacutebrusovyacutem
sklem ktereacute se daacute vzaacutejemně stavebnicově propojovat Zaacutebrusoveacute baňky chladiče teploměry zaacutetky
atd jsou normalizovaneacute Nejčastějšiacute rozměry zaacutebrusů jsou NZ 14515 NZ 2932 NZ 4045 (čiacutesla
znamenajiacute průměr zaacutebrusu v mm v zuacuteženeacute a širšiacute čaacutesti) Praacutece se zaacutebrusy je rychlaacute a pohodlnaacute Zaacutebrusy
je však třeba vždy řaacutedně promazat silikonovou vaselinou aby nedochaacutezelo k jejich bdquozatuhnutiacuteldquo
Vedle skleněneacuteho naacutedobiacute se v chemickeacute laboratoři velice často použiacutevaacute teacutež naacutedobiacute a pomůcek
z porcelaacutenu (třeciacute a odpařovaciacute misky žiacutehaciacute keliacutemky vaacuteženky lžičky Buumlchnerovy naacutelevky aj) Tvrdyacute
chemickyacute porcelaacuten maacute vysokou mechanickou a chemickou odolnost Je citlivyacute na uacutedery a lehce se třiacuteštiacute
hlavně při prudkyacutech změnaacutech teploty Je staacutelyacute proti vzdušneacutemu kysliacuteku i za žaacuteru vodu povrchově nevaacuteže
a je v niacute i za vysokyacutech teplot nerozpustnyacute Chemickyacutem činidlům vzdoruje asi stejně dobře jako chemickeacute
sklo Chemickyacute porcelaacuten může byacutet drsnyacute či glazurovanyacute Glazura jeho vlastnosti nijak vyacuterazně
neovlivňuje
Chemickeacute naacutedobiacute je třeba ihned po praacuteci vyčistit dokud nečistoty a zbytky chemikaacuteliiacute na stěnaacutech ještě
nezaschly Zpravidla si vystačiacutete s postupy znaacutemyacutemi z domaacutecnosti tj použitiacute saponaacutetoveacuteho prostředku
a důkladneacute omytiacute vodou V laboratoři však nezapomeňte na posledniacute krok kteryacutem je řaacutedneacute vyplaacutechnutiacute
destilovanou vodou Pokud na stěnaacutech ulpěly kousky ve vodě nerozpustnyacutech nečistot použijte
mechanickyacutech pomůcek jako jsou kartaacuteče uacutetržky filtračniacuteho papiacuteru nebo jemnyacute piacutesek Toto
mechanickeacute čištěniacute však nesmiacute sklo poškraacutebat i nepatrneacute škraacutebnutiacute může způsobit při zahřiacutevaacuteniacute
prasknutiacute skla Když ani mechanickeacute čištěniacute nevede k odstraněniacute nečistot přichaacuteziacute na řadu chemickeacute
čištěniacute Použijte rozpouštědlo ktereacute čištěnyacute materiaacutel nekoroduje a ve ktereacutem je nečistota rozpustnaacute
Nejčastěji se využiacutevajiacute v laboratoři dostupneacute mineraacutelniacute kyseliny Při teacuteto činnosti dbejte na dodržovaacuteniacute
bezpečnostniacutech předpisů a použiacutevejte ochranneacute pomůcky Vysokou čistiacuteciacute schopnost maacute tzv kyselina
chromsiacuterovaacute což je dichroman sodnyacute rozpuštěnyacute v koncentrovaneacute kyselině siacuteroveacute Sklo se do teacuteto
směsi namočiacute přes noc a raacuteno se pak důkladně oplaacutechne v roztoku detergentu pod tekouciacute vodou
a nakonec ve vodě destilovaneacute Chromsiacuterovaacute směs se po čase vyčerpaacute což se projeviacute zelenyacutem
zbarveniacutem (redukce dichromanu na ion chromityacute) Takovaacute směs je pak maacutelo uacutečinnaacute a musiacute se připravit
novaacute
10
Zvlaacuteštniacute naacuteroky jsou kladeny na sklo použiacutevaneacute v molekulaacuterně biologickeacute laboratoři kde se velice často
pracuje s bakteriaacutelniacutemi kmeny a jinyacutemi mikroorganismy a je velkeacute riziko bakteriaacutelniacute kontaminace
z okoliacute Proto je snaha o to použiacutevat pro manipulaci s těmito organismy pouze sterilniacute plasty na jedno
použitiacute Pokud je nutno použiacutet skleněneacute či jineacute dražšiacute naacutedobiacute musiacute se předem sterilizovat ve speciaacutelniacutech
tlakovyacutech naacutedobaacutech (autoklaacutevech) a naacutesledně vysušit v sušaacuterně na 105C Zvlaacuteštniacute peacuteče je pak
věnovaacutena sklu ktereacute se použiacutevaacute pro manipulaci s RNA Hroziacute totiž nebezpečiacute kontaminace
ribonukleasami což jsou degradačniacute enzymy RNA ktereacute jsou velice stabilniacute a odolaacutevajiacute i běžneacute
sterilizaci Sklo se proto před sterilizaci namaacutečiacute do roztoku jejich inhibitoru diethyl pyrokarbonaacutetu
Laboratorniacute plasty
Vedle laboratorniacuteho skla a porcelaacutenu se v chemickeacute laboratoři můžete čiacutem daacutel tiacutem častěji potkat
s laboratorniacutemi plasty ndash centrifugačniacute zkumavky (falkony) kyvety mikrozkumavky a dalšiacute Tyto plasty
se lišiacute svyacutem složeniacutem proto se vyznačujiacute rozdiacutelnou mechanickou teplotniacute a chemickou odolnostiacute na
což je před použitiacutem daneacuteho plastu braacutet zřetel Nejčastěji se setkaacutete s naacutesledujiacuteciacutemi plasty
1) Polyethylen (PE) je nejznaacutemějšiacutem termoplastem Rozlišujeme dva druhy PE
a LDPE (Low-density PE) ndash staacutelyacute vůči bezkysliacutekatyacutem kyselinaacutem zaacutesadaacutem a soliacutem při
vyššiacutech teplotaacutech se rozpouštiacute v organickyacutech rozpouštědlech nestaacutelyacute vůči aromaacutetům a
chlorovanyacutem uhlovodiacutekům dlouhodobě snese teploty do 80 degC kraacutetkodobě do 95 degC
mechanickeacute vlastnosti si udržuje do -40 degC
b HDPE (High-density PE) ndash vyznačuje se vyššiacute mechanickou pevnostiacute než LDPE lze jej
použiacutet v rozmeziacute teplot -50 degC až 200 degC
Centrifugačniacute zkumavky byacutevajiacute obvykle vyrobeny z LDPE proto je třeba dbaacutet na rozsah teplot
ve kteryacutech pracujete Tyto falkony takeacute obvykle nejde sterilizovat autoklaacutevovaacuteniacutem ale lze je
sterilizovat použitiacutem ethylenoxidu chemicky pomociacute formalinu nebo γ-zaacuteřeniacutem
2) Polypropylen (PP) maacute velmi dobrou chemickou a mechanickou odolnost Plasty z PP lze použiacutet
v rozmeziacute teplo -10 degC až 121 degC lze je autoklaacutevovat sterilizovat ethylenoxidem nebo chemicky
formalinem je třeba braacutet v potaz že při nižšiacutech teplotaacutech PP plast křehne PP plasty jsou
odolneacute vůči olejům organickyacutem rozpouštědlům alkoholům nelze použiacutet na oxidujiacuteciacute kyseliny
xyleny tetrahydronaftalen Z PP se vyraacutebiacute většina centrifugačniacutech zkumavek a mikrozkumavek
3) Polystyren (PS) je poměrně tvrdyacute ale křehkyacute plast citlivyacute na naacuteraz je odolnyacute vůči kyselinaacutem a
zaacutesadaacutem neniacute odolnyacute vůči organickyacutem rozpouštědlům Plasty z PS jsou citliveacute vůči UV-zaacuteřeniacute
maacutelo odolneacute vůči teplotě ndash snesou maximaacutelniacute teplotu do 80 degC při 90 degC měknou staacuternutiacutem
křehnou mohou se vytvořit trhliny Z polystyrenu je vyrobena většina plastů ke kultivaci
mikroorganismů a tkaacuteňovyacutech kultur (Petriho misky kultivačniacute lahve hellip) zkumavky
spektrofotometrickeacute kyvety a dalšiacute Co se spektrofotometrickyacutech kyvet tyacutekaacute ty lze použiacutet pouze
ve viditelneacute čaacutesti spektra
4) Polymethylmetakrylaacutet (PMMA) je relativně drahyacute termoplast maacute dobreacute mechanickeacute
vlastnosti je odolnyacute vůči zředěnyacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem (v koncentrovanyacutech se rozpouštiacute)
rozpouštiacute jej aromatickeacute a chlorovaneacute uhlovodiacuteky estery ketony ethery Tepelně odolnyacute je
PMMA v rozsahu teplot -40 degC až 85 degC maacute niacutezkou povrchovou odolnost snadno se poškraacutebe
(probleacutem zvlaacuteště u spektroskopiiacute) Propustnost PMMA zasahuje i do UV-oblasti proto lze
kyvety z PMMA použiacutevat pro UV-spektroskopii
11
Chemickeacute naacutedobiacute a aparatury
Mezi zaacutekladniacute vybaveniacute každeacute chemickeacute laboratoře patřiacute baňky a kaacutedinky (Obr 1) Kaacutedinky majiacute rovneacute
dno a na horniacutem okraji mohou miacutet zobaacuteček Mohou byacutet i kalibrovaacuteny ale tato kalibrace sloužiacute pouze
k orientačniacutem uacutečelům rozhodně podle niacute nelze odměřovat přesneacute objemy Baňky majiacute tvar členitějšiacute
rozdělenyacute na vlastniacute baňku a hrdlo (Obr 1) Dno mohou miacutet jak rovneacute tak kulateacute ty se pak použiacutevajiacute
hlavně pro praacuteci za sniacuteženeacuteho tlaku Baňky a kaacutedinky jsou převaacutežně tenkostěnneacute jednou z vyacutejimek je
silnostěnnaacute baňka odsaacutevaciacute Sloužiacute k filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku a je určenaacute pouze k tomuto uacutečelu
v žaacutedneacutem přiacutepadě v niacute nelze provaacutedět jakeacutekoliv chemickeacute reakce plnit horkyacutemi kapalinami nebo
zahřiacutevat Baňka konickeacuteho tvaru se nazyacutevaacute Erlenmeyerova (Obr 1) Baňku s postranniacutem tubusem
nazyacutevaacuteme frakčniacute (Obr 1)
Slovem naacutelevka označujeme v laboratoři většiacute počet pomůcek Obyčejneacute naacutelevky sloužiacute k přeleacutevaacuteniacute
kapalin a jednoduchyacutem filtraciacutem (Obr 1) Pro urychleniacute filtrace se použiacutevajiacute naacutelevky s žebrovanyacutem
vnitřniacutem povrchem nebo dlouhyacutem a uacutezkyacutem stonkem Tzv děliacuteciacute naacutelevky (Obr 1) se použiacutevajiacute k řadě
procesů jako je extrakce sušeniacute přikapaacutevaacuteniacute atd Velmi často použiacutevanaacute je Buumlchnerova naacutelevka
vyrobenaacute z porcelaacutenu kteraacute maacute diacuterkovaneacute dno na ktereacute se při filtraci vklaacutedaacute kolečko filtračniacuteho papiacuteru
Podobně vypadajiacute i skleněneacute frity (Obr 1) ktereacute majiacute miacutesto diacuterkovaneacuteho dna sintrovaneacute sklo
propouštějiacuteciacute rozpouštědla Zaacutebrusoveacute laacutehve na čištěniacute plynů se nazyacutevajiacute promyacutevačky Zaacutesobniacute laacutehve
na chemikaacutelie se děliacute podle typu hrdla na reagenčniacute laacutehve se šroubovaciacutem viacutekem sloužiacuteciacute předevšiacutem
k uchovaacutevaacuteniacute kapalin a širokohrdleacute se zaacutebrusovou zaacutetkou tzv prachovnice ve kteryacutech přechovaacutevaacuteme
pevneacute laacutetky K přechovaacutevaacuteniacute malyacutech množstviacute pevnyacutech laacutetek použiacutevaacuteme leacutekovky Protaacutehlaacute
neuzaviacuteratelnaacute skleněnaacute naacutedobka se nazyacutevaacute zkumavka (Obr 1) sloužiacute k provaacuteděniacute chemickyacutech reakciacute
v malyacutech objemech V posledniacute době jsou velmi populaacuterniacute plastoveacute zkumavky se šroubovaciacutem
uzaacutevěrem Naacutedoby podobneacuteho tvaru většinou takeacute šroubovaciacute použiacutevaacuteme k centrifugaci a nazyacutevaacuteme
je kyvety (Obr 1) Byacutevajiacute zhotovovaacuteny většinou z tvrzenyacutech plastů Hodinovaacute skla sloužiacute k přikryacutevaacuteniacute
naacutedob k sušeniacute vaacuteženiacute a přenaacutešeniacute vzorků pevnyacutech laacutetek (Obr 1) Analogicky můžeme využiacutevat i
dvoudiacutelneacute Petriho misky (Obr 1) jež se použiacutevajiacute hlavně pro kultivace mikroorganismů Odpařovaciacute
misky byacutevajiacute většinou vyrobeny z porcelaacutenu (Obr 1) Nejsou vhodneacute k přiacutemeacutemu zahřiacutevaacuteniacute v plamenu
stejně jako misky krystalizačniacute Pro odpařovaacuteniacute roztoku použiacutevaacuteme vždy vodniacute laacutezeň K drceniacute a roztiacuteraacuteniacute
pevnyacutech vzorků sloužiacute třeciacute misky s tloučkem (Obr 1) Jedinyacutem porcelaacutenovyacutem naacutedobiacutem ktereacute snaacutešiacute
přiacutemyacute oheň jsou žiacutehaciacute keliacutemky (Obr 1)
Chemickeacute sklo většinou nepoužiacutevaacuteme samostatně ale sestavujeme ho do různyacutech aparatur např
aparatura na destilaci sublimaci apod Aparatury sestavujeme na kovovyacutech stojanech nebo kovovyacutech
kleciacutech Na svisleacute tyče stojanů a kleciacute připevňujeme kruhy svorky nebo držaacuteky pomociacute svorek (Obr 2)
Na kovoveacute kruhy zpravidla poklaacutedaacuteme azbestoveacute siacuteťky na ktereacute staviacuteme kaacutedinky v přiacutepadě jejich
zahřiacutevaacuteniacute kahanem Kruhy pro zahřiacutevaacuteniacute nikdy nezaměňujeme s kruhy filtračniacutemi ktereacute jsou vyloženy
dřevěnou nebo umělohmotnou vložkou a sloužiacute k drženiacute naacutelevky při filtraci nebo děliacuteciacute naacutelevky při
děleniacute kapalin Kruh na stojanu se často nahrazuje trojnožkou K upevňovaacuteniacute skleněnyacutech součaacutestiacute
maleacuteho průměru použiacutevaacuteme tzv klemy což jsou držaacuteky s malyacutem obvodem ramen Pro uchycovaacuteniacute
chladičů pak použiacutevaacuteme chladičoveacute držaacuteky s velkyacutem rozpětiacutem ramen Klemy a držaacuteky se nesmějiacute nikdy
dotyacutekat skleněnyacutech čaacutestiacute aparatury přiacutemo kovem Byacutevajiacute vyloženy korkem nebo potaženy gumovou
hadiciacute Při sestavovaacuteniacute jakeacutekoli aparatury musiacuteme dbaacutet na to aby v aparatuře nenastalo pnutiacute ktereacute
by při zahřaacutetiacute vedlo k prasknutiacute některeacute ze skleněnyacutech součaacutestiacute Při sestavovaacuteniacute aparatury ze
zaacutebrusoveacuteho skla nikdy neopomeneme zaacutebrusy řaacutedně promazat vazeliacutenou
12
Obr 1 Laboratorniacute naacutedobiacute 1 ndash kaacutedinka s vyacutelevkou 2 ndash kaacutedinka bez vyacutelevky 3 ndash destilačniacute baňka
se zaacutebrusem a kulatyacutem dnem 4 ndash destilačniacute baňka se zaacutebrusem a plochyacutem dnem 5 ndash hruškovitaacute baňka
6 ndash Erlenmeyerova baňka se zaacutebrusem 7 ndash baňka trojhrdlaacute 8 ndash titračniacute baňka 9 ndash frakčniacute baňka
10 ndash baňka odsaacutevaciacute 11 ndash odměrnaacute baňka 12 ndash děliacuteciacute naacutelevka kulovitaacute 13 ndash děliacuteciacute naacutelevka hruškovitaacute
14 ndash naacutelevka s dlouhyacutem stonkem 15 ndash naacutelevka s kraacutetkyacutem stonkem 16 ndash naacutesypka 17 ndash Buumlchnerova
naacutelevka 18 ndash skleněnaacute frita pro vakuovou filtraci 19 ndash promyacutevačka 20 ndash laacutehev se šroubovaciacutem
uzaacutevěrem 21 ndash uacutezkohrdlaacute zaacutebrusovaacute laacutehev 22 ndash zkumavka 23 ndash zkumavka se šroubovaciacutem uzaacutevěrem
24 ndash centrifugačniacute kyveta 25 ndash Petriho miska 26 ndash krystalizačniacute miska 27 ndash odpařovaciacute miska
28 ndash hodinoveacute sklo
13
Obr 2 Sestavovaacuteniacute aparatur A ndash nespraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute spojky B ndash spraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute
spojky C ndash chladičovyacute držaacutek D ndash klema
Zdroje tepla v chemickeacute laboratoři
V laboratořiacutech do kteryacutech je zaveden plyn může jako zdroj pro zahřiacutevaacuteniacute sloužit plynovyacute kahan Kahan
je jednoducheacute zařiacutezeniacute sloužiacuteciacute k tvorbě směsi vzduchu a plynu kteraacute se spaluje a vytvaacuteřiacute na konci
trubice plamen Podle způsobu jakyacutem je k plynu přivaacuteděn a miacutesen vzduch rozlišujeme tři typy kahanů
Bunsenův Tecluho a Meacutekerův Pokud je do plynu přivaacuteděno dostatečneacute množstviacute vzduchu hořiacute
nesviacutetivyacutem plamenem kteryacute je vyacutehřevnějšiacute než plamen sviacutetivyacute jež ziacuteskaacuteme zamezeniacutem přiacutevodu
vzduchu Z toho plyne pravidlo že čiacutem viacutece vzduchu smiacutesiacuteme s plynem tiacutem vyacutehřevnějšiacute plamen
ziacuteskaacuteme U Bunsenova a Meacutekereacuteho kahanu se přiacutevod vzduchu reguluje otaacutečeniacutem pohybliveacuteho
prstence kteryacute odkryacutevaacute nebo zakryacutevaacute otvory v těle kahanu Kahany zapalujeme vždy při uzavřeneacutem
přiacutevodu vzduchu V laboratoři často naraziacuteme i na kahan lihovyacute kteryacute maacute daleko nižšiacute vyacutehřevnost než
kahany plynoveacute Vyacutehodou však je jeho velikost a jednoduchost Lze ho použiacutet všude tam kde
potřebujeme vzorky či chemickeacute reakce jen zahřaacutet Použiacutevaacute se hlavně při zkumavkovyacutech reakciacutech a pro
sterilizaci materiaacutelu při praacuteci s mikroorganismy
V současneacute době se jako hlavniacute zdroje tepla v chemickyacutech laboratořiacutech využiacutevajiacute elektromagnetickeacute
miacutechačky s ohřevem elektrickeacute vařiče a topnaacute hniacutezda Na elektrickyacute vařič poklaacutedaacuteme vždy azbestovou
siacuteťku Topnaacute hniacutezda použiacutevaacuteme hlavně na zahřiacutevaacuteniacute destilačniacutech baněk Topneacute hniacutezdo je elektrickyacute vařič
u ktereacuteho je elektricky vyhřiacutevanaacute speciaacutelniacute tkanina vytvarovanaacute do polokoule tak aby obalila destilačniacute
baňku Existuje několik typů topnyacutech hniacutezd podle velikosti zahřiacutevaneacute baňky U topneacuteho hniacutezda lze
kromě regulace přiacutekonu většinou regulovat i to zda je vyhřiacutevanaacute pouze spodniacute čaacutest baňky nebo baňka
celaacute Při praacuteci s topnyacutemi hniacutezdy je třeba daacutevat pozor na to aby do hniacutezda nevnikla kapalina (voda)
Dojde-li k tomu je třeba přiacutestroj okamžitě odpojit od přiacutevodu napětiacute
Protože každeacute přiacutemeacute zahřiacutevaacuteniacute klade vysokeacute naacuteroky na materiaacutel naacutedob je vyacutehodneacute předaacutevat teplo
zdroje prostřednictviacutem různyacutech laacutezniacute Podle materiaacutelu kteryacute tvořiacute podstatu laacutezně je možneacute děleniacute na
vzdušneacute vodniacute olejoveacute piacuteskoveacute kovoveacute a solneacute Vzdušneacute laacutezně se moc často nepoužiacutevajiacute vzhledem k
tomu že vzduch je ze všech materiaacutelů nejmeacuteně vodivyacute Nejjednoduššiacute formou vzdušneacute laacutezně je praacutezdnaacute
kovovaacute naacutedoba zahřiacutevaacutena kahanem nebo vařičem Nejčastěji použiacutevanaacute je laacutezeň vodniacute kteraacute je vhodnaacute
k zahřiacutevaacuteniacute laacutetek až do bodu varu vody a k destilaci kapalin vrouciacutech přibližně do 80 degC Nejjednoduššiacute
vodniacute laacutezniacute je obyčejnyacute hrnec kteryacute je vyhřiacutevaacuten elektrickyacutem vařičem V laboratoři se lze setkat i se
14
speciaacutelniacutemi vodniacutemi laacutezněmi ktereacute majiacute různě nastavitelneacute otvory pro zahřiacutevaacuteniacute odlišnyacutech velikostiacute
baněk a odpařovaciacutech misek Pro zahřiacutevaacuteniacute nad teplotu varu vody se nejčastěji použiacutevajiacute laacutezně olejoveacute
Naacuteplniacute může byacutet buď olej mineraacutelniacute kteryacute lze použiacutet do teploty 250 degC nebo silikonovyacute použitelnyacute až
do teplot okolo 400 degC Vzhledem k teplotniacute roztažnosti je nutno olejem naplnit naacutedobu sloužiacuteciacute jako
obal laacutezně jen asi do poloviny jinak by při zvyacutešeniacute teploty mohl olej přeteacuteci Při zahřiacutevaacuteniacute je nutno do
olejoveacute laacutezně vždy vložit teploměr a průběžně kontrolovat teplotu aby nedošlo k jejiacutemu přehřaacutetiacute
Obvykle platiacute že teplota laacutezně maacute byacutet o 20-30 degC vyššiacute než žaacutedanaacute teplota reakčniacute směsi Je důležiteacute
aby se do olejoveacute laacutezně nedostala voda Při teplotě nad 100 degC by pak došlo k prskaacuteniacute a pěněniacute oleje
kteryacute by mohl způsobit popaacuteleniny osobě pracujiacuteciacute s laacutezniacute nebo požaacuter Solneacute a kovoveacute laacutezně sloužiacute
k zahřiacutevaacuteniacute nad 300 degC Použiacutevaacute se směs několika soliacute např dusičnan sodnyacute a draselnyacute o bodu taacuteniacute 219
degC a niacutezkotajiacuteciacute slitiny jako je Woodoův kov s bodem taacuteniacute 65 degC Vždy je však důležiteacute vyjmout baňku
před ztuhnutiacutem laacutezně Vyacutehodou těchto laacutezniacute je vysokaacute tepelnaacute vodivost použityacutech materiaacutelů Od
použiacutevaacuteniacute piacutesečnyacutech laacutezni se v dnešniacute době už v podstatě ustoupilo
K žiacutehaacuteniacute a taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek sloužiacute elektrickeacute odporoveacute pece Pro synteacutezy v proudu plynu
nebo reakce ve vakuu užiacutevaacuteme pece trubkoveacute pro žiacutehaacuteniacute v keliacutemciacutech naacutem sloužiacute keliacutemkoveacute piacutecky a pro
taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek pece mufloveacute
Vakuum a jeho zdroje
V laboratorniacute praxi je velmi často třeba pracovat za sniacuteženeacuteho tlaku ndash hlavně při destilaci filtraci či
sušeniacute kde sniacuteženiacute tlaku vyacuterazně ovlivňuje těkavost laacutetek Vakuum je stav uzavřeneacuteho prostoru ve
ktereacutem je tlak plynu nebo paacutery nižšiacute než tlak atmosfeacuterickyacute okolniacuteho prostřediacute
Zařiacutezeniacute vytvaacuteřejiacuteciacute vakuum nazyacutevaacuteme vyacutevěvou V laboratoři se můžeme setkat s vyacutevěvami několika
typů ktereacute se lišiacute tlakem proti ktereacutemu čerpajiacute mezniacute hodnotou vakua a saciacutem vyacutekonem
Nejjednoduššiacutem typem vyacutevěvy je vyacutevěva vodniacute Jednaacute se o zuacuteženou trubici kterou tryskaacute proud vody
V okoliacute uacutestiacute trysky je vzduch strhaacutevaacuten ve směru proudu vody a je zde napojena odvodnaacute hadice kteraacute
se druhyacutem koncem napojuje na evakuovanou aparaturu Vodniacute vyacutevěva pracuje tedy přiacutemo proti
atmosfeacuterickeacutemu tlaku Mezniacute tlak vakua je daacuten tenziacute vodniacute paacutery (pro vodu o teplotě 10 degC to je
1333 Pa) Mezi vodniacute vyacutevěvu a aparaturu vždy zařazujeme pojistnou naacutedobu (promyacutevačku) aby
nedošlo při poklesu tlaku vody v potrubiacute ke vniknutiacute vody do aparatury Vyacutevěvy daacutele mohou byacutet rotačniacute
olejoveacute nebo mechanickeacute jejich konstrukce je již složitějšiacute Zaacutekladniacutem stavebniacutem prvkem rotačniacute
olejoveacute vyacutevěvy je rotor se šoupaacutetkem ktereacute rozděluje prostor mezi rotorem a plaacuteštěm na dvě čaacutesti
Otaacutečeniacutem rotoru se jeden prostor zvětšuje a nasaacutevaacute vzduch a druhyacute prostor se zaacuteroveň zmenšuje a
vzduch je vytlačovaacuten za součinnosti ventilu z vyacutevěvy Hlavniacutem pravidlem při praacuteci s vyacutevěvou je že vždy
po skončeniacute praacutece nejdřiacuteve znovu zavzdušniacuteme aparaturu a až poteacute vypneme zdroj vakua Zabraacuteniacuteme
tiacutem vniknutiacute vody do aparatury či nasaacutetiacute agresivniacutech laacutetek do vyacutevěvy a jejiacute poškozeniacute
Měřeniacute teploty
Pro měřeniacute teploty byla přijata mezinaacuterodniacute teplotniacute stupnice definovanaacute pomociacute bodu tuhnutiacute vody
a varu vody Dalšiacute pevneacute body mezinaacuterodniacute stupnice jsou bod varu siacutery (4446 degC) bod taacuteniacute střiacutebra
(9608 degC) a bod taacuteniacute zlata (10624 degC) Všechny tyto teploty jsou definovaacuteny za atmosfeacuterickeacuteho tlaku
jedneacute atmosfeacutery Teplota se měřiacute teploměry ktereacute mohou byacutet trojiacuteho typu dilatačniacute odporoveacute a
termočlaacutenky
15
Dilatačniacute teploměry využiacutevajiacute roztažnosti kapalnyacutech popřiacutepadě pevnyacutech či plynnyacutech laacutetek Nejčastěji
použiacutevaneacute jsou teploměry rtuťoveacute Dovolujiacute měřit teplotu od -389 degC do 650 degC Pro měřeniacute niacutezkyacutech
teplot se teploměry plniacute toluenem (-80 degC až 100 degC) ethanolem (-100 degC až 70 degC) petroletherem
(-150 degC až 120 degC) či pentanem (-190 degC až 20 degC) Pro vyššiacute teploty se pak použiacutevaacute jako naacuteplň kapalneacute
galium (do 1000 degC) a ciacuten (do 1500 degC)
Odporoveacute teploměry využiacutevajiacute zaacutevislosti odporu vodiče na teplotě Těmito teploměry lze měřit teplotu
s přesnostiacute na tisiacuteciny stupně
Termočlaacutenky jsou založeny na termoefektu ndash dva draacutety ze dvou různyacutech kovů spojeneacute na obou konciacutech
daacutevajiacute vznik elektrickeacuteho proudu jsou-li oba spoje udržovaacuteny na rozdiacutelneacute teplotě Přiacutekladem nejčastěji
použiacutevanyacutech termočlaacutenků jsou člaacutenky měď ndash konstantan (do 600 degC) železo ndash konstantan (do 900 degC) a
platina ndash platinarhodium (do 1600 degC)
Voda v biochemickeacute laboratoři
Vzhledem k tomu že obyčejnaacute tekouciacute voda obsahuje značneacute množstviacute soliacute je pro jakeacutekoliv pokusy
v biochemickeacute laboratoři nepoužitelnaacute Použiacutevaacuteme ji pouze tehdy když nepřichaacuteziacute do styku s ostatniacutemi
reagenciemi (jako rozpouštědlo) např pro chlazeniacute
Zaacutekladniacutem způsobem uacutepravy vody je demineralizace Dřiacuteve byla každaacute biochemickaacute laboratoř vybavena
vlastniacute destilačniacute aparaturou pomociacute ktereacute se opakovanou destilaciacute z vody odstraňovaly nežaacutedouciacute
ionty Tento způsob demineralizace vody (zvlaacuteště pokud bylo třeba připravit většiacute objem takto
upraveneacute vody) byl značně neekonomickyacute proto se začaly použiacutevat aparatury pro čištěniacute vody pomociacute
reverzniacute osmoacutezy Tiacutemto způsobem se z vody odstraniacute většina iontově aktivniacutech laacutetek a křemiacuteku ve
formě SiO2 Demineralizovanaacute voda (často chybně označovanaacute jako destilovanaacute) se v laboratoři použiacutevaacute
spiacuteše jako technickaacute voda pro oplachy přiacutepravu některyacutech roztoků ale pro některeacute speciaacutelniacute uacutečely
nemusiacute byacutet jejiacute čistota vhodnaacute protože staacutele obsahuje některeacute kationty
Pro speciaacutelniacute uacutečely např v laboratoři molekulaacuterniacute biologie kde vadiacute i sebemenšiacute kontaminace vody se
použiacutevaacute voda deionizovanaacute kteraacute se ještě naacutesledně sterilizuje v autoklaacutevu Přiacuteprava deionizovaneacute vody
je založenaacute na kombinaci několika separačniacutech metod vedouciacutech k odstraněniacute jednotlivyacutech skupin
kontaminantů Souprava je většinou složenaacute z diacutelčiacutech separaacutetorů odstraňujiacuteciacutech hrubšiacute nečistoty (filtry)
ionty (iontoměniče) nepolaacuterniacute laacutetky (adsorbent) a jako posledniacute byacutevaacute zapojen membraacutenovyacute filtr
Většina nynějšiacutech aparatur pracuje na principu reverzniacute osmoacutezy Jednotliveacute filtry je však nutno po
několika měsiacuteciacutech provozu vyměňovat a přiacuteprava deionizovaneacute vody proto neniacute levnou zaacuteležitostiacute
Hlavniacutem kriteacuteriem čistoty vody je jejiacute specifickaacute vodivost U běžně destilovaneacute vody se pohybuje okolo
hodnoty 10 Smiddotcm-1 Deionizovanaacute voda pak miacutevaacute tuto hodnotu ještě o řaacuted nižšiacute Připravenaacute destilovanaacute
či deionizovanaacute voda se skladuje převaacutežně v plastovyacutech naacutedobaacutech Skleněneacute naacutedoby nejsou pro
dlouhodobějšiacute uskladněniacute vhodneacute jelikož se do vody zpětně uvolňujiacute některeacute kationty Pokud to
podmiacutenky dovolujiacute je lepšiacute skladovat vodu v chladu a ve tmě čiacutemž se zabraacuteniacute možneacute kontaminaci
autotrofniacutemi mikroorganismy
16
Chemikaacutelie a jejich uchovaacutevaacuteniacute
Jako vyacutechoziacute laacutetky pro praacuteci v laboratoři se použiacutevajiacute většinou průmyslově vyraacuteběneacute chemikaacutelie
opatřeneacute štiacutetkem od vyacuterobce kteryacute udaacutevaacute zaacutekladniacute informace o daneacute chemikaacutelii Ke každeacute chemikaacutelii
naacuteležiacute takeacute bezpečnostniacute list kteryacute musiacute byacutet uložen na pracovišti
Chemikaacutelie jsou dodaacutevaacuteny vyacuterobcem ve vhodneacutem obalu proto je vhodneacute tyto chemikaacutelie daacutele
nerozdělovat do obalů jinyacutech Pokud je to nutneacute vždy použijte vhodnyacute obal a dodržujte zaacutekladniacute
pravidla ndash zvlaacuteště pak důsledneacute označeniacute novyacutech obalů Laacutetky kapalneacute uchovaacutevejte v laacutehviacutech s dvojiacutem
uzaacutevěrem Laacutetky hygroskopickeacute chraňte proti vzdušneacute vlhkosti utěsněniacutem viacutečka např parafilmem
Hydroxidy a jejich roztoky se nesmiacute skladovat v zaacutebrusovyacutech lahviacutech Laacutetky citliveacute na světlo skladujte
v tmavyacutech naacutedobaacutech a ve tmě Skladovaacuteniacute chemikaacuteliiacute v laboratoři maacute svůj pevnyacute řaacuted kteryacute vychaacuteziacute
z bezpečnostniacutech pravidel a proto vždy použiacutevanou chemikaacutelii vracejte na původniacute miacutesto Usnadniacutete
tiacutem i praacuteci kolegům kteřiacute budou s danou chemikaacuteliiacute naacutesledně pracovat Důraz je kladen předevšiacutem na
hořlaviny a laacutetky vyacutebušneacute ktereacute nikdy nesmiacute byacutet uskladněny pohromadě ve většiacutem množstviacute Jedy se
skladujiacute ve speciaacutelniacutech uzamčenyacutech železnyacutech skřiacuteniacutech v uzamčeneacute miacutestnosti Pozor je třeba daacutevat takeacute
na uskladněniacute těkavyacutech laacutetek v uzavřenyacutech prostoraacutech (lednice) je třeba je skladovat tak aby
nedochaacutezelo k uvolňovaacuteniacute jejich par
Na štiacutetku chemikaacutelie je předevšiacutem jejiacute naacutezev sumaacuterniacute vzorec množstviacute čistota a molekulovaacute hmotnost
Daacutele musiacute byacutet uvedeny důležiteacute fyzikaacutelniacute vlastnosti a bezpečnostniacute informace (Obr 3 4) U pevnyacutech
laacutetek byacutevaacute uvedenaacute forma např krystalickyacute (crystalisatum) bezvodyacute (anhydricum) praacuteškovyacute
(pulveratum) Podle rostouciacute čistoty (tzn klesajiacuteciacuteho obsahu nečistot) chemikaacutelie děliacuteme na
1) technickeacute chemikaacutelie
a) suroveacute (crudum)
b) technickeacute (technicum)
c) čištěneacute (purum)
2) čisteacute chemikaacutelie
a) čisteacute (purissimum)
b) pro analyacutezu (pa per analysis) ndash v laboratořiacutech se nejčastěji použiacutevajiacute tyto
c) chemicky čisteacute (purissimum speciale)
Chemikaacutelie o vyššiacute čistotě jsou pak označeny přiacutemo uacutečelem pro kteryacute sloužiacute např pro UV
spektrofotometrii molekulaacuterniacute biologii atd S čistotou chemikaacuteliiacute však prudce roste jejich cena proto
chemikaacutelie o vysokeacute čistotě použiacutevaacuteme jen pro tyto speciaacutelniacute uacutečely a je-li to nezbytně nutneacute
17
Obr 3 Přiacuteklad štiacutetku chemikaacutelie firmy Penta
Obr 4 Vyacutestražneacute symboly nebezpečnosti chemikaacuteliiacute dle Globaacutelniacuteho harmonizovaneacuteho systeacutemu
klasifikace a hodnoceniacute chemikaacuteliiacute
Doporučenaacute literatura Peč P a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Vydavatelstviacute UP Olomouc 2000
Kaacuteš J a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Nakladatelstviacute Olomouc 2000
Ferenčiacutek M a kol Biochemickeacute laboratoacuterne metoacutedy Alfa Bratislava 1981
Prochaacutezka S a kol Fyziologie rostlin Academia Praha 1998
Dey PM a kol Plant Biochemistry Academia Press London 1997
Novaacuteček F Praktikum z rostlinneacute cytologie a histologie se zaacuteklady mikroskopickeacute techniky
Vydavatelstviacute UP Olomouc 1982
Knoz J a Opravilovaacute V Zaacuteklady mikroskopickeacute techniky Vydavatelstviacute MU Brno 1992
Ruzin S E Plant microtechnique and microscopy Oxford University Press 1999
httpwwwuneceorgtransdangerpublighsghs_rev0000files_ehtml - informace o GHS na
straacutenkaacutech Evropskeacute hospodaacuteřskeacute komise OSN
18
1 Zaacutekladniacute uacutekony v biochemickeacute laboratoři
Vaacutehy a vaacuteženiacute
Ke stanoveniacute vaacutehoveacuteho množstviacute laacutetky se v chemickeacute laboratoři použiacutevajiacute vaacutehy Princip vaacuteženiacute je znaacutem
po staletiacute jde o srovnaacutevaciacute metodu kdy se srovnaacutevaacute neznaacutemaacute hmotnost nějakeacuteho předmětu
(navažovaciacute lodička mikrozkumavka se vzorkem) se znaacutemou hmotnostiacute standardu (zaacutevažiacute)
Mechanickeacute zařiacutezeniacute řešilo toto srovnaacuteniacute pomociacute dociacuteleniacute rovnovaacutehy na paacutece a mělo tvar znaacutemyacutech
miskovyacutech vah ktereacute vešly v obecneacute povědomiacute i jako symbol použiacutevanyacute pro zobrazovaacuteniacute spravedlnosti
Až donedaacutevna byly i nejpřesnějšiacute analytickeacute vaacutehy postaveny na stejneacutem principu a vaacuteženiacute obsahovalo
postupneacute přidaacutevaacuteniacute zaacutevažiacute různeacute (i velmi maleacute) velikosti Takovyacute postup byl samozřejmě zejmeacutena pro
začaacutetečniacuteky velmi zdlouhavyacute a možnosti chyb četneacute
V současneacute době patřiacute všechny formy dvoumiskovyacutech vah historii a v laboratoři se setkaacutete vyacutehradně
s vahami jednomiskovyacutemi ktereacute použiacutevajiacute promiacutetaciacute stupnice na stiacuteniacutetko a jsou zapojeny do elektrickeacute
siacutetě Existujiacute dva rozdiacutelneacute typy vah lišiacuteciacute se vaacuteživostiacute tzn maximaacutelniacute hmotnostiacute kterou můžete vaacutežit a
přesnostiacute se kterou na nich můžete hmotnost stanovit
1) Vaacutehy technickeacute majiacute podle provedeniacute vaacuteživost od 100 g do několika kilogramů Přesnost nebyacutevaacute většiacute než 5middot10-2 g
2) Vaacutehy analytickeacute (Obr 1A) majiacute vaacuteživost obvykle 100 g a přesnost v řaacutedu 10-4 g
K orientačniacutemu zjištěniacute hmotnosti předmětů ktereacute budete daacutele vaacutežit přesněji a k zjišťovaacuteniacute vyacutetěžků
čistiacuteciacutech operaciacute se použiacutevajiacute tzv předvaacutežky (Obr 1B) Sloužiacute k vaacuteženiacute předmětů do 200 g s přesnostiacute
01 g V dnešniacute době se už použiacutevajiacute převaacutežně elektronickeacute typy s digitaacutelniacutem displejem Jejich forem
je řada a prochaacutezejiacute staacutele vyacutevojem od jednoduššiacutech s mechanicko-elektrickyacutem sniacutemačem hmotnosti
přes sniacutemače kdy je měřen elektrickyacute signaacutel potřebnyacute k vraacuteceniacute misky po zatiacuteženiacute do nuloveacute polohy
pomociacute servomotorku až k sniacutemačům tenzometrickyacutem
Pro veškereacute vaacuteženiacute platiacute zaacutekladniacute pravidlo chemikaacutelie (kapalneacute ani pevneacute) nesmiacute přijiacutet do přiacutemeacuteho
styku s miskami vah Veškeraacute manipulace s chemikaacuteliemi (přidaacutevaacuteniacute a ubiacuteraacuteniacute) se musiacute provaacutedět
zaacutesadně mimo vaacutehy Přiacutepadneacute nečistoty na vahaacutech je třeba okamžitě odstranit štětečkem
Obr 1 Vaacutehy v biochemickeacute laboratoři A ndash analytickeacute vaacutehy B ndash předvaacutežky
19
Měřeniacute objemu kapalin
K odměřovaacuteniacute objemů kapalin sloužiacute odměrneacute vaacutelce pipety byrety a odměrneacute baňky (Obr 2)
Odměrneacute vaacutelce (Obr 2A) se použiacutevajiacute jen k přibližneacutemu odměřovaacuteniacute kapalin Na přesnějšiacute měřeniacute
objemů se použiacutevajiacute pipety (buď pouze pro určityacute objem Obr 2C nebo děleneacute Obr 2D) a byrety u
nichž je možno kohoutkem nebo pomociacute tlačky regulovat vyteacutekaacuteniacute kapaliny (Obr 2E) Všechny tyto
naacutedoby jsou kalibrovaacuteny na bdquovylitiacuteldquo to znamenaacute že z nich vyteče přesně vyznačenyacute objem Při plněniacute
pipet je třeba vždy dbaacutet na to aby uacutestiacute pipety bylo staacutele ponořeno pod hladinou kapaliny Při jeho
vynořeniacute nad hladinu dochaacuteziacute k nasaacutetiacute vzduchu do pipety Při odečiacutetaacuteniacute je nutno miacutet oko ve stejneacute
uacuterovni se značkou Odečiacutetaacuteme vždy spodniacute okraj menisku
Pro pipetovaacuteniacute kapalin vždy použiacutevaacuteme speciaacutelniacute naacutesadky či gumoveacute baloacutenky nikdy nepipetujeme
uacutesty
Jelikož je pipeta kalibrovaacutena na vylitiacute nikdy se nevyfukuje ale jejiacute obsah se nechaacute pouze vyteacutect a jejiacute
špička se otře o dno nebo o stěnu naacutedobky do ktereacute kapalinu odměřujeme
V současneacute době se v biochemickeacute či molekulaacuterně biologickeacute laboratoři se skleněneacute pipety teacuteměř
nepoužiacutevajiacute plně je nahradily pipety automatickeacute (Obr 2F G) umožňujiacuteciacute přesnějšiacute a pohodlnějšiacute
odměřeniacute daneacuteho objemu Jsou vhodneacute i pro pipetovaacuteniacute mikrolitrovyacutech objemů Automatickeacute pipety
jsou vyraacuteběny pro různeacute rozsahy objemů (nejčastěji 1-5 ml 200-1000 l 20-200 l 2-20 l 05-10 l
a 01-25 l) Objem se nastavuje otočeniacutem šroubu na stupnici Nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny přes
nasaditelnou špičku je ovlaacutedaacuteno piacutestem kteryacute maacute tři polohy ndash klidovou pro nasaacutevaacuteniacute a pro vypouštěniacute
(Obr 3)
Obr 2 Pomůcky k měřeniacute objemů A ndash kalibrovanyacute odměrnyacute vaacutelec B ndash odměrneacute baňky C ndash pipeta D ndash pipeta dělenaacute E ndash byrety F ndash automatickaacute pipeta G ndash automatickaacute pipeta multikanaacutelovaacute
20
Obr 3 Polohy automatickeacute pipety při nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny
A ndash klidovaacute poloha B ndash poloha pro nasaacutevaacuteniacute C ndash poloha pro vypouštěniacute
Byrety sloužiacuteciacute k regulovaneacutemu odběru kapalin při titraciacutech (Obr 2E) jsou skleněneacute trubice opatřeneacute
děliacuteciacutemi značkami Před vyacutetokem je umiacutestěn kohoutek nebo pružnaacute tlačka s hadičkou Některeacute byrety
majiacute pro lepšiacute odečiacutetaacuteniacute objemu zadniacute stěnu z biacuteleacuteho skla s modryacutem pruhem ve středu
Odměrneacute baňky (Obr 2B) stejně jako pyknometry (naacutedobky pro stanovovaacuteniacute hustoty) jsou
kalibrovaacuteny na dolitiacute ndash to znamenaacute že při jejich naplněniacute obsahujiacute praacutevě požadovanyacute objem Hrdlo
odměrnyacutech baněk je poměrně uacutezkeacute po celeacutem obvodu opatřeneacute ryskou I zde je třeba plnit tak aby se
spodniacute okraj menisku dotyacutekal rysky a při plněniacute miacutet oko v uacuterovniacute rysky (Obr 3) Podobně jako odměrneacute
vaacutelce i odměrneacute baňky se vyraacutebějiacute v objemech od 5 ml do 2 l Odměrneacute baňky se použiacutevajiacute k přiacutepravě
roztoků o přesneacute koncentraci Vlastniacute směšovaniacute složek roztoku provaacutediacuteme při ne zcela zaplněneacute baňce
a teprve po uacuteplneacute homogenizaci a vyrovnaacuteniacute teplot (teplota na kterou je baňka kalibrovaacutena je uvaacuteděna
na plaacutešti baňky ndash většinou 20C) opatrně se doplniacute rozpouštědlem po rysku
Obr 4 Odečiacutetaacuteniacute objemu u odměrneacute baňky
A B C
21
Přiacuteprava pufrů a měřeniacute pH
Pufry neboli tlumiveacute roztoky jsou roztoky slabyacutech kyselin a jejich soliacute (konjugovanyacutech zaacutesad) nebo
slabyacutech zaacutesad a jejich soliacute (konjugovanyacutech kyselin) ktereacute jsou schopneacute udržovat stabilniacute hodnotu pH
po přidaacuteniacute kyseliny nebo zaacutesady do systeacutemu
Vyacuteběr vhodneacuteho pufru se řiacutediacute předevšiacutem požadovanou hodnotou pH iontovou silou možnyacutemi
interakcemi s ostatniacutemi komponentami reakčniacute směsi apod Maacute-li miacutet pufr dostatečnou pufračniacute
kapacitu je třeba vybrat takovou slabou kyselinu nebo zaacutesadu jejiacutež pKa se neodlišuje od požadovaneacute
hodnoty pH o viacutece než 1 Pufračniacute kapacita zaacutevisiacute takeacute na celkoveacute koncentraci (molaritě) pufru
Očekaacutevaacutete-li napřiacuteklad že pH roztoku v průběhu reakce bude klesat (např při studiu lipasoveacute reakce
kdy jsou do roztoku uvolňovaacuteny ionty H+ disociaciacute vznikajiacuteciacutech mastnyacutech kyselin) pak zvolte pufr o vyššiacute
koncentraci a s pKa pod hodnotou pH v niacutež začiacutenaacutete pokus
Složeniacute vhodneacuteho pufru lze naleacutezt v laboratorniacutech přiacuteručkaacutech Podle tabulek se smiacutechajiacute přiacuteslušneacute
(obvykle dva) roztoky pro dosaženiacute nominaacutelniacute hodnoty pH Vždy je nutneacute skutečnou hodnotu pH
měřeniacutem ověřit a přiacutepadně ji upravit roztokem kyseliny nebo zaacutesady Jednoduššiacute je připravit pufr
prostou uacutepravou pH roztoku zvoleneacute soli kyseliny nebo baacuteze Pro jeho požadovanou hodnotu vyberete
vhodnou slabou kyselinu nebo zaacutesadu (ev je v naacutevodu pro praacuteci s danyacutem materiaacutelem určena) a
vypočtete navaacutežku tak abyste ziacuteskali potřebnyacute objem pufru o zvoleneacute koncentraci Navaacuteženeacute množstviacute
rozpustiacutete v menšiacutem objemu vody (asi 80 konečneacuteho objemu) Pak nastaviacutete požadovaneacute pH
roztokem silneacute (v některyacutech přiacutepadech i slabeacute) kyseliny či zaacutesady a nakonec doplniacutete vodou na
vypočtenyacute objem Pouze při užitiacute pufrů o viacutece složkaacutech (pokryacutevajiacuteciacutech širokeacute rozmeziacute pH) takto
postupovat nelze musiacute se namiacutechat podle tabulky zkontrolovat a eventuaacutelně upravit pH
Většina pufrů podleacutehaacute mikrobiaacutelniacute kontaminaci proto je pro některeacute uacutečely vhodneacute je konzervovat
(azid toluen thymol) většinou ale stačiacute jejich uchovaacutevaacuteniacute v chladničce bez konzervace Takto je
vhodneacute skladovat jen menšiacute množstviacute připraveneacuteho pufru ktereacute brzy spotřebujete (maximaacutelně do
tyacutedne) Připraviacutete-li si většiacute množstviacute pufru do zaacutesoby uchovaacutevejte ho zmrazenyacute v plastoveacute laacutehvi Před
použitiacutem je nutno rozmrazit celeacute množstviacute pufru a roztok zamiacutechat Po odebraacuteniacute potřebneacuteho objemu
je možneacute zbytek opět zmrazit V přiacutepadě potřeby můžete pufry sterilizovat v autoklaacutevu Při manipulaci
s takto ošetřenyacutemi roztoky musiacuteme dodržovat sterilniacute podmiacutenky a pufr zpětně nekontaminovat např
nesterilniacute špičkou automatickeacute pipety
Hodnotu pH roztoku ovlivňuje jeho ředěniacute zejmeacutena v extreacutemniacutech hodnotaacutech stupnice (pod 3 a nad
11) v rozmeziacute fyziologickyacutech hodnot již meacuteně Proto se raději vyhněte přiacutepravě koncentrovanějšiacutech
zaacutesobniacutech roztoků z nichž se pak ředěniacutem připravuje pracovniacute roztok pH pufru ovlivňuje takeacute teplota
změnou pKa slabeacute kyseliny nebo baacuteze Tabelovaneacute hodnoty pH jsou obvykle vztaženy na 18 20 nebo
25 degC V biochemii se často pracuje za chladu kdy se pH může lišit od hodnoty nastaveneacute při přiacutepravě
pufru za laboratorniacute teploty Např měřeniacute pH zaacutevislosti enzymoveacute reakce by mohlo byacutet viacutece či meacuteně
zkresleno pokud se podstatně lišiacute teplota experimentu od teploty při ktereacute byl pufr připraven
V přiacutepadě nutnosti lze upravit hodnotu pH za přiacuteslušneacute teploty
Běžneacute pufry užiacutevaneacute v biochemickyacutech laboratorniacutech postupech pokryacutevajiacute neutraacutelniacute až miacuterně alkalickou
oblast o pH 60 ndash 90 Některeacute operace se provaacutedějiacute v prostřediacutech viacutece kyselyacutech či bazickyacutech
Nejběžnějšiacute kyseliny a baacuteze užiacutevaneacute k přiacutepravě pufrů v biochemii jsou přehledně uvedeny v tabulce 1
Vedle požadovaneacute hodnoty pH se vyacuteběr složek řiacutediacute takeacute jejich možnyacutemi specifickyacutemi vlivy na reakčniacute
směs Někdy může dojiacutet k vysraacuteženiacute některyacutech komponent směsi pufrem (K+ - chloristanem soli železa
Ca2+ - fosfaacutetem komplexy boraacutetů se sacharidy apod) k interakci složek pufru s biacutelkovinami (Cl- iont
s albuminem) k reakci s analytickyacutemi činidly a k inhibici enzymů (v některyacutech přiacutepadech barbituraacutety)
22
Složky pufru v některyacutech přiacutepadech mohou byacutet využity jako substraacutety (citraacutet acetaacutet) aj
Pro biochemickeacute uacutečely se použiacutevajiacute vedle běžnyacutech anorganickyacutech a organickyacutech laacutetek i speciaacutelniacute kyseliny
a baacuteze vhodneacute pro jejich inertnost k dalšiacutem složkaacutem reakčniacutech směsiacute (viz vysvětlivky pod tabulkou 1)
Koncentrace H+ iontů v roztoku se stanovuje spektraacutelniacutemi či elektrochemickyacutemi metodami Prvniacute z nich
využiacutevajiacute toho že změna pH vyvolaacute v některyacutech organickyacutech sloučeninaacutech (acidobazickyacutech
indikaacutetorech) změnu struktury lišiacuteciacute se spektraacutelniacutemi vlastnostmi (absorpce či fluorescence) Ve druheacutem
přiacutepadě se využiacutevaacute změny elektrochemickeacuteho potenciaacutelu vlivem pH
Nejjednoduššiacute spektraacutelniacute metody měřeniacute pH jsou vizuaacutelniacute metody kdy se sleduje změna zbarveniacute
indikaacutetoru při změně pH K teacuteto změně dochaacuteziacute u jednotlivyacutech indikaacutetorů v určiteacute oblasti pH (nalezneme
v chemickyacutech laboratorniacutech tabulkaacutech) Pro stanoveniacute hodnoty pH musiacuteme vybrat indikaacutetor u ktereacuteho
dochaacuteziacute k barevneacute změně v přesně definovaneacutem intervalu pH Jsou vhodneacute pro indikaci dosaženiacute
požadovaneacute hodnoty pH pro indikaci bodu ekvivalence při acidobazickyacutech titraciacutech kontrolu udržovaacuteniacute
pH apod Použiacutevajiacute se ve formě vodneacuteho či ethanolickeacuteho roztoku (004 - 010 ) kteryacute se přikaacutepne ke
sledovaneacutemu vzorku Pro univerzaacutelniacute použitiacute sloužiacute směsi indikaacutetorů pokryacutevajiacuteciacute svyacutemi barevnyacutemi
přechody celou škaacutelu pH nebo jejiacute čaacutest kteraacute naacutes zajiacutemaacute Užiacutevajiacute se ve formě papiacuterků napuštěnyacutech
přiacuteslušnou směsiacute indikaacutetorů Souprava je doplněna barevnou stupniciacute se kterou porovnaacutevaacuteme
zbarveniacute papiacuterku po namočeniacute do vzorku a ustaacuteleniacute zbarveniacute
Barevnyacute přechod indikaacutetoru můžeme přesněji sledovat pomociacute spektrofotometrickyacutech přiacutestrojů
To umožňuje teacutež kvantifikovat barevnyacute přechod při změně pH (stanoveniacute pKa) Tento způsob však neniacute
běžně užiacutevaacuten je omezen na speciaacutelniacute přiacutepady (např měřeniacute pH uvnitř buněk a organel nebo v
nevodnyacutech rozpouštědlech) Při použitiacute fluorescenčniacutech indikaacutetorů jsme zcela odkaacutezaacuteni na měřeniacute
pomociacute přiacutestrojů ndash fluorimetrů Tento způsob nemaacute vizuaacutelniacute alternativu
Potenciometricky se pH určuje měřeniacutem potenciaacutelu vhodneacute elektrody Prakticky se užiacutevaacute pouze
skleněnaacute elektroda i když se můžete setkat i s elektrodami plastovyacutemi Tělo skleněneacute elektrody je
tvořeno skleněnou trubičkou responsivniacutem elementem je tenkaacute skleněnaacute membraacutena obvykle tvaru
baničky na spodniacutem konci Je naplněna standardniacutem vnitřniacutem roztokem (01 molmiddotl-1 HCl) v němž je
ponořena argentchloridovaacute elektroda (Ag draacutetek pokrytyacute vrstvičkou AgCl) Pro speciaacutelniacute uacutečely mohou
miacutet elektrody různyacute tvar např plocheacute k měřeniacute pH na povrchu gelu jehloveacute mikroelektrody pro
měřeniacute v mikrozkumavkaacutech aj
23
Tab 1 Přehled nejčastěji užiacutevanyacutech pufrů v biochemii
Kyselina Baacuteze Rozsah pH
KH2PO4 K2HPO4 60 ndash 80
HCl Trisa 68 ndash 86
HCl Imidazol 60 ndash 80
MESb NaOH 52 ndash 72
MOPSc NaOH 52 ndash 71
TESd NaOH 65 ndash 85
HEPESe NaOH 65 ndash 85
HCl 55-diethylbarbituran-Na 68 ndash 96
Kys boritaacute Tetraboritan-Na 70 ndash 93
Tricinf NaOH 72 ndash 91
HCl Glycin 11 ndash 37
Glycin NaOH 82 ndash 100
Kys citronovaacute NaOH KOH 22 ndash 62
NaHCO3 Na2CO3 90 ndash 110
Na2HPO4 NaOH 110 ndash 120
a Tris(hydroxymetyl)aminomethan b kyselina 2-(N-morfolino)etansulfonovaacute c kyselina 3-(N-morfolino)propansulfonovaacute d kyselina N-Tris(hydroxymetyl)metyl-2-aminoetansulfonovaacute e kyselina N-2-hydroxyetylpiperazin-Nrsquo-2-etansulfonovaacute f N-Tris(hydroxymetyl)metylglycin
24
Obecneacute zaacutesady praacutece při zachaacutezeniacute s elektrodou
1) S elektrodou manipulujte opatrně Skleněnaacute banička je velmi tenkaacute a křehkaacute Miacutechaacute-li se
měřenyacute roztok dbejte na to aby byla mimo dosah pohybujiacuteciacuteho se miacutechadla (ověřte předem)
To byacutevaacute aktuaacutelniacute při malyacutech objemech vzorku
2) Elektroda nesmiacute vyschnout Po použitiacute ji vždy oplaacutechnutou a lehce osušenou vraťte zpět do
uchovaacutevaciacuteho roztoku (3M KCl pH=70)
3) Před měřeniacutem je nutno přiacutestroj s elektrodou kalibrovat podle pokynů vyacuterobce Elektrodu
vyjměte z uchovaacutevaciacuteho roztoku oplaacutechněte destilovanou vodou odsajte přebytek vody
(filtračniacutem papiacuterem nebo buničitou vatou) a ponořte do standardniacuteho pufru o pH nejbližšiacutem
tomu kteryacute bude miacutet měřenyacute roztok (obvykle byacutevaacute k disposici sada standardniacutech pufrů o pH 4 7
a 9) Nejčastěji se v laboratoři použiacutevaacute kombinovanaacute elektroda zkontrolujte tedy zda je bočniacute
vyacutevod referenčniacute elektrody zcela ponořen pod hladinu Nastavte teplotniacute korekci na teplotu pufru
a kalibračniacutem knofliacutekem nastavte na stupnici nebo digitaacutelniacutem vyacutestupu hodnotu pH standardniacuteho
pufru Elektrodu pak vyjměte a po oplaacutechnutiacute ji ponořte do měřeneacuteho vzorku Jeho pH naacutem ukaacuteže
vyacutechylka či digitaacutelniacute vyacutestup pH-metru Kalibraci je nutno provaacutedět vždy po zapnutiacute přiacutestroje nebo
měniacuteme-li pH měřenyacutech vzorků o viacutece než 1 Teacutež při dlouhodobyacutech měřeniacutech ji občas zkontrolujte
4) Většina dnešniacutech přiacutestrojů vyžaduje kalibraci na dva pufry v tomto přiacutepadě můžete pracovat
v širšiacutem rozmeziacute pH aniž byste vždy znovu museli přiacutestroj kalibrovat Zvolte vhodneacute pufry
ohraničujiacuteciacute oblast ve ktereacute hodlaacutete pracovat Na jeden z nich nastavte vyacutechoziacute hodnotu Po
ponořeniacute elektrod do druheacuteho pufru nastavte jeho hodnotu a to tak že zaacuteroveň nastaviacutete
směrnici zaacutevislosti potenciaacutelu na pH Ta by měla byacutet - 59 mVmiddotpH-1 jejiacute podstatnyacute pokles indikuje
malou citlivost elektrody a je třeba zvaacutežit jejiacute vyacuteměnu event uacutepravu
Přiacuteprava roztoků
Zaacutekladniacutem pravidlem pro jakoukoli přiacutepravu roztoků vzorků pro analyacutezu nebo pro uacutečely preparace
nebo čištěniacute sloučenin je že se rozpouštěnaacute laacutetka přidaacutevaacute do vody a nikdy naopak Při přiacutepravě
odměrnyacutech roztoků se kvantitativně přenaacutešiacute navaacutežka nebo odměřeneacute množstviacute kapaliny do vody kteraacute
zaujiacutemaacute asi ⅓ndashfrac12 objemu baňky Kvantitativniacute přeneseniacute znamenaacute že navaacutežku krystalickeacute laacutetky
sklepnete do maleacute naacutelevky zasunuteacute do hrdla odměrneacute baňky splaacutechnete většiacutem množstviacutem
destilovaneacute vody ze střičky vodou ze střičky daacutele do naacutelevky vydatně oplaacutechnete navažovaciacute lodičku a
nakonec naacutelevku vyplaacutechnete vodou ze střičky po celeacutem vnitřniacutem povrchu Rozpouštěniacute můžete
urychlovat pouze miacutechaacuteniacutem krouživyacutem pohybem celeacute odměrneacute baňky nikdy ne tyčinkou nebo
miacutechadlem Teprve po uacuteplneacutem rozpuštěniacute navaacutežky a vyrovnaacuteniacute teploty baňky s okoliacutem můžete baňku
doplnit po rysku destilovanou vodou (posledniacute kapky přidaacutevejte pipetou) Pokud je laacutetka jejiacutež roztok
připravujete kapalnaacute funkci navažovaciacute lodičky může převziacutet malyacute odměrnyacute vaacutelec kteryacute se pak rovněž
do odměrneacute baňky vyplachuje Pokud kapalnou složku do vody v odměrneacute baňce pipetujete jste
probleacutemů s kvantitativniacutem přeneseniacutem vzorku ušetřeni Po doplněniacute odměrneacute baňky po rysku
nezapomeňte obsah důkladně promiacutechat Naplněnou baňku uzavřete čistou suchou v současneacute době
nejčastěji polyethylenovou zaacutetkou a několikraacutet obraťte dnem vzhůru a zpět Zaacutetku přitom staacutele v hrdle
baňky přidržujte palcem
25
UacuteKOL Č 1 Určete průměrnou hmotnost a chybu měřeniacute vaacuteženeacuteho předmětu
Na analytickyacutech vahaacutech určete hmotnost deseti stejnyacutech předmětů (mikrozkumavka a kyveta) určete
aritmetickou průměrnou hmotnost jednoho předmětu a chybu měřeniacute
POMŮCKY
Kyvety
Mikrozkumavky
Analytickeacute vaacutehy
POSTUP
1 Analytickeacute vaacutehy zapněte tlačiacutetkem ONOFF
2 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte vaacuteženyacute předmět na vaacutehy bočniacute dviacuteřka zavřete Zvažte 10x
mikrozkumavku a 10x kyvetu
3 Hodnotu si zapište (s přesnostiacute na všechna desetinnaacute miacutesta)
4 Postup opakujte pro všechny vaacuteženeacute předměty
VYHODNOCENIacute
Při měřeniacute se můžete dopustit nahodilyacutech a systematickyacutech chyb Zatiacutemco systematickeacute chyby mohou
byacutet zapřiacutečiněny napřiacuteklad nevhodnyacutem postupem při měřeniacute špatnou kalibraciacute apod a nelze je
odstranit opakovanyacutem měřeniacutem za staacutele stejnyacutech podmiacutenek chyby nahodileacute můžete vyacutepočtem
konečneacute hodnoty z dostatečně velkeacuteho počtu měřeniacute z většiacute čaacutesti eliminovat Opakovanyacutem měřeniacutem
se vliv nahodilyacutech chyb zmenšiacute
Do tabulky zapiacutešete všechny vaacutemi naměřeneacute hodnoty a měřenou veličinu (hmotnost) označiacutete A Při
počtu n měřeniacute naměřiacutete postupně hodnoty A1 až An
Průměr nalezenyacutech hodnot Acirc vypočiacutetaacutete dle naacutesledujiacuteciacuteho vzorce
=sum 119860119894
119899119894=1
119899
Čiacutem je n většiacute tiacutem viacutece se hodnota Acirc bliacutežiacute spraacutevneacute hodnotě A
Odchylku každeacuteho měřeniacute od teacuteto středniacute hodnoty označiacutete xi a spočiacutetaacutete ji dosazeniacutem hodnot
do vzorce
119909119894 = 119860119894 minus
Středniacute chybu vyacutesledku (aritmetickeacuteho průměru) vypočiacutetaacutete dosazeniacutem hodnot do naacutesledujiacuteciacuteho
vzorce
120575 = radicsum 119909119894
2119899119894=1
119899 minus 1
Vyacutesledek měřeniacute zapište ve tvaru 119912 = plusmn 120633 Nezapomeňte na jednotky
26
UacuteKOL Č 2 Praacutece s automatickou pipetou
Seznamte se se sadou automatickyacutech pipet a vyzkoušejte si princip na ktereacutem fungujiacute
POMŮCKY
Automatickeacute pipety s rozsahem 1-5 ml 200-1000 microl 20-200 microl
Špičky pro automatickeacute pipety
Kaacutedinky o objemu 25 ml
Kaacutedinka o objemu 250 ml
Předvaacutežky s dostatečnou citlivostiacute přiacutepadně analytickeacute vaacutehy
POSTUP
1 Připravte tři sucheacute 25 ml kaacutedinky
2 Předvaacutežky zapněte tlačiacutetkem ONOFF
3 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte praacutezdnou kaacutedinku č 1 na vaacutehu bočniacute dviacuteřka zavřete
4 Zapište si hmotnost kaacutedinky (všechny desetinnaacute miacutesta)
5 Kaacutedinku odstraňte z vah a pipetujte do niacute pipetou s rozsahem 1-5 ml desetkraacutet 1 ml destilovaneacute
vody
6 Kaacutedinku s vodou zvažte hmotnost kaacutedinky s vodou si zapište (všechna desetinnaacute miacutesta)
7 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 2 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 200 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 400 microl
destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 100-1000 microl
8 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 3 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 100 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 20 microl
destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 20-200 microl
VYHODNOCENIacute
Uvědomte si jakou hustotu maacute destilovanaacute voda a vypočiacutetejte jakeacute hmotnosti by měly miacutet kaacutedinky
s vodou Pokud jste nedosaacutehli požadovaneacute hmotnosti zopakujte pipetovaacuteniacute znovu po konzultaci
s vedouciacutem cvičeniacute
Ziacuteskaneacute hodnoty zapište do tabulky stanovte hmotnost vaacutemi pipetovanyacutech objemů vypočiacutetejte
teoretickou hmotnost všech vaacutemi pipetovanyacutech objemů stanovte procentuaacutelniacute odchylku měřeniacute
27
UacuteKOL Č 3 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku manganistanu draselneacuteho
POMŮCKY
Skleněneacute pipety děleneacute s baloacutenkem
Skleněneacute zkumavky
Stojan na zkumavky
Kaacutedinky 150 ml ndash 2 ks
CHEMIKAacuteLIE
80 roztok manganistanu draselneacuteho
POSTUP
1 Vypočiacutetejte objem 80 roztoku manganistanu draselneacuteho a destilovaneacute vody ktereacute musiacutete
smiacutechat abyste dostali 10 ml 60 40 30 20 a 10 roztoku manganistanu draselneacuteho
Hodnoty zapište do tabulky 2 Vyacutesledky konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute
Tab 2 Ředěniacute manganistanu draselneacuteho
Finaacutelniacute koncentrace KMnO4 60 40 30 20 10
80 KMnO4 [ml]
Destilovanaacute voda [ml]
2 Do pěti skleněnyacutech zkumavek pipetujte vaacutemi vypočiacutetanaacute množstviacute 80 roztoku manganistanu
draselneacuteho a vody K pipetovaacuteniacute použijte skleněnou pipetu s baloacutenkem
28
UacuteKOL Č 4 Přiacuteprava 200 ml 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru o pH 80
POMŮCKY
Elektromagnetickaacute miacutechačka
Magnetickeacute miacutechadlo
Kaacutedinky (250 ml)
Předvaacutežky
Vaacuteženka
Špachtlelžička
Odměrnaacute baňka (200 ml)
Pasteurova pipeta
Naacutelevka
pH metr
CHEMIKAacuteLIE
Tris baacuteze (Tris(hydroxymetyl)aminomethan Mr = 12114)
Koncentrovanaacute kyselina octovaacute
POSTUP
1 Vypočiacutetejte hmotnost Tris baacuteze potřebneacute na přiacutepravu 200 ml pufru o koncentraci 01 molmiddotl-1
2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech
3 Do 250 ml kaacutedinky nalijte přibližně 150 ml destilovaneacute vody naacutesledně do kaacutedinky nasypte
navaacuteženou Tris baacutezi z navažovaciacute lodičky zbytky Tris baacuteze ulpěleacute na vaacutežence splaacutechněte střičkou
s destilovanou vodou do vody v kaacutedince vodu v kaacutedince doplňte přibližně na 180 ml
4 Do kaacutedinky vložte elektromagnetickeacute miacutechadlo a na elektromagnetickeacute miacutechačce miacutechejte roztok
až do jeho uacuteplneacute homogenizace (elektromagnetickou miacutechačku zapnete na praveacute straně přiacutestroje
spiacutenačem OnOff pozor z druheacute strany miacutechačky se většinou zapiacutenaacute zahřiacutevaacuteniacute roztoku)
5 Zapněte pH metr vyjměte elektrodu z obalu s uchovaacutevaciacutem roztokem elektrodu oplaacutechněte
destilovanou vodou zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a ponořte do roztoku Tris baacuteze
tak aby elektroda byla plně ponořena ale zaacuteroveň nebyla ve styku s magnetickyacutem miacutechadlem
ktereacute by ji mohlo poškodit
6 Čekejte než se vaacutem ustaacuteliacute hodnota pH
7 Upravte hodnotu pH na hodnotu 80 pomociacute koncentrovaneacute kyseliny octoveacute Přiacutedavky kyseliny
provaacutedějte pomociacute Pasteurovy pipety za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute roztoku Pokud změna pH po přidaacuteniacute
jedneacute kapky je přiacuteliš velkaacute nařeďte si kyselinu octovou ndash uacuteprava pH se tak zjemniacute
8 Až se hodnota pH stabilizuje (asi jednu minutu je konstantniacute) vyjměte elektrodu řaacutedně ji
oplaacutechněte zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a vraťte ji do roztoku KCl
9 Pufr z kaacutedinky přelijte kvantitativně pomociacute naacutelevky do 200 ml odměrneacute baňky a opatrně doplňte
objem po rysku střičkou s destilovanou vodou
10 Hotovyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve
29
UacuteKOL Č 5 Přiacuteprava 100 ml 02 molmiddotl-1 K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH 70
Některeacute pufry lze připravit smiacutechaacuteniacutem dvou roztoků ndash bazickeacute a kyseleacute složky pufru Takto lze připravit
i K-fosfaacutetovyacute pufr o přesně daneacute koncentraci a pH Poměr bazickeacute a kyseleacute složky pro přiacutepravu
K-fosfaacutetoveacuteho pufru udaacutevaacute Tabulka 3
Tab 3 Přiacuteprava 100 ml 02M K-fosfaacutetoveacuteho pufru
pH
při 25 degC
V (02M K2HPO4)
[ml]
V (02M KH2HPO4)
[ml]
60 123 877
65 315 685
70 610 390
75 840 160
80 947 53
POMŮCKY
Elektromagnetickaacute miacutechačka
Magnetickeacute miacutechadlo
Kaacutedinky (150 ml)
Předvaacutežky
Vaacuteženky
Špachtlelžičky
Odměrneacute baňky (100 ml)
Pasteurova pipeta
Odměrneacute vaacutelce (50 ml 100 ml)
pH metr
CHEMIKAacuteLIE
Dihydrogenfosforečnan draselnyacute (KH2PO4 Mr = 13609 kyselyacute fosforečnan)
Hydrogenfosforečnan draselnyacute (K2HPO4 Mr = 17418 bazickyacute fosforečnan)
Kyselina fosforečnaacute (H3PO4)
Hydroxid draselnyacute (KOH)
POSTUP
1 Vypočiacutetejte hmotnost kyseleacuteho fosforečnanu potřebnou na přiacutepravu 100 ml 02 M roztoku
2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech kvantitativně přeneste do 250 ml
kaacutedinky Fosforečnan rozpusťte v přibližně 150 ml destilovaneacute vody
3 Po uacuteplneacute homogenizaci přelijte roztok do odměrneacute baňky a doplňte objem po rysku střičkou
s destilovanou vodou
4 Analogicky postupujte při přiacutepravě 100 ml 02 M roztoku bazickeacuteho fosforečnanu
5 V 250 ml kaacutedince smiacutechejte vypočteneacute objemy obou fosforečnanů tak abyste ziacuteskali 200 ml 02M
K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH=70
6 Hodnotu pH pufru zkontrolujte pomociacute pH-metru (postup měřeniacute viz předchoziacute uacutekol)
7 Přiacutepadnou odchylku od pH=70 upravte kyselinou fosforečnou nebo hydroxidem draselnyacutem
8 Připravenyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve
30
2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute
Spektrofotometrie v biochemii
Viditelneacute zaacuteřeniacute tvořiacute malyacute uacutesek z oblasti elektromagnetickeacuteho vlněniacute v rozmeziacute deacutelek 400-700 nm
Přilehlaacute oblast rozmeziacute vlnovyacutech deacutelek 200-400 nm se nazyacutevaacute bliacutezkaacute ultrafialovaacute oblast 700-2000 nm
se pak nazyacutevaacute bliacutezkaacute infračervenaacute oblast Celaacute oblast vlnovyacutech deacutelek se takeacute nazyacutevaacute oblastiacute
elektronovyacutech spekter
Obr 1 Spektrum elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute Rozděleniacute spektra elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute
velikost pozorovatelneacuteho objektu v daneacute oblasti
Prakticky v každeacute biologicky zaměřeneacute laboratoři se dnes setkaacutete s přiacutestroji pro měřeniacute spektraacutelniacutech
veličin ve viditelneacute a ultrafialoveacute oblasti tzv spektrofotometry pro registraci spekter v oblasti od 200
(někdy 185 nm) do 700 nebo 1000 nm Neniacute divu vždyť teacuteměř všechny biologicky zajiacutemaveacute laacutetky (kromě
sacharidů) majiacute v teacuteto oblasti kterou označujeme zkratkou UV-VIS (ultraviolet-visible) charakteristickeacute
absorpčniacute paacutesy a jejich koncentraci lze proto většinou poměrně snadno stanovit na zaacutekladě jejich
spektraacutelniacutech vlastnostiacute
Určovaacuteniacute koncentrace roztoků neniacute jedinou možnostiacute využitiacute absorpčniacute spektrofotometrie Již po
několik desetiletiacute je znaacutemo že absorpčniacute vlastnosti zaacutevisiacute na interakci přiacuteslušneacuteho chromoforu s okoliacutem
Z toho vyplyacutevaacute že vlnovaacute deacutelka absorpčniacuteho maxima i intenzita absorpce mohou byacutet ovlivněny řadou
procesů ktereacute biochemika enormně zajiacutemajiacute zde pro ilustraci několik přiacutekladů
Při denaturaci biopolymeru (biacutelkoviny nebo nukleoveacute kyseliny) se měniacute jeho absorpčniacute
spektrum protože chromofory se dostaacutevajiacute do jineacuteho mikroprostřediacute (u biacutelkovin zevnitř globule
do vodneacuteho prostřediacute v DNA z jaacutedra helixu kde těsně interagujiacute se sousedy vodiacutekovyacutemi a
patrovyacutemi interakcemi)
Protože fenolaacutetovyacute ion maacute jineacute vlastnosti než nedisociovanyacute fenol je možneacute ze změny spekter
biacutelkoviny při zvyšovaacuteniacute pH roztoku určit titračniacute křivku tyrosinovyacutech zbytků a z niacute pak usoudit
na jejich lokalizaci v molekule proteinu
Při nekovalentniacute vazbě různyacutech ligandů na biopolymer se často měniacute jejich spektrum to
dovoluje touto metodou určit počet navaacutezanyacutech ligandů a asociačniacute konstantu
31
Odvozeniacute Lambert-Beerova zaacutekona
Interakciacute zaacuteřeniacute s hmotou tj s atomy a molekulami dochaacuteziacute k jeho absorpci tj k přijetiacute kvanta energie
a zvyacutešeniacute energie atomu (molekuly) z původniacuteho zaacutekladniacuteho stavu do stavu excitovaneacuteho Při absorpci
zaacuteřeniacute v oblasti 200-2000 nm dochaacuteziacute převaacutežně k excitaci elektronoveacuteho systeacutemu resp valenčniacutech
elektronů zuacutečastněnyacutech atomů a molekul Vlastniacute interakce zaacuteřeniacute s hmotou se sleduje na absorpčniacutem
spektru tj na zaacuteznamu zaacutevislosti množstviacute absorbovaneacuteho zaacuteřeniacute na jeho vlnoveacute deacutelce
Na spektrofotometrickou kyvetu s optickou drahou I kteraacute obsahuje absorbujiacuteciacute laacutetku dopadaacute světlo
o intenzitě Io Pokles intenzity světla dI v důsledku jeho absorpce vrstvou roztoku o tloušťce dl pak
bude
minus119889119868 = 119896 ∙ 119897 ∙ 119889119897
kde k je konstanta uacuteměrnosti Po separaci proměnnyacutech a integraci (interval 0-I) ziacuteskaacuteme vztah zvanyacute
Lambertův zaacutekon kde I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho z kyvety
log1198680
119868= 119896 ∙ 119897
Analogicky můžeme postupovat při studiu zaacutevislosti poklesu intenzity světla na koncentraci absorbujiacuteciacute
laacutetky při konstantniacute deacutelce kyvety Zde vychaacuteziacuteme z předpokladu že dI bude přes jinou konstantu j
uacuteměrneacute vzrůstu koncentrace dc tedy
minus119889119868 = 119895 ∙ 119897 ∙ 119889119888
Opět integrujeme tentokraacutet v intervalu 0 až c a ziacuteskaacuteme Beerův zaacutekon
log1198680
119868= 119895 ∙ 119888
Veličina Io je intenzita světla ktereacute do kyvety vstupuje a I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho Nabiacuteziacute se
vyjaacutedřit poměr těchto hodnot jako frakci světla pohlceneacuteho v kyvetě tato veličina se pak nazyacutevaacute
transmitance T
119879 =119868
1198680
a často se vyjadřuje v procentech Z fyzikaacutelniacuteho pohledu neniacute přirozenějšiacuteho popisu absorpčniacutech efektů
než pomociacute teacuteto veličiny Ta však byla v posledniacutech letech teacuteměř opuštěna neboť pro praktickeacute
laboratorniacute použiacutevaacuteniacute trpiacute zaacutesadniacutem nedostatkem neniacute přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky
Přiacutemou uacuteměru zajišťuje veličina na leveacute straně obou vyacuteše uvedenyacutech vztahů kteraacute se nazyacutevaacute
absorbance A
119860 = log1198680
119868= log
1
119879
Dřiacuteve se miacutesto bdquoabsorbancerdquo užiacutevalo termiacutenu bdquoextinkcerdquo (označeniacute E) v anglosaskeacute zejmeacutena americkeacute
literatuře toto označeniacute tvrdošiacutejně přežiacutevaacute Evropskyacute čtenaacuteř by si měl byacutet jist že pojmy absorbance a
extinkce (a podobně i absorpčniacute a extinkčniacute koeficient) jsou naprosto ekvivalentniacute
Poněkud jinak je třeba nahliacutežet na pojem optickaacute hustota zkracovanyacute OD nebo OD (optical density)
Prochaacuteziacute-li paprsek kyvetou může byacutet jeho intenzita snižovaacutena i jinyacutemi jevy než absorpciacute (pohlceniacutem
fotonu spojenyacutem s excitaciacute molekuly do vyššiacuteho energetickeacuteho stavu) Pro zeslabeniacute intenzity v
důsledku absorpce je vhodnyacute termiacuten absorbance zde takeacute platiacute (většinou jak je uvaacuteděno daacutele) Beerův
zaacutekon Pokud je však intenzita paprsku zeslabovaacutena napřiacuteklad rozptylem zaacuteřeniacute na velikyacutech čaacutesticiacutech
32
(agregaacutetech molekul při turbidimetrickyacutech měřeniacutech buňkaacutech při proměřovaacuteniacute růstovyacutech křivek
v mikrobiologii apod) je vhodneacute toto zeslabeniacute kvantifikovat jako optickou hustotu Ta je definovaacutena
stejně jako absorbance ale nemaacute přiacutemou souvislost s jevem absorpce
119874119863 = log1198680
119868
Jinyacutemi slovy optickaacute hustota je pojmem nadřazenyacutem kdy jenom v některyacutech přiacutepadech je totožnaacute
s absorbanciacute
Spojiacuteme-li oba vyacuteše uvedeneacute zaacutekony ziacuteskaacuteme jeden z nejznaacutemějšiacutech fyzikaacutelně-chemickyacutech vztahů
zvanyacute Lambertův-Beerův zaacutekon
119912 = 120634 ∙ 119940 ∙ 119949
kde (epsilon) je konstanta uacuteměrnosti odvoditelnaacute z vyacuteše definovanyacutech konstant k aj Jinyacutemi slovy je
to absorbance roztoku o jednotkoveacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky v kyvetě o jednotkoveacute deacutelce
Vzhledem k tomu že jak vyplyacutevaacute z definičniacute rovnice je absorbance bezrozměrnaacute veličina musiacute miacutet
rozměr (deacutelka-1 koncentrace-1) Za jednotkovou deacutelku zde prakticky vždy považujeme 1 cm podle toho
v jakyacutech jednotkaacutech dosazujeme koncentrace nabyacutevaacute pak různyacutech rozměrů
Pokud je koncentrace vyjaacutedřena v jednotkaacutech molmiddotl-1 maacute rozměr cm-1middotlmiddotmol-1 v tom přiacutepadě se jednaacute
o molaacuterniacute absorpčniacute (postaru ještě někdy teacutež extinkčniacute) koeficient Jeho rozměr lze daacutele upravit
vykraacuteceniacutem deacutelkovyacutech jednotek čiacutemž se ziacuteskaacute tvar cm2middotmmol-1 je dobreacute si uvědomit že tento rozměr
je zcela totožnyacute s vyacuteše uvedenyacutem zaacutekladniacutem tvarem a mmol nemaacute nic do činěniacute s milimolaacuterniacute
koncentraciacute Jinyacutem zcela ekvivalentniacutem rozměrem je M-1middotcm-1 kde M označuje molaritu tento
dokonale pochopitelnyacute tvar je užiacutevaacuten zejmeacutena v anglosaskeacute literatuře
Až doposud byla uvažovaacutena přiacutetomnost jedineacute absorbujiacuteciacute laacutetky ve zkoumaneacutem roztoku tento stav je
však u reaacutelnyacutech vzorků spiacuteše vyacutejimečnyacute Většinou je přiacutetomno několik laacutetek ktereacute absorbujiacute při daneacute
vlnoveacute deacutelce Měřenaacute absorbance je pak součtem všech diacutelčiacutech absorbanciacute
Určovaacuteniacute koncentrace roztoků pomociacute absorpčniacute spektrofotometrie
Jak je patrno z definice absorbance při jejiacutem měřeniacute je třeba znaacutet intenzity (nebo leacutepe světelneacute toky)
dvou paprsků tzv referenčniacuteho (srovnaacutevaciacuteho ndash I0) jenž nebyl oslaben absorpciacute a měrneacuteho (I) kteryacute
prošel kyvetou se vzorkem Podle způsobu měřeniacute se spektrofotometry děliacute na jednopaprskoveacute a
dvoupaprskoveacute přiacutepadně spektrofotometry na principu diod-array-detectors
Jednopaprskoveacute přiacutestroje majiacute jedinou optickou draacutehu (viz Obr 2A) Paprsku se nejdřiacuteve postaviacute do
cesty referenčniacute vzorek (v laboratorniacute mluvě zvanyacute blank) a množstviacute světla jež jiacutem prošlo je
zaregistrovaacuteno jako Io poteacute je do optickeacute draacutehy umiacutestěn měřenyacute vzorek zaregistruje se I a z obou uacutedajů
je vypočtena absorbance Na staršiacutech a jednoduššiacutech přiacutestrojiacutech tohoto typu se nastavujiacute dva
parametry při zacloněneacutem paprsku se kompenzuje tzv temnyacute tok kteryacute detekčniacute zařiacutezeniacute poskytuje i
v situaci kdy na něj žaacutedneacute světlo nedopadaacute (označeniacute bdquo0ldquo souvisiacute s nulovou transmitanciacute při
zacloněneacutem paprsku) poteacute se do paprsku umiacutestiacute referenčniacute vzorek jehož absorbance je z definice
nulovaacute (100 transmitance) Toto nastaveniacute je nutno provaacutedět pro každou vlnovou deacutelku a proto se
přiacutestroje tohoto typu nepoužiacutevajiacute pro měřeniacute spekter U moderniacutech přiacutestrojů se zaacutevislost Io na vlnoveacute
33
deacutelce pro referenčniacute vzorek uložiacute do paměti a po změřeniacute teacuteto zaacutevislosti pro vzorek (I) se vypočtou
hodnoty absorbanciacute pro všechny vlnoveacute deacutelky
Dvoupaprskoveacute přiacutestroje majiacute odděleny draacutehy pro referenčniacute paprsek a pro měřenyacute vzorek (viz Obr
2B) V každeacutem okamžiku proto mohou registrovat I i Io a vypočiacutetat absorbanci Tyto přiacutestroje obvykle
poněkud dražšiacute dovolujiacute velmi snadno měřit různeacute typy diferenčniacutech spekter a miacutevajiacute i lepšiacute optickeacute
parametry (monochromatičnost světla)
Spektrofotometry na principu diod-array-detectors (DAD) Tato koncepce se objevila v polovině 80
let minuleacuteho stoletiacute Ostatniacute spektrofotometry majiacute monochromaacutetor umiacutestěn před kyvetovyacutem
prostorem takže vzorkem prochaacuteziacute pouze vybraneacute (bdquomonochromatickeacuteldquo) světlo ktereacute je pak přiacutemo
zpracovaacuteno detektorem V DAD přiacutestrojiacutech prochaacuteziacute všechno světlo (polychromatickeacute) vzorkem
a teprve poteacute je rozloženo mřiacutežkou řada světlocitlivyacutech diod pak analyzuje množstviacute světla jednotlivyacutech
vlnovyacutech deacutelek ktereacute prošlo vzorkem respektive referenčniacutem roztokem Toto experimentaacutelniacute
uspořaacutedaacuteniacute maacute sice poněkud nižšiacute kvalitu optickyacutech parametrů (rozlišovaciacute schopnost z hlediska
spektraacutelniacute čistoty) jeho přednostiacute je však rychlost měřeniacute neboť intenzita světla všech vlnovyacutech deacutelek
se sniacutemaacute v jedineacutem okamžiku Proto je toto uspořaacutedaacuteniacute vhodneacute zejmeacutena pro kinetickaacute měřeniacute nebo
jako detektory chromatografickyacutech zařiacutezeniacute (HPLC)
Obr 2 Scheacutemata spektrofotometrů A ndash jednopaprskovyacute spektrofotometr B ndash dvoupaprskovyacute
spektrofotometr
Při stanovovaacuteniacute koncentrace skupiny laacutetek byacutevaacute probleacutemem zvolit vhodnyacute bdquoobecnyacuteldquo standard
Typickyacutem přiacutekladem je zde stanovovaacuteniacute koncentrace proteinů Aromatickeacute postranniacute řetězce biacutelkovin
absorbujiacute v UV oblasti v okoliacute 280 nm Často se voliacute jako standard hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA z angl
bovine serum albumin) jehož absorbance jednoprocentniacuteho roztoku činiacute 68 zastoupeniacute
aromatickyacutech aminokyselin v albuminu je však ve srovnaacuteniacute s většinou biacutelkovin relativně niacutezkeacute a hodnota
jeho specifickeacuteho absorpčniacuteho koeficientu je v bdquorodiněldquo rozpustnyacutech biacutelkovin nepoužitelnaacute Na Obr 3
je srovnaacuteniacute spekter albuminu a imunoglobulinu při stejneacute koncentraci
V biologickeacutem materiaacutelu často komplikuje spektrofotometrickeacute měřeniacute zaacutekal kteryacute nekontrolovaně
zvyšuje turbiditu roztoku jenž se pak přičiacutetaacute ke skutečneacute absorbanci Praacutevě zde by bylo vhodnějšiacute
34
mluvit o optickeacute hustotě jejiacutež vztah ke koncentraci byacutevaacute mnohem komplikovanějšiacute než přiacutemaacute uacuteměrnost
Beerova zaacutekona Dobryacutem vodiacutetkem pro posouzeniacute zda turbidita vyacuteznamně ovlivňuje změřenou
absorbanci při daneacute vlnoveacute deacutelce je tvar absorpčniacuteho spektra křivka by měla poměrně rychle klesat
k nule zatiacutemco v zakalenyacutech vzorciacutech klesaacute mnohem pomaleji Pokud je tiacutemto způsobem zjištěn zaacutekal
(pro biacutelkoviny neniacute u 330 nm OD nulovaacute) je nutno pokusit se vliv zaacutekalu na měřenou absorbanci
nějakyacutem způsobem sniacutežit Např pro biacutelkoviny se odčiacutetaacute registrovanaacute bdquoabsorbanceldquo u 330 nm od
měřeneacute absorbance v maximu u 280 nm
Jak bylo ukaacutezaacuteno absorbance při určiteacute vlnoveacute deacutelce je součtem absorbanciacute všech přiacutetomnyacutech
absorbujiacuteciacutech laacutetek Při studiu roztoků biologicky aktivniacutech laacutetek se maacutelokdy objevuje situace že by
v inkriminovaneacute oblasti spektra (zejmeacutena v UV) absorbovala jedinaacute složka roztoku V tom přiacutepadě je
nutneacute velmi opatrně posoudit zda dalšiacute absorbujiacuteciacute laacutetky neovlivňujiacute stanoveniacute Proto byacutevaacute velmi
vhodneacute nespokojovat se s měřeniacutem absorbance při jedineacute vlnoveacute deacutelce ale proměřit vždy relevantniacute
zaacutevislost absorbance na vlnoveacute deacutelce (absorpčniacute spektrum) a podle jeho tvaru usoudit zda nějakaacute ciziacute
laacutetka stanoveniacute nerušiacute Typickyacutem probleacutemem tohoto typu je překryv spektra biacutelkoviny přiacuteměsiacute
nukleovyacutech kyselin ktereacute majiacute diacuteky vysokeacutemu obsahu aromaacutetů velmi vysokyacute specifickyacute absorpčniacute
koeficient (Obr 3)
Obr 3 Absorpčniacute spektra
1 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (1 mgmiddotml-1) 2 ndash lidskyacute imunoglobulin G (1 mgmiddotml-1) 3 ndash DNA (01 mgmiddotml-1)
optickaacute deacutelka kyvety 1 cm
Kalibračniacute funkce
Kalibraciacute se rozumiacute vztah mezi dvěma veličinami x a y kde veličinou y byacutevaacute měřenyacute signaacutel (absorbance
A potenciaacutel E napětiacute člaacutenku U proud I elektrickyacute odpor Rhellip) a veličina x představuje stav nebo
vlastnost měřeneacuteho systeacutemu (koncentrace c obsah m objem V teplota thellip)
Vztah těchto dvou veličin y=f(x) je definovaacuten matematickyacutem modelem tzv kalibračniacute funkciacute Jak vidno
veličina x je v tomto vztahu nezaacutevislou proměnnou veličina y proměnnou zaacutevislou (tzn že jejiacute hodnoty
jsou zaacutevisleacute na hodnotaacutech veličiny x)
35
Každaacute zaacutevislost dvou nebo viacutece proměnnyacutech může v obecneacutem pohledu vykazovat dvojiacute formu
1) funkčniacute zaacutevislost
- určiteacute hodnotě nezaacutevisle proměnneacute x odpoviacutedaacute vždy jedinaacute určitaacute hodnota zaacutevisle
proměnneacute y jinak řečeno ndash po dosazeniacute x do kalibračniacute funkce ziacuteskaacuteme pouze jednu
hodnotu y
2) statistickaacute zaacutevislost
- pro určitou hodnotu nezaacutevisle proměnneacute x existuje vždy určiteacute pravděpodobnostniacute
rozděleniacute zaacutevisle proměnneacute y (naacutehodneacute veličiny) Toto rozděleniacute je charakterizovaacuteno
předevšiacutem aritmetickyacutem průměrem hodnot y a rozptylem Se změnou hodnoty x se
hodnoty y zaacutekonitě měniacute a měniacute se i aritmetickyacute průměr Funkčniacute zaacutevislost proměnnyacutech
veličin řešiacute regresniacute analyacuteza Posouzeniacute těsnosti rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute y kolem
regresně vypočiacutetaneacute funkce 119910 = 119891(119909) umožňuje korelace
- Zjednodušeně řečeno ndash při dosazeniacute jedneacute hodnoty x do kalibračniacute funkce můžeme
očekaacutevat pouze určiteacute hodnoty y
Vyacutepočet kalibračniacute funkce se provaacutediacute pomociacute regresniacute analyacutezy což je statistickaacute metoda porovnaacuteniacute
metod Pro jednoduchost se v kalibraci se daacutevaacute přednost lineaacuterniacutem zaacutevislostem
Kalibračniacute funkce a stanoveniacute koncentrace pomociacute spektroskopie
Jak již bylo zmiacuteněno kalibračniacute funkce je vyneseniacute zaacutevislosti absorbance (zaacutevislaacute proměnnaacute osa y) na
koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky (nezaacutevislaacute proměnnaacute osa x) Je možneacute volit kteroukoli vlnovou deacutelku až
na vyacutejimky však volba padaacute na vlnovou deacutelku absorpčniacuteho maxima stanovovaneacute laacutetky a to ze dvou
důvodů
1) je zde nejvyššiacute citlivost stanoveniacute
2) přesnost stanoveniacute zde nejmeacuteně zaacutevisiacute na přesnosti nastaveniacute vlnoveacute deacutelky
Kalibračniacute funkci ziacuteskaacuteme z proměřeniacute absorbanciacute kalibračniacutech roztoků (standardů) o znaacutemyacutech
koncentraciacutech a jejich vyneseniacute proti daneacute koncentraci standardu
V tomto přiacutepadě je kalibračniacute funkce popsaacutena obecnou rovniciacute lineaacuterniacute funkce
119910 = 119886 ∙ 119909 + 119887
přičemž yhelliphodnota měřeneacuteho signaacutelu (zde absorbance)
ahellipsklon přiacutemky (směrnice)
xhellipkoncentrace (uvedenaacute na ose x)
bhellipprůsečiacutek funkce s osou y
U lineaacuterniacutech kalibračniacutech funkciacute je koeficient b vyacuteznamnou veličinou ndash jejiacute nenulovaacute hodnota svědčiacute o
konstantniacute soustavneacute chybě pokud je chyba kladnaacute lze ji eliminovat odečteniacutem slepeacuteho pokusu
(blanku) takže analytickyacute signaacutel by měl byacutet nulovyacute při x = 0
Diacuteky znalosti kalibračniacute rovnice lze z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute zpětně dopočiacutetat koncentrace
vzorků
36
Obr 4 Přiacuteklad kalibračniacute zaacutevislosti zjištěneacute po proměřeniacute roztoků kalibračniacutech standardů BSA o
znaacutemyacutech koncentraciacutech
Korelačniacute koeficient R
Korelačniacute koeficient R určuje těsnost rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute veličiny kolem lineaacuterniacute regresniacute
přiacutemky Čiacutem je hodnota korelačniacuteho koeficientu bližšiacute plusmn1 tiacutem je zaacutevislost mezi proměnnyacutemi těsnějšiacute a
tiacutem viacutece se bliacutežiacute přiacutemce
Korelačniacute koeficient tedy nabyacutevaacute hodnot langminus1 1rang Kladnyacutech hodnot nabyacutevaacute pro přiacutemou zaacutevislost
zaacutepornyacutech pro nepřiacutemou zaacutevislost nuloveacute hodnoty značiacute lineaacuterniacute nezaacutevislost Pozor nulovaacute hodnota
korelačniacuteho koeficientu neznamenaacute že jsou na sobě proměnneacute nezaacutevisleacute absolutně pouze tuto
zaacutevislost nelze vyjaacutedřit lineaacuterniacutem vztahem Určeniacute hodnoty koeficientu maacute praktickyacute smysl až při většiacutem
počtu dvojic xi yi
Koeficient determinace R2
Koeficient determinace R2 udaacutevaacute miacuteru kvality zvoleneacuteho regresniacuteho modelu Jeho hodnota se pohybuje
v rozmeziacute lang0 1rang přičemž čiacutem viacutece se jeho hodnota bliacutežiacute k 1 tiacutem kvalitnějšiacute regresniacute model je zvolen
Možneacute probleacutemy
Při pokusech o stanoveniacute koncentrace pomociacute měřeniacute absorbance se mohou vyskytnout různaacute uacuteskaliacute
V dalšiacutem textu budou probraacuteny nejběžnějšiacute přiacutečiny jež vedou k chybaacutem při těchto stanoveniacutech
Zaacutevislost absorbance na koncentraci by měla byacutet přiacutemkovaacute a prochaacutezet počaacutetkem pak je směrnice teacuteto
přiacutemky rovna absorpčniacutemu koeficientu Často se však objevujiacute odchylky od teacuteto nejjednoduššiacute
zaacutevislosti
37
1) Přiacutemka neprochaacuteziacute počaacutetkem
Takovaacute situace je vždy artefaktem při nuloveacute koncentraci laacutetky musiacute byacutet absorbance nulovaacute
Dosti obvyklou chybou je to že při počiacutetačoveacutem vyhodnoceniacute je zvolen nevhodnyacute přiacutemkovyacute
model povolujiacuteciacute nenulovyacute uacutesek na ose y Pokud přiacutemku bdquonelze přinutitldquo aby prochaacutezela
počaacutetkem byacutevaacute chyba v nevhodneacute volbě referenčniacuteho roztoku znečistěneacute referenčniacute kyvetě
apod
2) Zaacutevislost neniacute přiacutemkovaacute
K tomuto jevu dochaacuteziacute v přiacutepadě kdy se laacutetka vyskytuje v několika spektraacutelně odlišitelnyacutech
stavech přičemž koncentrace jednotlivyacutech složek roztoku zaacutevisiacute na celkoveacute koncentraci Jako
typickyacute přiacuteklad se uvaacutedějiacute oligomerniacute rovnovaacutehy kdy oligomer maacute jineacute absorpčniacute spektrum než
monomerniacute jednotky V těchto přiacutepadech kdy neplatiacute Beerův zaacutekon nelze snadno určit
koncentraci z měřeniacute při jedineacute vlnoveacute deacutelce
3) Pokud laacutetka fluoreskuje je čaacutest absorbovaneacuteho světla opět vyzaacuteřena toto světlo při vyššiacutech
hodnotaacutech absorbance zdaacutenlivě snižuje jejiacute hodnotu Zaacutevislost absorbance na koncentraci je pak
zakřivenaacute a limitně se bliacutežiacute k nějakeacute hodnotě
Důležitaacute pravidla při stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku pomociacute kalibračniacute funkce
Rozsah kalibrace koncentrace analytu
Koncentrace analytu by měla spadat do rozsahu kalibrace (pracovniacuteho rozsahu měřeniacute) což je interval
koncentraciacute v němž lze dosaacutehnout požadovaneacute hodnoty přesnosti a pravdivosti měřeniacute Jinak řečeno
koncentrace stanovovaneacute laacutetky by měla spadat do rozsahu koncentraciacute standardů použityacutech pro
sestaveniacute kalibračniacute funkce Pokud je koncentrace mimo rozsah koncentraciacute standardů jsou dvě
možnosti naacutepravy
1) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku vyššiacute než koncentrace standardů je třeba vzorek
vhodně zředit
2) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku nižšiacute než rozsah koncentraciacute standardů je třeba vzorek
vhodnyacutem způsobem zahustit nebo upravit koncentrace kalibračniacutech roztoků a proměřit celou
kalibračniacute křivku znovu
Technickeacute replikaacutety
Pro sniacuteženiacute chyb během stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je vhodneacute měřeniacute proveacutest se stejnyacutem
vzorkem ve viacutece opakovaacuteniacutech ndash hovořiacuteme o technickyacutech replikaacutetech (duplikaacutety triplikaacutety hellip)
Opakovanyacutem měřeniacutem se eliminujiacute chyby způsobeneacute napřiacuteklad nepřesnyacutem pipetovaacuteniacutem reakciacute
Ředěniacute
Pro stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je třeba braacutet v potaz skutečnost zda a jak byl vzorek před
stanoveniacutem zředěn Pokud by došlo k opomenutiacute tohoto faktu byla by stanovena nižšiacute koncentrace
analytu což by mohlo miacutet za naacutesledek neuacutespěch během dalšiacutech analyacutez vzorku
38
UacuteKOL Č 1 Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace roztoku siacuteranu nikelnateacuteho
POMŮCKY
Odměrneacute baňky (5 ml) se zaacutetkami
Kaacutedinky
Pipety špičky
Pasteurova pipeta
Spektrofotometr Lightwave II
Kyveta
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
05 molmiddotl-1 siacuteran nikelnatyacute
Neznaacutemyacute vzorek
POSTUP
1 Vypočiacutetejte objem zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho o koncentraci 05 molmiddotl-1 a objem
destilovaneacute vody ktereacute musiacutete smiacutechat abyste ziacuteskali 5 ml roztoků o koncentraciacutech 0025 molmiddotl-1
005 molmiddotl-1 01 molmiddotl-1 02 molmiddotl-1 a 03 molmiddotl-1 Hodnoty zapište do tabulky a konzultujte
s vedouciacutem cvičeniacute
Tab č 1 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho
Finaacutelniacute koncentrace NiSO4 [molmiddotl-1] 0025 005 01 02 03
05 molmiddotl-1 NiSO4 [ml]
Destilovanaacute voda [ml]
2 Do odměrnyacutech baněk o objemu 5 ml pipetujte vypočteneacute množstviacute zaacutesobniacuteho roztoku Roztoky
v baňkaacutech doplňte po značku destilovanou vodou (použijte Pasteurovu pipetu) uzavřete a dobře
promiacutechejte
3 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte možnost Wavescan (3)
Nastavte rozsah vlnovyacutech deacutelek od 600 do 800 nm a potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK Do
kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu s čistou vodou (blank) kyvetu plňte přibližně do frac34 objemu
4 Před tiacutem než kyvetu vložiacutete do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute
přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem ubrouskem
5 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro vynulovaacuteniacute přiacutestroje
6 Blank z kyvety vylijte a nahraďte 03 molmiddotl-1 roztokem siacuteranu nikelnateacuteho Pro měřeniacute stiskněte
zeleneacute tlačiacutetko
7 V zobrazeneacutem spektru pomociacute šipek najděte absorpčniacute maximum
Sestrojeniacute kalibračniacute křivky
1 Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)
a nastavte ziacuteskanou vlnovou deacutelku při ktereacute měl siacuteran nikelnatyacute nejvyššiacute absorbanci
39
2 Přiacutestroj vynulujte na destilovanou vodu a proměřte sadu připravenyacutech roztoků nikelnatyacutech iontů
každyacute vzorek změřte ve třech opakovaacuteniacutech Tyto hodnoty budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute
křivky Během měřeniacute je třeba kyvetu mezi jednotlivyacutemi vzorky proplaacutechnout destilovanou vodou
3 Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho roztoku takteacutež ve třech opakovaacuteniacutech
VYHODNOCENIacute
1 U každeacute koncentrace siacuteranu nikelnateacuteho vypočiacutetejte průměrnou hodnotu ze třiacute naměřenyacutech
absorbanciacute
2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet spraacutevně
pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute regresi Z rovnice
kalibračniacute křivky odečtěte koncentraci siacuteranu nikelnateacuteho v neznaacutemeacutem vzorku
UacuteKOL Č 2 Praktickaacute aplikace spektrofotometrie v biochemickeacute laboratoři stanoveniacute
obsahu proteinů Bradfordovou metodou s vazbou barviva Coomassie blue
Stanoveniacute celkoveacute koncentrace proteinů v roztoku je jednou z nejčastějšiacutech analyacutez v biochemickeacute
laboratoři Bradfordova metoda stanoveniacute celkovyacutech proteinů je založena na tvorbě komplexu mezi
proteiny a triarylmetanovyacutem barvivem Coomassie Brilliant blue G250 ktereacute se na proteinoveacute molekuly
vaacuteže dvěma způsoby Trifenylmethanovaacute skupina se vaacuteže na nepolaacuterniacute čaacutesti proteinu a anion
sulfoskupiny na bazickeacute skupiny ve vedlejšiacutech řetězciacutech aminokyselin (arginin a lysin) Po vazbě barviva
na proteiny dochaacuteziacute k barevneacute změně kteraacute je uacuteměrnaacute množstviacute proteinu Reakce je velmi citlivaacute u
albuminu a řady globulaacuterniacutech proteinů Metoda je diacuteky sveacute jednoduchosti a citlivosti široce použiacutevaacutena
Jako kalibračniacute protein se použiacutevaacute hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA) Barevnyacute produkt barviva s proteinem
vykazuje absorpčniacute maximum při 595 nm (absorpčniacute maximum samotneacuteho barviva je 465 nm)
Stanoveniacute obsahu celkovyacutech proteinů Bradfordovou metodou je však rušeno řadou interferujiacuteciacutech
laacutetek ktereacute jsou znaacutemy (detergenty např dodecylsiacuteran sodnyacute Triton X-100 soli) ktereacute se do vzorku
dostaacutevajiacute během precipitace a purifikace a ktereacute narušujiacute tvorbu komplexu barviva s proteiny
LABORATORNIacute POMŮCKY
Vaacuteženka
Špachtlelžička
Analytickeacute vaacutehy
Odměrnaacute baňka (100 ml)
Mikrozkumavky
Zkumavky skleněneacute
Kaacutedinky
Pipety špičky
Spektrofotometr Lightwave II
Kyvety
Vortex
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Bradfordovo činidlo
Hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA)
Neznaacutemyacute vzorek
40
POSTUP
1 Přiacuteprava roztoků
1) Od vyučujiacuteciacuteho si vyžaacutedejte neznaacutemyacute vzorek (vzorek BSA o neznaacutemeacute koncentraci) pro stanoveniacute
koncentrace proteinů Vzorek nechejte rozmrznout volně na stole Před měřeniacutem vzorek
promiacutechejte na vortexu
2) Připravte si 100 ml zaacutesobniacuteho roztoku hověziacuteho seacuteroveacuteho albuminu (zkracovaneacuteho jako BSA) o
koncentraci 100 microgml Navaacutežku albuminu je potřeba spočiacutetat a vyacutesledek konzultovat
s vedouciacutem cvičeniacute Zaacutesobniacute roztok BSA nařeďte přesně do 100 ml odměrneacute baňky
3) Po jeho spraacutevneacutem naředěniacute čaacutest roztoku přelijte z odměrneacute baňky do kaacutedinky z niacutež budete
roztok odebiacuterat při dalšiacute praacuteci
4) Standardy připravte si mikrozkumavky ktereacute si očiacuteslujete viz tabulka niacuteže Do těchto
zkumavek budete pipetovat standard BSA v přiacuteslušnyacutech koncentraciacutech V každeacute
mikrozkumavce se standardem je finaacutelniacute objem 1 ml Standardy promiacutechejte na vortexu
5) Připravte si blank Blankem neboli slepyacutem vzorkem se rozumiacute takovyacute vzorek kteryacute obsahuje
veškeraacute činidla kromě vzorku nebo standardu Miacutesto nich se použiacutevaacute voda resp rozpouštědlo
použiteacute pro rozpuštěniacute standardů Daacutele je zpracovaacutevaacuten jako vzorky nebo kalibračniacute standardy
Tab 2 Koncentrace standardů BSA pro kalibračniacute řadu v rozmeziacute koncentraciacute 0 ndash 100 microgml a postup přiacutepravy danyacutech koncentraciacute ze zaacutesobniacuteho roztoku BSA o koncentraci 100 microgml
Čiacuteslo
zkumavky
Koncentrace
BSA (microgml)
Přiacuteprava standardů (doplniacute student) Celkovyacute
objem (microl)
Objem vody (microl) Objem zaacutesobniacuteho
roztoku BSA (microl)
1 10 1000
2 20 1000
3 30 1000
4 40 1000
5 50 1000
6 60 1000
7 70 1000
8 80 1000
9 90 1000
10 100 1000
2 Stanoveniacute proteinů ve zkumavkoveacutem uspořaacutedaacuteniacute na stolniacutem spektrofotometru
1) Připravte si sadu skleněnyacutech zkumavek pro kalibraci (počet dle počtu kalibračniacutech roztoků)
ktereacute očiacuteslujete stejně jako kalibračniacute roztoky tj 0 (blank) 1 2 3hellip
2) Připravte si skleněneacute zkumavky pro neznaacutemeacute vzorky ktereacute vhodně pojmenujete Každyacute vzorek
budete měřit ve dvou opakovaacuteniacutech (tzv duplikaacutetech)
3) Přiacuteprava blanku do zkumavky napipetujte 500 microl vody (objem je totožnyacute jako pro vzorek nebo
standard) + 500 microl vody
41
4) Přiacuteprava standardů do očiacuteslovanyacutech zkumavek napipetujte 500 microl standardu naředěneacuteho na
přiacuteslušnou koncentraci + 500 microl vody
5) Přiacuteprava vzorku do vhodně pojmenovaneacute zkumavky napipetujte 500 microl neznaacutemeacuteho
připraveneacuteho vzorku + 500 microl vody
6) Do všech připravenyacutech zkumavek napipetujte 2000 microl pracovniacuteho roztoku Bradfordova činidla
7) Po napipetovaacuteniacute všech komponent reakce do přiacuteslušnyacutech zkumavek zkumavky promiacutechejte na
vortexu a nechte je 5 minut inkubovat při laboratorniacute teplotě Měřte do 1 hodiny od ukončeniacute
inkubace
3 Měřeniacute na stolniacutem spektrofotometru
1) Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)
a nastavte vlnovou deacutelku 595 nm
2) Přiacutestroj vynulujte na blank a proměřte sadu připravenyacutech roztoků standardů BSA Tyto hodnoty
budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute křivky
3) Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho vzorku
4) DŮLEŽITEacute Plastoveacute měřiacuteciacute kyvety je nutno po každeacutem měřeniacute proplachovat roztokem 50
etanolu a poteacute destilovanou vodou Barva Coomassie Briliant Blue se vaacuteže na stěny kyvety
takže při nevymytiacute kyvety by dochaacutezelo k velkeacutemu zkresleniacute měřeniacute Při měřeniacute postupujte od
nejnižšiacute koncentrace k nejvyššiacute
VYHODNOCENIacute
1 Z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute standardů BSA vypočtěte průměrnou hodnotu pro danou
koncentraci standardu
2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet
spraacutevně pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute
regresi Z rovnice kalibračniacute křivky stanovte obsah proteinů v neznaacutemeacutem vzorku
42
3 Gelovaacute chromatografie a chromatografie na tenkeacute vrstvě
Chromatografickeacute metody
Současnou praacuteci v biochemickeacutem vyacutezkumu a ve studiu přiacuterodniacutech laacutetek si nelze bez chromatografickyacutech
metod představit Jejich principem je rozdělovaacuteniacute laacutetek mezi stacionaacuterniacute a mobilniacute faacutezi na zaacutekladě
rozdiacutelnyacutech afinit složek k uvedenyacutem faacuteziacutem Mobilniacute faacuteze je buď kapalina nebo plyn stacionaacuterniacute faacuteze
může miacutet velmi různorodou formu např čaacutestečky tuheacute faacuteze tenkaacute vrstva kapaliny na pevnyacutech čaacutesticiacutech
film kapaliny na vnitřniacute straně kapilaacutery atd Objeveniacute chromatografie je připisovaacuteno ruskeacutemu botanikovi
M S Cvětovi (1872-1919) kteryacute rozdělil chloroplastoveacute pigmenty z rostlinnyacutech extraktů na sloupci
uhličitanu vaacutepenateacuteho
Chromatografickeacute metody se mohou dělit podle různyacutech kriteacuteriiacute nejčastějšiacute děleniacute je podle podstaty
procesu zodpovědneacuteho za separaci podle skupenstviacute mobilniacute faacuteze způsobu provedeniacute (sloupcovaacute
tenkovrstevnaacute papiacuterovaacute atd) či podmiacutenek (niacutezkotlakaacute střednětlakaacute nebo vysokotlakaacute kapalinovaacute
chromatografie) Podle podstaty procesu lze chromatografie rozdělit do naacutesledujiacuteciacutech kategoriiacute je však
třeba miacutet na paměti že zejmeacutena při děleniacute biopolymerů (biacutelkovin nukleovyacutech kyselin) se jednaacute často o
kombinaci dvou nebo viacutece separačniacutech principů Napřiacuteklad při rozdělovaciacute chromatografii může
dochaacutezet takeacute k adsorpci proteinu na povrch sorbentu nebo se uplatňuje siacuteťovyacute efekt poreacutezniacutech
sorbentů (gelovaacute permeačniacute chromatografie)
Adsorpčniacute chromatografie
Patřiacute k nejstaršiacutem a nejrozšiacuteřenějšiacutem metodaacutem Pevnyacute adsorbent je obteacutekaacuten vhodnyacutem rozpouštědlem
ktereacute unaacutešiacute analyzovanou směs laacutetek Na povrchu adsorbentu dochaacuteziacute k různě silneacute adsorbci těchto
laacutetek a tiacutem k jejich rozděleniacute Nejčastěji užiacutevanyacutemi adsorbenty jsou laacutetky poacuteroviteacute struktury jako jsou
silikagel Al2O3 CaCO3 hydroxylapatit či aktivniacute uhliacute Při adsorpci na polaacuterniacutech sorbentech hrajiacute největšiacute
uacutelohu interakce typu ion ndash dipoacutel a dipoacutel ndash dipoacutel zatiacutemco u nepolaacuterniacutech sorbentů to jsou převaacutežně van
der Waalsovy siacutely Adsorpčniacute chromatografie může byacutet v provedeniacute sloupcoveacutem (CC ndash column
chromatography) nebo tenkovrstevneacutem (TLC ndash thin layer chromatography)
Zvlaacuteštniacutem přiacutepadem absorpčniacute chromatografie je hydrofobniacute chromatografie biopolymerů (zejmeacutena
proteinů) kteraacute využiacutevaacute jejich schopnosti adsorbovat se na hydrofobniacute skupiny a povrchy Vytěsněniacute
adsorbovanyacutech biopolymerů se provaacutediacute nejčastěji sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely popř přiacutedavkem organickeacuteho
rozpouštědla Jako adsorpčniacute hydrofobniacute materiaacutely se nejčastěji použiacutevajiacute polysacharidoveacute či
polyglykolmethakrylaacutetoveacute matrice s navaacutezanyacutemi alkylovyacutemi řetězci (Sepharosa Spheron)
Rozdělovaciacute chromatografie
Principem je děleniacute laacutetek mezi dvě navzaacutejem nemiacutesitelnaacute nebo omezeně miacutesitelnaacute rozpouštědla a je
charakterizovaacuteno rozdělovaciacute konstantou K kteraacute je rozdiacutelnaacute pro jednotliveacute složky směsi a lišiacute se
pochopitelně i pro různeacute systeacutemy rozpouštědel Volbou složeniacute těchto systeacutemů lze ovlivnit uacutečinnost
rozděleniacute složek směsi Rozdělovaciacute chromatografie je uspořaacutedaacutena tak že jedna z kapalnyacutech faacuteziacute je
zakotvena na inertniacute pevnyacute nosič (silikagel filtračniacute papiacuter křemelina škrob) a staacutevaacute se tak faacuteziacute
stacionaacuterniacute zatiacutemco druhaacute faacuteze ndash mobilniacute ndash přes tuto přeteacutekaacute Laacutetky ze separovaneacute směsi se rozpouštějiacute
mezi obě faacuteze Na pevnyacute nosič se zakotvuje předevšiacutem vodnaacute stacionaacuterniacute faacuteze kteraacute maacute k nosiči vyššiacute
43
afinitu a jako mobilniacute je pak použiacutevanaacute směs organickyacutech rozpouštědel Častou formou rozdělovaciacute
chromatografie je papiacuterovaacute chromatografie (PC ndash paper chromatography) Vyacutevoj novyacutech sorbentů a
automatizace pak daly vzniknout noveacutemu a v současnosti jednomu z nejpoužiacutevanějšiacutech typů
chromatografie ndash vysokouacutečinneacute kapalinoveacute chromatografie (HPLC ndash high performance liquid
chromatography) Při HPLC se pracuje za vysokeacuteho tlaku nazyacutevaacute se takeacute často jako vysokotlakaacute
kapalinovaacute chromatografie a proto umožňuje několikanaacutesobně rychlejšiacute a citlivějšiacute analyacutezy všech typů
laacutetek oproti klasickyacutem sloupcovyacutem metodaacutem
Afinitniacute chromatografie
Je založena na biochemickyacutech interakciacutech jako jsou interakce enzym ndash substraacutet či protilaacutetka ndash antigen
ktereacute probiacutehajiacute s vysokou selektivitou Princip je založen na tom že přiacuteslušnyacute substraacutet či antigen se
chemickou reakciacute navaacuteže na určityacute sorbent kteryacutem se pak naplniacute kolona Enzym nebo protilaacutetka jsou
selektivně vychytaacutevaacuteny z analyzovaneacute směsi a naacutesledně mohou byacutet z kolony vymyty Afinitniacute
chromatografie se kupřiacutekladu využiacutevaacute k čištěniacute protilaacutetek z krevniacuteho seacutera
Chromatografie na iontoměničiacutech
Chromatografie na měničiacutech iontů neboli ionexovaacute chromatografie je určena pro separaci laacutetek
nesouciacutech naacuteboj Při vyacuteměně iontů se ionty ktereacute jsou elektrostaticky vaacutezaacuteny k pevneacutemu a chemicky
inertniacutemu podkladu reversibilně vyměňujiacute za ionty z roztoku
R+A-+B-harrR+B-+A-
R+A- je měnič iontů s navaacutezanyacutem aniontem A- (anex) a B- odpoviacutedaacute aniontům v roztoku Měnič kationtů
(katex) obsahuje zaacuteporně nabiteacute skupiny ktereacute reversibilně vaacutežou kationty Afinita iontů k ionexu neniacute
stejnaacute ale zaacutevisiacute na velikosti naacuteboje a na poloměru hydratovaneacuteho iontu a tento fakt je zaacutekladem
separace laacutetek ionexovou chromatografiiacute Rozdiacutely v naacutebojovyacutech vlastnostech jichž ionexovaacute
chromatografie využiacutevaacute jsou u biologickyacutech laacutetek značneacute proto tiacutemto způsobem lze oddělit i laacutetky jinak
velmi podobnyacutech vlastnostiacute Při vazbě iontu na ionex je však třeba počiacutetat i s dalšiacutemi vlivy a to zejmeacutena
s van der Waalsovyacutemi a polaacuterniacutemi interakcemi Siacutela vazby je takeacute ovlivněna iontovou silou a hodnotou
pH prostřediacute Daacutele je třeba si uvědomit že laacutetky nesouciacute stejnyacute naacuteboj jako ionex nebudou zachyceny
vůbec
Jako chromatografickyacute materiaacutel sloužiacute pro ionexovou chromatografii různeacute inertniacute matrice ktereacute majiacute
na sveacutem povrchu kovalentně navaacutezaneacute kladně nebo zaacuteporně nabiteacute funkčniacute skupiny (anexy ndash
aminoethyl diaminoethyl katexy ndash karboxymethyl) Charakter funkčniacutech skupin pak udaacutevaacute siacutelu ionexu
jejich celkoveacute množstviacute a využitelnost určuje kapacitu ionexu Označeniacute slabeacute středniacute a silneacute ionexy
vyjadřuje stupeň disociace skupin v zaacutevislosti na pH Zatiacutemco silneacute ionexy jsou uacuteplně disociovaacuteny v
širokeacutem rozmeziacute pH disociace slabyacutech ionexů je naopak na pH silně zaacutevislaacute Slabeacute katexy ztraacutecejiacute naacuteboj
při pH pod 6 slabeacute anexy při pH nad 9 Jako matrice se v ionexoveacute chromatografii použiacutevajiacute tři druhy
materiaacutelů syntetickeacute pryskyřice jako je např nejčastěji použiacutevanyacute polystyren zesiacuteťovanyacute
divinylbenzenem celulosa a konečně gely na baacutezi polyakrylamidu dextranů nebo agarosy Hlavniacute faacuteze
ionexoveacute chromatografie jsou ekvilibrace ionexu navaacutezaacuteniacute laacutetek ze vzorku a vymytiacute nenavaacutezanyacutech
složek změna podmiacutenek kteraacute vede k selektivniacute desorpci a konečně regenerace ionexu
44
Gelovaacute chromatografie
Tento typ chromatografie je jednou z nejpoužiacutevanějšiacutech metod v preparativniacute chemii biopolymerů Na
rozdělovaacuteniacute laacutetek při geloveacute chromatografii majiacute rozhodujiacuteciacute vliv rozměry jejich molekul Na poacuteroviteacutem
gelu (takeacute nazyacutevaneacutem molekuloveacute siacuteto) dochaacuteziacute k zadržovaacuteniacute malyacutech molekul tiacutem že pronikajiacute do nitra
čaacutestic gelu (Obr 1) kdežto molekuly ktereacute jsou tak velkeacute že neprojdou poacutery se nezadržujiacute a vymyacutevajiacute
se z kolony rychleji Maleacute molekuly jsou tedy zpomalovaacuteny viacutece než velkeacute a jednotliveacute složky směsi se
uvolňujiacute ze sloupce v pořadiacute klesajiacuteciacute velikosti molekuly (relativniacute molekuloveacute hmotnosti viz Obr 1
Obr 2) Kriteacuteriem rozděleniacute laacutetek je velikost poacuterů v čaacutesticiacutech gelu Gel by neměl obsahovat žaacutedneacute
specificky ani nespecificky adsorbujiacuteciacute skupiny aby nedochaacutezelo k děleniacute laacutetek jinyacutem mechanismem
Jde v podstatě o typ rozdělovaciacute chromatografie v systeacutemu kapalina ndash kapalina kde stacionaacuterniacute faacuteze je
kapalina zakotvenaacute v gelu Stejnaacute kapalina pak tvořiacute mobilniacute faacutezi kteraacute proteacutekaacute mezi čaacutesticemi gelu
V literatuře je možneacute se setkat s různyacutemi naacutezvy pro gelovou
chromatografii Pro oddělovaacuteniacute laacutetek s velmi rozdiacutelnyacutemi
molekulovyacutemi hmotnostmi např při odsolovaacuteniacute biacutelkovin se
použiacutevaacute hlavně termiacuten gelovaacute filtrace Proces separace laacutetek
s bliacutezkyacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi je pak nazyacutevaacuten jako
gelovaacute permeačniacute chromatografie (GPC ndash gel permeasion
chromatography) Často byacutevaacute použiacutevaacuten takeacute termiacuten
kapalinovaacute vylučovaciacute chromatografie kteryacute je z
teoretickeacuteho hlediska asi nejvhodnějšiacute
Jednotliveacute typy gelů lze charakterizovat tzv frakcionačniacutem rozsahem gelu což je rozmeziacute
molekulovyacutech hmotnostiacute nebo velikostiacute molekul v němž jejich změna způsobuje změnu v elučniacutem
objemu (objem mobilniacute faacuteze kteryacute proteče kolonou od naneseniacute vzorku až po dobu kdy je danaacute laacutetka
z kolony vymyacutevaacutena) Nejčastěji použiacutevanyacutem typem gelu jsou Sephadexy
Obr 2 Princip geloveacute chromatografie
Obr 1 Zadržovaacuteniacute čaacutestic v
poacuterech gelu
45
Sephadexy jsou vyraacuteběny z fragmentů dextranu což je polysacharid s relativniacute molekulovou hmotnostiacute
okolo 107 ndash 108 kteryacute vznikaacute ze sacharosy působeniacutem bakterie Leuconostoc mesenterium Dextranovaacute
vlaacutekna se pak zesiacuteťujiacute přiacutečnyacutemi vazbami působeniacutem epichlorhydrinu Stupeň zesiacuteťovaacuteniacute a s tiacutem
souvisejiacuteciacute velikost poacuteru lze pak ovlivnit vzaacutejemnyacutem poměrem epichlorhydrinu a dextranu Jednotliveacute
typy Sephadexů se označujiacute čiacuteslici a piacutesmenem Na odsolovaacuteniacute se nejčastěji použiacutevajiacute Sephadexy s nižšiacutem
čiacuteslem Pro děleniacute laacutetek o vyššiacutech molekulovyacutech hmotnostech pak Sephadexy G-75 G-150 nebo jineacute
značky gelů jako je Sepharosa Sephacryl Bio-gel
Gelovaacute permeačniacute chromatografie se velmi často užiacutevaacute pro stanovovaacuteniacute relativniacute molekuloveacute
hmotnosti makromolekul Před vlastniacute chromatografiiacute daneacuteho vzorku je nutno proveacutest separaci
standardů o znaacutemeacute relativniacute molekuloveacute hmotnosti a z jejich elučniacutech objemů sestrojit zaacutevislost
Většinou je vynaacutešena zaacutevislost retenčniacuteho času na logaritmu molekuloveacute hmotnosti Z retenčniacuteho času
vzorku o neznaacutemeacute hmotnosti kteryacute je separovaacuten za stejnyacutech podmiacutenek jako směs standardů se pak
jednoduše odečte jeho relativniacute molekulovaacute hmotnost Podmiacutenkou je aby vzorek nebyl znečištěn
laacutetkami o přibližně stejneacute molekuloveacute hmotnosti ktereacute zkreslujiacute retenčniacute čas vzorku Důležiteacute je takeacute
vhodneacute zvoleniacute typu gelu tak aby se do jeho frakcionačniacuteho rozsahu vešly všechny standarty a
samozřejmě i vzorek Na Obr 3 je znaacutezorněn elučniacute profil směsi standardů na koloně Superosy 12 HR
použiacutevaneacute v systeacutemu FPLC (fast protein liquid chromatography)
Odsolovaacuteniacute roztoků biopolymerů pomociacute geloveacute chromatografie (gelovaacute filtrace) byacutevaacute často vhodnějšiacute
než dialyacuteza a to předevšiacutem z časovyacutech důvodů Odsolovaacuteniacutem nestabilniacutech biopolymerů dialyacutezou
dochaacuteziacute často k jejich denaturaci praacutevě z důvodu časoveacute naacuteročnosti procesu Použiacutevaacute se nejčastěji
Sephadex G-25 pro odsolovaacuteniacute biopolymerů s relativniacute molekulovou hmotnostiacute nad 30 000 je pak
vhodnějšiacute Sephadex G-50 Důležitaacute je takeacute deacutelka kolony při většiacutech objemech nanaacutešeneacuteho vzorku je
pak nutno uacuteměrně zvyšovat deacutelku naacuteplně v koloně tak aby se během průtoku směs niacutezko a
vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek stačila od sebe oddělit Obecně se udaacutevaacute že při geloveacute chromatografii by
měl činit objem nanaacutešeneacuteho vzorku maximaacutelně 1-2 z celkoveacuteho objemu kolony Pro gelovou
chromatografii se proto použiacutevajiacute kolony 75 cm dlouheacute a často i delšiacute
Obr 3 Typickyacute chromatogram směsiacute proteinů na koloně Superosy 12 HR
1 ndash protilaacutetka IgG (Mr = 160000) 2 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (Mr = 67000) 3 - β-laktoglobulin
(Mr = 37000) 4 ndash cytochrom c (Mr = 12400) 5 ndash vitamiacuten B12 (Mr = 1 355) 6 ndash cytidin (Mr = 246)
46
Chromatografie na koloně
Při sloupcoveacute chromatografii (chromatografie na koloně) je chromatografickyacute materiaacutel umiacutestěn do
chromatografickeacute kolony (skleněnaacute nebo kovovaacute trubice) a vytvořiacute tak sloupec na němž probiacutehaacute děleniacute
Po aplikaci vzorku na kolonu dochaacuteziacute vlivem toku mobilniacute faacuteze k pohybu jednotlivyacutech složek kolonou a
k jejich separaci Naacuteplň kolony je různaacute podle toho o jakyacute typ chromatografie se jednaacute Kolony je možneacute
naplnit v laboratoři nebo lze zakoupit kolony již naplněneacute ktereacute jsou dodaacutevaacuteny řadou firem To platiacute
zejmeacutena o kolonaacutech pro chromatografickeacute techniky kdy děleniacute probiacutehaacute za zvyacutešeneacuteho tlaku (HPLC) na
sorbentech s velmi malyacutem průměrem čaacutestic (několik mikronů) a spraacutevneacute naplněniacute kolony je jedniacutem z
rozhodujiacuteciacutech faktorů pro kvalitu separace laacutetek Hlavniacute podmiacutenkou je aby kolona byla naplněna
kontinuaacutelně a naacuteplň byla v celeacute sveacute deacutelce kompaktniacute bez jakyacutechkoliv heterogenit Moderniacute zařiacutezeniacute
pro kapalinovou sloupcovou chromatografii se sklaacutedaacute z rezervoaacuterů mobilniacutech faacuteziacute daacutevkovače vzorku
kolony s chromatografickyacutem materiaacutelem čerpadel (popř gradientoveacuteho mixeru) detektoru měřiacuteciacuteho
eluaacutet ndash vyteacutekajiacuteciacute mobilniacute faacutezi (spektrofotometr refraktometr hmotnostniacute spektrometr) jiacutemače frakciacute
a vyacutestupu analyzovanyacutech dat (zapisovač počiacutetač)
Charakteristickou veličinou pro každou separovanou laacutetku je elučniacute objem nebo elučniacute čas označovanyacute
VR resp tR Elučniacute objem představuje celkovyacute proteklyacute objem mobilniacute faacuteze od naneseniacute rozdělovaneacute
laacutetky na kolonu po dosaženiacute maximaacutelniacute koncentrace teacuteto laacutetky v eluaacutetu Elučniacute čas je pak analogicky
doba od naacutestřiku po maximum elučniacute křivky daneacute laacutetky Elučniacute objem VR může byacutet ještě daacutele
charakterizovaacuten jako součet VRacute tj skutečnyacute elučniacute objem a VM mrtvyacute objem kolony
119881119877 = 119881119877acute + 119881119872
Mrtvyacute objem kolony se daacute charakterizovat jako celkovyacute objem kteryacute v koloně zaujiacutemaacute mobilniacute faacuteze
Experimentaacutelně se daacute určit tak že se na kolonu aplikuje inertniacute laacutetka kteraacute neniacute na koloně zadržovaacutena
žaacutednyacutemi silami a jejiacute elučniacute objem se pak rovnaacute mrtveacutemu elučniacutemu objemu (Obr 4)
Obr 4 Elučniacute profil při sloupcoveacute kapalinoveacute chromatografii VM ndash mrtvyacute elučniacute objem VR1 a VR2 elučniacute
objemy laacutetek 1 a 2
Chromatografie na tenkeacute vrstvě
Chromatografie na tenkeacute vrstvě (TLC thin layer chromatography) se nejčastěji provaacutediacute u adsorpčniacute
přiacutepadně u rozdělovaciacute a ionexoveacute chromatografie TLC se použiacutevaacute předevšiacutem pro analyacutezu zkoumaneacute
směsi v menšiacute miacuteře pak pro preparativniacute uacutečely Hlavniacute využitiacute maacute TLC při separaci nepolaacuterniacutech laacutetek
Pro TLC se použiacutevajiacute sypaneacute vrstvy (např oxid hlinityacute celulosa) ktereacute jsou však kvůli mechanickeacute
stabilitě meacuteně vhodneacute než vrstvy liteacute Vrstva adsorbentu je nanaacutešena na podložku ve stejnoměrneacute
vrstvičce pomociacute skleněneacute tyčinky s gumovyacutemi zaraacutežkami (viz Obr 5A)
47
Obr 5 Chromatografie na tenkeacute vrstvě A ndash Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy B ndash Vyviacutejeniacute sypaneacute vrstvy
v horizontaacutelniacute poloze A - deska s vrstvou B - rozpouštědlo
Liteacute vrstvy se připravujiacute ze suspenze stacionaacuterniacute faacuteze (např silikagel) a pojidla (např saacutedra)
Nejpoužiacutevanějšiacute jsou komerčně dostupneacute liteacute vrstvy Al2O3 na hliniacutekoveacute foacutelii znaacutemeacute pod naacutezvy Silufol
nebo Alufol Cenově dražšiacute jsou vrstvy kdy je jako nosič použito sklo a na něj upevněn silikagel nebo
celulosa S oblibou se použiacutevajiacute i polymerniacute nosiče s vrstvou polyamidu
Vlastniacute provedeniacute TLC může probiacutehat v několika uspořaacutedaacuteniacutech Klasickeacute je šikmeacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je
deska s tenkou vrstvou umiacutestěna do vyviacutejeciacute naacutedoby (chromatografickaacute komůrka) asi pod uacutehlem 20
stupňů a na dno naacutedoby je nalito rozpouštědlo (Obr 5B) Důležiteacute je aby chromatografickaacute komůrka
byla uzavřena a atmosfeacutera uvnitř se mohla nasytit paacuterami rozpouštědla Pokud je deska umiacutestěnaacute v
komůrce vertikaacutelně jednaacute se o chromatografii vzestupnou nebo sestupnou v zaacutevislosti na tom zda je
rozpouštědlo umiacutestěno dole nebo nahoře Vzestupnaacute chromatografie se provaacutediacute ve speciaacutelniacutech
komůrkaacutech ve kteryacutech lze vyviacutejet i viacutece chromatogramu najednou Při sestupneacute chromatografii se jako
nosič většinou použiacutevaacute speciaacutelniacute chromatografickyacute papiacuter (komerčně dodaacutevanyacute pod značkou Whatman)
kteryacute se zavěsiacute do naacutedobky s rozpouštědlem (viz Obr 6A)
Obr 6 Vyviacutejeciacute zařiacutezeniacute pro vyviacutejeniacute A ndash Zařiacutezeniacute pro sestupnou papiacuterovou chromatografii B ndash Kruhoveacute
vyviacutejeniacute papiacuteroveacute chromratografie
48
Je třeba připomenout že papiacuterovaacute chromatografie je založenaacute na principu rozdělovaciacute chromatografie
na rozdiacutel od vyacuteše uvaacuteděnyacutech chromatografii na tenkyacutech vrstvaacutech ktereacute předevšiacutem fungujiacute na principu
adsorpčniacute chromatografie Papiacuterovaacute chromatografie ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute se pak provaacutediacute většinou
jako kruhovaacute Doprostřed papiacuteru se umiacutestiacute knot kteryacutem vzliacutenaacute rozpouštědlo a kolem něj jsou nanaacutešeny
vzorky ktereacute pak migrujiacute k okraji papiacuteru (Obr 6B)
Velkou přednostiacute chromatografie na tenkyacutech vrstvaacutech je velkaacute časovaacute uacutespora malaacute spotřeba laacutetek i
rozpouštědel minimaacutelniacute experimentaacutelniacute zařiacutezeniacute a snadneacute provedeniacute Jelikož při TLC a papiacuteroveacute
chromatografii nelze přiacutemo zjistit charakteristickou veličinu udaacutevajiacuteciacute mobilitu daneacute laacutetky ndash elučniacute
objem či retenčniacute čas jako u sloupcoveacute chromatografie použiacutevaacute se pro charakterizaci a identifikaci
laacutetek jinaacute veličina tzv retenčniacute faktor Rf Retenčniacute faktor udaacutevaacute poměr vzdaacutelenosti středu skvrny laacutetky
od startu (VM) k vzdaacutelenosti čela mobilniacute faacuteze (VR) tj vzdaacutelenost kam až doputuje mobilniacute faacuteze
119877119891 =119881119872
119881119877
Při separaci směsi laacutetek je pak vždy žaacutedouciacute provaacutedět i chromatografii standardů v tomteacutež pokusu
Identifikace je pak snadnějšiacute Pro kvantitativniacute vyhodnoceniacute je zapotřebiacute proveacutest proměřeniacute
jednotlivyacutech skvrn pomociacute denzitometru nebo vyškrabaacuteniacute či eluci jednotlivyacutech skvrn a změřeniacute
koncentrace laacutetek v eluaacutetech
Detekce laacutetek při tenkovrstevneacute a papiacuteroveacute chromatografii se provaacutediacute různyacutemi způsoby
- přiacutemaacute ndash skvrny barevnyacutech laacutetek jsou dobře vidět pouhyacutem okem (rostlinnaacute barviva)
- absorpce světla v UV oblasti ndash použiacutevaacute se adsorbentu obsahujiacuteciacute fluoreskujiacuteciacute složku po
osvětleniacute UV světlem deska fluoreskuje akoraacutet v miacutestech rozdělenyacutech laacutetek jsou vidět tmavaacute
miacutesta
- fluorescence ndash některeacute laacutetky po ozaacuteřeniacute UV světlem samy sviacutetiacute např některeacute alkaloidy
- specifickeacute barveniacute ndash chromatogram se obvykle vyviacutejiacute postřiacutekaacuteniacutem nějakyacutem specifickyacutem
činidlem ktereacute se separovanou laacutetkou tvořiacute barevneacute produkty (např ninhydrin je specifickeacute
činidlo na aminokyseliny se kteryacutemi daacutevaacute fialově-červeneacute produkty)
- izotopoveacute techniky ndash laacutetky jsou označeny radioaktivniacutemi izotopy a při vyhodnocovaacuteniacute se měřiacute
unikajiacuteciacute radioaktivita
49
UacuteKOL Č 1 Gelovaacute chromatografie proteinu s niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetkou
V teacuteto uacuteloze budou od sebe pomociacute geloveacute filtrace odděleny hemoglobin a siacuteran nikelnatyacute Průběh
geloveacute filtrace lze dobře sledovat diacuteky barevnosti obou laacutetek nikelnateacute ionty jsou zeleneacute krevniacute barvivo
hemoglobin maacute červeno-hnědou barvu Hemoglobin je sloučenina proteinu ndash globinu a prosthetickeacute
skupiny ndash hemu na kteryacute je vaacutezaacuteno dvojmocneacute železo Molekula hemoglobinu je tetramer to znamenaacute
že se k sobě vaacutežou čtyři zaacutekladniacute jednotky globinu s hemem Celkovaacute molekulovaacute hmotnost tohoto
tetrameru (C2932H4724N828O840S8Fe4) je přibližně 65000 Da
LABORATORNIacute POMŮCKY
30 cm dlouhaacute kolona na chromatografii
Stojan a svorky na kolonu
Erlenmayerova baňka (1000 ml)
Peristaltickaacute pumpa
Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)
Kaacutedinky
Mikrozkumavky (15 ml 5 ml)
Pipeta špičky
Kyveta plastovaacute uacutezkaacute
Stolniacute mikrocentrifuga
Spektrofotometr Lightwave II
Konduktometr
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Nabobtnalyacute Sephadex G-25
Hemoglobin
Siacuteran nikelnatyacute
POSTUP
A Přiacuteprava vzorku
1 V mikrozkumavce smiacutechejte 05 ml roztoku hemoglobinu a 05 ml roztoku siacuteranu nikelnateacuteho
2 Do druheacute mikrozkumavky napipetujte 1 ml destilovaneacute vody ndash pro vyvaacuteženiacute centrifugy
Centrifugujte na stolniacute mikrocentrifuze po dobu 5 min Supernatant přepipetujte do čisteacute
mikrozkumavky
B Gelovaacute chromatografie
1 Skleněnaacute kolona o deacutelce 30 cm naplněnaacute Sephadexem G-25 se nachaacuteziacute v těsneacute bliacutezkosti
pracovniacuteho stolu ndash pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jejiacutemu rozbitiacute
POZOR Nikdy nenechejte kolonu vyschnout Dbejte na to aby nad sloupcem gelu v
koloně bylo vždy alespoň minimaacutelniacute množstviacute vody
2 Na horniacute polici pracovniacuteho miacutesta je umiacutestěna Erlenmayerova baňka naplněnaacute destilovanou
vodou kteraacute je přes peristaltickou pumpu spojena pomociacute gumoveacute hadičky se špuntem s
horniacutem uacutestiacutem kolony
Během chromatografie hliacutedejte zaacutesobniacutek s vodou aby v něm bylo vždy dostatek vody
vyhnete se tiacutem nechtěneacutemu vyschnutiacute kolony
50
3 Pod kolonu umiacutestěte kaacutedinku do ktereacute bude voda odkapaacutevat Povolte kohout kteryacutem je
uzavřen průtok vody v koloně zapněte peristaltickou pumpu Kolonu nechejte 20 min
promyacutevat vodou
4 Když je kolona dostatečně promytaacute vodou zavřete kohout kolony vypněte peristaltickou
pumpu
5 Pak opatrně kohoutem odpusťte vodu ze sloupce gelu tak aby se klesajiacuteciacute hladina vody
zastavila těsně nad začaacutetkem sloupce gelu Kohout opatrně zavřete
6 Napipetujte opatrně 950 microl vzorku na sloupec gelu a nechejte vsaacuteknout Pipetujte po obvodu
stěny kolony
7 Pod kolonu umiacutestěte 100ml odměrnyacute vaacutelec Povolte opatrně kohout
8 Po vsaacuteknutiacute vzorku na sloupec kohout opatrně uzavřete naneste 2x 1 ml vody opatrně povolte
kohout a nechejte vsaacuteknout Toteacutež ještě jednou s vodou zopakujte Naneste znovu 2x 1 ml vody
a teprve poteacute na kolonu opět zapojte hadičku ze zaacutesobniacuteku povolte kohout a spusťte
peristaltickou pumpu ndash dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute
9 Sledujte děliacuteciacute se laacutetky na koloně jako dva barevneacute pruhy
10 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute začněte jiacutemat frakce do předem připravenyacutech kalibrovanyacutech
mikrozkumavek frakce po 1 ml
11 Pokud i po odebraacuteniacute 30 frakciacute staacutele vyteacutekaacute z kolony barevnyacute roztok jiacutemejte do dalšiacutech zkumavek
až do okamžiku kdy už eluaacutet neniacute na prvniacute pohled zabarven
12 Po ukončeniacute chromatografie nechte kolonu ještě 20 minut promyacutevat vodou
13 Najiacutemaneacute frakce analyzujte
C Spektrofotometrickeacute stanoveniacute hemoglobinu
Absorbance jednotlivyacutech frakciacute budete stanovovat pomociacute spektrofotmetru Lighwave II při vlnoveacute
deacutelce 410 nm což je vlnovaacute deacutelka maximaacutelniacute absorbance hemoveacute skupiny hemoglobinu
Do spektrofotometru vklaacutedejte pouze očištěneacute a osušeneacute kyvety
1 Zapněte spektrofotometr Lightwave II
2 Zvolte možnost Application (1) a naacutesledně možnost Single Wavelenght (1)
3 Nastavte vlnovou deacutelku 410 nm Potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem
4 Nejprve je potřeba spektrofotometr vynulovat na blank kteryacutem je v tomto přiacutepadě voda Do
kyvety nalijte opatrně ze střičky destilovanou vodu Vložte ji do spektrofotometru (směr
vloženiacute kyvety do kyvetoveacuteho prostoru konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) Stisknutiacutem modreacuteho
tlačiacutetka přiacutestroj vynulujete Vodu z kyvety vylijte
5 Proměřte absorbance všech frakciacute Po změřeniacute vzorky nevyliacutevejte do odpadu ale přeleacutevejte je
zpět do mikrozkumavek budou použity v dalšiacutem stanoveniacute Mezi jednotlivyacutemi vzorky kyvetu
proplachujte destilovanou vodou ze střičky
D Konduktometrickeacute stanoveniacute nikelnateacute soli
Obsah niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky ndash nikelnateacute soli budete detekovat diacuteky faktu že přiacutetomnost
jakyacutechkoliv iontů zvyšuje vodivost roztoku Pomociacute konduktometru proměřte vodivost všech
frakciacute dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu
1 Do konduktometrickeacute cely přelijte měřenyacute vzorek a doplňte destilovanou vodou po rysku 20
ml
51
2 Do cely ponořte čidlo konduktometru a na displeji odečtěte hodnotu vodivosti v μSmiddotcm-1 Mezi
jednotlivyacutemi měřeniacutemi vždy oplaacutechněte čidlo konduktometru destilovanou vodou
VYHODNOCENIacute
1 Sestrojte chromatogram zaacutevislosti elučniacuteho objemu na absorbanci při 410 nm a vodivosti
Vyznačte maxima jednotlivyacutech složek složky označte
2 Na koloně naplněneacute Sephadexem typu G-200 děliacuteme směs cytochromu c riboflavinu a
pepsinu Kteraacute laacutetka bude z kolony vyteacutekat jako prvniacute druhaacute a třetiacute
UacuteKOL Č 2 Chromatografie karotenoidů z papriky na tenkeacute vrstvě
Rostliny obsahujiacute mnoho různyacutech laacutetek schopnyacutech absorbovat zaacuteřeniacute ve viditelneacute oblasti spektra
elektromagnetickeacute slunečniacute radiace Souborně se tyto laacutetky označujiacute jako barviva či pigmenty protože
působiacute zbarveniacute rostlin Chemicky i funkčně jsou barviva velmi různorodaacute Jejich společnyacutem a
charakteristickyacutem rysem je většiacute počet konjugovanyacutech dvojnyacutech vazeb v molekule Chemicky tyto laacutetky
patřiacute nejčastěji do skupiny cyklickyacutech nebo lineaacuterniacutech tetrapyrolů karotenoidů a flavonoidů
Karotenoidy (Obr 7) jsou rostlinnaacute barviva rozpustnaacute v tuciacutech v přiacuterodě hojně zastoupenaacute ve všech
rostlinnyacutech druziacutech obvykle zbarvena žlutě oranžově a červeně Některeacute typy karotenoidů lze naleacutezt i
v řiacuteši živočišneacute daacutevajiacute napřiacuteklad charakteristickeacute zabarveniacute plameňaacuteků kanaacuterků raků nebo třeba
sluneacutečka sedmitečneacuteho Z chemickeacuteho hlediska je lze řadit do skupiny terpenoidů tzn laacutetek
odvozenyacutech od izoprenoveacute podjednotky Použiacutevajiacute se předevšiacutem jako nezaacutevadnaacute přirozenaacute barviva v
potravinaacuteřskeacutem a kosmetickeacutem průmyslu V rostlinneacutem organismu jsou nezbytneacute pro růst a
fotosynteacutezu pro člověka pak jsou nezastupitelnyacutem zdrojem vitaminu A jehož jsou prekurzorem V
současneacute době se takeacute hovořiacute o jejich schopnosti snižovat některaacute rizika rakoviny hojně se využiacutevajiacute
takeacute jako antioxidanty zachycujiacuteciacute pro organismus nebezpečneacute volneacute radikaacutely
Obr 7 Nejznaacutemějšiacute typy karotenoidů
52
Extrakt z papriky (Capsicum annum) obsahuje 37 ndash 54 pigmentů (počet zaacutevisiacute na způsobu izolace) z
toho většina z nich je na baacutezi karotenoidů (Obr 7) Hlavniacutem pigmentem papriky je červenyacute kapsantin a
kapsorubin žluto-oranžovyacute beta-karoten žluteacute luteiny a xantofyly Karotenoidy z papriky budete
chromatografovat v nepolaacuterniacutem benzenu Mobilita jednotlivyacutech molekul zaacutevisiacute na jejich polaritě tzn
předevšiacutem na počtu hydroxy- skupin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Skleněnaacute vana
Malaacute skleněnaacute deska
Velkaacute skleněnaacute deska
Skleněnaacute tyčinka s gumičkami
Odměrneacute vaacutelce (10 ml 250 ml)
Třeciacute miska s tloučkem
Automatickaacute pipeta s rozsahem 20-200 μl
Kaacutedinka (50 ml)
Skleněnaacute naacutelevka
Filtračniacute papiacuter
Filtračniacute kruh
Laboratorniacute stojan
Odpařovaciacute miska
Umělohmotneacute zaacutetky
Vaacuteženka
Špachtlelžička
Předvaacutežky
Petriho miska
Filtračniacute papiacuter
Tužka nůžky praviacutetko
Petriho miska
Silufol
Polystyrenovyacute kruh
Vodniacute laacutezeň (v digestoři)
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Červenaacute paprika
Oxid hlinityacute pro chromatografii
Benziacuten
Benzen
POSTUP
POZOR Pracujete s karcinogenniacutem benzenem Chraňte se rukavicemi a pracujte v digestoři
1 Odvažte 1 g sucheacute papriky a ve třeciacute misce jej rozetřete s 10 ml směsi benziacuten-benzen (41)
Karotenoidy společně s dalšiacutemi laacutetkami přejdou do rozpouštědla
2 Extrakt odfiltrujte přes hladkyacute suchyacute filtr do kaacutedinky Pozor veškereacute sklo musiacute byacutet dokonale sucheacute
3 Na vodniacute laacutezni zfiltrovanyacute extrakt odpařte do sucha a odparek rozpustiacuteme v 1 ml čisteacuteho benziacutenu
4 Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy menšiacute skleněnou destičku si položte na stůl a na jeden z jejich konců
nasypte hromaacutedku oxidu hliniteacuteho určeneacuteho pro chromatografii
5 Pak opatrně skleněnou tyčinkou na konci s gumičkami projeďte po celeacute deacutelce skla tak aby se na
jeho povrchu vytvořila jednolitaacute vrstva oxidu hliniteacuteho
6 Destičku opatrně chytněte za hrany a přeneste do plocheacute skleněneacute vany na jejiacutež jeden konec jsou
položeneacute dvě umělohmotneacute zaacutetky (viz Obr 2)
7 Destička je umiacutestěnaacute šikmo pod uacutehlem asi 20deg Asi centimetr od spodniacuteho okraje naneste jako
souvislou čaacuteru na sypanou vrstvu extrakt z papriky v deacutelce okolo 3 centimetrů Vzorek nanaacutešejte
automatickou pipetou
8 Na dno naacutedoby nalijte čistyacute benzen tak aby začal vzliacutenat po destičce nahoru Naacutedobku překryjte
velkyacutem sklem
9 Chromatogram nechte vyviacutejet a sledujte rozdělovaacuteniacute jednotlivyacutech barviv
53
10 Stejnyacute vzorek extraktu z papriky rozdělte vzestupnou chromatografii na vrstvě silufolu
11 Z folie silufolu si odstřihněte pruh asi o šiacuteřce 1-15 cm Silufol střiacutehejte v rukaviciacutech abyste ho
zbytečně neznečistili
12 Asi 1 cm od jednoho konce folie opět naneste vzorek Pruh silufolu umiacutestěte do odměrneacuteho vaacutelce
na jehož dno jste nalili mobilniacute faacutezi ndash benzen Dbejte na to aby hladina rozpouštědla nezasahovala
do naneseneacuteho vzorku
13 Vaacutelec uzavřete převraacutecenou kaacutedinkou a nechte chromatogram vyviacutejet
14 Jakmile rozpouštědlo doputuje na horniacute konec folie chromatogram vyjměte a nechte na vzduchu
oschnout
VYHODNOCENIacute
1 Porovnejte uacutečinnost obou provedeniacute tenkovrstevneacute chromatografie a rozhodněte ktereacute děleniacute je
lepšiacute
2 Vyvinutyacute chromatogram na silufolu vyfoťte do protokolu a podle barvy jednotlivyacutech pruhů se
pokuste určit o ktereacute karotenoidy jde V potaz berte i polaritu jejich molekul
3 Vypočtěte retenčniacute faktory pro jednotlivaacute barviva z chromatografie na silufolu
54
4 Elektromigračniacute metody
Elektromigračniacute metody jsou metody ktereacute se využiacutevajiacute k separaci makromolekul na zaacutekladě naacuteboje
konformace nebo velikosti Migrace nabiteacute čaacutestice v elektrickeacutem poli je ovlivňovaacutena interakciacute mezi
ionty a zaacutevisiacute předevšiacutem na celkoveacutem naacuteboji velikosti a tvaru čaacutestice a viskozitě prostřediacute
Elektromigračniacute metody využiacutevajiacute dvou elektrokinetickyacutech jevů ndash elektroforeacutezy a elektroosmoacutezy Při
dotyku pevnyacutech povrchů ktereacute mohou neacutest elektrickeacute naacuteboje s roztokem obsahujiacuteciacutem nabiteacute čaacutestice
(ionty) se vytvaacuteřiacute elektrickeacute dvojvsrtvy V elektromigračniacutech metodaacutech je na toto prostřediacute připojeno
stejnosměrneacute elektrickeacute pole ktereacute porušiacute rovnovaacutehu v rozloženiacute naacutebojů a vyvolaacute tak jejich pohyb
Principem separace složek je rozdiacutelnaacute rychlost jejich migrace neboť nabiteacute čaacutestice různyacutech složek se
v určiteacutem prostřediacute lišiacute svou elektroforetickou pohyblivostiacute
Elektroforeacuteza tedy spočiacutevaacute v migraci elektricky nabityacutech čaacutestic ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli
ktereacute se vytvořiacute vloženiacutem konstantniacuteho stejnosměrneacuteho napětiacute mezi elektrody V zoacutenoveacute elektroforeacuteze
je prostřediacute mezi elektrodami tvořeno zaacutekladniacutem elektrolytem (roztok obsahujiacuteciacute ionty) kteryacute zajišťuje
dostatečnou elektrickou vodivost celeacuteho systeacutemu přičemž zkoumanyacute vzorek je daacutevkovaacuten v určiteacutem
miacutestě tohoto systeacutemu Kationty (kladně nabiteacute ionty) migrujiacute k zaacuteporně nabiteacute elektrodě (katodě)
anionty (zaacuteporně nabiteacute ionty) migrujiacute ke kladně nabiteacute elektrodě (anodě) neutraacutelniacute čaacutestice se
nepohybujiacute V průběhu separace se vytvaacuteřejiacute odděleneacute zoacuteny (odtud naacutezev zoacutenovaacute elektroforeacuteza) na
zaacutekladě odlišneacute rychlosti migrace složek vzorku
Elektroforetickaacute pohyblivost
Elektroforetickaacute pohyblivost microe nabiteacute čaacutestice je rychlost jejiacuteho pohybu v elektrickeacutem poli o jednotkoveacute
intenzitě E0 Pokud jsou na začaacutetku separace čaacutestice v jednom miacutestě dostaacutevajiacute se během separace
dopředu nabiteacute čaacutestice s vyššiacute pohyblivostiacute čaacutestice s nižšiacute pohyblivostiacute se opožďujiacute
Na nabitou čaacutestici o naacuteboji Q působiacute v elektrickeacutem poli o intenzitě E dvě siacutely ndash elektrickaacute siacutela F1 kteraacute
čaacutestici uvaacutediacute do pohybu a odpor prostřediacute F2 kteryacute čaacutestici v pohybu brzdiacute (viz Obr 1) Tyto siacutely definujiacute
vztahy
F1=Q∙E
F2=k∙ν
Koeficient k zaacutevisiacute na tvaru a velikosti čaacutestice a na viskozitě prostřediacute η
55
Obr 1 Siacutely působiacuteciacute na nabitou čaacutestici ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli F1 ndash elektrickaacute siacutela F2 ndash
odpor prostřediacute
V počaacutetečniacutem okamžiku je rychlost čaacutestice ν nulovaacute proto siacutela F1 uvede čaacutestici do pohybu S rostouciacute
rychlostiacute ν se siacutela F2 zvětšuje dokud se nevyrovnaacute siacutele F1 Nastane stacionaacuterniacute stav ve ktereacutem se nabiteacute
čaacutestice pohybujiacute konstantniacute rychlostiacute a platiacute
F1=F2rarrQ∙E=k∙ν
Pro elektroforetickou pohyblivost je pak platnyacute vztah
μe=ν
E=
Q
k
V roztociacutech slabyacutech elektrolytů vedle sebe koexistujiacute disociovaneacute a nedisociovaneacute molekuly přičemž
podiacutel nabityacutech čaacutestic je určen stupněm disociace α kteryacute je definovaacuten vztahem
120572 =119899119894
1198991198940
kde ni0 hellip počaacutetečniacute laacutetkoveacute množstviacute ještě nedisociovanyacutech molekul
ni hellip laacutetkoveacute množstviacute disociovanyacutech molekul
Stupeň disociace tedy může nabyacutevat hodnot lt01gt Molekula elektrolytu vykazuje efektivniacute
elektroforetickou pohyblivost danou součinem αmicroe Disociaci slabyacutech kyselin a zaacutesad lze měnit volbou
pH prostřediacute a tiacutem takeacute ovlivnit separaci těchto laacutetek
Elektroforeacuteza v biologickyacutech vědaacutech
V současneacute době se biochemickyacute molekulaacuterně-biologickyacute a biotechnologickyacute vyacutezkum bez teacuteto
elektromigračniacute separačniacute techniky neobejde Nejčastěji je v těchto odvětviacutech využiacutevaacutena gelovaacute
elektroforeacuteza kteraacute sloužiacute k izolaci a analyacuteze nukleovyacutech kyselin nebo proteinů
Jako nosiče se často využiacutevajiacute agarosoveacute nebo polyakrylamidoveacute gely U těchto gelů je možneacute ovlivnit
velikost poacuterů a tiacutem dosaacutehnout děleniacute nejen z hlediska rozdiacutelneacute elektroforetickeacute pohyblivosti ale takeacute
na zaacutekladě velikosti molekuly
56
Agarosoveacute gely jsou vhodneacute zvlaacuteště pro separaci molekul nukleovyacutech kyselin o velikosti 100 až 50 000
paacuterů baacuteziacute Agarosa je polysacharid pochaacutezejiacuteciacute z mořskyacutech řas kteryacute sestaacutevaacute ze střiacutedajiacuteciacutech se
galaktosovyacutech a 36-anhydrogalaktosovyacutech podjednotek (viz Obr 3) Velikost poacuterů je zde ovlivněna
koncentraciacute agarosy v gelu
Obr 3 Molekula agarosy
Polyakrylamidoveacute gely jsou využiacutevaacuteny spiacuteše pro separaci molekul proteinů Tyto gely vznikajiacute
polymeraciacute akrylamidu (AA) a NNacute-methylenbisakrylamidu (BIS) (viz Obr 4) kteraacute je zahaacutejena volnyacutemi
radikaacutely vzniklyacutemi při rozkladu persiacuteranu amonneacuteho (APS) Do směsi je vždy přidaacutevaacuten stabilizaacutetor
volnyacutech radikaacutelů TEMED (NNNacuteNacute-tetramethylethlendiamin) Fyzikaacutelniacute vlastnosti gelu a velikosti poacuterů
jsou zde daacuteny podiacutelem polyakrylamidu a stupněm zesiacuteťovaacuteniacute (lineaacuterniacute řetězce vznikajiacute spojovaacuteniacutem
monomerů AA přiacutečneacute vazby mezi nimi jsou tvořeny BIS stupeň zesiacuteťovaacuteniacute ovlivňuje tedy poměr
AABIS)
Obr 4 Scheacutematickeacute znaacutezorněniacute vzniku polyakrylamidoveacuteho gelu
Podle polohy gelu v elektroforetickeacute aparatuře se rozlišuje
- elektroforeacuteza v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5A)
- elektroforeacuteza ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5B)
Daacutele mohou miacutet tyto elektroforetickeacute aparatury deskoveacute nebo kapilaacuterniacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je gel uzavřen
uvnitř tenkeacute kapilaacutery
Obr 5 Uspořaacutedaacuteniacute elektroforetickyacutech aparatur A ndash horizontaacutelniacute uspořaacutedaacuteniacute B ndash vertikaacutelniacute
uspořaacutedaacuteniacute
57
Elektroforeacuteza DNA
Při posuzovaacuteniacute elektroforetickeacute pohyblivosti molekuly DNA neniacute třeba se zabyacutevat velikostiacute naacuteboje
protože ten je v molekule rovnoměrně rozložen diacuteky fosfaacutetovyacutem zbytkům Elektroforeacuteza nukleovyacutech
kyselin je vyacutehodnou metodou při studiu konformace molekul DNA Superhelikaacutelniacute molekuly DNA
(molekuly DNA s nadšroubovicovyacutem vinutiacutem) vykazujiacute v geloveacute elektroforeacuteze vyššiacute elektroforetickou
pohyblivost oproti lineaacuterniacute nebo kruhoveacute konformaci Jednotliveacute konformace molekul DNA jsou
představeny na obraacutezku 6 Jak již bylo zmiacuteněno koeficient k je zaacutevislyacute na tvaru molekuly diacuteky tomu se
odlišnyacute tvar molekuly projeviacute v elektroforetickeacute pohyblivosti Daacutele pak je možneacute tuto metodu využiacutet ke
stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti nebo deacutelky molekuly DNA porovnaacuteniacutem jejiacute elektroforetickeacute
pohyblivosti s elektroforetickou pohyblivostiacute standardu kteryacutem byacutevaacute směs fragmentů o přesně znaacutemeacute
velikosti a hmotnosti
Jelikož jsou molekuly DNA okem neviditelneacute je třeba vyacutesledek separace nějak zobrazit Využiacutevaacute se zde
možnosti barveniacute molekul interkalačniacutemi barvivy kdy se barvivo vmezeřuje mezi sousedniacute paacutery baacuteziacute
DNA šroubovice Takovyacutemi barvivy jsou napřiacuteklad ethidium bromid (pozor potenciaacutelniacute silnyacute mutagen)
SyberGreen nebo GelRed Po ozaacuteřeniacute separovaneacute DNA obarveneacute ethidium bromidem pod UV lampou
se DNA jeviacute jako oranžoveacute proužky jejichž intenzita je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Molekuly DNA
mohou byacutet značeny taky radioaktivně potom naacutesleduje detekce autoradiografickaacute V přiacutepadě použitiacute
polyakrylamidoveacuteho gelu je DNA vizualizovaacutena barveniacutem střiacutebrem (roztok AgNO3)
Obr 6 Konformace molekul DNA
A ndash kruhovaacute molekula DNA B ndash lineaacuterniacute molekula DNA C ndash superhelikaacutelniacute molekula DNA
Elektroforeacuteza proteinů
Gelovaacute elektroforeacuteza maacute v biochemii uplatněniacute při stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti proteinů
stanoveniacute izoelektrickeacuteho bodu detekci enzymoveacute aktivity stanoveniacute izoenzymovyacutech spekter nebo
k separaci biologicky aktivniacutech molekul
Elektroforeacuteza proteinů může probiacutehat buď v nativniacutem nebo v denaturujiacuteciacutem prostřediacute Nativniacute gelovaacute
elektroforeacuteza maacute tu vyacutehodu že nedochaacuteziacute k degradaci proteinů a enzymy si zachovaacutevajiacute svou
enzymovou aktivitu Molekuly proteinů zde migrujiacute v zaacutevislosti na velikosti celkoveacuteho naacuteboje velikosti
a tvaru molekuly Naopak při použitiacute detergentů dochaacuteziacute k denaturaci proteinů Jako detergenty jsou
použiacutevaacuteny dodecylsulfaacutet sodnyacute (SDS) a β-merkaptoethanol ktereacute rozrušujiacute disulfidickeacute vazby proteinů
ktereacute tak ziacuteskajiacute tyčinkovityacute tvar proteiny majiacute stejnou hustotu povrchoveacuteho naacuteboje a rychlost migrace
potom zaacutevisiacute pouze na molekuloveacute hmotnosti (velikosti) proteinu
Vizualizace proteinů v gelu se provaacutediacute nejčastěji barveniacutem pomociacute barviva Coomassie Brilliant Blue
v roztoku methanolu a kyseliny octoveacute nebo je možneacute proteiny barvit střiacutebrem
58
Potravinaacuteřskaacute barviva
Potravinaacuteřskaacute barviva majiacute důležitou roli ve vniacutemaacuteniacute a očekaacutevaacuteniacute spotřebitele Napřiacuteklad při konzumaci
fialoveacuteho bonbonu očekaacutevaacute chuť hroznoveacuteho viacutena při konzumaci červeneacuteho naacutepoje je očekaacutevaacutena
jahodovaacute chuť apod
Barviva mohou byacutet přiacuterodniacuteho původu nebo mohou byacutet dodaacutevaacutena barviva synteticky připravenaacute
Přiacuterodniacute barviva mohou pochaacutezet napřiacuteklad ze šafraacutenu (žlutaacute barva) červeneacute řepy (červenaacute barva)
špenaacutetu (zelenaacute) atd
V minulosti se dalšiacute barvy ziacuteskaacutevaly přiacutedavkem anorganickyacutech soliacute mezi ktereacute patřily napřiacuteklad chroman
olovnatyacute PbCrO4 (žlutaacute barva) nebo sulfid rtuťnatyacute (červenaacute barva ndash rumělka) Použiacutevaacuteniacute těchto barviv
pro potravinaacuteřskeacute uacutečely nebylo dlouhou dobu regulovaacuteno dokud roku 1820 nevyšla kniha Fredericka
Accuma s naacutezvem A Treatise on Adulterations of Food and Culinary Poisons kde se na použitiacute těchto
nebezpečnyacutech barviv zaměřil Objevil napřiacuteklad již zmiacuteněnyacute chroman olovnatyacute v kajenskeacutem pepři a
syacuterech nebo siacuteran měďnatyacute v naklaacutedanyacutech okurkaacutech
Roku 1856 anglickyacute chemik William Henry Perkins omylem během pokusu o synteacutezu chininu (leacutek proti
malaacuterii) připravil prvniacute organickeacute barvivo s naacutezvem bdquomauveinldquo (methylovaacute violeť Perkinova violeť)
Jednaacute se o anilinoveacute barvivo a zdrojem pro jeho přiacutepravu byl uhelnyacute dehet
Dnešniacute barviva jsou takteacutež derivaacutety připraveneacute z kamenouhelneacuteho dehtu přiacutepadně z ropy Seznam
nejčastěji použiacutevanyacutech barviv shrnuje tabulka 1
Tab 1 Přehled vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv
Barvivo Barva Označeniacute
Relativniacute
molekulovaacute
hmotnost
Velikost
naacuteboje
při pH=8
Pozn
Košenila (karmiacuten) červenaacute E 120
49238
NA původ vysušenaacute těla
červce nopaacuteloveacuteho
Brilantniacute modř FCF jasně modraacute E 133 79286 -2 potravinaacuteřskaacute modř 2
uh dehet
Indigotin tmavě modraacute E 132 46636 -2 potravinaacuteřskaacute modř 1
uh dehet
Erythrosin červenaacute E 127 87986 -1 potravinaacuteřskaacute červeň 17
uh dehet
Tartrazin citronově žlutaacute E 102 53437 -3 potravinaacuteřskaacute žluť 4 (5)
uh dehet
Žluť SY oranžovaacute E 110 45237 -2 potravinaacuteřskaacute žluť 3 (6)
uh dehet
Červeň Allura AC červenaacute E 129 49643 -2 potravinaacuteřskaacute červeň 40
uh dehet a ropa
59
Obr 7 Chemickeacute struktury vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv A ndash Tartrazin (E 102) B ndash Brilantniacute modř
FCF (E 133) C ndash Žluť SY (E 110) D ndash Červeň Allura AC (E 129)
UacuteKOL Č 1 Gelovaacute elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv
LABORATORNIacute POMŮCKY
Kaacutedinky (25 ml 150 ml 1000 ml)
Automatickeacute pipety špičky
Mikrozkumavky + stojaacutenek
Erlenmeyerova baňka (100 ml)
Odměrneacute vaacutelce (25 ml 100 ml 1000 ml)
Vaacuteženka
Lžičkašpachtle
Předvaacutežky
Mikrovlnnaacute trouba
Aparatura pro agarosovou elektroforeacutezu
Zdroj konstantniacuteho napětiacute
CHEMIKAacuteLIE A MATERIAacuteL
Bonbony Skittles
Extrakčniacute pufr (Trisacetaacutetovyacute pufr pH=80)
Agarosa
50x TAE pufr
POSTUP
60
A Přiacuteprava vzorků
1 Do kaacutedinek vložte 1 až dva bonbony Skittles jednotlivyacutech barev
2 Do kaacutedinek napipetujte 500 microl extrakčniacuteho pufru
3 Z bonbonů se bude postupně uvolňovat barvivo uvolňovaacuteniacute můžete urychlit občasnyacutem
promiacutechaacuteniacutem
4 Barvivo extrahujte do doby než je na povrchu bonbonu pouze biacutelaacute cukernaacute vrstva a připravenyacute
roztok barviva je dostatečně sytyacute (barevnyacute)
5 Do popsanyacutech mikrozkumavek napipetujte extrahovanaacute barviva
B Přiacuteprava agarosoveacuteho gelu
1 Sestavte si aparaturu pro gelovou elektroforeacutezu v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute dle pokynů
vedouciacuteho cvičeniacute
2 Nařeďte si potřebneacute množstviacute 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru Na přiacutepravu gelu budete
potřebovat 80 ml 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru na elektroforeacutezu 700 ml 1x koncentrovaneacuteho
TAE pufru Postup ředěniacute konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute
Tab 2 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru
Finaacutelniacute objem 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru 80 ml 700 ml
50x koncentrovanyacute TAE pufr [ml]
Destilovanaacute voda [ml]
3 Vypočtěte navaacutežku agarosy tak aby jejiacute koncentrace v gelu byla 1 Vyacutesledek konzultujte
s vedouciacutem cvičeniacute
4 Navaacuteženou agarosu přeneste do Erlenmeyerovy baňky přilijte odpoviacutedajiacuteciacute množstviacute 1x TAE
pufru a opatrně promiacutechejte krouživyacutem pohybem baňky
5 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute sestavte elektroforetickou komůrku
6 Agarosu je třeba rozpustit zvyacutešenou teplotou Erlenmeyerovu baňku s agarosou tedy vložte do
mikrovlnky kterou budete pouštět na velmi kraacutetkeacute časoveacute intervaly Baňku je během zahřiacutevaacuteniacute
nutneacute často promiacutechat Pozor použiacutevejte ochranneacute rukavice Agarosa během zahřiacutevaacuteniacute často
vzkypiacute a z baňky vyteče ven zvlaacuteště v takto maleacutem objemu Buďte obezřetniacute a při každeacutem
naacuteznaku varu mikrovlnku okamžitě vypněte Pokud by se stalo že agarosa přeteče z baňky
ven je třeba celyacute prostor mikrovlnky vyčistit a agarosu připravit znovu
7 Agarosu nalijte do elektroforetickeacute komůrky vložte hřebiacutenek a nechejte přibližně 20 min
tuhnout
C Elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv v agarosoveacutem gelu
1 Během tuhnutiacute agarosoveacuteho gelu navrhněte způsob připojeniacute elektroforetickeacute vany ke zdroji
stejnosměrneacuteho napětiacute tak aby barviva po připojeniacute napětiacute putovala gelem spraacutevnyacutem
směrem
Elektrody majiacute zavedeneacute naacutesledujiacuteciacute značeniacute
červenaacute ndash anoda (kladnyacute naacuteboj)
černaacute ndash katoda (zaacutepornyacute naacuteboj)
Zdůvodněte naacutevrh zapojeniacute s ohledem na uacutedaje uvedeneacute v Tab 1
2 Ztuhlyacute agarosovyacute gel vložte do elektroforetickeacute komůrky do komůrky nalijte 1x
koncentrovanyacute TAE pufr tak aby byl agarosovyacute gel plně ponořen nebo po vyznačenou rysku
61
3 Opatrně tahem nahoru vyndejte hřebiacutenek kteryacute vytvořil jamky pro naneseniacute vzorků
4 Do jamek pipetujte 20 microl vaacutemi extrahovanyacutech barviv Pipetujte pomalu dejte pozor ať dno
jamky nepropiacutechnete špičkou pipety Pořadiacute barviv si zapište nebo vyfoťte
5 Na elektroforetickou komůrku nasaďte viacuteko připojte elektrody ke zdroji napětiacute
6 Zapněte zdroj napětiacute a nastavte konstantniacute napětiacute 45 V Spusťte elektroforeacutezu a nechejte ji
běžet zhruba 20 min Průběžně kontrolujte průběh elektroforeacutezy
7 Po řaacutedneacutem rozděleniacute barviv vypněte zdroj napětiacute sundejte viacuteko Gel přeneste na podložku a
vyfoťte si jej
VYHODNOCENIacute
1 Bonbony Skittles se barviacute pomociacute naacutesledujiacuteciacutech barviv ndash E162 E163 E170 E160a E100 E132
E133 Pokuste se přiřadit tato barviva jednotlivyacutem pruhům na agarosoveacutem gelu
2 Kteraacute z barev se pohybovala v gelu nejrychleji kteraacute se pohybovala nejpomaleji Zdůvodněte
3 U některyacutech barviv se mohou objevit dva pruhy různyacutech barev Čiacutem tuto skutečnost vysvětliacutete
4 Jak by se v agarosoveacutem gelu pohybovala kladně nabitaacute molekula a molekula bez naacuteboje
Vysvětlete
62
5 Extrakce filtrace sublimace a praacutece s vakuovou odparkou
Extrakce
Jako extrakce je označovaacuteno převedeniacute laacutetky z jedneacute faacuteze v niacutež je rozpuštěna nebo suspendovaacutena do
faacuteze jineacute Toto převedeniacute je možneacute neboť laacutetka se v určiteacutem poměru rozděliacute mezi obě faacuteze Distribuce
rozpuštěneacute laacutetky mezi dvě kapalneacute faacuteze se řiacutediacute Nernstovyacutem rozdělovaciacutem zaacutekonem
119888119886
119888119887= 119870
Podle něj je poměr koncentraciacute určiteacute laacutetky ve dvou vzaacutejemně nemiacutesitelnyacutech kapalinaacutech (označenyacutech
bdquoaldquo a bdquobldquo) při určiteacute teplotě a po dosaženiacute rovnovaacutehy konstantniacute K se nazyacutevaacute rozdělovaciacute koeficient
Extrakce laacutetky je snadnaacute tehdy jestliže je v extrakčniacutem rozpouštědle mnohem leacutepe rozpustnaacute než
v druheacute faacutezi ndash čili je-li rozdělovaciacute koeficient značně odlišnyacute od jedničky Pro laacutetky s rozdělovaciacutem
koeficientem menšiacutem než 100 jedinaacute extrakce nestačiacute V takoveacutem přiacutepadě je nutno extrakci viacutecekraacutet
opakovat s čerstvyacutem rozpouštědlem
Pro jednotliveacute typy extrakce se historicky vyvinula některaacute označeniacute kteraacute budou společně se
stručnyacutemi definicemi uvedena
A Digesce
Laacutetka v pevneacute faacutezi je za tepla extrahovaacutena opakovanou daacutevkou rozpouštědla Nejčastěji se tuhaacute
laacutetka zahřiacutevaacute společně s rozpouštědlem pod zpětnyacutem chladičem a směs je poteacute filtrovaacutena nebo
dekantovaacutena Nejčastěji se použiacutevaacute Soxhletův přiacutestroj v němž je extrakt staacutele zahušťovaacuten
Přiacutestroj pracuje automaticky Ve varneacute baňce je rozpouštědlo později již roztok ktereacute se
odpařuje a jeho paacutery odchaacutezejiacute širokou trubiciacute na leveacute straně středniacuteho diacutelu přiacutestroje (Obr 1A)
do zpětneacuteho chladiče Zde dochaacuteziacute k jejich kondenzaci Čisteacute rozpouštědlo steacutekaacute do papiacuteroveacute
patrony v niacutež je umiacutestěn extrahovanyacute materiaacutel Hladina roztoku ve středniacute čaacutesti přiacutestroje
neustaacutele stoupaacute V okamžiku kdy jejiacute vyacuteška dosaacutehne uacuterovně horniacute čaacutesti tenkeacute přepadoveacute
trubičky dojde k jejiacutemu přetečeniacute zpět do varneacute baňky Tak je možno vyextrahovat značneacute
množstviacute laacutetky s malyacutem množstviacutem rozpouštědla
B Macerace
Laacutetka v pevneacute faacutezi je za studena opakovaně extrahovaacutena daacutevkami rozpouštědla
C Perkolace
Laacutetkou v pevneacute faacutezi prosakuje vlastniacute tiacutehou rozpouštědlo Přiacutevodem čisteacuteho rozpouštědla je
hladina kapaliny v perkolaacutetoru (Obr 1B) udržovaacutena staacutele ve stejneacute vyacuteši To zabezpečuje aby
na extrahovanyacute materiaacutel v horniacutech vrstvaacutech přichaacutezelo staacutele noveacute rozpouštědlo
D Vytřepaacutevaacuteniacute
Laacutetka je z roztoku extrahovaacutena jednou daacutevkou rozpouštědla nebo opakovaně dalšiacutemi daacutevkami
(frakčniacute vytřepaacutevaacuteniacute) Vytřepaacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak že vodnyacute roztok nebo meacuteně často suspenze
laacutetky se smiacutesiacute v děliacuteciacute naacutelevce s přibližně ⅓-frac14 objemu extrakčniacuteho činidla Děliacuteciacute naacutelevka smiacute
byacutet naplněna nejvyacuteše do ⅔ objemu Nejdřiacuteve je třeba děliacuteciacute naacutelevku uzavřiacutet zaacutebrusovou zaacutetkou
a protřepat přičemž je nutneacute držet zaacutetku i kohout Pak se děliacuteciacute naacutelevka otočiacute vypouštěciacute
stopkou vzhůru a otevřeniacutem kohoutu se zrušiacute vzniklyacute přetlak Třepaacuteniacute a odpouštěniacute tlaku se
opakuje obvykle 3-4 x Při praacuteci s kyselinami zaacutesadami či jinyacutemi žiacuteravinami je nutneacute použiacutevat
ochranneacute pomůcky Jednotliveacute faacuteze se většinou odděliacute po chviacuteli staacuteniacute Spodniacute vrstva se vypouštiacute
kohoutem horniacute se odleacutevaacute hrdlem děliciacute naacutelevky
63
Jedniacutem vytřepaacuteniacutem extrakčniacute vyacutetěžky byacutevajiacute většinou niacutezkeacute v optimaacutelniacutem přiacutepadě odpoviacutedajiacute
Nernstovu rozdělovaciacutemu zaacutekonu Extrakci je proto potřeba proveacutest vždy nejmeacuteně 3-4 x
Uacutečinnějšiacute je vždy opakovanaacute extrakce menšiacutem množstviacutem rozpouštědla než extrakce celyacutem
množstviacutem najednou
Nejčastěji použiacutevanaacute extrakčniacute činidla jsou
Lehčiacute než voda diethylether benzen hexan ethylacetaacutet
Těžšiacute než voda methylendichlorid chloroform chlorid uhličityacute
Obr 1 Extrakčniacute aparatury A ndash Soxhletův přiacutestroj B ndash perkolaacutetor
Filtrace
Filtrace je oddělovaacuteniacute faacuteziacute pomociacute propustneacuteho materiaacutelu kteryacute dovoluje průchod pouze jedneacute z obou
faacuteziacute Obyčejně se pod pojmem filtrace rozumiacute oddělovaacuteniacute pevneacute faacuteze od kapaliny nebo plynu Filtrace
je v laboratoři velice běžnou operaciacute Nejčastějšiacute je filtrace kapalin provaacuteděnaacute buď za uacutečelem zbaveniacute
kapaliny mechanickyacutech nečistot nebo k izolaci pevneacute složky např při krystalizaci
Filtračniacute materiaacutel je určovaacuten chemickyacutem charakterem filtrovaneacuteho roztoku Může to byacutet nekliacuteženyacute tzv
filtračniacute papiacuter nebo i poacuterovitaacute skleněnaacute nebo porcelaacutenovaacute frita vrstva azbestu nebo skelneacute vaty apod
Rychlost filtrace zaacutevisiacute na ploše a vlastnostech filtračniacuteho prostřediacute na počtu a velikosti poacuterů na tlaku
a teplotě při filtraci na povaze sraženiny i na viskozitě filtrovaneacute kapaliny
Zaacutekladniacute pomůckou při filtraci je filtračniacute naacutelevka do niacutež se vklaacutedaacute vhodně složenyacute papiacuterovyacute filtr
Filtračniacute papiacuter je vyraacuteběn s různou velikostiacute poacuterů Filtr se zhotovuje ze čtverce filtračniacuteho papiacuteru
složeneacuteho pravouacutehle na čtvrtiny a sestřiženeacuteho do tvaru kruhoveacute vyacuteseče (Obr 2) Rozevřeniacutem takto
upraveneacuteho papiacuteru vznikaacute kuželovyacute filtr kteryacute je z jedneacute poloviny trojnaacutesobnyacute a z druheacute jednoduchyacute
64
Tento tzv hladkyacute filtr (Obr 2A) filtruje pouze špičkou a poměrně pomalu Rychleji pracuje filtr
sklaacutedanyacute nazyacutevanyacute teacutež francouzskyacute (Obr 2B) Připraviacute se z kruhoveacute vyacuteseče kteraacute je vějiacuteřovitě
překlaacutedaacutena směrem od středu k obvodu Při sklaacutedaacuteniacute francouzskeacuteho filtru je nutno dbaacutet aby při
několikereacutem překlaacutedaacuteniacute nedošlo k poškozeniacute filtru ve špičce Je proto nezbytneacute aby jednotliveacute zaacutehyby
neprochaacutezely jedniacutem bodem Před vloženiacutem do naacutelevky se doporučuje složenyacute filtr rozevřiacutet a obraacutetit
tak aby původně vnějšiacute stěna filtru tvořila vnitřniacute stěnu Tiacutem je možneacute předejiacutet znečištěniacute filtraacutetu vlaacutekny
papiacuteru uvolněnyacutemi během sklaacutedaacuteniacute a nečistotami z rukou Sklaacutedanyacute filtr se opiacuteraacute o stěny naacutelevky jen
hranami a proto filtruje teacuteměř celou svou plochou na rozdiacutel od hladkeacuteho filtru kteryacute filtruje jen
špičkou Filtrace francouzskyacutem filtrem je podstatně rychlejšiacute než filtrace hladkyacutem filtrem teacutehož
průměru
Obr 2 Možnosti sklaacutedaacuteniacute filtrů A ndash hladkyacute filtr B ndash sklaacutedanyacute (francouzskyacute) filtr
Naacutelevka s filtrem se vklaacutedaacute do filtračniacuteho kruhu připevněneacuteho na železneacutem stojanu Pod niacute je umiacutestěna
kaacutedinka pro zachycovaacuteniacute filtraacutetu Stonek naacutelevky se při filtraci dotyacutekaacute špičkou sveacuteho šikmo seřiacuteznuteacuteho
stonku stěny kaacutedinky přibližně ve dvou třetinaacutech vyacutešky (Obr 3) filtraacutet pak klidně steacutekaacute po stěnaacutech
naacutedoby a nevystřikuje Při filtraci naleacutevaacuteme roztok na filtr po skleněneacute tyčince kteraacute se ve vhodneacutem
uacutehlu přibliacutežiacute stěně filtru Proud kapaliny je vždy třeba směřovat proti miacutestu kde je papiacuterovaacute vrstva
trojitaacute Sniacutežiacute se tiacutem nebezpečiacute protrženiacute filtru Filtr se plniacute vždy několik milimetrů pod okraj Při filtraci
sraženiny je vhodneacute ji nechat usadit u dna kaacutedinky a na filtr nejprve naleacutevat čiryacute matečnyacute roztok kteryacute
rychle proteacutekaacute ještě nezanesenyacutem filtrem Teprve nakonec se ve zbytku kapaliny rozviacuteřiacute sraženina a vše
se nalije na filtr
Při promyacutevaacuteniacute sraženiny na filtru se sedlina nejprve pomociacute střičky splaacutechne do spodniacute čaacutesti filtru Proud
vody je třeba řiacutedit od okraje filtru k jeho špičce Promyacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak dlouho až je reakce filtraacutetu
negativniacute na laacutetku přiacutetomnou v matečneacutem roztoku Důkaz se provaacutediacute citlivyacutem činidlem v maleacutem podiacutelu
filtraacutetu
Pro horkeacute roztoky u nichž hroziacute že se při ochlazeniacute čaacutest rozpuštěneacute laacutetky vyloučiacute na filtru a ucpe jeho
poacutery je nutno použiacutevat naacutelevky s vyhřiacutevanyacutem plaacuteštěm Plaacutešť může byacutet vyhřiacutevaacuten horkou vodou nebo
elektricky Jednoduše je možno improvizovat filtraci za horka naacutelevkou se seřiacuteznutyacutem stonkem kteraacute
je položena na hrdle kaacutedinky Plaacutešť naacutelevky je pak přiacutemo vyhřiacutevaacuten paacuterami vrouciacuteho roztoku
65
Obr 3 Aparatura pro filtraci za normaacutelniacuteho tlaku
Filtraci je možno podstatně urychlit použitiacutem sniacuteženeacuteho tlaku odsaacutevaacuteniacutem vzduchu v prostoru pod
filtrem Pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku se použiacutevajiacute Buumlchnerovy naacutelevky skleněneacute nebo porcelaacutenoveacute
nuče a filtračniacute keliacutemky Nejjednoduššiacute zařiacutezeniacute pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku je Buumlchnerova naacutelevka
s odsaacutevaciacute baňkou Dno Buumlchnerovy naacutelevky je jemně diacuterkovaneacute na něj se poklaacutedaacute filtračniacute papiacuter tak
aby všechny otvory byly zakryty a papiacuter nepřečniacuteval podeacutel stěn naacutelevky vzhůru poněvadž by vzniklyacutemi
kanaacutelky prochaacutezel filtrovanyacute roztok do odsaacutevaciacute baňky Naacutelevka je v odsaacutevaciacute baňce upevněnaacute pryžovou
vložkou nebo zaacutetkou Mezi odsaacutevaciacute baňku a vyacutevěvu je vhodneacute umiacutestit pojistnou laacutehev (praacutezdnou
promyacutevačku) kteraacute zabraňuje vniknutiacute vody z vyacutevěvy do odsaacutevaciacute baňky nebo roztoku do vyacutevěvy
Vniknutiacute vody do odsaacutevaciacute baňky se zabraacuteniacute tak že se baňka odpojiacute od vyacutevěvy před zastaveniacutem toku
vody ve vodniacute vyacutevěvě
Při filtraci laacutetek reagujiacuteciacutech s filtračniacutem papiacuterem (koncentrovaneacute kyseliny KMnO4 apod) se použiacutevajiacute
skleněneacute frity kde funkci filtračniacuteho papiacuteru zastaacutevaacute do filtračniacuteho keliacutemku vtavenaacute skleněnaacute poacuterovitaacute
destička Velikost poacuterů je odstupňovaacutena v řadě S1-S2-S3-S4-S5 velmi maleacute poacutery jsou určeny pro filtraci
biologickyacutech materiaacutelů Vzhledem k značneacute hustotě frit je filtrace pomalaacute a filtrace probiacutehaacute vždy za
použitiacute sniacuteženeacuteho tlaku Nevyacutehodou skleněnyacutech frit je jejich značnaacute cena a hlavně jejich obtiacutežneacute čištěniacute
Sublimace
Sublimace je podobně jako krystalizace jednou ze zaacutekladniacutech metod čištěniacute a oddělovaacuteniacute jednotlivyacutech
složek směsi Děj je založen na tom že tenze par pevnyacutech laacutetek se s rostouciacute teplotou zvyšuje a proto
lze mnoheacute laacutetky převeacutest do plynneacuteho skupenstviacute aniž roztajiacute a paacutery mohou opět přiacutemo desublimovat
v pevnou laacutetku Bod sublimace je teplota při niacutež se tenze par pevneacute laacutetky vyrovnaacute s vnějšiacutem tlakem
V porovnaacuteniacute s krystalizaciacute maacute sublimace v mnoha přiacutepadech značneacute vyacutehody Sublimovanyacute preparaacutet
totiž neobsahuje mechanickeacute nečistoty ktereacute i při pečliveacute krystalizaci mohou doprovaacutezet vyacuteslednyacute
66
produkt Při sublimaci jednoduchyacutech směsiacute se obyčejně pracuje s malyacutemi ztraacutetami a jednoduchaacute
sublimace často nahradiacute i několikraacutet opakovanou krystalizaci Vhodnost použitiacute sublimace jako čistiacuteciacute
a separačniacute techniky zaacuteležiacute na vlastnostech daneacute laacutetky Rozmeziacute teplot a tlaků za nichž lze sublimaci
použiacutet je možno zjistit ze stavoveacuteho diagramu přiacuteslušneacute laacutetky (viz fyzikaacutelniacute chemie)
Zařiacutezeniacute a způsob sublimace se řiacutediacute podle toho jakeacute vlastnosti maacute miacutet sublimaacutet Čiacutem nižšiacute je teplota
chlazeneacuteho prostoru v němž paacutery kondenzujiacute tiacutem jemnějšiacute krystaly se vytvaacuteřejiacute Vyššiacute kondenzačniacute
teploty podporujiacute naopak vznik většiacutech a vyvinutějšiacutech krystalů Nejjednoduššiacutem zařiacutezeniacutem pro
provedeniacute sublimace s nepřiacuteliš niacutezkou sublimačniacute teplotou mohou byacutet dvě zabroušenaacute hodinovaacute skla
(Obr 4A) Na spodniacute sklo se umiacutestiacute sublimovanaacute laacutetka přikryje se druhyacutem sklem a opatrně zahřiacutevaacute
Sublimujiacuteciacute laacutetka se usazuje na horniacutem hodinoveacutem skle V přiacutepadě že sublimovanaacute laacutetka padaacute do
suroveacuteho produktu lze mezi skla položit perforovanyacute filtračniacute papiacuter na němž se sublimovanaacute laacutetka
zachytiacute Jinyacutem jednoduchyacutem zařiacutezeniacutem je porcelaacutenovaacute miska a na niacute postavenaacute naacutelevka (Obr 4B)
Naacutelevka maacute miacutet o něco menšiacute průměr než miska Stonek naacutelevky se opatřiacute volnou vatovou ucpaacutevkou
Mezi misku a naacutelevku se opět vložiacute perforovanyacute filtračniacute papiacuter
V přiacutepadě že sublimačniacute teplota je niacutezkaacute použije se pro sublimaci aparatura znaacutezorněnaacute na obraacutezku
4C Surovyacute produkt je nasypaacuten na dno sucheacute kaacutedinky kteraacute se uzavře baňkou Do baňky je zavaacuteděna až
ke dnu staacutele čerstvaacute chladiacuteciacute voda Sublimujiacuteciacute laacutetka se pak usazuje na kulateacutem dně baňky Po skončeniacute
sublimace je baňka opatrně sejmuta a usazeneacute krystaly špachtliacute oškrabaacuteny Laacutetky při normaacutelniacutem tlaku
nesublimujiacuteciacute nebo sublimujiacuteciacute jen pomalu přiacutepadně laacutetky ktereacute se při sublimaci za vyššiacute teploty
rozklaacutedajiacute lze často sublimovat při sniacuteženeacutem tlaku
Obr 4 Různeacute způsoby sublimace
Odpařovaacuteniacute ve vakuu
Odpařovaacuteniacute ve vakuu je v biochemickeacute laboratoři jeden z nejčastějšiacutech způsobů odpařovaacuteniacute
rozpouštědla z roztoků laacutetek Daacute se použiacutet na roztoky jak niacutezkomolekulaacuterniacutech tak vysokomolekulaacuterniacutech
laacutetek jejichž objem může byacutet od několika mililitrů až po litry a využiacutevaacute se při něm efektu sniacuteženiacute bodu
varu při sniacuteženeacutem tlaku v systeacutemu
Odpařovaacuteniacute malyacutech objemů do 2 ml se dělaacute v evakuovaneacutem exikaacutetoru nad vhodnyacutem sorbentem vody
(P2O5 NaOH CaCl2) Vzorek se umisťuje do mikrozkumavky nebo jineacute vhodneacute naacutedoby kteraacute je
v exsikaacutetoru uložena tak aby vodniacute paacutery měly k sušidlu co nejkratšiacute cestu Hlavniacute vyacutehodou teacuteto metody
67
je že je levnaacute a dostupnaacute v každeacute laboratoři nevyacutehodou je dlouhyacute čas (řaacutedově hodiny) a nemožnost
odpařit jineacute rozpouštědlo než vodu Nevyacutehody se odstraňujiacute přiacutestroji pracujiacuteciacutemi na podobneacutem
principu kde se paacutery rozpouštědla neustaacutele odsaacutevajiacute Při vakuoveacutem zahušťovaacuteniacute roztoků kde je použito
organickeacute rozpouštědlo nastaacutevaacute utajenyacute var Utajenyacute var je metastabilniacute stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem
kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute prudkyacute var vzkypěniacute a
přetečeniacute destilovaneacute směsi chladiče nebo odpadniacute baňky Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu
vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute
cihla varneacute kamiacutenky apod) Riziko vzniku utajeneacuteho varu lze odstranit takeacute napřiacuteklad odpařovaacuteniacutem
vzorku za současneacute centrifugace Zařiacutezeniacute se obvykle sklaacutedaacute z centrifugy kteraacute může byacutet vyhřiacutevanaacute
z vymrazovaciacute čaacutesti a z vakuoveacute pumpy
Nejběžnějšiacute způsob odpařovaacuteniacute středniacutech objemů je odpařovaacuteniacute na vakuoveacute rotačniacute odparce (Obr 5)
Rotačniacute vakuovaacute odparka se sklaacutedaacute z odpařovaciacute baňky pohonneacute jednotky a z vhodneacuteho chladiče
s kondenzačniacute baňkou a musiacute byacutet doplněnaacute zdrojem vakua (vodniacute vyacutevěva membraacutenovaacute vyacutevěva)
Odpařovaciacute baňka se většinou během odpařovaacuteniacute ponořiacute do vodniacute laacutezně kde je vyhřiacutevaacutena na zvolenou
teplotu Vakuum vytvořeneacute v prostoru s roztokem snižuje jeho bod varu a rotačniacute pohyb baňky
způsobuje intenzivniacute miacutechaacuteniacute odpařovaneacute směsi spojeneacute se staacutelyacutem obnovovaacuteniacutem filmu kapaliny na
vnitřniacutem povrchu baňky Tiacutemto se zamezuje přehřiacutevaacuteniacute kapaliny zvyšuje se odpařovaciacute povrch a
zkracuje draacuteha bublin paacutery z vnitřniacuteho prostoru baňky na povrch roztoku Důsledkem je intenzivniacute
odpařovaacuteniacute kapaliny jejiacutež paacutery kondenzujiacute ve vodniacutem chladiči umiacutestěneacutem mezi zdrojem vakua a
odpařovaciacute baňkou a steacutekajiacute do kondenzačniacute baňky (Obr 5)
Obr 5 Scheacutema vakuoveacute rotačniacute odparky
1 ndash odpařovaciacute baňka 2 ndash pohonnaacute jednotka 3 ndash vodniacute chladič 4 ndash kondenzačniacute baňka 5 ndash napouštěciacute
uzaacutevěr
Stanoveniacute bodu taacuteniacute
Bod taacuteniacute je teplota při niacutež je pevnaacute laacutetka v rovnovaacuteze se svou taveninou Je to jedna ze zaacutekladniacutech
fyzikaacutelniacutech veličin vedle bodu varu hustoty indexu lomu světla optickeacute aktivity apod
charakterizujiacuteciacutech každou laacutetku Stanoveniacute teacuteto veličiny a srovnaacuteniacute s tabelovanou hodnotou je zvlaacuteště
pro organickeacuteho chemika nejrychlejšiacute metodou určeniacute čistoty daneacute laacutetky Anorganickeacute sloučeniny majiacute
obvykle přiacuteliš vysokyacute bod taacuteniacute Čisteacute laacutetky majiacute obvykle ostryacute bod taacuteniacute Již nepatrneacute znečištěniacute laacutetky se
projeviacute značnyacutem sniacuteženiacutem bodu taacuteniacute a to i tehdy jestliže nečistoty majiacute bod taacuteniacute vyššiacute Kromě sniacuteženiacute
bodu taacuteniacute je pozorovatelneacute zvětšeniacute intervalu bodu taacuteniacute Tohoto jevu je využito ke zkoušeniacute identity
dvou laacutetek s tyacutemž bodem taacuteniacute Stejnaacute množstviacute obou laacutetek se dokonale promiacutesiacute a pak se stanoviacute bod
68
taacuteniacute (tzv směsnyacute bod taacuteniacute) Je-li nezměněn jsou obě laacutetky identickeacute je-li ve srovnaacuteniacute s bodem taacuteniacute
složek nižšiacute jde o různeacute laacutetky Mnoheacute laacutetky se v okamžiku kdy roztajiacute zaacuteroveň rozložiacute Rozklad se
obvykle projeviacute ztmavnutiacutem nebo vyacutevojem plynu Bod rozkladu je zpravidla neostryacute a zaacutevisiacute na rychlosti
zahřiacutevaacuteniacute
Prakticky se bod taacuteniacute stanovuje tak že malyacute vzorek laacutetky napěchovanyacute ve skleněneacute tenkostěnneacute
kapilaacuteře se umiacutestiacute do laacutezně dobře vodiacuteciacute teplo tj do kapaliny nebo do kovoveacuteho bloku a pomalu se
zahřiacutevaacute tak aby se podmiacutenky co nejviacutece bliacutežily rovnovaacutežnyacutem Přitom se sleduje teplota laacutezně a pozoruje
laacutetka Jako teplotu taacuteniacute se pak označiacute teplota při niacutež se objeviacute kapalnaacute faacuteze
Přiacutestroje pro stanoveniacute teploty taacuteniacute praacutevě popsanyacutem postupem se nazyacutevajiacute bodotaacutevky Pro laacutetky
s teplotou taacuteniacute nižšiacute než 120 C se použiacutevajiacute skleněneacute bodotaacutevky což jsou skleněneacute naacutedobky ktereacute
byacutevajiacute plněny kapalinou o vhodneacute tepelneacute kapacitě např silikonovyacutem olejem glycerolem apod
Vhodnyacutem tvarem naacutedobky se dosahuje toho že při pozvolneacutem zahřiacutevaacuteniacute dochaacuteziacute k prouděniacute kapaliny
a současneacutemu prohřiacutevaacuteniacute vzorku a teploměru na ktereacutem je kapilaacutera se vzorkem připevněna Na Obr
15A je skleněnyacute P-bodotaacutevek U laacutetek s vyššiacute teplotou taacuteniacute se použiacutevajiacute bodotaacutevky kovoveacute tzv Thieleho
bloky Jsou to bloky z kovu dobře vedouciacuteho teplo do kteryacutech jsou vyvrtaacuteny svisle tři otvory (Obr 15B)
Do prostředniacuteho otvoru je vložen teploměr do zbyacutevajiacuteciacutech otvorů kapilaacutery se vzorkem U kovoveacuteho
bloku je pomaleacuteho zahřiacutevaacuteniacute dosaženo tiacutem že neniacute zahřiacutevaacuten přiacutemo blok ale tyčka kterou je blok
zaacuteroveň upevněn do stojanu Vzorek je pozorovaacuten v prochaacutezejiacuteciacutem světle lampičky upevněneacute na
stojanu za vzorkem
V laboratorniacute praxi se často použiacutevaacute speciaacutelniacutech zařiacutezeniacute určenyacutech pro praacuteci v mikroměřiacutetku Jsou to
v podstatě upraveneacute mikroskopy s elektricky vyhřiacutevanyacutem stolkem kteryacute je opatřen teploměrem Na
tento tzv mikrovyacutehřevnyacute stolek je položen vzorek v uspořaacutedaacuteniacute běžneacutem pro mikroskopovaacuteniacute a během
zahřiacutevaacuteniacute se pozoruje v mikroskopu a očekaacutevaacute se stav kdy se krystaly změniacute v rovnovaacutežnou směs pevneacute
a kapalneacute faacuteze
Obr 6 Bodotaacutevky A ndash Skleněnyacute P-bodotaacutevek B ndash Thieleho kovovyacute blok
UacuteKOL Č 1 Izolace kofeinu z čaje a jeho přečištěniacute sublimaciacute
Alkaloidy jsou nejpočetnějšiacute skupinou rostlinnyacutech laacutetek sekundaacuterniacuteho metabolismu a dosud jich bylo
izolovaacuteno kolem sedmi tisiacutec Z chemickeacuteho hlediska se dajiacute alkaloidy popsat jako organickaacute baacuteze
s jedniacutem nebo několika heterocyklickyacutemi dusiacutekovyacutemi atomy v molekule v přiacuterodě se vyskytujiacuteciacute ve
69
formě soliacute s organickyacutemi kyselinami Alkaloidy obsahuje 10 až 20 všech vyššiacutech rostlin Byly nalezeny
ve všech jejich čaacutestech ale nejviacutece jsou přiacutetomneacute v semenech kořenech a kůře stromů
Kofein patřiacute do skupiny purinovyacutech alkaloidů (purin je složen ze dvou heterocyklů ndash pětičlenneacuteho a
šestičlenneacuteho a obsahuje celkem 4 atomy dusiacuteku na molekulu) Molekula kofeinu maacute naviacutec dvě oxo-
skupiny (xanthin) a je třikraacutet methylovanaacute Kofein je nejhojněji zastoupen v semenech kaacutevovniacuteku a
kakaovniacuteku a v listech čaje Maacute povzbudivyacute uacutečinek na centraacutelniacute nervovou soustavu a srdečniacute činnost
podporuje činnost ledvin a zvyšuje tvorbu moči Stimulačniacute uacutečinek kofeinu stejně jako theofylinu
z čaje je založen na inhibici enzymu fosfodiesterasy kteraacute odbouraacutevaacute laacutetky přenaacutešejiacuteciacute nervovyacute vzruch
jako je např cyklickyacute adenosinmonofosfaacutet tedy laacutetka o podobneacute chemickeacute struktuře
LABORATORNIacute POMŮCKY
Vaacuteženky
Lžičkyšpachtle
Předvaacutežky
Kaacutedinky
Skleněnaacute tyčinka
Vařič
Filtračniacute papiacuter
Naacutelevka
Děliacuteciacute naacutelevka
Stojany
Filtračniacute kruhy
Odměrneacute vaacutelce
Vakuovaacute rotačniacute odparka + vyacutevěva
Vodniacute laacutezeň
Baňky + svorky
Varneacute kuličky
Hadice
Mikrozkumavka
Lepiciacute paacuteska + nůžky
Pinzeta
Polystyrenovyacute kruh
Odpařovaciacute miska
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Čajoveacute listy
Octan olovnatyacute
Ethanol
Chloroform
5 roztok hydroxidu sodneacuteho
POSTUP
1 Před začaacutetkem praacutece zapněte vodniacute laacutezeň u vakuoveacute rotačniacute odparky a vodniacute laacutezeň v digestoři
na odpařovaacuteniacute vzorku abyste během praacutece předešli časovyacutem prodlevaacutem
2 Na předvaacutežkaacutech odvažte tři gramy čajoveacuteho listiacute a povařte v kaacutedince na vařiči 5 minut v 50 ml
destilovaneacute vody
3 Připravte 20 ml roztoku octanu olovnateacuteho (wv = 5 ) přilijte ho k čajoveacutemu odvaru
zamiacutechejte a povařte dalšiacutech 5 minut
4 Posklaacutedejte francouzskyacute filtr a za tepla roztok přefiltrujte
5 S použitiacutem děliacuteciacute naacutelevky v digestoři proveďte extrakci filtraacutetu s 15 ml chloroformu
vytřepaacutevaacuteniacutem třikraacutet po sobě
Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru
a otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte
dostatečnyacute přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna
70
6 Spojeneacute extrakty v organickeacutem rozpouštědle promyjte v děliacuteciacute naacutelevce destilovanou vodou (15
ml) a potom stejnyacutem objemem roztoku hydroxidu sodneacuteho (wv = 5 ) Přečištěnyacute
chloroformovyacute extrakt zahustěte na vakuoveacute rotačniacute odparce naacutesledujiacuteciacutem způsobem
7 Extrakt přelijte do 250ml baňky s kulatyacutem dnem a zaacutebrusovyacutem hrdlem Nezapomeňte vložit
varneacute kuličky Baňku připevněte svorkou na uacutestiacute vakuoveacute odparky pomociacute šroubu umiacutestěte
baňku do polohy kdy je jejiacute spodniacute stěna omyacutevaacutena vodou ve vodniacute laacutezni K vakuoveacute odparce
připojte kondenzačniacute baňku
8 Do chladiče pusťte miacuternyacutem proudem vodu a zkontrolujte zda je utěsněna kondenzačniacute baňka
Spusťte vyacutevěvu a evakuujte odparku spusťte rotaci baňky
9 Po skončeniacute odpařovaacuteniacute vypněte vyacutevěvu odpařovaciacute baňku narovnejte do vodorovneacute polohy
uvolněte svorku a odšroubujte přiacutevod vakua k odparce Poteacute opatrně sundejte odpařovaciacute
baňku Odparek rozpusťte v ethanolu a baňku kvantitativně etanolem vyplaacutechněte
Ethanolickyacute roztok odpařte na vodniacute laacutezni
10 Připravte si aparaturu k sublimaci podle obraacutezku 13C odparek převeďte na dno kaacutedinky
aparatury Rozhraniacute mezi chladiacuteciacute baňkou a kaacutedinkou utěsněte lepiciacute paacuteskou
11 Aparaturu zahřiacutevejte na vařiči až do doby kdy ustane vyacutevoj sublimujiacuteciacutech par
12 Po skončeniacute sublimace zastavte vodu a oddělejte zaacutetku s trubicemi Krystalky kofeinu
vyloučeneacute na dně baňky se pokuste pomociacute špachtle kvantitativně převeacutest do předem zvaacuteženeacute
mikrozkumavky
VYHODNOCENIacute
Uveďte vyacutetěžek izolace kofeinu a navrhněte způsoby jak byste určili jeho čistotu
UacuteKOL Č 2 Analytickyacute důkaz přiacutetomnosti kofeinu
Kofein lze prokaacutezat tzv murexidovou reakciacute Jednaacute se o barevnyacute test na kyselinu močovou a jineacute puriny
Pevnyacute vzorek je oxidovaacuten v kyseleacutem prostřediacute odpařen a naacutesledně po přiacutedavku amonnyacutech iontů vznikaacute
purpuroveacute zbarveniacute naacuteležejiacuteciacute vznikajiacuteciacutemu murexidu (amonnaacute sůl 5 5acute-nitrildibarbituroveacute kyseliny)
LABORATORNIacute POMŮCKY
71
Hodinovaacute skla o průměru 8-10 cm
Lihovyacute kahan + sirky
Kleště
Ochrannyacute štiacutetochranneacute bryacutele
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
3 roztok peroxidu vodiacuteku
Koncentrovanaacute kyselina chlorovodiacutekovaacute
Amoniak
POSTUP
POUŽIJTE OCHRANNEacute BRYacuteLE NEBO ŠTIacuteT
1 Proveďte tzv murexidovou reakci k prokaacutezaacuteniacute přiacutetomnosti kofeinu Kontrolniacute reakci proveďte
rovněž s firemniacutem preparaacutetem kofeinu
2 Na hodinoveacute sklo se sublimaacutetem a na sklo s firemniacutem kofeinem kaacutepněte 3 roztok H2O2 a
koncentrovanou HCl
3 Roztok odpařte misku nechte zchladnout na stole a přikaacutepněte roztok čpavku
4 Purpuroveacute zbarveniacute prokaacuteže přiacutetomnost kofeinu
VYHODNOCENIacute
Uveďte zda reakce na přiacutetomnost kofeinu byly pozitivniacute a jak se odlišovalo zbarveniacute komerčniacuteho a vaacutemi
izolovaneacuteho kofeinu
UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute teploty taacuteniacute kofeinu
V teacuteto uacuteloze ověřiacutete čistotu vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu z čajoveacuteho listiacute pomoci jedneacute z nejrychlejšiacutech a
nejspolehlivějšiacutech metod Teplotu bodu taacuteniacute budete stanovovat pomociacute moderniacuteho bodotaacutevku jehož
princip je založen na Thieleho kovoveacutem bloku Bodotaacutevek je ovlaacutedaacuten elektronicky s digitaacutelniacutem
vyacutestupem Lze na něm měřit současně dva vzorky umiacutestěneacute v kapilaacuteraacutech Odečet se dělaacute vizuaacutelně
pomociacute zvětšovaciacuteho okulaacuteru
LABORATORNIacute POMŮCKY
Bodotaacutevek
Kapilaacutery skleněneacute
Skleněnaacute trubice
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Kofein komerčniacute čistyacute
Kofein izolovanyacute ve cvičeniacute
72
POSTUP
1 Do kapilaacuter dejte vzorek vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu a vzorek čisteacuteho kofeinu
2 Otevřenyacutem koncem kapilaacutery nahrňte maleacute množstviacute sucheacuteho vzorku zbytek kolem kapilaacutery
otřete a kapilaacuteru nechejte asi 5x volně padat svisle postavenou trubiciacute dlouhou asi 15 metru
na tvrdou podložku Vzorek laacutetky se tak dobře napěchuje do maleacuteho objemu na dně kapilaacutery
Sloupeček by měl byacutet vysokyacute asi 2 mm
3 Zapněte bodotaacutevek hlavniacutem vypiacutenačem Kapilaacutery se vzorkem vložte do bodotaacutevku
a zkontrolujte zda je vzorek dobře viditelnyacute Stiskněte tlačiacutetko bdquoplateau setldquo a stiskem tlačiacutetka
šipky nahoru nastavte teplotu na 270 degC a stiskněte START Teplota začiacutenaacute narůstat a kolem
aktuaacutelniacute teploty 200 degC pozorně sledujte oba vzorky
4 Odečtěte teplotu při ktereacute roztajiacute vaacutemi izolovanyacute kofein a kofein komerčniacute
VYHODNOCENIacute
Porovnejte obě ziacuteskaneacute hodnoty bodu taacuteniacute Vyhledejte hodnotu bodu taacuteniacute pro kofein a přiacutepadneacute rozdiacutely
vysvětlete
73
6 Izolace nukleovyacutech kyselin
Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu
K biochemickyacutem studiiacutem se použiacutevaacute nejrůznějšiacute biologickyacute materiaacutel kteryacute přiacuteroda poskytuje Vzhledem
k jeho různorodosti je technika zpracovaacuteniacute mnohdy velmi odlišnaacute a řiacutediacute se uacutečelem k jakyacutem studiiacutem maacute
byacutet použit Způsob zpracovaacuteniacute materiaacutelů byacutevaacute často odlišnyacute podle toho zda maacute byacutet vyacutechoziacute surovinou
pro izolaci detekci nějakeacute sloučeniny či skupiny laacutetek nebo zda se bude studovat jejich metabolismus
Maacute-li byacutet izolovaacutena nějakaacute laacutetka nebo skupina laacutetek z biologickeacuteho materiaacutelu (např vitamiacuten biacutelkovina
sacharid apod) je důležiteacute zvolit vhodnou vyacutechoziacute surovinu Pro izolaci se hodiacute nejleacutepe takovyacute
biologickyacute materiaacutel ve ktereacutem je požadovanaacute laacutetka v nejvyššiacute koncentraci je dostupnyacute a jeho cena
přijatelnaacute Vybranyacute živočišnyacute rostlinnyacute nebo mikrobiaacutelniacute materiaacutel je třeba v prvniacutem kroku
homogenizovat Rozrušeniacute rostlinnyacutech a živočišnyacutech buněk nedělaacute obvykle potiacuteže Jinak však je tomu
při izolaciacutech z buněk mikroorganismů Buněčnaacute stěna mikroorganismů je velmi rezistentniacute a jejiacute
narušeniacute vyžaduje zvlaacuteštniacute postupy viz niacuteže
Mletiacute
Suchyacute materiaacutel může byacutet rozemlet v různyacutech typech mlyacutenků Semena se melou v kulovyacutech mlyacutenech
nebo mlyacutenech s otočnyacutemi noži K mletiacute živočišnyacutech materiaacutelů se velmi dobře hodiacute mlyacutenek na maso
Tkaacuteň se v něm řeže a drtiacute zaacuteroveň Hrubost nebo jemnost lze regulovat vloženiacutem vhodneacute destičky
kterou se rozemletyacute materiaacutel protlačuje Všechny uvedeneacute strojky a mlyacutenky většinou může nahradit
běžnyacute univerzaacutelniacute kuchyňskyacute robot kteryacute je vybaven mixeacuterem mlyacutenkem masovyacutem strojkem i
struhadly
Rostlinnyacute materiaacutel určenyacute ke studiu exprese genů obsahu fytohormonů aj je třeba během mletiacute
neustaacutele chladit aby nedochaacutezelo k degradaci Provaacutediacute se tak chlazeniacutem tekutyacutem dusiacutekem Rostlinnyacute
materiaacutel se může drtit pomociacute třeciacute misky s tloučkem přičemž všechny potřeby ktereacute přichaacuteziacute do styku
s rostlinnyacutem materiaacutelem musiacute byacutet takteacutež vychlazeny Dalšiacute možnostiacute nadrceniacute rostlinneacuteho materiaacutelu je
použitiacute tzv kuličkoveacuteho mlyacutenku
Homogenizace
Na rozdiacutel od mletiacute nasucho je v biochemickeacute praacuteci chaacutepaacutena homogenizace jako důkladneacute rozmělněniacute
materiaacutelu za přiacutedavku vody nebo vhodnyacutech pufrů či fyziologickyacutech roztoků
Pro homogenizaci malyacutech množstviacute je nejvhodnějšiacute roztiacuteraacuteniacute materiaacutelu v třeciacute misce za přiacutedavku
mořskeacuteho piacutesku skelneacuteho prachu nebo jineacuteho abraziva Tužšiacute materiaacutely se před homogenizaciacute zmraziacute
kapalnyacutem dusiacutekem kteryacute je učiniacute křehčiacutemi k rozmělněniacute Homogenizaci lze rovněž proveacutest ve
vyacutekonneacutem mixeacuteru
K narušeniacute buněčneacute stěny a membraacuteny mikroorganismů tzv desintegraci se použiacutevaacute ještě některyacutech
speciaacutelniacutech metod Např působeniacute chemickyacutech činidel (detergenty) působeniacute enzymů štěpiacuteciacutech
polysacharidy buněčnyacutech stěn (lysozym celulasa) kraacutetkeacute působeniacute ultrazvuku opakovaneacute zmrazovaacuteniacute
a rozmrazovaacuteniacute Přehled nejužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik je uveden v tabulce 2
74
Tab 2 Přehled nejpoužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik
METODA PŘIacuteKLAD POUŽITIacute PRINCIP
Šetrneacute
lyacuteze buněk erythrocyty porušeniacute buněčneacute membraacuteny osmotickyacutem
tlakem
působeniacute enzymů bakterie štěpeniacute buněčneacute stěny specifickyacutemi
enzymy
působeniacute chemikaacuteliiacute
extrakce kvasinek
organickyacutemi rozpouštědly
nebo vhodnyacutemi kyselinami
čaacutestečnaacute solubilizace buněčneacute stěny
homogenizace jaterniacute tkaacuteň mechanickeacute porušeniacute buněk protlačovaacuteniacutem
uacutezkou štěrbinou
mletiacute svalovaacute tkaacuteň semena působeniacute střižnyacutech sil mechanickeacute
porušeniacute tkaacuteně
Středniacute
mixovaacuteniacute v nožovyacutech
mixeacuterech živočišnaacute a rostlinnaacute pletiva působeniacute střižnyacutech sil
mletiacute s abrazivy rostlinneacute tkaacuteně bakterie mechanickeacute porušeniacute buněk
Intenzivniacute
ultrazvuk buněčneacute suspenze naacutehleacute změny tlaku a teploty při zaacuteniku
vznikajiacuteciacutech mikrobublin
kuličkovyacute mlyacuten buněčneacute suspenze mechanickeacute porušeniacute buněk rychlou vibraciacute
skleněnyacutech kuliček
French press kvasinky dezintegrace buněčneacute stěny vysokyacutem
tlakem
Centrifugace
Centrifugace čili odstřeďovaacuteniacute patřiacute k nejběžnějšiacutem operaciacutem v biochemickeacute laboratoři Dovoluje
oddělit složky suspenze nebo emulze na zaacutekladě rozdiacutelnyacutech hustot Byacutevaacute často rychlejšiacute a pohodlnějšiacute
než filtrace a v některyacutech přiacutepadech vede i k lepšiacutemu odděleniacute pevneacute a kapalneacute faacuteze Kromě nahrazeniacute
nebo doplněniacute filtrace zvlaacuteště je-li suspendovanaacute laacutetka velmi jemnaacute špatně filtrovatelnaacute a filtrace
zdlouhavaacute maacute odstřeďovaacuteniacute v biochemii i jinyacute vyacuteznam Sloužiacute k některyacutem speciaacutelniacutem preparativniacutem a
analytickyacutem uacutečelům (např izolace mitochondriiacute diferenčniacute centrifugaciacute) Daacutele je to přiacuteprava buněčnyacutech
struktur gradientovou centrifugaciacute a z analytickyacutech aplikaciacute pak předevšiacutem stanoveniacute relativniacutech
molekulovyacutech hmotnostiacute sloučenin a stanoveniacute čistoty izolovanyacutech preparaacutetů
Při odstřeďovaacuteniacute působiacute na sedimentujiacuteciacute čaacutestice odstředivaacute siacutela (P) kterou lze vyjaacutedřit vztahem
119875 = 119898 ∙ 119903 ∙ 1205962
kde m hellip hmotnost čaacutestice
r hellip poloměr otaacutečeniacute
hellip uacutehlovaacute rychlost
75
Pro praktickeacute vyacutepočty se však zavaacutediacute veličina relativniacute odstřediveacute zrychleniacute R ktereacute udaacutevaacute kolikraacutet je
toto zrychleniacute většiacute než zemskeacute tiacutehoveacute zrychleniacute g a je daacutena vztahem
119877 = 1118 ∙ 119903 ∙ 1198732 ∙ 10minus5
kde N hellip počet otaacuteček za minutu
r hellip poloměr otaacutečeniacute v cm
Je nutno ji uvaacutedět jako hlavniacute charakteristiku centrifugace Z prvniacuteho vztahu je zřejmeacute že pouhyacute uacutedaj
počtu otaacuteček za minutu necharakterizuje proces centrifugace
Během nastavovaacuteniacute centrifugy je třeba braacutet zřetel na to kterou jednotku zadaacutevaacuteme ndash zda naacutesobky
zrychleniacute (x g) či otaacutečky za minutu (RPM) Tyto dvě hodnoty nejsou stejneacute ale existuje mezi nimi vztah
Dřiacuteve byl ke každeacute centrifuze dodaacutevaacuten nomogram k převodu těchto jednotek mezi sebou diacuteky znalosti
poloměru rotoru Dnešniacute centrifugy toto již zvlaacutedajiacute diacuteky elektronice samy
Existuje celaacute řada typů centrifug ktereacute se lišiacute velikostiacute (od malyacutech stolniacutech až po velkoobjemoveacute
průmysloveacute odstředivky) dosahovanyacutem zrychleniacutem a tvarem rotorů (vyacutekyvneacute a uacutehloveacute) Ve vyacutekyvnyacutech
rotorech jsou kyvety uloženy v pouzdrech kteraacute jsou volně zavěšena v čepech vlastniacuteho rotoru a kyvety
jsou během odstřeďovaacuteniacute ve vodorovneacute poloze Naproti tomu v uacutehlovyacutech rotorech jsou kyvety fixovaacuteny
v určiteacutem uacutehlu (45 - 50) k ose otaacutečeniacute
Zvlaacuteštniacute kategorii tvořiacute ultracentrifugy na nichž lze dosaacutehnout relativniacuteho odstřediveacuteho zrychleniacute
100 000 x g a viacutece Lišiacute se od běžnyacutech centrifug zejmeacutena tiacutem že prostor s rotorem musiacute byacutet při
odstřeďovaacuteniacute evakuovaacuten snižuje se tiacutem třeniacute způsobeneacute přiacutetomnostiacute vzduchu diacuteky tomu se rotor
nebude zahřiacutevat Použiacutevajiacute se pro děleniacute biopolymerů a subcelulaacuterniacutech čaacutestic v hustotniacutem gradientu
sacharosy nebo cesnyacutech soliacute Tyto techniky lze provaacutedět jak v analytickeacutem tak i v preparativniacutem
měřiacutetku Analytickeacute centrifugy jsou naviacutec opatřeny optickyacutem zařiacutezeniacutem umožňujiacuteciacutem sledovat rozhraniacute
tvořenaacute jednotlivyacutemi sedimentujiacuteciacutemi laacutetkami
Pro většinu praciacute preparačniacutech i analytickyacutech jsou požadovaacuteny centrifugy chlazeneacute Chlazeniacute centrifug
je zajišťovaacuteno chladiciacutemi agregaacutety zabudovanyacutemi do jedineacuteho provozniacuteho celku s centrifugou a je
ovlaacutedaacuteno termostatem Protilehleacute kyvety (u vysokootaacutečkovyacutech centrifug všechny kyvety) musejiacute byacutet
staticky a dynamicky vyvaacuteženy Z bezpečnostniacutech důvodu i z hlediska ochrany centrifugy je nutno
klaacutest na vyvažovaacuteniacute kyvet zvyacutešenou pozornost Každaacute nepřesnost v dynamickeacutem i statickeacutem vyvaacuteženiacute
se mnohonaacutesobně projeviacute zvětšeniacutem odstřediveacuteho tlaku na jednu stranu osy Osa se nerovnovaacutežnyacutem
zatiacuteženiacutem snadno ohne nebo se poškodiacute ložisko Při chodu odstředivky se při nepřesneacutem vyvaacuteženiacute
projevujiacute silneacute vibrace Statickeacuteho vyvaacuteženiacute se dosaacutehne tak že se na technickyacutech vaacutehaacutech s přesnostiacute na
jeden gram vyvaacutežiacute protilehlaacute pouzdra s kyvetami naplněnyacutemi suspenziacute určenou k centrifugaci Daleko
většiacute pozornost je třeba klaacutest dynamickeacutemu vyvaacuteženiacute protilehlyacutech kyvet Protilehleacute kyvety musiacute miacutet
stejnou velikost hmotnost a stejně umiacutestěneacute těžiště To znamenaacute že protilehleacute kyvety musiacute byacutet
naplněny stejnou suspenziacute přesněji řečeno suspenziacute o stejneacute hustotě Nelze tedy napřiacuteklad při
precipitaci siacuteranem amonnyacutem kyvetu s tiacutemto roztokem vyvaacutežit kyvetou s destilovanou vodou
76
Nukleoveacute kyseliny
Nukleoveacute kyseliny jsou makromolekulaacuterniacute laacutetky ktereacute ve sveacute struktuře nesou genetickou informaci
Běžnyacutemi nukleovyacutemi kyselinami jsou kyselina deoxyribonukleovaacute (DNA) a ribonukleovaacute (RNA) Zaacutekladniacute
stavebniacute jednotkou nukleovyacutech kyselin je tzv nukleotid Nukleotid je obecně heterocyklickaacute baacuteze kteraacute
N-glykosidickou vazbou vaacuteže sacharid (pentosu) a esterovou vazbou fosfaacutet (odtud kyselina)
Heterocyklickeacute baacuteze v nukleovyacutech kyselinaacutech jsou purinoveacute nebo pyrimidinoveacute povahy Nejčastěji
zastoupeneacute pyrimidinoveacute baacuteze jsou cytosin (C) thymin (T) a uracil (U) a purinoveacute baacuteze adenin (A) a
guanin (G) (Obr 1) Zatiacutemco DNA obsahuje baacuteze C T A G u RNA je T zaměněn za U
Jak už z naacutezvu vyplyacutevaacute nukleotidy RNA v sobě vaacutežou sacharid ribosu kdežto DNA jejiacute 2-deoxy variantu
Jednotliveacute nukleotidy jsou vaacutezaacuteny do polynukleotidoveacuteho řetězce skrze fosfaacutet (Obr 2) jednaacute se tedy o
vazbu diesterovou
Obr 1 Purinoveacute a pyrimidinoveacute nukleotidy
Nukleoveacute kyseliny byly objeveny již roku 1869 v buněčnyacutech jaacutedrech Jejich strukturu však odhalili až v
roce 1953 paacutenoveacute Watson a Crick (Nobelova cena) kdy bylo rozluštěno vzaacutejemneacute paacuterovaacuteniacute nukleotidů
dvou na sebe antiparalelniacutech řetězců dvoušroubovice DNA (Obr 3)
77
Obr 2 Nukleotidy spojeneacute v řetězec (UAG)
Obr 3 Paacuterovaacuteniacute baacuteziacute ve dvoušroubovici DNA
Izolace nukleovyacutech kyselin
Pro izolaci nukleovyacutech kyselin z živyacutech organismů byla vyvinuta řada metod ktereacute se od sebe mohou
dosti odlišovat Pro stručnost tohoto textu budou popsaacuteny dvě zaacutekladniacute
Prvniacutem krokem u všech metod je vždy lyacuteze buněk nebo pevneacute tkaacuteně U buněk většinou stačiacute rozrušit
buněčnou stěnu a membraacuteny nejčastěji se za tiacutemto uacutečelem použiacutevajiacute detergenty jako je dodecylsulfaacutet
sodnyacute (SDS) nebo Triton X-100 Pro izolaci DNA nebo RNA z rostlinnyacutech pletiv nebo živočišnyacutech tkaacuteniacute je
třeba nejdřiacuteve mechanickeacuteho narušeniacute ktereacute provaacutediacuteme buď mrazem ndash tekutyacutem dusiacutekem nebo
různyacutemi typy homogenizaacutetorů Buněčnyacute obsah včetně DNA se z lyzovanyacutech buněk uvolniacute do
extrakčniacuteho pufru kteryacute vždy musiacute obsahovat chelatačniacute činidlo ethylendiamintetraoctovou kyselinu
(EDTA) kteraacute vychytaacute veškereacute vaacutepenateacute ionty z extraktu Vaacutepenateacute ionty fungujiacute jako kofaktory
78
nukleas enzymů ktereacute štěpiacute nukleoveacute kyseliny a pokud by tyto enzymy byly během extrakce aktivniacute
naštěpily by veškereacute izolovaneacute nukleoveacute kyseliny Do extrakčniacuteho pufru se někdy přidaacutevajiacute naviacutec ještě
proteinasy enzymy štěpiacuteciacute proteiny Většina DNA je totiž obalenaacute histony a jejich odstraněniacute
proteinasou zvyacutešiacute čistotu izolovaneacute DNA
Jeden typ metod je založen na extrakci směsiacute fenolu a chloroformu Fenol se rozpouštiacute ve vodě i v
chloroformu preferuje ale chloroform Chloroform se jako organickeacute rozpouštědlo s vodou nemiacutesiacute
Přidaacuteme-li tedy směs fenolu a chloroformu k extraktu ze živeacute tkaacuteně veškereacute tuky přechaacutezejiacute do
chloroformu biacutelkoviny a čaacutest polysacharidů se působeniacutem organickyacutech rozpouštědel vysraacutežiacute a nukleoveacute
kyseliny zůstanou ve vodneacute faacutezi Po intenzivniacute extrakci se směs zcentrifuguje a vznikleacute faacuteze se od sebe
odděliacute Vysraacuteženeacute proteiny a sacharidy vytvořiacute na rozhraniacute biacutelou prstencovitou sraženinu Pro vysraacuteženiacute
nukleovyacutech kyselin z vodneacute faacuteze se použiacutevaacute absolutniacute ethanol s přiacutedavkem soli nebo isopropanol Po
intenzivniacute centrifugaci (14000 RPM) pak nukleovaacute kyselina vytvořiacute ve zkumavce opaleskujiacuteciacute pelet
kteryacute se ještě promyacutevaacute etanolem sušiacute a nakonec rozpouštiacute ve vodě nebo vhodneacutem pufru
Novějšiacute metody využiacutevajiacute adsorpce nukleovyacutech kyselin na silikaacutet v přiacutetomnosti chaotropniacutech soliacute jako
je třeba guanidin thiokyanaacutet Extrakt nukleovyacutech kyselin se smiacutechaacute se silikaacutetovou matriciacute v podobě
vrstvy silikaacutetovyacutech kuliček v přiacutetomnosti chaotropniacute soli Nukleoveacute kyseliny se navaacutežiacute na kuličky a ty se
pak promyacutevaacuteniacutem zbaviacute kontaminujiacuteciacutech proteinů polysacharidů a jinyacutech nečistot Nakonec se nukleoveacute
kyseliny z kuliček uvolniacute sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely roztoku Tato metoda je velice rychlaacute a efektivniacute a využiacutevaacute
se ve většině komerčniacutech setů pro izolaci nukleovyacutech kyselin např v diagnostickyacutech laboratořiacutech v
nemocniciacutech
Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace a čistoty nukleovyacutech kyselin
Jako důkaz přiacutetomnosti izolovaneacute DNA i kontrolu jejiacute čistoty se použiacutevaacute nejčastěji spektrofotometrie v
bliacutezkeacute UV oblasti Nukleoveacute kyseliny absorbujiacute nejintenzivněji světlo o vlnoveacute deacutelce 260 nm takže
hodnota absorbance je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Při stanoveniacute je nutneacute dbaacutet na čistotu
preparaacutetu protože rušiacute přiacutetomnost proteinů (280 nm) a aromatickyacutech laacutetek Pokud je DNA preparaacutet
čistyacute poměr A260A280 dosahuje hodnoty 18
cDNA=629∙A260-360∙A280 [ngμl]
Daleko citlivějšiacute stanoveniacute koncentrace DNA je pomociacute metody fluorimetrie kdy je měřena
fluorescence DNA po smiacuteseniacute se specifickyacutem interkalačniacutem barvivem tedy barvivem ktereacute se
vmezeřuje mezi baacuteze DNA
Pro měřeniacute v UV oblasti je třeba použiacutevat kyvety ktereacute jsou pro tuto oblast spektra určeneacute ndash obvykle
se jednaacute o kyvety křemenneacute či jinak upraveneacute Při použitiacute plastoveacute či obyčejneacute skleněneacute kyvety dochaacuteziacute
k absorpci UV zaacuteřeniacute materiaacutelem kyvety tudiacutež jiacutem paprsek neprojde a nelze stanovit absorbanci
měřeneacuteho vzorku (Obr 4A) Při použitiacute UV kyvety uvidiacutete hladkyacute průběh spektra (Obr 4B) Daacutele je třeba
daacutevat pozor na směr kteryacutem kyvetu do spektrofotometru vklaacutedaacutete Při špatneacutem vloženiacute kyvety opět
nelze stanovit absorbanci měřeneacuteho vzorku (Obr 4C)
79
Obr 4 UV spektra stejneacuteho vzorku DNA A ndash použitiacute nevhodneacute plastoveacute kyvety B ndash použitiacute UV kyvety
C ndash UV kyveta vloženaacute špatnyacutem směrem D ndash vzorek DNA s vysokou koncentraciacute kontaminujiacuteciacutech
proteinů Na obraacutezku B je vidět absorpčniacute maximum DNA při 260 nm
UacuteKOL Č 1 Izolace DNA z vepřoveacute sleziny a RNA z pekařskyacutech kvasnic
LABORATORNIacute POMŮCKY
Třeciacute misky s tloučkem Odměrneacute vaacutelce pH papiacuterky Skleněnaacute tyčinka Centrifugačniacute kyvety Kaacutedinky
Dřevěneacute prkeacutenko a nůž Skleněneacute zkumavky Varneacute baňky Špejle Chlazenaacute centrifuga Automatickeacute pipety a špičky
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Vepřovaacute slezina Pekařskeacute kvasnice Hydroxid sodnyacute Chlorid sodnyacute
Kyselina octovaacute Diethylether Ethanol Mořskyacute piacutesek
ROZTOKY
5 kyselina octovaacute
50 kyselina octovaacute
05 hydroxid sodnyacute
1 M chlorid sodnyacute
POJMY
Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci
Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem
POSTUP
80
IZOLACE RNA Z KVASNIC
Pozor s diethyletherem pracujte v digestoři
1 Do třeciacute misky nadrobte jedno baleniacute pekařskyacutech kvasnic přidejte lžičku mořskeacuteho piacutesku a
důkladně rozetřete Poteacute postupně přidejte 3 ml destilovaneacute vody a 3 ml diethyletheru Po
přiacutedavku vždy důkladně rozetřete
2 Do homogenaacutetu postupně přidejte 50 ml 05 NaOH a pokračujte v roztiacuteraacuteniacute asi ještě 15 min
Upravte pH pomociacute 5 kyseliny octoveacute na pH 6 (použijte pH papiacuterky)
3 Směs rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet
4 Směs centrifugujte při 9500 g a teplotě 4 degC po dobu 10 min
5 Supernatant odlijte do kaacutedinky a upravte na pH 35 pomociacute 50 kyseliny octoveacute ndash odměřte použiteacute
množstviacute Přidejte vychlazenyacute ethanol ndash stejnyacute objem jako kyseliny octoveacute - vyloučenaacute sraženina
představuje ribonukleoprotein
6 Sraženinu ribonukleoproteinu zcentrifugujte při 2000 g 4 degC 10 min Supernatant teacuteměř celyacute
odlijte Ribonukleoprotein rozmiacutechejte ve zbytku supernatantu a naacutesledně rozdělte do třiacute frakciacute
(největšiacute množstviacute do varneacute baňky menšiacute množstviacute do velkeacute zkumavky a nejmeacuteně do maleacute
zkumavky) a uchovejte při 4 degC pro dalšiacute experimenty
IZOLACE DNA ZE SLEZINY
1 Slezinu z baliacutečku nakraacutejejte a naacutesledně v třeciacute misce rozetřete s trochou mořskeacuteho piacutesku na jemnou
kaši
2 Přidejte 100 ml vychlazeneacuteho 1 M NaCl - postupně po malyacutech daacutevkaacutech a za staacuteleacuteho roztiacuteraacuteniacute
Homogenizujte 15 min
3 Homogenaacutet rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet
4 Homogenaacutet centrifugujte při 5000 g 10 min 4 degC Mezitiacutem si připravte 600 ml vychlazeneacute
destilovaneacute vody do 1 l kaacutedinky
5 Supernatant pomalu v tenkeacutem proudu kontinuaacutelně nalijte do vychlazeneacute destilovaneacute vody poteacute
velmi jemně promiacutechejte pomociacute dřevěneacute špejle DNA se sraacutežiacute ve formě opaleskujiacuteciacutech vlaacuteken
6 Za použitiacute dřevěneacute špejle naviacutejejte vlaacutekna DNA a ty přenaacutešejte do varneacute baňky do velkeacute a maleacute
zkumavky a uchovejte při 4 degC pro spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace DNA
UacuteKOL Č 2 Důkaz nukleovyacutech kyselin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Vodniacute laacutezeň
Vařič
Zpětnyacute chladič
Stojany
Svorky
Varneacute kamiacutenky
Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)
Skleněneacute zkumavky
Špachtle
Automatickeacute pipety a špičky
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
81
Hydroxid sodnyacute
Kyselina siacuterovaacute
Uhličitan sodnyacute
Kyselina chlorovodiacutekovaacute
Dusičnan střiacutebrnyacute
Koncentrovanyacute amoniak
Folinovo činidlo
Difenylamin
ROZTOKY
5 kyselina siacuterovaacute
05 hydroxid sodnyacute
Difenylaminoveacute činidlo
5 dusičnan střiacutebrnyacute
POSTUP
ODLIŠENIacute DNA A RNA
DNA a RNA lze odlišit podle vaacutezaneacuteho sacharidu na zaacutekladě barevnyacutech reakciacute ktereacute poskytujiacute ribosa a
2-deoxyribosa s difenylaminem Zatiacutemco RNA poskytuje s difenylaminem zeleneacute zbarveniacute DNA reaguje
modře
Pozor pracujete s difenylaminem pracujte v rukaviciacutech a v digestoři
1) K frakciacutem RNA a DNA ve většiacutech zkumavkaacutech přidejte 1 ml 05 NaOH a po promiacutechaacuteniacute a rozpuštěniacute
přidejte 1 ml difenylaminoveacuteho činidla
2) Reakce inkubujte na vrouciacute vodniacute laacutezni minimaacutelně 20 min pak pozorujte vyacutevoj zbarveniacute
STABILITA NUKLEOVYacuteCH KYSELIN
Hlavniacute uacutelohou DNA je uchovat genetickou informaci což je zabezpečeno mimo jineacute vysokou stabilitou
fosfodiesteroveacute vazby Zatiacutemco v alkalickeacutem prostřediacute se DNA jen denaturuje RNA se rozštěpiacute až na
jednotliveacute nukleotidy Kyselou hydrolyacutezou se štěpiacute obě nukleoveacute kyseliny ale rozdiacutelnyacutem způsobem
1) K frakciacutem DNA a RNA ve varnyacutech baňkaacutech přidejte 30 ml 5 kyseliny siacuteroveacute a pod zpětnyacutem chladičem
povařte 30 min Nezapomeňte do baňky vložit varneacute kamiacutenky
2) Ziacuteskaneacute hydrolyzaacutety rozdělte po 1 ml do zkumavek (3 zkumavky pro DNA 3 zkumavky pro RNA) a
použijte pro dalšiacute analyacutezy
DŮKAZ PURINOVYacuteCH BAacuteZIacute NUKLEOVYacuteCH KYSELIN
Purinoveacute baacuteze tvořiacute nerozpustneacute soli střiacutebrneacute a měďneacute
82
1) K prvniacutem dvěma zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA (z předchoziacuteho pokusu) přidaacutevejte po
kapkaacutech amoniak až do alkalickeacute reakce (detekujte pH papiacuterkem) a 05 ml 5 roztoku AgNO3
pozorujte vznik jemneacute biacuteleacute vločkoviteacute sraženiny
2) Dalšiacute dvě zkumavky s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přiveďte k varu a přidejte 1 ml 10 CuSO4 poteacute
postupně přidaacutevejte pevnyacute Na2SO3 až dokud nevznikne tmavě žlutohnědaacute sraženina
Guanin redukuje Folinovo činidlo za vzniku modreacuteho zbarveniacute
3) Ke třetiacutem zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přidejte 1 ml Folinova činidla promiacutechejte a po
špetkaacutech přidaacutevejte na nakloněnou stěnu zkumavky pevnyacute Na2CO3 Vznikaacute intenzivně modreacute
zbarveniacute
UacuteKOL Č 3 Spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace nukleovyacutech kyselin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Křemennaacute kyveta
Stolniacute spektrofotometr
Automatickeacute pipety a špičky
Izolovanaacute DNA a RNA
POSTUP
1) K RNA a DNA v malyacutech zkumavkaacutech přidejte 05 ml 05 NaOH
2) Do 1 cm křemenneacute kyvety napipetujte 2 ml 05 NaOH a přidejte 20 microl alkalickeacuteho roztoku DNA
nebo RNA Jako slepou reakci použijte 05 NaOH
3) Proměřte absorpčniacute spektrum v UV oblasti v rozsahu 200-290 nm Pomociacute šipek na
spektrofotometru odečtěte hodnoty A260 a A280 Spektrum si vyfoťte
Obr 5 UV-spektrum DNA a RNA
83
VYHODNOCENIacute
1 Pomociacute vyacuteše uvedeneacuteho vzorce určete koncentraci a čistotu vaacutemi izolovanyacutech vzorků DNA
Vysvětlete co může byacutet přiacutečinou pokud je hodnota čistoty vyššiacute nebo nižšiacute než 18
2 Do protokolu zaznamenejte pozorovaneacute spektrum pro DNA i RNA
3 Zhodnoťte vyacutesledek důkazovyacutech reakciacute
7 Destilace
Destilace je metoda užiacutevanaacute k děleniacute a čištěniacute směsi kapalin ktereacute se navzaacutejem lišiacute bodem varu
Všeobecně platiacute že těkavějšiacute složky směsi přechaacutezejiacute v paacutery snadněji než složky meacuteně těkaveacute Plynnaacute faacuteze
vyskytujiacuteciacute se nad kapalinou maacute tedy jineacute složeniacute než kapalnaacute směs a destilaacutet (kondenzaacutet) vzniklyacute
kondenzaciacute těchto par bude bohatšiacute na těkavějšiacute složku
Chceme-li dosaacutehnout dokonaleacuteho rozděleniacute směsi dvou kapalin jedinou destilaciacute v jednoducheacute
aparatuře musiacute se jejich body varu lišit alespoň o 50 degC a destilovaneacute laacutetky nesmějiacute vytvaacuteřet azeotropniacute
směs (azeotrop) Azeotrop lze definovat jako směs s konstantniacutem bodem varu jejiacutež složky od sebe nelze
oddělit jednoduchou destilaciacute Dle povahy kapalneacute směsi je třeba volit vhodnou destilačniacute metodu pro
odděleniacute složek směsi
Je-li kapalina znečištěna pouze malyacutem množstviacutem těkavyacutech laacutetek pak je možneacute ji čistit jednoduchou
destilaciacute nebo pouhyacutem odpařovaacuteniacutem Jednaacute-li se však o směs laacutetek s velmi bliacutezkyacutemi body varu pak je
třeba použiacutet tzv frakčniacute destilaci (neboli rektifikaci) Je-li destilovanaacute laacutetka termicky maacutelo stabilniacute a
rozklaacutedaacute se při nižšiacute teplotě než je jejiacute bod varu pak je nutneacute použiacutet destilaci vakuovou Vakuovaacute
84
destilace probiacutehaacute za sniacuteženeacuteho tlaku ktereacuteho lze dosaacutehnout pomociacute vakuoveacute pumpy Často využiacutevanyacutem
zařiacutezeniacutem pro vakuovou destilaci je vakuovaacute rotačniacute odparka Destilace s vodniacute parou se použiacutevaacute k
odděleniacute těch laacutetek ktereacute těkajiacute s vodniacute paacuterou při nižšiacute teplotě než je jejich bod varu
Pro uacutečely opětovneacuteho zkapalněniacute par destilovaneacute kapaliny se v laboratorniacutech podmiacutenkaacutech použiacutevajiacute
chladiče u kteryacutech se rozlišuje několik druhů Paacutery vysokovrouciacutech laacutetek (s bodem varu nad 150 degC)
kondenzujiacute ve vzdušneacutem chladiči (Obr 1A) v ostatniacutech přiacutepadech se použiacutevaacute Liebigův chladič kteryacutem
proteacutekaacute studenaacute voda (Obr 1B) Ještě uacutečinnějšiacute je chladič kuličkovyacute (Obr 1C) nebo spiraacutelovyacute (Obr 1D)
kteryacute se při sestavovaacuteniacute destilačniacute aparatury musiacute postavit do šikmeacute polohy tak aby se v něm nezdržoval
kondenzaacutet Variace spiraacuteloveacuteho chladiče je rovněž často využiacutevaacutena u vakuoveacute rotačniacute odparky
Obr 1 Chladiče A ndash vzdušnyacute chladič B ndash Liebigův chladič C ndash kuličkovyacute chladič D ndash spiraacutelovyacute chladič
Šipky naznačujiacute směr toku chladiacuteciacuteho meacutedia (vody)
Destilace za normaacutelniacuteho tlaku
Destilace za normaacutelniacuteho tlaku je nejběžnějšiacute druh destilace a použiacutevaacute se všude tam kde kapalina přechaacuteziacute
snadno v paacutery při teplotě za ktereacute se neniacute třeba obaacutevat rozkladu destilovaneacute laacutetky Destilačniacute aparatura
(Obr 2) se sklaacutedaacute z varneacute baňky přiacutepadně z baňky frakčniacute Varnaacute baňka se nevoliacute přiacuteliš velkaacute a plniacute se
maximaacutelně do 34 objemu Baňka se uzaviacuteraacute přes Claisenův naacutestavec na kteryacute je napojen teploměr pro
měřeniacute teploty a chladič pro kondenzaci par
Jelikož maacute při destilaci směsi vrouciacute kapalina obvykle vyššiacute bod varu než kondenzaacutet je vhodnějšiacute
neponořovat teploměr do kapaliny nyacutebrž odečiacutetat teplotu odvaacuteděnyacutech par Na konci chladiče je obvykle
upevněna alonž pomociacute niacutež steacutekaacute kondenzaacutet do jiacutemaciacute naacutedoby (předloha neboli kondenzačniacute baňka)
Velice vyacutehodneacute jsou aparatury zaacutebrusoveacute obzvlaacuteště při praacuteci s agresivniacutemi laacutetkami
V dokonale hladkyacutech naacutedobaacutech může při zahřiacutevaacuteniacute kapalin dojiacutet k tzv utajeneacutemu varu Je to metastabilniacute
stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute
prudkyacute var vzkypěniacute a přetečeniacute destilovaneacute směsi do předlohy Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu
vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute
cihla varneacute kamiacutenky apod)
85
Obr 2 Destilačniacute aparatura za normaacutelniacuteho tlaku A ndash vařič B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek
D ndash Claisenův naacutestavec E ndash teploměr F ndash Liebigův chladič G ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič H ndash alonž
I ndash Erlenmayerova baňka
Destilace s vodniacute paacuterou
Podle Daltonova zaacutekona je tlak nad směsiacute dvou nebo několika kapalin roven součtu parciaacutelniacutech tlaků
jednotlivyacutech složek Jelikož var kapaliny nastane v okamžiku kdy se tenze jejiacute paacutery rovnaacute okolniacutemu ndash
atmosfeacuterickeacutemu tlaku je zřejmeacute že bod varu takoveacute směsi bude nižšiacute než body varu jednotlivyacutech
oddělenyacutech složek
Jako přiacuteklad lze pro jednoduchost uveacutest směs anilinu a vody kteraacute vře při 98 degC kdy tenze vodniacute paacutery
činiacute 942middot104 Pa a tlak par anilinu je 707middot103 Pa Bod varu samotneacuteho anilinu je roven 1844 degC Destilace
s vodniacute parou je tedy založena na využitiacute Daltonova zaacutekona Použiacutevaacute se hlavně v organickeacute chemii Tiacutemto
způsobem je možno předestilovat laacutetky ktereacute majiacute bod varu i vyššiacute než 200 degC při teplotaacutech nižšiacutech než
100 degC a uchraacutenit je tak před nežaacutedouciacutem rozkladem
Při destilaci s vodniacute parou se použiacutevajiacute aparatury sestaveneacute dle obraacutezku 3 Aparatura se sklaacutedaacute z vyviacuteječe
vodniacute paacutery kteryacutem je varnaacute baňka uzavřenaacute 2x vrtanou zaacutetkou Jedniacutem otvorem prochaacuteziacute dlouhaacute
skleněnaacute trubice sahajiacuteciacute až ke dnu naacutedoby Je to tzv pojistnaacute trubice a jejiacutem uacutekolem je zabraacutenit při
naacutehleacutem poklesu tlaku ve vyviacuteječi nasaacutetiacute kapaliny z destilačniacute baňky Podtlak se vyrovnaacute nasaacutetiacutem vzduchu
pojistnou trubiciacute Baňky i chladič jsou uchyceny pomociacute laboratorniacutech držaacuteků a laboratorniacutech spojek do
laboratorniacutech stojanů pro zajištěniacute stability celeacute aparatury
86
Vodniacute paacutera probublaacutevaacute destilačniacute baňkou kteraacute je zahřiacutevaacutena souběžně s vyviacuteječem vodniacute paacutery Destilačniacute
baňka je většinou upevněna vzhledem k ostatniacute aparatuře do šikmeacute polohy proto aby kapalina
rozstřikovanaacute proudem vodniacute paacutery nevnikla do chladiče a neznečišťovala tak kondenzaacutet Dalšiacute možnostiacute
prevence znečištěniacute kondenzaacutetu je použitiacute Claisenova naacutestavce kteryacute zvětšuje vzdaacutelenost mezi kapalinou
a uacutestiacutem chladiče Chladič byacutevaacute standardně zakončen alonžiacute a jiacutemaciacute naacutedobou
Obr 3 Destilace s vodniacute parou A ndash vařič nebo topneacute hniacutezdo B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek
D ndash pojistnaacute trubice a trubice pro vedeniacute vodniacute paacutery E ndash trojhrdlaacute baňka F ndash Claisenův naacutestavec
G ndash teploměr H ndash Liebigův chladič I ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič J ndash alonž K ndash Erlenmayerova baňka
UacuteKOL Č 1 Izolace hřebiacutečkoveacute silice z hřebiacutečku destilaciacute s vodniacute parou
V tomto cvičeniacute lze izolovat silice z dalšiacutech volitelnyacutech zdrojů (levandule kmiacuten apod)
teoretickaacute přiacuteprava je zde hodnocena 20 kladnyacutemi body
Hřebiacutečkovaacute silice je homogenniacute směs o složeniacute eugenol (85-90 ) acetyleugenol (9-10 ) a maleacute
množstviacute jinyacutech laacutetek Laacutetky přiacutetomneacute v teacuteto směsi majiacute teploty varu 254 degC pro eugenol a 281-286 degC pro
acetyleugenol Obě tyto laacutetky jsou ve vodě pouze velmi maacutelo rozpustneacute Hustota těchto laacutetek se
pohybuje v rozmeziacute 1079 gmiddotml-1 pro acetyleugenol a 1067 gmiddotml-1 pro eugenol při 25degC
87
Při teplotě varu vody však obě tyto laacutetky majiacute značnou tenzi par a lze je proto z hřebiacutečku snadno
vydestilovat s vodniacute parou při teplotě nižšiacute než 100 degC Ze ziacuteskaneacute vodniacute emulze se silice vyextrahuje do
vhodneacuteho rozpouštědla Naacuteslednyacutem oddestilovaacuteniacutem rozpouštědla z extraktu je dociacuteleno jeho zahuštěniacute
Tiacutemto postupem lze ziacuteskat čistou hřebiacutečkovou silici sklaacutedajiacuteciacute se převaacutežně z eugenolu a acetyleugenolu
Eugenol je fenolickaacute laacutetka obsaženaacute hlavně v nezralyacutech plodech rostlin čeledi Myrtaceae jako je Pimento
officinalis či Caryophyllum aromaticum u naacutes znaacutemyacutech jako noveacute kořeniacute (jamajskyacute pepř) a hřebiacuteček
Z pohledu chemickeacuteho se jednaacute o derivaacutet guajakolu s allylovyacutem řetězcem kteryacute naacuteležiacute mezi
fenylpropanoidy Vzhledem se jednaacute o bezbarvou až bledě žlutou olejovitou kapalinu přiacutejemneacute
hřebiacutečkoveacute vůně V současneacute době se použiacutevaacute v zubniacutem leacutekařstviacute jako lokaacutelniacute anestetikum a rovněž
působiacute jako aktivaacutetor žaludečniacutech traacuteviciacutech enzymů a s tiacutem takeacute souvisiacute obliba těchto druhů kořeniacute teacuteměř
ve všech světovyacutech kuchyniacutech
LABORATORNIacute POMŮCKY
Alonž (velkaacute a malaacute)
Claisenův naacutestavec (velkyacute a malyacute)
Děliacuteciacute naacutelevka se skleněnou zaacutetkou (250 ml)
Erlenmayerovy baňky (100 ml)
Filtračniacute kruh středniacute
Gumoveacute hadice
Hrnec pro vodniacute laacutezeň
Kaacutedinky (50 ml 100 ml 250 ml)
Laboratorniacute lžička
Laboratorniacute spojky
Laboratorniacute stojany
Laboratorniacute svorka malaacute
Laboratorniacute svorka pro chladič
Laboratorniacute svorky středniacute
Zvedaacutek pro topneacute hniacutezdo
Liebigův chladič (velkyacute a malyacute)
Mikrozkumavka
Odměrnyacute vaacutelec (25 ml)
Pasteurova pipeta
Skleněneacute zaacutetky 1415
Skleněneacute kuličkyvarneacute kamiacutenky
Teploměr do 150degC
Třeciacute miska s tloučkem
Topneacute hniacutezdo na 250ml baňku
Topneacute hniacutezdo na 500ml baňku
Trojhrdlaacute baňka (500 ml)
Varneacute baňky (100 ml 250 ml)
Vařič
Vaacuteženka
Vyviacuteječ paacutery (zaacutetka + skleněnaacute trubice)
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Hřebiacuteček
Hexan
POSTUP
POZOR Hexan je hořlavina I třiacutedy nepoužiacutevejte v bliacutezkosti praacutece s niacutem otevřeneacuteho ohně
Zabraňte aby se dostala voda dovnitř topneacuteho hniacutezda
Pokud se tak stane okamžitě odpojte hniacutezdo z elektrickeacute siacutetě
1 Navažte 10 g hřebiacutečku a důkladně jej rozetřete v třeciacute misce za pomoci tloučku
2 Sestavte destilačniacute aparaturu pro destilaci s vodniacute parou dle obraacutezku 3 Jelikož se jednaacute o
zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Chladič napojte dle šipek na přiacutevod
chladiciacute vody a odvodniacute hadičku z chladiče umiacutestěte do odpadu Obě baňky umiacutestěte do topnyacutech
hniacutezd Zaacutebrusy promažte jemnou vrstvou silikonu Aparaturu sestavujte souběžně s umiacutestěniacutem
88
chemikaacuteliiacute do přiacuteslušnyacutech baněk (popsaacuteno v bodě 3 a 4) Po sestaveniacute nechte aparaturu zkontrolovat
vedouciacutem cvičeniacute
3 Vyviacuteječ vodniacute paacutery naplňte do ⅔ destilovanou vodou a na jeho dno umiacutestěte skleněneacute kuličky (varneacute
kamiacutenky)
4 Do trojhrdleacute baňky nasypte rozetřenyacute hřebiacuteček a přilijte 100 ml destilovaneacute vody
5 Miacuternyacutem proudem pusťte do chladiče vodu a zapněte vyhřiacutevaacuteniacute vyviacuteječe vodniacutech par na plnyacute vyacutekon
Zaacuteroveň zapněte vyhřiacutevaacuteniacute trojhrdleacute baňky na frac12 vyacutekon V průběhu destilace neustaacutele kontrolujte
aparaturu přiacutepadně regulujte teplotu vyhřiacutevaacuteniacute dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute
6 Po přibližně 30 minutaacutech na zaacutekladě pokynů vedouciacuteho cvičeniacute ukončete destilaci a nechte
destilačniacute aparaturu ochladit
7 Ze ziacuteskaneacute směsi vody a silice vyextrahujte silici hexanem dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu
Předestilovanou směs nalijte do uzavřeneacute děliacuteciacute naacutelevky přidejte k niacute 15 ml hexanu a po uzavřeniacute
naacutelevky zaacutetkou obsah důkladně protřepte (viz uacuteloha č 5 ndash Extrakce)
Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru a
otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte dostatečnyacute
přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna
Po důkladneacutem protřepaacuteniacute vyčkejte až se v naacutelevce vytvořiacute rozhraniacute dvou vrstev Spodniacute vrstvu tj
vodu se zbytkem silice odlijte do kaacutedinky Spolu se spodniacute vrstvou můžete odliacutet i malou čaacutest horniacute
vrstvy pro zajištěniacute že v horniacute vrstvě nebude ani čaacutest spodniacute vrstvy Roztok silice v hexanu (horniacute
vrstva) pak přelijte do sucheacute Erlenmayerovy baňky I minimaacutelniacute množstviacute vody způsobiacute zakaleniacute
silice po oddestilovaacuteniacute hexanu Extrakci zopakujte ještě dvakraacutet vždy s novyacutem podiacutelem hexanu kteryacute
přidaacutevaacutete k vodneacute faacutezi Jednotliveacute podiacutely silice v hexanu spojte dohromady
8 Sestavte aparaturu pro destilaci za normaacutelniacuteho tlaku podle obraacutezku 2 Jelikož se jednaacute
o zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Baňku miacutesto do topneacuteho hniacutezda
umiacutestěte do vodniacute laacutezně (hrnec s vodou umiacutestěnyacute na vařiči) Roztok silice v hexanu přelijte do maleacute
zaacutebrusoveacute baňky (100 ml) na kterou nasadiacutete Claisenův naacutestavec s vodniacutem chladičem zakončenyacutem
alonžiacute a baňkou na kondenzaacutet
9 Baňku zahřiacutevejte opatrně na vodniacute laacutezni (vařič s hrncem) Během destilace je nutno regulovat
teplotu vodniacute laacutezně Udržujte ji mezi 80-90 degC voda tedy nesmiacute vřiacutet Zaacuteroveň sledujte teplotu v
destilačniacute aparatuře a v průběhu destilace odečtěte na teploměru teplotu varu hexanu Jakmile
přestane hexan destilovat destilaci zastavte a nechte aparaturu zchladnout
10 Pomociacute Pasteurovy pipety převeďte silici do předem zvaacuteženeacute mikrozkumavky (na analytickyacutech
vahaacutech) a určete jejiacute objem (podle stupnice na mikrozkumavce) a hmotnost (zvaacuteženiacutem na
analytickyacutech vahaacutech) Oddestilovanyacute hexan přelijte do laacutehve k tomu určeneacute
VYHODNOCENIacute
1 Vypočiacutetejte vyacutetěžek hřebiacutečkoveacute silice na jeden gram odvaacuteženeacuteho hřebiacutečku
2 Vypočiacutetejte hustotu hřebiacutečkoveacute silice
3 Stanovte teplotu varu hexanu a srovnejte ji s tabulkovou hodnotou
4 Zamyslete se nad tiacutem proč je vyacutehodnějšiacute destilaci s vodniacute parou provaacutedět vyacuteše popsanyacutem a
provedenyacutem způsobem než destilovat danou laacutetku společně s vodou v jedneacute baňce
5 Do protokolu se pokuste odvodit systematickeacute naacutezvy eugenolu a acetyleugenolu dle platneacuteho
naacutezvosloviacute
89
V přiacutepadě že jste pracovali s alternativniacutem vyacutechoziacutem materiaacutelem otaacutezky ve vyhodnoceniacute analogicky
upravte
90
8 Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu precipitačniacute techniky dialyacuteza
centrifugace ultrafiltrace
Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu
viz kapitola 6 Izolace nukleovyacutech kyselin
- Mletiacute homogenizace centrifugace
Precipitačniacute metody
V počaacutetečniacutech faacuteziacutech izolaciacute biopolymerů jsou většinou použiacutevaacuteny meacuteně pracneacute metody faacutezoveacute separace
jako jsou precipitace (frakcionace) dialyacuteza či vsaacutedkovaacute adsorpce Tyto metody nemajiacute zpravidla velkeacute
rozlišeniacute umožňujiacute však snadneacute a rychleacute zakoncentrovaacuteniacute preparaacutetu po zaacutekladniacute extrakci biologickeacuteho
materiaacutelu Sraacuteženiacute se provaacutediacute pomociacute neutraacutelniacutech soliacute změnou pH organickyacutemi rozpouštědly či
teplotou
Rozpustnost proteinů ve vodnyacutech roztociacutech zaacutevisiacute na jejich solvatačniacutem obalu tj vrstvě molekul vody
a iontů ktereacute obalujiacute jejich molekuly Přiacutečinou solvatačniacutech obalů jsou elektrostatickeacute siacutely mezi polaacuterniacutemi
strukturami proteinů a dipoacutely vody Rozpustnost proteinů se s rostouciacute koncentraciacute soliacute zpravidla
nejprve zvyšuje (vsolovaciacute efekt) prochaacuteziacute maximem a posleacuteze klesaacute (vysolovaciacute efekt) Vsolovaacuteniacute je
způsobeno vytvořeniacutem iontoveacuteho oblaku kolem ionizovanyacutech skupin biopolymerů ndash dochaacuteziacute ke sniacuteženiacute
interakce nabityacutech skupin biopolymerů mezi sebou a zvyacutešeniacute interakciacute s rozpouštědlem Dalšiacutem
přiacutedavkem neutraacutelniacute soli se snižuje tloušťka solvatačniacuteho obalu a efektivniacute koncentrace vody a tiacutem se
snižuje i rozpustnost proteinu Charakter zaacutevislosti rozpustnosti na koncentraci soli je určen nejen typem
biopolymeru ale i typem soli a hodnotou pH Nejnižšiacute je rozpustnost v izoelektrickeacutem bodě tj hodnota
pH při ktereacute maacute molekula biopolymeru neutraacutelniacute naacuteboj
Při frakcionaci organickyacutemi rozpouštědly miacutesitelnyacutemi s vodou (methanol ethanol aceton) se využiacutevaacute
rozdiacutelnaacute rozpustnost proteinů v těchto rozpouštědlech a ve vodě Zvyšovaacuteniacutem koncentrace organickeacuteho
rozpouštědla se zmenšuje i solvatačniacute obal kolem molekul proteinů což nakonec vede k jejich vysraacuteženiacute
Frakcionace organickyacutemi rozpouštědly se může kombinovat se změnami koncentrace soliacute pH a teploty
Tepelnaacute denaturace nežaacutedouciacutech laacutetek
Tato metoda se použiacutevaacute zejmeacutena při izolaci některyacutech termostabilniacutech enzymů v počaacutetečniacutech faacuteziacutech
purifikačniacuteho procesu Často se do roztoku přidaacutevaacute substraacutet koenzym nebo inhibitor přiacuteslušneacuteho
enzymu neboť přiacutetomnost těchto laacutetek vede k tvorbě komplexů enzym ndash ligand ktereacute se zpravidla
vyznačujiacute zvyacutešenou odolnostiacute vůči denaturačniacutem vlivům Roztok je zahřiacutevaacuten po jistou dobu na určitou
teplotu pak je rychle ochlazen v ledoveacute laacutezni a koagulovaneacute balastniacute biopolymery zejmeacutena termolabilniacute
proteiny se odstraniacute centrifugaciacute nebo filtraciacute Jako přiacuteklad můžeme uveacutest přiacutepravu kvasničneacute
alkoholdehydrogenasy kdy se extrakt v prostřediacute pyrofosfaacutetoveacuteho pufru zahřeje po dobu 15 minut na
teplotu 55 C na vodniacute laacutezni a balastniacute proteiny se odstraniacute centrifugaciacute
91
Vysolovaacuteniacute biopolymerů neutraacutelniacutemi solemi
Precipitovatelnost určiteacuteho proteinu z vodneacuteho roztoku je zaacutevislaacute na druhu použiteacute soli iontoveacute siacutele
hodnotě pH teplotě a koncentraci proteinů Při vysolovaciacutem efektu se uplatňuje daleko viacutece povaha
aniontu než kationtu Dvojmocneacute a viacutecemocneacute anionty precipitujiacute proteiny většinou mnohem uacutečinněji
než anionty jednomocneacute Nejčastěji použiacutevanou soliacute pro vysolovaacuteniacute biopolymerů je siacuteran amonnyacute Jeho
vyacutehodou je značnaacute rozpustnost (např ve srovnaacuteniacute s Na2SO4) kteraacute je jen nepatrně zaacutevislaacute na teplotě a
malyacute denaturačniacute vliv Doporučuje se použiacutevat dostatečně čistyacute siacuteran amonnyacute bez obsahu kovovyacutech
iontů ktereacute by mohly interagovat s proteiny a katalyzovat některeacute oxidačniacute reakce Jineacute soli se použiacutevajiacute
jen ve speciaacutelniacutech přiacutepadech např siacuteran hořečnatyacute k izolaci -globulinoveacute frakce ze seacutera nebo chlorid
sodnyacute k precipitaci fibrinogenu Diacuteky sveacute velkeacute kapacitě a tlumiveacute schopnosti by byly fosforečnany
ideaacutelniacutemi sraacutežedly ale pro svou špatnou rozpustnost se v praxi použiacutevajiacute jen velmi omezeně Často
použiacutevanou soliacute pro precipitaci některyacutech enzymů je i chlorid manganatyacute
Vlastniacute precipitace se provaacutediacute tak že se do roztoku biopolymerů sůl zpravidla přidaacutevaacute po malyacutech daacutevkaacutech
v pevneacutem stavu nebo jako nasycenyacute vodnyacute roztok za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute aby nedošlo k lokaacutelniacutemu
přesyceniacute Vysolovaacuteniacute probiacutehaacute při konstantniacute teplotě chlazeniacute neniacute vždy nezbytneacute Optimaacutelniacute
koncentračniacute rozsah pro frakcionaci daneacuteho proteinu je nutno najiacutet empiricky Množstviacute siacuteranu
amonneacuteho potřebneacuteho k dosaženiacute určiteacuteho stupně nasyceniacute lze snadno zjistit z tabulky 3 Po přidaacuteniacute
takoveacuteho množstviacute siacuteranu amonneacuteho ktereacute odpoviacutedaacute 30 množstviacute potřebneacuteho ke vzniku nasyceneacuteho
roztoku teacuteto soli (v praxi označovaacuteno jako 30 nasyceniacute) se sraacutežejiacute nukleoveacute kyseliny a poměrně maacutelo
proteinů Mezi 30ndash75 nasyceniacute pak precipituje většina proteinů V tomto rozmeziacute je třeba nasyceniacute
zvyšovat po poměrně malyacutech daacutevkaacutech Po přidaacuteniacute přiacuteslušneacuteho množstviacute soli se roztok biopolymeru miacutechaacute
ještě asi 20 minut a precipitaacutet se odděliacute centrifugaciacute Pokud je danyacute biopolymer obsažen v precipitaacutetu
lze po rozpuštěniacute sraženiny ziacuteskat jeho koncentrovanyacute roztok Siacuteran amonnyacute se z roztoku odděliacute většinou
dialyacutezou gelovou chromatografiiacute nebo ultrafiltraciacute
92
Tab 3 Množstviacute pevneacuteho siacuteranu amonneacuteho ktereacute je třeba přidat k jednomu litru roztoku aby se
dosaacutehlo žaacutedaneacute změny v procentech saturace roztoku siacuteranem amonnyacutem
Vyacuteslednaacute koncentrace siacuteranu amonneacuteho ( saturace)
10 15 20 25 30 33 35 40 45 50 55 60 65 70 75 80 85 90 95 100
Vyacutec
ho
ziacute k
on
cen
trac
e s
iacuteran
u a
mo
nn
eacuteh
o (
s
atu
race
)
0 56 84 114 144 176 196 209 243 277 313 351 390 430 472 516 561 610 662 713 767
10 28 57 86 118 137 150 183 216 251 288 326 365 406 449 494 540 592 640 694
15 28 57 88 107 120 153 185 220 256 294 333 373 415 459 506 556 605 657
20 29 59 78 91 123 155 189 225 262 300 340 382 424 471 520 569 619
25 30 49 61 93 125 158 193 230 267 307 348 390 436 485 533 583
30 19 30 62 94 127 162 198 235 273 314 356 401 449 496 546
33 12 43 74 107 142 177 214 252 292 333 378 426 472 522
35 31 63 94 129 164 200 238 278 319 364 411 457 506
40 31 63 97 132 168 205 245 285 328 375 420 469
45 32 65 99 134 171 210 250 293 339 383 431
50 33 66 101 137 176 214 256 302 345 392
55 33 67 103 141 179 220 264 307 353
60 34 69 105 143 183 227 269 314
65 34 70 107 147 190 232 275
70 35 72 111 153 194 237
75 36 74 115 155 198
80 38 77 117 157
85 39 77 118
90 38 77
95 39
Sraacuteženiacute biopolymerů ostatniacutemi laacutetkami
Poměrně starou metodou je precipitace biopolymerů organickyacutemi rozpouštědly Tyto laacutetky snižujiacute
dielektrickou konstantu prostřediacute tiacutem přispiacutevajiacute ke sniacuteženiacute rozpustnosti a k vysraacuteženiacute biopolymeru
(zvyšujiacute se elektrostatickeacute interakce mezi nabityacutemi skupinami biopolymeru a molekuly se pak snaacuteze
shlukujiacute do precipitujiacuteciacutech agregaacutetů)
Při izolaci nukleovyacutech kyselin se použiacutevaacute sraacuteženiacute koncentrovanyacutem ethanolem (pro kvantitativniacute
odstraněniacute nukleovyacutech kyselin z roztoku se často použiacutevajiacute ribonukleasy a deoxyribonukleasy) Při
separaci proteinů se organickaacute rozpouštědla využiacutevajiacute maacutelo je zde nebezpečiacute denaturace ktereacute se
snižuje udržovaacuteniacutem roztoku při teplotě 0C Ethanolovaacute precipitace maacute vyacutehodu v tom že odpadaacute potřeba
dialyacutezy Kromě ethanolu se předevšiacutem pro frakcionaci plasmovyacutech (seacuterovyacutech) proteinů použiacutevaacute
methanol aceton a ether Při separaci citlivějšiacutech proteinů jsou organickaacute rozpouštědla nahrazovaacutena
některyacutemi kyselinami jako je kyselina kaprylovaacute rivanol (2-ethoxy-69-diaminoakridinlaktaacutet) nebo
organickyacutemi polymery např polyethylenglykolem
Ke zvyacutešeniacute specifičnosti sraacuteženiacute je možneacute do roztoku přidat specifickeacute ligandy biacutelkovin např kofaktory
nebo zinečnateacute ionty V posledniacute době se takeacute začal pro některeacute kyseleacute proteiny použiacutevat bazickyacute
protamin sulfaacutet niacutezkomolekulaacuterniacute protein izolovanyacute z rybiacuteho spermatu Princip kyseleacute či bazickeacute
frakcionace spočiacutevaacute v pomaleacutem okyseleniacute či zalkalizovaacuteniacute roztoku biopolymerů na určitou hodnotu pH
pomociacute silneacute kyseliny či zaacutesady na ktereacute se ponechaacute po určitou dobu (1 hod) a po odstraněniacute vysraacuteženyacutech
balastů se vraacutetiacute na původniacute hodnotu
93
Pokud je ciacutelem kvantitativniacute odděleniacute biopolymerů z roztoku tzn deproteinaci je třeba použiacutet
drastičtějšiacutech metod sraacuteženiacute Lze využiacutet např sraacutežeciacute schopnost iontů těžkyacutech kovů (Hg2+ Pb2+ Cd2+) nebo
složitějšiacutech aniontů ktereacute tvořiacute s proteiny těžko rozpustneacute komplexy (kyseliny trichloroctovaacute pikrovaacute
chloristaacute fosfowolframovaacute atd) Tyto metody jsou použitelneacute tehdy když neniacute zaacutejem o biopolymery ale
naopak o niacutezkomolekulaacuterniacute složky biologickeacuteho materiaacutelu
Dialyacuteza
Tato separačniacute technika využiacutevaacute difuacuteze niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek membraacutenou nepropustnou pro velkeacute
molekuly a čaacutestice z roztoku o vyššiacute koncentraci do roztoku o koncentraci nižšiacute V okamžiku kdy se
koncentrace laacutetek prochaacutezejiacuteciacutech membraacutenou na obou stranaacutech membraacuteny vyrovnajiacute proces se zastaviacute
Molekuly proteinů neprochaacutezejiacute pro svou velikost otvory dialyzačniacutech membraacuten Dialyacuteza umožňuje
v biochemii např snadneacute odděleniacute soliacute od roztoků proteinů (při vysolovaacuteniacute proteinů siacuteranem amonnyacutem)
uplatňuje se i při krystalizaci proteinů Nejčastěji se využiacutevaacute tam kde chceme vysokomolekulaacuterniacute laacutetky
zbavit niacutezkomolekulaacuterniacutech nečistot
Dřiacuteve se použiacutevaly pro dialyacutezu membraacuteny typu kolodium celofaacuten pergamen anebo i membraacuteny
zviacuteřeciacuteho původu (střeva vaječnaacute blanka různeacute měchyacuteře) Nyniacute jsou komerčně dostupneacute uměleacute
membraacuteny s vhodnou velikosti poacuterů ve tvaru dlouheacute trubice různeacuteho průměru běžnyacutem laboratorniacutem
slangem jsou tyto membraacuteny nazyacutevaneacute dialyzačniacute střeva Potřebnyacute diacutel dialyzačniacute trubice se odstřihne a
na jednom konci pevně zavaacuteže nebo uzavře speciaacutelniacute svorkou Před naplněniacutem je třeba novou trubici
vždy pořaacutedně proplaacutechnout a nechat chviacuteli namočenou v destilovaneacute vodě ndash je třeba vymyacutet glycerol
kteryacutem jsou trubice impregnovaacuteny Po naplněniacute preparaacutetem určenyacutem k dialyacuteze se uzavře i druhyacute konec
trubice a vložiacute se do naacutedoby s vodou nebo pufrem o niacutezkeacute iontoveacute siacutele Během dialyacutezy je třeba myslet na
to že ve směru osmotickeacuteho tlaku prochaacutezejiacute molekuly vody což maacute za naacutesledek naředěniacute vzorku a
zvětšeniacute jeho objemu je třeba s tiacutem během plněniacute dialyzačniacuteho střeva počiacutetat aby nedošlo k jeho
poškozeniacute a ztraacutetě vzorku Je snaha o to aby dialyacuteza byla co nejrychlejšiacute Rychlost dialyacutezy zaacutevisiacute na
koncentračniacutem spaacutedu (zpočaacutetku je rychlejšiacute postupně se zpomaluje) kteryacute je ovlivněn předevšiacutem
poměrem objemů vně a uvnitř membraacuteny Rychlost tohoto procesu daacutele zaacutevisiacute na teplotě na počtu a
velikostiacute poacuterů v membraacuteně na siacutele membraacuteny na elektrickyacutech interakciacutech mezi membraacutenou a
difundujiacuteciacutemi čaacutesticemi a na velikosti plochy membraacuteny Miacutechaacuteniacute a obvykle i vyacuteměna kapaliny velmi
zrychlujiacute postup dialyacutezy Protože dialyacuteza trvaacute zpravidla desiacutetky hodin provaacutediacute se obvykle přes noc při
teplotě 0-4 C aby se zabraacutenilo denaturaci proteinů a množeniacute mikroorganismů
Ultrafiltrace
Podobně jako dialyacuteza použiacutevaacute se ultrafiltrace pro separaci či zakoncentrovaacuteniacute rozpuštěnyacutech laacutetek
s molekulovou hmotnostiacute vyššiacute než 10-4 Ultrafiltrace je proces při ktereacutem rozpouštědlo a rozpuštěneacute
laacutetky až do určiteacute kritickeacute velikosti prochaacutezejiacute membraacutenou na zaacutekladě tlakoveacuteho gradientu určujiacuteciacutem
faktorem je poacuterovitost membraacuteny Při ultrafiltraci se může využiacutevat pozitivniacute nebo negativniacute tlak
Pozitivniacuteho tlaku se dosahuje inertniacutem plynem převaacutežně dusiacutekem kteryacute se udržuje nad filtrovanyacutem
roztokem (retentaacutet) Roztoky se filtrujiacute pod tlakem 005 až 05 MPa nebo působeniacutem odstřediveacute siacutely v
centrifuze Naopak negativniacute tlak se udržuje pomociacute vakua ktereacute působiacute v prostoru již přefiltrovaneacuteho
roztoku (difuzaacutet) Rozpouštědlo a rozpuštěneacute laacutetky s menšiacutemi relativniacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi
než jsou poacutery v membraacuteně prochaacutezejiacute do ultrafiltraacutetu Laacutetky s vyššiacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi se pak
nad membraacutenou postupně zahušťujiacute Zakoncentrovanyacute retentaacutet lze zředit čistyacutem rozpouštědlem a
94
pokračovat v ultrafiltraci Tiacutem se postupně snižuje podiacutel niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek v retentaacutetu Při tomto
způsobu dialyacutezy nazyacutevaneacutem diafiltrace se požadovaneacuteho vyacutesledku dosaacutehne za 110 až 1100 času
potřebneacuteho pro konvenčniacute dialyacutezu
Obr 8 Zařiacutezeniacute pro ultrafiltraci
1 ndash elektromagnetickaacute miacutechačka 2 ndash zaacutesobniacutek na dusiacutek 3 ndash ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem 4 ndash regulaacutetor tlaku
5 ndash elektromagnetickeacute miacutechadlo 6 ndash tlakovyacute zabezpečovaciacute ventil 7 ndash přiacutevodniacute hadice dusiacuteku
8 ndash ultrafiltračniacute cela 9 ndash sviacuteraciacute stojan 10 ndash hadička pro odtok difuzaacutetu
11 ndash ovlaacutedaacuteniacute rychlosti miacutechaacuteniacute
Hlavniacutem požadavkem na membraacutenovyacute filtr je aby s dostatečnou rychlostiacute propouštěl rozpouštědlo
(vodu) a niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky a aby jeho poacutery měly standardniacute rozměr Tyto vlastnosti nemajiacute klasickeacute
celofaacutenoveacute či celulosoveacute membraacuteny použiacutevaneacute pro klasickou filtraci či dialyacutezu jejichž stěna maacute šiacuteřku 01
ndash 10 mm Proto se membraacutenoveacute filtry zhotovujiacute z anizotropniacutech polymerů se šiacuteřkou stěny 01 ndash 15 m
S takovyacutemi filtry by se však těžko manipulovalo a proto se připevňujiacute na podpůrnyacute materiaacutel kteryacute maacute
obvykle podobneacute chemickeacute složeniacute a jeho poacutery jsou podstatně většiacute než poacutery ultrafiltru Průměr poacuterů
membraacutenovyacutech filtrů se pohybuje v rozmeziacute od 01 do 50 nm
V biochemickyacutech laboratořiacutech se nejčastěji setkaacutete s ultrafiltračniacutemi celami a filtry firmy Amicon
(Obr 9) Tato firma dodaacutevaacute filtry s poacutery o průměru 02 - 20 nm ktereacute umožňujiacute dělit laacutetky s relativniacutemi
molekulovyacutemi hmotnostmi od 500 do 300 000 Da Podle typů jsou odolneacute vůči vodě a různyacutem
organickyacutem rozpouštědlům daacute se s nimi pracovat až do teploty 200 C a lze je vystavit působeniacute
zředěnyacutech kyselin hydroxidů a oxidačniacutech laacutetek Při spraacutevneacutem zachaacutezeniacute se mohou ultrafiltry použiacutevat
opakovaně mnohokraacutet za sebou Pro uacutečinnou ultrafiltraci je třeba zajistit aby se zadržovaneacute molekuly
nehromadily na povrchu filtru a nezacpaacutevaly jeho poacutery toho se dosaacutehne kontinuaacutelniacutem miacutechaacuteniacutem nebo
probublaacutevaacuteniacutem
95
Obr 9 Ultrafiltračniacute cela Amicon 8200
1 ndash viacuteko 2 ndash naacutedoba na retentaacutet 3 ndash nosič membraacuteny s odvodnyacutemi kanaacutelky 4 ndash spodniacute šroub 5 ndash stojan
na celu 6 ndash magnetickeacute miacutechadlo 7-8 ndash těsněniacute 9-10 ndash přiacutevod dusiacuteku 11 ndash odvod difuzaacutetu
96
UacuteKOL č 1 Homogenizace semen ječmene precipitace jejich proteinů siacuteranem amonnyacutem
s naacuteslednou dialyacutezou (a teoretickou ultrafiltraciacute na zařiacutezeniacute Amicon)
Nabobtnalaacute semena obilnin jsou vhodnyacutem zdrojem pro studium enzymů aktivniacutech v ranyacutech faacuteziacutech vyacutevoje
rostlin zejmeacutena pro vysokeacute aktivity a snadnou finančniacute dostupnost Nakliacutečenyacute ječmen (slad) je takeacute
vyacutebornyacutem zdrojem amylas enzymů vyacuteznamnyacutech v technologickeacute praxi předevšiacutem v lihovarnictviacute
a pivovarnictviacute Ve sladu jsou zastoupeny dva enzymy ktereacute štěpiacute (1-4) glykosidovou vazbu
polysacharidů -amylasa (14--D-glukan-glukanonhydrolasa EC 3211) a -amylasa
(14--D-glukan-maltohydrolasa EC 3212) Jak napoviacutedajiacute systematickeacute naacutezvy prvniacute enzym štěpiacute
molekulu škrobu ve vnitřniacute čaacutesti řetězce za vzniku dextrinu (glukanů) kdežto druhyacute odštěpuje disacharid
maltosu z neredukujiacuteciacuteho konce řetězce
V tomto uacutekolu budete homogenizovat semena ječmene v prostřediacute Trisacetaacutetoveacuteho pufru naacutesledně
budete z homogenaacutetu vysolovat proteiny siacuteranem amonnyacutem čiacutemž ziacuteskaacutete čaacutestečně purifikovanou frakci
proteinů Finaacutelniacute purifikaci (odstraněniacute amonnyacutech iontů z vysolovaacuteniacute siacuteranem amonnyacutem) provedete
dialyacutezou v Trisacetaacutetoveacutem pufru Jinyacutem způsobem finaacutelniacute purifikace je ultrafiltrace za použitiacute
ultrafiltračniacute cely Amicon Jelikož je ultrafiltrace pro toto cvičeniacute časově naacuteročnaacute vedouciacute cvičeniacute vaacutem
naacutezorně ukaacuteže a teoreticky vysvětliacute použitiacute ultrafiltračniacute cely
Obr 10 Obecnaacute strategie purifikace ve třech krociacutech
POJMY
Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci
Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem
Difuzaacutet ndash kapalina prochaacutezejiacuteciacute membraacutenou při ultrafiltraci
Retentaacutet ndash roztok vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek neprochaacutezejiacuteciacute ultrafiltračniacute membraacutenou
a zůstaacutevajiacuteciacute v ultrafiltračniacute cele
97
LABORATORNIacute POMŮCKY
Kuchyňskyacute mixeacuter
Centrifuga
Třeciacute miska s tloučkem
Elektromagnetickaacute miacutechačka
Elektromagnetickeacute miacutechadlo
Mikrozkumavky
Miska s ledem
Dialyzačniacute střevo
Spony na dialyzačniacute střevo
Odměrneacute vaacutelce
Ultrafiltračniacute cela Amicon
Ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem
Předvaacutežky
Zkumavky
Pipety
Kaacutedinky
Lžička
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
50 g nabobtnalyacutech ječmennyacutech obilek
01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetovyacute pufr pH 76 (pro homogenizaci)
Pevnyacute siacuteran amonnyacute
SCHEacuteMA EXPERIMENTU
POSTUP
1 Vodu z kaacutedinky s nabobtnalyacutemi semeny slijte nabobtnalaacute semena rozemelte pomociacute kuchyňskeacuteho
mixeacuteru a na předvaacutežkaacutech navažte přesně 50 g teacuteto rozemleteacute kaše
2 K rozemleteacute kaši přidejte dvojnaacutesobnyacute objem (100 ml) 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76
Laboratorniacute technika
98
3 Kaacutedinku s extraktem přeneste do naacutedoby s ledem extrakt zde ponechejte za občasneacuteho miacutechaacuteniacute
staacutet 10 minut
4 Po deseti minutaacutech extrakt (bez rozemletyacutech semen) rozdělte do dvou (přiacutep čtyř) kyvet ktereacute je
třeba pečlivě vyvaacutežit na předvaacutežkaacutech Plastovou kaacutedinku s naacutepisem bdquoVyvaacuteženiacuteldquo umiacutestěte na
předvaacutežky vaacutehy vynulujte Kyvetu s extraktem umiacutestěte do kaacutedinky a společně s viacutečkem ji zvažte
Hodnotu si zapište tato hodnota musiacute byacutet stejnaacute pro obě (přiacutep všechny čtyři) kyvety
5 Extrakt centrifugujte 10 minut při 9500g a 4degC Centrifugu vaacutem dopředu vychladiacute (4 degC) vedouciacute
cvičeniacute
Vy si pouze zkontrolujte zda všechny nastaveneacute parametry souhlasiacute (teplota čas otaacutečky) na
panel centrifugy nesahejte ani nemanipulujte s nastaveniacutem
6 Po 10 minutaacutech centrifugu otevřete odšroubujte viacuteko (to bezpečně položte na pevnyacute a rovnyacute
povrch stolu) Supernatant ze všech kyvet opatrně přelijte do čisteacute kaacutedinky V odměrneacutem vaacutelci
změřte jeho objem 06 ml supernatantu (extraktu) odeberte do mikrozkumavky (VZOREK Č 1)
7 Podle tabulky 3 zjistěte potřebneacute množstviacute siacuteranu amonneacuteho pro 50 nasyceniacute toto množstviacute
siacuteranu amonneacuteho odvažte a důkladně rozetřete ve třeciacute misce
8 Extrakt přelijte do kaacutedinky s elektromagnetickyacutem miacutechadlem a kaacutedinku umiacutestěte do misky s ledem
na elektromagnetickou miacutechačku Po dobu 10 minut postupně k extraktu přidaacutevejte odvaacuteženeacute
množstviacute siacuteranu amonneacuteho dalšiacute přiacutedavek vždy až po rozpuštěniacute předešleacuteho Během těchto
10 minut umyjte všechny kyvety ktereacute jste použili
9 Extrakt s dokonale rozpuštěnyacutem siacuteranem amonnyacutem rozdělte do dvou kyvet a centrifugujte
(9500g 10 min 4degC) Během těchto 10 minut si připravte 1 litr 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru
pH 76 kteryacute ziacuteskaacutete ředěniacutem 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76 (vyacutepočet vaacutem zkontroluje
vedouciacute cvičeniacute)
10 Ze supernatantu odpipetujte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 2) zbytek odstraňte a
precipitaacutet rozpusťte v 10 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76
11 Z rozpuštěneacuteho precipitaacutetu odeberte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 3) Zbytek
rozpuštěneacuteho precipitaacutetu použijte na dialyacutezu
12 Opatrně rukou vytaacutehněte dialyzačniacute střevo z roztoku 20 (50) ethanolu
Se střevem pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jeho poškozeniacute
13 Pomociacute střičky s destilovanou vodou střevo oplaacutechněte zevnitř i zvenčiacute ndash oplach proveďte 3x Na
jeden konec střeva poteacute upevněte sponu a do střeva nalijte destilovanou vodu uzavřete střevo
sponou i z druheacute strany Zkuste zda střevo neproteacutekaacute
14 Miacutesto vody do střeva přes malou naacutelevku nalejte 10 ml rozpuštěneacuteho precipitaacutetu
15 Střevo umiacutestěte do 1 l kaacutedinky Do kaacutedinky nalijte 900 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH
76 Nechejte dialyzovat v lednici (cca 30 min) a během teacuteto doby proveďte odběr čisteacuteho
dialyzačniacuteho pufru (VZOREK Č 6) kteryacute použijete jako slepyacute vzorek (BLANK) Daacutele dle pokynů
vedouciacuteho cvičeniacute proveďte sestaveniacute ultrafiltračniacute cely Amicon a seznamte se s dalšiacutemi
možnostmi použiacutevanyacutemi pro zahušťovaacuteniacute proteinů a ultrafiltraci
16 Ukončete dialyacutezu Ze střeva odeberte veškeryacute vzorek a změřte jeho objem Odeberte 06 ml
vzorku (VZOREK Č 4) daacutele odeberte 06 ml dialyzačniacuteho pufru ve ktereacutem dialyacuteza probiacutehala
(VZOREK Č 5)
17 Střevo důkladně oplaacutechněte destilovanou vodou a vraťte vedouciacutemu cvičeniacute
Laboratorniacute technika
99
UacuteKOL č 2 Stanoveniacute amonnyacutech iontů reakciacute s Nesslerovyacutem činidlem
PRINCIP
Amonneacute ionty reagujiacute s Nesslerovyacutem činidlem (tetrajodortuťnatan draselnyacute) za vzniku
červenohnědeacuteho produktu kteryacute lze stanovit spektrofotometricky s absorpčniacutem maximem při 436 nm
1198731198674+ + 21198671198921198684
2minus + 4119874119867minus rarr 1198731198672119868 ∙ 1198671198922119874 + 7119868minus + 31198672119874
LABORATORNIacute POMŮCKY
Zkumavky
Pipety
Špičky
Vortex
CHEMIKAacuteLIE
Nesslerovo činidlo pro detekci amonnyacutech iontů
POSTUP
POZOR Při praacuteci s Nesslerovyacutem činidlem použijte rukavice
1 Do 6 zkumavek označenyacutech 1-6 pipetujte 15 ml destilovaneacute vody
2 Přidejte 05 ml odebranyacutech vzorků
3 Do každeacute zkumavky přidejte 01 ml Nesslerova činidla
4 Po 5 minutaacutech obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu
5 Porovnejte kolorimetricky zabarveniacute v jednotlivyacutech zkumavkaacutech Zbarveniacute zkumavek vyfoťte
VYHODNOCENIacute
1 Do protokolu vložte foto zbarveniacute jednotlivyacutech vzorků po přidaacuteniacute Nesslerova činidla Okomentujte
jednotlivaacute zbarveniacute
2 Srovnejte proměřeneacute vzorky ndash kteryacute vzorek by měl byacutet nejviacutece zbarvenyacute a proč Odpoviacutedaacute
předpoklad Vašim vyacutesledkům Pokud ne zdůvodněte
UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute obsahu proteinů Bradfordovou metodou (teorie viz Uacuteloha č 2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute)
LABORATORNIacute POMŮCKY
Zkumavky
Pipety
Špičky
Vortex
Kyvety
Spektrofotometr Lightwave II
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Bradfordovo činidlo pro měřeniacute koncentrace proteinů
100
POSTUP
1 Sedm skleněnyacutech zkumavek popište čiacutesly 1-7
2 Do zkumavky č 1 pipetujte 20 μl extrakčniacuteho pufru Tato zkumavka bude sloužit jako BLANK
3 Do zkumavek č 2-3 přidejte 20 μl extraktu z ječmennyacutech obilek (VZOREK Č 1)
4 Do zkumavek č 4-5 přidejte 20 μl supernatantu po vysoleniacute (VZOREK Č 2)
5 Do zkumavek č 6-7 přidejte 20 μl odsoleneacuteho vzorku z dialyacutezy (VZOREK Č 4)
6 Do všech zkumavek pipetujte 2 ml Bradfordova činidla
7 Obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu a nechejte staacutet 5 min při laboratorniacute teplotě
8 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte Single wavelenght (1)
nastavte vlnovou deacutelku 595 nm potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK
9 Do kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu se slepyacutem vzorkem (BLANK) Před tiacutem než kyvetu vložiacutete
do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem
ubrouskem
10 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro blank
11 Vzorek z kyvety vylijte a nahraďte postupně vzorky ze zkumavek 1-6 Pro měřeniacute stiskněte zeleneacute
tlačiacutetko Naměřeneacute hodnoty absorbanciacute si zapište
VYHODNOCENIacute
1 Určete obsah proteinů v 1 ml extraktu v 1 ml supernatantu po vysoleniacute a v 1 ml vzorku po dialyacuteze
2 Pro vyacutepočet využijte kalibračniacute křivku na BSA kterou jste ziacuteskali v uacuteloze 2 Spektrofotometrickaacute
měřeniacute Pokud byla vaše kalibračniacute křivka nepřesnaacute (konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) použijte
rovnici pro stanoveniacute y = 00029x+00125 Nezapomeňte jakaacute množstviacute vzorků z celkoveacuteho
objemu jste ke stanoveniacute použili
3 Vypočiacutetejte celkoveacute množstviacute extrahovatelnyacutech proteinů v jednom gramu obilek
4 Vypočiacutetejte procentuaacutelniacute množstviacute proteinů ktereacute izolujete z extraktu po 50 vysoleniacute siacuteranem
amonnyacutem a kolik proteinů zůstane v supernatantu po vysoleniacute Nezapomeňte že jste precipitaacutet
rozpouštěli v 10 ml pufru
5 Popište a zhodnoťte purifikačniacute proces (využijte vyacutesledků reakce s Nesslerovyacutem činidlem)
6 Navrhněte alternativniacute kroky ktereacute byste mohli použiacutet pro homogenizaci precipitaci a odsoleniacute
izolovanyacutech proteinů
7 Zamyslete se a s pomociacute literatury vypište biologicky aktivniacute laacutetky ktereacute jsou přiacutetomneacute v obilkaacutech
Zkuste se zamyslet nad jejiacutem kvantitativniacutem obsahem
101
9 Titrace
Titrace (titračniacute stanoveniacute odměrnaacute analyacuteza volumetrie) je obecně přiacutemou kvantitativniacute metodou
pomociacute niacutež se stanovuje množstviacute jednotlivyacutech složek v analyzovaneacutem vzorku Tyto složky byacutevajiacute
předem určeny kvalitativně ndash tedy je stanovena pouze jejich přiacutetomnost ve vzorku Titrace se provaacutediacute
v kapalneacutem prostřediacute
Titračniacute stanoveniacute využiacutevaacute stechiometricky probiacutehajiacuteciacutech analytickyacutech reakciacute Jsou zde daneacute podmiacutenky
pro tyto reakce
musiacute probiacutehat jednoznačně (titračniacute činidlo nesmiacute reagovat s viacutece složkami ve vzorku)
musiacute probiacutehat dostatečně rychle (dosaženiacute rovnovaacutehy by mělo byacutet limitovaacuteno jen miacutechaacuteniacutem)
nesmiacute byacutet rušeny vedlejšiacutemi reakcemi
musiacute probiacutehat kvantitativně (rovnovaacuteha reakce musiacute byacutet posunuta jednoznačně směrem
k tvorbě produktů) s možnostiacute snadno identifikovat konec reakce
Principem titrace je přesneacute měřeniacute objemu roztoku titračniacuteho činidla ktereacute je postupně přidaacutevaacuteno
např z byrety k přesně znaacutemeacutemu objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy mezi
nimi proběhne kvantitativně chemickaacute reakce (tzv bod ekvivalence) Diacuteky znalosti objemu titračniacuteho
činidla jeho koncentrace a objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku lze pomociacute stechiometrickyacutech
poměrů daneacute chemickeacute reakce stanovit ekvivalent množstviacute analyzovaneacute laacutetky či přiacutemo jeho
koncentraci
Dle provedeniacute titračniacuteho stanoveniacute rozlišujeme titrace
A Přiacutemeacute ndash titračniacute činidlo se přidaacutevaacute přiacutemo k roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy
jsou laacutetkovaacute množstviacute obou roztoků ekvivalentniacute
B Nepřiacutemeacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacutevaacute nadbytek titračniacuteho činidla čiacutemž se
vytvořiacute produkt kteryacute se teprve pak titruje
C Zpětneacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacute přesnyacute objem titračniacuteho činidla v nadbytku
proběhne kvantitativniacute reakce poteacute se nadbytek titračniacuteho činidla titruje jinyacutem titračniacutem
činidlem
Určeniacute bodu ekvivalence
Vizuaacutelniacute indikace Během vizuaacutelniacute indikace konce titrace se využiacutevaacute vyacuterazneacute změny ve vzhledu titrovaneacuteho roztoku Tato
změna je způsobena buď přeměnou samotnyacutech reagujiacuteciacutech laacutetek nebo přeměnou pomocnyacutech laacutetek
přidaacutevanyacutech do roztoků (chemickeacute indikaacutetory)
Bezindikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence
Nejznaacutemějšiacute z těchto využiacutevaacute při titraciacutech odměrnyacute roztok manganistanu kteryacute při malyacutech
koncentraciacutech intenzivně fialově zbarvuje roztok Při titraciacutech v kyseleacutem prostřediacute se činidlo redukuje
na bezbarveacute ionty manganateacute dokud je v roztoku stanovovaneacute redukovalo Ukončeniacute reakce je
indikovaacuteno prvniacutem přebytkem činidla ktereacute zbarviacute titrovanyacute roztok růžovo-fialově
Bez použitiacute indikaacutetorů lze zjistit konec titrace takeacute u sraacutežeciacutech titraciacute halogenidů kdy vznikaacute zakalenyacute
koloidniacute roztok Postupuje-li se po dostatečně malyacutech přiacutedavciacutech dojde po miacuterneacutem překročeniacute bodu
102
ekvivalence ke zřetelneacutemu vyčeřeniacute roztoku sraženina ztratiacute koloidniacute charakter a koaguluje do většiacutech
čaacutestic usazujiacuteciacute se suspenze
Indikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence
Jako indikaacutetory se použiacutevajiacute laacutetky stejneacuteho typu Rozlišujiacute se tedy naacutesledujiacuteciacute indikaacutetory
indikaacutetory acidobazickeacute ndash slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady charakterizovaneacute
protolytickou rovnovaacutehou během titrace měniacute bravu v zaacutevislosti na pH
indikaacutetory metalochromniacute ndash komplex se stanovovanyacutem iontem kovu je odlišně zbarvenyacute od
iontu volneacuteho indikaacutetoru (xylenolovaacute oranž ndash z červeneacute či fialoveacute přechaacuteziacute na žlutou murexid
ndash ze žluteacute či červeneacute přechaacuteziacute na fialovou)
indikaacutetory sraacutežeciacutech titraciacute ndash tvořiacute s titračniacutem činidlem barevneacute sraženiny popř rozpustneacute
barevneacute komplexy nebo mohou způsobit změnu zbarveniacute sraženiny nebo roztoku v bodě
ekvivalence kvůli adsorpci nebo naopak desorpci z čaacutestic sraženiny
indikaacutetory redoxniacute ndash redukovanaacute forma je barevně odlišnaacute od oxidovaneacute formy (benzidin
difenylamin methylenovaacute modř ndash všechny přechaacuteziacute z bezbarveacute na modrou) indikaacutetory ktereacute
mohou přechaacutezet plynule z oxidovaneacute formy na redukovanou a naopak se nazyacutevajiacute vratneacute
indikaacutetory existujiacute i indikaacutetory nevratneacute
Instrumentaacutelniacute indikace Při instrumentaacutelniacutech metodaacutech indikace se sleduje průběh titračniacutech křivek měřeniacutem změn vhodnyacutech
veličin ktereacute se podle potřeby převaacutedějiacute na změny elektrickeacuteho signaacutelu
Potenciometrickeacute titrace
Protože podle Nernstovy rovnice potenciaacutel obecně zaacutevisiacute na koncentraciacutech iontů v roztoku lze
měřeniacutem potenciaacutelu pomociacute vhodneacute indikačniacute elektrody sledovat i dalšiacute veličiny odvozeneacute od
koncentraciacute např pH a indikovat tak průběh všech typů titraciacute
Pro rovnovaacutežnyacute potenciaacutel elektrody pak platiacute že
E=E0-RT
zFln
aprod
areak
kde E0 hellip standardniacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku
R hellip molaacuterniacute plynovaacute konstanta
F hellip Faradayova konstanta
a hellip aktivita
Při potenciometrickeacute indikaci se do titrovaneacuteho roztoku ponořiacute referenčniacute elektroda a vhodnaacute indikačniacute
elektroda a pomociacute potenciometru se měřiacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku v zaacutevislosti na přidaneacutem
množstviacute titračniacuteho činidla Potenciometrickou titračniacute křivku ukazuje Obr 1
103
Obr 1 Znaacutezorněniacute potenciometrickeacute titračniacute křivky Titrace roztoku HCl roztokem NaOH
Konduktometrickeacute titrace
Konduktometrickaacute (vodivostniacute) indikace konce titrace se s vyacutehodou využiacutevaacute při titraciacutech kdy vznikajiacute
maacutelo disociovaneacute nebo maacutelo rozpustneacute produkty což je převaacutežně při acidobazickyacutech titraciacutech kdy
vznikaacute maacutelo disociovanaacute voda přiacutep při chelatometrickyacutech a sraacutežeciacutech titraciacutech Vodivost roztoků je
přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci iontů ktereacute jsou v roztoku přiacutetomny K titraci se použiacutevajiacute co
nejkoncentrovanějšiacute roztoky titračniacutech činidel aby se zabraacutenilo deformaci lineaacuterniacute zaacutevislosti
zřeďovaacuteniacutem titrovaneacuteho roztoku Konec titrace se určuje podle zlomu na titračniacute křivce
Obr 2 Konduktometrickaacute titračniacute křivka Titrace roztoku HCl roztokem NaOH
104
Metody titračniacuteho stanoveniacute a použiacutevaneacute indikaacutetory
Metody titračniacuteho stanoveniacute se podle principu chemickeacute reakce kteraacute během nich probiacutehaacute děliacute na
acidobazickeacute komplexotvorneacute sraacutežeciacute a oxidačně-redukčniacute
Acidobazickeacute titrace Principem acidobazickeacute titrace je neutralizačniacute reakce kdy je kyselina (resp zaacutesada) titrovaacutena zaacutesadou
(resp kyselinou)
H3O+ + OHminus harr 2 H2O
Jako acidobazickeacute indikaacutetory se využiacutevajiacute slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady Odevzdaacuteniacutem resp
přijmutiacutem protonu přechaacutezejiacute na svou konjugovanou formu přičemž tento přechod je doprovaacutezen
změnou zbarveniacute Toto zbarveniacute zaacutevisiacute na poměru koncentraciacute ionizovaneacute a neionizovaneacute formy
indikaacutetoru Oblast pH ve ktereacute nastaacutevaacute pozorovatelnaacute změna zbarveniacute indikaacutetoru se nazyacutevaacute oblast
barevneacuteho přechodu indikaacutetoru neboli funkčniacute oblast indikaacutetoru Indikaacutetor pro danou titraci se voliacute tak
aby oblast barevneacuteho přechodu odpoviacutedala pH v okoliacute bodu ekvivalence na titračniacute křivce V tabulce 2
je shrnut přehled nejpoužiacutevanějšiacutech acidobazickyacutech indikaacutetorů
Tab 1 Přehled acidobazickyacutech indikaacutetorů
Indikaacutetor Funkčniacute oblast Zbarveniacute
kyseleacute formy zaacutesaditeacute formy
Thymolovaacute modř 12 ndash 28 červeneacute žluteacute
Methyloranž 31 ndash 45 červeneacute žluteacute
Methylčervěň 44 ndash 63 červeneacute žluteacute
Bromthymolovaacute modř 60 ndash 76 žluteacute modreacute
Fenolftalein 82 ndash 100 bezbarveacute červenofialoveacute
Thymolftalein 93 ndash 105 bezbarveacute modreacute
Komplexotvorneacute titrace Komplexotvorneacute titrace jinak chelatometrie je metoda založenaacute na tvorbě rozpustneacuteho komplexniacuteho
iontu kdy volnyacute kationt stanovovaneacuteho kovu vymiziacute z roztoku
Bod ekvivalence lze indikovat pomociacute kovovyacutech iontů přičemž rozlišujeme kovoveacute indikaacutetory
jednobarevneacute (thiokyanatan kyselina sulfosalicylovaacute) a metalochromniacute (obvykle slabeacute organickeacute
viacutecesytneacute kyseliny jejichž anionty jsou dle pH různě zbarveneacute ndash murexid xylenovaacute oranž)
Sraacutežeciacute titrace Sraacutežeciacute titrace jsou titrace založeneacute na vzniku maacutelo rozpustnyacutech sloučenin kdy titrovanaacute laacutetka vymiziacute z
roztoku protože je z něj vysraacutežena
Přiacutekladem je argentometrie kteraacute využiacutevaacute tvorby nerozpustnyacutech soliacute s kationtem Ag+ Titračniacutem
činidlem je zde roztok AgNO3 Argentometrie je vhodnaacute pro stanoveniacute iontů Cl- Br- I- CN- SCN- aj
Ag+ + Clminus rarr AgCl darr
105
Oxidačně-redukčniacute titrace Během oxidačně-redukčniacute titrace je titrovanaacute laacutetka zoxidovaacutena (resp zredukovaacutena) oxidujiacuteciacutem (resp
redukujiacuteciacutem) titračniacutem činidlem
Přiacutekladem oxidačně-redukčniacute titrace je jodometrie což je souhrn odměrnyacutech stanoveniacute založenyacutech
jednak na redukci jodu na jodid v neutraacutelniacutem prostřediacute podle rovnice
I2+2e-rarr2I-
a takeacute na oxidaci jodidu v kyseleacutem prostřediacute na jod podle rovnice
2I--2e-rarrI2
Vyloučenyacute jod je daacutele titrovaacuten odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho za vzniku tetrathionanu
sodneacuteho
I2+2Na2S2O3rarr2NaI+Na2S4O6
Indikaacutetor použiacutevanyacute během jodometrie je škrobovyacute maz kteryacute se barviacute roztokem jodu modře titrovat
je třeba za studena Škrob se sklaacutedaacute z amylosy a amylopektinu Amylosa poskytuje s jodem intenzivně
modreacute zbarveniacute Podstata reakce spočiacutevaacute v tom že molekuly jodu se dostaacutevajiacute do vnitřniacute dutiny
šroubovice amylosy a vzniklyacute tvar absorbuje světelneacute zaacuteřeniacute Stanoveniacute přesneacute koncentrace jodu se
provaacutediacute odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho o znaacutemeacute koncentraci
Přiacuteprava titračniacutech činidel
Volumetrickaacute analyacuteza začiacutenaacute přiacutepravou odměrnyacutech roztoků o přesneacute koncentraci Diacuteky znalosti přesneacute
koncentrace a spotřeby odměrneacuteho činidla je pak možneacute spočiacutetat koncentraci titrovaneacute laacutetky Proto je
důležiteacute věnovat tomuto kroku maximaacutelniacute pozornost Odměrneacute roztoky se zpravidla připravujiacute z
takovyacutech laacutetek ktereacute majiacute jasně definovanyacute obsah a čistotu a časem nepodleacutehajiacute změnaacutem Neniacute-li
možneacute takovou laacutetku použiacutet je třeba po přiacutepravě odměrneacuteho roztoku proveacutest tzv standardizaci Jednaacute
se o proces kdy je připravena pouze přibližnaacute koncentrace titračniacuteho činidla a přesnaacute koncentrace je
určena titraciacute standardu tedy laacutetky o přesneacute koncentraci kteraacute splňuje podmiacutenky o definovaneacutem
obsahu čistotě a časoveacute staacutelosti Teprve po standardizaci a tiacutem zjištěniacute přesneacute koncentrace odměrneacuteho
roztoku je možneacute přejiacutet k samotneacutemu stanoveniacute koncentrace neznaacutemeacuteho vzorku
Titračniacute činidla pro acidimetrii
Acidimetrie je metoda stanoveniacute zaacutesad jako titračniacute činidlo se použiacutevaacute tedy kyselina Nejčastěji
použiacutevanyacutemi titračniacutemi činidly jsou roztoky kyseliny chlorovodiacutekoveacute nebo kyseliny siacuteroveacute o
koncentraciacutech 005 až 01 molmiddotl-1 Ředěniacutem koncentrovanyacutech roztoků těchto kyselin se připravujiacute
titračniacute roztoky o přibližneacute koncentraci
U alkalimetrie se použiacutevajiacute naacutesledujiacuteciacute standardy
1 hydrogenuhličitan draselnyacute (KHCO3) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle
reakce
HCO3-+H+rarrCO2+H2O n(H+)=n(KHCO3)
2 uhličitan sodnyacute (Na2CO3) ndash zde probiacutehaacute titrace podle reakce
CO32-+2H+rarrCO2+H2O n(H+)=2∙n(Na2CO3)
106
Titračniacute činidla pro alkalimetrii
Alkalimetrie je metoda stanoveniacute kyselin jako titračniacute činidlo se použiacutevajiacute roztoky zaacutesad Nejčastěji
použiacutevanyacutemi odměrnyacutemi roztoky v alkalimetrii jsou roztoky alkalickyacutech hydroxidů o koncentraciacutech 005
až 01 molmiddotl-1 Lze je připravit rozpuštěniacutem pevnyacutech komerčniacutech preparaacutetů ktereacute však i při nejvyššiacute
deklarovaneacute čistotě obsahujiacute často jen kolem 90 čisteacuteho NaOH nebo KOH zbytek tvořiacute neurčiteacute
množstviacute vlhkosti a zejmeacutena uhličitan Je tedy zřejmeacute že koncentrace odměrnyacutech roztoků hydroxidů
připravenyacutech jakyacutemkoliv způsobem je jen přibližnaacute a vždy je nutneacute stanovit jejich přesnou koncentraci
Jako standardy se v alkalimetrii použiacutevajiacute
1 hydrogenftalan draselnyacute (KHFtal) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle rovnice
HFTal-+OH-rarrFTal2-+H2O n(OH-)=n(KHFtal)
2 dihydraacutet kyseliny šťaveloveacute (H2C2O4middot2H2O) ndash tuto slabou dvojsytnou kyselinu můžeme titrovat
do II stupně odměrnyacutem roztokem NaOH prostyacutem uhličitanu dle rovnice
(COOH)2+2OH-rarr(COO)22-+2H2O n(OH-)=2∙n[(COOH)2∙2H2O]
Vitamiacuten C
Vitamiacuten C se řadiacute mezi vitamiacuteny rozpustneacute ve vodě a nejčastěji je označovaacuten jako kyselina L-askorbovaacute
Jednaacute se o γ-lakton kyseliny 2-oxo-L-gulonoveacute jehož biosynteacuteza probiacutehaacute u řady organismů avšak
s vyacutejimkou člověka morčete primaacutetů indickeacuteho netopyacutera některyacutech ptaacuteků a bezobratlyacutech (Obr 1)
Obr 3 Scheacutema biosynteacutezy kyseliny askorboveacute u obratlovců a rostlin
Pod naacutezvem vitamiacuten C je nejen označovaacutena kyselina L-askorbovaacute ale takeacute jejiacute celyacute reversibilniacute redoxniacute
systeacutem zahrnujiacuteciacute produkty jejiacute oxidace ndash kyselinu L-monodehydroaskorbovou a kyselinu
107
L-dehydroaskorbovou Kyselina askorbovaacute tvořiacute bezbarveacute krystaly dobře rozpustneacute ve vodě (1 g na 3
ml vody) špatně rozpustneacute v alkoholu (1 g na 50 ml) a ostatniacutech organickyacutech rozpouštědlech
Ve vodneacutem prostřediacute se chovaacute jako středně silnaacute dvojsytnaacute kyselina s disociačniacutemi konstantami
pK1 = 417 a pK2 = 1157
Vitamiacuten C je nejznaacutemějšiacute a nejrozšiacuteřenějšiacute ze všech vitamiacutenů jednaacute se o nejčastěji použiacutevanyacute
potravinovyacute doplněk Průmyslově se vyraacutebiacute z D-glukosy kteraacute je katalytickou dehydrogenaciacute převedena
na D-sorbitol Poteacute naacutesleduje mikrobiaacutelniacute oxidace diacuteky Acetobacter suboxidans kteraacute vede k produkci
L-sorbosy L-sorbosa v reakci s acetonem v prostřediacute kyseliny siacuteroveacute poskytuje
2346-bis-(O-isopropyliden)-α-L-sorbofuranosu Oxidaciacute tohoto produktu pomociacute manganistanu
draselneacuteho v alkalickeacutem prostřediacute se ziacuteskaacute kyselina diaceton-2-oxo-L-gulonovaacute Po hydrolyacuteze chraacuteniacuteciacutech
skupin (ketalů) vznikaacute kyselina L-askorbovaacute
Obsah vitamiacutenu C v potravinaacutech je velmi proměnlivyacute zaacutevisiacute na geografickyacutech podmiacutenkaacutech skladovaacuteniacute
tepelneacute uacutepravě a na mnoha dalšiacutech faktorech Napřiacuteklad vařeniacutem se ničiacute až 60 vitamiacutenu C sušeniacutem
až 50 šetrnějšiacute je dušeniacute v paacuteře Nejšetrnějšiacute k vitamiacutenu C je mraženiacute Nejviacutece vitamiacutenu C obsahujiacute
ještě nezraleacute zeleneacute plody Bohatyacutem zdrojem vitamiacutenu C jsou šiacutepky (8000 mgkg) černyacute rybiacutez (1360
mgkg) naťovaacute petržel (1369 mgkg) avšak vzhledem k přiacuteležitostneacute konzumaci maleacuteho množstviacute
nejsou přiacuteliš vyacuteznamneacute pro pokrytiacute denniacute potřeby Co se tyacuteče potravin živočišneacuteho původu většiacute
množstviacute vitamiacutenu C obsahujiacute jaacutetra (hověziacute 300 mgkg)
Co se tyacuteče doporučeneacuteho denniacuteho daacutevkovaacuteniacute vitamiacutenu C k prevenci proti kurdějiacutem (skorbut
avitaminoacuteza C projevuje se krvaacutecivostiacute daacutesniacute) se doporučuje přijiacutemat 10-12 mg denně Avšak pro
spraacutevneacute fungovaacuteniacute organismu je tato daacutevka nedostačujiacuteciacute Podle vyhlaacutešky Ministerstva zdravotnictviacute
Českeacute republiky je průměrnaacute denniacute potřeba 60 mg Hlavniacute funkciacute vitamiacutenu C v lidskeacutem organismu je
uacutečast v oxido-redukčniacutech dějiacutech Kyselina askorbovaacute i jejiacute isomery a derivaacutety mohou reagovat s volnyacutemi
radikaacutely ktereacute způsobujiacute oxidaci lipidů a dalšiacutech oxidovatelnyacutech složek potravin a působiacute jako
antioxidanty Kyselina askorbovaacute se podiacuteliacute rovněž na hydroxylaci prolinu aminokyseliny kteraacute je hlavniacute
složkou kolagenu nezbytneacuteho pojiva v kůži kostech kloubech šlachaacutech a chrupavkaacutech Pokud neniacute
v těle dostatek vitamiacutenu C nedochaacuteziacute k hydroxylaci prolinu a špatně se tvořiacute kolagen
Je znaacutemo že železo obsaženeacute v ovoci zelenině a obilninaacutech se v těle poměrně špatně vstřebaacutevaacute
Vitamiacuten C zlepšuje vstřebaacutevaacuteniacute železa až o 85 při jeho nedostatku se doporučuje zvyacutešit přiacutejem
vitamiacutenu C namiacutesto zvyacutešeniacute konzumace železa Dalšiacute funkciacute vitamiacutenu C je napomaacutehaacuteniacute synteacutezy karnitinu
z aminokyseliny lysinu Karnitin transportuje mastneacute kyseliny do mitochondriiacute kde dochaacuteziacute k jejich
degradaci
Vitamiacuten C je rovněž bohatě využiacutevaacuten v potravinaacuteřstviacute kde se řadiacute mezi tzv přiacutedatneacute laacutetky (aditiva)
konkreacutetně do skupiny antioxidantů Označuje se jako E300 E301 značiacute askorbaacutet sodnyacute E304 estery
kyseliny askorboveacute askorbylpalmitaacutet a askorbylstearaacutet Diacuteky svyacutem vlastnostem ndash vitamiacuten antioxidant
chelatačniacute činidlo maacute uplatněniacute v konzervaacuterenstviacute kvasneacute technologii a technologii masa tuků a
cereaacuteliiacute Hydrofilniacute sůl askorbaacutetu sodneacuteho a lipofilniacute kyselina 6-palmitoyl-L-askorbovaacute inhibujiacute vznik
nitrosaminů v naklaacutedaneacutem mase a masnyacutech vyacuterobciacutech Hojně se přidaacutevaacute do ovocnyacutech džusů
konzervovaneacutemu či mraženeacutemu ovoci aby nedošlo během skladovaacuteniacute a zpracovaacuteniacute ke změnaacutem kvality
V množstviacute 20-30 mgkg se přidaacutevaacute do piva pro zabraacuteněniacute tvorby chladovyacutech a oxidačniacutech zaacutekalů takeacute
nežaacutedouciacutech změn senzorickyacutech vlastnostiacute Kyselina askorbovaacute je využiacutevaacutena rovněž i při vyacuterobě viacutena
kdy umožňuje sniacuteženiacute použitiacute oxidu siřičiteacuteho k siacuteřeniacute V množstviacute 10 ndash 100 mgkg se použiacutevaacute v pekařstviacute
jako prostředek zlepšujiacuteciacute pekařskeacute vlastnosti mouky Askorbylpalmitaacutet se použiacutevaacute v množstviacute 0006 ndash
004 jako antioxidant tuků
108
UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute
LABORATORNIacute POMŮCKY
Erlenmayerova baňka
Kaacutedinky
Odměrnaacute baňka
Titračniacute baňka
Odměrnyacute vaacutelec (50 ml 100 ml)
Byreta s přiacutemyacutem kohoutem
Neděleneacute skleněneacute pipety (5 ml 10 ml)
Dělenaacute skleněnaacute pipeta (5 ml)
Skleněnaacute naacutelevka malaacute
Gumovyacute naacutestavec na skleněnou pipetu
Svorky středniacute
Laboratorniacute stojan
Špachtle
Lžička
Vaacuteženky
Miacutechadla
Elektromagnetickaacute miacutechačka
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Thiosiacuteran sodnyacute
Uhličitan sodnyacute
Škrob
Kyselina siacuterovaacute
Joacuted
Jodid draselnyacute
Vitamiacutenovyacute doplněk stravy
POSTUP
1) PŘIacutePRAVA ROZTOKŮ
A Přiacuteprava 100 ml odměrneacuteho roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho Na2S2O35 H2O (Mr=24817) o koncentraci 0025 molmiddotl-1
1 Vypočtěte navaacutežku thiosiacuteranu sodneacuteho potřebnou k přiacutepravě 100 ml roztoku o koncentraci
0025 moll-1
2 Na předvaacutežkaacutech navažte vypočiacutetaneacute množstviacute thiosiacuteranu sodneacuteho
3 Pro stabilizaci roztoku přidejte špetku uhličitanu sodneacuteho
4 Rozpusťte obě laacutetky v 80 ml destilovaneacute vody za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute
5 Roztok poteacute přelejte do 100 ml odměrneacute baňky a doplňte po rysku destilovanou vodou
B Přiacuteprava škroboveacuteho mazu
1 Navažte 01 g škrobu a rozmiacutechejte jej v 50 ml destilovaneacute vody
2 Roztok 5 min povařte na vařiči až bude roztok čiryacute
3 Nechte roztok 10 min zchlaacutednout
2) STANDARDIZACE ROZTOKU JOacuteDU
1 Do titračniacute baňky odměřte 20 ml roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho
2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu
3 Do skleněneacute byrety nalijte odměrnyacute roztok joacutedu
4 Opatrnyacutem povoleniacutem kohoutu korigujte hladinu odměrneacuteho roztoku po rysku
5 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute (Obr 4) opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu
109
6 Vypočiacutetejte přesnou koncentraci joacutedu ze znalosti rovnice
1198682 + 2119873119886211987821198743 rarr 2119873119886119868 + 119873119886211987841198746
Obr 4 Modreacute zbarveniacute jako vyacutesledek titrace roztoku thiosiacuteranu roztokem joacutedem s využitiacutem škrobu
jako indikaacutetoru
3) JODOMETRICKEacute STANOVENIacute VITAMIacuteNU C
Pozn V teacuteto uacuteloze je možneacute stanovit obsah vitamiacutenu C (kromě tablet ktereacute jsou k dispozici) i ve vaacutemi
dodaneacutem vzorku (pokud možno průhledneacutem a světleacutem ne modreacutem) jako jsou šťaacutevy sirupy
potravinoveacute doplňky apod V kaacutedince připravte jeden roztok ke stanoveniacute vitamiacutenu C tak že finaacutelniacute
předpoklaacutedanaacute koncentrace bude přibližně 100 mg ve 100 ml destilovaneacute vody Přidejte 10 ml roztoku
10 kyseliny siacuteroveacute
1 Do titračniacute baňky odměřte 25 ml vašeho připraveneacuteho roztoku vitamiacutenu C
2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu
3 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu
UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C
LABORATORNIacute POMŮCKY
Skleněneacute zkumavky
Stojany na zkumavky
Hrnec
Vařič
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Vitamiacutenovyacute doplněk stravy
Dusičnan střiacutebrnyacute
Fehlingovo činidlo I a II
Amoniak
110
POSTUP
1) Důkaz redukciacute střiacutebrnyacutech iontů
Vitamiacuten C je silneacute redukčniacute činidlo a proto lze prokaacutezat zjištěniacutem přiacutetomnosti jiacutem vyredukovaneacute laacutetky
jako napřiacuteklad vyredukovaneacuteho elementaacuterniacuteho střiacutebra z roztoku dusičnanu střiacutebrneacuteho
1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek přidejte pomociacute Pasteurovy pipety 3 ml roztoku dusičnanu
střiacutebrneacuteho a přidejte 5 kapek amoniaku
2 K prvniacute zkumavce přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C Pozorujte sraženinu - střiacutebro je patrneacute jako
perleťovaacute až černaacute sraženina (Obr 5) a pokud nevznikaacute hned zkumavku zahřejte na vrouciacute
vodniacute laacutezni po dobu 10 min
Obr 5 Kontrolniacute reakce dusičnanu střiacutebrneacuteho (vlevo) a sraženina redukovaneacuteho střiacutebra vitamiacutenem
C (vpravo)
2) Důkaz Fehlingovyacutem činidlem
Při vzniku Fehlingova činidla dochaacuteziacute nejprve k reakci mezi CuSO4middot5H2O a NaOH kdy vznikaacute světle
modraacute sraženina hydroxidu měďnateacuteho kteraacute je v nadbytku rozpustnaacute za vzniku viacutenanu měďnateacuteho
Redukčniacute uacutečinky kyseliny askorboveacute dokaacutežeme reakciacute s Fehlingovyacutem činidlem kdy dochaacuteziacute k oxidaci
kyseliny askorboveacute na kyselinu dehydroaskorbovou a zaacuteroveň k redukci Cu2+ na Cu+ (konkreacutetně na
Cu2O kteryacute maacute oranžovou barvu)
1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek pipetujte pomociacute Pasteurovy pipety 1 ml roztoku Fehlingova
činidla I a 1 ml roztoku Fehlingova činidla II
2 K jedneacute ze zkumavek přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C
3 Zkumavku zahřiacutevejte na vrouciacute vodniacute laacutezni po dobu 10 min pozorujte vyloučenou sraženinu
(Obr 6)
Obr 6 Pozitivniacute reakce vitamiacutenu C s Fehlingovyacutem činidlem (oranžovaacute sraženina na dně) a negativniacute
kontrola (pouze Fehlingovo činidlo)
111
VYHODNOCENIacute
1 Uveďte vyacutesledky důkazovyacutech reakciacute vit C
2 Vypočiacutetejte množstviacute vitamiacutenu C (M = 176 gmiddotmol-1) v jedneacute tabletě vitamiacutenoveacuteho doplňku stravy
přiacutepadně ve vašem vzorku a porovnejte s uacutedajem uvaacuteděnyacutem vyacuterobcem
112
10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem
Světelnaacute mikroskopie
Světelnaacute mikroskopie je zaacutekladniacute metodou pozorovaacuteniacute ve všech biologickyacutech oborech jejichž
předmětem je buňka (tkaacuteň pletivo mikroorganismus) protože rozlišovaciacute schopnost teacuteto metody
odpoviacutedaacute velikosti buněk a mnohyacutech organel Světelnaacute mikroskopie využiacutevaacute k zobrazeniacute světelnyacutech
paprsků (elektronovaacute mikroskopie proudu elektronů)
Podle osvětleniacute objektu se rozlišuje
mikroskopie v prochaacutezejiacuteciacutem světle (světlo prochaacuteziacute pozorovanyacutem objektem)
mikroskopie v dopadajiacuteciacutem světle (světlo dopadaacute shora na povrch objektu)
Patřiacute sem mikroskopie
ve světelneacutem poli
v temneacutem poli
faacutezově kontrastniacute
interferenčniacute
polarizačniacute
fluorescenčniacute
v neviditelnyacutech paprsciacutech (UV RTG IČ)
Podle osvětleniacute okoliacute objektu rozlišujeme
mikroskopie ve světelneacutem poli (zobrazenyacute objekt maacute tmavyacute obrys a naleacutezaacute se ve světelneacutem
zorneacutem poli) Tato metoda je zaacutekladniacute a užiacutevaacute se nejběžněji
mikroskopie v temneacutem poli (světlyacute objekt je v černeacutem - temneacutem poli) Užiacutevaacute se pro zvlaacuteštniacute
přiacutepady
Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1)
Mechanickeacute diacutely stativ noha stativu šroub pro hrubeacute a jemneacute zaostřeniacute stolek mikroskopu vodič
preparaacutetu revolverovyacute měnič objektivů objiacutemka pro kondenzor objiacutemka pro filtr U staryacutech
mikroskopů uacutechytka pro zrcaacutetko pružinky pro přidrženiacute preparaacutetu
Optickeacute diacutely objektivy okulaacutery kondenzor s aperturniacute irisovou clonou U staryacutech mikroskopů zrcaacutetko
Osvětlovaciacute zařiacutezeniacute lampa v noze stativu s kolektorovou čočkou Stareacute mikroskopy samostatnou
mikroskopickou lampu
Clony pod kondenzorem aperturniacute irisovaacute clona daacutele polniacute clona
Objektiv je zaacutekladniacute optickyacute prvek mikroskopu (Obr 2) Vytvaacuteřiacute zvětšenyacute převraacutecenyacute obraz předmětu v
horniacute ohniskoveacute rovině objektu Tento obraz zvětšuje okulaacuter Zvětšenyacute obraz je registrovaacuten očniacute siacutetniciacute
nebo fotografickyacutem filmem
113
Obr 1 Binokulaacuterniacute mikroskop
Obr 2 Objektiv
114
Čiacuteselnaacute apertura
Rozlišovaciacute schopnost objektivu je vyjaacutedřena jeho čiacuteselnou (numerickou) aperturou A (apertura = lat
otvor)
A=nmiddot sin ω
kde n hellip index lomu prostřediacute mezi objektivem a preparaacutetem (pro vzduch je n = 1 pro
imerzniacute olej a sklo n = 15)
ω hellip polovičniacute otvorovyacute uacutehel tedy polovina uacutehlu kteryacute sviacuterajiacute protilehleacute krajniacute paprsky
vychaacutezejiacuteciacute z předmětoveacuteho bodu (P) na optickeacute ose mikroskopu a vstupujiacuteciacute ještě do
objektivu (O) ndash předmětovyacutem bodem se rozumiacute kteryacutekoliv bod či strukturu
mikroskopickeacuteho objektu (Obr 3)
Čiacuteselnaacute apertura objektivu maacute velkyacute praktickyacute vyacuteznam
Určuje rozlišovaciacute schopnosti a hranice užitečneacuteho zvětšeniacute
Ovlivňuje světelnost mikroskopickeacuteho obrazu světelnost obrazu je přiacutemo uacuteměrnaacute čtverci A a
nepřiacutemo zvětšeniacute objektivu
Ovlivňuje hloubku ostrosti Sniacuteženiacutem A objektivu se zvětšuje tloušťka zobrazeneacute vrstvy
preparaacutetu Objektivy s velkou hodnotou A majiacute malou penetračniacute (pronikaciacute) schopnost
zobrazujiacute velmi tenkou vrstvičku Pro svůj zaacutesadniacute vyacuteznam je uacutedaj A uveden na každeacutem
objektivu vedle uacutedaje zvětšeniacute
Obr 3 Čiacuteselnaacute apertura (A) objektivu zaacutevisiacute na velikosti otvoroveacuteho uacutehlu (2 ω) a na indexu lomu (n)
meacutedia mezi objektem (P) v preparaacutetu (pr) a čelniacute čočkou objektivu (O) Paprsky vystupujiacuteciacute z bodu P
pod uacutehlem většiacutem než 2 ω by se do objektivu nedostaly
115
Poznatky pro subjektivniacute mikroskopii lze souhrnně vyjaacutedřit pojmem rozlišivost mikroskopu (dm)
Veličina dm informuje o tom jakeacute nejmenšiacute rozměry musiacute miacutet předmět abychom jej při určiteacutem
celkoveacutem zvětšeniacute mikroskopu dobře rozlišili svyacutema očima Vypočiacutetaacute se podle vzorce
dm=327 μm
M
kde dm hellip minimaacutelniacute velikost předmětu v μm
327 μm hellip vzdaacutelenost dvou bodů ktereacute průměrně unaveneacute oko rozlišiacute jako dva body ze
vzdaacutelenosti 250 mm
M hellip celkoveacute zvětšeniacute mikroskopu
M=MobjektivumiddotMokulaacuterumiddotzvětšovaciacute koeficient tubusu
kde zvětšovaciacute koeficient tubusu je roven 1 při dodrženiacute předepsaneacute
tubusoveacute deacutelky mikroskopu
Při subjektivniacutem mikroskopovaacuteniacute je celkoveacute zvětšeniacute voleno tak aby hodnota rozlišivosti (dm)
odpoviacutedala velikosti objektu
Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute
1 Do optickeacute osy mikroskopu nastaviacuteme objektiv o nejmenšiacutem zvětšeniacute (většinou 4x)
2 Osvětliacuteme zorneacute pole a upraviacuteme rozestup okulaacuterů
3 Zkontrolujeme čistotu optiky
4 Položiacuteme na stolek preparaacutet a upevniacuteme ho Otaacutečeniacutem makrošroubu posouvaacuteme stolek
s preparaacutetem nahoru směrem k objektivu a pozorovaacuteniacutem zorneacuteho pole vyhledaacutevaacuteme danyacute objekt
Pozor Nemaacuteme-li nastavenyacute nejmenšiacute objektiv může se staacutet že při posouvaacuteniacute stolku směrem
vzhůru a hledaacuteniacute objektu naraziacuteme preparaacutetem do objektivu a ten se poškodiacute
5 Ověřiacuteme zdali vidiacuteme oběma očima (okulaacutery) stejně dobře
6 Makrometrickyacutem šroubem zachycenyacute obraz zaostřujeme šroubem mikrometrickyacutem už jen jemně
doostřujeme
7 Pohybujeme preparaacutetem a paacutetraacuteme po nejvhodnějšiacutem miacutestě pro pozorovaacuteniacute Toto miacutesto
posuneme doprostřed zorneacuteho pole
8 Pro vlastniacute mikroskopovaacuteniacute vyměniacuteme objektiv podle potřeby za jinyacute a zkontrolujeme nastaveniacute
vhodneacute apertury K zaostřeniacute pak již stačiacute mikrometrickyacute šroub
9 Po nastaveniacute potřebneacuteho zvětšeniacute upraviacuteme vhodně intenzitu světla a kontrast ovlaacutedaacuteniacutem clony
přiacutepadně kondenzoru
10 Při vlastniacutem studiu preparaacutetů jemně pohybujeme mikrometrickyacutem šroubem a tak zaostřujeme
různeacute roviny v preparaacutetu Pravou rukou můžeme kreslit
11 Po ukončeniacute praacutece s mikroskopem uvedeme přiacutestroj do zaacutekladniacute klidoveacute polohy tj stolek pro
preparaacutet umiacutestiacuteme do nejspodnějšiacute pozice a nastaviacuteme objektiv s nejmenšiacutem zvětšeniacutem
Formy zobrazeniacute mikroskopickyacutech objektů jsou v podstatě čtyři kresba mikrofotografie
mikrokinematografickyacute zaacuteznam a videozaacuteznam Kteraacutekoliv z uvedenyacutech forem může byacutet v černobiacuteleacutem
nebo barevneacutem provedeniacute
116
Uacutedržba mikroskopu
Čistěniacute optickyacutech čaacutestiacute se provaacutediacute vatovyacutemi tampoacutenky nebo papiacuterky na optiku stiacuteraacuteniacutem ze středu
směrem na periferii nebo ze středu po spiraacutele Lze použiacutet komerčně prodaacutevaneacute prostředky na čistěniacute
optiky nebo směs isopropanoldestilovanaacute voda (11) + kapka 1 roztoku dodecylsiacuteranu sodneacuteho (SDS)
Čistiacuteciacute směs se nesmiacute nikdy aplikovat přiacutemo na optiku ale pouze zvlhčit čistiacuteciacute materiaacutel Nikdy se nesmiacute
použiacutevat korosivniacute laacutetky a rozpouštědla Prach se odstraňuje ofukovaacuteniacutem baloacutenkem Z mechanickyacutech
čaacutestiacute se prach odstraňuje jemnyacutem štětečkem
Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt
Mikroskopickyacute preparaacutet se sklaacutedaacute z podložniacuteho skla a kryciacuteho skla mezi skly je meacutedium v němž je
uložen objekt Preparaacutet je zvedaacuten zaacutesadně za hrany Preparaacutety typu krevniacuteho naacutetěru se mohou
pozorovat bez kryciacuteho skla Dobře připravenyacute preparaacutet je předpokladem dobreacuteho zobrazeniacute objektu
Mikroskopickeacute preparaacutety se děliacute na
čerstveacute ndash dočasneacute (nativniacute)
trvaleacute (pracuje se s materiaacutelem usmrcenyacutem fixovanyacutem konzervovanyacutem)
Čerstveacute preparaacutety umožňujiacute pozorovat pohyb a činnost celyacutech buněk nebo organel Nevyacutehodou je
omezenyacute vyacuteběr materiaacutelu a časoveacute omezeniacute K přiacutepravě čerstvyacutech preparaacutetů jsou vhodneacute izolovaneacute
buňky čaacutesti tkaacuteniacute a drobnohledniacute živočichoveacute Preparaacutety prohliacutežiacuteme ve vodě nebo ve fyziologickeacutem
roztoku Fyziologickaacute media jsou
přirozenaacute ndash krevniacute seacuterum amniovaacute tekutina
umělaacute ndash fyziologickyacute roztok Ringerův roztok aj
U čerstvyacutech preparaacutetů je často použiacutevaacuteno tzv vitaacutelniacute barveniacute ktereacute se rozlišuje na
intravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute živyacutech zcela neporušenyacutech buněk (př prvoci)
supravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute přežiacutevajiacuteciacutech buněk vyňatyacutech z těla
postvitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute odumiacuterajiacuteciacutech buněk
Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu Do středu podložniacuteho skliacutečka je kapaacutetkem přenesena kapka vody nebo jineacuteho media do niacute se
štětečkem preparačniacute jehlou nebo pinzetou vložiacute připravenyacute vzorek Byla-li kapka malaacute pronikaacute
vzduch pod kryciacute skliacutečko ten se odstraniacute přikaacutepnutiacutem vody (meacutedia) těsně k okraji kryciacuteho skliacutečka
Naopak je-li vody pod kryciacutem skliacutečkem viacutece a objekt se pohybuje je třeba přebytečnou vodu odsaacutet
filtračniacutem papiacuterem Dostane-li se voda na svrchniacute stranu kryciacuteho skliacutečka je nutneacute zhotovit novyacute
preparaacutet
Kryciacute skliacutečko se poklaacutedaacute vždy nejdřiacuteve šikmo na hranu a pak se zvolna spouštiacute na objekt
Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu Trvalyacute preparaacutet je uzavřen do tzv uzaviacuteraciacuteho meacutedia kteryacutem je nejčastěji kanadskyacute balzaacutem Před
uzavřeniacutem se musiacute preparaacutet odvodnit a to řadou alkoholů o vzestupneacute koncentraci Trvaleacute preparaacutety
umožňujiacute nejen leacutepe rozlišit jednotliveacute struktury ale předevšiacutem sloužiacute jako dokladovyacute nebo
demonstračniacute materiaacutel
117
Přiacuteprava tenkyacutech řezů K přiacutepravě tenkyacutech řezů je použito speciaacutelniacutech mikrotomů (Obr 4) Nejjednoduššiacute ručniacute mikrotom je
tvořen dutyacutem vaacutelcem na horniacutem konci opatřenyacutem černyacutem hladkyacutem stolkem na spodniacutem otaacutečivou
hlaviciacute mikrometrickeacuteho šroubu kteryacute ve svisleacutem směru pohybuje svorkou umiacutestěnou uvnitř vaacutelce Do
niacute se pomociacute bočniacuteho šroubu upevniacute objekt kteryacute se řeže Objekty se řežou břitvou Mokryacutem štětečkem
se řezy přenaacutešejiacute do vody (meacutedia)
Obr 4 Typy mikrotomů
Specifickaacute barveniacute preparaacutetů U mikroskopickyacutech pozorovaacuteniacute je časteacute specifickeacute barveniacute preparaacutetů ktereacute pomaacutehaacute zviditelnit buněčneacute
struktury nebo organely Kromě již zmiacuteněneacuteho vitaacutelniacuteho barveniacute se použiacutevaacute celaacute škaacutela barviv ktereacute se
děliacute podle naacuteboje způsobu barveniacute nebo specifity vůči buněčnyacutem strukturaacutem Nejčastěji použiacutevanou
skupinou jsou barviva specifickaacute vůči buněčnyacutem jaacutedrům jako např toluidinovaacute modř kterou budete
použiacutevat v uacuteloze 11 (Mikroskopie a buněčnyacute cyklus) k vizualizaci faacuteziacute buněčneacuteho cyklu
118
UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza
Buňky z pokožky cibule jsou v jednom směru protaacutehleacute majiacute velkou centraacutelniacute vakuolu Buněčnaacute stěna je
stejnoměrně silnaacute a mezibuněčneacute prostory nejsou vyvinuty což souvisiacute s kryciacute funkciacute pokožkovyacutech
buněk Jaacutedro se nachaacuteziacute při buněčneacute stěně a je bochniacutekoviteacuteho tvaru
V hypertonickeacutem prostřediacute dochaacuteziacute u buněk k tzv plasmolyacuteze kteraacute je způsobena tiacutem že voda je z
vakuol odsaacutevaacutena Vakuola se zmenšuje a cytoplasma se odchlipuje od buněčneacute stěny Po přidaacuteniacute
destilovaneacute vody dochaacuteziacute k deplasmolyacuteze buňka se nachaacuteziacute v hypotonickeacutem prostřediacute Voda vnikaacute do
vakuoly kteraacute se zvětšuje a cytoplasma se dostaacutevaacute do původniacute polohy Po deacutele trvajiacuteciacutem pozorovaacuteniacute
mohou buňky praskat a červenofialovyacute obsah vyteacutekaacute do okolniacute vody Vlivem velkeacuteho osmotickeacuteho tlaku
dochaacuteziacute k prasknutiacute cytoplazmatickeacute membraacuteny i buněčneacute stěny a nastaacutevaacute plasmoptyacuteza
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pasteurovy pipety
Žiletka
Pinzeta
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Cibule se zbarvenyacutemi suknicemi (v buněčneacute šťaacutevě obsahujiacute antokyan)
Roztok sacharosy o koncentraci 1 moll-1
POSTUP
1 Nařežte si několik čtverečků pokožky (asi 5 x 5 mm) přiacutemo na suknici tak že ostrou žiletkou
provedete nehlubokeacute zaacuteřezy
2 Pinzetou sloupnete vyřiacuteznuteacute čtverečky pokožky ktereacute rychle přenesete na podložniacute sklo do kapky
vody nebo do kapky roztoku sacharosy
3 Pozorovanyacute objekt překryjte opatrně kryciacutem skliacutečkem Pozorujte stavbu rostlinneacute buňky v kapce
vody a naacutesledně změny v roztoku sacharosy
4 Po ukončeniacute pozorovaacuteniacute pletiva v roztoku sacharosy přikaacutepněte na jednu stranu kryciacuteho skliacutečka
kapku vody a k druheacute straně přiložte proužek filtračniacuteho papiacuteru kteryacute vysaje z prostoru pod kryciacutem
sklem roztok sacharosy Tento uacutekon několikraacutet zopakujte Pozorujte
VYHODNOCENIacute
1 Popište a zakreslete tvar buněk pokožky cibule v izotonickeacutem prostřediacute 2 Zakreslete a popište vliv roztoku sacharosy na pokožkoveacute buňky cibule
119
UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin
A Pozorovaacuteniacute průduchů
Průduch (stoma mn čiacuteslo stomata) je struktura vyskytujiacuteciacute se předevšiacutem na listech vyššiacutech rostlin kteraacute
umožňuje transpiraci a kontrolovanou vyacuteměnu plynů (předevšiacutem CO2 a O2) mezi mezofylem listu
rostliny a ovzdušiacutem Jsou tvořeny dvěma svěraciacutemi buňkami uzaviacuterajiacuteciacutemi průduchovou štěrbinu Pod
průduchovou štěrbinou je v mezofylu dyacutechaciacute dutina Svěraciacute buňky majiacute nejčastěji ledvinovityacute tvar a
kromě vyacuterazneacute vakuoly obsahujiacute i chloroplasty Oteviacuteraacuteniacute a zaviacuteraacuteniacute štěrbiny je vyvolaacuteno osmotickyacutemi
stahy svěraciacutech buněk a je ovlivněno koncentraciacute osmoticky aktivniacutech laacutetek hladinou enzymů a
hormonů světlem a obsahem vody v rostlině Existuje však několik modelů průduchů lišiacuteciacutech se
anatomickou stavbou a mechanismem pohybu svěraciacutech buněk Takteacutež velikost a počet průduchů je
značně variabilniacute a souvisiacute s polohou a vnějšiacutemi podmiacutenkami Obvykle jsou průduchy vyvinuty ve většiacutem
zastoupeniacute na spodniacute straně listu u jednoděložnyacutech rostlin jsou rozmiacutestěny na obou stranaacutech
stejnoměrně (Obr 5) Na pozorovaacuteniacute průduchů se připravuje tzv otiskovyacute preparaacutet pokožky listu
vytvořenyacute pomociacute bezbarveacuteho laku
Obr 5 Průduchy na listech jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Pinzeta
Lepiciacute paacuteska
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
List semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu
Bezbarvyacute lak na nehty
POSTUP
1 Uřiacutezněte jeden list semenaacutečků hrachu kukuřice
2 Na spodniacute i vrchniacute stranu listu obou rostlin naneste tenkou vrstvu bezbarveacuteho laku a nechte ho
uschnout
3 Naacutesledně nalepte lepiciacute paacutesku na zaschlyacute lak jemně přitlačte tak aby se lak zachytil na paacutesku pak
ji odlepte a přeneste na podložniacute skliacutečko Pozorujte
120
VYHODNOCENIacute
1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Potvrdili jste rozdiacutely v rozloženiacute a v počtu průduchů na listech
jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin
2 Bylo uspořaacutedaacuteniacute průduchů paralelniacute nebo nepravidelneacute Pozorovali jste rozdiacutely v anatomii
svěraciacutech buněk
B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu
Na povrchu listu je pokožka (epidermis) tvořenaacute plochyacutemi buňkami (tzv epidermaacutelniacute buňky) Vnějšiacute
stěna je krytaacute kutikulou Zaacutekladniacute pletivo listu je mezofyl (Obr 6) Ten je v listu rozčleněn na palisaacutedovyacute
parenchym a houbovyacute parenchym U listů monofaciaacutelniacutech je mezofyl tvořen palisaacutedovyacutem
parenchymem vyskytujiacuteciacutem se na obou stranaacutech a uprostřed je houbovyacute parenchym U listů bifaciaacutelniacutech
se jedno až viacutecevrstevnyacute palisaacutedovyacute parenchym nachaacuteziacute na svrchniacute straně pod epidermis je tvořen
vaacutelcovityacutemi protaacutehlyacutemi buňkami těsně k sobě naleacutehajiacuteciacutemi a obsahuje velkeacute množstviacute chloroplastů
Houbovyacute parenchym obsahuje meacuteně chloroplastů je tvořen laločnatyacutemi buňkami a vytvaacuteřiacute
mezibuněčneacute prostory zajišťujiacuteciacute dostatečnyacute rozvod plynů a vody
Obr 6 Rostlinnaacute pletiva na přiacutečneacutem řezu listu
Zdroj httpsslideplayercomslide10561918)
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pinzeta
Ručniacute mikrotom
Žiletky
Štěteček
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
List semenaacutečků hrachu kukuřice
Mrkev
POSTUP
1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky
špaliacutečku Do zaacuteřezu vložte přiacutečně odřezanyacute kousek listu semenaacutečků hrachu resp kukuřice a mrkev
se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu
2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy listu ktereacute vložiacutete do kapky vody na podložniacutem skliacutečku
překryjte je kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem
121
VYHODNOCENIacute
1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Jak se lišilo rozloženiacute rostlinnyacutech pletiv v listech hrachu a
kukuřice
2 Na zaacutekladě sveacuteho pozorovaacuteniacute popište jak se lišilo rozloženiacute ceacutevniacutech svazků v listech rostlin
C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny
Lignifikace je proces při ktereacutem se do celuloacutezniacute kostry buněčneacute stěny uklaacutedaacute lignin K nejznaacutemějšiacutem
histochemickyacutem reakciacutem ktereacute umožňujiacute identifikovat lignin patřiacute napřiacuteklad reakce s floroglucinolem
Tyto reakce nejsou pro lignin specifickeacute nyacutebrž jsou reakcemi uvedenyacutech činidel s koniferylaldehydem
a jinyacutemi přiacutebuznyacutemi laacutetkami ktereacute jsou stavebniacutemi kameny ligninu Zdřevnatěleacute buněčneacute stěny
obsahujiacuteciacute lignin se na řezu zbarviacute červeně až červenofialově
Obr 7 Uspořaacutedaacuteniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostlin
Zdroj httpvsangiospermweeblycomxylem-and-phloemhtml)
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pinzeta
Kapaacutetko
Ručniacute mikrotom
Žiletky
Štěteček
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Stonek semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu
Mrkev
Floroglucinoloveacute činidlo
75 roztok glycerolu v 10 kyselině siacuteroveacute
25 kyselina chlorovodiacutekovaacute
122
POSTUP
1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky
špaliacutečku Rukojetiacute špachtle do jejiacuteho středu udělejte žlaacutebek Do žlaacutebku vložte 15 cm čaacutest stonku
(segment) a mrkev se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu
2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy ktereacute vložiacutete do vody
3 Naacutesledně řezy přeneste štětečkem do několika kapek floroglucinolu v Petriho misce
4 K řezům v misce přikaacutepněte 1 kapku 25 HCl a nechte 2-5 minut působit
5 Vybarveneacute řezy přeneste do roztoku glycerolu v kyselině siacuteroveacute na podložniacutem skle překryjte
kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem
6 Pro kontrolu si nechejte několik řezu jen ve vodě a porovnejte s nabarvenyacutemi řezy
VYHODNOCENIacute
1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute
2 Pojmenujte buňky u kteryacutech byla prokaacutezaacutena přiacutetomnost ligninu
123
11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus
Buněčnyacute cyklus
Genetickaacute informace každeacuteho organismu je uložena v několika (přiacutep mnoha) molekulaacutech DNA
(deoxyribonucleic acid ndash deoxyribonukleovaacute kyselina) neboli chromosomech Napřiacuteklad lidskeacute buňky
obsahujiacute po 46 chromosomech zatiacutemco buňky cibule po 8 chromosomech Sled pochodů při kteryacutech
každaacute buňka zdvojnaacutesobiacute svůj obsah včetně genetickeacuteho materiaacutelu a rozděliacute se na dvě dceřineacute buňky
se nazyacutevaacute buněčnyacute cyklus
Buněčnyacutem cyklem je nazyacutevaacuten sled pochodů v buňce od skončeniacute jedneacute mitoacutezy do konce mitoacutezy
naacutesledujiacuteciacute Během buněčneacuteho cyklu buňka znaacutesobuje svůj obsah DNA dvakraacutet a zdvojuje svou
cytoplazmu včetně organel Po rovnoměrneacutem rozděleniacute jaacutedra a jeho obsahu (mitoacuteza) dochaacuteziacute
k samotneacutemu fyzickeacutemu odděleniacute buněk kdy je mezi nově vznikajiacuteciacute buňky rozdělena cytoplasma a
organely (cytokineze) Mitoacuteza a cytokineze tvořiacute dohromady tzv mitotickou faacutezi (M-faacuteze) buněčneacuteho
cyklu Zbylaacute čaacutest buněčneacuteho cyklu se nazyacutevaacute jako interfaacuteze Označeniacute pochaacuteziacute z doby kdy rozlišeniacute pro
pozorovaacuteniacute buněk nebylo velikeacute a kromě synteacutezy DNA a samotneacuteho děleniacute nebylo během buněčneacuteho
cyklu nic vidět Dnes je již znaacutemo že je buňka metabolicky aktivniacute během celeacute interfaacuteze kdy dochaacuteziacute k
synteacuteze např nukleotidů a histonů pro replikaci DNA stejně jako mnoha dalšiacutech proteinů i
niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu i poměr jednotlivyacutech faacuteziacute zaacutevisiacute na typu buňky a
organismu
Mitoacuteza (M-faacuteze) maacute 4 hlavniacute faacuteze profaacutezi metafaacutezi anafaacutezi a telofaacutezi (Obr 1) zakončenaacute cytokineziacute
neboli samotnyacutem rozděleniacutem buňky Mezi profaacuteziacute a metafaacuteziacute je mezifaacuteze nazyacutevanaacute prometafaacuteze
Obr 1 Staacutedia mitoacutezy v rostlinnyacutech buňkaacutech
Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu (tzv generačniacute doba buňky) je u různyacutech buněk různaacute ndash zaacutevisiacute na typu buňky
a na jejiacutem fyziologickeacutem stavu Některeacute buňky se děliacute několikraacutet za hodinu jineacute buňky se děliacute v řaacutedu
dnů U mnohobuněčnyacutech organismů byacutevaacute počet možnyacutech děleniacute vyacuterazně omezen velmi často se děleniacute
zastaviacute v momentu kdy buňka dosaacutehne určiteacute specializace (typickyacutem přiacutekladem jsou buňky nervovyacutech
tkaacuteniacute a buňky svalovyacutech vlaacuteken) Růst organismu a zvyšovaacuteniacute počtu buněk zpravidla zajišťujiacute kmenoveacute
buňky nebo meristeacutemy
124
Obr 2 Staacutedia mitoacutezy v buňkaacutech endospermu rostliny Haemanthus (bělokvět) A ndash interfaacuteze B ndash
profaacuteze C ndash prometafaacuteze D ndash metafaacuteze E ndash anafaacuteze F ndash telofaacuteze Zdroj De Mey J Lambert A M Bajer A S Moeremans M amp De Brabander M (1982) Visualization of microtubules in
interphase and mitotic plant cells of Haemanthus endosperm with the immuno-gold staining method Proceedings of the
National Academy of Sciences of the United States of America 79(6) 1898ndash1902 httpsdoiorg101073pnas7961898
Interfaacuteze
Interfaacuteze je nejdelšiacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu (asi 90 doby) biologickaacute aktivita buňky je v teacuteto faacutezi velmi
vysokaacute (obdobiacute kontinuaacutelniacuteho růstu buňky)
Interfaacuteze se děliacute na tři čaacutesti G1 S a G2 Během G1-faacuteze (z angl Gap = mezera) probiacutehaacute synteacuteza biacutelkovin
DNA polymerasy synteacuteza RNA a tubulinu Během S-faacuteze (syntetickaacute faacuteze) je syntetizovanaacute DNA Během
G2-faacuteze probiacutehaacute metabolickaacute aktivita a růst buňky Během G1-faacuteze a G2-faacuteze mohou buňky přechaacutezet
(reverzibilně) do klidoveacute G0-faacuteze (v G2-faacutezi pouze rostlinneacute buňky živočišneacute buňky v obou faacuteziacutech)
Na konci interfaacuteze se v buňce nachaacuteziacute jedno nebo viacutece jadeacuterek a jejiacute jaacutedro je obklopeno jadernou
membraacutenou U živočišnyacutech buněk se na vnějšiacute straně jaacutedra nachaacuteziacute dva centrozomy ktereacute byly
duplikovaacuteny během interfaacuteze a u živočichů obsahujiacute dvojici centriol Kolem centrozomů se nachaacuteziacute
kruhovaacute řada mikrotubulů (vznikleacute polymeraciacute tubulinu) nazyacutevanaacute astrosfeacutera (astery)
V teacuteto faacutezi ještě nelze jednotliveacute chromozomy rozlišit mikroskopicky (viz Obr 2A) protože jsou tvořeny
tenkyacutemi poměrně volně spiralizovanyacutemi chromatinovyacutemi vlaacutekny
125
Mitoacuteza (M-faacuteze)
Mitotickeacute děleniacute se objevuje u eukaryot a je evolučniacute adaptaciacute spojenou s probleacutemem přesneacuteho
rozděleniacute genetickeacuteho materiaacutelu jaacutedra do dvou dceřinyacutech buněk Zaacutekladniacute princip průběhu mitoacutezy u
eukaryot je obdobnyacute i když se může u různyacutech organismů miacuterně lišit
Jak již bylo zmiacuteněno mitoacuteza se děliacute do 4 faacuteziacute s jednou mezifaacuteziacute (profaacuteze prometafaacuteze metafaacuteze
anafaacuteze telofaacuteze) po mitoacuteze probiacutehaacute vlastniacute děleniacute buňky (citokineze)
Frekvenci mitoacutez v živočišneacute tkaacuteni nebo v rostlinneacutem pletivu udaacutevaacute tzv mitotickyacute index (MI) kteryacute je
daacuten poměrem počtu buněk ktereacute se nachaacutezejiacute ve stadiu mitoacutezy k celkoveacutemu počtu buněk Mitotickyacute
index odraacutežiacute proliferačniacute aktivitu tkaacuteně nebo pletiva Mitotickyacute index zaacutevisiacute na deacutelce trvaacuteniacute mitoacutezy a na
deacutelce interfaacuteze a zpravidla se udaacutevaacute v procentech děliacuteciacutech se buněk k celkoveacutemu počtu sledovanyacutech
buněk
MI []=M
Nmiddot100
kde M hellip počet buněk v mitoacuteze
N hellip počet všech buněk
Profaacuteze
Během profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu endoplasmatickeacuteho retikula a Golgiho aparaacutetu na menšiacute fragmety
v jaacutedru miziacute jadeacuterka Chromozomovaacute vlaacutekna se viacutece spiralizujiacute (kondenzujiacute) a vytvaacuteřejiacute jednotliveacute
chromozomy ktereacute jsou již viditelneacute při pozorovaacuteniacute světelnyacutem mikroskopem (Obr 2B) Každyacute zdvojenyacute
chromozom je tvořen dvěma sesterskyacutemi chromatidami ktereacute jsou propojeny po celeacute deacutelce za pomoci
proteinu kohezinu každaacute chromatida nese specifickou oblast primaacuterniacute konstrikce ndash centromeru
V oblasti centromery vznikaacute na každeacute chromatidě chromozomu složitaacute proteinovaacute struktura ndash
kinetochor
Na počaacutetku profaacuteze se od sebe oddělujiacute centrozomy a pohybujiacute se k opačnyacutem poacutelům buňky Tyto sloužiacute
jako organizaacutetory mikrotubulů z nichž se tvořiacute mitotickeacute (děliacuteciacute) vřeteacutenko Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho
vřeteacutenka zasahujiacute od jednoho poacutelu k ekvatoriaacutelniacute rovině buňky kde se spojiacute a vytvořiacute tzv polaacuterniacute vlaacutekna
Centrozomy jsou pak označovaacuteny jako poacutely děliacuteciacuteho vřeteacutenka
Prometafaacuteze
Ke konci profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu jaderneacute membraacuteny (Obr 2C) Mikrotubuly děliacuteciacuteho vřeteacutenka pak
pronikajiacute do oblasti jaacutedra a spojujiacute se s plně spiralizovanyacutemi chromozomy (kvarterniacute struktura
chromozomu) Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho vřeteacutenka pronikajiacute až k chromozomům a připojujiacute se na
kinetochory v oblasti centromer za vzniku tzv kinetochorovyacutech vlaacuteken V buňce zůstaacutevajiacute i vlaacutekna
kteraacute se nikam nepřipojujiacute a tvořiacute tzv astrosfeacuteru
Metafaacuteze
Během metafaacuteze jsou centrozomy na protějšiacutech poacutelech buňky a určujiacute podeacutelnou osu děleniacute
Chromozomy se tahem kinetochorovyacutech vlaacuteken seskupiacute v ekvatoriaacutelniacute rovině buňky (tzv metafaacutezniacute
destička) a centromery všech chromozomů jsou vyrovnaneacute v řadě v metafaacutezniacute destičce (Obr 2D) Tato
vlaacutekna jsou vzhledem ke sveacute funkci v anafaacutezi označovaacutena jako tažnaacute vlaacutekna
Metafaacuteze je nejvhodnějšiacute faacuteze k určeniacute počtu chromozomů a k jejich identifikaci
126
Anafaacuteze
Anafaacuteze (Obr 2E) je často nejkratšiacutem uacutesekem mitoacutezy Na počaacutetku anafaacuteze dochaacuteziacute k přerušeniacute
propojeniacute mezi chromatidami za pomoci enzymu separasy (proteolytickyacute enzym) jednotliveacute
chromatidy jsou pak tahem děliacuteciacuteho vřeteacutenka posunuty k poacutelům buňky Každaacute chromatida se staacutevaacute
samostatnyacutem chromozomem (dceřinyacute chromozom) Pohyb chromozomů k poacutelům buňky je zajištěn
zkracovaacuteniacutem tedy depolymeraciacute kinetochorovyacutech vlaacuteken centromerou dopředu (anafaacuteze A) současně
se poacutely buňky od sebe vzdalujiacute (anafaacuteze B)
Na konci anafaacuteze majiacute oba poacutely buňky stejneacute a uacuteplneacute sestavy chromozomů
Telofaacuteze
Během telofaacuteze (Obr 2F) je buňka prodlužovaacutena polaacuterniacutemi vlaacutekny a u poacutelů buňky se začiacutenajiacute tvořit
dceřinaacute jaacutedra v miacutestech shromaacutežděniacute chromozomů obnovuje se jadernaacute membraacutena z fragmentů
membraacuteny rodičovskeacute buňky a ostatniacutech čaacutestiacute endoplazmatickeacuteho retikula objevuje se opět jadeacuterko a
rozvolňujiacute se chromatinovaacute vlaacutekna každeacuteho chromozomu
Cytokineze
Děleniacute cytoplasmy a buňky za vzniku dvou dceřinyacutech buněk naacutesleduje kraacutetce po ukončeniacute mitoacutezy U
vyššiacutech rostlin vznikaacute buněčnaacute destička (fragmoplast) od středu k obvodu buňky (centrifugaacutelně) u
živočišnyacutech buněk se plasmatickaacute membraacutena tvořiacute směrem z obvodu dovnitř buňky (centripetaacutelně
zaškrceniacute ryacutehovaacuteniacute) za aktivniacute uacutečasti mikrotubulů
Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů
Chromosomy nejsou v normaacutelniacutem světle viditelneacute protože majiacute stejnyacute lom světla jako cytoplasma Je
však možneacute je zviditelnit použitiacutem specifickyacutech barviv nebo faacutezoveacuteho kontrastu Chromozomy se dobře
barviacute pomociacute acetobarviv což jsou barviva rozpustnaacute v kyselině octoveacute nebo propionoveacute ndash např
acetokarmiacuten laktopropionovyacute orcein acetonigrosin lakmoid atd
Před barveniacutem se nejprve provaacutediacute fixace materiaacutelu a macerace při ktereacute se rozrušiacute středniacute lamela mezi
buňkami takže je pak možneacute preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit do tenkeacute vrstvy a neniacute třeba ho řezat
Fixace se použiacutevaacute nejčastěji alkohol-octovaacute (směs 96 ethanolu a ledoveacute kyseliny octoveacute v poměru 31
ndash Farmerova fixaacutež) macerace se provaacutediacute často směsiacute koncentrovaneacute HCl a 96 ethanolu v poměru 11
přiacutepadně 1M nebo 5M HCl nebo pak enzymaticky působeniacutem pektinas a celulas
Barveniacutem za pomociacute acetobarviv se jasně vybarviacute chromatin a chromozomy cytoplasma se zbarviacute do
růžova
Diacuteky maceraci lze preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit na tenkou vrstvu a připravit tak tzv roztlakovyacute
preparaacutet Je vhodneacute vybrat materiaacutel kde dochaacuteziacute k intenzivniacutemu buněčneacutemu děleniacute jako jsou
meristeacutemy ktereacute se nachaacutezejiacute na vzrostneacutem vrcholu stonku a v kořenoveacute špičce (Obr 3)
V přiacutepadě kdy je třeba chromozomy počiacutetat se před fixaciacute provaacutediacute tzv předpůsobeniacute (nejčastěji
roztoky kolchicinu para-dichlorbenzenu 8-hydroxychinolinu nebo studenou vodou) Předpůsobeniacute
zajistiacute rozrušeniacute děliacuteciacuteho vřeteacutenka zkraacuteceniacute chromozomů chromatidy se od sebe neoddělujiacute Jednotliveacute
chromozomy jsou uvolněny z mitotickeacuteho aparaacutetu tiacutem jsou leacutepe rozloženy v celeacute buňce Zvyacutešiacute se počet
pozorovanyacutech metafaacuteziacute
127
Pro přesnějšiacute identifikaci jednotlivyacutech chromozomů (zvlaacuteště v metafaacutezi) sloužiacute metoda tzv proužkovaacuteniacute
chromozomů (bandings) jejiacutemž principem je diferenciaacutelniacute barveniacute chromatinu (vzniknou viditelneacute
proužky bandy)
Dalšiacute možnostiacute barveniacute chromozomů je barveniacute dle Feulgena diacuteky jemuž se vybarviacute vyacutehradně struktury
obsahujiacuteciacute DNA Pomociacute hydrolyacutezy v HCl se z DNA odštěpiacute purinoveacute baacuteze a na aldehydickeacute skupiny
zbytků deoxyribosy se navaacuteže barvivo ndash bazickyacute fuchsin obsaženeacute v Schiffově reagens
Obr 3 Podeacutelnyacute řez kořenovou špičkou
UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pasteurovy pipety
Preparačniacute jehla
Žiletka
Pinzeta
Mikrozkumavky
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Kořenoveacute špičky cibule kuchyňskeacute (Allium cepa L) nebo hrachu seteacuteho (Pisum sativum L)
05 toluidinovaacute modř nebo Schiffovo reagens
kyselina chlorovodiacutekovaacute o koncentraci 5 moll-1
POSTUP
Po celou dobu praacutece použiacutevejte ochranneacute rukavice
1 Ustřihněte si asi 1 cm dlouheacute kořiacutenky cibule a vložte je do mikrozkumavky
2 Přidejte 5 molmiddotl-1 HCl a nechte působit asi 10 minut při laboratorniacute teplotě
128
3 Oplaacutechněte kořiacutenky destilovanou vodou jeden přeneste na podložniacute skliacutečko a oddělte
kořenovou špičku s meristematickyacutem pletivem zbytek kořene vyhoďte
4 Kořenovou špičku přeneste pinzetou do kapky 05 toluidinoveacute modře (Schiffovo reagens) na
podložniacutem skliacutečku
5 Naacutesledně špičku opatrně přeneste do kapky destilovaneacute vody poteacute kořenovou špičku
přemiacutestěte na noveacute podložniacute skliacutečko přiložte kryciacute skliacutečko a kolmo přitlačte korkovou zaacutetkou
na špičku Opatrně abyste skliacutečkem neposunuli nebo neotočili Pozorujte roztlakovyacute preparaacutet
pod světelnyacutem mikroskopem za využitiacute znalostiacute ziacuteskanyacutech v uacuteloze Zaacuteklady mikroskopovaacuteniacute
6 V 10 zornyacutech poliacutech mikroskopu spočiacutetejte všechny buňky a buňky v mitoacuteze
VYHODNOCENIacute
1 Pozorujte preparaacutety a zakreslete
2 Pokud jste pozorovali buňky v rozdiacutelnyacutech faacuteziacutech mitotickeacuteho děleniacute označte pojmenujte danou
faacutezi do protokolu a stručně popište co se děje s chromozomy
3 Vyacutesledky z bodu 6 postupu zapište do tabulky a stanovte mitotickyacute index
Zorneacute pole Počet buněk
Počet všech buněk v profaacutezi v metafaacutezi v anafaacutezi v telofaacutezi
1
2
3
4
5
6
7
8
6
10
Celkem
1
Obsah
Uacutevod 5
Laboratorniacute řaacuted 5
Bezpečnost praacutece v chemickeacute laboratoři 6
Prvniacute pomoc při nehodě 7
Nebezpečneacute laacutetky v chemickeacute laboratoři 8
Laboratorniacute sklo 9
Laboratorniacute plasty 10
Chemickeacute naacutedobiacute a aparatury 11
Zdroje tepla v chemickeacute laboratoři 13
Vakuum a jeho zdroje 14
Měřeniacute teploty 14
Voda v biochemickeacute laboratoři 15
Chemikaacutelie a jejich uchovaacutevaacuteniacute 16
Doporučenaacute literatura 17
1 Zaacutekladniacute uacutekony v biochemickeacute laboratoři 18
Vaacutehy a vaacuteženiacute 18
Měřeniacute objemu kapalin 19
Přiacuteprava pufrů a měřeniacute pH 21
Obecneacute zaacutesady praacutece při zachaacutezeniacute s elektrodou 24
Přiacuteprava roztoků 24
UacuteKOL Č 1 Určete průměrnou hmotnost a chybu měřeniacute vaacuteženeacuteho předmětu 25
UacuteKOL Č 2 Praacutece s automatickou pipetou 26
UacuteKOL Č 3 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku manganistanu draselneacuteho 27
UacuteKOL Č 4 Přiacuteprava 200 ml 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru o pH 80 28
UacuteKOL Č 5 Přiacuteprava 100 ml 02 molmiddotl-1 K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH 70 29
2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute 30
Spektrofotometrie v biochemii 30
Odvozeniacute Lambert-Beerova zaacutekona 31
Určovaacuteniacute koncentrace roztoků pomociacute absorpčniacute spektrofotometrie 32
Jednopaprskoveacute přiacutestroje 32
Dvoupaprskoveacute přiacutestroje 33
Spektrofotometry na principu diod-array-detectors (DAD) 33
Kalibračniacute funkce 34
Kalibračniacute funkce a stanoveniacute koncentrace pomociacute spektroskopie 35
2
Korelačniacute koeficient R 36
Koeficient determinace R2 36
Možneacute probleacutemy 36
Důležitaacute pravidla při stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku pomociacute kalibračniacute funkce 37
Rozsah kalibrace koncentrace analytu 37
Technickeacute replikaacutety 37
Ředěniacute 37
UacuteKOL Č 1 Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace roztoku siacuteranu nikelnateacuteho 38
UacuteKOL Č 2 Praktickaacute aplikace spektrofotometrie v biochemickeacute laboratoři stanoveniacute obsahu
proteinů Bradfordovou metodou s vazbou barviva Coomassie blue 39
1 Přiacuteprava roztoků 40
2 Stanoveniacute proteinů ve zkumavkoveacutem uspořaacutedaacuteniacute na stolniacutem spektrofotometru 40
3 Gelovaacute chromatografie a chromatografie na tenkeacute vrstvě 42
Chromatografickeacute metody 42
Adsorpčniacute chromatografie 42
Rozdělovaciacute chromatografie 42
Afinitniacute chromatografie 43
Chromatografie na iontoměničiacutech 43
Gelovaacute chromatografie 44
Chromatografie na koloně 46
Chromatografie na tenkeacute vrstvě 46
UacuteKOL Č 1 Gelovaacute chromatografie proteinu s niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetkou 49
UacuteKOL Č 2 Chromatografie karotenoidů z papriky na tenkeacute vrstvě 51
4 Elektromigračniacute metody 54
Elektroforetickaacute pohyblivost 54
Elektroforeacuteza v biologickyacutech vědaacutech 55
Elektroforeacuteza DNA 57
Elektroforeacuteza proteinů 57
Potravinaacuteřskaacute barviva 58
UacuteKOL Č 1 Gelovaacute elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv 59
5 Extrakce filtrace sublimace a praacutece s vakuovou odparkou 62
Extrakce 62
Filtrace 63
Sublimace 65
Odpařovaacuteniacute ve vakuu 66
Stanoveniacute bodu taacuteniacute 67
3
UacuteKOL Č 1 Izolace kofeinu z čaje a jeho přečištěniacute sublimaciacute 68
UacuteKOL Č 2 Analytickyacute důkaz přiacutetomnosti kofeinu 70
UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute teploty taacuteniacute kofeinu 71
6 Izolace nukleovyacutech kyselin 73
Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu 73
Mletiacute 73
Homogenizace 73
Centrifugace 74
Nukleoveacute kyseliny 76
Izolace nukleovyacutech kyselin 77
Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace a čistoty nukleovyacutech kyselin 78
UacuteKOL Č 1 Izolace DNA z vepřoveacute sleziny a RNA z pekařskyacutech kvasnic 79
UacuteKOL Č 2 Důkaz nukleovyacutech kyselin 80
UacuteKOL Č 3 Spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace nukleovyacutech kyselin 82
7 Destilace 83
Destilace za normaacutelniacuteho tlaku 84
Destilace s vodniacute paacuterou 85
UacuteKOL Č 1 Izolace hřebiacutečkoveacute silice z hřebiacutečku destilaciacute s vodniacute parou 86
8 Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu precipitačniacute techniky dialyacuteza centrifugace ultrafiltrace 90
Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu 90
Precipitačniacute metody 90
Tepelnaacute denaturace nežaacutedouciacutech laacutetek 90
Vysolovaacuteniacute biopolymerů neutraacutelniacutemi solemi 91
Sraacuteženiacute biopolymerů ostatniacutemi laacutetkami 92
Dialyacuteza 93
Ultrafiltrace 93
UacuteKOL č 1 Homogenizace semen ječmene precipitace jejich proteinů siacuteranem amonnyacutem
s naacuteslednou dialyacutezou (a teoretickou ultrafiltraciacute na zařiacutezeniacute Amicon) 96
UacuteKOL č 2 Stanoveniacute amonnyacutech iontů reakciacute s Nesslerovyacutem činidlem 99
UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute obsahu proteinů Bradfordovou metodou 99
9 Titrace 101
Určeniacute bodu ekvivalence 101
Vizuaacutelniacute indikace 101
Instrumentaacutelniacute indikace 102
Metody titračniacuteho stanoveniacute a použiacutevaneacute indikaacutetory 104
Acidobazickeacute titrace 104
4
Komplexotvorneacute titrace 104
Sraacutežeciacute titrace 104
Oxidačně-redukčniacute titrace 105
Přiacuteprava titračniacutech činidel 105
Vitamiacuten C 106
UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute 108
UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C 109
10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem 112
Světelnaacute mikroskopie 112
Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1) 112
Čiacuteselnaacute apertura 114
Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute 115
Uacutedržba mikroskopu 116
Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt 116
Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu 116
Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu 116
Přiacuteprava tenkyacutech řezů 117
Specifickaacute barveniacute preparaacutetů 117
UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza 118
UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin 119
A Pozorovaacuteniacute průduchů 119
B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu 120
C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny 121
11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus 123
Buněčnyacute cyklus 123
Interfaacuteze 124
Mitoacuteza (M-faacuteze) 125
Cytokineze 126
Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů 126
UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu 127
5
Uacutevod
Laboratorniacute řaacuted
1 Student je před zahaacutejeniacutem praacutece v laboratoři povinen seznaacutemit se s laboratorniacutem řaacutedem
s bezpečnostniacutemi předpisy a s poskytovaacuteniacutem prvniacute pomoci
2 Student je povinen přichaacutezet do laboratoře včas a řaacutedně připraven Musiacute miacutet provedeny potřebneacute
vyacutepočty znaacutet vlastnosti laacutetek se kteryacutemi bude pracovat apod Před zahaacutejeniacutem cvičeniacute vyučujiacuteciacute
ověřuje znalosti studentů Pokud student nemaacute dostatečneacute znalosti k řešeniacute daneacute uacutelohy cvičeniacute
vykonaacute v naacutehradniacutem termiacutenu
3 Každaacute absence musiacute byacutet omluvena Maacute-li student vaacutežneacute osobniacute důvody pro ktereacute se nemůže
zuacutečastnit cvičeniacute sděliacute to vedouciacutemu předem Každaacute zameškanaacute uacuteloha musiacute byacutet nahrazena Na
termiacutenu naacutehradniacuteho cvičeniacute se student dohodne s vedouciacutem cvičeniacute
4 Při praacuteci v laboratoři musiacute miacutet student pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv
5 Studenti pracujiacute ve dvojiciacutech Před zahaacutejeniacutem praacutece zkontrolujiacute podle přiloženeacuteho seznamu
pracovniacute stůl a jeho vybavenost Všechny zaacutevady zjištěneacute před zahaacutejeniacutem praacutece nebo v jejiacutem
průběhu neprodleně hlaacutesiacute vedouciacutemu cvičeniacute
6 Při praacuteci je nutneacute postupovat přesně podle zadaneacute uacutelohy a pokynů vyučujiacuteciacuteho Před použiacutevaacuteniacutem
přiacutestrojů se musiacute student nejprve seznaacutemit s jejich obsluhou
7 Průběh praacutece a dosaženeacute vyacutesledky si každyacute student zaznamenaacutevaacute do protokolaacuterniacuteho sešitu Po
skončeniacute cvičeniacute předložiacute vyacutesledky vedouciacutemu cvičeniacute
8 Naacutesledujiacuteciacute cvičeniacute odevzdaacutevaacute každyacute student vypracovanyacute protokol kteryacute musiacute obsahovat jmeacuteno
studenta studijniacute kombinaci datum naacutezev uacutelohy stručnyacute princip uacutelohy stručnyacute pracovniacute postup
vyacutesledky diskusi a zaacutevěr (tabulky grafy)
9 Po skončeniacute praacutece je student povinen daacutet sveacute pracovniacute miacutesto do pořaacutedku řaacutedně umyacutet sklo a
oplaacutechnout je destilovanou vodou
10 Student smiacute opustit laboratoř až po kontrole dosaženyacutech vyacutesledků a stavu pracovniacuteho stolu
vyučujiacuteciacutem
11 Po skončeniacute praacutece je povinnost uzavřiacutet vodu a vypnout elektrickeacute spotřebiče
12 V laboratoři je zakaacutezaacuteno jiacutest piacutet a kouřit
13 Studenti jsou povinni dodržovat bezpečnostniacute předpisy
14 Praacutece s jedovatyacutemi těkavyacutemi a paacutechnouciacutemi laacutetkami se provaacutediacute pouze ve spuštěneacute digestoři
15 Zvlaacuteštniacute opatrnosti je třeba dbaacutet při manipulaci s otevřenyacutem ohněm hořlavinami žiacuteravinami
a jedovatyacutemi laacutetkami
16 Přiacutepadneacute zaacutevady nedostatky nehody nebo poraněniacute je nutneacute ihned hlaacutesit vyučujiacuteciacutemu a v přiacutepadě
potřeby poskytnout okamžitě prvniacute pomoc
17 Praacutece v chemickeacute laboratoři je zakaacutezaacutena těhotnyacutem anebo kojiacuteciacutem ženaacutem a matkaacutem do konce 9
měsiacutece po porodu Studentka je povinna vedouciacutemu cvičeniacute okamžitě oznaacutemit graviditu kojeniacute či
nedaacutevnyacute porod
6
Bezpečnost praacutece v chemickeacute laboratoři
1 Provaacutedějte pouze praacutece podle pokynů vyučujiacuteciacuteho a pracovniacuteho naacutevodu
2 Seznamte se s rozmiacutestěniacutem hasiciacutech přiacutestrojů a s uacutenikovyacutemi vyacutechody z laboratoře
3 V laboratoři nikdy nejezte nepijte a nekuřte Po skončeniacute praacutece si důkladně umyjte ruce
4 K jiacutedlu a pitiacute (mimo laboratoř) nepoužiacutevejte nikdy chemickeacute sklo
5 Tašky a oblečeniacute uložte do skřiacuteniacute mimo laboratoř
6 Při praacuteci v laboratoři vždy noste pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv
7 Neprovaacutedějte samovolneacute opravy nebo uacutepravy na elektrickeacute instalaci a přiacutestrojiacutech
8 Chemikaacutelie nikdy nezkoušejte uacutesty a neinhalujte vyacutepary
9 Nepipetujte uacutesty
10 Při praacuteci se žiacuteravinami a jinyacutemi nebezpečnyacutemi laacutetkami si chraňte obličej a oči ochrannyacutem štiacutetem
ruce gumovyacutemi rukavicemi
11 Na pracovišti udržujte pořaacutedek a čistotu Dbejte abyste vnějšiacute stěny naacutedob nebo pracovniacute miacutesto
nepotřiacutesnili chemikaacuteliemi
12 Koncentrovaneacute kyseliny a zaacutesady řeďte tak že kyselinu nebo zaacutesadu nalijete tenkyacutem proudem po
tyčince do vody za současneacuteho miacutechaacuteniacute a chlazeniacute
13 Při provaacuteděniacute pokusů ve zkumavkaacutech držte uacutestiacute zkumavek odvraacuteceneacute od obličeje (sveacuteho
i spolupracovniacuteků)
14 Při praacuteci s hořlavinami nesmiacute byacutet v bliacutezkosti otevřenyacute oheň Při destilaci hořlavin je nezbytneacute z okoliacute
odstranit zaacutesobniacute laacutehve hořlavin a kontrolovat průtok vody chladičem Hořlaviny nikdy nezahřiacutevejte
přiacutemyacutem plamenem použiacutevejte laacutezně nebo topnaacute hniacutezda
15 Zvyacutešenou pozornost věnujte hlavně manipulaci s hořlavinami I třiacutedy ktereacute majiacute teplotu vzplanutiacute
do 21degC (aceton ether methanol ethanol benziacuten benzen a toluen)
16 Pokud vypukne požaacuter je každyacute povinen pokusit se ho zdolat vlastniacutemi silami (hasiciacutem přiacutestrojem
improvizovanyacutemi hasiciacutemi prostředky) Je nutno daacutele vypnout elektrickyacute proud a pokusit se
odstranit z okoliacute požaacuteru hořlaveacute laacutetky (zejmeacutena kapaliny) a naacutedoby se stlačenyacutemi plyny Nelze-li
požaacuter zvlaacutednout vlastniacutemi silami je nutneacute neprodleně volat hasiče (tel čiacuteslo 150)
17 Střepy a jineacute odpadky s ostryacutemi hranami musiacute byacutet odklaacutedaacuteny do naacutedob zvlaacutešť k tomu určenyacutech
18 Zbytky jedů a organickyacutech rozpouštědel likvidujte podle pokynů vyučujiacuteciacuteho
19 Při praacuteci s etherem dbejte uacutezkostlivě na bezpečnostniacute opatřeniacute (možnost vzniacuteceniacute i od horkyacutech
součaacutestiacute)
20 V přiacutepadě nehody okamžitě informujte vyučujiacuteciacuteho a poskytněte prvniacute pomoc Vedouciacutemu cvičeniacute
je třeba hlaacutesit i každeacute nepatrneacutem poraněniacute bolesti hlavy hučeniacute v ušiacutech apod Ve všech přiacutepadech
je nutno sepsat protokol o poraněniacute pro přiacutepad pozdějšiacutech komplikaciacute
7
Prvniacute pomoc při nehodě
Při poleptaacuteniacute kůže silnou zaacutesadou nebo kyselinou zasaženeacute miacutesto ihned důkladně omyjte proudem
vody
Při zasaženiacute oka chemikaacuteliiacute ihned oko vyplaacutechněte slabyacutem proudem vody
Při poleptaacuteniacute sliznice v uacutestech proveďte důkladnyacute vyacuteplach uacutest vodou
Při požitiacute louhu se doporučuje piacutet zředěnou kyselinu octovou (05 - 2 gmiddotl-1) při požitiacute kyseliny pijte
suspenzi oxidu hořečnateacuteho nebo hydroxidu hliniteacuteho ve vodě Po požitiacute jedů je charakter prvniacute pomoci
specifickyacute podle druhu otravy doporučuje se vypiacutet aspoň 05 l vody a vyvolat zvraceniacute Vždy je nutneacute
vyhledat odborneacute leacutekařskeacute ošetřeniacute
Hořiacuteciacute oděv haste přikryacutevkou nebo sprchovou vodou Při likvidaci většiacutech plamenů použijte hasiciacute
přiacutestroje Při malyacutech popaacuteleninaacutech ošetřete postiženeacute miacutesto mastiacute na spaacuteleniny
a zakryjte sterilniacutem obvazem Většiacute popaacuteleniny ošetřiacute leacutekař
Při pořezaacuteniacute sklem odstraňte z povrchoveacute raacuteny sklo okoliacute otřete zředěnyacutem peroxidem vodiacuteku (3) a
ovažte sterilniacutem obvazem Většiacute zraněniacute ošetřiacute leacutekař
8
Nebezpečneacute laacutetky v chemickeacute laboratoři
Tab 1 Seznam některyacutech nebezpečnyacutech laacutetek použiacutevanyacutech v tomto cvičeniacute
Naacutezev GHS Prvniacute pomoc
Amoniak GHS05
GHS07
GHS09
Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Benzen GHS02
GHS07
GHS08
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem
množstviacutem vody a myacutedla
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Difenylamin GHS06
GHS08
GHS09
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem
množstviacutem vody a myacutedla
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Dusičnan
střiacutebrnyacute
GHS03
GHS05
GHS09
Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Fenol GHS05
GHS06
GHS08
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem
množstviacutem vody a myacutedla
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Chloroform GHS06
GHS08
Při požitiacute vyvolat zvraceniacute (do 1 hod od požitiacute) po 5 minutaacutech podat 10-
20 rozdrcenyacutech tablet aktivniacuteho uhliacute rozmiacutechanyacutech ve vodě volat leacutekaře
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Methanol GHS02
GHS06
GHS08
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
vyplaacutechnout uacutesta vodou
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Octan
olovnatyacute
GHS08
GHS09
Při požitiacute volejte leacutekaře konzultujte nutnost leacutekařskeacuteho ošetřeniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Žiacuteraviny
obecně
(kyseliny
louhy)
GHS05 Při požitiacute nevyvolaacutevat zvraceniacute vyplaacutechnout uacutesta
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
9
Laboratorniacute sklo
Mezi laboratorniacute sklo se řadiacute veškeryacute skleněnyacute materiaacutel se kteryacutem se setkaacutevaacutete v chemickeacute laboratoři
Laboratorniacute sklo maacute vysokou odolnost k mineraacutelniacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem Z fyzikaacutelniacutech vlastnostiacute skla
je nejdůležitějšiacute jeho tepelnaacute roztažnost Obecně majiacute skla měknouciacute při vyššiacutech teplotaacutech většiacute
odolnost proti naacutehlyacutem tepelnyacutem změnaacutem V laboratoři se můžete setkat předevšiacutem se třemi druhy skla
1) Sklo měkkeacute ndash sodno-draselno-vaacutepenateacute se použiacutevaacute na vyacuterobu naacutedobiacute ktereacute neniacute vystavovaacuteno
tepelneacutemu namaacutehaacuteniacute Maacute velkyacute koeficient roztažnosti takže nesnese koliacutesaacuteniacute teploty Musiacute se
zahřiacutevat nebo ochlazovat velmi opatrně Maacute niacutezkyacute bod taacuteniacute a proto se daacute snadno roztavit
v plamenu nad kahanem Změkleacute sklo se pak daacute lehce opracovaacutevat
2) Sklo tvrdeacute ndash borosilikaacutetoveacute sloužiacute na vyacuterobu skleněneacuteho naacutedobiacute ktereacute se může zahřiacutevat nad
plamenem Zhotovuje se z něj veškereacute varneacute a odměrneacute sklo Borosilikaacutetoveacute sklo maacute
nazelenalou barvu a vyznačuje se odolnostiacute proti praskaacuteniacute vysokyacutem bodem taacuteniacute a vysokou
chemickou odolnostiacute Nejběžnějšiacute obchodniacute značky jsou Sial Simax Duran či Pyrex
3) Sklo křemenneacute ndash se vyznačuje vysokou chemickou a tepelnou odolnostiacute Je však velice křehkeacute
a využiacutevaacute se pouze ke zhotovovaacuteniacute speciaacutelniacutech naacutedob a zařiacutezeniacute např kyvet pro
spektrofotometrii (propouštiacute UV zaacuteřeniacute)
Obecnou vlastnostiacute skla je jeho křehkost Zbytečneacutemu praskaacuteniacute zameziacutete řaacutednyacutem uchyceniacutem do svorek
a lapaacuteků s čelistmi s korkovou vyacuteztužiacute popř s navlečenyacutemi gumovyacutemi hadičkami Při praacuteci s agresivniacutemi
laacutetkami či ve vakuu neniacute vhodneacute použiacutevat korek a gumoveacute hadice Zde se pak pracuje se zaacutebrusovyacutem
sklem ktereacute se daacute vzaacutejemně stavebnicově propojovat Zaacutebrusoveacute baňky chladiče teploměry zaacutetky
atd jsou normalizovaneacute Nejčastějšiacute rozměry zaacutebrusů jsou NZ 14515 NZ 2932 NZ 4045 (čiacutesla
znamenajiacute průměr zaacutebrusu v mm v zuacuteženeacute a širšiacute čaacutesti) Praacutece se zaacutebrusy je rychlaacute a pohodlnaacute Zaacutebrusy
je však třeba vždy řaacutedně promazat silikonovou vaselinou aby nedochaacutezelo k jejich bdquozatuhnutiacuteldquo
Vedle skleněneacuteho naacutedobiacute se v chemickeacute laboratoři velice často použiacutevaacute teacutež naacutedobiacute a pomůcek
z porcelaacutenu (třeciacute a odpařovaciacute misky žiacutehaciacute keliacutemky vaacuteženky lžičky Buumlchnerovy naacutelevky aj) Tvrdyacute
chemickyacute porcelaacuten maacute vysokou mechanickou a chemickou odolnost Je citlivyacute na uacutedery a lehce se třiacuteštiacute
hlavně při prudkyacutech změnaacutech teploty Je staacutelyacute proti vzdušneacutemu kysliacuteku i za žaacuteru vodu povrchově nevaacuteže
a je v niacute i za vysokyacutech teplot nerozpustnyacute Chemickyacutem činidlům vzdoruje asi stejně dobře jako chemickeacute
sklo Chemickyacute porcelaacuten může byacutet drsnyacute či glazurovanyacute Glazura jeho vlastnosti nijak vyacuterazně
neovlivňuje
Chemickeacute naacutedobiacute je třeba ihned po praacuteci vyčistit dokud nečistoty a zbytky chemikaacuteliiacute na stěnaacutech ještě
nezaschly Zpravidla si vystačiacutete s postupy znaacutemyacutemi z domaacutecnosti tj použitiacute saponaacutetoveacuteho prostředku
a důkladneacute omytiacute vodou V laboratoři však nezapomeňte na posledniacute krok kteryacutem je řaacutedneacute vyplaacutechnutiacute
destilovanou vodou Pokud na stěnaacutech ulpěly kousky ve vodě nerozpustnyacutech nečistot použijte
mechanickyacutech pomůcek jako jsou kartaacuteče uacutetržky filtračniacuteho papiacuteru nebo jemnyacute piacutesek Toto
mechanickeacute čištěniacute však nesmiacute sklo poškraacutebat i nepatrneacute škraacutebnutiacute může způsobit při zahřiacutevaacuteniacute
prasknutiacute skla Když ani mechanickeacute čištěniacute nevede k odstraněniacute nečistot přichaacuteziacute na řadu chemickeacute
čištěniacute Použijte rozpouštědlo ktereacute čištěnyacute materiaacutel nekoroduje a ve ktereacutem je nečistota rozpustnaacute
Nejčastěji se využiacutevajiacute v laboratoři dostupneacute mineraacutelniacute kyseliny Při teacuteto činnosti dbejte na dodržovaacuteniacute
bezpečnostniacutech předpisů a použiacutevejte ochranneacute pomůcky Vysokou čistiacuteciacute schopnost maacute tzv kyselina
chromsiacuterovaacute což je dichroman sodnyacute rozpuštěnyacute v koncentrovaneacute kyselině siacuteroveacute Sklo se do teacuteto
směsi namočiacute přes noc a raacuteno se pak důkladně oplaacutechne v roztoku detergentu pod tekouciacute vodou
a nakonec ve vodě destilovaneacute Chromsiacuterovaacute směs se po čase vyčerpaacute což se projeviacute zelenyacutem
zbarveniacutem (redukce dichromanu na ion chromityacute) Takovaacute směs je pak maacutelo uacutečinnaacute a musiacute se připravit
novaacute
10
Zvlaacuteštniacute naacuteroky jsou kladeny na sklo použiacutevaneacute v molekulaacuterně biologickeacute laboratoři kde se velice často
pracuje s bakteriaacutelniacutemi kmeny a jinyacutemi mikroorganismy a je velkeacute riziko bakteriaacutelniacute kontaminace
z okoliacute Proto je snaha o to použiacutevat pro manipulaci s těmito organismy pouze sterilniacute plasty na jedno
použitiacute Pokud je nutno použiacutet skleněneacute či jineacute dražšiacute naacutedobiacute musiacute se předem sterilizovat ve speciaacutelniacutech
tlakovyacutech naacutedobaacutech (autoklaacutevech) a naacutesledně vysušit v sušaacuterně na 105C Zvlaacuteštniacute peacuteče je pak
věnovaacutena sklu ktereacute se použiacutevaacute pro manipulaci s RNA Hroziacute totiž nebezpečiacute kontaminace
ribonukleasami což jsou degradačniacute enzymy RNA ktereacute jsou velice stabilniacute a odolaacutevajiacute i běžneacute
sterilizaci Sklo se proto před sterilizaci namaacutečiacute do roztoku jejich inhibitoru diethyl pyrokarbonaacutetu
Laboratorniacute plasty
Vedle laboratorniacuteho skla a porcelaacutenu se v chemickeacute laboratoři můžete čiacutem daacutel tiacutem častěji potkat
s laboratorniacutemi plasty ndash centrifugačniacute zkumavky (falkony) kyvety mikrozkumavky a dalšiacute Tyto plasty
se lišiacute svyacutem složeniacutem proto se vyznačujiacute rozdiacutelnou mechanickou teplotniacute a chemickou odolnostiacute na
což je před použitiacutem daneacuteho plastu braacutet zřetel Nejčastěji se setkaacutete s naacutesledujiacuteciacutemi plasty
1) Polyethylen (PE) je nejznaacutemějšiacutem termoplastem Rozlišujeme dva druhy PE
a LDPE (Low-density PE) ndash staacutelyacute vůči bezkysliacutekatyacutem kyselinaacutem zaacutesadaacutem a soliacutem při
vyššiacutech teplotaacutech se rozpouštiacute v organickyacutech rozpouštědlech nestaacutelyacute vůči aromaacutetům a
chlorovanyacutem uhlovodiacutekům dlouhodobě snese teploty do 80 degC kraacutetkodobě do 95 degC
mechanickeacute vlastnosti si udržuje do -40 degC
b HDPE (High-density PE) ndash vyznačuje se vyššiacute mechanickou pevnostiacute než LDPE lze jej
použiacutet v rozmeziacute teplot -50 degC až 200 degC
Centrifugačniacute zkumavky byacutevajiacute obvykle vyrobeny z LDPE proto je třeba dbaacutet na rozsah teplot
ve kteryacutech pracujete Tyto falkony takeacute obvykle nejde sterilizovat autoklaacutevovaacuteniacutem ale lze je
sterilizovat použitiacutem ethylenoxidu chemicky pomociacute formalinu nebo γ-zaacuteřeniacutem
2) Polypropylen (PP) maacute velmi dobrou chemickou a mechanickou odolnost Plasty z PP lze použiacutet
v rozmeziacute teplo -10 degC až 121 degC lze je autoklaacutevovat sterilizovat ethylenoxidem nebo chemicky
formalinem je třeba braacutet v potaz že při nižšiacutech teplotaacutech PP plast křehne PP plasty jsou
odolneacute vůči olejům organickyacutem rozpouštědlům alkoholům nelze použiacutet na oxidujiacuteciacute kyseliny
xyleny tetrahydronaftalen Z PP se vyraacutebiacute většina centrifugačniacutech zkumavek a mikrozkumavek
3) Polystyren (PS) je poměrně tvrdyacute ale křehkyacute plast citlivyacute na naacuteraz je odolnyacute vůči kyselinaacutem a
zaacutesadaacutem neniacute odolnyacute vůči organickyacutem rozpouštědlům Plasty z PS jsou citliveacute vůči UV-zaacuteřeniacute
maacutelo odolneacute vůči teplotě ndash snesou maximaacutelniacute teplotu do 80 degC při 90 degC měknou staacuternutiacutem
křehnou mohou se vytvořit trhliny Z polystyrenu je vyrobena většina plastů ke kultivaci
mikroorganismů a tkaacuteňovyacutech kultur (Petriho misky kultivačniacute lahve hellip) zkumavky
spektrofotometrickeacute kyvety a dalšiacute Co se spektrofotometrickyacutech kyvet tyacutekaacute ty lze použiacutet pouze
ve viditelneacute čaacutesti spektra
4) Polymethylmetakrylaacutet (PMMA) je relativně drahyacute termoplast maacute dobreacute mechanickeacute
vlastnosti je odolnyacute vůči zředěnyacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem (v koncentrovanyacutech se rozpouštiacute)
rozpouštiacute jej aromatickeacute a chlorovaneacute uhlovodiacuteky estery ketony ethery Tepelně odolnyacute je
PMMA v rozsahu teplot -40 degC až 85 degC maacute niacutezkou povrchovou odolnost snadno se poškraacutebe
(probleacutem zvlaacuteště u spektroskopiiacute) Propustnost PMMA zasahuje i do UV-oblasti proto lze
kyvety z PMMA použiacutevat pro UV-spektroskopii
11
Chemickeacute naacutedobiacute a aparatury
Mezi zaacutekladniacute vybaveniacute každeacute chemickeacute laboratoře patřiacute baňky a kaacutedinky (Obr 1) Kaacutedinky majiacute rovneacute
dno a na horniacutem okraji mohou miacutet zobaacuteček Mohou byacutet i kalibrovaacuteny ale tato kalibrace sloužiacute pouze
k orientačniacutem uacutečelům rozhodně podle niacute nelze odměřovat přesneacute objemy Baňky majiacute tvar členitějšiacute
rozdělenyacute na vlastniacute baňku a hrdlo (Obr 1) Dno mohou miacutet jak rovneacute tak kulateacute ty se pak použiacutevajiacute
hlavně pro praacuteci za sniacuteženeacuteho tlaku Baňky a kaacutedinky jsou převaacutežně tenkostěnneacute jednou z vyacutejimek je
silnostěnnaacute baňka odsaacutevaciacute Sloužiacute k filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku a je určenaacute pouze k tomuto uacutečelu
v žaacutedneacutem přiacutepadě v niacute nelze provaacutedět jakeacutekoliv chemickeacute reakce plnit horkyacutemi kapalinami nebo
zahřiacutevat Baňka konickeacuteho tvaru se nazyacutevaacute Erlenmeyerova (Obr 1) Baňku s postranniacutem tubusem
nazyacutevaacuteme frakčniacute (Obr 1)
Slovem naacutelevka označujeme v laboratoři většiacute počet pomůcek Obyčejneacute naacutelevky sloužiacute k přeleacutevaacuteniacute
kapalin a jednoduchyacutem filtraciacutem (Obr 1) Pro urychleniacute filtrace se použiacutevajiacute naacutelevky s žebrovanyacutem
vnitřniacutem povrchem nebo dlouhyacutem a uacutezkyacutem stonkem Tzv děliacuteciacute naacutelevky (Obr 1) se použiacutevajiacute k řadě
procesů jako je extrakce sušeniacute přikapaacutevaacuteniacute atd Velmi často použiacutevanaacute je Buumlchnerova naacutelevka
vyrobenaacute z porcelaacutenu kteraacute maacute diacuterkovaneacute dno na ktereacute se při filtraci vklaacutedaacute kolečko filtračniacuteho papiacuteru
Podobně vypadajiacute i skleněneacute frity (Obr 1) ktereacute majiacute miacutesto diacuterkovaneacuteho dna sintrovaneacute sklo
propouštějiacuteciacute rozpouštědla Zaacutebrusoveacute laacutehve na čištěniacute plynů se nazyacutevajiacute promyacutevačky Zaacutesobniacute laacutehve
na chemikaacutelie se děliacute podle typu hrdla na reagenčniacute laacutehve se šroubovaciacutem viacutekem sloužiacuteciacute předevšiacutem
k uchovaacutevaacuteniacute kapalin a širokohrdleacute se zaacutebrusovou zaacutetkou tzv prachovnice ve kteryacutech přechovaacutevaacuteme
pevneacute laacutetky K přechovaacutevaacuteniacute malyacutech množstviacute pevnyacutech laacutetek použiacutevaacuteme leacutekovky Protaacutehlaacute
neuzaviacuteratelnaacute skleněnaacute naacutedobka se nazyacutevaacute zkumavka (Obr 1) sloužiacute k provaacuteděniacute chemickyacutech reakciacute
v malyacutech objemech V posledniacute době jsou velmi populaacuterniacute plastoveacute zkumavky se šroubovaciacutem
uzaacutevěrem Naacutedoby podobneacuteho tvaru většinou takeacute šroubovaciacute použiacutevaacuteme k centrifugaci a nazyacutevaacuteme
je kyvety (Obr 1) Byacutevajiacute zhotovovaacuteny většinou z tvrzenyacutech plastů Hodinovaacute skla sloužiacute k přikryacutevaacuteniacute
naacutedob k sušeniacute vaacuteženiacute a přenaacutešeniacute vzorků pevnyacutech laacutetek (Obr 1) Analogicky můžeme využiacutevat i
dvoudiacutelneacute Petriho misky (Obr 1) jež se použiacutevajiacute hlavně pro kultivace mikroorganismů Odpařovaciacute
misky byacutevajiacute většinou vyrobeny z porcelaacutenu (Obr 1) Nejsou vhodneacute k přiacutemeacutemu zahřiacutevaacuteniacute v plamenu
stejně jako misky krystalizačniacute Pro odpařovaacuteniacute roztoku použiacutevaacuteme vždy vodniacute laacutezeň K drceniacute a roztiacuteraacuteniacute
pevnyacutech vzorků sloužiacute třeciacute misky s tloučkem (Obr 1) Jedinyacutem porcelaacutenovyacutem naacutedobiacutem ktereacute snaacutešiacute
přiacutemyacute oheň jsou žiacutehaciacute keliacutemky (Obr 1)
Chemickeacute sklo většinou nepoužiacutevaacuteme samostatně ale sestavujeme ho do různyacutech aparatur např
aparatura na destilaci sublimaci apod Aparatury sestavujeme na kovovyacutech stojanech nebo kovovyacutech
kleciacutech Na svisleacute tyče stojanů a kleciacute připevňujeme kruhy svorky nebo držaacuteky pomociacute svorek (Obr 2)
Na kovoveacute kruhy zpravidla poklaacutedaacuteme azbestoveacute siacuteťky na ktereacute staviacuteme kaacutedinky v přiacutepadě jejich
zahřiacutevaacuteniacute kahanem Kruhy pro zahřiacutevaacuteniacute nikdy nezaměňujeme s kruhy filtračniacutemi ktereacute jsou vyloženy
dřevěnou nebo umělohmotnou vložkou a sloužiacute k drženiacute naacutelevky při filtraci nebo děliacuteciacute naacutelevky při
děleniacute kapalin Kruh na stojanu se často nahrazuje trojnožkou K upevňovaacuteniacute skleněnyacutech součaacutestiacute
maleacuteho průměru použiacutevaacuteme tzv klemy což jsou držaacuteky s malyacutem obvodem ramen Pro uchycovaacuteniacute
chladičů pak použiacutevaacuteme chladičoveacute držaacuteky s velkyacutem rozpětiacutem ramen Klemy a držaacuteky se nesmějiacute nikdy
dotyacutekat skleněnyacutech čaacutestiacute aparatury přiacutemo kovem Byacutevajiacute vyloženy korkem nebo potaženy gumovou
hadiciacute Při sestavovaacuteniacute jakeacutekoli aparatury musiacuteme dbaacutet na to aby v aparatuře nenastalo pnutiacute ktereacute
by při zahřaacutetiacute vedlo k prasknutiacute některeacute ze skleněnyacutech součaacutestiacute Při sestavovaacuteniacute aparatury ze
zaacutebrusoveacuteho skla nikdy neopomeneme zaacutebrusy řaacutedně promazat vazeliacutenou
12
Obr 1 Laboratorniacute naacutedobiacute 1 ndash kaacutedinka s vyacutelevkou 2 ndash kaacutedinka bez vyacutelevky 3 ndash destilačniacute baňka
se zaacutebrusem a kulatyacutem dnem 4 ndash destilačniacute baňka se zaacutebrusem a plochyacutem dnem 5 ndash hruškovitaacute baňka
6 ndash Erlenmeyerova baňka se zaacutebrusem 7 ndash baňka trojhrdlaacute 8 ndash titračniacute baňka 9 ndash frakčniacute baňka
10 ndash baňka odsaacutevaciacute 11 ndash odměrnaacute baňka 12 ndash děliacuteciacute naacutelevka kulovitaacute 13 ndash děliacuteciacute naacutelevka hruškovitaacute
14 ndash naacutelevka s dlouhyacutem stonkem 15 ndash naacutelevka s kraacutetkyacutem stonkem 16 ndash naacutesypka 17 ndash Buumlchnerova
naacutelevka 18 ndash skleněnaacute frita pro vakuovou filtraci 19 ndash promyacutevačka 20 ndash laacutehev se šroubovaciacutem
uzaacutevěrem 21 ndash uacutezkohrdlaacute zaacutebrusovaacute laacutehev 22 ndash zkumavka 23 ndash zkumavka se šroubovaciacutem uzaacutevěrem
24 ndash centrifugačniacute kyveta 25 ndash Petriho miska 26 ndash krystalizačniacute miska 27 ndash odpařovaciacute miska
28 ndash hodinoveacute sklo
13
Obr 2 Sestavovaacuteniacute aparatur A ndash nespraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute spojky B ndash spraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute
spojky C ndash chladičovyacute držaacutek D ndash klema
Zdroje tepla v chemickeacute laboratoři
V laboratořiacutech do kteryacutech je zaveden plyn může jako zdroj pro zahřiacutevaacuteniacute sloužit plynovyacute kahan Kahan
je jednoducheacute zařiacutezeniacute sloužiacuteciacute k tvorbě směsi vzduchu a plynu kteraacute se spaluje a vytvaacuteřiacute na konci
trubice plamen Podle způsobu jakyacutem je k plynu přivaacuteděn a miacutesen vzduch rozlišujeme tři typy kahanů
Bunsenův Tecluho a Meacutekerův Pokud je do plynu přivaacuteděno dostatečneacute množstviacute vzduchu hořiacute
nesviacutetivyacutem plamenem kteryacute je vyacutehřevnějšiacute než plamen sviacutetivyacute jež ziacuteskaacuteme zamezeniacutem přiacutevodu
vzduchu Z toho plyne pravidlo že čiacutem viacutece vzduchu smiacutesiacuteme s plynem tiacutem vyacutehřevnějšiacute plamen
ziacuteskaacuteme U Bunsenova a Meacutekereacuteho kahanu se přiacutevod vzduchu reguluje otaacutečeniacutem pohybliveacuteho
prstence kteryacute odkryacutevaacute nebo zakryacutevaacute otvory v těle kahanu Kahany zapalujeme vždy při uzavřeneacutem
přiacutevodu vzduchu V laboratoři často naraziacuteme i na kahan lihovyacute kteryacute maacute daleko nižšiacute vyacutehřevnost než
kahany plynoveacute Vyacutehodou však je jeho velikost a jednoduchost Lze ho použiacutet všude tam kde
potřebujeme vzorky či chemickeacute reakce jen zahřaacutet Použiacutevaacute se hlavně při zkumavkovyacutech reakciacutech a pro
sterilizaci materiaacutelu při praacuteci s mikroorganismy
V současneacute době se jako hlavniacute zdroje tepla v chemickyacutech laboratořiacutech využiacutevajiacute elektromagnetickeacute
miacutechačky s ohřevem elektrickeacute vařiče a topnaacute hniacutezda Na elektrickyacute vařič poklaacutedaacuteme vždy azbestovou
siacuteťku Topnaacute hniacutezda použiacutevaacuteme hlavně na zahřiacutevaacuteniacute destilačniacutech baněk Topneacute hniacutezdo je elektrickyacute vařič
u ktereacuteho je elektricky vyhřiacutevanaacute speciaacutelniacute tkanina vytvarovanaacute do polokoule tak aby obalila destilačniacute
baňku Existuje několik typů topnyacutech hniacutezd podle velikosti zahřiacutevaneacute baňky U topneacuteho hniacutezda lze
kromě regulace přiacutekonu většinou regulovat i to zda je vyhřiacutevanaacute pouze spodniacute čaacutest baňky nebo baňka
celaacute Při praacuteci s topnyacutemi hniacutezdy je třeba daacutevat pozor na to aby do hniacutezda nevnikla kapalina (voda)
Dojde-li k tomu je třeba přiacutestroj okamžitě odpojit od přiacutevodu napětiacute
Protože každeacute přiacutemeacute zahřiacutevaacuteniacute klade vysokeacute naacuteroky na materiaacutel naacutedob je vyacutehodneacute předaacutevat teplo
zdroje prostřednictviacutem různyacutech laacutezniacute Podle materiaacutelu kteryacute tvořiacute podstatu laacutezně je možneacute děleniacute na
vzdušneacute vodniacute olejoveacute piacuteskoveacute kovoveacute a solneacute Vzdušneacute laacutezně se moc často nepoužiacutevajiacute vzhledem k
tomu že vzduch je ze všech materiaacutelů nejmeacuteně vodivyacute Nejjednoduššiacute formou vzdušneacute laacutezně je praacutezdnaacute
kovovaacute naacutedoba zahřiacutevaacutena kahanem nebo vařičem Nejčastěji použiacutevanaacute je laacutezeň vodniacute kteraacute je vhodnaacute
k zahřiacutevaacuteniacute laacutetek až do bodu varu vody a k destilaci kapalin vrouciacutech přibližně do 80 degC Nejjednoduššiacute
vodniacute laacutezniacute je obyčejnyacute hrnec kteryacute je vyhřiacutevaacuten elektrickyacutem vařičem V laboratoři se lze setkat i se
14
speciaacutelniacutemi vodniacutemi laacutezněmi ktereacute majiacute různě nastavitelneacute otvory pro zahřiacutevaacuteniacute odlišnyacutech velikostiacute
baněk a odpařovaciacutech misek Pro zahřiacutevaacuteniacute nad teplotu varu vody se nejčastěji použiacutevajiacute laacutezně olejoveacute
Naacuteplniacute může byacutet buď olej mineraacutelniacute kteryacute lze použiacutet do teploty 250 degC nebo silikonovyacute použitelnyacute až
do teplot okolo 400 degC Vzhledem k teplotniacute roztažnosti je nutno olejem naplnit naacutedobu sloužiacuteciacute jako
obal laacutezně jen asi do poloviny jinak by při zvyacutešeniacute teploty mohl olej přeteacuteci Při zahřiacutevaacuteniacute je nutno do
olejoveacute laacutezně vždy vložit teploměr a průběžně kontrolovat teplotu aby nedošlo k jejiacutemu přehřaacutetiacute
Obvykle platiacute že teplota laacutezně maacute byacutet o 20-30 degC vyššiacute než žaacutedanaacute teplota reakčniacute směsi Je důležiteacute
aby se do olejoveacute laacutezně nedostala voda Při teplotě nad 100 degC by pak došlo k prskaacuteniacute a pěněniacute oleje
kteryacute by mohl způsobit popaacuteleniny osobě pracujiacuteciacute s laacutezniacute nebo požaacuter Solneacute a kovoveacute laacutezně sloužiacute
k zahřiacutevaacuteniacute nad 300 degC Použiacutevaacute se směs několika soliacute např dusičnan sodnyacute a draselnyacute o bodu taacuteniacute 219
degC a niacutezkotajiacuteciacute slitiny jako je Woodoův kov s bodem taacuteniacute 65 degC Vždy je však důležiteacute vyjmout baňku
před ztuhnutiacutem laacutezně Vyacutehodou těchto laacutezniacute je vysokaacute tepelnaacute vodivost použityacutech materiaacutelů Od
použiacutevaacuteniacute piacutesečnyacutech laacutezni se v dnešniacute době už v podstatě ustoupilo
K žiacutehaacuteniacute a taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek sloužiacute elektrickeacute odporoveacute pece Pro synteacutezy v proudu plynu
nebo reakce ve vakuu užiacutevaacuteme pece trubkoveacute pro žiacutehaacuteniacute v keliacutemciacutech naacutem sloužiacute keliacutemkoveacute piacutecky a pro
taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek pece mufloveacute
Vakuum a jeho zdroje
V laboratorniacute praxi je velmi často třeba pracovat za sniacuteženeacuteho tlaku ndash hlavně při destilaci filtraci či
sušeniacute kde sniacuteženiacute tlaku vyacuterazně ovlivňuje těkavost laacutetek Vakuum je stav uzavřeneacuteho prostoru ve
ktereacutem je tlak plynu nebo paacutery nižšiacute než tlak atmosfeacuterickyacute okolniacuteho prostřediacute
Zařiacutezeniacute vytvaacuteřejiacuteciacute vakuum nazyacutevaacuteme vyacutevěvou V laboratoři se můžeme setkat s vyacutevěvami několika
typů ktereacute se lišiacute tlakem proti ktereacutemu čerpajiacute mezniacute hodnotou vakua a saciacutem vyacutekonem
Nejjednoduššiacutem typem vyacutevěvy je vyacutevěva vodniacute Jednaacute se o zuacuteženou trubici kterou tryskaacute proud vody
V okoliacute uacutestiacute trysky je vzduch strhaacutevaacuten ve směru proudu vody a je zde napojena odvodnaacute hadice kteraacute
se druhyacutem koncem napojuje na evakuovanou aparaturu Vodniacute vyacutevěva pracuje tedy přiacutemo proti
atmosfeacuterickeacutemu tlaku Mezniacute tlak vakua je daacuten tenziacute vodniacute paacutery (pro vodu o teplotě 10 degC to je
1333 Pa) Mezi vodniacute vyacutevěvu a aparaturu vždy zařazujeme pojistnou naacutedobu (promyacutevačku) aby
nedošlo při poklesu tlaku vody v potrubiacute ke vniknutiacute vody do aparatury Vyacutevěvy daacutele mohou byacutet rotačniacute
olejoveacute nebo mechanickeacute jejich konstrukce je již složitějšiacute Zaacutekladniacutem stavebniacutem prvkem rotačniacute
olejoveacute vyacutevěvy je rotor se šoupaacutetkem ktereacute rozděluje prostor mezi rotorem a plaacuteštěm na dvě čaacutesti
Otaacutečeniacutem rotoru se jeden prostor zvětšuje a nasaacutevaacute vzduch a druhyacute prostor se zaacuteroveň zmenšuje a
vzduch je vytlačovaacuten za součinnosti ventilu z vyacutevěvy Hlavniacutem pravidlem při praacuteci s vyacutevěvou je že vždy
po skončeniacute praacutece nejdřiacuteve znovu zavzdušniacuteme aparaturu a až poteacute vypneme zdroj vakua Zabraacuteniacuteme
tiacutem vniknutiacute vody do aparatury či nasaacutetiacute agresivniacutech laacutetek do vyacutevěvy a jejiacute poškozeniacute
Měřeniacute teploty
Pro měřeniacute teploty byla přijata mezinaacuterodniacute teplotniacute stupnice definovanaacute pomociacute bodu tuhnutiacute vody
a varu vody Dalšiacute pevneacute body mezinaacuterodniacute stupnice jsou bod varu siacutery (4446 degC) bod taacuteniacute střiacutebra
(9608 degC) a bod taacuteniacute zlata (10624 degC) Všechny tyto teploty jsou definovaacuteny za atmosfeacuterickeacuteho tlaku
jedneacute atmosfeacutery Teplota se měřiacute teploměry ktereacute mohou byacutet trojiacuteho typu dilatačniacute odporoveacute a
termočlaacutenky
15
Dilatačniacute teploměry využiacutevajiacute roztažnosti kapalnyacutech popřiacutepadě pevnyacutech či plynnyacutech laacutetek Nejčastěji
použiacutevaneacute jsou teploměry rtuťoveacute Dovolujiacute měřit teplotu od -389 degC do 650 degC Pro měřeniacute niacutezkyacutech
teplot se teploměry plniacute toluenem (-80 degC až 100 degC) ethanolem (-100 degC až 70 degC) petroletherem
(-150 degC až 120 degC) či pentanem (-190 degC až 20 degC) Pro vyššiacute teploty se pak použiacutevaacute jako naacuteplň kapalneacute
galium (do 1000 degC) a ciacuten (do 1500 degC)
Odporoveacute teploměry využiacutevajiacute zaacutevislosti odporu vodiče na teplotě Těmito teploměry lze měřit teplotu
s přesnostiacute na tisiacuteciny stupně
Termočlaacutenky jsou založeny na termoefektu ndash dva draacutety ze dvou různyacutech kovů spojeneacute na obou konciacutech
daacutevajiacute vznik elektrickeacuteho proudu jsou-li oba spoje udržovaacuteny na rozdiacutelneacute teplotě Přiacutekladem nejčastěji
použiacutevanyacutech termočlaacutenků jsou člaacutenky měď ndash konstantan (do 600 degC) železo ndash konstantan (do 900 degC) a
platina ndash platinarhodium (do 1600 degC)
Voda v biochemickeacute laboratoři
Vzhledem k tomu že obyčejnaacute tekouciacute voda obsahuje značneacute množstviacute soliacute je pro jakeacutekoliv pokusy
v biochemickeacute laboratoři nepoužitelnaacute Použiacutevaacuteme ji pouze tehdy když nepřichaacuteziacute do styku s ostatniacutemi
reagenciemi (jako rozpouštědlo) např pro chlazeniacute
Zaacutekladniacutem způsobem uacutepravy vody je demineralizace Dřiacuteve byla každaacute biochemickaacute laboratoř vybavena
vlastniacute destilačniacute aparaturou pomociacute ktereacute se opakovanou destilaciacute z vody odstraňovaly nežaacutedouciacute
ionty Tento způsob demineralizace vody (zvlaacuteště pokud bylo třeba připravit většiacute objem takto
upraveneacute vody) byl značně neekonomickyacute proto se začaly použiacutevat aparatury pro čištěniacute vody pomociacute
reverzniacute osmoacutezy Tiacutemto způsobem se z vody odstraniacute většina iontově aktivniacutech laacutetek a křemiacuteku ve
formě SiO2 Demineralizovanaacute voda (často chybně označovanaacute jako destilovanaacute) se v laboratoři použiacutevaacute
spiacuteše jako technickaacute voda pro oplachy přiacutepravu některyacutech roztoků ale pro některeacute speciaacutelniacute uacutečely
nemusiacute byacutet jejiacute čistota vhodnaacute protože staacutele obsahuje některeacute kationty
Pro speciaacutelniacute uacutečely např v laboratoři molekulaacuterniacute biologie kde vadiacute i sebemenšiacute kontaminace vody se
použiacutevaacute voda deionizovanaacute kteraacute se ještě naacutesledně sterilizuje v autoklaacutevu Přiacuteprava deionizovaneacute vody
je založenaacute na kombinaci několika separačniacutech metod vedouciacutech k odstraněniacute jednotlivyacutech skupin
kontaminantů Souprava je většinou složenaacute z diacutelčiacutech separaacutetorů odstraňujiacuteciacutech hrubšiacute nečistoty (filtry)
ionty (iontoměniče) nepolaacuterniacute laacutetky (adsorbent) a jako posledniacute byacutevaacute zapojen membraacutenovyacute filtr
Většina nynějšiacutech aparatur pracuje na principu reverzniacute osmoacutezy Jednotliveacute filtry je však nutno po
několika měsiacuteciacutech provozu vyměňovat a přiacuteprava deionizovaneacute vody proto neniacute levnou zaacuteležitostiacute
Hlavniacutem kriteacuteriem čistoty vody je jejiacute specifickaacute vodivost U běžně destilovaneacute vody se pohybuje okolo
hodnoty 10 Smiddotcm-1 Deionizovanaacute voda pak miacutevaacute tuto hodnotu ještě o řaacuted nižšiacute Připravenaacute destilovanaacute
či deionizovanaacute voda se skladuje převaacutežně v plastovyacutech naacutedobaacutech Skleněneacute naacutedoby nejsou pro
dlouhodobějšiacute uskladněniacute vhodneacute jelikož se do vody zpětně uvolňujiacute některeacute kationty Pokud to
podmiacutenky dovolujiacute je lepšiacute skladovat vodu v chladu a ve tmě čiacutemž se zabraacuteniacute možneacute kontaminaci
autotrofniacutemi mikroorganismy
16
Chemikaacutelie a jejich uchovaacutevaacuteniacute
Jako vyacutechoziacute laacutetky pro praacuteci v laboratoři se použiacutevajiacute většinou průmyslově vyraacuteběneacute chemikaacutelie
opatřeneacute štiacutetkem od vyacuterobce kteryacute udaacutevaacute zaacutekladniacute informace o daneacute chemikaacutelii Ke každeacute chemikaacutelii
naacuteležiacute takeacute bezpečnostniacute list kteryacute musiacute byacutet uložen na pracovišti
Chemikaacutelie jsou dodaacutevaacuteny vyacuterobcem ve vhodneacutem obalu proto je vhodneacute tyto chemikaacutelie daacutele
nerozdělovat do obalů jinyacutech Pokud je to nutneacute vždy použijte vhodnyacute obal a dodržujte zaacutekladniacute
pravidla ndash zvlaacuteště pak důsledneacute označeniacute novyacutech obalů Laacutetky kapalneacute uchovaacutevejte v laacutehviacutech s dvojiacutem
uzaacutevěrem Laacutetky hygroskopickeacute chraňte proti vzdušneacute vlhkosti utěsněniacutem viacutečka např parafilmem
Hydroxidy a jejich roztoky se nesmiacute skladovat v zaacutebrusovyacutech lahviacutech Laacutetky citliveacute na světlo skladujte
v tmavyacutech naacutedobaacutech a ve tmě Skladovaacuteniacute chemikaacuteliiacute v laboratoři maacute svůj pevnyacute řaacuted kteryacute vychaacuteziacute
z bezpečnostniacutech pravidel a proto vždy použiacutevanou chemikaacutelii vracejte na původniacute miacutesto Usnadniacutete
tiacutem i praacuteci kolegům kteřiacute budou s danou chemikaacuteliiacute naacutesledně pracovat Důraz je kladen předevšiacutem na
hořlaviny a laacutetky vyacutebušneacute ktereacute nikdy nesmiacute byacutet uskladněny pohromadě ve většiacutem množstviacute Jedy se
skladujiacute ve speciaacutelniacutech uzamčenyacutech železnyacutech skřiacuteniacutech v uzamčeneacute miacutestnosti Pozor je třeba daacutevat takeacute
na uskladněniacute těkavyacutech laacutetek v uzavřenyacutech prostoraacutech (lednice) je třeba je skladovat tak aby
nedochaacutezelo k uvolňovaacuteniacute jejich par
Na štiacutetku chemikaacutelie je předevšiacutem jejiacute naacutezev sumaacuterniacute vzorec množstviacute čistota a molekulovaacute hmotnost
Daacutele musiacute byacutet uvedeny důležiteacute fyzikaacutelniacute vlastnosti a bezpečnostniacute informace (Obr 3 4) U pevnyacutech
laacutetek byacutevaacute uvedenaacute forma např krystalickyacute (crystalisatum) bezvodyacute (anhydricum) praacuteškovyacute
(pulveratum) Podle rostouciacute čistoty (tzn klesajiacuteciacuteho obsahu nečistot) chemikaacutelie děliacuteme na
1) technickeacute chemikaacutelie
a) suroveacute (crudum)
b) technickeacute (technicum)
c) čištěneacute (purum)
2) čisteacute chemikaacutelie
a) čisteacute (purissimum)
b) pro analyacutezu (pa per analysis) ndash v laboratořiacutech se nejčastěji použiacutevajiacute tyto
c) chemicky čisteacute (purissimum speciale)
Chemikaacutelie o vyššiacute čistotě jsou pak označeny přiacutemo uacutečelem pro kteryacute sloužiacute např pro UV
spektrofotometrii molekulaacuterniacute biologii atd S čistotou chemikaacuteliiacute však prudce roste jejich cena proto
chemikaacutelie o vysokeacute čistotě použiacutevaacuteme jen pro tyto speciaacutelniacute uacutečely a je-li to nezbytně nutneacute
17
Obr 3 Přiacuteklad štiacutetku chemikaacutelie firmy Penta
Obr 4 Vyacutestražneacute symboly nebezpečnosti chemikaacuteliiacute dle Globaacutelniacuteho harmonizovaneacuteho systeacutemu
klasifikace a hodnoceniacute chemikaacuteliiacute
Doporučenaacute literatura Peč P a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Vydavatelstviacute UP Olomouc 2000
Kaacuteš J a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Nakladatelstviacute Olomouc 2000
Ferenčiacutek M a kol Biochemickeacute laboratoacuterne metoacutedy Alfa Bratislava 1981
Prochaacutezka S a kol Fyziologie rostlin Academia Praha 1998
Dey PM a kol Plant Biochemistry Academia Press London 1997
Novaacuteček F Praktikum z rostlinneacute cytologie a histologie se zaacuteklady mikroskopickeacute techniky
Vydavatelstviacute UP Olomouc 1982
Knoz J a Opravilovaacute V Zaacuteklady mikroskopickeacute techniky Vydavatelstviacute MU Brno 1992
Ruzin S E Plant microtechnique and microscopy Oxford University Press 1999
httpwwwuneceorgtransdangerpublighsghs_rev0000files_ehtml - informace o GHS na
straacutenkaacutech Evropskeacute hospodaacuteřskeacute komise OSN
18
1 Zaacutekladniacute uacutekony v biochemickeacute laboratoři
Vaacutehy a vaacuteženiacute
Ke stanoveniacute vaacutehoveacuteho množstviacute laacutetky se v chemickeacute laboratoři použiacutevajiacute vaacutehy Princip vaacuteženiacute je znaacutem
po staletiacute jde o srovnaacutevaciacute metodu kdy se srovnaacutevaacute neznaacutemaacute hmotnost nějakeacuteho předmětu
(navažovaciacute lodička mikrozkumavka se vzorkem) se znaacutemou hmotnostiacute standardu (zaacutevažiacute)
Mechanickeacute zařiacutezeniacute řešilo toto srovnaacuteniacute pomociacute dociacuteleniacute rovnovaacutehy na paacutece a mělo tvar znaacutemyacutech
miskovyacutech vah ktereacute vešly v obecneacute povědomiacute i jako symbol použiacutevanyacute pro zobrazovaacuteniacute spravedlnosti
Až donedaacutevna byly i nejpřesnějšiacute analytickeacute vaacutehy postaveny na stejneacutem principu a vaacuteženiacute obsahovalo
postupneacute přidaacutevaacuteniacute zaacutevažiacute různeacute (i velmi maleacute) velikosti Takovyacute postup byl samozřejmě zejmeacutena pro
začaacutetečniacuteky velmi zdlouhavyacute a možnosti chyb četneacute
V současneacute době patřiacute všechny formy dvoumiskovyacutech vah historii a v laboratoři se setkaacutete vyacutehradně
s vahami jednomiskovyacutemi ktereacute použiacutevajiacute promiacutetaciacute stupnice na stiacuteniacutetko a jsou zapojeny do elektrickeacute
siacutetě Existujiacute dva rozdiacutelneacute typy vah lišiacuteciacute se vaacuteživostiacute tzn maximaacutelniacute hmotnostiacute kterou můžete vaacutežit a
přesnostiacute se kterou na nich můžete hmotnost stanovit
1) Vaacutehy technickeacute majiacute podle provedeniacute vaacuteživost od 100 g do několika kilogramů Přesnost nebyacutevaacute většiacute než 5middot10-2 g
2) Vaacutehy analytickeacute (Obr 1A) majiacute vaacuteživost obvykle 100 g a přesnost v řaacutedu 10-4 g
K orientačniacutemu zjištěniacute hmotnosti předmětů ktereacute budete daacutele vaacutežit přesněji a k zjišťovaacuteniacute vyacutetěžků
čistiacuteciacutech operaciacute se použiacutevajiacute tzv předvaacutežky (Obr 1B) Sloužiacute k vaacuteženiacute předmětů do 200 g s přesnostiacute
01 g V dnešniacute době se už použiacutevajiacute převaacutežně elektronickeacute typy s digitaacutelniacutem displejem Jejich forem
je řada a prochaacutezejiacute staacutele vyacutevojem od jednoduššiacutech s mechanicko-elektrickyacutem sniacutemačem hmotnosti
přes sniacutemače kdy je měřen elektrickyacute signaacutel potřebnyacute k vraacuteceniacute misky po zatiacuteženiacute do nuloveacute polohy
pomociacute servomotorku až k sniacutemačům tenzometrickyacutem
Pro veškereacute vaacuteženiacute platiacute zaacutekladniacute pravidlo chemikaacutelie (kapalneacute ani pevneacute) nesmiacute přijiacutet do přiacutemeacuteho
styku s miskami vah Veškeraacute manipulace s chemikaacuteliemi (přidaacutevaacuteniacute a ubiacuteraacuteniacute) se musiacute provaacutedět
zaacutesadně mimo vaacutehy Přiacutepadneacute nečistoty na vahaacutech je třeba okamžitě odstranit štětečkem
Obr 1 Vaacutehy v biochemickeacute laboratoři A ndash analytickeacute vaacutehy B ndash předvaacutežky
19
Měřeniacute objemu kapalin
K odměřovaacuteniacute objemů kapalin sloužiacute odměrneacute vaacutelce pipety byrety a odměrneacute baňky (Obr 2)
Odměrneacute vaacutelce (Obr 2A) se použiacutevajiacute jen k přibližneacutemu odměřovaacuteniacute kapalin Na přesnějšiacute měřeniacute
objemů se použiacutevajiacute pipety (buď pouze pro určityacute objem Obr 2C nebo děleneacute Obr 2D) a byrety u
nichž je možno kohoutkem nebo pomociacute tlačky regulovat vyteacutekaacuteniacute kapaliny (Obr 2E) Všechny tyto
naacutedoby jsou kalibrovaacuteny na bdquovylitiacuteldquo to znamenaacute že z nich vyteče přesně vyznačenyacute objem Při plněniacute
pipet je třeba vždy dbaacutet na to aby uacutestiacute pipety bylo staacutele ponořeno pod hladinou kapaliny Při jeho
vynořeniacute nad hladinu dochaacuteziacute k nasaacutetiacute vzduchu do pipety Při odečiacutetaacuteniacute je nutno miacutet oko ve stejneacute
uacuterovni se značkou Odečiacutetaacuteme vždy spodniacute okraj menisku
Pro pipetovaacuteniacute kapalin vždy použiacutevaacuteme speciaacutelniacute naacutesadky či gumoveacute baloacutenky nikdy nepipetujeme
uacutesty
Jelikož je pipeta kalibrovaacutena na vylitiacute nikdy se nevyfukuje ale jejiacute obsah se nechaacute pouze vyteacutect a jejiacute
špička se otře o dno nebo o stěnu naacutedobky do ktereacute kapalinu odměřujeme
V současneacute době se v biochemickeacute či molekulaacuterně biologickeacute laboratoři se skleněneacute pipety teacuteměř
nepoužiacutevajiacute plně je nahradily pipety automatickeacute (Obr 2F G) umožňujiacuteciacute přesnějšiacute a pohodlnějšiacute
odměřeniacute daneacuteho objemu Jsou vhodneacute i pro pipetovaacuteniacute mikrolitrovyacutech objemů Automatickeacute pipety
jsou vyraacuteběny pro různeacute rozsahy objemů (nejčastěji 1-5 ml 200-1000 l 20-200 l 2-20 l 05-10 l
a 01-25 l) Objem se nastavuje otočeniacutem šroubu na stupnici Nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny přes
nasaditelnou špičku je ovlaacutedaacuteno piacutestem kteryacute maacute tři polohy ndash klidovou pro nasaacutevaacuteniacute a pro vypouštěniacute
(Obr 3)
Obr 2 Pomůcky k měřeniacute objemů A ndash kalibrovanyacute odměrnyacute vaacutelec B ndash odměrneacute baňky C ndash pipeta D ndash pipeta dělenaacute E ndash byrety F ndash automatickaacute pipeta G ndash automatickaacute pipeta multikanaacutelovaacute
20
Obr 3 Polohy automatickeacute pipety při nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny
A ndash klidovaacute poloha B ndash poloha pro nasaacutevaacuteniacute C ndash poloha pro vypouštěniacute
Byrety sloužiacuteciacute k regulovaneacutemu odběru kapalin při titraciacutech (Obr 2E) jsou skleněneacute trubice opatřeneacute
děliacuteciacutemi značkami Před vyacutetokem je umiacutestěn kohoutek nebo pružnaacute tlačka s hadičkou Některeacute byrety
majiacute pro lepšiacute odečiacutetaacuteniacute objemu zadniacute stěnu z biacuteleacuteho skla s modryacutem pruhem ve středu
Odměrneacute baňky (Obr 2B) stejně jako pyknometry (naacutedobky pro stanovovaacuteniacute hustoty) jsou
kalibrovaacuteny na dolitiacute ndash to znamenaacute že při jejich naplněniacute obsahujiacute praacutevě požadovanyacute objem Hrdlo
odměrnyacutech baněk je poměrně uacutezkeacute po celeacutem obvodu opatřeneacute ryskou I zde je třeba plnit tak aby se
spodniacute okraj menisku dotyacutekal rysky a při plněniacute miacutet oko v uacuterovniacute rysky (Obr 3) Podobně jako odměrneacute
vaacutelce i odměrneacute baňky se vyraacutebějiacute v objemech od 5 ml do 2 l Odměrneacute baňky se použiacutevajiacute k přiacutepravě
roztoků o přesneacute koncentraci Vlastniacute směšovaniacute složek roztoku provaacutediacuteme při ne zcela zaplněneacute baňce
a teprve po uacuteplneacute homogenizaci a vyrovnaacuteniacute teplot (teplota na kterou je baňka kalibrovaacutena je uvaacuteděna
na plaacutešti baňky ndash většinou 20C) opatrně se doplniacute rozpouštědlem po rysku
Obr 4 Odečiacutetaacuteniacute objemu u odměrneacute baňky
A B C
21
Přiacuteprava pufrů a měřeniacute pH
Pufry neboli tlumiveacute roztoky jsou roztoky slabyacutech kyselin a jejich soliacute (konjugovanyacutech zaacutesad) nebo
slabyacutech zaacutesad a jejich soliacute (konjugovanyacutech kyselin) ktereacute jsou schopneacute udržovat stabilniacute hodnotu pH
po přidaacuteniacute kyseliny nebo zaacutesady do systeacutemu
Vyacuteběr vhodneacuteho pufru se řiacutediacute předevšiacutem požadovanou hodnotou pH iontovou silou možnyacutemi
interakcemi s ostatniacutemi komponentami reakčniacute směsi apod Maacute-li miacutet pufr dostatečnou pufračniacute
kapacitu je třeba vybrat takovou slabou kyselinu nebo zaacutesadu jejiacutež pKa se neodlišuje od požadovaneacute
hodnoty pH o viacutece než 1 Pufračniacute kapacita zaacutevisiacute takeacute na celkoveacute koncentraci (molaritě) pufru
Očekaacutevaacutete-li napřiacuteklad že pH roztoku v průběhu reakce bude klesat (např při studiu lipasoveacute reakce
kdy jsou do roztoku uvolňovaacuteny ionty H+ disociaciacute vznikajiacuteciacutech mastnyacutech kyselin) pak zvolte pufr o vyššiacute
koncentraci a s pKa pod hodnotou pH v niacutež začiacutenaacutete pokus
Složeniacute vhodneacuteho pufru lze naleacutezt v laboratorniacutech přiacuteručkaacutech Podle tabulek se smiacutechajiacute přiacuteslušneacute
(obvykle dva) roztoky pro dosaženiacute nominaacutelniacute hodnoty pH Vždy je nutneacute skutečnou hodnotu pH
měřeniacutem ověřit a přiacutepadně ji upravit roztokem kyseliny nebo zaacutesady Jednoduššiacute je připravit pufr
prostou uacutepravou pH roztoku zvoleneacute soli kyseliny nebo baacuteze Pro jeho požadovanou hodnotu vyberete
vhodnou slabou kyselinu nebo zaacutesadu (ev je v naacutevodu pro praacuteci s danyacutem materiaacutelem určena) a
vypočtete navaacutežku tak abyste ziacuteskali potřebnyacute objem pufru o zvoleneacute koncentraci Navaacuteženeacute množstviacute
rozpustiacutete v menšiacutem objemu vody (asi 80 konečneacuteho objemu) Pak nastaviacutete požadovaneacute pH
roztokem silneacute (v některyacutech přiacutepadech i slabeacute) kyseliny či zaacutesady a nakonec doplniacutete vodou na
vypočtenyacute objem Pouze při užitiacute pufrů o viacutece složkaacutech (pokryacutevajiacuteciacutech širokeacute rozmeziacute pH) takto
postupovat nelze musiacute se namiacutechat podle tabulky zkontrolovat a eventuaacutelně upravit pH
Většina pufrů podleacutehaacute mikrobiaacutelniacute kontaminaci proto je pro některeacute uacutečely vhodneacute je konzervovat
(azid toluen thymol) většinou ale stačiacute jejich uchovaacutevaacuteniacute v chladničce bez konzervace Takto je
vhodneacute skladovat jen menšiacute množstviacute připraveneacuteho pufru ktereacute brzy spotřebujete (maximaacutelně do
tyacutedne) Připraviacutete-li si většiacute množstviacute pufru do zaacutesoby uchovaacutevejte ho zmrazenyacute v plastoveacute laacutehvi Před
použitiacutem je nutno rozmrazit celeacute množstviacute pufru a roztok zamiacutechat Po odebraacuteniacute potřebneacuteho objemu
je možneacute zbytek opět zmrazit V přiacutepadě potřeby můžete pufry sterilizovat v autoklaacutevu Při manipulaci
s takto ošetřenyacutemi roztoky musiacuteme dodržovat sterilniacute podmiacutenky a pufr zpětně nekontaminovat např
nesterilniacute špičkou automatickeacute pipety
Hodnotu pH roztoku ovlivňuje jeho ředěniacute zejmeacutena v extreacutemniacutech hodnotaacutech stupnice (pod 3 a nad
11) v rozmeziacute fyziologickyacutech hodnot již meacuteně Proto se raději vyhněte přiacutepravě koncentrovanějšiacutech
zaacutesobniacutech roztoků z nichž se pak ředěniacutem připravuje pracovniacute roztok pH pufru ovlivňuje takeacute teplota
změnou pKa slabeacute kyseliny nebo baacuteze Tabelovaneacute hodnoty pH jsou obvykle vztaženy na 18 20 nebo
25 degC V biochemii se často pracuje za chladu kdy se pH může lišit od hodnoty nastaveneacute při přiacutepravě
pufru za laboratorniacute teploty Např měřeniacute pH zaacutevislosti enzymoveacute reakce by mohlo byacutet viacutece či meacuteně
zkresleno pokud se podstatně lišiacute teplota experimentu od teploty při ktereacute byl pufr připraven
V přiacutepadě nutnosti lze upravit hodnotu pH za přiacuteslušneacute teploty
Běžneacute pufry užiacutevaneacute v biochemickyacutech laboratorniacutech postupech pokryacutevajiacute neutraacutelniacute až miacuterně alkalickou
oblast o pH 60 ndash 90 Některeacute operace se provaacutedějiacute v prostřediacutech viacutece kyselyacutech či bazickyacutech
Nejběžnějšiacute kyseliny a baacuteze užiacutevaneacute k přiacutepravě pufrů v biochemii jsou přehledně uvedeny v tabulce 1
Vedle požadovaneacute hodnoty pH se vyacuteběr složek řiacutediacute takeacute jejich možnyacutemi specifickyacutemi vlivy na reakčniacute
směs Někdy může dojiacutet k vysraacuteženiacute některyacutech komponent směsi pufrem (K+ - chloristanem soli železa
Ca2+ - fosfaacutetem komplexy boraacutetů se sacharidy apod) k interakci složek pufru s biacutelkovinami (Cl- iont
s albuminem) k reakci s analytickyacutemi činidly a k inhibici enzymů (v některyacutech přiacutepadech barbituraacutety)
22
Složky pufru v některyacutech přiacutepadech mohou byacutet využity jako substraacutety (citraacutet acetaacutet) aj
Pro biochemickeacute uacutečely se použiacutevajiacute vedle běžnyacutech anorganickyacutech a organickyacutech laacutetek i speciaacutelniacute kyseliny
a baacuteze vhodneacute pro jejich inertnost k dalšiacutem složkaacutem reakčniacutech směsiacute (viz vysvětlivky pod tabulkou 1)
Koncentrace H+ iontů v roztoku se stanovuje spektraacutelniacutemi či elektrochemickyacutemi metodami Prvniacute z nich
využiacutevajiacute toho že změna pH vyvolaacute v některyacutech organickyacutech sloučeninaacutech (acidobazickyacutech
indikaacutetorech) změnu struktury lišiacuteciacute se spektraacutelniacutemi vlastnostmi (absorpce či fluorescence) Ve druheacutem
přiacutepadě se využiacutevaacute změny elektrochemickeacuteho potenciaacutelu vlivem pH
Nejjednoduššiacute spektraacutelniacute metody měřeniacute pH jsou vizuaacutelniacute metody kdy se sleduje změna zbarveniacute
indikaacutetoru při změně pH K teacuteto změně dochaacuteziacute u jednotlivyacutech indikaacutetorů v určiteacute oblasti pH (nalezneme
v chemickyacutech laboratorniacutech tabulkaacutech) Pro stanoveniacute hodnoty pH musiacuteme vybrat indikaacutetor u ktereacuteho
dochaacuteziacute k barevneacute změně v přesně definovaneacutem intervalu pH Jsou vhodneacute pro indikaci dosaženiacute
požadovaneacute hodnoty pH pro indikaci bodu ekvivalence při acidobazickyacutech titraciacutech kontrolu udržovaacuteniacute
pH apod Použiacutevajiacute se ve formě vodneacuteho či ethanolickeacuteho roztoku (004 - 010 ) kteryacute se přikaacutepne ke
sledovaneacutemu vzorku Pro univerzaacutelniacute použitiacute sloužiacute směsi indikaacutetorů pokryacutevajiacuteciacute svyacutemi barevnyacutemi
přechody celou škaacutelu pH nebo jejiacute čaacutest kteraacute naacutes zajiacutemaacute Užiacutevajiacute se ve formě papiacuterků napuštěnyacutech
přiacuteslušnou směsiacute indikaacutetorů Souprava je doplněna barevnou stupniciacute se kterou porovnaacutevaacuteme
zbarveniacute papiacuterku po namočeniacute do vzorku a ustaacuteleniacute zbarveniacute
Barevnyacute přechod indikaacutetoru můžeme přesněji sledovat pomociacute spektrofotometrickyacutech přiacutestrojů
To umožňuje teacutež kvantifikovat barevnyacute přechod při změně pH (stanoveniacute pKa) Tento způsob však neniacute
běžně užiacutevaacuten je omezen na speciaacutelniacute přiacutepady (např měřeniacute pH uvnitř buněk a organel nebo v
nevodnyacutech rozpouštědlech) Při použitiacute fluorescenčniacutech indikaacutetorů jsme zcela odkaacutezaacuteni na měřeniacute
pomociacute přiacutestrojů ndash fluorimetrů Tento způsob nemaacute vizuaacutelniacute alternativu
Potenciometricky se pH určuje měřeniacutem potenciaacutelu vhodneacute elektrody Prakticky se užiacutevaacute pouze
skleněnaacute elektroda i když se můžete setkat i s elektrodami plastovyacutemi Tělo skleněneacute elektrody je
tvořeno skleněnou trubičkou responsivniacutem elementem je tenkaacute skleněnaacute membraacutena obvykle tvaru
baničky na spodniacutem konci Je naplněna standardniacutem vnitřniacutem roztokem (01 molmiddotl-1 HCl) v němž je
ponořena argentchloridovaacute elektroda (Ag draacutetek pokrytyacute vrstvičkou AgCl) Pro speciaacutelniacute uacutečely mohou
miacutet elektrody různyacute tvar např plocheacute k měřeniacute pH na povrchu gelu jehloveacute mikroelektrody pro
měřeniacute v mikrozkumavkaacutech aj
23
Tab 1 Přehled nejčastěji užiacutevanyacutech pufrů v biochemii
Kyselina Baacuteze Rozsah pH
KH2PO4 K2HPO4 60 ndash 80
HCl Trisa 68 ndash 86
HCl Imidazol 60 ndash 80
MESb NaOH 52 ndash 72
MOPSc NaOH 52 ndash 71
TESd NaOH 65 ndash 85
HEPESe NaOH 65 ndash 85
HCl 55-diethylbarbituran-Na 68 ndash 96
Kys boritaacute Tetraboritan-Na 70 ndash 93
Tricinf NaOH 72 ndash 91
HCl Glycin 11 ndash 37
Glycin NaOH 82 ndash 100
Kys citronovaacute NaOH KOH 22 ndash 62
NaHCO3 Na2CO3 90 ndash 110
Na2HPO4 NaOH 110 ndash 120
a Tris(hydroxymetyl)aminomethan b kyselina 2-(N-morfolino)etansulfonovaacute c kyselina 3-(N-morfolino)propansulfonovaacute d kyselina N-Tris(hydroxymetyl)metyl-2-aminoetansulfonovaacute e kyselina N-2-hydroxyetylpiperazin-Nrsquo-2-etansulfonovaacute f N-Tris(hydroxymetyl)metylglycin
24
Obecneacute zaacutesady praacutece při zachaacutezeniacute s elektrodou
1) S elektrodou manipulujte opatrně Skleněnaacute banička je velmi tenkaacute a křehkaacute Miacutechaacute-li se
měřenyacute roztok dbejte na to aby byla mimo dosah pohybujiacuteciacuteho se miacutechadla (ověřte předem)
To byacutevaacute aktuaacutelniacute při malyacutech objemech vzorku
2) Elektroda nesmiacute vyschnout Po použitiacute ji vždy oplaacutechnutou a lehce osušenou vraťte zpět do
uchovaacutevaciacuteho roztoku (3M KCl pH=70)
3) Před měřeniacutem je nutno přiacutestroj s elektrodou kalibrovat podle pokynů vyacuterobce Elektrodu
vyjměte z uchovaacutevaciacuteho roztoku oplaacutechněte destilovanou vodou odsajte přebytek vody
(filtračniacutem papiacuterem nebo buničitou vatou) a ponořte do standardniacuteho pufru o pH nejbližšiacutem
tomu kteryacute bude miacutet měřenyacute roztok (obvykle byacutevaacute k disposici sada standardniacutech pufrů o pH 4 7
a 9) Nejčastěji se v laboratoři použiacutevaacute kombinovanaacute elektroda zkontrolujte tedy zda je bočniacute
vyacutevod referenčniacute elektrody zcela ponořen pod hladinu Nastavte teplotniacute korekci na teplotu pufru
a kalibračniacutem knofliacutekem nastavte na stupnici nebo digitaacutelniacutem vyacutestupu hodnotu pH standardniacuteho
pufru Elektrodu pak vyjměte a po oplaacutechnutiacute ji ponořte do měřeneacuteho vzorku Jeho pH naacutem ukaacuteže
vyacutechylka či digitaacutelniacute vyacutestup pH-metru Kalibraci je nutno provaacutedět vždy po zapnutiacute přiacutestroje nebo
měniacuteme-li pH měřenyacutech vzorků o viacutece než 1 Teacutež při dlouhodobyacutech měřeniacutech ji občas zkontrolujte
4) Většina dnešniacutech přiacutestrojů vyžaduje kalibraci na dva pufry v tomto přiacutepadě můžete pracovat
v širšiacutem rozmeziacute pH aniž byste vždy znovu museli přiacutestroj kalibrovat Zvolte vhodneacute pufry
ohraničujiacuteciacute oblast ve ktereacute hodlaacutete pracovat Na jeden z nich nastavte vyacutechoziacute hodnotu Po
ponořeniacute elektrod do druheacuteho pufru nastavte jeho hodnotu a to tak že zaacuteroveň nastaviacutete
směrnici zaacutevislosti potenciaacutelu na pH Ta by měla byacutet - 59 mVmiddotpH-1 jejiacute podstatnyacute pokles indikuje
malou citlivost elektrody a je třeba zvaacutežit jejiacute vyacuteměnu event uacutepravu
Přiacuteprava roztoků
Zaacutekladniacutem pravidlem pro jakoukoli přiacutepravu roztoků vzorků pro analyacutezu nebo pro uacutečely preparace
nebo čištěniacute sloučenin je že se rozpouštěnaacute laacutetka přidaacutevaacute do vody a nikdy naopak Při přiacutepravě
odměrnyacutech roztoků se kvantitativně přenaacutešiacute navaacutežka nebo odměřeneacute množstviacute kapaliny do vody kteraacute
zaujiacutemaacute asi ⅓ndashfrac12 objemu baňky Kvantitativniacute přeneseniacute znamenaacute že navaacutežku krystalickeacute laacutetky
sklepnete do maleacute naacutelevky zasunuteacute do hrdla odměrneacute baňky splaacutechnete většiacutem množstviacutem
destilovaneacute vody ze střičky vodou ze střičky daacutele do naacutelevky vydatně oplaacutechnete navažovaciacute lodičku a
nakonec naacutelevku vyplaacutechnete vodou ze střičky po celeacutem vnitřniacutem povrchu Rozpouštěniacute můžete
urychlovat pouze miacutechaacuteniacutem krouživyacutem pohybem celeacute odměrneacute baňky nikdy ne tyčinkou nebo
miacutechadlem Teprve po uacuteplneacutem rozpuštěniacute navaacutežky a vyrovnaacuteniacute teploty baňky s okoliacutem můžete baňku
doplnit po rysku destilovanou vodou (posledniacute kapky přidaacutevejte pipetou) Pokud je laacutetka jejiacutež roztok
připravujete kapalnaacute funkci navažovaciacute lodičky může převziacutet malyacute odměrnyacute vaacutelec kteryacute se pak rovněž
do odměrneacute baňky vyplachuje Pokud kapalnou složku do vody v odměrneacute baňce pipetujete jste
probleacutemů s kvantitativniacutem přeneseniacutem vzorku ušetřeni Po doplněniacute odměrneacute baňky po rysku
nezapomeňte obsah důkladně promiacutechat Naplněnou baňku uzavřete čistou suchou v současneacute době
nejčastěji polyethylenovou zaacutetkou a několikraacutet obraťte dnem vzhůru a zpět Zaacutetku přitom staacutele v hrdle
baňky přidržujte palcem
25
UacuteKOL Č 1 Určete průměrnou hmotnost a chybu měřeniacute vaacuteženeacuteho předmětu
Na analytickyacutech vahaacutech určete hmotnost deseti stejnyacutech předmětů (mikrozkumavka a kyveta) určete
aritmetickou průměrnou hmotnost jednoho předmětu a chybu měřeniacute
POMŮCKY
Kyvety
Mikrozkumavky
Analytickeacute vaacutehy
POSTUP
1 Analytickeacute vaacutehy zapněte tlačiacutetkem ONOFF
2 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte vaacuteženyacute předmět na vaacutehy bočniacute dviacuteřka zavřete Zvažte 10x
mikrozkumavku a 10x kyvetu
3 Hodnotu si zapište (s přesnostiacute na všechna desetinnaacute miacutesta)
4 Postup opakujte pro všechny vaacuteženeacute předměty
VYHODNOCENIacute
Při měřeniacute se můžete dopustit nahodilyacutech a systematickyacutech chyb Zatiacutemco systematickeacute chyby mohou
byacutet zapřiacutečiněny napřiacuteklad nevhodnyacutem postupem při měřeniacute špatnou kalibraciacute apod a nelze je
odstranit opakovanyacutem měřeniacutem za staacutele stejnyacutech podmiacutenek chyby nahodileacute můžete vyacutepočtem
konečneacute hodnoty z dostatečně velkeacuteho počtu měřeniacute z většiacute čaacutesti eliminovat Opakovanyacutem měřeniacutem
se vliv nahodilyacutech chyb zmenšiacute
Do tabulky zapiacutešete všechny vaacutemi naměřeneacute hodnoty a měřenou veličinu (hmotnost) označiacutete A Při
počtu n měřeniacute naměřiacutete postupně hodnoty A1 až An
Průměr nalezenyacutech hodnot Acirc vypočiacutetaacutete dle naacutesledujiacuteciacuteho vzorce
=sum 119860119894
119899119894=1
119899
Čiacutem je n většiacute tiacutem viacutece se hodnota Acirc bliacutežiacute spraacutevneacute hodnotě A
Odchylku každeacuteho měřeniacute od teacuteto středniacute hodnoty označiacutete xi a spočiacutetaacutete ji dosazeniacutem hodnot
do vzorce
119909119894 = 119860119894 minus
Středniacute chybu vyacutesledku (aritmetickeacuteho průměru) vypočiacutetaacutete dosazeniacutem hodnot do naacutesledujiacuteciacuteho
vzorce
120575 = radicsum 119909119894
2119899119894=1
119899 minus 1
Vyacutesledek měřeniacute zapište ve tvaru 119912 = plusmn 120633 Nezapomeňte na jednotky
26
UacuteKOL Č 2 Praacutece s automatickou pipetou
Seznamte se se sadou automatickyacutech pipet a vyzkoušejte si princip na ktereacutem fungujiacute
POMŮCKY
Automatickeacute pipety s rozsahem 1-5 ml 200-1000 microl 20-200 microl
Špičky pro automatickeacute pipety
Kaacutedinky o objemu 25 ml
Kaacutedinka o objemu 250 ml
Předvaacutežky s dostatečnou citlivostiacute přiacutepadně analytickeacute vaacutehy
POSTUP
1 Připravte tři sucheacute 25 ml kaacutedinky
2 Předvaacutežky zapněte tlačiacutetkem ONOFF
3 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte praacutezdnou kaacutedinku č 1 na vaacutehu bočniacute dviacuteřka zavřete
4 Zapište si hmotnost kaacutedinky (všechny desetinnaacute miacutesta)
5 Kaacutedinku odstraňte z vah a pipetujte do niacute pipetou s rozsahem 1-5 ml desetkraacutet 1 ml destilovaneacute
vody
6 Kaacutedinku s vodou zvažte hmotnost kaacutedinky s vodou si zapište (všechna desetinnaacute miacutesta)
7 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 2 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 200 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 400 microl
destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 100-1000 microl
8 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 3 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 100 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 20 microl
destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 20-200 microl
VYHODNOCENIacute
Uvědomte si jakou hustotu maacute destilovanaacute voda a vypočiacutetejte jakeacute hmotnosti by měly miacutet kaacutedinky
s vodou Pokud jste nedosaacutehli požadovaneacute hmotnosti zopakujte pipetovaacuteniacute znovu po konzultaci
s vedouciacutem cvičeniacute
Ziacuteskaneacute hodnoty zapište do tabulky stanovte hmotnost vaacutemi pipetovanyacutech objemů vypočiacutetejte
teoretickou hmotnost všech vaacutemi pipetovanyacutech objemů stanovte procentuaacutelniacute odchylku měřeniacute
27
UacuteKOL Č 3 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku manganistanu draselneacuteho
POMŮCKY
Skleněneacute pipety děleneacute s baloacutenkem
Skleněneacute zkumavky
Stojan na zkumavky
Kaacutedinky 150 ml ndash 2 ks
CHEMIKAacuteLIE
80 roztok manganistanu draselneacuteho
POSTUP
1 Vypočiacutetejte objem 80 roztoku manganistanu draselneacuteho a destilovaneacute vody ktereacute musiacutete
smiacutechat abyste dostali 10 ml 60 40 30 20 a 10 roztoku manganistanu draselneacuteho
Hodnoty zapište do tabulky 2 Vyacutesledky konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute
Tab 2 Ředěniacute manganistanu draselneacuteho
Finaacutelniacute koncentrace KMnO4 60 40 30 20 10
80 KMnO4 [ml]
Destilovanaacute voda [ml]
2 Do pěti skleněnyacutech zkumavek pipetujte vaacutemi vypočiacutetanaacute množstviacute 80 roztoku manganistanu
draselneacuteho a vody K pipetovaacuteniacute použijte skleněnou pipetu s baloacutenkem
28
UacuteKOL Č 4 Přiacuteprava 200 ml 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru o pH 80
POMŮCKY
Elektromagnetickaacute miacutechačka
Magnetickeacute miacutechadlo
Kaacutedinky (250 ml)
Předvaacutežky
Vaacuteženka
Špachtlelžička
Odměrnaacute baňka (200 ml)
Pasteurova pipeta
Naacutelevka
pH metr
CHEMIKAacuteLIE
Tris baacuteze (Tris(hydroxymetyl)aminomethan Mr = 12114)
Koncentrovanaacute kyselina octovaacute
POSTUP
1 Vypočiacutetejte hmotnost Tris baacuteze potřebneacute na přiacutepravu 200 ml pufru o koncentraci 01 molmiddotl-1
2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech
3 Do 250 ml kaacutedinky nalijte přibližně 150 ml destilovaneacute vody naacutesledně do kaacutedinky nasypte
navaacuteženou Tris baacutezi z navažovaciacute lodičky zbytky Tris baacuteze ulpěleacute na vaacutežence splaacutechněte střičkou
s destilovanou vodou do vody v kaacutedince vodu v kaacutedince doplňte přibližně na 180 ml
4 Do kaacutedinky vložte elektromagnetickeacute miacutechadlo a na elektromagnetickeacute miacutechačce miacutechejte roztok
až do jeho uacuteplneacute homogenizace (elektromagnetickou miacutechačku zapnete na praveacute straně přiacutestroje
spiacutenačem OnOff pozor z druheacute strany miacutechačky se většinou zapiacutenaacute zahřiacutevaacuteniacute roztoku)
5 Zapněte pH metr vyjměte elektrodu z obalu s uchovaacutevaciacutem roztokem elektrodu oplaacutechněte
destilovanou vodou zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a ponořte do roztoku Tris baacuteze
tak aby elektroda byla plně ponořena ale zaacuteroveň nebyla ve styku s magnetickyacutem miacutechadlem
ktereacute by ji mohlo poškodit
6 Čekejte než se vaacutem ustaacuteliacute hodnota pH
7 Upravte hodnotu pH na hodnotu 80 pomociacute koncentrovaneacute kyseliny octoveacute Přiacutedavky kyseliny
provaacutedějte pomociacute Pasteurovy pipety za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute roztoku Pokud změna pH po přidaacuteniacute
jedneacute kapky je přiacuteliš velkaacute nařeďte si kyselinu octovou ndash uacuteprava pH se tak zjemniacute
8 Až se hodnota pH stabilizuje (asi jednu minutu je konstantniacute) vyjměte elektrodu řaacutedně ji
oplaacutechněte zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a vraťte ji do roztoku KCl
9 Pufr z kaacutedinky přelijte kvantitativně pomociacute naacutelevky do 200 ml odměrneacute baňky a opatrně doplňte
objem po rysku střičkou s destilovanou vodou
10 Hotovyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve
29
UacuteKOL Č 5 Přiacuteprava 100 ml 02 molmiddotl-1 K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH 70
Některeacute pufry lze připravit smiacutechaacuteniacutem dvou roztoků ndash bazickeacute a kyseleacute složky pufru Takto lze připravit
i K-fosfaacutetovyacute pufr o přesně daneacute koncentraci a pH Poměr bazickeacute a kyseleacute složky pro přiacutepravu
K-fosfaacutetoveacuteho pufru udaacutevaacute Tabulka 3
Tab 3 Přiacuteprava 100 ml 02M K-fosfaacutetoveacuteho pufru
pH
při 25 degC
V (02M K2HPO4)
[ml]
V (02M KH2HPO4)
[ml]
60 123 877
65 315 685
70 610 390
75 840 160
80 947 53
POMŮCKY
Elektromagnetickaacute miacutechačka
Magnetickeacute miacutechadlo
Kaacutedinky (150 ml)
Předvaacutežky
Vaacuteženky
Špachtlelžičky
Odměrneacute baňky (100 ml)
Pasteurova pipeta
Odměrneacute vaacutelce (50 ml 100 ml)
pH metr
CHEMIKAacuteLIE
Dihydrogenfosforečnan draselnyacute (KH2PO4 Mr = 13609 kyselyacute fosforečnan)
Hydrogenfosforečnan draselnyacute (K2HPO4 Mr = 17418 bazickyacute fosforečnan)
Kyselina fosforečnaacute (H3PO4)
Hydroxid draselnyacute (KOH)
POSTUP
1 Vypočiacutetejte hmotnost kyseleacuteho fosforečnanu potřebnou na přiacutepravu 100 ml 02 M roztoku
2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech kvantitativně přeneste do 250 ml
kaacutedinky Fosforečnan rozpusťte v přibližně 150 ml destilovaneacute vody
3 Po uacuteplneacute homogenizaci přelijte roztok do odměrneacute baňky a doplňte objem po rysku střičkou
s destilovanou vodou
4 Analogicky postupujte při přiacutepravě 100 ml 02 M roztoku bazickeacuteho fosforečnanu
5 V 250 ml kaacutedince smiacutechejte vypočteneacute objemy obou fosforečnanů tak abyste ziacuteskali 200 ml 02M
K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH=70
6 Hodnotu pH pufru zkontrolujte pomociacute pH-metru (postup měřeniacute viz předchoziacute uacutekol)
7 Přiacutepadnou odchylku od pH=70 upravte kyselinou fosforečnou nebo hydroxidem draselnyacutem
8 Připravenyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve
30
2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute
Spektrofotometrie v biochemii
Viditelneacute zaacuteřeniacute tvořiacute malyacute uacutesek z oblasti elektromagnetickeacuteho vlněniacute v rozmeziacute deacutelek 400-700 nm
Přilehlaacute oblast rozmeziacute vlnovyacutech deacutelek 200-400 nm se nazyacutevaacute bliacutezkaacute ultrafialovaacute oblast 700-2000 nm
se pak nazyacutevaacute bliacutezkaacute infračervenaacute oblast Celaacute oblast vlnovyacutech deacutelek se takeacute nazyacutevaacute oblastiacute
elektronovyacutech spekter
Obr 1 Spektrum elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute Rozděleniacute spektra elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute
velikost pozorovatelneacuteho objektu v daneacute oblasti
Prakticky v každeacute biologicky zaměřeneacute laboratoři se dnes setkaacutete s přiacutestroji pro měřeniacute spektraacutelniacutech
veličin ve viditelneacute a ultrafialoveacute oblasti tzv spektrofotometry pro registraci spekter v oblasti od 200
(někdy 185 nm) do 700 nebo 1000 nm Neniacute divu vždyť teacuteměř všechny biologicky zajiacutemaveacute laacutetky (kromě
sacharidů) majiacute v teacuteto oblasti kterou označujeme zkratkou UV-VIS (ultraviolet-visible) charakteristickeacute
absorpčniacute paacutesy a jejich koncentraci lze proto většinou poměrně snadno stanovit na zaacutekladě jejich
spektraacutelniacutech vlastnostiacute
Určovaacuteniacute koncentrace roztoků neniacute jedinou možnostiacute využitiacute absorpčniacute spektrofotometrie Již po
několik desetiletiacute je znaacutemo že absorpčniacute vlastnosti zaacutevisiacute na interakci přiacuteslušneacuteho chromoforu s okoliacutem
Z toho vyplyacutevaacute že vlnovaacute deacutelka absorpčniacuteho maxima i intenzita absorpce mohou byacutet ovlivněny řadou
procesů ktereacute biochemika enormně zajiacutemajiacute zde pro ilustraci několik přiacutekladů
Při denaturaci biopolymeru (biacutelkoviny nebo nukleoveacute kyseliny) se měniacute jeho absorpčniacute
spektrum protože chromofory se dostaacutevajiacute do jineacuteho mikroprostřediacute (u biacutelkovin zevnitř globule
do vodneacuteho prostřediacute v DNA z jaacutedra helixu kde těsně interagujiacute se sousedy vodiacutekovyacutemi a
patrovyacutemi interakcemi)
Protože fenolaacutetovyacute ion maacute jineacute vlastnosti než nedisociovanyacute fenol je možneacute ze změny spekter
biacutelkoviny při zvyšovaacuteniacute pH roztoku určit titračniacute křivku tyrosinovyacutech zbytků a z niacute pak usoudit
na jejich lokalizaci v molekule proteinu
Při nekovalentniacute vazbě různyacutech ligandů na biopolymer se často měniacute jejich spektrum to
dovoluje touto metodou určit počet navaacutezanyacutech ligandů a asociačniacute konstantu
31
Odvozeniacute Lambert-Beerova zaacutekona
Interakciacute zaacuteřeniacute s hmotou tj s atomy a molekulami dochaacuteziacute k jeho absorpci tj k přijetiacute kvanta energie
a zvyacutešeniacute energie atomu (molekuly) z původniacuteho zaacutekladniacuteho stavu do stavu excitovaneacuteho Při absorpci
zaacuteřeniacute v oblasti 200-2000 nm dochaacuteziacute převaacutežně k excitaci elektronoveacuteho systeacutemu resp valenčniacutech
elektronů zuacutečastněnyacutech atomů a molekul Vlastniacute interakce zaacuteřeniacute s hmotou se sleduje na absorpčniacutem
spektru tj na zaacuteznamu zaacutevislosti množstviacute absorbovaneacuteho zaacuteřeniacute na jeho vlnoveacute deacutelce
Na spektrofotometrickou kyvetu s optickou drahou I kteraacute obsahuje absorbujiacuteciacute laacutetku dopadaacute světlo
o intenzitě Io Pokles intenzity světla dI v důsledku jeho absorpce vrstvou roztoku o tloušťce dl pak
bude
minus119889119868 = 119896 ∙ 119897 ∙ 119889119897
kde k je konstanta uacuteměrnosti Po separaci proměnnyacutech a integraci (interval 0-I) ziacuteskaacuteme vztah zvanyacute
Lambertův zaacutekon kde I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho z kyvety
log1198680
119868= 119896 ∙ 119897
Analogicky můžeme postupovat při studiu zaacutevislosti poklesu intenzity světla na koncentraci absorbujiacuteciacute
laacutetky při konstantniacute deacutelce kyvety Zde vychaacuteziacuteme z předpokladu že dI bude přes jinou konstantu j
uacuteměrneacute vzrůstu koncentrace dc tedy
minus119889119868 = 119895 ∙ 119897 ∙ 119889119888
Opět integrujeme tentokraacutet v intervalu 0 až c a ziacuteskaacuteme Beerův zaacutekon
log1198680
119868= 119895 ∙ 119888
Veličina Io je intenzita světla ktereacute do kyvety vstupuje a I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho Nabiacuteziacute se
vyjaacutedřit poměr těchto hodnot jako frakci světla pohlceneacuteho v kyvetě tato veličina se pak nazyacutevaacute
transmitance T
119879 =119868
1198680
a často se vyjadřuje v procentech Z fyzikaacutelniacuteho pohledu neniacute přirozenějšiacuteho popisu absorpčniacutech efektů
než pomociacute teacuteto veličiny Ta však byla v posledniacutech letech teacuteměř opuštěna neboť pro praktickeacute
laboratorniacute použiacutevaacuteniacute trpiacute zaacutesadniacutem nedostatkem neniacute přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky
Přiacutemou uacuteměru zajišťuje veličina na leveacute straně obou vyacuteše uvedenyacutech vztahů kteraacute se nazyacutevaacute
absorbance A
119860 = log1198680
119868= log
1
119879
Dřiacuteve se miacutesto bdquoabsorbancerdquo užiacutevalo termiacutenu bdquoextinkcerdquo (označeniacute E) v anglosaskeacute zejmeacutena americkeacute
literatuře toto označeniacute tvrdošiacutejně přežiacutevaacute Evropskyacute čtenaacuteř by si měl byacutet jist že pojmy absorbance a
extinkce (a podobně i absorpčniacute a extinkčniacute koeficient) jsou naprosto ekvivalentniacute
Poněkud jinak je třeba nahliacutežet na pojem optickaacute hustota zkracovanyacute OD nebo OD (optical density)
Prochaacuteziacute-li paprsek kyvetou může byacutet jeho intenzita snižovaacutena i jinyacutemi jevy než absorpciacute (pohlceniacutem
fotonu spojenyacutem s excitaciacute molekuly do vyššiacuteho energetickeacuteho stavu) Pro zeslabeniacute intenzity v
důsledku absorpce je vhodnyacute termiacuten absorbance zde takeacute platiacute (většinou jak je uvaacuteděno daacutele) Beerův
zaacutekon Pokud je však intenzita paprsku zeslabovaacutena napřiacuteklad rozptylem zaacuteřeniacute na velikyacutech čaacutesticiacutech
32
(agregaacutetech molekul při turbidimetrickyacutech měřeniacutech buňkaacutech při proměřovaacuteniacute růstovyacutech křivek
v mikrobiologii apod) je vhodneacute toto zeslabeniacute kvantifikovat jako optickou hustotu Ta je definovaacutena
stejně jako absorbance ale nemaacute přiacutemou souvislost s jevem absorpce
119874119863 = log1198680
119868
Jinyacutemi slovy optickaacute hustota je pojmem nadřazenyacutem kdy jenom v některyacutech přiacutepadech je totožnaacute
s absorbanciacute
Spojiacuteme-li oba vyacuteše uvedeneacute zaacutekony ziacuteskaacuteme jeden z nejznaacutemějšiacutech fyzikaacutelně-chemickyacutech vztahů
zvanyacute Lambertův-Beerův zaacutekon
119912 = 120634 ∙ 119940 ∙ 119949
kde (epsilon) je konstanta uacuteměrnosti odvoditelnaacute z vyacuteše definovanyacutech konstant k aj Jinyacutemi slovy je
to absorbance roztoku o jednotkoveacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky v kyvetě o jednotkoveacute deacutelce
Vzhledem k tomu že jak vyplyacutevaacute z definičniacute rovnice je absorbance bezrozměrnaacute veličina musiacute miacutet
rozměr (deacutelka-1 koncentrace-1) Za jednotkovou deacutelku zde prakticky vždy považujeme 1 cm podle toho
v jakyacutech jednotkaacutech dosazujeme koncentrace nabyacutevaacute pak různyacutech rozměrů
Pokud je koncentrace vyjaacutedřena v jednotkaacutech molmiddotl-1 maacute rozměr cm-1middotlmiddotmol-1 v tom přiacutepadě se jednaacute
o molaacuterniacute absorpčniacute (postaru ještě někdy teacutež extinkčniacute) koeficient Jeho rozměr lze daacutele upravit
vykraacuteceniacutem deacutelkovyacutech jednotek čiacutemž se ziacuteskaacute tvar cm2middotmmol-1 je dobreacute si uvědomit že tento rozměr
je zcela totožnyacute s vyacuteše uvedenyacutem zaacutekladniacutem tvarem a mmol nemaacute nic do činěniacute s milimolaacuterniacute
koncentraciacute Jinyacutem zcela ekvivalentniacutem rozměrem je M-1middotcm-1 kde M označuje molaritu tento
dokonale pochopitelnyacute tvar je užiacutevaacuten zejmeacutena v anglosaskeacute literatuře
Až doposud byla uvažovaacutena přiacutetomnost jedineacute absorbujiacuteciacute laacutetky ve zkoumaneacutem roztoku tento stav je
však u reaacutelnyacutech vzorků spiacuteše vyacutejimečnyacute Většinou je přiacutetomno několik laacutetek ktereacute absorbujiacute při daneacute
vlnoveacute deacutelce Měřenaacute absorbance je pak součtem všech diacutelčiacutech absorbanciacute
Určovaacuteniacute koncentrace roztoků pomociacute absorpčniacute spektrofotometrie
Jak je patrno z definice absorbance při jejiacutem měřeniacute je třeba znaacutet intenzity (nebo leacutepe světelneacute toky)
dvou paprsků tzv referenčniacuteho (srovnaacutevaciacuteho ndash I0) jenž nebyl oslaben absorpciacute a měrneacuteho (I) kteryacute
prošel kyvetou se vzorkem Podle způsobu měřeniacute se spektrofotometry děliacute na jednopaprskoveacute a
dvoupaprskoveacute přiacutepadně spektrofotometry na principu diod-array-detectors
Jednopaprskoveacute přiacutestroje majiacute jedinou optickou draacutehu (viz Obr 2A) Paprsku se nejdřiacuteve postaviacute do
cesty referenčniacute vzorek (v laboratorniacute mluvě zvanyacute blank) a množstviacute světla jež jiacutem prošlo je
zaregistrovaacuteno jako Io poteacute je do optickeacute draacutehy umiacutestěn měřenyacute vzorek zaregistruje se I a z obou uacutedajů
je vypočtena absorbance Na staršiacutech a jednoduššiacutech přiacutestrojiacutech tohoto typu se nastavujiacute dva
parametry při zacloněneacutem paprsku se kompenzuje tzv temnyacute tok kteryacute detekčniacute zařiacutezeniacute poskytuje i
v situaci kdy na něj žaacutedneacute světlo nedopadaacute (označeniacute bdquo0ldquo souvisiacute s nulovou transmitanciacute při
zacloněneacutem paprsku) poteacute se do paprsku umiacutestiacute referenčniacute vzorek jehož absorbance je z definice
nulovaacute (100 transmitance) Toto nastaveniacute je nutno provaacutedět pro každou vlnovou deacutelku a proto se
přiacutestroje tohoto typu nepoužiacutevajiacute pro měřeniacute spekter U moderniacutech přiacutestrojů se zaacutevislost Io na vlnoveacute
33
deacutelce pro referenčniacute vzorek uložiacute do paměti a po změřeniacute teacuteto zaacutevislosti pro vzorek (I) se vypočtou
hodnoty absorbanciacute pro všechny vlnoveacute deacutelky
Dvoupaprskoveacute přiacutestroje majiacute odděleny draacutehy pro referenčniacute paprsek a pro měřenyacute vzorek (viz Obr
2B) V každeacutem okamžiku proto mohou registrovat I i Io a vypočiacutetat absorbanci Tyto přiacutestroje obvykle
poněkud dražšiacute dovolujiacute velmi snadno měřit různeacute typy diferenčniacutech spekter a miacutevajiacute i lepšiacute optickeacute
parametry (monochromatičnost světla)
Spektrofotometry na principu diod-array-detectors (DAD) Tato koncepce se objevila v polovině 80
let minuleacuteho stoletiacute Ostatniacute spektrofotometry majiacute monochromaacutetor umiacutestěn před kyvetovyacutem
prostorem takže vzorkem prochaacuteziacute pouze vybraneacute (bdquomonochromatickeacuteldquo) světlo ktereacute je pak přiacutemo
zpracovaacuteno detektorem V DAD přiacutestrojiacutech prochaacuteziacute všechno světlo (polychromatickeacute) vzorkem
a teprve poteacute je rozloženo mřiacutežkou řada světlocitlivyacutech diod pak analyzuje množstviacute světla jednotlivyacutech
vlnovyacutech deacutelek ktereacute prošlo vzorkem respektive referenčniacutem roztokem Toto experimentaacutelniacute
uspořaacutedaacuteniacute maacute sice poněkud nižšiacute kvalitu optickyacutech parametrů (rozlišovaciacute schopnost z hlediska
spektraacutelniacute čistoty) jeho přednostiacute je však rychlost měřeniacute neboť intenzita světla všech vlnovyacutech deacutelek
se sniacutemaacute v jedineacutem okamžiku Proto je toto uspořaacutedaacuteniacute vhodneacute zejmeacutena pro kinetickaacute měřeniacute nebo
jako detektory chromatografickyacutech zařiacutezeniacute (HPLC)
Obr 2 Scheacutemata spektrofotometrů A ndash jednopaprskovyacute spektrofotometr B ndash dvoupaprskovyacute
spektrofotometr
Při stanovovaacuteniacute koncentrace skupiny laacutetek byacutevaacute probleacutemem zvolit vhodnyacute bdquoobecnyacuteldquo standard
Typickyacutem přiacutekladem je zde stanovovaacuteniacute koncentrace proteinů Aromatickeacute postranniacute řetězce biacutelkovin
absorbujiacute v UV oblasti v okoliacute 280 nm Často se voliacute jako standard hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA z angl
bovine serum albumin) jehož absorbance jednoprocentniacuteho roztoku činiacute 68 zastoupeniacute
aromatickyacutech aminokyselin v albuminu je však ve srovnaacuteniacute s většinou biacutelkovin relativně niacutezkeacute a hodnota
jeho specifickeacuteho absorpčniacuteho koeficientu je v bdquorodiněldquo rozpustnyacutech biacutelkovin nepoužitelnaacute Na Obr 3
je srovnaacuteniacute spekter albuminu a imunoglobulinu při stejneacute koncentraci
V biologickeacutem materiaacutelu často komplikuje spektrofotometrickeacute měřeniacute zaacutekal kteryacute nekontrolovaně
zvyšuje turbiditu roztoku jenž se pak přičiacutetaacute ke skutečneacute absorbanci Praacutevě zde by bylo vhodnějšiacute
34
mluvit o optickeacute hustotě jejiacutež vztah ke koncentraci byacutevaacute mnohem komplikovanějšiacute než přiacutemaacute uacuteměrnost
Beerova zaacutekona Dobryacutem vodiacutetkem pro posouzeniacute zda turbidita vyacuteznamně ovlivňuje změřenou
absorbanci při daneacute vlnoveacute deacutelce je tvar absorpčniacuteho spektra křivka by měla poměrně rychle klesat
k nule zatiacutemco v zakalenyacutech vzorciacutech klesaacute mnohem pomaleji Pokud je tiacutemto způsobem zjištěn zaacutekal
(pro biacutelkoviny neniacute u 330 nm OD nulovaacute) je nutno pokusit se vliv zaacutekalu na měřenou absorbanci
nějakyacutem způsobem sniacutežit Např pro biacutelkoviny se odčiacutetaacute registrovanaacute bdquoabsorbanceldquo u 330 nm od
měřeneacute absorbance v maximu u 280 nm
Jak bylo ukaacutezaacuteno absorbance při určiteacute vlnoveacute deacutelce je součtem absorbanciacute všech přiacutetomnyacutech
absorbujiacuteciacutech laacutetek Při studiu roztoků biologicky aktivniacutech laacutetek se maacutelokdy objevuje situace že by
v inkriminovaneacute oblasti spektra (zejmeacutena v UV) absorbovala jedinaacute složka roztoku V tom přiacutepadě je
nutneacute velmi opatrně posoudit zda dalšiacute absorbujiacuteciacute laacutetky neovlivňujiacute stanoveniacute Proto byacutevaacute velmi
vhodneacute nespokojovat se s měřeniacutem absorbance při jedineacute vlnoveacute deacutelce ale proměřit vždy relevantniacute
zaacutevislost absorbance na vlnoveacute deacutelce (absorpčniacute spektrum) a podle jeho tvaru usoudit zda nějakaacute ciziacute
laacutetka stanoveniacute nerušiacute Typickyacutem probleacutemem tohoto typu je překryv spektra biacutelkoviny přiacuteměsiacute
nukleovyacutech kyselin ktereacute majiacute diacuteky vysokeacutemu obsahu aromaacutetů velmi vysokyacute specifickyacute absorpčniacute
koeficient (Obr 3)
Obr 3 Absorpčniacute spektra
1 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (1 mgmiddotml-1) 2 ndash lidskyacute imunoglobulin G (1 mgmiddotml-1) 3 ndash DNA (01 mgmiddotml-1)
optickaacute deacutelka kyvety 1 cm
Kalibračniacute funkce
Kalibraciacute se rozumiacute vztah mezi dvěma veličinami x a y kde veličinou y byacutevaacute měřenyacute signaacutel (absorbance
A potenciaacutel E napětiacute člaacutenku U proud I elektrickyacute odpor Rhellip) a veličina x představuje stav nebo
vlastnost měřeneacuteho systeacutemu (koncentrace c obsah m objem V teplota thellip)
Vztah těchto dvou veličin y=f(x) je definovaacuten matematickyacutem modelem tzv kalibračniacute funkciacute Jak vidno
veličina x je v tomto vztahu nezaacutevislou proměnnou veličina y proměnnou zaacutevislou (tzn že jejiacute hodnoty
jsou zaacutevisleacute na hodnotaacutech veličiny x)
35
Každaacute zaacutevislost dvou nebo viacutece proměnnyacutech může v obecneacutem pohledu vykazovat dvojiacute formu
1) funkčniacute zaacutevislost
- určiteacute hodnotě nezaacutevisle proměnneacute x odpoviacutedaacute vždy jedinaacute určitaacute hodnota zaacutevisle
proměnneacute y jinak řečeno ndash po dosazeniacute x do kalibračniacute funkce ziacuteskaacuteme pouze jednu
hodnotu y
2) statistickaacute zaacutevislost
- pro určitou hodnotu nezaacutevisle proměnneacute x existuje vždy určiteacute pravděpodobnostniacute
rozděleniacute zaacutevisle proměnneacute y (naacutehodneacute veličiny) Toto rozděleniacute je charakterizovaacuteno
předevšiacutem aritmetickyacutem průměrem hodnot y a rozptylem Se změnou hodnoty x se
hodnoty y zaacutekonitě měniacute a měniacute se i aritmetickyacute průměr Funkčniacute zaacutevislost proměnnyacutech
veličin řešiacute regresniacute analyacuteza Posouzeniacute těsnosti rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute y kolem
regresně vypočiacutetaneacute funkce 119910 = 119891(119909) umožňuje korelace
- Zjednodušeně řečeno ndash při dosazeniacute jedneacute hodnoty x do kalibračniacute funkce můžeme
očekaacutevat pouze určiteacute hodnoty y
Vyacutepočet kalibračniacute funkce se provaacutediacute pomociacute regresniacute analyacutezy což je statistickaacute metoda porovnaacuteniacute
metod Pro jednoduchost se v kalibraci se daacutevaacute přednost lineaacuterniacutem zaacutevislostem
Kalibračniacute funkce a stanoveniacute koncentrace pomociacute spektroskopie
Jak již bylo zmiacuteněno kalibračniacute funkce je vyneseniacute zaacutevislosti absorbance (zaacutevislaacute proměnnaacute osa y) na
koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky (nezaacutevislaacute proměnnaacute osa x) Je možneacute volit kteroukoli vlnovou deacutelku až
na vyacutejimky však volba padaacute na vlnovou deacutelku absorpčniacuteho maxima stanovovaneacute laacutetky a to ze dvou
důvodů
1) je zde nejvyššiacute citlivost stanoveniacute
2) přesnost stanoveniacute zde nejmeacuteně zaacutevisiacute na přesnosti nastaveniacute vlnoveacute deacutelky
Kalibračniacute funkci ziacuteskaacuteme z proměřeniacute absorbanciacute kalibračniacutech roztoků (standardů) o znaacutemyacutech
koncentraciacutech a jejich vyneseniacute proti daneacute koncentraci standardu
V tomto přiacutepadě je kalibračniacute funkce popsaacutena obecnou rovniciacute lineaacuterniacute funkce
119910 = 119886 ∙ 119909 + 119887
přičemž yhelliphodnota měřeneacuteho signaacutelu (zde absorbance)
ahellipsklon přiacutemky (směrnice)
xhellipkoncentrace (uvedenaacute na ose x)
bhellipprůsečiacutek funkce s osou y
U lineaacuterniacutech kalibračniacutech funkciacute je koeficient b vyacuteznamnou veličinou ndash jejiacute nenulovaacute hodnota svědčiacute o
konstantniacute soustavneacute chybě pokud je chyba kladnaacute lze ji eliminovat odečteniacutem slepeacuteho pokusu
(blanku) takže analytickyacute signaacutel by měl byacutet nulovyacute při x = 0
Diacuteky znalosti kalibračniacute rovnice lze z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute zpětně dopočiacutetat koncentrace
vzorků
36
Obr 4 Přiacuteklad kalibračniacute zaacutevislosti zjištěneacute po proměřeniacute roztoků kalibračniacutech standardů BSA o
znaacutemyacutech koncentraciacutech
Korelačniacute koeficient R
Korelačniacute koeficient R určuje těsnost rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute veličiny kolem lineaacuterniacute regresniacute
přiacutemky Čiacutem je hodnota korelačniacuteho koeficientu bližšiacute plusmn1 tiacutem je zaacutevislost mezi proměnnyacutemi těsnějšiacute a
tiacutem viacutece se bliacutežiacute přiacutemce
Korelačniacute koeficient tedy nabyacutevaacute hodnot langminus1 1rang Kladnyacutech hodnot nabyacutevaacute pro přiacutemou zaacutevislost
zaacutepornyacutech pro nepřiacutemou zaacutevislost nuloveacute hodnoty značiacute lineaacuterniacute nezaacutevislost Pozor nulovaacute hodnota
korelačniacuteho koeficientu neznamenaacute že jsou na sobě proměnneacute nezaacutevisleacute absolutně pouze tuto
zaacutevislost nelze vyjaacutedřit lineaacuterniacutem vztahem Určeniacute hodnoty koeficientu maacute praktickyacute smysl až při většiacutem
počtu dvojic xi yi
Koeficient determinace R2
Koeficient determinace R2 udaacutevaacute miacuteru kvality zvoleneacuteho regresniacuteho modelu Jeho hodnota se pohybuje
v rozmeziacute lang0 1rang přičemž čiacutem viacutece se jeho hodnota bliacutežiacute k 1 tiacutem kvalitnějšiacute regresniacute model je zvolen
Možneacute probleacutemy
Při pokusech o stanoveniacute koncentrace pomociacute měřeniacute absorbance se mohou vyskytnout různaacute uacuteskaliacute
V dalšiacutem textu budou probraacuteny nejběžnějšiacute přiacutečiny jež vedou k chybaacutem při těchto stanoveniacutech
Zaacutevislost absorbance na koncentraci by měla byacutet přiacutemkovaacute a prochaacutezet počaacutetkem pak je směrnice teacuteto
přiacutemky rovna absorpčniacutemu koeficientu Často se však objevujiacute odchylky od teacuteto nejjednoduššiacute
zaacutevislosti
37
1) Přiacutemka neprochaacuteziacute počaacutetkem
Takovaacute situace je vždy artefaktem při nuloveacute koncentraci laacutetky musiacute byacutet absorbance nulovaacute
Dosti obvyklou chybou je to že při počiacutetačoveacutem vyhodnoceniacute je zvolen nevhodnyacute přiacutemkovyacute
model povolujiacuteciacute nenulovyacute uacutesek na ose y Pokud přiacutemku bdquonelze přinutitldquo aby prochaacutezela
počaacutetkem byacutevaacute chyba v nevhodneacute volbě referenčniacuteho roztoku znečistěneacute referenčniacute kyvetě
apod
2) Zaacutevislost neniacute přiacutemkovaacute
K tomuto jevu dochaacuteziacute v přiacutepadě kdy se laacutetka vyskytuje v několika spektraacutelně odlišitelnyacutech
stavech přičemž koncentrace jednotlivyacutech složek roztoku zaacutevisiacute na celkoveacute koncentraci Jako
typickyacute přiacuteklad se uvaacutedějiacute oligomerniacute rovnovaacutehy kdy oligomer maacute jineacute absorpčniacute spektrum než
monomerniacute jednotky V těchto přiacutepadech kdy neplatiacute Beerův zaacutekon nelze snadno určit
koncentraci z měřeniacute při jedineacute vlnoveacute deacutelce
3) Pokud laacutetka fluoreskuje je čaacutest absorbovaneacuteho světla opět vyzaacuteřena toto světlo při vyššiacutech
hodnotaacutech absorbance zdaacutenlivě snižuje jejiacute hodnotu Zaacutevislost absorbance na koncentraci je pak
zakřivenaacute a limitně se bliacutežiacute k nějakeacute hodnotě
Důležitaacute pravidla při stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku pomociacute kalibračniacute funkce
Rozsah kalibrace koncentrace analytu
Koncentrace analytu by měla spadat do rozsahu kalibrace (pracovniacuteho rozsahu měřeniacute) což je interval
koncentraciacute v němž lze dosaacutehnout požadovaneacute hodnoty přesnosti a pravdivosti měřeniacute Jinak řečeno
koncentrace stanovovaneacute laacutetky by měla spadat do rozsahu koncentraciacute standardů použityacutech pro
sestaveniacute kalibračniacute funkce Pokud je koncentrace mimo rozsah koncentraciacute standardů jsou dvě
možnosti naacutepravy
1) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku vyššiacute než koncentrace standardů je třeba vzorek
vhodně zředit
2) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku nižšiacute než rozsah koncentraciacute standardů je třeba vzorek
vhodnyacutem způsobem zahustit nebo upravit koncentrace kalibračniacutech roztoků a proměřit celou
kalibračniacute křivku znovu
Technickeacute replikaacutety
Pro sniacuteženiacute chyb během stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je vhodneacute měřeniacute proveacutest se stejnyacutem
vzorkem ve viacutece opakovaacuteniacutech ndash hovořiacuteme o technickyacutech replikaacutetech (duplikaacutety triplikaacutety hellip)
Opakovanyacutem měřeniacutem se eliminujiacute chyby způsobeneacute napřiacuteklad nepřesnyacutem pipetovaacuteniacutem reakciacute
Ředěniacute
Pro stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je třeba braacutet v potaz skutečnost zda a jak byl vzorek před
stanoveniacutem zředěn Pokud by došlo k opomenutiacute tohoto faktu byla by stanovena nižšiacute koncentrace
analytu což by mohlo miacutet za naacutesledek neuacutespěch během dalšiacutech analyacutez vzorku
38
UacuteKOL Č 1 Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace roztoku siacuteranu nikelnateacuteho
POMŮCKY
Odměrneacute baňky (5 ml) se zaacutetkami
Kaacutedinky
Pipety špičky
Pasteurova pipeta
Spektrofotometr Lightwave II
Kyveta
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
05 molmiddotl-1 siacuteran nikelnatyacute
Neznaacutemyacute vzorek
POSTUP
1 Vypočiacutetejte objem zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho o koncentraci 05 molmiddotl-1 a objem
destilovaneacute vody ktereacute musiacutete smiacutechat abyste ziacuteskali 5 ml roztoků o koncentraciacutech 0025 molmiddotl-1
005 molmiddotl-1 01 molmiddotl-1 02 molmiddotl-1 a 03 molmiddotl-1 Hodnoty zapište do tabulky a konzultujte
s vedouciacutem cvičeniacute
Tab č 1 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho
Finaacutelniacute koncentrace NiSO4 [molmiddotl-1] 0025 005 01 02 03
05 molmiddotl-1 NiSO4 [ml]
Destilovanaacute voda [ml]
2 Do odměrnyacutech baněk o objemu 5 ml pipetujte vypočteneacute množstviacute zaacutesobniacuteho roztoku Roztoky
v baňkaacutech doplňte po značku destilovanou vodou (použijte Pasteurovu pipetu) uzavřete a dobře
promiacutechejte
3 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte možnost Wavescan (3)
Nastavte rozsah vlnovyacutech deacutelek od 600 do 800 nm a potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK Do
kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu s čistou vodou (blank) kyvetu plňte přibližně do frac34 objemu
4 Před tiacutem než kyvetu vložiacutete do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute
přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem ubrouskem
5 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro vynulovaacuteniacute přiacutestroje
6 Blank z kyvety vylijte a nahraďte 03 molmiddotl-1 roztokem siacuteranu nikelnateacuteho Pro měřeniacute stiskněte
zeleneacute tlačiacutetko
7 V zobrazeneacutem spektru pomociacute šipek najděte absorpčniacute maximum
Sestrojeniacute kalibračniacute křivky
1 Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)
a nastavte ziacuteskanou vlnovou deacutelku při ktereacute měl siacuteran nikelnatyacute nejvyššiacute absorbanci
39
2 Přiacutestroj vynulujte na destilovanou vodu a proměřte sadu připravenyacutech roztoků nikelnatyacutech iontů
každyacute vzorek změřte ve třech opakovaacuteniacutech Tyto hodnoty budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute
křivky Během měřeniacute je třeba kyvetu mezi jednotlivyacutemi vzorky proplaacutechnout destilovanou vodou
3 Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho roztoku takteacutež ve třech opakovaacuteniacutech
VYHODNOCENIacute
1 U každeacute koncentrace siacuteranu nikelnateacuteho vypočiacutetejte průměrnou hodnotu ze třiacute naměřenyacutech
absorbanciacute
2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet spraacutevně
pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute regresi Z rovnice
kalibračniacute křivky odečtěte koncentraci siacuteranu nikelnateacuteho v neznaacutemeacutem vzorku
UacuteKOL Č 2 Praktickaacute aplikace spektrofotometrie v biochemickeacute laboratoři stanoveniacute
obsahu proteinů Bradfordovou metodou s vazbou barviva Coomassie blue
Stanoveniacute celkoveacute koncentrace proteinů v roztoku je jednou z nejčastějšiacutech analyacutez v biochemickeacute
laboratoři Bradfordova metoda stanoveniacute celkovyacutech proteinů je založena na tvorbě komplexu mezi
proteiny a triarylmetanovyacutem barvivem Coomassie Brilliant blue G250 ktereacute se na proteinoveacute molekuly
vaacuteže dvěma způsoby Trifenylmethanovaacute skupina se vaacuteže na nepolaacuterniacute čaacutesti proteinu a anion
sulfoskupiny na bazickeacute skupiny ve vedlejšiacutech řetězciacutech aminokyselin (arginin a lysin) Po vazbě barviva
na proteiny dochaacuteziacute k barevneacute změně kteraacute je uacuteměrnaacute množstviacute proteinu Reakce je velmi citlivaacute u
albuminu a řady globulaacuterniacutech proteinů Metoda je diacuteky sveacute jednoduchosti a citlivosti široce použiacutevaacutena
Jako kalibračniacute protein se použiacutevaacute hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA) Barevnyacute produkt barviva s proteinem
vykazuje absorpčniacute maximum při 595 nm (absorpčniacute maximum samotneacuteho barviva je 465 nm)
Stanoveniacute obsahu celkovyacutech proteinů Bradfordovou metodou je však rušeno řadou interferujiacuteciacutech
laacutetek ktereacute jsou znaacutemy (detergenty např dodecylsiacuteran sodnyacute Triton X-100 soli) ktereacute se do vzorku
dostaacutevajiacute během precipitace a purifikace a ktereacute narušujiacute tvorbu komplexu barviva s proteiny
LABORATORNIacute POMŮCKY
Vaacuteženka
Špachtlelžička
Analytickeacute vaacutehy
Odměrnaacute baňka (100 ml)
Mikrozkumavky
Zkumavky skleněneacute
Kaacutedinky
Pipety špičky
Spektrofotometr Lightwave II
Kyvety
Vortex
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Bradfordovo činidlo
Hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA)
Neznaacutemyacute vzorek
40
POSTUP
1 Přiacuteprava roztoků
1) Od vyučujiacuteciacuteho si vyžaacutedejte neznaacutemyacute vzorek (vzorek BSA o neznaacutemeacute koncentraci) pro stanoveniacute
koncentrace proteinů Vzorek nechejte rozmrznout volně na stole Před měřeniacutem vzorek
promiacutechejte na vortexu
2) Připravte si 100 ml zaacutesobniacuteho roztoku hověziacuteho seacuteroveacuteho albuminu (zkracovaneacuteho jako BSA) o
koncentraci 100 microgml Navaacutežku albuminu je potřeba spočiacutetat a vyacutesledek konzultovat
s vedouciacutem cvičeniacute Zaacutesobniacute roztok BSA nařeďte přesně do 100 ml odměrneacute baňky
3) Po jeho spraacutevneacutem naředěniacute čaacutest roztoku přelijte z odměrneacute baňky do kaacutedinky z niacutež budete
roztok odebiacuterat při dalšiacute praacuteci
4) Standardy připravte si mikrozkumavky ktereacute si očiacuteslujete viz tabulka niacuteže Do těchto
zkumavek budete pipetovat standard BSA v přiacuteslušnyacutech koncentraciacutech V každeacute
mikrozkumavce se standardem je finaacutelniacute objem 1 ml Standardy promiacutechejte na vortexu
5) Připravte si blank Blankem neboli slepyacutem vzorkem se rozumiacute takovyacute vzorek kteryacute obsahuje
veškeraacute činidla kromě vzorku nebo standardu Miacutesto nich se použiacutevaacute voda resp rozpouštědlo
použiteacute pro rozpuštěniacute standardů Daacutele je zpracovaacutevaacuten jako vzorky nebo kalibračniacute standardy
Tab 2 Koncentrace standardů BSA pro kalibračniacute řadu v rozmeziacute koncentraciacute 0 ndash 100 microgml a postup přiacutepravy danyacutech koncentraciacute ze zaacutesobniacuteho roztoku BSA o koncentraci 100 microgml
Čiacuteslo
zkumavky
Koncentrace
BSA (microgml)
Přiacuteprava standardů (doplniacute student) Celkovyacute
objem (microl)
Objem vody (microl) Objem zaacutesobniacuteho
roztoku BSA (microl)
1 10 1000
2 20 1000
3 30 1000
4 40 1000
5 50 1000
6 60 1000
7 70 1000
8 80 1000
9 90 1000
10 100 1000
2 Stanoveniacute proteinů ve zkumavkoveacutem uspořaacutedaacuteniacute na stolniacutem spektrofotometru
1) Připravte si sadu skleněnyacutech zkumavek pro kalibraci (počet dle počtu kalibračniacutech roztoků)
ktereacute očiacuteslujete stejně jako kalibračniacute roztoky tj 0 (blank) 1 2 3hellip
2) Připravte si skleněneacute zkumavky pro neznaacutemeacute vzorky ktereacute vhodně pojmenujete Každyacute vzorek
budete měřit ve dvou opakovaacuteniacutech (tzv duplikaacutetech)
3) Přiacuteprava blanku do zkumavky napipetujte 500 microl vody (objem je totožnyacute jako pro vzorek nebo
standard) + 500 microl vody
41
4) Přiacuteprava standardů do očiacuteslovanyacutech zkumavek napipetujte 500 microl standardu naředěneacuteho na
přiacuteslušnou koncentraci + 500 microl vody
5) Přiacuteprava vzorku do vhodně pojmenovaneacute zkumavky napipetujte 500 microl neznaacutemeacuteho
připraveneacuteho vzorku + 500 microl vody
6) Do všech připravenyacutech zkumavek napipetujte 2000 microl pracovniacuteho roztoku Bradfordova činidla
7) Po napipetovaacuteniacute všech komponent reakce do přiacuteslušnyacutech zkumavek zkumavky promiacutechejte na
vortexu a nechte je 5 minut inkubovat při laboratorniacute teplotě Měřte do 1 hodiny od ukončeniacute
inkubace
3 Měřeniacute na stolniacutem spektrofotometru
1) Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)
a nastavte vlnovou deacutelku 595 nm
2) Přiacutestroj vynulujte na blank a proměřte sadu připravenyacutech roztoků standardů BSA Tyto hodnoty
budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute křivky
3) Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho vzorku
4) DŮLEŽITEacute Plastoveacute měřiacuteciacute kyvety je nutno po každeacutem měřeniacute proplachovat roztokem 50
etanolu a poteacute destilovanou vodou Barva Coomassie Briliant Blue se vaacuteže na stěny kyvety
takže při nevymytiacute kyvety by dochaacutezelo k velkeacutemu zkresleniacute měřeniacute Při měřeniacute postupujte od
nejnižšiacute koncentrace k nejvyššiacute
VYHODNOCENIacute
1 Z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute standardů BSA vypočtěte průměrnou hodnotu pro danou
koncentraci standardu
2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet
spraacutevně pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute
regresi Z rovnice kalibračniacute křivky stanovte obsah proteinů v neznaacutemeacutem vzorku
42
3 Gelovaacute chromatografie a chromatografie na tenkeacute vrstvě
Chromatografickeacute metody
Současnou praacuteci v biochemickeacutem vyacutezkumu a ve studiu přiacuterodniacutech laacutetek si nelze bez chromatografickyacutech
metod představit Jejich principem je rozdělovaacuteniacute laacutetek mezi stacionaacuterniacute a mobilniacute faacutezi na zaacutekladě
rozdiacutelnyacutech afinit složek k uvedenyacutem faacuteziacutem Mobilniacute faacuteze je buď kapalina nebo plyn stacionaacuterniacute faacuteze
může miacutet velmi různorodou formu např čaacutestečky tuheacute faacuteze tenkaacute vrstva kapaliny na pevnyacutech čaacutesticiacutech
film kapaliny na vnitřniacute straně kapilaacutery atd Objeveniacute chromatografie je připisovaacuteno ruskeacutemu botanikovi
M S Cvětovi (1872-1919) kteryacute rozdělil chloroplastoveacute pigmenty z rostlinnyacutech extraktů na sloupci
uhličitanu vaacutepenateacuteho
Chromatografickeacute metody se mohou dělit podle různyacutech kriteacuteriiacute nejčastějšiacute děleniacute je podle podstaty
procesu zodpovědneacuteho za separaci podle skupenstviacute mobilniacute faacuteze způsobu provedeniacute (sloupcovaacute
tenkovrstevnaacute papiacuterovaacute atd) či podmiacutenek (niacutezkotlakaacute střednětlakaacute nebo vysokotlakaacute kapalinovaacute
chromatografie) Podle podstaty procesu lze chromatografie rozdělit do naacutesledujiacuteciacutech kategoriiacute je však
třeba miacutet na paměti že zejmeacutena při děleniacute biopolymerů (biacutelkovin nukleovyacutech kyselin) se jednaacute často o
kombinaci dvou nebo viacutece separačniacutech principů Napřiacuteklad při rozdělovaciacute chromatografii může
dochaacutezet takeacute k adsorpci proteinu na povrch sorbentu nebo se uplatňuje siacuteťovyacute efekt poreacutezniacutech
sorbentů (gelovaacute permeačniacute chromatografie)
Adsorpčniacute chromatografie
Patřiacute k nejstaršiacutem a nejrozšiacuteřenějšiacutem metodaacutem Pevnyacute adsorbent je obteacutekaacuten vhodnyacutem rozpouštědlem
ktereacute unaacutešiacute analyzovanou směs laacutetek Na povrchu adsorbentu dochaacuteziacute k různě silneacute adsorbci těchto
laacutetek a tiacutem k jejich rozděleniacute Nejčastěji užiacutevanyacutemi adsorbenty jsou laacutetky poacuteroviteacute struktury jako jsou
silikagel Al2O3 CaCO3 hydroxylapatit či aktivniacute uhliacute Při adsorpci na polaacuterniacutech sorbentech hrajiacute největšiacute
uacutelohu interakce typu ion ndash dipoacutel a dipoacutel ndash dipoacutel zatiacutemco u nepolaacuterniacutech sorbentů to jsou převaacutežně van
der Waalsovy siacutely Adsorpčniacute chromatografie může byacutet v provedeniacute sloupcoveacutem (CC ndash column
chromatography) nebo tenkovrstevneacutem (TLC ndash thin layer chromatography)
Zvlaacuteštniacutem přiacutepadem absorpčniacute chromatografie je hydrofobniacute chromatografie biopolymerů (zejmeacutena
proteinů) kteraacute využiacutevaacute jejich schopnosti adsorbovat se na hydrofobniacute skupiny a povrchy Vytěsněniacute
adsorbovanyacutech biopolymerů se provaacutediacute nejčastěji sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely popř přiacutedavkem organickeacuteho
rozpouštědla Jako adsorpčniacute hydrofobniacute materiaacutely se nejčastěji použiacutevajiacute polysacharidoveacute či
polyglykolmethakrylaacutetoveacute matrice s navaacutezanyacutemi alkylovyacutemi řetězci (Sepharosa Spheron)
Rozdělovaciacute chromatografie
Principem je děleniacute laacutetek mezi dvě navzaacutejem nemiacutesitelnaacute nebo omezeně miacutesitelnaacute rozpouštědla a je
charakterizovaacuteno rozdělovaciacute konstantou K kteraacute je rozdiacutelnaacute pro jednotliveacute složky směsi a lišiacute se
pochopitelně i pro různeacute systeacutemy rozpouštědel Volbou složeniacute těchto systeacutemů lze ovlivnit uacutečinnost
rozděleniacute složek směsi Rozdělovaciacute chromatografie je uspořaacutedaacutena tak že jedna z kapalnyacutech faacuteziacute je
zakotvena na inertniacute pevnyacute nosič (silikagel filtračniacute papiacuter křemelina škrob) a staacutevaacute se tak faacuteziacute
stacionaacuterniacute zatiacutemco druhaacute faacuteze ndash mobilniacute ndash přes tuto přeteacutekaacute Laacutetky ze separovaneacute směsi se rozpouštějiacute
mezi obě faacuteze Na pevnyacute nosič se zakotvuje předevšiacutem vodnaacute stacionaacuterniacute faacuteze kteraacute maacute k nosiči vyššiacute
43
afinitu a jako mobilniacute je pak použiacutevanaacute směs organickyacutech rozpouštědel Častou formou rozdělovaciacute
chromatografie je papiacuterovaacute chromatografie (PC ndash paper chromatography) Vyacutevoj novyacutech sorbentů a
automatizace pak daly vzniknout noveacutemu a v současnosti jednomu z nejpoužiacutevanějšiacutech typů
chromatografie ndash vysokouacutečinneacute kapalinoveacute chromatografie (HPLC ndash high performance liquid
chromatography) Při HPLC se pracuje za vysokeacuteho tlaku nazyacutevaacute se takeacute často jako vysokotlakaacute
kapalinovaacute chromatografie a proto umožňuje několikanaacutesobně rychlejšiacute a citlivějšiacute analyacutezy všech typů
laacutetek oproti klasickyacutem sloupcovyacutem metodaacutem
Afinitniacute chromatografie
Je založena na biochemickyacutech interakciacutech jako jsou interakce enzym ndash substraacutet či protilaacutetka ndash antigen
ktereacute probiacutehajiacute s vysokou selektivitou Princip je založen na tom že přiacuteslušnyacute substraacutet či antigen se
chemickou reakciacute navaacuteže na určityacute sorbent kteryacutem se pak naplniacute kolona Enzym nebo protilaacutetka jsou
selektivně vychytaacutevaacuteny z analyzovaneacute směsi a naacutesledně mohou byacutet z kolony vymyty Afinitniacute
chromatografie se kupřiacutekladu využiacutevaacute k čištěniacute protilaacutetek z krevniacuteho seacutera
Chromatografie na iontoměničiacutech
Chromatografie na měničiacutech iontů neboli ionexovaacute chromatografie je určena pro separaci laacutetek
nesouciacutech naacuteboj Při vyacuteměně iontů se ionty ktereacute jsou elektrostaticky vaacutezaacuteny k pevneacutemu a chemicky
inertniacutemu podkladu reversibilně vyměňujiacute za ionty z roztoku
R+A-+B-harrR+B-+A-
R+A- je měnič iontů s navaacutezanyacutem aniontem A- (anex) a B- odpoviacutedaacute aniontům v roztoku Měnič kationtů
(katex) obsahuje zaacuteporně nabiteacute skupiny ktereacute reversibilně vaacutežou kationty Afinita iontů k ionexu neniacute
stejnaacute ale zaacutevisiacute na velikosti naacuteboje a na poloměru hydratovaneacuteho iontu a tento fakt je zaacutekladem
separace laacutetek ionexovou chromatografiiacute Rozdiacutely v naacutebojovyacutech vlastnostech jichž ionexovaacute
chromatografie využiacutevaacute jsou u biologickyacutech laacutetek značneacute proto tiacutemto způsobem lze oddělit i laacutetky jinak
velmi podobnyacutech vlastnostiacute Při vazbě iontu na ionex je však třeba počiacutetat i s dalšiacutemi vlivy a to zejmeacutena
s van der Waalsovyacutemi a polaacuterniacutemi interakcemi Siacutela vazby je takeacute ovlivněna iontovou silou a hodnotou
pH prostřediacute Daacutele je třeba si uvědomit že laacutetky nesouciacute stejnyacute naacuteboj jako ionex nebudou zachyceny
vůbec
Jako chromatografickyacute materiaacutel sloužiacute pro ionexovou chromatografii různeacute inertniacute matrice ktereacute majiacute
na sveacutem povrchu kovalentně navaacutezaneacute kladně nebo zaacuteporně nabiteacute funkčniacute skupiny (anexy ndash
aminoethyl diaminoethyl katexy ndash karboxymethyl) Charakter funkčniacutech skupin pak udaacutevaacute siacutelu ionexu
jejich celkoveacute množstviacute a využitelnost určuje kapacitu ionexu Označeniacute slabeacute středniacute a silneacute ionexy
vyjadřuje stupeň disociace skupin v zaacutevislosti na pH Zatiacutemco silneacute ionexy jsou uacuteplně disociovaacuteny v
širokeacutem rozmeziacute pH disociace slabyacutech ionexů je naopak na pH silně zaacutevislaacute Slabeacute katexy ztraacutecejiacute naacuteboj
při pH pod 6 slabeacute anexy při pH nad 9 Jako matrice se v ionexoveacute chromatografii použiacutevajiacute tři druhy
materiaacutelů syntetickeacute pryskyřice jako je např nejčastěji použiacutevanyacute polystyren zesiacuteťovanyacute
divinylbenzenem celulosa a konečně gely na baacutezi polyakrylamidu dextranů nebo agarosy Hlavniacute faacuteze
ionexoveacute chromatografie jsou ekvilibrace ionexu navaacutezaacuteniacute laacutetek ze vzorku a vymytiacute nenavaacutezanyacutech
složek změna podmiacutenek kteraacute vede k selektivniacute desorpci a konečně regenerace ionexu
44
Gelovaacute chromatografie
Tento typ chromatografie je jednou z nejpoužiacutevanějšiacutech metod v preparativniacute chemii biopolymerů Na
rozdělovaacuteniacute laacutetek při geloveacute chromatografii majiacute rozhodujiacuteciacute vliv rozměry jejich molekul Na poacuteroviteacutem
gelu (takeacute nazyacutevaneacutem molekuloveacute siacuteto) dochaacuteziacute k zadržovaacuteniacute malyacutech molekul tiacutem že pronikajiacute do nitra
čaacutestic gelu (Obr 1) kdežto molekuly ktereacute jsou tak velkeacute že neprojdou poacutery se nezadržujiacute a vymyacutevajiacute
se z kolony rychleji Maleacute molekuly jsou tedy zpomalovaacuteny viacutece než velkeacute a jednotliveacute složky směsi se
uvolňujiacute ze sloupce v pořadiacute klesajiacuteciacute velikosti molekuly (relativniacute molekuloveacute hmotnosti viz Obr 1
Obr 2) Kriteacuteriem rozděleniacute laacutetek je velikost poacuterů v čaacutesticiacutech gelu Gel by neměl obsahovat žaacutedneacute
specificky ani nespecificky adsorbujiacuteciacute skupiny aby nedochaacutezelo k děleniacute laacutetek jinyacutem mechanismem
Jde v podstatě o typ rozdělovaciacute chromatografie v systeacutemu kapalina ndash kapalina kde stacionaacuterniacute faacuteze je
kapalina zakotvenaacute v gelu Stejnaacute kapalina pak tvořiacute mobilniacute faacutezi kteraacute proteacutekaacute mezi čaacutesticemi gelu
V literatuře je možneacute se setkat s různyacutemi naacutezvy pro gelovou
chromatografii Pro oddělovaacuteniacute laacutetek s velmi rozdiacutelnyacutemi
molekulovyacutemi hmotnostmi např při odsolovaacuteniacute biacutelkovin se
použiacutevaacute hlavně termiacuten gelovaacute filtrace Proces separace laacutetek
s bliacutezkyacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi je pak nazyacutevaacuten jako
gelovaacute permeačniacute chromatografie (GPC ndash gel permeasion
chromatography) Často byacutevaacute použiacutevaacuten takeacute termiacuten
kapalinovaacute vylučovaciacute chromatografie kteryacute je z
teoretickeacuteho hlediska asi nejvhodnějšiacute
Jednotliveacute typy gelů lze charakterizovat tzv frakcionačniacutem rozsahem gelu což je rozmeziacute
molekulovyacutech hmotnostiacute nebo velikostiacute molekul v němž jejich změna způsobuje změnu v elučniacutem
objemu (objem mobilniacute faacuteze kteryacute proteče kolonou od naneseniacute vzorku až po dobu kdy je danaacute laacutetka
z kolony vymyacutevaacutena) Nejčastěji použiacutevanyacutem typem gelu jsou Sephadexy
Obr 2 Princip geloveacute chromatografie
Obr 1 Zadržovaacuteniacute čaacutestic v
poacuterech gelu
45
Sephadexy jsou vyraacuteběny z fragmentů dextranu což je polysacharid s relativniacute molekulovou hmotnostiacute
okolo 107 ndash 108 kteryacute vznikaacute ze sacharosy působeniacutem bakterie Leuconostoc mesenterium Dextranovaacute
vlaacutekna se pak zesiacuteťujiacute přiacutečnyacutemi vazbami působeniacutem epichlorhydrinu Stupeň zesiacuteťovaacuteniacute a s tiacutem
souvisejiacuteciacute velikost poacuteru lze pak ovlivnit vzaacutejemnyacutem poměrem epichlorhydrinu a dextranu Jednotliveacute
typy Sephadexů se označujiacute čiacuteslici a piacutesmenem Na odsolovaacuteniacute se nejčastěji použiacutevajiacute Sephadexy s nižšiacutem
čiacuteslem Pro děleniacute laacutetek o vyššiacutech molekulovyacutech hmotnostech pak Sephadexy G-75 G-150 nebo jineacute
značky gelů jako je Sepharosa Sephacryl Bio-gel
Gelovaacute permeačniacute chromatografie se velmi často užiacutevaacute pro stanovovaacuteniacute relativniacute molekuloveacute
hmotnosti makromolekul Před vlastniacute chromatografiiacute daneacuteho vzorku je nutno proveacutest separaci
standardů o znaacutemeacute relativniacute molekuloveacute hmotnosti a z jejich elučniacutech objemů sestrojit zaacutevislost
Většinou je vynaacutešena zaacutevislost retenčniacuteho času na logaritmu molekuloveacute hmotnosti Z retenčniacuteho času
vzorku o neznaacutemeacute hmotnosti kteryacute je separovaacuten za stejnyacutech podmiacutenek jako směs standardů se pak
jednoduše odečte jeho relativniacute molekulovaacute hmotnost Podmiacutenkou je aby vzorek nebyl znečištěn
laacutetkami o přibližně stejneacute molekuloveacute hmotnosti ktereacute zkreslujiacute retenčniacute čas vzorku Důležiteacute je takeacute
vhodneacute zvoleniacute typu gelu tak aby se do jeho frakcionačniacuteho rozsahu vešly všechny standarty a
samozřejmě i vzorek Na Obr 3 je znaacutezorněn elučniacute profil směsi standardů na koloně Superosy 12 HR
použiacutevaneacute v systeacutemu FPLC (fast protein liquid chromatography)
Odsolovaacuteniacute roztoků biopolymerů pomociacute geloveacute chromatografie (gelovaacute filtrace) byacutevaacute často vhodnějšiacute
než dialyacuteza a to předevšiacutem z časovyacutech důvodů Odsolovaacuteniacutem nestabilniacutech biopolymerů dialyacutezou
dochaacuteziacute často k jejich denaturaci praacutevě z důvodu časoveacute naacuteročnosti procesu Použiacutevaacute se nejčastěji
Sephadex G-25 pro odsolovaacuteniacute biopolymerů s relativniacute molekulovou hmotnostiacute nad 30 000 je pak
vhodnějšiacute Sephadex G-50 Důležitaacute je takeacute deacutelka kolony při většiacutech objemech nanaacutešeneacuteho vzorku je
pak nutno uacuteměrně zvyšovat deacutelku naacuteplně v koloně tak aby se během průtoku směs niacutezko a
vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek stačila od sebe oddělit Obecně se udaacutevaacute že při geloveacute chromatografii by
měl činit objem nanaacutešeneacuteho vzorku maximaacutelně 1-2 z celkoveacuteho objemu kolony Pro gelovou
chromatografii se proto použiacutevajiacute kolony 75 cm dlouheacute a často i delšiacute
Obr 3 Typickyacute chromatogram směsiacute proteinů na koloně Superosy 12 HR
1 ndash protilaacutetka IgG (Mr = 160000) 2 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (Mr = 67000) 3 - β-laktoglobulin
(Mr = 37000) 4 ndash cytochrom c (Mr = 12400) 5 ndash vitamiacuten B12 (Mr = 1 355) 6 ndash cytidin (Mr = 246)
46
Chromatografie na koloně
Při sloupcoveacute chromatografii (chromatografie na koloně) je chromatografickyacute materiaacutel umiacutestěn do
chromatografickeacute kolony (skleněnaacute nebo kovovaacute trubice) a vytvořiacute tak sloupec na němž probiacutehaacute děleniacute
Po aplikaci vzorku na kolonu dochaacuteziacute vlivem toku mobilniacute faacuteze k pohybu jednotlivyacutech složek kolonou a
k jejich separaci Naacuteplň kolony je různaacute podle toho o jakyacute typ chromatografie se jednaacute Kolony je možneacute
naplnit v laboratoři nebo lze zakoupit kolony již naplněneacute ktereacute jsou dodaacutevaacuteny řadou firem To platiacute
zejmeacutena o kolonaacutech pro chromatografickeacute techniky kdy děleniacute probiacutehaacute za zvyacutešeneacuteho tlaku (HPLC) na
sorbentech s velmi malyacutem průměrem čaacutestic (několik mikronů) a spraacutevneacute naplněniacute kolony je jedniacutem z
rozhodujiacuteciacutech faktorů pro kvalitu separace laacutetek Hlavniacute podmiacutenkou je aby kolona byla naplněna
kontinuaacutelně a naacuteplň byla v celeacute sveacute deacutelce kompaktniacute bez jakyacutechkoliv heterogenit Moderniacute zařiacutezeniacute
pro kapalinovou sloupcovou chromatografii se sklaacutedaacute z rezervoaacuterů mobilniacutech faacuteziacute daacutevkovače vzorku
kolony s chromatografickyacutem materiaacutelem čerpadel (popř gradientoveacuteho mixeru) detektoru měřiacuteciacuteho
eluaacutet ndash vyteacutekajiacuteciacute mobilniacute faacutezi (spektrofotometr refraktometr hmotnostniacute spektrometr) jiacutemače frakciacute
a vyacutestupu analyzovanyacutech dat (zapisovač počiacutetač)
Charakteristickou veličinou pro každou separovanou laacutetku je elučniacute objem nebo elučniacute čas označovanyacute
VR resp tR Elučniacute objem představuje celkovyacute proteklyacute objem mobilniacute faacuteze od naneseniacute rozdělovaneacute
laacutetky na kolonu po dosaženiacute maximaacutelniacute koncentrace teacuteto laacutetky v eluaacutetu Elučniacute čas je pak analogicky
doba od naacutestřiku po maximum elučniacute křivky daneacute laacutetky Elučniacute objem VR může byacutet ještě daacutele
charakterizovaacuten jako součet VRacute tj skutečnyacute elučniacute objem a VM mrtvyacute objem kolony
119881119877 = 119881119877acute + 119881119872
Mrtvyacute objem kolony se daacute charakterizovat jako celkovyacute objem kteryacute v koloně zaujiacutemaacute mobilniacute faacuteze
Experimentaacutelně se daacute určit tak že se na kolonu aplikuje inertniacute laacutetka kteraacute neniacute na koloně zadržovaacutena
žaacutednyacutemi silami a jejiacute elučniacute objem se pak rovnaacute mrtveacutemu elučniacutemu objemu (Obr 4)
Obr 4 Elučniacute profil při sloupcoveacute kapalinoveacute chromatografii VM ndash mrtvyacute elučniacute objem VR1 a VR2 elučniacute
objemy laacutetek 1 a 2
Chromatografie na tenkeacute vrstvě
Chromatografie na tenkeacute vrstvě (TLC thin layer chromatography) se nejčastěji provaacutediacute u adsorpčniacute
přiacutepadně u rozdělovaciacute a ionexoveacute chromatografie TLC se použiacutevaacute předevšiacutem pro analyacutezu zkoumaneacute
směsi v menšiacute miacuteře pak pro preparativniacute uacutečely Hlavniacute využitiacute maacute TLC při separaci nepolaacuterniacutech laacutetek
Pro TLC se použiacutevajiacute sypaneacute vrstvy (např oxid hlinityacute celulosa) ktereacute jsou však kvůli mechanickeacute
stabilitě meacuteně vhodneacute než vrstvy liteacute Vrstva adsorbentu je nanaacutešena na podložku ve stejnoměrneacute
vrstvičce pomociacute skleněneacute tyčinky s gumovyacutemi zaraacutežkami (viz Obr 5A)
47
Obr 5 Chromatografie na tenkeacute vrstvě A ndash Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy B ndash Vyviacutejeniacute sypaneacute vrstvy
v horizontaacutelniacute poloze A - deska s vrstvou B - rozpouštědlo
Liteacute vrstvy se připravujiacute ze suspenze stacionaacuterniacute faacuteze (např silikagel) a pojidla (např saacutedra)
Nejpoužiacutevanějšiacute jsou komerčně dostupneacute liteacute vrstvy Al2O3 na hliniacutekoveacute foacutelii znaacutemeacute pod naacutezvy Silufol
nebo Alufol Cenově dražšiacute jsou vrstvy kdy je jako nosič použito sklo a na něj upevněn silikagel nebo
celulosa S oblibou se použiacutevajiacute i polymerniacute nosiče s vrstvou polyamidu
Vlastniacute provedeniacute TLC může probiacutehat v několika uspořaacutedaacuteniacutech Klasickeacute je šikmeacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je
deska s tenkou vrstvou umiacutestěna do vyviacutejeciacute naacutedoby (chromatografickaacute komůrka) asi pod uacutehlem 20
stupňů a na dno naacutedoby je nalito rozpouštědlo (Obr 5B) Důležiteacute je aby chromatografickaacute komůrka
byla uzavřena a atmosfeacutera uvnitř se mohla nasytit paacuterami rozpouštědla Pokud je deska umiacutestěnaacute v
komůrce vertikaacutelně jednaacute se o chromatografii vzestupnou nebo sestupnou v zaacutevislosti na tom zda je
rozpouštědlo umiacutestěno dole nebo nahoře Vzestupnaacute chromatografie se provaacutediacute ve speciaacutelniacutech
komůrkaacutech ve kteryacutech lze vyviacutejet i viacutece chromatogramu najednou Při sestupneacute chromatografii se jako
nosič většinou použiacutevaacute speciaacutelniacute chromatografickyacute papiacuter (komerčně dodaacutevanyacute pod značkou Whatman)
kteryacute se zavěsiacute do naacutedobky s rozpouštědlem (viz Obr 6A)
Obr 6 Vyviacutejeciacute zařiacutezeniacute pro vyviacutejeniacute A ndash Zařiacutezeniacute pro sestupnou papiacuterovou chromatografii B ndash Kruhoveacute
vyviacutejeniacute papiacuteroveacute chromratografie
48
Je třeba připomenout že papiacuterovaacute chromatografie je založenaacute na principu rozdělovaciacute chromatografie
na rozdiacutel od vyacuteše uvaacuteděnyacutech chromatografii na tenkyacutech vrstvaacutech ktereacute předevšiacutem fungujiacute na principu
adsorpčniacute chromatografie Papiacuterovaacute chromatografie ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute se pak provaacutediacute většinou
jako kruhovaacute Doprostřed papiacuteru se umiacutestiacute knot kteryacutem vzliacutenaacute rozpouštědlo a kolem něj jsou nanaacutešeny
vzorky ktereacute pak migrujiacute k okraji papiacuteru (Obr 6B)
Velkou přednostiacute chromatografie na tenkyacutech vrstvaacutech je velkaacute časovaacute uacutespora malaacute spotřeba laacutetek i
rozpouštědel minimaacutelniacute experimentaacutelniacute zařiacutezeniacute a snadneacute provedeniacute Jelikož při TLC a papiacuteroveacute
chromatografii nelze přiacutemo zjistit charakteristickou veličinu udaacutevajiacuteciacute mobilitu daneacute laacutetky ndash elučniacute
objem či retenčniacute čas jako u sloupcoveacute chromatografie použiacutevaacute se pro charakterizaci a identifikaci
laacutetek jinaacute veličina tzv retenčniacute faktor Rf Retenčniacute faktor udaacutevaacute poměr vzdaacutelenosti středu skvrny laacutetky
od startu (VM) k vzdaacutelenosti čela mobilniacute faacuteze (VR) tj vzdaacutelenost kam až doputuje mobilniacute faacuteze
119877119891 =119881119872
119881119877
Při separaci směsi laacutetek je pak vždy žaacutedouciacute provaacutedět i chromatografii standardů v tomteacutež pokusu
Identifikace je pak snadnějšiacute Pro kvantitativniacute vyhodnoceniacute je zapotřebiacute proveacutest proměřeniacute
jednotlivyacutech skvrn pomociacute denzitometru nebo vyškrabaacuteniacute či eluci jednotlivyacutech skvrn a změřeniacute
koncentrace laacutetek v eluaacutetech
Detekce laacutetek při tenkovrstevneacute a papiacuteroveacute chromatografii se provaacutediacute různyacutemi způsoby
- přiacutemaacute ndash skvrny barevnyacutech laacutetek jsou dobře vidět pouhyacutem okem (rostlinnaacute barviva)
- absorpce světla v UV oblasti ndash použiacutevaacute se adsorbentu obsahujiacuteciacute fluoreskujiacuteciacute složku po
osvětleniacute UV světlem deska fluoreskuje akoraacutet v miacutestech rozdělenyacutech laacutetek jsou vidět tmavaacute
miacutesta
- fluorescence ndash některeacute laacutetky po ozaacuteřeniacute UV světlem samy sviacutetiacute např některeacute alkaloidy
- specifickeacute barveniacute ndash chromatogram se obvykle vyviacutejiacute postřiacutekaacuteniacutem nějakyacutem specifickyacutem
činidlem ktereacute se separovanou laacutetkou tvořiacute barevneacute produkty (např ninhydrin je specifickeacute
činidlo na aminokyseliny se kteryacutemi daacutevaacute fialově-červeneacute produkty)
- izotopoveacute techniky ndash laacutetky jsou označeny radioaktivniacutemi izotopy a při vyhodnocovaacuteniacute se měřiacute
unikajiacuteciacute radioaktivita
49
UacuteKOL Č 1 Gelovaacute chromatografie proteinu s niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetkou
V teacuteto uacuteloze budou od sebe pomociacute geloveacute filtrace odděleny hemoglobin a siacuteran nikelnatyacute Průběh
geloveacute filtrace lze dobře sledovat diacuteky barevnosti obou laacutetek nikelnateacute ionty jsou zeleneacute krevniacute barvivo
hemoglobin maacute červeno-hnědou barvu Hemoglobin je sloučenina proteinu ndash globinu a prosthetickeacute
skupiny ndash hemu na kteryacute je vaacutezaacuteno dvojmocneacute železo Molekula hemoglobinu je tetramer to znamenaacute
že se k sobě vaacutežou čtyři zaacutekladniacute jednotky globinu s hemem Celkovaacute molekulovaacute hmotnost tohoto
tetrameru (C2932H4724N828O840S8Fe4) je přibližně 65000 Da
LABORATORNIacute POMŮCKY
30 cm dlouhaacute kolona na chromatografii
Stojan a svorky na kolonu
Erlenmayerova baňka (1000 ml)
Peristaltickaacute pumpa
Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)
Kaacutedinky
Mikrozkumavky (15 ml 5 ml)
Pipeta špičky
Kyveta plastovaacute uacutezkaacute
Stolniacute mikrocentrifuga
Spektrofotometr Lightwave II
Konduktometr
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Nabobtnalyacute Sephadex G-25
Hemoglobin
Siacuteran nikelnatyacute
POSTUP
A Přiacuteprava vzorku
1 V mikrozkumavce smiacutechejte 05 ml roztoku hemoglobinu a 05 ml roztoku siacuteranu nikelnateacuteho
2 Do druheacute mikrozkumavky napipetujte 1 ml destilovaneacute vody ndash pro vyvaacuteženiacute centrifugy
Centrifugujte na stolniacute mikrocentrifuze po dobu 5 min Supernatant přepipetujte do čisteacute
mikrozkumavky
B Gelovaacute chromatografie
1 Skleněnaacute kolona o deacutelce 30 cm naplněnaacute Sephadexem G-25 se nachaacuteziacute v těsneacute bliacutezkosti
pracovniacuteho stolu ndash pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jejiacutemu rozbitiacute
POZOR Nikdy nenechejte kolonu vyschnout Dbejte na to aby nad sloupcem gelu v
koloně bylo vždy alespoň minimaacutelniacute množstviacute vody
2 Na horniacute polici pracovniacuteho miacutesta je umiacutestěna Erlenmayerova baňka naplněnaacute destilovanou
vodou kteraacute je přes peristaltickou pumpu spojena pomociacute gumoveacute hadičky se špuntem s
horniacutem uacutestiacutem kolony
Během chromatografie hliacutedejte zaacutesobniacutek s vodou aby v něm bylo vždy dostatek vody
vyhnete se tiacutem nechtěneacutemu vyschnutiacute kolony
50
3 Pod kolonu umiacutestěte kaacutedinku do ktereacute bude voda odkapaacutevat Povolte kohout kteryacutem je
uzavřen průtok vody v koloně zapněte peristaltickou pumpu Kolonu nechejte 20 min
promyacutevat vodou
4 Když je kolona dostatečně promytaacute vodou zavřete kohout kolony vypněte peristaltickou
pumpu
5 Pak opatrně kohoutem odpusťte vodu ze sloupce gelu tak aby se klesajiacuteciacute hladina vody
zastavila těsně nad začaacutetkem sloupce gelu Kohout opatrně zavřete
6 Napipetujte opatrně 950 microl vzorku na sloupec gelu a nechejte vsaacuteknout Pipetujte po obvodu
stěny kolony
7 Pod kolonu umiacutestěte 100ml odměrnyacute vaacutelec Povolte opatrně kohout
8 Po vsaacuteknutiacute vzorku na sloupec kohout opatrně uzavřete naneste 2x 1 ml vody opatrně povolte
kohout a nechejte vsaacuteknout Toteacutež ještě jednou s vodou zopakujte Naneste znovu 2x 1 ml vody
a teprve poteacute na kolonu opět zapojte hadičku ze zaacutesobniacuteku povolte kohout a spusťte
peristaltickou pumpu ndash dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute
9 Sledujte děliacuteciacute se laacutetky na koloně jako dva barevneacute pruhy
10 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute začněte jiacutemat frakce do předem připravenyacutech kalibrovanyacutech
mikrozkumavek frakce po 1 ml
11 Pokud i po odebraacuteniacute 30 frakciacute staacutele vyteacutekaacute z kolony barevnyacute roztok jiacutemejte do dalšiacutech zkumavek
až do okamžiku kdy už eluaacutet neniacute na prvniacute pohled zabarven
12 Po ukončeniacute chromatografie nechte kolonu ještě 20 minut promyacutevat vodou
13 Najiacutemaneacute frakce analyzujte
C Spektrofotometrickeacute stanoveniacute hemoglobinu
Absorbance jednotlivyacutech frakciacute budete stanovovat pomociacute spektrofotmetru Lighwave II při vlnoveacute
deacutelce 410 nm což je vlnovaacute deacutelka maximaacutelniacute absorbance hemoveacute skupiny hemoglobinu
Do spektrofotometru vklaacutedejte pouze očištěneacute a osušeneacute kyvety
1 Zapněte spektrofotometr Lightwave II
2 Zvolte možnost Application (1) a naacutesledně možnost Single Wavelenght (1)
3 Nastavte vlnovou deacutelku 410 nm Potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem
4 Nejprve je potřeba spektrofotometr vynulovat na blank kteryacutem je v tomto přiacutepadě voda Do
kyvety nalijte opatrně ze střičky destilovanou vodu Vložte ji do spektrofotometru (směr
vloženiacute kyvety do kyvetoveacuteho prostoru konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) Stisknutiacutem modreacuteho
tlačiacutetka přiacutestroj vynulujete Vodu z kyvety vylijte
5 Proměřte absorbance všech frakciacute Po změřeniacute vzorky nevyliacutevejte do odpadu ale přeleacutevejte je
zpět do mikrozkumavek budou použity v dalšiacutem stanoveniacute Mezi jednotlivyacutemi vzorky kyvetu
proplachujte destilovanou vodou ze střičky
D Konduktometrickeacute stanoveniacute nikelnateacute soli
Obsah niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky ndash nikelnateacute soli budete detekovat diacuteky faktu že přiacutetomnost
jakyacutechkoliv iontů zvyšuje vodivost roztoku Pomociacute konduktometru proměřte vodivost všech
frakciacute dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu
1 Do konduktometrickeacute cely přelijte měřenyacute vzorek a doplňte destilovanou vodou po rysku 20
ml
51
2 Do cely ponořte čidlo konduktometru a na displeji odečtěte hodnotu vodivosti v μSmiddotcm-1 Mezi
jednotlivyacutemi měřeniacutemi vždy oplaacutechněte čidlo konduktometru destilovanou vodou
VYHODNOCENIacute
1 Sestrojte chromatogram zaacutevislosti elučniacuteho objemu na absorbanci při 410 nm a vodivosti
Vyznačte maxima jednotlivyacutech složek složky označte
2 Na koloně naplněneacute Sephadexem typu G-200 děliacuteme směs cytochromu c riboflavinu a
pepsinu Kteraacute laacutetka bude z kolony vyteacutekat jako prvniacute druhaacute a třetiacute
UacuteKOL Č 2 Chromatografie karotenoidů z papriky na tenkeacute vrstvě
Rostliny obsahujiacute mnoho různyacutech laacutetek schopnyacutech absorbovat zaacuteřeniacute ve viditelneacute oblasti spektra
elektromagnetickeacute slunečniacute radiace Souborně se tyto laacutetky označujiacute jako barviva či pigmenty protože
působiacute zbarveniacute rostlin Chemicky i funkčně jsou barviva velmi různorodaacute Jejich společnyacutem a
charakteristickyacutem rysem je většiacute počet konjugovanyacutech dvojnyacutech vazeb v molekule Chemicky tyto laacutetky
patřiacute nejčastěji do skupiny cyklickyacutech nebo lineaacuterniacutech tetrapyrolů karotenoidů a flavonoidů
Karotenoidy (Obr 7) jsou rostlinnaacute barviva rozpustnaacute v tuciacutech v přiacuterodě hojně zastoupenaacute ve všech
rostlinnyacutech druziacutech obvykle zbarvena žlutě oranžově a červeně Některeacute typy karotenoidů lze naleacutezt i
v řiacuteši živočišneacute daacutevajiacute napřiacuteklad charakteristickeacute zabarveniacute plameňaacuteků kanaacuterků raků nebo třeba
sluneacutečka sedmitečneacuteho Z chemickeacuteho hlediska je lze řadit do skupiny terpenoidů tzn laacutetek
odvozenyacutech od izoprenoveacute podjednotky Použiacutevajiacute se předevšiacutem jako nezaacutevadnaacute přirozenaacute barviva v
potravinaacuteřskeacutem a kosmetickeacutem průmyslu V rostlinneacutem organismu jsou nezbytneacute pro růst a
fotosynteacutezu pro člověka pak jsou nezastupitelnyacutem zdrojem vitaminu A jehož jsou prekurzorem V
současneacute době se takeacute hovořiacute o jejich schopnosti snižovat některaacute rizika rakoviny hojně se využiacutevajiacute
takeacute jako antioxidanty zachycujiacuteciacute pro organismus nebezpečneacute volneacute radikaacutely
Obr 7 Nejznaacutemějšiacute typy karotenoidů
52
Extrakt z papriky (Capsicum annum) obsahuje 37 ndash 54 pigmentů (počet zaacutevisiacute na způsobu izolace) z
toho většina z nich je na baacutezi karotenoidů (Obr 7) Hlavniacutem pigmentem papriky je červenyacute kapsantin a
kapsorubin žluto-oranžovyacute beta-karoten žluteacute luteiny a xantofyly Karotenoidy z papriky budete
chromatografovat v nepolaacuterniacutem benzenu Mobilita jednotlivyacutech molekul zaacutevisiacute na jejich polaritě tzn
předevšiacutem na počtu hydroxy- skupin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Skleněnaacute vana
Malaacute skleněnaacute deska
Velkaacute skleněnaacute deska
Skleněnaacute tyčinka s gumičkami
Odměrneacute vaacutelce (10 ml 250 ml)
Třeciacute miska s tloučkem
Automatickaacute pipeta s rozsahem 20-200 μl
Kaacutedinka (50 ml)
Skleněnaacute naacutelevka
Filtračniacute papiacuter
Filtračniacute kruh
Laboratorniacute stojan
Odpařovaciacute miska
Umělohmotneacute zaacutetky
Vaacuteženka
Špachtlelžička
Předvaacutežky
Petriho miska
Filtračniacute papiacuter
Tužka nůžky praviacutetko
Petriho miska
Silufol
Polystyrenovyacute kruh
Vodniacute laacutezeň (v digestoři)
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Červenaacute paprika
Oxid hlinityacute pro chromatografii
Benziacuten
Benzen
POSTUP
POZOR Pracujete s karcinogenniacutem benzenem Chraňte se rukavicemi a pracujte v digestoři
1 Odvažte 1 g sucheacute papriky a ve třeciacute misce jej rozetřete s 10 ml směsi benziacuten-benzen (41)
Karotenoidy společně s dalšiacutemi laacutetkami přejdou do rozpouštědla
2 Extrakt odfiltrujte přes hladkyacute suchyacute filtr do kaacutedinky Pozor veškereacute sklo musiacute byacutet dokonale sucheacute
3 Na vodniacute laacutezni zfiltrovanyacute extrakt odpařte do sucha a odparek rozpustiacuteme v 1 ml čisteacuteho benziacutenu
4 Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy menšiacute skleněnou destičku si položte na stůl a na jeden z jejich konců
nasypte hromaacutedku oxidu hliniteacuteho určeneacuteho pro chromatografii
5 Pak opatrně skleněnou tyčinkou na konci s gumičkami projeďte po celeacute deacutelce skla tak aby se na
jeho povrchu vytvořila jednolitaacute vrstva oxidu hliniteacuteho
6 Destičku opatrně chytněte za hrany a přeneste do plocheacute skleněneacute vany na jejiacutež jeden konec jsou
položeneacute dvě umělohmotneacute zaacutetky (viz Obr 2)
7 Destička je umiacutestěnaacute šikmo pod uacutehlem asi 20deg Asi centimetr od spodniacuteho okraje naneste jako
souvislou čaacuteru na sypanou vrstvu extrakt z papriky v deacutelce okolo 3 centimetrů Vzorek nanaacutešejte
automatickou pipetou
8 Na dno naacutedoby nalijte čistyacute benzen tak aby začal vzliacutenat po destičce nahoru Naacutedobku překryjte
velkyacutem sklem
9 Chromatogram nechte vyviacutejet a sledujte rozdělovaacuteniacute jednotlivyacutech barviv
53
10 Stejnyacute vzorek extraktu z papriky rozdělte vzestupnou chromatografii na vrstvě silufolu
11 Z folie silufolu si odstřihněte pruh asi o šiacuteřce 1-15 cm Silufol střiacutehejte v rukaviciacutech abyste ho
zbytečně neznečistili
12 Asi 1 cm od jednoho konce folie opět naneste vzorek Pruh silufolu umiacutestěte do odměrneacuteho vaacutelce
na jehož dno jste nalili mobilniacute faacutezi ndash benzen Dbejte na to aby hladina rozpouštědla nezasahovala
do naneseneacuteho vzorku
13 Vaacutelec uzavřete převraacutecenou kaacutedinkou a nechte chromatogram vyviacutejet
14 Jakmile rozpouštědlo doputuje na horniacute konec folie chromatogram vyjměte a nechte na vzduchu
oschnout
VYHODNOCENIacute
1 Porovnejte uacutečinnost obou provedeniacute tenkovrstevneacute chromatografie a rozhodněte ktereacute děleniacute je
lepšiacute
2 Vyvinutyacute chromatogram na silufolu vyfoťte do protokolu a podle barvy jednotlivyacutech pruhů se
pokuste určit o ktereacute karotenoidy jde V potaz berte i polaritu jejich molekul
3 Vypočtěte retenčniacute faktory pro jednotlivaacute barviva z chromatografie na silufolu
54
4 Elektromigračniacute metody
Elektromigračniacute metody jsou metody ktereacute se využiacutevajiacute k separaci makromolekul na zaacutekladě naacuteboje
konformace nebo velikosti Migrace nabiteacute čaacutestice v elektrickeacutem poli je ovlivňovaacutena interakciacute mezi
ionty a zaacutevisiacute předevšiacutem na celkoveacutem naacuteboji velikosti a tvaru čaacutestice a viskozitě prostřediacute
Elektromigračniacute metody využiacutevajiacute dvou elektrokinetickyacutech jevů ndash elektroforeacutezy a elektroosmoacutezy Při
dotyku pevnyacutech povrchů ktereacute mohou neacutest elektrickeacute naacuteboje s roztokem obsahujiacuteciacutem nabiteacute čaacutestice
(ionty) se vytvaacuteřiacute elektrickeacute dvojvsrtvy V elektromigračniacutech metodaacutech je na toto prostřediacute připojeno
stejnosměrneacute elektrickeacute pole ktereacute porušiacute rovnovaacutehu v rozloženiacute naacutebojů a vyvolaacute tak jejich pohyb
Principem separace složek je rozdiacutelnaacute rychlost jejich migrace neboť nabiteacute čaacutestice různyacutech složek se
v určiteacutem prostřediacute lišiacute svou elektroforetickou pohyblivostiacute
Elektroforeacuteza tedy spočiacutevaacute v migraci elektricky nabityacutech čaacutestic ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli
ktereacute se vytvořiacute vloženiacutem konstantniacuteho stejnosměrneacuteho napětiacute mezi elektrody V zoacutenoveacute elektroforeacuteze
je prostřediacute mezi elektrodami tvořeno zaacutekladniacutem elektrolytem (roztok obsahujiacuteciacute ionty) kteryacute zajišťuje
dostatečnou elektrickou vodivost celeacuteho systeacutemu přičemž zkoumanyacute vzorek je daacutevkovaacuten v určiteacutem
miacutestě tohoto systeacutemu Kationty (kladně nabiteacute ionty) migrujiacute k zaacuteporně nabiteacute elektrodě (katodě)
anionty (zaacuteporně nabiteacute ionty) migrujiacute ke kladně nabiteacute elektrodě (anodě) neutraacutelniacute čaacutestice se
nepohybujiacute V průběhu separace se vytvaacuteřejiacute odděleneacute zoacuteny (odtud naacutezev zoacutenovaacute elektroforeacuteza) na
zaacutekladě odlišneacute rychlosti migrace složek vzorku
Elektroforetickaacute pohyblivost
Elektroforetickaacute pohyblivost microe nabiteacute čaacutestice je rychlost jejiacuteho pohybu v elektrickeacutem poli o jednotkoveacute
intenzitě E0 Pokud jsou na začaacutetku separace čaacutestice v jednom miacutestě dostaacutevajiacute se během separace
dopředu nabiteacute čaacutestice s vyššiacute pohyblivostiacute čaacutestice s nižšiacute pohyblivostiacute se opožďujiacute
Na nabitou čaacutestici o naacuteboji Q působiacute v elektrickeacutem poli o intenzitě E dvě siacutely ndash elektrickaacute siacutela F1 kteraacute
čaacutestici uvaacutediacute do pohybu a odpor prostřediacute F2 kteryacute čaacutestici v pohybu brzdiacute (viz Obr 1) Tyto siacutely definujiacute
vztahy
F1=Q∙E
F2=k∙ν
Koeficient k zaacutevisiacute na tvaru a velikosti čaacutestice a na viskozitě prostřediacute η
55
Obr 1 Siacutely působiacuteciacute na nabitou čaacutestici ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli F1 ndash elektrickaacute siacutela F2 ndash
odpor prostřediacute
V počaacutetečniacutem okamžiku je rychlost čaacutestice ν nulovaacute proto siacutela F1 uvede čaacutestici do pohybu S rostouciacute
rychlostiacute ν se siacutela F2 zvětšuje dokud se nevyrovnaacute siacutele F1 Nastane stacionaacuterniacute stav ve ktereacutem se nabiteacute
čaacutestice pohybujiacute konstantniacute rychlostiacute a platiacute
F1=F2rarrQ∙E=k∙ν
Pro elektroforetickou pohyblivost je pak platnyacute vztah
μe=ν
E=
Q
k
V roztociacutech slabyacutech elektrolytů vedle sebe koexistujiacute disociovaneacute a nedisociovaneacute molekuly přičemž
podiacutel nabityacutech čaacutestic je určen stupněm disociace α kteryacute je definovaacuten vztahem
120572 =119899119894
1198991198940
kde ni0 hellip počaacutetečniacute laacutetkoveacute množstviacute ještě nedisociovanyacutech molekul
ni hellip laacutetkoveacute množstviacute disociovanyacutech molekul
Stupeň disociace tedy může nabyacutevat hodnot lt01gt Molekula elektrolytu vykazuje efektivniacute
elektroforetickou pohyblivost danou součinem αmicroe Disociaci slabyacutech kyselin a zaacutesad lze měnit volbou
pH prostřediacute a tiacutem takeacute ovlivnit separaci těchto laacutetek
Elektroforeacuteza v biologickyacutech vědaacutech
V současneacute době se biochemickyacute molekulaacuterně-biologickyacute a biotechnologickyacute vyacutezkum bez teacuteto
elektromigračniacute separačniacute techniky neobejde Nejčastěji je v těchto odvětviacutech využiacutevaacutena gelovaacute
elektroforeacuteza kteraacute sloužiacute k izolaci a analyacuteze nukleovyacutech kyselin nebo proteinů
Jako nosiče se často využiacutevajiacute agarosoveacute nebo polyakrylamidoveacute gely U těchto gelů je možneacute ovlivnit
velikost poacuterů a tiacutem dosaacutehnout děleniacute nejen z hlediska rozdiacutelneacute elektroforetickeacute pohyblivosti ale takeacute
na zaacutekladě velikosti molekuly
56
Agarosoveacute gely jsou vhodneacute zvlaacuteště pro separaci molekul nukleovyacutech kyselin o velikosti 100 až 50 000
paacuterů baacuteziacute Agarosa je polysacharid pochaacutezejiacuteciacute z mořskyacutech řas kteryacute sestaacutevaacute ze střiacutedajiacuteciacutech se
galaktosovyacutech a 36-anhydrogalaktosovyacutech podjednotek (viz Obr 3) Velikost poacuterů je zde ovlivněna
koncentraciacute agarosy v gelu
Obr 3 Molekula agarosy
Polyakrylamidoveacute gely jsou využiacutevaacuteny spiacuteše pro separaci molekul proteinů Tyto gely vznikajiacute
polymeraciacute akrylamidu (AA) a NNacute-methylenbisakrylamidu (BIS) (viz Obr 4) kteraacute je zahaacutejena volnyacutemi
radikaacutely vzniklyacutemi při rozkladu persiacuteranu amonneacuteho (APS) Do směsi je vždy přidaacutevaacuten stabilizaacutetor
volnyacutech radikaacutelů TEMED (NNNacuteNacute-tetramethylethlendiamin) Fyzikaacutelniacute vlastnosti gelu a velikosti poacuterů
jsou zde daacuteny podiacutelem polyakrylamidu a stupněm zesiacuteťovaacuteniacute (lineaacuterniacute řetězce vznikajiacute spojovaacuteniacutem
monomerů AA přiacutečneacute vazby mezi nimi jsou tvořeny BIS stupeň zesiacuteťovaacuteniacute ovlivňuje tedy poměr
AABIS)
Obr 4 Scheacutematickeacute znaacutezorněniacute vzniku polyakrylamidoveacuteho gelu
Podle polohy gelu v elektroforetickeacute aparatuře se rozlišuje
- elektroforeacuteza v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5A)
- elektroforeacuteza ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5B)
Daacutele mohou miacutet tyto elektroforetickeacute aparatury deskoveacute nebo kapilaacuterniacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je gel uzavřen
uvnitř tenkeacute kapilaacutery
Obr 5 Uspořaacutedaacuteniacute elektroforetickyacutech aparatur A ndash horizontaacutelniacute uspořaacutedaacuteniacute B ndash vertikaacutelniacute
uspořaacutedaacuteniacute
57
Elektroforeacuteza DNA
Při posuzovaacuteniacute elektroforetickeacute pohyblivosti molekuly DNA neniacute třeba se zabyacutevat velikostiacute naacuteboje
protože ten je v molekule rovnoměrně rozložen diacuteky fosfaacutetovyacutem zbytkům Elektroforeacuteza nukleovyacutech
kyselin je vyacutehodnou metodou při studiu konformace molekul DNA Superhelikaacutelniacute molekuly DNA
(molekuly DNA s nadšroubovicovyacutem vinutiacutem) vykazujiacute v geloveacute elektroforeacuteze vyššiacute elektroforetickou
pohyblivost oproti lineaacuterniacute nebo kruhoveacute konformaci Jednotliveacute konformace molekul DNA jsou
představeny na obraacutezku 6 Jak již bylo zmiacuteněno koeficient k je zaacutevislyacute na tvaru molekuly diacuteky tomu se
odlišnyacute tvar molekuly projeviacute v elektroforetickeacute pohyblivosti Daacutele pak je možneacute tuto metodu využiacutet ke
stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti nebo deacutelky molekuly DNA porovnaacuteniacutem jejiacute elektroforetickeacute
pohyblivosti s elektroforetickou pohyblivostiacute standardu kteryacutem byacutevaacute směs fragmentů o přesně znaacutemeacute
velikosti a hmotnosti
Jelikož jsou molekuly DNA okem neviditelneacute je třeba vyacutesledek separace nějak zobrazit Využiacutevaacute se zde
možnosti barveniacute molekul interkalačniacutemi barvivy kdy se barvivo vmezeřuje mezi sousedniacute paacutery baacuteziacute
DNA šroubovice Takovyacutemi barvivy jsou napřiacuteklad ethidium bromid (pozor potenciaacutelniacute silnyacute mutagen)
SyberGreen nebo GelRed Po ozaacuteřeniacute separovaneacute DNA obarveneacute ethidium bromidem pod UV lampou
se DNA jeviacute jako oranžoveacute proužky jejichž intenzita je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Molekuly DNA
mohou byacutet značeny taky radioaktivně potom naacutesleduje detekce autoradiografickaacute V přiacutepadě použitiacute
polyakrylamidoveacuteho gelu je DNA vizualizovaacutena barveniacutem střiacutebrem (roztok AgNO3)
Obr 6 Konformace molekul DNA
A ndash kruhovaacute molekula DNA B ndash lineaacuterniacute molekula DNA C ndash superhelikaacutelniacute molekula DNA
Elektroforeacuteza proteinů
Gelovaacute elektroforeacuteza maacute v biochemii uplatněniacute při stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti proteinů
stanoveniacute izoelektrickeacuteho bodu detekci enzymoveacute aktivity stanoveniacute izoenzymovyacutech spekter nebo
k separaci biologicky aktivniacutech molekul
Elektroforeacuteza proteinů může probiacutehat buď v nativniacutem nebo v denaturujiacuteciacutem prostřediacute Nativniacute gelovaacute
elektroforeacuteza maacute tu vyacutehodu že nedochaacuteziacute k degradaci proteinů a enzymy si zachovaacutevajiacute svou
enzymovou aktivitu Molekuly proteinů zde migrujiacute v zaacutevislosti na velikosti celkoveacuteho naacuteboje velikosti
a tvaru molekuly Naopak při použitiacute detergentů dochaacuteziacute k denaturaci proteinů Jako detergenty jsou
použiacutevaacuteny dodecylsulfaacutet sodnyacute (SDS) a β-merkaptoethanol ktereacute rozrušujiacute disulfidickeacute vazby proteinů
ktereacute tak ziacuteskajiacute tyčinkovityacute tvar proteiny majiacute stejnou hustotu povrchoveacuteho naacuteboje a rychlost migrace
potom zaacutevisiacute pouze na molekuloveacute hmotnosti (velikosti) proteinu
Vizualizace proteinů v gelu se provaacutediacute nejčastěji barveniacutem pomociacute barviva Coomassie Brilliant Blue
v roztoku methanolu a kyseliny octoveacute nebo je možneacute proteiny barvit střiacutebrem
58
Potravinaacuteřskaacute barviva
Potravinaacuteřskaacute barviva majiacute důležitou roli ve vniacutemaacuteniacute a očekaacutevaacuteniacute spotřebitele Napřiacuteklad při konzumaci
fialoveacuteho bonbonu očekaacutevaacute chuť hroznoveacuteho viacutena při konzumaci červeneacuteho naacutepoje je očekaacutevaacutena
jahodovaacute chuť apod
Barviva mohou byacutet přiacuterodniacuteho původu nebo mohou byacutet dodaacutevaacutena barviva synteticky připravenaacute
Přiacuterodniacute barviva mohou pochaacutezet napřiacuteklad ze šafraacutenu (žlutaacute barva) červeneacute řepy (červenaacute barva)
špenaacutetu (zelenaacute) atd
V minulosti se dalšiacute barvy ziacuteskaacutevaly přiacutedavkem anorganickyacutech soliacute mezi ktereacute patřily napřiacuteklad chroman
olovnatyacute PbCrO4 (žlutaacute barva) nebo sulfid rtuťnatyacute (červenaacute barva ndash rumělka) Použiacutevaacuteniacute těchto barviv
pro potravinaacuteřskeacute uacutečely nebylo dlouhou dobu regulovaacuteno dokud roku 1820 nevyšla kniha Fredericka
Accuma s naacutezvem A Treatise on Adulterations of Food and Culinary Poisons kde se na použitiacute těchto
nebezpečnyacutech barviv zaměřil Objevil napřiacuteklad již zmiacuteněnyacute chroman olovnatyacute v kajenskeacutem pepři a
syacuterech nebo siacuteran měďnatyacute v naklaacutedanyacutech okurkaacutech
Roku 1856 anglickyacute chemik William Henry Perkins omylem během pokusu o synteacutezu chininu (leacutek proti
malaacuterii) připravil prvniacute organickeacute barvivo s naacutezvem bdquomauveinldquo (methylovaacute violeť Perkinova violeť)
Jednaacute se o anilinoveacute barvivo a zdrojem pro jeho přiacutepravu byl uhelnyacute dehet
Dnešniacute barviva jsou takteacutež derivaacutety připraveneacute z kamenouhelneacuteho dehtu přiacutepadně z ropy Seznam
nejčastěji použiacutevanyacutech barviv shrnuje tabulka 1
Tab 1 Přehled vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv
Barvivo Barva Označeniacute
Relativniacute
molekulovaacute
hmotnost
Velikost
naacuteboje
při pH=8
Pozn
Košenila (karmiacuten) červenaacute E 120
49238
NA původ vysušenaacute těla
červce nopaacuteloveacuteho
Brilantniacute modř FCF jasně modraacute E 133 79286 -2 potravinaacuteřskaacute modř 2
uh dehet
Indigotin tmavě modraacute E 132 46636 -2 potravinaacuteřskaacute modř 1
uh dehet
Erythrosin červenaacute E 127 87986 -1 potravinaacuteřskaacute červeň 17
uh dehet
Tartrazin citronově žlutaacute E 102 53437 -3 potravinaacuteřskaacute žluť 4 (5)
uh dehet
Žluť SY oranžovaacute E 110 45237 -2 potravinaacuteřskaacute žluť 3 (6)
uh dehet
Červeň Allura AC červenaacute E 129 49643 -2 potravinaacuteřskaacute červeň 40
uh dehet a ropa
59
Obr 7 Chemickeacute struktury vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv A ndash Tartrazin (E 102) B ndash Brilantniacute modř
FCF (E 133) C ndash Žluť SY (E 110) D ndash Červeň Allura AC (E 129)
UacuteKOL Č 1 Gelovaacute elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv
LABORATORNIacute POMŮCKY
Kaacutedinky (25 ml 150 ml 1000 ml)
Automatickeacute pipety špičky
Mikrozkumavky + stojaacutenek
Erlenmeyerova baňka (100 ml)
Odměrneacute vaacutelce (25 ml 100 ml 1000 ml)
Vaacuteženka
Lžičkašpachtle
Předvaacutežky
Mikrovlnnaacute trouba
Aparatura pro agarosovou elektroforeacutezu
Zdroj konstantniacuteho napětiacute
CHEMIKAacuteLIE A MATERIAacuteL
Bonbony Skittles
Extrakčniacute pufr (Trisacetaacutetovyacute pufr pH=80)
Agarosa
50x TAE pufr
POSTUP
60
A Přiacuteprava vzorků
1 Do kaacutedinek vložte 1 až dva bonbony Skittles jednotlivyacutech barev
2 Do kaacutedinek napipetujte 500 microl extrakčniacuteho pufru
3 Z bonbonů se bude postupně uvolňovat barvivo uvolňovaacuteniacute můžete urychlit občasnyacutem
promiacutechaacuteniacutem
4 Barvivo extrahujte do doby než je na povrchu bonbonu pouze biacutelaacute cukernaacute vrstva a připravenyacute
roztok barviva je dostatečně sytyacute (barevnyacute)
5 Do popsanyacutech mikrozkumavek napipetujte extrahovanaacute barviva
B Přiacuteprava agarosoveacuteho gelu
1 Sestavte si aparaturu pro gelovou elektroforeacutezu v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute dle pokynů
vedouciacuteho cvičeniacute
2 Nařeďte si potřebneacute množstviacute 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru Na přiacutepravu gelu budete
potřebovat 80 ml 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru na elektroforeacutezu 700 ml 1x koncentrovaneacuteho
TAE pufru Postup ředěniacute konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute
Tab 2 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru
Finaacutelniacute objem 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru 80 ml 700 ml
50x koncentrovanyacute TAE pufr [ml]
Destilovanaacute voda [ml]
3 Vypočtěte navaacutežku agarosy tak aby jejiacute koncentrace v gelu byla 1 Vyacutesledek konzultujte
s vedouciacutem cvičeniacute
4 Navaacuteženou agarosu přeneste do Erlenmeyerovy baňky přilijte odpoviacutedajiacuteciacute množstviacute 1x TAE
pufru a opatrně promiacutechejte krouživyacutem pohybem baňky
5 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute sestavte elektroforetickou komůrku
6 Agarosu je třeba rozpustit zvyacutešenou teplotou Erlenmeyerovu baňku s agarosou tedy vložte do
mikrovlnky kterou budete pouštět na velmi kraacutetkeacute časoveacute intervaly Baňku je během zahřiacutevaacuteniacute
nutneacute často promiacutechat Pozor použiacutevejte ochranneacute rukavice Agarosa během zahřiacutevaacuteniacute často
vzkypiacute a z baňky vyteče ven zvlaacuteště v takto maleacutem objemu Buďte obezřetniacute a při každeacutem
naacuteznaku varu mikrovlnku okamžitě vypněte Pokud by se stalo že agarosa přeteče z baňky
ven je třeba celyacute prostor mikrovlnky vyčistit a agarosu připravit znovu
7 Agarosu nalijte do elektroforetickeacute komůrky vložte hřebiacutenek a nechejte přibližně 20 min
tuhnout
C Elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv v agarosoveacutem gelu
1 Během tuhnutiacute agarosoveacuteho gelu navrhněte způsob připojeniacute elektroforetickeacute vany ke zdroji
stejnosměrneacuteho napětiacute tak aby barviva po připojeniacute napětiacute putovala gelem spraacutevnyacutem
směrem
Elektrody majiacute zavedeneacute naacutesledujiacuteciacute značeniacute
červenaacute ndash anoda (kladnyacute naacuteboj)
černaacute ndash katoda (zaacutepornyacute naacuteboj)
Zdůvodněte naacutevrh zapojeniacute s ohledem na uacutedaje uvedeneacute v Tab 1
2 Ztuhlyacute agarosovyacute gel vložte do elektroforetickeacute komůrky do komůrky nalijte 1x
koncentrovanyacute TAE pufr tak aby byl agarosovyacute gel plně ponořen nebo po vyznačenou rysku
61
3 Opatrně tahem nahoru vyndejte hřebiacutenek kteryacute vytvořil jamky pro naneseniacute vzorků
4 Do jamek pipetujte 20 microl vaacutemi extrahovanyacutech barviv Pipetujte pomalu dejte pozor ať dno
jamky nepropiacutechnete špičkou pipety Pořadiacute barviv si zapište nebo vyfoťte
5 Na elektroforetickou komůrku nasaďte viacuteko připojte elektrody ke zdroji napětiacute
6 Zapněte zdroj napětiacute a nastavte konstantniacute napětiacute 45 V Spusťte elektroforeacutezu a nechejte ji
běžet zhruba 20 min Průběžně kontrolujte průběh elektroforeacutezy
7 Po řaacutedneacutem rozděleniacute barviv vypněte zdroj napětiacute sundejte viacuteko Gel přeneste na podložku a
vyfoťte si jej
VYHODNOCENIacute
1 Bonbony Skittles se barviacute pomociacute naacutesledujiacuteciacutech barviv ndash E162 E163 E170 E160a E100 E132
E133 Pokuste se přiřadit tato barviva jednotlivyacutem pruhům na agarosoveacutem gelu
2 Kteraacute z barev se pohybovala v gelu nejrychleji kteraacute se pohybovala nejpomaleji Zdůvodněte
3 U některyacutech barviv se mohou objevit dva pruhy různyacutech barev Čiacutem tuto skutečnost vysvětliacutete
4 Jak by se v agarosoveacutem gelu pohybovala kladně nabitaacute molekula a molekula bez naacuteboje
Vysvětlete
62
5 Extrakce filtrace sublimace a praacutece s vakuovou odparkou
Extrakce
Jako extrakce je označovaacuteno převedeniacute laacutetky z jedneacute faacuteze v niacutež je rozpuštěna nebo suspendovaacutena do
faacuteze jineacute Toto převedeniacute je možneacute neboť laacutetka se v určiteacutem poměru rozděliacute mezi obě faacuteze Distribuce
rozpuštěneacute laacutetky mezi dvě kapalneacute faacuteze se řiacutediacute Nernstovyacutem rozdělovaciacutem zaacutekonem
119888119886
119888119887= 119870
Podle něj je poměr koncentraciacute určiteacute laacutetky ve dvou vzaacutejemně nemiacutesitelnyacutech kapalinaacutech (označenyacutech
bdquoaldquo a bdquobldquo) při určiteacute teplotě a po dosaženiacute rovnovaacutehy konstantniacute K se nazyacutevaacute rozdělovaciacute koeficient
Extrakce laacutetky je snadnaacute tehdy jestliže je v extrakčniacutem rozpouštědle mnohem leacutepe rozpustnaacute než
v druheacute faacutezi ndash čili je-li rozdělovaciacute koeficient značně odlišnyacute od jedničky Pro laacutetky s rozdělovaciacutem
koeficientem menšiacutem než 100 jedinaacute extrakce nestačiacute V takoveacutem přiacutepadě je nutno extrakci viacutecekraacutet
opakovat s čerstvyacutem rozpouštědlem
Pro jednotliveacute typy extrakce se historicky vyvinula některaacute označeniacute kteraacute budou společně se
stručnyacutemi definicemi uvedena
A Digesce
Laacutetka v pevneacute faacutezi je za tepla extrahovaacutena opakovanou daacutevkou rozpouštědla Nejčastěji se tuhaacute
laacutetka zahřiacutevaacute společně s rozpouštědlem pod zpětnyacutem chladičem a směs je poteacute filtrovaacutena nebo
dekantovaacutena Nejčastěji se použiacutevaacute Soxhletův přiacutestroj v němž je extrakt staacutele zahušťovaacuten
Přiacutestroj pracuje automaticky Ve varneacute baňce je rozpouštědlo později již roztok ktereacute se
odpařuje a jeho paacutery odchaacutezejiacute širokou trubiciacute na leveacute straně středniacuteho diacutelu přiacutestroje (Obr 1A)
do zpětneacuteho chladiče Zde dochaacuteziacute k jejich kondenzaci Čisteacute rozpouštědlo steacutekaacute do papiacuteroveacute
patrony v niacutež je umiacutestěn extrahovanyacute materiaacutel Hladina roztoku ve středniacute čaacutesti přiacutestroje
neustaacutele stoupaacute V okamžiku kdy jejiacute vyacuteška dosaacutehne uacuterovně horniacute čaacutesti tenkeacute přepadoveacute
trubičky dojde k jejiacutemu přetečeniacute zpět do varneacute baňky Tak je možno vyextrahovat značneacute
množstviacute laacutetky s malyacutem množstviacutem rozpouštědla
B Macerace
Laacutetka v pevneacute faacutezi je za studena opakovaně extrahovaacutena daacutevkami rozpouštědla
C Perkolace
Laacutetkou v pevneacute faacutezi prosakuje vlastniacute tiacutehou rozpouštědlo Přiacutevodem čisteacuteho rozpouštědla je
hladina kapaliny v perkolaacutetoru (Obr 1B) udržovaacutena staacutele ve stejneacute vyacuteši To zabezpečuje aby
na extrahovanyacute materiaacutel v horniacutech vrstvaacutech přichaacutezelo staacutele noveacute rozpouštědlo
D Vytřepaacutevaacuteniacute
Laacutetka je z roztoku extrahovaacutena jednou daacutevkou rozpouštědla nebo opakovaně dalšiacutemi daacutevkami
(frakčniacute vytřepaacutevaacuteniacute) Vytřepaacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak že vodnyacute roztok nebo meacuteně často suspenze
laacutetky se smiacutesiacute v děliacuteciacute naacutelevce s přibližně ⅓-frac14 objemu extrakčniacuteho činidla Děliacuteciacute naacutelevka smiacute
byacutet naplněna nejvyacuteše do ⅔ objemu Nejdřiacuteve je třeba děliacuteciacute naacutelevku uzavřiacutet zaacutebrusovou zaacutetkou
a protřepat přičemž je nutneacute držet zaacutetku i kohout Pak se děliacuteciacute naacutelevka otočiacute vypouštěciacute
stopkou vzhůru a otevřeniacutem kohoutu se zrušiacute vzniklyacute přetlak Třepaacuteniacute a odpouštěniacute tlaku se
opakuje obvykle 3-4 x Při praacuteci s kyselinami zaacutesadami či jinyacutemi žiacuteravinami je nutneacute použiacutevat
ochranneacute pomůcky Jednotliveacute faacuteze se většinou odděliacute po chviacuteli staacuteniacute Spodniacute vrstva se vypouštiacute
kohoutem horniacute se odleacutevaacute hrdlem děliciacute naacutelevky
63
Jedniacutem vytřepaacuteniacutem extrakčniacute vyacutetěžky byacutevajiacute většinou niacutezkeacute v optimaacutelniacutem přiacutepadě odpoviacutedajiacute
Nernstovu rozdělovaciacutemu zaacutekonu Extrakci je proto potřeba proveacutest vždy nejmeacuteně 3-4 x
Uacutečinnějšiacute je vždy opakovanaacute extrakce menšiacutem množstviacutem rozpouštědla než extrakce celyacutem
množstviacutem najednou
Nejčastěji použiacutevanaacute extrakčniacute činidla jsou
Lehčiacute než voda diethylether benzen hexan ethylacetaacutet
Těžšiacute než voda methylendichlorid chloroform chlorid uhličityacute
Obr 1 Extrakčniacute aparatury A ndash Soxhletův přiacutestroj B ndash perkolaacutetor
Filtrace
Filtrace je oddělovaacuteniacute faacuteziacute pomociacute propustneacuteho materiaacutelu kteryacute dovoluje průchod pouze jedneacute z obou
faacuteziacute Obyčejně se pod pojmem filtrace rozumiacute oddělovaacuteniacute pevneacute faacuteze od kapaliny nebo plynu Filtrace
je v laboratoři velice běžnou operaciacute Nejčastějšiacute je filtrace kapalin provaacuteděnaacute buď za uacutečelem zbaveniacute
kapaliny mechanickyacutech nečistot nebo k izolaci pevneacute složky např při krystalizaci
Filtračniacute materiaacutel je určovaacuten chemickyacutem charakterem filtrovaneacuteho roztoku Může to byacutet nekliacuteženyacute tzv
filtračniacute papiacuter nebo i poacuterovitaacute skleněnaacute nebo porcelaacutenovaacute frita vrstva azbestu nebo skelneacute vaty apod
Rychlost filtrace zaacutevisiacute na ploše a vlastnostech filtračniacuteho prostřediacute na počtu a velikosti poacuterů na tlaku
a teplotě při filtraci na povaze sraženiny i na viskozitě filtrovaneacute kapaliny
Zaacutekladniacute pomůckou při filtraci je filtračniacute naacutelevka do niacutež se vklaacutedaacute vhodně složenyacute papiacuterovyacute filtr
Filtračniacute papiacuter je vyraacuteběn s různou velikostiacute poacuterů Filtr se zhotovuje ze čtverce filtračniacuteho papiacuteru
složeneacuteho pravouacutehle na čtvrtiny a sestřiženeacuteho do tvaru kruhoveacute vyacuteseče (Obr 2) Rozevřeniacutem takto
upraveneacuteho papiacuteru vznikaacute kuželovyacute filtr kteryacute je z jedneacute poloviny trojnaacutesobnyacute a z druheacute jednoduchyacute
64
Tento tzv hladkyacute filtr (Obr 2A) filtruje pouze špičkou a poměrně pomalu Rychleji pracuje filtr
sklaacutedanyacute nazyacutevanyacute teacutež francouzskyacute (Obr 2B) Připraviacute se z kruhoveacute vyacuteseče kteraacute je vějiacuteřovitě
překlaacutedaacutena směrem od středu k obvodu Při sklaacutedaacuteniacute francouzskeacuteho filtru je nutno dbaacutet aby při
několikereacutem překlaacutedaacuteniacute nedošlo k poškozeniacute filtru ve špičce Je proto nezbytneacute aby jednotliveacute zaacutehyby
neprochaacutezely jedniacutem bodem Před vloženiacutem do naacutelevky se doporučuje složenyacute filtr rozevřiacutet a obraacutetit
tak aby původně vnějšiacute stěna filtru tvořila vnitřniacute stěnu Tiacutem je možneacute předejiacutet znečištěniacute filtraacutetu vlaacutekny
papiacuteru uvolněnyacutemi během sklaacutedaacuteniacute a nečistotami z rukou Sklaacutedanyacute filtr se opiacuteraacute o stěny naacutelevky jen
hranami a proto filtruje teacuteměř celou svou plochou na rozdiacutel od hladkeacuteho filtru kteryacute filtruje jen
špičkou Filtrace francouzskyacutem filtrem je podstatně rychlejšiacute než filtrace hladkyacutem filtrem teacutehož
průměru
Obr 2 Možnosti sklaacutedaacuteniacute filtrů A ndash hladkyacute filtr B ndash sklaacutedanyacute (francouzskyacute) filtr
Naacutelevka s filtrem se vklaacutedaacute do filtračniacuteho kruhu připevněneacuteho na železneacutem stojanu Pod niacute je umiacutestěna
kaacutedinka pro zachycovaacuteniacute filtraacutetu Stonek naacutelevky se při filtraci dotyacutekaacute špičkou sveacuteho šikmo seřiacuteznuteacuteho
stonku stěny kaacutedinky přibližně ve dvou třetinaacutech vyacutešky (Obr 3) filtraacutet pak klidně steacutekaacute po stěnaacutech
naacutedoby a nevystřikuje Při filtraci naleacutevaacuteme roztok na filtr po skleněneacute tyčince kteraacute se ve vhodneacutem
uacutehlu přibliacutežiacute stěně filtru Proud kapaliny je vždy třeba směřovat proti miacutestu kde je papiacuterovaacute vrstva
trojitaacute Sniacutežiacute se tiacutem nebezpečiacute protrženiacute filtru Filtr se plniacute vždy několik milimetrů pod okraj Při filtraci
sraženiny je vhodneacute ji nechat usadit u dna kaacutedinky a na filtr nejprve naleacutevat čiryacute matečnyacute roztok kteryacute
rychle proteacutekaacute ještě nezanesenyacutem filtrem Teprve nakonec se ve zbytku kapaliny rozviacuteřiacute sraženina a vše
se nalije na filtr
Při promyacutevaacuteniacute sraženiny na filtru se sedlina nejprve pomociacute střičky splaacutechne do spodniacute čaacutesti filtru Proud
vody je třeba řiacutedit od okraje filtru k jeho špičce Promyacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak dlouho až je reakce filtraacutetu
negativniacute na laacutetku přiacutetomnou v matečneacutem roztoku Důkaz se provaacutediacute citlivyacutem činidlem v maleacutem podiacutelu
filtraacutetu
Pro horkeacute roztoky u nichž hroziacute že se při ochlazeniacute čaacutest rozpuštěneacute laacutetky vyloučiacute na filtru a ucpe jeho
poacutery je nutno použiacutevat naacutelevky s vyhřiacutevanyacutem plaacuteštěm Plaacutešť může byacutet vyhřiacutevaacuten horkou vodou nebo
elektricky Jednoduše je možno improvizovat filtraci za horka naacutelevkou se seřiacuteznutyacutem stonkem kteraacute
je položena na hrdle kaacutedinky Plaacutešť naacutelevky je pak přiacutemo vyhřiacutevaacuten paacuterami vrouciacuteho roztoku
65
Obr 3 Aparatura pro filtraci za normaacutelniacuteho tlaku
Filtraci je možno podstatně urychlit použitiacutem sniacuteženeacuteho tlaku odsaacutevaacuteniacutem vzduchu v prostoru pod
filtrem Pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku se použiacutevajiacute Buumlchnerovy naacutelevky skleněneacute nebo porcelaacutenoveacute
nuče a filtračniacute keliacutemky Nejjednoduššiacute zařiacutezeniacute pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku je Buumlchnerova naacutelevka
s odsaacutevaciacute baňkou Dno Buumlchnerovy naacutelevky je jemně diacuterkovaneacute na něj se poklaacutedaacute filtračniacute papiacuter tak
aby všechny otvory byly zakryty a papiacuter nepřečniacuteval podeacutel stěn naacutelevky vzhůru poněvadž by vzniklyacutemi
kanaacutelky prochaacutezel filtrovanyacute roztok do odsaacutevaciacute baňky Naacutelevka je v odsaacutevaciacute baňce upevněnaacute pryžovou
vložkou nebo zaacutetkou Mezi odsaacutevaciacute baňku a vyacutevěvu je vhodneacute umiacutestit pojistnou laacutehev (praacutezdnou
promyacutevačku) kteraacute zabraňuje vniknutiacute vody z vyacutevěvy do odsaacutevaciacute baňky nebo roztoku do vyacutevěvy
Vniknutiacute vody do odsaacutevaciacute baňky se zabraacuteniacute tak že se baňka odpojiacute od vyacutevěvy před zastaveniacutem toku
vody ve vodniacute vyacutevěvě
Při filtraci laacutetek reagujiacuteciacutech s filtračniacutem papiacuterem (koncentrovaneacute kyseliny KMnO4 apod) se použiacutevajiacute
skleněneacute frity kde funkci filtračniacuteho papiacuteru zastaacutevaacute do filtračniacuteho keliacutemku vtavenaacute skleněnaacute poacuterovitaacute
destička Velikost poacuterů je odstupňovaacutena v řadě S1-S2-S3-S4-S5 velmi maleacute poacutery jsou určeny pro filtraci
biologickyacutech materiaacutelů Vzhledem k značneacute hustotě frit je filtrace pomalaacute a filtrace probiacutehaacute vždy za
použitiacute sniacuteženeacuteho tlaku Nevyacutehodou skleněnyacutech frit je jejich značnaacute cena a hlavně jejich obtiacutežneacute čištěniacute
Sublimace
Sublimace je podobně jako krystalizace jednou ze zaacutekladniacutech metod čištěniacute a oddělovaacuteniacute jednotlivyacutech
složek směsi Děj je založen na tom že tenze par pevnyacutech laacutetek se s rostouciacute teplotou zvyšuje a proto
lze mnoheacute laacutetky převeacutest do plynneacuteho skupenstviacute aniž roztajiacute a paacutery mohou opět přiacutemo desublimovat
v pevnou laacutetku Bod sublimace je teplota při niacutež se tenze par pevneacute laacutetky vyrovnaacute s vnějšiacutem tlakem
V porovnaacuteniacute s krystalizaciacute maacute sublimace v mnoha přiacutepadech značneacute vyacutehody Sublimovanyacute preparaacutet
totiž neobsahuje mechanickeacute nečistoty ktereacute i při pečliveacute krystalizaci mohou doprovaacutezet vyacuteslednyacute
66
produkt Při sublimaci jednoduchyacutech směsiacute se obyčejně pracuje s malyacutemi ztraacutetami a jednoduchaacute
sublimace často nahradiacute i několikraacutet opakovanou krystalizaci Vhodnost použitiacute sublimace jako čistiacuteciacute
a separačniacute techniky zaacuteležiacute na vlastnostech daneacute laacutetky Rozmeziacute teplot a tlaků za nichž lze sublimaci
použiacutet je možno zjistit ze stavoveacuteho diagramu přiacuteslušneacute laacutetky (viz fyzikaacutelniacute chemie)
Zařiacutezeniacute a způsob sublimace se řiacutediacute podle toho jakeacute vlastnosti maacute miacutet sublimaacutet Čiacutem nižšiacute je teplota
chlazeneacuteho prostoru v němž paacutery kondenzujiacute tiacutem jemnějšiacute krystaly se vytvaacuteřejiacute Vyššiacute kondenzačniacute
teploty podporujiacute naopak vznik většiacutech a vyvinutějšiacutech krystalů Nejjednoduššiacutem zařiacutezeniacutem pro
provedeniacute sublimace s nepřiacuteliš niacutezkou sublimačniacute teplotou mohou byacutet dvě zabroušenaacute hodinovaacute skla
(Obr 4A) Na spodniacute sklo se umiacutestiacute sublimovanaacute laacutetka přikryje se druhyacutem sklem a opatrně zahřiacutevaacute
Sublimujiacuteciacute laacutetka se usazuje na horniacutem hodinoveacutem skle V přiacutepadě že sublimovanaacute laacutetka padaacute do
suroveacuteho produktu lze mezi skla položit perforovanyacute filtračniacute papiacuter na němž se sublimovanaacute laacutetka
zachytiacute Jinyacutem jednoduchyacutem zařiacutezeniacutem je porcelaacutenovaacute miska a na niacute postavenaacute naacutelevka (Obr 4B)
Naacutelevka maacute miacutet o něco menšiacute průměr než miska Stonek naacutelevky se opatřiacute volnou vatovou ucpaacutevkou
Mezi misku a naacutelevku se opět vložiacute perforovanyacute filtračniacute papiacuter
V přiacutepadě že sublimačniacute teplota je niacutezkaacute použije se pro sublimaci aparatura znaacutezorněnaacute na obraacutezku
4C Surovyacute produkt je nasypaacuten na dno sucheacute kaacutedinky kteraacute se uzavře baňkou Do baňky je zavaacuteděna až
ke dnu staacutele čerstvaacute chladiacuteciacute voda Sublimujiacuteciacute laacutetka se pak usazuje na kulateacutem dně baňky Po skončeniacute
sublimace je baňka opatrně sejmuta a usazeneacute krystaly špachtliacute oškrabaacuteny Laacutetky při normaacutelniacutem tlaku
nesublimujiacuteciacute nebo sublimujiacuteciacute jen pomalu přiacutepadně laacutetky ktereacute se při sublimaci za vyššiacute teploty
rozklaacutedajiacute lze často sublimovat při sniacuteženeacutem tlaku
Obr 4 Různeacute způsoby sublimace
Odpařovaacuteniacute ve vakuu
Odpařovaacuteniacute ve vakuu je v biochemickeacute laboratoři jeden z nejčastějšiacutech způsobů odpařovaacuteniacute
rozpouštědla z roztoků laacutetek Daacute se použiacutet na roztoky jak niacutezkomolekulaacuterniacutech tak vysokomolekulaacuterniacutech
laacutetek jejichž objem může byacutet od několika mililitrů až po litry a využiacutevaacute se při něm efektu sniacuteženiacute bodu
varu při sniacuteženeacutem tlaku v systeacutemu
Odpařovaacuteniacute malyacutech objemů do 2 ml se dělaacute v evakuovaneacutem exikaacutetoru nad vhodnyacutem sorbentem vody
(P2O5 NaOH CaCl2) Vzorek se umisťuje do mikrozkumavky nebo jineacute vhodneacute naacutedoby kteraacute je
v exsikaacutetoru uložena tak aby vodniacute paacutery měly k sušidlu co nejkratšiacute cestu Hlavniacute vyacutehodou teacuteto metody
67
je že je levnaacute a dostupnaacute v každeacute laboratoři nevyacutehodou je dlouhyacute čas (řaacutedově hodiny) a nemožnost
odpařit jineacute rozpouštědlo než vodu Nevyacutehody se odstraňujiacute přiacutestroji pracujiacuteciacutemi na podobneacutem
principu kde se paacutery rozpouštědla neustaacutele odsaacutevajiacute Při vakuoveacutem zahušťovaacuteniacute roztoků kde je použito
organickeacute rozpouštědlo nastaacutevaacute utajenyacute var Utajenyacute var je metastabilniacute stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem
kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute prudkyacute var vzkypěniacute a
přetečeniacute destilovaneacute směsi chladiče nebo odpadniacute baňky Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu
vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute
cihla varneacute kamiacutenky apod) Riziko vzniku utajeneacuteho varu lze odstranit takeacute napřiacuteklad odpařovaacuteniacutem
vzorku za současneacute centrifugace Zařiacutezeniacute se obvykle sklaacutedaacute z centrifugy kteraacute může byacutet vyhřiacutevanaacute
z vymrazovaciacute čaacutesti a z vakuoveacute pumpy
Nejběžnějšiacute způsob odpařovaacuteniacute středniacutech objemů je odpařovaacuteniacute na vakuoveacute rotačniacute odparce (Obr 5)
Rotačniacute vakuovaacute odparka se sklaacutedaacute z odpařovaciacute baňky pohonneacute jednotky a z vhodneacuteho chladiče
s kondenzačniacute baňkou a musiacute byacutet doplněnaacute zdrojem vakua (vodniacute vyacutevěva membraacutenovaacute vyacutevěva)
Odpařovaciacute baňka se většinou během odpařovaacuteniacute ponořiacute do vodniacute laacutezně kde je vyhřiacutevaacutena na zvolenou
teplotu Vakuum vytvořeneacute v prostoru s roztokem snižuje jeho bod varu a rotačniacute pohyb baňky
způsobuje intenzivniacute miacutechaacuteniacute odpařovaneacute směsi spojeneacute se staacutelyacutem obnovovaacuteniacutem filmu kapaliny na
vnitřniacutem povrchu baňky Tiacutemto se zamezuje přehřiacutevaacuteniacute kapaliny zvyšuje se odpařovaciacute povrch a
zkracuje draacuteha bublin paacutery z vnitřniacuteho prostoru baňky na povrch roztoku Důsledkem je intenzivniacute
odpařovaacuteniacute kapaliny jejiacutež paacutery kondenzujiacute ve vodniacutem chladiči umiacutestěneacutem mezi zdrojem vakua a
odpařovaciacute baňkou a steacutekajiacute do kondenzačniacute baňky (Obr 5)
Obr 5 Scheacutema vakuoveacute rotačniacute odparky
1 ndash odpařovaciacute baňka 2 ndash pohonnaacute jednotka 3 ndash vodniacute chladič 4 ndash kondenzačniacute baňka 5 ndash napouštěciacute
uzaacutevěr
Stanoveniacute bodu taacuteniacute
Bod taacuteniacute je teplota při niacutež je pevnaacute laacutetka v rovnovaacuteze se svou taveninou Je to jedna ze zaacutekladniacutech
fyzikaacutelniacutech veličin vedle bodu varu hustoty indexu lomu světla optickeacute aktivity apod
charakterizujiacuteciacutech každou laacutetku Stanoveniacute teacuteto veličiny a srovnaacuteniacute s tabelovanou hodnotou je zvlaacuteště
pro organickeacuteho chemika nejrychlejšiacute metodou určeniacute čistoty daneacute laacutetky Anorganickeacute sloučeniny majiacute
obvykle přiacuteliš vysokyacute bod taacuteniacute Čisteacute laacutetky majiacute obvykle ostryacute bod taacuteniacute Již nepatrneacute znečištěniacute laacutetky se
projeviacute značnyacutem sniacuteženiacutem bodu taacuteniacute a to i tehdy jestliže nečistoty majiacute bod taacuteniacute vyššiacute Kromě sniacuteženiacute
bodu taacuteniacute je pozorovatelneacute zvětšeniacute intervalu bodu taacuteniacute Tohoto jevu je využito ke zkoušeniacute identity
dvou laacutetek s tyacutemž bodem taacuteniacute Stejnaacute množstviacute obou laacutetek se dokonale promiacutesiacute a pak se stanoviacute bod
68
taacuteniacute (tzv směsnyacute bod taacuteniacute) Je-li nezměněn jsou obě laacutetky identickeacute je-li ve srovnaacuteniacute s bodem taacuteniacute
složek nižšiacute jde o různeacute laacutetky Mnoheacute laacutetky se v okamžiku kdy roztajiacute zaacuteroveň rozložiacute Rozklad se
obvykle projeviacute ztmavnutiacutem nebo vyacutevojem plynu Bod rozkladu je zpravidla neostryacute a zaacutevisiacute na rychlosti
zahřiacutevaacuteniacute
Prakticky se bod taacuteniacute stanovuje tak že malyacute vzorek laacutetky napěchovanyacute ve skleněneacute tenkostěnneacute
kapilaacuteře se umiacutestiacute do laacutezně dobře vodiacuteciacute teplo tj do kapaliny nebo do kovoveacuteho bloku a pomalu se
zahřiacutevaacute tak aby se podmiacutenky co nejviacutece bliacutežily rovnovaacutežnyacutem Přitom se sleduje teplota laacutezně a pozoruje
laacutetka Jako teplotu taacuteniacute se pak označiacute teplota při niacutež se objeviacute kapalnaacute faacuteze
Přiacutestroje pro stanoveniacute teploty taacuteniacute praacutevě popsanyacutem postupem se nazyacutevajiacute bodotaacutevky Pro laacutetky
s teplotou taacuteniacute nižšiacute než 120 C se použiacutevajiacute skleněneacute bodotaacutevky což jsou skleněneacute naacutedobky ktereacute
byacutevajiacute plněny kapalinou o vhodneacute tepelneacute kapacitě např silikonovyacutem olejem glycerolem apod
Vhodnyacutem tvarem naacutedobky se dosahuje toho že při pozvolneacutem zahřiacutevaacuteniacute dochaacuteziacute k prouděniacute kapaliny
a současneacutemu prohřiacutevaacuteniacute vzorku a teploměru na ktereacutem je kapilaacutera se vzorkem připevněna Na Obr
15A je skleněnyacute P-bodotaacutevek U laacutetek s vyššiacute teplotou taacuteniacute se použiacutevajiacute bodotaacutevky kovoveacute tzv Thieleho
bloky Jsou to bloky z kovu dobře vedouciacuteho teplo do kteryacutech jsou vyvrtaacuteny svisle tři otvory (Obr 15B)
Do prostředniacuteho otvoru je vložen teploměr do zbyacutevajiacuteciacutech otvorů kapilaacutery se vzorkem U kovoveacuteho
bloku je pomaleacuteho zahřiacutevaacuteniacute dosaženo tiacutem že neniacute zahřiacutevaacuten přiacutemo blok ale tyčka kterou je blok
zaacuteroveň upevněn do stojanu Vzorek je pozorovaacuten v prochaacutezejiacuteciacutem světle lampičky upevněneacute na
stojanu za vzorkem
V laboratorniacute praxi se často použiacutevaacute speciaacutelniacutech zařiacutezeniacute určenyacutech pro praacuteci v mikroměřiacutetku Jsou to
v podstatě upraveneacute mikroskopy s elektricky vyhřiacutevanyacutem stolkem kteryacute je opatřen teploměrem Na
tento tzv mikrovyacutehřevnyacute stolek je položen vzorek v uspořaacutedaacuteniacute běžneacutem pro mikroskopovaacuteniacute a během
zahřiacutevaacuteniacute se pozoruje v mikroskopu a očekaacutevaacute se stav kdy se krystaly změniacute v rovnovaacutežnou směs pevneacute
a kapalneacute faacuteze
Obr 6 Bodotaacutevky A ndash Skleněnyacute P-bodotaacutevek B ndash Thieleho kovovyacute blok
UacuteKOL Č 1 Izolace kofeinu z čaje a jeho přečištěniacute sublimaciacute
Alkaloidy jsou nejpočetnějšiacute skupinou rostlinnyacutech laacutetek sekundaacuterniacuteho metabolismu a dosud jich bylo
izolovaacuteno kolem sedmi tisiacutec Z chemickeacuteho hlediska se dajiacute alkaloidy popsat jako organickaacute baacuteze
s jedniacutem nebo několika heterocyklickyacutemi dusiacutekovyacutemi atomy v molekule v přiacuterodě se vyskytujiacuteciacute ve
69
formě soliacute s organickyacutemi kyselinami Alkaloidy obsahuje 10 až 20 všech vyššiacutech rostlin Byly nalezeny
ve všech jejich čaacutestech ale nejviacutece jsou přiacutetomneacute v semenech kořenech a kůře stromů
Kofein patřiacute do skupiny purinovyacutech alkaloidů (purin je složen ze dvou heterocyklů ndash pětičlenneacuteho a
šestičlenneacuteho a obsahuje celkem 4 atomy dusiacuteku na molekulu) Molekula kofeinu maacute naviacutec dvě oxo-
skupiny (xanthin) a je třikraacutet methylovanaacute Kofein je nejhojněji zastoupen v semenech kaacutevovniacuteku a
kakaovniacuteku a v listech čaje Maacute povzbudivyacute uacutečinek na centraacutelniacute nervovou soustavu a srdečniacute činnost
podporuje činnost ledvin a zvyšuje tvorbu moči Stimulačniacute uacutečinek kofeinu stejně jako theofylinu
z čaje je založen na inhibici enzymu fosfodiesterasy kteraacute odbouraacutevaacute laacutetky přenaacutešejiacuteciacute nervovyacute vzruch
jako je např cyklickyacute adenosinmonofosfaacutet tedy laacutetka o podobneacute chemickeacute struktuře
LABORATORNIacute POMŮCKY
Vaacuteženky
Lžičkyšpachtle
Předvaacutežky
Kaacutedinky
Skleněnaacute tyčinka
Vařič
Filtračniacute papiacuter
Naacutelevka
Děliacuteciacute naacutelevka
Stojany
Filtračniacute kruhy
Odměrneacute vaacutelce
Vakuovaacute rotačniacute odparka + vyacutevěva
Vodniacute laacutezeň
Baňky + svorky
Varneacute kuličky
Hadice
Mikrozkumavka
Lepiciacute paacuteska + nůžky
Pinzeta
Polystyrenovyacute kruh
Odpařovaciacute miska
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Čajoveacute listy
Octan olovnatyacute
Ethanol
Chloroform
5 roztok hydroxidu sodneacuteho
POSTUP
1 Před začaacutetkem praacutece zapněte vodniacute laacutezeň u vakuoveacute rotačniacute odparky a vodniacute laacutezeň v digestoři
na odpařovaacuteniacute vzorku abyste během praacutece předešli časovyacutem prodlevaacutem
2 Na předvaacutežkaacutech odvažte tři gramy čajoveacuteho listiacute a povařte v kaacutedince na vařiči 5 minut v 50 ml
destilovaneacute vody
3 Připravte 20 ml roztoku octanu olovnateacuteho (wv = 5 ) přilijte ho k čajoveacutemu odvaru
zamiacutechejte a povařte dalšiacutech 5 minut
4 Posklaacutedejte francouzskyacute filtr a za tepla roztok přefiltrujte
5 S použitiacutem děliacuteciacute naacutelevky v digestoři proveďte extrakci filtraacutetu s 15 ml chloroformu
vytřepaacutevaacuteniacutem třikraacutet po sobě
Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru
a otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte
dostatečnyacute přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna
70
6 Spojeneacute extrakty v organickeacutem rozpouštědle promyjte v děliacuteciacute naacutelevce destilovanou vodou (15
ml) a potom stejnyacutem objemem roztoku hydroxidu sodneacuteho (wv = 5 ) Přečištěnyacute
chloroformovyacute extrakt zahustěte na vakuoveacute rotačniacute odparce naacutesledujiacuteciacutem způsobem
7 Extrakt přelijte do 250ml baňky s kulatyacutem dnem a zaacutebrusovyacutem hrdlem Nezapomeňte vložit
varneacute kuličky Baňku připevněte svorkou na uacutestiacute vakuoveacute odparky pomociacute šroubu umiacutestěte
baňku do polohy kdy je jejiacute spodniacute stěna omyacutevaacutena vodou ve vodniacute laacutezni K vakuoveacute odparce
připojte kondenzačniacute baňku
8 Do chladiče pusťte miacuternyacutem proudem vodu a zkontrolujte zda je utěsněna kondenzačniacute baňka
Spusťte vyacutevěvu a evakuujte odparku spusťte rotaci baňky
9 Po skončeniacute odpařovaacuteniacute vypněte vyacutevěvu odpařovaciacute baňku narovnejte do vodorovneacute polohy
uvolněte svorku a odšroubujte přiacutevod vakua k odparce Poteacute opatrně sundejte odpařovaciacute
baňku Odparek rozpusťte v ethanolu a baňku kvantitativně etanolem vyplaacutechněte
Ethanolickyacute roztok odpařte na vodniacute laacutezni
10 Připravte si aparaturu k sublimaci podle obraacutezku 13C odparek převeďte na dno kaacutedinky
aparatury Rozhraniacute mezi chladiacuteciacute baňkou a kaacutedinkou utěsněte lepiciacute paacuteskou
11 Aparaturu zahřiacutevejte na vařiči až do doby kdy ustane vyacutevoj sublimujiacuteciacutech par
12 Po skončeniacute sublimace zastavte vodu a oddělejte zaacutetku s trubicemi Krystalky kofeinu
vyloučeneacute na dně baňky se pokuste pomociacute špachtle kvantitativně převeacutest do předem zvaacuteženeacute
mikrozkumavky
VYHODNOCENIacute
Uveďte vyacutetěžek izolace kofeinu a navrhněte způsoby jak byste určili jeho čistotu
UacuteKOL Č 2 Analytickyacute důkaz přiacutetomnosti kofeinu
Kofein lze prokaacutezat tzv murexidovou reakciacute Jednaacute se o barevnyacute test na kyselinu močovou a jineacute puriny
Pevnyacute vzorek je oxidovaacuten v kyseleacutem prostřediacute odpařen a naacutesledně po přiacutedavku amonnyacutech iontů vznikaacute
purpuroveacute zbarveniacute naacuteležejiacuteciacute vznikajiacuteciacutemu murexidu (amonnaacute sůl 5 5acute-nitrildibarbituroveacute kyseliny)
LABORATORNIacute POMŮCKY
71
Hodinovaacute skla o průměru 8-10 cm
Lihovyacute kahan + sirky
Kleště
Ochrannyacute štiacutetochranneacute bryacutele
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
3 roztok peroxidu vodiacuteku
Koncentrovanaacute kyselina chlorovodiacutekovaacute
Amoniak
POSTUP
POUŽIJTE OCHRANNEacute BRYacuteLE NEBO ŠTIacuteT
1 Proveďte tzv murexidovou reakci k prokaacutezaacuteniacute přiacutetomnosti kofeinu Kontrolniacute reakci proveďte
rovněž s firemniacutem preparaacutetem kofeinu
2 Na hodinoveacute sklo se sublimaacutetem a na sklo s firemniacutem kofeinem kaacutepněte 3 roztok H2O2 a
koncentrovanou HCl
3 Roztok odpařte misku nechte zchladnout na stole a přikaacutepněte roztok čpavku
4 Purpuroveacute zbarveniacute prokaacuteže přiacutetomnost kofeinu
VYHODNOCENIacute
Uveďte zda reakce na přiacutetomnost kofeinu byly pozitivniacute a jak se odlišovalo zbarveniacute komerčniacuteho a vaacutemi
izolovaneacuteho kofeinu
UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute teploty taacuteniacute kofeinu
V teacuteto uacuteloze ověřiacutete čistotu vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu z čajoveacuteho listiacute pomoci jedneacute z nejrychlejšiacutech a
nejspolehlivějšiacutech metod Teplotu bodu taacuteniacute budete stanovovat pomociacute moderniacuteho bodotaacutevku jehož
princip je založen na Thieleho kovoveacutem bloku Bodotaacutevek je ovlaacutedaacuten elektronicky s digitaacutelniacutem
vyacutestupem Lze na něm měřit současně dva vzorky umiacutestěneacute v kapilaacuteraacutech Odečet se dělaacute vizuaacutelně
pomociacute zvětšovaciacuteho okulaacuteru
LABORATORNIacute POMŮCKY
Bodotaacutevek
Kapilaacutery skleněneacute
Skleněnaacute trubice
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Kofein komerčniacute čistyacute
Kofein izolovanyacute ve cvičeniacute
72
POSTUP
1 Do kapilaacuter dejte vzorek vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu a vzorek čisteacuteho kofeinu
2 Otevřenyacutem koncem kapilaacutery nahrňte maleacute množstviacute sucheacuteho vzorku zbytek kolem kapilaacutery
otřete a kapilaacuteru nechejte asi 5x volně padat svisle postavenou trubiciacute dlouhou asi 15 metru
na tvrdou podložku Vzorek laacutetky se tak dobře napěchuje do maleacuteho objemu na dně kapilaacutery
Sloupeček by měl byacutet vysokyacute asi 2 mm
3 Zapněte bodotaacutevek hlavniacutem vypiacutenačem Kapilaacutery se vzorkem vložte do bodotaacutevku
a zkontrolujte zda je vzorek dobře viditelnyacute Stiskněte tlačiacutetko bdquoplateau setldquo a stiskem tlačiacutetka
šipky nahoru nastavte teplotu na 270 degC a stiskněte START Teplota začiacutenaacute narůstat a kolem
aktuaacutelniacute teploty 200 degC pozorně sledujte oba vzorky
4 Odečtěte teplotu při ktereacute roztajiacute vaacutemi izolovanyacute kofein a kofein komerčniacute
VYHODNOCENIacute
Porovnejte obě ziacuteskaneacute hodnoty bodu taacuteniacute Vyhledejte hodnotu bodu taacuteniacute pro kofein a přiacutepadneacute rozdiacutely
vysvětlete
73
6 Izolace nukleovyacutech kyselin
Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu
K biochemickyacutem studiiacutem se použiacutevaacute nejrůznějšiacute biologickyacute materiaacutel kteryacute přiacuteroda poskytuje Vzhledem
k jeho různorodosti je technika zpracovaacuteniacute mnohdy velmi odlišnaacute a řiacutediacute se uacutečelem k jakyacutem studiiacutem maacute
byacutet použit Způsob zpracovaacuteniacute materiaacutelů byacutevaacute často odlišnyacute podle toho zda maacute byacutet vyacutechoziacute surovinou
pro izolaci detekci nějakeacute sloučeniny či skupiny laacutetek nebo zda se bude studovat jejich metabolismus
Maacute-li byacutet izolovaacutena nějakaacute laacutetka nebo skupina laacutetek z biologickeacuteho materiaacutelu (např vitamiacuten biacutelkovina
sacharid apod) je důležiteacute zvolit vhodnou vyacutechoziacute surovinu Pro izolaci se hodiacute nejleacutepe takovyacute
biologickyacute materiaacutel ve ktereacutem je požadovanaacute laacutetka v nejvyššiacute koncentraci je dostupnyacute a jeho cena
přijatelnaacute Vybranyacute živočišnyacute rostlinnyacute nebo mikrobiaacutelniacute materiaacutel je třeba v prvniacutem kroku
homogenizovat Rozrušeniacute rostlinnyacutech a živočišnyacutech buněk nedělaacute obvykle potiacuteže Jinak však je tomu
při izolaciacutech z buněk mikroorganismů Buněčnaacute stěna mikroorganismů je velmi rezistentniacute a jejiacute
narušeniacute vyžaduje zvlaacuteštniacute postupy viz niacuteže
Mletiacute
Suchyacute materiaacutel může byacutet rozemlet v různyacutech typech mlyacutenků Semena se melou v kulovyacutech mlyacutenech
nebo mlyacutenech s otočnyacutemi noži K mletiacute živočišnyacutech materiaacutelů se velmi dobře hodiacute mlyacutenek na maso
Tkaacuteň se v něm řeže a drtiacute zaacuteroveň Hrubost nebo jemnost lze regulovat vloženiacutem vhodneacute destičky
kterou se rozemletyacute materiaacutel protlačuje Všechny uvedeneacute strojky a mlyacutenky většinou může nahradit
běžnyacute univerzaacutelniacute kuchyňskyacute robot kteryacute je vybaven mixeacuterem mlyacutenkem masovyacutem strojkem i
struhadly
Rostlinnyacute materiaacutel určenyacute ke studiu exprese genů obsahu fytohormonů aj je třeba během mletiacute
neustaacutele chladit aby nedochaacutezelo k degradaci Provaacutediacute se tak chlazeniacutem tekutyacutem dusiacutekem Rostlinnyacute
materiaacutel se může drtit pomociacute třeciacute misky s tloučkem přičemž všechny potřeby ktereacute přichaacuteziacute do styku
s rostlinnyacutem materiaacutelem musiacute byacutet takteacutež vychlazeny Dalšiacute možnostiacute nadrceniacute rostlinneacuteho materiaacutelu je
použitiacute tzv kuličkoveacuteho mlyacutenku
Homogenizace
Na rozdiacutel od mletiacute nasucho je v biochemickeacute praacuteci chaacutepaacutena homogenizace jako důkladneacute rozmělněniacute
materiaacutelu za přiacutedavku vody nebo vhodnyacutech pufrů či fyziologickyacutech roztoků
Pro homogenizaci malyacutech množstviacute je nejvhodnějšiacute roztiacuteraacuteniacute materiaacutelu v třeciacute misce za přiacutedavku
mořskeacuteho piacutesku skelneacuteho prachu nebo jineacuteho abraziva Tužšiacute materiaacutely se před homogenizaciacute zmraziacute
kapalnyacutem dusiacutekem kteryacute je učiniacute křehčiacutemi k rozmělněniacute Homogenizaci lze rovněž proveacutest ve
vyacutekonneacutem mixeacuteru
K narušeniacute buněčneacute stěny a membraacuteny mikroorganismů tzv desintegraci se použiacutevaacute ještě některyacutech
speciaacutelniacutech metod Např působeniacute chemickyacutech činidel (detergenty) působeniacute enzymů štěpiacuteciacutech
polysacharidy buněčnyacutech stěn (lysozym celulasa) kraacutetkeacute působeniacute ultrazvuku opakovaneacute zmrazovaacuteniacute
a rozmrazovaacuteniacute Přehled nejužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik je uveden v tabulce 2
74
Tab 2 Přehled nejpoužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik
METODA PŘIacuteKLAD POUŽITIacute PRINCIP
Šetrneacute
lyacuteze buněk erythrocyty porušeniacute buněčneacute membraacuteny osmotickyacutem
tlakem
působeniacute enzymů bakterie štěpeniacute buněčneacute stěny specifickyacutemi
enzymy
působeniacute chemikaacuteliiacute
extrakce kvasinek
organickyacutemi rozpouštědly
nebo vhodnyacutemi kyselinami
čaacutestečnaacute solubilizace buněčneacute stěny
homogenizace jaterniacute tkaacuteň mechanickeacute porušeniacute buněk protlačovaacuteniacutem
uacutezkou štěrbinou
mletiacute svalovaacute tkaacuteň semena působeniacute střižnyacutech sil mechanickeacute
porušeniacute tkaacuteně
Středniacute
mixovaacuteniacute v nožovyacutech
mixeacuterech živočišnaacute a rostlinnaacute pletiva působeniacute střižnyacutech sil
mletiacute s abrazivy rostlinneacute tkaacuteně bakterie mechanickeacute porušeniacute buněk
Intenzivniacute
ultrazvuk buněčneacute suspenze naacutehleacute změny tlaku a teploty při zaacuteniku
vznikajiacuteciacutech mikrobublin
kuličkovyacute mlyacuten buněčneacute suspenze mechanickeacute porušeniacute buněk rychlou vibraciacute
skleněnyacutech kuliček
French press kvasinky dezintegrace buněčneacute stěny vysokyacutem
tlakem
Centrifugace
Centrifugace čili odstřeďovaacuteniacute patřiacute k nejběžnějšiacutem operaciacutem v biochemickeacute laboratoři Dovoluje
oddělit složky suspenze nebo emulze na zaacutekladě rozdiacutelnyacutech hustot Byacutevaacute často rychlejšiacute a pohodlnějšiacute
než filtrace a v některyacutech přiacutepadech vede i k lepšiacutemu odděleniacute pevneacute a kapalneacute faacuteze Kromě nahrazeniacute
nebo doplněniacute filtrace zvlaacuteště je-li suspendovanaacute laacutetka velmi jemnaacute špatně filtrovatelnaacute a filtrace
zdlouhavaacute maacute odstřeďovaacuteniacute v biochemii i jinyacute vyacuteznam Sloužiacute k některyacutem speciaacutelniacutem preparativniacutem a
analytickyacutem uacutečelům (např izolace mitochondriiacute diferenčniacute centrifugaciacute) Daacutele je to přiacuteprava buněčnyacutech
struktur gradientovou centrifugaciacute a z analytickyacutech aplikaciacute pak předevšiacutem stanoveniacute relativniacutech
molekulovyacutech hmotnostiacute sloučenin a stanoveniacute čistoty izolovanyacutech preparaacutetů
Při odstřeďovaacuteniacute působiacute na sedimentujiacuteciacute čaacutestice odstředivaacute siacutela (P) kterou lze vyjaacutedřit vztahem
119875 = 119898 ∙ 119903 ∙ 1205962
kde m hellip hmotnost čaacutestice
r hellip poloměr otaacutečeniacute
hellip uacutehlovaacute rychlost
75
Pro praktickeacute vyacutepočty se však zavaacutediacute veličina relativniacute odstřediveacute zrychleniacute R ktereacute udaacutevaacute kolikraacutet je
toto zrychleniacute většiacute než zemskeacute tiacutehoveacute zrychleniacute g a je daacutena vztahem
119877 = 1118 ∙ 119903 ∙ 1198732 ∙ 10minus5
kde N hellip počet otaacuteček za minutu
r hellip poloměr otaacutečeniacute v cm
Je nutno ji uvaacutedět jako hlavniacute charakteristiku centrifugace Z prvniacuteho vztahu je zřejmeacute že pouhyacute uacutedaj
počtu otaacuteček za minutu necharakterizuje proces centrifugace
Během nastavovaacuteniacute centrifugy je třeba braacutet zřetel na to kterou jednotku zadaacutevaacuteme ndash zda naacutesobky
zrychleniacute (x g) či otaacutečky za minutu (RPM) Tyto dvě hodnoty nejsou stejneacute ale existuje mezi nimi vztah
Dřiacuteve byl ke každeacute centrifuze dodaacutevaacuten nomogram k převodu těchto jednotek mezi sebou diacuteky znalosti
poloměru rotoru Dnešniacute centrifugy toto již zvlaacutedajiacute diacuteky elektronice samy
Existuje celaacute řada typů centrifug ktereacute se lišiacute velikostiacute (od malyacutech stolniacutech až po velkoobjemoveacute
průmysloveacute odstředivky) dosahovanyacutem zrychleniacutem a tvarem rotorů (vyacutekyvneacute a uacutehloveacute) Ve vyacutekyvnyacutech
rotorech jsou kyvety uloženy v pouzdrech kteraacute jsou volně zavěšena v čepech vlastniacuteho rotoru a kyvety
jsou během odstřeďovaacuteniacute ve vodorovneacute poloze Naproti tomu v uacutehlovyacutech rotorech jsou kyvety fixovaacuteny
v určiteacutem uacutehlu (45 - 50) k ose otaacutečeniacute
Zvlaacuteštniacute kategorii tvořiacute ultracentrifugy na nichž lze dosaacutehnout relativniacuteho odstřediveacuteho zrychleniacute
100 000 x g a viacutece Lišiacute se od běžnyacutech centrifug zejmeacutena tiacutem že prostor s rotorem musiacute byacutet při
odstřeďovaacuteniacute evakuovaacuten snižuje se tiacutem třeniacute způsobeneacute přiacutetomnostiacute vzduchu diacuteky tomu se rotor
nebude zahřiacutevat Použiacutevajiacute se pro děleniacute biopolymerů a subcelulaacuterniacutech čaacutestic v hustotniacutem gradientu
sacharosy nebo cesnyacutech soliacute Tyto techniky lze provaacutedět jak v analytickeacutem tak i v preparativniacutem
měřiacutetku Analytickeacute centrifugy jsou naviacutec opatřeny optickyacutem zařiacutezeniacutem umožňujiacuteciacutem sledovat rozhraniacute
tvořenaacute jednotlivyacutemi sedimentujiacuteciacutemi laacutetkami
Pro většinu praciacute preparačniacutech i analytickyacutech jsou požadovaacuteny centrifugy chlazeneacute Chlazeniacute centrifug
je zajišťovaacuteno chladiciacutemi agregaacutety zabudovanyacutemi do jedineacuteho provozniacuteho celku s centrifugou a je
ovlaacutedaacuteno termostatem Protilehleacute kyvety (u vysokootaacutečkovyacutech centrifug všechny kyvety) musejiacute byacutet
staticky a dynamicky vyvaacuteženy Z bezpečnostniacutech důvodu i z hlediska ochrany centrifugy je nutno
klaacutest na vyvažovaacuteniacute kyvet zvyacutešenou pozornost Každaacute nepřesnost v dynamickeacutem i statickeacutem vyvaacuteženiacute
se mnohonaacutesobně projeviacute zvětšeniacutem odstřediveacuteho tlaku na jednu stranu osy Osa se nerovnovaacutežnyacutem
zatiacuteženiacutem snadno ohne nebo se poškodiacute ložisko Při chodu odstředivky se při nepřesneacutem vyvaacuteženiacute
projevujiacute silneacute vibrace Statickeacuteho vyvaacuteženiacute se dosaacutehne tak že se na technickyacutech vaacutehaacutech s přesnostiacute na
jeden gram vyvaacutežiacute protilehlaacute pouzdra s kyvetami naplněnyacutemi suspenziacute určenou k centrifugaci Daleko
většiacute pozornost je třeba klaacutest dynamickeacutemu vyvaacuteženiacute protilehlyacutech kyvet Protilehleacute kyvety musiacute miacutet
stejnou velikost hmotnost a stejně umiacutestěneacute těžiště To znamenaacute že protilehleacute kyvety musiacute byacutet
naplněny stejnou suspenziacute přesněji řečeno suspenziacute o stejneacute hustotě Nelze tedy napřiacuteklad při
precipitaci siacuteranem amonnyacutem kyvetu s tiacutemto roztokem vyvaacutežit kyvetou s destilovanou vodou
76
Nukleoveacute kyseliny
Nukleoveacute kyseliny jsou makromolekulaacuterniacute laacutetky ktereacute ve sveacute struktuře nesou genetickou informaci
Běžnyacutemi nukleovyacutemi kyselinami jsou kyselina deoxyribonukleovaacute (DNA) a ribonukleovaacute (RNA) Zaacutekladniacute
stavebniacute jednotkou nukleovyacutech kyselin je tzv nukleotid Nukleotid je obecně heterocyklickaacute baacuteze kteraacute
N-glykosidickou vazbou vaacuteže sacharid (pentosu) a esterovou vazbou fosfaacutet (odtud kyselina)
Heterocyklickeacute baacuteze v nukleovyacutech kyselinaacutech jsou purinoveacute nebo pyrimidinoveacute povahy Nejčastěji
zastoupeneacute pyrimidinoveacute baacuteze jsou cytosin (C) thymin (T) a uracil (U) a purinoveacute baacuteze adenin (A) a
guanin (G) (Obr 1) Zatiacutemco DNA obsahuje baacuteze C T A G u RNA je T zaměněn za U
Jak už z naacutezvu vyplyacutevaacute nukleotidy RNA v sobě vaacutežou sacharid ribosu kdežto DNA jejiacute 2-deoxy variantu
Jednotliveacute nukleotidy jsou vaacutezaacuteny do polynukleotidoveacuteho řetězce skrze fosfaacutet (Obr 2) jednaacute se tedy o
vazbu diesterovou
Obr 1 Purinoveacute a pyrimidinoveacute nukleotidy
Nukleoveacute kyseliny byly objeveny již roku 1869 v buněčnyacutech jaacutedrech Jejich strukturu však odhalili až v
roce 1953 paacutenoveacute Watson a Crick (Nobelova cena) kdy bylo rozluštěno vzaacutejemneacute paacuterovaacuteniacute nukleotidů
dvou na sebe antiparalelniacutech řetězců dvoušroubovice DNA (Obr 3)
77
Obr 2 Nukleotidy spojeneacute v řetězec (UAG)
Obr 3 Paacuterovaacuteniacute baacuteziacute ve dvoušroubovici DNA
Izolace nukleovyacutech kyselin
Pro izolaci nukleovyacutech kyselin z živyacutech organismů byla vyvinuta řada metod ktereacute se od sebe mohou
dosti odlišovat Pro stručnost tohoto textu budou popsaacuteny dvě zaacutekladniacute
Prvniacutem krokem u všech metod je vždy lyacuteze buněk nebo pevneacute tkaacuteně U buněk většinou stačiacute rozrušit
buněčnou stěnu a membraacuteny nejčastěji se za tiacutemto uacutečelem použiacutevajiacute detergenty jako je dodecylsulfaacutet
sodnyacute (SDS) nebo Triton X-100 Pro izolaci DNA nebo RNA z rostlinnyacutech pletiv nebo živočišnyacutech tkaacuteniacute je
třeba nejdřiacuteve mechanickeacuteho narušeniacute ktereacute provaacutediacuteme buď mrazem ndash tekutyacutem dusiacutekem nebo
různyacutemi typy homogenizaacutetorů Buněčnyacute obsah včetně DNA se z lyzovanyacutech buněk uvolniacute do
extrakčniacuteho pufru kteryacute vždy musiacute obsahovat chelatačniacute činidlo ethylendiamintetraoctovou kyselinu
(EDTA) kteraacute vychytaacute veškereacute vaacutepenateacute ionty z extraktu Vaacutepenateacute ionty fungujiacute jako kofaktory
78
nukleas enzymů ktereacute štěpiacute nukleoveacute kyseliny a pokud by tyto enzymy byly během extrakce aktivniacute
naštěpily by veškereacute izolovaneacute nukleoveacute kyseliny Do extrakčniacuteho pufru se někdy přidaacutevajiacute naviacutec ještě
proteinasy enzymy štěpiacuteciacute proteiny Většina DNA je totiž obalenaacute histony a jejich odstraněniacute
proteinasou zvyacutešiacute čistotu izolovaneacute DNA
Jeden typ metod je založen na extrakci směsiacute fenolu a chloroformu Fenol se rozpouštiacute ve vodě i v
chloroformu preferuje ale chloroform Chloroform se jako organickeacute rozpouštědlo s vodou nemiacutesiacute
Přidaacuteme-li tedy směs fenolu a chloroformu k extraktu ze živeacute tkaacuteně veškereacute tuky přechaacutezejiacute do
chloroformu biacutelkoviny a čaacutest polysacharidů se působeniacutem organickyacutech rozpouštědel vysraacutežiacute a nukleoveacute
kyseliny zůstanou ve vodneacute faacutezi Po intenzivniacute extrakci se směs zcentrifuguje a vznikleacute faacuteze se od sebe
odděliacute Vysraacuteženeacute proteiny a sacharidy vytvořiacute na rozhraniacute biacutelou prstencovitou sraženinu Pro vysraacuteženiacute
nukleovyacutech kyselin z vodneacute faacuteze se použiacutevaacute absolutniacute ethanol s přiacutedavkem soli nebo isopropanol Po
intenzivniacute centrifugaci (14000 RPM) pak nukleovaacute kyselina vytvořiacute ve zkumavce opaleskujiacuteciacute pelet
kteryacute se ještě promyacutevaacute etanolem sušiacute a nakonec rozpouštiacute ve vodě nebo vhodneacutem pufru
Novějšiacute metody využiacutevajiacute adsorpce nukleovyacutech kyselin na silikaacutet v přiacutetomnosti chaotropniacutech soliacute jako
je třeba guanidin thiokyanaacutet Extrakt nukleovyacutech kyselin se smiacutechaacute se silikaacutetovou matriciacute v podobě
vrstvy silikaacutetovyacutech kuliček v přiacutetomnosti chaotropniacute soli Nukleoveacute kyseliny se navaacutežiacute na kuličky a ty se
pak promyacutevaacuteniacutem zbaviacute kontaminujiacuteciacutech proteinů polysacharidů a jinyacutech nečistot Nakonec se nukleoveacute
kyseliny z kuliček uvolniacute sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely roztoku Tato metoda je velice rychlaacute a efektivniacute a využiacutevaacute
se ve většině komerčniacutech setů pro izolaci nukleovyacutech kyselin např v diagnostickyacutech laboratořiacutech v
nemocniciacutech
Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace a čistoty nukleovyacutech kyselin
Jako důkaz přiacutetomnosti izolovaneacute DNA i kontrolu jejiacute čistoty se použiacutevaacute nejčastěji spektrofotometrie v
bliacutezkeacute UV oblasti Nukleoveacute kyseliny absorbujiacute nejintenzivněji světlo o vlnoveacute deacutelce 260 nm takže
hodnota absorbance je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Při stanoveniacute je nutneacute dbaacutet na čistotu
preparaacutetu protože rušiacute přiacutetomnost proteinů (280 nm) a aromatickyacutech laacutetek Pokud je DNA preparaacutet
čistyacute poměr A260A280 dosahuje hodnoty 18
cDNA=629∙A260-360∙A280 [ngμl]
Daleko citlivějšiacute stanoveniacute koncentrace DNA je pomociacute metody fluorimetrie kdy je měřena
fluorescence DNA po smiacuteseniacute se specifickyacutem interkalačniacutem barvivem tedy barvivem ktereacute se
vmezeřuje mezi baacuteze DNA
Pro měřeniacute v UV oblasti je třeba použiacutevat kyvety ktereacute jsou pro tuto oblast spektra určeneacute ndash obvykle
se jednaacute o kyvety křemenneacute či jinak upraveneacute Při použitiacute plastoveacute či obyčejneacute skleněneacute kyvety dochaacuteziacute
k absorpci UV zaacuteřeniacute materiaacutelem kyvety tudiacutež jiacutem paprsek neprojde a nelze stanovit absorbanci
měřeneacuteho vzorku (Obr 4A) Při použitiacute UV kyvety uvidiacutete hladkyacute průběh spektra (Obr 4B) Daacutele je třeba
daacutevat pozor na směr kteryacutem kyvetu do spektrofotometru vklaacutedaacutete Při špatneacutem vloženiacute kyvety opět
nelze stanovit absorbanci měřeneacuteho vzorku (Obr 4C)
79
Obr 4 UV spektra stejneacuteho vzorku DNA A ndash použitiacute nevhodneacute plastoveacute kyvety B ndash použitiacute UV kyvety
C ndash UV kyveta vloženaacute špatnyacutem směrem D ndash vzorek DNA s vysokou koncentraciacute kontaminujiacuteciacutech
proteinů Na obraacutezku B je vidět absorpčniacute maximum DNA při 260 nm
UacuteKOL Č 1 Izolace DNA z vepřoveacute sleziny a RNA z pekařskyacutech kvasnic
LABORATORNIacute POMŮCKY
Třeciacute misky s tloučkem Odměrneacute vaacutelce pH papiacuterky Skleněnaacute tyčinka Centrifugačniacute kyvety Kaacutedinky
Dřevěneacute prkeacutenko a nůž Skleněneacute zkumavky Varneacute baňky Špejle Chlazenaacute centrifuga Automatickeacute pipety a špičky
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Vepřovaacute slezina Pekařskeacute kvasnice Hydroxid sodnyacute Chlorid sodnyacute
Kyselina octovaacute Diethylether Ethanol Mořskyacute piacutesek
ROZTOKY
5 kyselina octovaacute
50 kyselina octovaacute
05 hydroxid sodnyacute
1 M chlorid sodnyacute
POJMY
Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci
Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem
POSTUP
80
IZOLACE RNA Z KVASNIC
Pozor s diethyletherem pracujte v digestoři
1 Do třeciacute misky nadrobte jedno baleniacute pekařskyacutech kvasnic přidejte lžičku mořskeacuteho piacutesku a
důkladně rozetřete Poteacute postupně přidejte 3 ml destilovaneacute vody a 3 ml diethyletheru Po
přiacutedavku vždy důkladně rozetřete
2 Do homogenaacutetu postupně přidejte 50 ml 05 NaOH a pokračujte v roztiacuteraacuteniacute asi ještě 15 min
Upravte pH pomociacute 5 kyseliny octoveacute na pH 6 (použijte pH papiacuterky)
3 Směs rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet
4 Směs centrifugujte při 9500 g a teplotě 4 degC po dobu 10 min
5 Supernatant odlijte do kaacutedinky a upravte na pH 35 pomociacute 50 kyseliny octoveacute ndash odměřte použiteacute
množstviacute Přidejte vychlazenyacute ethanol ndash stejnyacute objem jako kyseliny octoveacute - vyloučenaacute sraženina
představuje ribonukleoprotein
6 Sraženinu ribonukleoproteinu zcentrifugujte při 2000 g 4 degC 10 min Supernatant teacuteměř celyacute
odlijte Ribonukleoprotein rozmiacutechejte ve zbytku supernatantu a naacutesledně rozdělte do třiacute frakciacute
(největšiacute množstviacute do varneacute baňky menšiacute množstviacute do velkeacute zkumavky a nejmeacuteně do maleacute
zkumavky) a uchovejte při 4 degC pro dalšiacute experimenty
IZOLACE DNA ZE SLEZINY
1 Slezinu z baliacutečku nakraacutejejte a naacutesledně v třeciacute misce rozetřete s trochou mořskeacuteho piacutesku na jemnou
kaši
2 Přidejte 100 ml vychlazeneacuteho 1 M NaCl - postupně po malyacutech daacutevkaacutech a za staacuteleacuteho roztiacuteraacuteniacute
Homogenizujte 15 min
3 Homogenaacutet rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet
4 Homogenaacutet centrifugujte při 5000 g 10 min 4 degC Mezitiacutem si připravte 600 ml vychlazeneacute
destilovaneacute vody do 1 l kaacutedinky
5 Supernatant pomalu v tenkeacutem proudu kontinuaacutelně nalijte do vychlazeneacute destilovaneacute vody poteacute
velmi jemně promiacutechejte pomociacute dřevěneacute špejle DNA se sraacutežiacute ve formě opaleskujiacuteciacutech vlaacuteken
6 Za použitiacute dřevěneacute špejle naviacutejejte vlaacutekna DNA a ty přenaacutešejte do varneacute baňky do velkeacute a maleacute
zkumavky a uchovejte při 4 degC pro spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace DNA
UacuteKOL Č 2 Důkaz nukleovyacutech kyselin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Vodniacute laacutezeň
Vařič
Zpětnyacute chladič
Stojany
Svorky
Varneacute kamiacutenky
Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)
Skleněneacute zkumavky
Špachtle
Automatickeacute pipety a špičky
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
81
Hydroxid sodnyacute
Kyselina siacuterovaacute
Uhličitan sodnyacute
Kyselina chlorovodiacutekovaacute
Dusičnan střiacutebrnyacute
Koncentrovanyacute amoniak
Folinovo činidlo
Difenylamin
ROZTOKY
5 kyselina siacuterovaacute
05 hydroxid sodnyacute
Difenylaminoveacute činidlo
5 dusičnan střiacutebrnyacute
POSTUP
ODLIŠENIacute DNA A RNA
DNA a RNA lze odlišit podle vaacutezaneacuteho sacharidu na zaacutekladě barevnyacutech reakciacute ktereacute poskytujiacute ribosa a
2-deoxyribosa s difenylaminem Zatiacutemco RNA poskytuje s difenylaminem zeleneacute zbarveniacute DNA reaguje
modře
Pozor pracujete s difenylaminem pracujte v rukaviciacutech a v digestoři
1) K frakciacutem RNA a DNA ve většiacutech zkumavkaacutech přidejte 1 ml 05 NaOH a po promiacutechaacuteniacute a rozpuštěniacute
přidejte 1 ml difenylaminoveacuteho činidla
2) Reakce inkubujte na vrouciacute vodniacute laacutezni minimaacutelně 20 min pak pozorujte vyacutevoj zbarveniacute
STABILITA NUKLEOVYacuteCH KYSELIN
Hlavniacute uacutelohou DNA je uchovat genetickou informaci což je zabezpečeno mimo jineacute vysokou stabilitou
fosfodiesteroveacute vazby Zatiacutemco v alkalickeacutem prostřediacute se DNA jen denaturuje RNA se rozštěpiacute až na
jednotliveacute nukleotidy Kyselou hydrolyacutezou se štěpiacute obě nukleoveacute kyseliny ale rozdiacutelnyacutem způsobem
1) K frakciacutem DNA a RNA ve varnyacutech baňkaacutech přidejte 30 ml 5 kyseliny siacuteroveacute a pod zpětnyacutem chladičem
povařte 30 min Nezapomeňte do baňky vložit varneacute kamiacutenky
2) Ziacuteskaneacute hydrolyzaacutety rozdělte po 1 ml do zkumavek (3 zkumavky pro DNA 3 zkumavky pro RNA) a
použijte pro dalšiacute analyacutezy
DŮKAZ PURINOVYacuteCH BAacuteZIacute NUKLEOVYacuteCH KYSELIN
Purinoveacute baacuteze tvořiacute nerozpustneacute soli střiacutebrneacute a měďneacute
82
1) K prvniacutem dvěma zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA (z předchoziacuteho pokusu) přidaacutevejte po
kapkaacutech amoniak až do alkalickeacute reakce (detekujte pH papiacuterkem) a 05 ml 5 roztoku AgNO3
pozorujte vznik jemneacute biacuteleacute vločkoviteacute sraženiny
2) Dalšiacute dvě zkumavky s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přiveďte k varu a přidejte 1 ml 10 CuSO4 poteacute
postupně přidaacutevejte pevnyacute Na2SO3 až dokud nevznikne tmavě žlutohnědaacute sraženina
Guanin redukuje Folinovo činidlo za vzniku modreacuteho zbarveniacute
3) Ke třetiacutem zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přidejte 1 ml Folinova činidla promiacutechejte a po
špetkaacutech přidaacutevejte na nakloněnou stěnu zkumavky pevnyacute Na2CO3 Vznikaacute intenzivně modreacute
zbarveniacute
UacuteKOL Č 3 Spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace nukleovyacutech kyselin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Křemennaacute kyveta
Stolniacute spektrofotometr
Automatickeacute pipety a špičky
Izolovanaacute DNA a RNA
POSTUP
1) K RNA a DNA v malyacutech zkumavkaacutech přidejte 05 ml 05 NaOH
2) Do 1 cm křemenneacute kyvety napipetujte 2 ml 05 NaOH a přidejte 20 microl alkalickeacuteho roztoku DNA
nebo RNA Jako slepou reakci použijte 05 NaOH
3) Proměřte absorpčniacute spektrum v UV oblasti v rozsahu 200-290 nm Pomociacute šipek na
spektrofotometru odečtěte hodnoty A260 a A280 Spektrum si vyfoťte
Obr 5 UV-spektrum DNA a RNA
83
VYHODNOCENIacute
1 Pomociacute vyacuteše uvedeneacuteho vzorce určete koncentraci a čistotu vaacutemi izolovanyacutech vzorků DNA
Vysvětlete co může byacutet přiacutečinou pokud je hodnota čistoty vyššiacute nebo nižšiacute než 18
2 Do protokolu zaznamenejte pozorovaneacute spektrum pro DNA i RNA
3 Zhodnoťte vyacutesledek důkazovyacutech reakciacute
7 Destilace
Destilace je metoda užiacutevanaacute k děleniacute a čištěniacute směsi kapalin ktereacute se navzaacutejem lišiacute bodem varu
Všeobecně platiacute že těkavějšiacute složky směsi přechaacutezejiacute v paacutery snadněji než složky meacuteně těkaveacute Plynnaacute faacuteze
vyskytujiacuteciacute se nad kapalinou maacute tedy jineacute složeniacute než kapalnaacute směs a destilaacutet (kondenzaacutet) vzniklyacute
kondenzaciacute těchto par bude bohatšiacute na těkavějšiacute složku
Chceme-li dosaacutehnout dokonaleacuteho rozděleniacute směsi dvou kapalin jedinou destilaciacute v jednoducheacute
aparatuře musiacute se jejich body varu lišit alespoň o 50 degC a destilovaneacute laacutetky nesmějiacute vytvaacuteřet azeotropniacute
směs (azeotrop) Azeotrop lze definovat jako směs s konstantniacutem bodem varu jejiacutež složky od sebe nelze
oddělit jednoduchou destilaciacute Dle povahy kapalneacute směsi je třeba volit vhodnou destilačniacute metodu pro
odděleniacute složek směsi
Je-li kapalina znečištěna pouze malyacutem množstviacutem těkavyacutech laacutetek pak je možneacute ji čistit jednoduchou
destilaciacute nebo pouhyacutem odpařovaacuteniacutem Jednaacute-li se však o směs laacutetek s velmi bliacutezkyacutemi body varu pak je
třeba použiacutet tzv frakčniacute destilaci (neboli rektifikaci) Je-li destilovanaacute laacutetka termicky maacutelo stabilniacute a
rozklaacutedaacute se při nižšiacute teplotě než je jejiacute bod varu pak je nutneacute použiacutet destilaci vakuovou Vakuovaacute
84
destilace probiacutehaacute za sniacuteženeacuteho tlaku ktereacuteho lze dosaacutehnout pomociacute vakuoveacute pumpy Často využiacutevanyacutem
zařiacutezeniacutem pro vakuovou destilaci je vakuovaacute rotačniacute odparka Destilace s vodniacute parou se použiacutevaacute k
odděleniacute těch laacutetek ktereacute těkajiacute s vodniacute paacuterou při nižšiacute teplotě než je jejich bod varu
Pro uacutečely opětovneacuteho zkapalněniacute par destilovaneacute kapaliny se v laboratorniacutech podmiacutenkaacutech použiacutevajiacute
chladiče u kteryacutech se rozlišuje několik druhů Paacutery vysokovrouciacutech laacutetek (s bodem varu nad 150 degC)
kondenzujiacute ve vzdušneacutem chladiči (Obr 1A) v ostatniacutech přiacutepadech se použiacutevaacute Liebigův chladič kteryacutem
proteacutekaacute studenaacute voda (Obr 1B) Ještě uacutečinnějšiacute je chladič kuličkovyacute (Obr 1C) nebo spiraacutelovyacute (Obr 1D)
kteryacute se při sestavovaacuteniacute destilačniacute aparatury musiacute postavit do šikmeacute polohy tak aby se v něm nezdržoval
kondenzaacutet Variace spiraacuteloveacuteho chladiče je rovněž často využiacutevaacutena u vakuoveacute rotačniacute odparky
Obr 1 Chladiče A ndash vzdušnyacute chladič B ndash Liebigův chladič C ndash kuličkovyacute chladič D ndash spiraacutelovyacute chladič
Šipky naznačujiacute směr toku chladiacuteciacuteho meacutedia (vody)
Destilace za normaacutelniacuteho tlaku
Destilace za normaacutelniacuteho tlaku je nejběžnějšiacute druh destilace a použiacutevaacute se všude tam kde kapalina přechaacuteziacute
snadno v paacutery při teplotě za ktereacute se neniacute třeba obaacutevat rozkladu destilovaneacute laacutetky Destilačniacute aparatura
(Obr 2) se sklaacutedaacute z varneacute baňky přiacutepadně z baňky frakčniacute Varnaacute baňka se nevoliacute přiacuteliš velkaacute a plniacute se
maximaacutelně do 34 objemu Baňka se uzaviacuteraacute přes Claisenův naacutestavec na kteryacute je napojen teploměr pro
měřeniacute teploty a chladič pro kondenzaci par
Jelikož maacute při destilaci směsi vrouciacute kapalina obvykle vyššiacute bod varu než kondenzaacutet je vhodnějšiacute
neponořovat teploměr do kapaliny nyacutebrž odečiacutetat teplotu odvaacuteděnyacutech par Na konci chladiče je obvykle
upevněna alonž pomociacute niacutež steacutekaacute kondenzaacutet do jiacutemaciacute naacutedoby (předloha neboli kondenzačniacute baňka)
Velice vyacutehodneacute jsou aparatury zaacutebrusoveacute obzvlaacuteště při praacuteci s agresivniacutemi laacutetkami
V dokonale hladkyacutech naacutedobaacutech může při zahřiacutevaacuteniacute kapalin dojiacutet k tzv utajeneacutemu varu Je to metastabilniacute
stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute
prudkyacute var vzkypěniacute a přetečeniacute destilovaneacute směsi do předlohy Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu
vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute
cihla varneacute kamiacutenky apod)
85
Obr 2 Destilačniacute aparatura za normaacutelniacuteho tlaku A ndash vařič B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek
D ndash Claisenův naacutestavec E ndash teploměr F ndash Liebigův chladič G ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič H ndash alonž
I ndash Erlenmayerova baňka
Destilace s vodniacute paacuterou
Podle Daltonova zaacutekona je tlak nad směsiacute dvou nebo několika kapalin roven součtu parciaacutelniacutech tlaků
jednotlivyacutech složek Jelikož var kapaliny nastane v okamžiku kdy se tenze jejiacute paacutery rovnaacute okolniacutemu ndash
atmosfeacuterickeacutemu tlaku je zřejmeacute že bod varu takoveacute směsi bude nižšiacute než body varu jednotlivyacutech
oddělenyacutech složek
Jako přiacuteklad lze pro jednoduchost uveacutest směs anilinu a vody kteraacute vře při 98 degC kdy tenze vodniacute paacutery
činiacute 942middot104 Pa a tlak par anilinu je 707middot103 Pa Bod varu samotneacuteho anilinu je roven 1844 degC Destilace
s vodniacute parou je tedy založena na využitiacute Daltonova zaacutekona Použiacutevaacute se hlavně v organickeacute chemii Tiacutemto
způsobem je možno předestilovat laacutetky ktereacute majiacute bod varu i vyššiacute než 200 degC při teplotaacutech nižšiacutech než
100 degC a uchraacutenit je tak před nežaacutedouciacutem rozkladem
Při destilaci s vodniacute parou se použiacutevajiacute aparatury sestaveneacute dle obraacutezku 3 Aparatura se sklaacutedaacute z vyviacuteječe
vodniacute paacutery kteryacutem je varnaacute baňka uzavřenaacute 2x vrtanou zaacutetkou Jedniacutem otvorem prochaacuteziacute dlouhaacute
skleněnaacute trubice sahajiacuteciacute až ke dnu naacutedoby Je to tzv pojistnaacute trubice a jejiacutem uacutekolem je zabraacutenit při
naacutehleacutem poklesu tlaku ve vyviacuteječi nasaacutetiacute kapaliny z destilačniacute baňky Podtlak se vyrovnaacute nasaacutetiacutem vzduchu
pojistnou trubiciacute Baňky i chladič jsou uchyceny pomociacute laboratorniacutech držaacuteků a laboratorniacutech spojek do
laboratorniacutech stojanů pro zajištěniacute stability celeacute aparatury
86
Vodniacute paacutera probublaacutevaacute destilačniacute baňkou kteraacute je zahřiacutevaacutena souběžně s vyviacuteječem vodniacute paacutery Destilačniacute
baňka je většinou upevněna vzhledem k ostatniacute aparatuře do šikmeacute polohy proto aby kapalina
rozstřikovanaacute proudem vodniacute paacutery nevnikla do chladiče a neznečišťovala tak kondenzaacutet Dalšiacute možnostiacute
prevence znečištěniacute kondenzaacutetu je použitiacute Claisenova naacutestavce kteryacute zvětšuje vzdaacutelenost mezi kapalinou
a uacutestiacutem chladiče Chladič byacutevaacute standardně zakončen alonžiacute a jiacutemaciacute naacutedobou
Obr 3 Destilace s vodniacute parou A ndash vařič nebo topneacute hniacutezdo B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek
D ndash pojistnaacute trubice a trubice pro vedeniacute vodniacute paacutery E ndash trojhrdlaacute baňka F ndash Claisenův naacutestavec
G ndash teploměr H ndash Liebigův chladič I ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič J ndash alonž K ndash Erlenmayerova baňka
UacuteKOL Č 1 Izolace hřebiacutečkoveacute silice z hřebiacutečku destilaciacute s vodniacute parou
V tomto cvičeniacute lze izolovat silice z dalšiacutech volitelnyacutech zdrojů (levandule kmiacuten apod)
teoretickaacute přiacuteprava je zde hodnocena 20 kladnyacutemi body
Hřebiacutečkovaacute silice je homogenniacute směs o složeniacute eugenol (85-90 ) acetyleugenol (9-10 ) a maleacute
množstviacute jinyacutech laacutetek Laacutetky přiacutetomneacute v teacuteto směsi majiacute teploty varu 254 degC pro eugenol a 281-286 degC pro
acetyleugenol Obě tyto laacutetky jsou ve vodě pouze velmi maacutelo rozpustneacute Hustota těchto laacutetek se
pohybuje v rozmeziacute 1079 gmiddotml-1 pro acetyleugenol a 1067 gmiddotml-1 pro eugenol při 25degC
87
Při teplotě varu vody však obě tyto laacutetky majiacute značnou tenzi par a lze je proto z hřebiacutečku snadno
vydestilovat s vodniacute parou při teplotě nižšiacute než 100 degC Ze ziacuteskaneacute vodniacute emulze se silice vyextrahuje do
vhodneacuteho rozpouštědla Naacuteslednyacutem oddestilovaacuteniacutem rozpouštědla z extraktu je dociacuteleno jeho zahuštěniacute
Tiacutemto postupem lze ziacuteskat čistou hřebiacutečkovou silici sklaacutedajiacuteciacute se převaacutežně z eugenolu a acetyleugenolu
Eugenol je fenolickaacute laacutetka obsaženaacute hlavně v nezralyacutech plodech rostlin čeledi Myrtaceae jako je Pimento
officinalis či Caryophyllum aromaticum u naacutes znaacutemyacutech jako noveacute kořeniacute (jamajskyacute pepř) a hřebiacuteček
Z pohledu chemickeacuteho se jednaacute o derivaacutet guajakolu s allylovyacutem řetězcem kteryacute naacuteležiacute mezi
fenylpropanoidy Vzhledem se jednaacute o bezbarvou až bledě žlutou olejovitou kapalinu přiacutejemneacute
hřebiacutečkoveacute vůně V současneacute době se použiacutevaacute v zubniacutem leacutekařstviacute jako lokaacutelniacute anestetikum a rovněž
působiacute jako aktivaacutetor žaludečniacutech traacuteviciacutech enzymů a s tiacutem takeacute souvisiacute obliba těchto druhů kořeniacute teacuteměř
ve všech světovyacutech kuchyniacutech
LABORATORNIacute POMŮCKY
Alonž (velkaacute a malaacute)
Claisenův naacutestavec (velkyacute a malyacute)
Děliacuteciacute naacutelevka se skleněnou zaacutetkou (250 ml)
Erlenmayerovy baňky (100 ml)
Filtračniacute kruh středniacute
Gumoveacute hadice
Hrnec pro vodniacute laacutezeň
Kaacutedinky (50 ml 100 ml 250 ml)
Laboratorniacute lžička
Laboratorniacute spojky
Laboratorniacute stojany
Laboratorniacute svorka malaacute
Laboratorniacute svorka pro chladič
Laboratorniacute svorky středniacute
Zvedaacutek pro topneacute hniacutezdo
Liebigův chladič (velkyacute a malyacute)
Mikrozkumavka
Odměrnyacute vaacutelec (25 ml)
Pasteurova pipeta
Skleněneacute zaacutetky 1415
Skleněneacute kuličkyvarneacute kamiacutenky
Teploměr do 150degC
Třeciacute miska s tloučkem
Topneacute hniacutezdo na 250ml baňku
Topneacute hniacutezdo na 500ml baňku
Trojhrdlaacute baňka (500 ml)
Varneacute baňky (100 ml 250 ml)
Vařič
Vaacuteženka
Vyviacuteječ paacutery (zaacutetka + skleněnaacute trubice)
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Hřebiacuteček
Hexan
POSTUP
POZOR Hexan je hořlavina I třiacutedy nepoužiacutevejte v bliacutezkosti praacutece s niacutem otevřeneacuteho ohně
Zabraňte aby se dostala voda dovnitř topneacuteho hniacutezda
Pokud se tak stane okamžitě odpojte hniacutezdo z elektrickeacute siacutetě
1 Navažte 10 g hřebiacutečku a důkladně jej rozetřete v třeciacute misce za pomoci tloučku
2 Sestavte destilačniacute aparaturu pro destilaci s vodniacute parou dle obraacutezku 3 Jelikož se jednaacute o
zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Chladič napojte dle šipek na přiacutevod
chladiciacute vody a odvodniacute hadičku z chladiče umiacutestěte do odpadu Obě baňky umiacutestěte do topnyacutech
hniacutezd Zaacutebrusy promažte jemnou vrstvou silikonu Aparaturu sestavujte souběžně s umiacutestěniacutem
88
chemikaacuteliiacute do přiacuteslušnyacutech baněk (popsaacuteno v bodě 3 a 4) Po sestaveniacute nechte aparaturu zkontrolovat
vedouciacutem cvičeniacute
3 Vyviacuteječ vodniacute paacutery naplňte do ⅔ destilovanou vodou a na jeho dno umiacutestěte skleněneacute kuličky (varneacute
kamiacutenky)
4 Do trojhrdleacute baňky nasypte rozetřenyacute hřebiacuteček a přilijte 100 ml destilovaneacute vody
5 Miacuternyacutem proudem pusťte do chladiče vodu a zapněte vyhřiacutevaacuteniacute vyviacuteječe vodniacutech par na plnyacute vyacutekon
Zaacuteroveň zapněte vyhřiacutevaacuteniacute trojhrdleacute baňky na frac12 vyacutekon V průběhu destilace neustaacutele kontrolujte
aparaturu přiacutepadně regulujte teplotu vyhřiacutevaacuteniacute dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute
6 Po přibližně 30 minutaacutech na zaacutekladě pokynů vedouciacuteho cvičeniacute ukončete destilaci a nechte
destilačniacute aparaturu ochladit
7 Ze ziacuteskaneacute směsi vody a silice vyextrahujte silici hexanem dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu
Předestilovanou směs nalijte do uzavřeneacute děliacuteciacute naacutelevky přidejte k niacute 15 ml hexanu a po uzavřeniacute
naacutelevky zaacutetkou obsah důkladně protřepte (viz uacuteloha č 5 ndash Extrakce)
Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru a
otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte dostatečnyacute
přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna
Po důkladneacutem protřepaacuteniacute vyčkejte až se v naacutelevce vytvořiacute rozhraniacute dvou vrstev Spodniacute vrstvu tj
vodu se zbytkem silice odlijte do kaacutedinky Spolu se spodniacute vrstvou můžete odliacutet i malou čaacutest horniacute
vrstvy pro zajištěniacute že v horniacute vrstvě nebude ani čaacutest spodniacute vrstvy Roztok silice v hexanu (horniacute
vrstva) pak přelijte do sucheacute Erlenmayerovy baňky I minimaacutelniacute množstviacute vody způsobiacute zakaleniacute
silice po oddestilovaacuteniacute hexanu Extrakci zopakujte ještě dvakraacutet vždy s novyacutem podiacutelem hexanu kteryacute
přidaacutevaacutete k vodneacute faacutezi Jednotliveacute podiacutely silice v hexanu spojte dohromady
8 Sestavte aparaturu pro destilaci za normaacutelniacuteho tlaku podle obraacutezku 2 Jelikož se jednaacute
o zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Baňku miacutesto do topneacuteho hniacutezda
umiacutestěte do vodniacute laacutezně (hrnec s vodou umiacutestěnyacute na vařiči) Roztok silice v hexanu přelijte do maleacute
zaacutebrusoveacute baňky (100 ml) na kterou nasadiacutete Claisenův naacutestavec s vodniacutem chladičem zakončenyacutem
alonžiacute a baňkou na kondenzaacutet
9 Baňku zahřiacutevejte opatrně na vodniacute laacutezni (vařič s hrncem) Během destilace je nutno regulovat
teplotu vodniacute laacutezně Udržujte ji mezi 80-90 degC voda tedy nesmiacute vřiacutet Zaacuteroveň sledujte teplotu v
destilačniacute aparatuře a v průběhu destilace odečtěte na teploměru teplotu varu hexanu Jakmile
přestane hexan destilovat destilaci zastavte a nechte aparaturu zchladnout
10 Pomociacute Pasteurovy pipety převeďte silici do předem zvaacuteženeacute mikrozkumavky (na analytickyacutech
vahaacutech) a určete jejiacute objem (podle stupnice na mikrozkumavce) a hmotnost (zvaacuteženiacutem na
analytickyacutech vahaacutech) Oddestilovanyacute hexan přelijte do laacutehve k tomu určeneacute
VYHODNOCENIacute
1 Vypočiacutetejte vyacutetěžek hřebiacutečkoveacute silice na jeden gram odvaacuteženeacuteho hřebiacutečku
2 Vypočiacutetejte hustotu hřebiacutečkoveacute silice
3 Stanovte teplotu varu hexanu a srovnejte ji s tabulkovou hodnotou
4 Zamyslete se nad tiacutem proč je vyacutehodnějšiacute destilaci s vodniacute parou provaacutedět vyacuteše popsanyacutem a
provedenyacutem způsobem než destilovat danou laacutetku společně s vodou v jedneacute baňce
5 Do protokolu se pokuste odvodit systematickeacute naacutezvy eugenolu a acetyleugenolu dle platneacuteho
naacutezvosloviacute
89
V přiacutepadě že jste pracovali s alternativniacutem vyacutechoziacutem materiaacutelem otaacutezky ve vyhodnoceniacute analogicky
upravte
90
8 Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu precipitačniacute techniky dialyacuteza
centrifugace ultrafiltrace
Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu
viz kapitola 6 Izolace nukleovyacutech kyselin
- Mletiacute homogenizace centrifugace
Precipitačniacute metody
V počaacutetečniacutech faacuteziacutech izolaciacute biopolymerů jsou většinou použiacutevaacuteny meacuteně pracneacute metody faacutezoveacute separace
jako jsou precipitace (frakcionace) dialyacuteza či vsaacutedkovaacute adsorpce Tyto metody nemajiacute zpravidla velkeacute
rozlišeniacute umožňujiacute však snadneacute a rychleacute zakoncentrovaacuteniacute preparaacutetu po zaacutekladniacute extrakci biologickeacuteho
materiaacutelu Sraacuteženiacute se provaacutediacute pomociacute neutraacutelniacutech soliacute změnou pH organickyacutemi rozpouštědly či
teplotou
Rozpustnost proteinů ve vodnyacutech roztociacutech zaacutevisiacute na jejich solvatačniacutem obalu tj vrstvě molekul vody
a iontů ktereacute obalujiacute jejich molekuly Přiacutečinou solvatačniacutech obalů jsou elektrostatickeacute siacutely mezi polaacuterniacutemi
strukturami proteinů a dipoacutely vody Rozpustnost proteinů se s rostouciacute koncentraciacute soliacute zpravidla
nejprve zvyšuje (vsolovaciacute efekt) prochaacuteziacute maximem a posleacuteze klesaacute (vysolovaciacute efekt) Vsolovaacuteniacute je
způsobeno vytvořeniacutem iontoveacuteho oblaku kolem ionizovanyacutech skupin biopolymerů ndash dochaacuteziacute ke sniacuteženiacute
interakce nabityacutech skupin biopolymerů mezi sebou a zvyacutešeniacute interakciacute s rozpouštědlem Dalšiacutem
přiacutedavkem neutraacutelniacute soli se snižuje tloušťka solvatačniacuteho obalu a efektivniacute koncentrace vody a tiacutem se
snižuje i rozpustnost proteinu Charakter zaacutevislosti rozpustnosti na koncentraci soli je určen nejen typem
biopolymeru ale i typem soli a hodnotou pH Nejnižšiacute je rozpustnost v izoelektrickeacutem bodě tj hodnota
pH při ktereacute maacute molekula biopolymeru neutraacutelniacute naacuteboj
Při frakcionaci organickyacutemi rozpouštědly miacutesitelnyacutemi s vodou (methanol ethanol aceton) se využiacutevaacute
rozdiacutelnaacute rozpustnost proteinů v těchto rozpouštědlech a ve vodě Zvyšovaacuteniacutem koncentrace organickeacuteho
rozpouštědla se zmenšuje i solvatačniacute obal kolem molekul proteinů což nakonec vede k jejich vysraacuteženiacute
Frakcionace organickyacutemi rozpouštědly se může kombinovat se změnami koncentrace soliacute pH a teploty
Tepelnaacute denaturace nežaacutedouciacutech laacutetek
Tato metoda se použiacutevaacute zejmeacutena při izolaci některyacutech termostabilniacutech enzymů v počaacutetečniacutech faacuteziacutech
purifikačniacuteho procesu Často se do roztoku přidaacutevaacute substraacutet koenzym nebo inhibitor přiacuteslušneacuteho
enzymu neboť přiacutetomnost těchto laacutetek vede k tvorbě komplexů enzym ndash ligand ktereacute se zpravidla
vyznačujiacute zvyacutešenou odolnostiacute vůči denaturačniacutem vlivům Roztok je zahřiacutevaacuten po jistou dobu na určitou
teplotu pak je rychle ochlazen v ledoveacute laacutezni a koagulovaneacute balastniacute biopolymery zejmeacutena termolabilniacute
proteiny se odstraniacute centrifugaciacute nebo filtraciacute Jako přiacuteklad můžeme uveacutest přiacutepravu kvasničneacute
alkoholdehydrogenasy kdy se extrakt v prostřediacute pyrofosfaacutetoveacuteho pufru zahřeje po dobu 15 minut na
teplotu 55 C na vodniacute laacutezni a balastniacute proteiny se odstraniacute centrifugaciacute
91
Vysolovaacuteniacute biopolymerů neutraacutelniacutemi solemi
Precipitovatelnost určiteacuteho proteinu z vodneacuteho roztoku je zaacutevislaacute na druhu použiteacute soli iontoveacute siacutele
hodnotě pH teplotě a koncentraci proteinů Při vysolovaciacutem efektu se uplatňuje daleko viacutece povaha
aniontu než kationtu Dvojmocneacute a viacutecemocneacute anionty precipitujiacute proteiny většinou mnohem uacutečinněji
než anionty jednomocneacute Nejčastěji použiacutevanou soliacute pro vysolovaacuteniacute biopolymerů je siacuteran amonnyacute Jeho
vyacutehodou je značnaacute rozpustnost (např ve srovnaacuteniacute s Na2SO4) kteraacute je jen nepatrně zaacutevislaacute na teplotě a
malyacute denaturačniacute vliv Doporučuje se použiacutevat dostatečně čistyacute siacuteran amonnyacute bez obsahu kovovyacutech
iontů ktereacute by mohly interagovat s proteiny a katalyzovat některeacute oxidačniacute reakce Jineacute soli se použiacutevajiacute
jen ve speciaacutelniacutech přiacutepadech např siacuteran hořečnatyacute k izolaci -globulinoveacute frakce ze seacutera nebo chlorid
sodnyacute k precipitaci fibrinogenu Diacuteky sveacute velkeacute kapacitě a tlumiveacute schopnosti by byly fosforečnany
ideaacutelniacutemi sraacutežedly ale pro svou špatnou rozpustnost se v praxi použiacutevajiacute jen velmi omezeně Často
použiacutevanou soliacute pro precipitaci některyacutech enzymů je i chlorid manganatyacute
Vlastniacute precipitace se provaacutediacute tak že se do roztoku biopolymerů sůl zpravidla přidaacutevaacute po malyacutech daacutevkaacutech
v pevneacutem stavu nebo jako nasycenyacute vodnyacute roztok za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute aby nedošlo k lokaacutelniacutemu
přesyceniacute Vysolovaacuteniacute probiacutehaacute při konstantniacute teplotě chlazeniacute neniacute vždy nezbytneacute Optimaacutelniacute
koncentračniacute rozsah pro frakcionaci daneacuteho proteinu je nutno najiacutet empiricky Množstviacute siacuteranu
amonneacuteho potřebneacuteho k dosaženiacute určiteacuteho stupně nasyceniacute lze snadno zjistit z tabulky 3 Po přidaacuteniacute
takoveacuteho množstviacute siacuteranu amonneacuteho ktereacute odpoviacutedaacute 30 množstviacute potřebneacuteho ke vzniku nasyceneacuteho
roztoku teacuteto soli (v praxi označovaacuteno jako 30 nasyceniacute) se sraacutežejiacute nukleoveacute kyseliny a poměrně maacutelo
proteinů Mezi 30ndash75 nasyceniacute pak precipituje většina proteinů V tomto rozmeziacute je třeba nasyceniacute
zvyšovat po poměrně malyacutech daacutevkaacutech Po přidaacuteniacute přiacuteslušneacuteho množstviacute soli se roztok biopolymeru miacutechaacute
ještě asi 20 minut a precipitaacutet se odděliacute centrifugaciacute Pokud je danyacute biopolymer obsažen v precipitaacutetu
lze po rozpuštěniacute sraženiny ziacuteskat jeho koncentrovanyacute roztok Siacuteran amonnyacute se z roztoku odděliacute většinou
dialyacutezou gelovou chromatografiiacute nebo ultrafiltraciacute
92
Tab 3 Množstviacute pevneacuteho siacuteranu amonneacuteho ktereacute je třeba přidat k jednomu litru roztoku aby se
dosaacutehlo žaacutedaneacute změny v procentech saturace roztoku siacuteranem amonnyacutem
Vyacuteslednaacute koncentrace siacuteranu amonneacuteho ( saturace)
10 15 20 25 30 33 35 40 45 50 55 60 65 70 75 80 85 90 95 100
Vyacutec
ho
ziacute k
on
cen
trac
e s
iacuteran
u a
mo
nn
eacuteh
o (
s
atu
race
)
0 56 84 114 144 176 196 209 243 277 313 351 390 430 472 516 561 610 662 713 767
10 28 57 86 118 137 150 183 216 251 288 326 365 406 449 494 540 592 640 694
15 28 57 88 107 120 153 185 220 256 294 333 373 415 459 506 556 605 657
20 29 59 78 91 123 155 189 225 262 300 340 382 424 471 520 569 619
25 30 49 61 93 125 158 193 230 267 307 348 390 436 485 533 583
30 19 30 62 94 127 162 198 235 273 314 356 401 449 496 546
33 12 43 74 107 142 177 214 252 292 333 378 426 472 522
35 31 63 94 129 164 200 238 278 319 364 411 457 506
40 31 63 97 132 168 205 245 285 328 375 420 469
45 32 65 99 134 171 210 250 293 339 383 431
50 33 66 101 137 176 214 256 302 345 392
55 33 67 103 141 179 220 264 307 353
60 34 69 105 143 183 227 269 314
65 34 70 107 147 190 232 275
70 35 72 111 153 194 237
75 36 74 115 155 198
80 38 77 117 157
85 39 77 118
90 38 77
95 39
Sraacuteženiacute biopolymerů ostatniacutemi laacutetkami
Poměrně starou metodou je precipitace biopolymerů organickyacutemi rozpouštědly Tyto laacutetky snižujiacute
dielektrickou konstantu prostřediacute tiacutem přispiacutevajiacute ke sniacuteženiacute rozpustnosti a k vysraacuteženiacute biopolymeru
(zvyšujiacute se elektrostatickeacute interakce mezi nabityacutemi skupinami biopolymeru a molekuly se pak snaacuteze
shlukujiacute do precipitujiacuteciacutech agregaacutetů)
Při izolaci nukleovyacutech kyselin se použiacutevaacute sraacuteženiacute koncentrovanyacutem ethanolem (pro kvantitativniacute
odstraněniacute nukleovyacutech kyselin z roztoku se často použiacutevajiacute ribonukleasy a deoxyribonukleasy) Při
separaci proteinů se organickaacute rozpouštědla využiacutevajiacute maacutelo je zde nebezpečiacute denaturace ktereacute se
snižuje udržovaacuteniacutem roztoku při teplotě 0C Ethanolovaacute precipitace maacute vyacutehodu v tom že odpadaacute potřeba
dialyacutezy Kromě ethanolu se předevšiacutem pro frakcionaci plasmovyacutech (seacuterovyacutech) proteinů použiacutevaacute
methanol aceton a ether Při separaci citlivějšiacutech proteinů jsou organickaacute rozpouštědla nahrazovaacutena
některyacutemi kyselinami jako je kyselina kaprylovaacute rivanol (2-ethoxy-69-diaminoakridinlaktaacutet) nebo
organickyacutemi polymery např polyethylenglykolem
Ke zvyacutešeniacute specifičnosti sraacuteženiacute je možneacute do roztoku přidat specifickeacute ligandy biacutelkovin např kofaktory
nebo zinečnateacute ionty V posledniacute době se takeacute začal pro některeacute kyseleacute proteiny použiacutevat bazickyacute
protamin sulfaacutet niacutezkomolekulaacuterniacute protein izolovanyacute z rybiacuteho spermatu Princip kyseleacute či bazickeacute
frakcionace spočiacutevaacute v pomaleacutem okyseleniacute či zalkalizovaacuteniacute roztoku biopolymerů na určitou hodnotu pH
pomociacute silneacute kyseliny či zaacutesady na ktereacute se ponechaacute po určitou dobu (1 hod) a po odstraněniacute vysraacuteženyacutech
balastů se vraacutetiacute na původniacute hodnotu
93
Pokud je ciacutelem kvantitativniacute odděleniacute biopolymerů z roztoku tzn deproteinaci je třeba použiacutet
drastičtějšiacutech metod sraacuteženiacute Lze využiacutet např sraacutežeciacute schopnost iontů těžkyacutech kovů (Hg2+ Pb2+ Cd2+) nebo
složitějšiacutech aniontů ktereacute tvořiacute s proteiny těžko rozpustneacute komplexy (kyseliny trichloroctovaacute pikrovaacute
chloristaacute fosfowolframovaacute atd) Tyto metody jsou použitelneacute tehdy když neniacute zaacutejem o biopolymery ale
naopak o niacutezkomolekulaacuterniacute složky biologickeacuteho materiaacutelu
Dialyacuteza
Tato separačniacute technika využiacutevaacute difuacuteze niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek membraacutenou nepropustnou pro velkeacute
molekuly a čaacutestice z roztoku o vyššiacute koncentraci do roztoku o koncentraci nižšiacute V okamžiku kdy se
koncentrace laacutetek prochaacutezejiacuteciacutech membraacutenou na obou stranaacutech membraacuteny vyrovnajiacute proces se zastaviacute
Molekuly proteinů neprochaacutezejiacute pro svou velikost otvory dialyzačniacutech membraacuten Dialyacuteza umožňuje
v biochemii např snadneacute odděleniacute soliacute od roztoků proteinů (při vysolovaacuteniacute proteinů siacuteranem amonnyacutem)
uplatňuje se i při krystalizaci proteinů Nejčastěji se využiacutevaacute tam kde chceme vysokomolekulaacuterniacute laacutetky
zbavit niacutezkomolekulaacuterniacutech nečistot
Dřiacuteve se použiacutevaly pro dialyacutezu membraacuteny typu kolodium celofaacuten pergamen anebo i membraacuteny
zviacuteřeciacuteho původu (střeva vaječnaacute blanka různeacute měchyacuteře) Nyniacute jsou komerčně dostupneacute uměleacute
membraacuteny s vhodnou velikosti poacuterů ve tvaru dlouheacute trubice různeacuteho průměru běžnyacutem laboratorniacutem
slangem jsou tyto membraacuteny nazyacutevaneacute dialyzačniacute střeva Potřebnyacute diacutel dialyzačniacute trubice se odstřihne a
na jednom konci pevně zavaacuteže nebo uzavře speciaacutelniacute svorkou Před naplněniacutem je třeba novou trubici
vždy pořaacutedně proplaacutechnout a nechat chviacuteli namočenou v destilovaneacute vodě ndash je třeba vymyacutet glycerol
kteryacutem jsou trubice impregnovaacuteny Po naplněniacute preparaacutetem určenyacutem k dialyacuteze se uzavře i druhyacute konec
trubice a vložiacute se do naacutedoby s vodou nebo pufrem o niacutezkeacute iontoveacute siacutele Během dialyacutezy je třeba myslet na
to že ve směru osmotickeacuteho tlaku prochaacutezejiacute molekuly vody což maacute za naacutesledek naředěniacute vzorku a
zvětšeniacute jeho objemu je třeba s tiacutem během plněniacute dialyzačniacuteho střeva počiacutetat aby nedošlo k jeho
poškozeniacute a ztraacutetě vzorku Je snaha o to aby dialyacuteza byla co nejrychlejšiacute Rychlost dialyacutezy zaacutevisiacute na
koncentračniacutem spaacutedu (zpočaacutetku je rychlejšiacute postupně se zpomaluje) kteryacute je ovlivněn předevšiacutem
poměrem objemů vně a uvnitř membraacuteny Rychlost tohoto procesu daacutele zaacutevisiacute na teplotě na počtu a
velikostiacute poacuterů v membraacuteně na siacutele membraacuteny na elektrickyacutech interakciacutech mezi membraacutenou a
difundujiacuteciacutemi čaacutesticemi a na velikosti plochy membraacuteny Miacutechaacuteniacute a obvykle i vyacuteměna kapaliny velmi
zrychlujiacute postup dialyacutezy Protože dialyacuteza trvaacute zpravidla desiacutetky hodin provaacutediacute se obvykle přes noc při
teplotě 0-4 C aby se zabraacutenilo denaturaci proteinů a množeniacute mikroorganismů
Ultrafiltrace
Podobně jako dialyacuteza použiacutevaacute se ultrafiltrace pro separaci či zakoncentrovaacuteniacute rozpuštěnyacutech laacutetek
s molekulovou hmotnostiacute vyššiacute než 10-4 Ultrafiltrace je proces při ktereacutem rozpouštědlo a rozpuštěneacute
laacutetky až do určiteacute kritickeacute velikosti prochaacutezejiacute membraacutenou na zaacutekladě tlakoveacuteho gradientu určujiacuteciacutem
faktorem je poacuterovitost membraacuteny Při ultrafiltraci se může využiacutevat pozitivniacute nebo negativniacute tlak
Pozitivniacuteho tlaku se dosahuje inertniacutem plynem převaacutežně dusiacutekem kteryacute se udržuje nad filtrovanyacutem
roztokem (retentaacutet) Roztoky se filtrujiacute pod tlakem 005 až 05 MPa nebo působeniacutem odstřediveacute siacutely v
centrifuze Naopak negativniacute tlak se udržuje pomociacute vakua ktereacute působiacute v prostoru již přefiltrovaneacuteho
roztoku (difuzaacutet) Rozpouštědlo a rozpuštěneacute laacutetky s menšiacutemi relativniacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi
než jsou poacutery v membraacuteně prochaacutezejiacute do ultrafiltraacutetu Laacutetky s vyššiacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi se pak
nad membraacutenou postupně zahušťujiacute Zakoncentrovanyacute retentaacutet lze zředit čistyacutem rozpouštědlem a
94
pokračovat v ultrafiltraci Tiacutem se postupně snižuje podiacutel niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek v retentaacutetu Při tomto
způsobu dialyacutezy nazyacutevaneacutem diafiltrace se požadovaneacuteho vyacutesledku dosaacutehne za 110 až 1100 času
potřebneacuteho pro konvenčniacute dialyacutezu
Obr 8 Zařiacutezeniacute pro ultrafiltraci
1 ndash elektromagnetickaacute miacutechačka 2 ndash zaacutesobniacutek na dusiacutek 3 ndash ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem 4 ndash regulaacutetor tlaku
5 ndash elektromagnetickeacute miacutechadlo 6 ndash tlakovyacute zabezpečovaciacute ventil 7 ndash přiacutevodniacute hadice dusiacuteku
8 ndash ultrafiltračniacute cela 9 ndash sviacuteraciacute stojan 10 ndash hadička pro odtok difuzaacutetu
11 ndash ovlaacutedaacuteniacute rychlosti miacutechaacuteniacute
Hlavniacutem požadavkem na membraacutenovyacute filtr je aby s dostatečnou rychlostiacute propouštěl rozpouštědlo
(vodu) a niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky a aby jeho poacutery měly standardniacute rozměr Tyto vlastnosti nemajiacute klasickeacute
celofaacutenoveacute či celulosoveacute membraacuteny použiacutevaneacute pro klasickou filtraci či dialyacutezu jejichž stěna maacute šiacuteřku 01
ndash 10 mm Proto se membraacutenoveacute filtry zhotovujiacute z anizotropniacutech polymerů se šiacuteřkou stěny 01 ndash 15 m
S takovyacutemi filtry by se však těžko manipulovalo a proto se připevňujiacute na podpůrnyacute materiaacutel kteryacute maacute
obvykle podobneacute chemickeacute složeniacute a jeho poacutery jsou podstatně většiacute než poacutery ultrafiltru Průměr poacuterů
membraacutenovyacutech filtrů se pohybuje v rozmeziacute od 01 do 50 nm
V biochemickyacutech laboratořiacutech se nejčastěji setkaacutete s ultrafiltračniacutemi celami a filtry firmy Amicon
(Obr 9) Tato firma dodaacutevaacute filtry s poacutery o průměru 02 - 20 nm ktereacute umožňujiacute dělit laacutetky s relativniacutemi
molekulovyacutemi hmotnostmi od 500 do 300 000 Da Podle typů jsou odolneacute vůči vodě a různyacutem
organickyacutem rozpouštědlům daacute se s nimi pracovat až do teploty 200 C a lze je vystavit působeniacute
zředěnyacutech kyselin hydroxidů a oxidačniacutech laacutetek Při spraacutevneacutem zachaacutezeniacute se mohou ultrafiltry použiacutevat
opakovaně mnohokraacutet za sebou Pro uacutečinnou ultrafiltraci je třeba zajistit aby se zadržovaneacute molekuly
nehromadily na povrchu filtru a nezacpaacutevaly jeho poacutery toho se dosaacutehne kontinuaacutelniacutem miacutechaacuteniacutem nebo
probublaacutevaacuteniacutem
95
Obr 9 Ultrafiltračniacute cela Amicon 8200
1 ndash viacuteko 2 ndash naacutedoba na retentaacutet 3 ndash nosič membraacuteny s odvodnyacutemi kanaacutelky 4 ndash spodniacute šroub 5 ndash stojan
na celu 6 ndash magnetickeacute miacutechadlo 7-8 ndash těsněniacute 9-10 ndash přiacutevod dusiacuteku 11 ndash odvod difuzaacutetu
96
UacuteKOL č 1 Homogenizace semen ječmene precipitace jejich proteinů siacuteranem amonnyacutem
s naacuteslednou dialyacutezou (a teoretickou ultrafiltraciacute na zařiacutezeniacute Amicon)
Nabobtnalaacute semena obilnin jsou vhodnyacutem zdrojem pro studium enzymů aktivniacutech v ranyacutech faacuteziacutech vyacutevoje
rostlin zejmeacutena pro vysokeacute aktivity a snadnou finančniacute dostupnost Nakliacutečenyacute ječmen (slad) je takeacute
vyacutebornyacutem zdrojem amylas enzymů vyacuteznamnyacutech v technologickeacute praxi předevšiacutem v lihovarnictviacute
a pivovarnictviacute Ve sladu jsou zastoupeny dva enzymy ktereacute štěpiacute (1-4) glykosidovou vazbu
polysacharidů -amylasa (14--D-glukan-glukanonhydrolasa EC 3211) a -amylasa
(14--D-glukan-maltohydrolasa EC 3212) Jak napoviacutedajiacute systematickeacute naacutezvy prvniacute enzym štěpiacute
molekulu škrobu ve vnitřniacute čaacutesti řetězce za vzniku dextrinu (glukanů) kdežto druhyacute odštěpuje disacharid
maltosu z neredukujiacuteciacuteho konce řetězce
V tomto uacutekolu budete homogenizovat semena ječmene v prostřediacute Trisacetaacutetoveacuteho pufru naacutesledně
budete z homogenaacutetu vysolovat proteiny siacuteranem amonnyacutem čiacutemž ziacuteskaacutete čaacutestečně purifikovanou frakci
proteinů Finaacutelniacute purifikaci (odstraněniacute amonnyacutech iontů z vysolovaacuteniacute siacuteranem amonnyacutem) provedete
dialyacutezou v Trisacetaacutetoveacutem pufru Jinyacutem způsobem finaacutelniacute purifikace je ultrafiltrace za použitiacute
ultrafiltračniacute cely Amicon Jelikož je ultrafiltrace pro toto cvičeniacute časově naacuteročnaacute vedouciacute cvičeniacute vaacutem
naacutezorně ukaacuteže a teoreticky vysvětliacute použitiacute ultrafiltračniacute cely
Obr 10 Obecnaacute strategie purifikace ve třech krociacutech
POJMY
Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci
Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem
Difuzaacutet ndash kapalina prochaacutezejiacuteciacute membraacutenou při ultrafiltraci
Retentaacutet ndash roztok vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek neprochaacutezejiacuteciacute ultrafiltračniacute membraacutenou
a zůstaacutevajiacuteciacute v ultrafiltračniacute cele
97
LABORATORNIacute POMŮCKY
Kuchyňskyacute mixeacuter
Centrifuga
Třeciacute miska s tloučkem
Elektromagnetickaacute miacutechačka
Elektromagnetickeacute miacutechadlo
Mikrozkumavky
Miska s ledem
Dialyzačniacute střevo
Spony na dialyzačniacute střevo
Odměrneacute vaacutelce
Ultrafiltračniacute cela Amicon
Ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem
Předvaacutežky
Zkumavky
Pipety
Kaacutedinky
Lžička
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
50 g nabobtnalyacutech ječmennyacutech obilek
01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetovyacute pufr pH 76 (pro homogenizaci)
Pevnyacute siacuteran amonnyacute
SCHEacuteMA EXPERIMENTU
POSTUP
1 Vodu z kaacutedinky s nabobtnalyacutemi semeny slijte nabobtnalaacute semena rozemelte pomociacute kuchyňskeacuteho
mixeacuteru a na předvaacutežkaacutech navažte přesně 50 g teacuteto rozemleteacute kaše
2 K rozemleteacute kaši přidejte dvojnaacutesobnyacute objem (100 ml) 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76
Laboratorniacute technika
98
3 Kaacutedinku s extraktem přeneste do naacutedoby s ledem extrakt zde ponechejte za občasneacuteho miacutechaacuteniacute
staacutet 10 minut
4 Po deseti minutaacutech extrakt (bez rozemletyacutech semen) rozdělte do dvou (přiacutep čtyř) kyvet ktereacute je
třeba pečlivě vyvaacutežit na předvaacutežkaacutech Plastovou kaacutedinku s naacutepisem bdquoVyvaacuteženiacuteldquo umiacutestěte na
předvaacutežky vaacutehy vynulujte Kyvetu s extraktem umiacutestěte do kaacutedinky a společně s viacutečkem ji zvažte
Hodnotu si zapište tato hodnota musiacute byacutet stejnaacute pro obě (přiacutep všechny čtyři) kyvety
5 Extrakt centrifugujte 10 minut při 9500g a 4degC Centrifugu vaacutem dopředu vychladiacute (4 degC) vedouciacute
cvičeniacute
Vy si pouze zkontrolujte zda všechny nastaveneacute parametry souhlasiacute (teplota čas otaacutečky) na
panel centrifugy nesahejte ani nemanipulujte s nastaveniacutem
6 Po 10 minutaacutech centrifugu otevřete odšroubujte viacuteko (to bezpečně položte na pevnyacute a rovnyacute
povrch stolu) Supernatant ze všech kyvet opatrně přelijte do čisteacute kaacutedinky V odměrneacutem vaacutelci
změřte jeho objem 06 ml supernatantu (extraktu) odeberte do mikrozkumavky (VZOREK Č 1)
7 Podle tabulky 3 zjistěte potřebneacute množstviacute siacuteranu amonneacuteho pro 50 nasyceniacute toto množstviacute
siacuteranu amonneacuteho odvažte a důkladně rozetřete ve třeciacute misce
8 Extrakt přelijte do kaacutedinky s elektromagnetickyacutem miacutechadlem a kaacutedinku umiacutestěte do misky s ledem
na elektromagnetickou miacutechačku Po dobu 10 minut postupně k extraktu přidaacutevejte odvaacuteženeacute
množstviacute siacuteranu amonneacuteho dalšiacute přiacutedavek vždy až po rozpuštěniacute předešleacuteho Během těchto
10 minut umyjte všechny kyvety ktereacute jste použili
9 Extrakt s dokonale rozpuštěnyacutem siacuteranem amonnyacutem rozdělte do dvou kyvet a centrifugujte
(9500g 10 min 4degC) Během těchto 10 minut si připravte 1 litr 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru
pH 76 kteryacute ziacuteskaacutete ředěniacutem 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76 (vyacutepočet vaacutem zkontroluje
vedouciacute cvičeniacute)
10 Ze supernatantu odpipetujte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 2) zbytek odstraňte a
precipitaacutet rozpusťte v 10 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76
11 Z rozpuštěneacuteho precipitaacutetu odeberte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 3) Zbytek
rozpuštěneacuteho precipitaacutetu použijte na dialyacutezu
12 Opatrně rukou vytaacutehněte dialyzačniacute střevo z roztoku 20 (50) ethanolu
Se střevem pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jeho poškozeniacute
13 Pomociacute střičky s destilovanou vodou střevo oplaacutechněte zevnitř i zvenčiacute ndash oplach proveďte 3x Na
jeden konec střeva poteacute upevněte sponu a do střeva nalijte destilovanou vodu uzavřete střevo
sponou i z druheacute strany Zkuste zda střevo neproteacutekaacute
14 Miacutesto vody do střeva přes malou naacutelevku nalejte 10 ml rozpuštěneacuteho precipitaacutetu
15 Střevo umiacutestěte do 1 l kaacutedinky Do kaacutedinky nalijte 900 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH
76 Nechejte dialyzovat v lednici (cca 30 min) a během teacuteto doby proveďte odběr čisteacuteho
dialyzačniacuteho pufru (VZOREK Č 6) kteryacute použijete jako slepyacute vzorek (BLANK) Daacutele dle pokynů
vedouciacuteho cvičeniacute proveďte sestaveniacute ultrafiltračniacute cely Amicon a seznamte se s dalšiacutemi
možnostmi použiacutevanyacutemi pro zahušťovaacuteniacute proteinů a ultrafiltraci
16 Ukončete dialyacutezu Ze střeva odeberte veškeryacute vzorek a změřte jeho objem Odeberte 06 ml
vzorku (VZOREK Č 4) daacutele odeberte 06 ml dialyzačniacuteho pufru ve ktereacutem dialyacuteza probiacutehala
(VZOREK Č 5)
17 Střevo důkladně oplaacutechněte destilovanou vodou a vraťte vedouciacutemu cvičeniacute
Laboratorniacute technika
99
UacuteKOL č 2 Stanoveniacute amonnyacutech iontů reakciacute s Nesslerovyacutem činidlem
PRINCIP
Amonneacute ionty reagujiacute s Nesslerovyacutem činidlem (tetrajodortuťnatan draselnyacute) za vzniku
červenohnědeacuteho produktu kteryacute lze stanovit spektrofotometricky s absorpčniacutem maximem při 436 nm
1198731198674+ + 21198671198921198684
2minus + 4119874119867minus rarr 1198731198672119868 ∙ 1198671198922119874 + 7119868minus + 31198672119874
LABORATORNIacute POMŮCKY
Zkumavky
Pipety
Špičky
Vortex
CHEMIKAacuteLIE
Nesslerovo činidlo pro detekci amonnyacutech iontů
POSTUP
POZOR Při praacuteci s Nesslerovyacutem činidlem použijte rukavice
1 Do 6 zkumavek označenyacutech 1-6 pipetujte 15 ml destilovaneacute vody
2 Přidejte 05 ml odebranyacutech vzorků
3 Do každeacute zkumavky přidejte 01 ml Nesslerova činidla
4 Po 5 minutaacutech obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu
5 Porovnejte kolorimetricky zabarveniacute v jednotlivyacutech zkumavkaacutech Zbarveniacute zkumavek vyfoťte
VYHODNOCENIacute
1 Do protokolu vložte foto zbarveniacute jednotlivyacutech vzorků po přidaacuteniacute Nesslerova činidla Okomentujte
jednotlivaacute zbarveniacute
2 Srovnejte proměřeneacute vzorky ndash kteryacute vzorek by měl byacutet nejviacutece zbarvenyacute a proč Odpoviacutedaacute
předpoklad Vašim vyacutesledkům Pokud ne zdůvodněte
UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute obsahu proteinů Bradfordovou metodou (teorie viz Uacuteloha č 2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute)
LABORATORNIacute POMŮCKY
Zkumavky
Pipety
Špičky
Vortex
Kyvety
Spektrofotometr Lightwave II
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Bradfordovo činidlo pro měřeniacute koncentrace proteinů
100
POSTUP
1 Sedm skleněnyacutech zkumavek popište čiacutesly 1-7
2 Do zkumavky č 1 pipetujte 20 μl extrakčniacuteho pufru Tato zkumavka bude sloužit jako BLANK
3 Do zkumavek č 2-3 přidejte 20 μl extraktu z ječmennyacutech obilek (VZOREK Č 1)
4 Do zkumavek č 4-5 přidejte 20 μl supernatantu po vysoleniacute (VZOREK Č 2)
5 Do zkumavek č 6-7 přidejte 20 μl odsoleneacuteho vzorku z dialyacutezy (VZOREK Č 4)
6 Do všech zkumavek pipetujte 2 ml Bradfordova činidla
7 Obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu a nechejte staacutet 5 min při laboratorniacute teplotě
8 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte Single wavelenght (1)
nastavte vlnovou deacutelku 595 nm potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK
9 Do kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu se slepyacutem vzorkem (BLANK) Před tiacutem než kyvetu vložiacutete
do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem
ubrouskem
10 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro blank
11 Vzorek z kyvety vylijte a nahraďte postupně vzorky ze zkumavek 1-6 Pro měřeniacute stiskněte zeleneacute
tlačiacutetko Naměřeneacute hodnoty absorbanciacute si zapište
VYHODNOCENIacute
1 Určete obsah proteinů v 1 ml extraktu v 1 ml supernatantu po vysoleniacute a v 1 ml vzorku po dialyacuteze
2 Pro vyacutepočet využijte kalibračniacute křivku na BSA kterou jste ziacuteskali v uacuteloze 2 Spektrofotometrickaacute
měřeniacute Pokud byla vaše kalibračniacute křivka nepřesnaacute (konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) použijte
rovnici pro stanoveniacute y = 00029x+00125 Nezapomeňte jakaacute množstviacute vzorků z celkoveacuteho
objemu jste ke stanoveniacute použili
3 Vypočiacutetejte celkoveacute množstviacute extrahovatelnyacutech proteinů v jednom gramu obilek
4 Vypočiacutetejte procentuaacutelniacute množstviacute proteinů ktereacute izolujete z extraktu po 50 vysoleniacute siacuteranem
amonnyacutem a kolik proteinů zůstane v supernatantu po vysoleniacute Nezapomeňte že jste precipitaacutet
rozpouštěli v 10 ml pufru
5 Popište a zhodnoťte purifikačniacute proces (využijte vyacutesledků reakce s Nesslerovyacutem činidlem)
6 Navrhněte alternativniacute kroky ktereacute byste mohli použiacutet pro homogenizaci precipitaci a odsoleniacute
izolovanyacutech proteinů
7 Zamyslete se a s pomociacute literatury vypište biologicky aktivniacute laacutetky ktereacute jsou přiacutetomneacute v obilkaacutech
Zkuste se zamyslet nad jejiacutem kvantitativniacutem obsahem
101
9 Titrace
Titrace (titračniacute stanoveniacute odměrnaacute analyacuteza volumetrie) je obecně přiacutemou kvantitativniacute metodou
pomociacute niacutež se stanovuje množstviacute jednotlivyacutech složek v analyzovaneacutem vzorku Tyto složky byacutevajiacute
předem určeny kvalitativně ndash tedy je stanovena pouze jejich přiacutetomnost ve vzorku Titrace se provaacutediacute
v kapalneacutem prostřediacute
Titračniacute stanoveniacute využiacutevaacute stechiometricky probiacutehajiacuteciacutech analytickyacutech reakciacute Jsou zde daneacute podmiacutenky
pro tyto reakce
musiacute probiacutehat jednoznačně (titračniacute činidlo nesmiacute reagovat s viacutece složkami ve vzorku)
musiacute probiacutehat dostatečně rychle (dosaženiacute rovnovaacutehy by mělo byacutet limitovaacuteno jen miacutechaacuteniacutem)
nesmiacute byacutet rušeny vedlejšiacutemi reakcemi
musiacute probiacutehat kvantitativně (rovnovaacuteha reakce musiacute byacutet posunuta jednoznačně směrem
k tvorbě produktů) s možnostiacute snadno identifikovat konec reakce
Principem titrace je přesneacute měřeniacute objemu roztoku titračniacuteho činidla ktereacute je postupně přidaacutevaacuteno
např z byrety k přesně znaacutemeacutemu objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy mezi
nimi proběhne kvantitativně chemickaacute reakce (tzv bod ekvivalence) Diacuteky znalosti objemu titračniacuteho
činidla jeho koncentrace a objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku lze pomociacute stechiometrickyacutech
poměrů daneacute chemickeacute reakce stanovit ekvivalent množstviacute analyzovaneacute laacutetky či přiacutemo jeho
koncentraci
Dle provedeniacute titračniacuteho stanoveniacute rozlišujeme titrace
A Přiacutemeacute ndash titračniacute činidlo se přidaacutevaacute přiacutemo k roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy
jsou laacutetkovaacute množstviacute obou roztoků ekvivalentniacute
B Nepřiacutemeacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacutevaacute nadbytek titračniacuteho činidla čiacutemž se
vytvořiacute produkt kteryacute se teprve pak titruje
C Zpětneacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacute přesnyacute objem titračniacuteho činidla v nadbytku
proběhne kvantitativniacute reakce poteacute se nadbytek titračniacuteho činidla titruje jinyacutem titračniacutem
činidlem
Určeniacute bodu ekvivalence
Vizuaacutelniacute indikace Během vizuaacutelniacute indikace konce titrace se využiacutevaacute vyacuterazneacute změny ve vzhledu titrovaneacuteho roztoku Tato
změna je způsobena buď přeměnou samotnyacutech reagujiacuteciacutech laacutetek nebo přeměnou pomocnyacutech laacutetek
přidaacutevanyacutech do roztoků (chemickeacute indikaacutetory)
Bezindikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence
Nejznaacutemějšiacute z těchto využiacutevaacute při titraciacutech odměrnyacute roztok manganistanu kteryacute při malyacutech
koncentraciacutech intenzivně fialově zbarvuje roztok Při titraciacutech v kyseleacutem prostřediacute se činidlo redukuje
na bezbarveacute ionty manganateacute dokud je v roztoku stanovovaneacute redukovalo Ukončeniacute reakce je
indikovaacuteno prvniacutem přebytkem činidla ktereacute zbarviacute titrovanyacute roztok růžovo-fialově
Bez použitiacute indikaacutetorů lze zjistit konec titrace takeacute u sraacutežeciacutech titraciacute halogenidů kdy vznikaacute zakalenyacute
koloidniacute roztok Postupuje-li se po dostatečně malyacutech přiacutedavciacutech dojde po miacuterneacutem překročeniacute bodu
102
ekvivalence ke zřetelneacutemu vyčeřeniacute roztoku sraženina ztratiacute koloidniacute charakter a koaguluje do většiacutech
čaacutestic usazujiacuteciacute se suspenze
Indikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence
Jako indikaacutetory se použiacutevajiacute laacutetky stejneacuteho typu Rozlišujiacute se tedy naacutesledujiacuteciacute indikaacutetory
indikaacutetory acidobazickeacute ndash slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady charakterizovaneacute
protolytickou rovnovaacutehou během titrace měniacute bravu v zaacutevislosti na pH
indikaacutetory metalochromniacute ndash komplex se stanovovanyacutem iontem kovu je odlišně zbarvenyacute od
iontu volneacuteho indikaacutetoru (xylenolovaacute oranž ndash z červeneacute či fialoveacute přechaacuteziacute na žlutou murexid
ndash ze žluteacute či červeneacute přechaacuteziacute na fialovou)
indikaacutetory sraacutežeciacutech titraciacute ndash tvořiacute s titračniacutem činidlem barevneacute sraženiny popř rozpustneacute
barevneacute komplexy nebo mohou způsobit změnu zbarveniacute sraženiny nebo roztoku v bodě
ekvivalence kvůli adsorpci nebo naopak desorpci z čaacutestic sraženiny
indikaacutetory redoxniacute ndash redukovanaacute forma je barevně odlišnaacute od oxidovaneacute formy (benzidin
difenylamin methylenovaacute modř ndash všechny přechaacuteziacute z bezbarveacute na modrou) indikaacutetory ktereacute
mohou přechaacutezet plynule z oxidovaneacute formy na redukovanou a naopak se nazyacutevajiacute vratneacute
indikaacutetory existujiacute i indikaacutetory nevratneacute
Instrumentaacutelniacute indikace Při instrumentaacutelniacutech metodaacutech indikace se sleduje průběh titračniacutech křivek měřeniacutem změn vhodnyacutech
veličin ktereacute se podle potřeby převaacutedějiacute na změny elektrickeacuteho signaacutelu
Potenciometrickeacute titrace
Protože podle Nernstovy rovnice potenciaacutel obecně zaacutevisiacute na koncentraciacutech iontů v roztoku lze
měřeniacutem potenciaacutelu pomociacute vhodneacute indikačniacute elektrody sledovat i dalšiacute veličiny odvozeneacute od
koncentraciacute např pH a indikovat tak průběh všech typů titraciacute
Pro rovnovaacutežnyacute potenciaacutel elektrody pak platiacute že
E=E0-RT
zFln
aprod
areak
kde E0 hellip standardniacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku
R hellip molaacuterniacute plynovaacute konstanta
F hellip Faradayova konstanta
a hellip aktivita
Při potenciometrickeacute indikaci se do titrovaneacuteho roztoku ponořiacute referenčniacute elektroda a vhodnaacute indikačniacute
elektroda a pomociacute potenciometru se měřiacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku v zaacutevislosti na přidaneacutem
množstviacute titračniacuteho činidla Potenciometrickou titračniacute křivku ukazuje Obr 1
103
Obr 1 Znaacutezorněniacute potenciometrickeacute titračniacute křivky Titrace roztoku HCl roztokem NaOH
Konduktometrickeacute titrace
Konduktometrickaacute (vodivostniacute) indikace konce titrace se s vyacutehodou využiacutevaacute při titraciacutech kdy vznikajiacute
maacutelo disociovaneacute nebo maacutelo rozpustneacute produkty což je převaacutežně při acidobazickyacutech titraciacutech kdy
vznikaacute maacutelo disociovanaacute voda přiacutep při chelatometrickyacutech a sraacutežeciacutech titraciacutech Vodivost roztoků je
přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci iontů ktereacute jsou v roztoku přiacutetomny K titraci se použiacutevajiacute co
nejkoncentrovanějšiacute roztoky titračniacutech činidel aby se zabraacutenilo deformaci lineaacuterniacute zaacutevislosti
zřeďovaacuteniacutem titrovaneacuteho roztoku Konec titrace se určuje podle zlomu na titračniacute křivce
Obr 2 Konduktometrickaacute titračniacute křivka Titrace roztoku HCl roztokem NaOH
104
Metody titračniacuteho stanoveniacute a použiacutevaneacute indikaacutetory
Metody titračniacuteho stanoveniacute se podle principu chemickeacute reakce kteraacute během nich probiacutehaacute děliacute na
acidobazickeacute komplexotvorneacute sraacutežeciacute a oxidačně-redukčniacute
Acidobazickeacute titrace Principem acidobazickeacute titrace je neutralizačniacute reakce kdy je kyselina (resp zaacutesada) titrovaacutena zaacutesadou
(resp kyselinou)
H3O+ + OHminus harr 2 H2O
Jako acidobazickeacute indikaacutetory se využiacutevajiacute slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady Odevzdaacuteniacutem resp
přijmutiacutem protonu přechaacutezejiacute na svou konjugovanou formu přičemž tento přechod je doprovaacutezen
změnou zbarveniacute Toto zbarveniacute zaacutevisiacute na poměru koncentraciacute ionizovaneacute a neionizovaneacute formy
indikaacutetoru Oblast pH ve ktereacute nastaacutevaacute pozorovatelnaacute změna zbarveniacute indikaacutetoru se nazyacutevaacute oblast
barevneacuteho přechodu indikaacutetoru neboli funkčniacute oblast indikaacutetoru Indikaacutetor pro danou titraci se voliacute tak
aby oblast barevneacuteho přechodu odpoviacutedala pH v okoliacute bodu ekvivalence na titračniacute křivce V tabulce 2
je shrnut přehled nejpoužiacutevanějšiacutech acidobazickyacutech indikaacutetorů
Tab 1 Přehled acidobazickyacutech indikaacutetorů
Indikaacutetor Funkčniacute oblast Zbarveniacute
kyseleacute formy zaacutesaditeacute formy
Thymolovaacute modř 12 ndash 28 červeneacute žluteacute
Methyloranž 31 ndash 45 červeneacute žluteacute
Methylčervěň 44 ndash 63 červeneacute žluteacute
Bromthymolovaacute modř 60 ndash 76 žluteacute modreacute
Fenolftalein 82 ndash 100 bezbarveacute červenofialoveacute
Thymolftalein 93 ndash 105 bezbarveacute modreacute
Komplexotvorneacute titrace Komplexotvorneacute titrace jinak chelatometrie je metoda založenaacute na tvorbě rozpustneacuteho komplexniacuteho
iontu kdy volnyacute kationt stanovovaneacuteho kovu vymiziacute z roztoku
Bod ekvivalence lze indikovat pomociacute kovovyacutech iontů přičemž rozlišujeme kovoveacute indikaacutetory
jednobarevneacute (thiokyanatan kyselina sulfosalicylovaacute) a metalochromniacute (obvykle slabeacute organickeacute
viacutecesytneacute kyseliny jejichž anionty jsou dle pH různě zbarveneacute ndash murexid xylenovaacute oranž)
Sraacutežeciacute titrace Sraacutežeciacute titrace jsou titrace založeneacute na vzniku maacutelo rozpustnyacutech sloučenin kdy titrovanaacute laacutetka vymiziacute z
roztoku protože je z něj vysraacutežena
Přiacutekladem je argentometrie kteraacute využiacutevaacute tvorby nerozpustnyacutech soliacute s kationtem Ag+ Titračniacutem
činidlem je zde roztok AgNO3 Argentometrie je vhodnaacute pro stanoveniacute iontů Cl- Br- I- CN- SCN- aj
Ag+ + Clminus rarr AgCl darr
105
Oxidačně-redukčniacute titrace Během oxidačně-redukčniacute titrace je titrovanaacute laacutetka zoxidovaacutena (resp zredukovaacutena) oxidujiacuteciacutem (resp
redukujiacuteciacutem) titračniacutem činidlem
Přiacutekladem oxidačně-redukčniacute titrace je jodometrie což je souhrn odměrnyacutech stanoveniacute založenyacutech
jednak na redukci jodu na jodid v neutraacutelniacutem prostřediacute podle rovnice
I2+2e-rarr2I-
a takeacute na oxidaci jodidu v kyseleacutem prostřediacute na jod podle rovnice
2I--2e-rarrI2
Vyloučenyacute jod je daacutele titrovaacuten odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho za vzniku tetrathionanu
sodneacuteho
I2+2Na2S2O3rarr2NaI+Na2S4O6
Indikaacutetor použiacutevanyacute během jodometrie je škrobovyacute maz kteryacute se barviacute roztokem jodu modře titrovat
je třeba za studena Škrob se sklaacutedaacute z amylosy a amylopektinu Amylosa poskytuje s jodem intenzivně
modreacute zbarveniacute Podstata reakce spočiacutevaacute v tom že molekuly jodu se dostaacutevajiacute do vnitřniacute dutiny
šroubovice amylosy a vzniklyacute tvar absorbuje světelneacute zaacuteřeniacute Stanoveniacute přesneacute koncentrace jodu se
provaacutediacute odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho o znaacutemeacute koncentraci
Přiacuteprava titračniacutech činidel
Volumetrickaacute analyacuteza začiacutenaacute přiacutepravou odměrnyacutech roztoků o přesneacute koncentraci Diacuteky znalosti přesneacute
koncentrace a spotřeby odměrneacuteho činidla je pak možneacute spočiacutetat koncentraci titrovaneacute laacutetky Proto je
důležiteacute věnovat tomuto kroku maximaacutelniacute pozornost Odměrneacute roztoky se zpravidla připravujiacute z
takovyacutech laacutetek ktereacute majiacute jasně definovanyacute obsah a čistotu a časem nepodleacutehajiacute změnaacutem Neniacute-li
možneacute takovou laacutetku použiacutet je třeba po přiacutepravě odměrneacuteho roztoku proveacutest tzv standardizaci Jednaacute
se o proces kdy je připravena pouze přibližnaacute koncentrace titračniacuteho činidla a přesnaacute koncentrace je
určena titraciacute standardu tedy laacutetky o přesneacute koncentraci kteraacute splňuje podmiacutenky o definovaneacutem
obsahu čistotě a časoveacute staacutelosti Teprve po standardizaci a tiacutem zjištěniacute přesneacute koncentrace odměrneacuteho
roztoku je možneacute přejiacutet k samotneacutemu stanoveniacute koncentrace neznaacutemeacuteho vzorku
Titračniacute činidla pro acidimetrii
Acidimetrie je metoda stanoveniacute zaacutesad jako titračniacute činidlo se použiacutevaacute tedy kyselina Nejčastěji
použiacutevanyacutemi titračniacutemi činidly jsou roztoky kyseliny chlorovodiacutekoveacute nebo kyseliny siacuteroveacute o
koncentraciacutech 005 až 01 molmiddotl-1 Ředěniacutem koncentrovanyacutech roztoků těchto kyselin se připravujiacute
titračniacute roztoky o přibližneacute koncentraci
U alkalimetrie se použiacutevajiacute naacutesledujiacuteciacute standardy
1 hydrogenuhličitan draselnyacute (KHCO3) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle
reakce
HCO3-+H+rarrCO2+H2O n(H+)=n(KHCO3)
2 uhličitan sodnyacute (Na2CO3) ndash zde probiacutehaacute titrace podle reakce
CO32-+2H+rarrCO2+H2O n(H+)=2∙n(Na2CO3)
106
Titračniacute činidla pro alkalimetrii
Alkalimetrie je metoda stanoveniacute kyselin jako titračniacute činidlo se použiacutevajiacute roztoky zaacutesad Nejčastěji
použiacutevanyacutemi odměrnyacutemi roztoky v alkalimetrii jsou roztoky alkalickyacutech hydroxidů o koncentraciacutech 005
až 01 molmiddotl-1 Lze je připravit rozpuštěniacutem pevnyacutech komerčniacutech preparaacutetů ktereacute však i při nejvyššiacute
deklarovaneacute čistotě obsahujiacute často jen kolem 90 čisteacuteho NaOH nebo KOH zbytek tvořiacute neurčiteacute
množstviacute vlhkosti a zejmeacutena uhličitan Je tedy zřejmeacute že koncentrace odměrnyacutech roztoků hydroxidů
připravenyacutech jakyacutemkoliv způsobem je jen přibližnaacute a vždy je nutneacute stanovit jejich přesnou koncentraci
Jako standardy se v alkalimetrii použiacutevajiacute
1 hydrogenftalan draselnyacute (KHFtal) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle rovnice
HFTal-+OH-rarrFTal2-+H2O n(OH-)=n(KHFtal)
2 dihydraacutet kyseliny šťaveloveacute (H2C2O4middot2H2O) ndash tuto slabou dvojsytnou kyselinu můžeme titrovat
do II stupně odměrnyacutem roztokem NaOH prostyacutem uhličitanu dle rovnice
(COOH)2+2OH-rarr(COO)22-+2H2O n(OH-)=2∙n[(COOH)2∙2H2O]
Vitamiacuten C
Vitamiacuten C se řadiacute mezi vitamiacuteny rozpustneacute ve vodě a nejčastěji je označovaacuten jako kyselina L-askorbovaacute
Jednaacute se o γ-lakton kyseliny 2-oxo-L-gulonoveacute jehož biosynteacuteza probiacutehaacute u řady organismů avšak
s vyacutejimkou člověka morčete primaacutetů indickeacuteho netopyacutera některyacutech ptaacuteků a bezobratlyacutech (Obr 1)
Obr 3 Scheacutema biosynteacutezy kyseliny askorboveacute u obratlovců a rostlin
Pod naacutezvem vitamiacuten C je nejen označovaacutena kyselina L-askorbovaacute ale takeacute jejiacute celyacute reversibilniacute redoxniacute
systeacutem zahrnujiacuteciacute produkty jejiacute oxidace ndash kyselinu L-monodehydroaskorbovou a kyselinu
107
L-dehydroaskorbovou Kyselina askorbovaacute tvořiacute bezbarveacute krystaly dobře rozpustneacute ve vodě (1 g na 3
ml vody) špatně rozpustneacute v alkoholu (1 g na 50 ml) a ostatniacutech organickyacutech rozpouštědlech
Ve vodneacutem prostřediacute se chovaacute jako středně silnaacute dvojsytnaacute kyselina s disociačniacutemi konstantami
pK1 = 417 a pK2 = 1157
Vitamiacuten C je nejznaacutemějšiacute a nejrozšiacuteřenějšiacute ze všech vitamiacutenů jednaacute se o nejčastěji použiacutevanyacute
potravinovyacute doplněk Průmyslově se vyraacutebiacute z D-glukosy kteraacute je katalytickou dehydrogenaciacute převedena
na D-sorbitol Poteacute naacutesleduje mikrobiaacutelniacute oxidace diacuteky Acetobacter suboxidans kteraacute vede k produkci
L-sorbosy L-sorbosa v reakci s acetonem v prostřediacute kyseliny siacuteroveacute poskytuje
2346-bis-(O-isopropyliden)-α-L-sorbofuranosu Oxidaciacute tohoto produktu pomociacute manganistanu
draselneacuteho v alkalickeacutem prostřediacute se ziacuteskaacute kyselina diaceton-2-oxo-L-gulonovaacute Po hydrolyacuteze chraacuteniacuteciacutech
skupin (ketalů) vznikaacute kyselina L-askorbovaacute
Obsah vitamiacutenu C v potravinaacutech je velmi proměnlivyacute zaacutevisiacute na geografickyacutech podmiacutenkaacutech skladovaacuteniacute
tepelneacute uacutepravě a na mnoha dalšiacutech faktorech Napřiacuteklad vařeniacutem se ničiacute až 60 vitamiacutenu C sušeniacutem
až 50 šetrnějšiacute je dušeniacute v paacuteře Nejšetrnějšiacute k vitamiacutenu C je mraženiacute Nejviacutece vitamiacutenu C obsahujiacute
ještě nezraleacute zeleneacute plody Bohatyacutem zdrojem vitamiacutenu C jsou šiacutepky (8000 mgkg) černyacute rybiacutez (1360
mgkg) naťovaacute petržel (1369 mgkg) avšak vzhledem k přiacuteležitostneacute konzumaci maleacuteho množstviacute
nejsou přiacuteliš vyacuteznamneacute pro pokrytiacute denniacute potřeby Co se tyacuteče potravin živočišneacuteho původu většiacute
množstviacute vitamiacutenu C obsahujiacute jaacutetra (hověziacute 300 mgkg)
Co se tyacuteče doporučeneacuteho denniacuteho daacutevkovaacuteniacute vitamiacutenu C k prevenci proti kurdějiacutem (skorbut
avitaminoacuteza C projevuje se krvaacutecivostiacute daacutesniacute) se doporučuje přijiacutemat 10-12 mg denně Avšak pro
spraacutevneacute fungovaacuteniacute organismu je tato daacutevka nedostačujiacuteciacute Podle vyhlaacutešky Ministerstva zdravotnictviacute
Českeacute republiky je průměrnaacute denniacute potřeba 60 mg Hlavniacute funkciacute vitamiacutenu C v lidskeacutem organismu je
uacutečast v oxido-redukčniacutech dějiacutech Kyselina askorbovaacute i jejiacute isomery a derivaacutety mohou reagovat s volnyacutemi
radikaacutely ktereacute způsobujiacute oxidaci lipidů a dalšiacutech oxidovatelnyacutech složek potravin a působiacute jako
antioxidanty Kyselina askorbovaacute se podiacuteliacute rovněž na hydroxylaci prolinu aminokyseliny kteraacute je hlavniacute
složkou kolagenu nezbytneacuteho pojiva v kůži kostech kloubech šlachaacutech a chrupavkaacutech Pokud neniacute
v těle dostatek vitamiacutenu C nedochaacuteziacute k hydroxylaci prolinu a špatně se tvořiacute kolagen
Je znaacutemo že železo obsaženeacute v ovoci zelenině a obilninaacutech se v těle poměrně špatně vstřebaacutevaacute
Vitamiacuten C zlepšuje vstřebaacutevaacuteniacute železa až o 85 při jeho nedostatku se doporučuje zvyacutešit přiacutejem
vitamiacutenu C namiacutesto zvyacutešeniacute konzumace železa Dalšiacute funkciacute vitamiacutenu C je napomaacutehaacuteniacute synteacutezy karnitinu
z aminokyseliny lysinu Karnitin transportuje mastneacute kyseliny do mitochondriiacute kde dochaacuteziacute k jejich
degradaci
Vitamiacuten C je rovněž bohatě využiacutevaacuten v potravinaacuteřstviacute kde se řadiacute mezi tzv přiacutedatneacute laacutetky (aditiva)
konkreacutetně do skupiny antioxidantů Označuje se jako E300 E301 značiacute askorbaacutet sodnyacute E304 estery
kyseliny askorboveacute askorbylpalmitaacutet a askorbylstearaacutet Diacuteky svyacutem vlastnostem ndash vitamiacuten antioxidant
chelatačniacute činidlo maacute uplatněniacute v konzervaacuterenstviacute kvasneacute technologii a technologii masa tuků a
cereaacuteliiacute Hydrofilniacute sůl askorbaacutetu sodneacuteho a lipofilniacute kyselina 6-palmitoyl-L-askorbovaacute inhibujiacute vznik
nitrosaminů v naklaacutedaneacutem mase a masnyacutech vyacuterobciacutech Hojně se přidaacutevaacute do ovocnyacutech džusů
konzervovaneacutemu či mraženeacutemu ovoci aby nedošlo během skladovaacuteniacute a zpracovaacuteniacute ke změnaacutem kvality
V množstviacute 20-30 mgkg se přidaacutevaacute do piva pro zabraacuteněniacute tvorby chladovyacutech a oxidačniacutech zaacutekalů takeacute
nežaacutedouciacutech změn senzorickyacutech vlastnostiacute Kyselina askorbovaacute je využiacutevaacutena rovněž i při vyacuterobě viacutena
kdy umožňuje sniacuteženiacute použitiacute oxidu siřičiteacuteho k siacuteřeniacute V množstviacute 10 ndash 100 mgkg se použiacutevaacute v pekařstviacute
jako prostředek zlepšujiacuteciacute pekařskeacute vlastnosti mouky Askorbylpalmitaacutet se použiacutevaacute v množstviacute 0006 ndash
004 jako antioxidant tuků
108
UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute
LABORATORNIacute POMŮCKY
Erlenmayerova baňka
Kaacutedinky
Odměrnaacute baňka
Titračniacute baňka
Odměrnyacute vaacutelec (50 ml 100 ml)
Byreta s přiacutemyacutem kohoutem
Neděleneacute skleněneacute pipety (5 ml 10 ml)
Dělenaacute skleněnaacute pipeta (5 ml)
Skleněnaacute naacutelevka malaacute
Gumovyacute naacutestavec na skleněnou pipetu
Svorky středniacute
Laboratorniacute stojan
Špachtle
Lžička
Vaacuteženky
Miacutechadla
Elektromagnetickaacute miacutechačka
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Thiosiacuteran sodnyacute
Uhličitan sodnyacute
Škrob
Kyselina siacuterovaacute
Joacuted
Jodid draselnyacute
Vitamiacutenovyacute doplněk stravy
POSTUP
1) PŘIacutePRAVA ROZTOKŮ
A Přiacuteprava 100 ml odměrneacuteho roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho Na2S2O35 H2O (Mr=24817) o koncentraci 0025 molmiddotl-1
1 Vypočtěte navaacutežku thiosiacuteranu sodneacuteho potřebnou k přiacutepravě 100 ml roztoku o koncentraci
0025 moll-1
2 Na předvaacutežkaacutech navažte vypočiacutetaneacute množstviacute thiosiacuteranu sodneacuteho
3 Pro stabilizaci roztoku přidejte špetku uhličitanu sodneacuteho
4 Rozpusťte obě laacutetky v 80 ml destilovaneacute vody za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute
5 Roztok poteacute přelejte do 100 ml odměrneacute baňky a doplňte po rysku destilovanou vodou
B Přiacuteprava škroboveacuteho mazu
1 Navažte 01 g škrobu a rozmiacutechejte jej v 50 ml destilovaneacute vody
2 Roztok 5 min povařte na vařiči až bude roztok čiryacute
3 Nechte roztok 10 min zchlaacutednout
2) STANDARDIZACE ROZTOKU JOacuteDU
1 Do titračniacute baňky odměřte 20 ml roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho
2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu
3 Do skleněneacute byrety nalijte odměrnyacute roztok joacutedu
4 Opatrnyacutem povoleniacutem kohoutu korigujte hladinu odměrneacuteho roztoku po rysku
5 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute (Obr 4) opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu
109
6 Vypočiacutetejte přesnou koncentraci joacutedu ze znalosti rovnice
1198682 + 2119873119886211987821198743 rarr 2119873119886119868 + 119873119886211987841198746
Obr 4 Modreacute zbarveniacute jako vyacutesledek titrace roztoku thiosiacuteranu roztokem joacutedem s využitiacutem škrobu
jako indikaacutetoru
3) JODOMETRICKEacute STANOVENIacute VITAMIacuteNU C
Pozn V teacuteto uacuteloze je možneacute stanovit obsah vitamiacutenu C (kromě tablet ktereacute jsou k dispozici) i ve vaacutemi
dodaneacutem vzorku (pokud možno průhledneacutem a světleacutem ne modreacutem) jako jsou šťaacutevy sirupy
potravinoveacute doplňky apod V kaacutedince připravte jeden roztok ke stanoveniacute vitamiacutenu C tak že finaacutelniacute
předpoklaacutedanaacute koncentrace bude přibližně 100 mg ve 100 ml destilovaneacute vody Přidejte 10 ml roztoku
10 kyseliny siacuteroveacute
1 Do titračniacute baňky odměřte 25 ml vašeho připraveneacuteho roztoku vitamiacutenu C
2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu
3 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu
UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C
LABORATORNIacute POMŮCKY
Skleněneacute zkumavky
Stojany na zkumavky
Hrnec
Vařič
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Vitamiacutenovyacute doplněk stravy
Dusičnan střiacutebrnyacute
Fehlingovo činidlo I a II
Amoniak
110
POSTUP
1) Důkaz redukciacute střiacutebrnyacutech iontů
Vitamiacuten C je silneacute redukčniacute činidlo a proto lze prokaacutezat zjištěniacutem přiacutetomnosti jiacutem vyredukovaneacute laacutetky
jako napřiacuteklad vyredukovaneacuteho elementaacuterniacuteho střiacutebra z roztoku dusičnanu střiacutebrneacuteho
1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek přidejte pomociacute Pasteurovy pipety 3 ml roztoku dusičnanu
střiacutebrneacuteho a přidejte 5 kapek amoniaku
2 K prvniacute zkumavce přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C Pozorujte sraženinu - střiacutebro je patrneacute jako
perleťovaacute až černaacute sraženina (Obr 5) a pokud nevznikaacute hned zkumavku zahřejte na vrouciacute
vodniacute laacutezni po dobu 10 min
Obr 5 Kontrolniacute reakce dusičnanu střiacutebrneacuteho (vlevo) a sraženina redukovaneacuteho střiacutebra vitamiacutenem
C (vpravo)
2) Důkaz Fehlingovyacutem činidlem
Při vzniku Fehlingova činidla dochaacuteziacute nejprve k reakci mezi CuSO4middot5H2O a NaOH kdy vznikaacute světle
modraacute sraženina hydroxidu měďnateacuteho kteraacute je v nadbytku rozpustnaacute za vzniku viacutenanu měďnateacuteho
Redukčniacute uacutečinky kyseliny askorboveacute dokaacutežeme reakciacute s Fehlingovyacutem činidlem kdy dochaacuteziacute k oxidaci
kyseliny askorboveacute na kyselinu dehydroaskorbovou a zaacuteroveň k redukci Cu2+ na Cu+ (konkreacutetně na
Cu2O kteryacute maacute oranžovou barvu)
1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek pipetujte pomociacute Pasteurovy pipety 1 ml roztoku Fehlingova
činidla I a 1 ml roztoku Fehlingova činidla II
2 K jedneacute ze zkumavek přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C
3 Zkumavku zahřiacutevejte na vrouciacute vodniacute laacutezni po dobu 10 min pozorujte vyloučenou sraženinu
(Obr 6)
Obr 6 Pozitivniacute reakce vitamiacutenu C s Fehlingovyacutem činidlem (oranžovaacute sraženina na dně) a negativniacute
kontrola (pouze Fehlingovo činidlo)
111
VYHODNOCENIacute
1 Uveďte vyacutesledky důkazovyacutech reakciacute vit C
2 Vypočiacutetejte množstviacute vitamiacutenu C (M = 176 gmiddotmol-1) v jedneacute tabletě vitamiacutenoveacuteho doplňku stravy
přiacutepadně ve vašem vzorku a porovnejte s uacutedajem uvaacuteděnyacutem vyacuterobcem
112
10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem
Světelnaacute mikroskopie
Světelnaacute mikroskopie je zaacutekladniacute metodou pozorovaacuteniacute ve všech biologickyacutech oborech jejichž
předmětem je buňka (tkaacuteň pletivo mikroorganismus) protože rozlišovaciacute schopnost teacuteto metody
odpoviacutedaacute velikosti buněk a mnohyacutech organel Světelnaacute mikroskopie využiacutevaacute k zobrazeniacute světelnyacutech
paprsků (elektronovaacute mikroskopie proudu elektronů)
Podle osvětleniacute objektu se rozlišuje
mikroskopie v prochaacutezejiacuteciacutem světle (světlo prochaacuteziacute pozorovanyacutem objektem)
mikroskopie v dopadajiacuteciacutem světle (světlo dopadaacute shora na povrch objektu)
Patřiacute sem mikroskopie
ve světelneacutem poli
v temneacutem poli
faacutezově kontrastniacute
interferenčniacute
polarizačniacute
fluorescenčniacute
v neviditelnyacutech paprsciacutech (UV RTG IČ)
Podle osvětleniacute okoliacute objektu rozlišujeme
mikroskopie ve světelneacutem poli (zobrazenyacute objekt maacute tmavyacute obrys a naleacutezaacute se ve světelneacutem
zorneacutem poli) Tato metoda je zaacutekladniacute a užiacutevaacute se nejběžněji
mikroskopie v temneacutem poli (světlyacute objekt je v černeacutem - temneacutem poli) Užiacutevaacute se pro zvlaacuteštniacute
přiacutepady
Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1)
Mechanickeacute diacutely stativ noha stativu šroub pro hrubeacute a jemneacute zaostřeniacute stolek mikroskopu vodič
preparaacutetu revolverovyacute měnič objektivů objiacutemka pro kondenzor objiacutemka pro filtr U staryacutech
mikroskopů uacutechytka pro zrcaacutetko pružinky pro přidrženiacute preparaacutetu
Optickeacute diacutely objektivy okulaacutery kondenzor s aperturniacute irisovou clonou U staryacutech mikroskopů zrcaacutetko
Osvětlovaciacute zařiacutezeniacute lampa v noze stativu s kolektorovou čočkou Stareacute mikroskopy samostatnou
mikroskopickou lampu
Clony pod kondenzorem aperturniacute irisovaacute clona daacutele polniacute clona
Objektiv je zaacutekladniacute optickyacute prvek mikroskopu (Obr 2) Vytvaacuteřiacute zvětšenyacute převraacutecenyacute obraz předmětu v
horniacute ohniskoveacute rovině objektu Tento obraz zvětšuje okulaacuter Zvětšenyacute obraz je registrovaacuten očniacute siacutetniciacute
nebo fotografickyacutem filmem
113
Obr 1 Binokulaacuterniacute mikroskop
Obr 2 Objektiv
114
Čiacuteselnaacute apertura
Rozlišovaciacute schopnost objektivu je vyjaacutedřena jeho čiacuteselnou (numerickou) aperturou A (apertura = lat
otvor)
A=nmiddot sin ω
kde n hellip index lomu prostřediacute mezi objektivem a preparaacutetem (pro vzduch je n = 1 pro
imerzniacute olej a sklo n = 15)
ω hellip polovičniacute otvorovyacute uacutehel tedy polovina uacutehlu kteryacute sviacuterajiacute protilehleacute krajniacute paprsky
vychaacutezejiacuteciacute z předmětoveacuteho bodu (P) na optickeacute ose mikroskopu a vstupujiacuteciacute ještě do
objektivu (O) ndash předmětovyacutem bodem se rozumiacute kteryacutekoliv bod či strukturu
mikroskopickeacuteho objektu (Obr 3)
Čiacuteselnaacute apertura objektivu maacute velkyacute praktickyacute vyacuteznam
Určuje rozlišovaciacute schopnosti a hranice užitečneacuteho zvětšeniacute
Ovlivňuje světelnost mikroskopickeacuteho obrazu světelnost obrazu je přiacutemo uacuteměrnaacute čtverci A a
nepřiacutemo zvětšeniacute objektivu
Ovlivňuje hloubku ostrosti Sniacuteženiacutem A objektivu se zvětšuje tloušťka zobrazeneacute vrstvy
preparaacutetu Objektivy s velkou hodnotou A majiacute malou penetračniacute (pronikaciacute) schopnost
zobrazujiacute velmi tenkou vrstvičku Pro svůj zaacutesadniacute vyacuteznam je uacutedaj A uveden na každeacutem
objektivu vedle uacutedaje zvětšeniacute
Obr 3 Čiacuteselnaacute apertura (A) objektivu zaacutevisiacute na velikosti otvoroveacuteho uacutehlu (2 ω) a na indexu lomu (n)
meacutedia mezi objektem (P) v preparaacutetu (pr) a čelniacute čočkou objektivu (O) Paprsky vystupujiacuteciacute z bodu P
pod uacutehlem většiacutem než 2 ω by se do objektivu nedostaly
115
Poznatky pro subjektivniacute mikroskopii lze souhrnně vyjaacutedřit pojmem rozlišivost mikroskopu (dm)
Veličina dm informuje o tom jakeacute nejmenšiacute rozměry musiacute miacutet předmět abychom jej při určiteacutem
celkoveacutem zvětšeniacute mikroskopu dobře rozlišili svyacutema očima Vypočiacutetaacute se podle vzorce
dm=327 μm
M
kde dm hellip minimaacutelniacute velikost předmětu v μm
327 μm hellip vzdaacutelenost dvou bodů ktereacute průměrně unaveneacute oko rozlišiacute jako dva body ze
vzdaacutelenosti 250 mm
M hellip celkoveacute zvětšeniacute mikroskopu
M=MobjektivumiddotMokulaacuterumiddotzvětšovaciacute koeficient tubusu
kde zvětšovaciacute koeficient tubusu je roven 1 při dodrženiacute předepsaneacute
tubusoveacute deacutelky mikroskopu
Při subjektivniacutem mikroskopovaacuteniacute je celkoveacute zvětšeniacute voleno tak aby hodnota rozlišivosti (dm)
odpoviacutedala velikosti objektu
Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute
1 Do optickeacute osy mikroskopu nastaviacuteme objektiv o nejmenšiacutem zvětšeniacute (většinou 4x)
2 Osvětliacuteme zorneacute pole a upraviacuteme rozestup okulaacuterů
3 Zkontrolujeme čistotu optiky
4 Položiacuteme na stolek preparaacutet a upevniacuteme ho Otaacutečeniacutem makrošroubu posouvaacuteme stolek
s preparaacutetem nahoru směrem k objektivu a pozorovaacuteniacutem zorneacuteho pole vyhledaacutevaacuteme danyacute objekt
Pozor Nemaacuteme-li nastavenyacute nejmenšiacute objektiv může se staacutet že při posouvaacuteniacute stolku směrem
vzhůru a hledaacuteniacute objektu naraziacuteme preparaacutetem do objektivu a ten se poškodiacute
5 Ověřiacuteme zdali vidiacuteme oběma očima (okulaacutery) stejně dobře
6 Makrometrickyacutem šroubem zachycenyacute obraz zaostřujeme šroubem mikrometrickyacutem už jen jemně
doostřujeme
7 Pohybujeme preparaacutetem a paacutetraacuteme po nejvhodnějšiacutem miacutestě pro pozorovaacuteniacute Toto miacutesto
posuneme doprostřed zorneacuteho pole
8 Pro vlastniacute mikroskopovaacuteniacute vyměniacuteme objektiv podle potřeby za jinyacute a zkontrolujeme nastaveniacute
vhodneacute apertury K zaostřeniacute pak již stačiacute mikrometrickyacute šroub
9 Po nastaveniacute potřebneacuteho zvětšeniacute upraviacuteme vhodně intenzitu světla a kontrast ovlaacutedaacuteniacutem clony
přiacutepadně kondenzoru
10 Při vlastniacutem studiu preparaacutetů jemně pohybujeme mikrometrickyacutem šroubem a tak zaostřujeme
různeacute roviny v preparaacutetu Pravou rukou můžeme kreslit
11 Po ukončeniacute praacutece s mikroskopem uvedeme přiacutestroj do zaacutekladniacute klidoveacute polohy tj stolek pro
preparaacutet umiacutestiacuteme do nejspodnějšiacute pozice a nastaviacuteme objektiv s nejmenšiacutem zvětšeniacutem
Formy zobrazeniacute mikroskopickyacutech objektů jsou v podstatě čtyři kresba mikrofotografie
mikrokinematografickyacute zaacuteznam a videozaacuteznam Kteraacutekoliv z uvedenyacutech forem může byacutet v černobiacuteleacutem
nebo barevneacutem provedeniacute
116
Uacutedržba mikroskopu
Čistěniacute optickyacutech čaacutestiacute se provaacutediacute vatovyacutemi tampoacutenky nebo papiacuterky na optiku stiacuteraacuteniacutem ze středu
směrem na periferii nebo ze středu po spiraacutele Lze použiacutet komerčně prodaacutevaneacute prostředky na čistěniacute
optiky nebo směs isopropanoldestilovanaacute voda (11) + kapka 1 roztoku dodecylsiacuteranu sodneacuteho (SDS)
Čistiacuteciacute směs se nesmiacute nikdy aplikovat přiacutemo na optiku ale pouze zvlhčit čistiacuteciacute materiaacutel Nikdy se nesmiacute
použiacutevat korosivniacute laacutetky a rozpouštědla Prach se odstraňuje ofukovaacuteniacutem baloacutenkem Z mechanickyacutech
čaacutestiacute se prach odstraňuje jemnyacutem štětečkem
Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt
Mikroskopickyacute preparaacutet se sklaacutedaacute z podložniacuteho skla a kryciacuteho skla mezi skly je meacutedium v němž je
uložen objekt Preparaacutet je zvedaacuten zaacutesadně za hrany Preparaacutety typu krevniacuteho naacutetěru se mohou
pozorovat bez kryciacuteho skla Dobře připravenyacute preparaacutet je předpokladem dobreacuteho zobrazeniacute objektu
Mikroskopickeacute preparaacutety se děliacute na
čerstveacute ndash dočasneacute (nativniacute)
trvaleacute (pracuje se s materiaacutelem usmrcenyacutem fixovanyacutem konzervovanyacutem)
Čerstveacute preparaacutety umožňujiacute pozorovat pohyb a činnost celyacutech buněk nebo organel Nevyacutehodou je
omezenyacute vyacuteběr materiaacutelu a časoveacute omezeniacute K přiacutepravě čerstvyacutech preparaacutetů jsou vhodneacute izolovaneacute
buňky čaacutesti tkaacuteniacute a drobnohledniacute živočichoveacute Preparaacutety prohliacutežiacuteme ve vodě nebo ve fyziologickeacutem
roztoku Fyziologickaacute media jsou
přirozenaacute ndash krevniacute seacuterum amniovaacute tekutina
umělaacute ndash fyziologickyacute roztok Ringerův roztok aj
U čerstvyacutech preparaacutetů je často použiacutevaacuteno tzv vitaacutelniacute barveniacute ktereacute se rozlišuje na
intravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute živyacutech zcela neporušenyacutech buněk (př prvoci)
supravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute přežiacutevajiacuteciacutech buněk vyňatyacutech z těla
postvitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute odumiacuterajiacuteciacutech buněk
Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu Do středu podložniacuteho skliacutečka je kapaacutetkem přenesena kapka vody nebo jineacuteho media do niacute se
štětečkem preparačniacute jehlou nebo pinzetou vložiacute připravenyacute vzorek Byla-li kapka malaacute pronikaacute
vzduch pod kryciacute skliacutečko ten se odstraniacute přikaacutepnutiacutem vody (meacutedia) těsně k okraji kryciacuteho skliacutečka
Naopak je-li vody pod kryciacutem skliacutečkem viacutece a objekt se pohybuje je třeba přebytečnou vodu odsaacutet
filtračniacutem papiacuterem Dostane-li se voda na svrchniacute stranu kryciacuteho skliacutečka je nutneacute zhotovit novyacute
preparaacutet
Kryciacute skliacutečko se poklaacutedaacute vždy nejdřiacuteve šikmo na hranu a pak se zvolna spouštiacute na objekt
Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu Trvalyacute preparaacutet je uzavřen do tzv uzaviacuteraciacuteho meacutedia kteryacutem je nejčastěji kanadskyacute balzaacutem Před
uzavřeniacutem se musiacute preparaacutet odvodnit a to řadou alkoholů o vzestupneacute koncentraci Trvaleacute preparaacutety
umožňujiacute nejen leacutepe rozlišit jednotliveacute struktury ale předevšiacutem sloužiacute jako dokladovyacute nebo
demonstračniacute materiaacutel
117
Přiacuteprava tenkyacutech řezů K přiacutepravě tenkyacutech řezů je použito speciaacutelniacutech mikrotomů (Obr 4) Nejjednoduššiacute ručniacute mikrotom je
tvořen dutyacutem vaacutelcem na horniacutem konci opatřenyacutem černyacutem hladkyacutem stolkem na spodniacutem otaacutečivou
hlaviciacute mikrometrickeacuteho šroubu kteryacute ve svisleacutem směru pohybuje svorkou umiacutestěnou uvnitř vaacutelce Do
niacute se pomociacute bočniacuteho šroubu upevniacute objekt kteryacute se řeže Objekty se řežou břitvou Mokryacutem štětečkem
se řezy přenaacutešejiacute do vody (meacutedia)
Obr 4 Typy mikrotomů
Specifickaacute barveniacute preparaacutetů U mikroskopickyacutech pozorovaacuteniacute je časteacute specifickeacute barveniacute preparaacutetů ktereacute pomaacutehaacute zviditelnit buněčneacute
struktury nebo organely Kromě již zmiacuteněneacuteho vitaacutelniacuteho barveniacute se použiacutevaacute celaacute škaacutela barviv ktereacute se
děliacute podle naacuteboje způsobu barveniacute nebo specifity vůči buněčnyacutem strukturaacutem Nejčastěji použiacutevanou
skupinou jsou barviva specifickaacute vůči buněčnyacutem jaacutedrům jako např toluidinovaacute modř kterou budete
použiacutevat v uacuteloze 11 (Mikroskopie a buněčnyacute cyklus) k vizualizaci faacuteziacute buněčneacuteho cyklu
118
UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza
Buňky z pokožky cibule jsou v jednom směru protaacutehleacute majiacute velkou centraacutelniacute vakuolu Buněčnaacute stěna je
stejnoměrně silnaacute a mezibuněčneacute prostory nejsou vyvinuty což souvisiacute s kryciacute funkciacute pokožkovyacutech
buněk Jaacutedro se nachaacuteziacute při buněčneacute stěně a je bochniacutekoviteacuteho tvaru
V hypertonickeacutem prostřediacute dochaacuteziacute u buněk k tzv plasmolyacuteze kteraacute je způsobena tiacutem že voda je z
vakuol odsaacutevaacutena Vakuola se zmenšuje a cytoplasma se odchlipuje od buněčneacute stěny Po přidaacuteniacute
destilovaneacute vody dochaacuteziacute k deplasmolyacuteze buňka se nachaacuteziacute v hypotonickeacutem prostřediacute Voda vnikaacute do
vakuoly kteraacute se zvětšuje a cytoplasma se dostaacutevaacute do původniacute polohy Po deacutele trvajiacuteciacutem pozorovaacuteniacute
mohou buňky praskat a červenofialovyacute obsah vyteacutekaacute do okolniacute vody Vlivem velkeacuteho osmotickeacuteho tlaku
dochaacuteziacute k prasknutiacute cytoplazmatickeacute membraacuteny i buněčneacute stěny a nastaacutevaacute plasmoptyacuteza
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pasteurovy pipety
Žiletka
Pinzeta
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Cibule se zbarvenyacutemi suknicemi (v buněčneacute šťaacutevě obsahujiacute antokyan)
Roztok sacharosy o koncentraci 1 moll-1
POSTUP
1 Nařežte si několik čtverečků pokožky (asi 5 x 5 mm) přiacutemo na suknici tak že ostrou žiletkou
provedete nehlubokeacute zaacuteřezy
2 Pinzetou sloupnete vyřiacuteznuteacute čtverečky pokožky ktereacute rychle přenesete na podložniacute sklo do kapky
vody nebo do kapky roztoku sacharosy
3 Pozorovanyacute objekt překryjte opatrně kryciacutem skliacutečkem Pozorujte stavbu rostlinneacute buňky v kapce
vody a naacutesledně změny v roztoku sacharosy
4 Po ukončeniacute pozorovaacuteniacute pletiva v roztoku sacharosy přikaacutepněte na jednu stranu kryciacuteho skliacutečka
kapku vody a k druheacute straně přiložte proužek filtračniacuteho papiacuteru kteryacute vysaje z prostoru pod kryciacutem
sklem roztok sacharosy Tento uacutekon několikraacutet zopakujte Pozorujte
VYHODNOCENIacute
1 Popište a zakreslete tvar buněk pokožky cibule v izotonickeacutem prostřediacute 2 Zakreslete a popište vliv roztoku sacharosy na pokožkoveacute buňky cibule
119
UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin
A Pozorovaacuteniacute průduchů
Průduch (stoma mn čiacuteslo stomata) je struktura vyskytujiacuteciacute se předevšiacutem na listech vyššiacutech rostlin kteraacute
umožňuje transpiraci a kontrolovanou vyacuteměnu plynů (předevšiacutem CO2 a O2) mezi mezofylem listu
rostliny a ovzdušiacutem Jsou tvořeny dvěma svěraciacutemi buňkami uzaviacuterajiacuteciacutemi průduchovou štěrbinu Pod
průduchovou štěrbinou je v mezofylu dyacutechaciacute dutina Svěraciacute buňky majiacute nejčastěji ledvinovityacute tvar a
kromě vyacuterazneacute vakuoly obsahujiacute i chloroplasty Oteviacuteraacuteniacute a zaviacuteraacuteniacute štěrbiny je vyvolaacuteno osmotickyacutemi
stahy svěraciacutech buněk a je ovlivněno koncentraciacute osmoticky aktivniacutech laacutetek hladinou enzymů a
hormonů světlem a obsahem vody v rostlině Existuje však několik modelů průduchů lišiacuteciacutech se
anatomickou stavbou a mechanismem pohybu svěraciacutech buněk Takteacutež velikost a počet průduchů je
značně variabilniacute a souvisiacute s polohou a vnějšiacutemi podmiacutenkami Obvykle jsou průduchy vyvinuty ve většiacutem
zastoupeniacute na spodniacute straně listu u jednoděložnyacutech rostlin jsou rozmiacutestěny na obou stranaacutech
stejnoměrně (Obr 5) Na pozorovaacuteniacute průduchů se připravuje tzv otiskovyacute preparaacutet pokožky listu
vytvořenyacute pomociacute bezbarveacuteho laku
Obr 5 Průduchy na listech jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Pinzeta
Lepiciacute paacuteska
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
List semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu
Bezbarvyacute lak na nehty
POSTUP
1 Uřiacutezněte jeden list semenaacutečků hrachu kukuřice
2 Na spodniacute i vrchniacute stranu listu obou rostlin naneste tenkou vrstvu bezbarveacuteho laku a nechte ho
uschnout
3 Naacutesledně nalepte lepiciacute paacutesku na zaschlyacute lak jemně přitlačte tak aby se lak zachytil na paacutesku pak
ji odlepte a přeneste na podložniacute skliacutečko Pozorujte
120
VYHODNOCENIacute
1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Potvrdili jste rozdiacutely v rozloženiacute a v počtu průduchů na listech
jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin
2 Bylo uspořaacutedaacuteniacute průduchů paralelniacute nebo nepravidelneacute Pozorovali jste rozdiacutely v anatomii
svěraciacutech buněk
B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu
Na povrchu listu je pokožka (epidermis) tvořenaacute plochyacutemi buňkami (tzv epidermaacutelniacute buňky) Vnějšiacute
stěna je krytaacute kutikulou Zaacutekladniacute pletivo listu je mezofyl (Obr 6) Ten je v listu rozčleněn na palisaacutedovyacute
parenchym a houbovyacute parenchym U listů monofaciaacutelniacutech je mezofyl tvořen palisaacutedovyacutem
parenchymem vyskytujiacuteciacutem se na obou stranaacutech a uprostřed je houbovyacute parenchym U listů bifaciaacutelniacutech
se jedno až viacutecevrstevnyacute palisaacutedovyacute parenchym nachaacuteziacute na svrchniacute straně pod epidermis je tvořen
vaacutelcovityacutemi protaacutehlyacutemi buňkami těsně k sobě naleacutehajiacuteciacutemi a obsahuje velkeacute množstviacute chloroplastů
Houbovyacute parenchym obsahuje meacuteně chloroplastů je tvořen laločnatyacutemi buňkami a vytvaacuteřiacute
mezibuněčneacute prostory zajišťujiacuteciacute dostatečnyacute rozvod plynů a vody
Obr 6 Rostlinnaacute pletiva na přiacutečneacutem řezu listu
Zdroj httpsslideplayercomslide10561918)
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pinzeta
Ručniacute mikrotom
Žiletky
Štěteček
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
List semenaacutečků hrachu kukuřice
Mrkev
POSTUP
1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky
špaliacutečku Do zaacuteřezu vložte přiacutečně odřezanyacute kousek listu semenaacutečků hrachu resp kukuřice a mrkev
se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu
2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy listu ktereacute vložiacutete do kapky vody na podložniacutem skliacutečku
překryjte je kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem
121
VYHODNOCENIacute
1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Jak se lišilo rozloženiacute rostlinnyacutech pletiv v listech hrachu a
kukuřice
2 Na zaacutekladě sveacuteho pozorovaacuteniacute popište jak se lišilo rozloženiacute ceacutevniacutech svazků v listech rostlin
C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny
Lignifikace je proces při ktereacutem se do celuloacutezniacute kostry buněčneacute stěny uklaacutedaacute lignin K nejznaacutemějšiacutem
histochemickyacutem reakciacutem ktereacute umožňujiacute identifikovat lignin patřiacute napřiacuteklad reakce s floroglucinolem
Tyto reakce nejsou pro lignin specifickeacute nyacutebrž jsou reakcemi uvedenyacutech činidel s koniferylaldehydem
a jinyacutemi přiacutebuznyacutemi laacutetkami ktereacute jsou stavebniacutemi kameny ligninu Zdřevnatěleacute buněčneacute stěny
obsahujiacuteciacute lignin se na řezu zbarviacute červeně až červenofialově
Obr 7 Uspořaacutedaacuteniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostlin
Zdroj httpvsangiospermweeblycomxylem-and-phloemhtml)
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pinzeta
Kapaacutetko
Ručniacute mikrotom
Žiletky
Štěteček
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Stonek semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu
Mrkev
Floroglucinoloveacute činidlo
75 roztok glycerolu v 10 kyselině siacuteroveacute
25 kyselina chlorovodiacutekovaacute
122
POSTUP
1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky
špaliacutečku Rukojetiacute špachtle do jejiacuteho středu udělejte žlaacutebek Do žlaacutebku vložte 15 cm čaacutest stonku
(segment) a mrkev se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu
2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy ktereacute vložiacutete do vody
3 Naacutesledně řezy přeneste štětečkem do několika kapek floroglucinolu v Petriho misce
4 K řezům v misce přikaacutepněte 1 kapku 25 HCl a nechte 2-5 minut působit
5 Vybarveneacute řezy přeneste do roztoku glycerolu v kyselině siacuteroveacute na podložniacutem skle překryjte
kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem
6 Pro kontrolu si nechejte několik řezu jen ve vodě a porovnejte s nabarvenyacutemi řezy
VYHODNOCENIacute
1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute
2 Pojmenujte buňky u kteryacutech byla prokaacutezaacutena přiacutetomnost ligninu
123
11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus
Buněčnyacute cyklus
Genetickaacute informace každeacuteho organismu je uložena v několika (přiacutep mnoha) molekulaacutech DNA
(deoxyribonucleic acid ndash deoxyribonukleovaacute kyselina) neboli chromosomech Napřiacuteklad lidskeacute buňky
obsahujiacute po 46 chromosomech zatiacutemco buňky cibule po 8 chromosomech Sled pochodů při kteryacutech
každaacute buňka zdvojnaacutesobiacute svůj obsah včetně genetickeacuteho materiaacutelu a rozděliacute se na dvě dceřineacute buňky
se nazyacutevaacute buněčnyacute cyklus
Buněčnyacutem cyklem je nazyacutevaacuten sled pochodů v buňce od skončeniacute jedneacute mitoacutezy do konce mitoacutezy
naacutesledujiacuteciacute Během buněčneacuteho cyklu buňka znaacutesobuje svůj obsah DNA dvakraacutet a zdvojuje svou
cytoplazmu včetně organel Po rovnoměrneacutem rozděleniacute jaacutedra a jeho obsahu (mitoacuteza) dochaacuteziacute
k samotneacutemu fyzickeacutemu odděleniacute buněk kdy je mezi nově vznikajiacuteciacute buňky rozdělena cytoplasma a
organely (cytokineze) Mitoacuteza a cytokineze tvořiacute dohromady tzv mitotickou faacutezi (M-faacuteze) buněčneacuteho
cyklu Zbylaacute čaacutest buněčneacuteho cyklu se nazyacutevaacute jako interfaacuteze Označeniacute pochaacuteziacute z doby kdy rozlišeniacute pro
pozorovaacuteniacute buněk nebylo velikeacute a kromě synteacutezy DNA a samotneacuteho děleniacute nebylo během buněčneacuteho
cyklu nic vidět Dnes je již znaacutemo že je buňka metabolicky aktivniacute během celeacute interfaacuteze kdy dochaacuteziacute k
synteacuteze např nukleotidů a histonů pro replikaci DNA stejně jako mnoha dalšiacutech proteinů i
niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu i poměr jednotlivyacutech faacuteziacute zaacutevisiacute na typu buňky a
organismu
Mitoacuteza (M-faacuteze) maacute 4 hlavniacute faacuteze profaacutezi metafaacutezi anafaacutezi a telofaacutezi (Obr 1) zakončenaacute cytokineziacute
neboli samotnyacutem rozděleniacutem buňky Mezi profaacuteziacute a metafaacuteziacute je mezifaacuteze nazyacutevanaacute prometafaacuteze
Obr 1 Staacutedia mitoacutezy v rostlinnyacutech buňkaacutech
Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu (tzv generačniacute doba buňky) je u různyacutech buněk různaacute ndash zaacutevisiacute na typu buňky
a na jejiacutem fyziologickeacutem stavu Některeacute buňky se děliacute několikraacutet za hodinu jineacute buňky se děliacute v řaacutedu
dnů U mnohobuněčnyacutech organismů byacutevaacute počet možnyacutech děleniacute vyacuterazně omezen velmi často se děleniacute
zastaviacute v momentu kdy buňka dosaacutehne určiteacute specializace (typickyacutem přiacutekladem jsou buňky nervovyacutech
tkaacuteniacute a buňky svalovyacutech vlaacuteken) Růst organismu a zvyšovaacuteniacute počtu buněk zpravidla zajišťujiacute kmenoveacute
buňky nebo meristeacutemy
124
Obr 2 Staacutedia mitoacutezy v buňkaacutech endospermu rostliny Haemanthus (bělokvět) A ndash interfaacuteze B ndash
profaacuteze C ndash prometafaacuteze D ndash metafaacuteze E ndash anafaacuteze F ndash telofaacuteze Zdroj De Mey J Lambert A M Bajer A S Moeremans M amp De Brabander M (1982) Visualization of microtubules in
interphase and mitotic plant cells of Haemanthus endosperm with the immuno-gold staining method Proceedings of the
National Academy of Sciences of the United States of America 79(6) 1898ndash1902 httpsdoiorg101073pnas7961898
Interfaacuteze
Interfaacuteze je nejdelšiacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu (asi 90 doby) biologickaacute aktivita buňky je v teacuteto faacutezi velmi
vysokaacute (obdobiacute kontinuaacutelniacuteho růstu buňky)
Interfaacuteze se děliacute na tři čaacutesti G1 S a G2 Během G1-faacuteze (z angl Gap = mezera) probiacutehaacute synteacuteza biacutelkovin
DNA polymerasy synteacuteza RNA a tubulinu Během S-faacuteze (syntetickaacute faacuteze) je syntetizovanaacute DNA Během
G2-faacuteze probiacutehaacute metabolickaacute aktivita a růst buňky Během G1-faacuteze a G2-faacuteze mohou buňky přechaacutezet
(reverzibilně) do klidoveacute G0-faacuteze (v G2-faacutezi pouze rostlinneacute buňky živočišneacute buňky v obou faacuteziacutech)
Na konci interfaacuteze se v buňce nachaacuteziacute jedno nebo viacutece jadeacuterek a jejiacute jaacutedro je obklopeno jadernou
membraacutenou U živočišnyacutech buněk se na vnějšiacute straně jaacutedra nachaacuteziacute dva centrozomy ktereacute byly
duplikovaacuteny během interfaacuteze a u živočichů obsahujiacute dvojici centriol Kolem centrozomů se nachaacuteziacute
kruhovaacute řada mikrotubulů (vznikleacute polymeraciacute tubulinu) nazyacutevanaacute astrosfeacutera (astery)
V teacuteto faacutezi ještě nelze jednotliveacute chromozomy rozlišit mikroskopicky (viz Obr 2A) protože jsou tvořeny
tenkyacutemi poměrně volně spiralizovanyacutemi chromatinovyacutemi vlaacutekny
125
Mitoacuteza (M-faacuteze)
Mitotickeacute děleniacute se objevuje u eukaryot a je evolučniacute adaptaciacute spojenou s probleacutemem přesneacuteho
rozděleniacute genetickeacuteho materiaacutelu jaacutedra do dvou dceřinyacutech buněk Zaacutekladniacute princip průběhu mitoacutezy u
eukaryot je obdobnyacute i když se může u různyacutech organismů miacuterně lišit
Jak již bylo zmiacuteněno mitoacuteza se děliacute do 4 faacuteziacute s jednou mezifaacuteziacute (profaacuteze prometafaacuteze metafaacuteze
anafaacuteze telofaacuteze) po mitoacuteze probiacutehaacute vlastniacute děleniacute buňky (citokineze)
Frekvenci mitoacutez v živočišneacute tkaacuteni nebo v rostlinneacutem pletivu udaacutevaacute tzv mitotickyacute index (MI) kteryacute je
daacuten poměrem počtu buněk ktereacute se nachaacutezejiacute ve stadiu mitoacutezy k celkoveacutemu počtu buněk Mitotickyacute
index odraacutežiacute proliferačniacute aktivitu tkaacuteně nebo pletiva Mitotickyacute index zaacutevisiacute na deacutelce trvaacuteniacute mitoacutezy a na
deacutelce interfaacuteze a zpravidla se udaacutevaacute v procentech děliacuteciacutech se buněk k celkoveacutemu počtu sledovanyacutech
buněk
MI []=M
Nmiddot100
kde M hellip počet buněk v mitoacuteze
N hellip počet všech buněk
Profaacuteze
Během profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu endoplasmatickeacuteho retikula a Golgiho aparaacutetu na menšiacute fragmety
v jaacutedru miziacute jadeacuterka Chromozomovaacute vlaacutekna se viacutece spiralizujiacute (kondenzujiacute) a vytvaacuteřejiacute jednotliveacute
chromozomy ktereacute jsou již viditelneacute při pozorovaacuteniacute světelnyacutem mikroskopem (Obr 2B) Každyacute zdvojenyacute
chromozom je tvořen dvěma sesterskyacutemi chromatidami ktereacute jsou propojeny po celeacute deacutelce za pomoci
proteinu kohezinu každaacute chromatida nese specifickou oblast primaacuterniacute konstrikce ndash centromeru
V oblasti centromery vznikaacute na každeacute chromatidě chromozomu složitaacute proteinovaacute struktura ndash
kinetochor
Na počaacutetku profaacuteze se od sebe oddělujiacute centrozomy a pohybujiacute se k opačnyacutem poacutelům buňky Tyto sloužiacute
jako organizaacutetory mikrotubulů z nichž se tvořiacute mitotickeacute (děliacuteciacute) vřeteacutenko Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho
vřeteacutenka zasahujiacute od jednoho poacutelu k ekvatoriaacutelniacute rovině buňky kde se spojiacute a vytvořiacute tzv polaacuterniacute vlaacutekna
Centrozomy jsou pak označovaacuteny jako poacutely děliacuteciacuteho vřeteacutenka
Prometafaacuteze
Ke konci profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu jaderneacute membraacuteny (Obr 2C) Mikrotubuly děliacuteciacuteho vřeteacutenka pak
pronikajiacute do oblasti jaacutedra a spojujiacute se s plně spiralizovanyacutemi chromozomy (kvarterniacute struktura
chromozomu) Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho vřeteacutenka pronikajiacute až k chromozomům a připojujiacute se na
kinetochory v oblasti centromer za vzniku tzv kinetochorovyacutech vlaacuteken V buňce zůstaacutevajiacute i vlaacutekna
kteraacute se nikam nepřipojujiacute a tvořiacute tzv astrosfeacuteru
Metafaacuteze
Během metafaacuteze jsou centrozomy na protějšiacutech poacutelech buňky a určujiacute podeacutelnou osu děleniacute
Chromozomy se tahem kinetochorovyacutech vlaacuteken seskupiacute v ekvatoriaacutelniacute rovině buňky (tzv metafaacutezniacute
destička) a centromery všech chromozomů jsou vyrovnaneacute v řadě v metafaacutezniacute destičce (Obr 2D) Tato
vlaacutekna jsou vzhledem ke sveacute funkci v anafaacutezi označovaacutena jako tažnaacute vlaacutekna
Metafaacuteze je nejvhodnějšiacute faacuteze k určeniacute počtu chromozomů a k jejich identifikaci
126
Anafaacuteze
Anafaacuteze (Obr 2E) je často nejkratšiacutem uacutesekem mitoacutezy Na počaacutetku anafaacuteze dochaacuteziacute k přerušeniacute
propojeniacute mezi chromatidami za pomoci enzymu separasy (proteolytickyacute enzym) jednotliveacute
chromatidy jsou pak tahem děliacuteciacuteho vřeteacutenka posunuty k poacutelům buňky Každaacute chromatida se staacutevaacute
samostatnyacutem chromozomem (dceřinyacute chromozom) Pohyb chromozomů k poacutelům buňky je zajištěn
zkracovaacuteniacutem tedy depolymeraciacute kinetochorovyacutech vlaacuteken centromerou dopředu (anafaacuteze A) současně
se poacutely buňky od sebe vzdalujiacute (anafaacuteze B)
Na konci anafaacuteze majiacute oba poacutely buňky stejneacute a uacuteplneacute sestavy chromozomů
Telofaacuteze
Během telofaacuteze (Obr 2F) je buňka prodlužovaacutena polaacuterniacutemi vlaacutekny a u poacutelů buňky se začiacutenajiacute tvořit
dceřinaacute jaacutedra v miacutestech shromaacutežděniacute chromozomů obnovuje se jadernaacute membraacutena z fragmentů
membraacuteny rodičovskeacute buňky a ostatniacutech čaacutestiacute endoplazmatickeacuteho retikula objevuje se opět jadeacuterko a
rozvolňujiacute se chromatinovaacute vlaacutekna každeacuteho chromozomu
Cytokineze
Děleniacute cytoplasmy a buňky za vzniku dvou dceřinyacutech buněk naacutesleduje kraacutetce po ukončeniacute mitoacutezy U
vyššiacutech rostlin vznikaacute buněčnaacute destička (fragmoplast) od středu k obvodu buňky (centrifugaacutelně) u
živočišnyacutech buněk se plasmatickaacute membraacutena tvořiacute směrem z obvodu dovnitř buňky (centripetaacutelně
zaškrceniacute ryacutehovaacuteniacute) za aktivniacute uacutečasti mikrotubulů
Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů
Chromosomy nejsou v normaacutelniacutem světle viditelneacute protože majiacute stejnyacute lom světla jako cytoplasma Je
však možneacute je zviditelnit použitiacutem specifickyacutech barviv nebo faacutezoveacuteho kontrastu Chromozomy se dobře
barviacute pomociacute acetobarviv což jsou barviva rozpustnaacute v kyselině octoveacute nebo propionoveacute ndash např
acetokarmiacuten laktopropionovyacute orcein acetonigrosin lakmoid atd
Před barveniacutem se nejprve provaacutediacute fixace materiaacutelu a macerace při ktereacute se rozrušiacute středniacute lamela mezi
buňkami takže je pak možneacute preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit do tenkeacute vrstvy a neniacute třeba ho řezat
Fixace se použiacutevaacute nejčastěji alkohol-octovaacute (směs 96 ethanolu a ledoveacute kyseliny octoveacute v poměru 31
ndash Farmerova fixaacutež) macerace se provaacutediacute často směsiacute koncentrovaneacute HCl a 96 ethanolu v poměru 11
přiacutepadně 1M nebo 5M HCl nebo pak enzymaticky působeniacutem pektinas a celulas
Barveniacutem za pomociacute acetobarviv se jasně vybarviacute chromatin a chromozomy cytoplasma se zbarviacute do
růžova
Diacuteky maceraci lze preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit na tenkou vrstvu a připravit tak tzv roztlakovyacute
preparaacutet Je vhodneacute vybrat materiaacutel kde dochaacuteziacute k intenzivniacutemu buněčneacutemu děleniacute jako jsou
meristeacutemy ktereacute se nachaacutezejiacute na vzrostneacutem vrcholu stonku a v kořenoveacute špičce (Obr 3)
V přiacutepadě kdy je třeba chromozomy počiacutetat se před fixaciacute provaacutediacute tzv předpůsobeniacute (nejčastěji
roztoky kolchicinu para-dichlorbenzenu 8-hydroxychinolinu nebo studenou vodou) Předpůsobeniacute
zajistiacute rozrušeniacute děliacuteciacuteho vřeteacutenka zkraacuteceniacute chromozomů chromatidy se od sebe neoddělujiacute Jednotliveacute
chromozomy jsou uvolněny z mitotickeacuteho aparaacutetu tiacutem jsou leacutepe rozloženy v celeacute buňce Zvyacutešiacute se počet
pozorovanyacutech metafaacuteziacute
127
Pro přesnějšiacute identifikaci jednotlivyacutech chromozomů (zvlaacuteště v metafaacutezi) sloužiacute metoda tzv proužkovaacuteniacute
chromozomů (bandings) jejiacutemž principem je diferenciaacutelniacute barveniacute chromatinu (vzniknou viditelneacute
proužky bandy)
Dalšiacute možnostiacute barveniacute chromozomů je barveniacute dle Feulgena diacuteky jemuž se vybarviacute vyacutehradně struktury
obsahujiacuteciacute DNA Pomociacute hydrolyacutezy v HCl se z DNA odštěpiacute purinoveacute baacuteze a na aldehydickeacute skupiny
zbytků deoxyribosy se navaacuteže barvivo ndash bazickyacute fuchsin obsaženeacute v Schiffově reagens
Obr 3 Podeacutelnyacute řez kořenovou špičkou
UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pasteurovy pipety
Preparačniacute jehla
Žiletka
Pinzeta
Mikrozkumavky
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Kořenoveacute špičky cibule kuchyňskeacute (Allium cepa L) nebo hrachu seteacuteho (Pisum sativum L)
05 toluidinovaacute modř nebo Schiffovo reagens
kyselina chlorovodiacutekovaacute o koncentraci 5 moll-1
POSTUP
Po celou dobu praacutece použiacutevejte ochranneacute rukavice
1 Ustřihněte si asi 1 cm dlouheacute kořiacutenky cibule a vložte je do mikrozkumavky
2 Přidejte 5 molmiddotl-1 HCl a nechte působit asi 10 minut při laboratorniacute teplotě
128
3 Oplaacutechněte kořiacutenky destilovanou vodou jeden přeneste na podložniacute skliacutečko a oddělte
kořenovou špičku s meristematickyacutem pletivem zbytek kořene vyhoďte
4 Kořenovou špičku přeneste pinzetou do kapky 05 toluidinoveacute modře (Schiffovo reagens) na
podložniacutem skliacutečku
5 Naacutesledně špičku opatrně přeneste do kapky destilovaneacute vody poteacute kořenovou špičku
přemiacutestěte na noveacute podložniacute skliacutečko přiložte kryciacute skliacutečko a kolmo přitlačte korkovou zaacutetkou
na špičku Opatrně abyste skliacutečkem neposunuli nebo neotočili Pozorujte roztlakovyacute preparaacutet
pod světelnyacutem mikroskopem za využitiacute znalostiacute ziacuteskanyacutech v uacuteloze Zaacuteklady mikroskopovaacuteniacute
6 V 10 zornyacutech poliacutech mikroskopu spočiacutetejte všechny buňky a buňky v mitoacuteze
VYHODNOCENIacute
1 Pozorujte preparaacutety a zakreslete
2 Pokud jste pozorovali buňky v rozdiacutelnyacutech faacuteziacutech mitotickeacuteho děleniacute označte pojmenujte danou
faacutezi do protokolu a stručně popište co se děje s chromozomy
3 Vyacutesledky z bodu 6 postupu zapište do tabulky a stanovte mitotickyacute index
Zorneacute pole Počet buněk
Počet všech buněk v profaacutezi v metafaacutezi v anafaacutezi v telofaacutezi
1
2
3
4
5
6
7
8
6
10
Celkem
2
Korelačniacute koeficient R 36
Koeficient determinace R2 36
Možneacute probleacutemy 36
Důležitaacute pravidla při stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku pomociacute kalibračniacute funkce 37
Rozsah kalibrace koncentrace analytu 37
Technickeacute replikaacutety 37
Ředěniacute 37
UacuteKOL Č 1 Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace roztoku siacuteranu nikelnateacuteho 38
UacuteKOL Č 2 Praktickaacute aplikace spektrofotometrie v biochemickeacute laboratoři stanoveniacute obsahu
proteinů Bradfordovou metodou s vazbou barviva Coomassie blue 39
1 Přiacuteprava roztoků 40
2 Stanoveniacute proteinů ve zkumavkoveacutem uspořaacutedaacuteniacute na stolniacutem spektrofotometru 40
3 Gelovaacute chromatografie a chromatografie na tenkeacute vrstvě 42
Chromatografickeacute metody 42
Adsorpčniacute chromatografie 42
Rozdělovaciacute chromatografie 42
Afinitniacute chromatografie 43
Chromatografie na iontoměničiacutech 43
Gelovaacute chromatografie 44
Chromatografie na koloně 46
Chromatografie na tenkeacute vrstvě 46
UacuteKOL Č 1 Gelovaacute chromatografie proteinu s niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetkou 49
UacuteKOL Č 2 Chromatografie karotenoidů z papriky na tenkeacute vrstvě 51
4 Elektromigračniacute metody 54
Elektroforetickaacute pohyblivost 54
Elektroforeacuteza v biologickyacutech vědaacutech 55
Elektroforeacuteza DNA 57
Elektroforeacuteza proteinů 57
Potravinaacuteřskaacute barviva 58
UacuteKOL Č 1 Gelovaacute elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv 59
5 Extrakce filtrace sublimace a praacutece s vakuovou odparkou 62
Extrakce 62
Filtrace 63
Sublimace 65
Odpařovaacuteniacute ve vakuu 66
Stanoveniacute bodu taacuteniacute 67
3
UacuteKOL Č 1 Izolace kofeinu z čaje a jeho přečištěniacute sublimaciacute 68
UacuteKOL Č 2 Analytickyacute důkaz přiacutetomnosti kofeinu 70
UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute teploty taacuteniacute kofeinu 71
6 Izolace nukleovyacutech kyselin 73
Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu 73
Mletiacute 73
Homogenizace 73
Centrifugace 74
Nukleoveacute kyseliny 76
Izolace nukleovyacutech kyselin 77
Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace a čistoty nukleovyacutech kyselin 78
UacuteKOL Č 1 Izolace DNA z vepřoveacute sleziny a RNA z pekařskyacutech kvasnic 79
UacuteKOL Č 2 Důkaz nukleovyacutech kyselin 80
UacuteKOL Č 3 Spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace nukleovyacutech kyselin 82
7 Destilace 83
Destilace za normaacutelniacuteho tlaku 84
Destilace s vodniacute paacuterou 85
UacuteKOL Č 1 Izolace hřebiacutečkoveacute silice z hřebiacutečku destilaciacute s vodniacute parou 86
8 Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu precipitačniacute techniky dialyacuteza centrifugace ultrafiltrace 90
Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu 90
Precipitačniacute metody 90
Tepelnaacute denaturace nežaacutedouciacutech laacutetek 90
Vysolovaacuteniacute biopolymerů neutraacutelniacutemi solemi 91
Sraacuteženiacute biopolymerů ostatniacutemi laacutetkami 92
Dialyacuteza 93
Ultrafiltrace 93
UacuteKOL č 1 Homogenizace semen ječmene precipitace jejich proteinů siacuteranem amonnyacutem
s naacuteslednou dialyacutezou (a teoretickou ultrafiltraciacute na zařiacutezeniacute Amicon) 96
UacuteKOL č 2 Stanoveniacute amonnyacutech iontů reakciacute s Nesslerovyacutem činidlem 99
UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute obsahu proteinů Bradfordovou metodou 99
9 Titrace 101
Určeniacute bodu ekvivalence 101
Vizuaacutelniacute indikace 101
Instrumentaacutelniacute indikace 102
Metody titračniacuteho stanoveniacute a použiacutevaneacute indikaacutetory 104
Acidobazickeacute titrace 104
4
Komplexotvorneacute titrace 104
Sraacutežeciacute titrace 104
Oxidačně-redukčniacute titrace 105
Přiacuteprava titračniacutech činidel 105
Vitamiacuten C 106
UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute 108
UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C 109
10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem 112
Světelnaacute mikroskopie 112
Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1) 112
Čiacuteselnaacute apertura 114
Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute 115
Uacutedržba mikroskopu 116
Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt 116
Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu 116
Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu 116
Přiacuteprava tenkyacutech řezů 117
Specifickaacute barveniacute preparaacutetů 117
UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza 118
UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin 119
A Pozorovaacuteniacute průduchů 119
B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu 120
C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny 121
11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus 123
Buněčnyacute cyklus 123
Interfaacuteze 124
Mitoacuteza (M-faacuteze) 125
Cytokineze 126
Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů 126
UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu 127
5
Uacutevod
Laboratorniacute řaacuted
1 Student je před zahaacutejeniacutem praacutece v laboratoři povinen seznaacutemit se s laboratorniacutem řaacutedem
s bezpečnostniacutemi předpisy a s poskytovaacuteniacutem prvniacute pomoci
2 Student je povinen přichaacutezet do laboratoře včas a řaacutedně připraven Musiacute miacutet provedeny potřebneacute
vyacutepočty znaacutet vlastnosti laacutetek se kteryacutemi bude pracovat apod Před zahaacutejeniacutem cvičeniacute vyučujiacuteciacute
ověřuje znalosti studentů Pokud student nemaacute dostatečneacute znalosti k řešeniacute daneacute uacutelohy cvičeniacute
vykonaacute v naacutehradniacutem termiacutenu
3 Každaacute absence musiacute byacutet omluvena Maacute-li student vaacutežneacute osobniacute důvody pro ktereacute se nemůže
zuacutečastnit cvičeniacute sděliacute to vedouciacutemu předem Každaacute zameškanaacute uacuteloha musiacute byacutet nahrazena Na
termiacutenu naacutehradniacuteho cvičeniacute se student dohodne s vedouciacutem cvičeniacute
4 Při praacuteci v laboratoři musiacute miacutet student pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv
5 Studenti pracujiacute ve dvojiciacutech Před zahaacutejeniacutem praacutece zkontrolujiacute podle přiloženeacuteho seznamu
pracovniacute stůl a jeho vybavenost Všechny zaacutevady zjištěneacute před zahaacutejeniacutem praacutece nebo v jejiacutem
průběhu neprodleně hlaacutesiacute vedouciacutemu cvičeniacute
6 Při praacuteci je nutneacute postupovat přesně podle zadaneacute uacutelohy a pokynů vyučujiacuteciacuteho Před použiacutevaacuteniacutem
přiacutestrojů se musiacute student nejprve seznaacutemit s jejich obsluhou
7 Průběh praacutece a dosaženeacute vyacutesledky si každyacute student zaznamenaacutevaacute do protokolaacuterniacuteho sešitu Po
skončeniacute cvičeniacute předložiacute vyacutesledky vedouciacutemu cvičeniacute
8 Naacutesledujiacuteciacute cvičeniacute odevzdaacutevaacute každyacute student vypracovanyacute protokol kteryacute musiacute obsahovat jmeacuteno
studenta studijniacute kombinaci datum naacutezev uacutelohy stručnyacute princip uacutelohy stručnyacute pracovniacute postup
vyacutesledky diskusi a zaacutevěr (tabulky grafy)
9 Po skončeniacute praacutece je student povinen daacutet sveacute pracovniacute miacutesto do pořaacutedku řaacutedně umyacutet sklo a
oplaacutechnout je destilovanou vodou
10 Student smiacute opustit laboratoř až po kontrole dosaženyacutech vyacutesledků a stavu pracovniacuteho stolu
vyučujiacuteciacutem
11 Po skončeniacute praacutece je povinnost uzavřiacutet vodu a vypnout elektrickeacute spotřebiče
12 V laboratoři je zakaacutezaacuteno jiacutest piacutet a kouřit
13 Studenti jsou povinni dodržovat bezpečnostniacute předpisy
14 Praacutece s jedovatyacutemi těkavyacutemi a paacutechnouciacutemi laacutetkami se provaacutediacute pouze ve spuštěneacute digestoři
15 Zvlaacuteštniacute opatrnosti je třeba dbaacutet při manipulaci s otevřenyacutem ohněm hořlavinami žiacuteravinami
a jedovatyacutemi laacutetkami
16 Přiacutepadneacute zaacutevady nedostatky nehody nebo poraněniacute je nutneacute ihned hlaacutesit vyučujiacuteciacutemu a v přiacutepadě
potřeby poskytnout okamžitě prvniacute pomoc
17 Praacutece v chemickeacute laboratoři je zakaacutezaacutena těhotnyacutem anebo kojiacuteciacutem ženaacutem a matkaacutem do konce 9
měsiacutece po porodu Studentka je povinna vedouciacutemu cvičeniacute okamžitě oznaacutemit graviditu kojeniacute či
nedaacutevnyacute porod
6
Bezpečnost praacutece v chemickeacute laboratoři
1 Provaacutedějte pouze praacutece podle pokynů vyučujiacuteciacuteho a pracovniacuteho naacutevodu
2 Seznamte se s rozmiacutestěniacutem hasiciacutech přiacutestrojů a s uacutenikovyacutemi vyacutechody z laboratoře
3 V laboratoři nikdy nejezte nepijte a nekuřte Po skončeniacute praacutece si důkladně umyjte ruce
4 K jiacutedlu a pitiacute (mimo laboratoř) nepoužiacutevejte nikdy chemickeacute sklo
5 Tašky a oblečeniacute uložte do skřiacuteniacute mimo laboratoř
6 Při praacuteci v laboratoři vždy noste pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv
7 Neprovaacutedějte samovolneacute opravy nebo uacutepravy na elektrickeacute instalaci a přiacutestrojiacutech
8 Chemikaacutelie nikdy nezkoušejte uacutesty a neinhalujte vyacutepary
9 Nepipetujte uacutesty
10 Při praacuteci se žiacuteravinami a jinyacutemi nebezpečnyacutemi laacutetkami si chraňte obličej a oči ochrannyacutem štiacutetem
ruce gumovyacutemi rukavicemi
11 Na pracovišti udržujte pořaacutedek a čistotu Dbejte abyste vnějšiacute stěny naacutedob nebo pracovniacute miacutesto
nepotřiacutesnili chemikaacuteliemi
12 Koncentrovaneacute kyseliny a zaacutesady řeďte tak že kyselinu nebo zaacutesadu nalijete tenkyacutem proudem po
tyčince do vody za současneacuteho miacutechaacuteniacute a chlazeniacute
13 Při provaacuteděniacute pokusů ve zkumavkaacutech držte uacutestiacute zkumavek odvraacuteceneacute od obličeje (sveacuteho
i spolupracovniacuteků)
14 Při praacuteci s hořlavinami nesmiacute byacutet v bliacutezkosti otevřenyacute oheň Při destilaci hořlavin je nezbytneacute z okoliacute
odstranit zaacutesobniacute laacutehve hořlavin a kontrolovat průtok vody chladičem Hořlaviny nikdy nezahřiacutevejte
přiacutemyacutem plamenem použiacutevejte laacutezně nebo topnaacute hniacutezda
15 Zvyacutešenou pozornost věnujte hlavně manipulaci s hořlavinami I třiacutedy ktereacute majiacute teplotu vzplanutiacute
do 21degC (aceton ether methanol ethanol benziacuten benzen a toluen)
16 Pokud vypukne požaacuter je každyacute povinen pokusit se ho zdolat vlastniacutemi silami (hasiciacutem přiacutestrojem
improvizovanyacutemi hasiciacutemi prostředky) Je nutno daacutele vypnout elektrickyacute proud a pokusit se
odstranit z okoliacute požaacuteru hořlaveacute laacutetky (zejmeacutena kapaliny) a naacutedoby se stlačenyacutemi plyny Nelze-li
požaacuter zvlaacutednout vlastniacutemi silami je nutneacute neprodleně volat hasiče (tel čiacuteslo 150)
17 Střepy a jineacute odpadky s ostryacutemi hranami musiacute byacutet odklaacutedaacuteny do naacutedob zvlaacutešť k tomu určenyacutech
18 Zbytky jedů a organickyacutech rozpouštědel likvidujte podle pokynů vyučujiacuteciacuteho
19 Při praacuteci s etherem dbejte uacutezkostlivě na bezpečnostniacute opatřeniacute (možnost vzniacuteceniacute i od horkyacutech
součaacutestiacute)
20 V přiacutepadě nehody okamžitě informujte vyučujiacuteciacuteho a poskytněte prvniacute pomoc Vedouciacutemu cvičeniacute
je třeba hlaacutesit i každeacute nepatrneacutem poraněniacute bolesti hlavy hučeniacute v ušiacutech apod Ve všech přiacutepadech
je nutno sepsat protokol o poraněniacute pro přiacutepad pozdějšiacutech komplikaciacute
7
Prvniacute pomoc při nehodě
Při poleptaacuteniacute kůže silnou zaacutesadou nebo kyselinou zasaženeacute miacutesto ihned důkladně omyjte proudem
vody
Při zasaženiacute oka chemikaacuteliiacute ihned oko vyplaacutechněte slabyacutem proudem vody
Při poleptaacuteniacute sliznice v uacutestech proveďte důkladnyacute vyacuteplach uacutest vodou
Při požitiacute louhu se doporučuje piacutet zředěnou kyselinu octovou (05 - 2 gmiddotl-1) při požitiacute kyseliny pijte
suspenzi oxidu hořečnateacuteho nebo hydroxidu hliniteacuteho ve vodě Po požitiacute jedů je charakter prvniacute pomoci
specifickyacute podle druhu otravy doporučuje se vypiacutet aspoň 05 l vody a vyvolat zvraceniacute Vždy je nutneacute
vyhledat odborneacute leacutekařskeacute ošetřeniacute
Hořiacuteciacute oděv haste přikryacutevkou nebo sprchovou vodou Při likvidaci většiacutech plamenů použijte hasiciacute
přiacutestroje Při malyacutech popaacuteleninaacutech ošetřete postiženeacute miacutesto mastiacute na spaacuteleniny
a zakryjte sterilniacutem obvazem Většiacute popaacuteleniny ošetřiacute leacutekař
Při pořezaacuteniacute sklem odstraňte z povrchoveacute raacuteny sklo okoliacute otřete zředěnyacutem peroxidem vodiacuteku (3) a
ovažte sterilniacutem obvazem Většiacute zraněniacute ošetřiacute leacutekař
8
Nebezpečneacute laacutetky v chemickeacute laboratoři
Tab 1 Seznam některyacutech nebezpečnyacutech laacutetek použiacutevanyacutech v tomto cvičeniacute
Naacutezev GHS Prvniacute pomoc
Amoniak GHS05
GHS07
GHS09
Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Benzen GHS02
GHS07
GHS08
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem
množstviacutem vody a myacutedla
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Difenylamin GHS06
GHS08
GHS09
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem
množstviacutem vody a myacutedla
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Dusičnan
střiacutebrnyacute
GHS03
GHS05
GHS09
Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Fenol GHS05
GHS06
GHS08
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem
množstviacutem vody a myacutedla
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Chloroform GHS06
GHS08
Při požitiacute vyvolat zvraceniacute (do 1 hod od požitiacute) po 5 minutaacutech podat 10-
20 rozdrcenyacutech tablet aktivniacuteho uhliacute rozmiacutechanyacutech ve vodě volat leacutekaře
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Methanol GHS02
GHS06
GHS08
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
vyplaacutechnout uacutesta vodou
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Octan
olovnatyacute
GHS08
GHS09
Při požitiacute volejte leacutekaře konzultujte nutnost leacutekařskeacuteho ošetřeniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Žiacuteraviny
obecně
(kyseliny
louhy)
GHS05 Při požitiacute nevyvolaacutevat zvraceniacute vyplaacutechnout uacutesta
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
9
Laboratorniacute sklo
Mezi laboratorniacute sklo se řadiacute veškeryacute skleněnyacute materiaacutel se kteryacutem se setkaacutevaacutete v chemickeacute laboratoři
Laboratorniacute sklo maacute vysokou odolnost k mineraacutelniacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem Z fyzikaacutelniacutech vlastnostiacute skla
je nejdůležitějšiacute jeho tepelnaacute roztažnost Obecně majiacute skla měknouciacute při vyššiacutech teplotaacutech většiacute
odolnost proti naacutehlyacutem tepelnyacutem změnaacutem V laboratoři se můžete setkat předevšiacutem se třemi druhy skla
1) Sklo měkkeacute ndash sodno-draselno-vaacutepenateacute se použiacutevaacute na vyacuterobu naacutedobiacute ktereacute neniacute vystavovaacuteno
tepelneacutemu namaacutehaacuteniacute Maacute velkyacute koeficient roztažnosti takže nesnese koliacutesaacuteniacute teploty Musiacute se
zahřiacutevat nebo ochlazovat velmi opatrně Maacute niacutezkyacute bod taacuteniacute a proto se daacute snadno roztavit
v plamenu nad kahanem Změkleacute sklo se pak daacute lehce opracovaacutevat
2) Sklo tvrdeacute ndash borosilikaacutetoveacute sloužiacute na vyacuterobu skleněneacuteho naacutedobiacute ktereacute se může zahřiacutevat nad
plamenem Zhotovuje se z něj veškereacute varneacute a odměrneacute sklo Borosilikaacutetoveacute sklo maacute
nazelenalou barvu a vyznačuje se odolnostiacute proti praskaacuteniacute vysokyacutem bodem taacuteniacute a vysokou
chemickou odolnostiacute Nejběžnějšiacute obchodniacute značky jsou Sial Simax Duran či Pyrex
3) Sklo křemenneacute ndash se vyznačuje vysokou chemickou a tepelnou odolnostiacute Je však velice křehkeacute
a využiacutevaacute se pouze ke zhotovovaacuteniacute speciaacutelniacutech naacutedob a zařiacutezeniacute např kyvet pro
spektrofotometrii (propouštiacute UV zaacuteřeniacute)
Obecnou vlastnostiacute skla je jeho křehkost Zbytečneacutemu praskaacuteniacute zameziacutete řaacutednyacutem uchyceniacutem do svorek
a lapaacuteků s čelistmi s korkovou vyacuteztužiacute popř s navlečenyacutemi gumovyacutemi hadičkami Při praacuteci s agresivniacutemi
laacutetkami či ve vakuu neniacute vhodneacute použiacutevat korek a gumoveacute hadice Zde se pak pracuje se zaacutebrusovyacutem
sklem ktereacute se daacute vzaacutejemně stavebnicově propojovat Zaacutebrusoveacute baňky chladiče teploměry zaacutetky
atd jsou normalizovaneacute Nejčastějšiacute rozměry zaacutebrusů jsou NZ 14515 NZ 2932 NZ 4045 (čiacutesla
znamenajiacute průměr zaacutebrusu v mm v zuacuteženeacute a širšiacute čaacutesti) Praacutece se zaacutebrusy je rychlaacute a pohodlnaacute Zaacutebrusy
je však třeba vždy řaacutedně promazat silikonovou vaselinou aby nedochaacutezelo k jejich bdquozatuhnutiacuteldquo
Vedle skleněneacuteho naacutedobiacute se v chemickeacute laboratoři velice často použiacutevaacute teacutež naacutedobiacute a pomůcek
z porcelaacutenu (třeciacute a odpařovaciacute misky žiacutehaciacute keliacutemky vaacuteženky lžičky Buumlchnerovy naacutelevky aj) Tvrdyacute
chemickyacute porcelaacuten maacute vysokou mechanickou a chemickou odolnost Je citlivyacute na uacutedery a lehce se třiacuteštiacute
hlavně při prudkyacutech změnaacutech teploty Je staacutelyacute proti vzdušneacutemu kysliacuteku i za žaacuteru vodu povrchově nevaacuteže
a je v niacute i za vysokyacutech teplot nerozpustnyacute Chemickyacutem činidlům vzdoruje asi stejně dobře jako chemickeacute
sklo Chemickyacute porcelaacuten může byacutet drsnyacute či glazurovanyacute Glazura jeho vlastnosti nijak vyacuterazně
neovlivňuje
Chemickeacute naacutedobiacute je třeba ihned po praacuteci vyčistit dokud nečistoty a zbytky chemikaacuteliiacute na stěnaacutech ještě
nezaschly Zpravidla si vystačiacutete s postupy znaacutemyacutemi z domaacutecnosti tj použitiacute saponaacutetoveacuteho prostředku
a důkladneacute omytiacute vodou V laboratoři však nezapomeňte na posledniacute krok kteryacutem je řaacutedneacute vyplaacutechnutiacute
destilovanou vodou Pokud na stěnaacutech ulpěly kousky ve vodě nerozpustnyacutech nečistot použijte
mechanickyacutech pomůcek jako jsou kartaacuteče uacutetržky filtračniacuteho papiacuteru nebo jemnyacute piacutesek Toto
mechanickeacute čištěniacute však nesmiacute sklo poškraacutebat i nepatrneacute škraacutebnutiacute může způsobit při zahřiacutevaacuteniacute
prasknutiacute skla Když ani mechanickeacute čištěniacute nevede k odstraněniacute nečistot přichaacuteziacute na řadu chemickeacute
čištěniacute Použijte rozpouštědlo ktereacute čištěnyacute materiaacutel nekoroduje a ve ktereacutem je nečistota rozpustnaacute
Nejčastěji se využiacutevajiacute v laboratoři dostupneacute mineraacutelniacute kyseliny Při teacuteto činnosti dbejte na dodržovaacuteniacute
bezpečnostniacutech předpisů a použiacutevejte ochranneacute pomůcky Vysokou čistiacuteciacute schopnost maacute tzv kyselina
chromsiacuterovaacute což je dichroman sodnyacute rozpuštěnyacute v koncentrovaneacute kyselině siacuteroveacute Sklo se do teacuteto
směsi namočiacute přes noc a raacuteno se pak důkladně oplaacutechne v roztoku detergentu pod tekouciacute vodou
a nakonec ve vodě destilovaneacute Chromsiacuterovaacute směs se po čase vyčerpaacute což se projeviacute zelenyacutem
zbarveniacutem (redukce dichromanu na ion chromityacute) Takovaacute směs je pak maacutelo uacutečinnaacute a musiacute se připravit
novaacute
10
Zvlaacuteštniacute naacuteroky jsou kladeny na sklo použiacutevaneacute v molekulaacuterně biologickeacute laboratoři kde se velice často
pracuje s bakteriaacutelniacutemi kmeny a jinyacutemi mikroorganismy a je velkeacute riziko bakteriaacutelniacute kontaminace
z okoliacute Proto je snaha o to použiacutevat pro manipulaci s těmito organismy pouze sterilniacute plasty na jedno
použitiacute Pokud je nutno použiacutet skleněneacute či jineacute dražšiacute naacutedobiacute musiacute se předem sterilizovat ve speciaacutelniacutech
tlakovyacutech naacutedobaacutech (autoklaacutevech) a naacutesledně vysušit v sušaacuterně na 105C Zvlaacuteštniacute peacuteče je pak
věnovaacutena sklu ktereacute se použiacutevaacute pro manipulaci s RNA Hroziacute totiž nebezpečiacute kontaminace
ribonukleasami což jsou degradačniacute enzymy RNA ktereacute jsou velice stabilniacute a odolaacutevajiacute i běžneacute
sterilizaci Sklo se proto před sterilizaci namaacutečiacute do roztoku jejich inhibitoru diethyl pyrokarbonaacutetu
Laboratorniacute plasty
Vedle laboratorniacuteho skla a porcelaacutenu se v chemickeacute laboratoři můžete čiacutem daacutel tiacutem častěji potkat
s laboratorniacutemi plasty ndash centrifugačniacute zkumavky (falkony) kyvety mikrozkumavky a dalšiacute Tyto plasty
se lišiacute svyacutem složeniacutem proto se vyznačujiacute rozdiacutelnou mechanickou teplotniacute a chemickou odolnostiacute na
což je před použitiacutem daneacuteho plastu braacutet zřetel Nejčastěji se setkaacutete s naacutesledujiacuteciacutemi plasty
1) Polyethylen (PE) je nejznaacutemějšiacutem termoplastem Rozlišujeme dva druhy PE
a LDPE (Low-density PE) ndash staacutelyacute vůči bezkysliacutekatyacutem kyselinaacutem zaacutesadaacutem a soliacutem při
vyššiacutech teplotaacutech se rozpouštiacute v organickyacutech rozpouštědlech nestaacutelyacute vůči aromaacutetům a
chlorovanyacutem uhlovodiacutekům dlouhodobě snese teploty do 80 degC kraacutetkodobě do 95 degC
mechanickeacute vlastnosti si udržuje do -40 degC
b HDPE (High-density PE) ndash vyznačuje se vyššiacute mechanickou pevnostiacute než LDPE lze jej
použiacutet v rozmeziacute teplot -50 degC až 200 degC
Centrifugačniacute zkumavky byacutevajiacute obvykle vyrobeny z LDPE proto je třeba dbaacutet na rozsah teplot
ve kteryacutech pracujete Tyto falkony takeacute obvykle nejde sterilizovat autoklaacutevovaacuteniacutem ale lze je
sterilizovat použitiacutem ethylenoxidu chemicky pomociacute formalinu nebo γ-zaacuteřeniacutem
2) Polypropylen (PP) maacute velmi dobrou chemickou a mechanickou odolnost Plasty z PP lze použiacutet
v rozmeziacute teplo -10 degC až 121 degC lze je autoklaacutevovat sterilizovat ethylenoxidem nebo chemicky
formalinem je třeba braacutet v potaz že při nižšiacutech teplotaacutech PP plast křehne PP plasty jsou
odolneacute vůči olejům organickyacutem rozpouštědlům alkoholům nelze použiacutet na oxidujiacuteciacute kyseliny
xyleny tetrahydronaftalen Z PP se vyraacutebiacute většina centrifugačniacutech zkumavek a mikrozkumavek
3) Polystyren (PS) je poměrně tvrdyacute ale křehkyacute plast citlivyacute na naacuteraz je odolnyacute vůči kyselinaacutem a
zaacutesadaacutem neniacute odolnyacute vůči organickyacutem rozpouštědlům Plasty z PS jsou citliveacute vůči UV-zaacuteřeniacute
maacutelo odolneacute vůči teplotě ndash snesou maximaacutelniacute teplotu do 80 degC při 90 degC měknou staacuternutiacutem
křehnou mohou se vytvořit trhliny Z polystyrenu je vyrobena většina plastů ke kultivaci
mikroorganismů a tkaacuteňovyacutech kultur (Petriho misky kultivačniacute lahve hellip) zkumavky
spektrofotometrickeacute kyvety a dalšiacute Co se spektrofotometrickyacutech kyvet tyacutekaacute ty lze použiacutet pouze
ve viditelneacute čaacutesti spektra
4) Polymethylmetakrylaacutet (PMMA) je relativně drahyacute termoplast maacute dobreacute mechanickeacute
vlastnosti je odolnyacute vůči zředěnyacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem (v koncentrovanyacutech se rozpouštiacute)
rozpouštiacute jej aromatickeacute a chlorovaneacute uhlovodiacuteky estery ketony ethery Tepelně odolnyacute je
PMMA v rozsahu teplot -40 degC až 85 degC maacute niacutezkou povrchovou odolnost snadno se poškraacutebe
(probleacutem zvlaacuteště u spektroskopiiacute) Propustnost PMMA zasahuje i do UV-oblasti proto lze
kyvety z PMMA použiacutevat pro UV-spektroskopii
11
Chemickeacute naacutedobiacute a aparatury
Mezi zaacutekladniacute vybaveniacute každeacute chemickeacute laboratoře patřiacute baňky a kaacutedinky (Obr 1) Kaacutedinky majiacute rovneacute
dno a na horniacutem okraji mohou miacutet zobaacuteček Mohou byacutet i kalibrovaacuteny ale tato kalibrace sloužiacute pouze
k orientačniacutem uacutečelům rozhodně podle niacute nelze odměřovat přesneacute objemy Baňky majiacute tvar členitějšiacute
rozdělenyacute na vlastniacute baňku a hrdlo (Obr 1) Dno mohou miacutet jak rovneacute tak kulateacute ty se pak použiacutevajiacute
hlavně pro praacuteci za sniacuteženeacuteho tlaku Baňky a kaacutedinky jsou převaacutežně tenkostěnneacute jednou z vyacutejimek je
silnostěnnaacute baňka odsaacutevaciacute Sloužiacute k filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku a je určenaacute pouze k tomuto uacutečelu
v žaacutedneacutem přiacutepadě v niacute nelze provaacutedět jakeacutekoliv chemickeacute reakce plnit horkyacutemi kapalinami nebo
zahřiacutevat Baňka konickeacuteho tvaru se nazyacutevaacute Erlenmeyerova (Obr 1) Baňku s postranniacutem tubusem
nazyacutevaacuteme frakčniacute (Obr 1)
Slovem naacutelevka označujeme v laboratoři většiacute počet pomůcek Obyčejneacute naacutelevky sloužiacute k přeleacutevaacuteniacute
kapalin a jednoduchyacutem filtraciacutem (Obr 1) Pro urychleniacute filtrace se použiacutevajiacute naacutelevky s žebrovanyacutem
vnitřniacutem povrchem nebo dlouhyacutem a uacutezkyacutem stonkem Tzv děliacuteciacute naacutelevky (Obr 1) se použiacutevajiacute k řadě
procesů jako je extrakce sušeniacute přikapaacutevaacuteniacute atd Velmi často použiacutevanaacute je Buumlchnerova naacutelevka
vyrobenaacute z porcelaacutenu kteraacute maacute diacuterkovaneacute dno na ktereacute se při filtraci vklaacutedaacute kolečko filtračniacuteho papiacuteru
Podobně vypadajiacute i skleněneacute frity (Obr 1) ktereacute majiacute miacutesto diacuterkovaneacuteho dna sintrovaneacute sklo
propouštějiacuteciacute rozpouštědla Zaacutebrusoveacute laacutehve na čištěniacute plynů se nazyacutevajiacute promyacutevačky Zaacutesobniacute laacutehve
na chemikaacutelie se děliacute podle typu hrdla na reagenčniacute laacutehve se šroubovaciacutem viacutekem sloužiacuteciacute předevšiacutem
k uchovaacutevaacuteniacute kapalin a širokohrdleacute se zaacutebrusovou zaacutetkou tzv prachovnice ve kteryacutech přechovaacutevaacuteme
pevneacute laacutetky K přechovaacutevaacuteniacute malyacutech množstviacute pevnyacutech laacutetek použiacutevaacuteme leacutekovky Protaacutehlaacute
neuzaviacuteratelnaacute skleněnaacute naacutedobka se nazyacutevaacute zkumavka (Obr 1) sloužiacute k provaacuteděniacute chemickyacutech reakciacute
v malyacutech objemech V posledniacute době jsou velmi populaacuterniacute plastoveacute zkumavky se šroubovaciacutem
uzaacutevěrem Naacutedoby podobneacuteho tvaru většinou takeacute šroubovaciacute použiacutevaacuteme k centrifugaci a nazyacutevaacuteme
je kyvety (Obr 1) Byacutevajiacute zhotovovaacuteny většinou z tvrzenyacutech plastů Hodinovaacute skla sloužiacute k přikryacutevaacuteniacute
naacutedob k sušeniacute vaacuteženiacute a přenaacutešeniacute vzorků pevnyacutech laacutetek (Obr 1) Analogicky můžeme využiacutevat i
dvoudiacutelneacute Petriho misky (Obr 1) jež se použiacutevajiacute hlavně pro kultivace mikroorganismů Odpařovaciacute
misky byacutevajiacute většinou vyrobeny z porcelaacutenu (Obr 1) Nejsou vhodneacute k přiacutemeacutemu zahřiacutevaacuteniacute v plamenu
stejně jako misky krystalizačniacute Pro odpařovaacuteniacute roztoku použiacutevaacuteme vždy vodniacute laacutezeň K drceniacute a roztiacuteraacuteniacute
pevnyacutech vzorků sloužiacute třeciacute misky s tloučkem (Obr 1) Jedinyacutem porcelaacutenovyacutem naacutedobiacutem ktereacute snaacutešiacute
přiacutemyacute oheň jsou žiacutehaciacute keliacutemky (Obr 1)
Chemickeacute sklo většinou nepoužiacutevaacuteme samostatně ale sestavujeme ho do různyacutech aparatur např
aparatura na destilaci sublimaci apod Aparatury sestavujeme na kovovyacutech stojanech nebo kovovyacutech
kleciacutech Na svisleacute tyče stojanů a kleciacute připevňujeme kruhy svorky nebo držaacuteky pomociacute svorek (Obr 2)
Na kovoveacute kruhy zpravidla poklaacutedaacuteme azbestoveacute siacuteťky na ktereacute staviacuteme kaacutedinky v přiacutepadě jejich
zahřiacutevaacuteniacute kahanem Kruhy pro zahřiacutevaacuteniacute nikdy nezaměňujeme s kruhy filtračniacutemi ktereacute jsou vyloženy
dřevěnou nebo umělohmotnou vložkou a sloužiacute k drženiacute naacutelevky při filtraci nebo děliacuteciacute naacutelevky při
děleniacute kapalin Kruh na stojanu se často nahrazuje trojnožkou K upevňovaacuteniacute skleněnyacutech součaacutestiacute
maleacuteho průměru použiacutevaacuteme tzv klemy což jsou držaacuteky s malyacutem obvodem ramen Pro uchycovaacuteniacute
chladičů pak použiacutevaacuteme chladičoveacute držaacuteky s velkyacutem rozpětiacutem ramen Klemy a držaacuteky se nesmějiacute nikdy
dotyacutekat skleněnyacutech čaacutestiacute aparatury přiacutemo kovem Byacutevajiacute vyloženy korkem nebo potaženy gumovou
hadiciacute Při sestavovaacuteniacute jakeacutekoli aparatury musiacuteme dbaacutet na to aby v aparatuře nenastalo pnutiacute ktereacute
by při zahřaacutetiacute vedlo k prasknutiacute některeacute ze skleněnyacutech součaacutestiacute Při sestavovaacuteniacute aparatury ze
zaacutebrusoveacuteho skla nikdy neopomeneme zaacutebrusy řaacutedně promazat vazeliacutenou
12
Obr 1 Laboratorniacute naacutedobiacute 1 ndash kaacutedinka s vyacutelevkou 2 ndash kaacutedinka bez vyacutelevky 3 ndash destilačniacute baňka
se zaacutebrusem a kulatyacutem dnem 4 ndash destilačniacute baňka se zaacutebrusem a plochyacutem dnem 5 ndash hruškovitaacute baňka
6 ndash Erlenmeyerova baňka se zaacutebrusem 7 ndash baňka trojhrdlaacute 8 ndash titračniacute baňka 9 ndash frakčniacute baňka
10 ndash baňka odsaacutevaciacute 11 ndash odměrnaacute baňka 12 ndash děliacuteciacute naacutelevka kulovitaacute 13 ndash děliacuteciacute naacutelevka hruškovitaacute
14 ndash naacutelevka s dlouhyacutem stonkem 15 ndash naacutelevka s kraacutetkyacutem stonkem 16 ndash naacutesypka 17 ndash Buumlchnerova
naacutelevka 18 ndash skleněnaacute frita pro vakuovou filtraci 19 ndash promyacutevačka 20 ndash laacutehev se šroubovaciacutem
uzaacutevěrem 21 ndash uacutezkohrdlaacute zaacutebrusovaacute laacutehev 22 ndash zkumavka 23 ndash zkumavka se šroubovaciacutem uzaacutevěrem
24 ndash centrifugačniacute kyveta 25 ndash Petriho miska 26 ndash krystalizačniacute miska 27 ndash odpařovaciacute miska
28 ndash hodinoveacute sklo
13
Obr 2 Sestavovaacuteniacute aparatur A ndash nespraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute spojky B ndash spraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute
spojky C ndash chladičovyacute držaacutek D ndash klema
Zdroje tepla v chemickeacute laboratoři
V laboratořiacutech do kteryacutech je zaveden plyn může jako zdroj pro zahřiacutevaacuteniacute sloužit plynovyacute kahan Kahan
je jednoducheacute zařiacutezeniacute sloužiacuteciacute k tvorbě směsi vzduchu a plynu kteraacute se spaluje a vytvaacuteřiacute na konci
trubice plamen Podle způsobu jakyacutem je k plynu přivaacuteděn a miacutesen vzduch rozlišujeme tři typy kahanů
Bunsenův Tecluho a Meacutekerův Pokud je do plynu přivaacuteděno dostatečneacute množstviacute vzduchu hořiacute
nesviacutetivyacutem plamenem kteryacute je vyacutehřevnějšiacute než plamen sviacutetivyacute jež ziacuteskaacuteme zamezeniacutem přiacutevodu
vzduchu Z toho plyne pravidlo že čiacutem viacutece vzduchu smiacutesiacuteme s plynem tiacutem vyacutehřevnějšiacute plamen
ziacuteskaacuteme U Bunsenova a Meacutekereacuteho kahanu se přiacutevod vzduchu reguluje otaacutečeniacutem pohybliveacuteho
prstence kteryacute odkryacutevaacute nebo zakryacutevaacute otvory v těle kahanu Kahany zapalujeme vždy při uzavřeneacutem
přiacutevodu vzduchu V laboratoři často naraziacuteme i na kahan lihovyacute kteryacute maacute daleko nižšiacute vyacutehřevnost než
kahany plynoveacute Vyacutehodou však je jeho velikost a jednoduchost Lze ho použiacutet všude tam kde
potřebujeme vzorky či chemickeacute reakce jen zahřaacutet Použiacutevaacute se hlavně při zkumavkovyacutech reakciacutech a pro
sterilizaci materiaacutelu při praacuteci s mikroorganismy
V současneacute době se jako hlavniacute zdroje tepla v chemickyacutech laboratořiacutech využiacutevajiacute elektromagnetickeacute
miacutechačky s ohřevem elektrickeacute vařiče a topnaacute hniacutezda Na elektrickyacute vařič poklaacutedaacuteme vždy azbestovou
siacuteťku Topnaacute hniacutezda použiacutevaacuteme hlavně na zahřiacutevaacuteniacute destilačniacutech baněk Topneacute hniacutezdo je elektrickyacute vařič
u ktereacuteho je elektricky vyhřiacutevanaacute speciaacutelniacute tkanina vytvarovanaacute do polokoule tak aby obalila destilačniacute
baňku Existuje několik typů topnyacutech hniacutezd podle velikosti zahřiacutevaneacute baňky U topneacuteho hniacutezda lze
kromě regulace přiacutekonu většinou regulovat i to zda je vyhřiacutevanaacute pouze spodniacute čaacutest baňky nebo baňka
celaacute Při praacuteci s topnyacutemi hniacutezdy je třeba daacutevat pozor na to aby do hniacutezda nevnikla kapalina (voda)
Dojde-li k tomu je třeba přiacutestroj okamžitě odpojit od přiacutevodu napětiacute
Protože každeacute přiacutemeacute zahřiacutevaacuteniacute klade vysokeacute naacuteroky na materiaacutel naacutedob je vyacutehodneacute předaacutevat teplo
zdroje prostřednictviacutem různyacutech laacutezniacute Podle materiaacutelu kteryacute tvořiacute podstatu laacutezně je možneacute děleniacute na
vzdušneacute vodniacute olejoveacute piacuteskoveacute kovoveacute a solneacute Vzdušneacute laacutezně se moc často nepoužiacutevajiacute vzhledem k
tomu že vzduch je ze všech materiaacutelů nejmeacuteně vodivyacute Nejjednoduššiacute formou vzdušneacute laacutezně je praacutezdnaacute
kovovaacute naacutedoba zahřiacutevaacutena kahanem nebo vařičem Nejčastěji použiacutevanaacute je laacutezeň vodniacute kteraacute je vhodnaacute
k zahřiacutevaacuteniacute laacutetek až do bodu varu vody a k destilaci kapalin vrouciacutech přibližně do 80 degC Nejjednoduššiacute
vodniacute laacutezniacute je obyčejnyacute hrnec kteryacute je vyhřiacutevaacuten elektrickyacutem vařičem V laboratoři se lze setkat i se
14
speciaacutelniacutemi vodniacutemi laacutezněmi ktereacute majiacute různě nastavitelneacute otvory pro zahřiacutevaacuteniacute odlišnyacutech velikostiacute
baněk a odpařovaciacutech misek Pro zahřiacutevaacuteniacute nad teplotu varu vody se nejčastěji použiacutevajiacute laacutezně olejoveacute
Naacuteplniacute může byacutet buď olej mineraacutelniacute kteryacute lze použiacutet do teploty 250 degC nebo silikonovyacute použitelnyacute až
do teplot okolo 400 degC Vzhledem k teplotniacute roztažnosti je nutno olejem naplnit naacutedobu sloužiacuteciacute jako
obal laacutezně jen asi do poloviny jinak by při zvyacutešeniacute teploty mohl olej přeteacuteci Při zahřiacutevaacuteniacute je nutno do
olejoveacute laacutezně vždy vložit teploměr a průběžně kontrolovat teplotu aby nedošlo k jejiacutemu přehřaacutetiacute
Obvykle platiacute že teplota laacutezně maacute byacutet o 20-30 degC vyššiacute než žaacutedanaacute teplota reakčniacute směsi Je důležiteacute
aby se do olejoveacute laacutezně nedostala voda Při teplotě nad 100 degC by pak došlo k prskaacuteniacute a pěněniacute oleje
kteryacute by mohl způsobit popaacuteleniny osobě pracujiacuteciacute s laacutezniacute nebo požaacuter Solneacute a kovoveacute laacutezně sloužiacute
k zahřiacutevaacuteniacute nad 300 degC Použiacutevaacute se směs několika soliacute např dusičnan sodnyacute a draselnyacute o bodu taacuteniacute 219
degC a niacutezkotajiacuteciacute slitiny jako je Woodoův kov s bodem taacuteniacute 65 degC Vždy je však důležiteacute vyjmout baňku
před ztuhnutiacutem laacutezně Vyacutehodou těchto laacutezniacute je vysokaacute tepelnaacute vodivost použityacutech materiaacutelů Od
použiacutevaacuteniacute piacutesečnyacutech laacutezni se v dnešniacute době už v podstatě ustoupilo
K žiacutehaacuteniacute a taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek sloužiacute elektrickeacute odporoveacute pece Pro synteacutezy v proudu plynu
nebo reakce ve vakuu užiacutevaacuteme pece trubkoveacute pro žiacutehaacuteniacute v keliacutemciacutech naacutem sloužiacute keliacutemkoveacute piacutecky a pro
taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek pece mufloveacute
Vakuum a jeho zdroje
V laboratorniacute praxi je velmi často třeba pracovat za sniacuteženeacuteho tlaku ndash hlavně při destilaci filtraci či
sušeniacute kde sniacuteženiacute tlaku vyacuterazně ovlivňuje těkavost laacutetek Vakuum je stav uzavřeneacuteho prostoru ve
ktereacutem je tlak plynu nebo paacutery nižšiacute než tlak atmosfeacuterickyacute okolniacuteho prostřediacute
Zařiacutezeniacute vytvaacuteřejiacuteciacute vakuum nazyacutevaacuteme vyacutevěvou V laboratoři se můžeme setkat s vyacutevěvami několika
typů ktereacute se lišiacute tlakem proti ktereacutemu čerpajiacute mezniacute hodnotou vakua a saciacutem vyacutekonem
Nejjednoduššiacutem typem vyacutevěvy je vyacutevěva vodniacute Jednaacute se o zuacuteženou trubici kterou tryskaacute proud vody
V okoliacute uacutestiacute trysky je vzduch strhaacutevaacuten ve směru proudu vody a je zde napojena odvodnaacute hadice kteraacute
se druhyacutem koncem napojuje na evakuovanou aparaturu Vodniacute vyacutevěva pracuje tedy přiacutemo proti
atmosfeacuterickeacutemu tlaku Mezniacute tlak vakua je daacuten tenziacute vodniacute paacutery (pro vodu o teplotě 10 degC to je
1333 Pa) Mezi vodniacute vyacutevěvu a aparaturu vždy zařazujeme pojistnou naacutedobu (promyacutevačku) aby
nedošlo při poklesu tlaku vody v potrubiacute ke vniknutiacute vody do aparatury Vyacutevěvy daacutele mohou byacutet rotačniacute
olejoveacute nebo mechanickeacute jejich konstrukce je již složitějšiacute Zaacutekladniacutem stavebniacutem prvkem rotačniacute
olejoveacute vyacutevěvy je rotor se šoupaacutetkem ktereacute rozděluje prostor mezi rotorem a plaacuteštěm na dvě čaacutesti
Otaacutečeniacutem rotoru se jeden prostor zvětšuje a nasaacutevaacute vzduch a druhyacute prostor se zaacuteroveň zmenšuje a
vzduch je vytlačovaacuten za součinnosti ventilu z vyacutevěvy Hlavniacutem pravidlem při praacuteci s vyacutevěvou je že vždy
po skončeniacute praacutece nejdřiacuteve znovu zavzdušniacuteme aparaturu a až poteacute vypneme zdroj vakua Zabraacuteniacuteme
tiacutem vniknutiacute vody do aparatury či nasaacutetiacute agresivniacutech laacutetek do vyacutevěvy a jejiacute poškozeniacute
Měřeniacute teploty
Pro měřeniacute teploty byla přijata mezinaacuterodniacute teplotniacute stupnice definovanaacute pomociacute bodu tuhnutiacute vody
a varu vody Dalšiacute pevneacute body mezinaacuterodniacute stupnice jsou bod varu siacutery (4446 degC) bod taacuteniacute střiacutebra
(9608 degC) a bod taacuteniacute zlata (10624 degC) Všechny tyto teploty jsou definovaacuteny za atmosfeacuterickeacuteho tlaku
jedneacute atmosfeacutery Teplota se měřiacute teploměry ktereacute mohou byacutet trojiacuteho typu dilatačniacute odporoveacute a
termočlaacutenky
15
Dilatačniacute teploměry využiacutevajiacute roztažnosti kapalnyacutech popřiacutepadě pevnyacutech či plynnyacutech laacutetek Nejčastěji
použiacutevaneacute jsou teploměry rtuťoveacute Dovolujiacute měřit teplotu od -389 degC do 650 degC Pro měřeniacute niacutezkyacutech
teplot se teploměry plniacute toluenem (-80 degC až 100 degC) ethanolem (-100 degC až 70 degC) petroletherem
(-150 degC až 120 degC) či pentanem (-190 degC až 20 degC) Pro vyššiacute teploty se pak použiacutevaacute jako naacuteplň kapalneacute
galium (do 1000 degC) a ciacuten (do 1500 degC)
Odporoveacute teploměry využiacutevajiacute zaacutevislosti odporu vodiče na teplotě Těmito teploměry lze měřit teplotu
s přesnostiacute na tisiacuteciny stupně
Termočlaacutenky jsou založeny na termoefektu ndash dva draacutety ze dvou různyacutech kovů spojeneacute na obou konciacutech
daacutevajiacute vznik elektrickeacuteho proudu jsou-li oba spoje udržovaacuteny na rozdiacutelneacute teplotě Přiacutekladem nejčastěji
použiacutevanyacutech termočlaacutenků jsou člaacutenky měď ndash konstantan (do 600 degC) železo ndash konstantan (do 900 degC) a
platina ndash platinarhodium (do 1600 degC)
Voda v biochemickeacute laboratoři
Vzhledem k tomu že obyčejnaacute tekouciacute voda obsahuje značneacute množstviacute soliacute je pro jakeacutekoliv pokusy
v biochemickeacute laboratoři nepoužitelnaacute Použiacutevaacuteme ji pouze tehdy když nepřichaacuteziacute do styku s ostatniacutemi
reagenciemi (jako rozpouštědlo) např pro chlazeniacute
Zaacutekladniacutem způsobem uacutepravy vody je demineralizace Dřiacuteve byla každaacute biochemickaacute laboratoř vybavena
vlastniacute destilačniacute aparaturou pomociacute ktereacute se opakovanou destilaciacute z vody odstraňovaly nežaacutedouciacute
ionty Tento způsob demineralizace vody (zvlaacuteště pokud bylo třeba připravit většiacute objem takto
upraveneacute vody) byl značně neekonomickyacute proto se začaly použiacutevat aparatury pro čištěniacute vody pomociacute
reverzniacute osmoacutezy Tiacutemto způsobem se z vody odstraniacute většina iontově aktivniacutech laacutetek a křemiacuteku ve
formě SiO2 Demineralizovanaacute voda (často chybně označovanaacute jako destilovanaacute) se v laboratoři použiacutevaacute
spiacuteše jako technickaacute voda pro oplachy přiacutepravu některyacutech roztoků ale pro některeacute speciaacutelniacute uacutečely
nemusiacute byacutet jejiacute čistota vhodnaacute protože staacutele obsahuje některeacute kationty
Pro speciaacutelniacute uacutečely např v laboratoři molekulaacuterniacute biologie kde vadiacute i sebemenšiacute kontaminace vody se
použiacutevaacute voda deionizovanaacute kteraacute se ještě naacutesledně sterilizuje v autoklaacutevu Přiacuteprava deionizovaneacute vody
je založenaacute na kombinaci několika separačniacutech metod vedouciacutech k odstraněniacute jednotlivyacutech skupin
kontaminantů Souprava je většinou složenaacute z diacutelčiacutech separaacutetorů odstraňujiacuteciacutech hrubšiacute nečistoty (filtry)
ionty (iontoměniče) nepolaacuterniacute laacutetky (adsorbent) a jako posledniacute byacutevaacute zapojen membraacutenovyacute filtr
Většina nynějšiacutech aparatur pracuje na principu reverzniacute osmoacutezy Jednotliveacute filtry je však nutno po
několika měsiacuteciacutech provozu vyměňovat a přiacuteprava deionizovaneacute vody proto neniacute levnou zaacuteležitostiacute
Hlavniacutem kriteacuteriem čistoty vody je jejiacute specifickaacute vodivost U běžně destilovaneacute vody se pohybuje okolo
hodnoty 10 Smiddotcm-1 Deionizovanaacute voda pak miacutevaacute tuto hodnotu ještě o řaacuted nižšiacute Připravenaacute destilovanaacute
či deionizovanaacute voda se skladuje převaacutežně v plastovyacutech naacutedobaacutech Skleněneacute naacutedoby nejsou pro
dlouhodobějšiacute uskladněniacute vhodneacute jelikož se do vody zpětně uvolňujiacute některeacute kationty Pokud to
podmiacutenky dovolujiacute je lepšiacute skladovat vodu v chladu a ve tmě čiacutemž se zabraacuteniacute možneacute kontaminaci
autotrofniacutemi mikroorganismy
16
Chemikaacutelie a jejich uchovaacutevaacuteniacute
Jako vyacutechoziacute laacutetky pro praacuteci v laboratoři se použiacutevajiacute většinou průmyslově vyraacuteběneacute chemikaacutelie
opatřeneacute štiacutetkem od vyacuterobce kteryacute udaacutevaacute zaacutekladniacute informace o daneacute chemikaacutelii Ke každeacute chemikaacutelii
naacuteležiacute takeacute bezpečnostniacute list kteryacute musiacute byacutet uložen na pracovišti
Chemikaacutelie jsou dodaacutevaacuteny vyacuterobcem ve vhodneacutem obalu proto je vhodneacute tyto chemikaacutelie daacutele
nerozdělovat do obalů jinyacutech Pokud je to nutneacute vždy použijte vhodnyacute obal a dodržujte zaacutekladniacute
pravidla ndash zvlaacuteště pak důsledneacute označeniacute novyacutech obalů Laacutetky kapalneacute uchovaacutevejte v laacutehviacutech s dvojiacutem
uzaacutevěrem Laacutetky hygroskopickeacute chraňte proti vzdušneacute vlhkosti utěsněniacutem viacutečka např parafilmem
Hydroxidy a jejich roztoky se nesmiacute skladovat v zaacutebrusovyacutech lahviacutech Laacutetky citliveacute na světlo skladujte
v tmavyacutech naacutedobaacutech a ve tmě Skladovaacuteniacute chemikaacuteliiacute v laboratoři maacute svůj pevnyacute řaacuted kteryacute vychaacuteziacute
z bezpečnostniacutech pravidel a proto vždy použiacutevanou chemikaacutelii vracejte na původniacute miacutesto Usnadniacutete
tiacutem i praacuteci kolegům kteřiacute budou s danou chemikaacuteliiacute naacutesledně pracovat Důraz je kladen předevšiacutem na
hořlaviny a laacutetky vyacutebušneacute ktereacute nikdy nesmiacute byacutet uskladněny pohromadě ve většiacutem množstviacute Jedy se
skladujiacute ve speciaacutelniacutech uzamčenyacutech železnyacutech skřiacuteniacutech v uzamčeneacute miacutestnosti Pozor je třeba daacutevat takeacute
na uskladněniacute těkavyacutech laacutetek v uzavřenyacutech prostoraacutech (lednice) je třeba je skladovat tak aby
nedochaacutezelo k uvolňovaacuteniacute jejich par
Na štiacutetku chemikaacutelie je předevšiacutem jejiacute naacutezev sumaacuterniacute vzorec množstviacute čistota a molekulovaacute hmotnost
Daacutele musiacute byacutet uvedeny důležiteacute fyzikaacutelniacute vlastnosti a bezpečnostniacute informace (Obr 3 4) U pevnyacutech
laacutetek byacutevaacute uvedenaacute forma např krystalickyacute (crystalisatum) bezvodyacute (anhydricum) praacuteškovyacute
(pulveratum) Podle rostouciacute čistoty (tzn klesajiacuteciacuteho obsahu nečistot) chemikaacutelie děliacuteme na
1) technickeacute chemikaacutelie
a) suroveacute (crudum)
b) technickeacute (technicum)
c) čištěneacute (purum)
2) čisteacute chemikaacutelie
a) čisteacute (purissimum)
b) pro analyacutezu (pa per analysis) ndash v laboratořiacutech se nejčastěji použiacutevajiacute tyto
c) chemicky čisteacute (purissimum speciale)
Chemikaacutelie o vyššiacute čistotě jsou pak označeny přiacutemo uacutečelem pro kteryacute sloužiacute např pro UV
spektrofotometrii molekulaacuterniacute biologii atd S čistotou chemikaacuteliiacute však prudce roste jejich cena proto
chemikaacutelie o vysokeacute čistotě použiacutevaacuteme jen pro tyto speciaacutelniacute uacutečely a je-li to nezbytně nutneacute
17
Obr 3 Přiacuteklad štiacutetku chemikaacutelie firmy Penta
Obr 4 Vyacutestražneacute symboly nebezpečnosti chemikaacuteliiacute dle Globaacutelniacuteho harmonizovaneacuteho systeacutemu
klasifikace a hodnoceniacute chemikaacuteliiacute
Doporučenaacute literatura Peč P a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Vydavatelstviacute UP Olomouc 2000
Kaacuteš J a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Nakladatelstviacute Olomouc 2000
Ferenčiacutek M a kol Biochemickeacute laboratoacuterne metoacutedy Alfa Bratislava 1981
Prochaacutezka S a kol Fyziologie rostlin Academia Praha 1998
Dey PM a kol Plant Biochemistry Academia Press London 1997
Novaacuteček F Praktikum z rostlinneacute cytologie a histologie se zaacuteklady mikroskopickeacute techniky
Vydavatelstviacute UP Olomouc 1982
Knoz J a Opravilovaacute V Zaacuteklady mikroskopickeacute techniky Vydavatelstviacute MU Brno 1992
Ruzin S E Plant microtechnique and microscopy Oxford University Press 1999
httpwwwuneceorgtransdangerpublighsghs_rev0000files_ehtml - informace o GHS na
straacutenkaacutech Evropskeacute hospodaacuteřskeacute komise OSN
18
1 Zaacutekladniacute uacutekony v biochemickeacute laboratoři
Vaacutehy a vaacuteženiacute
Ke stanoveniacute vaacutehoveacuteho množstviacute laacutetky se v chemickeacute laboratoři použiacutevajiacute vaacutehy Princip vaacuteženiacute je znaacutem
po staletiacute jde o srovnaacutevaciacute metodu kdy se srovnaacutevaacute neznaacutemaacute hmotnost nějakeacuteho předmětu
(navažovaciacute lodička mikrozkumavka se vzorkem) se znaacutemou hmotnostiacute standardu (zaacutevažiacute)
Mechanickeacute zařiacutezeniacute řešilo toto srovnaacuteniacute pomociacute dociacuteleniacute rovnovaacutehy na paacutece a mělo tvar znaacutemyacutech
miskovyacutech vah ktereacute vešly v obecneacute povědomiacute i jako symbol použiacutevanyacute pro zobrazovaacuteniacute spravedlnosti
Až donedaacutevna byly i nejpřesnějšiacute analytickeacute vaacutehy postaveny na stejneacutem principu a vaacuteženiacute obsahovalo
postupneacute přidaacutevaacuteniacute zaacutevažiacute různeacute (i velmi maleacute) velikosti Takovyacute postup byl samozřejmě zejmeacutena pro
začaacutetečniacuteky velmi zdlouhavyacute a možnosti chyb četneacute
V současneacute době patřiacute všechny formy dvoumiskovyacutech vah historii a v laboratoři se setkaacutete vyacutehradně
s vahami jednomiskovyacutemi ktereacute použiacutevajiacute promiacutetaciacute stupnice na stiacuteniacutetko a jsou zapojeny do elektrickeacute
siacutetě Existujiacute dva rozdiacutelneacute typy vah lišiacuteciacute se vaacuteživostiacute tzn maximaacutelniacute hmotnostiacute kterou můžete vaacutežit a
přesnostiacute se kterou na nich můžete hmotnost stanovit
1) Vaacutehy technickeacute majiacute podle provedeniacute vaacuteživost od 100 g do několika kilogramů Přesnost nebyacutevaacute většiacute než 5middot10-2 g
2) Vaacutehy analytickeacute (Obr 1A) majiacute vaacuteživost obvykle 100 g a přesnost v řaacutedu 10-4 g
K orientačniacutemu zjištěniacute hmotnosti předmětů ktereacute budete daacutele vaacutežit přesněji a k zjišťovaacuteniacute vyacutetěžků
čistiacuteciacutech operaciacute se použiacutevajiacute tzv předvaacutežky (Obr 1B) Sloužiacute k vaacuteženiacute předmětů do 200 g s přesnostiacute
01 g V dnešniacute době se už použiacutevajiacute převaacutežně elektronickeacute typy s digitaacutelniacutem displejem Jejich forem
je řada a prochaacutezejiacute staacutele vyacutevojem od jednoduššiacutech s mechanicko-elektrickyacutem sniacutemačem hmotnosti
přes sniacutemače kdy je měřen elektrickyacute signaacutel potřebnyacute k vraacuteceniacute misky po zatiacuteženiacute do nuloveacute polohy
pomociacute servomotorku až k sniacutemačům tenzometrickyacutem
Pro veškereacute vaacuteženiacute platiacute zaacutekladniacute pravidlo chemikaacutelie (kapalneacute ani pevneacute) nesmiacute přijiacutet do přiacutemeacuteho
styku s miskami vah Veškeraacute manipulace s chemikaacuteliemi (přidaacutevaacuteniacute a ubiacuteraacuteniacute) se musiacute provaacutedět
zaacutesadně mimo vaacutehy Přiacutepadneacute nečistoty na vahaacutech je třeba okamžitě odstranit štětečkem
Obr 1 Vaacutehy v biochemickeacute laboratoři A ndash analytickeacute vaacutehy B ndash předvaacutežky
19
Měřeniacute objemu kapalin
K odměřovaacuteniacute objemů kapalin sloužiacute odměrneacute vaacutelce pipety byrety a odměrneacute baňky (Obr 2)
Odměrneacute vaacutelce (Obr 2A) se použiacutevajiacute jen k přibližneacutemu odměřovaacuteniacute kapalin Na přesnějšiacute měřeniacute
objemů se použiacutevajiacute pipety (buď pouze pro určityacute objem Obr 2C nebo děleneacute Obr 2D) a byrety u
nichž je možno kohoutkem nebo pomociacute tlačky regulovat vyteacutekaacuteniacute kapaliny (Obr 2E) Všechny tyto
naacutedoby jsou kalibrovaacuteny na bdquovylitiacuteldquo to znamenaacute že z nich vyteče přesně vyznačenyacute objem Při plněniacute
pipet je třeba vždy dbaacutet na to aby uacutestiacute pipety bylo staacutele ponořeno pod hladinou kapaliny Při jeho
vynořeniacute nad hladinu dochaacuteziacute k nasaacutetiacute vzduchu do pipety Při odečiacutetaacuteniacute je nutno miacutet oko ve stejneacute
uacuterovni se značkou Odečiacutetaacuteme vždy spodniacute okraj menisku
Pro pipetovaacuteniacute kapalin vždy použiacutevaacuteme speciaacutelniacute naacutesadky či gumoveacute baloacutenky nikdy nepipetujeme
uacutesty
Jelikož je pipeta kalibrovaacutena na vylitiacute nikdy se nevyfukuje ale jejiacute obsah se nechaacute pouze vyteacutect a jejiacute
špička se otře o dno nebo o stěnu naacutedobky do ktereacute kapalinu odměřujeme
V současneacute době se v biochemickeacute či molekulaacuterně biologickeacute laboratoři se skleněneacute pipety teacuteměř
nepoužiacutevajiacute plně je nahradily pipety automatickeacute (Obr 2F G) umožňujiacuteciacute přesnějšiacute a pohodlnějšiacute
odměřeniacute daneacuteho objemu Jsou vhodneacute i pro pipetovaacuteniacute mikrolitrovyacutech objemů Automatickeacute pipety
jsou vyraacuteběny pro různeacute rozsahy objemů (nejčastěji 1-5 ml 200-1000 l 20-200 l 2-20 l 05-10 l
a 01-25 l) Objem se nastavuje otočeniacutem šroubu na stupnici Nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny přes
nasaditelnou špičku je ovlaacutedaacuteno piacutestem kteryacute maacute tři polohy ndash klidovou pro nasaacutevaacuteniacute a pro vypouštěniacute
(Obr 3)
Obr 2 Pomůcky k měřeniacute objemů A ndash kalibrovanyacute odměrnyacute vaacutelec B ndash odměrneacute baňky C ndash pipeta D ndash pipeta dělenaacute E ndash byrety F ndash automatickaacute pipeta G ndash automatickaacute pipeta multikanaacutelovaacute
20
Obr 3 Polohy automatickeacute pipety při nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny
A ndash klidovaacute poloha B ndash poloha pro nasaacutevaacuteniacute C ndash poloha pro vypouštěniacute
Byrety sloužiacuteciacute k regulovaneacutemu odběru kapalin při titraciacutech (Obr 2E) jsou skleněneacute trubice opatřeneacute
děliacuteciacutemi značkami Před vyacutetokem je umiacutestěn kohoutek nebo pružnaacute tlačka s hadičkou Některeacute byrety
majiacute pro lepšiacute odečiacutetaacuteniacute objemu zadniacute stěnu z biacuteleacuteho skla s modryacutem pruhem ve středu
Odměrneacute baňky (Obr 2B) stejně jako pyknometry (naacutedobky pro stanovovaacuteniacute hustoty) jsou
kalibrovaacuteny na dolitiacute ndash to znamenaacute že při jejich naplněniacute obsahujiacute praacutevě požadovanyacute objem Hrdlo
odměrnyacutech baněk je poměrně uacutezkeacute po celeacutem obvodu opatřeneacute ryskou I zde je třeba plnit tak aby se
spodniacute okraj menisku dotyacutekal rysky a při plněniacute miacutet oko v uacuterovniacute rysky (Obr 3) Podobně jako odměrneacute
vaacutelce i odměrneacute baňky se vyraacutebějiacute v objemech od 5 ml do 2 l Odměrneacute baňky se použiacutevajiacute k přiacutepravě
roztoků o přesneacute koncentraci Vlastniacute směšovaniacute složek roztoku provaacutediacuteme při ne zcela zaplněneacute baňce
a teprve po uacuteplneacute homogenizaci a vyrovnaacuteniacute teplot (teplota na kterou je baňka kalibrovaacutena je uvaacuteděna
na plaacutešti baňky ndash většinou 20C) opatrně se doplniacute rozpouštědlem po rysku
Obr 4 Odečiacutetaacuteniacute objemu u odměrneacute baňky
A B C
21
Přiacuteprava pufrů a měřeniacute pH
Pufry neboli tlumiveacute roztoky jsou roztoky slabyacutech kyselin a jejich soliacute (konjugovanyacutech zaacutesad) nebo
slabyacutech zaacutesad a jejich soliacute (konjugovanyacutech kyselin) ktereacute jsou schopneacute udržovat stabilniacute hodnotu pH
po přidaacuteniacute kyseliny nebo zaacutesady do systeacutemu
Vyacuteběr vhodneacuteho pufru se řiacutediacute předevšiacutem požadovanou hodnotou pH iontovou silou možnyacutemi
interakcemi s ostatniacutemi komponentami reakčniacute směsi apod Maacute-li miacutet pufr dostatečnou pufračniacute
kapacitu je třeba vybrat takovou slabou kyselinu nebo zaacutesadu jejiacutež pKa se neodlišuje od požadovaneacute
hodnoty pH o viacutece než 1 Pufračniacute kapacita zaacutevisiacute takeacute na celkoveacute koncentraci (molaritě) pufru
Očekaacutevaacutete-li napřiacuteklad že pH roztoku v průběhu reakce bude klesat (např při studiu lipasoveacute reakce
kdy jsou do roztoku uvolňovaacuteny ionty H+ disociaciacute vznikajiacuteciacutech mastnyacutech kyselin) pak zvolte pufr o vyššiacute
koncentraci a s pKa pod hodnotou pH v niacutež začiacutenaacutete pokus
Složeniacute vhodneacuteho pufru lze naleacutezt v laboratorniacutech přiacuteručkaacutech Podle tabulek se smiacutechajiacute přiacuteslušneacute
(obvykle dva) roztoky pro dosaženiacute nominaacutelniacute hodnoty pH Vždy je nutneacute skutečnou hodnotu pH
měřeniacutem ověřit a přiacutepadně ji upravit roztokem kyseliny nebo zaacutesady Jednoduššiacute je připravit pufr
prostou uacutepravou pH roztoku zvoleneacute soli kyseliny nebo baacuteze Pro jeho požadovanou hodnotu vyberete
vhodnou slabou kyselinu nebo zaacutesadu (ev je v naacutevodu pro praacuteci s danyacutem materiaacutelem určena) a
vypočtete navaacutežku tak abyste ziacuteskali potřebnyacute objem pufru o zvoleneacute koncentraci Navaacuteženeacute množstviacute
rozpustiacutete v menšiacutem objemu vody (asi 80 konečneacuteho objemu) Pak nastaviacutete požadovaneacute pH
roztokem silneacute (v některyacutech přiacutepadech i slabeacute) kyseliny či zaacutesady a nakonec doplniacutete vodou na
vypočtenyacute objem Pouze při užitiacute pufrů o viacutece složkaacutech (pokryacutevajiacuteciacutech širokeacute rozmeziacute pH) takto
postupovat nelze musiacute se namiacutechat podle tabulky zkontrolovat a eventuaacutelně upravit pH
Většina pufrů podleacutehaacute mikrobiaacutelniacute kontaminaci proto je pro některeacute uacutečely vhodneacute je konzervovat
(azid toluen thymol) většinou ale stačiacute jejich uchovaacutevaacuteniacute v chladničce bez konzervace Takto je
vhodneacute skladovat jen menšiacute množstviacute připraveneacuteho pufru ktereacute brzy spotřebujete (maximaacutelně do
tyacutedne) Připraviacutete-li si většiacute množstviacute pufru do zaacutesoby uchovaacutevejte ho zmrazenyacute v plastoveacute laacutehvi Před
použitiacutem je nutno rozmrazit celeacute množstviacute pufru a roztok zamiacutechat Po odebraacuteniacute potřebneacuteho objemu
je možneacute zbytek opět zmrazit V přiacutepadě potřeby můžete pufry sterilizovat v autoklaacutevu Při manipulaci
s takto ošetřenyacutemi roztoky musiacuteme dodržovat sterilniacute podmiacutenky a pufr zpětně nekontaminovat např
nesterilniacute špičkou automatickeacute pipety
Hodnotu pH roztoku ovlivňuje jeho ředěniacute zejmeacutena v extreacutemniacutech hodnotaacutech stupnice (pod 3 a nad
11) v rozmeziacute fyziologickyacutech hodnot již meacuteně Proto se raději vyhněte přiacutepravě koncentrovanějšiacutech
zaacutesobniacutech roztoků z nichž se pak ředěniacutem připravuje pracovniacute roztok pH pufru ovlivňuje takeacute teplota
změnou pKa slabeacute kyseliny nebo baacuteze Tabelovaneacute hodnoty pH jsou obvykle vztaženy na 18 20 nebo
25 degC V biochemii se často pracuje za chladu kdy se pH může lišit od hodnoty nastaveneacute při přiacutepravě
pufru za laboratorniacute teploty Např měřeniacute pH zaacutevislosti enzymoveacute reakce by mohlo byacutet viacutece či meacuteně
zkresleno pokud se podstatně lišiacute teplota experimentu od teploty při ktereacute byl pufr připraven
V přiacutepadě nutnosti lze upravit hodnotu pH za přiacuteslušneacute teploty
Běžneacute pufry užiacutevaneacute v biochemickyacutech laboratorniacutech postupech pokryacutevajiacute neutraacutelniacute až miacuterně alkalickou
oblast o pH 60 ndash 90 Některeacute operace se provaacutedějiacute v prostřediacutech viacutece kyselyacutech či bazickyacutech
Nejběžnějšiacute kyseliny a baacuteze užiacutevaneacute k přiacutepravě pufrů v biochemii jsou přehledně uvedeny v tabulce 1
Vedle požadovaneacute hodnoty pH se vyacuteběr složek řiacutediacute takeacute jejich možnyacutemi specifickyacutemi vlivy na reakčniacute
směs Někdy může dojiacutet k vysraacuteženiacute některyacutech komponent směsi pufrem (K+ - chloristanem soli železa
Ca2+ - fosfaacutetem komplexy boraacutetů se sacharidy apod) k interakci složek pufru s biacutelkovinami (Cl- iont
s albuminem) k reakci s analytickyacutemi činidly a k inhibici enzymů (v některyacutech přiacutepadech barbituraacutety)
22
Složky pufru v některyacutech přiacutepadech mohou byacutet využity jako substraacutety (citraacutet acetaacutet) aj
Pro biochemickeacute uacutečely se použiacutevajiacute vedle běžnyacutech anorganickyacutech a organickyacutech laacutetek i speciaacutelniacute kyseliny
a baacuteze vhodneacute pro jejich inertnost k dalšiacutem složkaacutem reakčniacutech směsiacute (viz vysvětlivky pod tabulkou 1)
Koncentrace H+ iontů v roztoku se stanovuje spektraacutelniacutemi či elektrochemickyacutemi metodami Prvniacute z nich
využiacutevajiacute toho že změna pH vyvolaacute v některyacutech organickyacutech sloučeninaacutech (acidobazickyacutech
indikaacutetorech) změnu struktury lišiacuteciacute se spektraacutelniacutemi vlastnostmi (absorpce či fluorescence) Ve druheacutem
přiacutepadě se využiacutevaacute změny elektrochemickeacuteho potenciaacutelu vlivem pH
Nejjednoduššiacute spektraacutelniacute metody měřeniacute pH jsou vizuaacutelniacute metody kdy se sleduje změna zbarveniacute
indikaacutetoru při změně pH K teacuteto změně dochaacuteziacute u jednotlivyacutech indikaacutetorů v určiteacute oblasti pH (nalezneme
v chemickyacutech laboratorniacutech tabulkaacutech) Pro stanoveniacute hodnoty pH musiacuteme vybrat indikaacutetor u ktereacuteho
dochaacuteziacute k barevneacute změně v přesně definovaneacutem intervalu pH Jsou vhodneacute pro indikaci dosaženiacute
požadovaneacute hodnoty pH pro indikaci bodu ekvivalence při acidobazickyacutech titraciacutech kontrolu udržovaacuteniacute
pH apod Použiacutevajiacute se ve formě vodneacuteho či ethanolickeacuteho roztoku (004 - 010 ) kteryacute se přikaacutepne ke
sledovaneacutemu vzorku Pro univerzaacutelniacute použitiacute sloužiacute směsi indikaacutetorů pokryacutevajiacuteciacute svyacutemi barevnyacutemi
přechody celou škaacutelu pH nebo jejiacute čaacutest kteraacute naacutes zajiacutemaacute Užiacutevajiacute se ve formě papiacuterků napuštěnyacutech
přiacuteslušnou směsiacute indikaacutetorů Souprava je doplněna barevnou stupniciacute se kterou porovnaacutevaacuteme
zbarveniacute papiacuterku po namočeniacute do vzorku a ustaacuteleniacute zbarveniacute
Barevnyacute přechod indikaacutetoru můžeme přesněji sledovat pomociacute spektrofotometrickyacutech přiacutestrojů
To umožňuje teacutež kvantifikovat barevnyacute přechod při změně pH (stanoveniacute pKa) Tento způsob však neniacute
běžně užiacutevaacuten je omezen na speciaacutelniacute přiacutepady (např měřeniacute pH uvnitř buněk a organel nebo v
nevodnyacutech rozpouštědlech) Při použitiacute fluorescenčniacutech indikaacutetorů jsme zcela odkaacutezaacuteni na měřeniacute
pomociacute přiacutestrojů ndash fluorimetrů Tento způsob nemaacute vizuaacutelniacute alternativu
Potenciometricky se pH určuje měřeniacutem potenciaacutelu vhodneacute elektrody Prakticky se užiacutevaacute pouze
skleněnaacute elektroda i když se můžete setkat i s elektrodami plastovyacutemi Tělo skleněneacute elektrody je
tvořeno skleněnou trubičkou responsivniacutem elementem je tenkaacute skleněnaacute membraacutena obvykle tvaru
baničky na spodniacutem konci Je naplněna standardniacutem vnitřniacutem roztokem (01 molmiddotl-1 HCl) v němž je
ponořena argentchloridovaacute elektroda (Ag draacutetek pokrytyacute vrstvičkou AgCl) Pro speciaacutelniacute uacutečely mohou
miacutet elektrody různyacute tvar např plocheacute k měřeniacute pH na povrchu gelu jehloveacute mikroelektrody pro
měřeniacute v mikrozkumavkaacutech aj
23
Tab 1 Přehled nejčastěji užiacutevanyacutech pufrů v biochemii
Kyselina Baacuteze Rozsah pH
KH2PO4 K2HPO4 60 ndash 80
HCl Trisa 68 ndash 86
HCl Imidazol 60 ndash 80
MESb NaOH 52 ndash 72
MOPSc NaOH 52 ndash 71
TESd NaOH 65 ndash 85
HEPESe NaOH 65 ndash 85
HCl 55-diethylbarbituran-Na 68 ndash 96
Kys boritaacute Tetraboritan-Na 70 ndash 93
Tricinf NaOH 72 ndash 91
HCl Glycin 11 ndash 37
Glycin NaOH 82 ndash 100
Kys citronovaacute NaOH KOH 22 ndash 62
NaHCO3 Na2CO3 90 ndash 110
Na2HPO4 NaOH 110 ndash 120
a Tris(hydroxymetyl)aminomethan b kyselina 2-(N-morfolino)etansulfonovaacute c kyselina 3-(N-morfolino)propansulfonovaacute d kyselina N-Tris(hydroxymetyl)metyl-2-aminoetansulfonovaacute e kyselina N-2-hydroxyetylpiperazin-Nrsquo-2-etansulfonovaacute f N-Tris(hydroxymetyl)metylglycin
24
Obecneacute zaacutesady praacutece při zachaacutezeniacute s elektrodou
1) S elektrodou manipulujte opatrně Skleněnaacute banička je velmi tenkaacute a křehkaacute Miacutechaacute-li se
měřenyacute roztok dbejte na to aby byla mimo dosah pohybujiacuteciacuteho se miacutechadla (ověřte předem)
To byacutevaacute aktuaacutelniacute při malyacutech objemech vzorku
2) Elektroda nesmiacute vyschnout Po použitiacute ji vždy oplaacutechnutou a lehce osušenou vraťte zpět do
uchovaacutevaciacuteho roztoku (3M KCl pH=70)
3) Před měřeniacutem je nutno přiacutestroj s elektrodou kalibrovat podle pokynů vyacuterobce Elektrodu
vyjměte z uchovaacutevaciacuteho roztoku oplaacutechněte destilovanou vodou odsajte přebytek vody
(filtračniacutem papiacuterem nebo buničitou vatou) a ponořte do standardniacuteho pufru o pH nejbližšiacutem
tomu kteryacute bude miacutet měřenyacute roztok (obvykle byacutevaacute k disposici sada standardniacutech pufrů o pH 4 7
a 9) Nejčastěji se v laboratoři použiacutevaacute kombinovanaacute elektroda zkontrolujte tedy zda je bočniacute
vyacutevod referenčniacute elektrody zcela ponořen pod hladinu Nastavte teplotniacute korekci na teplotu pufru
a kalibračniacutem knofliacutekem nastavte na stupnici nebo digitaacutelniacutem vyacutestupu hodnotu pH standardniacuteho
pufru Elektrodu pak vyjměte a po oplaacutechnutiacute ji ponořte do měřeneacuteho vzorku Jeho pH naacutem ukaacuteže
vyacutechylka či digitaacutelniacute vyacutestup pH-metru Kalibraci je nutno provaacutedět vždy po zapnutiacute přiacutestroje nebo
měniacuteme-li pH měřenyacutech vzorků o viacutece než 1 Teacutež při dlouhodobyacutech měřeniacutech ji občas zkontrolujte
4) Většina dnešniacutech přiacutestrojů vyžaduje kalibraci na dva pufry v tomto přiacutepadě můžete pracovat
v širšiacutem rozmeziacute pH aniž byste vždy znovu museli přiacutestroj kalibrovat Zvolte vhodneacute pufry
ohraničujiacuteciacute oblast ve ktereacute hodlaacutete pracovat Na jeden z nich nastavte vyacutechoziacute hodnotu Po
ponořeniacute elektrod do druheacuteho pufru nastavte jeho hodnotu a to tak že zaacuteroveň nastaviacutete
směrnici zaacutevislosti potenciaacutelu na pH Ta by měla byacutet - 59 mVmiddotpH-1 jejiacute podstatnyacute pokles indikuje
malou citlivost elektrody a je třeba zvaacutežit jejiacute vyacuteměnu event uacutepravu
Přiacuteprava roztoků
Zaacutekladniacutem pravidlem pro jakoukoli přiacutepravu roztoků vzorků pro analyacutezu nebo pro uacutečely preparace
nebo čištěniacute sloučenin je že se rozpouštěnaacute laacutetka přidaacutevaacute do vody a nikdy naopak Při přiacutepravě
odměrnyacutech roztoků se kvantitativně přenaacutešiacute navaacutežka nebo odměřeneacute množstviacute kapaliny do vody kteraacute
zaujiacutemaacute asi ⅓ndashfrac12 objemu baňky Kvantitativniacute přeneseniacute znamenaacute že navaacutežku krystalickeacute laacutetky
sklepnete do maleacute naacutelevky zasunuteacute do hrdla odměrneacute baňky splaacutechnete většiacutem množstviacutem
destilovaneacute vody ze střičky vodou ze střičky daacutele do naacutelevky vydatně oplaacutechnete navažovaciacute lodičku a
nakonec naacutelevku vyplaacutechnete vodou ze střičky po celeacutem vnitřniacutem povrchu Rozpouštěniacute můžete
urychlovat pouze miacutechaacuteniacutem krouživyacutem pohybem celeacute odměrneacute baňky nikdy ne tyčinkou nebo
miacutechadlem Teprve po uacuteplneacutem rozpuštěniacute navaacutežky a vyrovnaacuteniacute teploty baňky s okoliacutem můžete baňku
doplnit po rysku destilovanou vodou (posledniacute kapky přidaacutevejte pipetou) Pokud je laacutetka jejiacutež roztok
připravujete kapalnaacute funkci navažovaciacute lodičky může převziacutet malyacute odměrnyacute vaacutelec kteryacute se pak rovněž
do odměrneacute baňky vyplachuje Pokud kapalnou složku do vody v odměrneacute baňce pipetujete jste
probleacutemů s kvantitativniacutem přeneseniacutem vzorku ušetřeni Po doplněniacute odměrneacute baňky po rysku
nezapomeňte obsah důkladně promiacutechat Naplněnou baňku uzavřete čistou suchou v současneacute době
nejčastěji polyethylenovou zaacutetkou a několikraacutet obraťte dnem vzhůru a zpět Zaacutetku přitom staacutele v hrdle
baňky přidržujte palcem
25
UacuteKOL Č 1 Určete průměrnou hmotnost a chybu měřeniacute vaacuteženeacuteho předmětu
Na analytickyacutech vahaacutech určete hmotnost deseti stejnyacutech předmětů (mikrozkumavka a kyveta) určete
aritmetickou průměrnou hmotnost jednoho předmětu a chybu měřeniacute
POMŮCKY
Kyvety
Mikrozkumavky
Analytickeacute vaacutehy
POSTUP
1 Analytickeacute vaacutehy zapněte tlačiacutetkem ONOFF
2 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte vaacuteženyacute předmět na vaacutehy bočniacute dviacuteřka zavřete Zvažte 10x
mikrozkumavku a 10x kyvetu
3 Hodnotu si zapište (s přesnostiacute na všechna desetinnaacute miacutesta)
4 Postup opakujte pro všechny vaacuteženeacute předměty
VYHODNOCENIacute
Při měřeniacute se můžete dopustit nahodilyacutech a systematickyacutech chyb Zatiacutemco systematickeacute chyby mohou
byacutet zapřiacutečiněny napřiacuteklad nevhodnyacutem postupem při měřeniacute špatnou kalibraciacute apod a nelze je
odstranit opakovanyacutem měřeniacutem za staacutele stejnyacutech podmiacutenek chyby nahodileacute můžete vyacutepočtem
konečneacute hodnoty z dostatečně velkeacuteho počtu měřeniacute z většiacute čaacutesti eliminovat Opakovanyacutem měřeniacutem
se vliv nahodilyacutech chyb zmenšiacute
Do tabulky zapiacutešete všechny vaacutemi naměřeneacute hodnoty a měřenou veličinu (hmotnost) označiacutete A Při
počtu n měřeniacute naměřiacutete postupně hodnoty A1 až An
Průměr nalezenyacutech hodnot Acirc vypočiacutetaacutete dle naacutesledujiacuteciacuteho vzorce
=sum 119860119894
119899119894=1
119899
Čiacutem je n většiacute tiacutem viacutece se hodnota Acirc bliacutežiacute spraacutevneacute hodnotě A
Odchylku každeacuteho měřeniacute od teacuteto středniacute hodnoty označiacutete xi a spočiacutetaacutete ji dosazeniacutem hodnot
do vzorce
119909119894 = 119860119894 minus
Středniacute chybu vyacutesledku (aritmetickeacuteho průměru) vypočiacutetaacutete dosazeniacutem hodnot do naacutesledujiacuteciacuteho
vzorce
120575 = radicsum 119909119894
2119899119894=1
119899 minus 1
Vyacutesledek měřeniacute zapište ve tvaru 119912 = plusmn 120633 Nezapomeňte na jednotky
26
UacuteKOL Č 2 Praacutece s automatickou pipetou
Seznamte se se sadou automatickyacutech pipet a vyzkoušejte si princip na ktereacutem fungujiacute
POMŮCKY
Automatickeacute pipety s rozsahem 1-5 ml 200-1000 microl 20-200 microl
Špičky pro automatickeacute pipety
Kaacutedinky o objemu 25 ml
Kaacutedinka o objemu 250 ml
Předvaacutežky s dostatečnou citlivostiacute přiacutepadně analytickeacute vaacutehy
POSTUP
1 Připravte tři sucheacute 25 ml kaacutedinky
2 Předvaacutežky zapněte tlačiacutetkem ONOFF
3 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte praacutezdnou kaacutedinku č 1 na vaacutehu bočniacute dviacuteřka zavřete
4 Zapište si hmotnost kaacutedinky (všechny desetinnaacute miacutesta)
5 Kaacutedinku odstraňte z vah a pipetujte do niacute pipetou s rozsahem 1-5 ml desetkraacutet 1 ml destilovaneacute
vody
6 Kaacutedinku s vodou zvažte hmotnost kaacutedinky s vodou si zapište (všechna desetinnaacute miacutesta)
7 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 2 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 200 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 400 microl
destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 100-1000 microl
8 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 3 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 100 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 20 microl
destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 20-200 microl
VYHODNOCENIacute
Uvědomte si jakou hustotu maacute destilovanaacute voda a vypočiacutetejte jakeacute hmotnosti by měly miacutet kaacutedinky
s vodou Pokud jste nedosaacutehli požadovaneacute hmotnosti zopakujte pipetovaacuteniacute znovu po konzultaci
s vedouciacutem cvičeniacute
Ziacuteskaneacute hodnoty zapište do tabulky stanovte hmotnost vaacutemi pipetovanyacutech objemů vypočiacutetejte
teoretickou hmotnost všech vaacutemi pipetovanyacutech objemů stanovte procentuaacutelniacute odchylku měřeniacute
27
UacuteKOL Č 3 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku manganistanu draselneacuteho
POMŮCKY
Skleněneacute pipety děleneacute s baloacutenkem
Skleněneacute zkumavky
Stojan na zkumavky
Kaacutedinky 150 ml ndash 2 ks
CHEMIKAacuteLIE
80 roztok manganistanu draselneacuteho
POSTUP
1 Vypočiacutetejte objem 80 roztoku manganistanu draselneacuteho a destilovaneacute vody ktereacute musiacutete
smiacutechat abyste dostali 10 ml 60 40 30 20 a 10 roztoku manganistanu draselneacuteho
Hodnoty zapište do tabulky 2 Vyacutesledky konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute
Tab 2 Ředěniacute manganistanu draselneacuteho
Finaacutelniacute koncentrace KMnO4 60 40 30 20 10
80 KMnO4 [ml]
Destilovanaacute voda [ml]
2 Do pěti skleněnyacutech zkumavek pipetujte vaacutemi vypočiacutetanaacute množstviacute 80 roztoku manganistanu
draselneacuteho a vody K pipetovaacuteniacute použijte skleněnou pipetu s baloacutenkem
28
UacuteKOL Č 4 Přiacuteprava 200 ml 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru o pH 80
POMŮCKY
Elektromagnetickaacute miacutechačka
Magnetickeacute miacutechadlo
Kaacutedinky (250 ml)
Předvaacutežky
Vaacuteženka
Špachtlelžička
Odměrnaacute baňka (200 ml)
Pasteurova pipeta
Naacutelevka
pH metr
CHEMIKAacuteLIE
Tris baacuteze (Tris(hydroxymetyl)aminomethan Mr = 12114)
Koncentrovanaacute kyselina octovaacute
POSTUP
1 Vypočiacutetejte hmotnost Tris baacuteze potřebneacute na přiacutepravu 200 ml pufru o koncentraci 01 molmiddotl-1
2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech
3 Do 250 ml kaacutedinky nalijte přibližně 150 ml destilovaneacute vody naacutesledně do kaacutedinky nasypte
navaacuteženou Tris baacutezi z navažovaciacute lodičky zbytky Tris baacuteze ulpěleacute na vaacutežence splaacutechněte střičkou
s destilovanou vodou do vody v kaacutedince vodu v kaacutedince doplňte přibližně na 180 ml
4 Do kaacutedinky vložte elektromagnetickeacute miacutechadlo a na elektromagnetickeacute miacutechačce miacutechejte roztok
až do jeho uacuteplneacute homogenizace (elektromagnetickou miacutechačku zapnete na praveacute straně přiacutestroje
spiacutenačem OnOff pozor z druheacute strany miacutechačky se většinou zapiacutenaacute zahřiacutevaacuteniacute roztoku)
5 Zapněte pH metr vyjměte elektrodu z obalu s uchovaacutevaciacutem roztokem elektrodu oplaacutechněte
destilovanou vodou zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a ponořte do roztoku Tris baacuteze
tak aby elektroda byla plně ponořena ale zaacuteroveň nebyla ve styku s magnetickyacutem miacutechadlem
ktereacute by ji mohlo poškodit
6 Čekejte než se vaacutem ustaacuteliacute hodnota pH
7 Upravte hodnotu pH na hodnotu 80 pomociacute koncentrovaneacute kyseliny octoveacute Přiacutedavky kyseliny
provaacutedějte pomociacute Pasteurovy pipety za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute roztoku Pokud změna pH po přidaacuteniacute
jedneacute kapky je přiacuteliš velkaacute nařeďte si kyselinu octovou ndash uacuteprava pH se tak zjemniacute
8 Až se hodnota pH stabilizuje (asi jednu minutu je konstantniacute) vyjměte elektrodu řaacutedně ji
oplaacutechněte zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a vraťte ji do roztoku KCl
9 Pufr z kaacutedinky přelijte kvantitativně pomociacute naacutelevky do 200 ml odměrneacute baňky a opatrně doplňte
objem po rysku střičkou s destilovanou vodou
10 Hotovyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve
29
UacuteKOL Č 5 Přiacuteprava 100 ml 02 molmiddotl-1 K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH 70
Některeacute pufry lze připravit smiacutechaacuteniacutem dvou roztoků ndash bazickeacute a kyseleacute složky pufru Takto lze připravit
i K-fosfaacutetovyacute pufr o přesně daneacute koncentraci a pH Poměr bazickeacute a kyseleacute složky pro přiacutepravu
K-fosfaacutetoveacuteho pufru udaacutevaacute Tabulka 3
Tab 3 Přiacuteprava 100 ml 02M K-fosfaacutetoveacuteho pufru
pH
při 25 degC
V (02M K2HPO4)
[ml]
V (02M KH2HPO4)
[ml]
60 123 877
65 315 685
70 610 390
75 840 160
80 947 53
POMŮCKY
Elektromagnetickaacute miacutechačka
Magnetickeacute miacutechadlo
Kaacutedinky (150 ml)
Předvaacutežky
Vaacuteženky
Špachtlelžičky
Odměrneacute baňky (100 ml)
Pasteurova pipeta
Odměrneacute vaacutelce (50 ml 100 ml)
pH metr
CHEMIKAacuteLIE
Dihydrogenfosforečnan draselnyacute (KH2PO4 Mr = 13609 kyselyacute fosforečnan)
Hydrogenfosforečnan draselnyacute (K2HPO4 Mr = 17418 bazickyacute fosforečnan)
Kyselina fosforečnaacute (H3PO4)
Hydroxid draselnyacute (KOH)
POSTUP
1 Vypočiacutetejte hmotnost kyseleacuteho fosforečnanu potřebnou na přiacutepravu 100 ml 02 M roztoku
2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech kvantitativně přeneste do 250 ml
kaacutedinky Fosforečnan rozpusťte v přibližně 150 ml destilovaneacute vody
3 Po uacuteplneacute homogenizaci přelijte roztok do odměrneacute baňky a doplňte objem po rysku střičkou
s destilovanou vodou
4 Analogicky postupujte při přiacutepravě 100 ml 02 M roztoku bazickeacuteho fosforečnanu
5 V 250 ml kaacutedince smiacutechejte vypočteneacute objemy obou fosforečnanů tak abyste ziacuteskali 200 ml 02M
K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH=70
6 Hodnotu pH pufru zkontrolujte pomociacute pH-metru (postup měřeniacute viz předchoziacute uacutekol)
7 Přiacutepadnou odchylku od pH=70 upravte kyselinou fosforečnou nebo hydroxidem draselnyacutem
8 Připravenyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve
30
2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute
Spektrofotometrie v biochemii
Viditelneacute zaacuteřeniacute tvořiacute malyacute uacutesek z oblasti elektromagnetickeacuteho vlněniacute v rozmeziacute deacutelek 400-700 nm
Přilehlaacute oblast rozmeziacute vlnovyacutech deacutelek 200-400 nm se nazyacutevaacute bliacutezkaacute ultrafialovaacute oblast 700-2000 nm
se pak nazyacutevaacute bliacutezkaacute infračervenaacute oblast Celaacute oblast vlnovyacutech deacutelek se takeacute nazyacutevaacute oblastiacute
elektronovyacutech spekter
Obr 1 Spektrum elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute Rozděleniacute spektra elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute
velikost pozorovatelneacuteho objektu v daneacute oblasti
Prakticky v každeacute biologicky zaměřeneacute laboratoři se dnes setkaacutete s přiacutestroji pro měřeniacute spektraacutelniacutech
veličin ve viditelneacute a ultrafialoveacute oblasti tzv spektrofotometry pro registraci spekter v oblasti od 200
(někdy 185 nm) do 700 nebo 1000 nm Neniacute divu vždyť teacuteměř všechny biologicky zajiacutemaveacute laacutetky (kromě
sacharidů) majiacute v teacuteto oblasti kterou označujeme zkratkou UV-VIS (ultraviolet-visible) charakteristickeacute
absorpčniacute paacutesy a jejich koncentraci lze proto většinou poměrně snadno stanovit na zaacutekladě jejich
spektraacutelniacutech vlastnostiacute
Určovaacuteniacute koncentrace roztoků neniacute jedinou možnostiacute využitiacute absorpčniacute spektrofotometrie Již po
několik desetiletiacute je znaacutemo že absorpčniacute vlastnosti zaacutevisiacute na interakci přiacuteslušneacuteho chromoforu s okoliacutem
Z toho vyplyacutevaacute že vlnovaacute deacutelka absorpčniacuteho maxima i intenzita absorpce mohou byacutet ovlivněny řadou
procesů ktereacute biochemika enormně zajiacutemajiacute zde pro ilustraci několik přiacutekladů
Při denaturaci biopolymeru (biacutelkoviny nebo nukleoveacute kyseliny) se měniacute jeho absorpčniacute
spektrum protože chromofory se dostaacutevajiacute do jineacuteho mikroprostřediacute (u biacutelkovin zevnitř globule
do vodneacuteho prostřediacute v DNA z jaacutedra helixu kde těsně interagujiacute se sousedy vodiacutekovyacutemi a
patrovyacutemi interakcemi)
Protože fenolaacutetovyacute ion maacute jineacute vlastnosti než nedisociovanyacute fenol je možneacute ze změny spekter
biacutelkoviny při zvyšovaacuteniacute pH roztoku určit titračniacute křivku tyrosinovyacutech zbytků a z niacute pak usoudit
na jejich lokalizaci v molekule proteinu
Při nekovalentniacute vazbě různyacutech ligandů na biopolymer se často měniacute jejich spektrum to
dovoluje touto metodou určit počet navaacutezanyacutech ligandů a asociačniacute konstantu
31
Odvozeniacute Lambert-Beerova zaacutekona
Interakciacute zaacuteřeniacute s hmotou tj s atomy a molekulami dochaacuteziacute k jeho absorpci tj k přijetiacute kvanta energie
a zvyacutešeniacute energie atomu (molekuly) z původniacuteho zaacutekladniacuteho stavu do stavu excitovaneacuteho Při absorpci
zaacuteřeniacute v oblasti 200-2000 nm dochaacuteziacute převaacutežně k excitaci elektronoveacuteho systeacutemu resp valenčniacutech
elektronů zuacutečastněnyacutech atomů a molekul Vlastniacute interakce zaacuteřeniacute s hmotou se sleduje na absorpčniacutem
spektru tj na zaacuteznamu zaacutevislosti množstviacute absorbovaneacuteho zaacuteřeniacute na jeho vlnoveacute deacutelce
Na spektrofotometrickou kyvetu s optickou drahou I kteraacute obsahuje absorbujiacuteciacute laacutetku dopadaacute světlo
o intenzitě Io Pokles intenzity světla dI v důsledku jeho absorpce vrstvou roztoku o tloušťce dl pak
bude
minus119889119868 = 119896 ∙ 119897 ∙ 119889119897
kde k je konstanta uacuteměrnosti Po separaci proměnnyacutech a integraci (interval 0-I) ziacuteskaacuteme vztah zvanyacute
Lambertův zaacutekon kde I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho z kyvety
log1198680
119868= 119896 ∙ 119897
Analogicky můžeme postupovat při studiu zaacutevislosti poklesu intenzity světla na koncentraci absorbujiacuteciacute
laacutetky při konstantniacute deacutelce kyvety Zde vychaacuteziacuteme z předpokladu že dI bude přes jinou konstantu j
uacuteměrneacute vzrůstu koncentrace dc tedy
minus119889119868 = 119895 ∙ 119897 ∙ 119889119888
Opět integrujeme tentokraacutet v intervalu 0 až c a ziacuteskaacuteme Beerův zaacutekon
log1198680
119868= 119895 ∙ 119888
Veličina Io je intenzita světla ktereacute do kyvety vstupuje a I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho Nabiacuteziacute se
vyjaacutedřit poměr těchto hodnot jako frakci světla pohlceneacuteho v kyvetě tato veličina se pak nazyacutevaacute
transmitance T
119879 =119868
1198680
a často se vyjadřuje v procentech Z fyzikaacutelniacuteho pohledu neniacute přirozenějšiacuteho popisu absorpčniacutech efektů
než pomociacute teacuteto veličiny Ta však byla v posledniacutech letech teacuteměř opuštěna neboť pro praktickeacute
laboratorniacute použiacutevaacuteniacute trpiacute zaacutesadniacutem nedostatkem neniacute přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky
Přiacutemou uacuteměru zajišťuje veličina na leveacute straně obou vyacuteše uvedenyacutech vztahů kteraacute se nazyacutevaacute
absorbance A
119860 = log1198680
119868= log
1
119879
Dřiacuteve se miacutesto bdquoabsorbancerdquo užiacutevalo termiacutenu bdquoextinkcerdquo (označeniacute E) v anglosaskeacute zejmeacutena americkeacute
literatuře toto označeniacute tvrdošiacutejně přežiacutevaacute Evropskyacute čtenaacuteř by si měl byacutet jist že pojmy absorbance a
extinkce (a podobně i absorpčniacute a extinkčniacute koeficient) jsou naprosto ekvivalentniacute
Poněkud jinak je třeba nahliacutežet na pojem optickaacute hustota zkracovanyacute OD nebo OD (optical density)
Prochaacuteziacute-li paprsek kyvetou může byacutet jeho intenzita snižovaacutena i jinyacutemi jevy než absorpciacute (pohlceniacutem
fotonu spojenyacutem s excitaciacute molekuly do vyššiacuteho energetickeacuteho stavu) Pro zeslabeniacute intenzity v
důsledku absorpce je vhodnyacute termiacuten absorbance zde takeacute platiacute (většinou jak je uvaacuteděno daacutele) Beerův
zaacutekon Pokud je však intenzita paprsku zeslabovaacutena napřiacuteklad rozptylem zaacuteřeniacute na velikyacutech čaacutesticiacutech
32
(agregaacutetech molekul při turbidimetrickyacutech měřeniacutech buňkaacutech při proměřovaacuteniacute růstovyacutech křivek
v mikrobiologii apod) je vhodneacute toto zeslabeniacute kvantifikovat jako optickou hustotu Ta je definovaacutena
stejně jako absorbance ale nemaacute přiacutemou souvislost s jevem absorpce
119874119863 = log1198680
119868
Jinyacutemi slovy optickaacute hustota je pojmem nadřazenyacutem kdy jenom v některyacutech přiacutepadech je totožnaacute
s absorbanciacute
Spojiacuteme-li oba vyacuteše uvedeneacute zaacutekony ziacuteskaacuteme jeden z nejznaacutemějšiacutech fyzikaacutelně-chemickyacutech vztahů
zvanyacute Lambertův-Beerův zaacutekon
119912 = 120634 ∙ 119940 ∙ 119949
kde (epsilon) je konstanta uacuteměrnosti odvoditelnaacute z vyacuteše definovanyacutech konstant k aj Jinyacutemi slovy je
to absorbance roztoku o jednotkoveacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky v kyvetě o jednotkoveacute deacutelce
Vzhledem k tomu že jak vyplyacutevaacute z definičniacute rovnice je absorbance bezrozměrnaacute veličina musiacute miacutet
rozměr (deacutelka-1 koncentrace-1) Za jednotkovou deacutelku zde prakticky vždy považujeme 1 cm podle toho
v jakyacutech jednotkaacutech dosazujeme koncentrace nabyacutevaacute pak různyacutech rozměrů
Pokud je koncentrace vyjaacutedřena v jednotkaacutech molmiddotl-1 maacute rozměr cm-1middotlmiddotmol-1 v tom přiacutepadě se jednaacute
o molaacuterniacute absorpčniacute (postaru ještě někdy teacutež extinkčniacute) koeficient Jeho rozměr lze daacutele upravit
vykraacuteceniacutem deacutelkovyacutech jednotek čiacutemž se ziacuteskaacute tvar cm2middotmmol-1 je dobreacute si uvědomit že tento rozměr
je zcela totožnyacute s vyacuteše uvedenyacutem zaacutekladniacutem tvarem a mmol nemaacute nic do činěniacute s milimolaacuterniacute
koncentraciacute Jinyacutem zcela ekvivalentniacutem rozměrem je M-1middotcm-1 kde M označuje molaritu tento
dokonale pochopitelnyacute tvar je užiacutevaacuten zejmeacutena v anglosaskeacute literatuře
Až doposud byla uvažovaacutena přiacutetomnost jedineacute absorbujiacuteciacute laacutetky ve zkoumaneacutem roztoku tento stav je
však u reaacutelnyacutech vzorků spiacuteše vyacutejimečnyacute Většinou je přiacutetomno několik laacutetek ktereacute absorbujiacute při daneacute
vlnoveacute deacutelce Měřenaacute absorbance je pak součtem všech diacutelčiacutech absorbanciacute
Určovaacuteniacute koncentrace roztoků pomociacute absorpčniacute spektrofotometrie
Jak je patrno z definice absorbance při jejiacutem měřeniacute je třeba znaacutet intenzity (nebo leacutepe světelneacute toky)
dvou paprsků tzv referenčniacuteho (srovnaacutevaciacuteho ndash I0) jenž nebyl oslaben absorpciacute a měrneacuteho (I) kteryacute
prošel kyvetou se vzorkem Podle způsobu měřeniacute se spektrofotometry děliacute na jednopaprskoveacute a
dvoupaprskoveacute přiacutepadně spektrofotometry na principu diod-array-detectors
Jednopaprskoveacute přiacutestroje majiacute jedinou optickou draacutehu (viz Obr 2A) Paprsku se nejdřiacuteve postaviacute do
cesty referenčniacute vzorek (v laboratorniacute mluvě zvanyacute blank) a množstviacute světla jež jiacutem prošlo je
zaregistrovaacuteno jako Io poteacute je do optickeacute draacutehy umiacutestěn měřenyacute vzorek zaregistruje se I a z obou uacutedajů
je vypočtena absorbance Na staršiacutech a jednoduššiacutech přiacutestrojiacutech tohoto typu se nastavujiacute dva
parametry při zacloněneacutem paprsku se kompenzuje tzv temnyacute tok kteryacute detekčniacute zařiacutezeniacute poskytuje i
v situaci kdy na něj žaacutedneacute světlo nedopadaacute (označeniacute bdquo0ldquo souvisiacute s nulovou transmitanciacute při
zacloněneacutem paprsku) poteacute se do paprsku umiacutestiacute referenčniacute vzorek jehož absorbance je z definice
nulovaacute (100 transmitance) Toto nastaveniacute je nutno provaacutedět pro každou vlnovou deacutelku a proto se
přiacutestroje tohoto typu nepoužiacutevajiacute pro měřeniacute spekter U moderniacutech přiacutestrojů se zaacutevislost Io na vlnoveacute
33
deacutelce pro referenčniacute vzorek uložiacute do paměti a po změřeniacute teacuteto zaacutevislosti pro vzorek (I) se vypočtou
hodnoty absorbanciacute pro všechny vlnoveacute deacutelky
Dvoupaprskoveacute přiacutestroje majiacute odděleny draacutehy pro referenčniacute paprsek a pro měřenyacute vzorek (viz Obr
2B) V každeacutem okamžiku proto mohou registrovat I i Io a vypočiacutetat absorbanci Tyto přiacutestroje obvykle
poněkud dražšiacute dovolujiacute velmi snadno měřit různeacute typy diferenčniacutech spekter a miacutevajiacute i lepšiacute optickeacute
parametry (monochromatičnost světla)
Spektrofotometry na principu diod-array-detectors (DAD) Tato koncepce se objevila v polovině 80
let minuleacuteho stoletiacute Ostatniacute spektrofotometry majiacute monochromaacutetor umiacutestěn před kyvetovyacutem
prostorem takže vzorkem prochaacuteziacute pouze vybraneacute (bdquomonochromatickeacuteldquo) světlo ktereacute je pak přiacutemo
zpracovaacuteno detektorem V DAD přiacutestrojiacutech prochaacuteziacute všechno světlo (polychromatickeacute) vzorkem
a teprve poteacute je rozloženo mřiacutežkou řada světlocitlivyacutech diod pak analyzuje množstviacute světla jednotlivyacutech
vlnovyacutech deacutelek ktereacute prošlo vzorkem respektive referenčniacutem roztokem Toto experimentaacutelniacute
uspořaacutedaacuteniacute maacute sice poněkud nižšiacute kvalitu optickyacutech parametrů (rozlišovaciacute schopnost z hlediska
spektraacutelniacute čistoty) jeho přednostiacute je však rychlost měřeniacute neboť intenzita světla všech vlnovyacutech deacutelek
se sniacutemaacute v jedineacutem okamžiku Proto je toto uspořaacutedaacuteniacute vhodneacute zejmeacutena pro kinetickaacute měřeniacute nebo
jako detektory chromatografickyacutech zařiacutezeniacute (HPLC)
Obr 2 Scheacutemata spektrofotometrů A ndash jednopaprskovyacute spektrofotometr B ndash dvoupaprskovyacute
spektrofotometr
Při stanovovaacuteniacute koncentrace skupiny laacutetek byacutevaacute probleacutemem zvolit vhodnyacute bdquoobecnyacuteldquo standard
Typickyacutem přiacutekladem je zde stanovovaacuteniacute koncentrace proteinů Aromatickeacute postranniacute řetězce biacutelkovin
absorbujiacute v UV oblasti v okoliacute 280 nm Často se voliacute jako standard hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA z angl
bovine serum albumin) jehož absorbance jednoprocentniacuteho roztoku činiacute 68 zastoupeniacute
aromatickyacutech aminokyselin v albuminu je však ve srovnaacuteniacute s většinou biacutelkovin relativně niacutezkeacute a hodnota
jeho specifickeacuteho absorpčniacuteho koeficientu je v bdquorodiněldquo rozpustnyacutech biacutelkovin nepoužitelnaacute Na Obr 3
je srovnaacuteniacute spekter albuminu a imunoglobulinu při stejneacute koncentraci
V biologickeacutem materiaacutelu často komplikuje spektrofotometrickeacute měřeniacute zaacutekal kteryacute nekontrolovaně
zvyšuje turbiditu roztoku jenž se pak přičiacutetaacute ke skutečneacute absorbanci Praacutevě zde by bylo vhodnějšiacute
34
mluvit o optickeacute hustotě jejiacutež vztah ke koncentraci byacutevaacute mnohem komplikovanějšiacute než přiacutemaacute uacuteměrnost
Beerova zaacutekona Dobryacutem vodiacutetkem pro posouzeniacute zda turbidita vyacuteznamně ovlivňuje změřenou
absorbanci při daneacute vlnoveacute deacutelce je tvar absorpčniacuteho spektra křivka by měla poměrně rychle klesat
k nule zatiacutemco v zakalenyacutech vzorciacutech klesaacute mnohem pomaleji Pokud je tiacutemto způsobem zjištěn zaacutekal
(pro biacutelkoviny neniacute u 330 nm OD nulovaacute) je nutno pokusit se vliv zaacutekalu na měřenou absorbanci
nějakyacutem způsobem sniacutežit Např pro biacutelkoviny se odčiacutetaacute registrovanaacute bdquoabsorbanceldquo u 330 nm od
měřeneacute absorbance v maximu u 280 nm
Jak bylo ukaacutezaacuteno absorbance při určiteacute vlnoveacute deacutelce je součtem absorbanciacute všech přiacutetomnyacutech
absorbujiacuteciacutech laacutetek Při studiu roztoků biologicky aktivniacutech laacutetek se maacutelokdy objevuje situace že by
v inkriminovaneacute oblasti spektra (zejmeacutena v UV) absorbovala jedinaacute složka roztoku V tom přiacutepadě je
nutneacute velmi opatrně posoudit zda dalšiacute absorbujiacuteciacute laacutetky neovlivňujiacute stanoveniacute Proto byacutevaacute velmi
vhodneacute nespokojovat se s měřeniacutem absorbance při jedineacute vlnoveacute deacutelce ale proměřit vždy relevantniacute
zaacutevislost absorbance na vlnoveacute deacutelce (absorpčniacute spektrum) a podle jeho tvaru usoudit zda nějakaacute ciziacute
laacutetka stanoveniacute nerušiacute Typickyacutem probleacutemem tohoto typu je překryv spektra biacutelkoviny přiacuteměsiacute
nukleovyacutech kyselin ktereacute majiacute diacuteky vysokeacutemu obsahu aromaacutetů velmi vysokyacute specifickyacute absorpčniacute
koeficient (Obr 3)
Obr 3 Absorpčniacute spektra
1 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (1 mgmiddotml-1) 2 ndash lidskyacute imunoglobulin G (1 mgmiddotml-1) 3 ndash DNA (01 mgmiddotml-1)
optickaacute deacutelka kyvety 1 cm
Kalibračniacute funkce
Kalibraciacute se rozumiacute vztah mezi dvěma veličinami x a y kde veličinou y byacutevaacute měřenyacute signaacutel (absorbance
A potenciaacutel E napětiacute člaacutenku U proud I elektrickyacute odpor Rhellip) a veličina x představuje stav nebo
vlastnost měřeneacuteho systeacutemu (koncentrace c obsah m objem V teplota thellip)
Vztah těchto dvou veličin y=f(x) je definovaacuten matematickyacutem modelem tzv kalibračniacute funkciacute Jak vidno
veličina x je v tomto vztahu nezaacutevislou proměnnou veličina y proměnnou zaacutevislou (tzn že jejiacute hodnoty
jsou zaacutevisleacute na hodnotaacutech veličiny x)
35
Každaacute zaacutevislost dvou nebo viacutece proměnnyacutech může v obecneacutem pohledu vykazovat dvojiacute formu
1) funkčniacute zaacutevislost
- určiteacute hodnotě nezaacutevisle proměnneacute x odpoviacutedaacute vždy jedinaacute určitaacute hodnota zaacutevisle
proměnneacute y jinak řečeno ndash po dosazeniacute x do kalibračniacute funkce ziacuteskaacuteme pouze jednu
hodnotu y
2) statistickaacute zaacutevislost
- pro určitou hodnotu nezaacutevisle proměnneacute x existuje vždy určiteacute pravděpodobnostniacute
rozděleniacute zaacutevisle proměnneacute y (naacutehodneacute veličiny) Toto rozděleniacute je charakterizovaacuteno
předevšiacutem aritmetickyacutem průměrem hodnot y a rozptylem Se změnou hodnoty x se
hodnoty y zaacutekonitě měniacute a měniacute se i aritmetickyacute průměr Funkčniacute zaacutevislost proměnnyacutech
veličin řešiacute regresniacute analyacuteza Posouzeniacute těsnosti rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute y kolem
regresně vypočiacutetaneacute funkce 119910 = 119891(119909) umožňuje korelace
- Zjednodušeně řečeno ndash při dosazeniacute jedneacute hodnoty x do kalibračniacute funkce můžeme
očekaacutevat pouze určiteacute hodnoty y
Vyacutepočet kalibračniacute funkce se provaacutediacute pomociacute regresniacute analyacutezy což je statistickaacute metoda porovnaacuteniacute
metod Pro jednoduchost se v kalibraci se daacutevaacute přednost lineaacuterniacutem zaacutevislostem
Kalibračniacute funkce a stanoveniacute koncentrace pomociacute spektroskopie
Jak již bylo zmiacuteněno kalibračniacute funkce je vyneseniacute zaacutevislosti absorbance (zaacutevislaacute proměnnaacute osa y) na
koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky (nezaacutevislaacute proměnnaacute osa x) Je možneacute volit kteroukoli vlnovou deacutelku až
na vyacutejimky však volba padaacute na vlnovou deacutelku absorpčniacuteho maxima stanovovaneacute laacutetky a to ze dvou
důvodů
1) je zde nejvyššiacute citlivost stanoveniacute
2) přesnost stanoveniacute zde nejmeacuteně zaacutevisiacute na přesnosti nastaveniacute vlnoveacute deacutelky
Kalibračniacute funkci ziacuteskaacuteme z proměřeniacute absorbanciacute kalibračniacutech roztoků (standardů) o znaacutemyacutech
koncentraciacutech a jejich vyneseniacute proti daneacute koncentraci standardu
V tomto přiacutepadě je kalibračniacute funkce popsaacutena obecnou rovniciacute lineaacuterniacute funkce
119910 = 119886 ∙ 119909 + 119887
přičemž yhelliphodnota měřeneacuteho signaacutelu (zde absorbance)
ahellipsklon přiacutemky (směrnice)
xhellipkoncentrace (uvedenaacute na ose x)
bhellipprůsečiacutek funkce s osou y
U lineaacuterniacutech kalibračniacutech funkciacute je koeficient b vyacuteznamnou veličinou ndash jejiacute nenulovaacute hodnota svědčiacute o
konstantniacute soustavneacute chybě pokud je chyba kladnaacute lze ji eliminovat odečteniacutem slepeacuteho pokusu
(blanku) takže analytickyacute signaacutel by měl byacutet nulovyacute při x = 0
Diacuteky znalosti kalibračniacute rovnice lze z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute zpětně dopočiacutetat koncentrace
vzorků
36
Obr 4 Přiacuteklad kalibračniacute zaacutevislosti zjištěneacute po proměřeniacute roztoků kalibračniacutech standardů BSA o
znaacutemyacutech koncentraciacutech
Korelačniacute koeficient R
Korelačniacute koeficient R určuje těsnost rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute veličiny kolem lineaacuterniacute regresniacute
přiacutemky Čiacutem je hodnota korelačniacuteho koeficientu bližšiacute plusmn1 tiacutem je zaacutevislost mezi proměnnyacutemi těsnějšiacute a
tiacutem viacutece se bliacutežiacute přiacutemce
Korelačniacute koeficient tedy nabyacutevaacute hodnot langminus1 1rang Kladnyacutech hodnot nabyacutevaacute pro přiacutemou zaacutevislost
zaacutepornyacutech pro nepřiacutemou zaacutevislost nuloveacute hodnoty značiacute lineaacuterniacute nezaacutevislost Pozor nulovaacute hodnota
korelačniacuteho koeficientu neznamenaacute že jsou na sobě proměnneacute nezaacutevisleacute absolutně pouze tuto
zaacutevislost nelze vyjaacutedřit lineaacuterniacutem vztahem Určeniacute hodnoty koeficientu maacute praktickyacute smysl až při většiacutem
počtu dvojic xi yi
Koeficient determinace R2
Koeficient determinace R2 udaacutevaacute miacuteru kvality zvoleneacuteho regresniacuteho modelu Jeho hodnota se pohybuje
v rozmeziacute lang0 1rang přičemž čiacutem viacutece se jeho hodnota bliacutežiacute k 1 tiacutem kvalitnějšiacute regresniacute model je zvolen
Možneacute probleacutemy
Při pokusech o stanoveniacute koncentrace pomociacute měřeniacute absorbance se mohou vyskytnout různaacute uacuteskaliacute
V dalšiacutem textu budou probraacuteny nejběžnějšiacute přiacutečiny jež vedou k chybaacutem při těchto stanoveniacutech
Zaacutevislost absorbance na koncentraci by měla byacutet přiacutemkovaacute a prochaacutezet počaacutetkem pak je směrnice teacuteto
přiacutemky rovna absorpčniacutemu koeficientu Často se však objevujiacute odchylky od teacuteto nejjednoduššiacute
zaacutevislosti
37
1) Přiacutemka neprochaacuteziacute počaacutetkem
Takovaacute situace je vždy artefaktem při nuloveacute koncentraci laacutetky musiacute byacutet absorbance nulovaacute
Dosti obvyklou chybou je to že při počiacutetačoveacutem vyhodnoceniacute je zvolen nevhodnyacute přiacutemkovyacute
model povolujiacuteciacute nenulovyacute uacutesek na ose y Pokud přiacutemku bdquonelze přinutitldquo aby prochaacutezela
počaacutetkem byacutevaacute chyba v nevhodneacute volbě referenčniacuteho roztoku znečistěneacute referenčniacute kyvetě
apod
2) Zaacutevislost neniacute přiacutemkovaacute
K tomuto jevu dochaacuteziacute v přiacutepadě kdy se laacutetka vyskytuje v několika spektraacutelně odlišitelnyacutech
stavech přičemž koncentrace jednotlivyacutech složek roztoku zaacutevisiacute na celkoveacute koncentraci Jako
typickyacute přiacuteklad se uvaacutedějiacute oligomerniacute rovnovaacutehy kdy oligomer maacute jineacute absorpčniacute spektrum než
monomerniacute jednotky V těchto přiacutepadech kdy neplatiacute Beerův zaacutekon nelze snadno určit
koncentraci z měřeniacute při jedineacute vlnoveacute deacutelce
3) Pokud laacutetka fluoreskuje je čaacutest absorbovaneacuteho světla opět vyzaacuteřena toto světlo při vyššiacutech
hodnotaacutech absorbance zdaacutenlivě snižuje jejiacute hodnotu Zaacutevislost absorbance na koncentraci je pak
zakřivenaacute a limitně se bliacutežiacute k nějakeacute hodnotě
Důležitaacute pravidla při stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku pomociacute kalibračniacute funkce
Rozsah kalibrace koncentrace analytu
Koncentrace analytu by měla spadat do rozsahu kalibrace (pracovniacuteho rozsahu měřeniacute) což je interval
koncentraciacute v němž lze dosaacutehnout požadovaneacute hodnoty přesnosti a pravdivosti měřeniacute Jinak řečeno
koncentrace stanovovaneacute laacutetky by měla spadat do rozsahu koncentraciacute standardů použityacutech pro
sestaveniacute kalibračniacute funkce Pokud je koncentrace mimo rozsah koncentraciacute standardů jsou dvě
možnosti naacutepravy
1) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku vyššiacute než koncentrace standardů je třeba vzorek
vhodně zředit
2) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku nižšiacute než rozsah koncentraciacute standardů je třeba vzorek
vhodnyacutem způsobem zahustit nebo upravit koncentrace kalibračniacutech roztoků a proměřit celou
kalibračniacute křivku znovu
Technickeacute replikaacutety
Pro sniacuteženiacute chyb během stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je vhodneacute měřeniacute proveacutest se stejnyacutem
vzorkem ve viacutece opakovaacuteniacutech ndash hovořiacuteme o technickyacutech replikaacutetech (duplikaacutety triplikaacutety hellip)
Opakovanyacutem měřeniacutem se eliminujiacute chyby způsobeneacute napřiacuteklad nepřesnyacutem pipetovaacuteniacutem reakciacute
Ředěniacute
Pro stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je třeba braacutet v potaz skutečnost zda a jak byl vzorek před
stanoveniacutem zředěn Pokud by došlo k opomenutiacute tohoto faktu byla by stanovena nižšiacute koncentrace
analytu což by mohlo miacutet za naacutesledek neuacutespěch během dalšiacutech analyacutez vzorku
38
UacuteKOL Č 1 Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace roztoku siacuteranu nikelnateacuteho
POMŮCKY
Odměrneacute baňky (5 ml) se zaacutetkami
Kaacutedinky
Pipety špičky
Pasteurova pipeta
Spektrofotometr Lightwave II
Kyveta
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
05 molmiddotl-1 siacuteran nikelnatyacute
Neznaacutemyacute vzorek
POSTUP
1 Vypočiacutetejte objem zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho o koncentraci 05 molmiddotl-1 a objem
destilovaneacute vody ktereacute musiacutete smiacutechat abyste ziacuteskali 5 ml roztoků o koncentraciacutech 0025 molmiddotl-1
005 molmiddotl-1 01 molmiddotl-1 02 molmiddotl-1 a 03 molmiddotl-1 Hodnoty zapište do tabulky a konzultujte
s vedouciacutem cvičeniacute
Tab č 1 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho
Finaacutelniacute koncentrace NiSO4 [molmiddotl-1] 0025 005 01 02 03
05 molmiddotl-1 NiSO4 [ml]
Destilovanaacute voda [ml]
2 Do odměrnyacutech baněk o objemu 5 ml pipetujte vypočteneacute množstviacute zaacutesobniacuteho roztoku Roztoky
v baňkaacutech doplňte po značku destilovanou vodou (použijte Pasteurovu pipetu) uzavřete a dobře
promiacutechejte
3 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte možnost Wavescan (3)
Nastavte rozsah vlnovyacutech deacutelek od 600 do 800 nm a potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK Do
kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu s čistou vodou (blank) kyvetu plňte přibližně do frac34 objemu
4 Před tiacutem než kyvetu vložiacutete do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute
přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem ubrouskem
5 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro vynulovaacuteniacute přiacutestroje
6 Blank z kyvety vylijte a nahraďte 03 molmiddotl-1 roztokem siacuteranu nikelnateacuteho Pro měřeniacute stiskněte
zeleneacute tlačiacutetko
7 V zobrazeneacutem spektru pomociacute šipek najděte absorpčniacute maximum
Sestrojeniacute kalibračniacute křivky
1 Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)
a nastavte ziacuteskanou vlnovou deacutelku při ktereacute měl siacuteran nikelnatyacute nejvyššiacute absorbanci
39
2 Přiacutestroj vynulujte na destilovanou vodu a proměřte sadu připravenyacutech roztoků nikelnatyacutech iontů
každyacute vzorek změřte ve třech opakovaacuteniacutech Tyto hodnoty budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute
křivky Během měřeniacute je třeba kyvetu mezi jednotlivyacutemi vzorky proplaacutechnout destilovanou vodou
3 Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho roztoku takteacutež ve třech opakovaacuteniacutech
VYHODNOCENIacute
1 U každeacute koncentrace siacuteranu nikelnateacuteho vypočiacutetejte průměrnou hodnotu ze třiacute naměřenyacutech
absorbanciacute
2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet spraacutevně
pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute regresi Z rovnice
kalibračniacute křivky odečtěte koncentraci siacuteranu nikelnateacuteho v neznaacutemeacutem vzorku
UacuteKOL Č 2 Praktickaacute aplikace spektrofotometrie v biochemickeacute laboratoři stanoveniacute
obsahu proteinů Bradfordovou metodou s vazbou barviva Coomassie blue
Stanoveniacute celkoveacute koncentrace proteinů v roztoku je jednou z nejčastějšiacutech analyacutez v biochemickeacute
laboratoři Bradfordova metoda stanoveniacute celkovyacutech proteinů je založena na tvorbě komplexu mezi
proteiny a triarylmetanovyacutem barvivem Coomassie Brilliant blue G250 ktereacute se na proteinoveacute molekuly
vaacuteže dvěma způsoby Trifenylmethanovaacute skupina se vaacuteže na nepolaacuterniacute čaacutesti proteinu a anion
sulfoskupiny na bazickeacute skupiny ve vedlejšiacutech řetězciacutech aminokyselin (arginin a lysin) Po vazbě barviva
na proteiny dochaacuteziacute k barevneacute změně kteraacute je uacuteměrnaacute množstviacute proteinu Reakce je velmi citlivaacute u
albuminu a řady globulaacuterniacutech proteinů Metoda je diacuteky sveacute jednoduchosti a citlivosti široce použiacutevaacutena
Jako kalibračniacute protein se použiacutevaacute hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA) Barevnyacute produkt barviva s proteinem
vykazuje absorpčniacute maximum při 595 nm (absorpčniacute maximum samotneacuteho barviva je 465 nm)
Stanoveniacute obsahu celkovyacutech proteinů Bradfordovou metodou je však rušeno řadou interferujiacuteciacutech
laacutetek ktereacute jsou znaacutemy (detergenty např dodecylsiacuteran sodnyacute Triton X-100 soli) ktereacute se do vzorku
dostaacutevajiacute během precipitace a purifikace a ktereacute narušujiacute tvorbu komplexu barviva s proteiny
LABORATORNIacute POMŮCKY
Vaacuteženka
Špachtlelžička
Analytickeacute vaacutehy
Odměrnaacute baňka (100 ml)
Mikrozkumavky
Zkumavky skleněneacute
Kaacutedinky
Pipety špičky
Spektrofotometr Lightwave II
Kyvety
Vortex
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Bradfordovo činidlo
Hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA)
Neznaacutemyacute vzorek
40
POSTUP
1 Přiacuteprava roztoků
1) Od vyučujiacuteciacuteho si vyžaacutedejte neznaacutemyacute vzorek (vzorek BSA o neznaacutemeacute koncentraci) pro stanoveniacute
koncentrace proteinů Vzorek nechejte rozmrznout volně na stole Před měřeniacutem vzorek
promiacutechejte na vortexu
2) Připravte si 100 ml zaacutesobniacuteho roztoku hověziacuteho seacuteroveacuteho albuminu (zkracovaneacuteho jako BSA) o
koncentraci 100 microgml Navaacutežku albuminu je potřeba spočiacutetat a vyacutesledek konzultovat
s vedouciacutem cvičeniacute Zaacutesobniacute roztok BSA nařeďte přesně do 100 ml odměrneacute baňky
3) Po jeho spraacutevneacutem naředěniacute čaacutest roztoku přelijte z odměrneacute baňky do kaacutedinky z niacutež budete
roztok odebiacuterat při dalšiacute praacuteci
4) Standardy připravte si mikrozkumavky ktereacute si očiacuteslujete viz tabulka niacuteže Do těchto
zkumavek budete pipetovat standard BSA v přiacuteslušnyacutech koncentraciacutech V každeacute
mikrozkumavce se standardem je finaacutelniacute objem 1 ml Standardy promiacutechejte na vortexu
5) Připravte si blank Blankem neboli slepyacutem vzorkem se rozumiacute takovyacute vzorek kteryacute obsahuje
veškeraacute činidla kromě vzorku nebo standardu Miacutesto nich se použiacutevaacute voda resp rozpouštědlo
použiteacute pro rozpuštěniacute standardů Daacutele je zpracovaacutevaacuten jako vzorky nebo kalibračniacute standardy
Tab 2 Koncentrace standardů BSA pro kalibračniacute řadu v rozmeziacute koncentraciacute 0 ndash 100 microgml a postup přiacutepravy danyacutech koncentraciacute ze zaacutesobniacuteho roztoku BSA o koncentraci 100 microgml
Čiacuteslo
zkumavky
Koncentrace
BSA (microgml)
Přiacuteprava standardů (doplniacute student) Celkovyacute
objem (microl)
Objem vody (microl) Objem zaacutesobniacuteho
roztoku BSA (microl)
1 10 1000
2 20 1000
3 30 1000
4 40 1000
5 50 1000
6 60 1000
7 70 1000
8 80 1000
9 90 1000
10 100 1000
2 Stanoveniacute proteinů ve zkumavkoveacutem uspořaacutedaacuteniacute na stolniacutem spektrofotometru
1) Připravte si sadu skleněnyacutech zkumavek pro kalibraci (počet dle počtu kalibračniacutech roztoků)
ktereacute očiacuteslujete stejně jako kalibračniacute roztoky tj 0 (blank) 1 2 3hellip
2) Připravte si skleněneacute zkumavky pro neznaacutemeacute vzorky ktereacute vhodně pojmenujete Každyacute vzorek
budete měřit ve dvou opakovaacuteniacutech (tzv duplikaacutetech)
3) Přiacuteprava blanku do zkumavky napipetujte 500 microl vody (objem je totožnyacute jako pro vzorek nebo
standard) + 500 microl vody
41
4) Přiacuteprava standardů do očiacuteslovanyacutech zkumavek napipetujte 500 microl standardu naředěneacuteho na
přiacuteslušnou koncentraci + 500 microl vody
5) Přiacuteprava vzorku do vhodně pojmenovaneacute zkumavky napipetujte 500 microl neznaacutemeacuteho
připraveneacuteho vzorku + 500 microl vody
6) Do všech připravenyacutech zkumavek napipetujte 2000 microl pracovniacuteho roztoku Bradfordova činidla
7) Po napipetovaacuteniacute všech komponent reakce do přiacuteslušnyacutech zkumavek zkumavky promiacutechejte na
vortexu a nechte je 5 minut inkubovat při laboratorniacute teplotě Měřte do 1 hodiny od ukončeniacute
inkubace
3 Měřeniacute na stolniacutem spektrofotometru
1) Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)
a nastavte vlnovou deacutelku 595 nm
2) Přiacutestroj vynulujte na blank a proměřte sadu připravenyacutech roztoků standardů BSA Tyto hodnoty
budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute křivky
3) Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho vzorku
4) DŮLEŽITEacute Plastoveacute měřiacuteciacute kyvety je nutno po každeacutem měřeniacute proplachovat roztokem 50
etanolu a poteacute destilovanou vodou Barva Coomassie Briliant Blue se vaacuteže na stěny kyvety
takže při nevymytiacute kyvety by dochaacutezelo k velkeacutemu zkresleniacute měřeniacute Při měřeniacute postupujte od
nejnižšiacute koncentrace k nejvyššiacute
VYHODNOCENIacute
1 Z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute standardů BSA vypočtěte průměrnou hodnotu pro danou
koncentraci standardu
2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet
spraacutevně pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute
regresi Z rovnice kalibračniacute křivky stanovte obsah proteinů v neznaacutemeacutem vzorku
42
3 Gelovaacute chromatografie a chromatografie na tenkeacute vrstvě
Chromatografickeacute metody
Současnou praacuteci v biochemickeacutem vyacutezkumu a ve studiu přiacuterodniacutech laacutetek si nelze bez chromatografickyacutech
metod představit Jejich principem je rozdělovaacuteniacute laacutetek mezi stacionaacuterniacute a mobilniacute faacutezi na zaacutekladě
rozdiacutelnyacutech afinit složek k uvedenyacutem faacuteziacutem Mobilniacute faacuteze je buď kapalina nebo plyn stacionaacuterniacute faacuteze
může miacutet velmi různorodou formu např čaacutestečky tuheacute faacuteze tenkaacute vrstva kapaliny na pevnyacutech čaacutesticiacutech
film kapaliny na vnitřniacute straně kapilaacutery atd Objeveniacute chromatografie je připisovaacuteno ruskeacutemu botanikovi
M S Cvětovi (1872-1919) kteryacute rozdělil chloroplastoveacute pigmenty z rostlinnyacutech extraktů na sloupci
uhličitanu vaacutepenateacuteho
Chromatografickeacute metody se mohou dělit podle různyacutech kriteacuteriiacute nejčastějšiacute děleniacute je podle podstaty
procesu zodpovědneacuteho za separaci podle skupenstviacute mobilniacute faacuteze způsobu provedeniacute (sloupcovaacute
tenkovrstevnaacute papiacuterovaacute atd) či podmiacutenek (niacutezkotlakaacute střednětlakaacute nebo vysokotlakaacute kapalinovaacute
chromatografie) Podle podstaty procesu lze chromatografie rozdělit do naacutesledujiacuteciacutech kategoriiacute je však
třeba miacutet na paměti že zejmeacutena při děleniacute biopolymerů (biacutelkovin nukleovyacutech kyselin) se jednaacute často o
kombinaci dvou nebo viacutece separačniacutech principů Napřiacuteklad při rozdělovaciacute chromatografii může
dochaacutezet takeacute k adsorpci proteinu na povrch sorbentu nebo se uplatňuje siacuteťovyacute efekt poreacutezniacutech
sorbentů (gelovaacute permeačniacute chromatografie)
Adsorpčniacute chromatografie
Patřiacute k nejstaršiacutem a nejrozšiacuteřenějšiacutem metodaacutem Pevnyacute adsorbent je obteacutekaacuten vhodnyacutem rozpouštědlem
ktereacute unaacutešiacute analyzovanou směs laacutetek Na povrchu adsorbentu dochaacuteziacute k různě silneacute adsorbci těchto
laacutetek a tiacutem k jejich rozděleniacute Nejčastěji užiacutevanyacutemi adsorbenty jsou laacutetky poacuteroviteacute struktury jako jsou
silikagel Al2O3 CaCO3 hydroxylapatit či aktivniacute uhliacute Při adsorpci na polaacuterniacutech sorbentech hrajiacute největšiacute
uacutelohu interakce typu ion ndash dipoacutel a dipoacutel ndash dipoacutel zatiacutemco u nepolaacuterniacutech sorbentů to jsou převaacutežně van
der Waalsovy siacutely Adsorpčniacute chromatografie může byacutet v provedeniacute sloupcoveacutem (CC ndash column
chromatography) nebo tenkovrstevneacutem (TLC ndash thin layer chromatography)
Zvlaacuteštniacutem přiacutepadem absorpčniacute chromatografie je hydrofobniacute chromatografie biopolymerů (zejmeacutena
proteinů) kteraacute využiacutevaacute jejich schopnosti adsorbovat se na hydrofobniacute skupiny a povrchy Vytěsněniacute
adsorbovanyacutech biopolymerů se provaacutediacute nejčastěji sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely popř přiacutedavkem organickeacuteho
rozpouštědla Jako adsorpčniacute hydrofobniacute materiaacutely se nejčastěji použiacutevajiacute polysacharidoveacute či
polyglykolmethakrylaacutetoveacute matrice s navaacutezanyacutemi alkylovyacutemi řetězci (Sepharosa Spheron)
Rozdělovaciacute chromatografie
Principem je děleniacute laacutetek mezi dvě navzaacutejem nemiacutesitelnaacute nebo omezeně miacutesitelnaacute rozpouštědla a je
charakterizovaacuteno rozdělovaciacute konstantou K kteraacute je rozdiacutelnaacute pro jednotliveacute složky směsi a lišiacute se
pochopitelně i pro různeacute systeacutemy rozpouštědel Volbou složeniacute těchto systeacutemů lze ovlivnit uacutečinnost
rozděleniacute složek směsi Rozdělovaciacute chromatografie je uspořaacutedaacutena tak že jedna z kapalnyacutech faacuteziacute je
zakotvena na inertniacute pevnyacute nosič (silikagel filtračniacute papiacuter křemelina škrob) a staacutevaacute se tak faacuteziacute
stacionaacuterniacute zatiacutemco druhaacute faacuteze ndash mobilniacute ndash přes tuto přeteacutekaacute Laacutetky ze separovaneacute směsi se rozpouštějiacute
mezi obě faacuteze Na pevnyacute nosič se zakotvuje předevšiacutem vodnaacute stacionaacuterniacute faacuteze kteraacute maacute k nosiči vyššiacute
43
afinitu a jako mobilniacute je pak použiacutevanaacute směs organickyacutech rozpouštědel Častou formou rozdělovaciacute
chromatografie je papiacuterovaacute chromatografie (PC ndash paper chromatography) Vyacutevoj novyacutech sorbentů a
automatizace pak daly vzniknout noveacutemu a v současnosti jednomu z nejpoužiacutevanějšiacutech typů
chromatografie ndash vysokouacutečinneacute kapalinoveacute chromatografie (HPLC ndash high performance liquid
chromatography) Při HPLC se pracuje za vysokeacuteho tlaku nazyacutevaacute se takeacute často jako vysokotlakaacute
kapalinovaacute chromatografie a proto umožňuje několikanaacutesobně rychlejšiacute a citlivějšiacute analyacutezy všech typů
laacutetek oproti klasickyacutem sloupcovyacutem metodaacutem
Afinitniacute chromatografie
Je založena na biochemickyacutech interakciacutech jako jsou interakce enzym ndash substraacutet či protilaacutetka ndash antigen
ktereacute probiacutehajiacute s vysokou selektivitou Princip je založen na tom že přiacuteslušnyacute substraacutet či antigen se
chemickou reakciacute navaacuteže na určityacute sorbent kteryacutem se pak naplniacute kolona Enzym nebo protilaacutetka jsou
selektivně vychytaacutevaacuteny z analyzovaneacute směsi a naacutesledně mohou byacutet z kolony vymyty Afinitniacute
chromatografie se kupřiacutekladu využiacutevaacute k čištěniacute protilaacutetek z krevniacuteho seacutera
Chromatografie na iontoměničiacutech
Chromatografie na měničiacutech iontů neboli ionexovaacute chromatografie je určena pro separaci laacutetek
nesouciacutech naacuteboj Při vyacuteměně iontů se ionty ktereacute jsou elektrostaticky vaacutezaacuteny k pevneacutemu a chemicky
inertniacutemu podkladu reversibilně vyměňujiacute za ionty z roztoku
R+A-+B-harrR+B-+A-
R+A- je měnič iontů s navaacutezanyacutem aniontem A- (anex) a B- odpoviacutedaacute aniontům v roztoku Měnič kationtů
(katex) obsahuje zaacuteporně nabiteacute skupiny ktereacute reversibilně vaacutežou kationty Afinita iontů k ionexu neniacute
stejnaacute ale zaacutevisiacute na velikosti naacuteboje a na poloměru hydratovaneacuteho iontu a tento fakt je zaacutekladem
separace laacutetek ionexovou chromatografiiacute Rozdiacutely v naacutebojovyacutech vlastnostech jichž ionexovaacute
chromatografie využiacutevaacute jsou u biologickyacutech laacutetek značneacute proto tiacutemto způsobem lze oddělit i laacutetky jinak
velmi podobnyacutech vlastnostiacute Při vazbě iontu na ionex je však třeba počiacutetat i s dalšiacutemi vlivy a to zejmeacutena
s van der Waalsovyacutemi a polaacuterniacutemi interakcemi Siacutela vazby je takeacute ovlivněna iontovou silou a hodnotou
pH prostřediacute Daacutele je třeba si uvědomit že laacutetky nesouciacute stejnyacute naacuteboj jako ionex nebudou zachyceny
vůbec
Jako chromatografickyacute materiaacutel sloužiacute pro ionexovou chromatografii různeacute inertniacute matrice ktereacute majiacute
na sveacutem povrchu kovalentně navaacutezaneacute kladně nebo zaacuteporně nabiteacute funkčniacute skupiny (anexy ndash
aminoethyl diaminoethyl katexy ndash karboxymethyl) Charakter funkčniacutech skupin pak udaacutevaacute siacutelu ionexu
jejich celkoveacute množstviacute a využitelnost určuje kapacitu ionexu Označeniacute slabeacute středniacute a silneacute ionexy
vyjadřuje stupeň disociace skupin v zaacutevislosti na pH Zatiacutemco silneacute ionexy jsou uacuteplně disociovaacuteny v
širokeacutem rozmeziacute pH disociace slabyacutech ionexů je naopak na pH silně zaacutevislaacute Slabeacute katexy ztraacutecejiacute naacuteboj
při pH pod 6 slabeacute anexy při pH nad 9 Jako matrice se v ionexoveacute chromatografii použiacutevajiacute tři druhy
materiaacutelů syntetickeacute pryskyřice jako je např nejčastěji použiacutevanyacute polystyren zesiacuteťovanyacute
divinylbenzenem celulosa a konečně gely na baacutezi polyakrylamidu dextranů nebo agarosy Hlavniacute faacuteze
ionexoveacute chromatografie jsou ekvilibrace ionexu navaacutezaacuteniacute laacutetek ze vzorku a vymytiacute nenavaacutezanyacutech
složek změna podmiacutenek kteraacute vede k selektivniacute desorpci a konečně regenerace ionexu
44
Gelovaacute chromatografie
Tento typ chromatografie je jednou z nejpoužiacutevanějšiacutech metod v preparativniacute chemii biopolymerů Na
rozdělovaacuteniacute laacutetek při geloveacute chromatografii majiacute rozhodujiacuteciacute vliv rozměry jejich molekul Na poacuteroviteacutem
gelu (takeacute nazyacutevaneacutem molekuloveacute siacuteto) dochaacuteziacute k zadržovaacuteniacute malyacutech molekul tiacutem že pronikajiacute do nitra
čaacutestic gelu (Obr 1) kdežto molekuly ktereacute jsou tak velkeacute že neprojdou poacutery se nezadržujiacute a vymyacutevajiacute
se z kolony rychleji Maleacute molekuly jsou tedy zpomalovaacuteny viacutece než velkeacute a jednotliveacute složky směsi se
uvolňujiacute ze sloupce v pořadiacute klesajiacuteciacute velikosti molekuly (relativniacute molekuloveacute hmotnosti viz Obr 1
Obr 2) Kriteacuteriem rozděleniacute laacutetek je velikost poacuterů v čaacutesticiacutech gelu Gel by neměl obsahovat žaacutedneacute
specificky ani nespecificky adsorbujiacuteciacute skupiny aby nedochaacutezelo k děleniacute laacutetek jinyacutem mechanismem
Jde v podstatě o typ rozdělovaciacute chromatografie v systeacutemu kapalina ndash kapalina kde stacionaacuterniacute faacuteze je
kapalina zakotvenaacute v gelu Stejnaacute kapalina pak tvořiacute mobilniacute faacutezi kteraacute proteacutekaacute mezi čaacutesticemi gelu
V literatuře je možneacute se setkat s různyacutemi naacutezvy pro gelovou
chromatografii Pro oddělovaacuteniacute laacutetek s velmi rozdiacutelnyacutemi
molekulovyacutemi hmotnostmi např při odsolovaacuteniacute biacutelkovin se
použiacutevaacute hlavně termiacuten gelovaacute filtrace Proces separace laacutetek
s bliacutezkyacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi je pak nazyacutevaacuten jako
gelovaacute permeačniacute chromatografie (GPC ndash gel permeasion
chromatography) Často byacutevaacute použiacutevaacuten takeacute termiacuten
kapalinovaacute vylučovaciacute chromatografie kteryacute je z
teoretickeacuteho hlediska asi nejvhodnějšiacute
Jednotliveacute typy gelů lze charakterizovat tzv frakcionačniacutem rozsahem gelu což je rozmeziacute
molekulovyacutech hmotnostiacute nebo velikostiacute molekul v němž jejich změna způsobuje změnu v elučniacutem
objemu (objem mobilniacute faacuteze kteryacute proteče kolonou od naneseniacute vzorku až po dobu kdy je danaacute laacutetka
z kolony vymyacutevaacutena) Nejčastěji použiacutevanyacutem typem gelu jsou Sephadexy
Obr 2 Princip geloveacute chromatografie
Obr 1 Zadržovaacuteniacute čaacutestic v
poacuterech gelu
45
Sephadexy jsou vyraacuteběny z fragmentů dextranu což je polysacharid s relativniacute molekulovou hmotnostiacute
okolo 107 ndash 108 kteryacute vznikaacute ze sacharosy působeniacutem bakterie Leuconostoc mesenterium Dextranovaacute
vlaacutekna se pak zesiacuteťujiacute přiacutečnyacutemi vazbami působeniacutem epichlorhydrinu Stupeň zesiacuteťovaacuteniacute a s tiacutem
souvisejiacuteciacute velikost poacuteru lze pak ovlivnit vzaacutejemnyacutem poměrem epichlorhydrinu a dextranu Jednotliveacute
typy Sephadexů se označujiacute čiacuteslici a piacutesmenem Na odsolovaacuteniacute se nejčastěji použiacutevajiacute Sephadexy s nižšiacutem
čiacuteslem Pro děleniacute laacutetek o vyššiacutech molekulovyacutech hmotnostech pak Sephadexy G-75 G-150 nebo jineacute
značky gelů jako je Sepharosa Sephacryl Bio-gel
Gelovaacute permeačniacute chromatografie se velmi často užiacutevaacute pro stanovovaacuteniacute relativniacute molekuloveacute
hmotnosti makromolekul Před vlastniacute chromatografiiacute daneacuteho vzorku je nutno proveacutest separaci
standardů o znaacutemeacute relativniacute molekuloveacute hmotnosti a z jejich elučniacutech objemů sestrojit zaacutevislost
Většinou je vynaacutešena zaacutevislost retenčniacuteho času na logaritmu molekuloveacute hmotnosti Z retenčniacuteho času
vzorku o neznaacutemeacute hmotnosti kteryacute je separovaacuten za stejnyacutech podmiacutenek jako směs standardů se pak
jednoduše odečte jeho relativniacute molekulovaacute hmotnost Podmiacutenkou je aby vzorek nebyl znečištěn
laacutetkami o přibližně stejneacute molekuloveacute hmotnosti ktereacute zkreslujiacute retenčniacute čas vzorku Důležiteacute je takeacute
vhodneacute zvoleniacute typu gelu tak aby se do jeho frakcionačniacuteho rozsahu vešly všechny standarty a
samozřejmě i vzorek Na Obr 3 je znaacutezorněn elučniacute profil směsi standardů na koloně Superosy 12 HR
použiacutevaneacute v systeacutemu FPLC (fast protein liquid chromatography)
Odsolovaacuteniacute roztoků biopolymerů pomociacute geloveacute chromatografie (gelovaacute filtrace) byacutevaacute často vhodnějšiacute
než dialyacuteza a to předevšiacutem z časovyacutech důvodů Odsolovaacuteniacutem nestabilniacutech biopolymerů dialyacutezou
dochaacuteziacute často k jejich denaturaci praacutevě z důvodu časoveacute naacuteročnosti procesu Použiacutevaacute se nejčastěji
Sephadex G-25 pro odsolovaacuteniacute biopolymerů s relativniacute molekulovou hmotnostiacute nad 30 000 je pak
vhodnějšiacute Sephadex G-50 Důležitaacute je takeacute deacutelka kolony při většiacutech objemech nanaacutešeneacuteho vzorku je
pak nutno uacuteměrně zvyšovat deacutelku naacuteplně v koloně tak aby se během průtoku směs niacutezko a
vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek stačila od sebe oddělit Obecně se udaacutevaacute že při geloveacute chromatografii by
měl činit objem nanaacutešeneacuteho vzorku maximaacutelně 1-2 z celkoveacuteho objemu kolony Pro gelovou
chromatografii se proto použiacutevajiacute kolony 75 cm dlouheacute a často i delšiacute
Obr 3 Typickyacute chromatogram směsiacute proteinů na koloně Superosy 12 HR
1 ndash protilaacutetka IgG (Mr = 160000) 2 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (Mr = 67000) 3 - β-laktoglobulin
(Mr = 37000) 4 ndash cytochrom c (Mr = 12400) 5 ndash vitamiacuten B12 (Mr = 1 355) 6 ndash cytidin (Mr = 246)
46
Chromatografie na koloně
Při sloupcoveacute chromatografii (chromatografie na koloně) je chromatografickyacute materiaacutel umiacutestěn do
chromatografickeacute kolony (skleněnaacute nebo kovovaacute trubice) a vytvořiacute tak sloupec na němž probiacutehaacute děleniacute
Po aplikaci vzorku na kolonu dochaacuteziacute vlivem toku mobilniacute faacuteze k pohybu jednotlivyacutech složek kolonou a
k jejich separaci Naacuteplň kolony je různaacute podle toho o jakyacute typ chromatografie se jednaacute Kolony je možneacute
naplnit v laboratoři nebo lze zakoupit kolony již naplněneacute ktereacute jsou dodaacutevaacuteny řadou firem To platiacute
zejmeacutena o kolonaacutech pro chromatografickeacute techniky kdy děleniacute probiacutehaacute za zvyacutešeneacuteho tlaku (HPLC) na
sorbentech s velmi malyacutem průměrem čaacutestic (několik mikronů) a spraacutevneacute naplněniacute kolony je jedniacutem z
rozhodujiacuteciacutech faktorů pro kvalitu separace laacutetek Hlavniacute podmiacutenkou je aby kolona byla naplněna
kontinuaacutelně a naacuteplň byla v celeacute sveacute deacutelce kompaktniacute bez jakyacutechkoliv heterogenit Moderniacute zařiacutezeniacute
pro kapalinovou sloupcovou chromatografii se sklaacutedaacute z rezervoaacuterů mobilniacutech faacuteziacute daacutevkovače vzorku
kolony s chromatografickyacutem materiaacutelem čerpadel (popř gradientoveacuteho mixeru) detektoru měřiacuteciacuteho
eluaacutet ndash vyteacutekajiacuteciacute mobilniacute faacutezi (spektrofotometr refraktometr hmotnostniacute spektrometr) jiacutemače frakciacute
a vyacutestupu analyzovanyacutech dat (zapisovač počiacutetač)
Charakteristickou veličinou pro každou separovanou laacutetku je elučniacute objem nebo elučniacute čas označovanyacute
VR resp tR Elučniacute objem představuje celkovyacute proteklyacute objem mobilniacute faacuteze od naneseniacute rozdělovaneacute
laacutetky na kolonu po dosaženiacute maximaacutelniacute koncentrace teacuteto laacutetky v eluaacutetu Elučniacute čas je pak analogicky
doba od naacutestřiku po maximum elučniacute křivky daneacute laacutetky Elučniacute objem VR může byacutet ještě daacutele
charakterizovaacuten jako součet VRacute tj skutečnyacute elučniacute objem a VM mrtvyacute objem kolony
119881119877 = 119881119877acute + 119881119872
Mrtvyacute objem kolony se daacute charakterizovat jako celkovyacute objem kteryacute v koloně zaujiacutemaacute mobilniacute faacuteze
Experimentaacutelně se daacute určit tak že se na kolonu aplikuje inertniacute laacutetka kteraacute neniacute na koloně zadržovaacutena
žaacutednyacutemi silami a jejiacute elučniacute objem se pak rovnaacute mrtveacutemu elučniacutemu objemu (Obr 4)
Obr 4 Elučniacute profil při sloupcoveacute kapalinoveacute chromatografii VM ndash mrtvyacute elučniacute objem VR1 a VR2 elučniacute
objemy laacutetek 1 a 2
Chromatografie na tenkeacute vrstvě
Chromatografie na tenkeacute vrstvě (TLC thin layer chromatography) se nejčastěji provaacutediacute u adsorpčniacute
přiacutepadně u rozdělovaciacute a ionexoveacute chromatografie TLC se použiacutevaacute předevšiacutem pro analyacutezu zkoumaneacute
směsi v menšiacute miacuteře pak pro preparativniacute uacutečely Hlavniacute využitiacute maacute TLC při separaci nepolaacuterniacutech laacutetek
Pro TLC se použiacutevajiacute sypaneacute vrstvy (např oxid hlinityacute celulosa) ktereacute jsou však kvůli mechanickeacute
stabilitě meacuteně vhodneacute než vrstvy liteacute Vrstva adsorbentu je nanaacutešena na podložku ve stejnoměrneacute
vrstvičce pomociacute skleněneacute tyčinky s gumovyacutemi zaraacutežkami (viz Obr 5A)
47
Obr 5 Chromatografie na tenkeacute vrstvě A ndash Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy B ndash Vyviacutejeniacute sypaneacute vrstvy
v horizontaacutelniacute poloze A - deska s vrstvou B - rozpouštědlo
Liteacute vrstvy se připravujiacute ze suspenze stacionaacuterniacute faacuteze (např silikagel) a pojidla (např saacutedra)
Nejpoužiacutevanějšiacute jsou komerčně dostupneacute liteacute vrstvy Al2O3 na hliniacutekoveacute foacutelii znaacutemeacute pod naacutezvy Silufol
nebo Alufol Cenově dražšiacute jsou vrstvy kdy je jako nosič použito sklo a na něj upevněn silikagel nebo
celulosa S oblibou se použiacutevajiacute i polymerniacute nosiče s vrstvou polyamidu
Vlastniacute provedeniacute TLC může probiacutehat v několika uspořaacutedaacuteniacutech Klasickeacute je šikmeacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je
deska s tenkou vrstvou umiacutestěna do vyviacutejeciacute naacutedoby (chromatografickaacute komůrka) asi pod uacutehlem 20
stupňů a na dno naacutedoby je nalito rozpouštědlo (Obr 5B) Důležiteacute je aby chromatografickaacute komůrka
byla uzavřena a atmosfeacutera uvnitř se mohla nasytit paacuterami rozpouštědla Pokud je deska umiacutestěnaacute v
komůrce vertikaacutelně jednaacute se o chromatografii vzestupnou nebo sestupnou v zaacutevislosti na tom zda je
rozpouštědlo umiacutestěno dole nebo nahoře Vzestupnaacute chromatografie se provaacutediacute ve speciaacutelniacutech
komůrkaacutech ve kteryacutech lze vyviacutejet i viacutece chromatogramu najednou Při sestupneacute chromatografii se jako
nosič většinou použiacutevaacute speciaacutelniacute chromatografickyacute papiacuter (komerčně dodaacutevanyacute pod značkou Whatman)
kteryacute se zavěsiacute do naacutedobky s rozpouštědlem (viz Obr 6A)
Obr 6 Vyviacutejeciacute zařiacutezeniacute pro vyviacutejeniacute A ndash Zařiacutezeniacute pro sestupnou papiacuterovou chromatografii B ndash Kruhoveacute
vyviacutejeniacute papiacuteroveacute chromratografie
48
Je třeba připomenout že papiacuterovaacute chromatografie je založenaacute na principu rozdělovaciacute chromatografie
na rozdiacutel od vyacuteše uvaacuteděnyacutech chromatografii na tenkyacutech vrstvaacutech ktereacute předevšiacutem fungujiacute na principu
adsorpčniacute chromatografie Papiacuterovaacute chromatografie ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute se pak provaacutediacute většinou
jako kruhovaacute Doprostřed papiacuteru se umiacutestiacute knot kteryacutem vzliacutenaacute rozpouštědlo a kolem něj jsou nanaacutešeny
vzorky ktereacute pak migrujiacute k okraji papiacuteru (Obr 6B)
Velkou přednostiacute chromatografie na tenkyacutech vrstvaacutech je velkaacute časovaacute uacutespora malaacute spotřeba laacutetek i
rozpouštědel minimaacutelniacute experimentaacutelniacute zařiacutezeniacute a snadneacute provedeniacute Jelikož při TLC a papiacuteroveacute
chromatografii nelze přiacutemo zjistit charakteristickou veličinu udaacutevajiacuteciacute mobilitu daneacute laacutetky ndash elučniacute
objem či retenčniacute čas jako u sloupcoveacute chromatografie použiacutevaacute se pro charakterizaci a identifikaci
laacutetek jinaacute veličina tzv retenčniacute faktor Rf Retenčniacute faktor udaacutevaacute poměr vzdaacutelenosti středu skvrny laacutetky
od startu (VM) k vzdaacutelenosti čela mobilniacute faacuteze (VR) tj vzdaacutelenost kam až doputuje mobilniacute faacuteze
119877119891 =119881119872
119881119877
Při separaci směsi laacutetek je pak vždy žaacutedouciacute provaacutedět i chromatografii standardů v tomteacutež pokusu
Identifikace je pak snadnějšiacute Pro kvantitativniacute vyhodnoceniacute je zapotřebiacute proveacutest proměřeniacute
jednotlivyacutech skvrn pomociacute denzitometru nebo vyškrabaacuteniacute či eluci jednotlivyacutech skvrn a změřeniacute
koncentrace laacutetek v eluaacutetech
Detekce laacutetek při tenkovrstevneacute a papiacuteroveacute chromatografii se provaacutediacute různyacutemi způsoby
- přiacutemaacute ndash skvrny barevnyacutech laacutetek jsou dobře vidět pouhyacutem okem (rostlinnaacute barviva)
- absorpce světla v UV oblasti ndash použiacutevaacute se adsorbentu obsahujiacuteciacute fluoreskujiacuteciacute složku po
osvětleniacute UV světlem deska fluoreskuje akoraacutet v miacutestech rozdělenyacutech laacutetek jsou vidět tmavaacute
miacutesta
- fluorescence ndash některeacute laacutetky po ozaacuteřeniacute UV světlem samy sviacutetiacute např některeacute alkaloidy
- specifickeacute barveniacute ndash chromatogram se obvykle vyviacutejiacute postřiacutekaacuteniacutem nějakyacutem specifickyacutem
činidlem ktereacute se separovanou laacutetkou tvořiacute barevneacute produkty (např ninhydrin je specifickeacute
činidlo na aminokyseliny se kteryacutemi daacutevaacute fialově-červeneacute produkty)
- izotopoveacute techniky ndash laacutetky jsou označeny radioaktivniacutemi izotopy a při vyhodnocovaacuteniacute se měřiacute
unikajiacuteciacute radioaktivita
49
UacuteKOL Č 1 Gelovaacute chromatografie proteinu s niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetkou
V teacuteto uacuteloze budou od sebe pomociacute geloveacute filtrace odděleny hemoglobin a siacuteran nikelnatyacute Průběh
geloveacute filtrace lze dobře sledovat diacuteky barevnosti obou laacutetek nikelnateacute ionty jsou zeleneacute krevniacute barvivo
hemoglobin maacute červeno-hnědou barvu Hemoglobin je sloučenina proteinu ndash globinu a prosthetickeacute
skupiny ndash hemu na kteryacute je vaacutezaacuteno dvojmocneacute železo Molekula hemoglobinu je tetramer to znamenaacute
že se k sobě vaacutežou čtyři zaacutekladniacute jednotky globinu s hemem Celkovaacute molekulovaacute hmotnost tohoto
tetrameru (C2932H4724N828O840S8Fe4) je přibližně 65000 Da
LABORATORNIacute POMŮCKY
30 cm dlouhaacute kolona na chromatografii
Stojan a svorky na kolonu
Erlenmayerova baňka (1000 ml)
Peristaltickaacute pumpa
Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)
Kaacutedinky
Mikrozkumavky (15 ml 5 ml)
Pipeta špičky
Kyveta plastovaacute uacutezkaacute
Stolniacute mikrocentrifuga
Spektrofotometr Lightwave II
Konduktometr
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Nabobtnalyacute Sephadex G-25
Hemoglobin
Siacuteran nikelnatyacute
POSTUP
A Přiacuteprava vzorku
1 V mikrozkumavce smiacutechejte 05 ml roztoku hemoglobinu a 05 ml roztoku siacuteranu nikelnateacuteho
2 Do druheacute mikrozkumavky napipetujte 1 ml destilovaneacute vody ndash pro vyvaacuteženiacute centrifugy
Centrifugujte na stolniacute mikrocentrifuze po dobu 5 min Supernatant přepipetujte do čisteacute
mikrozkumavky
B Gelovaacute chromatografie
1 Skleněnaacute kolona o deacutelce 30 cm naplněnaacute Sephadexem G-25 se nachaacuteziacute v těsneacute bliacutezkosti
pracovniacuteho stolu ndash pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jejiacutemu rozbitiacute
POZOR Nikdy nenechejte kolonu vyschnout Dbejte na to aby nad sloupcem gelu v
koloně bylo vždy alespoň minimaacutelniacute množstviacute vody
2 Na horniacute polici pracovniacuteho miacutesta je umiacutestěna Erlenmayerova baňka naplněnaacute destilovanou
vodou kteraacute je přes peristaltickou pumpu spojena pomociacute gumoveacute hadičky se špuntem s
horniacutem uacutestiacutem kolony
Během chromatografie hliacutedejte zaacutesobniacutek s vodou aby v něm bylo vždy dostatek vody
vyhnete se tiacutem nechtěneacutemu vyschnutiacute kolony
50
3 Pod kolonu umiacutestěte kaacutedinku do ktereacute bude voda odkapaacutevat Povolte kohout kteryacutem je
uzavřen průtok vody v koloně zapněte peristaltickou pumpu Kolonu nechejte 20 min
promyacutevat vodou
4 Když je kolona dostatečně promytaacute vodou zavřete kohout kolony vypněte peristaltickou
pumpu
5 Pak opatrně kohoutem odpusťte vodu ze sloupce gelu tak aby se klesajiacuteciacute hladina vody
zastavila těsně nad začaacutetkem sloupce gelu Kohout opatrně zavřete
6 Napipetujte opatrně 950 microl vzorku na sloupec gelu a nechejte vsaacuteknout Pipetujte po obvodu
stěny kolony
7 Pod kolonu umiacutestěte 100ml odměrnyacute vaacutelec Povolte opatrně kohout
8 Po vsaacuteknutiacute vzorku na sloupec kohout opatrně uzavřete naneste 2x 1 ml vody opatrně povolte
kohout a nechejte vsaacuteknout Toteacutež ještě jednou s vodou zopakujte Naneste znovu 2x 1 ml vody
a teprve poteacute na kolonu opět zapojte hadičku ze zaacutesobniacuteku povolte kohout a spusťte
peristaltickou pumpu ndash dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute
9 Sledujte děliacuteciacute se laacutetky na koloně jako dva barevneacute pruhy
10 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute začněte jiacutemat frakce do předem připravenyacutech kalibrovanyacutech
mikrozkumavek frakce po 1 ml
11 Pokud i po odebraacuteniacute 30 frakciacute staacutele vyteacutekaacute z kolony barevnyacute roztok jiacutemejte do dalšiacutech zkumavek
až do okamžiku kdy už eluaacutet neniacute na prvniacute pohled zabarven
12 Po ukončeniacute chromatografie nechte kolonu ještě 20 minut promyacutevat vodou
13 Najiacutemaneacute frakce analyzujte
C Spektrofotometrickeacute stanoveniacute hemoglobinu
Absorbance jednotlivyacutech frakciacute budete stanovovat pomociacute spektrofotmetru Lighwave II při vlnoveacute
deacutelce 410 nm což je vlnovaacute deacutelka maximaacutelniacute absorbance hemoveacute skupiny hemoglobinu
Do spektrofotometru vklaacutedejte pouze očištěneacute a osušeneacute kyvety
1 Zapněte spektrofotometr Lightwave II
2 Zvolte možnost Application (1) a naacutesledně možnost Single Wavelenght (1)
3 Nastavte vlnovou deacutelku 410 nm Potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem
4 Nejprve je potřeba spektrofotometr vynulovat na blank kteryacutem je v tomto přiacutepadě voda Do
kyvety nalijte opatrně ze střičky destilovanou vodu Vložte ji do spektrofotometru (směr
vloženiacute kyvety do kyvetoveacuteho prostoru konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) Stisknutiacutem modreacuteho
tlačiacutetka přiacutestroj vynulujete Vodu z kyvety vylijte
5 Proměřte absorbance všech frakciacute Po změřeniacute vzorky nevyliacutevejte do odpadu ale přeleacutevejte je
zpět do mikrozkumavek budou použity v dalšiacutem stanoveniacute Mezi jednotlivyacutemi vzorky kyvetu
proplachujte destilovanou vodou ze střičky
D Konduktometrickeacute stanoveniacute nikelnateacute soli
Obsah niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky ndash nikelnateacute soli budete detekovat diacuteky faktu že přiacutetomnost
jakyacutechkoliv iontů zvyšuje vodivost roztoku Pomociacute konduktometru proměřte vodivost všech
frakciacute dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu
1 Do konduktometrickeacute cely přelijte měřenyacute vzorek a doplňte destilovanou vodou po rysku 20
ml
51
2 Do cely ponořte čidlo konduktometru a na displeji odečtěte hodnotu vodivosti v μSmiddotcm-1 Mezi
jednotlivyacutemi měřeniacutemi vždy oplaacutechněte čidlo konduktometru destilovanou vodou
VYHODNOCENIacute
1 Sestrojte chromatogram zaacutevislosti elučniacuteho objemu na absorbanci při 410 nm a vodivosti
Vyznačte maxima jednotlivyacutech složek složky označte
2 Na koloně naplněneacute Sephadexem typu G-200 děliacuteme směs cytochromu c riboflavinu a
pepsinu Kteraacute laacutetka bude z kolony vyteacutekat jako prvniacute druhaacute a třetiacute
UacuteKOL Č 2 Chromatografie karotenoidů z papriky na tenkeacute vrstvě
Rostliny obsahujiacute mnoho různyacutech laacutetek schopnyacutech absorbovat zaacuteřeniacute ve viditelneacute oblasti spektra
elektromagnetickeacute slunečniacute radiace Souborně se tyto laacutetky označujiacute jako barviva či pigmenty protože
působiacute zbarveniacute rostlin Chemicky i funkčně jsou barviva velmi různorodaacute Jejich společnyacutem a
charakteristickyacutem rysem je většiacute počet konjugovanyacutech dvojnyacutech vazeb v molekule Chemicky tyto laacutetky
patřiacute nejčastěji do skupiny cyklickyacutech nebo lineaacuterniacutech tetrapyrolů karotenoidů a flavonoidů
Karotenoidy (Obr 7) jsou rostlinnaacute barviva rozpustnaacute v tuciacutech v přiacuterodě hojně zastoupenaacute ve všech
rostlinnyacutech druziacutech obvykle zbarvena žlutě oranžově a červeně Některeacute typy karotenoidů lze naleacutezt i
v řiacuteši živočišneacute daacutevajiacute napřiacuteklad charakteristickeacute zabarveniacute plameňaacuteků kanaacuterků raků nebo třeba
sluneacutečka sedmitečneacuteho Z chemickeacuteho hlediska je lze řadit do skupiny terpenoidů tzn laacutetek
odvozenyacutech od izoprenoveacute podjednotky Použiacutevajiacute se předevšiacutem jako nezaacutevadnaacute přirozenaacute barviva v
potravinaacuteřskeacutem a kosmetickeacutem průmyslu V rostlinneacutem organismu jsou nezbytneacute pro růst a
fotosynteacutezu pro člověka pak jsou nezastupitelnyacutem zdrojem vitaminu A jehož jsou prekurzorem V
současneacute době se takeacute hovořiacute o jejich schopnosti snižovat některaacute rizika rakoviny hojně se využiacutevajiacute
takeacute jako antioxidanty zachycujiacuteciacute pro organismus nebezpečneacute volneacute radikaacutely
Obr 7 Nejznaacutemějšiacute typy karotenoidů
52
Extrakt z papriky (Capsicum annum) obsahuje 37 ndash 54 pigmentů (počet zaacutevisiacute na způsobu izolace) z
toho většina z nich je na baacutezi karotenoidů (Obr 7) Hlavniacutem pigmentem papriky je červenyacute kapsantin a
kapsorubin žluto-oranžovyacute beta-karoten žluteacute luteiny a xantofyly Karotenoidy z papriky budete
chromatografovat v nepolaacuterniacutem benzenu Mobilita jednotlivyacutech molekul zaacutevisiacute na jejich polaritě tzn
předevšiacutem na počtu hydroxy- skupin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Skleněnaacute vana
Malaacute skleněnaacute deska
Velkaacute skleněnaacute deska
Skleněnaacute tyčinka s gumičkami
Odměrneacute vaacutelce (10 ml 250 ml)
Třeciacute miska s tloučkem
Automatickaacute pipeta s rozsahem 20-200 μl
Kaacutedinka (50 ml)
Skleněnaacute naacutelevka
Filtračniacute papiacuter
Filtračniacute kruh
Laboratorniacute stojan
Odpařovaciacute miska
Umělohmotneacute zaacutetky
Vaacuteženka
Špachtlelžička
Předvaacutežky
Petriho miska
Filtračniacute papiacuter
Tužka nůžky praviacutetko
Petriho miska
Silufol
Polystyrenovyacute kruh
Vodniacute laacutezeň (v digestoři)
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Červenaacute paprika
Oxid hlinityacute pro chromatografii
Benziacuten
Benzen
POSTUP
POZOR Pracujete s karcinogenniacutem benzenem Chraňte se rukavicemi a pracujte v digestoři
1 Odvažte 1 g sucheacute papriky a ve třeciacute misce jej rozetřete s 10 ml směsi benziacuten-benzen (41)
Karotenoidy společně s dalšiacutemi laacutetkami přejdou do rozpouštědla
2 Extrakt odfiltrujte přes hladkyacute suchyacute filtr do kaacutedinky Pozor veškereacute sklo musiacute byacutet dokonale sucheacute
3 Na vodniacute laacutezni zfiltrovanyacute extrakt odpařte do sucha a odparek rozpustiacuteme v 1 ml čisteacuteho benziacutenu
4 Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy menšiacute skleněnou destičku si položte na stůl a na jeden z jejich konců
nasypte hromaacutedku oxidu hliniteacuteho určeneacuteho pro chromatografii
5 Pak opatrně skleněnou tyčinkou na konci s gumičkami projeďte po celeacute deacutelce skla tak aby se na
jeho povrchu vytvořila jednolitaacute vrstva oxidu hliniteacuteho
6 Destičku opatrně chytněte za hrany a přeneste do plocheacute skleněneacute vany na jejiacutež jeden konec jsou
položeneacute dvě umělohmotneacute zaacutetky (viz Obr 2)
7 Destička je umiacutestěnaacute šikmo pod uacutehlem asi 20deg Asi centimetr od spodniacuteho okraje naneste jako
souvislou čaacuteru na sypanou vrstvu extrakt z papriky v deacutelce okolo 3 centimetrů Vzorek nanaacutešejte
automatickou pipetou
8 Na dno naacutedoby nalijte čistyacute benzen tak aby začal vzliacutenat po destičce nahoru Naacutedobku překryjte
velkyacutem sklem
9 Chromatogram nechte vyviacutejet a sledujte rozdělovaacuteniacute jednotlivyacutech barviv
53
10 Stejnyacute vzorek extraktu z papriky rozdělte vzestupnou chromatografii na vrstvě silufolu
11 Z folie silufolu si odstřihněte pruh asi o šiacuteřce 1-15 cm Silufol střiacutehejte v rukaviciacutech abyste ho
zbytečně neznečistili
12 Asi 1 cm od jednoho konce folie opět naneste vzorek Pruh silufolu umiacutestěte do odměrneacuteho vaacutelce
na jehož dno jste nalili mobilniacute faacutezi ndash benzen Dbejte na to aby hladina rozpouštědla nezasahovala
do naneseneacuteho vzorku
13 Vaacutelec uzavřete převraacutecenou kaacutedinkou a nechte chromatogram vyviacutejet
14 Jakmile rozpouštědlo doputuje na horniacute konec folie chromatogram vyjměte a nechte na vzduchu
oschnout
VYHODNOCENIacute
1 Porovnejte uacutečinnost obou provedeniacute tenkovrstevneacute chromatografie a rozhodněte ktereacute děleniacute je
lepšiacute
2 Vyvinutyacute chromatogram na silufolu vyfoťte do protokolu a podle barvy jednotlivyacutech pruhů se
pokuste určit o ktereacute karotenoidy jde V potaz berte i polaritu jejich molekul
3 Vypočtěte retenčniacute faktory pro jednotlivaacute barviva z chromatografie na silufolu
54
4 Elektromigračniacute metody
Elektromigračniacute metody jsou metody ktereacute se využiacutevajiacute k separaci makromolekul na zaacutekladě naacuteboje
konformace nebo velikosti Migrace nabiteacute čaacutestice v elektrickeacutem poli je ovlivňovaacutena interakciacute mezi
ionty a zaacutevisiacute předevšiacutem na celkoveacutem naacuteboji velikosti a tvaru čaacutestice a viskozitě prostřediacute
Elektromigračniacute metody využiacutevajiacute dvou elektrokinetickyacutech jevů ndash elektroforeacutezy a elektroosmoacutezy Při
dotyku pevnyacutech povrchů ktereacute mohou neacutest elektrickeacute naacuteboje s roztokem obsahujiacuteciacutem nabiteacute čaacutestice
(ionty) se vytvaacuteřiacute elektrickeacute dvojvsrtvy V elektromigračniacutech metodaacutech je na toto prostřediacute připojeno
stejnosměrneacute elektrickeacute pole ktereacute porušiacute rovnovaacutehu v rozloženiacute naacutebojů a vyvolaacute tak jejich pohyb
Principem separace složek je rozdiacutelnaacute rychlost jejich migrace neboť nabiteacute čaacutestice různyacutech složek se
v určiteacutem prostřediacute lišiacute svou elektroforetickou pohyblivostiacute
Elektroforeacuteza tedy spočiacutevaacute v migraci elektricky nabityacutech čaacutestic ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli
ktereacute se vytvořiacute vloženiacutem konstantniacuteho stejnosměrneacuteho napětiacute mezi elektrody V zoacutenoveacute elektroforeacuteze
je prostřediacute mezi elektrodami tvořeno zaacutekladniacutem elektrolytem (roztok obsahujiacuteciacute ionty) kteryacute zajišťuje
dostatečnou elektrickou vodivost celeacuteho systeacutemu přičemž zkoumanyacute vzorek je daacutevkovaacuten v určiteacutem
miacutestě tohoto systeacutemu Kationty (kladně nabiteacute ionty) migrujiacute k zaacuteporně nabiteacute elektrodě (katodě)
anionty (zaacuteporně nabiteacute ionty) migrujiacute ke kladně nabiteacute elektrodě (anodě) neutraacutelniacute čaacutestice se
nepohybujiacute V průběhu separace se vytvaacuteřejiacute odděleneacute zoacuteny (odtud naacutezev zoacutenovaacute elektroforeacuteza) na
zaacutekladě odlišneacute rychlosti migrace složek vzorku
Elektroforetickaacute pohyblivost
Elektroforetickaacute pohyblivost microe nabiteacute čaacutestice je rychlost jejiacuteho pohybu v elektrickeacutem poli o jednotkoveacute
intenzitě E0 Pokud jsou na začaacutetku separace čaacutestice v jednom miacutestě dostaacutevajiacute se během separace
dopředu nabiteacute čaacutestice s vyššiacute pohyblivostiacute čaacutestice s nižšiacute pohyblivostiacute se opožďujiacute
Na nabitou čaacutestici o naacuteboji Q působiacute v elektrickeacutem poli o intenzitě E dvě siacutely ndash elektrickaacute siacutela F1 kteraacute
čaacutestici uvaacutediacute do pohybu a odpor prostřediacute F2 kteryacute čaacutestici v pohybu brzdiacute (viz Obr 1) Tyto siacutely definujiacute
vztahy
F1=Q∙E
F2=k∙ν
Koeficient k zaacutevisiacute na tvaru a velikosti čaacutestice a na viskozitě prostřediacute η
55
Obr 1 Siacutely působiacuteciacute na nabitou čaacutestici ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli F1 ndash elektrickaacute siacutela F2 ndash
odpor prostřediacute
V počaacutetečniacutem okamžiku je rychlost čaacutestice ν nulovaacute proto siacutela F1 uvede čaacutestici do pohybu S rostouciacute
rychlostiacute ν se siacutela F2 zvětšuje dokud se nevyrovnaacute siacutele F1 Nastane stacionaacuterniacute stav ve ktereacutem se nabiteacute
čaacutestice pohybujiacute konstantniacute rychlostiacute a platiacute
F1=F2rarrQ∙E=k∙ν
Pro elektroforetickou pohyblivost je pak platnyacute vztah
μe=ν
E=
Q
k
V roztociacutech slabyacutech elektrolytů vedle sebe koexistujiacute disociovaneacute a nedisociovaneacute molekuly přičemž
podiacutel nabityacutech čaacutestic je určen stupněm disociace α kteryacute je definovaacuten vztahem
120572 =119899119894
1198991198940
kde ni0 hellip počaacutetečniacute laacutetkoveacute množstviacute ještě nedisociovanyacutech molekul
ni hellip laacutetkoveacute množstviacute disociovanyacutech molekul
Stupeň disociace tedy může nabyacutevat hodnot lt01gt Molekula elektrolytu vykazuje efektivniacute
elektroforetickou pohyblivost danou součinem αmicroe Disociaci slabyacutech kyselin a zaacutesad lze měnit volbou
pH prostřediacute a tiacutem takeacute ovlivnit separaci těchto laacutetek
Elektroforeacuteza v biologickyacutech vědaacutech
V současneacute době se biochemickyacute molekulaacuterně-biologickyacute a biotechnologickyacute vyacutezkum bez teacuteto
elektromigračniacute separačniacute techniky neobejde Nejčastěji je v těchto odvětviacutech využiacutevaacutena gelovaacute
elektroforeacuteza kteraacute sloužiacute k izolaci a analyacuteze nukleovyacutech kyselin nebo proteinů
Jako nosiče se často využiacutevajiacute agarosoveacute nebo polyakrylamidoveacute gely U těchto gelů je možneacute ovlivnit
velikost poacuterů a tiacutem dosaacutehnout děleniacute nejen z hlediska rozdiacutelneacute elektroforetickeacute pohyblivosti ale takeacute
na zaacutekladě velikosti molekuly
56
Agarosoveacute gely jsou vhodneacute zvlaacuteště pro separaci molekul nukleovyacutech kyselin o velikosti 100 až 50 000
paacuterů baacuteziacute Agarosa je polysacharid pochaacutezejiacuteciacute z mořskyacutech řas kteryacute sestaacutevaacute ze střiacutedajiacuteciacutech se
galaktosovyacutech a 36-anhydrogalaktosovyacutech podjednotek (viz Obr 3) Velikost poacuterů je zde ovlivněna
koncentraciacute agarosy v gelu
Obr 3 Molekula agarosy
Polyakrylamidoveacute gely jsou využiacutevaacuteny spiacuteše pro separaci molekul proteinů Tyto gely vznikajiacute
polymeraciacute akrylamidu (AA) a NNacute-methylenbisakrylamidu (BIS) (viz Obr 4) kteraacute je zahaacutejena volnyacutemi
radikaacutely vzniklyacutemi při rozkladu persiacuteranu amonneacuteho (APS) Do směsi je vždy přidaacutevaacuten stabilizaacutetor
volnyacutech radikaacutelů TEMED (NNNacuteNacute-tetramethylethlendiamin) Fyzikaacutelniacute vlastnosti gelu a velikosti poacuterů
jsou zde daacuteny podiacutelem polyakrylamidu a stupněm zesiacuteťovaacuteniacute (lineaacuterniacute řetězce vznikajiacute spojovaacuteniacutem
monomerů AA přiacutečneacute vazby mezi nimi jsou tvořeny BIS stupeň zesiacuteťovaacuteniacute ovlivňuje tedy poměr
AABIS)
Obr 4 Scheacutematickeacute znaacutezorněniacute vzniku polyakrylamidoveacuteho gelu
Podle polohy gelu v elektroforetickeacute aparatuře se rozlišuje
- elektroforeacuteza v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5A)
- elektroforeacuteza ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5B)
Daacutele mohou miacutet tyto elektroforetickeacute aparatury deskoveacute nebo kapilaacuterniacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je gel uzavřen
uvnitř tenkeacute kapilaacutery
Obr 5 Uspořaacutedaacuteniacute elektroforetickyacutech aparatur A ndash horizontaacutelniacute uspořaacutedaacuteniacute B ndash vertikaacutelniacute
uspořaacutedaacuteniacute
57
Elektroforeacuteza DNA
Při posuzovaacuteniacute elektroforetickeacute pohyblivosti molekuly DNA neniacute třeba se zabyacutevat velikostiacute naacuteboje
protože ten je v molekule rovnoměrně rozložen diacuteky fosfaacutetovyacutem zbytkům Elektroforeacuteza nukleovyacutech
kyselin je vyacutehodnou metodou při studiu konformace molekul DNA Superhelikaacutelniacute molekuly DNA
(molekuly DNA s nadšroubovicovyacutem vinutiacutem) vykazujiacute v geloveacute elektroforeacuteze vyššiacute elektroforetickou
pohyblivost oproti lineaacuterniacute nebo kruhoveacute konformaci Jednotliveacute konformace molekul DNA jsou
představeny na obraacutezku 6 Jak již bylo zmiacuteněno koeficient k je zaacutevislyacute na tvaru molekuly diacuteky tomu se
odlišnyacute tvar molekuly projeviacute v elektroforetickeacute pohyblivosti Daacutele pak je možneacute tuto metodu využiacutet ke
stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti nebo deacutelky molekuly DNA porovnaacuteniacutem jejiacute elektroforetickeacute
pohyblivosti s elektroforetickou pohyblivostiacute standardu kteryacutem byacutevaacute směs fragmentů o přesně znaacutemeacute
velikosti a hmotnosti
Jelikož jsou molekuly DNA okem neviditelneacute je třeba vyacutesledek separace nějak zobrazit Využiacutevaacute se zde
možnosti barveniacute molekul interkalačniacutemi barvivy kdy se barvivo vmezeřuje mezi sousedniacute paacutery baacuteziacute
DNA šroubovice Takovyacutemi barvivy jsou napřiacuteklad ethidium bromid (pozor potenciaacutelniacute silnyacute mutagen)
SyberGreen nebo GelRed Po ozaacuteřeniacute separovaneacute DNA obarveneacute ethidium bromidem pod UV lampou
se DNA jeviacute jako oranžoveacute proužky jejichž intenzita je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Molekuly DNA
mohou byacutet značeny taky radioaktivně potom naacutesleduje detekce autoradiografickaacute V přiacutepadě použitiacute
polyakrylamidoveacuteho gelu je DNA vizualizovaacutena barveniacutem střiacutebrem (roztok AgNO3)
Obr 6 Konformace molekul DNA
A ndash kruhovaacute molekula DNA B ndash lineaacuterniacute molekula DNA C ndash superhelikaacutelniacute molekula DNA
Elektroforeacuteza proteinů
Gelovaacute elektroforeacuteza maacute v biochemii uplatněniacute při stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti proteinů
stanoveniacute izoelektrickeacuteho bodu detekci enzymoveacute aktivity stanoveniacute izoenzymovyacutech spekter nebo
k separaci biologicky aktivniacutech molekul
Elektroforeacuteza proteinů může probiacutehat buď v nativniacutem nebo v denaturujiacuteciacutem prostřediacute Nativniacute gelovaacute
elektroforeacuteza maacute tu vyacutehodu že nedochaacuteziacute k degradaci proteinů a enzymy si zachovaacutevajiacute svou
enzymovou aktivitu Molekuly proteinů zde migrujiacute v zaacutevislosti na velikosti celkoveacuteho naacuteboje velikosti
a tvaru molekuly Naopak při použitiacute detergentů dochaacuteziacute k denaturaci proteinů Jako detergenty jsou
použiacutevaacuteny dodecylsulfaacutet sodnyacute (SDS) a β-merkaptoethanol ktereacute rozrušujiacute disulfidickeacute vazby proteinů
ktereacute tak ziacuteskajiacute tyčinkovityacute tvar proteiny majiacute stejnou hustotu povrchoveacuteho naacuteboje a rychlost migrace
potom zaacutevisiacute pouze na molekuloveacute hmotnosti (velikosti) proteinu
Vizualizace proteinů v gelu se provaacutediacute nejčastěji barveniacutem pomociacute barviva Coomassie Brilliant Blue
v roztoku methanolu a kyseliny octoveacute nebo je možneacute proteiny barvit střiacutebrem
58
Potravinaacuteřskaacute barviva
Potravinaacuteřskaacute barviva majiacute důležitou roli ve vniacutemaacuteniacute a očekaacutevaacuteniacute spotřebitele Napřiacuteklad při konzumaci
fialoveacuteho bonbonu očekaacutevaacute chuť hroznoveacuteho viacutena při konzumaci červeneacuteho naacutepoje je očekaacutevaacutena
jahodovaacute chuť apod
Barviva mohou byacutet přiacuterodniacuteho původu nebo mohou byacutet dodaacutevaacutena barviva synteticky připravenaacute
Přiacuterodniacute barviva mohou pochaacutezet napřiacuteklad ze šafraacutenu (žlutaacute barva) červeneacute řepy (červenaacute barva)
špenaacutetu (zelenaacute) atd
V minulosti se dalšiacute barvy ziacuteskaacutevaly přiacutedavkem anorganickyacutech soliacute mezi ktereacute patřily napřiacuteklad chroman
olovnatyacute PbCrO4 (žlutaacute barva) nebo sulfid rtuťnatyacute (červenaacute barva ndash rumělka) Použiacutevaacuteniacute těchto barviv
pro potravinaacuteřskeacute uacutečely nebylo dlouhou dobu regulovaacuteno dokud roku 1820 nevyšla kniha Fredericka
Accuma s naacutezvem A Treatise on Adulterations of Food and Culinary Poisons kde se na použitiacute těchto
nebezpečnyacutech barviv zaměřil Objevil napřiacuteklad již zmiacuteněnyacute chroman olovnatyacute v kajenskeacutem pepři a
syacuterech nebo siacuteran měďnatyacute v naklaacutedanyacutech okurkaacutech
Roku 1856 anglickyacute chemik William Henry Perkins omylem během pokusu o synteacutezu chininu (leacutek proti
malaacuterii) připravil prvniacute organickeacute barvivo s naacutezvem bdquomauveinldquo (methylovaacute violeť Perkinova violeť)
Jednaacute se o anilinoveacute barvivo a zdrojem pro jeho přiacutepravu byl uhelnyacute dehet
Dnešniacute barviva jsou takteacutež derivaacutety připraveneacute z kamenouhelneacuteho dehtu přiacutepadně z ropy Seznam
nejčastěji použiacutevanyacutech barviv shrnuje tabulka 1
Tab 1 Přehled vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv
Barvivo Barva Označeniacute
Relativniacute
molekulovaacute
hmotnost
Velikost
naacuteboje
při pH=8
Pozn
Košenila (karmiacuten) červenaacute E 120
49238
NA původ vysušenaacute těla
červce nopaacuteloveacuteho
Brilantniacute modř FCF jasně modraacute E 133 79286 -2 potravinaacuteřskaacute modř 2
uh dehet
Indigotin tmavě modraacute E 132 46636 -2 potravinaacuteřskaacute modř 1
uh dehet
Erythrosin červenaacute E 127 87986 -1 potravinaacuteřskaacute červeň 17
uh dehet
Tartrazin citronově žlutaacute E 102 53437 -3 potravinaacuteřskaacute žluť 4 (5)
uh dehet
Žluť SY oranžovaacute E 110 45237 -2 potravinaacuteřskaacute žluť 3 (6)
uh dehet
Červeň Allura AC červenaacute E 129 49643 -2 potravinaacuteřskaacute červeň 40
uh dehet a ropa
59
Obr 7 Chemickeacute struktury vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv A ndash Tartrazin (E 102) B ndash Brilantniacute modř
FCF (E 133) C ndash Žluť SY (E 110) D ndash Červeň Allura AC (E 129)
UacuteKOL Č 1 Gelovaacute elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv
LABORATORNIacute POMŮCKY
Kaacutedinky (25 ml 150 ml 1000 ml)
Automatickeacute pipety špičky
Mikrozkumavky + stojaacutenek
Erlenmeyerova baňka (100 ml)
Odměrneacute vaacutelce (25 ml 100 ml 1000 ml)
Vaacuteženka
Lžičkašpachtle
Předvaacutežky
Mikrovlnnaacute trouba
Aparatura pro agarosovou elektroforeacutezu
Zdroj konstantniacuteho napětiacute
CHEMIKAacuteLIE A MATERIAacuteL
Bonbony Skittles
Extrakčniacute pufr (Trisacetaacutetovyacute pufr pH=80)
Agarosa
50x TAE pufr
POSTUP
60
A Přiacuteprava vzorků
1 Do kaacutedinek vložte 1 až dva bonbony Skittles jednotlivyacutech barev
2 Do kaacutedinek napipetujte 500 microl extrakčniacuteho pufru
3 Z bonbonů se bude postupně uvolňovat barvivo uvolňovaacuteniacute můžete urychlit občasnyacutem
promiacutechaacuteniacutem
4 Barvivo extrahujte do doby než je na povrchu bonbonu pouze biacutelaacute cukernaacute vrstva a připravenyacute
roztok barviva je dostatečně sytyacute (barevnyacute)
5 Do popsanyacutech mikrozkumavek napipetujte extrahovanaacute barviva
B Přiacuteprava agarosoveacuteho gelu
1 Sestavte si aparaturu pro gelovou elektroforeacutezu v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute dle pokynů
vedouciacuteho cvičeniacute
2 Nařeďte si potřebneacute množstviacute 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru Na přiacutepravu gelu budete
potřebovat 80 ml 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru na elektroforeacutezu 700 ml 1x koncentrovaneacuteho
TAE pufru Postup ředěniacute konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute
Tab 2 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru
Finaacutelniacute objem 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru 80 ml 700 ml
50x koncentrovanyacute TAE pufr [ml]
Destilovanaacute voda [ml]
3 Vypočtěte navaacutežku agarosy tak aby jejiacute koncentrace v gelu byla 1 Vyacutesledek konzultujte
s vedouciacutem cvičeniacute
4 Navaacuteženou agarosu přeneste do Erlenmeyerovy baňky přilijte odpoviacutedajiacuteciacute množstviacute 1x TAE
pufru a opatrně promiacutechejte krouživyacutem pohybem baňky
5 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute sestavte elektroforetickou komůrku
6 Agarosu je třeba rozpustit zvyacutešenou teplotou Erlenmeyerovu baňku s agarosou tedy vložte do
mikrovlnky kterou budete pouštět na velmi kraacutetkeacute časoveacute intervaly Baňku je během zahřiacutevaacuteniacute
nutneacute často promiacutechat Pozor použiacutevejte ochranneacute rukavice Agarosa během zahřiacutevaacuteniacute často
vzkypiacute a z baňky vyteče ven zvlaacuteště v takto maleacutem objemu Buďte obezřetniacute a při každeacutem
naacuteznaku varu mikrovlnku okamžitě vypněte Pokud by se stalo že agarosa přeteče z baňky
ven je třeba celyacute prostor mikrovlnky vyčistit a agarosu připravit znovu
7 Agarosu nalijte do elektroforetickeacute komůrky vložte hřebiacutenek a nechejte přibližně 20 min
tuhnout
C Elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv v agarosoveacutem gelu
1 Během tuhnutiacute agarosoveacuteho gelu navrhněte způsob připojeniacute elektroforetickeacute vany ke zdroji
stejnosměrneacuteho napětiacute tak aby barviva po připojeniacute napětiacute putovala gelem spraacutevnyacutem
směrem
Elektrody majiacute zavedeneacute naacutesledujiacuteciacute značeniacute
červenaacute ndash anoda (kladnyacute naacuteboj)
černaacute ndash katoda (zaacutepornyacute naacuteboj)
Zdůvodněte naacutevrh zapojeniacute s ohledem na uacutedaje uvedeneacute v Tab 1
2 Ztuhlyacute agarosovyacute gel vložte do elektroforetickeacute komůrky do komůrky nalijte 1x
koncentrovanyacute TAE pufr tak aby byl agarosovyacute gel plně ponořen nebo po vyznačenou rysku
61
3 Opatrně tahem nahoru vyndejte hřebiacutenek kteryacute vytvořil jamky pro naneseniacute vzorků
4 Do jamek pipetujte 20 microl vaacutemi extrahovanyacutech barviv Pipetujte pomalu dejte pozor ať dno
jamky nepropiacutechnete špičkou pipety Pořadiacute barviv si zapište nebo vyfoťte
5 Na elektroforetickou komůrku nasaďte viacuteko připojte elektrody ke zdroji napětiacute
6 Zapněte zdroj napětiacute a nastavte konstantniacute napětiacute 45 V Spusťte elektroforeacutezu a nechejte ji
běžet zhruba 20 min Průběžně kontrolujte průběh elektroforeacutezy
7 Po řaacutedneacutem rozděleniacute barviv vypněte zdroj napětiacute sundejte viacuteko Gel přeneste na podložku a
vyfoťte si jej
VYHODNOCENIacute
1 Bonbony Skittles se barviacute pomociacute naacutesledujiacuteciacutech barviv ndash E162 E163 E170 E160a E100 E132
E133 Pokuste se přiřadit tato barviva jednotlivyacutem pruhům na agarosoveacutem gelu
2 Kteraacute z barev se pohybovala v gelu nejrychleji kteraacute se pohybovala nejpomaleji Zdůvodněte
3 U některyacutech barviv se mohou objevit dva pruhy různyacutech barev Čiacutem tuto skutečnost vysvětliacutete
4 Jak by se v agarosoveacutem gelu pohybovala kladně nabitaacute molekula a molekula bez naacuteboje
Vysvětlete
62
5 Extrakce filtrace sublimace a praacutece s vakuovou odparkou
Extrakce
Jako extrakce je označovaacuteno převedeniacute laacutetky z jedneacute faacuteze v niacutež je rozpuštěna nebo suspendovaacutena do
faacuteze jineacute Toto převedeniacute je možneacute neboť laacutetka se v určiteacutem poměru rozděliacute mezi obě faacuteze Distribuce
rozpuštěneacute laacutetky mezi dvě kapalneacute faacuteze se řiacutediacute Nernstovyacutem rozdělovaciacutem zaacutekonem
119888119886
119888119887= 119870
Podle něj je poměr koncentraciacute určiteacute laacutetky ve dvou vzaacutejemně nemiacutesitelnyacutech kapalinaacutech (označenyacutech
bdquoaldquo a bdquobldquo) při určiteacute teplotě a po dosaženiacute rovnovaacutehy konstantniacute K se nazyacutevaacute rozdělovaciacute koeficient
Extrakce laacutetky je snadnaacute tehdy jestliže je v extrakčniacutem rozpouštědle mnohem leacutepe rozpustnaacute než
v druheacute faacutezi ndash čili je-li rozdělovaciacute koeficient značně odlišnyacute od jedničky Pro laacutetky s rozdělovaciacutem
koeficientem menšiacutem než 100 jedinaacute extrakce nestačiacute V takoveacutem přiacutepadě je nutno extrakci viacutecekraacutet
opakovat s čerstvyacutem rozpouštědlem
Pro jednotliveacute typy extrakce se historicky vyvinula některaacute označeniacute kteraacute budou společně se
stručnyacutemi definicemi uvedena
A Digesce
Laacutetka v pevneacute faacutezi je za tepla extrahovaacutena opakovanou daacutevkou rozpouštědla Nejčastěji se tuhaacute
laacutetka zahřiacutevaacute společně s rozpouštědlem pod zpětnyacutem chladičem a směs je poteacute filtrovaacutena nebo
dekantovaacutena Nejčastěji se použiacutevaacute Soxhletův přiacutestroj v němž je extrakt staacutele zahušťovaacuten
Přiacutestroj pracuje automaticky Ve varneacute baňce je rozpouštědlo později již roztok ktereacute se
odpařuje a jeho paacutery odchaacutezejiacute širokou trubiciacute na leveacute straně středniacuteho diacutelu přiacutestroje (Obr 1A)
do zpětneacuteho chladiče Zde dochaacuteziacute k jejich kondenzaci Čisteacute rozpouštědlo steacutekaacute do papiacuteroveacute
patrony v niacutež je umiacutestěn extrahovanyacute materiaacutel Hladina roztoku ve středniacute čaacutesti přiacutestroje
neustaacutele stoupaacute V okamžiku kdy jejiacute vyacuteška dosaacutehne uacuterovně horniacute čaacutesti tenkeacute přepadoveacute
trubičky dojde k jejiacutemu přetečeniacute zpět do varneacute baňky Tak je možno vyextrahovat značneacute
množstviacute laacutetky s malyacutem množstviacutem rozpouštědla
B Macerace
Laacutetka v pevneacute faacutezi je za studena opakovaně extrahovaacutena daacutevkami rozpouštědla
C Perkolace
Laacutetkou v pevneacute faacutezi prosakuje vlastniacute tiacutehou rozpouštědlo Přiacutevodem čisteacuteho rozpouštědla je
hladina kapaliny v perkolaacutetoru (Obr 1B) udržovaacutena staacutele ve stejneacute vyacuteši To zabezpečuje aby
na extrahovanyacute materiaacutel v horniacutech vrstvaacutech přichaacutezelo staacutele noveacute rozpouštědlo
D Vytřepaacutevaacuteniacute
Laacutetka je z roztoku extrahovaacutena jednou daacutevkou rozpouštědla nebo opakovaně dalšiacutemi daacutevkami
(frakčniacute vytřepaacutevaacuteniacute) Vytřepaacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak že vodnyacute roztok nebo meacuteně často suspenze
laacutetky se smiacutesiacute v děliacuteciacute naacutelevce s přibližně ⅓-frac14 objemu extrakčniacuteho činidla Děliacuteciacute naacutelevka smiacute
byacutet naplněna nejvyacuteše do ⅔ objemu Nejdřiacuteve je třeba děliacuteciacute naacutelevku uzavřiacutet zaacutebrusovou zaacutetkou
a protřepat přičemž je nutneacute držet zaacutetku i kohout Pak se děliacuteciacute naacutelevka otočiacute vypouštěciacute
stopkou vzhůru a otevřeniacutem kohoutu se zrušiacute vzniklyacute přetlak Třepaacuteniacute a odpouštěniacute tlaku se
opakuje obvykle 3-4 x Při praacuteci s kyselinami zaacutesadami či jinyacutemi žiacuteravinami je nutneacute použiacutevat
ochranneacute pomůcky Jednotliveacute faacuteze se většinou odděliacute po chviacuteli staacuteniacute Spodniacute vrstva se vypouštiacute
kohoutem horniacute se odleacutevaacute hrdlem děliciacute naacutelevky
63
Jedniacutem vytřepaacuteniacutem extrakčniacute vyacutetěžky byacutevajiacute většinou niacutezkeacute v optimaacutelniacutem přiacutepadě odpoviacutedajiacute
Nernstovu rozdělovaciacutemu zaacutekonu Extrakci je proto potřeba proveacutest vždy nejmeacuteně 3-4 x
Uacutečinnějšiacute je vždy opakovanaacute extrakce menšiacutem množstviacutem rozpouštědla než extrakce celyacutem
množstviacutem najednou
Nejčastěji použiacutevanaacute extrakčniacute činidla jsou
Lehčiacute než voda diethylether benzen hexan ethylacetaacutet
Těžšiacute než voda methylendichlorid chloroform chlorid uhličityacute
Obr 1 Extrakčniacute aparatury A ndash Soxhletův přiacutestroj B ndash perkolaacutetor
Filtrace
Filtrace je oddělovaacuteniacute faacuteziacute pomociacute propustneacuteho materiaacutelu kteryacute dovoluje průchod pouze jedneacute z obou
faacuteziacute Obyčejně se pod pojmem filtrace rozumiacute oddělovaacuteniacute pevneacute faacuteze od kapaliny nebo plynu Filtrace
je v laboratoři velice běžnou operaciacute Nejčastějšiacute je filtrace kapalin provaacuteděnaacute buď za uacutečelem zbaveniacute
kapaliny mechanickyacutech nečistot nebo k izolaci pevneacute složky např při krystalizaci
Filtračniacute materiaacutel je určovaacuten chemickyacutem charakterem filtrovaneacuteho roztoku Může to byacutet nekliacuteženyacute tzv
filtračniacute papiacuter nebo i poacuterovitaacute skleněnaacute nebo porcelaacutenovaacute frita vrstva azbestu nebo skelneacute vaty apod
Rychlost filtrace zaacutevisiacute na ploše a vlastnostech filtračniacuteho prostřediacute na počtu a velikosti poacuterů na tlaku
a teplotě při filtraci na povaze sraženiny i na viskozitě filtrovaneacute kapaliny
Zaacutekladniacute pomůckou při filtraci je filtračniacute naacutelevka do niacutež se vklaacutedaacute vhodně složenyacute papiacuterovyacute filtr
Filtračniacute papiacuter je vyraacuteběn s různou velikostiacute poacuterů Filtr se zhotovuje ze čtverce filtračniacuteho papiacuteru
složeneacuteho pravouacutehle na čtvrtiny a sestřiženeacuteho do tvaru kruhoveacute vyacuteseče (Obr 2) Rozevřeniacutem takto
upraveneacuteho papiacuteru vznikaacute kuželovyacute filtr kteryacute je z jedneacute poloviny trojnaacutesobnyacute a z druheacute jednoduchyacute
64
Tento tzv hladkyacute filtr (Obr 2A) filtruje pouze špičkou a poměrně pomalu Rychleji pracuje filtr
sklaacutedanyacute nazyacutevanyacute teacutež francouzskyacute (Obr 2B) Připraviacute se z kruhoveacute vyacuteseče kteraacute je vějiacuteřovitě
překlaacutedaacutena směrem od středu k obvodu Při sklaacutedaacuteniacute francouzskeacuteho filtru je nutno dbaacutet aby při
několikereacutem překlaacutedaacuteniacute nedošlo k poškozeniacute filtru ve špičce Je proto nezbytneacute aby jednotliveacute zaacutehyby
neprochaacutezely jedniacutem bodem Před vloženiacutem do naacutelevky se doporučuje složenyacute filtr rozevřiacutet a obraacutetit
tak aby původně vnějšiacute stěna filtru tvořila vnitřniacute stěnu Tiacutem je možneacute předejiacutet znečištěniacute filtraacutetu vlaacutekny
papiacuteru uvolněnyacutemi během sklaacutedaacuteniacute a nečistotami z rukou Sklaacutedanyacute filtr se opiacuteraacute o stěny naacutelevky jen
hranami a proto filtruje teacuteměř celou svou plochou na rozdiacutel od hladkeacuteho filtru kteryacute filtruje jen
špičkou Filtrace francouzskyacutem filtrem je podstatně rychlejšiacute než filtrace hladkyacutem filtrem teacutehož
průměru
Obr 2 Možnosti sklaacutedaacuteniacute filtrů A ndash hladkyacute filtr B ndash sklaacutedanyacute (francouzskyacute) filtr
Naacutelevka s filtrem se vklaacutedaacute do filtračniacuteho kruhu připevněneacuteho na železneacutem stojanu Pod niacute je umiacutestěna
kaacutedinka pro zachycovaacuteniacute filtraacutetu Stonek naacutelevky se při filtraci dotyacutekaacute špičkou sveacuteho šikmo seřiacuteznuteacuteho
stonku stěny kaacutedinky přibližně ve dvou třetinaacutech vyacutešky (Obr 3) filtraacutet pak klidně steacutekaacute po stěnaacutech
naacutedoby a nevystřikuje Při filtraci naleacutevaacuteme roztok na filtr po skleněneacute tyčince kteraacute se ve vhodneacutem
uacutehlu přibliacutežiacute stěně filtru Proud kapaliny je vždy třeba směřovat proti miacutestu kde je papiacuterovaacute vrstva
trojitaacute Sniacutežiacute se tiacutem nebezpečiacute protrženiacute filtru Filtr se plniacute vždy několik milimetrů pod okraj Při filtraci
sraženiny je vhodneacute ji nechat usadit u dna kaacutedinky a na filtr nejprve naleacutevat čiryacute matečnyacute roztok kteryacute
rychle proteacutekaacute ještě nezanesenyacutem filtrem Teprve nakonec se ve zbytku kapaliny rozviacuteřiacute sraženina a vše
se nalije na filtr
Při promyacutevaacuteniacute sraženiny na filtru se sedlina nejprve pomociacute střičky splaacutechne do spodniacute čaacutesti filtru Proud
vody je třeba řiacutedit od okraje filtru k jeho špičce Promyacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak dlouho až je reakce filtraacutetu
negativniacute na laacutetku přiacutetomnou v matečneacutem roztoku Důkaz se provaacutediacute citlivyacutem činidlem v maleacutem podiacutelu
filtraacutetu
Pro horkeacute roztoky u nichž hroziacute že se při ochlazeniacute čaacutest rozpuštěneacute laacutetky vyloučiacute na filtru a ucpe jeho
poacutery je nutno použiacutevat naacutelevky s vyhřiacutevanyacutem plaacuteštěm Plaacutešť může byacutet vyhřiacutevaacuten horkou vodou nebo
elektricky Jednoduše je možno improvizovat filtraci za horka naacutelevkou se seřiacuteznutyacutem stonkem kteraacute
je položena na hrdle kaacutedinky Plaacutešť naacutelevky je pak přiacutemo vyhřiacutevaacuten paacuterami vrouciacuteho roztoku
65
Obr 3 Aparatura pro filtraci za normaacutelniacuteho tlaku
Filtraci je možno podstatně urychlit použitiacutem sniacuteženeacuteho tlaku odsaacutevaacuteniacutem vzduchu v prostoru pod
filtrem Pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku se použiacutevajiacute Buumlchnerovy naacutelevky skleněneacute nebo porcelaacutenoveacute
nuče a filtračniacute keliacutemky Nejjednoduššiacute zařiacutezeniacute pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku je Buumlchnerova naacutelevka
s odsaacutevaciacute baňkou Dno Buumlchnerovy naacutelevky je jemně diacuterkovaneacute na něj se poklaacutedaacute filtračniacute papiacuter tak
aby všechny otvory byly zakryty a papiacuter nepřečniacuteval podeacutel stěn naacutelevky vzhůru poněvadž by vzniklyacutemi
kanaacutelky prochaacutezel filtrovanyacute roztok do odsaacutevaciacute baňky Naacutelevka je v odsaacutevaciacute baňce upevněnaacute pryžovou
vložkou nebo zaacutetkou Mezi odsaacutevaciacute baňku a vyacutevěvu je vhodneacute umiacutestit pojistnou laacutehev (praacutezdnou
promyacutevačku) kteraacute zabraňuje vniknutiacute vody z vyacutevěvy do odsaacutevaciacute baňky nebo roztoku do vyacutevěvy
Vniknutiacute vody do odsaacutevaciacute baňky se zabraacuteniacute tak že se baňka odpojiacute od vyacutevěvy před zastaveniacutem toku
vody ve vodniacute vyacutevěvě
Při filtraci laacutetek reagujiacuteciacutech s filtračniacutem papiacuterem (koncentrovaneacute kyseliny KMnO4 apod) se použiacutevajiacute
skleněneacute frity kde funkci filtračniacuteho papiacuteru zastaacutevaacute do filtračniacuteho keliacutemku vtavenaacute skleněnaacute poacuterovitaacute
destička Velikost poacuterů je odstupňovaacutena v řadě S1-S2-S3-S4-S5 velmi maleacute poacutery jsou určeny pro filtraci
biologickyacutech materiaacutelů Vzhledem k značneacute hustotě frit je filtrace pomalaacute a filtrace probiacutehaacute vždy za
použitiacute sniacuteženeacuteho tlaku Nevyacutehodou skleněnyacutech frit je jejich značnaacute cena a hlavně jejich obtiacutežneacute čištěniacute
Sublimace
Sublimace je podobně jako krystalizace jednou ze zaacutekladniacutech metod čištěniacute a oddělovaacuteniacute jednotlivyacutech
složek směsi Děj je založen na tom že tenze par pevnyacutech laacutetek se s rostouciacute teplotou zvyšuje a proto
lze mnoheacute laacutetky převeacutest do plynneacuteho skupenstviacute aniž roztajiacute a paacutery mohou opět přiacutemo desublimovat
v pevnou laacutetku Bod sublimace je teplota při niacutež se tenze par pevneacute laacutetky vyrovnaacute s vnějšiacutem tlakem
V porovnaacuteniacute s krystalizaciacute maacute sublimace v mnoha přiacutepadech značneacute vyacutehody Sublimovanyacute preparaacutet
totiž neobsahuje mechanickeacute nečistoty ktereacute i při pečliveacute krystalizaci mohou doprovaacutezet vyacuteslednyacute
66
produkt Při sublimaci jednoduchyacutech směsiacute se obyčejně pracuje s malyacutemi ztraacutetami a jednoduchaacute
sublimace často nahradiacute i několikraacutet opakovanou krystalizaci Vhodnost použitiacute sublimace jako čistiacuteciacute
a separačniacute techniky zaacuteležiacute na vlastnostech daneacute laacutetky Rozmeziacute teplot a tlaků za nichž lze sublimaci
použiacutet je možno zjistit ze stavoveacuteho diagramu přiacuteslušneacute laacutetky (viz fyzikaacutelniacute chemie)
Zařiacutezeniacute a způsob sublimace se řiacutediacute podle toho jakeacute vlastnosti maacute miacutet sublimaacutet Čiacutem nižšiacute je teplota
chlazeneacuteho prostoru v němž paacutery kondenzujiacute tiacutem jemnějšiacute krystaly se vytvaacuteřejiacute Vyššiacute kondenzačniacute
teploty podporujiacute naopak vznik většiacutech a vyvinutějšiacutech krystalů Nejjednoduššiacutem zařiacutezeniacutem pro
provedeniacute sublimace s nepřiacuteliš niacutezkou sublimačniacute teplotou mohou byacutet dvě zabroušenaacute hodinovaacute skla
(Obr 4A) Na spodniacute sklo se umiacutestiacute sublimovanaacute laacutetka přikryje se druhyacutem sklem a opatrně zahřiacutevaacute
Sublimujiacuteciacute laacutetka se usazuje na horniacutem hodinoveacutem skle V přiacutepadě že sublimovanaacute laacutetka padaacute do
suroveacuteho produktu lze mezi skla položit perforovanyacute filtračniacute papiacuter na němž se sublimovanaacute laacutetka
zachytiacute Jinyacutem jednoduchyacutem zařiacutezeniacutem je porcelaacutenovaacute miska a na niacute postavenaacute naacutelevka (Obr 4B)
Naacutelevka maacute miacutet o něco menšiacute průměr než miska Stonek naacutelevky se opatřiacute volnou vatovou ucpaacutevkou
Mezi misku a naacutelevku se opět vložiacute perforovanyacute filtračniacute papiacuter
V přiacutepadě že sublimačniacute teplota je niacutezkaacute použije se pro sublimaci aparatura znaacutezorněnaacute na obraacutezku
4C Surovyacute produkt je nasypaacuten na dno sucheacute kaacutedinky kteraacute se uzavře baňkou Do baňky je zavaacuteděna až
ke dnu staacutele čerstvaacute chladiacuteciacute voda Sublimujiacuteciacute laacutetka se pak usazuje na kulateacutem dně baňky Po skončeniacute
sublimace je baňka opatrně sejmuta a usazeneacute krystaly špachtliacute oškrabaacuteny Laacutetky při normaacutelniacutem tlaku
nesublimujiacuteciacute nebo sublimujiacuteciacute jen pomalu přiacutepadně laacutetky ktereacute se při sublimaci za vyššiacute teploty
rozklaacutedajiacute lze často sublimovat při sniacuteženeacutem tlaku
Obr 4 Různeacute způsoby sublimace
Odpařovaacuteniacute ve vakuu
Odpařovaacuteniacute ve vakuu je v biochemickeacute laboratoři jeden z nejčastějšiacutech způsobů odpařovaacuteniacute
rozpouštědla z roztoků laacutetek Daacute se použiacutet na roztoky jak niacutezkomolekulaacuterniacutech tak vysokomolekulaacuterniacutech
laacutetek jejichž objem může byacutet od několika mililitrů až po litry a využiacutevaacute se při něm efektu sniacuteženiacute bodu
varu při sniacuteženeacutem tlaku v systeacutemu
Odpařovaacuteniacute malyacutech objemů do 2 ml se dělaacute v evakuovaneacutem exikaacutetoru nad vhodnyacutem sorbentem vody
(P2O5 NaOH CaCl2) Vzorek se umisťuje do mikrozkumavky nebo jineacute vhodneacute naacutedoby kteraacute je
v exsikaacutetoru uložena tak aby vodniacute paacutery měly k sušidlu co nejkratšiacute cestu Hlavniacute vyacutehodou teacuteto metody
67
je že je levnaacute a dostupnaacute v každeacute laboratoři nevyacutehodou je dlouhyacute čas (řaacutedově hodiny) a nemožnost
odpařit jineacute rozpouštědlo než vodu Nevyacutehody se odstraňujiacute přiacutestroji pracujiacuteciacutemi na podobneacutem
principu kde se paacutery rozpouštědla neustaacutele odsaacutevajiacute Při vakuoveacutem zahušťovaacuteniacute roztoků kde je použito
organickeacute rozpouštědlo nastaacutevaacute utajenyacute var Utajenyacute var je metastabilniacute stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem
kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute prudkyacute var vzkypěniacute a
přetečeniacute destilovaneacute směsi chladiče nebo odpadniacute baňky Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu
vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute
cihla varneacute kamiacutenky apod) Riziko vzniku utajeneacuteho varu lze odstranit takeacute napřiacuteklad odpařovaacuteniacutem
vzorku za současneacute centrifugace Zařiacutezeniacute se obvykle sklaacutedaacute z centrifugy kteraacute může byacutet vyhřiacutevanaacute
z vymrazovaciacute čaacutesti a z vakuoveacute pumpy
Nejběžnějšiacute způsob odpařovaacuteniacute středniacutech objemů je odpařovaacuteniacute na vakuoveacute rotačniacute odparce (Obr 5)
Rotačniacute vakuovaacute odparka se sklaacutedaacute z odpařovaciacute baňky pohonneacute jednotky a z vhodneacuteho chladiče
s kondenzačniacute baňkou a musiacute byacutet doplněnaacute zdrojem vakua (vodniacute vyacutevěva membraacutenovaacute vyacutevěva)
Odpařovaciacute baňka se většinou během odpařovaacuteniacute ponořiacute do vodniacute laacutezně kde je vyhřiacutevaacutena na zvolenou
teplotu Vakuum vytvořeneacute v prostoru s roztokem snižuje jeho bod varu a rotačniacute pohyb baňky
způsobuje intenzivniacute miacutechaacuteniacute odpařovaneacute směsi spojeneacute se staacutelyacutem obnovovaacuteniacutem filmu kapaliny na
vnitřniacutem povrchu baňky Tiacutemto se zamezuje přehřiacutevaacuteniacute kapaliny zvyšuje se odpařovaciacute povrch a
zkracuje draacuteha bublin paacutery z vnitřniacuteho prostoru baňky na povrch roztoku Důsledkem je intenzivniacute
odpařovaacuteniacute kapaliny jejiacutež paacutery kondenzujiacute ve vodniacutem chladiči umiacutestěneacutem mezi zdrojem vakua a
odpařovaciacute baňkou a steacutekajiacute do kondenzačniacute baňky (Obr 5)
Obr 5 Scheacutema vakuoveacute rotačniacute odparky
1 ndash odpařovaciacute baňka 2 ndash pohonnaacute jednotka 3 ndash vodniacute chladič 4 ndash kondenzačniacute baňka 5 ndash napouštěciacute
uzaacutevěr
Stanoveniacute bodu taacuteniacute
Bod taacuteniacute je teplota při niacutež je pevnaacute laacutetka v rovnovaacuteze se svou taveninou Je to jedna ze zaacutekladniacutech
fyzikaacutelniacutech veličin vedle bodu varu hustoty indexu lomu světla optickeacute aktivity apod
charakterizujiacuteciacutech každou laacutetku Stanoveniacute teacuteto veličiny a srovnaacuteniacute s tabelovanou hodnotou je zvlaacuteště
pro organickeacuteho chemika nejrychlejšiacute metodou určeniacute čistoty daneacute laacutetky Anorganickeacute sloučeniny majiacute
obvykle přiacuteliš vysokyacute bod taacuteniacute Čisteacute laacutetky majiacute obvykle ostryacute bod taacuteniacute Již nepatrneacute znečištěniacute laacutetky se
projeviacute značnyacutem sniacuteženiacutem bodu taacuteniacute a to i tehdy jestliže nečistoty majiacute bod taacuteniacute vyššiacute Kromě sniacuteženiacute
bodu taacuteniacute je pozorovatelneacute zvětšeniacute intervalu bodu taacuteniacute Tohoto jevu je využito ke zkoušeniacute identity
dvou laacutetek s tyacutemž bodem taacuteniacute Stejnaacute množstviacute obou laacutetek se dokonale promiacutesiacute a pak se stanoviacute bod
68
taacuteniacute (tzv směsnyacute bod taacuteniacute) Je-li nezměněn jsou obě laacutetky identickeacute je-li ve srovnaacuteniacute s bodem taacuteniacute
složek nižšiacute jde o různeacute laacutetky Mnoheacute laacutetky se v okamžiku kdy roztajiacute zaacuteroveň rozložiacute Rozklad se
obvykle projeviacute ztmavnutiacutem nebo vyacutevojem plynu Bod rozkladu je zpravidla neostryacute a zaacutevisiacute na rychlosti
zahřiacutevaacuteniacute
Prakticky se bod taacuteniacute stanovuje tak že malyacute vzorek laacutetky napěchovanyacute ve skleněneacute tenkostěnneacute
kapilaacuteře se umiacutestiacute do laacutezně dobře vodiacuteciacute teplo tj do kapaliny nebo do kovoveacuteho bloku a pomalu se
zahřiacutevaacute tak aby se podmiacutenky co nejviacutece bliacutežily rovnovaacutežnyacutem Přitom se sleduje teplota laacutezně a pozoruje
laacutetka Jako teplotu taacuteniacute se pak označiacute teplota při niacutež se objeviacute kapalnaacute faacuteze
Přiacutestroje pro stanoveniacute teploty taacuteniacute praacutevě popsanyacutem postupem se nazyacutevajiacute bodotaacutevky Pro laacutetky
s teplotou taacuteniacute nižšiacute než 120 C se použiacutevajiacute skleněneacute bodotaacutevky což jsou skleněneacute naacutedobky ktereacute
byacutevajiacute plněny kapalinou o vhodneacute tepelneacute kapacitě např silikonovyacutem olejem glycerolem apod
Vhodnyacutem tvarem naacutedobky se dosahuje toho že při pozvolneacutem zahřiacutevaacuteniacute dochaacuteziacute k prouděniacute kapaliny
a současneacutemu prohřiacutevaacuteniacute vzorku a teploměru na ktereacutem je kapilaacutera se vzorkem připevněna Na Obr
15A je skleněnyacute P-bodotaacutevek U laacutetek s vyššiacute teplotou taacuteniacute se použiacutevajiacute bodotaacutevky kovoveacute tzv Thieleho
bloky Jsou to bloky z kovu dobře vedouciacuteho teplo do kteryacutech jsou vyvrtaacuteny svisle tři otvory (Obr 15B)
Do prostředniacuteho otvoru je vložen teploměr do zbyacutevajiacuteciacutech otvorů kapilaacutery se vzorkem U kovoveacuteho
bloku je pomaleacuteho zahřiacutevaacuteniacute dosaženo tiacutem že neniacute zahřiacutevaacuten přiacutemo blok ale tyčka kterou je blok
zaacuteroveň upevněn do stojanu Vzorek je pozorovaacuten v prochaacutezejiacuteciacutem světle lampičky upevněneacute na
stojanu za vzorkem
V laboratorniacute praxi se často použiacutevaacute speciaacutelniacutech zařiacutezeniacute určenyacutech pro praacuteci v mikroměřiacutetku Jsou to
v podstatě upraveneacute mikroskopy s elektricky vyhřiacutevanyacutem stolkem kteryacute je opatřen teploměrem Na
tento tzv mikrovyacutehřevnyacute stolek je položen vzorek v uspořaacutedaacuteniacute běžneacutem pro mikroskopovaacuteniacute a během
zahřiacutevaacuteniacute se pozoruje v mikroskopu a očekaacutevaacute se stav kdy se krystaly změniacute v rovnovaacutežnou směs pevneacute
a kapalneacute faacuteze
Obr 6 Bodotaacutevky A ndash Skleněnyacute P-bodotaacutevek B ndash Thieleho kovovyacute blok
UacuteKOL Č 1 Izolace kofeinu z čaje a jeho přečištěniacute sublimaciacute
Alkaloidy jsou nejpočetnějšiacute skupinou rostlinnyacutech laacutetek sekundaacuterniacuteho metabolismu a dosud jich bylo
izolovaacuteno kolem sedmi tisiacutec Z chemickeacuteho hlediska se dajiacute alkaloidy popsat jako organickaacute baacuteze
s jedniacutem nebo několika heterocyklickyacutemi dusiacutekovyacutemi atomy v molekule v přiacuterodě se vyskytujiacuteciacute ve
69
formě soliacute s organickyacutemi kyselinami Alkaloidy obsahuje 10 až 20 všech vyššiacutech rostlin Byly nalezeny
ve všech jejich čaacutestech ale nejviacutece jsou přiacutetomneacute v semenech kořenech a kůře stromů
Kofein patřiacute do skupiny purinovyacutech alkaloidů (purin je složen ze dvou heterocyklů ndash pětičlenneacuteho a
šestičlenneacuteho a obsahuje celkem 4 atomy dusiacuteku na molekulu) Molekula kofeinu maacute naviacutec dvě oxo-
skupiny (xanthin) a je třikraacutet methylovanaacute Kofein je nejhojněji zastoupen v semenech kaacutevovniacuteku a
kakaovniacuteku a v listech čaje Maacute povzbudivyacute uacutečinek na centraacutelniacute nervovou soustavu a srdečniacute činnost
podporuje činnost ledvin a zvyšuje tvorbu moči Stimulačniacute uacutečinek kofeinu stejně jako theofylinu
z čaje je založen na inhibici enzymu fosfodiesterasy kteraacute odbouraacutevaacute laacutetky přenaacutešejiacuteciacute nervovyacute vzruch
jako je např cyklickyacute adenosinmonofosfaacutet tedy laacutetka o podobneacute chemickeacute struktuře
LABORATORNIacute POMŮCKY
Vaacuteženky
Lžičkyšpachtle
Předvaacutežky
Kaacutedinky
Skleněnaacute tyčinka
Vařič
Filtračniacute papiacuter
Naacutelevka
Děliacuteciacute naacutelevka
Stojany
Filtračniacute kruhy
Odměrneacute vaacutelce
Vakuovaacute rotačniacute odparka + vyacutevěva
Vodniacute laacutezeň
Baňky + svorky
Varneacute kuličky
Hadice
Mikrozkumavka
Lepiciacute paacuteska + nůžky
Pinzeta
Polystyrenovyacute kruh
Odpařovaciacute miska
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Čajoveacute listy
Octan olovnatyacute
Ethanol
Chloroform
5 roztok hydroxidu sodneacuteho
POSTUP
1 Před začaacutetkem praacutece zapněte vodniacute laacutezeň u vakuoveacute rotačniacute odparky a vodniacute laacutezeň v digestoři
na odpařovaacuteniacute vzorku abyste během praacutece předešli časovyacutem prodlevaacutem
2 Na předvaacutežkaacutech odvažte tři gramy čajoveacuteho listiacute a povařte v kaacutedince na vařiči 5 minut v 50 ml
destilovaneacute vody
3 Připravte 20 ml roztoku octanu olovnateacuteho (wv = 5 ) přilijte ho k čajoveacutemu odvaru
zamiacutechejte a povařte dalšiacutech 5 minut
4 Posklaacutedejte francouzskyacute filtr a za tepla roztok přefiltrujte
5 S použitiacutem děliacuteciacute naacutelevky v digestoři proveďte extrakci filtraacutetu s 15 ml chloroformu
vytřepaacutevaacuteniacutem třikraacutet po sobě
Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru
a otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte
dostatečnyacute přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna
70
6 Spojeneacute extrakty v organickeacutem rozpouštědle promyjte v děliacuteciacute naacutelevce destilovanou vodou (15
ml) a potom stejnyacutem objemem roztoku hydroxidu sodneacuteho (wv = 5 ) Přečištěnyacute
chloroformovyacute extrakt zahustěte na vakuoveacute rotačniacute odparce naacutesledujiacuteciacutem způsobem
7 Extrakt přelijte do 250ml baňky s kulatyacutem dnem a zaacutebrusovyacutem hrdlem Nezapomeňte vložit
varneacute kuličky Baňku připevněte svorkou na uacutestiacute vakuoveacute odparky pomociacute šroubu umiacutestěte
baňku do polohy kdy je jejiacute spodniacute stěna omyacutevaacutena vodou ve vodniacute laacutezni K vakuoveacute odparce
připojte kondenzačniacute baňku
8 Do chladiče pusťte miacuternyacutem proudem vodu a zkontrolujte zda je utěsněna kondenzačniacute baňka
Spusťte vyacutevěvu a evakuujte odparku spusťte rotaci baňky
9 Po skončeniacute odpařovaacuteniacute vypněte vyacutevěvu odpařovaciacute baňku narovnejte do vodorovneacute polohy
uvolněte svorku a odšroubujte přiacutevod vakua k odparce Poteacute opatrně sundejte odpařovaciacute
baňku Odparek rozpusťte v ethanolu a baňku kvantitativně etanolem vyplaacutechněte
Ethanolickyacute roztok odpařte na vodniacute laacutezni
10 Připravte si aparaturu k sublimaci podle obraacutezku 13C odparek převeďte na dno kaacutedinky
aparatury Rozhraniacute mezi chladiacuteciacute baňkou a kaacutedinkou utěsněte lepiciacute paacuteskou
11 Aparaturu zahřiacutevejte na vařiči až do doby kdy ustane vyacutevoj sublimujiacuteciacutech par
12 Po skončeniacute sublimace zastavte vodu a oddělejte zaacutetku s trubicemi Krystalky kofeinu
vyloučeneacute na dně baňky se pokuste pomociacute špachtle kvantitativně převeacutest do předem zvaacuteženeacute
mikrozkumavky
VYHODNOCENIacute
Uveďte vyacutetěžek izolace kofeinu a navrhněte způsoby jak byste určili jeho čistotu
UacuteKOL Č 2 Analytickyacute důkaz přiacutetomnosti kofeinu
Kofein lze prokaacutezat tzv murexidovou reakciacute Jednaacute se o barevnyacute test na kyselinu močovou a jineacute puriny
Pevnyacute vzorek je oxidovaacuten v kyseleacutem prostřediacute odpařen a naacutesledně po přiacutedavku amonnyacutech iontů vznikaacute
purpuroveacute zbarveniacute naacuteležejiacuteciacute vznikajiacuteciacutemu murexidu (amonnaacute sůl 5 5acute-nitrildibarbituroveacute kyseliny)
LABORATORNIacute POMŮCKY
71
Hodinovaacute skla o průměru 8-10 cm
Lihovyacute kahan + sirky
Kleště
Ochrannyacute štiacutetochranneacute bryacutele
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
3 roztok peroxidu vodiacuteku
Koncentrovanaacute kyselina chlorovodiacutekovaacute
Amoniak
POSTUP
POUŽIJTE OCHRANNEacute BRYacuteLE NEBO ŠTIacuteT
1 Proveďte tzv murexidovou reakci k prokaacutezaacuteniacute přiacutetomnosti kofeinu Kontrolniacute reakci proveďte
rovněž s firemniacutem preparaacutetem kofeinu
2 Na hodinoveacute sklo se sublimaacutetem a na sklo s firemniacutem kofeinem kaacutepněte 3 roztok H2O2 a
koncentrovanou HCl
3 Roztok odpařte misku nechte zchladnout na stole a přikaacutepněte roztok čpavku
4 Purpuroveacute zbarveniacute prokaacuteže přiacutetomnost kofeinu
VYHODNOCENIacute
Uveďte zda reakce na přiacutetomnost kofeinu byly pozitivniacute a jak se odlišovalo zbarveniacute komerčniacuteho a vaacutemi
izolovaneacuteho kofeinu
UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute teploty taacuteniacute kofeinu
V teacuteto uacuteloze ověřiacutete čistotu vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu z čajoveacuteho listiacute pomoci jedneacute z nejrychlejšiacutech a
nejspolehlivějšiacutech metod Teplotu bodu taacuteniacute budete stanovovat pomociacute moderniacuteho bodotaacutevku jehož
princip je založen na Thieleho kovoveacutem bloku Bodotaacutevek je ovlaacutedaacuten elektronicky s digitaacutelniacutem
vyacutestupem Lze na něm měřit současně dva vzorky umiacutestěneacute v kapilaacuteraacutech Odečet se dělaacute vizuaacutelně
pomociacute zvětšovaciacuteho okulaacuteru
LABORATORNIacute POMŮCKY
Bodotaacutevek
Kapilaacutery skleněneacute
Skleněnaacute trubice
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Kofein komerčniacute čistyacute
Kofein izolovanyacute ve cvičeniacute
72
POSTUP
1 Do kapilaacuter dejte vzorek vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu a vzorek čisteacuteho kofeinu
2 Otevřenyacutem koncem kapilaacutery nahrňte maleacute množstviacute sucheacuteho vzorku zbytek kolem kapilaacutery
otřete a kapilaacuteru nechejte asi 5x volně padat svisle postavenou trubiciacute dlouhou asi 15 metru
na tvrdou podložku Vzorek laacutetky se tak dobře napěchuje do maleacuteho objemu na dně kapilaacutery
Sloupeček by měl byacutet vysokyacute asi 2 mm
3 Zapněte bodotaacutevek hlavniacutem vypiacutenačem Kapilaacutery se vzorkem vložte do bodotaacutevku
a zkontrolujte zda je vzorek dobře viditelnyacute Stiskněte tlačiacutetko bdquoplateau setldquo a stiskem tlačiacutetka
šipky nahoru nastavte teplotu na 270 degC a stiskněte START Teplota začiacutenaacute narůstat a kolem
aktuaacutelniacute teploty 200 degC pozorně sledujte oba vzorky
4 Odečtěte teplotu při ktereacute roztajiacute vaacutemi izolovanyacute kofein a kofein komerčniacute
VYHODNOCENIacute
Porovnejte obě ziacuteskaneacute hodnoty bodu taacuteniacute Vyhledejte hodnotu bodu taacuteniacute pro kofein a přiacutepadneacute rozdiacutely
vysvětlete
73
6 Izolace nukleovyacutech kyselin
Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu
K biochemickyacutem studiiacutem se použiacutevaacute nejrůznějšiacute biologickyacute materiaacutel kteryacute přiacuteroda poskytuje Vzhledem
k jeho různorodosti je technika zpracovaacuteniacute mnohdy velmi odlišnaacute a řiacutediacute se uacutečelem k jakyacutem studiiacutem maacute
byacutet použit Způsob zpracovaacuteniacute materiaacutelů byacutevaacute často odlišnyacute podle toho zda maacute byacutet vyacutechoziacute surovinou
pro izolaci detekci nějakeacute sloučeniny či skupiny laacutetek nebo zda se bude studovat jejich metabolismus
Maacute-li byacutet izolovaacutena nějakaacute laacutetka nebo skupina laacutetek z biologickeacuteho materiaacutelu (např vitamiacuten biacutelkovina
sacharid apod) je důležiteacute zvolit vhodnou vyacutechoziacute surovinu Pro izolaci se hodiacute nejleacutepe takovyacute
biologickyacute materiaacutel ve ktereacutem je požadovanaacute laacutetka v nejvyššiacute koncentraci je dostupnyacute a jeho cena
přijatelnaacute Vybranyacute živočišnyacute rostlinnyacute nebo mikrobiaacutelniacute materiaacutel je třeba v prvniacutem kroku
homogenizovat Rozrušeniacute rostlinnyacutech a živočišnyacutech buněk nedělaacute obvykle potiacuteže Jinak však je tomu
při izolaciacutech z buněk mikroorganismů Buněčnaacute stěna mikroorganismů je velmi rezistentniacute a jejiacute
narušeniacute vyžaduje zvlaacuteštniacute postupy viz niacuteže
Mletiacute
Suchyacute materiaacutel může byacutet rozemlet v různyacutech typech mlyacutenků Semena se melou v kulovyacutech mlyacutenech
nebo mlyacutenech s otočnyacutemi noži K mletiacute živočišnyacutech materiaacutelů se velmi dobře hodiacute mlyacutenek na maso
Tkaacuteň se v něm řeže a drtiacute zaacuteroveň Hrubost nebo jemnost lze regulovat vloženiacutem vhodneacute destičky
kterou se rozemletyacute materiaacutel protlačuje Všechny uvedeneacute strojky a mlyacutenky většinou může nahradit
běžnyacute univerzaacutelniacute kuchyňskyacute robot kteryacute je vybaven mixeacuterem mlyacutenkem masovyacutem strojkem i
struhadly
Rostlinnyacute materiaacutel určenyacute ke studiu exprese genů obsahu fytohormonů aj je třeba během mletiacute
neustaacutele chladit aby nedochaacutezelo k degradaci Provaacutediacute se tak chlazeniacutem tekutyacutem dusiacutekem Rostlinnyacute
materiaacutel se může drtit pomociacute třeciacute misky s tloučkem přičemž všechny potřeby ktereacute přichaacuteziacute do styku
s rostlinnyacutem materiaacutelem musiacute byacutet takteacutež vychlazeny Dalšiacute možnostiacute nadrceniacute rostlinneacuteho materiaacutelu je
použitiacute tzv kuličkoveacuteho mlyacutenku
Homogenizace
Na rozdiacutel od mletiacute nasucho je v biochemickeacute praacuteci chaacutepaacutena homogenizace jako důkladneacute rozmělněniacute
materiaacutelu za přiacutedavku vody nebo vhodnyacutech pufrů či fyziologickyacutech roztoků
Pro homogenizaci malyacutech množstviacute je nejvhodnějšiacute roztiacuteraacuteniacute materiaacutelu v třeciacute misce za přiacutedavku
mořskeacuteho piacutesku skelneacuteho prachu nebo jineacuteho abraziva Tužšiacute materiaacutely se před homogenizaciacute zmraziacute
kapalnyacutem dusiacutekem kteryacute je učiniacute křehčiacutemi k rozmělněniacute Homogenizaci lze rovněž proveacutest ve
vyacutekonneacutem mixeacuteru
K narušeniacute buněčneacute stěny a membraacuteny mikroorganismů tzv desintegraci se použiacutevaacute ještě některyacutech
speciaacutelniacutech metod Např působeniacute chemickyacutech činidel (detergenty) působeniacute enzymů štěpiacuteciacutech
polysacharidy buněčnyacutech stěn (lysozym celulasa) kraacutetkeacute působeniacute ultrazvuku opakovaneacute zmrazovaacuteniacute
a rozmrazovaacuteniacute Přehled nejužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik je uveden v tabulce 2
74
Tab 2 Přehled nejpoužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik
METODA PŘIacuteKLAD POUŽITIacute PRINCIP
Šetrneacute
lyacuteze buněk erythrocyty porušeniacute buněčneacute membraacuteny osmotickyacutem
tlakem
působeniacute enzymů bakterie štěpeniacute buněčneacute stěny specifickyacutemi
enzymy
působeniacute chemikaacuteliiacute
extrakce kvasinek
organickyacutemi rozpouštědly
nebo vhodnyacutemi kyselinami
čaacutestečnaacute solubilizace buněčneacute stěny
homogenizace jaterniacute tkaacuteň mechanickeacute porušeniacute buněk protlačovaacuteniacutem
uacutezkou štěrbinou
mletiacute svalovaacute tkaacuteň semena působeniacute střižnyacutech sil mechanickeacute
porušeniacute tkaacuteně
Středniacute
mixovaacuteniacute v nožovyacutech
mixeacuterech živočišnaacute a rostlinnaacute pletiva působeniacute střižnyacutech sil
mletiacute s abrazivy rostlinneacute tkaacuteně bakterie mechanickeacute porušeniacute buněk
Intenzivniacute
ultrazvuk buněčneacute suspenze naacutehleacute změny tlaku a teploty při zaacuteniku
vznikajiacuteciacutech mikrobublin
kuličkovyacute mlyacuten buněčneacute suspenze mechanickeacute porušeniacute buněk rychlou vibraciacute
skleněnyacutech kuliček
French press kvasinky dezintegrace buněčneacute stěny vysokyacutem
tlakem
Centrifugace
Centrifugace čili odstřeďovaacuteniacute patřiacute k nejběžnějšiacutem operaciacutem v biochemickeacute laboratoři Dovoluje
oddělit složky suspenze nebo emulze na zaacutekladě rozdiacutelnyacutech hustot Byacutevaacute často rychlejšiacute a pohodlnějšiacute
než filtrace a v některyacutech přiacutepadech vede i k lepšiacutemu odděleniacute pevneacute a kapalneacute faacuteze Kromě nahrazeniacute
nebo doplněniacute filtrace zvlaacuteště je-li suspendovanaacute laacutetka velmi jemnaacute špatně filtrovatelnaacute a filtrace
zdlouhavaacute maacute odstřeďovaacuteniacute v biochemii i jinyacute vyacuteznam Sloužiacute k některyacutem speciaacutelniacutem preparativniacutem a
analytickyacutem uacutečelům (např izolace mitochondriiacute diferenčniacute centrifugaciacute) Daacutele je to přiacuteprava buněčnyacutech
struktur gradientovou centrifugaciacute a z analytickyacutech aplikaciacute pak předevšiacutem stanoveniacute relativniacutech
molekulovyacutech hmotnostiacute sloučenin a stanoveniacute čistoty izolovanyacutech preparaacutetů
Při odstřeďovaacuteniacute působiacute na sedimentujiacuteciacute čaacutestice odstředivaacute siacutela (P) kterou lze vyjaacutedřit vztahem
119875 = 119898 ∙ 119903 ∙ 1205962
kde m hellip hmotnost čaacutestice
r hellip poloměr otaacutečeniacute
hellip uacutehlovaacute rychlost
75
Pro praktickeacute vyacutepočty se však zavaacutediacute veličina relativniacute odstřediveacute zrychleniacute R ktereacute udaacutevaacute kolikraacutet je
toto zrychleniacute většiacute než zemskeacute tiacutehoveacute zrychleniacute g a je daacutena vztahem
119877 = 1118 ∙ 119903 ∙ 1198732 ∙ 10minus5
kde N hellip počet otaacuteček za minutu
r hellip poloměr otaacutečeniacute v cm
Je nutno ji uvaacutedět jako hlavniacute charakteristiku centrifugace Z prvniacuteho vztahu je zřejmeacute že pouhyacute uacutedaj
počtu otaacuteček za minutu necharakterizuje proces centrifugace
Během nastavovaacuteniacute centrifugy je třeba braacutet zřetel na to kterou jednotku zadaacutevaacuteme ndash zda naacutesobky
zrychleniacute (x g) či otaacutečky za minutu (RPM) Tyto dvě hodnoty nejsou stejneacute ale existuje mezi nimi vztah
Dřiacuteve byl ke každeacute centrifuze dodaacutevaacuten nomogram k převodu těchto jednotek mezi sebou diacuteky znalosti
poloměru rotoru Dnešniacute centrifugy toto již zvlaacutedajiacute diacuteky elektronice samy
Existuje celaacute řada typů centrifug ktereacute se lišiacute velikostiacute (od malyacutech stolniacutech až po velkoobjemoveacute
průmysloveacute odstředivky) dosahovanyacutem zrychleniacutem a tvarem rotorů (vyacutekyvneacute a uacutehloveacute) Ve vyacutekyvnyacutech
rotorech jsou kyvety uloženy v pouzdrech kteraacute jsou volně zavěšena v čepech vlastniacuteho rotoru a kyvety
jsou během odstřeďovaacuteniacute ve vodorovneacute poloze Naproti tomu v uacutehlovyacutech rotorech jsou kyvety fixovaacuteny
v určiteacutem uacutehlu (45 - 50) k ose otaacutečeniacute
Zvlaacuteštniacute kategorii tvořiacute ultracentrifugy na nichž lze dosaacutehnout relativniacuteho odstřediveacuteho zrychleniacute
100 000 x g a viacutece Lišiacute se od běžnyacutech centrifug zejmeacutena tiacutem že prostor s rotorem musiacute byacutet při
odstřeďovaacuteniacute evakuovaacuten snižuje se tiacutem třeniacute způsobeneacute přiacutetomnostiacute vzduchu diacuteky tomu se rotor
nebude zahřiacutevat Použiacutevajiacute se pro děleniacute biopolymerů a subcelulaacuterniacutech čaacutestic v hustotniacutem gradientu
sacharosy nebo cesnyacutech soliacute Tyto techniky lze provaacutedět jak v analytickeacutem tak i v preparativniacutem
měřiacutetku Analytickeacute centrifugy jsou naviacutec opatřeny optickyacutem zařiacutezeniacutem umožňujiacuteciacutem sledovat rozhraniacute
tvořenaacute jednotlivyacutemi sedimentujiacuteciacutemi laacutetkami
Pro většinu praciacute preparačniacutech i analytickyacutech jsou požadovaacuteny centrifugy chlazeneacute Chlazeniacute centrifug
je zajišťovaacuteno chladiciacutemi agregaacutety zabudovanyacutemi do jedineacuteho provozniacuteho celku s centrifugou a je
ovlaacutedaacuteno termostatem Protilehleacute kyvety (u vysokootaacutečkovyacutech centrifug všechny kyvety) musejiacute byacutet
staticky a dynamicky vyvaacuteženy Z bezpečnostniacutech důvodu i z hlediska ochrany centrifugy je nutno
klaacutest na vyvažovaacuteniacute kyvet zvyacutešenou pozornost Každaacute nepřesnost v dynamickeacutem i statickeacutem vyvaacuteženiacute
se mnohonaacutesobně projeviacute zvětšeniacutem odstřediveacuteho tlaku na jednu stranu osy Osa se nerovnovaacutežnyacutem
zatiacuteženiacutem snadno ohne nebo se poškodiacute ložisko Při chodu odstředivky se při nepřesneacutem vyvaacuteženiacute
projevujiacute silneacute vibrace Statickeacuteho vyvaacuteženiacute se dosaacutehne tak že se na technickyacutech vaacutehaacutech s přesnostiacute na
jeden gram vyvaacutežiacute protilehlaacute pouzdra s kyvetami naplněnyacutemi suspenziacute určenou k centrifugaci Daleko
většiacute pozornost je třeba klaacutest dynamickeacutemu vyvaacuteženiacute protilehlyacutech kyvet Protilehleacute kyvety musiacute miacutet
stejnou velikost hmotnost a stejně umiacutestěneacute těžiště To znamenaacute že protilehleacute kyvety musiacute byacutet
naplněny stejnou suspenziacute přesněji řečeno suspenziacute o stejneacute hustotě Nelze tedy napřiacuteklad při
precipitaci siacuteranem amonnyacutem kyvetu s tiacutemto roztokem vyvaacutežit kyvetou s destilovanou vodou
76
Nukleoveacute kyseliny
Nukleoveacute kyseliny jsou makromolekulaacuterniacute laacutetky ktereacute ve sveacute struktuře nesou genetickou informaci
Běžnyacutemi nukleovyacutemi kyselinami jsou kyselina deoxyribonukleovaacute (DNA) a ribonukleovaacute (RNA) Zaacutekladniacute
stavebniacute jednotkou nukleovyacutech kyselin je tzv nukleotid Nukleotid je obecně heterocyklickaacute baacuteze kteraacute
N-glykosidickou vazbou vaacuteže sacharid (pentosu) a esterovou vazbou fosfaacutet (odtud kyselina)
Heterocyklickeacute baacuteze v nukleovyacutech kyselinaacutech jsou purinoveacute nebo pyrimidinoveacute povahy Nejčastěji
zastoupeneacute pyrimidinoveacute baacuteze jsou cytosin (C) thymin (T) a uracil (U) a purinoveacute baacuteze adenin (A) a
guanin (G) (Obr 1) Zatiacutemco DNA obsahuje baacuteze C T A G u RNA je T zaměněn za U
Jak už z naacutezvu vyplyacutevaacute nukleotidy RNA v sobě vaacutežou sacharid ribosu kdežto DNA jejiacute 2-deoxy variantu
Jednotliveacute nukleotidy jsou vaacutezaacuteny do polynukleotidoveacuteho řetězce skrze fosfaacutet (Obr 2) jednaacute se tedy o
vazbu diesterovou
Obr 1 Purinoveacute a pyrimidinoveacute nukleotidy
Nukleoveacute kyseliny byly objeveny již roku 1869 v buněčnyacutech jaacutedrech Jejich strukturu však odhalili až v
roce 1953 paacutenoveacute Watson a Crick (Nobelova cena) kdy bylo rozluštěno vzaacutejemneacute paacuterovaacuteniacute nukleotidů
dvou na sebe antiparalelniacutech řetězců dvoušroubovice DNA (Obr 3)
77
Obr 2 Nukleotidy spojeneacute v řetězec (UAG)
Obr 3 Paacuterovaacuteniacute baacuteziacute ve dvoušroubovici DNA
Izolace nukleovyacutech kyselin
Pro izolaci nukleovyacutech kyselin z živyacutech organismů byla vyvinuta řada metod ktereacute se od sebe mohou
dosti odlišovat Pro stručnost tohoto textu budou popsaacuteny dvě zaacutekladniacute
Prvniacutem krokem u všech metod je vždy lyacuteze buněk nebo pevneacute tkaacuteně U buněk většinou stačiacute rozrušit
buněčnou stěnu a membraacuteny nejčastěji se za tiacutemto uacutečelem použiacutevajiacute detergenty jako je dodecylsulfaacutet
sodnyacute (SDS) nebo Triton X-100 Pro izolaci DNA nebo RNA z rostlinnyacutech pletiv nebo živočišnyacutech tkaacuteniacute je
třeba nejdřiacuteve mechanickeacuteho narušeniacute ktereacute provaacutediacuteme buď mrazem ndash tekutyacutem dusiacutekem nebo
různyacutemi typy homogenizaacutetorů Buněčnyacute obsah včetně DNA se z lyzovanyacutech buněk uvolniacute do
extrakčniacuteho pufru kteryacute vždy musiacute obsahovat chelatačniacute činidlo ethylendiamintetraoctovou kyselinu
(EDTA) kteraacute vychytaacute veškereacute vaacutepenateacute ionty z extraktu Vaacutepenateacute ionty fungujiacute jako kofaktory
78
nukleas enzymů ktereacute štěpiacute nukleoveacute kyseliny a pokud by tyto enzymy byly během extrakce aktivniacute
naštěpily by veškereacute izolovaneacute nukleoveacute kyseliny Do extrakčniacuteho pufru se někdy přidaacutevajiacute naviacutec ještě
proteinasy enzymy štěpiacuteciacute proteiny Většina DNA je totiž obalenaacute histony a jejich odstraněniacute
proteinasou zvyacutešiacute čistotu izolovaneacute DNA
Jeden typ metod je založen na extrakci směsiacute fenolu a chloroformu Fenol se rozpouštiacute ve vodě i v
chloroformu preferuje ale chloroform Chloroform se jako organickeacute rozpouštědlo s vodou nemiacutesiacute
Přidaacuteme-li tedy směs fenolu a chloroformu k extraktu ze živeacute tkaacuteně veškereacute tuky přechaacutezejiacute do
chloroformu biacutelkoviny a čaacutest polysacharidů se působeniacutem organickyacutech rozpouštědel vysraacutežiacute a nukleoveacute
kyseliny zůstanou ve vodneacute faacutezi Po intenzivniacute extrakci se směs zcentrifuguje a vznikleacute faacuteze se od sebe
odděliacute Vysraacuteženeacute proteiny a sacharidy vytvořiacute na rozhraniacute biacutelou prstencovitou sraženinu Pro vysraacuteženiacute
nukleovyacutech kyselin z vodneacute faacuteze se použiacutevaacute absolutniacute ethanol s přiacutedavkem soli nebo isopropanol Po
intenzivniacute centrifugaci (14000 RPM) pak nukleovaacute kyselina vytvořiacute ve zkumavce opaleskujiacuteciacute pelet
kteryacute se ještě promyacutevaacute etanolem sušiacute a nakonec rozpouštiacute ve vodě nebo vhodneacutem pufru
Novějšiacute metody využiacutevajiacute adsorpce nukleovyacutech kyselin na silikaacutet v přiacutetomnosti chaotropniacutech soliacute jako
je třeba guanidin thiokyanaacutet Extrakt nukleovyacutech kyselin se smiacutechaacute se silikaacutetovou matriciacute v podobě
vrstvy silikaacutetovyacutech kuliček v přiacutetomnosti chaotropniacute soli Nukleoveacute kyseliny se navaacutežiacute na kuličky a ty se
pak promyacutevaacuteniacutem zbaviacute kontaminujiacuteciacutech proteinů polysacharidů a jinyacutech nečistot Nakonec se nukleoveacute
kyseliny z kuliček uvolniacute sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely roztoku Tato metoda je velice rychlaacute a efektivniacute a využiacutevaacute
se ve většině komerčniacutech setů pro izolaci nukleovyacutech kyselin např v diagnostickyacutech laboratořiacutech v
nemocniciacutech
Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace a čistoty nukleovyacutech kyselin
Jako důkaz přiacutetomnosti izolovaneacute DNA i kontrolu jejiacute čistoty se použiacutevaacute nejčastěji spektrofotometrie v
bliacutezkeacute UV oblasti Nukleoveacute kyseliny absorbujiacute nejintenzivněji světlo o vlnoveacute deacutelce 260 nm takže
hodnota absorbance je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Při stanoveniacute je nutneacute dbaacutet na čistotu
preparaacutetu protože rušiacute přiacutetomnost proteinů (280 nm) a aromatickyacutech laacutetek Pokud je DNA preparaacutet
čistyacute poměr A260A280 dosahuje hodnoty 18
cDNA=629∙A260-360∙A280 [ngμl]
Daleko citlivějšiacute stanoveniacute koncentrace DNA je pomociacute metody fluorimetrie kdy je měřena
fluorescence DNA po smiacuteseniacute se specifickyacutem interkalačniacutem barvivem tedy barvivem ktereacute se
vmezeřuje mezi baacuteze DNA
Pro měřeniacute v UV oblasti je třeba použiacutevat kyvety ktereacute jsou pro tuto oblast spektra určeneacute ndash obvykle
se jednaacute o kyvety křemenneacute či jinak upraveneacute Při použitiacute plastoveacute či obyčejneacute skleněneacute kyvety dochaacuteziacute
k absorpci UV zaacuteřeniacute materiaacutelem kyvety tudiacutež jiacutem paprsek neprojde a nelze stanovit absorbanci
měřeneacuteho vzorku (Obr 4A) Při použitiacute UV kyvety uvidiacutete hladkyacute průběh spektra (Obr 4B) Daacutele je třeba
daacutevat pozor na směr kteryacutem kyvetu do spektrofotometru vklaacutedaacutete Při špatneacutem vloženiacute kyvety opět
nelze stanovit absorbanci měřeneacuteho vzorku (Obr 4C)
79
Obr 4 UV spektra stejneacuteho vzorku DNA A ndash použitiacute nevhodneacute plastoveacute kyvety B ndash použitiacute UV kyvety
C ndash UV kyveta vloženaacute špatnyacutem směrem D ndash vzorek DNA s vysokou koncentraciacute kontaminujiacuteciacutech
proteinů Na obraacutezku B je vidět absorpčniacute maximum DNA při 260 nm
UacuteKOL Č 1 Izolace DNA z vepřoveacute sleziny a RNA z pekařskyacutech kvasnic
LABORATORNIacute POMŮCKY
Třeciacute misky s tloučkem Odměrneacute vaacutelce pH papiacuterky Skleněnaacute tyčinka Centrifugačniacute kyvety Kaacutedinky
Dřevěneacute prkeacutenko a nůž Skleněneacute zkumavky Varneacute baňky Špejle Chlazenaacute centrifuga Automatickeacute pipety a špičky
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Vepřovaacute slezina Pekařskeacute kvasnice Hydroxid sodnyacute Chlorid sodnyacute
Kyselina octovaacute Diethylether Ethanol Mořskyacute piacutesek
ROZTOKY
5 kyselina octovaacute
50 kyselina octovaacute
05 hydroxid sodnyacute
1 M chlorid sodnyacute
POJMY
Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci
Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem
POSTUP
80
IZOLACE RNA Z KVASNIC
Pozor s diethyletherem pracujte v digestoři
1 Do třeciacute misky nadrobte jedno baleniacute pekařskyacutech kvasnic přidejte lžičku mořskeacuteho piacutesku a
důkladně rozetřete Poteacute postupně přidejte 3 ml destilovaneacute vody a 3 ml diethyletheru Po
přiacutedavku vždy důkladně rozetřete
2 Do homogenaacutetu postupně přidejte 50 ml 05 NaOH a pokračujte v roztiacuteraacuteniacute asi ještě 15 min
Upravte pH pomociacute 5 kyseliny octoveacute na pH 6 (použijte pH papiacuterky)
3 Směs rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet
4 Směs centrifugujte při 9500 g a teplotě 4 degC po dobu 10 min
5 Supernatant odlijte do kaacutedinky a upravte na pH 35 pomociacute 50 kyseliny octoveacute ndash odměřte použiteacute
množstviacute Přidejte vychlazenyacute ethanol ndash stejnyacute objem jako kyseliny octoveacute - vyloučenaacute sraženina
představuje ribonukleoprotein
6 Sraženinu ribonukleoproteinu zcentrifugujte při 2000 g 4 degC 10 min Supernatant teacuteměř celyacute
odlijte Ribonukleoprotein rozmiacutechejte ve zbytku supernatantu a naacutesledně rozdělte do třiacute frakciacute
(největšiacute množstviacute do varneacute baňky menšiacute množstviacute do velkeacute zkumavky a nejmeacuteně do maleacute
zkumavky) a uchovejte při 4 degC pro dalšiacute experimenty
IZOLACE DNA ZE SLEZINY
1 Slezinu z baliacutečku nakraacutejejte a naacutesledně v třeciacute misce rozetřete s trochou mořskeacuteho piacutesku na jemnou
kaši
2 Přidejte 100 ml vychlazeneacuteho 1 M NaCl - postupně po malyacutech daacutevkaacutech a za staacuteleacuteho roztiacuteraacuteniacute
Homogenizujte 15 min
3 Homogenaacutet rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet
4 Homogenaacutet centrifugujte při 5000 g 10 min 4 degC Mezitiacutem si připravte 600 ml vychlazeneacute
destilovaneacute vody do 1 l kaacutedinky
5 Supernatant pomalu v tenkeacutem proudu kontinuaacutelně nalijte do vychlazeneacute destilovaneacute vody poteacute
velmi jemně promiacutechejte pomociacute dřevěneacute špejle DNA se sraacutežiacute ve formě opaleskujiacuteciacutech vlaacuteken
6 Za použitiacute dřevěneacute špejle naviacutejejte vlaacutekna DNA a ty přenaacutešejte do varneacute baňky do velkeacute a maleacute
zkumavky a uchovejte při 4 degC pro spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace DNA
UacuteKOL Č 2 Důkaz nukleovyacutech kyselin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Vodniacute laacutezeň
Vařič
Zpětnyacute chladič
Stojany
Svorky
Varneacute kamiacutenky
Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)
Skleněneacute zkumavky
Špachtle
Automatickeacute pipety a špičky
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
81
Hydroxid sodnyacute
Kyselina siacuterovaacute
Uhličitan sodnyacute
Kyselina chlorovodiacutekovaacute
Dusičnan střiacutebrnyacute
Koncentrovanyacute amoniak
Folinovo činidlo
Difenylamin
ROZTOKY
5 kyselina siacuterovaacute
05 hydroxid sodnyacute
Difenylaminoveacute činidlo
5 dusičnan střiacutebrnyacute
POSTUP
ODLIŠENIacute DNA A RNA
DNA a RNA lze odlišit podle vaacutezaneacuteho sacharidu na zaacutekladě barevnyacutech reakciacute ktereacute poskytujiacute ribosa a
2-deoxyribosa s difenylaminem Zatiacutemco RNA poskytuje s difenylaminem zeleneacute zbarveniacute DNA reaguje
modře
Pozor pracujete s difenylaminem pracujte v rukaviciacutech a v digestoři
1) K frakciacutem RNA a DNA ve většiacutech zkumavkaacutech přidejte 1 ml 05 NaOH a po promiacutechaacuteniacute a rozpuštěniacute
přidejte 1 ml difenylaminoveacuteho činidla
2) Reakce inkubujte na vrouciacute vodniacute laacutezni minimaacutelně 20 min pak pozorujte vyacutevoj zbarveniacute
STABILITA NUKLEOVYacuteCH KYSELIN
Hlavniacute uacutelohou DNA je uchovat genetickou informaci což je zabezpečeno mimo jineacute vysokou stabilitou
fosfodiesteroveacute vazby Zatiacutemco v alkalickeacutem prostřediacute se DNA jen denaturuje RNA se rozštěpiacute až na
jednotliveacute nukleotidy Kyselou hydrolyacutezou se štěpiacute obě nukleoveacute kyseliny ale rozdiacutelnyacutem způsobem
1) K frakciacutem DNA a RNA ve varnyacutech baňkaacutech přidejte 30 ml 5 kyseliny siacuteroveacute a pod zpětnyacutem chladičem
povařte 30 min Nezapomeňte do baňky vložit varneacute kamiacutenky
2) Ziacuteskaneacute hydrolyzaacutety rozdělte po 1 ml do zkumavek (3 zkumavky pro DNA 3 zkumavky pro RNA) a
použijte pro dalšiacute analyacutezy
DŮKAZ PURINOVYacuteCH BAacuteZIacute NUKLEOVYacuteCH KYSELIN
Purinoveacute baacuteze tvořiacute nerozpustneacute soli střiacutebrneacute a měďneacute
82
1) K prvniacutem dvěma zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA (z předchoziacuteho pokusu) přidaacutevejte po
kapkaacutech amoniak až do alkalickeacute reakce (detekujte pH papiacuterkem) a 05 ml 5 roztoku AgNO3
pozorujte vznik jemneacute biacuteleacute vločkoviteacute sraženiny
2) Dalšiacute dvě zkumavky s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přiveďte k varu a přidejte 1 ml 10 CuSO4 poteacute
postupně přidaacutevejte pevnyacute Na2SO3 až dokud nevznikne tmavě žlutohnědaacute sraženina
Guanin redukuje Folinovo činidlo za vzniku modreacuteho zbarveniacute
3) Ke třetiacutem zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přidejte 1 ml Folinova činidla promiacutechejte a po
špetkaacutech přidaacutevejte na nakloněnou stěnu zkumavky pevnyacute Na2CO3 Vznikaacute intenzivně modreacute
zbarveniacute
UacuteKOL Č 3 Spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace nukleovyacutech kyselin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Křemennaacute kyveta
Stolniacute spektrofotometr
Automatickeacute pipety a špičky
Izolovanaacute DNA a RNA
POSTUP
1) K RNA a DNA v malyacutech zkumavkaacutech přidejte 05 ml 05 NaOH
2) Do 1 cm křemenneacute kyvety napipetujte 2 ml 05 NaOH a přidejte 20 microl alkalickeacuteho roztoku DNA
nebo RNA Jako slepou reakci použijte 05 NaOH
3) Proměřte absorpčniacute spektrum v UV oblasti v rozsahu 200-290 nm Pomociacute šipek na
spektrofotometru odečtěte hodnoty A260 a A280 Spektrum si vyfoťte
Obr 5 UV-spektrum DNA a RNA
83
VYHODNOCENIacute
1 Pomociacute vyacuteše uvedeneacuteho vzorce určete koncentraci a čistotu vaacutemi izolovanyacutech vzorků DNA
Vysvětlete co může byacutet přiacutečinou pokud je hodnota čistoty vyššiacute nebo nižšiacute než 18
2 Do protokolu zaznamenejte pozorovaneacute spektrum pro DNA i RNA
3 Zhodnoťte vyacutesledek důkazovyacutech reakciacute
7 Destilace
Destilace je metoda užiacutevanaacute k děleniacute a čištěniacute směsi kapalin ktereacute se navzaacutejem lišiacute bodem varu
Všeobecně platiacute že těkavějšiacute složky směsi přechaacutezejiacute v paacutery snadněji než složky meacuteně těkaveacute Plynnaacute faacuteze
vyskytujiacuteciacute se nad kapalinou maacute tedy jineacute složeniacute než kapalnaacute směs a destilaacutet (kondenzaacutet) vzniklyacute
kondenzaciacute těchto par bude bohatšiacute na těkavějšiacute složku
Chceme-li dosaacutehnout dokonaleacuteho rozděleniacute směsi dvou kapalin jedinou destilaciacute v jednoducheacute
aparatuře musiacute se jejich body varu lišit alespoň o 50 degC a destilovaneacute laacutetky nesmějiacute vytvaacuteřet azeotropniacute
směs (azeotrop) Azeotrop lze definovat jako směs s konstantniacutem bodem varu jejiacutež složky od sebe nelze
oddělit jednoduchou destilaciacute Dle povahy kapalneacute směsi je třeba volit vhodnou destilačniacute metodu pro
odděleniacute složek směsi
Je-li kapalina znečištěna pouze malyacutem množstviacutem těkavyacutech laacutetek pak je možneacute ji čistit jednoduchou
destilaciacute nebo pouhyacutem odpařovaacuteniacutem Jednaacute-li se však o směs laacutetek s velmi bliacutezkyacutemi body varu pak je
třeba použiacutet tzv frakčniacute destilaci (neboli rektifikaci) Je-li destilovanaacute laacutetka termicky maacutelo stabilniacute a
rozklaacutedaacute se při nižšiacute teplotě než je jejiacute bod varu pak je nutneacute použiacutet destilaci vakuovou Vakuovaacute
84
destilace probiacutehaacute za sniacuteženeacuteho tlaku ktereacuteho lze dosaacutehnout pomociacute vakuoveacute pumpy Často využiacutevanyacutem
zařiacutezeniacutem pro vakuovou destilaci je vakuovaacute rotačniacute odparka Destilace s vodniacute parou se použiacutevaacute k
odděleniacute těch laacutetek ktereacute těkajiacute s vodniacute paacuterou při nižšiacute teplotě než je jejich bod varu
Pro uacutečely opětovneacuteho zkapalněniacute par destilovaneacute kapaliny se v laboratorniacutech podmiacutenkaacutech použiacutevajiacute
chladiče u kteryacutech se rozlišuje několik druhů Paacutery vysokovrouciacutech laacutetek (s bodem varu nad 150 degC)
kondenzujiacute ve vzdušneacutem chladiči (Obr 1A) v ostatniacutech přiacutepadech se použiacutevaacute Liebigův chladič kteryacutem
proteacutekaacute studenaacute voda (Obr 1B) Ještě uacutečinnějšiacute je chladič kuličkovyacute (Obr 1C) nebo spiraacutelovyacute (Obr 1D)
kteryacute se při sestavovaacuteniacute destilačniacute aparatury musiacute postavit do šikmeacute polohy tak aby se v něm nezdržoval
kondenzaacutet Variace spiraacuteloveacuteho chladiče je rovněž často využiacutevaacutena u vakuoveacute rotačniacute odparky
Obr 1 Chladiče A ndash vzdušnyacute chladič B ndash Liebigův chladič C ndash kuličkovyacute chladič D ndash spiraacutelovyacute chladič
Šipky naznačujiacute směr toku chladiacuteciacuteho meacutedia (vody)
Destilace za normaacutelniacuteho tlaku
Destilace za normaacutelniacuteho tlaku je nejběžnějšiacute druh destilace a použiacutevaacute se všude tam kde kapalina přechaacuteziacute
snadno v paacutery při teplotě za ktereacute se neniacute třeba obaacutevat rozkladu destilovaneacute laacutetky Destilačniacute aparatura
(Obr 2) se sklaacutedaacute z varneacute baňky přiacutepadně z baňky frakčniacute Varnaacute baňka se nevoliacute přiacuteliš velkaacute a plniacute se
maximaacutelně do 34 objemu Baňka se uzaviacuteraacute přes Claisenův naacutestavec na kteryacute je napojen teploměr pro
měřeniacute teploty a chladič pro kondenzaci par
Jelikož maacute při destilaci směsi vrouciacute kapalina obvykle vyššiacute bod varu než kondenzaacutet je vhodnějšiacute
neponořovat teploměr do kapaliny nyacutebrž odečiacutetat teplotu odvaacuteděnyacutech par Na konci chladiče je obvykle
upevněna alonž pomociacute niacutež steacutekaacute kondenzaacutet do jiacutemaciacute naacutedoby (předloha neboli kondenzačniacute baňka)
Velice vyacutehodneacute jsou aparatury zaacutebrusoveacute obzvlaacuteště při praacuteci s agresivniacutemi laacutetkami
V dokonale hladkyacutech naacutedobaacutech může při zahřiacutevaacuteniacute kapalin dojiacutet k tzv utajeneacutemu varu Je to metastabilniacute
stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute
prudkyacute var vzkypěniacute a přetečeniacute destilovaneacute směsi do předlohy Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu
vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute
cihla varneacute kamiacutenky apod)
85
Obr 2 Destilačniacute aparatura za normaacutelniacuteho tlaku A ndash vařič B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek
D ndash Claisenův naacutestavec E ndash teploměr F ndash Liebigův chladič G ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič H ndash alonž
I ndash Erlenmayerova baňka
Destilace s vodniacute paacuterou
Podle Daltonova zaacutekona je tlak nad směsiacute dvou nebo několika kapalin roven součtu parciaacutelniacutech tlaků
jednotlivyacutech složek Jelikož var kapaliny nastane v okamžiku kdy se tenze jejiacute paacutery rovnaacute okolniacutemu ndash
atmosfeacuterickeacutemu tlaku je zřejmeacute že bod varu takoveacute směsi bude nižšiacute než body varu jednotlivyacutech
oddělenyacutech složek
Jako přiacuteklad lze pro jednoduchost uveacutest směs anilinu a vody kteraacute vře při 98 degC kdy tenze vodniacute paacutery
činiacute 942middot104 Pa a tlak par anilinu je 707middot103 Pa Bod varu samotneacuteho anilinu je roven 1844 degC Destilace
s vodniacute parou je tedy založena na využitiacute Daltonova zaacutekona Použiacutevaacute se hlavně v organickeacute chemii Tiacutemto
způsobem je možno předestilovat laacutetky ktereacute majiacute bod varu i vyššiacute než 200 degC při teplotaacutech nižšiacutech než
100 degC a uchraacutenit je tak před nežaacutedouciacutem rozkladem
Při destilaci s vodniacute parou se použiacutevajiacute aparatury sestaveneacute dle obraacutezku 3 Aparatura se sklaacutedaacute z vyviacuteječe
vodniacute paacutery kteryacutem je varnaacute baňka uzavřenaacute 2x vrtanou zaacutetkou Jedniacutem otvorem prochaacuteziacute dlouhaacute
skleněnaacute trubice sahajiacuteciacute až ke dnu naacutedoby Je to tzv pojistnaacute trubice a jejiacutem uacutekolem je zabraacutenit při
naacutehleacutem poklesu tlaku ve vyviacuteječi nasaacutetiacute kapaliny z destilačniacute baňky Podtlak se vyrovnaacute nasaacutetiacutem vzduchu
pojistnou trubiciacute Baňky i chladič jsou uchyceny pomociacute laboratorniacutech držaacuteků a laboratorniacutech spojek do
laboratorniacutech stojanů pro zajištěniacute stability celeacute aparatury
86
Vodniacute paacutera probublaacutevaacute destilačniacute baňkou kteraacute je zahřiacutevaacutena souběžně s vyviacuteječem vodniacute paacutery Destilačniacute
baňka je většinou upevněna vzhledem k ostatniacute aparatuře do šikmeacute polohy proto aby kapalina
rozstřikovanaacute proudem vodniacute paacutery nevnikla do chladiče a neznečišťovala tak kondenzaacutet Dalšiacute možnostiacute
prevence znečištěniacute kondenzaacutetu je použitiacute Claisenova naacutestavce kteryacute zvětšuje vzdaacutelenost mezi kapalinou
a uacutestiacutem chladiče Chladič byacutevaacute standardně zakončen alonžiacute a jiacutemaciacute naacutedobou
Obr 3 Destilace s vodniacute parou A ndash vařič nebo topneacute hniacutezdo B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek
D ndash pojistnaacute trubice a trubice pro vedeniacute vodniacute paacutery E ndash trojhrdlaacute baňka F ndash Claisenův naacutestavec
G ndash teploměr H ndash Liebigův chladič I ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič J ndash alonž K ndash Erlenmayerova baňka
UacuteKOL Č 1 Izolace hřebiacutečkoveacute silice z hřebiacutečku destilaciacute s vodniacute parou
V tomto cvičeniacute lze izolovat silice z dalšiacutech volitelnyacutech zdrojů (levandule kmiacuten apod)
teoretickaacute přiacuteprava je zde hodnocena 20 kladnyacutemi body
Hřebiacutečkovaacute silice je homogenniacute směs o složeniacute eugenol (85-90 ) acetyleugenol (9-10 ) a maleacute
množstviacute jinyacutech laacutetek Laacutetky přiacutetomneacute v teacuteto směsi majiacute teploty varu 254 degC pro eugenol a 281-286 degC pro
acetyleugenol Obě tyto laacutetky jsou ve vodě pouze velmi maacutelo rozpustneacute Hustota těchto laacutetek se
pohybuje v rozmeziacute 1079 gmiddotml-1 pro acetyleugenol a 1067 gmiddotml-1 pro eugenol při 25degC
87
Při teplotě varu vody však obě tyto laacutetky majiacute značnou tenzi par a lze je proto z hřebiacutečku snadno
vydestilovat s vodniacute parou při teplotě nižšiacute než 100 degC Ze ziacuteskaneacute vodniacute emulze se silice vyextrahuje do
vhodneacuteho rozpouštědla Naacuteslednyacutem oddestilovaacuteniacutem rozpouštědla z extraktu je dociacuteleno jeho zahuštěniacute
Tiacutemto postupem lze ziacuteskat čistou hřebiacutečkovou silici sklaacutedajiacuteciacute se převaacutežně z eugenolu a acetyleugenolu
Eugenol je fenolickaacute laacutetka obsaženaacute hlavně v nezralyacutech plodech rostlin čeledi Myrtaceae jako je Pimento
officinalis či Caryophyllum aromaticum u naacutes znaacutemyacutech jako noveacute kořeniacute (jamajskyacute pepř) a hřebiacuteček
Z pohledu chemickeacuteho se jednaacute o derivaacutet guajakolu s allylovyacutem řetězcem kteryacute naacuteležiacute mezi
fenylpropanoidy Vzhledem se jednaacute o bezbarvou až bledě žlutou olejovitou kapalinu přiacutejemneacute
hřebiacutečkoveacute vůně V současneacute době se použiacutevaacute v zubniacutem leacutekařstviacute jako lokaacutelniacute anestetikum a rovněž
působiacute jako aktivaacutetor žaludečniacutech traacuteviciacutech enzymů a s tiacutem takeacute souvisiacute obliba těchto druhů kořeniacute teacuteměř
ve všech světovyacutech kuchyniacutech
LABORATORNIacute POMŮCKY
Alonž (velkaacute a malaacute)
Claisenův naacutestavec (velkyacute a malyacute)
Děliacuteciacute naacutelevka se skleněnou zaacutetkou (250 ml)
Erlenmayerovy baňky (100 ml)
Filtračniacute kruh středniacute
Gumoveacute hadice
Hrnec pro vodniacute laacutezeň
Kaacutedinky (50 ml 100 ml 250 ml)
Laboratorniacute lžička
Laboratorniacute spojky
Laboratorniacute stojany
Laboratorniacute svorka malaacute
Laboratorniacute svorka pro chladič
Laboratorniacute svorky středniacute
Zvedaacutek pro topneacute hniacutezdo
Liebigův chladič (velkyacute a malyacute)
Mikrozkumavka
Odměrnyacute vaacutelec (25 ml)
Pasteurova pipeta
Skleněneacute zaacutetky 1415
Skleněneacute kuličkyvarneacute kamiacutenky
Teploměr do 150degC
Třeciacute miska s tloučkem
Topneacute hniacutezdo na 250ml baňku
Topneacute hniacutezdo na 500ml baňku
Trojhrdlaacute baňka (500 ml)
Varneacute baňky (100 ml 250 ml)
Vařič
Vaacuteženka
Vyviacuteječ paacutery (zaacutetka + skleněnaacute trubice)
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Hřebiacuteček
Hexan
POSTUP
POZOR Hexan je hořlavina I třiacutedy nepoužiacutevejte v bliacutezkosti praacutece s niacutem otevřeneacuteho ohně
Zabraňte aby se dostala voda dovnitř topneacuteho hniacutezda
Pokud se tak stane okamžitě odpojte hniacutezdo z elektrickeacute siacutetě
1 Navažte 10 g hřebiacutečku a důkladně jej rozetřete v třeciacute misce za pomoci tloučku
2 Sestavte destilačniacute aparaturu pro destilaci s vodniacute parou dle obraacutezku 3 Jelikož se jednaacute o
zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Chladič napojte dle šipek na přiacutevod
chladiciacute vody a odvodniacute hadičku z chladiče umiacutestěte do odpadu Obě baňky umiacutestěte do topnyacutech
hniacutezd Zaacutebrusy promažte jemnou vrstvou silikonu Aparaturu sestavujte souběžně s umiacutestěniacutem
88
chemikaacuteliiacute do přiacuteslušnyacutech baněk (popsaacuteno v bodě 3 a 4) Po sestaveniacute nechte aparaturu zkontrolovat
vedouciacutem cvičeniacute
3 Vyviacuteječ vodniacute paacutery naplňte do ⅔ destilovanou vodou a na jeho dno umiacutestěte skleněneacute kuličky (varneacute
kamiacutenky)
4 Do trojhrdleacute baňky nasypte rozetřenyacute hřebiacuteček a přilijte 100 ml destilovaneacute vody
5 Miacuternyacutem proudem pusťte do chladiče vodu a zapněte vyhřiacutevaacuteniacute vyviacuteječe vodniacutech par na plnyacute vyacutekon
Zaacuteroveň zapněte vyhřiacutevaacuteniacute trojhrdleacute baňky na frac12 vyacutekon V průběhu destilace neustaacutele kontrolujte
aparaturu přiacutepadně regulujte teplotu vyhřiacutevaacuteniacute dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute
6 Po přibližně 30 minutaacutech na zaacutekladě pokynů vedouciacuteho cvičeniacute ukončete destilaci a nechte
destilačniacute aparaturu ochladit
7 Ze ziacuteskaneacute směsi vody a silice vyextrahujte silici hexanem dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu
Předestilovanou směs nalijte do uzavřeneacute děliacuteciacute naacutelevky přidejte k niacute 15 ml hexanu a po uzavřeniacute
naacutelevky zaacutetkou obsah důkladně protřepte (viz uacuteloha č 5 ndash Extrakce)
Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru a
otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte dostatečnyacute
přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna
Po důkladneacutem protřepaacuteniacute vyčkejte až se v naacutelevce vytvořiacute rozhraniacute dvou vrstev Spodniacute vrstvu tj
vodu se zbytkem silice odlijte do kaacutedinky Spolu se spodniacute vrstvou můžete odliacutet i malou čaacutest horniacute
vrstvy pro zajištěniacute že v horniacute vrstvě nebude ani čaacutest spodniacute vrstvy Roztok silice v hexanu (horniacute
vrstva) pak přelijte do sucheacute Erlenmayerovy baňky I minimaacutelniacute množstviacute vody způsobiacute zakaleniacute
silice po oddestilovaacuteniacute hexanu Extrakci zopakujte ještě dvakraacutet vždy s novyacutem podiacutelem hexanu kteryacute
přidaacutevaacutete k vodneacute faacutezi Jednotliveacute podiacutely silice v hexanu spojte dohromady
8 Sestavte aparaturu pro destilaci za normaacutelniacuteho tlaku podle obraacutezku 2 Jelikož se jednaacute
o zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Baňku miacutesto do topneacuteho hniacutezda
umiacutestěte do vodniacute laacutezně (hrnec s vodou umiacutestěnyacute na vařiči) Roztok silice v hexanu přelijte do maleacute
zaacutebrusoveacute baňky (100 ml) na kterou nasadiacutete Claisenův naacutestavec s vodniacutem chladičem zakončenyacutem
alonžiacute a baňkou na kondenzaacutet
9 Baňku zahřiacutevejte opatrně na vodniacute laacutezni (vařič s hrncem) Během destilace je nutno regulovat
teplotu vodniacute laacutezně Udržujte ji mezi 80-90 degC voda tedy nesmiacute vřiacutet Zaacuteroveň sledujte teplotu v
destilačniacute aparatuře a v průběhu destilace odečtěte na teploměru teplotu varu hexanu Jakmile
přestane hexan destilovat destilaci zastavte a nechte aparaturu zchladnout
10 Pomociacute Pasteurovy pipety převeďte silici do předem zvaacuteženeacute mikrozkumavky (na analytickyacutech
vahaacutech) a určete jejiacute objem (podle stupnice na mikrozkumavce) a hmotnost (zvaacuteženiacutem na
analytickyacutech vahaacutech) Oddestilovanyacute hexan přelijte do laacutehve k tomu určeneacute
VYHODNOCENIacute
1 Vypočiacutetejte vyacutetěžek hřebiacutečkoveacute silice na jeden gram odvaacuteženeacuteho hřebiacutečku
2 Vypočiacutetejte hustotu hřebiacutečkoveacute silice
3 Stanovte teplotu varu hexanu a srovnejte ji s tabulkovou hodnotou
4 Zamyslete se nad tiacutem proč je vyacutehodnějšiacute destilaci s vodniacute parou provaacutedět vyacuteše popsanyacutem a
provedenyacutem způsobem než destilovat danou laacutetku společně s vodou v jedneacute baňce
5 Do protokolu se pokuste odvodit systematickeacute naacutezvy eugenolu a acetyleugenolu dle platneacuteho
naacutezvosloviacute
89
V přiacutepadě že jste pracovali s alternativniacutem vyacutechoziacutem materiaacutelem otaacutezky ve vyhodnoceniacute analogicky
upravte
90
8 Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu precipitačniacute techniky dialyacuteza
centrifugace ultrafiltrace
Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu
viz kapitola 6 Izolace nukleovyacutech kyselin
- Mletiacute homogenizace centrifugace
Precipitačniacute metody
V počaacutetečniacutech faacuteziacutech izolaciacute biopolymerů jsou většinou použiacutevaacuteny meacuteně pracneacute metody faacutezoveacute separace
jako jsou precipitace (frakcionace) dialyacuteza či vsaacutedkovaacute adsorpce Tyto metody nemajiacute zpravidla velkeacute
rozlišeniacute umožňujiacute však snadneacute a rychleacute zakoncentrovaacuteniacute preparaacutetu po zaacutekladniacute extrakci biologickeacuteho
materiaacutelu Sraacuteženiacute se provaacutediacute pomociacute neutraacutelniacutech soliacute změnou pH organickyacutemi rozpouštědly či
teplotou
Rozpustnost proteinů ve vodnyacutech roztociacutech zaacutevisiacute na jejich solvatačniacutem obalu tj vrstvě molekul vody
a iontů ktereacute obalujiacute jejich molekuly Přiacutečinou solvatačniacutech obalů jsou elektrostatickeacute siacutely mezi polaacuterniacutemi
strukturami proteinů a dipoacutely vody Rozpustnost proteinů se s rostouciacute koncentraciacute soliacute zpravidla
nejprve zvyšuje (vsolovaciacute efekt) prochaacuteziacute maximem a posleacuteze klesaacute (vysolovaciacute efekt) Vsolovaacuteniacute je
způsobeno vytvořeniacutem iontoveacuteho oblaku kolem ionizovanyacutech skupin biopolymerů ndash dochaacuteziacute ke sniacuteženiacute
interakce nabityacutech skupin biopolymerů mezi sebou a zvyacutešeniacute interakciacute s rozpouštědlem Dalšiacutem
přiacutedavkem neutraacutelniacute soli se snižuje tloušťka solvatačniacuteho obalu a efektivniacute koncentrace vody a tiacutem se
snižuje i rozpustnost proteinu Charakter zaacutevislosti rozpustnosti na koncentraci soli je určen nejen typem
biopolymeru ale i typem soli a hodnotou pH Nejnižšiacute je rozpustnost v izoelektrickeacutem bodě tj hodnota
pH při ktereacute maacute molekula biopolymeru neutraacutelniacute naacuteboj
Při frakcionaci organickyacutemi rozpouštědly miacutesitelnyacutemi s vodou (methanol ethanol aceton) se využiacutevaacute
rozdiacutelnaacute rozpustnost proteinů v těchto rozpouštědlech a ve vodě Zvyšovaacuteniacutem koncentrace organickeacuteho
rozpouštědla se zmenšuje i solvatačniacute obal kolem molekul proteinů což nakonec vede k jejich vysraacuteženiacute
Frakcionace organickyacutemi rozpouštědly se může kombinovat se změnami koncentrace soliacute pH a teploty
Tepelnaacute denaturace nežaacutedouciacutech laacutetek
Tato metoda se použiacutevaacute zejmeacutena při izolaci některyacutech termostabilniacutech enzymů v počaacutetečniacutech faacuteziacutech
purifikačniacuteho procesu Často se do roztoku přidaacutevaacute substraacutet koenzym nebo inhibitor přiacuteslušneacuteho
enzymu neboť přiacutetomnost těchto laacutetek vede k tvorbě komplexů enzym ndash ligand ktereacute se zpravidla
vyznačujiacute zvyacutešenou odolnostiacute vůči denaturačniacutem vlivům Roztok je zahřiacutevaacuten po jistou dobu na určitou
teplotu pak je rychle ochlazen v ledoveacute laacutezni a koagulovaneacute balastniacute biopolymery zejmeacutena termolabilniacute
proteiny se odstraniacute centrifugaciacute nebo filtraciacute Jako přiacuteklad můžeme uveacutest přiacutepravu kvasničneacute
alkoholdehydrogenasy kdy se extrakt v prostřediacute pyrofosfaacutetoveacuteho pufru zahřeje po dobu 15 minut na
teplotu 55 C na vodniacute laacutezni a balastniacute proteiny se odstraniacute centrifugaciacute
91
Vysolovaacuteniacute biopolymerů neutraacutelniacutemi solemi
Precipitovatelnost určiteacuteho proteinu z vodneacuteho roztoku je zaacutevislaacute na druhu použiteacute soli iontoveacute siacutele
hodnotě pH teplotě a koncentraci proteinů Při vysolovaciacutem efektu se uplatňuje daleko viacutece povaha
aniontu než kationtu Dvojmocneacute a viacutecemocneacute anionty precipitujiacute proteiny většinou mnohem uacutečinněji
než anionty jednomocneacute Nejčastěji použiacutevanou soliacute pro vysolovaacuteniacute biopolymerů je siacuteran amonnyacute Jeho
vyacutehodou je značnaacute rozpustnost (např ve srovnaacuteniacute s Na2SO4) kteraacute je jen nepatrně zaacutevislaacute na teplotě a
malyacute denaturačniacute vliv Doporučuje se použiacutevat dostatečně čistyacute siacuteran amonnyacute bez obsahu kovovyacutech
iontů ktereacute by mohly interagovat s proteiny a katalyzovat některeacute oxidačniacute reakce Jineacute soli se použiacutevajiacute
jen ve speciaacutelniacutech přiacutepadech např siacuteran hořečnatyacute k izolaci -globulinoveacute frakce ze seacutera nebo chlorid
sodnyacute k precipitaci fibrinogenu Diacuteky sveacute velkeacute kapacitě a tlumiveacute schopnosti by byly fosforečnany
ideaacutelniacutemi sraacutežedly ale pro svou špatnou rozpustnost se v praxi použiacutevajiacute jen velmi omezeně Často
použiacutevanou soliacute pro precipitaci některyacutech enzymů je i chlorid manganatyacute
Vlastniacute precipitace se provaacutediacute tak že se do roztoku biopolymerů sůl zpravidla přidaacutevaacute po malyacutech daacutevkaacutech
v pevneacutem stavu nebo jako nasycenyacute vodnyacute roztok za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute aby nedošlo k lokaacutelniacutemu
přesyceniacute Vysolovaacuteniacute probiacutehaacute při konstantniacute teplotě chlazeniacute neniacute vždy nezbytneacute Optimaacutelniacute
koncentračniacute rozsah pro frakcionaci daneacuteho proteinu je nutno najiacutet empiricky Množstviacute siacuteranu
amonneacuteho potřebneacuteho k dosaženiacute určiteacuteho stupně nasyceniacute lze snadno zjistit z tabulky 3 Po přidaacuteniacute
takoveacuteho množstviacute siacuteranu amonneacuteho ktereacute odpoviacutedaacute 30 množstviacute potřebneacuteho ke vzniku nasyceneacuteho
roztoku teacuteto soli (v praxi označovaacuteno jako 30 nasyceniacute) se sraacutežejiacute nukleoveacute kyseliny a poměrně maacutelo
proteinů Mezi 30ndash75 nasyceniacute pak precipituje většina proteinů V tomto rozmeziacute je třeba nasyceniacute
zvyšovat po poměrně malyacutech daacutevkaacutech Po přidaacuteniacute přiacuteslušneacuteho množstviacute soli se roztok biopolymeru miacutechaacute
ještě asi 20 minut a precipitaacutet se odděliacute centrifugaciacute Pokud je danyacute biopolymer obsažen v precipitaacutetu
lze po rozpuštěniacute sraženiny ziacuteskat jeho koncentrovanyacute roztok Siacuteran amonnyacute se z roztoku odděliacute většinou
dialyacutezou gelovou chromatografiiacute nebo ultrafiltraciacute
92
Tab 3 Množstviacute pevneacuteho siacuteranu amonneacuteho ktereacute je třeba přidat k jednomu litru roztoku aby se
dosaacutehlo žaacutedaneacute změny v procentech saturace roztoku siacuteranem amonnyacutem
Vyacuteslednaacute koncentrace siacuteranu amonneacuteho ( saturace)
10 15 20 25 30 33 35 40 45 50 55 60 65 70 75 80 85 90 95 100
Vyacutec
ho
ziacute k
on
cen
trac
e s
iacuteran
u a
mo
nn
eacuteh
o (
s
atu
race
)
0 56 84 114 144 176 196 209 243 277 313 351 390 430 472 516 561 610 662 713 767
10 28 57 86 118 137 150 183 216 251 288 326 365 406 449 494 540 592 640 694
15 28 57 88 107 120 153 185 220 256 294 333 373 415 459 506 556 605 657
20 29 59 78 91 123 155 189 225 262 300 340 382 424 471 520 569 619
25 30 49 61 93 125 158 193 230 267 307 348 390 436 485 533 583
30 19 30 62 94 127 162 198 235 273 314 356 401 449 496 546
33 12 43 74 107 142 177 214 252 292 333 378 426 472 522
35 31 63 94 129 164 200 238 278 319 364 411 457 506
40 31 63 97 132 168 205 245 285 328 375 420 469
45 32 65 99 134 171 210 250 293 339 383 431
50 33 66 101 137 176 214 256 302 345 392
55 33 67 103 141 179 220 264 307 353
60 34 69 105 143 183 227 269 314
65 34 70 107 147 190 232 275
70 35 72 111 153 194 237
75 36 74 115 155 198
80 38 77 117 157
85 39 77 118
90 38 77
95 39
Sraacuteženiacute biopolymerů ostatniacutemi laacutetkami
Poměrně starou metodou je precipitace biopolymerů organickyacutemi rozpouštědly Tyto laacutetky snižujiacute
dielektrickou konstantu prostřediacute tiacutem přispiacutevajiacute ke sniacuteženiacute rozpustnosti a k vysraacuteženiacute biopolymeru
(zvyšujiacute se elektrostatickeacute interakce mezi nabityacutemi skupinami biopolymeru a molekuly se pak snaacuteze
shlukujiacute do precipitujiacuteciacutech agregaacutetů)
Při izolaci nukleovyacutech kyselin se použiacutevaacute sraacuteženiacute koncentrovanyacutem ethanolem (pro kvantitativniacute
odstraněniacute nukleovyacutech kyselin z roztoku se často použiacutevajiacute ribonukleasy a deoxyribonukleasy) Při
separaci proteinů se organickaacute rozpouštědla využiacutevajiacute maacutelo je zde nebezpečiacute denaturace ktereacute se
snižuje udržovaacuteniacutem roztoku při teplotě 0C Ethanolovaacute precipitace maacute vyacutehodu v tom že odpadaacute potřeba
dialyacutezy Kromě ethanolu se předevšiacutem pro frakcionaci plasmovyacutech (seacuterovyacutech) proteinů použiacutevaacute
methanol aceton a ether Při separaci citlivějšiacutech proteinů jsou organickaacute rozpouštědla nahrazovaacutena
některyacutemi kyselinami jako je kyselina kaprylovaacute rivanol (2-ethoxy-69-diaminoakridinlaktaacutet) nebo
organickyacutemi polymery např polyethylenglykolem
Ke zvyacutešeniacute specifičnosti sraacuteženiacute je možneacute do roztoku přidat specifickeacute ligandy biacutelkovin např kofaktory
nebo zinečnateacute ionty V posledniacute době se takeacute začal pro některeacute kyseleacute proteiny použiacutevat bazickyacute
protamin sulfaacutet niacutezkomolekulaacuterniacute protein izolovanyacute z rybiacuteho spermatu Princip kyseleacute či bazickeacute
frakcionace spočiacutevaacute v pomaleacutem okyseleniacute či zalkalizovaacuteniacute roztoku biopolymerů na určitou hodnotu pH
pomociacute silneacute kyseliny či zaacutesady na ktereacute se ponechaacute po určitou dobu (1 hod) a po odstraněniacute vysraacuteženyacutech
balastů se vraacutetiacute na původniacute hodnotu
93
Pokud je ciacutelem kvantitativniacute odděleniacute biopolymerů z roztoku tzn deproteinaci je třeba použiacutet
drastičtějšiacutech metod sraacuteženiacute Lze využiacutet např sraacutežeciacute schopnost iontů těžkyacutech kovů (Hg2+ Pb2+ Cd2+) nebo
složitějšiacutech aniontů ktereacute tvořiacute s proteiny těžko rozpustneacute komplexy (kyseliny trichloroctovaacute pikrovaacute
chloristaacute fosfowolframovaacute atd) Tyto metody jsou použitelneacute tehdy když neniacute zaacutejem o biopolymery ale
naopak o niacutezkomolekulaacuterniacute složky biologickeacuteho materiaacutelu
Dialyacuteza
Tato separačniacute technika využiacutevaacute difuacuteze niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek membraacutenou nepropustnou pro velkeacute
molekuly a čaacutestice z roztoku o vyššiacute koncentraci do roztoku o koncentraci nižšiacute V okamžiku kdy se
koncentrace laacutetek prochaacutezejiacuteciacutech membraacutenou na obou stranaacutech membraacuteny vyrovnajiacute proces se zastaviacute
Molekuly proteinů neprochaacutezejiacute pro svou velikost otvory dialyzačniacutech membraacuten Dialyacuteza umožňuje
v biochemii např snadneacute odděleniacute soliacute od roztoků proteinů (při vysolovaacuteniacute proteinů siacuteranem amonnyacutem)
uplatňuje se i při krystalizaci proteinů Nejčastěji se využiacutevaacute tam kde chceme vysokomolekulaacuterniacute laacutetky
zbavit niacutezkomolekulaacuterniacutech nečistot
Dřiacuteve se použiacutevaly pro dialyacutezu membraacuteny typu kolodium celofaacuten pergamen anebo i membraacuteny
zviacuteřeciacuteho původu (střeva vaječnaacute blanka různeacute měchyacuteře) Nyniacute jsou komerčně dostupneacute uměleacute
membraacuteny s vhodnou velikosti poacuterů ve tvaru dlouheacute trubice různeacuteho průměru běžnyacutem laboratorniacutem
slangem jsou tyto membraacuteny nazyacutevaneacute dialyzačniacute střeva Potřebnyacute diacutel dialyzačniacute trubice se odstřihne a
na jednom konci pevně zavaacuteže nebo uzavře speciaacutelniacute svorkou Před naplněniacutem je třeba novou trubici
vždy pořaacutedně proplaacutechnout a nechat chviacuteli namočenou v destilovaneacute vodě ndash je třeba vymyacutet glycerol
kteryacutem jsou trubice impregnovaacuteny Po naplněniacute preparaacutetem určenyacutem k dialyacuteze se uzavře i druhyacute konec
trubice a vložiacute se do naacutedoby s vodou nebo pufrem o niacutezkeacute iontoveacute siacutele Během dialyacutezy je třeba myslet na
to že ve směru osmotickeacuteho tlaku prochaacutezejiacute molekuly vody což maacute za naacutesledek naředěniacute vzorku a
zvětšeniacute jeho objemu je třeba s tiacutem během plněniacute dialyzačniacuteho střeva počiacutetat aby nedošlo k jeho
poškozeniacute a ztraacutetě vzorku Je snaha o to aby dialyacuteza byla co nejrychlejšiacute Rychlost dialyacutezy zaacutevisiacute na
koncentračniacutem spaacutedu (zpočaacutetku je rychlejšiacute postupně se zpomaluje) kteryacute je ovlivněn předevšiacutem
poměrem objemů vně a uvnitř membraacuteny Rychlost tohoto procesu daacutele zaacutevisiacute na teplotě na počtu a
velikostiacute poacuterů v membraacuteně na siacutele membraacuteny na elektrickyacutech interakciacutech mezi membraacutenou a
difundujiacuteciacutemi čaacutesticemi a na velikosti plochy membraacuteny Miacutechaacuteniacute a obvykle i vyacuteměna kapaliny velmi
zrychlujiacute postup dialyacutezy Protože dialyacuteza trvaacute zpravidla desiacutetky hodin provaacutediacute se obvykle přes noc při
teplotě 0-4 C aby se zabraacutenilo denaturaci proteinů a množeniacute mikroorganismů
Ultrafiltrace
Podobně jako dialyacuteza použiacutevaacute se ultrafiltrace pro separaci či zakoncentrovaacuteniacute rozpuštěnyacutech laacutetek
s molekulovou hmotnostiacute vyššiacute než 10-4 Ultrafiltrace je proces při ktereacutem rozpouštědlo a rozpuštěneacute
laacutetky až do určiteacute kritickeacute velikosti prochaacutezejiacute membraacutenou na zaacutekladě tlakoveacuteho gradientu určujiacuteciacutem
faktorem je poacuterovitost membraacuteny Při ultrafiltraci se může využiacutevat pozitivniacute nebo negativniacute tlak
Pozitivniacuteho tlaku se dosahuje inertniacutem plynem převaacutežně dusiacutekem kteryacute se udržuje nad filtrovanyacutem
roztokem (retentaacutet) Roztoky se filtrujiacute pod tlakem 005 až 05 MPa nebo působeniacutem odstřediveacute siacutely v
centrifuze Naopak negativniacute tlak se udržuje pomociacute vakua ktereacute působiacute v prostoru již přefiltrovaneacuteho
roztoku (difuzaacutet) Rozpouštědlo a rozpuštěneacute laacutetky s menšiacutemi relativniacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi
než jsou poacutery v membraacuteně prochaacutezejiacute do ultrafiltraacutetu Laacutetky s vyššiacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi se pak
nad membraacutenou postupně zahušťujiacute Zakoncentrovanyacute retentaacutet lze zředit čistyacutem rozpouštědlem a
94
pokračovat v ultrafiltraci Tiacutem se postupně snižuje podiacutel niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek v retentaacutetu Při tomto
způsobu dialyacutezy nazyacutevaneacutem diafiltrace se požadovaneacuteho vyacutesledku dosaacutehne za 110 až 1100 času
potřebneacuteho pro konvenčniacute dialyacutezu
Obr 8 Zařiacutezeniacute pro ultrafiltraci
1 ndash elektromagnetickaacute miacutechačka 2 ndash zaacutesobniacutek na dusiacutek 3 ndash ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem 4 ndash regulaacutetor tlaku
5 ndash elektromagnetickeacute miacutechadlo 6 ndash tlakovyacute zabezpečovaciacute ventil 7 ndash přiacutevodniacute hadice dusiacuteku
8 ndash ultrafiltračniacute cela 9 ndash sviacuteraciacute stojan 10 ndash hadička pro odtok difuzaacutetu
11 ndash ovlaacutedaacuteniacute rychlosti miacutechaacuteniacute
Hlavniacutem požadavkem na membraacutenovyacute filtr je aby s dostatečnou rychlostiacute propouštěl rozpouštědlo
(vodu) a niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky a aby jeho poacutery měly standardniacute rozměr Tyto vlastnosti nemajiacute klasickeacute
celofaacutenoveacute či celulosoveacute membraacuteny použiacutevaneacute pro klasickou filtraci či dialyacutezu jejichž stěna maacute šiacuteřku 01
ndash 10 mm Proto se membraacutenoveacute filtry zhotovujiacute z anizotropniacutech polymerů se šiacuteřkou stěny 01 ndash 15 m
S takovyacutemi filtry by se však těžko manipulovalo a proto se připevňujiacute na podpůrnyacute materiaacutel kteryacute maacute
obvykle podobneacute chemickeacute složeniacute a jeho poacutery jsou podstatně většiacute než poacutery ultrafiltru Průměr poacuterů
membraacutenovyacutech filtrů se pohybuje v rozmeziacute od 01 do 50 nm
V biochemickyacutech laboratořiacutech se nejčastěji setkaacutete s ultrafiltračniacutemi celami a filtry firmy Amicon
(Obr 9) Tato firma dodaacutevaacute filtry s poacutery o průměru 02 - 20 nm ktereacute umožňujiacute dělit laacutetky s relativniacutemi
molekulovyacutemi hmotnostmi od 500 do 300 000 Da Podle typů jsou odolneacute vůči vodě a různyacutem
organickyacutem rozpouštědlům daacute se s nimi pracovat až do teploty 200 C a lze je vystavit působeniacute
zředěnyacutech kyselin hydroxidů a oxidačniacutech laacutetek Při spraacutevneacutem zachaacutezeniacute se mohou ultrafiltry použiacutevat
opakovaně mnohokraacutet za sebou Pro uacutečinnou ultrafiltraci je třeba zajistit aby se zadržovaneacute molekuly
nehromadily na povrchu filtru a nezacpaacutevaly jeho poacutery toho se dosaacutehne kontinuaacutelniacutem miacutechaacuteniacutem nebo
probublaacutevaacuteniacutem
95
Obr 9 Ultrafiltračniacute cela Amicon 8200
1 ndash viacuteko 2 ndash naacutedoba na retentaacutet 3 ndash nosič membraacuteny s odvodnyacutemi kanaacutelky 4 ndash spodniacute šroub 5 ndash stojan
na celu 6 ndash magnetickeacute miacutechadlo 7-8 ndash těsněniacute 9-10 ndash přiacutevod dusiacuteku 11 ndash odvod difuzaacutetu
96
UacuteKOL č 1 Homogenizace semen ječmene precipitace jejich proteinů siacuteranem amonnyacutem
s naacuteslednou dialyacutezou (a teoretickou ultrafiltraciacute na zařiacutezeniacute Amicon)
Nabobtnalaacute semena obilnin jsou vhodnyacutem zdrojem pro studium enzymů aktivniacutech v ranyacutech faacuteziacutech vyacutevoje
rostlin zejmeacutena pro vysokeacute aktivity a snadnou finančniacute dostupnost Nakliacutečenyacute ječmen (slad) je takeacute
vyacutebornyacutem zdrojem amylas enzymů vyacuteznamnyacutech v technologickeacute praxi předevšiacutem v lihovarnictviacute
a pivovarnictviacute Ve sladu jsou zastoupeny dva enzymy ktereacute štěpiacute (1-4) glykosidovou vazbu
polysacharidů -amylasa (14--D-glukan-glukanonhydrolasa EC 3211) a -amylasa
(14--D-glukan-maltohydrolasa EC 3212) Jak napoviacutedajiacute systematickeacute naacutezvy prvniacute enzym štěpiacute
molekulu škrobu ve vnitřniacute čaacutesti řetězce za vzniku dextrinu (glukanů) kdežto druhyacute odštěpuje disacharid
maltosu z neredukujiacuteciacuteho konce řetězce
V tomto uacutekolu budete homogenizovat semena ječmene v prostřediacute Trisacetaacutetoveacuteho pufru naacutesledně
budete z homogenaacutetu vysolovat proteiny siacuteranem amonnyacutem čiacutemž ziacuteskaacutete čaacutestečně purifikovanou frakci
proteinů Finaacutelniacute purifikaci (odstraněniacute amonnyacutech iontů z vysolovaacuteniacute siacuteranem amonnyacutem) provedete
dialyacutezou v Trisacetaacutetoveacutem pufru Jinyacutem způsobem finaacutelniacute purifikace je ultrafiltrace za použitiacute
ultrafiltračniacute cely Amicon Jelikož je ultrafiltrace pro toto cvičeniacute časově naacuteročnaacute vedouciacute cvičeniacute vaacutem
naacutezorně ukaacuteže a teoreticky vysvětliacute použitiacute ultrafiltračniacute cely
Obr 10 Obecnaacute strategie purifikace ve třech krociacutech
POJMY
Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci
Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem
Difuzaacutet ndash kapalina prochaacutezejiacuteciacute membraacutenou při ultrafiltraci
Retentaacutet ndash roztok vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek neprochaacutezejiacuteciacute ultrafiltračniacute membraacutenou
a zůstaacutevajiacuteciacute v ultrafiltračniacute cele
97
LABORATORNIacute POMŮCKY
Kuchyňskyacute mixeacuter
Centrifuga
Třeciacute miska s tloučkem
Elektromagnetickaacute miacutechačka
Elektromagnetickeacute miacutechadlo
Mikrozkumavky
Miska s ledem
Dialyzačniacute střevo
Spony na dialyzačniacute střevo
Odměrneacute vaacutelce
Ultrafiltračniacute cela Amicon
Ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem
Předvaacutežky
Zkumavky
Pipety
Kaacutedinky
Lžička
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
50 g nabobtnalyacutech ječmennyacutech obilek
01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetovyacute pufr pH 76 (pro homogenizaci)
Pevnyacute siacuteran amonnyacute
SCHEacuteMA EXPERIMENTU
POSTUP
1 Vodu z kaacutedinky s nabobtnalyacutemi semeny slijte nabobtnalaacute semena rozemelte pomociacute kuchyňskeacuteho
mixeacuteru a na předvaacutežkaacutech navažte přesně 50 g teacuteto rozemleteacute kaše
2 K rozemleteacute kaši přidejte dvojnaacutesobnyacute objem (100 ml) 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76
Laboratorniacute technika
98
3 Kaacutedinku s extraktem přeneste do naacutedoby s ledem extrakt zde ponechejte za občasneacuteho miacutechaacuteniacute
staacutet 10 minut
4 Po deseti minutaacutech extrakt (bez rozemletyacutech semen) rozdělte do dvou (přiacutep čtyř) kyvet ktereacute je
třeba pečlivě vyvaacutežit na předvaacutežkaacutech Plastovou kaacutedinku s naacutepisem bdquoVyvaacuteženiacuteldquo umiacutestěte na
předvaacutežky vaacutehy vynulujte Kyvetu s extraktem umiacutestěte do kaacutedinky a společně s viacutečkem ji zvažte
Hodnotu si zapište tato hodnota musiacute byacutet stejnaacute pro obě (přiacutep všechny čtyři) kyvety
5 Extrakt centrifugujte 10 minut při 9500g a 4degC Centrifugu vaacutem dopředu vychladiacute (4 degC) vedouciacute
cvičeniacute
Vy si pouze zkontrolujte zda všechny nastaveneacute parametry souhlasiacute (teplota čas otaacutečky) na
panel centrifugy nesahejte ani nemanipulujte s nastaveniacutem
6 Po 10 minutaacutech centrifugu otevřete odšroubujte viacuteko (to bezpečně položte na pevnyacute a rovnyacute
povrch stolu) Supernatant ze všech kyvet opatrně přelijte do čisteacute kaacutedinky V odměrneacutem vaacutelci
změřte jeho objem 06 ml supernatantu (extraktu) odeberte do mikrozkumavky (VZOREK Č 1)
7 Podle tabulky 3 zjistěte potřebneacute množstviacute siacuteranu amonneacuteho pro 50 nasyceniacute toto množstviacute
siacuteranu amonneacuteho odvažte a důkladně rozetřete ve třeciacute misce
8 Extrakt přelijte do kaacutedinky s elektromagnetickyacutem miacutechadlem a kaacutedinku umiacutestěte do misky s ledem
na elektromagnetickou miacutechačku Po dobu 10 minut postupně k extraktu přidaacutevejte odvaacuteženeacute
množstviacute siacuteranu amonneacuteho dalšiacute přiacutedavek vždy až po rozpuštěniacute předešleacuteho Během těchto
10 minut umyjte všechny kyvety ktereacute jste použili
9 Extrakt s dokonale rozpuštěnyacutem siacuteranem amonnyacutem rozdělte do dvou kyvet a centrifugujte
(9500g 10 min 4degC) Během těchto 10 minut si připravte 1 litr 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru
pH 76 kteryacute ziacuteskaacutete ředěniacutem 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76 (vyacutepočet vaacutem zkontroluje
vedouciacute cvičeniacute)
10 Ze supernatantu odpipetujte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 2) zbytek odstraňte a
precipitaacutet rozpusťte v 10 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76
11 Z rozpuštěneacuteho precipitaacutetu odeberte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 3) Zbytek
rozpuštěneacuteho precipitaacutetu použijte na dialyacutezu
12 Opatrně rukou vytaacutehněte dialyzačniacute střevo z roztoku 20 (50) ethanolu
Se střevem pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jeho poškozeniacute
13 Pomociacute střičky s destilovanou vodou střevo oplaacutechněte zevnitř i zvenčiacute ndash oplach proveďte 3x Na
jeden konec střeva poteacute upevněte sponu a do střeva nalijte destilovanou vodu uzavřete střevo
sponou i z druheacute strany Zkuste zda střevo neproteacutekaacute
14 Miacutesto vody do střeva přes malou naacutelevku nalejte 10 ml rozpuštěneacuteho precipitaacutetu
15 Střevo umiacutestěte do 1 l kaacutedinky Do kaacutedinky nalijte 900 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH
76 Nechejte dialyzovat v lednici (cca 30 min) a během teacuteto doby proveďte odběr čisteacuteho
dialyzačniacuteho pufru (VZOREK Č 6) kteryacute použijete jako slepyacute vzorek (BLANK) Daacutele dle pokynů
vedouciacuteho cvičeniacute proveďte sestaveniacute ultrafiltračniacute cely Amicon a seznamte se s dalšiacutemi
možnostmi použiacutevanyacutemi pro zahušťovaacuteniacute proteinů a ultrafiltraci
16 Ukončete dialyacutezu Ze střeva odeberte veškeryacute vzorek a změřte jeho objem Odeberte 06 ml
vzorku (VZOREK Č 4) daacutele odeberte 06 ml dialyzačniacuteho pufru ve ktereacutem dialyacuteza probiacutehala
(VZOREK Č 5)
17 Střevo důkladně oplaacutechněte destilovanou vodou a vraťte vedouciacutemu cvičeniacute
Laboratorniacute technika
99
UacuteKOL č 2 Stanoveniacute amonnyacutech iontů reakciacute s Nesslerovyacutem činidlem
PRINCIP
Amonneacute ionty reagujiacute s Nesslerovyacutem činidlem (tetrajodortuťnatan draselnyacute) za vzniku
červenohnědeacuteho produktu kteryacute lze stanovit spektrofotometricky s absorpčniacutem maximem při 436 nm
1198731198674+ + 21198671198921198684
2minus + 4119874119867minus rarr 1198731198672119868 ∙ 1198671198922119874 + 7119868minus + 31198672119874
LABORATORNIacute POMŮCKY
Zkumavky
Pipety
Špičky
Vortex
CHEMIKAacuteLIE
Nesslerovo činidlo pro detekci amonnyacutech iontů
POSTUP
POZOR Při praacuteci s Nesslerovyacutem činidlem použijte rukavice
1 Do 6 zkumavek označenyacutech 1-6 pipetujte 15 ml destilovaneacute vody
2 Přidejte 05 ml odebranyacutech vzorků
3 Do každeacute zkumavky přidejte 01 ml Nesslerova činidla
4 Po 5 minutaacutech obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu
5 Porovnejte kolorimetricky zabarveniacute v jednotlivyacutech zkumavkaacutech Zbarveniacute zkumavek vyfoťte
VYHODNOCENIacute
1 Do protokolu vložte foto zbarveniacute jednotlivyacutech vzorků po přidaacuteniacute Nesslerova činidla Okomentujte
jednotlivaacute zbarveniacute
2 Srovnejte proměřeneacute vzorky ndash kteryacute vzorek by měl byacutet nejviacutece zbarvenyacute a proč Odpoviacutedaacute
předpoklad Vašim vyacutesledkům Pokud ne zdůvodněte
UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute obsahu proteinů Bradfordovou metodou (teorie viz Uacuteloha č 2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute)
LABORATORNIacute POMŮCKY
Zkumavky
Pipety
Špičky
Vortex
Kyvety
Spektrofotometr Lightwave II
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Bradfordovo činidlo pro měřeniacute koncentrace proteinů
100
POSTUP
1 Sedm skleněnyacutech zkumavek popište čiacutesly 1-7
2 Do zkumavky č 1 pipetujte 20 μl extrakčniacuteho pufru Tato zkumavka bude sloužit jako BLANK
3 Do zkumavek č 2-3 přidejte 20 μl extraktu z ječmennyacutech obilek (VZOREK Č 1)
4 Do zkumavek č 4-5 přidejte 20 μl supernatantu po vysoleniacute (VZOREK Č 2)
5 Do zkumavek č 6-7 přidejte 20 μl odsoleneacuteho vzorku z dialyacutezy (VZOREK Č 4)
6 Do všech zkumavek pipetujte 2 ml Bradfordova činidla
7 Obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu a nechejte staacutet 5 min při laboratorniacute teplotě
8 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte Single wavelenght (1)
nastavte vlnovou deacutelku 595 nm potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK
9 Do kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu se slepyacutem vzorkem (BLANK) Před tiacutem než kyvetu vložiacutete
do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem
ubrouskem
10 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro blank
11 Vzorek z kyvety vylijte a nahraďte postupně vzorky ze zkumavek 1-6 Pro měřeniacute stiskněte zeleneacute
tlačiacutetko Naměřeneacute hodnoty absorbanciacute si zapište
VYHODNOCENIacute
1 Určete obsah proteinů v 1 ml extraktu v 1 ml supernatantu po vysoleniacute a v 1 ml vzorku po dialyacuteze
2 Pro vyacutepočet využijte kalibračniacute křivku na BSA kterou jste ziacuteskali v uacuteloze 2 Spektrofotometrickaacute
měřeniacute Pokud byla vaše kalibračniacute křivka nepřesnaacute (konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) použijte
rovnici pro stanoveniacute y = 00029x+00125 Nezapomeňte jakaacute množstviacute vzorků z celkoveacuteho
objemu jste ke stanoveniacute použili
3 Vypočiacutetejte celkoveacute množstviacute extrahovatelnyacutech proteinů v jednom gramu obilek
4 Vypočiacutetejte procentuaacutelniacute množstviacute proteinů ktereacute izolujete z extraktu po 50 vysoleniacute siacuteranem
amonnyacutem a kolik proteinů zůstane v supernatantu po vysoleniacute Nezapomeňte že jste precipitaacutet
rozpouštěli v 10 ml pufru
5 Popište a zhodnoťte purifikačniacute proces (využijte vyacutesledků reakce s Nesslerovyacutem činidlem)
6 Navrhněte alternativniacute kroky ktereacute byste mohli použiacutet pro homogenizaci precipitaci a odsoleniacute
izolovanyacutech proteinů
7 Zamyslete se a s pomociacute literatury vypište biologicky aktivniacute laacutetky ktereacute jsou přiacutetomneacute v obilkaacutech
Zkuste se zamyslet nad jejiacutem kvantitativniacutem obsahem
101
9 Titrace
Titrace (titračniacute stanoveniacute odměrnaacute analyacuteza volumetrie) je obecně přiacutemou kvantitativniacute metodou
pomociacute niacutež se stanovuje množstviacute jednotlivyacutech složek v analyzovaneacutem vzorku Tyto složky byacutevajiacute
předem určeny kvalitativně ndash tedy je stanovena pouze jejich přiacutetomnost ve vzorku Titrace se provaacutediacute
v kapalneacutem prostřediacute
Titračniacute stanoveniacute využiacutevaacute stechiometricky probiacutehajiacuteciacutech analytickyacutech reakciacute Jsou zde daneacute podmiacutenky
pro tyto reakce
musiacute probiacutehat jednoznačně (titračniacute činidlo nesmiacute reagovat s viacutece složkami ve vzorku)
musiacute probiacutehat dostatečně rychle (dosaženiacute rovnovaacutehy by mělo byacutet limitovaacuteno jen miacutechaacuteniacutem)
nesmiacute byacutet rušeny vedlejšiacutemi reakcemi
musiacute probiacutehat kvantitativně (rovnovaacuteha reakce musiacute byacutet posunuta jednoznačně směrem
k tvorbě produktů) s možnostiacute snadno identifikovat konec reakce
Principem titrace je přesneacute měřeniacute objemu roztoku titračniacuteho činidla ktereacute je postupně přidaacutevaacuteno
např z byrety k přesně znaacutemeacutemu objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy mezi
nimi proběhne kvantitativně chemickaacute reakce (tzv bod ekvivalence) Diacuteky znalosti objemu titračniacuteho
činidla jeho koncentrace a objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku lze pomociacute stechiometrickyacutech
poměrů daneacute chemickeacute reakce stanovit ekvivalent množstviacute analyzovaneacute laacutetky či přiacutemo jeho
koncentraci
Dle provedeniacute titračniacuteho stanoveniacute rozlišujeme titrace
A Přiacutemeacute ndash titračniacute činidlo se přidaacutevaacute přiacutemo k roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy
jsou laacutetkovaacute množstviacute obou roztoků ekvivalentniacute
B Nepřiacutemeacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacutevaacute nadbytek titračniacuteho činidla čiacutemž se
vytvořiacute produkt kteryacute se teprve pak titruje
C Zpětneacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacute přesnyacute objem titračniacuteho činidla v nadbytku
proběhne kvantitativniacute reakce poteacute se nadbytek titračniacuteho činidla titruje jinyacutem titračniacutem
činidlem
Určeniacute bodu ekvivalence
Vizuaacutelniacute indikace Během vizuaacutelniacute indikace konce titrace se využiacutevaacute vyacuterazneacute změny ve vzhledu titrovaneacuteho roztoku Tato
změna je způsobena buď přeměnou samotnyacutech reagujiacuteciacutech laacutetek nebo přeměnou pomocnyacutech laacutetek
přidaacutevanyacutech do roztoků (chemickeacute indikaacutetory)
Bezindikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence
Nejznaacutemějšiacute z těchto využiacutevaacute při titraciacutech odměrnyacute roztok manganistanu kteryacute při malyacutech
koncentraciacutech intenzivně fialově zbarvuje roztok Při titraciacutech v kyseleacutem prostřediacute se činidlo redukuje
na bezbarveacute ionty manganateacute dokud je v roztoku stanovovaneacute redukovalo Ukončeniacute reakce je
indikovaacuteno prvniacutem přebytkem činidla ktereacute zbarviacute titrovanyacute roztok růžovo-fialově
Bez použitiacute indikaacutetorů lze zjistit konec titrace takeacute u sraacutežeciacutech titraciacute halogenidů kdy vznikaacute zakalenyacute
koloidniacute roztok Postupuje-li se po dostatečně malyacutech přiacutedavciacutech dojde po miacuterneacutem překročeniacute bodu
102
ekvivalence ke zřetelneacutemu vyčeřeniacute roztoku sraženina ztratiacute koloidniacute charakter a koaguluje do většiacutech
čaacutestic usazujiacuteciacute se suspenze
Indikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence
Jako indikaacutetory se použiacutevajiacute laacutetky stejneacuteho typu Rozlišujiacute se tedy naacutesledujiacuteciacute indikaacutetory
indikaacutetory acidobazickeacute ndash slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady charakterizovaneacute
protolytickou rovnovaacutehou během titrace měniacute bravu v zaacutevislosti na pH
indikaacutetory metalochromniacute ndash komplex se stanovovanyacutem iontem kovu je odlišně zbarvenyacute od
iontu volneacuteho indikaacutetoru (xylenolovaacute oranž ndash z červeneacute či fialoveacute přechaacuteziacute na žlutou murexid
ndash ze žluteacute či červeneacute přechaacuteziacute na fialovou)
indikaacutetory sraacutežeciacutech titraciacute ndash tvořiacute s titračniacutem činidlem barevneacute sraženiny popř rozpustneacute
barevneacute komplexy nebo mohou způsobit změnu zbarveniacute sraženiny nebo roztoku v bodě
ekvivalence kvůli adsorpci nebo naopak desorpci z čaacutestic sraženiny
indikaacutetory redoxniacute ndash redukovanaacute forma je barevně odlišnaacute od oxidovaneacute formy (benzidin
difenylamin methylenovaacute modř ndash všechny přechaacuteziacute z bezbarveacute na modrou) indikaacutetory ktereacute
mohou přechaacutezet plynule z oxidovaneacute formy na redukovanou a naopak se nazyacutevajiacute vratneacute
indikaacutetory existujiacute i indikaacutetory nevratneacute
Instrumentaacutelniacute indikace Při instrumentaacutelniacutech metodaacutech indikace se sleduje průběh titračniacutech křivek měřeniacutem změn vhodnyacutech
veličin ktereacute se podle potřeby převaacutedějiacute na změny elektrickeacuteho signaacutelu
Potenciometrickeacute titrace
Protože podle Nernstovy rovnice potenciaacutel obecně zaacutevisiacute na koncentraciacutech iontů v roztoku lze
měřeniacutem potenciaacutelu pomociacute vhodneacute indikačniacute elektrody sledovat i dalšiacute veličiny odvozeneacute od
koncentraciacute např pH a indikovat tak průběh všech typů titraciacute
Pro rovnovaacutežnyacute potenciaacutel elektrody pak platiacute že
E=E0-RT
zFln
aprod
areak
kde E0 hellip standardniacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku
R hellip molaacuterniacute plynovaacute konstanta
F hellip Faradayova konstanta
a hellip aktivita
Při potenciometrickeacute indikaci se do titrovaneacuteho roztoku ponořiacute referenčniacute elektroda a vhodnaacute indikačniacute
elektroda a pomociacute potenciometru se měřiacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku v zaacutevislosti na přidaneacutem
množstviacute titračniacuteho činidla Potenciometrickou titračniacute křivku ukazuje Obr 1
103
Obr 1 Znaacutezorněniacute potenciometrickeacute titračniacute křivky Titrace roztoku HCl roztokem NaOH
Konduktometrickeacute titrace
Konduktometrickaacute (vodivostniacute) indikace konce titrace se s vyacutehodou využiacutevaacute při titraciacutech kdy vznikajiacute
maacutelo disociovaneacute nebo maacutelo rozpustneacute produkty což je převaacutežně při acidobazickyacutech titraciacutech kdy
vznikaacute maacutelo disociovanaacute voda přiacutep při chelatometrickyacutech a sraacutežeciacutech titraciacutech Vodivost roztoků je
přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci iontů ktereacute jsou v roztoku přiacutetomny K titraci se použiacutevajiacute co
nejkoncentrovanějšiacute roztoky titračniacutech činidel aby se zabraacutenilo deformaci lineaacuterniacute zaacutevislosti
zřeďovaacuteniacutem titrovaneacuteho roztoku Konec titrace se určuje podle zlomu na titračniacute křivce
Obr 2 Konduktometrickaacute titračniacute křivka Titrace roztoku HCl roztokem NaOH
104
Metody titračniacuteho stanoveniacute a použiacutevaneacute indikaacutetory
Metody titračniacuteho stanoveniacute se podle principu chemickeacute reakce kteraacute během nich probiacutehaacute děliacute na
acidobazickeacute komplexotvorneacute sraacutežeciacute a oxidačně-redukčniacute
Acidobazickeacute titrace Principem acidobazickeacute titrace je neutralizačniacute reakce kdy je kyselina (resp zaacutesada) titrovaacutena zaacutesadou
(resp kyselinou)
H3O+ + OHminus harr 2 H2O
Jako acidobazickeacute indikaacutetory se využiacutevajiacute slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady Odevzdaacuteniacutem resp
přijmutiacutem protonu přechaacutezejiacute na svou konjugovanou formu přičemž tento přechod je doprovaacutezen
změnou zbarveniacute Toto zbarveniacute zaacutevisiacute na poměru koncentraciacute ionizovaneacute a neionizovaneacute formy
indikaacutetoru Oblast pH ve ktereacute nastaacutevaacute pozorovatelnaacute změna zbarveniacute indikaacutetoru se nazyacutevaacute oblast
barevneacuteho přechodu indikaacutetoru neboli funkčniacute oblast indikaacutetoru Indikaacutetor pro danou titraci se voliacute tak
aby oblast barevneacuteho přechodu odpoviacutedala pH v okoliacute bodu ekvivalence na titračniacute křivce V tabulce 2
je shrnut přehled nejpoužiacutevanějšiacutech acidobazickyacutech indikaacutetorů
Tab 1 Přehled acidobazickyacutech indikaacutetorů
Indikaacutetor Funkčniacute oblast Zbarveniacute
kyseleacute formy zaacutesaditeacute formy
Thymolovaacute modř 12 ndash 28 červeneacute žluteacute
Methyloranž 31 ndash 45 červeneacute žluteacute
Methylčervěň 44 ndash 63 červeneacute žluteacute
Bromthymolovaacute modř 60 ndash 76 žluteacute modreacute
Fenolftalein 82 ndash 100 bezbarveacute červenofialoveacute
Thymolftalein 93 ndash 105 bezbarveacute modreacute
Komplexotvorneacute titrace Komplexotvorneacute titrace jinak chelatometrie je metoda založenaacute na tvorbě rozpustneacuteho komplexniacuteho
iontu kdy volnyacute kationt stanovovaneacuteho kovu vymiziacute z roztoku
Bod ekvivalence lze indikovat pomociacute kovovyacutech iontů přičemž rozlišujeme kovoveacute indikaacutetory
jednobarevneacute (thiokyanatan kyselina sulfosalicylovaacute) a metalochromniacute (obvykle slabeacute organickeacute
viacutecesytneacute kyseliny jejichž anionty jsou dle pH různě zbarveneacute ndash murexid xylenovaacute oranž)
Sraacutežeciacute titrace Sraacutežeciacute titrace jsou titrace založeneacute na vzniku maacutelo rozpustnyacutech sloučenin kdy titrovanaacute laacutetka vymiziacute z
roztoku protože je z něj vysraacutežena
Přiacutekladem je argentometrie kteraacute využiacutevaacute tvorby nerozpustnyacutech soliacute s kationtem Ag+ Titračniacutem
činidlem je zde roztok AgNO3 Argentometrie je vhodnaacute pro stanoveniacute iontů Cl- Br- I- CN- SCN- aj
Ag+ + Clminus rarr AgCl darr
105
Oxidačně-redukčniacute titrace Během oxidačně-redukčniacute titrace je titrovanaacute laacutetka zoxidovaacutena (resp zredukovaacutena) oxidujiacuteciacutem (resp
redukujiacuteciacutem) titračniacutem činidlem
Přiacutekladem oxidačně-redukčniacute titrace je jodometrie což je souhrn odměrnyacutech stanoveniacute založenyacutech
jednak na redukci jodu na jodid v neutraacutelniacutem prostřediacute podle rovnice
I2+2e-rarr2I-
a takeacute na oxidaci jodidu v kyseleacutem prostřediacute na jod podle rovnice
2I--2e-rarrI2
Vyloučenyacute jod je daacutele titrovaacuten odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho za vzniku tetrathionanu
sodneacuteho
I2+2Na2S2O3rarr2NaI+Na2S4O6
Indikaacutetor použiacutevanyacute během jodometrie je škrobovyacute maz kteryacute se barviacute roztokem jodu modře titrovat
je třeba za studena Škrob se sklaacutedaacute z amylosy a amylopektinu Amylosa poskytuje s jodem intenzivně
modreacute zbarveniacute Podstata reakce spočiacutevaacute v tom že molekuly jodu se dostaacutevajiacute do vnitřniacute dutiny
šroubovice amylosy a vzniklyacute tvar absorbuje světelneacute zaacuteřeniacute Stanoveniacute přesneacute koncentrace jodu se
provaacutediacute odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho o znaacutemeacute koncentraci
Přiacuteprava titračniacutech činidel
Volumetrickaacute analyacuteza začiacutenaacute přiacutepravou odměrnyacutech roztoků o přesneacute koncentraci Diacuteky znalosti přesneacute
koncentrace a spotřeby odměrneacuteho činidla je pak možneacute spočiacutetat koncentraci titrovaneacute laacutetky Proto je
důležiteacute věnovat tomuto kroku maximaacutelniacute pozornost Odměrneacute roztoky se zpravidla připravujiacute z
takovyacutech laacutetek ktereacute majiacute jasně definovanyacute obsah a čistotu a časem nepodleacutehajiacute změnaacutem Neniacute-li
možneacute takovou laacutetku použiacutet je třeba po přiacutepravě odměrneacuteho roztoku proveacutest tzv standardizaci Jednaacute
se o proces kdy je připravena pouze přibližnaacute koncentrace titračniacuteho činidla a přesnaacute koncentrace je
určena titraciacute standardu tedy laacutetky o přesneacute koncentraci kteraacute splňuje podmiacutenky o definovaneacutem
obsahu čistotě a časoveacute staacutelosti Teprve po standardizaci a tiacutem zjištěniacute přesneacute koncentrace odměrneacuteho
roztoku je možneacute přejiacutet k samotneacutemu stanoveniacute koncentrace neznaacutemeacuteho vzorku
Titračniacute činidla pro acidimetrii
Acidimetrie je metoda stanoveniacute zaacutesad jako titračniacute činidlo se použiacutevaacute tedy kyselina Nejčastěji
použiacutevanyacutemi titračniacutemi činidly jsou roztoky kyseliny chlorovodiacutekoveacute nebo kyseliny siacuteroveacute o
koncentraciacutech 005 až 01 molmiddotl-1 Ředěniacutem koncentrovanyacutech roztoků těchto kyselin se připravujiacute
titračniacute roztoky o přibližneacute koncentraci
U alkalimetrie se použiacutevajiacute naacutesledujiacuteciacute standardy
1 hydrogenuhličitan draselnyacute (KHCO3) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle
reakce
HCO3-+H+rarrCO2+H2O n(H+)=n(KHCO3)
2 uhličitan sodnyacute (Na2CO3) ndash zde probiacutehaacute titrace podle reakce
CO32-+2H+rarrCO2+H2O n(H+)=2∙n(Na2CO3)
106
Titračniacute činidla pro alkalimetrii
Alkalimetrie je metoda stanoveniacute kyselin jako titračniacute činidlo se použiacutevajiacute roztoky zaacutesad Nejčastěji
použiacutevanyacutemi odměrnyacutemi roztoky v alkalimetrii jsou roztoky alkalickyacutech hydroxidů o koncentraciacutech 005
až 01 molmiddotl-1 Lze je připravit rozpuštěniacutem pevnyacutech komerčniacutech preparaacutetů ktereacute však i při nejvyššiacute
deklarovaneacute čistotě obsahujiacute často jen kolem 90 čisteacuteho NaOH nebo KOH zbytek tvořiacute neurčiteacute
množstviacute vlhkosti a zejmeacutena uhličitan Je tedy zřejmeacute že koncentrace odměrnyacutech roztoků hydroxidů
připravenyacutech jakyacutemkoliv způsobem je jen přibližnaacute a vždy je nutneacute stanovit jejich přesnou koncentraci
Jako standardy se v alkalimetrii použiacutevajiacute
1 hydrogenftalan draselnyacute (KHFtal) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle rovnice
HFTal-+OH-rarrFTal2-+H2O n(OH-)=n(KHFtal)
2 dihydraacutet kyseliny šťaveloveacute (H2C2O4middot2H2O) ndash tuto slabou dvojsytnou kyselinu můžeme titrovat
do II stupně odměrnyacutem roztokem NaOH prostyacutem uhličitanu dle rovnice
(COOH)2+2OH-rarr(COO)22-+2H2O n(OH-)=2∙n[(COOH)2∙2H2O]
Vitamiacuten C
Vitamiacuten C se řadiacute mezi vitamiacuteny rozpustneacute ve vodě a nejčastěji je označovaacuten jako kyselina L-askorbovaacute
Jednaacute se o γ-lakton kyseliny 2-oxo-L-gulonoveacute jehož biosynteacuteza probiacutehaacute u řady organismů avšak
s vyacutejimkou člověka morčete primaacutetů indickeacuteho netopyacutera některyacutech ptaacuteků a bezobratlyacutech (Obr 1)
Obr 3 Scheacutema biosynteacutezy kyseliny askorboveacute u obratlovců a rostlin
Pod naacutezvem vitamiacuten C je nejen označovaacutena kyselina L-askorbovaacute ale takeacute jejiacute celyacute reversibilniacute redoxniacute
systeacutem zahrnujiacuteciacute produkty jejiacute oxidace ndash kyselinu L-monodehydroaskorbovou a kyselinu
107
L-dehydroaskorbovou Kyselina askorbovaacute tvořiacute bezbarveacute krystaly dobře rozpustneacute ve vodě (1 g na 3
ml vody) špatně rozpustneacute v alkoholu (1 g na 50 ml) a ostatniacutech organickyacutech rozpouštědlech
Ve vodneacutem prostřediacute se chovaacute jako středně silnaacute dvojsytnaacute kyselina s disociačniacutemi konstantami
pK1 = 417 a pK2 = 1157
Vitamiacuten C je nejznaacutemějšiacute a nejrozšiacuteřenějšiacute ze všech vitamiacutenů jednaacute se o nejčastěji použiacutevanyacute
potravinovyacute doplněk Průmyslově se vyraacutebiacute z D-glukosy kteraacute je katalytickou dehydrogenaciacute převedena
na D-sorbitol Poteacute naacutesleduje mikrobiaacutelniacute oxidace diacuteky Acetobacter suboxidans kteraacute vede k produkci
L-sorbosy L-sorbosa v reakci s acetonem v prostřediacute kyseliny siacuteroveacute poskytuje
2346-bis-(O-isopropyliden)-α-L-sorbofuranosu Oxidaciacute tohoto produktu pomociacute manganistanu
draselneacuteho v alkalickeacutem prostřediacute se ziacuteskaacute kyselina diaceton-2-oxo-L-gulonovaacute Po hydrolyacuteze chraacuteniacuteciacutech
skupin (ketalů) vznikaacute kyselina L-askorbovaacute
Obsah vitamiacutenu C v potravinaacutech je velmi proměnlivyacute zaacutevisiacute na geografickyacutech podmiacutenkaacutech skladovaacuteniacute
tepelneacute uacutepravě a na mnoha dalšiacutech faktorech Napřiacuteklad vařeniacutem se ničiacute až 60 vitamiacutenu C sušeniacutem
až 50 šetrnějšiacute je dušeniacute v paacuteře Nejšetrnějšiacute k vitamiacutenu C je mraženiacute Nejviacutece vitamiacutenu C obsahujiacute
ještě nezraleacute zeleneacute plody Bohatyacutem zdrojem vitamiacutenu C jsou šiacutepky (8000 mgkg) černyacute rybiacutez (1360
mgkg) naťovaacute petržel (1369 mgkg) avšak vzhledem k přiacuteležitostneacute konzumaci maleacuteho množstviacute
nejsou přiacuteliš vyacuteznamneacute pro pokrytiacute denniacute potřeby Co se tyacuteče potravin živočišneacuteho původu většiacute
množstviacute vitamiacutenu C obsahujiacute jaacutetra (hověziacute 300 mgkg)
Co se tyacuteče doporučeneacuteho denniacuteho daacutevkovaacuteniacute vitamiacutenu C k prevenci proti kurdějiacutem (skorbut
avitaminoacuteza C projevuje se krvaacutecivostiacute daacutesniacute) se doporučuje přijiacutemat 10-12 mg denně Avšak pro
spraacutevneacute fungovaacuteniacute organismu je tato daacutevka nedostačujiacuteciacute Podle vyhlaacutešky Ministerstva zdravotnictviacute
Českeacute republiky je průměrnaacute denniacute potřeba 60 mg Hlavniacute funkciacute vitamiacutenu C v lidskeacutem organismu je
uacutečast v oxido-redukčniacutech dějiacutech Kyselina askorbovaacute i jejiacute isomery a derivaacutety mohou reagovat s volnyacutemi
radikaacutely ktereacute způsobujiacute oxidaci lipidů a dalšiacutech oxidovatelnyacutech složek potravin a působiacute jako
antioxidanty Kyselina askorbovaacute se podiacuteliacute rovněž na hydroxylaci prolinu aminokyseliny kteraacute je hlavniacute
složkou kolagenu nezbytneacuteho pojiva v kůži kostech kloubech šlachaacutech a chrupavkaacutech Pokud neniacute
v těle dostatek vitamiacutenu C nedochaacuteziacute k hydroxylaci prolinu a špatně se tvořiacute kolagen
Je znaacutemo že železo obsaženeacute v ovoci zelenině a obilninaacutech se v těle poměrně špatně vstřebaacutevaacute
Vitamiacuten C zlepšuje vstřebaacutevaacuteniacute železa až o 85 při jeho nedostatku se doporučuje zvyacutešit přiacutejem
vitamiacutenu C namiacutesto zvyacutešeniacute konzumace železa Dalšiacute funkciacute vitamiacutenu C je napomaacutehaacuteniacute synteacutezy karnitinu
z aminokyseliny lysinu Karnitin transportuje mastneacute kyseliny do mitochondriiacute kde dochaacuteziacute k jejich
degradaci
Vitamiacuten C je rovněž bohatě využiacutevaacuten v potravinaacuteřstviacute kde se řadiacute mezi tzv přiacutedatneacute laacutetky (aditiva)
konkreacutetně do skupiny antioxidantů Označuje se jako E300 E301 značiacute askorbaacutet sodnyacute E304 estery
kyseliny askorboveacute askorbylpalmitaacutet a askorbylstearaacutet Diacuteky svyacutem vlastnostem ndash vitamiacuten antioxidant
chelatačniacute činidlo maacute uplatněniacute v konzervaacuterenstviacute kvasneacute technologii a technologii masa tuků a
cereaacuteliiacute Hydrofilniacute sůl askorbaacutetu sodneacuteho a lipofilniacute kyselina 6-palmitoyl-L-askorbovaacute inhibujiacute vznik
nitrosaminů v naklaacutedaneacutem mase a masnyacutech vyacuterobciacutech Hojně se přidaacutevaacute do ovocnyacutech džusů
konzervovaneacutemu či mraženeacutemu ovoci aby nedošlo během skladovaacuteniacute a zpracovaacuteniacute ke změnaacutem kvality
V množstviacute 20-30 mgkg se přidaacutevaacute do piva pro zabraacuteněniacute tvorby chladovyacutech a oxidačniacutech zaacutekalů takeacute
nežaacutedouciacutech změn senzorickyacutech vlastnostiacute Kyselina askorbovaacute je využiacutevaacutena rovněž i při vyacuterobě viacutena
kdy umožňuje sniacuteženiacute použitiacute oxidu siřičiteacuteho k siacuteřeniacute V množstviacute 10 ndash 100 mgkg se použiacutevaacute v pekařstviacute
jako prostředek zlepšujiacuteciacute pekařskeacute vlastnosti mouky Askorbylpalmitaacutet se použiacutevaacute v množstviacute 0006 ndash
004 jako antioxidant tuků
108
UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute
LABORATORNIacute POMŮCKY
Erlenmayerova baňka
Kaacutedinky
Odměrnaacute baňka
Titračniacute baňka
Odměrnyacute vaacutelec (50 ml 100 ml)
Byreta s přiacutemyacutem kohoutem
Neděleneacute skleněneacute pipety (5 ml 10 ml)
Dělenaacute skleněnaacute pipeta (5 ml)
Skleněnaacute naacutelevka malaacute
Gumovyacute naacutestavec na skleněnou pipetu
Svorky středniacute
Laboratorniacute stojan
Špachtle
Lžička
Vaacuteženky
Miacutechadla
Elektromagnetickaacute miacutechačka
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Thiosiacuteran sodnyacute
Uhličitan sodnyacute
Škrob
Kyselina siacuterovaacute
Joacuted
Jodid draselnyacute
Vitamiacutenovyacute doplněk stravy
POSTUP
1) PŘIacutePRAVA ROZTOKŮ
A Přiacuteprava 100 ml odměrneacuteho roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho Na2S2O35 H2O (Mr=24817) o koncentraci 0025 molmiddotl-1
1 Vypočtěte navaacutežku thiosiacuteranu sodneacuteho potřebnou k přiacutepravě 100 ml roztoku o koncentraci
0025 moll-1
2 Na předvaacutežkaacutech navažte vypočiacutetaneacute množstviacute thiosiacuteranu sodneacuteho
3 Pro stabilizaci roztoku přidejte špetku uhličitanu sodneacuteho
4 Rozpusťte obě laacutetky v 80 ml destilovaneacute vody za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute
5 Roztok poteacute přelejte do 100 ml odměrneacute baňky a doplňte po rysku destilovanou vodou
B Přiacuteprava škroboveacuteho mazu
1 Navažte 01 g škrobu a rozmiacutechejte jej v 50 ml destilovaneacute vody
2 Roztok 5 min povařte na vařiči až bude roztok čiryacute
3 Nechte roztok 10 min zchlaacutednout
2) STANDARDIZACE ROZTOKU JOacuteDU
1 Do titračniacute baňky odměřte 20 ml roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho
2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu
3 Do skleněneacute byrety nalijte odměrnyacute roztok joacutedu
4 Opatrnyacutem povoleniacutem kohoutu korigujte hladinu odměrneacuteho roztoku po rysku
5 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute (Obr 4) opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu
109
6 Vypočiacutetejte přesnou koncentraci joacutedu ze znalosti rovnice
1198682 + 2119873119886211987821198743 rarr 2119873119886119868 + 119873119886211987841198746
Obr 4 Modreacute zbarveniacute jako vyacutesledek titrace roztoku thiosiacuteranu roztokem joacutedem s využitiacutem škrobu
jako indikaacutetoru
3) JODOMETRICKEacute STANOVENIacute VITAMIacuteNU C
Pozn V teacuteto uacuteloze je možneacute stanovit obsah vitamiacutenu C (kromě tablet ktereacute jsou k dispozici) i ve vaacutemi
dodaneacutem vzorku (pokud možno průhledneacutem a světleacutem ne modreacutem) jako jsou šťaacutevy sirupy
potravinoveacute doplňky apod V kaacutedince připravte jeden roztok ke stanoveniacute vitamiacutenu C tak že finaacutelniacute
předpoklaacutedanaacute koncentrace bude přibližně 100 mg ve 100 ml destilovaneacute vody Přidejte 10 ml roztoku
10 kyseliny siacuteroveacute
1 Do titračniacute baňky odměřte 25 ml vašeho připraveneacuteho roztoku vitamiacutenu C
2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu
3 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu
UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C
LABORATORNIacute POMŮCKY
Skleněneacute zkumavky
Stojany na zkumavky
Hrnec
Vařič
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Vitamiacutenovyacute doplněk stravy
Dusičnan střiacutebrnyacute
Fehlingovo činidlo I a II
Amoniak
110
POSTUP
1) Důkaz redukciacute střiacutebrnyacutech iontů
Vitamiacuten C je silneacute redukčniacute činidlo a proto lze prokaacutezat zjištěniacutem přiacutetomnosti jiacutem vyredukovaneacute laacutetky
jako napřiacuteklad vyredukovaneacuteho elementaacuterniacuteho střiacutebra z roztoku dusičnanu střiacutebrneacuteho
1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek přidejte pomociacute Pasteurovy pipety 3 ml roztoku dusičnanu
střiacutebrneacuteho a přidejte 5 kapek amoniaku
2 K prvniacute zkumavce přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C Pozorujte sraženinu - střiacutebro je patrneacute jako
perleťovaacute až černaacute sraženina (Obr 5) a pokud nevznikaacute hned zkumavku zahřejte na vrouciacute
vodniacute laacutezni po dobu 10 min
Obr 5 Kontrolniacute reakce dusičnanu střiacutebrneacuteho (vlevo) a sraženina redukovaneacuteho střiacutebra vitamiacutenem
C (vpravo)
2) Důkaz Fehlingovyacutem činidlem
Při vzniku Fehlingova činidla dochaacuteziacute nejprve k reakci mezi CuSO4middot5H2O a NaOH kdy vznikaacute světle
modraacute sraženina hydroxidu měďnateacuteho kteraacute je v nadbytku rozpustnaacute za vzniku viacutenanu měďnateacuteho
Redukčniacute uacutečinky kyseliny askorboveacute dokaacutežeme reakciacute s Fehlingovyacutem činidlem kdy dochaacuteziacute k oxidaci
kyseliny askorboveacute na kyselinu dehydroaskorbovou a zaacuteroveň k redukci Cu2+ na Cu+ (konkreacutetně na
Cu2O kteryacute maacute oranžovou barvu)
1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek pipetujte pomociacute Pasteurovy pipety 1 ml roztoku Fehlingova
činidla I a 1 ml roztoku Fehlingova činidla II
2 K jedneacute ze zkumavek přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C
3 Zkumavku zahřiacutevejte na vrouciacute vodniacute laacutezni po dobu 10 min pozorujte vyloučenou sraženinu
(Obr 6)
Obr 6 Pozitivniacute reakce vitamiacutenu C s Fehlingovyacutem činidlem (oranžovaacute sraženina na dně) a negativniacute
kontrola (pouze Fehlingovo činidlo)
111
VYHODNOCENIacute
1 Uveďte vyacutesledky důkazovyacutech reakciacute vit C
2 Vypočiacutetejte množstviacute vitamiacutenu C (M = 176 gmiddotmol-1) v jedneacute tabletě vitamiacutenoveacuteho doplňku stravy
přiacutepadně ve vašem vzorku a porovnejte s uacutedajem uvaacuteděnyacutem vyacuterobcem
112
10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem
Světelnaacute mikroskopie
Světelnaacute mikroskopie je zaacutekladniacute metodou pozorovaacuteniacute ve všech biologickyacutech oborech jejichž
předmětem je buňka (tkaacuteň pletivo mikroorganismus) protože rozlišovaciacute schopnost teacuteto metody
odpoviacutedaacute velikosti buněk a mnohyacutech organel Světelnaacute mikroskopie využiacutevaacute k zobrazeniacute světelnyacutech
paprsků (elektronovaacute mikroskopie proudu elektronů)
Podle osvětleniacute objektu se rozlišuje
mikroskopie v prochaacutezejiacuteciacutem světle (světlo prochaacuteziacute pozorovanyacutem objektem)
mikroskopie v dopadajiacuteciacutem světle (světlo dopadaacute shora na povrch objektu)
Patřiacute sem mikroskopie
ve světelneacutem poli
v temneacutem poli
faacutezově kontrastniacute
interferenčniacute
polarizačniacute
fluorescenčniacute
v neviditelnyacutech paprsciacutech (UV RTG IČ)
Podle osvětleniacute okoliacute objektu rozlišujeme
mikroskopie ve světelneacutem poli (zobrazenyacute objekt maacute tmavyacute obrys a naleacutezaacute se ve světelneacutem
zorneacutem poli) Tato metoda je zaacutekladniacute a užiacutevaacute se nejběžněji
mikroskopie v temneacutem poli (světlyacute objekt je v černeacutem - temneacutem poli) Užiacutevaacute se pro zvlaacuteštniacute
přiacutepady
Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1)
Mechanickeacute diacutely stativ noha stativu šroub pro hrubeacute a jemneacute zaostřeniacute stolek mikroskopu vodič
preparaacutetu revolverovyacute měnič objektivů objiacutemka pro kondenzor objiacutemka pro filtr U staryacutech
mikroskopů uacutechytka pro zrcaacutetko pružinky pro přidrženiacute preparaacutetu
Optickeacute diacutely objektivy okulaacutery kondenzor s aperturniacute irisovou clonou U staryacutech mikroskopů zrcaacutetko
Osvětlovaciacute zařiacutezeniacute lampa v noze stativu s kolektorovou čočkou Stareacute mikroskopy samostatnou
mikroskopickou lampu
Clony pod kondenzorem aperturniacute irisovaacute clona daacutele polniacute clona
Objektiv je zaacutekladniacute optickyacute prvek mikroskopu (Obr 2) Vytvaacuteřiacute zvětšenyacute převraacutecenyacute obraz předmětu v
horniacute ohniskoveacute rovině objektu Tento obraz zvětšuje okulaacuter Zvětšenyacute obraz je registrovaacuten očniacute siacutetniciacute
nebo fotografickyacutem filmem
113
Obr 1 Binokulaacuterniacute mikroskop
Obr 2 Objektiv
114
Čiacuteselnaacute apertura
Rozlišovaciacute schopnost objektivu je vyjaacutedřena jeho čiacuteselnou (numerickou) aperturou A (apertura = lat
otvor)
A=nmiddot sin ω
kde n hellip index lomu prostřediacute mezi objektivem a preparaacutetem (pro vzduch je n = 1 pro
imerzniacute olej a sklo n = 15)
ω hellip polovičniacute otvorovyacute uacutehel tedy polovina uacutehlu kteryacute sviacuterajiacute protilehleacute krajniacute paprsky
vychaacutezejiacuteciacute z předmětoveacuteho bodu (P) na optickeacute ose mikroskopu a vstupujiacuteciacute ještě do
objektivu (O) ndash předmětovyacutem bodem se rozumiacute kteryacutekoliv bod či strukturu
mikroskopickeacuteho objektu (Obr 3)
Čiacuteselnaacute apertura objektivu maacute velkyacute praktickyacute vyacuteznam
Určuje rozlišovaciacute schopnosti a hranice užitečneacuteho zvětšeniacute
Ovlivňuje světelnost mikroskopickeacuteho obrazu světelnost obrazu je přiacutemo uacuteměrnaacute čtverci A a
nepřiacutemo zvětšeniacute objektivu
Ovlivňuje hloubku ostrosti Sniacuteženiacutem A objektivu se zvětšuje tloušťka zobrazeneacute vrstvy
preparaacutetu Objektivy s velkou hodnotou A majiacute malou penetračniacute (pronikaciacute) schopnost
zobrazujiacute velmi tenkou vrstvičku Pro svůj zaacutesadniacute vyacuteznam je uacutedaj A uveden na každeacutem
objektivu vedle uacutedaje zvětšeniacute
Obr 3 Čiacuteselnaacute apertura (A) objektivu zaacutevisiacute na velikosti otvoroveacuteho uacutehlu (2 ω) a na indexu lomu (n)
meacutedia mezi objektem (P) v preparaacutetu (pr) a čelniacute čočkou objektivu (O) Paprsky vystupujiacuteciacute z bodu P
pod uacutehlem většiacutem než 2 ω by se do objektivu nedostaly
115
Poznatky pro subjektivniacute mikroskopii lze souhrnně vyjaacutedřit pojmem rozlišivost mikroskopu (dm)
Veličina dm informuje o tom jakeacute nejmenšiacute rozměry musiacute miacutet předmět abychom jej při určiteacutem
celkoveacutem zvětšeniacute mikroskopu dobře rozlišili svyacutema očima Vypočiacutetaacute se podle vzorce
dm=327 μm
M
kde dm hellip minimaacutelniacute velikost předmětu v μm
327 μm hellip vzdaacutelenost dvou bodů ktereacute průměrně unaveneacute oko rozlišiacute jako dva body ze
vzdaacutelenosti 250 mm
M hellip celkoveacute zvětšeniacute mikroskopu
M=MobjektivumiddotMokulaacuterumiddotzvětšovaciacute koeficient tubusu
kde zvětšovaciacute koeficient tubusu je roven 1 při dodrženiacute předepsaneacute
tubusoveacute deacutelky mikroskopu
Při subjektivniacutem mikroskopovaacuteniacute je celkoveacute zvětšeniacute voleno tak aby hodnota rozlišivosti (dm)
odpoviacutedala velikosti objektu
Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute
1 Do optickeacute osy mikroskopu nastaviacuteme objektiv o nejmenšiacutem zvětšeniacute (většinou 4x)
2 Osvětliacuteme zorneacute pole a upraviacuteme rozestup okulaacuterů
3 Zkontrolujeme čistotu optiky
4 Položiacuteme na stolek preparaacutet a upevniacuteme ho Otaacutečeniacutem makrošroubu posouvaacuteme stolek
s preparaacutetem nahoru směrem k objektivu a pozorovaacuteniacutem zorneacuteho pole vyhledaacutevaacuteme danyacute objekt
Pozor Nemaacuteme-li nastavenyacute nejmenšiacute objektiv může se staacutet že při posouvaacuteniacute stolku směrem
vzhůru a hledaacuteniacute objektu naraziacuteme preparaacutetem do objektivu a ten se poškodiacute
5 Ověřiacuteme zdali vidiacuteme oběma očima (okulaacutery) stejně dobře
6 Makrometrickyacutem šroubem zachycenyacute obraz zaostřujeme šroubem mikrometrickyacutem už jen jemně
doostřujeme
7 Pohybujeme preparaacutetem a paacutetraacuteme po nejvhodnějšiacutem miacutestě pro pozorovaacuteniacute Toto miacutesto
posuneme doprostřed zorneacuteho pole
8 Pro vlastniacute mikroskopovaacuteniacute vyměniacuteme objektiv podle potřeby za jinyacute a zkontrolujeme nastaveniacute
vhodneacute apertury K zaostřeniacute pak již stačiacute mikrometrickyacute šroub
9 Po nastaveniacute potřebneacuteho zvětšeniacute upraviacuteme vhodně intenzitu světla a kontrast ovlaacutedaacuteniacutem clony
přiacutepadně kondenzoru
10 Při vlastniacutem studiu preparaacutetů jemně pohybujeme mikrometrickyacutem šroubem a tak zaostřujeme
různeacute roviny v preparaacutetu Pravou rukou můžeme kreslit
11 Po ukončeniacute praacutece s mikroskopem uvedeme přiacutestroj do zaacutekladniacute klidoveacute polohy tj stolek pro
preparaacutet umiacutestiacuteme do nejspodnějšiacute pozice a nastaviacuteme objektiv s nejmenšiacutem zvětšeniacutem
Formy zobrazeniacute mikroskopickyacutech objektů jsou v podstatě čtyři kresba mikrofotografie
mikrokinematografickyacute zaacuteznam a videozaacuteznam Kteraacutekoliv z uvedenyacutech forem může byacutet v černobiacuteleacutem
nebo barevneacutem provedeniacute
116
Uacutedržba mikroskopu
Čistěniacute optickyacutech čaacutestiacute se provaacutediacute vatovyacutemi tampoacutenky nebo papiacuterky na optiku stiacuteraacuteniacutem ze středu
směrem na periferii nebo ze středu po spiraacutele Lze použiacutet komerčně prodaacutevaneacute prostředky na čistěniacute
optiky nebo směs isopropanoldestilovanaacute voda (11) + kapka 1 roztoku dodecylsiacuteranu sodneacuteho (SDS)
Čistiacuteciacute směs se nesmiacute nikdy aplikovat přiacutemo na optiku ale pouze zvlhčit čistiacuteciacute materiaacutel Nikdy se nesmiacute
použiacutevat korosivniacute laacutetky a rozpouštědla Prach se odstraňuje ofukovaacuteniacutem baloacutenkem Z mechanickyacutech
čaacutestiacute se prach odstraňuje jemnyacutem štětečkem
Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt
Mikroskopickyacute preparaacutet se sklaacutedaacute z podložniacuteho skla a kryciacuteho skla mezi skly je meacutedium v němž je
uložen objekt Preparaacutet je zvedaacuten zaacutesadně za hrany Preparaacutety typu krevniacuteho naacutetěru se mohou
pozorovat bez kryciacuteho skla Dobře připravenyacute preparaacutet je předpokladem dobreacuteho zobrazeniacute objektu
Mikroskopickeacute preparaacutety se děliacute na
čerstveacute ndash dočasneacute (nativniacute)
trvaleacute (pracuje se s materiaacutelem usmrcenyacutem fixovanyacutem konzervovanyacutem)
Čerstveacute preparaacutety umožňujiacute pozorovat pohyb a činnost celyacutech buněk nebo organel Nevyacutehodou je
omezenyacute vyacuteběr materiaacutelu a časoveacute omezeniacute K přiacutepravě čerstvyacutech preparaacutetů jsou vhodneacute izolovaneacute
buňky čaacutesti tkaacuteniacute a drobnohledniacute živočichoveacute Preparaacutety prohliacutežiacuteme ve vodě nebo ve fyziologickeacutem
roztoku Fyziologickaacute media jsou
přirozenaacute ndash krevniacute seacuterum amniovaacute tekutina
umělaacute ndash fyziologickyacute roztok Ringerův roztok aj
U čerstvyacutech preparaacutetů je často použiacutevaacuteno tzv vitaacutelniacute barveniacute ktereacute se rozlišuje na
intravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute živyacutech zcela neporušenyacutech buněk (př prvoci)
supravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute přežiacutevajiacuteciacutech buněk vyňatyacutech z těla
postvitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute odumiacuterajiacuteciacutech buněk
Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu Do středu podložniacuteho skliacutečka je kapaacutetkem přenesena kapka vody nebo jineacuteho media do niacute se
štětečkem preparačniacute jehlou nebo pinzetou vložiacute připravenyacute vzorek Byla-li kapka malaacute pronikaacute
vzduch pod kryciacute skliacutečko ten se odstraniacute přikaacutepnutiacutem vody (meacutedia) těsně k okraji kryciacuteho skliacutečka
Naopak je-li vody pod kryciacutem skliacutečkem viacutece a objekt se pohybuje je třeba přebytečnou vodu odsaacutet
filtračniacutem papiacuterem Dostane-li se voda na svrchniacute stranu kryciacuteho skliacutečka je nutneacute zhotovit novyacute
preparaacutet
Kryciacute skliacutečko se poklaacutedaacute vždy nejdřiacuteve šikmo na hranu a pak se zvolna spouštiacute na objekt
Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu Trvalyacute preparaacutet je uzavřen do tzv uzaviacuteraciacuteho meacutedia kteryacutem je nejčastěji kanadskyacute balzaacutem Před
uzavřeniacutem se musiacute preparaacutet odvodnit a to řadou alkoholů o vzestupneacute koncentraci Trvaleacute preparaacutety
umožňujiacute nejen leacutepe rozlišit jednotliveacute struktury ale předevšiacutem sloužiacute jako dokladovyacute nebo
demonstračniacute materiaacutel
117
Přiacuteprava tenkyacutech řezů K přiacutepravě tenkyacutech řezů je použito speciaacutelniacutech mikrotomů (Obr 4) Nejjednoduššiacute ručniacute mikrotom je
tvořen dutyacutem vaacutelcem na horniacutem konci opatřenyacutem černyacutem hladkyacutem stolkem na spodniacutem otaacutečivou
hlaviciacute mikrometrickeacuteho šroubu kteryacute ve svisleacutem směru pohybuje svorkou umiacutestěnou uvnitř vaacutelce Do
niacute se pomociacute bočniacuteho šroubu upevniacute objekt kteryacute se řeže Objekty se řežou břitvou Mokryacutem štětečkem
se řezy přenaacutešejiacute do vody (meacutedia)
Obr 4 Typy mikrotomů
Specifickaacute barveniacute preparaacutetů U mikroskopickyacutech pozorovaacuteniacute je časteacute specifickeacute barveniacute preparaacutetů ktereacute pomaacutehaacute zviditelnit buněčneacute
struktury nebo organely Kromě již zmiacuteněneacuteho vitaacutelniacuteho barveniacute se použiacutevaacute celaacute škaacutela barviv ktereacute se
děliacute podle naacuteboje způsobu barveniacute nebo specifity vůči buněčnyacutem strukturaacutem Nejčastěji použiacutevanou
skupinou jsou barviva specifickaacute vůči buněčnyacutem jaacutedrům jako např toluidinovaacute modř kterou budete
použiacutevat v uacuteloze 11 (Mikroskopie a buněčnyacute cyklus) k vizualizaci faacuteziacute buněčneacuteho cyklu
118
UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza
Buňky z pokožky cibule jsou v jednom směru protaacutehleacute majiacute velkou centraacutelniacute vakuolu Buněčnaacute stěna je
stejnoměrně silnaacute a mezibuněčneacute prostory nejsou vyvinuty což souvisiacute s kryciacute funkciacute pokožkovyacutech
buněk Jaacutedro se nachaacuteziacute při buněčneacute stěně a je bochniacutekoviteacuteho tvaru
V hypertonickeacutem prostřediacute dochaacuteziacute u buněk k tzv plasmolyacuteze kteraacute je způsobena tiacutem že voda je z
vakuol odsaacutevaacutena Vakuola se zmenšuje a cytoplasma se odchlipuje od buněčneacute stěny Po přidaacuteniacute
destilovaneacute vody dochaacuteziacute k deplasmolyacuteze buňka se nachaacuteziacute v hypotonickeacutem prostřediacute Voda vnikaacute do
vakuoly kteraacute se zvětšuje a cytoplasma se dostaacutevaacute do původniacute polohy Po deacutele trvajiacuteciacutem pozorovaacuteniacute
mohou buňky praskat a červenofialovyacute obsah vyteacutekaacute do okolniacute vody Vlivem velkeacuteho osmotickeacuteho tlaku
dochaacuteziacute k prasknutiacute cytoplazmatickeacute membraacuteny i buněčneacute stěny a nastaacutevaacute plasmoptyacuteza
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pasteurovy pipety
Žiletka
Pinzeta
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Cibule se zbarvenyacutemi suknicemi (v buněčneacute šťaacutevě obsahujiacute antokyan)
Roztok sacharosy o koncentraci 1 moll-1
POSTUP
1 Nařežte si několik čtverečků pokožky (asi 5 x 5 mm) přiacutemo na suknici tak že ostrou žiletkou
provedete nehlubokeacute zaacuteřezy
2 Pinzetou sloupnete vyřiacuteznuteacute čtverečky pokožky ktereacute rychle přenesete na podložniacute sklo do kapky
vody nebo do kapky roztoku sacharosy
3 Pozorovanyacute objekt překryjte opatrně kryciacutem skliacutečkem Pozorujte stavbu rostlinneacute buňky v kapce
vody a naacutesledně změny v roztoku sacharosy
4 Po ukončeniacute pozorovaacuteniacute pletiva v roztoku sacharosy přikaacutepněte na jednu stranu kryciacuteho skliacutečka
kapku vody a k druheacute straně přiložte proužek filtračniacuteho papiacuteru kteryacute vysaje z prostoru pod kryciacutem
sklem roztok sacharosy Tento uacutekon několikraacutet zopakujte Pozorujte
VYHODNOCENIacute
1 Popište a zakreslete tvar buněk pokožky cibule v izotonickeacutem prostřediacute 2 Zakreslete a popište vliv roztoku sacharosy na pokožkoveacute buňky cibule
119
UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin
A Pozorovaacuteniacute průduchů
Průduch (stoma mn čiacuteslo stomata) je struktura vyskytujiacuteciacute se předevšiacutem na listech vyššiacutech rostlin kteraacute
umožňuje transpiraci a kontrolovanou vyacuteměnu plynů (předevšiacutem CO2 a O2) mezi mezofylem listu
rostliny a ovzdušiacutem Jsou tvořeny dvěma svěraciacutemi buňkami uzaviacuterajiacuteciacutemi průduchovou štěrbinu Pod
průduchovou štěrbinou je v mezofylu dyacutechaciacute dutina Svěraciacute buňky majiacute nejčastěji ledvinovityacute tvar a
kromě vyacuterazneacute vakuoly obsahujiacute i chloroplasty Oteviacuteraacuteniacute a zaviacuteraacuteniacute štěrbiny je vyvolaacuteno osmotickyacutemi
stahy svěraciacutech buněk a je ovlivněno koncentraciacute osmoticky aktivniacutech laacutetek hladinou enzymů a
hormonů světlem a obsahem vody v rostlině Existuje však několik modelů průduchů lišiacuteciacutech se
anatomickou stavbou a mechanismem pohybu svěraciacutech buněk Takteacutež velikost a počet průduchů je
značně variabilniacute a souvisiacute s polohou a vnějšiacutemi podmiacutenkami Obvykle jsou průduchy vyvinuty ve většiacutem
zastoupeniacute na spodniacute straně listu u jednoděložnyacutech rostlin jsou rozmiacutestěny na obou stranaacutech
stejnoměrně (Obr 5) Na pozorovaacuteniacute průduchů se připravuje tzv otiskovyacute preparaacutet pokožky listu
vytvořenyacute pomociacute bezbarveacuteho laku
Obr 5 Průduchy na listech jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Pinzeta
Lepiciacute paacuteska
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
List semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu
Bezbarvyacute lak na nehty
POSTUP
1 Uřiacutezněte jeden list semenaacutečků hrachu kukuřice
2 Na spodniacute i vrchniacute stranu listu obou rostlin naneste tenkou vrstvu bezbarveacuteho laku a nechte ho
uschnout
3 Naacutesledně nalepte lepiciacute paacutesku na zaschlyacute lak jemně přitlačte tak aby se lak zachytil na paacutesku pak
ji odlepte a přeneste na podložniacute skliacutečko Pozorujte
120
VYHODNOCENIacute
1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Potvrdili jste rozdiacutely v rozloženiacute a v počtu průduchů na listech
jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin
2 Bylo uspořaacutedaacuteniacute průduchů paralelniacute nebo nepravidelneacute Pozorovali jste rozdiacutely v anatomii
svěraciacutech buněk
B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu
Na povrchu listu je pokožka (epidermis) tvořenaacute plochyacutemi buňkami (tzv epidermaacutelniacute buňky) Vnějšiacute
stěna je krytaacute kutikulou Zaacutekladniacute pletivo listu je mezofyl (Obr 6) Ten je v listu rozčleněn na palisaacutedovyacute
parenchym a houbovyacute parenchym U listů monofaciaacutelniacutech je mezofyl tvořen palisaacutedovyacutem
parenchymem vyskytujiacuteciacutem se na obou stranaacutech a uprostřed je houbovyacute parenchym U listů bifaciaacutelniacutech
se jedno až viacutecevrstevnyacute palisaacutedovyacute parenchym nachaacuteziacute na svrchniacute straně pod epidermis je tvořen
vaacutelcovityacutemi protaacutehlyacutemi buňkami těsně k sobě naleacutehajiacuteciacutemi a obsahuje velkeacute množstviacute chloroplastů
Houbovyacute parenchym obsahuje meacuteně chloroplastů je tvořen laločnatyacutemi buňkami a vytvaacuteřiacute
mezibuněčneacute prostory zajišťujiacuteciacute dostatečnyacute rozvod plynů a vody
Obr 6 Rostlinnaacute pletiva na přiacutečneacutem řezu listu
Zdroj httpsslideplayercomslide10561918)
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pinzeta
Ručniacute mikrotom
Žiletky
Štěteček
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
List semenaacutečků hrachu kukuřice
Mrkev
POSTUP
1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky
špaliacutečku Do zaacuteřezu vložte přiacutečně odřezanyacute kousek listu semenaacutečků hrachu resp kukuřice a mrkev
se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu
2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy listu ktereacute vložiacutete do kapky vody na podložniacutem skliacutečku
překryjte je kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem
121
VYHODNOCENIacute
1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Jak se lišilo rozloženiacute rostlinnyacutech pletiv v listech hrachu a
kukuřice
2 Na zaacutekladě sveacuteho pozorovaacuteniacute popište jak se lišilo rozloženiacute ceacutevniacutech svazků v listech rostlin
C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny
Lignifikace je proces při ktereacutem se do celuloacutezniacute kostry buněčneacute stěny uklaacutedaacute lignin K nejznaacutemějšiacutem
histochemickyacutem reakciacutem ktereacute umožňujiacute identifikovat lignin patřiacute napřiacuteklad reakce s floroglucinolem
Tyto reakce nejsou pro lignin specifickeacute nyacutebrž jsou reakcemi uvedenyacutech činidel s koniferylaldehydem
a jinyacutemi přiacutebuznyacutemi laacutetkami ktereacute jsou stavebniacutemi kameny ligninu Zdřevnatěleacute buněčneacute stěny
obsahujiacuteciacute lignin se na řezu zbarviacute červeně až červenofialově
Obr 7 Uspořaacutedaacuteniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostlin
Zdroj httpvsangiospermweeblycomxylem-and-phloemhtml)
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pinzeta
Kapaacutetko
Ručniacute mikrotom
Žiletky
Štěteček
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Stonek semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu
Mrkev
Floroglucinoloveacute činidlo
75 roztok glycerolu v 10 kyselině siacuteroveacute
25 kyselina chlorovodiacutekovaacute
122
POSTUP
1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky
špaliacutečku Rukojetiacute špachtle do jejiacuteho středu udělejte žlaacutebek Do žlaacutebku vložte 15 cm čaacutest stonku
(segment) a mrkev se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu
2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy ktereacute vložiacutete do vody
3 Naacutesledně řezy přeneste štětečkem do několika kapek floroglucinolu v Petriho misce
4 K řezům v misce přikaacutepněte 1 kapku 25 HCl a nechte 2-5 minut působit
5 Vybarveneacute řezy přeneste do roztoku glycerolu v kyselině siacuteroveacute na podložniacutem skle překryjte
kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem
6 Pro kontrolu si nechejte několik řezu jen ve vodě a porovnejte s nabarvenyacutemi řezy
VYHODNOCENIacute
1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute
2 Pojmenujte buňky u kteryacutech byla prokaacutezaacutena přiacutetomnost ligninu
123
11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus
Buněčnyacute cyklus
Genetickaacute informace každeacuteho organismu je uložena v několika (přiacutep mnoha) molekulaacutech DNA
(deoxyribonucleic acid ndash deoxyribonukleovaacute kyselina) neboli chromosomech Napřiacuteklad lidskeacute buňky
obsahujiacute po 46 chromosomech zatiacutemco buňky cibule po 8 chromosomech Sled pochodů při kteryacutech
každaacute buňka zdvojnaacutesobiacute svůj obsah včetně genetickeacuteho materiaacutelu a rozděliacute se na dvě dceřineacute buňky
se nazyacutevaacute buněčnyacute cyklus
Buněčnyacutem cyklem je nazyacutevaacuten sled pochodů v buňce od skončeniacute jedneacute mitoacutezy do konce mitoacutezy
naacutesledujiacuteciacute Během buněčneacuteho cyklu buňka znaacutesobuje svůj obsah DNA dvakraacutet a zdvojuje svou
cytoplazmu včetně organel Po rovnoměrneacutem rozděleniacute jaacutedra a jeho obsahu (mitoacuteza) dochaacuteziacute
k samotneacutemu fyzickeacutemu odděleniacute buněk kdy je mezi nově vznikajiacuteciacute buňky rozdělena cytoplasma a
organely (cytokineze) Mitoacuteza a cytokineze tvořiacute dohromady tzv mitotickou faacutezi (M-faacuteze) buněčneacuteho
cyklu Zbylaacute čaacutest buněčneacuteho cyklu se nazyacutevaacute jako interfaacuteze Označeniacute pochaacuteziacute z doby kdy rozlišeniacute pro
pozorovaacuteniacute buněk nebylo velikeacute a kromě synteacutezy DNA a samotneacuteho děleniacute nebylo během buněčneacuteho
cyklu nic vidět Dnes je již znaacutemo že je buňka metabolicky aktivniacute během celeacute interfaacuteze kdy dochaacuteziacute k
synteacuteze např nukleotidů a histonů pro replikaci DNA stejně jako mnoha dalšiacutech proteinů i
niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu i poměr jednotlivyacutech faacuteziacute zaacutevisiacute na typu buňky a
organismu
Mitoacuteza (M-faacuteze) maacute 4 hlavniacute faacuteze profaacutezi metafaacutezi anafaacutezi a telofaacutezi (Obr 1) zakončenaacute cytokineziacute
neboli samotnyacutem rozděleniacutem buňky Mezi profaacuteziacute a metafaacuteziacute je mezifaacuteze nazyacutevanaacute prometafaacuteze
Obr 1 Staacutedia mitoacutezy v rostlinnyacutech buňkaacutech
Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu (tzv generačniacute doba buňky) je u různyacutech buněk různaacute ndash zaacutevisiacute na typu buňky
a na jejiacutem fyziologickeacutem stavu Některeacute buňky se děliacute několikraacutet za hodinu jineacute buňky se děliacute v řaacutedu
dnů U mnohobuněčnyacutech organismů byacutevaacute počet možnyacutech děleniacute vyacuterazně omezen velmi často se děleniacute
zastaviacute v momentu kdy buňka dosaacutehne určiteacute specializace (typickyacutem přiacutekladem jsou buňky nervovyacutech
tkaacuteniacute a buňky svalovyacutech vlaacuteken) Růst organismu a zvyšovaacuteniacute počtu buněk zpravidla zajišťujiacute kmenoveacute
buňky nebo meristeacutemy
124
Obr 2 Staacutedia mitoacutezy v buňkaacutech endospermu rostliny Haemanthus (bělokvět) A ndash interfaacuteze B ndash
profaacuteze C ndash prometafaacuteze D ndash metafaacuteze E ndash anafaacuteze F ndash telofaacuteze Zdroj De Mey J Lambert A M Bajer A S Moeremans M amp De Brabander M (1982) Visualization of microtubules in
interphase and mitotic plant cells of Haemanthus endosperm with the immuno-gold staining method Proceedings of the
National Academy of Sciences of the United States of America 79(6) 1898ndash1902 httpsdoiorg101073pnas7961898
Interfaacuteze
Interfaacuteze je nejdelšiacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu (asi 90 doby) biologickaacute aktivita buňky je v teacuteto faacutezi velmi
vysokaacute (obdobiacute kontinuaacutelniacuteho růstu buňky)
Interfaacuteze se děliacute na tři čaacutesti G1 S a G2 Během G1-faacuteze (z angl Gap = mezera) probiacutehaacute synteacuteza biacutelkovin
DNA polymerasy synteacuteza RNA a tubulinu Během S-faacuteze (syntetickaacute faacuteze) je syntetizovanaacute DNA Během
G2-faacuteze probiacutehaacute metabolickaacute aktivita a růst buňky Během G1-faacuteze a G2-faacuteze mohou buňky přechaacutezet
(reverzibilně) do klidoveacute G0-faacuteze (v G2-faacutezi pouze rostlinneacute buňky živočišneacute buňky v obou faacuteziacutech)
Na konci interfaacuteze se v buňce nachaacuteziacute jedno nebo viacutece jadeacuterek a jejiacute jaacutedro je obklopeno jadernou
membraacutenou U živočišnyacutech buněk se na vnějšiacute straně jaacutedra nachaacuteziacute dva centrozomy ktereacute byly
duplikovaacuteny během interfaacuteze a u živočichů obsahujiacute dvojici centriol Kolem centrozomů se nachaacuteziacute
kruhovaacute řada mikrotubulů (vznikleacute polymeraciacute tubulinu) nazyacutevanaacute astrosfeacutera (astery)
V teacuteto faacutezi ještě nelze jednotliveacute chromozomy rozlišit mikroskopicky (viz Obr 2A) protože jsou tvořeny
tenkyacutemi poměrně volně spiralizovanyacutemi chromatinovyacutemi vlaacutekny
125
Mitoacuteza (M-faacuteze)
Mitotickeacute děleniacute se objevuje u eukaryot a je evolučniacute adaptaciacute spojenou s probleacutemem přesneacuteho
rozděleniacute genetickeacuteho materiaacutelu jaacutedra do dvou dceřinyacutech buněk Zaacutekladniacute princip průběhu mitoacutezy u
eukaryot je obdobnyacute i když se může u různyacutech organismů miacuterně lišit
Jak již bylo zmiacuteněno mitoacuteza se děliacute do 4 faacuteziacute s jednou mezifaacuteziacute (profaacuteze prometafaacuteze metafaacuteze
anafaacuteze telofaacuteze) po mitoacuteze probiacutehaacute vlastniacute děleniacute buňky (citokineze)
Frekvenci mitoacutez v živočišneacute tkaacuteni nebo v rostlinneacutem pletivu udaacutevaacute tzv mitotickyacute index (MI) kteryacute je
daacuten poměrem počtu buněk ktereacute se nachaacutezejiacute ve stadiu mitoacutezy k celkoveacutemu počtu buněk Mitotickyacute
index odraacutežiacute proliferačniacute aktivitu tkaacuteně nebo pletiva Mitotickyacute index zaacutevisiacute na deacutelce trvaacuteniacute mitoacutezy a na
deacutelce interfaacuteze a zpravidla se udaacutevaacute v procentech děliacuteciacutech se buněk k celkoveacutemu počtu sledovanyacutech
buněk
MI []=M
Nmiddot100
kde M hellip počet buněk v mitoacuteze
N hellip počet všech buněk
Profaacuteze
Během profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu endoplasmatickeacuteho retikula a Golgiho aparaacutetu na menšiacute fragmety
v jaacutedru miziacute jadeacuterka Chromozomovaacute vlaacutekna se viacutece spiralizujiacute (kondenzujiacute) a vytvaacuteřejiacute jednotliveacute
chromozomy ktereacute jsou již viditelneacute při pozorovaacuteniacute světelnyacutem mikroskopem (Obr 2B) Každyacute zdvojenyacute
chromozom je tvořen dvěma sesterskyacutemi chromatidami ktereacute jsou propojeny po celeacute deacutelce za pomoci
proteinu kohezinu každaacute chromatida nese specifickou oblast primaacuterniacute konstrikce ndash centromeru
V oblasti centromery vznikaacute na každeacute chromatidě chromozomu složitaacute proteinovaacute struktura ndash
kinetochor
Na počaacutetku profaacuteze se od sebe oddělujiacute centrozomy a pohybujiacute se k opačnyacutem poacutelům buňky Tyto sloužiacute
jako organizaacutetory mikrotubulů z nichž se tvořiacute mitotickeacute (děliacuteciacute) vřeteacutenko Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho
vřeteacutenka zasahujiacute od jednoho poacutelu k ekvatoriaacutelniacute rovině buňky kde se spojiacute a vytvořiacute tzv polaacuterniacute vlaacutekna
Centrozomy jsou pak označovaacuteny jako poacutely děliacuteciacuteho vřeteacutenka
Prometafaacuteze
Ke konci profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu jaderneacute membraacuteny (Obr 2C) Mikrotubuly děliacuteciacuteho vřeteacutenka pak
pronikajiacute do oblasti jaacutedra a spojujiacute se s plně spiralizovanyacutemi chromozomy (kvarterniacute struktura
chromozomu) Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho vřeteacutenka pronikajiacute až k chromozomům a připojujiacute se na
kinetochory v oblasti centromer za vzniku tzv kinetochorovyacutech vlaacuteken V buňce zůstaacutevajiacute i vlaacutekna
kteraacute se nikam nepřipojujiacute a tvořiacute tzv astrosfeacuteru
Metafaacuteze
Během metafaacuteze jsou centrozomy na protějšiacutech poacutelech buňky a určujiacute podeacutelnou osu děleniacute
Chromozomy se tahem kinetochorovyacutech vlaacuteken seskupiacute v ekvatoriaacutelniacute rovině buňky (tzv metafaacutezniacute
destička) a centromery všech chromozomů jsou vyrovnaneacute v řadě v metafaacutezniacute destičce (Obr 2D) Tato
vlaacutekna jsou vzhledem ke sveacute funkci v anafaacutezi označovaacutena jako tažnaacute vlaacutekna
Metafaacuteze je nejvhodnějšiacute faacuteze k určeniacute počtu chromozomů a k jejich identifikaci
126
Anafaacuteze
Anafaacuteze (Obr 2E) je často nejkratšiacutem uacutesekem mitoacutezy Na počaacutetku anafaacuteze dochaacuteziacute k přerušeniacute
propojeniacute mezi chromatidami za pomoci enzymu separasy (proteolytickyacute enzym) jednotliveacute
chromatidy jsou pak tahem děliacuteciacuteho vřeteacutenka posunuty k poacutelům buňky Každaacute chromatida se staacutevaacute
samostatnyacutem chromozomem (dceřinyacute chromozom) Pohyb chromozomů k poacutelům buňky je zajištěn
zkracovaacuteniacutem tedy depolymeraciacute kinetochorovyacutech vlaacuteken centromerou dopředu (anafaacuteze A) současně
se poacutely buňky od sebe vzdalujiacute (anafaacuteze B)
Na konci anafaacuteze majiacute oba poacutely buňky stejneacute a uacuteplneacute sestavy chromozomů
Telofaacuteze
Během telofaacuteze (Obr 2F) je buňka prodlužovaacutena polaacuterniacutemi vlaacutekny a u poacutelů buňky se začiacutenajiacute tvořit
dceřinaacute jaacutedra v miacutestech shromaacutežděniacute chromozomů obnovuje se jadernaacute membraacutena z fragmentů
membraacuteny rodičovskeacute buňky a ostatniacutech čaacutestiacute endoplazmatickeacuteho retikula objevuje se opět jadeacuterko a
rozvolňujiacute se chromatinovaacute vlaacutekna každeacuteho chromozomu
Cytokineze
Děleniacute cytoplasmy a buňky za vzniku dvou dceřinyacutech buněk naacutesleduje kraacutetce po ukončeniacute mitoacutezy U
vyššiacutech rostlin vznikaacute buněčnaacute destička (fragmoplast) od středu k obvodu buňky (centrifugaacutelně) u
živočišnyacutech buněk se plasmatickaacute membraacutena tvořiacute směrem z obvodu dovnitř buňky (centripetaacutelně
zaškrceniacute ryacutehovaacuteniacute) za aktivniacute uacutečasti mikrotubulů
Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů
Chromosomy nejsou v normaacutelniacutem světle viditelneacute protože majiacute stejnyacute lom světla jako cytoplasma Je
však možneacute je zviditelnit použitiacutem specifickyacutech barviv nebo faacutezoveacuteho kontrastu Chromozomy se dobře
barviacute pomociacute acetobarviv což jsou barviva rozpustnaacute v kyselině octoveacute nebo propionoveacute ndash např
acetokarmiacuten laktopropionovyacute orcein acetonigrosin lakmoid atd
Před barveniacutem se nejprve provaacutediacute fixace materiaacutelu a macerace při ktereacute se rozrušiacute středniacute lamela mezi
buňkami takže je pak možneacute preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit do tenkeacute vrstvy a neniacute třeba ho řezat
Fixace se použiacutevaacute nejčastěji alkohol-octovaacute (směs 96 ethanolu a ledoveacute kyseliny octoveacute v poměru 31
ndash Farmerova fixaacutež) macerace se provaacutediacute často směsiacute koncentrovaneacute HCl a 96 ethanolu v poměru 11
přiacutepadně 1M nebo 5M HCl nebo pak enzymaticky působeniacutem pektinas a celulas
Barveniacutem za pomociacute acetobarviv se jasně vybarviacute chromatin a chromozomy cytoplasma se zbarviacute do
růžova
Diacuteky maceraci lze preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit na tenkou vrstvu a připravit tak tzv roztlakovyacute
preparaacutet Je vhodneacute vybrat materiaacutel kde dochaacuteziacute k intenzivniacutemu buněčneacutemu děleniacute jako jsou
meristeacutemy ktereacute se nachaacutezejiacute na vzrostneacutem vrcholu stonku a v kořenoveacute špičce (Obr 3)
V přiacutepadě kdy je třeba chromozomy počiacutetat se před fixaciacute provaacutediacute tzv předpůsobeniacute (nejčastěji
roztoky kolchicinu para-dichlorbenzenu 8-hydroxychinolinu nebo studenou vodou) Předpůsobeniacute
zajistiacute rozrušeniacute děliacuteciacuteho vřeteacutenka zkraacuteceniacute chromozomů chromatidy se od sebe neoddělujiacute Jednotliveacute
chromozomy jsou uvolněny z mitotickeacuteho aparaacutetu tiacutem jsou leacutepe rozloženy v celeacute buňce Zvyacutešiacute se počet
pozorovanyacutech metafaacuteziacute
127
Pro přesnějšiacute identifikaci jednotlivyacutech chromozomů (zvlaacuteště v metafaacutezi) sloužiacute metoda tzv proužkovaacuteniacute
chromozomů (bandings) jejiacutemž principem je diferenciaacutelniacute barveniacute chromatinu (vzniknou viditelneacute
proužky bandy)
Dalšiacute možnostiacute barveniacute chromozomů je barveniacute dle Feulgena diacuteky jemuž se vybarviacute vyacutehradně struktury
obsahujiacuteciacute DNA Pomociacute hydrolyacutezy v HCl se z DNA odštěpiacute purinoveacute baacuteze a na aldehydickeacute skupiny
zbytků deoxyribosy se navaacuteže barvivo ndash bazickyacute fuchsin obsaženeacute v Schiffově reagens
Obr 3 Podeacutelnyacute řez kořenovou špičkou
UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pasteurovy pipety
Preparačniacute jehla
Žiletka
Pinzeta
Mikrozkumavky
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Kořenoveacute špičky cibule kuchyňskeacute (Allium cepa L) nebo hrachu seteacuteho (Pisum sativum L)
05 toluidinovaacute modř nebo Schiffovo reagens
kyselina chlorovodiacutekovaacute o koncentraci 5 moll-1
POSTUP
Po celou dobu praacutece použiacutevejte ochranneacute rukavice
1 Ustřihněte si asi 1 cm dlouheacute kořiacutenky cibule a vložte je do mikrozkumavky
2 Přidejte 5 molmiddotl-1 HCl a nechte působit asi 10 minut při laboratorniacute teplotě
128
3 Oplaacutechněte kořiacutenky destilovanou vodou jeden přeneste na podložniacute skliacutečko a oddělte
kořenovou špičku s meristematickyacutem pletivem zbytek kořene vyhoďte
4 Kořenovou špičku přeneste pinzetou do kapky 05 toluidinoveacute modře (Schiffovo reagens) na
podložniacutem skliacutečku
5 Naacutesledně špičku opatrně přeneste do kapky destilovaneacute vody poteacute kořenovou špičku
přemiacutestěte na noveacute podložniacute skliacutečko přiložte kryciacute skliacutečko a kolmo přitlačte korkovou zaacutetkou
na špičku Opatrně abyste skliacutečkem neposunuli nebo neotočili Pozorujte roztlakovyacute preparaacutet
pod světelnyacutem mikroskopem za využitiacute znalostiacute ziacuteskanyacutech v uacuteloze Zaacuteklady mikroskopovaacuteniacute
6 V 10 zornyacutech poliacutech mikroskopu spočiacutetejte všechny buňky a buňky v mitoacuteze
VYHODNOCENIacute
1 Pozorujte preparaacutety a zakreslete
2 Pokud jste pozorovali buňky v rozdiacutelnyacutech faacuteziacutech mitotickeacuteho děleniacute označte pojmenujte danou
faacutezi do protokolu a stručně popište co se děje s chromozomy
3 Vyacutesledky z bodu 6 postupu zapište do tabulky a stanovte mitotickyacute index
Zorneacute pole Počet buněk
Počet všech buněk v profaacutezi v metafaacutezi v anafaacutezi v telofaacutezi
1
2
3
4
5
6
7
8
6
10
Celkem
3
UacuteKOL Č 1 Izolace kofeinu z čaje a jeho přečištěniacute sublimaciacute 68
UacuteKOL Č 2 Analytickyacute důkaz přiacutetomnosti kofeinu 70
UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute teploty taacuteniacute kofeinu 71
6 Izolace nukleovyacutech kyselin 73
Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu 73
Mletiacute 73
Homogenizace 73
Centrifugace 74
Nukleoveacute kyseliny 76
Izolace nukleovyacutech kyselin 77
Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace a čistoty nukleovyacutech kyselin 78
UacuteKOL Č 1 Izolace DNA z vepřoveacute sleziny a RNA z pekařskyacutech kvasnic 79
UacuteKOL Č 2 Důkaz nukleovyacutech kyselin 80
UacuteKOL Č 3 Spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace nukleovyacutech kyselin 82
7 Destilace 83
Destilace za normaacutelniacuteho tlaku 84
Destilace s vodniacute paacuterou 85
UacuteKOL Č 1 Izolace hřebiacutečkoveacute silice z hřebiacutečku destilaciacute s vodniacute parou 86
8 Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu precipitačniacute techniky dialyacuteza centrifugace ultrafiltrace 90
Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu 90
Precipitačniacute metody 90
Tepelnaacute denaturace nežaacutedouciacutech laacutetek 90
Vysolovaacuteniacute biopolymerů neutraacutelniacutemi solemi 91
Sraacuteženiacute biopolymerů ostatniacutemi laacutetkami 92
Dialyacuteza 93
Ultrafiltrace 93
UacuteKOL č 1 Homogenizace semen ječmene precipitace jejich proteinů siacuteranem amonnyacutem
s naacuteslednou dialyacutezou (a teoretickou ultrafiltraciacute na zařiacutezeniacute Amicon) 96
UacuteKOL č 2 Stanoveniacute amonnyacutech iontů reakciacute s Nesslerovyacutem činidlem 99
UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute obsahu proteinů Bradfordovou metodou 99
9 Titrace 101
Určeniacute bodu ekvivalence 101
Vizuaacutelniacute indikace 101
Instrumentaacutelniacute indikace 102
Metody titračniacuteho stanoveniacute a použiacutevaneacute indikaacutetory 104
Acidobazickeacute titrace 104
4
Komplexotvorneacute titrace 104
Sraacutežeciacute titrace 104
Oxidačně-redukčniacute titrace 105
Přiacuteprava titračniacutech činidel 105
Vitamiacuten C 106
UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute 108
UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C 109
10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem 112
Světelnaacute mikroskopie 112
Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1) 112
Čiacuteselnaacute apertura 114
Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute 115
Uacutedržba mikroskopu 116
Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt 116
Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu 116
Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu 116
Přiacuteprava tenkyacutech řezů 117
Specifickaacute barveniacute preparaacutetů 117
UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza 118
UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin 119
A Pozorovaacuteniacute průduchů 119
B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu 120
C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny 121
11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus 123
Buněčnyacute cyklus 123
Interfaacuteze 124
Mitoacuteza (M-faacuteze) 125
Cytokineze 126
Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů 126
UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu 127
5
Uacutevod
Laboratorniacute řaacuted
1 Student je před zahaacutejeniacutem praacutece v laboratoři povinen seznaacutemit se s laboratorniacutem řaacutedem
s bezpečnostniacutemi předpisy a s poskytovaacuteniacutem prvniacute pomoci
2 Student je povinen přichaacutezet do laboratoře včas a řaacutedně připraven Musiacute miacutet provedeny potřebneacute
vyacutepočty znaacutet vlastnosti laacutetek se kteryacutemi bude pracovat apod Před zahaacutejeniacutem cvičeniacute vyučujiacuteciacute
ověřuje znalosti studentů Pokud student nemaacute dostatečneacute znalosti k řešeniacute daneacute uacutelohy cvičeniacute
vykonaacute v naacutehradniacutem termiacutenu
3 Každaacute absence musiacute byacutet omluvena Maacute-li student vaacutežneacute osobniacute důvody pro ktereacute se nemůže
zuacutečastnit cvičeniacute sděliacute to vedouciacutemu předem Každaacute zameškanaacute uacuteloha musiacute byacutet nahrazena Na
termiacutenu naacutehradniacuteho cvičeniacute se student dohodne s vedouciacutem cvičeniacute
4 Při praacuteci v laboratoři musiacute miacutet student pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv
5 Studenti pracujiacute ve dvojiciacutech Před zahaacutejeniacutem praacutece zkontrolujiacute podle přiloženeacuteho seznamu
pracovniacute stůl a jeho vybavenost Všechny zaacutevady zjištěneacute před zahaacutejeniacutem praacutece nebo v jejiacutem
průběhu neprodleně hlaacutesiacute vedouciacutemu cvičeniacute
6 Při praacuteci je nutneacute postupovat přesně podle zadaneacute uacutelohy a pokynů vyučujiacuteciacuteho Před použiacutevaacuteniacutem
přiacutestrojů se musiacute student nejprve seznaacutemit s jejich obsluhou
7 Průběh praacutece a dosaženeacute vyacutesledky si každyacute student zaznamenaacutevaacute do protokolaacuterniacuteho sešitu Po
skončeniacute cvičeniacute předložiacute vyacutesledky vedouciacutemu cvičeniacute
8 Naacutesledujiacuteciacute cvičeniacute odevzdaacutevaacute každyacute student vypracovanyacute protokol kteryacute musiacute obsahovat jmeacuteno
studenta studijniacute kombinaci datum naacutezev uacutelohy stručnyacute princip uacutelohy stručnyacute pracovniacute postup
vyacutesledky diskusi a zaacutevěr (tabulky grafy)
9 Po skončeniacute praacutece je student povinen daacutet sveacute pracovniacute miacutesto do pořaacutedku řaacutedně umyacutet sklo a
oplaacutechnout je destilovanou vodou
10 Student smiacute opustit laboratoř až po kontrole dosaženyacutech vyacutesledků a stavu pracovniacuteho stolu
vyučujiacuteciacutem
11 Po skončeniacute praacutece je povinnost uzavřiacutet vodu a vypnout elektrickeacute spotřebiče
12 V laboratoři je zakaacutezaacuteno jiacutest piacutet a kouřit
13 Studenti jsou povinni dodržovat bezpečnostniacute předpisy
14 Praacutece s jedovatyacutemi těkavyacutemi a paacutechnouciacutemi laacutetkami se provaacutediacute pouze ve spuštěneacute digestoři
15 Zvlaacuteštniacute opatrnosti je třeba dbaacutet při manipulaci s otevřenyacutem ohněm hořlavinami žiacuteravinami
a jedovatyacutemi laacutetkami
16 Přiacutepadneacute zaacutevady nedostatky nehody nebo poraněniacute je nutneacute ihned hlaacutesit vyučujiacuteciacutemu a v přiacutepadě
potřeby poskytnout okamžitě prvniacute pomoc
17 Praacutece v chemickeacute laboratoři je zakaacutezaacutena těhotnyacutem anebo kojiacuteciacutem ženaacutem a matkaacutem do konce 9
měsiacutece po porodu Studentka je povinna vedouciacutemu cvičeniacute okamžitě oznaacutemit graviditu kojeniacute či
nedaacutevnyacute porod
6
Bezpečnost praacutece v chemickeacute laboratoři
1 Provaacutedějte pouze praacutece podle pokynů vyučujiacuteciacuteho a pracovniacuteho naacutevodu
2 Seznamte se s rozmiacutestěniacutem hasiciacutech přiacutestrojů a s uacutenikovyacutemi vyacutechody z laboratoře
3 V laboratoři nikdy nejezte nepijte a nekuřte Po skončeniacute praacutece si důkladně umyjte ruce
4 K jiacutedlu a pitiacute (mimo laboratoř) nepoužiacutevejte nikdy chemickeacute sklo
5 Tašky a oblečeniacute uložte do skřiacuteniacute mimo laboratoř
6 Při praacuteci v laboratoři vždy noste pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv
7 Neprovaacutedějte samovolneacute opravy nebo uacutepravy na elektrickeacute instalaci a přiacutestrojiacutech
8 Chemikaacutelie nikdy nezkoušejte uacutesty a neinhalujte vyacutepary
9 Nepipetujte uacutesty
10 Při praacuteci se žiacuteravinami a jinyacutemi nebezpečnyacutemi laacutetkami si chraňte obličej a oči ochrannyacutem štiacutetem
ruce gumovyacutemi rukavicemi
11 Na pracovišti udržujte pořaacutedek a čistotu Dbejte abyste vnějšiacute stěny naacutedob nebo pracovniacute miacutesto
nepotřiacutesnili chemikaacuteliemi
12 Koncentrovaneacute kyseliny a zaacutesady řeďte tak že kyselinu nebo zaacutesadu nalijete tenkyacutem proudem po
tyčince do vody za současneacuteho miacutechaacuteniacute a chlazeniacute
13 Při provaacuteděniacute pokusů ve zkumavkaacutech držte uacutestiacute zkumavek odvraacuteceneacute od obličeje (sveacuteho
i spolupracovniacuteků)
14 Při praacuteci s hořlavinami nesmiacute byacutet v bliacutezkosti otevřenyacute oheň Při destilaci hořlavin je nezbytneacute z okoliacute
odstranit zaacutesobniacute laacutehve hořlavin a kontrolovat průtok vody chladičem Hořlaviny nikdy nezahřiacutevejte
přiacutemyacutem plamenem použiacutevejte laacutezně nebo topnaacute hniacutezda
15 Zvyacutešenou pozornost věnujte hlavně manipulaci s hořlavinami I třiacutedy ktereacute majiacute teplotu vzplanutiacute
do 21degC (aceton ether methanol ethanol benziacuten benzen a toluen)
16 Pokud vypukne požaacuter je každyacute povinen pokusit se ho zdolat vlastniacutemi silami (hasiciacutem přiacutestrojem
improvizovanyacutemi hasiciacutemi prostředky) Je nutno daacutele vypnout elektrickyacute proud a pokusit se
odstranit z okoliacute požaacuteru hořlaveacute laacutetky (zejmeacutena kapaliny) a naacutedoby se stlačenyacutemi plyny Nelze-li
požaacuter zvlaacutednout vlastniacutemi silami je nutneacute neprodleně volat hasiče (tel čiacuteslo 150)
17 Střepy a jineacute odpadky s ostryacutemi hranami musiacute byacutet odklaacutedaacuteny do naacutedob zvlaacutešť k tomu určenyacutech
18 Zbytky jedů a organickyacutech rozpouštědel likvidujte podle pokynů vyučujiacuteciacuteho
19 Při praacuteci s etherem dbejte uacutezkostlivě na bezpečnostniacute opatřeniacute (možnost vzniacuteceniacute i od horkyacutech
součaacutestiacute)
20 V přiacutepadě nehody okamžitě informujte vyučujiacuteciacuteho a poskytněte prvniacute pomoc Vedouciacutemu cvičeniacute
je třeba hlaacutesit i každeacute nepatrneacutem poraněniacute bolesti hlavy hučeniacute v ušiacutech apod Ve všech přiacutepadech
je nutno sepsat protokol o poraněniacute pro přiacutepad pozdějšiacutech komplikaciacute
7
Prvniacute pomoc při nehodě
Při poleptaacuteniacute kůže silnou zaacutesadou nebo kyselinou zasaženeacute miacutesto ihned důkladně omyjte proudem
vody
Při zasaženiacute oka chemikaacuteliiacute ihned oko vyplaacutechněte slabyacutem proudem vody
Při poleptaacuteniacute sliznice v uacutestech proveďte důkladnyacute vyacuteplach uacutest vodou
Při požitiacute louhu se doporučuje piacutet zředěnou kyselinu octovou (05 - 2 gmiddotl-1) při požitiacute kyseliny pijte
suspenzi oxidu hořečnateacuteho nebo hydroxidu hliniteacuteho ve vodě Po požitiacute jedů je charakter prvniacute pomoci
specifickyacute podle druhu otravy doporučuje se vypiacutet aspoň 05 l vody a vyvolat zvraceniacute Vždy je nutneacute
vyhledat odborneacute leacutekařskeacute ošetřeniacute
Hořiacuteciacute oděv haste přikryacutevkou nebo sprchovou vodou Při likvidaci většiacutech plamenů použijte hasiciacute
přiacutestroje Při malyacutech popaacuteleninaacutech ošetřete postiženeacute miacutesto mastiacute na spaacuteleniny
a zakryjte sterilniacutem obvazem Většiacute popaacuteleniny ošetřiacute leacutekař
Při pořezaacuteniacute sklem odstraňte z povrchoveacute raacuteny sklo okoliacute otřete zředěnyacutem peroxidem vodiacuteku (3) a
ovažte sterilniacutem obvazem Většiacute zraněniacute ošetřiacute leacutekař
8
Nebezpečneacute laacutetky v chemickeacute laboratoři
Tab 1 Seznam některyacutech nebezpečnyacutech laacutetek použiacutevanyacutech v tomto cvičeniacute
Naacutezev GHS Prvniacute pomoc
Amoniak GHS05
GHS07
GHS09
Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Benzen GHS02
GHS07
GHS08
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem
množstviacutem vody a myacutedla
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Difenylamin GHS06
GHS08
GHS09
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem
množstviacutem vody a myacutedla
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Dusičnan
střiacutebrnyacute
GHS03
GHS05
GHS09
Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Fenol GHS05
GHS06
GHS08
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem
množstviacutem vody a myacutedla
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Chloroform GHS06
GHS08
Při požitiacute vyvolat zvraceniacute (do 1 hod od požitiacute) po 5 minutaacutech podat 10-
20 rozdrcenyacutech tablet aktivniacuteho uhliacute rozmiacutechanyacutech ve vodě volat leacutekaře
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Methanol GHS02
GHS06
GHS08
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
vyplaacutechnout uacutesta vodou
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Octan
olovnatyacute
GHS08
GHS09
Při požitiacute volejte leacutekaře konzultujte nutnost leacutekařskeacuteho ošetřeniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Žiacuteraviny
obecně
(kyseliny
louhy)
GHS05 Při požitiacute nevyvolaacutevat zvraceniacute vyplaacutechnout uacutesta
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
9
Laboratorniacute sklo
Mezi laboratorniacute sklo se řadiacute veškeryacute skleněnyacute materiaacutel se kteryacutem se setkaacutevaacutete v chemickeacute laboratoři
Laboratorniacute sklo maacute vysokou odolnost k mineraacutelniacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem Z fyzikaacutelniacutech vlastnostiacute skla
je nejdůležitějšiacute jeho tepelnaacute roztažnost Obecně majiacute skla měknouciacute při vyššiacutech teplotaacutech většiacute
odolnost proti naacutehlyacutem tepelnyacutem změnaacutem V laboratoři se můžete setkat předevšiacutem se třemi druhy skla
1) Sklo měkkeacute ndash sodno-draselno-vaacutepenateacute se použiacutevaacute na vyacuterobu naacutedobiacute ktereacute neniacute vystavovaacuteno
tepelneacutemu namaacutehaacuteniacute Maacute velkyacute koeficient roztažnosti takže nesnese koliacutesaacuteniacute teploty Musiacute se
zahřiacutevat nebo ochlazovat velmi opatrně Maacute niacutezkyacute bod taacuteniacute a proto se daacute snadno roztavit
v plamenu nad kahanem Změkleacute sklo se pak daacute lehce opracovaacutevat
2) Sklo tvrdeacute ndash borosilikaacutetoveacute sloužiacute na vyacuterobu skleněneacuteho naacutedobiacute ktereacute se může zahřiacutevat nad
plamenem Zhotovuje se z něj veškereacute varneacute a odměrneacute sklo Borosilikaacutetoveacute sklo maacute
nazelenalou barvu a vyznačuje se odolnostiacute proti praskaacuteniacute vysokyacutem bodem taacuteniacute a vysokou
chemickou odolnostiacute Nejběžnějšiacute obchodniacute značky jsou Sial Simax Duran či Pyrex
3) Sklo křemenneacute ndash se vyznačuje vysokou chemickou a tepelnou odolnostiacute Je však velice křehkeacute
a využiacutevaacute se pouze ke zhotovovaacuteniacute speciaacutelniacutech naacutedob a zařiacutezeniacute např kyvet pro
spektrofotometrii (propouštiacute UV zaacuteřeniacute)
Obecnou vlastnostiacute skla je jeho křehkost Zbytečneacutemu praskaacuteniacute zameziacutete řaacutednyacutem uchyceniacutem do svorek
a lapaacuteků s čelistmi s korkovou vyacuteztužiacute popř s navlečenyacutemi gumovyacutemi hadičkami Při praacuteci s agresivniacutemi
laacutetkami či ve vakuu neniacute vhodneacute použiacutevat korek a gumoveacute hadice Zde se pak pracuje se zaacutebrusovyacutem
sklem ktereacute se daacute vzaacutejemně stavebnicově propojovat Zaacutebrusoveacute baňky chladiče teploměry zaacutetky
atd jsou normalizovaneacute Nejčastějšiacute rozměry zaacutebrusů jsou NZ 14515 NZ 2932 NZ 4045 (čiacutesla
znamenajiacute průměr zaacutebrusu v mm v zuacuteženeacute a širšiacute čaacutesti) Praacutece se zaacutebrusy je rychlaacute a pohodlnaacute Zaacutebrusy
je však třeba vždy řaacutedně promazat silikonovou vaselinou aby nedochaacutezelo k jejich bdquozatuhnutiacuteldquo
Vedle skleněneacuteho naacutedobiacute se v chemickeacute laboratoři velice často použiacutevaacute teacutež naacutedobiacute a pomůcek
z porcelaacutenu (třeciacute a odpařovaciacute misky žiacutehaciacute keliacutemky vaacuteženky lžičky Buumlchnerovy naacutelevky aj) Tvrdyacute
chemickyacute porcelaacuten maacute vysokou mechanickou a chemickou odolnost Je citlivyacute na uacutedery a lehce se třiacuteštiacute
hlavně při prudkyacutech změnaacutech teploty Je staacutelyacute proti vzdušneacutemu kysliacuteku i za žaacuteru vodu povrchově nevaacuteže
a je v niacute i za vysokyacutech teplot nerozpustnyacute Chemickyacutem činidlům vzdoruje asi stejně dobře jako chemickeacute
sklo Chemickyacute porcelaacuten může byacutet drsnyacute či glazurovanyacute Glazura jeho vlastnosti nijak vyacuterazně
neovlivňuje
Chemickeacute naacutedobiacute je třeba ihned po praacuteci vyčistit dokud nečistoty a zbytky chemikaacuteliiacute na stěnaacutech ještě
nezaschly Zpravidla si vystačiacutete s postupy znaacutemyacutemi z domaacutecnosti tj použitiacute saponaacutetoveacuteho prostředku
a důkladneacute omytiacute vodou V laboratoři však nezapomeňte na posledniacute krok kteryacutem je řaacutedneacute vyplaacutechnutiacute
destilovanou vodou Pokud na stěnaacutech ulpěly kousky ve vodě nerozpustnyacutech nečistot použijte
mechanickyacutech pomůcek jako jsou kartaacuteče uacutetržky filtračniacuteho papiacuteru nebo jemnyacute piacutesek Toto
mechanickeacute čištěniacute však nesmiacute sklo poškraacutebat i nepatrneacute škraacutebnutiacute může způsobit při zahřiacutevaacuteniacute
prasknutiacute skla Když ani mechanickeacute čištěniacute nevede k odstraněniacute nečistot přichaacuteziacute na řadu chemickeacute
čištěniacute Použijte rozpouštědlo ktereacute čištěnyacute materiaacutel nekoroduje a ve ktereacutem je nečistota rozpustnaacute
Nejčastěji se využiacutevajiacute v laboratoři dostupneacute mineraacutelniacute kyseliny Při teacuteto činnosti dbejte na dodržovaacuteniacute
bezpečnostniacutech předpisů a použiacutevejte ochranneacute pomůcky Vysokou čistiacuteciacute schopnost maacute tzv kyselina
chromsiacuterovaacute což je dichroman sodnyacute rozpuštěnyacute v koncentrovaneacute kyselině siacuteroveacute Sklo se do teacuteto
směsi namočiacute přes noc a raacuteno se pak důkladně oplaacutechne v roztoku detergentu pod tekouciacute vodou
a nakonec ve vodě destilovaneacute Chromsiacuterovaacute směs se po čase vyčerpaacute což se projeviacute zelenyacutem
zbarveniacutem (redukce dichromanu na ion chromityacute) Takovaacute směs je pak maacutelo uacutečinnaacute a musiacute se připravit
novaacute
10
Zvlaacuteštniacute naacuteroky jsou kladeny na sklo použiacutevaneacute v molekulaacuterně biologickeacute laboratoři kde se velice často
pracuje s bakteriaacutelniacutemi kmeny a jinyacutemi mikroorganismy a je velkeacute riziko bakteriaacutelniacute kontaminace
z okoliacute Proto je snaha o to použiacutevat pro manipulaci s těmito organismy pouze sterilniacute plasty na jedno
použitiacute Pokud je nutno použiacutet skleněneacute či jineacute dražšiacute naacutedobiacute musiacute se předem sterilizovat ve speciaacutelniacutech
tlakovyacutech naacutedobaacutech (autoklaacutevech) a naacutesledně vysušit v sušaacuterně na 105C Zvlaacuteštniacute peacuteče je pak
věnovaacutena sklu ktereacute se použiacutevaacute pro manipulaci s RNA Hroziacute totiž nebezpečiacute kontaminace
ribonukleasami což jsou degradačniacute enzymy RNA ktereacute jsou velice stabilniacute a odolaacutevajiacute i běžneacute
sterilizaci Sklo se proto před sterilizaci namaacutečiacute do roztoku jejich inhibitoru diethyl pyrokarbonaacutetu
Laboratorniacute plasty
Vedle laboratorniacuteho skla a porcelaacutenu se v chemickeacute laboratoři můžete čiacutem daacutel tiacutem častěji potkat
s laboratorniacutemi plasty ndash centrifugačniacute zkumavky (falkony) kyvety mikrozkumavky a dalšiacute Tyto plasty
se lišiacute svyacutem složeniacutem proto se vyznačujiacute rozdiacutelnou mechanickou teplotniacute a chemickou odolnostiacute na
což je před použitiacutem daneacuteho plastu braacutet zřetel Nejčastěji se setkaacutete s naacutesledujiacuteciacutemi plasty
1) Polyethylen (PE) je nejznaacutemějšiacutem termoplastem Rozlišujeme dva druhy PE
a LDPE (Low-density PE) ndash staacutelyacute vůči bezkysliacutekatyacutem kyselinaacutem zaacutesadaacutem a soliacutem při
vyššiacutech teplotaacutech se rozpouštiacute v organickyacutech rozpouštědlech nestaacutelyacute vůči aromaacutetům a
chlorovanyacutem uhlovodiacutekům dlouhodobě snese teploty do 80 degC kraacutetkodobě do 95 degC
mechanickeacute vlastnosti si udržuje do -40 degC
b HDPE (High-density PE) ndash vyznačuje se vyššiacute mechanickou pevnostiacute než LDPE lze jej
použiacutet v rozmeziacute teplot -50 degC až 200 degC
Centrifugačniacute zkumavky byacutevajiacute obvykle vyrobeny z LDPE proto je třeba dbaacutet na rozsah teplot
ve kteryacutech pracujete Tyto falkony takeacute obvykle nejde sterilizovat autoklaacutevovaacuteniacutem ale lze je
sterilizovat použitiacutem ethylenoxidu chemicky pomociacute formalinu nebo γ-zaacuteřeniacutem
2) Polypropylen (PP) maacute velmi dobrou chemickou a mechanickou odolnost Plasty z PP lze použiacutet
v rozmeziacute teplo -10 degC až 121 degC lze je autoklaacutevovat sterilizovat ethylenoxidem nebo chemicky
formalinem je třeba braacutet v potaz že při nižšiacutech teplotaacutech PP plast křehne PP plasty jsou
odolneacute vůči olejům organickyacutem rozpouštědlům alkoholům nelze použiacutet na oxidujiacuteciacute kyseliny
xyleny tetrahydronaftalen Z PP se vyraacutebiacute většina centrifugačniacutech zkumavek a mikrozkumavek
3) Polystyren (PS) je poměrně tvrdyacute ale křehkyacute plast citlivyacute na naacuteraz je odolnyacute vůči kyselinaacutem a
zaacutesadaacutem neniacute odolnyacute vůči organickyacutem rozpouštědlům Plasty z PS jsou citliveacute vůči UV-zaacuteřeniacute
maacutelo odolneacute vůči teplotě ndash snesou maximaacutelniacute teplotu do 80 degC při 90 degC měknou staacuternutiacutem
křehnou mohou se vytvořit trhliny Z polystyrenu je vyrobena většina plastů ke kultivaci
mikroorganismů a tkaacuteňovyacutech kultur (Petriho misky kultivačniacute lahve hellip) zkumavky
spektrofotometrickeacute kyvety a dalšiacute Co se spektrofotometrickyacutech kyvet tyacutekaacute ty lze použiacutet pouze
ve viditelneacute čaacutesti spektra
4) Polymethylmetakrylaacutet (PMMA) je relativně drahyacute termoplast maacute dobreacute mechanickeacute
vlastnosti je odolnyacute vůči zředěnyacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem (v koncentrovanyacutech se rozpouštiacute)
rozpouštiacute jej aromatickeacute a chlorovaneacute uhlovodiacuteky estery ketony ethery Tepelně odolnyacute je
PMMA v rozsahu teplot -40 degC až 85 degC maacute niacutezkou povrchovou odolnost snadno se poškraacutebe
(probleacutem zvlaacuteště u spektroskopiiacute) Propustnost PMMA zasahuje i do UV-oblasti proto lze
kyvety z PMMA použiacutevat pro UV-spektroskopii
11
Chemickeacute naacutedobiacute a aparatury
Mezi zaacutekladniacute vybaveniacute každeacute chemickeacute laboratoře patřiacute baňky a kaacutedinky (Obr 1) Kaacutedinky majiacute rovneacute
dno a na horniacutem okraji mohou miacutet zobaacuteček Mohou byacutet i kalibrovaacuteny ale tato kalibrace sloužiacute pouze
k orientačniacutem uacutečelům rozhodně podle niacute nelze odměřovat přesneacute objemy Baňky majiacute tvar členitějšiacute
rozdělenyacute na vlastniacute baňku a hrdlo (Obr 1) Dno mohou miacutet jak rovneacute tak kulateacute ty se pak použiacutevajiacute
hlavně pro praacuteci za sniacuteženeacuteho tlaku Baňky a kaacutedinky jsou převaacutežně tenkostěnneacute jednou z vyacutejimek je
silnostěnnaacute baňka odsaacutevaciacute Sloužiacute k filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku a je určenaacute pouze k tomuto uacutečelu
v žaacutedneacutem přiacutepadě v niacute nelze provaacutedět jakeacutekoliv chemickeacute reakce plnit horkyacutemi kapalinami nebo
zahřiacutevat Baňka konickeacuteho tvaru se nazyacutevaacute Erlenmeyerova (Obr 1) Baňku s postranniacutem tubusem
nazyacutevaacuteme frakčniacute (Obr 1)
Slovem naacutelevka označujeme v laboratoři většiacute počet pomůcek Obyčejneacute naacutelevky sloužiacute k přeleacutevaacuteniacute
kapalin a jednoduchyacutem filtraciacutem (Obr 1) Pro urychleniacute filtrace se použiacutevajiacute naacutelevky s žebrovanyacutem
vnitřniacutem povrchem nebo dlouhyacutem a uacutezkyacutem stonkem Tzv děliacuteciacute naacutelevky (Obr 1) se použiacutevajiacute k řadě
procesů jako je extrakce sušeniacute přikapaacutevaacuteniacute atd Velmi často použiacutevanaacute je Buumlchnerova naacutelevka
vyrobenaacute z porcelaacutenu kteraacute maacute diacuterkovaneacute dno na ktereacute se při filtraci vklaacutedaacute kolečko filtračniacuteho papiacuteru
Podobně vypadajiacute i skleněneacute frity (Obr 1) ktereacute majiacute miacutesto diacuterkovaneacuteho dna sintrovaneacute sklo
propouštějiacuteciacute rozpouštědla Zaacutebrusoveacute laacutehve na čištěniacute plynů se nazyacutevajiacute promyacutevačky Zaacutesobniacute laacutehve
na chemikaacutelie se děliacute podle typu hrdla na reagenčniacute laacutehve se šroubovaciacutem viacutekem sloužiacuteciacute předevšiacutem
k uchovaacutevaacuteniacute kapalin a širokohrdleacute se zaacutebrusovou zaacutetkou tzv prachovnice ve kteryacutech přechovaacutevaacuteme
pevneacute laacutetky K přechovaacutevaacuteniacute malyacutech množstviacute pevnyacutech laacutetek použiacutevaacuteme leacutekovky Protaacutehlaacute
neuzaviacuteratelnaacute skleněnaacute naacutedobka se nazyacutevaacute zkumavka (Obr 1) sloužiacute k provaacuteděniacute chemickyacutech reakciacute
v malyacutech objemech V posledniacute době jsou velmi populaacuterniacute plastoveacute zkumavky se šroubovaciacutem
uzaacutevěrem Naacutedoby podobneacuteho tvaru většinou takeacute šroubovaciacute použiacutevaacuteme k centrifugaci a nazyacutevaacuteme
je kyvety (Obr 1) Byacutevajiacute zhotovovaacuteny většinou z tvrzenyacutech plastů Hodinovaacute skla sloužiacute k přikryacutevaacuteniacute
naacutedob k sušeniacute vaacuteženiacute a přenaacutešeniacute vzorků pevnyacutech laacutetek (Obr 1) Analogicky můžeme využiacutevat i
dvoudiacutelneacute Petriho misky (Obr 1) jež se použiacutevajiacute hlavně pro kultivace mikroorganismů Odpařovaciacute
misky byacutevajiacute většinou vyrobeny z porcelaacutenu (Obr 1) Nejsou vhodneacute k přiacutemeacutemu zahřiacutevaacuteniacute v plamenu
stejně jako misky krystalizačniacute Pro odpařovaacuteniacute roztoku použiacutevaacuteme vždy vodniacute laacutezeň K drceniacute a roztiacuteraacuteniacute
pevnyacutech vzorků sloužiacute třeciacute misky s tloučkem (Obr 1) Jedinyacutem porcelaacutenovyacutem naacutedobiacutem ktereacute snaacutešiacute
přiacutemyacute oheň jsou žiacutehaciacute keliacutemky (Obr 1)
Chemickeacute sklo většinou nepoužiacutevaacuteme samostatně ale sestavujeme ho do různyacutech aparatur např
aparatura na destilaci sublimaci apod Aparatury sestavujeme na kovovyacutech stojanech nebo kovovyacutech
kleciacutech Na svisleacute tyče stojanů a kleciacute připevňujeme kruhy svorky nebo držaacuteky pomociacute svorek (Obr 2)
Na kovoveacute kruhy zpravidla poklaacutedaacuteme azbestoveacute siacuteťky na ktereacute staviacuteme kaacutedinky v přiacutepadě jejich
zahřiacutevaacuteniacute kahanem Kruhy pro zahřiacutevaacuteniacute nikdy nezaměňujeme s kruhy filtračniacutemi ktereacute jsou vyloženy
dřevěnou nebo umělohmotnou vložkou a sloužiacute k drženiacute naacutelevky při filtraci nebo děliacuteciacute naacutelevky při
děleniacute kapalin Kruh na stojanu se často nahrazuje trojnožkou K upevňovaacuteniacute skleněnyacutech součaacutestiacute
maleacuteho průměru použiacutevaacuteme tzv klemy což jsou držaacuteky s malyacutem obvodem ramen Pro uchycovaacuteniacute
chladičů pak použiacutevaacuteme chladičoveacute držaacuteky s velkyacutem rozpětiacutem ramen Klemy a držaacuteky se nesmějiacute nikdy
dotyacutekat skleněnyacutech čaacutestiacute aparatury přiacutemo kovem Byacutevajiacute vyloženy korkem nebo potaženy gumovou
hadiciacute Při sestavovaacuteniacute jakeacutekoli aparatury musiacuteme dbaacutet na to aby v aparatuře nenastalo pnutiacute ktereacute
by při zahřaacutetiacute vedlo k prasknutiacute některeacute ze skleněnyacutech součaacutestiacute Při sestavovaacuteniacute aparatury ze
zaacutebrusoveacuteho skla nikdy neopomeneme zaacutebrusy řaacutedně promazat vazeliacutenou
12
Obr 1 Laboratorniacute naacutedobiacute 1 ndash kaacutedinka s vyacutelevkou 2 ndash kaacutedinka bez vyacutelevky 3 ndash destilačniacute baňka
se zaacutebrusem a kulatyacutem dnem 4 ndash destilačniacute baňka se zaacutebrusem a plochyacutem dnem 5 ndash hruškovitaacute baňka
6 ndash Erlenmeyerova baňka se zaacutebrusem 7 ndash baňka trojhrdlaacute 8 ndash titračniacute baňka 9 ndash frakčniacute baňka
10 ndash baňka odsaacutevaciacute 11 ndash odměrnaacute baňka 12 ndash děliacuteciacute naacutelevka kulovitaacute 13 ndash děliacuteciacute naacutelevka hruškovitaacute
14 ndash naacutelevka s dlouhyacutem stonkem 15 ndash naacutelevka s kraacutetkyacutem stonkem 16 ndash naacutesypka 17 ndash Buumlchnerova
naacutelevka 18 ndash skleněnaacute frita pro vakuovou filtraci 19 ndash promyacutevačka 20 ndash laacutehev se šroubovaciacutem
uzaacutevěrem 21 ndash uacutezkohrdlaacute zaacutebrusovaacute laacutehev 22 ndash zkumavka 23 ndash zkumavka se šroubovaciacutem uzaacutevěrem
24 ndash centrifugačniacute kyveta 25 ndash Petriho miska 26 ndash krystalizačniacute miska 27 ndash odpařovaciacute miska
28 ndash hodinoveacute sklo
13
Obr 2 Sestavovaacuteniacute aparatur A ndash nespraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute spojky B ndash spraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute
spojky C ndash chladičovyacute držaacutek D ndash klema
Zdroje tepla v chemickeacute laboratoři
V laboratořiacutech do kteryacutech je zaveden plyn může jako zdroj pro zahřiacutevaacuteniacute sloužit plynovyacute kahan Kahan
je jednoducheacute zařiacutezeniacute sloužiacuteciacute k tvorbě směsi vzduchu a plynu kteraacute se spaluje a vytvaacuteřiacute na konci
trubice plamen Podle způsobu jakyacutem je k plynu přivaacuteděn a miacutesen vzduch rozlišujeme tři typy kahanů
Bunsenův Tecluho a Meacutekerův Pokud je do plynu přivaacuteděno dostatečneacute množstviacute vzduchu hořiacute
nesviacutetivyacutem plamenem kteryacute je vyacutehřevnějšiacute než plamen sviacutetivyacute jež ziacuteskaacuteme zamezeniacutem přiacutevodu
vzduchu Z toho plyne pravidlo že čiacutem viacutece vzduchu smiacutesiacuteme s plynem tiacutem vyacutehřevnějšiacute plamen
ziacuteskaacuteme U Bunsenova a Meacutekereacuteho kahanu se přiacutevod vzduchu reguluje otaacutečeniacutem pohybliveacuteho
prstence kteryacute odkryacutevaacute nebo zakryacutevaacute otvory v těle kahanu Kahany zapalujeme vždy při uzavřeneacutem
přiacutevodu vzduchu V laboratoři často naraziacuteme i na kahan lihovyacute kteryacute maacute daleko nižšiacute vyacutehřevnost než
kahany plynoveacute Vyacutehodou však je jeho velikost a jednoduchost Lze ho použiacutet všude tam kde
potřebujeme vzorky či chemickeacute reakce jen zahřaacutet Použiacutevaacute se hlavně při zkumavkovyacutech reakciacutech a pro
sterilizaci materiaacutelu při praacuteci s mikroorganismy
V současneacute době se jako hlavniacute zdroje tepla v chemickyacutech laboratořiacutech využiacutevajiacute elektromagnetickeacute
miacutechačky s ohřevem elektrickeacute vařiče a topnaacute hniacutezda Na elektrickyacute vařič poklaacutedaacuteme vždy azbestovou
siacuteťku Topnaacute hniacutezda použiacutevaacuteme hlavně na zahřiacutevaacuteniacute destilačniacutech baněk Topneacute hniacutezdo je elektrickyacute vařič
u ktereacuteho je elektricky vyhřiacutevanaacute speciaacutelniacute tkanina vytvarovanaacute do polokoule tak aby obalila destilačniacute
baňku Existuje několik typů topnyacutech hniacutezd podle velikosti zahřiacutevaneacute baňky U topneacuteho hniacutezda lze
kromě regulace přiacutekonu většinou regulovat i to zda je vyhřiacutevanaacute pouze spodniacute čaacutest baňky nebo baňka
celaacute Při praacuteci s topnyacutemi hniacutezdy je třeba daacutevat pozor na to aby do hniacutezda nevnikla kapalina (voda)
Dojde-li k tomu je třeba přiacutestroj okamžitě odpojit od přiacutevodu napětiacute
Protože každeacute přiacutemeacute zahřiacutevaacuteniacute klade vysokeacute naacuteroky na materiaacutel naacutedob je vyacutehodneacute předaacutevat teplo
zdroje prostřednictviacutem různyacutech laacutezniacute Podle materiaacutelu kteryacute tvořiacute podstatu laacutezně je možneacute děleniacute na
vzdušneacute vodniacute olejoveacute piacuteskoveacute kovoveacute a solneacute Vzdušneacute laacutezně se moc často nepoužiacutevajiacute vzhledem k
tomu že vzduch je ze všech materiaacutelů nejmeacuteně vodivyacute Nejjednoduššiacute formou vzdušneacute laacutezně je praacutezdnaacute
kovovaacute naacutedoba zahřiacutevaacutena kahanem nebo vařičem Nejčastěji použiacutevanaacute je laacutezeň vodniacute kteraacute je vhodnaacute
k zahřiacutevaacuteniacute laacutetek až do bodu varu vody a k destilaci kapalin vrouciacutech přibližně do 80 degC Nejjednoduššiacute
vodniacute laacutezniacute je obyčejnyacute hrnec kteryacute je vyhřiacutevaacuten elektrickyacutem vařičem V laboratoři se lze setkat i se
14
speciaacutelniacutemi vodniacutemi laacutezněmi ktereacute majiacute různě nastavitelneacute otvory pro zahřiacutevaacuteniacute odlišnyacutech velikostiacute
baněk a odpařovaciacutech misek Pro zahřiacutevaacuteniacute nad teplotu varu vody se nejčastěji použiacutevajiacute laacutezně olejoveacute
Naacuteplniacute může byacutet buď olej mineraacutelniacute kteryacute lze použiacutet do teploty 250 degC nebo silikonovyacute použitelnyacute až
do teplot okolo 400 degC Vzhledem k teplotniacute roztažnosti je nutno olejem naplnit naacutedobu sloužiacuteciacute jako
obal laacutezně jen asi do poloviny jinak by při zvyacutešeniacute teploty mohl olej přeteacuteci Při zahřiacutevaacuteniacute je nutno do
olejoveacute laacutezně vždy vložit teploměr a průběžně kontrolovat teplotu aby nedošlo k jejiacutemu přehřaacutetiacute
Obvykle platiacute že teplota laacutezně maacute byacutet o 20-30 degC vyššiacute než žaacutedanaacute teplota reakčniacute směsi Je důležiteacute
aby se do olejoveacute laacutezně nedostala voda Při teplotě nad 100 degC by pak došlo k prskaacuteniacute a pěněniacute oleje
kteryacute by mohl způsobit popaacuteleniny osobě pracujiacuteciacute s laacutezniacute nebo požaacuter Solneacute a kovoveacute laacutezně sloužiacute
k zahřiacutevaacuteniacute nad 300 degC Použiacutevaacute se směs několika soliacute např dusičnan sodnyacute a draselnyacute o bodu taacuteniacute 219
degC a niacutezkotajiacuteciacute slitiny jako je Woodoův kov s bodem taacuteniacute 65 degC Vždy je však důležiteacute vyjmout baňku
před ztuhnutiacutem laacutezně Vyacutehodou těchto laacutezniacute je vysokaacute tepelnaacute vodivost použityacutech materiaacutelů Od
použiacutevaacuteniacute piacutesečnyacutech laacutezni se v dnešniacute době už v podstatě ustoupilo
K žiacutehaacuteniacute a taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek sloužiacute elektrickeacute odporoveacute pece Pro synteacutezy v proudu plynu
nebo reakce ve vakuu užiacutevaacuteme pece trubkoveacute pro žiacutehaacuteniacute v keliacutemciacutech naacutem sloužiacute keliacutemkoveacute piacutecky a pro
taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek pece mufloveacute
Vakuum a jeho zdroje
V laboratorniacute praxi je velmi často třeba pracovat za sniacuteženeacuteho tlaku ndash hlavně při destilaci filtraci či
sušeniacute kde sniacuteženiacute tlaku vyacuterazně ovlivňuje těkavost laacutetek Vakuum je stav uzavřeneacuteho prostoru ve
ktereacutem je tlak plynu nebo paacutery nižšiacute než tlak atmosfeacuterickyacute okolniacuteho prostřediacute
Zařiacutezeniacute vytvaacuteřejiacuteciacute vakuum nazyacutevaacuteme vyacutevěvou V laboratoři se můžeme setkat s vyacutevěvami několika
typů ktereacute se lišiacute tlakem proti ktereacutemu čerpajiacute mezniacute hodnotou vakua a saciacutem vyacutekonem
Nejjednoduššiacutem typem vyacutevěvy je vyacutevěva vodniacute Jednaacute se o zuacuteženou trubici kterou tryskaacute proud vody
V okoliacute uacutestiacute trysky je vzduch strhaacutevaacuten ve směru proudu vody a je zde napojena odvodnaacute hadice kteraacute
se druhyacutem koncem napojuje na evakuovanou aparaturu Vodniacute vyacutevěva pracuje tedy přiacutemo proti
atmosfeacuterickeacutemu tlaku Mezniacute tlak vakua je daacuten tenziacute vodniacute paacutery (pro vodu o teplotě 10 degC to je
1333 Pa) Mezi vodniacute vyacutevěvu a aparaturu vždy zařazujeme pojistnou naacutedobu (promyacutevačku) aby
nedošlo při poklesu tlaku vody v potrubiacute ke vniknutiacute vody do aparatury Vyacutevěvy daacutele mohou byacutet rotačniacute
olejoveacute nebo mechanickeacute jejich konstrukce je již složitějšiacute Zaacutekladniacutem stavebniacutem prvkem rotačniacute
olejoveacute vyacutevěvy je rotor se šoupaacutetkem ktereacute rozděluje prostor mezi rotorem a plaacuteštěm na dvě čaacutesti
Otaacutečeniacutem rotoru se jeden prostor zvětšuje a nasaacutevaacute vzduch a druhyacute prostor se zaacuteroveň zmenšuje a
vzduch je vytlačovaacuten za součinnosti ventilu z vyacutevěvy Hlavniacutem pravidlem při praacuteci s vyacutevěvou je že vždy
po skončeniacute praacutece nejdřiacuteve znovu zavzdušniacuteme aparaturu a až poteacute vypneme zdroj vakua Zabraacuteniacuteme
tiacutem vniknutiacute vody do aparatury či nasaacutetiacute agresivniacutech laacutetek do vyacutevěvy a jejiacute poškozeniacute
Měřeniacute teploty
Pro měřeniacute teploty byla přijata mezinaacuterodniacute teplotniacute stupnice definovanaacute pomociacute bodu tuhnutiacute vody
a varu vody Dalšiacute pevneacute body mezinaacuterodniacute stupnice jsou bod varu siacutery (4446 degC) bod taacuteniacute střiacutebra
(9608 degC) a bod taacuteniacute zlata (10624 degC) Všechny tyto teploty jsou definovaacuteny za atmosfeacuterickeacuteho tlaku
jedneacute atmosfeacutery Teplota se měřiacute teploměry ktereacute mohou byacutet trojiacuteho typu dilatačniacute odporoveacute a
termočlaacutenky
15
Dilatačniacute teploměry využiacutevajiacute roztažnosti kapalnyacutech popřiacutepadě pevnyacutech či plynnyacutech laacutetek Nejčastěji
použiacutevaneacute jsou teploměry rtuťoveacute Dovolujiacute měřit teplotu od -389 degC do 650 degC Pro měřeniacute niacutezkyacutech
teplot se teploměry plniacute toluenem (-80 degC až 100 degC) ethanolem (-100 degC až 70 degC) petroletherem
(-150 degC až 120 degC) či pentanem (-190 degC až 20 degC) Pro vyššiacute teploty se pak použiacutevaacute jako naacuteplň kapalneacute
galium (do 1000 degC) a ciacuten (do 1500 degC)
Odporoveacute teploměry využiacutevajiacute zaacutevislosti odporu vodiče na teplotě Těmito teploměry lze měřit teplotu
s přesnostiacute na tisiacuteciny stupně
Termočlaacutenky jsou založeny na termoefektu ndash dva draacutety ze dvou různyacutech kovů spojeneacute na obou konciacutech
daacutevajiacute vznik elektrickeacuteho proudu jsou-li oba spoje udržovaacuteny na rozdiacutelneacute teplotě Přiacutekladem nejčastěji
použiacutevanyacutech termočlaacutenků jsou člaacutenky měď ndash konstantan (do 600 degC) železo ndash konstantan (do 900 degC) a
platina ndash platinarhodium (do 1600 degC)
Voda v biochemickeacute laboratoři
Vzhledem k tomu že obyčejnaacute tekouciacute voda obsahuje značneacute množstviacute soliacute je pro jakeacutekoliv pokusy
v biochemickeacute laboratoři nepoužitelnaacute Použiacutevaacuteme ji pouze tehdy když nepřichaacuteziacute do styku s ostatniacutemi
reagenciemi (jako rozpouštědlo) např pro chlazeniacute
Zaacutekladniacutem způsobem uacutepravy vody je demineralizace Dřiacuteve byla každaacute biochemickaacute laboratoř vybavena
vlastniacute destilačniacute aparaturou pomociacute ktereacute se opakovanou destilaciacute z vody odstraňovaly nežaacutedouciacute
ionty Tento způsob demineralizace vody (zvlaacuteště pokud bylo třeba připravit většiacute objem takto
upraveneacute vody) byl značně neekonomickyacute proto se začaly použiacutevat aparatury pro čištěniacute vody pomociacute
reverzniacute osmoacutezy Tiacutemto způsobem se z vody odstraniacute většina iontově aktivniacutech laacutetek a křemiacuteku ve
formě SiO2 Demineralizovanaacute voda (často chybně označovanaacute jako destilovanaacute) se v laboratoři použiacutevaacute
spiacuteše jako technickaacute voda pro oplachy přiacutepravu některyacutech roztoků ale pro některeacute speciaacutelniacute uacutečely
nemusiacute byacutet jejiacute čistota vhodnaacute protože staacutele obsahuje některeacute kationty
Pro speciaacutelniacute uacutečely např v laboratoři molekulaacuterniacute biologie kde vadiacute i sebemenšiacute kontaminace vody se
použiacutevaacute voda deionizovanaacute kteraacute se ještě naacutesledně sterilizuje v autoklaacutevu Přiacuteprava deionizovaneacute vody
je založenaacute na kombinaci několika separačniacutech metod vedouciacutech k odstraněniacute jednotlivyacutech skupin
kontaminantů Souprava je většinou složenaacute z diacutelčiacutech separaacutetorů odstraňujiacuteciacutech hrubšiacute nečistoty (filtry)
ionty (iontoměniče) nepolaacuterniacute laacutetky (adsorbent) a jako posledniacute byacutevaacute zapojen membraacutenovyacute filtr
Většina nynějšiacutech aparatur pracuje na principu reverzniacute osmoacutezy Jednotliveacute filtry je však nutno po
několika měsiacuteciacutech provozu vyměňovat a přiacuteprava deionizovaneacute vody proto neniacute levnou zaacuteležitostiacute
Hlavniacutem kriteacuteriem čistoty vody je jejiacute specifickaacute vodivost U běžně destilovaneacute vody se pohybuje okolo
hodnoty 10 Smiddotcm-1 Deionizovanaacute voda pak miacutevaacute tuto hodnotu ještě o řaacuted nižšiacute Připravenaacute destilovanaacute
či deionizovanaacute voda se skladuje převaacutežně v plastovyacutech naacutedobaacutech Skleněneacute naacutedoby nejsou pro
dlouhodobějšiacute uskladněniacute vhodneacute jelikož se do vody zpětně uvolňujiacute některeacute kationty Pokud to
podmiacutenky dovolujiacute je lepšiacute skladovat vodu v chladu a ve tmě čiacutemž se zabraacuteniacute možneacute kontaminaci
autotrofniacutemi mikroorganismy
16
Chemikaacutelie a jejich uchovaacutevaacuteniacute
Jako vyacutechoziacute laacutetky pro praacuteci v laboratoři se použiacutevajiacute většinou průmyslově vyraacuteběneacute chemikaacutelie
opatřeneacute štiacutetkem od vyacuterobce kteryacute udaacutevaacute zaacutekladniacute informace o daneacute chemikaacutelii Ke každeacute chemikaacutelii
naacuteležiacute takeacute bezpečnostniacute list kteryacute musiacute byacutet uložen na pracovišti
Chemikaacutelie jsou dodaacutevaacuteny vyacuterobcem ve vhodneacutem obalu proto je vhodneacute tyto chemikaacutelie daacutele
nerozdělovat do obalů jinyacutech Pokud je to nutneacute vždy použijte vhodnyacute obal a dodržujte zaacutekladniacute
pravidla ndash zvlaacuteště pak důsledneacute označeniacute novyacutech obalů Laacutetky kapalneacute uchovaacutevejte v laacutehviacutech s dvojiacutem
uzaacutevěrem Laacutetky hygroskopickeacute chraňte proti vzdušneacute vlhkosti utěsněniacutem viacutečka např parafilmem
Hydroxidy a jejich roztoky se nesmiacute skladovat v zaacutebrusovyacutech lahviacutech Laacutetky citliveacute na světlo skladujte
v tmavyacutech naacutedobaacutech a ve tmě Skladovaacuteniacute chemikaacuteliiacute v laboratoři maacute svůj pevnyacute řaacuted kteryacute vychaacuteziacute
z bezpečnostniacutech pravidel a proto vždy použiacutevanou chemikaacutelii vracejte na původniacute miacutesto Usnadniacutete
tiacutem i praacuteci kolegům kteřiacute budou s danou chemikaacuteliiacute naacutesledně pracovat Důraz je kladen předevšiacutem na
hořlaviny a laacutetky vyacutebušneacute ktereacute nikdy nesmiacute byacutet uskladněny pohromadě ve většiacutem množstviacute Jedy se
skladujiacute ve speciaacutelniacutech uzamčenyacutech železnyacutech skřiacuteniacutech v uzamčeneacute miacutestnosti Pozor je třeba daacutevat takeacute
na uskladněniacute těkavyacutech laacutetek v uzavřenyacutech prostoraacutech (lednice) je třeba je skladovat tak aby
nedochaacutezelo k uvolňovaacuteniacute jejich par
Na štiacutetku chemikaacutelie je předevšiacutem jejiacute naacutezev sumaacuterniacute vzorec množstviacute čistota a molekulovaacute hmotnost
Daacutele musiacute byacutet uvedeny důležiteacute fyzikaacutelniacute vlastnosti a bezpečnostniacute informace (Obr 3 4) U pevnyacutech
laacutetek byacutevaacute uvedenaacute forma např krystalickyacute (crystalisatum) bezvodyacute (anhydricum) praacuteškovyacute
(pulveratum) Podle rostouciacute čistoty (tzn klesajiacuteciacuteho obsahu nečistot) chemikaacutelie děliacuteme na
1) technickeacute chemikaacutelie
a) suroveacute (crudum)
b) technickeacute (technicum)
c) čištěneacute (purum)
2) čisteacute chemikaacutelie
a) čisteacute (purissimum)
b) pro analyacutezu (pa per analysis) ndash v laboratořiacutech se nejčastěji použiacutevajiacute tyto
c) chemicky čisteacute (purissimum speciale)
Chemikaacutelie o vyššiacute čistotě jsou pak označeny přiacutemo uacutečelem pro kteryacute sloužiacute např pro UV
spektrofotometrii molekulaacuterniacute biologii atd S čistotou chemikaacuteliiacute však prudce roste jejich cena proto
chemikaacutelie o vysokeacute čistotě použiacutevaacuteme jen pro tyto speciaacutelniacute uacutečely a je-li to nezbytně nutneacute
17
Obr 3 Přiacuteklad štiacutetku chemikaacutelie firmy Penta
Obr 4 Vyacutestražneacute symboly nebezpečnosti chemikaacuteliiacute dle Globaacutelniacuteho harmonizovaneacuteho systeacutemu
klasifikace a hodnoceniacute chemikaacuteliiacute
Doporučenaacute literatura Peč P a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Vydavatelstviacute UP Olomouc 2000
Kaacuteš J a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Nakladatelstviacute Olomouc 2000
Ferenčiacutek M a kol Biochemickeacute laboratoacuterne metoacutedy Alfa Bratislava 1981
Prochaacutezka S a kol Fyziologie rostlin Academia Praha 1998
Dey PM a kol Plant Biochemistry Academia Press London 1997
Novaacuteček F Praktikum z rostlinneacute cytologie a histologie se zaacuteklady mikroskopickeacute techniky
Vydavatelstviacute UP Olomouc 1982
Knoz J a Opravilovaacute V Zaacuteklady mikroskopickeacute techniky Vydavatelstviacute MU Brno 1992
Ruzin S E Plant microtechnique and microscopy Oxford University Press 1999
httpwwwuneceorgtransdangerpublighsghs_rev0000files_ehtml - informace o GHS na
straacutenkaacutech Evropskeacute hospodaacuteřskeacute komise OSN
18
1 Zaacutekladniacute uacutekony v biochemickeacute laboratoři
Vaacutehy a vaacuteženiacute
Ke stanoveniacute vaacutehoveacuteho množstviacute laacutetky se v chemickeacute laboratoři použiacutevajiacute vaacutehy Princip vaacuteženiacute je znaacutem
po staletiacute jde o srovnaacutevaciacute metodu kdy se srovnaacutevaacute neznaacutemaacute hmotnost nějakeacuteho předmětu
(navažovaciacute lodička mikrozkumavka se vzorkem) se znaacutemou hmotnostiacute standardu (zaacutevažiacute)
Mechanickeacute zařiacutezeniacute řešilo toto srovnaacuteniacute pomociacute dociacuteleniacute rovnovaacutehy na paacutece a mělo tvar znaacutemyacutech
miskovyacutech vah ktereacute vešly v obecneacute povědomiacute i jako symbol použiacutevanyacute pro zobrazovaacuteniacute spravedlnosti
Až donedaacutevna byly i nejpřesnějšiacute analytickeacute vaacutehy postaveny na stejneacutem principu a vaacuteženiacute obsahovalo
postupneacute přidaacutevaacuteniacute zaacutevažiacute různeacute (i velmi maleacute) velikosti Takovyacute postup byl samozřejmě zejmeacutena pro
začaacutetečniacuteky velmi zdlouhavyacute a možnosti chyb četneacute
V současneacute době patřiacute všechny formy dvoumiskovyacutech vah historii a v laboratoři se setkaacutete vyacutehradně
s vahami jednomiskovyacutemi ktereacute použiacutevajiacute promiacutetaciacute stupnice na stiacuteniacutetko a jsou zapojeny do elektrickeacute
siacutetě Existujiacute dva rozdiacutelneacute typy vah lišiacuteciacute se vaacuteživostiacute tzn maximaacutelniacute hmotnostiacute kterou můžete vaacutežit a
přesnostiacute se kterou na nich můžete hmotnost stanovit
1) Vaacutehy technickeacute majiacute podle provedeniacute vaacuteživost od 100 g do několika kilogramů Přesnost nebyacutevaacute většiacute než 5middot10-2 g
2) Vaacutehy analytickeacute (Obr 1A) majiacute vaacuteživost obvykle 100 g a přesnost v řaacutedu 10-4 g
K orientačniacutemu zjištěniacute hmotnosti předmětů ktereacute budete daacutele vaacutežit přesněji a k zjišťovaacuteniacute vyacutetěžků
čistiacuteciacutech operaciacute se použiacutevajiacute tzv předvaacutežky (Obr 1B) Sloužiacute k vaacuteženiacute předmětů do 200 g s přesnostiacute
01 g V dnešniacute době se už použiacutevajiacute převaacutežně elektronickeacute typy s digitaacutelniacutem displejem Jejich forem
je řada a prochaacutezejiacute staacutele vyacutevojem od jednoduššiacutech s mechanicko-elektrickyacutem sniacutemačem hmotnosti
přes sniacutemače kdy je měřen elektrickyacute signaacutel potřebnyacute k vraacuteceniacute misky po zatiacuteženiacute do nuloveacute polohy
pomociacute servomotorku až k sniacutemačům tenzometrickyacutem
Pro veškereacute vaacuteženiacute platiacute zaacutekladniacute pravidlo chemikaacutelie (kapalneacute ani pevneacute) nesmiacute přijiacutet do přiacutemeacuteho
styku s miskami vah Veškeraacute manipulace s chemikaacuteliemi (přidaacutevaacuteniacute a ubiacuteraacuteniacute) se musiacute provaacutedět
zaacutesadně mimo vaacutehy Přiacutepadneacute nečistoty na vahaacutech je třeba okamžitě odstranit štětečkem
Obr 1 Vaacutehy v biochemickeacute laboratoři A ndash analytickeacute vaacutehy B ndash předvaacutežky
19
Měřeniacute objemu kapalin
K odměřovaacuteniacute objemů kapalin sloužiacute odměrneacute vaacutelce pipety byrety a odměrneacute baňky (Obr 2)
Odměrneacute vaacutelce (Obr 2A) se použiacutevajiacute jen k přibližneacutemu odměřovaacuteniacute kapalin Na přesnějšiacute měřeniacute
objemů se použiacutevajiacute pipety (buď pouze pro určityacute objem Obr 2C nebo děleneacute Obr 2D) a byrety u
nichž je možno kohoutkem nebo pomociacute tlačky regulovat vyteacutekaacuteniacute kapaliny (Obr 2E) Všechny tyto
naacutedoby jsou kalibrovaacuteny na bdquovylitiacuteldquo to znamenaacute že z nich vyteče přesně vyznačenyacute objem Při plněniacute
pipet je třeba vždy dbaacutet na to aby uacutestiacute pipety bylo staacutele ponořeno pod hladinou kapaliny Při jeho
vynořeniacute nad hladinu dochaacuteziacute k nasaacutetiacute vzduchu do pipety Při odečiacutetaacuteniacute je nutno miacutet oko ve stejneacute
uacuterovni se značkou Odečiacutetaacuteme vždy spodniacute okraj menisku
Pro pipetovaacuteniacute kapalin vždy použiacutevaacuteme speciaacutelniacute naacutesadky či gumoveacute baloacutenky nikdy nepipetujeme
uacutesty
Jelikož je pipeta kalibrovaacutena na vylitiacute nikdy se nevyfukuje ale jejiacute obsah se nechaacute pouze vyteacutect a jejiacute
špička se otře o dno nebo o stěnu naacutedobky do ktereacute kapalinu odměřujeme
V současneacute době se v biochemickeacute či molekulaacuterně biologickeacute laboratoři se skleněneacute pipety teacuteměř
nepoužiacutevajiacute plně je nahradily pipety automatickeacute (Obr 2F G) umožňujiacuteciacute přesnějšiacute a pohodlnějšiacute
odměřeniacute daneacuteho objemu Jsou vhodneacute i pro pipetovaacuteniacute mikrolitrovyacutech objemů Automatickeacute pipety
jsou vyraacuteběny pro různeacute rozsahy objemů (nejčastěji 1-5 ml 200-1000 l 20-200 l 2-20 l 05-10 l
a 01-25 l) Objem se nastavuje otočeniacutem šroubu na stupnici Nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny přes
nasaditelnou špičku je ovlaacutedaacuteno piacutestem kteryacute maacute tři polohy ndash klidovou pro nasaacutevaacuteniacute a pro vypouštěniacute
(Obr 3)
Obr 2 Pomůcky k měřeniacute objemů A ndash kalibrovanyacute odměrnyacute vaacutelec B ndash odměrneacute baňky C ndash pipeta D ndash pipeta dělenaacute E ndash byrety F ndash automatickaacute pipeta G ndash automatickaacute pipeta multikanaacutelovaacute
20
Obr 3 Polohy automatickeacute pipety při nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny
A ndash klidovaacute poloha B ndash poloha pro nasaacutevaacuteniacute C ndash poloha pro vypouštěniacute
Byrety sloužiacuteciacute k regulovaneacutemu odběru kapalin při titraciacutech (Obr 2E) jsou skleněneacute trubice opatřeneacute
děliacuteciacutemi značkami Před vyacutetokem je umiacutestěn kohoutek nebo pružnaacute tlačka s hadičkou Některeacute byrety
majiacute pro lepšiacute odečiacutetaacuteniacute objemu zadniacute stěnu z biacuteleacuteho skla s modryacutem pruhem ve středu
Odměrneacute baňky (Obr 2B) stejně jako pyknometry (naacutedobky pro stanovovaacuteniacute hustoty) jsou
kalibrovaacuteny na dolitiacute ndash to znamenaacute že při jejich naplněniacute obsahujiacute praacutevě požadovanyacute objem Hrdlo
odměrnyacutech baněk je poměrně uacutezkeacute po celeacutem obvodu opatřeneacute ryskou I zde je třeba plnit tak aby se
spodniacute okraj menisku dotyacutekal rysky a při plněniacute miacutet oko v uacuterovniacute rysky (Obr 3) Podobně jako odměrneacute
vaacutelce i odměrneacute baňky se vyraacutebějiacute v objemech od 5 ml do 2 l Odměrneacute baňky se použiacutevajiacute k přiacutepravě
roztoků o přesneacute koncentraci Vlastniacute směšovaniacute složek roztoku provaacutediacuteme při ne zcela zaplněneacute baňce
a teprve po uacuteplneacute homogenizaci a vyrovnaacuteniacute teplot (teplota na kterou je baňka kalibrovaacutena je uvaacuteděna
na plaacutešti baňky ndash většinou 20C) opatrně se doplniacute rozpouštědlem po rysku
Obr 4 Odečiacutetaacuteniacute objemu u odměrneacute baňky
A B C
21
Přiacuteprava pufrů a měřeniacute pH
Pufry neboli tlumiveacute roztoky jsou roztoky slabyacutech kyselin a jejich soliacute (konjugovanyacutech zaacutesad) nebo
slabyacutech zaacutesad a jejich soliacute (konjugovanyacutech kyselin) ktereacute jsou schopneacute udržovat stabilniacute hodnotu pH
po přidaacuteniacute kyseliny nebo zaacutesady do systeacutemu
Vyacuteběr vhodneacuteho pufru se řiacutediacute předevšiacutem požadovanou hodnotou pH iontovou silou možnyacutemi
interakcemi s ostatniacutemi komponentami reakčniacute směsi apod Maacute-li miacutet pufr dostatečnou pufračniacute
kapacitu je třeba vybrat takovou slabou kyselinu nebo zaacutesadu jejiacutež pKa se neodlišuje od požadovaneacute
hodnoty pH o viacutece než 1 Pufračniacute kapacita zaacutevisiacute takeacute na celkoveacute koncentraci (molaritě) pufru
Očekaacutevaacutete-li napřiacuteklad že pH roztoku v průběhu reakce bude klesat (např při studiu lipasoveacute reakce
kdy jsou do roztoku uvolňovaacuteny ionty H+ disociaciacute vznikajiacuteciacutech mastnyacutech kyselin) pak zvolte pufr o vyššiacute
koncentraci a s pKa pod hodnotou pH v niacutež začiacutenaacutete pokus
Složeniacute vhodneacuteho pufru lze naleacutezt v laboratorniacutech přiacuteručkaacutech Podle tabulek se smiacutechajiacute přiacuteslušneacute
(obvykle dva) roztoky pro dosaženiacute nominaacutelniacute hodnoty pH Vždy je nutneacute skutečnou hodnotu pH
měřeniacutem ověřit a přiacutepadně ji upravit roztokem kyseliny nebo zaacutesady Jednoduššiacute je připravit pufr
prostou uacutepravou pH roztoku zvoleneacute soli kyseliny nebo baacuteze Pro jeho požadovanou hodnotu vyberete
vhodnou slabou kyselinu nebo zaacutesadu (ev je v naacutevodu pro praacuteci s danyacutem materiaacutelem určena) a
vypočtete navaacutežku tak abyste ziacuteskali potřebnyacute objem pufru o zvoleneacute koncentraci Navaacuteženeacute množstviacute
rozpustiacutete v menšiacutem objemu vody (asi 80 konečneacuteho objemu) Pak nastaviacutete požadovaneacute pH
roztokem silneacute (v některyacutech přiacutepadech i slabeacute) kyseliny či zaacutesady a nakonec doplniacutete vodou na
vypočtenyacute objem Pouze při užitiacute pufrů o viacutece složkaacutech (pokryacutevajiacuteciacutech širokeacute rozmeziacute pH) takto
postupovat nelze musiacute se namiacutechat podle tabulky zkontrolovat a eventuaacutelně upravit pH
Většina pufrů podleacutehaacute mikrobiaacutelniacute kontaminaci proto je pro některeacute uacutečely vhodneacute je konzervovat
(azid toluen thymol) většinou ale stačiacute jejich uchovaacutevaacuteniacute v chladničce bez konzervace Takto je
vhodneacute skladovat jen menšiacute množstviacute připraveneacuteho pufru ktereacute brzy spotřebujete (maximaacutelně do
tyacutedne) Připraviacutete-li si většiacute množstviacute pufru do zaacutesoby uchovaacutevejte ho zmrazenyacute v plastoveacute laacutehvi Před
použitiacutem je nutno rozmrazit celeacute množstviacute pufru a roztok zamiacutechat Po odebraacuteniacute potřebneacuteho objemu
je možneacute zbytek opět zmrazit V přiacutepadě potřeby můžete pufry sterilizovat v autoklaacutevu Při manipulaci
s takto ošetřenyacutemi roztoky musiacuteme dodržovat sterilniacute podmiacutenky a pufr zpětně nekontaminovat např
nesterilniacute špičkou automatickeacute pipety
Hodnotu pH roztoku ovlivňuje jeho ředěniacute zejmeacutena v extreacutemniacutech hodnotaacutech stupnice (pod 3 a nad
11) v rozmeziacute fyziologickyacutech hodnot již meacuteně Proto se raději vyhněte přiacutepravě koncentrovanějšiacutech
zaacutesobniacutech roztoků z nichž se pak ředěniacutem připravuje pracovniacute roztok pH pufru ovlivňuje takeacute teplota
změnou pKa slabeacute kyseliny nebo baacuteze Tabelovaneacute hodnoty pH jsou obvykle vztaženy na 18 20 nebo
25 degC V biochemii se často pracuje za chladu kdy se pH může lišit od hodnoty nastaveneacute při přiacutepravě
pufru za laboratorniacute teploty Např měřeniacute pH zaacutevislosti enzymoveacute reakce by mohlo byacutet viacutece či meacuteně
zkresleno pokud se podstatně lišiacute teplota experimentu od teploty při ktereacute byl pufr připraven
V přiacutepadě nutnosti lze upravit hodnotu pH za přiacuteslušneacute teploty
Běžneacute pufry užiacutevaneacute v biochemickyacutech laboratorniacutech postupech pokryacutevajiacute neutraacutelniacute až miacuterně alkalickou
oblast o pH 60 ndash 90 Některeacute operace se provaacutedějiacute v prostřediacutech viacutece kyselyacutech či bazickyacutech
Nejběžnějšiacute kyseliny a baacuteze užiacutevaneacute k přiacutepravě pufrů v biochemii jsou přehledně uvedeny v tabulce 1
Vedle požadovaneacute hodnoty pH se vyacuteběr složek řiacutediacute takeacute jejich možnyacutemi specifickyacutemi vlivy na reakčniacute
směs Někdy může dojiacutet k vysraacuteženiacute některyacutech komponent směsi pufrem (K+ - chloristanem soli železa
Ca2+ - fosfaacutetem komplexy boraacutetů se sacharidy apod) k interakci složek pufru s biacutelkovinami (Cl- iont
s albuminem) k reakci s analytickyacutemi činidly a k inhibici enzymů (v některyacutech přiacutepadech barbituraacutety)
22
Složky pufru v některyacutech přiacutepadech mohou byacutet využity jako substraacutety (citraacutet acetaacutet) aj
Pro biochemickeacute uacutečely se použiacutevajiacute vedle běžnyacutech anorganickyacutech a organickyacutech laacutetek i speciaacutelniacute kyseliny
a baacuteze vhodneacute pro jejich inertnost k dalšiacutem složkaacutem reakčniacutech směsiacute (viz vysvětlivky pod tabulkou 1)
Koncentrace H+ iontů v roztoku se stanovuje spektraacutelniacutemi či elektrochemickyacutemi metodami Prvniacute z nich
využiacutevajiacute toho že změna pH vyvolaacute v některyacutech organickyacutech sloučeninaacutech (acidobazickyacutech
indikaacutetorech) změnu struktury lišiacuteciacute se spektraacutelniacutemi vlastnostmi (absorpce či fluorescence) Ve druheacutem
přiacutepadě se využiacutevaacute změny elektrochemickeacuteho potenciaacutelu vlivem pH
Nejjednoduššiacute spektraacutelniacute metody měřeniacute pH jsou vizuaacutelniacute metody kdy se sleduje změna zbarveniacute
indikaacutetoru při změně pH K teacuteto změně dochaacuteziacute u jednotlivyacutech indikaacutetorů v určiteacute oblasti pH (nalezneme
v chemickyacutech laboratorniacutech tabulkaacutech) Pro stanoveniacute hodnoty pH musiacuteme vybrat indikaacutetor u ktereacuteho
dochaacuteziacute k barevneacute změně v přesně definovaneacutem intervalu pH Jsou vhodneacute pro indikaci dosaženiacute
požadovaneacute hodnoty pH pro indikaci bodu ekvivalence při acidobazickyacutech titraciacutech kontrolu udržovaacuteniacute
pH apod Použiacutevajiacute se ve formě vodneacuteho či ethanolickeacuteho roztoku (004 - 010 ) kteryacute se přikaacutepne ke
sledovaneacutemu vzorku Pro univerzaacutelniacute použitiacute sloužiacute směsi indikaacutetorů pokryacutevajiacuteciacute svyacutemi barevnyacutemi
přechody celou škaacutelu pH nebo jejiacute čaacutest kteraacute naacutes zajiacutemaacute Užiacutevajiacute se ve formě papiacuterků napuštěnyacutech
přiacuteslušnou směsiacute indikaacutetorů Souprava je doplněna barevnou stupniciacute se kterou porovnaacutevaacuteme
zbarveniacute papiacuterku po namočeniacute do vzorku a ustaacuteleniacute zbarveniacute
Barevnyacute přechod indikaacutetoru můžeme přesněji sledovat pomociacute spektrofotometrickyacutech přiacutestrojů
To umožňuje teacutež kvantifikovat barevnyacute přechod při změně pH (stanoveniacute pKa) Tento způsob však neniacute
běžně užiacutevaacuten je omezen na speciaacutelniacute přiacutepady (např měřeniacute pH uvnitř buněk a organel nebo v
nevodnyacutech rozpouštědlech) Při použitiacute fluorescenčniacutech indikaacutetorů jsme zcela odkaacutezaacuteni na měřeniacute
pomociacute přiacutestrojů ndash fluorimetrů Tento způsob nemaacute vizuaacutelniacute alternativu
Potenciometricky se pH určuje měřeniacutem potenciaacutelu vhodneacute elektrody Prakticky se užiacutevaacute pouze
skleněnaacute elektroda i když se můžete setkat i s elektrodami plastovyacutemi Tělo skleněneacute elektrody je
tvořeno skleněnou trubičkou responsivniacutem elementem je tenkaacute skleněnaacute membraacutena obvykle tvaru
baničky na spodniacutem konci Je naplněna standardniacutem vnitřniacutem roztokem (01 molmiddotl-1 HCl) v němž je
ponořena argentchloridovaacute elektroda (Ag draacutetek pokrytyacute vrstvičkou AgCl) Pro speciaacutelniacute uacutečely mohou
miacutet elektrody různyacute tvar např plocheacute k měřeniacute pH na povrchu gelu jehloveacute mikroelektrody pro
měřeniacute v mikrozkumavkaacutech aj
23
Tab 1 Přehled nejčastěji užiacutevanyacutech pufrů v biochemii
Kyselina Baacuteze Rozsah pH
KH2PO4 K2HPO4 60 ndash 80
HCl Trisa 68 ndash 86
HCl Imidazol 60 ndash 80
MESb NaOH 52 ndash 72
MOPSc NaOH 52 ndash 71
TESd NaOH 65 ndash 85
HEPESe NaOH 65 ndash 85
HCl 55-diethylbarbituran-Na 68 ndash 96
Kys boritaacute Tetraboritan-Na 70 ndash 93
Tricinf NaOH 72 ndash 91
HCl Glycin 11 ndash 37
Glycin NaOH 82 ndash 100
Kys citronovaacute NaOH KOH 22 ndash 62
NaHCO3 Na2CO3 90 ndash 110
Na2HPO4 NaOH 110 ndash 120
a Tris(hydroxymetyl)aminomethan b kyselina 2-(N-morfolino)etansulfonovaacute c kyselina 3-(N-morfolino)propansulfonovaacute d kyselina N-Tris(hydroxymetyl)metyl-2-aminoetansulfonovaacute e kyselina N-2-hydroxyetylpiperazin-Nrsquo-2-etansulfonovaacute f N-Tris(hydroxymetyl)metylglycin
24
Obecneacute zaacutesady praacutece při zachaacutezeniacute s elektrodou
1) S elektrodou manipulujte opatrně Skleněnaacute banička je velmi tenkaacute a křehkaacute Miacutechaacute-li se
měřenyacute roztok dbejte na to aby byla mimo dosah pohybujiacuteciacuteho se miacutechadla (ověřte předem)
To byacutevaacute aktuaacutelniacute při malyacutech objemech vzorku
2) Elektroda nesmiacute vyschnout Po použitiacute ji vždy oplaacutechnutou a lehce osušenou vraťte zpět do
uchovaacutevaciacuteho roztoku (3M KCl pH=70)
3) Před měřeniacutem je nutno přiacutestroj s elektrodou kalibrovat podle pokynů vyacuterobce Elektrodu
vyjměte z uchovaacutevaciacuteho roztoku oplaacutechněte destilovanou vodou odsajte přebytek vody
(filtračniacutem papiacuterem nebo buničitou vatou) a ponořte do standardniacuteho pufru o pH nejbližšiacutem
tomu kteryacute bude miacutet měřenyacute roztok (obvykle byacutevaacute k disposici sada standardniacutech pufrů o pH 4 7
a 9) Nejčastěji se v laboratoři použiacutevaacute kombinovanaacute elektroda zkontrolujte tedy zda je bočniacute
vyacutevod referenčniacute elektrody zcela ponořen pod hladinu Nastavte teplotniacute korekci na teplotu pufru
a kalibračniacutem knofliacutekem nastavte na stupnici nebo digitaacutelniacutem vyacutestupu hodnotu pH standardniacuteho
pufru Elektrodu pak vyjměte a po oplaacutechnutiacute ji ponořte do měřeneacuteho vzorku Jeho pH naacutem ukaacuteže
vyacutechylka či digitaacutelniacute vyacutestup pH-metru Kalibraci je nutno provaacutedět vždy po zapnutiacute přiacutestroje nebo
měniacuteme-li pH měřenyacutech vzorků o viacutece než 1 Teacutež při dlouhodobyacutech měřeniacutech ji občas zkontrolujte
4) Většina dnešniacutech přiacutestrojů vyžaduje kalibraci na dva pufry v tomto přiacutepadě můžete pracovat
v širšiacutem rozmeziacute pH aniž byste vždy znovu museli přiacutestroj kalibrovat Zvolte vhodneacute pufry
ohraničujiacuteciacute oblast ve ktereacute hodlaacutete pracovat Na jeden z nich nastavte vyacutechoziacute hodnotu Po
ponořeniacute elektrod do druheacuteho pufru nastavte jeho hodnotu a to tak že zaacuteroveň nastaviacutete
směrnici zaacutevislosti potenciaacutelu na pH Ta by měla byacutet - 59 mVmiddotpH-1 jejiacute podstatnyacute pokles indikuje
malou citlivost elektrody a je třeba zvaacutežit jejiacute vyacuteměnu event uacutepravu
Přiacuteprava roztoků
Zaacutekladniacutem pravidlem pro jakoukoli přiacutepravu roztoků vzorků pro analyacutezu nebo pro uacutečely preparace
nebo čištěniacute sloučenin je že se rozpouštěnaacute laacutetka přidaacutevaacute do vody a nikdy naopak Při přiacutepravě
odměrnyacutech roztoků se kvantitativně přenaacutešiacute navaacutežka nebo odměřeneacute množstviacute kapaliny do vody kteraacute
zaujiacutemaacute asi ⅓ndashfrac12 objemu baňky Kvantitativniacute přeneseniacute znamenaacute že navaacutežku krystalickeacute laacutetky
sklepnete do maleacute naacutelevky zasunuteacute do hrdla odměrneacute baňky splaacutechnete většiacutem množstviacutem
destilovaneacute vody ze střičky vodou ze střičky daacutele do naacutelevky vydatně oplaacutechnete navažovaciacute lodičku a
nakonec naacutelevku vyplaacutechnete vodou ze střičky po celeacutem vnitřniacutem povrchu Rozpouštěniacute můžete
urychlovat pouze miacutechaacuteniacutem krouživyacutem pohybem celeacute odměrneacute baňky nikdy ne tyčinkou nebo
miacutechadlem Teprve po uacuteplneacutem rozpuštěniacute navaacutežky a vyrovnaacuteniacute teploty baňky s okoliacutem můžete baňku
doplnit po rysku destilovanou vodou (posledniacute kapky přidaacutevejte pipetou) Pokud je laacutetka jejiacutež roztok
připravujete kapalnaacute funkci navažovaciacute lodičky může převziacutet malyacute odměrnyacute vaacutelec kteryacute se pak rovněž
do odměrneacute baňky vyplachuje Pokud kapalnou složku do vody v odměrneacute baňce pipetujete jste
probleacutemů s kvantitativniacutem přeneseniacutem vzorku ušetřeni Po doplněniacute odměrneacute baňky po rysku
nezapomeňte obsah důkladně promiacutechat Naplněnou baňku uzavřete čistou suchou v současneacute době
nejčastěji polyethylenovou zaacutetkou a několikraacutet obraťte dnem vzhůru a zpět Zaacutetku přitom staacutele v hrdle
baňky přidržujte palcem
25
UacuteKOL Č 1 Určete průměrnou hmotnost a chybu měřeniacute vaacuteženeacuteho předmětu
Na analytickyacutech vahaacutech určete hmotnost deseti stejnyacutech předmětů (mikrozkumavka a kyveta) určete
aritmetickou průměrnou hmotnost jednoho předmětu a chybu měřeniacute
POMŮCKY
Kyvety
Mikrozkumavky
Analytickeacute vaacutehy
POSTUP
1 Analytickeacute vaacutehy zapněte tlačiacutetkem ONOFF
2 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte vaacuteženyacute předmět na vaacutehy bočniacute dviacuteřka zavřete Zvažte 10x
mikrozkumavku a 10x kyvetu
3 Hodnotu si zapište (s přesnostiacute na všechna desetinnaacute miacutesta)
4 Postup opakujte pro všechny vaacuteženeacute předměty
VYHODNOCENIacute
Při měřeniacute se můžete dopustit nahodilyacutech a systematickyacutech chyb Zatiacutemco systematickeacute chyby mohou
byacutet zapřiacutečiněny napřiacuteklad nevhodnyacutem postupem při měřeniacute špatnou kalibraciacute apod a nelze je
odstranit opakovanyacutem měřeniacutem za staacutele stejnyacutech podmiacutenek chyby nahodileacute můžete vyacutepočtem
konečneacute hodnoty z dostatečně velkeacuteho počtu měřeniacute z většiacute čaacutesti eliminovat Opakovanyacutem měřeniacutem
se vliv nahodilyacutech chyb zmenšiacute
Do tabulky zapiacutešete všechny vaacutemi naměřeneacute hodnoty a měřenou veličinu (hmotnost) označiacutete A Při
počtu n měřeniacute naměřiacutete postupně hodnoty A1 až An
Průměr nalezenyacutech hodnot Acirc vypočiacutetaacutete dle naacutesledujiacuteciacuteho vzorce
=sum 119860119894
119899119894=1
119899
Čiacutem je n většiacute tiacutem viacutece se hodnota Acirc bliacutežiacute spraacutevneacute hodnotě A
Odchylku každeacuteho měřeniacute od teacuteto středniacute hodnoty označiacutete xi a spočiacutetaacutete ji dosazeniacutem hodnot
do vzorce
119909119894 = 119860119894 minus
Středniacute chybu vyacutesledku (aritmetickeacuteho průměru) vypočiacutetaacutete dosazeniacutem hodnot do naacutesledujiacuteciacuteho
vzorce
120575 = radicsum 119909119894
2119899119894=1
119899 minus 1
Vyacutesledek měřeniacute zapište ve tvaru 119912 = plusmn 120633 Nezapomeňte na jednotky
26
UacuteKOL Č 2 Praacutece s automatickou pipetou
Seznamte se se sadou automatickyacutech pipet a vyzkoušejte si princip na ktereacutem fungujiacute
POMŮCKY
Automatickeacute pipety s rozsahem 1-5 ml 200-1000 microl 20-200 microl
Špičky pro automatickeacute pipety
Kaacutedinky o objemu 25 ml
Kaacutedinka o objemu 250 ml
Předvaacutežky s dostatečnou citlivostiacute přiacutepadně analytickeacute vaacutehy
POSTUP
1 Připravte tři sucheacute 25 ml kaacutedinky
2 Předvaacutežky zapněte tlačiacutetkem ONOFF
3 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte praacutezdnou kaacutedinku č 1 na vaacutehu bočniacute dviacuteřka zavřete
4 Zapište si hmotnost kaacutedinky (všechny desetinnaacute miacutesta)
5 Kaacutedinku odstraňte z vah a pipetujte do niacute pipetou s rozsahem 1-5 ml desetkraacutet 1 ml destilovaneacute
vody
6 Kaacutedinku s vodou zvažte hmotnost kaacutedinky s vodou si zapište (všechna desetinnaacute miacutesta)
7 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 2 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 200 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 400 microl
destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 100-1000 microl
8 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 3 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 100 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 20 microl
destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 20-200 microl
VYHODNOCENIacute
Uvědomte si jakou hustotu maacute destilovanaacute voda a vypočiacutetejte jakeacute hmotnosti by měly miacutet kaacutedinky
s vodou Pokud jste nedosaacutehli požadovaneacute hmotnosti zopakujte pipetovaacuteniacute znovu po konzultaci
s vedouciacutem cvičeniacute
Ziacuteskaneacute hodnoty zapište do tabulky stanovte hmotnost vaacutemi pipetovanyacutech objemů vypočiacutetejte
teoretickou hmotnost všech vaacutemi pipetovanyacutech objemů stanovte procentuaacutelniacute odchylku měřeniacute
27
UacuteKOL Č 3 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku manganistanu draselneacuteho
POMŮCKY
Skleněneacute pipety děleneacute s baloacutenkem
Skleněneacute zkumavky
Stojan na zkumavky
Kaacutedinky 150 ml ndash 2 ks
CHEMIKAacuteLIE
80 roztok manganistanu draselneacuteho
POSTUP
1 Vypočiacutetejte objem 80 roztoku manganistanu draselneacuteho a destilovaneacute vody ktereacute musiacutete
smiacutechat abyste dostali 10 ml 60 40 30 20 a 10 roztoku manganistanu draselneacuteho
Hodnoty zapište do tabulky 2 Vyacutesledky konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute
Tab 2 Ředěniacute manganistanu draselneacuteho
Finaacutelniacute koncentrace KMnO4 60 40 30 20 10
80 KMnO4 [ml]
Destilovanaacute voda [ml]
2 Do pěti skleněnyacutech zkumavek pipetujte vaacutemi vypočiacutetanaacute množstviacute 80 roztoku manganistanu
draselneacuteho a vody K pipetovaacuteniacute použijte skleněnou pipetu s baloacutenkem
28
UacuteKOL Č 4 Přiacuteprava 200 ml 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru o pH 80
POMŮCKY
Elektromagnetickaacute miacutechačka
Magnetickeacute miacutechadlo
Kaacutedinky (250 ml)
Předvaacutežky
Vaacuteženka
Špachtlelžička
Odměrnaacute baňka (200 ml)
Pasteurova pipeta
Naacutelevka
pH metr
CHEMIKAacuteLIE
Tris baacuteze (Tris(hydroxymetyl)aminomethan Mr = 12114)
Koncentrovanaacute kyselina octovaacute
POSTUP
1 Vypočiacutetejte hmotnost Tris baacuteze potřebneacute na přiacutepravu 200 ml pufru o koncentraci 01 molmiddotl-1
2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech
3 Do 250 ml kaacutedinky nalijte přibližně 150 ml destilovaneacute vody naacutesledně do kaacutedinky nasypte
navaacuteženou Tris baacutezi z navažovaciacute lodičky zbytky Tris baacuteze ulpěleacute na vaacutežence splaacutechněte střičkou
s destilovanou vodou do vody v kaacutedince vodu v kaacutedince doplňte přibližně na 180 ml
4 Do kaacutedinky vložte elektromagnetickeacute miacutechadlo a na elektromagnetickeacute miacutechačce miacutechejte roztok
až do jeho uacuteplneacute homogenizace (elektromagnetickou miacutechačku zapnete na praveacute straně přiacutestroje
spiacutenačem OnOff pozor z druheacute strany miacutechačky se většinou zapiacutenaacute zahřiacutevaacuteniacute roztoku)
5 Zapněte pH metr vyjměte elektrodu z obalu s uchovaacutevaciacutem roztokem elektrodu oplaacutechněte
destilovanou vodou zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a ponořte do roztoku Tris baacuteze
tak aby elektroda byla plně ponořena ale zaacuteroveň nebyla ve styku s magnetickyacutem miacutechadlem
ktereacute by ji mohlo poškodit
6 Čekejte než se vaacutem ustaacuteliacute hodnota pH
7 Upravte hodnotu pH na hodnotu 80 pomociacute koncentrovaneacute kyseliny octoveacute Přiacutedavky kyseliny
provaacutedějte pomociacute Pasteurovy pipety za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute roztoku Pokud změna pH po přidaacuteniacute
jedneacute kapky je přiacuteliš velkaacute nařeďte si kyselinu octovou ndash uacuteprava pH se tak zjemniacute
8 Až se hodnota pH stabilizuje (asi jednu minutu je konstantniacute) vyjměte elektrodu řaacutedně ji
oplaacutechněte zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a vraťte ji do roztoku KCl
9 Pufr z kaacutedinky přelijte kvantitativně pomociacute naacutelevky do 200 ml odměrneacute baňky a opatrně doplňte
objem po rysku střičkou s destilovanou vodou
10 Hotovyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve
29
UacuteKOL Č 5 Přiacuteprava 100 ml 02 molmiddotl-1 K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH 70
Některeacute pufry lze připravit smiacutechaacuteniacutem dvou roztoků ndash bazickeacute a kyseleacute složky pufru Takto lze připravit
i K-fosfaacutetovyacute pufr o přesně daneacute koncentraci a pH Poměr bazickeacute a kyseleacute složky pro přiacutepravu
K-fosfaacutetoveacuteho pufru udaacutevaacute Tabulka 3
Tab 3 Přiacuteprava 100 ml 02M K-fosfaacutetoveacuteho pufru
pH
při 25 degC
V (02M K2HPO4)
[ml]
V (02M KH2HPO4)
[ml]
60 123 877
65 315 685
70 610 390
75 840 160
80 947 53
POMŮCKY
Elektromagnetickaacute miacutechačka
Magnetickeacute miacutechadlo
Kaacutedinky (150 ml)
Předvaacutežky
Vaacuteženky
Špachtlelžičky
Odměrneacute baňky (100 ml)
Pasteurova pipeta
Odměrneacute vaacutelce (50 ml 100 ml)
pH metr
CHEMIKAacuteLIE
Dihydrogenfosforečnan draselnyacute (KH2PO4 Mr = 13609 kyselyacute fosforečnan)
Hydrogenfosforečnan draselnyacute (K2HPO4 Mr = 17418 bazickyacute fosforečnan)
Kyselina fosforečnaacute (H3PO4)
Hydroxid draselnyacute (KOH)
POSTUP
1 Vypočiacutetejte hmotnost kyseleacuteho fosforečnanu potřebnou na přiacutepravu 100 ml 02 M roztoku
2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech kvantitativně přeneste do 250 ml
kaacutedinky Fosforečnan rozpusťte v přibližně 150 ml destilovaneacute vody
3 Po uacuteplneacute homogenizaci přelijte roztok do odměrneacute baňky a doplňte objem po rysku střičkou
s destilovanou vodou
4 Analogicky postupujte při přiacutepravě 100 ml 02 M roztoku bazickeacuteho fosforečnanu
5 V 250 ml kaacutedince smiacutechejte vypočteneacute objemy obou fosforečnanů tak abyste ziacuteskali 200 ml 02M
K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH=70
6 Hodnotu pH pufru zkontrolujte pomociacute pH-metru (postup měřeniacute viz předchoziacute uacutekol)
7 Přiacutepadnou odchylku od pH=70 upravte kyselinou fosforečnou nebo hydroxidem draselnyacutem
8 Připravenyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve
30
2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute
Spektrofotometrie v biochemii
Viditelneacute zaacuteřeniacute tvořiacute malyacute uacutesek z oblasti elektromagnetickeacuteho vlněniacute v rozmeziacute deacutelek 400-700 nm
Přilehlaacute oblast rozmeziacute vlnovyacutech deacutelek 200-400 nm se nazyacutevaacute bliacutezkaacute ultrafialovaacute oblast 700-2000 nm
se pak nazyacutevaacute bliacutezkaacute infračervenaacute oblast Celaacute oblast vlnovyacutech deacutelek se takeacute nazyacutevaacute oblastiacute
elektronovyacutech spekter
Obr 1 Spektrum elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute Rozděleniacute spektra elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute
velikost pozorovatelneacuteho objektu v daneacute oblasti
Prakticky v každeacute biologicky zaměřeneacute laboratoři se dnes setkaacutete s přiacutestroji pro měřeniacute spektraacutelniacutech
veličin ve viditelneacute a ultrafialoveacute oblasti tzv spektrofotometry pro registraci spekter v oblasti od 200
(někdy 185 nm) do 700 nebo 1000 nm Neniacute divu vždyť teacuteměř všechny biologicky zajiacutemaveacute laacutetky (kromě
sacharidů) majiacute v teacuteto oblasti kterou označujeme zkratkou UV-VIS (ultraviolet-visible) charakteristickeacute
absorpčniacute paacutesy a jejich koncentraci lze proto většinou poměrně snadno stanovit na zaacutekladě jejich
spektraacutelniacutech vlastnostiacute
Určovaacuteniacute koncentrace roztoků neniacute jedinou možnostiacute využitiacute absorpčniacute spektrofotometrie Již po
několik desetiletiacute je znaacutemo že absorpčniacute vlastnosti zaacutevisiacute na interakci přiacuteslušneacuteho chromoforu s okoliacutem
Z toho vyplyacutevaacute že vlnovaacute deacutelka absorpčniacuteho maxima i intenzita absorpce mohou byacutet ovlivněny řadou
procesů ktereacute biochemika enormně zajiacutemajiacute zde pro ilustraci několik přiacutekladů
Při denaturaci biopolymeru (biacutelkoviny nebo nukleoveacute kyseliny) se měniacute jeho absorpčniacute
spektrum protože chromofory se dostaacutevajiacute do jineacuteho mikroprostřediacute (u biacutelkovin zevnitř globule
do vodneacuteho prostřediacute v DNA z jaacutedra helixu kde těsně interagujiacute se sousedy vodiacutekovyacutemi a
patrovyacutemi interakcemi)
Protože fenolaacutetovyacute ion maacute jineacute vlastnosti než nedisociovanyacute fenol je možneacute ze změny spekter
biacutelkoviny při zvyšovaacuteniacute pH roztoku určit titračniacute křivku tyrosinovyacutech zbytků a z niacute pak usoudit
na jejich lokalizaci v molekule proteinu
Při nekovalentniacute vazbě různyacutech ligandů na biopolymer se často měniacute jejich spektrum to
dovoluje touto metodou určit počet navaacutezanyacutech ligandů a asociačniacute konstantu
31
Odvozeniacute Lambert-Beerova zaacutekona
Interakciacute zaacuteřeniacute s hmotou tj s atomy a molekulami dochaacuteziacute k jeho absorpci tj k přijetiacute kvanta energie
a zvyacutešeniacute energie atomu (molekuly) z původniacuteho zaacutekladniacuteho stavu do stavu excitovaneacuteho Při absorpci
zaacuteřeniacute v oblasti 200-2000 nm dochaacuteziacute převaacutežně k excitaci elektronoveacuteho systeacutemu resp valenčniacutech
elektronů zuacutečastněnyacutech atomů a molekul Vlastniacute interakce zaacuteřeniacute s hmotou se sleduje na absorpčniacutem
spektru tj na zaacuteznamu zaacutevislosti množstviacute absorbovaneacuteho zaacuteřeniacute na jeho vlnoveacute deacutelce
Na spektrofotometrickou kyvetu s optickou drahou I kteraacute obsahuje absorbujiacuteciacute laacutetku dopadaacute světlo
o intenzitě Io Pokles intenzity světla dI v důsledku jeho absorpce vrstvou roztoku o tloušťce dl pak
bude
minus119889119868 = 119896 ∙ 119897 ∙ 119889119897
kde k je konstanta uacuteměrnosti Po separaci proměnnyacutech a integraci (interval 0-I) ziacuteskaacuteme vztah zvanyacute
Lambertův zaacutekon kde I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho z kyvety
log1198680
119868= 119896 ∙ 119897
Analogicky můžeme postupovat při studiu zaacutevislosti poklesu intenzity světla na koncentraci absorbujiacuteciacute
laacutetky při konstantniacute deacutelce kyvety Zde vychaacuteziacuteme z předpokladu že dI bude přes jinou konstantu j
uacuteměrneacute vzrůstu koncentrace dc tedy
minus119889119868 = 119895 ∙ 119897 ∙ 119889119888
Opět integrujeme tentokraacutet v intervalu 0 až c a ziacuteskaacuteme Beerův zaacutekon
log1198680
119868= 119895 ∙ 119888
Veličina Io je intenzita světla ktereacute do kyvety vstupuje a I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho Nabiacuteziacute se
vyjaacutedřit poměr těchto hodnot jako frakci světla pohlceneacuteho v kyvetě tato veličina se pak nazyacutevaacute
transmitance T
119879 =119868
1198680
a často se vyjadřuje v procentech Z fyzikaacutelniacuteho pohledu neniacute přirozenějšiacuteho popisu absorpčniacutech efektů
než pomociacute teacuteto veličiny Ta však byla v posledniacutech letech teacuteměř opuštěna neboť pro praktickeacute
laboratorniacute použiacutevaacuteniacute trpiacute zaacutesadniacutem nedostatkem neniacute přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky
Přiacutemou uacuteměru zajišťuje veličina na leveacute straně obou vyacuteše uvedenyacutech vztahů kteraacute se nazyacutevaacute
absorbance A
119860 = log1198680
119868= log
1
119879
Dřiacuteve se miacutesto bdquoabsorbancerdquo užiacutevalo termiacutenu bdquoextinkcerdquo (označeniacute E) v anglosaskeacute zejmeacutena americkeacute
literatuře toto označeniacute tvrdošiacutejně přežiacutevaacute Evropskyacute čtenaacuteř by si měl byacutet jist že pojmy absorbance a
extinkce (a podobně i absorpčniacute a extinkčniacute koeficient) jsou naprosto ekvivalentniacute
Poněkud jinak je třeba nahliacutežet na pojem optickaacute hustota zkracovanyacute OD nebo OD (optical density)
Prochaacuteziacute-li paprsek kyvetou může byacutet jeho intenzita snižovaacutena i jinyacutemi jevy než absorpciacute (pohlceniacutem
fotonu spojenyacutem s excitaciacute molekuly do vyššiacuteho energetickeacuteho stavu) Pro zeslabeniacute intenzity v
důsledku absorpce je vhodnyacute termiacuten absorbance zde takeacute platiacute (většinou jak je uvaacuteděno daacutele) Beerův
zaacutekon Pokud je však intenzita paprsku zeslabovaacutena napřiacuteklad rozptylem zaacuteřeniacute na velikyacutech čaacutesticiacutech
32
(agregaacutetech molekul při turbidimetrickyacutech měřeniacutech buňkaacutech při proměřovaacuteniacute růstovyacutech křivek
v mikrobiologii apod) je vhodneacute toto zeslabeniacute kvantifikovat jako optickou hustotu Ta je definovaacutena
stejně jako absorbance ale nemaacute přiacutemou souvislost s jevem absorpce
119874119863 = log1198680
119868
Jinyacutemi slovy optickaacute hustota je pojmem nadřazenyacutem kdy jenom v některyacutech přiacutepadech je totožnaacute
s absorbanciacute
Spojiacuteme-li oba vyacuteše uvedeneacute zaacutekony ziacuteskaacuteme jeden z nejznaacutemějšiacutech fyzikaacutelně-chemickyacutech vztahů
zvanyacute Lambertův-Beerův zaacutekon
119912 = 120634 ∙ 119940 ∙ 119949
kde (epsilon) je konstanta uacuteměrnosti odvoditelnaacute z vyacuteše definovanyacutech konstant k aj Jinyacutemi slovy je
to absorbance roztoku o jednotkoveacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky v kyvetě o jednotkoveacute deacutelce
Vzhledem k tomu že jak vyplyacutevaacute z definičniacute rovnice je absorbance bezrozměrnaacute veličina musiacute miacutet
rozměr (deacutelka-1 koncentrace-1) Za jednotkovou deacutelku zde prakticky vždy považujeme 1 cm podle toho
v jakyacutech jednotkaacutech dosazujeme koncentrace nabyacutevaacute pak různyacutech rozměrů
Pokud je koncentrace vyjaacutedřena v jednotkaacutech molmiddotl-1 maacute rozměr cm-1middotlmiddotmol-1 v tom přiacutepadě se jednaacute
o molaacuterniacute absorpčniacute (postaru ještě někdy teacutež extinkčniacute) koeficient Jeho rozměr lze daacutele upravit
vykraacuteceniacutem deacutelkovyacutech jednotek čiacutemž se ziacuteskaacute tvar cm2middotmmol-1 je dobreacute si uvědomit že tento rozměr
je zcela totožnyacute s vyacuteše uvedenyacutem zaacutekladniacutem tvarem a mmol nemaacute nic do činěniacute s milimolaacuterniacute
koncentraciacute Jinyacutem zcela ekvivalentniacutem rozměrem je M-1middotcm-1 kde M označuje molaritu tento
dokonale pochopitelnyacute tvar je užiacutevaacuten zejmeacutena v anglosaskeacute literatuře
Až doposud byla uvažovaacutena přiacutetomnost jedineacute absorbujiacuteciacute laacutetky ve zkoumaneacutem roztoku tento stav je
však u reaacutelnyacutech vzorků spiacuteše vyacutejimečnyacute Většinou je přiacutetomno několik laacutetek ktereacute absorbujiacute při daneacute
vlnoveacute deacutelce Měřenaacute absorbance je pak součtem všech diacutelčiacutech absorbanciacute
Určovaacuteniacute koncentrace roztoků pomociacute absorpčniacute spektrofotometrie
Jak je patrno z definice absorbance při jejiacutem měřeniacute je třeba znaacutet intenzity (nebo leacutepe světelneacute toky)
dvou paprsků tzv referenčniacuteho (srovnaacutevaciacuteho ndash I0) jenž nebyl oslaben absorpciacute a měrneacuteho (I) kteryacute
prošel kyvetou se vzorkem Podle způsobu měřeniacute se spektrofotometry děliacute na jednopaprskoveacute a
dvoupaprskoveacute přiacutepadně spektrofotometry na principu diod-array-detectors
Jednopaprskoveacute přiacutestroje majiacute jedinou optickou draacutehu (viz Obr 2A) Paprsku se nejdřiacuteve postaviacute do
cesty referenčniacute vzorek (v laboratorniacute mluvě zvanyacute blank) a množstviacute světla jež jiacutem prošlo je
zaregistrovaacuteno jako Io poteacute je do optickeacute draacutehy umiacutestěn měřenyacute vzorek zaregistruje se I a z obou uacutedajů
je vypočtena absorbance Na staršiacutech a jednoduššiacutech přiacutestrojiacutech tohoto typu se nastavujiacute dva
parametry při zacloněneacutem paprsku se kompenzuje tzv temnyacute tok kteryacute detekčniacute zařiacutezeniacute poskytuje i
v situaci kdy na něj žaacutedneacute světlo nedopadaacute (označeniacute bdquo0ldquo souvisiacute s nulovou transmitanciacute při
zacloněneacutem paprsku) poteacute se do paprsku umiacutestiacute referenčniacute vzorek jehož absorbance je z definice
nulovaacute (100 transmitance) Toto nastaveniacute je nutno provaacutedět pro každou vlnovou deacutelku a proto se
přiacutestroje tohoto typu nepoužiacutevajiacute pro měřeniacute spekter U moderniacutech přiacutestrojů se zaacutevislost Io na vlnoveacute
33
deacutelce pro referenčniacute vzorek uložiacute do paměti a po změřeniacute teacuteto zaacutevislosti pro vzorek (I) se vypočtou
hodnoty absorbanciacute pro všechny vlnoveacute deacutelky
Dvoupaprskoveacute přiacutestroje majiacute odděleny draacutehy pro referenčniacute paprsek a pro měřenyacute vzorek (viz Obr
2B) V každeacutem okamžiku proto mohou registrovat I i Io a vypočiacutetat absorbanci Tyto přiacutestroje obvykle
poněkud dražšiacute dovolujiacute velmi snadno měřit různeacute typy diferenčniacutech spekter a miacutevajiacute i lepšiacute optickeacute
parametry (monochromatičnost světla)
Spektrofotometry na principu diod-array-detectors (DAD) Tato koncepce se objevila v polovině 80
let minuleacuteho stoletiacute Ostatniacute spektrofotometry majiacute monochromaacutetor umiacutestěn před kyvetovyacutem
prostorem takže vzorkem prochaacuteziacute pouze vybraneacute (bdquomonochromatickeacuteldquo) světlo ktereacute je pak přiacutemo
zpracovaacuteno detektorem V DAD přiacutestrojiacutech prochaacuteziacute všechno světlo (polychromatickeacute) vzorkem
a teprve poteacute je rozloženo mřiacutežkou řada světlocitlivyacutech diod pak analyzuje množstviacute světla jednotlivyacutech
vlnovyacutech deacutelek ktereacute prošlo vzorkem respektive referenčniacutem roztokem Toto experimentaacutelniacute
uspořaacutedaacuteniacute maacute sice poněkud nižšiacute kvalitu optickyacutech parametrů (rozlišovaciacute schopnost z hlediska
spektraacutelniacute čistoty) jeho přednostiacute je však rychlost měřeniacute neboť intenzita světla všech vlnovyacutech deacutelek
se sniacutemaacute v jedineacutem okamžiku Proto je toto uspořaacutedaacuteniacute vhodneacute zejmeacutena pro kinetickaacute měřeniacute nebo
jako detektory chromatografickyacutech zařiacutezeniacute (HPLC)
Obr 2 Scheacutemata spektrofotometrů A ndash jednopaprskovyacute spektrofotometr B ndash dvoupaprskovyacute
spektrofotometr
Při stanovovaacuteniacute koncentrace skupiny laacutetek byacutevaacute probleacutemem zvolit vhodnyacute bdquoobecnyacuteldquo standard
Typickyacutem přiacutekladem je zde stanovovaacuteniacute koncentrace proteinů Aromatickeacute postranniacute řetězce biacutelkovin
absorbujiacute v UV oblasti v okoliacute 280 nm Často se voliacute jako standard hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA z angl
bovine serum albumin) jehož absorbance jednoprocentniacuteho roztoku činiacute 68 zastoupeniacute
aromatickyacutech aminokyselin v albuminu je však ve srovnaacuteniacute s většinou biacutelkovin relativně niacutezkeacute a hodnota
jeho specifickeacuteho absorpčniacuteho koeficientu je v bdquorodiněldquo rozpustnyacutech biacutelkovin nepoužitelnaacute Na Obr 3
je srovnaacuteniacute spekter albuminu a imunoglobulinu při stejneacute koncentraci
V biologickeacutem materiaacutelu často komplikuje spektrofotometrickeacute měřeniacute zaacutekal kteryacute nekontrolovaně
zvyšuje turbiditu roztoku jenž se pak přičiacutetaacute ke skutečneacute absorbanci Praacutevě zde by bylo vhodnějšiacute
34
mluvit o optickeacute hustotě jejiacutež vztah ke koncentraci byacutevaacute mnohem komplikovanějšiacute než přiacutemaacute uacuteměrnost
Beerova zaacutekona Dobryacutem vodiacutetkem pro posouzeniacute zda turbidita vyacuteznamně ovlivňuje změřenou
absorbanci při daneacute vlnoveacute deacutelce je tvar absorpčniacuteho spektra křivka by měla poměrně rychle klesat
k nule zatiacutemco v zakalenyacutech vzorciacutech klesaacute mnohem pomaleji Pokud je tiacutemto způsobem zjištěn zaacutekal
(pro biacutelkoviny neniacute u 330 nm OD nulovaacute) je nutno pokusit se vliv zaacutekalu na měřenou absorbanci
nějakyacutem způsobem sniacutežit Např pro biacutelkoviny se odčiacutetaacute registrovanaacute bdquoabsorbanceldquo u 330 nm od
měřeneacute absorbance v maximu u 280 nm
Jak bylo ukaacutezaacuteno absorbance při určiteacute vlnoveacute deacutelce je součtem absorbanciacute všech přiacutetomnyacutech
absorbujiacuteciacutech laacutetek Při studiu roztoků biologicky aktivniacutech laacutetek se maacutelokdy objevuje situace že by
v inkriminovaneacute oblasti spektra (zejmeacutena v UV) absorbovala jedinaacute složka roztoku V tom přiacutepadě je
nutneacute velmi opatrně posoudit zda dalšiacute absorbujiacuteciacute laacutetky neovlivňujiacute stanoveniacute Proto byacutevaacute velmi
vhodneacute nespokojovat se s měřeniacutem absorbance při jedineacute vlnoveacute deacutelce ale proměřit vždy relevantniacute
zaacutevislost absorbance na vlnoveacute deacutelce (absorpčniacute spektrum) a podle jeho tvaru usoudit zda nějakaacute ciziacute
laacutetka stanoveniacute nerušiacute Typickyacutem probleacutemem tohoto typu je překryv spektra biacutelkoviny přiacuteměsiacute
nukleovyacutech kyselin ktereacute majiacute diacuteky vysokeacutemu obsahu aromaacutetů velmi vysokyacute specifickyacute absorpčniacute
koeficient (Obr 3)
Obr 3 Absorpčniacute spektra
1 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (1 mgmiddotml-1) 2 ndash lidskyacute imunoglobulin G (1 mgmiddotml-1) 3 ndash DNA (01 mgmiddotml-1)
optickaacute deacutelka kyvety 1 cm
Kalibračniacute funkce
Kalibraciacute se rozumiacute vztah mezi dvěma veličinami x a y kde veličinou y byacutevaacute měřenyacute signaacutel (absorbance
A potenciaacutel E napětiacute člaacutenku U proud I elektrickyacute odpor Rhellip) a veličina x představuje stav nebo
vlastnost měřeneacuteho systeacutemu (koncentrace c obsah m objem V teplota thellip)
Vztah těchto dvou veličin y=f(x) je definovaacuten matematickyacutem modelem tzv kalibračniacute funkciacute Jak vidno
veličina x je v tomto vztahu nezaacutevislou proměnnou veličina y proměnnou zaacutevislou (tzn že jejiacute hodnoty
jsou zaacutevisleacute na hodnotaacutech veličiny x)
35
Každaacute zaacutevislost dvou nebo viacutece proměnnyacutech může v obecneacutem pohledu vykazovat dvojiacute formu
1) funkčniacute zaacutevislost
- určiteacute hodnotě nezaacutevisle proměnneacute x odpoviacutedaacute vždy jedinaacute určitaacute hodnota zaacutevisle
proměnneacute y jinak řečeno ndash po dosazeniacute x do kalibračniacute funkce ziacuteskaacuteme pouze jednu
hodnotu y
2) statistickaacute zaacutevislost
- pro určitou hodnotu nezaacutevisle proměnneacute x existuje vždy určiteacute pravděpodobnostniacute
rozděleniacute zaacutevisle proměnneacute y (naacutehodneacute veličiny) Toto rozděleniacute je charakterizovaacuteno
předevšiacutem aritmetickyacutem průměrem hodnot y a rozptylem Se změnou hodnoty x se
hodnoty y zaacutekonitě měniacute a měniacute se i aritmetickyacute průměr Funkčniacute zaacutevislost proměnnyacutech
veličin řešiacute regresniacute analyacuteza Posouzeniacute těsnosti rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute y kolem
regresně vypočiacutetaneacute funkce 119910 = 119891(119909) umožňuje korelace
- Zjednodušeně řečeno ndash při dosazeniacute jedneacute hodnoty x do kalibračniacute funkce můžeme
očekaacutevat pouze určiteacute hodnoty y
Vyacutepočet kalibračniacute funkce se provaacutediacute pomociacute regresniacute analyacutezy což je statistickaacute metoda porovnaacuteniacute
metod Pro jednoduchost se v kalibraci se daacutevaacute přednost lineaacuterniacutem zaacutevislostem
Kalibračniacute funkce a stanoveniacute koncentrace pomociacute spektroskopie
Jak již bylo zmiacuteněno kalibračniacute funkce je vyneseniacute zaacutevislosti absorbance (zaacutevislaacute proměnnaacute osa y) na
koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky (nezaacutevislaacute proměnnaacute osa x) Je možneacute volit kteroukoli vlnovou deacutelku až
na vyacutejimky však volba padaacute na vlnovou deacutelku absorpčniacuteho maxima stanovovaneacute laacutetky a to ze dvou
důvodů
1) je zde nejvyššiacute citlivost stanoveniacute
2) přesnost stanoveniacute zde nejmeacuteně zaacutevisiacute na přesnosti nastaveniacute vlnoveacute deacutelky
Kalibračniacute funkci ziacuteskaacuteme z proměřeniacute absorbanciacute kalibračniacutech roztoků (standardů) o znaacutemyacutech
koncentraciacutech a jejich vyneseniacute proti daneacute koncentraci standardu
V tomto přiacutepadě je kalibračniacute funkce popsaacutena obecnou rovniciacute lineaacuterniacute funkce
119910 = 119886 ∙ 119909 + 119887
přičemž yhelliphodnota měřeneacuteho signaacutelu (zde absorbance)
ahellipsklon přiacutemky (směrnice)
xhellipkoncentrace (uvedenaacute na ose x)
bhellipprůsečiacutek funkce s osou y
U lineaacuterniacutech kalibračniacutech funkciacute je koeficient b vyacuteznamnou veličinou ndash jejiacute nenulovaacute hodnota svědčiacute o
konstantniacute soustavneacute chybě pokud je chyba kladnaacute lze ji eliminovat odečteniacutem slepeacuteho pokusu
(blanku) takže analytickyacute signaacutel by měl byacutet nulovyacute při x = 0
Diacuteky znalosti kalibračniacute rovnice lze z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute zpětně dopočiacutetat koncentrace
vzorků
36
Obr 4 Přiacuteklad kalibračniacute zaacutevislosti zjištěneacute po proměřeniacute roztoků kalibračniacutech standardů BSA o
znaacutemyacutech koncentraciacutech
Korelačniacute koeficient R
Korelačniacute koeficient R určuje těsnost rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute veličiny kolem lineaacuterniacute regresniacute
přiacutemky Čiacutem je hodnota korelačniacuteho koeficientu bližšiacute plusmn1 tiacutem je zaacutevislost mezi proměnnyacutemi těsnějšiacute a
tiacutem viacutece se bliacutežiacute přiacutemce
Korelačniacute koeficient tedy nabyacutevaacute hodnot langminus1 1rang Kladnyacutech hodnot nabyacutevaacute pro přiacutemou zaacutevislost
zaacutepornyacutech pro nepřiacutemou zaacutevislost nuloveacute hodnoty značiacute lineaacuterniacute nezaacutevislost Pozor nulovaacute hodnota
korelačniacuteho koeficientu neznamenaacute že jsou na sobě proměnneacute nezaacutevisleacute absolutně pouze tuto
zaacutevislost nelze vyjaacutedřit lineaacuterniacutem vztahem Určeniacute hodnoty koeficientu maacute praktickyacute smysl až při většiacutem
počtu dvojic xi yi
Koeficient determinace R2
Koeficient determinace R2 udaacutevaacute miacuteru kvality zvoleneacuteho regresniacuteho modelu Jeho hodnota se pohybuje
v rozmeziacute lang0 1rang přičemž čiacutem viacutece se jeho hodnota bliacutežiacute k 1 tiacutem kvalitnějšiacute regresniacute model je zvolen
Možneacute probleacutemy
Při pokusech o stanoveniacute koncentrace pomociacute měřeniacute absorbance se mohou vyskytnout různaacute uacuteskaliacute
V dalšiacutem textu budou probraacuteny nejběžnějšiacute přiacutečiny jež vedou k chybaacutem při těchto stanoveniacutech
Zaacutevislost absorbance na koncentraci by měla byacutet přiacutemkovaacute a prochaacutezet počaacutetkem pak je směrnice teacuteto
přiacutemky rovna absorpčniacutemu koeficientu Často se však objevujiacute odchylky od teacuteto nejjednoduššiacute
zaacutevislosti
37
1) Přiacutemka neprochaacuteziacute počaacutetkem
Takovaacute situace je vždy artefaktem při nuloveacute koncentraci laacutetky musiacute byacutet absorbance nulovaacute
Dosti obvyklou chybou je to že při počiacutetačoveacutem vyhodnoceniacute je zvolen nevhodnyacute přiacutemkovyacute
model povolujiacuteciacute nenulovyacute uacutesek na ose y Pokud přiacutemku bdquonelze přinutitldquo aby prochaacutezela
počaacutetkem byacutevaacute chyba v nevhodneacute volbě referenčniacuteho roztoku znečistěneacute referenčniacute kyvetě
apod
2) Zaacutevislost neniacute přiacutemkovaacute
K tomuto jevu dochaacuteziacute v přiacutepadě kdy se laacutetka vyskytuje v několika spektraacutelně odlišitelnyacutech
stavech přičemž koncentrace jednotlivyacutech složek roztoku zaacutevisiacute na celkoveacute koncentraci Jako
typickyacute přiacuteklad se uvaacutedějiacute oligomerniacute rovnovaacutehy kdy oligomer maacute jineacute absorpčniacute spektrum než
monomerniacute jednotky V těchto přiacutepadech kdy neplatiacute Beerův zaacutekon nelze snadno určit
koncentraci z měřeniacute při jedineacute vlnoveacute deacutelce
3) Pokud laacutetka fluoreskuje je čaacutest absorbovaneacuteho světla opět vyzaacuteřena toto světlo při vyššiacutech
hodnotaacutech absorbance zdaacutenlivě snižuje jejiacute hodnotu Zaacutevislost absorbance na koncentraci je pak
zakřivenaacute a limitně se bliacutežiacute k nějakeacute hodnotě
Důležitaacute pravidla při stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku pomociacute kalibračniacute funkce
Rozsah kalibrace koncentrace analytu
Koncentrace analytu by měla spadat do rozsahu kalibrace (pracovniacuteho rozsahu měřeniacute) což je interval
koncentraciacute v němž lze dosaacutehnout požadovaneacute hodnoty přesnosti a pravdivosti měřeniacute Jinak řečeno
koncentrace stanovovaneacute laacutetky by měla spadat do rozsahu koncentraciacute standardů použityacutech pro
sestaveniacute kalibračniacute funkce Pokud je koncentrace mimo rozsah koncentraciacute standardů jsou dvě
možnosti naacutepravy
1) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku vyššiacute než koncentrace standardů je třeba vzorek
vhodně zředit
2) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku nižšiacute než rozsah koncentraciacute standardů je třeba vzorek
vhodnyacutem způsobem zahustit nebo upravit koncentrace kalibračniacutech roztoků a proměřit celou
kalibračniacute křivku znovu
Technickeacute replikaacutety
Pro sniacuteženiacute chyb během stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je vhodneacute měřeniacute proveacutest se stejnyacutem
vzorkem ve viacutece opakovaacuteniacutech ndash hovořiacuteme o technickyacutech replikaacutetech (duplikaacutety triplikaacutety hellip)
Opakovanyacutem měřeniacutem se eliminujiacute chyby způsobeneacute napřiacuteklad nepřesnyacutem pipetovaacuteniacutem reakciacute
Ředěniacute
Pro stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je třeba braacutet v potaz skutečnost zda a jak byl vzorek před
stanoveniacutem zředěn Pokud by došlo k opomenutiacute tohoto faktu byla by stanovena nižšiacute koncentrace
analytu což by mohlo miacutet za naacutesledek neuacutespěch během dalšiacutech analyacutez vzorku
38
UacuteKOL Č 1 Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace roztoku siacuteranu nikelnateacuteho
POMŮCKY
Odměrneacute baňky (5 ml) se zaacutetkami
Kaacutedinky
Pipety špičky
Pasteurova pipeta
Spektrofotometr Lightwave II
Kyveta
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
05 molmiddotl-1 siacuteran nikelnatyacute
Neznaacutemyacute vzorek
POSTUP
1 Vypočiacutetejte objem zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho o koncentraci 05 molmiddotl-1 a objem
destilovaneacute vody ktereacute musiacutete smiacutechat abyste ziacuteskali 5 ml roztoků o koncentraciacutech 0025 molmiddotl-1
005 molmiddotl-1 01 molmiddotl-1 02 molmiddotl-1 a 03 molmiddotl-1 Hodnoty zapište do tabulky a konzultujte
s vedouciacutem cvičeniacute
Tab č 1 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho
Finaacutelniacute koncentrace NiSO4 [molmiddotl-1] 0025 005 01 02 03
05 molmiddotl-1 NiSO4 [ml]
Destilovanaacute voda [ml]
2 Do odměrnyacutech baněk o objemu 5 ml pipetujte vypočteneacute množstviacute zaacutesobniacuteho roztoku Roztoky
v baňkaacutech doplňte po značku destilovanou vodou (použijte Pasteurovu pipetu) uzavřete a dobře
promiacutechejte
3 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte možnost Wavescan (3)
Nastavte rozsah vlnovyacutech deacutelek od 600 do 800 nm a potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK Do
kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu s čistou vodou (blank) kyvetu plňte přibližně do frac34 objemu
4 Před tiacutem než kyvetu vložiacutete do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute
přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem ubrouskem
5 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro vynulovaacuteniacute přiacutestroje
6 Blank z kyvety vylijte a nahraďte 03 molmiddotl-1 roztokem siacuteranu nikelnateacuteho Pro měřeniacute stiskněte
zeleneacute tlačiacutetko
7 V zobrazeneacutem spektru pomociacute šipek najděte absorpčniacute maximum
Sestrojeniacute kalibračniacute křivky
1 Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)
a nastavte ziacuteskanou vlnovou deacutelku při ktereacute měl siacuteran nikelnatyacute nejvyššiacute absorbanci
39
2 Přiacutestroj vynulujte na destilovanou vodu a proměřte sadu připravenyacutech roztoků nikelnatyacutech iontů
každyacute vzorek změřte ve třech opakovaacuteniacutech Tyto hodnoty budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute
křivky Během měřeniacute je třeba kyvetu mezi jednotlivyacutemi vzorky proplaacutechnout destilovanou vodou
3 Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho roztoku takteacutež ve třech opakovaacuteniacutech
VYHODNOCENIacute
1 U každeacute koncentrace siacuteranu nikelnateacuteho vypočiacutetejte průměrnou hodnotu ze třiacute naměřenyacutech
absorbanciacute
2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet spraacutevně
pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute regresi Z rovnice
kalibračniacute křivky odečtěte koncentraci siacuteranu nikelnateacuteho v neznaacutemeacutem vzorku
UacuteKOL Č 2 Praktickaacute aplikace spektrofotometrie v biochemickeacute laboratoři stanoveniacute
obsahu proteinů Bradfordovou metodou s vazbou barviva Coomassie blue
Stanoveniacute celkoveacute koncentrace proteinů v roztoku je jednou z nejčastějšiacutech analyacutez v biochemickeacute
laboratoři Bradfordova metoda stanoveniacute celkovyacutech proteinů je založena na tvorbě komplexu mezi
proteiny a triarylmetanovyacutem barvivem Coomassie Brilliant blue G250 ktereacute se na proteinoveacute molekuly
vaacuteže dvěma způsoby Trifenylmethanovaacute skupina se vaacuteže na nepolaacuterniacute čaacutesti proteinu a anion
sulfoskupiny na bazickeacute skupiny ve vedlejšiacutech řetězciacutech aminokyselin (arginin a lysin) Po vazbě barviva
na proteiny dochaacuteziacute k barevneacute změně kteraacute je uacuteměrnaacute množstviacute proteinu Reakce je velmi citlivaacute u
albuminu a řady globulaacuterniacutech proteinů Metoda je diacuteky sveacute jednoduchosti a citlivosti široce použiacutevaacutena
Jako kalibračniacute protein se použiacutevaacute hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA) Barevnyacute produkt barviva s proteinem
vykazuje absorpčniacute maximum při 595 nm (absorpčniacute maximum samotneacuteho barviva je 465 nm)
Stanoveniacute obsahu celkovyacutech proteinů Bradfordovou metodou je však rušeno řadou interferujiacuteciacutech
laacutetek ktereacute jsou znaacutemy (detergenty např dodecylsiacuteran sodnyacute Triton X-100 soli) ktereacute se do vzorku
dostaacutevajiacute během precipitace a purifikace a ktereacute narušujiacute tvorbu komplexu barviva s proteiny
LABORATORNIacute POMŮCKY
Vaacuteženka
Špachtlelžička
Analytickeacute vaacutehy
Odměrnaacute baňka (100 ml)
Mikrozkumavky
Zkumavky skleněneacute
Kaacutedinky
Pipety špičky
Spektrofotometr Lightwave II
Kyvety
Vortex
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Bradfordovo činidlo
Hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA)
Neznaacutemyacute vzorek
40
POSTUP
1 Přiacuteprava roztoků
1) Od vyučujiacuteciacuteho si vyžaacutedejte neznaacutemyacute vzorek (vzorek BSA o neznaacutemeacute koncentraci) pro stanoveniacute
koncentrace proteinů Vzorek nechejte rozmrznout volně na stole Před měřeniacutem vzorek
promiacutechejte na vortexu
2) Připravte si 100 ml zaacutesobniacuteho roztoku hověziacuteho seacuteroveacuteho albuminu (zkracovaneacuteho jako BSA) o
koncentraci 100 microgml Navaacutežku albuminu je potřeba spočiacutetat a vyacutesledek konzultovat
s vedouciacutem cvičeniacute Zaacutesobniacute roztok BSA nařeďte přesně do 100 ml odměrneacute baňky
3) Po jeho spraacutevneacutem naředěniacute čaacutest roztoku přelijte z odměrneacute baňky do kaacutedinky z niacutež budete
roztok odebiacuterat při dalšiacute praacuteci
4) Standardy připravte si mikrozkumavky ktereacute si očiacuteslujete viz tabulka niacuteže Do těchto
zkumavek budete pipetovat standard BSA v přiacuteslušnyacutech koncentraciacutech V každeacute
mikrozkumavce se standardem je finaacutelniacute objem 1 ml Standardy promiacutechejte na vortexu
5) Připravte si blank Blankem neboli slepyacutem vzorkem se rozumiacute takovyacute vzorek kteryacute obsahuje
veškeraacute činidla kromě vzorku nebo standardu Miacutesto nich se použiacutevaacute voda resp rozpouštědlo
použiteacute pro rozpuštěniacute standardů Daacutele je zpracovaacutevaacuten jako vzorky nebo kalibračniacute standardy
Tab 2 Koncentrace standardů BSA pro kalibračniacute řadu v rozmeziacute koncentraciacute 0 ndash 100 microgml a postup přiacutepravy danyacutech koncentraciacute ze zaacutesobniacuteho roztoku BSA o koncentraci 100 microgml
Čiacuteslo
zkumavky
Koncentrace
BSA (microgml)
Přiacuteprava standardů (doplniacute student) Celkovyacute
objem (microl)
Objem vody (microl) Objem zaacutesobniacuteho
roztoku BSA (microl)
1 10 1000
2 20 1000
3 30 1000
4 40 1000
5 50 1000
6 60 1000
7 70 1000
8 80 1000
9 90 1000
10 100 1000
2 Stanoveniacute proteinů ve zkumavkoveacutem uspořaacutedaacuteniacute na stolniacutem spektrofotometru
1) Připravte si sadu skleněnyacutech zkumavek pro kalibraci (počet dle počtu kalibračniacutech roztoků)
ktereacute očiacuteslujete stejně jako kalibračniacute roztoky tj 0 (blank) 1 2 3hellip
2) Připravte si skleněneacute zkumavky pro neznaacutemeacute vzorky ktereacute vhodně pojmenujete Každyacute vzorek
budete měřit ve dvou opakovaacuteniacutech (tzv duplikaacutetech)
3) Přiacuteprava blanku do zkumavky napipetujte 500 microl vody (objem je totožnyacute jako pro vzorek nebo
standard) + 500 microl vody
41
4) Přiacuteprava standardů do očiacuteslovanyacutech zkumavek napipetujte 500 microl standardu naředěneacuteho na
přiacuteslušnou koncentraci + 500 microl vody
5) Přiacuteprava vzorku do vhodně pojmenovaneacute zkumavky napipetujte 500 microl neznaacutemeacuteho
připraveneacuteho vzorku + 500 microl vody
6) Do všech připravenyacutech zkumavek napipetujte 2000 microl pracovniacuteho roztoku Bradfordova činidla
7) Po napipetovaacuteniacute všech komponent reakce do přiacuteslušnyacutech zkumavek zkumavky promiacutechejte na
vortexu a nechte je 5 minut inkubovat při laboratorniacute teplotě Měřte do 1 hodiny od ukončeniacute
inkubace
3 Měřeniacute na stolniacutem spektrofotometru
1) Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)
a nastavte vlnovou deacutelku 595 nm
2) Přiacutestroj vynulujte na blank a proměřte sadu připravenyacutech roztoků standardů BSA Tyto hodnoty
budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute křivky
3) Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho vzorku
4) DŮLEŽITEacute Plastoveacute měřiacuteciacute kyvety je nutno po každeacutem měřeniacute proplachovat roztokem 50
etanolu a poteacute destilovanou vodou Barva Coomassie Briliant Blue se vaacuteže na stěny kyvety
takže při nevymytiacute kyvety by dochaacutezelo k velkeacutemu zkresleniacute měřeniacute Při měřeniacute postupujte od
nejnižšiacute koncentrace k nejvyššiacute
VYHODNOCENIacute
1 Z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute standardů BSA vypočtěte průměrnou hodnotu pro danou
koncentraci standardu
2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet
spraacutevně pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute
regresi Z rovnice kalibračniacute křivky stanovte obsah proteinů v neznaacutemeacutem vzorku
42
3 Gelovaacute chromatografie a chromatografie na tenkeacute vrstvě
Chromatografickeacute metody
Současnou praacuteci v biochemickeacutem vyacutezkumu a ve studiu přiacuterodniacutech laacutetek si nelze bez chromatografickyacutech
metod představit Jejich principem je rozdělovaacuteniacute laacutetek mezi stacionaacuterniacute a mobilniacute faacutezi na zaacutekladě
rozdiacutelnyacutech afinit složek k uvedenyacutem faacuteziacutem Mobilniacute faacuteze je buď kapalina nebo plyn stacionaacuterniacute faacuteze
může miacutet velmi různorodou formu např čaacutestečky tuheacute faacuteze tenkaacute vrstva kapaliny na pevnyacutech čaacutesticiacutech
film kapaliny na vnitřniacute straně kapilaacutery atd Objeveniacute chromatografie je připisovaacuteno ruskeacutemu botanikovi
M S Cvětovi (1872-1919) kteryacute rozdělil chloroplastoveacute pigmenty z rostlinnyacutech extraktů na sloupci
uhličitanu vaacutepenateacuteho
Chromatografickeacute metody se mohou dělit podle různyacutech kriteacuteriiacute nejčastějšiacute děleniacute je podle podstaty
procesu zodpovědneacuteho za separaci podle skupenstviacute mobilniacute faacuteze způsobu provedeniacute (sloupcovaacute
tenkovrstevnaacute papiacuterovaacute atd) či podmiacutenek (niacutezkotlakaacute střednětlakaacute nebo vysokotlakaacute kapalinovaacute
chromatografie) Podle podstaty procesu lze chromatografie rozdělit do naacutesledujiacuteciacutech kategoriiacute je však
třeba miacutet na paměti že zejmeacutena při děleniacute biopolymerů (biacutelkovin nukleovyacutech kyselin) se jednaacute často o
kombinaci dvou nebo viacutece separačniacutech principů Napřiacuteklad při rozdělovaciacute chromatografii může
dochaacutezet takeacute k adsorpci proteinu na povrch sorbentu nebo se uplatňuje siacuteťovyacute efekt poreacutezniacutech
sorbentů (gelovaacute permeačniacute chromatografie)
Adsorpčniacute chromatografie
Patřiacute k nejstaršiacutem a nejrozšiacuteřenějšiacutem metodaacutem Pevnyacute adsorbent je obteacutekaacuten vhodnyacutem rozpouštědlem
ktereacute unaacutešiacute analyzovanou směs laacutetek Na povrchu adsorbentu dochaacuteziacute k různě silneacute adsorbci těchto
laacutetek a tiacutem k jejich rozděleniacute Nejčastěji užiacutevanyacutemi adsorbenty jsou laacutetky poacuteroviteacute struktury jako jsou
silikagel Al2O3 CaCO3 hydroxylapatit či aktivniacute uhliacute Při adsorpci na polaacuterniacutech sorbentech hrajiacute největšiacute
uacutelohu interakce typu ion ndash dipoacutel a dipoacutel ndash dipoacutel zatiacutemco u nepolaacuterniacutech sorbentů to jsou převaacutežně van
der Waalsovy siacutely Adsorpčniacute chromatografie může byacutet v provedeniacute sloupcoveacutem (CC ndash column
chromatography) nebo tenkovrstevneacutem (TLC ndash thin layer chromatography)
Zvlaacuteštniacutem přiacutepadem absorpčniacute chromatografie je hydrofobniacute chromatografie biopolymerů (zejmeacutena
proteinů) kteraacute využiacutevaacute jejich schopnosti adsorbovat se na hydrofobniacute skupiny a povrchy Vytěsněniacute
adsorbovanyacutech biopolymerů se provaacutediacute nejčastěji sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely popř přiacutedavkem organickeacuteho
rozpouštědla Jako adsorpčniacute hydrofobniacute materiaacutely se nejčastěji použiacutevajiacute polysacharidoveacute či
polyglykolmethakrylaacutetoveacute matrice s navaacutezanyacutemi alkylovyacutemi řetězci (Sepharosa Spheron)
Rozdělovaciacute chromatografie
Principem je děleniacute laacutetek mezi dvě navzaacutejem nemiacutesitelnaacute nebo omezeně miacutesitelnaacute rozpouštědla a je
charakterizovaacuteno rozdělovaciacute konstantou K kteraacute je rozdiacutelnaacute pro jednotliveacute složky směsi a lišiacute se
pochopitelně i pro různeacute systeacutemy rozpouštědel Volbou složeniacute těchto systeacutemů lze ovlivnit uacutečinnost
rozděleniacute složek směsi Rozdělovaciacute chromatografie je uspořaacutedaacutena tak že jedna z kapalnyacutech faacuteziacute je
zakotvena na inertniacute pevnyacute nosič (silikagel filtračniacute papiacuter křemelina škrob) a staacutevaacute se tak faacuteziacute
stacionaacuterniacute zatiacutemco druhaacute faacuteze ndash mobilniacute ndash přes tuto přeteacutekaacute Laacutetky ze separovaneacute směsi se rozpouštějiacute
mezi obě faacuteze Na pevnyacute nosič se zakotvuje předevšiacutem vodnaacute stacionaacuterniacute faacuteze kteraacute maacute k nosiči vyššiacute
43
afinitu a jako mobilniacute je pak použiacutevanaacute směs organickyacutech rozpouštědel Častou formou rozdělovaciacute
chromatografie je papiacuterovaacute chromatografie (PC ndash paper chromatography) Vyacutevoj novyacutech sorbentů a
automatizace pak daly vzniknout noveacutemu a v současnosti jednomu z nejpoužiacutevanějšiacutech typů
chromatografie ndash vysokouacutečinneacute kapalinoveacute chromatografie (HPLC ndash high performance liquid
chromatography) Při HPLC se pracuje za vysokeacuteho tlaku nazyacutevaacute se takeacute často jako vysokotlakaacute
kapalinovaacute chromatografie a proto umožňuje několikanaacutesobně rychlejšiacute a citlivějšiacute analyacutezy všech typů
laacutetek oproti klasickyacutem sloupcovyacutem metodaacutem
Afinitniacute chromatografie
Je založena na biochemickyacutech interakciacutech jako jsou interakce enzym ndash substraacutet či protilaacutetka ndash antigen
ktereacute probiacutehajiacute s vysokou selektivitou Princip je založen na tom že přiacuteslušnyacute substraacutet či antigen se
chemickou reakciacute navaacuteže na určityacute sorbent kteryacutem se pak naplniacute kolona Enzym nebo protilaacutetka jsou
selektivně vychytaacutevaacuteny z analyzovaneacute směsi a naacutesledně mohou byacutet z kolony vymyty Afinitniacute
chromatografie se kupřiacutekladu využiacutevaacute k čištěniacute protilaacutetek z krevniacuteho seacutera
Chromatografie na iontoměničiacutech
Chromatografie na měničiacutech iontů neboli ionexovaacute chromatografie je určena pro separaci laacutetek
nesouciacutech naacuteboj Při vyacuteměně iontů se ionty ktereacute jsou elektrostaticky vaacutezaacuteny k pevneacutemu a chemicky
inertniacutemu podkladu reversibilně vyměňujiacute za ionty z roztoku
R+A-+B-harrR+B-+A-
R+A- je měnič iontů s navaacutezanyacutem aniontem A- (anex) a B- odpoviacutedaacute aniontům v roztoku Měnič kationtů
(katex) obsahuje zaacuteporně nabiteacute skupiny ktereacute reversibilně vaacutežou kationty Afinita iontů k ionexu neniacute
stejnaacute ale zaacutevisiacute na velikosti naacuteboje a na poloměru hydratovaneacuteho iontu a tento fakt je zaacutekladem
separace laacutetek ionexovou chromatografiiacute Rozdiacutely v naacutebojovyacutech vlastnostech jichž ionexovaacute
chromatografie využiacutevaacute jsou u biologickyacutech laacutetek značneacute proto tiacutemto způsobem lze oddělit i laacutetky jinak
velmi podobnyacutech vlastnostiacute Při vazbě iontu na ionex je však třeba počiacutetat i s dalšiacutemi vlivy a to zejmeacutena
s van der Waalsovyacutemi a polaacuterniacutemi interakcemi Siacutela vazby je takeacute ovlivněna iontovou silou a hodnotou
pH prostřediacute Daacutele je třeba si uvědomit že laacutetky nesouciacute stejnyacute naacuteboj jako ionex nebudou zachyceny
vůbec
Jako chromatografickyacute materiaacutel sloužiacute pro ionexovou chromatografii různeacute inertniacute matrice ktereacute majiacute
na sveacutem povrchu kovalentně navaacutezaneacute kladně nebo zaacuteporně nabiteacute funkčniacute skupiny (anexy ndash
aminoethyl diaminoethyl katexy ndash karboxymethyl) Charakter funkčniacutech skupin pak udaacutevaacute siacutelu ionexu
jejich celkoveacute množstviacute a využitelnost určuje kapacitu ionexu Označeniacute slabeacute středniacute a silneacute ionexy
vyjadřuje stupeň disociace skupin v zaacutevislosti na pH Zatiacutemco silneacute ionexy jsou uacuteplně disociovaacuteny v
širokeacutem rozmeziacute pH disociace slabyacutech ionexů je naopak na pH silně zaacutevislaacute Slabeacute katexy ztraacutecejiacute naacuteboj
při pH pod 6 slabeacute anexy při pH nad 9 Jako matrice se v ionexoveacute chromatografii použiacutevajiacute tři druhy
materiaacutelů syntetickeacute pryskyřice jako je např nejčastěji použiacutevanyacute polystyren zesiacuteťovanyacute
divinylbenzenem celulosa a konečně gely na baacutezi polyakrylamidu dextranů nebo agarosy Hlavniacute faacuteze
ionexoveacute chromatografie jsou ekvilibrace ionexu navaacutezaacuteniacute laacutetek ze vzorku a vymytiacute nenavaacutezanyacutech
složek změna podmiacutenek kteraacute vede k selektivniacute desorpci a konečně regenerace ionexu
44
Gelovaacute chromatografie
Tento typ chromatografie je jednou z nejpoužiacutevanějšiacutech metod v preparativniacute chemii biopolymerů Na
rozdělovaacuteniacute laacutetek při geloveacute chromatografii majiacute rozhodujiacuteciacute vliv rozměry jejich molekul Na poacuteroviteacutem
gelu (takeacute nazyacutevaneacutem molekuloveacute siacuteto) dochaacuteziacute k zadržovaacuteniacute malyacutech molekul tiacutem že pronikajiacute do nitra
čaacutestic gelu (Obr 1) kdežto molekuly ktereacute jsou tak velkeacute že neprojdou poacutery se nezadržujiacute a vymyacutevajiacute
se z kolony rychleji Maleacute molekuly jsou tedy zpomalovaacuteny viacutece než velkeacute a jednotliveacute složky směsi se
uvolňujiacute ze sloupce v pořadiacute klesajiacuteciacute velikosti molekuly (relativniacute molekuloveacute hmotnosti viz Obr 1
Obr 2) Kriteacuteriem rozděleniacute laacutetek je velikost poacuterů v čaacutesticiacutech gelu Gel by neměl obsahovat žaacutedneacute
specificky ani nespecificky adsorbujiacuteciacute skupiny aby nedochaacutezelo k děleniacute laacutetek jinyacutem mechanismem
Jde v podstatě o typ rozdělovaciacute chromatografie v systeacutemu kapalina ndash kapalina kde stacionaacuterniacute faacuteze je
kapalina zakotvenaacute v gelu Stejnaacute kapalina pak tvořiacute mobilniacute faacutezi kteraacute proteacutekaacute mezi čaacutesticemi gelu
V literatuře je možneacute se setkat s různyacutemi naacutezvy pro gelovou
chromatografii Pro oddělovaacuteniacute laacutetek s velmi rozdiacutelnyacutemi
molekulovyacutemi hmotnostmi např při odsolovaacuteniacute biacutelkovin se
použiacutevaacute hlavně termiacuten gelovaacute filtrace Proces separace laacutetek
s bliacutezkyacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi je pak nazyacutevaacuten jako
gelovaacute permeačniacute chromatografie (GPC ndash gel permeasion
chromatography) Často byacutevaacute použiacutevaacuten takeacute termiacuten
kapalinovaacute vylučovaciacute chromatografie kteryacute je z
teoretickeacuteho hlediska asi nejvhodnějšiacute
Jednotliveacute typy gelů lze charakterizovat tzv frakcionačniacutem rozsahem gelu což je rozmeziacute
molekulovyacutech hmotnostiacute nebo velikostiacute molekul v němž jejich změna způsobuje změnu v elučniacutem
objemu (objem mobilniacute faacuteze kteryacute proteče kolonou od naneseniacute vzorku až po dobu kdy je danaacute laacutetka
z kolony vymyacutevaacutena) Nejčastěji použiacutevanyacutem typem gelu jsou Sephadexy
Obr 2 Princip geloveacute chromatografie
Obr 1 Zadržovaacuteniacute čaacutestic v
poacuterech gelu
45
Sephadexy jsou vyraacuteběny z fragmentů dextranu což je polysacharid s relativniacute molekulovou hmotnostiacute
okolo 107 ndash 108 kteryacute vznikaacute ze sacharosy působeniacutem bakterie Leuconostoc mesenterium Dextranovaacute
vlaacutekna se pak zesiacuteťujiacute přiacutečnyacutemi vazbami působeniacutem epichlorhydrinu Stupeň zesiacuteťovaacuteniacute a s tiacutem
souvisejiacuteciacute velikost poacuteru lze pak ovlivnit vzaacutejemnyacutem poměrem epichlorhydrinu a dextranu Jednotliveacute
typy Sephadexů se označujiacute čiacuteslici a piacutesmenem Na odsolovaacuteniacute se nejčastěji použiacutevajiacute Sephadexy s nižšiacutem
čiacuteslem Pro děleniacute laacutetek o vyššiacutech molekulovyacutech hmotnostech pak Sephadexy G-75 G-150 nebo jineacute
značky gelů jako je Sepharosa Sephacryl Bio-gel
Gelovaacute permeačniacute chromatografie se velmi často užiacutevaacute pro stanovovaacuteniacute relativniacute molekuloveacute
hmotnosti makromolekul Před vlastniacute chromatografiiacute daneacuteho vzorku je nutno proveacutest separaci
standardů o znaacutemeacute relativniacute molekuloveacute hmotnosti a z jejich elučniacutech objemů sestrojit zaacutevislost
Většinou je vynaacutešena zaacutevislost retenčniacuteho času na logaritmu molekuloveacute hmotnosti Z retenčniacuteho času
vzorku o neznaacutemeacute hmotnosti kteryacute je separovaacuten za stejnyacutech podmiacutenek jako směs standardů se pak
jednoduše odečte jeho relativniacute molekulovaacute hmotnost Podmiacutenkou je aby vzorek nebyl znečištěn
laacutetkami o přibližně stejneacute molekuloveacute hmotnosti ktereacute zkreslujiacute retenčniacute čas vzorku Důležiteacute je takeacute
vhodneacute zvoleniacute typu gelu tak aby se do jeho frakcionačniacuteho rozsahu vešly všechny standarty a
samozřejmě i vzorek Na Obr 3 je znaacutezorněn elučniacute profil směsi standardů na koloně Superosy 12 HR
použiacutevaneacute v systeacutemu FPLC (fast protein liquid chromatography)
Odsolovaacuteniacute roztoků biopolymerů pomociacute geloveacute chromatografie (gelovaacute filtrace) byacutevaacute často vhodnějšiacute
než dialyacuteza a to předevšiacutem z časovyacutech důvodů Odsolovaacuteniacutem nestabilniacutech biopolymerů dialyacutezou
dochaacuteziacute často k jejich denaturaci praacutevě z důvodu časoveacute naacuteročnosti procesu Použiacutevaacute se nejčastěji
Sephadex G-25 pro odsolovaacuteniacute biopolymerů s relativniacute molekulovou hmotnostiacute nad 30 000 je pak
vhodnějšiacute Sephadex G-50 Důležitaacute je takeacute deacutelka kolony při většiacutech objemech nanaacutešeneacuteho vzorku je
pak nutno uacuteměrně zvyšovat deacutelku naacuteplně v koloně tak aby se během průtoku směs niacutezko a
vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek stačila od sebe oddělit Obecně se udaacutevaacute že při geloveacute chromatografii by
měl činit objem nanaacutešeneacuteho vzorku maximaacutelně 1-2 z celkoveacuteho objemu kolony Pro gelovou
chromatografii se proto použiacutevajiacute kolony 75 cm dlouheacute a často i delšiacute
Obr 3 Typickyacute chromatogram směsiacute proteinů na koloně Superosy 12 HR
1 ndash protilaacutetka IgG (Mr = 160000) 2 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (Mr = 67000) 3 - β-laktoglobulin
(Mr = 37000) 4 ndash cytochrom c (Mr = 12400) 5 ndash vitamiacuten B12 (Mr = 1 355) 6 ndash cytidin (Mr = 246)
46
Chromatografie na koloně
Při sloupcoveacute chromatografii (chromatografie na koloně) je chromatografickyacute materiaacutel umiacutestěn do
chromatografickeacute kolony (skleněnaacute nebo kovovaacute trubice) a vytvořiacute tak sloupec na němž probiacutehaacute děleniacute
Po aplikaci vzorku na kolonu dochaacuteziacute vlivem toku mobilniacute faacuteze k pohybu jednotlivyacutech složek kolonou a
k jejich separaci Naacuteplň kolony je různaacute podle toho o jakyacute typ chromatografie se jednaacute Kolony je možneacute
naplnit v laboratoři nebo lze zakoupit kolony již naplněneacute ktereacute jsou dodaacutevaacuteny řadou firem To platiacute
zejmeacutena o kolonaacutech pro chromatografickeacute techniky kdy děleniacute probiacutehaacute za zvyacutešeneacuteho tlaku (HPLC) na
sorbentech s velmi malyacutem průměrem čaacutestic (několik mikronů) a spraacutevneacute naplněniacute kolony je jedniacutem z
rozhodujiacuteciacutech faktorů pro kvalitu separace laacutetek Hlavniacute podmiacutenkou je aby kolona byla naplněna
kontinuaacutelně a naacuteplň byla v celeacute sveacute deacutelce kompaktniacute bez jakyacutechkoliv heterogenit Moderniacute zařiacutezeniacute
pro kapalinovou sloupcovou chromatografii se sklaacutedaacute z rezervoaacuterů mobilniacutech faacuteziacute daacutevkovače vzorku
kolony s chromatografickyacutem materiaacutelem čerpadel (popř gradientoveacuteho mixeru) detektoru měřiacuteciacuteho
eluaacutet ndash vyteacutekajiacuteciacute mobilniacute faacutezi (spektrofotometr refraktometr hmotnostniacute spektrometr) jiacutemače frakciacute
a vyacutestupu analyzovanyacutech dat (zapisovač počiacutetač)
Charakteristickou veličinou pro každou separovanou laacutetku je elučniacute objem nebo elučniacute čas označovanyacute
VR resp tR Elučniacute objem představuje celkovyacute proteklyacute objem mobilniacute faacuteze od naneseniacute rozdělovaneacute
laacutetky na kolonu po dosaženiacute maximaacutelniacute koncentrace teacuteto laacutetky v eluaacutetu Elučniacute čas je pak analogicky
doba od naacutestřiku po maximum elučniacute křivky daneacute laacutetky Elučniacute objem VR může byacutet ještě daacutele
charakterizovaacuten jako součet VRacute tj skutečnyacute elučniacute objem a VM mrtvyacute objem kolony
119881119877 = 119881119877acute + 119881119872
Mrtvyacute objem kolony se daacute charakterizovat jako celkovyacute objem kteryacute v koloně zaujiacutemaacute mobilniacute faacuteze
Experimentaacutelně se daacute určit tak že se na kolonu aplikuje inertniacute laacutetka kteraacute neniacute na koloně zadržovaacutena
žaacutednyacutemi silami a jejiacute elučniacute objem se pak rovnaacute mrtveacutemu elučniacutemu objemu (Obr 4)
Obr 4 Elučniacute profil při sloupcoveacute kapalinoveacute chromatografii VM ndash mrtvyacute elučniacute objem VR1 a VR2 elučniacute
objemy laacutetek 1 a 2
Chromatografie na tenkeacute vrstvě
Chromatografie na tenkeacute vrstvě (TLC thin layer chromatography) se nejčastěji provaacutediacute u adsorpčniacute
přiacutepadně u rozdělovaciacute a ionexoveacute chromatografie TLC se použiacutevaacute předevšiacutem pro analyacutezu zkoumaneacute
směsi v menšiacute miacuteře pak pro preparativniacute uacutečely Hlavniacute využitiacute maacute TLC při separaci nepolaacuterniacutech laacutetek
Pro TLC se použiacutevajiacute sypaneacute vrstvy (např oxid hlinityacute celulosa) ktereacute jsou však kvůli mechanickeacute
stabilitě meacuteně vhodneacute než vrstvy liteacute Vrstva adsorbentu je nanaacutešena na podložku ve stejnoměrneacute
vrstvičce pomociacute skleněneacute tyčinky s gumovyacutemi zaraacutežkami (viz Obr 5A)
47
Obr 5 Chromatografie na tenkeacute vrstvě A ndash Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy B ndash Vyviacutejeniacute sypaneacute vrstvy
v horizontaacutelniacute poloze A - deska s vrstvou B - rozpouštědlo
Liteacute vrstvy se připravujiacute ze suspenze stacionaacuterniacute faacuteze (např silikagel) a pojidla (např saacutedra)
Nejpoužiacutevanějšiacute jsou komerčně dostupneacute liteacute vrstvy Al2O3 na hliniacutekoveacute foacutelii znaacutemeacute pod naacutezvy Silufol
nebo Alufol Cenově dražšiacute jsou vrstvy kdy je jako nosič použito sklo a na něj upevněn silikagel nebo
celulosa S oblibou se použiacutevajiacute i polymerniacute nosiče s vrstvou polyamidu
Vlastniacute provedeniacute TLC může probiacutehat v několika uspořaacutedaacuteniacutech Klasickeacute je šikmeacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je
deska s tenkou vrstvou umiacutestěna do vyviacutejeciacute naacutedoby (chromatografickaacute komůrka) asi pod uacutehlem 20
stupňů a na dno naacutedoby je nalito rozpouštědlo (Obr 5B) Důležiteacute je aby chromatografickaacute komůrka
byla uzavřena a atmosfeacutera uvnitř se mohla nasytit paacuterami rozpouštědla Pokud je deska umiacutestěnaacute v
komůrce vertikaacutelně jednaacute se o chromatografii vzestupnou nebo sestupnou v zaacutevislosti na tom zda je
rozpouštědlo umiacutestěno dole nebo nahoře Vzestupnaacute chromatografie se provaacutediacute ve speciaacutelniacutech
komůrkaacutech ve kteryacutech lze vyviacutejet i viacutece chromatogramu najednou Při sestupneacute chromatografii se jako
nosič většinou použiacutevaacute speciaacutelniacute chromatografickyacute papiacuter (komerčně dodaacutevanyacute pod značkou Whatman)
kteryacute se zavěsiacute do naacutedobky s rozpouštědlem (viz Obr 6A)
Obr 6 Vyviacutejeciacute zařiacutezeniacute pro vyviacutejeniacute A ndash Zařiacutezeniacute pro sestupnou papiacuterovou chromatografii B ndash Kruhoveacute
vyviacutejeniacute papiacuteroveacute chromratografie
48
Je třeba připomenout že papiacuterovaacute chromatografie je založenaacute na principu rozdělovaciacute chromatografie
na rozdiacutel od vyacuteše uvaacuteděnyacutech chromatografii na tenkyacutech vrstvaacutech ktereacute předevšiacutem fungujiacute na principu
adsorpčniacute chromatografie Papiacuterovaacute chromatografie ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute se pak provaacutediacute většinou
jako kruhovaacute Doprostřed papiacuteru se umiacutestiacute knot kteryacutem vzliacutenaacute rozpouštědlo a kolem něj jsou nanaacutešeny
vzorky ktereacute pak migrujiacute k okraji papiacuteru (Obr 6B)
Velkou přednostiacute chromatografie na tenkyacutech vrstvaacutech je velkaacute časovaacute uacutespora malaacute spotřeba laacutetek i
rozpouštědel minimaacutelniacute experimentaacutelniacute zařiacutezeniacute a snadneacute provedeniacute Jelikož při TLC a papiacuteroveacute
chromatografii nelze přiacutemo zjistit charakteristickou veličinu udaacutevajiacuteciacute mobilitu daneacute laacutetky ndash elučniacute
objem či retenčniacute čas jako u sloupcoveacute chromatografie použiacutevaacute se pro charakterizaci a identifikaci
laacutetek jinaacute veličina tzv retenčniacute faktor Rf Retenčniacute faktor udaacutevaacute poměr vzdaacutelenosti středu skvrny laacutetky
od startu (VM) k vzdaacutelenosti čela mobilniacute faacuteze (VR) tj vzdaacutelenost kam až doputuje mobilniacute faacuteze
119877119891 =119881119872
119881119877
Při separaci směsi laacutetek je pak vždy žaacutedouciacute provaacutedět i chromatografii standardů v tomteacutež pokusu
Identifikace je pak snadnějšiacute Pro kvantitativniacute vyhodnoceniacute je zapotřebiacute proveacutest proměřeniacute
jednotlivyacutech skvrn pomociacute denzitometru nebo vyškrabaacuteniacute či eluci jednotlivyacutech skvrn a změřeniacute
koncentrace laacutetek v eluaacutetech
Detekce laacutetek při tenkovrstevneacute a papiacuteroveacute chromatografii se provaacutediacute různyacutemi způsoby
- přiacutemaacute ndash skvrny barevnyacutech laacutetek jsou dobře vidět pouhyacutem okem (rostlinnaacute barviva)
- absorpce světla v UV oblasti ndash použiacutevaacute se adsorbentu obsahujiacuteciacute fluoreskujiacuteciacute složku po
osvětleniacute UV světlem deska fluoreskuje akoraacutet v miacutestech rozdělenyacutech laacutetek jsou vidět tmavaacute
miacutesta
- fluorescence ndash některeacute laacutetky po ozaacuteřeniacute UV světlem samy sviacutetiacute např některeacute alkaloidy
- specifickeacute barveniacute ndash chromatogram se obvykle vyviacutejiacute postřiacutekaacuteniacutem nějakyacutem specifickyacutem
činidlem ktereacute se separovanou laacutetkou tvořiacute barevneacute produkty (např ninhydrin je specifickeacute
činidlo na aminokyseliny se kteryacutemi daacutevaacute fialově-červeneacute produkty)
- izotopoveacute techniky ndash laacutetky jsou označeny radioaktivniacutemi izotopy a při vyhodnocovaacuteniacute se měřiacute
unikajiacuteciacute radioaktivita
49
UacuteKOL Č 1 Gelovaacute chromatografie proteinu s niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetkou
V teacuteto uacuteloze budou od sebe pomociacute geloveacute filtrace odděleny hemoglobin a siacuteran nikelnatyacute Průběh
geloveacute filtrace lze dobře sledovat diacuteky barevnosti obou laacutetek nikelnateacute ionty jsou zeleneacute krevniacute barvivo
hemoglobin maacute červeno-hnědou barvu Hemoglobin je sloučenina proteinu ndash globinu a prosthetickeacute
skupiny ndash hemu na kteryacute je vaacutezaacuteno dvojmocneacute železo Molekula hemoglobinu je tetramer to znamenaacute
že se k sobě vaacutežou čtyři zaacutekladniacute jednotky globinu s hemem Celkovaacute molekulovaacute hmotnost tohoto
tetrameru (C2932H4724N828O840S8Fe4) je přibližně 65000 Da
LABORATORNIacute POMŮCKY
30 cm dlouhaacute kolona na chromatografii
Stojan a svorky na kolonu
Erlenmayerova baňka (1000 ml)
Peristaltickaacute pumpa
Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)
Kaacutedinky
Mikrozkumavky (15 ml 5 ml)
Pipeta špičky
Kyveta plastovaacute uacutezkaacute
Stolniacute mikrocentrifuga
Spektrofotometr Lightwave II
Konduktometr
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Nabobtnalyacute Sephadex G-25
Hemoglobin
Siacuteran nikelnatyacute
POSTUP
A Přiacuteprava vzorku
1 V mikrozkumavce smiacutechejte 05 ml roztoku hemoglobinu a 05 ml roztoku siacuteranu nikelnateacuteho
2 Do druheacute mikrozkumavky napipetujte 1 ml destilovaneacute vody ndash pro vyvaacuteženiacute centrifugy
Centrifugujte na stolniacute mikrocentrifuze po dobu 5 min Supernatant přepipetujte do čisteacute
mikrozkumavky
B Gelovaacute chromatografie
1 Skleněnaacute kolona o deacutelce 30 cm naplněnaacute Sephadexem G-25 se nachaacuteziacute v těsneacute bliacutezkosti
pracovniacuteho stolu ndash pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jejiacutemu rozbitiacute
POZOR Nikdy nenechejte kolonu vyschnout Dbejte na to aby nad sloupcem gelu v
koloně bylo vždy alespoň minimaacutelniacute množstviacute vody
2 Na horniacute polici pracovniacuteho miacutesta je umiacutestěna Erlenmayerova baňka naplněnaacute destilovanou
vodou kteraacute je přes peristaltickou pumpu spojena pomociacute gumoveacute hadičky se špuntem s
horniacutem uacutestiacutem kolony
Během chromatografie hliacutedejte zaacutesobniacutek s vodou aby v něm bylo vždy dostatek vody
vyhnete se tiacutem nechtěneacutemu vyschnutiacute kolony
50
3 Pod kolonu umiacutestěte kaacutedinku do ktereacute bude voda odkapaacutevat Povolte kohout kteryacutem je
uzavřen průtok vody v koloně zapněte peristaltickou pumpu Kolonu nechejte 20 min
promyacutevat vodou
4 Když je kolona dostatečně promytaacute vodou zavřete kohout kolony vypněte peristaltickou
pumpu
5 Pak opatrně kohoutem odpusťte vodu ze sloupce gelu tak aby se klesajiacuteciacute hladina vody
zastavila těsně nad začaacutetkem sloupce gelu Kohout opatrně zavřete
6 Napipetujte opatrně 950 microl vzorku na sloupec gelu a nechejte vsaacuteknout Pipetujte po obvodu
stěny kolony
7 Pod kolonu umiacutestěte 100ml odměrnyacute vaacutelec Povolte opatrně kohout
8 Po vsaacuteknutiacute vzorku na sloupec kohout opatrně uzavřete naneste 2x 1 ml vody opatrně povolte
kohout a nechejte vsaacuteknout Toteacutež ještě jednou s vodou zopakujte Naneste znovu 2x 1 ml vody
a teprve poteacute na kolonu opět zapojte hadičku ze zaacutesobniacuteku povolte kohout a spusťte
peristaltickou pumpu ndash dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute
9 Sledujte děliacuteciacute se laacutetky na koloně jako dva barevneacute pruhy
10 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute začněte jiacutemat frakce do předem připravenyacutech kalibrovanyacutech
mikrozkumavek frakce po 1 ml
11 Pokud i po odebraacuteniacute 30 frakciacute staacutele vyteacutekaacute z kolony barevnyacute roztok jiacutemejte do dalšiacutech zkumavek
až do okamžiku kdy už eluaacutet neniacute na prvniacute pohled zabarven
12 Po ukončeniacute chromatografie nechte kolonu ještě 20 minut promyacutevat vodou
13 Najiacutemaneacute frakce analyzujte
C Spektrofotometrickeacute stanoveniacute hemoglobinu
Absorbance jednotlivyacutech frakciacute budete stanovovat pomociacute spektrofotmetru Lighwave II při vlnoveacute
deacutelce 410 nm což je vlnovaacute deacutelka maximaacutelniacute absorbance hemoveacute skupiny hemoglobinu
Do spektrofotometru vklaacutedejte pouze očištěneacute a osušeneacute kyvety
1 Zapněte spektrofotometr Lightwave II
2 Zvolte možnost Application (1) a naacutesledně možnost Single Wavelenght (1)
3 Nastavte vlnovou deacutelku 410 nm Potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem
4 Nejprve je potřeba spektrofotometr vynulovat na blank kteryacutem je v tomto přiacutepadě voda Do
kyvety nalijte opatrně ze střičky destilovanou vodu Vložte ji do spektrofotometru (směr
vloženiacute kyvety do kyvetoveacuteho prostoru konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) Stisknutiacutem modreacuteho
tlačiacutetka přiacutestroj vynulujete Vodu z kyvety vylijte
5 Proměřte absorbance všech frakciacute Po změřeniacute vzorky nevyliacutevejte do odpadu ale přeleacutevejte je
zpět do mikrozkumavek budou použity v dalšiacutem stanoveniacute Mezi jednotlivyacutemi vzorky kyvetu
proplachujte destilovanou vodou ze střičky
D Konduktometrickeacute stanoveniacute nikelnateacute soli
Obsah niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky ndash nikelnateacute soli budete detekovat diacuteky faktu že přiacutetomnost
jakyacutechkoliv iontů zvyšuje vodivost roztoku Pomociacute konduktometru proměřte vodivost všech
frakciacute dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu
1 Do konduktometrickeacute cely přelijte měřenyacute vzorek a doplňte destilovanou vodou po rysku 20
ml
51
2 Do cely ponořte čidlo konduktometru a na displeji odečtěte hodnotu vodivosti v μSmiddotcm-1 Mezi
jednotlivyacutemi měřeniacutemi vždy oplaacutechněte čidlo konduktometru destilovanou vodou
VYHODNOCENIacute
1 Sestrojte chromatogram zaacutevislosti elučniacuteho objemu na absorbanci při 410 nm a vodivosti
Vyznačte maxima jednotlivyacutech složek složky označte
2 Na koloně naplněneacute Sephadexem typu G-200 děliacuteme směs cytochromu c riboflavinu a
pepsinu Kteraacute laacutetka bude z kolony vyteacutekat jako prvniacute druhaacute a třetiacute
UacuteKOL Č 2 Chromatografie karotenoidů z papriky na tenkeacute vrstvě
Rostliny obsahujiacute mnoho různyacutech laacutetek schopnyacutech absorbovat zaacuteřeniacute ve viditelneacute oblasti spektra
elektromagnetickeacute slunečniacute radiace Souborně se tyto laacutetky označujiacute jako barviva či pigmenty protože
působiacute zbarveniacute rostlin Chemicky i funkčně jsou barviva velmi různorodaacute Jejich společnyacutem a
charakteristickyacutem rysem je většiacute počet konjugovanyacutech dvojnyacutech vazeb v molekule Chemicky tyto laacutetky
patřiacute nejčastěji do skupiny cyklickyacutech nebo lineaacuterniacutech tetrapyrolů karotenoidů a flavonoidů
Karotenoidy (Obr 7) jsou rostlinnaacute barviva rozpustnaacute v tuciacutech v přiacuterodě hojně zastoupenaacute ve všech
rostlinnyacutech druziacutech obvykle zbarvena žlutě oranžově a červeně Některeacute typy karotenoidů lze naleacutezt i
v řiacuteši živočišneacute daacutevajiacute napřiacuteklad charakteristickeacute zabarveniacute plameňaacuteků kanaacuterků raků nebo třeba
sluneacutečka sedmitečneacuteho Z chemickeacuteho hlediska je lze řadit do skupiny terpenoidů tzn laacutetek
odvozenyacutech od izoprenoveacute podjednotky Použiacutevajiacute se předevšiacutem jako nezaacutevadnaacute přirozenaacute barviva v
potravinaacuteřskeacutem a kosmetickeacutem průmyslu V rostlinneacutem organismu jsou nezbytneacute pro růst a
fotosynteacutezu pro člověka pak jsou nezastupitelnyacutem zdrojem vitaminu A jehož jsou prekurzorem V
současneacute době se takeacute hovořiacute o jejich schopnosti snižovat některaacute rizika rakoviny hojně se využiacutevajiacute
takeacute jako antioxidanty zachycujiacuteciacute pro organismus nebezpečneacute volneacute radikaacutely
Obr 7 Nejznaacutemějšiacute typy karotenoidů
52
Extrakt z papriky (Capsicum annum) obsahuje 37 ndash 54 pigmentů (počet zaacutevisiacute na způsobu izolace) z
toho většina z nich je na baacutezi karotenoidů (Obr 7) Hlavniacutem pigmentem papriky je červenyacute kapsantin a
kapsorubin žluto-oranžovyacute beta-karoten žluteacute luteiny a xantofyly Karotenoidy z papriky budete
chromatografovat v nepolaacuterniacutem benzenu Mobilita jednotlivyacutech molekul zaacutevisiacute na jejich polaritě tzn
předevšiacutem na počtu hydroxy- skupin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Skleněnaacute vana
Malaacute skleněnaacute deska
Velkaacute skleněnaacute deska
Skleněnaacute tyčinka s gumičkami
Odměrneacute vaacutelce (10 ml 250 ml)
Třeciacute miska s tloučkem
Automatickaacute pipeta s rozsahem 20-200 μl
Kaacutedinka (50 ml)
Skleněnaacute naacutelevka
Filtračniacute papiacuter
Filtračniacute kruh
Laboratorniacute stojan
Odpařovaciacute miska
Umělohmotneacute zaacutetky
Vaacuteženka
Špachtlelžička
Předvaacutežky
Petriho miska
Filtračniacute papiacuter
Tužka nůžky praviacutetko
Petriho miska
Silufol
Polystyrenovyacute kruh
Vodniacute laacutezeň (v digestoři)
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Červenaacute paprika
Oxid hlinityacute pro chromatografii
Benziacuten
Benzen
POSTUP
POZOR Pracujete s karcinogenniacutem benzenem Chraňte se rukavicemi a pracujte v digestoři
1 Odvažte 1 g sucheacute papriky a ve třeciacute misce jej rozetřete s 10 ml směsi benziacuten-benzen (41)
Karotenoidy společně s dalšiacutemi laacutetkami přejdou do rozpouštědla
2 Extrakt odfiltrujte přes hladkyacute suchyacute filtr do kaacutedinky Pozor veškereacute sklo musiacute byacutet dokonale sucheacute
3 Na vodniacute laacutezni zfiltrovanyacute extrakt odpařte do sucha a odparek rozpustiacuteme v 1 ml čisteacuteho benziacutenu
4 Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy menšiacute skleněnou destičku si položte na stůl a na jeden z jejich konců
nasypte hromaacutedku oxidu hliniteacuteho určeneacuteho pro chromatografii
5 Pak opatrně skleněnou tyčinkou na konci s gumičkami projeďte po celeacute deacutelce skla tak aby se na
jeho povrchu vytvořila jednolitaacute vrstva oxidu hliniteacuteho
6 Destičku opatrně chytněte za hrany a přeneste do plocheacute skleněneacute vany na jejiacutež jeden konec jsou
položeneacute dvě umělohmotneacute zaacutetky (viz Obr 2)
7 Destička je umiacutestěnaacute šikmo pod uacutehlem asi 20deg Asi centimetr od spodniacuteho okraje naneste jako
souvislou čaacuteru na sypanou vrstvu extrakt z papriky v deacutelce okolo 3 centimetrů Vzorek nanaacutešejte
automatickou pipetou
8 Na dno naacutedoby nalijte čistyacute benzen tak aby začal vzliacutenat po destičce nahoru Naacutedobku překryjte
velkyacutem sklem
9 Chromatogram nechte vyviacutejet a sledujte rozdělovaacuteniacute jednotlivyacutech barviv
53
10 Stejnyacute vzorek extraktu z papriky rozdělte vzestupnou chromatografii na vrstvě silufolu
11 Z folie silufolu si odstřihněte pruh asi o šiacuteřce 1-15 cm Silufol střiacutehejte v rukaviciacutech abyste ho
zbytečně neznečistili
12 Asi 1 cm od jednoho konce folie opět naneste vzorek Pruh silufolu umiacutestěte do odměrneacuteho vaacutelce
na jehož dno jste nalili mobilniacute faacutezi ndash benzen Dbejte na to aby hladina rozpouštědla nezasahovala
do naneseneacuteho vzorku
13 Vaacutelec uzavřete převraacutecenou kaacutedinkou a nechte chromatogram vyviacutejet
14 Jakmile rozpouštědlo doputuje na horniacute konec folie chromatogram vyjměte a nechte na vzduchu
oschnout
VYHODNOCENIacute
1 Porovnejte uacutečinnost obou provedeniacute tenkovrstevneacute chromatografie a rozhodněte ktereacute děleniacute je
lepšiacute
2 Vyvinutyacute chromatogram na silufolu vyfoťte do protokolu a podle barvy jednotlivyacutech pruhů se
pokuste určit o ktereacute karotenoidy jde V potaz berte i polaritu jejich molekul
3 Vypočtěte retenčniacute faktory pro jednotlivaacute barviva z chromatografie na silufolu
54
4 Elektromigračniacute metody
Elektromigračniacute metody jsou metody ktereacute se využiacutevajiacute k separaci makromolekul na zaacutekladě naacuteboje
konformace nebo velikosti Migrace nabiteacute čaacutestice v elektrickeacutem poli je ovlivňovaacutena interakciacute mezi
ionty a zaacutevisiacute předevšiacutem na celkoveacutem naacuteboji velikosti a tvaru čaacutestice a viskozitě prostřediacute
Elektromigračniacute metody využiacutevajiacute dvou elektrokinetickyacutech jevů ndash elektroforeacutezy a elektroosmoacutezy Při
dotyku pevnyacutech povrchů ktereacute mohou neacutest elektrickeacute naacuteboje s roztokem obsahujiacuteciacutem nabiteacute čaacutestice
(ionty) se vytvaacuteřiacute elektrickeacute dvojvsrtvy V elektromigračniacutech metodaacutech je na toto prostřediacute připojeno
stejnosměrneacute elektrickeacute pole ktereacute porušiacute rovnovaacutehu v rozloženiacute naacutebojů a vyvolaacute tak jejich pohyb
Principem separace složek je rozdiacutelnaacute rychlost jejich migrace neboť nabiteacute čaacutestice různyacutech složek se
v určiteacutem prostřediacute lišiacute svou elektroforetickou pohyblivostiacute
Elektroforeacuteza tedy spočiacutevaacute v migraci elektricky nabityacutech čaacutestic ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli
ktereacute se vytvořiacute vloženiacutem konstantniacuteho stejnosměrneacuteho napětiacute mezi elektrody V zoacutenoveacute elektroforeacuteze
je prostřediacute mezi elektrodami tvořeno zaacutekladniacutem elektrolytem (roztok obsahujiacuteciacute ionty) kteryacute zajišťuje
dostatečnou elektrickou vodivost celeacuteho systeacutemu přičemž zkoumanyacute vzorek je daacutevkovaacuten v určiteacutem
miacutestě tohoto systeacutemu Kationty (kladně nabiteacute ionty) migrujiacute k zaacuteporně nabiteacute elektrodě (katodě)
anionty (zaacuteporně nabiteacute ionty) migrujiacute ke kladně nabiteacute elektrodě (anodě) neutraacutelniacute čaacutestice se
nepohybujiacute V průběhu separace se vytvaacuteřejiacute odděleneacute zoacuteny (odtud naacutezev zoacutenovaacute elektroforeacuteza) na
zaacutekladě odlišneacute rychlosti migrace složek vzorku
Elektroforetickaacute pohyblivost
Elektroforetickaacute pohyblivost microe nabiteacute čaacutestice je rychlost jejiacuteho pohybu v elektrickeacutem poli o jednotkoveacute
intenzitě E0 Pokud jsou na začaacutetku separace čaacutestice v jednom miacutestě dostaacutevajiacute se během separace
dopředu nabiteacute čaacutestice s vyššiacute pohyblivostiacute čaacutestice s nižšiacute pohyblivostiacute se opožďujiacute
Na nabitou čaacutestici o naacuteboji Q působiacute v elektrickeacutem poli o intenzitě E dvě siacutely ndash elektrickaacute siacutela F1 kteraacute
čaacutestici uvaacutediacute do pohybu a odpor prostřediacute F2 kteryacute čaacutestici v pohybu brzdiacute (viz Obr 1) Tyto siacutely definujiacute
vztahy
F1=Q∙E
F2=k∙ν
Koeficient k zaacutevisiacute na tvaru a velikosti čaacutestice a na viskozitě prostřediacute η
55
Obr 1 Siacutely působiacuteciacute na nabitou čaacutestici ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli F1 ndash elektrickaacute siacutela F2 ndash
odpor prostřediacute
V počaacutetečniacutem okamžiku je rychlost čaacutestice ν nulovaacute proto siacutela F1 uvede čaacutestici do pohybu S rostouciacute
rychlostiacute ν se siacutela F2 zvětšuje dokud se nevyrovnaacute siacutele F1 Nastane stacionaacuterniacute stav ve ktereacutem se nabiteacute
čaacutestice pohybujiacute konstantniacute rychlostiacute a platiacute
F1=F2rarrQ∙E=k∙ν
Pro elektroforetickou pohyblivost je pak platnyacute vztah
μe=ν
E=
Q
k
V roztociacutech slabyacutech elektrolytů vedle sebe koexistujiacute disociovaneacute a nedisociovaneacute molekuly přičemž
podiacutel nabityacutech čaacutestic je určen stupněm disociace α kteryacute je definovaacuten vztahem
120572 =119899119894
1198991198940
kde ni0 hellip počaacutetečniacute laacutetkoveacute množstviacute ještě nedisociovanyacutech molekul
ni hellip laacutetkoveacute množstviacute disociovanyacutech molekul
Stupeň disociace tedy může nabyacutevat hodnot lt01gt Molekula elektrolytu vykazuje efektivniacute
elektroforetickou pohyblivost danou součinem αmicroe Disociaci slabyacutech kyselin a zaacutesad lze měnit volbou
pH prostřediacute a tiacutem takeacute ovlivnit separaci těchto laacutetek
Elektroforeacuteza v biologickyacutech vědaacutech
V současneacute době se biochemickyacute molekulaacuterně-biologickyacute a biotechnologickyacute vyacutezkum bez teacuteto
elektromigračniacute separačniacute techniky neobejde Nejčastěji je v těchto odvětviacutech využiacutevaacutena gelovaacute
elektroforeacuteza kteraacute sloužiacute k izolaci a analyacuteze nukleovyacutech kyselin nebo proteinů
Jako nosiče se často využiacutevajiacute agarosoveacute nebo polyakrylamidoveacute gely U těchto gelů je možneacute ovlivnit
velikost poacuterů a tiacutem dosaacutehnout děleniacute nejen z hlediska rozdiacutelneacute elektroforetickeacute pohyblivosti ale takeacute
na zaacutekladě velikosti molekuly
56
Agarosoveacute gely jsou vhodneacute zvlaacuteště pro separaci molekul nukleovyacutech kyselin o velikosti 100 až 50 000
paacuterů baacuteziacute Agarosa je polysacharid pochaacutezejiacuteciacute z mořskyacutech řas kteryacute sestaacutevaacute ze střiacutedajiacuteciacutech se
galaktosovyacutech a 36-anhydrogalaktosovyacutech podjednotek (viz Obr 3) Velikost poacuterů je zde ovlivněna
koncentraciacute agarosy v gelu
Obr 3 Molekula agarosy
Polyakrylamidoveacute gely jsou využiacutevaacuteny spiacuteše pro separaci molekul proteinů Tyto gely vznikajiacute
polymeraciacute akrylamidu (AA) a NNacute-methylenbisakrylamidu (BIS) (viz Obr 4) kteraacute je zahaacutejena volnyacutemi
radikaacutely vzniklyacutemi při rozkladu persiacuteranu amonneacuteho (APS) Do směsi je vždy přidaacutevaacuten stabilizaacutetor
volnyacutech radikaacutelů TEMED (NNNacuteNacute-tetramethylethlendiamin) Fyzikaacutelniacute vlastnosti gelu a velikosti poacuterů
jsou zde daacuteny podiacutelem polyakrylamidu a stupněm zesiacuteťovaacuteniacute (lineaacuterniacute řetězce vznikajiacute spojovaacuteniacutem
monomerů AA přiacutečneacute vazby mezi nimi jsou tvořeny BIS stupeň zesiacuteťovaacuteniacute ovlivňuje tedy poměr
AABIS)
Obr 4 Scheacutematickeacute znaacutezorněniacute vzniku polyakrylamidoveacuteho gelu
Podle polohy gelu v elektroforetickeacute aparatuře se rozlišuje
- elektroforeacuteza v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5A)
- elektroforeacuteza ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5B)
Daacutele mohou miacutet tyto elektroforetickeacute aparatury deskoveacute nebo kapilaacuterniacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je gel uzavřen
uvnitř tenkeacute kapilaacutery
Obr 5 Uspořaacutedaacuteniacute elektroforetickyacutech aparatur A ndash horizontaacutelniacute uspořaacutedaacuteniacute B ndash vertikaacutelniacute
uspořaacutedaacuteniacute
57
Elektroforeacuteza DNA
Při posuzovaacuteniacute elektroforetickeacute pohyblivosti molekuly DNA neniacute třeba se zabyacutevat velikostiacute naacuteboje
protože ten je v molekule rovnoměrně rozložen diacuteky fosfaacutetovyacutem zbytkům Elektroforeacuteza nukleovyacutech
kyselin je vyacutehodnou metodou při studiu konformace molekul DNA Superhelikaacutelniacute molekuly DNA
(molekuly DNA s nadšroubovicovyacutem vinutiacutem) vykazujiacute v geloveacute elektroforeacuteze vyššiacute elektroforetickou
pohyblivost oproti lineaacuterniacute nebo kruhoveacute konformaci Jednotliveacute konformace molekul DNA jsou
představeny na obraacutezku 6 Jak již bylo zmiacuteněno koeficient k je zaacutevislyacute na tvaru molekuly diacuteky tomu se
odlišnyacute tvar molekuly projeviacute v elektroforetickeacute pohyblivosti Daacutele pak je možneacute tuto metodu využiacutet ke
stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti nebo deacutelky molekuly DNA porovnaacuteniacutem jejiacute elektroforetickeacute
pohyblivosti s elektroforetickou pohyblivostiacute standardu kteryacutem byacutevaacute směs fragmentů o přesně znaacutemeacute
velikosti a hmotnosti
Jelikož jsou molekuly DNA okem neviditelneacute je třeba vyacutesledek separace nějak zobrazit Využiacutevaacute se zde
možnosti barveniacute molekul interkalačniacutemi barvivy kdy se barvivo vmezeřuje mezi sousedniacute paacutery baacuteziacute
DNA šroubovice Takovyacutemi barvivy jsou napřiacuteklad ethidium bromid (pozor potenciaacutelniacute silnyacute mutagen)
SyberGreen nebo GelRed Po ozaacuteřeniacute separovaneacute DNA obarveneacute ethidium bromidem pod UV lampou
se DNA jeviacute jako oranžoveacute proužky jejichž intenzita je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Molekuly DNA
mohou byacutet značeny taky radioaktivně potom naacutesleduje detekce autoradiografickaacute V přiacutepadě použitiacute
polyakrylamidoveacuteho gelu je DNA vizualizovaacutena barveniacutem střiacutebrem (roztok AgNO3)
Obr 6 Konformace molekul DNA
A ndash kruhovaacute molekula DNA B ndash lineaacuterniacute molekula DNA C ndash superhelikaacutelniacute molekula DNA
Elektroforeacuteza proteinů
Gelovaacute elektroforeacuteza maacute v biochemii uplatněniacute při stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti proteinů
stanoveniacute izoelektrickeacuteho bodu detekci enzymoveacute aktivity stanoveniacute izoenzymovyacutech spekter nebo
k separaci biologicky aktivniacutech molekul
Elektroforeacuteza proteinů může probiacutehat buď v nativniacutem nebo v denaturujiacuteciacutem prostřediacute Nativniacute gelovaacute
elektroforeacuteza maacute tu vyacutehodu že nedochaacuteziacute k degradaci proteinů a enzymy si zachovaacutevajiacute svou
enzymovou aktivitu Molekuly proteinů zde migrujiacute v zaacutevislosti na velikosti celkoveacuteho naacuteboje velikosti
a tvaru molekuly Naopak při použitiacute detergentů dochaacuteziacute k denaturaci proteinů Jako detergenty jsou
použiacutevaacuteny dodecylsulfaacutet sodnyacute (SDS) a β-merkaptoethanol ktereacute rozrušujiacute disulfidickeacute vazby proteinů
ktereacute tak ziacuteskajiacute tyčinkovityacute tvar proteiny majiacute stejnou hustotu povrchoveacuteho naacuteboje a rychlost migrace
potom zaacutevisiacute pouze na molekuloveacute hmotnosti (velikosti) proteinu
Vizualizace proteinů v gelu se provaacutediacute nejčastěji barveniacutem pomociacute barviva Coomassie Brilliant Blue
v roztoku methanolu a kyseliny octoveacute nebo je možneacute proteiny barvit střiacutebrem
58
Potravinaacuteřskaacute barviva
Potravinaacuteřskaacute barviva majiacute důležitou roli ve vniacutemaacuteniacute a očekaacutevaacuteniacute spotřebitele Napřiacuteklad při konzumaci
fialoveacuteho bonbonu očekaacutevaacute chuť hroznoveacuteho viacutena při konzumaci červeneacuteho naacutepoje je očekaacutevaacutena
jahodovaacute chuť apod
Barviva mohou byacutet přiacuterodniacuteho původu nebo mohou byacutet dodaacutevaacutena barviva synteticky připravenaacute
Přiacuterodniacute barviva mohou pochaacutezet napřiacuteklad ze šafraacutenu (žlutaacute barva) červeneacute řepy (červenaacute barva)
špenaacutetu (zelenaacute) atd
V minulosti se dalšiacute barvy ziacuteskaacutevaly přiacutedavkem anorganickyacutech soliacute mezi ktereacute patřily napřiacuteklad chroman
olovnatyacute PbCrO4 (žlutaacute barva) nebo sulfid rtuťnatyacute (červenaacute barva ndash rumělka) Použiacutevaacuteniacute těchto barviv
pro potravinaacuteřskeacute uacutečely nebylo dlouhou dobu regulovaacuteno dokud roku 1820 nevyšla kniha Fredericka
Accuma s naacutezvem A Treatise on Adulterations of Food and Culinary Poisons kde se na použitiacute těchto
nebezpečnyacutech barviv zaměřil Objevil napřiacuteklad již zmiacuteněnyacute chroman olovnatyacute v kajenskeacutem pepři a
syacuterech nebo siacuteran měďnatyacute v naklaacutedanyacutech okurkaacutech
Roku 1856 anglickyacute chemik William Henry Perkins omylem během pokusu o synteacutezu chininu (leacutek proti
malaacuterii) připravil prvniacute organickeacute barvivo s naacutezvem bdquomauveinldquo (methylovaacute violeť Perkinova violeť)
Jednaacute se o anilinoveacute barvivo a zdrojem pro jeho přiacutepravu byl uhelnyacute dehet
Dnešniacute barviva jsou takteacutež derivaacutety připraveneacute z kamenouhelneacuteho dehtu přiacutepadně z ropy Seznam
nejčastěji použiacutevanyacutech barviv shrnuje tabulka 1
Tab 1 Přehled vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv
Barvivo Barva Označeniacute
Relativniacute
molekulovaacute
hmotnost
Velikost
naacuteboje
při pH=8
Pozn
Košenila (karmiacuten) červenaacute E 120
49238
NA původ vysušenaacute těla
červce nopaacuteloveacuteho
Brilantniacute modř FCF jasně modraacute E 133 79286 -2 potravinaacuteřskaacute modř 2
uh dehet
Indigotin tmavě modraacute E 132 46636 -2 potravinaacuteřskaacute modř 1
uh dehet
Erythrosin červenaacute E 127 87986 -1 potravinaacuteřskaacute červeň 17
uh dehet
Tartrazin citronově žlutaacute E 102 53437 -3 potravinaacuteřskaacute žluť 4 (5)
uh dehet
Žluť SY oranžovaacute E 110 45237 -2 potravinaacuteřskaacute žluť 3 (6)
uh dehet
Červeň Allura AC červenaacute E 129 49643 -2 potravinaacuteřskaacute červeň 40
uh dehet a ropa
59
Obr 7 Chemickeacute struktury vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv A ndash Tartrazin (E 102) B ndash Brilantniacute modř
FCF (E 133) C ndash Žluť SY (E 110) D ndash Červeň Allura AC (E 129)
UacuteKOL Č 1 Gelovaacute elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv
LABORATORNIacute POMŮCKY
Kaacutedinky (25 ml 150 ml 1000 ml)
Automatickeacute pipety špičky
Mikrozkumavky + stojaacutenek
Erlenmeyerova baňka (100 ml)
Odměrneacute vaacutelce (25 ml 100 ml 1000 ml)
Vaacuteženka
Lžičkašpachtle
Předvaacutežky
Mikrovlnnaacute trouba
Aparatura pro agarosovou elektroforeacutezu
Zdroj konstantniacuteho napětiacute
CHEMIKAacuteLIE A MATERIAacuteL
Bonbony Skittles
Extrakčniacute pufr (Trisacetaacutetovyacute pufr pH=80)
Agarosa
50x TAE pufr
POSTUP
60
A Přiacuteprava vzorků
1 Do kaacutedinek vložte 1 až dva bonbony Skittles jednotlivyacutech barev
2 Do kaacutedinek napipetujte 500 microl extrakčniacuteho pufru
3 Z bonbonů se bude postupně uvolňovat barvivo uvolňovaacuteniacute můžete urychlit občasnyacutem
promiacutechaacuteniacutem
4 Barvivo extrahujte do doby než je na povrchu bonbonu pouze biacutelaacute cukernaacute vrstva a připravenyacute
roztok barviva je dostatečně sytyacute (barevnyacute)
5 Do popsanyacutech mikrozkumavek napipetujte extrahovanaacute barviva
B Přiacuteprava agarosoveacuteho gelu
1 Sestavte si aparaturu pro gelovou elektroforeacutezu v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute dle pokynů
vedouciacuteho cvičeniacute
2 Nařeďte si potřebneacute množstviacute 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru Na přiacutepravu gelu budete
potřebovat 80 ml 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru na elektroforeacutezu 700 ml 1x koncentrovaneacuteho
TAE pufru Postup ředěniacute konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute
Tab 2 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru
Finaacutelniacute objem 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru 80 ml 700 ml
50x koncentrovanyacute TAE pufr [ml]
Destilovanaacute voda [ml]
3 Vypočtěte navaacutežku agarosy tak aby jejiacute koncentrace v gelu byla 1 Vyacutesledek konzultujte
s vedouciacutem cvičeniacute
4 Navaacuteženou agarosu přeneste do Erlenmeyerovy baňky přilijte odpoviacutedajiacuteciacute množstviacute 1x TAE
pufru a opatrně promiacutechejte krouživyacutem pohybem baňky
5 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute sestavte elektroforetickou komůrku
6 Agarosu je třeba rozpustit zvyacutešenou teplotou Erlenmeyerovu baňku s agarosou tedy vložte do
mikrovlnky kterou budete pouštět na velmi kraacutetkeacute časoveacute intervaly Baňku je během zahřiacutevaacuteniacute
nutneacute často promiacutechat Pozor použiacutevejte ochranneacute rukavice Agarosa během zahřiacutevaacuteniacute často
vzkypiacute a z baňky vyteče ven zvlaacuteště v takto maleacutem objemu Buďte obezřetniacute a při každeacutem
naacuteznaku varu mikrovlnku okamžitě vypněte Pokud by se stalo že agarosa přeteče z baňky
ven je třeba celyacute prostor mikrovlnky vyčistit a agarosu připravit znovu
7 Agarosu nalijte do elektroforetickeacute komůrky vložte hřebiacutenek a nechejte přibližně 20 min
tuhnout
C Elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv v agarosoveacutem gelu
1 Během tuhnutiacute agarosoveacuteho gelu navrhněte způsob připojeniacute elektroforetickeacute vany ke zdroji
stejnosměrneacuteho napětiacute tak aby barviva po připojeniacute napětiacute putovala gelem spraacutevnyacutem
směrem
Elektrody majiacute zavedeneacute naacutesledujiacuteciacute značeniacute
červenaacute ndash anoda (kladnyacute naacuteboj)
černaacute ndash katoda (zaacutepornyacute naacuteboj)
Zdůvodněte naacutevrh zapojeniacute s ohledem na uacutedaje uvedeneacute v Tab 1
2 Ztuhlyacute agarosovyacute gel vložte do elektroforetickeacute komůrky do komůrky nalijte 1x
koncentrovanyacute TAE pufr tak aby byl agarosovyacute gel plně ponořen nebo po vyznačenou rysku
61
3 Opatrně tahem nahoru vyndejte hřebiacutenek kteryacute vytvořil jamky pro naneseniacute vzorků
4 Do jamek pipetujte 20 microl vaacutemi extrahovanyacutech barviv Pipetujte pomalu dejte pozor ať dno
jamky nepropiacutechnete špičkou pipety Pořadiacute barviv si zapište nebo vyfoťte
5 Na elektroforetickou komůrku nasaďte viacuteko připojte elektrody ke zdroji napětiacute
6 Zapněte zdroj napětiacute a nastavte konstantniacute napětiacute 45 V Spusťte elektroforeacutezu a nechejte ji
běžet zhruba 20 min Průběžně kontrolujte průběh elektroforeacutezy
7 Po řaacutedneacutem rozděleniacute barviv vypněte zdroj napětiacute sundejte viacuteko Gel přeneste na podložku a
vyfoťte si jej
VYHODNOCENIacute
1 Bonbony Skittles se barviacute pomociacute naacutesledujiacuteciacutech barviv ndash E162 E163 E170 E160a E100 E132
E133 Pokuste se přiřadit tato barviva jednotlivyacutem pruhům na agarosoveacutem gelu
2 Kteraacute z barev se pohybovala v gelu nejrychleji kteraacute se pohybovala nejpomaleji Zdůvodněte
3 U některyacutech barviv se mohou objevit dva pruhy různyacutech barev Čiacutem tuto skutečnost vysvětliacutete
4 Jak by se v agarosoveacutem gelu pohybovala kladně nabitaacute molekula a molekula bez naacuteboje
Vysvětlete
62
5 Extrakce filtrace sublimace a praacutece s vakuovou odparkou
Extrakce
Jako extrakce je označovaacuteno převedeniacute laacutetky z jedneacute faacuteze v niacutež je rozpuštěna nebo suspendovaacutena do
faacuteze jineacute Toto převedeniacute je možneacute neboť laacutetka se v určiteacutem poměru rozděliacute mezi obě faacuteze Distribuce
rozpuštěneacute laacutetky mezi dvě kapalneacute faacuteze se řiacutediacute Nernstovyacutem rozdělovaciacutem zaacutekonem
119888119886
119888119887= 119870
Podle něj je poměr koncentraciacute určiteacute laacutetky ve dvou vzaacutejemně nemiacutesitelnyacutech kapalinaacutech (označenyacutech
bdquoaldquo a bdquobldquo) při určiteacute teplotě a po dosaženiacute rovnovaacutehy konstantniacute K se nazyacutevaacute rozdělovaciacute koeficient
Extrakce laacutetky je snadnaacute tehdy jestliže je v extrakčniacutem rozpouštědle mnohem leacutepe rozpustnaacute než
v druheacute faacutezi ndash čili je-li rozdělovaciacute koeficient značně odlišnyacute od jedničky Pro laacutetky s rozdělovaciacutem
koeficientem menšiacutem než 100 jedinaacute extrakce nestačiacute V takoveacutem přiacutepadě je nutno extrakci viacutecekraacutet
opakovat s čerstvyacutem rozpouštědlem
Pro jednotliveacute typy extrakce se historicky vyvinula některaacute označeniacute kteraacute budou společně se
stručnyacutemi definicemi uvedena
A Digesce
Laacutetka v pevneacute faacutezi je za tepla extrahovaacutena opakovanou daacutevkou rozpouštědla Nejčastěji se tuhaacute
laacutetka zahřiacutevaacute společně s rozpouštědlem pod zpětnyacutem chladičem a směs je poteacute filtrovaacutena nebo
dekantovaacutena Nejčastěji se použiacutevaacute Soxhletův přiacutestroj v němž je extrakt staacutele zahušťovaacuten
Přiacutestroj pracuje automaticky Ve varneacute baňce je rozpouštědlo později již roztok ktereacute se
odpařuje a jeho paacutery odchaacutezejiacute širokou trubiciacute na leveacute straně středniacuteho diacutelu přiacutestroje (Obr 1A)
do zpětneacuteho chladiče Zde dochaacuteziacute k jejich kondenzaci Čisteacute rozpouštědlo steacutekaacute do papiacuteroveacute
patrony v niacutež je umiacutestěn extrahovanyacute materiaacutel Hladina roztoku ve středniacute čaacutesti přiacutestroje
neustaacutele stoupaacute V okamžiku kdy jejiacute vyacuteška dosaacutehne uacuterovně horniacute čaacutesti tenkeacute přepadoveacute
trubičky dojde k jejiacutemu přetečeniacute zpět do varneacute baňky Tak je možno vyextrahovat značneacute
množstviacute laacutetky s malyacutem množstviacutem rozpouštědla
B Macerace
Laacutetka v pevneacute faacutezi je za studena opakovaně extrahovaacutena daacutevkami rozpouštědla
C Perkolace
Laacutetkou v pevneacute faacutezi prosakuje vlastniacute tiacutehou rozpouštědlo Přiacutevodem čisteacuteho rozpouštědla je
hladina kapaliny v perkolaacutetoru (Obr 1B) udržovaacutena staacutele ve stejneacute vyacuteši To zabezpečuje aby
na extrahovanyacute materiaacutel v horniacutech vrstvaacutech přichaacutezelo staacutele noveacute rozpouštědlo
D Vytřepaacutevaacuteniacute
Laacutetka je z roztoku extrahovaacutena jednou daacutevkou rozpouštědla nebo opakovaně dalšiacutemi daacutevkami
(frakčniacute vytřepaacutevaacuteniacute) Vytřepaacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak že vodnyacute roztok nebo meacuteně často suspenze
laacutetky se smiacutesiacute v děliacuteciacute naacutelevce s přibližně ⅓-frac14 objemu extrakčniacuteho činidla Děliacuteciacute naacutelevka smiacute
byacutet naplněna nejvyacuteše do ⅔ objemu Nejdřiacuteve je třeba děliacuteciacute naacutelevku uzavřiacutet zaacutebrusovou zaacutetkou
a protřepat přičemž je nutneacute držet zaacutetku i kohout Pak se děliacuteciacute naacutelevka otočiacute vypouštěciacute
stopkou vzhůru a otevřeniacutem kohoutu se zrušiacute vzniklyacute přetlak Třepaacuteniacute a odpouštěniacute tlaku se
opakuje obvykle 3-4 x Při praacuteci s kyselinami zaacutesadami či jinyacutemi žiacuteravinami je nutneacute použiacutevat
ochranneacute pomůcky Jednotliveacute faacuteze se většinou odděliacute po chviacuteli staacuteniacute Spodniacute vrstva se vypouštiacute
kohoutem horniacute se odleacutevaacute hrdlem děliciacute naacutelevky
63
Jedniacutem vytřepaacuteniacutem extrakčniacute vyacutetěžky byacutevajiacute většinou niacutezkeacute v optimaacutelniacutem přiacutepadě odpoviacutedajiacute
Nernstovu rozdělovaciacutemu zaacutekonu Extrakci je proto potřeba proveacutest vždy nejmeacuteně 3-4 x
Uacutečinnějšiacute je vždy opakovanaacute extrakce menšiacutem množstviacutem rozpouštědla než extrakce celyacutem
množstviacutem najednou
Nejčastěji použiacutevanaacute extrakčniacute činidla jsou
Lehčiacute než voda diethylether benzen hexan ethylacetaacutet
Těžšiacute než voda methylendichlorid chloroform chlorid uhličityacute
Obr 1 Extrakčniacute aparatury A ndash Soxhletův přiacutestroj B ndash perkolaacutetor
Filtrace
Filtrace je oddělovaacuteniacute faacuteziacute pomociacute propustneacuteho materiaacutelu kteryacute dovoluje průchod pouze jedneacute z obou
faacuteziacute Obyčejně se pod pojmem filtrace rozumiacute oddělovaacuteniacute pevneacute faacuteze od kapaliny nebo plynu Filtrace
je v laboratoři velice běžnou operaciacute Nejčastějšiacute je filtrace kapalin provaacuteděnaacute buď za uacutečelem zbaveniacute
kapaliny mechanickyacutech nečistot nebo k izolaci pevneacute složky např při krystalizaci
Filtračniacute materiaacutel je určovaacuten chemickyacutem charakterem filtrovaneacuteho roztoku Může to byacutet nekliacuteženyacute tzv
filtračniacute papiacuter nebo i poacuterovitaacute skleněnaacute nebo porcelaacutenovaacute frita vrstva azbestu nebo skelneacute vaty apod
Rychlost filtrace zaacutevisiacute na ploše a vlastnostech filtračniacuteho prostřediacute na počtu a velikosti poacuterů na tlaku
a teplotě při filtraci na povaze sraženiny i na viskozitě filtrovaneacute kapaliny
Zaacutekladniacute pomůckou při filtraci je filtračniacute naacutelevka do niacutež se vklaacutedaacute vhodně složenyacute papiacuterovyacute filtr
Filtračniacute papiacuter je vyraacuteběn s různou velikostiacute poacuterů Filtr se zhotovuje ze čtverce filtračniacuteho papiacuteru
složeneacuteho pravouacutehle na čtvrtiny a sestřiženeacuteho do tvaru kruhoveacute vyacuteseče (Obr 2) Rozevřeniacutem takto
upraveneacuteho papiacuteru vznikaacute kuželovyacute filtr kteryacute je z jedneacute poloviny trojnaacutesobnyacute a z druheacute jednoduchyacute
64
Tento tzv hladkyacute filtr (Obr 2A) filtruje pouze špičkou a poměrně pomalu Rychleji pracuje filtr
sklaacutedanyacute nazyacutevanyacute teacutež francouzskyacute (Obr 2B) Připraviacute se z kruhoveacute vyacuteseče kteraacute je vějiacuteřovitě
překlaacutedaacutena směrem od středu k obvodu Při sklaacutedaacuteniacute francouzskeacuteho filtru je nutno dbaacutet aby při
několikereacutem překlaacutedaacuteniacute nedošlo k poškozeniacute filtru ve špičce Je proto nezbytneacute aby jednotliveacute zaacutehyby
neprochaacutezely jedniacutem bodem Před vloženiacutem do naacutelevky se doporučuje složenyacute filtr rozevřiacutet a obraacutetit
tak aby původně vnějšiacute stěna filtru tvořila vnitřniacute stěnu Tiacutem je možneacute předejiacutet znečištěniacute filtraacutetu vlaacutekny
papiacuteru uvolněnyacutemi během sklaacutedaacuteniacute a nečistotami z rukou Sklaacutedanyacute filtr se opiacuteraacute o stěny naacutelevky jen
hranami a proto filtruje teacuteměř celou svou plochou na rozdiacutel od hladkeacuteho filtru kteryacute filtruje jen
špičkou Filtrace francouzskyacutem filtrem je podstatně rychlejšiacute než filtrace hladkyacutem filtrem teacutehož
průměru
Obr 2 Možnosti sklaacutedaacuteniacute filtrů A ndash hladkyacute filtr B ndash sklaacutedanyacute (francouzskyacute) filtr
Naacutelevka s filtrem se vklaacutedaacute do filtračniacuteho kruhu připevněneacuteho na železneacutem stojanu Pod niacute je umiacutestěna
kaacutedinka pro zachycovaacuteniacute filtraacutetu Stonek naacutelevky se při filtraci dotyacutekaacute špičkou sveacuteho šikmo seřiacuteznuteacuteho
stonku stěny kaacutedinky přibližně ve dvou třetinaacutech vyacutešky (Obr 3) filtraacutet pak klidně steacutekaacute po stěnaacutech
naacutedoby a nevystřikuje Při filtraci naleacutevaacuteme roztok na filtr po skleněneacute tyčince kteraacute se ve vhodneacutem
uacutehlu přibliacutežiacute stěně filtru Proud kapaliny je vždy třeba směřovat proti miacutestu kde je papiacuterovaacute vrstva
trojitaacute Sniacutežiacute se tiacutem nebezpečiacute protrženiacute filtru Filtr se plniacute vždy několik milimetrů pod okraj Při filtraci
sraženiny je vhodneacute ji nechat usadit u dna kaacutedinky a na filtr nejprve naleacutevat čiryacute matečnyacute roztok kteryacute
rychle proteacutekaacute ještě nezanesenyacutem filtrem Teprve nakonec se ve zbytku kapaliny rozviacuteřiacute sraženina a vše
se nalije na filtr
Při promyacutevaacuteniacute sraženiny na filtru se sedlina nejprve pomociacute střičky splaacutechne do spodniacute čaacutesti filtru Proud
vody je třeba řiacutedit od okraje filtru k jeho špičce Promyacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak dlouho až je reakce filtraacutetu
negativniacute na laacutetku přiacutetomnou v matečneacutem roztoku Důkaz se provaacutediacute citlivyacutem činidlem v maleacutem podiacutelu
filtraacutetu
Pro horkeacute roztoky u nichž hroziacute že se při ochlazeniacute čaacutest rozpuštěneacute laacutetky vyloučiacute na filtru a ucpe jeho
poacutery je nutno použiacutevat naacutelevky s vyhřiacutevanyacutem plaacuteštěm Plaacutešť může byacutet vyhřiacutevaacuten horkou vodou nebo
elektricky Jednoduše je možno improvizovat filtraci za horka naacutelevkou se seřiacuteznutyacutem stonkem kteraacute
je položena na hrdle kaacutedinky Plaacutešť naacutelevky je pak přiacutemo vyhřiacutevaacuten paacuterami vrouciacuteho roztoku
65
Obr 3 Aparatura pro filtraci za normaacutelniacuteho tlaku
Filtraci je možno podstatně urychlit použitiacutem sniacuteženeacuteho tlaku odsaacutevaacuteniacutem vzduchu v prostoru pod
filtrem Pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku se použiacutevajiacute Buumlchnerovy naacutelevky skleněneacute nebo porcelaacutenoveacute
nuče a filtračniacute keliacutemky Nejjednoduššiacute zařiacutezeniacute pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku je Buumlchnerova naacutelevka
s odsaacutevaciacute baňkou Dno Buumlchnerovy naacutelevky je jemně diacuterkovaneacute na něj se poklaacutedaacute filtračniacute papiacuter tak
aby všechny otvory byly zakryty a papiacuter nepřečniacuteval podeacutel stěn naacutelevky vzhůru poněvadž by vzniklyacutemi
kanaacutelky prochaacutezel filtrovanyacute roztok do odsaacutevaciacute baňky Naacutelevka je v odsaacutevaciacute baňce upevněnaacute pryžovou
vložkou nebo zaacutetkou Mezi odsaacutevaciacute baňku a vyacutevěvu je vhodneacute umiacutestit pojistnou laacutehev (praacutezdnou
promyacutevačku) kteraacute zabraňuje vniknutiacute vody z vyacutevěvy do odsaacutevaciacute baňky nebo roztoku do vyacutevěvy
Vniknutiacute vody do odsaacutevaciacute baňky se zabraacuteniacute tak že se baňka odpojiacute od vyacutevěvy před zastaveniacutem toku
vody ve vodniacute vyacutevěvě
Při filtraci laacutetek reagujiacuteciacutech s filtračniacutem papiacuterem (koncentrovaneacute kyseliny KMnO4 apod) se použiacutevajiacute
skleněneacute frity kde funkci filtračniacuteho papiacuteru zastaacutevaacute do filtračniacuteho keliacutemku vtavenaacute skleněnaacute poacuterovitaacute
destička Velikost poacuterů je odstupňovaacutena v řadě S1-S2-S3-S4-S5 velmi maleacute poacutery jsou určeny pro filtraci
biologickyacutech materiaacutelů Vzhledem k značneacute hustotě frit je filtrace pomalaacute a filtrace probiacutehaacute vždy za
použitiacute sniacuteženeacuteho tlaku Nevyacutehodou skleněnyacutech frit je jejich značnaacute cena a hlavně jejich obtiacutežneacute čištěniacute
Sublimace
Sublimace je podobně jako krystalizace jednou ze zaacutekladniacutech metod čištěniacute a oddělovaacuteniacute jednotlivyacutech
složek směsi Děj je založen na tom že tenze par pevnyacutech laacutetek se s rostouciacute teplotou zvyšuje a proto
lze mnoheacute laacutetky převeacutest do plynneacuteho skupenstviacute aniž roztajiacute a paacutery mohou opět přiacutemo desublimovat
v pevnou laacutetku Bod sublimace je teplota při niacutež se tenze par pevneacute laacutetky vyrovnaacute s vnějšiacutem tlakem
V porovnaacuteniacute s krystalizaciacute maacute sublimace v mnoha přiacutepadech značneacute vyacutehody Sublimovanyacute preparaacutet
totiž neobsahuje mechanickeacute nečistoty ktereacute i při pečliveacute krystalizaci mohou doprovaacutezet vyacuteslednyacute
66
produkt Při sublimaci jednoduchyacutech směsiacute se obyčejně pracuje s malyacutemi ztraacutetami a jednoduchaacute
sublimace často nahradiacute i několikraacutet opakovanou krystalizaci Vhodnost použitiacute sublimace jako čistiacuteciacute
a separačniacute techniky zaacuteležiacute na vlastnostech daneacute laacutetky Rozmeziacute teplot a tlaků za nichž lze sublimaci
použiacutet je možno zjistit ze stavoveacuteho diagramu přiacuteslušneacute laacutetky (viz fyzikaacutelniacute chemie)
Zařiacutezeniacute a způsob sublimace se řiacutediacute podle toho jakeacute vlastnosti maacute miacutet sublimaacutet Čiacutem nižšiacute je teplota
chlazeneacuteho prostoru v němž paacutery kondenzujiacute tiacutem jemnějšiacute krystaly se vytvaacuteřejiacute Vyššiacute kondenzačniacute
teploty podporujiacute naopak vznik většiacutech a vyvinutějšiacutech krystalů Nejjednoduššiacutem zařiacutezeniacutem pro
provedeniacute sublimace s nepřiacuteliš niacutezkou sublimačniacute teplotou mohou byacutet dvě zabroušenaacute hodinovaacute skla
(Obr 4A) Na spodniacute sklo se umiacutestiacute sublimovanaacute laacutetka přikryje se druhyacutem sklem a opatrně zahřiacutevaacute
Sublimujiacuteciacute laacutetka se usazuje na horniacutem hodinoveacutem skle V přiacutepadě že sublimovanaacute laacutetka padaacute do
suroveacuteho produktu lze mezi skla položit perforovanyacute filtračniacute papiacuter na němž se sublimovanaacute laacutetka
zachytiacute Jinyacutem jednoduchyacutem zařiacutezeniacutem je porcelaacutenovaacute miska a na niacute postavenaacute naacutelevka (Obr 4B)
Naacutelevka maacute miacutet o něco menšiacute průměr než miska Stonek naacutelevky se opatřiacute volnou vatovou ucpaacutevkou
Mezi misku a naacutelevku se opět vložiacute perforovanyacute filtračniacute papiacuter
V přiacutepadě že sublimačniacute teplota je niacutezkaacute použije se pro sublimaci aparatura znaacutezorněnaacute na obraacutezku
4C Surovyacute produkt je nasypaacuten na dno sucheacute kaacutedinky kteraacute se uzavře baňkou Do baňky je zavaacuteděna až
ke dnu staacutele čerstvaacute chladiacuteciacute voda Sublimujiacuteciacute laacutetka se pak usazuje na kulateacutem dně baňky Po skončeniacute
sublimace je baňka opatrně sejmuta a usazeneacute krystaly špachtliacute oškrabaacuteny Laacutetky při normaacutelniacutem tlaku
nesublimujiacuteciacute nebo sublimujiacuteciacute jen pomalu přiacutepadně laacutetky ktereacute se při sublimaci za vyššiacute teploty
rozklaacutedajiacute lze často sublimovat při sniacuteženeacutem tlaku
Obr 4 Různeacute způsoby sublimace
Odpařovaacuteniacute ve vakuu
Odpařovaacuteniacute ve vakuu je v biochemickeacute laboratoři jeden z nejčastějšiacutech způsobů odpařovaacuteniacute
rozpouštědla z roztoků laacutetek Daacute se použiacutet na roztoky jak niacutezkomolekulaacuterniacutech tak vysokomolekulaacuterniacutech
laacutetek jejichž objem může byacutet od několika mililitrů až po litry a využiacutevaacute se při něm efektu sniacuteženiacute bodu
varu při sniacuteženeacutem tlaku v systeacutemu
Odpařovaacuteniacute malyacutech objemů do 2 ml se dělaacute v evakuovaneacutem exikaacutetoru nad vhodnyacutem sorbentem vody
(P2O5 NaOH CaCl2) Vzorek se umisťuje do mikrozkumavky nebo jineacute vhodneacute naacutedoby kteraacute je
v exsikaacutetoru uložena tak aby vodniacute paacutery měly k sušidlu co nejkratšiacute cestu Hlavniacute vyacutehodou teacuteto metody
67
je že je levnaacute a dostupnaacute v každeacute laboratoři nevyacutehodou je dlouhyacute čas (řaacutedově hodiny) a nemožnost
odpařit jineacute rozpouštědlo než vodu Nevyacutehody se odstraňujiacute přiacutestroji pracujiacuteciacutemi na podobneacutem
principu kde se paacutery rozpouštědla neustaacutele odsaacutevajiacute Při vakuoveacutem zahušťovaacuteniacute roztoků kde je použito
organickeacute rozpouštědlo nastaacutevaacute utajenyacute var Utajenyacute var je metastabilniacute stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem
kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute prudkyacute var vzkypěniacute a
přetečeniacute destilovaneacute směsi chladiče nebo odpadniacute baňky Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu
vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute
cihla varneacute kamiacutenky apod) Riziko vzniku utajeneacuteho varu lze odstranit takeacute napřiacuteklad odpařovaacuteniacutem
vzorku za současneacute centrifugace Zařiacutezeniacute se obvykle sklaacutedaacute z centrifugy kteraacute může byacutet vyhřiacutevanaacute
z vymrazovaciacute čaacutesti a z vakuoveacute pumpy
Nejběžnějšiacute způsob odpařovaacuteniacute středniacutech objemů je odpařovaacuteniacute na vakuoveacute rotačniacute odparce (Obr 5)
Rotačniacute vakuovaacute odparka se sklaacutedaacute z odpařovaciacute baňky pohonneacute jednotky a z vhodneacuteho chladiče
s kondenzačniacute baňkou a musiacute byacutet doplněnaacute zdrojem vakua (vodniacute vyacutevěva membraacutenovaacute vyacutevěva)
Odpařovaciacute baňka se většinou během odpařovaacuteniacute ponořiacute do vodniacute laacutezně kde je vyhřiacutevaacutena na zvolenou
teplotu Vakuum vytvořeneacute v prostoru s roztokem snižuje jeho bod varu a rotačniacute pohyb baňky
způsobuje intenzivniacute miacutechaacuteniacute odpařovaneacute směsi spojeneacute se staacutelyacutem obnovovaacuteniacutem filmu kapaliny na
vnitřniacutem povrchu baňky Tiacutemto se zamezuje přehřiacutevaacuteniacute kapaliny zvyšuje se odpařovaciacute povrch a
zkracuje draacuteha bublin paacutery z vnitřniacuteho prostoru baňky na povrch roztoku Důsledkem je intenzivniacute
odpařovaacuteniacute kapaliny jejiacutež paacutery kondenzujiacute ve vodniacutem chladiči umiacutestěneacutem mezi zdrojem vakua a
odpařovaciacute baňkou a steacutekajiacute do kondenzačniacute baňky (Obr 5)
Obr 5 Scheacutema vakuoveacute rotačniacute odparky
1 ndash odpařovaciacute baňka 2 ndash pohonnaacute jednotka 3 ndash vodniacute chladič 4 ndash kondenzačniacute baňka 5 ndash napouštěciacute
uzaacutevěr
Stanoveniacute bodu taacuteniacute
Bod taacuteniacute je teplota při niacutež je pevnaacute laacutetka v rovnovaacuteze se svou taveninou Je to jedna ze zaacutekladniacutech
fyzikaacutelniacutech veličin vedle bodu varu hustoty indexu lomu světla optickeacute aktivity apod
charakterizujiacuteciacutech každou laacutetku Stanoveniacute teacuteto veličiny a srovnaacuteniacute s tabelovanou hodnotou je zvlaacuteště
pro organickeacuteho chemika nejrychlejšiacute metodou určeniacute čistoty daneacute laacutetky Anorganickeacute sloučeniny majiacute
obvykle přiacuteliš vysokyacute bod taacuteniacute Čisteacute laacutetky majiacute obvykle ostryacute bod taacuteniacute Již nepatrneacute znečištěniacute laacutetky se
projeviacute značnyacutem sniacuteženiacutem bodu taacuteniacute a to i tehdy jestliže nečistoty majiacute bod taacuteniacute vyššiacute Kromě sniacuteženiacute
bodu taacuteniacute je pozorovatelneacute zvětšeniacute intervalu bodu taacuteniacute Tohoto jevu je využito ke zkoušeniacute identity
dvou laacutetek s tyacutemž bodem taacuteniacute Stejnaacute množstviacute obou laacutetek se dokonale promiacutesiacute a pak se stanoviacute bod
68
taacuteniacute (tzv směsnyacute bod taacuteniacute) Je-li nezměněn jsou obě laacutetky identickeacute je-li ve srovnaacuteniacute s bodem taacuteniacute
složek nižšiacute jde o různeacute laacutetky Mnoheacute laacutetky se v okamžiku kdy roztajiacute zaacuteroveň rozložiacute Rozklad se
obvykle projeviacute ztmavnutiacutem nebo vyacutevojem plynu Bod rozkladu je zpravidla neostryacute a zaacutevisiacute na rychlosti
zahřiacutevaacuteniacute
Prakticky se bod taacuteniacute stanovuje tak že malyacute vzorek laacutetky napěchovanyacute ve skleněneacute tenkostěnneacute
kapilaacuteře se umiacutestiacute do laacutezně dobře vodiacuteciacute teplo tj do kapaliny nebo do kovoveacuteho bloku a pomalu se
zahřiacutevaacute tak aby se podmiacutenky co nejviacutece bliacutežily rovnovaacutežnyacutem Přitom se sleduje teplota laacutezně a pozoruje
laacutetka Jako teplotu taacuteniacute se pak označiacute teplota při niacutež se objeviacute kapalnaacute faacuteze
Přiacutestroje pro stanoveniacute teploty taacuteniacute praacutevě popsanyacutem postupem se nazyacutevajiacute bodotaacutevky Pro laacutetky
s teplotou taacuteniacute nižšiacute než 120 C se použiacutevajiacute skleněneacute bodotaacutevky což jsou skleněneacute naacutedobky ktereacute
byacutevajiacute plněny kapalinou o vhodneacute tepelneacute kapacitě např silikonovyacutem olejem glycerolem apod
Vhodnyacutem tvarem naacutedobky se dosahuje toho že při pozvolneacutem zahřiacutevaacuteniacute dochaacuteziacute k prouděniacute kapaliny
a současneacutemu prohřiacutevaacuteniacute vzorku a teploměru na ktereacutem je kapilaacutera se vzorkem připevněna Na Obr
15A je skleněnyacute P-bodotaacutevek U laacutetek s vyššiacute teplotou taacuteniacute se použiacutevajiacute bodotaacutevky kovoveacute tzv Thieleho
bloky Jsou to bloky z kovu dobře vedouciacuteho teplo do kteryacutech jsou vyvrtaacuteny svisle tři otvory (Obr 15B)
Do prostředniacuteho otvoru je vložen teploměr do zbyacutevajiacuteciacutech otvorů kapilaacutery se vzorkem U kovoveacuteho
bloku je pomaleacuteho zahřiacutevaacuteniacute dosaženo tiacutem že neniacute zahřiacutevaacuten přiacutemo blok ale tyčka kterou je blok
zaacuteroveň upevněn do stojanu Vzorek je pozorovaacuten v prochaacutezejiacuteciacutem světle lampičky upevněneacute na
stojanu za vzorkem
V laboratorniacute praxi se často použiacutevaacute speciaacutelniacutech zařiacutezeniacute určenyacutech pro praacuteci v mikroměřiacutetku Jsou to
v podstatě upraveneacute mikroskopy s elektricky vyhřiacutevanyacutem stolkem kteryacute je opatřen teploměrem Na
tento tzv mikrovyacutehřevnyacute stolek je položen vzorek v uspořaacutedaacuteniacute běžneacutem pro mikroskopovaacuteniacute a během
zahřiacutevaacuteniacute se pozoruje v mikroskopu a očekaacutevaacute se stav kdy se krystaly změniacute v rovnovaacutežnou směs pevneacute
a kapalneacute faacuteze
Obr 6 Bodotaacutevky A ndash Skleněnyacute P-bodotaacutevek B ndash Thieleho kovovyacute blok
UacuteKOL Č 1 Izolace kofeinu z čaje a jeho přečištěniacute sublimaciacute
Alkaloidy jsou nejpočetnějšiacute skupinou rostlinnyacutech laacutetek sekundaacuterniacuteho metabolismu a dosud jich bylo
izolovaacuteno kolem sedmi tisiacutec Z chemickeacuteho hlediska se dajiacute alkaloidy popsat jako organickaacute baacuteze
s jedniacutem nebo několika heterocyklickyacutemi dusiacutekovyacutemi atomy v molekule v přiacuterodě se vyskytujiacuteciacute ve
69
formě soliacute s organickyacutemi kyselinami Alkaloidy obsahuje 10 až 20 všech vyššiacutech rostlin Byly nalezeny
ve všech jejich čaacutestech ale nejviacutece jsou přiacutetomneacute v semenech kořenech a kůře stromů
Kofein patřiacute do skupiny purinovyacutech alkaloidů (purin je složen ze dvou heterocyklů ndash pětičlenneacuteho a
šestičlenneacuteho a obsahuje celkem 4 atomy dusiacuteku na molekulu) Molekula kofeinu maacute naviacutec dvě oxo-
skupiny (xanthin) a je třikraacutet methylovanaacute Kofein je nejhojněji zastoupen v semenech kaacutevovniacuteku a
kakaovniacuteku a v listech čaje Maacute povzbudivyacute uacutečinek na centraacutelniacute nervovou soustavu a srdečniacute činnost
podporuje činnost ledvin a zvyšuje tvorbu moči Stimulačniacute uacutečinek kofeinu stejně jako theofylinu
z čaje je založen na inhibici enzymu fosfodiesterasy kteraacute odbouraacutevaacute laacutetky přenaacutešejiacuteciacute nervovyacute vzruch
jako je např cyklickyacute adenosinmonofosfaacutet tedy laacutetka o podobneacute chemickeacute struktuře
LABORATORNIacute POMŮCKY
Vaacuteženky
Lžičkyšpachtle
Předvaacutežky
Kaacutedinky
Skleněnaacute tyčinka
Vařič
Filtračniacute papiacuter
Naacutelevka
Děliacuteciacute naacutelevka
Stojany
Filtračniacute kruhy
Odměrneacute vaacutelce
Vakuovaacute rotačniacute odparka + vyacutevěva
Vodniacute laacutezeň
Baňky + svorky
Varneacute kuličky
Hadice
Mikrozkumavka
Lepiciacute paacuteska + nůžky
Pinzeta
Polystyrenovyacute kruh
Odpařovaciacute miska
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Čajoveacute listy
Octan olovnatyacute
Ethanol
Chloroform
5 roztok hydroxidu sodneacuteho
POSTUP
1 Před začaacutetkem praacutece zapněte vodniacute laacutezeň u vakuoveacute rotačniacute odparky a vodniacute laacutezeň v digestoři
na odpařovaacuteniacute vzorku abyste během praacutece předešli časovyacutem prodlevaacutem
2 Na předvaacutežkaacutech odvažte tři gramy čajoveacuteho listiacute a povařte v kaacutedince na vařiči 5 minut v 50 ml
destilovaneacute vody
3 Připravte 20 ml roztoku octanu olovnateacuteho (wv = 5 ) přilijte ho k čajoveacutemu odvaru
zamiacutechejte a povařte dalšiacutech 5 minut
4 Posklaacutedejte francouzskyacute filtr a za tepla roztok přefiltrujte
5 S použitiacutem děliacuteciacute naacutelevky v digestoři proveďte extrakci filtraacutetu s 15 ml chloroformu
vytřepaacutevaacuteniacutem třikraacutet po sobě
Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru
a otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte
dostatečnyacute přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna
70
6 Spojeneacute extrakty v organickeacutem rozpouštědle promyjte v děliacuteciacute naacutelevce destilovanou vodou (15
ml) a potom stejnyacutem objemem roztoku hydroxidu sodneacuteho (wv = 5 ) Přečištěnyacute
chloroformovyacute extrakt zahustěte na vakuoveacute rotačniacute odparce naacutesledujiacuteciacutem způsobem
7 Extrakt přelijte do 250ml baňky s kulatyacutem dnem a zaacutebrusovyacutem hrdlem Nezapomeňte vložit
varneacute kuličky Baňku připevněte svorkou na uacutestiacute vakuoveacute odparky pomociacute šroubu umiacutestěte
baňku do polohy kdy je jejiacute spodniacute stěna omyacutevaacutena vodou ve vodniacute laacutezni K vakuoveacute odparce
připojte kondenzačniacute baňku
8 Do chladiče pusťte miacuternyacutem proudem vodu a zkontrolujte zda je utěsněna kondenzačniacute baňka
Spusťte vyacutevěvu a evakuujte odparku spusťte rotaci baňky
9 Po skončeniacute odpařovaacuteniacute vypněte vyacutevěvu odpařovaciacute baňku narovnejte do vodorovneacute polohy
uvolněte svorku a odšroubujte přiacutevod vakua k odparce Poteacute opatrně sundejte odpařovaciacute
baňku Odparek rozpusťte v ethanolu a baňku kvantitativně etanolem vyplaacutechněte
Ethanolickyacute roztok odpařte na vodniacute laacutezni
10 Připravte si aparaturu k sublimaci podle obraacutezku 13C odparek převeďte na dno kaacutedinky
aparatury Rozhraniacute mezi chladiacuteciacute baňkou a kaacutedinkou utěsněte lepiciacute paacuteskou
11 Aparaturu zahřiacutevejte na vařiči až do doby kdy ustane vyacutevoj sublimujiacuteciacutech par
12 Po skončeniacute sublimace zastavte vodu a oddělejte zaacutetku s trubicemi Krystalky kofeinu
vyloučeneacute na dně baňky se pokuste pomociacute špachtle kvantitativně převeacutest do předem zvaacuteženeacute
mikrozkumavky
VYHODNOCENIacute
Uveďte vyacutetěžek izolace kofeinu a navrhněte způsoby jak byste určili jeho čistotu
UacuteKOL Č 2 Analytickyacute důkaz přiacutetomnosti kofeinu
Kofein lze prokaacutezat tzv murexidovou reakciacute Jednaacute se o barevnyacute test na kyselinu močovou a jineacute puriny
Pevnyacute vzorek je oxidovaacuten v kyseleacutem prostřediacute odpařen a naacutesledně po přiacutedavku amonnyacutech iontů vznikaacute
purpuroveacute zbarveniacute naacuteležejiacuteciacute vznikajiacuteciacutemu murexidu (amonnaacute sůl 5 5acute-nitrildibarbituroveacute kyseliny)
LABORATORNIacute POMŮCKY
71
Hodinovaacute skla o průměru 8-10 cm
Lihovyacute kahan + sirky
Kleště
Ochrannyacute štiacutetochranneacute bryacutele
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
3 roztok peroxidu vodiacuteku
Koncentrovanaacute kyselina chlorovodiacutekovaacute
Amoniak
POSTUP
POUŽIJTE OCHRANNEacute BRYacuteLE NEBO ŠTIacuteT
1 Proveďte tzv murexidovou reakci k prokaacutezaacuteniacute přiacutetomnosti kofeinu Kontrolniacute reakci proveďte
rovněž s firemniacutem preparaacutetem kofeinu
2 Na hodinoveacute sklo se sublimaacutetem a na sklo s firemniacutem kofeinem kaacutepněte 3 roztok H2O2 a
koncentrovanou HCl
3 Roztok odpařte misku nechte zchladnout na stole a přikaacutepněte roztok čpavku
4 Purpuroveacute zbarveniacute prokaacuteže přiacutetomnost kofeinu
VYHODNOCENIacute
Uveďte zda reakce na přiacutetomnost kofeinu byly pozitivniacute a jak se odlišovalo zbarveniacute komerčniacuteho a vaacutemi
izolovaneacuteho kofeinu
UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute teploty taacuteniacute kofeinu
V teacuteto uacuteloze ověřiacutete čistotu vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu z čajoveacuteho listiacute pomoci jedneacute z nejrychlejšiacutech a
nejspolehlivějšiacutech metod Teplotu bodu taacuteniacute budete stanovovat pomociacute moderniacuteho bodotaacutevku jehož
princip je založen na Thieleho kovoveacutem bloku Bodotaacutevek je ovlaacutedaacuten elektronicky s digitaacutelniacutem
vyacutestupem Lze na něm měřit současně dva vzorky umiacutestěneacute v kapilaacuteraacutech Odečet se dělaacute vizuaacutelně
pomociacute zvětšovaciacuteho okulaacuteru
LABORATORNIacute POMŮCKY
Bodotaacutevek
Kapilaacutery skleněneacute
Skleněnaacute trubice
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Kofein komerčniacute čistyacute
Kofein izolovanyacute ve cvičeniacute
72
POSTUP
1 Do kapilaacuter dejte vzorek vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu a vzorek čisteacuteho kofeinu
2 Otevřenyacutem koncem kapilaacutery nahrňte maleacute množstviacute sucheacuteho vzorku zbytek kolem kapilaacutery
otřete a kapilaacuteru nechejte asi 5x volně padat svisle postavenou trubiciacute dlouhou asi 15 metru
na tvrdou podložku Vzorek laacutetky se tak dobře napěchuje do maleacuteho objemu na dně kapilaacutery
Sloupeček by měl byacutet vysokyacute asi 2 mm
3 Zapněte bodotaacutevek hlavniacutem vypiacutenačem Kapilaacutery se vzorkem vložte do bodotaacutevku
a zkontrolujte zda je vzorek dobře viditelnyacute Stiskněte tlačiacutetko bdquoplateau setldquo a stiskem tlačiacutetka
šipky nahoru nastavte teplotu na 270 degC a stiskněte START Teplota začiacutenaacute narůstat a kolem
aktuaacutelniacute teploty 200 degC pozorně sledujte oba vzorky
4 Odečtěte teplotu při ktereacute roztajiacute vaacutemi izolovanyacute kofein a kofein komerčniacute
VYHODNOCENIacute
Porovnejte obě ziacuteskaneacute hodnoty bodu taacuteniacute Vyhledejte hodnotu bodu taacuteniacute pro kofein a přiacutepadneacute rozdiacutely
vysvětlete
73
6 Izolace nukleovyacutech kyselin
Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu
K biochemickyacutem studiiacutem se použiacutevaacute nejrůznějšiacute biologickyacute materiaacutel kteryacute přiacuteroda poskytuje Vzhledem
k jeho různorodosti je technika zpracovaacuteniacute mnohdy velmi odlišnaacute a řiacutediacute se uacutečelem k jakyacutem studiiacutem maacute
byacutet použit Způsob zpracovaacuteniacute materiaacutelů byacutevaacute často odlišnyacute podle toho zda maacute byacutet vyacutechoziacute surovinou
pro izolaci detekci nějakeacute sloučeniny či skupiny laacutetek nebo zda se bude studovat jejich metabolismus
Maacute-li byacutet izolovaacutena nějakaacute laacutetka nebo skupina laacutetek z biologickeacuteho materiaacutelu (např vitamiacuten biacutelkovina
sacharid apod) je důležiteacute zvolit vhodnou vyacutechoziacute surovinu Pro izolaci se hodiacute nejleacutepe takovyacute
biologickyacute materiaacutel ve ktereacutem je požadovanaacute laacutetka v nejvyššiacute koncentraci je dostupnyacute a jeho cena
přijatelnaacute Vybranyacute živočišnyacute rostlinnyacute nebo mikrobiaacutelniacute materiaacutel je třeba v prvniacutem kroku
homogenizovat Rozrušeniacute rostlinnyacutech a živočišnyacutech buněk nedělaacute obvykle potiacuteže Jinak však je tomu
při izolaciacutech z buněk mikroorganismů Buněčnaacute stěna mikroorganismů je velmi rezistentniacute a jejiacute
narušeniacute vyžaduje zvlaacuteštniacute postupy viz niacuteže
Mletiacute
Suchyacute materiaacutel může byacutet rozemlet v různyacutech typech mlyacutenků Semena se melou v kulovyacutech mlyacutenech
nebo mlyacutenech s otočnyacutemi noži K mletiacute živočišnyacutech materiaacutelů se velmi dobře hodiacute mlyacutenek na maso
Tkaacuteň se v něm řeže a drtiacute zaacuteroveň Hrubost nebo jemnost lze regulovat vloženiacutem vhodneacute destičky
kterou se rozemletyacute materiaacutel protlačuje Všechny uvedeneacute strojky a mlyacutenky většinou může nahradit
běžnyacute univerzaacutelniacute kuchyňskyacute robot kteryacute je vybaven mixeacuterem mlyacutenkem masovyacutem strojkem i
struhadly
Rostlinnyacute materiaacutel určenyacute ke studiu exprese genů obsahu fytohormonů aj je třeba během mletiacute
neustaacutele chladit aby nedochaacutezelo k degradaci Provaacutediacute se tak chlazeniacutem tekutyacutem dusiacutekem Rostlinnyacute
materiaacutel se může drtit pomociacute třeciacute misky s tloučkem přičemž všechny potřeby ktereacute přichaacuteziacute do styku
s rostlinnyacutem materiaacutelem musiacute byacutet takteacutež vychlazeny Dalšiacute možnostiacute nadrceniacute rostlinneacuteho materiaacutelu je
použitiacute tzv kuličkoveacuteho mlyacutenku
Homogenizace
Na rozdiacutel od mletiacute nasucho je v biochemickeacute praacuteci chaacutepaacutena homogenizace jako důkladneacute rozmělněniacute
materiaacutelu za přiacutedavku vody nebo vhodnyacutech pufrů či fyziologickyacutech roztoků
Pro homogenizaci malyacutech množstviacute je nejvhodnějšiacute roztiacuteraacuteniacute materiaacutelu v třeciacute misce za přiacutedavku
mořskeacuteho piacutesku skelneacuteho prachu nebo jineacuteho abraziva Tužšiacute materiaacutely se před homogenizaciacute zmraziacute
kapalnyacutem dusiacutekem kteryacute je učiniacute křehčiacutemi k rozmělněniacute Homogenizaci lze rovněž proveacutest ve
vyacutekonneacutem mixeacuteru
K narušeniacute buněčneacute stěny a membraacuteny mikroorganismů tzv desintegraci se použiacutevaacute ještě některyacutech
speciaacutelniacutech metod Např působeniacute chemickyacutech činidel (detergenty) působeniacute enzymů štěpiacuteciacutech
polysacharidy buněčnyacutech stěn (lysozym celulasa) kraacutetkeacute působeniacute ultrazvuku opakovaneacute zmrazovaacuteniacute
a rozmrazovaacuteniacute Přehled nejužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik je uveden v tabulce 2
74
Tab 2 Přehled nejpoužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik
METODA PŘIacuteKLAD POUŽITIacute PRINCIP
Šetrneacute
lyacuteze buněk erythrocyty porušeniacute buněčneacute membraacuteny osmotickyacutem
tlakem
působeniacute enzymů bakterie štěpeniacute buněčneacute stěny specifickyacutemi
enzymy
působeniacute chemikaacuteliiacute
extrakce kvasinek
organickyacutemi rozpouštědly
nebo vhodnyacutemi kyselinami
čaacutestečnaacute solubilizace buněčneacute stěny
homogenizace jaterniacute tkaacuteň mechanickeacute porušeniacute buněk protlačovaacuteniacutem
uacutezkou štěrbinou
mletiacute svalovaacute tkaacuteň semena působeniacute střižnyacutech sil mechanickeacute
porušeniacute tkaacuteně
Středniacute
mixovaacuteniacute v nožovyacutech
mixeacuterech živočišnaacute a rostlinnaacute pletiva působeniacute střižnyacutech sil
mletiacute s abrazivy rostlinneacute tkaacuteně bakterie mechanickeacute porušeniacute buněk
Intenzivniacute
ultrazvuk buněčneacute suspenze naacutehleacute změny tlaku a teploty při zaacuteniku
vznikajiacuteciacutech mikrobublin
kuličkovyacute mlyacuten buněčneacute suspenze mechanickeacute porušeniacute buněk rychlou vibraciacute
skleněnyacutech kuliček
French press kvasinky dezintegrace buněčneacute stěny vysokyacutem
tlakem
Centrifugace
Centrifugace čili odstřeďovaacuteniacute patřiacute k nejběžnějšiacutem operaciacutem v biochemickeacute laboratoři Dovoluje
oddělit složky suspenze nebo emulze na zaacutekladě rozdiacutelnyacutech hustot Byacutevaacute často rychlejšiacute a pohodlnějšiacute
než filtrace a v některyacutech přiacutepadech vede i k lepšiacutemu odděleniacute pevneacute a kapalneacute faacuteze Kromě nahrazeniacute
nebo doplněniacute filtrace zvlaacuteště je-li suspendovanaacute laacutetka velmi jemnaacute špatně filtrovatelnaacute a filtrace
zdlouhavaacute maacute odstřeďovaacuteniacute v biochemii i jinyacute vyacuteznam Sloužiacute k některyacutem speciaacutelniacutem preparativniacutem a
analytickyacutem uacutečelům (např izolace mitochondriiacute diferenčniacute centrifugaciacute) Daacutele je to přiacuteprava buněčnyacutech
struktur gradientovou centrifugaciacute a z analytickyacutech aplikaciacute pak předevšiacutem stanoveniacute relativniacutech
molekulovyacutech hmotnostiacute sloučenin a stanoveniacute čistoty izolovanyacutech preparaacutetů
Při odstřeďovaacuteniacute působiacute na sedimentujiacuteciacute čaacutestice odstředivaacute siacutela (P) kterou lze vyjaacutedřit vztahem
119875 = 119898 ∙ 119903 ∙ 1205962
kde m hellip hmotnost čaacutestice
r hellip poloměr otaacutečeniacute
hellip uacutehlovaacute rychlost
75
Pro praktickeacute vyacutepočty se však zavaacutediacute veličina relativniacute odstřediveacute zrychleniacute R ktereacute udaacutevaacute kolikraacutet je
toto zrychleniacute většiacute než zemskeacute tiacutehoveacute zrychleniacute g a je daacutena vztahem
119877 = 1118 ∙ 119903 ∙ 1198732 ∙ 10minus5
kde N hellip počet otaacuteček za minutu
r hellip poloměr otaacutečeniacute v cm
Je nutno ji uvaacutedět jako hlavniacute charakteristiku centrifugace Z prvniacuteho vztahu je zřejmeacute že pouhyacute uacutedaj
počtu otaacuteček za minutu necharakterizuje proces centrifugace
Během nastavovaacuteniacute centrifugy je třeba braacutet zřetel na to kterou jednotku zadaacutevaacuteme ndash zda naacutesobky
zrychleniacute (x g) či otaacutečky za minutu (RPM) Tyto dvě hodnoty nejsou stejneacute ale existuje mezi nimi vztah
Dřiacuteve byl ke každeacute centrifuze dodaacutevaacuten nomogram k převodu těchto jednotek mezi sebou diacuteky znalosti
poloměru rotoru Dnešniacute centrifugy toto již zvlaacutedajiacute diacuteky elektronice samy
Existuje celaacute řada typů centrifug ktereacute se lišiacute velikostiacute (od malyacutech stolniacutech až po velkoobjemoveacute
průmysloveacute odstředivky) dosahovanyacutem zrychleniacutem a tvarem rotorů (vyacutekyvneacute a uacutehloveacute) Ve vyacutekyvnyacutech
rotorech jsou kyvety uloženy v pouzdrech kteraacute jsou volně zavěšena v čepech vlastniacuteho rotoru a kyvety
jsou během odstřeďovaacuteniacute ve vodorovneacute poloze Naproti tomu v uacutehlovyacutech rotorech jsou kyvety fixovaacuteny
v určiteacutem uacutehlu (45 - 50) k ose otaacutečeniacute
Zvlaacuteštniacute kategorii tvořiacute ultracentrifugy na nichž lze dosaacutehnout relativniacuteho odstřediveacuteho zrychleniacute
100 000 x g a viacutece Lišiacute se od běžnyacutech centrifug zejmeacutena tiacutem že prostor s rotorem musiacute byacutet při
odstřeďovaacuteniacute evakuovaacuten snižuje se tiacutem třeniacute způsobeneacute přiacutetomnostiacute vzduchu diacuteky tomu se rotor
nebude zahřiacutevat Použiacutevajiacute se pro děleniacute biopolymerů a subcelulaacuterniacutech čaacutestic v hustotniacutem gradientu
sacharosy nebo cesnyacutech soliacute Tyto techniky lze provaacutedět jak v analytickeacutem tak i v preparativniacutem
měřiacutetku Analytickeacute centrifugy jsou naviacutec opatřeny optickyacutem zařiacutezeniacutem umožňujiacuteciacutem sledovat rozhraniacute
tvořenaacute jednotlivyacutemi sedimentujiacuteciacutemi laacutetkami
Pro většinu praciacute preparačniacutech i analytickyacutech jsou požadovaacuteny centrifugy chlazeneacute Chlazeniacute centrifug
je zajišťovaacuteno chladiciacutemi agregaacutety zabudovanyacutemi do jedineacuteho provozniacuteho celku s centrifugou a je
ovlaacutedaacuteno termostatem Protilehleacute kyvety (u vysokootaacutečkovyacutech centrifug všechny kyvety) musejiacute byacutet
staticky a dynamicky vyvaacuteženy Z bezpečnostniacutech důvodu i z hlediska ochrany centrifugy je nutno
klaacutest na vyvažovaacuteniacute kyvet zvyacutešenou pozornost Každaacute nepřesnost v dynamickeacutem i statickeacutem vyvaacuteženiacute
se mnohonaacutesobně projeviacute zvětšeniacutem odstřediveacuteho tlaku na jednu stranu osy Osa se nerovnovaacutežnyacutem
zatiacuteženiacutem snadno ohne nebo se poškodiacute ložisko Při chodu odstředivky se při nepřesneacutem vyvaacuteženiacute
projevujiacute silneacute vibrace Statickeacuteho vyvaacuteženiacute se dosaacutehne tak že se na technickyacutech vaacutehaacutech s přesnostiacute na
jeden gram vyvaacutežiacute protilehlaacute pouzdra s kyvetami naplněnyacutemi suspenziacute určenou k centrifugaci Daleko
většiacute pozornost je třeba klaacutest dynamickeacutemu vyvaacuteženiacute protilehlyacutech kyvet Protilehleacute kyvety musiacute miacutet
stejnou velikost hmotnost a stejně umiacutestěneacute těžiště To znamenaacute že protilehleacute kyvety musiacute byacutet
naplněny stejnou suspenziacute přesněji řečeno suspenziacute o stejneacute hustotě Nelze tedy napřiacuteklad při
precipitaci siacuteranem amonnyacutem kyvetu s tiacutemto roztokem vyvaacutežit kyvetou s destilovanou vodou
76
Nukleoveacute kyseliny
Nukleoveacute kyseliny jsou makromolekulaacuterniacute laacutetky ktereacute ve sveacute struktuře nesou genetickou informaci
Běžnyacutemi nukleovyacutemi kyselinami jsou kyselina deoxyribonukleovaacute (DNA) a ribonukleovaacute (RNA) Zaacutekladniacute
stavebniacute jednotkou nukleovyacutech kyselin je tzv nukleotid Nukleotid je obecně heterocyklickaacute baacuteze kteraacute
N-glykosidickou vazbou vaacuteže sacharid (pentosu) a esterovou vazbou fosfaacutet (odtud kyselina)
Heterocyklickeacute baacuteze v nukleovyacutech kyselinaacutech jsou purinoveacute nebo pyrimidinoveacute povahy Nejčastěji
zastoupeneacute pyrimidinoveacute baacuteze jsou cytosin (C) thymin (T) a uracil (U) a purinoveacute baacuteze adenin (A) a
guanin (G) (Obr 1) Zatiacutemco DNA obsahuje baacuteze C T A G u RNA je T zaměněn za U
Jak už z naacutezvu vyplyacutevaacute nukleotidy RNA v sobě vaacutežou sacharid ribosu kdežto DNA jejiacute 2-deoxy variantu
Jednotliveacute nukleotidy jsou vaacutezaacuteny do polynukleotidoveacuteho řetězce skrze fosfaacutet (Obr 2) jednaacute se tedy o
vazbu diesterovou
Obr 1 Purinoveacute a pyrimidinoveacute nukleotidy
Nukleoveacute kyseliny byly objeveny již roku 1869 v buněčnyacutech jaacutedrech Jejich strukturu však odhalili až v
roce 1953 paacutenoveacute Watson a Crick (Nobelova cena) kdy bylo rozluštěno vzaacutejemneacute paacuterovaacuteniacute nukleotidů
dvou na sebe antiparalelniacutech řetězců dvoušroubovice DNA (Obr 3)
77
Obr 2 Nukleotidy spojeneacute v řetězec (UAG)
Obr 3 Paacuterovaacuteniacute baacuteziacute ve dvoušroubovici DNA
Izolace nukleovyacutech kyselin
Pro izolaci nukleovyacutech kyselin z živyacutech organismů byla vyvinuta řada metod ktereacute se od sebe mohou
dosti odlišovat Pro stručnost tohoto textu budou popsaacuteny dvě zaacutekladniacute
Prvniacutem krokem u všech metod je vždy lyacuteze buněk nebo pevneacute tkaacuteně U buněk většinou stačiacute rozrušit
buněčnou stěnu a membraacuteny nejčastěji se za tiacutemto uacutečelem použiacutevajiacute detergenty jako je dodecylsulfaacutet
sodnyacute (SDS) nebo Triton X-100 Pro izolaci DNA nebo RNA z rostlinnyacutech pletiv nebo živočišnyacutech tkaacuteniacute je
třeba nejdřiacuteve mechanickeacuteho narušeniacute ktereacute provaacutediacuteme buď mrazem ndash tekutyacutem dusiacutekem nebo
různyacutemi typy homogenizaacutetorů Buněčnyacute obsah včetně DNA se z lyzovanyacutech buněk uvolniacute do
extrakčniacuteho pufru kteryacute vždy musiacute obsahovat chelatačniacute činidlo ethylendiamintetraoctovou kyselinu
(EDTA) kteraacute vychytaacute veškereacute vaacutepenateacute ionty z extraktu Vaacutepenateacute ionty fungujiacute jako kofaktory
78
nukleas enzymů ktereacute štěpiacute nukleoveacute kyseliny a pokud by tyto enzymy byly během extrakce aktivniacute
naštěpily by veškereacute izolovaneacute nukleoveacute kyseliny Do extrakčniacuteho pufru se někdy přidaacutevajiacute naviacutec ještě
proteinasy enzymy štěpiacuteciacute proteiny Většina DNA je totiž obalenaacute histony a jejich odstraněniacute
proteinasou zvyacutešiacute čistotu izolovaneacute DNA
Jeden typ metod je založen na extrakci směsiacute fenolu a chloroformu Fenol se rozpouštiacute ve vodě i v
chloroformu preferuje ale chloroform Chloroform se jako organickeacute rozpouštědlo s vodou nemiacutesiacute
Přidaacuteme-li tedy směs fenolu a chloroformu k extraktu ze živeacute tkaacuteně veškereacute tuky přechaacutezejiacute do
chloroformu biacutelkoviny a čaacutest polysacharidů se působeniacutem organickyacutech rozpouštědel vysraacutežiacute a nukleoveacute
kyseliny zůstanou ve vodneacute faacutezi Po intenzivniacute extrakci se směs zcentrifuguje a vznikleacute faacuteze se od sebe
odděliacute Vysraacuteženeacute proteiny a sacharidy vytvořiacute na rozhraniacute biacutelou prstencovitou sraženinu Pro vysraacuteženiacute
nukleovyacutech kyselin z vodneacute faacuteze se použiacutevaacute absolutniacute ethanol s přiacutedavkem soli nebo isopropanol Po
intenzivniacute centrifugaci (14000 RPM) pak nukleovaacute kyselina vytvořiacute ve zkumavce opaleskujiacuteciacute pelet
kteryacute se ještě promyacutevaacute etanolem sušiacute a nakonec rozpouštiacute ve vodě nebo vhodneacutem pufru
Novějšiacute metody využiacutevajiacute adsorpce nukleovyacutech kyselin na silikaacutet v přiacutetomnosti chaotropniacutech soliacute jako
je třeba guanidin thiokyanaacutet Extrakt nukleovyacutech kyselin se smiacutechaacute se silikaacutetovou matriciacute v podobě
vrstvy silikaacutetovyacutech kuliček v přiacutetomnosti chaotropniacute soli Nukleoveacute kyseliny se navaacutežiacute na kuličky a ty se
pak promyacutevaacuteniacutem zbaviacute kontaminujiacuteciacutech proteinů polysacharidů a jinyacutech nečistot Nakonec se nukleoveacute
kyseliny z kuliček uvolniacute sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely roztoku Tato metoda je velice rychlaacute a efektivniacute a využiacutevaacute
se ve většině komerčniacutech setů pro izolaci nukleovyacutech kyselin např v diagnostickyacutech laboratořiacutech v
nemocniciacutech
Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace a čistoty nukleovyacutech kyselin
Jako důkaz přiacutetomnosti izolovaneacute DNA i kontrolu jejiacute čistoty se použiacutevaacute nejčastěji spektrofotometrie v
bliacutezkeacute UV oblasti Nukleoveacute kyseliny absorbujiacute nejintenzivněji světlo o vlnoveacute deacutelce 260 nm takže
hodnota absorbance je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Při stanoveniacute je nutneacute dbaacutet na čistotu
preparaacutetu protože rušiacute přiacutetomnost proteinů (280 nm) a aromatickyacutech laacutetek Pokud je DNA preparaacutet
čistyacute poměr A260A280 dosahuje hodnoty 18
cDNA=629∙A260-360∙A280 [ngμl]
Daleko citlivějšiacute stanoveniacute koncentrace DNA je pomociacute metody fluorimetrie kdy je měřena
fluorescence DNA po smiacuteseniacute se specifickyacutem interkalačniacutem barvivem tedy barvivem ktereacute se
vmezeřuje mezi baacuteze DNA
Pro měřeniacute v UV oblasti je třeba použiacutevat kyvety ktereacute jsou pro tuto oblast spektra určeneacute ndash obvykle
se jednaacute o kyvety křemenneacute či jinak upraveneacute Při použitiacute plastoveacute či obyčejneacute skleněneacute kyvety dochaacuteziacute
k absorpci UV zaacuteřeniacute materiaacutelem kyvety tudiacutež jiacutem paprsek neprojde a nelze stanovit absorbanci
měřeneacuteho vzorku (Obr 4A) Při použitiacute UV kyvety uvidiacutete hladkyacute průběh spektra (Obr 4B) Daacutele je třeba
daacutevat pozor na směr kteryacutem kyvetu do spektrofotometru vklaacutedaacutete Při špatneacutem vloženiacute kyvety opět
nelze stanovit absorbanci měřeneacuteho vzorku (Obr 4C)
79
Obr 4 UV spektra stejneacuteho vzorku DNA A ndash použitiacute nevhodneacute plastoveacute kyvety B ndash použitiacute UV kyvety
C ndash UV kyveta vloženaacute špatnyacutem směrem D ndash vzorek DNA s vysokou koncentraciacute kontaminujiacuteciacutech
proteinů Na obraacutezku B je vidět absorpčniacute maximum DNA při 260 nm
UacuteKOL Č 1 Izolace DNA z vepřoveacute sleziny a RNA z pekařskyacutech kvasnic
LABORATORNIacute POMŮCKY
Třeciacute misky s tloučkem Odměrneacute vaacutelce pH papiacuterky Skleněnaacute tyčinka Centrifugačniacute kyvety Kaacutedinky
Dřevěneacute prkeacutenko a nůž Skleněneacute zkumavky Varneacute baňky Špejle Chlazenaacute centrifuga Automatickeacute pipety a špičky
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Vepřovaacute slezina Pekařskeacute kvasnice Hydroxid sodnyacute Chlorid sodnyacute
Kyselina octovaacute Diethylether Ethanol Mořskyacute piacutesek
ROZTOKY
5 kyselina octovaacute
50 kyselina octovaacute
05 hydroxid sodnyacute
1 M chlorid sodnyacute
POJMY
Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci
Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem
POSTUP
80
IZOLACE RNA Z KVASNIC
Pozor s diethyletherem pracujte v digestoři
1 Do třeciacute misky nadrobte jedno baleniacute pekařskyacutech kvasnic přidejte lžičku mořskeacuteho piacutesku a
důkladně rozetřete Poteacute postupně přidejte 3 ml destilovaneacute vody a 3 ml diethyletheru Po
přiacutedavku vždy důkladně rozetřete
2 Do homogenaacutetu postupně přidejte 50 ml 05 NaOH a pokračujte v roztiacuteraacuteniacute asi ještě 15 min
Upravte pH pomociacute 5 kyseliny octoveacute na pH 6 (použijte pH papiacuterky)
3 Směs rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet
4 Směs centrifugujte při 9500 g a teplotě 4 degC po dobu 10 min
5 Supernatant odlijte do kaacutedinky a upravte na pH 35 pomociacute 50 kyseliny octoveacute ndash odměřte použiteacute
množstviacute Přidejte vychlazenyacute ethanol ndash stejnyacute objem jako kyseliny octoveacute - vyloučenaacute sraženina
představuje ribonukleoprotein
6 Sraženinu ribonukleoproteinu zcentrifugujte při 2000 g 4 degC 10 min Supernatant teacuteměř celyacute
odlijte Ribonukleoprotein rozmiacutechejte ve zbytku supernatantu a naacutesledně rozdělte do třiacute frakciacute
(největšiacute množstviacute do varneacute baňky menšiacute množstviacute do velkeacute zkumavky a nejmeacuteně do maleacute
zkumavky) a uchovejte při 4 degC pro dalšiacute experimenty
IZOLACE DNA ZE SLEZINY
1 Slezinu z baliacutečku nakraacutejejte a naacutesledně v třeciacute misce rozetřete s trochou mořskeacuteho piacutesku na jemnou
kaši
2 Přidejte 100 ml vychlazeneacuteho 1 M NaCl - postupně po malyacutech daacutevkaacutech a za staacuteleacuteho roztiacuteraacuteniacute
Homogenizujte 15 min
3 Homogenaacutet rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet
4 Homogenaacutet centrifugujte při 5000 g 10 min 4 degC Mezitiacutem si připravte 600 ml vychlazeneacute
destilovaneacute vody do 1 l kaacutedinky
5 Supernatant pomalu v tenkeacutem proudu kontinuaacutelně nalijte do vychlazeneacute destilovaneacute vody poteacute
velmi jemně promiacutechejte pomociacute dřevěneacute špejle DNA se sraacutežiacute ve formě opaleskujiacuteciacutech vlaacuteken
6 Za použitiacute dřevěneacute špejle naviacutejejte vlaacutekna DNA a ty přenaacutešejte do varneacute baňky do velkeacute a maleacute
zkumavky a uchovejte při 4 degC pro spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace DNA
UacuteKOL Č 2 Důkaz nukleovyacutech kyselin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Vodniacute laacutezeň
Vařič
Zpětnyacute chladič
Stojany
Svorky
Varneacute kamiacutenky
Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)
Skleněneacute zkumavky
Špachtle
Automatickeacute pipety a špičky
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
81
Hydroxid sodnyacute
Kyselina siacuterovaacute
Uhličitan sodnyacute
Kyselina chlorovodiacutekovaacute
Dusičnan střiacutebrnyacute
Koncentrovanyacute amoniak
Folinovo činidlo
Difenylamin
ROZTOKY
5 kyselina siacuterovaacute
05 hydroxid sodnyacute
Difenylaminoveacute činidlo
5 dusičnan střiacutebrnyacute
POSTUP
ODLIŠENIacute DNA A RNA
DNA a RNA lze odlišit podle vaacutezaneacuteho sacharidu na zaacutekladě barevnyacutech reakciacute ktereacute poskytujiacute ribosa a
2-deoxyribosa s difenylaminem Zatiacutemco RNA poskytuje s difenylaminem zeleneacute zbarveniacute DNA reaguje
modře
Pozor pracujete s difenylaminem pracujte v rukaviciacutech a v digestoři
1) K frakciacutem RNA a DNA ve většiacutech zkumavkaacutech přidejte 1 ml 05 NaOH a po promiacutechaacuteniacute a rozpuštěniacute
přidejte 1 ml difenylaminoveacuteho činidla
2) Reakce inkubujte na vrouciacute vodniacute laacutezni minimaacutelně 20 min pak pozorujte vyacutevoj zbarveniacute
STABILITA NUKLEOVYacuteCH KYSELIN
Hlavniacute uacutelohou DNA je uchovat genetickou informaci což je zabezpečeno mimo jineacute vysokou stabilitou
fosfodiesteroveacute vazby Zatiacutemco v alkalickeacutem prostřediacute se DNA jen denaturuje RNA se rozštěpiacute až na
jednotliveacute nukleotidy Kyselou hydrolyacutezou se štěpiacute obě nukleoveacute kyseliny ale rozdiacutelnyacutem způsobem
1) K frakciacutem DNA a RNA ve varnyacutech baňkaacutech přidejte 30 ml 5 kyseliny siacuteroveacute a pod zpětnyacutem chladičem
povařte 30 min Nezapomeňte do baňky vložit varneacute kamiacutenky
2) Ziacuteskaneacute hydrolyzaacutety rozdělte po 1 ml do zkumavek (3 zkumavky pro DNA 3 zkumavky pro RNA) a
použijte pro dalšiacute analyacutezy
DŮKAZ PURINOVYacuteCH BAacuteZIacute NUKLEOVYacuteCH KYSELIN
Purinoveacute baacuteze tvořiacute nerozpustneacute soli střiacutebrneacute a měďneacute
82
1) K prvniacutem dvěma zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA (z předchoziacuteho pokusu) přidaacutevejte po
kapkaacutech amoniak až do alkalickeacute reakce (detekujte pH papiacuterkem) a 05 ml 5 roztoku AgNO3
pozorujte vznik jemneacute biacuteleacute vločkoviteacute sraženiny
2) Dalšiacute dvě zkumavky s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přiveďte k varu a přidejte 1 ml 10 CuSO4 poteacute
postupně přidaacutevejte pevnyacute Na2SO3 až dokud nevznikne tmavě žlutohnědaacute sraženina
Guanin redukuje Folinovo činidlo za vzniku modreacuteho zbarveniacute
3) Ke třetiacutem zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přidejte 1 ml Folinova činidla promiacutechejte a po
špetkaacutech přidaacutevejte na nakloněnou stěnu zkumavky pevnyacute Na2CO3 Vznikaacute intenzivně modreacute
zbarveniacute
UacuteKOL Č 3 Spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace nukleovyacutech kyselin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Křemennaacute kyveta
Stolniacute spektrofotometr
Automatickeacute pipety a špičky
Izolovanaacute DNA a RNA
POSTUP
1) K RNA a DNA v malyacutech zkumavkaacutech přidejte 05 ml 05 NaOH
2) Do 1 cm křemenneacute kyvety napipetujte 2 ml 05 NaOH a přidejte 20 microl alkalickeacuteho roztoku DNA
nebo RNA Jako slepou reakci použijte 05 NaOH
3) Proměřte absorpčniacute spektrum v UV oblasti v rozsahu 200-290 nm Pomociacute šipek na
spektrofotometru odečtěte hodnoty A260 a A280 Spektrum si vyfoťte
Obr 5 UV-spektrum DNA a RNA
83
VYHODNOCENIacute
1 Pomociacute vyacuteše uvedeneacuteho vzorce určete koncentraci a čistotu vaacutemi izolovanyacutech vzorků DNA
Vysvětlete co může byacutet přiacutečinou pokud je hodnota čistoty vyššiacute nebo nižšiacute než 18
2 Do protokolu zaznamenejte pozorovaneacute spektrum pro DNA i RNA
3 Zhodnoťte vyacutesledek důkazovyacutech reakciacute
7 Destilace
Destilace je metoda užiacutevanaacute k děleniacute a čištěniacute směsi kapalin ktereacute se navzaacutejem lišiacute bodem varu
Všeobecně platiacute že těkavějšiacute složky směsi přechaacutezejiacute v paacutery snadněji než složky meacuteně těkaveacute Plynnaacute faacuteze
vyskytujiacuteciacute se nad kapalinou maacute tedy jineacute složeniacute než kapalnaacute směs a destilaacutet (kondenzaacutet) vzniklyacute
kondenzaciacute těchto par bude bohatšiacute na těkavějšiacute složku
Chceme-li dosaacutehnout dokonaleacuteho rozděleniacute směsi dvou kapalin jedinou destilaciacute v jednoducheacute
aparatuře musiacute se jejich body varu lišit alespoň o 50 degC a destilovaneacute laacutetky nesmějiacute vytvaacuteřet azeotropniacute
směs (azeotrop) Azeotrop lze definovat jako směs s konstantniacutem bodem varu jejiacutež složky od sebe nelze
oddělit jednoduchou destilaciacute Dle povahy kapalneacute směsi je třeba volit vhodnou destilačniacute metodu pro
odděleniacute složek směsi
Je-li kapalina znečištěna pouze malyacutem množstviacutem těkavyacutech laacutetek pak je možneacute ji čistit jednoduchou
destilaciacute nebo pouhyacutem odpařovaacuteniacutem Jednaacute-li se však o směs laacutetek s velmi bliacutezkyacutemi body varu pak je
třeba použiacutet tzv frakčniacute destilaci (neboli rektifikaci) Je-li destilovanaacute laacutetka termicky maacutelo stabilniacute a
rozklaacutedaacute se při nižšiacute teplotě než je jejiacute bod varu pak je nutneacute použiacutet destilaci vakuovou Vakuovaacute
84
destilace probiacutehaacute za sniacuteženeacuteho tlaku ktereacuteho lze dosaacutehnout pomociacute vakuoveacute pumpy Často využiacutevanyacutem
zařiacutezeniacutem pro vakuovou destilaci je vakuovaacute rotačniacute odparka Destilace s vodniacute parou se použiacutevaacute k
odděleniacute těch laacutetek ktereacute těkajiacute s vodniacute paacuterou při nižšiacute teplotě než je jejich bod varu
Pro uacutečely opětovneacuteho zkapalněniacute par destilovaneacute kapaliny se v laboratorniacutech podmiacutenkaacutech použiacutevajiacute
chladiče u kteryacutech se rozlišuje několik druhů Paacutery vysokovrouciacutech laacutetek (s bodem varu nad 150 degC)
kondenzujiacute ve vzdušneacutem chladiči (Obr 1A) v ostatniacutech přiacutepadech se použiacutevaacute Liebigův chladič kteryacutem
proteacutekaacute studenaacute voda (Obr 1B) Ještě uacutečinnějšiacute je chladič kuličkovyacute (Obr 1C) nebo spiraacutelovyacute (Obr 1D)
kteryacute se při sestavovaacuteniacute destilačniacute aparatury musiacute postavit do šikmeacute polohy tak aby se v něm nezdržoval
kondenzaacutet Variace spiraacuteloveacuteho chladiče je rovněž často využiacutevaacutena u vakuoveacute rotačniacute odparky
Obr 1 Chladiče A ndash vzdušnyacute chladič B ndash Liebigův chladič C ndash kuličkovyacute chladič D ndash spiraacutelovyacute chladič
Šipky naznačujiacute směr toku chladiacuteciacuteho meacutedia (vody)
Destilace za normaacutelniacuteho tlaku
Destilace za normaacutelniacuteho tlaku je nejběžnějšiacute druh destilace a použiacutevaacute se všude tam kde kapalina přechaacuteziacute
snadno v paacutery při teplotě za ktereacute se neniacute třeba obaacutevat rozkladu destilovaneacute laacutetky Destilačniacute aparatura
(Obr 2) se sklaacutedaacute z varneacute baňky přiacutepadně z baňky frakčniacute Varnaacute baňka se nevoliacute přiacuteliš velkaacute a plniacute se
maximaacutelně do 34 objemu Baňka se uzaviacuteraacute přes Claisenův naacutestavec na kteryacute je napojen teploměr pro
měřeniacute teploty a chladič pro kondenzaci par
Jelikož maacute při destilaci směsi vrouciacute kapalina obvykle vyššiacute bod varu než kondenzaacutet je vhodnějšiacute
neponořovat teploměr do kapaliny nyacutebrž odečiacutetat teplotu odvaacuteděnyacutech par Na konci chladiče je obvykle
upevněna alonž pomociacute niacutež steacutekaacute kondenzaacutet do jiacutemaciacute naacutedoby (předloha neboli kondenzačniacute baňka)
Velice vyacutehodneacute jsou aparatury zaacutebrusoveacute obzvlaacuteště při praacuteci s agresivniacutemi laacutetkami
V dokonale hladkyacutech naacutedobaacutech může při zahřiacutevaacuteniacute kapalin dojiacutet k tzv utajeneacutemu varu Je to metastabilniacute
stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute
prudkyacute var vzkypěniacute a přetečeniacute destilovaneacute směsi do předlohy Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu
vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute
cihla varneacute kamiacutenky apod)
85
Obr 2 Destilačniacute aparatura za normaacutelniacuteho tlaku A ndash vařič B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek
D ndash Claisenův naacutestavec E ndash teploměr F ndash Liebigův chladič G ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič H ndash alonž
I ndash Erlenmayerova baňka
Destilace s vodniacute paacuterou
Podle Daltonova zaacutekona je tlak nad směsiacute dvou nebo několika kapalin roven součtu parciaacutelniacutech tlaků
jednotlivyacutech složek Jelikož var kapaliny nastane v okamžiku kdy se tenze jejiacute paacutery rovnaacute okolniacutemu ndash
atmosfeacuterickeacutemu tlaku je zřejmeacute že bod varu takoveacute směsi bude nižšiacute než body varu jednotlivyacutech
oddělenyacutech složek
Jako přiacuteklad lze pro jednoduchost uveacutest směs anilinu a vody kteraacute vře při 98 degC kdy tenze vodniacute paacutery
činiacute 942middot104 Pa a tlak par anilinu je 707middot103 Pa Bod varu samotneacuteho anilinu je roven 1844 degC Destilace
s vodniacute parou je tedy založena na využitiacute Daltonova zaacutekona Použiacutevaacute se hlavně v organickeacute chemii Tiacutemto
způsobem je možno předestilovat laacutetky ktereacute majiacute bod varu i vyššiacute než 200 degC při teplotaacutech nižšiacutech než
100 degC a uchraacutenit je tak před nežaacutedouciacutem rozkladem
Při destilaci s vodniacute parou se použiacutevajiacute aparatury sestaveneacute dle obraacutezku 3 Aparatura se sklaacutedaacute z vyviacuteječe
vodniacute paacutery kteryacutem je varnaacute baňka uzavřenaacute 2x vrtanou zaacutetkou Jedniacutem otvorem prochaacuteziacute dlouhaacute
skleněnaacute trubice sahajiacuteciacute až ke dnu naacutedoby Je to tzv pojistnaacute trubice a jejiacutem uacutekolem je zabraacutenit při
naacutehleacutem poklesu tlaku ve vyviacuteječi nasaacutetiacute kapaliny z destilačniacute baňky Podtlak se vyrovnaacute nasaacutetiacutem vzduchu
pojistnou trubiciacute Baňky i chladič jsou uchyceny pomociacute laboratorniacutech držaacuteků a laboratorniacutech spojek do
laboratorniacutech stojanů pro zajištěniacute stability celeacute aparatury
86
Vodniacute paacutera probublaacutevaacute destilačniacute baňkou kteraacute je zahřiacutevaacutena souběžně s vyviacuteječem vodniacute paacutery Destilačniacute
baňka je většinou upevněna vzhledem k ostatniacute aparatuře do šikmeacute polohy proto aby kapalina
rozstřikovanaacute proudem vodniacute paacutery nevnikla do chladiče a neznečišťovala tak kondenzaacutet Dalšiacute možnostiacute
prevence znečištěniacute kondenzaacutetu je použitiacute Claisenova naacutestavce kteryacute zvětšuje vzdaacutelenost mezi kapalinou
a uacutestiacutem chladiče Chladič byacutevaacute standardně zakončen alonžiacute a jiacutemaciacute naacutedobou
Obr 3 Destilace s vodniacute parou A ndash vařič nebo topneacute hniacutezdo B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek
D ndash pojistnaacute trubice a trubice pro vedeniacute vodniacute paacutery E ndash trojhrdlaacute baňka F ndash Claisenův naacutestavec
G ndash teploměr H ndash Liebigův chladič I ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič J ndash alonž K ndash Erlenmayerova baňka
UacuteKOL Č 1 Izolace hřebiacutečkoveacute silice z hřebiacutečku destilaciacute s vodniacute parou
V tomto cvičeniacute lze izolovat silice z dalšiacutech volitelnyacutech zdrojů (levandule kmiacuten apod)
teoretickaacute přiacuteprava je zde hodnocena 20 kladnyacutemi body
Hřebiacutečkovaacute silice je homogenniacute směs o složeniacute eugenol (85-90 ) acetyleugenol (9-10 ) a maleacute
množstviacute jinyacutech laacutetek Laacutetky přiacutetomneacute v teacuteto směsi majiacute teploty varu 254 degC pro eugenol a 281-286 degC pro
acetyleugenol Obě tyto laacutetky jsou ve vodě pouze velmi maacutelo rozpustneacute Hustota těchto laacutetek se
pohybuje v rozmeziacute 1079 gmiddotml-1 pro acetyleugenol a 1067 gmiddotml-1 pro eugenol při 25degC
87
Při teplotě varu vody však obě tyto laacutetky majiacute značnou tenzi par a lze je proto z hřebiacutečku snadno
vydestilovat s vodniacute parou při teplotě nižšiacute než 100 degC Ze ziacuteskaneacute vodniacute emulze se silice vyextrahuje do
vhodneacuteho rozpouštědla Naacuteslednyacutem oddestilovaacuteniacutem rozpouštědla z extraktu je dociacuteleno jeho zahuštěniacute
Tiacutemto postupem lze ziacuteskat čistou hřebiacutečkovou silici sklaacutedajiacuteciacute se převaacutežně z eugenolu a acetyleugenolu
Eugenol je fenolickaacute laacutetka obsaženaacute hlavně v nezralyacutech plodech rostlin čeledi Myrtaceae jako je Pimento
officinalis či Caryophyllum aromaticum u naacutes znaacutemyacutech jako noveacute kořeniacute (jamajskyacute pepř) a hřebiacuteček
Z pohledu chemickeacuteho se jednaacute o derivaacutet guajakolu s allylovyacutem řetězcem kteryacute naacuteležiacute mezi
fenylpropanoidy Vzhledem se jednaacute o bezbarvou až bledě žlutou olejovitou kapalinu přiacutejemneacute
hřebiacutečkoveacute vůně V současneacute době se použiacutevaacute v zubniacutem leacutekařstviacute jako lokaacutelniacute anestetikum a rovněž
působiacute jako aktivaacutetor žaludečniacutech traacuteviciacutech enzymů a s tiacutem takeacute souvisiacute obliba těchto druhů kořeniacute teacuteměř
ve všech světovyacutech kuchyniacutech
LABORATORNIacute POMŮCKY
Alonž (velkaacute a malaacute)
Claisenův naacutestavec (velkyacute a malyacute)
Děliacuteciacute naacutelevka se skleněnou zaacutetkou (250 ml)
Erlenmayerovy baňky (100 ml)
Filtračniacute kruh středniacute
Gumoveacute hadice
Hrnec pro vodniacute laacutezeň
Kaacutedinky (50 ml 100 ml 250 ml)
Laboratorniacute lžička
Laboratorniacute spojky
Laboratorniacute stojany
Laboratorniacute svorka malaacute
Laboratorniacute svorka pro chladič
Laboratorniacute svorky středniacute
Zvedaacutek pro topneacute hniacutezdo
Liebigův chladič (velkyacute a malyacute)
Mikrozkumavka
Odměrnyacute vaacutelec (25 ml)
Pasteurova pipeta
Skleněneacute zaacutetky 1415
Skleněneacute kuličkyvarneacute kamiacutenky
Teploměr do 150degC
Třeciacute miska s tloučkem
Topneacute hniacutezdo na 250ml baňku
Topneacute hniacutezdo na 500ml baňku
Trojhrdlaacute baňka (500 ml)
Varneacute baňky (100 ml 250 ml)
Vařič
Vaacuteženka
Vyviacuteječ paacutery (zaacutetka + skleněnaacute trubice)
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Hřebiacuteček
Hexan
POSTUP
POZOR Hexan je hořlavina I třiacutedy nepoužiacutevejte v bliacutezkosti praacutece s niacutem otevřeneacuteho ohně
Zabraňte aby se dostala voda dovnitř topneacuteho hniacutezda
Pokud se tak stane okamžitě odpojte hniacutezdo z elektrickeacute siacutetě
1 Navažte 10 g hřebiacutečku a důkladně jej rozetřete v třeciacute misce za pomoci tloučku
2 Sestavte destilačniacute aparaturu pro destilaci s vodniacute parou dle obraacutezku 3 Jelikož se jednaacute o
zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Chladič napojte dle šipek na přiacutevod
chladiciacute vody a odvodniacute hadičku z chladiče umiacutestěte do odpadu Obě baňky umiacutestěte do topnyacutech
hniacutezd Zaacutebrusy promažte jemnou vrstvou silikonu Aparaturu sestavujte souběžně s umiacutestěniacutem
88
chemikaacuteliiacute do přiacuteslušnyacutech baněk (popsaacuteno v bodě 3 a 4) Po sestaveniacute nechte aparaturu zkontrolovat
vedouciacutem cvičeniacute
3 Vyviacuteječ vodniacute paacutery naplňte do ⅔ destilovanou vodou a na jeho dno umiacutestěte skleněneacute kuličky (varneacute
kamiacutenky)
4 Do trojhrdleacute baňky nasypte rozetřenyacute hřebiacuteček a přilijte 100 ml destilovaneacute vody
5 Miacuternyacutem proudem pusťte do chladiče vodu a zapněte vyhřiacutevaacuteniacute vyviacuteječe vodniacutech par na plnyacute vyacutekon
Zaacuteroveň zapněte vyhřiacutevaacuteniacute trojhrdleacute baňky na frac12 vyacutekon V průběhu destilace neustaacutele kontrolujte
aparaturu přiacutepadně regulujte teplotu vyhřiacutevaacuteniacute dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute
6 Po přibližně 30 minutaacutech na zaacutekladě pokynů vedouciacuteho cvičeniacute ukončete destilaci a nechte
destilačniacute aparaturu ochladit
7 Ze ziacuteskaneacute směsi vody a silice vyextrahujte silici hexanem dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu
Předestilovanou směs nalijte do uzavřeneacute děliacuteciacute naacutelevky přidejte k niacute 15 ml hexanu a po uzavřeniacute
naacutelevky zaacutetkou obsah důkladně protřepte (viz uacuteloha č 5 ndash Extrakce)
Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru a
otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte dostatečnyacute
přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna
Po důkladneacutem protřepaacuteniacute vyčkejte až se v naacutelevce vytvořiacute rozhraniacute dvou vrstev Spodniacute vrstvu tj
vodu se zbytkem silice odlijte do kaacutedinky Spolu se spodniacute vrstvou můžete odliacutet i malou čaacutest horniacute
vrstvy pro zajištěniacute že v horniacute vrstvě nebude ani čaacutest spodniacute vrstvy Roztok silice v hexanu (horniacute
vrstva) pak přelijte do sucheacute Erlenmayerovy baňky I minimaacutelniacute množstviacute vody způsobiacute zakaleniacute
silice po oddestilovaacuteniacute hexanu Extrakci zopakujte ještě dvakraacutet vždy s novyacutem podiacutelem hexanu kteryacute
přidaacutevaacutete k vodneacute faacutezi Jednotliveacute podiacutely silice v hexanu spojte dohromady
8 Sestavte aparaturu pro destilaci za normaacutelniacuteho tlaku podle obraacutezku 2 Jelikož se jednaacute
o zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Baňku miacutesto do topneacuteho hniacutezda
umiacutestěte do vodniacute laacutezně (hrnec s vodou umiacutestěnyacute na vařiči) Roztok silice v hexanu přelijte do maleacute
zaacutebrusoveacute baňky (100 ml) na kterou nasadiacutete Claisenův naacutestavec s vodniacutem chladičem zakončenyacutem
alonžiacute a baňkou na kondenzaacutet
9 Baňku zahřiacutevejte opatrně na vodniacute laacutezni (vařič s hrncem) Během destilace je nutno regulovat
teplotu vodniacute laacutezně Udržujte ji mezi 80-90 degC voda tedy nesmiacute vřiacutet Zaacuteroveň sledujte teplotu v
destilačniacute aparatuře a v průběhu destilace odečtěte na teploměru teplotu varu hexanu Jakmile
přestane hexan destilovat destilaci zastavte a nechte aparaturu zchladnout
10 Pomociacute Pasteurovy pipety převeďte silici do předem zvaacuteženeacute mikrozkumavky (na analytickyacutech
vahaacutech) a určete jejiacute objem (podle stupnice na mikrozkumavce) a hmotnost (zvaacuteženiacutem na
analytickyacutech vahaacutech) Oddestilovanyacute hexan přelijte do laacutehve k tomu určeneacute
VYHODNOCENIacute
1 Vypočiacutetejte vyacutetěžek hřebiacutečkoveacute silice na jeden gram odvaacuteženeacuteho hřebiacutečku
2 Vypočiacutetejte hustotu hřebiacutečkoveacute silice
3 Stanovte teplotu varu hexanu a srovnejte ji s tabulkovou hodnotou
4 Zamyslete se nad tiacutem proč je vyacutehodnějšiacute destilaci s vodniacute parou provaacutedět vyacuteše popsanyacutem a
provedenyacutem způsobem než destilovat danou laacutetku společně s vodou v jedneacute baňce
5 Do protokolu se pokuste odvodit systematickeacute naacutezvy eugenolu a acetyleugenolu dle platneacuteho
naacutezvosloviacute
89
V přiacutepadě že jste pracovali s alternativniacutem vyacutechoziacutem materiaacutelem otaacutezky ve vyhodnoceniacute analogicky
upravte
90
8 Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu precipitačniacute techniky dialyacuteza
centrifugace ultrafiltrace
Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu
viz kapitola 6 Izolace nukleovyacutech kyselin
- Mletiacute homogenizace centrifugace
Precipitačniacute metody
V počaacutetečniacutech faacuteziacutech izolaciacute biopolymerů jsou většinou použiacutevaacuteny meacuteně pracneacute metody faacutezoveacute separace
jako jsou precipitace (frakcionace) dialyacuteza či vsaacutedkovaacute adsorpce Tyto metody nemajiacute zpravidla velkeacute
rozlišeniacute umožňujiacute však snadneacute a rychleacute zakoncentrovaacuteniacute preparaacutetu po zaacutekladniacute extrakci biologickeacuteho
materiaacutelu Sraacuteženiacute se provaacutediacute pomociacute neutraacutelniacutech soliacute změnou pH organickyacutemi rozpouštědly či
teplotou
Rozpustnost proteinů ve vodnyacutech roztociacutech zaacutevisiacute na jejich solvatačniacutem obalu tj vrstvě molekul vody
a iontů ktereacute obalujiacute jejich molekuly Přiacutečinou solvatačniacutech obalů jsou elektrostatickeacute siacutely mezi polaacuterniacutemi
strukturami proteinů a dipoacutely vody Rozpustnost proteinů se s rostouciacute koncentraciacute soliacute zpravidla
nejprve zvyšuje (vsolovaciacute efekt) prochaacuteziacute maximem a posleacuteze klesaacute (vysolovaciacute efekt) Vsolovaacuteniacute je
způsobeno vytvořeniacutem iontoveacuteho oblaku kolem ionizovanyacutech skupin biopolymerů ndash dochaacuteziacute ke sniacuteženiacute
interakce nabityacutech skupin biopolymerů mezi sebou a zvyacutešeniacute interakciacute s rozpouštědlem Dalšiacutem
přiacutedavkem neutraacutelniacute soli se snižuje tloušťka solvatačniacuteho obalu a efektivniacute koncentrace vody a tiacutem se
snižuje i rozpustnost proteinu Charakter zaacutevislosti rozpustnosti na koncentraci soli je určen nejen typem
biopolymeru ale i typem soli a hodnotou pH Nejnižšiacute je rozpustnost v izoelektrickeacutem bodě tj hodnota
pH při ktereacute maacute molekula biopolymeru neutraacutelniacute naacuteboj
Při frakcionaci organickyacutemi rozpouštědly miacutesitelnyacutemi s vodou (methanol ethanol aceton) se využiacutevaacute
rozdiacutelnaacute rozpustnost proteinů v těchto rozpouštědlech a ve vodě Zvyšovaacuteniacutem koncentrace organickeacuteho
rozpouštědla se zmenšuje i solvatačniacute obal kolem molekul proteinů což nakonec vede k jejich vysraacuteženiacute
Frakcionace organickyacutemi rozpouštědly se může kombinovat se změnami koncentrace soliacute pH a teploty
Tepelnaacute denaturace nežaacutedouciacutech laacutetek
Tato metoda se použiacutevaacute zejmeacutena při izolaci některyacutech termostabilniacutech enzymů v počaacutetečniacutech faacuteziacutech
purifikačniacuteho procesu Často se do roztoku přidaacutevaacute substraacutet koenzym nebo inhibitor přiacuteslušneacuteho
enzymu neboť přiacutetomnost těchto laacutetek vede k tvorbě komplexů enzym ndash ligand ktereacute se zpravidla
vyznačujiacute zvyacutešenou odolnostiacute vůči denaturačniacutem vlivům Roztok je zahřiacutevaacuten po jistou dobu na určitou
teplotu pak je rychle ochlazen v ledoveacute laacutezni a koagulovaneacute balastniacute biopolymery zejmeacutena termolabilniacute
proteiny se odstraniacute centrifugaciacute nebo filtraciacute Jako přiacuteklad můžeme uveacutest přiacutepravu kvasničneacute
alkoholdehydrogenasy kdy se extrakt v prostřediacute pyrofosfaacutetoveacuteho pufru zahřeje po dobu 15 minut na
teplotu 55 C na vodniacute laacutezni a balastniacute proteiny se odstraniacute centrifugaciacute
91
Vysolovaacuteniacute biopolymerů neutraacutelniacutemi solemi
Precipitovatelnost určiteacuteho proteinu z vodneacuteho roztoku je zaacutevislaacute na druhu použiteacute soli iontoveacute siacutele
hodnotě pH teplotě a koncentraci proteinů Při vysolovaciacutem efektu se uplatňuje daleko viacutece povaha
aniontu než kationtu Dvojmocneacute a viacutecemocneacute anionty precipitujiacute proteiny většinou mnohem uacutečinněji
než anionty jednomocneacute Nejčastěji použiacutevanou soliacute pro vysolovaacuteniacute biopolymerů je siacuteran amonnyacute Jeho
vyacutehodou je značnaacute rozpustnost (např ve srovnaacuteniacute s Na2SO4) kteraacute je jen nepatrně zaacutevislaacute na teplotě a
malyacute denaturačniacute vliv Doporučuje se použiacutevat dostatečně čistyacute siacuteran amonnyacute bez obsahu kovovyacutech
iontů ktereacute by mohly interagovat s proteiny a katalyzovat některeacute oxidačniacute reakce Jineacute soli se použiacutevajiacute
jen ve speciaacutelniacutech přiacutepadech např siacuteran hořečnatyacute k izolaci -globulinoveacute frakce ze seacutera nebo chlorid
sodnyacute k precipitaci fibrinogenu Diacuteky sveacute velkeacute kapacitě a tlumiveacute schopnosti by byly fosforečnany
ideaacutelniacutemi sraacutežedly ale pro svou špatnou rozpustnost se v praxi použiacutevajiacute jen velmi omezeně Často
použiacutevanou soliacute pro precipitaci některyacutech enzymů je i chlorid manganatyacute
Vlastniacute precipitace se provaacutediacute tak že se do roztoku biopolymerů sůl zpravidla přidaacutevaacute po malyacutech daacutevkaacutech
v pevneacutem stavu nebo jako nasycenyacute vodnyacute roztok za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute aby nedošlo k lokaacutelniacutemu
přesyceniacute Vysolovaacuteniacute probiacutehaacute při konstantniacute teplotě chlazeniacute neniacute vždy nezbytneacute Optimaacutelniacute
koncentračniacute rozsah pro frakcionaci daneacuteho proteinu je nutno najiacutet empiricky Množstviacute siacuteranu
amonneacuteho potřebneacuteho k dosaženiacute určiteacuteho stupně nasyceniacute lze snadno zjistit z tabulky 3 Po přidaacuteniacute
takoveacuteho množstviacute siacuteranu amonneacuteho ktereacute odpoviacutedaacute 30 množstviacute potřebneacuteho ke vzniku nasyceneacuteho
roztoku teacuteto soli (v praxi označovaacuteno jako 30 nasyceniacute) se sraacutežejiacute nukleoveacute kyseliny a poměrně maacutelo
proteinů Mezi 30ndash75 nasyceniacute pak precipituje většina proteinů V tomto rozmeziacute je třeba nasyceniacute
zvyšovat po poměrně malyacutech daacutevkaacutech Po přidaacuteniacute přiacuteslušneacuteho množstviacute soli se roztok biopolymeru miacutechaacute
ještě asi 20 minut a precipitaacutet se odděliacute centrifugaciacute Pokud je danyacute biopolymer obsažen v precipitaacutetu
lze po rozpuštěniacute sraženiny ziacuteskat jeho koncentrovanyacute roztok Siacuteran amonnyacute se z roztoku odděliacute většinou
dialyacutezou gelovou chromatografiiacute nebo ultrafiltraciacute
92
Tab 3 Množstviacute pevneacuteho siacuteranu amonneacuteho ktereacute je třeba přidat k jednomu litru roztoku aby se
dosaacutehlo žaacutedaneacute změny v procentech saturace roztoku siacuteranem amonnyacutem
Vyacuteslednaacute koncentrace siacuteranu amonneacuteho ( saturace)
10 15 20 25 30 33 35 40 45 50 55 60 65 70 75 80 85 90 95 100
Vyacutec
ho
ziacute k
on
cen
trac
e s
iacuteran
u a
mo
nn
eacuteh
o (
s
atu
race
)
0 56 84 114 144 176 196 209 243 277 313 351 390 430 472 516 561 610 662 713 767
10 28 57 86 118 137 150 183 216 251 288 326 365 406 449 494 540 592 640 694
15 28 57 88 107 120 153 185 220 256 294 333 373 415 459 506 556 605 657
20 29 59 78 91 123 155 189 225 262 300 340 382 424 471 520 569 619
25 30 49 61 93 125 158 193 230 267 307 348 390 436 485 533 583
30 19 30 62 94 127 162 198 235 273 314 356 401 449 496 546
33 12 43 74 107 142 177 214 252 292 333 378 426 472 522
35 31 63 94 129 164 200 238 278 319 364 411 457 506
40 31 63 97 132 168 205 245 285 328 375 420 469
45 32 65 99 134 171 210 250 293 339 383 431
50 33 66 101 137 176 214 256 302 345 392
55 33 67 103 141 179 220 264 307 353
60 34 69 105 143 183 227 269 314
65 34 70 107 147 190 232 275
70 35 72 111 153 194 237
75 36 74 115 155 198
80 38 77 117 157
85 39 77 118
90 38 77
95 39
Sraacuteženiacute biopolymerů ostatniacutemi laacutetkami
Poměrně starou metodou je precipitace biopolymerů organickyacutemi rozpouštědly Tyto laacutetky snižujiacute
dielektrickou konstantu prostřediacute tiacutem přispiacutevajiacute ke sniacuteženiacute rozpustnosti a k vysraacuteženiacute biopolymeru
(zvyšujiacute se elektrostatickeacute interakce mezi nabityacutemi skupinami biopolymeru a molekuly se pak snaacuteze
shlukujiacute do precipitujiacuteciacutech agregaacutetů)
Při izolaci nukleovyacutech kyselin se použiacutevaacute sraacuteženiacute koncentrovanyacutem ethanolem (pro kvantitativniacute
odstraněniacute nukleovyacutech kyselin z roztoku se často použiacutevajiacute ribonukleasy a deoxyribonukleasy) Při
separaci proteinů se organickaacute rozpouštědla využiacutevajiacute maacutelo je zde nebezpečiacute denaturace ktereacute se
snižuje udržovaacuteniacutem roztoku při teplotě 0C Ethanolovaacute precipitace maacute vyacutehodu v tom že odpadaacute potřeba
dialyacutezy Kromě ethanolu se předevšiacutem pro frakcionaci plasmovyacutech (seacuterovyacutech) proteinů použiacutevaacute
methanol aceton a ether Při separaci citlivějšiacutech proteinů jsou organickaacute rozpouštědla nahrazovaacutena
některyacutemi kyselinami jako je kyselina kaprylovaacute rivanol (2-ethoxy-69-diaminoakridinlaktaacutet) nebo
organickyacutemi polymery např polyethylenglykolem
Ke zvyacutešeniacute specifičnosti sraacuteženiacute je možneacute do roztoku přidat specifickeacute ligandy biacutelkovin např kofaktory
nebo zinečnateacute ionty V posledniacute době se takeacute začal pro některeacute kyseleacute proteiny použiacutevat bazickyacute
protamin sulfaacutet niacutezkomolekulaacuterniacute protein izolovanyacute z rybiacuteho spermatu Princip kyseleacute či bazickeacute
frakcionace spočiacutevaacute v pomaleacutem okyseleniacute či zalkalizovaacuteniacute roztoku biopolymerů na určitou hodnotu pH
pomociacute silneacute kyseliny či zaacutesady na ktereacute se ponechaacute po určitou dobu (1 hod) a po odstraněniacute vysraacuteženyacutech
balastů se vraacutetiacute na původniacute hodnotu
93
Pokud je ciacutelem kvantitativniacute odděleniacute biopolymerů z roztoku tzn deproteinaci je třeba použiacutet
drastičtějšiacutech metod sraacuteženiacute Lze využiacutet např sraacutežeciacute schopnost iontů těžkyacutech kovů (Hg2+ Pb2+ Cd2+) nebo
složitějšiacutech aniontů ktereacute tvořiacute s proteiny těžko rozpustneacute komplexy (kyseliny trichloroctovaacute pikrovaacute
chloristaacute fosfowolframovaacute atd) Tyto metody jsou použitelneacute tehdy když neniacute zaacutejem o biopolymery ale
naopak o niacutezkomolekulaacuterniacute složky biologickeacuteho materiaacutelu
Dialyacuteza
Tato separačniacute technika využiacutevaacute difuacuteze niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek membraacutenou nepropustnou pro velkeacute
molekuly a čaacutestice z roztoku o vyššiacute koncentraci do roztoku o koncentraci nižšiacute V okamžiku kdy se
koncentrace laacutetek prochaacutezejiacuteciacutech membraacutenou na obou stranaacutech membraacuteny vyrovnajiacute proces se zastaviacute
Molekuly proteinů neprochaacutezejiacute pro svou velikost otvory dialyzačniacutech membraacuten Dialyacuteza umožňuje
v biochemii např snadneacute odděleniacute soliacute od roztoků proteinů (při vysolovaacuteniacute proteinů siacuteranem amonnyacutem)
uplatňuje se i při krystalizaci proteinů Nejčastěji se využiacutevaacute tam kde chceme vysokomolekulaacuterniacute laacutetky
zbavit niacutezkomolekulaacuterniacutech nečistot
Dřiacuteve se použiacutevaly pro dialyacutezu membraacuteny typu kolodium celofaacuten pergamen anebo i membraacuteny
zviacuteřeciacuteho původu (střeva vaječnaacute blanka různeacute měchyacuteře) Nyniacute jsou komerčně dostupneacute uměleacute
membraacuteny s vhodnou velikosti poacuterů ve tvaru dlouheacute trubice různeacuteho průměru běžnyacutem laboratorniacutem
slangem jsou tyto membraacuteny nazyacutevaneacute dialyzačniacute střeva Potřebnyacute diacutel dialyzačniacute trubice se odstřihne a
na jednom konci pevně zavaacuteže nebo uzavře speciaacutelniacute svorkou Před naplněniacutem je třeba novou trubici
vždy pořaacutedně proplaacutechnout a nechat chviacuteli namočenou v destilovaneacute vodě ndash je třeba vymyacutet glycerol
kteryacutem jsou trubice impregnovaacuteny Po naplněniacute preparaacutetem určenyacutem k dialyacuteze se uzavře i druhyacute konec
trubice a vložiacute se do naacutedoby s vodou nebo pufrem o niacutezkeacute iontoveacute siacutele Během dialyacutezy je třeba myslet na
to že ve směru osmotickeacuteho tlaku prochaacutezejiacute molekuly vody což maacute za naacutesledek naředěniacute vzorku a
zvětšeniacute jeho objemu je třeba s tiacutem během plněniacute dialyzačniacuteho střeva počiacutetat aby nedošlo k jeho
poškozeniacute a ztraacutetě vzorku Je snaha o to aby dialyacuteza byla co nejrychlejšiacute Rychlost dialyacutezy zaacutevisiacute na
koncentračniacutem spaacutedu (zpočaacutetku je rychlejšiacute postupně se zpomaluje) kteryacute je ovlivněn předevšiacutem
poměrem objemů vně a uvnitř membraacuteny Rychlost tohoto procesu daacutele zaacutevisiacute na teplotě na počtu a
velikostiacute poacuterů v membraacuteně na siacutele membraacuteny na elektrickyacutech interakciacutech mezi membraacutenou a
difundujiacuteciacutemi čaacutesticemi a na velikosti plochy membraacuteny Miacutechaacuteniacute a obvykle i vyacuteměna kapaliny velmi
zrychlujiacute postup dialyacutezy Protože dialyacuteza trvaacute zpravidla desiacutetky hodin provaacutediacute se obvykle přes noc při
teplotě 0-4 C aby se zabraacutenilo denaturaci proteinů a množeniacute mikroorganismů
Ultrafiltrace
Podobně jako dialyacuteza použiacutevaacute se ultrafiltrace pro separaci či zakoncentrovaacuteniacute rozpuštěnyacutech laacutetek
s molekulovou hmotnostiacute vyššiacute než 10-4 Ultrafiltrace je proces při ktereacutem rozpouštědlo a rozpuštěneacute
laacutetky až do určiteacute kritickeacute velikosti prochaacutezejiacute membraacutenou na zaacutekladě tlakoveacuteho gradientu určujiacuteciacutem
faktorem je poacuterovitost membraacuteny Při ultrafiltraci se může využiacutevat pozitivniacute nebo negativniacute tlak
Pozitivniacuteho tlaku se dosahuje inertniacutem plynem převaacutežně dusiacutekem kteryacute se udržuje nad filtrovanyacutem
roztokem (retentaacutet) Roztoky se filtrujiacute pod tlakem 005 až 05 MPa nebo působeniacutem odstřediveacute siacutely v
centrifuze Naopak negativniacute tlak se udržuje pomociacute vakua ktereacute působiacute v prostoru již přefiltrovaneacuteho
roztoku (difuzaacutet) Rozpouštědlo a rozpuštěneacute laacutetky s menšiacutemi relativniacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi
než jsou poacutery v membraacuteně prochaacutezejiacute do ultrafiltraacutetu Laacutetky s vyššiacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi se pak
nad membraacutenou postupně zahušťujiacute Zakoncentrovanyacute retentaacutet lze zředit čistyacutem rozpouštědlem a
94
pokračovat v ultrafiltraci Tiacutem se postupně snižuje podiacutel niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek v retentaacutetu Při tomto
způsobu dialyacutezy nazyacutevaneacutem diafiltrace se požadovaneacuteho vyacutesledku dosaacutehne za 110 až 1100 času
potřebneacuteho pro konvenčniacute dialyacutezu
Obr 8 Zařiacutezeniacute pro ultrafiltraci
1 ndash elektromagnetickaacute miacutechačka 2 ndash zaacutesobniacutek na dusiacutek 3 ndash ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem 4 ndash regulaacutetor tlaku
5 ndash elektromagnetickeacute miacutechadlo 6 ndash tlakovyacute zabezpečovaciacute ventil 7 ndash přiacutevodniacute hadice dusiacuteku
8 ndash ultrafiltračniacute cela 9 ndash sviacuteraciacute stojan 10 ndash hadička pro odtok difuzaacutetu
11 ndash ovlaacutedaacuteniacute rychlosti miacutechaacuteniacute
Hlavniacutem požadavkem na membraacutenovyacute filtr je aby s dostatečnou rychlostiacute propouštěl rozpouštědlo
(vodu) a niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky a aby jeho poacutery měly standardniacute rozměr Tyto vlastnosti nemajiacute klasickeacute
celofaacutenoveacute či celulosoveacute membraacuteny použiacutevaneacute pro klasickou filtraci či dialyacutezu jejichž stěna maacute šiacuteřku 01
ndash 10 mm Proto se membraacutenoveacute filtry zhotovujiacute z anizotropniacutech polymerů se šiacuteřkou stěny 01 ndash 15 m
S takovyacutemi filtry by se však těžko manipulovalo a proto se připevňujiacute na podpůrnyacute materiaacutel kteryacute maacute
obvykle podobneacute chemickeacute složeniacute a jeho poacutery jsou podstatně většiacute než poacutery ultrafiltru Průměr poacuterů
membraacutenovyacutech filtrů se pohybuje v rozmeziacute od 01 do 50 nm
V biochemickyacutech laboratořiacutech se nejčastěji setkaacutete s ultrafiltračniacutemi celami a filtry firmy Amicon
(Obr 9) Tato firma dodaacutevaacute filtry s poacutery o průměru 02 - 20 nm ktereacute umožňujiacute dělit laacutetky s relativniacutemi
molekulovyacutemi hmotnostmi od 500 do 300 000 Da Podle typů jsou odolneacute vůči vodě a různyacutem
organickyacutem rozpouštědlům daacute se s nimi pracovat až do teploty 200 C a lze je vystavit působeniacute
zředěnyacutech kyselin hydroxidů a oxidačniacutech laacutetek Při spraacutevneacutem zachaacutezeniacute se mohou ultrafiltry použiacutevat
opakovaně mnohokraacutet za sebou Pro uacutečinnou ultrafiltraci je třeba zajistit aby se zadržovaneacute molekuly
nehromadily na povrchu filtru a nezacpaacutevaly jeho poacutery toho se dosaacutehne kontinuaacutelniacutem miacutechaacuteniacutem nebo
probublaacutevaacuteniacutem
95
Obr 9 Ultrafiltračniacute cela Amicon 8200
1 ndash viacuteko 2 ndash naacutedoba na retentaacutet 3 ndash nosič membraacuteny s odvodnyacutemi kanaacutelky 4 ndash spodniacute šroub 5 ndash stojan
na celu 6 ndash magnetickeacute miacutechadlo 7-8 ndash těsněniacute 9-10 ndash přiacutevod dusiacuteku 11 ndash odvod difuzaacutetu
96
UacuteKOL č 1 Homogenizace semen ječmene precipitace jejich proteinů siacuteranem amonnyacutem
s naacuteslednou dialyacutezou (a teoretickou ultrafiltraciacute na zařiacutezeniacute Amicon)
Nabobtnalaacute semena obilnin jsou vhodnyacutem zdrojem pro studium enzymů aktivniacutech v ranyacutech faacuteziacutech vyacutevoje
rostlin zejmeacutena pro vysokeacute aktivity a snadnou finančniacute dostupnost Nakliacutečenyacute ječmen (slad) je takeacute
vyacutebornyacutem zdrojem amylas enzymů vyacuteznamnyacutech v technologickeacute praxi předevšiacutem v lihovarnictviacute
a pivovarnictviacute Ve sladu jsou zastoupeny dva enzymy ktereacute štěpiacute (1-4) glykosidovou vazbu
polysacharidů -amylasa (14--D-glukan-glukanonhydrolasa EC 3211) a -amylasa
(14--D-glukan-maltohydrolasa EC 3212) Jak napoviacutedajiacute systematickeacute naacutezvy prvniacute enzym štěpiacute
molekulu škrobu ve vnitřniacute čaacutesti řetězce za vzniku dextrinu (glukanů) kdežto druhyacute odštěpuje disacharid
maltosu z neredukujiacuteciacuteho konce řetězce
V tomto uacutekolu budete homogenizovat semena ječmene v prostřediacute Trisacetaacutetoveacuteho pufru naacutesledně
budete z homogenaacutetu vysolovat proteiny siacuteranem amonnyacutem čiacutemž ziacuteskaacutete čaacutestečně purifikovanou frakci
proteinů Finaacutelniacute purifikaci (odstraněniacute amonnyacutech iontů z vysolovaacuteniacute siacuteranem amonnyacutem) provedete
dialyacutezou v Trisacetaacutetoveacutem pufru Jinyacutem způsobem finaacutelniacute purifikace je ultrafiltrace za použitiacute
ultrafiltračniacute cely Amicon Jelikož je ultrafiltrace pro toto cvičeniacute časově naacuteročnaacute vedouciacute cvičeniacute vaacutem
naacutezorně ukaacuteže a teoreticky vysvětliacute použitiacute ultrafiltračniacute cely
Obr 10 Obecnaacute strategie purifikace ve třech krociacutech
POJMY
Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci
Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem
Difuzaacutet ndash kapalina prochaacutezejiacuteciacute membraacutenou při ultrafiltraci
Retentaacutet ndash roztok vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek neprochaacutezejiacuteciacute ultrafiltračniacute membraacutenou
a zůstaacutevajiacuteciacute v ultrafiltračniacute cele
97
LABORATORNIacute POMŮCKY
Kuchyňskyacute mixeacuter
Centrifuga
Třeciacute miska s tloučkem
Elektromagnetickaacute miacutechačka
Elektromagnetickeacute miacutechadlo
Mikrozkumavky
Miska s ledem
Dialyzačniacute střevo
Spony na dialyzačniacute střevo
Odměrneacute vaacutelce
Ultrafiltračniacute cela Amicon
Ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem
Předvaacutežky
Zkumavky
Pipety
Kaacutedinky
Lžička
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
50 g nabobtnalyacutech ječmennyacutech obilek
01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetovyacute pufr pH 76 (pro homogenizaci)
Pevnyacute siacuteran amonnyacute
SCHEacuteMA EXPERIMENTU
POSTUP
1 Vodu z kaacutedinky s nabobtnalyacutemi semeny slijte nabobtnalaacute semena rozemelte pomociacute kuchyňskeacuteho
mixeacuteru a na předvaacutežkaacutech navažte přesně 50 g teacuteto rozemleteacute kaše
2 K rozemleteacute kaši přidejte dvojnaacutesobnyacute objem (100 ml) 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76
Laboratorniacute technika
98
3 Kaacutedinku s extraktem přeneste do naacutedoby s ledem extrakt zde ponechejte za občasneacuteho miacutechaacuteniacute
staacutet 10 minut
4 Po deseti minutaacutech extrakt (bez rozemletyacutech semen) rozdělte do dvou (přiacutep čtyř) kyvet ktereacute je
třeba pečlivě vyvaacutežit na předvaacutežkaacutech Plastovou kaacutedinku s naacutepisem bdquoVyvaacuteženiacuteldquo umiacutestěte na
předvaacutežky vaacutehy vynulujte Kyvetu s extraktem umiacutestěte do kaacutedinky a společně s viacutečkem ji zvažte
Hodnotu si zapište tato hodnota musiacute byacutet stejnaacute pro obě (přiacutep všechny čtyři) kyvety
5 Extrakt centrifugujte 10 minut při 9500g a 4degC Centrifugu vaacutem dopředu vychladiacute (4 degC) vedouciacute
cvičeniacute
Vy si pouze zkontrolujte zda všechny nastaveneacute parametry souhlasiacute (teplota čas otaacutečky) na
panel centrifugy nesahejte ani nemanipulujte s nastaveniacutem
6 Po 10 minutaacutech centrifugu otevřete odšroubujte viacuteko (to bezpečně položte na pevnyacute a rovnyacute
povrch stolu) Supernatant ze všech kyvet opatrně přelijte do čisteacute kaacutedinky V odměrneacutem vaacutelci
změřte jeho objem 06 ml supernatantu (extraktu) odeberte do mikrozkumavky (VZOREK Č 1)
7 Podle tabulky 3 zjistěte potřebneacute množstviacute siacuteranu amonneacuteho pro 50 nasyceniacute toto množstviacute
siacuteranu amonneacuteho odvažte a důkladně rozetřete ve třeciacute misce
8 Extrakt přelijte do kaacutedinky s elektromagnetickyacutem miacutechadlem a kaacutedinku umiacutestěte do misky s ledem
na elektromagnetickou miacutechačku Po dobu 10 minut postupně k extraktu přidaacutevejte odvaacuteženeacute
množstviacute siacuteranu amonneacuteho dalšiacute přiacutedavek vždy až po rozpuštěniacute předešleacuteho Během těchto
10 minut umyjte všechny kyvety ktereacute jste použili
9 Extrakt s dokonale rozpuštěnyacutem siacuteranem amonnyacutem rozdělte do dvou kyvet a centrifugujte
(9500g 10 min 4degC) Během těchto 10 minut si připravte 1 litr 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru
pH 76 kteryacute ziacuteskaacutete ředěniacutem 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76 (vyacutepočet vaacutem zkontroluje
vedouciacute cvičeniacute)
10 Ze supernatantu odpipetujte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 2) zbytek odstraňte a
precipitaacutet rozpusťte v 10 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76
11 Z rozpuštěneacuteho precipitaacutetu odeberte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 3) Zbytek
rozpuštěneacuteho precipitaacutetu použijte na dialyacutezu
12 Opatrně rukou vytaacutehněte dialyzačniacute střevo z roztoku 20 (50) ethanolu
Se střevem pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jeho poškozeniacute
13 Pomociacute střičky s destilovanou vodou střevo oplaacutechněte zevnitř i zvenčiacute ndash oplach proveďte 3x Na
jeden konec střeva poteacute upevněte sponu a do střeva nalijte destilovanou vodu uzavřete střevo
sponou i z druheacute strany Zkuste zda střevo neproteacutekaacute
14 Miacutesto vody do střeva přes malou naacutelevku nalejte 10 ml rozpuštěneacuteho precipitaacutetu
15 Střevo umiacutestěte do 1 l kaacutedinky Do kaacutedinky nalijte 900 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH
76 Nechejte dialyzovat v lednici (cca 30 min) a během teacuteto doby proveďte odběr čisteacuteho
dialyzačniacuteho pufru (VZOREK Č 6) kteryacute použijete jako slepyacute vzorek (BLANK) Daacutele dle pokynů
vedouciacuteho cvičeniacute proveďte sestaveniacute ultrafiltračniacute cely Amicon a seznamte se s dalšiacutemi
možnostmi použiacutevanyacutemi pro zahušťovaacuteniacute proteinů a ultrafiltraci
16 Ukončete dialyacutezu Ze střeva odeberte veškeryacute vzorek a změřte jeho objem Odeberte 06 ml
vzorku (VZOREK Č 4) daacutele odeberte 06 ml dialyzačniacuteho pufru ve ktereacutem dialyacuteza probiacutehala
(VZOREK Č 5)
17 Střevo důkladně oplaacutechněte destilovanou vodou a vraťte vedouciacutemu cvičeniacute
Laboratorniacute technika
99
UacuteKOL č 2 Stanoveniacute amonnyacutech iontů reakciacute s Nesslerovyacutem činidlem
PRINCIP
Amonneacute ionty reagujiacute s Nesslerovyacutem činidlem (tetrajodortuťnatan draselnyacute) za vzniku
červenohnědeacuteho produktu kteryacute lze stanovit spektrofotometricky s absorpčniacutem maximem při 436 nm
1198731198674+ + 21198671198921198684
2minus + 4119874119867minus rarr 1198731198672119868 ∙ 1198671198922119874 + 7119868minus + 31198672119874
LABORATORNIacute POMŮCKY
Zkumavky
Pipety
Špičky
Vortex
CHEMIKAacuteLIE
Nesslerovo činidlo pro detekci amonnyacutech iontů
POSTUP
POZOR Při praacuteci s Nesslerovyacutem činidlem použijte rukavice
1 Do 6 zkumavek označenyacutech 1-6 pipetujte 15 ml destilovaneacute vody
2 Přidejte 05 ml odebranyacutech vzorků
3 Do každeacute zkumavky přidejte 01 ml Nesslerova činidla
4 Po 5 minutaacutech obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu
5 Porovnejte kolorimetricky zabarveniacute v jednotlivyacutech zkumavkaacutech Zbarveniacute zkumavek vyfoťte
VYHODNOCENIacute
1 Do protokolu vložte foto zbarveniacute jednotlivyacutech vzorků po přidaacuteniacute Nesslerova činidla Okomentujte
jednotlivaacute zbarveniacute
2 Srovnejte proměřeneacute vzorky ndash kteryacute vzorek by měl byacutet nejviacutece zbarvenyacute a proč Odpoviacutedaacute
předpoklad Vašim vyacutesledkům Pokud ne zdůvodněte
UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute obsahu proteinů Bradfordovou metodou (teorie viz Uacuteloha č 2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute)
LABORATORNIacute POMŮCKY
Zkumavky
Pipety
Špičky
Vortex
Kyvety
Spektrofotometr Lightwave II
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Bradfordovo činidlo pro měřeniacute koncentrace proteinů
100
POSTUP
1 Sedm skleněnyacutech zkumavek popište čiacutesly 1-7
2 Do zkumavky č 1 pipetujte 20 μl extrakčniacuteho pufru Tato zkumavka bude sloužit jako BLANK
3 Do zkumavek č 2-3 přidejte 20 μl extraktu z ječmennyacutech obilek (VZOREK Č 1)
4 Do zkumavek č 4-5 přidejte 20 μl supernatantu po vysoleniacute (VZOREK Č 2)
5 Do zkumavek č 6-7 přidejte 20 μl odsoleneacuteho vzorku z dialyacutezy (VZOREK Č 4)
6 Do všech zkumavek pipetujte 2 ml Bradfordova činidla
7 Obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu a nechejte staacutet 5 min při laboratorniacute teplotě
8 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte Single wavelenght (1)
nastavte vlnovou deacutelku 595 nm potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK
9 Do kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu se slepyacutem vzorkem (BLANK) Před tiacutem než kyvetu vložiacutete
do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem
ubrouskem
10 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro blank
11 Vzorek z kyvety vylijte a nahraďte postupně vzorky ze zkumavek 1-6 Pro měřeniacute stiskněte zeleneacute
tlačiacutetko Naměřeneacute hodnoty absorbanciacute si zapište
VYHODNOCENIacute
1 Určete obsah proteinů v 1 ml extraktu v 1 ml supernatantu po vysoleniacute a v 1 ml vzorku po dialyacuteze
2 Pro vyacutepočet využijte kalibračniacute křivku na BSA kterou jste ziacuteskali v uacuteloze 2 Spektrofotometrickaacute
měřeniacute Pokud byla vaše kalibračniacute křivka nepřesnaacute (konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) použijte
rovnici pro stanoveniacute y = 00029x+00125 Nezapomeňte jakaacute množstviacute vzorků z celkoveacuteho
objemu jste ke stanoveniacute použili
3 Vypočiacutetejte celkoveacute množstviacute extrahovatelnyacutech proteinů v jednom gramu obilek
4 Vypočiacutetejte procentuaacutelniacute množstviacute proteinů ktereacute izolujete z extraktu po 50 vysoleniacute siacuteranem
amonnyacutem a kolik proteinů zůstane v supernatantu po vysoleniacute Nezapomeňte že jste precipitaacutet
rozpouštěli v 10 ml pufru
5 Popište a zhodnoťte purifikačniacute proces (využijte vyacutesledků reakce s Nesslerovyacutem činidlem)
6 Navrhněte alternativniacute kroky ktereacute byste mohli použiacutet pro homogenizaci precipitaci a odsoleniacute
izolovanyacutech proteinů
7 Zamyslete se a s pomociacute literatury vypište biologicky aktivniacute laacutetky ktereacute jsou přiacutetomneacute v obilkaacutech
Zkuste se zamyslet nad jejiacutem kvantitativniacutem obsahem
101
9 Titrace
Titrace (titračniacute stanoveniacute odměrnaacute analyacuteza volumetrie) je obecně přiacutemou kvantitativniacute metodou
pomociacute niacutež se stanovuje množstviacute jednotlivyacutech složek v analyzovaneacutem vzorku Tyto složky byacutevajiacute
předem určeny kvalitativně ndash tedy je stanovena pouze jejich přiacutetomnost ve vzorku Titrace se provaacutediacute
v kapalneacutem prostřediacute
Titračniacute stanoveniacute využiacutevaacute stechiometricky probiacutehajiacuteciacutech analytickyacutech reakciacute Jsou zde daneacute podmiacutenky
pro tyto reakce
musiacute probiacutehat jednoznačně (titračniacute činidlo nesmiacute reagovat s viacutece složkami ve vzorku)
musiacute probiacutehat dostatečně rychle (dosaženiacute rovnovaacutehy by mělo byacutet limitovaacuteno jen miacutechaacuteniacutem)
nesmiacute byacutet rušeny vedlejšiacutemi reakcemi
musiacute probiacutehat kvantitativně (rovnovaacuteha reakce musiacute byacutet posunuta jednoznačně směrem
k tvorbě produktů) s možnostiacute snadno identifikovat konec reakce
Principem titrace je přesneacute měřeniacute objemu roztoku titračniacuteho činidla ktereacute je postupně přidaacutevaacuteno
např z byrety k přesně znaacutemeacutemu objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy mezi
nimi proběhne kvantitativně chemickaacute reakce (tzv bod ekvivalence) Diacuteky znalosti objemu titračniacuteho
činidla jeho koncentrace a objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku lze pomociacute stechiometrickyacutech
poměrů daneacute chemickeacute reakce stanovit ekvivalent množstviacute analyzovaneacute laacutetky či přiacutemo jeho
koncentraci
Dle provedeniacute titračniacuteho stanoveniacute rozlišujeme titrace
A Přiacutemeacute ndash titračniacute činidlo se přidaacutevaacute přiacutemo k roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy
jsou laacutetkovaacute množstviacute obou roztoků ekvivalentniacute
B Nepřiacutemeacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacutevaacute nadbytek titračniacuteho činidla čiacutemž se
vytvořiacute produkt kteryacute se teprve pak titruje
C Zpětneacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacute přesnyacute objem titračniacuteho činidla v nadbytku
proběhne kvantitativniacute reakce poteacute se nadbytek titračniacuteho činidla titruje jinyacutem titračniacutem
činidlem
Určeniacute bodu ekvivalence
Vizuaacutelniacute indikace Během vizuaacutelniacute indikace konce titrace se využiacutevaacute vyacuterazneacute změny ve vzhledu titrovaneacuteho roztoku Tato
změna je způsobena buď přeměnou samotnyacutech reagujiacuteciacutech laacutetek nebo přeměnou pomocnyacutech laacutetek
přidaacutevanyacutech do roztoků (chemickeacute indikaacutetory)
Bezindikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence
Nejznaacutemějšiacute z těchto využiacutevaacute při titraciacutech odměrnyacute roztok manganistanu kteryacute při malyacutech
koncentraciacutech intenzivně fialově zbarvuje roztok Při titraciacutech v kyseleacutem prostřediacute se činidlo redukuje
na bezbarveacute ionty manganateacute dokud je v roztoku stanovovaneacute redukovalo Ukončeniacute reakce je
indikovaacuteno prvniacutem přebytkem činidla ktereacute zbarviacute titrovanyacute roztok růžovo-fialově
Bez použitiacute indikaacutetorů lze zjistit konec titrace takeacute u sraacutežeciacutech titraciacute halogenidů kdy vznikaacute zakalenyacute
koloidniacute roztok Postupuje-li se po dostatečně malyacutech přiacutedavciacutech dojde po miacuterneacutem překročeniacute bodu
102
ekvivalence ke zřetelneacutemu vyčeřeniacute roztoku sraženina ztratiacute koloidniacute charakter a koaguluje do většiacutech
čaacutestic usazujiacuteciacute se suspenze
Indikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence
Jako indikaacutetory se použiacutevajiacute laacutetky stejneacuteho typu Rozlišujiacute se tedy naacutesledujiacuteciacute indikaacutetory
indikaacutetory acidobazickeacute ndash slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady charakterizovaneacute
protolytickou rovnovaacutehou během titrace měniacute bravu v zaacutevislosti na pH
indikaacutetory metalochromniacute ndash komplex se stanovovanyacutem iontem kovu je odlišně zbarvenyacute od
iontu volneacuteho indikaacutetoru (xylenolovaacute oranž ndash z červeneacute či fialoveacute přechaacuteziacute na žlutou murexid
ndash ze žluteacute či červeneacute přechaacuteziacute na fialovou)
indikaacutetory sraacutežeciacutech titraciacute ndash tvořiacute s titračniacutem činidlem barevneacute sraženiny popř rozpustneacute
barevneacute komplexy nebo mohou způsobit změnu zbarveniacute sraženiny nebo roztoku v bodě
ekvivalence kvůli adsorpci nebo naopak desorpci z čaacutestic sraženiny
indikaacutetory redoxniacute ndash redukovanaacute forma je barevně odlišnaacute od oxidovaneacute formy (benzidin
difenylamin methylenovaacute modř ndash všechny přechaacuteziacute z bezbarveacute na modrou) indikaacutetory ktereacute
mohou přechaacutezet plynule z oxidovaneacute formy na redukovanou a naopak se nazyacutevajiacute vratneacute
indikaacutetory existujiacute i indikaacutetory nevratneacute
Instrumentaacutelniacute indikace Při instrumentaacutelniacutech metodaacutech indikace se sleduje průběh titračniacutech křivek měřeniacutem změn vhodnyacutech
veličin ktereacute se podle potřeby převaacutedějiacute na změny elektrickeacuteho signaacutelu
Potenciometrickeacute titrace
Protože podle Nernstovy rovnice potenciaacutel obecně zaacutevisiacute na koncentraciacutech iontů v roztoku lze
měřeniacutem potenciaacutelu pomociacute vhodneacute indikačniacute elektrody sledovat i dalšiacute veličiny odvozeneacute od
koncentraciacute např pH a indikovat tak průběh všech typů titraciacute
Pro rovnovaacutežnyacute potenciaacutel elektrody pak platiacute že
E=E0-RT
zFln
aprod
areak
kde E0 hellip standardniacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku
R hellip molaacuterniacute plynovaacute konstanta
F hellip Faradayova konstanta
a hellip aktivita
Při potenciometrickeacute indikaci se do titrovaneacuteho roztoku ponořiacute referenčniacute elektroda a vhodnaacute indikačniacute
elektroda a pomociacute potenciometru se měřiacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku v zaacutevislosti na přidaneacutem
množstviacute titračniacuteho činidla Potenciometrickou titračniacute křivku ukazuje Obr 1
103
Obr 1 Znaacutezorněniacute potenciometrickeacute titračniacute křivky Titrace roztoku HCl roztokem NaOH
Konduktometrickeacute titrace
Konduktometrickaacute (vodivostniacute) indikace konce titrace se s vyacutehodou využiacutevaacute při titraciacutech kdy vznikajiacute
maacutelo disociovaneacute nebo maacutelo rozpustneacute produkty což je převaacutežně při acidobazickyacutech titraciacutech kdy
vznikaacute maacutelo disociovanaacute voda přiacutep při chelatometrickyacutech a sraacutežeciacutech titraciacutech Vodivost roztoků je
přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci iontů ktereacute jsou v roztoku přiacutetomny K titraci se použiacutevajiacute co
nejkoncentrovanějšiacute roztoky titračniacutech činidel aby se zabraacutenilo deformaci lineaacuterniacute zaacutevislosti
zřeďovaacuteniacutem titrovaneacuteho roztoku Konec titrace se určuje podle zlomu na titračniacute křivce
Obr 2 Konduktometrickaacute titračniacute křivka Titrace roztoku HCl roztokem NaOH
104
Metody titračniacuteho stanoveniacute a použiacutevaneacute indikaacutetory
Metody titračniacuteho stanoveniacute se podle principu chemickeacute reakce kteraacute během nich probiacutehaacute děliacute na
acidobazickeacute komplexotvorneacute sraacutežeciacute a oxidačně-redukčniacute
Acidobazickeacute titrace Principem acidobazickeacute titrace je neutralizačniacute reakce kdy je kyselina (resp zaacutesada) titrovaacutena zaacutesadou
(resp kyselinou)
H3O+ + OHminus harr 2 H2O
Jako acidobazickeacute indikaacutetory se využiacutevajiacute slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady Odevzdaacuteniacutem resp
přijmutiacutem protonu přechaacutezejiacute na svou konjugovanou formu přičemž tento přechod je doprovaacutezen
změnou zbarveniacute Toto zbarveniacute zaacutevisiacute na poměru koncentraciacute ionizovaneacute a neionizovaneacute formy
indikaacutetoru Oblast pH ve ktereacute nastaacutevaacute pozorovatelnaacute změna zbarveniacute indikaacutetoru se nazyacutevaacute oblast
barevneacuteho přechodu indikaacutetoru neboli funkčniacute oblast indikaacutetoru Indikaacutetor pro danou titraci se voliacute tak
aby oblast barevneacuteho přechodu odpoviacutedala pH v okoliacute bodu ekvivalence na titračniacute křivce V tabulce 2
je shrnut přehled nejpoužiacutevanějšiacutech acidobazickyacutech indikaacutetorů
Tab 1 Přehled acidobazickyacutech indikaacutetorů
Indikaacutetor Funkčniacute oblast Zbarveniacute
kyseleacute formy zaacutesaditeacute formy
Thymolovaacute modř 12 ndash 28 červeneacute žluteacute
Methyloranž 31 ndash 45 červeneacute žluteacute
Methylčervěň 44 ndash 63 červeneacute žluteacute
Bromthymolovaacute modř 60 ndash 76 žluteacute modreacute
Fenolftalein 82 ndash 100 bezbarveacute červenofialoveacute
Thymolftalein 93 ndash 105 bezbarveacute modreacute
Komplexotvorneacute titrace Komplexotvorneacute titrace jinak chelatometrie je metoda založenaacute na tvorbě rozpustneacuteho komplexniacuteho
iontu kdy volnyacute kationt stanovovaneacuteho kovu vymiziacute z roztoku
Bod ekvivalence lze indikovat pomociacute kovovyacutech iontů přičemž rozlišujeme kovoveacute indikaacutetory
jednobarevneacute (thiokyanatan kyselina sulfosalicylovaacute) a metalochromniacute (obvykle slabeacute organickeacute
viacutecesytneacute kyseliny jejichž anionty jsou dle pH různě zbarveneacute ndash murexid xylenovaacute oranž)
Sraacutežeciacute titrace Sraacutežeciacute titrace jsou titrace založeneacute na vzniku maacutelo rozpustnyacutech sloučenin kdy titrovanaacute laacutetka vymiziacute z
roztoku protože je z něj vysraacutežena
Přiacutekladem je argentometrie kteraacute využiacutevaacute tvorby nerozpustnyacutech soliacute s kationtem Ag+ Titračniacutem
činidlem je zde roztok AgNO3 Argentometrie je vhodnaacute pro stanoveniacute iontů Cl- Br- I- CN- SCN- aj
Ag+ + Clminus rarr AgCl darr
105
Oxidačně-redukčniacute titrace Během oxidačně-redukčniacute titrace je titrovanaacute laacutetka zoxidovaacutena (resp zredukovaacutena) oxidujiacuteciacutem (resp
redukujiacuteciacutem) titračniacutem činidlem
Přiacutekladem oxidačně-redukčniacute titrace je jodometrie což je souhrn odměrnyacutech stanoveniacute založenyacutech
jednak na redukci jodu na jodid v neutraacutelniacutem prostřediacute podle rovnice
I2+2e-rarr2I-
a takeacute na oxidaci jodidu v kyseleacutem prostřediacute na jod podle rovnice
2I--2e-rarrI2
Vyloučenyacute jod je daacutele titrovaacuten odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho za vzniku tetrathionanu
sodneacuteho
I2+2Na2S2O3rarr2NaI+Na2S4O6
Indikaacutetor použiacutevanyacute během jodometrie je škrobovyacute maz kteryacute se barviacute roztokem jodu modře titrovat
je třeba za studena Škrob se sklaacutedaacute z amylosy a amylopektinu Amylosa poskytuje s jodem intenzivně
modreacute zbarveniacute Podstata reakce spočiacutevaacute v tom že molekuly jodu se dostaacutevajiacute do vnitřniacute dutiny
šroubovice amylosy a vzniklyacute tvar absorbuje světelneacute zaacuteřeniacute Stanoveniacute přesneacute koncentrace jodu se
provaacutediacute odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho o znaacutemeacute koncentraci
Přiacuteprava titračniacutech činidel
Volumetrickaacute analyacuteza začiacutenaacute přiacutepravou odměrnyacutech roztoků o přesneacute koncentraci Diacuteky znalosti přesneacute
koncentrace a spotřeby odměrneacuteho činidla je pak možneacute spočiacutetat koncentraci titrovaneacute laacutetky Proto je
důležiteacute věnovat tomuto kroku maximaacutelniacute pozornost Odměrneacute roztoky se zpravidla připravujiacute z
takovyacutech laacutetek ktereacute majiacute jasně definovanyacute obsah a čistotu a časem nepodleacutehajiacute změnaacutem Neniacute-li
možneacute takovou laacutetku použiacutet je třeba po přiacutepravě odměrneacuteho roztoku proveacutest tzv standardizaci Jednaacute
se o proces kdy je připravena pouze přibližnaacute koncentrace titračniacuteho činidla a přesnaacute koncentrace je
určena titraciacute standardu tedy laacutetky o přesneacute koncentraci kteraacute splňuje podmiacutenky o definovaneacutem
obsahu čistotě a časoveacute staacutelosti Teprve po standardizaci a tiacutem zjištěniacute přesneacute koncentrace odměrneacuteho
roztoku je možneacute přejiacutet k samotneacutemu stanoveniacute koncentrace neznaacutemeacuteho vzorku
Titračniacute činidla pro acidimetrii
Acidimetrie je metoda stanoveniacute zaacutesad jako titračniacute činidlo se použiacutevaacute tedy kyselina Nejčastěji
použiacutevanyacutemi titračniacutemi činidly jsou roztoky kyseliny chlorovodiacutekoveacute nebo kyseliny siacuteroveacute o
koncentraciacutech 005 až 01 molmiddotl-1 Ředěniacutem koncentrovanyacutech roztoků těchto kyselin se připravujiacute
titračniacute roztoky o přibližneacute koncentraci
U alkalimetrie se použiacutevajiacute naacutesledujiacuteciacute standardy
1 hydrogenuhličitan draselnyacute (KHCO3) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle
reakce
HCO3-+H+rarrCO2+H2O n(H+)=n(KHCO3)
2 uhličitan sodnyacute (Na2CO3) ndash zde probiacutehaacute titrace podle reakce
CO32-+2H+rarrCO2+H2O n(H+)=2∙n(Na2CO3)
106
Titračniacute činidla pro alkalimetrii
Alkalimetrie je metoda stanoveniacute kyselin jako titračniacute činidlo se použiacutevajiacute roztoky zaacutesad Nejčastěji
použiacutevanyacutemi odměrnyacutemi roztoky v alkalimetrii jsou roztoky alkalickyacutech hydroxidů o koncentraciacutech 005
až 01 molmiddotl-1 Lze je připravit rozpuštěniacutem pevnyacutech komerčniacutech preparaacutetů ktereacute však i při nejvyššiacute
deklarovaneacute čistotě obsahujiacute často jen kolem 90 čisteacuteho NaOH nebo KOH zbytek tvořiacute neurčiteacute
množstviacute vlhkosti a zejmeacutena uhličitan Je tedy zřejmeacute že koncentrace odměrnyacutech roztoků hydroxidů
připravenyacutech jakyacutemkoliv způsobem je jen přibližnaacute a vždy je nutneacute stanovit jejich přesnou koncentraci
Jako standardy se v alkalimetrii použiacutevajiacute
1 hydrogenftalan draselnyacute (KHFtal) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle rovnice
HFTal-+OH-rarrFTal2-+H2O n(OH-)=n(KHFtal)
2 dihydraacutet kyseliny šťaveloveacute (H2C2O4middot2H2O) ndash tuto slabou dvojsytnou kyselinu můžeme titrovat
do II stupně odměrnyacutem roztokem NaOH prostyacutem uhličitanu dle rovnice
(COOH)2+2OH-rarr(COO)22-+2H2O n(OH-)=2∙n[(COOH)2∙2H2O]
Vitamiacuten C
Vitamiacuten C se řadiacute mezi vitamiacuteny rozpustneacute ve vodě a nejčastěji je označovaacuten jako kyselina L-askorbovaacute
Jednaacute se o γ-lakton kyseliny 2-oxo-L-gulonoveacute jehož biosynteacuteza probiacutehaacute u řady organismů avšak
s vyacutejimkou člověka morčete primaacutetů indickeacuteho netopyacutera některyacutech ptaacuteků a bezobratlyacutech (Obr 1)
Obr 3 Scheacutema biosynteacutezy kyseliny askorboveacute u obratlovců a rostlin
Pod naacutezvem vitamiacuten C je nejen označovaacutena kyselina L-askorbovaacute ale takeacute jejiacute celyacute reversibilniacute redoxniacute
systeacutem zahrnujiacuteciacute produkty jejiacute oxidace ndash kyselinu L-monodehydroaskorbovou a kyselinu
107
L-dehydroaskorbovou Kyselina askorbovaacute tvořiacute bezbarveacute krystaly dobře rozpustneacute ve vodě (1 g na 3
ml vody) špatně rozpustneacute v alkoholu (1 g na 50 ml) a ostatniacutech organickyacutech rozpouštědlech
Ve vodneacutem prostřediacute se chovaacute jako středně silnaacute dvojsytnaacute kyselina s disociačniacutemi konstantami
pK1 = 417 a pK2 = 1157
Vitamiacuten C je nejznaacutemějšiacute a nejrozšiacuteřenějšiacute ze všech vitamiacutenů jednaacute se o nejčastěji použiacutevanyacute
potravinovyacute doplněk Průmyslově se vyraacutebiacute z D-glukosy kteraacute je katalytickou dehydrogenaciacute převedena
na D-sorbitol Poteacute naacutesleduje mikrobiaacutelniacute oxidace diacuteky Acetobacter suboxidans kteraacute vede k produkci
L-sorbosy L-sorbosa v reakci s acetonem v prostřediacute kyseliny siacuteroveacute poskytuje
2346-bis-(O-isopropyliden)-α-L-sorbofuranosu Oxidaciacute tohoto produktu pomociacute manganistanu
draselneacuteho v alkalickeacutem prostřediacute se ziacuteskaacute kyselina diaceton-2-oxo-L-gulonovaacute Po hydrolyacuteze chraacuteniacuteciacutech
skupin (ketalů) vznikaacute kyselina L-askorbovaacute
Obsah vitamiacutenu C v potravinaacutech je velmi proměnlivyacute zaacutevisiacute na geografickyacutech podmiacutenkaacutech skladovaacuteniacute
tepelneacute uacutepravě a na mnoha dalšiacutech faktorech Napřiacuteklad vařeniacutem se ničiacute až 60 vitamiacutenu C sušeniacutem
až 50 šetrnějšiacute je dušeniacute v paacuteře Nejšetrnějšiacute k vitamiacutenu C je mraženiacute Nejviacutece vitamiacutenu C obsahujiacute
ještě nezraleacute zeleneacute plody Bohatyacutem zdrojem vitamiacutenu C jsou šiacutepky (8000 mgkg) černyacute rybiacutez (1360
mgkg) naťovaacute petržel (1369 mgkg) avšak vzhledem k přiacuteležitostneacute konzumaci maleacuteho množstviacute
nejsou přiacuteliš vyacuteznamneacute pro pokrytiacute denniacute potřeby Co se tyacuteče potravin živočišneacuteho původu většiacute
množstviacute vitamiacutenu C obsahujiacute jaacutetra (hověziacute 300 mgkg)
Co se tyacuteče doporučeneacuteho denniacuteho daacutevkovaacuteniacute vitamiacutenu C k prevenci proti kurdějiacutem (skorbut
avitaminoacuteza C projevuje se krvaacutecivostiacute daacutesniacute) se doporučuje přijiacutemat 10-12 mg denně Avšak pro
spraacutevneacute fungovaacuteniacute organismu je tato daacutevka nedostačujiacuteciacute Podle vyhlaacutešky Ministerstva zdravotnictviacute
Českeacute republiky je průměrnaacute denniacute potřeba 60 mg Hlavniacute funkciacute vitamiacutenu C v lidskeacutem organismu je
uacutečast v oxido-redukčniacutech dějiacutech Kyselina askorbovaacute i jejiacute isomery a derivaacutety mohou reagovat s volnyacutemi
radikaacutely ktereacute způsobujiacute oxidaci lipidů a dalšiacutech oxidovatelnyacutech složek potravin a působiacute jako
antioxidanty Kyselina askorbovaacute se podiacuteliacute rovněž na hydroxylaci prolinu aminokyseliny kteraacute je hlavniacute
složkou kolagenu nezbytneacuteho pojiva v kůži kostech kloubech šlachaacutech a chrupavkaacutech Pokud neniacute
v těle dostatek vitamiacutenu C nedochaacuteziacute k hydroxylaci prolinu a špatně se tvořiacute kolagen
Je znaacutemo že železo obsaženeacute v ovoci zelenině a obilninaacutech se v těle poměrně špatně vstřebaacutevaacute
Vitamiacuten C zlepšuje vstřebaacutevaacuteniacute železa až o 85 při jeho nedostatku se doporučuje zvyacutešit přiacutejem
vitamiacutenu C namiacutesto zvyacutešeniacute konzumace železa Dalšiacute funkciacute vitamiacutenu C je napomaacutehaacuteniacute synteacutezy karnitinu
z aminokyseliny lysinu Karnitin transportuje mastneacute kyseliny do mitochondriiacute kde dochaacuteziacute k jejich
degradaci
Vitamiacuten C je rovněž bohatě využiacutevaacuten v potravinaacuteřstviacute kde se řadiacute mezi tzv přiacutedatneacute laacutetky (aditiva)
konkreacutetně do skupiny antioxidantů Označuje se jako E300 E301 značiacute askorbaacutet sodnyacute E304 estery
kyseliny askorboveacute askorbylpalmitaacutet a askorbylstearaacutet Diacuteky svyacutem vlastnostem ndash vitamiacuten antioxidant
chelatačniacute činidlo maacute uplatněniacute v konzervaacuterenstviacute kvasneacute technologii a technologii masa tuků a
cereaacuteliiacute Hydrofilniacute sůl askorbaacutetu sodneacuteho a lipofilniacute kyselina 6-palmitoyl-L-askorbovaacute inhibujiacute vznik
nitrosaminů v naklaacutedaneacutem mase a masnyacutech vyacuterobciacutech Hojně se přidaacutevaacute do ovocnyacutech džusů
konzervovaneacutemu či mraženeacutemu ovoci aby nedošlo během skladovaacuteniacute a zpracovaacuteniacute ke změnaacutem kvality
V množstviacute 20-30 mgkg se přidaacutevaacute do piva pro zabraacuteněniacute tvorby chladovyacutech a oxidačniacutech zaacutekalů takeacute
nežaacutedouciacutech změn senzorickyacutech vlastnostiacute Kyselina askorbovaacute je využiacutevaacutena rovněž i při vyacuterobě viacutena
kdy umožňuje sniacuteženiacute použitiacute oxidu siřičiteacuteho k siacuteřeniacute V množstviacute 10 ndash 100 mgkg se použiacutevaacute v pekařstviacute
jako prostředek zlepšujiacuteciacute pekařskeacute vlastnosti mouky Askorbylpalmitaacutet se použiacutevaacute v množstviacute 0006 ndash
004 jako antioxidant tuků
108
UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute
LABORATORNIacute POMŮCKY
Erlenmayerova baňka
Kaacutedinky
Odměrnaacute baňka
Titračniacute baňka
Odměrnyacute vaacutelec (50 ml 100 ml)
Byreta s přiacutemyacutem kohoutem
Neděleneacute skleněneacute pipety (5 ml 10 ml)
Dělenaacute skleněnaacute pipeta (5 ml)
Skleněnaacute naacutelevka malaacute
Gumovyacute naacutestavec na skleněnou pipetu
Svorky středniacute
Laboratorniacute stojan
Špachtle
Lžička
Vaacuteženky
Miacutechadla
Elektromagnetickaacute miacutechačka
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Thiosiacuteran sodnyacute
Uhličitan sodnyacute
Škrob
Kyselina siacuterovaacute
Joacuted
Jodid draselnyacute
Vitamiacutenovyacute doplněk stravy
POSTUP
1) PŘIacutePRAVA ROZTOKŮ
A Přiacuteprava 100 ml odměrneacuteho roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho Na2S2O35 H2O (Mr=24817) o koncentraci 0025 molmiddotl-1
1 Vypočtěte navaacutežku thiosiacuteranu sodneacuteho potřebnou k přiacutepravě 100 ml roztoku o koncentraci
0025 moll-1
2 Na předvaacutežkaacutech navažte vypočiacutetaneacute množstviacute thiosiacuteranu sodneacuteho
3 Pro stabilizaci roztoku přidejte špetku uhličitanu sodneacuteho
4 Rozpusťte obě laacutetky v 80 ml destilovaneacute vody za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute
5 Roztok poteacute přelejte do 100 ml odměrneacute baňky a doplňte po rysku destilovanou vodou
B Přiacuteprava škroboveacuteho mazu
1 Navažte 01 g škrobu a rozmiacutechejte jej v 50 ml destilovaneacute vody
2 Roztok 5 min povařte na vařiči až bude roztok čiryacute
3 Nechte roztok 10 min zchlaacutednout
2) STANDARDIZACE ROZTOKU JOacuteDU
1 Do titračniacute baňky odměřte 20 ml roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho
2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu
3 Do skleněneacute byrety nalijte odměrnyacute roztok joacutedu
4 Opatrnyacutem povoleniacutem kohoutu korigujte hladinu odměrneacuteho roztoku po rysku
5 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute (Obr 4) opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu
109
6 Vypočiacutetejte přesnou koncentraci joacutedu ze znalosti rovnice
1198682 + 2119873119886211987821198743 rarr 2119873119886119868 + 119873119886211987841198746
Obr 4 Modreacute zbarveniacute jako vyacutesledek titrace roztoku thiosiacuteranu roztokem joacutedem s využitiacutem škrobu
jako indikaacutetoru
3) JODOMETRICKEacute STANOVENIacute VITAMIacuteNU C
Pozn V teacuteto uacuteloze je možneacute stanovit obsah vitamiacutenu C (kromě tablet ktereacute jsou k dispozici) i ve vaacutemi
dodaneacutem vzorku (pokud možno průhledneacutem a světleacutem ne modreacutem) jako jsou šťaacutevy sirupy
potravinoveacute doplňky apod V kaacutedince připravte jeden roztok ke stanoveniacute vitamiacutenu C tak že finaacutelniacute
předpoklaacutedanaacute koncentrace bude přibližně 100 mg ve 100 ml destilovaneacute vody Přidejte 10 ml roztoku
10 kyseliny siacuteroveacute
1 Do titračniacute baňky odměřte 25 ml vašeho připraveneacuteho roztoku vitamiacutenu C
2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu
3 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu
UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C
LABORATORNIacute POMŮCKY
Skleněneacute zkumavky
Stojany na zkumavky
Hrnec
Vařič
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Vitamiacutenovyacute doplněk stravy
Dusičnan střiacutebrnyacute
Fehlingovo činidlo I a II
Amoniak
110
POSTUP
1) Důkaz redukciacute střiacutebrnyacutech iontů
Vitamiacuten C je silneacute redukčniacute činidlo a proto lze prokaacutezat zjištěniacutem přiacutetomnosti jiacutem vyredukovaneacute laacutetky
jako napřiacuteklad vyredukovaneacuteho elementaacuterniacuteho střiacutebra z roztoku dusičnanu střiacutebrneacuteho
1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek přidejte pomociacute Pasteurovy pipety 3 ml roztoku dusičnanu
střiacutebrneacuteho a přidejte 5 kapek amoniaku
2 K prvniacute zkumavce přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C Pozorujte sraženinu - střiacutebro je patrneacute jako
perleťovaacute až černaacute sraženina (Obr 5) a pokud nevznikaacute hned zkumavku zahřejte na vrouciacute
vodniacute laacutezni po dobu 10 min
Obr 5 Kontrolniacute reakce dusičnanu střiacutebrneacuteho (vlevo) a sraženina redukovaneacuteho střiacutebra vitamiacutenem
C (vpravo)
2) Důkaz Fehlingovyacutem činidlem
Při vzniku Fehlingova činidla dochaacuteziacute nejprve k reakci mezi CuSO4middot5H2O a NaOH kdy vznikaacute světle
modraacute sraženina hydroxidu měďnateacuteho kteraacute je v nadbytku rozpustnaacute za vzniku viacutenanu měďnateacuteho
Redukčniacute uacutečinky kyseliny askorboveacute dokaacutežeme reakciacute s Fehlingovyacutem činidlem kdy dochaacuteziacute k oxidaci
kyseliny askorboveacute na kyselinu dehydroaskorbovou a zaacuteroveň k redukci Cu2+ na Cu+ (konkreacutetně na
Cu2O kteryacute maacute oranžovou barvu)
1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek pipetujte pomociacute Pasteurovy pipety 1 ml roztoku Fehlingova
činidla I a 1 ml roztoku Fehlingova činidla II
2 K jedneacute ze zkumavek přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C
3 Zkumavku zahřiacutevejte na vrouciacute vodniacute laacutezni po dobu 10 min pozorujte vyloučenou sraženinu
(Obr 6)
Obr 6 Pozitivniacute reakce vitamiacutenu C s Fehlingovyacutem činidlem (oranžovaacute sraženina na dně) a negativniacute
kontrola (pouze Fehlingovo činidlo)
111
VYHODNOCENIacute
1 Uveďte vyacutesledky důkazovyacutech reakciacute vit C
2 Vypočiacutetejte množstviacute vitamiacutenu C (M = 176 gmiddotmol-1) v jedneacute tabletě vitamiacutenoveacuteho doplňku stravy
přiacutepadně ve vašem vzorku a porovnejte s uacutedajem uvaacuteděnyacutem vyacuterobcem
112
10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem
Světelnaacute mikroskopie
Světelnaacute mikroskopie je zaacutekladniacute metodou pozorovaacuteniacute ve všech biologickyacutech oborech jejichž
předmětem je buňka (tkaacuteň pletivo mikroorganismus) protože rozlišovaciacute schopnost teacuteto metody
odpoviacutedaacute velikosti buněk a mnohyacutech organel Světelnaacute mikroskopie využiacutevaacute k zobrazeniacute světelnyacutech
paprsků (elektronovaacute mikroskopie proudu elektronů)
Podle osvětleniacute objektu se rozlišuje
mikroskopie v prochaacutezejiacuteciacutem světle (světlo prochaacuteziacute pozorovanyacutem objektem)
mikroskopie v dopadajiacuteciacutem světle (světlo dopadaacute shora na povrch objektu)
Patřiacute sem mikroskopie
ve světelneacutem poli
v temneacutem poli
faacutezově kontrastniacute
interferenčniacute
polarizačniacute
fluorescenčniacute
v neviditelnyacutech paprsciacutech (UV RTG IČ)
Podle osvětleniacute okoliacute objektu rozlišujeme
mikroskopie ve světelneacutem poli (zobrazenyacute objekt maacute tmavyacute obrys a naleacutezaacute se ve světelneacutem
zorneacutem poli) Tato metoda je zaacutekladniacute a užiacutevaacute se nejběžněji
mikroskopie v temneacutem poli (světlyacute objekt je v černeacutem - temneacutem poli) Užiacutevaacute se pro zvlaacuteštniacute
přiacutepady
Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1)
Mechanickeacute diacutely stativ noha stativu šroub pro hrubeacute a jemneacute zaostřeniacute stolek mikroskopu vodič
preparaacutetu revolverovyacute měnič objektivů objiacutemka pro kondenzor objiacutemka pro filtr U staryacutech
mikroskopů uacutechytka pro zrcaacutetko pružinky pro přidrženiacute preparaacutetu
Optickeacute diacutely objektivy okulaacutery kondenzor s aperturniacute irisovou clonou U staryacutech mikroskopů zrcaacutetko
Osvětlovaciacute zařiacutezeniacute lampa v noze stativu s kolektorovou čočkou Stareacute mikroskopy samostatnou
mikroskopickou lampu
Clony pod kondenzorem aperturniacute irisovaacute clona daacutele polniacute clona
Objektiv je zaacutekladniacute optickyacute prvek mikroskopu (Obr 2) Vytvaacuteřiacute zvětšenyacute převraacutecenyacute obraz předmětu v
horniacute ohniskoveacute rovině objektu Tento obraz zvětšuje okulaacuter Zvětšenyacute obraz je registrovaacuten očniacute siacutetniciacute
nebo fotografickyacutem filmem
113
Obr 1 Binokulaacuterniacute mikroskop
Obr 2 Objektiv
114
Čiacuteselnaacute apertura
Rozlišovaciacute schopnost objektivu je vyjaacutedřena jeho čiacuteselnou (numerickou) aperturou A (apertura = lat
otvor)
A=nmiddot sin ω
kde n hellip index lomu prostřediacute mezi objektivem a preparaacutetem (pro vzduch je n = 1 pro
imerzniacute olej a sklo n = 15)
ω hellip polovičniacute otvorovyacute uacutehel tedy polovina uacutehlu kteryacute sviacuterajiacute protilehleacute krajniacute paprsky
vychaacutezejiacuteciacute z předmětoveacuteho bodu (P) na optickeacute ose mikroskopu a vstupujiacuteciacute ještě do
objektivu (O) ndash předmětovyacutem bodem se rozumiacute kteryacutekoliv bod či strukturu
mikroskopickeacuteho objektu (Obr 3)
Čiacuteselnaacute apertura objektivu maacute velkyacute praktickyacute vyacuteznam
Určuje rozlišovaciacute schopnosti a hranice užitečneacuteho zvětšeniacute
Ovlivňuje světelnost mikroskopickeacuteho obrazu světelnost obrazu je přiacutemo uacuteměrnaacute čtverci A a
nepřiacutemo zvětšeniacute objektivu
Ovlivňuje hloubku ostrosti Sniacuteženiacutem A objektivu se zvětšuje tloušťka zobrazeneacute vrstvy
preparaacutetu Objektivy s velkou hodnotou A majiacute malou penetračniacute (pronikaciacute) schopnost
zobrazujiacute velmi tenkou vrstvičku Pro svůj zaacutesadniacute vyacuteznam je uacutedaj A uveden na každeacutem
objektivu vedle uacutedaje zvětšeniacute
Obr 3 Čiacuteselnaacute apertura (A) objektivu zaacutevisiacute na velikosti otvoroveacuteho uacutehlu (2 ω) a na indexu lomu (n)
meacutedia mezi objektem (P) v preparaacutetu (pr) a čelniacute čočkou objektivu (O) Paprsky vystupujiacuteciacute z bodu P
pod uacutehlem většiacutem než 2 ω by se do objektivu nedostaly
115
Poznatky pro subjektivniacute mikroskopii lze souhrnně vyjaacutedřit pojmem rozlišivost mikroskopu (dm)
Veličina dm informuje o tom jakeacute nejmenšiacute rozměry musiacute miacutet předmět abychom jej při určiteacutem
celkoveacutem zvětšeniacute mikroskopu dobře rozlišili svyacutema očima Vypočiacutetaacute se podle vzorce
dm=327 μm
M
kde dm hellip minimaacutelniacute velikost předmětu v μm
327 μm hellip vzdaacutelenost dvou bodů ktereacute průměrně unaveneacute oko rozlišiacute jako dva body ze
vzdaacutelenosti 250 mm
M hellip celkoveacute zvětšeniacute mikroskopu
M=MobjektivumiddotMokulaacuterumiddotzvětšovaciacute koeficient tubusu
kde zvětšovaciacute koeficient tubusu je roven 1 při dodrženiacute předepsaneacute
tubusoveacute deacutelky mikroskopu
Při subjektivniacutem mikroskopovaacuteniacute je celkoveacute zvětšeniacute voleno tak aby hodnota rozlišivosti (dm)
odpoviacutedala velikosti objektu
Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute
1 Do optickeacute osy mikroskopu nastaviacuteme objektiv o nejmenšiacutem zvětšeniacute (většinou 4x)
2 Osvětliacuteme zorneacute pole a upraviacuteme rozestup okulaacuterů
3 Zkontrolujeme čistotu optiky
4 Položiacuteme na stolek preparaacutet a upevniacuteme ho Otaacutečeniacutem makrošroubu posouvaacuteme stolek
s preparaacutetem nahoru směrem k objektivu a pozorovaacuteniacutem zorneacuteho pole vyhledaacutevaacuteme danyacute objekt
Pozor Nemaacuteme-li nastavenyacute nejmenšiacute objektiv může se staacutet že při posouvaacuteniacute stolku směrem
vzhůru a hledaacuteniacute objektu naraziacuteme preparaacutetem do objektivu a ten se poškodiacute
5 Ověřiacuteme zdali vidiacuteme oběma očima (okulaacutery) stejně dobře
6 Makrometrickyacutem šroubem zachycenyacute obraz zaostřujeme šroubem mikrometrickyacutem už jen jemně
doostřujeme
7 Pohybujeme preparaacutetem a paacutetraacuteme po nejvhodnějšiacutem miacutestě pro pozorovaacuteniacute Toto miacutesto
posuneme doprostřed zorneacuteho pole
8 Pro vlastniacute mikroskopovaacuteniacute vyměniacuteme objektiv podle potřeby za jinyacute a zkontrolujeme nastaveniacute
vhodneacute apertury K zaostřeniacute pak již stačiacute mikrometrickyacute šroub
9 Po nastaveniacute potřebneacuteho zvětšeniacute upraviacuteme vhodně intenzitu světla a kontrast ovlaacutedaacuteniacutem clony
přiacutepadně kondenzoru
10 Při vlastniacutem studiu preparaacutetů jemně pohybujeme mikrometrickyacutem šroubem a tak zaostřujeme
různeacute roviny v preparaacutetu Pravou rukou můžeme kreslit
11 Po ukončeniacute praacutece s mikroskopem uvedeme přiacutestroj do zaacutekladniacute klidoveacute polohy tj stolek pro
preparaacutet umiacutestiacuteme do nejspodnějšiacute pozice a nastaviacuteme objektiv s nejmenšiacutem zvětšeniacutem
Formy zobrazeniacute mikroskopickyacutech objektů jsou v podstatě čtyři kresba mikrofotografie
mikrokinematografickyacute zaacuteznam a videozaacuteznam Kteraacutekoliv z uvedenyacutech forem může byacutet v černobiacuteleacutem
nebo barevneacutem provedeniacute
116
Uacutedržba mikroskopu
Čistěniacute optickyacutech čaacutestiacute se provaacutediacute vatovyacutemi tampoacutenky nebo papiacuterky na optiku stiacuteraacuteniacutem ze středu
směrem na periferii nebo ze středu po spiraacutele Lze použiacutet komerčně prodaacutevaneacute prostředky na čistěniacute
optiky nebo směs isopropanoldestilovanaacute voda (11) + kapka 1 roztoku dodecylsiacuteranu sodneacuteho (SDS)
Čistiacuteciacute směs se nesmiacute nikdy aplikovat přiacutemo na optiku ale pouze zvlhčit čistiacuteciacute materiaacutel Nikdy se nesmiacute
použiacutevat korosivniacute laacutetky a rozpouštědla Prach se odstraňuje ofukovaacuteniacutem baloacutenkem Z mechanickyacutech
čaacutestiacute se prach odstraňuje jemnyacutem štětečkem
Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt
Mikroskopickyacute preparaacutet se sklaacutedaacute z podložniacuteho skla a kryciacuteho skla mezi skly je meacutedium v němž je
uložen objekt Preparaacutet je zvedaacuten zaacutesadně za hrany Preparaacutety typu krevniacuteho naacutetěru se mohou
pozorovat bez kryciacuteho skla Dobře připravenyacute preparaacutet je předpokladem dobreacuteho zobrazeniacute objektu
Mikroskopickeacute preparaacutety se děliacute na
čerstveacute ndash dočasneacute (nativniacute)
trvaleacute (pracuje se s materiaacutelem usmrcenyacutem fixovanyacutem konzervovanyacutem)
Čerstveacute preparaacutety umožňujiacute pozorovat pohyb a činnost celyacutech buněk nebo organel Nevyacutehodou je
omezenyacute vyacuteběr materiaacutelu a časoveacute omezeniacute K přiacutepravě čerstvyacutech preparaacutetů jsou vhodneacute izolovaneacute
buňky čaacutesti tkaacuteniacute a drobnohledniacute živočichoveacute Preparaacutety prohliacutežiacuteme ve vodě nebo ve fyziologickeacutem
roztoku Fyziologickaacute media jsou
přirozenaacute ndash krevniacute seacuterum amniovaacute tekutina
umělaacute ndash fyziologickyacute roztok Ringerův roztok aj
U čerstvyacutech preparaacutetů je často použiacutevaacuteno tzv vitaacutelniacute barveniacute ktereacute se rozlišuje na
intravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute živyacutech zcela neporušenyacutech buněk (př prvoci)
supravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute přežiacutevajiacuteciacutech buněk vyňatyacutech z těla
postvitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute odumiacuterajiacuteciacutech buněk
Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu Do středu podložniacuteho skliacutečka je kapaacutetkem přenesena kapka vody nebo jineacuteho media do niacute se
štětečkem preparačniacute jehlou nebo pinzetou vložiacute připravenyacute vzorek Byla-li kapka malaacute pronikaacute
vzduch pod kryciacute skliacutečko ten se odstraniacute přikaacutepnutiacutem vody (meacutedia) těsně k okraji kryciacuteho skliacutečka
Naopak je-li vody pod kryciacutem skliacutečkem viacutece a objekt se pohybuje je třeba přebytečnou vodu odsaacutet
filtračniacutem papiacuterem Dostane-li se voda na svrchniacute stranu kryciacuteho skliacutečka je nutneacute zhotovit novyacute
preparaacutet
Kryciacute skliacutečko se poklaacutedaacute vždy nejdřiacuteve šikmo na hranu a pak se zvolna spouštiacute na objekt
Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu Trvalyacute preparaacutet je uzavřen do tzv uzaviacuteraciacuteho meacutedia kteryacutem je nejčastěji kanadskyacute balzaacutem Před
uzavřeniacutem se musiacute preparaacutet odvodnit a to řadou alkoholů o vzestupneacute koncentraci Trvaleacute preparaacutety
umožňujiacute nejen leacutepe rozlišit jednotliveacute struktury ale předevšiacutem sloužiacute jako dokladovyacute nebo
demonstračniacute materiaacutel
117
Přiacuteprava tenkyacutech řezů K přiacutepravě tenkyacutech řezů je použito speciaacutelniacutech mikrotomů (Obr 4) Nejjednoduššiacute ručniacute mikrotom je
tvořen dutyacutem vaacutelcem na horniacutem konci opatřenyacutem černyacutem hladkyacutem stolkem na spodniacutem otaacutečivou
hlaviciacute mikrometrickeacuteho šroubu kteryacute ve svisleacutem směru pohybuje svorkou umiacutestěnou uvnitř vaacutelce Do
niacute se pomociacute bočniacuteho šroubu upevniacute objekt kteryacute se řeže Objekty se řežou břitvou Mokryacutem štětečkem
se řezy přenaacutešejiacute do vody (meacutedia)
Obr 4 Typy mikrotomů
Specifickaacute barveniacute preparaacutetů U mikroskopickyacutech pozorovaacuteniacute je časteacute specifickeacute barveniacute preparaacutetů ktereacute pomaacutehaacute zviditelnit buněčneacute
struktury nebo organely Kromě již zmiacuteněneacuteho vitaacutelniacuteho barveniacute se použiacutevaacute celaacute škaacutela barviv ktereacute se
děliacute podle naacuteboje způsobu barveniacute nebo specifity vůči buněčnyacutem strukturaacutem Nejčastěji použiacutevanou
skupinou jsou barviva specifickaacute vůči buněčnyacutem jaacutedrům jako např toluidinovaacute modř kterou budete
použiacutevat v uacuteloze 11 (Mikroskopie a buněčnyacute cyklus) k vizualizaci faacuteziacute buněčneacuteho cyklu
118
UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza
Buňky z pokožky cibule jsou v jednom směru protaacutehleacute majiacute velkou centraacutelniacute vakuolu Buněčnaacute stěna je
stejnoměrně silnaacute a mezibuněčneacute prostory nejsou vyvinuty což souvisiacute s kryciacute funkciacute pokožkovyacutech
buněk Jaacutedro se nachaacuteziacute při buněčneacute stěně a je bochniacutekoviteacuteho tvaru
V hypertonickeacutem prostřediacute dochaacuteziacute u buněk k tzv plasmolyacuteze kteraacute je způsobena tiacutem že voda je z
vakuol odsaacutevaacutena Vakuola se zmenšuje a cytoplasma se odchlipuje od buněčneacute stěny Po přidaacuteniacute
destilovaneacute vody dochaacuteziacute k deplasmolyacuteze buňka se nachaacuteziacute v hypotonickeacutem prostřediacute Voda vnikaacute do
vakuoly kteraacute se zvětšuje a cytoplasma se dostaacutevaacute do původniacute polohy Po deacutele trvajiacuteciacutem pozorovaacuteniacute
mohou buňky praskat a červenofialovyacute obsah vyteacutekaacute do okolniacute vody Vlivem velkeacuteho osmotickeacuteho tlaku
dochaacuteziacute k prasknutiacute cytoplazmatickeacute membraacuteny i buněčneacute stěny a nastaacutevaacute plasmoptyacuteza
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pasteurovy pipety
Žiletka
Pinzeta
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Cibule se zbarvenyacutemi suknicemi (v buněčneacute šťaacutevě obsahujiacute antokyan)
Roztok sacharosy o koncentraci 1 moll-1
POSTUP
1 Nařežte si několik čtverečků pokožky (asi 5 x 5 mm) přiacutemo na suknici tak že ostrou žiletkou
provedete nehlubokeacute zaacuteřezy
2 Pinzetou sloupnete vyřiacuteznuteacute čtverečky pokožky ktereacute rychle přenesete na podložniacute sklo do kapky
vody nebo do kapky roztoku sacharosy
3 Pozorovanyacute objekt překryjte opatrně kryciacutem skliacutečkem Pozorujte stavbu rostlinneacute buňky v kapce
vody a naacutesledně změny v roztoku sacharosy
4 Po ukončeniacute pozorovaacuteniacute pletiva v roztoku sacharosy přikaacutepněte na jednu stranu kryciacuteho skliacutečka
kapku vody a k druheacute straně přiložte proužek filtračniacuteho papiacuteru kteryacute vysaje z prostoru pod kryciacutem
sklem roztok sacharosy Tento uacutekon několikraacutet zopakujte Pozorujte
VYHODNOCENIacute
1 Popište a zakreslete tvar buněk pokožky cibule v izotonickeacutem prostřediacute 2 Zakreslete a popište vliv roztoku sacharosy na pokožkoveacute buňky cibule
119
UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin
A Pozorovaacuteniacute průduchů
Průduch (stoma mn čiacuteslo stomata) je struktura vyskytujiacuteciacute se předevšiacutem na listech vyššiacutech rostlin kteraacute
umožňuje transpiraci a kontrolovanou vyacuteměnu plynů (předevšiacutem CO2 a O2) mezi mezofylem listu
rostliny a ovzdušiacutem Jsou tvořeny dvěma svěraciacutemi buňkami uzaviacuterajiacuteciacutemi průduchovou štěrbinu Pod
průduchovou štěrbinou je v mezofylu dyacutechaciacute dutina Svěraciacute buňky majiacute nejčastěji ledvinovityacute tvar a
kromě vyacuterazneacute vakuoly obsahujiacute i chloroplasty Oteviacuteraacuteniacute a zaviacuteraacuteniacute štěrbiny je vyvolaacuteno osmotickyacutemi
stahy svěraciacutech buněk a je ovlivněno koncentraciacute osmoticky aktivniacutech laacutetek hladinou enzymů a
hormonů světlem a obsahem vody v rostlině Existuje však několik modelů průduchů lišiacuteciacutech se
anatomickou stavbou a mechanismem pohybu svěraciacutech buněk Takteacutež velikost a počet průduchů je
značně variabilniacute a souvisiacute s polohou a vnějšiacutemi podmiacutenkami Obvykle jsou průduchy vyvinuty ve většiacutem
zastoupeniacute na spodniacute straně listu u jednoděložnyacutech rostlin jsou rozmiacutestěny na obou stranaacutech
stejnoměrně (Obr 5) Na pozorovaacuteniacute průduchů se připravuje tzv otiskovyacute preparaacutet pokožky listu
vytvořenyacute pomociacute bezbarveacuteho laku
Obr 5 Průduchy na listech jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Pinzeta
Lepiciacute paacuteska
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
List semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu
Bezbarvyacute lak na nehty
POSTUP
1 Uřiacutezněte jeden list semenaacutečků hrachu kukuřice
2 Na spodniacute i vrchniacute stranu listu obou rostlin naneste tenkou vrstvu bezbarveacuteho laku a nechte ho
uschnout
3 Naacutesledně nalepte lepiciacute paacutesku na zaschlyacute lak jemně přitlačte tak aby se lak zachytil na paacutesku pak
ji odlepte a přeneste na podložniacute skliacutečko Pozorujte
120
VYHODNOCENIacute
1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Potvrdili jste rozdiacutely v rozloženiacute a v počtu průduchů na listech
jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin
2 Bylo uspořaacutedaacuteniacute průduchů paralelniacute nebo nepravidelneacute Pozorovali jste rozdiacutely v anatomii
svěraciacutech buněk
B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu
Na povrchu listu je pokožka (epidermis) tvořenaacute plochyacutemi buňkami (tzv epidermaacutelniacute buňky) Vnějšiacute
stěna je krytaacute kutikulou Zaacutekladniacute pletivo listu je mezofyl (Obr 6) Ten je v listu rozčleněn na palisaacutedovyacute
parenchym a houbovyacute parenchym U listů monofaciaacutelniacutech je mezofyl tvořen palisaacutedovyacutem
parenchymem vyskytujiacuteciacutem se na obou stranaacutech a uprostřed je houbovyacute parenchym U listů bifaciaacutelniacutech
se jedno až viacutecevrstevnyacute palisaacutedovyacute parenchym nachaacuteziacute na svrchniacute straně pod epidermis je tvořen
vaacutelcovityacutemi protaacutehlyacutemi buňkami těsně k sobě naleacutehajiacuteciacutemi a obsahuje velkeacute množstviacute chloroplastů
Houbovyacute parenchym obsahuje meacuteně chloroplastů je tvořen laločnatyacutemi buňkami a vytvaacuteřiacute
mezibuněčneacute prostory zajišťujiacuteciacute dostatečnyacute rozvod plynů a vody
Obr 6 Rostlinnaacute pletiva na přiacutečneacutem řezu listu
Zdroj httpsslideplayercomslide10561918)
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pinzeta
Ručniacute mikrotom
Žiletky
Štěteček
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
List semenaacutečků hrachu kukuřice
Mrkev
POSTUP
1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky
špaliacutečku Do zaacuteřezu vložte přiacutečně odřezanyacute kousek listu semenaacutečků hrachu resp kukuřice a mrkev
se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu
2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy listu ktereacute vložiacutete do kapky vody na podložniacutem skliacutečku
překryjte je kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem
121
VYHODNOCENIacute
1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Jak se lišilo rozloženiacute rostlinnyacutech pletiv v listech hrachu a
kukuřice
2 Na zaacutekladě sveacuteho pozorovaacuteniacute popište jak se lišilo rozloženiacute ceacutevniacutech svazků v listech rostlin
C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny
Lignifikace je proces při ktereacutem se do celuloacutezniacute kostry buněčneacute stěny uklaacutedaacute lignin K nejznaacutemějšiacutem
histochemickyacutem reakciacutem ktereacute umožňujiacute identifikovat lignin patřiacute napřiacuteklad reakce s floroglucinolem
Tyto reakce nejsou pro lignin specifickeacute nyacutebrž jsou reakcemi uvedenyacutech činidel s koniferylaldehydem
a jinyacutemi přiacutebuznyacutemi laacutetkami ktereacute jsou stavebniacutemi kameny ligninu Zdřevnatěleacute buněčneacute stěny
obsahujiacuteciacute lignin se na řezu zbarviacute červeně až červenofialově
Obr 7 Uspořaacutedaacuteniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostlin
Zdroj httpvsangiospermweeblycomxylem-and-phloemhtml)
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pinzeta
Kapaacutetko
Ručniacute mikrotom
Žiletky
Štěteček
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Stonek semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu
Mrkev
Floroglucinoloveacute činidlo
75 roztok glycerolu v 10 kyselině siacuteroveacute
25 kyselina chlorovodiacutekovaacute
122
POSTUP
1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky
špaliacutečku Rukojetiacute špachtle do jejiacuteho středu udělejte žlaacutebek Do žlaacutebku vložte 15 cm čaacutest stonku
(segment) a mrkev se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu
2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy ktereacute vložiacutete do vody
3 Naacutesledně řezy přeneste štětečkem do několika kapek floroglucinolu v Petriho misce
4 K řezům v misce přikaacutepněte 1 kapku 25 HCl a nechte 2-5 minut působit
5 Vybarveneacute řezy přeneste do roztoku glycerolu v kyselině siacuteroveacute na podložniacutem skle překryjte
kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem
6 Pro kontrolu si nechejte několik řezu jen ve vodě a porovnejte s nabarvenyacutemi řezy
VYHODNOCENIacute
1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute
2 Pojmenujte buňky u kteryacutech byla prokaacutezaacutena přiacutetomnost ligninu
123
11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus
Buněčnyacute cyklus
Genetickaacute informace každeacuteho organismu je uložena v několika (přiacutep mnoha) molekulaacutech DNA
(deoxyribonucleic acid ndash deoxyribonukleovaacute kyselina) neboli chromosomech Napřiacuteklad lidskeacute buňky
obsahujiacute po 46 chromosomech zatiacutemco buňky cibule po 8 chromosomech Sled pochodů při kteryacutech
každaacute buňka zdvojnaacutesobiacute svůj obsah včetně genetickeacuteho materiaacutelu a rozděliacute se na dvě dceřineacute buňky
se nazyacutevaacute buněčnyacute cyklus
Buněčnyacutem cyklem je nazyacutevaacuten sled pochodů v buňce od skončeniacute jedneacute mitoacutezy do konce mitoacutezy
naacutesledujiacuteciacute Během buněčneacuteho cyklu buňka znaacutesobuje svůj obsah DNA dvakraacutet a zdvojuje svou
cytoplazmu včetně organel Po rovnoměrneacutem rozděleniacute jaacutedra a jeho obsahu (mitoacuteza) dochaacuteziacute
k samotneacutemu fyzickeacutemu odděleniacute buněk kdy je mezi nově vznikajiacuteciacute buňky rozdělena cytoplasma a
organely (cytokineze) Mitoacuteza a cytokineze tvořiacute dohromady tzv mitotickou faacutezi (M-faacuteze) buněčneacuteho
cyklu Zbylaacute čaacutest buněčneacuteho cyklu se nazyacutevaacute jako interfaacuteze Označeniacute pochaacuteziacute z doby kdy rozlišeniacute pro
pozorovaacuteniacute buněk nebylo velikeacute a kromě synteacutezy DNA a samotneacuteho děleniacute nebylo během buněčneacuteho
cyklu nic vidět Dnes je již znaacutemo že je buňka metabolicky aktivniacute během celeacute interfaacuteze kdy dochaacuteziacute k
synteacuteze např nukleotidů a histonů pro replikaci DNA stejně jako mnoha dalšiacutech proteinů i
niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu i poměr jednotlivyacutech faacuteziacute zaacutevisiacute na typu buňky a
organismu
Mitoacuteza (M-faacuteze) maacute 4 hlavniacute faacuteze profaacutezi metafaacutezi anafaacutezi a telofaacutezi (Obr 1) zakončenaacute cytokineziacute
neboli samotnyacutem rozděleniacutem buňky Mezi profaacuteziacute a metafaacuteziacute je mezifaacuteze nazyacutevanaacute prometafaacuteze
Obr 1 Staacutedia mitoacutezy v rostlinnyacutech buňkaacutech
Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu (tzv generačniacute doba buňky) je u různyacutech buněk různaacute ndash zaacutevisiacute na typu buňky
a na jejiacutem fyziologickeacutem stavu Některeacute buňky se děliacute několikraacutet za hodinu jineacute buňky se děliacute v řaacutedu
dnů U mnohobuněčnyacutech organismů byacutevaacute počet možnyacutech děleniacute vyacuterazně omezen velmi často se děleniacute
zastaviacute v momentu kdy buňka dosaacutehne určiteacute specializace (typickyacutem přiacutekladem jsou buňky nervovyacutech
tkaacuteniacute a buňky svalovyacutech vlaacuteken) Růst organismu a zvyšovaacuteniacute počtu buněk zpravidla zajišťujiacute kmenoveacute
buňky nebo meristeacutemy
124
Obr 2 Staacutedia mitoacutezy v buňkaacutech endospermu rostliny Haemanthus (bělokvět) A ndash interfaacuteze B ndash
profaacuteze C ndash prometafaacuteze D ndash metafaacuteze E ndash anafaacuteze F ndash telofaacuteze Zdroj De Mey J Lambert A M Bajer A S Moeremans M amp De Brabander M (1982) Visualization of microtubules in
interphase and mitotic plant cells of Haemanthus endosperm with the immuno-gold staining method Proceedings of the
National Academy of Sciences of the United States of America 79(6) 1898ndash1902 httpsdoiorg101073pnas7961898
Interfaacuteze
Interfaacuteze je nejdelšiacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu (asi 90 doby) biologickaacute aktivita buňky je v teacuteto faacutezi velmi
vysokaacute (obdobiacute kontinuaacutelniacuteho růstu buňky)
Interfaacuteze se děliacute na tři čaacutesti G1 S a G2 Během G1-faacuteze (z angl Gap = mezera) probiacutehaacute synteacuteza biacutelkovin
DNA polymerasy synteacuteza RNA a tubulinu Během S-faacuteze (syntetickaacute faacuteze) je syntetizovanaacute DNA Během
G2-faacuteze probiacutehaacute metabolickaacute aktivita a růst buňky Během G1-faacuteze a G2-faacuteze mohou buňky přechaacutezet
(reverzibilně) do klidoveacute G0-faacuteze (v G2-faacutezi pouze rostlinneacute buňky živočišneacute buňky v obou faacuteziacutech)
Na konci interfaacuteze se v buňce nachaacuteziacute jedno nebo viacutece jadeacuterek a jejiacute jaacutedro je obklopeno jadernou
membraacutenou U živočišnyacutech buněk se na vnějšiacute straně jaacutedra nachaacuteziacute dva centrozomy ktereacute byly
duplikovaacuteny během interfaacuteze a u živočichů obsahujiacute dvojici centriol Kolem centrozomů se nachaacuteziacute
kruhovaacute řada mikrotubulů (vznikleacute polymeraciacute tubulinu) nazyacutevanaacute astrosfeacutera (astery)
V teacuteto faacutezi ještě nelze jednotliveacute chromozomy rozlišit mikroskopicky (viz Obr 2A) protože jsou tvořeny
tenkyacutemi poměrně volně spiralizovanyacutemi chromatinovyacutemi vlaacutekny
125
Mitoacuteza (M-faacuteze)
Mitotickeacute děleniacute se objevuje u eukaryot a je evolučniacute adaptaciacute spojenou s probleacutemem přesneacuteho
rozděleniacute genetickeacuteho materiaacutelu jaacutedra do dvou dceřinyacutech buněk Zaacutekladniacute princip průběhu mitoacutezy u
eukaryot je obdobnyacute i když se může u různyacutech organismů miacuterně lišit
Jak již bylo zmiacuteněno mitoacuteza se děliacute do 4 faacuteziacute s jednou mezifaacuteziacute (profaacuteze prometafaacuteze metafaacuteze
anafaacuteze telofaacuteze) po mitoacuteze probiacutehaacute vlastniacute děleniacute buňky (citokineze)
Frekvenci mitoacutez v živočišneacute tkaacuteni nebo v rostlinneacutem pletivu udaacutevaacute tzv mitotickyacute index (MI) kteryacute je
daacuten poměrem počtu buněk ktereacute se nachaacutezejiacute ve stadiu mitoacutezy k celkoveacutemu počtu buněk Mitotickyacute
index odraacutežiacute proliferačniacute aktivitu tkaacuteně nebo pletiva Mitotickyacute index zaacutevisiacute na deacutelce trvaacuteniacute mitoacutezy a na
deacutelce interfaacuteze a zpravidla se udaacutevaacute v procentech děliacuteciacutech se buněk k celkoveacutemu počtu sledovanyacutech
buněk
MI []=M
Nmiddot100
kde M hellip počet buněk v mitoacuteze
N hellip počet všech buněk
Profaacuteze
Během profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu endoplasmatickeacuteho retikula a Golgiho aparaacutetu na menšiacute fragmety
v jaacutedru miziacute jadeacuterka Chromozomovaacute vlaacutekna se viacutece spiralizujiacute (kondenzujiacute) a vytvaacuteřejiacute jednotliveacute
chromozomy ktereacute jsou již viditelneacute při pozorovaacuteniacute světelnyacutem mikroskopem (Obr 2B) Každyacute zdvojenyacute
chromozom je tvořen dvěma sesterskyacutemi chromatidami ktereacute jsou propojeny po celeacute deacutelce za pomoci
proteinu kohezinu každaacute chromatida nese specifickou oblast primaacuterniacute konstrikce ndash centromeru
V oblasti centromery vznikaacute na každeacute chromatidě chromozomu složitaacute proteinovaacute struktura ndash
kinetochor
Na počaacutetku profaacuteze se od sebe oddělujiacute centrozomy a pohybujiacute se k opačnyacutem poacutelům buňky Tyto sloužiacute
jako organizaacutetory mikrotubulů z nichž se tvořiacute mitotickeacute (děliacuteciacute) vřeteacutenko Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho
vřeteacutenka zasahujiacute od jednoho poacutelu k ekvatoriaacutelniacute rovině buňky kde se spojiacute a vytvořiacute tzv polaacuterniacute vlaacutekna
Centrozomy jsou pak označovaacuteny jako poacutely děliacuteciacuteho vřeteacutenka
Prometafaacuteze
Ke konci profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu jaderneacute membraacuteny (Obr 2C) Mikrotubuly děliacuteciacuteho vřeteacutenka pak
pronikajiacute do oblasti jaacutedra a spojujiacute se s plně spiralizovanyacutemi chromozomy (kvarterniacute struktura
chromozomu) Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho vřeteacutenka pronikajiacute až k chromozomům a připojujiacute se na
kinetochory v oblasti centromer za vzniku tzv kinetochorovyacutech vlaacuteken V buňce zůstaacutevajiacute i vlaacutekna
kteraacute se nikam nepřipojujiacute a tvořiacute tzv astrosfeacuteru
Metafaacuteze
Během metafaacuteze jsou centrozomy na protějšiacutech poacutelech buňky a určujiacute podeacutelnou osu děleniacute
Chromozomy se tahem kinetochorovyacutech vlaacuteken seskupiacute v ekvatoriaacutelniacute rovině buňky (tzv metafaacutezniacute
destička) a centromery všech chromozomů jsou vyrovnaneacute v řadě v metafaacutezniacute destičce (Obr 2D) Tato
vlaacutekna jsou vzhledem ke sveacute funkci v anafaacutezi označovaacutena jako tažnaacute vlaacutekna
Metafaacuteze je nejvhodnějšiacute faacuteze k určeniacute počtu chromozomů a k jejich identifikaci
126
Anafaacuteze
Anafaacuteze (Obr 2E) je často nejkratšiacutem uacutesekem mitoacutezy Na počaacutetku anafaacuteze dochaacuteziacute k přerušeniacute
propojeniacute mezi chromatidami za pomoci enzymu separasy (proteolytickyacute enzym) jednotliveacute
chromatidy jsou pak tahem děliacuteciacuteho vřeteacutenka posunuty k poacutelům buňky Každaacute chromatida se staacutevaacute
samostatnyacutem chromozomem (dceřinyacute chromozom) Pohyb chromozomů k poacutelům buňky je zajištěn
zkracovaacuteniacutem tedy depolymeraciacute kinetochorovyacutech vlaacuteken centromerou dopředu (anafaacuteze A) současně
se poacutely buňky od sebe vzdalujiacute (anafaacuteze B)
Na konci anafaacuteze majiacute oba poacutely buňky stejneacute a uacuteplneacute sestavy chromozomů
Telofaacuteze
Během telofaacuteze (Obr 2F) je buňka prodlužovaacutena polaacuterniacutemi vlaacutekny a u poacutelů buňky se začiacutenajiacute tvořit
dceřinaacute jaacutedra v miacutestech shromaacutežděniacute chromozomů obnovuje se jadernaacute membraacutena z fragmentů
membraacuteny rodičovskeacute buňky a ostatniacutech čaacutestiacute endoplazmatickeacuteho retikula objevuje se opět jadeacuterko a
rozvolňujiacute se chromatinovaacute vlaacutekna každeacuteho chromozomu
Cytokineze
Děleniacute cytoplasmy a buňky za vzniku dvou dceřinyacutech buněk naacutesleduje kraacutetce po ukončeniacute mitoacutezy U
vyššiacutech rostlin vznikaacute buněčnaacute destička (fragmoplast) od středu k obvodu buňky (centrifugaacutelně) u
živočišnyacutech buněk se plasmatickaacute membraacutena tvořiacute směrem z obvodu dovnitř buňky (centripetaacutelně
zaškrceniacute ryacutehovaacuteniacute) za aktivniacute uacutečasti mikrotubulů
Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů
Chromosomy nejsou v normaacutelniacutem světle viditelneacute protože majiacute stejnyacute lom světla jako cytoplasma Je
však možneacute je zviditelnit použitiacutem specifickyacutech barviv nebo faacutezoveacuteho kontrastu Chromozomy se dobře
barviacute pomociacute acetobarviv což jsou barviva rozpustnaacute v kyselině octoveacute nebo propionoveacute ndash např
acetokarmiacuten laktopropionovyacute orcein acetonigrosin lakmoid atd
Před barveniacutem se nejprve provaacutediacute fixace materiaacutelu a macerace při ktereacute se rozrušiacute středniacute lamela mezi
buňkami takže je pak možneacute preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit do tenkeacute vrstvy a neniacute třeba ho řezat
Fixace se použiacutevaacute nejčastěji alkohol-octovaacute (směs 96 ethanolu a ledoveacute kyseliny octoveacute v poměru 31
ndash Farmerova fixaacutež) macerace se provaacutediacute často směsiacute koncentrovaneacute HCl a 96 ethanolu v poměru 11
přiacutepadně 1M nebo 5M HCl nebo pak enzymaticky působeniacutem pektinas a celulas
Barveniacutem za pomociacute acetobarviv se jasně vybarviacute chromatin a chromozomy cytoplasma se zbarviacute do
růžova
Diacuteky maceraci lze preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit na tenkou vrstvu a připravit tak tzv roztlakovyacute
preparaacutet Je vhodneacute vybrat materiaacutel kde dochaacuteziacute k intenzivniacutemu buněčneacutemu děleniacute jako jsou
meristeacutemy ktereacute se nachaacutezejiacute na vzrostneacutem vrcholu stonku a v kořenoveacute špičce (Obr 3)
V přiacutepadě kdy je třeba chromozomy počiacutetat se před fixaciacute provaacutediacute tzv předpůsobeniacute (nejčastěji
roztoky kolchicinu para-dichlorbenzenu 8-hydroxychinolinu nebo studenou vodou) Předpůsobeniacute
zajistiacute rozrušeniacute děliacuteciacuteho vřeteacutenka zkraacuteceniacute chromozomů chromatidy se od sebe neoddělujiacute Jednotliveacute
chromozomy jsou uvolněny z mitotickeacuteho aparaacutetu tiacutem jsou leacutepe rozloženy v celeacute buňce Zvyacutešiacute se počet
pozorovanyacutech metafaacuteziacute
127
Pro přesnějšiacute identifikaci jednotlivyacutech chromozomů (zvlaacuteště v metafaacutezi) sloužiacute metoda tzv proužkovaacuteniacute
chromozomů (bandings) jejiacutemž principem je diferenciaacutelniacute barveniacute chromatinu (vzniknou viditelneacute
proužky bandy)
Dalšiacute možnostiacute barveniacute chromozomů je barveniacute dle Feulgena diacuteky jemuž se vybarviacute vyacutehradně struktury
obsahujiacuteciacute DNA Pomociacute hydrolyacutezy v HCl se z DNA odštěpiacute purinoveacute baacuteze a na aldehydickeacute skupiny
zbytků deoxyribosy se navaacuteže barvivo ndash bazickyacute fuchsin obsaženeacute v Schiffově reagens
Obr 3 Podeacutelnyacute řez kořenovou špičkou
UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pasteurovy pipety
Preparačniacute jehla
Žiletka
Pinzeta
Mikrozkumavky
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Kořenoveacute špičky cibule kuchyňskeacute (Allium cepa L) nebo hrachu seteacuteho (Pisum sativum L)
05 toluidinovaacute modř nebo Schiffovo reagens
kyselina chlorovodiacutekovaacute o koncentraci 5 moll-1
POSTUP
Po celou dobu praacutece použiacutevejte ochranneacute rukavice
1 Ustřihněte si asi 1 cm dlouheacute kořiacutenky cibule a vložte je do mikrozkumavky
2 Přidejte 5 molmiddotl-1 HCl a nechte působit asi 10 minut při laboratorniacute teplotě
128
3 Oplaacutechněte kořiacutenky destilovanou vodou jeden přeneste na podložniacute skliacutečko a oddělte
kořenovou špičku s meristematickyacutem pletivem zbytek kořene vyhoďte
4 Kořenovou špičku přeneste pinzetou do kapky 05 toluidinoveacute modře (Schiffovo reagens) na
podložniacutem skliacutečku
5 Naacutesledně špičku opatrně přeneste do kapky destilovaneacute vody poteacute kořenovou špičku
přemiacutestěte na noveacute podložniacute skliacutečko přiložte kryciacute skliacutečko a kolmo přitlačte korkovou zaacutetkou
na špičku Opatrně abyste skliacutečkem neposunuli nebo neotočili Pozorujte roztlakovyacute preparaacutet
pod světelnyacutem mikroskopem za využitiacute znalostiacute ziacuteskanyacutech v uacuteloze Zaacuteklady mikroskopovaacuteniacute
6 V 10 zornyacutech poliacutech mikroskopu spočiacutetejte všechny buňky a buňky v mitoacuteze
VYHODNOCENIacute
1 Pozorujte preparaacutety a zakreslete
2 Pokud jste pozorovali buňky v rozdiacutelnyacutech faacuteziacutech mitotickeacuteho děleniacute označte pojmenujte danou
faacutezi do protokolu a stručně popište co se děje s chromozomy
3 Vyacutesledky z bodu 6 postupu zapište do tabulky a stanovte mitotickyacute index
Zorneacute pole Počet buněk
Počet všech buněk v profaacutezi v metafaacutezi v anafaacutezi v telofaacutezi
1
2
3
4
5
6
7
8
6
10
Celkem
4
Komplexotvorneacute titrace 104
Sraacutežeciacute titrace 104
Oxidačně-redukčniacute titrace 105
Přiacuteprava titračniacutech činidel 105
Vitamiacuten C 106
UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute 108
UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C 109
10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem 112
Světelnaacute mikroskopie 112
Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1) 112
Čiacuteselnaacute apertura 114
Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute 115
Uacutedržba mikroskopu 116
Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt 116
Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu 116
Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu 116
Přiacuteprava tenkyacutech řezů 117
Specifickaacute barveniacute preparaacutetů 117
UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza 118
UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin 119
A Pozorovaacuteniacute průduchů 119
B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu 120
C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny 121
11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus 123
Buněčnyacute cyklus 123
Interfaacuteze 124
Mitoacuteza (M-faacuteze) 125
Cytokineze 126
Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů 126
UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu 127
5
Uacutevod
Laboratorniacute řaacuted
1 Student je před zahaacutejeniacutem praacutece v laboratoři povinen seznaacutemit se s laboratorniacutem řaacutedem
s bezpečnostniacutemi předpisy a s poskytovaacuteniacutem prvniacute pomoci
2 Student je povinen přichaacutezet do laboratoře včas a řaacutedně připraven Musiacute miacutet provedeny potřebneacute
vyacutepočty znaacutet vlastnosti laacutetek se kteryacutemi bude pracovat apod Před zahaacutejeniacutem cvičeniacute vyučujiacuteciacute
ověřuje znalosti studentů Pokud student nemaacute dostatečneacute znalosti k řešeniacute daneacute uacutelohy cvičeniacute
vykonaacute v naacutehradniacutem termiacutenu
3 Každaacute absence musiacute byacutet omluvena Maacute-li student vaacutežneacute osobniacute důvody pro ktereacute se nemůže
zuacutečastnit cvičeniacute sděliacute to vedouciacutemu předem Každaacute zameškanaacute uacuteloha musiacute byacutet nahrazena Na
termiacutenu naacutehradniacuteho cvičeniacute se student dohodne s vedouciacutem cvičeniacute
4 Při praacuteci v laboratoři musiacute miacutet student pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv
5 Studenti pracujiacute ve dvojiciacutech Před zahaacutejeniacutem praacutece zkontrolujiacute podle přiloženeacuteho seznamu
pracovniacute stůl a jeho vybavenost Všechny zaacutevady zjištěneacute před zahaacutejeniacutem praacutece nebo v jejiacutem
průběhu neprodleně hlaacutesiacute vedouciacutemu cvičeniacute
6 Při praacuteci je nutneacute postupovat přesně podle zadaneacute uacutelohy a pokynů vyučujiacuteciacuteho Před použiacutevaacuteniacutem
přiacutestrojů se musiacute student nejprve seznaacutemit s jejich obsluhou
7 Průběh praacutece a dosaženeacute vyacutesledky si každyacute student zaznamenaacutevaacute do protokolaacuterniacuteho sešitu Po
skončeniacute cvičeniacute předložiacute vyacutesledky vedouciacutemu cvičeniacute
8 Naacutesledujiacuteciacute cvičeniacute odevzdaacutevaacute každyacute student vypracovanyacute protokol kteryacute musiacute obsahovat jmeacuteno
studenta studijniacute kombinaci datum naacutezev uacutelohy stručnyacute princip uacutelohy stručnyacute pracovniacute postup
vyacutesledky diskusi a zaacutevěr (tabulky grafy)
9 Po skončeniacute praacutece je student povinen daacutet sveacute pracovniacute miacutesto do pořaacutedku řaacutedně umyacutet sklo a
oplaacutechnout je destilovanou vodou
10 Student smiacute opustit laboratoř až po kontrole dosaženyacutech vyacutesledků a stavu pracovniacuteho stolu
vyučujiacuteciacutem
11 Po skončeniacute praacutece je povinnost uzavřiacutet vodu a vypnout elektrickeacute spotřebiče
12 V laboratoři je zakaacutezaacuteno jiacutest piacutet a kouřit
13 Studenti jsou povinni dodržovat bezpečnostniacute předpisy
14 Praacutece s jedovatyacutemi těkavyacutemi a paacutechnouciacutemi laacutetkami se provaacutediacute pouze ve spuštěneacute digestoři
15 Zvlaacuteštniacute opatrnosti je třeba dbaacutet při manipulaci s otevřenyacutem ohněm hořlavinami žiacuteravinami
a jedovatyacutemi laacutetkami
16 Přiacutepadneacute zaacutevady nedostatky nehody nebo poraněniacute je nutneacute ihned hlaacutesit vyučujiacuteciacutemu a v přiacutepadě
potřeby poskytnout okamžitě prvniacute pomoc
17 Praacutece v chemickeacute laboratoři je zakaacutezaacutena těhotnyacutem anebo kojiacuteciacutem ženaacutem a matkaacutem do konce 9
měsiacutece po porodu Studentka je povinna vedouciacutemu cvičeniacute okamžitě oznaacutemit graviditu kojeniacute či
nedaacutevnyacute porod
6
Bezpečnost praacutece v chemickeacute laboratoři
1 Provaacutedějte pouze praacutece podle pokynů vyučujiacuteciacuteho a pracovniacuteho naacutevodu
2 Seznamte se s rozmiacutestěniacutem hasiciacutech přiacutestrojů a s uacutenikovyacutemi vyacutechody z laboratoře
3 V laboratoři nikdy nejezte nepijte a nekuřte Po skončeniacute praacutece si důkladně umyjte ruce
4 K jiacutedlu a pitiacute (mimo laboratoř) nepoužiacutevejte nikdy chemickeacute sklo
5 Tašky a oblečeniacute uložte do skřiacuteniacute mimo laboratoř
6 Při praacuteci v laboratoři vždy noste pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv
7 Neprovaacutedějte samovolneacute opravy nebo uacutepravy na elektrickeacute instalaci a přiacutestrojiacutech
8 Chemikaacutelie nikdy nezkoušejte uacutesty a neinhalujte vyacutepary
9 Nepipetujte uacutesty
10 Při praacuteci se žiacuteravinami a jinyacutemi nebezpečnyacutemi laacutetkami si chraňte obličej a oči ochrannyacutem štiacutetem
ruce gumovyacutemi rukavicemi
11 Na pracovišti udržujte pořaacutedek a čistotu Dbejte abyste vnějšiacute stěny naacutedob nebo pracovniacute miacutesto
nepotřiacutesnili chemikaacuteliemi
12 Koncentrovaneacute kyseliny a zaacutesady řeďte tak že kyselinu nebo zaacutesadu nalijete tenkyacutem proudem po
tyčince do vody za současneacuteho miacutechaacuteniacute a chlazeniacute
13 Při provaacuteděniacute pokusů ve zkumavkaacutech držte uacutestiacute zkumavek odvraacuteceneacute od obličeje (sveacuteho
i spolupracovniacuteků)
14 Při praacuteci s hořlavinami nesmiacute byacutet v bliacutezkosti otevřenyacute oheň Při destilaci hořlavin je nezbytneacute z okoliacute
odstranit zaacutesobniacute laacutehve hořlavin a kontrolovat průtok vody chladičem Hořlaviny nikdy nezahřiacutevejte
přiacutemyacutem plamenem použiacutevejte laacutezně nebo topnaacute hniacutezda
15 Zvyacutešenou pozornost věnujte hlavně manipulaci s hořlavinami I třiacutedy ktereacute majiacute teplotu vzplanutiacute
do 21degC (aceton ether methanol ethanol benziacuten benzen a toluen)
16 Pokud vypukne požaacuter je každyacute povinen pokusit se ho zdolat vlastniacutemi silami (hasiciacutem přiacutestrojem
improvizovanyacutemi hasiciacutemi prostředky) Je nutno daacutele vypnout elektrickyacute proud a pokusit se
odstranit z okoliacute požaacuteru hořlaveacute laacutetky (zejmeacutena kapaliny) a naacutedoby se stlačenyacutemi plyny Nelze-li
požaacuter zvlaacutednout vlastniacutemi silami je nutneacute neprodleně volat hasiče (tel čiacuteslo 150)
17 Střepy a jineacute odpadky s ostryacutemi hranami musiacute byacutet odklaacutedaacuteny do naacutedob zvlaacutešť k tomu určenyacutech
18 Zbytky jedů a organickyacutech rozpouštědel likvidujte podle pokynů vyučujiacuteciacuteho
19 Při praacuteci s etherem dbejte uacutezkostlivě na bezpečnostniacute opatřeniacute (možnost vzniacuteceniacute i od horkyacutech
součaacutestiacute)
20 V přiacutepadě nehody okamžitě informujte vyučujiacuteciacuteho a poskytněte prvniacute pomoc Vedouciacutemu cvičeniacute
je třeba hlaacutesit i každeacute nepatrneacutem poraněniacute bolesti hlavy hučeniacute v ušiacutech apod Ve všech přiacutepadech
je nutno sepsat protokol o poraněniacute pro přiacutepad pozdějšiacutech komplikaciacute
7
Prvniacute pomoc při nehodě
Při poleptaacuteniacute kůže silnou zaacutesadou nebo kyselinou zasaženeacute miacutesto ihned důkladně omyjte proudem
vody
Při zasaženiacute oka chemikaacuteliiacute ihned oko vyplaacutechněte slabyacutem proudem vody
Při poleptaacuteniacute sliznice v uacutestech proveďte důkladnyacute vyacuteplach uacutest vodou
Při požitiacute louhu se doporučuje piacutet zředěnou kyselinu octovou (05 - 2 gmiddotl-1) při požitiacute kyseliny pijte
suspenzi oxidu hořečnateacuteho nebo hydroxidu hliniteacuteho ve vodě Po požitiacute jedů je charakter prvniacute pomoci
specifickyacute podle druhu otravy doporučuje se vypiacutet aspoň 05 l vody a vyvolat zvraceniacute Vždy je nutneacute
vyhledat odborneacute leacutekařskeacute ošetřeniacute
Hořiacuteciacute oděv haste přikryacutevkou nebo sprchovou vodou Při likvidaci většiacutech plamenů použijte hasiciacute
přiacutestroje Při malyacutech popaacuteleninaacutech ošetřete postiženeacute miacutesto mastiacute na spaacuteleniny
a zakryjte sterilniacutem obvazem Většiacute popaacuteleniny ošetřiacute leacutekař
Při pořezaacuteniacute sklem odstraňte z povrchoveacute raacuteny sklo okoliacute otřete zředěnyacutem peroxidem vodiacuteku (3) a
ovažte sterilniacutem obvazem Většiacute zraněniacute ošetřiacute leacutekař
8
Nebezpečneacute laacutetky v chemickeacute laboratoři
Tab 1 Seznam některyacutech nebezpečnyacutech laacutetek použiacutevanyacutech v tomto cvičeniacute
Naacutezev GHS Prvniacute pomoc
Amoniak GHS05
GHS07
GHS09
Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Benzen GHS02
GHS07
GHS08
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem
množstviacutem vody a myacutedla
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Difenylamin GHS06
GHS08
GHS09
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem
množstviacutem vody a myacutedla
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Dusičnan
střiacutebrnyacute
GHS03
GHS05
GHS09
Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Fenol GHS05
GHS06
GHS08
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem
množstviacutem vody a myacutedla
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Chloroform GHS06
GHS08
Při požitiacute vyvolat zvraceniacute (do 1 hod od požitiacute) po 5 minutaacutech podat 10-
20 rozdrcenyacutech tablet aktivniacuteho uhliacute rozmiacutechanyacutech ve vodě volat leacutekaře
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Methanol GHS02
GHS06
GHS08
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
vyplaacutechnout uacutesta vodou
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Octan
olovnatyacute
GHS08
GHS09
Při požitiacute volejte leacutekaře konzultujte nutnost leacutekařskeacuteho ošetřeniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Žiacuteraviny
obecně
(kyseliny
louhy)
GHS05 Při požitiacute nevyvolaacutevat zvraceniacute vyplaacutechnout uacutesta
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
9
Laboratorniacute sklo
Mezi laboratorniacute sklo se řadiacute veškeryacute skleněnyacute materiaacutel se kteryacutem se setkaacutevaacutete v chemickeacute laboratoři
Laboratorniacute sklo maacute vysokou odolnost k mineraacutelniacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem Z fyzikaacutelniacutech vlastnostiacute skla
je nejdůležitějšiacute jeho tepelnaacute roztažnost Obecně majiacute skla měknouciacute při vyššiacutech teplotaacutech většiacute
odolnost proti naacutehlyacutem tepelnyacutem změnaacutem V laboratoři se můžete setkat předevšiacutem se třemi druhy skla
1) Sklo měkkeacute ndash sodno-draselno-vaacutepenateacute se použiacutevaacute na vyacuterobu naacutedobiacute ktereacute neniacute vystavovaacuteno
tepelneacutemu namaacutehaacuteniacute Maacute velkyacute koeficient roztažnosti takže nesnese koliacutesaacuteniacute teploty Musiacute se
zahřiacutevat nebo ochlazovat velmi opatrně Maacute niacutezkyacute bod taacuteniacute a proto se daacute snadno roztavit
v plamenu nad kahanem Změkleacute sklo se pak daacute lehce opracovaacutevat
2) Sklo tvrdeacute ndash borosilikaacutetoveacute sloužiacute na vyacuterobu skleněneacuteho naacutedobiacute ktereacute se může zahřiacutevat nad
plamenem Zhotovuje se z něj veškereacute varneacute a odměrneacute sklo Borosilikaacutetoveacute sklo maacute
nazelenalou barvu a vyznačuje se odolnostiacute proti praskaacuteniacute vysokyacutem bodem taacuteniacute a vysokou
chemickou odolnostiacute Nejběžnějšiacute obchodniacute značky jsou Sial Simax Duran či Pyrex
3) Sklo křemenneacute ndash se vyznačuje vysokou chemickou a tepelnou odolnostiacute Je však velice křehkeacute
a využiacutevaacute se pouze ke zhotovovaacuteniacute speciaacutelniacutech naacutedob a zařiacutezeniacute např kyvet pro
spektrofotometrii (propouštiacute UV zaacuteřeniacute)
Obecnou vlastnostiacute skla je jeho křehkost Zbytečneacutemu praskaacuteniacute zameziacutete řaacutednyacutem uchyceniacutem do svorek
a lapaacuteků s čelistmi s korkovou vyacuteztužiacute popř s navlečenyacutemi gumovyacutemi hadičkami Při praacuteci s agresivniacutemi
laacutetkami či ve vakuu neniacute vhodneacute použiacutevat korek a gumoveacute hadice Zde se pak pracuje se zaacutebrusovyacutem
sklem ktereacute se daacute vzaacutejemně stavebnicově propojovat Zaacutebrusoveacute baňky chladiče teploměry zaacutetky
atd jsou normalizovaneacute Nejčastějšiacute rozměry zaacutebrusů jsou NZ 14515 NZ 2932 NZ 4045 (čiacutesla
znamenajiacute průměr zaacutebrusu v mm v zuacuteženeacute a širšiacute čaacutesti) Praacutece se zaacutebrusy je rychlaacute a pohodlnaacute Zaacutebrusy
je však třeba vždy řaacutedně promazat silikonovou vaselinou aby nedochaacutezelo k jejich bdquozatuhnutiacuteldquo
Vedle skleněneacuteho naacutedobiacute se v chemickeacute laboratoři velice často použiacutevaacute teacutež naacutedobiacute a pomůcek
z porcelaacutenu (třeciacute a odpařovaciacute misky žiacutehaciacute keliacutemky vaacuteženky lžičky Buumlchnerovy naacutelevky aj) Tvrdyacute
chemickyacute porcelaacuten maacute vysokou mechanickou a chemickou odolnost Je citlivyacute na uacutedery a lehce se třiacuteštiacute
hlavně při prudkyacutech změnaacutech teploty Je staacutelyacute proti vzdušneacutemu kysliacuteku i za žaacuteru vodu povrchově nevaacuteže
a je v niacute i za vysokyacutech teplot nerozpustnyacute Chemickyacutem činidlům vzdoruje asi stejně dobře jako chemickeacute
sklo Chemickyacute porcelaacuten může byacutet drsnyacute či glazurovanyacute Glazura jeho vlastnosti nijak vyacuterazně
neovlivňuje
Chemickeacute naacutedobiacute je třeba ihned po praacuteci vyčistit dokud nečistoty a zbytky chemikaacuteliiacute na stěnaacutech ještě
nezaschly Zpravidla si vystačiacutete s postupy znaacutemyacutemi z domaacutecnosti tj použitiacute saponaacutetoveacuteho prostředku
a důkladneacute omytiacute vodou V laboratoři však nezapomeňte na posledniacute krok kteryacutem je řaacutedneacute vyplaacutechnutiacute
destilovanou vodou Pokud na stěnaacutech ulpěly kousky ve vodě nerozpustnyacutech nečistot použijte
mechanickyacutech pomůcek jako jsou kartaacuteče uacutetržky filtračniacuteho papiacuteru nebo jemnyacute piacutesek Toto
mechanickeacute čištěniacute však nesmiacute sklo poškraacutebat i nepatrneacute škraacutebnutiacute může způsobit při zahřiacutevaacuteniacute
prasknutiacute skla Když ani mechanickeacute čištěniacute nevede k odstraněniacute nečistot přichaacuteziacute na řadu chemickeacute
čištěniacute Použijte rozpouštědlo ktereacute čištěnyacute materiaacutel nekoroduje a ve ktereacutem je nečistota rozpustnaacute
Nejčastěji se využiacutevajiacute v laboratoři dostupneacute mineraacutelniacute kyseliny Při teacuteto činnosti dbejte na dodržovaacuteniacute
bezpečnostniacutech předpisů a použiacutevejte ochranneacute pomůcky Vysokou čistiacuteciacute schopnost maacute tzv kyselina
chromsiacuterovaacute což je dichroman sodnyacute rozpuštěnyacute v koncentrovaneacute kyselině siacuteroveacute Sklo se do teacuteto
směsi namočiacute přes noc a raacuteno se pak důkladně oplaacutechne v roztoku detergentu pod tekouciacute vodou
a nakonec ve vodě destilovaneacute Chromsiacuterovaacute směs se po čase vyčerpaacute což se projeviacute zelenyacutem
zbarveniacutem (redukce dichromanu na ion chromityacute) Takovaacute směs je pak maacutelo uacutečinnaacute a musiacute se připravit
novaacute
10
Zvlaacuteštniacute naacuteroky jsou kladeny na sklo použiacutevaneacute v molekulaacuterně biologickeacute laboratoři kde se velice často
pracuje s bakteriaacutelniacutemi kmeny a jinyacutemi mikroorganismy a je velkeacute riziko bakteriaacutelniacute kontaminace
z okoliacute Proto je snaha o to použiacutevat pro manipulaci s těmito organismy pouze sterilniacute plasty na jedno
použitiacute Pokud je nutno použiacutet skleněneacute či jineacute dražšiacute naacutedobiacute musiacute se předem sterilizovat ve speciaacutelniacutech
tlakovyacutech naacutedobaacutech (autoklaacutevech) a naacutesledně vysušit v sušaacuterně na 105C Zvlaacuteštniacute peacuteče je pak
věnovaacutena sklu ktereacute se použiacutevaacute pro manipulaci s RNA Hroziacute totiž nebezpečiacute kontaminace
ribonukleasami což jsou degradačniacute enzymy RNA ktereacute jsou velice stabilniacute a odolaacutevajiacute i běžneacute
sterilizaci Sklo se proto před sterilizaci namaacutečiacute do roztoku jejich inhibitoru diethyl pyrokarbonaacutetu
Laboratorniacute plasty
Vedle laboratorniacuteho skla a porcelaacutenu se v chemickeacute laboratoři můžete čiacutem daacutel tiacutem častěji potkat
s laboratorniacutemi plasty ndash centrifugačniacute zkumavky (falkony) kyvety mikrozkumavky a dalšiacute Tyto plasty
se lišiacute svyacutem složeniacutem proto se vyznačujiacute rozdiacutelnou mechanickou teplotniacute a chemickou odolnostiacute na
což je před použitiacutem daneacuteho plastu braacutet zřetel Nejčastěji se setkaacutete s naacutesledujiacuteciacutemi plasty
1) Polyethylen (PE) je nejznaacutemějšiacutem termoplastem Rozlišujeme dva druhy PE
a LDPE (Low-density PE) ndash staacutelyacute vůči bezkysliacutekatyacutem kyselinaacutem zaacutesadaacutem a soliacutem při
vyššiacutech teplotaacutech se rozpouštiacute v organickyacutech rozpouštědlech nestaacutelyacute vůči aromaacutetům a
chlorovanyacutem uhlovodiacutekům dlouhodobě snese teploty do 80 degC kraacutetkodobě do 95 degC
mechanickeacute vlastnosti si udržuje do -40 degC
b HDPE (High-density PE) ndash vyznačuje se vyššiacute mechanickou pevnostiacute než LDPE lze jej
použiacutet v rozmeziacute teplot -50 degC až 200 degC
Centrifugačniacute zkumavky byacutevajiacute obvykle vyrobeny z LDPE proto je třeba dbaacutet na rozsah teplot
ve kteryacutech pracujete Tyto falkony takeacute obvykle nejde sterilizovat autoklaacutevovaacuteniacutem ale lze je
sterilizovat použitiacutem ethylenoxidu chemicky pomociacute formalinu nebo γ-zaacuteřeniacutem
2) Polypropylen (PP) maacute velmi dobrou chemickou a mechanickou odolnost Plasty z PP lze použiacutet
v rozmeziacute teplo -10 degC až 121 degC lze je autoklaacutevovat sterilizovat ethylenoxidem nebo chemicky
formalinem je třeba braacutet v potaz že při nižšiacutech teplotaacutech PP plast křehne PP plasty jsou
odolneacute vůči olejům organickyacutem rozpouštědlům alkoholům nelze použiacutet na oxidujiacuteciacute kyseliny
xyleny tetrahydronaftalen Z PP se vyraacutebiacute většina centrifugačniacutech zkumavek a mikrozkumavek
3) Polystyren (PS) je poměrně tvrdyacute ale křehkyacute plast citlivyacute na naacuteraz je odolnyacute vůči kyselinaacutem a
zaacutesadaacutem neniacute odolnyacute vůči organickyacutem rozpouštědlům Plasty z PS jsou citliveacute vůči UV-zaacuteřeniacute
maacutelo odolneacute vůči teplotě ndash snesou maximaacutelniacute teplotu do 80 degC při 90 degC měknou staacuternutiacutem
křehnou mohou se vytvořit trhliny Z polystyrenu je vyrobena většina plastů ke kultivaci
mikroorganismů a tkaacuteňovyacutech kultur (Petriho misky kultivačniacute lahve hellip) zkumavky
spektrofotometrickeacute kyvety a dalšiacute Co se spektrofotometrickyacutech kyvet tyacutekaacute ty lze použiacutet pouze
ve viditelneacute čaacutesti spektra
4) Polymethylmetakrylaacutet (PMMA) je relativně drahyacute termoplast maacute dobreacute mechanickeacute
vlastnosti je odolnyacute vůči zředěnyacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem (v koncentrovanyacutech se rozpouštiacute)
rozpouštiacute jej aromatickeacute a chlorovaneacute uhlovodiacuteky estery ketony ethery Tepelně odolnyacute je
PMMA v rozsahu teplot -40 degC až 85 degC maacute niacutezkou povrchovou odolnost snadno se poškraacutebe
(probleacutem zvlaacuteště u spektroskopiiacute) Propustnost PMMA zasahuje i do UV-oblasti proto lze
kyvety z PMMA použiacutevat pro UV-spektroskopii
11
Chemickeacute naacutedobiacute a aparatury
Mezi zaacutekladniacute vybaveniacute každeacute chemickeacute laboratoře patřiacute baňky a kaacutedinky (Obr 1) Kaacutedinky majiacute rovneacute
dno a na horniacutem okraji mohou miacutet zobaacuteček Mohou byacutet i kalibrovaacuteny ale tato kalibrace sloužiacute pouze
k orientačniacutem uacutečelům rozhodně podle niacute nelze odměřovat přesneacute objemy Baňky majiacute tvar členitějšiacute
rozdělenyacute na vlastniacute baňku a hrdlo (Obr 1) Dno mohou miacutet jak rovneacute tak kulateacute ty se pak použiacutevajiacute
hlavně pro praacuteci za sniacuteženeacuteho tlaku Baňky a kaacutedinky jsou převaacutežně tenkostěnneacute jednou z vyacutejimek je
silnostěnnaacute baňka odsaacutevaciacute Sloužiacute k filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku a je určenaacute pouze k tomuto uacutečelu
v žaacutedneacutem přiacutepadě v niacute nelze provaacutedět jakeacutekoliv chemickeacute reakce plnit horkyacutemi kapalinami nebo
zahřiacutevat Baňka konickeacuteho tvaru se nazyacutevaacute Erlenmeyerova (Obr 1) Baňku s postranniacutem tubusem
nazyacutevaacuteme frakčniacute (Obr 1)
Slovem naacutelevka označujeme v laboratoři většiacute počet pomůcek Obyčejneacute naacutelevky sloužiacute k přeleacutevaacuteniacute
kapalin a jednoduchyacutem filtraciacutem (Obr 1) Pro urychleniacute filtrace se použiacutevajiacute naacutelevky s žebrovanyacutem
vnitřniacutem povrchem nebo dlouhyacutem a uacutezkyacutem stonkem Tzv děliacuteciacute naacutelevky (Obr 1) se použiacutevajiacute k řadě
procesů jako je extrakce sušeniacute přikapaacutevaacuteniacute atd Velmi často použiacutevanaacute je Buumlchnerova naacutelevka
vyrobenaacute z porcelaacutenu kteraacute maacute diacuterkovaneacute dno na ktereacute se při filtraci vklaacutedaacute kolečko filtračniacuteho papiacuteru
Podobně vypadajiacute i skleněneacute frity (Obr 1) ktereacute majiacute miacutesto diacuterkovaneacuteho dna sintrovaneacute sklo
propouštějiacuteciacute rozpouštědla Zaacutebrusoveacute laacutehve na čištěniacute plynů se nazyacutevajiacute promyacutevačky Zaacutesobniacute laacutehve
na chemikaacutelie se děliacute podle typu hrdla na reagenčniacute laacutehve se šroubovaciacutem viacutekem sloužiacuteciacute předevšiacutem
k uchovaacutevaacuteniacute kapalin a širokohrdleacute se zaacutebrusovou zaacutetkou tzv prachovnice ve kteryacutech přechovaacutevaacuteme
pevneacute laacutetky K přechovaacutevaacuteniacute malyacutech množstviacute pevnyacutech laacutetek použiacutevaacuteme leacutekovky Protaacutehlaacute
neuzaviacuteratelnaacute skleněnaacute naacutedobka se nazyacutevaacute zkumavka (Obr 1) sloužiacute k provaacuteděniacute chemickyacutech reakciacute
v malyacutech objemech V posledniacute době jsou velmi populaacuterniacute plastoveacute zkumavky se šroubovaciacutem
uzaacutevěrem Naacutedoby podobneacuteho tvaru většinou takeacute šroubovaciacute použiacutevaacuteme k centrifugaci a nazyacutevaacuteme
je kyvety (Obr 1) Byacutevajiacute zhotovovaacuteny většinou z tvrzenyacutech plastů Hodinovaacute skla sloužiacute k přikryacutevaacuteniacute
naacutedob k sušeniacute vaacuteženiacute a přenaacutešeniacute vzorků pevnyacutech laacutetek (Obr 1) Analogicky můžeme využiacutevat i
dvoudiacutelneacute Petriho misky (Obr 1) jež se použiacutevajiacute hlavně pro kultivace mikroorganismů Odpařovaciacute
misky byacutevajiacute většinou vyrobeny z porcelaacutenu (Obr 1) Nejsou vhodneacute k přiacutemeacutemu zahřiacutevaacuteniacute v plamenu
stejně jako misky krystalizačniacute Pro odpařovaacuteniacute roztoku použiacutevaacuteme vždy vodniacute laacutezeň K drceniacute a roztiacuteraacuteniacute
pevnyacutech vzorků sloužiacute třeciacute misky s tloučkem (Obr 1) Jedinyacutem porcelaacutenovyacutem naacutedobiacutem ktereacute snaacutešiacute
přiacutemyacute oheň jsou žiacutehaciacute keliacutemky (Obr 1)
Chemickeacute sklo většinou nepoužiacutevaacuteme samostatně ale sestavujeme ho do různyacutech aparatur např
aparatura na destilaci sublimaci apod Aparatury sestavujeme na kovovyacutech stojanech nebo kovovyacutech
kleciacutech Na svisleacute tyče stojanů a kleciacute připevňujeme kruhy svorky nebo držaacuteky pomociacute svorek (Obr 2)
Na kovoveacute kruhy zpravidla poklaacutedaacuteme azbestoveacute siacuteťky na ktereacute staviacuteme kaacutedinky v přiacutepadě jejich
zahřiacutevaacuteniacute kahanem Kruhy pro zahřiacutevaacuteniacute nikdy nezaměňujeme s kruhy filtračniacutemi ktereacute jsou vyloženy
dřevěnou nebo umělohmotnou vložkou a sloužiacute k drženiacute naacutelevky při filtraci nebo děliacuteciacute naacutelevky při
děleniacute kapalin Kruh na stojanu se často nahrazuje trojnožkou K upevňovaacuteniacute skleněnyacutech součaacutestiacute
maleacuteho průměru použiacutevaacuteme tzv klemy což jsou držaacuteky s malyacutem obvodem ramen Pro uchycovaacuteniacute
chladičů pak použiacutevaacuteme chladičoveacute držaacuteky s velkyacutem rozpětiacutem ramen Klemy a držaacuteky se nesmějiacute nikdy
dotyacutekat skleněnyacutech čaacutestiacute aparatury přiacutemo kovem Byacutevajiacute vyloženy korkem nebo potaženy gumovou
hadiciacute Při sestavovaacuteniacute jakeacutekoli aparatury musiacuteme dbaacutet na to aby v aparatuře nenastalo pnutiacute ktereacute
by při zahřaacutetiacute vedlo k prasknutiacute některeacute ze skleněnyacutech součaacutestiacute Při sestavovaacuteniacute aparatury ze
zaacutebrusoveacuteho skla nikdy neopomeneme zaacutebrusy řaacutedně promazat vazeliacutenou
12
Obr 1 Laboratorniacute naacutedobiacute 1 ndash kaacutedinka s vyacutelevkou 2 ndash kaacutedinka bez vyacutelevky 3 ndash destilačniacute baňka
se zaacutebrusem a kulatyacutem dnem 4 ndash destilačniacute baňka se zaacutebrusem a plochyacutem dnem 5 ndash hruškovitaacute baňka
6 ndash Erlenmeyerova baňka se zaacutebrusem 7 ndash baňka trojhrdlaacute 8 ndash titračniacute baňka 9 ndash frakčniacute baňka
10 ndash baňka odsaacutevaciacute 11 ndash odměrnaacute baňka 12 ndash děliacuteciacute naacutelevka kulovitaacute 13 ndash děliacuteciacute naacutelevka hruškovitaacute
14 ndash naacutelevka s dlouhyacutem stonkem 15 ndash naacutelevka s kraacutetkyacutem stonkem 16 ndash naacutesypka 17 ndash Buumlchnerova
naacutelevka 18 ndash skleněnaacute frita pro vakuovou filtraci 19 ndash promyacutevačka 20 ndash laacutehev se šroubovaciacutem
uzaacutevěrem 21 ndash uacutezkohrdlaacute zaacutebrusovaacute laacutehev 22 ndash zkumavka 23 ndash zkumavka se šroubovaciacutem uzaacutevěrem
24 ndash centrifugačniacute kyveta 25 ndash Petriho miska 26 ndash krystalizačniacute miska 27 ndash odpařovaciacute miska
28 ndash hodinoveacute sklo
13
Obr 2 Sestavovaacuteniacute aparatur A ndash nespraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute spojky B ndash spraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute
spojky C ndash chladičovyacute držaacutek D ndash klema
Zdroje tepla v chemickeacute laboratoři
V laboratořiacutech do kteryacutech je zaveden plyn může jako zdroj pro zahřiacutevaacuteniacute sloužit plynovyacute kahan Kahan
je jednoducheacute zařiacutezeniacute sloužiacuteciacute k tvorbě směsi vzduchu a plynu kteraacute se spaluje a vytvaacuteřiacute na konci
trubice plamen Podle způsobu jakyacutem je k plynu přivaacuteděn a miacutesen vzduch rozlišujeme tři typy kahanů
Bunsenův Tecluho a Meacutekerův Pokud je do plynu přivaacuteděno dostatečneacute množstviacute vzduchu hořiacute
nesviacutetivyacutem plamenem kteryacute je vyacutehřevnějšiacute než plamen sviacutetivyacute jež ziacuteskaacuteme zamezeniacutem přiacutevodu
vzduchu Z toho plyne pravidlo že čiacutem viacutece vzduchu smiacutesiacuteme s plynem tiacutem vyacutehřevnějšiacute plamen
ziacuteskaacuteme U Bunsenova a Meacutekereacuteho kahanu se přiacutevod vzduchu reguluje otaacutečeniacutem pohybliveacuteho
prstence kteryacute odkryacutevaacute nebo zakryacutevaacute otvory v těle kahanu Kahany zapalujeme vždy při uzavřeneacutem
přiacutevodu vzduchu V laboratoři často naraziacuteme i na kahan lihovyacute kteryacute maacute daleko nižšiacute vyacutehřevnost než
kahany plynoveacute Vyacutehodou však je jeho velikost a jednoduchost Lze ho použiacutet všude tam kde
potřebujeme vzorky či chemickeacute reakce jen zahřaacutet Použiacutevaacute se hlavně při zkumavkovyacutech reakciacutech a pro
sterilizaci materiaacutelu při praacuteci s mikroorganismy
V současneacute době se jako hlavniacute zdroje tepla v chemickyacutech laboratořiacutech využiacutevajiacute elektromagnetickeacute
miacutechačky s ohřevem elektrickeacute vařiče a topnaacute hniacutezda Na elektrickyacute vařič poklaacutedaacuteme vždy azbestovou
siacuteťku Topnaacute hniacutezda použiacutevaacuteme hlavně na zahřiacutevaacuteniacute destilačniacutech baněk Topneacute hniacutezdo je elektrickyacute vařič
u ktereacuteho je elektricky vyhřiacutevanaacute speciaacutelniacute tkanina vytvarovanaacute do polokoule tak aby obalila destilačniacute
baňku Existuje několik typů topnyacutech hniacutezd podle velikosti zahřiacutevaneacute baňky U topneacuteho hniacutezda lze
kromě regulace přiacutekonu většinou regulovat i to zda je vyhřiacutevanaacute pouze spodniacute čaacutest baňky nebo baňka
celaacute Při praacuteci s topnyacutemi hniacutezdy je třeba daacutevat pozor na to aby do hniacutezda nevnikla kapalina (voda)
Dojde-li k tomu je třeba přiacutestroj okamžitě odpojit od přiacutevodu napětiacute
Protože každeacute přiacutemeacute zahřiacutevaacuteniacute klade vysokeacute naacuteroky na materiaacutel naacutedob je vyacutehodneacute předaacutevat teplo
zdroje prostřednictviacutem různyacutech laacutezniacute Podle materiaacutelu kteryacute tvořiacute podstatu laacutezně je možneacute děleniacute na
vzdušneacute vodniacute olejoveacute piacuteskoveacute kovoveacute a solneacute Vzdušneacute laacutezně se moc často nepoužiacutevajiacute vzhledem k
tomu že vzduch je ze všech materiaacutelů nejmeacuteně vodivyacute Nejjednoduššiacute formou vzdušneacute laacutezně je praacutezdnaacute
kovovaacute naacutedoba zahřiacutevaacutena kahanem nebo vařičem Nejčastěji použiacutevanaacute je laacutezeň vodniacute kteraacute je vhodnaacute
k zahřiacutevaacuteniacute laacutetek až do bodu varu vody a k destilaci kapalin vrouciacutech přibližně do 80 degC Nejjednoduššiacute
vodniacute laacutezniacute je obyčejnyacute hrnec kteryacute je vyhřiacutevaacuten elektrickyacutem vařičem V laboratoři se lze setkat i se
14
speciaacutelniacutemi vodniacutemi laacutezněmi ktereacute majiacute různě nastavitelneacute otvory pro zahřiacutevaacuteniacute odlišnyacutech velikostiacute
baněk a odpařovaciacutech misek Pro zahřiacutevaacuteniacute nad teplotu varu vody se nejčastěji použiacutevajiacute laacutezně olejoveacute
Naacuteplniacute může byacutet buď olej mineraacutelniacute kteryacute lze použiacutet do teploty 250 degC nebo silikonovyacute použitelnyacute až
do teplot okolo 400 degC Vzhledem k teplotniacute roztažnosti je nutno olejem naplnit naacutedobu sloužiacuteciacute jako
obal laacutezně jen asi do poloviny jinak by při zvyacutešeniacute teploty mohl olej přeteacuteci Při zahřiacutevaacuteniacute je nutno do
olejoveacute laacutezně vždy vložit teploměr a průběžně kontrolovat teplotu aby nedošlo k jejiacutemu přehřaacutetiacute
Obvykle platiacute že teplota laacutezně maacute byacutet o 20-30 degC vyššiacute než žaacutedanaacute teplota reakčniacute směsi Je důležiteacute
aby se do olejoveacute laacutezně nedostala voda Při teplotě nad 100 degC by pak došlo k prskaacuteniacute a pěněniacute oleje
kteryacute by mohl způsobit popaacuteleniny osobě pracujiacuteciacute s laacutezniacute nebo požaacuter Solneacute a kovoveacute laacutezně sloužiacute
k zahřiacutevaacuteniacute nad 300 degC Použiacutevaacute se směs několika soliacute např dusičnan sodnyacute a draselnyacute o bodu taacuteniacute 219
degC a niacutezkotajiacuteciacute slitiny jako je Woodoův kov s bodem taacuteniacute 65 degC Vždy je však důležiteacute vyjmout baňku
před ztuhnutiacutem laacutezně Vyacutehodou těchto laacutezniacute je vysokaacute tepelnaacute vodivost použityacutech materiaacutelů Od
použiacutevaacuteniacute piacutesečnyacutech laacutezni se v dnešniacute době už v podstatě ustoupilo
K žiacutehaacuteniacute a taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek sloužiacute elektrickeacute odporoveacute pece Pro synteacutezy v proudu plynu
nebo reakce ve vakuu užiacutevaacuteme pece trubkoveacute pro žiacutehaacuteniacute v keliacutemciacutech naacutem sloužiacute keliacutemkoveacute piacutecky a pro
taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek pece mufloveacute
Vakuum a jeho zdroje
V laboratorniacute praxi je velmi často třeba pracovat za sniacuteženeacuteho tlaku ndash hlavně při destilaci filtraci či
sušeniacute kde sniacuteženiacute tlaku vyacuterazně ovlivňuje těkavost laacutetek Vakuum je stav uzavřeneacuteho prostoru ve
ktereacutem je tlak plynu nebo paacutery nižšiacute než tlak atmosfeacuterickyacute okolniacuteho prostřediacute
Zařiacutezeniacute vytvaacuteřejiacuteciacute vakuum nazyacutevaacuteme vyacutevěvou V laboratoři se můžeme setkat s vyacutevěvami několika
typů ktereacute se lišiacute tlakem proti ktereacutemu čerpajiacute mezniacute hodnotou vakua a saciacutem vyacutekonem
Nejjednoduššiacutem typem vyacutevěvy je vyacutevěva vodniacute Jednaacute se o zuacuteženou trubici kterou tryskaacute proud vody
V okoliacute uacutestiacute trysky je vzduch strhaacutevaacuten ve směru proudu vody a je zde napojena odvodnaacute hadice kteraacute
se druhyacutem koncem napojuje na evakuovanou aparaturu Vodniacute vyacutevěva pracuje tedy přiacutemo proti
atmosfeacuterickeacutemu tlaku Mezniacute tlak vakua je daacuten tenziacute vodniacute paacutery (pro vodu o teplotě 10 degC to je
1333 Pa) Mezi vodniacute vyacutevěvu a aparaturu vždy zařazujeme pojistnou naacutedobu (promyacutevačku) aby
nedošlo při poklesu tlaku vody v potrubiacute ke vniknutiacute vody do aparatury Vyacutevěvy daacutele mohou byacutet rotačniacute
olejoveacute nebo mechanickeacute jejich konstrukce je již složitějšiacute Zaacutekladniacutem stavebniacutem prvkem rotačniacute
olejoveacute vyacutevěvy je rotor se šoupaacutetkem ktereacute rozděluje prostor mezi rotorem a plaacuteštěm na dvě čaacutesti
Otaacutečeniacutem rotoru se jeden prostor zvětšuje a nasaacutevaacute vzduch a druhyacute prostor se zaacuteroveň zmenšuje a
vzduch je vytlačovaacuten za součinnosti ventilu z vyacutevěvy Hlavniacutem pravidlem při praacuteci s vyacutevěvou je že vždy
po skončeniacute praacutece nejdřiacuteve znovu zavzdušniacuteme aparaturu a až poteacute vypneme zdroj vakua Zabraacuteniacuteme
tiacutem vniknutiacute vody do aparatury či nasaacutetiacute agresivniacutech laacutetek do vyacutevěvy a jejiacute poškozeniacute
Měřeniacute teploty
Pro měřeniacute teploty byla přijata mezinaacuterodniacute teplotniacute stupnice definovanaacute pomociacute bodu tuhnutiacute vody
a varu vody Dalšiacute pevneacute body mezinaacuterodniacute stupnice jsou bod varu siacutery (4446 degC) bod taacuteniacute střiacutebra
(9608 degC) a bod taacuteniacute zlata (10624 degC) Všechny tyto teploty jsou definovaacuteny za atmosfeacuterickeacuteho tlaku
jedneacute atmosfeacutery Teplota se měřiacute teploměry ktereacute mohou byacutet trojiacuteho typu dilatačniacute odporoveacute a
termočlaacutenky
15
Dilatačniacute teploměry využiacutevajiacute roztažnosti kapalnyacutech popřiacutepadě pevnyacutech či plynnyacutech laacutetek Nejčastěji
použiacutevaneacute jsou teploměry rtuťoveacute Dovolujiacute měřit teplotu od -389 degC do 650 degC Pro měřeniacute niacutezkyacutech
teplot se teploměry plniacute toluenem (-80 degC až 100 degC) ethanolem (-100 degC až 70 degC) petroletherem
(-150 degC až 120 degC) či pentanem (-190 degC až 20 degC) Pro vyššiacute teploty se pak použiacutevaacute jako naacuteplň kapalneacute
galium (do 1000 degC) a ciacuten (do 1500 degC)
Odporoveacute teploměry využiacutevajiacute zaacutevislosti odporu vodiče na teplotě Těmito teploměry lze měřit teplotu
s přesnostiacute na tisiacuteciny stupně
Termočlaacutenky jsou založeny na termoefektu ndash dva draacutety ze dvou různyacutech kovů spojeneacute na obou konciacutech
daacutevajiacute vznik elektrickeacuteho proudu jsou-li oba spoje udržovaacuteny na rozdiacutelneacute teplotě Přiacutekladem nejčastěji
použiacutevanyacutech termočlaacutenků jsou člaacutenky měď ndash konstantan (do 600 degC) železo ndash konstantan (do 900 degC) a
platina ndash platinarhodium (do 1600 degC)
Voda v biochemickeacute laboratoři
Vzhledem k tomu že obyčejnaacute tekouciacute voda obsahuje značneacute množstviacute soliacute je pro jakeacutekoliv pokusy
v biochemickeacute laboratoři nepoužitelnaacute Použiacutevaacuteme ji pouze tehdy když nepřichaacuteziacute do styku s ostatniacutemi
reagenciemi (jako rozpouštědlo) např pro chlazeniacute
Zaacutekladniacutem způsobem uacutepravy vody je demineralizace Dřiacuteve byla každaacute biochemickaacute laboratoř vybavena
vlastniacute destilačniacute aparaturou pomociacute ktereacute se opakovanou destilaciacute z vody odstraňovaly nežaacutedouciacute
ionty Tento způsob demineralizace vody (zvlaacuteště pokud bylo třeba připravit většiacute objem takto
upraveneacute vody) byl značně neekonomickyacute proto se začaly použiacutevat aparatury pro čištěniacute vody pomociacute
reverzniacute osmoacutezy Tiacutemto způsobem se z vody odstraniacute většina iontově aktivniacutech laacutetek a křemiacuteku ve
formě SiO2 Demineralizovanaacute voda (často chybně označovanaacute jako destilovanaacute) se v laboratoři použiacutevaacute
spiacuteše jako technickaacute voda pro oplachy přiacutepravu některyacutech roztoků ale pro některeacute speciaacutelniacute uacutečely
nemusiacute byacutet jejiacute čistota vhodnaacute protože staacutele obsahuje některeacute kationty
Pro speciaacutelniacute uacutečely např v laboratoři molekulaacuterniacute biologie kde vadiacute i sebemenšiacute kontaminace vody se
použiacutevaacute voda deionizovanaacute kteraacute se ještě naacutesledně sterilizuje v autoklaacutevu Přiacuteprava deionizovaneacute vody
je založenaacute na kombinaci několika separačniacutech metod vedouciacutech k odstraněniacute jednotlivyacutech skupin
kontaminantů Souprava je většinou složenaacute z diacutelčiacutech separaacutetorů odstraňujiacuteciacutech hrubšiacute nečistoty (filtry)
ionty (iontoměniče) nepolaacuterniacute laacutetky (adsorbent) a jako posledniacute byacutevaacute zapojen membraacutenovyacute filtr
Většina nynějšiacutech aparatur pracuje na principu reverzniacute osmoacutezy Jednotliveacute filtry je však nutno po
několika měsiacuteciacutech provozu vyměňovat a přiacuteprava deionizovaneacute vody proto neniacute levnou zaacuteležitostiacute
Hlavniacutem kriteacuteriem čistoty vody je jejiacute specifickaacute vodivost U běžně destilovaneacute vody se pohybuje okolo
hodnoty 10 Smiddotcm-1 Deionizovanaacute voda pak miacutevaacute tuto hodnotu ještě o řaacuted nižšiacute Připravenaacute destilovanaacute
či deionizovanaacute voda se skladuje převaacutežně v plastovyacutech naacutedobaacutech Skleněneacute naacutedoby nejsou pro
dlouhodobějšiacute uskladněniacute vhodneacute jelikož se do vody zpětně uvolňujiacute některeacute kationty Pokud to
podmiacutenky dovolujiacute je lepšiacute skladovat vodu v chladu a ve tmě čiacutemž se zabraacuteniacute možneacute kontaminaci
autotrofniacutemi mikroorganismy
16
Chemikaacutelie a jejich uchovaacutevaacuteniacute
Jako vyacutechoziacute laacutetky pro praacuteci v laboratoři se použiacutevajiacute většinou průmyslově vyraacuteběneacute chemikaacutelie
opatřeneacute štiacutetkem od vyacuterobce kteryacute udaacutevaacute zaacutekladniacute informace o daneacute chemikaacutelii Ke každeacute chemikaacutelii
naacuteležiacute takeacute bezpečnostniacute list kteryacute musiacute byacutet uložen na pracovišti
Chemikaacutelie jsou dodaacutevaacuteny vyacuterobcem ve vhodneacutem obalu proto je vhodneacute tyto chemikaacutelie daacutele
nerozdělovat do obalů jinyacutech Pokud je to nutneacute vždy použijte vhodnyacute obal a dodržujte zaacutekladniacute
pravidla ndash zvlaacuteště pak důsledneacute označeniacute novyacutech obalů Laacutetky kapalneacute uchovaacutevejte v laacutehviacutech s dvojiacutem
uzaacutevěrem Laacutetky hygroskopickeacute chraňte proti vzdušneacute vlhkosti utěsněniacutem viacutečka např parafilmem
Hydroxidy a jejich roztoky se nesmiacute skladovat v zaacutebrusovyacutech lahviacutech Laacutetky citliveacute na světlo skladujte
v tmavyacutech naacutedobaacutech a ve tmě Skladovaacuteniacute chemikaacuteliiacute v laboratoři maacute svůj pevnyacute řaacuted kteryacute vychaacuteziacute
z bezpečnostniacutech pravidel a proto vždy použiacutevanou chemikaacutelii vracejte na původniacute miacutesto Usnadniacutete
tiacutem i praacuteci kolegům kteřiacute budou s danou chemikaacuteliiacute naacutesledně pracovat Důraz je kladen předevšiacutem na
hořlaviny a laacutetky vyacutebušneacute ktereacute nikdy nesmiacute byacutet uskladněny pohromadě ve většiacutem množstviacute Jedy se
skladujiacute ve speciaacutelniacutech uzamčenyacutech železnyacutech skřiacuteniacutech v uzamčeneacute miacutestnosti Pozor je třeba daacutevat takeacute
na uskladněniacute těkavyacutech laacutetek v uzavřenyacutech prostoraacutech (lednice) je třeba je skladovat tak aby
nedochaacutezelo k uvolňovaacuteniacute jejich par
Na štiacutetku chemikaacutelie je předevšiacutem jejiacute naacutezev sumaacuterniacute vzorec množstviacute čistota a molekulovaacute hmotnost
Daacutele musiacute byacutet uvedeny důležiteacute fyzikaacutelniacute vlastnosti a bezpečnostniacute informace (Obr 3 4) U pevnyacutech
laacutetek byacutevaacute uvedenaacute forma např krystalickyacute (crystalisatum) bezvodyacute (anhydricum) praacuteškovyacute
(pulveratum) Podle rostouciacute čistoty (tzn klesajiacuteciacuteho obsahu nečistot) chemikaacutelie děliacuteme na
1) technickeacute chemikaacutelie
a) suroveacute (crudum)
b) technickeacute (technicum)
c) čištěneacute (purum)
2) čisteacute chemikaacutelie
a) čisteacute (purissimum)
b) pro analyacutezu (pa per analysis) ndash v laboratořiacutech se nejčastěji použiacutevajiacute tyto
c) chemicky čisteacute (purissimum speciale)
Chemikaacutelie o vyššiacute čistotě jsou pak označeny přiacutemo uacutečelem pro kteryacute sloužiacute např pro UV
spektrofotometrii molekulaacuterniacute biologii atd S čistotou chemikaacuteliiacute však prudce roste jejich cena proto
chemikaacutelie o vysokeacute čistotě použiacutevaacuteme jen pro tyto speciaacutelniacute uacutečely a je-li to nezbytně nutneacute
17
Obr 3 Přiacuteklad štiacutetku chemikaacutelie firmy Penta
Obr 4 Vyacutestražneacute symboly nebezpečnosti chemikaacuteliiacute dle Globaacutelniacuteho harmonizovaneacuteho systeacutemu
klasifikace a hodnoceniacute chemikaacuteliiacute
Doporučenaacute literatura Peč P a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Vydavatelstviacute UP Olomouc 2000
Kaacuteš J a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Nakladatelstviacute Olomouc 2000
Ferenčiacutek M a kol Biochemickeacute laboratoacuterne metoacutedy Alfa Bratislava 1981
Prochaacutezka S a kol Fyziologie rostlin Academia Praha 1998
Dey PM a kol Plant Biochemistry Academia Press London 1997
Novaacuteček F Praktikum z rostlinneacute cytologie a histologie se zaacuteklady mikroskopickeacute techniky
Vydavatelstviacute UP Olomouc 1982
Knoz J a Opravilovaacute V Zaacuteklady mikroskopickeacute techniky Vydavatelstviacute MU Brno 1992
Ruzin S E Plant microtechnique and microscopy Oxford University Press 1999
httpwwwuneceorgtransdangerpublighsghs_rev0000files_ehtml - informace o GHS na
straacutenkaacutech Evropskeacute hospodaacuteřskeacute komise OSN
18
1 Zaacutekladniacute uacutekony v biochemickeacute laboratoři
Vaacutehy a vaacuteženiacute
Ke stanoveniacute vaacutehoveacuteho množstviacute laacutetky se v chemickeacute laboratoři použiacutevajiacute vaacutehy Princip vaacuteženiacute je znaacutem
po staletiacute jde o srovnaacutevaciacute metodu kdy se srovnaacutevaacute neznaacutemaacute hmotnost nějakeacuteho předmětu
(navažovaciacute lodička mikrozkumavka se vzorkem) se znaacutemou hmotnostiacute standardu (zaacutevažiacute)
Mechanickeacute zařiacutezeniacute řešilo toto srovnaacuteniacute pomociacute dociacuteleniacute rovnovaacutehy na paacutece a mělo tvar znaacutemyacutech
miskovyacutech vah ktereacute vešly v obecneacute povědomiacute i jako symbol použiacutevanyacute pro zobrazovaacuteniacute spravedlnosti
Až donedaacutevna byly i nejpřesnějšiacute analytickeacute vaacutehy postaveny na stejneacutem principu a vaacuteženiacute obsahovalo
postupneacute přidaacutevaacuteniacute zaacutevažiacute různeacute (i velmi maleacute) velikosti Takovyacute postup byl samozřejmě zejmeacutena pro
začaacutetečniacuteky velmi zdlouhavyacute a možnosti chyb četneacute
V současneacute době patřiacute všechny formy dvoumiskovyacutech vah historii a v laboratoři se setkaacutete vyacutehradně
s vahami jednomiskovyacutemi ktereacute použiacutevajiacute promiacutetaciacute stupnice na stiacuteniacutetko a jsou zapojeny do elektrickeacute
siacutetě Existujiacute dva rozdiacutelneacute typy vah lišiacuteciacute se vaacuteživostiacute tzn maximaacutelniacute hmotnostiacute kterou můžete vaacutežit a
přesnostiacute se kterou na nich můžete hmotnost stanovit
1) Vaacutehy technickeacute majiacute podle provedeniacute vaacuteživost od 100 g do několika kilogramů Přesnost nebyacutevaacute většiacute než 5middot10-2 g
2) Vaacutehy analytickeacute (Obr 1A) majiacute vaacuteživost obvykle 100 g a přesnost v řaacutedu 10-4 g
K orientačniacutemu zjištěniacute hmotnosti předmětů ktereacute budete daacutele vaacutežit přesněji a k zjišťovaacuteniacute vyacutetěžků
čistiacuteciacutech operaciacute se použiacutevajiacute tzv předvaacutežky (Obr 1B) Sloužiacute k vaacuteženiacute předmětů do 200 g s přesnostiacute
01 g V dnešniacute době se už použiacutevajiacute převaacutežně elektronickeacute typy s digitaacutelniacutem displejem Jejich forem
je řada a prochaacutezejiacute staacutele vyacutevojem od jednoduššiacutech s mechanicko-elektrickyacutem sniacutemačem hmotnosti
přes sniacutemače kdy je měřen elektrickyacute signaacutel potřebnyacute k vraacuteceniacute misky po zatiacuteženiacute do nuloveacute polohy
pomociacute servomotorku až k sniacutemačům tenzometrickyacutem
Pro veškereacute vaacuteženiacute platiacute zaacutekladniacute pravidlo chemikaacutelie (kapalneacute ani pevneacute) nesmiacute přijiacutet do přiacutemeacuteho
styku s miskami vah Veškeraacute manipulace s chemikaacuteliemi (přidaacutevaacuteniacute a ubiacuteraacuteniacute) se musiacute provaacutedět
zaacutesadně mimo vaacutehy Přiacutepadneacute nečistoty na vahaacutech je třeba okamžitě odstranit štětečkem
Obr 1 Vaacutehy v biochemickeacute laboratoři A ndash analytickeacute vaacutehy B ndash předvaacutežky
19
Měřeniacute objemu kapalin
K odměřovaacuteniacute objemů kapalin sloužiacute odměrneacute vaacutelce pipety byrety a odměrneacute baňky (Obr 2)
Odměrneacute vaacutelce (Obr 2A) se použiacutevajiacute jen k přibližneacutemu odměřovaacuteniacute kapalin Na přesnějšiacute měřeniacute
objemů se použiacutevajiacute pipety (buď pouze pro určityacute objem Obr 2C nebo děleneacute Obr 2D) a byrety u
nichž je možno kohoutkem nebo pomociacute tlačky regulovat vyteacutekaacuteniacute kapaliny (Obr 2E) Všechny tyto
naacutedoby jsou kalibrovaacuteny na bdquovylitiacuteldquo to znamenaacute že z nich vyteče přesně vyznačenyacute objem Při plněniacute
pipet je třeba vždy dbaacutet na to aby uacutestiacute pipety bylo staacutele ponořeno pod hladinou kapaliny Při jeho
vynořeniacute nad hladinu dochaacuteziacute k nasaacutetiacute vzduchu do pipety Při odečiacutetaacuteniacute je nutno miacutet oko ve stejneacute
uacuterovni se značkou Odečiacutetaacuteme vždy spodniacute okraj menisku
Pro pipetovaacuteniacute kapalin vždy použiacutevaacuteme speciaacutelniacute naacutesadky či gumoveacute baloacutenky nikdy nepipetujeme
uacutesty
Jelikož je pipeta kalibrovaacutena na vylitiacute nikdy se nevyfukuje ale jejiacute obsah se nechaacute pouze vyteacutect a jejiacute
špička se otře o dno nebo o stěnu naacutedobky do ktereacute kapalinu odměřujeme
V současneacute době se v biochemickeacute či molekulaacuterně biologickeacute laboratoři se skleněneacute pipety teacuteměř
nepoužiacutevajiacute plně je nahradily pipety automatickeacute (Obr 2F G) umožňujiacuteciacute přesnějšiacute a pohodlnějšiacute
odměřeniacute daneacuteho objemu Jsou vhodneacute i pro pipetovaacuteniacute mikrolitrovyacutech objemů Automatickeacute pipety
jsou vyraacuteběny pro různeacute rozsahy objemů (nejčastěji 1-5 ml 200-1000 l 20-200 l 2-20 l 05-10 l
a 01-25 l) Objem se nastavuje otočeniacutem šroubu na stupnici Nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny přes
nasaditelnou špičku je ovlaacutedaacuteno piacutestem kteryacute maacute tři polohy ndash klidovou pro nasaacutevaacuteniacute a pro vypouštěniacute
(Obr 3)
Obr 2 Pomůcky k měřeniacute objemů A ndash kalibrovanyacute odměrnyacute vaacutelec B ndash odměrneacute baňky C ndash pipeta D ndash pipeta dělenaacute E ndash byrety F ndash automatickaacute pipeta G ndash automatickaacute pipeta multikanaacutelovaacute
20
Obr 3 Polohy automatickeacute pipety při nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny
A ndash klidovaacute poloha B ndash poloha pro nasaacutevaacuteniacute C ndash poloha pro vypouštěniacute
Byrety sloužiacuteciacute k regulovaneacutemu odběru kapalin při titraciacutech (Obr 2E) jsou skleněneacute trubice opatřeneacute
děliacuteciacutemi značkami Před vyacutetokem je umiacutestěn kohoutek nebo pružnaacute tlačka s hadičkou Některeacute byrety
majiacute pro lepšiacute odečiacutetaacuteniacute objemu zadniacute stěnu z biacuteleacuteho skla s modryacutem pruhem ve středu
Odměrneacute baňky (Obr 2B) stejně jako pyknometry (naacutedobky pro stanovovaacuteniacute hustoty) jsou
kalibrovaacuteny na dolitiacute ndash to znamenaacute že při jejich naplněniacute obsahujiacute praacutevě požadovanyacute objem Hrdlo
odměrnyacutech baněk je poměrně uacutezkeacute po celeacutem obvodu opatřeneacute ryskou I zde je třeba plnit tak aby se
spodniacute okraj menisku dotyacutekal rysky a při plněniacute miacutet oko v uacuterovniacute rysky (Obr 3) Podobně jako odměrneacute
vaacutelce i odměrneacute baňky se vyraacutebějiacute v objemech od 5 ml do 2 l Odměrneacute baňky se použiacutevajiacute k přiacutepravě
roztoků o přesneacute koncentraci Vlastniacute směšovaniacute složek roztoku provaacutediacuteme při ne zcela zaplněneacute baňce
a teprve po uacuteplneacute homogenizaci a vyrovnaacuteniacute teplot (teplota na kterou je baňka kalibrovaacutena je uvaacuteděna
na plaacutešti baňky ndash většinou 20C) opatrně se doplniacute rozpouštědlem po rysku
Obr 4 Odečiacutetaacuteniacute objemu u odměrneacute baňky
A B C
21
Přiacuteprava pufrů a měřeniacute pH
Pufry neboli tlumiveacute roztoky jsou roztoky slabyacutech kyselin a jejich soliacute (konjugovanyacutech zaacutesad) nebo
slabyacutech zaacutesad a jejich soliacute (konjugovanyacutech kyselin) ktereacute jsou schopneacute udržovat stabilniacute hodnotu pH
po přidaacuteniacute kyseliny nebo zaacutesady do systeacutemu
Vyacuteběr vhodneacuteho pufru se řiacutediacute předevšiacutem požadovanou hodnotou pH iontovou silou možnyacutemi
interakcemi s ostatniacutemi komponentami reakčniacute směsi apod Maacute-li miacutet pufr dostatečnou pufračniacute
kapacitu je třeba vybrat takovou slabou kyselinu nebo zaacutesadu jejiacutež pKa se neodlišuje od požadovaneacute
hodnoty pH o viacutece než 1 Pufračniacute kapacita zaacutevisiacute takeacute na celkoveacute koncentraci (molaritě) pufru
Očekaacutevaacutete-li napřiacuteklad že pH roztoku v průběhu reakce bude klesat (např při studiu lipasoveacute reakce
kdy jsou do roztoku uvolňovaacuteny ionty H+ disociaciacute vznikajiacuteciacutech mastnyacutech kyselin) pak zvolte pufr o vyššiacute
koncentraci a s pKa pod hodnotou pH v niacutež začiacutenaacutete pokus
Složeniacute vhodneacuteho pufru lze naleacutezt v laboratorniacutech přiacuteručkaacutech Podle tabulek se smiacutechajiacute přiacuteslušneacute
(obvykle dva) roztoky pro dosaženiacute nominaacutelniacute hodnoty pH Vždy je nutneacute skutečnou hodnotu pH
měřeniacutem ověřit a přiacutepadně ji upravit roztokem kyseliny nebo zaacutesady Jednoduššiacute je připravit pufr
prostou uacutepravou pH roztoku zvoleneacute soli kyseliny nebo baacuteze Pro jeho požadovanou hodnotu vyberete
vhodnou slabou kyselinu nebo zaacutesadu (ev je v naacutevodu pro praacuteci s danyacutem materiaacutelem určena) a
vypočtete navaacutežku tak abyste ziacuteskali potřebnyacute objem pufru o zvoleneacute koncentraci Navaacuteženeacute množstviacute
rozpustiacutete v menšiacutem objemu vody (asi 80 konečneacuteho objemu) Pak nastaviacutete požadovaneacute pH
roztokem silneacute (v některyacutech přiacutepadech i slabeacute) kyseliny či zaacutesady a nakonec doplniacutete vodou na
vypočtenyacute objem Pouze při užitiacute pufrů o viacutece složkaacutech (pokryacutevajiacuteciacutech širokeacute rozmeziacute pH) takto
postupovat nelze musiacute se namiacutechat podle tabulky zkontrolovat a eventuaacutelně upravit pH
Většina pufrů podleacutehaacute mikrobiaacutelniacute kontaminaci proto je pro některeacute uacutečely vhodneacute je konzervovat
(azid toluen thymol) většinou ale stačiacute jejich uchovaacutevaacuteniacute v chladničce bez konzervace Takto je
vhodneacute skladovat jen menšiacute množstviacute připraveneacuteho pufru ktereacute brzy spotřebujete (maximaacutelně do
tyacutedne) Připraviacutete-li si většiacute množstviacute pufru do zaacutesoby uchovaacutevejte ho zmrazenyacute v plastoveacute laacutehvi Před
použitiacutem je nutno rozmrazit celeacute množstviacute pufru a roztok zamiacutechat Po odebraacuteniacute potřebneacuteho objemu
je možneacute zbytek opět zmrazit V přiacutepadě potřeby můžete pufry sterilizovat v autoklaacutevu Při manipulaci
s takto ošetřenyacutemi roztoky musiacuteme dodržovat sterilniacute podmiacutenky a pufr zpětně nekontaminovat např
nesterilniacute špičkou automatickeacute pipety
Hodnotu pH roztoku ovlivňuje jeho ředěniacute zejmeacutena v extreacutemniacutech hodnotaacutech stupnice (pod 3 a nad
11) v rozmeziacute fyziologickyacutech hodnot již meacuteně Proto se raději vyhněte přiacutepravě koncentrovanějšiacutech
zaacutesobniacutech roztoků z nichž se pak ředěniacutem připravuje pracovniacute roztok pH pufru ovlivňuje takeacute teplota
změnou pKa slabeacute kyseliny nebo baacuteze Tabelovaneacute hodnoty pH jsou obvykle vztaženy na 18 20 nebo
25 degC V biochemii se často pracuje za chladu kdy se pH může lišit od hodnoty nastaveneacute při přiacutepravě
pufru za laboratorniacute teploty Např měřeniacute pH zaacutevislosti enzymoveacute reakce by mohlo byacutet viacutece či meacuteně
zkresleno pokud se podstatně lišiacute teplota experimentu od teploty při ktereacute byl pufr připraven
V přiacutepadě nutnosti lze upravit hodnotu pH za přiacuteslušneacute teploty
Běžneacute pufry užiacutevaneacute v biochemickyacutech laboratorniacutech postupech pokryacutevajiacute neutraacutelniacute až miacuterně alkalickou
oblast o pH 60 ndash 90 Některeacute operace se provaacutedějiacute v prostřediacutech viacutece kyselyacutech či bazickyacutech
Nejběžnějšiacute kyseliny a baacuteze užiacutevaneacute k přiacutepravě pufrů v biochemii jsou přehledně uvedeny v tabulce 1
Vedle požadovaneacute hodnoty pH se vyacuteběr složek řiacutediacute takeacute jejich možnyacutemi specifickyacutemi vlivy na reakčniacute
směs Někdy může dojiacutet k vysraacuteženiacute některyacutech komponent směsi pufrem (K+ - chloristanem soli železa
Ca2+ - fosfaacutetem komplexy boraacutetů se sacharidy apod) k interakci složek pufru s biacutelkovinami (Cl- iont
s albuminem) k reakci s analytickyacutemi činidly a k inhibici enzymů (v některyacutech přiacutepadech barbituraacutety)
22
Složky pufru v některyacutech přiacutepadech mohou byacutet využity jako substraacutety (citraacutet acetaacutet) aj
Pro biochemickeacute uacutečely se použiacutevajiacute vedle běžnyacutech anorganickyacutech a organickyacutech laacutetek i speciaacutelniacute kyseliny
a baacuteze vhodneacute pro jejich inertnost k dalšiacutem složkaacutem reakčniacutech směsiacute (viz vysvětlivky pod tabulkou 1)
Koncentrace H+ iontů v roztoku se stanovuje spektraacutelniacutemi či elektrochemickyacutemi metodami Prvniacute z nich
využiacutevajiacute toho že změna pH vyvolaacute v některyacutech organickyacutech sloučeninaacutech (acidobazickyacutech
indikaacutetorech) změnu struktury lišiacuteciacute se spektraacutelniacutemi vlastnostmi (absorpce či fluorescence) Ve druheacutem
přiacutepadě se využiacutevaacute změny elektrochemickeacuteho potenciaacutelu vlivem pH
Nejjednoduššiacute spektraacutelniacute metody měřeniacute pH jsou vizuaacutelniacute metody kdy se sleduje změna zbarveniacute
indikaacutetoru při změně pH K teacuteto změně dochaacuteziacute u jednotlivyacutech indikaacutetorů v určiteacute oblasti pH (nalezneme
v chemickyacutech laboratorniacutech tabulkaacutech) Pro stanoveniacute hodnoty pH musiacuteme vybrat indikaacutetor u ktereacuteho
dochaacuteziacute k barevneacute změně v přesně definovaneacutem intervalu pH Jsou vhodneacute pro indikaci dosaženiacute
požadovaneacute hodnoty pH pro indikaci bodu ekvivalence při acidobazickyacutech titraciacutech kontrolu udržovaacuteniacute
pH apod Použiacutevajiacute se ve formě vodneacuteho či ethanolickeacuteho roztoku (004 - 010 ) kteryacute se přikaacutepne ke
sledovaneacutemu vzorku Pro univerzaacutelniacute použitiacute sloužiacute směsi indikaacutetorů pokryacutevajiacuteciacute svyacutemi barevnyacutemi
přechody celou škaacutelu pH nebo jejiacute čaacutest kteraacute naacutes zajiacutemaacute Užiacutevajiacute se ve formě papiacuterků napuštěnyacutech
přiacuteslušnou směsiacute indikaacutetorů Souprava je doplněna barevnou stupniciacute se kterou porovnaacutevaacuteme
zbarveniacute papiacuterku po namočeniacute do vzorku a ustaacuteleniacute zbarveniacute
Barevnyacute přechod indikaacutetoru můžeme přesněji sledovat pomociacute spektrofotometrickyacutech přiacutestrojů
To umožňuje teacutež kvantifikovat barevnyacute přechod při změně pH (stanoveniacute pKa) Tento způsob však neniacute
běžně užiacutevaacuten je omezen na speciaacutelniacute přiacutepady (např měřeniacute pH uvnitř buněk a organel nebo v
nevodnyacutech rozpouštědlech) Při použitiacute fluorescenčniacutech indikaacutetorů jsme zcela odkaacutezaacuteni na měřeniacute
pomociacute přiacutestrojů ndash fluorimetrů Tento způsob nemaacute vizuaacutelniacute alternativu
Potenciometricky se pH určuje měřeniacutem potenciaacutelu vhodneacute elektrody Prakticky se užiacutevaacute pouze
skleněnaacute elektroda i když se můžete setkat i s elektrodami plastovyacutemi Tělo skleněneacute elektrody je
tvořeno skleněnou trubičkou responsivniacutem elementem je tenkaacute skleněnaacute membraacutena obvykle tvaru
baničky na spodniacutem konci Je naplněna standardniacutem vnitřniacutem roztokem (01 molmiddotl-1 HCl) v němž je
ponořena argentchloridovaacute elektroda (Ag draacutetek pokrytyacute vrstvičkou AgCl) Pro speciaacutelniacute uacutečely mohou
miacutet elektrody různyacute tvar např plocheacute k měřeniacute pH na povrchu gelu jehloveacute mikroelektrody pro
měřeniacute v mikrozkumavkaacutech aj
23
Tab 1 Přehled nejčastěji užiacutevanyacutech pufrů v biochemii
Kyselina Baacuteze Rozsah pH
KH2PO4 K2HPO4 60 ndash 80
HCl Trisa 68 ndash 86
HCl Imidazol 60 ndash 80
MESb NaOH 52 ndash 72
MOPSc NaOH 52 ndash 71
TESd NaOH 65 ndash 85
HEPESe NaOH 65 ndash 85
HCl 55-diethylbarbituran-Na 68 ndash 96
Kys boritaacute Tetraboritan-Na 70 ndash 93
Tricinf NaOH 72 ndash 91
HCl Glycin 11 ndash 37
Glycin NaOH 82 ndash 100
Kys citronovaacute NaOH KOH 22 ndash 62
NaHCO3 Na2CO3 90 ndash 110
Na2HPO4 NaOH 110 ndash 120
a Tris(hydroxymetyl)aminomethan b kyselina 2-(N-morfolino)etansulfonovaacute c kyselina 3-(N-morfolino)propansulfonovaacute d kyselina N-Tris(hydroxymetyl)metyl-2-aminoetansulfonovaacute e kyselina N-2-hydroxyetylpiperazin-Nrsquo-2-etansulfonovaacute f N-Tris(hydroxymetyl)metylglycin
24
Obecneacute zaacutesady praacutece při zachaacutezeniacute s elektrodou
1) S elektrodou manipulujte opatrně Skleněnaacute banička je velmi tenkaacute a křehkaacute Miacutechaacute-li se
měřenyacute roztok dbejte na to aby byla mimo dosah pohybujiacuteciacuteho se miacutechadla (ověřte předem)
To byacutevaacute aktuaacutelniacute při malyacutech objemech vzorku
2) Elektroda nesmiacute vyschnout Po použitiacute ji vždy oplaacutechnutou a lehce osušenou vraťte zpět do
uchovaacutevaciacuteho roztoku (3M KCl pH=70)
3) Před měřeniacutem je nutno přiacutestroj s elektrodou kalibrovat podle pokynů vyacuterobce Elektrodu
vyjměte z uchovaacutevaciacuteho roztoku oplaacutechněte destilovanou vodou odsajte přebytek vody
(filtračniacutem papiacuterem nebo buničitou vatou) a ponořte do standardniacuteho pufru o pH nejbližšiacutem
tomu kteryacute bude miacutet měřenyacute roztok (obvykle byacutevaacute k disposici sada standardniacutech pufrů o pH 4 7
a 9) Nejčastěji se v laboratoři použiacutevaacute kombinovanaacute elektroda zkontrolujte tedy zda je bočniacute
vyacutevod referenčniacute elektrody zcela ponořen pod hladinu Nastavte teplotniacute korekci na teplotu pufru
a kalibračniacutem knofliacutekem nastavte na stupnici nebo digitaacutelniacutem vyacutestupu hodnotu pH standardniacuteho
pufru Elektrodu pak vyjměte a po oplaacutechnutiacute ji ponořte do měřeneacuteho vzorku Jeho pH naacutem ukaacuteže
vyacutechylka či digitaacutelniacute vyacutestup pH-metru Kalibraci je nutno provaacutedět vždy po zapnutiacute přiacutestroje nebo
měniacuteme-li pH měřenyacutech vzorků o viacutece než 1 Teacutež při dlouhodobyacutech měřeniacutech ji občas zkontrolujte
4) Většina dnešniacutech přiacutestrojů vyžaduje kalibraci na dva pufry v tomto přiacutepadě můžete pracovat
v širšiacutem rozmeziacute pH aniž byste vždy znovu museli přiacutestroj kalibrovat Zvolte vhodneacute pufry
ohraničujiacuteciacute oblast ve ktereacute hodlaacutete pracovat Na jeden z nich nastavte vyacutechoziacute hodnotu Po
ponořeniacute elektrod do druheacuteho pufru nastavte jeho hodnotu a to tak že zaacuteroveň nastaviacutete
směrnici zaacutevislosti potenciaacutelu na pH Ta by měla byacutet - 59 mVmiddotpH-1 jejiacute podstatnyacute pokles indikuje
malou citlivost elektrody a je třeba zvaacutežit jejiacute vyacuteměnu event uacutepravu
Přiacuteprava roztoků
Zaacutekladniacutem pravidlem pro jakoukoli přiacutepravu roztoků vzorků pro analyacutezu nebo pro uacutečely preparace
nebo čištěniacute sloučenin je že se rozpouštěnaacute laacutetka přidaacutevaacute do vody a nikdy naopak Při přiacutepravě
odměrnyacutech roztoků se kvantitativně přenaacutešiacute navaacutežka nebo odměřeneacute množstviacute kapaliny do vody kteraacute
zaujiacutemaacute asi ⅓ndashfrac12 objemu baňky Kvantitativniacute přeneseniacute znamenaacute že navaacutežku krystalickeacute laacutetky
sklepnete do maleacute naacutelevky zasunuteacute do hrdla odměrneacute baňky splaacutechnete většiacutem množstviacutem
destilovaneacute vody ze střičky vodou ze střičky daacutele do naacutelevky vydatně oplaacutechnete navažovaciacute lodičku a
nakonec naacutelevku vyplaacutechnete vodou ze střičky po celeacutem vnitřniacutem povrchu Rozpouštěniacute můžete
urychlovat pouze miacutechaacuteniacutem krouživyacutem pohybem celeacute odměrneacute baňky nikdy ne tyčinkou nebo
miacutechadlem Teprve po uacuteplneacutem rozpuštěniacute navaacutežky a vyrovnaacuteniacute teploty baňky s okoliacutem můžete baňku
doplnit po rysku destilovanou vodou (posledniacute kapky přidaacutevejte pipetou) Pokud je laacutetka jejiacutež roztok
připravujete kapalnaacute funkci navažovaciacute lodičky může převziacutet malyacute odměrnyacute vaacutelec kteryacute se pak rovněž
do odměrneacute baňky vyplachuje Pokud kapalnou složku do vody v odměrneacute baňce pipetujete jste
probleacutemů s kvantitativniacutem přeneseniacutem vzorku ušetřeni Po doplněniacute odměrneacute baňky po rysku
nezapomeňte obsah důkladně promiacutechat Naplněnou baňku uzavřete čistou suchou v současneacute době
nejčastěji polyethylenovou zaacutetkou a několikraacutet obraťte dnem vzhůru a zpět Zaacutetku přitom staacutele v hrdle
baňky přidržujte palcem
25
UacuteKOL Č 1 Určete průměrnou hmotnost a chybu měřeniacute vaacuteženeacuteho předmětu
Na analytickyacutech vahaacutech určete hmotnost deseti stejnyacutech předmětů (mikrozkumavka a kyveta) určete
aritmetickou průměrnou hmotnost jednoho předmětu a chybu měřeniacute
POMŮCKY
Kyvety
Mikrozkumavky
Analytickeacute vaacutehy
POSTUP
1 Analytickeacute vaacutehy zapněte tlačiacutetkem ONOFF
2 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte vaacuteženyacute předmět na vaacutehy bočniacute dviacuteřka zavřete Zvažte 10x
mikrozkumavku a 10x kyvetu
3 Hodnotu si zapište (s přesnostiacute na všechna desetinnaacute miacutesta)
4 Postup opakujte pro všechny vaacuteženeacute předměty
VYHODNOCENIacute
Při měřeniacute se můžete dopustit nahodilyacutech a systematickyacutech chyb Zatiacutemco systematickeacute chyby mohou
byacutet zapřiacutečiněny napřiacuteklad nevhodnyacutem postupem při měřeniacute špatnou kalibraciacute apod a nelze je
odstranit opakovanyacutem měřeniacutem za staacutele stejnyacutech podmiacutenek chyby nahodileacute můžete vyacutepočtem
konečneacute hodnoty z dostatečně velkeacuteho počtu měřeniacute z většiacute čaacutesti eliminovat Opakovanyacutem měřeniacutem
se vliv nahodilyacutech chyb zmenšiacute
Do tabulky zapiacutešete všechny vaacutemi naměřeneacute hodnoty a měřenou veličinu (hmotnost) označiacutete A Při
počtu n měřeniacute naměřiacutete postupně hodnoty A1 až An
Průměr nalezenyacutech hodnot Acirc vypočiacutetaacutete dle naacutesledujiacuteciacuteho vzorce
=sum 119860119894
119899119894=1
119899
Čiacutem je n většiacute tiacutem viacutece se hodnota Acirc bliacutežiacute spraacutevneacute hodnotě A
Odchylku každeacuteho měřeniacute od teacuteto středniacute hodnoty označiacutete xi a spočiacutetaacutete ji dosazeniacutem hodnot
do vzorce
119909119894 = 119860119894 minus
Středniacute chybu vyacutesledku (aritmetickeacuteho průměru) vypočiacutetaacutete dosazeniacutem hodnot do naacutesledujiacuteciacuteho
vzorce
120575 = radicsum 119909119894
2119899119894=1
119899 minus 1
Vyacutesledek měřeniacute zapište ve tvaru 119912 = plusmn 120633 Nezapomeňte na jednotky
26
UacuteKOL Č 2 Praacutece s automatickou pipetou
Seznamte se se sadou automatickyacutech pipet a vyzkoušejte si princip na ktereacutem fungujiacute
POMŮCKY
Automatickeacute pipety s rozsahem 1-5 ml 200-1000 microl 20-200 microl
Špičky pro automatickeacute pipety
Kaacutedinky o objemu 25 ml
Kaacutedinka o objemu 250 ml
Předvaacutežky s dostatečnou citlivostiacute přiacutepadně analytickeacute vaacutehy
POSTUP
1 Připravte tři sucheacute 25 ml kaacutedinky
2 Předvaacutežky zapněte tlačiacutetkem ONOFF
3 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte praacutezdnou kaacutedinku č 1 na vaacutehu bočniacute dviacuteřka zavřete
4 Zapište si hmotnost kaacutedinky (všechny desetinnaacute miacutesta)
5 Kaacutedinku odstraňte z vah a pipetujte do niacute pipetou s rozsahem 1-5 ml desetkraacutet 1 ml destilovaneacute
vody
6 Kaacutedinku s vodou zvažte hmotnost kaacutedinky s vodou si zapište (všechna desetinnaacute miacutesta)
7 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 2 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 200 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 400 microl
destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 100-1000 microl
8 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 3 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 100 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 20 microl
destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 20-200 microl
VYHODNOCENIacute
Uvědomte si jakou hustotu maacute destilovanaacute voda a vypočiacutetejte jakeacute hmotnosti by měly miacutet kaacutedinky
s vodou Pokud jste nedosaacutehli požadovaneacute hmotnosti zopakujte pipetovaacuteniacute znovu po konzultaci
s vedouciacutem cvičeniacute
Ziacuteskaneacute hodnoty zapište do tabulky stanovte hmotnost vaacutemi pipetovanyacutech objemů vypočiacutetejte
teoretickou hmotnost všech vaacutemi pipetovanyacutech objemů stanovte procentuaacutelniacute odchylku měřeniacute
27
UacuteKOL Č 3 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku manganistanu draselneacuteho
POMŮCKY
Skleněneacute pipety děleneacute s baloacutenkem
Skleněneacute zkumavky
Stojan na zkumavky
Kaacutedinky 150 ml ndash 2 ks
CHEMIKAacuteLIE
80 roztok manganistanu draselneacuteho
POSTUP
1 Vypočiacutetejte objem 80 roztoku manganistanu draselneacuteho a destilovaneacute vody ktereacute musiacutete
smiacutechat abyste dostali 10 ml 60 40 30 20 a 10 roztoku manganistanu draselneacuteho
Hodnoty zapište do tabulky 2 Vyacutesledky konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute
Tab 2 Ředěniacute manganistanu draselneacuteho
Finaacutelniacute koncentrace KMnO4 60 40 30 20 10
80 KMnO4 [ml]
Destilovanaacute voda [ml]
2 Do pěti skleněnyacutech zkumavek pipetujte vaacutemi vypočiacutetanaacute množstviacute 80 roztoku manganistanu
draselneacuteho a vody K pipetovaacuteniacute použijte skleněnou pipetu s baloacutenkem
28
UacuteKOL Č 4 Přiacuteprava 200 ml 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru o pH 80
POMŮCKY
Elektromagnetickaacute miacutechačka
Magnetickeacute miacutechadlo
Kaacutedinky (250 ml)
Předvaacutežky
Vaacuteženka
Špachtlelžička
Odměrnaacute baňka (200 ml)
Pasteurova pipeta
Naacutelevka
pH metr
CHEMIKAacuteLIE
Tris baacuteze (Tris(hydroxymetyl)aminomethan Mr = 12114)
Koncentrovanaacute kyselina octovaacute
POSTUP
1 Vypočiacutetejte hmotnost Tris baacuteze potřebneacute na přiacutepravu 200 ml pufru o koncentraci 01 molmiddotl-1
2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech
3 Do 250 ml kaacutedinky nalijte přibližně 150 ml destilovaneacute vody naacutesledně do kaacutedinky nasypte
navaacuteženou Tris baacutezi z navažovaciacute lodičky zbytky Tris baacuteze ulpěleacute na vaacutežence splaacutechněte střičkou
s destilovanou vodou do vody v kaacutedince vodu v kaacutedince doplňte přibližně na 180 ml
4 Do kaacutedinky vložte elektromagnetickeacute miacutechadlo a na elektromagnetickeacute miacutechačce miacutechejte roztok
až do jeho uacuteplneacute homogenizace (elektromagnetickou miacutechačku zapnete na praveacute straně přiacutestroje
spiacutenačem OnOff pozor z druheacute strany miacutechačky se většinou zapiacutenaacute zahřiacutevaacuteniacute roztoku)
5 Zapněte pH metr vyjměte elektrodu z obalu s uchovaacutevaciacutem roztokem elektrodu oplaacutechněte
destilovanou vodou zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a ponořte do roztoku Tris baacuteze
tak aby elektroda byla plně ponořena ale zaacuteroveň nebyla ve styku s magnetickyacutem miacutechadlem
ktereacute by ji mohlo poškodit
6 Čekejte než se vaacutem ustaacuteliacute hodnota pH
7 Upravte hodnotu pH na hodnotu 80 pomociacute koncentrovaneacute kyseliny octoveacute Přiacutedavky kyseliny
provaacutedějte pomociacute Pasteurovy pipety za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute roztoku Pokud změna pH po přidaacuteniacute
jedneacute kapky je přiacuteliš velkaacute nařeďte si kyselinu octovou ndash uacuteprava pH se tak zjemniacute
8 Až se hodnota pH stabilizuje (asi jednu minutu je konstantniacute) vyjměte elektrodu řaacutedně ji
oplaacutechněte zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a vraťte ji do roztoku KCl
9 Pufr z kaacutedinky přelijte kvantitativně pomociacute naacutelevky do 200 ml odměrneacute baňky a opatrně doplňte
objem po rysku střičkou s destilovanou vodou
10 Hotovyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve
29
UacuteKOL Č 5 Přiacuteprava 100 ml 02 molmiddotl-1 K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH 70
Některeacute pufry lze připravit smiacutechaacuteniacutem dvou roztoků ndash bazickeacute a kyseleacute složky pufru Takto lze připravit
i K-fosfaacutetovyacute pufr o přesně daneacute koncentraci a pH Poměr bazickeacute a kyseleacute složky pro přiacutepravu
K-fosfaacutetoveacuteho pufru udaacutevaacute Tabulka 3
Tab 3 Přiacuteprava 100 ml 02M K-fosfaacutetoveacuteho pufru
pH
při 25 degC
V (02M K2HPO4)
[ml]
V (02M KH2HPO4)
[ml]
60 123 877
65 315 685
70 610 390
75 840 160
80 947 53
POMŮCKY
Elektromagnetickaacute miacutechačka
Magnetickeacute miacutechadlo
Kaacutedinky (150 ml)
Předvaacutežky
Vaacuteženky
Špachtlelžičky
Odměrneacute baňky (100 ml)
Pasteurova pipeta
Odměrneacute vaacutelce (50 ml 100 ml)
pH metr
CHEMIKAacuteLIE
Dihydrogenfosforečnan draselnyacute (KH2PO4 Mr = 13609 kyselyacute fosforečnan)
Hydrogenfosforečnan draselnyacute (K2HPO4 Mr = 17418 bazickyacute fosforečnan)
Kyselina fosforečnaacute (H3PO4)
Hydroxid draselnyacute (KOH)
POSTUP
1 Vypočiacutetejte hmotnost kyseleacuteho fosforečnanu potřebnou na přiacutepravu 100 ml 02 M roztoku
2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech kvantitativně přeneste do 250 ml
kaacutedinky Fosforečnan rozpusťte v přibližně 150 ml destilovaneacute vody
3 Po uacuteplneacute homogenizaci přelijte roztok do odměrneacute baňky a doplňte objem po rysku střičkou
s destilovanou vodou
4 Analogicky postupujte při přiacutepravě 100 ml 02 M roztoku bazickeacuteho fosforečnanu
5 V 250 ml kaacutedince smiacutechejte vypočteneacute objemy obou fosforečnanů tak abyste ziacuteskali 200 ml 02M
K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH=70
6 Hodnotu pH pufru zkontrolujte pomociacute pH-metru (postup měřeniacute viz předchoziacute uacutekol)
7 Přiacutepadnou odchylku od pH=70 upravte kyselinou fosforečnou nebo hydroxidem draselnyacutem
8 Připravenyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve
30
2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute
Spektrofotometrie v biochemii
Viditelneacute zaacuteřeniacute tvořiacute malyacute uacutesek z oblasti elektromagnetickeacuteho vlněniacute v rozmeziacute deacutelek 400-700 nm
Přilehlaacute oblast rozmeziacute vlnovyacutech deacutelek 200-400 nm se nazyacutevaacute bliacutezkaacute ultrafialovaacute oblast 700-2000 nm
se pak nazyacutevaacute bliacutezkaacute infračervenaacute oblast Celaacute oblast vlnovyacutech deacutelek se takeacute nazyacutevaacute oblastiacute
elektronovyacutech spekter
Obr 1 Spektrum elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute Rozděleniacute spektra elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute
velikost pozorovatelneacuteho objektu v daneacute oblasti
Prakticky v každeacute biologicky zaměřeneacute laboratoři se dnes setkaacutete s přiacutestroji pro měřeniacute spektraacutelniacutech
veličin ve viditelneacute a ultrafialoveacute oblasti tzv spektrofotometry pro registraci spekter v oblasti od 200
(někdy 185 nm) do 700 nebo 1000 nm Neniacute divu vždyť teacuteměř všechny biologicky zajiacutemaveacute laacutetky (kromě
sacharidů) majiacute v teacuteto oblasti kterou označujeme zkratkou UV-VIS (ultraviolet-visible) charakteristickeacute
absorpčniacute paacutesy a jejich koncentraci lze proto většinou poměrně snadno stanovit na zaacutekladě jejich
spektraacutelniacutech vlastnostiacute
Určovaacuteniacute koncentrace roztoků neniacute jedinou možnostiacute využitiacute absorpčniacute spektrofotometrie Již po
několik desetiletiacute je znaacutemo že absorpčniacute vlastnosti zaacutevisiacute na interakci přiacuteslušneacuteho chromoforu s okoliacutem
Z toho vyplyacutevaacute že vlnovaacute deacutelka absorpčniacuteho maxima i intenzita absorpce mohou byacutet ovlivněny řadou
procesů ktereacute biochemika enormně zajiacutemajiacute zde pro ilustraci několik přiacutekladů
Při denaturaci biopolymeru (biacutelkoviny nebo nukleoveacute kyseliny) se měniacute jeho absorpčniacute
spektrum protože chromofory se dostaacutevajiacute do jineacuteho mikroprostřediacute (u biacutelkovin zevnitř globule
do vodneacuteho prostřediacute v DNA z jaacutedra helixu kde těsně interagujiacute se sousedy vodiacutekovyacutemi a
patrovyacutemi interakcemi)
Protože fenolaacutetovyacute ion maacute jineacute vlastnosti než nedisociovanyacute fenol je možneacute ze změny spekter
biacutelkoviny při zvyšovaacuteniacute pH roztoku určit titračniacute křivku tyrosinovyacutech zbytků a z niacute pak usoudit
na jejich lokalizaci v molekule proteinu
Při nekovalentniacute vazbě různyacutech ligandů na biopolymer se často měniacute jejich spektrum to
dovoluje touto metodou určit počet navaacutezanyacutech ligandů a asociačniacute konstantu
31
Odvozeniacute Lambert-Beerova zaacutekona
Interakciacute zaacuteřeniacute s hmotou tj s atomy a molekulami dochaacuteziacute k jeho absorpci tj k přijetiacute kvanta energie
a zvyacutešeniacute energie atomu (molekuly) z původniacuteho zaacutekladniacuteho stavu do stavu excitovaneacuteho Při absorpci
zaacuteřeniacute v oblasti 200-2000 nm dochaacuteziacute převaacutežně k excitaci elektronoveacuteho systeacutemu resp valenčniacutech
elektronů zuacutečastněnyacutech atomů a molekul Vlastniacute interakce zaacuteřeniacute s hmotou se sleduje na absorpčniacutem
spektru tj na zaacuteznamu zaacutevislosti množstviacute absorbovaneacuteho zaacuteřeniacute na jeho vlnoveacute deacutelce
Na spektrofotometrickou kyvetu s optickou drahou I kteraacute obsahuje absorbujiacuteciacute laacutetku dopadaacute světlo
o intenzitě Io Pokles intenzity světla dI v důsledku jeho absorpce vrstvou roztoku o tloušťce dl pak
bude
minus119889119868 = 119896 ∙ 119897 ∙ 119889119897
kde k je konstanta uacuteměrnosti Po separaci proměnnyacutech a integraci (interval 0-I) ziacuteskaacuteme vztah zvanyacute
Lambertův zaacutekon kde I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho z kyvety
log1198680
119868= 119896 ∙ 119897
Analogicky můžeme postupovat při studiu zaacutevislosti poklesu intenzity světla na koncentraci absorbujiacuteciacute
laacutetky při konstantniacute deacutelce kyvety Zde vychaacuteziacuteme z předpokladu že dI bude přes jinou konstantu j
uacuteměrneacute vzrůstu koncentrace dc tedy
minus119889119868 = 119895 ∙ 119897 ∙ 119889119888
Opět integrujeme tentokraacutet v intervalu 0 až c a ziacuteskaacuteme Beerův zaacutekon
log1198680
119868= 119895 ∙ 119888
Veličina Io je intenzita světla ktereacute do kyvety vstupuje a I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho Nabiacuteziacute se
vyjaacutedřit poměr těchto hodnot jako frakci světla pohlceneacuteho v kyvetě tato veličina se pak nazyacutevaacute
transmitance T
119879 =119868
1198680
a často se vyjadřuje v procentech Z fyzikaacutelniacuteho pohledu neniacute přirozenějšiacuteho popisu absorpčniacutech efektů
než pomociacute teacuteto veličiny Ta však byla v posledniacutech letech teacuteměř opuštěna neboť pro praktickeacute
laboratorniacute použiacutevaacuteniacute trpiacute zaacutesadniacutem nedostatkem neniacute přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky
Přiacutemou uacuteměru zajišťuje veličina na leveacute straně obou vyacuteše uvedenyacutech vztahů kteraacute se nazyacutevaacute
absorbance A
119860 = log1198680
119868= log
1
119879
Dřiacuteve se miacutesto bdquoabsorbancerdquo užiacutevalo termiacutenu bdquoextinkcerdquo (označeniacute E) v anglosaskeacute zejmeacutena americkeacute
literatuře toto označeniacute tvrdošiacutejně přežiacutevaacute Evropskyacute čtenaacuteř by si měl byacutet jist že pojmy absorbance a
extinkce (a podobně i absorpčniacute a extinkčniacute koeficient) jsou naprosto ekvivalentniacute
Poněkud jinak je třeba nahliacutežet na pojem optickaacute hustota zkracovanyacute OD nebo OD (optical density)
Prochaacuteziacute-li paprsek kyvetou může byacutet jeho intenzita snižovaacutena i jinyacutemi jevy než absorpciacute (pohlceniacutem
fotonu spojenyacutem s excitaciacute molekuly do vyššiacuteho energetickeacuteho stavu) Pro zeslabeniacute intenzity v
důsledku absorpce je vhodnyacute termiacuten absorbance zde takeacute platiacute (většinou jak je uvaacuteděno daacutele) Beerův
zaacutekon Pokud je však intenzita paprsku zeslabovaacutena napřiacuteklad rozptylem zaacuteřeniacute na velikyacutech čaacutesticiacutech
32
(agregaacutetech molekul při turbidimetrickyacutech měřeniacutech buňkaacutech při proměřovaacuteniacute růstovyacutech křivek
v mikrobiologii apod) je vhodneacute toto zeslabeniacute kvantifikovat jako optickou hustotu Ta je definovaacutena
stejně jako absorbance ale nemaacute přiacutemou souvislost s jevem absorpce
119874119863 = log1198680
119868
Jinyacutemi slovy optickaacute hustota je pojmem nadřazenyacutem kdy jenom v některyacutech přiacutepadech je totožnaacute
s absorbanciacute
Spojiacuteme-li oba vyacuteše uvedeneacute zaacutekony ziacuteskaacuteme jeden z nejznaacutemějšiacutech fyzikaacutelně-chemickyacutech vztahů
zvanyacute Lambertův-Beerův zaacutekon
119912 = 120634 ∙ 119940 ∙ 119949
kde (epsilon) je konstanta uacuteměrnosti odvoditelnaacute z vyacuteše definovanyacutech konstant k aj Jinyacutemi slovy je
to absorbance roztoku o jednotkoveacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky v kyvetě o jednotkoveacute deacutelce
Vzhledem k tomu že jak vyplyacutevaacute z definičniacute rovnice je absorbance bezrozměrnaacute veličina musiacute miacutet
rozměr (deacutelka-1 koncentrace-1) Za jednotkovou deacutelku zde prakticky vždy považujeme 1 cm podle toho
v jakyacutech jednotkaacutech dosazujeme koncentrace nabyacutevaacute pak různyacutech rozměrů
Pokud je koncentrace vyjaacutedřena v jednotkaacutech molmiddotl-1 maacute rozměr cm-1middotlmiddotmol-1 v tom přiacutepadě se jednaacute
o molaacuterniacute absorpčniacute (postaru ještě někdy teacutež extinkčniacute) koeficient Jeho rozměr lze daacutele upravit
vykraacuteceniacutem deacutelkovyacutech jednotek čiacutemž se ziacuteskaacute tvar cm2middotmmol-1 je dobreacute si uvědomit že tento rozměr
je zcela totožnyacute s vyacuteše uvedenyacutem zaacutekladniacutem tvarem a mmol nemaacute nic do činěniacute s milimolaacuterniacute
koncentraciacute Jinyacutem zcela ekvivalentniacutem rozměrem je M-1middotcm-1 kde M označuje molaritu tento
dokonale pochopitelnyacute tvar je užiacutevaacuten zejmeacutena v anglosaskeacute literatuře
Až doposud byla uvažovaacutena přiacutetomnost jedineacute absorbujiacuteciacute laacutetky ve zkoumaneacutem roztoku tento stav je
však u reaacutelnyacutech vzorků spiacuteše vyacutejimečnyacute Většinou je přiacutetomno několik laacutetek ktereacute absorbujiacute při daneacute
vlnoveacute deacutelce Měřenaacute absorbance je pak součtem všech diacutelčiacutech absorbanciacute
Určovaacuteniacute koncentrace roztoků pomociacute absorpčniacute spektrofotometrie
Jak je patrno z definice absorbance při jejiacutem měřeniacute je třeba znaacutet intenzity (nebo leacutepe světelneacute toky)
dvou paprsků tzv referenčniacuteho (srovnaacutevaciacuteho ndash I0) jenž nebyl oslaben absorpciacute a měrneacuteho (I) kteryacute
prošel kyvetou se vzorkem Podle způsobu měřeniacute se spektrofotometry děliacute na jednopaprskoveacute a
dvoupaprskoveacute přiacutepadně spektrofotometry na principu diod-array-detectors
Jednopaprskoveacute přiacutestroje majiacute jedinou optickou draacutehu (viz Obr 2A) Paprsku se nejdřiacuteve postaviacute do
cesty referenčniacute vzorek (v laboratorniacute mluvě zvanyacute blank) a množstviacute světla jež jiacutem prošlo je
zaregistrovaacuteno jako Io poteacute je do optickeacute draacutehy umiacutestěn měřenyacute vzorek zaregistruje se I a z obou uacutedajů
je vypočtena absorbance Na staršiacutech a jednoduššiacutech přiacutestrojiacutech tohoto typu se nastavujiacute dva
parametry při zacloněneacutem paprsku se kompenzuje tzv temnyacute tok kteryacute detekčniacute zařiacutezeniacute poskytuje i
v situaci kdy na něj žaacutedneacute světlo nedopadaacute (označeniacute bdquo0ldquo souvisiacute s nulovou transmitanciacute při
zacloněneacutem paprsku) poteacute se do paprsku umiacutestiacute referenčniacute vzorek jehož absorbance je z definice
nulovaacute (100 transmitance) Toto nastaveniacute je nutno provaacutedět pro každou vlnovou deacutelku a proto se
přiacutestroje tohoto typu nepoužiacutevajiacute pro měřeniacute spekter U moderniacutech přiacutestrojů se zaacutevislost Io na vlnoveacute
33
deacutelce pro referenčniacute vzorek uložiacute do paměti a po změřeniacute teacuteto zaacutevislosti pro vzorek (I) se vypočtou
hodnoty absorbanciacute pro všechny vlnoveacute deacutelky
Dvoupaprskoveacute přiacutestroje majiacute odděleny draacutehy pro referenčniacute paprsek a pro měřenyacute vzorek (viz Obr
2B) V každeacutem okamžiku proto mohou registrovat I i Io a vypočiacutetat absorbanci Tyto přiacutestroje obvykle
poněkud dražšiacute dovolujiacute velmi snadno měřit různeacute typy diferenčniacutech spekter a miacutevajiacute i lepšiacute optickeacute
parametry (monochromatičnost světla)
Spektrofotometry na principu diod-array-detectors (DAD) Tato koncepce se objevila v polovině 80
let minuleacuteho stoletiacute Ostatniacute spektrofotometry majiacute monochromaacutetor umiacutestěn před kyvetovyacutem
prostorem takže vzorkem prochaacuteziacute pouze vybraneacute (bdquomonochromatickeacuteldquo) světlo ktereacute je pak přiacutemo
zpracovaacuteno detektorem V DAD přiacutestrojiacutech prochaacuteziacute všechno světlo (polychromatickeacute) vzorkem
a teprve poteacute je rozloženo mřiacutežkou řada světlocitlivyacutech diod pak analyzuje množstviacute světla jednotlivyacutech
vlnovyacutech deacutelek ktereacute prošlo vzorkem respektive referenčniacutem roztokem Toto experimentaacutelniacute
uspořaacutedaacuteniacute maacute sice poněkud nižšiacute kvalitu optickyacutech parametrů (rozlišovaciacute schopnost z hlediska
spektraacutelniacute čistoty) jeho přednostiacute je však rychlost měřeniacute neboť intenzita světla všech vlnovyacutech deacutelek
se sniacutemaacute v jedineacutem okamžiku Proto je toto uspořaacutedaacuteniacute vhodneacute zejmeacutena pro kinetickaacute měřeniacute nebo
jako detektory chromatografickyacutech zařiacutezeniacute (HPLC)
Obr 2 Scheacutemata spektrofotometrů A ndash jednopaprskovyacute spektrofotometr B ndash dvoupaprskovyacute
spektrofotometr
Při stanovovaacuteniacute koncentrace skupiny laacutetek byacutevaacute probleacutemem zvolit vhodnyacute bdquoobecnyacuteldquo standard
Typickyacutem přiacutekladem je zde stanovovaacuteniacute koncentrace proteinů Aromatickeacute postranniacute řetězce biacutelkovin
absorbujiacute v UV oblasti v okoliacute 280 nm Často se voliacute jako standard hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA z angl
bovine serum albumin) jehož absorbance jednoprocentniacuteho roztoku činiacute 68 zastoupeniacute
aromatickyacutech aminokyselin v albuminu je však ve srovnaacuteniacute s většinou biacutelkovin relativně niacutezkeacute a hodnota
jeho specifickeacuteho absorpčniacuteho koeficientu je v bdquorodiněldquo rozpustnyacutech biacutelkovin nepoužitelnaacute Na Obr 3
je srovnaacuteniacute spekter albuminu a imunoglobulinu při stejneacute koncentraci
V biologickeacutem materiaacutelu často komplikuje spektrofotometrickeacute měřeniacute zaacutekal kteryacute nekontrolovaně
zvyšuje turbiditu roztoku jenž se pak přičiacutetaacute ke skutečneacute absorbanci Praacutevě zde by bylo vhodnějšiacute
34
mluvit o optickeacute hustotě jejiacutež vztah ke koncentraci byacutevaacute mnohem komplikovanějšiacute než přiacutemaacute uacuteměrnost
Beerova zaacutekona Dobryacutem vodiacutetkem pro posouzeniacute zda turbidita vyacuteznamně ovlivňuje změřenou
absorbanci při daneacute vlnoveacute deacutelce je tvar absorpčniacuteho spektra křivka by měla poměrně rychle klesat
k nule zatiacutemco v zakalenyacutech vzorciacutech klesaacute mnohem pomaleji Pokud je tiacutemto způsobem zjištěn zaacutekal
(pro biacutelkoviny neniacute u 330 nm OD nulovaacute) je nutno pokusit se vliv zaacutekalu na měřenou absorbanci
nějakyacutem způsobem sniacutežit Např pro biacutelkoviny se odčiacutetaacute registrovanaacute bdquoabsorbanceldquo u 330 nm od
měřeneacute absorbance v maximu u 280 nm
Jak bylo ukaacutezaacuteno absorbance při určiteacute vlnoveacute deacutelce je součtem absorbanciacute všech přiacutetomnyacutech
absorbujiacuteciacutech laacutetek Při studiu roztoků biologicky aktivniacutech laacutetek se maacutelokdy objevuje situace že by
v inkriminovaneacute oblasti spektra (zejmeacutena v UV) absorbovala jedinaacute složka roztoku V tom přiacutepadě je
nutneacute velmi opatrně posoudit zda dalšiacute absorbujiacuteciacute laacutetky neovlivňujiacute stanoveniacute Proto byacutevaacute velmi
vhodneacute nespokojovat se s měřeniacutem absorbance při jedineacute vlnoveacute deacutelce ale proměřit vždy relevantniacute
zaacutevislost absorbance na vlnoveacute deacutelce (absorpčniacute spektrum) a podle jeho tvaru usoudit zda nějakaacute ciziacute
laacutetka stanoveniacute nerušiacute Typickyacutem probleacutemem tohoto typu je překryv spektra biacutelkoviny přiacuteměsiacute
nukleovyacutech kyselin ktereacute majiacute diacuteky vysokeacutemu obsahu aromaacutetů velmi vysokyacute specifickyacute absorpčniacute
koeficient (Obr 3)
Obr 3 Absorpčniacute spektra
1 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (1 mgmiddotml-1) 2 ndash lidskyacute imunoglobulin G (1 mgmiddotml-1) 3 ndash DNA (01 mgmiddotml-1)
optickaacute deacutelka kyvety 1 cm
Kalibračniacute funkce
Kalibraciacute se rozumiacute vztah mezi dvěma veličinami x a y kde veličinou y byacutevaacute měřenyacute signaacutel (absorbance
A potenciaacutel E napětiacute člaacutenku U proud I elektrickyacute odpor Rhellip) a veličina x představuje stav nebo
vlastnost měřeneacuteho systeacutemu (koncentrace c obsah m objem V teplota thellip)
Vztah těchto dvou veličin y=f(x) je definovaacuten matematickyacutem modelem tzv kalibračniacute funkciacute Jak vidno
veličina x je v tomto vztahu nezaacutevislou proměnnou veličina y proměnnou zaacutevislou (tzn že jejiacute hodnoty
jsou zaacutevisleacute na hodnotaacutech veličiny x)
35
Každaacute zaacutevislost dvou nebo viacutece proměnnyacutech může v obecneacutem pohledu vykazovat dvojiacute formu
1) funkčniacute zaacutevislost
- určiteacute hodnotě nezaacutevisle proměnneacute x odpoviacutedaacute vždy jedinaacute určitaacute hodnota zaacutevisle
proměnneacute y jinak řečeno ndash po dosazeniacute x do kalibračniacute funkce ziacuteskaacuteme pouze jednu
hodnotu y
2) statistickaacute zaacutevislost
- pro určitou hodnotu nezaacutevisle proměnneacute x existuje vždy určiteacute pravděpodobnostniacute
rozděleniacute zaacutevisle proměnneacute y (naacutehodneacute veličiny) Toto rozděleniacute je charakterizovaacuteno
předevšiacutem aritmetickyacutem průměrem hodnot y a rozptylem Se změnou hodnoty x se
hodnoty y zaacutekonitě měniacute a měniacute se i aritmetickyacute průměr Funkčniacute zaacutevislost proměnnyacutech
veličin řešiacute regresniacute analyacuteza Posouzeniacute těsnosti rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute y kolem
regresně vypočiacutetaneacute funkce 119910 = 119891(119909) umožňuje korelace
- Zjednodušeně řečeno ndash při dosazeniacute jedneacute hodnoty x do kalibračniacute funkce můžeme
očekaacutevat pouze určiteacute hodnoty y
Vyacutepočet kalibračniacute funkce se provaacutediacute pomociacute regresniacute analyacutezy což je statistickaacute metoda porovnaacuteniacute
metod Pro jednoduchost se v kalibraci se daacutevaacute přednost lineaacuterniacutem zaacutevislostem
Kalibračniacute funkce a stanoveniacute koncentrace pomociacute spektroskopie
Jak již bylo zmiacuteněno kalibračniacute funkce je vyneseniacute zaacutevislosti absorbance (zaacutevislaacute proměnnaacute osa y) na
koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky (nezaacutevislaacute proměnnaacute osa x) Je možneacute volit kteroukoli vlnovou deacutelku až
na vyacutejimky však volba padaacute na vlnovou deacutelku absorpčniacuteho maxima stanovovaneacute laacutetky a to ze dvou
důvodů
1) je zde nejvyššiacute citlivost stanoveniacute
2) přesnost stanoveniacute zde nejmeacuteně zaacutevisiacute na přesnosti nastaveniacute vlnoveacute deacutelky
Kalibračniacute funkci ziacuteskaacuteme z proměřeniacute absorbanciacute kalibračniacutech roztoků (standardů) o znaacutemyacutech
koncentraciacutech a jejich vyneseniacute proti daneacute koncentraci standardu
V tomto přiacutepadě je kalibračniacute funkce popsaacutena obecnou rovniciacute lineaacuterniacute funkce
119910 = 119886 ∙ 119909 + 119887
přičemž yhelliphodnota měřeneacuteho signaacutelu (zde absorbance)
ahellipsklon přiacutemky (směrnice)
xhellipkoncentrace (uvedenaacute na ose x)
bhellipprůsečiacutek funkce s osou y
U lineaacuterniacutech kalibračniacutech funkciacute je koeficient b vyacuteznamnou veličinou ndash jejiacute nenulovaacute hodnota svědčiacute o
konstantniacute soustavneacute chybě pokud je chyba kladnaacute lze ji eliminovat odečteniacutem slepeacuteho pokusu
(blanku) takže analytickyacute signaacutel by měl byacutet nulovyacute při x = 0
Diacuteky znalosti kalibračniacute rovnice lze z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute zpětně dopočiacutetat koncentrace
vzorků
36
Obr 4 Přiacuteklad kalibračniacute zaacutevislosti zjištěneacute po proměřeniacute roztoků kalibračniacutech standardů BSA o
znaacutemyacutech koncentraciacutech
Korelačniacute koeficient R
Korelačniacute koeficient R určuje těsnost rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute veličiny kolem lineaacuterniacute regresniacute
přiacutemky Čiacutem je hodnota korelačniacuteho koeficientu bližšiacute plusmn1 tiacutem je zaacutevislost mezi proměnnyacutemi těsnějšiacute a
tiacutem viacutece se bliacutežiacute přiacutemce
Korelačniacute koeficient tedy nabyacutevaacute hodnot langminus1 1rang Kladnyacutech hodnot nabyacutevaacute pro přiacutemou zaacutevislost
zaacutepornyacutech pro nepřiacutemou zaacutevislost nuloveacute hodnoty značiacute lineaacuterniacute nezaacutevislost Pozor nulovaacute hodnota
korelačniacuteho koeficientu neznamenaacute že jsou na sobě proměnneacute nezaacutevisleacute absolutně pouze tuto
zaacutevislost nelze vyjaacutedřit lineaacuterniacutem vztahem Určeniacute hodnoty koeficientu maacute praktickyacute smysl až při většiacutem
počtu dvojic xi yi
Koeficient determinace R2
Koeficient determinace R2 udaacutevaacute miacuteru kvality zvoleneacuteho regresniacuteho modelu Jeho hodnota se pohybuje
v rozmeziacute lang0 1rang přičemž čiacutem viacutece se jeho hodnota bliacutežiacute k 1 tiacutem kvalitnějšiacute regresniacute model je zvolen
Možneacute probleacutemy
Při pokusech o stanoveniacute koncentrace pomociacute měřeniacute absorbance se mohou vyskytnout různaacute uacuteskaliacute
V dalšiacutem textu budou probraacuteny nejběžnějšiacute přiacutečiny jež vedou k chybaacutem při těchto stanoveniacutech
Zaacutevislost absorbance na koncentraci by měla byacutet přiacutemkovaacute a prochaacutezet počaacutetkem pak je směrnice teacuteto
přiacutemky rovna absorpčniacutemu koeficientu Často se však objevujiacute odchylky od teacuteto nejjednoduššiacute
zaacutevislosti
37
1) Přiacutemka neprochaacuteziacute počaacutetkem
Takovaacute situace je vždy artefaktem při nuloveacute koncentraci laacutetky musiacute byacutet absorbance nulovaacute
Dosti obvyklou chybou je to že při počiacutetačoveacutem vyhodnoceniacute je zvolen nevhodnyacute přiacutemkovyacute
model povolujiacuteciacute nenulovyacute uacutesek na ose y Pokud přiacutemku bdquonelze přinutitldquo aby prochaacutezela
počaacutetkem byacutevaacute chyba v nevhodneacute volbě referenčniacuteho roztoku znečistěneacute referenčniacute kyvetě
apod
2) Zaacutevislost neniacute přiacutemkovaacute
K tomuto jevu dochaacuteziacute v přiacutepadě kdy se laacutetka vyskytuje v několika spektraacutelně odlišitelnyacutech
stavech přičemž koncentrace jednotlivyacutech složek roztoku zaacutevisiacute na celkoveacute koncentraci Jako
typickyacute přiacuteklad se uvaacutedějiacute oligomerniacute rovnovaacutehy kdy oligomer maacute jineacute absorpčniacute spektrum než
monomerniacute jednotky V těchto přiacutepadech kdy neplatiacute Beerův zaacutekon nelze snadno určit
koncentraci z měřeniacute při jedineacute vlnoveacute deacutelce
3) Pokud laacutetka fluoreskuje je čaacutest absorbovaneacuteho světla opět vyzaacuteřena toto světlo při vyššiacutech
hodnotaacutech absorbance zdaacutenlivě snižuje jejiacute hodnotu Zaacutevislost absorbance na koncentraci je pak
zakřivenaacute a limitně se bliacutežiacute k nějakeacute hodnotě
Důležitaacute pravidla při stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku pomociacute kalibračniacute funkce
Rozsah kalibrace koncentrace analytu
Koncentrace analytu by měla spadat do rozsahu kalibrace (pracovniacuteho rozsahu měřeniacute) což je interval
koncentraciacute v němž lze dosaacutehnout požadovaneacute hodnoty přesnosti a pravdivosti měřeniacute Jinak řečeno
koncentrace stanovovaneacute laacutetky by měla spadat do rozsahu koncentraciacute standardů použityacutech pro
sestaveniacute kalibračniacute funkce Pokud je koncentrace mimo rozsah koncentraciacute standardů jsou dvě
možnosti naacutepravy
1) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku vyššiacute než koncentrace standardů je třeba vzorek
vhodně zředit
2) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku nižšiacute než rozsah koncentraciacute standardů je třeba vzorek
vhodnyacutem způsobem zahustit nebo upravit koncentrace kalibračniacutech roztoků a proměřit celou
kalibračniacute křivku znovu
Technickeacute replikaacutety
Pro sniacuteženiacute chyb během stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je vhodneacute měřeniacute proveacutest se stejnyacutem
vzorkem ve viacutece opakovaacuteniacutech ndash hovořiacuteme o technickyacutech replikaacutetech (duplikaacutety triplikaacutety hellip)
Opakovanyacutem měřeniacutem se eliminujiacute chyby způsobeneacute napřiacuteklad nepřesnyacutem pipetovaacuteniacutem reakciacute
Ředěniacute
Pro stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je třeba braacutet v potaz skutečnost zda a jak byl vzorek před
stanoveniacutem zředěn Pokud by došlo k opomenutiacute tohoto faktu byla by stanovena nižšiacute koncentrace
analytu což by mohlo miacutet za naacutesledek neuacutespěch během dalšiacutech analyacutez vzorku
38
UacuteKOL Č 1 Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace roztoku siacuteranu nikelnateacuteho
POMŮCKY
Odměrneacute baňky (5 ml) se zaacutetkami
Kaacutedinky
Pipety špičky
Pasteurova pipeta
Spektrofotometr Lightwave II
Kyveta
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
05 molmiddotl-1 siacuteran nikelnatyacute
Neznaacutemyacute vzorek
POSTUP
1 Vypočiacutetejte objem zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho o koncentraci 05 molmiddotl-1 a objem
destilovaneacute vody ktereacute musiacutete smiacutechat abyste ziacuteskali 5 ml roztoků o koncentraciacutech 0025 molmiddotl-1
005 molmiddotl-1 01 molmiddotl-1 02 molmiddotl-1 a 03 molmiddotl-1 Hodnoty zapište do tabulky a konzultujte
s vedouciacutem cvičeniacute
Tab č 1 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho
Finaacutelniacute koncentrace NiSO4 [molmiddotl-1] 0025 005 01 02 03
05 molmiddotl-1 NiSO4 [ml]
Destilovanaacute voda [ml]
2 Do odměrnyacutech baněk o objemu 5 ml pipetujte vypočteneacute množstviacute zaacutesobniacuteho roztoku Roztoky
v baňkaacutech doplňte po značku destilovanou vodou (použijte Pasteurovu pipetu) uzavřete a dobře
promiacutechejte
3 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte možnost Wavescan (3)
Nastavte rozsah vlnovyacutech deacutelek od 600 do 800 nm a potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK Do
kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu s čistou vodou (blank) kyvetu plňte přibližně do frac34 objemu
4 Před tiacutem než kyvetu vložiacutete do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute
přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem ubrouskem
5 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro vynulovaacuteniacute přiacutestroje
6 Blank z kyvety vylijte a nahraďte 03 molmiddotl-1 roztokem siacuteranu nikelnateacuteho Pro měřeniacute stiskněte
zeleneacute tlačiacutetko
7 V zobrazeneacutem spektru pomociacute šipek najděte absorpčniacute maximum
Sestrojeniacute kalibračniacute křivky
1 Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)
a nastavte ziacuteskanou vlnovou deacutelku při ktereacute měl siacuteran nikelnatyacute nejvyššiacute absorbanci
39
2 Přiacutestroj vynulujte na destilovanou vodu a proměřte sadu připravenyacutech roztoků nikelnatyacutech iontů
každyacute vzorek změřte ve třech opakovaacuteniacutech Tyto hodnoty budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute
křivky Během měřeniacute je třeba kyvetu mezi jednotlivyacutemi vzorky proplaacutechnout destilovanou vodou
3 Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho roztoku takteacutež ve třech opakovaacuteniacutech
VYHODNOCENIacute
1 U každeacute koncentrace siacuteranu nikelnateacuteho vypočiacutetejte průměrnou hodnotu ze třiacute naměřenyacutech
absorbanciacute
2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet spraacutevně
pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute regresi Z rovnice
kalibračniacute křivky odečtěte koncentraci siacuteranu nikelnateacuteho v neznaacutemeacutem vzorku
UacuteKOL Č 2 Praktickaacute aplikace spektrofotometrie v biochemickeacute laboratoři stanoveniacute
obsahu proteinů Bradfordovou metodou s vazbou barviva Coomassie blue
Stanoveniacute celkoveacute koncentrace proteinů v roztoku je jednou z nejčastějšiacutech analyacutez v biochemickeacute
laboratoři Bradfordova metoda stanoveniacute celkovyacutech proteinů je založena na tvorbě komplexu mezi
proteiny a triarylmetanovyacutem barvivem Coomassie Brilliant blue G250 ktereacute se na proteinoveacute molekuly
vaacuteže dvěma způsoby Trifenylmethanovaacute skupina se vaacuteže na nepolaacuterniacute čaacutesti proteinu a anion
sulfoskupiny na bazickeacute skupiny ve vedlejšiacutech řetězciacutech aminokyselin (arginin a lysin) Po vazbě barviva
na proteiny dochaacuteziacute k barevneacute změně kteraacute je uacuteměrnaacute množstviacute proteinu Reakce je velmi citlivaacute u
albuminu a řady globulaacuterniacutech proteinů Metoda je diacuteky sveacute jednoduchosti a citlivosti široce použiacutevaacutena
Jako kalibračniacute protein se použiacutevaacute hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA) Barevnyacute produkt barviva s proteinem
vykazuje absorpčniacute maximum při 595 nm (absorpčniacute maximum samotneacuteho barviva je 465 nm)
Stanoveniacute obsahu celkovyacutech proteinů Bradfordovou metodou je však rušeno řadou interferujiacuteciacutech
laacutetek ktereacute jsou znaacutemy (detergenty např dodecylsiacuteran sodnyacute Triton X-100 soli) ktereacute se do vzorku
dostaacutevajiacute během precipitace a purifikace a ktereacute narušujiacute tvorbu komplexu barviva s proteiny
LABORATORNIacute POMŮCKY
Vaacuteženka
Špachtlelžička
Analytickeacute vaacutehy
Odměrnaacute baňka (100 ml)
Mikrozkumavky
Zkumavky skleněneacute
Kaacutedinky
Pipety špičky
Spektrofotometr Lightwave II
Kyvety
Vortex
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Bradfordovo činidlo
Hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA)
Neznaacutemyacute vzorek
40
POSTUP
1 Přiacuteprava roztoků
1) Od vyučujiacuteciacuteho si vyžaacutedejte neznaacutemyacute vzorek (vzorek BSA o neznaacutemeacute koncentraci) pro stanoveniacute
koncentrace proteinů Vzorek nechejte rozmrznout volně na stole Před měřeniacutem vzorek
promiacutechejte na vortexu
2) Připravte si 100 ml zaacutesobniacuteho roztoku hověziacuteho seacuteroveacuteho albuminu (zkracovaneacuteho jako BSA) o
koncentraci 100 microgml Navaacutežku albuminu je potřeba spočiacutetat a vyacutesledek konzultovat
s vedouciacutem cvičeniacute Zaacutesobniacute roztok BSA nařeďte přesně do 100 ml odměrneacute baňky
3) Po jeho spraacutevneacutem naředěniacute čaacutest roztoku přelijte z odměrneacute baňky do kaacutedinky z niacutež budete
roztok odebiacuterat při dalšiacute praacuteci
4) Standardy připravte si mikrozkumavky ktereacute si očiacuteslujete viz tabulka niacuteže Do těchto
zkumavek budete pipetovat standard BSA v přiacuteslušnyacutech koncentraciacutech V každeacute
mikrozkumavce se standardem je finaacutelniacute objem 1 ml Standardy promiacutechejte na vortexu
5) Připravte si blank Blankem neboli slepyacutem vzorkem se rozumiacute takovyacute vzorek kteryacute obsahuje
veškeraacute činidla kromě vzorku nebo standardu Miacutesto nich se použiacutevaacute voda resp rozpouštědlo
použiteacute pro rozpuštěniacute standardů Daacutele je zpracovaacutevaacuten jako vzorky nebo kalibračniacute standardy
Tab 2 Koncentrace standardů BSA pro kalibračniacute řadu v rozmeziacute koncentraciacute 0 ndash 100 microgml a postup přiacutepravy danyacutech koncentraciacute ze zaacutesobniacuteho roztoku BSA o koncentraci 100 microgml
Čiacuteslo
zkumavky
Koncentrace
BSA (microgml)
Přiacuteprava standardů (doplniacute student) Celkovyacute
objem (microl)
Objem vody (microl) Objem zaacutesobniacuteho
roztoku BSA (microl)
1 10 1000
2 20 1000
3 30 1000
4 40 1000
5 50 1000
6 60 1000
7 70 1000
8 80 1000
9 90 1000
10 100 1000
2 Stanoveniacute proteinů ve zkumavkoveacutem uspořaacutedaacuteniacute na stolniacutem spektrofotometru
1) Připravte si sadu skleněnyacutech zkumavek pro kalibraci (počet dle počtu kalibračniacutech roztoků)
ktereacute očiacuteslujete stejně jako kalibračniacute roztoky tj 0 (blank) 1 2 3hellip
2) Připravte si skleněneacute zkumavky pro neznaacutemeacute vzorky ktereacute vhodně pojmenujete Každyacute vzorek
budete měřit ve dvou opakovaacuteniacutech (tzv duplikaacutetech)
3) Přiacuteprava blanku do zkumavky napipetujte 500 microl vody (objem je totožnyacute jako pro vzorek nebo
standard) + 500 microl vody
41
4) Přiacuteprava standardů do očiacuteslovanyacutech zkumavek napipetujte 500 microl standardu naředěneacuteho na
přiacuteslušnou koncentraci + 500 microl vody
5) Přiacuteprava vzorku do vhodně pojmenovaneacute zkumavky napipetujte 500 microl neznaacutemeacuteho
připraveneacuteho vzorku + 500 microl vody
6) Do všech připravenyacutech zkumavek napipetujte 2000 microl pracovniacuteho roztoku Bradfordova činidla
7) Po napipetovaacuteniacute všech komponent reakce do přiacuteslušnyacutech zkumavek zkumavky promiacutechejte na
vortexu a nechte je 5 minut inkubovat při laboratorniacute teplotě Měřte do 1 hodiny od ukončeniacute
inkubace
3 Měřeniacute na stolniacutem spektrofotometru
1) Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)
a nastavte vlnovou deacutelku 595 nm
2) Přiacutestroj vynulujte na blank a proměřte sadu připravenyacutech roztoků standardů BSA Tyto hodnoty
budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute křivky
3) Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho vzorku
4) DŮLEŽITEacute Plastoveacute měřiacuteciacute kyvety je nutno po každeacutem měřeniacute proplachovat roztokem 50
etanolu a poteacute destilovanou vodou Barva Coomassie Briliant Blue se vaacuteže na stěny kyvety
takže při nevymytiacute kyvety by dochaacutezelo k velkeacutemu zkresleniacute měřeniacute Při měřeniacute postupujte od
nejnižšiacute koncentrace k nejvyššiacute
VYHODNOCENIacute
1 Z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute standardů BSA vypočtěte průměrnou hodnotu pro danou
koncentraci standardu
2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet
spraacutevně pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute
regresi Z rovnice kalibračniacute křivky stanovte obsah proteinů v neznaacutemeacutem vzorku
42
3 Gelovaacute chromatografie a chromatografie na tenkeacute vrstvě
Chromatografickeacute metody
Současnou praacuteci v biochemickeacutem vyacutezkumu a ve studiu přiacuterodniacutech laacutetek si nelze bez chromatografickyacutech
metod představit Jejich principem je rozdělovaacuteniacute laacutetek mezi stacionaacuterniacute a mobilniacute faacutezi na zaacutekladě
rozdiacutelnyacutech afinit složek k uvedenyacutem faacuteziacutem Mobilniacute faacuteze je buď kapalina nebo plyn stacionaacuterniacute faacuteze
může miacutet velmi různorodou formu např čaacutestečky tuheacute faacuteze tenkaacute vrstva kapaliny na pevnyacutech čaacutesticiacutech
film kapaliny na vnitřniacute straně kapilaacutery atd Objeveniacute chromatografie je připisovaacuteno ruskeacutemu botanikovi
M S Cvětovi (1872-1919) kteryacute rozdělil chloroplastoveacute pigmenty z rostlinnyacutech extraktů na sloupci
uhličitanu vaacutepenateacuteho
Chromatografickeacute metody se mohou dělit podle různyacutech kriteacuteriiacute nejčastějšiacute děleniacute je podle podstaty
procesu zodpovědneacuteho za separaci podle skupenstviacute mobilniacute faacuteze způsobu provedeniacute (sloupcovaacute
tenkovrstevnaacute papiacuterovaacute atd) či podmiacutenek (niacutezkotlakaacute střednětlakaacute nebo vysokotlakaacute kapalinovaacute
chromatografie) Podle podstaty procesu lze chromatografie rozdělit do naacutesledujiacuteciacutech kategoriiacute je však
třeba miacutet na paměti že zejmeacutena při děleniacute biopolymerů (biacutelkovin nukleovyacutech kyselin) se jednaacute často o
kombinaci dvou nebo viacutece separačniacutech principů Napřiacuteklad při rozdělovaciacute chromatografii může
dochaacutezet takeacute k adsorpci proteinu na povrch sorbentu nebo se uplatňuje siacuteťovyacute efekt poreacutezniacutech
sorbentů (gelovaacute permeačniacute chromatografie)
Adsorpčniacute chromatografie
Patřiacute k nejstaršiacutem a nejrozšiacuteřenějšiacutem metodaacutem Pevnyacute adsorbent je obteacutekaacuten vhodnyacutem rozpouštědlem
ktereacute unaacutešiacute analyzovanou směs laacutetek Na povrchu adsorbentu dochaacuteziacute k různě silneacute adsorbci těchto
laacutetek a tiacutem k jejich rozděleniacute Nejčastěji užiacutevanyacutemi adsorbenty jsou laacutetky poacuteroviteacute struktury jako jsou
silikagel Al2O3 CaCO3 hydroxylapatit či aktivniacute uhliacute Při adsorpci na polaacuterniacutech sorbentech hrajiacute největšiacute
uacutelohu interakce typu ion ndash dipoacutel a dipoacutel ndash dipoacutel zatiacutemco u nepolaacuterniacutech sorbentů to jsou převaacutežně van
der Waalsovy siacutely Adsorpčniacute chromatografie může byacutet v provedeniacute sloupcoveacutem (CC ndash column
chromatography) nebo tenkovrstevneacutem (TLC ndash thin layer chromatography)
Zvlaacuteštniacutem přiacutepadem absorpčniacute chromatografie je hydrofobniacute chromatografie biopolymerů (zejmeacutena
proteinů) kteraacute využiacutevaacute jejich schopnosti adsorbovat se na hydrofobniacute skupiny a povrchy Vytěsněniacute
adsorbovanyacutech biopolymerů se provaacutediacute nejčastěji sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely popř přiacutedavkem organickeacuteho
rozpouštědla Jako adsorpčniacute hydrofobniacute materiaacutely se nejčastěji použiacutevajiacute polysacharidoveacute či
polyglykolmethakrylaacutetoveacute matrice s navaacutezanyacutemi alkylovyacutemi řetězci (Sepharosa Spheron)
Rozdělovaciacute chromatografie
Principem je děleniacute laacutetek mezi dvě navzaacutejem nemiacutesitelnaacute nebo omezeně miacutesitelnaacute rozpouštědla a je
charakterizovaacuteno rozdělovaciacute konstantou K kteraacute je rozdiacutelnaacute pro jednotliveacute složky směsi a lišiacute se
pochopitelně i pro různeacute systeacutemy rozpouštědel Volbou složeniacute těchto systeacutemů lze ovlivnit uacutečinnost
rozděleniacute složek směsi Rozdělovaciacute chromatografie je uspořaacutedaacutena tak že jedna z kapalnyacutech faacuteziacute je
zakotvena na inertniacute pevnyacute nosič (silikagel filtračniacute papiacuter křemelina škrob) a staacutevaacute se tak faacuteziacute
stacionaacuterniacute zatiacutemco druhaacute faacuteze ndash mobilniacute ndash přes tuto přeteacutekaacute Laacutetky ze separovaneacute směsi se rozpouštějiacute
mezi obě faacuteze Na pevnyacute nosič se zakotvuje předevšiacutem vodnaacute stacionaacuterniacute faacuteze kteraacute maacute k nosiči vyššiacute
43
afinitu a jako mobilniacute je pak použiacutevanaacute směs organickyacutech rozpouštědel Častou formou rozdělovaciacute
chromatografie je papiacuterovaacute chromatografie (PC ndash paper chromatography) Vyacutevoj novyacutech sorbentů a
automatizace pak daly vzniknout noveacutemu a v současnosti jednomu z nejpoužiacutevanějšiacutech typů
chromatografie ndash vysokouacutečinneacute kapalinoveacute chromatografie (HPLC ndash high performance liquid
chromatography) Při HPLC se pracuje za vysokeacuteho tlaku nazyacutevaacute se takeacute často jako vysokotlakaacute
kapalinovaacute chromatografie a proto umožňuje několikanaacutesobně rychlejšiacute a citlivějšiacute analyacutezy všech typů
laacutetek oproti klasickyacutem sloupcovyacutem metodaacutem
Afinitniacute chromatografie
Je založena na biochemickyacutech interakciacutech jako jsou interakce enzym ndash substraacutet či protilaacutetka ndash antigen
ktereacute probiacutehajiacute s vysokou selektivitou Princip je založen na tom že přiacuteslušnyacute substraacutet či antigen se
chemickou reakciacute navaacuteže na určityacute sorbent kteryacutem se pak naplniacute kolona Enzym nebo protilaacutetka jsou
selektivně vychytaacutevaacuteny z analyzovaneacute směsi a naacutesledně mohou byacutet z kolony vymyty Afinitniacute
chromatografie se kupřiacutekladu využiacutevaacute k čištěniacute protilaacutetek z krevniacuteho seacutera
Chromatografie na iontoměničiacutech
Chromatografie na měničiacutech iontů neboli ionexovaacute chromatografie je určena pro separaci laacutetek
nesouciacutech naacuteboj Při vyacuteměně iontů se ionty ktereacute jsou elektrostaticky vaacutezaacuteny k pevneacutemu a chemicky
inertniacutemu podkladu reversibilně vyměňujiacute za ionty z roztoku
R+A-+B-harrR+B-+A-
R+A- je měnič iontů s navaacutezanyacutem aniontem A- (anex) a B- odpoviacutedaacute aniontům v roztoku Měnič kationtů
(katex) obsahuje zaacuteporně nabiteacute skupiny ktereacute reversibilně vaacutežou kationty Afinita iontů k ionexu neniacute
stejnaacute ale zaacutevisiacute na velikosti naacuteboje a na poloměru hydratovaneacuteho iontu a tento fakt je zaacutekladem
separace laacutetek ionexovou chromatografiiacute Rozdiacutely v naacutebojovyacutech vlastnostech jichž ionexovaacute
chromatografie využiacutevaacute jsou u biologickyacutech laacutetek značneacute proto tiacutemto způsobem lze oddělit i laacutetky jinak
velmi podobnyacutech vlastnostiacute Při vazbě iontu na ionex je však třeba počiacutetat i s dalšiacutemi vlivy a to zejmeacutena
s van der Waalsovyacutemi a polaacuterniacutemi interakcemi Siacutela vazby je takeacute ovlivněna iontovou silou a hodnotou
pH prostřediacute Daacutele je třeba si uvědomit že laacutetky nesouciacute stejnyacute naacuteboj jako ionex nebudou zachyceny
vůbec
Jako chromatografickyacute materiaacutel sloužiacute pro ionexovou chromatografii různeacute inertniacute matrice ktereacute majiacute
na sveacutem povrchu kovalentně navaacutezaneacute kladně nebo zaacuteporně nabiteacute funkčniacute skupiny (anexy ndash
aminoethyl diaminoethyl katexy ndash karboxymethyl) Charakter funkčniacutech skupin pak udaacutevaacute siacutelu ionexu
jejich celkoveacute množstviacute a využitelnost určuje kapacitu ionexu Označeniacute slabeacute středniacute a silneacute ionexy
vyjadřuje stupeň disociace skupin v zaacutevislosti na pH Zatiacutemco silneacute ionexy jsou uacuteplně disociovaacuteny v
širokeacutem rozmeziacute pH disociace slabyacutech ionexů je naopak na pH silně zaacutevislaacute Slabeacute katexy ztraacutecejiacute naacuteboj
při pH pod 6 slabeacute anexy při pH nad 9 Jako matrice se v ionexoveacute chromatografii použiacutevajiacute tři druhy
materiaacutelů syntetickeacute pryskyřice jako je např nejčastěji použiacutevanyacute polystyren zesiacuteťovanyacute
divinylbenzenem celulosa a konečně gely na baacutezi polyakrylamidu dextranů nebo agarosy Hlavniacute faacuteze
ionexoveacute chromatografie jsou ekvilibrace ionexu navaacutezaacuteniacute laacutetek ze vzorku a vymytiacute nenavaacutezanyacutech
složek změna podmiacutenek kteraacute vede k selektivniacute desorpci a konečně regenerace ionexu
44
Gelovaacute chromatografie
Tento typ chromatografie je jednou z nejpoužiacutevanějšiacutech metod v preparativniacute chemii biopolymerů Na
rozdělovaacuteniacute laacutetek při geloveacute chromatografii majiacute rozhodujiacuteciacute vliv rozměry jejich molekul Na poacuteroviteacutem
gelu (takeacute nazyacutevaneacutem molekuloveacute siacuteto) dochaacuteziacute k zadržovaacuteniacute malyacutech molekul tiacutem že pronikajiacute do nitra
čaacutestic gelu (Obr 1) kdežto molekuly ktereacute jsou tak velkeacute že neprojdou poacutery se nezadržujiacute a vymyacutevajiacute
se z kolony rychleji Maleacute molekuly jsou tedy zpomalovaacuteny viacutece než velkeacute a jednotliveacute složky směsi se
uvolňujiacute ze sloupce v pořadiacute klesajiacuteciacute velikosti molekuly (relativniacute molekuloveacute hmotnosti viz Obr 1
Obr 2) Kriteacuteriem rozděleniacute laacutetek je velikost poacuterů v čaacutesticiacutech gelu Gel by neměl obsahovat žaacutedneacute
specificky ani nespecificky adsorbujiacuteciacute skupiny aby nedochaacutezelo k děleniacute laacutetek jinyacutem mechanismem
Jde v podstatě o typ rozdělovaciacute chromatografie v systeacutemu kapalina ndash kapalina kde stacionaacuterniacute faacuteze je
kapalina zakotvenaacute v gelu Stejnaacute kapalina pak tvořiacute mobilniacute faacutezi kteraacute proteacutekaacute mezi čaacutesticemi gelu
V literatuře je možneacute se setkat s různyacutemi naacutezvy pro gelovou
chromatografii Pro oddělovaacuteniacute laacutetek s velmi rozdiacutelnyacutemi
molekulovyacutemi hmotnostmi např při odsolovaacuteniacute biacutelkovin se
použiacutevaacute hlavně termiacuten gelovaacute filtrace Proces separace laacutetek
s bliacutezkyacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi je pak nazyacutevaacuten jako
gelovaacute permeačniacute chromatografie (GPC ndash gel permeasion
chromatography) Často byacutevaacute použiacutevaacuten takeacute termiacuten
kapalinovaacute vylučovaciacute chromatografie kteryacute je z
teoretickeacuteho hlediska asi nejvhodnějšiacute
Jednotliveacute typy gelů lze charakterizovat tzv frakcionačniacutem rozsahem gelu což je rozmeziacute
molekulovyacutech hmotnostiacute nebo velikostiacute molekul v němž jejich změna způsobuje změnu v elučniacutem
objemu (objem mobilniacute faacuteze kteryacute proteče kolonou od naneseniacute vzorku až po dobu kdy je danaacute laacutetka
z kolony vymyacutevaacutena) Nejčastěji použiacutevanyacutem typem gelu jsou Sephadexy
Obr 2 Princip geloveacute chromatografie
Obr 1 Zadržovaacuteniacute čaacutestic v
poacuterech gelu
45
Sephadexy jsou vyraacuteběny z fragmentů dextranu což je polysacharid s relativniacute molekulovou hmotnostiacute
okolo 107 ndash 108 kteryacute vznikaacute ze sacharosy působeniacutem bakterie Leuconostoc mesenterium Dextranovaacute
vlaacutekna se pak zesiacuteťujiacute přiacutečnyacutemi vazbami působeniacutem epichlorhydrinu Stupeň zesiacuteťovaacuteniacute a s tiacutem
souvisejiacuteciacute velikost poacuteru lze pak ovlivnit vzaacutejemnyacutem poměrem epichlorhydrinu a dextranu Jednotliveacute
typy Sephadexů se označujiacute čiacuteslici a piacutesmenem Na odsolovaacuteniacute se nejčastěji použiacutevajiacute Sephadexy s nižšiacutem
čiacuteslem Pro děleniacute laacutetek o vyššiacutech molekulovyacutech hmotnostech pak Sephadexy G-75 G-150 nebo jineacute
značky gelů jako je Sepharosa Sephacryl Bio-gel
Gelovaacute permeačniacute chromatografie se velmi často užiacutevaacute pro stanovovaacuteniacute relativniacute molekuloveacute
hmotnosti makromolekul Před vlastniacute chromatografiiacute daneacuteho vzorku je nutno proveacutest separaci
standardů o znaacutemeacute relativniacute molekuloveacute hmotnosti a z jejich elučniacutech objemů sestrojit zaacutevislost
Většinou je vynaacutešena zaacutevislost retenčniacuteho času na logaritmu molekuloveacute hmotnosti Z retenčniacuteho času
vzorku o neznaacutemeacute hmotnosti kteryacute je separovaacuten za stejnyacutech podmiacutenek jako směs standardů se pak
jednoduše odečte jeho relativniacute molekulovaacute hmotnost Podmiacutenkou je aby vzorek nebyl znečištěn
laacutetkami o přibližně stejneacute molekuloveacute hmotnosti ktereacute zkreslujiacute retenčniacute čas vzorku Důležiteacute je takeacute
vhodneacute zvoleniacute typu gelu tak aby se do jeho frakcionačniacuteho rozsahu vešly všechny standarty a
samozřejmě i vzorek Na Obr 3 je znaacutezorněn elučniacute profil směsi standardů na koloně Superosy 12 HR
použiacutevaneacute v systeacutemu FPLC (fast protein liquid chromatography)
Odsolovaacuteniacute roztoků biopolymerů pomociacute geloveacute chromatografie (gelovaacute filtrace) byacutevaacute často vhodnějšiacute
než dialyacuteza a to předevšiacutem z časovyacutech důvodů Odsolovaacuteniacutem nestabilniacutech biopolymerů dialyacutezou
dochaacuteziacute často k jejich denaturaci praacutevě z důvodu časoveacute naacuteročnosti procesu Použiacutevaacute se nejčastěji
Sephadex G-25 pro odsolovaacuteniacute biopolymerů s relativniacute molekulovou hmotnostiacute nad 30 000 je pak
vhodnějšiacute Sephadex G-50 Důležitaacute je takeacute deacutelka kolony při většiacutech objemech nanaacutešeneacuteho vzorku je
pak nutno uacuteměrně zvyšovat deacutelku naacuteplně v koloně tak aby se během průtoku směs niacutezko a
vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek stačila od sebe oddělit Obecně se udaacutevaacute že při geloveacute chromatografii by
měl činit objem nanaacutešeneacuteho vzorku maximaacutelně 1-2 z celkoveacuteho objemu kolony Pro gelovou
chromatografii se proto použiacutevajiacute kolony 75 cm dlouheacute a často i delšiacute
Obr 3 Typickyacute chromatogram směsiacute proteinů na koloně Superosy 12 HR
1 ndash protilaacutetka IgG (Mr = 160000) 2 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (Mr = 67000) 3 - β-laktoglobulin
(Mr = 37000) 4 ndash cytochrom c (Mr = 12400) 5 ndash vitamiacuten B12 (Mr = 1 355) 6 ndash cytidin (Mr = 246)
46
Chromatografie na koloně
Při sloupcoveacute chromatografii (chromatografie na koloně) je chromatografickyacute materiaacutel umiacutestěn do
chromatografickeacute kolony (skleněnaacute nebo kovovaacute trubice) a vytvořiacute tak sloupec na němž probiacutehaacute děleniacute
Po aplikaci vzorku na kolonu dochaacuteziacute vlivem toku mobilniacute faacuteze k pohybu jednotlivyacutech složek kolonou a
k jejich separaci Naacuteplň kolony je různaacute podle toho o jakyacute typ chromatografie se jednaacute Kolony je možneacute
naplnit v laboratoři nebo lze zakoupit kolony již naplněneacute ktereacute jsou dodaacutevaacuteny řadou firem To platiacute
zejmeacutena o kolonaacutech pro chromatografickeacute techniky kdy děleniacute probiacutehaacute za zvyacutešeneacuteho tlaku (HPLC) na
sorbentech s velmi malyacutem průměrem čaacutestic (několik mikronů) a spraacutevneacute naplněniacute kolony je jedniacutem z
rozhodujiacuteciacutech faktorů pro kvalitu separace laacutetek Hlavniacute podmiacutenkou je aby kolona byla naplněna
kontinuaacutelně a naacuteplň byla v celeacute sveacute deacutelce kompaktniacute bez jakyacutechkoliv heterogenit Moderniacute zařiacutezeniacute
pro kapalinovou sloupcovou chromatografii se sklaacutedaacute z rezervoaacuterů mobilniacutech faacuteziacute daacutevkovače vzorku
kolony s chromatografickyacutem materiaacutelem čerpadel (popř gradientoveacuteho mixeru) detektoru měřiacuteciacuteho
eluaacutet ndash vyteacutekajiacuteciacute mobilniacute faacutezi (spektrofotometr refraktometr hmotnostniacute spektrometr) jiacutemače frakciacute
a vyacutestupu analyzovanyacutech dat (zapisovač počiacutetač)
Charakteristickou veličinou pro každou separovanou laacutetku je elučniacute objem nebo elučniacute čas označovanyacute
VR resp tR Elučniacute objem představuje celkovyacute proteklyacute objem mobilniacute faacuteze od naneseniacute rozdělovaneacute
laacutetky na kolonu po dosaženiacute maximaacutelniacute koncentrace teacuteto laacutetky v eluaacutetu Elučniacute čas je pak analogicky
doba od naacutestřiku po maximum elučniacute křivky daneacute laacutetky Elučniacute objem VR může byacutet ještě daacutele
charakterizovaacuten jako součet VRacute tj skutečnyacute elučniacute objem a VM mrtvyacute objem kolony
119881119877 = 119881119877acute + 119881119872
Mrtvyacute objem kolony se daacute charakterizovat jako celkovyacute objem kteryacute v koloně zaujiacutemaacute mobilniacute faacuteze
Experimentaacutelně se daacute určit tak že se na kolonu aplikuje inertniacute laacutetka kteraacute neniacute na koloně zadržovaacutena
žaacutednyacutemi silami a jejiacute elučniacute objem se pak rovnaacute mrtveacutemu elučniacutemu objemu (Obr 4)
Obr 4 Elučniacute profil při sloupcoveacute kapalinoveacute chromatografii VM ndash mrtvyacute elučniacute objem VR1 a VR2 elučniacute
objemy laacutetek 1 a 2
Chromatografie na tenkeacute vrstvě
Chromatografie na tenkeacute vrstvě (TLC thin layer chromatography) se nejčastěji provaacutediacute u adsorpčniacute
přiacutepadně u rozdělovaciacute a ionexoveacute chromatografie TLC se použiacutevaacute předevšiacutem pro analyacutezu zkoumaneacute
směsi v menšiacute miacuteře pak pro preparativniacute uacutečely Hlavniacute využitiacute maacute TLC při separaci nepolaacuterniacutech laacutetek
Pro TLC se použiacutevajiacute sypaneacute vrstvy (např oxid hlinityacute celulosa) ktereacute jsou však kvůli mechanickeacute
stabilitě meacuteně vhodneacute než vrstvy liteacute Vrstva adsorbentu je nanaacutešena na podložku ve stejnoměrneacute
vrstvičce pomociacute skleněneacute tyčinky s gumovyacutemi zaraacutežkami (viz Obr 5A)
47
Obr 5 Chromatografie na tenkeacute vrstvě A ndash Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy B ndash Vyviacutejeniacute sypaneacute vrstvy
v horizontaacutelniacute poloze A - deska s vrstvou B - rozpouštědlo
Liteacute vrstvy se připravujiacute ze suspenze stacionaacuterniacute faacuteze (např silikagel) a pojidla (např saacutedra)
Nejpoužiacutevanějšiacute jsou komerčně dostupneacute liteacute vrstvy Al2O3 na hliniacutekoveacute foacutelii znaacutemeacute pod naacutezvy Silufol
nebo Alufol Cenově dražšiacute jsou vrstvy kdy je jako nosič použito sklo a na něj upevněn silikagel nebo
celulosa S oblibou se použiacutevajiacute i polymerniacute nosiče s vrstvou polyamidu
Vlastniacute provedeniacute TLC může probiacutehat v několika uspořaacutedaacuteniacutech Klasickeacute je šikmeacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je
deska s tenkou vrstvou umiacutestěna do vyviacutejeciacute naacutedoby (chromatografickaacute komůrka) asi pod uacutehlem 20
stupňů a na dno naacutedoby je nalito rozpouštědlo (Obr 5B) Důležiteacute je aby chromatografickaacute komůrka
byla uzavřena a atmosfeacutera uvnitř se mohla nasytit paacuterami rozpouštědla Pokud je deska umiacutestěnaacute v
komůrce vertikaacutelně jednaacute se o chromatografii vzestupnou nebo sestupnou v zaacutevislosti na tom zda je
rozpouštědlo umiacutestěno dole nebo nahoře Vzestupnaacute chromatografie se provaacutediacute ve speciaacutelniacutech
komůrkaacutech ve kteryacutech lze vyviacutejet i viacutece chromatogramu najednou Při sestupneacute chromatografii se jako
nosič většinou použiacutevaacute speciaacutelniacute chromatografickyacute papiacuter (komerčně dodaacutevanyacute pod značkou Whatman)
kteryacute se zavěsiacute do naacutedobky s rozpouštědlem (viz Obr 6A)
Obr 6 Vyviacutejeciacute zařiacutezeniacute pro vyviacutejeniacute A ndash Zařiacutezeniacute pro sestupnou papiacuterovou chromatografii B ndash Kruhoveacute
vyviacutejeniacute papiacuteroveacute chromratografie
48
Je třeba připomenout že papiacuterovaacute chromatografie je založenaacute na principu rozdělovaciacute chromatografie
na rozdiacutel od vyacuteše uvaacuteděnyacutech chromatografii na tenkyacutech vrstvaacutech ktereacute předevšiacutem fungujiacute na principu
adsorpčniacute chromatografie Papiacuterovaacute chromatografie ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute se pak provaacutediacute většinou
jako kruhovaacute Doprostřed papiacuteru se umiacutestiacute knot kteryacutem vzliacutenaacute rozpouštědlo a kolem něj jsou nanaacutešeny
vzorky ktereacute pak migrujiacute k okraji papiacuteru (Obr 6B)
Velkou přednostiacute chromatografie na tenkyacutech vrstvaacutech je velkaacute časovaacute uacutespora malaacute spotřeba laacutetek i
rozpouštědel minimaacutelniacute experimentaacutelniacute zařiacutezeniacute a snadneacute provedeniacute Jelikož při TLC a papiacuteroveacute
chromatografii nelze přiacutemo zjistit charakteristickou veličinu udaacutevajiacuteciacute mobilitu daneacute laacutetky ndash elučniacute
objem či retenčniacute čas jako u sloupcoveacute chromatografie použiacutevaacute se pro charakterizaci a identifikaci
laacutetek jinaacute veličina tzv retenčniacute faktor Rf Retenčniacute faktor udaacutevaacute poměr vzdaacutelenosti středu skvrny laacutetky
od startu (VM) k vzdaacutelenosti čela mobilniacute faacuteze (VR) tj vzdaacutelenost kam až doputuje mobilniacute faacuteze
119877119891 =119881119872
119881119877
Při separaci směsi laacutetek je pak vždy žaacutedouciacute provaacutedět i chromatografii standardů v tomteacutež pokusu
Identifikace je pak snadnějšiacute Pro kvantitativniacute vyhodnoceniacute je zapotřebiacute proveacutest proměřeniacute
jednotlivyacutech skvrn pomociacute denzitometru nebo vyškrabaacuteniacute či eluci jednotlivyacutech skvrn a změřeniacute
koncentrace laacutetek v eluaacutetech
Detekce laacutetek při tenkovrstevneacute a papiacuteroveacute chromatografii se provaacutediacute různyacutemi způsoby
- přiacutemaacute ndash skvrny barevnyacutech laacutetek jsou dobře vidět pouhyacutem okem (rostlinnaacute barviva)
- absorpce světla v UV oblasti ndash použiacutevaacute se adsorbentu obsahujiacuteciacute fluoreskujiacuteciacute složku po
osvětleniacute UV světlem deska fluoreskuje akoraacutet v miacutestech rozdělenyacutech laacutetek jsou vidět tmavaacute
miacutesta
- fluorescence ndash některeacute laacutetky po ozaacuteřeniacute UV světlem samy sviacutetiacute např některeacute alkaloidy
- specifickeacute barveniacute ndash chromatogram se obvykle vyviacutejiacute postřiacutekaacuteniacutem nějakyacutem specifickyacutem
činidlem ktereacute se separovanou laacutetkou tvořiacute barevneacute produkty (např ninhydrin je specifickeacute
činidlo na aminokyseliny se kteryacutemi daacutevaacute fialově-červeneacute produkty)
- izotopoveacute techniky ndash laacutetky jsou označeny radioaktivniacutemi izotopy a při vyhodnocovaacuteniacute se měřiacute
unikajiacuteciacute radioaktivita
49
UacuteKOL Č 1 Gelovaacute chromatografie proteinu s niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetkou
V teacuteto uacuteloze budou od sebe pomociacute geloveacute filtrace odděleny hemoglobin a siacuteran nikelnatyacute Průběh
geloveacute filtrace lze dobře sledovat diacuteky barevnosti obou laacutetek nikelnateacute ionty jsou zeleneacute krevniacute barvivo
hemoglobin maacute červeno-hnědou barvu Hemoglobin je sloučenina proteinu ndash globinu a prosthetickeacute
skupiny ndash hemu na kteryacute je vaacutezaacuteno dvojmocneacute železo Molekula hemoglobinu je tetramer to znamenaacute
že se k sobě vaacutežou čtyři zaacutekladniacute jednotky globinu s hemem Celkovaacute molekulovaacute hmotnost tohoto
tetrameru (C2932H4724N828O840S8Fe4) je přibližně 65000 Da
LABORATORNIacute POMŮCKY
30 cm dlouhaacute kolona na chromatografii
Stojan a svorky na kolonu
Erlenmayerova baňka (1000 ml)
Peristaltickaacute pumpa
Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)
Kaacutedinky
Mikrozkumavky (15 ml 5 ml)
Pipeta špičky
Kyveta plastovaacute uacutezkaacute
Stolniacute mikrocentrifuga
Spektrofotometr Lightwave II
Konduktometr
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Nabobtnalyacute Sephadex G-25
Hemoglobin
Siacuteran nikelnatyacute
POSTUP
A Přiacuteprava vzorku
1 V mikrozkumavce smiacutechejte 05 ml roztoku hemoglobinu a 05 ml roztoku siacuteranu nikelnateacuteho
2 Do druheacute mikrozkumavky napipetujte 1 ml destilovaneacute vody ndash pro vyvaacuteženiacute centrifugy
Centrifugujte na stolniacute mikrocentrifuze po dobu 5 min Supernatant přepipetujte do čisteacute
mikrozkumavky
B Gelovaacute chromatografie
1 Skleněnaacute kolona o deacutelce 30 cm naplněnaacute Sephadexem G-25 se nachaacuteziacute v těsneacute bliacutezkosti
pracovniacuteho stolu ndash pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jejiacutemu rozbitiacute
POZOR Nikdy nenechejte kolonu vyschnout Dbejte na to aby nad sloupcem gelu v
koloně bylo vždy alespoň minimaacutelniacute množstviacute vody
2 Na horniacute polici pracovniacuteho miacutesta je umiacutestěna Erlenmayerova baňka naplněnaacute destilovanou
vodou kteraacute je přes peristaltickou pumpu spojena pomociacute gumoveacute hadičky se špuntem s
horniacutem uacutestiacutem kolony
Během chromatografie hliacutedejte zaacutesobniacutek s vodou aby v něm bylo vždy dostatek vody
vyhnete se tiacutem nechtěneacutemu vyschnutiacute kolony
50
3 Pod kolonu umiacutestěte kaacutedinku do ktereacute bude voda odkapaacutevat Povolte kohout kteryacutem je
uzavřen průtok vody v koloně zapněte peristaltickou pumpu Kolonu nechejte 20 min
promyacutevat vodou
4 Když je kolona dostatečně promytaacute vodou zavřete kohout kolony vypněte peristaltickou
pumpu
5 Pak opatrně kohoutem odpusťte vodu ze sloupce gelu tak aby se klesajiacuteciacute hladina vody
zastavila těsně nad začaacutetkem sloupce gelu Kohout opatrně zavřete
6 Napipetujte opatrně 950 microl vzorku na sloupec gelu a nechejte vsaacuteknout Pipetujte po obvodu
stěny kolony
7 Pod kolonu umiacutestěte 100ml odměrnyacute vaacutelec Povolte opatrně kohout
8 Po vsaacuteknutiacute vzorku na sloupec kohout opatrně uzavřete naneste 2x 1 ml vody opatrně povolte
kohout a nechejte vsaacuteknout Toteacutež ještě jednou s vodou zopakujte Naneste znovu 2x 1 ml vody
a teprve poteacute na kolonu opět zapojte hadičku ze zaacutesobniacuteku povolte kohout a spusťte
peristaltickou pumpu ndash dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute
9 Sledujte děliacuteciacute se laacutetky na koloně jako dva barevneacute pruhy
10 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute začněte jiacutemat frakce do předem připravenyacutech kalibrovanyacutech
mikrozkumavek frakce po 1 ml
11 Pokud i po odebraacuteniacute 30 frakciacute staacutele vyteacutekaacute z kolony barevnyacute roztok jiacutemejte do dalšiacutech zkumavek
až do okamžiku kdy už eluaacutet neniacute na prvniacute pohled zabarven
12 Po ukončeniacute chromatografie nechte kolonu ještě 20 minut promyacutevat vodou
13 Najiacutemaneacute frakce analyzujte
C Spektrofotometrickeacute stanoveniacute hemoglobinu
Absorbance jednotlivyacutech frakciacute budete stanovovat pomociacute spektrofotmetru Lighwave II při vlnoveacute
deacutelce 410 nm což je vlnovaacute deacutelka maximaacutelniacute absorbance hemoveacute skupiny hemoglobinu
Do spektrofotometru vklaacutedejte pouze očištěneacute a osušeneacute kyvety
1 Zapněte spektrofotometr Lightwave II
2 Zvolte možnost Application (1) a naacutesledně možnost Single Wavelenght (1)
3 Nastavte vlnovou deacutelku 410 nm Potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem
4 Nejprve je potřeba spektrofotometr vynulovat na blank kteryacutem je v tomto přiacutepadě voda Do
kyvety nalijte opatrně ze střičky destilovanou vodu Vložte ji do spektrofotometru (směr
vloženiacute kyvety do kyvetoveacuteho prostoru konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) Stisknutiacutem modreacuteho
tlačiacutetka přiacutestroj vynulujete Vodu z kyvety vylijte
5 Proměřte absorbance všech frakciacute Po změřeniacute vzorky nevyliacutevejte do odpadu ale přeleacutevejte je
zpět do mikrozkumavek budou použity v dalšiacutem stanoveniacute Mezi jednotlivyacutemi vzorky kyvetu
proplachujte destilovanou vodou ze střičky
D Konduktometrickeacute stanoveniacute nikelnateacute soli
Obsah niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky ndash nikelnateacute soli budete detekovat diacuteky faktu že přiacutetomnost
jakyacutechkoliv iontů zvyšuje vodivost roztoku Pomociacute konduktometru proměřte vodivost všech
frakciacute dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu
1 Do konduktometrickeacute cely přelijte měřenyacute vzorek a doplňte destilovanou vodou po rysku 20
ml
51
2 Do cely ponořte čidlo konduktometru a na displeji odečtěte hodnotu vodivosti v μSmiddotcm-1 Mezi
jednotlivyacutemi měřeniacutemi vždy oplaacutechněte čidlo konduktometru destilovanou vodou
VYHODNOCENIacute
1 Sestrojte chromatogram zaacutevislosti elučniacuteho objemu na absorbanci při 410 nm a vodivosti
Vyznačte maxima jednotlivyacutech složek složky označte
2 Na koloně naplněneacute Sephadexem typu G-200 děliacuteme směs cytochromu c riboflavinu a
pepsinu Kteraacute laacutetka bude z kolony vyteacutekat jako prvniacute druhaacute a třetiacute
UacuteKOL Č 2 Chromatografie karotenoidů z papriky na tenkeacute vrstvě
Rostliny obsahujiacute mnoho různyacutech laacutetek schopnyacutech absorbovat zaacuteřeniacute ve viditelneacute oblasti spektra
elektromagnetickeacute slunečniacute radiace Souborně se tyto laacutetky označujiacute jako barviva či pigmenty protože
působiacute zbarveniacute rostlin Chemicky i funkčně jsou barviva velmi různorodaacute Jejich společnyacutem a
charakteristickyacutem rysem je většiacute počet konjugovanyacutech dvojnyacutech vazeb v molekule Chemicky tyto laacutetky
patřiacute nejčastěji do skupiny cyklickyacutech nebo lineaacuterniacutech tetrapyrolů karotenoidů a flavonoidů
Karotenoidy (Obr 7) jsou rostlinnaacute barviva rozpustnaacute v tuciacutech v přiacuterodě hojně zastoupenaacute ve všech
rostlinnyacutech druziacutech obvykle zbarvena žlutě oranžově a červeně Některeacute typy karotenoidů lze naleacutezt i
v řiacuteši živočišneacute daacutevajiacute napřiacuteklad charakteristickeacute zabarveniacute plameňaacuteků kanaacuterků raků nebo třeba
sluneacutečka sedmitečneacuteho Z chemickeacuteho hlediska je lze řadit do skupiny terpenoidů tzn laacutetek
odvozenyacutech od izoprenoveacute podjednotky Použiacutevajiacute se předevšiacutem jako nezaacutevadnaacute přirozenaacute barviva v
potravinaacuteřskeacutem a kosmetickeacutem průmyslu V rostlinneacutem organismu jsou nezbytneacute pro růst a
fotosynteacutezu pro člověka pak jsou nezastupitelnyacutem zdrojem vitaminu A jehož jsou prekurzorem V
současneacute době se takeacute hovořiacute o jejich schopnosti snižovat některaacute rizika rakoviny hojně se využiacutevajiacute
takeacute jako antioxidanty zachycujiacuteciacute pro organismus nebezpečneacute volneacute radikaacutely
Obr 7 Nejznaacutemějšiacute typy karotenoidů
52
Extrakt z papriky (Capsicum annum) obsahuje 37 ndash 54 pigmentů (počet zaacutevisiacute na způsobu izolace) z
toho většina z nich je na baacutezi karotenoidů (Obr 7) Hlavniacutem pigmentem papriky je červenyacute kapsantin a
kapsorubin žluto-oranžovyacute beta-karoten žluteacute luteiny a xantofyly Karotenoidy z papriky budete
chromatografovat v nepolaacuterniacutem benzenu Mobilita jednotlivyacutech molekul zaacutevisiacute na jejich polaritě tzn
předevšiacutem na počtu hydroxy- skupin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Skleněnaacute vana
Malaacute skleněnaacute deska
Velkaacute skleněnaacute deska
Skleněnaacute tyčinka s gumičkami
Odměrneacute vaacutelce (10 ml 250 ml)
Třeciacute miska s tloučkem
Automatickaacute pipeta s rozsahem 20-200 μl
Kaacutedinka (50 ml)
Skleněnaacute naacutelevka
Filtračniacute papiacuter
Filtračniacute kruh
Laboratorniacute stojan
Odpařovaciacute miska
Umělohmotneacute zaacutetky
Vaacuteženka
Špachtlelžička
Předvaacutežky
Petriho miska
Filtračniacute papiacuter
Tužka nůžky praviacutetko
Petriho miska
Silufol
Polystyrenovyacute kruh
Vodniacute laacutezeň (v digestoři)
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Červenaacute paprika
Oxid hlinityacute pro chromatografii
Benziacuten
Benzen
POSTUP
POZOR Pracujete s karcinogenniacutem benzenem Chraňte se rukavicemi a pracujte v digestoři
1 Odvažte 1 g sucheacute papriky a ve třeciacute misce jej rozetřete s 10 ml směsi benziacuten-benzen (41)
Karotenoidy společně s dalšiacutemi laacutetkami přejdou do rozpouštědla
2 Extrakt odfiltrujte přes hladkyacute suchyacute filtr do kaacutedinky Pozor veškereacute sklo musiacute byacutet dokonale sucheacute
3 Na vodniacute laacutezni zfiltrovanyacute extrakt odpařte do sucha a odparek rozpustiacuteme v 1 ml čisteacuteho benziacutenu
4 Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy menšiacute skleněnou destičku si položte na stůl a na jeden z jejich konců
nasypte hromaacutedku oxidu hliniteacuteho určeneacuteho pro chromatografii
5 Pak opatrně skleněnou tyčinkou na konci s gumičkami projeďte po celeacute deacutelce skla tak aby se na
jeho povrchu vytvořila jednolitaacute vrstva oxidu hliniteacuteho
6 Destičku opatrně chytněte za hrany a přeneste do plocheacute skleněneacute vany na jejiacutež jeden konec jsou
položeneacute dvě umělohmotneacute zaacutetky (viz Obr 2)
7 Destička je umiacutestěnaacute šikmo pod uacutehlem asi 20deg Asi centimetr od spodniacuteho okraje naneste jako
souvislou čaacuteru na sypanou vrstvu extrakt z papriky v deacutelce okolo 3 centimetrů Vzorek nanaacutešejte
automatickou pipetou
8 Na dno naacutedoby nalijte čistyacute benzen tak aby začal vzliacutenat po destičce nahoru Naacutedobku překryjte
velkyacutem sklem
9 Chromatogram nechte vyviacutejet a sledujte rozdělovaacuteniacute jednotlivyacutech barviv
53
10 Stejnyacute vzorek extraktu z papriky rozdělte vzestupnou chromatografii na vrstvě silufolu
11 Z folie silufolu si odstřihněte pruh asi o šiacuteřce 1-15 cm Silufol střiacutehejte v rukaviciacutech abyste ho
zbytečně neznečistili
12 Asi 1 cm od jednoho konce folie opět naneste vzorek Pruh silufolu umiacutestěte do odměrneacuteho vaacutelce
na jehož dno jste nalili mobilniacute faacutezi ndash benzen Dbejte na to aby hladina rozpouštědla nezasahovala
do naneseneacuteho vzorku
13 Vaacutelec uzavřete převraacutecenou kaacutedinkou a nechte chromatogram vyviacutejet
14 Jakmile rozpouštědlo doputuje na horniacute konec folie chromatogram vyjměte a nechte na vzduchu
oschnout
VYHODNOCENIacute
1 Porovnejte uacutečinnost obou provedeniacute tenkovrstevneacute chromatografie a rozhodněte ktereacute děleniacute je
lepšiacute
2 Vyvinutyacute chromatogram na silufolu vyfoťte do protokolu a podle barvy jednotlivyacutech pruhů se
pokuste určit o ktereacute karotenoidy jde V potaz berte i polaritu jejich molekul
3 Vypočtěte retenčniacute faktory pro jednotlivaacute barviva z chromatografie na silufolu
54
4 Elektromigračniacute metody
Elektromigračniacute metody jsou metody ktereacute se využiacutevajiacute k separaci makromolekul na zaacutekladě naacuteboje
konformace nebo velikosti Migrace nabiteacute čaacutestice v elektrickeacutem poli je ovlivňovaacutena interakciacute mezi
ionty a zaacutevisiacute předevšiacutem na celkoveacutem naacuteboji velikosti a tvaru čaacutestice a viskozitě prostřediacute
Elektromigračniacute metody využiacutevajiacute dvou elektrokinetickyacutech jevů ndash elektroforeacutezy a elektroosmoacutezy Při
dotyku pevnyacutech povrchů ktereacute mohou neacutest elektrickeacute naacuteboje s roztokem obsahujiacuteciacutem nabiteacute čaacutestice
(ionty) se vytvaacuteřiacute elektrickeacute dvojvsrtvy V elektromigračniacutech metodaacutech je na toto prostřediacute připojeno
stejnosměrneacute elektrickeacute pole ktereacute porušiacute rovnovaacutehu v rozloženiacute naacutebojů a vyvolaacute tak jejich pohyb
Principem separace složek je rozdiacutelnaacute rychlost jejich migrace neboť nabiteacute čaacutestice různyacutech složek se
v určiteacutem prostřediacute lišiacute svou elektroforetickou pohyblivostiacute
Elektroforeacuteza tedy spočiacutevaacute v migraci elektricky nabityacutech čaacutestic ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli
ktereacute se vytvořiacute vloženiacutem konstantniacuteho stejnosměrneacuteho napětiacute mezi elektrody V zoacutenoveacute elektroforeacuteze
je prostřediacute mezi elektrodami tvořeno zaacutekladniacutem elektrolytem (roztok obsahujiacuteciacute ionty) kteryacute zajišťuje
dostatečnou elektrickou vodivost celeacuteho systeacutemu přičemž zkoumanyacute vzorek je daacutevkovaacuten v určiteacutem
miacutestě tohoto systeacutemu Kationty (kladně nabiteacute ionty) migrujiacute k zaacuteporně nabiteacute elektrodě (katodě)
anionty (zaacuteporně nabiteacute ionty) migrujiacute ke kladně nabiteacute elektrodě (anodě) neutraacutelniacute čaacutestice se
nepohybujiacute V průběhu separace se vytvaacuteřejiacute odděleneacute zoacuteny (odtud naacutezev zoacutenovaacute elektroforeacuteza) na
zaacutekladě odlišneacute rychlosti migrace složek vzorku
Elektroforetickaacute pohyblivost
Elektroforetickaacute pohyblivost microe nabiteacute čaacutestice je rychlost jejiacuteho pohybu v elektrickeacutem poli o jednotkoveacute
intenzitě E0 Pokud jsou na začaacutetku separace čaacutestice v jednom miacutestě dostaacutevajiacute se během separace
dopředu nabiteacute čaacutestice s vyššiacute pohyblivostiacute čaacutestice s nižšiacute pohyblivostiacute se opožďujiacute
Na nabitou čaacutestici o naacuteboji Q působiacute v elektrickeacutem poli o intenzitě E dvě siacutely ndash elektrickaacute siacutela F1 kteraacute
čaacutestici uvaacutediacute do pohybu a odpor prostřediacute F2 kteryacute čaacutestici v pohybu brzdiacute (viz Obr 1) Tyto siacutely definujiacute
vztahy
F1=Q∙E
F2=k∙ν
Koeficient k zaacutevisiacute na tvaru a velikosti čaacutestice a na viskozitě prostřediacute η
55
Obr 1 Siacutely působiacuteciacute na nabitou čaacutestici ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli F1 ndash elektrickaacute siacutela F2 ndash
odpor prostřediacute
V počaacutetečniacutem okamžiku je rychlost čaacutestice ν nulovaacute proto siacutela F1 uvede čaacutestici do pohybu S rostouciacute
rychlostiacute ν se siacutela F2 zvětšuje dokud se nevyrovnaacute siacutele F1 Nastane stacionaacuterniacute stav ve ktereacutem se nabiteacute
čaacutestice pohybujiacute konstantniacute rychlostiacute a platiacute
F1=F2rarrQ∙E=k∙ν
Pro elektroforetickou pohyblivost je pak platnyacute vztah
μe=ν
E=
Q
k
V roztociacutech slabyacutech elektrolytů vedle sebe koexistujiacute disociovaneacute a nedisociovaneacute molekuly přičemž
podiacutel nabityacutech čaacutestic je určen stupněm disociace α kteryacute je definovaacuten vztahem
120572 =119899119894
1198991198940
kde ni0 hellip počaacutetečniacute laacutetkoveacute množstviacute ještě nedisociovanyacutech molekul
ni hellip laacutetkoveacute množstviacute disociovanyacutech molekul
Stupeň disociace tedy může nabyacutevat hodnot lt01gt Molekula elektrolytu vykazuje efektivniacute
elektroforetickou pohyblivost danou součinem αmicroe Disociaci slabyacutech kyselin a zaacutesad lze měnit volbou
pH prostřediacute a tiacutem takeacute ovlivnit separaci těchto laacutetek
Elektroforeacuteza v biologickyacutech vědaacutech
V současneacute době se biochemickyacute molekulaacuterně-biologickyacute a biotechnologickyacute vyacutezkum bez teacuteto
elektromigračniacute separačniacute techniky neobejde Nejčastěji je v těchto odvětviacutech využiacutevaacutena gelovaacute
elektroforeacuteza kteraacute sloužiacute k izolaci a analyacuteze nukleovyacutech kyselin nebo proteinů
Jako nosiče se často využiacutevajiacute agarosoveacute nebo polyakrylamidoveacute gely U těchto gelů je možneacute ovlivnit
velikost poacuterů a tiacutem dosaacutehnout děleniacute nejen z hlediska rozdiacutelneacute elektroforetickeacute pohyblivosti ale takeacute
na zaacutekladě velikosti molekuly
56
Agarosoveacute gely jsou vhodneacute zvlaacuteště pro separaci molekul nukleovyacutech kyselin o velikosti 100 až 50 000
paacuterů baacuteziacute Agarosa je polysacharid pochaacutezejiacuteciacute z mořskyacutech řas kteryacute sestaacutevaacute ze střiacutedajiacuteciacutech se
galaktosovyacutech a 36-anhydrogalaktosovyacutech podjednotek (viz Obr 3) Velikost poacuterů je zde ovlivněna
koncentraciacute agarosy v gelu
Obr 3 Molekula agarosy
Polyakrylamidoveacute gely jsou využiacutevaacuteny spiacuteše pro separaci molekul proteinů Tyto gely vznikajiacute
polymeraciacute akrylamidu (AA) a NNacute-methylenbisakrylamidu (BIS) (viz Obr 4) kteraacute je zahaacutejena volnyacutemi
radikaacutely vzniklyacutemi při rozkladu persiacuteranu amonneacuteho (APS) Do směsi je vždy přidaacutevaacuten stabilizaacutetor
volnyacutech radikaacutelů TEMED (NNNacuteNacute-tetramethylethlendiamin) Fyzikaacutelniacute vlastnosti gelu a velikosti poacuterů
jsou zde daacuteny podiacutelem polyakrylamidu a stupněm zesiacuteťovaacuteniacute (lineaacuterniacute řetězce vznikajiacute spojovaacuteniacutem
monomerů AA přiacutečneacute vazby mezi nimi jsou tvořeny BIS stupeň zesiacuteťovaacuteniacute ovlivňuje tedy poměr
AABIS)
Obr 4 Scheacutematickeacute znaacutezorněniacute vzniku polyakrylamidoveacuteho gelu
Podle polohy gelu v elektroforetickeacute aparatuře se rozlišuje
- elektroforeacuteza v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5A)
- elektroforeacuteza ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5B)
Daacutele mohou miacutet tyto elektroforetickeacute aparatury deskoveacute nebo kapilaacuterniacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je gel uzavřen
uvnitř tenkeacute kapilaacutery
Obr 5 Uspořaacutedaacuteniacute elektroforetickyacutech aparatur A ndash horizontaacutelniacute uspořaacutedaacuteniacute B ndash vertikaacutelniacute
uspořaacutedaacuteniacute
57
Elektroforeacuteza DNA
Při posuzovaacuteniacute elektroforetickeacute pohyblivosti molekuly DNA neniacute třeba se zabyacutevat velikostiacute naacuteboje
protože ten je v molekule rovnoměrně rozložen diacuteky fosfaacutetovyacutem zbytkům Elektroforeacuteza nukleovyacutech
kyselin je vyacutehodnou metodou při studiu konformace molekul DNA Superhelikaacutelniacute molekuly DNA
(molekuly DNA s nadšroubovicovyacutem vinutiacutem) vykazujiacute v geloveacute elektroforeacuteze vyššiacute elektroforetickou
pohyblivost oproti lineaacuterniacute nebo kruhoveacute konformaci Jednotliveacute konformace molekul DNA jsou
představeny na obraacutezku 6 Jak již bylo zmiacuteněno koeficient k je zaacutevislyacute na tvaru molekuly diacuteky tomu se
odlišnyacute tvar molekuly projeviacute v elektroforetickeacute pohyblivosti Daacutele pak je možneacute tuto metodu využiacutet ke
stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti nebo deacutelky molekuly DNA porovnaacuteniacutem jejiacute elektroforetickeacute
pohyblivosti s elektroforetickou pohyblivostiacute standardu kteryacutem byacutevaacute směs fragmentů o přesně znaacutemeacute
velikosti a hmotnosti
Jelikož jsou molekuly DNA okem neviditelneacute je třeba vyacutesledek separace nějak zobrazit Využiacutevaacute se zde
možnosti barveniacute molekul interkalačniacutemi barvivy kdy se barvivo vmezeřuje mezi sousedniacute paacutery baacuteziacute
DNA šroubovice Takovyacutemi barvivy jsou napřiacuteklad ethidium bromid (pozor potenciaacutelniacute silnyacute mutagen)
SyberGreen nebo GelRed Po ozaacuteřeniacute separovaneacute DNA obarveneacute ethidium bromidem pod UV lampou
se DNA jeviacute jako oranžoveacute proužky jejichž intenzita je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Molekuly DNA
mohou byacutet značeny taky radioaktivně potom naacutesleduje detekce autoradiografickaacute V přiacutepadě použitiacute
polyakrylamidoveacuteho gelu je DNA vizualizovaacutena barveniacutem střiacutebrem (roztok AgNO3)
Obr 6 Konformace molekul DNA
A ndash kruhovaacute molekula DNA B ndash lineaacuterniacute molekula DNA C ndash superhelikaacutelniacute molekula DNA
Elektroforeacuteza proteinů
Gelovaacute elektroforeacuteza maacute v biochemii uplatněniacute při stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti proteinů
stanoveniacute izoelektrickeacuteho bodu detekci enzymoveacute aktivity stanoveniacute izoenzymovyacutech spekter nebo
k separaci biologicky aktivniacutech molekul
Elektroforeacuteza proteinů může probiacutehat buď v nativniacutem nebo v denaturujiacuteciacutem prostřediacute Nativniacute gelovaacute
elektroforeacuteza maacute tu vyacutehodu že nedochaacuteziacute k degradaci proteinů a enzymy si zachovaacutevajiacute svou
enzymovou aktivitu Molekuly proteinů zde migrujiacute v zaacutevislosti na velikosti celkoveacuteho naacuteboje velikosti
a tvaru molekuly Naopak při použitiacute detergentů dochaacuteziacute k denaturaci proteinů Jako detergenty jsou
použiacutevaacuteny dodecylsulfaacutet sodnyacute (SDS) a β-merkaptoethanol ktereacute rozrušujiacute disulfidickeacute vazby proteinů
ktereacute tak ziacuteskajiacute tyčinkovityacute tvar proteiny majiacute stejnou hustotu povrchoveacuteho naacuteboje a rychlost migrace
potom zaacutevisiacute pouze na molekuloveacute hmotnosti (velikosti) proteinu
Vizualizace proteinů v gelu se provaacutediacute nejčastěji barveniacutem pomociacute barviva Coomassie Brilliant Blue
v roztoku methanolu a kyseliny octoveacute nebo je možneacute proteiny barvit střiacutebrem
58
Potravinaacuteřskaacute barviva
Potravinaacuteřskaacute barviva majiacute důležitou roli ve vniacutemaacuteniacute a očekaacutevaacuteniacute spotřebitele Napřiacuteklad při konzumaci
fialoveacuteho bonbonu očekaacutevaacute chuť hroznoveacuteho viacutena při konzumaci červeneacuteho naacutepoje je očekaacutevaacutena
jahodovaacute chuť apod
Barviva mohou byacutet přiacuterodniacuteho původu nebo mohou byacutet dodaacutevaacutena barviva synteticky připravenaacute
Přiacuterodniacute barviva mohou pochaacutezet napřiacuteklad ze šafraacutenu (žlutaacute barva) červeneacute řepy (červenaacute barva)
špenaacutetu (zelenaacute) atd
V minulosti se dalšiacute barvy ziacuteskaacutevaly přiacutedavkem anorganickyacutech soliacute mezi ktereacute patřily napřiacuteklad chroman
olovnatyacute PbCrO4 (žlutaacute barva) nebo sulfid rtuťnatyacute (červenaacute barva ndash rumělka) Použiacutevaacuteniacute těchto barviv
pro potravinaacuteřskeacute uacutečely nebylo dlouhou dobu regulovaacuteno dokud roku 1820 nevyšla kniha Fredericka
Accuma s naacutezvem A Treatise on Adulterations of Food and Culinary Poisons kde se na použitiacute těchto
nebezpečnyacutech barviv zaměřil Objevil napřiacuteklad již zmiacuteněnyacute chroman olovnatyacute v kajenskeacutem pepři a
syacuterech nebo siacuteran měďnatyacute v naklaacutedanyacutech okurkaacutech
Roku 1856 anglickyacute chemik William Henry Perkins omylem během pokusu o synteacutezu chininu (leacutek proti
malaacuterii) připravil prvniacute organickeacute barvivo s naacutezvem bdquomauveinldquo (methylovaacute violeť Perkinova violeť)
Jednaacute se o anilinoveacute barvivo a zdrojem pro jeho přiacutepravu byl uhelnyacute dehet
Dnešniacute barviva jsou takteacutež derivaacutety připraveneacute z kamenouhelneacuteho dehtu přiacutepadně z ropy Seznam
nejčastěji použiacutevanyacutech barviv shrnuje tabulka 1
Tab 1 Přehled vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv
Barvivo Barva Označeniacute
Relativniacute
molekulovaacute
hmotnost
Velikost
naacuteboje
při pH=8
Pozn
Košenila (karmiacuten) červenaacute E 120
49238
NA původ vysušenaacute těla
červce nopaacuteloveacuteho
Brilantniacute modř FCF jasně modraacute E 133 79286 -2 potravinaacuteřskaacute modř 2
uh dehet
Indigotin tmavě modraacute E 132 46636 -2 potravinaacuteřskaacute modř 1
uh dehet
Erythrosin červenaacute E 127 87986 -1 potravinaacuteřskaacute červeň 17
uh dehet
Tartrazin citronově žlutaacute E 102 53437 -3 potravinaacuteřskaacute žluť 4 (5)
uh dehet
Žluť SY oranžovaacute E 110 45237 -2 potravinaacuteřskaacute žluť 3 (6)
uh dehet
Červeň Allura AC červenaacute E 129 49643 -2 potravinaacuteřskaacute červeň 40
uh dehet a ropa
59
Obr 7 Chemickeacute struktury vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv A ndash Tartrazin (E 102) B ndash Brilantniacute modř
FCF (E 133) C ndash Žluť SY (E 110) D ndash Červeň Allura AC (E 129)
UacuteKOL Č 1 Gelovaacute elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv
LABORATORNIacute POMŮCKY
Kaacutedinky (25 ml 150 ml 1000 ml)
Automatickeacute pipety špičky
Mikrozkumavky + stojaacutenek
Erlenmeyerova baňka (100 ml)
Odměrneacute vaacutelce (25 ml 100 ml 1000 ml)
Vaacuteženka
Lžičkašpachtle
Předvaacutežky
Mikrovlnnaacute trouba
Aparatura pro agarosovou elektroforeacutezu
Zdroj konstantniacuteho napětiacute
CHEMIKAacuteLIE A MATERIAacuteL
Bonbony Skittles
Extrakčniacute pufr (Trisacetaacutetovyacute pufr pH=80)
Agarosa
50x TAE pufr
POSTUP
60
A Přiacuteprava vzorků
1 Do kaacutedinek vložte 1 až dva bonbony Skittles jednotlivyacutech barev
2 Do kaacutedinek napipetujte 500 microl extrakčniacuteho pufru
3 Z bonbonů se bude postupně uvolňovat barvivo uvolňovaacuteniacute můžete urychlit občasnyacutem
promiacutechaacuteniacutem
4 Barvivo extrahujte do doby než je na povrchu bonbonu pouze biacutelaacute cukernaacute vrstva a připravenyacute
roztok barviva je dostatečně sytyacute (barevnyacute)
5 Do popsanyacutech mikrozkumavek napipetujte extrahovanaacute barviva
B Přiacuteprava agarosoveacuteho gelu
1 Sestavte si aparaturu pro gelovou elektroforeacutezu v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute dle pokynů
vedouciacuteho cvičeniacute
2 Nařeďte si potřebneacute množstviacute 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru Na přiacutepravu gelu budete
potřebovat 80 ml 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru na elektroforeacutezu 700 ml 1x koncentrovaneacuteho
TAE pufru Postup ředěniacute konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute
Tab 2 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru
Finaacutelniacute objem 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru 80 ml 700 ml
50x koncentrovanyacute TAE pufr [ml]
Destilovanaacute voda [ml]
3 Vypočtěte navaacutežku agarosy tak aby jejiacute koncentrace v gelu byla 1 Vyacutesledek konzultujte
s vedouciacutem cvičeniacute
4 Navaacuteženou agarosu přeneste do Erlenmeyerovy baňky přilijte odpoviacutedajiacuteciacute množstviacute 1x TAE
pufru a opatrně promiacutechejte krouživyacutem pohybem baňky
5 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute sestavte elektroforetickou komůrku
6 Agarosu je třeba rozpustit zvyacutešenou teplotou Erlenmeyerovu baňku s agarosou tedy vložte do
mikrovlnky kterou budete pouštět na velmi kraacutetkeacute časoveacute intervaly Baňku je během zahřiacutevaacuteniacute
nutneacute často promiacutechat Pozor použiacutevejte ochranneacute rukavice Agarosa během zahřiacutevaacuteniacute často
vzkypiacute a z baňky vyteče ven zvlaacuteště v takto maleacutem objemu Buďte obezřetniacute a při každeacutem
naacuteznaku varu mikrovlnku okamžitě vypněte Pokud by se stalo že agarosa přeteče z baňky
ven je třeba celyacute prostor mikrovlnky vyčistit a agarosu připravit znovu
7 Agarosu nalijte do elektroforetickeacute komůrky vložte hřebiacutenek a nechejte přibližně 20 min
tuhnout
C Elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv v agarosoveacutem gelu
1 Během tuhnutiacute agarosoveacuteho gelu navrhněte způsob připojeniacute elektroforetickeacute vany ke zdroji
stejnosměrneacuteho napětiacute tak aby barviva po připojeniacute napětiacute putovala gelem spraacutevnyacutem
směrem
Elektrody majiacute zavedeneacute naacutesledujiacuteciacute značeniacute
červenaacute ndash anoda (kladnyacute naacuteboj)
černaacute ndash katoda (zaacutepornyacute naacuteboj)
Zdůvodněte naacutevrh zapojeniacute s ohledem na uacutedaje uvedeneacute v Tab 1
2 Ztuhlyacute agarosovyacute gel vložte do elektroforetickeacute komůrky do komůrky nalijte 1x
koncentrovanyacute TAE pufr tak aby byl agarosovyacute gel plně ponořen nebo po vyznačenou rysku
61
3 Opatrně tahem nahoru vyndejte hřebiacutenek kteryacute vytvořil jamky pro naneseniacute vzorků
4 Do jamek pipetujte 20 microl vaacutemi extrahovanyacutech barviv Pipetujte pomalu dejte pozor ať dno
jamky nepropiacutechnete špičkou pipety Pořadiacute barviv si zapište nebo vyfoťte
5 Na elektroforetickou komůrku nasaďte viacuteko připojte elektrody ke zdroji napětiacute
6 Zapněte zdroj napětiacute a nastavte konstantniacute napětiacute 45 V Spusťte elektroforeacutezu a nechejte ji
běžet zhruba 20 min Průběžně kontrolujte průběh elektroforeacutezy
7 Po řaacutedneacutem rozděleniacute barviv vypněte zdroj napětiacute sundejte viacuteko Gel přeneste na podložku a
vyfoťte si jej
VYHODNOCENIacute
1 Bonbony Skittles se barviacute pomociacute naacutesledujiacuteciacutech barviv ndash E162 E163 E170 E160a E100 E132
E133 Pokuste se přiřadit tato barviva jednotlivyacutem pruhům na agarosoveacutem gelu
2 Kteraacute z barev se pohybovala v gelu nejrychleji kteraacute se pohybovala nejpomaleji Zdůvodněte
3 U některyacutech barviv se mohou objevit dva pruhy různyacutech barev Čiacutem tuto skutečnost vysvětliacutete
4 Jak by se v agarosoveacutem gelu pohybovala kladně nabitaacute molekula a molekula bez naacuteboje
Vysvětlete
62
5 Extrakce filtrace sublimace a praacutece s vakuovou odparkou
Extrakce
Jako extrakce je označovaacuteno převedeniacute laacutetky z jedneacute faacuteze v niacutež je rozpuštěna nebo suspendovaacutena do
faacuteze jineacute Toto převedeniacute je možneacute neboť laacutetka se v určiteacutem poměru rozděliacute mezi obě faacuteze Distribuce
rozpuštěneacute laacutetky mezi dvě kapalneacute faacuteze se řiacutediacute Nernstovyacutem rozdělovaciacutem zaacutekonem
119888119886
119888119887= 119870
Podle něj je poměr koncentraciacute určiteacute laacutetky ve dvou vzaacutejemně nemiacutesitelnyacutech kapalinaacutech (označenyacutech
bdquoaldquo a bdquobldquo) při určiteacute teplotě a po dosaženiacute rovnovaacutehy konstantniacute K se nazyacutevaacute rozdělovaciacute koeficient
Extrakce laacutetky je snadnaacute tehdy jestliže je v extrakčniacutem rozpouštědle mnohem leacutepe rozpustnaacute než
v druheacute faacutezi ndash čili je-li rozdělovaciacute koeficient značně odlišnyacute od jedničky Pro laacutetky s rozdělovaciacutem
koeficientem menšiacutem než 100 jedinaacute extrakce nestačiacute V takoveacutem přiacutepadě je nutno extrakci viacutecekraacutet
opakovat s čerstvyacutem rozpouštědlem
Pro jednotliveacute typy extrakce se historicky vyvinula některaacute označeniacute kteraacute budou společně se
stručnyacutemi definicemi uvedena
A Digesce
Laacutetka v pevneacute faacutezi je za tepla extrahovaacutena opakovanou daacutevkou rozpouštědla Nejčastěji se tuhaacute
laacutetka zahřiacutevaacute společně s rozpouštědlem pod zpětnyacutem chladičem a směs je poteacute filtrovaacutena nebo
dekantovaacutena Nejčastěji se použiacutevaacute Soxhletův přiacutestroj v němž je extrakt staacutele zahušťovaacuten
Přiacutestroj pracuje automaticky Ve varneacute baňce je rozpouštědlo později již roztok ktereacute se
odpařuje a jeho paacutery odchaacutezejiacute širokou trubiciacute na leveacute straně středniacuteho diacutelu přiacutestroje (Obr 1A)
do zpětneacuteho chladiče Zde dochaacuteziacute k jejich kondenzaci Čisteacute rozpouštědlo steacutekaacute do papiacuteroveacute
patrony v niacutež je umiacutestěn extrahovanyacute materiaacutel Hladina roztoku ve středniacute čaacutesti přiacutestroje
neustaacutele stoupaacute V okamžiku kdy jejiacute vyacuteška dosaacutehne uacuterovně horniacute čaacutesti tenkeacute přepadoveacute
trubičky dojde k jejiacutemu přetečeniacute zpět do varneacute baňky Tak je možno vyextrahovat značneacute
množstviacute laacutetky s malyacutem množstviacutem rozpouštědla
B Macerace
Laacutetka v pevneacute faacutezi je za studena opakovaně extrahovaacutena daacutevkami rozpouštědla
C Perkolace
Laacutetkou v pevneacute faacutezi prosakuje vlastniacute tiacutehou rozpouštědlo Přiacutevodem čisteacuteho rozpouštědla je
hladina kapaliny v perkolaacutetoru (Obr 1B) udržovaacutena staacutele ve stejneacute vyacuteši To zabezpečuje aby
na extrahovanyacute materiaacutel v horniacutech vrstvaacutech přichaacutezelo staacutele noveacute rozpouštědlo
D Vytřepaacutevaacuteniacute
Laacutetka je z roztoku extrahovaacutena jednou daacutevkou rozpouštědla nebo opakovaně dalšiacutemi daacutevkami
(frakčniacute vytřepaacutevaacuteniacute) Vytřepaacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak že vodnyacute roztok nebo meacuteně často suspenze
laacutetky se smiacutesiacute v děliacuteciacute naacutelevce s přibližně ⅓-frac14 objemu extrakčniacuteho činidla Děliacuteciacute naacutelevka smiacute
byacutet naplněna nejvyacuteše do ⅔ objemu Nejdřiacuteve je třeba děliacuteciacute naacutelevku uzavřiacutet zaacutebrusovou zaacutetkou
a protřepat přičemž je nutneacute držet zaacutetku i kohout Pak se děliacuteciacute naacutelevka otočiacute vypouštěciacute
stopkou vzhůru a otevřeniacutem kohoutu se zrušiacute vzniklyacute přetlak Třepaacuteniacute a odpouštěniacute tlaku se
opakuje obvykle 3-4 x Při praacuteci s kyselinami zaacutesadami či jinyacutemi žiacuteravinami je nutneacute použiacutevat
ochranneacute pomůcky Jednotliveacute faacuteze se většinou odděliacute po chviacuteli staacuteniacute Spodniacute vrstva se vypouštiacute
kohoutem horniacute se odleacutevaacute hrdlem děliciacute naacutelevky
63
Jedniacutem vytřepaacuteniacutem extrakčniacute vyacutetěžky byacutevajiacute většinou niacutezkeacute v optimaacutelniacutem přiacutepadě odpoviacutedajiacute
Nernstovu rozdělovaciacutemu zaacutekonu Extrakci je proto potřeba proveacutest vždy nejmeacuteně 3-4 x
Uacutečinnějšiacute je vždy opakovanaacute extrakce menšiacutem množstviacutem rozpouštědla než extrakce celyacutem
množstviacutem najednou
Nejčastěji použiacutevanaacute extrakčniacute činidla jsou
Lehčiacute než voda diethylether benzen hexan ethylacetaacutet
Těžšiacute než voda methylendichlorid chloroform chlorid uhličityacute
Obr 1 Extrakčniacute aparatury A ndash Soxhletův přiacutestroj B ndash perkolaacutetor
Filtrace
Filtrace je oddělovaacuteniacute faacuteziacute pomociacute propustneacuteho materiaacutelu kteryacute dovoluje průchod pouze jedneacute z obou
faacuteziacute Obyčejně se pod pojmem filtrace rozumiacute oddělovaacuteniacute pevneacute faacuteze od kapaliny nebo plynu Filtrace
je v laboratoři velice běžnou operaciacute Nejčastějšiacute je filtrace kapalin provaacuteděnaacute buď za uacutečelem zbaveniacute
kapaliny mechanickyacutech nečistot nebo k izolaci pevneacute složky např při krystalizaci
Filtračniacute materiaacutel je určovaacuten chemickyacutem charakterem filtrovaneacuteho roztoku Může to byacutet nekliacuteženyacute tzv
filtračniacute papiacuter nebo i poacuterovitaacute skleněnaacute nebo porcelaacutenovaacute frita vrstva azbestu nebo skelneacute vaty apod
Rychlost filtrace zaacutevisiacute na ploše a vlastnostech filtračniacuteho prostřediacute na počtu a velikosti poacuterů na tlaku
a teplotě při filtraci na povaze sraženiny i na viskozitě filtrovaneacute kapaliny
Zaacutekladniacute pomůckou při filtraci je filtračniacute naacutelevka do niacutež se vklaacutedaacute vhodně složenyacute papiacuterovyacute filtr
Filtračniacute papiacuter je vyraacuteběn s různou velikostiacute poacuterů Filtr se zhotovuje ze čtverce filtračniacuteho papiacuteru
složeneacuteho pravouacutehle na čtvrtiny a sestřiženeacuteho do tvaru kruhoveacute vyacuteseče (Obr 2) Rozevřeniacutem takto
upraveneacuteho papiacuteru vznikaacute kuželovyacute filtr kteryacute je z jedneacute poloviny trojnaacutesobnyacute a z druheacute jednoduchyacute
64
Tento tzv hladkyacute filtr (Obr 2A) filtruje pouze špičkou a poměrně pomalu Rychleji pracuje filtr
sklaacutedanyacute nazyacutevanyacute teacutež francouzskyacute (Obr 2B) Připraviacute se z kruhoveacute vyacuteseče kteraacute je vějiacuteřovitě
překlaacutedaacutena směrem od středu k obvodu Při sklaacutedaacuteniacute francouzskeacuteho filtru je nutno dbaacutet aby při
několikereacutem překlaacutedaacuteniacute nedošlo k poškozeniacute filtru ve špičce Je proto nezbytneacute aby jednotliveacute zaacutehyby
neprochaacutezely jedniacutem bodem Před vloženiacutem do naacutelevky se doporučuje složenyacute filtr rozevřiacutet a obraacutetit
tak aby původně vnějšiacute stěna filtru tvořila vnitřniacute stěnu Tiacutem je možneacute předejiacutet znečištěniacute filtraacutetu vlaacutekny
papiacuteru uvolněnyacutemi během sklaacutedaacuteniacute a nečistotami z rukou Sklaacutedanyacute filtr se opiacuteraacute o stěny naacutelevky jen
hranami a proto filtruje teacuteměř celou svou plochou na rozdiacutel od hladkeacuteho filtru kteryacute filtruje jen
špičkou Filtrace francouzskyacutem filtrem je podstatně rychlejšiacute než filtrace hladkyacutem filtrem teacutehož
průměru
Obr 2 Možnosti sklaacutedaacuteniacute filtrů A ndash hladkyacute filtr B ndash sklaacutedanyacute (francouzskyacute) filtr
Naacutelevka s filtrem se vklaacutedaacute do filtračniacuteho kruhu připevněneacuteho na železneacutem stojanu Pod niacute je umiacutestěna
kaacutedinka pro zachycovaacuteniacute filtraacutetu Stonek naacutelevky se při filtraci dotyacutekaacute špičkou sveacuteho šikmo seřiacuteznuteacuteho
stonku stěny kaacutedinky přibližně ve dvou třetinaacutech vyacutešky (Obr 3) filtraacutet pak klidně steacutekaacute po stěnaacutech
naacutedoby a nevystřikuje Při filtraci naleacutevaacuteme roztok na filtr po skleněneacute tyčince kteraacute se ve vhodneacutem
uacutehlu přibliacutežiacute stěně filtru Proud kapaliny je vždy třeba směřovat proti miacutestu kde je papiacuterovaacute vrstva
trojitaacute Sniacutežiacute se tiacutem nebezpečiacute protrženiacute filtru Filtr se plniacute vždy několik milimetrů pod okraj Při filtraci
sraženiny je vhodneacute ji nechat usadit u dna kaacutedinky a na filtr nejprve naleacutevat čiryacute matečnyacute roztok kteryacute
rychle proteacutekaacute ještě nezanesenyacutem filtrem Teprve nakonec se ve zbytku kapaliny rozviacuteřiacute sraženina a vše
se nalije na filtr
Při promyacutevaacuteniacute sraženiny na filtru se sedlina nejprve pomociacute střičky splaacutechne do spodniacute čaacutesti filtru Proud
vody je třeba řiacutedit od okraje filtru k jeho špičce Promyacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak dlouho až je reakce filtraacutetu
negativniacute na laacutetku přiacutetomnou v matečneacutem roztoku Důkaz se provaacutediacute citlivyacutem činidlem v maleacutem podiacutelu
filtraacutetu
Pro horkeacute roztoky u nichž hroziacute že se při ochlazeniacute čaacutest rozpuštěneacute laacutetky vyloučiacute na filtru a ucpe jeho
poacutery je nutno použiacutevat naacutelevky s vyhřiacutevanyacutem plaacuteštěm Plaacutešť může byacutet vyhřiacutevaacuten horkou vodou nebo
elektricky Jednoduše je možno improvizovat filtraci za horka naacutelevkou se seřiacuteznutyacutem stonkem kteraacute
je položena na hrdle kaacutedinky Plaacutešť naacutelevky je pak přiacutemo vyhřiacutevaacuten paacuterami vrouciacuteho roztoku
65
Obr 3 Aparatura pro filtraci za normaacutelniacuteho tlaku
Filtraci je možno podstatně urychlit použitiacutem sniacuteženeacuteho tlaku odsaacutevaacuteniacutem vzduchu v prostoru pod
filtrem Pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku se použiacutevajiacute Buumlchnerovy naacutelevky skleněneacute nebo porcelaacutenoveacute
nuče a filtračniacute keliacutemky Nejjednoduššiacute zařiacutezeniacute pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku je Buumlchnerova naacutelevka
s odsaacutevaciacute baňkou Dno Buumlchnerovy naacutelevky je jemně diacuterkovaneacute na něj se poklaacutedaacute filtračniacute papiacuter tak
aby všechny otvory byly zakryty a papiacuter nepřečniacuteval podeacutel stěn naacutelevky vzhůru poněvadž by vzniklyacutemi
kanaacutelky prochaacutezel filtrovanyacute roztok do odsaacutevaciacute baňky Naacutelevka je v odsaacutevaciacute baňce upevněnaacute pryžovou
vložkou nebo zaacutetkou Mezi odsaacutevaciacute baňku a vyacutevěvu je vhodneacute umiacutestit pojistnou laacutehev (praacutezdnou
promyacutevačku) kteraacute zabraňuje vniknutiacute vody z vyacutevěvy do odsaacutevaciacute baňky nebo roztoku do vyacutevěvy
Vniknutiacute vody do odsaacutevaciacute baňky se zabraacuteniacute tak že se baňka odpojiacute od vyacutevěvy před zastaveniacutem toku
vody ve vodniacute vyacutevěvě
Při filtraci laacutetek reagujiacuteciacutech s filtračniacutem papiacuterem (koncentrovaneacute kyseliny KMnO4 apod) se použiacutevajiacute
skleněneacute frity kde funkci filtračniacuteho papiacuteru zastaacutevaacute do filtračniacuteho keliacutemku vtavenaacute skleněnaacute poacuterovitaacute
destička Velikost poacuterů je odstupňovaacutena v řadě S1-S2-S3-S4-S5 velmi maleacute poacutery jsou určeny pro filtraci
biologickyacutech materiaacutelů Vzhledem k značneacute hustotě frit je filtrace pomalaacute a filtrace probiacutehaacute vždy za
použitiacute sniacuteženeacuteho tlaku Nevyacutehodou skleněnyacutech frit je jejich značnaacute cena a hlavně jejich obtiacutežneacute čištěniacute
Sublimace
Sublimace je podobně jako krystalizace jednou ze zaacutekladniacutech metod čištěniacute a oddělovaacuteniacute jednotlivyacutech
složek směsi Děj je založen na tom že tenze par pevnyacutech laacutetek se s rostouciacute teplotou zvyšuje a proto
lze mnoheacute laacutetky převeacutest do plynneacuteho skupenstviacute aniž roztajiacute a paacutery mohou opět přiacutemo desublimovat
v pevnou laacutetku Bod sublimace je teplota při niacutež se tenze par pevneacute laacutetky vyrovnaacute s vnějšiacutem tlakem
V porovnaacuteniacute s krystalizaciacute maacute sublimace v mnoha přiacutepadech značneacute vyacutehody Sublimovanyacute preparaacutet
totiž neobsahuje mechanickeacute nečistoty ktereacute i při pečliveacute krystalizaci mohou doprovaacutezet vyacuteslednyacute
66
produkt Při sublimaci jednoduchyacutech směsiacute se obyčejně pracuje s malyacutemi ztraacutetami a jednoduchaacute
sublimace často nahradiacute i několikraacutet opakovanou krystalizaci Vhodnost použitiacute sublimace jako čistiacuteciacute
a separačniacute techniky zaacuteležiacute na vlastnostech daneacute laacutetky Rozmeziacute teplot a tlaků za nichž lze sublimaci
použiacutet je možno zjistit ze stavoveacuteho diagramu přiacuteslušneacute laacutetky (viz fyzikaacutelniacute chemie)
Zařiacutezeniacute a způsob sublimace se řiacutediacute podle toho jakeacute vlastnosti maacute miacutet sublimaacutet Čiacutem nižšiacute je teplota
chlazeneacuteho prostoru v němž paacutery kondenzujiacute tiacutem jemnějšiacute krystaly se vytvaacuteřejiacute Vyššiacute kondenzačniacute
teploty podporujiacute naopak vznik většiacutech a vyvinutějšiacutech krystalů Nejjednoduššiacutem zařiacutezeniacutem pro
provedeniacute sublimace s nepřiacuteliš niacutezkou sublimačniacute teplotou mohou byacutet dvě zabroušenaacute hodinovaacute skla
(Obr 4A) Na spodniacute sklo se umiacutestiacute sublimovanaacute laacutetka přikryje se druhyacutem sklem a opatrně zahřiacutevaacute
Sublimujiacuteciacute laacutetka se usazuje na horniacutem hodinoveacutem skle V přiacutepadě že sublimovanaacute laacutetka padaacute do
suroveacuteho produktu lze mezi skla položit perforovanyacute filtračniacute papiacuter na němž se sublimovanaacute laacutetka
zachytiacute Jinyacutem jednoduchyacutem zařiacutezeniacutem je porcelaacutenovaacute miska a na niacute postavenaacute naacutelevka (Obr 4B)
Naacutelevka maacute miacutet o něco menšiacute průměr než miska Stonek naacutelevky se opatřiacute volnou vatovou ucpaacutevkou
Mezi misku a naacutelevku se opět vložiacute perforovanyacute filtračniacute papiacuter
V přiacutepadě že sublimačniacute teplota je niacutezkaacute použije se pro sublimaci aparatura znaacutezorněnaacute na obraacutezku
4C Surovyacute produkt je nasypaacuten na dno sucheacute kaacutedinky kteraacute se uzavře baňkou Do baňky je zavaacuteděna až
ke dnu staacutele čerstvaacute chladiacuteciacute voda Sublimujiacuteciacute laacutetka se pak usazuje na kulateacutem dně baňky Po skončeniacute
sublimace je baňka opatrně sejmuta a usazeneacute krystaly špachtliacute oškrabaacuteny Laacutetky při normaacutelniacutem tlaku
nesublimujiacuteciacute nebo sublimujiacuteciacute jen pomalu přiacutepadně laacutetky ktereacute se při sublimaci za vyššiacute teploty
rozklaacutedajiacute lze často sublimovat při sniacuteženeacutem tlaku
Obr 4 Různeacute způsoby sublimace
Odpařovaacuteniacute ve vakuu
Odpařovaacuteniacute ve vakuu je v biochemickeacute laboratoři jeden z nejčastějšiacutech způsobů odpařovaacuteniacute
rozpouštědla z roztoků laacutetek Daacute se použiacutet na roztoky jak niacutezkomolekulaacuterniacutech tak vysokomolekulaacuterniacutech
laacutetek jejichž objem může byacutet od několika mililitrů až po litry a využiacutevaacute se při něm efektu sniacuteženiacute bodu
varu při sniacuteženeacutem tlaku v systeacutemu
Odpařovaacuteniacute malyacutech objemů do 2 ml se dělaacute v evakuovaneacutem exikaacutetoru nad vhodnyacutem sorbentem vody
(P2O5 NaOH CaCl2) Vzorek se umisťuje do mikrozkumavky nebo jineacute vhodneacute naacutedoby kteraacute je
v exsikaacutetoru uložena tak aby vodniacute paacutery měly k sušidlu co nejkratšiacute cestu Hlavniacute vyacutehodou teacuteto metody
67
je že je levnaacute a dostupnaacute v každeacute laboratoři nevyacutehodou je dlouhyacute čas (řaacutedově hodiny) a nemožnost
odpařit jineacute rozpouštědlo než vodu Nevyacutehody se odstraňujiacute přiacutestroji pracujiacuteciacutemi na podobneacutem
principu kde se paacutery rozpouštědla neustaacutele odsaacutevajiacute Při vakuoveacutem zahušťovaacuteniacute roztoků kde je použito
organickeacute rozpouštědlo nastaacutevaacute utajenyacute var Utajenyacute var je metastabilniacute stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem
kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute prudkyacute var vzkypěniacute a
přetečeniacute destilovaneacute směsi chladiče nebo odpadniacute baňky Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu
vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute
cihla varneacute kamiacutenky apod) Riziko vzniku utajeneacuteho varu lze odstranit takeacute napřiacuteklad odpařovaacuteniacutem
vzorku za současneacute centrifugace Zařiacutezeniacute se obvykle sklaacutedaacute z centrifugy kteraacute může byacutet vyhřiacutevanaacute
z vymrazovaciacute čaacutesti a z vakuoveacute pumpy
Nejběžnějšiacute způsob odpařovaacuteniacute středniacutech objemů je odpařovaacuteniacute na vakuoveacute rotačniacute odparce (Obr 5)
Rotačniacute vakuovaacute odparka se sklaacutedaacute z odpařovaciacute baňky pohonneacute jednotky a z vhodneacuteho chladiče
s kondenzačniacute baňkou a musiacute byacutet doplněnaacute zdrojem vakua (vodniacute vyacutevěva membraacutenovaacute vyacutevěva)
Odpařovaciacute baňka se většinou během odpařovaacuteniacute ponořiacute do vodniacute laacutezně kde je vyhřiacutevaacutena na zvolenou
teplotu Vakuum vytvořeneacute v prostoru s roztokem snižuje jeho bod varu a rotačniacute pohyb baňky
způsobuje intenzivniacute miacutechaacuteniacute odpařovaneacute směsi spojeneacute se staacutelyacutem obnovovaacuteniacutem filmu kapaliny na
vnitřniacutem povrchu baňky Tiacutemto se zamezuje přehřiacutevaacuteniacute kapaliny zvyšuje se odpařovaciacute povrch a
zkracuje draacuteha bublin paacutery z vnitřniacuteho prostoru baňky na povrch roztoku Důsledkem je intenzivniacute
odpařovaacuteniacute kapaliny jejiacutež paacutery kondenzujiacute ve vodniacutem chladiči umiacutestěneacutem mezi zdrojem vakua a
odpařovaciacute baňkou a steacutekajiacute do kondenzačniacute baňky (Obr 5)
Obr 5 Scheacutema vakuoveacute rotačniacute odparky
1 ndash odpařovaciacute baňka 2 ndash pohonnaacute jednotka 3 ndash vodniacute chladič 4 ndash kondenzačniacute baňka 5 ndash napouštěciacute
uzaacutevěr
Stanoveniacute bodu taacuteniacute
Bod taacuteniacute je teplota při niacutež je pevnaacute laacutetka v rovnovaacuteze se svou taveninou Je to jedna ze zaacutekladniacutech
fyzikaacutelniacutech veličin vedle bodu varu hustoty indexu lomu světla optickeacute aktivity apod
charakterizujiacuteciacutech každou laacutetku Stanoveniacute teacuteto veličiny a srovnaacuteniacute s tabelovanou hodnotou je zvlaacuteště
pro organickeacuteho chemika nejrychlejšiacute metodou určeniacute čistoty daneacute laacutetky Anorganickeacute sloučeniny majiacute
obvykle přiacuteliš vysokyacute bod taacuteniacute Čisteacute laacutetky majiacute obvykle ostryacute bod taacuteniacute Již nepatrneacute znečištěniacute laacutetky se
projeviacute značnyacutem sniacuteženiacutem bodu taacuteniacute a to i tehdy jestliže nečistoty majiacute bod taacuteniacute vyššiacute Kromě sniacuteženiacute
bodu taacuteniacute je pozorovatelneacute zvětšeniacute intervalu bodu taacuteniacute Tohoto jevu je využito ke zkoušeniacute identity
dvou laacutetek s tyacutemž bodem taacuteniacute Stejnaacute množstviacute obou laacutetek se dokonale promiacutesiacute a pak se stanoviacute bod
68
taacuteniacute (tzv směsnyacute bod taacuteniacute) Je-li nezměněn jsou obě laacutetky identickeacute je-li ve srovnaacuteniacute s bodem taacuteniacute
složek nižšiacute jde o různeacute laacutetky Mnoheacute laacutetky se v okamžiku kdy roztajiacute zaacuteroveň rozložiacute Rozklad se
obvykle projeviacute ztmavnutiacutem nebo vyacutevojem plynu Bod rozkladu je zpravidla neostryacute a zaacutevisiacute na rychlosti
zahřiacutevaacuteniacute
Prakticky se bod taacuteniacute stanovuje tak že malyacute vzorek laacutetky napěchovanyacute ve skleněneacute tenkostěnneacute
kapilaacuteře se umiacutestiacute do laacutezně dobře vodiacuteciacute teplo tj do kapaliny nebo do kovoveacuteho bloku a pomalu se
zahřiacutevaacute tak aby se podmiacutenky co nejviacutece bliacutežily rovnovaacutežnyacutem Přitom se sleduje teplota laacutezně a pozoruje
laacutetka Jako teplotu taacuteniacute se pak označiacute teplota při niacutež se objeviacute kapalnaacute faacuteze
Přiacutestroje pro stanoveniacute teploty taacuteniacute praacutevě popsanyacutem postupem se nazyacutevajiacute bodotaacutevky Pro laacutetky
s teplotou taacuteniacute nižšiacute než 120 C se použiacutevajiacute skleněneacute bodotaacutevky což jsou skleněneacute naacutedobky ktereacute
byacutevajiacute plněny kapalinou o vhodneacute tepelneacute kapacitě např silikonovyacutem olejem glycerolem apod
Vhodnyacutem tvarem naacutedobky se dosahuje toho že při pozvolneacutem zahřiacutevaacuteniacute dochaacuteziacute k prouděniacute kapaliny
a současneacutemu prohřiacutevaacuteniacute vzorku a teploměru na ktereacutem je kapilaacutera se vzorkem připevněna Na Obr
15A je skleněnyacute P-bodotaacutevek U laacutetek s vyššiacute teplotou taacuteniacute se použiacutevajiacute bodotaacutevky kovoveacute tzv Thieleho
bloky Jsou to bloky z kovu dobře vedouciacuteho teplo do kteryacutech jsou vyvrtaacuteny svisle tři otvory (Obr 15B)
Do prostředniacuteho otvoru je vložen teploměr do zbyacutevajiacuteciacutech otvorů kapilaacutery se vzorkem U kovoveacuteho
bloku je pomaleacuteho zahřiacutevaacuteniacute dosaženo tiacutem že neniacute zahřiacutevaacuten přiacutemo blok ale tyčka kterou je blok
zaacuteroveň upevněn do stojanu Vzorek je pozorovaacuten v prochaacutezejiacuteciacutem světle lampičky upevněneacute na
stojanu za vzorkem
V laboratorniacute praxi se často použiacutevaacute speciaacutelniacutech zařiacutezeniacute určenyacutech pro praacuteci v mikroměřiacutetku Jsou to
v podstatě upraveneacute mikroskopy s elektricky vyhřiacutevanyacutem stolkem kteryacute je opatřen teploměrem Na
tento tzv mikrovyacutehřevnyacute stolek je položen vzorek v uspořaacutedaacuteniacute běžneacutem pro mikroskopovaacuteniacute a během
zahřiacutevaacuteniacute se pozoruje v mikroskopu a očekaacutevaacute se stav kdy se krystaly změniacute v rovnovaacutežnou směs pevneacute
a kapalneacute faacuteze
Obr 6 Bodotaacutevky A ndash Skleněnyacute P-bodotaacutevek B ndash Thieleho kovovyacute blok
UacuteKOL Č 1 Izolace kofeinu z čaje a jeho přečištěniacute sublimaciacute
Alkaloidy jsou nejpočetnějšiacute skupinou rostlinnyacutech laacutetek sekundaacuterniacuteho metabolismu a dosud jich bylo
izolovaacuteno kolem sedmi tisiacutec Z chemickeacuteho hlediska se dajiacute alkaloidy popsat jako organickaacute baacuteze
s jedniacutem nebo několika heterocyklickyacutemi dusiacutekovyacutemi atomy v molekule v přiacuterodě se vyskytujiacuteciacute ve
69
formě soliacute s organickyacutemi kyselinami Alkaloidy obsahuje 10 až 20 všech vyššiacutech rostlin Byly nalezeny
ve všech jejich čaacutestech ale nejviacutece jsou přiacutetomneacute v semenech kořenech a kůře stromů
Kofein patřiacute do skupiny purinovyacutech alkaloidů (purin je složen ze dvou heterocyklů ndash pětičlenneacuteho a
šestičlenneacuteho a obsahuje celkem 4 atomy dusiacuteku na molekulu) Molekula kofeinu maacute naviacutec dvě oxo-
skupiny (xanthin) a je třikraacutet methylovanaacute Kofein je nejhojněji zastoupen v semenech kaacutevovniacuteku a
kakaovniacuteku a v listech čaje Maacute povzbudivyacute uacutečinek na centraacutelniacute nervovou soustavu a srdečniacute činnost
podporuje činnost ledvin a zvyšuje tvorbu moči Stimulačniacute uacutečinek kofeinu stejně jako theofylinu
z čaje je založen na inhibici enzymu fosfodiesterasy kteraacute odbouraacutevaacute laacutetky přenaacutešejiacuteciacute nervovyacute vzruch
jako je např cyklickyacute adenosinmonofosfaacutet tedy laacutetka o podobneacute chemickeacute struktuře
LABORATORNIacute POMŮCKY
Vaacuteženky
Lžičkyšpachtle
Předvaacutežky
Kaacutedinky
Skleněnaacute tyčinka
Vařič
Filtračniacute papiacuter
Naacutelevka
Děliacuteciacute naacutelevka
Stojany
Filtračniacute kruhy
Odměrneacute vaacutelce
Vakuovaacute rotačniacute odparka + vyacutevěva
Vodniacute laacutezeň
Baňky + svorky
Varneacute kuličky
Hadice
Mikrozkumavka
Lepiciacute paacuteska + nůžky
Pinzeta
Polystyrenovyacute kruh
Odpařovaciacute miska
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Čajoveacute listy
Octan olovnatyacute
Ethanol
Chloroform
5 roztok hydroxidu sodneacuteho
POSTUP
1 Před začaacutetkem praacutece zapněte vodniacute laacutezeň u vakuoveacute rotačniacute odparky a vodniacute laacutezeň v digestoři
na odpařovaacuteniacute vzorku abyste během praacutece předešli časovyacutem prodlevaacutem
2 Na předvaacutežkaacutech odvažte tři gramy čajoveacuteho listiacute a povařte v kaacutedince na vařiči 5 minut v 50 ml
destilovaneacute vody
3 Připravte 20 ml roztoku octanu olovnateacuteho (wv = 5 ) přilijte ho k čajoveacutemu odvaru
zamiacutechejte a povařte dalšiacutech 5 minut
4 Posklaacutedejte francouzskyacute filtr a za tepla roztok přefiltrujte
5 S použitiacutem děliacuteciacute naacutelevky v digestoři proveďte extrakci filtraacutetu s 15 ml chloroformu
vytřepaacutevaacuteniacutem třikraacutet po sobě
Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru
a otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte
dostatečnyacute přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna
70
6 Spojeneacute extrakty v organickeacutem rozpouštědle promyjte v děliacuteciacute naacutelevce destilovanou vodou (15
ml) a potom stejnyacutem objemem roztoku hydroxidu sodneacuteho (wv = 5 ) Přečištěnyacute
chloroformovyacute extrakt zahustěte na vakuoveacute rotačniacute odparce naacutesledujiacuteciacutem způsobem
7 Extrakt přelijte do 250ml baňky s kulatyacutem dnem a zaacutebrusovyacutem hrdlem Nezapomeňte vložit
varneacute kuličky Baňku připevněte svorkou na uacutestiacute vakuoveacute odparky pomociacute šroubu umiacutestěte
baňku do polohy kdy je jejiacute spodniacute stěna omyacutevaacutena vodou ve vodniacute laacutezni K vakuoveacute odparce
připojte kondenzačniacute baňku
8 Do chladiče pusťte miacuternyacutem proudem vodu a zkontrolujte zda je utěsněna kondenzačniacute baňka
Spusťte vyacutevěvu a evakuujte odparku spusťte rotaci baňky
9 Po skončeniacute odpařovaacuteniacute vypněte vyacutevěvu odpařovaciacute baňku narovnejte do vodorovneacute polohy
uvolněte svorku a odšroubujte přiacutevod vakua k odparce Poteacute opatrně sundejte odpařovaciacute
baňku Odparek rozpusťte v ethanolu a baňku kvantitativně etanolem vyplaacutechněte
Ethanolickyacute roztok odpařte na vodniacute laacutezni
10 Připravte si aparaturu k sublimaci podle obraacutezku 13C odparek převeďte na dno kaacutedinky
aparatury Rozhraniacute mezi chladiacuteciacute baňkou a kaacutedinkou utěsněte lepiciacute paacuteskou
11 Aparaturu zahřiacutevejte na vařiči až do doby kdy ustane vyacutevoj sublimujiacuteciacutech par
12 Po skončeniacute sublimace zastavte vodu a oddělejte zaacutetku s trubicemi Krystalky kofeinu
vyloučeneacute na dně baňky se pokuste pomociacute špachtle kvantitativně převeacutest do předem zvaacuteženeacute
mikrozkumavky
VYHODNOCENIacute
Uveďte vyacutetěžek izolace kofeinu a navrhněte způsoby jak byste určili jeho čistotu
UacuteKOL Č 2 Analytickyacute důkaz přiacutetomnosti kofeinu
Kofein lze prokaacutezat tzv murexidovou reakciacute Jednaacute se o barevnyacute test na kyselinu močovou a jineacute puriny
Pevnyacute vzorek je oxidovaacuten v kyseleacutem prostřediacute odpařen a naacutesledně po přiacutedavku amonnyacutech iontů vznikaacute
purpuroveacute zbarveniacute naacuteležejiacuteciacute vznikajiacuteciacutemu murexidu (amonnaacute sůl 5 5acute-nitrildibarbituroveacute kyseliny)
LABORATORNIacute POMŮCKY
71
Hodinovaacute skla o průměru 8-10 cm
Lihovyacute kahan + sirky
Kleště
Ochrannyacute štiacutetochranneacute bryacutele
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
3 roztok peroxidu vodiacuteku
Koncentrovanaacute kyselina chlorovodiacutekovaacute
Amoniak
POSTUP
POUŽIJTE OCHRANNEacute BRYacuteLE NEBO ŠTIacuteT
1 Proveďte tzv murexidovou reakci k prokaacutezaacuteniacute přiacutetomnosti kofeinu Kontrolniacute reakci proveďte
rovněž s firemniacutem preparaacutetem kofeinu
2 Na hodinoveacute sklo se sublimaacutetem a na sklo s firemniacutem kofeinem kaacutepněte 3 roztok H2O2 a
koncentrovanou HCl
3 Roztok odpařte misku nechte zchladnout na stole a přikaacutepněte roztok čpavku
4 Purpuroveacute zbarveniacute prokaacuteže přiacutetomnost kofeinu
VYHODNOCENIacute
Uveďte zda reakce na přiacutetomnost kofeinu byly pozitivniacute a jak se odlišovalo zbarveniacute komerčniacuteho a vaacutemi
izolovaneacuteho kofeinu
UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute teploty taacuteniacute kofeinu
V teacuteto uacuteloze ověřiacutete čistotu vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu z čajoveacuteho listiacute pomoci jedneacute z nejrychlejšiacutech a
nejspolehlivějšiacutech metod Teplotu bodu taacuteniacute budete stanovovat pomociacute moderniacuteho bodotaacutevku jehož
princip je založen na Thieleho kovoveacutem bloku Bodotaacutevek je ovlaacutedaacuten elektronicky s digitaacutelniacutem
vyacutestupem Lze na něm měřit současně dva vzorky umiacutestěneacute v kapilaacuteraacutech Odečet se dělaacute vizuaacutelně
pomociacute zvětšovaciacuteho okulaacuteru
LABORATORNIacute POMŮCKY
Bodotaacutevek
Kapilaacutery skleněneacute
Skleněnaacute trubice
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Kofein komerčniacute čistyacute
Kofein izolovanyacute ve cvičeniacute
72
POSTUP
1 Do kapilaacuter dejte vzorek vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu a vzorek čisteacuteho kofeinu
2 Otevřenyacutem koncem kapilaacutery nahrňte maleacute množstviacute sucheacuteho vzorku zbytek kolem kapilaacutery
otřete a kapilaacuteru nechejte asi 5x volně padat svisle postavenou trubiciacute dlouhou asi 15 metru
na tvrdou podložku Vzorek laacutetky se tak dobře napěchuje do maleacuteho objemu na dně kapilaacutery
Sloupeček by měl byacutet vysokyacute asi 2 mm
3 Zapněte bodotaacutevek hlavniacutem vypiacutenačem Kapilaacutery se vzorkem vložte do bodotaacutevku
a zkontrolujte zda je vzorek dobře viditelnyacute Stiskněte tlačiacutetko bdquoplateau setldquo a stiskem tlačiacutetka
šipky nahoru nastavte teplotu na 270 degC a stiskněte START Teplota začiacutenaacute narůstat a kolem
aktuaacutelniacute teploty 200 degC pozorně sledujte oba vzorky
4 Odečtěte teplotu při ktereacute roztajiacute vaacutemi izolovanyacute kofein a kofein komerčniacute
VYHODNOCENIacute
Porovnejte obě ziacuteskaneacute hodnoty bodu taacuteniacute Vyhledejte hodnotu bodu taacuteniacute pro kofein a přiacutepadneacute rozdiacutely
vysvětlete
73
6 Izolace nukleovyacutech kyselin
Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu
K biochemickyacutem studiiacutem se použiacutevaacute nejrůznějšiacute biologickyacute materiaacutel kteryacute přiacuteroda poskytuje Vzhledem
k jeho různorodosti je technika zpracovaacuteniacute mnohdy velmi odlišnaacute a řiacutediacute se uacutečelem k jakyacutem studiiacutem maacute
byacutet použit Způsob zpracovaacuteniacute materiaacutelů byacutevaacute často odlišnyacute podle toho zda maacute byacutet vyacutechoziacute surovinou
pro izolaci detekci nějakeacute sloučeniny či skupiny laacutetek nebo zda se bude studovat jejich metabolismus
Maacute-li byacutet izolovaacutena nějakaacute laacutetka nebo skupina laacutetek z biologickeacuteho materiaacutelu (např vitamiacuten biacutelkovina
sacharid apod) je důležiteacute zvolit vhodnou vyacutechoziacute surovinu Pro izolaci se hodiacute nejleacutepe takovyacute
biologickyacute materiaacutel ve ktereacutem je požadovanaacute laacutetka v nejvyššiacute koncentraci je dostupnyacute a jeho cena
přijatelnaacute Vybranyacute živočišnyacute rostlinnyacute nebo mikrobiaacutelniacute materiaacutel je třeba v prvniacutem kroku
homogenizovat Rozrušeniacute rostlinnyacutech a živočišnyacutech buněk nedělaacute obvykle potiacuteže Jinak však je tomu
při izolaciacutech z buněk mikroorganismů Buněčnaacute stěna mikroorganismů je velmi rezistentniacute a jejiacute
narušeniacute vyžaduje zvlaacuteštniacute postupy viz niacuteže
Mletiacute
Suchyacute materiaacutel může byacutet rozemlet v různyacutech typech mlyacutenků Semena se melou v kulovyacutech mlyacutenech
nebo mlyacutenech s otočnyacutemi noži K mletiacute živočišnyacutech materiaacutelů se velmi dobře hodiacute mlyacutenek na maso
Tkaacuteň se v něm řeže a drtiacute zaacuteroveň Hrubost nebo jemnost lze regulovat vloženiacutem vhodneacute destičky
kterou se rozemletyacute materiaacutel protlačuje Všechny uvedeneacute strojky a mlyacutenky většinou může nahradit
běžnyacute univerzaacutelniacute kuchyňskyacute robot kteryacute je vybaven mixeacuterem mlyacutenkem masovyacutem strojkem i
struhadly
Rostlinnyacute materiaacutel určenyacute ke studiu exprese genů obsahu fytohormonů aj je třeba během mletiacute
neustaacutele chladit aby nedochaacutezelo k degradaci Provaacutediacute se tak chlazeniacutem tekutyacutem dusiacutekem Rostlinnyacute
materiaacutel se může drtit pomociacute třeciacute misky s tloučkem přičemž všechny potřeby ktereacute přichaacuteziacute do styku
s rostlinnyacutem materiaacutelem musiacute byacutet takteacutež vychlazeny Dalšiacute možnostiacute nadrceniacute rostlinneacuteho materiaacutelu je
použitiacute tzv kuličkoveacuteho mlyacutenku
Homogenizace
Na rozdiacutel od mletiacute nasucho je v biochemickeacute praacuteci chaacutepaacutena homogenizace jako důkladneacute rozmělněniacute
materiaacutelu za přiacutedavku vody nebo vhodnyacutech pufrů či fyziologickyacutech roztoků
Pro homogenizaci malyacutech množstviacute je nejvhodnějšiacute roztiacuteraacuteniacute materiaacutelu v třeciacute misce za přiacutedavku
mořskeacuteho piacutesku skelneacuteho prachu nebo jineacuteho abraziva Tužšiacute materiaacutely se před homogenizaciacute zmraziacute
kapalnyacutem dusiacutekem kteryacute je učiniacute křehčiacutemi k rozmělněniacute Homogenizaci lze rovněž proveacutest ve
vyacutekonneacutem mixeacuteru
K narušeniacute buněčneacute stěny a membraacuteny mikroorganismů tzv desintegraci se použiacutevaacute ještě některyacutech
speciaacutelniacutech metod Např působeniacute chemickyacutech činidel (detergenty) působeniacute enzymů štěpiacuteciacutech
polysacharidy buněčnyacutech stěn (lysozym celulasa) kraacutetkeacute působeniacute ultrazvuku opakovaneacute zmrazovaacuteniacute
a rozmrazovaacuteniacute Přehled nejužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik je uveden v tabulce 2
74
Tab 2 Přehled nejpoužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik
METODA PŘIacuteKLAD POUŽITIacute PRINCIP
Šetrneacute
lyacuteze buněk erythrocyty porušeniacute buněčneacute membraacuteny osmotickyacutem
tlakem
působeniacute enzymů bakterie štěpeniacute buněčneacute stěny specifickyacutemi
enzymy
působeniacute chemikaacuteliiacute
extrakce kvasinek
organickyacutemi rozpouštědly
nebo vhodnyacutemi kyselinami
čaacutestečnaacute solubilizace buněčneacute stěny
homogenizace jaterniacute tkaacuteň mechanickeacute porušeniacute buněk protlačovaacuteniacutem
uacutezkou štěrbinou
mletiacute svalovaacute tkaacuteň semena působeniacute střižnyacutech sil mechanickeacute
porušeniacute tkaacuteně
Středniacute
mixovaacuteniacute v nožovyacutech
mixeacuterech živočišnaacute a rostlinnaacute pletiva působeniacute střižnyacutech sil
mletiacute s abrazivy rostlinneacute tkaacuteně bakterie mechanickeacute porušeniacute buněk
Intenzivniacute
ultrazvuk buněčneacute suspenze naacutehleacute změny tlaku a teploty při zaacuteniku
vznikajiacuteciacutech mikrobublin
kuličkovyacute mlyacuten buněčneacute suspenze mechanickeacute porušeniacute buněk rychlou vibraciacute
skleněnyacutech kuliček
French press kvasinky dezintegrace buněčneacute stěny vysokyacutem
tlakem
Centrifugace
Centrifugace čili odstřeďovaacuteniacute patřiacute k nejběžnějšiacutem operaciacutem v biochemickeacute laboratoři Dovoluje
oddělit složky suspenze nebo emulze na zaacutekladě rozdiacutelnyacutech hustot Byacutevaacute často rychlejšiacute a pohodlnějšiacute
než filtrace a v některyacutech přiacutepadech vede i k lepšiacutemu odděleniacute pevneacute a kapalneacute faacuteze Kromě nahrazeniacute
nebo doplněniacute filtrace zvlaacuteště je-li suspendovanaacute laacutetka velmi jemnaacute špatně filtrovatelnaacute a filtrace
zdlouhavaacute maacute odstřeďovaacuteniacute v biochemii i jinyacute vyacuteznam Sloužiacute k některyacutem speciaacutelniacutem preparativniacutem a
analytickyacutem uacutečelům (např izolace mitochondriiacute diferenčniacute centrifugaciacute) Daacutele je to přiacuteprava buněčnyacutech
struktur gradientovou centrifugaciacute a z analytickyacutech aplikaciacute pak předevšiacutem stanoveniacute relativniacutech
molekulovyacutech hmotnostiacute sloučenin a stanoveniacute čistoty izolovanyacutech preparaacutetů
Při odstřeďovaacuteniacute působiacute na sedimentujiacuteciacute čaacutestice odstředivaacute siacutela (P) kterou lze vyjaacutedřit vztahem
119875 = 119898 ∙ 119903 ∙ 1205962
kde m hellip hmotnost čaacutestice
r hellip poloměr otaacutečeniacute
hellip uacutehlovaacute rychlost
75
Pro praktickeacute vyacutepočty se však zavaacutediacute veličina relativniacute odstřediveacute zrychleniacute R ktereacute udaacutevaacute kolikraacutet je
toto zrychleniacute většiacute než zemskeacute tiacutehoveacute zrychleniacute g a je daacutena vztahem
119877 = 1118 ∙ 119903 ∙ 1198732 ∙ 10minus5
kde N hellip počet otaacuteček za minutu
r hellip poloměr otaacutečeniacute v cm
Je nutno ji uvaacutedět jako hlavniacute charakteristiku centrifugace Z prvniacuteho vztahu je zřejmeacute že pouhyacute uacutedaj
počtu otaacuteček za minutu necharakterizuje proces centrifugace
Během nastavovaacuteniacute centrifugy je třeba braacutet zřetel na to kterou jednotku zadaacutevaacuteme ndash zda naacutesobky
zrychleniacute (x g) či otaacutečky za minutu (RPM) Tyto dvě hodnoty nejsou stejneacute ale existuje mezi nimi vztah
Dřiacuteve byl ke každeacute centrifuze dodaacutevaacuten nomogram k převodu těchto jednotek mezi sebou diacuteky znalosti
poloměru rotoru Dnešniacute centrifugy toto již zvlaacutedajiacute diacuteky elektronice samy
Existuje celaacute řada typů centrifug ktereacute se lišiacute velikostiacute (od malyacutech stolniacutech až po velkoobjemoveacute
průmysloveacute odstředivky) dosahovanyacutem zrychleniacutem a tvarem rotorů (vyacutekyvneacute a uacutehloveacute) Ve vyacutekyvnyacutech
rotorech jsou kyvety uloženy v pouzdrech kteraacute jsou volně zavěšena v čepech vlastniacuteho rotoru a kyvety
jsou během odstřeďovaacuteniacute ve vodorovneacute poloze Naproti tomu v uacutehlovyacutech rotorech jsou kyvety fixovaacuteny
v určiteacutem uacutehlu (45 - 50) k ose otaacutečeniacute
Zvlaacuteštniacute kategorii tvořiacute ultracentrifugy na nichž lze dosaacutehnout relativniacuteho odstřediveacuteho zrychleniacute
100 000 x g a viacutece Lišiacute se od běžnyacutech centrifug zejmeacutena tiacutem že prostor s rotorem musiacute byacutet při
odstřeďovaacuteniacute evakuovaacuten snižuje se tiacutem třeniacute způsobeneacute přiacutetomnostiacute vzduchu diacuteky tomu se rotor
nebude zahřiacutevat Použiacutevajiacute se pro děleniacute biopolymerů a subcelulaacuterniacutech čaacutestic v hustotniacutem gradientu
sacharosy nebo cesnyacutech soliacute Tyto techniky lze provaacutedět jak v analytickeacutem tak i v preparativniacutem
měřiacutetku Analytickeacute centrifugy jsou naviacutec opatřeny optickyacutem zařiacutezeniacutem umožňujiacuteciacutem sledovat rozhraniacute
tvořenaacute jednotlivyacutemi sedimentujiacuteciacutemi laacutetkami
Pro většinu praciacute preparačniacutech i analytickyacutech jsou požadovaacuteny centrifugy chlazeneacute Chlazeniacute centrifug
je zajišťovaacuteno chladiciacutemi agregaacutety zabudovanyacutemi do jedineacuteho provozniacuteho celku s centrifugou a je
ovlaacutedaacuteno termostatem Protilehleacute kyvety (u vysokootaacutečkovyacutech centrifug všechny kyvety) musejiacute byacutet
staticky a dynamicky vyvaacuteženy Z bezpečnostniacutech důvodu i z hlediska ochrany centrifugy je nutno
klaacutest na vyvažovaacuteniacute kyvet zvyacutešenou pozornost Každaacute nepřesnost v dynamickeacutem i statickeacutem vyvaacuteženiacute
se mnohonaacutesobně projeviacute zvětšeniacutem odstřediveacuteho tlaku na jednu stranu osy Osa se nerovnovaacutežnyacutem
zatiacuteženiacutem snadno ohne nebo se poškodiacute ložisko Při chodu odstředivky se při nepřesneacutem vyvaacuteženiacute
projevujiacute silneacute vibrace Statickeacuteho vyvaacuteženiacute se dosaacutehne tak že se na technickyacutech vaacutehaacutech s přesnostiacute na
jeden gram vyvaacutežiacute protilehlaacute pouzdra s kyvetami naplněnyacutemi suspenziacute určenou k centrifugaci Daleko
většiacute pozornost je třeba klaacutest dynamickeacutemu vyvaacuteženiacute protilehlyacutech kyvet Protilehleacute kyvety musiacute miacutet
stejnou velikost hmotnost a stejně umiacutestěneacute těžiště To znamenaacute že protilehleacute kyvety musiacute byacutet
naplněny stejnou suspenziacute přesněji řečeno suspenziacute o stejneacute hustotě Nelze tedy napřiacuteklad při
precipitaci siacuteranem amonnyacutem kyvetu s tiacutemto roztokem vyvaacutežit kyvetou s destilovanou vodou
76
Nukleoveacute kyseliny
Nukleoveacute kyseliny jsou makromolekulaacuterniacute laacutetky ktereacute ve sveacute struktuře nesou genetickou informaci
Běžnyacutemi nukleovyacutemi kyselinami jsou kyselina deoxyribonukleovaacute (DNA) a ribonukleovaacute (RNA) Zaacutekladniacute
stavebniacute jednotkou nukleovyacutech kyselin je tzv nukleotid Nukleotid je obecně heterocyklickaacute baacuteze kteraacute
N-glykosidickou vazbou vaacuteže sacharid (pentosu) a esterovou vazbou fosfaacutet (odtud kyselina)
Heterocyklickeacute baacuteze v nukleovyacutech kyselinaacutech jsou purinoveacute nebo pyrimidinoveacute povahy Nejčastěji
zastoupeneacute pyrimidinoveacute baacuteze jsou cytosin (C) thymin (T) a uracil (U) a purinoveacute baacuteze adenin (A) a
guanin (G) (Obr 1) Zatiacutemco DNA obsahuje baacuteze C T A G u RNA je T zaměněn za U
Jak už z naacutezvu vyplyacutevaacute nukleotidy RNA v sobě vaacutežou sacharid ribosu kdežto DNA jejiacute 2-deoxy variantu
Jednotliveacute nukleotidy jsou vaacutezaacuteny do polynukleotidoveacuteho řetězce skrze fosfaacutet (Obr 2) jednaacute se tedy o
vazbu diesterovou
Obr 1 Purinoveacute a pyrimidinoveacute nukleotidy
Nukleoveacute kyseliny byly objeveny již roku 1869 v buněčnyacutech jaacutedrech Jejich strukturu však odhalili až v
roce 1953 paacutenoveacute Watson a Crick (Nobelova cena) kdy bylo rozluštěno vzaacutejemneacute paacuterovaacuteniacute nukleotidů
dvou na sebe antiparalelniacutech řetězců dvoušroubovice DNA (Obr 3)
77
Obr 2 Nukleotidy spojeneacute v řetězec (UAG)
Obr 3 Paacuterovaacuteniacute baacuteziacute ve dvoušroubovici DNA
Izolace nukleovyacutech kyselin
Pro izolaci nukleovyacutech kyselin z živyacutech organismů byla vyvinuta řada metod ktereacute se od sebe mohou
dosti odlišovat Pro stručnost tohoto textu budou popsaacuteny dvě zaacutekladniacute
Prvniacutem krokem u všech metod je vždy lyacuteze buněk nebo pevneacute tkaacuteně U buněk většinou stačiacute rozrušit
buněčnou stěnu a membraacuteny nejčastěji se za tiacutemto uacutečelem použiacutevajiacute detergenty jako je dodecylsulfaacutet
sodnyacute (SDS) nebo Triton X-100 Pro izolaci DNA nebo RNA z rostlinnyacutech pletiv nebo živočišnyacutech tkaacuteniacute je
třeba nejdřiacuteve mechanickeacuteho narušeniacute ktereacute provaacutediacuteme buď mrazem ndash tekutyacutem dusiacutekem nebo
různyacutemi typy homogenizaacutetorů Buněčnyacute obsah včetně DNA se z lyzovanyacutech buněk uvolniacute do
extrakčniacuteho pufru kteryacute vždy musiacute obsahovat chelatačniacute činidlo ethylendiamintetraoctovou kyselinu
(EDTA) kteraacute vychytaacute veškereacute vaacutepenateacute ionty z extraktu Vaacutepenateacute ionty fungujiacute jako kofaktory
78
nukleas enzymů ktereacute štěpiacute nukleoveacute kyseliny a pokud by tyto enzymy byly během extrakce aktivniacute
naštěpily by veškereacute izolovaneacute nukleoveacute kyseliny Do extrakčniacuteho pufru se někdy přidaacutevajiacute naviacutec ještě
proteinasy enzymy štěpiacuteciacute proteiny Většina DNA je totiž obalenaacute histony a jejich odstraněniacute
proteinasou zvyacutešiacute čistotu izolovaneacute DNA
Jeden typ metod je založen na extrakci směsiacute fenolu a chloroformu Fenol se rozpouštiacute ve vodě i v
chloroformu preferuje ale chloroform Chloroform se jako organickeacute rozpouštědlo s vodou nemiacutesiacute
Přidaacuteme-li tedy směs fenolu a chloroformu k extraktu ze živeacute tkaacuteně veškereacute tuky přechaacutezejiacute do
chloroformu biacutelkoviny a čaacutest polysacharidů se působeniacutem organickyacutech rozpouštědel vysraacutežiacute a nukleoveacute
kyseliny zůstanou ve vodneacute faacutezi Po intenzivniacute extrakci se směs zcentrifuguje a vznikleacute faacuteze se od sebe
odděliacute Vysraacuteženeacute proteiny a sacharidy vytvořiacute na rozhraniacute biacutelou prstencovitou sraženinu Pro vysraacuteženiacute
nukleovyacutech kyselin z vodneacute faacuteze se použiacutevaacute absolutniacute ethanol s přiacutedavkem soli nebo isopropanol Po
intenzivniacute centrifugaci (14000 RPM) pak nukleovaacute kyselina vytvořiacute ve zkumavce opaleskujiacuteciacute pelet
kteryacute se ještě promyacutevaacute etanolem sušiacute a nakonec rozpouštiacute ve vodě nebo vhodneacutem pufru
Novějšiacute metody využiacutevajiacute adsorpce nukleovyacutech kyselin na silikaacutet v přiacutetomnosti chaotropniacutech soliacute jako
je třeba guanidin thiokyanaacutet Extrakt nukleovyacutech kyselin se smiacutechaacute se silikaacutetovou matriciacute v podobě
vrstvy silikaacutetovyacutech kuliček v přiacutetomnosti chaotropniacute soli Nukleoveacute kyseliny se navaacutežiacute na kuličky a ty se
pak promyacutevaacuteniacutem zbaviacute kontaminujiacuteciacutech proteinů polysacharidů a jinyacutech nečistot Nakonec se nukleoveacute
kyseliny z kuliček uvolniacute sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely roztoku Tato metoda je velice rychlaacute a efektivniacute a využiacutevaacute
se ve většině komerčniacutech setů pro izolaci nukleovyacutech kyselin např v diagnostickyacutech laboratořiacutech v
nemocniciacutech
Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace a čistoty nukleovyacutech kyselin
Jako důkaz přiacutetomnosti izolovaneacute DNA i kontrolu jejiacute čistoty se použiacutevaacute nejčastěji spektrofotometrie v
bliacutezkeacute UV oblasti Nukleoveacute kyseliny absorbujiacute nejintenzivněji světlo o vlnoveacute deacutelce 260 nm takže
hodnota absorbance je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Při stanoveniacute je nutneacute dbaacutet na čistotu
preparaacutetu protože rušiacute přiacutetomnost proteinů (280 nm) a aromatickyacutech laacutetek Pokud je DNA preparaacutet
čistyacute poměr A260A280 dosahuje hodnoty 18
cDNA=629∙A260-360∙A280 [ngμl]
Daleko citlivějšiacute stanoveniacute koncentrace DNA je pomociacute metody fluorimetrie kdy je měřena
fluorescence DNA po smiacuteseniacute se specifickyacutem interkalačniacutem barvivem tedy barvivem ktereacute se
vmezeřuje mezi baacuteze DNA
Pro měřeniacute v UV oblasti je třeba použiacutevat kyvety ktereacute jsou pro tuto oblast spektra určeneacute ndash obvykle
se jednaacute o kyvety křemenneacute či jinak upraveneacute Při použitiacute plastoveacute či obyčejneacute skleněneacute kyvety dochaacuteziacute
k absorpci UV zaacuteřeniacute materiaacutelem kyvety tudiacutež jiacutem paprsek neprojde a nelze stanovit absorbanci
měřeneacuteho vzorku (Obr 4A) Při použitiacute UV kyvety uvidiacutete hladkyacute průběh spektra (Obr 4B) Daacutele je třeba
daacutevat pozor na směr kteryacutem kyvetu do spektrofotometru vklaacutedaacutete Při špatneacutem vloženiacute kyvety opět
nelze stanovit absorbanci měřeneacuteho vzorku (Obr 4C)
79
Obr 4 UV spektra stejneacuteho vzorku DNA A ndash použitiacute nevhodneacute plastoveacute kyvety B ndash použitiacute UV kyvety
C ndash UV kyveta vloženaacute špatnyacutem směrem D ndash vzorek DNA s vysokou koncentraciacute kontaminujiacuteciacutech
proteinů Na obraacutezku B je vidět absorpčniacute maximum DNA při 260 nm
UacuteKOL Č 1 Izolace DNA z vepřoveacute sleziny a RNA z pekařskyacutech kvasnic
LABORATORNIacute POMŮCKY
Třeciacute misky s tloučkem Odměrneacute vaacutelce pH papiacuterky Skleněnaacute tyčinka Centrifugačniacute kyvety Kaacutedinky
Dřevěneacute prkeacutenko a nůž Skleněneacute zkumavky Varneacute baňky Špejle Chlazenaacute centrifuga Automatickeacute pipety a špičky
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Vepřovaacute slezina Pekařskeacute kvasnice Hydroxid sodnyacute Chlorid sodnyacute
Kyselina octovaacute Diethylether Ethanol Mořskyacute piacutesek
ROZTOKY
5 kyselina octovaacute
50 kyselina octovaacute
05 hydroxid sodnyacute
1 M chlorid sodnyacute
POJMY
Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci
Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem
POSTUP
80
IZOLACE RNA Z KVASNIC
Pozor s diethyletherem pracujte v digestoři
1 Do třeciacute misky nadrobte jedno baleniacute pekařskyacutech kvasnic přidejte lžičku mořskeacuteho piacutesku a
důkladně rozetřete Poteacute postupně přidejte 3 ml destilovaneacute vody a 3 ml diethyletheru Po
přiacutedavku vždy důkladně rozetřete
2 Do homogenaacutetu postupně přidejte 50 ml 05 NaOH a pokračujte v roztiacuteraacuteniacute asi ještě 15 min
Upravte pH pomociacute 5 kyseliny octoveacute na pH 6 (použijte pH papiacuterky)
3 Směs rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet
4 Směs centrifugujte při 9500 g a teplotě 4 degC po dobu 10 min
5 Supernatant odlijte do kaacutedinky a upravte na pH 35 pomociacute 50 kyseliny octoveacute ndash odměřte použiteacute
množstviacute Přidejte vychlazenyacute ethanol ndash stejnyacute objem jako kyseliny octoveacute - vyloučenaacute sraženina
představuje ribonukleoprotein
6 Sraženinu ribonukleoproteinu zcentrifugujte při 2000 g 4 degC 10 min Supernatant teacuteměř celyacute
odlijte Ribonukleoprotein rozmiacutechejte ve zbytku supernatantu a naacutesledně rozdělte do třiacute frakciacute
(největšiacute množstviacute do varneacute baňky menšiacute množstviacute do velkeacute zkumavky a nejmeacuteně do maleacute
zkumavky) a uchovejte při 4 degC pro dalšiacute experimenty
IZOLACE DNA ZE SLEZINY
1 Slezinu z baliacutečku nakraacutejejte a naacutesledně v třeciacute misce rozetřete s trochou mořskeacuteho piacutesku na jemnou
kaši
2 Přidejte 100 ml vychlazeneacuteho 1 M NaCl - postupně po malyacutech daacutevkaacutech a za staacuteleacuteho roztiacuteraacuteniacute
Homogenizujte 15 min
3 Homogenaacutet rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet
4 Homogenaacutet centrifugujte při 5000 g 10 min 4 degC Mezitiacutem si připravte 600 ml vychlazeneacute
destilovaneacute vody do 1 l kaacutedinky
5 Supernatant pomalu v tenkeacutem proudu kontinuaacutelně nalijte do vychlazeneacute destilovaneacute vody poteacute
velmi jemně promiacutechejte pomociacute dřevěneacute špejle DNA se sraacutežiacute ve formě opaleskujiacuteciacutech vlaacuteken
6 Za použitiacute dřevěneacute špejle naviacutejejte vlaacutekna DNA a ty přenaacutešejte do varneacute baňky do velkeacute a maleacute
zkumavky a uchovejte při 4 degC pro spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace DNA
UacuteKOL Č 2 Důkaz nukleovyacutech kyselin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Vodniacute laacutezeň
Vařič
Zpětnyacute chladič
Stojany
Svorky
Varneacute kamiacutenky
Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)
Skleněneacute zkumavky
Špachtle
Automatickeacute pipety a špičky
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
81
Hydroxid sodnyacute
Kyselina siacuterovaacute
Uhličitan sodnyacute
Kyselina chlorovodiacutekovaacute
Dusičnan střiacutebrnyacute
Koncentrovanyacute amoniak
Folinovo činidlo
Difenylamin
ROZTOKY
5 kyselina siacuterovaacute
05 hydroxid sodnyacute
Difenylaminoveacute činidlo
5 dusičnan střiacutebrnyacute
POSTUP
ODLIŠENIacute DNA A RNA
DNA a RNA lze odlišit podle vaacutezaneacuteho sacharidu na zaacutekladě barevnyacutech reakciacute ktereacute poskytujiacute ribosa a
2-deoxyribosa s difenylaminem Zatiacutemco RNA poskytuje s difenylaminem zeleneacute zbarveniacute DNA reaguje
modře
Pozor pracujete s difenylaminem pracujte v rukaviciacutech a v digestoři
1) K frakciacutem RNA a DNA ve většiacutech zkumavkaacutech přidejte 1 ml 05 NaOH a po promiacutechaacuteniacute a rozpuštěniacute
přidejte 1 ml difenylaminoveacuteho činidla
2) Reakce inkubujte na vrouciacute vodniacute laacutezni minimaacutelně 20 min pak pozorujte vyacutevoj zbarveniacute
STABILITA NUKLEOVYacuteCH KYSELIN
Hlavniacute uacutelohou DNA je uchovat genetickou informaci což je zabezpečeno mimo jineacute vysokou stabilitou
fosfodiesteroveacute vazby Zatiacutemco v alkalickeacutem prostřediacute se DNA jen denaturuje RNA se rozštěpiacute až na
jednotliveacute nukleotidy Kyselou hydrolyacutezou se štěpiacute obě nukleoveacute kyseliny ale rozdiacutelnyacutem způsobem
1) K frakciacutem DNA a RNA ve varnyacutech baňkaacutech přidejte 30 ml 5 kyseliny siacuteroveacute a pod zpětnyacutem chladičem
povařte 30 min Nezapomeňte do baňky vložit varneacute kamiacutenky
2) Ziacuteskaneacute hydrolyzaacutety rozdělte po 1 ml do zkumavek (3 zkumavky pro DNA 3 zkumavky pro RNA) a
použijte pro dalšiacute analyacutezy
DŮKAZ PURINOVYacuteCH BAacuteZIacute NUKLEOVYacuteCH KYSELIN
Purinoveacute baacuteze tvořiacute nerozpustneacute soli střiacutebrneacute a měďneacute
82
1) K prvniacutem dvěma zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA (z předchoziacuteho pokusu) přidaacutevejte po
kapkaacutech amoniak až do alkalickeacute reakce (detekujte pH papiacuterkem) a 05 ml 5 roztoku AgNO3
pozorujte vznik jemneacute biacuteleacute vločkoviteacute sraženiny
2) Dalšiacute dvě zkumavky s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přiveďte k varu a přidejte 1 ml 10 CuSO4 poteacute
postupně přidaacutevejte pevnyacute Na2SO3 až dokud nevznikne tmavě žlutohnědaacute sraženina
Guanin redukuje Folinovo činidlo za vzniku modreacuteho zbarveniacute
3) Ke třetiacutem zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přidejte 1 ml Folinova činidla promiacutechejte a po
špetkaacutech přidaacutevejte na nakloněnou stěnu zkumavky pevnyacute Na2CO3 Vznikaacute intenzivně modreacute
zbarveniacute
UacuteKOL Č 3 Spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace nukleovyacutech kyselin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Křemennaacute kyveta
Stolniacute spektrofotometr
Automatickeacute pipety a špičky
Izolovanaacute DNA a RNA
POSTUP
1) K RNA a DNA v malyacutech zkumavkaacutech přidejte 05 ml 05 NaOH
2) Do 1 cm křemenneacute kyvety napipetujte 2 ml 05 NaOH a přidejte 20 microl alkalickeacuteho roztoku DNA
nebo RNA Jako slepou reakci použijte 05 NaOH
3) Proměřte absorpčniacute spektrum v UV oblasti v rozsahu 200-290 nm Pomociacute šipek na
spektrofotometru odečtěte hodnoty A260 a A280 Spektrum si vyfoťte
Obr 5 UV-spektrum DNA a RNA
83
VYHODNOCENIacute
1 Pomociacute vyacuteše uvedeneacuteho vzorce určete koncentraci a čistotu vaacutemi izolovanyacutech vzorků DNA
Vysvětlete co může byacutet přiacutečinou pokud je hodnota čistoty vyššiacute nebo nižšiacute než 18
2 Do protokolu zaznamenejte pozorovaneacute spektrum pro DNA i RNA
3 Zhodnoťte vyacutesledek důkazovyacutech reakciacute
7 Destilace
Destilace je metoda užiacutevanaacute k děleniacute a čištěniacute směsi kapalin ktereacute se navzaacutejem lišiacute bodem varu
Všeobecně platiacute že těkavějšiacute složky směsi přechaacutezejiacute v paacutery snadněji než složky meacuteně těkaveacute Plynnaacute faacuteze
vyskytujiacuteciacute se nad kapalinou maacute tedy jineacute složeniacute než kapalnaacute směs a destilaacutet (kondenzaacutet) vzniklyacute
kondenzaciacute těchto par bude bohatšiacute na těkavějšiacute složku
Chceme-li dosaacutehnout dokonaleacuteho rozděleniacute směsi dvou kapalin jedinou destilaciacute v jednoducheacute
aparatuře musiacute se jejich body varu lišit alespoň o 50 degC a destilovaneacute laacutetky nesmějiacute vytvaacuteřet azeotropniacute
směs (azeotrop) Azeotrop lze definovat jako směs s konstantniacutem bodem varu jejiacutež složky od sebe nelze
oddělit jednoduchou destilaciacute Dle povahy kapalneacute směsi je třeba volit vhodnou destilačniacute metodu pro
odděleniacute složek směsi
Je-li kapalina znečištěna pouze malyacutem množstviacutem těkavyacutech laacutetek pak je možneacute ji čistit jednoduchou
destilaciacute nebo pouhyacutem odpařovaacuteniacutem Jednaacute-li se však o směs laacutetek s velmi bliacutezkyacutemi body varu pak je
třeba použiacutet tzv frakčniacute destilaci (neboli rektifikaci) Je-li destilovanaacute laacutetka termicky maacutelo stabilniacute a
rozklaacutedaacute se při nižšiacute teplotě než je jejiacute bod varu pak je nutneacute použiacutet destilaci vakuovou Vakuovaacute
84
destilace probiacutehaacute za sniacuteženeacuteho tlaku ktereacuteho lze dosaacutehnout pomociacute vakuoveacute pumpy Často využiacutevanyacutem
zařiacutezeniacutem pro vakuovou destilaci je vakuovaacute rotačniacute odparka Destilace s vodniacute parou se použiacutevaacute k
odděleniacute těch laacutetek ktereacute těkajiacute s vodniacute paacuterou při nižšiacute teplotě než je jejich bod varu
Pro uacutečely opětovneacuteho zkapalněniacute par destilovaneacute kapaliny se v laboratorniacutech podmiacutenkaacutech použiacutevajiacute
chladiče u kteryacutech se rozlišuje několik druhů Paacutery vysokovrouciacutech laacutetek (s bodem varu nad 150 degC)
kondenzujiacute ve vzdušneacutem chladiči (Obr 1A) v ostatniacutech přiacutepadech se použiacutevaacute Liebigův chladič kteryacutem
proteacutekaacute studenaacute voda (Obr 1B) Ještě uacutečinnějšiacute je chladič kuličkovyacute (Obr 1C) nebo spiraacutelovyacute (Obr 1D)
kteryacute se při sestavovaacuteniacute destilačniacute aparatury musiacute postavit do šikmeacute polohy tak aby se v něm nezdržoval
kondenzaacutet Variace spiraacuteloveacuteho chladiče je rovněž často využiacutevaacutena u vakuoveacute rotačniacute odparky
Obr 1 Chladiče A ndash vzdušnyacute chladič B ndash Liebigův chladič C ndash kuličkovyacute chladič D ndash spiraacutelovyacute chladič
Šipky naznačujiacute směr toku chladiacuteciacuteho meacutedia (vody)
Destilace za normaacutelniacuteho tlaku
Destilace za normaacutelniacuteho tlaku je nejběžnějšiacute druh destilace a použiacutevaacute se všude tam kde kapalina přechaacuteziacute
snadno v paacutery při teplotě za ktereacute se neniacute třeba obaacutevat rozkladu destilovaneacute laacutetky Destilačniacute aparatura
(Obr 2) se sklaacutedaacute z varneacute baňky přiacutepadně z baňky frakčniacute Varnaacute baňka se nevoliacute přiacuteliš velkaacute a plniacute se
maximaacutelně do 34 objemu Baňka se uzaviacuteraacute přes Claisenův naacutestavec na kteryacute je napojen teploměr pro
měřeniacute teploty a chladič pro kondenzaci par
Jelikož maacute při destilaci směsi vrouciacute kapalina obvykle vyššiacute bod varu než kondenzaacutet je vhodnějšiacute
neponořovat teploměr do kapaliny nyacutebrž odečiacutetat teplotu odvaacuteděnyacutech par Na konci chladiče je obvykle
upevněna alonž pomociacute niacutež steacutekaacute kondenzaacutet do jiacutemaciacute naacutedoby (předloha neboli kondenzačniacute baňka)
Velice vyacutehodneacute jsou aparatury zaacutebrusoveacute obzvlaacuteště při praacuteci s agresivniacutemi laacutetkami
V dokonale hladkyacutech naacutedobaacutech může při zahřiacutevaacuteniacute kapalin dojiacutet k tzv utajeneacutemu varu Je to metastabilniacute
stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute
prudkyacute var vzkypěniacute a přetečeniacute destilovaneacute směsi do předlohy Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu
vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute
cihla varneacute kamiacutenky apod)
85
Obr 2 Destilačniacute aparatura za normaacutelniacuteho tlaku A ndash vařič B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek
D ndash Claisenův naacutestavec E ndash teploměr F ndash Liebigův chladič G ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič H ndash alonž
I ndash Erlenmayerova baňka
Destilace s vodniacute paacuterou
Podle Daltonova zaacutekona je tlak nad směsiacute dvou nebo několika kapalin roven součtu parciaacutelniacutech tlaků
jednotlivyacutech složek Jelikož var kapaliny nastane v okamžiku kdy se tenze jejiacute paacutery rovnaacute okolniacutemu ndash
atmosfeacuterickeacutemu tlaku je zřejmeacute že bod varu takoveacute směsi bude nižšiacute než body varu jednotlivyacutech
oddělenyacutech složek
Jako přiacuteklad lze pro jednoduchost uveacutest směs anilinu a vody kteraacute vře při 98 degC kdy tenze vodniacute paacutery
činiacute 942middot104 Pa a tlak par anilinu je 707middot103 Pa Bod varu samotneacuteho anilinu je roven 1844 degC Destilace
s vodniacute parou je tedy založena na využitiacute Daltonova zaacutekona Použiacutevaacute se hlavně v organickeacute chemii Tiacutemto
způsobem je možno předestilovat laacutetky ktereacute majiacute bod varu i vyššiacute než 200 degC při teplotaacutech nižšiacutech než
100 degC a uchraacutenit je tak před nežaacutedouciacutem rozkladem
Při destilaci s vodniacute parou se použiacutevajiacute aparatury sestaveneacute dle obraacutezku 3 Aparatura se sklaacutedaacute z vyviacuteječe
vodniacute paacutery kteryacutem je varnaacute baňka uzavřenaacute 2x vrtanou zaacutetkou Jedniacutem otvorem prochaacuteziacute dlouhaacute
skleněnaacute trubice sahajiacuteciacute až ke dnu naacutedoby Je to tzv pojistnaacute trubice a jejiacutem uacutekolem je zabraacutenit při
naacutehleacutem poklesu tlaku ve vyviacuteječi nasaacutetiacute kapaliny z destilačniacute baňky Podtlak se vyrovnaacute nasaacutetiacutem vzduchu
pojistnou trubiciacute Baňky i chladič jsou uchyceny pomociacute laboratorniacutech držaacuteků a laboratorniacutech spojek do
laboratorniacutech stojanů pro zajištěniacute stability celeacute aparatury
86
Vodniacute paacutera probublaacutevaacute destilačniacute baňkou kteraacute je zahřiacutevaacutena souběžně s vyviacuteječem vodniacute paacutery Destilačniacute
baňka je většinou upevněna vzhledem k ostatniacute aparatuře do šikmeacute polohy proto aby kapalina
rozstřikovanaacute proudem vodniacute paacutery nevnikla do chladiče a neznečišťovala tak kondenzaacutet Dalšiacute možnostiacute
prevence znečištěniacute kondenzaacutetu je použitiacute Claisenova naacutestavce kteryacute zvětšuje vzdaacutelenost mezi kapalinou
a uacutestiacutem chladiče Chladič byacutevaacute standardně zakončen alonžiacute a jiacutemaciacute naacutedobou
Obr 3 Destilace s vodniacute parou A ndash vařič nebo topneacute hniacutezdo B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek
D ndash pojistnaacute trubice a trubice pro vedeniacute vodniacute paacutery E ndash trojhrdlaacute baňka F ndash Claisenův naacutestavec
G ndash teploměr H ndash Liebigův chladič I ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič J ndash alonž K ndash Erlenmayerova baňka
UacuteKOL Č 1 Izolace hřebiacutečkoveacute silice z hřebiacutečku destilaciacute s vodniacute parou
V tomto cvičeniacute lze izolovat silice z dalšiacutech volitelnyacutech zdrojů (levandule kmiacuten apod)
teoretickaacute přiacuteprava je zde hodnocena 20 kladnyacutemi body
Hřebiacutečkovaacute silice je homogenniacute směs o složeniacute eugenol (85-90 ) acetyleugenol (9-10 ) a maleacute
množstviacute jinyacutech laacutetek Laacutetky přiacutetomneacute v teacuteto směsi majiacute teploty varu 254 degC pro eugenol a 281-286 degC pro
acetyleugenol Obě tyto laacutetky jsou ve vodě pouze velmi maacutelo rozpustneacute Hustota těchto laacutetek se
pohybuje v rozmeziacute 1079 gmiddotml-1 pro acetyleugenol a 1067 gmiddotml-1 pro eugenol při 25degC
87
Při teplotě varu vody však obě tyto laacutetky majiacute značnou tenzi par a lze je proto z hřebiacutečku snadno
vydestilovat s vodniacute parou při teplotě nižšiacute než 100 degC Ze ziacuteskaneacute vodniacute emulze se silice vyextrahuje do
vhodneacuteho rozpouštědla Naacuteslednyacutem oddestilovaacuteniacutem rozpouštědla z extraktu je dociacuteleno jeho zahuštěniacute
Tiacutemto postupem lze ziacuteskat čistou hřebiacutečkovou silici sklaacutedajiacuteciacute se převaacutežně z eugenolu a acetyleugenolu
Eugenol je fenolickaacute laacutetka obsaženaacute hlavně v nezralyacutech plodech rostlin čeledi Myrtaceae jako je Pimento
officinalis či Caryophyllum aromaticum u naacutes znaacutemyacutech jako noveacute kořeniacute (jamajskyacute pepř) a hřebiacuteček
Z pohledu chemickeacuteho se jednaacute o derivaacutet guajakolu s allylovyacutem řetězcem kteryacute naacuteležiacute mezi
fenylpropanoidy Vzhledem se jednaacute o bezbarvou až bledě žlutou olejovitou kapalinu přiacutejemneacute
hřebiacutečkoveacute vůně V současneacute době se použiacutevaacute v zubniacutem leacutekařstviacute jako lokaacutelniacute anestetikum a rovněž
působiacute jako aktivaacutetor žaludečniacutech traacuteviciacutech enzymů a s tiacutem takeacute souvisiacute obliba těchto druhů kořeniacute teacuteměř
ve všech světovyacutech kuchyniacutech
LABORATORNIacute POMŮCKY
Alonž (velkaacute a malaacute)
Claisenův naacutestavec (velkyacute a malyacute)
Děliacuteciacute naacutelevka se skleněnou zaacutetkou (250 ml)
Erlenmayerovy baňky (100 ml)
Filtračniacute kruh středniacute
Gumoveacute hadice
Hrnec pro vodniacute laacutezeň
Kaacutedinky (50 ml 100 ml 250 ml)
Laboratorniacute lžička
Laboratorniacute spojky
Laboratorniacute stojany
Laboratorniacute svorka malaacute
Laboratorniacute svorka pro chladič
Laboratorniacute svorky středniacute
Zvedaacutek pro topneacute hniacutezdo
Liebigův chladič (velkyacute a malyacute)
Mikrozkumavka
Odměrnyacute vaacutelec (25 ml)
Pasteurova pipeta
Skleněneacute zaacutetky 1415
Skleněneacute kuličkyvarneacute kamiacutenky
Teploměr do 150degC
Třeciacute miska s tloučkem
Topneacute hniacutezdo na 250ml baňku
Topneacute hniacutezdo na 500ml baňku
Trojhrdlaacute baňka (500 ml)
Varneacute baňky (100 ml 250 ml)
Vařič
Vaacuteženka
Vyviacuteječ paacutery (zaacutetka + skleněnaacute trubice)
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Hřebiacuteček
Hexan
POSTUP
POZOR Hexan je hořlavina I třiacutedy nepoužiacutevejte v bliacutezkosti praacutece s niacutem otevřeneacuteho ohně
Zabraňte aby se dostala voda dovnitř topneacuteho hniacutezda
Pokud se tak stane okamžitě odpojte hniacutezdo z elektrickeacute siacutetě
1 Navažte 10 g hřebiacutečku a důkladně jej rozetřete v třeciacute misce za pomoci tloučku
2 Sestavte destilačniacute aparaturu pro destilaci s vodniacute parou dle obraacutezku 3 Jelikož se jednaacute o
zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Chladič napojte dle šipek na přiacutevod
chladiciacute vody a odvodniacute hadičku z chladiče umiacutestěte do odpadu Obě baňky umiacutestěte do topnyacutech
hniacutezd Zaacutebrusy promažte jemnou vrstvou silikonu Aparaturu sestavujte souběžně s umiacutestěniacutem
88
chemikaacuteliiacute do přiacuteslušnyacutech baněk (popsaacuteno v bodě 3 a 4) Po sestaveniacute nechte aparaturu zkontrolovat
vedouciacutem cvičeniacute
3 Vyviacuteječ vodniacute paacutery naplňte do ⅔ destilovanou vodou a na jeho dno umiacutestěte skleněneacute kuličky (varneacute
kamiacutenky)
4 Do trojhrdleacute baňky nasypte rozetřenyacute hřebiacuteček a přilijte 100 ml destilovaneacute vody
5 Miacuternyacutem proudem pusťte do chladiče vodu a zapněte vyhřiacutevaacuteniacute vyviacuteječe vodniacutech par na plnyacute vyacutekon
Zaacuteroveň zapněte vyhřiacutevaacuteniacute trojhrdleacute baňky na frac12 vyacutekon V průběhu destilace neustaacutele kontrolujte
aparaturu přiacutepadně regulujte teplotu vyhřiacutevaacuteniacute dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute
6 Po přibližně 30 minutaacutech na zaacutekladě pokynů vedouciacuteho cvičeniacute ukončete destilaci a nechte
destilačniacute aparaturu ochladit
7 Ze ziacuteskaneacute směsi vody a silice vyextrahujte silici hexanem dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu
Předestilovanou směs nalijte do uzavřeneacute děliacuteciacute naacutelevky přidejte k niacute 15 ml hexanu a po uzavřeniacute
naacutelevky zaacutetkou obsah důkladně protřepte (viz uacuteloha č 5 ndash Extrakce)
Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru a
otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte dostatečnyacute
přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna
Po důkladneacutem protřepaacuteniacute vyčkejte až se v naacutelevce vytvořiacute rozhraniacute dvou vrstev Spodniacute vrstvu tj
vodu se zbytkem silice odlijte do kaacutedinky Spolu se spodniacute vrstvou můžete odliacutet i malou čaacutest horniacute
vrstvy pro zajištěniacute že v horniacute vrstvě nebude ani čaacutest spodniacute vrstvy Roztok silice v hexanu (horniacute
vrstva) pak přelijte do sucheacute Erlenmayerovy baňky I minimaacutelniacute množstviacute vody způsobiacute zakaleniacute
silice po oddestilovaacuteniacute hexanu Extrakci zopakujte ještě dvakraacutet vždy s novyacutem podiacutelem hexanu kteryacute
přidaacutevaacutete k vodneacute faacutezi Jednotliveacute podiacutely silice v hexanu spojte dohromady
8 Sestavte aparaturu pro destilaci za normaacutelniacuteho tlaku podle obraacutezku 2 Jelikož se jednaacute
o zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Baňku miacutesto do topneacuteho hniacutezda
umiacutestěte do vodniacute laacutezně (hrnec s vodou umiacutestěnyacute na vařiči) Roztok silice v hexanu přelijte do maleacute
zaacutebrusoveacute baňky (100 ml) na kterou nasadiacutete Claisenův naacutestavec s vodniacutem chladičem zakončenyacutem
alonžiacute a baňkou na kondenzaacutet
9 Baňku zahřiacutevejte opatrně na vodniacute laacutezni (vařič s hrncem) Během destilace je nutno regulovat
teplotu vodniacute laacutezně Udržujte ji mezi 80-90 degC voda tedy nesmiacute vřiacutet Zaacuteroveň sledujte teplotu v
destilačniacute aparatuře a v průběhu destilace odečtěte na teploměru teplotu varu hexanu Jakmile
přestane hexan destilovat destilaci zastavte a nechte aparaturu zchladnout
10 Pomociacute Pasteurovy pipety převeďte silici do předem zvaacuteženeacute mikrozkumavky (na analytickyacutech
vahaacutech) a určete jejiacute objem (podle stupnice na mikrozkumavce) a hmotnost (zvaacuteženiacutem na
analytickyacutech vahaacutech) Oddestilovanyacute hexan přelijte do laacutehve k tomu určeneacute
VYHODNOCENIacute
1 Vypočiacutetejte vyacutetěžek hřebiacutečkoveacute silice na jeden gram odvaacuteženeacuteho hřebiacutečku
2 Vypočiacutetejte hustotu hřebiacutečkoveacute silice
3 Stanovte teplotu varu hexanu a srovnejte ji s tabulkovou hodnotou
4 Zamyslete se nad tiacutem proč je vyacutehodnějšiacute destilaci s vodniacute parou provaacutedět vyacuteše popsanyacutem a
provedenyacutem způsobem než destilovat danou laacutetku společně s vodou v jedneacute baňce
5 Do protokolu se pokuste odvodit systematickeacute naacutezvy eugenolu a acetyleugenolu dle platneacuteho
naacutezvosloviacute
89
V přiacutepadě že jste pracovali s alternativniacutem vyacutechoziacutem materiaacutelem otaacutezky ve vyhodnoceniacute analogicky
upravte
90
8 Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu precipitačniacute techniky dialyacuteza
centrifugace ultrafiltrace
Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu
viz kapitola 6 Izolace nukleovyacutech kyselin
- Mletiacute homogenizace centrifugace
Precipitačniacute metody
V počaacutetečniacutech faacuteziacutech izolaciacute biopolymerů jsou většinou použiacutevaacuteny meacuteně pracneacute metody faacutezoveacute separace
jako jsou precipitace (frakcionace) dialyacuteza či vsaacutedkovaacute adsorpce Tyto metody nemajiacute zpravidla velkeacute
rozlišeniacute umožňujiacute však snadneacute a rychleacute zakoncentrovaacuteniacute preparaacutetu po zaacutekladniacute extrakci biologickeacuteho
materiaacutelu Sraacuteženiacute se provaacutediacute pomociacute neutraacutelniacutech soliacute změnou pH organickyacutemi rozpouštědly či
teplotou
Rozpustnost proteinů ve vodnyacutech roztociacutech zaacutevisiacute na jejich solvatačniacutem obalu tj vrstvě molekul vody
a iontů ktereacute obalujiacute jejich molekuly Přiacutečinou solvatačniacutech obalů jsou elektrostatickeacute siacutely mezi polaacuterniacutemi
strukturami proteinů a dipoacutely vody Rozpustnost proteinů se s rostouciacute koncentraciacute soliacute zpravidla
nejprve zvyšuje (vsolovaciacute efekt) prochaacuteziacute maximem a posleacuteze klesaacute (vysolovaciacute efekt) Vsolovaacuteniacute je
způsobeno vytvořeniacutem iontoveacuteho oblaku kolem ionizovanyacutech skupin biopolymerů ndash dochaacuteziacute ke sniacuteženiacute
interakce nabityacutech skupin biopolymerů mezi sebou a zvyacutešeniacute interakciacute s rozpouštědlem Dalšiacutem
přiacutedavkem neutraacutelniacute soli se snižuje tloušťka solvatačniacuteho obalu a efektivniacute koncentrace vody a tiacutem se
snižuje i rozpustnost proteinu Charakter zaacutevislosti rozpustnosti na koncentraci soli je určen nejen typem
biopolymeru ale i typem soli a hodnotou pH Nejnižšiacute je rozpustnost v izoelektrickeacutem bodě tj hodnota
pH při ktereacute maacute molekula biopolymeru neutraacutelniacute naacuteboj
Při frakcionaci organickyacutemi rozpouštědly miacutesitelnyacutemi s vodou (methanol ethanol aceton) se využiacutevaacute
rozdiacutelnaacute rozpustnost proteinů v těchto rozpouštědlech a ve vodě Zvyšovaacuteniacutem koncentrace organickeacuteho
rozpouštědla se zmenšuje i solvatačniacute obal kolem molekul proteinů což nakonec vede k jejich vysraacuteženiacute
Frakcionace organickyacutemi rozpouštědly se může kombinovat se změnami koncentrace soliacute pH a teploty
Tepelnaacute denaturace nežaacutedouciacutech laacutetek
Tato metoda se použiacutevaacute zejmeacutena při izolaci některyacutech termostabilniacutech enzymů v počaacutetečniacutech faacuteziacutech
purifikačniacuteho procesu Často se do roztoku přidaacutevaacute substraacutet koenzym nebo inhibitor přiacuteslušneacuteho
enzymu neboť přiacutetomnost těchto laacutetek vede k tvorbě komplexů enzym ndash ligand ktereacute se zpravidla
vyznačujiacute zvyacutešenou odolnostiacute vůči denaturačniacutem vlivům Roztok je zahřiacutevaacuten po jistou dobu na určitou
teplotu pak je rychle ochlazen v ledoveacute laacutezni a koagulovaneacute balastniacute biopolymery zejmeacutena termolabilniacute
proteiny se odstraniacute centrifugaciacute nebo filtraciacute Jako přiacuteklad můžeme uveacutest přiacutepravu kvasničneacute
alkoholdehydrogenasy kdy se extrakt v prostřediacute pyrofosfaacutetoveacuteho pufru zahřeje po dobu 15 minut na
teplotu 55 C na vodniacute laacutezni a balastniacute proteiny se odstraniacute centrifugaciacute
91
Vysolovaacuteniacute biopolymerů neutraacutelniacutemi solemi
Precipitovatelnost určiteacuteho proteinu z vodneacuteho roztoku je zaacutevislaacute na druhu použiteacute soli iontoveacute siacutele
hodnotě pH teplotě a koncentraci proteinů Při vysolovaciacutem efektu se uplatňuje daleko viacutece povaha
aniontu než kationtu Dvojmocneacute a viacutecemocneacute anionty precipitujiacute proteiny většinou mnohem uacutečinněji
než anionty jednomocneacute Nejčastěji použiacutevanou soliacute pro vysolovaacuteniacute biopolymerů je siacuteran amonnyacute Jeho
vyacutehodou je značnaacute rozpustnost (např ve srovnaacuteniacute s Na2SO4) kteraacute je jen nepatrně zaacutevislaacute na teplotě a
malyacute denaturačniacute vliv Doporučuje se použiacutevat dostatečně čistyacute siacuteran amonnyacute bez obsahu kovovyacutech
iontů ktereacute by mohly interagovat s proteiny a katalyzovat některeacute oxidačniacute reakce Jineacute soli se použiacutevajiacute
jen ve speciaacutelniacutech přiacutepadech např siacuteran hořečnatyacute k izolaci -globulinoveacute frakce ze seacutera nebo chlorid
sodnyacute k precipitaci fibrinogenu Diacuteky sveacute velkeacute kapacitě a tlumiveacute schopnosti by byly fosforečnany
ideaacutelniacutemi sraacutežedly ale pro svou špatnou rozpustnost se v praxi použiacutevajiacute jen velmi omezeně Často
použiacutevanou soliacute pro precipitaci některyacutech enzymů je i chlorid manganatyacute
Vlastniacute precipitace se provaacutediacute tak že se do roztoku biopolymerů sůl zpravidla přidaacutevaacute po malyacutech daacutevkaacutech
v pevneacutem stavu nebo jako nasycenyacute vodnyacute roztok za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute aby nedošlo k lokaacutelniacutemu
přesyceniacute Vysolovaacuteniacute probiacutehaacute při konstantniacute teplotě chlazeniacute neniacute vždy nezbytneacute Optimaacutelniacute
koncentračniacute rozsah pro frakcionaci daneacuteho proteinu je nutno najiacutet empiricky Množstviacute siacuteranu
amonneacuteho potřebneacuteho k dosaženiacute určiteacuteho stupně nasyceniacute lze snadno zjistit z tabulky 3 Po přidaacuteniacute
takoveacuteho množstviacute siacuteranu amonneacuteho ktereacute odpoviacutedaacute 30 množstviacute potřebneacuteho ke vzniku nasyceneacuteho
roztoku teacuteto soli (v praxi označovaacuteno jako 30 nasyceniacute) se sraacutežejiacute nukleoveacute kyseliny a poměrně maacutelo
proteinů Mezi 30ndash75 nasyceniacute pak precipituje většina proteinů V tomto rozmeziacute je třeba nasyceniacute
zvyšovat po poměrně malyacutech daacutevkaacutech Po přidaacuteniacute přiacuteslušneacuteho množstviacute soli se roztok biopolymeru miacutechaacute
ještě asi 20 minut a precipitaacutet se odděliacute centrifugaciacute Pokud je danyacute biopolymer obsažen v precipitaacutetu
lze po rozpuštěniacute sraženiny ziacuteskat jeho koncentrovanyacute roztok Siacuteran amonnyacute se z roztoku odděliacute většinou
dialyacutezou gelovou chromatografiiacute nebo ultrafiltraciacute
92
Tab 3 Množstviacute pevneacuteho siacuteranu amonneacuteho ktereacute je třeba přidat k jednomu litru roztoku aby se
dosaacutehlo žaacutedaneacute změny v procentech saturace roztoku siacuteranem amonnyacutem
Vyacuteslednaacute koncentrace siacuteranu amonneacuteho ( saturace)
10 15 20 25 30 33 35 40 45 50 55 60 65 70 75 80 85 90 95 100
Vyacutec
ho
ziacute k
on
cen
trac
e s
iacuteran
u a
mo
nn
eacuteh
o (
s
atu
race
)
0 56 84 114 144 176 196 209 243 277 313 351 390 430 472 516 561 610 662 713 767
10 28 57 86 118 137 150 183 216 251 288 326 365 406 449 494 540 592 640 694
15 28 57 88 107 120 153 185 220 256 294 333 373 415 459 506 556 605 657
20 29 59 78 91 123 155 189 225 262 300 340 382 424 471 520 569 619
25 30 49 61 93 125 158 193 230 267 307 348 390 436 485 533 583
30 19 30 62 94 127 162 198 235 273 314 356 401 449 496 546
33 12 43 74 107 142 177 214 252 292 333 378 426 472 522
35 31 63 94 129 164 200 238 278 319 364 411 457 506
40 31 63 97 132 168 205 245 285 328 375 420 469
45 32 65 99 134 171 210 250 293 339 383 431
50 33 66 101 137 176 214 256 302 345 392
55 33 67 103 141 179 220 264 307 353
60 34 69 105 143 183 227 269 314
65 34 70 107 147 190 232 275
70 35 72 111 153 194 237
75 36 74 115 155 198
80 38 77 117 157
85 39 77 118
90 38 77
95 39
Sraacuteženiacute biopolymerů ostatniacutemi laacutetkami
Poměrně starou metodou je precipitace biopolymerů organickyacutemi rozpouštědly Tyto laacutetky snižujiacute
dielektrickou konstantu prostřediacute tiacutem přispiacutevajiacute ke sniacuteženiacute rozpustnosti a k vysraacuteženiacute biopolymeru
(zvyšujiacute se elektrostatickeacute interakce mezi nabityacutemi skupinami biopolymeru a molekuly se pak snaacuteze
shlukujiacute do precipitujiacuteciacutech agregaacutetů)
Při izolaci nukleovyacutech kyselin se použiacutevaacute sraacuteženiacute koncentrovanyacutem ethanolem (pro kvantitativniacute
odstraněniacute nukleovyacutech kyselin z roztoku se často použiacutevajiacute ribonukleasy a deoxyribonukleasy) Při
separaci proteinů se organickaacute rozpouštědla využiacutevajiacute maacutelo je zde nebezpečiacute denaturace ktereacute se
snižuje udržovaacuteniacutem roztoku při teplotě 0C Ethanolovaacute precipitace maacute vyacutehodu v tom že odpadaacute potřeba
dialyacutezy Kromě ethanolu se předevšiacutem pro frakcionaci plasmovyacutech (seacuterovyacutech) proteinů použiacutevaacute
methanol aceton a ether Při separaci citlivějšiacutech proteinů jsou organickaacute rozpouštědla nahrazovaacutena
některyacutemi kyselinami jako je kyselina kaprylovaacute rivanol (2-ethoxy-69-diaminoakridinlaktaacutet) nebo
organickyacutemi polymery např polyethylenglykolem
Ke zvyacutešeniacute specifičnosti sraacuteženiacute je možneacute do roztoku přidat specifickeacute ligandy biacutelkovin např kofaktory
nebo zinečnateacute ionty V posledniacute době se takeacute začal pro některeacute kyseleacute proteiny použiacutevat bazickyacute
protamin sulfaacutet niacutezkomolekulaacuterniacute protein izolovanyacute z rybiacuteho spermatu Princip kyseleacute či bazickeacute
frakcionace spočiacutevaacute v pomaleacutem okyseleniacute či zalkalizovaacuteniacute roztoku biopolymerů na určitou hodnotu pH
pomociacute silneacute kyseliny či zaacutesady na ktereacute se ponechaacute po určitou dobu (1 hod) a po odstraněniacute vysraacuteženyacutech
balastů se vraacutetiacute na původniacute hodnotu
93
Pokud je ciacutelem kvantitativniacute odděleniacute biopolymerů z roztoku tzn deproteinaci je třeba použiacutet
drastičtějšiacutech metod sraacuteženiacute Lze využiacutet např sraacutežeciacute schopnost iontů těžkyacutech kovů (Hg2+ Pb2+ Cd2+) nebo
složitějšiacutech aniontů ktereacute tvořiacute s proteiny těžko rozpustneacute komplexy (kyseliny trichloroctovaacute pikrovaacute
chloristaacute fosfowolframovaacute atd) Tyto metody jsou použitelneacute tehdy když neniacute zaacutejem o biopolymery ale
naopak o niacutezkomolekulaacuterniacute složky biologickeacuteho materiaacutelu
Dialyacuteza
Tato separačniacute technika využiacutevaacute difuacuteze niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek membraacutenou nepropustnou pro velkeacute
molekuly a čaacutestice z roztoku o vyššiacute koncentraci do roztoku o koncentraci nižšiacute V okamžiku kdy se
koncentrace laacutetek prochaacutezejiacuteciacutech membraacutenou na obou stranaacutech membraacuteny vyrovnajiacute proces se zastaviacute
Molekuly proteinů neprochaacutezejiacute pro svou velikost otvory dialyzačniacutech membraacuten Dialyacuteza umožňuje
v biochemii např snadneacute odděleniacute soliacute od roztoků proteinů (při vysolovaacuteniacute proteinů siacuteranem amonnyacutem)
uplatňuje se i při krystalizaci proteinů Nejčastěji se využiacutevaacute tam kde chceme vysokomolekulaacuterniacute laacutetky
zbavit niacutezkomolekulaacuterniacutech nečistot
Dřiacuteve se použiacutevaly pro dialyacutezu membraacuteny typu kolodium celofaacuten pergamen anebo i membraacuteny
zviacuteřeciacuteho původu (střeva vaječnaacute blanka různeacute měchyacuteře) Nyniacute jsou komerčně dostupneacute uměleacute
membraacuteny s vhodnou velikosti poacuterů ve tvaru dlouheacute trubice různeacuteho průměru běžnyacutem laboratorniacutem
slangem jsou tyto membraacuteny nazyacutevaneacute dialyzačniacute střeva Potřebnyacute diacutel dialyzačniacute trubice se odstřihne a
na jednom konci pevně zavaacuteže nebo uzavře speciaacutelniacute svorkou Před naplněniacutem je třeba novou trubici
vždy pořaacutedně proplaacutechnout a nechat chviacuteli namočenou v destilovaneacute vodě ndash je třeba vymyacutet glycerol
kteryacutem jsou trubice impregnovaacuteny Po naplněniacute preparaacutetem určenyacutem k dialyacuteze se uzavře i druhyacute konec
trubice a vložiacute se do naacutedoby s vodou nebo pufrem o niacutezkeacute iontoveacute siacutele Během dialyacutezy je třeba myslet na
to že ve směru osmotickeacuteho tlaku prochaacutezejiacute molekuly vody což maacute za naacutesledek naředěniacute vzorku a
zvětšeniacute jeho objemu je třeba s tiacutem během plněniacute dialyzačniacuteho střeva počiacutetat aby nedošlo k jeho
poškozeniacute a ztraacutetě vzorku Je snaha o to aby dialyacuteza byla co nejrychlejšiacute Rychlost dialyacutezy zaacutevisiacute na
koncentračniacutem spaacutedu (zpočaacutetku je rychlejšiacute postupně se zpomaluje) kteryacute je ovlivněn předevšiacutem
poměrem objemů vně a uvnitř membraacuteny Rychlost tohoto procesu daacutele zaacutevisiacute na teplotě na počtu a
velikostiacute poacuterů v membraacuteně na siacutele membraacuteny na elektrickyacutech interakciacutech mezi membraacutenou a
difundujiacuteciacutemi čaacutesticemi a na velikosti plochy membraacuteny Miacutechaacuteniacute a obvykle i vyacuteměna kapaliny velmi
zrychlujiacute postup dialyacutezy Protože dialyacuteza trvaacute zpravidla desiacutetky hodin provaacutediacute se obvykle přes noc při
teplotě 0-4 C aby se zabraacutenilo denaturaci proteinů a množeniacute mikroorganismů
Ultrafiltrace
Podobně jako dialyacuteza použiacutevaacute se ultrafiltrace pro separaci či zakoncentrovaacuteniacute rozpuštěnyacutech laacutetek
s molekulovou hmotnostiacute vyššiacute než 10-4 Ultrafiltrace je proces při ktereacutem rozpouštědlo a rozpuštěneacute
laacutetky až do určiteacute kritickeacute velikosti prochaacutezejiacute membraacutenou na zaacutekladě tlakoveacuteho gradientu určujiacuteciacutem
faktorem je poacuterovitost membraacuteny Při ultrafiltraci se může využiacutevat pozitivniacute nebo negativniacute tlak
Pozitivniacuteho tlaku se dosahuje inertniacutem plynem převaacutežně dusiacutekem kteryacute se udržuje nad filtrovanyacutem
roztokem (retentaacutet) Roztoky se filtrujiacute pod tlakem 005 až 05 MPa nebo působeniacutem odstřediveacute siacutely v
centrifuze Naopak negativniacute tlak se udržuje pomociacute vakua ktereacute působiacute v prostoru již přefiltrovaneacuteho
roztoku (difuzaacutet) Rozpouštědlo a rozpuštěneacute laacutetky s menšiacutemi relativniacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi
než jsou poacutery v membraacuteně prochaacutezejiacute do ultrafiltraacutetu Laacutetky s vyššiacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi se pak
nad membraacutenou postupně zahušťujiacute Zakoncentrovanyacute retentaacutet lze zředit čistyacutem rozpouštědlem a
94
pokračovat v ultrafiltraci Tiacutem se postupně snižuje podiacutel niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek v retentaacutetu Při tomto
způsobu dialyacutezy nazyacutevaneacutem diafiltrace se požadovaneacuteho vyacutesledku dosaacutehne za 110 až 1100 času
potřebneacuteho pro konvenčniacute dialyacutezu
Obr 8 Zařiacutezeniacute pro ultrafiltraci
1 ndash elektromagnetickaacute miacutechačka 2 ndash zaacutesobniacutek na dusiacutek 3 ndash ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem 4 ndash regulaacutetor tlaku
5 ndash elektromagnetickeacute miacutechadlo 6 ndash tlakovyacute zabezpečovaciacute ventil 7 ndash přiacutevodniacute hadice dusiacuteku
8 ndash ultrafiltračniacute cela 9 ndash sviacuteraciacute stojan 10 ndash hadička pro odtok difuzaacutetu
11 ndash ovlaacutedaacuteniacute rychlosti miacutechaacuteniacute
Hlavniacutem požadavkem na membraacutenovyacute filtr je aby s dostatečnou rychlostiacute propouštěl rozpouštědlo
(vodu) a niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky a aby jeho poacutery měly standardniacute rozměr Tyto vlastnosti nemajiacute klasickeacute
celofaacutenoveacute či celulosoveacute membraacuteny použiacutevaneacute pro klasickou filtraci či dialyacutezu jejichž stěna maacute šiacuteřku 01
ndash 10 mm Proto se membraacutenoveacute filtry zhotovujiacute z anizotropniacutech polymerů se šiacuteřkou stěny 01 ndash 15 m
S takovyacutemi filtry by se však těžko manipulovalo a proto se připevňujiacute na podpůrnyacute materiaacutel kteryacute maacute
obvykle podobneacute chemickeacute složeniacute a jeho poacutery jsou podstatně většiacute než poacutery ultrafiltru Průměr poacuterů
membraacutenovyacutech filtrů se pohybuje v rozmeziacute od 01 do 50 nm
V biochemickyacutech laboratořiacutech se nejčastěji setkaacutete s ultrafiltračniacutemi celami a filtry firmy Amicon
(Obr 9) Tato firma dodaacutevaacute filtry s poacutery o průměru 02 - 20 nm ktereacute umožňujiacute dělit laacutetky s relativniacutemi
molekulovyacutemi hmotnostmi od 500 do 300 000 Da Podle typů jsou odolneacute vůči vodě a různyacutem
organickyacutem rozpouštědlům daacute se s nimi pracovat až do teploty 200 C a lze je vystavit působeniacute
zředěnyacutech kyselin hydroxidů a oxidačniacutech laacutetek Při spraacutevneacutem zachaacutezeniacute se mohou ultrafiltry použiacutevat
opakovaně mnohokraacutet za sebou Pro uacutečinnou ultrafiltraci je třeba zajistit aby se zadržovaneacute molekuly
nehromadily na povrchu filtru a nezacpaacutevaly jeho poacutery toho se dosaacutehne kontinuaacutelniacutem miacutechaacuteniacutem nebo
probublaacutevaacuteniacutem
95
Obr 9 Ultrafiltračniacute cela Amicon 8200
1 ndash viacuteko 2 ndash naacutedoba na retentaacutet 3 ndash nosič membraacuteny s odvodnyacutemi kanaacutelky 4 ndash spodniacute šroub 5 ndash stojan
na celu 6 ndash magnetickeacute miacutechadlo 7-8 ndash těsněniacute 9-10 ndash přiacutevod dusiacuteku 11 ndash odvod difuzaacutetu
96
UacuteKOL č 1 Homogenizace semen ječmene precipitace jejich proteinů siacuteranem amonnyacutem
s naacuteslednou dialyacutezou (a teoretickou ultrafiltraciacute na zařiacutezeniacute Amicon)
Nabobtnalaacute semena obilnin jsou vhodnyacutem zdrojem pro studium enzymů aktivniacutech v ranyacutech faacuteziacutech vyacutevoje
rostlin zejmeacutena pro vysokeacute aktivity a snadnou finančniacute dostupnost Nakliacutečenyacute ječmen (slad) je takeacute
vyacutebornyacutem zdrojem amylas enzymů vyacuteznamnyacutech v technologickeacute praxi předevšiacutem v lihovarnictviacute
a pivovarnictviacute Ve sladu jsou zastoupeny dva enzymy ktereacute štěpiacute (1-4) glykosidovou vazbu
polysacharidů -amylasa (14--D-glukan-glukanonhydrolasa EC 3211) a -amylasa
(14--D-glukan-maltohydrolasa EC 3212) Jak napoviacutedajiacute systematickeacute naacutezvy prvniacute enzym štěpiacute
molekulu škrobu ve vnitřniacute čaacutesti řetězce za vzniku dextrinu (glukanů) kdežto druhyacute odštěpuje disacharid
maltosu z neredukujiacuteciacuteho konce řetězce
V tomto uacutekolu budete homogenizovat semena ječmene v prostřediacute Trisacetaacutetoveacuteho pufru naacutesledně
budete z homogenaacutetu vysolovat proteiny siacuteranem amonnyacutem čiacutemž ziacuteskaacutete čaacutestečně purifikovanou frakci
proteinů Finaacutelniacute purifikaci (odstraněniacute amonnyacutech iontů z vysolovaacuteniacute siacuteranem amonnyacutem) provedete
dialyacutezou v Trisacetaacutetoveacutem pufru Jinyacutem způsobem finaacutelniacute purifikace je ultrafiltrace za použitiacute
ultrafiltračniacute cely Amicon Jelikož je ultrafiltrace pro toto cvičeniacute časově naacuteročnaacute vedouciacute cvičeniacute vaacutem
naacutezorně ukaacuteže a teoreticky vysvětliacute použitiacute ultrafiltračniacute cely
Obr 10 Obecnaacute strategie purifikace ve třech krociacutech
POJMY
Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci
Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem
Difuzaacutet ndash kapalina prochaacutezejiacuteciacute membraacutenou při ultrafiltraci
Retentaacutet ndash roztok vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek neprochaacutezejiacuteciacute ultrafiltračniacute membraacutenou
a zůstaacutevajiacuteciacute v ultrafiltračniacute cele
97
LABORATORNIacute POMŮCKY
Kuchyňskyacute mixeacuter
Centrifuga
Třeciacute miska s tloučkem
Elektromagnetickaacute miacutechačka
Elektromagnetickeacute miacutechadlo
Mikrozkumavky
Miska s ledem
Dialyzačniacute střevo
Spony na dialyzačniacute střevo
Odměrneacute vaacutelce
Ultrafiltračniacute cela Amicon
Ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem
Předvaacutežky
Zkumavky
Pipety
Kaacutedinky
Lžička
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
50 g nabobtnalyacutech ječmennyacutech obilek
01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetovyacute pufr pH 76 (pro homogenizaci)
Pevnyacute siacuteran amonnyacute
SCHEacuteMA EXPERIMENTU
POSTUP
1 Vodu z kaacutedinky s nabobtnalyacutemi semeny slijte nabobtnalaacute semena rozemelte pomociacute kuchyňskeacuteho
mixeacuteru a na předvaacutežkaacutech navažte přesně 50 g teacuteto rozemleteacute kaše
2 K rozemleteacute kaši přidejte dvojnaacutesobnyacute objem (100 ml) 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76
Laboratorniacute technika
98
3 Kaacutedinku s extraktem přeneste do naacutedoby s ledem extrakt zde ponechejte za občasneacuteho miacutechaacuteniacute
staacutet 10 minut
4 Po deseti minutaacutech extrakt (bez rozemletyacutech semen) rozdělte do dvou (přiacutep čtyř) kyvet ktereacute je
třeba pečlivě vyvaacutežit na předvaacutežkaacutech Plastovou kaacutedinku s naacutepisem bdquoVyvaacuteženiacuteldquo umiacutestěte na
předvaacutežky vaacutehy vynulujte Kyvetu s extraktem umiacutestěte do kaacutedinky a společně s viacutečkem ji zvažte
Hodnotu si zapište tato hodnota musiacute byacutet stejnaacute pro obě (přiacutep všechny čtyři) kyvety
5 Extrakt centrifugujte 10 minut při 9500g a 4degC Centrifugu vaacutem dopředu vychladiacute (4 degC) vedouciacute
cvičeniacute
Vy si pouze zkontrolujte zda všechny nastaveneacute parametry souhlasiacute (teplota čas otaacutečky) na
panel centrifugy nesahejte ani nemanipulujte s nastaveniacutem
6 Po 10 minutaacutech centrifugu otevřete odšroubujte viacuteko (to bezpečně položte na pevnyacute a rovnyacute
povrch stolu) Supernatant ze všech kyvet opatrně přelijte do čisteacute kaacutedinky V odměrneacutem vaacutelci
změřte jeho objem 06 ml supernatantu (extraktu) odeberte do mikrozkumavky (VZOREK Č 1)
7 Podle tabulky 3 zjistěte potřebneacute množstviacute siacuteranu amonneacuteho pro 50 nasyceniacute toto množstviacute
siacuteranu amonneacuteho odvažte a důkladně rozetřete ve třeciacute misce
8 Extrakt přelijte do kaacutedinky s elektromagnetickyacutem miacutechadlem a kaacutedinku umiacutestěte do misky s ledem
na elektromagnetickou miacutechačku Po dobu 10 minut postupně k extraktu přidaacutevejte odvaacuteženeacute
množstviacute siacuteranu amonneacuteho dalšiacute přiacutedavek vždy až po rozpuštěniacute předešleacuteho Během těchto
10 minut umyjte všechny kyvety ktereacute jste použili
9 Extrakt s dokonale rozpuštěnyacutem siacuteranem amonnyacutem rozdělte do dvou kyvet a centrifugujte
(9500g 10 min 4degC) Během těchto 10 minut si připravte 1 litr 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru
pH 76 kteryacute ziacuteskaacutete ředěniacutem 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76 (vyacutepočet vaacutem zkontroluje
vedouciacute cvičeniacute)
10 Ze supernatantu odpipetujte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 2) zbytek odstraňte a
precipitaacutet rozpusťte v 10 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76
11 Z rozpuštěneacuteho precipitaacutetu odeberte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 3) Zbytek
rozpuštěneacuteho precipitaacutetu použijte na dialyacutezu
12 Opatrně rukou vytaacutehněte dialyzačniacute střevo z roztoku 20 (50) ethanolu
Se střevem pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jeho poškozeniacute
13 Pomociacute střičky s destilovanou vodou střevo oplaacutechněte zevnitř i zvenčiacute ndash oplach proveďte 3x Na
jeden konec střeva poteacute upevněte sponu a do střeva nalijte destilovanou vodu uzavřete střevo
sponou i z druheacute strany Zkuste zda střevo neproteacutekaacute
14 Miacutesto vody do střeva přes malou naacutelevku nalejte 10 ml rozpuštěneacuteho precipitaacutetu
15 Střevo umiacutestěte do 1 l kaacutedinky Do kaacutedinky nalijte 900 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH
76 Nechejte dialyzovat v lednici (cca 30 min) a během teacuteto doby proveďte odběr čisteacuteho
dialyzačniacuteho pufru (VZOREK Č 6) kteryacute použijete jako slepyacute vzorek (BLANK) Daacutele dle pokynů
vedouciacuteho cvičeniacute proveďte sestaveniacute ultrafiltračniacute cely Amicon a seznamte se s dalšiacutemi
možnostmi použiacutevanyacutemi pro zahušťovaacuteniacute proteinů a ultrafiltraci
16 Ukončete dialyacutezu Ze střeva odeberte veškeryacute vzorek a změřte jeho objem Odeberte 06 ml
vzorku (VZOREK Č 4) daacutele odeberte 06 ml dialyzačniacuteho pufru ve ktereacutem dialyacuteza probiacutehala
(VZOREK Č 5)
17 Střevo důkladně oplaacutechněte destilovanou vodou a vraťte vedouciacutemu cvičeniacute
Laboratorniacute technika
99
UacuteKOL č 2 Stanoveniacute amonnyacutech iontů reakciacute s Nesslerovyacutem činidlem
PRINCIP
Amonneacute ionty reagujiacute s Nesslerovyacutem činidlem (tetrajodortuťnatan draselnyacute) za vzniku
červenohnědeacuteho produktu kteryacute lze stanovit spektrofotometricky s absorpčniacutem maximem při 436 nm
1198731198674+ + 21198671198921198684
2minus + 4119874119867minus rarr 1198731198672119868 ∙ 1198671198922119874 + 7119868minus + 31198672119874
LABORATORNIacute POMŮCKY
Zkumavky
Pipety
Špičky
Vortex
CHEMIKAacuteLIE
Nesslerovo činidlo pro detekci amonnyacutech iontů
POSTUP
POZOR Při praacuteci s Nesslerovyacutem činidlem použijte rukavice
1 Do 6 zkumavek označenyacutech 1-6 pipetujte 15 ml destilovaneacute vody
2 Přidejte 05 ml odebranyacutech vzorků
3 Do každeacute zkumavky přidejte 01 ml Nesslerova činidla
4 Po 5 minutaacutech obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu
5 Porovnejte kolorimetricky zabarveniacute v jednotlivyacutech zkumavkaacutech Zbarveniacute zkumavek vyfoťte
VYHODNOCENIacute
1 Do protokolu vložte foto zbarveniacute jednotlivyacutech vzorků po přidaacuteniacute Nesslerova činidla Okomentujte
jednotlivaacute zbarveniacute
2 Srovnejte proměřeneacute vzorky ndash kteryacute vzorek by měl byacutet nejviacutece zbarvenyacute a proč Odpoviacutedaacute
předpoklad Vašim vyacutesledkům Pokud ne zdůvodněte
UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute obsahu proteinů Bradfordovou metodou (teorie viz Uacuteloha č 2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute)
LABORATORNIacute POMŮCKY
Zkumavky
Pipety
Špičky
Vortex
Kyvety
Spektrofotometr Lightwave II
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Bradfordovo činidlo pro měřeniacute koncentrace proteinů
100
POSTUP
1 Sedm skleněnyacutech zkumavek popište čiacutesly 1-7
2 Do zkumavky č 1 pipetujte 20 μl extrakčniacuteho pufru Tato zkumavka bude sloužit jako BLANK
3 Do zkumavek č 2-3 přidejte 20 μl extraktu z ječmennyacutech obilek (VZOREK Č 1)
4 Do zkumavek č 4-5 přidejte 20 μl supernatantu po vysoleniacute (VZOREK Č 2)
5 Do zkumavek č 6-7 přidejte 20 μl odsoleneacuteho vzorku z dialyacutezy (VZOREK Č 4)
6 Do všech zkumavek pipetujte 2 ml Bradfordova činidla
7 Obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu a nechejte staacutet 5 min při laboratorniacute teplotě
8 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte Single wavelenght (1)
nastavte vlnovou deacutelku 595 nm potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK
9 Do kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu se slepyacutem vzorkem (BLANK) Před tiacutem než kyvetu vložiacutete
do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem
ubrouskem
10 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro blank
11 Vzorek z kyvety vylijte a nahraďte postupně vzorky ze zkumavek 1-6 Pro měřeniacute stiskněte zeleneacute
tlačiacutetko Naměřeneacute hodnoty absorbanciacute si zapište
VYHODNOCENIacute
1 Určete obsah proteinů v 1 ml extraktu v 1 ml supernatantu po vysoleniacute a v 1 ml vzorku po dialyacuteze
2 Pro vyacutepočet využijte kalibračniacute křivku na BSA kterou jste ziacuteskali v uacuteloze 2 Spektrofotometrickaacute
měřeniacute Pokud byla vaše kalibračniacute křivka nepřesnaacute (konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) použijte
rovnici pro stanoveniacute y = 00029x+00125 Nezapomeňte jakaacute množstviacute vzorků z celkoveacuteho
objemu jste ke stanoveniacute použili
3 Vypočiacutetejte celkoveacute množstviacute extrahovatelnyacutech proteinů v jednom gramu obilek
4 Vypočiacutetejte procentuaacutelniacute množstviacute proteinů ktereacute izolujete z extraktu po 50 vysoleniacute siacuteranem
amonnyacutem a kolik proteinů zůstane v supernatantu po vysoleniacute Nezapomeňte že jste precipitaacutet
rozpouštěli v 10 ml pufru
5 Popište a zhodnoťte purifikačniacute proces (využijte vyacutesledků reakce s Nesslerovyacutem činidlem)
6 Navrhněte alternativniacute kroky ktereacute byste mohli použiacutet pro homogenizaci precipitaci a odsoleniacute
izolovanyacutech proteinů
7 Zamyslete se a s pomociacute literatury vypište biologicky aktivniacute laacutetky ktereacute jsou přiacutetomneacute v obilkaacutech
Zkuste se zamyslet nad jejiacutem kvantitativniacutem obsahem
101
9 Titrace
Titrace (titračniacute stanoveniacute odměrnaacute analyacuteza volumetrie) je obecně přiacutemou kvantitativniacute metodou
pomociacute niacutež se stanovuje množstviacute jednotlivyacutech složek v analyzovaneacutem vzorku Tyto složky byacutevajiacute
předem určeny kvalitativně ndash tedy je stanovena pouze jejich přiacutetomnost ve vzorku Titrace se provaacutediacute
v kapalneacutem prostřediacute
Titračniacute stanoveniacute využiacutevaacute stechiometricky probiacutehajiacuteciacutech analytickyacutech reakciacute Jsou zde daneacute podmiacutenky
pro tyto reakce
musiacute probiacutehat jednoznačně (titračniacute činidlo nesmiacute reagovat s viacutece složkami ve vzorku)
musiacute probiacutehat dostatečně rychle (dosaženiacute rovnovaacutehy by mělo byacutet limitovaacuteno jen miacutechaacuteniacutem)
nesmiacute byacutet rušeny vedlejšiacutemi reakcemi
musiacute probiacutehat kvantitativně (rovnovaacuteha reakce musiacute byacutet posunuta jednoznačně směrem
k tvorbě produktů) s možnostiacute snadno identifikovat konec reakce
Principem titrace je přesneacute měřeniacute objemu roztoku titračniacuteho činidla ktereacute je postupně přidaacutevaacuteno
např z byrety k přesně znaacutemeacutemu objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy mezi
nimi proběhne kvantitativně chemickaacute reakce (tzv bod ekvivalence) Diacuteky znalosti objemu titračniacuteho
činidla jeho koncentrace a objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku lze pomociacute stechiometrickyacutech
poměrů daneacute chemickeacute reakce stanovit ekvivalent množstviacute analyzovaneacute laacutetky či přiacutemo jeho
koncentraci
Dle provedeniacute titračniacuteho stanoveniacute rozlišujeme titrace
A Přiacutemeacute ndash titračniacute činidlo se přidaacutevaacute přiacutemo k roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy
jsou laacutetkovaacute množstviacute obou roztoků ekvivalentniacute
B Nepřiacutemeacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacutevaacute nadbytek titračniacuteho činidla čiacutemž se
vytvořiacute produkt kteryacute se teprve pak titruje
C Zpětneacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacute přesnyacute objem titračniacuteho činidla v nadbytku
proběhne kvantitativniacute reakce poteacute se nadbytek titračniacuteho činidla titruje jinyacutem titračniacutem
činidlem
Určeniacute bodu ekvivalence
Vizuaacutelniacute indikace Během vizuaacutelniacute indikace konce titrace se využiacutevaacute vyacuterazneacute změny ve vzhledu titrovaneacuteho roztoku Tato
změna je způsobena buď přeměnou samotnyacutech reagujiacuteciacutech laacutetek nebo přeměnou pomocnyacutech laacutetek
přidaacutevanyacutech do roztoků (chemickeacute indikaacutetory)
Bezindikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence
Nejznaacutemějšiacute z těchto využiacutevaacute při titraciacutech odměrnyacute roztok manganistanu kteryacute při malyacutech
koncentraciacutech intenzivně fialově zbarvuje roztok Při titraciacutech v kyseleacutem prostřediacute se činidlo redukuje
na bezbarveacute ionty manganateacute dokud je v roztoku stanovovaneacute redukovalo Ukončeniacute reakce je
indikovaacuteno prvniacutem přebytkem činidla ktereacute zbarviacute titrovanyacute roztok růžovo-fialově
Bez použitiacute indikaacutetorů lze zjistit konec titrace takeacute u sraacutežeciacutech titraciacute halogenidů kdy vznikaacute zakalenyacute
koloidniacute roztok Postupuje-li se po dostatečně malyacutech přiacutedavciacutech dojde po miacuterneacutem překročeniacute bodu
102
ekvivalence ke zřetelneacutemu vyčeřeniacute roztoku sraženina ztratiacute koloidniacute charakter a koaguluje do většiacutech
čaacutestic usazujiacuteciacute se suspenze
Indikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence
Jako indikaacutetory se použiacutevajiacute laacutetky stejneacuteho typu Rozlišujiacute se tedy naacutesledujiacuteciacute indikaacutetory
indikaacutetory acidobazickeacute ndash slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady charakterizovaneacute
protolytickou rovnovaacutehou během titrace měniacute bravu v zaacutevislosti na pH
indikaacutetory metalochromniacute ndash komplex se stanovovanyacutem iontem kovu je odlišně zbarvenyacute od
iontu volneacuteho indikaacutetoru (xylenolovaacute oranž ndash z červeneacute či fialoveacute přechaacuteziacute na žlutou murexid
ndash ze žluteacute či červeneacute přechaacuteziacute na fialovou)
indikaacutetory sraacutežeciacutech titraciacute ndash tvořiacute s titračniacutem činidlem barevneacute sraženiny popř rozpustneacute
barevneacute komplexy nebo mohou způsobit změnu zbarveniacute sraženiny nebo roztoku v bodě
ekvivalence kvůli adsorpci nebo naopak desorpci z čaacutestic sraženiny
indikaacutetory redoxniacute ndash redukovanaacute forma je barevně odlišnaacute od oxidovaneacute formy (benzidin
difenylamin methylenovaacute modř ndash všechny přechaacuteziacute z bezbarveacute na modrou) indikaacutetory ktereacute
mohou přechaacutezet plynule z oxidovaneacute formy na redukovanou a naopak se nazyacutevajiacute vratneacute
indikaacutetory existujiacute i indikaacutetory nevratneacute
Instrumentaacutelniacute indikace Při instrumentaacutelniacutech metodaacutech indikace se sleduje průběh titračniacutech křivek měřeniacutem změn vhodnyacutech
veličin ktereacute se podle potřeby převaacutedějiacute na změny elektrickeacuteho signaacutelu
Potenciometrickeacute titrace
Protože podle Nernstovy rovnice potenciaacutel obecně zaacutevisiacute na koncentraciacutech iontů v roztoku lze
měřeniacutem potenciaacutelu pomociacute vhodneacute indikačniacute elektrody sledovat i dalšiacute veličiny odvozeneacute od
koncentraciacute např pH a indikovat tak průběh všech typů titraciacute
Pro rovnovaacutežnyacute potenciaacutel elektrody pak platiacute že
E=E0-RT
zFln
aprod
areak
kde E0 hellip standardniacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku
R hellip molaacuterniacute plynovaacute konstanta
F hellip Faradayova konstanta
a hellip aktivita
Při potenciometrickeacute indikaci se do titrovaneacuteho roztoku ponořiacute referenčniacute elektroda a vhodnaacute indikačniacute
elektroda a pomociacute potenciometru se měřiacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku v zaacutevislosti na přidaneacutem
množstviacute titračniacuteho činidla Potenciometrickou titračniacute křivku ukazuje Obr 1
103
Obr 1 Znaacutezorněniacute potenciometrickeacute titračniacute křivky Titrace roztoku HCl roztokem NaOH
Konduktometrickeacute titrace
Konduktometrickaacute (vodivostniacute) indikace konce titrace se s vyacutehodou využiacutevaacute při titraciacutech kdy vznikajiacute
maacutelo disociovaneacute nebo maacutelo rozpustneacute produkty což je převaacutežně při acidobazickyacutech titraciacutech kdy
vznikaacute maacutelo disociovanaacute voda přiacutep při chelatometrickyacutech a sraacutežeciacutech titraciacutech Vodivost roztoků je
přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci iontů ktereacute jsou v roztoku přiacutetomny K titraci se použiacutevajiacute co
nejkoncentrovanějšiacute roztoky titračniacutech činidel aby se zabraacutenilo deformaci lineaacuterniacute zaacutevislosti
zřeďovaacuteniacutem titrovaneacuteho roztoku Konec titrace se určuje podle zlomu na titračniacute křivce
Obr 2 Konduktometrickaacute titračniacute křivka Titrace roztoku HCl roztokem NaOH
104
Metody titračniacuteho stanoveniacute a použiacutevaneacute indikaacutetory
Metody titračniacuteho stanoveniacute se podle principu chemickeacute reakce kteraacute během nich probiacutehaacute děliacute na
acidobazickeacute komplexotvorneacute sraacutežeciacute a oxidačně-redukčniacute
Acidobazickeacute titrace Principem acidobazickeacute titrace je neutralizačniacute reakce kdy je kyselina (resp zaacutesada) titrovaacutena zaacutesadou
(resp kyselinou)
H3O+ + OHminus harr 2 H2O
Jako acidobazickeacute indikaacutetory se využiacutevajiacute slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady Odevzdaacuteniacutem resp
přijmutiacutem protonu přechaacutezejiacute na svou konjugovanou formu přičemž tento přechod je doprovaacutezen
změnou zbarveniacute Toto zbarveniacute zaacutevisiacute na poměru koncentraciacute ionizovaneacute a neionizovaneacute formy
indikaacutetoru Oblast pH ve ktereacute nastaacutevaacute pozorovatelnaacute změna zbarveniacute indikaacutetoru se nazyacutevaacute oblast
barevneacuteho přechodu indikaacutetoru neboli funkčniacute oblast indikaacutetoru Indikaacutetor pro danou titraci se voliacute tak
aby oblast barevneacuteho přechodu odpoviacutedala pH v okoliacute bodu ekvivalence na titračniacute křivce V tabulce 2
je shrnut přehled nejpoužiacutevanějšiacutech acidobazickyacutech indikaacutetorů
Tab 1 Přehled acidobazickyacutech indikaacutetorů
Indikaacutetor Funkčniacute oblast Zbarveniacute
kyseleacute formy zaacutesaditeacute formy
Thymolovaacute modř 12 ndash 28 červeneacute žluteacute
Methyloranž 31 ndash 45 červeneacute žluteacute
Methylčervěň 44 ndash 63 červeneacute žluteacute
Bromthymolovaacute modř 60 ndash 76 žluteacute modreacute
Fenolftalein 82 ndash 100 bezbarveacute červenofialoveacute
Thymolftalein 93 ndash 105 bezbarveacute modreacute
Komplexotvorneacute titrace Komplexotvorneacute titrace jinak chelatometrie je metoda založenaacute na tvorbě rozpustneacuteho komplexniacuteho
iontu kdy volnyacute kationt stanovovaneacuteho kovu vymiziacute z roztoku
Bod ekvivalence lze indikovat pomociacute kovovyacutech iontů přičemž rozlišujeme kovoveacute indikaacutetory
jednobarevneacute (thiokyanatan kyselina sulfosalicylovaacute) a metalochromniacute (obvykle slabeacute organickeacute
viacutecesytneacute kyseliny jejichž anionty jsou dle pH různě zbarveneacute ndash murexid xylenovaacute oranž)
Sraacutežeciacute titrace Sraacutežeciacute titrace jsou titrace založeneacute na vzniku maacutelo rozpustnyacutech sloučenin kdy titrovanaacute laacutetka vymiziacute z
roztoku protože je z něj vysraacutežena
Přiacutekladem je argentometrie kteraacute využiacutevaacute tvorby nerozpustnyacutech soliacute s kationtem Ag+ Titračniacutem
činidlem je zde roztok AgNO3 Argentometrie je vhodnaacute pro stanoveniacute iontů Cl- Br- I- CN- SCN- aj
Ag+ + Clminus rarr AgCl darr
105
Oxidačně-redukčniacute titrace Během oxidačně-redukčniacute titrace je titrovanaacute laacutetka zoxidovaacutena (resp zredukovaacutena) oxidujiacuteciacutem (resp
redukujiacuteciacutem) titračniacutem činidlem
Přiacutekladem oxidačně-redukčniacute titrace je jodometrie což je souhrn odměrnyacutech stanoveniacute založenyacutech
jednak na redukci jodu na jodid v neutraacutelniacutem prostřediacute podle rovnice
I2+2e-rarr2I-
a takeacute na oxidaci jodidu v kyseleacutem prostřediacute na jod podle rovnice
2I--2e-rarrI2
Vyloučenyacute jod je daacutele titrovaacuten odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho za vzniku tetrathionanu
sodneacuteho
I2+2Na2S2O3rarr2NaI+Na2S4O6
Indikaacutetor použiacutevanyacute během jodometrie je škrobovyacute maz kteryacute se barviacute roztokem jodu modře titrovat
je třeba za studena Škrob se sklaacutedaacute z amylosy a amylopektinu Amylosa poskytuje s jodem intenzivně
modreacute zbarveniacute Podstata reakce spočiacutevaacute v tom že molekuly jodu se dostaacutevajiacute do vnitřniacute dutiny
šroubovice amylosy a vzniklyacute tvar absorbuje světelneacute zaacuteřeniacute Stanoveniacute přesneacute koncentrace jodu se
provaacutediacute odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho o znaacutemeacute koncentraci
Přiacuteprava titračniacutech činidel
Volumetrickaacute analyacuteza začiacutenaacute přiacutepravou odměrnyacutech roztoků o přesneacute koncentraci Diacuteky znalosti přesneacute
koncentrace a spotřeby odměrneacuteho činidla je pak možneacute spočiacutetat koncentraci titrovaneacute laacutetky Proto je
důležiteacute věnovat tomuto kroku maximaacutelniacute pozornost Odměrneacute roztoky se zpravidla připravujiacute z
takovyacutech laacutetek ktereacute majiacute jasně definovanyacute obsah a čistotu a časem nepodleacutehajiacute změnaacutem Neniacute-li
možneacute takovou laacutetku použiacutet je třeba po přiacutepravě odměrneacuteho roztoku proveacutest tzv standardizaci Jednaacute
se o proces kdy je připravena pouze přibližnaacute koncentrace titračniacuteho činidla a přesnaacute koncentrace je
určena titraciacute standardu tedy laacutetky o přesneacute koncentraci kteraacute splňuje podmiacutenky o definovaneacutem
obsahu čistotě a časoveacute staacutelosti Teprve po standardizaci a tiacutem zjištěniacute přesneacute koncentrace odměrneacuteho
roztoku je možneacute přejiacutet k samotneacutemu stanoveniacute koncentrace neznaacutemeacuteho vzorku
Titračniacute činidla pro acidimetrii
Acidimetrie je metoda stanoveniacute zaacutesad jako titračniacute činidlo se použiacutevaacute tedy kyselina Nejčastěji
použiacutevanyacutemi titračniacutemi činidly jsou roztoky kyseliny chlorovodiacutekoveacute nebo kyseliny siacuteroveacute o
koncentraciacutech 005 až 01 molmiddotl-1 Ředěniacutem koncentrovanyacutech roztoků těchto kyselin se připravujiacute
titračniacute roztoky o přibližneacute koncentraci
U alkalimetrie se použiacutevajiacute naacutesledujiacuteciacute standardy
1 hydrogenuhličitan draselnyacute (KHCO3) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle
reakce
HCO3-+H+rarrCO2+H2O n(H+)=n(KHCO3)
2 uhličitan sodnyacute (Na2CO3) ndash zde probiacutehaacute titrace podle reakce
CO32-+2H+rarrCO2+H2O n(H+)=2∙n(Na2CO3)
106
Titračniacute činidla pro alkalimetrii
Alkalimetrie je metoda stanoveniacute kyselin jako titračniacute činidlo se použiacutevajiacute roztoky zaacutesad Nejčastěji
použiacutevanyacutemi odměrnyacutemi roztoky v alkalimetrii jsou roztoky alkalickyacutech hydroxidů o koncentraciacutech 005
až 01 molmiddotl-1 Lze je připravit rozpuštěniacutem pevnyacutech komerčniacutech preparaacutetů ktereacute však i při nejvyššiacute
deklarovaneacute čistotě obsahujiacute často jen kolem 90 čisteacuteho NaOH nebo KOH zbytek tvořiacute neurčiteacute
množstviacute vlhkosti a zejmeacutena uhličitan Je tedy zřejmeacute že koncentrace odměrnyacutech roztoků hydroxidů
připravenyacutech jakyacutemkoliv způsobem je jen přibližnaacute a vždy je nutneacute stanovit jejich přesnou koncentraci
Jako standardy se v alkalimetrii použiacutevajiacute
1 hydrogenftalan draselnyacute (KHFtal) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle rovnice
HFTal-+OH-rarrFTal2-+H2O n(OH-)=n(KHFtal)
2 dihydraacutet kyseliny šťaveloveacute (H2C2O4middot2H2O) ndash tuto slabou dvojsytnou kyselinu můžeme titrovat
do II stupně odměrnyacutem roztokem NaOH prostyacutem uhličitanu dle rovnice
(COOH)2+2OH-rarr(COO)22-+2H2O n(OH-)=2∙n[(COOH)2∙2H2O]
Vitamiacuten C
Vitamiacuten C se řadiacute mezi vitamiacuteny rozpustneacute ve vodě a nejčastěji je označovaacuten jako kyselina L-askorbovaacute
Jednaacute se o γ-lakton kyseliny 2-oxo-L-gulonoveacute jehož biosynteacuteza probiacutehaacute u řady organismů avšak
s vyacutejimkou člověka morčete primaacutetů indickeacuteho netopyacutera některyacutech ptaacuteků a bezobratlyacutech (Obr 1)
Obr 3 Scheacutema biosynteacutezy kyseliny askorboveacute u obratlovců a rostlin
Pod naacutezvem vitamiacuten C je nejen označovaacutena kyselina L-askorbovaacute ale takeacute jejiacute celyacute reversibilniacute redoxniacute
systeacutem zahrnujiacuteciacute produkty jejiacute oxidace ndash kyselinu L-monodehydroaskorbovou a kyselinu
107
L-dehydroaskorbovou Kyselina askorbovaacute tvořiacute bezbarveacute krystaly dobře rozpustneacute ve vodě (1 g na 3
ml vody) špatně rozpustneacute v alkoholu (1 g na 50 ml) a ostatniacutech organickyacutech rozpouštědlech
Ve vodneacutem prostřediacute se chovaacute jako středně silnaacute dvojsytnaacute kyselina s disociačniacutemi konstantami
pK1 = 417 a pK2 = 1157
Vitamiacuten C je nejznaacutemějšiacute a nejrozšiacuteřenějšiacute ze všech vitamiacutenů jednaacute se o nejčastěji použiacutevanyacute
potravinovyacute doplněk Průmyslově se vyraacutebiacute z D-glukosy kteraacute je katalytickou dehydrogenaciacute převedena
na D-sorbitol Poteacute naacutesleduje mikrobiaacutelniacute oxidace diacuteky Acetobacter suboxidans kteraacute vede k produkci
L-sorbosy L-sorbosa v reakci s acetonem v prostřediacute kyseliny siacuteroveacute poskytuje
2346-bis-(O-isopropyliden)-α-L-sorbofuranosu Oxidaciacute tohoto produktu pomociacute manganistanu
draselneacuteho v alkalickeacutem prostřediacute se ziacuteskaacute kyselina diaceton-2-oxo-L-gulonovaacute Po hydrolyacuteze chraacuteniacuteciacutech
skupin (ketalů) vznikaacute kyselina L-askorbovaacute
Obsah vitamiacutenu C v potravinaacutech je velmi proměnlivyacute zaacutevisiacute na geografickyacutech podmiacutenkaacutech skladovaacuteniacute
tepelneacute uacutepravě a na mnoha dalšiacutech faktorech Napřiacuteklad vařeniacutem se ničiacute až 60 vitamiacutenu C sušeniacutem
až 50 šetrnějšiacute je dušeniacute v paacuteře Nejšetrnějšiacute k vitamiacutenu C je mraženiacute Nejviacutece vitamiacutenu C obsahujiacute
ještě nezraleacute zeleneacute plody Bohatyacutem zdrojem vitamiacutenu C jsou šiacutepky (8000 mgkg) černyacute rybiacutez (1360
mgkg) naťovaacute petržel (1369 mgkg) avšak vzhledem k přiacuteležitostneacute konzumaci maleacuteho množstviacute
nejsou přiacuteliš vyacuteznamneacute pro pokrytiacute denniacute potřeby Co se tyacuteče potravin živočišneacuteho původu většiacute
množstviacute vitamiacutenu C obsahujiacute jaacutetra (hověziacute 300 mgkg)
Co se tyacuteče doporučeneacuteho denniacuteho daacutevkovaacuteniacute vitamiacutenu C k prevenci proti kurdějiacutem (skorbut
avitaminoacuteza C projevuje se krvaacutecivostiacute daacutesniacute) se doporučuje přijiacutemat 10-12 mg denně Avšak pro
spraacutevneacute fungovaacuteniacute organismu je tato daacutevka nedostačujiacuteciacute Podle vyhlaacutešky Ministerstva zdravotnictviacute
Českeacute republiky je průměrnaacute denniacute potřeba 60 mg Hlavniacute funkciacute vitamiacutenu C v lidskeacutem organismu je
uacutečast v oxido-redukčniacutech dějiacutech Kyselina askorbovaacute i jejiacute isomery a derivaacutety mohou reagovat s volnyacutemi
radikaacutely ktereacute způsobujiacute oxidaci lipidů a dalšiacutech oxidovatelnyacutech složek potravin a působiacute jako
antioxidanty Kyselina askorbovaacute se podiacuteliacute rovněž na hydroxylaci prolinu aminokyseliny kteraacute je hlavniacute
složkou kolagenu nezbytneacuteho pojiva v kůži kostech kloubech šlachaacutech a chrupavkaacutech Pokud neniacute
v těle dostatek vitamiacutenu C nedochaacuteziacute k hydroxylaci prolinu a špatně se tvořiacute kolagen
Je znaacutemo že železo obsaženeacute v ovoci zelenině a obilninaacutech se v těle poměrně špatně vstřebaacutevaacute
Vitamiacuten C zlepšuje vstřebaacutevaacuteniacute železa až o 85 při jeho nedostatku se doporučuje zvyacutešit přiacutejem
vitamiacutenu C namiacutesto zvyacutešeniacute konzumace železa Dalšiacute funkciacute vitamiacutenu C je napomaacutehaacuteniacute synteacutezy karnitinu
z aminokyseliny lysinu Karnitin transportuje mastneacute kyseliny do mitochondriiacute kde dochaacuteziacute k jejich
degradaci
Vitamiacuten C je rovněž bohatě využiacutevaacuten v potravinaacuteřstviacute kde se řadiacute mezi tzv přiacutedatneacute laacutetky (aditiva)
konkreacutetně do skupiny antioxidantů Označuje se jako E300 E301 značiacute askorbaacutet sodnyacute E304 estery
kyseliny askorboveacute askorbylpalmitaacutet a askorbylstearaacutet Diacuteky svyacutem vlastnostem ndash vitamiacuten antioxidant
chelatačniacute činidlo maacute uplatněniacute v konzervaacuterenstviacute kvasneacute technologii a technologii masa tuků a
cereaacuteliiacute Hydrofilniacute sůl askorbaacutetu sodneacuteho a lipofilniacute kyselina 6-palmitoyl-L-askorbovaacute inhibujiacute vznik
nitrosaminů v naklaacutedaneacutem mase a masnyacutech vyacuterobciacutech Hojně se přidaacutevaacute do ovocnyacutech džusů
konzervovaneacutemu či mraženeacutemu ovoci aby nedošlo během skladovaacuteniacute a zpracovaacuteniacute ke změnaacutem kvality
V množstviacute 20-30 mgkg se přidaacutevaacute do piva pro zabraacuteněniacute tvorby chladovyacutech a oxidačniacutech zaacutekalů takeacute
nežaacutedouciacutech změn senzorickyacutech vlastnostiacute Kyselina askorbovaacute je využiacutevaacutena rovněž i při vyacuterobě viacutena
kdy umožňuje sniacuteženiacute použitiacute oxidu siřičiteacuteho k siacuteřeniacute V množstviacute 10 ndash 100 mgkg se použiacutevaacute v pekařstviacute
jako prostředek zlepšujiacuteciacute pekařskeacute vlastnosti mouky Askorbylpalmitaacutet se použiacutevaacute v množstviacute 0006 ndash
004 jako antioxidant tuků
108
UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute
LABORATORNIacute POMŮCKY
Erlenmayerova baňka
Kaacutedinky
Odměrnaacute baňka
Titračniacute baňka
Odměrnyacute vaacutelec (50 ml 100 ml)
Byreta s přiacutemyacutem kohoutem
Neděleneacute skleněneacute pipety (5 ml 10 ml)
Dělenaacute skleněnaacute pipeta (5 ml)
Skleněnaacute naacutelevka malaacute
Gumovyacute naacutestavec na skleněnou pipetu
Svorky středniacute
Laboratorniacute stojan
Špachtle
Lžička
Vaacuteženky
Miacutechadla
Elektromagnetickaacute miacutechačka
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Thiosiacuteran sodnyacute
Uhličitan sodnyacute
Škrob
Kyselina siacuterovaacute
Joacuted
Jodid draselnyacute
Vitamiacutenovyacute doplněk stravy
POSTUP
1) PŘIacutePRAVA ROZTOKŮ
A Přiacuteprava 100 ml odměrneacuteho roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho Na2S2O35 H2O (Mr=24817) o koncentraci 0025 molmiddotl-1
1 Vypočtěte navaacutežku thiosiacuteranu sodneacuteho potřebnou k přiacutepravě 100 ml roztoku o koncentraci
0025 moll-1
2 Na předvaacutežkaacutech navažte vypočiacutetaneacute množstviacute thiosiacuteranu sodneacuteho
3 Pro stabilizaci roztoku přidejte špetku uhličitanu sodneacuteho
4 Rozpusťte obě laacutetky v 80 ml destilovaneacute vody za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute
5 Roztok poteacute přelejte do 100 ml odměrneacute baňky a doplňte po rysku destilovanou vodou
B Přiacuteprava škroboveacuteho mazu
1 Navažte 01 g škrobu a rozmiacutechejte jej v 50 ml destilovaneacute vody
2 Roztok 5 min povařte na vařiči až bude roztok čiryacute
3 Nechte roztok 10 min zchlaacutednout
2) STANDARDIZACE ROZTOKU JOacuteDU
1 Do titračniacute baňky odměřte 20 ml roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho
2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu
3 Do skleněneacute byrety nalijte odměrnyacute roztok joacutedu
4 Opatrnyacutem povoleniacutem kohoutu korigujte hladinu odměrneacuteho roztoku po rysku
5 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute (Obr 4) opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu
109
6 Vypočiacutetejte přesnou koncentraci joacutedu ze znalosti rovnice
1198682 + 2119873119886211987821198743 rarr 2119873119886119868 + 119873119886211987841198746
Obr 4 Modreacute zbarveniacute jako vyacutesledek titrace roztoku thiosiacuteranu roztokem joacutedem s využitiacutem škrobu
jako indikaacutetoru
3) JODOMETRICKEacute STANOVENIacute VITAMIacuteNU C
Pozn V teacuteto uacuteloze je možneacute stanovit obsah vitamiacutenu C (kromě tablet ktereacute jsou k dispozici) i ve vaacutemi
dodaneacutem vzorku (pokud možno průhledneacutem a světleacutem ne modreacutem) jako jsou šťaacutevy sirupy
potravinoveacute doplňky apod V kaacutedince připravte jeden roztok ke stanoveniacute vitamiacutenu C tak že finaacutelniacute
předpoklaacutedanaacute koncentrace bude přibližně 100 mg ve 100 ml destilovaneacute vody Přidejte 10 ml roztoku
10 kyseliny siacuteroveacute
1 Do titračniacute baňky odměřte 25 ml vašeho připraveneacuteho roztoku vitamiacutenu C
2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu
3 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu
UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C
LABORATORNIacute POMŮCKY
Skleněneacute zkumavky
Stojany na zkumavky
Hrnec
Vařič
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Vitamiacutenovyacute doplněk stravy
Dusičnan střiacutebrnyacute
Fehlingovo činidlo I a II
Amoniak
110
POSTUP
1) Důkaz redukciacute střiacutebrnyacutech iontů
Vitamiacuten C je silneacute redukčniacute činidlo a proto lze prokaacutezat zjištěniacutem přiacutetomnosti jiacutem vyredukovaneacute laacutetky
jako napřiacuteklad vyredukovaneacuteho elementaacuterniacuteho střiacutebra z roztoku dusičnanu střiacutebrneacuteho
1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek přidejte pomociacute Pasteurovy pipety 3 ml roztoku dusičnanu
střiacutebrneacuteho a přidejte 5 kapek amoniaku
2 K prvniacute zkumavce přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C Pozorujte sraženinu - střiacutebro je patrneacute jako
perleťovaacute až černaacute sraženina (Obr 5) a pokud nevznikaacute hned zkumavku zahřejte na vrouciacute
vodniacute laacutezni po dobu 10 min
Obr 5 Kontrolniacute reakce dusičnanu střiacutebrneacuteho (vlevo) a sraženina redukovaneacuteho střiacutebra vitamiacutenem
C (vpravo)
2) Důkaz Fehlingovyacutem činidlem
Při vzniku Fehlingova činidla dochaacuteziacute nejprve k reakci mezi CuSO4middot5H2O a NaOH kdy vznikaacute světle
modraacute sraženina hydroxidu měďnateacuteho kteraacute je v nadbytku rozpustnaacute za vzniku viacutenanu měďnateacuteho
Redukčniacute uacutečinky kyseliny askorboveacute dokaacutežeme reakciacute s Fehlingovyacutem činidlem kdy dochaacuteziacute k oxidaci
kyseliny askorboveacute na kyselinu dehydroaskorbovou a zaacuteroveň k redukci Cu2+ na Cu+ (konkreacutetně na
Cu2O kteryacute maacute oranžovou barvu)
1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek pipetujte pomociacute Pasteurovy pipety 1 ml roztoku Fehlingova
činidla I a 1 ml roztoku Fehlingova činidla II
2 K jedneacute ze zkumavek přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C
3 Zkumavku zahřiacutevejte na vrouciacute vodniacute laacutezni po dobu 10 min pozorujte vyloučenou sraženinu
(Obr 6)
Obr 6 Pozitivniacute reakce vitamiacutenu C s Fehlingovyacutem činidlem (oranžovaacute sraženina na dně) a negativniacute
kontrola (pouze Fehlingovo činidlo)
111
VYHODNOCENIacute
1 Uveďte vyacutesledky důkazovyacutech reakciacute vit C
2 Vypočiacutetejte množstviacute vitamiacutenu C (M = 176 gmiddotmol-1) v jedneacute tabletě vitamiacutenoveacuteho doplňku stravy
přiacutepadně ve vašem vzorku a porovnejte s uacutedajem uvaacuteděnyacutem vyacuterobcem
112
10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem
Světelnaacute mikroskopie
Světelnaacute mikroskopie je zaacutekladniacute metodou pozorovaacuteniacute ve všech biologickyacutech oborech jejichž
předmětem je buňka (tkaacuteň pletivo mikroorganismus) protože rozlišovaciacute schopnost teacuteto metody
odpoviacutedaacute velikosti buněk a mnohyacutech organel Světelnaacute mikroskopie využiacutevaacute k zobrazeniacute světelnyacutech
paprsků (elektronovaacute mikroskopie proudu elektronů)
Podle osvětleniacute objektu se rozlišuje
mikroskopie v prochaacutezejiacuteciacutem světle (světlo prochaacuteziacute pozorovanyacutem objektem)
mikroskopie v dopadajiacuteciacutem světle (světlo dopadaacute shora na povrch objektu)
Patřiacute sem mikroskopie
ve světelneacutem poli
v temneacutem poli
faacutezově kontrastniacute
interferenčniacute
polarizačniacute
fluorescenčniacute
v neviditelnyacutech paprsciacutech (UV RTG IČ)
Podle osvětleniacute okoliacute objektu rozlišujeme
mikroskopie ve světelneacutem poli (zobrazenyacute objekt maacute tmavyacute obrys a naleacutezaacute se ve světelneacutem
zorneacutem poli) Tato metoda je zaacutekladniacute a užiacutevaacute se nejběžněji
mikroskopie v temneacutem poli (světlyacute objekt je v černeacutem - temneacutem poli) Užiacutevaacute se pro zvlaacuteštniacute
přiacutepady
Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1)
Mechanickeacute diacutely stativ noha stativu šroub pro hrubeacute a jemneacute zaostřeniacute stolek mikroskopu vodič
preparaacutetu revolverovyacute měnič objektivů objiacutemka pro kondenzor objiacutemka pro filtr U staryacutech
mikroskopů uacutechytka pro zrcaacutetko pružinky pro přidrženiacute preparaacutetu
Optickeacute diacutely objektivy okulaacutery kondenzor s aperturniacute irisovou clonou U staryacutech mikroskopů zrcaacutetko
Osvětlovaciacute zařiacutezeniacute lampa v noze stativu s kolektorovou čočkou Stareacute mikroskopy samostatnou
mikroskopickou lampu
Clony pod kondenzorem aperturniacute irisovaacute clona daacutele polniacute clona
Objektiv je zaacutekladniacute optickyacute prvek mikroskopu (Obr 2) Vytvaacuteřiacute zvětšenyacute převraacutecenyacute obraz předmětu v
horniacute ohniskoveacute rovině objektu Tento obraz zvětšuje okulaacuter Zvětšenyacute obraz je registrovaacuten očniacute siacutetniciacute
nebo fotografickyacutem filmem
113
Obr 1 Binokulaacuterniacute mikroskop
Obr 2 Objektiv
114
Čiacuteselnaacute apertura
Rozlišovaciacute schopnost objektivu je vyjaacutedřena jeho čiacuteselnou (numerickou) aperturou A (apertura = lat
otvor)
A=nmiddot sin ω
kde n hellip index lomu prostřediacute mezi objektivem a preparaacutetem (pro vzduch je n = 1 pro
imerzniacute olej a sklo n = 15)
ω hellip polovičniacute otvorovyacute uacutehel tedy polovina uacutehlu kteryacute sviacuterajiacute protilehleacute krajniacute paprsky
vychaacutezejiacuteciacute z předmětoveacuteho bodu (P) na optickeacute ose mikroskopu a vstupujiacuteciacute ještě do
objektivu (O) ndash předmětovyacutem bodem se rozumiacute kteryacutekoliv bod či strukturu
mikroskopickeacuteho objektu (Obr 3)
Čiacuteselnaacute apertura objektivu maacute velkyacute praktickyacute vyacuteznam
Určuje rozlišovaciacute schopnosti a hranice užitečneacuteho zvětšeniacute
Ovlivňuje světelnost mikroskopickeacuteho obrazu světelnost obrazu je přiacutemo uacuteměrnaacute čtverci A a
nepřiacutemo zvětšeniacute objektivu
Ovlivňuje hloubku ostrosti Sniacuteženiacutem A objektivu se zvětšuje tloušťka zobrazeneacute vrstvy
preparaacutetu Objektivy s velkou hodnotou A majiacute malou penetračniacute (pronikaciacute) schopnost
zobrazujiacute velmi tenkou vrstvičku Pro svůj zaacutesadniacute vyacuteznam je uacutedaj A uveden na každeacutem
objektivu vedle uacutedaje zvětšeniacute
Obr 3 Čiacuteselnaacute apertura (A) objektivu zaacutevisiacute na velikosti otvoroveacuteho uacutehlu (2 ω) a na indexu lomu (n)
meacutedia mezi objektem (P) v preparaacutetu (pr) a čelniacute čočkou objektivu (O) Paprsky vystupujiacuteciacute z bodu P
pod uacutehlem většiacutem než 2 ω by se do objektivu nedostaly
115
Poznatky pro subjektivniacute mikroskopii lze souhrnně vyjaacutedřit pojmem rozlišivost mikroskopu (dm)
Veličina dm informuje o tom jakeacute nejmenšiacute rozměry musiacute miacutet předmět abychom jej při určiteacutem
celkoveacutem zvětšeniacute mikroskopu dobře rozlišili svyacutema očima Vypočiacutetaacute se podle vzorce
dm=327 μm
M
kde dm hellip minimaacutelniacute velikost předmětu v μm
327 μm hellip vzdaacutelenost dvou bodů ktereacute průměrně unaveneacute oko rozlišiacute jako dva body ze
vzdaacutelenosti 250 mm
M hellip celkoveacute zvětšeniacute mikroskopu
M=MobjektivumiddotMokulaacuterumiddotzvětšovaciacute koeficient tubusu
kde zvětšovaciacute koeficient tubusu je roven 1 při dodrženiacute předepsaneacute
tubusoveacute deacutelky mikroskopu
Při subjektivniacutem mikroskopovaacuteniacute je celkoveacute zvětšeniacute voleno tak aby hodnota rozlišivosti (dm)
odpoviacutedala velikosti objektu
Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute
1 Do optickeacute osy mikroskopu nastaviacuteme objektiv o nejmenšiacutem zvětšeniacute (většinou 4x)
2 Osvětliacuteme zorneacute pole a upraviacuteme rozestup okulaacuterů
3 Zkontrolujeme čistotu optiky
4 Položiacuteme na stolek preparaacutet a upevniacuteme ho Otaacutečeniacutem makrošroubu posouvaacuteme stolek
s preparaacutetem nahoru směrem k objektivu a pozorovaacuteniacutem zorneacuteho pole vyhledaacutevaacuteme danyacute objekt
Pozor Nemaacuteme-li nastavenyacute nejmenšiacute objektiv může se staacutet že při posouvaacuteniacute stolku směrem
vzhůru a hledaacuteniacute objektu naraziacuteme preparaacutetem do objektivu a ten se poškodiacute
5 Ověřiacuteme zdali vidiacuteme oběma očima (okulaacutery) stejně dobře
6 Makrometrickyacutem šroubem zachycenyacute obraz zaostřujeme šroubem mikrometrickyacutem už jen jemně
doostřujeme
7 Pohybujeme preparaacutetem a paacutetraacuteme po nejvhodnějšiacutem miacutestě pro pozorovaacuteniacute Toto miacutesto
posuneme doprostřed zorneacuteho pole
8 Pro vlastniacute mikroskopovaacuteniacute vyměniacuteme objektiv podle potřeby za jinyacute a zkontrolujeme nastaveniacute
vhodneacute apertury K zaostřeniacute pak již stačiacute mikrometrickyacute šroub
9 Po nastaveniacute potřebneacuteho zvětšeniacute upraviacuteme vhodně intenzitu světla a kontrast ovlaacutedaacuteniacutem clony
přiacutepadně kondenzoru
10 Při vlastniacutem studiu preparaacutetů jemně pohybujeme mikrometrickyacutem šroubem a tak zaostřujeme
různeacute roviny v preparaacutetu Pravou rukou můžeme kreslit
11 Po ukončeniacute praacutece s mikroskopem uvedeme přiacutestroj do zaacutekladniacute klidoveacute polohy tj stolek pro
preparaacutet umiacutestiacuteme do nejspodnějšiacute pozice a nastaviacuteme objektiv s nejmenšiacutem zvětšeniacutem
Formy zobrazeniacute mikroskopickyacutech objektů jsou v podstatě čtyři kresba mikrofotografie
mikrokinematografickyacute zaacuteznam a videozaacuteznam Kteraacutekoliv z uvedenyacutech forem může byacutet v černobiacuteleacutem
nebo barevneacutem provedeniacute
116
Uacutedržba mikroskopu
Čistěniacute optickyacutech čaacutestiacute se provaacutediacute vatovyacutemi tampoacutenky nebo papiacuterky na optiku stiacuteraacuteniacutem ze středu
směrem na periferii nebo ze středu po spiraacutele Lze použiacutet komerčně prodaacutevaneacute prostředky na čistěniacute
optiky nebo směs isopropanoldestilovanaacute voda (11) + kapka 1 roztoku dodecylsiacuteranu sodneacuteho (SDS)
Čistiacuteciacute směs se nesmiacute nikdy aplikovat přiacutemo na optiku ale pouze zvlhčit čistiacuteciacute materiaacutel Nikdy se nesmiacute
použiacutevat korosivniacute laacutetky a rozpouštědla Prach se odstraňuje ofukovaacuteniacutem baloacutenkem Z mechanickyacutech
čaacutestiacute se prach odstraňuje jemnyacutem štětečkem
Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt
Mikroskopickyacute preparaacutet se sklaacutedaacute z podložniacuteho skla a kryciacuteho skla mezi skly je meacutedium v němž je
uložen objekt Preparaacutet je zvedaacuten zaacutesadně za hrany Preparaacutety typu krevniacuteho naacutetěru se mohou
pozorovat bez kryciacuteho skla Dobře připravenyacute preparaacutet je předpokladem dobreacuteho zobrazeniacute objektu
Mikroskopickeacute preparaacutety se děliacute na
čerstveacute ndash dočasneacute (nativniacute)
trvaleacute (pracuje se s materiaacutelem usmrcenyacutem fixovanyacutem konzervovanyacutem)
Čerstveacute preparaacutety umožňujiacute pozorovat pohyb a činnost celyacutech buněk nebo organel Nevyacutehodou je
omezenyacute vyacuteběr materiaacutelu a časoveacute omezeniacute K přiacutepravě čerstvyacutech preparaacutetů jsou vhodneacute izolovaneacute
buňky čaacutesti tkaacuteniacute a drobnohledniacute živočichoveacute Preparaacutety prohliacutežiacuteme ve vodě nebo ve fyziologickeacutem
roztoku Fyziologickaacute media jsou
přirozenaacute ndash krevniacute seacuterum amniovaacute tekutina
umělaacute ndash fyziologickyacute roztok Ringerův roztok aj
U čerstvyacutech preparaacutetů je často použiacutevaacuteno tzv vitaacutelniacute barveniacute ktereacute se rozlišuje na
intravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute živyacutech zcela neporušenyacutech buněk (př prvoci)
supravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute přežiacutevajiacuteciacutech buněk vyňatyacutech z těla
postvitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute odumiacuterajiacuteciacutech buněk
Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu Do středu podložniacuteho skliacutečka je kapaacutetkem přenesena kapka vody nebo jineacuteho media do niacute se
štětečkem preparačniacute jehlou nebo pinzetou vložiacute připravenyacute vzorek Byla-li kapka malaacute pronikaacute
vzduch pod kryciacute skliacutečko ten se odstraniacute přikaacutepnutiacutem vody (meacutedia) těsně k okraji kryciacuteho skliacutečka
Naopak je-li vody pod kryciacutem skliacutečkem viacutece a objekt se pohybuje je třeba přebytečnou vodu odsaacutet
filtračniacutem papiacuterem Dostane-li se voda na svrchniacute stranu kryciacuteho skliacutečka je nutneacute zhotovit novyacute
preparaacutet
Kryciacute skliacutečko se poklaacutedaacute vždy nejdřiacuteve šikmo na hranu a pak se zvolna spouštiacute na objekt
Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu Trvalyacute preparaacutet je uzavřen do tzv uzaviacuteraciacuteho meacutedia kteryacutem je nejčastěji kanadskyacute balzaacutem Před
uzavřeniacutem se musiacute preparaacutet odvodnit a to řadou alkoholů o vzestupneacute koncentraci Trvaleacute preparaacutety
umožňujiacute nejen leacutepe rozlišit jednotliveacute struktury ale předevšiacutem sloužiacute jako dokladovyacute nebo
demonstračniacute materiaacutel
117
Přiacuteprava tenkyacutech řezů K přiacutepravě tenkyacutech řezů je použito speciaacutelniacutech mikrotomů (Obr 4) Nejjednoduššiacute ručniacute mikrotom je
tvořen dutyacutem vaacutelcem na horniacutem konci opatřenyacutem černyacutem hladkyacutem stolkem na spodniacutem otaacutečivou
hlaviciacute mikrometrickeacuteho šroubu kteryacute ve svisleacutem směru pohybuje svorkou umiacutestěnou uvnitř vaacutelce Do
niacute se pomociacute bočniacuteho šroubu upevniacute objekt kteryacute se řeže Objekty se řežou břitvou Mokryacutem štětečkem
se řezy přenaacutešejiacute do vody (meacutedia)
Obr 4 Typy mikrotomů
Specifickaacute barveniacute preparaacutetů U mikroskopickyacutech pozorovaacuteniacute je časteacute specifickeacute barveniacute preparaacutetů ktereacute pomaacutehaacute zviditelnit buněčneacute
struktury nebo organely Kromě již zmiacuteněneacuteho vitaacutelniacuteho barveniacute se použiacutevaacute celaacute škaacutela barviv ktereacute se
děliacute podle naacuteboje způsobu barveniacute nebo specifity vůči buněčnyacutem strukturaacutem Nejčastěji použiacutevanou
skupinou jsou barviva specifickaacute vůči buněčnyacutem jaacutedrům jako např toluidinovaacute modř kterou budete
použiacutevat v uacuteloze 11 (Mikroskopie a buněčnyacute cyklus) k vizualizaci faacuteziacute buněčneacuteho cyklu
118
UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza
Buňky z pokožky cibule jsou v jednom směru protaacutehleacute majiacute velkou centraacutelniacute vakuolu Buněčnaacute stěna je
stejnoměrně silnaacute a mezibuněčneacute prostory nejsou vyvinuty což souvisiacute s kryciacute funkciacute pokožkovyacutech
buněk Jaacutedro se nachaacuteziacute při buněčneacute stěně a je bochniacutekoviteacuteho tvaru
V hypertonickeacutem prostřediacute dochaacuteziacute u buněk k tzv plasmolyacuteze kteraacute je způsobena tiacutem že voda je z
vakuol odsaacutevaacutena Vakuola se zmenšuje a cytoplasma se odchlipuje od buněčneacute stěny Po přidaacuteniacute
destilovaneacute vody dochaacuteziacute k deplasmolyacuteze buňka se nachaacuteziacute v hypotonickeacutem prostřediacute Voda vnikaacute do
vakuoly kteraacute se zvětšuje a cytoplasma se dostaacutevaacute do původniacute polohy Po deacutele trvajiacuteciacutem pozorovaacuteniacute
mohou buňky praskat a červenofialovyacute obsah vyteacutekaacute do okolniacute vody Vlivem velkeacuteho osmotickeacuteho tlaku
dochaacuteziacute k prasknutiacute cytoplazmatickeacute membraacuteny i buněčneacute stěny a nastaacutevaacute plasmoptyacuteza
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pasteurovy pipety
Žiletka
Pinzeta
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Cibule se zbarvenyacutemi suknicemi (v buněčneacute šťaacutevě obsahujiacute antokyan)
Roztok sacharosy o koncentraci 1 moll-1
POSTUP
1 Nařežte si několik čtverečků pokožky (asi 5 x 5 mm) přiacutemo na suknici tak že ostrou žiletkou
provedete nehlubokeacute zaacuteřezy
2 Pinzetou sloupnete vyřiacuteznuteacute čtverečky pokožky ktereacute rychle přenesete na podložniacute sklo do kapky
vody nebo do kapky roztoku sacharosy
3 Pozorovanyacute objekt překryjte opatrně kryciacutem skliacutečkem Pozorujte stavbu rostlinneacute buňky v kapce
vody a naacutesledně změny v roztoku sacharosy
4 Po ukončeniacute pozorovaacuteniacute pletiva v roztoku sacharosy přikaacutepněte na jednu stranu kryciacuteho skliacutečka
kapku vody a k druheacute straně přiložte proužek filtračniacuteho papiacuteru kteryacute vysaje z prostoru pod kryciacutem
sklem roztok sacharosy Tento uacutekon několikraacutet zopakujte Pozorujte
VYHODNOCENIacute
1 Popište a zakreslete tvar buněk pokožky cibule v izotonickeacutem prostřediacute 2 Zakreslete a popište vliv roztoku sacharosy na pokožkoveacute buňky cibule
119
UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin
A Pozorovaacuteniacute průduchů
Průduch (stoma mn čiacuteslo stomata) je struktura vyskytujiacuteciacute se předevšiacutem na listech vyššiacutech rostlin kteraacute
umožňuje transpiraci a kontrolovanou vyacuteměnu plynů (předevšiacutem CO2 a O2) mezi mezofylem listu
rostliny a ovzdušiacutem Jsou tvořeny dvěma svěraciacutemi buňkami uzaviacuterajiacuteciacutemi průduchovou štěrbinu Pod
průduchovou štěrbinou je v mezofylu dyacutechaciacute dutina Svěraciacute buňky majiacute nejčastěji ledvinovityacute tvar a
kromě vyacuterazneacute vakuoly obsahujiacute i chloroplasty Oteviacuteraacuteniacute a zaviacuteraacuteniacute štěrbiny je vyvolaacuteno osmotickyacutemi
stahy svěraciacutech buněk a je ovlivněno koncentraciacute osmoticky aktivniacutech laacutetek hladinou enzymů a
hormonů světlem a obsahem vody v rostlině Existuje však několik modelů průduchů lišiacuteciacutech se
anatomickou stavbou a mechanismem pohybu svěraciacutech buněk Takteacutež velikost a počet průduchů je
značně variabilniacute a souvisiacute s polohou a vnějšiacutemi podmiacutenkami Obvykle jsou průduchy vyvinuty ve většiacutem
zastoupeniacute na spodniacute straně listu u jednoděložnyacutech rostlin jsou rozmiacutestěny na obou stranaacutech
stejnoměrně (Obr 5) Na pozorovaacuteniacute průduchů se připravuje tzv otiskovyacute preparaacutet pokožky listu
vytvořenyacute pomociacute bezbarveacuteho laku
Obr 5 Průduchy na listech jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Pinzeta
Lepiciacute paacuteska
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
List semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu
Bezbarvyacute lak na nehty
POSTUP
1 Uřiacutezněte jeden list semenaacutečků hrachu kukuřice
2 Na spodniacute i vrchniacute stranu listu obou rostlin naneste tenkou vrstvu bezbarveacuteho laku a nechte ho
uschnout
3 Naacutesledně nalepte lepiciacute paacutesku na zaschlyacute lak jemně přitlačte tak aby se lak zachytil na paacutesku pak
ji odlepte a přeneste na podložniacute skliacutečko Pozorujte
120
VYHODNOCENIacute
1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Potvrdili jste rozdiacutely v rozloženiacute a v počtu průduchů na listech
jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin
2 Bylo uspořaacutedaacuteniacute průduchů paralelniacute nebo nepravidelneacute Pozorovali jste rozdiacutely v anatomii
svěraciacutech buněk
B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu
Na povrchu listu je pokožka (epidermis) tvořenaacute plochyacutemi buňkami (tzv epidermaacutelniacute buňky) Vnějšiacute
stěna je krytaacute kutikulou Zaacutekladniacute pletivo listu je mezofyl (Obr 6) Ten je v listu rozčleněn na palisaacutedovyacute
parenchym a houbovyacute parenchym U listů monofaciaacutelniacutech je mezofyl tvořen palisaacutedovyacutem
parenchymem vyskytujiacuteciacutem se na obou stranaacutech a uprostřed je houbovyacute parenchym U listů bifaciaacutelniacutech
se jedno až viacutecevrstevnyacute palisaacutedovyacute parenchym nachaacuteziacute na svrchniacute straně pod epidermis je tvořen
vaacutelcovityacutemi protaacutehlyacutemi buňkami těsně k sobě naleacutehajiacuteciacutemi a obsahuje velkeacute množstviacute chloroplastů
Houbovyacute parenchym obsahuje meacuteně chloroplastů je tvořen laločnatyacutemi buňkami a vytvaacuteřiacute
mezibuněčneacute prostory zajišťujiacuteciacute dostatečnyacute rozvod plynů a vody
Obr 6 Rostlinnaacute pletiva na přiacutečneacutem řezu listu
Zdroj httpsslideplayercomslide10561918)
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pinzeta
Ručniacute mikrotom
Žiletky
Štěteček
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
List semenaacutečků hrachu kukuřice
Mrkev
POSTUP
1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky
špaliacutečku Do zaacuteřezu vložte přiacutečně odřezanyacute kousek listu semenaacutečků hrachu resp kukuřice a mrkev
se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu
2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy listu ktereacute vložiacutete do kapky vody na podložniacutem skliacutečku
překryjte je kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem
121
VYHODNOCENIacute
1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Jak se lišilo rozloženiacute rostlinnyacutech pletiv v listech hrachu a
kukuřice
2 Na zaacutekladě sveacuteho pozorovaacuteniacute popište jak se lišilo rozloženiacute ceacutevniacutech svazků v listech rostlin
C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny
Lignifikace je proces při ktereacutem se do celuloacutezniacute kostry buněčneacute stěny uklaacutedaacute lignin K nejznaacutemějšiacutem
histochemickyacutem reakciacutem ktereacute umožňujiacute identifikovat lignin patřiacute napřiacuteklad reakce s floroglucinolem
Tyto reakce nejsou pro lignin specifickeacute nyacutebrž jsou reakcemi uvedenyacutech činidel s koniferylaldehydem
a jinyacutemi přiacutebuznyacutemi laacutetkami ktereacute jsou stavebniacutemi kameny ligninu Zdřevnatěleacute buněčneacute stěny
obsahujiacuteciacute lignin se na řezu zbarviacute červeně až červenofialově
Obr 7 Uspořaacutedaacuteniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostlin
Zdroj httpvsangiospermweeblycomxylem-and-phloemhtml)
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pinzeta
Kapaacutetko
Ručniacute mikrotom
Žiletky
Štěteček
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Stonek semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu
Mrkev
Floroglucinoloveacute činidlo
75 roztok glycerolu v 10 kyselině siacuteroveacute
25 kyselina chlorovodiacutekovaacute
122
POSTUP
1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky
špaliacutečku Rukojetiacute špachtle do jejiacuteho středu udělejte žlaacutebek Do žlaacutebku vložte 15 cm čaacutest stonku
(segment) a mrkev se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu
2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy ktereacute vložiacutete do vody
3 Naacutesledně řezy přeneste štětečkem do několika kapek floroglucinolu v Petriho misce
4 K řezům v misce přikaacutepněte 1 kapku 25 HCl a nechte 2-5 minut působit
5 Vybarveneacute řezy přeneste do roztoku glycerolu v kyselině siacuteroveacute na podložniacutem skle překryjte
kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem
6 Pro kontrolu si nechejte několik řezu jen ve vodě a porovnejte s nabarvenyacutemi řezy
VYHODNOCENIacute
1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute
2 Pojmenujte buňky u kteryacutech byla prokaacutezaacutena přiacutetomnost ligninu
123
11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus
Buněčnyacute cyklus
Genetickaacute informace každeacuteho organismu je uložena v několika (přiacutep mnoha) molekulaacutech DNA
(deoxyribonucleic acid ndash deoxyribonukleovaacute kyselina) neboli chromosomech Napřiacuteklad lidskeacute buňky
obsahujiacute po 46 chromosomech zatiacutemco buňky cibule po 8 chromosomech Sled pochodů při kteryacutech
každaacute buňka zdvojnaacutesobiacute svůj obsah včetně genetickeacuteho materiaacutelu a rozděliacute se na dvě dceřineacute buňky
se nazyacutevaacute buněčnyacute cyklus
Buněčnyacutem cyklem je nazyacutevaacuten sled pochodů v buňce od skončeniacute jedneacute mitoacutezy do konce mitoacutezy
naacutesledujiacuteciacute Během buněčneacuteho cyklu buňka znaacutesobuje svůj obsah DNA dvakraacutet a zdvojuje svou
cytoplazmu včetně organel Po rovnoměrneacutem rozděleniacute jaacutedra a jeho obsahu (mitoacuteza) dochaacuteziacute
k samotneacutemu fyzickeacutemu odděleniacute buněk kdy je mezi nově vznikajiacuteciacute buňky rozdělena cytoplasma a
organely (cytokineze) Mitoacuteza a cytokineze tvořiacute dohromady tzv mitotickou faacutezi (M-faacuteze) buněčneacuteho
cyklu Zbylaacute čaacutest buněčneacuteho cyklu se nazyacutevaacute jako interfaacuteze Označeniacute pochaacuteziacute z doby kdy rozlišeniacute pro
pozorovaacuteniacute buněk nebylo velikeacute a kromě synteacutezy DNA a samotneacuteho děleniacute nebylo během buněčneacuteho
cyklu nic vidět Dnes je již znaacutemo že je buňka metabolicky aktivniacute během celeacute interfaacuteze kdy dochaacuteziacute k
synteacuteze např nukleotidů a histonů pro replikaci DNA stejně jako mnoha dalšiacutech proteinů i
niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu i poměr jednotlivyacutech faacuteziacute zaacutevisiacute na typu buňky a
organismu
Mitoacuteza (M-faacuteze) maacute 4 hlavniacute faacuteze profaacutezi metafaacutezi anafaacutezi a telofaacutezi (Obr 1) zakončenaacute cytokineziacute
neboli samotnyacutem rozděleniacutem buňky Mezi profaacuteziacute a metafaacuteziacute je mezifaacuteze nazyacutevanaacute prometafaacuteze
Obr 1 Staacutedia mitoacutezy v rostlinnyacutech buňkaacutech
Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu (tzv generačniacute doba buňky) je u různyacutech buněk různaacute ndash zaacutevisiacute na typu buňky
a na jejiacutem fyziologickeacutem stavu Některeacute buňky se děliacute několikraacutet za hodinu jineacute buňky se děliacute v řaacutedu
dnů U mnohobuněčnyacutech organismů byacutevaacute počet možnyacutech děleniacute vyacuterazně omezen velmi často se děleniacute
zastaviacute v momentu kdy buňka dosaacutehne určiteacute specializace (typickyacutem přiacutekladem jsou buňky nervovyacutech
tkaacuteniacute a buňky svalovyacutech vlaacuteken) Růst organismu a zvyšovaacuteniacute počtu buněk zpravidla zajišťujiacute kmenoveacute
buňky nebo meristeacutemy
124
Obr 2 Staacutedia mitoacutezy v buňkaacutech endospermu rostliny Haemanthus (bělokvět) A ndash interfaacuteze B ndash
profaacuteze C ndash prometafaacuteze D ndash metafaacuteze E ndash anafaacuteze F ndash telofaacuteze Zdroj De Mey J Lambert A M Bajer A S Moeremans M amp De Brabander M (1982) Visualization of microtubules in
interphase and mitotic plant cells of Haemanthus endosperm with the immuno-gold staining method Proceedings of the
National Academy of Sciences of the United States of America 79(6) 1898ndash1902 httpsdoiorg101073pnas7961898
Interfaacuteze
Interfaacuteze je nejdelšiacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu (asi 90 doby) biologickaacute aktivita buňky je v teacuteto faacutezi velmi
vysokaacute (obdobiacute kontinuaacutelniacuteho růstu buňky)
Interfaacuteze se děliacute na tři čaacutesti G1 S a G2 Během G1-faacuteze (z angl Gap = mezera) probiacutehaacute synteacuteza biacutelkovin
DNA polymerasy synteacuteza RNA a tubulinu Během S-faacuteze (syntetickaacute faacuteze) je syntetizovanaacute DNA Během
G2-faacuteze probiacutehaacute metabolickaacute aktivita a růst buňky Během G1-faacuteze a G2-faacuteze mohou buňky přechaacutezet
(reverzibilně) do klidoveacute G0-faacuteze (v G2-faacutezi pouze rostlinneacute buňky živočišneacute buňky v obou faacuteziacutech)
Na konci interfaacuteze se v buňce nachaacuteziacute jedno nebo viacutece jadeacuterek a jejiacute jaacutedro je obklopeno jadernou
membraacutenou U živočišnyacutech buněk se na vnějšiacute straně jaacutedra nachaacuteziacute dva centrozomy ktereacute byly
duplikovaacuteny během interfaacuteze a u živočichů obsahujiacute dvojici centriol Kolem centrozomů se nachaacuteziacute
kruhovaacute řada mikrotubulů (vznikleacute polymeraciacute tubulinu) nazyacutevanaacute astrosfeacutera (astery)
V teacuteto faacutezi ještě nelze jednotliveacute chromozomy rozlišit mikroskopicky (viz Obr 2A) protože jsou tvořeny
tenkyacutemi poměrně volně spiralizovanyacutemi chromatinovyacutemi vlaacutekny
125
Mitoacuteza (M-faacuteze)
Mitotickeacute děleniacute se objevuje u eukaryot a je evolučniacute adaptaciacute spojenou s probleacutemem přesneacuteho
rozděleniacute genetickeacuteho materiaacutelu jaacutedra do dvou dceřinyacutech buněk Zaacutekladniacute princip průběhu mitoacutezy u
eukaryot je obdobnyacute i když se může u různyacutech organismů miacuterně lišit
Jak již bylo zmiacuteněno mitoacuteza se děliacute do 4 faacuteziacute s jednou mezifaacuteziacute (profaacuteze prometafaacuteze metafaacuteze
anafaacuteze telofaacuteze) po mitoacuteze probiacutehaacute vlastniacute děleniacute buňky (citokineze)
Frekvenci mitoacutez v živočišneacute tkaacuteni nebo v rostlinneacutem pletivu udaacutevaacute tzv mitotickyacute index (MI) kteryacute je
daacuten poměrem počtu buněk ktereacute se nachaacutezejiacute ve stadiu mitoacutezy k celkoveacutemu počtu buněk Mitotickyacute
index odraacutežiacute proliferačniacute aktivitu tkaacuteně nebo pletiva Mitotickyacute index zaacutevisiacute na deacutelce trvaacuteniacute mitoacutezy a na
deacutelce interfaacuteze a zpravidla se udaacutevaacute v procentech děliacuteciacutech se buněk k celkoveacutemu počtu sledovanyacutech
buněk
MI []=M
Nmiddot100
kde M hellip počet buněk v mitoacuteze
N hellip počet všech buněk
Profaacuteze
Během profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu endoplasmatickeacuteho retikula a Golgiho aparaacutetu na menšiacute fragmety
v jaacutedru miziacute jadeacuterka Chromozomovaacute vlaacutekna se viacutece spiralizujiacute (kondenzujiacute) a vytvaacuteřejiacute jednotliveacute
chromozomy ktereacute jsou již viditelneacute při pozorovaacuteniacute světelnyacutem mikroskopem (Obr 2B) Každyacute zdvojenyacute
chromozom je tvořen dvěma sesterskyacutemi chromatidami ktereacute jsou propojeny po celeacute deacutelce za pomoci
proteinu kohezinu každaacute chromatida nese specifickou oblast primaacuterniacute konstrikce ndash centromeru
V oblasti centromery vznikaacute na každeacute chromatidě chromozomu složitaacute proteinovaacute struktura ndash
kinetochor
Na počaacutetku profaacuteze se od sebe oddělujiacute centrozomy a pohybujiacute se k opačnyacutem poacutelům buňky Tyto sloužiacute
jako organizaacutetory mikrotubulů z nichž se tvořiacute mitotickeacute (děliacuteciacute) vřeteacutenko Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho
vřeteacutenka zasahujiacute od jednoho poacutelu k ekvatoriaacutelniacute rovině buňky kde se spojiacute a vytvořiacute tzv polaacuterniacute vlaacutekna
Centrozomy jsou pak označovaacuteny jako poacutely děliacuteciacuteho vřeteacutenka
Prometafaacuteze
Ke konci profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu jaderneacute membraacuteny (Obr 2C) Mikrotubuly děliacuteciacuteho vřeteacutenka pak
pronikajiacute do oblasti jaacutedra a spojujiacute se s plně spiralizovanyacutemi chromozomy (kvarterniacute struktura
chromozomu) Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho vřeteacutenka pronikajiacute až k chromozomům a připojujiacute se na
kinetochory v oblasti centromer za vzniku tzv kinetochorovyacutech vlaacuteken V buňce zůstaacutevajiacute i vlaacutekna
kteraacute se nikam nepřipojujiacute a tvořiacute tzv astrosfeacuteru
Metafaacuteze
Během metafaacuteze jsou centrozomy na protějšiacutech poacutelech buňky a určujiacute podeacutelnou osu děleniacute
Chromozomy se tahem kinetochorovyacutech vlaacuteken seskupiacute v ekvatoriaacutelniacute rovině buňky (tzv metafaacutezniacute
destička) a centromery všech chromozomů jsou vyrovnaneacute v řadě v metafaacutezniacute destičce (Obr 2D) Tato
vlaacutekna jsou vzhledem ke sveacute funkci v anafaacutezi označovaacutena jako tažnaacute vlaacutekna
Metafaacuteze je nejvhodnějšiacute faacuteze k určeniacute počtu chromozomů a k jejich identifikaci
126
Anafaacuteze
Anafaacuteze (Obr 2E) je často nejkratšiacutem uacutesekem mitoacutezy Na počaacutetku anafaacuteze dochaacuteziacute k přerušeniacute
propojeniacute mezi chromatidami za pomoci enzymu separasy (proteolytickyacute enzym) jednotliveacute
chromatidy jsou pak tahem děliacuteciacuteho vřeteacutenka posunuty k poacutelům buňky Každaacute chromatida se staacutevaacute
samostatnyacutem chromozomem (dceřinyacute chromozom) Pohyb chromozomů k poacutelům buňky je zajištěn
zkracovaacuteniacutem tedy depolymeraciacute kinetochorovyacutech vlaacuteken centromerou dopředu (anafaacuteze A) současně
se poacutely buňky od sebe vzdalujiacute (anafaacuteze B)
Na konci anafaacuteze majiacute oba poacutely buňky stejneacute a uacuteplneacute sestavy chromozomů
Telofaacuteze
Během telofaacuteze (Obr 2F) je buňka prodlužovaacutena polaacuterniacutemi vlaacutekny a u poacutelů buňky se začiacutenajiacute tvořit
dceřinaacute jaacutedra v miacutestech shromaacutežděniacute chromozomů obnovuje se jadernaacute membraacutena z fragmentů
membraacuteny rodičovskeacute buňky a ostatniacutech čaacutestiacute endoplazmatickeacuteho retikula objevuje se opět jadeacuterko a
rozvolňujiacute se chromatinovaacute vlaacutekna každeacuteho chromozomu
Cytokineze
Děleniacute cytoplasmy a buňky za vzniku dvou dceřinyacutech buněk naacutesleduje kraacutetce po ukončeniacute mitoacutezy U
vyššiacutech rostlin vznikaacute buněčnaacute destička (fragmoplast) od středu k obvodu buňky (centrifugaacutelně) u
živočišnyacutech buněk se plasmatickaacute membraacutena tvořiacute směrem z obvodu dovnitř buňky (centripetaacutelně
zaškrceniacute ryacutehovaacuteniacute) za aktivniacute uacutečasti mikrotubulů
Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů
Chromosomy nejsou v normaacutelniacutem světle viditelneacute protože majiacute stejnyacute lom světla jako cytoplasma Je
však možneacute je zviditelnit použitiacutem specifickyacutech barviv nebo faacutezoveacuteho kontrastu Chromozomy se dobře
barviacute pomociacute acetobarviv což jsou barviva rozpustnaacute v kyselině octoveacute nebo propionoveacute ndash např
acetokarmiacuten laktopropionovyacute orcein acetonigrosin lakmoid atd
Před barveniacutem se nejprve provaacutediacute fixace materiaacutelu a macerace při ktereacute se rozrušiacute středniacute lamela mezi
buňkami takže je pak možneacute preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit do tenkeacute vrstvy a neniacute třeba ho řezat
Fixace se použiacutevaacute nejčastěji alkohol-octovaacute (směs 96 ethanolu a ledoveacute kyseliny octoveacute v poměru 31
ndash Farmerova fixaacutež) macerace se provaacutediacute často směsiacute koncentrovaneacute HCl a 96 ethanolu v poměru 11
přiacutepadně 1M nebo 5M HCl nebo pak enzymaticky působeniacutem pektinas a celulas
Barveniacutem za pomociacute acetobarviv se jasně vybarviacute chromatin a chromozomy cytoplasma se zbarviacute do
růžova
Diacuteky maceraci lze preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit na tenkou vrstvu a připravit tak tzv roztlakovyacute
preparaacutet Je vhodneacute vybrat materiaacutel kde dochaacuteziacute k intenzivniacutemu buněčneacutemu děleniacute jako jsou
meristeacutemy ktereacute se nachaacutezejiacute na vzrostneacutem vrcholu stonku a v kořenoveacute špičce (Obr 3)
V přiacutepadě kdy je třeba chromozomy počiacutetat se před fixaciacute provaacutediacute tzv předpůsobeniacute (nejčastěji
roztoky kolchicinu para-dichlorbenzenu 8-hydroxychinolinu nebo studenou vodou) Předpůsobeniacute
zajistiacute rozrušeniacute děliacuteciacuteho vřeteacutenka zkraacuteceniacute chromozomů chromatidy se od sebe neoddělujiacute Jednotliveacute
chromozomy jsou uvolněny z mitotickeacuteho aparaacutetu tiacutem jsou leacutepe rozloženy v celeacute buňce Zvyacutešiacute se počet
pozorovanyacutech metafaacuteziacute
127
Pro přesnějšiacute identifikaci jednotlivyacutech chromozomů (zvlaacuteště v metafaacutezi) sloužiacute metoda tzv proužkovaacuteniacute
chromozomů (bandings) jejiacutemž principem je diferenciaacutelniacute barveniacute chromatinu (vzniknou viditelneacute
proužky bandy)
Dalšiacute možnostiacute barveniacute chromozomů je barveniacute dle Feulgena diacuteky jemuž se vybarviacute vyacutehradně struktury
obsahujiacuteciacute DNA Pomociacute hydrolyacutezy v HCl se z DNA odštěpiacute purinoveacute baacuteze a na aldehydickeacute skupiny
zbytků deoxyribosy se navaacuteže barvivo ndash bazickyacute fuchsin obsaženeacute v Schiffově reagens
Obr 3 Podeacutelnyacute řez kořenovou špičkou
UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pasteurovy pipety
Preparačniacute jehla
Žiletka
Pinzeta
Mikrozkumavky
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Kořenoveacute špičky cibule kuchyňskeacute (Allium cepa L) nebo hrachu seteacuteho (Pisum sativum L)
05 toluidinovaacute modř nebo Schiffovo reagens
kyselina chlorovodiacutekovaacute o koncentraci 5 moll-1
POSTUP
Po celou dobu praacutece použiacutevejte ochranneacute rukavice
1 Ustřihněte si asi 1 cm dlouheacute kořiacutenky cibule a vložte je do mikrozkumavky
2 Přidejte 5 molmiddotl-1 HCl a nechte působit asi 10 minut při laboratorniacute teplotě
128
3 Oplaacutechněte kořiacutenky destilovanou vodou jeden přeneste na podložniacute skliacutečko a oddělte
kořenovou špičku s meristematickyacutem pletivem zbytek kořene vyhoďte
4 Kořenovou špičku přeneste pinzetou do kapky 05 toluidinoveacute modře (Schiffovo reagens) na
podložniacutem skliacutečku
5 Naacutesledně špičku opatrně přeneste do kapky destilovaneacute vody poteacute kořenovou špičku
přemiacutestěte na noveacute podložniacute skliacutečko přiložte kryciacute skliacutečko a kolmo přitlačte korkovou zaacutetkou
na špičku Opatrně abyste skliacutečkem neposunuli nebo neotočili Pozorujte roztlakovyacute preparaacutet
pod světelnyacutem mikroskopem za využitiacute znalostiacute ziacuteskanyacutech v uacuteloze Zaacuteklady mikroskopovaacuteniacute
6 V 10 zornyacutech poliacutech mikroskopu spočiacutetejte všechny buňky a buňky v mitoacuteze
VYHODNOCENIacute
1 Pozorujte preparaacutety a zakreslete
2 Pokud jste pozorovali buňky v rozdiacutelnyacutech faacuteziacutech mitotickeacuteho děleniacute označte pojmenujte danou
faacutezi do protokolu a stručně popište co se děje s chromozomy
3 Vyacutesledky z bodu 6 postupu zapište do tabulky a stanovte mitotickyacute index
Zorneacute pole Počet buněk
Počet všech buněk v profaacutezi v metafaacutezi v anafaacutezi v telofaacutezi
1
2
3
4
5
6
7
8
6
10
Celkem
5
Uacutevod
Laboratorniacute řaacuted
1 Student je před zahaacutejeniacutem praacutece v laboratoři povinen seznaacutemit se s laboratorniacutem řaacutedem
s bezpečnostniacutemi předpisy a s poskytovaacuteniacutem prvniacute pomoci
2 Student je povinen přichaacutezet do laboratoře včas a řaacutedně připraven Musiacute miacutet provedeny potřebneacute
vyacutepočty znaacutet vlastnosti laacutetek se kteryacutemi bude pracovat apod Před zahaacutejeniacutem cvičeniacute vyučujiacuteciacute
ověřuje znalosti studentů Pokud student nemaacute dostatečneacute znalosti k řešeniacute daneacute uacutelohy cvičeniacute
vykonaacute v naacutehradniacutem termiacutenu
3 Každaacute absence musiacute byacutet omluvena Maacute-li student vaacutežneacute osobniacute důvody pro ktereacute se nemůže
zuacutečastnit cvičeniacute sděliacute to vedouciacutemu předem Každaacute zameškanaacute uacuteloha musiacute byacutet nahrazena Na
termiacutenu naacutehradniacuteho cvičeniacute se student dohodne s vedouciacutem cvičeniacute
4 Při praacuteci v laboratoři musiacute miacutet student pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv
5 Studenti pracujiacute ve dvojiciacutech Před zahaacutejeniacutem praacutece zkontrolujiacute podle přiloženeacuteho seznamu
pracovniacute stůl a jeho vybavenost Všechny zaacutevady zjištěneacute před zahaacutejeniacutem praacutece nebo v jejiacutem
průběhu neprodleně hlaacutesiacute vedouciacutemu cvičeniacute
6 Při praacuteci je nutneacute postupovat přesně podle zadaneacute uacutelohy a pokynů vyučujiacuteciacuteho Před použiacutevaacuteniacutem
přiacutestrojů se musiacute student nejprve seznaacutemit s jejich obsluhou
7 Průběh praacutece a dosaženeacute vyacutesledky si každyacute student zaznamenaacutevaacute do protokolaacuterniacuteho sešitu Po
skončeniacute cvičeniacute předložiacute vyacutesledky vedouciacutemu cvičeniacute
8 Naacutesledujiacuteciacute cvičeniacute odevzdaacutevaacute každyacute student vypracovanyacute protokol kteryacute musiacute obsahovat jmeacuteno
studenta studijniacute kombinaci datum naacutezev uacutelohy stručnyacute princip uacutelohy stručnyacute pracovniacute postup
vyacutesledky diskusi a zaacutevěr (tabulky grafy)
9 Po skončeniacute praacutece je student povinen daacutet sveacute pracovniacute miacutesto do pořaacutedku řaacutedně umyacutet sklo a
oplaacutechnout je destilovanou vodou
10 Student smiacute opustit laboratoř až po kontrole dosaženyacutech vyacutesledků a stavu pracovniacuteho stolu
vyučujiacuteciacutem
11 Po skončeniacute praacutece je povinnost uzavřiacutet vodu a vypnout elektrickeacute spotřebiče
12 V laboratoři je zakaacutezaacuteno jiacutest piacutet a kouřit
13 Studenti jsou povinni dodržovat bezpečnostniacute předpisy
14 Praacutece s jedovatyacutemi těkavyacutemi a paacutechnouciacutemi laacutetkami se provaacutediacute pouze ve spuštěneacute digestoři
15 Zvlaacuteštniacute opatrnosti je třeba dbaacutet při manipulaci s otevřenyacutem ohněm hořlavinami žiacuteravinami
a jedovatyacutemi laacutetkami
16 Přiacutepadneacute zaacutevady nedostatky nehody nebo poraněniacute je nutneacute ihned hlaacutesit vyučujiacuteciacutemu a v přiacutepadě
potřeby poskytnout okamžitě prvniacute pomoc
17 Praacutece v chemickeacute laboratoři je zakaacutezaacutena těhotnyacutem anebo kojiacuteciacutem ženaacutem a matkaacutem do konce 9
měsiacutece po porodu Studentka je povinna vedouciacutemu cvičeniacute okamžitě oznaacutemit graviditu kojeniacute či
nedaacutevnyacute porod
6
Bezpečnost praacutece v chemickeacute laboratoři
1 Provaacutedějte pouze praacutece podle pokynů vyučujiacuteciacuteho a pracovniacuteho naacutevodu
2 Seznamte se s rozmiacutestěniacutem hasiciacutech přiacutestrojů a s uacutenikovyacutemi vyacutechody z laboratoře
3 V laboratoři nikdy nejezte nepijte a nekuřte Po skončeniacute praacutece si důkladně umyjte ruce
4 K jiacutedlu a pitiacute (mimo laboratoř) nepoužiacutevejte nikdy chemickeacute sklo
5 Tašky a oblečeniacute uložte do skřiacuteniacute mimo laboratoř
6 Při praacuteci v laboratoři vždy noste pracovniacute plaacutešť a vhodnou obuv
7 Neprovaacutedějte samovolneacute opravy nebo uacutepravy na elektrickeacute instalaci a přiacutestrojiacutech
8 Chemikaacutelie nikdy nezkoušejte uacutesty a neinhalujte vyacutepary
9 Nepipetujte uacutesty
10 Při praacuteci se žiacuteravinami a jinyacutemi nebezpečnyacutemi laacutetkami si chraňte obličej a oči ochrannyacutem štiacutetem
ruce gumovyacutemi rukavicemi
11 Na pracovišti udržujte pořaacutedek a čistotu Dbejte abyste vnějšiacute stěny naacutedob nebo pracovniacute miacutesto
nepotřiacutesnili chemikaacuteliemi
12 Koncentrovaneacute kyseliny a zaacutesady řeďte tak že kyselinu nebo zaacutesadu nalijete tenkyacutem proudem po
tyčince do vody za současneacuteho miacutechaacuteniacute a chlazeniacute
13 Při provaacuteděniacute pokusů ve zkumavkaacutech držte uacutestiacute zkumavek odvraacuteceneacute od obličeje (sveacuteho
i spolupracovniacuteků)
14 Při praacuteci s hořlavinami nesmiacute byacutet v bliacutezkosti otevřenyacute oheň Při destilaci hořlavin je nezbytneacute z okoliacute
odstranit zaacutesobniacute laacutehve hořlavin a kontrolovat průtok vody chladičem Hořlaviny nikdy nezahřiacutevejte
přiacutemyacutem plamenem použiacutevejte laacutezně nebo topnaacute hniacutezda
15 Zvyacutešenou pozornost věnujte hlavně manipulaci s hořlavinami I třiacutedy ktereacute majiacute teplotu vzplanutiacute
do 21degC (aceton ether methanol ethanol benziacuten benzen a toluen)
16 Pokud vypukne požaacuter je každyacute povinen pokusit se ho zdolat vlastniacutemi silami (hasiciacutem přiacutestrojem
improvizovanyacutemi hasiciacutemi prostředky) Je nutno daacutele vypnout elektrickyacute proud a pokusit se
odstranit z okoliacute požaacuteru hořlaveacute laacutetky (zejmeacutena kapaliny) a naacutedoby se stlačenyacutemi plyny Nelze-li
požaacuter zvlaacutednout vlastniacutemi silami je nutneacute neprodleně volat hasiče (tel čiacuteslo 150)
17 Střepy a jineacute odpadky s ostryacutemi hranami musiacute byacutet odklaacutedaacuteny do naacutedob zvlaacutešť k tomu určenyacutech
18 Zbytky jedů a organickyacutech rozpouštědel likvidujte podle pokynů vyučujiacuteciacuteho
19 Při praacuteci s etherem dbejte uacutezkostlivě na bezpečnostniacute opatřeniacute (možnost vzniacuteceniacute i od horkyacutech
součaacutestiacute)
20 V přiacutepadě nehody okamžitě informujte vyučujiacuteciacuteho a poskytněte prvniacute pomoc Vedouciacutemu cvičeniacute
je třeba hlaacutesit i každeacute nepatrneacutem poraněniacute bolesti hlavy hučeniacute v ušiacutech apod Ve všech přiacutepadech
je nutno sepsat protokol o poraněniacute pro přiacutepad pozdějšiacutech komplikaciacute
7
Prvniacute pomoc při nehodě
Při poleptaacuteniacute kůže silnou zaacutesadou nebo kyselinou zasaženeacute miacutesto ihned důkladně omyjte proudem
vody
Při zasaženiacute oka chemikaacuteliiacute ihned oko vyplaacutechněte slabyacutem proudem vody
Při poleptaacuteniacute sliznice v uacutestech proveďte důkladnyacute vyacuteplach uacutest vodou
Při požitiacute louhu se doporučuje piacutet zředěnou kyselinu octovou (05 - 2 gmiddotl-1) při požitiacute kyseliny pijte
suspenzi oxidu hořečnateacuteho nebo hydroxidu hliniteacuteho ve vodě Po požitiacute jedů je charakter prvniacute pomoci
specifickyacute podle druhu otravy doporučuje se vypiacutet aspoň 05 l vody a vyvolat zvraceniacute Vždy je nutneacute
vyhledat odborneacute leacutekařskeacute ošetřeniacute
Hořiacuteciacute oděv haste přikryacutevkou nebo sprchovou vodou Při likvidaci většiacutech plamenů použijte hasiciacute
přiacutestroje Při malyacutech popaacuteleninaacutech ošetřete postiženeacute miacutesto mastiacute na spaacuteleniny
a zakryjte sterilniacutem obvazem Většiacute popaacuteleniny ošetřiacute leacutekař
Při pořezaacuteniacute sklem odstraňte z povrchoveacute raacuteny sklo okoliacute otřete zředěnyacutem peroxidem vodiacuteku (3) a
ovažte sterilniacutem obvazem Většiacute zraněniacute ošetřiacute leacutekař
8
Nebezpečneacute laacutetky v chemickeacute laboratoři
Tab 1 Seznam některyacutech nebezpečnyacutech laacutetek použiacutevanyacutech v tomto cvičeniacute
Naacutezev GHS Prvniacute pomoc
Amoniak GHS05
GHS07
GHS09
Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Benzen GHS02
GHS07
GHS08
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem
množstviacutem vody a myacutedla
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Difenylamin GHS06
GHS08
GHS09
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem
množstviacutem vody a myacutedla
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Dusičnan
střiacutebrnyacute
GHS03
GHS05
GHS09
Při požitiacute vyplaacutechnout uacutesta nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Fenol GHS05
GHS06
GHS08
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
nevyvolaacutevat zvraceniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout omyacutet dostatečnyacutem
množstviacutem vody a myacutedla
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Chloroform GHS06
GHS08
Při požitiacute vyvolat zvraceniacute (do 1 hod od požitiacute) po 5 minutaacutech podat 10-
20 rozdrcenyacutech tablet aktivniacuteho uhliacute rozmiacutechanyacutech ve vodě volat leacutekaře
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Methanol GHS02
GHS06
GHS08
Při požitiacute okamžitě volat toxikologickeacute informačniacute středisko leacutekaře
vyplaacutechnout uacutesta vodou
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Octan
olovnatyacute
GHS08
GHS09
Při požitiacute volejte leacutekaře konzultujte nutnost leacutekařskeacuteho ošetřeniacute
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
Žiacuteraviny
obecně
(kyseliny
louhy)
GHS05 Při požitiacute nevyvolaacutevat zvraceniacute vyplaacutechnout uacutesta
Při styku s kůžiacute kontaminovaneacute oblečeniacute svleacuteknout oplaacutechnout vodou
Při vdechnutiacute přeneacutest na čerstvyacute vzduch poloha usnadňujiacuteciacute dyacutechaacuteniacute
Při zasaženiacute očiacute několik minut vyplachovat vodou (vyjmout čočky)
9
Laboratorniacute sklo
Mezi laboratorniacute sklo se řadiacute veškeryacute skleněnyacute materiaacutel se kteryacutem se setkaacutevaacutete v chemickeacute laboratoři
Laboratorniacute sklo maacute vysokou odolnost k mineraacutelniacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem Z fyzikaacutelniacutech vlastnostiacute skla
je nejdůležitějšiacute jeho tepelnaacute roztažnost Obecně majiacute skla měknouciacute při vyššiacutech teplotaacutech většiacute
odolnost proti naacutehlyacutem tepelnyacutem změnaacutem V laboratoři se můžete setkat předevšiacutem se třemi druhy skla
1) Sklo měkkeacute ndash sodno-draselno-vaacutepenateacute se použiacutevaacute na vyacuterobu naacutedobiacute ktereacute neniacute vystavovaacuteno
tepelneacutemu namaacutehaacuteniacute Maacute velkyacute koeficient roztažnosti takže nesnese koliacutesaacuteniacute teploty Musiacute se
zahřiacutevat nebo ochlazovat velmi opatrně Maacute niacutezkyacute bod taacuteniacute a proto se daacute snadno roztavit
v plamenu nad kahanem Změkleacute sklo se pak daacute lehce opracovaacutevat
2) Sklo tvrdeacute ndash borosilikaacutetoveacute sloužiacute na vyacuterobu skleněneacuteho naacutedobiacute ktereacute se může zahřiacutevat nad
plamenem Zhotovuje se z něj veškereacute varneacute a odměrneacute sklo Borosilikaacutetoveacute sklo maacute
nazelenalou barvu a vyznačuje se odolnostiacute proti praskaacuteniacute vysokyacutem bodem taacuteniacute a vysokou
chemickou odolnostiacute Nejběžnějšiacute obchodniacute značky jsou Sial Simax Duran či Pyrex
3) Sklo křemenneacute ndash se vyznačuje vysokou chemickou a tepelnou odolnostiacute Je však velice křehkeacute
a využiacutevaacute se pouze ke zhotovovaacuteniacute speciaacutelniacutech naacutedob a zařiacutezeniacute např kyvet pro
spektrofotometrii (propouštiacute UV zaacuteřeniacute)
Obecnou vlastnostiacute skla je jeho křehkost Zbytečneacutemu praskaacuteniacute zameziacutete řaacutednyacutem uchyceniacutem do svorek
a lapaacuteků s čelistmi s korkovou vyacuteztužiacute popř s navlečenyacutemi gumovyacutemi hadičkami Při praacuteci s agresivniacutemi
laacutetkami či ve vakuu neniacute vhodneacute použiacutevat korek a gumoveacute hadice Zde se pak pracuje se zaacutebrusovyacutem
sklem ktereacute se daacute vzaacutejemně stavebnicově propojovat Zaacutebrusoveacute baňky chladiče teploměry zaacutetky
atd jsou normalizovaneacute Nejčastějšiacute rozměry zaacutebrusů jsou NZ 14515 NZ 2932 NZ 4045 (čiacutesla
znamenajiacute průměr zaacutebrusu v mm v zuacuteženeacute a širšiacute čaacutesti) Praacutece se zaacutebrusy je rychlaacute a pohodlnaacute Zaacutebrusy
je však třeba vždy řaacutedně promazat silikonovou vaselinou aby nedochaacutezelo k jejich bdquozatuhnutiacuteldquo
Vedle skleněneacuteho naacutedobiacute se v chemickeacute laboratoři velice často použiacutevaacute teacutež naacutedobiacute a pomůcek
z porcelaacutenu (třeciacute a odpařovaciacute misky žiacutehaciacute keliacutemky vaacuteženky lžičky Buumlchnerovy naacutelevky aj) Tvrdyacute
chemickyacute porcelaacuten maacute vysokou mechanickou a chemickou odolnost Je citlivyacute na uacutedery a lehce se třiacuteštiacute
hlavně při prudkyacutech změnaacutech teploty Je staacutelyacute proti vzdušneacutemu kysliacuteku i za žaacuteru vodu povrchově nevaacuteže
a je v niacute i za vysokyacutech teplot nerozpustnyacute Chemickyacutem činidlům vzdoruje asi stejně dobře jako chemickeacute
sklo Chemickyacute porcelaacuten může byacutet drsnyacute či glazurovanyacute Glazura jeho vlastnosti nijak vyacuterazně
neovlivňuje
Chemickeacute naacutedobiacute je třeba ihned po praacuteci vyčistit dokud nečistoty a zbytky chemikaacuteliiacute na stěnaacutech ještě
nezaschly Zpravidla si vystačiacutete s postupy znaacutemyacutemi z domaacutecnosti tj použitiacute saponaacutetoveacuteho prostředku
a důkladneacute omytiacute vodou V laboratoři však nezapomeňte na posledniacute krok kteryacutem je řaacutedneacute vyplaacutechnutiacute
destilovanou vodou Pokud na stěnaacutech ulpěly kousky ve vodě nerozpustnyacutech nečistot použijte
mechanickyacutech pomůcek jako jsou kartaacuteče uacutetržky filtračniacuteho papiacuteru nebo jemnyacute piacutesek Toto
mechanickeacute čištěniacute však nesmiacute sklo poškraacutebat i nepatrneacute škraacutebnutiacute může způsobit při zahřiacutevaacuteniacute
prasknutiacute skla Když ani mechanickeacute čištěniacute nevede k odstraněniacute nečistot přichaacuteziacute na řadu chemickeacute
čištěniacute Použijte rozpouštědlo ktereacute čištěnyacute materiaacutel nekoroduje a ve ktereacutem je nečistota rozpustnaacute
Nejčastěji se využiacutevajiacute v laboratoři dostupneacute mineraacutelniacute kyseliny Při teacuteto činnosti dbejte na dodržovaacuteniacute
bezpečnostniacutech předpisů a použiacutevejte ochranneacute pomůcky Vysokou čistiacuteciacute schopnost maacute tzv kyselina
chromsiacuterovaacute což je dichroman sodnyacute rozpuštěnyacute v koncentrovaneacute kyselině siacuteroveacute Sklo se do teacuteto
směsi namočiacute přes noc a raacuteno se pak důkladně oplaacutechne v roztoku detergentu pod tekouciacute vodou
a nakonec ve vodě destilovaneacute Chromsiacuterovaacute směs se po čase vyčerpaacute což se projeviacute zelenyacutem
zbarveniacutem (redukce dichromanu na ion chromityacute) Takovaacute směs je pak maacutelo uacutečinnaacute a musiacute se připravit
novaacute
10
Zvlaacuteštniacute naacuteroky jsou kladeny na sklo použiacutevaneacute v molekulaacuterně biologickeacute laboratoři kde se velice často
pracuje s bakteriaacutelniacutemi kmeny a jinyacutemi mikroorganismy a je velkeacute riziko bakteriaacutelniacute kontaminace
z okoliacute Proto je snaha o to použiacutevat pro manipulaci s těmito organismy pouze sterilniacute plasty na jedno
použitiacute Pokud je nutno použiacutet skleněneacute či jineacute dražšiacute naacutedobiacute musiacute se předem sterilizovat ve speciaacutelniacutech
tlakovyacutech naacutedobaacutech (autoklaacutevech) a naacutesledně vysušit v sušaacuterně na 105C Zvlaacuteštniacute peacuteče je pak
věnovaacutena sklu ktereacute se použiacutevaacute pro manipulaci s RNA Hroziacute totiž nebezpečiacute kontaminace
ribonukleasami což jsou degradačniacute enzymy RNA ktereacute jsou velice stabilniacute a odolaacutevajiacute i běžneacute
sterilizaci Sklo se proto před sterilizaci namaacutečiacute do roztoku jejich inhibitoru diethyl pyrokarbonaacutetu
Laboratorniacute plasty
Vedle laboratorniacuteho skla a porcelaacutenu se v chemickeacute laboratoři můžete čiacutem daacutel tiacutem častěji potkat
s laboratorniacutemi plasty ndash centrifugačniacute zkumavky (falkony) kyvety mikrozkumavky a dalšiacute Tyto plasty
se lišiacute svyacutem složeniacutem proto se vyznačujiacute rozdiacutelnou mechanickou teplotniacute a chemickou odolnostiacute na
což je před použitiacutem daneacuteho plastu braacutet zřetel Nejčastěji se setkaacutete s naacutesledujiacuteciacutemi plasty
1) Polyethylen (PE) je nejznaacutemějšiacutem termoplastem Rozlišujeme dva druhy PE
a LDPE (Low-density PE) ndash staacutelyacute vůči bezkysliacutekatyacutem kyselinaacutem zaacutesadaacutem a soliacutem při
vyššiacutech teplotaacutech se rozpouštiacute v organickyacutech rozpouštědlech nestaacutelyacute vůči aromaacutetům a
chlorovanyacutem uhlovodiacutekům dlouhodobě snese teploty do 80 degC kraacutetkodobě do 95 degC
mechanickeacute vlastnosti si udržuje do -40 degC
b HDPE (High-density PE) ndash vyznačuje se vyššiacute mechanickou pevnostiacute než LDPE lze jej
použiacutet v rozmeziacute teplot -50 degC až 200 degC
Centrifugačniacute zkumavky byacutevajiacute obvykle vyrobeny z LDPE proto je třeba dbaacutet na rozsah teplot
ve kteryacutech pracujete Tyto falkony takeacute obvykle nejde sterilizovat autoklaacutevovaacuteniacutem ale lze je
sterilizovat použitiacutem ethylenoxidu chemicky pomociacute formalinu nebo γ-zaacuteřeniacutem
2) Polypropylen (PP) maacute velmi dobrou chemickou a mechanickou odolnost Plasty z PP lze použiacutet
v rozmeziacute teplo -10 degC až 121 degC lze je autoklaacutevovat sterilizovat ethylenoxidem nebo chemicky
formalinem je třeba braacutet v potaz že při nižšiacutech teplotaacutech PP plast křehne PP plasty jsou
odolneacute vůči olejům organickyacutem rozpouštědlům alkoholům nelze použiacutet na oxidujiacuteciacute kyseliny
xyleny tetrahydronaftalen Z PP se vyraacutebiacute většina centrifugačniacutech zkumavek a mikrozkumavek
3) Polystyren (PS) je poměrně tvrdyacute ale křehkyacute plast citlivyacute na naacuteraz je odolnyacute vůči kyselinaacutem a
zaacutesadaacutem neniacute odolnyacute vůči organickyacutem rozpouštědlům Plasty z PS jsou citliveacute vůči UV-zaacuteřeniacute
maacutelo odolneacute vůči teplotě ndash snesou maximaacutelniacute teplotu do 80 degC při 90 degC měknou staacuternutiacutem
křehnou mohou se vytvořit trhliny Z polystyrenu je vyrobena většina plastů ke kultivaci
mikroorganismů a tkaacuteňovyacutech kultur (Petriho misky kultivačniacute lahve hellip) zkumavky
spektrofotometrickeacute kyvety a dalšiacute Co se spektrofotometrickyacutech kyvet tyacutekaacute ty lze použiacutet pouze
ve viditelneacute čaacutesti spektra
4) Polymethylmetakrylaacutet (PMMA) je relativně drahyacute termoplast maacute dobreacute mechanickeacute
vlastnosti je odolnyacute vůči zředěnyacutem kyselinaacutem a zaacutesadaacutem (v koncentrovanyacutech se rozpouštiacute)
rozpouštiacute jej aromatickeacute a chlorovaneacute uhlovodiacuteky estery ketony ethery Tepelně odolnyacute je
PMMA v rozsahu teplot -40 degC až 85 degC maacute niacutezkou povrchovou odolnost snadno se poškraacutebe
(probleacutem zvlaacuteště u spektroskopiiacute) Propustnost PMMA zasahuje i do UV-oblasti proto lze
kyvety z PMMA použiacutevat pro UV-spektroskopii
11
Chemickeacute naacutedobiacute a aparatury
Mezi zaacutekladniacute vybaveniacute každeacute chemickeacute laboratoře patřiacute baňky a kaacutedinky (Obr 1) Kaacutedinky majiacute rovneacute
dno a na horniacutem okraji mohou miacutet zobaacuteček Mohou byacutet i kalibrovaacuteny ale tato kalibrace sloužiacute pouze
k orientačniacutem uacutečelům rozhodně podle niacute nelze odměřovat přesneacute objemy Baňky majiacute tvar členitějšiacute
rozdělenyacute na vlastniacute baňku a hrdlo (Obr 1) Dno mohou miacutet jak rovneacute tak kulateacute ty se pak použiacutevajiacute
hlavně pro praacuteci za sniacuteženeacuteho tlaku Baňky a kaacutedinky jsou převaacutežně tenkostěnneacute jednou z vyacutejimek je
silnostěnnaacute baňka odsaacutevaciacute Sloužiacute k filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku a je určenaacute pouze k tomuto uacutečelu
v žaacutedneacutem přiacutepadě v niacute nelze provaacutedět jakeacutekoliv chemickeacute reakce plnit horkyacutemi kapalinami nebo
zahřiacutevat Baňka konickeacuteho tvaru se nazyacutevaacute Erlenmeyerova (Obr 1) Baňku s postranniacutem tubusem
nazyacutevaacuteme frakčniacute (Obr 1)
Slovem naacutelevka označujeme v laboratoři většiacute počet pomůcek Obyčejneacute naacutelevky sloužiacute k přeleacutevaacuteniacute
kapalin a jednoduchyacutem filtraciacutem (Obr 1) Pro urychleniacute filtrace se použiacutevajiacute naacutelevky s žebrovanyacutem
vnitřniacutem povrchem nebo dlouhyacutem a uacutezkyacutem stonkem Tzv děliacuteciacute naacutelevky (Obr 1) se použiacutevajiacute k řadě
procesů jako je extrakce sušeniacute přikapaacutevaacuteniacute atd Velmi často použiacutevanaacute je Buumlchnerova naacutelevka
vyrobenaacute z porcelaacutenu kteraacute maacute diacuterkovaneacute dno na ktereacute se při filtraci vklaacutedaacute kolečko filtračniacuteho papiacuteru
Podobně vypadajiacute i skleněneacute frity (Obr 1) ktereacute majiacute miacutesto diacuterkovaneacuteho dna sintrovaneacute sklo
propouštějiacuteciacute rozpouštědla Zaacutebrusoveacute laacutehve na čištěniacute plynů se nazyacutevajiacute promyacutevačky Zaacutesobniacute laacutehve
na chemikaacutelie se děliacute podle typu hrdla na reagenčniacute laacutehve se šroubovaciacutem viacutekem sloužiacuteciacute předevšiacutem
k uchovaacutevaacuteniacute kapalin a širokohrdleacute se zaacutebrusovou zaacutetkou tzv prachovnice ve kteryacutech přechovaacutevaacuteme
pevneacute laacutetky K přechovaacutevaacuteniacute malyacutech množstviacute pevnyacutech laacutetek použiacutevaacuteme leacutekovky Protaacutehlaacute
neuzaviacuteratelnaacute skleněnaacute naacutedobka se nazyacutevaacute zkumavka (Obr 1) sloužiacute k provaacuteděniacute chemickyacutech reakciacute
v malyacutech objemech V posledniacute době jsou velmi populaacuterniacute plastoveacute zkumavky se šroubovaciacutem
uzaacutevěrem Naacutedoby podobneacuteho tvaru většinou takeacute šroubovaciacute použiacutevaacuteme k centrifugaci a nazyacutevaacuteme
je kyvety (Obr 1) Byacutevajiacute zhotovovaacuteny většinou z tvrzenyacutech plastů Hodinovaacute skla sloužiacute k přikryacutevaacuteniacute
naacutedob k sušeniacute vaacuteženiacute a přenaacutešeniacute vzorků pevnyacutech laacutetek (Obr 1) Analogicky můžeme využiacutevat i
dvoudiacutelneacute Petriho misky (Obr 1) jež se použiacutevajiacute hlavně pro kultivace mikroorganismů Odpařovaciacute
misky byacutevajiacute většinou vyrobeny z porcelaacutenu (Obr 1) Nejsou vhodneacute k přiacutemeacutemu zahřiacutevaacuteniacute v plamenu
stejně jako misky krystalizačniacute Pro odpařovaacuteniacute roztoku použiacutevaacuteme vždy vodniacute laacutezeň K drceniacute a roztiacuteraacuteniacute
pevnyacutech vzorků sloužiacute třeciacute misky s tloučkem (Obr 1) Jedinyacutem porcelaacutenovyacutem naacutedobiacutem ktereacute snaacutešiacute
přiacutemyacute oheň jsou žiacutehaciacute keliacutemky (Obr 1)
Chemickeacute sklo většinou nepoužiacutevaacuteme samostatně ale sestavujeme ho do různyacutech aparatur např
aparatura na destilaci sublimaci apod Aparatury sestavujeme na kovovyacutech stojanech nebo kovovyacutech
kleciacutech Na svisleacute tyče stojanů a kleciacute připevňujeme kruhy svorky nebo držaacuteky pomociacute svorek (Obr 2)
Na kovoveacute kruhy zpravidla poklaacutedaacuteme azbestoveacute siacuteťky na ktereacute staviacuteme kaacutedinky v přiacutepadě jejich
zahřiacutevaacuteniacute kahanem Kruhy pro zahřiacutevaacuteniacute nikdy nezaměňujeme s kruhy filtračniacutemi ktereacute jsou vyloženy
dřevěnou nebo umělohmotnou vložkou a sloužiacute k drženiacute naacutelevky při filtraci nebo děliacuteciacute naacutelevky při
děleniacute kapalin Kruh na stojanu se často nahrazuje trojnožkou K upevňovaacuteniacute skleněnyacutech součaacutestiacute
maleacuteho průměru použiacutevaacuteme tzv klemy což jsou držaacuteky s malyacutem obvodem ramen Pro uchycovaacuteniacute
chladičů pak použiacutevaacuteme chladičoveacute držaacuteky s velkyacutem rozpětiacutem ramen Klemy a držaacuteky se nesmějiacute nikdy
dotyacutekat skleněnyacutech čaacutestiacute aparatury přiacutemo kovem Byacutevajiacute vyloženy korkem nebo potaženy gumovou
hadiciacute Při sestavovaacuteniacute jakeacutekoli aparatury musiacuteme dbaacutet na to aby v aparatuře nenastalo pnutiacute ktereacute
by při zahřaacutetiacute vedlo k prasknutiacute některeacute ze skleněnyacutech součaacutestiacute Při sestavovaacuteniacute aparatury ze
zaacutebrusoveacuteho skla nikdy neopomeneme zaacutebrusy řaacutedně promazat vazeliacutenou
12
Obr 1 Laboratorniacute naacutedobiacute 1 ndash kaacutedinka s vyacutelevkou 2 ndash kaacutedinka bez vyacutelevky 3 ndash destilačniacute baňka
se zaacutebrusem a kulatyacutem dnem 4 ndash destilačniacute baňka se zaacutebrusem a plochyacutem dnem 5 ndash hruškovitaacute baňka
6 ndash Erlenmeyerova baňka se zaacutebrusem 7 ndash baňka trojhrdlaacute 8 ndash titračniacute baňka 9 ndash frakčniacute baňka
10 ndash baňka odsaacutevaciacute 11 ndash odměrnaacute baňka 12 ndash děliacuteciacute naacutelevka kulovitaacute 13 ndash děliacuteciacute naacutelevka hruškovitaacute
14 ndash naacutelevka s dlouhyacutem stonkem 15 ndash naacutelevka s kraacutetkyacutem stonkem 16 ndash naacutesypka 17 ndash Buumlchnerova
naacutelevka 18 ndash skleněnaacute frita pro vakuovou filtraci 19 ndash promyacutevačka 20 ndash laacutehev se šroubovaciacutem
uzaacutevěrem 21 ndash uacutezkohrdlaacute zaacutebrusovaacute laacutehev 22 ndash zkumavka 23 ndash zkumavka se šroubovaciacutem uzaacutevěrem
24 ndash centrifugačniacute kyveta 25 ndash Petriho miska 26 ndash krystalizačniacute miska 27 ndash odpařovaciacute miska
28 ndash hodinoveacute sklo
13
Obr 2 Sestavovaacuteniacute aparatur A ndash nespraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute spojky B ndash spraacutevneacute uchyceniacute křiacutežoveacute
spojky C ndash chladičovyacute držaacutek D ndash klema
Zdroje tepla v chemickeacute laboratoři
V laboratořiacutech do kteryacutech je zaveden plyn může jako zdroj pro zahřiacutevaacuteniacute sloužit plynovyacute kahan Kahan
je jednoducheacute zařiacutezeniacute sloužiacuteciacute k tvorbě směsi vzduchu a plynu kteraacute se spaluje a vytvaacuteřiacute na konci
trubice plamen Podle způsobu jakyacutem je k plynu přivaacuteděn a miacutesen vzduch rozlišujeme tři typy kahanů
Bunsenův Tecluho a Meacutekerův Pokud je do plynu přivaacuteděno dostatečneacute množstviacute vzduchu hořiacute
nesviacutetivyacutem plamenem kteryacute je vyacutehřevnějšiacute než plamen sviacutetivyacute jež ziacuteskaacuteme zamezeniacutem přiacutevodu
vzduchu Z toho plyne pravidlo že čiacutem viacutece vzduchu smiacutesiacuteme s plynem tiacutem vyacutehřevnějšiacute plamen
ziacuteskaacuteme U Bunsenova a Meacutekereacuteho kahanu se přiacutevod vzduchu reguluje otaacutečeniacutem pohybliveacuteho
prstence kteryacute odkryacutevaacute nebo zakryacutevaacute otvory v těle kahanu Kahany zapalujeme vždy při uzavřeneacutem
přiacutevodu vzduchu V laboratoři často naraziacuteme i na kahan lihovyacute kteryacute maacute daleko nižšiacute vyacutehřevnost než
kahany plynoveacute Vyacutehodou však je jeho velikost a jednoduchost Lze ho použiacutet všude tam kde
potřebujeme vzorky či chemickeacute reakce jen zahřaacutet Použiacutevaacute se hlavně při zkumavkovyacutech reakciacutech a pro
sterilizaci materiaacutelu při praacuteci s mikroorganismy
V současneacute době se jako hlavniacute zdroje tepla v chemickyacutech laboratořiacutech využiacutevajiacute elektromagnetickeacute
miacutechačky s ohřevem elektrickeacute vařiče a topnaacute hniacutezda Na elektrickyacute vařič poklaacutedaacuteme vždy azbestovou
siacuteťku Topnaacute hniacutezda použiacutevaacuteme hlavně na zahřiacutevaacuteniacute destilačniacutech baněk Topneacute hniacutezdo je elektrickyacute vařič
u ktereacuteho je elektricky vyhřiacutevanaacute speciaacutelniacute tkanina vytvarovanaacute do polokoule tak aby obalila destilačniacute
baňku Existuje několik typů topnyacutech hniacutezd podle velikosti zahřiacutevaneacute baňky U topneacuteho hniacutezda lze
kromě regulace přiacutekonu většinou regulovat i to zda je vyhřiacutevanaacute pouze spodniacute čaacutest baňky nebo baňka
celaacute Při praacuteci s topnyacutemi hniacutezdy je třeba daacutevat pozor na to aby do hniacutezda nevnikla kapalina (voda)
Dojde-li k tomu je třeba přiacutestroj okamžitě odpojit od přiacutevodu napětiacute
Protože každeacute přiacutemeacute zahřiacutevaacuteniacute klade vysokeacute naacuteroky na materiaacutel naacutedob je vyacutehodneacute předaacutevat teplo
zdroje prostřednictviacutem různyacutech laacutezniacute Podle materiaacutelu kteryacute tvořiacute podstatu laacutezně je možneacute děleniacute na
vzdušneacute vodniacute olejoveacute piacuteskoveacute kovoveacute a solneacute Vzdušneacute laacutezně se moc často nepoužiacutevajiacute vzhledem k
tomu že vzduch je ze všech materiaacutelů nejmeacuteně vodivyacute Nejjednoduššiacute formou vzdušneacute laacutezně je praacutezdnaacute
kovovaacute naacutedoba zahřiacutevaacutena kahanem nebo vařičem Nejčastěji použiacutevanaacute je laacutezeň vodniacute kteraacute je vhodnaacute
k zahřiacutevaacuteniacute laacutetek až do bodu varu vody a k destilaci kapalin vrouciacutech přibližně do 80 degC Nejjednoduššiacute
vodniacute laacutezniacute je obyčejnyacute hrnec kteryacute je vyhřiacutevaacuten elektrickyacutem vařičem V laboratoři se lze setkat i se
14
speciaacutelniacutemi vodniacutemi laacutezněmi ktereacute majiacute různě nastavitelneacute otvory pro zahřiacutevaacuteniacute odlišnyacutech velikostiacute
baněk a odpařovaciacutech misek Pro zahřiacutevaacuteniacute nad teplotu varu vody se nejčastěji použiacutevajiacute laacutezně olejoveacute
Naacuteplniacute může byacutet buď olej mineraacutelniacute kteryacute lze použiacutet do teploty 250 degC nebo silikonovyacute použitelnyacute až
do teplot okolo 400 degC Vzhledem k teplotniacute roztažnosti je nutno olejem naplnit naacutedobu sloužiacuteciacute jako
obal laacutezně jen asi do poloviny jinak by při zvyacutešeniacute teploty mohl olej přeteacuteci Při zahřiacutevaacuteniacute je nutno do
olejoveacute laacutezně vždy vložit teploměr a průběžně kontrolovat teplotu aby nedošlo k jejiacutemu přehřaacutetiacute
Obvykle platiacute že teplota laacutezně maacute byacutet o 20-30 degC vyššiacute než žaacutedanaacute teplota reakčniacute směsi Je důležiteacute
aby se do olejoveacute laacutezně nedostala voda Při teplotě nad 100 degC by pak došlo k prskaacuteniacute a pěněniacute oleje
kteryacute by mohl způsobit popaacuteleniny osobě pracujiacuteciacute s laacutezniacute nebo požaacuter Solneacute a kovoveacute laacutezně sloužiacute
k zahřiacutevaacuteniacute nad 300 degC Použiacutevaacute se směs několika soliacute např dusičnan sodnyacute a draselnyacute o bodu taacuteniacute 219
degC a niacutezkotajiacuteciacute slitiny jako je Woodoův kov s bodem taacuteniacute 65 degC Vždy je však důležiteacute vyjmout baňku
před ztuhnutiacutem laacutezně Vyacutehodou těchto laacutezniacute je vysokaacute tepelnaacute vodivost použityacutech materiaacutelů Od
použiacutevaacuteniacute piacutesečnyacutech laacutezni se v dnešniacute době už v podstatě ustoupilo
K žiacutehaacuteniacute a taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek sloužiacute elektrickeacute odporoveacute pece Pro synteacutezy v proudu plynu
nebo reakce ve vakuu užiacutevaacuteme pece trubkoveacute pro žiacutehaacuteniacute v keliacutemciacutech naacutem sloužiacute keliacutemkoveacute piacutecky a pro
taveniacute většiacuteho množstviacute laacutetek pece mufloveacute
Vakuum a jeho zdroje
V laboratorniacute praxi je velmi často třeba pracovat za sniacuteženeacuteho tlaku ndash hlavně při destilaci filtraci či
sušeniacute kde sniacuteženiacute tlaku vyacuterazně ovlivňuje těkavost laacutetek Vakuum je stav uzavřeneacuteho prostoru ve
ktereacutem je tlak plynu nebo paacutery nižšiacute než tlak atmosfeacuterickyacute okolniacuteho prostřediacute
Zařiacutezeniacute vytvaacuteřejiacuteciacute vakuum nazyacutevaacuteme vyacutevěvou V laboratoři se můžeme setkat s vyacutevěvami několika
typů ktereacute se lišiacute tlakem proti ktereacutemu čerpajiacute mezniacute hodnotou vakua a saciacutem vyacutekonem
Nejjednoduššiacutem typem vyacutevěvy je vyacutevěva vodniacute Jednaacute se o zuacuteženou trubici kterou tryskaacute proud vody
V okoliacute uacutestiacute trysky je vzduch strhaacutevaacuten ve směru proudu vody a je zde napojena odvodnaacute hadice kteraacute
se druhyacutem koncem napojuje na evakuovanou aparaturu Vodniacute vyacutevěva pracuje tedy přiacutemo proti
atmosfeacuterickeacutemu tlaku Mezniacute tlak vakua je daacuten tenziacute vodniacute paacutery (pro vodu o teplotě 10 degC to je
1333 Pa) Mezi vodniacute vyacutevěvu a aparaturu vždy zařazujeme pojistnou naacutedobu (promyacutevačku) aby
nedošlo při poklesu tlaku vody v potrubiacute ke vniknutiacute vody do aparatury Vyacutevěvy daacutele mohou byacutet rotačniacute
olejoveacute nebo mechanickeacute jejich konstrukce je již složitějšiacute Zaacutekladniacutem stavebniacutem prvkem rotačniacute
olejoveacute vyacutevěvy je rotor se šoupaacutetkem ktereacute rozděluje prostor mezi rotorem a plaacuteštěm na dvě čaacutesti
Otaacutečeniacutem rotoru se jeden prostor zvětšuje a nasaacutevaacute vzduch a druhyacute prostor se zaacuteroveň zmenšuje a
vzduch je vytlačovaacuten za součinnosti ventilu z vyacutevěvy Hlavniacutem pravidlem při praacuteci s vyacutevěvou je že vždy
po skončeniacute praacutece nejdřiacuteve znovu zavzdušniacuteme aparaturu a až poteacute vypneme zdroj vakua Zabraacuteniacuteme
tiacutem vniknutiacute vody do aparatury či nasaacutetiacute agresivniacutech laacutetek do vyacutevěvy a jejiacute poškozeniacute
Měřeniacute teploty
Pro měřeniacute teploty byla přijata mezinaacuterodniacute teplotniacute stupnice definovanaacute pomociacute bodu tuhnutiacute vody
a varu vody Dalšiacute pevneacute body mezinaacuterodniacute stupnice jsou bod varu siacutery (4446 degC) bod taacuteniacute střiacutebra
(9608 degC) a bod taacuteniacute zlata (10624 degC) Všechny tyto teploty jsou definovaacuteny za atmosfeacuterickeacuteho tlaku
jedneacute atmosfeacutery Teplota se měřiacute teploměry ktereacute mohou byacutet trojiacuteho typu dilatačniacute odporoveacute a
termočlaacutenky
15
Dilatačniacute teploměry využiacutevajiacute roztažnosti kapalnyacutech popřiacutepadě pevnyacutech či plynnyacutech laacutetek Nejčastěji
použiacutevaneacute jsou teploměry rtuťoveacute Dovolujiacute měřit teplotu od -389 degC do 650 degC Pro měřeniacute niacutezkyacutech
teplot se teploměry plniacute toluenem (-80 degC až 100 degC) ethanolem (-100 degC až 70 degC) petroletherem
(-150 degC až 120 degC) či pentanem (-190 degC až 20 degC) Pro vyššiacute teploty se pak použiacutevaacute jako naacuteplň kapalneacute
galium (do 1000 degC) a ciacuten (do 1500 degC)
Odporoveacute teploměry využiacutevajiacute zaacutevislosti odporu vodiče na teplotě Těmito teploměry lze měřit teplotu
s přesnostiacute na tisiacuteciny stupně
Termočlaacutenky jsou založeny na termoefektu ndash dva draacutety ze dvou různyacutech kovů spojeneacute na obou konciacutech
daacutevajiacute vznik elektrickeacuteho proudu jsou-li oba spoje udržovaacuteny na rozdiacutelneacute teplotě Přiacutekladem nejčastěji
použiacutevanyacutech termočlaacutenků jsou člaacutenky měď ndash konstantan (do 600 degC) železo ndash konstantan (do 900 degC) a
platina ndash platinarhodium (do 1600 degC)
Voda v biochemickeacute laboratoři
Vzhledem k tomu že obyčejnaacute tekouciacute voda obsahuje značneacute množstviacute soliacute je pro jakeacutekoliv pokusy
v biochemickeacute laboratoři nepoužitelnaacute Použiacutevaacuteme ji pouze tehdy když nepřichaacuteziacute do styku s ostatniacutemi
reagenciemi (jako rozpouštědlo) např pro chlazeniacute
Zaacutekladniacutem způsobem uacutepravy vody je demineralizace Dřiacuteve byla každaacute biochemickaacute laboratoř vybavena
vlastniacute destilačniacute aparaturou pomociacute ktereacute se opakovanou destilaciacute z vody odstraňovaly nežaacutedouciacute
ionty Tento způsob demineralizace vody (zvlaacuteště pokud bylo třeba připravit většiacute objem takto
upraveneacute vody) byl značně neekonomickyacute proto se začaly použiacutevat aparatury pro čištěniacute vody pomociacute
reverzniacute osmoacutezy Tiacutemto způsobem se z vody odstraniacute většina iontově aktivniacutech laacutetek a křemiacuteku ve
formě SiO2 Demineralizovanaacute voda (často chybně označovanaacute jako destilovanaacute) se v laboratoři použiacutevaacute
spiacuteše jako technickaacute voda pro oplachy přiacutepravu některyacutech roztoků ale pro některeacute speciaacutelniacute uacutečely
nemusiacute byacutet jejiacute čistota vhodnaacute protože staacutele obsahuje některeacute kationty
Pro speciaacutelniacute uacutečely např v laboratoři molekulaacuterniacute biologie kde vadiacute i sebemenšiacute kontaminace vody se
použiacutevaacute voda deionizovanaacute kteraacute se ještě naacutesledně sterilizuje v autoklaacutevu Přiacuteprava deionizovaneacute vody
je založenaacute na kombinaci několika separačniacutech metod vedouciacutech k odstraněniacute jednotlivyacutech skupin
kontaminantů Souprava je většinou složenaacute z diacutelčiacutech separaacutetorů odstraňujiacuteciacutech hrubšiacute nečistoty (filtry)
ionty (iontoměniče) nepolaacuterniacute laacutetky (adsorbent) a jako posledniacute byacutevaacute zapojen membraacutenovyacute filtr
Většina nynějšiacutech aparatur pracuje na principu reverzniacute osmoacutezy Jednotliveacute filtry je však nutno po
několika měsiacuteciacutech provozu vyměňovat a přiacuteprava deionizovaneacute vody proto neniacute levnou zaacuteležitostiacute
Hlavniacutem kriteacuteriem čistoty vody je jejiacute specifickaacute vodivost U běžně destilovaneacute vody se pohybuje okolo
hodnoty 10 Smiddotcm-1 Deionizovanaacute voda pak miacutevaacute tuto hodnotu ještě o řaacuted nižšiacute Připravenaacute destilovanaacute
či deionizovanaacute voda se skladuje převaacutežně v plastovyacutech naacutedobaacutech Skleněneacute naacutedoby nejsou pro
dlouhodobějšiacute uskladněniacute vhodneacute jelikož se do vody zpětně uvolňujiacute některeacute kationty Pokud to
podmiacutenky dovolujiacute je lepšiacute skladovat vodu v chladu a ve tmě čiacutemž se zabraacuteniacute možneacute kontaminaci
autotrofniacutemi mikroorganismy
16
Chemikaacutelie a jejich uchovaacutevaacuteniacute
Jako vyacutechoziacute laacutetky pro praacuteci v laboratoři se použiacutevajiacute většinou průmyslově vyraacuteběneacute chemikaacutelie
opatřeneacute štiacutetkem od vyacuterobce kteryacute udaacutevaacute zaacutekladniacute informace o daneacute chemikaacutelii Ke každeacute chemikaacutelii
naacuteležiacute takeacute bezpečnostniacute list kteryacute musiacute byacutet uložen na pracovišti
Chemikaacutelie jsou dodaacutevaacuteny vyacuterobcem ve vhodneacutem obalu proto je vhodneacute tyto chemikaacutelie daacutele
nerozdělovat do obalů jinyacutech Pokud je to nutneacute vždy použijte vhodnyacute obal a dodržujte zaacutekladniacute
pravidla ndash zvlaacuteště pak důsledneacute označeniacute novyacutech obalů Laacutetky kapalneacute uchovaacutevejte v laacutehviacutech s dvojiacutem
uzaacutevěrem Laacutetky hygroskopickeacute chraňte proti vzdušneacute vlhkosti utěsněniacutem viacutečka např parafilmem
Hydroxidy a jejich roztoky se nesmiacute skladovat v zaacutebrusovyacutech lahviacutech Laacutetky citliveacute na světlo skladujte
v tmavyacutech naacutedobaacutech a ve tmě Skladovaacuteniacute chemikaacuteliiacute v laboratoři maacute svůj pevnyacute řaacuted kteryacute vychaacuteziacute
z bezpečnostniacutech pravidel a proto vždy použiacutevanou chemikaacutelii vracejte na původniacute miacutesto Usnadniacutete
tiacutem i praacuteci kolegům kteřiacute budou s danou chemikaacuteliiacute naacutesledně pracovat Důraz je kladen předevšiacutem na
hořlaviny a laacutetky vyacutebušneacute ktereacute nikdy nesmiacute byacutet uskladněny pohromadě ve většiacutem množstviacute Jedy se
skladujiacute ve speciaacutelniacutech uzamčenyacutech železnyacutech skřiacuteniacutech v uzamčeneacute miacutestnosti Pozor je třeba daacutevat takeacute
na uskladněniacute těkavyacutech laacutetek v uzavřenyacutech prostoraacutech (lednice) je třeba je skladovat tak aby
nedochaacutezelo k uvolňovaacuteniacute jejich par
Na štiacutetku chemikaacutelie je předevšiacutem jejiacute naacutezev sumaacuterniacute vzorec množstviacute čistota a molekulovaacute hmotnost
Daacutele musiacute byacutet uvedeny důležiteacute fyzikaacutelniacute vlastnosti a bezpečnostniacute informace (Obr 3 4) U pevnyacutech
laacutetek byacutevaacute uvedenaacute forma např krystalickyacute (crystalisatum) bezvodyacute (anhydricum) praacuteškovyacute
(pulveratum) Podle rostouciacute čistoty (tzn klesajiacuteciacuteho obsahu nečistot) chemikaacutelie děliacuteme na
1) technickeacute chemikaacutelie
a) suroveacute (crudum)
b) technickeacute (technicum)
c) čištěneacute (purum)
2) čisteacute chemikaacutelie
a) čisteacute (purissimum)
b) pro analyacutezu (pa per analysis) ndash v laboratořiacutech se nejčastěji použiacutevajiacute tyto
c) chemicky čisteacute (purissimum speciale)
Chemikaacutelie o vyššiacute čistotě jsou pak označeny přiacutemo uacutečelem pro kteryacute sloužiacute např pro UV
spektrofotometrii molekulaacuterniacute biologii atd S čistotou chemikaacuteliiacute však prudce roste jejich cena proto
chemikaacutelie o vysokeacute čistotě použiacutevaacuteme jen pro tyto speciaacutelniacute uacutečely a je-li to nezbytně nutneacute
17
Obr 3 Přiacuteklad štiacutetku chemikaacutelie firmy Penta
Obr 4 Vyacutestražneacute symboly nebezpečnosti chemikaacuteliiacute dle Globaacutelniacuteho harmonizovaneacuteho systeacutemu
klasifikace a hodnoceniacute chemikaacuteliiacute
Doporučenaacute literatura Peč P a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Vydavatelstviacute UP Olomouc 2000
Kaacuteš J a kol Laboratorniacute cvičeniacute z biochemie Nakladatelstviacute Olomouc 2000
Ferenčiacutek M a kol Biochemickeacute laboratoacuterne metoacutedy Alfa Bratislava 1981
Prochaacutezka S a kol Fyziologie rostlin Academia Praha 1998
Dey PM a kol Plant Biochemistry Academia Press London 1997
Novaacuteček F Praktikum z rostlinneacute cytologie a histologie se zaacuteklady mikroskopickeacute techniky
Vydavatelstviacute UP Olomouc 1982
Knoz J a Opravilovaacute V Zaacuteklady mikroskopickeacute techniky Vydavatelstviacute MU Brno 1992
Ruzin S E Plant microtechnique and microscopy Oxford University Press 1999
httpwwwuneceorgtransdangerpublighsghs_rev0000files_ehtml - informace o GHS na
straacutenkaacutech Evropskeacute hospodaacuteřskeacute komise OSN
18
1 Zaacutekladniacute uacutekony v biochemickeacute laboratoři
Vaacutehy a vaacuteženiacute
Ke stanoveniacute vaacutehoveacuteho množstviacute laacutetky se v chemickeacute laboratoři použiacutevajiacute vaacutehy Princip vaacuteženiacute je znaacutem
po staletiacute jde o srovnaacutevaciacute metodu kdy se srovnaacutevaacute neznaacutemaacute hmotnost nějakeacuteho předmětu
(navažovaciacute lodička mikrozkumavka se vzorkem) se znaacutemou hmotnostiacute standardu (zaacutevažiacute)
Mechanickeacute zařiacutezeniacute řešilo toto srovnaacuteniacute pomociacute dociacuteleniacute rovnovaacutehy na paacutece a mělo tvar znaacutemyacutech
miskovyacutech vah ktereacute vešly v obecneacute povědomiacute i jako symbol použiacutevanyacute pro zobrazovaacuteniacute spravedlnosti
Až donedaacutevna byly i nejpřesnějšiacute analytickeacute vaacutehy postaveny na stejneacutem principu a vaacuteženiacute obsahovalo
postupneacute přidaacutevaacuteniacute zaacutevažiacute různeacute (i velmi maleacute) velikosti Takovyacute postup byl samozřejmě zejmeacutena pro
začaacutetečniacuteky velmi zdlouhavyacute a možnosti chyb četneacute
V současneacute době patřiacute všechny formy dvoumiskovyacutech vah historii a v laboratoři se setkaacutete vyacutehradně
s vahami jednomiskovyacutemi ktereacute použiacutevajiacute promiacutetaciacute stupnice na stiacuteniacutetko a jsou zapojeny do elektrickeacute
siacutetě Existujiacute dva rozdiacutelneacute typy vah lišiacuteciacute se vaacuteživostiacute tzn maximaacutelniacute hmotnostiacute kterou můžete vaacutežit a
přesnostiacute se kterou na nich můžete hmotnost stanovit
1) Vaacutehy technickeacute majiacute podle provedeniacute vaacuteživost od 100 g do několika kilogramů Přesnost nebyacutevaacute většiacute než 5middot10-2 g
2) Vaacutehy analytickeacute (Obr 1A) majiacute vaacuteživost obvykle 100 g a přesnost v řaacutedu 10-4 g
K orientačniacutemu zjištěniacute hmotnosti předmětů ktereacute budete daacutele vaacutežit přesněji a k zjišťovaacuteniacute vyacutetěžků
čistiacuteciacutech operaciacute se použiacutevajiacute tzv předvaacutežky (Obr 1B) Sloužiacute k vaacuteženiacute předmětů do 200 g s přesnostiacute
01 g V dnešniacute době se už použiacutevajiacute převaacutežně elektronickeacute typy s digitaacutelniacutem displejem Jejich forem
je řada a prochaacutezejiacute staacutele vyacutevojem od jednoduššiacutech s mechanicko-elektrickyacutem sniacutemačem hmotnosti
přes sniacutemače kdy je měřen elektrickyacute signaacutel potřebnyacute k vraacuteceniacute misky po zatiacuteženiacute do nuloveacute polohy
pomociacute servomotorku až k sniacutemačům tenzometrickyacutem
Pro veškereacute vaacuteženiacute platiacute zaacutekladniacute pravidlo chemikaacutelie (kapalneacute ani pevneacute) nesmiacute přijiacutet do přiacutemeacuteho
styku s miskami vah Veškeraacute manipulace s chemikaacuteliemi (přidaacutevaacuteniacute a ubiacuteraacuteniacute) se musiacute provaacutedět
zaacutesadně mimo vaacutehy Přiacutepadneacute nečistoty na vahaacutech je třeba okamžitě odstranit štětečkem
Obr 1 Vaacutehy v biochemickeacute laboratoři A ndash analytickeacute vaacutehy B ndash předvaacutežky
19
Měřeniacute objemu kapalin
K odměřovaacuteniacute objemů kapalin sloužiacute odměrneacute vaacutelce pipety byrety a odměrneacute baňky (Obr 2)
Odměrneacute vaacutelce (Obr 2A) se použiacutevajiacute jen k přibližneacutemu odměřovaacuteniacute kapalin Na přesnějšiacute měřeniacute
objemů se použiacutevajiacute pipety (buď pouze pro určityacute objem Obr 2C nebo děleneacute Obr 2D) a byrety u
nichž je možno kohoutkem nebo pomociacute tlačky regulovat vyteacutekaacuteniacute kapaliny (Obr 2E) Všechny tyto
naacutedoby jsou kalibrovaacuteny na bdquovylitiacuteldquo to znamenaacute že z nich vyteče přesně vyznačenyacute objem Při plněniacute
pipet je třeba vždy dbaacutet na to aby uacutestiacute pipety bylo staacutele ponořeno pod hladinou kapaliny Při jeho
vynořeniacute nad hladinu dochaacuteziacute k nasaacutetiacute vzduchu do pipety Při odečiacutetaacuteniacute je nutno miacutet oko ve stejneacute
uacuterovni se značkou Odečiacutetaacuteme vždy spodniacute okraj menisku
Pro pipetovaacuteniacute kapalin vždy použiacutevaacuteme speciaacutelniacute naacutesadky či gumoveacute baloacutenky nikdy nepipetujeme
uacutesty
Jelikož je pipeta kalibrovaacutena na vylitiacute nikdy se nevyfukuje ale jejiacute obsah se nechaacute pouze vyteacutect a jejiacute
špička se otře o dno nebo o stěnu naacutedobky do ktereacute kapalinu odměřujeme
V současneacute době se v biochemickeacute či molekulaacuterně biologickeacute laboratoři se skleněneacute pipety teacuteměř
nepoužiacutevajiacute plně je nahradily pipety automatickeacute (Obr 2F G) umožňujiacuteciacute přesnějšiacute a pohodlnějšiacute
odměřeniacute daneacuteho objemu Jsou vhodneacute i pro pipetovaacuteniacute mikrolitrovyacutech objemů Automatickeacute pipety
jsou vyraacuteběny pro různeacute rozsahy objemů (nejčastěji 1-5 ml 200-1000 l 20-200 l 2-20 l 05-10 l
a 01-25 l) Objem se nastavuje otočeniacutem šroubu na stupnici Nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny přes
nasaditelnou špičku je ovlaacutedaacuteno piacutestem kteryacute maacute tři polohy ndash klidovou pro nasaacutevaacuteniacute a pro vypouštěniacute
(Obr 3)
Obr 2 Pomůcky k měřeniacute objemů A ndash kalibrovanyacute odměrnyacute vaacutelec B ndash odměrneacute baňky C ndash pipeta D ndash pipeta dělenaacute E ndash byrety F ndash automatickaacute pipeta G ndash automatickaacute pipeta multikanaacutelovaacute
20
Obr 3 Polohy automatickeacute pipety při nasaacutevaacuteniacute a vypouštěniacute kapaliny
A ndash klidovaacute poloha B ndash poloha pro nasaacutevaacuteniacute C ndash poloha pro vypouštěniacute
Byrety sloužiacuteciacute k regulovaneacutemu odběru kapalin při titraciacutech (Obr 2E) jsou skleněneacute trubice opatřeneacute
děliacuteciacutemi značkami Před vyacutetokem je umiacutestěn kohoutek nebo pružnaacute tlačka s hadičkou Některeacute byrety
majiacute pro lepšiacute odečiacutetaacuteniacute objemu zadniacute stěnu z biacuteleacuteho skla s modryacutem pruhem ve středu
Odměrneacute baňky (Obr 2B) stejně jako pyknometry (naacutedobky pro stanovovaacuteniacute hustoty) jsou
kalibrovaacuteny na dolitiacute ndash to znamenaacute že při jejich naplněniacute obsahujiacute praacutevě požadovanyacute objem Hrdlo
odměrnyacutech baněk je poměrně uacutezkeacute po celeacutem obvodu opatřeneacute ryskou I zde je třeba plnit tak aby se
spodniacute okraj menisku dotyacutekal rysky a při plněniacute miacutet oko v uacuterovniacute rysky (Obr 3) Podobně jako odměrneacute
vaacutelce i odměrneacute baňky se vyraacutebějiacute v objemech od 5 ml do 2 l Odměrneacute baňky se použiacutevajiacute k přiacutepravě
roztoků o přesneacute koncentraci Vlastniacute směšovaniacute složek roztoku provaacutediacuteme při ne zcela zaplněneacute baňce
a teprve po uacuteplneacute homogenizaci a vyrovnaacuteniacute teplot (teplota na kterou je baňka kalibrovaacutena je uvaacuteděna
na plaacutešti baňky ndash většinou 20C) opatrně se doplniacute rozpouštědlem po rysku
Obr 4 Odečiacutetaacuteniacute objemu u odměrneacute baňky
A B C
21
Přiacuteprava pufrů a měřeniacute pH
Pufry neboli tlumiveacute roztoky jsou roztoky slabyacutech kyselin a jejich soliacute (konjugovanyacutech zaacutesad) nebo
slabyacutech zaacutesad a jejich soliacute (konjugovanyacutech kyselin) ktereacute jsou schopneacute udržovat stabilniacute hodnotu pH
po přidaacuteniacute kyseliny nebo zaacutesady do systeacutemu
Vyacuteběr vhodneacuteho pufru se řiacutediacute předevšiacutem požadovanou hodnotou pH iontovou silou možnyacutemi
interakcemi s ostatniacutemi komponentami reakčniacute směsi apod Maacute-li miacutet pufr dostatečnou pufračniacute
kapacitu je třeba vybrat takovou slabou kyselinu nebo zaacutesadu jejiacutež pKa se neodlišuje od požadovaneacute
hodnoty pH o viacutece než 1 Pufračniacute kapacita zaacutevisiacute takeacute na celkoveacute koncentraci (molaritě) pufru
Očekaacutevaacutete-li napřiacuteklad že pH roztoku v průběhu reakce bude klesat (např při studiu lipasoveacute reakce
kdy jsou do roztoku uvolňovaacuteny ionty H+ disociaciacute vznikajiacuteciacutech mastnyacutech kyselin) pak zvolte pufr o vyššiacute
koncentraci a s pKa pod hodnotou pH v niacutež začiacutenaacutete pokus
Složeniacute vhodneacuteho pufru lze naleacutezt v laboratorniacutech přiacuteručkaacutech Podle tabulek se smiacutechajiacute přiacuteslušneacute
(obvykle dva) roztoky pro dosaženiacute nominaacutelniacute hodnoty pH Vždy je nutneacute skutečnou hodnotu pH
měřeniacutem ověřit a přiacutepadně ji upravit roztokem kyseliny nebo zaacutesady Jednoduššiacute je připravit pufr
prostou uacutepravou pH roztoku zvoleneacute soli kyseliny nebo baacuteze Pro jeho požadovanou hodnotu vyberete
vhodnou slabou kyselinu nebo zaacutesadu (ev je v naacutevodu pro praacuteci s danyacutem materiaacutelem určena) a
vypočtete navaacutežku tak abyste ziacuteskali potřebnyacute objem pufru o zvoleneacute koncentraci Navaacuteženeacute množstviacute
rozpustiacutete v menšiacutem objemu vody (asi 80 konečneacuteho objemu) Pak nastaviacutete požadovaneacute pH
roztokem silneacute (v některyacutech přiacutepadech i slabeacute) kyseliny či zaacutesady a nakonec doplniacutete vodou na
vypočtenyacute objem Pouze při užitiacute pufrů o viacutece složkaacutech (pokryacutevajiacuteciacutech širokeacute rozmeziacute pH) takto
postupovat nelze musiacute se namiacutechat podle tabulky zkontrolovat a eventuaacutelně upravit pH
Většina pufrů podleacutehaacute mikrobiaacutelniacute kontaminaci proto je pro některeacute uacutečely vhodneacute je konzervovat
(azid toluen thymol) většinou ale stačiacute jejich uchovaacutevaacuteniacute v chladničce bez konzervace Takto je
vhodneacute skladovat jen menšiacute množstviacute připraveneacuteho pufru ktereacute brzy spotřebujete (maximaacutelně do
tyacutedne) Připraviacutete-li si většiacute množstviacute pufru do zaacutesoby uchovaacutevejte ho zmrazenyacute v plastoveacute laacutehvi Před
použitiacutem je nutno rozmrazit celeacute množstviacute pufru a roztok zamiacutechat Po odebraacuteniacute potřebneacuteho objemu
je možneacute zbytek opět zmrazit V přiacutepadě potřeby můžete pufry sterilizovat v autoklaacutevu Při manipulaci
s takto ošetřenyacutemi roztoky musiacuteme dodržovat sterilniacute podmiacutenky a pufr zpětně nekontaminovat např
nesterilniacute špičkou automatickeacute pipety
Hodnotu pH roztoku ovlivňuje jeho ředěniacute zejmeacutena v extreacutemniacutech hodnotaacutech stupnice (pod 3 a nad
11) v rozmeziacute fyziologickyacutech hodnot již meacuteně Proto se raději vyhněte přiacutepravě koncentrovanějšiacutech
zaacutesobniacutech roztoků z nichž se pak ředěniacutem připravuje pracovniacute roztok pH pufru ovlivňuje takeacute teplota
změnou pKa slabeacute kyseliny nebo baacuteze Tabelovaneacute hodnoty pH jsou obvykle vztaženy na 18 20 nebo
25 degC V biochemii se často pracuje za chladu kdy se pH může lišit od hodnoty nastaveneacute při přiacutepravě
pufru za laboratorniacute teploty Např měřeniacute pH zaacutevislosti enzymoveacute reakce by mohlo byacutet viacutece či meacuteně
zkresleno pokud se podstatně lišiacute teplota experimentu od teploty při ktereacute byl pufr připraven
V přiacutepadě nutnosti lze upravit hodnotu pH za přiacuteslušneacute teploty
Běžneacute pufry užiacutevaneacute v biochemickyacutech laboratorniacutech postupech pokryacutevajiacute neutraacutelniacute až miacuterně alkalickou
oblast o pH 60 ndash 90 Některeacute operace se provaacutedějiacute v prostřediacutech viacutece kyselyacutech či bazickyacutech
Nejběžnějšiacute kyseliny a baacuteze užiacutevaneacute k přiacutepravě pufrů v biochemii jsou přehledně uvedeny v tabulce 1
Vedle požadovaneacute hodnoty pH se vyacuteběr složek řiacutediacute takeacute jejich možnyacutemi specifickyacutemi vlivy na reakčniacute
směs Někdy může dojiacutet k vysraacuteženiacute některyacutech komponent směsi pufrem (K+ - chloristanem soli železa
Ca2+ - fosfaacutetem komplexy boraacutetů se sacharidy apod) k interakci složek pufru s biacutelkovinami (Cl- iont
s albuminem) k reakci s analytickyacutemi činidly a k inhibici enzymů (v některyacutech přiacutepadech barbituraacutety)
22
Složky pufru v některyacutech přiacutepadech mohou byacutet využity jako substraacutety (citraacutet acetaacutet) aj
Pro biochemickeacute uacutečely se použiacutevajiacute vedle běžnyacutech anorganickyacutech a organickyacutech laacutetek i speciaacutelniacute kyseliny
a baacuteze vhodneacute pro jejich inertnost k dalšiacutem složkaacutem reakčniacutech směsiacute (viz vysvětlivky pod tabulkou 1)
Koncentrace H+ iontů v roztoku se stanovuje spektraacutelniacutemi či elektrochemickyacutemi metodami Prvniacute z nich
využiacutevajiacute toho že změna pH vyvolaacute v některyacutech organickyacutech sloučeninaacutech (acidobazickyacutech
indikaacutetorech) změnu struktury lišiacuteciacute se spektraacutelniacutemi vlastnostmi (absorpce či fluorescence) Ve druheacutem
přiacutepadě se využiacutevaacute změny elektrochemickeacuteho potenciaacutelu vlivem pH
Nejjednoduššiacute spektraacutelniacute metody měřeniacute pH jsou vizuaacutelniacute metody kdy se sleduje změna zbarveniacute
indikaacutetoru při změně pH K teacuteto změně dochaacuteziacute u jednotlivyacutech indikaacutetorů v určiteacute oblasti pH (nalezneme
v chemickyacutech laboratorniacutech tabulkaacutech) Pro stanoveniacute hodnoty pH musiacuteme vybrat indikaacutetor u ktereacuteho
dochaacuteziacute k barevneacute změně v přesně definovaneacutem intervalu pH Jsou vhodneacute pro indikaci dosaženiacute
požadovaneacute hodnoty pH pro indikaci bodu ekvivalence při acidobazickyacutech titraciacutech kontrolu udržovaacuteniacute
pH apod Použiacutevajiacute se ve formě vodneacuteho či ethanolickeacuteho roztoku (004 - 010 ) kteryacute se přikaacutepne ke
sledovaneacutemu vzorku Pro univerzaacutelniacute použitiacute sloužiacute směsi indikaacutetorů pokryacutevajiacuteciacute svyacutemi barevnyacutemi
přechody celou škaacutelu pH nebo jejiacute čaacutest kteraacute naacutes zajiacutemaacute Užiacutevajiacute se ve formě papiacuterků napuštěnyacutech
přiacuteslušnou směsiacute indikaacutetorů Souprava je doplněna barevnou stupniciacute se kterou porovnaacutevaacuteme
zbarveniacute papiacuterku po namočeniacute do vzorku a ustaacuteleniacute zbarveniacute
Barevnyacute přechod indikaacutetoru můžeme přesněji sledovat pomociacute spektrofotometrickyacutech přiacutestrojů
To umožňuje teacutež kvantifikovat barevnyacute přechod při změně pH (stanoveniacute pKa) Tento způsob však neniacute
běžně užiacutevaacuten je omezen na speciaacutelniacute přiacutepady (např měřeniacute pH uvnitř buněk a organel nebo v
nevodnyacutech rozpouštědlech) Při použitiacute fluorescenčniacutech indikaacutetorů jsme zcela odkaacutezaacuteni na měřeniacute
pomociacute přiacutestrojů ndash fluorimetrů Tento způsob nemaacute vizuaacutelniacute alternativu
Potenciometricky se pH určuje měřeniacutem potenciaacutelu vhodneacute elektrody Prakticky se užiacutevaacute pouze
skleněnaacute elektroda i když se můžete setkat i s elektrodami plastovyacutemi Tělo skleněneacute elektrody je
tvořeno skleněnou trubičkou responsivniacutem elementem je tenkaacute skleněnaacute membraacutena obvykle tvaru
baničky na spodniacutem konci Je naplněna standardniacutem vnitřniacutem roztokem (01 molmiddotl-1 HCl) v němž je
ponořena argentchloridovaacute elektroda (Ag draacutetek pokrytyacute vrstvičkou AgCl) Pro speciaacutelniacute uacutečely mohou
miacutet elektrody různyacute tvar např plocheacute k měřeniacute pH na povrchu gelu jehloveacute mikroelektrody pro
měřeniacute v mikrozkumavkaacutech aj
23
Tab 1 Přehled nejčastěji užiacutevanyacutech pufrů v biochemii
Kyselina Baacuteze Rozsah pH
KH2PO4 K2HPO4 60 ndash 80
HCl Trisa 68 ndash 86
HCl Imidazol 60 ndash 80
MESb NaOH 52 ndash 72
MOPSc NaOH 52 ndash 71
TESd NaOH 65 ndash 85
HEPESe NaOH 65 ndash 85
HCl 55-diethylbarbituran-Na 68 ndash 96
Kys boritaacute Tetraboritan-Na 70 ndash 93
Tricinf NaOH 72 ndash 91
HCl Glycin 11 ndash 37
Glycin NaOH 82 ndash 100
Kys citronovaacute NaOH KOH 22 ndash 62
NaHCO3 Na2CO3 90 ndash 110
Na2HPO4 NaOH 110 ndash 120
a Tris(hydroxymetyl)aminomethan b kyselina 2-(N-morfolino)etansulfonovaacute c kyselina 3-(N-morfolino)propansulfonovaacute d kyselina N-Tris(hydroxymetyl)metyl-2-aminoetansulfonovaacute e kyselina N-2-hydroxyetylpiperazin-Nrsquo-2-etansulfonovaacute f N-Tris(hydroxymetyl)metylglycin
24
Obecneacute zaacutesady praacutece při zachaacutezeniacute s elektrodou
1) S elektrodou manipulujte opatrně Skleněnaacute banička je velmi tenkaacute a křehkaacute Miacutechaacute-li se
měřenyacute roztok dbejte na to aby byla mimo dosah pohybujiacuteciacuteho se miacutechadla (ověřte předem)
To byacutevaacute aktuaacutelniacute při malyacutech objemech vzorku
2) Elektroda nesmiacute vyschnout Po použitiacute ji vždy oplaacutechnutou a lehce osušenou vraťte zpět do
uchovaacutevaciacuteho roztoku (3M KCl pH=70)
3) Před měřeniacutem je nutno přiacutestroj s elektrodou kalibrovat podle pokynů vyacuterobce Elektrodu
vyjměte z uchovaacutevaciacuteho roztoku oplaacutechněte destilovanou vodou odsajte přebytek vody
(filtračniacutem papiacuterem nebo buničitou vatou) a ponořte do standardniacuteho pufru o pH nejbližšiacutem
tomu kteryacute bude miacutet měřenyacute roztok (obvykle byacutevaacute k disposici sada standardniacutech pufrů o pH 4 7
a 9) Nejčastěji se v laboratoři použiacutevaacute kombinovanaacute elektroda zkontrolujte tedy zda je bočniacute
vyacutevod referenčniacute elektrody zcela ponořen pod hladinu Nastavte teplotniacute korekci na teplotu pufru
a kalibračniacutem knofliacutekem nastavte na stupnici nebo digitaacutelniacutem vyacutestupu hodnotu pH standardniacuteho
pufru Elektrodu pak vyjměte a po oplaacutechnutiacute ji ponořte do měřeneacuteho vzorku Jeho pH naacutem ukaacuteže
vyacutechylka či digitaacutelniacute vyacutestup pH-metru Kalibraci je nutno provaacutedět vždy po zapnutiacute přiacutestroje nebo
měniacuteme-li pH měřenyacutech vzorků o viacutece než 1 Teacutež při dlouhodobyacutech měřeniacutech ji občas zkontrolujte
4) Většina dnešniacutech přiacutestrojů vyžaduje kalibraci na dva pufry v tomto přiacutepadě můžete pracovat
v širšiacutem rozmeziacute pH aniž byste vždy znovu museli přiacutestroj kalibrovat Zvolte vhodneacute pufry
ohraničujiacuteciacute oblast ve ktereacute hodlaacutete pracovat Na jeden z nich nastavte vyacutechoziacute hodnotu Po
ponořeniacute elektrod do druheacuteho pufru nastavte jeho hodnotu a to tak že zaacuteroveň nastaviacutete
směrnici zaacutevislosti potenciaacutelu na pH Ta by měla byacutet - 59 mVmiddotpH-1 jejiacute podstatnyacute pokles indikuje
malou citlivost elektrody a je třeba zvaacutežit jejiacute vyacuteměnu event uacutepravu
Přiacuteprava roztoků
Zaacutekladniacutem pravidlem pro jakoukoli přiacutepravu roztoků vzorků pro analyacutezu nebo pro uacutečely preparace
nebo čištěniacute sloučenin je že se rozpouštěnaacute laacutetka přidaacutevaacute do vody a nikdy naopak Při přiacutepravě
odměrnyacutech roztoků se kvantitativně přenaacutešiacute navaacutežka nebo odměřeneacute množstviacute kapaliny do vody kteraacute
zaujiacutemaacute asi ⅓ndashfrac12 objemu baňky Kvantitativniacute přeneseniacute znamenaacute že navaacutežku krystalickeacute laacutetky
sklepnete do maleacute naacutelevky zasunuteacute do hrdla odměrneacute baňky splaacutechnete většiacutem množstviacutem
destilovaneacute vody ze střičky vodou ze střičky daacutele do naacutelevky vydatně oplaacutechnete navažovaciacute lodičku a
nakonec naacutelevku vyplaacutechnete vodou ze střičky po celeacutem vnitřniacutem povrchu Rozpouštěniacute můžete
urychlovat pouze miacutechaacuteniacutem krouživyacutem pohybem celeacute odměrneacute baňky nikdy ne tyčinkou nebo
miacutechadlem Teprve po uacuteplneacutem rozpuštěniacute navaacutežky a vyrovnaacuteniacute teploty baňky s okoliacutem můžete baňku
doplnit po rysku destilovanou vodou (posledniacute kapky přidaacutevejte pipetou) Pokud je laacutetka jejiacutež roztok
připravujete kapalnaacute funkci navažovaciacute lodičky může převziacutet malyacute odměrnyacute vaacutelec kteryacute se pak rovněž
do odměrneacute baňky vyplachuje Pokud kapalnou složku do vody v odměrneacute baňce pipetujete jste
probleacutemů s kvantitativniacutem přeneseniacutem vzorku ušetřeni Po doplněniacute odměrneacute baňky po rysku
nezapomeňte obsah důkladně promiacutechat Naplněnou baňku uzavřete čistou suchou v současneacute době
nejčastěji polyethylenovou zaacutetkou a několikraacutet obraťte dnem vzhůru a zpět Zaacutetku přitom staacutele v hrdle
baňky přidržujte palcem
25
UacuteKOL Č 1 Určete průměrnou hmotnost a chybu měřeniacute vaacuteženeacuteho předmětu
Na analytickyacutech vahaacutech určete hmotnost deseti stejnyacutech předmětů (mikrozkumavka a kyveta) určete
aritmetickou průměrnou hmotnost jednoho předmětu a chybu měřeniacute
POMŮCKY
Kyvety
Mikrozkumavky
Analytickeacute vaacutehy
POSTUP
1 Analytickeacute vaacutehy zapněte tlačiacutetkem ONOFF
2 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte vaacuteženyacute předmět na vaacutehy bočniacute dviacuteřka zavřete Zvažte 10x
mikrozkumavku a 10x kyvetu
3 Hodnotu si zapište (s přesnostiacute na všechna desetinnaacute miacutesta)
4 Postup opakujte pro všechny vaacuteženeacute předměty
VYHODNOCENIacute
Při měřeniacute se můžete dopustit nahodilyacutech a systematickyacutech chyb Zatiacutemco systematickeacute chyby mohou
byacutet zapřiacutečiněny napřiacuteklad nevhodnyacutem postupem při měřeniacute špatnou kalibraciacute apod a nelze je
odstranit opakovanyacutem měřeniacutem za staacutele stejnyacutech podmiacutenek chyby nahodileacute můžete vyacutepočtem
konečneacute hodnoty z dostatečně velkeacuteho počtu měřeniacute z většiacute čaacutesti eliminovat Opakovanyacutem měřeniacutem
se vliv nahodilyacutech chyb zmenšiacute
Do tabulky zapiacutešete všechny vaacutemi naměřeneacute hodnoty a měřenou veličinu (hmotnost) označiacutete A Při
počtu n měřeniacute naměřiacutete postupně hodnoty A1 až An
Průměr nalezenyacutech hodnot Acirc vypočiacutetaacutete dle naacutesledujiacuteciacuteho vzorce
=sum 119860119894
119899119894=1
119899
Čiacutem je n většiacute tiacutem viacutece se hodnota Acirc bliacutežiacute spraacutevneacute hodnotě A
Odchylku každeacuteho měřeniacute od teacuteto středniacute hodnoty označiacutete xi a spočiacutetaacutete ji dosazeniacutem hodnot
do vzorce
119909119894 = 119860119894 minus
Středniacute chybu vyacutesledku (aritmetickeacuteho průměru) vypočiacutetaacutete dosazeniacutem hodnot do naacutesledujiacuteciacuteho
vzorce
120575 = radicsum 119909119894
2119899119894=1
119899 minus 1
Vyacutesledek měřeniacute zapište ve tvaru 119912 = plusmn 120633 Nezapomeňte na jednotky
26
UacuteKOL Č 2 Praacutece s automatickou pipetou
Seznamte se se sadou automatickyacutech pipet a vyzkoušejte si princip na ktereacutem fungujiacute
POMŮCKY
Automatickeacute pipety s rozsahem 1-5 ml 200-1000 microl 20-200 microl
Špičky pro automatickeacute pipety
Kaacutedinky o objemu 25 ml
Kaacutedinka o objemu 250 ml
Předvaacutežky s dostatečnou citlivostiacute přiacutepadně analytickeacute vaacutehy
POSTUP
1 Připravte tři sucheacute 25 ml kaacutedinky
2 Předvaacutežky zapněte tlačiacutetkem ONOFF
3 Otevřete bočniacute dviacuteřka vah položte praacutezdnou kaacutedinku č 1 na vaacutehu bočniacute dviacuteřka zavřete
4 Zapište si hmotnost kaacutedinky (všechny desetinnaacute miacutesta)
5 Kaacutedinku odstraňte z vah a pipetujte do niacute pipetou s rozsahem 1-5 ml desetkraacutet 1 ml destilovaneacute
vody
6 Kaacutedinku s vodou zvažte hmotnost kaacutedinky s vodou si zapište (všechna desetinnaacute miacutesta)
7 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 2 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 200 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 400 microl
destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 100-1000 microl
8 Stejně postupujte s kaacutedinkou č 3 do ktereacute pipetujte desetkraacutet 100 microl a zaacuteroveň desetkraacutet 20 microl
destilovaneacute vody pipetou s rozsahem 20-200 microl
VYHODNOCENIacute
Uvědomte si jakou hustotu maacute destilovanaacute voda a vypočiacutetejte jakeacute hmotnosti by měly miacutet kaacutedinky
s vodou Pokud jste nedosaacutehli požadovaneacute hmotnosti zopakujte pipetovaacuteniacute znovu po konzultaci
s vedouciacutem cvičeniacute
Ziacuteskaneacute hodnoty zapište do tabulky stanovte hmotnost vaacutemi pipetovanyacutech objemů vypočiacutetejte
teoretickou hmotnost všech vaacutemi pipetovanyacutech objemů stanovte procentuaacutelniacute odchylku měřeniacute
27
UacuteKOL Č 3 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku manganistanu draselneacuteho
POMŮCKY
Skleněneacute pipety děleneacute s baloacutenkem
Skleněneacute zkumavky
Stojan na zkumavky
Kaacutedinky 150 ml ndash 2 ks
CHEMIKAacuteLIE
80 roztok manganistanu draselneacuteho
POSTUP
1 Vypočiacutetejte objem 80 roztoku manganistanu draselneacuteho a destilovaneacute vody ktereacute musiacutete
smiacutechat abyste dostali 10 ml 60 40 30 20 a 10 roztoku manganistanu draselneacuteho
Hodnoty zapište do tabulky 2 Vyacutesledky konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute
Tab 2 Ředěniacute manganistanu draselneacuteho
Finaacutelniacute koncentrace KMnO4 60 40 30 20 10
80 KMnO4 [ml]
Destilovanaacute voda [ml]
2 Do pěti skleněnyacutech zkumavek pipetujte vaacutemi vypočiacutetanaacute množstviacute 80 roztoku manganistanu
draselneacuteho a vody K pipetovaacuteniacute použijte skleněnou pipetu s baloacutenkem
28
UacuteKOL Č 4 Přiacuteprava 200 ml 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru o pH 80
POMŮCKY
Elektromagnetickaacute miacutechačka
Magnetickeacute miacutechadlo
Kaacutedinky (250 ml)
Předvaacutežky
Vaacuteženka
Špachtlelžička
Odměrnaacute baňka (200 ml)
Pasteurova pipeta
Naacutelevka
pH metr
CHEMIKAacuteLIE
Tris baacuteze (Tris(hydroxymetyl)aminomethan Mr = 12114)
Koncentrovanaacute kyselina octovaacute
POSTUP
1 Vypočiacutetejte hmotnost Tris baacuteze potřebneacute na přiacutepravu 200 ml pufru o koncentraci 01 molmiddotl-1
2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech
3 Do 250 ml kaacutedinky nalijte přibližně 150 ml destilovaneacute vody naacutesledně do kaacutedinky nasypte
navaacuteženou Tris baacutezi z navažovaciacute lodičky zbytky Tris baacuteze ulpěleacute na vaacutežence splaacutechněte střičkou
s destilovanou vodou do vody v kaacutedince vodu v kaacutedince doplňte přibližně na 180 ml
4 Do kaacutedinky vložte elektromagnetickeacute miacutechadlo a na elektromagnetickeacute miacutechačce miacutechejte roztok
až do jeho uacuteplneacute homogenizace (elektromagnetickou miacutechačku zapnete na praveacute straně přiacutestroje
spiacutenačem OnOff pozor z druheacute strany miacutechačky se většinou zapiacutenaacute zahřiacutevaacuteniacute roztoku)
5 Zapněte pH metr vyjměte elektrodu z obalu s uchovaacutevaciacutem roztokem elektrodu oplaacutechněte
destilovanou vodou zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a ponořte do roztoku Tris baacuteze
tak aby elektroda byla plně ponořena ale zaacuteroveň nebyla ve styku s magnetickyacutem miacutechadlem
ktereacute by ji mohlo poškodit
6 Čekejte než se vaacutem ustaacuteliacute hodnota pH
7 Upravte hodnotu pH na hodnotu 80 pomociacute koncentrovaneacute kyseliny octoveacute Přiacutedavky kyseliny
provaacutedějte pomociacute Pasteurovy pipety za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute roztoku Pokud změna pH po přidaacuteniacute
jedneacute kapky je přiacuteliš velkaacute nařeďte si kyselinu octovou ndash uacuteprava pH se tak zjemniacute
8 Až se hodnota pH stabilizuje (asi jednu minutu je konstantniacute) vyjměte elektrodu řaacutedně ji
oplaacutechněte zlehka opatrně osušte papiacuterovyacutem ubrouskem a vraťte ji do roztoku KCl
9 Pufr z kaacutedinky přelijte kvantitativně pomociacute naacutelevky do 200 ml odměrneacute baňky a opatrně doplňte
objem po rysku střičkou s destilovanou vodou
10 Hotovyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve
29
UacuteKOL Č 5 Přiacuteprava 100 ml 02 molmiddotl-1 K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH 70
Některeacute pufry lze připravit smiacutechaacuteniacutem dvou roztoků ndash bazickeacute a kyseleacute složky pufru Takto lze připravit
i K-fosfaacutetovyacute pufr o přesně daneacute koncentraci a pH Poměr bazickeacute a kyseleacute složky pro přiacutepravu
K-fosfaacutetoveacuteho pufru udaacutevaacute Tabulka 3
Tab 3 Přiacuteprava 100 ml 02M K-fosfaacutetoveacuteho pufru
pH
při 25 degC
V (02M K2HPO4)
[ml]
V (02M KH2HPO4)
[ml]
60 123 877
65 315 685
70 610 390
75 840 160
80 947 53
POMŮCKY
Elektromagnetickaacute miacutechačka
Magnetickeacute miacutechadlo
Kaacutedinky (150 ml)
Předvaacutežky
Vaacuteženky
Špachtlelžičky
Odměrneacute baňky (100 ml)
Pasteurova pipeta
Odměrneacute vaacutelce (50 ml 100 ml)
pH metr
CHEMIKAacuteLIE
Dihydrogenfosforečnan draselnyacute (KH2PO4 Mr = 13609 kyselyacute fosforečnan)
Hydrogenfosforečnan draselnyacute (K2HPO4 Mr = 17418 bazickyacute fosforečnan)
Kyselina fosforečnaacute (H3PO4)
Hydroxid draselnyacute (KOH)
POSTUP
1 Vypočiacutetejte hmotnost kyseleacuteho fosforečnanu potřebnou na přiacutepravu 100 ml 02 M roztoku
2 Odvažte toto množstviacute na navažovaciacute lodičce na předvaacutežkaacutech kvantitativně přeneste do 250 ml
kaacutedinky Fosforečnan rozpusťte v přibližně 150 ml destilovaneacute vody
3 Po uacuteplneacute homogenizaci přelijte roztok do odměrneacute baňky a doplňte objem po rysku střičkou
s destilovanou vodou
4 Analogicky postupujte při přiacutepravě 100 ml 02 M roztoku bazickeacuteho fosforečnanu
5 V 250 ml kaacutedince smiacutechejte vypočteneacute objemy obou fosforečnanů tak abyste ziacuteskali 200 ml 02M
K-fosfaacutetoveacuteho pufru o pH=70
6 Hodnotu pH pufru zkontrolujte pomociacute pH-metru (postup měřeniacute viz předchoziacute uacutekol)
7 Přiacutepadnou odchylku od pH=70 upravte kyselinou fosforečnou nebo hydroxidem draselnyacutem
8 Připravenyacute pufr přelijte do zaacutesobniacute laacutehve
30
2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute
Spektrofotometrie v biochemii
Viditelneacute zaacuteřeniacute tvořiacute malyacute uacutesek z oblasti elektromagnetickeacuteho vlněniacute v rozmeziacute deacutelek 400-700 nm
Přilehlaacute oblast rozmeziacute vlnovyacutech deacutelek 200-400 nm se nazyacutevaacute bliacutezkaacute ultrafialovaacute oblast 700-2000 nm
se pak nazyacutevaacute bliacutezkaacute infračervenaacute oblast Celaacute oblast vlnovyacutech deacutelek se takeacute nazyacutevaacute oblastiacute
elektronovyacutech spekter
Obr 1 Spektrum elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute Rozděleniacute spektra elektromagnetickeacuteho zaacuteřeniacute
velikost pozorovatelneacuteho objektu v daneacute oblasti
Prakticky v každeacute biologicky zaměřeneacute laboratoři se dnes setkaacutete s přiacutestroji pro měřeniacute spektraacutelniacutech
veličin ve viditelneacute a ultrafialoveacute oblasti tzv spektrofotometry pro registraci spekter v oblasti od 200
(někdy 185 nm) do 700 nebo 1000 nm Neniacute divu vždyť teacuteměř všechny biologicky zajiacutemaveacute laacutetky (kromě
sacharidů) majiacute v teacuteto oblasti kterou označujeme zkratkou UV-VIS (ultraviolet-visible) charakteristickeacute
absorpčniacute paacutesy a jejich koncentraci lze proto většinou poměrně snadno stanovit na zaacutekladě jejich
spektraacutelniacutech vlastnostiacute
Určovaacuteniacute koncentrace roztoků neniacute jedinou možnostiacute využitiacute absorpčniacute spektrofotometrie Již po
několik desetiletiacute je znaacutemo že absorpčniacute vlastnosti zaacutevisiacute na interakci přiacuteslušneacuteho chromoforu s okoliacutem
Z toho vyplyacutevaacute že vlnovaacute deacutelka absorpčniacuteho maxima i intenzita absorpce mohou byacutet ovlivněny řadou
procesů ktereacute biochemika enormně zajiacutemajiacute zde pro ilustraci několik přiacutekladů
Při denaturaci biopolymeru (biacutelkoviny nebo nukleoveacute kyseliny) se měniacute jeho absorpčniacute
spektrum protože chromofory se dostaacutevajiacute do jineacuteho mikroprostřediacute (u biacutelkovin zevnitř globule
do vodneacuteho prostřediacute v DNA z jaacutedra helixu kde těsně interagujiacute se sousedy vodiacutekovyacutemi a
patrovyacutemi interakcemi)
Protože fenolaacutetovyacute ion maacute jineacute vlastnosti než nedisociovanyacute fenol je možneacute ze změny spekter
biacutelkoviny při zvyšovaacuteniacute pH roztoku určit titračniacute křivku tyrosinovyacutech zbytků a z niacute pak usoudit
na jejich lokalizaci v molekule proteinu
Při nekovalentniacute vazbě různyacutech ligandů na biopolymer se často měniacute jejich spektrum to
dovoluje touto metodou určit počet navaacutezanyacutech ligandů a asociačniacute konstantu
31
Odvozeniacute Lambert-Beerova zaacutekona
Interakciacute zaacuteřeniacute s hmotou tj s atomy a molekulami dochaacuteziacute k jeho absorpci tj k přijetiacute kvanta energie
a zvyacutešeniacute energie atomu (molekuly) z původniacuteho zaacutekladniacuteho stavu do stavu excitovaneacuteho Při absorpci
zaacuteřeniacute v oblasti 200-2000 nm dochaacuteziacute převaacutežně k excitaci elektronoveacuteho systeacutemu resp valenčniacutech
elektronů zuacutečastněnyacutech atomů a molekul Vlastniacute interakce zaacuteřeniacute s hmotou se sleduje na absorpčniacutem
spektru tj na zaacuteznamu zaacutevislosti množstviacute absorbovaneacuteho zaacuteřeniacute na jeho vlnoveacute deacutelce
Na spektrofotometrickou kyvetu s optickou drahou I kteraacute obsahuje absorbujiacuteciacute laacutetku dopadaacute světlo
o intenzitě Io Pokles intenzity světla dI v důsledku jeho absorpce vrstvou roztoku o tloušťce dl pak
bude
minus119889119868 = 119896 ∙ 119897 ∙ 119889119897
kde k je konstanta uacuteměrnosti Po separaci proměnnyacutech a integraci (interval 0-I) ziacuteskaacuteme vztah zvanyacute
Lambertův zaacutekon kde I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho z kyvety
log1198680
119868= 119896 ∙ 119897
Analogicky můžeme postupovat při studiu zaacutevislosti poklesu intenzity světla na koncentraci absorbujiacuteciacute
laacutetky při konstantniacute deacutelce kyvety Zde vychaacuteziacuteme z předpokladu že dI bude přes jinou konstantu j
uacuteměrneacute vzrůstu koncentrace dc tedy
minus119889119868 = 119895 ∙ 119897 ∙ 119889119888
Opět integrujeme tentokraacutet v intervalu 0 až c a ziacuteskaacuteme Beerův zaacutekon
log1198680
119868= 119895 ∙ 119888
Veličina Io je intenzita světla ktereacute do kyvety vstupuje a I je intenzita světla vystupujiacuteciacuteho Nabiacuteziacute se
vyjaacutedřit poměr těchto hodnot jako frakci světla pohlceneacuteho v kyvetě tato veličina se pak nazyacutevaacute
transmitance T
119879 =119868
1198680
a často se vyjadřuje v procentech Z fyzikaacutelniacuteho pohledu neniacute přirozenějšiacuteho popisu absorpčniacutech efektů
než pomociacute teacuteto veličiny Ta však byla v posledniacutech letech teacuteměř opuštěna neboť pro praktickeacute
laboratorniacute použiacutevaacuteniacute trpiacute zaacutesadniacutem nedostatkem neniacute přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky
Přiacutemou uacuteměru zajišťuje veličina na leveacute straně obou vyacuteše uvedenyacutech vztahů kteraacute se nazyacutevaacute
absorbance A
119860 = log1198680
119868= log
1
119879
Dřiacuteve se miacutesto bdquoabsorbancerdquo užiacutevalo termiacutenu bdquoextinkcerdquo (označeniacute E) v anglosaskeacute zejmeacutena americkeacute
literatuře toto označeniacute tvrdošiacutejně přežiacutevaacute Evropskyacute čtenaacuteř by si měl byacutet jist že pojmy absorbance a
extinkce (a podobně i absorpčniacute a extinkčniacute koeficient) jsou naprosto ekvivalentniacute
Poněkud jinak je třeba nahliacutežet na pojem optickaacute hustota zkracovanyacute OD nebo OD (optical density)
Prochaacuteziacute-li paprsek kyvetou může byacutet jeho intenzita snižovaacutena i jinyacutemi jevy než absorpciacute (pohlceniacutem
fotonu spojenyacutem s excitaciacute molekuly do vyššiacuteho energetickeacuteho stavu) Pro zeslabeniacute intenzity v
důsledku absorpce je vhodnyacute termiacuten absorbance zde takeacute platiacute (většinou jak je uvaacuteděno daacutele) Beerův
zaacutekon Pokud je však intenzita paprsku zeslabovaacutena napřiacuteklad rozptylem zaacuteřeniacute na velikyacutech čaacutesticiacutech
32
(agregaacutetech molekul při turbidimetrickyacutech měřeniacutech buňkaacutech při proměřovaacuteniacute růstovyacutech křivek
v mikrobiologii apod) je vhodneacute toto zeslabeniacute kvantifikovat jako optickou hustotu Ta je definovaacutena
stejně jako absorbance ale nemaacute přiacutemou souvislost s jevem absorpce
119874119863 = log1198680
119868
Jinyacutemi slovy optickaacute hustota je pojmem nadřazenyacutem kdy jenom v některyacutech přiacutepadech je totožnaacute
s absorbanciacute
Spojiacuteme-li oba vyacuteše uvedeneacute zaacutekony ziacuteskaacuteme jeden z nejznaacutemějšiacutech fyzikaacutelně-chemickyacutech vztahů
zvanyacute Lambertův-Beerův zaacutekon
119912 = 120634 ∙ 119940 ∙ 119949
kde (epsilon) je konstanta uacuteměrnosti odvoditelnaacute z vyacuteše definovanyacutech konstant k aj Jinyacutemi slovy je
to absorbance roztoku o jednotkoveacute koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky v kyvetě o jednotkoveacute deacutelce
Vzhledem k tomu že jak vyplyacutevaacute z definičniacute rovnice je absorbance bezrozměrnaacute veličina musiacute miacutet
rozměr (deacutelka-1 koncentrace-1) Za jednotkovou deacutelku zde prakticky vždy považujeme 1 cm podle toho
v jakyacutech jednotkaacutech dosazujeme koncentrace nabyacutevaacute pak různyacutech rozměrů
Pokud je koncentrace vyjaacutedřena v jednotkaacutech molmiddotl-1 maacute rozměr cm-1middotlmiddotmol-1 v tom přiacutepadě se jednaacute
o molaacuterniacute absorpčniacute (postaru ještě někdy teacutež extinkčniacute) koeficient Jeho rozměr lze daacutele upravit
vykraacuteceniacutem deacutelkovyacutech jednotek čiacutemž se ziacuteskaacute tvar cm2middotmmol-1 je dobreacute si uvědomit že tento rozměr
je zcela totožnyacute s vyacuteše uvedenyacutem zaacutekladniacutem tvarem a mmol nemaacute nic do činěniacute s milimolaacuterniacute
koncentraciacute Jinyacutem zcela ekvivalentniacutem rozměrem je M-1middotcm-1 kde M označuje molaritu tento
dokonale pochopitelnyacute tvar je užiacutevaacuten zejmeacutena v anglosaskeacute literatuře
Až doposud byla uvažovaacutena přiacutetomnost jedineacute absorbujiacuteciacute laacutetky ve zkoumaneacutem roztoku tento stav je
však u reaacutelnyacutech vzorků spiacuteše vyacutejimečnyacute Většinou je přiacutetomno několik laacutetek ktereacute absorbujiacute při daneacute
vlnoveacute deacutelce Měřenaacute absorbance je pak součtem všech diacutelčiacutech absorbanciacute
Určovaacuteniacute koncentrace roztoků pomociacute absorpčniacute spektrofotometrie
Jak je patrno z definice absorbance při jejiacutem měřeniacute je třeba znaacutet intenzity (nebo leacutepe světelneacute toky)
dvou paprsků tzv referenčniacuteho (srovnaacutevaciacuteho ndash I0) jenž nebyl oslaben absorpciacute a měrneacuteho (I) kteryacute
prošel kyvetou se vzorkem Podle způsobu měřeniacute se spektrofotometry děliacute na jednopaprskoveacute a
dvoupaprskoveacute přiacutepadně spektrofotometry na principu diod-array-detectors
Jednopaprskoveacute přiacutestroje majiacute jedinou optickou draacutehu (viz Obr 2A) Paprsku se nejdřiacuteve postaviacute do
cesty referenčniacute vzorek (v laboratorniacute mluvě zvanyacute blank) a množstviacute světla jež jiacutem prošlo je
zaregistrovaacuteno jako Io poteacute je do optickeacute draacutehy umiacutestěn měřenyacute vzorek zaregistruje se I a z obou uacutedajů
je vypočtena absorbance Na staršiacutech a jednoduššiacutech přiacutestrojiacutech tohoto typu se nastavujiacute dva
parametry při zacloněneacutem paprsku se kompenzuje tzv temnyacute tok kteryacute detekčniacute zařiacutezeniacute poskytuje i
v situaci kdy na něj žaacutedneacute světlo nedopadaacute (označeniacute bdquo0ldquo souvisiacute s nulovou transmitanciacute při
zacloněneacutem paprsku) poteacute se do paprsku umiacutestiacute referenčniacute vzorek jehož absorbance je z definice
nulovaacute (100 transmitance) Toto nastaveniacute je nutno provaacutedět pro každou vlnovou deacutelku a proto se
přiacutestroje tohoto typu nepoužiacutevajiacute pro měřeniacute spekter U moderniacutech přiacutestrojů se zaacutevislost Io na vlnoveacute
33
deacutelce pro referenčniacute vzorek uložiacute do paměti a po změřeniacute teacuteto zaacutevislosti pro vzorek (I) se vypočtou
hodnoty absorbanciacute pro všechny vlnoveacute deacutelky
Dvoupaprskoveacute přiacutestroje majiacute odděleny draacutehy pro referenčniacute paprsek a pro měřenyacute vzorek (viz Obr
2B) V každeacutem okamžiku proto mohou registrovat I i Io a vypočiacutetat absorbanci Tyto přiacutestroje obvykle
poněkud dražšiacute dovolujiacute velmi snadno měřit různeacute typy diferenčniacutech spekter a miacutevajiacute i lepšiacute optickeacute
parametry (monochromatičnost světla)
Spektrofotometry na principu diod-array-detectors (DAD) Tato koncepce se objevila v polovině 80
let minuleacuteho stoletiacute Ostatniacute spektrofotometry majiacute monochromaacutetor umiacutestěn před kyvetovyacutem
prostorem takže vzorkem prochaacuteziacute pouze vybraneacute (bdquomonochromatickeacuteldquo) světlo ktereacute je pak přiacutemo
zpracovaacuteno detektorem V DAD přiacutestrojiacutech prochaacuteziacute všechno světlo (polychromatickeacute) vzorkem
a teprve poteacute je rozloženo mřiacutežkou řada světlocitlivyacutech diod pak analyzuje množstviacute světla jednotlivyacutech
vlnovyacutech deacutelek ktereacute prošlo vzorkem respektive referenčniacutem roztokem Toto experimentaacutelniacute
uspořaacutedaacuteniacute maacute sice poněkud nižšiacute kvalitu optickyacutech parametrů (rozlišovaciacute schopnost z hlediska
spektraacutelniacute čistoty) jeho přednostiacute je však rychlost měřeniacute neboť intenzita světla všech vlnovyacutech deacutelek
se sniacutemaacute v jedineacutem okamžiku Proto je toto uspořaacutedaacuteniacute vhodneacute zejmeacutena pro kinetickaacute měřeniacute nebo
jako detektory chromatografickyacutech zařiacutezeniacute (HPLC)
Obr 2 Scheacutemata spektrofotometrů A ndash jednopaprskovyacute spektrofotometr B ndash dvoupaprskovyacute
spektrofotometr
Při stanovovaacuteniacute koncentrace skupiny laacutetek byacutevaacute probleacutemem zvolit vhodnyacute bdquoobecnyacuteldquo standard
Typickyacutem přiacutekladem je zde stanovovaacuteniacute koncentrace proteinů Aromatickeacute postranniacute řetězce biacutelkovin
absorbujiacute v UV oblasti v okoliacute 280 nm Často se voliacute jako standard hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA z angl
bovine serum albumin) jehož absorbance jednoprocentniacuteho roztoku činiacute 68 zastoupeniacute
aromatickyacutech aminokyselin v albuminu je však ve srovnaacuteniacute s většinou biacutelkovin relativně niacutezkeacute a hodnota
jeho specifickeacuteho absorpčniacuteho koeficientu je v bdquorodiněldquo rozpustnyacutech biacutelkovin nepoužitelnaacute Na Obr 3
je srovnaacuteniacute spekter albuminu a imunoglobulinu při stejneacute koncentraci
V biologickeacutem materiaacutelu často komplikuje spektrofotometrickeacute měřeniacute zaacutekal kteryacute nekontrolovaně
zvyšuje turbiditu roztoku jenž se pak přičiacutetaacute ke skutečneacute absorbanci Praacutevě zde by bylo vhodnějšiacute
34
mluvit o optickeacute hustotě jejiacutež vztah ke koncentraci byacutevaacute mnohem komplikovanějšiacute než přiacutemaacute uacuteměrnost
Beerova zaacutekona Dobryacutem vodiacutetkem pro posouzeniacute zda turbidita vyacuteznamně ovlivňuje změřenou
absorbanci při daneacute vlnoveacute deacutelce je tvar absorpčniacuteho spektra křivka by měla poměrně rychle klesat
k nule zatiacutemco v zakalenyacutech vzorciacutech klesaacute mnohem pomaleji Pokud je tiacutemto způsobem zjištěn zaacutekal
(pro biacutelkoviny neniacute u 330 nm OD nulovaacute) je nutno pokusit se vliv zaacutekalu na měřenou absorbanci
nějakyacutem způsobem sniacutežit Např pro biacutelkoviny se odčiacutetaacute registrovanaacute bdquoabsorbanceldquo u 330 nm od
měřeneacute absorbance v maximu u 280 nm
Jak bylo ukaacutezaacuteno absorbance při určiteacute vlnoveacute deacutelce je součtem absorbanciacute všech přiacutetomnyacutech
absorbujiacuteciacutech laacutetek Při studiu roztoků biologicky aktivniacutech laacutetek se maacutelokdy objevuje situace že by
v inkriminovaneacute oblasti spektra (zejmeacutena v UV) absorbovala jedinaacute složka roztoku V tom přiacutepadě je
nutneacute velmi opatrně posoudit zda dalšiacute absorbujiacuteciacute laacutetky neovlivňujiacute stanoveniacute Proto byacutevaacute velmi
vhodneacute nespokojovat se s měřeniacutem absorbance při jedineacute vlnoveacute deacutelce ale proměřit vždy relevantniacute
zaacutevislost absorbance na vlnoveacute deacutelce (absorpčniacute spektrum) a podle jeho tvaru usoudit zda nějakaacute ciziacute
laacutetka stanoveniacute nerušiacute Typickyacutem probleacutemem tohoto typu je překryv spektra biacutelkoviny přiacuteměsiacute
nukleovyacutech kyselin ktereacute majiacute diacuteky vysokeacutemu obsahu aromaacutetů velmi vysokyacute specifickyacute absorpčniacute
koeficient (Obr 3)
Obr 3 Absorpčniacute spektra
1 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (1 mgmiddotml-1) 2 ndash lidskyacute imunoglobulin G (1 mgmiddotml-1) 3 ndash DNA (01 mgmiddotml-1)
optickaacute deacutelka kyvety 1 cm
Kalibračniacute funkce
Kalibraciacute se rozumiacute vztah mezi dvěma veličinami x a y kde veličinou y byacutevaacute měřenyacute signaacutel (absorbance
A potenciaacutel E napětiacute člaacutenku U proud I elektrickyacute odpor Rhellip) a veličina x představuje stav nebo
vlastnost měřeneacuteho systeacutemu (koncentrace c obsah m objem V teplota thellip)
Vztah těchto dvou veličin y=f(x) je definovaacuten matematickyacutem modelem tzv kalibračniacute funkciacute Jak vidno
veličina x je v tomto vztahu nezaacutevislou proměnnou veličina y proměnnou zaacutevislou (tzn že jejiacute hodnoty
jsou zaacutevisleacute na hodnotaacutech veličiny x)
35
Každaacute zaacutevislost dvou nebo viacutece proměnnyacutech může v obecneacutem pohledu vykazovat dvojiacute formu
1) funkčniacute zaacutevislost
- určiteacute hodnotě nezaacutevisle proměnneacute x odpoviacutedaacute vždy jedinaacute určitaacute hodnota zaacutevisle
proměnneacute y jinak řečeno ndash po dosazeniacute x do kalibračniacute funkce ziacuteskaacuteme pouze jednu
hodnotu y
2) statistickaacute zaacutevislost
- pro určitou hodnotu nezaacutevisle proměnneacute x existuje vždy určiteacute pravděpodobnostniacute
rozděleniacute zaacutevisle proměnneacute y (naacutehodneacute veličiny) Toto rozděleniacute je charakterizovaacuteno
předevšiacutem aritmetickyacutem průměrem hodnot y a rozptylem Se změnou hodnoty x se
hodnoty y zaacutekonitě měniacute a měniacute se i aritmetickyacute průměr Funkčniacute zaacutevislost proměnnyacutech
veličin řešiacute regresniacute analyacuteza Posouzeniacute těsnosti rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute y kolem
regresně vypočiacutetaneacute funkce 119910 = 119891(119909) umožňuje korelace
- Zjednodušeně řečeno ndash při dosazeniacute jedneacute hodnoty x do kalibračniacute funkce můžeme
očekaacutevat pouze určiteacute hodnoty y
Vyacutepočet kalibračniacute funkce se provaacutediacute pomociacute regresniacute analyacutezy což je statistickaacute metoda porovnaacuteniacute
metod Pro jednoduchost se v kalibraci se daacutevaacute přednost lineaacuterniacutem zaacutevislostem
Kalibračniacute funkce a stanoveniacute koncentrace pomociacute spektroskopie
Jak již bylo zmiacuteněno kalibračniacute funkce je vyneseniacute zaacutevislosti absorbance (zaacutevislaacute proměnnaacute osa y) na
koncentraci absorbujiacuteciacute laacutetky (nezaacutevislaacute proměnnaacute osa x) Je možneacute volit kteroukoli vlnovou deacutelku až
na vyacutejimky však volba padaacute na vlnovou deacutelku absorpčniacuteho maxima stanovovaneacute laacutetky a to ze dvou
důvodů
1) je zde nejvyššiacute citlivost stanoveniacute
2) přesnost stanoveniacute zde nejmeacuteně zaacutevisiacute na přesnosti nastaveniacute vlnoveacute deacutelky
Kalibračniacute funkci ziacuteskaacuteme z proměřeniacute absorbanciacute kalibračniacutech roztoků (standardů) o znaacutemyacutech
koncentraciacutech a jejich vyneseniacute proti daneacute koncentraci standardu
V tomto přiacutepadě je kalibračniacute funkce popsaacutena obecnou rovniciacute lineaacuterniacute funkce
119910 = 119886 ∙ 119909 + 119887
přičemž yhelliphodnota měřeneacuteho signaacutelu (zde absorbance)
ahellipsklon přiacutemky (směrnice)
xhellipkoncentrace (uvedenaacute na ose x)
bhellipprůsečiacutek funkce s osou y
U lineaacuterniacutech kalibračniacutech funkciacute je koeficient b vyacuteznamnou veličinou ndash jejiacute nenulovaacute hodnota svědčiacute o
konstantniacute soustavneacute chybě pokud je chyba kladnaacute lze ji eliminovat odečteniacutem slepeacuteho pokusu
(blanku) takže analytickyacute signaacutel by měl byacutet nulovyacute při x = 0
Diacuteky znalosti kalibračniacute rovnice lze z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute zpětně dopočiacutetat koncentrace
vzorků
36
Obr 4 Přiacuteklad kalibračniacute zaacutevislosti zjištěneacute po proměřeniacute roztoků kalibračniacutech standardů BSA o
znaacutemyacutech koncentraciacutech
Korelačniacute koeficient R
Korelačniacute koeficient R určuje těsnost rozloženiacute zaacutevisle proměnneacute veličiny kolem lineaacuterniacute regresniacute
přiacutemky Čiacutem je hodnota korelačniacuteho koeficientu bližšiacute plusmn1 tiacutem je zaacutevislost mezi proměnnyacutemi těsnějšiacute a
tiacutem viacutece se bliacutežiacute přiacutemce
Korelačniacute koeficient tedy nabyacutevaacute hodnot langminus1 1rang Kladnyacutech hodnot nabyacutevaacute pro přiacutemou zaacutevislost
zaacutepornyacutech pro nepřiacutemou zaacutevislost nuloveacute hodnoty značiacute lineaacuterniacute nezaacutevislost Pozor nulovaacute hodnota
korelačniacuteho koeficientu neznamenaacute že jsou na sobě proměnneacute nezaacutevisleacute absolutně pouze tuto
zaacutevislost nelze vyjaacutedřit lineaacuterniacutem vztahem Určeniacute hodnoty koeficientu maacute praktickyacute smysl až při většiacutem
počtu dvojic xi yi
Koeficient determinace R2
Koeficient determinace R2 udaacutevaacute miacuteru kvality zvoleneacuteho regresniacuteho modelu Jeho hodnota se pohybuje
v rozmeziacute lang0 1rang přičemž čiacutem viacutece se jeho hodnota bliacutežiacute k 1 tiacutem kvalitnějšiacute regresniacute model je zvolen
Možneacute probleacutemy
Při pokusech o stanoveniacute koncentrace pomociacute měřeniacute absorbance se mohou vyskytnout různaacute uacuteskaliacute
V dalšiacutem textu budou probraacuteny nejběžnějšiacute přiacutečiny jež vedou k chybaacutem při těchto stanoveniacutech
Zaacutevislost absorbance na koncentraci by měla byacutet přiacutemkovaacute a prochaacutezet počaacutetkem pak je směrnice teacuteto
přiacutemky rovna absorpčniacutemu koeficientu Často se však objevujiacute odchylky od teacuteto nejjednoduššiacute
zaacutevislosti
37
1) Přiacutemka neprochaacuteziacute počaacutetkem
Takovaacute situace je vždy artefaktem při nuloveacute koncentraci laacutetky musiacute byacutet absorbance nulovaacute
Dosti obvyklou chybou je to že při počiacutetačoveacutem vyhodnoceniacute je zvolen nevhodnyacute přiacutemkovyacute
model povolujiacuteciacute nenulovyacute uacutesek na ose y Pokud přiacutemku bdquonelze přinutitldquo aby prochaacutezela
počaacutetkem byacutevaacute chyba v nevhodneacute volbě referenčniacuteho roztoku znečistěneacute referenčniacute kyvetě
apod
2) Zaacutevislost neniacute přiacutemkovaacute
K tomuto jevu dochaacuteziacute v přiacutepadě kdy se laacutetka vyskytuje v několika spektraacutelně odlišitelnyacutech
stavech přičemž koncentrace jednotlivyacutech složek roztoku zaacutevisiacute na celkoveacute koncentraci Jako
typickyacute přiacuteklad se uvaacutedějiacute oligomerniacute rovnovaacutehy kdy oligomer maacute jineacute absorpčniacute spektrum než
monomerniacute jednotky V těchto přiacutepadech kdy neplatiacute Beerův zaacutekon nelze snadno určit
koncentraci z měřeniacute při jedineacute vlnoveacute deacutelce
3) Pokud laacutetka fluoreskuje je čaacutest absorbovaneacuteho světla opět vyzaacuteřena toto světlo při vyššiacutech
hodnotaacutech absorbance zdaacutenlivě snižuje jejiacute hodnotu Zaacutevislost absorbance na koncentraci je pak
zakřivenaacute a limitně se bliacutežiacute k nějakeacute hodnotě
Důležitaacute pravidla při stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku pomociacute kalibračniacute funkce
Rozsah kalibrace koncentrace analytu
Koncentrace analytu by měla spadat do rozsahu kalibrace (pracovniacuteho rozsahu měřeniacute) což je interval
koncentraciacute v němž lze dosaacutehnout požadovaneacute hodnoty přesnosti a pravdivosti měřeniacute Jinak řečeno
koncentrace stanovovaneacute laacutetky by měla spadat do rozsahu koncentraciacute standardů použityacutech pro
sestaveniacute kalibračniacute funkce Pokud je koncentrace mimo rozsah koncentraciacute standardů jsou dvě
možnosti naacutepravy
1) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku vyššiacute než koncentrace standardů je třeba vzorek
vhodně zředit
2) Pokud je koncentrace analytu ve vzorku nižšiacute než rozsah koncentraciacute standardů je třeba vzorek
vhodnyacutem způsobem zahustit nebo upravit koncentrace kalibračniacutech roztoků a proměřit celou
kalibračniacute křivku znovu
Technickeacute replikaacutety
Pro sniacuteženiacute chyb během stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je vhodneacute měřeniacute proveacutest se stejnyacutem
vzorkem ve viacutece opakovaacuteniacutech ndash hovořiacuteme o technickyacutech replikaacutetech (duplikaacutety triplikaacutety hellip)
Opakovanyacutem měřeniacutem se eliminujiacute chyby způsobeneacute napřiacuteklad nepřesnyacutem pipetovaacuteniacutem reakciacute
Ředěniacute
Pro stanoveniacute koncentrace analytu ve vzorku je třeba braacutet v potaz skutečnost zda a jak byl vzorek před
stanoveniacutem zředěn Pokud by došlo k opomenutiacute tohoto faktu byla by stanovena nižšiacute koncentrace
analytu což by mohlo miacutet za naacutesledek neuacutespěch během dalšiacutech analyacutez vzorku
38
UacuteKOL Č 1 Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace roztoku siacuteranu nikelnateacuteho
POMŮCKY
Odměrneacute baňky (5 ml) se zaacutetkami
Kaacutedinky
Pipety špičky
Pasteurova pipeta
Spektrofotometr Lightwave II
Kyveta
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
05 molmiddotl-1 siacuteran nikelnatyacute
Neznaacutemyacute vzorek
POSTUP
1 Vypočiacutetejte objem zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho o koncentraci 05 molmiddotl-1 a objem
destilovaneacute vody ktereacute musiacutete smiacutechat abyste ziacuteskali 5 ml roztoků o koncentraciacutech 0025 molmiddotl-1
005 molmiddotl-1 01 molmiddotl-1 02 molmiddotl-1 a 03 molmiddotl-1 Hodnoty zapište do tabulky a konzultujte
s vedouciacutem cvičeniacute
Tab č 1 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku siacuteranu nikelnateacuteho
Finaacutelniacute koncentrace NiSO4 [molmiddotl-1] 0025 005 01 02 03
05 molmiddotl-1 NiSO4 [ml]
Destilovanaacute voda [ml]
2 Do odměrnyacutech baněk o objemu 5 ml pipetujte vypočteneacute množstviacute zaacutesobniacuteho roztoku Roztoky
v baňkaacutech doplňte po značku destilovanou vodou (použijte Pasteurovu pipetu) uzavřete a dobře
promiacutechejte
3 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte možnost Wavescan (3)
Nastavte rozsah vlnovyacutech deacutelek od 600 do 800 nm a potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK Do
kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu s čistou vodou (blank) kyvetu plňte přibližně do frac34 objemu
4 Před tiacutem než kyvetu vložiacutete do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute
přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem ubrouskem
5 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro vynulovaacuteniacute přiacutestroje
6 Blank z kyvety vylijte a nahraďte 03 molmiddotl-1 roztokem siacuteranu nikelnateacuteho Pro měřeniacute stiskněte
zeleneacute tlačiacutetko
7 V zobrazeneacutem spektru pomociacute šipek najděte absorpčniacute maximum
Sestrojeniacute kalibračniacute křivky
1 Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)
a nastavte ziacuteskanou vlnovou deacutelku při ktereacute měl siacuteran nikelnatyacute nejvyššiacute absorbanci
39
2 Přiacutestroj vynulujte na destilovanou vodu a proměřte sadu připravenyacutech roztoků nikelnatyacutech iontů
každyacute vzorek změřte ve třech opakovaacuteniacutech Tyto hodnoty budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute
křivky Během měřeniacute je třeba kyvetu mezi jednotlivyacutemi vzorky proplaacutechnout destilovanou vodou
3 Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho roztoku takteacutež ve třech opakovaacuteniacutech
VYHODNOCENIacute
1 U každeacute koncentrace siacuteranu nikelnateacuteho vypočiacutetejte průměrnou hodnotu ze třiacute naměřenyacutech
absorbanciacute
2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet spraacutevně
pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute regresi Z rovnice
kalibračniacute křivky odečtěte koncentraci siacuteranu nikelnateacuteho v neznaacutemeacutem vzorku
UacuteKOL Č 2 Praktickaacute aplikace spektrofotometrie v biochemickeacute laboratoři stanoveniacute
obsahu proteinů Bradfordovou metodou s vazbou barviva Coomassie blue
Stanoveniacute celkoveacute koncentrace proteinů v roztoku je jednou z nejčastějšiacutech analyacutez v biochemickeacute
laboratoři Bradfordova metoda stanoveniacute celkovyacutech proteinů je založena na tvorbě komplexu mezi
proteiny a triarylmetanovyacutem barvivem Coomassie Brilliant blue G250 ktereacute se na proteinoveacute molekuly
vaacuteže dvěma způsoby Trifenylmethanovaacute skupina se vaacuteže na nepolaacuterniacute čaacutesti proteinu a anion
sulfoskupiny na bazickeacute skupiny ve vedlejšiacutech řetězciacutech aminokyselin (arginin a lysin) Po vazbě barviva
na proteiny dochaacuteziacute k barevneacute změně kteraacute je uacuteměrnaacute množstviacute proteinu Reakce je velmi citlivaacute u
albuminu a řady globulaacuterniacutech proteinů Metoda je diacuteky sveacute jednoduchosti a citlivosti široce použiacutevaacutena
Jako kalibračniacute protein se použiacutevaacute hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA) Barevnyacute produkt barviva s proteinem
vykazuje absorpčniacute maximum při 595 nm (absorpčniacute maximum samotneacuteho barviva je 465 nm)
Stanoveniacute obsahu celkovyacutech proteinů Bradfordovou metodou je však rušeno řadou interferujiacuteciacutech
laacutetek ktereacute jsou znaacutemy (detergenty např dodecylsiacuteran sodnyacute Triton X-100 soli) ktereacute se do vzorku
dostaacutevajiacute během precipitace a purifikace a ktereacute narušujiacute tvorbu komplexu barviva s proteiny
LABORATORNIacute POMŮCKY
Vaacuteženka
Špachtlelžička
Analytickeacute vaacutehy
Odměrnaacute baňka (100 ml)
Mikrozkumavky
Zkumavky skleněneacute
Kaacutedinky
Pipety špičky
Spektrofotometr Lightwave II
Kyvety
Vortex
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Bradfordovo činidlo
Hověziacute seacuterovyacute albumin (BSA)
Neznaacutemyacute vzorek
40
POSTUP
1 Přiacuteprava roztoků
1) Od vyučujiacuteciacuteho si vyžaacutedejte neznaacutemyacute vzorek (vzorek BSA o neznaacutemeacute koncentraci) pro stanoveniacute
koncentrace proteinů Vzorek nechejte rozmrznout volně na stole Před měřeniacutem vzorek
promiacutechejte na vortexu
2) Připravte si 100 ml zaacutesobniacuteho roztoku hověziacuteho seacuteroveacuteho albuminu (zkracovaneacuteho jako BSA) o
koncentraci 100 microgml Navaacutežku albuminu je potřeba spočiacutetat a vyacutesledek konzultovat
s vedouciacutem cvičeniacute Zaacutesobniacute roztok BSA nařeďte přesně do 100 ml odměrneacute baňky
3) Po jeho spraacutevneacutem naředěniacute čaacutest roztoku přelijte z odměrneacute baňky do kaacutedinky z niacutež budete
roztok odebiacuterat při dalšiacute praacuteci
4) Standardy připravte si mikrozkumavky ktereacute si očiacuteslujete viz tabulka niacuteže Do těchto
zkumavek budete pipetovat standard BSA v přiacuteslušnyacutech koncentraciacutech V každeacute
mikrozkumavce se standardem je finaacutelniacute objem 1 ml Standardy promiacutechejte na vortexu
5) Připravte si blank Blankem neboli slepyacutem vzorkem se rozumiacute takovyacute vzorek kteryacute obsahuje
veškeraacute činidla kromě vzorku nebo standardu Miacutesto nich se použiacutevaacute voda resp rozpouštědlo
použiteacute pro rozpuštěniacute standardů Daacutele je zpracovaacutevaacuten jako vzorky nebo kalibračniacute standardy
Tab 2 Koncentrace standardů BSA pro kalibračniacute řadu v rozmeziacute koncentraciacute 0 ndash 100 microgml a postup přiacutepravy danyacutech koncentraciacute ze zaacutesobniacuteho roztoku BSA o koncentraci 100 microgml
Čiacuteslo
zkumavky
Koncentrace
BSA (microgml)
Přiacuteprava standardů (doplniacute student) Celkovyacute
objem (microl)
Objem vody (microl) Objem zaacutesobniacuteho
roztoku BSA (microl)
1 10 1000
2 20 1000
3 30 1000
4 40 1000
5 50 1000
6 60 1000
7 70 1000
8 80 1000
9 90 1000
10 100 1000
2 Stanoveniacute proteinů ve zkumavkoveacutem uspořaacutedaacuteniacute na stolniacutem spektrofotometru
1) Připravte si sadu skleněnyacutech zkumavek pro kalibraci (počet dle počtu kalibračniacutech roztoků)
ktereacute očiacuteslujete stejně jako kalibračniacute roztoky tj 0 (blank) 1 2 3hellip
2) Připravte si skleněneacute zkumavky pro neznaacutemeacute vzorky ktereacute vhodně pojmenujete Každyacute vzorek
budete měřit ve dvou opakovaacuteniacutech (tzv duplikaacutetech)
3) Přiacuteprava blanku do zkumavky napipetujte 500 microl vody (objem je totožnyacute jako pro vzorek nebo
standard) + 500 microl vody
41
4) Přiacuteprava standardů do očiacuteslovanyacutech zkumavek napipetujte 500 microl standardu naředěneacuteho na
přiacuteslušnou koncentraci + 500 microl vody
5) Přiacuteprava vzorku do vhodně pojmenovaneacute zkumavky napipetujte 500 microl neznaacutemeacuteho
připraveneacuteho vzorku + 500 microl vody
6) Do všech připravenyacutech zkumavek napipetujte 2000 microl pracovniacuteho roztoku Bradfordova činidla
7) Po napipetovaacuteniacute všech komponent reakce do přiacuteslušnyacutech zkumavek zkumavky promiacutechejte na
vortexu a nechte je 5 minut inkubovat při laboratorniacute teplotě Měřte do 1 hodiny od ukončeniacute
inkubace
3 Měřeniacute na stolniacutem spektrofotometru
1) Na spektrofotometru vyberte možnost Applications (1) daacutele možnost Single Wavelength (1)
a nastavte vlnovou deacutelku 595 nm
2) Přiacutestroj vynulujte na blank a proměřte sadu připravenyacutech roztoků standardů BSA Tyto hodnoty
budou sloužit k sestrojeniacute kalibračniacute křivky
3) Na zaacutevěr změřte absorbanci neznaacutemeacuteho vzorku
4) DŮLEŽITEacute Plastoveacute měřiacuteciacute kyvety je nutno po každeacutem měřeniacute proplachovat roztokem 50
etanolu a poteacute destilovanou vodou Barva Coomassie Briliant Blue se vaacuteže na stěny kyvety
takže při nevymytiacute kyvety by dochaacutezelo k velkeacutemu zkresleniacute měřeniacute Při měřeniacute postupujte od
nejnižšiacute koncentrace k nejvyššiacute
VYHODNOCENIacute
1 Z naměřenyacutech hodnot absorbanciacute standardů BSA vypočtěte průměrnou hodnotu pro danou
koncentraci standardu
2 Ziacuteskanou zaacutevislost absorbance na koncentraci vyneste do grafu (MS Excel) Graf musiacute byacutet
spraacutevně pojmenovaacuten označte osy vč jednotek a do grafu vložte spojnici trendu ndash lineaacuterniacute
regresi Z rovnice kalibračniacute křivky stanovte obsah proteinů v neznaacutemeacutem vzorku
42
3 Gelovaacute chromatografie a chromatografie na tenkeacute vrstvě
Chromatografickeacute metody
Současnou praacuteci v biochemickeacutem vyacutezkumu a ve studiu přiacuterodniacutech laacutetek si nelze bez chromatografickyacutech
metod představit Jejich principem je rozdělovaacuteniacute laacutetek mezi stacionaacuterniacute a mobilniacute faacutezi na zaacutekladě
rozdiacutelnyacutech afinit složek k uvedenyacutem faacuteziacutem Mobilniacute faacuteze je buď kapalina nebo plyn stacionaacuterniacute faacuteze
může miacutet velmi různorodou formu např čaacutestečky tuheacute faacuteze tenkaacute vrstva kapaliny na pevnyacutech čaacutesticiacutech
film kapaliny na vnitřniacute straně kapilaacutery atd Objeveniacute chromatografie je připisovaacuteno ruskeacutemu botanikovi
M S Cvětovi (1872-1919) kteryacute rozdělil chloroplastoveacute pigmenty z rostlinnyacutech extraktů na sloupci
uhličitanu vaacutepenateacuteho
Chromatografickeacute metody se mohou dělit podle různyacutech kriteacuteriiacute nejčastějšiacute děleniacute je podle podstaty
procesu zodpovědneacuteho za separaci podle skupenstviacute mobilniacute faacuteze způsobu provedeniacute (sloupcovaacute
tenkovrstevnaacute papiacuterovaacute atd) či podmiacutenek (niacutezkotlakaacute střednětlakaacute nebo vysokotlakaacute kapalinovaacute
chromatografie) Podle podstaty procesu lze chromatografie rozdělit do naacutesledujiacuteciacutech kategoriiacute je však
třeba miacutet na paměti že zejmeacutena při děleniacute biopolymerů (biacutelkovin nukleovyacutech kyselin) se jednaacute často o
kombinaci dvou nebo viacutece separačniacutech principů Napřiacuteklad při rozdělovaciacute chromatografii může
dochaacutezet takeacute k adsorpci proteinu na povrch sorbentu nebo se uplatňuje siacuteťovyacute efekt poreacutezniacutech
sorbentů (gelovaacute permeačniacute chromatografie)
Adsorpčniacute chromatografie
Patřiacute k nejstaršiacutem a nejrozšiacuteřenějšiacutem metodaacutem Pevnyacute adsorbent je obteacutekaacuten vhodnyacutem rozpouštědlem
ktereacute unaacutešiacute analyzovanou směs laacutetek Na povrchu adsorbentu dochaacuteziacute k různě silneacute adsorbci těchto
laacutetek a tiacutem k jejich rozděleniacute Nejčastěji užiacutevanyacutemi adsorbenty jsou laacutetky poacuteroviteacute struktury jako jsou
silikagel Al2O3 CaCO3 hydroxylapatit či aktivniacute uhliacute Při adsorpci na polaacuterniacutech sorbentech hrajiacute největšiacute
uacutelohu interakce typu ion ndash dipoacutel a dipoacutel ndash dipoacutel zatiacutemco u nepolaacuterniacutech sorbentů to jsou převaacutežně van
der Waalsovy siacutely Adsorpčniacute chromatografie může byacutet v provedeniacute sloupcoveacutem (CC ndash column
chromatography) nebo tenkovrstevneacutem (TLC ndash thin layer chromatography)
Zvlaacuteštniacutem přiacutepadem absorpčniacute chromatografie je hydrofobniacute chromatografie biopolymerů (zejmeacutena
proteinů) kteraacute využiacutevaacute jejich schopnosti adsorbovat se na hydrofobniacute skupiny a povrchy Vytěsněniacute
adsorbovanyacutech biopolymerů se provaacutediacute nejčastěji sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely popř přiacutedavkem organickeacuteho
rozpouštědla Jako adsorpčniacute hydrofobniacute materiaacutely se nejčastěji použiacutevajiacute polysacharidoveacute či
polyglykolmethakrylaacutetoveacute matrice s navaacutezanyacutemi alkylovyacutemi řetězci (Sepharosa Spheron)
Rozdělovaciacute chromatografie
Principem je děleniacute laacutetek mezi dvě navzaacutejem nemiacutesitelnaacute nebo omezeně miacutesitelnaacute rozpouštědla a je
charakterizovaacuteno rozdělovaciacute konstantou K kteraacute je rozdiacutelnaacute pro jednotliveacute složky směsi a lišiacute se
pochopitelně i pro různeacute systeacutemy rozpouštědel Volbou složeniacute těchto systeacutemů lze ovlivnit uacutečinnost
rozděleniacute složek směsi Rozdělovaciacute chromatografie je uspořaacutedaacutena tak že jedna z kapalnyacutech faacuteziacute je
zakotvena na inertniacute pevnyacute nosič (silikagel filtračniacute papiacuter křemelina škrob) a staacutevaacute se tak faacuteziacute
stacionaacuterniacute zatiacutemco druhaacute faacuteze ndash mobilniacute ndash přes tuto přeteacutekaacute Laacutetky ze separovaneacute směsi se rozpouštějiacute
mezi obě faacuteze Na pevnyacute nosič se zakotvuje předevšiacutem vodnaacute stacionaacuterniacute faacuteze kteraacute maacute k nosiči vyššiacute
43
afinitu a jako mobilniacute je pak použiacutevanaacute směs organickyacutech rozpouštědel Častou formou rozdělovaciacute
chromatografie je papiacuterovaacute chromatografie (PC ndash paper chromatography) Vyacutevoj novyacutech sorbentů a
automatizace pak daly vzniknout noveacutemu a v současnosti jednomu z nejpoužiacutevanějšiacutech typů
chromatografie ndash vysokouacutečinneacute kapalinoveacute chromatografie (HPLC ndash high performance liquid
chromatography) Při HPLC se pracuje za vysokeacuteho tlaku nazyacutevaacute se takeacute často jako vysokotlakaacute
kapalinovaacute chromatografie a proto umožňuje několikanaacutesobně rychlejšiacute a citlivějšiacute analyacutezy všech typů
laacutetek oproti klasickyacutem sloupcovyacutem metodaacutem
Afinitniacute chromatografie
Je založena na biochemickyacutech interakciacutech jako jsou interakce enzym ndash substraacutet či protilaacutetka ndash antigen
ktereacute probiacutehajiacute s vysokou selektivitou Princip je založen na tom že přiacuteslušnyacute substraacutet či antigen se
chemickou reakciacute navaacuteže na určityacute sorbent kteryacutem se pak naplniacute kolona Enzym nebo protilaacutetka jsou
selektivně vychytaacutevaacuteny z analyzovaneacute směsi a naacutesledně mohou byacutet z kolony vymyty Afinitniacute
chromatografie se kupřiacutekladu využiacutevaacute k čištěniacute protilaacutetek z krevniacuteho seacutera
Chromatografie na iontoměničiacutech
Chromatografie na měničiacutech iontů neboli ionexovaacute chromatografie je určena pro separaci laacutetek
nesouciacutech naacuteboj Při vyacuteměně iontů se ionty ktereacute jsou elektrostaticky vaacutezaacuteny k pevneacutemu a chemicky
inertniacutemu podkladu reversibilně vyměňujiacute za ionty z roztoku
R+A-+B-harrR+B-+A-
R+A- je měnič iontů s navaacutezanyacutem aniontem A- (anex) a B- odpoviacutedaacute aniontům v roztoku Měnič kationtů
(katex) obsahuje zaacuteporně nabiteacute skupiny ktereacute reversibilně vaacutežou kationty Afinita iontů k ionexu neniacute
stejnaacute ale zaacutevisiacute na velikosti naacuteboje a na poloměru hydratovaneacuteho iontu a tento fakt je zaacutekladem
separace laacutetek ionexovou chromatografiiacute Rozdiacutely v naacutebojovyacutech vlastnostech jichž ionexovaacute
chromatografie využiacutevaacute jsou u biologickyacutech laacutetek značneacute proto tiacutemto způsobem lze oddělit i laacutetky jinak
velmi podobnyacutech vlastnostiacute Při vazbě iontu na ionex je však třeba počiacutetat i s dalšiacutemi vlivy a to zejmeacutena
s van der Waalsovyacutemi a polaacuterniacutemi interakcemi Siacutela vazby je takeacute ovlivněna iontovou silou a hodnotou
pH prostřediacute Daacutele je třeba si uvědomit že laacutetky nesouciacute stejnyacute naacuteboj jako ionex nebudou zachyceny
vůbec
Jako chromatografickyacute materiaacutel sloužiacute pro ionexovou chromatografii různeacute inertniacute matrice ktereacute majiacute
na sveacutem povrchu kovalentně navaacutezaneacute kladně nebo zaacuteporně nabiteacute funkčniacute skupiny (anexy ndash
aminoethyl diaminoethyl katexy ndash karboxymethyl) Charakter funkčniacutech skupin pak udaacutevaacute siacutelu ionexu
jejich celkoveacute množstviacute a využitelnost určuje kapacitu ionexu Označeniacute slabeacute středniacute a silneacute ionexy
vyjadřuje stupeň disociace skupin v zaacutevislosti na pH Zatiacutemco silneacute ionexy jsou uacuteplně disociovaacuteny v
širokeacutem rozmeziacute pH disociace slabyacutech ionexů je naopak na pH silně zaacutevislaacute Slabeacute katexy ztraacutecejiacute naacuteboj
při pH pod 6 slabeacute anexy při pH nad 9 Jako matrice se v ionexoveacute chromatografii použiacutevajiacute tři druhy
materiaacutelů syntetickeacute pryskyřice jako je např nejčastěji použiacutevanyacute polystyren zesiacuteťovanyacute
divinylbenzenem celulosa a konečně gely na baacutezi polyakrylamidu dextranů nebo agarosy Hlavniacute faacuteze
ionexoveacute chromatografie jsou ekvilibrace ionexu navaacutezaacuteniacute laacutetek ze vzorku a vymytiacute nenavaacutezanyacutech
složek změna podmiacutenek kteraacute vede k selektivniacute desorpci a konečně regenerace ionexu
44
Gelovaacute chromatografie
Tento typ chromatografie je jednou z nejpoužiacutevanějšiacutech metod v preparativniacute chemii biopolymerů Na
rozdělovaacuteniacute laacutetek při geloveacute chromatografii majiacute rozhodujiacuteciacute vliv rozměry jejich molekul Na poacuteroviteacutem
gelu (takeacute nazyacutevaneacutem molekuloveacute siacuteto) dochaacuteziacute k zadržovaacuteniacute malyacutech molekul tiacutem že pronikajiacute do nitra
čaacutestic gelu (Obr 1) kdežto molekuly ktereacute jsou tak velkeacute že neprojdou poacutery se nezadržujiacute a vymyacutevajiacute
se z kolony rychleji Maleacute molekuly jsou tedy zpomalovaacuteny viacutece než velkeacute a jednotliveacute složky směsi se
uvolňujiacute ze sloupce v pořadiacute klesajiacuteciacute velikosti molekuly (relativniacute molekuloveacute hmotnosti viz Obr 1
Obr 2) Kriteacuteriem rozděleniacute laacutetek je velikost poacuterů v čaacutesticiacutech gelu Gel by neměl obsahovat žaacutedneacute
specificky ani nespecificky adsorbujiacuteciacute skupiny aby nedochaacutezelo k děleniacute laacutetek jinyacutem mechanismem
Jde v podstatě o typ rozdělovaciacute chromatografie v systeacutemu kapalina ndash kapalina kde stacionaacuterniacute faacuteze je
kapalina zakotvenaacute v gelu Stejnaacute kapalina pak tvořiacute mobilniacute faacutezi kteraacute proteacutekaacute mezi čaacutesticemi gelu
V literatuře je možneacute se setkat s různyacutemi naacutezvy pro gelovou
chromatografii Pro oddělovaacuteniacute laacutetek s velmi rozdiacutelnyacutemi
molekulovyacutemi hmotnostmi např při odsolovaacuteniacute biacutelkovin se
použiacutevaacute hlavně termiacuten gelovaacute filtrace Proces separace laacutetek
s bliacutezkyacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi je pak nazyacutevaacuten jako
gelovaacute permeačniacute chromatografie (GPC ndash gel permeasion
chromatography) Často byacutevaacute použiacutevaacuten takeacute termiacuten
kapalinovaacute vylučovaciacute chromatografie kteryacute je z
teoretickeacuteho hlediska asi nejvhodnějšiacute
Jednotliveacute typy gelů lze charakterizovat tzv frakcionačniacutem rozsahem gelu což je rozmeziacute
molekulovyacutech hmotnostiacute nebo velikostiacute molekul v němž jejich změna způsobuje změnu v elučniacutem
objemu (objem mobilniacute faacuteze kteryacute proteče kolonou od naneseniacute vzorku až po dobu kdy je danaacute laacutetka
z kolony vymyacutevaacutena) Nejčastěji použiacutevanyacutem typem gelu jsou Sephadexy
Obr 2 Princip geloveacute chromatografie
Obr 1 Zadržovaacuteniacute čaacutestic v
poacuterech gelu
45
Sephadexy jsou vyraacuteběny z fragmentů dextranu což je polysacharid s relativniacute molekulovou hmotnostiacute
okolo 107 ndash 108 kteryacute vznikaacute ze sacharosy působeniacutem bakterie Leuconostoc mesenterium Dextranovaacute
vlaacutekna se pak zesiacuteťujiacute přiacutečnyacutemi vazbami působeniacutem epichlorhydrinu Stupeň zesiacuteťovaacuteniacute a s tiacutem
souvisejiacuteciacute velikost poacuteru lze pak ovlivnit vzaacutejemnyacutem poměrem epichlorhydrinu a dextranu Jednotliveacute
typy Sephadexů se označujiacute čiacuteslici a piacutesmenem Na odsolovaacuteniacute se nejčastěji použiacutevajiacute Sephadexy s nižšiacutem
čiacuteslem Pro děleniacute laacutetek o vyššiacutech molekulovyacutech hmotnostech pak Sephadexy G-75 G-150 nebo jineacute
značky gelů jako je Sepharosa Sephacryl Bio-gel
Gelovaacute permeačniacute chromatografie se velmi často užiacutevaacute pro stanovovaacuteniacute relativniacute molekuloveacute
hmotnosti makromolekul Před vlastniacute chromatografiiacute daneacuteho vzorku je nutno proveacutest separaci
standardů o znaacutemeacute relativniacute molekuloveacute hmotnosti a z jejich elučniacutech objemů sestrojit zaacutevislost
Většinou je vynaacutešena zaacutevislost retenčniacuteho času na logaritmu molekuloveacute hmotnosti Z retenčniacuteho času
vzorku o neznaacutemeacute hmotnosti kteryacute je separovaacuten za stejnyacutech podmiacutenek jako směs standardů se pak
jednoduše odečte jeho relativniacute molekulovaacute hmotnost Podmiacutenkou je aby vzorek nebyl znečištěn
laacutetkami o přibližně stejneacute molekuloveacute hmotnosti ktereacute zkreslujiacute retenčniacute čas vzorku Důležiteacute je takeacute
vhodneacute zvoleniacute typu gelu tak aby se do jeho frakcionačniacuteho rozsahu vešly všechny standarty a
samozřejmě i vzorek Na Obr 3 je znaacutezorněn elučniacute profil směsi standardů na koloně Superosy 12 HR
použiacutevaneacute v systeacutemu FPLC (fast protein liquid chromatography)
Odsolovaacuteniacute roztoků biopolymerů pomociacute geloveacute chromatografie (gelovaacute filtrace) byacutevaacute často vhodnějšiacute
než dialyacuteza a to předevšiacutem z časovyacutech důvodů Odsolovaacuteniacutem nestabilniacutech biopolymerů dialyacutezou
dochaacuteziacute často k jejich denaturaci praacutevě z důvodu časoveacute naacuteročnosti procesu Použiacutevaacute se nejčastěji
Sephadex G-25 pro odsolovaacuteniacute biopolymerů s relativniacute molekulovou hmotnostiacute nad 30 000 je pak
vhodnějšiacute Sephadex G-50 Důležitaacute je takeacute deacutelka kolony při většiacutech objemech nanaacutešeneacuteho vzorku je
pak nutno uacuteměrně zvyšovat deacutelku naacuteplně v koloně tak aby se během průtoku směs niacutezko a
vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek stačila od sebe oddělit Obecně se udaacutevaacute že při geloveacute chromatografii by
měl činit objem nanaacutešeneacuteho vzorku maximaacutelně 1-2 z celkoveacuteho objemu kolony Pro gelovou
chromatografii se proto použiacutevajiacute kolony 75 cm dlouheacute a často i delšiacute
Obr 3 Typickyacute chromatogram směsiacute proteinů na koloně Superosy 12 HR
1 ndash protilaacutetka IgG (Mr = 160000) 2 ndash hověziacute seacuterovyacute albumin (Mr = 67000) 3 - β-laktoglobulin
(Mr = 37000) 4 ndash cytochrom c (Mr = 12400) 5 ndash vitamiacuten B12 (Mr = 1 355) 6 ndash cytidin (Mr = 246)
46
Chromatografie na koloně
Při sloupcoveacute chromatografii (chromatografie na koloně) je chromatografickyacute materiaacutel umiacutestěn do
chromatografickeacute kolony (skleněnaacute nebo kovovaacute trubice) a vytvořiacute tak sloupec na němž probiacutehaacute děleniacute
Po aplikaci vzorku na kolonu dochaacuteziacute vlivem toku mobilniacute faacuteze k pohybu jednotlivyacutech složek kolonou a
k jejich separaci Naacuteplň kolony je různaacute podle toho o jakyacute typ chromatografie se jednaacute Kolony je možneacute
naplnit v laboratoři nebo lze zakoupit kolony již naplněneacute ktereacute jsou dodaacutevaacuteny řadou firem To platiacute
zejmeacutena o kolonaacutech pro chromatografickeacute techniky kdy děleniacute probiacutehaacute za zvyacutešeneacuteho tlaku (HPLC) na
sorbentech s velmi malyacutem průměrem čaacutestic (několik mikronů) a spraacutevneacute naplněniacute kolony je jedniacutem z
rozhodujiacuteciacutech faktorů pro kvalitu separace laacutetek Hlavniacute podmiacutenkou je aby kolona byla naplněna
kontinuaacutelně a naacuteplň byla v celeacute sveacute deacutelce kompaktniacute bez jakyacutechkoliv heterogenit Moderniacute zařiacutezeniacute
pro kapalinovou sloupcovou chromatografii se sklaacutedaacute z rezervoaacuterů mobilniacutech faacuteziacute daacutevkovače vzorku
kolony s chromatografickyacutem materiaacutelem čerpadel (popř gradientoveacuteho mixeru) detektoru měřiacuteciacuteho
eluaacutet ndash vyteacutekajiacuteciacute mobilniacute faacutezi (spektrofotometr refraktometr hmotnostniacute spektrometr) jiacutemače frakciacute
a vyacutestupu analyzovanyacutech dat (zapisovač počiacutetač)
Charakteristickou veličinou pro každou separovanou laacutetku je elučniacute objem nebo elučniacute čas označovanyacute
VR resp tR Elučniacute objem představuje celkovyacute proteklyacute objem mobilniacute faacuteze od naneseniacute rozdělovaneacute
laacutetky na kolonu po dosaženiacute maximaacutelniacute koncentrace teacuteto laacutetky v eluaacutetu Elučniacute čas je pak analogicky
doba od naacutestřiku po maximum elučniacute křivky daneacute laacutetky Elučniacute objem VR může byacutet ještě daacutele
charakterizovaacuten jako součet VRacute tj skutečnyacute elučniacute objem a VM mrtvyacute objem kolony
119881119877 = 119881119877acute + 119881119872
Mrtvyacute objem kolony se daacute charakterizovat jako celkovyacute objem kteryacute v koloně zaujiacutemaacute mobilniacute faacuteze
Experimentaacutelně se daacute určit tak že se na kolonu aplikuje inertniacute laacutetka kteraacute neniacute na koloně zadržovaacutena
žaacutednyacutemi silami a jejiacute elučniacute objem se pak rovnaacute mrtveacutemu elučniacutemu objemu (Obr 4)
Obr 4 Elučniacute profil při sloupcoveacute kapalinoveacute chromatografii VM ndash mrtvyacute elučniacute objem VR1 a VR2 elučniacute
objemy laacutetek 1 a 2
Chromatografie na tenkeacute vrstvě
Chromatografie na tenkeacute vrstvě (TLC thin layer chromatography) se nejčastěji provaacutediacute u adsorpčniacute
přiacutepadně u rozdělovaciacute a ionexoveacute chromatografie TLC se použiacutevaacute předevšiacutem pro analyacutezu zkoumaneacute
směsi v menšiacute miacuteře pak pro preparativniacute uacutečely Hlavniacute využitiacute maacute TLC při separaci nepolaacuterniacutech laacutetek
Pro TLC se použiacutevajiacute sypaneacute vrstvy (např oxid hlinityacute celulosa) ktereacute jsou však kvůli mechanickeacute
stabilitě meacuteně vhodneacute než vrstvy liteacute Vrstva adsorbentu je nanaacutešena na podložku ve stejnoměrneacute
vrstvičce pomociacute skleněneacute tyčinky s gumovyacutemi zaraacutežkami (viz Obr 5A)
47
Obr 5 Chromatografie na tenkeacute vrstvě A ndash Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy B ndash Vyviacutejeniacute sypaneacute vrstvy
v horizontaacutelniacute poloze A - deska s vrstvou B - rozpouštědlo
Liteacute vrstvy se připravujiacute ze suspenze stacionaacuterniacute faacuteze (např silikagel) a pojidla (např saacutedra)
Nejpoužiacutevanějšiacute jsou komerčně dostupneacute liteacute vrstvy Al2O3 na hliniacutekoveacute foacutelii znaacutemeacute pod naacutezvy Silufol
nebo Alufol Cenově dražšiacute jsou vrstvy kdy je jako nosič použito sklo a na něj upevněn silikagel nebo
celulosa S oblibou se použiacutevajiacute i polymerniacute nosiče s vrstvou polyamidu
Vlastniacute provedeniacute TLC může probiacutehat v několika uspořaacutedaacuteniacutech Klasickeacute je šikmeacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je
deska s tenkou vrstvou umiacutestěna do vyviacutejeciacute naacutedoby (chromatografickaacute komůrka) asi pod uacutehlem 20
stupňů a na dno naacutedoby je nalito rozpouštědlo (Obr 5B) Důležiteacute je aby chromatografickaacute komůrka
byla uzavřena a atmosfeacutera uvnitř se mohla nasytit paacuterami rozpouštědla Pokud je deska umiacutestěnaacute v
komůrce vertikaacutelně jednaacute se o chromatografii vzestupnou nebo sestupnou v zaacutevislosti na tom zda je
rozpouštědlo umiacutestěno dole nebo nahoře Vzestupnaacute chromatografie se provaacutediacute ve speciaacutelniacutech
komůrkaacutech ve kteryacutech lze vyviacutejet i viacutece chromatogramu najednou Při sestupneacute chromatografii se jako
nosič většinou použiacutevaacute speciaacutelniacute chromatografickyacute papiacuter (komerčně dodaacutevanyacute pod značkou Whatman)
kteryacute se zavěsiacute do naacutedobky s rozpouštědlem (viz Obr 6A)
Obr 6 Vyviacutejeciacute zařiacutezeniacute pro vyviacutejeniacute A ndash Zařiacutezeniacute pro sestupnou papiacuterovou chromatografii B ndash Kruhoveacute
vyviacutejeniacute papiacuteroveacute chromratografie
48
Je třeba připomenout že papiacuterovaacute chromatografie je založenaacute na principu rozdělovaciacute chromatografie
na rozdiacutel od vyacuteše uvaacuteděnyacutech chromatografii na tenkyacutech vrstvaacutech ktereacute předevšiacutem fungujiacute na principu
adsorpčniacute chromatografie Papiacuterovaacute chromatografie ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute se pak provaacutediacute většinou
jako kruhovaacute Doprostřed papiacuteru se umiacutestiacute knot kteryacutem vzliacutenaacute rozpouštědlo a kolem něj jsou nanaacutešeny
vzorky ktereacute pak migrujiacute k okraji papiacuteru (Obr 6B)
Velkou přednostiacute chromatografie na tenkyacutech vrstvaacutech je velkaacute časovaacute uacutespora malaacute spotřeba laacutetek i
rozpouštědel minimaacutelniacute experimentaacutelniacute zařiacutezeniacute a snadneacute provedeniacute Jelikož při TLC a papiacuteroveacute
chromatografii nelze přiacutemo zjistit charakteristickou veličinu udaacutevajiacuteciacute mobilitu daneacute laacutetky ndash elučniacute
objem či retenčniacute čas jako u sloupcoveacute chromatografie použiacutevaacute se pro charakterizaci a identifikaci
laacutetek jinaacute veličina tzv retenčniacute faktor Rf Retenčniacute faktor udaacutevaacute poměr vzdaacutelenosti středu skvrny laacutetky
od startu (VM) k vzdaacutelenosti čela mobilniacute faacuteze (VR) tj vzdaacutelenost kam až doputuje mobilniacute faacuteze
119877119891 =119881119872
119881119877
Při separaci směsi laacutetek je pak vždy žaacutedouciacute provaacutedět i chromatografii standardů v tomteacutež pokusu
Identifikace je pak snadnějšiacute Pro kvantitativniacute vyhodnoceniacute je zapotřebiacute proveacutest proměřeniacute
jednotlivyacutech skvrn pomociacute denzitometru nebo vyškrabaacuteniacute či eluci jednotlivyacutech skvrn a změřeniacute
koncentrace laacutetek v eluaacutetech
Detekce laacutetek při tenkovrstevneacute a papiacuteroveacute chromatografii se provaacutediacute různyacutemi způsoby
- přiacutemaacute ndash skvrny barevnyacutech laacutetek jsou dobře vidět pouhyacutem okem (rostlinnaacute barviva)
- absorpce světla v UV oblasti ndash použiacutevaacute se adsorbentu obsahujiacuteciacute fluoreskujiacuteciacute složku po
osvětleniacute UV světlem deska fluoreskuje akoraacutet v miacutestech rozdělenyacutech laacutetek jsou vidět tmavaacute
miacutesta
- fluorescence ndash některeacute laacutetky po ozaacuteřeniacute UV světlem samy sviacutetiacute např některeacute alkaloidy
- specifickeacute barveniacute ndash chromatogram se obvykle vyviacutejiacute postřiacutekaacuteniacutem nějakyacutem specifickyacutem
činidlem ktereacute se separovanou laacutetkou tvořiacute barevneacute produkty (např ninhydrin je specifickeacute
činidlo na aminokyseliny se kteryacutemi daacutevaacute fialově-červeneacute produkty)
- izotopoveacute techniky ndash laacutetky jsou označeny radioaktivniacutemi izotopy a při vyhodnocovaacuteniacute se měřiacute
unikajiacuteciacute radioaktivita
49
UacuteKOL Č 1 Gelovaacute chromatografie proteinu s niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetkou
V teacuteto uacuteloze budou od sebe pomociacute geloveacute filtrace odděleny hemoglobin a siacuteran nikelnatyacute Průběh
geloveacute filtrace lze dobře sledovat diacuteky barevnosti obou laacutetek nikelnateacute ionty jsou zeleneacute krevniacute barvivo
hemoglobin maacute červeno-hnědou barvu Hemoglobin je sloučenina proteinu ndash globinu a prosthetickeacute
skupiny ndash hemu na kteryacute je vaacutezaacuteno dvojmocneacute železo Molekula hemoglobinu je tetramer to znamenaacute
že se k sobě vaacutežou čtyři zaacutekladniacute jednotky globinu s hemem Celkovaacute molekulovaacute hmotnost tohoto
tetrameru (C2932H4724N828O840S8Fe4) je přibližně 65000 Da
LABORATORNIacute POMŮCKY
30 cm dlouhaacute kolona na chromatografii
Stojan a svorky na kolonu
Erlenmayerova baňka (1000 ml)
Peristaltickaacute pumpa
Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)
Kaacutedinky
Mikrozkumavky (15 ml 5 ml)
Pipeta špičky
Kyveta plastovaacute uacutezkaacute
Stolniacute mikrocentrifuga
Spektrofotometr Lightwave II
Konduktometr
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Nabobtnalyacute Sephadex G-25
Hemoglobin
Siacuteran nikelnatyacute
POSTUP
A Přiacuteprava vzorku
1 V mikrozkumavce smiacutechejte 05 ml roztoku hemoglobinu a 05 ml roztoku siacuteranu nikelnateacuteho
2 Do druheacute mikrozkumavky napipetujte 1 ml destilovaneacute vody ndash pro vyvaacuteženiacute centrifugy
Centrifugujte na stolniacute mikrocentrifuze po dobu 5 min Supernatant přepipetujte do čisteacute
mikrozkumavky
B Gelovaacute chromatografie
1 Skleněnaacute kolona o deacutelce 30 cm naplněnaacute Sephadexem G-25 se nachaacuteziacute v těsneacute bliacutezkosti
pracovniacuteho stolu ndash pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jejiacutemu rozbitiacute
POZOR Nikdy nenechejte kolonu vyschnout Dbejte na to aby nad sloupcem gelu v
koloně bylo vždy alespoň minimaacutelniacute množstviacute vody
2 Na horniacute polici pracovniacuteho miacutesta je umiacutestěna Erlenmayerova baňka naplněnaacute destilovanou
vodou kteraacute je přes peristaltickou pumpu spojena pomociacute gumoveacute hadičky se špuntem s
horniacutem uacutestiacutem kolony
Během chromatografie hliacutedejte zaacutesobniacutek s vodou aby v něm bylo vždy dostatek vody
vyhnete se tiacutem nechtěneacutemu vyschnutiacute kolony
50
3 Pod kolonu umiacutestěte kaacutedinku do ktereacute bude voda odkapaacutevat Povolte kohout kteryacutem je
uzavřen průtok vody v koloně zapněte peristaltickou pumpu Kolonu nechejte 20 min
promyacutevat vodou
4 Když je kolona dostatečně promytaacute vodou zavřete kohout kolony vypněte peristaltickou
pumpu
5 Pak opatrně kohoutem odpusťte vodu ze sloupce gelu tak aby se klesajiacuteciacute hladina vody
zastavila těsně nad začaacutetkem sloupce gelu Kohout opatrně zavřete
6 Napipetujte opatrně 950 microl vzorku na sloupec gelu a nechejte vsaacuteknout Pipetujte po obvodu
stěny kolony
7 Pod kolonu umiacutestěte 100ml odměrnyacute vaacutelec Povolte opatrně kohout
8 Po vsaacuteknutiacute vzorku na sloupec kohout opatrně uzavřete naneste 2x 1 ml vody opatrně povolte
kohout a nechejte vsaacuteknout Toteacutež ještě jednou s vodou zopakujte Naneste znovu 2x 1 ml vody
a teprve poteacute na kolonu opět zapojte hadičku ze zaacutesobniacuteku povolte kohout a spusťte
peristaltickou pumpu ndash dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute
9 Sledujte děliacuteciacute se laacutetky na koloně jako dva barevneacute pruhy
10 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute začněte jiacutemat frakce do předem připravenyacutech kalibrovanyacutech
mikrozkumavek frakce po 1 ml
11 Pokud i po odebraacuteniacute 30 frakciacute staacutele vyteacutekaacute z kolony barevnyacute roztok jiacutemejte do dalšiacutech zkumavek
až do okamžiku kdy už eluaacutet neniacute na prvniacute pohled zabarven
12 Po ukončeniacute chromatografie nechte kolonu ještě 20 minut promyacutevat vodou
13 Najiacutemaneacute frakce analyzujte
C Spektrofotometrickeacute stanoveniacute hemoglobinu
Absorbance jednotlivyacutech frakciacute budete stanovovat pomociacute spektrofotmetru Lighwave II při vlnoveacute
deacutelce 410 nm což je vlnovaacute deacutelka maximaacutelniacute absorbance hemoveacute skupiny hemoglobinu
Do spektrofotometru vklaacutedejte pouze očištěneacute a osušeneacute kyvety
1 Zapněte spektrofotometr Lightwave II
2 Zvolte možnost Application (1) a naacutesledně možnost Single Wavelenght (1)
3 Nastavte vlnovou deacutelku 410 nm Potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem
4 Nejprve je potřeba spektrofotometr vynulovat na blank kteryacutem je v tomto přiacutepadě voda Do
kyvety nalijte opatrně ze střičky destilovanou vodu Vložte ji do spektrofotometru (směr
vloženiacute kyvety do kyvetoveacuteho prostoru konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) Stisknutiacutem modreacuteho
tlačiacutetka přiacutestroj vynulujete Vodu z kyvety vylijte
5 Proměřte absorbance všech frakciacute Po změřeniacute vzorky nevyliacutevejte do odpadu ale přeleacutevejte je
zpět do mikrozkumavek budou použity v dalšiacutem stanoveniacute Mezi jednotlivyacutemi vzorky kyvetu
proplachujte destilovanou vodou ze střičky
D Konduktometrickeacute stanoveniacute nikelnateacute soli
Obsah niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky ndash nikelnateacute soli budete detekovat diacuteky faktu že přiacutetomnost
jakyacutechkoliv iontů zvyšuje vodivost roztoku Pomociacute konduktometru proměřte vodivost všech
frakciacute dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu
1 Do konduktometrickeacute cely přelijte měřenyacute vzorek a doplňte destilovanou vodou po rysku 20
ml
51
2 Do cely ponořte čidlo konduktometru a na displeji odečtěte hodnotu vodivosti v μSmiddotcm-1 Mezi
jednotlivyacutemi měřeniacutemi vždy oplaacutechněte čidlo konduktometru destilovanou vodou
VYHODNOCENIacute
1 Sestrojte chromatogram zaacutevislosti elučniacuteho objemu na absorbanci při 410 nm a vodivosti
Vyznačte maxima jednotlivyacutech složek složky označte
2 Na koloně naplněneacute Sephadexem typu G-200 děliacuteme směs cytochromu c riboflavinu a
pepsinu Kteraacute laacutetka bude z kolony vyteacutekat jako prvniacute druhaacute a třetiacute
UacuteKOL Č 2 Chromatografie karotenoidů z papriky na tenkeacute vrstvě
Rostliny obsahujiacute mnoho různyacutech laacutetek schopnyacutech absorbovat zaacuteřeniacute ve viditelneacute oblasti spektra
elektromagnetickeacute slunečniacute radiace Souborně se tyto laacutetky označujiacute jako barviva či pigmenty protože
působiacute zbarveniacute rostlin Chemicky i funkčně jsou barviva velmi různorodaacute Jejich společnyacutem a
charakteristickyacutem rysem je většiacute počet konjugovanyacutech dvojnyacutech vazeb v molekule Chemicky tyto laacutetky
patřiacute nejčastěji do skupiny cyklickyacutech nebo lineaacuterniacutech tetrapyrolů karotenoidů a flavonoidů
Karotenoidy (Obr 7) jsou rostlinnaacute barviva rozpustnaacute v tuciacutech v přiacuterodě hojně zastoupenaacute ve všech
rostlinnyacutech druziacutech obvykle zbarvena žlutě oranžově a červeně Některeacute typy karotenoidů lze naleacutezt i
v řiacuteši živočišneacute daacutevajiacute napřiacuteklad charakteristickeacute zabarveniacute plameňaacuteků kanaacuterků raků nebo třeba
sluneacutečka sedmitečneacuteho Z chemickeacuteho hlediska je lze řadit do skupiny terpenoidů tzn laacutetek
odvozenyacutech od izoprenoveacute podjednotky Použiacutevajiacute se předevšiacutem jako nezaacutevadnaacute přirozenaacute barviva v
potravinaacuteřskeacutem a kosmetickeacutem průmyslu V rostlinneacutem organismu jsou nezbytneacute pro růst a
fotosynteacutezu pro člověka pak jsou nezastupitelnyacutem zdrojem vitaminu A jehož jsou prekurzorem V
současneacute době se takeacute hovořiacute o jejich schopnosti snižovat některaacute rizika rakoviny hojně se využiacutevajiacute
takeacute jako antioxidanty zachycujiacuteciacute pro organismus nebezpečneacute volneacute radikaacutely
Obr 7 Nejznaacutemějšiacute typy karotenoidů
52
Extrakt z papriky (Capsicum annum) obsahuje 37 ndash 54 pigmentů (počet zaacutevisiacute na způsobu izolace) z
toho většina z nich je na baacutezi karotenoidů (Obr 7) Hlavniacutem pigmentem papriky je červenyacute kapsantin a
kapsorubin žluto-oranžovyacute beta-karoten žluteacute luteiny a xantofyly Karotenoidy z papriky budete
chromatografovat v nepolaacuterniacutem benzenu Mobilita jednotlivyacutech molekul zaacutevisiacute na jejich polaritě tzn
předevšiacutem na počtu hydroxy- skupin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Skleněnaacute vana
Malaacute skleněnaacute deska
Velkaacute skleněnaacute deska
Skleněnaacute tyčinka s gumičkami
Odměrneacute vaacutelce (10 ml 250 ml)
Třeciacute miska s tloučkem
Automatickaacute pipeta s rozsahem 20-200 μl
Kaacutedinka (50 ml)
Skleněnaacute naacutelevka
Filtračniacute papiacuter
Filtračniacute kruh
Laboratorniacute stojan
Odpařovaciacute miska
Umělohmotneacute zaacutetky
Vaacuteženka
Špachtlelžička
Předvaacutežky
Petriho miska
Filtračniacute papiacuter
Tužka nůžky praviacutetko
Petriho miska
Silufol
Polystyrenovyacute kruh
Vodniacute laacutezeň (v digestoři)
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Červenaacute paprika
Oxid hlinityacute pro chromatografii
Benziacuten
Benzen
POSTUP
POZOR Pracujete s karcinogenniacutem benzenem Chraňte se rukavicemi a pracujte v digestoři
1 Odvažte 1 g sucheacute papriky a ve třeciacute misce jej rozetřete s 10 ml směsi benziacuten-benzen (41)
Karotenoidy společně s dalšiacutemi laacutetkami přejdou do rozpouštědla
2 Extrakt odfiltrujte přes hladkyacute suchyacute filtr do kaacutedinky Pozor veškereacute sklo musiacute byacutet dokonale sucheacute
3 Na vodniacute laacutezni zfiltrovanyacute extrakt odpařte do sucha a odparek rozpustiacuteme v 1 ml čisteacuteho benziacutenu
4 Přiacuteprava sypaneacute tenkeacute vrstvy menšiacute skleněnou destičku si položte na stůl a na jeden z jejich konců
nasypte hromaacutedku oxidu hliniteacuteho určeneacuteho pro chromatografii
5 Pak opatrně skleněnou tyčinkou na konci s gumičkami projeďte po celeacute deacutelce skla tak aby se na
jeho povrchu vytvořila jednolitaacute vrstva oxidu hliniteacuteho
6 Destičku opatrně chytněte za hrany a přeneste do plocheacute skleněneacute vany na jejiacutež jeden konec jsou
položeneacute dvě umělohmotneacute zaacutetky (viz Obr 2)
7 Destička je umiacutestěnaacute šikmo pod uacutehlem asi 20deg Asi centimetr od spodniacuteho okraje naneste jako
souvislou čaacuteru na sypanou vrstvu extrakt z papriky v deacutelce okolo 3 centimetrů Vzorek nanaacutešejte
automatickou pipetou
8 Na dno naacutedoby nalijte čistyacute benzen tak aby začal vzliacutenat po destičce nahoru Naacutedobku překryjte
velkyacutem sklem
9 Chromatogram nechte vyviacutejet a sledujte rozdělovaacuteniacute jednotlivyacutech barviv
53
10 Stejnyacute vzorek extraktu z papriky rozdělte vzestupnou chromatografii na vrstvě silufolu
11 Z folie silufolu si odstřihněte pruh asi o šiacuteřce 1-15 cm Silufol střiacutehejte v rukaviciacutech abyste ho
zbytečně neznečistili
12 Asi 1 cm od jednoho konce folie opět naneste vzorek Pruh silufolu umiacutestěte do odměrneacuteho vaacutelce
na jehož dno jste nalili mobilniacute faacutezi ndash benzen Dbejte na to aby hladina rozpouštědla nezasahovala
do naneseneacuteho vzorku
13 Vaacutelec uzavřete převraacutecenou kaacutedinkou a nechte chromatogram vyviacutejet
14 Jakmile rozpouštědlo doputuje na horniacute konec folie chromatogram vyjměte a nechte na vzduchu
oschnout
VYHODNOCENIacute
1 Porovnejte uacutečinnost obou provedeniacute tenkovrstevneacute chromatografie a rozhodněte ktereacute děleniacute je
lepšiacute
2 Vyvinutyacute chromatogram na silufolu vyfoťte do protokolu a podle barvy jednotlivyacutech pruhů se
pokuste určit o ktereacute karotenoidy jde V potaz berte i polaritu jejich molekul
3 Vypočtěte retenčniacute faktory pro jednotlivaacute barviva z chromatografie na silufolu
54
4 Elektromigračniacute metody
Elektromigračniacute metody jsou metody ktereacute se využiacutevajiacute k separaci makromolekul na zaacutekladě naacuteboje
konformace nebo velikosti Migrace nabiteacute čaacutestice v elektrickeacutem poli je ovlivňovaacutena interakciacute mezi
ionty a zaacutevisiacute předevšiacutem na celkoveacutem naacuteboji velikosti a tvaru čaacutestice a viskozitě prostřediacute
Elektromigračniacute metody využiacutevajiacute dvou elektrokinetickyacutech jevů ndash elektroforeacutezy a elektroosmoacutezy Při
dotyku pevnyacutech povrchů ktereacute mohou neacutest elektrickeacute naacuteboje s roztokem obsahujiacuteciacutem nabiteacute čaacutestice
(ionty) se vytvaacuteřiacute elektrickeacute dvojvsrtvy V elektromigračniacutech metodaacutech je na toto prostřediacute připojeno
stejnosměrneacute elektrickeacute pole ktereacute porušiacute rovnovaacutehu v rozloženiacute naacutebojů a vyvolaacute tak jejich pohyb
Principem separace složek je rozdiacutelnaacute rychlost jejich migrace neboť nabiteacute čaacutestice různyacutech složek se
v určiteacutem prostřediacute lišiacute svou elektroforetickou pohyblivostiacute
Elektroforeacuteza tedy spočiacutevaacute v migraci elektricky nabityacutech čaacutestic ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli
ktereacute se vytvořiacute vloženiacutem konstantniacuteho stejnosměrneacuteho napětiacute mezi elektrody V zoacutenoveacute elektroforeacuteze
je prostřediacute mezi elektrodami tvořeno zaacutekladniacutem elektrolytem (roztok obsahujiacuteciacute ionty) kteryacute zajišťuje
dostatečnou elektrickou vodivost celeacuteho systeacutemu přičemž zkoumanyacute vzorek je daacutevkovaacuten v určiteacutem
miacutestě tohoto systeacutemu Kationty (kladně nabiteacute ionty) migrujiacute k zaacuteporně nabiteacute elektrodě (katodě)
anionty (zaacuteporně nabiteacute ionty) migrujiacute ke kladně nabiteacute elektrodě (anodě) neutraacutelniacute čaacutestice se
nepohybujiacute V průběhu separace se vytvaacuteřejiacute odděleneacute zoacuteny (odtud naacutezev zoacutenovaacute elektroforeacuteza) na
zaacutekladě odlišneacute rychlosti migrace složek vzorku
Elektroforetickaacute pohyblivost
Elektroforetickaacute pohyblivost microe nabiteacute čaacutestice je rychlost jejiacuteho pohybu v elektrickeacutem poli o jednotkoveacute
intenzitě E0 Pokud jsou na začaacutetku separace čaacutestice v jednom miacutestě dostaacutevajiacute se během separace
dopředu nabiteacute čaacutestice s vyššiacute pohyblivostiacute čaacutestice s nižšiacute pohyblivostiacute se opožďujiacute
Na nabitou čaacutestici o naacuteboji Q působiacute v elektrickeacutem poli o intenzitě E dvě siacutely ndash elektrickaacute siacutela F1 kteraacute
čaacutestici uvaacutediacute do pohybu a odpor prostřediacute F2 kteryacute čaacutestici v pohybu brzdiacute (viz Obr 1) Tyto siacutely definujiacute
vztahy
F1=Q∙E
F2=k∙ν
Koeficient k zaacutevisiacute na tvaru a velikosti čaacutestice a na viskozitě prostřediacute η
55
Obr 1 Siacutely působiacuteciacute na nabitou čaacutestici ve stejnosměrneacutem elektrickeacutem poli F1 ndash elektrickaacute siacutela F2 ndash
odpor prostřediacute
V počaacutetečniacutem okamžiku je rychlost čaacutestice ν nulovaacute proto siacutela F1 uvede čaacutestici do pohybu S rostouciacute
rychlostiacute ν se siacutela F2 zvětšuje dokud se nevyrovnaacute siacutele F1 Nastane stacionaacuterniacute stav ve ktereacutem se nabiteacute
čaacutestice pohybujiacute konstantniacute rychlostiacute a platiacute
F1=F2rarrQ∙E=k∙ν
Pro elektroforetickou pohyblivost je pak platnyacute vztah
μe=ν
E=
Q
k
V roztociacutech slabyacutech elektrolytů vedle sebe koexistujiacute disociovaneacute a nedisociovaneacute molekuly přičemž
podiacutel nabityacutech čaacutestic je určen stupněm disociace α kteryacute je definovaacuten vztahem
120572 =119899119894
1198991198940
kde ni0 hellip počaacutetečniacute laacutetkoveacute množstviacute ještě nedisociovanyacutech molekul
ni hellip laacutetkoveacute množstviacute disociovanyacutech molekul
Stupeň disociace tedy může nabyacutevat hodnot lt01gt Molekula elektrolytu vykazuje efektivniacute
elektroforetickou pohyblivost danou součinem αmicroe Disociaci slabyacutech kyselin a zaacutesad lze měnit volbou
pH prostřediacute a tiacutem takeacute ovlivnit separaci těchto laacutetek
Elektroforeacuteza v biologickyacutech vědaacutech
V současneacute době se biochemickyacute molekulaacuterně-biologickyacute a biotechnologickyacute vyacutezkum bez teacuteto
elektromigračniacute separačniacute techniky neobejde Nejčastěji je v těchto odvětviacutech využiacutevaacutena gelovaacute
elektroforeacuteza kteraacute sloužiacute k izolaci a analyacuteze nukleovyacutech kyselin nebo proteinů
Jako nosiče se často využiacutevajiacute agarosoveacute nebo polyakrylamidoveacute gely U těchto gelů je možneacute ovlivnit
velikost poacuterů a tiacutem dosaacutehnout děleniacute nejen z hlediska rozdiacutelneacute elektroforetickeacute pohyblivosti ale takeacute
na zaacutekladě velikosti molekuly
56
Agarosoveacute gely jsou vhodneacute zvlaacuteště pro separaci molekul nukleovyacutech kyselin o velikosti 100 až 50 000
paacuterů baacuteziacute Agarosa je polysacharid pochaacutezejiacuteciacute z mořskyacutech řas kteryacute sestaacutevaacute ze střiacutedajiacuteciacutech se
galaktosovyacutech a 36-anhydrogalaktosovyacutech podjednotek (viz Obr 3) Velikost poacuterů je zde ovlivněna
koncentraciacute agarosy v gelu
Obr 3 Molekula agarosy
Polyakrylamidoveacute gely jsou využiacutevaacuteny spiacuteše pro separaci molekul proteinů Tyto gely vznikajiacute
polymeraciacute akrylamidu (AA) a NNacute-methylenbisakrylamidu (BIS) (viz Obr 4) kteraacute je zahaacutejena volnyacutemi
radikaacutely vzniklyacutemi při rozkladu persiacuteranu amonneacuteho (APS) Do směsi je vždy přidaacutevaacuten stabilizaacutetor
volnyacutech radikaacutelů TEMED (NNNacuteNacute-tetramethylethlendiamin) Fyzikaacutelniacute vlastnosti gelu a velikosti poacuterů
jsou zde daacuteny podiacutelem polyakrylamidu a stupněm zesiacuteťovaacuteniacute (lineaacuterniacute řetězce vznikajiacute spojovaacuteniacutem
monomerů AA přiacutečneacute vazby mezi nimi jsou tvořeny BIS stupeň zesiacuteťovaacuteniacute ovlivňuje tedy poměr
AABIS)
Obr 4 Scheacutematickeacute znaacutezorněniacute vzniku polyakrylamidoveacuteho gelu
Podle polohy gelu v elektroforetickeacute aparatuře se rozlišuje
- elektroforeacuteza v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5A)
- elektroforeacuteza ve vertikaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute (Obr 5B)
Daacutele mohou miacutet tyto elektroforetickeacute aparatury deskoveacute nebo kapilaacuterniacute uspořaacutedaacuteniacute kdy je gel uzavřen
uvnitř tenkeacute kapilaacutery
Obr 5 Uspořaacutedaacuteniacute elektroforetickyacutech aparatur A ndash horizontaacutelniacute uspořaacutedaacuteniacute B ndash vertikaacutelniacute
uspořaacutedaacuteniacute
57
Elektroforeacuteza DNA
Při posuzovaacuteniacute elektroforetickeacute pohyblivosti molekuly DNA neniacute třeba se zabyacutevat velikostiacute naacuteboje
protože ten je v molekule rovnoměrně rozložen diacuteky fosfaacutetovyacutem zbytkům Elektroforeacuteza nukleovyacutech
kyselin je vyacutehodnou metodou při studiu konformace molekul DNA Superhelikaacutelniacute molekuly DNA
(molekuly DNA s nadšroubovicovyacutem vinutiacutem) vykazujiacute v geloveacute elektroforeacuteze vyššiacute elektroforetickou
pohyblivost oproti lineaacuterniacute nebo kruhoveacute konformaci Jednotliveacute konformace molekul DNA jsou
představeny na obraacutezku 6 Jak již bylo zmiacuteněno koeficient k je zaacutevislyacute na tvaru molekuly diacuteky tomu se
odlišnyacute tvar molekuly projeviacute v elektroforetickeacute pohyblivosti Daacutele pak je možneacute tuto metodu využiacutet ke
stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti nebo deacutelky molekuly DNA porovnaacuteniacutem jejiacute elektroforetickeacute
pohyblivosti s elektroforetickou pohyblivostiacute standardu kteryacutem byacutevaacute směs fragmentů o přesně znaacutemeacute
velikosti a hmotnosti
Jelikož jsou molekuly DNA okem neviditelneacute je třeba vyacutesledek separace nějak zobrazit Využiacutevaacute se zde
možnosti barveniacute molekul interkalačniacutemi barvivy kdy se barvivo vmezeřuje mezi sousedniacute paacutery baacuteziacute
DNA šroubovice Takovyacutemi barvivy jsou napřiacuteklad ethidium bromid (pozor potenciaacutelniacute silnyacute mutagen)
SyberGreen nebo GelRed Po ozaacuteřeniacute separovaneacute DNA obarveneacute ethidium bromidem pod UV lampou
se DNA jeviacute jako oranžoveacute proužky jejichž intenzita je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Molekuly DNA
mohou byacutet značeny taky radioaktivně potom naacutesleduje detekce autoradiografickaacute V přiacutepadě použitiacute
polyakrylamidoveacuteho gelu je DNA vizualizovaacutena barveniacutem střiacutebrem (roztok AgNO3)
Obr 6 Konformace molekul DNA
A ndash kruhovaacute molekula DNA B ndash lineaacuterniacute molekula DNA C ndash superhelikaacutelniacute molekula DNA
Elektroforeacuteza proteinů
Gelovaacute elektroforeacuteza maacute v biochemii uplatněniacute při stanoveniacute molekuloveacute hmotnosti proteinů
stanoveniacute izoelektrickeacuteho bodu detekci enzymoveacute aktivity stanoveniacute izoenzymovyacutech spekter nebo
k separaci biologicky aktivniacutech molekul
Elektroforeacuteza proteinů může probiacutehat buď v nativniacutem nebo v denaturujiacuteciacutem prostřediacute Nativniacute gelovaacute
elektroforeacuteza maacute tu vyacutehodu že nedochaacuteziacute k degradaci proteinů a enzymy si zachovaacutevajiacute svou
enzymovou aktivitu Molekuly proteinů zde migrujiacute v zaacutevislosti na velikosti celkoveacuteho naacuteboje velikosti
a tvaru molekuly Naopak při použitiacute detergentů dochaacuteziacute k denaturaci proteinů Jako detergenty jsou
použiacutevaacuteny dodecylsulfaacutet sodnyacute (SDS) a β-merkaptoethanol ktereacute rozrušujiacute disulfidickeacute vazby proteinů
ktereacute tak ziacuteskajiacute tyčinkovityacute tvar proteiny majiacute stejnou hustotu povrchoveacuteho naacuteboje a rychlost migrace
potom zaacutevisiacute pouze na molekuloveacute hmotnosti (velikosti) proteinu
Vizualizace proteinů v gelu se provaacutediacute nejčastěji barveniacutem pomociacute barviva Coomassie Brilliant Blue
v roztoku methanolu a kyseliny octoveacute nebo je možneacute proteiny barvit střiacutebrem
58
Potravinaacuteřskaacute barviva
Potravinaacuteřskaacute barviva majiacute důležitou roli ve vniacutemaacuteniacute a očekaacutevaacuteniacute spotřebitele Napřiacuteklad při konzumaci
fialoveacuteho bonbonu očekaacutevaacute chuť hroznoveacuteho viacutena při konzumaci červeneacuteho naacutepoje je očekaacutevaacutena
jahodovaacute chuť apod
Barviva mohou byacutet přiacuterodniacuteho původu nebo mohou byacutet dodaacutevaacutena barviva synteticky připravenaacute
Přiacuterodniacute barviva mohou pochaacutezet napřiacuteklad ze šafraacutenu (žlutaacute barva) červeneacute řepy (červenaacute barva)
špenaacutetu (zelenaacute) atd
V minulosti se dalšiacute barvy ziacuteskaacutevaly přiacutedavkem anorganickyacutech soliacute mezi ktereacute patřily napřiacuteklad chroman
olovnatyacute PbCrO4 (žlutaacute barva) nebo sulfid rtuťnatyacute (červenaacute barva ndash rumělka) Použiacutevaacuteniacute těchto barviv
pro potravinaacuteřskeacute uacutečely nebylo dlouhou dobu regulovaacuteno dokud roku 1820 nevyšla kniha Fredericka
Accuma s naacutezvem A Treatise on Adulterations of Food and Culinary Poisons kde se na použitiacute těchto
nebezpečnyacutech barviv zaměřil Objevil napřiacuteklad již zmiacuteněnyacute chroman olovnatyacute v kajenskeacutem pepři a
syacuterech nebo siacuteran měďnatyacute v naklaacutedanyacutech okurkaacutech
Roku 1856 anglickyacute chemik William Henry Perkins omylem během pokusu o synteacutezu chininu (leacutek proti
malaacuterii) připravil prvniacute organickeacute barvivo s naacutezvem bdquomauveinldquo (methylovaacute violeť Perkinova violeť)
Jednaacute se o anilinoveacute barvivo a zdrojem pro jeho přiacutepravu byl uhelnyacute dehet
Dnešniacute barviva jsou takteacutež derivaacutety připraveneacute z kamenouhelneacuteho dehtu přiacutepadně z ropy Seznam
nejčastěji použiacutevanyacutech barviv shrnuje tabulka 1
Tab 1 Přehled vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv
Barvivo Barva Označeniacute
Relativniacute
molekulovaacute
hmotnost
Velikost
naacuteboje
při pH=8
Pozn
Košenila (karmiacuten) červenaacute E 120
49238
NA původ vysušenaacute těla
červce nopaacuteloveacuteho
Brilantniacute modř FCF jasně modraacute E 133 79286 -2 potravinaacuteřskaacute modř 2
uh dehet
Indigotin tmavě modraacute E 132 46636 -2 potravinaacuteřskaacute modř 1
uh dehet
Erythrosin červenaacute E 127 87986 -1 potravinaacuteřskaacute červeň 17
uh dehet
Tartrazin citronově žlutaacute E 102 53437 -3 potravinaacuteřskaacute žluť 4 (5)
uh dehet
Žluť SY oranžovaacute E 110 45237 -2 potravinaacuteřskaacute žluť 3 (6)
uh dehet
Červeň Allura AC červenaacute E 129 49643 -2 potravinaacuteřskaacute červeň 40
uh dehet a ropa
59
Obr 7 Chemickeacute struktury vybranyacutech potravinaacuteřskyacutech barviv A ndash Tartrazin (E 102) B ndash Brilantniacute modř
FCF (E 133) C ndash Žluť SY (E 110) D ndash Červeň Allura AC (E 129)
UacuteKOL Č 1 Gelovaacute elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv
LABORATORNIacute POMŮCKY
Kaacutedinky (25 ml 150 ml 1000 ml)
Automatickeacute pipety špičky
Mikrozkumavky + stojaacutenek
Erlenmeyerova baňka (100 ml)
Odměrneacute vaacutelce (25 ml 100 ml 1000 ml)
Vaacuteženka
Lžičkašpachtle
Předvaacutežky
Mikrovlnnaacute trouba
Aparatura pro agarosovou elektroforeacutezu
Zdroj konstantniacuteho napětiacute
CHEMIKAacuteLIE A MATERIAacuteL
Bonbony Skittles
Extrakčniacute pufr (Trisacetaacutetovyacute pufr pH=80)
Agarosa
50x TAE pufr
POSTUP
60
A Přiacuteprava vzorků
1 Do kaacutedinek vložte 1 až dva bonbony Skittles jednotlivyacutech barev
2 Do kaacutedinek napipetujte 500 microl extrakčniacuteho pufru
3 Z bonbonů se bude postupně uvolňovat barvivo uvolňovaacuteniacute můžete urychlit občasnyacutem
promiacutechaacuteniacutem
4 Barvivo extrahujte do doby než je na povrchu bonbonu pouze biacutelaacute cukernaacute vrstva a připravenyacute
roztok barviva je dostatečně sytyacute (barevnyacute)
5 Do popsanyacutech mikrozkumavek napipetujte extrahovanaacute barviva
B Přiacuteprava agarosoveacuteho gelu
1 Sestavte si aparaturu pro gelovou elektroforeacutezu v horizontaacutelniacutem uspořaacutedaacuteniacute dle pokynů
vedouciacuteho cvičeniacute
2 Nařeďte si potřebneacute množstviacute 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru Na přiacutepravu gelu budete
potřebovat 80 ml 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru na elektroforeacutezu 700 ml 1x koncentrovaneacuteho
TAE pufru Postup ředěniacute konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute
Tab 2 Ředěniacute zaacutesobniacuteho roztoku 50x koncentrovaneacuteho TAE pufru
Finaacutelniacute objem 1x koncentrovaneacuteho TAE pufru 80 ml 700 ml
50x koncentrovanyacute TAE pufr [ml]
Destilovanaacute voda [ml]
3 Vypočtěte navaacutežku agarosy tak aby jejiacute koncentrace v gelu byla 1 Vyacutesledek konzultujte
s vedouciacutem cvičeniacute
4 Navaacuteženou agarosu přeneste do Erlenmeyerovy baňky přilijte odpoviacutedajiacuteciacute množstviacute 1x TAE
pufru a opatrně promiacutechejte krouživyacutem pohybem baňky
5 Dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute sestavte elektroforetickou komůrku
6 Agarosu je třeba rozpustit zvyacutešenou teplotou Erlenmeyerovu baňku s agarosou tedy vložte do
mikrovlnky kterou budete pouštět na velmi kraacutetkeacute časoveacute intervaly Baňku je během zahřiacutevaacuteniacute
nutneacute často promiacutechat Pozor použiacutevejte ochranneacute rukavice Agarosa během zahřiacutevaacuteniacute často
vzkypiacute a z baňky vyteče ven zvlaacuteště v takto maleacutem objemu Buďte obezřetniacute a při každeacutem
naacuteznaku varu mikrovlnku okamžitě vypněte Pokud by se stalo že agarosa přeteče z baňky
ven je třeba celyacute prostor mikrovlnky vyčistit a agarosu připravit znovu
7 Agarosu nalijte do elektroforetickeacute komůrky vložte hřebiacutenek a nechejte přibližně 20 min
tuhnout
C Elektroforeacuteza potravinaacuteřskyacutech barviv v agarosoveacutem gelu
1 Během tuhnutiacute agarosoveacuteho gelu navrhněte způsob připojeniacute elektroforetickeacute vany ke zdroji
stejnosměrneacuteho napětiacute tak aby barviva po připojeniacute napětiacute putovala gelem spraacutevnyacutem
směrem
Elektrody majiacute zavedeneacute naacutesledujiacuteciacute značeniacute
červenaacute ndash anoda (kladnyacute naacuteboj)
černaacute ndash katoda (zaacutepornyacute naacuteboj)
Zdůvodněte naacutevrh zapojeniacute s ohledem na uacutedaje uvedeneacute v Tab 1
2 Ztuhlyacute agarosovyacute gel vložte do elektroforetickeacute komůrky do komůrky nalijte 1x
koncentrovanyacute TAE pufr tak aby byl agarosovyacute gel plně ponořen nebo po vyznačenou rysku
61
3 Opatrně tahem nahoru vyndejte hřebiacutenek kteryacute vytvořil jamky pro naneseniacute vzorků
4 Do jamek pipetujte 20 microl vaacutemi extrahovanyacutech barviv Pipetujte pomalu dejte pozor ať dno
jamky nepropiacutechnete špičkou pipety Pořadiacute barviv si zapište nebo vyfoťte
5 Na elektroforetickou komůrku nasaďte viacuteko připojte elektrody ke zdroji napětiacute
6 Zapněte zdroj napětiacute a nastavte konstantniacute napětiacute 45 V Spusťte elektroforeacutezu a nechejte ji
běžet zhruba 20 min Průběžně kontrolujte průběh elektroforeacutezy
7 Po řaacutedneacutem rozděleniacute barviv vypněte zdroj napětiacute sundejte viacuteko Gel přeneste na podložku a
vyfoťte si jej
VYHODNOCENIacute
1 Bonbony Skittles se barviacute pomociacute naacutesledujiacuteciacutech barviv ndash E162 E163 E170 E160a E100 E132
E133 Pokuste se přiřadit tato barviva jednotlivyacutem pruhům na agarosoveacutem gelu
2 Kteraacute z barev se pohybovala v gelu nejrychleji kteraacute se pohybovala nejpomaleji Zdůvodněte
3 U některyacutech barviv se mohou objevit dva pruhy různyacutech barev Čiacutem tuto skutečnost vysvětliacutete
4 Jak by se v agarosoveacutem gelu pohybovala kladně nabitaacute molekula a molekula bez naacuteboje
Vysvětlete
62
5 Extrakce filtrace sublimace a praacutece s vakuovou odparkou
Extrakce
Jako extrakce je označovaacuteno převedeniacute laacutetky z jedneacute faacuteze v niacutež je rozpuštěna nebo suspendovaacutena do
faacuteze jineacute Toto převedeniacute je možneacute neboť laacutetka se v určiteacutem poměru rozděliacute mezi obě faacuteze Distribuce
rozpuštěneacute laacutetky mezi dvě kapalneacute faacuteze se řiacutediacute Nernstovyacutem rozdělovaciacutem zaacutekonem
119888119886
119888119887= 119870
Podle něj je poměr koncentraciacute určiteacute laacutetky ve dvou vzaacutejemně nemiacutesitelnyacutech kapalinaacutech (označenyacutech
bdquoaldquo a bdquobldquo) při určiteacute teplotě a po dosaženiacute rovnovaacutehy konstantniacute K se nazyacutevaacute rozdělovaciacute koeficient
Extrakce laacutetky je snadnaacute tehdy jestliže je v extrakčniacutem rozpouštědle mnohem leacutepe rozpustnaacute než
v druheacute faacutezi ndash čili je-li rozdělovaciacute koeficient značně odlišnyacute od jedničky Pro laacutetky s rozdělovaciacutem
koeficientem menšiacutem než 100 jedinaacute extrakce nestačiacute V takoveacutem přiacutepadě je nutno extrakci viacutecekraacutet
opakovat s čerstvyacutem rozpouštědlem
Pro jednotliveacute typy extrakce se historicky vyvinula některaacute označeniacute kteraacute budou společně se
stručnyacutemi definicemi uvedena
A Digesce
Laacutetka v pevneacute faacutezi je za tepla extrahovaacutena opakovanou daacutevkou rozpouštědla Nejčastěji se tuhaacute
laacutetka zahřiacutevaacute společně s rozpouštědlem pod zpětnyacutem chladičem a směs je poteacute filtrovaacutena nebo
dekantovaacutena Nejčastěji se použiacutevaacute Soxhletův přiacutestroj v němž je extrakt staacutele zahušťovaacuten
Přiacutestroj pracuje automaticky Ve varneacute baňce je rozpouštědlo později již roztok ktereacute se
odpařuje a jeho paacutery odchaacutezejiacute širokou trubiciacute na leveacute straně středniacuteho diacutelu přiacutestroje (Obr 1A)
do zpětneacuteho chladiče Zde dochaacuteziacute k jejich kondenzaci Čisteacute rozpouštědlo steacutekaacute do papiacuteroveacute
patrony v niacutež je umiacutestěn extrahovanyacute materiaacutel Hladina roztoku ve středniacute čaacutesti přiacutestroje
neustaacutele stoupaacute V okamžiku kdy jejiacute vyacuteška dosaacutehne uacuterovně horniacute čaacutesti tenkeacute přepadoveacute
trubičky dojde k jejiacutemu přetečeniacute zpět do varneacute baňky Tak je možno vyextrahovat značneacute
množstviacute laacutetky s malyacutem množstviacutem rozpouštědla
B Macerace
Laacutetka v pevneacute faacutezi je za studena opakovaně extrahovaacutena daacutevkami rozpouštědla
C Perkolace
Laacutetkou v pevneacute faacutezi prosakuje vlastniacute tiacutehou rozpouštědlo Přiacutevodem čisteacuteho rozpouštědla je
hladina kapaliny v perkolaacutetoru (Obr 1B) udržovaacutena staacutele ve stejneacute vyacuteši To zabezpečuje aby
na extrahovanyacute materiaacutel v horniacutech vrstvaacutech přichaacutezelo staacutele noveacute rozpouštědlo
D Vytřepaacutevaacuteniacute
Laacutetka je z roztoku extrahovaacutena jednou daacutevkou rozpouštědla nebo opakovaně dalšiacutemi daacutevkami
(frakčniacute vytřepaacutevaacuteniacute) Vytřepaacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak že vodnyacute roztok nebo meacuteně často suspenze
laacutetky se smiacutesiacute v děliacuteciacute naacutelevce s přibližně ⅓-frac14 objemu extrakčniacuteho činidla Děliacuteciacute naacutelevka smiacute
byacutet naplněna nejvyacuteše do ⅔ objemu Nejdřiacuteve je třeba děliacuteciacute naacutelevku uzavřiacutet zaacutebrusovou zaacutetkou
a protřepat přičemž je nutneacute držet zaacutetku i kohout Pak se děliacuteciacute naacutelevka otočiacute vypouštěciacute
stopkou vzhůru a otevřeniacutem kohoutu se zrušiacute vzniklyacute přetlak Třepaacuteniacute a odpouštěniacute tlaku se
opakuje obvykle 3-4 x Při praacuteci s kyselinami zaacutesadami či jinyacutemi žiacuteravinami je nutneacute použiacutevat
ochranneacute pomůcky Jednotliveacute faacuteze se většinou odděliacute po chviacuteli staacuteniacute Spodniacute vrstva se vypouštiacute
kohoutem horniacute se odleacutevaacute hrdlem děliciacute naacutelevky
63
Jedniacutem vytřepaacuteniacutem extrakčniacute vyacutetěžky byacutevajiacute většinou niacutezkeacute v optimaacutelniacutem přiacutepadě odpoviacutedajiacute
Nernstovu rozdělovaciacutemu zaacutekonu Extrakci je proto potřeba proveacutest vždy nejmeacuteně 3-4 x
Uacutečinnějšiacute je vždy opakovanaacute extrakce menšiacutem množstviacutem rozpouštědla než extrakce celyacutem
množstviacutem najednou
Nejčastěji použiacutevanaacute extrakčniacute činidla jsou
Lehčiacute než voda diethylether benzen hexan ethylacetaacutet
Těžšiacute než voda methylendichlorid chloroform chlorid uhličityacute
Obr 1 Extrakčniacute aparatury A ndash Soxhletův přiacutestroj B ndash perkolaacutetor
Filtrace
Filtrace je oddělovaacuteniacute faacuteziacute pomociacute propustneacuteho materiaacutelu kteryacute dovoluje průchod pouze jedneacute z obou
faacuteziacute Obyčejně se pod pojmem filtrace rozumiacute oddělovaacuteniacute pevneacute faacuteze od kapaliny nebo plynu Filtrace
je v laboratoři velice běžnou operaciacute Nejčastějšiacute je filtrace kapalin provaacuteděnaacute buď za uacutečelem zbaveniacute
kapaliny mechanickyacutech nečistot nebo k izolaci pevneacute složky např při krystalizaci
Filtračniacute materiaacutel je určovaacuten chemickyacutem charakterem filtrovaneacuteho roztoku Může to byacutet nekliacuteženyacute tzv
filtračniacute papiacuter nebo i poacuterovitaacute skleněnaacute nebo porcelaacutenovaacute frita vrstva azbestu nebo skelneacute vaty apod
Rychlost filtrace zaacutevisiacute na ploše a vlastnostech filtračniacuteho prostřediacute na počtu a velikosti poacuterů na tlaku
a teplotě při filtraci na povaze sraženiny i na viskozitě filtrovaneacute kapaliny
Zaacutekladniacute pomůckou při filtraci je filtračniacute naacutelevka do niacutež se vklaacutedaacute vhodně složenyacute papiacuterovyacute filtr
Filtračniacute papiacuter je vyraacuteběn s různou velikostiacute poacuterů Filtr se zhotovuje ze čtverce filtračniacuteho papiacuteru
složeneacuteho pravouacutehle na čtvrtiny a sestřiženeacuteho do tvaru kruhoveacute vyacuteseče (Obr 2) Rozevřeniacutem takto
upraveneacuteho papiacuteru vznikaacute kuželovyacute filtr kteryacute je z jedneacute poloviny trojnaacutesobnyacute a z druheacute jednoduchyacute
64
Tento tzv hladkyacute filtr (Obr 2A) filtruje pouze špičkou a poměrně pomalu Rychleji pracuje filtr
sklaacutedanyacute nazyacutevanyacute teacutež francouzskyacute (Obr 2B) Připraviacute se z kruhoveacute vyacuteseče kteraacute je vějiacuteřovitě
překlaacutedaacutena směrem od středu k obvodu Při sklaacutedaacuteniacute francouzskeacuteho filtru je nutno dbaacutet aby při
několikereacutem překlaacutedaacuteniacute nedošlo k poškozeniacute filtru ve špičce Je proto nezbytneacute aby jednotliveacute zaacutehyby
neprochaacutezely jedniacutem bodem Před vloženiacutem do naacutelevky se doporučuje složenyacute filtr rozevřiacutet a obraacutetit
tak aby původně vnějšiacute stěna filtru tvořila vnitřniacute stěnu Tiacutem je možneacute předejiacutet znečištěniacute filtraacutetu vlaacutekny
papiacuteru uvolněnyacutemi během sklaacutedaacuteniacute a nečistotami z rukou Sklaacutedanyacute filtr se opiacuteraacute o stěny naacutelevky jen
hranami a proto filtruje teacuteměř celou svou plochou na rozdiacutel od hladkeacuteho filtru kteryacute filtruje jen
špičkou Filtrace francouzskyacutem filtrem je podstatně rychlejšiacute než filtrace hladkyacutem filtrem teacutehož
průměru
Obr 2 Možnosti sklaacutedaacuteniacute filtrů A ndash hladkyacute filtr B ndash sklaacutedanyacute (francouzskyacute) filtr
Naacutelevka s filtrem se vklaacutedaacute do filtračniacuteho kruhu připevněneacuteho na železneacutem stojanu Pod niacute je umiacutestěna
kaacutedinka pro zachycovaacuteniacute filtraacutetu Stonek naacutelevky se při filtraci dotyacutekaacute špičkou sveacuteho šikmo seřiacuteznuteacuteho
stonku stěny kaacutedinky přibližně ve dvou třetinaacutech vyacutešky (Obr 3) filtraacutet pak klidně steacutekaacute po stěnaacutech
naacutedoby a nevystřikuje Při filtraci naleacutevaacuteme roztok na filtr po skleněneacute tyčince kteraacute se ve vhodneacutem
uacutehlu přibliacutežiacute stěně filtru Proud kapaliny je vždy třeba směřovat proti miacutestu kde je papiacuterovaacute vrstva
trojitaacute Sniacutežiacute se tiacutem nebezpečiacute protrženiacute filtru Filtr se plniacute vždy několik milimetrů pod okraj Při filtraci
sraženiny je vhodneacute ji nechat usadit u dna kaacutedinky a na filtr nejprve naleacutevat čiryacute matečnyacute roztok kteryacute
rychle proteacutekaacute ještě nezanesenyacutem filtrem Teprve nakonec se ve zbytku kapaliny rozviacuteřiacute sraženina a vše
se nalije na filtr
Při promyacutevaacuteniacute sraženiny na filtru se sedlina nejprve pomociacute střičky splaacutechne do spodniacute čaacutesti filtru Proud
vody je třeba řiacutedit od okraje filtru k jeho špičce Promyacutevaacuteniacute se provaacutediacute tak dlouho až je reakce filtraacutetu
negativniacute na laacutetku přiacutetomnou v matečneacutem roztoku Důkaz se provaacutediacute citlivyacutem činidlem v maleacutem podiacutelu
filtraacutetu
Pro horkeacute roztoky u nichž hroziacute že se při ochlazeniacute čaacutest rozpuštěneacute laacutetky vyloučiacute na filtru a ucpe jeho
poacutery je nutno použiacutevat naacutelevky s vyhřiacutevanyacutem plaacuteštěm Plaacutešť může byacutet vyhřiacutevaacuten horkou vodou nebo
elektricky Jednoduše je možno improvizovat filtraci za horka naacutelevkou se seřiacuteznutyacutem stonkem kteraacute
je položena na hrdle kaacutedinky Plaacutešť naacutelevky je pak přiacutemo vyhřiacutevaacuten paacuterami vrouciacuteho roztoku
65
Obr 3 Aparatura pro filtraci za normaacutelniacuteho tlaku
Filtraci je možno podstatně urychlit použitiacutem sniacuteženeacuteho tlaku odsaacutevaacuteniacutem vzduchu v prostoru pod
filtrem Pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku se použiacutevajiacute Buumlchnerovy naacutelevky skleněneacute nebo porcelaacutenoveacute
nuče a filtračniacute keliacutemky Nejjednoduššiacute zařiacutezeniacute pro filtraci za sniacuteženeacuteho tlaku je Buumlchnerova naacutelevka
s odsaacutevaciacute baňkou Dno Buumlchnerovy naacutelevky je jemně diacuterkovaneacute na něj se poklaacutedaacute filtračniacute papiacuter tak
aby všechny otvory byly zakryty a papiacuter nepřečniacuteval podeacutel stěn naacutelevky vzhůru poněvadž by vzniklyacutemi
kanaacutelky prochaacutezel filtrovanyacute roztok do odsaacutevaciacute baňky Naacutelevka je v odsaacutevaciacute baňce upevněnaacute pryžovou
vložkou nebo zaacutetkou Mezi odsaacutevaciacute baňku a vyacutevěvu je vhodneacute umiacutestit pojistnou laacutehev (praacutezdnou
promyacutevačku) kteraacute zabraňuje vniknutiacute vody z vyacutevěvy do odsaacutevaciacute baňky nebo roztoku do vyacutevěvy
Vniknutiacute vody do odsaacutevaciacute baňky se zabraacuteniacute tak že se baňka odpojiacute od vyacutevěvy před zastaveniacutem toku
vody ve vodniacute vyacutevěvě
Při filtraci laacutetek reagujiacuteciacutech s filtračniacutem papiacuterem (koncentrovaneacute kyseliny KMnO4 apod) se použiacutevajiacute
skleněneacute frity kde funkci filtračniacuteho papiacuteru zastaacutevaacute do filtračniacuteho keliacutemku vtavenaacute skleněnaacute poacuterovitaacute
destička Velikost poacuterů je odstupňovaacutena v řadě S1-S2-S3-S4-S5 velmi maleacute poacutery jsou určeny pro filtraci
biologickyacutech materiaacutelů Vzhledem k značneacute hustotě frit je filtrace pomalaacute a filtrace probiacutehaacute vždy za
použitiacute sniacuteženeacuteho tlaku Nevyacutehodou skleněnyacutech frit je jejich značnaacute cena a hlavně jejich obtiacutežneacute čištěniacute
Sublimace
Sublimace je podobně jako krystalizace jednou ze zaacutekladniacutech metod čištěniacute a oddělovaacuteniacute jednotlivyacutech
složek směsi Děj je založen na tom že tenze par pevnyacutech laacutetek se s rostouciacute teplotou zvyšuje a proto
lze mnoheacute laacutetky převeacutest do plynneacuteho skupenstviacute aniž roztajiacute a paacutery mohou opět přiacutemo desublimovat
v pevnou laacutetku Bod sublimace je teplota při niacutež se tenze par pevneacute laacutetky vyrovnaacute s vnějšiacutem tlakem
V porovnaacuteniacute s krystalizaciacute maacute sublimace v mnoha přiacutepadech značneacute vyacutehody Sublimovanyacute preparaacutet
totiž neobsahuje mechanickeacute nečistoty ktereacute i při pečliveacute krystalizaci mohou doprovaacutezet vyacuteslednyacute
66
produkt Při sublimaci jednoduchyacutech směsiacute se obyčejně pracuje s malyacutemi ztraacutetami a jednoduchaacute
sublimace často nahradiacute i několikraacutet opakovanou krystalizaci Vhodnost použitiacute sublimace jako čistiacuteciacute
a separačniacute techniky zaacuteležiacute na vlastnostech daneacute laacutetky Rozmeziacute teplot a tlaků za nichž lze sublimaci
použiacutet je možno zjistit ze stavoveacuteho diagramu přiacuteslušneacute laacutetky (viz fyzikaacutelniacute chemie)
Zařiacutezeniacute a způsob sublimace se řiacutediacute podle toho jakeacute vlastnosti maacute miacutet sublimaacutet Čiacutem nižšiacute je teplota
chlazeneacuteho prostoru v němž paacutery kondenzujiacute tiacutem jemnějšiacute krystaly se vytvaacuteřejiacute Vyššiacute kondenzačniacute
teploty podporujiacute naopak vznik většiacutech a vyvinutějšiacutech krystalů Nejjednoduššiacutem zařiacutezeniacutem pro
provedeniacute sublimace s nepřiacuteliš niacutezkou sublimačniacute teplotou mohou byacutet dvě zabroušenaacute hodinovaacute skla
(Obr 4A) Na spodniacute sklo se umiacutestiacute sublimovanaacute laacutetka přikryje se druhyacutem sklem a opatrně zahřiacutevaacute
Sublimujiacuteciacute laacutetka se usazuje na horniacutem hodinoveacutem skle V přiacutepadě že sublimovanaacute laacutetka padaacute do
suroveacuteho produktu lze mezi skla položit perforovanyacute filtračniacute papiacuter na němž se sublimovanaacute laacutetka
zachytiacute Jinyacutem jednoduchyacutem zařiacutezeniacutem je porcelaacutenovaacute miska a na niacute postavenaacute naacutelevka (Obr 4B)
Naacutelevka maacute miacutet o něco menšiacute průměr než miska Stonek naacutelevky se opatřiacute volnou vatovou ucpaacutevkou
Mezi misku a naacutelevku se opět vložiacute perforovanyacute filtračniacute papiacuter
V přiacutepadě že sublimačniacute teplota je niacutezkaacute použije se pro sublimaci aparatura znaacutezorněnaacute na obraacutezku
4C Surovyacute produkt je nasypaacuten na dno sucheacute kaacutedinky kteraacute se uzavře baňkou Do baňky je zavaacuteděna až
ke dnu staacutele čerstvaacute chladiacuteciacute voda Sublimujiacuteciacute laacutetka se pak usazuje na kulateacutem dně baňky Po skončeniacute
sublimace je baňka opatrně sejmuta a usazeneacute krystaly špachtliacute oškrabaacuteny Laacutetky při normaacutelniacutem tlaku
nesublimujiacuteciacute nebo sublimujiacuteciacute jen pomalu přiacutepadně laacutetky ktereacute se při sublimaci za vyššiacute teploty
rozklaacutedajiacute lze často sublimovat při sniacuteženeacutem tlaku
Obr 4 Různeacute způsoby sublimace
Odpařovaacuteniacute ve vakuu
Odpařovaacuteniacute ve vakuu je v biochemickeacute laboratoři jeden z nejčastějšiacutech způsobů odpařovaacuteniacute
rozpouštědla z roztoků laacutetek Daacute se použiacutet na roztoky jak niacutezkomolekulaacuterniacutech tak vysokomolekulaacuterniacutech
laacutetek jejichž objem může byacutet od několika mililitrů až po litry a využiacutevaacute se při něm efektu sniacuteženiacute bodu
varu při sniacuteženeacutem tlaku v systeacutemu
Odpařovaacuteniacute malyacutech objemů do 2 ml se dělaacute v evakuovaneacutem exikaacutetoru nad vhodnyacutem sorbentem vody
(P2O5 NaOH CaCl2) Vzorek se umisťuje do mikrozkumavky nebo jineacute vhodneacute naacutedoby kteraacute je
v exsikaacutetoru uložena tak aby vodniacute paacutery měly k sušidlu co nejkratšiacute cestu Hlavniacute vyacutehodou teacuteto metody
67
je že je levnaacute a dostupnaacute v každeacute laboratoři nevyacutehodou je dlouhyacute čas (řaacutedově hodiny) a nemožnost
odpařit jineacute rozpouštědlo než vodu Nevyacutehody se odstraňujiacute přiacutestroji pracujiacuteciacutemi na podobneacutem
principu kde se paacutery rozpouštědla neustaacutele odsaacutevajiacute Při vakuoveacutem zahušťovaacuteniacute roztoků kde je použito
organickeacute rozpouštědlo nastaacutevaacute utajenyacute var Utajenyacute var je metastabilniacute stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem
kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute prudkyacute var vzkypěniacute a
přetečeniacute destilovaneacute směsi chladiče nebo odpadniacute baňky Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu
vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute
cihla varneacute kamiacutenky apod) Riziko vzniku utajeneacuteho varu lze odstranit takeacute napřiacuteklad odpařovaacuteniacutem
vzorku za současneacute centrifugace Zařiacutezeniacute se obvykle sklaacutedaacute z centrifugy kteraacute může byacutet vyhřiacutevanaacute
z vymrazovaciacute čaacutesti a z vakuoveacute pumpy
Nejběžnějšiacute způsob odpařovaacuteniacute středniacutech objemů je odpařovaacuteniacute na vakuoveacute rotačniacute odparce (Obr 5)
Rotačniacute vakuovaacute odparka se sklaacutedaacute z odpařovaciacute baňky pohonneacute jednotky a z vhodneacuteho chladiče
s kondenzačniacute baňkou a musiacute byacutet doplněnaacute zdrojem vakua (vodniacute vyacutevěva membraacutenovaacute vyacutevěva)
Odpařovaciacute baňka se většinou během odpařovaacuteniacute ponořiacute do vodniacute laacutezně kde je vyhřiacutevaacutena na zvolenou
teplotu Vakuum vytvořeneacute v prostoru s roztokem snižuje jeho bod varu a rotačniacute pohyb baňky
způsobuje intenzivniacute miacutechaacuteniacute odpařovaneacute směsi spojeneacute se staacutelyacutem obnovovaacuteniacutem filmu kapaliny na
vnitřniacutem povrchu baňky Tiacutemto se zamezuje přehřiacutevaacuteniacute kapaliny zvyšuje se odpařovaciacute povrch a
zkracuje draacuteha bublin paacutery z vnitřniacuteho prostoru baňky na povrch roztoku Důsledkem je intenzivniacute
odpařovaacuteniacute kapaliny jejiacutež paacutery kondenzujiacute ve vodniacutem chladiči umiacutestěneacutem mezi zdrojem vakua a
odpařovaciacute baňkou a steacutekajiacute do kondenzačniacute baňky (Obr 5)
Obr 5 Scheacutema vakuoveacute rotačniacute odparky
1 ndash odpařovaciacute baňka 2 ndash pohonnaacute jednotka 3 ndash vodniacute chladič 4 ndash kondenzačniacute baňka 5 ndash napouštěciacute
uzaacutevěr
Stanoveniacute bodu taacuteniacute
Bod taacuteniacute je teplota při niacutež je pevnaacute laacutetka v rovnovaacuteze se svou taveninou Je to jedna ze zaacutekladniacutech
fyzikaacutelniacutech veličin vedle bodu varu hustoty indexu lomu světla optickeacute aktivity apod
charakterizujiacuteciacutech každou laacutetku Stanoveniacute teacuteto veličiny a srovnaacuteniacute s tabelovanou hodnotou je zvlaacuteště
pro organickeacuteho chemika nejrychlejšiacute metodou určeniacute čistoty daneacute laacutetky Anorganickeacute sloučeniny majiacute
obvykle přiacuteliš vysokyacute bod taacuteniacute Čisteacute laacutetky majiacute obvykle ostryacute bod taacuteniacute Již nepatrneacute znečištěniacute laacutetky se
projeviacute značnyacutem sniacuteženiacutem bodu taacuteniacute a to i tehdy jestliže nečistoty majiacute bod taacuteniacute vyššiacute Kromě sniacuteženiacute
bodu taacuteniacute je pozorovatelneacute zvětšeniacute intervalu bodu taacuteniacute Tohoto jevu je využito ke zkoušeniacute identity
dvou laacutetek s tyacutemž bodem taacuteniacute Stejnaacute množstviacute obou laacutetek se dokonale promiacutesiacute a pak se stanoviacute bod
68
taacuteniacute (tzv směsnyacute bod taacuteniacute) Je-li nezměněn jsou obě laacutetky identickeacute je-li ve srovnaacuteniacute s bodem taacuteniacute
složek nižšiacute jde o různeacute laacutetky Mnoheacute laacutetky se v okamžiku kdy roztajiacute zaacuteroveň rozložiacute Rozklad se
obvykle projeviacute ztmavnutiacutem nebo vyacutevojem plynu Bod rozkladu je zpravidla neostryacute a zaacutevisiacute na rychlosti
zahřiacutevaacuteniacute
Prakticky se bod taacuteniacute stanovuje tak že malyacute vzorek laacutetky napěchovanyacute ve skleněneacute tenkostěnneacute
kapilaacuteře se umiacutestiacute do laacutezně dobře vodiacuteciacute teplo tj do kapaliny nebo do kovoveacuteho bloku a pomalu se
zahřiacutevaacute tak aby se podmiacutenky co nejviacutece bliacutežily rovnovaacutežnyacutem Přitom se sleduje teplota laacutezně a pozoruje
laacutetka Jako teplotu taacuteniacute se pak označiacute teplota při niacutež se objeviacute kapalnaacute faacuteze
Přiacutestroje pro stanoveniacute teploty taacuteniacute praacutevě popsanyacutem postupem se nazyacutevajiacute bodotaacutevky Pro laacutetky
s teplotou taacuteniacute nižšiacute než 120 C se použiacutevajiacute skleněneacute bodotaacutevky což jsou skleněneacute naacutedobky ktereacute
byacutevajiacute plněny kapalinou o vhodneacute tepelneacute kapacitě např silikonovyacutem olejem glycerolem apod
Vhodnyacutem tvarem naacutedobky se dosahuje toho že při pozvolneacutem zahřiacutevaacuteniacute dochaacuteziacute k prouděniacute kapaliny
a současneacutemu prohřiacutevaacuteniacute vzorku a teploměru na ktereacutem je kapilaacutera se vzorkem připevněna Na Obr
15A je skleněnyacute P-bodotaacutevek U laacutetek s vyššiacute teplotou taacuteniacute se použiacutevajiacute bodotaacutevky kovoveacute tzv Thieleho
bloky Jsou to bloky z kovu dobře vedouciacuteho teplo do kteryacutech jsou vyvrtaacuteny svisle tři otvory (Obr 15B)
Do prostředniacuteho otvoru je vložen teploměr do zbyacutevajiacuteciacutech otvorů kapilaacutery se vzorkem U kovoveacuteho
bloku je pomaleacuteho zahřiacutevaacuteniacute dosaženo tiacutem že neniacute zahřiacutevaacuten přiacutemo blok ale tyčka kterou je blok
zaacuteroveň upevněn do stojanu Vzorek je pozorovaacuten v prochaacutezejiacuteciacutem světle lampičky upevněneacute na
stojanu za vzorkem
V laboratorniacute praxi se často použiacutevaacute speciaacutelniacutech zařiacutezeniacute určenyacutech pro praacuteci v mikroměřiacutetku Jsou to
v podstatě upraveneacute mikroskopy s elektricky vyhřiacutevanyacutem stolkem kteryacute je opatřen teploměrem Na
tento tzv mikrovyacutehřevnyacute stolek je položen vzorek v uspořaacutedaacuteniacute běžneacutem pro mikroskopovaacuteniacute a během
zahřiacutevaacuteniacute se pozoruje v mikroskopu a očekaacutevaacute se stav kdy se krystaly změniacute v rovnovaacutežnou směs pevneacute
a kapalneacute faacuteze
Obr 6 Bodotaacutevky A ndash Skleněnyacute P-bodotaacutevek B ndash Thieleho kovovyacute blok
UacuteKOL Č 1 Izolace kofeinu z čaje a jeho přečištěniacute sublimaciacute
Alkaloidy jsou nejpočetnějšiacute skupinou rostlinnyacutech laacutetek sekundaacuterniacuteho metabolismu a dosud jich bylo
izolovaacuteno kolem sedmi tisiacutec Z chemickeacuteho hlediska se dajiacute alkaloidy popsat jako organickaacute baacuteze
s jedniacutem nebo několika heterocyklickyacutemi dusiacutekovyacutemi atomy v molekule v přiacuterodě se vyskytujiacuteciacute ve
69
formě soliacute s organickyacutemi kyselinami Alkaloidy obsahuje 10 až 20 všech vyššiacutech rostlin Byly nalezeny
ve všech jejich čaacutestech ale nejviacutece jsou přiacutetomneacute v semenech kořenech a kůře stromů
Kofein patřiacute do skupiny purinovyacutech alkaloidů (purin je složen ze dvou heterocyklů ndash pětičlenneacuteho a
šestičlenneacuteho a obsahuje celkem 4 atomy dusiacuteku na molekulu) Molekula kofeinu maacute naviacutec dvě oxo-
skupiny (xanthin) a je třikraacutet methylovanaacute Kofein je nejhojněji zastoupen v semenech kaacutevovniacuteku a
kakaovniacuteku a v listech čaje Maacute povzbudivyacute uacutečinek na centraacutelniacute nervovou soustavu a srdečniacute činnost
podporuje činnost ledvin a zvyšuje tvorbu moči Stimulačniacute uacutečinek kofeinu stejně jako theofylinu
z čaje je založen na inhibici enzymu fosfodiesterasy kteraacute odbouraacutevaacute laacutetky přenaacutešejiacuteciacute nervovyacute vzruch
jako je např cyklickyacute adenosinmonofosfaacutet tedy laacutetka o podobneacute chemickeacute struktuře
LABORATORNIacute POMŮCKY
Vaacuteženky
Lžičkyšpachtle
Předvaacutežky
Kaacutedinky
Skleněnaacute tyčinka
Vařič
Filtračniacute papiacuter
Naacutelevka
Děliacuteciacute naacutelevka
Stojany
Filtračniacute kruhy
Odměrneacute vaacutelce
Vakuovaacute rotačniacute odparka + vyacutevěva
Vodniacute laacutezeň
Baňky + svorky
Varneacute kuličky
Hadice
Mikrozkumavka
Lepiciacute paacuteska + nůžky
Pinzeta
Polystyrenovyacute kruh
Odpařovaciacute miska
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Čajoveacute listy
Octan olovnatyacute
Ethanol
Chloroform
5 roztok hydroxidu sodneacuteho
POSTUP
1 Před začaacutetkem praacutece zapněte vodniacute laacutezeň u vakuoveacute rotačniacute odparky a vodniacute laacutezeň v digestoři
na odpařovaacuteniacute vzorku abyste během praacutece předešli časovyacutem prodlevaacutem
2 Na předvaacutežkaacutech odvažte tři gramy čajoveacuteho listiacute a povařte v kaacutedince na vařiči 5 minut v 50 ml
destilovaneacute vody
3 Připravte 20 ml roztoku octanu olovnateacuteho (wv = 5 ) přilijte ho k čajoveacutemu odvaru
zamiacutechejte a povařte dalšiacutech 5 minut
4 Posklaacutedejte francouzskyacute filtr a za tepla roztok přefiltrujte
5 S použitiacutem děliacuteciacute naacutelevky v digestoři proveďte extrakci filtraacutetu s 15 ml chloroformu
vytřepaacutevaacuteniacutem třikraacutet po sobě
Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru
a otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte
dostatečnyacute přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna
70
6 Spojeneacute extrakty v organickeacutem rozpouštědle promyjte v děliacuteciacute naacutelevce destilovanou vodou (15
ml) a potom stejnyacutem objemem roztoku hydroxidu sodneacuteho (wv = 5 ) Přečištěnyacute
chloroformovyacute extrakt zahustěte na vakuoveacute rotačniacute odparce naacutesledujiacuteciacutem způsobem
7 Extrakt přelijte do 250ml baňky s kulatyacutem dnem a zaacutebrusovyacutem hrdlem Nezapomeňte vložit
varneacute kuličky Baňku připevněte svorkou na uacutestiacute vakuoveacute odparky pomociacute šroubu umiacutestěte
baňku do polohy kdy je jejiacute spodniacute stěna omyacutevaacutena vodou ve vodniacute laacutezni K vakuoveacute odparce
připojte kondenzačniacute baňku
8 Do chladiče pusťte miacuternyacutem proudem vodu a zkontrolujte zda je utěsněna kondenzačniacute baňka
Spusťte vyacutevěvu a evakuujte odparku spusťte rotaci baňky
9 Po skončeniacute odpařovaacuteniacute vypněte vyacutevěvu odpařovaciacute baňku narovnejte do vodorovneacute polohy
uvolněte svorku a odšroubujte přiacutevod vakua k odparce Poteacute opatrně sundejte odpařovaciacute
baňku Odparek rozpusťte v ethanolu a baňku kvantitativně etanolem vyplaacutechněte
Ethanolickyacute roztok odpařte na vodniacute laacutezni
10 Připravte si aparaturu k sublimaci podle obraacutezku 13C odparek převeďte na dno kaacutedinky
aparatury Rozhraniacute mezi chladiacuteciacute baňkou a kaacutedinkou utěsněte lepiciacute paacuteskou
11 Aparaturu zahřiacutevejte na vařiči až do doby kdy ustane vyacutevoj sublimujiacuteciacutech par
12 Po skončeniacute sublimace zastavte vodu a oddělejte zaacutetku s trubicemi Krystalky kofeinu
vyloučeneacute na dně baňky se pokuste pomociacute špachtle kvantitativně převeacutest do předem zvaacuteženeacute
mikrozkumavky
VYHODNOCENIacute
Uveďte vyacutetěžek izolace kofeinu a navrhněte způsoby jak byste určili jeho čistotu
UacuteKOL Č 2 Analytickyacute důkaz přiacutetomnosti kofeinu
Kofein lze prokaacutezat tzv murexidovou reakciacute Jednaacute se o barevnyacute test na kyselinu močovou a jineacute puriny
Pevnyacute vzorek je oxidovaacuten v kyseleacutem prostřediacute odpařen a naacutesledně po přiacutedavku amonnyacutech iontů vznikaacute
purpuroveacute zbarveniacute naacuteležejiacuteciacute vznikajiacuteciacutemu murexidu (amonnaacute sůl 5 5acute-nitrildibarbituroveacute kyseliny)
LABORATORNIacute POMŮCKY
71
Hodinovaacute skla o průměru 8-10 cm
Lihovyacute kahan + sirky
Kleště
Ochrannyacute štiacutetochranneacute bryacutele
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
3 roztok peroxidu vodiacuteku
Koncentrovanaacute kyselina chlorovodiacutekovaacute
Amoniak
POSTUP
POUŽIJTE OCHRANNEacute BRYacuteLE NEBO ŠTIacuteT
1 Proveďte tzv murexidovou reakci k prokaacutezaacuteniacute přiacutetomnosti kofeinu Kontrolniacute reakci proveďte
rovněž s firemniacutem preparaacutetem kofeinu
2 Na hodinoveacute sklo se sublimaacutetem a na sklo s firemniacutem kofeinem kaacutepněte 3 roztok H2O2 a
koncentrovanou HCl
3 Roztok odpařte misku nechte zchladnout na stole a přikaacutepněte roztok čpavku
4 Purpuroveacute zbarveniacute prokaacuteže přiacutetomnost kofeinu
VYHODNOCENIacute
Uveďte zda reakce na přiacutetomnost kofeinu byly pozitivniacute a jak se odlišovalo zbarveniacute komerčniacuteho a vaacutemi
izolovaneacuteho kofeinu
UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute teploty taacuteniacute kofeinu
V teacuteto uacuteloze ověřiacutete čistotu vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu z čajoveacuteho listiacute pomoci jedneacute z nejrychlejšiacutech a
nejspolehlivějšiacutech metod Teplotu bodu taacuteniacute budete stanovovat pomociacute moderniacuteho bodotaacutevku jehož
princip je založen na Thieleho kovoveacutem bloku Bodotaacutevek je ovlaacutedaacuten elektronicky s digitaacutelniacutem
vyacutestupem Lze na něm měřit současně dva vzorky umiacutestěneacute v kapilaacuteraacutech Odečet se dělaacute vizuaacutelně
pomociacute zvětšovaciacuteho okulaacuteru
LABORATORNIacute POMŮCKY
Bodotaacutevek
Kapilaacutery skleněneacute
Skleněnaacute trubice
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Kofein komerčniacute čistyacute
Kofein izolovanyacute ve cvičeniacute
72
POSTUP
1 Do kapilaacuter dejte vzorek vaacutemi izolovaneacuteho kofeinu a vzorek čisteacuteho kofeinu
2 Otevřenyacutem koncem kapilaacutery nahrňte maleacute množstviacute sucheacuteho vzorku zbytek kolem kapilaacutery
otřete a kapilaacuteru nechejte asi 5x volně padat svisle postavenou trubiciacute dlouhou asi 15 metru
na tvrdou podložku Vzorek laacutetky se tak dobře napěchuje do maleacuteho objemu na dně kapilaacutery
Sloupeček by měl byacutet vysokyacute asi 2 mm
3 Zapněte bodotaacutevek hlavniacutem vypiacutenačem Kapilaacutery se vzorkem vložte do bodotaacutevku
a zkontrolujte zda je vzorek dobře viditelnyacute Stiskněte tlačiacutetko bdquoplateau setldquo a stiskem tlačiacutetka
šipky nahoru nastavte teplotu na 270 degC a stiskněte START Teplota začiacutenaacute narůstat a kolem
aktuaacutelniacute teploty 200 degC pozorně sledujte oba vzorky
4 Odečtěte teplotu při ktereacute roztajiacute vaacutemi izolovanyacute kofein a kofein komerčniacute
VYHODNOCENIacute
Porovnejte obě ziacuteskaneacute hodnoty bodu taacuteniacute Vyhledejte hodnotu bodu taacuteniacute pro kofein a přiacutepadneacute rozdiacutely
vysvětlete
73
6 Izolace nukleovyacutech kyselin
Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu
K biochemickyacutem studiiacutem se použiacutevaacute nejrůznějšiacute biologickyacute materiaacutel kteryacute přiacuteroda poskytuje Vzhledem
k jeho různorodosti je technika zpracovaacuteniacute mnohdy velmi odlišnaacute a řiacutediacute se uacutečelem k jakyacutem studiiacutem maacute
byacutet použit Způsob zpracovaacuteniacute materiaacutelů byacutevaacute často odlišnyacute podle toho zda maacute byacutet vyacutechoziacute surovinou
pro izolaci detekci nějakeacute sloučeniny či skupiny laacutetek nebo zda se bude studovat jejich metabolismus
Maacute-li byacutet izolovaacutena nějakaacute laacutetka nebo skupina laacutetek z biologickeacuteho materiaacutelu (např vitamiacuten biacutelkovina
sacharid apod) je důležiteacute zvolit vhodnou vyacutechoziacute surovinu Pro izolaci se hodiacute nejleacutepe takovyacute
biologickyacute materiaacutel ve ktereacutem je požadovanaacute laacutetka v nejvyššiacute koncentraci je dostupnyacute a jeho cena
přijatelnaacute Vybranyacute živočišnyacute rostlinnyacute nebo mikrobiaacutelniacute materiaacutel je třeba v prvniacutem kroku
homogenizovat Rozrušeniacute rostlinnyacutech a živočišnyacutech buněk nedělaacute obvykle potiacuteže Jinak však je tomu
při izolaciacutech z buněk mikroorganismů Buněčnaacute stěna mikroorganismů je velmi rezistentniacute a jejiacute
narušeniacute vyžaduje zvlaacuteštniacute postupy viz niacuteže
Mletiacute
Suchyacute materiaacutel může byacutet rozemlet v různyacutech typech mlyacutenků Semena se melou v kulovyacutech mlyacutenech
nebo mlyacutenech s otočnyacutemi noži K mletiacute živočišnyacutech materiaacutelů se velmi dobře hodiacute mlyacutenek na maso
Tkaacuteň se v něm řeže a drtiacute zaacuteroveň Hrubost nebo jemnost lze regulovat vloženiacutem vhodneacute destičky
kterou se rozemletyacute materiaacutel protlačuje Všechny uvedeneacute strojky a mlyacutenky většinou může nahradit
běžnyacute univerzaacutelniacute kuchyňskyacute robot kteryacute je vybaven mixeacuterem mlyacutenkem masovyacutem strojkem i
struhadly
Rostlinnyacute materiaacutel určenyacute ke studiu exprese genů obsahu fytohormonů aj je třeba během mletiacute
neustaacutele chladit aby nedochaacutezelo k degradaci Provaacutediacute se tak chlazeniacutem tekutyacutem dusiacutekem Rostlinnyacute
materiaacutel se může drtit pomociacute třeciacute misky s tloučkem přičemž všechny potřeby ktereacute přichaacuteziacute do styku
s rostlinnyacutem materiaacutelem musiacute byacutet takteacutež vychlazeny Dalšiacute možnostiacute nadrceniacute rostlinneacuteho materiaacutelu je
použitiacute tzv kuličkoveacuteho mlyacutenku
Homogenizace
Na rozdiacutel od mletiacute nasucho je v biochemickeacute praacuteci chaacutepaacutena homogenizace jako důkladneacute rozmělněniacute
materiaacutelu za přiacutedavku vody nebo vhodnyacutech pufrů či fyziologickyacutech roztoků
Pro homogenizaci malyacutech množstviacute je nejvhodnějšiacute roztiacuteraacuteniacute materiaacutelu v třeciacute misce za přiacutedavku
mořskeacuteho piacutesku skelneacuteho prachu nebo jineacuteho abraziva Tužšiacute materiaacutely se před homogenizaciacute zmraziacute
kapalnyacutem dusiacutekem kteryacute je učiniacute křehčiacutemi k rozmělněniacute Homogenizaci lze rovněž proveacutest ve
vyacutekonneacutem mixeacuteru
K narušeniacute buněčneacute stěny a membraacuteny mikroorganismů tzv desintegraci se použiacutevaacute ještě některyacutech
speciaacutelniacutech metod Např působeniacute chemickyacutech činidel (detergenty) působeniacute enzymů štěpiacuteciacutech
polysacharidy buněčnyacutech stěn (lysozym celulasa) kraacutetkeacute působeniacute ultrazvuku opakovaneacute zmrazovaacuteniacute
a rozmrazovaacuteniacute Přehled nejužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik je uveden v tabulce 2
74
Tab 2 Přehled nejpoužiacutevanějšiacutech homogenizačniacutech technik
METODA PŘIacuteKLAD POUŽITIacute PRINCIP
Šetrneacute
lyacuteze buněk erythrocyty porušeniacute buněčneacute membraacuteny osmotickyacutem
tlakem
působeniacute enzymů bakterie štěpeniacute buněčneacute stěny specifickyacutemi
enzymy
působeniacute chemikaacuteliiacute
extrakce kvasinek
organickyacutemi rozpouštědly
nebo vhodnyacutemi kyselinami
čaacutestečnaacute solubilizace buněčneacute stěny
homogenizace jaterniacute tkaacuteň mechanickeacute porušeniacute buněk protlačovaacuteniacutem
uacutezkou štěrbinou
mletiacute svalovaacute tkaacuteň semena působeniacute střižnyacutech sil mechanickeacute
porušeniacute tkaacuteně
Středniacute
mixovaacuteniacute v nožovyacutech
mixeacuterech živočišnaacute a rostlinnaacute pletiva působeniacute střižnyacutech sil
mletiacute s abrazivy rostlinneacute tkaacuteně bakterie mechanickeacute porušeniacute buněk
Intenzivniacute
ultrazvuk buněčneacute suspenze naacutehleacute změny tlaku a teploty při zaacuteniku
vznikajiacuteciacutech mikrobublin
kuličkovyacute mlyacuten buněčneacute suspenze mechanickeacute porušeniacute buněk rychlou vibraciacute
skleněnyacutech kuliček
French press kvasinky dezintegrace buněčneacute stěny vysokyacutem
tlakem
Centrifugace
Centrifugace čili odstřeďovaacuteniacute patřiacute k nejběžnějšiacutem operaciacutem v biochemickeacute laboratoři Dovoluje
oddělit složky suspenze nebo emulze na zaacutekladě rozdiacutelnyacutech hustot Byacutevaacute často rychlejšiacute a pohodlnějšiacute
než filtrace a v některyacutech přiacutepadech vede i k lepšiacutemu odděleniacute pevneacute a kapalneacute faacuteze Kromě nahrazeniacute
nebo doplněniacute filtrace zvlaacuteště je-li suspendovanaacute laacutetka velmi jemnaacute špatně filtrovatelnaacute a filtrace
zdlouhavaacute maacute odstřeďovaacuteniacute v biochemii i jinyacute vyacuteznam Sloužiacute k některyacutem speciaacutelniacutem preparativniacutem a
analytickyacutem uacutečelům (např izolace mitochondriiacute diferenčniacute centrifugaciacute) Daacutele je to přiacuteprava buněčnyacutech
struktur gradientovou centrifugaciacute a z analytickyacutech aplikaciacute pak předevšiacutem stanoveniacute relativniacutech
molekulovyacutech hmotnostiacute sloučenin a stanoveniacute čistoty izolovanyacutech preparaacutetů
Při odstřeďovaacuteniacute působiacute na sedimentujiacuteciacute čaacutestice odstředivaacute siacutela (P) kterou lze vyjaacutedřit vztahem
119875 = 119898 ∙ 119903 ∙ 1205962
kde m hellip hmotnost čaacutestice
r hellip poloměr otaacutečeniacute
hellip uacutehlovaacute rychlost
75
Pro praktickeacute vyacutepočty se však zavaacutediacute veličina relativniacute odstřediveacute zrychleniacute R ktereacute udaacutevaacute kolikraacutet je
toto zrychleniacute většiacute než zemskeacute tiacutehoveacute zrychleniacute g a je daacutena vztahem
119877 = 1118 ∙ 119903 ∙ 1198732 ∙ 10minus5
kde N hellip počet otaacuteček za minutu
r hellip poloměr otaacutečeniacute v cm
Je nutno ji uvaacutedět jako hlavniacute charakteristiku centrifugace Z prvniacuteho vztahu je zřejmeacute že pouhyacute uacutedaj
počtu otaacuteček za minutu necharakterizuje proces centrifugace
Během nastavovaacuteniacute centrifugy je třeba braacutet zřetel na to kterou jednotku zadaacutevaacuteme ndash zda naacutesobky
zrychleniacute (x g) či otaacutečky za minutu (RPM) Tyto dvě hodnoty nejsou stejneacute ale existuje mezi nimi vztah
Dřiacuteve byl ke každeacute centrifuze dodaacutevaacuten nomogram k převodu těchto jednotek mezi sebou diacuteky znalosti
poloměru rotoru Dnešniacute centrifugy toto již zvlaacutedajiacute diacuteky elektronice samy
Existuje celaacute řada typů centrifug ktereacute se lišiacute velikostiacute (od malyacutech stolniacutech až po velkoobjemoveacute
průmysloveacute odstředivky) dosahovanyacutem zrychleniacutem a tvarem rotorů (vyacutekyvneacute a uacutehloveacute) Ve vyacutekyvnyacutech
rotorech jsou kyvety uloženy v pouzdrech kteraacute jsou volně zavěšena v čepech vlastniacuteho rotoru a kyvety
jsou během odstřeďovaacuteniacute ve vodorovneacute poloze Naproti tomu v uacutehlovyacutech rotorech jsou kyvety fixovaacuteny
v určiteacutem uacutehlu (45 - 50) k ose otaacutečeniacute
Zvlaacuteštniacute kategorii tvořiacute ultracentrifugy na nichž lze dosaacutehnout relativniacuteho odstřediveacuteho zrychleniacute
100 000 x g a viacutece Lišiacute se od běžnyacutech centrifug zejmeacutena tiacutem že prostor s rotorem musiacute byacutet při
odstřeďovaacuteniacute evakuovaacuten snižuje se tiacutem třeniacute způsobeneacute přiacutetomnostiacute vzduchu diacuteky tomu se rotor
nebude zahřiacutevat Použiacutevajiacute se pro děleniacute biopolymerů a subcelulaacuterniacutech čaacutestic v hustotniacutem gradientu
sacharosy nebo cesnyacutech soliacute Tyto techniky lze provaacutedět jak v analytickeacutem tak i v preparativniacutem
měřiacutetku Analytickeacute centrifugy jsou naviacutec opatřeny optickyacutem zařiacutezeniacutem umožňujiacuteciacutem sledovat rozhraniacute
tvořenaacute jednotlivyacutemi sedimentujiacuteciacutemi laacutetkami
Pro většinu praciacute preparačniacutech i analytickyacutech jsou požadovaacuteny centrifugy chlazeneacute Chlazeniacute centrifug
je zajišťovaacuteno chladiciacutemi agregaacutety zabudovanyacutemi do jedineacuteho provozniacuteho celku s centrifugou a je
ovlaacutedaacuteno termostatem Protilehleacute kyvety (u vysokootaacutečkovyacutech centrifug všechny kyvety) musejiacute byacutet
staticky a dynamicky vyvaacuteženy Z bezpečnostniacutech důvodu i z hlediska ochrany centrifugy je nutno
klaacutest na vyvažovaacuteniacute kyvet zvyacutešenou pozornost Každaacute nepřesnost v dynamickeacutem i statickeacutem vyvaacuteženiacute
se mnohonaacutesobně projeviacute zvětšeniacutem odstřediveacuteho tlaku na jednu stranu osy Osa se nerovnovaacutežnyacutem
zatiacuteženiacutem snadno ohne nebo se poškodiacute ložisko Při chodu odstředivky se při nepřesneacutem vyvaacuteženiacute
projevujiacute silneacute vibrace Statickeacuteho vyvaacuteženiacute se dosaacutehne tak že se na technickyacutech vaacutehaacutech s přesnostiacute na
jeden gram vyvaacutežiacute protilehlaacute pouzdra s kyvetami naplněnyacutemi suspenziacute určenou k centrifugaci Daleko
většiacute pozornost je třeba klaacutest dynamickeacutemu vyvaacuteženiacute protilehlyacutech kyvet Protilehleacute kyvety musiacute miacutet
stejnou velikost hmotnost a stejně umiacutestěneacute těžiště To znamenaacute že protilehleacute kyvety musiacute byacutet
naplněny stejnou suspenziacute přesněji řečeno suspenziacute o stejneacute hustotě Nelze tedy napřiacuteklad při
precipitaci siacuteranem amonnyacutem kyvetu s tiacutemto roztokem vyvaacutežit kyvetou s destilovanou vodou
76
Nukleoveacute kyseliny
Nukleoveacute kyseliny jsou makromolekulaacuterniacute laacutetky ktereacute ve sveacute struktuře nesou genetickou informaci
Běžnyacutemi nukleovyacutemi kyselinami jsou kyselina deoxyribonukleovaacute (DNA) a ribonukleovaacute (RNA) Zaacutekladniacute
stavebniacute jednotkou nukleovyacutech kyselin je tzv nukleotid Nukleotid je obecně heterocyklickaacute baacuteze kteraacute
N-glykosidickou vazbou vaacuteže sacharid (pentosu) a esterovou vazbou fosfaacutet (odtud kyselina)
Heterocyklickeacute baacuteze v nukleovyacutech kyselinaacutech jsou purinoveacute nebo pyrimidinoveacute povahy Nejčastěji
zastoupeneacute pyrimidinoveacute baacuteze jsou cytosin (C) thymin (T) a uracil (U) a purinoveacute baacuteze adenin (A) a
guanin (G) (Obr 1) Zatiacutemco DNA obsahuje baacuteze C T A G u RNA je T zaměněn za U
Jak už z naacutezvu vyplyacutevaacute nukleotidy RNA v sobě vaacutežou sacharid ribosu kdežto DNA jejiacute 2-deoxy variantu
Jednotliveacute nukleotidy jsou vaacutezaacuteny do polynukleotidoveacuteho řetězce skrze fosfaacutet (Obr 2) jednaacute se tedy o
vazbu diesterovou
Obr 1 Purinoveacute a pyrimidinoveacute nukleotidy
Nukleoveacute kyseliny byly objeveny již roku 1869 v buněčnyacutech jaacutedrech Jejich strukturu však odhalili až v
roce 1953 paacutenoveacute Watson a Crick (Nobelova cena) kdy bylo rozluštěno vzaacutejemneacute paacuterovaacuteniacute nukleotidů
dvou na sebe antiparalelniacutech řetězců dvoušroubovice DNA (Obr 3)
77
Obr 2 Nukleotidy spojeneacute v řetězec (UAG)
Obr 3 Paacuterovaacuteniacute baacuteziacute ve dvoušroubovici DNA
Izolace nukleovyacutech kyselin
Pro izolaci nukleovyacutech kyselin z živyacutech organismů byla vyvinuta řada metod ktereacute se od sebe mohou
dosti odlišovat Pro stručnost tohoto textu budou popsaacuteny dvě zaacutekladniacute
Prvniacutem krokem u všech metod je vždy lyacuteze buněk nebo pevneacute tkaacuteně U buněk většinou stačiacute rozrušit
buněčnou stěnu a membraacuteny nejčastěji se za tiacutemto uacutečelem použiacutevajiacute detergenty jako je dodecylsulfaacutet
sodnyacute (SDS) nebo Triton X-100 Pro izolaci DNA nebo RNA z rostlinnyacutech pletiv nebo živočišnyacutech tkaacuteniacute je
třeba nejdřiacuteve mechanickeacuteho narušeniacute ktereacute provaacutediacuteme buď mrazem ndash tekutyacutem dusiacutekem nebo
různyacutemi typy homogenizaacutetorů Buněčnyacute obsah včetně DNA se z lyzovanyacutech buněk uvolniacute do
extrakčniacuteho pufru kteryacute vždy musiacute obsahovat chelatačniacute činidlo ethylendiamintetraoctovou kyselinu
(EDTA) kteraacute vychytaacute veškereacute vaacutepenateacute ionty z extraktu Vaacutepenateacute ionty fungujiacute jako kofaktory
78
nukleas enzymů ktereacute štěpiacute nukleoveacute kyseliny a pokud by tyto enzymy byly během extrakce aktivniacute
naštěpily by veškereacute izolovaneacute nukleoveacute kyseliny Do extrakčniacuteho pufru se někdy přidaacutevajiacute naviacutec ještě
proteinasy enzymy štěpiacuteciacute proteiny Většina DNA je totiž obalenaacute histony a jejich odstraněniacute
proteinasou zvyacutešiacute čistotu izolovaneacute DNA
Jeden typ metod je založen na extrakci směsiacute fenolu a chloroformu Fenol se rozpouštiacute ve vodě i v
chloroformu preferuje ale chloroform Chloroform se jako organickeacute rozpouštědlo s vodou nemiacutesiacute
Přidaacuteme-li tedy směs fenolu a chloroformu k extraktu ze živeacute tkaacuteně veškereacute tuky přechaacutezejiacute do
chloroformu biacutelkoviny a čaacutest polysacharidů se působeniacutem organickyacutech rozpouštědel vysraacutežiacute a nukleoveacute
kyseliny zůstanou ve vodneacute faacutezi Po intenzivniacute extrakci se směs zcentrifuguje a vznikleacute faacuteze se od sebe
odděliacute Vysraacuteženeacute proteiny a sacharidy vytvořiacute na rozhraniacute biacutelou prstencovitou sraženinu Pro vysraacuteženiacute
nukleovyacutech kyselin z vodneacute faacuteze se použiacutevaacute absolutniacute ethanol s přiacutedavkem soli nebo isopropanol Po
intenzivniacute centrifugaci (14000 RPM) pak nukleovaacute kyselina vytvořiacute ve zkumavce opaleskujiacuteciacute pelet
kteryacute se ještě promyacutevaacute etanolem sušiacute a nakonec rozpouštiacute ve vodě nebo vhodneacutem pufru
Novějšiacute metody využiacutevajiacute adsorpce nukleovyacutech kyselin na silikaacutet v přiacutetomnosti chaotropniacutech soliacute jako
je třeba guanidin thiokyanaacutet Extrakt nukleovyacutech kyselin se smiacutechaacute se silikaacutetovou matriciacute v podobě
vrstvy silikaacutetovyacutech kuliček v přiacutetomnosti chaotropniacute soli Nukleoveacute kyseliny se navaacutežiacute na kuličky a ty se
pak promyacutevaacuteniacutem zbaviacute kontaminujiacuteciacutech proteinů polysacharidů a jinyacutech nečistot Nakonec se nukleoveacute
kyseliny z kuliček uvolniacute sniacuteženiacutem iontoveacute siacutely roztoku Tato metoda je velice rychlaacute a efektivniacute a využiacutevaacute
se ve většině komerčniacutech setů pro izolaci nukleovyacutech kyselin např v diagnostickyacutech laboratořiacutech v
nemocniciacutech
Spektrofotometrickeacute stanoveniacute koncentrace a čistoty nukleovyacutech kyselin
Jako důkaz přiacutetomnosti izolovaneacute DNA i kontrolu jejiacute čistoty se použiacutevaacute nejčastěji spektrofotometrie v
bliacutezkeacute UV oblasti Nukleoveacute kyseliny absorbujiacute nejintenzivněji světlo o vlnoveacute deacutelce 260 nm takže
hodnota absorbance je přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci DNA Při stanoveniacute je nutneacute dbaacutet na čistotu
preparaacutetu protože rušiacute přiacutetomnost proteinů (280 nm) a aromatickyacutech laacutetek Pokud je DNA preparaacutet
čistyacute poměr A260A280 dosahuje hodnoty 18
cDNA=629∙A260-360∙A280 [ngμl]
Daleko citlivějšiacute stanoveniacute koncentrace DNA je pomociacute metody fluorimetrie kdy je měřena
fluorescence DNA po smiacuteseniacute se specifickyacutem interkalačniacutem barvivem tedy barvivem ktereacute se
vmezeřuje mezi baacuteze DNA
Pro měřeniacute v UV oblasti je třeba použiacutevat kyvety ktereacute jsou pro tuto oblast spektra určeneacute ndash obvykle
se jednaacute o kyvety křemenneacute či jinak upraveneacute Při použitiacute plastoveacute či obyčejneacute skleněneacute kyvety dochaacuteziacute
k absorpci UV zaacuteřeniacute materiaacutelem kyvety tudiacutež jiacutem paprsek neprojde a nelze stanovit absorbanci
měřeneacuteho vzorku (Obr 4A) Při použitiacute UV kyvety uvidiacutete hladkyacute průběh spektra (Obr 4B) Daacutele je třeba
daacutevat pozor na směr kteryacutem kyvetu do spektrofotometru vklaacutedaacutete Při špatneacutem vloženiacute kyvety opět
nelze stanovit absorbanci měřeneacuteho vzorku (Obr 4C)
79
Obr 4 UV spektra stejneacuteho vzorku DNA A ndash použitiacute nevhodneacute plastoveacute kyvety B ndash použitiacute UV kyvety
C ndash UV kyveta vloženaacute špatnyacutem směrem D ndash vzorek DNA s vysokou koncentraciacute kontaminujiacuteciacutech
proteinů Na obraacutezku B je vidět absorpčniacute maximum DNA při 260 nm
UacuteKOL Č 1 Izolace DNA z vepřoveacute sleziny a RNA z pekařskyacutech kvasnic
LABORATORNIacute POMŮCKY
Třeciacute misky s tloučkem Odměrneacute vaacutelce pH papiacuterky Skleněnaacute tyčinka Centrifugačniacute kyvety Kaacutedinky
Dřevěneacute prkeacutenko a nůž Skleněneacute zkumavky Varneacute baňky Špejle Chlazenaacute centrifuga Automatickeacute pipety a špičky
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Vepřovaacute slezina Pekařskeacute kvasnice Hydroxid sodnyacute Chlorid sodnyacute
Kyselina octovaacute Diethylether Ethanol Mořskyacute piacutesek
ROZTOKY
5 kyselina octovaacute
50 kyselina octovaacute
05 hydroxid sodnyacute
1 M chlorid sodnyacute
POJMY
Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci
Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem
POSTUP
80
IZOLACE RNA Z KVASNIC
Pozor s diethyletherem pracujte v digestoři
1 Do třeciacute misky nadrobte jedno baleniacute pekařskyacutech kvasnic přidejte lžičku mořskeacuteho piacutesku a
důkladně rozetřete Poteacute postupně přidejte 3 ml destilovaneacute vody a 3 ml diethyletheru Po
přiacutedavku vždy důkladně rozetřete
2 Do homogenaacutetu postupně přidejte 50 ml 05 NaOH a pokračujte v roztiacuteraacuteniacute asi ještě 15 min
Upravte pH pomociacute 5 kyseliny octoveacute na pH 6 (použijte pH papiacuterky)
3 Směs rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet
4 Směs centrifugujte při 9500 g a teplotě 4 degC po dobu 10 min
5 Supernatant odlijte do kaacutedinky a upravte na pH 35 pomociacute 50 kyseliny octoveacute ndash odměřte použiteacute
množstviacute Přidejte vychlazenyacute ethanol ndash stejnyacute objem jako kyseliny octoveacute - vyloučenaacute sraženina
představuje ribonukleoprotein
6 Sraženinu ribonukleoproteinu zcentrifugujte při 2000 g 4 degC 10 min Supernatant teacuteměř celyacute
odlijte Ribonukleoprotein rozmiacutechejte ve zbytku supernatantu a naacutesledně rozdělte do třiacute frakciacute
(největšiacute množstviacute do varneacute baňky menšiacute množstviacute do velkeacute zkumavky a nejmeacuteně do maleacute
zkumavky) a uchovejte při 4 degC pro dalšiacute experimenty
IZOLACE DNA ZE SLEZINY
1 Slezinu z baliacutečku nakraacutejejte a naacutesledně v třeciacute misce rozetřete s trochou mořskeacuteho piacutesku na jemnou
kaši
2 Přidejte 100 ml vychlazeneacuteho 1 M NaCl - postupně po malyacutech daacutevkaacutech a za staacuteleacuteho roztiacuteraacuteniacute
Homogenizujte 15 min
3 Homogenaacutet rozdělte do 4 centrifugačniacutech kyvet Dbejte na spraacutevneacute vyvaacuteženiacute kyvet
4 Homogenaacutet centrifugujte při 5000 g 10 min 4 degC Mezitiacutem si připravte 600 ml vychlazeneacute
destilovaneacute vody do 1 l kaacutedinky
5 Supernatant pomalu v tenkeacutem proudu kontinuaacutelně nalijte do vychlazeneacute destilovaneacute vody poteacute
velmi jemně promiacutechejte pomociacute dřevěneacute špejle DNA se sraacutežiacute ve formě opaleskujiacuteciacutech vlaacuteken
6 Za použitiacute dřevěneacute špejle naviacutejejte vlaacutekna DNA a ty přenaacutešejte do varneacute baňky do velkeacute a maleacute
zkumavky a uchovejte při 4 degC pro spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace DNA
UacuteKOL Č 2 Důkaz nukleovyacutech kyselin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Vodniacute laacutezeň
Vařič
Zpětnyacute chladič
Stojany
Svorky
Varneacute kamiacutenky
Odměrnyacute vaacutelec (50 ml)
Skleněneacute zkumavky
Špachtle
Automatickeacute pipety a špičky
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
81
Hydroxid sodnyacute
Kyselina siacuterovaacute
Uhličitan sodnyacute
Kyselina chlorovodiacutekovaacute
Dusičnan střiacutebrnyacute
Koncentrovanyacute amoniak
Folinovo činidlo
Difenylamin
ROZTOKY
5 kyselina siacuterovaacute
05 hydroxid sodnyacute
Difenylaminoveacute činidlo
5 dusičnan střiacutebrnyacute
POSTUP
ODLIŠENIacute DNA A RNA
DNA a RNA lze odlišit podle vaacutezaneacuteho sacharidu na zaacutekladě barevnyacutech reakciacute ktereacute poskytujiacute ribosa a
2-deoxyribosa s difenylaminem Zatiacutemco RNA poskytuje s difenylaminem zeleneacute zbarveniacute DNA reaguje
modře
Pozor pracujete s difenylaminem pracujte v rukaviciacutech a v digestoři
1) K frakciacutem RNA a DNA ve většiacutech zkumavkaacutech přidejte 1 ml 05 NaOH a po promiacutechaacuteniacute a rozpuštěniacute
přidejte 1 ml difenylaminoveacuteho činidla
2) Reakce inkubujte na vrouciacute vodniacute laacutezni minimaacutelně 20 min pak pozorujte vyacutevoj zbarveniacute
STABILITA NUKLEOVYacuteCH KYSELIN
Hlavniacute uacutelohou DNA je uchovat genetickou informaci což je zabezpečeno mimo jineacute vysokou stabilitou
fosfodiesteroveacute vazby Zatiacutemco v alkalickeacutem prostřediacute se DNA jen denaturuje RNA se rozštěpiacute až na
jednotliveacute nukleotidy Kyselou hydrolyacutezou se štěpiacute obě nukleoveacute kyseliny ale rozdiacutelnyacutem způsobem
1) K frakciacutem DNA a RNA ve varnyacutech baňkaacutech přidejte 30 ml 5 kyseliny siacuteroveacute a pod zpětnyacutem chladičem
povařte 30 min Nezapomeňte do baňky vložit varneacute kamiacutenky
2) Ziacuteskaneacute hydrolyzaacutety rozdělte po 1 ml do zkumavek (3 zkumavky pro DNA 3 zkumavky pro RNA) a
použijte pro dalšiacute analyacutezy
DŮKAZ PURINOVYacuteCH BAacuteZIacute NUKLEOVYacuteCH KYSELIN
Purinoveacute baacuteze tvořiacute nerozpustneacute soli střiacutebrneacute a měďneacute
82
1) K prvniacutem dvěma zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA (z předchoziacuteho pokusu) přidaacutevejte po
kapkaacutech amoniak až do alkalickeacute reakce (detekujte pH papiacuterkem) a 05 ml 5 roztoku AgNO3
pozorujte vznik jemneacute biacuteleacute vločkoviteacute sraženiny
2) Dalšiacute dvě zkumavky s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přiveďte k varu a přidejte 1 ml 10 CuSO4 poteacute
postupně přidaacutevejte pevnyacute Na2SO3 až dokud nevznikne tmavě žlutohnědaacute sraženina
Guanin redukuje Folinovo činidlo za vzniku modreacuteho zbarveniacute
3) Ke třetiacutem zkumavkaacutem s 1 ml hydrolyzaacutetu RNA a DNA přidejte 1 ml Folinova činidla promiacutechejte a po
špetkaacutech přidaacutevejte na nakloněnou stěnu zkumavky pevnyacute Na2CO3 Vznikaacute intenzivně modreacute
zbarveniacute
UacuteKOL Č 3 Spektraacutelniacute stanoveniacute koncentrace nukleovyacutech kyselin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Křemennaacute kyveta
Stolniacute spektrofotometr
Automatickeacute pipety a špičky
Izolovanaacute DNA a RNA
POSTUP
1) K RNA a DNA v malyacutech zkumavkaacutech přidejte 05 ml 05 NaOH
2) Do 1 cm křemenneacute kyvety napipetujte 2 ml 05 NaOH a přidejte 20 microl alkalickeacuteho roztoku DNA
nebo RNA Jako slepou reakci použijte 05 NaOH
3) Proměřte absorpčniacute spektrum v UV oblasti v rozsahu 200-290 nm Pomociacute šipek na
spektrofotometru odečtěte hodnoty A260 a A280 Spektrum si vyfoťte
Obr 5 UV-spektrum DNA a RNA
83
VYHODNOCENIacute
1 Pomociacute vyacuteše uvedeneacuteho vzorce určete koncentraci a čistotu vaacutemi izolovanyacutech vzorků DNA
Vysvětlete co může byacutet přiacutečinou pokud je hodnota čistoty vyššiacute nebo nižšiacute než 18
2 Do protokolu zaznamenejte pozorovaneacute spektrum pro DNA i RNA
3 Zhodnoťte vyacutesledek důkazovyacutech reakciacute
7 Destilace
Destilace je metoda užiacutevanaacute k děleniacute a čištěniacute směsi kapalin ktereacute se navzaacutejem lišiacute bodem varu
Všeobecně platiacute že těkavějšiacute složky směsi přechaacutezejiacute v paacutery snadněji než složky meacuteně těkaveacute Plynnaacute faacuteze
vyskytujiacuteciacute se nad kapalinou maacute tedy jineacute složeniacute než kapalnaacute směs a destilaacutet (kondenzaacutet) vzniklyacute
kondenzaciacute těchto par bude bohatšiacute na těkavějšiacute složku
Chceme-li dosaacutehnout dokonaleacuteho rozděleniacute směsi dvou kapalin jedinou destilaciacute v jednoducheacute
aparatuře musiacute se jejich body varu lišit alespoň o 50 degC a destilovaneacute laacutetky nesmějiacute vytvaacuteřet azeotropniacute
směs (azeotrop) Azeotrop lze definovat jako směs s konstantniacutem bodem varu jejiacutež složky od sebe nelze
oddělit jednoduchou destilaciacute Dle povahy kapalneacute směsi je třeba volit vhodnou destilačniacute metodu pro
odděleniacute složek směsi
Je-li kapalina znečištěna pouze malyacutem množstviacutem těkavyacutech laacutetek pak je možneacute ji čistit jednoduchou
destilaciacute nebo pouhyacutem odpařovaacuteniacutem Jednaacute-li se však o směs laacutetek s velmi bliacutezkyacutemi body varu pak je
třeba použiacutet tzv frakčniacute destilaci (neboli rektifikaci) Je-li destilovanaacute laacutetka termicky maacutelo stabilniacute a
rozklaacutedaacute se při nižšiacute teplotě než je jejiacute bod varu pak je nutneacute použiacutet destilaci vakuovou Vakuovaacute
84
destilace probiacutehaacute za sniacuteženeacuteho tlaku ktereacuteho lze dosaacutehnout pomociacute vakuoveacute pumpy Často využiacutevanyacutem
zařiacutezeniacutem pro vakuovou destilaci je vakuovaacute rotačniacute odparka Destilace s vodniacute parou se použiacutevaacute k
odděleniacute těch laacutetek ktereacute těkajiacute s vodniacute paacuterou při nižšiacute teplotě než je jejich bod varu
Pro uacutečely opětovneacuteho zkapalněniacute par destilovaneacute kapaliny se v laboratorniacutech podmiacutenkaacutech použiacutevajiacute
chladiče u kteryacutech se rozlišuje několik druhů Paacutery vysokovrouciacutech laacutetek (s bodem varu nad 150 degC)
kondenzujiacute ve vzdušneacutem chladiči (Obr 1A) v ostatniacutech přiacutepadech se použiacutevaacute Liebigův chladič kteryacutem
proteacutekaacute studenaacute voda (Obr 1B) Ještě uacutečinnějšiacute je chladič kuličkovyacute (Obr 1C) nebo spiraacutelovyacute (Obr 1D)
kteryacute se při sestavovaacuteniacute destilačniacute aparatury musiacute postavit do šikmeacute polohy tak aby se v něm nezdržoval
kondenzaacutet Variace spiraacuteloveacuteho chladiče je rovněž často využiacutevaacutena u vakuoveacute rotačniacute odparky
Obr 1 Chladiče A ndash vzdušnyacute chladič B ndash Liebigův chladič C ndash kuličkovyacute chladič D ndash spiraacutelovyacute chladič
Šipky naznačujiacute směr toku chladiacuteciacuteho meacutedia (vody)
Destilace za normaacutelniacuteho tlaku
Destilace za normaacutelniacuteho tlaku je nejběžnějšiacute druh destilace a použiacutevaacute se všude tam kde kapalina přechaacuteziacute
snadno v paacutery při teplotě za ktereacute se neniacute třeba obaacutevat rozkladu destilovaneacute laacutetky Destilačniacute aparatura
(Obr 2) se sklaacutedaacute z varneacute baňky přiacutepadně z baňky frakčniacute Varnaacute baňka se nevoliacute přiacuteliš velkaacute a plniacute se
maximaacutelně do 34 objemu Baňka se uzaviacuteraacute přes Claisenův naacutestavec na kteryacute je napojen teploměr pro
měřeniacute teploty a chladič pro kondenzaci par
Jelikož maacute při destilaci směsi vrouciacute kapalina obvykle vyššiacute bod varu než kondenzaacutet je vhodnějšiacute
neponořovat teploměr do kapaliny nyacutebrž odečiacutetat teplotu odvaacuteděnyacutech par Na konci chladiče je obvykle
upevněna alonž pomociacute niacutež steacutekaacute kondenzaacutet do jiacutemaciacute naacutedoby (předloha neboli kondenzačniacute baňka)
Velice vyacutehodneacute jsou aparatury zaacutebrusoveacute obzvlaacuteště při praacuteci s agresivniacutemi laacutetkami
V dokonale hladkyacutech naacutedobaacutech může při zahřiacutevaacuteniacute kapalin dojiacutet k tzv utajeneacutemu varu Je to metastabilniacute
stav kteryacute vznikne přehřaacutetiacutem kapaliny o několik stupňů nad jejiacute bod varu Naacutehodnyacute impuls pak vyvolaacutevaacute
prudkyacute var vzkypěniacute a přetečeniacute destilovaneacute směsi do předlohy Aby se zabraacutenilo vzniku utajeneacuteho varu
vklaacutedajiacute se do varneacute baňky tzv varnaacute těliacuteska (skleněneacute kuličky uacutelomky poleacutevaneacuteho porcelaacutenu drcenaacute
cihla varneacute kamiacutenky apod)
85
Obr 2 Destilačniacute aparatura za normaacutelniacuteho tlaku A ndash vařič B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek
D ndash Claisenův naacutestavec E ndash teploměr F ndash Liebigův chladič G ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič H ndash alonž
I ndash Erlenmayerova baňka
Destilace s vodniacute paacuterou
Podle Daltonova zaacutekona je tlak nad směsiacute dvou nebo několika kapalin roven součtu parciaacutelniacutech tlaků
jednotlivyacutech složek Jelikož var kapaliny nastane v okamžiku kdy se tenze jejiacute paacutery rovnaacute okolniacutemu ndash
atmosfeacuterickeacutemu tlaku je zřejmeacute že bod varu takoveacute směsi bude nižšiacute než body varu jednotlivyacutech
oddělenyacutech složek
Jako přiacuteklad lze pro jednoduchost uveacutest směs anilinu a vody kteraacute vře při 98 degC kdy tenze vodniacute paacutery
činiacute 942middot104 Pa a tlak par anilinu je 707middot103 Pa Bod varu samotneacuteho anilinu je roven 1844 degC Destilace
s vodniacute parou je tedy založena na využitiacute Daltonova zaacutekona Použiacutevaacute se hlavně v organickeacute chemii Tiacutemto
způsobem je možno předestilovat laacutetky ktereacute majiacute bod varu i vyššiacute než 200 degC při teplotaacutech nižšiacutech než
100 degC a uchraacutenit je tak před nežaacutedouciacutem rozkladem
Při destilaci s vodniacute parou se použiacutevajiacute aparatury sestaveneacute dle obraacutezku 3 Aparatura se sklaacutedaacute z vyviacuteječe
vodniacute paacutery kteryacutem je varnaacute baňka uzavřenaacute 2x vrtanou zaacutetkou Jedniacutem otvorem prochaacuteziacute dlouhaacute
skleněnaacute trubice sahajiacuteciacute až ke dnu naacutedoby Je to tzv pojistnaacute trubice a jejiacutem uacutekolem je zabraacutenit při
naacutehleacutem poklesu tlaku ve vyviacuteječi nasaacutetiacute kapaliny z destilačniacute baňky Podtlak se vyrovnaacute nasaacutetiacutem vzduchu
pojistnou trubiciacute Baňky i chladič jsou uchyceny pomociacute laboratorniacutech držaacuteků a laboratorniacutech spojek do
laboratorniacutech stojanů pro zajištěniacute stability celeacute aparatury
86
Vodniacute paacutera probublaacutevaacute destilačniacute baňkou kteraacute je zahřiacutevaacutena souběžně s vyviacuteječem vodniacute paacutery Destilačniacute
baňka je většinou upevněna vzhledem k ostatniacute aparatuře do šikmeacute polohy proto aby kapalina
rozstřikovanaacute proudem vodniacute paacutery nevnikla do chladiče a neznečišťovala tak kondenzaacutet Dalšiacute možnostiacute
prevence znečištěniacute kondenzaacutetu je použitiacute Claisenova naacutestavce kteryacute zvětšuje vzdaacutelenost mezi kapalinou
a uacutestiacutem chladiče Chladič byacutevaacute standardně zakončen alonžiacute a jiacutemaciacute naacutedobou
Obr 3 Destilace s vodniacute parou A ndash vařič nebo topneacute hniacutezdo B ndash varnaacute baňka C ndash laboratorniacute držaacutek
D ndash pojistnaacute trubice a trubice pro vedeniacute vodniacute paacutery E ndash trojhrdlaacute baňka F ndash Claisenův naacutestavec
G ndash teploměr H ndash Liebigův chladič I ndash laboratorniacute držaacutek pro chladič J ndash alonž K ndash Erlenmayerova baňka
UacuteKOL Č 1 Izolace hřebiacutečkoveacute silice z hřebiacutečku destilaciacute s vodniacute parou
V tomto cvičeniacute lze izolovat silice z dalšiacutech volitelnyacutech zdrojů (levandule kmiacuten apod)
teoretickaacute přiacuteprava je zde hodnocena 20 kladnyacutemi body
Hřebiacutečkovaacute silice je homogenniacute směs o složeniacute eugenol (85-90 ) acetyleugenol (9-10 ) a maleacute
množstviacute jinyacutech laacutetek Laacutetky přiacutetomneacute v teacuteto směsi majiacute teploty varu 254 degC pro eugenol a 281-286 degC pro
acetyleugenol Obě tyto laacutetky jsou ve vodě pouze velmi maacutelo rozpustneacute Hustota těchto laacutetek se
pohybuje v rozmeziacute 1079 gmiddotml-1 pro acetyleugenol a 1067 gmiddotml-1 pro eugenol při 25degC
87
Při teplotě varu vody však obě tyto laacutetky majiacute značnou tenzi par a lze je proto z hřebiacutečku snadno
vydestilovat s vodniacute parou při teplotě nižšiacute než 100 degC Ze ziacuteskaneacute vodniacute emulze se silice vyextrahuje do
vhodneacuteho rozpouštědla Naacuteslednyacutem oddestilovaacuteniacutem rozpouštědla z extraktu je dociacuteleno jeho zahuštěniacute
Tiacutemto postupem lze ziacuteskat čistou hřebiacutečkovou silici sklaacutedajiacuteciacute se převaacutežně z eugenolu a acetyleugenolu
Eugenol je fenolickaacute laacutetka obsaženaacute hlavně v nezralyacutech plodech rostlin čeledi Myrtaceae jako je Pimento
officinalis či Caryophyllum aromaticum u naacutes znaacutemyacutech jako noveacute kořeniacute (jamajskyacute pepř) a hřebiacuteček
Z pohledu chemickeacuteho se jednaacute o derivaacutet guajakolu s allylovyacutem řetězcem kteryacute naacuteležiacute mezi
fenylpropanoidy Vzhledem se jednaacute o bezbarvou až bledě žlutou olejovitou kapalinu přiacutejemneacute
hřebiacutečkoveacute vůně V současneacute době se použiacutevaacute v zubniacutem leacutekařstviacute jako lokaacutelniacute anestetikum a rovněž
působiacute jako aktivaacutetor žaludečniacutech traacuteviciacutech enzymů a s tiacutem takeacute souvisiacute obliba těchto druhů kořeniacute teacuteměř
ve všech světovyacutech kuchyniacutech
LABORATORNIacute POMŮCKY
Alonž (velkaacute a malaacute)
Claisenův naacutestavec (velkyacute a malyacute)
Děliacuteciacute naacutelevka se skleněnou zaacutetkou (250 ml)
Erlenmayerovy baňky (100 ml)
Filtračniacute kruh středniacute
Gumoveacute hadice
Hrnec pro vodniacute laacutezeň
Kaacutedinky (50 ml 100 ml 250 ml)
Laboratorniacute lžička
Laboratorniacute spojky
Laboratorniacute stojany
Laboratorniacute svorka malaacute
Laboratorniacute svorka pro chladič
Laboratorniacute svorky středniacute
Zvedaacutek pro topneacute hniacutezdo
Liebigův chladič (velkyacute a malyacute)
Mikrozkumavka
Odměrnyacute vaacutelec (25 ml)
Pasteurova pipeta
Skleněneacute zaacutetky 1415
Skleněneacute kuličkyvarneacute kamiacutenky
Teploměr do 150degC
Třeciacute miska s tloučkem
Topneacute hniacutezdo na 250ml baňku
Topneacute hniacutezdo na 500ml baňku
Trojhrdlaacute baňka (500 ml)
Varneacute baňky (100 ml 250 ml)
Vařič
Vaacuteženka
Vyviacuteječ paacutery (zaacutetka + skleněnaacute trubice)
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Hřebiacuteček
Hexan
POSTUP
POZOR Hexan je hořlavina I třiacutedy nepoužiacutevejte v bliacutezkosti praacutece s niacutem otevřeneacuteho ohně
Zabraňte aby se dostala voda dovnitř topneacuteho hniacutezda
Pokud se tak stane okamžitě odpojte hniacutezdo z elektrickeacute siacutetě
1 Navažte 10 g hřebiacutečku a důkladně jej rozetřete v třeciacute misce za pomoci tloučku
2 Sestavte destilačniacute aparaturu pro destilaci s vodniacute parou dle obraacutezku 3 Jelikož se jednaacute o
zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Chladič napojte dle šipek na přiacutevod
chladiciacute vody a odvodniacute hadičku z chladiče umiacutestěte do odpadu Obě baňky umiacutestěte do topnyacutech
hniacutezd Zaacutebrusy promažte jemnou vrstvou silikonu Aparaturu sestavujte souběžně s umiacutestěniacutem
88
chemikaacuteliiacute do přiacuteslušnyacutech baněk (popsaacuteno v bodě 3 a 4) Po sestaveniacute nechte aparaturu zkontrolovat
vedouciacutem cvičeniacute
3 Vyviacuteječ vodniacute paacutery naplňte do ⅔ destilovanou vodou a na jeho dno umiacutestěte skleněneacute kuličky (varneacute
kamiacutenky)
4 Do trojhrdleacute baňky nasypte rozetřenyacute hřebiacuteček a přilijte 100 ml destilovaneacute vody
5 Miacuternyacutem proudem pusťte do chladiče vodu a zapněte vyhřiacutevaacuteniacute vyviacuteječe vodniacutech par na plnyacute vyacutekon
Zaacuteroveň zapněte vyhřiacutevaacuteniacute trojhrdleacute baňky na frac12 vyacutekon V průběhu destilace neustaacutele kontrolujte
aparaturu přiacutepadně regulujte teplotu vyhřiacutevaacuteniacute dle pokynů vedouciacuteho cvičeniacute
6 Po přibližně 30 minutaacutech na zaacutekladě pokynů vedouciacuteho cvičeniacute ukončete destilaci a nechte
destilačniacute aparaturu ochladit
7 Ze ziacuteskaneacute směsi vody a silice vyextrahujte silici hexanem dle naacutesledujiacuteciacuteho postupu
Předestilovanou směs nalijte do uzavřeneacute děliacuteciacute naacutelevky přidejte k niacute 15 ml hexanu a po uzavřeniacute
naacutelevky zaacutetkou obsah důkladně protřepte (viz uacuteloha č 5 ndash Extrakce)
Pozor na vnitřniacute přetlak kteryacute je nutneacute průběžně uvolňovat otočeniacutem naacutelevky dnem vzhůru a
otevřeniacutem ventilu Před započetiacutem extrakce upozorněte vyučujiacuteciacuteho a zajistěte dostatečnyacute
přiacutesun čerstveacuteho vzduchu otevřeniacutem okna
Po důkladneacutem protřepaacuteniacute vyčkejte až se v naacutelevce vytvořiacute rozhraniacute dvou vrstev Spodniacute vrstvu tj
vodu se zbytkem silice odlijte do kaacutedinky Spolu se spodniacute vrstvou můžete odliacutet i malou čaacutest horniacute
vrstvy pro zajištěniacute že v horniacute vrstvě nebude ani čaacutest spodniacute vrstvy Roztok silice v hexanu (horniacute
vrstva) pak přelijte do sucheacute Erlenmayerovy baňky I minimaacutelniacute množstviacute vody způsobiacute zakaleniacute
silice po oddestilovaacuteniacute hexanu Extrakci zopakujte ještě dvakraacutet vždy s novyacutem podiacutelem hexanu kteryacute
přidaacutevaacutete k vodneacute faacutezi Jednotliveacute podiacutely silice v hexanu spojte dohromady
8 Sestavte aparaturu pro destilaci za normaacutelniacuteho tlaku podle obraacutezku 2 Jelikož se jednaacute
o zaacutebrusovou aparaturu neniacute nutneacute ji utěsňovat parafilmem Baňku miacutesto do topneacuteho hniacutezda
umiacutestěte do vodniacute laacutezně (hrnec s vodou umiacutestěnyacute na vařiči) Roztok silice v hexanu přelijte do maleacute
zaacutebrusoveacute baňky (100 ml) na kterou nasadiacutete Claisenův naacutestavec s vodniacutem chladičem zakončenyacutem
alonžiacute a baňkou na kondenzaacutet
9 Baňku zahřiacutevejte opatrně na vodniacute laacutezni (vařič s hrncem) Během destilace je nutno regulovat
teplotu vodniacute laacutezně Udržujte ji mezi 80-90 degC voda tedy nesmiacute vřiacutet Zaacuteroveň sledujte teplotu v
destilačniacute aparatuře a v průběhu destilace odečtěte na teploměru teplotu varu hexanu Jakmile
přestane hexan destilovat destilaci zastavte a nechte aparaturu zchladnout
10 Pomociacute Pasteurovy pipety převeďte silici do předem zvaacuteženeacute mikrozkumavky (na analytickyacutech
vahaacutech) a určete jejiacute objem (podle stupnice na mikrozkumavce) a hmotnost (zvaacuteženiacutem na
analytickyacutech vahaacutech) Oddestilovanyacute hexan přelijte do laacutehve k tomu určeneacute
VYHODNOCENIacute
1 Vypočiacutetejte vyacutetěžek hřebiacutečkoveacute silice na jeden gram odvaacuteženeacuteho hřebiacutečku
2 Vypočiacutetejte hustotu hřebiacutečkoveacute silice
3 Stanovte teplotu varu hexanu a srovnejte ji s tabulkovou hodnotou
4 Zamyslete se nad tiacutem proč je vyacutehodnějšiacute destilaci s vodniacute parou provaacutedět vyacuteše popsanyacutem a
provedenyacutem způsobem než destilovat danou laacutetku společně s vodou v jedneacute baňce
5 Do protokolu se pokuste odvodit systematickeacute naacutezvy eugenolu a acetyleugenolu dle platneacuteho
naacutezvosloviacute
89
V přiacutepadě že jste pracovali s alternativniacutem vyacutechoziacutem materiaacutelem otaacutezky ve vyhodnoceniacute analogicky
upravte
90
8 Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu precipitačniacute techniky dialyacuteza
centrifugace ultrafiltrace
Uacuteprava biologickeacuteho materiaacutelu
viz kapitola 6 Izolace nukleovyacutech kyselin
- Mletiacute homogenizace centrifugace
Precipitačniacute metody
V počaacutetečniacutech faacuteziacutech izolaciacute biopolymerů jsou většinou použiacutevaacuteny meacuteně pracneacute metody faacutezoveacute separace
jako jsou precipitace (frakcionace) dialyacuteza či vsaacutedkovaacute adsorpce Tyto metody nemajiacute zpravidla velkeacute
rozlišeniacute umožňujiacute však snadneacute a rychleacute zakoncentrovaacuteniacute preparaacutetu po zaacutekladniacute extrakci biologickeacuteho
materiaacutelu Sraacuteženiacute se provaacutediacute pomociacute neutraacutelniacutech soliacute změnou pH organickyacutemi rozpouštědly či
teplotou
Rozpustnost proteinů ve vodnyacutech roztociacutech zaacutevisiacute na jejich solvatačniacutem obalu tj vrstvě molekul vody
a iontů ktereacute obalujiacute jejich molekuly Přiacutečinou solvatačniacutech obalů jsou elektrostatickeacute siacutely mezi polaacuterniacutemi
strukturami proteinů a dipoacutely vody Rozpustnost proteinů se s rostouciacute koncentraciacute soliacute zpravidla
nejprve zvyšuje (vsolovaciacute efekt) prochaacuteziacute maximem a posleacuteze klesaacute (vysolovaciacute efekt) Vsolovaacuteniacute je
způsobeno vytvořeniacutem iontoveacuteho oblaku kolem ionizovanyacutech skupin biopolymerů ndash dochaacuteziacute ke sniacuteženiacute
interakce nabityacutech skupin biopolymerů mezi sebou a zvyacutešeniacute interakciacute s rozpouštědlem Dalšiacutem
přiacutedavkem neutraacutelniacute soli se snižuje tloušťka solvatačniacuteho obalu a efektivniacute koncentrace vody a tiacutem se
snižuje i rozpustnost proteinu Charakter zaacutevislosti rozpustnosti na koncentraci soli je určen nejen typem
biopolymeru ale i typem soli a hodnotou pH Nejnižšiacute je rozpustnost v izoelektrickeacutem bodě tj hodnota
pH při ktereacute maacute molekula biopolymeru neutraacutelniacute naacuteboj
Při frakcionaci organickyacutemi rozpouštědly miacutesitelnyacutemi s vodou (methanol ethanol aceton) se využiacutevaacute
rozdiacutelnaacute rozpustnost proteinů v těchto rozpouštědlech a ve vodě Zvyšovaacuteniacutem koncentrace organickeacuteho
rozpouštědla se zmenšuje i solvatačniacute obal kolem molekul proteinů což nakonec vede k jejich vysraacuteženiacute
Frakcionace organickyacutemi rozpouštědly se může kombinovat se změnami koncentrace soliacute pH a teploty
Tepelnaacute denaturace nežaacutedouciacutech laacutetek
Tato metoda se použiacutevaacute zejmeacutena při izolaci některyacutech termostabilniacutech enzymů v počaacutetečniacutech faacuteziacutech
purifikačniacuteho procesu Často se do roztoku přidaacutevaacute substraacutet koenzym nebo inhibitor přiacuteslušneacuteho
enzymu neboť přiacutetomnost těchto laacutetek vede k tvorbě komplexů enzym ndash ligand ktereacute se zpravidla
vyznačujiacute zvyacutešenou odolnostiacute vůči denaturačniacutem vlivům Roztok je zahřiacutevaacuten po jistou dobu na určitou
teplotu pak je rychle ochlazen v ledoveacute laacutezni a koagulovaneacute balastniacute biopolymery zejmeacutena termolabilniacute
proteiny se odstraniacute centrifugaciacute nebo filtraciacute Jako přiacuteklad můžeme uveacutest přiacutepravu kvasničneacute
alkoholdehydrogenasy kdy se extrakt v prostřediacute pyrofosfaacutetoveacuteho pufru zahřeje po dobu 15 minut na
teplotu 55 C na vodniacute laacutezni a balastniacute proteiny se odstraniacute centrifugaciacute
91
Vysolovaacuteniacute biopolymerů neutraacutelniacutemi solemi
Precipitovatelnost určiteacuteho proteinu z vodneacuteho roztoku je zaacutevislaacute na druhu použiteacute soli iontoveacute siacutele
hodnotě pH teplotě a koncentraci proteinů Při vysolovaciacutem efektu se uplatňuje daleko viacutece povaha
aniontu než kationtu Dvojmocneacute a viacutecemocneacute anionty precipitujiacute proteiny většinou mnohem uacutečinněji
než anionty jednomocneacute Nejčastěji použiacutevanou soliacute pro vysolovaacuteniacute biopolymerů je siacuteran amonnyacute Jeho
vyacutehodou je značnaacute rozpustnost (např ve srovnaacuteniacute s Na2SO4) kteraacute je jen nepatrně zaacutevislaacute na teplotě a
malyacute denaturačniacute vliv Doporučuje se použiacutevat dostatečně čistyacute siacuteran amonnyacute bez obsahu kovovyacutech
iontů ktereacute by mohly interagovat s proteiny a katalyzovat některeacute oxidačniacute reakce Jineacute soli se použiacutevajiacute
jen ve speciaacutelniacutech přiacutepadech např siacuteran hořečnatyacute k izolaci -globulinoveacute frakce ze seacutera nebo chlorid
sodnyacute k precipitaci fibrinogenu Diacuteky sveacute velkeacute kapacitě a tlumiveacute schopnosti by byly fosforečnany
ideaacutelniacutemi sraacutežedly ale pro svou špatnou rozpustnost se v praxi použiacutevajiacute jen velmi omezeně Často
použiacutevanou soliacute pro precipitaci některyacutech enzymů je i chlorid manganatyacute
Vlastniacute precipitace se provaacutediacute tak že se do roztoku biopolymerů sůl zpravidla přidaacutevaacute po malyacutech daacutevkaacutech
v pevneacutem stavu nebo jako nasycenyacute vodnyacute roztok za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute aby nedošlo k lokaacutelniacutemu
přesyceniacute Vysolovaacuteniacute probiacutehaacute při konstantniacute teplotě chlazeniacute neniacute vždy nezbytneacute Optimaacutelniacute
koncentračniacute rozsah pro frakcionaci daneacuteho proteinu je nutno najiacutet empiricky Množstviacute siacuteranu
amonneacuteho potřebneacuteho k dosaženiacute určiteacuteho stupně nasyceniacute lze snadno zjistit z tabulky 3 Po přidaacuteniacute
takoveacuteho množstviacute siacuteranu amonneacuteho ktereacute odpoviacutedaacute 30 množstviacute potřebneacuteho ke vzniku nasyceneacuteho
roztoku teacuteto soli (v praxi označovaacuteno jako 30 nasyceniacute) se sraacutežejiacute nukleoveacute kyseliny a poměrně maacutelo
proteinů Mezi 30ndash75 nasyceniacute pak precipituje většina proteinů V tomto rozmeziacute je třeba nasyceniacute
zvyšovat po poměrně malyacutech daacutevkaacutech Po přidaacuteniacute přiacuteslušneacuteho množstviacute soli se roztok biopolymeru miacutechaacute
ještě asi 20 minut a precipitaacutet se odděliacute centrifugaciacute Pokud je danyacute biopolymer obsažen v precipitaacutetu
lze po rozpuštěniacute sraženiny ziacuteskat jeho koncentrovanyacute roztok Siacuteran amonnyacute se z roztoku odděliacute většinou
dialyacutezou gelovou chromatografiiacute nebo ultrafiltraciacute
92
Tab 3 Množstviacute pevneacuteho siacuteranu amonneacuteho ktereacute je třeba přidat k jednomu litru roztoku aby se
dosaacutehlo žaacutedaneacute změny v procentech saturace roztoku siacuteranem amonnyacutem
Vyacuteslednaacute koncentrace siacuteranu amonneacuteho ( saturace)
10 15 20 25 30 33 35 40 45 50 55 60 65 70 75 80 85 90 95 100
Vyacutec
ho
ziacute k
on
cen
trac
e s
iacuteran
u a
mo
nn
eacuteh
o (
s
atu
race
)
0 56 84 114 144 176 196 209 243 277 313 351 390 430 472 516 561 610 662 713 767
10 28 57 86 118 137 150 183 216 251 288 326 365 406 449 494 540 592 640 694
15 28 57 88 107 120 153 185 220 256 294 333 373 415 459 506 556 605 657
20 29 59 78 91 123 155 189 225 262 300 340 382 424 471 520 569 619
25 30 49 61 93 125 158 193 230 267 307 348 390 436 485 533 583
30 19 30 62 94 127 162 198 235 273 314 356 401 449 496 546
33 12 43 74 107 142 177 214 252 292 333 378 426 472 522
35 31 63 94 129 164 200 238 278 319 364 411 457 506
40 31 63 97 132 168 205 245 285 328 375 420 469
45 32 65 99 134 171 210 250 293 339 383 431
50 33 66 101 137 176 214 256 302 345 392
55 33 67 103 141 179 220 264 307 353
60 34 69 105 143 183 227 269 314
65 34 70 107 147 190 232 275
70 35 72 111 153 194 237
75 36 74 115 155 198
80 38 77 117 157
85 39 77 118
90 38 77
95 39
Sraacuteženiacute biopolymerů ostatniacutemi laacutetkami
Poměrně starou metodou je precipitace biopolymerů organickyacutemi rozpouštědly Tyto laacutetky snižujiacute
dielektrickou konstantu prostřediacute tiacutem přispiacutevajiacute ke sniacuteženiacute rozpustnosti a k vysraacuteženiacute biopolymeru
(zvyšujiacute se elektrostatickeacute interakce mezi nabityacutemi skupinami biopolymeru a molekuly se pak snaacuteze
shlukujiacute do precipitujiacuteciacutech agregaacutetů)
Při izolaci nukleovyacutech kyselin se použiacutevaacute sraacuteženiacute koncentrovanyacutem ethanolem (pro kvantitativniacute
odstraněniacute nukleovyacutech kyselin z roztoku se často použiacutevajiacute ribonukleasy a deoxyribonukleasy) Při
separaci proteinů se organickaacute rozpouštědla využiacutevajiacute maacutelo je zde nebezpečiacute denaturace ktereacute se
snižuje udržovaacuteniacutem roztoku při teplotě 0C Ethanolovaacute precipitace maacute vyacutehodu v tom že odpadaacute potřeba
dialyacutezy Kromě ethanolu se předevšiacutem pro frakcionaci plasmovyacutech (seacuterovyacutech) proteinů použiacutevaacute
methanol aceton a ether Při separaci citlivějšiacutech proteinů jsou organickaacute rozpouštědla nahrazovaacutena
některyacutemi kyselinami jako je kyselina kaprylovaacute rivanol (2-ethoxy-69-diaminoakridinlaktaacutet) nebo
organickyacutemi polymery např polyethylenglykolem
Ke zvyacutešeniacute specifičnosti sraacuteženiacute je možneacute do roztoku přidat specifickeacute ligandy biacutelkovin např kofaktory
nebo zinečnateacute ionty V posledniacute době se takeacute začal pro některeacute kyseleacute proteiny použiacutevat bazickyacute
protamin sulfaacutet niacutezkomolekulaacuterniacute protein izolovanyacute z rybiacuteho spermatu Princip kyseleacute či bazickeacute
frakcionace spočiacutevaacute v pomaleacutem okyseleniacute či zalkalizovaacuteniacute roztoku biopolymerů na určitou hodnotu pH
pomociacute silneacute kyseliny či zaacutesady na ktereacute se ponechaacute po určitou dobu (1 hod) a po odstraněniacute vysraacuteženyacutech
balastů se vraacutetiacute na původniacute hodnotu
93
Pokud je ciacutelem kvantitativniacute odděleniacute biopolymerů z roztoku tzn deproteinaci je třeba použiacutet
drastičtějšiacutech metod sraacuteženiacute Lze využiacutet např sraacutežeciacute schopnost iontů těžkyacutech kovů (Hg2+ Pb2+ Cd2+) nebo
složitějšiacutech aniontů ktereacute tvořiacute s proteiny těžko rozpustneacute komplexy (kyseliny trichloroctovaacute pikrovaacute
chloristaacute fosfowolframovaacute atd) Tyto metody jsou použitelneacute tehdy když neniacute zaacutejem o biopolymery ale
naopak o niacutezkomolekulaacuterniacute složky biologickeacuteho materiaacutelu
Dialyacuteza
Tato separačniacute technika využiacutevaacute difuacuteze niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek membraacutenou nepropustnou pro velkeacute
molekuly a čaacutestice z roztoku o vyššiacute koncentraci do roztoku o koncentraci nižšiacute V okamžiku kdy se
koncentrace laacutetek prochaacutezejiacuteciacutech membraacutenou na obou stranaacutech membraacuteny vyrovnajiacute proces se zastaviacute
Molekuly proteinů neprochaacutezejiacute pro svou velikost otvory dialyzačniacutech membraacuten Dialyacuteza umožňuje
v biochemii např snadneacute odděleniacute soliacute od roztoků proteinů (při vysolovaacuteniacute proteinů siacuteranem amonnyacutem)
uplatňuje se i při krystalizaci proteinů Nejčastěji se využiacutevaacute tam kde chceme vysokomolekulaacuterniacute laacutetky
zbavit niacutezkomolekulaacuterniacutech nečistot
Dřiacuteve se použiacutevaly pro dialyacutezu membraacuteny typu kolodium celofaacuten pergamen anebo i membraacuteny
zviacuteřeciacuteho původu (střeva vaječnaacute blanka různeacute měchyacuteře) Nyniacute jsou komerčně dostupneacute uměleacute
membraacuteny s vhodnou velikosti poacuterů ve tvaru dlouheacute trubice různeacuteho průměru běžnyacutem laboratorniacutem
slangem jsou tyto membraacuteny nazyacutevaneacute dialyzačniacute střeva Potřebnyacute diacutel dialyzačniacute trubice se odstřihne a
na jednom konci pevně zavaacuteže nebo uzavře speciaacutelniacute svorkou Před naplněniacutem je třeba novou trubici
vždy pořaacutedně proplaacutechnout a nechat chviacuteli namočenou v destilovaneacute vodě ndash je třeba vymyacutet glycerol
kteryacutem jsou trubice impregnovaacuteny Po naplněniacute preparaacutetem určenyacutem k dialyacuteze se uzavře i druhyacute konec
trubice a vložiacute se do naacutedoby s vodou nebo pufrem o niacutezkeacute iontoveacute siacutele Během dialyacutezy je třeba myslet na
to že ve směru osmotickeacuteho tlaku prochaacutezejiacute molekuly vody což maacute za naacutesledek naředěniacute vzorku a
zvětšeniacute jeho objemu je třeba s tiacutem během plněniacute dialyzačniacuteho střeva počiacutetat aby nedošlo k jeho
poškozeniacute a ztraacutetě vzorku Je snaha o to aby dialyacuteza byla co nejrychlejšiacute Rychlost dialyacutezy zaacutevisiacute na
koncentračniacutem spaacutedu (zpočaacutetku je rychlejšiacute postupně se zpomaluje) kteryacute je ovlivněn předevšiacutem
poměrem objemů vně a uvnitř membraacuteny Rychlost tohoto procesu daacutele zaacutevisiacute na teplotě na počtu a
velikostiacute poacuterů v membraacuteně na siacutele membraacuteny na elektrickyacutech interakciacutech mezi membraacutenou a
difundujiacuteciacutemi čaacutesticemi a na velikosti plochy membraacuteny Miacutechaacuteniacute a obvykle i vyacuteměna kapaliny velmi
zrychlujiacute postup dialyacutezy Protože dialyacuteza trvaacute zpravidla desiacutetky hodin provaacutediacute se obvykle přes noc při
teplotě 0-4 C aby se zabraacutenilo denaturaci proteinů a množeniacute mikroorganismů
Ultrafiltrace
Podobně jako dialyacuteza použiacutevaacute se ultrafiltrace pro separaci či zakoncentrovaacuteniacute rozpuštěnyacutech laacutetek
s molekulovou hmotnostiacute vyššiacute než 10-4 Ultrafiltrace je proces při ktereacutem rozpouštědlo a rozpuštěneacute
laacutetky až do určiteacute kritickeacute velikosti prochaacutezejiacute membraacutenou na zaacutekladě tlakoveacuteho gradientu určujiacuteciacutem
faktorem je poacuterovitost membraacuteny Při ultrafiltraci se může využiacutevat pozitivniacute nebo negativniacute tlak
Pozitivniacuteho tlaku se dosahuje inertniacutem plynem převaacutežně dusiacutekem kteryacute se udržuje nad filtrovanyacutem
roztokem (retentaacutet) Roztoky se filtrujiacute pod tlakem 005 až 05 MPa nebo působeniacutem odstřediveacute siacutely v
centrifuze Naopak negativniacute tlak se udržuje pomociacute vakua ktereacute působiacute v prostoru již přefiltrovaneacuteho
roztoku (difuzaacutet) Rozpouštědlo a rozpuštěneacute laacutetky s menšiacutemi relativniacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi
než jsou poacutery v membraacuteně prochaacutezejiacute do ultrafiltraacutetu Laacutetky s vyššiacutemi molekulovyacutemi hmotnostmi se pak
nad membraacutenou postupně zahušťujiacute Zakoncentrovanyacute retentaacutet lze zředit čistyacutem rozpouštědlem a
94
pokračovat v ultrafiltraci Tiacutem se postupně snižuje podiacutel niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek v retentaacutetu Při tomto
způsobu dialyacutezy nazyacutevaneacutem diafiltrace se požadovaneacuteho vyacutesledku dosaacutehne za 110 až 1100 času
potřebneacuteho pro konvenčniacute dialyacutezu
Obr 8 Zařiacutezeniacute pro ultrafiltraci
1 ndash elektromagnetickaacute miacutechačka 2 ndash zaacutesobniacutek na dusiacutek 3 ndash ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem 4 ndash regulaacutetor tlaku
5 ndash elektromagnetickeacute miacutechadlo 6 ndash tlakovyacute zabezpečovaciacute ventil 7 ndash přiacutevodniacute hadice dusiacuteku
8 ndash ultrafiltračniacute cela 9 ndash sviacuteraciacute stojan 10 ndash hadička pro odtok difuzaacutetu
11 ndash ovlaacutedaacuteniacute rychlosti miacutechaacuteniacute
Hlavniacutem požadavkem na membraacutenovyacute filtr je aby s dostatečnou rychlostiacute propouštěl rozpouštědlo
(vodu) a niacutezkomolekulaacuterniacute laacutetky a aby jeho poacutery měly standardniacute rozměr Tyto vlastnosti nemajiacute klasickeacute
celofaacutenoveacute či celulosoveacute membraacuteny použiacutevaneacute pro klasickou filtraci či dialyacutezu jejichž stěna maacute šiacuteřku 01
ndash 10 mm Proto se membraacutenoveacute filtry zhotovujiacute z anizotropniacutech polymerů se šiacuteřkou stěny 01 ndash 15 m
S takovyacutemi filtry by se však těžko manipulovalo a proto se připevňujiacute na podpůrnyacute materiaacutel kteryacute maacute
obvykle podobneacute chemickeacute složeniacute a jeho poacutery jsou podstatně většiacute než poacutery ultrafiltru Průměr poacuterů
membraacutenovyacutech filtrů se pohybuje v rozmeziacute od 01 do 50 nm
V biochemickyacutech laboratořiacutech se nejčastěji setkaacutete s ultrafiltračniacutemi celami a filtry firmy Amicon
(Obr 9) Tato firma dodaacutevaacute filtry s poacutery o průměru 02 - 20 nm ktereacute umožňujiacute dělit laacutetky s relativniacutemi
molekulovyacutemi hmotnostmi od 500 do 300 000 Da Podle typů jsou odolneacute vůči vodě a různyacutem
organickyacutem rozpouštědlům daacute se s nimi pracovat až do teploty 200 C a lze je vystavit působeniacute
zředěnyacutech kyselin hydroxidů a oxidačniacutech laacutetek Při spraacutevneacutem zachaacutezeniacute se mohou ultrafiltry použiacutevat
opakovaně mnohokraacutet za sebou Pro uacutečinnou ultrafiltraci je třeba zajistit aby se zadržovaneacute molekuly
nehromadily na povrchu filtru a nezacpaacutevaly jeho poacutery toho se dosaacutehne kontinuaacutelniacutem miacutechaacuteniacutem nebo
probublaacutevaacuteniacutem
95
Obr 9 Ultrafiltračniacute cela Amicon 8200
1 ndash viacuteko 2 ndash naacutedoba na retentaacutet 3 ndash nosič membraacuteny s odvodnyacutemi kanaacutelky 4 ndash spodniacute šroub 5 ndash stojan
na celu 6 ndash magnetickeacute miacutechadlo 7-8 ndash těsněniacute 9-10 ndash přiacutevod dusiacuteku 11 ndash odvod difuzaacutetu
96
UacuteKOL č 1 Homogenizace semen ječmene precipitace jejich proteinů siacuteranem amonnyacutem
s naacuteslednou dialyacutezou (a teoretickou ultrafiltraciacute na zařiacutezeniacute Amicon)
Nabobtnalaacute semena obilnin jsou vhodnyacutem zdrojem pro studium enzymů aktivniacutech v ranyacutech faacuteziacutech vyacutevoje
rostlin zejmeacutena pro vysokeacute aktivity a snadnou finančniacute dostupnost Nakliacutečenyacute ječmen (slad) je takeacute
vyacutebornyacutem zdrojem amylas enzymů vyacuteznamnyacutech v technologickeacute praxi předevšiacutem v lihovarnictviacute
a pivovarnictviacute Ve sladu jsou zastoupeny dva enzymy ktereacute štěpiacute (1-4) glykosidovou vazbu
polysacharidů -amylasa (14--D-glukan-glukanonhydrolasa EC 3211) a -amylasa
(14--D-glukan-maltohydrolasa EC 3212) Jak napoviacutedajiacute systematickeacute naacutezvy prvniacute enzym štěpiacute
molekulu škrobu ve vnitřniacute čaacutesti řetězce za vzniku dextrinu (glukanů) kdežto druhyacute odštěpuje disacharid
maltosu z neredukujiacuteciacuteho konce řetězce
V tomto uacutekolu budete homogenizovat semena ječmene v prostřediacute Trisacetaacutetoveacuteho pufru naacutesledně
budete z homogenaacutetu vysolovat proteiny siacuteranem amonnyacutem čiacutemž ziacuteskaacutete čaacutestečně purifikovanou frakci
proteinů Finaacutelniacute purifikaci (odstraněniacute amonnyacutech iontů z vysolovaacuteniacute siacuteranem amonnyacutem) provedete
dialyacutezou v Trisacetaacutetoveacutem pufru Jinyacutem způsobem finaacutelniacute purifikace je ultrafiltrace za použitiacute
ultrafiltračniacute cely Amicon Jelikož je ultrafiltrace pro toto cvičeniacute časově naacuteročnaacute vedouciacute cvičeniacute vaacutem
naacutezorně ukaacuteže a teoreticky vysvětliacute použitiacute ultrafiltračniacute cely
Obr 10 Obecnaacute strategie purifikace ve třech krociacutech
POJMY
Precipitaacutet pelet ndash pevnaacute usazenaacute čaacutest po centrifugaci
Supernatant ndash čiraacute kapalina nad precipitaacutetem
Difuzaacutet ndash kapalina prochaacutezejiacuteciacute membraacutenou při ultrafiltraci
Retentaacutet ndash roztok vysokomolekulaacuterniacutech laacutetek neprochaacutezejiacuteciacute ultrafiltračniacute membraacutenou
a zůstaacutevajiacuteciacute v ultrafiltračniacute cele
97
LABORATORNIacute POMŮCKY
Kuchyňskyacute mixeacuter
Centrifuga
Třeciacute miska s tloučkem
Elektromagnetickaacute miacutechačka
Elektromagnetickeacute miacutechadlo
Mikrozkumavky
Miska s ledem
Dialyzačniacute střevo
Spony na dialyzačniacute střevo
Odměrneacute vaacutelce
Ultrafiltračniacute cela Amicon
Ocelovaacute laacutehev s dusiacutekem
Předvaacutežky
Zkumavky
Pipety
Kaacutedinky
Lžička
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
50 g nabobtnalyacutech ječmennyacutech obilek
01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetovyacute pufr pH 76 (pro homogenizaci)
Pevnyacute siacuteran amonnyacute
SCHEacuteMA EXPERIMENTU
POSTUP
1 Vodu z kaacutedinky s nabobtnalyacutemi semeny slijte nabobtnalaacute semena rozemelte pomociacute kuchyňskeacuteho
mixeacuteru a na předvaacutežkaacutech navažte přesně 50 g teacuteto rozemleteacute kaše
2 K rozemleteacute kaši přidejte dvojnaacutesobnyacute objem (100 ml) 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76
Laboratorniacute technika
98
3 Kaacutedinku s extraktem přeneste do naacutedoby s ledem extrakt zde ponechejte za občasneacuteho miacutechaacuteniacute
staacutet 10 minut
4 Po deseti minutaacutech extrakt (bez rozemletyacutech semen) rozdělte do dvou (přiacutep čtyř) kyvet ktereacute je
třeba pečlivě vyvaacutežit na předvaacutežkaacutech Plastovou kaacutedinku s naacutepisem bdquoVyvaacuteženiacuteldquo umiacutestěte na
předvaacutežky vaacutehy vynulujte Kyvetu s extraktem umiacutestěte do kaacutedinky a společně s viacutečkem ji zvažte
Hodnotu si zapište tato hodnota musiacute byacutet stejnaacute pro obě (přiacutep všechny čtyři) kyvety
5 Extrakt centrifugujte 10 minut při 9500g a 4degC Centrifugu vaacutem dopředu vychladiacute (4 degC) vedouciacute
cvičeniacute
Vy si pouze zkontrolujte zda všechny nastaveneacute parametry souhlasiacute (teplota čas otaacutečky) na
panel centrifugy nesahejte ani nemanipulujte s nastaveniacutem
6 Po 10 minutaacutech centrifugu otevřete odšroubujte viacuteko (to bezpečně položte na pevnyacute a rovnyacute
povrch stolu) Supernatant ze všech kyvet opatrně přelijte do čisteacute kaacutedinky V odměrneacutem vaacutelci
změřte jeho objem 06 ml supernatantu (extraktu) odeberte do mikrozkumavky (VZOREK Č 1)
7 Podle tabulky 3 zjistěte potřebneacute množstviacute siacuteranu amonneacuteho pro 50 nasyceniacute toto množstviacute
siacuteranu amonneacuteho odvažte a důkladně rozetřete ve třeciacute misce
8 Extrakt přelijte do kaacutedinky s elektromagnetickyacutem miacutechadlem a kaacutedinku umiacutestěte do misky s ledem
na elektromagnetickou miacutechačku Po dobu 10 minut postupně k extraktu přidaacutevejte odvaacuteženeacute
množstviacute siacuteranu amonneacuteho dalšiacute přiacutedavek vždy až po rozpuštěniacute předešleacuteho Během těchto
10 minut umyjte všechny kyvety ktereacute jste použili
9 Extrakt s dokonale rozpuštěnyacutem siacuteranem amonnyacutem rozdělte do dvou kyvet a centrifugujte
(9500g 10 min 4degC) Během těchto 10 minut si připravte 1 litr 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru
pH 76 kteryacute ziacuteskaacutete ředěniacutem 01 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76 (vyacutepočet vaacutem zkontroluje
vedouciacute cvičeniacute)
10 Ze supernatantu odpipetujte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 2) zbytek odstraňte a
precipitaacutet rozpusťte v 10 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH 76
11 Z rozpuštěneacuteho precipitaacutetu odeberte 06 ml do mikrozkumavky (VZOREK Č 3) Zbytek
rozpuštěneacuteho precipitaacutetu použijte na dialyacutezu
12 Opatrně rukou vytaacutehněte dialyzačniacute střevo z roztoku 20 (50) ethanolu
Se střevem pracujte velmi opatrně aby nedošlo k jeho poškozeniacute
13 Pomociacute střičky s destilovanou vodou střevo oplaacutechněte zevnitř i zvenčiacute ndash oplach proveďte 3x Na
jeden konec střeva poteacute upevněte sponu a do střeva nalijte destilovanou vodu uzavřete střevo
sponou i z druheacute strany Zkuste zda střevo neproteacutekaacute
14 Miacutesto vody do střeva přes malou naacutelevku nalejte 10 ml rozpuštěneacuteho precipitaacutetu
15 Střevo umiacutestěte do 1 l kaacutedinky Do kaacutedinky nalijte 900 ml 002 molmiddotl-1 Trisacetaacutetoveacuteho pufru pH
76 Nechejte dialyzovat v lednici (cca 30 min) a během teacuteto doby proveďte odběr čisteacuteho
dialyzačniacuteho pufru (VZOREK Č 6) kteryacute použijete jako slepyacute vzorek (BLANK) Daacutele dle pokynů
vedouciacuteho cvičeniacute proveďte sestaveniacute ultrafiltračniacute cely Amicon a seznamte se s dalšiacutemi
možnostmi použiacutevanyacutemi pro zahušťovaacuteniacute proteinů a ultrafiltraci
16 Ukončete dialyacutezu Ze střeva odeberte veškeryacute vzorek a změřte jeho objem Odeberte 06 ml
vzorku (VZOREK Č 4) daacutele odeberte 06 ml dialyzačniacuteho pufru ve ktereacutem dialyacuteza probiacutehala
(VZOREK Č 5)
17 Střevo důkladně oplaacutechněte destilovanou vodou a vraťte vedouciacutemu cvičeniacute
Laboratorniacute technika
99
UacuteKOL č 2 Stanoveniacute amonnyacutech iontů reakciacute s Nesslerovyacutem činidlem
PRINCIP
Amonneacute ionty reagujiacute s Nesslerovyacutem činidlem (tetrajodortuťnatan draselnyacute) za vzniku
červenohnědeacuteho produktu kteryacute lze stanovit spektrofotometricky s absorpčniacutem maximem při 436 nm
1198731198674+ + 21198671198921198684
2minus + 4119874119867minus rarr 1198731198672119868 ∙ 1198671198922119874 + 7119868minus + 31198672119874
LABORATORNIacute POMŮCKY
Zkumavky
Pipety
Špičky
Vortex
CHEMIKAacuteLIE
Nesslerovo činidlo pro detekci amonnyacutech iontů
POSTUP
POZOR Při praacuteci s Nesslerovyacutem činidlem použijte rukavice
1 Do 6 zkumavek označenyacutech 1-6 pipetujte 15 ml destilovaneacute vody
2 Přidejte 05 ml odebranyacutech vzorků
3 Do každeacute zkumavky přidejte 01 ml Nesslerova činidla
4 Po 5 minutaacutech obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu
5 Porovnejte kolorimetricky zabarveniacute v jednotlivyacutech zkumavkaacutech Zbarveniacute zkumavek vyfoťte
VYHODNOCENIacute
1 Do protokolu vložte foto zbarveniacute jednotlivyacutech vzorků po přidaacuteniacute Nesslerova činidla Okomentujte
jednotlivaacute zbarveniacute
2 Srovnejte proměřeneacute vzorky ndash kteryacute vzorek by měl byacutet nejviacutece zbarvenyacute a proč Odpoviacutedaacute
předpoklad Vašim vyacutesledkům Pokud ne zdůvodněte
UacuteKOL Č 3 Stanoveniacute obsahu proteinů Bradfordovou metodou (teorie viz Uacuteloha č 2 Spektrofotometrickaacute měřeniacute)
LABORATORNIacute POMŮCKY
Zkumavky
Pipety
Špičky
Vortex
Kyvety
Spektrofotometr Lightwave II
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Bradfordovo činidlo pro měřeniacute koncentrace proteinů
100
POSTUP
1 Sedm skleněnyacutech zkumavek popište čiacutesly 1-7
2 Do zkumavky č 1 pipetujte 20 μl extrakčniacuteho pufru Tato zkumavka bude sloužit jako BLANK
3 Do zkumavek č 2-3 přidejte 20 μl extraktu z ječmennyacutech obilek (VZOREK Č 1)
4 Do zkumavek č 4-5 přidejte 20 μl supernatantu po vysoleniacute (VZOREK Č 2)
5 Do zkumavek č 6-7 přidejte 20 μl odsoleneacuteho vzorku z dialyacutezy (VZOREK Č 4)
6 Do všech zkumavek pipetujte 2 ml Bradfordova činidla
7 Obsah zkumavek promiacutechejte na vortexu a nechejte staacutet 5 min při laboratorniacute teplotě
8 Zapněte spektrofotometr Vyberte možnost Applications (1) daacutele zvolte Single wavelenght (1)
nastavte vlnovou deacutelku 595 nm potvrďte zelenyacutem tlačiacutetkem OK
9 Do kyvetoveacuteho prostoru umiacutestěte kyvetu se slepyacutem vzorkem (BLANK) Před tiacutem než kyvetu vložiacutete
do spektrofotometru je nutneacute se ujistit že kyveta je zvenku suchaacute přiacutepadně ji osušit papiacuterovyacutem
ubrouskem
10 Zmaacutečkněte modreacute tlačiacutetko pro blank
11 Vzorek z kyvety vylijte a nahraďte postupně vzorky ze zkumavek 1-6 Pro měřeniacute stiskněte zeleneacute
tlačiacutetko Naměřeneacute hodnoty absorbanciacute si zapište
VYHODNOCENIacute
1 Určete obsah proteinů v 1 ml extraktu v 1 ml supernatantu po vysoleniacute a v 1 ml vzorku po dialyacuteze
2 Pro vyacutepočet využijte kalibračniacute křivku na BSA kterou jste ziacuteskali v uacuteloze 2 Spektrofotometrickaacute
měřeniacute Pokud byla vaše kalibračniacute křivka nepřesnaacute (konzultujte s vedouciacutem cvičeniacute) použijte
rovnici pro stanoveniacute y = 00029x+00125 Nezapomeňte jakaacute množstviacute vzorků z celkoveacuteho
objemu jste ke stanoveniacute použili
3 Vypočiacutetejte celkoveacute množstviacute extrahovatelnyacutech proteinů v jednom gramu obilek
4 Vypočiacutetejte procentuaacutelniacute množstviacute proteinů ktereacute izolujete z extraktu po 50 vysoleniacute siacuteranem
amonnyacutem a kolik proteinů zůstane v supernatantu po vysoleniacute Nezapomeňte že jste precipitaacutet
rozpouštěli v 10 ml pufru
5 Popište a zhodnoťte purifikačniacute proces (využijte vyacutesledků reakce s Nesslerovyacutem činidlem)
6 Navrhněte alternativniacute kroky ktereacute byste mohli použiacutet pro homogenizaci precipitaci a odsoleniacute
izolovanyacutech proteinů
7 Zamyslete se a s pomociacute literatury vypište biologicky aktivniacute laacutetky ktereacute jsou přiacutetomneacute v obilkaacutech
Zkuste se zamyslet nad jejiacutem kvantitativniacutem obsahem
101
9 Titrace
Titrace (titračniacute stanoveniacute odměrnaacute analyacuteza volumetrie) je obecně přiacutemou kvantitativniacute metodou
pomociacute niacutež se stanovuje množstviacute jednotlivyacutech složek v analyzovaneacutem vzorku Tyto složky byacutevajiacute
předem určeny kvalitativně ndash tedy je stanovena pouze jejich přiacutetomnost ve vzorku Titrace se provaacutediacute
v kapalneacutem prostřediacute
Titračniacute stanoveniacute využiacutevaacute stechiometricky probiacutehajiacuteciacutech analytickyacutech reakciacute Jsou zde daneacute podmiacutenky
pro tyto reakce
musiacute probiacutehat jednoznačně (titračniacute činidlo nesmiacute reagovat s viacutece složkami ve vzorku)
musiacute probiacutehat dostatečně rychle (dosaženiacute rovnovaacutehy by mělo byacutet limitovaacuteno jen miacutechaacuteniacutem)
nesmiacute byacutet rušeny vedlejšiacutemi reakcemi
musiacute probiacutehat kvantitativně (rovnovaacuteha reakce musiacute byacutet posunuta jednoznačně směrem
k tvorbě produktů) s možnostiacute snadno identifikovat konec reakce
Principem titrace je přesneacute měřeniacute objemu roztoku titračniacuteho činidla ktereacute je postupně přidaacutevaacuteno
např z byrety k přesně znaacutemeacutemu objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy mezi
nimi proběhne kvantitativně chemickaacute reakce (tzv bod ekvivalence) Diacuteky znalosti objemu titračniacuteho
činidla jeho koncentrace a objemu roztoku analyzovaneacuteho vzorku lze pomociacute stechiometrickyacutech
poměrů daneacute chemickeacute reakce stanovit ekvivalent množstviacute analyzovaneacute laacutetky či přiacutemo jeho
koncentraci
Dle provedeniacute titračniacuteho stanoveniacute rozlišujeme titrace
A Přiacutemeacute ndash titračniacute činidlo se přidaacutevaacute přiacutemo k roztoku analyzovaneacuteho vzorku až do okamžiku kdy
jsou laacutetkovaacute množstviacute obou roztoků ekvivalentniacute
B Nepřiacutemeacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacutevaacute nadbytek titračniacuteho činidla čiacutemž se
vytvořiacute produkt kteryacute se teprve pak titruje
C Zpětneacute ndash k roztoku analyzovaneacuteho vzorku se přidaacute přesnyacute objem titračniacuteho činidla v nadbytku
proběhne kvantitativniacute reakce poteacute se nadbytek titračniacuteho činidla titruje jinyacutem titračniacutem
činidlem
Určeniacute bodu ekvivalence
Vizuaacutelniacute indikace Během vizuaacutelniacute indikace konce titrace se využiacutevaacute vyacuterazneacute změny ve vzhledu titrovaneacuteho roztoku Tato
změna je způsobena buď přeměnou samotnyacutech reagujiacuteciacutech laacutetek nebo přeměnou pomocnyacutech laacutetek
přidaacutevanyacutech do roztoků (chemickeacute indikaacutetory)
Bezindikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence
Nejznaacutemějšiacute z těchto využiacutevaacute při titraciacutech odměrnyacute roztok manganistanu kteryacute při malyacutech
koncentraciacutech intenzivně fialově zbarvuje roztok Při titraciacutech v kyseleacutem prostřediacute se činidlo redukuje
na bezbarveacute ionty manganateacute dokud je v roztoku stanovovaneacute redukovalo Ukončeniacute reakce je
indikovaacuteno prvniacutem přebytkem činidla ktereacute zbarviacute titrovanyacute roztok růžovo-fialově
Bez použitiacute indikaacutetorů lze zjistit konec titrace takeacute u sraacutežeciacutech titraciacute halogenidů kdy vznikaacute zakalenyacute
koloidniacute roztok Postupuje-li se po dostatečně malyacutech přiacutedavciacutech dojde po miacuterneacutem překročeniacute bodu
102
ekvivalence ke zřetelneacutemu vyčeřeniacute roztoku sraženina ztratiacute koloidniacute charakter a koaguluje do většiacutech
čaacutestic usazujiacuteciacute se suspenze
Indikaacutetoroveacute způsoby určeniacute bodu ekvivalence
Jako indikaacutetory se použiacutevajiacute laacutetky stejneacuteho typu Rozlišujiacute se tedy naacutesledujiacuteciacute indikaacutetory
indikaacutetory acidobazickeacute ndash slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady charakterizovaneacute
protolytickou rovnovaacutehou během titrace měniacute bravu v zaacutevislosti na pH
indikaacutetory metalochromniacute ndash komplex se stanovovanyacutem iontem kovu je odlišně zbarvenyacute od
iontu volneacuteho indikaacutetoru (xylenolovaacute oranž ndash z červeneacute či fialoveacute přechaacuteziacute na žlutou murexid
ndash ze žluteacute či červeneacute přechaacuteziacute na fialovou)
indikaacutetory sraacutežeciacutech titraciacute ndash tvořiacute s titračniacutem činidlem barevneacute sraženiny popř rozpustneacute
barevneacute komplexy nebo mohou způsobit změnu zbarveniacute sraženiny nebo roztoku v bodě
ekvivalence kvůli adsorpci nebo naopak desorpci z čaacutestic sraženiny
indikaacutetory redoxniacute ndash redukovanaacute forma je barevně odlišnaacute od oxidovaneacute formy (benzidin
difenylamin methylenovaacute modř ndash všechny přechaacuteziacute z bezbarveacute na modrou) indikaacutetory ktereacute
mohou přechaacutezet plynule z oxidovaneacute formy na redukovanou a naopak se nazyacutevajiacute vratneacute
indikaacutetory existujiacute i indikaacutetory nevratneacute
Instrumentaacutelniacute indikace Při instrumentaacutelniacutech metodaacutech indikace se sleduje průběh titračniacutech křivek měřeniacutem změn vhodnyacutech
veličin ktereacute se podle potřeby převaacutedějiacute na změny elektrickeacuteho signaacutelu
Potenciometrickeacute titrace
Protože podle Nernstovy rovnice potenciaacutel obecně zaacutevisiacute na koncentraciacutech iontů v roztoku lze
měřeniacutem potenciaacutelu pomociacute vhodneacute indikačniacute elektrody sledovat i dalšiacute veličiny odvozeneacute od
koncentraciacute např pH a indikovat tak průběh všech typů titraciacute
Pro rovnovaacutežnyacute potenciaacutel elektrody pak platiacute že
E=E0-RT
zFln
aprod
areak
kde E0 hellip standardniacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku
R hellip molaacuterniacute plynovaacute konstanta
F hellip Faradayova konstanta
a hellip aktivita
Při potenciometrickeacute indikaci se do titrovaneacuteho roztoku ponořiacute referenčniacute elektroda a vhodnaacute indikačniacute
elektroda a pomociacute potenciometru se měřiacute elektromotorickeacute napětiacute člaacutenku v zaacutevislosti na přidaneacutem
množstviacute titračniacuteho činidla Potenciometrickou titračniacute křivku ukazuje Obr 1
103
Obr 1 Znaacutezorněniacute potenciometrickeacute titračniacute křivky Titrace roztoku HCl roztokem NaOH
Konduktometrickeacute titrace
Konduktometrickaacute (vodivostniacute) indikace konce titrace se s vyacutehodou využiacutevaacute při titraciacutech kdy vznikajiacute
maacutelo disociovaneacute nebo maacutelo rozpustneacute produkty což je převaacutežně při acidobazickyacutech titraciacutech kdy
vznikaacute maacutelo disociovanaacute voda přiacutep při chelatometrickyacutech a sraacutežeciacutech titraciacutech Vodivost roztoků je
přiacutemo uacuteměrnaacute koncentraci iontů ktereacute jsou v roztoku přiacutetomny K titraci se použiacutevajiacute co
nejkoncentrovanějšiacute roztoky titračniacutech činidel aby se zabraacutenilo deformaci lineaacuterniacute zaacutevislosti
zřeďovaacuteniacutem titrovaneacuteho roztoku Konec titrace se určuje podle zlomu na titračniacute křivce
Obr 2 Konduktometrickaacute titračniacute křivka Titrace roztoku HCl roztokem NaOH
104
Metody titračniacuteho stanoveniacute a použiacutevaneacute indikaacutetory
Metody titračniacuteho stanoveniacute se podle principu chemickeacute reakce kteraacute během nich probiacutehaacute děliacute na
acidobazickeacute komplexotvorneacute sraacutežeciacute a oxidačně-redukčniacute
Acidobazickeacute titrace Principem acidobazickeacute titrace je neutralizačniacute reakce kdy je kyselina (resp zaacutesada) titrovaacutena zaacutesadou
(resp kyselinou)
H3O+ + OHminus harr 2 H2O
Jako acidobazickeacute indikaacutetory se využiacutevajiacute slabeacute organickeacute kyseliny nebo zaacutesady Odevzdaacuteniacutem resp
přijmutiacutem protonu přechaacutezejiacute na svou konjugovanou formu přičemž tento přechod je doprovaacutezen
změnou zbarveniacute Toto zbarveniacute zaacutevisiacute na poměru koncentraciacute ionizovaneacute a neionizovaneacute formy
indikaacutetoru Oblast pH ve ktereacute nastaacutevaacute pozorovatelnaacute změna zbarveniacute indikaacutetoru se nazyacutevaacute oblast
barevneacuteho přechodu indikaacutetoru neboli funkčniacute oblast indikaacutetoru Indikaacutetor pro danou titraci se voliacute tak
aby oblast barevneacuteho přechodu odpoviacutedala pH v okoliacute bodu ekvivalence na titračniacute křivce V tabulce 2
je shrnut přehled nejpoužiacutevanějšiacutech acidobazickyacutech indikaacutetorů
Tab 1 Přehled acidobazickyacutech indikaacutetorů
Indikaacutetor Funkčniacute oblast Zbarveniacute
kyseleacute formy zaacutesaditeacute formy
Thymolovaacute modř 12 ndash 28 červeneacute žluteacute
Methyloranž 31 ndash 45 červeneacute žluteacute
Methylčervěň 44 ndash 63 červeneacute žluteacute
Bromthymolovaacute modř 60 ndash 76 žluteacute modreacute
Fenolftalein 82 ndash 100 bezbarveacute červenofialoveacute
Thymolftalein 93 ndash 105 bezbarveacute modreacute
Komplexotvorneacute titrace Komplexotvorneacute titrace jinak chelatometrie je metoda založenaacute na tvorbě rozpustneacuteho komplexniacuteho
iontu kdy volnyacute kationt stanovovaneacuteho kovu vymiziacute z roztoku
Bod ekvivalence lze indikovat pomociacute kovovyacutech iontů přičemž rozlišujeme kovoveacute indikaacutetory
jednobarevneacute (thiokyanatan kyselina sulfosalicylovaacute) a metalochromniacute (obvykle slabeacute organickeacute
viacutecesytneacute kyseliny jejichž anionty jsou dle pH různě zbarveneacute ndash murexid xylenovaacute oranž)
Sraacutežeciacute titrace Sraacutežeciacute titrace jsou titrace založeneacute na vzniku maacutelo rozpustnyacutech sloučenin kdy titrovanaacute laacutetka vymiziacute z
roztoku protože je z něj vysraacutežena
Přiacutekladem je argentometrie kteraacute využiacutevaacute tvorby nerozpustnyacutech soliacute s kationtem Ag+ Titračniacutem
činidlem je zde roztok AgNO3 Argentometrie je vhodnaacute pro stanoveniacute iontů Cl- Br- I- CN- SCN- aj
Ag+ + Clminus rarr AgCl darr
105
Oxidačně-redukčniacute titrace Během oxidačně-redukčniacute titrace je titrovanaacute laacutetka zoxidovaacutena (resp zredukovaacutena) oxidujiacuteciacutem (resp
redukujiacuteciacutem) titračniacutem činidlem
Přiacutekladem oxidačně-redukčniacute titrace je jodometrie což je souhrn odměrnyacutech stanoveniacute založenyacutech
jednak na redukci jodu na jodid v neutraacutelniacutem prostřediacute podle rovnice
I2+2e-rarr2I-
a takeacute na oxidaci jodidu v kyseleacutem prostřediacute na jod podle rovnice
2I--2e-rarrI2
Vyloučenyacute jod je daacutele titrovaacuten odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho za vzniku tetrathionanu
sodneacuteho
I2+2Na2S2O3rarr2NaI+Na2S4O6
Indikaacutetor použiacutevanyacute během jodometrie je škrobovyacute maz kteryacute se barviacute roztokem jodu modře titrovat
je třeba za studena Škrob se sklaacutedaacute z amylosy a amylopektinu Amylosa poskytuje s jodem intenzivně
modreacute zbarveniacute Podstata reakce spočiacutevaacute v tom že molekuly jodu se dostaacutevajiacute do vnitřniacute dutiny
šroubovice amylosy a vzniklyacute tvar absorbuje světelneacute zaacuteřeniacute Stanoveniacute přesneacute koncentrace jodu se
provaacutediacute odměrnyacutem roztokem thiosiacuteranu sodneacuteho o znaacutemeacute koncentraci
Přiacuteprava titračniacutech činidel
Volumetrickaacute analyacuteza začiacutenaacute přiacutepravou odměrnyacutech roztoků o přesneacute koncentraci Diacuteky znalosti přesneacute
koncentrace a spotřeby odměrneacuteho činidla je pak možneacute spočiacutetat koncentraci titrovaneacute laacutetky Proto je
důležiteacute věnovat tomuto kroku maximaacutelniacute pozornost Odměrneacute roztoky se zpravidla připravujiacute z
takovyacutech laacutetek ktereacute majiacute jasně definovanyacute obsah a čistotu a časem nepodleacutehajiacute změnaacutem Neniacute-li
možneacute takovou laacutetku použiacutet je třeba po přiacutepravě odměrneacuteho roztoku proveacutest tzv standardizaci Jednaacute
se o proces kdy je připravena pouze přibližnaacute koncentrace titračniacuteho činidla a přesnaacute koncentrace je
určena titraciacute standardu tedy laacutetky o přesneacute koncentraci kteraacute splňuje podmiacutenky o definovaneacutem
obsahu čistotě a časoveacute staacutelosti Teprve po standardizaci a tiacutem zjištěniacute přesneacute koncentrace odměrneacuteho
roztoku je možneacute přejiacutet k samotneacutemu stanoveniacute koncentrace neznaacutemeacuteho vzorku
Titračniacute činidla pro acidimetrii
Acidimetrie je metoda stanoveniacute zaacutesad jako titračniacute činidlo se použiacutevaacute tedy kyselina Nejčastěji
použiacutevanyacutemi titračniacutemi činidly jsou roztoky kyseliny chlorovodiacutekoveacute nebo kyseliny siacuteroveacute o
koncentraciacutech 005 až 01 molmiddotl-1 Ředěniacutem koncentrovanyacutech roztoků těchto kyselin se připravujiacute
titračniacute roztoky o přibližneacute koncentraci
U alkalimetrie se použiacutevajiacute naacutesledujiacuteciacute standardy
1 hydrogenuhličitan draselnyacute (KHCO3) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle
reakce
HCO3-+H+rarrCO2+H2O n(H+)=n(KHCO3)
2 uhličitan sodnyacute (Na2CO3) ndash zde probiacutehaacute titrace podle reakce
CO32-+2H+rarrCO2+H2O n(H+)=2∙n(Na2CO3)
106
Titračniacute činidla pro alkalimetrii
Alkalimetrie je metoda stanoveniacute kyselin jako titračniacute činidlo se použiacutevajiacute roztoky zaacutesad Nejčastěji
použiacutevanyacutemi odměrnyacutemi roztoky v alkalimetrii jsou roztoky alkalickyacutech hydroxidů o koncentraciacutech 005
až 01 molmiddotl-1 Lze je připravit rozpuštěniacutem pevnyacutech komerčniacutech preparaacutetů ktereacute však i při nejvyššiacute
deklarovaneacute čistotě obsahujiacute často jen kolem 90 čisteacuteho NaOH nebo KOH zbytek tvořiacute neurčiteacute
množstviacute vlhkosti a zejmeacutena uhličitan Je tedy zřejmeacute že koncentrace odměrnyacutech roztoků hydroxidů
připravenyacutech jakyacutemkoliv způsobem je jen přibližnaacute a vždy je nutneacute stanovit jejich přesnou koncentraci
Jako standardy se v alkalimetrii použiacutevajiacute
1 hydrogenftalan draselnyacute (KHFtal) ndash odvaacuteženeacute množstviacute se po rozpuštěniacute titruje podle rovnice
HFTal-+OH-rarrFTal2-+H2O n(OH-)=n(KHFtal)
2 dihydraacutet kyseliny šťaveloveacute (H2C2O4middot2H2O) ndash tuto slabou dvojsytnou kyselinu můžeme titrovat
do II stupně odměrnyacutem roztokem NaOH prostyacutem uhličitanu dle rovnice
(COOH)2+2OH-rarr(COO)22-+2H2O n(OH-)=2∙n[(COOH)2∙2H2O]
Vitamiacuten C
Vitamiacuten C se řadiacute mezi vitamiacuteny rozpustneacute ve vodě a nejčastěji je označovaacuten jako kyselina L-askorbovaacute
Jednaacute se o γ-lakton kyseliny 2-oxo-L-gulonoveacute jehož biosynteacuteza probiacutehaacute u řady organismů avšak
s vyacutejimkou člověka morčete primaacutetů indickeacuteho netopyacutera některyacutech ptaacuteků a bezobratlyacutech (Obr 1)
Obr 3 Scheacutema biosynteacutezy kyseliny askorboveacute u obratlovců a rostlin
Pod naacutezvem vitamiacuten C je nejen označovaacutena kyselina L-askorbovaacute ale takeacute jejiacute celyacute reversibilniacute redoxniacute
systeacutem zahrnujiacuteciacute produkty jejiacute oxidace ndash kyselinu L-monodehydroaskorbovou a kyselinu
107
L-dehydroaskorbovou Kyselina askorbovaacute tvořiacute bezbarveacute krystaly dobře rozpustneacute ve vodě (1 g na 3
ml vody) špatně rozpustneacute v alkoholu (1 g na 50 ml) a ostatniacutech organickyacutech rozpouštědlech
Ve vodneacutem prostřediacute se chovaacute jako středně silnaacute dvojsytnaacute kyselina s disociačniacutemi konstantami
pK1 = 417 a pK2 = 1157
Vitamiacuten C je nejznaacutemějšiacute a nejrozšiacuteřenějšiacute ze všech vitamiacutenů jednaacute se o nejčastěji použiacutevanyacute
potravinovyacute doplněk Průmyslově se vyraacutebiacute z D-glukosy kteraacute je katalytickou dehydrogenaciacute převedena
na D-sorbitol Poteacute naacutesleduje mikrobiaacutelniacute oxidace diacuteky Acetobacter suboxidans kteraacute vede k produkci
L-sorbosy L-sorbosa v reakci s acetonem v prostřediacute kyseliny siacuteroveacute poskytuje
2346-bis-(O-isopropyliden)-α-L-sorbofuranosu Oxidaciacute tohoto produktu pomociacute manganistanu
draselneacuteho v alkalickeacutem prostřediacute se ziacuteskaacute kyselina diaceton-2-oxo-L-gulonovaacute Po hydrolyacuteze chraacuteniacuteciacutech
skupin (ketalů) vznikaacute kyselina L-askorbovaacute
Obsah vitamiacutenu C v potravinaacutech je velmi proměnlivyacute zaacutevisiacute na geografickyacutech podmiacutenkaacutech skladovaacuteniacute
tepelneacute uacutepravě a na mnoha dalšiacutech faktorech Napřiacuteklad vařeniacutem se ničiacute až 60 vitamiacutenu C sušeniacutem
až 50 šetrnějšiacute je dušeniacute v paacuteře Nejšetrnějšiacute k vitamiacutenu C je mraženiacute Nejviacutece vitamiacutenu C obsahujiacute
ještě nezraleacute zeleneacute plody Bohatyacutem zdrojem vitamiacutenu C jsou šiacutepky (8000 mgkg) černyacute rybiacutez (1360
mgkg) naťovaacute petržel (1369 mgkg) avšak vzhledem k přiacuteležitostneacute konzumaci maleacuteho množstviacute
nejsou přiacuteliš vyacuteznamneacute pro pokrytiacute denniacute potřeby Co se tyacuteče potravin živočišneacuteho původu většiacute
množstviacute vitamiacutenu C obsahujiacute jaacutetra (hověziacute 300 mgkg)
Co se tyacuteče doporučeneacuteho denniacuteho daacutevkovaacuteniacute vitamiacutenu C k prevenci proti kurdějiacutem (skorbut
avitaminoacuteza C projevuje se krvaacutecivostiacute daacutesniacute) se doporučuje přijiacutemat 10-12 mg denně Avšak pro
spraacutevneacute fungovaacuteniacute organismu je tato daacutevka nedostačujiacuteciacute Podle vyhlaacutešky Ministerstva zdravotnictviacute
Českeacute republiky je průměrnaacute denniacute potřeba 60 mg Hlavniacute funkciacute vitamiacutenu C v lidskeacutem organismu je
uacutečast v oxido-redukčniacutech dějiacutech Kyselina askorbovaacute i jejiacute isomery a derivaacutety mohou reagovat s volnyacutemi
radikaacutely ktereacute způsobujiacute oxidaci lipidů a dalšiacutech oxidovatelnyacutech složek potravin a působiacute jako
antioxidanty Kyselina askorbovaacute se podiacuteliacute rovněž na hydroxylaci prolinu aminokyseliny kteraacute je hlavniacute
složkou kolagenu nezbytneacuteho pojiva v kůži kostech kloubech šlachaacutech a chrupavkaacutech Pokud neniacute
v těle dostatek vitamiacutenu C nedochaacuteziacute k hydroxylaci prolinu a špatně se tvořiacute kolagen
Je znaacutemo že železo obsaženeacute v ovoci zelenině a obilninaacutech se v těle poměrně špatně vstřebaacutevaacute
Vitamiacuten C zlepšuje vstřebaacutevaacuteniacute železa až o 85 při jeho nedostatku se doporučuje zvyacutešit přiacutejem
vitamiacutenu C namiacutesto zvyacutešeniacute konzumace železa Dalšiacute funkciacute vitamiacutenu C je napomaacutehaacuteniacute synteacutezy karnitinu
z aminokyseliny lysinu Karnitin transportuje mastneacute kyseliny do mitochondriiacute kde dochaacuteziacute k jejich
degradaci
Vitamiacuten C je rovněž bohatě využiacutevaacuten v potravinaacuteřstviacute kde se řadiacute mezi tzv přiacutedatneacute laacutetky (aditiva)
konkreacutetně do skupiny antioxidantů Označuje se jako E300 E301 značiacute askorbaacutet sodnyacute E304 estery
kyseliny askorboveacute askorbylpalmitaacutet a askorbylstearaacutet Diacuteky svyacutem vlastnostem ndash vitamiacuten antioxidant
chelatačniacute činidlo maacute uplatněniacute v konzervaacuterenstviacute kvasneacute technologii a technologii masa tuků a
cereaacuteliiacute Hydrofilniacute sůl askorbaacutetu sodneacuteho a lipofilniacute kyselina 6-palmitoyl-L-askorbovaacute inhibujiacute vznik
nitrosaminů v naklaacutedaneacutem mase a masnyacutech vyacuterobciacutech Hojně se přidaacutevaacute do ovocnyacutech džusů
konzervovaneacutemu či mraženeacutemu ovoci aby nedošlo během skladovaacuteniacute a zpracovaacuteniacute ke změnaacutem kvality
V množstviacute 20-30 mgkg se přidaacutevaacute do piva pro zabraacuteněniacute tvorby chladovyacutech a oxidačniacutech zaacutekalů takeacute
nežaacutedouciacutech změn senzorickyacutech vlastnostiacute Kyselina askorbovaacute je využiacutevaacutena rovněž i při vyacuterobě viacutena
kdy umožňuje sniacuteženiacute použitiacute oxidu siřičiteacuteho k siacuteřeniacute V množstviacute 10 ndash 100 mgkg se použiacutevaacute v pekařstviacute
jako prostředek zlepšujiacuteciacute pekařskeacute vlastnosti mouky Askorbylpalmitaacutet se použiacutevaacute v množstviacute 0006 ndash
004 jako antioxidant tuků
108
UacuteKOL Č 1 Jodometrickeacute stanoveniacute kyseliny askorboveacute
LABORATORNIacute POMŮCKY
Erlenmayerova baňka
Kaacutedinky
Odměrnaacute baňka
Titračniacute baňka
Odměrnyacute vaacutelec (50 ml 100 ml)
Byreta s přiacutemyacutem kohoutem
Neděleneacute skleněneacute pipety (5 ml 10 ml)
Dělenaacute skleněnaacute pipeta (5 ml)
Skleněnaacute naacutelevka malaacute
Gumovyacute naacutestavec na skleněnou pipetu
Svorky středniacute
Laboratorniacute stojan
Špachtle
Lžička
Vaacuteženky
Miacutechadla
Elektromagnetickaacute miacutechačka
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Thiosiacuteran sodnyacute
Uhličitan sodnyacute
Škrob
Kyselina siacuterovaacute
Joacuted
Jodid draselnyacute
Vitamiacutenovyacute doplněk stravy
POSTUP
1) PŘIacutePRAVA ROZTOKŮ
A Přiacuteprava 100 ml odměrneacuteho roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho Na2S2O35 H2O (Mr=24817) o koncentraci 0025 molmiddotl-1
1 Vypočtěte navaacutežku thiosiacuteranu sodneacuteho potřebnou k přiacutepravě 100 ml roztoku o koncentraci
0025 moll-1
2 Na předvaacutežkaacutech navažte vypočiacutetaneacute množstviacute thiosiacuteranu sodneacuteho
3 Pro stabilizaci roztoku přidejte špetku uhličitanu sodneacuteho
4 Rozpusťte obě laacutetky v 80 ml destilovaneacute vody za staacuteleacuteho miacutechaacuteniacute
5 Roztok poteacute přelejte do 100 ml odměrneacute baňky a doplňte po rysku destilovanou vodou
B Přiacuteprava škroboveacuteho mazu
1 Navažte 01 g škrobu a rozmiacutechejte jej v 50 ml destilovaneacute vody
2 Roztok 5 min povařte na vařiči až bude roztok čiryacute
3 Nechte roztok 10 min zchlaacutednout
2) STANDARDIZACE ROZTOKU JOacuteDU
1 Do titračniacute baňky odměřte 20 ml roztoku thiosiacuteranu sodneacuteho
2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu
3 Do skleněneacute byrety nalijte odměrnyacute roztok joacutedu
4 Opatrnyacutem povoleniacutem kohoutu korigujte hladinu odměrneacuteho roztoku po rysku
5 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute (Obr 4) opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu
109
6 Vypočiacutetejte přesnou koncentraci joacutedu ze znalosti rovnice
1198682 + 2119873119886211987821198743 rarr 2119873119886119868 + 119873119886211987841198746
Obr 4 Modreacute zbarveniacute jako vyacutesledek titrace roztoku thiosiacuteranu roztokem joacutedem s využitiacutem škrobu
jako indikaacutetoru
3) JODOMETRICKEacute STANOVENIacute VITAMIacuteNU C
Pozn V teacuteto uacuteloze je možneacute stanovit obsah vitamiacutenu C (kromě tablet ktereacute jsou k dispozici) i ve vaacutemi
dodaneacutem vzorku (pokud možno průhledneacutem a světleacutem ne modreacutem) jako jsou šťaacutevy sirupy
potravinoveacute doplňky apod V kaacutedince připravte jeden roztok ke stanoveniacute vitamiacutenu C tak že finaacutelniacute
předpoklaacutedanaacute koncentrace bude přibližně 100 mg ve 100 ml destilovaneacute vody Přidejte 10 ml roztoku
10 kyseliny siacuteroveacute
1 Do titračniacute baňky odměřte 25 ml vašeho připraveneacuteho roztoku vitamiacutenu C
2 Napipetujte 5 ml roztoku škroboveacuteho mazu
3 Titrujte po kapkaacutech do modreacuteho zbarveniacute opakujte 2x zapište si spotřebu joacutedu
UacuteKOL Č 2 Důkaz přiacutetomnosti vitamiacutenu C
LABORATORNIacute POMŮCKY
Skleněneacute zkumavky
Stojany na zkumavky
Hrnec
Vařič
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Vitamiacutenovyacute doplněk stravy
Dusičnan střiacutebrnyacute
Fehlingovo činidlo I a II
Amoniak
110
POSTUP
1) Důkaz redukciacute střiacutebrnyacutech iontů
Vitamiacuten C je silneacute redukčniacute činidlo a proto lze prokaacutezat zjištěniacutem přiacutetomnosti jiacutem vyredukovaneacute laacutetky
jako napřiacuteklad vyredukovaneacuteho elementaacuterniacuteho střiacutebra z roztoku dusičnanu střiacutebrneacuteho
1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek přidejte pomociacute Pasteurovy pipety 3 ml roztoku dusičnanu
střiacutebrneacuteho a přidejte 5 kapek amoniaku
2 K prvniacute zkumavce přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C Pozorujte sraženinu - střiacutebro je patrneacute jako
perleťovaacute až černaacute sraženina (Obr 5) a pokud nevznikaacute hned zkumavku zahřejte na vrouciacute
vodniacute laacutezni po dobu 10 min
Obr 5 Kontrolniacute reakce dusičnanu střiacutebrneacuteho (vlevo) a sraženina redukovaneacuteho střiacutebra vitamiacutenem
C (vpravo)
2) Důkaz Fehlingovyacutem činidlem
Při vzniku Fehlingova činidla dochaacuteziacute nejprve k reakci mezi CuSO4middot5H2O a NaOH kdy vznikaacute světle
modraacute sraženina hydroxidu měďnateacuteho kteraacute je v nadbytku rozpustnaacute za vzniku viacutenanu měďnateacuteho
Redukčniacute uacutečinky kyseliny askorboveacute dokaacutežeme reakciacute s Fehlingovyacutem činidlem kdy dochaacuteziacute k oxidaci
kyseliny askorboveacute na kyselinu dehydroaskorbovou a zaacuteroveň k redukci Cu2+ na Cu+ (konkreacutetně na
Cu2O kteryacute maacute oranžovou barvu)
1 Do dvou skleněnyacutech zkumavek pipetujte pomociacute Pasteurovy pipety 1 ml roztoku Fehlingova
činidla I a 1 ml roztoku Fehlingova činidla II
2 K jedneacute ze zkumavek přidejte 2 ml roztoku vitamiacutenu C
3 Zkumavku zahřiacutevejte na vrouciacute vodniacute laacutezni po dobu 10 min pozorujte vyloučenou sraženinu
(Obr 6)
Obr 6 Pozitivniacute reakce vitamiacutenu C s Fehlingovyacutem činidlem (oranžovaacute sraženina na dně) a negativniacute
kontrola (pouze Fehlingovo činidlo)
111
VYHODNOCENIacute
1 Uveďte vyacutesledky důkazovyacutech reakciacute vit C
2 Vypočiacutetejte množstviacute vitamiacutenu C (M = 176 gmiddotmol-1) v jedneacute tabletě vitamiacutenoveacuteho doplňku stravy
přiacutepadně ve vašem vzorku a porovnejte s uacutedajem uvaacuteděnyacutem vyacuterobcem
112
10 Zaacuteklady praacutece s mikroskopem
Světelnaacute mikroskopie
Světelnaacute mikroskopie je zaacutekladniacute metodou pozorovaacuteniacute ve všech biologickyacutech oborech jejichž
předmětem je buňka (tkaacuteň pletivo mikroorganismus) protože rozlišovaciacute schopnost teacuteto metody
odpoviacutedaacute velikosti buněk a mnohyacutech organel Světelnaacute mikroskopie využiacutevaacute k zobrazeniacute světelnyacutech
paprsků (elektronovaacute mikroskopie proudu elektronů)
Podle osvětleniacute objektu se rozlišuje
mikroskopie v prochaacutezejiacuteciacutem světle (světlo prochaacuteziacute pozorovanyacutem objektem)
mikroskopie v dopadajiacuteciacutem světle (světlo dopadaacute shora na povrch objektu)
Patřiacute sem mikroskopie
ve světelneacutem poli
v temneacutem poli
faacutezově kontrastniacute
interferenčniacute
polarizačniacute
fluorescenčniacute
v neviditelnyacutech paprsciacutech (UV RTG IČ)
Podle osvětleniacute okoliacute objektu rozlišujeme
mikroskopie ve světelneacutem poli (zobrazenyacute objekt maacute tmavyacute obrys a naleacutezaacute se ve světelneacutem
zorneacutem poli) Tato metoda je zaacutekladniacute a užiacutevaacute se nejběžněji
mikroskopie v temneacutem poli (světlyacute objekt je v černeacutem - temneacutem poli) Užiacutevaacute se pro zvlaacuteštniacute
přiacutepady
Složeniacute světelneacuteho mikroskopu (obr 1)
Mechanickeacute diacutely stativ noha stativu šroub pro hrubeacute a jemneacute zaostřeniacute stolek mikroskopu vodič
preparaacutetu revolverovyacute měnič objektivů objiacutemka pro kondenzor objiacutemka pro filtr U staryacutech
mikroskopů uacutechytka pro zrcaacutetko pružinky pro přidrženiacute preparaacutetu
Optickeacute diacutely objektivy okulaacutery kondenzor s aperturniacute irisovou clonou U staryacutech mikroskopů zrcaacutetko
Osvětlovaciacute zařiacutezeniacute lampa v noze stativu s kolektorovou čočkou Stareacute mikroskopy samostatnou
mikroskopickou lampu
Clony pod kondenzorem aperturniacute irisovaacute clona daacutele polniacute clona
Objektiv je zaacutekladniacute optickyacute prvek mikroskopu (Obr 2) Vytvaacuteřiacute zvětšenyacute převraacutecenyacute obraz předmětu v
horniacute ohniskoveacute rovině objektu Tento obraz zvětšuje okulaacuter Zvětšenyacute obraz je registrovaacuten očniacute siacutetniciacute
nebo fotografickyacutem filmem
113
Obr 1 Binokulaacuterniacute mikroskop
Obr 2 Objektiv
114
Čiacuteselnaacute apertura
Rozlišovaciacute schopnost objektivu je vyjaacutedřena jeho čiacuteselnou (numerickou) aperturou A (apertura = lat
otvor)
A=nmiddot sin ω
kde n hellip index lomu prostřediacute mezi objektivem a preparaacutetem (pro vzduch je n = 1 pro
imerzniacute olej a sklo n = 15)
ω hellip polovičniacute otvorovyacute uacutehel tedy polovina uacutehlu kteryacute sviacuterajiacute protilehleacute krajniacute paprsky
vychaacutezejiacuteciacute z předmětoveacuteho bodu (P) na optickeacute ose mikroskopu a vstupujiacuteciacute ještě do
objektivu (O) ndash předmětovyacutem bodem se rozumiacute kteryacutekoliv bod či strukturu
mikroskopickeacuteho objektu (Obr 3)
Čiacuteselnaacute apertura objektivu maacute velkyacute praktickyacute vyacuteznam
Určuje rozlišovaciacute schopnosti a hranice užitečneacuteho zvětšeniacute
Ovlivňuje světelnost mikroskopickeacuteho obrazu světelnost obrazu je přiacutemo uacuteměrnaacute čtverci A a
nepřiacutemo zvětšeniacute objektivu
Ovlivňuje hloubku ostrosti Sniacuteženiacutem A objektivu se zvětšuje tloušťka zobrazeneacute vrstvy
preparaacutetu Objektivy s velkou hodnotou A majiacute malou penetračniacute (pronikaciacute) schopnost
zobrazujiacute velmi tenkou vrstvičku Pro svůj zaacutesadniacute vyacuteznam je uacutedaj A uveden na každeacutem
objektivu vedle uacutedaje zvětšeniacute
Obr 3 Čiacuteselnaacute apertura (A) objektivu zaacutevisiacute na velikosti otvoroveacuteho uacutehlu (2 ω) a na indexu lomu (n)
meacutedia mezi objektem (P) v preparaacutetu (pr) a čelniacute čočkou objektivu (O) Paprsky vystupujiacuteciacute z bodu P
pod uacutehlem většiacutem než 2 ω by se do objektivu nedostaly
115
Poznatky pro subjektivniacute mikroskopii lze souhrnně vyjaacutedřit pojmem rozlišivost mikroskopu (dm)
Veličina dm informuje o tom jakeacute nejmenšiacute rozměry musiacute miacutet předmět abychom jej při určiteacutem
celkoveacutem zvětšeniacute mikroskopu dobře rozlišili svyacutema očima Vypočiacutetaacute se podle vzorce
dm=327 μm
M
kde dm hellip minimaacutelniacute velikost předmětu v μm
327 μm hellip vzdaacutelenost dvou bodů ktereacute průměrně unaveneacute oko rozlišiacute jako dva body ze
vzdaacutelenosti 250 mm
M hellip celkoveacute zvětšeniacute mikroskopu
M=MobjektivumiddotMokulaacuterumiddotzvětšovaciacute koeficient tubusu
kde zvětšovaciacute koeficient tubusu je roven 1 při dodrženiacute předepsaneacute
tubusoveacute deacutelky mikroskopu
Při subjektivniacutem mikroskopovaacuteniacute je celkoveacute zvětšeniacute voleno tak aby hodnota rozlišivosti (dm)
odpoviacutedala velikosti objektu
Zaacutekladniacute pravidla mikroskopovaacuteniacute
1 Do optickeacute osy mikroskopu nastaviacuteme objektiv o nejmenšiacutem zvětšeniacute (většinou 4x)
2 Osvětliacuteme zorneacute pole a upraviacuteme rozestup okulaacuterů
3 Zkontrolujeme čistotu optiky
4 Položiacuteme na stolek preparaacutet a upevniacuteme ho Otaacutečeniacutem makrošroubu posouvaacuteme stolek
s preparaacutetem nahoru směrem k objektivu a pozorovaacuteniacutem zorneacuteho pole vyhledaacutevaacuteme danyacute objekt
Pozor Nemaacuteme-li nastavenyacute nejmenšiacute objektiv může se staacutet že při posouvaacuteniacute stolku směrem
vzhůru a hledaacuteniacute objektu naraziacuteme preparaacutetem do objektivu a ten se poškodiacute
5 Ověřiacuteme zdali vidiacuteme oběma očima (okulaacutery) stejně dobře
6 Makrometrickyacutem šroubem zachycenyacute obraz zaostřujeme šroubem mikrometrickyacutem už jen jemně
doostřujeme
7 Pohybujeme preparaacutetem a paacutetraacuteme po nejvhodnějšiacutem miacutestě pro pozorovaacuteniacute Toto miacutesto
posuneme doprostřed zorneacuteho pole
8 Pro vlastniacute mikroskopovaacuteniacute vyměniacuteme objektiv podle potřeby za jinyacute a zkontrolujeme nastaveniacute
vhodneacute apertury K zaostřeniacute pak již stačiacute mikrometrickyacute šroub
9 Po nastaveniacute potřebneacuteho zvětšeniacute upraviacuteme vhodně intenzitu světla a kontrast ovlaacutedaacuteniacutem clony
přiacutepadně kondenzoru
10 Při vlastniacutem studiu preparaacutetů jemně pohybujeme mikrometrickyacutem šroubem a tak zaostřujeme
různeacute roviny v preparaacutetu Pravou rukou můžeme kreslit
11 Po ukončeniacute praacutece s mikroskopem uvedeme přiacutestroj do zaacutekladniacute klidoveacute polohy tj stolek pro
preparaacutet umiacutestiacuteme do nejspodnějšiacute pozice a nastaviacuteme objektiv s nejmenšiacutem zvětšeniacutem
Formy zobrazeniacute mikroskopickyacutech objektů jsou v podstatě čtyři kresba mikrofotografie
mikrokinematografickyacute zaacuteznam a videozaacuteznam Kteraacutekoliv z uvedenyacutech forem může byacutet v černobiacuteleacutem
nebo barevneacutem provedeniacute
116
Uacutedržba mikroskopu
Čistěniacute optickyacutech čaacutestiacute se provaacutediacute vatovyacutemi tampoacutenky nebo papiacuterky na optiku stiacuteraacuteniacutem ze středu
směrem na periferii nebo ze středu po spiraacutele Lze použiacutet komerčně prodaacutevaneacute prostředky na čistěniacute
optiky nebo směs isopropanoldestilovanaacute voda (11) + kapka 1 roztoku dodecylsiacuteranu sodneacuteho (SDS)
Čistiacuteciacute směs se nesmiacute nikdy aplikovat přiacutemo na optiku ale pouze zvlhčit čistiacuteciacute materiaacutel Nikdy se nesmiacute
použiacutevat korosivniacute laacutetky a rozpouštědla Prach se odstraňuje ofukovaacuteniacutem baloacutenkem Z mechanickyacutech
čaacutestiacute se prach odstraňuje jemnyacutem štětečkem
Mikroskopickyacute preparaacutet a objekt
Mikroskopickyacute preparaacutet se sklaacutedaacute z podložniacuteho skla a kryciacuteho skla mezi skly je meacutedium v němž je
uložen objekt Preparaacutet je zvedaacuten zaacutesadně za hrany Preparaacutety typu krevniacuteho naacutetěru se mohou
pozorovat bez kryciacuteho skla Dobře připravenyacute preparaacutet je předpokladem dobreacuteho zobrazeniacute objektu
Mikroskopickeacute preparaacutety se děliacute na
čerstveacute ndash dočasneacute (nativniacute)
trvaleacute (pracuje se s materiaacutelem usmrcenyacutem fixovanyacutem konzervovanyacutem)
Čerstveacute preparaacutety umožňujiacute pozorovat pohyb a činnost celyacutech buněk nebo organel Nevyacutehodou je
omezenyacute vyacuteběr materiaacutelu a časoveacute omezeniacute K přiacutepravě čerstvyacutech preparaacutetů jsou vhodneacute izolovaneacute
buňky čaacutesti tkaacuteniacute a drobnohledniacute živočichoveacute Preparaacutety prohliacutežiacuteme ve vodě nebo ve fyziologickeacutem
roztoku Fyziologickaacute media jsou
přirozenaacute ndash krevniacute seacuterum amniovaacute tekutina
umělaacute ndash fyziologickyacute roztok Ringerův roztok aj
U čerstvyacutech preparaacutetů je často použiacutevaacuteno tzv vitaacutelniacute barveniacute ktereacute se rozlišuje na
intravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute živyacutech zcela neporušenyacutech buněk (př prvoci)
supravitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute přežiacutevajiacuteciacutech buněk vyňatyacutech z těla
postvitaacutelniacute barveniacute ndash barveniacute odumiacuterajiacuteciacutech buněk
Přiacuteprava čerstveacuteho preparaacutetu Do středu podložniacuteho skliacutečka je kapaacutetkem přenesena kapka vody nebo jineacuteho media do niacute se
štětečkem preparačniacute jehlou nebo pinzetou vložiacute připravenyacute vzorek Byla-li kapka malaacute pronikaacute
vzduch pod kryciacute skliacutečko ten se odstraniacute přikaacutepnutiacutem vody (meacutedia) těsně k okraji kryciacuteho skliacutečka
Naopak je-li vody pod kryciacutem skliacutečkem viacutece a objekt se pohybuje je třeba přebytečnou vodu odsaacutet
filtračniacutem papiacuterem Dostane-li se voda na svrchniacute stranu kryciacuteho skliacutečka je nutneacute zhotovit novyacute
preparaacutet
Kryciacute skliacutečko se poklaacutedaacute vždy nejdřiacuteve šikmo na hranu a pak se zvolna spouštiacute na objekt
Přiacuteprava trvaleacuteho preparaacutetu Trvalyacute preparaacutet je uzavřen do tzv uzaviacuteraciacuteho meacutedia kteryacutem je nejčastěji kanadskyacute balzaacutem Před
uzavřeniacutem se musiacute preparaacutet odvodnit a to řadou alkoholů o vzestupneacute koncentraci Trvaleacute preparaacutety
umožňujiacute nejen leacutepe rozlišit jednotliveacute struktury ale předevšiacutem sloužiacute jako dokladovyacute nebo
demonstračniacute materiaacutel
117
Přiacuteprava tenkyacutech řezů K přiacutepravě tenkyacutech řezů je použito speciaacutelniacutech mikrotomů (Obr 4) Nejjednoduššiacute ručniacute mikrotom je
tvořen dutyacutem vaacutelcem na horniacutem konci opatřenyacutem černyacutem hladkyacutem stolkem na spodniacutem otaacutečivou
hlaviciacute mikrometrickeacuteho šroubu kteryacute ve svisleacutem směru pohybuje svorkou umiacutestěnou uvnitř vaacutelce Do
niacute se pomociacute bočniacuteho šroubu upevniacute objekt kteryacute se řeže Objekty se řežou břitvou Mokryacutem štětečkem
se řezy přenaacutešejiacute do vody (meacutedia)
Obr 4 Typy mikrotomů
Specifickaacute barveniacute preparaacutetů U mikroskopickyacutech pozorovaacuteniacute je časteacute specifickeacute barveniacute preparaacutetů ktereacute pomaacutehaacute zviditelnit buněčneacute
struktury nebo organely Kromě již zmiacuteněneacuteho vitaacutelniacuteho barveniacute se použiacutevaacute celaacute škaacutela barviv ktereacute se
děliacute podle naacuteboje způsobu barveniacute nebo specifity vůči buněčnyacutem strukturaacutem Nejčastěji použiacutevanou
skupinou jsou barviva specifickaacute vůči buněčnyacutem jaacutedrům jako např toluidinovaacute modř kterou budete
použiacutevat v uacuteloze 11 (Mikroskopie a buněčnyacute cyklus) k vizualizaci faacuteziacute buněčneacuteho cyklu
118
UacuteKOL Č 1 Stavba rostlinneacute buňky plasmolyacuteza deplasmolyacuteza plasmoptyacuteza
Buňky z pokožky cibule jsou v jednom směru protaacutehleacute majiacute velkou centraacutelniacute vakuolu Buněčnaacute stěna je
stejnoměrně silnaacute a mezibuněčneacute prostory nejsou vyvinuty což souvisiacute s kryciacute funkciacute pokožkovyacutech
buněk Jaacutedro se nachaacuteziacute při buněčneacute stěně a je bochniacutekoviteacuteho tvaru
V hypertonickeacutem prostřediacute dochaacuteziacute u buněk k tzv plasmolyacuteze kteraacute je způsobena tiacutem že voda je z
vakuol odsaacutevaacutena Vakuola se zmenšuje a cytoplasma se odchlipuje od buněčneacute stěny Po přidaacuteniacute
destilovaneacute vody dochaacuteziacute k deplasmolyacuteze buňka se nachaacuteziacute v hypotonickeacutem prostřediacute Voda vnikaacute do
vakuoly kteraacute se zvětšuje a cytoplasma se dostaacutevaacute do původniacute polohy Po deacutele trvajiacuteciacutem pozorovaacuteniacute
mohou buňky praskat a červenofialovyacute obsah vyteacutekaacute do okolniacute vody Vlivem velkeacuteho osmotickeacuteho tlaku
dochaacuteziacute k prasknutiacute cytoplazmatickeacute membraacuteny i buněčneacute stěny a nastaacutevaacute plasmoptyacuteza
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pasteurovy pipety
Žiletka
Pinzeta
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Cibule se zbarvenyacutemi suknicemi (v buněčneacute šťaacutevě obsahujiacute antokyan)
Roztok sacharosy o koncentraci 1 moll-1
POSTUP
1 Nařežte si několik čtverečků pokožky (asi 5 x 5 mm) přiacutemo na suknici tak že ostrou žiletkou
provedete nehlubokeacute zaacuteřezy
2 Pinzetou sloupnete vyřiacuteznuteacute čtverečky pokožky ktereacute rychle přenesete na podložniacute sklo do kapky
vody nebo do kapky roztoku sacharosy
3 Pozorovanyacute objekt překryjte opatrně kryciacutem skliacutečkem Pozorujte stavbu rostlinneacute buňky v kapce
vody a naacutesledně změny v roztoku sacharosy
4 Po ukončeniacute pozorovaacuteniacute pletiva v roztoku sacharosy přikaacutepněte na jednu stranu kryciacuteho skliacutečka
kapku vody a k druheacute straně přiložte proužek filtračniacuteho papiacuteru kteryacute vysaje z prostoru pod kryciacutem
sklem roztok sacharosy Tento uacutekon několikraacutet zopakujte Pozorujte
VYHODNOCENIacute
1 Popište a zakreslete tvar buněk pokožky cibule v izotonickeacutem prostřediacute 2 Zakreslete a popište vliv roztoku sacharosy na pokožkoveacute buňky cibule
119
UacuteKOL Č 2 Charakterizace jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin
A Pozorovaacuteniacute průduchů
Průduch (stoma mn čiacuteslo stomata) je struktura vyskytujiacuteciacute se předevšiacutem na listech vyššiacutech rostlin kteraacute
umožňuje transpiraci a kontrolovanou vyacuteměnu plynů (předevšiacutem CO2 a O2) mezi mezofylem listu
rostliny a ovzdušiacutem Jsou tvořeny dvěma svěraciacutemi buňkami uzaviacuterajiacuteciacutemi průduchovou štěrbinu Pod
průduchovou štěrbinou je v mezofylu dyacutechaciacute dutina Svěraciacute buňky majiacute nejčastěji ledvinovityacute tvar a
kromě vyacuterazneacute vakuoly obsahujiacute i chloroplasty Oteviacuteraacuteniacute a zaviacuteraacuteniacute štěrbiny je vyvolaacuteno osmotickyacutemi
stahy svěraciacutech buněk a je ovlivněno koncentraciacute osmoticky aktivniacutech laacutetek hladinou enzymů a
hormonů světlem a obsahem vody v rostlině Existuje však několik modelů průduchů lišiacuteciacutech se
anatomickou stavbou a mechanismem pohybu svěraciacutech buněk Takteacutež velikost a počet průduchů je
značně variabilniacute a souvisiacute s polohou a vnějšiacutemi podmiacutenkami Obvykle jsou průduchy vyvinuty ve většiacutem
zastoupeniacute na spodniacute straně listu u jednoděložnyacutech rostlin jsou rozmiacutestěny na obou stranaacutech
stejnoměrně (Obr 5) Na pozorovaacuteniacute průduchů se připravuje tzv otiskovyacute preparaacutet pokožky listu
vytvořenyacute pomociacute bezbarveacuteho laku
Obr 5 Průduchy na listech jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Pinzeta
Lepiciacute paacuteska
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
List semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu
Bezbarvyacute lak na nehty
POSTUP
1 Uřiacutezněte jeden list semenaacutečků hrachu kukuřice
2 Na spodniacute i vrchniacute stranu listu obou rostlin naneste tenkou vrstvu bezbarveacuteho laku a nechte ho
uschnout
3 Naacutesledně nalepte lepiciacute paacutesku na zaschlyacute lak jemně přitlačte tak aby se lak zachytil na paacutesku pak
ji odlepte a přeneste na podložniacute skliacutečko Pozorujte
120
VYHODNOCENIacute
1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Potvrdili jste rozdiacutely v rozloženiacute a v počtu průduchů na listech
jednoděložnyacutech a dvouděložnyacutech rostlin
2 Bylo uspořaacutedaacuteniacute průduchů paralelniacute nebo nepravidelneacute Pozorovali jste rozdiacutely v anatomii
svěraciacutech buněk
B Pozorovaacuteniacute rostlinnyacutech pletiv a ceacutevniacutech svazků listu
Na povrchu listu je pokožka (epidermis) tvořenaacute plochyacutemi buňkami (tzv epidermaacutelniacute buňky) Vnějšiacute
stěna je krytaacute kutikulou Zaacutekladniacute pletivo listu je mezofyl (Obr 6) Ten je v listu rozčleněn na palisaacutedovyacute
parenchym a houbovyacute parenchym U listů monofaciaacutelniacutech je mezofyl tvořen palisaacutedovyacutem
parenchymem vyskytujiacuteciacutem se na obou stranaacutech a uprostřed je houbovyacute parenchym U listů bifaciaacutelniacutech
se jedno až viacutecevrstevnyacute palisaacutedovyacute parenchym nachaacuteziacute na svrchniacute straně pod epidermis je tvořen
vaacutelcovityacutemi protaacutehlyacutemi buňkami těsně k sobě naleacutehajiacuteciacutemi a obsahuje velkeacute množstviacute chloroplastů
Houbovyacute parenchym obsahuje meacuteně chloroplastů je tvořen laločnatyacutemi buňkami a vytvaacuteřiacute
mezibuněčneacute prostory zajišťujiacuteciacute dostatečnyacute rozvod plynů a vody
Obr 6 Rostlinnaacute pletiva na přiacutečneacutem řezu listu
Zdroj httpsslideplayercomslide10561918)
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pinzeta
Ručniacute mikrotom
Žiletky
Štěteček
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
List semenaacutečků hrachu kukuřice
Mrkev
POSTUP
1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky
špaliacutečku Do zaacuteřezu vložte přiacutečně odřezanyacute kousek listu semenaacutečků hrachu resp kukuřice a mrkev
se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu
2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy listu ktereacute vložiacutete do kapky vody na podložniacutem skliacutečku
překryjte je kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem
121
VYHODNOCENIacute
1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute Jak se lišilo rozloženiacute rostlinnyacutech pletiv v listech hrachu a
kukuřice
2 Na zaacutekladě sveacuteho pozorovaacuteniacute popište jak se lišilo rozloženiacute ceacutevniacutech svazků v listech rostlin
C Pozorovaacuteniacute uspořaacutedaniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostliny
Lignifikace je proces při ktereacutem se do celuloacutezniacute kostry buněčneacute stěny uklaacutedaacute lignin K nejznaacutemějšiacutem
histochemickyacutem reakciacutem ktereacute umožňujiacute identifikovat lignin patřiacute napřiacuteklad reakce s floroglucinolem
Tyto reakce nejsou pro lignin specifickeacute nyacutebrž jsou reakcemi uvedenyacutech činidel s koniferylaldehydem
a jinyacutemi přiacutebuznyacutemi laacutetkami ktereacute jsou stavebniacutemi kameny ligninu Zdřevnatěleacute buněčneacute stěny
obsahujiacuteciacute lignin se na řezu zbarviacute červeně až červenofialově
Obr 7 Uspořaacutedaacuteniacute ceacutevniacutech svazků ve stonku rostlin
Zdroj httpvsangiospermweeblycomxylem-and-phloemhtml)
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pinzeta
Kapaacutetko
Ručniacute mikrotom
Žiletky
Štěteček
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Stonek semenaacutečků hrachu kukuřice či fazolu
Mrkev
Floroglucinoloveacute činidlo
75 roztok glycerolu v 10 kyselině siacuteroveacute
25 kyselina chlorovodiacutekovaacute
122
POSTUP
1 Uřiacutezněte asi 3cm špaliacuteček mrkve (použijte korkovrt velikosti 6) a nařiacutezněte jej asi do poloviny deacutelky
špaliacutečku Rukojetiacute špachtle do jejiacuteho středu udělejte žlaacutebek Do žlaacutebku vložte 15 cm čaacutest stonku
(segment) a mrkev se segmentem upněte do ručniacuteho mikrotomu
2 Žiletkou připravte co nejtenčiacute přiacutečneacute řezy ktereacute vložiacutete do vody
3 Naacutesledně řezy přeneste štětečkem do několika kapek floroglucinolu v Petriho misce
4 K řezům v misce přikaacutepněte 1 kapku 25 HCl a nechte 2-5 minut působit
5 Vybarveneacute řezy přeneste do roztoku glycerolu v kyselině siacuteroveacute na podložniacutem skle překryjte
kryciacutem skliacutečkem a pozorujte mikroskopem
6 Pro kontrolu si nechejte několik řezu jen ve vodě a porovnejte s nabarvenyacutemi řezy
VYHODNOCENIacute
1 Zakreslete a popište svaacute pozorovaacuteniacute
2 Pojmenujte buňky u kteryacutech byla prokaacutezaacutena přiacutetomnost ligninu
123
11 Mikroskopie a buněčnyacute cyklus
Buněčnyacute cyklus
Genetickaacute informace každeacuteho organismu je uložena v několika (přiacutep mnoha) molekulaacutech DNA
(deoxyribonucleic acid ndash deoxyribonukleovaacute kyselina) neboli chromosomech Napřiacuteklad lidskeacute buňky
obsahujiacute po 46 chromosomech zatiacutemco buňky cibule po 8 chromosomech Sled pochodů při kteryacutech
každaacute buňka zdvojnaacutesobiacute svůj obsah včetně genetickeacuteho materiaacutelu a rozděliacute se na dvě dceřineacute buňky
se nazyacutevaacute buněčnyacute cyklus
Buněčnyacutem cyklem je nazyacutevaacuten sled pochodů v buňce od skončeniacute jedneacute mitoacutezy do konce mitoacutezy
naacutesledujiacuteciacute Během buněčneacuteho cyklu buňka znaacutesobuje svůj obsah DNA dvakraacutet a zdvojuje svou
cytoplazmu včetně organel Po rovnoměrneacutem rozděleniacute jaacutedra a jeho obsahu (mitoacuteza) dochaacuteziacute
k samotneacutemu fyzickeacutemu odděleniacute buněk kdy je mezi nově vznikajiacuteciacute buňky rozdělena cytoplasma a
organely (cytokineze) Mitoacuteza a cytokineze tvořiacute dohromady tzv mitotickou faacutezi (M-faacuteze) buněčneacuteho
cyklu Zbylaacute čaacutest buněčneacuteho cyklu se nazyacutevaacute jako interfaacuteze Označeniacute pochaacuteziacute z doby kdy rozlišeniacute pro
pozorovaacuteniacute buněk nebylo velikeacute a kromě synteacutezy DNA a samotneacuteho děleniacute nebylo během buněčneacuteho
cyklu nic vidět Dnes je již znaacutemo že je buňka metabolicky aktivniacute během celeacute interfaacuteze kdy dochaacuteziacute k
synteacuteze např nukleotidů a histonů pro replikaci DNA stejně jako mnoha dalšiacutech proteinů i
niacutezkomolekulaacuterniacutech laacutetek Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu i poměr jednotlivyacutech faacuteziacute zaacutevisiacute na typu buňky a
organismu
Mitoacuteza (M-faacuteze) maacute 4 hlavniacute faacuteze profaacutezi metafaacutezi anafaacutezi a telofaacutezi (Obr 1) zakončenaacute cytokineziacute
neboli samotnyacutem rozděleniacutem buňky Mezi profaacuteziacute a metafaacuteziacute je mezifaacuteze nazyacutevanaacute prometafaacuteze
Obr 1 Staacutedia mitoacutezy v rostlinnyacutech buňkaacutech
Trvaacuteniacute buněčneacuteho cyklu (tzv generačniacute doba buňky) je u různyacutech buněk různaacute ndash zaacutevisiacute na typu buňky
a na jejiacutem fyziologickeacutem stavu Některeacute buňky se děliacute několikraacutet za hodinu jineacute buňky se děliacute v řaacutedu
dnů U mnohobuněčnyacutech organismů byacutevaacute počet možnyacutech děleniacute vyacuterazně omezen velmi často se děleniacute
zastaviacute v momentu kdy buňka dosaacutehne určiteacute specializace (typickyacutem přiacutekladem jsou buňky nervovyacutech
tkaacuteniacute a buňky svalovyacutech vlaacuteken) Růst organismu a zvyšovaacuteniacute počtu buněk zpravidla zajišťujiacute kmenoveacute
buňky nebo meristeacutemy
124
Obr 2 Staacutedia mitoacutezy v buňkaacutech endospermu rostliny Haemanthus (bělokvět) A ndash interfaacuteze B ndash
profaacuteze C ndash prometafaacuteze D ndash metafaacuteze E ndash anafaacuteze F ndash telofaacuteze Zdroj De Mey J Lambert A M Bajer A S Moeremans M amp De Brabander M (1982) Visualization of microtubules in
interphase and mitotic plant cells of Haemanthus endosperm with the immuno-gold staining method Proceedings of the
National Academy of Sciences of the United States of America 79(6) 1898ndash1902 httpsdoiorg101073pnas7961898
Interfaacuteze
Interfaacuteze je nejdelšiacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu (asi 90 doby) biologickaacute aktivita buňky je v teacuteto faacutezi velmi
vysokaacute (obdobiacute kontinuaacutelniacuteho růstu buňky)
Interfaacuteze se děliacute na tři čaacutesti G1 S a G2 Během G1-faacuteze (z angl Gap = mezera) probiacutehaacute synteacuteza biacutelkovin
DNA polymerasy synteacuteza RNA a tubulinu Během S-faacuteze (syntetickaacute faacuteze) je syntetizovanaacute DNA Během
G2-faacuteze probiacutehaacute metabolickaacute aktivita a růst buňky Během G1-faacuteze a G2-faacuteze mohou buňky přechaacutezet
(reverzibilně) do klidoveacute G0-faacuteze (v G2-faacutezi pouze rostlinneacute buňky živočišneacute buňky v obou faacuteziacutech)
Na konci interfaacuteze se v buňce nachaacuteziacute jedno nebo viacutece jadeacuterek a jejiacute jaacutedro je obklopeno jadernou
membraacutenou U živočišnyacutech buněk se na vnějšiacute straně jaacutedra nachaacuteziacute dva centrozomy ktereacute byly
duplikovaacuteny během interfaacuteze a u živočichů obsahujiacute dvojici centriol Kolem centrozomů se nachaacuteziacute
kruhovaacute řada mikrotubulů (vznikleacute polymeraciacute tubulinu) nazyacutevanaacute astrosfeacutera (astery)
V teacuteto faacutezi ještě nelze jednotliveacute chromozomy rozlišit mikroskopicky (viz Obr 2A) protože jsou tvořeny
tenkyacutemi poměrně volně spiralizovanyacutemi chromatinovyacutemi vlaacutekny
125
Mitoacuteza (M-faacuteze)
Mitotickeacute děleniacute se objevuje u eukaryot a je evolučniacute adaptaciacute spojenou s probleacutemem přesneacuteho
rozděleniacute genetickeacuteho materiaacutelu jaacutedra do dvou dceřinyacutech buněk Zaacutekladniacute princip průběhu mitoacutezy u
eukaryot je obdobnyacute i když se může u různyacutech organismů miacuterně lišit
Jak již bylo zmiacuteněno mitoacuteza se děliacute do 4 faacuteziacute s jednou mezifaacuteziacute (profaacuteze prometafaacuteze metafaacuteze
anafaacuteze telofaacuteze) po mitoacuteze probiacutehaacute vlastniacute děleniacute buňky (citokineze)
Frekvenci mitoacutez v živočišneacute tkaacuteni nebo v rostlinneacutem pletivu udaacutevaacute tzv mitotickyacute index (MI) kteryacute je
daacuten poměrem počtu buněk ktereacute se nachaacutezejiacute ve stadiu mitoacutezy k celkoveacutemu počtu buněk Mitotickyacute
index odraacutežiacute proliferačniacute aktivitu tkaacuteně nebo pletiva Mitotickyacute index zaacutevisiacute na deacutelce trvaacuteniacute mitoacutezy a na
deacutelce interfaacuteze a zpravidla se udaacutevaacute v procentech děliacuteciacutech se buněk k celkoveacutemu počtu sledovanyacutech
buněk
MI []=M
Nmiddot100
kde M hellip počet buněk v mitoacuteze
N hellip počet všech buněk
Profaacuteze
Během profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu endoplasmatickeacuteho retikula a Golgiho aparaacutetu na menšiacute fragmety
v jaacutedru miziacute jadeacuterka Chromozomovaacute vlaacutekna se viacutece spiralizujiacute (kondenzujiacute) a vytvaacuteřejiacute jednotliveacute
chromozomy ktereacute jsou již viditelneacute při pozorovaacuteniacute světelnyacutem mikroskopem (Obr 2B) Každyacute zdvojenyacute
chromozom je tvořen dvěma sesterskyacutemi chromatidami ktereacute jsou propojeny po celeacute deacutelce za pomoci
proteinu kohezinu každaacute chromatida nese specifickou oblast primaacuterniacute konstrikce ndash centromeru
V oblasti centromery vznikaacute na každeacute chromatidě chromozomu složitaacute proteinovaacute struktura ndash
kinetochor
Na počaacutetku profaacuteze se od sebe oddělujiacute centrozomy a pohybujiacute se k opačnyacutem poacutelům buňky Tyto sloužiacute
jako organizaacutetory mikrotubulů z nichž se tvořiacute mitotickeacute (děliacuteciacute) vřeteacutenko Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho
vřeteacutenka zasahujiacute od jednoho poacutelu k ekvatoriaacutelniacute rovině buňky kde se spojiacute a vytvořiacute tzv polaacuterniacute vlaacutekna
Centrozomy jsou pak označovaacuteny jako poacutely děliacuteciacuteho vřeteacutenka
Prometafaacuteze
Ke konci profaacuteze dochaacuteziacute k rozpadu jaderneacute membraacuteny (Obr 2C) Mikrotubuly děliacuteciacuteho vřeteacutenka pak
pronikajiacute do oblasti jaacutedra a spojujiacute se s plně spiralizovanyacutemi chromozomy (kvarterniacute struktura
chromozomu) Některaacute vlaacutekna děliacuteciacuteho vřeteacutenka pronikajiacute až k chromozomům a připojujiacute se na
kinetochory v oblasti centromer za vzniku tzv kinetochorovyacutech vlaacuteken V buňce zůstaacutevajiacute i vlaacutekna
kteraacute se nikam nepřipojujiacute a tvořiacute tzv astrosfeacuteru
Metafaacuteze
Během metafaacuteze jsou centrozomy na protějšiacutech poacutelech buňky a určujiacute podeacutelnou osu děleniacute
Chromozomy se tahem kinetochorovyacutech vlaacuteken seskupiacute v ekvatoriaacutelniacute rovině buňky (tzv metafaacutezniacute
destička) a centromery všech chromozomů jsou vyrovnaneacute v řadě v metafaacutezniacute destičce (Obr 2D) Tato
vlaacutekna jsou vzhledem ke sveacute funkci v anafaacutezi označovaacutena jako tažnaacute vlaacutekna
Metafaacuteze je nejvhodnějšiacute faacuteze k určeniacute počtu chromozomů a k jejich identifikaci
126
Anafaacuteze
Anafaacuteze (Obr 2E) je často nejkratšiacutem uacutesekem mitoacutezy Na počaacutetku anafaacuteze dochaacuteziacute k přerušeniacute
propojeniacute mezi chromatidami za pomoci enzymu separasy (proteolytickyacute enzym) jednotliveacute
chromatidy jsou pak tahem děliacuteciacuteho vřeteacutenka posunuty k poacutelům buňky Každaacute chromatida se staacutevaacute
samostatnyacutem chromozomem (dceřinyacute chromozom) Pohyb chromozomů k poacutelům buňky je zajištěn
zkracovaacuteniacutem tedy depolymeraciacute kinetochorovyacutech vlaacuteken centromerou dopředu (anafaacuteze A) současně
se poacutely buňky od sebe vzdalujiacute (anafaacuteze B)
Na konci anafaacuteze majiacute oba poacutely buňky stejneacute a uacuteplneacute sestavy chromozomů
Telofaacuteze
Během telofaacuteze (Obr 2F) je buňka prodlužovaacutena polaacuterniacutemi vlaacutekny a u poacutelů buňky se začiacutenajiacute tvořit
dceřinaacute jaacutedra v miacutestech shromaacutežděniacute chromozomů obnovuje se jadernaacute membraacutena z fragmentů
membraacuteny rodičovskeacute buňky a ostatniacutech čaacutestiacute endoplazmatickeacuteho retikula objevuje se opět jadeacuterko a
rozvolňujiacute se chromatinovaacute vlaacutekna každeacuteho chromozomu
Cytokineze
Děleniacute cytoplasmy a buňky za vzniku dvou dceřinyacutech buněk naacutesleduje kraacutetce po ukončeniacute mitoacutezy U
vyššiacutech rostlin vznikaacute buněčnaacute destička (fragmoplast) od středu k obvodu buňky (centrifugaacutelně) u
živočišnyacutech buněk se plasmatickaacute membraacutena tvořiacute směrem z obvodu dovnitř buňky (centripetaacutelně
zaškrceniacute ryacutehovaacuteniacute) za aktivniacute uacutečasti mikrotubulů
Mikroskopickeacute pozorovaacuteniacute chromozomů
Chromosomy nejsou v normaacutelniacutem světle viditelneacute protože majiacute stejnyacute lom světla jako cytoplasma Je
však možneacute je zviditelnit použitiacutem specifickyacutech barviv nebo faacutezoveacuteho kontrastu Chromozomy se dobře
barviacute pomociacute acetobarviv což jsou barviva rozpustnaacute v kyselině octoveacute nebo propionoveacute ndash např
acetokarmiacuten laktopropionovyacute orcein acetonigrosin lakmoid atd
Před barveniacutem se nejprve provaacutediacute fixace materiaacutelu a macerace při ktereacute se rozrušiacute středniacute lamela mezi
buňkami takže je pak možneacute preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit do tenkeacute vrstvy a neniacute třeba ho řezat
Fixace se použiacutevaacute nejčastěji alkohol-octovaacute (směs 96 ethanolu a ledoveacute kyseliny octoveacute v poměru 31
ndash Farmerova fixaacutež) macerace se provaacutediacute často směsiacute koncentrovaneacute HCl a 96 ethanolu v poměru 11
přiacutepadně 1M nebo 5M HCl nebo pak enzymaticky působeniacutem pektinas a celulas
Barveniacutem za pomociacute acetobarviv se jasně vybarviacute chromatin a chromozomy cytoplasma se zbarviacute do
růžova
Diacuteky maceraci lze preparaacutet jemnyacutem tlakem rozložit na tenkou vrstvu a připravit tak tzv roztlakovyacute
preparaacutet Je vhodneacute vybrat materiaacutel kde dochaacuteziacute k intenzivniacutemu buněčneacutemu děleniacute jako jsou
meristeacutemy ktereacute se nachaacutezejiacute na vzrostneacutem vrcholu stonku a v kořenoveacute špičce (Obr 3)
V přiacutepadě kdy je třeba chromozomy počiacutetat se před fixaciacute provaacutediacute tzv předpůsobeniacute (nejčastěji
roztoky kolchicinu para-dichlorbenzenu 8-hydroxychinolinu nebo studenou vodou) Předpůsobeniacute
zajistiacute rozrušeniacute děliacuteciacuteho vřeteacutenka zkraacuteceniacute chromozomů chromatidy se od sebe neoddělujiacute Jednotliveacute
chromozomy jsou uvolněny z mitotickeacuteho aparaacutetu tiacutem jsou leacutepe rozloženy v celeacute buňce Zvyacutešiacute se počet
pozorovanyacutech metafaacuteziacute
127
Pro přesnějšiacute identifikaci jednotlivyacutech chromozomů (zvlaacuteště v metafaacutezi) sloužiacute metoda tzv proužkovaacuteniacute
chromozomů (bandings) jejiacutemž principem je diferenciaacutelniacute barveniacute chromatinu (vzniknou viditelneacute
proužky bandy)
Dalšiacute možnostiacute barveniacute chromozomů je barveniacute dle Feulgena diacuteky jemuž se vybarviacute vyacutehradně struktury
obsahujiacuteciacute DNA Pomociacute hydrolyacutezy v HCl se z DNA odštěpiacute purinoveacute baacuteze a na aldehydickeacute skupiny
zbytků deoxyribosy se navaacuteže barvivo ndash bazickyacute fuchsin obsaženeacute v Schiffově reagens
Obr 3 Podeacutelnyacute řez kořenovou špičkou
UacuteKOL Č 1 Pozorovaacuteniacute faacuteziacute buněčneacuteho cyklu
LABORATORNIacute POMŮCKY
Světelnyacute mikroskop
Podložniacute skliacutečka
Kryciacute skliacutečka
Pasteurovy pipety
Preparačniacute jehla
Žiletka
Pinzeta
Mikrozkumavky
CHEMIKAacuteLIE A BIOLOGICKYacute MATERIAacuteL
Kořenoveacute špičky cibule kuchyňskeacute (Allium cepa L) nebo hrachu seteacuteho (Pisum sativum L)
05 toluidinovaacute modř nebo Schiffovo reagens
kyselina chlorovodiacutekovaacute o koncentraci 5 moll-1
POSTUP
Po celou dobu praacutece použiacutevejte ochranneacute rukavice
1 Ustřihněte si asi 1 cm dlouheacute kořiacutenky cibule a vložte je do mikrozkumavky
2 Přidejte 5 molmiddotl-1 HCl a nechte působit asi 10 minut při laboratorniacute teplotě
128
3 Oplaacutechněte kořiacutenky destilovanou vodou jeden přeneste na podložniacute skliacutečko a oddělte
kořenovou špičku s meristematickyacutem pletivem zbytek kořene vyhoďte
4 Kořenovou špičku přeneste pinzetou do kapky 05 toluidinoveacute modře (Schiffovo reagens) na
podložniacutem skliacutečku
5 Naacutesledně špičku opatrně přeneste do kapky destilovaneacute vody poteacute kořenovou špičku
přemiacutestěte na noveacute podložniacute skliacutečko přiložte kryciacute skliacutečko a kolmo přitlačte korkovou zaacutetkou
na špičku Opatrně abyste skliacutečkem neposunuli nebo neotočili Pozorujte roztlakovyacute preparaacutet
pod světelnyacutem mikroskopem za využitiacute znalostiacute ziacuteskanyacutech v uacuteloze Zaacuteklady mikroskopovaacuteniacute
6 V 10 zornyacutech poliacutech mikroskopu spočiacutetejte všechny buňky a buňky v mitoacuteze
VYHODNOCENIacute
1 Pozorujte preparaacutety a zakreslete
2 Pokud jste pozorovali buňky v rozdiacutelnyacutech faacuteziacutech mitotickeacuteho děleniacute označte pojmenujte danou
faacutezi do protokolu a stručně popište co se děje s chromozomy
3 Vyacutesledky z bodu 6 postupu zapište do tabulky a stanovte mitotickyacute index
Zorneacute pole Počet buněk
Počet všech buněk v profaacutezi v metafaacutezi v anafaacutezi v telofaacutezi
1
2
3
4
5
6
7
8
6
10
Celkem