III.

Poziční dokument ČR k problematice elektronického obchodu

(pracovní verze ze dne 21. 10. 2015)

Obsah

1. Úvod...................................................................................................................................3

2. Vazba problematiky elektronického obchodu na národní a evropské strategické

dokumenty................................................................................................................................4

3. Definice pojmu „elektronický obchod“...............................................................................6

4. Statistické údaje v oblasti elektronického obchodu............................................................7

5. Ochrana spotřebitele..........................................................................................................9

5.1 Informování spotřebitele...............................................................................................10

5.2 Smluvní právo upravující oblast prodejů on-line............................................................10

5.3 Dozor nad trhem............................................................................................................11

5.4 Řešení spotřebitelských sporů.......................................................................................12

5.5 Doručovací služby..........................................................................................................12

6. Platební a daňové systémy...............................................................................................13

6.1 Tradiční a alternativní platební systémy........................................................................13

6.2 Snížení zátěže související s DPH a omezení překážek při přeshraničním prodeji...........14

6.3 Zdanění podniků v souvislosti s přeshraničním obchodem............................................14

6.4 Elektronická fakturace...................................................................................................15

7. Nedostatečná legální a přeshraniční nabídka produktů...................................................16

7.1 Legální nabídka digitálního obsahu................................................................................17

7.2 Geo-blocking..................................................................................................................18

7.3 Porušování práv duševního vlastnictví...........................................................................19

8. Platformy napomáhající obchodování v internetovém prostředí.....................................19

8.1 Srovnávací a vyhledávací nástroje.................................................................................20

8.2 Elektronická tržiště........................................................................................................21

8.3 Elektronický obchod v rámci sociálních sítí....................................................................21

9. Technické aspekty.............................................................................................................22

9.1 Podpora rozvoje vysokorychlostních přístupových sítí nové generace..........................23

9.2 Elektronická identifikace................................................................................................24

10. Nové trendy......................................................................................................................25

11. Závěr.................................................................................................................................26

2

1. Úvod

Akční plán pro rozvoj digitálního trhu, který vláda schválila usnesením ze dne 26. 8. 2015

č. 694, obsahuje v kapitole 3 (Přístup ke zboží a službám na internetu) opatření zpracovat do konce roku 2015 „poziční dokument k návrhům Evropské komise v oblasti e-commerce s určením prioritních oblastí pro ČR“. Tento Poziční dokument ČR k problematice elektronického obchodu (dále jen „Poziční dokument“) je realizací tohoto opatření.

Elektronický obchod je fenoménem moderní doby a integrální součástí digitální ekonomiky. Rozumí se, že digitální ekonomika není omezena pouze na národní úroveň, neboť se jedná o globální

záležitost související s rozvojem a dostupností informačních a komunikačních technologií. Nicméně již na evropské úrovni lze konstatovat, že Evropa je v této oblasti směsicí různých zákonů, pravidel,

norem a praktik, které jsou někdy jen obtížně „interoperabilní“ nebo nejsou „interoperabilní“ vůbec. Tato situace narušuje rozvoj elektronického obchodu, resp. obecněji on-line služeb, a podrývá důvěru

skutečných nebo potenciálních uživatelů jak na straně nabídky, tak i poptávky. Praktické potíže spojené s přeshraničními transakcemi (platby za zboží a služby, jejich následné dodávky, řešení

spotřebitelských sporů, riziko zneužití důvěrných informací) mohou odrazovat od využití internetového prostředí a obecně bránit rychlejšímu rozvoji elektronického obchodování.

Je však nepochybné, že rozvoj elektronického obchodu vytváří výhody pro spotřebitele ve formě nižších cen, zvýšeného výběru a kvality výrobků i služeb prostřednictvím přeshraničních výměn

a snazšího srovnání nabídek. Toho budou moci využívat zejména zranitelné osoby (senioři, málo mobilní, izolované osoby ve venkovských oblastech, s nízkou kupní silou), a bude tak možné lépe čelit

současným demografickým výzvám. Dále podniky, zejména malé a střední podniky nebo dokonce mikropodniky, budou mít využíváním elektronického obchodu širší možnosti přístupu k novým trhům

mimo vnitrostátní a dokonce i evropské hranice. Klíčovým novým dokumentem na úrovni Evropské unie (EU), který dopadá i na oblast

elektronického obchodu, je Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě, kterou dne 6. 5. 2015 [COM(2015) 192] vydala Evropská komise (EK) a ve které si stanovila opatření ve třech oblastech:

a) Zlepšení přístupu spotřebitelů a podniků ke zboží a službám on-line v celé Evropě.b) Vytvoření vhodných podmínek pro rozvoj digitálních sítí a služeb.

c) Maximalizace růstového potenciálu digitální ekonomiky.Jednotlivá opatření by měla být realizována během roku 2015 a 2016. K této strategii byla

přijata tzv. Rámcová pozice na úrovni vlády, která byla podkladem pro zpracování Pozičního dokumentu.

K příležitostem, které jednotný digitální trh včetně elektronického obchodu nabízí podnikům a spotřebitelům, se vyjádřily rovněž země V4 v non-paperu zaslaném EK The V4 Contribution on Digital Single Market v březnu 2015. Materiál se kromě elektronického obchodu vyjadřuje rovněž k podpoře start-upů a inovací, ochraně dat, rozvoji digitální infrastruktury, daty řízené ekonomice, e-

Government a e-skills. Hlavním cílem materiálu bylo informovat EK o prioritách zemí V4 regionu v oblasti jednotného digitálního trhu. V oblasti elektronického obchodu klade non-paper důraz na

odstranění bariér a zjednodušení pravidel na EU úrovni, což se týká jak ochrany spotřebitele, tak

3

například doručování balíků – tento segment trhu je označen jako fragmentovaný a působící z tohoto důvodu potíže spotřebitelům i podnikům. Příkladem úspěšného kroku vpřed je podle zemí V4 přijetí

mini One-Stop-Shop pro registraci DPH, tedy zavedení jednotného správního místa pro výběr DPH. Lze shrnout, že cílem předkládaného materiálu je ve spolupráci se zodpovědnými gestory

stanovit poziční rámec, jehož prostřednictvím bude ČR moci ovlivňovat aktivity EK jak při reakci na konkrétní iniciativy vyplývající ze Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě mající dopad na

elektronický obchod, tak následně formulovat pozici ČR pro další vyjednávání v rámci institucí EU. Na základě Pozičního dokumentu bude ČR rovněž moci spolupracovat s dalšími členskými státy již před

vydáním konkrétních legislativních návrhů k problematice elektronického obchodu.Pro úplnost je vhodné zmínit, že na mezinárodní úrovni se elektronickému obchodu věnuje

Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (United Nations Commission on International Trade Law), v jejímž rámci funguje od roku 1997 pracovní skupina pro elektronický obchod. Tato pracovní

skupina se na svých zasedáních pravidelně věnuje rozličným aspektům ovlivňujícím elektronický obchod např. vliv mobilních zařízení na rozvoj elektronického obchodu, elektronické smluvní právo

a právní aspekty elektronického obchodu obecně, elektronické podpisy aj.

2. Vazba problematiky elektronického obchodu na národní a   evropské

strategické dokumenty

Jelikož je jasným cílem ČR nezaostávat ve schopnosti konkurovat svým evropským

i mimoevropským partnerům, musí dokázat stimulovat investice a odstranit bariéry, které brzdí růst digitální ekonomiky. Proto vláda svým usnesením ze dne 20. 3. 2013 č. 203 schválila aktualizovanou

státní politiku v elektronických komunikacích – Digitální Česko v. 2.0, Cesta k digitální ekonomice. Mezi cíle vlády stanovené tímto dokumentem patří například podpora rozvoje vysokorychlostních

přístupových sítí k internetu, posílení samoregulačních mechanismů digitální ekonomiky, podpora celoživotního vzdělávání za účelem posílení digitální gramotnosti či zvyšování dostupnosti ICT pro

všechny bez ohledu na lokalitu, sociální postavení nebo zdravotní postižení.Dokument Digitální Česko 2.0 za účelem maximalizace přínosu internetu pro českou

ekonomiku dále stanovil, aby byly respektovány a sledovány určité principy. Těmito principy jsou zejména:

a) respektování svobody internetu,b) minimalizace zátěže subjektů při podnikání v prostředí internetu – jakákoliv regulace se

dotkne pouze subjektů usazených v České republice, což sníží jejich konkurenceschopnost na globálním trhu,

c) svobodné a nediskriminační využívání dat a informací státní správy ve strojově čitelném formátu,

d) rozšiřování digitální gramotnosti a rozvíjení elektronických dovedností obyvatel,e) zvyšování dostupnosti ICT pro všechny bez ohledu na lokalitu nebo sociální postavení,

f) jednoduchá, transparentní a nediskriminační pravidla správy internetu,g) rozvoj legálně dostupné a přeshraniční nabídky on-line výrobků a služeb,

4

h) dostupnost informací poskytovatelům služeb a zlepšení ochrany spotřebitele včetně efektivnějšího řešení sporů,

i) spolehlivý, důvěryhodný a efektivní platební systém a systém doručování,j) podpora efektivních samoregulačních mechanismů a jejich preference před zákonnou

regulací.Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období 2012 až 2020 ,

kterou vláda schválila usnesením ze dne 27. 9. 2011 č. 713, stanovila cíle komplementární k činnostem v rámci proexportní politiky, které mají pomáhat budovat dobré jméno a pozici ČR na

zahraničních trzích (v rámci spravedlivých podmínek mezinárodního obchodu), a to mj. lobbyingem za otevření trhu u organizací, smlouvy o volném obchodu, globální rozvoj e-commerce a podmínek

k jeho realizaci, boj proti porušování ochrany duševního vlastnictví, rozvoj exportu služeb a licencí.V rámci Priorit spotřebitelské politiky 2015 – 2020, které schválila vláda usnesením ze dne 7.

1. 2015 č. 5, se konstatuje, že nakupováním on-line se otevřel i prostor pro nové formy nekalých praktik obchodníků, kteří v rámci elektronického obchodu využívají nízké úrovně znalostí spotřebitelů

v oblasti ochrany jejich práv, což ve výsledku snižuje důvěru spotřebitelů v tento typ nakupování, zvláště v případě přeshraničních obchodů.

Ve Sdělení EK o stanovení Evropského akčního plánu pro obchod ze dne 31. 1. 2013 [COM(2013) 36] EK uvádí, že bude bedlivě sledovat příslušný vývoj jak na internetových, tak i na

klasických obchodních trzích, bude posuzovat příslušné úlohy v rámci moderního obchodování a připravovat svá opatření tak, aby na tento dynamický vývoj pozitivně reagovala. V této souvislosti je

důležité, aby se u nových legislativních návrhů ověřovalo, že nebudou mít negativní dopad na klasický ani na elektronický obchod, a to zejména ve vztahu k přeshraničnímu prodeji. Vzhledem k tomu je

zapotřebí, aby se podrobně uvážily veškeré připravované legislativní návrhy. EK bude v rámci svého aktivního přístupu hodnotit v přípravné fázi tyto otázky u všech nových návrhů.

Ve výše zmíněné Strategii pro jednotný digitální trh v Evropě se EK v oblasti elektronického obchodu zavazuje mj. k následujícím krokům:

vypracuje do konce roku 2015 pozměněný návrh, jehož obsahem budou (i) harmonizovaná pravidla EU pro nakupování digitálního obsahu on-line, a (ii) na jehož základě se budou

obchodníci moci spolehnout na své vnitrostátní právní předpisy založené na konkrétním souboru klíčových povinných smluvních práv EU týkajících se domácího a přeshraničního

prodeje hmotného zboží on-line, předloží návrh na přezkum nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, jehož účelem

bude vypracování účinnějších mechanismů spolupráce, zavede v první polovině roku 2016 opatření ke zvýšení transparentnosti cen a k posílení

regulačního dohledu nad doručováním zásilek, předloží v první polovině roku 2016 legislativní návrhy na ukončení neodůvodněného

blokování na základě zeměpisné polohy, zahájí odvětvové šetření podmínek hospodářské soutěže zaměřené na uplatňování práva

hospodářské soutěže v oblasti elektronického obchodování,

5

předloží do konce roku 2015 legislativní návrhy, které se zaměří na snížení rozdílů mezi systémy autorských práv v jednotlivých členských státech a umožní uživatelům v EU širší

přístup k dílům, mimo jiné i prostřednictvím dalších harmonizačních opatření, předloží v roce 2016 legislativní návrhy na snížení administrativní zátěže pro podniky

vyplývající z různých systémů DPH.

3. Definice pojmu „elektronický obchod“

V českém právním řádu není pojem „elektronický obchod“ vymezen. Podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, je však stanovena kompetence pro

Ministerstvo vnitra ve spolupráci s orgány veřejné správy koordinovat a vytvářet podmínky pro podporu rozvoje elektronického obchodu. Lze se domnívat, že v podmínkách ČR není důvodné a tudíž

ani potřebné definici elektronického obchodu do právního řádu zavádět, neboť podstatné jsou jeho dílčí aspekty, které se pak samostatně posuzují, resp. regulují. V kontextu přeshraniční nabídky se

jedná zejména o problematiku ochrany spotřebitele, daňových a platebních systémů, doručování zboží nebo oblast duševního vlastnictví.

Poziční dokument nemá za cíl definovat pojem „elektronický obchod“, nicméně z hlediska přehlednosti je vhodné si tento pojem vymezit a naznačit tím obtíže, kterým by musel čelit

zákonodárce, pokud by chtěl tento fenomén vymezit zákonem. V nejširším smyslu lze elektronický obchod definovat jako obchodování s produkty a službami prostřednictvím sítí elektronických

komunikací. Jinými slovy se jedná o obchodování distančním způsobem a alespoň část tohoto procesu je uskutečňována elektronicky, tj. moderními nástroji, které v klasické ekonomice nebyly

známé a které dnes umožňují aplikovat nové a pokrokové obchodní modely.Podle definice OECD, z níž vychází také Evropský statistický úřad (Eurostat), je elektronický

obchod vymezen následovně: „Za elektronický obchod jsou považovány transakce za nákup či prodej zboží a služeb mezi domácnostmi, podniky, jednotlivci, vládními organizacemi nebo jinými veřejnými

či soukromými institucemi prováděné přes počítačem zprostředkované sítě. Rozhodující přitom je, zda jsou služby objednány přes internet, bez ohledu na to, jak proběhne platba a doručení. Ve

statistice obratu firem z elektronického obchodu není zahrnut finanční sektor.“Elektronický obchod se rovněž někdy vymezuje s ohledem na konkrétní účastníky v kontextu

jejich informační a transakční výměny: mezi podnikateli – Business-to-Business (B2B),

mezi podnikateli a spotřebiteli – Business-to-Consumer (B2C), mezi spotřebiteli – Consumer-to-Consumer (C2C),

mezi podnikateli a stáními organizacemi – Business-to-Government (B2G).K evropskému právu lze uvést, že směrnice 2000/31/ES o některých právních aspektech

služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“)1 neupravuje elektronický obchod jako takový, ale nastavuje některá

1 Směrnice 2000/31/ES byla do českého právního řádu transponována zákonem č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, a některými ustanoveními občanského zákoníku.

6

pravidla pro služby informační společnosti, které lze jistě podřadit pod pojem „elektronický obchod“, ať už by byl tento pojem definován jakkoliv. Služby informační společnosti se vymezují tím, že jsou

poskytované na dálku, elektronickými prostředky, na individuální vyžádání, prostřednictvím sítí elektronických komunikací a zpravidla za úplatu. Předmětem služeb informační společnosti je

nehmotný digitální produkt.

4. Statistické údaje v   oblasti elektronického obchodu

Následující informace vycházejí z dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) a Asociace pro elektronickou komerci (APEK), dále byly využity údaje EK, konkrétně dokument Digital Agenda

Scoreboard 2015, navazující na Digital Economy and Society Index (DESI).Jde-li o sběr dat na národní úrovni, ČSÚ každoročně zveřejňuje publikaci Informační

společnost v číslech, která obsahuje základní statistická data o rozšíření a rozvoji využívání moderních informačních a komunikačních technologií (ICT). Ke každé kapitole je dostupné mezinárodní srovnání

s dalšími členskými státy EU. Z letošního vydání mj. vyplývá, že v posledním   desetiletí   v ČR každoročně roste počet uživatelů internetu, kteří toto prostředí využívají také k nakupování. Přesto

se v mezinárodním srovnání pohybuje ČR pod evropským průměrem: v roce 2014 nakoupilo podle údajů ČSÚ přes internet zboží nebo službu 39 % Čechů a Češek starších 16 let (což odpovídá 3,4 mil.

obyvatel ČR), přičemž EU průměr se rovná 50 %. V meziročním srovnání se jedná o 5% nárůst oproti roku 2013. Ve skupině 16–74 let se jedná dokonce o 42,5 % české populace, zatímco například ve

Velké Británii, jíž patří v on-line nakupování v EU prim, nakoupilo ve stejné kategorii v loňském roce přes internet 79 % obyvatel. Obecně mezi nakupujícími mírně převažují muži nad ženami. Nejčastěji

nakupují lidé s VŠ vzděláním, z hlediska věku je pak elektronické nakupování nejvíce rozšířeno v části populace mezi 25–40 lety.

Zajímavou skupinou jsou pro internetové obchody ženy na mateřské dovolené, jichž přes internet nakoupily v roce 2014 takřka dvě třetiny. Na druhou stranu se Češi na internetu nebojí

utratit i větší objem financí, což dokládá částka, kterou podle údajů APEK čeští podnikatelé v on-line prostředí utržili: jde-li o obrat za zboží, za rok 2014 se jednalo o 68 mld. Kč, což je o pětinu více než

v roce 2013. V podílu tržeb e-shopů na celkovém zisku malých obchodů se tak blížíme Německu či Francii.

ČSÚ pravidelně sbírá také data týkající využívání elektronického nakupování i prodeje podniky – tyto údaje prezentuje v publikaci Využívání informačních a komunikačních technologií v podnikatelském sektoru. Zajímavým zjištěním, vyplývajícím z posledních údajů z roku 2014, je tradičně vyšší procento podniků elektronicky nakupujících než prodávajících. Data ČSÚ k této

problematice uvádí, že v roce 2013 zadalo v Česku alespoň jednu elektronickou objednávku na zboží či službu prostřednictvím sítě internet 53 % podniků, zatímco elektronicky prodávalo své zboží 27 %

podniků. V průběhu sledovaných let každoročně narůstá podíl tímto způsobem nakupujících podniků: např. v meziročním srovnání oproti roku 2012 se jedná o 4% nárůst. V roce 2002 se jednalo o pouhá

4 % z celkového objemu nákupů soukromého sektoru. Obdobně narůstá hodnota elektronických nákupů: v roce 2013 tvořila 32 % z celkových podnikových nákupů, což představuje 2% nárůst při

7

srovnání s rokem 2012. Nejvíce – s hodnotou 82 % – elektronicky nakupují české podniky v odvětví ICT.

Současně převládá elektronické nakupování u velkých podniků s 250 a více zaměstnanci (70 %), mezi malými podniky s 10-49 zaměstnanci nakupuje přes internet přibližně polovina.

V mezinárodním   srovnání   elektronicky nakupujících   firem   figuruje   ČR   vysoko   nad průměrem EU,  celkově  na  čtvrtém místě. ČR předčilo Dánsko, Nizozemsko a Rakousko.

Na evropské úrovni zabezpečuje získávání statistických informací i o

elektronickém obchodu Evropský statistický úřad (Eurostat). Z jeho údajů vychází statistická

ročenka Digital Agenda Scoreboard, rovněž mapující údaje o rozvoji vysokorychlostního

internetu, roamingu nebo např. e-Governmentu. Právě elektronický obchod

a počet malých a středních podniků (MSP) prodávajících on-line jsou podle tohoto

materiálu spolu s roamingem zařazeny k oblastem, jejichž celounijní pokrok je

nedostatečný. Ačkoliv byl dosažen cíl stanovený Digitální agendou pro Evropu a 50 % populace

EU již nakupuje zboží i služby on-line a nakupování on-line se neustále rozvíjí v úzké

paralele s internetem, pouze 15 % evropských spotřebitelů si  pořídilo v roce 2014 konkrétní produkt přes internet z jiného členského státu. Záměrem EU je dosáhnout 20 %. V ČR jde

v případě přeshraničního elektronického nakupování o přibližně 8 %. Ke státům EU, které

nejvíce nakupují on-line přeshraničně, se vedle Velké Británie řadí také Dánsko, Švédsko či

Lucembursko. Digital Agenda Scoreboard 20152 identifikuje mezi hlavními obavami spotřebitelů

z přeshraničních nákupů on-line neznalost spotřebitelského práva v zemi nákupu, obavu z nebezpečného či padělaného zboží anebo zničení zboží během doručování.

2 Digital Agenda Scoreboard 2015 je dostupná zde https://ec.europa.eu/digital-agenda/en/download-scoreboard-reports (23. 9.2015); dále viz části 4 Integration of Digital Technology. Trends in European eCommerce in the EU 2015

8

Podíl obyvatel nakupujících elektronicky v EU

Podle kapitoly Digital Agenda Scoreboard věnované využívání internetu téměř dvě třetiny evropských uživatelů internetu nakupují on-line – ČR se stále pohybuje pod průměrem s 52 %, první

Velká Británie dosahuje 85 %. Na opačném konci lze nalézt Rumunsko s 17 %. Jde-li o nakupování zboží přeshraničně, významný rozvoj elektronického obchodu a větší

nárůst v obratu je zaznamenán u menších států obecně. Opomenutou příležitostí je dle Digital Agenda Scoreboard on-line prodej zboží MSP: zde se unijní průměr pohybuje na 14,5 % – cílovou

hranicí je přitom 33 %. Jak dokument uvádí, zajímavě se v čele jako první řadí ČR s 26 %, následovaná Dánskem, Chorvatskem a Švédskem. Lepších výsledků v on-line prodeji dosahují obecně velké

společnosti, z nichž 35 % prodává své zboží či služby přes internet.

Je patrné, že jak v ČR, tak na vnitřním trhu EU přetrvává celá řada překážek pro on-line

obchod, které brání využití plného potenciálu on-line obchodu v národním i přeshraničním kontextu.

5. Ochrana spotřebitele

Spotřebitelské právo vykazuje vysoký stupeň harmonizace na úrovni EU. Ve vztahu k elektronickému obchodu je stěžejním evropským právním předpisem zejména směrnice

2011/83/EU o právech spotřebitelů. Tato směrnice se sice explicitně nezabývá problematikou elektronického obchodu ve vztahu k ochraně spotřebitele, nicméně upravuje institut tzv. smlouvy

uzavřené na dálku, který je klíčovým aspektem elektronického obchodu. Za smlouvu uzavřenou na dálku se považuje „jakákoliv smlouva uzavřená mezi obchodníkem a spotřebitelem v rámci

organizovaného systému prodeje či poskytování služeb na dálku bez současné fyzické přítomnosti obchodníka a spotřebitele s výhradním použitím jednoho nebo více prostředků komunikace na dálku

až do okamžiku uzavření smlouvy, včetně tohoto okamžiku“. Avšak úprava tohoto institutu se omezuje na zakotvení povinného informování spotřebitele

před uzavřením smlouvy a práva na odstoupení od takto uzavřené smlouvy. Další aspekty smluv uzavřených na dálku se řídí obecnou právní úpravou, která se v členských státech může lišit. Důvody

lze spatřovat buď v tom, že je evropská právní úprava založena na minimální harmonizaci umožňující

9

Podíl MSP prodávajících v EU zboží přeshraničně on-line bez finančního sektoru

členských státům jít nad její rámec, nebo v tom, že evropská úprava přijata nebyla. Navíc je třeba poznamenat, že některé otázky smluvního práva použitelné pro klasické nakupování nemusí nutně

elektronickému obchodu nebo povaze některých výrobků/služeb vyhovovat. Typickým příkladem je odpovědnost za vady výrobků či nepřiměřené smluvní podmínky.

Na národní úrovni je právní úprava ochrany spotřebitele v oblasti elektronického obchodování obsažena jednak v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dále v zákoně č.

634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Ani jeden z uvedených právních předpisů se však nezabývá specificky problematikou elektronického obchodu. Obsahově oba zákony

v podstatě přebírají výše zmíněnou evropskou legislativu.

5.1 Informování spotřebitele

Je nepochybné, že povinnost pro podnikatele informovat v rámci elektronického obchodu spotřebitele je hlavním a nezbytným předpokladem pro zvyšování důvěry spotřebitelů v tento

moderní a rychle se rozvíjející způsob obchodování. Zákon o ochraně spotřebitele stanoví široký rozsah informačních povinností např. o způsobu užívaní zboží, o případných zvláštních vlastnostech

nebo o tom, zda platí nějaká omezení pro dodání zboží nebo poskytnutí služby, jaké způsoby platby jsou přijímány apod.

Občanský zákoník navíc v rámci úpravy institutu spotřebitelských smluv uzavíraných na dálku stanoví pro podnikatele v souladu se směrnicí o právech spotřebitelů celou řadu informačních

povinností, jako např. povinnost sdělit svoji totožnost a kontaktní údaje nebo sdělit údaje o právech vznikajících z vadného plnění aj. (srov. § 1811 a § 1820 OZ). Dále se v návaznosti na směrnici

o elektronickém obchodu explicitně stanoví, že před podáním objednávky musí být při použití elektronických prostředků spotřebiteli umožněno zkontrolovat a měnit vstupní údaje, které do

objednávky vložil, a podnikatel je následně povinen neprodleně potvrdit obdržení objednávky stejným elektronickým prostředkem, kterým byla spotřebitelem tato objednávka podána (srov. §

1826 a § 1827 OZ).

Pozice ČR:Lze se domnívat, že informování spotřebitele v rámci elektronického obchodu je na vysoké

úrovni a v souladu s právem EU. Samostatnou otázkou je kontrola informačních povinností ze strany kontrolních orgánů s ohledem na specifické prostředí, ve kterém elektronický obchod probíhá.

Zajištění dodržování povinností ze strany podnikatelů v rámci elektronického obchodování je důležitou prioritou EK; i proto mu příslušné dozorové orgány členských zemí věnují maximální

pozornost, včetně České obchodní inspekce. Nicméně v tuto chvíli je předmětem probíhající analýzy, zda jsou její dozorové pravomoci v této oblasti dostatečné.

5.2 Smluvní právo upravující oblast prodejů on-line

Jak bylo uvedeno v úvodu, stávající právní úprava elektronického obchodování se v principu

omezuje pouze na zakotvení povinného informování spotřebitele a práva na odstoupení od takto uzavřené smlouvy. Další aspekty elektronicky uzavřených smluv se řídí obecnou právní úpravou, která

10

se v členských státech může lišit. Důvody rozdílů jsou jednak specifika smluvního práva každé země a dále minimální harmonizace ve dvou unijně regulovaných oblastech, a to záruk a nepřiměřených

smluvních podmínek.Avizovaný návrh nové evropské legislativy by měl upravovat jednak prodej zboží s digitálním

obsahem a jednak prodej klasického zboží on-line. Zejména u právní úpravy zboží s digitálním obsahem půjde o novinku, neboť tato oblast není unijní legislativou až na několik málo výjimek

upravena. Bude nezbytné analyzovat, do jaké míry jsou na tento specifický druh zboží použitelné obecné předpisy, včetně již zmíněných ustanovení o zárukách nebo nepřiměřených smluvních

podmínkách.

Pozice ČR:Není pochyb, že nová právní úprava týkající se elektronického prodeje, jakož i prodeje

digitálního zboží, bude velice významná a ovlivní další rozvoj elektronického obchodování v EU a jejích členských státech. Aby se nejednalo o vliv negativní, bude třeba zajistit, aby byly řádně

zohledněny jak zájmy podnikatelů, tak spotřebitelů. Zkušenosti s vyjednáváním směrnice o právech spotřebitelů i Common European Sales Law (CESL) naznačují, že dosažení dohody členských států

v dané věci nemusí být snadné. Pro ČR bude klíčové, aby byla nová úprava vyvážená, tj. aby respektovala zájmy obou

smluvních stran, aby byla transparentní, zajišťovala vysokou míru právní jistoty a aby byla vymahatelná. Rovněž bude nezbytné prosazovat, aby byly eliminovány rozdíly mezi pravidly přijatými

pro elektronické obchodování a pravidly pro jiné formy prodeje (např. prodej v kamenných obchodech). Jinými slovy je třeba zajistit, aby se pravidla v různých oblastech obchodování lišila jen

tam, kde je to nezbytné s ohledem na specifika prodeje nebo povahu prodávaného zboží/poskytovaných služeb. V opačném případě by došlo k vytvoření dalšího souboru pravidel, což

by bylo jak v rozporu se zájmy obchodníků, tak spotřebitelů (obtížná orientace v tom, jaká práva spotřebitel v tom kterém případě vlastně má).

5.3 Dozor nad trhem

Společný soubor pravidel týkajících se smluvního práva i veškeré další povinnosti uložené

obchodníkům samy o sobě nestačí. Tato pravidla musí být také důsledně prosazována a vynucována. V rámci dozoru nad dodržováním spotřebitelské legislativy platí již dnes nařízení č. 2006/2004

o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, které významně přispívá k tomu, aby byla unijní spotřebitelská legislativa v členských státech účinně vymáhána. Nicméně existují určité možnosti, jak

spolupráci zefektivnit a dozor tak dále posílit. Proto je součástí plánů EK předložení návrhu novely tohoto nařízení. Cílem je především objasnění a rozpracování pravomocí dozorových orgánů, zlepšení

koordinace jejich činnosti a tím i zrychlení odhalování porušování práv.

11

Pozice ČR:ČR v návaznosti na evropskou legislativu připravila systém mimosoudního řešení

spotřebitelských sporů, který splňuje evropské požadavky a který zajistí účinné propojení českých subjektů s evropskou platformou.

5.4 Řešení spotřebitelských sporů

Neméně důležitým faktorem pro zvyšování důvěry spotřebitelů v elektronický obchod

a posilování jejich práv je existence funkčního, rychlého a spolehlivého mechanismu řešení spotřebitelských sporů. Vytvoření systému mimosoudního řešení spotřebitelských sporů založeného

na určitých minimálních kvalitativních kritériích zajišťuje směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů (2013/11/EU). Na jejím základě jsou v členských státech spotřebitelům

k dispozici subjekty alternativního řešení spotřebitelských sporů, které jim pomáhají při řešení sporů s obchodníky tak, aby řešení bylo rychlé a levné. Od ledna 2016 budou mít spotřebitelé navíc

možnost prostřednictvím nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line (nařízení č. 524/2013) mimosoudně řešit své spory s obchodníky z kterékoliv země EU na základě vyplnění formuláře v jejich

mateřštině. Tzv. Online Dispute Resolution (ODR) platforma je následně přesměruje na příslušný subjekt mimosoudního řešení sporů, jenž by měl pomoci spor vyřešit za použití jeho procesních

pravidel.

Pozice ČR:V ČR je v současnosti systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů v legislativním

procesu. Plně funkční by měl být nejpozději na začátku r. 2016, aby se příslušné subjekty mohly řádně zapojit do celounijní ODR platformy pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů.

5.5 Doručovací služby

Dodávky zboží zákazníkům v rámci elektronického obchodu významně podporují růst

evropského balíkového trhu. Výrazná většina zásilek, 85 % z jejich celkového počtu, jsou však zásilky vnitrostátní. Některé nedostatky spojené s přeshraničním doručováním jsou vnímány jako jedna

z bariér bránících využití potenciálu, který elektronický obchod pro růst evropské ekonomiky skýtá. Zákazníci využívající elektronický obchod i samotní prodejci poukazují zejména na výrazně vyšší ceny

za zásilky při přeshraničních on-line nákupech a jejich netransparentnost, na nízkou míru interoperability mezi jednotlivými přepravci, na problémy při doručování i vracení zásilek apod.

V souvislosti s tímto hodnocením se jedno z opatření Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě zaměřuje i na zajištění kvalitních a cenově dostupných přeshraničních zásilkových služeb. Iniciativy EK mají směrovat na zvýšení transparentnosti cen a na posílení regulačního dohledu nad doručováním zásilek. Bude se jednat o aktivity, které by měly navazovat na Plán pro dokončení jednotného trhu s doručováním balíků: Budování důvěry v doručovací služby a podpora elektronického prodeje, tj. na dokument, který EK vydala v prosinci 2013 ve formě svého sdělení. Před

dalšími předpokládanými kroky, které EK v této oblasti plánuje na první pololetí 2016, bude vyhodnoceno naplňování cílů a opatření obsažených ve výše uvedeném sdělení. Jedná se o zvýšení

12

transparentnosti, informovanosti a výměnu informací mezi všemi aktéry v celém řetězci elektronického obchodu. Měly být rovněž zlepšeny dostupnost, kvalita a cenová přijatelnost

jednotlivých doručovacích služeb, vyřizování stížností, mechanismy odškodňování uživatelů a celkově ochrana spotřebitelů. Předpokládá se rovněž vyhodnocení účinnosti některých samoregulačních

kroků, které odvětví přijalo v uplynulém období.

Pozice ČR:V obecné rovině je třeba podpořit všechny iniciativy zaměřené na dokončení plně funkčního

a konkurenčního trhu s přeshraničním doručováním balíků, zejména pokud jde o zvýšení transparentnosti tvorby cen a informovanosti všech uživatelů. Jde však o velmi segmentovaný,

dynamicky se rozvíjející trh, na kterém v konkurenčním prostředí působí vedle tradičních poštovních operátorů i subjekty poskytující expresní, kurýrní nebo přepravní služby. Tato různorodost výrazně

omezuje možnosti jeho účinné regulace, která je navíc limitována kompetencemi národních regulačních orgánů pro sektor poštovních služeb. Vzájemná soutěž probíhající nejen mezi veřejnými

a ostatnímu poštovními operátory, ale i mezi veřejnými operátory navzájem a mezi subjekty poskytujícími jiné než poštovní služby, by měla zaručit dosažení výše deklarovaných cílů, zejména

pokud jde o kvalitu a cenovou dostupnost těchto služeb. Z tohoto pohledu je třeba preferovat samoregulaci a současně podporovat konkrétní aktivity přijímané např. Světovou poštovní unií nebo

Asociací veřejných poštovních operátorů PostEurop ve formě programů jako jsou Budování integrované globální poštovní sítě e-commerce3, nebo Implementace modelu plateb za e-commerce balíky.

Všem případně přijímaným regulačním opatřením by vždy měla předcházet důkladná analýza

jejich skutečné potřeby, účinnosti a dopadů.

6. Platební a   daňové systémy

6.1 Tradiční a alternativní platební systémy

Česká republika je zemí, kde se široce používají moderní způsoby placení (bezkontaktní karty,

elektronické peněženky, mobilní bankovnictví atd.). Stávající právní úprava založená na směrnici 2007/64/ES, o platebních službách, se snaží být technologicky neutrální umožnit trhu rozvoj nových

platebních metod při zajištění ochrany uživatele platebních služeb. Ochrany uživatele je dosahováno například odpovědností poskytovatele platebních služeb za neautorizovanou platební transakci.

V prosinci 2015 je očekáván díky nařízení 2015/751/EU o mezibankovních poplatcích za karetní platební transakce pokles mezibankovních poplatků, které představují příjem pro vydavatele

platebních karet. Uvedené nařízení může představovat cestu k širšímu přijímání platebních karet, zároveň však může vést k poklesu zdrojů potřebných pro inovace.

Změnu v dosavadní úpravě platebního styku má přinést nová směrnice o platebních službách (PSD2), jejíž schválení se očekává do konce roku 2015. Směrnice zavádí kategorii tzv. třetích stran,

3 http://documents.upu.int/Bodies/2014/CEP/CEP%20PLEN/MEETING/CEP%20PLEN%202014.2/Doc%205c/EN/cep_plen-2_d005c.pdf

13

jejichž služby mají být využívány především při placení přes internet. Další novinkou mají být tzv. nezávislí vydavatelé platebních karet.

Pozice ČR:Česká republika podporuje inovace na platebním trhu. Právní rámec by měl inovace

umožňovat při zajištění standardů bezpečnosti placení. Za vhodnou lze považovat technicky neutrální

právní úpravu, neboť závaznost jediného technického řešení inovace neumožní. ČR se v nejbližší době zaměří na adaptaci nařízení o mezibankovních poplatcích a transpozici nové směrnice o platebních

službách.

6.2 Snížení zátěže související s DPH a omezení překážek při přeshraničním

prodeji

EK ve Strategii pro jednotný digitální trh v Evropě konstatuje, že dosavadní pravidla pro

uplatňování DPH u přeshraničních plnění v EU stanovená směrnicí Rady 2006/112/ES, jsou komplikovaná a znamenají pro podniky, které obchodují přeshraničně on-line i off-line, skutečnou

překážku. Pro snížení administrativní zátěže podniků v případech, kdy jim vznikne povinnost zdanit

přeshraniční transakci ve státě zákazníka, navrhuje Komise rozšířit režim jednotného správního místa (One-Stop-Shop), který se v současné době uplatňuje u určitých přeshraničních digitálních služeb

(telekomunikačních, vysílání a elektronicky poskytovaných), také na oblast zboží objednaného on-line.

Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě se dále zabývá nejednotnými pravidly a nestejným zacházením s dodáním zboží nepatrné hodnoty - zásilek obchodní povahy zasílanými

v rámci EU ve srovnání s dovozem ze třetích zemí, kdy zatímco při zasílání ze třetích zemí jsou tyto zásilky osvobozeny od DPH, při zasílání z jiného členského státu EU podléhají DPH. EK navrhuje

nastavit rovné podmínky a toto osvobození zrušit.

Pozice ČR:ČR jednoznačně podporuje primární cíle opatření v legislativní oblasti DPH, souhlasí, že je

potřebné zvažovat možnosti, které povedou ke zjednodušení pravidel a snížení administrativní zátěže podniků, jakož i odstranění určitých konkurenčních výhod pro podniky mimo EU. Považuje však za

nutné všechna legislativní opatření, která budou následně přijímána, důkladně přezkoumat z hlediska jejich dopadů a principu proporcionality. Pokud jde o další rozšíření režimu jednoho správního místa,

jeho zvažování by se mělo odvíjet od vyhodnocení fungování a zkušeností s existujícím režimem, který byl zaveden pro operátory z EU od roku 2015. Pokud jde o návrh na zrušení stávajícího

osvobození od dovozu zásilek nepatrné hodnoty, je nutné se zabývat otázkou dopadů do nákladů souvisejících s výběrem DPH u těchto zásilek.

14

6.3 Zdanění podniků v souvislosti s přeshraničním obchodem

Pokud jde o přímé daně, v této oblasti EK vydala dne 17. června 2015 tzv. Akční plán pro

spravedlivý a efektivní systém daně z příjmů právnických osob v Evropské unii4. EK ve sdělení uvádí, že nedostatek koordinace politik a postupů při zdaňování právnických osob v rámci 28 různých

daňových systémů vytváří překážky pro podniky, vede k vysoké administrativní zátěži a současně umožňuje společnostem využívat nesoulady mezi těmito systémy k umělému snižování daňové

zátěže. Z tohoto důvodu se EK rozhodla navrhnout balíček opatření, který má představovat nový přístup v oblasti zdanění příjmů právnických osob směřující k vytvoření prorůstového, spravedlivého

a transparentního systému zdanění právnických osob v EU a který má vést k účinnému vypořádání se s obcházením daňových povinností. Z hlediska přeshraničního obchodu je významné především

opatření, které uvádí, že zisky by měly být zdaněny tam, kde byla hodnota vytvořena, a to i v digitální ekonomice.

Pozice ČRDaňová pravidla by měla být v rámci EU uplatňována důsledně a rovnoměrně na všechny

společnosti. ČR obecně podporuje jeden ze základních principů, na kterých jsou postaveny daně

z příjmů, tj. zdaňování reálně vzniklých příjmů, a to v místě, kde tyto příjmy skutečně vznikly. Společnosti věnující se elektronickému obchodu by proto měly platit přiměřenou výši daně ze svého

zisku v zemi, kde je zisk skutečně generován. Členské státy a EK by rovněž měly spolupracovat při určování co možná nejefektivnějších pravidel v boji proti daňovým únikům v této oblasti. ČR však

považuje za nutné všechna legislativní opatření, která budou v budoucnosti přijímána, důkladně přezkoumat z hlediska jejich dopadů a principu proporcionality. Detailní pozice ČR k problematice

zdanění právnických osob je uvedena v Rámcové pozici k Akčnímu plánu pro spravedlivý a efektivní systém daně z příjmů právnických osob v EU schválené Výborem pro EU dne 31. 8. 2015.

6.4 Elektronická fakturace

Elektronická fakturace je moderní způsob předávání daňových dokladů. Jedná se současně

o ekologickou a časově efektivní formu komunikace opírající se o legislativu ČR, na jejímž základě je společnostem využívajícím elektronické fakturace umožněno zasílat elektronickou poštou daňové

doklady ve formátu pdf. či xml., které jsou podepsány elektronickou značkou založenou na kvalifikovaném systémovém certifikátu. Takto podepsané faktury – daňové doklady splňují

požadavky zákona o dani z přidané hodnoty na vystavování dokladů v elektronické podobě.Efektivní elektronická fakturace znamená zejména posílat od vystavitele k příjemci

strukturovaná data. Ta kromě toho, že je lze vizualizovat do podoby faktury čitelné člověku, lze hlavně automatizovaně načítat v informačním systému příjemce, není třeba je ani ručně opisovat

ani vytěžovat metodami Optical Character Recognition (OCR). Tím se dosahuje vysokých úspor lidských nákladů a také řádového zvýšení rychlosti každé transakce. Současně se jedná o ekologickou

formu komunikace opírající se o legislativu ČR.4 Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě: Spravedlivý a efektivní systém daně z příjmů právnických osob v Evropské unii: pět klíčových oblastí, kde je třeba jednat (Akční plán) [COM(2015) 302]

15

Na základě spolupráce veřejného a soukromého sektoru byla vypracována tzv. “Deklarace o společném postupu v oblasti elektronické fakturace v ČR”, kterou na půdě Ministerstva financí 16.

10. 2008 podepsalo s MF a MV 14 firem z oboru ICT. V rámci deklarace se tyto subjekty zavázaly formát implementovat do svých fakturačních produktů v období jednoho roku od jeho vyhlášení, ke

kterému došlo dne 19. března 2009.

Pozice ČRa) Usnesení vlády ze dne 5. 1. 2011 č. 5 o „Strategii elektronizace zadávání veřejných zakázek pro

období let 2011 až 2015” uložilo mimo jiné ministru financí realizovat v určených termínech opatření a úlohy obsažené ve schválené strategii, v tomto konkrétním případě „Vytvoření technické

specifikace pro elektronickou fakturaci ve vazbě na výstupy evropských standardizačních projektů” s termínem splnění do 31. 12. 2012, které bylo dne 15. 5. 2013 rozšířeno na „Vytvoření technické

specifikace pro elektronickou fakturaci ve vazbě na výstupy evropských standardizačních projektů a vytvoření metodiky pro používání elektronických faktur, která bude následně komunikována

směrem k zadavatelům a dodavatelům s cílem odstranit psychologické bariéry při elektronickém zúčtovacím styku” s termínem plnění do 31. 12. 2013. Vytvořením nové verze standardu „ISDOC

for e-Government verze 6”, který byl vypracován ve spolupráci mezi Ministerstvem financí, Ministerstvem vnitra a ICT Unií, je pak splněna první část úkolu vlády ČR a jsou splněny nezbytné

podmínky pro přípravu materiálů týkajících se metodických pokynů.

b) V současné době byla zřízena v rámci jednotlivých formací Rady vlády pro informační společnost dočasná pracovní skupina pro elektronickou fakturaci, která se poprvé sejde v měsíci září. Tato

skupina má pod vedením Ministerstva vnitra podrobněji rozpracovat zbývající úkol z Vládní strategie, tj. vytvoření metodických postupů a navrhnout změny souvisejících právních předpisů. Pracovní

skupina navrhne též v průběhu 4. čtvrtletí 2015 ve spolupráci s pilotními pracovišti ověření navržené metodiky a vyhodnotí případné další dopady na pilotní subjekty takovým způsobem, aby bylo možné

vydat závazné postupy a metodická doporučení před plánovaným povinným zavedením elektronické fakturace v oblasti B2G.

7. Nedostatečná legální a   přeshraniční nabídka produktů

Je nesporné, že z hlediska zákazníků musí být odstraněna neoprávněná diskriminace založená

na národnosti nebo místu bydliště v okamžiku koupě. Aby mohli spotřebitelé plně využívat jednotného trhu on-line služeb, musí mít zákonný přístup k četným a rozmanitým výrobkům

a službám, nabízeným v co nejrozsáhlejším zeměpisném území.V oblasti digitálních obsahů se zákonné nabídky vyvíjejí v členských státech různým tempem

a ne vždy odpovídají očekáváním spotřebitelů. V případě hudby mají například obyvatelé některých členských států mnohem bohatší výběr než v jiných zemích EU. Totéž platí pro audiovizuální oblast,

sítě distribuce audiovizuálních obsahů a vysílacích práv často zůstávají v některých členských státech omezené a často jen na vnitrostátní úrovni.

16

V těch oblastech, kde se pro poskytování licencí k distribuci digitálního obsahu využívá kolektivní správa práv (např. v oblasti licencování užití hudebních děl), by se kolektivní správa

autorských práv měla vyvíjet směrem k evropským modelům usnadňujícím poskytování licencí pokrývajících více území. K tomu má mj. přispět probíhající implementace směrnice 2014/26/EU,

o kolektivní správě autorského práva a práv s ním souvisejících a udělování licencí pro více území k právům k užití hudebních děl on-line na vnitřním trhu. Evropští občané dočasně nebo trvale

pobývající v jiném členském státě by měli mít přístup k možnosti nadále sledovat programy, na které jsou zvyklí. Strategií jednotného digitálního trhu v Evropě předpokládaná reforma systému

autorských práv by měla přispět zejména k rozvoji bohatší nabídky, lépe přizpůsobené v evropském měřítku.

Směrnice 2000/31/ES zrušila celou řadu překážek pro přeshraniční on-line služby. Je klíčovým prvkem pro právní bezpečnost a důvěru spotřebitelů i podnikatelských subjektů. Její ustanovení

o vnitřním trhu5, které stanoví, že členské státy nemohou omezovat volný pohyb služeb informační společnosti z jiného členského státu, je stěžejním aspektem jednotného digitálního trhu. Tato

směrnice, která je transponována zejména do zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, musí zůstat zachována.

7.1 Legální nabídka digitálního obsahu

Přestože nové formy distribuce digitálního obsahu vyvolaly velká očekávání u konzumentů,

dostupnost legální digitální nabídky se rozvíjí značně nerovnoměrně. Nedostupnost legální nabídky digitálního obsahu podněcuje k negativnímu jevu tzv. „pirátství“, tj. protiprávnímu šíření

autorskoprávně chráněného obsahu, ke kterému nedal držitel práv souhlas. Na druhé straně hudební ani filmový průmysl nedokázal v České republice dlouhá léta aplikovat vhodný obchodní model, který

by umožnil uživatelům jednoduchý přístup k cenově dostupnému legálnímu on-line obsahu.Všeobecně se má za to, že právě dostupnost legální nabídky digitálního obsahu, a to zejména

cenová dostupnost, způsobí, že nelegální soukromé pořizování rozmnoženin přijde o hlavní prvek své přitažlivosti. Dokument Digitální Česko 2 proto obsahuje opatření, že Ministerstvo kultury ustaví

a povede Pracovní skupinu pro aplikaci autorského práva v digitálním prostředí. Tato pracovní skupina by měla být platformou k jednání nejen o podpoře legálních nabídek, ale i o dalších

aspektech aplikace autorského práva, včetně otázek týkajících se ochrany autorských práv v prostředí internetu, problematiky tzv. náhradních odměn atd.

Pozice ČR:ČR obecně vítá myšlenku zlepšení přístupu k digitálnímu obsahu a vytvoření

autorskoprávního rámce přizpůsobeného vývoji moderních technologií. Je ovšem třeba, aby veškeré

tyto návrhy vycházely z důkladných a objektivních analýz dopadů a byly náležitě vyvážené na základě poznatků z nezbytných konzultací se zástupci všech podstatně zainteresovaných subjektů.

5 Čl. 4 odst. 1 směrnice 2000/31/ES zní: „Členské státy dbají, aby přístup k činnosti poskytovatele služeb informační společnosti a její výkon nepodléhal povinnosti předchozího povolení ani žádnému jinému požadavku se stejným účinkem.“

17

S ohledem na narůstající množství digitálního obsahu dostupného na internetu a jeho následné nelegální šíření považuje ČR za významný krok v boji proti digitálnímu pirátství rozšíření

nabídky legálně a cenově dostupného obsahu knih, hudby, vědeckých článků atd. ČR proto vítá zpracování komplexní analýzy EK vyplývající ze Strategie jednotného digitálního trhu v Evropě, v níž

bude posouzeno, jak lze obecně proti nelegálnímu obsahu na internetu nejlépe bojovat.

7.2 Geo-blocking

Pojmem „geo-blocking“ se označuje bezdůvodné blokování přístupu k internetovým stránkám na základě zeměpisné polohy a zahrnuje i jiné postupy, které používají on-line prodejci

zboží nebo poskytovatelé on-line služeb, jejichž důsledkem může být, že zákazník obdrží prostřednictvím internetové stránky informaci o tom, že např. služba není bez opodstatněného

objektivního důvodu dostupná v dané zemi, pro danou zemi existuje zvláštní nabídka, platební karta vydaná v jeho zemi není akceptována nebo že se zboží do jeho země nedoručuje.

Pod pojem „geo-blocking“ lze zahrnovat rovněž praktiky nositelů autorských práv, kteří brání tomu, aby mohl být nakupován, resp. konzumován, digitální obsah, pokud zákazník přistupuje

k internetu z určitého státu. Jedná se zpravidla o digitální hudbu nebo video, filmy, elektronické knihy, vědecké články, software apod.

Pozice ČR:Je nepochybné, že objektivně neodůvodnitelné formy geo-blockingu brání rozvoji vnitřního

trhu v Evropě a způsobují nerovnost mezi spotřebiteli v rámci EU. Při formování pozice k otázce geo-

blokingu bude ČR dbát na zachování rovnováhy mezi zájmem odstranit nerovný přístup mezi občany EU, avšak s ohledem na zachování svobody podnikání. Proto ČR bude podporovat, aby výše uvedené

uvedená první rovina objektivně neodůvodnitelné formy geo-blockingu při online prodeji zboží nebo služeb byly nepřípustné pro rozpor s ustanovením čl. 20 směrnice 2006/123/ES, o službách na

vnitřním trhu, které se týká nepřípustnosti diskriminace a které stanoví, že členské státy zajistí, aby příjemce nepodléhal diskriminačním požadavkům na základě své státní příslušnosti nebo místa

bydliště. Dále mají členské státy zajistit, aby obecné podmínky přístupu ke službám poskytovaným široké veřejnosti neobsahovaly tato diskriminační ustanovení, aniž by však vylučovaly možnost

zohlednit rozdíly v podmínkách přístupu, pokud jsou tyto rozdíly přímo opodstatněné objektivními kritérii. ČR bude podporovat aktivity Evropské komise vedoucí k zavedení obdobného pravidla také

pro online prodej hmotného zboží a současně podpoří aktivity vedoucí k vyjasnění a vymezení, co je třeba za „přímo opodstatněné objektivní kritéria“ v podmínkách online prodeje považovat.

Co se týče druhé roviny geo-blockingu, ČR bude dále podporovat i opatření – ať již nelegislativní nebo legislativní, včetně modernizace autorského práva na úrovni EU, zaměřená na

odstranění nebo zamezení neodůvodněného nebo neodůvodnitelného blokování nebo omezování dostupnosti digitálního obsahu.

Jelikož se jedná o problém, který je i na evropské úrovni hojně diskutován a v současné době v návrzích pro jeho řešení ani u odborné veřejnosti neexistuje jednota, ČR bude aktivně reflektovat

18

postupný vývoj v této oblasti zejména s odkazem na výsledky veřejné konzultace6 o blokování obsahu na základě zeměpisné polohy a dalších geografických omezeních uplatňovaných v EU na nákup zboží

a služeb a přístup k informacím.

7.3 Porušování práv duševního vlastnictví

Efektivní a účinně vymáhaná úprava práv duševního vlastnictví je nezbytnou podmínkou dalších investic do oblasti vývoje a kreativních odvětví. Porušování práv duševního vlastnictví

v komerčním měřítku vede ke škodám a omezuje inovace. Cílem je zajistit, aby úprava vymáhání práv duševního vlastnictví umožnila tvůrcům využívat přiměřené výnosy z výkonu jejich práv.

Problematikou porušování práv duševního vlastnictví se na národní úrovni zabývá Mezirezortní komise k potírání nelegálního jednání vůči právům k duševnímu vlastnictví. Na úrovni

EU se pravidelně schází Expertní skupina EK pro vymáhání práv duševního vlastnictví. Diskutují se především témata, jako podpora legálních nabídek, audit dodavatelských řetězců, strategie sledování

peněž (vč. zapojení zprostředkovatelů reklamy a platebních služeb) nebo porušování práv duševního vlastnictví v oblasti veřejných zakázek.

Pozice ČR:Velmi žádoucí je urychlená realizace záměrů EK obsažených ve Strategii pro jednotný digitální

trh v Evropě, konkrétně objasnění role a pravidel týkajících se činností zprostředkovatelů ve vztahu

k obsahu chráněnému autorskými právy a modernizace vymáhání práv duševního vlastnictví se zaměřením na porušování práv v komerčním měřítku (přístup založený na „sledování toku peněz“)

a současně jeho přeshraniční uplatňování. Tyto záměry spolu do značné míry souvisejí a jejich naléhavost je z pohledu ČR nezpochybnitelná. V této souvislosti je třeba se zabývat na úrovni EU také

některými rozsudky Soudního dvora EU, které umožňují konkurentům využívat obsah, který na internet umístí jejich soutěžitel, aniž by byl vyžadován jeho souhlas. U obchodních modelů

založených na bezplatné distribuci obsahu financované z reklam jej doprovázejících mohou tyto rozsudky zapříčinit ohrožení obchodního modelu těchto služeb. Jedná se zejména o rozsudky C-

466/12 (případ Svenson) a C-348/13 (případ Bestwater).

8. Platformy napomáhající obchodování v   internetovém prostředí

Pojem on-line platforma je v prostředí evropských institucí významněji skloňován od zveřejnění Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě. Ačkoliv prozatím není význam tohoto

slovního spojení přesně definován, je neoddiskutovalené, že subjekty souhrnně označované jako on-line platformy, jimiž jsou např. vyhledávače, sociální média, platformy pro elektronické obchodování,

obchody s aplikacemi, internetové stránky porovnávající ceny atd., hrají stále důležitější roli v ekonomice i v životě společnosti. Platformy jsou inovátory v digitální ekonomice, neboť pomáhají

podnikům fungovat v on-line světě a zprostředkovávají jim tak získávání nových trhů. Nové platformy

6 https://ec.europa.eu/eusurvey/runner/6fc583c2-3e7e-4b5d-9246-38bd973b8a55?draftid=2cc6ff3d-f7be-415c-802d-aa82f76b480a&surveylanguage=CS&serverEnv=

19

služeb v audiovizuální oblasti, v oblasti mobility, cestovního ruchu, vzdělávání, financí, ubytování a přijímání pracovníků se rychle staly výraznou výzvou pro tradiční obchodní modely a enormně

rychle se rozrůstají. Nástup ekonomiky založené na sdílení rovněž nabízí příležitosti, jak prostřednictvím lepšího výběru pro spotřebitele zvýšit efektivitu, růst a zaměstnanost, ale také

potenciálně vyvolává nové regulační otázky.Platformám proto věnuje náležitou pozornost také EK, kdy ve Strategii pro jednotný digitální

trh v Evropě oznámila záhájení posouzení komplexní úlohy platforem, a to prostřednictvím veřejné konzultace k on-line platformám, jež byla zahájena dne 24. 9. 20157. Tato analýza se bude vztahovat

rovněž ke sdílené ekonomice a on-line zprostředkovatelům, otázce transparentnosti např. ve výsledcích vyhledávání (včetně placených odkazů a/nebo reklamy), využívání shromážděných

informací platformami, vztahům mezi platformami a dodavateli a také k omezování jednotlivců a podniků, jedná-li se o přesun z jedné platformy do druhé. Zahájena již byla prošetřování týkající se

porušování hospodářské soutěže.

8.1 Srovnávací a vyhledávací nástroje

I když dopad platformy závisí na konkrétním druhu a její tržní síle, některé platformy mohou kontrolovat přístup k on-line trhům a mohou mít významný vliv na odměňování různých aktérů na

trhu. To vede k řadě obav z rostoucí tržní síly některých platforem, jako je nedostatečná transparentnost při využívání získaných informací, silná vyjednávací pozice ve srovnání s jejich

klienty, která se může odrazit zejména v obchodních podmínkách MSP, propagace vlastních služeb v neprospěch konkurence a netransparentní cenová politika neboomezení z hlediska cenových nebo

prodejních podmínek.Z některých on-line platforem se postupně v mnoha ekonomických odvětvích staly

konkurenční subjekty a způsob, jakým využívají svoji tržní sílu, vyvolává řadu otázek, které si zasluhují další analýzu, jež půjde v konkrétních případech nad rámec uplatňování předpisů v oblasti

hospodářské soutěže. Ze Studie k trhu spotřebitelů v rámci fungování elektronického obchodu, vnitřního trhu a prodejních technik obchodních řetězců provedené společností CIVIC Consulting

vyplývá, že jeden evropský uživatel ze dvou používá internet k vyhledávání informací, zejména k porovnání ceny, kvality, ekologických nebo energetických vlastností atd., před jakýmkoli nákupem,

ať on-line nebo off-line8. Je proto důležité, aby internetové stránky umožňující porovnání cen splňovaly kritéria spolehlivosti, nezávislosti a transparentnosti, tedy kritéria, která dnes vždy splněna

nejsou. V současnosti neexistuje zvláštní právní úprava týkající se fungování platforem ve formě

srovnávacích a vyhledávacích nástrojů, a i v jejich případě jsou tudíž uplatňována obecná pravidla týkající se hospodářské soutěže, nekalých obchodních praktik a ochrany spotřebitele.

7 https://ec.europa.eu/eusurvey/runner/6906074f-1cca-44ea-aed7-e3fa659e645e?draftid=4dbe0817-a626-4a11-a823-de2503e93ee0&surveylanguage=CS&serverEnv=8 Consumer market study on thefunctioningof e-commerce and internet market and sellingtechniques in the retail ofgoods, CIVIC consulting, 2011.

20

Pozice ČR:ČR se domnívá, že v důsledku sjednocení digitálních trhů EU dojde souběžně zcela

nepochybně k rozšíření přeshraničního obchodování. S tím dojde i k nárůstu využívání platforem pro porovnávání cen výrobků ve snaze spotřebitelů najít co nejlevnější zboží odpovídající jejich

požadavkům. Nezávislost, objektivnost a transparentnost informací poskytnutých spotřebitelům prostřednictvím on-line platforem – internetových stránek umožňujících porovnávání cen

i vyhledávání je v tomto ohledu zásadní. Navíc by bylo vhodné, kdyby umožňovaly širší nabídku pro občany prostřednictvím vícejazyčných a přeshraničních informací, což by stimulovalo domácí

konkurenci a přispívalo k pokroku jednotného trhu. ČR v této souvislosti rovněž podporuje efektivní a spravedlivou hospodářskou soutěž mezi podnikateli, aby např. v důsledku dominantní tržní síly

některých těchto platforem nevznikala umělá regulace přístupu k on-line trhům, což by vedlo k omezování svobody pohybu zboží a služeb.

Z dosavadních zkušeností považuje ČR stávající pravidla hospodářské soutěže v této oblasti za dostačující, nicméně vzhledem k obavám, které EK ve strategii uvádí, chápe její rozhodnutí přistoupit

ke komplexní analýze, jakým způsobem tyto on-line platformy fungují.

8.2 Elektronická tržiště

Elektronické tržiště je ve své podstatě virtuální místo, kde se střetává poptávka mnoha odběratelů s nabídkou mnoha dodavatelů. Na elektronickém tržišti, stejně jako na tržišti klasickém,

dochází k nejrůznějším jednáním mezi dodavateli a odběrateli, která vedou k uzavírání konkrétních obchodů. V případě nezávislého elektronického tržiště je společnost nezávislá na účastnících

obchodování na daném tržišti. Funguje jako zprostředkovatel, který poskytuje oběma stranám informace o příležitostech uzavřít obchod. Jeho hlavním smyslem je spojovat poptávku s nabídkou

a umožnit oběma stranám vyjednat podmínky uzavření obchodu. Naopak v případě soukromého elektronického tržiště je provozovatelem firma nebo skupina firem, které jeho prostřednictvím

komunikují se svými obchodními partnery. Většinou se jedná o rozšířený systém elektronického nákupu nebo spolupráce v uzavřeném odběratelsko-dodavatelském řetězci.

V ČR existují elektronická tržiště, která jsou určena pro veřejné zakázky od 50 000 Kč bez DPH povinně pro vybrané veřejné zadavatele a určené komodity. Provoz těchto tržišť je podmíněn

koncesním právem. Tato elektronická tržiště mají podobu webových aplikací, které umožňují elektronické zadávání veřejných zakázek ve stanovených zadávacích řízeních. Elektronická tržiště jsou

plně elektronické systémy, v nichž všechny úkony v zadávacím řízení provádí zadavatel i dodavatel v elektronické podobě. V rámci soustavy Národní infrastruktury pro elektronické zadávání veřejných

zakázek (NIPEZ) existuje několik elektronických tržišť, a to na základě udělení původně pěti koncesí pro jejich provoz Ministerstvem pro místní rozvoj v roce 2011. V současné době fungují 3 z původních

5 koncesovaných elektronických tržišť veřejné správy. Poplatky za používání základních služeb elektronických tržišť hradí právě Ministerstvo pro místní rozvoj.

21

Pozice ČR:Elektronická tržiště veřejné správy byla zřízena za účelem akcelerace elektronizace veřejných

zakázek v ČR a tento účel splnila. Koncesní smlouvy na jejich provoz končí v polovině roku 2017. V souladu s usnesením vlády 352/2015 zpracuje MMR a do 31. října 2015 předloží k projednání vládě

vyhodnocení efektivity fungování elektronických tržišť veřejné správy a návrh na další postup jejich fungování.

8.3 Elektronický obchod v rámci sociálních sítí

Elektronický obchod plně využívá možností internetového prostředí a používá sociální sítě

jako plnohodnotnou součást komunikačního mixu. Sociální síť je platforma, která registrovaným členům umožňuje vytvářet si osobní (veřejný nebo částečně veřejný) profil, prostřednictvím kterého

mohou jednotliví členové navzájem komunikovat, sdílet informace, blogy, odkazy, fotografie, videa, provozovat chat a další činnosti. Jedná se o prostor, kde se lidé virtuálně setkávají, vytvářejí okruh

svých přátel a připojují se ke konkrétním komunitám se společnými zájmy. V tomto virtuálním prostoru lze ve velmi krátkém čase získat mnoho kontaktů a zároveň o každém člověku zjistit

významné množství informací.Osobní profil na sociálních sítích mohou zpravidla zakládat i obchodní společnosti. Sociální

sítě v rámci elektronického obchodu, zejména jako součást marketingové kampaně, zprostředkovávají kontakt s klientem za účelem informování uživatelů o značce, přesvědčování ke

koupi, seznamování s vlastnostmi produktů nebo přímé inzerce produktu. V tomto kontextu sociální sítě propojují zákazníky za účelem sdílení informací, zkušeností dřívějších zákazníků a ovlivňování

potenciálních zákazníků ve fázi úvah.

Pozice ČR:Aktivitám elektronického obchodu v rámci sociálních sítí není důvodné nijak bránit, pokud

jsou uživatelé sociálních sítí dostatečně srozuměni se situací a jsou ze strany prodávajících řádně aplikována pravidla týkající se reklamy nebo nekalých obchodních praktik vyplývající z obecných

právních předpisů. V této souvislosti je však nutné zdůraznit, že každý člověk by měl mít právo na výmaz osobních údajů, které se ho týkají, tzn. měl by mít „právo být zapomenut“. V rámci

monitorování aktivit a vzájemných interakcí uživatelů se vytvářejí na sociálních sítích jejich charakteristiky, které umožňují adresnou reklamu. Jeví se proto jako správné, aby uživatelé, kteří již

dále nechtějí využívat služeb konkrétní sociální sítě, měli bezodkladně uplatnitelné právo na vymazání jejich osobních údajů a současně aby tyto osobní údaje již nebyly dále zpracovávány. Toto

právo je obzvláště důležité v případech, kdy uživatel působil na internetu v dětském věku, aniž by si byl v plném rozsahu vědom rizik spojených se zpracováním osobních údajů, a později chce tyto údaje

odstranit.

22

9. Technické aspekty

Digitální ekonomika, která zahrnuje ve významné míře elektronický obchod, má potenciál

posunout národní hospodářství na novou úroveň. Proto je vládním cílem digitální ekonomika s udržitelnými ekonomickými a sociálními přínosy, které jsou založeny na moderních on-line službách

a rychlém internetovém připojení. Vysoce kvalitní digitální infrastruktura je základem prakticky všech odvětví moderní a inovativní ekonomiky a jako taková má strategický význam pro sociální a územní

soudržnost. Všichni občané, jakož i soukromý a veřejný sektor musí proto dostat příležitost být součástí digitální ekonomiky. Vizí ČR je proto zajistit, aby do roku 2020 měli všichni obyvatelé

vysokorychlostní přístup k internetu (rychlejší než 30 Mbit/s), a aby nejméně polovina domácností měla internetové připojení rychlejší než 100 Mbit/s.

S infrastrukturními aspekty elektronického obchodu souvisí rovněž potřeba celoevropské normalizace v oblasti informačních a komunikačních technologií prosazováním lepšího využívání

norem a posílením interoperability prostřednictvím koordinace.Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 21. září 2010 o dotvoření vnitřního trhu pro

elektronický obchod9 zdůraznil význam bezpečnosti elektronických služeb, zejména elektronických podpisů, a nutnost vytvořit na celoevropské úrovni infrastrukturu veřejných klíčů, a vyzval EK, aby

zřídila portál evropských evidenčních orgánů s cílem zajistit přeshraniční interoperabilitu elektronických podpisů a zvýšit bezpečnost transakcí prováděných po internetu.

Rozvoj internetu a digitální společnosti hluboce ovlivňuje každodenní život a s růstem závislosti společnosti na internetu však začala být svoboda, prosperita a kvalita života rostoucí měrou

závislá na odolném zabezpečení sítí a informací, což se nepřímo dotýká i problematiky elektronického obchodu. Bezpečnost kriticky významné informační infrastruktury čelí rostoucí hrozbě a je otázka zda

úroveň bezpečnosti sítí a informací je dostatečná. V současnosti probíhá diskuze na evropské úrovni k návrhu směrnice o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informací v Unii

[COM(2013) 48].

9.1 Podpora rozvoje vysokorychlostních přístupových sítí nové generace

Základní připojení k internetu je v ČR široce dostupné, jedná se však o sítě pouze se základními funkcemi, které jsou založeny na technologických platformách, jako například asymetrické

digitální účastnické přípojky, tradiční kabelové sítě kabelové televize, mobilní sítě třetí generace nebo satelitní systémy. Nicméně s ohledem na dynamický vývoj on-line služeb, tj. i elektronického

obchodu např. s digitálním audiovizuálním obsahem a dále rozvoj využívání tzv. cloudových služeb, je zjevné, že je potřeba posunout internetovou infrastrukturu na novou úroveň a podporovat

budování tzv. přístupových sítí nové generace.Přístupovými sítěmi nové generace10 se rozumí vyspělé sítě, které mají alespoň tyto

vlastnosti:

9 Úřední věstník EU C 50 E, 21.2.2012, s. 1.10 Viz usnesení vlády ze dne 9. 2. 2015 č. 87 – Program podpory „Vysokorychlostní internet“ nebo čl. 2 bod 138 nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem.

23

a) spolehlivé poskytování služeb při současném zajištění velmi vysoké rychlosti na účastníka prostřednictvím páteřní sítě z optických vláken (případně jiné, rovnocenné technologie) a v

dostatečné blízkosti prostor uživatele tak, aby se zajistilo skutečné vysokorychlostní připojení s garantovanou propustností,

b) podpora nejrůznějších vyspělých digitálních služeb, včetně konvergovaných služeb spočívajících plně na technologii IP a

c) podstatně vyšší rychlost uploadu (ve srovnání se základními sítěmi umožňujícími přístup k internetu).

V současném stadiu vývoje trhu a technologií jsou přístupovými sítěmi nové generace:a) přístupové sítě z optických vláken,

b) vyspělé modernizované kabelové sítě ac) některé vyspělé bezdrátové přístupové sítě, prostřednictvím kterých lze účastníkovi

poskytnout spolehlivé vysokorychlostní připojení.

Pozice ČR:Podpora rozvoje vysokorychlostních přístupových sítí nové generace bude probíhat ve dvou

rovinách. Jednak půjde o veřejnou podporu realizovanou prostřednictvím dotačního programu, jehož cílem bude rozšíření moderní, kvalitní a bezpečné infrastruktury umožňující vysokorychlostní přístup

k internetu do lokalit, ve kterých není tento přístup zajištěn a není pravděpodobné, že bude zajištěn tržními mechanizmy na komerční bázi. Jedná se o lokality označené jako tzv. „bílá místa“, ve kterých

neexistuje žádný provozovatel sítě pro vysokorychlostní přístup k internetu umožňující zajišťování služby reálnou rychlostí alespoň 30 Mbit/s a nelze předpokládat, že by v ní do tří let nějaký

poskytovatel vybudoval infrastrukturu pro poskytování této služby. Na program podpory „Vysokorychlostní internet“ v rámci specifického cíle 4.1 Operačního programu Podnikání a inovace

pro konkurenceschopnost je z Evropského fondu pro regionální rozvoj alokováno 521 380 364 EUR, tj. přibližně 14 mld. Kč.

Druhou rovinou podpory budování přístupových sítí nové generace je odstraňovat překážky bránící jejich rozvoji sítí zejména legislativního charakteru. V tomto směru je klíčová řádná a včasná

transpozice směrnice 2014/61/EU o opatřeních ke snížení nákladů na budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací, jejíž implementace do právního řádu členských států EU je stanovena

do 1. 1. 2016, účinnosti pak transpoziční předpis nabývá ode dne 1. 7. 2016. Lze se domnívat, že efektivní implementace této směrnice významně napomůže nejen rozvoji digitální infrastruktury jako

takové, ale digitální ekonomice jako celku, což bude mít dále pákový efekt pro všechna odvětví hospodářství.

9.2 Elektronická identifikace

Elektronická identifikace je významným prostředkem ke snížení případných ztrát obchodníků

a k vybudování bezpečného, obchodně přívětivého přeshraničního elektronického obchodu. Ztráty obchodníků mohou být způsobeny např. doručováním zboží na neexistující adresu – elektronická

24

identifikace zjednoduší obchodníkům potvrzení identity jejich zákazníků při poskytování služeb i prodeji zboží napříč EU.

Jejich zákazníkům naopak použití důvěryhodné elektronické identifikace přinese komfort, kdy nebude nutné mít pro každý internetový obchod zvláštní sadu přihlašovacích údajů a tak uživatel

nebude nucen si pamatovat několikero hesel a uživatelských jmen. Důležitým předpokladem je vytvoření společného základu pro bezpečnou elektronickou

komunikaci mezi občany, podniky, orgány veřejné moci, což posílí efektivnost veřejných a soukromých on-line služeb, elektronického podnikání a elektronického obchodu v Unii. Napomoci

tomu má nařízení o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále též „nařízení eIDAS“) platné od 17.

září 2014, které bude použitelné od 1. července 2016 s tím, že jednotlivá ustanovení budou, s ohledem na nutnost přípravy souvisejících prováděcích aktů a na potřebu přizpůsobení členských

států, nabývat účinnosti postupně v období let 2016–2018.Pro účely spolupráce členských států má každý členský stát určit tzv. „jednotné kontaktní

místo“. Seznam jednotných kontaktních míst bude zveřejněn EK. Spoluprací se myslí hlavně výměna zkušeností, osvědčených postupů v oblasti systémů elektronické identifikace a dále také v případě,

kdy členský stát požaduje informace o systému elektronické identifikace jiného členského státu. Důležitým prvkem, který má přispět k budování důvěry v oblasti elektronické identifikace mezi

členskými státy, je proces vzájemného hodnocení, jež je zmíněn ve čl. 12 odst. 6 písm. c) nařízení eIDAS a jehož účelem je zajistit interoperabilitu a bezpečnost oznámených systémů elektronické

identifikace. Druhým je prováděcí akt, kterým se stanoví specifikace týkající se podoby značky důvěry EU pro kvalifikované služby vytvářející důvěru.

Pozice ČR:V současné době probíhá příprava implementace nařízení eIDAS na národní úrovni. Cílem

nařízení je zajistit, aby u přístupu k přeshraničním on-line službám poskytovaným členskými státy

byla možná bezpečná elektronická identifikace a autentizace. Zásada vzájemného uznávání bude použita, jestliže systém elektronické identifikace oznamujícího členského státu splňuje podmínky pro

oznámení a toto oznámení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie. Zásada vzájemného uznávání se týká pouze autentizace pro účely on-line služby. Přístup k těmto on-line službám a jejich

skutečné poskytnutí žadateli by měly úzce souviset s právem na obdržení takovýchto služeb za podmínek stanovených ve vnitrostátních právních předpisech. Vzájemně uznávané prostředky pro

elektronickou identifikaci usnadní přeshraniční poskytování četných služeb na vnitřním trhu a umožní podnikům přeshraniční působení, aniž by se při kontaktech s orgány veřejné moci potýkaly s mnoha

překážkami. Povinnost uznávat prostředky pro elektronickou identifikaci se bude týkat pouze těch prostředků, jejichž úroveň záruky totožnosti odpovídá úrovni, která je stejná nebo vyšší než úroveň

požadovaná pro dotyčnou on-line službu (platí pro značnou a vysokou úroveň záruky, prostředky s nízkou úrovní záruky se mohou uznávat na dobrovolné bázi).

Služby autentizace internetových stránek poskytnou prostředek, s jehož pomocí se návštěvník určitých internetových stránek může ujistit, že tyto stránky reprezentují skutečný

25

a legitimní subjekt. Tyto služby přispějí k budování důvěryhodnosti a důvěry v on-line obchodování, neboť uživatelé budou mít důvěru v internetové stránky, které byly autentizovány.

Tato nová realita bude zohledněna v legislativě týkající se eGovernmentu. Vzhledem k přímé použitelnosti nařízení eIDAS, adaptace národního právního řádu na nařízení se omezí pouze na

doplnění těch skutečností, jejichž doplnění nařízení předvídá a na doplnění institutů, jejichž existence je nezbytná pro řádné fungování systému služeb vytvářejících důvěru. Takový postup je plně

v souladu s filosofií nařízení uvedené v jejím recitálu 24. Nyní je připraven návrh zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. V době přípravy tohoto dokumentu se nachází ve

vnitroresortním připomínkovém řízení.

10.Nové trendy

Pro stále větší počet firem hraje propojení digitálních technologií stěžejní roli a určuje jejich konkurenceschopnost na trhu. V souvislosti se zaváděním technologií jako vytváření velkých objemů

dat, jejich přenos, sběr, analýza a skladování firmy spatřují největší rizika v bezpečnosti dat, výši investic a nedostatečné kvalifikaci zaměstnanců. Jak vyplývá ze společného průzkumu Česko-

německé obchodní a průmyslové komory a Svazu průmyslu a dopravy ČR11, digitalizace procesů naopak obecně přináší firmám zvýšení efektivity a produktivity, zlepšení řízení a plánování, lepší

využití dat pro analýzy a snížení nákladů. To platí i v případě elektronického nakupování, neboť cesta ke zboží a službám je dnes rychlejší než kdy dřív. Moderní technologie představují v této souvislosti

velkou výzvu, na niž je nezbytné se současně připravit a dostatečně ji komunikovat s veřejností.Z hlediska státu je zapotřebí nastavit správné podpůrné rámcové podmínky a v případě

nutnosti i regulatorní prostředí, vyřešit některé ze souvisejících problematických aspektů, jako je např. ochrana duševního vlastnictví, zabezpečení před kybernetickými útoky, ochrana osobnostních

práv či interoperabilita systémů, a koordinovaně využívat všech dostupných nástrojů, včetně státní podpory, evropských strukturálních a investičních fondů.

V obecné rovině v tuto chvíli ČR preferuje úpravu těchto oblastí spíše formou tzv. měkkých iniciativ s tím, že případná legislativní opatření mají být přijímána až v případě selhání trhu

s následnými negativními dopady na spotřebitele a podnikatele, tudíž přednost by měly dostávat samoregulační mechanizmy.

11.Závěr

Prioritou ČR v kontextu problematiky elektronického obchodu je ochrana spotřebitele

a zejména zvyšování důvěry spotřebitelů v elektronický obchod.V obecné rovině se nejeví nezbytné zavádět zvláštní regulaci pro elektronický obchod, resp.

pro internetové prostředí, v oblastech, které jsou již nyní plně harmonizovány, neboť takto nastavená pravidla jsou dostatečná. Na druhou stranu harmonizaci pravidel, která sjednotí alespoň na úrovni EU

11 http://tschechien.ahk.de/fileadmin/ahk_tschechien/Jahresthema_2015/Vysledky_pruzkumu_Prumysl4.0_2015.pdf

26

přeshraniční online obchodování, ať už jde např. o prodej hmotného zboží nebo produktů s digitálním obsahem, bude ČR podporovat.

Na národní úrovni se ČR zaměří na zkvalitnění kontrolní činnosti a vymahatelnost zákonných povinností posílením personálních kapacit a adekvátního vybavení kontrolních orgánů, pro které je

působení v internetovém prostředí aktuální výzvou.ČR bude v oblasti elektronického obchodu rovněž klást důraz a podporovat samoregulační

mechanizmy.

27