houby stopkovýtrusné

16
Houby stopkovýtrusné Basidiomycetes

Upload: candie

Post on 20-Mar-2016

84 views

Category:

Documents


3 download

DESCRIPTION

Houby stopkovýtrusné. Basidiomycetes. Charakteristika. Buňky stopkovýtrusných hub jsou eukaryotické buňky buněčná stěna složeny z chitinu Zásobní látkou glykogen Podhoubí má zpravidla nažloutlou barvu Struktura buněk je silně ovlivněna vláknitou stavbou - PowerPoint PPT Presentation

TRANSCRIPT

Houby stopkovýtrusné

Basidiomycetes

Charakteristika• Buňky stopkovýtrusných hub jsou eukaryotické buňky• buněčná stěna složeny z chitinu• Zásobní látkou glykogen• Podhoubí má zpravidla nažloutlou barvu• Struktura buněk je silně ovlivněna vláknitou stavbou• Stopkovýtrusné houby mají neobvyklý vývojový

cyklus, v němž se střídají fáze s jedním buněčným jádrem s fází s dvěma jádry.

• Mají výtrusy

Plodnice• Plodnice může mít velice

proměnlivý tvar• bývá také sestavena z jednoho až

tří typů houbových vláken. Patří k nim za prvé tzv. generativní hyfy

• Mnohdy mají plodnice kolem sebe obaly, buď tzv. plachetku, nebo závoj

• Plodnice dělíme dle tvaru a dle uložení výtrusného rouška, což je struktura, v níž vznikají výtrusy.

• bazidie – jednobuněčná kyjovitá sporangia, oddělená přepážkou od zbytku vlákna. Vynik basidiospor výtrusů Basidie jsou soustředěné do výtrusorodého rouška, zvaného hymenium.

útržky klobouk

pochva

podhoubí

plachetka

prsten

třen

závoj

Dělení Bazidií

• Bazidie se dělí na tzv. probazidii a metabazidii.• V první části probíhá karyogamie, tedy splynutí obou jader

přítomných v buňce v jedno diploidní• V druhé části dojde k meiotickému dělení a vzniknou takto

čtyři haploidníjádra.Tyto jádra vycestují čtyřmi stopečkami neboli sterigmaty, obklopí se buněčnou stěnou a vytvoří tak bazidiospory, jež mohou být aktivně (balistospory) nebo pasivně (statismospory) šířeny do okolí.

Životní cyklus Bazidií• Platí, že u stopkovýtrusných hub

dochází ke střídání několika druhů podhoubí čili mycelia:

• primární mycelium – jednojaderné (monokaryotické), tzn. v každé buňce je jen jedno jádro

• sekundární mycelium – dvoujaderné (dikaryotické), tzn. v každé buňce jsou dvě jádra

• terciální mycelium – rovněž dvoujaderné, avšak vytváří specializovaná pletiva plodnic, jako je pseudoparenchym nebo plektenchym

• V typickém případě jsou po většinu doby stopkovýtrusné houby tzv. dikaryonti (mají v každé buňce dvě jádra)

Pohlavní rozmnožování• Charakteristickým znakem stopkovýtrusných hub je tvorba

bazidií jako náhrad pohlavních orgánů. Pohlavní rozmnožování v bazidiích neprobíhá

• V praxi to znamená, že z bazidií jsou uvolněny bazidiospory, z nich vyklíčí několik pohlavních typů primárních mycelií. Tyto mycelia mohou splynout (konjugovat) dohromady do jedné buňky a smísit tak svou genetickou informaci.

• bipolární typ – dva typy primárních mycelií; každé vlákno je tedy kompatibilní s 50% okolních mycelií svého druhu; ovládá to jediný gen s dvěma alelami (A1, A2); vyskytuje se asi u 35–37% druhů

• tetrapolární typ – čtyři typy primárních mycelií; každé vlákno je tedy kompatibilní s 25% okolních mycelií svého druhu; ovládají to dva geny, každý s dvěma alelami (A1, A2, B1, B2); vyskytuje se asi u 53–55% druhů.

• Pokud se setkají dvě vlákna, která nejsou kompatibilní, buď nedojde správně k výměně jader, nebo dokonce vlákna vůbec nesplynou a vytvoří se mezi nimi „hráz“ (baráž) viditelná pouhým okem.

Nepohlavní rozmnožování• Nepohlavní rozmnožování provádí, tzv. anamorfa, je u

bazidiomycet poměrně nenápadné oproti všudypřítomné teleomorfě vzniká obvykle na sekundárním myceliu. Nejjednodušším způsobem nepohlavního rozmnožování zůstává samozřejmě fragmentace stélky. Mohou však vznikat i různé druhy nepohlavních výtrusů čili konidie. U primitivnějších skupin se například poměrně často objevují blastospory a artrospory.

Rozdělení stopkovýtrucových hub

• Podle tvaru basidie dělíme stopkovýtrusé houby do dvou podtříd:• Heterobasidiomycetidae, mají čtyřbuněčnou basidii, a

Homobasidiomycetidae, které mají basidii jednobuněčnou. Mezi Heterobasidiomycetidae patří rzi a sněti, mezi

Homobasidiomycetidae patří velké kloboukaté houby vyznačující se tvorbou plodnic.

Houby lupenitéBedla vysoká

Muchomůrka červená

Bedla zardělá

Muchomůrka zelená

Lysohlávka česká

Václavka smrková

Houby hřibotvaré

Hřib smrkový

Křemenáč břízový

Hřib žlutomasý

Křemenáč osikový

Houby liškotvaré

Liška obecná

Kuřátkozlaté

Houby hadovkotvaré

Hadovka smrdutáSivka obecná

Houby holubinkotvaré

Holubinka krvavá

Holubinka nazelenalá

Holubinka nádherná

Houby chorošotvaré

Kotrč kadeřavý

Choroš načervenalý