kapitola9

[Zadejte text.] Stránka 1

METODY A TECHNIKY INOVATIVNÍHO MYŠLENÍ

VZDĚLÁVACÍ MODUL PROJEKTU CHEMPOINT – VĚDCI PRO CHEMICKOU PRAXI

zpracoval: VLADIMÍR HŘEBÍČEK


1. Posuzování rizik a rozhodování

Průvodce/Úvod …

Vítejte v deváté kapitole kurzu Metody a techniky inovativního myšlení. V této kapitole se seznámíte s principy rozhodovacího procesu. Dále pak se dvěma metodami pro identifikaci a posuzování rizik. V poslední části pak probereme tři metody pro stanovování priorit a objektivizaci rozhodování se při výběru řešení.

1.1. Rozhodovací proces

V procesu navrhování nových řešení má sice mnoho lidí tendenci věnovat se jenom jednomu řešení – zpravidla tomu prvnímu, které je napadne, ale systematičtí řešitelé jsou si vědomi toho, že neplatí „matematický princip“, že existuje jenom jedno řešení a často dospívají k alternativním řešením, která se musí posoudit, aby se to optimální z nich pro dané podmínky vybralo a zavedlo. Rozhodovací proces si můžeme představit v podobě trychtýře, jak to ukazuje ve své knize

Efektivní inovace John Adair. Na začátku rozhodovacího procesu je tedy zpravidla několik proveditelných možností. Při rozhodování z nich vybíráme postupně ty vhodněji a důležitější a těch méně důležitých se zbavujeme. Nakonec pomyslným trychtýřem projdou nejvhodnější kandidáti, mezi nimiž se musí řešitel nebo tým rozhodnout.

Obrázek 9.1: Rozhodovací proces – model trychtýře (Zdroj: Adair. str. 106)

ORGANIZACETÝM(Y

ČLOVĚK

JEDNOTLIVECÚKOL

TÝ

5

2

2


Pokud jste v pozici toho, kdo rozhoduje mezi různými alternativami, pak by mělo být vašim záměrem zredukovat počet možností na pokud možno dvě a pro jednu z nich se rozhodnout. K systematičtějšímu posouzení dvou alternativ vám může pomoci například metoda analýza silového pole, která je popsána v dalším textu. Jinou metodou užitečnou pro rozhodování je takzvaná matice priorit, která sice může být

použita při postupném trychtýřovém výběru, ale dá se také uplatnit pro seřazení a výběr řešení na základě posouzení souboru kritérií v každém řešení a to nejvhodnější můžete vybrat hned v prvním kroku.

1.2. Posuzování rizik

Pro posuzování rizik můžeme použít například jednoduchou SWOT analýzu nebo sofistikovanější nástroj, pro nějž se používá zkratka FMEA a v češtině o něm hovoříme jako o analýze možnosti vzniku vad a jejich následků.

1.2.1. Analýza SWOT

Jedna z možností, jak analyzovat rizika spojená se zavedením nějakého nového řešení je SWOT analýza. (Anglický akronym S – strenght, W – weakness, O – opportunity, T – threat). Při této analýze SWOT sledujeme čtyři charakteristické rysy navrhovaného řešení nebo nějakého objektu – silné stránky, slabé stránky, příležitosti a hrozby. Do podobné tabulky jako je pod tímto odstavcem, můžete se svými spolupracovníky vyplnit

během pracovní porady, jaké jsou silné a slabé stránky vašich návrhů, jaké příležitosti a hrozby by se mohly vyskytnout v souvislosti se zavedením těchto návrhů. Až budete hotovi s výčtem, zkuste se zamyslet u každé položky v sektorech „slabé stránky“ a „hrozby“ nad tím zda vám některá z těchto položek nemůže v budoucnu zkomplikovat situaci nebo ohrozit funkčnost navrhovaného řešení.

SWOT analýza

Silné stránky Slabé stránky

Příležitosti Hrozby

Poznámka: Pro reálnou SWOT analýzu použijte větší formulář na formátu A4 nebo na flipchartu apod.

1.2.2. FMEA – Analýza možnosti vzniku vad a jejich následků

Mezi důležité nástroje preventivního posuzování a odhalování rizik patří také metoda FMEA (Failure Modes and Effects Analysis) vyvinuta v rámci amerického programu APOLLO. Účelem tohoto nástroje je předem promyslet funkčnost jednotlivých kroků procesu nebo částí nějakého objektu a u nejzávažnějších rizik přijmout preventivní opatření. Tento původní nástroj krizového managementu je v současnosti ve větší míře využíván při zajišťování kvality výrobků nebo procesů. V tomto textu přinášíme pouze základní informace. V praxi rozlišujeme především FMEA návrhu (designu, případně výrobku) a FMEA procesu a

dále pak systémovou FMEA, která se může týkat jak návrhu, tak procesu a posuzuje kromě dílčích prvků i možné styčné plochy mezi prvky a podsystémy. Tato metoda je založena na skupinovém expertním posuzování jednotlivých částí objektu nebo kroků procesu – posuzování rizik spojených s každým prvkem a identifikací možných příčin rizika a možných následků.


Následující obrázek znázorňuje postup při vyplňování šablony pro procesní FMEA. Podrobnější postup a formulář FMEA je k dispozici ke stažení na www stránkách projektu Chempoint. Pro procesní analýzu FMEA potřebujeme dobře zmapovaný proces. Vycházíme z vývojového

diagramu procesu. U každého procesního kroku (operace) si ujasníme jeho účel. Pro každý krok uděláme kontrolní seznam činností. Ujasníme si další vlivy na proces.

Obr. 9. : Postup vyplňování formuláře FMEA procesu

Postup při tvorbě FMEA

1. Identifikovat potenciální způsoby selhání výrobku, služby nebo procesu.

2. Identifikovat potenciální dopad každého selhání (následky takového selhání) a ohodnotit jeho důležitost. (Nejčastěji na číselné škále od 1 do 10, kde 10 představuje nejvyšší význam.)

3. Identifikovat příčiny dopadů a ohodnotit pravděpodobnost jejich výskytu. (Nejčastěji na číselné škále od 1 do 10, kde 10 představuje nejvyšší pravděpodobnost výskytu.)

4. Ohodnotit vaši schopnost odhalit každý způsob selhání. (Nejčastěji na číselné škále od 1 do 10, kde 10 představuje nejmenší schopnost odhalit možnou příčinu vady stávajícím způsobem kontroly.)

5. Tato tři čísla musíme mezi sebou vynásobit, a stanovit tak riziko každého způsobu selhání. (RPN = Risk Priority Number).

6. Navrhnout způsoby snížení nebo odstranění rizik spojených s vysokými čísly RPN.

Čís.výkr./ název ___________________

___________________

Vozidlo, typ/provedení/rok ___________

ANALÝZA MOŽNÝCH VAD A JEJICH NÁSLEDKŮ

(FMEA PROCESU)

Odpovědnost za návrh má _____________________

Rozhodné datum ___________________

FMEA číslo ____________________

Str.____________ z _________

Připravil _______________________________

Datum zpracov. (orig.) ______ (rev)_________

Řešitelský tým ____________________________________________________________________________________________________________________

Výsledky opatření

Funkce procesu

Požadavky

Možný projev vady

Možný (é) důsledek (ky)

vady Význam

Kritičnost

Možná příčina/ mechanismus

vady Výskyt Stávající

způsoby řízení

procesu

Odhalit

eln

ost

MR/P Doporučená

opatření

Odpovědnost/ termín

realizace

Provedená opatření

(výsledek) Datum

realizace

Vážn

ost

výsky

t

Odhalit

..

MR/P

Jaký je účel procesu?

Co se může pokazit?

Jaké jsou

důsledky? Jak jsou závažné?

Jaké jsou

příčiny?

Jak často se

vyskytují?

Jak se tomu dá zabránit a jak se to dá odhalit?

Co se dá dělat? Změnit proces. Změnit normy, postupy, návody. Speciální opatření.

Jak se to podařilo?


1.3. Metody rozhodování

1.3.1. Analýza silového pole

Účel a možnosti použití:

Analýza silového pole je nástroj pro rozhodování. V rámci promýšlení a vytváření nových řešení můžeme pomocí ní porovnávat dvě varianty řešení nebo u každého návrhu posuzovat na základě větší váhy sil působících pro nebo proti, zda se pro tuto variantu rozhodnout nebo ne.

Postup:

Do hlavičky tabulky si napíšete téma nebo návrh řešení, o kterém se potřebujete poradit a rozhodnout. Například: Nákup nového měřicího přístroje v hodnotě 75 000,- Kč. Do sloupce podporující síly pak vepíšete všechny věci působící ve prospěch formulovaného

stanoviska či návrhu a do sloupce potlačující síly vše, co působí proti. Následně přidejte jednotlivým silám váhu na stupnici 1 až 10. Sečtěte váhy jednotlivých položek v každém sloupci a porovnejte výsledky. Pro sloupec s vyšším

součtem vah byste se měli rozhodnout.

ANALÝZA SILOVÉHO POLE: VÁHA + PODPORUJÍCÍ SÍLY POTLAČUJÍCÍ SÍLY - VÁHA

SOUČET SOUČET

1.3.2. Matice priorit

Účel a možnosti použití:

Matice priorit je dalším nástrojem, který vám může pomoci objektivněji rozhodnout o tom, které z navrhovaných řešení je důležitější nebo vhodnější.

Postup:

V rámci domluvy ve skupině budete muset vytvořit vlastní seznam kritérií pro posuzování. Pro stanovování těchto kritérií můžete vyjít třeba z následujících otázek:

Jaké hlavní příčiny jsou postihovány a do jaké míry?

Jaké jsou náklady?

Jaké jsou potenciální přínosy?

Jak snadná bude implementace?

Jaké jsou potenciální problémy?

Jak bude složité zabránit vedlejším dopadům nebo je napravit?

KRITÉRIA JEDNODU-CHOST

RYCHLOST NÍZKÁ CENA ZAVEDENÍ.

SNADNÁ UDRŽITELNOST

SNADNÉ ŠKOLENÍ

VÁHY 5 4 3 9 6

ŘEŠENÍ: SUMA


A 5 3 4 2 2 79 B 4 5 3 5 2 106 C 6 8 1 6 7 161 D 4 8 8 9 6 193 E 1 3 3 1 9 89

Vytvořit seznam řešení, které chce tým vyhodnocovat.

Vytvořit seznam kritérií, vůči kterým bude každé řešení posuzováno.

Jednotlivým kritériím přiřadit váhu.

U každého řešení udělit body představující vztah nebo naplnění pro jednotlivá kritéria.

Vynásobit přiřazené body váhou kritéria.

Vytvořit celkový součet bodů pro každé řešení. Takto vznikne pořadí řešení podle bodového ohodnocení (viz obrázek)

Prodiskutovat celkové výsledky.

1.3.3. Paretův diagram

Paretův diagram patří mezi nástroje, které pomáhají lidem porozumět nashromážděným údajům. Tento diagram vychází z tzv. Paretova principu 80:20. Wilfredo Pareto byl italský sociolog, matematik a ekonom, který žil na přelomu 19. a 20 století ve Švýcarsku a při svých bádáních, jako profesor na univerzitě v Lausanne, přišel na to, že 20 % obyvatel Švýcarska vlastní 80 % majetku a naopak zbylých 80 % obyvatel vlastní 20 % majetku. Pozdějšími výzkumy v různých oborech se zjistilo, že tento princip je obecně platný i v jiných sférách lidského působení. Paretův graf je způsob grafického znázornění údajů a zvýraznění, že ve skutečnosti jen několik

málo příčin stojí za většinou faktů. Tento nástroj pomáhá lidem při stanovování priorit pro rozhodování. Tím, že se zaměříme na 20 % příčin nějakého problému, které mají 80 procentní dopad na výsledky, dokážeme příslušný problém významně omezit nebo vyřešit. Paretův graf se sestrojí v pěti krocích a jejich pochopení usnadní jednoduchý příklad. Ten jsem

vybral z práce jednoho personálního útvaru v průmyslovém podniku, kde řešili problém vysoké absence a fluktuace.

1. krok

Seřaďte získané údaje v klesajícím pořádku dle priority, jak je níže znázorněno a sečtěte je.

Příčina Počet výskytů (bodové ohodnocení)

A - Nedobré vzájemné vztahy mezi zaměstnanci 36 B - Vysoký hluk 18 C - Nepochopení významu vlastní práce 15 D - Častá úrazovost 6 E - Neefektivní pracovní postupy 5 F - Intenzivní pracovní režim 4 G - Zápach 3 H - Špatné osvětlení 2 I - Neodpovídající platové ocenění 2 J - Autoritativní styl řízení 1

Celkem 92


2. Krok

Po té vyplňte kumulativní sloupec s mezisoučty. Tento úkon má význam pro zaznamenávání údajů do diagramu.

Příčina Počet výskytů Kumulativně

A - Nedobré vzájemné vztahy mezi zaměstnanci 36 36 B -Vysoký hluk 18 54 C - Nepochopení významu vlastní práce 15 69 D - Častá úrazovost 6 75 E - Neefektivní pracovní postupy 5 80 F - Intenzivní pracovní režim 4 84 G -Zápach 3 87 H - Špatné osvětlení 2 89 I - Neodpovídající platové ocenění 2 91 J - Autoritativní styl řízení 1 92

Celkem 92

3. Krok

Připravte digram. Na levé vertikální ose jsou vždy proměnné údaje, počet výskytů, celkový počet bodů, celkové náklady atd., na horizontální ose jsou vlastní příčiny. Vertikální stupnice vlevo by měla mít tolik hodnot, kolik je údajů - v našem případě 92 (problémů nebo bodová závažnost). Horizontální stupnice by měla obsahovat tolik kategorií (příčin), kolik jich máme ve vzorku. Obvyklým rysem Paretových diagramů je druhá vertikální osa na pravé straně. Jejím účelem je

zjednodušení interpretace grafu procentuálním vyjádřením. Mají to být jen přibližná čísla, není potřeba sčítat procenta s matematickou přesností. Je samozřejmé, že 100 % se rovná celkovému součtu levého vertikálního sloupce (92), jeho polovina je 50 % atd.

4. Krok

Převeďte údaje z tabulky do grafu. Nejprve vytvořte jednotlivé problémy formou sloupců sestupně od největšího problému. Potom zakreslete kumulativní křivku, jak je znázorněno na obrázku. Jak můžete vidět z hotového grafu, tři největší problémy (30 % z deseti) představují asi 75 %

všech problémů. Paretův diagram díky svému formátu, vyzdvihuje tyto klíčové oblasti do popředí a pomáhá skupinám stanovit priority, na něž by měly zaměřit svou pozornost i další práci.


Obr. 9. : Paretův diagram

5. Krok

V tomto kroku by měl řešitelský tým prozkoumat probírané problémy prostřednictvím Paretova diagramu ještě z hlediska jiných možných dat - například nákladů a podobně. Paretův diagram je jednoduchým a jasným způsobem, jak provést důkladné prozkoumání dat a

má své místo při každém řešení problémů.

SHRNUTÍ KAPITOLY Systematičtí řešitelé problémů jsou si vědomi toho, že neplatí „matematický princip“, že existuje

jenom jedno řešení a často dospívají k alternativním řešením, která se musí posoudit, aby se to optimální z nich pro dané podmínky vybralo a zavedlo. Na začátku rozhodovacího procesu je tedy zpravidla několik proveditelných možností. Při rozhodování z nich vybíráme postupně ty vhodnější a důležitější a těch méně důležitých se zbavujeme. Nakonec pomyslným trychtýřem projdou nejvhodnější kandidáti, mezi nimiž se musí řešitel nebo tým rozhodnout. Jedna z možností, jak analyzovat rizika spojená se zavedením nějakého nového řešení je SWOT

analýza. Mezi důležité nástroje preventivního posuzování a odhalování rizik patří také metoda FMEA (Failure Modes and Effects Analysis) vyvinuta v rámci amerického programu APOLLO. Účelem tohoto nástroje je předem promyslet funkčnost jednotlivých kroků procesu nebo částí nějakého objektu a u nejzávažnějších rizik přijmout preventivní opatření. Analýza silového pole je nástroj pro rozhodování. V rámci promýšlení a vytváření nových

řešení můžeme pomocí ní porovnávat dvě varianty řešení nebo u každého návrhu posuzovat na základě větší váhy sil působících pro nebo proti, zda se pro tuto variantu rozhodnout nebo ne. Matice priorit je dalším nástrojem, který vám může pomoci objektivněji rozhodnout o tom, které z navrhovaných řešení je důležitější nebo vhodnější. Paretův diagram patří mezi nástroje, které pomáhají lidem porozumět nashromážděným údajům.

Tento diagram vychází z tzv. Paretova principu 80:20. Paretův graf je způsob grafického znázornění údajů a zvýraznění, že ve skutečnosti jen několik málo příčin stojí za většinou faktů. Tento nástroj pomáhá lidem při stanovování priorit pro rozhodování. Tím, že se zaměříme na 20 % příčin nějakého problému, které mají 80 procentní dopad na výsledky, dokážeme příslušný problém významně omezit nebo vyřešit.

kapitola9

Documents