ŽIVOTŽIVOTČAsOPis APOŠTOLsKé CÍRKVe • www.apostolskacirkev.cz • Ročník 32 • Duben 2020

AktuálněKoronavirový speciál

misieZtraceno v překladu

Nová generaceNic podobného jsem zatím nezažil...

Slovo biskupa3 Zamyšlenínadpokáním

POKÁNÍ

4 Prvníkrokna cestěke spasení4 Velikonoce5 Selhání,prohra,stracha pokání6 O změněv praxi7 Ptalijsmese…8 Teologiecesty versusteologiemísta

Aktuálně12 Koronavirusa matematika13 Zápiskyz karantény14 Jaktovidím14 Jetotady…16 Rozlousknutéoříšky17 Našebohoslužby19 DiakonieACv doběkoronaviru

Misie20 Ztracenov překladu

ZeměPisNé OKéNKO

21 Nazaret

ČR vs. Izrael21 Útěk

Nová generace22 Nicpodobnéhojsemzatímnezažil…

Svědectví23 Modlitseza Ríška,Martinjev pohodě

Dětem24 Kšiltovka

Představujeme25 Aťmámecopodstromeček…26 Autobusna konečnou

Váženía milíčtenáři,ne,nezačnukoronavirem…JPo první láscena náspokukujepodobně jarnítéma–po-

kání.Pročjarní?Stejnějakosev příroděna jařevšechnoobnovujea povstávák novémuživotu,i nám,kdyžjsmečinilipokánía přijaliPána,byldarován novýživot:„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2K 5,17)Jestlisev ziměnebopředjaří(našíláscek Bohu)nedaří,jarodávánaději,žesetomůžezměnit,žezkrátkabudelípa znovusenadechneme.Dávánaději,žei naševírabudeznovuvzkříšenaa pookřeje.Možnái protoslavímeVeli-konoce,Ježíšovozmrtvýchvstánía naševzkříšeník novémuživotuprávěna jaře.

Velikonoce jsem nikdymoc nemusela, zejménašmigrust, který jsem každo-ročně protrpěla na  chalupěv  Beskydech. Zato teď jsouVelikonoce jiná liga!Všichnimístní respektují, že z  cha-lupy roky prcháme už v  so-botu, v  neděli je přece veli-konočníbohoslužba!Domapak v  poklidu napečemešestberánků,obejdemeosa-mělésousedkya společněsipřipomenemepravývýznamVelikonoc.

Pokánía Velikonocejdouzcelazjevněrukuv ruce.Bezpokáníbypronásvelikonočníživotodárnévzkříšenínebylo.Protoi dubnovétémajeletosrozdělenodo dvoubloků.Tenprvní,o pokání,jekla-sikas textya anketou,druhýjeponěkudnetradiční–Velikonoceve veršíchJ.Szturcea ilustracíchP. Fiuráška.Není-lipoeziezrovnavaším šálkem kávy, překonejte se, stojí to za  to. Zkuste ty veršečísts otevřenoumyslíi srdcem,uvidíte,ževašeletošníVelikonocemohoumítjinýnáboj.Tymojehomělydíkybásnímužloni.Letossetěšímna repete.„Okolotřetí“a „72“jsouprostěsrdcovky.I jástojímv úžasu…

Nereagovatna koronavirusasinejde…Takyvámudělalškrtpřesrozpočet?Námtedydoslova.Mělijsmebýtv březnutýdenv An-glii, a nebyli.Měli jsmebýtna pastorálcev KutnéHoře,a nebyli,posledníbřeznovývíkendna Slovensku...Chovámesezodpověd-ně,sedímedoma,šijemeroušky(jdemes dobouJ)a upevňujemerodinné vztahy. Honíme děti do  práce a  samostudia, každý denmámespolečnébohoslužby,hrajemehrya  jsmespolu.Mnohemvíce,nežjakmůžemeběhempracovníhotýdne.Takžezatímplus…

Pusťmejarosevším,copronásPánBůhpřipravil,do svýchsrdcí.Otevřememujedokořán!

PřejemevámnovýrozměrBožípřítomnostive vašemživotěne-jenv těchtodnech!

Za redakci Ivana BartíkováČtětevíce,čtěteŽvK!

ŽIvot v KRIStu – ČASoPIS APoštolSKé cíRKveŠéfredaktor:MartinMoldan,MBA•Redakce;redakčnírada:Mgr. IvanaBartíková,Ph.D.,Mgr. JiříBartík,PavelBubík,MartinMoldan,MBA,Ing. JindřichNovák,

Bc. RadekSmetana,M.A.•Sazbaa grafickáúprava:Ing. JindřichNovák•Ilustrace:PetrFiurášek•Jazykovákorektura:IB,HalkaKolářová•Korekturaslovenskýchtextů:Mgr. DanielaGregová•Titulnífoto:Jiřía JanaMalí•Ilustračnífoto:123rf.com,pixabay.com•Reklama:PavelBubík,tel.:731 504 304•Předplatnéa pdf:AnnaTuroňová,tel.:731 504 310•Redakcesivyhrazujeprávona úpravučlánků•Příspěvkya připomínkyprosímzasílejtena adresuredakce:Životv Kristu,U Podjezdu12,772 00Olomouc,

e-mail:zivotvkristu@seznam.cz,tel.:733 627 457•Uzávěrkavždy1.denpředcházejícíhoměsíce,respektiveposlednípracovnídenpředtím.Veškeréobjednávkyvyřizujenakladatelství:Křesťanskýživot,735 43Albrechtice504,tel.&fax:558 761 571,558 761 572,e-mail:acrc@volny.cz

Ročně11čísel,cenajednohočísla26,-Kč,propředplatitele23,-Kč,poštovnépodletarifů,prohromadnýodběrslevypodlepočtuvýtisků.PodávánínovinovýchzásilekpovolenoOblastnísprávoupoštv Ostravěč.j. 2725/92-P/1zedne1.12.1992

Jakobjednatčasopis:Stačílibovolnýmzpůsobemnapsatobjednávkuna adresu:NakladatelstvíKřesťanskýživot,735 43Albrechtice504nebokontaktovatsestruTuroňovouvizvýše.S prvnímčíslemčasopisuobdržítesloženku,kteroupoužijetek zaplaceníbuďurčitéhoobdobí,

např.do konceroku,nebobudeteplatitzvlášťkaždéjednotlivéčíslo.©ŽvK–všechnaprávavyhrazena.Přetiskováníčlánkůjepovolenopouzes písemnýmsouhlasemredakce.

Přetiskovánído rozsahujednohoodstavcemožnopouzes přesnoucitací(ročník,názevčlánku,strana).

ObsahEditorial

Foto: Jiří a Jana Malí

Ilustrační foto

3

na vaše spravedlnost vás nebude podpírata držetod peklao nicvíc,nežbypavoučísíťzastavila padající kámen. Nebýt svrchovanéBožílibosti,zeměbyvásaniokamžiknenosi-la,protožejstejíbřemenem;tvorstvos vámilká,stvořeníjepoddánovašemuzkažení,alenedobrovolně;sluncena vásneníochotnozářit,abyvámdávalosvětloke slouženíhří-chua Satanu,zeměnevydáváochotněsvouúrodu, aby uspokojovala vaše žádosti, aninenídobrovolně jevištěm,na němž jepřed-váděna vaše bezbožnost; vzduch nesloužíochotně vašemu dechu, aby udržoval pla-menživotave vašichútrobách,zatímcosvůjživottrávíteve služběBožímnepřátelům.“

Tentostylkázáníbylve svédoběvelmiob-líbenýa přinášelobrácenítisícovýchzástupů.

Druhý pohled, zdůrazňující Boží milost,přichází do  jisté míry jako reakce na  pří-liš velké zdůraznění předchozího pohledu.Je oblíbený zejména v  moderních církvích,kterésechtějíoprostitodevšeho,cosejimjeví jako příliš zastaralé či náboženské. Nic-méně i  tento pohled vychází z  Božího slo-va: „Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a  velkomyslnosti, a  neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?“(Ř 2,4; vizpodobněi 2Pt 3,9)

Zatímco první přístup zdůrazňuje Božíspravedlnost, druhý přístup klade větší dů-razna Božílásku.Považujiza zbytečnépřítse o  to, co z  toho je důležitější. Pravda je,

že žádný přístup, pokud je příliš vyhraněný,z  dlouhodobého hlediska neprospívá. Bu-deme-li mluvit příliš o  spravedlnosti, snad-no propadneme strachu a  malomyslnosti,případně pokrytectví. Naopak zase přílišnéakcentování Boží lásky bez vyvážení Božíspravedlností vede k  lehkovážnému pojetíkřesťanské víry. Jsem pro, abychom zdůraz-ňovali vždy více to, co lidé potřebují slyšet.Neto,cochtějíslyšet,alecoopravdupotře-bují. Tak se církev může ve  svém poselstvípřiklánět jednou k  jednomu důrazu, jindyzasek druhému.

V  pokání ale zdaleka nejde jen o  našeskutky. Mnozí lidé mimo církev žijí podlemnohem vyšších morálních standardů nežněkteří křesťané. Skutky jsou výsledkemnašich myšlenek a  myšlenky zase vyrůstajíz  nejhlubších vnitřních přesvědčení. Oprav-dovépokání tedymusí jítdo hloubkynaše-

honitra.Abychompochopilisamoupodsta-tu pokání, podívejme se do  rajské zahrady,kdeďábelprávěpokoušíprvnílidi:„Had ženu ujišťoval: ‚Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.‘ Žena vidě-la, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.“ (Gn 3,4–6)

Příběhobsahujenaprostozákladníposel-ství o  podstatě hříchu, a  tím pádem i  celélidské zkaženosti. Člověk bere do  svých ru-kou schopnost posuzovat dobré a  zlé bezpotřeby Boha. V  tuto chvíli se Eva rozho-duje pro něco, co považuje za  dobrý krok.Nechcehřešit.S trochouironiemůžemeříci,žesechcepřiblížitBohu(kdobynechtěl?).Problém je, že to jaksi bere za  špatný ko-nec.Podstatou hříchu je snaha být dobrým nezávisle na  Bohu. Zní vám to příliš revo-lučně? Příliš tvrdě? Nesouhlasíte? Pak stačí,abychom se letmo podívali na  historii, ko-lik„osvícených“diktátorůsesnažilovylepšitživot na  světě, avšak skončilo v  teroru vůčivšem,kteříměli jinýnázor.Napříkladkomu-nismusměl skvěloumyšlenku: sociální spra-vedlnost,dostatekprovšechny.Znítohezky,alemělotoproblém,neboťbezBožívládyžádné lidské království vytouženého ideálunení schopno dosáhnout. Výsledek? Cel-kový počet obětí komunismu se odhaduje

na 94 milionů.Cílem pokání je tedy více než jen změ-

na chování. Pokání znamená obrácení sek Bohu,životpodBožíautoritou.Znamenáto přijmout Ježíše nejen jako skvělého ka-maráda, dokonce nejen jako Spasitele, alerovněžjakoPána.Znamenátopodříditmucelý svůj život. V  praxi to znamená na  kaž-dý den znovu a  znovu se rozhodovat pod-řizovatBohucelýživot,a tove věcechdob-rýchi ménědobrých.Znamenátozapřítsámsebe(L9,23).

Život křesťana se pak stává podobnýmtomu,jakokdyžplavemev řece:jedenbřehnazvěme Boží láska, druhý břeh Boží spra-vedlnost.Někdyjsmevícenalevo,jindyzasenapravo.Respektovatalemusímeobabřehy,jinakseocitneme„mimohru.“

Martin Moldanbiskup

3Život v Kristu • Ročník 32 • Duben 2020

Zamyšlení nad pokánímSlovo biskupa

Drazíčtenáři,námětem tohoto čísla je poká-

ní. Připomínám, že tento rok chcive svýchčláncíchi kázáníchpoukazovatna dů-ležitostsprávnýchzákladů–a pokáník zá-kladůmvírybezesporupatří.V Židům6,1–2je „pokání z  mrtvých skutků“ uvedeno hnedna  prvním místě mezi šesti základními nau-kami. Pokání bylo součástí zvěsti apoštolů,výzvuk pokánípřinášelJanKřtitela o poká-ní hovořil samozřejmě Pán Ježíš. „Nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete,“ řeklv  jedné diskuzi se svými posluchači. Jsmelepšínežoni?

V  časopise naleznete sérii různých člán-kůa zamyšlenína tototéma.Každýautorjeuchopil po  svém a  každý příspěvek odrážíurčitou specifickou zkušenost či názor. Tojendokazuje,jakjetototémabohaté.Věřím,ženalezneteněco,cobude tímchybějícímkamínkemdo vašímozaiky,a takporostetedo duchovnízralosti.

Mámza to,žediskuzeo pokánísev našícírkvi pohybuje mezi dvěma polohami: jed-nizdůrazňujíhrůzuz hříchua jehonásledků,kdežtodruzívidíjakovýchodiskopropoká-níBožímilosta lásku.Tytodvěpolohyjsoudo jistémíryumělé,alekaždýz nássenachá-zívícena jedné,čina druhéstraně.

Církevpo staletípreferovalaspíšetenprvnípohled.Motivemk pokáníbylstrachz věč-néhozahynutí.Hříchbylpředstavován jakoněco,cočlověkaoddělujeod Bohaa jedů-vodemprověčnýBožísouda peklo.Tentopřístupkladevelkýdůrazna prožitekosob-níviny.Ukázkoutakovéhopřístupujenapří-klad kázání amerického teologa a  filozofaJonathanaEdwardsez roku1741Hříšníci v ru-kou rozhněvaného Boha: „Vaše bezbožnostvásčinítěžkýmijakoolovoa sklánía tlačívássvouvelkouvahoudolůdo pekla; jestli vásPánBůhpustí,okamžitěsepotopítea rych-lesestoupítea ponořítesedo bezednépro-pasti a  vaše zdravá tělesná stavba a  vlastnípéče a  opatrnost, nejlepší záměry a  všech-

Diskuze o pokání se v naší církvi pohybuje mezi dvěma polohami...

4

Pokáníjeúplněprvnímkrokemna ces-těke spasení.Ve Sk17,30Pavel říká:„Když tedy Bůh přehlédl ty doby nevědo-

mosti, nařizuje nyní lidem, aby všichni a všude či-nili pokání.“ Tojderukuv ruces vírou,proto-žejakJežíš,takapoštolovépřikazovali:„Čiňte pokání a věřte evangeliu.“

Žádný hříšník nemůže být usmířen s  Bo-hembeztoho,žebyčinilpokání.Bezoprav-dového pokání nemůže být ani opravdovávíra.Tojemožnádůvodem,pročjsouněkte-říkřesťanénestálía nejistí,protožesesnaží

stavětsvouvírubezpevnýchzákladůpokání.Vyznávajísvouvíru,alenikdynečinilipokání.

Co je tedy pokání?

Pokání je dar 2tm 2,25–26.Jetodar,kte-rý nám dal milující, trpělivý a  laskavý Bůh.Opravdovépokánízačínáod Boha,nikdyneod  člověka. Je to Boží touha pro každéhojedince.A Bůhjetakétrpělivý,„nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k po-kání.“ (Ř 2,4 a 2P 3,9)

Pokání není lítost. Někteří lidé pociťují lí-tost nad svými hříchy jenom proto, že sena  ně přišlo; není jim líto hříchů, ale jejichpověsti.Pokánínejsouvýčitkysvědomí–tyčlověkpociťujeza  to,coprovedl jiným.Po-káníjevždy založeno na tom, co jsme pro-vedli Bohu.

Příběhmarnotratnéhosyna(L15,11–31)jepříběhemo vzpouře,úpadku,pokání,smíře-ní a  obnově. Pokání znamená, že vyznámesvůj hříšný čin, znamená to, že uznáme, žejsme něco udělali špatně. Pokání zahrnujetaké praktický krok, a  to vše vede k  tomu,že se celým srdcem obrátíme zpět k  Bohu.„Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: ‚Otče,

zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsem již ho-den nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.‘“(L 15,18–19)

Avšak pokání není jen něčím, co se ode-hrává pouze uvnitř – musí být také vidět!Pavel kázal, že „pokání je doprovázeno skutky, které o něm svědčí.“(Sk 26,20)Součástíjeto,ženěkterévěcipřestanudělat.Někdy i mů-žeme něco napravit – splatit dluh, omluvitse,doznatseke zločinu,vrátitkradenévěciapod.

Pokáníjespojenos odpuštěním.Ježíšříká,žepokudseprotinámněkdoprovinila činípokání,musíme mu odpustit!Tonenívolba!(L17,1–10)Pokáníumožňujeodpouštět.

Někdyjetřebačinitpokáníz nevhodnýchpostojů–vlastníspravedlnost,kompromisy,pýcha.

Jak pomoci někomu, aby činil pokání?

Třemizpůsoby:Berte to vážně:opravdovépokánísepojí

s  Boží bázní, protože ta nás vede k  moud-rosti. Potřebujeme mít před Bohem a  jehovůlí svatou úctu. Bůh hřích nenávidí. Zdra-

Zahrada

Dobře věděl, co se stane,když zamířil k Getsemane,když mizela naděje,i krvavé krůpějeprozradily, co se dějeněkde v srdci Spasitele...

Ježíš hrůzou pláče,okolo má spáčea Jidáš i s pochopy...To se těžko pochopí,když ten příběh o spasenívidíme už vyřešený...V

elik

onoc

e

Pojďme cestou ultimata,před Heroda, před Piláta,ukřižujme, co nás tíží,navždy na golgotském kříži...

Radujme se vzkříšeniz nádherného spasení!

Nejdřív ale pro základymusíme jít do zahrady...

Básně: Jaroslav Szturc, AC Hlinsko Ilustrace: Petr Fiurášek, AC Zlín

4

První krok na cestě ke spasení

Clive everill je Angličan s  českým občanstvím, je lekto-remna gymnáziuv Olomouci.Patřído do-mácíhospolečenstvína Olomouckuv rámciAC(kde jespolus dalšímisoučástívedení).Sloužíslovem.S manželkouPetroujsouspo-lu22 let,mají rádiptáky,horya hořkoučo-koládu.

Foto: Jiří a Jana Malí

5

Pokání

5

Poslední

Větévky z palmovícestu Mu ozdobí,oslík se pomalýnehodí ke Králi,proroctví poslednís přesností nevšednís jistotou přiblížíBeránka ke kříži.

Poslední večeřea v Boží kameřescénáře se plní.Král s korunou z trní!

V setmělé krajiněv poslední hodiněopona trhá se.

V nebeském rozhlasev neděli po ránuzahrají fanfáru.

Kdo uvěří asitomu dílu spásy.

Slzy se mi tlačí,že i pro mě stačí...

výstrachz Pánanámpomáhávěcinapravit.S Bohemsinelzezahrávat, jetřebak němupřistupovat vážně, protože i  On to s  námimyslívážně.

Buďme konkrétní:jetřebasezeptat,zdaopravdu Ježíše přijal jako svého Spasitele.Chcebýtzachráněnod všechsvýchhříchů?Pokud jeodpověďkladná,pakod kterých?Tamzačínáopravdovépokání.Obvykleslyší-te,žeodevšech.Dobrá,alenikdynikdone-udělalvšechnyhříchy.Veďtehok tomu,abybylkonkrétnía hříchypojmenoval.Modleteseza  ty, kteří hříchy vyznávají, a Duchvámmůžepronědáttřebai slovopoznání,kteréjimmůžepomoci.

Buďme citliví:emocenásmohouklamat.Nenechejte se svést. Pokání nejsou emo-ce, ale rozhodnutí. Lidé mohou být emo-cemi zachváceni, rozpláčou se, ale jejich srdce nebo mysl se nemusí změnit.Pak tonení opravdové pokání, ale jenom usvědče-níz hříchu.

Bůh je motivován láskou a  má radost, když činíme pokání.

„Já usvědčuji a kárám ty, které miluji; buď tedy horlivý a učiň pokání.“ (Zj 3,19)

Pokání je klíčovým slovem Nového záko-na, zvláště pak Zjevení. Nezapomeňme, žeBůh nás miluje, takže nás někdy může i  ká-rat,a pakmusímečinitpokání.Jednásespíšeo životnístyl,kdysiuvědomujeme,žemusí-mečinitpokáníznovua znovu.

„Pravím vám, že tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“ (L 15,7)

Jediný hříšník, který činí pokání, působíobrovskouradostmeziandělyv nebi.

Shrnutí:Pokání budeme činit, dokud budeme dý-

chat. Jak rosteme v  Kristu, roste i  naše po-vědomí o  hříchu a  Duch svatý nám budeukazovat víc toho, co budeme chtít dátdo pořádku.

Clive Everill , AC Velká Bystřice

Všiml jsem si, že my křesťané mámečasto slovo pokání spojené se se-lháním, prohrou, strachem z  rozzlo-

beného Boha a  hříchem, nad kterým nelzezvítězit.StydímesepředBohemza svéopě-tovnéselhání,a prototochcememítconej-rychleji„za sebou“.Můžetobýtzpůsobenorůznými důvody, často asi i  způsobem, jaks námidruzíkřesťanémluvío našemhříchu:

„Jehrozné,cojsiudělal(a),teďtinezbývánicjiného,nežudělatpokání…“ 

Myslím,žesitémapokánízaslouží„očistit“

od všechšpatnýchnánosůnáboženství,abysemohlov našichživotechzaskvětopětjakonádhernýBožídarlásky.

Asi není potřeba vysvětlovat křesťanskézáklady týkající se tématu pokání. Většinakřesťanů ví, že skrze pokání můžeme řešitve  svém životě problém realizovaného hří-chua jehodopadudo našehoživota.Víme,žepokánímábýtupřímné,vycházejícíz  jis-totyvíry,kdypočítámes Božímodpuštěním,

selhání, prohra, strach a pokání

a nikohourčitěnepřekvapuje,žemábýtzesrdce.

To,cozměnilomůjpohledna pokání,bylopochopenípravdy,žepokánísouvisís Božíláskou,a nes trestem.

Nebo pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shoví-vavosti a trpělivosti, a nevíš, že Boží dobrota tě vede k pokání? (Ř 2,4)

Věřím,  že pokání je dar, který nám BůhOtec dal k  tomu, abychom nemuseli býtotroky hříchu, ale mohli trvale pokračovatna cestěza  Ježíšem. I kdyžna  jednéstranějepokáníspojenés vědomímdestrukce,kte-rouhříchv našemživotězačalpůsobit, takna  druhé straně by zase mělo být spojenés jásavouradostía velkouvděčností.Bůhsetotižrozhodlnásv otroctvíhříchunenechat,alechcenásmítsvobodné.

Proto jsem se začal na  pokání dívat jakona velikýdar,kterýv soběnesetrvalýobrazBožínekonečnélásky.

Fascinujícíjepromětakéto,žemohupři-cházetstáleznovua znovu,a přestovím,žeměnikdyneodmítne.

JsemBohunesmírněmocvděčný, ženáspřijaljakosvédětia zároveňo náskaždýdenpečuje,a toi tím,žejehoodpouštějícínáručjestálerozevřenádokořán.

Tomáš Hasmandapastor AC Valašské Meziříčí

Pochopil jsem, že pokání souvisí s Boží láskou, a ne s trestem.

66

Večeře

Poslední večeře,Jidáš jde za dveře,u stolu zůstanouti s láskou vepsanoudo srdcí k Ježíši.

A oběť na křížipřed očima začínáu chleba a u vína.

A tuhle večeřiaž dodnes večeřístále od začátku,vděčně na památkuvěrní učedníci.

Zdarma kupující...

Ach, všichni žízniví, pojďte k vodě, i vy, kdo nemá-te žádné peníze! Pojďte, kupujte a jezte, pojďte, ku-pujte bez peněz víno a mléko bezplatně!

Nedávno jsemsesetkals  jednímmu-žem,kterýmiradostněsdílelsvésvě-dectví o  tom, jak se dostal z  dlou-

holetézávislostina alkoholu.Říkal,žepoté,cosesetkals Ježíšem,užnikdynemělchuťsenapít.Zapomněljsem,kolikměsícůneboletužnepije,alecestoudomů jsemo  tomv autěještěchvílipřemýšlel.

Statisticky se podobné „zázračné“ vy-svobozenínedějepříliščasto.I v lékařskýchkruzíchseví,žezhruba2%z těch,kteřísechtějídostatzezávislosti,sez nídostanoubez„cizí“pomoci.Nicménějsempřemýšlel,cosevlastněstane,kdyžněkdopřestanemíttzv.bažení.Kdyžz minutyna minutupřesta-nemítchuťpít,brátdrogy,prohrávatpeníze,mítchuťna „cizíženu“,krást,podvádět,pro-stě„hřešit“.

Vzhledemk tomu,žes takovýmilidmipra-cujiužvícenež30let,vidímspíšerůstke zra-losti,a toskrzerůznépády,kotrmelce,novézačátky. Zpočátku jsem z  toho byl trochuzklamaný, ale postupem času jsem pocho-pil,žejedinýzpůsob, jaksestátnezávislýmna  svém bažení, je být „mrtvý“… Nebo ji-nak,kdyžjsouzpřetrhanévazbys minulostía životemspojenýms činnostmi,kterénámpřinášelyslast(nevždyjealeprožíváníslastiproblém).

O změně v praxi

Abych to trochu zkomplikoval. Člověknení jendušeoddělenáod těla,aleveškeréemocionálnípochody,kteréjsousilnýmmo-tivačnímfaktoremjednání,jsouvždyvázánynebojsoureakcína podnětyzvenčí.Mozekzpracovávápodnětytím,žejeoblékádo slov,a pakjeskrzechemiitělapřevádína to,cocí-tíme. Vysvětlím to na  příkladu: Někdo, řek-něme Franta, přijde s  tím, že chce přestats  alkoholem. Problém je, že alkohol v  jehomozkuvytvořilnovéspoje,kteréjsouaktivo-vány různými situacemi, především stresem,a  které následně vyvolávají silnou touhu senapít.Frantaserozhodnežíts Ježíšem,vydá

musvůjživot,alespoňz jehoslova modlitbytovyplývá.Zapojísedo církve,aleněcopo-řáddrhne,semtamsenapije.Podobnétojes Honzoua jehodrogami,s Janoua jejízávis-lostína mužích,s Mariía jejínezvladatelnoutouhoupo sladkostech,s našimidětmi,kterénedokážouodolattouzepo hranípočítačo-výchher…Nenívětšíčimenšíproblém,jen

důsledky mohou být více či méně devastu-jící.

Když se vrátím k  tomu „zázračnému“ vy-svobození, nemám jinou odpověď než tu,žetenmužnějakým,promětajemnýmzpů-sobemudělalobrato  180 stupňů, vydal Je-žíši na  „první dobrou“ vše, co měl spojenés  užíváním alkoholu, a  také to, co si v  tuchvíli možná ani neuvědomoval. Vzdal sevlastní cesty a  způsobů, tím rozpojil navyk-lá schémata v  mozku a  připravil cestu pronová.Osobněsialenemyslím,ževšev jehoživotě funguje stejně jako v  oblasti alkoho-lu.Kdyžsepodívámna učedníky, i po tom,

co se rozhodli následovat Ježíše, nevidímdokonalélidi,kteříbyužnikdynebojovalisesvými strachy, zbabělostí, potřebou cítit sevýjimečně, touhou vlastnit, potřebou se za-bezpečit.Tojei hlavnímdůvodemproexis-tenci rezidenčních programů, jako je TeenChallenge. Závislý se sice může zbavit ba-ženípo předmětutouhy,alezednena den

myslíme si, že existuje speciální forma „pokání“, která jednou provždy přinese změnu.

77

U PilátaCo je pravda, zaznělo,když se pátrat nechtělopo základu pravdy věci,to není můj problém přeci,ani prosba naléhavánezasáhla místa pravá,a tak Krále bez rubáševyměnil za Barabáše.

Pravda není důležitá,tonoucí se stébla chytá,myslí v rámci exekuce,že si stačí umýt ruce...

Jenže ta krev ulpěla,rozhodnutí zbabělá,stejně jako u Piláta,dohoní nás.Natotata.

A otázka palčivái mé srdce rozžírá..

Pokání

nezmění své stereotypy chování, proto jepotřebaudělatvíce.Každýz násví,jakjeob-tížnézměnitstereotypyvlastníchzvyků,jed-nání,způsobůmyšlení.

Nejdůležitější roli v  jakékoli změně hra-jí podpůrné, osobní, silné, láskyplné, vřelé,otevřenéa vykazatelnévztahy.Studentipro-gramů Teen Challenge, kteří takovéto vzta-hy vytvoří, jsou nejčastěji těmi, kteří se po-sunujídáleke zralosti.Důvodjejednoduchý.V rámcitěchtovztahůjemožnévytvořitbez-pečnéprostředí,kdejemožnéotevíratrůzněcitlivátémata,kamjistěnašeselhávánípatří.Pokud nejsme schopni mluvit nejen o  tom,coprožíváme,alei o tom,jakés tímmámespojené myšlenkové stereotypy, životní ná-vyky,paknelzenajít alternativuprozměnu.Běžnoupraxímezinámi je,kdyžsivyznává-mesváselhánía společněsemodlímenejenza odpuštění,aletakéza změnu,žeseotví-rámenovýmcestám.

JanKřtitelpřed Ježíšovýmpříchodemlidinabádal,aťvyrovnajísvoucestupředPánem.Myslímsi,žetoznamenáodstranitpřekážkypro vztah s  Ježíšem a  přeneseně i  pro jinéuzdravujícívztahy.Díkyvztahus někýmmů-žeme reálně slyšet, co je v  našem myšleníšpatně,a najítpodporuprozměnua síluproopuštěnísvýchstereotypů.Nepřítelemjaké-

Bc. Petr Králježenatý,mádvědospěléděti.V roce1994bylspoluzakladatelemTeenChallengev ČR.Od  roku 2019 je ředitelem Teen ChallengeInternational ČR. Absolvoval množství tré-ninků v  oblasti poradenství, managementu,biblicképastorace,prácesezávislými.Na UKETF dokončil bakalářské studium v  obo-rupastoracea  sociálnípráce,kdenáslednětři rokyvedl seminářo závislostech. Je star-šímsboruApoštolskécírkve,koordinátoremskupinBoduobratuproČR.

www.teenchallenge.cz

kolizměnypakmůžebýtstracho sebe,cožnámtytovztahykomplikuje.

Problémemjsoui našeočekáváníod změ-ny.Často jsemsivšiml,že lidé,a nejenpas-toři,ale i členovécírkvía  lidé,kteřímajíně-jaké potíže, očekávají, že existuje nějakáspeciální forma pro „pokání“, která jednouprovždypřinesezměnu,vysvobození.Nelíbísenámpředstava, žezměna jeproces spo-jenýsevztahem,že i pokání jeproceszalo-ženýna rozhodnutí jít jinoucestou,kdyaletutocestustáleobjevujeme,hledáme.Silnýtlakna okamžitouproměnumůžeparadox-něvéstke skrýváníse (pokrytectví),vytváře-ní „exkluzivních“ vztahů, a  vlastně odrazo-vat člověka od  schopnosti 1) přiznat si sváselhání,2)sdíletjes Ježíšem,aletakésvýmiblízkými, 3) slyšet, myslet a  dělat věci jinaka  začít trénovat nové návyky pod vedením,4) nakonec převzít zodpovědnost za  kon-krétní část svého povolání. Což je v  krát-kostiz méhopohleduprocespokání–ces-tyvedoucík dokonaléslužběBohua zralostipodlemíryKristovalidství.

Petr Králředitel TCI ČR

Jako dítě z  křesťanské rodiny jsem částsvého dětství žil s  představou, že poká-ní je vyjmenování toho, co jsem udělal

špatně, a  prosba o  odpuštění. Někdy jsemtoodrecitoval téměř jaknaučené,stálestej-né vyznání svých vin, než jsem usnul v  po-steli. Koneckonců, každé malé dítě podob-něneposlouchásvojerodičepořád.Teprvepozději jsem začínal chápat, že Bohu jdeo proměnuméhosrdcea žetedyv pokánímusí jítnutněo mnohemvícenežjeno vy-slovené přiznání. Jakkoliv i  to je podstatné,myslím, že jádrem pokání je spíše vědomázměnamyšlenía chování,motivovanáláskouk Bohu,vypůsobenáuvědoměnímsivlastní-hoselhánía nedostatečnostisvýchvlastníchsilk úplnéproměně.Vždyť i původnířeckéslovopoužitév Biblipropokánílzečeskyvy-jádřitjako„proměňujícízměnasrdce“. 

Štěpán Hlavsapastor sboru AC Ústí na Labem

Toto jsem se naučil od  Emana Bendy(člověk, který se o  mne po  mém uvě-ření staral, procházel se mnou úvod-

ní vyučování před křtem a  jeho vyučováníovlivnilo celé moje křesťanství; pro mne je-denz mýchduchovníchotcůa jedenz hrdi-nůvíryv ČR),kdyžjsemuvěřil:hříchpoznat,hříchvyznat,hříchopustit.

Nevěřícímu bych řekl, že u  pokání jdepřednostněo změnumyšlení.Jetřebasepo-dívat na  věci z  jiné strany, a  to, co je v  ne-pořádku,dátstranou.Podívatsena tenpro-blémočimaJežíše,vyjádřiturčitoulítostnadtím,cojsemdělalšpatně,a hlavnětoopustit. 

Jiří Pospíšilpastor sboru AC Bučovice

Ptali jsme se…Jak jsi prožil pokání, když ses rozhodl vydat Pánu svůj život? Byl to jeden konkrétní moment, nebo spíše postupný proces?

88

Šimon

Do křížové arényvstoupil Šimon z Kyrény,kousek cesty poponeslJežíšův kříž, který nesl...

To byl tedy frajer jiný,když Tomu, jenž nesl viny,byl připraven nésti kříža nejenom vlastní tíž.

Díky, pane z Kyrény,za tu lekci s břemeny.

Poslední otázka

Bože můj, Bože můj,proč jsi MĚ opustil?

Všechno zlo dopustil...?

Otázka palčivák nám z kříže zaznívá.

A odpověď je:protože ne MNE...

Pokání chápu jako vnitřní změ-nu myšlení/smýšlení, která se pakprojeví ve  vnější změně koná-

ní/jednání. Aby člověk mohl jinak jed-nat, musí nejdřív jinak myslet, musí změ-nit své smýšlení. Apoštol Pavel píšev Ř12,2: „A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abys-te mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dob-ré, přijatelné a dokonalé.“ NášbiskupMartinMoldantématuobnovovánímyšlenívěnovalcelýloňskýrok.

Pak můžeme říct, že pokání znamenáuznat,vyznat,opustita zanechat.Uznatsvo-jivinu,hřích,chybu,pakjivyznat,přiznatse(vzítza nizodpovědnost)a nakonecjiopus-tit,zanechatzléhojednání. 

V Př28,13sepíše:„Kdo zakrývá svá přestou-pení, neuspěje, ale kdo je vyznává a opouští, na-lezne slitování.“

1J1,9 „Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věr-ný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti.“

Farizeové a  učitelé zákona  přicházelik JanuKřtiteli,abysenechaliod nějpokřtítjakovnějšíznamenípokání.Janjekárala řekljim, aby nesli ovoce pokání, tj. aby na  vněj-šíchskutcíchukázali,žečinilipokání. Pokudčlověkuznává i  vyznává svézlé jednání, alenic na  svém jednání nezmění, pak to nenípokání.Podobnějetoi s vírou.Víra,kterájev srdcia nenívidět,semusíprojevitna vněj-ších skutcích, protože víra bez skutků jemrtvá.

Pokánísemůžeprojevovatlítostía můžebýt provázeno slzami, ale samotná lítosta  slzy ještěneznamenají, žečlověkčinilpo-kání.Mnozímůžou litovatsvéhozlého jed-nání a  prolévat mnoho slz jen pro zlé dů-sledky,kteréjimtakovéjednánípřináší.Jidášpo  zradě Ježíše pocítil lítost a  přiznal seke zradě,dokoncevrátili peníze,alenakonecšela oběsil se; toneníovoceopravdovéhopokání.

Jaroslav Lofítekpastor sboru AC Frýdek-Místek

V posledníchpatnáctiletechjstemož-ná zaregistrovali nástup jakési vlnynovýchateistů,kteříjsouproslulísvý-

mi militantními postoji vetkanými do  knihjakoBoží bludneboBůh není velký s podtitu-lem O  tom, jak náboženství všechno ničí. Zá-kladní premisy nových ateistů jsou: (1) Bůhzcela určitě není. (2) Nenávidím ho. Protojsem se zasmál, když jsem v  knihkupectvíobjevil knihu, která se jmenuje Náboženství pro ateisty: Bezvěrcův průvodce po  užitečných stránkách náboženství. Alain de Botton v  ní

Teologie cesty versus teologie místa

Existuje ateismus bez Boha? Takový ateismus 2.0 je ve skutečnosti starou snahou mít Boha v kapse. Následování je cesta, na které se dá sice zbloudit, ale dá se zase vrátit. Pokud však zůstaneme stát, nikam nedojdeme.

píše, že samozřejmě neexistuje žádné prav-divé náboženství pocházející od  Boha, aleže se sekulární společnost dosud obratněnevypořádala se základními potřebami, kte-ří řeší náboženství, což jsou podle autora:

„Potřebažíts ostatnímiv souladunavzdoryhlubocezakořeněnýmsklonůmk sebestřed-nosti a násilí; a  potřeba se vypořádat s utr-pením plynoucí z  toho, jak snadno nás za-sáhneprofesníselhání,napjatévztahy,smrtblízkých,stářía smrt.“Po zbytekknihysepaksnažíoddělitnáboženstvíod Boha.Chcesiponechatužitečnésociálnía vztahovévazby,krásuplynoucíz uměnía dobročinnost,alepřitomnebýtsvázánvírouv Boha.Zajímavýpokus,kterýsichcenechatformu,aleneob-sah.Chceovocezestromu,kterýjsmepod-ťali.Chceslunečnísvitv zatemněnémístnos-ti.Alebudiž.

Napadlo mě, že pokud existuje nábo-ženstvíproateisty,cokdyžexistujenaopakateismusprokřesťany?Cokdyžsesnažímemnozío  totéž,o cosepokoušídeBottonz  druhé strany? co když chceme výhody

99

Pokání

Okolo

Okolo třetíse zapečetíJežíšův život na Zemi.

Ani Bůh nechtěl, věřte mi,dívat se na to utrpení...

Raději skryl to do zatmění.

A to nejsou fráze,jen poslední fáze.

Už je dokonáno!

A v neděli ránopřijde překvapení.

Ježíš v hrobě není!!!

Zpočátku jsem o  potřebě pokání ne-tušila nic. Znovuzrodila jsem se při-taženak Bohu–jakovčelkana med

– jeho láskou. Teprve asi po  týdnu jsembylausvědčenáBožímslovem,že jsemhříš-ná.Opravdumě tozarmoutiloa byla jsemz dušenešťastná,žeseproviňujiprotiPánu.Bylomi17let.Tehdyzačalv mémživotěpro-cespokání.Nechtělajsem,abyv mémživotězbylocokoliv,cobysenebeskémuOtcinelí-bilo.Jetoceloživotníproces.Pořádpokraču-je...

Veronika KmetováAC Lysá nad Labem

mévědoméobrácenínastalove tři-nácti letech, kdy jsem se s  mojímaminkou modlila modlitbu

spasení. K  tomu jsme dospěly na  zákla-dě její otázky, zda slyším hlas Ježíše, kte-rý mě k  sobě volá. Byla to silná chvíle, dů-ležitá pro můj duchovní život (vyrůstalajsem ve  věřící rodině). Pamatuji si, že jsempak šla po  schodech dolů a  s  každýmkrokem jsem se cítila skoro i  fyzicky leh-čí. 

Samozřejmě pak nastalo dlouhé obdo-bí jako na  houpačce. Podléhání satanovýmlžím, že nejsem hodna být Božím dítětem,a  naopak ujišťování v  silné Boží blízkos-ti (ať už na  velkých akcích typu Campfest,nebo sama v  kuchyni při škrábání bram-bor).

Toto duchovní dospívání byl u  mě velmidlouhý proces. Přestože jsem velmi aktiv-ně sloužila ve  sboru, stále jsem měla pocitduchovníhozačátečníka.Protováschcipo-vzbudit,kdyžserozhodnetevydatsvůjživotJežíši, je důležité nezůstat křesťanským mi-minkem,kteréjevelmizranitelné,alenechatseaktivněpastoračněvyučovata duchovněrůst. 

NechmepůsobitBožíslávuv našíslabosti.Radujte se v  Pánu vždycky, znovu říkám,

radujtese!Pavla Walková

AC KC Český Těšín

víry v Boha, ale ne Boha samotného?Můženaše víra být verzí křesťanského ateismu?Možnávámtopřipadápřitaženéza vlasy,alevědělijste,žejedenz důvodů,pročŘímanénemělirádinásledovníkyKrista,byljejichná-zor,žekřesťanéjsouateisty?Do světas pan-teonem bohů, přicházejí lidé tvrdící zcelaodlišnýpříběh.Příběho jedinémBohu,kterýjeve třechosobách,a  jednaz těchtoosobpřišlana zemv podoběčlověka,abyzemře-la za  hříchy všech lidí. Hm, zajímavá filozo-fie,řekli.Alekdojsouvašikněží?Žádnéne-máme,řeklinásledovníciKrista,všichnijsmekrálovské kněžstvo, nikdo nás před Bohemnezastupuje,můžemek němupřicházetpří-mo.Aha,a kdemáteaspoňchrámy?Žádnénemáme, řekli následovníci Krista, my jsmechrámem Ducha svatého, který žije v  nás,a  proto Bůh nepřebývá v  budovách zhoto-vených lidskou rukou. Jenže, když nemátechrámy, kde přinášíte oběti za  své hříchy?Nepřinášíme, odpověděli následovníci Kris-ta,Ježíš,BožíSyn,bylobětíjednouprovždya navždyvšechnyobětiukončil,protožesestalobětí i knězemzároveň.No,alepokudnemátechrám,knězeanioběti,a navícvěřítev jednohoBoha,pakjstevlastněateisti!Tojez našehodnešníhopohleduhodněúsměvnýnázor,že?

Křesťanský ateismus

Jenomže, co když křesťanský ateismusopravdu existuje a  vypadá jinak než deba-ta o  chrámech, kněžích a  obětech? Dnesžel můžete mít všechny vnější znaky všechnáboženství: chrámy, kněze, oběti, pravi-dla, a  přesto se chovat jako praktičtí ateis-té. Vnější znaky náboženství totiž neuchrá-ní naše srdce od  ateismu 2.0 (verze prokřesťany). Jak vypadá takový ateismus 2.0

v  praxi? Křesťanský ateista je někdo, kdo věří v Boha, ale žije tak, jako by Bůh nebyl.Křesťanský ateista může o  své víře dokon-ce i pěkněmluvit,můžesemodlit,můžesivzpomenoutna Bohavždy,kdyžod nějněcopotřebuje, ale jinak si vystačí docela dobřesám.KdysijsemtonazvaltouhoumítBohav kapse. Jdeo  to, ževíra nemůže stát na vy-slyšených modlitbách. Samozřejmě, všichni sipřejeme, aby se naše modlitby splnily, abyBůh zasáhl v  náš prospěch v  případě pro-blémů. Kvůli nahodilosti a  nepředvídatel-nostiživotanašemodlitbynejsouvyslyšenévždypodlestejnéhovzorunebosestejnýmvýsledkem.Protojevíraopíranáo vyslyšenémodlitby křehká a  nestálá. Je až příliš ovliv-něnatím,cosedějev našemživotě.Kdyžsedaří,říkámesi,žejeúžasné,coBůhdělá;alekdyžsenedaří,říkámesi:„KdejeBůh?“Tako-vá víra pak závisí na naší schopnosti vidět Boha v akci v okamžiku, kdy to potřebujeme.NakonecvyjadřujepodvědomoutouhuBohaovládat.Chtělibychom,abyBůhreagovalna potřebyzpůsobem,jakýmchcememy,a v čase,kterýsenámhodí.ChtělibychommítkapesníhoBoha,kteréhovytáhnemez kapsykdykolivsenámtohodí,alezasehozastrčíme,kdykolivsenámtonehodí.TakovýBůhsenámdo ži-votanepletemocčasto,alezároveňjevždy

aktivní v  okamžicích potřeb a  krizí. Je jakoautomatna kafe:hodímetammodlitbua vy-padne zdraví, požehnání, prosperita, skvělémanželství,hodněpřátel,dobrápráce,coko-livpotřebujeme.

Kde se vůbec touha po  kapesním Bohuvzala? Kde se stalo, že slovy apoštola Pav-lajsoumezinámilidé,kteří(Tt1,16) „prohla-šují, že znají Boha, ale svými skutky to popíra-jí“? Možná to začalo změnou názvu. Prvnínásledovníci Krista si neříkali křesťané. Slo-vo„křesťan“ jimbylopřiřknuto jejichnepřá-

Co když chceme výhody víry v Boha, ale ne Boha samotného?

10

Roztržená

Roztržená oponanám říká, že zákonamoc je zlomená,a to znamená,že žijeme v milostia že máme s radostížít pro svého Pána.

Za oponou bránauž není zavřená.

A svítí zelená...!

10

Hle

Hle Beránek Boží,který hříchů hložíbezezbytku snímá.

Je tam i tvá vina...

Proměpokáníznamenaloproces.Uvě-doměnísitoho,žeto,codělám,Ježí-šea Bohazraňuje.A  to je to,codě-

latnechci.Jednodušeřečeno:Jetizlez toho,co děláš, řekni mi to, pak jdi a  už to nedě-lej.Můjživotnebylod začátkujednoducházáležitost, doma jsem skoro nebyl, kamará-dyjsemneměl...Točilsejenkolemmýchne-mocnýchnohou.A kdyžjsemmělnáhodoučas, dělal jsem, co jsem podle lékařů dělatneměl–šermoval.Jednousetozvrtlo.Stáljsemprotijednomuklukovia obajsmevědě-li,žeodejdejenjeden…Vyhráljsem,soupeřseválelv prachua najednouhlas:„Hej,tohlepro tvůjživotnechci!“Tobylo tendenmédruhévítězství… Jehovítězství.Tobylmůjbodzlomu,protožejsemBohazačalhledat.Pokánípřišlo,ažkdyžjsemzačalchápat,kdotona měmluvil.A od tédoby…jetoproces,kdydávámsvábřemenapředKrista.Onmijeodnímá,stačíjenopravdujižnechtítdělatto,cojsemdoteďdělal.

Aleš LincAC Olomouc

teli. Byli to zkrátka ti, co stále mluví o  Kris-tu, jsoutoprostě„kristovci“.JaksialeříkalinásledovníciKrista?Říkalisiučedníci,násle-dovníci„téCesty“,ti,coimitujísvéhoMistra.Najednousez nichalestalivěřící,kdesedů-razpřesunulz  imitováníKristana správnoudoktrínu (hlavně správně věřit), což jen při-chystalocestuk hádkáma  válkámohledněsprávnýchdoktrín.Věřitsprávnějesamozřej-mědůležité.JenžeKristoviučednícimělibýtznámíněčímjinýmnežsprávnoudoktrínou.

Právěproto,žesinásledovníciKristaneříkalikřesťané,v Biblichybídefinice,cotovlastněkřesťan je a  není. Paradoxně i  klasický čes-kýagnostik,kdyžsehov jinékultuřezeptajína jehovíru,řekne,žejekřesťan,a tojenpro-to,žepocházíz historickykřesťanskézemě.Paksestávajílegračnísituace,jakokdyžjed-napaní,o kterépíšeMariuszSzczygielve svéknizeo českémateismu Udělej si ráj,tvrdí,žeje ateistka, ale přitom dodržuje Desatero.No,toasinejde,kdyžprvnípřikázáníje:Ne-měj žádné bohy kromě mne.Toateistadokážetěžko!Slovo„Desatero“seprostěstalokul-turnímklišé.

Teologie místa vs. teologie cesty

Pokud slovo křesťan ztratilo vnitřní ná-plň, jakou máme alternativu? Alternativouje skutečně Boha znát. Křesťanský ateista může v  Boha věřit, ale učedník Krista jej zná.Správná víra není totéž jako osobní po-znání. V  jádru se dá říct, že se na  naši vírumůžemedívatdvěmazpůsoby: jako teologii místa (kde věříme správným věcem) nebo teolo-gii cesty (kde kráčíme správným směrem). Teo-logie místa se soustřeďuje na  to, co už víš;teologiecestyna poznávání.Teologiemístana  to, co máš; teologie cesty na  to, co sdí-

líš.Teologiemístajepasivní,teologiecestyjeaktivní. Teologie místa svádí jen k  návštěvěcírkve, k náboženskýmúkonůma  tomu,žepřijímášslužbujiných;teologiecestyk tvoři-vostia k ochotěsloužita praktickyžítláskuk  lidem.V  teologiimísta se soustřeďujemena  to, abychom měli pravdu a  pointu, aby-chom se vymezili vůči těm, kdo na  našemmístě nejsou. V  teologii cesty se rozhodu-jemepromilost,kterájeskandálnía „messy“.Ježíšbylplnýmilostia pravdy.Mezitěmito

dvěmapólyjetenze,napětí,aleprávětohlenapětí pomáhá Kristovým následovníkůmjít na  cestě, objevovat, sloužit a  být pokor-ný.

Vztah s  Bohem je cesta, ne místo. Někdy siKristovinásledovnícimylněmyslí,ževe vířejde hlavně o  destinaci: dosáhnout zaslíbe-ní a  dostat se do  „nebe“. Jenže křesťanskávíra je mnohem více cestou než destinací.Původní název křesťanství „Ta Cesta“ napo-vídá,žeučednícivycházeliz Ježíšovýchslov,že On je ta Cesta, Pravda i  Život. Zároveňtímvyjadřovali,ževírav Boha jeproces,neudálost.Cotímmyslím?Každý z nás je někde na  své cestě životem a  vědomě nebo nevědo-mě se vymezuje vůči Bohu.Někteřílidés Božíexistencí bojovali vědomě, jiní chtějí zapl-nitprázdnotu,kteroucítí,alenevědí,odkudpramení. Obě strany podvědomě uznávajíBohav centrua vymezujísevůčiněmu.Dá se říct, že Bůh je v centru a každý člověk je na cestě k němu nebo od něj, ať už vědomě nebo ne. Svým způsobem nezáleží na tom, kde se právě na své cestě nachází. Mnohem více záleží na tom, kam směřuje. Zda k  Bohu nebo od  něj. Někdy de-finujemevírujakoudálost:„uvěřil jsem“,alekdyžsepodívámeblíže,uvidíme,ževe sku-tečnosti se víra skládá z  mnoha malýchkroků poznávání, obdivu, pochopení, roz-

Podmíněná víra je vyjádřením podvědomé touhy Boha ovládat.

1111

Pokání

Jistě

Tento Syn Boží byl jistě,řekl setník na tom místě,když ostatní v pohrdánířvali proč se nezachrání.

Ježíš ale neznejistěl.Zachránit se mohl jistě...

Jenže právě Golgotaje pro všechny jistota!

hodnutí a  potvrzování. Je to cesta, ne udá-lost.Ježíšněkdyřekllidem,kteřísena cestuobjevování vydali: „Nejsi daleko od  Boží-ho království.“ Víra tedy není pouze jedenkonkrétníbod,aťužtonazývámepokánímneboobrácením.Jetocestak Bohua za Bo-hem.

Důležitéovšemje,abychomBohaobjevo-valis očimaupřenýmana Ježíše,protožejá-dremvíry,životaa cestouk BohujeOnsám.Prototakévíraspočíváv následováníKrista.PrototakéautorŽidůmnapsal(12,1–2B21)„Když jsme tedy obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme i my každou přítěž i hřích, který nás tak snadno svazuje, a vytrvale pokračujme v běhu, ležícím před námi. Nespouštějme oči z Je-žíše, původce a završitele naší víry, který pro ra-dost, ležící před ním, nedbal na hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu.“Na téces-těnejsmesami.Obklopujenászástupsvěd-ků, kteří tuto cestu prošlapávali před námi.V cílinásčekáautora završitelnašívíry,Ježíš.Tonámdávánaději,tonámdávásílu.Sílune-vzdatsena svécestě,kdyžčelímepřekážkámneboprotivenství.

Z cesty je možné sejít…

Cesta je snadná,kdyžsenámna ní vede,alecestanení vůbec legrace, kdyžna níza-bloudíme. Jenže, kolikrát se nám stane, žev životězabloudíme?Nemyslímteďfyzicky.Ale jsmešťastněv manželství třicet let,aby-chom se „najednou“ zakoukali do  mladšíslečnya byliochotnihoditcelýdosavadníži-votza hlavu?Jsmekřesťanéa chcememítce-loživotnívztahs křesťanem,protožechcemebýtposlušníBibli,ale„najednou“sezamilu-jeme do  skvělého kluka, který ale Boha ne-následuje?Žili jsmevždyčestně,ale„najed-nou“senámnaskytlapříležitostzískatvíce

peněz za  cenu malého daňového podvůd-ku?Víme,ženásBůhvoládo svéslužby,alejsmetakunavenia potřebujemesiod těchduchovních věcí „najednou“ odfrknout? Jetakjednoduchézablouditna našícestě,kdyžna  chvíli přestaneme dávat pozor. A  vůbectonemusíbýtplánované,nebožebychomzanevřelina správnévěci.Možnájsmesejennechaliunéstkrásamiokolonás,možnájsmesejentaksoustředilina přítomnost,žejsmezapomněli na  budoucnost, možná jsmezkrátkaudělališpatnouotočkua anijsmesitoho nevšimli. A  najednou jsme uprostředproblémua nevímesi rady.A  tak tamstojí-mea říkámesi:„Jakjsmesetadyvůbecocit-li?“Jsmedokonaleztracenia říkámesi:„Jakseodsudmůžemedostatpryč?“Spustili jsme oči z Ježíše, neodhodili hřích a zabloudili na cestě.

V  takové chvíli jsme v  pokušení se vrá-tit k  teologii místa. Zůstaneme-li na  bez-pečném místě, myslíme si, že nezabloudí-mea nicsenámnemůžestát.Radějibudusprávněvěřit.Ničehoaletakénedosáhneme.Naševírasestávávyprázdněnoua povrchní.Stávámesekřesťanskýmiateisty.Jetovnitřní

tenze.Někteří lidébyze strachu, abyneza-bloudili,nejradějinevyšlivůbecna cestua zů-stali u prohlášení víry, ale ne u života víry.Bojíse odvážit se žít radikálně Ježíšovo posel-ství.Do velkémírytochápu.Málokdymámejasněnakreslenoucestuna mapě.Málokdymámejasno,copřesněnásčeká.Vírajealeodvahaa důvěra,žeBůhjes námina cestě,a kdyžbudemedělat to,conámříká,uvidí-metakéjehojednání.Možnánámpomůžepříkladjednohoze„svědkův oblaku“.KdyžIzraelodcházelz egyptskéhootroctví,a za-stavilseu Rudéhomořes hordoupronásle-dovatelůza sebou,vidíme,žeBůhmuneřekl,abylidéjentakstáli.Onjepobídl,aťsehý-

boukupředu(Ex14,15):„Hospodin řekl Mojží-šovi: ‚Proč ke mně úpíš? Pobídni Izraelce, ať táh-nou dál.‘“Pročměli jít kupředu?Protože jeproBohamnohemjednoduššínásvést,kdyžsehýbeme,nežkdyžstojímena místě.KdyžtoIzraeludělal,Bůhzpůsobilzázrak,zachrá-nillida rozdělilmoře.

To,k čemutědnesvyzývám,jeaktivnívíra.Řekni „ne“ pasivitě křesťanského ateismu,kterátědržízestrachuu víryseslovy–vy-kročna cestusměremk Bohus očimaupře-nýma na  Ježíše, protože opravdová víra jevložení důvěry v  něj a  aktivní chůze, neboještělépeběh,směremk Bohu.Neumíšsianipředstavit,coBůhdokážes těmi,kteříutíkajísměremk němu.

Lukáš Targosz pastor AC Element

Pokud slovo křesťan ztratilo vnitřní náplň, jakou máme alternativu?

1212

PrázdnýHrob je prázdný, milí moji,na tom naše víra stojí,proto světu bez přestánízvěstujeme zmrtvýchvstání.

Jenom když nás proměníJežíšovo vzkříšení…

„Nebojte se! Hledáte ukřižovaného Ježíše Nazaretského? Není tady, vstal z mrtvých. Podívejte se na místo, kam ho položili; je prázdné.“

To se povedlo

Pečeť a vojácimyslí si předáci,zajistí Krista v hrobě.Dali tak každé doběnezvratné důkazyna všechny dotazy,kde je ten Židů Král.

Není tu. Z mrtvých vstal.

O  koronaviru sledujeme zprávy, čte-me články, brouzdáme po  sociál-níchsítícha vedemenekonečnéde-

baty.Koronavirusjevšudekolemnás.Protojetentočláneks mýmiúvahaminošenímdří-vído lesa,nicméněpokudmátečas(nyníhomámedostatek)a chuť,začtětese.

Baví mě matematika a  z  veřejně dostup-ných informací jsemprosebeposkládalne-smírně zajímavou mozaiku, kterou bych sinerad nechal jen pro sebe. Dává mi obrazsicehodnědrsný,alezároveňmivnášíhod-něsvětlado dnešnízdánlivětemnésituace.Covid-19 je tvrdý a  temný protivník a  neníradnohopodceňovat.Neníto„jen“nějaký

Koronavirus a matematika

druh „chřipečky“.Pokudbychomchtělipo-rovnávat, tak třeba index úmrtnosti má Co-vid-19oproti„běžné“chřipcezhrubastokrátvyšší. Za  uvedené informace však nedávámžádné záruky. Nejsem odborník na  danouproblematiku. Pokud se vám budou mojemyšlenkyzdátnemoudré,přestaňtečístdála zapomeňte.

exponenciální nárůst

Sledujetepočtynakažených?Děsí vás to,žev neděliprvníhobřezna jsmeměliu nástřinakažené,dalšíneděliněcokolemtřicetia  včera (15.3.)necelých300?Uklidněte se,protožebudehůř.JJejasné,žeprůběhná-kazy má exponenciální průběh. Pokud vásvšaknynínapadlo(a přitomsevámroztřáslakolena),žekdyžtotakhlebudepokračovatdál,příštíneděli (22.3.)bude3000a další30000nakažených…Nebojte,zastakhroz-nétonebude.Onototižstačísednoutk po-čítači, spustit Excel a  pomocí dostupnýchčísel o  průběhu nákazy, jak v  evropských

státech(hlavněItálie,Španělsko),takv Číně(popřípadě Jižní Koreji) si udělat rámcovýpřehled.

Nechci vás nijak děsit, nicméně pokudvyjdemez evropskýchdat (všudev Evropě,kromě Velké Británie, jsou opatření podob-ná), dosavadní průběhy jsou navlas stejné.Projednoduchostnebudupoužívatkompli-kovanégrafy,alejenindexmezidenníhoná-růstu–toznamená,o koliksezvyšujepočetnakažených oproti předchozímu dni. V  Ev-ropějeprůběhtakový,žepo nálezuprvníchnakaženýchses určitýmzpožděnímrozjedenákaza s  mezidenním nárůstem nejdřív vy-sokým – necelých 50%, posléze se snižujeažna současnýchcca22%(v  Itálii je tentoindexzhrubastejnýužpřesdvatýdnya ne-vykazujeanináznakpoklesu).Čili,kdyžbylov neděli15.březnau nás291lidínakaženýcha dosavadnítrendsenezmění,budedneska(pondělí16.3.)291x1,22=355lidí,v úterý433, středa 528… neděle 1100, další nedě-le(29.3.)4700lidínakažených…Dálesitomůžetespočítat sami,alekvůlikliduv dušinedoporučuji.J

Pokud budou reálná čísla nižší než uve-dená,budetoznamenat,žesedaříprůběhnákazyomezovat,o cožsevládasnaží,sečmůže, avšak bez dostupných protivirovýchroušeka dezinfekčníchprostředkůtopůjdestěží.Pokudsetentoindexv procentechdo-stane do  záporných hodnot, nákaza začneklesat, až postupně vymizí, což lze krásněsledovatna případuČíny.

V  čínském Wu-Chanu je momentálněléto, teploty ve  dne významně překračují20 oC a  společnost se pomalinku vracído  normálního života. U  nás také všichničekáme na  vyšší denní teploty, které podleněkterých odborníků způsobí pokles náka-zy,aletakévzhlížímes nadějemina pozitivnívýsledky,kterésnadpřinesouvládníopatře-ní.V našichmyslíchvšakoprávněnězůstáváotázka,cosestane,kdyžpakznovanastanepodzim/zima, popřípadě, když se lidé zno-vazačnounormálněstýkat.ZmizíCovid-19,nebonezmizí?

Mnohé epidemie v historii byly velmi silně nakažlivé, nikdo neměl vybudovanou imunitu, a přesto se nikdy nenakazili všichni. Přemýšleli jste někdy proč?

Ilustrační foto

1313

Aktuálně

72Sedmdesát dva,všude noc a tmaa u hrobu kámena se vším je ámen.

Jenže ráno v neděli,to už všichni věděli.

Není tady králů Král.Pro nás všechny z mrtvých vstal!

Snad to pro nás stále neníjenom pouhé překvapení.V neděli se všechno změní!

Koro PaschaLetos spíše skorosvátky budou „koro“,jenom půst, bez Velkých Pátků,bez setkání, beze zmatků,a tak každý prožijesvé soukromé pašije.

Projít z Getsemane tiše,kousek nésti kříž Ježíše,na Golgotě prožít znovaBoží lásku, jež je nová,a pod křížem v ztišeníprožít „koro“ vzkříšení...

A já stojím v úžasu!

Všechno dal jsi pro spásu...

Křížová

Prošli jsme si nanovoJeho cestu křížovou,v tichu, jež se rozhostí,je záplava vděčnosti...

Pokud vás zajímá historie a  zamyslíte senadprůběhemrůznýchepidemií,kteréško-dilylidstvuv dávnýchdobách,do vašehoni-trazasvítísvětlonaděje.Všechnydosavadníepidemie totiž jak přišly, tak odešly. Samo-zřejmě,každáepidemiezanechalasvéoběti,nicméně nás zajímá, proč epidemie skonči-ly.Mnohéepidemiev historiibylyvelmisilněnakažlivé,nikdonemělvybudovanou imuni-tu,a přestosenikdynenakazili všichni.Pře-mýšlelijsteněkdyproč?

Kolektivní imunita

Existujemnohozpůsobů,jakselidév his-torii bránili šíření různých epidemií, přede-vším zvýšenou hygienou a  různými karan-ténními opatřeními, nicméně pojďme sena  tentoproblémpodívatočimamatemati-ky.Existujetotižjedenanalytickýfaktor,kte-rémuseříká„kolektivníimunita“.Každýbacil(virus,bakterie…)másvůjpotenciálnákazy,který říká jednoduše, kolik jeden člověk na-kazídruhýchlidí.Vědcispočítali,žetentoin-dexu viruCovid-19je2,5–jedenčlověkna-kazíprůměrně2,5dalších lidí. Jakékoličíslonad1znamená,žesenákazarozšiřuje,a  ja-kékoličíslopodjedna,i kdyžtojetřeba0,99,znamená, že nákaza klesá, až vymizí úplně.Náš index2,5 jehodně, a  toopravdumoc.Pokud byste si udělali matematický modelurčité skupiny lidí, kteří nemají vybudova-nou imunitu, a  tak silný virus byste „pustili“na  tyto lidi, nákaza se exponenciálně rozší-ří.Teoretickytenvirus„chytnou“za krátkoudobu všichni lidé ze skupiny. Ale jen teore-ticky. Reálně totiž vždycky zafunguje nášdruhýfaktor,a toonazmiňovaná„kolektivníimunita“.Jdeo to,žemnohonakaženýchlidíse postupem času vyléčí (u  Covid-19 je tookolo97%)a stanousevůčinemocina něja-kýčasimunní.Sevzrůstajícímpočtemimun-níchlidíklesápočetosob,kterémůževiruspotenciálně nakazit. Když počet imunníchlidí ve  společnosti dosáhne hodnoty kolek-tivníimunity,šířenívirusejednodušezastaví.Celkemjednoduchýmipočtylzespočítat,že

pronášindex2,5jekolektivníimunita60%lidí.Neboli, jakmilebudememítv populacicca60%lidí,kteřímajívybudovanouimuni-tu,titolidé„uchrání“přednákazouzbylých40% lidí, kteří imunitunemají, a  tedybyseklidně nakazit mohli, kdyby to šlo. Ono toalenejde.J

Pokud jste dočetli až sem a  pochopi-li můj složitý tok myšlenek chaoticky pře-vedený na  papír, určitě jste konsternova-ní, stejně jako já, nad majestátem Božíhostvoření. Jak se mezi lidmi říká: „Bůh do-pustí, ale neopustí.“ Tento princip je vidětvšude, nejen u  virů. Hitlerovská mašinerieměla vymyšlený dokonalý systém konečné-ho řešení židovské otázky, a  zkuste se po-dívatna dnešnínádherný stát Izrael!Země,lidé,veškerétvorstvo,celývesmírjenavržena  stvořen nejvyšším Architektem. V  každébuňce,v každéčástečcehmotyjezakompo-novánavůleNejvyššího.Ano,lidéBohazkla-mali.V rájisestalo,cosestalo,aleBůhpře-stona  lidinezanevřel.Stálemás námisvůjplán.

Bohu se nic nevymknulo z rukou

V článkusezabývámpouzeněkolikamálomatematickými a  statistickými aspekty. Jemožné, že epidemie skončí dříve, než kdo-kolipředpokládá.Možnásenajdev dohled-nédoběvakcínanebolék,možnásis viremporadí rozkvetlé jaro. Nicméně i  kdyby lid-stvo nenašlo nic, Bohu se Covid-19 nevy-mknulz rukou.Ve světletěchtopoznanýchskutečnostímidávánovývýznami Žalm91,který momentálně „frčí“ na  internetu. Ano,Božímocjestálestejná.Stálenáskryjesvý-miperutěmi,podjehokřídlylzestálenaléztútočiště. Stále vysvobozuje z  osidla lovcea zezhoubnéhomoru.A i kdyžněkdypadajítisíce, někdy desetitisíce, a  to v  řadách věr-nýchi nevěrných,přestonámBůhstálenabí-zísvéútočiště.

Jindřich NovákAC KC Český Těšín

16. března 2020

Den první: Jedno z  dětí se jeví velmi re-zistentní vůči jakýmkoli snahám o  vzdělává-ní.Uskutečnilasehádka,kdyžpuberťákchtělvenza kamarádema matkamutozakázala,protožev karanténě jdeprávěo  to, aby senepotkávalicizílidé.Aťchlapecpřijdepředbarák, když si musí něco předat. Nemůže,protože má stejně „vyschýzovanou matku“.Pak jsmevyrobiliprovizorní rouškuz  tričkadlenávoduna internetu.

Já mám od  rána bolehlav, myslím, že zestresu. A  jsme samý Skype, v  práci se řeší,kdobyv případěúplnékrizepřežilneplace-névolnoa kdone.

Den druhý:Kdonemároušku,jepadouch.Vyrazilijsmes dětmido pustinyna vycházku,kdejsmenepotkalianinohu,aleneodvažujisejevyfotitzepředu.JKamarádkamipíše,žemáhroznoupotřebukoupitsiněcohez-kého. Té, která takovou potřebu snad ještěnikdyneměla,setopřihodiloteď,kdyžjsmevšichnizavření!A nejhoršína tomje,dodává,žetonikomunemůžeříct,jinakbysivyslech-la, jak je hrozná a  nezodpovědná. ZhlédlijsmefilmNedotknutelnía podivovalise,jaklidé v  normálních časech riskují a  ve  filmuklidněbyliv divadlebezroušek.J

Den třetí: Dnešní postřehy z  vycházky:velmi se posunulo vnímání roušek. Ještě třidny zpátky, kdo byl venku s  rouškou, bylexot a  připadal si trochu jako idiot. Dnes-kalidébezroušekbylyvýjimkya přisetkáníuhýbalipohledem.

Večersemísto„vyčůrat,pomodlita spát“spíšehodí„uvařitroušky,namydlita spát“.

Den čtvrtý: Situace doma se stabilizuje.Prvotnístreslehceopadl,pomohlnámden-nírežim.Vyrážímedenněs dětmido pustiny.Máme tudíž spoustu fotek západu slunce.Myslím,žejinájarajsmetaktočastozáměrně

Zápisky z karantény

14

nikdynevyráželi.Homeofficemásvévtipnéstránky.Dá se celýden pracovat v pyžamu.JVidělajsemna ulicirespirátorz podprsen-ky.Nežilajsemnadarmo.

Den pátý:Koukámna hodiny,je8:48.Tosouhlasí. Dostala jsem od  rána už 848 otá-zek od  předškoláka. Jezdíme stále venčitdětido pustiny.Dnesjsmetrochuzabloudilia muselipřeskakovatpotokna podmáčenélouce. Děti se tam trochu postrkávaly a  je-denkuszahučelpo kotníkdo potůčku.Plánzlepšit náladu doma pobytem venku tímmomentemselhal.

Den šestý: Dnes čerstvé zprávy: Po  vzo-ru Toma Sawyera jsem prodala dětem vý-sadu oškrábat brambory. Cítím se trochujako podvodník, a  trochu víc jako vítěz.Skloubit home office, zadání ze škol, za-pojenído dobrýchskutkůs rouškamis tím,abyvšichnišli spátživía najezení, jepořádtrochu napjaté. Někdy to jde samo, někdyvšechny pokusy o  vzájemné propojení kon-čí dalšími a  dalšími konflikty. Děti brečí, žechtějído školy!Myslím,žeažsetozaspře-klopík normálu,hodněsioddechneme.

Den sedmý:Dětifungujíve dvoumodech:buďsespolčía vymýšlejíhry,přikterých je(nezáměrně) ohroženo jejich zdraví i  vyba-vení bytu, nebo se v  rámci konfliktu ohro-žují navzájem záměrně. Rodiče se vyskytujív moduaktivníhodozoru,snažícesezabrá-nitškodám(netřepejs ním,sundejjiz tépo-lice,nesnažtesedosáhnoutna stropapod.)nebov modurezignace(ažsivyrazítezuby,takza mnounechoďte).

Den osmý:Patnáctiletédítědnesprosilo,zdamůže jítvenna vycházku. I náhubeksiza tímúčelemsamovyžehlilo…

z deníku anonymní matky

V  polovině března vyšlo v  platnostvládnínařízenío zákazuvolnéhopo-hybu osob. Situace se rychle mění,

ještě nedávno jsme se dívali do  zahraničía možnájsmesedivili,covšichnitakblázní.Uběhlojenněkolikdní,a koronaviruszasáhli našeúzemí.

Situaciosobněvůbecnepodceňuji;na po-čátkusetojevilojakochřipkas lehkýmprů-během – ve  srovnání s  každoročními viró-zami, zdánlivábanalita.Nyní seukazuje, že

Jak to vidímstanovisko biskupa AC martina moldana ke koronavirové krizi

důsledky, zdravotní i  ekonomické, budouzcelajistěznačněvelké.

Mnozí si klademe otázky typu „Co tovšechnoznamená?“„Cosio tommámmys-let?“Jezjevné,žetatoudálostznamenáurči-tépodlomeníjistot,na kteréjsmezvyklí.Jakbysena tovšeměldívatkřesťan?

Osobně si myslím, že naše společnost jezranitelnější mnohem více, než si dokáže-mepřipustit.Zvyklijsmesina to,žežijemev míru,mámecojíst,fungujesociálnísystém,většina lidí si může v  životě dovolit i  nad-standard.Přitomrůznéudálosti,aťjižepide-mie,záplavyčifinančníkrizea podobně,při-cházelyvždy.I Ježíšve známémpodobenstvío dvoustavitelíchhovořío tom,žepřišelzni-čujícípříval.Neníotázka,jestliseněcotako-véhostanečinikoli,otázkapříběhu je, zdajsmepřipraveni,zdamámedobřepoloženyzáklady.Těmizákladyjemyšlenavíra.

Uvědomil jsem si, že stejně jako volba pre-zidenta, tak aktuálně situace s koronavirem

„rozděluje“ církev na dva tábory. Což je v ur-čitém smyslu v pořádku, protože i na biblic-ké pravdy mohou být a  jsou různé názory. Není snadné vybalancovat takzvaný zdra-vý rozum na jedné straně a důvěru v Boha a spolehnutí se na zaslíbení nám daná v Pís-mu na straně druhé (třeba Ž 91,5–8).

Myslím, že by se dal použít verš i z Říma-nům 14,1–6. Ne všichni máme stejnou míru víry, a z toho titulu dochází k napětí a mož-ným konfliktům nejen v  církvi Římanů. Ně-kdo může namítnout, že diskuze o jídle ne-lze srovnávat s koronavirem. Moje otázka je, co by dělala první církev v této situaci, scho-vala by se, nebo by se scházela na  modlit-bách? Jak se k této situaci stavím já? Panice ani strachu nepropadáme. Chodíme na pro-cházky do  přírody. Všechno se zpomalilo. Bereme vše, co se děje, jako výzvu a  příle-žitost. To těžší ještě přijde, až koronavirus

Je to tady…V neděli 15. 3., kdy bylo povoleno shromažďovat se do počtu 30 lidí, nás v redakci napadlo zma-

povat, jak se nám žije v době koronavirové… Jak trávíme neděle, jak náš sbor řeší bohoslužby, jak využíváme nově nabytý „volný“ čas, jak to máme s nakupováním zásob, prostě jak jsme se každý z nás připravili a jak se vyrovnáváme s novou situací. Propadáme panice, nebo jsme v pohodě, protože nejhůř můžeme jít domů k Pánu?

„Jak to máte vy?“ ptali jsme se vás, našich milých čtenářů a přátel z FB.

skončí a  bude třeba nastartovat zdevasto-vanou ekonomiku. Ale Bůh je Bohem pro dobré i zlé časy. 

Zároveň jsme praktičtí lidé. Dovezli jsme do  Česka dvě palety respirátorů pro léka-ře (jsem přesvědčen, že to byla Boží ruka) a  očekáváme další zdravotnický materi-ál. Jsme firma o  třech lidech. Další zboží přijde co nejdříve včetně ochranných brýlí pro doktory a kombinéz. Přesto, nebo prá-vě proto věřím Hospodinu, že nás ochrání, i když ze statusu svého povolání (jsem od-borník v  oblasti hygieny, dezinfekce a  ste-rilizace a  přednáším tuto problematiku na konferencích pro zdravotníky) vím, jak se chránit. Nejsme nějaká ulítlá paka. Nehod-láme se tedy zavírat doma, a  kdyby vláda nezakázala se scházet, pokračovaly by u nás domácí bohoslužby, které byly super. Re-spektuji jiné křesťany, kteří to vidí jinak, ne-vycházejí z domu apod. Je to jako s jídlem, někdo preferuje zdravý životní styl a někdo

15

Chtěl bych s  vámi zcela konkrétně sdíletněkolikmístz Božíhoslova.„Tu se anděl Boží, který šel před izraelským táborem, odtrhl a  šel za nimi, a oblakový sloup se z jejich čela odtrhl a postavil se za ně a vešel mezi egyptský tábor a izraelský tábor; jednomu byl oblakem a temno-tou a druhému osvěcoval noc. Jeden se k druhé-mu nepřiblížil po celou noc.“ (Ex 14,19–20)

„Povstaň, rozjasni se, protože přišlo tvé světlo a  vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Neboť hle, tma přikryje zemi a  hustá temnota národy, ale nad tebou zazáří Hospodin a bude nad tebou vidět jeho sláva.“ (Iz 60,1)

„Nebudete-li věřit, jistě neobstojíte.“ (Iz 7,9)Biblický příběh o  vyvedení z  Egypta uka-

zujezajímavýparadox:oblakovýsloupv jed-nu chvíli představuje světlo pro Izraelitya tmuproEgypt.Jednaa tážudálostmádvaaspekty,záležína tom,na kteréstojítestraně.Může vám výhled zatemnit, nebo rozjasnit.Následnýtextz Izaiášemluvío tomtéž.Nadnárodypanujetemnota,nadBožímlidemjesvětlo.Věřím,žejdeo princip,kterýsev dě-jináchmnohokrátopakovala jehožverziza-žívámei nyní.To,copůsobí jakoněcotem-néhopronevěřící,můžebýti odrazemBožíslávyproBožílid.Jakokřesťanébychomtedy

rozhodněnemělimítstrach,propadatpani-cečivykupovatobchody.Tonámnepřísluší.Abybylojasno,nemyslímtím,žebychomsineměli dělat zásoby na  pár dní pro případakutní nouze, to se může ukázat jako uži-tečné. V  aktuální situaci ale neočekávámžádný kolaps zásobovacího systému – tenmůže nastat právě skrze paniku a  hromad-névykupováníobchodů.Buďmev tétositu-acimoudří.Cojeprojednytmou,prodruhémůžebýtsvětlem.Nepodceňujidopadtěch-to událostí, všechny nás to nějakou měroupostihuje. Jsme omezeni v  pohybu, rodinys dětmiřešíhlídání,firmya podnikatelépo-čítajíztráty.Horšíformynemoci,zvláštěprostaršígeneraci,mohoumítfatálnínásledky.

Mluvím-li o  světle, rozhodně nechci říci,žešířenívirovéepidemiejeněcopozitivního.Chcivásalepovzbudit–nenechteseome-zitpouzena  tuto tmavoustránkuvěci.Prá-věve chvílích,kdyjsounašejistotyotřeseny,máme hledat Boha. Upněme svou pozor-nostvícek němu.Využijmetytodnyk tomu,abychomsevícezamyslelinadsvýmiživoty,svými jistotami,nadsvýmihodnotami.Celávěcmá i  svou světlou stránku–Bible ji na-zýváBožíslávou.Jevěcívíry,zdajispatříme.

V  takových chvílích jsou lidé mnohem víceotevření k  tomu, aby přehodnotili své živo-ty.Nezapomínejtetaké,žeBůhmámocnásvšímprovésta ochránit,podobnějakoochrá-nil v  těch starých časech izraelský národ.

Nakonecnáschci vyzvatk něčemuzcelapraktickému. Mysleme na  to, jak můžemepomoci lidem v  této situaci. Ať již jde tře-ba o  pomoc s  nákupem seniorům, pomocs hlídánímdětínebocokolijiného.Jsousbo-ryi jednotlivci,kterésezapojilydo různýchforemdobrovolnickéslužby.Většinanašichsborůrovněžnahradilanedělníshromážděníposelstvím přenášeným přes internet. Je tosicenouzovéřešení,alemápotenciálzasáh-noutmnohemvícelidí.

Nezapomínejte také na  modlitby, v  tutochvíli zejména za  představitele státu, abyměli moudrost situaci řešit. Modlete setaké za  zdravotnický personál a  samozřej-mě za  celou naši zemi, aby ji Bůh ochránilod nejhoršího.Takésemodlete,abyseevan-gelium šířilo rychleji než koronavirus a  abypřinášelo uzdravení, radost a  naději. Věřte,že jemnohemnakažlivější.Zůstávejtev po-koji.

Martin Moldan, biskup

věří, že skrze víru, děkování a modlitbu se jídlo posvěcuje a  přinese dotyčnému po-žehnání a  užitek pro tělo. Apel na  zdravý rozum může být v  určitém smyslu ošidná věc, viz Př 3,5–7 „Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Pozná-vej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. Nebuď moudrý sám u  sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať.“ Co říct církvi? Udělejme to malé, co můžeme, a ostatní, co nejsme schopni ovlivnit, v důvěře odevzdej-me Hospodinu, vždyť je napsáno, že kdo věří v Něho, nebude zahanben. Jak říká Boží slovo asi na 365 místech Bible: NEBOJ SE!

Richard

Pracujeme z domu, děti se učí z domu... Takže začíná být doma husto! JProžíváme retro týden – zavřené hranice, nikde žádní cizinci, problém sehnat toaletní papír a ně-které potraviny... J Snažíme se brát věci s humorem a lépe se to snáší...

Helena

Snažíme se být zodpovědní a jsme co nej-více doma. Nakupovat chodím jen já s respi-rátorem, na procházky s dcerkou chodíme do  přírody, ale snažíme se vyhýbat lidem. Na  bohoslužbě jsem byla jednou v  našem sboru, ale teď bych už nešla. Navíc to už ani nejde. Dělá mi radost, že si Bůh používá so-ciální sítě k šíření evangelia. Když je mi těž-

ko, zpívám chvály, vlévá to pokoj a  naději do mého srdce.

Petra

Pominu-li závažnost situace, za  nás su-per čas s  rodinou. Žádná hudebka, žádný florbal… Jsme více spolu, dokonce i dopo-ledne, díky Pánu máme home office. Děti předstírají činnost – učí se. Odpoledne mo-hou ven, s rouškou samozřejmě. Asi máme výhodu bydlení na  vesnici, máme to kou-sek do přírody, kde se nemusíme potkávat s  lidmi. Zaběhli jsme režim: škola, práce doma nebo na  zahradě (což se setkalo se

všeobecným nadšením J, ale máme zase-to, umytá okna…), volno, večer sdílení nad tím, co nás v Bibli oslovilo, a následně hra-ní společenských her nebo společné chvály

– všichni na něco buď hrajeme, nebo aspoň zpíváme. S manželem se usilovně modlíme, aby se tento společný čas dětem vryl do pa-měti a  měly na  něj skvělé vzpomínky. Ob-čas musíme překonávat jejich nechuť a od-por k organizované činnosti, přece jen stále mají pocit, že jsou prázdniny, ale nakonec si společnou aktivitu užijeme. Plusem je i spo-lečný čas u jídla. Pořád si toho máme tolik co říct! Moc rádi bychom tento „nastave-

15

Aktuálně

16

ný“ čas využili moudře a posunuli se ve víře i v poznání Pána Ježíše.

Jana

Pro mne je to hodně náročná doba, mu-sím víc dělit svůj čas mezi děti a zaměstná-ní. Ano, to je vždy, ale v době, kdy zůstaly doma a mají se i  vzdělávat (taky obědvat), mi těch povinností přijde trochu víc. Na-víc pracuji v  lékárně, takže si nemohu vzít home office... Mohla bych si vzít ošetřov-né na nejmladší dítě (tříleté), ale pokud to půjde a starší pohlídají, nevzdám to... Starší děti se tedy starají o  nejmenší, do  toho si dělají úkoly a někdy i pomůžou s prádlem. V  práci je to hodně náročné. Stále fronta, nezastavíme se... Nikdy jsem si nemyslela, že na otázku Máte paralen, teploměr, dezin-fekci? budu odpovídat negativně! Už došly i rukavice, vitamíny. Dostali jsme pár roušek a čtyři roušky s filtrem (jedna vydrží na jed-nu směnu, takže si je šetříme). Manžel mi dal do práce nový štít na sekání trávy, než nám na  pulty dodali plexisklo. Mám před tou nemocí respekt. Pozitiva vidím v obrov-

ské vlně solidarity a pomoci. V naší obci fir-ma, která vyrábí papučky a botičky, koupila látky a šije roušky. Zásobila celou naši ves-nici, přilehlé obce, které jsou teď v karanté-ně (Uničov) a pokračují dál. Další zase naku-pují starším lidem. Také jsme měli skupinku po  Skype! Občas chybovala technika, ale bylo to super. Navíc jsem ušetřila čas, který bych strávila cestováním. J Chybí mi neděl-ní shromáždění, osobní kontakt s lidmi. Ale prý se pracuje na nějakém plánu, jak udělat bohoslužbu našeho sboru on-line...

LN

Díky Bohu jsme se na pandemii mohli při-pravit asi nadstandardně. Manželka je lékař-ka ARO, takže toho o  nemocech, hygieně i prevenci ví opravdu hodně, navíc jsme oba dlouholetí vedoucí Royal Rangers, takže nás nějaká ta nepříjemná pravidla a  nepo-hodlí úplně nerozhází. Díky mému zaměst-navateli, což je státní podnik patřící do pá-teřní infrastruktury, jsme také měli čerstvé a  kvalitní informace o  průběhu pandemie a o přijatých či plánovaných opatřeních vlá-

dy. Přípravy doma jsme tedy nezanedbali, v podstatě bylo nutné se nachystat na pří-padnou 14denní karanténu, což u  nás zna-menalo doplnit zejména zásoby potravin na plný stav a ověřit domácí počty ústenek pro případné nařízení je nosit. Na  druhou stranu, na klidu nám úplně nepřidalo, že če-káme další dítě a bydlíme v bytě ve městě, což je pro delší pobyt doma nepříjemné ze-jména kvůli našim malým dětem. Ale zatím to zvládáme. Dědeček jakožto nejrizikověj-ší člen rodiny byl uklizen ke  svému bratro-vi na  venkov, manželka ještě ušila několik látkových roušek pro děti a  nám do  záso-by, do zaměstnání jezdím autem a minimali-zovali jsme pohyb venku na cesty do práce, nákupy základních potřeb a  nezbytné ven-čení dětí. Samozřejmě je to náročnější čas, děti doma řádí a v práci mám denně školení na opatření k pandemii. Nejprve jsem školil předpisy zaslané z Prahy, nyní už jsme v si-tuaci, kdy se virus vyskytuje i v okolí, a tak vytvářím vlastní opatření kvůli specifickým místním podmínkám. Což zabere hodně času. K tomu samozřejmě i praktické kroky,

Všimli jstesi,žeaťsedějecokoliv,ná-zorykřesťanů jsouvelmiroztodivné?Kolikrátpřičtenírůznýchkomentářů

a diskuzína FBsenestačímdivit,covšechnodokážeme vymyslet, za  co bojovat. Všichnimáme jednoho Pána, všichni máme stejné-hoDucha,všichničtemestejnéPísmo.Jakjemožné,žesev klíčovýchokamžicích(volby

Rozlousknuté oříšky

prezidenta, kauzy Babiš apod.) nebo neklí-čových (třeba Greta a  spol.) křesťané do-kážou na  FB tak úžasně rozhádat a  napa-dat?

A  do  toho si prostě nakráčí nějaký koro-navirusa  jehned jasné, jakásestrhnemela(i  když se celkem rychle situace uklidnilaa lidésespojiliv jedenšik,pomáhají,kdeje

třeba,a šijíroušky.Jsemvděčnáza našiDia-konii,děláskvěloupráci!).

Co je správné? Co dělat? Má se církevpřestat shromažďovat v  těžkých dobách?Máme panikařit? Copak Bůh nemá mocnás ochránit? Můžeme se scházet v  počtudo  10? Bude se na  nás zlobit, že jsme ne-zodpovědní?Nebojsmesilnějšíve víře?JaktovšechnovidíPán?

Mámetendencehledatproroctví,oprášitstará a  „naplácnout“ je na  aktuální situaci.Problém je, že i  zde senaše vnímáníponě-kud rozchází. Předpokládám, že se všichnimodlíme, hledáme moudrost a  vedení shů-ry.Jakto,ženemámevšichnistejnépoznání?Jsme nekonzistentní, nemáme jednotný po-stup,nenísečehochytit…

Ažletosmioříškyv podobětěchtootázekPánpomohlrozlousknout.

Na jednéskupince(kdyžještěnebylažád-náomezení),kdejsmesesdíleliprávěohled-ně koronaviru, bylo strašně zajímavé sledo-vat,jakjednihorovaliprookamžitouizolacia nákuppotravinminimálněna měsícaždva,protože bude karanténa, druzí to nevidělitakvyhroceně.Nějakézásobysiudělali,aleco bude, to bude. Pán je nade vším. Všakv nejhoršímpůjdemedomů,ne?Jednasest-rasemizasesvěřila,žejiž14dnípřednouzo-výmiopatřenímivládyprožila,žemápotřítcelourodinui veřejedomuolejem,jinístavína proroctvícha verších,kterékolujípo FB…

Co já v  tom všem? Pane, co mám dělat?Veršez  Ž 91 kolujícípo FB jsemnějak prosebenemohlapřijmout.Pročbyzrovnamě

16

17

protože stát skutečně trošku zaspal v akvi-zicích ochranných pomůcek, takže hod-ně času zabere i  promýšlení, jak co nejlé-pe a  nejefektivněji využít síly a  prostředky, které jsou zatím spíše omezené. Situace se mění ze dne na den. Z vyššího velení mám sice povolenou práci z domu, ale tu hodlám využít až v  případě naprosté nouze – ne-přijde mi správné, abych jako kapitán seděl doma a moji podřízení museli na pracoviš-tě. Utlumení společenského života se nás popravdě moc nedotklo, jelikož kvůli hor-šímu snášení těhotenství jsme sociální akti-vity výrazně utlumili již dříve. Naše morálka je zatím vcelku na výši, i když je to s malý-mi dětmi doma náročné. Dokonce jsme v našem bytě ubytovali i švagrovou, jelikož v  okolí její spolubydlící se objevilo pode-zření na  nákazu. To se nakonec nepotvrdi-lo, takže se švagrová po třech dnech u nás zase vrátila do jejich bytu. Pokud bych měl hovořit sám za sebe, tak jsem v klidu, sice je žel pravděpodobné, že se postupně naka-zíme, ale věřím Pánu Bohu, že to dobře do-padne. Co mě však skutečně zlobí, jsou ne-

zodpovědní spoluobčané, kteří stanovená pravidla nedodržují, a  tak za  poslední mě-síc už několikrát svým sobectvím a nekázní přispěli k rozšíření nákazy, a tedy i k utužení ochranných nařízení vlády. Jaká nás čeká bu-doucnost, to nikdo neví, pandemie je teprve na začátku. Zbývá nám víra, naděje a láska.

Jožka

Důvěřujeme-li Bohu a  dovolíme-li mu jednat, způsobí, že všechno bude v  soula-du s jeho dobrou a dokonalou vůlí. Pro nás, kteří jsme neustále zapojeni ve službě Pánu, nastal čas stáhnout se z davu a  trávit chví-le s Otcem, jako to dělal Ježíš. („On se však uchyloval na pustá místa a modlil se.“ L 5,16) Může to být doba, kdy Bůh zahýbe zabě-haným stylem naší služby. Těším se, že mě nově povede a že nám ukáže nové způsoby, jak sloužit.

Dnešní situace je doba, na kterou jednou budeme s  dětmi vzpomínat. Vzpomínám si na  krizové situace ze svého dětství, kdy nebyla voda nebo elektřina a  museli jsme používat suchý záchod. Naši nám z  toho však udělali zábavu. Spali jsme na  podla-ze u  krbu, hráli jsme hry, modlili se spolu a  zpívali, četli jsme si při svíčkách. Vidě-li jsme tátu v  akci, jak se o  nás stará. Vi-děli jsme, jak byla máma nápaditá při va-ření (Na  kolik způsobů připravíte pečené brambory na  ohni?). Byl bych rád, kdyby jednou mohl náš syn vzpomínat a  vyprá-vět svým dětem, jaká to byla legrace, když

Pán měl ochránit, když to byla píseň králeDavida? Nemohla bych být mezi těmi tisí-cia desetitisíci,copadlypo jehoboku?Onbylkrál,a neledajaký,takžebylojasné,žehoPán ochrání… Jak bych ale na  těch veršíchmohlastavětjá?

Chodilajsemmezi polia modlilase.Upro-středcestyjelavička,na kteréjsemchvíliv ti-chostipřemítalapředPánem.Samozřejměmimyšlenkylítalyna všechnystrany,kdyžtusenáhletiše„zpozarožku“ozvalo:„Nebojse,jen věř.“ To mě dostalo. Dvě plnovýznamo-váslovesa,kterápřesněvystihla,kdemětlačíbota! Nebát se a  věřit. Za  mě teda pecka!

Hned jsem to podrobila testu, nevědělajsem, jestli se to týká koronaviru nebo situ-ace,kterous Pánemaktuálněřeším.Kupodi-vujsemmělapokojv tom,žejetodo všechsituací.Jetouniverzálnípravda,kterámipři-šla do  mysli s  autoritou, takže se o  ni opí-rám.Nenítoúplnělehké,nevím,cobude,alemámPána,kterýví.Mýmúkolemjenebátsea věřit.

Jedno jsem konečně pochopila: i  kdyžmáme stejného Pána, stejného Ducha i  Pís-mo,On jenatolikosobní,žes každým jed-nápodlejehopoznání,míryvírya nastavenísrdce.Neexistuje jinénežBožíměřítkopromoje jednání.Pokud měosobně Pánnějakvede, je to moje cesta. Ta vaše bude 100%jiná a  já nemám právo ji soudit, zlehčovat,zesměšňovat,pozastavovat senadní, ťukatsina čelo,aleanijikopírovat.Musímmíttusvouvlastní.JenDuchsvatýa já…

–ib–

17

Hnedv úterý(v denvyhlášeníprvníchrestrikcí) jsem se rychle vrátil z  Ko-lína a  ještě ten den jsme na  Radě

sboru rozhodlio přechoduna  režimboho-služeb po  rodinách (ani ne po  skupinkách,abychom zamezili blízkému kontaktu větší-hopočtulidí)s tím,žejsmez KCvysílaliživývstup s  úvodním slovem a  následně kázá-nímhosta,kteréhojsmemělidomluvenéhouždávno,JirkyKostelníka.Nebylototak,žebychomz  lidíudělalipouzediváky.V 9:30se po  rodinách začaly rodinné bohoslužbya v 10bylon-linevstup.Chvály,modlitbyatd.bylyna jednotlivýchrodinách.

Dálenámzačínátřítýdennípředvelikonoč-ní půst, který zahájíme ve  čtvrtek také krát-kýmživýmvstupem.Dalšíneděleplánujemepokračovat ve  stejném způsobu, který seosvědčil a  v  němž mělo kázání velkou sle-dovanost.Naši lidépřipravilizpěvníčekprorodiny,chystámetakévideo-chválys textem,kterébudoumocijednotlivédomácnostivy-užít. Pro oznámení a  prezentace používá-

me Proclaim, který lze vložit do  živého vy-sílání.Připravujemetakéon-lineVečeřiPáněi sbírku,abychomnahradili shromážděnísevším všudy.J Chtěli bychom do  budouc-na dát možnost i  zpětné vazby, svědectvíatd. Uvidíme. Chystáme také kázání z  Erbí-luod Bena,kterýjev ještěvícerestriktivníchpodmínkáchnežmy.Mámetakovouhomeoffice církev. Přeji všem Boží ochranu i  po-koj.Šalom

Bohuslav Wojnarpastor sboru AC KC Český Těšín

Naše bohoslužbyZe zákulisí nedělních bohoslužeb

Hádej, kdo jsem... J

18

musel být během pandemie zavřený do- ma.

Jason Morrison, misionář AoG v ČR

V prvom rade – za uplynulý týždeň (psáno 15. 3., pozn. red.) prešlo Slovensko obrovskou zmenou. V pondelok boli deti v škole, nor-málny chod. Večer však už začali telefonáty a maily zo škôl všetkých typov, že od utor-ka sa zatvárajú. Deti ostali doma. V utorok sme mohli vidieť všade starých rodičov sta-rajúcich sa o vnúčatá, deti sa hrali na  ihris-kách, behali po  vonku. V  stredu sa na  so-ciálnych sieťach objavila fotka preplneného lyžiarskeho strediska. Veď deti majú chríp-kové prázdniny, treba ich využiť. A odvtedy to začalo. Vláda začala prijímať prísne opat-renia, povedala by som, že o dosť prísnejšie ako naši bratia v  ČR. Začalo sa všetko za-tvárať. Od lyžiarskych stredísk, aquaparkov, až po  bary, kiná, obchodné centrá. Tento víkend sú otvorené len potraviny, drogérie a lekárne. A ľudia sú doma. Doslova. Ulice sú prázdne, deti nevidieť. Ešte počas týž-dňa, keď som bola na nákupe, jeden starší

pán sa uškŕňal, keď ma videl si utierať mad-lá nákupného vozíka. V  sobotu bola v  ob-chode už iná atmosféra. Pečivo pozakrýva-né igelitmi, asi tretina zákazníkov s rúškom alebo respirátorom. (Aj ja som mala priba-lený respirátor, ale som sa hanbila ho vyti-ahnuť. J Ale keď som videla, koľko ľudí to nosí, už sa nebudem hanbiť, nabudúce idem aj ja.) Ďalšie zmeny: zamestnania, pre ktoré je možné to zabezpečiť, nariadili svojim za-mestnancom home office. Čiže. Sme doma celá rodina, manžel potrebuje pracovať, školopovinné deti potrebujú vypracovávať úlohy, ktoré im učitelia posielajú. Popritom sa potrebujem starať o poldruha ročné die-ťa a variť pre všetkých obed. Chodiť von sa neodporúča, čo malý drobec celkom nechá-pe a trikrát denne si oblieka čiapočku a ob-úva topánočky. Človek sa teší na víkend, že manžel nemusí aspoň pracovať. J Ešte je-den detail, keďže sme už týždeň doma, roz-hodla som sa upraviť si jedálniček a zakom-ponovať si do  denného režimu aj cvičenie, aby som prešla cez dvere, keď nás konečne vypustia.

A ako je to s nedeľou? Verejné zhromaž-ďovania sú zakázané, takže biskup ACS na-riadil, aby sa v našich zboroch nekonali bo-hoslužby počas týchto dní. Máme online prenosy z Bratislavy, Košíc a Nitry. Dnešný tip: Bratislava začína ako prvá, keď skončí, treba prepnúť na  Košice, stihnete tým pá-dom aj druhú kázeň. A  na  záver prepnite na Nitru, slúžia Večeru Pánovu, ktorú si vo-pred pripravíte.

Daniela

18

Koronavirové bohoslužby

Stanislav Hart, AC sbor Liberec, 22. 3. 2020

Večerní skupina běží s menším omezením. I přes roušky se dá mluvit... TC Šluknov, 20. 3. 2020

Bohoslužby v AC Zábřeh, 15. 3. 2020

Štěpán Beran, AC České Budějovice, 22. 3. 2020

Bohoslužby v AC Bučovice, 22. 3. 2020

Ze stránek CityHouse Brno

David Láník, bohoslužby v AC Varnsdorf, 22. 3. 2020

Bohoslužby v AC Most, 22. 3. 2020

Bohoslužby v AC Ostrava, Bohuslav Sikora, 22. 3. 2020

19

současná krize je samozřejmě příleži-tostípropomáhajícíorganizace, jakojenašeDiakonieApoštolskécírkve.

Vzhledem k  tomu, že máme pouze párzaměstnanců, a  z  toho ještě někteří jsouv  karanténě, nejsou sice naše možnosti ne-omezené,alepři trošekreativitya zapojenídobrovolníků se dá udělat leccos. Praktic-kykaždéz našichpětistřediseksenějakýmzpůsobem zapojilo do  pomoci našim bliž-ním.

středisko OÁZA 

Kancelář Diakonie ve  středisku Oázav Třincise„transformovala“na dispečinkprodobrovolníky.Za současnésituacejsoutotižnejvícev kurzuti,kdosenebojíšicíhostrojea zároveňjsouochotniudělatněcozdarmaprodruhé.Dobrovolníkyhledámev řadáchRoyalRangers,dálemezičlenymístníchsbo-růApoštolskécírkvei v dalšíchcírkvích.Tytodobrovolníkypakzapojujemeve spoluprácise Slezskou diakonií (SD) do  akce „Šijemeroušku“.

Pracovníci SD pak těmto dobrovolníkůmpřivezou materiál, vzory a  střih až domůa  následně si zase odeberou hotové rouš-ky a  zajistí jejich distribuci. Švadleny tedynemusejí shánět materiál, vymýšlet, jak toušít,ani sinemusídělatstarosti, jakhotovéroušky dostat k  těm, co je nejvíc potřebu-jí.Roušky totižbudouputovatv prvnívlnědo všechsociálníchstředisekSD,předevšímdo domovůseniorů,ve druhévlněpakširšíveřejnosti, zvláště pak prodavačkám, pošťá-kům,řidičůmMHDa vůbecvšem,kdojsoutzv.v prvnílinii.

Dokoncesenámtaképodařilopomocífa-cebookua propagacena idnessehnatmate-riálna dalších4000roušek.Látkyužběhempár hodin po  zveřejnění výzvy doputovalypřes dobrovolnické centrum SD do  všechdomácnostídobrovolníků,kteří je ihnedza-čalizpracovávat.Protoužmůžetepotkávatv „našich“rouškáchnejenpracovníkySD,alei mnohédalšína jinýchmístech.

středisko KidzTown

Mateřské centrum KidzTown v  Kolíně,kde se donedávna každý týden setkávalymaminky s  dětmi, je samozřejmě zavřeno,ale to neznamená, že by nechalo své „čle-ny“napospasosudu.Skvělýnápadmělave-

doucí střediska Mirka Smetanová, která užod 13.březnadávákaždýdenna facebooka na youtubevlastníautorskávideaproděti.Pokudpotřebujetezabavitsvératolesti,mů-žetejimkaždývšednídenpustitpěknýa zá-roveňvýchovnýpořad„Hrátkys Oskárkem“.V neděli,kdyjsoudětizvykléchoditdo be-sídky, jim pak můžete dopřát virtuální Ne-dělní školu. Některé maminky také využilymožnostzískatzdarmaroušky,kterévyrobiličlenovékolínskéhosboru.

mobilní hospic Křídla

Provšechnyzaměstnancedomácíhohos-piceKřídlav Sedlčanechjesamozřejměprio-ritoustarosto nemocnév terminálnímstadiua celá řadaslužebpro jejichnejbližší.Našesestry zavedly přísná opatření při kontaktus  umírajícími už dávno předtím, než to na-řídilavláda.Zaměstnancimobilníhohospiceteďjedounadoraz,neboťzájemcůo hospi-covéslužbystálepřibýváa našekapacita je

užzcelanaplněna.Nicméněi přestozdebylischopni ještě ve  vlastních prostorách zříditdistribuční místo pro rozdávání roušek po-třebným, zvláště příbuzným klientů. Ti sa-mozřejměmajíjinéstarostinežšítroušky.Tyšijí a  přinášejí občané Sedlčan, mezi nimižsezvedla velká vlna solidarity.Navíc vedou-cí střediska, Pavlína Oubrechtová, vytvořiladatabázi dobrovolníků, kteří jsou ochotnipřivézt potřebným, zvláště starším lidem čilidemv karanténěnákup,lékynebojinakpo-moci.

Potravinová pomoc NADOsAH

Naše dvě střediska potravinové pomociNadosah v  Břeclavi i  Novém Studenci podvedením Petra Bartoše a  Petra Němce ne-polevují v  rozvážce potravin lidem v  nouzi.V  tuto chvíli se preferují potraviny s  vyso-kým obsahem vitaminu C, především ovo-ce a  zelenina. V  Novém Studenci navíc kli-enti obdrží kromě jídla i  roušky, které šijídobrovolníci z  čáslavského sboru Apoštol-ské církve. Rozvoz potravinové pomoci li-dem, kteří jsou vyděšeni z  nastalé situace,jesamozřejměi příležitostíke sdílenídobrézprávyo našínadějinavzdoryvšemokolno-stem.

Veškerátatoprácesesamozřejměneobe-jde bez rozsáhlé pomoci sborů, jejichž čle-nové se zapojili jako dobrovolníci do  pří-pravy a  rozvážení potravinových balíčků,do  služby dětem, šití a  distribuce roušeka  do  další, mnohdy „neviditelné“ činnosti,beznížby sevšak totoBožídílonemohlouskutečnit.

Všem zaměstnancům, vedoucím i  dob-rovolníkům v  našich střediscích po  celé re-publice,kteřísejakýmkolizpůsobemzapojilido tétopomoci,veliceděkujeme!

Za DiakoniiIvo Sysala

Aktuálně

Diakonie AC v době koronaviru

Mirka Smetanová a Oskar

20

„Jedna rodina mě pozvala v neděli na oběd.“„Tomu se říká večeře.“„Ale bylo to v poledne…?“„To jo, ale „večeře“ znamená, že je to teplé jídlo.

V neděli má většina lidí večeři v poledne.“„A jak teda potom nazvou to, co si dají k jídlu

večer?“„Normálně, čaj.“„Čaj?“„Nemyslím ten odpolední čaj, ke kterému si dají

koláč, ale čaj jako večerní jídlo.“„Takže tím čajem se myslí jídlo?“„Jo, je to trochu matoucí, když se tě někdo zeptá,

jestli si dáš k čaji čaj.“„Někteří lidi říkají tomu večernímu jídlu „sup-

per“, to zní strašně snobsky. „Supper“ je podle mě jen sendvič, který si dáš, než jdeš spát.“

„Takže to je snobské slovo pro sendvič?“„Ne, snobsky to zní jenom, pokud tak nazveš

večerní čaj. Když tak nazveš večerní sendvič, zní to normálně.“

„A proč se tedy pro večeři Páně používá slovo „supper“? Byla snobská, nebo to byl jen sendvič?“

Vítejteu našíběžnékonverzace.Takhlenějak tovypadá,kdyžsesejdou lidéz  různých zemí se zájmem o  lingvis-

tiku. A  kde že to jsme? V  Anglii na  Moor-landsCollege,škole,kterátrénujeWycliffovypřekladatele Bible. Jsme tu jen na  půl roku,absolvujemeintenzivnístudiuma pakseroz-jedemezasedo světa–na chvílizpětdo svézeměa pakúplnějinam,do neznáma…Sko-rovšichniúčastníciprogramujsouz Evropy,alenašebudoucíadresyzahrnujírůznéčástiAfriky, Blízký východ, Indii či Papuu NovouGuineu.Všudetamsenacházejínárody,kte-rénemajíněco,comypovažujemev našemkřesťanskémživotěza samozřejmost–Biblive svémjazyce.

Užjakomalouholkuměfascinovalypříbě-hymisionářů.Prodírajísedžunglí,čelínepří-znipočasía divézvěři,jedípodivnájídla,žijína  hraně a  zažívají neuvěřitelná dobrodruž-ství s  Bohem při zvěstování dobré zprávyo spasenídomorodcům.Kdobytonechtělzažít?Jájsemsitedyvždyckymyslela,žeta-kový život je sen každého křesťana. Aspoňtakdo dvanáctilet.

Pak se to začne komplikovat. Oprav-dubychchtělaopustit rodinua kamarády?

Misie

Opravdu bych chtěla žít mezi lidmi, jejichžjazyku,zvykůma způsobupřemýšlenínero-zumím?Opravdubychchtěla jísthousenkynebovnitřnosti?Chtělabychžítněkde,kdelidemhrozísmrtza víruv Ježíše?A dokážudůvěřovatBohu,žebymina takovémmístěstačilajehoochrana?

Kdyžsichcečlověkna takovéotázkyod-povědět,jedobrésitoověřitalespoňdrob-nou praxí. Já jsem jela na  několik misijníchvýjezdů, využila jsem i  dalších příležitostícestovat po  světě a  usoudila jsem, že po-kudmámněkdyv budoucnužítmimonašikrásnouzemi,buduprotopotřebovathod-nědobrýdůvod.TřebaBožípovolání.Ještěpředrokema půltomunicnenasvědčovalo.A  najednou, i  k  mému vlastnímu překvape-ní,přišelmoment,kdydávalonaprostýsmyslopustitpráci,byt,přátelea rodinu,a vydatsevstřícnovémudobrodružstvís Bohem.

Stala jsem se členkou misijní organizaceWycliffovipřekladateléBible. Jejízakladatel,Cameron Townsend, se na  začátku 20. sto-letívydaldo GuatemalyšířitBožíslovomeziIndiány kmene Kaqchikel. Jeden starý indi-ánmuvšakna nabízenouBiblive španělšti-něnamítl: „Když je tvůjBůhtakvelký,pročnemluví mým jazykem?“ Tahle věta změni-la Cameronovi život. Místo rozdávání Biblíve španělštiněsenaučiljazykmístníchindiá-nůa přeložildo nějNovýzákon.Pozdějiza-ložilorganizaci,jejímžcílemjepřeložitBiblido každéhojazyka,kterýjidoposudnemá.

Protožežijemev civilizovanéa gramotnéčástisvětas dlouhouliterárnítradicí,většinulidíasipřekvapí,žena světějevícenež2000jazyků, které zatím čekají na  zahájení pře-kladu,a mnohéz nichdokonceexistují jenv ústníforměa nikdynebylyzapsány.Jednásevětšinouo minoritníjazyky–celkemjimimluvíokolo250milionůlidí.Tojejentřice-tinasvětovépopulace,alebezpřekladuBib-le mají velmi omezený přístup k  evangeliu.Pokud vás napadne, že by bylo jednoduššínaučit tyto lidi jiný jazyk, ve kterémužpře-klad Bible existuje, tak si zkuste představit,žebystesimohličístBiblijenomv angličtině.Po  půl roce v  Anglii jsem se i  já sama pře-svědčila,žepřestoženemámproblémzvlád-noutstudiumv cizímjazyce,Biblisio mno-ho raději přečtu česky, protože jedině tak

opravdudo hloubkyrozumímslovům,kterájsouv nípoužitá.

Abybylavýslednápráceconejefektivnější,spolupracujív týmechmisionáři,kteřísespe-cializujína různéoblasti–někdosezabýválingvistikoučilizkoumánímjazykajakotako-vého,dalšísezaměřujína rozvojgramotnos-ti,abysikaždýmohlvytvořenýpřekladsámpřečíst,a dalšísezasevěnujírozvojikulturněvhodných způsobů, jak lidé mohou Písmopoužívatv každodennímživotěa v církvi.JenčástmisionářůsezabývávlastnímpřeklademPísma společně s  rodilými mluvčími, kteřísvůj jazyk dobře ovládají. Důležitým aspek-temjevždyzapojenímístníkomunity–roz-vojjazyka,vzdělánía církvenemábýtzávislýna cizincíchanina jejichkulturnícha církev-níchzvyklostech.

Samotnýpobytv Angliijepronásvlastnětakovou první zkouškou. Máme se učit, jakporozumětcizímujazykua kultuře.A proto-že jsme všichni přijeli z  cizích zemí, může-me své teoretické poznatky rovnou uvádětv  praxi při pronikání do  britské kultury. Po-stupněsizvykámena to,žek obědujesend-viča brambůrky,připřecházenísilnicenenínutné čekat na  zelenou, prodavačky v  ob-choděsis vámimilepovídajía říkajívám„zla-tíčko“,čajsepijemnohokrátdenněa vždyc-kys mlékema skorov každévětěbystemělipoužít slůvka „prosím“ nebo „děkuji“. Takézjišťujete, že když se naučíte jazyk ve  ško-le a  věříte slovníkovým překladům, narazítev realitěna spoustunesrovnalostí.Rozepína-císvetrnenísweater,alecardigan,zimníbun-daneníjacket,aleanorak,našípolévkovélžícise v  Anglii říká dezertní lžíce a  dýňová po-lévkaz máslovédýněnenípumpkin soupalebutternut squash soup.

O  tozajímavějšípráce s  jazykema kultu-rou nás asi čeká v  našich budoucích desti-nacích.Pokudbychomnevěnovalidostatekčasu intenzivnípřípravěa porozuměnímíst-níkomunitě,mohlabybýtnašečinnostúpl-ně zbytečná. Překlad Bible je zkrátka běhna dlouhoutraťa člověksemusísmířits tím,že neuvidí výsledky své práce za  rok neboza dva,a vlastněmožnánikdy.Přestověřím,žetomáhlubokýsmysl–vždyťnepracujemejen s  literaturou, ale s živýmBožímslovem.

Katka, AC Zábřeh

Ztraceno v překladu?

21

Zeměpisné okénko

Zcelamimořádnýprůběhměla letošníbrigádav izraelskýchlesích.Jednaktobyla v  pořadí jubilejní desátá, ale na-

víctobylabrigádažen.Bylypozványzpívathebrejsképísněna dvěslavnosti,a taképra-covatv lesíchna nejzazšímseveruIzraele.

Osudnýmsestalo,žeodletskupinydo Iz-raele se realizoval z  Vídně. Tento zcela ne-vinnýdetail seukázalbýtnešťastnýmhnedvečer po  příletu. Izrael totiž ve  chvíli, kdystartovaly, nařídil cestujícím z  Rakouska14denníkaranténu.Nežtovešlodo povědo-mí,našesestrystihlynavštívitjenomhostitel-skýkibuca ubytovatsev hotelu.

Lesníci začali horečně telefonovat jedenza druhým.Coprýchcemedělat?Tenvečerpremiér Netanjahu doporučil lidem nepo-dávatsiruce,a místotohosezdravittradič-ním indickým pozdravem namasté (tradiční pozdrav používaný v  hinduistické kultuře, zna-mená doslova „klaním se ti“, pozn. red.). Lidésiz tohodělalilegraci,alena mnohýchbyloznát napětí. Zrušil se koncert, který se mělodehrátnásledujícíden.

Noc proběhla klidně. Zato následujícíránopo modlitbáchbylo jasné,žev  Izraelinelzezůstata dokončitzáměrcesty.Z oba-vypředkoronavirem,z obavypředkaranté-nou,z obavypředdalšímnepředvídatelnýmvývojem událostí Izraelci sami zrušili brigá-duv  lese.Přátelé, sekterýmibylodomluve-nosesejít,odříkalisetkání.Celédopolednese na  internetu hledaly letenky a  volalo sena všechnystrany.Z Božímilostisepodaři-loletenkynajítještěna tentýžvečer.Lesníciz  Jeruzaléma poslali taxík. Bůh dával řešeníněkdyv posledníminutě. Ještěna  letišti sedoplácelo za  poslední letenky a  čekalo sena zaslání kódu. I  tenpřišel těsněpředod-bavením. A  tak se desetidenní výjezd s  na-bitýmprogramemsmrsklna příjezd,nocleha odjezd,tedyspíšeútěk.Totuještěnebylo.Útěkz Izraele.

Avšaknadtímvším jeBůh.On jemoceni situaci,kterávypadájakoprohra,proměnitve svouslávu.Topřinesebudoucnost.

Karel Káňapastor sboru AC Břeclav

Kdybychomo Nazaretuza časů Ježí-šeKristamluvilijakoo nevýznamnévesnici, dost možná bychom jeho

význam přecenili. O  této galilejské víscenemáme ani zmínku ve  Starém zákoně, aniv mimobiblické literatuřeprvníhostoletí. Je-dinoudůležitost, kterouNazaretumůžemepřičíst,naleznemev evangelijníchpopisechživotaJežíše.

Ačkoliv se stále diskutuje, co název tétovesnice znamená, nejzajímavější je teorie,která vidí spojitost názvu se slovy proroc-tví Izajáše:„I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek (heb. necer) z jeho kořenů vydá ovoce.“ (Iz 11,1).Tatopotenciálníetymologickávazbamezi slovem výhonek a  jménem Nazaret bypakmohlaosvětlitnovozákonnípoznámku,že se Ježíš usadil v  Nazaretu, aby „se splnilo,

co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Naza-retský.“ (Mt 2,23)

Z  evangelií víme, že Nazaret byl místem,kdeandělGabrielvyhledalMariia oznámiljí,žeu Bohanalezlamilosta žepočnea porodíJežíše.Dálese takédozvídáme,že Ježíšovarodinasenavrátilaz egyptskéhoexiluprávědo Nazaretaa žeJežíšv Nazaretěa okolíza-počal svoji mesiánskou službu. Od  Lukáševíme,žev nazaretskésynagozeJežíščetlzesvitku Izajáše a  že na  jeho slova poslucha-

Nazaretči reagovali hněvem a  pokusem ho usmr-tit shozením ze skály. Po  tomto incidentuse Ježíš přestěhoval do  města Kafarnauma do Nazaretasejižnejspíšnevrátil.

Z  Bible se však nedozvíme, že co by ka-menem dohodil se od  Nazareta nacházeloponěkud větší a  významnější město Cipori(ř. Sepfóris). Cipori bývalo hlavním městemgalilejsképrovinciea jakotakovébyloživou-címcentremkulturya obchodu.A ačkolivtonenímožnépotvrdit,dásepředpokládat,žeJežíš a  jeho bratři do  Cipori nejednou pra-covnězavítalijakořemeslníci.Zároveňneda-leko Nazareta vedla hlavní dálnice spojujícíEgypta Damašek.Takže,ačkolivNazaretsesvýmidvěmastyobyvatelia jedinoustudnouopravdu nebyl významnou vesnicí hodnouzmínky, nejednalo se o  žádný zapadákov –

krčil se totiž ve  stínu velkého města Ciporiv dynamickémprostředímezinárodníhoob-chodu.

I  když obyvatelé Nazareta Ježíše odmítli,jehoslužbajindeudělalaměstuvelkourekla-mu. Ještěv antickýchdobáchzažilNazaretvelikýzájemzestranykřesťanů.Římskácísa-řovna Helena, matka Konstantina Velikého,údajně nechala na  místě, kde prý žila Ma-rie,vystavětsvatyni.Postupněna onommís-tě vyrostlo několik kostelů a  v  současnostise tamnacházíBazilikaZvěstování,největšíkostelna Blízkémvýchodě.

Se svými téměřosmdesáti tisíciobyvatelidnespatříNazaretmezivelkáizraelskáměs-ta. Jeho jméno mohlo být zahrabáno v  ná-nosech prachu dějin, ale jako místo mládía dospíváníJežíšea místo,kdebydlelajehorodina,máNazaretúctukřesťanůpo celémsvěte.Alenejento–některéjazyky,jakojsouhebrejština a  arabština, používají k  označe-ní křesťanů obecně právě slovo odvozenéod  jména Nazaret. Zdá se tedy, že to tatomaláantickávesničkanakonecdotáhlapěk-nědaleko.

Martin Fridrich, učitel VOŠMT

Útěk

Nazaret

ŘíkalimuNazaretský,prožívalzdesvůjvěkdětský,Filippřidaljednuvětu:nicdobréhoz Nazaretu!Pilátk tomupřihlížína cedulina kříži,vědělitoproroci,bohatíi otroci...V tomměstečkuchtělbychžít,tobychmuselbýti...Žid.

J. Szturc, AC Hlinsko

21

ČR vs. Izrael

22

Nová generace

dávali čaj zdarma, jindy jsme zorganizovaliturnaj v  páce a  různé jiné. Pravidelně jsmeněkolik let pořádali jednou za  měsíc akciproostatnístudenty,kdejsmes nimimluvilio Bohu.Někdyjichpřišlodvacet,jindyzasenikdo.Jedenškolnírokjsmetytoakcedělalikaždýtýden.Možnánejúspěšnějšíbylfotba-lovýturnaj,kterýskupinkapořádalapo dobupěti let. Vznikla z  toho taková tradice, žeštafetupo mémodchodupřevzalilidé,kteříse skupinkouneměli vůbecnic společného

–jednodušeuchopilitradici,kterouNGsku-pinkavytvořila.Tenkrátmě toobrovskypo-vzbudilo.Jestliženěkteréaspektynašímisiemělyvéstk tomu,žejepřevezmoujinía bu-dou pokračovat bez nás, dle mého názorutostojíza to.

Když jsembylve druháku(sexta),na sku-pince jsme se rozhodli, že nakoupíme Bib-lea dámejelidemjakodárek.Sháněli jsmepeníze a  modlili jsme se. Najednou přišelna  skupinku někdo, kdo tam ani předtím,ani potom nechodil, ale nápad se mu líbil,a taknámpřispělpoměrněvysokoučástkou.MohlijsmezakoupitosmdesátBiblía na Vá-nocejespolus dopisemrozdatspolužákům.Tenkrátjsmetomělispočítánotak,žesnadkaždýstudent(i učitel)na školedostalsvouBibli.Některýmjsmejivěnovaliuždříve,ně-kterýmažna Vánoce.

Jakoskupinkajsmevidělicelouřaduvysly-šených modliteb nebo uzdravení z  bolestizadčihlavy.Opravdutostáloza to.Bylotonáročnéa dobrodružné,aletakovoupříleži-tostjakojsemmělna ZŠa SŠ(v mémpřípa-děna gymnáziu),užjsemnemělnikdypoz-ději.Přestožejsmezaložiliskupinkui na VŠ,nicpodobnéhojsemod tédobynezažil.

V méúlozevedoucíhotýmuNGtytověci„zažívám“ už jen z  doslechu. Tu skupinkav  Táboře dělá tohle, tu v  Sušici zase tam-to…Slýchámo tom,jakjsoudíkyskupincelidé vedeni ke  křtu, jak přicházejí noví lidédo církvea mnohodalšího.Radujisez toho!Jenužtomámzprostředkované,sámteďza-žívámzcelajinádobrodružství–kéžbyalevšechnynašecestyvedlyke Kristu.

Pamatujisi,jakjsempředněkolikaletystál před dveřmi do  kuchyně. Od-hodlával jsem se vstoupit dovnitř

a mluvits rodiči.Užjsemsek tomuchystaldlouho,dlouhojsemseza tomodlil,aleteďjsem tam stál zpocený, ustrašený a  pěkněnervózní. Naši by rádi, aby ze mě byl ideál-nědoktorpráv…Vzaljsemza kliku,otevřeldveřea řekl:„Mami,tati,musíms vámimlu-vit…Vím,žebysterádi,abychšelna výšku,alemyslím,ženepůjdu.Myslím,žeměBůhuž rok volá do  něčeho jiného. Budu jedenrokdělatdobrovolníkav NG.“Rodičena měudiveněhleděli,alesouhlasili.Tobylza po-sledních10let,kteréjsemjižs Novougene-racístrávil,asinejemotivnějšízážitek.

Školní rok 2015/16 jsem strávil navštěvo-vánímmládežía sborů,představovánímNGa  povzbuzováním mladých, aby se stali mi-sionářina svýchškolách.NověvzniklýmNGskupinkám jsem pomáhal, s  čím bylo třeba.Nepodal jsem si přihlášku na  VŠ, a  protojsemsinašelbrigádu1xtýdně.Z příjmujsemsi platil povinné pojištění. Domovský sborpodpořil NG převzetím finanční zodpověd-nostza mojecestya jádálebydlelu rodičů.

Celýtenrokbylpromějednouvelkouško-loudůvěryv Boha.V samotnémfinálejsemzažilpravděpodobnětonejsilnější,co jsemsemohlnaučit.Pořádseněcořešilo,pořádbyloněčehodo posledníchvílenedostatek,aleBůhsepřiznávalke každévěci!Kdyžjsemsikladlotázky,zdalijdusprávnýmsměrem–přišlozázračnépotvrzení.Napříkladnapsalkluk z  Maďarska, který se o  mně doslechl

Nic podobného jsem zatím nezažil…

a  povzbudil mě. A  přestože jsem si nepři-padalnijakužitečně,na konciškolníhorokuexistovalodvacetnovýchNGskupinek.Paknásledovalařadaudálostí,kterámědovedlado  bodu, kdy mi byla svěřena úloha výkon-ného vedoucíhoNGproČR.Cožmožnáznívznešeně,aleve skutečnostitoznamenábýtjakousitváříNGa véstnárodnítýmk naplňo-vánívize:stoskupinekna školách.

Cesta k  mému dobrovolničení ale zača-la už ve  školním roce 2008/09, kdy jsmena  jedné mládežnické konferenci slyšeli Pe-traRattayemluvito Novégeneraci.Bylonástam asi pět ze stejné školy a  líbilo se námto.Řekli jsemsi,žesesejdemepříští týdeno velképřestávce,budemesemodlita uvidí-me.A takzačalanašeskupinka.Jájsemna nichodilod gymnaziálnísekundyaždo oktávy.Když odešli starší spolužáci, skupinku jsemměl na  starosti. Během let se skupinka ob-měňovala.Někdypřišlinašispolužáci,někte-říuvěřilia nechalisepokřtíta někteřízasnao-pakodešlipryč.Některýrokjsmesescházelive třech,jinýrokpřišlařadalidía pravidelnějsmesescházeli i ve čtrnácti lidech.Skupin-kamělarůznázaměření–někdybylavylože-němodlitebníza školua za spolužáky,jindyjsmediskutovalio Biblia jindyjsmejenBohachválili.Tovšechnos lidmi,kteříbylizečtyřrůzných denominací. Všechny nás to vedloblížek Bohu,společnějsmepracovalina mi-sii.

Seskupinkou jsmeuspořádalicelouřaduakcíproškolu,a tobyloskvělé.Jednoujsmese modlili za  maturanty, jednou jsme roz-

Daniel Kunášek

Ženatýseskvělouženou.Mámejednudceru.V současnédoběstudujeteologiina ETFUKa učitelstvíangličtinya dějepisu(FPEZČU).Na půlúvazkupracujev NGa na půlúvazkuučína ZŠangličtinu(na oboustupních).

23

Svědectví

Náš příběh se psal na  dovolenéna  Mostecku. Jeli jsme celá rodina:můjmanžel,jáa našetřiděti:Sofin-

ka(6let),Tanja(5let)a Richard(4roky).Ces-tou jsmesemodlili: „Pane,děkujemeza to,co jsme s  Tebou mohli prožít. Chceme Tisloužitdál.Dosud jsmesloužili různě,hod-ně pohostinstvím, jezdilo k  nám na  návště-vuhodnělidí…Ještěnevímejak,aleTysitopovedeš.“

Bydlení jsme měli zajištěno v  Benediktu(resorts vodnínádržívybudovanýna územíbývaléhouhelného lomu)hnedvedle sídliš-tě,kdebydlíteta.Ještěv denpříjezduMartinprošelcelý resorta hlásil,že to jenašenej-lepšídovolenáa žesempříštíměsíczajede-meznova...

Druhý den pobytu, ve  čtvrtek 19. červen-ce,Martins tetoukoupilidětempotápěčskébrýle,šnorchlya vyrazilijsmek vodě.S tetoujsmesevyvalovalyna decea Martins dětmiobešelvodnínádrž.Byla tamhopsadlaproděti,klouzačky...Vrátiliseproplavky,kruhy,šnorchly.

Pak se stalo něco, co dodnes nechápu.Martinsevydals dětmina vodnískákacíhra-dy,kdeje6metrováhloubka,i kdyžv blízkos-tibylai místas pozvolnýmvstupem,ideálnípro děti. Nevím, proč tam šel. Doma jsmeměli bazén hluboký 1,60m a  tolik nastave-nýchpravidel,žejsmesekoupaliméněčastonežnašenávštěvy.JMartinměldo detailupromyšlená opatření, aby se dětem nic ne-stalo. Jako lékařručilna každésměněza ži-votymnohapacientů, i na  letníchtáborechjako hlavní vedoucí předvídal a  řešil rizikaúrazů. Kdybych u  toho nebyla a  někdo bymitovyprávěl,neuvěřilabych.Skákacíhradyjsou totiž na  hloubce, aby člověk měl kamdoskočit.

Najednoujsemslyšelachlapskéhlasy:„Ty,oni se ještěnevynořili.“V  tuchvílidoběhlaSofinka: „Mami, chlapi zahučeli pod vodu.“

„KdejeTany?“„Ještěve vodě.“Skočilajsemdo  vody a  plavala pro Tanynku, kterou vítri  s  kruhem unášel pryč od  břehu. Tanynkazačalapanikařit.Představa,žebyještěi onaskončila pod hladinou… Je tam neprůhled-ná voda, přírodní zdroj. Podala jsem ji tetěna  molo a  plavala na  místo, kde se potá-pělinějacíchlapi,abyvyloviliMartinaa Ríš-

modlit se za Ríška, martin je v pohodě

ka. Jenženejsempotápěč.Akorátbyhleda-li dalšího člověka…Vzala jsem tedy holkyna deku.Začalybrečet,zmocnilasejichpa-nika, strach a  neštěstí. Řekla jsem: „Jdemese modlit.“ Holčičky se na  střídačku modli-ly s  velikou vírou a  jistotou ve  stylu: „Pane,Tytomášvšechnove svýchrukách.“Vypro-šovalyzáchranuproMartinai proRíška.Jakjenejdřívpřepadlpláča zimnice, když fou-kalvítr, taknajednoupřišelpokoj.Holčičkyse uklidnily a  byly úplně v  pohodě. Vníma-la jsem,žemámv modlitběprohlásit,žeaťsedějecokoliv,našerodinabudedálsloužitPánu.Věděla jsem,žetomusímvyhlásit jakkvůlisobě,takkvůlitomuZlému,abyzazně-lo, že patříme Ježíši Kristu a  jemu budemesloužit dál. Přišel neskutečný pokoj. Až ko-lem Vánoc jsem na  základě výpisu mobilní-hooperátoraspočítala,žetimojichlapibylipodvodouHODINU!

Ríškanašlichvilkupo Martinovi.Nášpas-tor Jirka přijal slovo „Modlit se za  Ríška,

Martin je v  pohodě“. Když ovšem naložilido  helikoptéry jen Ríška, bylo mi jasné, žeMartinasenepodařilooživit.Musímříct,žedíkyPánuměnaplnilcokolivpřevyšujícípo-koj. Měla jsem jistotu, že nepotřebuji lékyna uklidnění,kterémizasahujícílékařnabízel,ale místo toho se potřebuji s  někým mod-lit.Stačiljedentelefonáta místníApoštolskácírkevposlaladvabratry.Modlilisesemnouve  víře. Poznala jsem v  praxi, co to je Božírodina.Hodně toproměznamenalo.Předdovolenou jsem v  tomto regionu znala jenčlenysvébiologickérodiny.Za necelýchdva-cetdníjsemna Mosteckua Ústeckupoznalaobrovskourodinuplnoulidí,kteřímilujíPánaJežíše.

Chtěla jsemconejdřívezajetna  JIPpodí-vatsena Ríška.Přijelidalšíčlenovémostec-kého sboru, kteří mě vozili, abych nemuse-lav tomstresuřídit.Šlisemnouza Ríškemažk jeholůžku.Bylajsemráda,žesemnou

jeli,samabychtoasinezvládla.Přijala jsem,že mám žít vírou, ale vzít do  ruky úplně le-dovou ručku svého dítěte jsem nezvládala.Při odchodu jsem se vždycky totálně roz-brečela a byla jsem vděčná, že tamnejsemsama,i za jejichmodlitbya za to,s jakouví-rou,pokorou,báznía zároveňjistotousetibratřimodlili.Modlitbyz částislyšeli perso-nál. Bylo znát, že to všechno prožíváme ji-nak,nežjsouzvyklí.Lékařimina rovinuřekli,žesemusípočkat,couděláinfekcev plicíchpo  návratu k  normální tělesné teplotě (nevždypacientpřežijezápass infekcí).Teprvepakmůžebýtřečo tom,„cozbyloz mozku“.

Jednou jsem se u  Ríška modlila sama:„Pane, já si neumím představit, že budu vy-pravovatdvapohřby.Tyjsispravedlivý,nebu-dešjednatprotisvýmnařízením.Ríškonikdynešel do  vzpoury. V  klíčových momentechbyl nebývale poslušný. Pane Bože, prosím,přiznej se k  tomu, protože ty poslušné mi-luješ.Zachraňho.“Vědělajsem,žesetaktomůžumodlita žeBůhsek tomupřizná.Pánmiv tomdalpokoj.Bylosuper,žeza námipřiletěla z  Anglie švagrová Katarína. Dosta-laslovood Pána,žetenZlýchce,abychombyli zlomení, naštvaní a  smutní. Teď je alečasvyznávat,kýmBůh je,a chválitho.Přija-la,žechválaPánajetaktikaduchovníhobojeza Ríška.Pán jídalmoudrost, jak seza nějmodlit.Onavšepojmenovalaa  lámalanadRíškem moc Zlého ve  jménu Pána JežíšeKristaa vyhlašovalanadnímživot.Nejenžese u  Ríška nerozjela žádná horečka ani zá-palplic,nekonalseanižádnýmasivnínástup

infekce. Ani řečové, ani pohybové centrummozkunebylozasaženo.Jakneuroložkapřivýstupní prohlídce v  nemocnici v  Ústí nadLabem, tak brněnská neuroložka při vyšet-řeníchnenašlysebemenšíznámkyjakýchkolinásledků,přestožebylpodvodoujednuho-dinu!

Jezdila jsem za  Ríškem každý den.Ve  středu, o  týden později, jsme muse-li odjet do  Brna kvůli Martinovu pohřbu.Po  pohřbu jely holčičky k  Martinovým ro-dičům na  Slovensko. Já jsem se za  Ríškemvracela v  sobotu. Všude byly zácpy. To, cobych jelačtyřihodiny,mi trvaloosmhodin.Do nemocnice jsemdorazilaažkolemsed-mévečer.ToudoboubylRíškopodsedati-vy.

PokračovánípříštěJana Majirská

AC Bučovice

Vnímala jsem, že mám v modlitbě prohlásit, že ať se děje cokoliv, naše rodina bude dál sloužit Pánu.

24

Jmenuje se Bestík a  má zase jed-nouvelikýproblém.Ptátese,kdojeBestík?Nopřecedocelaprima

klukze3.B.Říkámdocelaprima,pro-tože jakokaždý, i onmácovylepšo-vat.Zrovnatentotýden.

V  pondělí ráno kluci hráli před vy-učováním u  školy fotbal. Jak běhali,bylo jimza chvilku tak teplo, že sun-dávalibundy,čepicea kšiltovky.I Ma-rekodhodilsvoukšiltovkuna aktovku.Kšiltovka to byla naprosto senzační,úplněnová.Bestíkna nímohlnechatoči,jaksemulíbila.A právěo tukšil-tovkuv topondělíšlo.Tohodnefou-kalsilnývítra miloukšiltovkuodfoukl.Zapadlaažza lavičkyke keřům.Nikdosi toho nevšiml, jenom Bestík. Hnedsi pomyslel, že Marek na  ni zapome-ne a  nechá ji tam. Měl pravdu. Kdyžbylčasjítdo školy,Marekjenve spě-chu drapl aktovku a  pelášil do  šatny.Bestíktišezajásal.Po vyučovánípůjde,kšiltovkusnadnonajdea budejenoma  jenom jeho. On přece nemůže vě-dět, komupatřila, když seválíněkdeu cesty.PročbyjidávalMarkovi?

Bestík se nemohl dočkat, až skon-čí vyučování. Jenže čekalo ho jenomveliké zklamání. Když doběhl na  mís-to, kde viděl kšiltovku naposledy, ne-byla tam.Rozhlédl sekolema užužchtělodejít,kdyžvtomjispatřil.Bylaažna samémkonciloukya vítrsis nípořád pohrával. Bestík se rozběhl,za chvíli jidohonil,natáhlpo níruku,alehmátldo prázdna.Vítrmu ji vzalpřímo před nosem a  hnal ji z  kopcedolů.Bestíkza ní. Jenževítrbyl rych-lejší.Bestíkbylsportovec.Rozběhlse,jak nejrychleji uměl, ale nedával po-

zorna cestua duplrovnoudo louže,nabral si bahno do  botasek, a  ještěsi pocákal celé kalhoty. Uskočil stra-nou a  nazlobeně skočil po  kšiltovce.Ohnulsek ní,alenevšimlsi,žesišpat-ně zavřel aktovku, a  teď mu z  ní ne-pozorovaně vyklouzlo autíčko, kterési vzal do  školy, aby se pochlubil ka-marádům.Autíčkotišespadlodo trá-vy,takžeBestíknicnezpozoroval.Na-víc vítr ještě své závody s  Bestíkemnevzdal.Kšiltovkaudělaladalšívelikýskok.Tenužbylalevážněposlední.Tojenomkvůlitomu,žev cestěstálplot.Přesněj touždálnešlo.„A mámtě,“výskl si Bestík a  už pevně držel kšil-tovkuv ruce.Trochujioprášila hnedsi ji vyzkoušel. Padla mu perfekt-ně.

Na okamžik sezarazil–cokdyž jiMarekpozná?Aleco,onnemůžemítkoupenou úplně stejnou? Kdo mudokáže, že není jeho. Spokojeně sisedldo trávy,vyndalz aktovkyoplatky,které mu maminka dala za  odměnu,protoževčeradomahodněpomáhala...Coto?Něžsestačilvzpamatovat,přihnalo se veliké psisko, skočilo mupo rucea  jednímchňapnutímukořis-tilo oplatky. Páníčka měl ten pes da-leko.Ten, jakmilespatřil,že jehopeszlobínějakéhokluka,křiklna psa:„Fuj,nesmíš, k  noze!“ Pes upustil oplatkya  pelášil k  páníčkovi. Z  oplatků alemoc nezbylo. K  jídlu teda rozhod-ně nic. Bestík se zamračil. Nabruče-něsihodilaktovkuna zádaa  loudalse domů. Kšiltovku před maminkouschoval,botysesnažilvyčistit,kalhotyoprášit a  tvářil se, jako by se nic ne-stalo.

Kšiltovka

Druhý den ráno vyrazil do  školy.Hned za  domem si nasadil kšiltovku.Jak se ale blížil ke  škole, měl takovýdivnýpocit,ažnakoneckšiltovkusun-dala strčildo kapsy.Totak.CokdybyjiMarek faktpoznal, ještěbyo němřekl,žejezloděj.

Marekužbylu školy.JakmileuvidělBestíka,hnedsek němurozběhl.Bes-tíkoviserozbušilosrdce.Pomyslelsi:„Onměurčitěvčeraviděl,jakjsemmutukšiltovkuvzal!“Zatvářilsena Markazlobněa užchtělněcoříct,jenžeMa-rekbylrychlejší.Užz dálkyna Bestíkavolal:„Koukej,co jsemnašel.Vsadímse,žejetvoje.Našeljsemhotadypodkopcem. Chtěl jsem ti ho dát hned,alemuseljsemna trénink.“Marekpo-dal Bestíkovi autíčko a  v  jeho očíchbylačistáradostz toho,žemohlproBestíkaněcopěknéhoudělat.Bestíksipřitomvčeravůbecnevšiml,žeautíč-koztratil.

Toužna nějbylomoc.Zíralna Mar-ka zaraženě a  hlavou se mu honilo:

„Marek je takprimakluk.Mohlbytobýtmůjnejlepšíkamarád,a jájsemsek němuzachovaltakškaredě. Jak jenjsem mohl být takový?“ Pak bez vá-hání sáhl do  kapsy, vyndal kšiltovkua podaljiMarkovi.Marekhnedzajásala mocBestíkoviděkoval,jenžeBestíkseMarkovianido očínemohlpodívat.Tak moc se styděl. Pevně se rozhodl,že už nikdy, nikdy nic takového neu-dělá a  že udělá všechno pro to, abybylMarkovitímnejlepšímkamarádem.Vždyť co by bylo platné, kdyby mělnejlepší autíčka na  světě a  nejbáječ-nějšíkšiltovku,alekamarádůmseanido očínemohlpodívat?Hnedsesámv duchupomodlila poprosilPánaJe-žíšeo odpuštění.

Každý večer si s  celou rodinoučetli Bibli. A  tatínek zrovna ten ve-čer četl: „Ukládejte si poklady v  nebi, kde je neničí mol, ani rez a  kde je zlo-ději nevykopávají ani nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ (Matouš 6,20)

Bestík se jen spokojeně usmíval,protožeteďužtomuveršíkurozumělo hodněvíce.

Teta Dana

25

Představujeme

Dneska jsem přemýšlela, kolik je to už roků, co jsme u vás byli napo-sledy…

Tospočítáme.VašeSlávinkaa nášKryštůfeksehoupaliv autosedačkáchsvýchmladšíchsourozencůa vášNatánekbylmalémiminko.

to už bude hodně let. Slávka má letos 18… tehdy jsme my dvě měly pár věcí společných – byly jsme na mateřské, plánovaly jsme domácí školu, tedy ty jsi v tom už jela, ale pak se naše cesty poněkud rozešly. Já jsem na rozdíl od tebe nezačala psát…

Jámyslím,žepíšešfurt…(smích)

No jo, vlastně. Nepíšu ale knihy, na to nemám…

Já takyne.Alezkusila jsempsátdo časo-pisuKrokypříběhna pokračování a pak sez tohovykutálelatakniha.(Děti můžete mi dát pokoj? Teď nahráváme rozhovor. Ano, můžeš si vzít hermelín…)

(smích) Jak ses ke Krokům dostala? Krokyodebíralmůjmužještěza svobodna

a plynulejsmev tompokračovaliaždo doby,kdydo nějdětidorostlya vlastně i přerost-ly…Šimonovijeuž22leta myjepořádode-bíráme.Jetorodinnýčasopis,čtouhorodičei děti,takpůlna půl.V jednuchvíli jsemsezačala modlit, jestli bych jim nějak nemoh-

lapřispět–troškupíšu,troškukreslím,hlav-něproděti.Nabídlajsemsea trefilasei na-časováním. Jedna sestra nemohla v  Krocíchz  pracovních důvodů pokračovat. Kroky sedřívejmenovalyDuhaa v nívycházelpříběhna pokračovánío zvířátkáchproděti.Velmisemitolíbiloa na každépokračováníjsemse těšila. Co kdybych také zkusila napsatněco na  pokračování? Nevěděla jsem, jestlitozvládnu,alevždyckyměto lákalo.Zkou-šelajsemto,ažjez tohonakonecknížka.

Ať máme co pod stromeček…Rozhovor s Veronikou Kmetovou, autorkou knížky pro mládež Autobus na konečnou

Když ses rozhodla napsat příběh na pokračování, měla jsi v hlavě zápletku i vyústění, nebo se rodily průběžně?

Hrubou myšlenku, hlavní zápletku jsemměla.Tabylazeživota,z méhodětství,alepak ten příběh začal, jak se říká, žít svýmvlastním životem. Během psaní přicházíšna křižovatky,kdyserozhoduješ,jestlijítdo-leva, nebo doprava. Někdy se i  musíš kou-sekvrátit,ustřihnoutto„levo“a jítdoprava.Hodně jsem se při psaní modlila, protožecítím velkou zodpovědnost za  to, co dě-tempředávám,abychjeněkamnesvedla.Játomu říkám: do  bažin. To bych hrozně ne-chtěla. Jakodospívajícídívka jsemsev urči-témobdobí„ponořovala“do knížeksevše-mi emocemi, hodně jsem se identifikovalas  hrdinou knížky, a  když měl hrdina třebasebevražednémyšlenkynebodepreseneboextrémní vzdor vůči rodičům, měla jsem jetaky. Z  toho mám obavy, abych to nepře-hnala.Smutek,konfliktatd.Ano,beztohosepříběh neobejde, ale přehnané temno a  ni-hilismusne…

v druhé části Autobusu na konečnou, ve Filipovi se mi moc líbilo, jak všechno se vším souviselo, jak se jednotlivé životní osudy navzájem prolínaly, jak jsi všechno hezky promyslela do detailu. to jsi tak měla už od začátku, když jsi začala psát na pokračování?

Rozhodně mě děj napadal postupně,spoustu věcí jsemdopředunevěděla.Filipa,ten druhý díl, jsem chtěla napsat pro kluky.Časemseovšemukázalo,že jetonaprostoidealistická představa. Zjistila jsem, že prokluky knížku napsat nedokážu. Moje psaníjespíšeproholky,a takjsemtonechalaply-nout.Bylomijasné,ženemohuznásilnitsvo-jimysl,nefungovalobyto.

Původně jsemnepředpokládala,žeFilipapropojím s  předešlou knížkou pomocí po-

stav.Alesamajsemsiněkterépostavyoblíbi-la,třebapanaučitele,takjsemmudalapro-stor.Pročne,že?

ema jsi ty? Ne,tone.Emanejsem,nejsemtakovýtyp.

Aletalež,kterámohlahodněšpatnědopad-nout, a  že tam byl trestaný člověk, to bylaskutečnázápletka,kterásekdysireálněode-hrála.Opravdujsemmělastrach,žetamojekamarádkatampojede.Naštěstítoneuděla-la.Zápletkas koňmijetakéskutečná.V těchnácti letechjsemi  lhalaa přesněo tov pří-běhujde.

Nebudeme čtenářům prozrazovat, jak to s koňmi dopadlo, lepší bude, když si to sami přečtou. chtěla ses stát spisovatelkou odmala?

Asiano.V devítiletechjsemčetla,myslím,že v  Mateřídoušce, povídku, která mě takstrašnězaujala,že jsemsi jidomapřevyprá-vělado sešitu.Maminkasitopřečetlaa úpl-něna mě„vyvalila“oči,jaksejílíbila.Asijsemtonapsaladobře,aleměmrzelo,žetonebylmůjpříběh.Nicménětentoimpulzodstarto-valpsanímýchvlastníchpříběhů.Ve třináctijsem vyhrála literární dětskou soutěž, něcomivyšloi v regionálníchnovinách...Dostalajsem také svůj první honorář.J Přemýšlelajsem, čím budu, jestli baletkou, ošetřovatel-kouzvířatv ZOOnebospisovatelkou.Psaníknížekbylojednímz mýchdětskýchsnů.

Veronika Kmetováje manželka Petra Kmeta, pastora AC LysánadLabem.Jsouspolu24let,majíčtyřisynya dceru.Studovalastředníuměleckousklář-skouškolu,potomtřirokyučitelstvívýtvarnévýchovyna PdFUPOlomouc,alemístodo 4.ročníku,užcobyvdaná,nastoupilado po-rodnice. Od  té doby je s  dětmi doma, le-tos po  22 letech nastoupí do  zaměstná-ní jako učitelka výtvarného oboru v  ZUŠ.Má ráda děti, zvířata, knížky a  živou hud-bu.

Jedno z úplně prvních nejlepších hodnocení bylo od ženy, která čte Kroky v Braillově písmu.

26

Tak,dočetlajsem.Znátetenpocit,kdyžzavřete knihu, ale vaše myšlenky jsouještě pořád uvnitř, uprostřed příběhu

a spřádajíalternativníkonce.Není to zrovna útlá kniha, téměř 300

stran. Taky jsem se na  ni chystala už dlou-ho. Nejsem cílová skupina, jen jsem byla

v jednom mailu jsi zmiňovala, že máš rozepsané další knížky… Na co se tedy můžeme těšit?

Ano, pracuji na  dvou. Tentokrát už píšupřímoknížky,nena pokračování.Píšujeobě,takna přeskáčku. Jednémámvětšíkus. Jen-že momentálně studuji, kvůli zaměstnání sipotřebujidoplnitvzdělání,a takknížkytroš-kuležístranou.Musímpsátseminárníprácea šprtatse…

Nepřeruší ti to tvůrčí nit? Máš to rozepsané, plno myšlenek, a teď několik měsíců pauza… Můžeš přece zapomenout nějaké detaily, ne?

Charakterpostavysedržídobře, toneza-pomeneš, horší jsou události. S  tím trochupotížemám,protožejaksipříběhpřehrávámdopředu, jsem v  něm o  několik kapitol dál,než ho mám reálně napsaný. Musím protodávatpozor,abychnevynechalačtenářiněja-koudůležitouepizodu.Nesrovnalostiněkdyodhalí ten,kdotopo mněčte.Stalosemi,že jsem jednépostavěna začátkudala jinéjméno,alepozdějijsemjikvůliurčitémude-tailupotřebovalapřejmenovat.V jednéz ná-sledujících kapitol jsem na  to ovšem zapo-mněla.Alevčasjsmetozachytili.DíkyBohuza korektory!Obsahováchybabymivadilasnadvícnežpravopisná.Stanese,žeutečenějakýdetail,alecharakterpostavynezapo-menu.Představujisituosobuhodněreálně

sdílet,nežsiuvědomí,ženěkterásetkáníne-jsou„náhoda“.

Není to kniha jen o  dětech, ale i  o  li-dech kolem nich. O  stáří, které může při-néstmoudrost,smíření,pokoru,alei radostz darůkaždéhodne.A ano,příběhysepro-línají,i kdyžpo letech.Na koncisevšechnoposkládájakopuzzle.Možnátrochujedno-dušea některédílkyzbytečněztratíkouzlonedořečeného. Ale copak Bůh jednou ne-spojívšechnynašenitkyživotaa neuvidímevěci,takjakbyly?Vlastněs odstupemtovi-dím jako klad této knížky. Bude povzbuze-nímnejenproděti, ale i prodospěléa  lidi,kteří nad Božími „úradky“ moc nepřemý-šlejí.

Kniha je plná autorčiných ilustrací, kterékřehce a  jemně podtrhují atmosféru příbě-hu.

Jana BíláAC Nový Jičín

Veronika KmetováAutobus na konečnou

Vydal:KřesťanskýživotFormát:143x205mmPočetstran:292

v detailech,dokoncejividímbarvitěji,nežjidokážupopsat.

Prozradíš trochu, o čem budou další knížky?

Trošku můžu. Jedna by měla být o  tatín-kovi–veterináři.Milujizvířataa můjtatínekjeopravduveterinář.Tatínekv příběhuvšaknenímůjtatínek,anitonenímůjpříběh,alejesupermíttátuveterinářea povídatsis nímo  práci. Taťka mi vyprávěl spoustu příběhůz  různých komplikací, třeba při porodech.U některýchjsemjakodítěpřihlížela,a bylytosilnézážitky,kterébychchtělado knížkydostat.Hlavnízápletkabudealejiná.

Druhá knížka má zatím pracovní jmé-noHra.A…Jak to říct, abychneprozradilagró?I v níjdeo vztahdcerya otce,aleúpl-ně jiný.Dcera jetotiždospělá.Asi tobudevíc pro starší. Postupně se posunuji. Emabylamyslím třináctiletá,dcera veterinářeužmá čtrnáct a  ta ve  Hře už bude po  vysokéškole…

to je teda skok! Čekala jsem, že bude tak maturovat, ale ona je rovnou už po vysoké škole…

Alečerstvě, a neboj,bude tamhlavnípo-stavoui dítě,i kdyžbudehrátdruhéhousle.

Je tedy pravděpodobné, že v budoucnu nezůstane jen u dětské literatury a napíšeš něco i pro nás dospělé.

V jednérecenziAutobusu na konečnoupsali,žeseknížkatváříjakoknížkaproděti,a při-tom řeší těžká témata. Musela jsem uznat,žejetopravda.Pořádmitošplhávýša výš,do  vyšších věkových kategorií, asi se tomunevyhnu.

Ale je pravda, že jedno z  úplně prvníchnejlepšíchhodnoceníbylood ženy,kteráčteKrokyv Braillověpísmu.Toměmocpotěšiloa zároveňjsembylapřekvapená,vůbecjsemnetušila, že nějaké organizace převádějí ča-sopisy do  Braillova písma. Třeba převádějíi Životv Kristu.

Zjistím to. Jak došlo k tomu, že ti naše nakladatelství Křesťanský život Autobus na konečnou vydalo?

Když už měl příběh na  pokračování po-dobuknížky,myslelajsemsi,žebyjimohlyvydatKroky.Nechtělajsemza topeníze,vý-těžek jsemchtělavěnovatna podporuKro-ků.Pronětovšaknebylotechnickymožnéjivydat.Takjsemknížkuzkusilanabídnoutna-šemunakladatelství,nakonec je tonejbližší

„rodinný“ podnik. Několik lidí si knížku pře-četlo,líbilasejim,takjivydali.

Koupila jsem ji naší Ninušce loni na vánoce. verčo, piš dál, ať máme co dát pod stromeček i letos. J

Děkuji za rozhovor.–ib–

Recenze

Autobus na konečnou

zvědavána nové„české“autory.Zaseklasedrápkem hned od  první stránky a  nepusti-la mě dva dny. Nešlo ji moc odkládat. Čti-vě, plasticky vykreslené postavy, jednodu-ché zápletky, možná právě proto působícítak reálně. Jako bych každého znala osob-ně, i  když pod jiným jménem. Příběh Emy,její samoty, hledání přátel i  sama sebe, miatmosférou připomněl knihy Jaroslava Fo-glara. Už jsem se těšila, co všechno zažijes  novými přáteli a… konec. Až teď jsem sivšimla,žejeknihazedvoučástí.Jestlibudedruháčáststejnědobrá,budumusetautor-ce odpustit promrhání tolik slibného příbě-hu.

Začínátovážněji,aleopět:„Tyhlelidipře-ceznám!“Na Filipasevšechnosype,rádbyhrál fotbal, chodil ven, jenže babička one-mocnía rodičena něja malousestrunemajímocčasu.Zdáse,žesvéstarostinemás kým

26

milíčtenáři,velice si vážímevašípřízně i  všechpovzbudivýchslovčidoporučení,kterýmivůčinašíprácinešetříte.Nepolevujte.

JZpětnávazbajepronásv redakcivelmidůležitá.Náš/váščasopisvycházíuž32.rokema jestálicínašídenominace.Nekaždácírkevmámožnostvydávatvlastníčasopisa vnímámetojakovelkouBožímilost. Nicméně doba pokročila a  mění se i  návyky potenciálníchčtenářů.Z vašichreakcívíme,žesenejvícečtenářůŽivotav Kristurekrutujez věkovékategorie40+.

Vždy nás velmi potěší, když se dozvíme, že náš časopis čte tu80letásestřička,kteránemámožnostchoditdo shromáždění,nebosestradlouhodoběpracujícív zahraničí,pronižjeŽivotv Kristuhma-tatelnýmpojítkems českoucírkví.Nenítakévýjimkou,žečasopisdo-koncenabízíte svýmnevěřícímkamarádům…Jednapaní v Brněsispeciálněvyžádalačísloo odpuštění (ŽvK09/2019).Odloženíča-sopisuv čekárněu lékařejeuždobrýmzvykem…Takovézprávynástěšía motivujído dalšípráce,kteránásneskutečněbaví.Jemocfajnvidět,žemánavíci smysl.

V  každém případě vydávání našeho/vašeho časopisu vyžadu-je adekvátní finanční výdaje, a  to i  přes „zeštíhlení“ redakce a  vyu-žitíochotnýchdobrovolníkůk přepisůmnahráveka ke korekturám.Všechnostříbroa zlatosvětapatříPánu,a taksev redakcijižlétavy-trvalemodlíme,abysePánke svému(jakvěříme)dílupřiznal,abyča-sopisobstáli v doběnadcházejícífinančnítísně.Přidátesek nám?Tona roviněduchovní,na tépraktickémůžetečasopisdoporučovat,zís-kávatdalšípředplatitelenebonássamipřímofinančněpodporovat.

V současnédobě jemožnozískatčasopisv  tištěnéforměnebopdf,kdypředplatiteltištěnéverzemánároki na verzielektronickou.Verzi pdf je možno zakoupit samostatně, stojí stejně jako tištěná,aleneplatítepoštovné.Pracujemena tom,abysečasopisdaldobřečísti na mobilnímtelefonu,pouhým„rolováním“.Věříme,žesenámbudedáledařitčasopiszkvalitňovat,a toi s vašírůznorodoupodpo-rou,za kterouvelmiděkujeme.

Vaše redakce

Třináctiletá Ema, svou maminkou i okolím vnímaná jako vzorná slečna, má také své sny a přání. Ve slabé chvilce si kvůli žárlivosti na kamarádku vypomůže malou lží, jenže zjišťuje, že není tak snad-né se včas zastavit a přiznat pravdu. Na jednu lež se váže druhá a Ema spustí lavinu, jejíž následky si vůbec nedokázala představit. Ve chvíli, kdy si uvědomí, že není v jejích silách vyřešit, co zavinila, zjistí, že je někdo, ke komu může přijít se svým trápením a hledat odpuštění a pomoc.

Filip to vážně nemá lehké. Rád by hrál fotbal, ale táta mu to ne-chce dovolit, jeho spolužák je terčem drsné šikany a Filip se s ní také setká, dokonce ho falešně obvinili z krádeže… Na  jedenác-tiletého kluka je to pořádný kopec problémů, zvlášť když je na ně sám. Ale možná by nemusel být… pokud dá šanci někomu, kdo má moc všechno změnit.

Pro čtenáře od deseti do sta let.

WWW.KRESTANSKYZIVOT.CZWWW.KRESTANSKYZIVOT.CZ

Dnešní křesťané, kteří zastávají tradiční pohled na manželství a sexu-alitu, se často ocitají v situacích, kdy vědí, čemu věří, ale nevědí, jak to vyjádřit. Nebo vědí, jak své přesvědčení vyjádřit, ale netuší, jak je obhájit. Proto jsem napsal knihu Hovory o homosexualitě.

— Joe Dallas, autor knihy

WWW.KRESTANSKYZIVOT.CZWWW.KRESTANSKYZIVOT.CZ

Křesťanský život nabízí

28