Pobočka České spole čnosti ornitologické na Vyso čině

Úvoz 23, 586 01 Jihlava, IČ 75107988

www.cso.cz/vysocina.html

Mapování holuba doup ňáka (Columba oenas)

na LS Třebíč 2011

Vojtěch Mrlík & Vojt ěch Kodet

listopad 2011

Tento projekt byl v roce 2011 finančně podpořen programem Ochrana biodiverzity, což je národní program Českého svazu ochránců přírody financovaný Ministerstvem životního prostředí ČR a státním podnikem Lesy České republiky. Děkujeme.

2

Mapování holuba doup ňáka (Columba oenas)

na LS Třebíč 2011

Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině

MVDr. Vojtěch Mrlík, CSc. & Ing. Vojtěch Kodet, Ph.D.

Závěrečná zpráva projektu: listopad 2011

Obsah

1. Úvod str. 3

1.1. Holub doupňák – fakta o studovaném druhu str. 3

1.2. Význam holuba doupňáka pro přírodu, její ochranu a člověka str. 6

2. Materiál a metodika str. 7

3. Výsledky str. 8

3.1. Průzkum oblastí ve správě LS Třebíč str. 8

4. Diskuse a závěr str. 10

5. Citovaná literatura str. 12

6. Přílohy str. 13

3

1. Úvod

Průzkum ptáků v oblasti Třebíče byl, a do značné míry je, nadále soustředěn do rybničnatého

území východně od města, které svou druhovou diverzitou ptáků přitahovalo a nadále přitahuje

pozornost zoologů nebo ornitologů (Havlín 1951, Klíma 1964, 1966, Fiala 1966, Grim 1991, 1992,

1996). Ve středu pozornosti byly a jsou především vodní druhy ptáků (řády: potápky, brodiví,

vrubozobí, dlouhokřídlí).

Holubu doupňákovi (Columba oenas) nebyla dosud věnována bližší pozornost, a to i přes

skutečnost, že přírodní podmínky Třebíčska představují lokálně pro tento druh vhodné životní

prostředí. Členové naší organizace (Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině, Jihlava),

případně některých jiných organizací (např. ZO ČSOP Třebíč, ZO ČSOP Náměšťské rybníky, Náměšť

nad Oslavou), však působí v širším okolí Třebíče již dlouhodobě. Kromě jiného se věnovali a věnují

pozorování a studiu měkkozobých ptáků (řád Columbiformes), mezi něž holub doupňák patří. Data

dokumentující v této oblasti jeho výskyt, hnízdění a biologii jsou členy těchto skupin shromažďována a

zčásti také publikována (např. Škorpíková 2004, 2007, Kodet & Kunstmüller 2008c). Výsledky

dosavadní práce mnoha členů naší skupiny jsou shrnuty v knižní publikaci „Ptáci Českomoravské

vrchoviny“ (Kunstmüller & Kodet 2005).

Členové naší organizace se navíc zabývají ochranou hnízdních lokalit holuba doupňáka a

dalších druhů ptáků hnízdících v dutinách starých stromů. Vhodné doupné stromy jsou systematicky

vyhledávány a v rámci spolupráce s Lesy ČR, s.p., označovány. Označené doupné stromy pak

zůstávají v lesích na dožití a mohou tak po dlouhou dobu sloužit těmto ptákům, a řadě dalších druhů

organismů, k hnízdění, vyhledávání potravy, odpočinku či jako útočiště. V lesích kraje Vysočina

(spadající pod Krajské ředitelství LČR Jihlava) bylo takto označeno za léta 2007 – 2010 celkem 1 954

doupných stromů, v nichž bylo 4 219 dutin, z toho 673 dutin patřilo původně datlům černým (Kodet

2010). V oblasti spadající pod LS Třebíč značení doupných stromů členy naší organizace probíhá od

roku 2007.

1.1. Holub doup ňák – fakta o studovaném druhu

Holub doupňák (Columba oenas) je u nás legislativně chráněn a je zařazen mezi druhy silně

ohrožené (prováděcí vyhláška č. 395/1992 Sb. k zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

V Červeném seznamu ptáků ČR je uveden jako zranitelný druh (Šťastný & Bejček 2003) a v rámci

Červeného seznamu ptáků Vysočiny též jako druh zranitelný (Kodet & Kunstmüller 2008a), kde jeho

hnízdiště zasluhují zvýšenou pozornost (Kodet & Kunstmüller 2008b).

Tento holub je rozšířen v Holarktické oblasti, kde obývá celou Evropu (kromě severních

oblastí Skandinávie a Ruska), východně svým rozšířením zasahuje do Kazachstánu (až pod jezero

Balchaš a západní části pohoří Ťan-Šan; Gavrin et al. 1962, Kovšar 1988), na jihu jeho populace

dosahují pobřeží Středozemního moře a nejzápadněji obývá Velkou Británii. Izolovaná populace žije

rovněž v severní Africe (Maroko; Del Hoyo et al. 1997). Upřednostňuje zejména nižší oblasti, do

4

500 m nad mořem, příležitostně ovšem i nad 1000 m. Oblast jeho hnízdění zaujímá temperátní zónu,

kde je vázán na přítomnost listnatých lesů (Gavrin et al. 1962). Jeho biotopem jsou otevřené krajiny,

často zemědělsky obhospodařované, ovšem s přítomností lesů. Vyhledává zejména ekotony lesů a

otevřené krajiny. Nutnou podmínkou je množství starých stromů umožňujících hnízdění (Del Hoyo et

al. 1997). V České republice obývá především krajinu se starými listnatými a smíšenými lesy od

lužních lesů v nížinách až do nejvyšších poloh (Krkonoše 900 m, Beskydy 1160 m, Šumava 1200 m).

Preferuje zejména bučiny, jedlo-bučiny a doubravy, ale hnízdívá i v parcích, nebo menších skupinách

stromů (Hudec & Šťastný 2005). V posledních letech bývá zastižen i ve městech (Zvářal 2004).

Holub doupňák je závislý na nabídce doupných stromů, jejichž přítomnost je hlavní podmínkou

jeho hnízdění. Nestaví hnízda, ale ke hnízdění využívá stromové dutiny především po datlu černém

(Dryocopus martius). Nejčastěji v duntinách buků, méně v dubech a příležitostně např. v jasanech,

borovicích, jilmech a vzácně hnízdí i v budkách. Známa jsou však i hnízdění v zemních norách (nory

králíků divokých, Oryctolagus cuniculus; Del Hoyo et al. 1997), ve skalních děrách (zříceniny hradů,

skalní stěny; Hudec & Šťastný 2005).

Holub doupňák, podobně jako ostatní holubi (Columbidae), formují monogamní partnerské

svazky, minimálně na hnízdní sezónu. Hnízdění může být protaženo přes celé jaro a léto až do

podzimu (holubi hřivnáči, Columba palumbus, mohou hnízdit dokonce během všech měsíců v roce;

Del Hoyo et al. 1997). Holubi doupňáci začínají v našich podmínkách snášet vejce koncem března,

ale i začátkem srpna. Nejčastěji hnízdí 2-3x, zřídka 4x a výjimečně i 5x do roka (Hudec & Šťastný

2005).

Někdy hnízdění následují postupně ve stejných dutinách, obvykle jsou však dutiny střídány.

V prostorných dutinách bývají někdy mláďata i vejce současně, ale obvykle samec pečuje o mláďata a

samice ze stejného páru inkubuje v jiné dutině (Hudec & Šťastný 2005).

Vyšší počet hnízdních cyklů během jedné sezóny je vcelku mimořádná záležitost. Tuto

schopnost holubům umožňuje vyšší rezistence k délce měnící se fotoperiody. Ta se projevuje tím, že

gonády se zvětšují nezávisle na roční době. Holubi jsou schopni začít hnízdit při prodlužování světlé

části dne, stejně jako při jejím zkracování. Je to adaptivní záležitost také k nabídce potravních zdrojů.

V případě kratší fotoperiody krmí holubi sebe i svá mláďata výživnější potravou, než v jiných částech

roku. Např. vysoký obsah bílkovin v semenech zajišťuje mláďatům zrnožravých druhů holubů časnější

samostatnost, protože nejsou tak závislá na výživě holubím mlékem, které zajišťuje normální vývoj

(mezi zrnožravé patří většina druhů holubů, kromě holuba doupňáka také holub skalní, Columba livia,

holub hřivnáč, Columba palumbus, k částečně plodožravým patří hrdlička divoká, Streptopelia turtur,

k typicky plodožravým pak holubi podčeledí Treroninae, Duculinae, Ptilinopodinae aj.; Del Hoyo et al.

1997, Hudec & Šťastný 2005).

Snůšky holubů jsou překvapivě malé a u holuba doupňáka tvoří pravidelně, až na výjimky,

2 vejce. Ta jsou inkubována oběma partnery. Mláďata se líhnou brzy po sobě, nebo současně, po 16 -

17 (18) dnech. Zprvu (8 - 10 dní) jsou krmena rodiči výměškem z volete (tzv. holubí mléko, na rozdíl

od mléka savčího, neobsahuje téměř uhlovodíky /cukry/ a laktózu, ale 75 - 77 % vody, 11 - 13 %

bílkovin, 5 - 7 % tuku a 1,2 - 1,8 % minerálních látek a volných aminokyselin; Del Hoyo et al. 1997),

5

později téměř výhradně rostlinnou potravou, kterou jim rodiče vyvrhují do zobáku z volete (Hudec &

Šťastný 2005). Rodiče o mláďata pečují 16 - 30 dní (Del Hoyo et al. 1997). Poté se mláďata rozletují.

Holub doupňák je migrující druh, který přilétá na hnízdiště v ČR poměrně brzy (od poslední

dekády února do konce března) a do zimovišť odlétá naopak pozdě (koncem srpna). Ptáci z hnízdišť

odlétají v malých hejnech (snad hejna sourozenců, nebo ptáci z jedné lokality). Naše znalosti

o přípravě na tah a formování hejn k odletu jsou bohužel velmi malé. Zimovišť dosahují naši holubi

v polovině října (Cepák et al. 2008). Jsou rozmístěna kolem Středozemního moře, zejména však

v jihozápadní Francii, méně často ve Španělsku nebo např. v Itálii. Odlet z hnízdišť se ale může někdy

zpozdit, protože někteří ptáci se u nás zdržují ještě v polovině října a dokonce, v posledních letech

poměrně vysoké počty těchto ptáků, u nás i zimují (jižní Morava; Škorpíková et al. 2004), případně na

západním Slovensku (Kaňuščák 2004).

Hnízdí již v následujícím roce života, stejně jako je tomu u většiny druhů holubů (Hudec &

Šťastný 2005). Je však třeba poznamenat, že některé druhy holubů mohou hnízdit ve stejném roce,

kdy se narodili a vylétli z hnízd. Např. drobný holoubek vrabčí (Columbina passerina) hnízdil v 79

dnech věku, holoubek skořicový (Columbina talpacoti) a hrdlička karolinská (Zenaida macroura)

hnízdili ve 3 měsících a v zajetí chovaná hrdlička černouchá (Zenaida auriculata) poprvé hnízdila ve

věku 5 měsíců. Ovšem taková hnízdní předčasnost je mezi ptáky neobvyklá (Del Hoyo et al. 1997,

české názvy podle Hudce et al. 2003).

U holuba doupňáka závisí hnízdní úspěšnost, kromě nabídky dutin vhodných ke hnízdění,

rovněž na nabídce potravy, za kterou zaletuje hlavně na neobdělávané půdy (ale také na pole, louky a

další otevřené plochy). Potravu sbírá na zemi a tvoří ji semena, zrna, zelené listy a pupeny, květiny a

někteří bezobratlí (měkkýši). Mezi semeny jsou i plevele (merlíky - Chenopodium, lebedy - Atriplex,

šťovíky - Rumex) a různé luštěniny. Konzumuje řadu květin (např. violky - Viola, pryskyřníky -

Ranunculus a svízele - Galium), ale také žaludy (Quercus), bukvice (Fagus) a oříšky borovic (Pinus;

Del Hoyo et al. 1997). V našich podmínkách jsou nejdůležitější semena a pupeny hořčice, řepky,

tobolky ptačince, žabince, semena rdesen, merlíku. Obilí, listy bylin, pupeny a plody dřevin jsou zcela

nepodstatnou součástí potravy (Hudec & Černý 1977, Hudec & Šťastný 2005).

V rámci České republiky byla početnost holuba doupňáka odhadována při posledním

mapování hnízdního rozšíření ptáků (2001 – 2003) na 4 – 7 tisíc párů (Šťastný, Bejček & Hudec

2006). V oblasti Českomoravské vrchoviny hnízdí sice na řadě míst, ale velmi roztroušeně a tedy málo

početně (Martiško et al. 1994). Pro léta 2001 – 2004 zde byla odhadnuta jeho populace na 250 – 500

párů (Kunstmüller & Kodet 2005).

6

1.2. Význam holuba doup ňáka pro p řírodu, její ochranu a člov ěka

Holub doupňák je druh, který je pro člověka, z hlediska jeho hospodaření v krajině, naprosto

bezvýznamný a neškodný. V jeho potravě převládají semena plevelných rostlin, takže z tohoto

pohledu by měl zasluhovat spíše větší pozornost. Jeho úspěšné přežití v krajině exploatované

člověkem závisí pouze na jeho adaptabilitě, tedy schopnosti přizpůsobit se měnícím se podmínkám a

člověku.

Uvážíme-li, že se jedná o živočišný druh, který je z pohledu myslivosti celoročně hájený,

z pohledu hospodaření člověka neškodný, tak by v cestě ovlivňující jeho přežití v krajině nemělo nic

stát. Bohužel, opak je pravdou. Jedná se totiž o druh úzce vázaný na specifickou nabídku hnízdních

příležitostí. Hnízdí totiž pouze v dutinách starých, především listnatých stromů, kde upřednostňuje

buky (Fagus sylvatica). Hnízdní dutiny nedokáže ve kmenech těchto stromů sám vytvořit, proto je

v tomto ohledu závislý na přítomnosti těch druhů ptáků, kteří tyto dutiny tesají. V našich podmínkách

se jedná zejména o datla černého (Dryocopus martius). Datel se jeví jako druh mnohem více

ekologicky plastický, neboť se dokáže rychleji a úspěšněji přizpůsobit měnícím se přírodním,

respektive hnízdním podmínkám. Početnost a hnízdění holuba doupňáka není tedy limitována

nabídkou potravy, ale nabídkou vhodných lesních porostů s dutinami, ve kterých může hnízdit.

Problémem je však nedostatek takovýchto přes 100 let starých porostů. A to díky skutečnosti,

že pro současný vývoj lidské společnosti hraje nejdůležitější moment ekonomika, která je založena na

trhu, tedy výrobě a prodeji, nebo použijeme-li jiného termínu, tak na obratu peněz. Z ekonomického

hlediska nemají tyto dřeviny nijak velký význam, takže jejich stávající podíl v lesích je již nyní malý,

a jak je zřejmé, ještě se zmenšuje. Již dnes plochy starých bukových porostů představují

v současných hospodářských lesích pouhé zbytky - torza. Jsou to ostrůvky o rozloze maximálně

několika málo hektarů, řídce roztroušené v lesnaté krajině, většinou lokalizované do prudkých svahů a

do míst, kde je obtížné využít těžkou lesnickou mechanizaci. To je skutečnost a trend, který zřejmě

nelze změnit.

Je ovšem pravdou, že přibývá lidí s ekologickým cítěním a se smyslem pro krásu, která se

může odrážet i v přirozené, respektive původní skladbě lesních společenstev. Bude-li vnímán les i

tímto způsobem, tak by bylo možné v porostech uchovat ostrůvky různověkých bukových porostů i

s torzy porostů starých až přestárlých, a to v takovém množství, které by zachovalo ekologickou funkci

těchto ekosystémů s tím, že by nebyla narušena hospodářská funkce lesa.

V současné době je výskyt holuba doupňáka v lesích poměrně vzácný. Početnost v ČR

představuje jen několik málo tisíc párů, z čehož v regionu Vysočina to je jen několik málo set párů.

V lesích spravovaných LS Náměšť nad Oslavou je to jen několik málo desítek párů. Nedostatek

hnízdních příležitostí a snad i změny v jeho potravní nabídce jsou hlavními mechanismy, které limitují

jeho rozšíření. Přítomnost holuba doupňáka v lesích pak může být určitým indikátorem kvality lesního

prostředí, protože v těchto místech se musí nacházet přírodní, respektive ve svém složení přírodě

podobný les s dostatečnou nabídkou doupných stromů a potravy.

7

2. Materiál a metodika

Monitoring holubů doupňáků a studie spojené se zjištěním jejich alespoň přibližné početnosti

byl realizován v souladu s normami a stanovami České společnosti ornitologické (dále ČSO). Jednalo

se o kombinovaný ornitologický průzkum. Pozorování byla realizována vizuálně, tedy s využitím

optických přístrojů (binokulární dalekohled, stativový monokulární dalekohled), akustickým

odposlechem (v terénu zaznamenaných hlasových projevů ptáků) a akustickou nahrávkou

(záznamem akustické aktivity ptáků pomocí digitálních zvukových záznamníků).

Lokality s očekávaným výskytem holubů doupňáků byly vytipovány předem, na základě

znalosti terénu, podle porostních map, podle vlastních zkušeností, respektive podle údajů v literatuře,

nebo informací kolegů ornitologů. Protože se jednalo o velkou oblast, tak terén byl v první řadě

kontrolován za pomalého projíždění z vozidla, poté byly vhodné lokality podrobně kontrolovány za

pomalé chůze, případně z vhodných pozorovacích bodů (stanovišť). Při přemisťování v terénu jsme

pro orientaci používali turistické mapy v měřítku 1 : 50 000, 1 : 25 000, nebo podrobné porostní mapy

(zapůjčené od Lesů ČR, s.p.). Přístroje GPS jsme přednostně využívali k přesné lokalizaci digitálních

záznamníků, případně k zaměření některých vytipovaných lokalit, nebo k lokalizaci obsazených dutin

holuby doupňáky a datly černými.

Detailně byly kontrolovány lesnaté oblasti orientované od Třebíče především jižním směrem.

Jednalo se o větší lesní komplexy s dostatkem listnatých porostů jako: Mařenka, Myslibořický a

Hrotovický les, lesnatá kaňonovitá údolí řeky Rokytně v úseku Biskupice – Čermákovice a údolí řeky

Jihlavy v úseku od Vladislavi až po Biskoupky (oblast přehrady Dalešice a Mohelno). Byly

kontrolovány také významné lesní segmenty jako Klučovská hora a Hošťanka nedaleko Třebíče, lesní

porosty v oblasti Boňova a Lipníku (Na Skalném a Za Humny), do značné míry jehličnaté porosty

v širším okolí Svatoslavi (severně od Třebíče) a lesnaté remízky v Přírodním parku Třebíčsko,

zejména mezi obcemi Pacoucov – Trnava – Nárameč – Valdíkov – Hostákov a Ptáčov

(severovýchodně od Třebíče, Obr. 1).

Kontrolovaná vhodná místa, která spadala pod správu LS Třebíč, jsme pracovně označili jako

oblasti, respektive segmenty krajiny a specifikovali je od A po K (Tab. 1, Obr.1). V těchto oblastech

jsme pak místa s očekávaným výskytem holubů doupňáků označili jako lokality (Tab. 1, Obr. 2, 3, 4).

Zde jsme se pak zaměřili nejen na jejich monitoring, ale pozorování jsme vedli také s cílem zjistit

velikost dané mikropopulace holubů nebo přímo lokalizovat jimi obsazené hnízdní dutiny.

Při fyzických kontrolách lokalit byla data zapisována přímo do terénních sešitů, akustické

záznamníky byly analyzovány následně s využitím počítače.

Akustické záznamníky byly na lokality instalovány tak, aby byla zaznamenána nejintenzivnější

denní vokální aktivita zjišťovaných holubů, tedy zejména brzy ráno a večer. K jejich rozvozu,

rozmisťování a následnému svozu bylo využito osobní vozidlo. Podmínkou kvalitních akustických

záznamů bylo snímání ptačích hlasů za příznivých klimatických podmínek (slunečné počasí bez

silnějšího větru a srážek). Digitálně zaznamenané akustické nahrávky byly následně zpracovány a

vyhodnoceny s použitím počítače a metodiky podle Savického (2008). Tuto metodu jsme využili

v několika lokalitách. Jednalo se o oblast (sektor): Svatoslav a okolí (A), Mařenka (B), Klučovská hora

8

(C), Boňov (D), Myslibořický les (E), Hrotovický les (F), Rokytná (G) a o oblast lesů podél Dalešické

přehrady v úsecích Vladislav – Hartvíkovice (H), Hartvíkovice – Mohelno (I) a Mohelno – Biskoupky (J,

Tab. 1, Obr. 5).

Podstatným dílem byla data shromažďována vizuálním pozorováním a akustickým

odposlechem. Pro získání takových dat byla využita metodika periodických kontrol vytipovaných

lokalit. Snahou bylo navštívit alespoň některé lokality opakovaně.

3. Výsledky

Holubi doupňáci byli cíleně zjišťováni při terénních pracích v širším okolí Třebíče od roku

2009. Data o jejich případném výskytu, hnízdění a migraci však byla v této oblasti shromažďována již

několik let předtím, zhruba od roku 1990. Postupně bylo prozkoumáno všech 11 vybraných oblastí,

které spadají pod správu LS Třebíč (Obr. 1, Tab. 1).

3.1. Průzkum oblastí ve správ ě LS Třebíč

V lesích spravovaných LS Třebíč jsme prokázali holuby doupňáky pouze v sektorech B, E, H a

I, tedy konkrétně na 1 lokalitě v oblasti Mařenka, na 2 lokalitách v Myslibořickém lese a na 2 lokalitách

v lesnatém pásu podél Dalešické přehrady (Tab. 1, Obr. 1, 2, 3, 4, 6).

V oblasti Mařenka se jednalo o smrkové monokultury s vtroušenými listnáči. V Myslibořickém

lese se jednalo o enklávu starého bukového porostu s bohatým podrostem v lokalitě U Peclparovy

boudy a zbytkovou bučinu v lokalitě Kadečka. V oblasti lesů podél Dalešické přehrady se jednalo o

lokalitu Staré duby, kde je několik letitých vzrostlých buků vtroušeno v převážně starém dubovém

porostu (pod obcemi Plešice, Chroustov), a o lokalitu Doubrava u Slavětic, kde existuje poměrně větší

porost letitých dubů (severovýchodně od obce Slavětice).

V souhrnu se jednalo o 5 lokalit a pozorování nasvědčují tomu, že na těchto lokalitách holubi

také hnízdili. Souhrnný odhad počtu hnízdících párů byl nejméně 13. Nejvíce párů bylo soustředěno

pouze do 2 lokalit v relativně velkém komplexu Myslibořického lesa (kontrolovaná oblast zahrnovala

lesy od Myslibořic směrem na jih po tok řeky Rokytné). Zde se vyskytovala naprostá většina zjištěných

párů (62 %, n = 13, Tab. 1). Za významné, z hlediska přežití holuba doupňáka, můžeme považovat

také staré porosty listnatých lesů podél Dalešické přehrady. Zde jsme nalezli 2 lokality s hnízdícími

holuby, což reprezentovalo 31 % ze všech párů zjištěných ve studované oblasti Třebíčska (n = 13,

Tab 1).

Výše uvedené lokality jsou vlastně jediné lokality s ověřeným výskytem holuba doupňáka

nejen na prostorách, kde hospodaří LS Třebíč, ale na prostorách mnohem větší oblasti (o velikosti asi

986 km2), která spadá alespoň částečně do 12 kvadrátů, používaných pro mapování organismů v ČR

(6660, 6661, 6760, 6761, 6762, 6860, 6861, 6862, 6960, 6961, 6962 a 6963), kde velikost jednoho

kvadrátu je 133,2 km2, Šťastný, Bejček & Hudec 2006).

9

Naše současné výsledky (2009 – 2011) vcelku korespondují s rozšířením tohoto holuba, které

bylo zjištěno v letech 2001 – 2003, kdy proběhlo zatím poslední mapování hnízdního rozšíření ptáků

v ČR (Šťastný, Bejček & Hudec 2006). Tehdy byli holubi doupňáci zjištěni v kvadrátech 6661, 6760,

6862 a 6961. Do značné míry se tyto údaje kryjí s našimi výsledky zjištěnými v letech 2009 – 2011. My

jsme sice holuby nezjistili v kvadrátech 6661 a 6760, ale stejně jako v letech 2001 – 2003 jsme je

zjistili v kvadrátech 6862 (lokality Staré duby, Doubrava u Slavětic), 6961 (lokality Bučina u Peclparovy

boudy, Kadečka) a nově v kvadrátu 6860 (lokalita Mařenka).

Výsledky, které jsme zjistili o holubu doupňákovi, doplňujeme poznatky o rozšíření dalších

příslušníků čeledi holubovití (Columbidae). Holuba hřivnáče (Columba palumbus) jsme registrovali ve

4 studovaných oblastech pomocí akustických záznamníků (sektor E, F, G, H, Obr. 7). Při terénních

pochůzkách, které byly spojeny s akustickým odposlechem, však byli tito holubi zjištěni ve všech

dalších 7 lokalitách (sektor A, B, C, D, I, J, K, Obr. 1). V rámci podzimních přeletů jsme pozorovali i

větší hejna, např. o velikosti nejméně 110 ex. (9.9.2006, Mohelno). Jedná se zcela evidentně o

nejběžnější druh divokého holuba, který žije ve zdejších lesích. Hrdličku divokou (Streptopelia turtur)

jsme zjistili pomocí akustických záznamníků pouze na 2 lokalitách (sektor G, H, Obr. 8). V rámci

terénních pochůzek byla zjištěna také na dalších místech (např. sektor D, I, J, K), ale všude se

vyskytovala relativně řídce. Domníváme se, že je to druh, který by zasloužil zvýšenou pozornost.

Výskyt hrdličky divoké byl v přímém protikladu s rozšířením hrdličky zahradní (Streptopelia decaocto).

Protože se jedná o synantropní druh, tak byla zastižena prakticky na všech vhodných lokalitách

v blízkosti lidských sídel. V místech navazujících na lidská obydlí a v polích jsme se rovněž pravidelně

setkávali s ferálními populacemi holuba domácího (Columba livia forma domestica).

10

Tab. 1. Holub doup ňák v lesích spravovaných LS T řebíč (2011)

Oblast (sektor) Kontrola P řítomnost Lokalita Po čet Výhled (rok) 0/1 (páry) +/neg A – Svatoslav a okolí 2010, 2011 0 - B – Mařenka 2010, 2011 1 Mařenka 1+ + C – Klučovská hora 2010 0 - D – Boňov 2009, 2010 0 Ratibořice - E – Myslibořický les 2010, 2011 1 Peclpar. bouda 4+ + Kadečka 4+ ? F – Hrotovický les 2010, 2011 0 - G – Rokytná 2010, 2011 0 V část obory - - H – Vladislav - Hartvíkovice 2009, 2010, 2011 1 Staré duby 2 + I – Hartvíkovice - Mohelno 2009, 2010, 2011 1 Halířky - - U ostrova - - Doubrava u Sl. 2+ + Rabštejn - - J – Mohelno - Biskoupky 2009, 2010, 2011 0 - - K – Třebíčsko 2009, 2010 0 - - - Souhrn 11 9 13+ Legenda: Popis lokalit s výskytem holuba doupňáka Mařenka - smrčina s vtroušenými listnáči “U Tříhranného“ 1,2 km JJV od vrchu Mařenka; U Peclparovy boudy - bučina v severní části Myslibořického lesa; Kadečka - zbytková bučina nad pravým břehem Rokytné; Staré duby - fragmenty suťového listnatého lesa a navazujících smíšených starých porostů

na pravém břehu Dalešické přehrady u hradu Holoubek; Doubrava u Slavětic - starý listnatý porost s převahou dubu severovýchodně od Slavětic Přítomnost 0 - holub doupňák nezjištěn 1 - holub doupňák přítomen Výhled + - pozitivní trend (stav populace setrvalý, možný její mírný nárůst) neg. - Negativní ternd (populace v úpadku, vesměs jde o kácení hnízdních porostů)

4. Diskuse a záv ěr

Holubi doupňáci se vyskytovali v oblasti, kterou nyní obhospodařuje LS Třebíč, samozřejmě

také v minulosti. Informace, které máme k dispozici, však naznačují, že ani hnízdění v minulosti nebylo

nikterak běžné. Jedny z nejstarších záznamů jsou od Čapka, který holuby doupňáky zjistil zejména

z údolí řek Chvojnice a Oslavy (Čapek in litt. in Chytil 1986). Čapek ale prokázal hnízdění tohoto

holuba také v atypických místech, např. hnízdil v údolí řeky Jihlavy ve stěnách hradu Templštýn

(1889), nebo v opěrné zdi železničního mostu u Ivančic (1912, Čapek in litt., ex. Vačkař in Martiško et

al. 1994). Ale již v roce 1907 se zmiňuje Hála (= Halla) o úbytku těchto ptáků a doslovně píše, že

ptáků rok co rok ubývá se starými doupnými stromy. Četněji hnízdili podle něj jen v oboře Hrotovské a

Náměšťské, kde jak napsal, dosud není nouze o příhodná hnízdiště (Halla 1907). V letech 1948 – 50

11

tito holubi nehojně hnízdili v údolí Klapovky u Ptáčova a u Račerovic (Havlín 1951). Tentýž autor, ale o

několik desítek let později, tohoto holuba již nezjistil v rámci podrobného výzkumu, který byl směrován

do otevřených biotopů v oblasti výstavby budoucí jaderné elektrárny Dukovany (Havlín & Havlínová

1977). Podobně tento druh holuba nezjistili ani Beklová s Pikulou při výzkumu v lesních biotopech,

který zahrnoval také kaňonovité údolí řeky Jihlavy (Beklová & Pikula 1977). Přitom ve své následující

práci stejní autoři informují o hnízdění těchto holubů v oblasti lesů na pravém břehu Dalešické

přehrady, a to v úseku Hartvíkovice – Rabštejn (1 – 10 párů), v oblasti Hrotovického lesa směrem

k Rouchovanům a Prešovicím (1 – 10 párů) a v oblasti komplexu lesů kolem řeky Oslavy až po

Senorady, pak podél řeky Chvojnice od soutoku s Oslavou po Kuroslepy a v lesích mezi Kramolínem

a Slavěticemi (11 – 50 párů, Pikula & Beklová 1977). Martiško (Martiško et al. 1994) se zmiňuje na

Třebíčsku o obsazené lokalitě v Budišově. V údolí řeky Jihlavy (Lhánice) byl holub doupňák zjištěn

sporadicky v hnízdní době v letech 1996 – 1998 (Mrlík 1999). O několika dalších hnízdních lokalitách

na Třebíčsku se zmiňují také Kunstmüller & Kodet (2005). Konkrétně uvádějí okolí Kněžic, Budišova,

Nových Syrovic, Příštipy. V letech 1980 – 2004 byli holubi doupňáci zjištěni také v polesí Kobylí mezi

Opatovem a Heralticemi, v polesí Mařenka a Srnčí vrch mezi Želetavou, Rokytnicí n. R. a

Čáslavicemi, v údolí řeky Jihlavy u Stropešína, v letech 1990 – 2004 pravidelně hnízdili také v okolí

Číchova (Kunstmüller & Kodet 2005).

Je pravděpodobné, že kolísání početnosti holuba doupňáka je normální a může mít i cyklický

charakter. Např. ve 40. – 50. letech XX. století holub doupňák zmizel z mnoha míst v ČR, avšak již

v mezidobí 1973 – 2003 došlo naopak k jeho výraznému šíření (Hudec & Šťastný 2005, Šťastný,

Bejček & Hudec 2006). Tento trend byl zaznamenán i v posledních letech na jižní Moravě v oblasti

Znojemska (Škorpíková 2004, 2007), nebo v mezidobí 1985 – 2004 na Vysočině (Kodet 2008). Je

také možné, že se časem tento holub stane v ČR, alespoň částečně, synantropním druhem, jak

naznačují pozorování z posledních let (Zvářal 2004).

Ve studované oblasti širšího okolí Třebíče zatím k výraznějšímu šíření holuba doupňáka

nedošlo. Jeho početní stavy, velikost lokálních hnízdních populací i jejich distribuce v krajině zůstává

po mnoho let víceméně stabilní či setrvalá. Alespoň tak je tomu při srovnání současných dat s daty

publikovanými z identického území v minulosti. V současné době můžeme holuba doupňáka v širším

okolí Třebíče (986 km2) považovat, stejně jako v minulosti, za vzácný, ostrůvkovitě rozšířený druh,

jehož početnost můžeme odhadnout do 30 hnízdících párů (spíše ale méně, kolem 20 párů).

V relativně blízké budoucnosti tomu však může být zcela jinak. Místní populace mohou být významně

ovlivněny cyklickými změnami, ke kterým dochází uvnitř samotných populací, a které pak postihují

celé populace na velkém území (mohou snížit celkovou početnost druhu). Tuto skutečnost zřejmě

ovlivnit nemůžeme. Můžeme ale pro tyto ptáky ovlivnit nabídku hnízdních příležitostí a zajistit určitou

kvalitu potravy. Znamená to, alespoň významně nesnižovat plošnou výměru starých listnatých porostů

(hlavně buků a dubů), které jsou v hospodářských lesích dosud roztroušeny, uchovat některé staré

doupné stromy v lesních porostech na dožití a omezit chemizaci při ošetřování kulturních rostlin na

polích a loukách.

12

5. Citovaná literatura:

- BEKLOVÁ M. & PIKULA J., 1977: Ptactvo lesů. In: Dokumentační výzkum obratlovců zájmového území jaderné elektrárny V2 v Dukovanech. ÚVO ČSAV, Brno: 155-173.

- CEPÁK J., KLVAŇA P., ŠKOPEK J., SCHRÖPFER L., JELÍNEK M., HOŘÁK D., FORMÁNEK J. & ZÁRYBNICKÝ J. (eds.), 2008: Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Avicenum, Praha: 607 p.

- Del HOYO Y., ELLIOT A. & SARGATAL J. (eds.), 1997. Handbook of the Birds of the World. Vol. 4. Sandgrouse to Cuckoos (in english). Lynx Edicions, Barcelona.

- FIALA V., 1966: Rozšíření vodního ptactva na Českomoravské vrchovině. Muzeum Vysočiny, Jihlava: 51 p.

- GAVRIN V. F., DOLGUŠIN I. A., KORELOV M. N. & KUZMINA M. A., 1962: Pticy Kazachstana. Tom II. (in russian). Izdavatělstvo Akademii nauk Kazašskoj SSR, Alma-Ata: 779 p.

- GRIM T., 1991: Pozorování ptáků na Třebíčsku. Veronica, časopis moravských a slezských ochránců přírody, Brno, 2/V: 29-31.

- GRIM T., 1992: Zahnízdění slavíka modráčka středoevropského (Luscinia svecica cyanecula Meisner, 1804) na Českomoravské vrchovině. Moravský ornitolog 3/92: 15-16.

- GRIM T., 1996: Ptactvo Třebíčských rybníků. Ptáci kolem nás 4, MOS, Přerov: 4-8. - HALLA J., 1907: Ptactvo kraje Mor. - Krumlovského a Střelicka. Zprávy Kommisse pro

přírodovědecké prozkoumání Moravy. Oddělení zoologické, Brno: 8: 31 p. - HAVLÍN J., 1951: Přehled ptactva zjištěného v okolí Třebíče od 1. Ledna 1948 do 15. června

1950. Sborník přírodovědeckého klubu v Třebíči: 8 p. - HAVLÍN J. & HAVLÍNOVÁ S., 1977: Ptactvo otevřené krajiny. In: Dokumentační výzkum

obratlovců zájmového území jaderné elektrárny V2 v Dukovanech. ÚVO ČSAV, Brno: 105-123. - HUDEC K. & ŠŤASTNÝ K., 2005: Fauna ČR, Ptáci – Aves, Díl II/2 (2., přepracované a doplněné

vydání). Academia, Praha: 903-910. - HUDEC K. & ČERNÝ W., 1977: Fauna ČSSR, Ptáci – Aves, Díl II. Academia, Praha: 893 p. - HUDEC K., ČAPEK M. Jr., HANÁK F., KLIMEŠ J. & PAVÍZA R., 2003: Soustava a české

názvosloví ptáků světa. Muzeum Komenského v Přerově, Přerov: 462 p. - CHYTIL J. 1986: Ptactvo údolí Chvojnice. Zprávy MOS 44: 75-105. - KAŇUŠČÁK P., 2004: Ďalšie údaje o zimovaní holubov plúžikov (Columba oenas) v širšom okolí

Piešťan. CREX – zpravodaj jihomoravské pobočky ČSO 22: 106-108. - KLÍMA M., 1964: Příspěvek k hnízdní bionomii racka chechtavého (Larus ridibundus L.).

Zoologické listy, Brno 13/2: 111-124. - KLÍMA M., 1966: A Study on Diurnal Activity Rhythm in the European Pochard, Aythya ferina (L.),

in Nature. Zoologické listy, Brno 15(4): 317-332. - KODET V., 2008: Změny hnízdního rozšíření ptáků (Aves) na Vysočině podle mapování z let 1973

– 1977, 1985 – 1989 a 2001 – 2004. Cinclus 19: 35-50. - KODET V. (ed.), 2010: Doupní ptáci v lesích na Vysočině 2010. - Závěrečná zpráva, Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině, Jihlava: 72 p.

- KODET V. & KUNSTMÜLLER I., 2008a: Červený seznam ptáků kraje Vysočina. Cinclus 19: 51-58.

- KODET V. & KUNSTMÜLLER I., 2008b: Kategorizace významu hnízdišť ptáků na Českomoravské vrchovině z hlediska jejich ochrany. Cinclus 19: 59-63.

- KODET V. & KUNSTMÜLLER I., 2008c: Ornitologická pozorování na Vysočině v letech 2005 a 2006. Cinclus 19, Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině, Jihlava: 113-144.

- KOVŠAR A. F., 1988: Mir ptic Kazachstana (in russian). Vydavatelství Mektep, Alma-Ata: 272 p. - KUNSTMÜLLER I. & KODET V., 2005: Ptáci Českomoravské vrchoviny. Historie a současnost

hnízdního rozšíření v kraji Vysočina. ČSOP Jihlava, Muzeum Vysočiny Jihlava: 116-118. - MARTIŠKO J., ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V., HUDEC K., PELLANTOVÁ J. & VLAŠÍN M., 1994:

Hnízdní rozšíření ptáků, jihomoravský region. Část 1, nepěvci. Moravské zemské muzeum, Český svaz ochránců přírody ZO Pálava: 237 p.

- MRLÍK V., 1999: Výzkum fauny obratlovců (velcí savci a ptáci) v zájmové oblasti NPR Velká skála a přiléhajícím okolí. Expertíza pro RŽP v Třebíči, Brno.

- PIKULA J. & BEKLOVÁ M., 1977: Ecological distribution of forest avifauna in the region of constructed energetic system Dukovany – Dalešice. Acta Sc. Nat. Brno, 11 (Nova Series 12): 1-52.

- SAVICKÝ J., 2008: Techniky akustického monitoringu ptáků. – In: KODET V., SAVICKÝ J. & HERTL I.: Závěrečná zpráva projektu Využití informačních technologií v ornitologickém výzkumu na Vysočině. Pobočka ČSO na Vysočině, Jihlava: 9–37.

13

- ŠKORPÍKOVÁ V., 2004: Několik dalších údajů k rozšíření holuba doupňáka (Columba oenas) na Znojemsku s přihlédnutím k širšímu regionu. CREX – zpravodaj jihomoravské pobočky ČSO 22: 98-105.

- ŠKORPÍKOVÁ V., 2007: Holub doupňák (Columba oenas) na jižní Moravě v hnízdním i mimohnízdním období. CREX – zpravodaj jihomoravské pobočky ČSO 27: 50-59.

- ŠŤASTNÝ K. & BEJČEK V., 2003: Červený seznam ptáků České republiky. In: PLESNÍK J., HANZAL J. & BREJŠKOVÁ L. (eds.): Červený seznam obratlovců České republiky. Příroda 22, Praha: 95-110.

- ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V. & HUDEC K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum: 176-177.

- VESELOVSKÝ Z., 2001: Obecná ornitologie. Academia, Praha: 357 p. - VYHLÁŠKA č. 395/1992 Sb. Ministerstva životního prostředí České republiky ze dne 11. června

1992, kterou se provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny § 14., v platném znění

- ZVÁŘAL K., 2004: Holub doupňák (Columba oenas) tokající ve městě. CREX – zpravodaj jihomoravské pobočky ČSO 22: 109-110.

6. Přílohy

Obr. 1. Sledované oblasti v LS Třebíč; Obr. 2. Sektor E, D - Myslibořický les, Boňov, Lokality: U Peclparovy boudy, Kadečka,

Ratibořice; Obr. 3. Sektor D, H – Boňov, Vladislav – Hartvíkovice, Lokality: Staré duby, Ratibořice; Obr. 4. Sektor I (Hartvíkovice – Mohelno), Lokality: Halířky, U ostrova, Doubrava u Slavětic,

Rabštejn – Mohelnský mlýn; Obr. 5. Akustický monitoring na LS Třebíč; Obr. 6. Holub doupňák (Columba oenas) na LS Třebíč, akustické záznamníky; Obr. 7. Holub hřivnáč (Columba palumbus) na LS Třebíč, akustické záznamníky; Obr. 8. Hrdlička divoká (Streptopelia turtur) na LS Třebíč, akustické záznamníky; Obr. 9. Lokalita Halířky (sektor I), skalní výchozy na pravém břehu Dalešické přehrady

s řídkým porostem starých borovic a vtroušeným dubem (možné hnízdiště holuba doupňáka, 26.12.2009);

Obr. 10. Lokalita Halířky (sektor I), skalní výchozy na pravém břehu Dalešické přehrady s řídkým porostem starých borovic a vtroušeným dubem (možné hnízdiště holuba doupňáka, 26.12.2009);

Obr. 11. Lokalita Halířky (sektor I), svah na pravém břehu Dalešické přehrady s řídkým porostem starých borovic a vtroušeným dubem (možné hnízdiště holuba doupňáka), výhled na protější břeh s Wilsonovou skálou (26.12.2009);

Obr. 12. Lokalita U ostrova (sektor I), svah na pravém břehu Dalešické přehrady s řídkým porostem starých dubů a habrů, vtroušenou borovicí a bukem (možné hnízdiště holuba doupňáka, 26.12.2009);

Obr. 13. Lokalita Staré Duby (sektor H), dutiny v suchém kmenu stromu (hnízdiště holuba doupňáka, 13.7.2009);

Obr. 14 . Lokalita U Peclparovy boudy (sektor E), dutiny v kmenu buku (jedna z nich obsazená holubem doupňákem, 16.4.2010);

Obr. 15. Lokalita Staré Duby (sektor H), svah s řídkým porostem starých dubů, buků a borovic (9.3.2011);

Obr. 16. Lokalita u Peclparovy boudy (sektor E), bučina v severní části Myslibořického lesa (16.4.2010);

14

Obr. 1. Sledované oblasti v LS Třebíč

A – Svatoslav a okolí B – Mařenka C – Klučovká hora D – Boňov E – Myslibořický les F – Hrotovický les G – Rokytná H – Vladislav - Hartvíkovice I – Hartvíkovice - Mohelno J – Mohelno - Biskoupky K – Třebíčsko

15

Obr. 2. Sektor E, D - Myslibořický les, Boňov Lokality: 1) U Peclparovy boudy, 2) Kadečka, 3) Ratibořice

16

Obr. 3. Sektor D, H – Boňov, Vladislav – Hartvíkovice Lokality: 1) Staré Duby, 2) Ratibořice

17

Obr. 4. Sektor I (Hartvíkovice – Mohelno) Lokality: 1) Halířky, 2) U ostrova, 3) Doubrava u Slavětic, 4) Rabštejn – Mohelnský mlýn

18

Obr. 5. Akustický monitoring na LS Třebíč

19

Obr. 6. Holub doupňák (Columba oenas) na LS Třebíč (červeně = akustický záznam druhu)

20

Obr. 7. Holub hřivnáč (Columba palumbus) na LS Třebíč (červeně = akustický záznam druhu)

21

Obr. 8. Hrdlička divoká (Streptopelia turtur) na LS Třebíč (červeně = akustický záznam druhu)

22

Obr. 9. Lokalita Halířky (sektor I), skalní výchozy na pravém břehu Dalešické přehrady s řídkým porostem starých borovic a vtroušeným dubem (možné hnízdiště holuba doupňáka, 26.12.2009)

Obr. 10. Lokalita Halířky (sektor I), skalní výchozy na pravém břehu Dalešické přehrady s řídkým porostem starých borovic a vtroušeným dubem (možné hnízdiště holuba doupňáka, 26.12.2009)

23

Obr. 11. Lokalita Halířky (sektor I), svah na pravém břehu Dalešické přehrady s řídkým porostem starých borovic a vtroušeným dubem (možné hnízdiště holuba doupňáka), výhled na protejší břeh s Wilsonovou skálou (26.12.2009)

Obr. 12. Lokalita U ostrova (sektor I), svah na pravém břehu Dalešické přehrady s řídkým porostem starých dubů a habrů, vtroušenou borovicí a bukem (možné hnízdiště holuba doupňáka, 26.12.2009)

24

Obr. 13. Lokalita Staré Duby (sektor H), dutiny v suchém kmenu stromu (hnízdiště holuba

doupňáka, 13.7.2009) Obr. 14 . Lokalita U Peclparovy boudy (sektor E), dutiny v kmenu buku (jedna z nich obsazená

holubem doupňákem, 16.4.2010)

Obr. 15. Lokalita Staré Duby (sektor H), svah s řídkým porostem starých dubů, buků a borovic

(9.3.2011) Obr. 16. Lokalita u Peclparovy boudy (sektor E), bučina v severní části Myslibořického lesa

(16.4.2010)