J A N P A L A C H

Prof. V. Hlavatý zemřelDne 11. ledna zemřel v USA jeden z nejvýznač

nějších čs. poúnorových exulantů, vědec světového jména, prof. dr. Václav Hlavatý. Pohřbu v Blooming - toně se dne 15. ledna zúčastnili představitelé amerických universit, vědeckých ústavů a úřadů, zástupců organizací tamních Čechů a Slováků a množství osobních přátel.

V. Hlavatý se narodil 27. ledna 1894 v Lounech, studoval na Karlově universitě a později na universitách v Holandsku, Anglii, Francii a v Itálii. V roce 1930 býl jmenován řádným profesorem filosofické fakulty Karlovy university a stal se členem Čs. akademie věd. Po odchodu do exilu působil kratší dobu na pařížské Sorboně á později na universitě v Bloomingtoně, kde na sebe upozornil zváště matematickým prokázáním platnosti Einsteinovy teorie relativity. Napsal na 140 větších vědeckých prací a přispíval do mnoha odborných časopisů, byl spolu- redaktorem japonského matematického časopisu “ Tensor” a italského “Rendiconti de Circolo Matemático di Palermo” . Měl několik čestných doktorátů ž různých universit. V roce 1962 podnikl vědeckou cestu kolem světa, na níž přednášel ná 80 universitách. Vědecký svět uctil prof. Hlavatého v roce 1966 vydáním knihy na jeho počest pod názvem “Perspěctives in Geometry and Relativity” , do níž přispělo 50 světových kapacit v oboru matematiky. Profesor Hlavatý se plně zúčastnil i exilového života a zvláště Společnost pro vědy a umění, jejímž byl prvním předsedou, je toho velkým důkazem.

Když diskutujeme s naší mládeží, pak v nás často vyvolávají údiv její názory. Nejčastěji proto, že nejsou plagiátem, ale produktem samostatné dedukce, nezatížené společenskou manipulací. Jestliže někdo odsuzuje naši mládež za to či no, děje se tak často proto, že možná nepochopil, že její vidění světa je poněkud jiné, přímočaré, nezastřené všelijakým taktizováním, opatrovnictvím, úzkoprsostí. Takoví lidé nepochopí, že mladý člověk nemůže uznávat nějaké složitosti tzv. reality, se kterými se snáze smiřují starší generace . . . Dospělý člověk někdy těžko pochopí, že mladý člověk tak silně nenávidí uniformitu, manipulování až zglajchšaltování, které se mu někdy vnucuje i zastřenými pojmy, jako jsou disciplína či normalizace, usměrnění. . .

Prof. dr. V . Kadlec, MF, 29. 12. 1968

MYSLETE NA ŽIVOT, MALOVĚRNÍ

M. ČechováMusím na něj neustále ■ myslit, ačkoliv jsem jej

nikdy nepoznala a nepoznám. Jan'Palach, jednadva- cetiletý student, který se upálil u fontány pod Museem na Václavském náměstí, aby tak protestoval proti zvůli okupantů.

Jeho fotografie byla v novinách. Oblá, milá tvář mladého inteligentního chlapce. Celý život měl před sebou! Jak mu asi bylo v okamžiku, kdy škrtnutím sirky vynesl dobrovolně ortel nad svým životem? Jaká strašlivá muka musel prožívat, když na něm hořely šaty, vlasy, kůže a když potom v nemocnici svým zraněním podlehl. Jistě nebyl sám, měl maminku, kterou jeho bolest bude pálit až do konce života, a další své blízké, kteří s ním to kruté umírání budou znovu á znovu prožívat.

A důsledky té dobrovolné smrti? Jistě jsou věci, pro ně| by člověk měl obětovat život a bez nichž se ani žít nedá. Mistr Jan Hus se dal pro svou pravdu upálit, tisíce známých, i neznámých mučedníků obětovalo dobrovolně své životy pro ideály volnosti, nezávislosti a svobody v obou světových válkách i v obdobích mezi nimi a po nich. Těch hrobů! Těch křížů! Té bolesti :— a oč je svět lepší? Na sklonku dvacátého století lidé umírají pro stejné ideály, pro něž umírali před'víc než půltisíciletím.

Možná že mi někdo bude vyčítat zbytečný pesimismus. Pokusme se tedy pohlédnout na strašnou událost realisticky. Student, který udělal ze svého těla hořící pochodeň, prohlásil před smrtí, že dalších patnáct mladých lidí je odhodláno učinit totéž, jestliže i nadále bude omezována svoboda tisku a jestliže okupanti budou nadále rozšiřovat své lži o “pomoci československým komunistům v boji proti nepřátelské západní propagandě.”

V době, kdy píšu tyto řádky, přicházejí z vlasti další smutné zprávy o podobných sebevraždách mladých lidí v Plzni, Brně, na výchdním Slovensku a snad i jinde. Jejich smrt jistě otřásla myslí všech lidí a probudila j e právě v době, kdy se pomalu začali smiřovat s myšlenkou, že republika prožívá období druhého nacismu. Československé i světové mínění si jejich smrtí zase připomenulo smrt jiných bezbranných lidí v loňském srpnu, na niž-už pomalu v návalu praktických starostí začalo zapomínat.

V podvědomí každého jednotlivce je ukryta touha přežít, dočkat se lepších dob za každých okolností. Jen duchové zvlášť nezávistí dovedou tuto přirozenou lidskou touhu v sobě potlačit a ukázat demonstra- tivně celému světu, že nejenom chlebem živ jest člověk. Z tohoto hlediska není smrt Jana Palacha i další̂ smrti, které si okupace vyžádala, tak zcela zbytečná. Stává se jí však v okamžiku, kdy si položíme nevyhnutelnou otázku: Je poctivým a čestným lidem opravdu třeba tak drastického povzbuzujícího pro- tředku? Otřesou tyto smrti zko-rnatělým srdcem těch, kteří skutečně rozhoduj í o bytí a nebytí naší země? Co řekne Palaehova smrt Leonidu Brežněvovi a jeho mocenské klice? Odvolá kvůli ní z Československa svá vojska? Co poví tato smrt vedoucím představitelům Komunistické strany Československa? Odvolají cenzurní opatření a dovolí, aby -se jejich panství rozpadlo? Pravda, jsou zděšeni, ale jen potud, že žádná vláda nemá ráda veřejnou ostudu.

A co udělá americký president a další představitelé států svobodného světa, až se dozvědí o hrozné smrti mladého chlapce? Začnou Sovětský svaz hospodářsky bojkotovat nebo s ním aspo-ň přeruší diplomatické styky?

^Kdyby tehdy při potupném jednání v Mos-kvě čs, představitelé demonstrativně pohrdli svým já, mohlo být možná zachráněno víc než život Jana Palacha, Neudělali- to a mám obavu, že ve snaze zamezit další

(Pokračování na straně 2.)

Published by F. Váňa,8. Moorhouse St., Richmond, Vic., 3121

Printers: “Unification” Pty. Ltd. 497̂ Collins St., Melbourne, Vic.

Registered at the G.P.O. M elbourne for transmition by post as a periodical

HLAS DOMOVAČESKOSLOVENSKÉ N O V IN Y FREE CZECH O SLO VAK NEWSPAPER

Ročník X IX . Melbourne 3. února 1969 Číslo 3.

Protesty proti vystoupení generálního tajemníka KSS

HUSÁKO VO D ILEMAS přibývajícími dny obnoveného sovětského protektorátu v Českosloven

sku vyjasňuje se i pohled na lidi, kteří jsou nebo se derou do popředí pro- tektorátního života. Zatímco se někteří z nich snaží i nadále kličkovat, jiní se už rozhodli využít možností, nabízejících se užitečným kolaborantům. Užitečným kolaborantem je dnes pro Moskýu jen ten, kdo má naději, že poukazy na svou minulost nebo pomocí jiných okolností získá podporu nebo aspoň tolerování části veřejnosti, což mu umožní plnit lépe příkazy protektorů.

Z dnešních komunistických politiků v ČSSR odpovídá těmto požadav

kům nejlépe dr. Gustav Husák, 56letý generální sekretář Komunistické strany Slovenska, v padesátých letech vězněný "buržoazní nacionalista’ , který dnes s oblibou balí názorové kotrmelce do pilně pěstovaného slovenského nacionalismu.

Jeho veřejná činnost se vystupňovala koncem minulého a počátkem letošního roku, když šlo o obsazení místa předsedy Federálního Národního shromáždění. Angažoval se tolik, že např. na jeho zákrok přerušovalv slovenské televizní stanice obvyklý přenos zpráv z Prahy, když se mělo hlásit o množství rezolucí a široké podpoře, kterou měla kandidatura Josefa Smrkovského. Husák dal také jasně znát nelibost, s jakou nesl, že se k jeho "boji za práva slovenského národa” ,

jak tomu říkal, nepřidala většina slovenských intelektuálů, kteří posuzovali otázku s větším zřetelem na jednotný postup proti Moskvě než jako národnostní spor.

Že byl nakonec vybrán pro místo předsedy' Federálního Národního shromáždění "liberál ’ Colotka (místo Husákovi bližšího bývalého ministerského předsedy Le- nárta nebo jiného Slováka z Novotného éry) a že Smrkovský byl navržen za Cblotkova zástupce a za předsedu Sněmovny lidu, nemůže Husák o- všem považovat za ú- spěch své diplomacie. Jeho nespokojenost s řešením tohoto problému měla zřejmě vliv na jeho podrážděné veřejné projevy' z poslední doby.

Největší ohlas měla Husákova řeč na schůzi (Pokračování na str. 2)

upalování budhistických bonzů jako protest proti politické agresi v jihovýchodní Asii.

Jan Palach byl pohřben v Praze na Olšanech dne 26. ledna 1969. Za jeho rakví šli pozůstalí, matka a bratr. J eho pohřeb byl pohřbem národního hrdiny.

Za jeho rakví nešel jenom akademický senát a kolegové z university. Z a jeho rakví šel československý lid. Snad je osudem národů českého a slovenského, aby jeho hrdiny byli mučedníci spíše než bojovníci.

Hrdinové loňských "reforem ’ a statečných řečí o lidské tváři socialismu zůstali přitom na Hradčanech za staženými záclonami, aby měli (Pokračování na str. 2)

válo, aniž by to naplno říkalo, že tito kandidáti (politické sebevraždy nebyli motivováni politickými pohnutkami, ale jakousi vlnou masové hysterie.

Musíme mít na mysli, že dnešní sebevražedná vlna začala ve Vietnamu jako politický protest proti občanské válce: Nikdo nebyl přičinlivější než komunistický propagátor, který roztruboval

rodním tisku referovaly noviny o třech až čtyřech podobných případech v Čechách a na Slovensku.

Je proto pří nej menším zvláštní, že československý ministr vnitra Jan Pelnář (podle zprávy United Pressu) připustil, že podobných pokusů bylo provedeno osmnáct.

Toto ministerské prohlášení zřejmě nadhazo-

Půl miliónu lidí doprovázelo jeho rakev na pražské Olšany. Milióny lidí truchlily v myšlenkách. A tak často a tak lehkovážně Vyslovená slova jako1 "pravda” a "svoboda’ ’ najednou zazněla v ústech lidí poctivě a upřímně.

Jan Palach zanechal politickou závěť. Řekl v ní, že svojí sebevraždou protestuje proti nesvobodě v Československu a proti pokusům tuto nesvobodu rozšířit a upevnit. Ani Komunistická strana Československa se neodvážila popřít nebo zastřít smysl a význam Palachový sebevraždy.

Palach našel své následovníky. Jejich gesta se komunistická vláda snažila vysvětlit jako činy sebevražedných maniaků. V Československém tisku jim bylo dáno minimální místo. V meziná-

Jan Palach se narodil ve Vsetatech ú Prahy. Vystudoval střední školu v Mělníku a byl v třetím ročníku filosofické fakulty Karlo(vy university, kde Studoval dějiny. Jeho profesoři mu předpovídali skvělou vědeckou dráhu. V lednu 1969 Jan Palach náhle vstoupil do dějin. Jeho otřesná auto-da fé u rampy Zemského muzea ná pražském Václavském náměstí nebylo pouhé hysterické gesto mladého člověka, který si zoufá nad životem, ale uvědomělý a kalkulojvaný politický čin. Jako student historie si Palach jistě uvědomil cenu a dosah dramátického gesta. Ale jistě nečekal, že jeho sebevražda bůde mít tak dalekosáhlou odezvu po celém světě. Paříž, Řím, Bern, Oxford; Milán, Peruggia byly svědky projevů solidarity demokratických studentů a profesorů s osudem československého lidu. A těžko ještě je zvážit impakc Palachový oběti na události uvnitř sovětského bloku.

- 2 - H L A S D O M O V A 3. 2. 1969

Jan P a l a c h

Husákovo dilema

Myslete na život(Pokračování se strany 1.)

ostudě z podobných smrtí, jako byla Palachova, komunisté klidně dokáží — jako před nimi nacisté — rozpustit třeba vysoké školy a poslat studenty na několik měsíců na ■ “převýchovu” do fabrik.

Jsou jistě ideály, pro jejichž dosažení je nutno nasadit i život. V našem století však, tvrdím, jsou jiné prostředky, jimiž je možno o ně bojovat. Náš národ 'tyto prostředky dobře zná,, naučil se ,je používat v ■dobách temna i za nacismu. Vyjádřit nesouhlas je možno stávkami,. tvrdým pasivním odporem, hladovkami, vtipem a švejkovstvím i metodami, které tak pěkně vylíčil Ludvík Vaculík v Manifestu 2000 slov. Cena života mladého člověka je však opravdu příliš vysoká.

HLUBOKÁ Ú CTA A BRATRSKÁ D RU ŽBA aneb 4 měsíce po odvlečení do Moskvy

Vážený soudruhu Černíku, přijměte můj upřímný pozdrav a nejlepií blahopřání k Vašemu jmenování do vysoké funkce předsedy vlády ČSSR. Vyjadřuji pevné přesvědčení, že vztahy opravdové bratrské družby a všestranné spolupráce mezi SSSR a ČSSR se budou dále upevňovat a úspěšně rozvíjet ve prospěch sovětského a československého lidu, v zájmu semknu- tosti socialistických států v boji za vítězství socialismu a komunismu, za mír a bezpečnost národů. S hlubokou úctou Alexej Kosygin, předseda Rady ministrů SSSR.

Telegram otištěný v Mladé frontě, 2. 1. 1969 Vážený soudruhu Kosygine, dovolte, abych

Vám upřímně poděkoval za Vaše blahopřání k mému jmenování předsedou vlády ČSSR. PH této příležitosti chtěl bych znovu zdůraznit naše pevné rozhodnutí dále rozvíjet a upevňovat spojenectví a přátelskou spolupráci se Sovětským svazem a dalšími socialistickými zeměmi v zájmu posílení socialismu, můru a pokroku ve světě.

Telegram otištěný v Rudém právu, 4. 1. 1969

DiecraftAustralia

6 Radford Rd., Reservoir, Víc.Telefon 460-1366

(Denně do 6 hod. odp., a v sobotu do 2 hod odp.)

koncepci s nedemokratickými důsledky. . . ”

"Dělníci během uplynulého roku získali velmi mnoho cenných politických zkušeností a přestali být manipulovanou masou. Některým politickým koncepcím se hodí vysvětlovat jejich o- becný odpor ke kompromisům, ke vstupu pěti vojsk, k politikům bez důvěry. . . a jejich snahu důsledně pokračovat v polednovém vývoji — jako důsledek jakéhosi zákulisního počínání malých skupinek. To jsou domněnky mylné. Nikdo dnes dělníky nemanipuluje. Ostatně by si to nedali líbit. . ”

"Víme, že horlení proti _tzv. pravicovým silám je vždy jenom předzvěstí. Po něm zpravidla následoval politický, vnitrostranický a někdy i

soudní útok a postih. V a- rujeme před takovým počínáním. ’ ’

Ostrý otevřený dopis Husákovi uveřejnil v Práci též Český odborový svaz pracovníků kovoprůmyslu, v ' němž se dotazuje, kdo mu dal právo označovat 900.000 kováků za "extremistické a pravicové síly1’ .

Celý Husákův projev měl však též příznivý ohlas: v tisku bulharském, polském a sovětském, který mu dával neobvyklou publicitu.

A tu musí začít Husákovo dilema: je už čas neohlížet se na názory veřejnosti doma a dělat kariéru jen pomocí M oskvy, anebo je ještě nebezpečí, že se stane pro protektory politikem neužitečným, protože nemá doma dostatečnou podporu?

—sv---

(Pokračováni se str. 1)alibi před svými sovětskými poručníky. Nad Palachovou rakví promluvili alespoň jeho učitelé z Karlovy university. Rektor Oldřich Starý prohlásil, že Jan Palach zemřel za pravdu a svobodu a že jeho oběť ovlivnila nejenom lid v Československu, ale v celém světě.

Osamělý ministr české vlády, ministr školství Bezdíček, mluvil stejně: "Palach zemřel na obranu svých ideálů a my nikdy nezradíme jeho odkaz . .

A zatím se komunistická strana chystala k potlačení "pravdy a svobody” . Nepohodlní západní novináři byli vypovězeni. Na Slovensku byla potlačena tak jako tak chatrná svoboda shromažďovací. Faktickým vůdcem Komunistické strany Slovenska se stal dr. Gustav H usák (jemuž se všeobecně říká Hnusák).

Na Václavském náměstí v Praze byla policií úspěšně hájena socha svátého Václava proti lidovým provokacím ve formě věnců a kytek, pokládaných k patě pomníku na uctění Palachový památky.

Truchlící studenti byli uctěni policejními pendreky a slzotvorným plynem. Je to pokrok: už se nestřílí. Ale, jak neustále zdůrazňuje českoslo

venská vláda, střílet by se opět mohlo, kdyby si to bratrská velmoc a kolébka lepšího života v komunismu usmyslila.

Zdá se, že toto téma je leitmotivem Dubčeko- vy politiky. Dne 9. ledna uveřejnilo Rudé právo Dubčekovu řeč, ve které pravil:

"Nikdy se nesmí navrátit a nenavrátí stav, kdy se mohli nekomunis- té cítit neplnoprávnými občany.” Policejní obušek a slzotvorný plyn nyní zrovnoprávnily straníky i nestraníky.

Dále: "Chci otevřeně říci, že stav našeho hospodářství nám dělá starosti a jeho řešení nesnese odkladu . . . Každá snaha zformovat politickou platformu odlišnou

od politiky ústředního výboru, každá snaha podněcovat ve veřejnosti iluze, že existuje jiná možná cesta, nevede- k praktické realizaci polednové politiky, ale naopak do slepé uličky, a fakticky, nezávisle na dobrých úmyslech, polednovou politiku brzdí . . . ” '

Aby bylo . jasné, co měl Dubček na mysli, konečný citát: "Předsednictvo Ú V KSČ považovalo za svou povinnost vystoupit proti neuváženým kampaním, které se v poslední době rozvíjejí a které by mohly svou logikou překročit dokonce i hranici, za níž by hrozily takové konflikty, které by bylo možno řešit jen krajními

prostředky . . .”Je to jedinečný pří

pad, když vůdce komunistické strany dokazuje bankrot komunistické politiky v Československu.

Lidská tvář socialismu proti socialismu děl a tanků. Rozbité čelo Alexandra Dubčeka proti oholeným lebkám sovětských maršálů.

Palachova sebevražda ovlivnila vývoj v okupovaných zemích východní Evropy při nejmen-' ším tím, že ukázala, jaká propast je mezi sny o spravedlivějším sociálním pořádku a cynickým sovětským imperialismem.

Jan Palach se zasloužil o stát.

vm

(Pokračování se str. 1) závodních výborů Komunistické strany - Slovenska v Dubnici nad Váhem. Citujeme aspoň kus (z LD z. 11- 1- tr.):

" . . . Listopadová rezoluce jasnými slovy ukazuje, kde jsou příčiny krizí naší společnosti před srpnem i po srpnu, v obecné rovině označuje ty extremistické skupiny, které škodily a škodí naší společnosti, vyvolávají zmatky a chaos u nás. Právě proto, že Ú V na tyto příčiny- poukázal, hned po zasedání Ú V v

listopadu se začaly organizovat různé akce až po stávky, aby vedení strany nemohlo důsledně usnesení z listopadu uvést v život. Nebo snad nemáme dost odvahy, abychom nazvali opozici opozicí a rozvratníky roz- vratníky? Nejde přirozeně o velké společenské síly. Politický dosah těchto různých skupin — tzv. nátlakových — je však o to větší, že mají, žel, vliv v části našich masových komunikačních prostředků.

. . .Skupiny lidí bez jakýchkoliv pověření stranických či lidových vrstev se soukromě scházejí po soukromých bytech, vymýšlejí kampaně, vymýšlejí akce a tyto akce a kampaně dostávají do veřejnosti . . . Je třeba, abychom se konečně už z toho přešlapování a stagnace dostali jako komunisté do ofensivního nástupu proti rozvratným silám, které u nás působí, do ofensivního nástupu na řešení pozitivního programu naší strany. . . ”

Na Husákův projev odpovídalo okamžitě na Slovensku i v Čechách mnoho lidí "bez jakýchkoli pověření stranických či lidových” , ale i mluvčí pdbo rových organizací, různých svazů atd.

V Listech (16. ledna) odpověděl kurzivkou "Ostatně soudím” Ludvík Vaculík. Říká např.:

"Společnost má mít a má si přímo přát politi

ky, kteří jí řeknou nelí- bivé myšlenky, ale společnost chce cítit, že pod tvrdými slovy jsou důvěryhodné úmysly. Takové však byly ve zmíněném projevu obecně téměř nenalezeny, ba soudí se, . . . že se už ani hledat nemají; projev byl vypálen proklatě povědomým stylem ze slovníku zavěšeného níže, než se v kraji stalo zvykem. . . ’ ’

V otevřeném dopise Koordinačního výboru tvůrčích svazů G. Husákovi se píše nejprve, že kulturní fronta viděla v Husákovi po lednu komunistu, který přispívá k obrodnému procesu strany a státu, avšak:

"Po 21. srpnu jsme s rostoucím znepokojením zjišťovali, že se Vaše politické postoje, názory, slova a činy mění. N ejdříve jsme se domnívali, že jste na sebe čestně převzal nevděčnou úlohu sdělovat národům nutné, leč nepopulární skutečnosti. Později jsme stále více nabývali d o jmu, že jde u Vás o promyšlený řetěz akcí, který může vyústit v politickou

CESTUJETE LI V QUEENSLANDUzastavte se na občerstvení, jídlo nebo nocleh v

Royal Hotel, Howard, Qld.na hlavní silnici Bruče, 190 mil severně od Brisbane,

mezi městy Maryborough a Bundaberg.Cestujícím krajanům poskytne též ochotně všechny potřebné informace

H O SPO D SK Ý JEN D A TO LAR

HLEDÁME PRVOTŘÍDNÍ

nástroj areA FRÉZAŘE NÁSTROJŮ

pro naši moderně vybavenou nástrojovnu, vyrábějící zápustky.

Zaručujeme ideální pracovní podmínky, vysoké týdenní mzdy (s přesčasy až $ 130 týdně).

Přidělujeme pracovní obleky, kávu a čaj a pojišťujem e naše zaměstnance jedinečným americkým

způsobem.Nepožadujeme znalost angličtiny

N aše ro vy

H L A S D O M O V A - 3 -3 .2 .1 9 6 9

ČESKOSLO VENSKO VE ZKRATCE— Hne . 22. ledna spáchala v 'Praze sebevraždu plynem 181etá Blanka Nacháizelová. V dopise na rdzloučenou psala, že její důvody k sebevraždě jsou tytéž jako Palachový, ale: že nemá odvahu se spálit. —■ Předsedou Federálního, statistického úřadu byl jmenován inž. Jan Kazi- móixr a místopředsedou inž. Josef Kolár.— Týdeník “Tribuna” vyšel s osmidením zpdždě- ním, když sazeči tiskárny Rudého práva odmítli sázet tento nový týdeník českého byra ÚV KSČ, bude-li ¡uveřejňovat kritické články k polednové situaci v Československu. Tři články byly pak z textu odstraněny.— Bankovní měnový systém je nyní představován třemi samostatnými bankami v čele se Státní bankou československou ve funkci federální emisní banky jakožto vrcholného měnového orgánu a dále Českou národní bankou a Slovenskou národní bankou. Generálním ředitelem Státní banky čs. je dr. Otakar Pohl.— Veřejného života na Slovensku se už zase začal účastnit poslanec V. Šalgovič, který jako náměstek ministra vnitra začal v srpnu mezi prvními spolupracovat s okupačními armádami a stal se jedním z nej nenáviděnějších lidí v Československu.—> V Praze zemřel ve věku 82 let akademik Jan Rypka, světoznámý orientalista.— Dr. Jan Pudlák byl jmenován s platností od1. ledna 1969 státním tajemníkem presidenta republiky.— Tři lidé z Novotného éry byli zaopatřeni místy v cizině; bývalý ministr

Václav David byl jmenován velvyslancem v Bulharsku, František Kraj- čír velvyslancem ve Východním Německu a Oldřich Pavlovský ve Finsku.— Že čs. vláda nyní omezuje tvoření nových organizací lze snadno popírat. Právě totiž došel souhlas ministerstva vnitra k stanovám Svazu českých kak- tusářů se sídlem v Brně.— Předsednictvo Svazu českých novinářů rehabilitovalo tyto novináře: inž. B. Boskovského, J. Doudu, B. Golomibku (in memoriam), dr. J. Guens- berga (in memoriam), F. Chudáčka, I. Lahnerovou, B. Laufrovou, M. Nekvasila, J. Sílu, E. Valentu, inž. H. Vojtu, M. Weine- ra a V. Železného. Dosud nebylo známo, že dr. J. Guensberg, M. Weiner a E. Valenta potřebovali také stavovskou rehabilitaci. M. Weiner, jeden z nej- odvážnějších polednových žurnalistů v pražském rozhyase, je nyní těžce nemocen.— Jak prof. dr. E. Gold- stuecker tak prof. dr. Ota šik se vrátili do Československa, když dostali záruku opětného svobodného odjezdu do ciziny. Jejich rozhodnutí vzbudilo doma i ve světě velkou pozornost. Oba prohlásili v Praze, že ČSSR znovu opustí, aby splnili své závazky na universitách ve V. Británii, resp. ve Švýcarsku.—i Bývalý místopředseda ÚRO za Čs. stranu lidovou Emil Vojanec dostal k sedmdesátce Rád práce “za dlouholetou aktivní politickou činnost".— Dne 9. ledna zemřel v Praze nestor českých skladatelů národní umělec Ladislav Vycpálek ve věku 87 let.

— Papež Pavel VI. jm enoval litoměřického biskupa msgre. dr. Štěpána Trochtu členem sekretariátu pro nevěřící, který vede vídeňský arcibiskup kardinál F. Koenig. Kardinál Koenig je často prostředníkem při jednání Vatikánu s komunistickými vládami.— Mladá fronta přinesla zprávu, že 500 novinářů z celého světa, kteří se sešli v Londýně, vyhlásili nejpopulámější osobností roku Alexandra Dubčeka. V kategorii žen skončila Věra Čáslavská se ztrátou 5 b. za Jacquelinou Ke- nnedyovou-Onassisovou.— Dne 7. ledna zemřel v Praze zasloužilý umělec spisovatel František Kúb- ka (Karlštejnské vigilie, fSkytský jezdec, Palečkův úsměv a Palečkův pláč).—. ÚV KSČ určilo za předsedu Sněmovny národů dosavadního poslance SNR prof. dr, Dalibora Hanese.— Předsedou Českého cenového hřadu byl jmenován JUDr. Frant. Jaška. —- Dne 28. ledna se udály v Praze větší demonstrace hlavně studentů. Bylo zatčeno přes 50 osob, některé při kladení květin k pomníku sv. Václava, další na Hradčanech, kam se vypravil protestní průvod asi 500 osob. V Bratislavě byla protestní shromáždění studentů zakázána.— Alexandr Dufoček bylzvolen do předsednictva federální Snfimovny lidu. Od 256 hlasujících dostal 225 hlasů. Sněmovna lidu také zvolila předsedou Josefa Smrkovského, čímž vzala na vědomí, že nebude předsedou Federálního Národního shromáždění. FEI/HB

Soukromé zprávy z Československa se zmiňují, stále častěji o napjatém poměru mezi příslušníky sovětských okupačních jednotek a domácím obyvatelstvem. Morálka sovětských vojáků se prý od konce světové války mnoho nezlepšila, takže bitky, rabování a znásilňování žen nejsou v místě jejich posádek vzácností. Domácí lidé prý proto sáhli uii vícekrát "k svépomoci” — tloukli rudoarmějce, kdykoli přišli osaměle na ránu. Velitelé sovětských jednotek pak řídili represálie, proti znění "smlouvy” o okupaci zatýkali, vyšetřovali a tloukli čs. občany.

Zjistit přesné, doložené informace tohoto druhu tiení snadné. Zamhuřuje-li totiž čs. cenzura zatím oči nad mnohým "ostřejším” mate-

f riálem, hlídá naproti tomu velmi důkladně tisk, rozhlas i televizi, aby neuveřejňovaly nic, co by mohlo pohněvat okupační jednotky. Toto omezení tiskové svobody přispívá ovšem velkou mě*

; rou k tomu, že mezi lidmi kolují i zveličené nebo zcela vykonstruované zprávy. Ž e vzájemný poměr není dobrý, o tom ovšem pochyby nejsou. Potvrzuje to konečně i to málo zpráv, které se do čs. tisku přece jen dostanou.

Kolujícím zprávám o vážných nepokojích, z nichž se některé dostaly i do západního tisku (Mladá Boleslav) se vláda snažila čelit uspořá-

j dáním tiskové besedy, na níž mluvil vládní zmocněnec pro záležitosti sovětských vojsk v

Československu generálmajor iriž. M. Korbela.Ten především řekl (podle referátu Lidové

demokracie z 11. ledna tr.), že hlášené pohyby sovětských vojsk v poslední době se udály jen v souvislosti se zimním výcvikem mužstva, který byl zahájen 11. ledna. Pokud prý se bude konat v Československu zvláštní cvičeni, má o něm být čs. strana podle uzavřené dohody včas uvědomena.

Tvrdil rovněž, že zásobování sovětských vojsk nejde na úkor čs. obyvatelstva, protože ’ 'sovětská strana dodává navíc nad obvyklé dodávky tolik výrobků a surovin, kolik je pro vydržování vojsk zapotřebí’ ’.

Korbela dále přiznal, že "na několika místech došlo mezi našimi občany a sovětskými vojáky k incidentům .. . Je třeba dostatečného taktu a citlivosti na obou stranách. Z a Mladou Boleslav se v některých případech sovětská strana omluvila. Zmocněnec sám se na Sověty obrátil s- určitým protestem, i když většina konfliktů padá na vrub našich občanů. Sovětská strana ovšem postupovala zbytečně ostře, pokud jde např. o zjišťování totožnosti osob atd., což spadá podle našeho názařu do kompetence našich orgánů” .

Ke konci ještě mírně dodal, že by měly být zrušeny sovětské komandatury |v místech, kde nejsou umístěna sovětská vojska.

Ján Janovic — minister i pol’nohospodárstva a vý- j živy, Štefan Šebesta — | minister dopravy, pošt a I telekomunikácií, Milan I Hladký — minister vý- | stavby a techniky, Mária j Sedláková — ministerka ] práce a sociálnych věcí, i gen. Egyd Pepich — minister vnútra, František Barbírek — minister obchodu, Pavol Kompiš — minister • stavebníctva, František Hagara —- minister lesného a vodného hospodárstva, Vladimír Zvara — minister zdravotnictva, Matěj Lu- čan — minister školstva, Miroslav Válek — mini-

ster kultury, Felix V alečka — minister spra- vodlivosti, a Ladislav Dobos (za maďarská ná- rodnú menšinu) — minister bez křesla.

Novovymenovanú vládu přijal dňa 2. januára 1. tajomník Ú V KSS dr. G. Husák. V o svojom prívete zdóraznil, že jednotliví ministři i celá vláda ako celok "májů plná dóveru Ú V KSS’ ’ . Dodal, že "v práci bude musieť prihliadať na to, aby na jednej straně v porovnaní so zákonom o čs. federácii neoslabovalo sa postavenie Slovenska, ale súčasne tiež po- sudzovať problémy z hl’ adiska záujmov celého čs. státu. Úspěchy vlády budu závisieť od toho, ako bude vedieť přesvědčit’ a získat’ 1’udí pre svoj program.’ ’ (Dud, 3. janu- ára).

Nová vláda Českej so- cialistickej republiky bo- la menovaná Českou ná- rodnou radou na jej za- sadnutí dňa 8. januára. Skládá sa z předsedu Stanislava Rázla, dvoch podpredsedov a 18 ministrov, z ktorých jeden je ministrom bez křesla. Na rozdiel od slovenskej vlády, ktorá je zložená len zo zástupcov Komu- nistickej strany Slovenska, má česká vláda tiež dvoch ministrov — zástupcov Čs. strany lidověj a dvoch zástupcov čs. strany socialistickej. Podpredsedmi českej vlády sú Antonín Červinka a Ladislav Adamec. — FEI

Oznamuji, že jsem přestěhoval svojia d v o k á t n í k a n c e l á ř

do 10. poschodí406 Lonsdale St., Melbourne-City

Telefon 60-1528 (3 linky)Jan H a 1á t

LLB, AASA Barrister & Solicitor

S príchodom Nového roku sa Československo stalo federálnou republikou, zloženou zo dvoch národných štátov - Českej socialistickej republiky a Slovenskej socialistickej republiky. Prezident republiky Ludvík Svoboda, dňa 1. januára 1969 na základe čl. 61, ods. 1, lit. zákona z 27. októbra 1968, č. 143 Z b., o čs. federácii vyměňoval novů federálnu (vládu Československej socialistickej republiky (ČSSR) pod vedením jej předsedu Oldřicha Černíka. Vláda má 4 podpredsedov — dvoch Čechov a dvoch Slovákov: Františka: Hamouza, Václava Valeša, prof. Petra Colotku a dr. Samuela Falťana., Popři siedmich rezortných ministroch menoval ďalšich 7 ministrov poivere- njých vedením koordinačných federálnych výborov, 2 ministrov bez torby a 6 štátnych tajomníkov pre federálne ministerstvá. Ďalší štátny tajomník v ministersve národnej obrany bol menovaný dodatočne. V novom federál- nom systéme má Československo dívojkomorový zákonodárný zboř — Federálne zhromaždenie, skladajúce sa zo Sněmovně ťudu a Sněmovně národov.

Čs. federácieInštitucionálna reorganizácia v čs. federácii

Prvý deň svojej schód- ze, konanej v dňoch 28. —■ 29. decembra, plénum Slovenskej národnej rady (SNR) v tajných vol bách rozšířilo počet členov SNR o 9 nových členov na 150. Ďalej prerokovalo návrh svoj- ho zákona o zriadení 15 ministerstíev a ďalšich slovenských ústredných úradov, ako Slovenský statistický úřad, Slovenská správa geodézie a kartografie, Slovenjský úřad pre tlač a informá- cie, atď.

Na druhý deň, 29. 12., plénum SNR v tajných volbách zvolilo najprv zo svojioh radov 75 po- slancov do feďerálnej Sněmovně národov. Tento počet sa má doplnit’ na 150 poslancami Českej národnej rady. Ďalej zasadanie zvolilo v tajných volbách 25-člen- né Předsednictvo SNR. Predsedom sa opat’ stal Ondřej Klokoč, a pod

predsedmi Anton Ťažký, Jozef Malina, Rudolf Szabo a Michal Žákovič. V o svojom prejave poukázal 1. tajomník Ú V KSS dr. G. Husák na to, že nové orgány "budou musieť čelit’ nePahkej situácii, komplikovanej v poslednom období, a hPadať z nej čestné, socialistické východisko” . (Pravda, 29. a 30. decembra) .

Dňa 2. januára sa zi- šlo novozvolené Předsednictvo SNR a vyměňovalo 15-člennú vládu Slovenskej socialistickej republiky, ktorá zložila sl’u!b do rúk předsedu SNR O. Klokoča.

Predsedom vlády sa stal Stefan Sádovský a podpredsedmi Julius Hanuš a Jozef Zrak. Z a ministrov bolí menova- ní: Ján Ferianc — mini- ster plánovania, Karol Martinka —- mínister financů, Stanislav Lupták — minister priemyslu,

Problémy s okupací

-4- H L A S D O M O V A 3. 2. 1969

Velký výběr vín, lihovin * piv*dodáme kamkoli v Austrálii

za velkoobchodní ceny Ceník na požádání

J. KINDA & CO. PTY. LTDcr. Jonas & Victoria Sts., Richmond, Vie.

Telefon: 42-4782'nebo: 104 Millers Rd., Nth Altona, Vic. (314-6281) <

O ŽIVOTNÍCH NÁKLADECH NEJASNĚProti roku 1967 vzrostly (loni) příjmy o 12%. Je

to zhruba dvojnásobek toho, co se předpokládalo v plánech. Přírůstek proti r. 1967 vyjádřeny v korunách představuje 21 miliard. . . Jak konstatují údaje Státního statistického úřadu, celkové náklady vydání domácnosti propočtené na jednoho příslušníka domácnosti rostou. Od r. 1961 do r, 1967 vzrostly u domácností dělnických o 22.5% a u domácností zaměstnaneckých o 26.5%. Je to v souladu s růstem příjmů o 25.3%, resp. o 28.4% ve stejném období.

Rudé právo, 4. ledna 1969Podle zjištění byly v posledních dvou letech zdra

ženy některé druhy potravin, zejména ty, které jsou zařazeny ve volné cenové tvorbě, o 7 — 10%. Některé druhy drogistického zboží se zdražily o 40 až 100 procent, domácích potřeb o 7 až 50%, nábytku o 5 až 58%, sportovních potřeb o 30 až 60% a obuvi o 10 až 15% . . . V oděvních a textilních prodejnách se ceny standartních výrobků nemění, je tu však rychlejší obnova výrobků s novými vyššími cenami . . .

Lidová demokracie, 7. ledna 1969Máme určité výhrady a kritické připomínky k in

formacím o životní úrovni, především pokud jde o jejich malou diferenciaci. To neznamená, že jsme proti vládě nebo Federálnímu statistickému úřadu, z čehož nás někteří nesprávně obviňují. Statistika je sice přesná, ale nepřesvědčivá. Potřebujeme takové informace, jimž budou lidé rozumět a věřit. . .

Předseda ÚRO K. Poláček, Práce, 3. ledna 1969ČS. OBČANÉ VE V. BRITÁNII —

JAK TO REFERUJE PRAHAČeši a Slováci, kteří zůstali v Británii po 21. srp

nu, nebo tam přišli později, mohou nyní získat prodloužení pobytu až na dobu jednoho roku — oznámil londýnský (?) list Guardian. Podmínkou však je, že studují, učí se angličtině nebo dělají nějakou užitečnou práci a mají souhlas svých rodičů, vysokých škol nebo zaměstnavatele v Československu. Také britské ministerstvo vnitra vydává těmto občanům povolení pobytu a někteří studenti dostávají podpory nebo stipendia. Údaje čs. zastupitelského úřadu v Londýně, britského ministerstva vnitra a studentského podpůrného fondu o počtu čs. občanů v Británii se však značně různí. Podle britských úřadů je nyní v Británii asi tisíc čs. mladých lidí ve studentském věku. Podporu fondu (kolem 400 liber ročně) zatím však dostává pouze 224 čs. studentů, kteří prokázali jazykové a odborné znalosti pro studium na britských školách. Někteří další z uchazečů nevyhověli podmínkám a mnozí se již vrátili domů. Většina děvčat, která zůstala v Anglii, opatruje v rodinách děti — jako au pair girls. Kromě stravy a ubytování dostávají průměrně 4 libry týdně. Těžkosti mají starší lidé, protože nemohou zdaleka získat podobná místa, jako měli v Československu. Přes 250 čs. občanů odešlo po srpnu z Británie do Kanady, kam má odejít ještě dalších 150 lidí. Menší počet odjel doUSA a Austrálie. ____________

Práce, 27. prosince 1968BÝVALÝ MINISTR ŠKOLSTVÍ

KRITIZUJE ŠKOLSKOU POLITIKU KSČNení vinou představitelů pedagogické teorie, že v

minulých desetiletích u nás zaostávala, podobně jako sociologie a psychologie a konečně celá společenská oblast. Není také proto možno ji vinit z hrubých omylů ve školské politice, neboť ty padají na vrub laickému politickému rozhodování a nekritickému přejímání cizích vzorů. Školská praxe byla v podstatě zbavena teoretické základny i potřebné politické podpory. Bylo by nespravedlivé, kdyby bylo školským pracovníkům vytýkáno, že pouze pasivně přejímají direktivní administrativně politické příkazy. Právě výsledkem jejich aktivity bylo např. prodloužení povinného základního vzdělání na 9 let v r. 1960 a energické odmítnutí opětné redukce v r. 1964 . . . Nový vysokoškolský zákon by měl soustavu titulů zjednodušit, opřít se o naše tradice a odstranit například hodnosti, které byly v r. 1953 do naší vcelku vyhovující soustavy mechanicky transplantovány . . .

Prof. dr. V. Kadlec v Rudém právu, 8. ledna 1969

Rehabilitace pokračuje -ale bez elánu

Loňské zveřejňování hrůz minulých let komunistické vlády v Československu mělo nejrozhodnější vliv na všeobecnou touhu lidí po demokratizaci života v zemi a na neskrývaný strach z možného opakování mravního zhroucení velké části vykonavatelů komunistické justice, jejichž činnost se dnes také úředně přikrývá milosrdným názvem "porušování socialistické zákonnosti” .

Díky mnoha neohroženým novinářům, kteří loni dokázali "jít za svým případem” a syá odhalení publikovat, nemohla ani srpnová invaze udělat tečku za krutostmi a zvůlí minulosti, jen se postarala o zmírnění elánu doby předsrpnové. A tak pokračují rehabilitace nevinně odsouzených osob, i když — jak naznačuje např. řešení případu čihoštského faráře Toufara — je už těžké se domnívat, že bu

dou soudní úřady postupovat vždy nezávisle.V minulých dnech se projednávaly tyto známější případy rehabilitace:Zvláštní senát krajské

ho soudu v Praze přezkoumal rozsudek z roku 1951 a dalších roz. sudků nad tvv. "skupinou Hrad” . Soud konstatoval, že tato skupina se stala v letech 1949 — 1950 obětí provokace Státní bezpečnosti, "která ji inscenovala, řídila a kontrolovala s cílem odstranit určité osoby z Kanceláře presidenta republiky” , a zprostil v celém rozsahu ze všech ú- dajných trest. činů bývalé úředníky KPR Františka Povdala, Josefa Šířka, Jindřicha Doležala, JUDr. Jiřího Dohal- ského a Felixe Nevřela. In memoriam plně rehabilitoval také Emila Jano uše, JUDr. Jindřicha Procházku a Jar. Eliáše.

Zvláštní senát Městského soudu v Praze rehabilitoval 85letého JUDr. Ivana Dérera, presidenta Nejvyššího soudu v letech 1946 — 1948. který byl odsouzen v r. 1955 Nejvyššírn soudem v Praze na 34 roku vězení pro neoznámení trestného činu. Dr. Dérer se ho měl dopustit tím. že se v r. 1953 ze sdělení JUDr. M. Krčmáře z ministerstva spra

OBRÁZEK NIKOLI Z DÁVNÉ MINULOSTI Do naší redakce se dostavil Josef Hroch, aby si

postěžoval na bytov* podnik, který mu vnikl do uzavřeného bytu, a to tím způsobem, že vyboural stěnu dělící jeho byt od společné předsíně. Nakonec stěnu i se zamčenými dveřmi uklidil neznámo kam. Tak se stalo, že byt Josefa Hrocha v Mánesově ulici v Hradci Králové je otevřený a volně přístupný. . . Josef Hroch bydlí se dvěma dětmi a manželkou v rozděleném bytě, který mu byl přidělen v r. 1962. Dělí se o něj s manželi Kylouškovými. Obě rodiny mají společnou předsíň a společný kloset. Rozdělené byty jsou neštěstím nájemníků, zejména když druhý nájemník chce dělený byt znovu rozdělit, aby získal pro sebe větší prostor. Již půldruhého roku trvá jednání o tomto bytě na Městském NV v Hradci Králové a nebylo dosud uzavřeno. Josef Hroch s novým dělením bytu nesouhlasil. . . Pracovník bytového podniku Šilinger, který se se dvěma dělníky dostavil do rozděleného bytu a dal pokyn vybourat dřevěnou přepážku uzavírající Hrochův byt, bud’ nezná zákony, anebo je nerespektuje. K násilnému vniknutí do Hrochova bytu došlo v době, kdy u Hrochů nebyl nikdo doma. Byli to obyvatelé domu, kteří povolali Hrocha ze zaměstnání a informovali ho, co se děje. Jeho přítomnost však na skutečnosti nemohla už nic změnit. Nikdo mu nic nechtěl vysvětlit a ani povolaný příslušník Veřejné bezpečnosti nezakročil. Městský národní výbor v Hradci Králové, který je o případu informován, řeší násilný čin bytového podniku úřední cestou. A úřední cesty jsou zdlouhavé. . .

Práce, 22. prosince 1968

Y A R R A G L E N

10 akrů buše za $ 3.000 $400 DEPOSIT, $10 TÝD N Ě

.20 parcel už prodáno, zbývá pouze 10. Krásný výhled, veřejná cesta, přívod elektřiny na náklad prodávajícího. Nejlevnější

lOakrové parcely v oblasti do 33 mil východně od Melboume.

Z Yarra Glen jeďte míle po Eltham Rd., za vodním přívodem zahněte vpravo po Mt. Wise Rd., jeďte 1 míli ke Skyline Rd., potom

zahněte vpravo, pokračujte 100 yardu a prohlédněte si parcely 24 a 28.

Volejte majiteli: 663-3706, nehlásí-li se: 63-4291

vedlnosti dozvěděl, že se chystá pokus o zničení lidově demokratického státního zřízení a společenského řádu republiky a neoznámil to orgánům Národní bezpečnosti. Soudní senát prohlásil tehdejší rozsudek za vadný, "protože v řízení došlo k vynucení doznání nedovoleným způsobem” .

Rozhodnutím vyšetřovatele krajského prokurátora v Ostravě byla rehabilitována 29člennáskupina bývalých funkcionářů sociálně demokratické strany, kteří byli odsouzeni v r. 1954 krajským soudem y Ostravě pro trestný čin velezrady, vyzvědačství a neoznámení trestného činu do žaláře od 15 měsíců do 23 let a dále k pro, padnutí majetků a ke ztrátě práv občanských. Obžalovaný JaroslavPavlán a 28 dalších se měli dopouštět trestných činů tím, že se vzájemně spolčili a prováděli protistátní činnost podle pokynů bývalého ministra B. Laušmana a poslance V. Beneše, čímž měl být připraven převrat lidově demokratického zřízení. Ve zprávě se praví, že

se všichni "k vykonstruovaným obviněním doznali pod psychickým nátlakem zejména při opakovaných dlouhých výsleších, k nimž byli předváděni často se zavázanýma očima’ a že u Státní bezpečnosti bylo zjištěno porušení zákonnosti.

Rovněž skupina Agence Presse byla zvláštním senátem městského soudu v Praze rehabilitována. Bývalý redaktor AFP dr. Vojtěch Skřička a dalších 10 čs. občanů bylo odsouzeno v r. 1952 na 18 měsíců až 15 let údajně za velezradu, vy zvědačství a sdružování proti republice. Dr. V. Skřička při novém líčení vypověděl, že "ilegální skupina’’ byla tehdy Státní . bezpečností vykonstruována.

Jedním z nejhroznějších případů se vábýval senát Vyššího vojenského soudu v Příbrami, který projednávai okolností vražd tajemníka národně socialistické strany ing. Petra Konečného a člena policejního sboru Františka Novotného. Z vražd je obviněno 7 bývalých příslušníků Státní bezpečnosti. Major Antonín Liška z kontrarozvědky STB vypovídal před soudem, •klidně, jak v červnu 1948 spolu s Píchou-Tůmou zastřelil inž. Petra Konečného, kterého předtím vlákali do pasti.

B. Vávra zase vypovídal, že 6. září si jeho a

nadporučíka J. V olfa zavolal náčelniík oblastní úřadovny STB v Praze Šedivý a vydal jim rozkaz, aby byl fyzicky likvidován "zrádce” František Novotný, protože prý spolupracuje s americkou rozvědkou. Vávra potvrdil dřívější výpověď Šedivého, že o likvidaci rozhodla tehdejší nejvyšší vládní a' stranická místa. Celý případ prý byl řešen v kabinetu ministra vnitra Noska a věděl o něm též např. Gríša Spurný.

Vávra i V o lf líčili svůj zločin před soudem chladnokrevně a docela podrobně: NadporučíkV olf, tehdy vedoucí realizačního oddělení oblastní úřadovny, vypracoval zatykači rozkaz, na jehož základě byl Novotný odveden na Pankrác. Druhý den časně ráno Novotného z Pankráce vyzvedli a autem ministerstva vnitra, řízeným důstojníkem Řípou, vezli směrem na Benešov. Řidič podle dohody předstíral několikrát poruchu na vozidle. Zastavil však až na 36. kilímetru. Z auta pak vystoupil nejprve V olf, za ním N ovotný (který na jednu- nohu silně kulhal) a pak Vávra. Řidič zůstal ve voze. Ti tři přešli silnici a asi po 40 metrech, když dosáhli okraje lesa. Vávra dvakrát vykřikl na . Novotného: . "Běž!” V zápětí na to vypálil první ránu Novotnému do (Pokrač. na straně 9)

Drobničky z ČSSR

3. 2. 1969 H L A S D O M O V A - 5 -

PROTI NETEČNOSTI A MALOMĚŠŤÁCTVÍPo sovětské okupaci Československa a po tom, co

následovalo doma i venku, jsem byl přesvědčen, že už se mnou jen tak něco nepohne. Doma, řekl jsem sí, je po funuse, neboť — jak stálo v dopise, který mi ukázal jeden můj přítel — “moc tanků je, prostě moc tanků” . A venku, “exilní mrtvola” , která tak dlouho předstírala život, nemohla už nikoho ošálit, i hnilobný zápach ve chvíli kříse zničil poslední naděje na nějaké zázračné vzkříšení.

Což jenom dokazuje, že se člověk nemá ukvapovat, protože netrvalo dlouho a něco se mnou přece jenom znovu pohlo. Zatímco venku hnilobný zápach sílil a houstl, domácí “mrtvola” tvrdošíjně odmítala uznat, že je opravdu “po funuse” . Zarputile přehlížela vykopanou jámu na Olšanech, vzpupně odkopá- vala víko připravené rakve a soustavně kladla překážky v cestu hejnu domácích i importovaných hrobníků, kteří se na ni snažili navršit permanentní mohylu.

Studenti, novináři, dělníci, všichni jakoby činili horečné pokání za přihrbená léta odvahou, sebeobětováním a absolutní neochotou uznat nevyhnutelné, přijmout brutální fakt, že “moc tanků je prostě moc tanků” .

A potom přišel otřes, který by měly pečlivě zaznamenat všechny historické seismografy. Přišel ve formě plamenné smrti studenta Jana Palacha, jejíž význam nekončí tím, že staví do trapné situace jak sovětskou, tak československou vládu, že národu přibyl nový mučedník a že se vyskytla nová paralela smrti Jana Husa. V té hořící lidské pochodni stalo se daleko více. Na nižší rovině skončila jí celá jedna dlouhá epocha českého národa:' s Janem Palachem shořel v ní také národ Josefa Švejka. Nebyla to smrt, bylo to vzkříšení.

Na vyšší rovině stalo se, co řekl k nelibosti nadřízených prelátů vatikánský rozhlas. Byl podán důkaz, že existují vyšší hodnoty, než hmotné.

Asi v tomto místě bychom se měli na okamžik zastavit a uvážit, jestli to, o čem jsme až dosud mluvili, je celý a úplný příběh zápasu o svobodu Čechů a Slováků anebo jestli je to jeho podstatná sice, ale přece jenom neúplná část. Jinými’ slovy, měli bychom se zeptat, jestli také my, kteří jsme nikdy nepřestali být složkou oněch národů, můžeme a chceme se na tom zápase nějak podílet?

Aniž bych dlouze odbíhal, rád bych zde upozornil na dopis, v němž si jeden z nových exulantů, bezesporu v dobré vůli trpce zanaříkal nad bezprogra- movostí nás zahraničních Čechoslováků. (HD č. 2/69 p. r.)

Kdyby tak pánbůh dal a “bezprogramovost” byla . naše jediná chyba! Domnívám se totiž, že programů, tj- vypracovaných a vyhraněných programů, potřebujeme m všeho nejméně. Neboť jakmile jeden Čechoslovák vysloví to slovo, druhý se začne zaklínat svátostí socialismu a třetí nedotknutelností soukromého podnikání.

Místo vědeckých či ideologických programů měli bychom však všichni mít jeden jednoduchý cíl, tj. aby lidem doma a nám s nimi byl zaručen prostor k zápasu, v němž bychom pak sami periodicky rozhodovali, v jaké formě demokracie si přejeme žít.

Kdyby mi ještě zbyly nějaké iluze, nešel bych pro vodítko uspořádáni zahraničního odboje daleko. Vzal bych si za vzor nyní potlačenou domácí organizaci KAX současně bych si uvědomil, že tady venku nelze aěiai velké věci, že se nedá dělat více, než organizovat politický protest, bojkotovat a propagovat, že ¡o .o maié věci třeba dělat sousta tmě, ne jednorá- zo

- 6 - H L A S D O M O V A 3. 2. 1969

Přistupte k "Vánočnímu klubu" Státní spořitelny (State Savings Bank). Stát se členem "Tbe Christmas Club” vás nic nestojí. Klub je totiž zvláštní druh střádání, které vám umožní, abyste měli dostatek peněz na vánoční dárky a na dovolenou. Stačí, když zajdete do nejbližší filiálky "Státní” banky a požádáte o blok s kupóny "V á nočního klubu” . Můžete mít kupóny na částky od $1 do $10. Rozhodněte se sami, jakou částku peněz chcete pravidelně ukládat.

Když se pak klub k 25. listopadu uzavře, dostanete šek na celou částku, kterou jste za celý rok uložili, zvýšenou o úroky. Pak budete mít dostatek prostředků o příštích vánocích.

PŘISTUPTE Z A ČLENA STATE SAVIN G S BANK CHRISTM AS CLUB

i The State Savings Bank

lof Victoría

(Pokračování se str. 5)pět lidí, jejichž počet v průběhu těch let “vzrostl” na tři. Vezměte pravidelné sociální pracovníky. Nenaj- •dete více než hrstku. Vzpomeňte si na nedávný pro- tisovětský protest na essendonském. letišti. Zúčastnilo se ho 20 až 30 lidí, zatímco v téže době podílelo se na zbytečné svatováclavské veselici — slovo “zbytečné” používám milosrdně — 600 lidí. Vezměte jinou přotisovětskou demonstraci, jíž se znovu zúčastnilo nejvýše 30 lidí a uvědomte si_, že téměř současně 400 lidi se pokoušelo vtěsnat do sálu tancovačky k uctění 28. října. Někomu se snad zdá, že jsem tu dal ̂ dohromady zmatenou a nesouvislou směs. Doufám však, že bližší pohled ukáže jistý záměr a snad i určitou morálku.

Vedle zavazujících příkladů doma pokusil jsem se stručně postavit omezené sice, ale reálné možnosti činnosti venku, a vedle obojiho sobeckou netečnost našeho exilního maloměšťáctví.

Jak se má v takových okolnostech chovat exilní časopis bude asi věcí názoru. I já mám tedy právo na .svůj a současně snad i na to, abych z něj vyvodil důsledky. Můj názor je prostý: exilní časopis nemůže být samoúčelný, nemůže být sám o sobě cílem, může být jenom nástrojem k nějakému cíli. Musí být určen něčemu a někomu, a vytčené cíle musí nadřadit osobním ohledům. Jestliže tyto jednoduché sk u tečnosti nevidí nebo nechce vidět, stává se sám částí maloměšťáckého smetiště, proti němuž by měl bouřit a bojovat.

(Morálka toho všeho? Někdy může být novinářsky (poctivější mlčet, než předstírat, že stále ještě existuje něco, co už dávno hnije pod drnem.

Karel Wendt

Dalo by sa to nazvat’ “Komedia plná omylov” , alebo “Košíková s překážkami” , keby to nebola bývala tak strastiplná záležitost’ pre Vladimíra Hegera a jeho košíkářský team z pražskéj Sparty. Je reč o jedno- mesačnej odyseji, ktorú zažilo družstvo Sparty v Amerike. i

'Ale začnime od začiatku.Je tomu asi rok, čo istý Američan Frank Walsh,

pozval pražských košíka,rov do Ameriky, s tým, že sa postará, aby výlohy uhradil športový výbor po- lo-oficiálnej organizácie, ktorá bola ešte kedysi za vlády prezidenta Eisenhowera, a ktorej cielem bolo podporovat’ v medzinárodnom rozsahu súkromé styky a výměnu názorov medzi obyčajnými 1’udmi, žijú- cimi v krajinách s rozdielnym spoločenským poríad- kom.

Po dalších rozhovorech bolo z toho v septembri oficiálně pozvanie, a písemné dorozumenie, kde a kedy majú naši basketbalisti vystupovat’, kolko do- stanů za dojednaných trinasť zápasov, ba dokonca bola v připíše aj reč o vreckovom pre hráčov a o plátení účto-v za čistenie športových úfoorov.'

Preddavok však nedošiel před odjazdom, a tak mužstvo Sparty přišlo za požičané valuty, s tým, že všetko vrátia po návrate domov.

Keď však pražskí basketbalisti přišli do Ameriky, nielenže nenašli pána- Welsha, ale zistili, že v prípise menované školy a kluby nič nevedeli o údajné dojednaných pretekoch.

Nezostávalo nič iného, než improvizovat’, a pražskí basketbalisti napokom vystúpili proti niekoťkým málo známým vysokoškolským teamom na americ- kom- Juhu. A o pánu Walshovi sa dozvěděli až tesne před odjezdom, keď dorazili utrmácaní do New Yorku, Přišlo vyrozumenie až zo San Franciska, že pán Welsh už dávno ̂nie činitel’om spomenutej organizácie. Ešte štastie, že zopár new-yorských športov- cov sa o trampotách pražských basketbalistov dozvědělo, i keď len takrečeno v hodině dvanástej. A tí sa pokúsili napravit’, čo sa ešte dalo napravit’. .

Medzi nimi bol Jim Carty, basketbalový tréner vysokej školy Community College v Brooklyne. Ji- mov otec je vysoký hodnostář na radnici, a tam sa už dá niečo „zariadiť. Zo zápasu v Community College Jbol garantovaný příjem, i keď len pár, stovák. A kto dosial’ nevedel, kto je Bili Bradley,.. internacionál a profesionálny hráč new-yorského klubu Knickerbackers, neeh vie, že Bili narýchlo vyjednal vystúpenie v prestyžnej Madison Square Garden, s garantovanou tisíckou dolárov. Bola to ale štrapácia. Len čo naši vyhráli zápas v Brooklyne, 65 bodmi proti 56, ihned do autobusu, bez prevlečenia, a o hodinu sa už zaskvěli v .pretekoch s družstvom leteckej perute new-yorskej Národnej gardy. Hru přehráli, ale obecenstvo našim vel’mi tlieskalo. Akoby aj nie. Ihned’ po hre taxíky brali ich na letisko, len-len čo nezmeškali cestu do Islandu.

S/FE

Národ a taktikové(Pokračování se str. 5) né ve dnech velkých a slábne a rozptyluje se ve dnech malých a všedních, které následují.

Vedle historiků a sociálních psychologů je to známo i sovětům. Z a řizují svou taktiku podle toho. Nikomu není tajemstvím, že sověty zamýšlejí drtit nebo rozmělnit dueba národa vytrvalým tlakem, denně obtěžovat nervy vůdců i občanů, až, jak doufají, každý bude unaven a řekne si, že nejraději ze všeho má klid. Není to ušlechtilý plán, ale existuje.

V kritických dnech lid se ukázal větším faktorem než cokoli jiného. Otázka je, je-li možno to zachovat i pro dlouhou řadu všedních dnu. Lid ukázal sílu svých- vzrušených citů. Bude schopen ukázat také sílu dlouhé vůle? Je možno, aby lid jako celek si osvojil politické schopnosti, které jedincům často scházejí? První krok k řešení problému vždy je uvědomit si jej.

V situaci, v jaké Češi a Slováci nyní jsou, nastalo, jak muselo nastat,, rozdělení na taktiky a na ty, kdo živí národní city a národní politickou poesii, udržují národní vědomí. Obojího je třeba. Ačkoli se o tom někdy pronášejí hrdá slova, v okupaci se národ neobejde bez taktiků, poněvadž, konec konců, není možno, aby nebyl vůbec žádný styk s okupantem, nebo aby byl přenechán typům nejhorším.

Taktikové nebudou hrát .žádnou roli při udržování a posilování národních citů a národního vědomí. To je právě to, co jim sověty zakazují jako kacířství: opět kvůli národu. Jejich role je tlumočit okupovanému lidu sovětská přání. Tu a tam mohou propašovat několik slov, která odhalují jejich vlastní mínění. Je to role bez nároků na slávu a snad i na vděčnost a není nic snadnějšího než je kritizovat.

$Ue problém je stále týž, jako byl od začátku roku 1968: lidé si musejí vybrat, komu důvěřovat i tenkrát, když ho události vrhly do mizerného postavení. Není žádné pochyby, že sověty se budou snažit udělat z taktiků něco. jiného. '

Jejich ideálem je polský Gomulka, který jim po nějakou dobu odporoval a získal si tak důvěru lidu, -ale pak se obrátil k sovětské ortho- doxii. Jistě sověty budou zkoumat, kolik talentu ke gomulkovštině je na příklad v panu Dubče- kovi. Ale lidé nemohou žít bez důvěry* aspoň k některým lidem.

Mezi taktiky a netakti- ky může být dobrý poměr, dokud lidé důvěřují, že taktikové by resig- novali se svých úřadů, kdyby možnost taktiso-

vání přestala, kdyby sověty už nepřipouštěly nic jiného než plnění svých rozkazů, kdyby žádná naděje nezbývala a taktika by už nebyla nic jiného než kolaborace.

V takovém případě by ti, kdo zasluhují jméno taktiků, byli povinni svou demisí oznámit obyvatelstvu pravý stav věcí.

Hovory k domovu, 11. 1. 1969

Z L O B Í V Á S O Č I ?Bolí Vá* hlava?

Noste brýle od O P T Á !

O P TOCapitol House, 113 Swanston St.

MELBOURNE, (vedle kina Capitol)8. poschodí Telefon 63-2231

DODÁME LÉKY VŠECH DRUHŮVašim příbuzným i bez lékařského předpisu, v nutných případech i telegraficky

KOŠÍ KO VÁ S PŘEKÁŽKAM I

Jak získat peníze

na vánoce

Dopis redakci

Veškerá POJIŠTĚNÍ odborně provedou

R. C. Kugler & AssociatesInsurance Brokers. Volejte (česky neb slov.) 95-2421

958 Nepean Highway, M OORABBIN, Víc., 3189

PRVO TŘÍD N Í M ASO A U ZE N IN Y VŠEH O D RU H U N AK O U PÍTE V Ž D Y U FIRM Y

KEW CONTINENTAL BUTCHERS PTY. LID.

M A J I T E L É J. & H . K O P E C K Ý 326 H IG H STREET, KEW, VIC. TELEFON: 86-7178

V Z IM N ÍC H MĚSÍCÍCH D O M Á C Í

JATERNICE A . JELÍTKA TEPLÁ D O M Á C Í SEKANÁ DRŮBEŽ

NAŠE Z Á S A D A : DOBŘE S LO U ŽIT Z Á K A Z N ÍK Ů M

3. 2. 1969 H L A S D O M O V A

Bubny hřmí v Laosu

Její první díl (Žoldnéři) se zabýval začátky de Gaulleova hnutí a činností maquisardů ve Francii a v jejích koloniích. Druhá část (Cen- turioni) se odehrává v Indočíně těsně před ka- tástrofou v Dien Bien Phu a jejími důsledky na morálku francouzského vojáka a kolonisty.

Peslední díl (Pretori- áni) vylíčil vznik, příčiny a následky alžírského spiknutí generálů proti de Gaulleoví a jeho vládě a konečně potlačení.

"Bronzové bubny” s touto trilogií thématicky souvisejí. Larteguy se tu omezuje na Laos a osudy francouzských kolonistů v šedesátých letech.

"Království miliónu slonů a bílého deštníku” .

jak zní oficielní název Laosu, nikdy jako celistvá jednotka neexistovalo. T o, co se nazývá Lao- sem, bylo administrativní území, vytvořené francouzskou správou. Francouzi obsadili Laos bez jediného výstřelu.

Konec francouzské vlády, dá se říci, skončil také téměř bez výstřelu. Co přišlo po něm, byla opereta a tragedie plná omylů.

Laos se skládá ze tří království a dvaačtyřiceti menšin. Jeden král byl pro komunistické hnutí Pathet Lao (složené, jak Larteguy tvrdí, většinou z příslušníků nelaoských národů), druhý byl pro- západní, třetí neutralista. Děj "Bronzových bubnů” se většinou ode-

hrává v tomto třetím království, jehož hlavním městem je Vientiane. Na několika ostře řezaných typech líčí autor vývoj laoské tragikóme- die od let druhé světové války až do nedávné minulosti.

Francois Ricq žil ve Vientianu přes dvacet let. Chudý jako kostelní myš, zajímal se o ethno- logické problémy v jihovýchodní Asii a semtam napsal vědecký článek. S tímto koníčkem spojoval také funkci ředitele francouzské tajné služby. Larteguyův Ricq je typický Francouz, jehož vlastí se stala Asie. S Francií ho už nepoutají osobní pouta, a když se na konci knihy musí vrátit do Evropy, vypovězen a zlo-

men, je mu Francie “ bezúčelným a pustým vězením” .

Ricq se zamiloval do Laosu a porozuměl mentalitě Laosanů. Upřímně mu šlo o vytvoření životaschopné stárni jednotky. Jedinou cestu k tomuto cíli viděl ve vytvoření silné neutralistické moci, která by udržela Laos mimo mocenský zápas mezí Amerikou na straně jedné a komunisty na straně druhé.

Jeho plány se ovšem křížily s činností amerického agenta Tibbetta, jehož protil, přes autorovu typicky francouzskou nechuť k Američanům, je venkoncem také sympatický. Jako Ricq, i on prohrál svoji hru o Laos, když se ukázalo, že vedl boj na nesprávném bojišti, s nesprávnými spojenci, v nesprávný čas a nesprávným způsobem. Tibbett i Ricq se nakonec shodli: "Morálka a politika nikdy nejdou ruku v ruce. Proti nové komunistické Asii se člověk může bránit jenom tím, že proti ní postaví starou Asii, protože na nic jiného není čas. A le stará Asie je prohnilá až do jádra. Neutrali- sté se snažili převzít to nejlepší z obou stran, (Pokračování na str. 8)

Hynek StehlíkV říjnu jsem začal v Austrálii pracovat a koncem

listopadu jsem práci změnil. V té době jsem už sem- tam zaslechl slovo holidaj, ale velkou pozornost jsem mu nevěnoval. Svátky, říkal jsem si, jaképak tady svátky? Štědrý den, stromeček, dárky, dychtivě rozzářená dětská očka, mísy křehkého cukroví — bývalo něco rozechvívajícího v představě vánočních svátků, jenomže k tomu se nerozlučně pojila představa chřu- pajícího sněhu a mrazu, který štípal do tváře. Tady to přece nemóhou být žádné svátky!

Jednoho krásného dne se však objevila na dveřích továrny vyhláška! “ Ilolidaj začíná . . . , končí. . . ” Poslední den zaměstnání se hlavně jedlo a pilo a dostal jsem dolary za odpracované dny. Za několik svátečních dnu prý dostanu, až se vrátím do práce. Bylo 20. prosince a továrna se znovu otevře 16. ledn a . . .

Venku pražilo slunce, roje much obletovaly stánek s horkými psy a studenými kokákolami, zpívali mek- pájové a evropští i australští špačkové snášeli na hnízda. V parku před bytem vesele stříkal vodotrysk a bytná čekala na činži.

Večer jsme šli do kina a po cestě domů jsme začali dumat. “Kolik máš?” , povídám. “Asi patnáct dolarů,” “A koupila sis ten plážový ručník a ty žluté šaty, co jsou jako tričko?” “Jen plavky, dva hrnce a ... ” “A jak to chceš přečkat? Když nemáme peníze, ať jsme alespoň vybaveni na pláž!”

•Sám jsem měl jen o málo víc. “Platil jsem také činži, víš?” , pokoušel jsem se o vysvětlení. “To ovšem nevystačíme — ty, já a náš pes” , přitakával jsem. i

Na pláži je rozpálený písek a spousta opékajících se těl — přehlídka plážových úborů a přehlídka lidských typů. Oblaka jsou modrá, hladoví rackové brázdí v prostoru a vždálený horizont je plný vody,

plachetnic, parníků i motorových člunů, co tahají lyžaře. Lída i já ležíme každý- na svém ručníku (celkem deset dolarů) a každý máme nové plavky (osm dolarů). . . Je tu příjemně, rozhodné lépe než v městě s výlohami plnými lákavého zboží, se světly neonů, reflektory a skoro neskutečně znějícími vánočními koledami.

Domů jsme se vrátili pozdě a našli jsme vzkaz: na ■ ¡zítra nás zve ten pán ze Mšena, co jsme se s ním nedávno jen tak náhodou sešli. Nezavoláme-li, přijede pro nás večer v šest.

Nevolali jsme a tak se stalo, že jsme trávili bohatý Štědrý večer v české rodině. Nádherné prostředí, ■z gramorádia to válel Karel Gott i zněly koledy a my jsme postupně likvidovali se stolů, co jsme stačili. I Ježíšek tam pro nás pod stromečkem něco nechal.

Za dva dny jsem se rozhodl volat Franka, kterého jsem poznal taky nedávno. Mluvili jsme jen tak všeobecně a on najednou vystřeli otázku: “A co peníze, vystačíte?” . Trochu jsem se kroutil, ale ne moc. Nakonec jsem připustil, že jsme.,v koncích, že se zase blíží činže a že nevíme, jak vše zařídíme v dalších týdnech. Že bych tedy půjčku, jedině půjčku snad. . . ” “To se nějak udělá, nemějte strach! A což tak týden venku, kousek za Melboume, nechtěli byste?” Rozpačité povídáni přerušil rozhodným: “Buďte připraveni ve čtyři hodiny, přijedu pro vás!”

Ve čtyři jsme odjížděli z města ven, pak serpentinami do hor. Otvírají se nám úžasné pohledy. Silvestra slavili u Franka a jeho manželky tři “nové” české rodiny. Jídlo, piti, povídání, zpěv — hodně zpívání. Frank, Moravák, se dostal do varu, jeho manželka, Skotka, se s pochopením usmívala. Zdálo se, že i jí se český Silvestr docela líbí.

Náledovalo několik dalších pěkných dnů. Frank nás vodil často bušem. Staleté kmeny, třímétrové kapradiny, stále vlhká zem, skleníkový humus, potůčky. Tady prý mají být ti zvláštní ptáci, rajky, jejichž kohouti tancují a mají tu nejúžasnější, nejhonosnější pematou výzdobu chvostu. Vysoko nad ná-

- t -

PRÁDLOJAN ZÁ BR A N A

Slzy na koncinesehnou, neroztají,ale povlávajítam v tom vodním kraji,slzy na konci,slzy jako cit.Strojem naplakány . . .(T o nebyl ten hebký deštík přivolaný pršet na kolébky,

na ty, které se nerozhoupou, na půdách spící v pavouci. . . ) A prsty stroupky hladce sloupou, jenom se trochu namoučí , . .

Nikdo tu nepláče, ticho je bez prasklin.Ž e nikdo? Ale ne — vždycky je nakřápne nějaká dcera nebo syn.Až k ránu světlem zakrýváme, co zahlédli jsme v noci.

Ve vodě s parfémem a mírně zpěněné(křídla těch rychle zabitých ptáků budete škubat léta). . . a mírně zpěněné, v a t i č k a odpluje jak babí léto . . .

Ve vodě s parfémem a mírně zpěněné máchaní hádci se zbavují kořání, ve vodě s parfémem a mírně zpěněné ani guma není doma.

Ve vodě s parfémem a mírně zpěněné, v které by zpuchřela i křídla anděla . . .

'Až k ránu světlemzakrýváme----------

Zkřehlájehlatrčív srdci

mi se chechtaly kokabury. Snad se smály nám, že jsme ty zvláštní kohoutky nikdy nespatřili, snad odpovídaly našim ženám vzadu, které byly vždycky příliš hlučné.

Poslední dny patřily opět pláži. To už jsme se tam scházeli s dalšími “novými” , kteří měli finanční problémy podobné. Někomu pomáhali “staří” , jinému “noví” , kteří práci o vánocích nepřerušili. Všem to nějak vycházelo.

Dne 15. ledna oznámila Lída, že spočítala naše holidajové dluhy: jednostošedesátdevět dolarů. “Hm, dva měsíce tvrdého šetření’, broukal jsem, zatímco Lída rychle odcházela, aby provětrala našeho autral- ského teriéra a hlavně aby se vyhnula debatě o tom, jak rychle z dluhů. Ale proč se vlastně mračit na příští dny?

Pláž s rozpáleným pískem, hluboký les s chechtotem kokafour, bílí rackové, bohatý Ježíšek či obrázek Franka, kuchtícího na rožni stejky pro tři' české rodiny, večerní neony ve městě, zpěv mekpáju — co to bylo zážitků v jediné dovolené! A hlavně, jaké to bylo svědectví o malém, vzájemně si pomáhajícím československém ostrůvku na jižní polokouli!

Zvenčí bytu křičí andulky vězněné ve velké voliéře, trávníky parku před domem se hýbou australskými i evropskými špačky, kteří již vyvedli své rodiny. Stošedesátdevět dolarů! Záleží na tom? Ty dny zato stály!

Večer prší. Rytmus dešťových kapek uspává. Napadá mne pslední sobecká myšlenka: počasí se kazí, nebudu muset zítra ve fabrice tolik litovat, že jsou hezké dny za námi.

Jean Larteguy: Bronzové bubny (The Bronze Drums). W . H . Allen, Londýn

NEPLACENÁ DOVOLENÁ

Legenda praví, že před skoro dvěma tisíci roky pověřil čínský císař jistého generála, aby chránil jihozápadní hranice Číny proti nepřátelským horským kmenům, aniž by mu poslal vojsko a zbraně. Generál si pomohl z nouze důvtipem. Dal ulít množst)ví bronzových bubnů, jež nastavěl pod vodopády podél hranic. Padající voda bubnovala na tyto zvony, až to hřmělo široko daleko. Horalé se domnívali, že na ně táhne velké císařské vojsko, a po staletí se neodvážili sestoupit z hor do údolí.

Francouzský spisovatel Jean Larteguy použil tuto legendu k moderní alegorii: jako byli dávní horalé oklamáni hřmotem císařových bubnů, tak byli antikomunisté a bývalí kolonizátoři oklamáni hřmotem, záměrně vyluzwa- ným komunisty v Laosu. Larteguy tvrdí, že komunisté nikdy nehodlali zvolit Laos za bojiště. Vybrali si však tuto zemičku za vábničku a šidítko, aby upoutali pozornost nepřítele, zatímco hlavni infiltrace a konečná konfrontace byla plánována na jih od Laosu — ve Vietnamu, Burmě, Malajsku a Singapuru. A obsah "Bronzových bubnů” se snaží tuto theorii dokázat.

Jean Larteguy se představil čtenářské obci jako autor polodokumentární trilogie, ve které «vylíčil historii francouzské armády od doby jejího rozkladu v roce 1940 až do alžírského "puče generálu

- 8 - H L A S D O M O V A 3. 2. 1969

Kronika místodržení v ČecháchJ I Ř Í H O C H M A N

(Pokračování)VIII. MÍŠEŇSKÉ OBESLÁNÍ

O tom, proč pa-n kardinál si pana Dubíka zrovna do Míšně k tomu v Čechách nijak milovanému Holbi- chovi obeslal, a ne třeba do Vídně, se pak četněkrát i mezi učenými pány diškurze vedly, ale k ničemu nevedly, a jen to se myslelo, že pan kardinál z toho to udělal, že Čechy ani neznal, jen pana Nowotu a pana Hendřicha nebo Coldréna, co když do Vídně jezdili, stejně mu jen radili.

A o tom, jak vlastně v Míšni pan kardinál z Vídně š Holbichem saským, k panů Dubíkovi z Dubova hovořili a co on jim hovořil, nikdo nic přesného neví, a jen se dohaduje. Však přece něco se z tajných komnat zámku míšeňského ven vyneslo o tom jednání, a zprávy ty o-d slouhu'a děvek co pánům futro a pití nosili pocházejí, co přeslechli a jak to bylo.; A to pravily děvky a také slouhové to říkali co pánům na zámku míšeňském posluhovali, že pan Du- íbík z Duíbova tam jenom dvakrát promluvil, na začátku a na konci, a na začátku že řekl “Pochválen 'buď pán Ježíš Kristus” a na konci, když odcházel, se tak s panem Holbichem loučil, že pravil: “Zaplať jim ■za všechno Pán Bůh” , a s tím že odešel a do Prahy Be vrátil, ale nic nenesl, takže slouhové a děvky nevěděli za co děkoval, a navíc mu ještě Sasíci jednoho koně ze zpřežení jeho Ukradli a sežrali a jednoho vozku znásilnili.; Ale zato pan kardinál Leopold i kníže saský, Holbich zrzavý, ¡hojně prý k panu Dubíkovi promlouvali, latinou i německy a ten prý jen s hlavou svěšenou naslouchal, jak hromovali, zvláště pan kardinál, ala ¡pak i kníže Holbich se osmělil a tak prý na pana Dubíka1 zařval, až dole ve dvoře z toho řevu dostal jeden turecký zajatec psotník a hned umřel, což kočové dosvědčují.

A tak prý na pana Dulbíka řvali, jak se osmělil a jak si dovolil, to že mu nedarují a že prý jim všem ukáží, v Čechách a na Moravě a ve Slezsku i těm v Kladsku, ale jak o Kladsku mluvil, jen se pitvořil kníže Holbich, však už zálusk si dělal, a pan Dubík to asi hned pochopil a proto tak tu hlavu věšel, že to tušil, jak ta rebelie mečem cizím skončí.

A marně jim pan Dubík z Dubova prý vysvětlit chtěl, co si na pergamen předem napsal, s sefoou přivezl a v Míšni pak zapomněl. To jim vůbec říci nemohl, protože ti dva pořád na něj řvali a k řeči ho •yůbéc nepustili, jen na začátku a na konci, a s tím í pan Dubík odjel, a když se vracel, zase mu tam kníže Holbich své pacholky zbrojní na obě strany rozestavil, aby to odobře pan Dubík viděl, co zemi Českou čeká, jestli se nepokoří.

A když odjel, ještě se pan kardinál s panem Holbichem sami radili, a ještě krakowského voj vodu Go- lonku si přizvali, ale na čem se uradili, nikdo se nedozvěděl, snad jen to, že se ještě dál radit usnesli, a to ve Vídni.

V Čechách pak skoro nikdo o tom jak v Míšni pana ¡Dubíka seřvali se nedozvěděl, jen páni v Menším sněmu, a písařům jen tolik řekli, že v Míšni nic se nedělo, že hodný kníže Holbich narozeniny svého svaka slavil, a k tomu že sousedy přizval, a že se přátelsky hodovalo a co se toho koně, co Sasíci panu Dubíkovi sežrali, a todo vozky, co mu znásilnili, do- týče, nestalo se prý to v Míšni, ale kdesi během cesty až doma.. Zato ve Vídni, když se pan kardinál z Míšně vrá

til, hned písaře co je v šatlavách prosili si povolali a tam jim o tom jak teď psáti řekli, a aby teď kacíře české nešanovali a rovnou do nich řezali, a lidu to četli, o tom jak lůza v Čechách věrným přátelům Vídně, jako, panu Nowotovi, zle ubližuje, a že nejlepší z katolických pánů pražských, jako pan Coldrén a pan Hendřich, arcibiskup, že úpěnlivě o pomoc volají, a ta pomoc že bude nutná, a že k tomu též daně se budou vyšší vybírati hned od svatodušních svátků, aby na vojsko bylo dost grošíků. A pan von Schusehlaub, jenerál řádu jezuitského, aby lidu ví

Provádíme veškeré práce opticképřesně, rychle a za levné ceny

573 Hampton St. Hampton, Vic.

Telefon 98-5756.

M . C H RPAOptical Service

deňskému tu hrůzu co v Čechách vládne názorně ukázal, nechal jednoho po ulicích ukazovat, co měl záda od biče rozhadrovaná, ale z vídeňské šatlavy, a o tom nechal tvrdit, že právě z Čech utekl. A jiní horlivci pak na rynk hromadu knedlíků českých navalili a pak je spáliti chtěli, ale zapáliti je nemohli, a knedlíky nehořely, a to za špatné znamení lid hned uváděl, a též to, že do rána pak všechny knedlíky z rynku zmizely.

A že císařský maršálek pomalu vojska shromažďoval, to pan arcibiskup udělal, že pana Dubíka z Dub- bova ještě do Vídně povolal a s ním ještě Smrká z Jestřebí, jehož ve Vídni hrubě neradi měli, a ještě pana Černína z Chudenic, a všichni tři hned přijeli, a též s sebou ještě jednoho slezského pána vzali. Běláka krejčíka, co ve Slezsku teď nejmocnějším. A zase se nikdo pořádně nedověděl, o čem tam jed-, na-li, jen to se vědělo, že přibyl i pan kardinál, i arcivévoda von Kurzhof, i pan von' Schuschlaub, je zuitů jenerál, a i jeden další jenerál od vojská. A o tom se pravilo, že ten, spíš na koně než na salóny přivyklý, tam začal' o dragounech císařských panu Dubíkovi rovnou vykládat, jak na ně je spolehnutí a jak s radostí budou kacíře rubat, že pan von Kurzhof se do toho musel vložit a české pány uspokojovat, že ten jenerál, Jupič se jmenoval a u vojska byl hlavním feldkurátem, to tak zle nemyslel a že jen tak vůbec o kacířích mluvil a spíše Turky měl na mysli než Čechy.

A zase se čeští páni na čele s panem Dubíkem do Prahy vrátili a zase skoro nic lidu neřekli, až teprve když z toho zlá krev byla, teprve pak přes písaře poříčské, co panu Šestkoví posluhovali, to páni z Menšího sněmu rozhlásiti dali, že do Vídně jel pan Dubík a druzí páto-i jenom na lustrajs a že pana kardinála jen náhodou v Prátru potkali a ten je pak na hrad pozval a tam že popili a porozprávěli, tak jako v Míšni, a aby se lid nezneklidňoval, a jenerál Jupič že celý národ pozdravuje.

Co se pana kardinála týče, a také pana von Schuschlaub, je ta poslední návštěva z Čech moc ne- rozradostnila, a ještě dvě depeše dostal pan kardinál, jednu od pana Hendřicha arcibiskupa z Prahy a jednu od pana Nowoty, jenž na Orlovec se uchýlil, a oba si krůtě stěžovali a na pomoč Vídeň volali před chátrou. I svolal pan kardinál do Vídně novou poradu, a na ni Hoibicha, kníže saské zrzavé přizval, a vojvodu krakovského Golonku a bavorského vládce Župana, a s těmi všemi tu věc Čechů se týkající diš- kutýroval, jakž všeho panstva se týkala. A tajně velice ti čtyři jednali, dráby před každé dveře postavili a když skončili, nikomu nic neřekli a tiše se rozešli, jen Holbich tam ještě zůstal, neboť prý při těch poradách dostal červenku a vykurýrovat ji musí. Ale za pár dní stejně odjel.

A u toho zatím skončili, jen vojiska dál připravovali a též do Čech mnoho zvědů vyslali) a také deputace různé, a nakonec ještě sám arcivévoda se do Čech tiše vypravil, ale jak písařům pan Zvonimír, pán na Císařské louce pražské, pravil,' přijel pan arcivévoda ne s nějakým poručením, ale jen proto, ie mu ranhojiči povětří změnit nařídili a o českém pravili, že na neduhy jeho bude nej lepší. A když se panu arcivévodovi po pár dnech náramně zdravotně ulevilo, zas do Vídně odjel.

To však se pak záhy stalo, že jízdní posli do Prahy dorazili z hraničních krajů se zprávou, že císařští tam přitáhli, s vozy a koňmi, a též že Sasíci se na hranicích houf ují. Byl z toho velký poplach v Praze a lid na kancelář místodržitelskou i na sněm hrubě dotíral, a tak pan Dubík pana Zvonímíra na cimbuří zase vyslal, aby k písařům hovořil. A tak k nim hovořil pán z Císařské louky, aby sě lid nijak neobával, to že páni v Menším sněmu dobře vědí a dávno že se to strojilo, císařské manévry docela malé, co nutné jsou, aby vojsko Turka řezat se dobře přihotovilo, kdyby přitáhl. A pan Dubík že všem pozdravy vzkazuje a aby raději zahrady a pole obdělávali a pořád neremcali, že kancelář - místodržitelská a Menší sněm že všechno dobře zařizují, a též zařídí.

Ale dusno bylo nad celým královstvím, i nad celou říší, neboť to nikdo s jistotou nevěděl, co Vídeň udělá.

Plánujete cestu do zámoří nebo máte v úmyslu pozvat

¿svě. příbuzné na návštěvu’ Obraťte se s důvěrou na

ODRATRAVEL SERVICE

27-29 Elizabeth St., MčlboHrne, 3000Telefon 62-2908

Poradíme vám, opatříme cestovní doklady a zprostředkujeme bezplatně cestu lodí nebo letadlem - kamkoli. Za hotové nebo na splátky.

Mlúvime česky

(Pokračování se str, 7) elán komunistů a úctu k svobodě jednotlivce západního světa/’

Neutraliistické hnutí se ’ nakonec rozpadlo, protože nemělo vedení. Francouzské naděje na třetí sílu se nesplnily. Část neutralistické armády přešla ke komunistům, část k Američanům. Jako všude,' i v Laosu mohly být jen dvě strany. V jedné, z épisod líčí francouzshý žurnalista šarvátku mezi oddílem neutralistů a komunistickou jednotkou: . . . ." (Neutralisté-pr.)-r dnes' mají ruské tanky, komunisté čínské zbraně. Z a tím je to souboj strojů. Jak dlouho to bude trvat, než budou proti sobě stát lidé z těchto zemí?” '

Boje v Laosu. zdaleka nebyly občanskou vál-, kou. Laosané se nedali rušit a odmítali vzít skutečnost na vědomí. K omunistická síla v Laosu se opírala většinou o

"dobrovolníky” Vietmi- nu, čínské dodávky a jako. zástěrku získala podporu některých pohraničních kmenů, laoských Sudeťáků, abychom tak řekli.

Na druhé straně se Francouzi a Američané mohli -opřít jen o politiky a vojáky, kteří odkoukali Francouzům řadu triků, jež si vyložili po svém, a které jim umožňovaly nahrabat co nejvíce zisku. Tito lidé se zařídili po mandarinsku a žili jako loupežní samurajové.

Zatím však, co se toto všechno dálo a děje, žije půl druhého miliónu Laosanů tak, jak žili po staletí, klidně, netečně a po svém.

"A teď bychom si měli dát čínskou polévku’ ’ , praví jedna z postav v posledním odstavci. Lar- teguyho román končí beznadějně. ■ Bronzové bubny splnily svůj úkol.

jún

“ Vážený pane šéfredaktore,v čísle 51. letošního ročníku Vašeho časopisu jste

přetiskli výňatky z mé práce “Kronika místodržéní v Cechách” , tak jak byly uveřejněny v letošní ročence “Reportéra” . K přetištěnému textu bylo připojeno jakési vysvětlení, koho představují osoby v originále “Kroniky” . Vzhledem k tomu, že moje “Kronika” je naprosto fiktivní a nemá žádnou spojitost se současnými událostmi, považuji za nutné prohlásit v tomto otevřeném dopise, že výklad “ Spiegiu” není mým výkladem a že vznikl ve Vaší redakci. Se žádným redaktorem Vašeho listu jsem nadto nejednal a nemluvil, souhlas k přetištění “Kroniky” jsem nedal a ani jsem o něj nebyl požádán. Tolik považuji za nutné Vám v souvislosti s tímto případem sdělit. S úctou Jiří Hochman.”

Bubny hřmí v Laosu

N ÁBYTEK VŠEHO DRU H U , KOBERCE, Z Á C L O N Y

a ostatní zařízení domu - K O U P Í T E N E J L É P E od

PAISLEY HOME FURNISHERS

110 Miller Rd„ Nth. Altona, Vic.(G. Zapadlo) — tel. 314-6968

D E C O R C E N T R E315 La Trobe St., Melbourne

(M. Hájek) — tel. 67-6649

K o n e c

Vedle úvodního andělíčka se Stalinovou hlavou doplňují “Kroniku” čtyři pěkné karikatury: Alexandra Dubčeka, totiž “Dubíka z Dubova, slezského pána” , dále Novotného — “Nowoty z Letnic a Příušnic” , Jiřího Hendrycha čilí “ Hendřicha, arcibiskupa pražského a primase českého” a Maocetunga —. “Mu- taj Čutaje, hunského chána” .

Autor pokračoval v žertu ještě v “Reportéru” z 25. prosince m. r., kde uveřejnil “ otevřený dopis” šéfredaktoru hamburského listu Der Spiegel. Hochman tam píše:

20. 1. 1969 H L A S D O M O V A - 9 -

P Ř Á T E L É H L E D A J Í :

A. Charváta (dř. Templeston, Vic. — dopis V red.), Fridricha Reindla hledá bratr Viktor, Miloslava Obsta (TAS.?) hledá bratranec, Jaroslava Vinopala (dopis od bratra v red.) a Aloise Spatze z Mirotic.

Zjistíme-li adresy hledaných, oznámíme jim, kdo s : na ně dotazuje. Bez výslovného pokynu hledaného nesdělujeme jeho adresu tazateli. HD

Sbírka pro uprchlíkyČs. pomocný fond s díky převzal $269.71 od Spo

lečného výboru čs. organizací v Melbourne (viz .zvláštní zprávu). V minulých dvou týdnech vyplatil fond potřebným novým přistěhovalcům $90. Kromě toho bylo z fondu placeno poštovné za rozeslané učebnice angličtiny $6.34. Za tyto učebnice přijal 5 dolarů.

V ROZHOŘČENÍ NAD SEBOU SAMÝMV Československu uhořeli lidé, protože věřili ve

svobodu. V Listech č. 2., roč. 2. tam lidé posílají dopisy do “Nevypsané ankety” a uvádějí podpis a adresu, i když vědí, co to může pro ně znamenat v budoucnosti. A oni to vědí velmi dobře po dvaceti letech komunismu. — A co děláme my? S odpuštěním, 6edíme na zadku a gratulujeme si, že jsme měli j pravdu před dvaceti lety, když jsme utekli. A ani se trochu nestydíme za to, že jsme za těch dvacet let neudělali nic víc! — Tento dopis je napsán v rozhořčení nad sebou sámým.

J. E. Doležal, HobartROZDĚL A PANUJ?

Počátkem letošního roku vstoupila v naší vlasti v platnost nová federální, ústava států Slovenské a České socialistické republiky a — jak si stěžuje týdeník Zítřek — našemu lidu se dostalo o tom málo vysvětlení, ba nikdo ze zodpovědných vládních činitelů se ani nesnažil zeptat občanů, co o této veledůležité změně soudí. Zopakujeme si proto, jaký odkaz nám zanechal velký syn Československa, Slovák dr. M. R. štefánik: “Sme národ malý, nemůžeme triestit svoje síly. Musíme si uvědomit’, že slúČením sa stáváme silnými. Nám netřeba dualizmu, ale rovnocennosti Čechov a Slovákov.” A vbrzku toto varování ještě doplnil: “Nesmieme sa deliť na Čechov a Slovákov, ale máme mať před očima jedine to, ako by Češi boli Slováci na Moravě a v Čechách bývajúci, a Slováci na Slovensku bývajúci Češi.” Jestliže tedy přišli loni 28. října tisíce Slováků projevit hold památce M. R. Štefánika a věrnost jeho odkazu, nenají oni zkreslený pojem o jeho skutečném odkazu? Není v tom opět diktát Kremlu, Divide et impera? Letos 4. května tomu bude 50 let, co se náš první ministr národní obrany vrátil do vlasti, ale byla to jeho cesta poslední. Jaký by byl asi jeho podiv dnes, kdyby viděl, co zbylo z jeho odkazů!

' J. Novák, Sydney

VÝBOR PRO OSLAVY 50. VÝROČÍ ČS. SAMOSTATNOSTI VE VIKTORII

se usnesl na své likvidační výborové schůzi, že je ho činnost se zastavuje dnem 31. ledna 1969. — Podle příslibu čs. veřejnosti byl předán čistý výtěžek večírku a oslav v částce $269.71 Československému pomocnému fondu pro sociální účely nově příchozích Čechoslováků. Veškerá korespondence a pokladní doklady byly předány československému národnímu sdružení ve Viktorii do úschovy a jsou tam k nahlédnutí. Výbor používá znovu této příležitosti, aby poděkoval všem, kteří se přičinili o úspěch našich oslav. Za výbor: F. J. Křivánek, předseda, S. Čermák, jednatel.

Potřebujete vymalovatbyt, dům, podnik — kdekoliv v Melbourne?

Obraťte se s důvěrou na odborníka! Dokonalá znalost řemesla umožňuje pracovat lé