UVNIT� VESMÍRNÝCH LODÍ

George Adamski

1955

(1)

P�EDMLUVA

Desmond Leslie

Když jsem s Georgem Adamskim vydával knihu "Létající talí�e p�istály", neznal jsem ho ješt� osobn�. M�j nakladatel i já jsme tehdy zastávali názor, že Adamského místop�ísežné prohlášení, že m�l skute�n� kontakt s létajícím talí�em, posta�uje jako d�kaz a pln� ospravedl�uje vydání této knihy. Pozd�jší událostí potvrdily, že jsme jednali správn�.

V listopadu 1953, m�síc po vydání knihy, let�l neznámý objekt nad Norwichem v Norfolku a byl spat�en sedmi �leny Britské astronomické spole�ností a Astronomické spole�ností v Norwichu. Jeden z nich, pan Potter, po�ídil snímek, na kterém je zachycen talí� s kopulí a prstencem okének. Talí� se podobá objektu, který vyfotografoval Adamski.

15. února 1954 zachytili dva chlapci ve v�ku 13 a 8 let na snímku objekt, který se snesl z oblak� nad Coninstonem v Lancashire. Snímek byl pon�kud nejasný, ale p�ece jen natolik z�etelný, že na n�m bylo možno rozeznat talí� s kopulí a prstencem okének, jak to ukazují snímky Adamského. Jediným rozdílem, patrným již p�i prvním pohledu, byl úhel po�ízení. Fotografie se zdála být po�ízena v úhlu 25° k vertikální ose talí�e, zatímco snímky Adamského vykazují úhel p�ibližn� 50°. Po d�kladném prozkoumání se dosp�lo k záv�ru, že chlapci negativ nezfalšovali a nevyfotografovali pouhý model, zhotovený podle snímku Adamského. Další d�kaz podal pozd�ji Leonard Cramp M.S.I.A., autor v�decké knihy "Prostor, zemská p�itažlivost a létající talí�e". Pomocí ortografické projekce dokázal, že consistonský talí� má stejné proporce, jaké má létající talí� Adamského, kdyby chlapci cht�li zhotovit model, museli by nejd�íve ud�lat ortografickou projekci a podle ní pak v p�esném m��ítku model postavit. K dokonalému parabolickému zak�ivení by p�itom museli použít soustruh. Chlapci nem�li žádnou možnost dostat se k soustruhu a nev�d�li nic o ortografické projekci. Já osobn� pochybuji, že by v�d�li, jak vy�íznout parabolické zak�ivení.

Mnoho lidí Adamského podezíralo, že vyfotografoval stínidlo lampy. Objevení se obrovského "stínidla lampy" nad Norwichem a jeho pozd�jší snesení se s nebe nad Lancashire vybízí k domn�nce, že ono "stínidlo lampy" muselo disponovat

neuv��itelnou samopohonnou silou a k tomu muselo dokázat ulet�t vzdálenost 10 000 km z Kalifornie nad Atlantikem, kdyby Adamski vyfotografoval stínidlo lampy nebo n�jaký jiný vlastnoru�n� vyrobený p�edm�t, asi by se n�komu jinému d�íve nebo pozd�ji dostal do rukou podobný objekt a byl by identifikován. Adamského negativy zkoumal Cecil B. de Miles. expert na trikové fotografie a Pev Marley a oba prohlásili, že kdyby se jednalo o zfalšované snímky, pak by to byly ty nejlepší, jaké kdy vid�li. Fotografie zkoumal také Joseph Mansour, šéf Jetex Model Aircraft, a �ekl, že podle jeho mín�ní to nejsou snímky model�, nýbrž snímky velkých objekt� o pr�m�ru asi 10 m.

V lét� 1954 jsem jel do Ameriky a prohlížel všechny Adamského filmy a p�ístroje. Vlastní velmi p�kný a p�esný 15,2 cm Newton – Reflex - Teleskop. Na okulár nasadil úpln� primitivní kameru, skládající se jen z krabice a jednoduchého uzáv�ru a vzadu má pohyblivou zásuvku pro desky. Okulár jí slouží jako �o�ka. Tímto p�ístrojem jsem vyfotografoval model talí�e, který jsem zav�sil do ur�ité vzdálenosti. Výsledný snímek vypadal p�esn� jako snímek modelu, zav�šeného v ur�ité vzdáleností. Sv�dky Adamského setkání s létajícím talí�em v poušti dne 20. listopadu 1952 jsem vyslechl osobn�. Podle jejich výpov�dí pozorovali toho dne ráno obrovskou vesmírnou lo� doutníkového tvaru bez k�ídel, která let�la nad pouští Center. Vid�li, jak Adamski hovo�il s n�jakou osobou, oble�enou do hn�dého obleku z jednoho kusu látky, když cizinec odešel, vydali se za Adamským a sledovali jeho stopy i stopy oné druhé bytosti, které m�ly velikost otisku dámského st�evíce �. 4. Pozd�ji z nich byly ud�lány odlitky a jeden z nich leží na mém psacím stole, na kterém píší tyto �ádky. Adamského stopy vedly zp�t ke skupin� lidí, ty druhé náhle kon�ily v míst�, kde se vznášel létající talí�.

V srpnu letošního roku jsem navštívil místo, kde se setkání uskute�nilo. Zjistil jsem, že navzdory vysoké teplot� vzduchu (asi 100 st. Fahrenheita) zanechávaly mé nohy v písku dob�e z�etelné stopy. Soudržnost písku mohla být zp�sobena tím; že tudy pod zemí protékal jeden ze starých vodních tok� a že p�da zde byla pravd�podobn� vlhká.

Šest sv�dk� Adamského setkání s vesmírnou bytostí:

Dr. George Williamson a jeho paní

pán a paní Al Bailey

paní Lucy Mc Ginnis

paní Alice Wellsová

Všichni tvrdí, že b�hem celé událostí létala v blízkosti vojenská letadla, kroužila ve vzduchu a prudce klesala k zemi. Tuto informaci vojenské letecké síly nikdy nepotvrdily, ale ani nepop�ely.

(2)

NÁVRAT OBYVATELE VENUŠE

Los Angeles je m�sto plné sv�tel a hluku, plné sp�chu a nepokoje. Je to velký kontrast ve srovnání s pokojným sv�tlem hv�zd a mírem mého horského domova.

Stalo se to 18. února 1953. Nep�ijel jsem za zábavou, nýbrž protože jsem se cítil být k tomuto m�stu p�itahován, a to stejn� intenzívním zp�sobem, jaký jsem popsal již v knize "Létající talí�e p�istály".

Jako už po mnoho let, i tentokrát jsem šel do hotelu v centru m�sta, který dob�e znám. Vše prob�hlo jako obvykle. Hotelový z�ízenec odnesl mé zavazadlo nahoru, obdržel spropitné a odešel. Najednou jsem nerozhodn� stál uprost�ed pokoje. Byly teprve �ty�i hodiny odpoledne a protože jsem vlastn� nev�d�l, pro� jsem sem p�ijel, co mne sem hnalo, nem�l jsem nejmenší potuchy, co bych asi tak m�l d�lat. Chvíli jsem koukal z okna na živou ulici. Odtud však samoz�ejm� žádná inspirace nep�išla. A tak jsem se vydal dol� p�es hotelovou halu do koktejlového baru. Vrchní mne znal. P�esto, že mi zpo�átku v mé v�ci nev��il, vzbudil jsem u n�j postupn� velký zájem svým vypráv�ním a fotografiemi UFO. Dnes m� srde�n� pozdravil, když jsme si trochu popovídali, �ekl mi, že se v Los Angeles o létající talí�e zajímá již mnoho lidí a že jej mnozí žádali, aby jím dal zprávu, až se zase v hotelu objevím. Díval se na mne pln o�ekávání. Nev�d�l jsem, co na to odpov�d�t. V daném okamžiku jsem nem�l žádné plány. Na jedné stran� jsem v�bec nem�l chu� p�ednášet skupin� neznámých lidí o LTFO, na stran� druhé to mohla být p�íležitost, jak zabít �as p�i �ekání - ale na co jsem vlastn� �ekal ?

A tak jsem souhlasil. Krátce na to se kolem shromáždilo mnoho lidí a zahrnulo mne spoustou otázek. Odpovídal jsem podle svého nejlepšího sv�domí. Na všech totiž bylo patrné, že mají o UFO opravdu up�ímný zájem. Kolem sedmé hodiny jsem se hodiny a vyšel na ulici, abych se n�kde nave�e�el. Cht�l jsem být sám, pouze s pocitem, že se možná n�co stane, když jsem pon�kud roztržit� sn�dl svojí ve�e�í, vrátil jsem se do hotelu. V hale již nebyl nikdo, koho bych znal, a bar mne nep�itahoval. Pak mne napadlo, že bych mohl zavolat sle�n� M., mladé studentce, se kterou jsem se kdysi seznámil a která zde n�kde žila. Nem�la �as mne navštívit v mém horském domov� a proto mne prosila, abych jí zavolal, až p�íšt� pojedu do m�sta. Šel jsem do telefonní budky a vyto�il její �íslo. Byla ráda, že m� slyší. Nem�la sice k dispozici žádné auto, avšak �ekla, že tramvají u mne bude p�ibližn� za hodinu.

Koupil jsem si ve�erník a šel nahoru do svého pokoje, když jsem si p�e�etl vše, co mne zajímalo, �etl jsem i to ostatní, co jsem obvykle p�eskakoval. Snažil jsem se tak zaplašit neklid, který v tu dobu ovládal celé mé v�domí.

Aniž by uplynula hodina od mého telefonátu, sešel jsem dol� do haly a �ekal tam. Sle�na M. p�išla za patnáct minut. Chvíli jsme si povídali. Poradil jsem jí v mnoha záležitostech, v nichž si neum�la poradit sama, a posílil jsem tak její odvahu. Dojímala

mne svou vd��ností. Myšlenka, že p�ijedu do m�sta a pomohu jí, byla prý její jedinou nad�jí.

Když jsem jí doprovázel k tramvaji, napadlo mne, že mne sem možná z hor p�ivedlo její telepatické volání. Jakmile jsem však p�išel zp�t do hotelové haly, ozval se nepokoj op�t a byl siln�jší než p�ed tím.

Moje hodinky ukazovaly 22:30. Pozdní doba a skute�nost, že se nic ned�je, ve mn� vyvolaly vlny zklamání. A práv� v okamžiku této deprese se ke mn� blížili dva muži. Jeden z nich mne oslovil jménem.

Ani jednoho jsem neznal, oba však ke mn� p�istoupili p�ímo, bez váhání. Podle vzhledu to mohli být dva oby�ejní mladí obchodníci, nic víc. Pon�vadž jsem v minulosti po�ádal v Los Angeles p�ednášky, mluvil do rozhlasu a objevil se i v televizi a pon�vadž mne mnoho lidí z tohoto m�sta navštívilo v mém domov� v Palomar Gardens, nep�ipadala mi návšt�va dvou neznámých lidí nijak zvláštní.

Oba muži m�li, jak jsem zjistil, velmi p�knou postavu. První byl vysoký p�ibližn� 180 cm a mohlo mu být asi tak t�icet let. V obli�eji m�l sv�ží barvu, o�í jiskrné, tmav� hn�dé, prozrazující velkou radost ze života. Jeho pohled byl mimo�ádn� pronikavý. Tmavé vlnité vlasy m�l upraveny v módním st�ihu. Oble�en byl do tmav� hn�dého obleku a nem�l klobouk.

Druhý muž byl menší. Vypadal mladší a m��il asi 175 cm. M�l kulatý mladistvý obli�ej, sv�tlou ple� a šedomodré o�i. Jeho vlasy barvy písku byly vlnité a rovn�ž modern� p�ist�ižené. Na sob� m�l šedý oblek a také on byl bez klobouku. Oslovil mne jménem a usmíval se.

Op�toval jsem jeho pozdrav. Podal mi ruku, když se mne dotkl, pocítil jsem velikou radost. Stejný pocit jsem m�l i onoho památného 20. listopadu 1952, kdy jsem se setkal v pouští s neznámým mužem z vesmíru. Tak jsem poznal, že moji návšt�vníci nejsou obyvateli naší Zem�. M�l jsem velmi p�kný pocit, když jsme si pot�ásli rukama a ten mladší muž �ekl: "Byli jsme k tob� poslání. Máš �as jít s námi ?"

Bez jakéhokoliv zaváhání jsem ihned odpov�d�l: "Vydávám se zcela do vašich rukou."

Opustili jsme spole�n� halu a vyšli ven. Krá�el jsem mezi nimi. Na konci domovního bloku severn� od hotelu jsme odbo�ili k parkovišti, kde m�li v�z. B�hem celé cesty ml�eli, ale já jsem v srdcí cítil, že to jsou opravdoví p�átelé.

Nem�l jsem pot�ebu se jich ptát, kam mne vedou. Ani mi nep�ipadalo divné, že mi své po�ínání nijak nevysv�tlili. Hlída� parkovišt� nám p�ipravil v�z a mladší muž usedl za volant. Pokynul mi, abych se posadil vedle n�ho, jeho spole�ník pak zaujal místo rovn�ž na p�edním sedadle. Byla to �erná limuzína, �ty�dve�ový Pontiac.

Muž, který se ujal �ízení, v�d�l p�esn�, kam má jet, a jel velmi obratn�. Neznám nové dopravní cesty z Los Angeles, a tak jsem v�bec nev�d�l, kterým sm�rem jedeme.

B�hem jízdy panovalo ticho a já v klidu �ekal, až se moji spolujezdci p�edstaví a až mi vysv�tlí d�vod našeho setkání. Vím zcela jist�, že taková d�v�ra by za normálních okolností byla naprosto pošetilá, zejména když �lov�k ví o nezákonnostech, které se dnes ve sv�t� d�jí. V tomto p�ípad� to ale byl postoj �lov�ka jiné civilizace, který zaujímá v p�ítomností bytostí se z�eteln� vyšší moudrostí, než má on sám. Tak se nap�íklad chovali Indiáni v Americe, aby dali najevo úctu, rozvahu, trp�livost a d�v�ru. Chápal jsem to a choval se jako oni, zvlášt� když jsem v p�ítomnosti t�chto muž� cítil sílu, díky níž jsem si p�ipadal jako dít� ve spole�nosti bytostí velmi moudrých a dobrých.

Osv�tlení i m�stská zástavba pomalu �ídly, když jsme vyjeli z m�sta, poprvé promluvil vyšší muž: "Byl jsi velmi trp�livý," �ekl.

"Velmi dob�e víme, že by ses rád dozv�d�l, kdo jsme a kam t� vezeme." P�iznal jsem, že jsem od p�írody velmi zv�davý, a dodal jsem, že rád po�kám, až sami uznají za vhodné mi vše sd�lit. Mluv�í se smál a ukázal na �idi�e: "On je z planety, kterou nazýváte Mars. Já jsem ze Saturnu." Jeho hlas byl m�kký a p�íjemný a jeho angli�tina perfektní. Všiml jsem si, že i mladší muž hovo�il jemn�, jeho hlas však byl vyšší. Jak a kde se tak dob�e nau�ili našemu jazyku ? Když mi tato otázka vyvstala v mysli, okamžit� o ní v�d�li. Tentokrát promluvil Mar�an, poprvé od chvíle našeho setkání v hotelu: "My jsme ti," �ekl; "které vy na Zemi nazýváte kontaktéry. Žijeme zde a pracujeme zde, nebo� si musíme vyd�lávat na všechny naše pot�eby, na oble�ení, obživu a další v�ci, které jsou nezbytné. Na vaší planet� žijeme již mnoho let. Ze za�átku jsme m�li jiný – lehký p�ízvuk, ale to jsme p�ekonali a dnes si již nikdo nevšimne, že jsme jiní než obyvatelé Zem�. P�i práci i ve volném �ase chodíme mezi lidi, ale nikdy neprozrazujeme, že jsme obyvateli jiných sv�t�. Bylo by to pro nás nebezpe�né, jak sám dob�e víš. Dnes již rozumíme lidem lépe, než rozumí oni sami sob� a než si rozumí mezi sebou navzájem. Známe také d�vody neš�astných pom�r�, ve kterých se zde na Zemi nacházíte.

Víme také, s jakým posm�chem a s jakou kritikou ses setkal, když jsi neustále vysv�tloval, že i na vesmírných t�lesech, o kterých vaší v�dci tvrdí, že na nich nem�že být žádný život, existují lidé. Proto jist� velmi dob�e víš, co by se stalo, kdybychom t�eba jen nazna�ili, že máme domov na jiných planetách, jestliže n�komu �ekneme, že jsme p�išli na vaší Zemí, abychom zde pracovali a u�ili se, podobn� jako i vy chodíte na zkušenou do jiných zemí, pak nás budou mít za blázny. M�žeme samoz�ejm� vykonávat krátké návšt�vy na našich domovských planetách. Jako vy, tak i my milujeme zm�nu a toužíme op�t vid�t své staré p�átele. P�irozen� musíme takové cesty podnikat b�hem prázdnin nebo p�es víkend, aby nás pozemští spolupracovníci nepostrádali."

Nezeptal jsem se, zda se mojí návšt�vníci zde na Zemi oženili, ale m�l jsem pocit, že nikoliv. Op�t bylo chvíli ticho a já p�emýšlel o tom, co jsem práv� slyšel. Jak rád bych v�d�l, pro� si tito lidé z jiných sv�t� vybrali k p�átelství a k p�edávání poznání práv� mne. V každém p�ípad� jsem za to byl velmi vd��ný a zárove� jsem se cítil být velmi nepatrný.

Když jsem o tom p�emýšlel, �ekl Satur�an p�átelsky: "Nejsi ani prvním ani jediným �lov�kem, se kterým jsme hovo�ili. P�išli jsme k mnoha lidem v r�zných �ástech sv�ta. Mnozí o tom ve�ejn� mluvili a byli za to pronásledováni, dokonce až k smrti, jak vy �íkáte. Proto rad�ji v�tšina z nich ml�ela. Ale až vyjde kniha, kterou práv� píšeš o svém prvním setkání s naším bratrem z planety Venuše venku v poušti, pak mnoho lidí z ostatních zemí nalezne odvahu vypráv�t ti o svých zážitcích." (A jak se ukázalo, když vyšla kniha "Létající talí�e p�istály", jeho p�edpov�� se splnila.) Cítil jsem nejen velkou d�v�ru k ob�ma lidem, dokonce jsem m�l i krásný pocit, že si ve skute�nosti nejsme cizí. Byl jsem zárove� i pevn� p�esv�d�en, že tito muži mohou odpov�d�t na všechny otázky, které se týkají našeho sv�ta, a že jsou schopni vy�ešit všechny naše problémy. Ano, jsou schopni ud�lat to, co je pro nás pozemské lidi nemožné, a ud�lají to, když to budou považovat za nutné a když to bude v souladu s jejích misí, kterou sem p�išli vykonat.

Jeli jsme dobrou p�lhodinu po rovné dálnici. Stále jsem v�bec netušil, kam jedeme, krom� toho, že jedeme sm�rem k poušti. Byla p�íliš velká tma, než aby se daly rozeznat podrobnosti krajiny. V myšlenkách jsem byl hluboko pono�en do slov svých mimozemských p�átel a vlastn� se mluvilo jen málo.

Ze zamyšlení jsem byl vytržen náhlým odbo�ením z rovné dálnice na hrbolatou, rozbrázd�nou a úzkou cestu. Muž z Marsu �ekl: "Máme pro tebe p�ekvapení !"

Po této cest� jsme jeli asi 15 minut a nepotkali jsme žádné auto. Pak jsem v dálce na zemí zpozoroval objekt matn� zá�ící bílým sv�tlem. Mé vzrušení stoupalo, když jsme se p�iblížili do vzdáleností asi 15 metr�, zastavili jsme. Výšku objektu jsem odhadl na p�t až šest metr�. Vypadal p�esn� tak, jako talí� p�i mém prvním setkání s mimozemš�any p�ed t�emi m�síci.

Když jsme zastavili, spat�il jsem n�jakého muže, který stál na zemí p�ed lodí. Vystoupili jsme z vozu a moji pr�vodci hlasit� pozdravili. Muž na talí�i n�co opravoval. Jakmile jsme k n�mu došli, poznal jsem ke své veliké radosti p�ítele z prvního setkání - muže z Venuše !

M�l na sob� stejný oblek, podobný lyža�skému, jako minule, tentokrát však sv�tle hn�dý, s oranžovými proužky naho�e i dole na opasku. Jeho up�ímný úsm�v prozrazoval, že sdílí mou radost z našeho dalšího setkání, když jsme se pozdravili, �ekl: "P�i p�istání se z lodí odlomil kousek materiálu a tak jsem chvíle �ekání na vás využil k oprav�."

Vysypal do písku obsah malého tavícího tyglíku. Zv�dav� jsem p�ehlížel. "as byl p�esn� vypo�ítaný." �ekl. "Práv� te� jsem opravu dokon�il."

Najednou jsem si uv�domil, že mluví anglicky, a to pouze s nepatrn� odlišným p�ízvukem. P�i našem prvním setkání se však zdálo, že naší �e�í není v�bec schopen hovo�it. Doufal jsem, že to vysv�tlí, ale neud�lal to, a sám jsem se necht�l ptát. Místo toho jsem se sehnul a opatrn� se dotkl obsahu tyglíku. Zdálo se, že je to tuhnoucí roztavený kov. Byl ješt� velmi teplý, ale ne zas tolik, abych jej nemohl vzít do rukou.

Opatrn� jsem jej zavinul do kapesníku a pro jistotu zastr�il do náprsní kapsy kabátu. Tento mali�ký kousek kovu mám dodnes.

Mojí spole�níci se mému pošetilému jednání smáli, ale v jejich veselí nebyl výsm�ch. Venušan, i když musel p�edem znát odpov��, se zeptal: "K �emu ti to bude ?" Vysv�tlil jsem mu, že to mohu použít jako d�kaz jejich návšt�vy, protože když vyprávím o svém setkání s lidmi z Vesmíru, poslucha�i obvykle n�jaký konkrétní d�kaz žádají.

Venušan s úsm�vem �ekl: "Ano, vy jste opravdu rasa sb�ratel�, že ? Ale p�esv�d�íš se, že tato slitina obsahuje stejné kovy, jaké jste nalezli na Zemi, pon�vadž tyto kovy se nachází tém�� na všech planetách."

Nyní je t�eba, abych �ekl, že jsem se nedozv�d�l jména lidí z jiných sv�t�, s nimiž jsem se setkal. D�vod mi byl objasn�n, ale nemohu ho zde pln� uvést. Není s tím samoz�ejm� spojeno žádné tajemství. Jméno tam jenom má jiný význam a používá se odlišným zp�sobem než na Zemi. A�koliv tento "bezejmenný stav" nep�sobil p�i mém styku s vesmírnými p�áteli žádné potíže, umím si p�edstavit, že by tomu tak u mnohých �tená�� bylo, zejména v posledním díle knihy, kde se hovo�í o rozr�stání kontakt�. Protože se v našem sv�t� bez vlastních jmen neobejdeme, n�jaká jim sám vymyslím.

Chci zd�raznit, že jména, která jsem svým novým p�átel�m dal, nejsou jejích vlastní. Pro jejich volbu jsem však m�l dobré d�vody. Pro osoby, které je na stránkách mé knihy ponesou, mají ur�itý význam.

Muži z Marsu jsem dal jméno Firkon, Satur�anovi jméno Ráma a muži z Venuše Orton.

(3)

UVNIT� PRZKUMNÉ LOD� Z VENUŠE

Krátce po našem p�íchodu se Orton obrátil, vešel do lod� a pokynul mi, abych ho následoval. Firkon a Ráma p�išli hned za námi. Jak jsem již �ekl, talí� stál na zemí a pro vstup dovnit� bylo t�eba vystoupit po n�kolika málo sch�dcích.

P�esto, že jsem tušil, že se n�co takového stane, byla moje radost, když jsem se ocitl na palub� lodi, nepopsatelná. Rychle jsem se rozhlédl. Ukážou mi talí� také zevnit� ? Nebo - a v to jsem se ani neodvážil doufat - mne vezmou s sebou na cestu do vesmíru ?

Vešli jsme p�ímo do kabiny dve�mi, které byly tak vysoké, aby jimi mohl vzp�ímen� projít i Ráma. Sotva vešel jako poslední, dve�e se nehlu�n� zav�ely. Zaslechl jsem tichý šumot. Zdálo se, že vychází z podlahy nebo ze silné roury, vestav�né do horního konce oblé st�ny. V okamžiku, kdy se bzu�ení ozvalo, za�ala roura sv�tle �erven�

žhnout, aniž by však vydávala teplo. N�co podobného jsem vid�l na talí�i p�i prvním setkání. Tehdy však vysílala sv�tla r�zných barev, �ervenou, modrou a zelenou, jako sklen�ný prismatický hranol blyštící se ve slunci.

Nev�d�l jsem, kam se podívat d�ív. Obdivoval jsem znovu a znovu v�c pro m� zcela nepochopitelnou, a to jak mohly být dány dohromady všechny díly lod�, aniž byly vid�t spoje. Tak jako p�i mém prvním setkání s vesmírnou lodí nebyla patrná žádná stopa po vchodu dovnit�, tak nebyly ani nyní vid�t dve�e, které se za námi zav�ely. M�l jsem dojem, že vše kolem je jednolitá pevná st�na.

Zdálo se, že všechno se událo sou�asn�: Uzav�ení dve�í, slabý bzukot jakoby roje v�el, žhavá zá�e roury i jasn�jší osv�tlení vnit�ku lod�.

Bylo to tak vzrušující ! Musel jsem napnout všechny síly, abych se dokázal soust�edit na podrobnosti. Cht�l jsem si p�ece - až opustím lo� - v mysli uchovat jasný obraz všeho, abych o tom mohl podat stejn� jasnou zprávu !

Pr�m�r kabiny jsem odhadl na 5,5 metru. Z nejvyššího místa kopule vedl do st�edu podlahy asi 60 cm silný sloup. Byl to, jak jsem se pozd�ji dozv�d�l, magnetický dipól lod�, kterým byla �erpána vesmírná energie k pohonu. Nikdo mi však nevysv�tlil, jakým zp�sobem se to d�je.

"Horní konec sloupu je kladný," �ekl Firkon, "spodní �ást, která prochází podlahou, je záporná, když je to nutné, m�žeme pouhým stisknutím tla�ítka oba póly zam�nit."

Uprost�ed podlahy byla velká �irá kulatá �o�ka o pr�m�ru asi 1,8 metru. Magnetický sloup procházel jejím st�edem. Na okrajích této velké �o�ky stály proti sob� dv� pohodlné malé lavice, zaoblené podle jejího tvaru. Firkon a Ráma m� vyzvali, abych se posadil. Firkon si sedl vedle mne a vysv�tloval mi, co se d�je. Ráma zaujal místo naproti nám a Orton se odebral k p�ístrojovým deskám, které byly umíst�ny mezi ob�ma lavicemi na st�n� proti nyní neviditelným vchodovým dve�ím do scoutu.

Když jsme se posadili, obepjal naše t�la pružný pás. Byl z m�kkého, zdrsn�ného materiálu, nebo jím byl alespo� potažen. Jeho ú�el byl z�ejmý: Jednoduché bezpe�nostní opat�ení, abychom nespadli dop�edu nebo abychom neztratili rovnováhu.

Firkon vysv�tloval: "N�kdy, když lo� sedí pevn� na zemi, dochází p�i nadzvednutí k mohutnému ot�esu. Ale i když se to nestává �asto, jsme na to vždy p�ipravení." S úsm�vem pak dodal: "Je to stejný princip, na jakém jsou založeny jistící pásy ve vašich letadlech."

Stále jsem nemohl uv��it, že to, co nyní prožívám, je skute�nost. Od svého prvního setkání s Venušanem, zvlášt� od chvíle, kdy odešel a já jsem toužil jít s ním, ale musel jsem z�stat sám, jsem stále snil a doufal, že mi jednoho dne toto št�stí bude dop�áno. Nyní, když mi bylo stále jasn�jší, že jsme opravdu na cest� do vesmíru, jsem se nemohl z radosti ani vzpamatovat. Stále a stále jsem se musel nabádat k pozornosti, abych pozd�ji mohl všechno vypráv�t, i když nedostate�nými slovy.

"Tato lo� je stav�na pro dva, nejvýše t�í �leny posádky," vysv�tloval Firkon. "V p�ípad� nouze se sem však vejde mnohem více lidí. Ale není to moc �asto nutné." Nic bližšího ne�ekl. Možná, že slovy "nouzový p�ípad" mínil n�jaký záchranný podnik, když se nap�íklad jiná pr�zkumná lo� dostane do nesnází. Já jsem však byl bezprost�edním poznáním jejich v�deckých znalostí natolik omámen, že jsem si v tu chvílí v�bec neum�l p�edstavit, že by mohlo k selhání n�jaké jejich lod� dojít. Nesmíme však zapomínat, že i oni jsou pouze lidmi, i když daleko pokro�ilejšími než my, a tak jsou i oni vystaveni nebezpe�í omyl� a p�ípadných zm�n.

Obrátil jsem nyní svoji pozornost ke grafickým záznam�m na tabulích, širokých asi 90 cm, které pokrývaly st�ny po obou stranách neviditelných dve�í a sahaly od podlahy ke stropu. Fascinovaly m�. Možná to byly mapy, ale byly úpln� jiné, než obvyklé mapy na Zemi. Snažil jsem se uhodnout jejich ú�el. Nebyly na nich žádné ukazatele ani stupnice, nýbrž objevovaly se sv�telné záblesky r�zných barev a intenzity. N�které vypadaly jako barevné linky, probíhající nap�í� povrchem tabulí, n�které se pohybovaly nahoru a dol�, jiné klikat�, a op�t jiné na sebe braly podobu geometrických obrazc�. Jejich význam a funkce mi nebyly vysv�tleny; nejspíš bych tomu ani nerozum�l. Všiml jsem si však, že moji spolucestující bedliv� sledují každou zm�nu. Získal jsem dojem, že toto za�ízení udává mimo jiné sm�r letu, signalizuje p�ibližování cizích p�edm�t� a rovn�ž atmosférické a podobné situace v prostoru.

St�na za lavicemi, na kterých jsme sed�li, byla asi t�i metry široká; masivní a dutá. Na prot�jších st�nách, tedy naproti vchodu, byly op�t podobné tabule, ale trochu jiného typu než ty p�edchozí. Palubní deska pilota - to bylo n�co nep�edstavitelného. Nejlepší p�irovnání, které m� napadá, je, že se podobala hracímu stolu u varhan, avšak místo rejst�ík� a kláves m�la �ady tla�ítek. P�ímo na n� svítila malá sv�télka, každé osv�tlovalo 5 tla�ítek. Pokud se dob�e pamatuji, bylo tam celkem šest �ad tla�ítek, každá o délce asi 1.8 metru. P�ed palubní deskou stálo sedadlo pro pilota, podobné lavicím, na kterých jsme práv� sed�li. T�sn� u sedadla stál zvláštní p�ístroj, napojený p�ímo na sloup uprost�ed lod�. Byl umíst�n tak, aby ho pilot mohl pohodln� použít. Firkon potvrdil mou nevyslovenou domn�nku o jeho ú�elu, když �ekl: "Ano, to je periskop, n�co podobného, jako ve vašich ponorkách."

Když jsem pozoroval sv�telné signály, které probíhaly po tabuli a po záznamech na st�nách, a které jednou nabývaly na intenzit� a potom op�t slábly, bylo mi úpln� jasné, pro� tyto pr�svitné lod�, když letí naším vzdušným prostorem, tak �asto m�ní barvu. Ale jsou tu ješt� další faktory. Mnohé z on�ch zm�n barev a svítících v�nc�, které �asto talí�e obklopují, jsou výsledkem p�sobení energie r�zné frekvence. která vyza�uje do atmosféry a která osv�tluje bezprost�ední okolí lod�. Podobá se to ionizaci.

Uvnit� letounu nebylo neosv�tlené místo. Nemohl jsem však najít zdroj. ze kterého sv�tlo vycházelo. Zdálo se, že vniká do každého zákoutí. Toto sv�tlo nelze p�esn� popsat. Nebylo ani modré ani bílé ani jinak zabarvené. Spíše vypadalo jako jemná sm�s r�zných barev, p�i�emž jednotlivé barvy st�ídav� dominovaly.

Tolik jsem se snažil p�ijít tomuto tajemství na kloub a zárove� vid�t a zapamatovat si každou podrobnost onoho podivuhodného malého letounu, že jsem v�bec nezpozoroval, kdy jsme vzlétli. Pocítil jsem pouze slabý pohyb. Nedostavilo se však žádné enormní zrychlení nebo tlakový a výškový rozdíl, jako u našich letadel p�i nižších rychlostech. Také jsem nepocítil žádné trhnutí, když jsme se odpoutali od zem�. M�l jsem dojem hladkého a nesmírn� jistého letu a necítil jsem již skoro žádný pohyb, jako �lov�k necítí pohyb p�i ob�hu naší Zem� kolem Slunce p�i rychlosti 30 km za sekundu. I jiní lidé, kte�í m�li to št�stí a let�li v talí�i, byli velmi udiveni, že necítí tém�� žádný pohyb. Teprve pozd�ji, když jsem byl op�t na zemi, jsem si mohl uspo�ádat myšlenky, když jsem si znovu probíral všechny ty podivné v�ci, které se v mém v�domí nashromáždily.

Nyní mojí pozornost poutala velká �o�ka u mých nohou. P�ed o�ima jsem m�l úžasný pohled. Zdálo se, že letíme nad štíty st�ech n�jakého malého m�sta. Všechny p�edm�ty jsem mohl dob�e rozeznat, jako kdybychom byli jen takových t�icet metr� nad zemí. Ve skute�nosti jsme se nacházeli ve výšce asi 3 200 metr� a stále jsme stoupali. Avšak tento optický p�ístroj m�l takovou zv�tšovací schopnost, že bylo možno rozeznat jednotlivé osoby a pozorovat je, i když byl letoun hodn� vysoko a mimo dohled.

"Sloup uprost�ed, �ili magnetický dipól, slouží dv�ma ú�el�m," vysv�tloval m�j soused. "Nejen že dodává v�tšinu energie k letu, ale také slouží jako teleskop, který jedním koncem vy�nívá nad kopuli, aby bylo možno pozorovat oblohu, a druhým koncem prochází podlahou a umož�uje nám pozorovat zemi pod námi. Obrazy jsou tímto sloupem promítány do velké �o�ky na podlaze a ve strop�, jak to ostatn� sám vidíš."

Nevysv�tlil mi, zda se to d�je elektronicky nebo jiným zp�sobem. Zv�tšování mohlo být se�izováno podle pot�eby a já se domníval, že to musí být n�co víc, než jenom n�jaký jednoduchý optický systém, jaký známe na Zemi. Díval jsem se nahoru pr�hlednou kopulí. V �istém vzduchu hor, kde jsem žil, se zdálo, že na hv�zdy lze dosáhnout, ale když jsem je pozoroval vrcholem kopule, zdálo se, že stojí p�ímo nad námi. Zatím co jsem st�ídav� pozoroval zázraky na nebi a rychle ujížd�jící Zemi pod námi, všiml jsem si �ty� kabel�, které jakoby procházely �o�kou v podlaze a které byly do k�íže spojeny se sloupem uprost�ed.

Muž z Marsu zpozoroval, že mne zaujaly kabely, a hned mi vysv�tlil: "T�i z t�chto kabel� vedou energii z magnetického pólu ke t�em koulím ve spodní �ásti lod�. Ty bývají �asto, jak jsi vid�l, používány jako p�istávací podvozek. Koule jsou duté a p�i nouzovém p�istání mohou být spušt�ny a p�i startu op�t vytaženy. Nejd�ležit�jší funkcí koulí však je, že slouží jako kondenzátory pro statickou elekt�inu, která je p�ivád�na z magnetického pole. Tato energie je k dispozici v celém vesmíru. V p�írod� se projevuje v koncentrované podob� jako blesk."

"tvrtý kabel," pokra�oval, "vede z magnetického pólu k ob�ma periskop�m. Jeden je vedle pilotova sedadla, druhý t�sn� za sedadlem, u okraje �o�ky ve st�edu podlahy, jak to ostatn� sám m�žeš vid�t. Tyto p�ístroje jsou ve skute�nosti

prodloužením hlavního optického systému. Umož�ují pilotovi, aby vid�l, co se d�je, aniž by opustil sedadlo. Mohou být podle pot�eby zapojeny nebo vy�azeny tak, aby �lenové posádky, která se obvykle skládá ze dvou lidí, m�li možnost pln� využít teleskop, aniž by jeden druhého rušil."

Veškeré mechanizmy talí�e se nacházely pod podlahou kabiny a pod vn�jším podvozkem, jak lze vid�t na fotografii lod�.*) Já jsem žádnou strojovnu nevid�l. To, co mi ukázali, byl malý prostor, který sloužil jako vstup do místnosti s p�ístroji a zárove� jako dílna pro naléhavé opravy. Byl tam malý pracovní st�l a sk�ín� na nezbytné ná�adí a materiály.

Práv� když jsem do tohoto malého - prostoru nahlížel, �ekl pilot: "P�iprav se na p�istání. Jsme v t�sné blízkosti mate�ské lod�." Nemohl jsem tomu uv��it. M�l jsem dojem, že jsme do scoutu vstoupili teprve p�ed n�kolika minutami. P�ed chvílí byla st�na za lavicí, na které jsme sed�li, celistvá, nyní se v ní po�al objevovat kulatý otvor. Udiven� jsem p�ihlížel, jak se stále zv�tšuje, asi jako clona kamery. Pak se objevilo p�ibližn� 40 cm široké "volské oko". To vysv�tlovalo "volská oka" na mých fotografiích létajících talí��. V této lodi jsem je však dosud nezahlédl. Stejn� jako u dve�í, kterými jsme vešli, splynul povrch tak t�sn� se st�nou, že když byly uzav�eny, nebyly vid�t. Vzpomínal jsem na své vlastní snímky a napadlo m�, že na každé stran� musela být �ty�i (Fotografie je na stran� 52) okénka, dohromady tedy osm oken.

"Ano, máš pravdu," p�itakal Orton. "a stisknutím tla�ítka mohou být otev�ena nebo zav�ena."

Když nás pilot upozornil na blížící se p�istání, �ekl muž z Marsu: "Jist� se na to rád podíváš."

Myšlenka, že p�istaneme na mate�ské lodi. mne nepopsateln� vzrušovala. Musel jsem se ovládat a v duchu jsem se ptal, kde vlastn� ta mate�ská lo� �eká a jakým zp�sobem dojde k p�istání.

Orton okamžit� na moje nevyslovené otázky odpov�d�l: "Je to ta mate�ská lo�, která minulý rok zneklidnila tebe a tvé spole�níky p�i našem prvním setkání v poušti. ekala zde na nás a v tomto okamžiku je ve výšce 12 000 metr� nad Zemí. Dávej pozor ! Uvidíš, jak tyto lod� p�istávají a vjížd�jí do mate�ské lod�."

Fascinován jsem vyhlížel okénky ven. Dole pod námi jsem spat�il obrovský nehybný �erný stín, když jsme se k n�mu p�ibližovali, vypadalo to, jako by se hmota lod� zv�tšovala, a byly vid�t její oblé boky z obou stran. Pomalu, velmi pomalu jsme se blížili, až jsme stáli tém�� kolmo nad obrovskou nosnou lodí. Nebyl jsem v�bec p�ekvapen, když mi m�j spole�ník �ekl, že má 45 m v pr�m�ru a že je dlouhá 600 m.

Pohled na tuto obrovitou mate�skou lo� doutníkového tvaru, visící bez hnutí ve stratosfé�e, mi nikdy nevymizí z pam�ti.

(4)

MATE�SKÁ LO� Z VENUŠE

Naše malé plavidlo klouzalo dol� až na povrch mate�ské lod� tak, jako se snášejí pozemská letadla na povrch letištní plochy. Po chvíli se v plášti lod� objevil polokruhový otvor, který p�ipomínal otev�enou tlamu velryby.

Kdo vid�l fotografie mate�ské lod�, jist� si vzpomene, že má tupý, mírn� se svažující nos. Polokruhový otvor byl na vn�jším konci cylindrovitého t�lesa, tedy blízko místa, na kterém byl z�eteln� vid�t sklon nosu, když jsme dosedli na lo�, po�al se malý scout pohybovat sm�rem k otvoru. Nad ním se pon�kud naklonil a pak za�al klesat do lod�. Zde jsem poprvé pocítil, že padáme. Bylo to asi tím, že scout již k pohybu nepot�eboval vlastní energii a byl pod�ízen p�itažlivé síle mate�ské lod�.

Klesali jsme v nep�íliš ostrém úhlu až posléze podvozek scoutu dosedl pomalu a hladce na dv� kolejnice. Rychlost pohybu byla regulována t�ením a p�sobením magnetické síly v podvozku. P�esv�d�il jsem se, že Orton m�l pr�b�h p�istání pln� pod kontrolou. V jednom okamžiku jsem totiž málem ztratil rovnováhu a on okamžit� plavidlo zastavil, do doby, než jsem se op�t vzpamatoval. Pak scout pomalu pokra�oval v klouzání po kolejnicích, až jsme byli podle mého odhadu asi v polovin� cesty mezi stropem a podlahou mate�ské lod�. Zde se scout zastavil a ihned se otev�ely dve�e. P�ed nimi, na asi 5 metr� dlouhé a 1,8 metru široké plošin�, stál n�jaký muž. V ruce držel kovovou svorku, do které byl zaveden kabel. Muž nebyl velký, jeho výšku jsem odhadl na 165 cm. M�l ple� tmavé barvy, jakou jsem dosud u vesmírných lidí nespat�il. Oble�en byl do tmavohn�dého leteckého obleku a zpod �epice mu vy�uhovaly �erné vlnité vlasy. Oblek stejné barvy a podobného st�ihu m�l na sob� i Orton p�i našem prvním setkání.

První ze scoutu vystoupil Firkon, pak já, po mn� Ráma a jako poslední Orton. Muž na plošin� se usmíval a každému z nás pokynul na pozdrav. Ale nikdo ne�ekl ani slovo.

Z plošiny vedlo asi dvanáct schod� do jednoho z mnohých prostor� lod�, když jsem sestupoval dol�, všiml jsem si, že náš scout zastavil u výhybky. Jedny kolejnice vedly do nitra lod� a scout se mi brzy ztratil z dohledu. Místo, v n�mž mizel, bylo tmavé a nebylo vid�t, co v n�m je. Další kolejnice pokra�ovaly rovn� za výhybkou až k jednomu hangáru, u kterého stálo n�kolik podobných scout�, se�azených vedle sebe.

"Toto je místo pro malé lod� p�i našich letech vesmírem," vysv�tloval Firkon, který se na malý okamžik zastavil vedle mne na schodišti. "Kdybychom nyní let�li k jiné planet�; zastavil by se náš scout na plošin� jen na dobu, pot�ebnou k vystoupení, a pak by odjel do hangáru. Avšak protože my se brzy vrátíme na Zem, z�stane náš scout zatím zde."

Podíval jsem se dozadu a vid�l, že muž z plošiny upevnil na povrch scoutu svorku s kabelem. D�vod mi z�stal utajen. Svorka mi p�ipomínala velký sv�rák, používaný mechaniky na Zemi. Nevid�l jsem, k �emu je p�ipojen druhý konec kabelu. Asi bylo t�eba propojit svorku s kolejnicemi, aby se uzav�el okruh proudu, nebo byl konec kabelu upevn�n p�ímo pod okrajem scoutu. Necht�l jsem se ptát, abych nezdržoval.

Firkon mi však sám od sebe vše vysv�tlil: "Tyto malé lod� nemohou samy vyráb�t energii ve v�tším množství, a proto konají jen krátké lety z mate�ských lodí a vracejí se zase zp�t. Používají se ke kyvadlové doprav� mezi v�tšími lod�mi a místy kontakt� nebo p�edm�ty pozorování. Jsou naprosto závislé na zdroji energie z mate�ské lod�."

Po schodišti jsme sestoupili do v�tší kontrolní místnosti. Byla pravoúhlá a m�la zakulacené rohy. Podle mého odhadu byla velká asi dvanáctkrát deset metr� a vysoká asi dvanáct metr�. S výjimkou dvou dve�í byly st�ny po celé ploše pokryty barevnými grafickými vzorci a tabulemi jako v malém talí�i, byly však v�tší a bylo jich více. Na všech �ty�ech st�nách byly zabudovány ve t�ech �adách nad sebou plošiny, ze kterých bylo možno kontrolovat všechny p�ístroje. Na nejvyšší a nejnižší plošin� stály velké teleskopy. Od nich vedly kabely k mnoha p�ístroj�m do všech prostor lod�. To umož�uje, jak mi bylo �e�eno, že teleskopy mohou být v lodi používány na r�zných místech.

V místnosti byl ješt� jeden zajímavý p�ístroj - robot. Nemohl jsem si ho však blíže prohlédnout. Stejného robota v miniaturním provedení jsem vid�l už i v talí�i. V prostoru se dále nacházely r�zné aparatury, z nichž již žádné, jak jsem si všiml, nem�ly pohyblivé �ásti.

Rád bych se tu zdržel déle, abych si mohl lépe všechny p�ístroje, tabule, kresby, barvy a stroje prohlédnout a ptát se na jejich funkce a zp�sob provozu. Ale nebylo mi to dop�áno. Místo toho jsme tímto prostorem jenom prošli a druhými dve�mi vstoupili do obývacího pokoje, nejkrásn�jšího, jaký jsem kdy vid�l. Jeho jednoduchost a zárove� nádhera mi vyrazily dech. Musel jsem se na okamžik zastavit, abych mohl vst�ebat krásu a bohatství vy bavení pokoje, a zárove� abych vychutnal pocit harmonie, který z této místnosti p�ímo vyza�oval.

Nevím, jak dlouho mi trvalo; než jsem se op�t vzpamatoval. Nakonec jsem však byl zase schopen vnímat všechny podrobnosti kolem sebe. Strop byl podle mého odhadu vysoký asi 5 metr� a pokoj m��il p�ibližn� 12 m. M�kké tajuplné modrobílé sv�tlo napl�ovalo celý prostor stejnom�rným jasem, jeho zdroj však nikde nebyl vid�t, když jsem vstoupil dovnit�, byla moje pozornost okamžit� upoutána dv�ma mladými, p�vabnými ženami, které se ihned zvedly z divanu a vyšly nám vst�íc. Byl jsem velmi p�ekvapen. Z n�jakých d�vod� jsem si nikdy nedokázal p�edstavit ve vesmírných lodích ženy. Již sama jejich p�ítomnost a výjime�ná krása, jejich o�ividná laskavost, s níž nás p�icházely pozdravit, a spolu s tím i nádherný dekor tohoto mimozemského plavidla, to všechno ve mn� zanechalo tak mocný dojem, že to v�bec nedokážu popsat.

První, menší žena mi podala ruku, pak se obrátila a odešla na druhý konec místnosti. Druhá, vyšší a mladší dívka se ke mn� sklonila a lehce se dotkla ústy mé tvá�e. Mezitím ta první, velice p�vabná dívka p�inesla sklenici s bezbarvou tekutinou a podala mi ji. Byl jsem dojat milým a p�átelským chováním t�chto lidí. Pod�koval jsem a vzal si sklenici. Jak se ukázalo, byla to voda, a také jako naše pozemská pramenitá voda chutnala. Zdála se však trochu hust�jší a jako by m�la konzistenci �ídkého oleje, když jsem pil, snažil jsem se zapamatovat si a navždy si vtisknout do duše obraz t�ch dvou laskavých a krásných žen.

Mladá dáma; která mi p�inesla vodu, byla vysoká asi 158 cm. Její ple� byla velmi sv�tlá a zlat� zbarvené vlasy jí padaly ve vlnách v p�ekrásné symetrii na ramena. Její o�i m�ly zlatý t�pyt a n�žný a zárove� radostný výraz. M�l jsem pocit, že �etla moje myšlenky. Její tém�� pr�hledná ple� byla bez poskvrny, byla velmi jemná a p�ece pevná a vyza�ovala teplý lesk. Tahy jejího obli�eje byly jemn� �ezané, m�la malé uši a pravidelné bílé zuby. Vypadala velmi mlad�. P�edpokládal jsem, že ji m�že být n�co málo p�es dvacet let. Její ruce byly štíhlé a dlouhé prsty jemn� zašpi�at�lé. Všiml jsem si, že ani jedna ani druhá nem�ly nalí�ený obli�ej, ani nalakované nehty. Jejich rty m�ly p�irozenou tmav� rudou barvu. Nem�ly na sob� žádné klenoty. Takové šperky by zcela ur�it� ubraly na jejich p�irozené kráse.

Ob� ženy m�ly na�asené šaty, jakoby z látky na závoje, které jim spadaly až ke kotník�m. Šaty byly p�epásány pásy odlišné barvy s vetkanými drahokamy. Malá blondýnka m�la barvu šat� sv�tle modrou, na nohou m�la zlaté ozdobné sandály. Pozd�ji jsem se dozv�d�l, že tato žena pocházela z Venuše. Pojmenoval jsem jí Kalna.

Ilmuth je jméno, které jsem dal oné druhé žen�. Byla v�tší a m�la tmavohn�d� zbarvenou ple�. Také její vlasy spadaly ve vlnách na ramena - v krásných �erných vlnách s �ervenohn�dým leskem. M�la velké �erné o�i, ze kterých vycházelo hn�dé sv�tlo. M�la stejn� veselý výraz jako její družka. Cítil jsem, že dokáže �íst i mé nejnitern�jší myšlenky. Ve skute�nosti jsem tento dojem m�l p�i kontaktu s kteroukoli vesmírnou bytostí.

Tato milá brunetka m�la šaty tlumen� zelené bary a sandály barvy m�di. Ilmuth a Firkon byli z planety Mars.

Vím, že se pokouším o n�co úpln� nemožného, když se snažím popsat ony ženy z jiných sv�t�. tená� si musí vytvo�it vlastní p�edstavu o jejich dokonalé kráse, m�j nedostate�ný popis poslouží jen jako návod, aniž se však zdaleka p�iblíží skute�nosti.

Když jsem vyprázdnil malý pohár s vodou, vyzvaly m�, abych se posadil. Rád jsem vyhov�l.

Na st�n� proti dve�ím visel obraz, který nepochybn� znázor�oval n�jaké božstvo. Pohnutí mysli, které ve mn� vyvolala krása dvou mladých žen, bylo okamžit� p�ehlušeno zásahem podivuhodného vyza�ování, jež z obrazu vycházelo. Obraz znázor�oval hlavu a poprsí bytosti, staré p�ibližn� 18 až 25 let. V jejím obli�eji byla

vepsána dokonalá harmonie, zt�les�ující rovným dílem mužství i ženství. Její o�i zárove� vyjad�ovaly moudrost a milosrdenství, vymykající se jakémukoliv popisu.

Nevím, jak dlouho jsem byl touto krásou uchvácen. Nikdo mne nerušil, dokud jsem si znovu neuv�domil, kde jsem a co je v mém okolí.

Nemusel jsem se ptát, kdo je tato bytost. Kalna p�erušila jako první ml�ení a �ekla: "Je to náš symbol v��ného a bez�asového žití. Najdeš jej v našich lodích i v našich domovech. Pon�vadž máme tento symbol neustále p�ed o�ima, neuvidíš mezi námi žádného starce."

Na jedné stran� pokoje se nacházel delší st�l s mnoha židlemi. Pravd�podobn� byl používán posádkou lod� p�i jídle a také možná p�i poradách. M�l jsem dojem, že posádka má ješt� v�tší po�et �len�, i když jsem jich zatím vid�l jenom málo. Tato domn�nka sice potvrzena nebyla, ale mé p�edstavy o ú�elu tohoto stolu potvrdil Firkon. Také jsem se dozv�d�l, že v�tší �ást prostoru byla využívána �leny posádky a jejich hosty jako obytná místnost v dob�, kdy nemuseli být b�hem letu na svých místech. V další �ásti pokoje stály r�zn� rozestav�né pohovky, k�esla a židle r�zných tvar� a velikostí, tak jako u nás na Zemi. V každém p�ípad� však byly nižší a pohodln�jší než naše a také ozdobn�jší tvarem i vzhledem. Potažené byly n�jakou m�kkou látkou protkanou brokátem. Barvy byly r�zné a velmi p�íjemné pro o�i - teplé, syté a tlumené.

U k�esel stály nízké stolky, které m�ly desky ze skla nebo k�iš�álu s dekorativním broušením. Nevid�l jsem však nic, co by se podobalo popelníku. Instinktivn� jsem pochopil, že tito lidé neholdují nikotinu, a tak jsem své cigarety nechal v kapse. Jednou jsem po nich ze zvyku sáhl. Mladá dáma z Venuše si toho všimla a �ekla: "M�žeš klidn� kou�it, jestli máš chu�. P�inesu ti popelní�ek. Jenom lidé ze Zem� holdují tomuto podivnému zvyku." Pod�koval jsem jí a sv�j balí�ek cigaret schoval, aniž bych n�jakou vytáhl.

Ale nyní zp�t k popisu. Podlaha byla pokryta drahocenným kobercem, sahajícím až ke st�nám, st�edn� hn�dé barvy, z n�jakého tlustého a m�kkého materiálu; bylo p�ímo slastí se po n�m projít.

Když jsme byli vyzváni, abychom se posadili, sedl jsem si mezi Firkona a Ráma na jeden delší divan. Naproti nám stál jiný divan, téže velikosti i druhu. Tam se posadily ob� dámy s Ortonem uprost�ed. Stále jsem ješt� v ruce držel prázdnou sklenici. Nyní jsem ji postavil na nízký stolek p�ed námi. Zajímal mne materiál této sklenice. Byl k�iš�álov� �istý, bez jakéhokoliv broušení a na omak se nepodobal našemu sklu ani um�lé hmot�. Nemám pon�tí, z �eho byl vyroben, ale m�l jsem pocit, že je rozhodn� nerozbitný.

Když jsem si prohlédl všechny kusy nábytku, up�el jsem pohled na st�ny. Po pravé stran� jsem m�l velké a krásné dve�e. Byly mírn� naklon�né a - jak jsem si všiml - nem�ly zámek ani kliku. Kalna mi �ekla, že vedou do spíže a dodala: "Naše lo� je �asto na dlouhých cestách, když podnikáme lety v rámci pr�zkumu vesmíru. P�i tom

se vždycky nezastavujeme na jiných planetách. Proto je nutné mít velký prostor pro usklad�ování potravin. Dve�e, které vidíš v prot�jší st�n�, stejné jako dve�e do spíže, vedou do kuchyn�." Tyto dve�e vedly do místnosti, o níž jsem p�edpokládal, že slouží jako jídelna. Prostor za dve�mi mi však neukázali.

S velkým zájmem jsem se díval na rozm�rný obraz na st�n� po mé pravé stran�. Znázor�oval n�jaké m�sto. P�i zb�žném pohledu mi nep�ipadalo jiné, než jsou m�sta na Zemi, jenom s tím rozdílem, že bylo stav�no do kruhu, zatímco naše m�sta jsou vystav�na v ostrých pravoúhlých �adách. Ale architektura byla zcela jiná. Nevím, jak bych ji popsal, nebo� žádný z našich stavebních sloh� se ani zdaleka nepodobá stylu, v n�mž bylo m�sto zbudováno. Z obrazu vyza�ovala dokonalost, graciézní lehkost a n�žnost staveb, o kterou usiluje tolik našich architekt�, ale které p�esto ješt� nikdo z nich nedosáhl. Byl to druh m�st, o kterém lidé sní, ale na Zemi je nevidí. Jak jsem p�edpokládal, leží toto m�sto na Venuši, domovské planet� této vesmírné lod�.

Na prot�jší stran� dve�í byl druhý obraz, venkovská scéna s kopci, horami a �ekou, která tekla zem�d�lským krajem. Ta se spíše podobala pozemské krajin�, s tím rozdílem, že venkovské usedlosti nebyly roztroušené, nýbrž op�t stav�né do kruhu. Bylo mi �e�eno, že toto �ešení se osv�d�ilo jako obzvlášt� praktické. Tak m�že být každá skupina statk� samostatnou obcí, která vlastní vše d�ležité pro zásobování venkovských lidí nezbytným spot�ebním zbožím. Na Venuši vládla opravdová rovnost v každém sm�ru, tedy i v rozd�lování prost�edk� životních pot�eb. Jízdy do m�sta se konají jenom pro pot�šení nebo z osobních d�vod�.

Na prot�jší stran� za dlouhým stolem jsem vid�l obraz n�jaké velké mate�ské lod�. Byla to ta, ve které jsme se nyní nacházeli ? Ale když mi tato myšlenka procházela hlavou, vyvedla mne malá žena z Venuše z omylu. "Ne," �ekla, "naše lo� je malá v porovnání s vyobrazenou lodí. Je to spíše obrovské pohyblivé m�sto než lo� a je dlouhá n�kolik mil, zatímco naše lo� je dlouhá pouhých 600 metr�."

Vím, že �tená�i budou považovat podobné rozm�ry za neuv��itelné, a rád doznávám, že ani já jsem nebyl p�ipraven na n�co tak fantastického. Ale jedno je jisté: Až se jednou nau�íme využívat p�írodních zdroj� energie, místo abychom byli závislí na mechanické energii, pak pro nás bude stejn� t�žké vystav�t m�sta mezi st�ny gigantických lodí, jako na zemské p�d�. M�sta Londýn a Los Angeles se rozkládají na ploše tém�� 64 km2. Byla z v�tší �ásti vystav�na velkými stroji a lidskou silou, což samo o sob� znamená velký výkon. Až jednou zvládneme zemskou p�itažlivost, pak se i pro nás stanou m�sta postavená ve vzduchu skute�ností.

"Nejenom na Venuši, ale také na Marsu, Saturnu a na jiných planetách se staví tyto velké lod�." vysv�tlovala Kalna. "Ale v�tšinou nejsou ur�eny výlu�n� pro pot�ebu té které planety, nýbrž aby p�isp�ly k výchov� a pot�šení všech ob�an� bratrského vesmíru. Lidé jsou od p�írody velkými výzkumníky. Proto také na našich planetách není cestování privilegiem jen n�kolika málo jedinc�, nýbrž cestovat m�že každý. Každý t�etí m�síc vstoupí jedna �tvrtina obyvatel naši planety do této gigantické lod� a dá se na cestu kosmem. Zastavuje se na ostatních planetách tak, jako vaše zábavní parníky kotví v cizích p�ístavech. Tímto zp�sobem náš lid poznává obrovský

vesmír na vlastní o�i a také se dozví o "mnohých p�íbytcích v dom� našeho Otce", jak o tom hovo�í vaše Bible.

V chrámech moudrosti na našich planetách máme mnoho pozorovacích aparát�, pomocí nichž m�žeme studovat pom�ry v jiných sv�tech a hv�zdných systémech a také samotný vesmír. Ale u nás stejn� jako u vás není nic, co by p�ekra�ovalo hranici vlastní zkušenosti. Proto jsme postavili flotily gigantických lodí, jako je ta, kterou tam vidíš vyobrazenou, jež lze doslova nazvat malými, um�lými planetami. Obsahují všechno pot�ebné pro blaho a pot�šení tisíc� lidí na dobu t�í m�síc�. Hlavní rozdíl mezi planetami a našimi lo�mi - nep�ihlížíme-li k jejich velikosti - spo�ívá v tom, že planety jsou kulaté a stvo�ené Bohem a pohybují se na eliptických drahách kolem centrálního Slunce, zatímco tyto malé, �lov�kem zbudované planety mají tvar cylindru a mohou se vesmírem pohybovat libovolným sm�rem."

P�ed mým duchovním zrakem se rozprostíral stále do v�tší ší�e obraz nebe posetého hv�zdami, zatímco jsem p�emýšlel nad informacemi, které jsem práv� vyslechl. Uvažoval jsem, o jakých planetách Kalna hovo�ila. Orton odpov�d�l na mou myšlenou otázku:

"Lod�mi jsme navštívili nejen všechny planety naší Slune�ní soustavy ale také planety systém� sousedních. Nicmén� existuje bezpo�et planet v nekone�ném množství slune�ních systém� ve vesmíru, kterých jsme dosud nedosáhli."

Nyní se do mé mysli op�t vkradla zv�davá myšlenka: Co asi tak mohli najít na ostatních planetách, které navštívili ?

O�i muže z Venuše zá�ily a p�es ústa mu p�elétl lehký úsm�v, když moji myšlenku zachytil a pokra�oval:

"Zjistili jsme, že obyvatelé jiných planet jsou velmi p�átelští, jen pozemš�ané tvo�í výjimku. Také ostatní mimozemš�ané mají obrovské lod� pro zábavu a výchovu ob�an�. Tak jako my navšt�vujeme jejich planety a jsme tam vítáni, tak také oni p�átelsky navšt�vují nás. Jenom k Zemi se tyto lod� nikdy nep�ibližují. A také jim to nebude dovoleno d�íve, než budou mít národy Zem� v�tší porozum�ní pro bratrství a pro vesmír za hranicemi vlastní planety..

B�hem takovýchto let� mají lidé v lodích mnoho volného �asu, ale také ur�ité hodiny vyhrazené pro studium, když p�istanou na jiných planetách, po�ádají se shromážd�ní a projednávají se spole�né zájmy. Krátce �e�eno" a to Orton zd�raznil, "lidé jiných planet si nejsou navzájem cizí, nýbrž jsou to p�átelé a jsou vítáni všude, kam p�ijdou. My se díváme na všechny planety po celém vesmíru, jako by pluly po mo�i života. Ty biliony zcela vzdálených planet, které jsme dosud nenavštívili, také prozkoumáme, až zdokonalíme stavbu svých lodi. Existují planety, které jsou od našeho slune�ního systému natolik vzdálené, že bychom pot�ebovali k jejich dosažení dva nebo t�i roky. Vzdálenosti mezi planetami v naší slune�ní soustav� p�ekonáváme za n�kolik hodin nebo dn�."

Myslel jsem na naše p�edstavy o vzdálenostech a vyk�ikl jsem: "To mne ohromuje ! Jak rychle potom letíte, když m�žete tak obrovské vzdálenosti p�ekonat v tak krátkém �ase ?"

"Rychlost u nás neznamená totéž, co u vás." zn�la odpov��. "Jakmile se naše lo� jednou dostane do vn�jšího prostoru, pak se její rychlost p�izp�sobí jeho aktivit�. Místo abychom byli um�le pohán�ni vp�ed, jako vaše letadla, cestujeme po proudech vesmíru."

Protože tito lidé otev�en� p�iznali, že obyvatelé Venuše a ostatních sv�t� stáli p�i svých prvních pokusech cestovat vesmírem p�ed stejnými problémy jako my, p�ed problémy, které nám dosud brání v cestování vesmírem, za�al jsem pomalu doufat, že i na Zemi je podobný pokrok možný. Ješt� jednou zd�raznili; že nejd�íve musí být zvládnuta p�itažlivost, aby bylo možno cestovat do vesmíru.

(5)

MJ PRVNÍ POHLED DO VESMÍRU

V tom okamžiku se objevil p�átelsky se usmívající muž, p�ibližn� mého v�ku. Vešel dve�mi v rohu místnosti, ve kterém byly dosud vid�t jen sch�dky, vedoucí k vyššímu podlaží lod�. Nevid�l jsem žádné dve�e, až když jimi onen muž vstoupil. P�i jeho vstupu se ob� dámy omluvily a vzdálily se dve�mi, které vedou do kontrolního prostoru. Ilmuth, žena z Marsu, se pak zakrátko vrátila. Zam�nila sv�j krásný šat za uniformu pilota, téhož stylu, jakou na sob� m�li muži. Oblek byl sv�tle hn�dý s tmavohn�dými proužky naho�e i dole na pásu. Byl jsem pot�šen na nejvyšší míru, když se mne zeptala, zda bych ji cht�l doprovodit do kabiny pro piloty.

Firkon šel s námi, když jsme všichni t�i vystoupili po sch�dkách k nejbližší palub�, zpozoroval jsem, že Orton šel kontrolní místností, kam jsme po p�istání na mate�ské lodi vstoupili nejd�íve. Starší muž a Ráma, muž ze Saturnu, z�stali v salónu, když jsme procházeli koridorem vyššího podlaží, �ekl Firkon:

"Na každé z t�chto velkých lodí se nachází mnoho pilot�. Pracují ve sm�nách, vždy dva muži a dv� ženy. Kalna a Ilmuth jsou pilotkami na této lodi z Venuše."

Koridor, tak jako všechny ostatní �ásti lod�; které jsem vid�l, byl p�íjemn� osv�tlen z n�jakého neviditelného zdroje a vedl nahoru a potom p�ímo do malého prostoru na konci velké lod�.

Když jsme do n�ho vstoupili, vzhlédl k nám n�jaký mladý muž, dosud sklon�ný nad mapou, a p�átelsky nám pokynul. Ale nebyl mi p�edstaven. Pravd�podobn� to byl Ilmuthin kolega pilot.

"Nyní je nejvhodn�jší okamžik, abychom t� blíže seznámili s naší lodí," �ekl Firkon. "Nese dvanáct pr�zkumných letoun�, takových, jakým jsme p�ilet�li. Ve skute�nosti vnit�ní prostor není zdaleka tak velký. jak se zdá zven�í. Je to tím, že mezi st�nami lod� je uskladn�no naše mechanické za�ízení."

"Tato lo� zde," p�ipojila Ilmuth. "má �ty�i st�ny nebo �ty�i vrstvy. N�které lod� jich mají více, n�které mén�. To závisí na jejich velikosti a ú�elu, pro který byly postaveny."

Díval jsem se na množství zvláštních p�ístroj� v této místnosti a byl jsem zv�dav, jaké "mechanické za�ízení" je mezi st�nami. Firkon �ekl:

"Chci ti to vysv�tlit co nejlépe v t�chto n�kolika minutách, které máme k dispozici. Celá �ást lod�, kterou jsme prošli, je za�ízena jako hangár pro scouty, krom� jedné velké dílny, v níž mohou být provád�ny nutné opravy. Navzdory velké šikovnosti a pe�livosti, které byly vynaloženy p�i výrob� všech sou�ástí, se n�kdy n�které sou�ástky porouchají a materiál se opot�ebuje. Všechna plavidla jsou p�i svých cestách vesmírem vystavena velkému zatížení.

Za�ízení k vyrovnávání vzdušného tlaku, které udržuje p�íjemnou teplotu v celé lodi, je umíst�no mezi jejími st�nami. Je zde ješt� mnoho jiných v�cí, ale nemáme dost �asu na vysv�tlování. Vstupní dve�e, které vedou do prostor� mezi st�nami ve všech �ástech lod�; umož�uji lehký p�ístup. Každá lo� má n�kolik mechanik�, kte�í se st�ídají ve stálé služb�, kontrolují a dohlížejí na celý provoz lodi. Proto se stává jen velmi z�ídka, že n�jaký defekt unikne pozornosti a m�že vést k vážn�jší poruše."

Když Firkon domluvil, stiskl ten mladý muž n�jaké tla�ítko. Okamžit� se ve st�nách objevily otvory, podobné volským ok�m. P�edtím st�na vypadal úpln� celistvá. Nyní jsem mohl vid�t ven všemi sm�ry, sta�ilo jen oto�it hlavu. Oba piloti zaujali místo na malých sedadlech na protilehlých stranách kabiny. Ucítil jsem slabý pohyb a zdálo se, že lo� stoupá.

Srdce mi mocn� bušilo p�i myšlence, že snad mají v plánu vzít m� na svou planetu. Ale tato nad�je bohužel trvala jen krátkou dobu. Za okamžik se lo� op�t zastavila a jen se vznášela. Ilmuth se na mne usmála a �ekla: "Nyní jsme od vaší Zem� vzdáleni asi 80 000 kilometr�."

Firkon mi pokynul, abych p�istoupil k jednomu otvoru a �ekl: "Možná bys rád vid�l, jak vesmír doopravdy vypadá."

Když jsem se podíval ven, ihned jsem na své p�edchozí zklamání zapomn�l. Nanejvýše udiven jsem pozoroval, že pozadí vesmíru je úpln� temné. Ale venku kolem nás byla podivná zjevení: Jako by tu všemi sm�ry létaly biliony a biliony sv�tlušek. M�ly však r�zné barvy. Byl to gigantický nebeský oh�ostroj, velkolepý, ba dokonce vzbuzující posvátnou hr�zu.

Když jsem hlasit� vyjád�il sv�j obdiv nad touto nesmírnou nádherou, usoudil Firkon, že bych se m�l také podívat sm�rem k Zemi, jak náš malý glóbus vypadá z této vzdálenosti. Ud�lal jsem to. A k mému p�ekvapení naše planeta vydávala bílé sv�tlo,

podobné sv�tlu m�sí�nímu, ale ne tak �isté, jako je sv�tlo M�síce na Zemi za jasné noci. Bílá zá�e, která t�leso obklopovala, byla mlhavá a asi tak velká jako Slunce, když ho vidíme brzo ráno vycházet nad horizontem. Nebylo možno rozeznat na Zemi podrobnosti. Vypadala pouze jako velký sv�telný mí� dole pod námi. Odtud by nikdy nebylo možno p�edpokládat, že se tam hemží miliardy tvor� všech životních forem.

P�i výšce 80 000 km nastavili piloti automatické kontrolní p�ístroje a Ilmuth se k nám vrátila. Vysv�tlila mi:

"Každý pilotní prostor má své automatické kontrolní za�ízení. Pracují jednotliv� nebo spole�n�. Mohou dob�e �ídit kurs lod� �i varovat p�ed jakýmkoliv nebezpe�ím."

Druhý pilot z�stal na svém míst� a Ilmuth op�t v sv�tlovala: "V každém kontrolním prostou musí mít vždy jeden pilot službu."

Pak se m� zeptala, jestli si nechci blíže prohlédnout n�které pilotní p�ístroje.

Vedle sedadla byl malý p�ístroj, který se podobal rou�e, zapušt�né do podlahy. Byl dost vysoký, aby do n�ho mohl pilot nahlížet. Ilmuth �ekla:

"P�ístroj je propojen s teleskopem, který jsi pravd�podobn� vid�l ve velkém kontrolním a mapovém prostoru, jimž jsi vstoupil do lod�."

Momentáln� však teleskop nebyl v provozu. Pravd�podobn� byl používán jen tehdy, když lo� podnikala interplanetární let, nebo také když se vznášela v prostoru kv�li pozorovacím a studijním ú�el�m.

Celá podlaha v této �ásti prostoru byla vlastn� zv�tšovacím sklem, jako podlaha malého scoutu. Ale lo� v tomto okamžiku stála natolik naklon�na, že bych byl musel kle�et, abych se mohl skrz zv�tšovací sklo dívat.

Vesmír a jeho �innost mne úpln� zaujaly a velmi jsem se snažil vid�t všechno, co se venku d�lo. Krom� "sv�tluškového efektu" jsem vid�l velké množství zá�ících p�edm�t�, letících prostorem. Pokud jsem to mohl rozeznat, v�tší t�lesa neho�ela; pouze žhnula. Jedno z nich zá�ilo zvlášt� z�eteln� t�emi barvami, �ervenou, purpurovou a modrou. Ptal jsem se, zda to není n�jaká jiná vesmírná lo�.

"Ne," �ekla Ilmuth, ale blíže to nevysv�tlila. Také jsem vid�l tu a tam klouzat kolem nás tmavé objekty r�zných velikostí, které byly temn�jší než samotný prostor. Ale ani jeden z t�chto objekt� se lod� nedotkl. N�kdy však i tyto tmavé p�edm�ty trochu zá�ily. Bylo mi �e�eno, že to jsou meteority, jak my �íkáme. Ze Zem� jsou viditelné jen, když se rozžhaví t�ením v atmosfé�e.

Ptal jsem se, co jim brání v tom, aby se p�iblížily k lodi, když se zdá, jako by na ni p�ímo nalétávaly.

Firkon vysv�tlil: "Lo� sama používá p�írodní energii, vy ji nazýváte elektromagnetismem, a má vždy této energie nadbytek. N�co z tohoto p�ebytku je

obalem lod� vyza�ováno ven do prostoru až do ur�ité vzdálenosti. Toto zá�ení slouží jako ochranný štít proti každé �ástici vesmírných trosek, jak vy to ozna�ujete. Tak jsou tyto p�edm�ty stále odpuzovány silou vyza�ované energie."

Dále vysv�tloval, že ve vesmíru jsou všechna t�lesa vzhledem k prostoru magneticky negativní a pohybují se doslova v mo�i elektromagnetického pole. Negativní zá�ení odpuzuje negativní t�lesa a zárove� zabra�uje, aby se lo� t�ením zah�ívala.

Nejrad�ji bych se byl ješt� hodiny t�šil tímto nádherným pohledem, ale byl mi k tomu dop�án jen krátký �as. Piloti op�t zaujali svá místa a lo� sestupovala do výše 12 000 metr� nad Zemí, kde se vznášela p�edtím. Op�t jsem necítil ani klesání ani otá�ení. Pohyb lod� byl tak jemný, že byl t�žko post�ehnutelný a jediný slyšitelný šumot byl tak nepatrný, jako bzu�ení elektrického ventilátoru.

Nem�li jsme na hlav� žádný ochranný kryt, ani jsme nebyli opat�eni dýchacími p�ístroji nebo p�ístroji pro udržení rovnováhy, a p�esto byl m�j rozum po celý ten �as dokonale bd�lý a jasný.

Ud�lalo na mne veliký dojem, že všechny p�ístroje, které jsem v lodi vid�l, byly ovládány pouhým stisknutím tla�ítka. Také jsem nikde nevid�l nic, co by alespo� trochu p�ipomínalo zbran�. Ale když jsem byl upozorn�n na odpuzující energii v prostoru, která byla regulovatelná zá�ením z lod�, dosp�l jsem k pevnému p�esv�d�ení, že by této síly mohlo být velmi ú�inn� použito k sebeobran�, kdyby to n�kdy bylo nutné.

Firkon odpov�d�l na mou myšlenku: "Ano, je tomu tak. Ale dosud to nebylo nutné. P�esto, kdyby se výlu�n� jednalo o zachování našeho vlastního života za cenu života našich brat�í, dokonce tak války chtivých, jako jsou na Zemi, pak bychom rad�ji sami sebe zni�ili, než bychom usmrtili svého bližního.

Význam tohoto prostého ujišt�ní mne hluboce dojal. Jenom se zármutkem jsem mohl pomyslet na zcela odlišné stanovisko svých spoluob�an� na Zemi: Na rozd�lený lid, na národy, které jako o závod vyráb�jí stále ni�iv�jší zbran�, p�inášející stále v�tšímu množství lidí celého sv�ta smrt, utrpení a nemoci. Myslel jsem na "nenávist k nep�íteli", která je vlévána do duší mladých lidí, aby byli p�ipraveni k zabíjení t�ch druhých. Vždy� pro �lov�ka, který n�co ví o svém míst� ve Stvo�ení, je p�ání zabíjet n��ím nep�irozeným. Myslel jsem na nepopsatelné rouhání Bohu, obsažené v n�kterých modlitbách, p�edkládaných "milému nebeskému Otci", aby On dal svoje požehnání k zabíjení; tím ztratilo lidstvo své d�dické právo.

Zatímco mi hlavou probíhaly tyto myšlenky. Ilmuth a Firkon ml�eli. Už d�íve jsem se t�mito myšlenkami �asto zabýval, ale ješt� nikdy nepronikly do mého v�domí s takovým d�razem. V�d�l jsem, že ve mn� z�stanou už navždy živé.

Nyní mne Firkon upozornil na p�ístroj, který byl velký asi jako náš b�žný radiop�ijíma� a který m�l i obrazovku jako televizor.

"Tím m�žeme zachytit a zaznamenat všechno, co se d�je na Zemi nebo na jiných planetách, kolem kterých procházíme. Slyšíme nejen vyslovená slova, ale také zachycujeme výjevy a vidíme je na této obrazovce. Uvnit� se nachází mechanismus, který vše p�evádí do zvukových frekvencí a ty jsou ihned p�ekládány do naší �e�i a zaznamenány, podobn� jako na vašich magnetofonových páskách."

A aby mi to p�iblížil ješt� srozumiteln�ji, �ekl, že všechna slova mají svoje frekvence a tónové odstup�ování, podobné hudební oktáv�, a že se skládají z ur�itých tón�, jako všechny melodie. Kdo tento zákon zná, ten se dokáže cizí jazyky velmi rychle nau�it, když se objeví cizí frekvence, jsou p�evedeny do obraz� a p�esn� ukáží co slova nebo frekvence znamenají. Samoz�ejm� tento magnetofonový pásek, který mi ukázal, byl zcela jiný, než jaký jsem kdy vid�l na Zemi.

Všechno mi to zn�lo jako n�jaká pohádka a m�j úžas se mi musel z�eteln� odrážet v obli�eji, nebo� Ilmuth se srde�n� zasmála a zeptala se:

"P�ekvapilo by t�, kdybych ti �ekla, že p�ed mnoha staletími existovala na Zemi rasa lidí, která dokonale ovládala zákony zvuku a frekvencí a také je využívala ?"

Potvrdil jsem, že jsem již dávno n�co podobného tušil.

"Toto poznání je pro vaši dnešní civilizaci zcela ztracené," pokra�ovala Ilmuth, "ale výjime�n� se u n�jakých jedinc� probudí slabá p�edstava o t�chto možnostech. Na ostatních planetách jsou tyto zákony základním u�ením ve výchovném systému. S t�mito zákony jako základem se mohou žáci rychle u�it ve všech oblastech v�d�ní a vyjad�ování."

Nyní se ozval Firkon: "Te� se však musíme vrátit do salónu." Když jsem ustoupil stranou, abych nechal Ilmuth projít, zeptal jsem se, jak je možné, že jsme nepost�ehli žádný pohyb, když lo� stoupala z výše 12 000 metr� do výše 80 000 kilometr�.

"Zcela jednoduše proto, že lo� je stav�na tak ú�eln�, jako vaše ponorky," odpov�d�l Firkon.

Op�t jsem žasl, kolik toho tito lidé v�dí o vývoji na naší Zemi. "Vaše ponorky," pokra�oval Firkon, "se pohybují pod hladinou vody ve velkých hloubkách a p�esto posádka poci�uje pom�rn� málo rychlost pohybu kterou zaznamenávají p�ístroje. Posádky se v ponorkách cítí dob�e, nebo� vaše lod� jsou plánované a stav�né s pe�livostí. Ve skute�nosti není velký rozdíl mezi lodí, která pluje pod vodou; a mezi tou, která se pohybuje vesmírem, nep�ihlížíme-li k tomu, že naše lod� jsou pohán�né p�írodní energii, zatímco vaše lod� jsou závislé na um�le vyrobených pohonných látkách."

Mn� však p�ipadal zmín�ný rozdíl p�ece jenom velký, ale ne�ekl jsem to. A Firkon pokra�oval:

"Až se nau�íte využívat p�írodních zdroj� energie, které jsou všude v kosmu, budete schopni stav�t ponorky, které - jako n�která naše plavidla - stoupají na povrch mo�e a jsou schopny dále pokra�ovat ve své cest� vesmírným prostorem."

To mi p�ipomn�lo dv� události, které se staly po�átkem roku 1951. V prvním p�ípad� spadly dv� "st�ely" z dokonale �istého nebe do vod Inchonského zálivu na západním pob�eží Koreje. "St�ely" spadly t�sn� vedle kotvící doprovodné lod� "Gardiners Bay". V d�sledku toho vyst�íkly sloupy vody do výšky asi 30 m. Zpráva uvád�la, že se pozd�ji tyto "st�ely" op�t vyno�ily z vody a let�ly do výše, až zmizely z dohledu.

Druhý p�ípad se stal u pob�eží Skotska a byl podobný prvnímu. Firkon, který op�t zachytil moje myšlenky, �ekl:

"Typ této lod� jsi mohl vyfotografovat a správn� jsi jej nazval ‚ponorkovým typem'."

P�i uvedeném rozhovoru jsme vkro�ili do salónu, ve kterém jsme p�vodn� zanechali Ráma a onoho staršího muže. Sed�li tam dosud a bavili se ve své �e�i, když jsme se k nim p�iblížili, zvedli se, šli k malému stolku, u kterého stálo n�kolik židlí, a vyzvali nás, abychom si k nim p�isedli. Židle se podobaly našim židlím z jídelny nebo z ú�adu, ale ukázalo se, že jsou mnohem pohodln�jší. K naší skupin� se potom p�ipojili Kalna a Firkon.

Na stole stály k�iš�álové �íše napln�né �irou, velmi osv�žující tekutinou. Byl jsem tém�� omámen její vzácnou v�ní. Konsistence nápoje byla pon�kud t�žká, takže bylo t�eba pít velmi pomalu. �ekli mi i jméno ovoce, z n�hož byla tato š�áva vylisována. Ale v�bec mi nep�ipomínala žádné ovoce ze Zem�, marn� jsem vzpomínal na n�jaké pozemské ovoce, které by chutnalo podobn�. Od chvíle, kdy jsem opustil Zemi, až do tohoto okamžiku, neuplynula ani hodina. Ale v tomto krátkém �asovém rozp�tí jsem získal mnohem p�esn�jší p�edstavu o vesmíru, než se mi poda�ilo za uplynulých 61 rok� života.

Nyní jsme se usadili kolem stolu a naše pozornost se up�ela ke staršímu muži, který za�al hovo�it. I když mi bylo vysv�tleno teprve pozd�ji, jaké postavení tento �lov�k zaujímá na všech planetách, nebylo možné si neuv�domit, že jsem se octl v p�ítomnosti vyšší bytosti. Chování ostatních ukazovalo z�eteln�, že se všichni, stejn� jako i já, cítí p�ed ním velmi pokorní. Dozv�d�l jsem se, že žije v tomto svém t�le již skoro tisíc rok�.

Následující hodina, kdy k nám hovo�il, mi p�ipadala jako jedna minuta. Všichni naslouchali slov�m tohoto moudrého muže s maximální pozorností a bez p�erušení.

(6)

SETKÁNÍ S VELKÝM MISTREM

"M�j synu," �ekl ten velký u�itel, "p�ivedli jsme t� sem, abychom ti ukázali, jak to vypadá uvnit� v našich malých i velkých vesmírných lodích. V každé jsi let�l jen krátký �as, ale p�esto dosti dlouho na to, aby ti mohly být zprost�edkovány ur�ité znalosti, které máš p�edat dále svým spolubratr�m na Zemi. Vid�l jsi, jak to vypadá ve vesmíru a že je skute�n� v neustálém pohybu a plný pohybujících se �ástic, ze kterých jsou posléze vyvolávány všechny formy života. Není ani po�átku ani konce.

V nesmírných prostorách kosmu pluje bezpo�et t�les, které vy nazýváte planetami. Jist� jsou r�zn� velké. Ale jsou vašemu i našemu sv�tu zna�n� podobné. Mnohé z nich jsou obydleny a ovládány lidskými bytostmi, jako jste vy i my. Zatímco n�které planety práv� nyní dosp�ly ke stadiu, kdy jsou schopné nést na sob� životní formy, jako jsou naše, jiné z nich dosud tohoto stadia vývoje nedosáhly.

Nebo� nesmíš zapomínat, že sv�ty jsou jenom formy a že i ony procházejí dlouhými vývojovými periodami, kterými procházejí všechny formy od nejmenších k nejv�tším.

Každá planeta se pohybuje s po�tem p�i�azených planet kolem centrálního Slunce v dokonale stejné mí�e, podle níž se každá jednota nebo systém, jak to nazýváte, vyvíjí. V každém systému je, pokud jsme to mohli na svých cestách pozorovat, vždy 12 planet. Dále pak krouží dvanáct takových systém� sjednocených kolem centra, podobného našemu Slunci. Ty tvo�í dohromady jakýsi hv�zdný ostrov, jak to nazývají n�kte�í vaší v�dci. Máme d�vod se domnívat, že dvanáct takových hv�zdných ostrov� vytvá�í op�t nezm��itelnou jednotu v domech našeho Otce s mnoha p�íbytky, a tak dále, bez konce.

Na naší planet� a také na ostatních planetách naší slune�ní soustavy vyrostla životní forma, kterou vy nazýváte �lov�kem a která duchovn� i sociáln� pokro�ila nad r�zné stupn� vývoje až k jistému bodu, který je pro vás pozemské lidi nepochopitelný. Tento vývoj byl možný jen tehdy, když se zachovávaly p�írodní zákony, jak vy �íkáte. V našich sv�tech to vyjad�ujeme takto: Tento r�st se uskute��uje zachováváním zákon� Nejvyššího Ducha, který �ídí �as a prostor.

Jak jsi sám vid�l, cestujeme vesmírem tak lehce, jako vy procházíte n�jakou místností. Cesty vesmírem nep�sobí žádné potíže t�m, kte�í znají jeho zákony, zákony, podle nichž žijí a pohybují se všechna t�lesa, planety a lidé.

Pak lze pochopit, že vzdálenosti mezi dv�ma takovými t�lesy v prostoru nebo mezi dv�ma sv�ty neznamenají tu vzdálenost, jak ji chápete ve vašem sv�t�.

Pomysli na dobu, kdy vzdálenosti mezi kontinenty na vaší Zemi byly považovány za obrovské a kdy bylo t�eba velmi mnoho �asu. než jste se dostali od jednoho sv�tadílu k druhému. Dnes zkrátila letadla tyto vzdálenosti na zlomek �asového úseku, kterého k tomu bylo zapot�ebí v minulosti. Vzdálenosti samy však z�staly nezm�n�né. A zrovna tak tomu bude s vesmírnými vzdálenostmi, až rozší�íte svoje v�d�ní a poznáte zákony, které p�sobí v kosmu.

Ješt� o jedné v�ci nemáte zatím pon�tí, totiž že t�lo každé lidské bytostí se m�že dob�e cítit na každé planet�.

Ur�it� jsou n�jaké rozdíly v atmosférických podmínkách. Závisí to na velikosti a stá�í planety. Ale jsou sotva v�tší, než jaké vy cítíte mezi hladinou mo�e a n�kolik tisíc metr� vysokou horou. Na n�které lidi p�sobí takováto zm�na siln�ji než na druhé. Ale všichni se mohou �asem aklimatizovat."

Když jsem si v duchu vybavil t�žkou pokrývku na hlav� v�etn� hadice od dýchacího p�ístroje, jak je to všude vyobrazováno v �asopisech a jak se o tom zmi�ují i teorie údajných expert�, ptal jsem se sám sebe, zda náš sv�t není jedním z nejmén� vyvinutých v celém vesmíru.

Velký u�itel �etl mé myšlenky a pokra�oval bez p�erušení dále: "Ne, m�j synu, váš sv�t není nejmén� vyvinutým ve vesmíru, nýbrž v naší Slune�ní soustav�. Ale mimo ní existují sv�ty, které dosud nedosáhly vašeho stupn� vývoje, jak ve sm�ru sociálním tak i v�deckém. Také jsou sv�ty, jejichž vývoj je v oblasti v�dy hodn� daleko, ale v oblasti osobního a sociálního porozum�ní z�staly pozadu, i když se jim už poda�ilo dostat se do vesmíru. V našem slune�ním systému cestují národy všech planet, s výjimkou plemen Zem�, voln� prostorem, n�které jen na krátké vzdálenosti, zatímco jiné zvládnou pozoruhodn�jší dálky i za hranice našeho Slune�ního systému. Vaše znalosti o život� a vesmíru jsou nanejvýše omezené, a proto máte plno falešných názor� o ostatních sv�tech, stavb� kosmu i o sob� samých. Na druhé stran� je však skute�ností, že u mnohých z vás roste opravdu up�ímná touha po v�tším porozum�ní. My, kte�í jsme šli stejnou cestou, kterou nyní jdete vy, máme nejlepší v�li vám pomoci a p�edat mnoho z našeho v�d�ní všem, kte�í je cht�jí p�ijmout.

Za prvé musí vaše národy pochopit skute�nost, že obyvatelé jiných sv�t� se v podstat� od lidí na Zemi neliší. Smysl a ú�el života v ostatních sv�tech je v zásad� tentýž jako váš. Celému lidskému pokolení je vrozena touha, i když n�kdy hluboce skrytá, vyvinout se k n��emu vyššímu. Univerzální život se zrcadlí v jistém smyslu ve vašem pozemském školském systému, nebo� na vašich školách krá�íte stupínek po stupínku k vyššímu a dokonalejšímu vzd�lání. Týmž zp�sobem jde �lov�k od planety k planet� a od jednoho slune�ního systému ke druhému za stále vyšším porozum�ním a za vyšším všeobsažným vývojem."

Tomuto vysv�tlení jsem rozum�l takto: Lidé Zem� se vydají - až pro to dozrají - k jiné planet�, která je na vyšším vývojovém stupni. Ptal jsem se v duchu, zda my, pokud budeme ješt� na Zemi žít, dokážeme poznat zákony, které ovládají vesmír, a zda budeme schopni navšt�vovat jiné sv�ty, tak jak to už te� d�lají interplanetární obyvatelé.

Mistr nedal na moje myšlenky p�ímou odpov��, nýbrž pokra�oval dále:

"Jste vázáni tím, co nazýváte �asem. Ale až zvládnete cestu do vesmíru, budete i p�i vašem pojmu �asu udiveni rychlostí, s jakou dosáhnete jiných planet. Pro toto dobrodružství budete muset najít nová slova. Vy nazýváte naše letouny talí�i a �íkáte, že létají. Tento výraz se hodí na vaše plavidla, ale ne na naše. My létáme, ale ne tak, jak to vy máte na mysli, my zvyšujeme p�sobení atmosféry mechanickým zp�sobem. Vy to nazýváte zrušením gravitace. Nám nevadí atmosférické vlivy a p�ekážky. Proto

jsou naše plavidla schopna rychle a ost�e m�nit sm�r b�hem letu a pohybovat se rychlostí, která tak ohromuje vaše letce a u�ence.

Mohli bychom vám velmi mnoho �íci o ovládání gravitace, která je nutná pro odpoutání se od jedné planety a p�iblížení se k druhé. Velmi rádi bychom vám toto užite�né v�d�ní p�edali. Ale vy jste se dosud nenau�ili žít mezi sebou v míru a bratrství, k všeobecnému blahu celé lidské rodiny, tak jak je tomu na ostatních planetách, kdybychom toto poznání odhalili tob� nebo jinému obyvateli Zem� a stalo se všeobecn� známým, pak by se n�kte�í z vás ihned pustili do stavby vesmírných lodí. Opat�ili by je zbran�mi a vydali by se na lov k obsazení jiných planet.

Ty víš, že u vás existují skupiny lidí, které již ohlásily vlastnické právo na M�síc, aby ho používali jako vojenskou základnu. Mnoho pozemských v�dc� doufá, že se jim v krátké dob� poda�í postavit vesmírné lod� pro interplanetární lety, podobné t�m, které máme my. Je zcela možné, že k tomu dojde. Ale pozemš�an�m nebude dovoleno, aby na planetu p�išli ve velkém po�tu a z�stali na ní, dokud se nenau�í respektovat všeobsahující životní zákon, kterým se �ídí lidé na ostatních planetách, zatímco na planet� Zemi se dnes ješt� žije sobecky. A o vesmíru se budete muset ješt� mnoho u�it, nebo� jím se budete pohybovat."

Vzpomínám si na jeden obraz, kterého jsem �asto používal a ve kterém jsem srovnával vesmír s obrovským, stále se pohybujícím oceánem. A nyní jsem si pomyslel: Tak jako naše zaoceánské parníky k�ižují po vlnách mo�e, tak plují tyto interplanetární lod� na vlnách p�sobících v kosmu.

"Ano," �ekl mi Mistr, "je tomu podobn�, a když budou vaši v�dci pracovat podle tohoto principu, dostane se jim nových znalostí, nebo� p�íroda odhaluje svá tajemství t�m, kte�í hledají s otev�eným duchem.

Jak jsi už slyšel, cestujeme vesmírem, abychom se u�ili. V našich lodích je mnoho p�ístroj�, n�které z nich jsi vid�l, mnoho jiných ješt� ne. Vy jste za�adili všechna naše plavidla do jedné kategorie - to jest mezi létající talí�e - ale my jich máme mnoho druh�, r�zné velikosti a pro rozmanité ú�ely. Ty nejv�tší se ješt� nikdy neobjevily ve vzdušném prostoru vaší Zem�. Z�staly vždy ve vzdálenosti mnoha milion� mil od Zem�. Nechceme tisíce �len� posádek t�chto gigantických lodí vystavit nebezpe�í, kdyby se n�co stalo a lod� by musely p�istát na Zemi, dokud vaše národy nedosp�jí k v�tšímu porozum�ní. M�j synu, hlavní d�vod, pro� k vám p�icházíme v tomto �ase, je následující: Cht�li bychom vás varovat p�ed velkým nebezpe�ím, kterým je lidstvo Zem� ohroženo. Protože víme více, než si kdokoliv z vás dokáže p�edstavit, máme povinnost upozornit vás na toto nebezpe�í, pokud je to možné. Snad vaše národy vezmou na v�domí to, co jim chceme p�edat prost�ednictvím tvým a lidí tob� podobných. Ale m�že se stát, že k tomu budou hluší. Pak se ovšem samy zni�í. Volba záleží na lidech, porou�et vám nem�žeme. P�i tvém prvním setkání s naším bratrem ti bylo nazna�eno, že atomové výbuchy na vaší Zemi vzbudily náš zájem, a sice z tohoto d�vodu: T�ebaže dosud síla atomového zá�ení p�i t�chto pokusných explozích doposud nep�ekro�ila hranice zemských sfér p�sobení, p�ece jen ohrožuje veškerý život na Zemi. (Od r. 1956 se to velmi zhoršilo - pozn. p�ekladatele.) Dojde k rozkladu,

skrze n�jž bude zemská atmosféra ponenáhlu napln�na smrtícími prvky, které vaši v�dci a armády uzav�eli do vašich tak zvaných atomových bomb. Uvoln�né zá�ení z bomb zatím nedosahuje tak daleko, protože je leh�í než vzduch a t�žší než veškerý éter ve vesmíru, jestliže by však lidstvo ve sv�tové válce tyto síly proti sob� navzájem uvolnilo, mohla by tím být zni�ena zna�ná �ást lidí, vaše orná p�da by se stala sterilní, vaše vody otrávené a na dlouhou dobu by byl na Zemi život nemožný. Mohlo by se dokonce stát, že vaše planeta by byla poškozena do takové míry, že by to narušilo rovnováhu v celé naší Mlé�né dráze.

To by byly bezprost�ední d�sledky, které by postihly vaši Zemi. A pro nás všechny by bylo cestování vesmírem na dlouhou dobu obtížné a nebezpe�né, protože energie uvoln�ná masovými explozemi by pak pronikla vaší atmosférou do vesmíru."

Pomyslel jsem si, zda a do jaké míry - pokud by na Zemi opravdu vypukla válka - by se oni cítili oprávn�ni nám v ní zabránit.

Mistr op�t na mou myšlenou otázku odpov�d�l:

"Jak je ti známo, kdybychom cht�li, mohli bychom díky našim v�domostem o použití a ovládání energií, které jsou daleko mocn�jší než ty, které jste se až dosud nau�ili znát a používat na Zemi, mohli bychom vaši sílu u�init neú�innou práv� naší p�evažující silou. Ale už jsme ti p�ece �ekli, že nezabíjíme svoje bližní, a to dokonce ani v sebeobran�. Budeme se tedy nadále pokoušet zabránit válce tak, že lidem vysv�tlíme, co by válkou mohli zp�sobit, nebo� jenom nev�domý se m�že pustit do takového podniku, jako je válka !"

Jeho obli�ej zazá�il, jeho o�i vypadaly, jako by byly up�eny na n�jaký krásný vnit�ní obraz, a jemným hlasem pokra�oval v hovoru: "Všichni lidé jednou snili ve svém život� o utopii, jak vy to �íkáte, o n�jakém tém�� dokonalém sv�t�. A nyní je všechno, co si lidé kdy vymysleli, skute�n� n�kde k dispozici. A proto není nic nedosažitelné. To platí i pro �lov�ka Zem�. U nás na jiných planetách naší Mlé�né dráhy je tomu práv� tak. Mnozí lidé Zem� se již vyjád�ili: Jak nudná musí být taková dokonalost ! Ale není tomu tak, m�j synu, nebo� existují r�zné stupn� dokonalosti, jako u jiných v�cí. My jsme na našich planetách š�astni, ale nez�stáváme stát na jednom míst�, když �lov�k dosáhne vrcholu jedné hory, který uvid�l zezdola, spat�í p�ed sebou další horu. Tak je tomu i s pokrokem. Údolí ležící mezi horami je t�eba p�ejít, než m�žeme vystoupit na nejbližší vrchol. Pochopení sv�tových zákon� znamená rozmach, ale i omezení. Tak jako je tomu nyní u nás, m�že být i u vás na Zemi, kdybyste se svými znalostmi duchovn� povznesli, nedokázali byste pozvednout zbra� proti svému bratru. Pak byste totiž v�d�li, že každý jedinec dostal od Boha stejné právo a že si p�eje, aby sv�j život �ídil sám a sám si také vytvo�il vlastní osud, i když jeho cesta vede zkouškami a omyly. Toto platí pro všechny skupiny, národy a rasy.

Jako je mnoho cest, které vedou dol�, zp�t od pokroku, tak jich také mnoho vede vzh�ru. Jeden �lov�k má chu� jít touto cestou, druhý volí jinou, podle své p�irozenosti, ale oba p�i tom mohou z�stat bratry. Práv� naopak, každý se m�že od druhého

mnohému nau�it, jen když chce, nebo� v nekone�ném Stvo�ení není žádná cesta, která by se dala nazvat tou jedinou.

asto jsme slyšeli na vaší Zemi termín "cesta ke št�stí". Jsou to dobrá slova, nebo� pokrok je št�stí a leží na za�átku stezky, která vede vzh�ru. Št�stí d�lá z lidí bratry v trp�livosti a ve snaze pomáhat jeden druhému, i když je každý jinak založen.

Vaše Zem� a její obyvatelé nejsou na tom tak zle, krom� toho, že z nedostatku vzájemného porozum�ní jsou stále jako malé d�ti ve všeobjímajícím a všezahrnujícím život� té jedné Nejvyšší Bytosti. Bylo ti �e�eno, že my na našich planetách žijeme podle zákon� Stvo�itele, zatímco vy o nich na Zemi jenom hovo�íte, kdybyste žili alespo� podle p�ikázání, která znáte, nedocházelo by u vás ke krveprolévání. Pracovali byste na sob� samých uvnit� skupin a národ�, abyste dosáhli dobra i št�stí v té �ásti sv�ta, ve které jste se narodili a kterou proto nazýváte domovinou.

V��ím, že by lidé byli velmi p�ekvapeni, kdyby vid�li, jak rychle by došlo na jejich Zemi ke zm�n�. Nyní, když máte rozhlas, který vás spojuje s celým sv�tem, by pak vaše vysílání našlo mnoho vnímavých srdcí, zd�raz�ujících lásku a toleranci místo podez�ívání a ned�v�ry, nebo� v�tší �ást obyvatelstva je již unavena spory a jejich bolestnými následky. Víme, že nyní více než kdy p�ed tím toužíte po cest�, která by vedla k vysvobození. Víme, že v lidech je strach a zmatek nebo� na vlastních t�lech poznali následky dvou sv�tových válek, které slouží jenom jako setba válek dalších.

Pro vaši planetu ješt� není pozd�, jestliže se najdou otev�ená srdce a mysli. Ale již to velmi sp�chá, m�j synu. A proto se dej s požehnáním v��ného Otce do pln�ní svého úkolu. Zvedni sv�j hlas spole�n� s t�mi, kte�í jsou nositeli tohoto poselství nad�je !"

(7)

OTÁZKY A ODPOV�DI UVNIT� MATE�SKÉ LOD�

Po krátkém odml�ení, které nikdo nep�erušil, se Mistr zvedl a s ním i všichni p�ítomní. Chvilku tiše stál, jeho ruce spo�ívaly na op�radle židle a díval se mi zhluboka do o�í. Nikdy nebudu moci zapomenout ten výraz velké dobroty a hlubokého soucitu v jeho pohledu. Bylo to jako požehnání a zárove� m� to naplnilo novou silou.

S pokynutím na rozlou�enou se oto�il a opustil salón. Po jeho odchodu jsme ješt� chvíli setrvali v ml�ení. Nemohl jsem nalézt slova, až Kalna ml�ení p�erušila a tiše �ekla:

"I pro nás je vždy nesmírným darem naslouchat tomuto velkému �lov�ku."

Pak Ráma úmysln� porušil napjaté ticho a �ekl:

"Než t� dopravíme zp�t na Zemi, m�žeš nám chvíli klást otázky, které máš na srdci. Nemusí se bezpodmíne�n� vztahovat jen k vážnému tématu, o kterém práv� hovo�il Mistr." A s úsm�vem dodal:

"Nic z toho, co t� zajímá, pro nás není ned�ležité."

Vd��n� jsem na n�j pohlédl a všichni jsme op�t zaujali svá p�vodní místa, jestliže jsem správn� rozum�l, mínil Ráma, že má dojít ke spole�né zábav�, tedy ne k n�jakému telepatickému p�enosu; mohu tedy klást otázky nahlas. A tak jsem ihned za�al s t�mi, které mne zajímaly nejvíce:

"Mohly by drastické zm�ny, které nastaly po atomových pokusech na mnoha místech v naší atmosfé�e, mít n�co spole�ného s uvoln�ním energie z atomových bomb ?"

"Ano, jist�," odpov�d�l Ráma. To není jenom p�edpoklad, to je skute�nost ! Naše p�ístroje tyto d�sledky zaznamenaly, proto to víme naprosto jist�."

"Byli byste tak laskaví a blíže mi vysv�tlili, pro� navzdory tomu, že válka na Zemi by ohrozila vaše cestování vesmírem, p�ece nechcete zasáhnout, nýbrž považujete za nespravedlivé uškodit n�kolika málo lidem, když byste tím mohli pomoci mnohým jiným ?"

"Rádi se ti to pokusíme objasnit," odpov�d�l Orton. "My všichni jsme od narození vychováváni ideou celistvosti a jednoty života. Pro nás by bylo nemyslitelné, abychom nejednali podle vesmírných zákon�. Tyto zákony nestanovil �lov�k nýbrž existují od samého za�átku a budou trvat na v�ky. Podle nich musí každý jednotlivec, každá skupina lidí, každá inteligentní bytost na všech planetách sama rozhodovat o svém osudu, bez vm�šování se do osudu druhých.

Dát radu, pou�ení - to ano. Ale vm�šování se až k eventuelnímu zni�ení – nikdy."

Z o�í jsem vy�etl otázku, zda je mi tento princip dost jasný.

Firkon, muž z Marsu, který dosud naši rozmluvu sledoval ml�ky, promluvil:

"Jist� znáš mnoho r�zných myšlenek. Krom� naší fyzické úlohy na Zemi je pro nás bezpodmíne�n� nutné držet se víry, že se obyvatelé Zem� jednou probudí a poznají, že sp�jí ke katastrof�."

"Ano, rozumím," odpov�d�l jsem pomalu, když jsem pochopil podstatu otázky.

Ráma potvrdil: "My víme, že moc této myšlenky, kterou nep�etržit� vysíláme ke všem našim pozemským bratr�m, již mnohá lidská srdce zm�nila."

"A také je nám jasné," zd�raznila Ilmuth, "a tob� i jiným lidem na vaší Zemi, že vojenské letectvo a vaše vlády v�dí, že naše lod�, objevující se na vaší obloze, p�icházejí z vesmíru a mohou být postaveny a �ízeny jenom inteligentními obyvateli jiných sv�t�. Vysocí vládní ú�edníci vašeho sv�ta m�li již s námi kontakt. N�kte�í jsou

dobrými lidmi a necht�jí válku. Ale dokonce ani dob�í lidé na vaší Zemi se nedokážou oprostit od strachu, kterým se lidstvo již po staletí samo živí."

"A tak je tomu i s mnoha vašimi letci na Zemí," �ekla Kalna. "Mnozí z nich již mnohokráte vid�li naše lod�. Byli však uml�eni a varováni. Proto se jich jen málo o tom odvážilo hovo�it."

"A p�esn� totéž platí i o vašich v�dcích," p�ipojil Firkon. Op�t jsem žasl nad tím, jak dob�e znají náš sv�t a naše lidi.

"Potom zdá se, rozhodnutí spo�ívá v rukou docela oby�ejného �lov�ka z ulice," mínil jsem, "násobeno miliony podobných lidí na celém sv�t�."

"Ti u vás jist� p�edstavují ur�itou moc," p�itakal rychle Firkon. A když bude dostate�ný po�et lidí všude proti válce hovo�it, pak to mnozí z p�edstavitel� r�zných zemí rádi uslyší."

Nyní jsem pom�r�m na Zemi rozum�l mnohem lépe a byl jsem napln�n nad�jí. Aniž jsem si toho všiml, zm�nil jsem téma:

"�ekli byste mi n�co více o mechanismu, který jsem vid�l v pilotním prostoru, a sice o tom, který registroval tóny a m�nil je v obrazy ?"

"Rádi." �ekl Orton. "Tento p�ístroj nám umož�uje, a to je jeho nejd�ležit�jší funkce, nau�it se rychle n�jaké cizí �e�i.

P�irozen� ti z nás, kte�í n�jaký �as žili ve vašem sv�t� a pracovali v n�m, hovo�í s lepším p�ízvukem. Ale jak u nás, tak i u vás jsou lidé s v�tším talentem na �e�i, a ti se nau�í hovo�it bez chyby i bez p�ímého kontaktu s lidmi."

S úsm�vem mi p�ipomn�l naši posunkovou �e� p�i prvním setkání. Pak pokra�oval:

"Bylo velmi d�ležité, abych p�ezkoušel tvou schopnost vysílat a p�ijímat telepatické poselství. Výsledek zkoušky je ten, že jsi nyní zde mezi námi. Víme dob�e, jak skepti�tí jsou pozemští lidé v r�zných záležitostech, které se nacházejí mimo vyježd�né koleje jejich osobních zkušeností. Práv� z t�chto d�vod� byla poselství, která jsem ti dal, univerzálního charakteru. Schopnost porozum�t psaným znak�m zanikla p�ed dávnými �asy zárove� se starými civilizacemi. Ale my dob�e víme, že ve vašem sv�t� žijí tu a tam lidé, kte�í je dovedou rozluštit, když pak jsou takové doklady k dispozici, pak jenom lidé, kte�í jsou úmysln� nev��ící, se mohou zdráhat jim v��it."

Kalna s milým úsm�vem dodala: "Je št�stí, že v�dci na Zemi uznávají za dokázanou skute�nost alespo� p�enos myšlenek." "Jestlipak víš," �ekl Orton, "že jsme t� nejd�íve n�kolik rok� pozorovali, než jsme nakonec s tebou navázali kontakt a byli si jisti, že tvoje telepatické schopnosti jsou dostate�né. To se pak prokázalo p�i našem posledním testu p�i našem prvním setkání."

"Zkoušeli jste mne také ješt� jiným zp�sobem ?" zeptal jsem se. "Samoz�ejm� že ano. Podívej se - ty jsi naše lod� po léta fotografoval, a tím se tvoje myšlenky k nám

nezvratn� p�iklonily. Cítili jsme up�ímnost tvého zájmu. Ješt� jsme pot�ebovali p�ezkoušet, zda a jak obrátíš tento zájem ve skutek, jak se zachováš, až se setkáš s výsm�chem a skepsí, a zda nezneužiješ náš kontakt s tebou ke své sláv� a pen�žnímu prosp�chu."

"Ve všech zkouškách jsi skv�le obstál," �ekla Ilmuth srde�n�. "Tvá�í v tvá� všemu výsm�chu a vší ned�v��e, když byla dokonce zpochyb�ována pravost tvých fotografií, setrval jsi pevn� p�i tom, �emu jsi ve svém nitru uv��il."

Toto povzbuzení mne naplnilo št�stím a já jsem v�d�l, že s takovými p�áteli nebude možné jakékoli zakolísání.

"Ješt� n�co jiného jsme museli zjistit," �ekl Ráma. "Zda totiž dokážeš v pravý �as ml�et a zda máš dobrý úsudek. Dnešní noci ti nap�íklad Mistr vyjevil v�ci, které - jak zd�raznil - by lidé dosud nem�li v�d�t. V tvém sv�t� p�ichází mnoho lidí do pokušení d�lat se d�ležitými a obracet na sebe pozornost druhých. Navíc není moudré sd�lovat vše kdejakému �lov�ku. Zde se musí projevit tvá schopnost dobrého úsudku. Kone�n� velkou �ást svého života jsi v�noval poznání vesmírných zákon�. Dob�e jsi pochopil, že je nejen neužite�né, ale dokonce nebezpe�né p�edávat více poznání, než m�že být p�ijato a pochopeno. Víme, že budeš s informacemi, které jsi od nás obdržel, zacházet v duchu tohoto principu."

"Co se telepatie týká," �ekl jsem, vyjad�uje tak otázku, která mne napadala již delší dobu, "tu snad dovedu dob�e použít. ale nerozumím, o jaký se jedná proces. Mohli byste mi jej vysv�tlit ?"

Podívali se na sebe a pak se rozesmálí. Všiml jsem si, že by mi na tuto otázku mohli odpov�d�t všichni a že se sm�jí zdvo�ilosti, se kterou dávají p�ednost jeden druhému, když o tomto našem rozhovoru zp�tn� p�emýšlím, uv�domuji si, jak v našem sv�t� je všechno zcela jiné, když jsou dva nebo více lidí pohromad�. Zatímco my si navzájem ská�eme do �e�i, odporujeme a mluvícího stále p�erušujeme (alespo� bychom jej m�li nechat dokon�it v�tu), tito lidé hovo�ili stále klidn�, aniž byli ostatními p�erušování. Nikdo je neuml�oval záplavou vlastních slov.

Když dali slovo Ortonovi, odpov�d�l:

"Vy máte p�ece ve vašem sv�t� rádio a je u vás hodn� radioamatér�, kte�í sm�jí vysílat na ur�itých vlnových délkách. Tyto vlny, které vy nazýváte éterové, umož�ují n�komu na ur�itém míst� vysílat poselství jiné osob�, která je velmi vzdálena. Ob� osoby se jasn� slyší, jako kdyby se nacházely v jedné místnosti. Byla však doba, kdy podobná spojení byla prohlašována za fantastická, a to lidmi, kte�í se dnes vysmívají tomu, že naše lod� jsou interplanetárního p�vodu. Tento druh myšlení dovede chápat jen to, co je až do nejmenších podrobností dokázáno.

Týmž zp�sobem jako prost�ednictvím rádia jsou myšlenky p�ijímány a vysílány na ur�itých vlnových délkách, ale bez jakéhokoliv p�ístroje. Pracujeme p�ímo od mozku k mozku a ani zde není vzdálenost žádnou p�ekážkou.

Je k tomu ovšem zapot�ebí otev�eného a vnímavého ducha, aby to m�lo úsp�ch. Po všechna ta léta, ve kterých jsi k nám vysílal svoje myšlenky, jsme na n� odpovídali. Tím mezi námi vzniklo pevné spojení, podobné spojení kabelem, ve kterém letí myšlenky na ur�ité vln�. Vždy když je tv�j duch otev�ený, m�žeme ti dát žádané informace jako po telefonu.

Byl jsi vyvolen setkat se se mnou v p�ítomnosti sv�dk�, kte�í tv�j zážitek mohou potvrdit. Cht�li jsme, aby se pravda o tomto setkání co nejvíc rozší�ila, a chválíme štáb jedn�ch vašich novin, který m�l odvahu jako první tuto zprávu zve�ejnit.

N�co však musíš všem lidem objasnit zvláš� dob�e. Myšlenkové spojení, o kterém jsme práv� hovo�ili, není absolutn� tím, co lidé ozna�ují za psychiku nebo spiritualitu, nýbrž jsou to p�ímá poselství z jednoho místa na druhé. Vysv�tlení toho, co nazýváte psychotronikou, ti podáme jindy.

My nazýváme p�enos myšlenek sjednoceným stavem v�domí mezi dv�ma body, mezi vysílatelem a p�íjemcem. Tato metoda dorozumívání je na našich planetách, obzvlášt� na Venuši, zcela b�žná. A tak jsou mezi jednotlivci vym��ována poselství na naší planet�, od planety k vesmírné lodi, a� se nachází kdekoliv, a od jedné planety ke druhé. Jak jsem již �ekl, a to si dob�e zapamatuj, prostor nebo vzdálenost, jak vy to nazýváte, není žádnou p�ekážkou !"

Zatím co Orton hovo�il, Ilmuth se nenápadn� vzdálila. Nyní se op�t vrátila s podnosem. Na n�m byly sklen�né �íše s týmiž osv�žujícím nápojem, který jsem již p�edtím popsal, když rozd�lila sklenice, �ekl jsem:

"Lidé z jiných planet u nás žijí... - d�je se to již dlouho ?" Odpov�d�la Kalna: "Od nepam�ti. Ale zvlášt�," dodala, "poslední dva tisíce let. Kristus p�išel na sv�t, aby vám pomohl a byl uk�ižován. Nyní vám pomáháme zp�sobem pro nás mén� nebezpe�ným. Bylo to umožn�no velkým pokrokem v oblasti vývoje našich vesmírných lodí. Tak jsme k vám mohli dopravovat dobrovolníky v jejich fyzických t�lech. Tito jedinci jsou pro svou misi pe�liv� vybíráni a dostávají pokyny pro svou vlastní bezpe�nost. Kým jsou ve skute�nosti, je prozrazeno jen za ur�itým ú�elem, a to velmi z�ídka n�komu z lidí tak, jako nyní tob�.

Vmísí se mezi pozemské bratry, aby se nau�ili jejich �e�i a zp�sobu života. Pak se vrátí zp�t na své domovské planety a podají nám zprávu o tom, jaké poznatky na Zemi nasbírali. Máme d�jiny Zem�, které sahají 78 milion� let nazp�t. Podobná historická díla byla vytvo�ena lidmi, ale p�i pohromách, které lidé vyvolali, byly tyto písemnosti ztraceny. Nyní to Zemi hrozí op�t. To, co vy nazýváte válkou, v naší Slune�ní soustav� již neexistuje po mnoho milion� let. P�irozen� musí všechny planety a jejich obyvatelé projít stupe� za stupn�m svým vývojem od nejnižšího k nejvyššímu. Ale váš pokrok nemá �ád a není p�irozený. Byl to spíše do nekone�na se st�ídající r�st a ni�ení, r�st a ni�ení.

Existovali lidé, kte�í s naší pomocí vaši planetu opustili, aby se u nás u�ili, a po n�jakém �ase se op�t vrátili na svou domovskou planetu, aby tam pak dále

p�edávali svoje v�d�ní. Ale za nyn�jších pom�r�, jaké vládnou na vaší Zemi, je to již nemožné. Po svém návratu by totiž nesm�li �íci kde byli. Jinak by byli ozna�eni za blázny a dáni do ústavu. Mimoto by p�i vašem papírování, výkazech a osobních dokumentech neušel pozornosti ú�ad� náhlý návrat �lov�ka, který tajuplným zp�sobem na n�jakou dobu zmizel. Nem�žeme nikoho vystavovat nebezpe�í nesnesitelného pronásledování. Nyní lépe pochopíš, že nám �asto staví do cesty p�ekážky práv� lidé, kterým bychom tak rádi pomohli."

Všechna p�irozená veselost z obli�eje Kalny p�i t�chto slovech zmizela a vyst�ídal ji smutek.

Ale když vzala z malého stolku pohár a napila se, op�t se její veselost vrátila. Pak odložila sklenici a �ekla:

"Je to politováníhodná škoda, že musíme hovo�it o takových smutných v�cech, a ješt� smutn�jší je, že kdesi ve vesmíru se vyskytuje taková bída. My lidé z ostatních planet nejsme od p�írody v�bec smutní. Jsme rádi veselí a hodn� se sm�jeme."

Její omluvná slova mne hluboce dojala. Oni byli na svých planetách veselí. Ale p�esto cht�li s námi sdílet utrpení naší Zem� a snažili se nám po celá staletí p�inášet sv�tlo.

"Ješt� nám zbývá jedna nad�je," �ekla Ilmuth, jako by mne cht�la pot�šit. "M�žeme k vám ješt� stále p�icházet a tu a tam navázat kontakt stejn�, jako s tebou. Vaši piloti nám nyní sice zt�žují p�istání, ale my neztrácíme nad�ji. Až naše lod� spat�í více lidí, zvyknou si na n� a poznají pravdu o existenci živých bytostí na jiných planetách, pak bude moci být osobní setkání s lidmi Zem� daleko �ast�jší."

"Ano, jak jinak by to mohlo být," p�itakal jsem.

Pak jsme všichni vypili poháry, když jsem se podíval na své p�átele, vid�l jsem, že všechny známky smutku a starosti o pom�ry na Zemi z jejich tvá�í zmizely. Uznal jsem to za moudré a snažil jsem se napodobit jejich p�íklad. A tak jsem se jich zeptal:

"Zpíváte a tan�íte na své planet� jako my ?"

"Všichni tan�íme rádi a �asto," odpov�d�la Kalna. "U nás tvo�í pohybový trénink podstatnou �ást naší výchovy. Mimoto pat�í rytmický tanec k našemu náboženskému rituálu. Tak jako básnická forma mluveného slova m�že vyvolat hluboké pocity, �ehož se prózou nikdy nedosáhne, tak to dokáže i dokonalý rytmus, vyjád�ený pohyby t�la p�i ob�adním tanci.

Ale také rádi tan�íme pro pot�šení, i když ne zrovna tak, jak je to v mód� nyní u vás," dodala s úsm�vem. "Nám nem�že vaše naklán�ní, kroucení a hopsání, kdy se muž a žena jednou pevn� obejmou a v p�íštím okamžiku prudce od sebe odd�lí, p�inést žádnou radost, když tan�íme, d�je se tak nej�ast�ji ve skupinách. N�kdy tan�í jedna nebo více osob p�ed ostatními, jestliže je inspiruje hudba. Tys i u vás vid�l dobré

tane�níky, a znáš proto radost z krásných pohyb� t�la, které jsou inspirovány duchem."

"Také chodíme do spole�nosti," �ekla Ilmuth. "Ale chápeme to jiným zp�sobem než vy. Pozveme k sob� prost� své p�átele, abychom se spole�n� pobavili a odreagovali. asto se scházíme venku na pob�eží nebo v našich zahradách. Tak jako u vás mají i naše domy zahrady s velkými terasami a bazény."

P�ál jsem si, abych tyto podivuhodné lidi nemusel nikdy opustit. Ale práv� v tomto okamžiku se Ráma zvedl a �ekl: "Je mi líto, ale musím t� nyní dopravit na Zemi." Ihned jsem se zvedl a snažil se ut�šit myšlenkou na p�íští setkání s nimi.

Rozlou�ili jsme se v radostné nálad� a p�áli si, abychom se zase brzy vid�li. Nikdo mne nenabádal, abych si všechno, co jsem prožil, dob�e zapamatoval a abych to vhodným zp�sobem na Zemi použil. Naposled jsem vychutnával krásu, teplo a p�átelství, a odcházel jsem v p�esv�d�ení, že se pozemské národy, jakmile odloží svou nev�domost, budou podílet na p�irozeném d�dictví celého lidstva.

Když jsme došli ke dve�ím kontrolního prostoru, na okamžik jsem se zastavil a pohlédl zp�t, abych si vryl do pam�ti všechny podrobnosti tohoto nádherného salónu, všechny své p�átele a p�edevším zá�ící obraz V��ného Života.

Malý pr�zkumník byl již natankován energií a stál p�ipraven k návratu na Zemi. Dve�e se otev�ely a my jsme vstoupili dovnit�. Ráma, Firkon a já. Ráma šel ke kontrolní desce. Svorky a kabely již byly odpojeny, když jsme vystoupili po sch�dkách a jako p�ed tím i nyní se dve�e neslyšn� zav�ely ihned poté, co nastoupil poslední muž.

Pomalu jsme klouzali dol� po kolejnicích, dv�ma pr�duchy v podlahách lod� a op�t ven do prostoru, když jsme jeli po kolejnicích, m�l jsem op�t ten slabý pocit padání v žaludku. Ale nebyl silný a netrval tak dlouho, jako když jsme p�ijížd�li.

Zdálo se, že ub�hla neuv��iteln� krátká doba a již se op�t otev�ely dve�e a Firkon oznámil: "Tak jsme znovu na Zemi !" Tentokráte letoun nesed�l pevn� na zemi, ale vznášel se nad ní asi 15 centimetr�.

Ráma ke mn� p�išel, podal mi ruku na rozlou�enou a �ekl: "Nepojedu s vámi do m�sta, nebo� musím z�stat u scoutu. Tento ve�er, strávený s tebou, byl pro mne radostí a doufám, že se op�t brzy uvidíme."

Vyjád�il jsem, že si p�eji totéž.

Návrat do hotelu prob�hl ml�ky. Byl jsem zcela napln�n dojmy a hlubokými myšlenkami. Firkon to nesporn� v�d�l. Zastavil auto p�ed hotelem, ale nevystoupil, když jsme si podali ruce, �ekl: "Brzy se uvidíme." Uvažoval jsem, kdy a kde, a on ihned na mou nevyslovenou otázku odpov�d�l: "Podáme ti zprávu v pravý �as, aby ses dostavil na správné místo."

Když jsem vystoupil z auta, Firkon pomalu odjížd�l a mával na pozdrav, a já z�stal na chodníku sám. Vešel jsem do hotelu a šel do svého pokoje. Od chvíle, kdy jsem opustil své p�átele, jsem se poprvé podíval na hodinky. Bylo 5:10 ráno.

V�bec jsem se necítil ospalý a ani trochu unavený. Posadil jsem se na okraj postele a celou hodinu jsem myslel na své no�ní zážitky. Jak mi to všechno procházelo hlavou, bylo mi stále jasn�jší, že celá tato v�c se bude mým spolubližním zdát velmi fantastická. Ale p�esto o ní budu muset vypráv�t.

Sám jsem t�žko v��il tomu, co se v n�kolika posledních hodinách odehrálo. Ale v�d�l jsem, že je pravda, co moje o�i vid�ly a uši slyšely a že to byl beze vší pochyby dokonalý fyzický zážitek.

Nakonec jsem se svlékl, lehl si do postele a upadl do lehkého spánku. Krátce p�ed osmou hodinou jsem se op�t probudil. Rychle jsem se oblékl. M�l jsem již jenom málo �asu na skromnou snídani, pokud jsem cht�l chytit autobus dom�.

B�hem jízdy mé o�i pozorovaly pozemskou krajinu, kterou jsme projížd�li, a lidi, kte�í sed�li v mé blízkosti. M�j duch však nebyl p�ítomen. Žil ješt� událostmi poslední noci, putoval prostorem a byl se svými p�áteli v obrovské mate�ské lodí.

Pocit, že jsem sou�asn� na dvou místech, trval n�kolik týdn�. T�žko jsem se vžíval zp�t do mezí pozemských zvyklostí. A�koliv to byla jen krátká doba, kdy jsem ono velké št�stí prožíval a pozoroval dálky vesmíru a jeho neustálou �innost, z�stal tento nádherný zážitek pevn� a hluboko v mém srdci. A já v�d�l, že vše, �emu jsem se od svých p�átel z jiných sv�t� nau�il, nebylo ur�eno jenom m�. M�l jsem se o to pod�lit se všemi lidmi na Zemi, kte�í to budou ochotni p�ijmout.

(8)

PRZKUMNÁ LO� ZE SATURNU

as ubíhal bez dalších setkání s mými p�áteli z jiných planet. P�esto jsem �asto cítil, že mi jsou nablízku.

O dva m�síce pozd�ji, 21. dubna, jsem op�t najednou pocítil to známé silné nutkání jet do m�sta. P�íštího dne jsem se dal odvézt na b�eh oceánu, jel odtamtud odpoledním autobusem do Los Angeles a b�hem dvou hodin jsem byl ve m�st�.

Šel jsem do téhož hotelu jako minule, trochu jsem se v pokoji osv�žil a sešel dol� do koktejlbaru na kus �e�i s barmanem. Za n�jakou chvíli jsem se vrátil do haly, koupil si týdeník a posadil se pln o�ekávání, abych si ho p�e�etl.

Tentokráte jsem v�bec nem�l pocit nejistoty a neklidu, který mne trápil minule. Nyní jsem znal p�í�inu tohoto nutkání, které mne p�ivedlo sem dol� z hor. Tak jsem se zájmem �etl zprávy z domova i z ciziny a také trochu mezi �ádky. To vše prob�hlo v klidu, nikdo mne nerušil. Jenom jednou kolem m� prošli dva muži, které jsem od vid�ní znal, a prohodili jsme spolu pár slov.

Náhle jsem však vzhlédl - a p�ede mnou stál m�j p�ítel z Marsu Firkon !

Vysko�il jsem s radostným výrazem ve tvá�i. Firkon se na mne rovn�ž smál. Pozdravili jsme se známým zp�sobem. Pak Firkon �ekl ur�ité slovo a zd�raznil ho zp�sobem, který mi jasn� nazna�il, že má zvláštní význam.

Když jsme spole�n� opustili hotel, vysv�tlil mi to a �ekl:

"Stisk ruky je výmluvný jen do jisté míry, takže jsme považovali za nutné p�ipojit k n�mu ješt� slovo, jehož jsem p�ed tím použil, jako další poznávací znamení mezi tebou a lidmi našich sv�t�, kte�í s tebou cht�jí vstoupit v kontakt. Je to nezbytné p�edevším v p�ípad�, že je nablízku n�kdo cizí, jak se to n�kdy stává."

"Vynikající bezpe�nostní opat�ení," souhlasil jsem. Pak jsem se podíval na své náramkové hodinky. Bylo práv� 19 hodin a 15 minut. "Jestliže to tvoje plány dovolují," �ekl jsem, "a kdybys snad cht�l n�co jíst, mám zde blízko jednu kavárnu. Tam bychom si mohli sednout do koutku a nerušen� hovo�it."

"To se mi výborn� hodí." odpov�d�l a s úsm�vem dodal: "Nakonec i t�lo musí dostat, co mu pat�í, že ?!"

Cestou jsem se ptal na Ráma. "Ten s námi dnes v noci nebude," sd�lil mi Firkon. Kavárna byla plná, ale m�li jsme št�stí, když jsme vstoupili, práv� v jednom koutku vstávali lidé a odcházeli pry�. Rychle jsme vklouzli na uvoln�ná místa, pozdravili servírku otírající st�l a požádali jsme ji, aby p�inesla jídelní lístek. Firkon se na n�j krátce podíval, odložil jej a objednal si krajíc celozrnného pšeni�ného chleba s pomazánkou z burských o�íšk�, �ernou kávu a kousek jablkového kolá�e.

"Dám si totéž" �ekl jsem, když jsme byli sami, za�al Firkon klidn� hovo�it:

"Vid�l jsem, že jsi byl p�i �tení �asopisu rozrušen mírou ned�v�ry, nep�átelství a nenávisti, které jedna skupina lidí stále chová v��i druhé skupin�."

Protože jsem po p�íchodu Firkona již na noviny nemyslel, byl jsem p�ekvapen, že znal moji reakci na �tení.

"To je zcela jednoduché." vysv�tlil. "V tvém podv�domí, jak to lze nazvat, se to velmi siln� odráží. Jenom málo lidí p�itom v sob� dokáže rozeznat tato rušivá pohnutí mysli, dokonce ani ti, kte�í se chlubí, že k tomu mají vlohy. Všimni si n�kdy, jak málo sta�í k tomu, aby �lov�k vzkyp�l. Už p�i troše hn�vu se dostává do bojovné nálady a je agresivní, a pak to nazývá sebeobranou. Ve skute�nosti je to velký nedostatek duševní rovnováhy, co volává tento hn�v a zatem�uje rozum, když jsme to jednou poznali, m�žeme tukové zlozvyky držet na uzd�, dokonce je m�žeme úpln� odložit."

V tom okamžiku nám p�inesli jídlo, když jsme byli op�t sami. Firkon pokra�oval:

"Není pravda, že jenom n�kolik málo jedinc� z každého národa je odpov�dno za sou�asné pom�ry na Zemi. P�i pln�ní svého úkolu a p�i osobních setkáních se svými pozemskými bratry jsem poznal mnohé, kte�í byli plni takových ni�ivých pocit� a kte�í byli uzav�eni ve svém sobectví. Nejhlubšími p�í�inami toho je p�irozen� zmatenost a strach ze života. Jenom málo lidem se poda�ilo v sob� rozvinout v�tší ohleduplnost v��i bližním a snahu lépe pochopit vesmírné zákony. Mnozí z nich si k tomu vyvolili prost�edky, které vy nazýváte metafyzikou nebo okultismem. Ale mnoho z nich pro to má sobecké pohnutky, to je sebeuplatn�ní a osobní zisk, místo univerzálních motiv� služby a vzájemného blaha.

Pro následek takového všeobecného sobectví pak není d�ležité, koho si národy zvolí za své v�dce, a to hlavn� tehdy, když jej volí ze svých vlastních �ad. V�dcové se musí p�izp�sobit zvyklostem v�tšiny, jestliže mají v rukou moc.

My, lidé jiných sv�t�, kte�í jsme nepoznáni žili mezi vámi, vidíme z�eteln�, jak se zcela ztratila vaše bytostná jednota s božským p�vodem. Lidé Zem� se stali odd�lenými bytostmi. Nechovají se již dokonce ani lidsky, jak tomu bylo na po�átku. Jsou nyní již jen otroky svých zvyklostí. Ale p�es to všechno se v t�chto sklonech skrývá p�vodní duše, která touží po tom, aby se vyvíjela v souladu se svým božským d�dictvím. Tato potla�ovaná touha p�sobí, že �lov�k je stále znovu hluboce znepokojován, i když je mocí svých zvyklosti p�ikován k vyjetým kolejím svého názoru na sv�t. To božské v n�m by se cht�lo vyvíjet jemn�ji a ušlechtileji. Více než si �lov�k m�že být v�dom, to bou�í v hloubi jeho bytosti a �iní ho to v jeho pudovosti neš�astným a nepokojným. Avšak síla návyku je tak velká, že �lov�k, který by se rád poddal p�átelskému a moudrému hlasu ve svém nitru, se toho p�ece jenom neodváží, protože neví, kam by ho to mohlo zavést. Ale dokud �lov�k nedokáže ze sebe set�ást pouta své umín�nosti a nedovolí tomu hlasu, aby jej vedl, bude dále žít jako bojovník proti zákon�m svého vlastního bytí.

Podívej, pokud si �lov�k sám nep�eje zm�nit zp�sob svého života, nikdo mu nedokáže pomoci. T�ch n�kolik málo jedinc� na Zemi, kte�í se up�ímn� snaží poznávat zákony V��ného Stvo�itele, se musí pokoušet vést ty druhé. A my z jiných sv�t� jim v tom budeme pomáhat."

Dojedli jsme každý své jídlo. Firkon se zvedl, já také a opustili jsme lokál. Venku jsme obešli dva bloky dom�. Tam pak u chodníku op�t �ekal automobil Pontiac.

Byla bou�livá noc, ale já jsem si bou�e nevšímal. B�hem prvních okamžik� naší jízdy se moje myšlenky to�ily kolem toho, co mi Firkon �ekl. Ale ke konci jsem myslel již jen na to, jaká dobrodružství v dnešní noci asi zažijí. Jízda z m�sta ven na místo, kde jsme jako minule náhle odbo�ili z hlavní dálnice, mi p�ipadala kratší než tomu bylo poprvé. Jeli jsme jenom kousek a pak se v�z zastavil.

Nejd�íve jsem nemohl rozeznat nic jiného, než nejasné obrysy úzkých kopc� po mé pravé stran�. Všude kolem byla jinak jen rovina, pokud to bylo možno v té tm�

rozeznat. T�ebaže jsem si byl skoro jist, že se op�t setkáme se scoutem, nebyl v�bec vid�t a ani žádné sv�tlo jeho p�ítomnost neprozrazovalo. M�j spole�ník se však zdál byl naprosto jistý, co se tý�e sm�ru cesty, a tak jsme šli n�jakou chvíli p�ímo vp�ed. Náhle nízké kopce za námi skon�ily a v dálce jsem zahlédl m�kké zá�ení. Moje nap�tí vzr�stalo, když jsme krá�eli ke sv�tlu. Asi po 400 metrech byly již zcela viditelné známé obrysy talí�e.

Ale n�co bylo jiné. Tento pr�zkumný letoun byl mnohem v�tší než malá lo�, kterou jsem m�l v pam�ti. Musel mít v pr�m�ru víc než 30 metr�, m�l v�tší okénka a pon�kud plochou kopuli.

P�ed svítící lodí se rýsovala silueta n�jaké osoby. Nejd�íve jsem myslel, že je to m�j p�ítel z Venuše, protože m�l na sob� tutéž leteckou uniformu; podobnou lyža�skému obleku. Ukázalo se však, že tento pilot byl cizí, dob�e vypadající �lov�k, vysoký asi 183 centimetr�.

Šel nám n�kolik krok� vst�íc, srde�n� nás pozdravil a obvyklým zp�sobem nám stiskl ruku. Tohoto muže budu nazývat Z�l.

P�ilet�l tento obrovský talí� snad z Marsu ? Pilot odpov�d�l na tuto mou nevyslovenou otázku a opravil m�:

"Tento scout je ze Saturnu a rovn�ž garážuje ve velké nosné mate�ské lodi, ve které jsi již byl."

Obrátil se a vedl nás k stojícímu talí�i, jehož dve�e byly již otev�eny. Vstoupil dovnit�, následoval jsem ho a jako poslední vstoupil i Firkon.

Tato lo� byla ve svém pr�m�ru nejmén� �ty�ikrát v�tší než scout z Venuše, a byla p�ibližn� dvakrát tak vysoká, možná dokonce i trochu vyšší. Dve�e se za Firkonem uzav�ely známým nehlu�ným zp�sobem. Uvnit� ihned zesílilo osv�tlení a ozvalo se tiché bzu�ení, když byl uveden v chod pohonný mechanismus. Pocítil jsem lehký tah nebo trhnutí, ale ne tak silné, abych ztratil rovnováhu. Opustili jsme tedy Zemi, když jsem si prohlížel okolí, vysv�tlil mi pilot ze Saturnu, že tato lo� není jenom v�tší než onen malý talí�, ale že se liší i jinak. Nevznášela se nad zemí, ale byla na ní pevn� posazena na t�ech koulích. To, co jsem prve pocítil, bylo trhnutí nutné k tomu, aby se lo� odpoutala od zem�. Jako analogický p�íklad uvedl Z�l kousek železa, které je drženo magnetem. V moment� odpoutání pak dochází k onomu trhnutí.

Rozhlížel jsem se a vid�l jsem to známé modrobílé a všude stejnom�rné sv�tlo a tytéž kovové st�ny; pr�svitné jako sklo. Na obou stranách byla to�itá vstupní chodba široká p�ibližn� 122 centimetr�, která se zdála vést kolem vnit�ku lod�. Na vn�jší stran� této pasáže jsem si všiml skupiny otvor�, podstatn� v�tších, než jaké byly v malé lodi. Pokud jsem to ze svého místa mohl odhadnout, musely zde být �ty�i takovéto skupiny otvor�, v každém kvadrantu jedna.

Chodba p�ibližn� stejn� široká s vysokými st�nami, které sahaly až nahoru ke kopuli, vedla p�ímo až do jedné t�etiny pr�m�ru lod�. Za tím byl asi st�ední prostor, ve kterém jsem mohl vid�t velký magnetický sloup, procházející st�edem lod�.

Pilot se mne ptal, zda nemám chu� si b�hem letu lo� prohlédnout. Samoz�ejm� jsem ihned souhlasil. Z�l mne nejd�íve vedl do st�edního prostoru. Byl to úžasný pohled ! Je t�žké popsat n�co tak neobvyklého a komplikovaného. zvlášt� když to �lov�k vidí poprvé. Ale ud�lám, co budu moci.

Lo� se ve své konstrukci podobala kolu. Ony �ty�i koridory, kterých jsem si všiml p�i vstupu do lod�, vedly jako �ty�i špice k hlav�, tedy ke st�edovému prostoru. ve kterém jsme nyní stáli. Zde byly st�ny vysoké od 6,10 do 9,15 metr�, sahaly až ke stropu a byly tém�� úpln� pokryty sv�telnými tabulemi a grafy. Linie a geometrické obrazce tvo�ily složité vzorce stále se barevn� m�nící, což mne fascinovalo už v lodi z Venuše. Bylo to na pohled tak p�kné, že jsem se od toho nemohl odtrhnout, i když jsem ni�emu nerozum�l.

Uprost�ed st�n byl kolem dokola ozdobný kovový balkón, na který se vystupovalo po žeb�íku. Naho�e nad st�nami se nacházela pr�hledná kopule, tvo�ená obrovskou teleskopickou �o�kou. Podobná gigantická �o�ka zabírala tém�� celou podlahu. M�la alespo� dvakrát v�tší pr�m�r, než �o�ka na lodi z Venuše. Kolem ní byly �ty�i zaoblené lavice, na kterých sedávají pozorovatelé a dívají se do vesmíru a na planety. Ale magnetický sloup, vedoucí st�edem od podlahy až do vrcholu kopule ovládal celý prostor. Tento obrovský n�mý sloup, procházející st�edem obou �o�ek, obsahuje tajemství i meziplanetárních let�.

Jak jsem již �ekl, byla lo� rozd�lena do �ty� kvadrant� �ty�mi paprskovitými koridory, které ústily �ty�mi otvory do st�edního prostoru. Oto�ili jsme se vlevo a dali se jedním z nich, když jsme došli asi do poloviny, octli jsme se u dvou velkých dve�ních oblouk�, které byly naproti sob� ve st�nách koridoru. Pilot mne vedl pravým obloukem do �ásti lod�, kterou ozna�il za ložnici posádky. Celý tento kvadrant byl zajímavým zp�sobem rozd�len. P�ed námi byl asi tucet malých kabin pro jednu osobu. Zde m�l každý �len posádky své místo ke spaní. Nevešel jsem dovnit�, ale protože všechny dve�e byly otev�ené, mohl jsem vid�t, jak dokonale a prakticky byly kabiny za�ízeny zp�sobem, který by na Zemi vzbudil závist i u odborných konstruktér�.

N�jaký druh žeb�íku s madly vedl do prostoru p�ímo nad ložnicemi. To byla, myslím, jediná �ást lod�, která m�la uvnit� kvadrantu dva plné stropy. Naho�e byla místnost pro spánek a odpo�inek s gau�i a pohodlnými k�esly, kde mohla posádka odpo�ívat a bavit se. Celý strop této obytné místnosti tvo�ila kopule a p�ipomínala mi pohádkové solárium. Odpo�ívat zde pod velkou kulatou sklen�nou kopulí s hv�zdami a vesmírem v pozadí muselo být báje�né.

Když jsem to všechno pozoroval, p�emítal jsem, kolik �len� asi posádka má.

"Normáln� sestává z dvanácti osob," �ekl Z�l, "ale v tomto okamžiku jsou zde krom� mne jen další dva muži. Pro tak krátký let to úpln� sta�í."

Pak jsem uvažoval. zda tato lodní posádka jsou muži ze Saturnu, když se jedná o lo� z této planety. Z�l však mou myšlenku opravil a �ekl:

"Tato lo� sice byla postavena na Saturnu, ale nenáleží výlu�n� jedné planet�. Proto se posádka skládá z �len� ze všech planet.

Jak vidíš, toto je velká pozorovací lo� a je ur�ena pro daleké cesty. M�že z�stat týden i déle mimo mate�skou lo�, aniž se musí vracet ke znovunabíjení. Má totiž na palub� p�ístroje, které nabíjení samy obstarají. V p�ípad� pot�eby m�že být dodate�ná pohonná síla vyzá�ena z mate�ské lod� p�ímo do každého talí�e."

Když jsme stáli v chodb� vedle ložnic, zdálo se mi, že pod nohama cítím lehké vibrace. Pochopil jsem to, když mi Z�l �ekl:

"Hlavní pohonný systém je zabudován v této �ásti lod� pod podlahou. Je tu také dílna, p�ístupná p�ímo z ložnic."

Hledal jsem n�jaké dve�e, ale žádné jsem nenašel, což mne však nijak nep�ekvapilo.

Když jsme op�t vstoupili do koridoru; nahlédl jsem protilehlým dve�ním obloukem do sousedního kvadrantu. Uvid�l jsem tam m�kkou zá�i barevných sv�tel a zvláštní p�ístroje; byl to kontrolní prostor. Dva muži sed�li u p�ístrojové desky. Šli jsme dále až k vn�jšímu prstencovitému koridoru.

Tam jsme zahnuli doprava a Z�l �ekl:

"V tomto prostoru je p�ihrádka, kde máme uskladn�né dálkov� �ízené registra�ní disky. Ty vysíláme, když chceme n�co pozorovat z bezprost�ední blízkosti. Jsou to vysoce citlivé p�ístroje, které zjišt�né údaje posílají nejen do talí�e, ale i do mate�ské lod�, takže mohou být po�ízeny dvojí záznamy. Další záznam je p�edáván k dlouhodobé registraci na planetu. Každý, kdo pot�ebuje tyto informace, m�že je zde získat. Práv� tyto malé disky nemálo p�isp�ly k našemu poznání pom�r� na Zemi, v celém slune�ním systému, a dokonce i v sousedních soustavách."

Když jsme krá�eli vn�jším koridorem dále, došli jsme ke skupin� �ty� otvor� - volských ok. Ale nezastavili jsme se a nepodívali jsme se ven.

V dalším paprskovitém koridoru jsme se oto�ili op�t doprava a došli jsme do st�edu lod� mezi dv� masivn� vypadající st�ny z téhož pr�svitného materiálu. Tyto st�ny byly velmi tlusté a tvo�ily d�ležitou �ást lod�, jako je tomu u loukotí kola. St�na po mé pravici byla zadní st�nou ložnice. V druhé st�n�, vysv�tloval Z�l, je vchod do v�tšího zásobovacího prostoru, který je napln�n poživatinami a ostatním nutným materiálem pro delší cesty.

Když se pilot zmínil o delší cest�, ptal jsem se v duchu, zda tato lo� je schopna cestovat mezi dv�ma planetami bez pomoci mate�ské lod�. Z�l to pop�el a �ekl, že scouty nejsou stav�ny pro cestování vesmírem.

Op�t jsme vstoupili do st�ední místnosti se sv�telnými pohybujícími se nást�nnými grafy. Šli jsme po okraji �o�ky do t�etího radiálního koridoru, který mi m�l být ukázán jako poslední. Také on m�l dva velké dve�ní oblouky, které vedly do st�edu. Nejd�íve jsme tím levým vstoupili do místnosti, která - jak mi bylo �e�eno - je kuchyní. To bych byl nikdy nep�edpokládal ! V�bec se nepodobala kuchyni, jak ji známe my. Se svými hladkými st�nami vypadala dokonale prázdná. Ale byl to jen dojem. Z�l �ekl, že ve st�nách jsou od shora dol� vestav�ny sk�ín� a police, jejichž dví�ka, tak jako všechny ostatní dve�e této p�ekrásn� stav�né lod�, nejsou viditelné, dokud se neotev�ou. Ve sk�íních byly uloženy potraviny a nádobí pot�ebné k p�íprav� jídel.

V jedné st�n� byla sklen�ná dví�ka. Z�l �ekl, že vedou ke kuchy�skému sporáku, když jsem nahlédl dovnit� a nevid�l nic podobného ohništi, vysv�tlil Z�l:

"My svá jídla neva�íme takovým zp�sobem jako vy. U nás to probíhá rychle prost�ednictvím paprsk� nebo vysokofrekven�ním procesem, metodou, kterou v p�ítomné dob� zkoušíte na Zemi. V�tšinou dáváme p�ednost potrav� v p�irozeném stavu. Hlavn� se živíme mnoha druhy vzácného ovoce a zeleniny, kterých je na naší planet� nadbytek. Jsme naprostí vegetariáni, jak byste �ekli vy. Jenom v krajním p�ípad�, když není k dispozici jiná potrava, jíme i maso."

Pozd�ji mne napadlo, že jsem nevid�l žádnou výlevku ani drti� odpadk� ani žádné potrubí. Ale protože nejsem hospodyn�, nevšiml jsem si v tu chvíli, že v kuchyni chybí. Bezpochyby však musí taková za�ízení existovat. Pravd�podobn� byla o mnoho lepší než naše, jako ostatn� všechny v�ci zde. Nevid�l jsem také žádné židle, stoly ani lavice. Pravd�podobn� bylo vše, co je v kuchyni nutné, ukryto mezi st�nami.

Opustili jsme kuchyni a vešli do salónu, který byl stejn� bohat� za�ízen, jako obytný pokoj na mate�ské lodi z Venuše. I zde byly rozestav�ny gau�e a jednotlivá k�esla nejr�zn�jších tvar�. V pohodlné vzdálenosti byly umíst�ny stolky s pr�hlednými deskami a p�ekrásnými drobnými ornamenty. Z�l �ekl, že �lenové posádky zde tráví spoustu �asu b�hem pozorovacích cest atmosférou planety, kterou práv� studují. Vysv�tlil rovn�ž, že tu hrají r�zné hry tak jako lidé na Zemi, a mají z toho velké pot�šení. Také zde hostí návšt�vníky.

Nevid�l jsem žádné knihy, noviny nebo v�bec n�co ke �tení, a také žádné regály nebo sk�ín� pro jejich uložení. Ale nepochyboval jsem, že jsou n�kde po ruce.

Krytina podlahy v této místnosti byla sv�tle šedá, tak jako ostatn� i v celé lodi. Nebyl na ní žádný vzor; a i když se její povrch zdál zcela pevný, vzbuzoval p�i ch�zi dojem silné gumy.

V tomto pohostinném pokoji jsme z�stali jenom chvíli. Pak jsme se vrátili do st�edního koridoru a šli jsme dále až tam, kde jsme do scoutu vstoupili. Hodn� mi v tomto fascinujícím letounu ukázali, ale do kontrolního prostoru jsem sm�l nahlédnout jen krátce. Ani mi nepodali vysv�tlení o síle, která pohání všechny p�ístroje. V�d�l jsem sice, že k cestám vesmírem používají p�írodních energií, které p�em��ují v pohonnou

sílu, ale nepochopil jsem, jak se to d�je, a p�iznávám, že jsem doufal, že mi to ješt� bude vysv�tleno.

Ale Z�l mi tém�� s omluvným úsm�vem �ekl, že dosud nemohou pln� d�v��ovat žádnému z pozemš�an� tak, aby mu ur�ité v�ci odhalili. "Nebo� vy na Zemi jste se dosud nenau�ili ovládat své emoce. Mluvíte bez rozmýšlení, a tak m�že dojít k tomu, že podáte informace takovému �lov�ku, který jich m�že zneužít."

To jsem bohužel nemohl pop�ít. Prohlídka talí�e probíhala rychle a r�zná vysv�tlení mi byla poskytována p�i ch�zi, p�esto však jsme obch�zku sotva dokon�ili, když Z�l oznámil:

"Dolet�li jsme k mate�ské lodi a chystáme se v ní p�istát." Nedozv�d�l jsem se, jakou dálku jsme za letu urazili, ale m�l jsem dojem, že tato lo� byla mnohem dále než minule lo� z Venuše. Protože jsme byli uprost�ed scoutu a nevid�li ven, nemohl jsem pozorovat vjezd scoutu do mate�ské lod�. Jinak vše probíhalo podobn� jako p�i mé první návšt�v� lod�. Ale byl zde zárove� ur�itý rozdíl, který jsem si neum�l vysv�tlit.

Když jsme vjížd�li do nitra �ekající lod�, m�l jsem op�t pocit padání jako ve výtahu, ale neztratil jsem rovnováhu. Pak se plavidlo zastavilo na kolejnicích a dve�e se otev�ely nad plošinou, jako v té p�edešlé lodi. Ale nebyl zde nikdo, kdo by nás pozdravil a p�ipevnil plavidlo svorkami ke kolejnicím, jak tomu bylo u scoutu v lodi z Venuše. Když jsem z talí�e vystoupil na plošinu mate�ské lod� ze Saturnu, ihned jsem vycítil, že tato lo� je v každém ohledu jiná než mate�ská lo� z Venuše. Jaká dobrodružství mne zde asi �ekají ? Nem�l jsem však v�bec strach.

Opravdu - každé nové setkání s lidmi z jiných sv�t� ve mn� vždy posílilo p�esv�d�ení, že strach je p�ímo sm�šný. Ale stále jsem se cítil malým a ubohým v p�ítomnosti t�ch, kte�í mi dop�áli naslouchat svým moudrým slov�m, navšt�vovat své nádherné lod� a dokonce se ú�astnit jejich letu. Všechno, co ode mne o�ekávali, bylo, abych všechna jejich sd�lení p�edával kdykoliv a kdekoliv svým spolubližním. A to také budu. Každému �lov�ku pak je ponecháno na v�li, aby tomu v��il nebo ne, nebo aby získával prosp�ch z vyššího poznán nebo je s posm�chem a skepsí odhodil.

(9)

MATE�SKÁ LO� ZE SATURNU

To, co se nyní pokusím popsat, je velmi obtížné. V�tšina mechanických za�ízení, která jsem vid�l, když jsem vstoupil na palubu mate�ské lod� ze Saturnu, byla pro mne zcela nová. Zpo�átku jsem v�bec neporozum�l jejich funkci. Pozd�ji mi pomohli tak, že jsem pochopil alespo� n�co.

Rampa, na které jsme se zastavili (�íkám rampa, ale ve skute�nosti to byl magnetický výtah o velikosti asi 15 m2), p�evážela lidi i náklady od podlahy ke stropu této

gigantické lod� obrovskou šachtou, hlubokou více než 60 metr�. St�edem výtahu odzdola nahoru vedl magnetický pól a zásoboval ho pohonnou energií.

Tento výtah a šachta bylo to první, co jsem vid�l po výstupu ze scoutu. P�ed námi bylo n�co jako most s postranním zábradlím, který spojoval výtah s plošinou, kde se zastavil náš scout. Plocha výtahu, veliká 15 m2, nevypl�ovala celou ší�ku šachty. To mne nejd�íve trochu p�ekvapilo.

Jak jsme se Z�lem pokra�ovali v cest�, díval jsem se na všechny strany. Hrdá a majestátní stavba tohoto obrovského plavidla mne napl�ovala uctivou bázní. P�i pohledu zp�t jsem vid�l p�es kopuli našeho talí�e strop obrovského prostoru, kterým jsme projeli. Pár kolejnic vedl šikmo nahoru a dále stropem až tam, kde musí být vzdušné otvory. Mohl jsem vid�t p�ímo až k otvoru lod�, kterým jsme práv� prošli.

Když jsme vstoupili na plošinu, Firkon �ekl, abych se podíval do šachty. Ud�lal jsem to a vid�l jsem další t�i poschodí nebo paluby naho�e a t�i stejné sm�rem dol�, takže jich dohromady bylo sedm. Z každého poschodí vy�níval do šachty most nebo balkónový výstupek, který vypl�oval mezeru mezi okrajem šachty a výtahem. Pozd�ji jsem se dozv�d�l, že tato prodloužení mohou být vytažena nahoru, podobn� jako vlakové m�stky. Jsou tak dlouhé, jak vysoké jsou stropy, když jsou vytaženy, sahají od podlahy až ke stropu svého poschodí a p�ístup k šacht� zcela uzavírají. Tím v šacht� vytvo�í hladkou st�nu, která ji odd�luje od ostatních �ástí lod�, když výtah dojede do cíle, tato �ást šachtové st�ny se nakloní sm�rem dol�, až vytvo�í balkónový výstupek. Sou�asn� se vysune zábradlí výtahu sm�rem ven a vytvo�í zábradlí pro m�stek, když výtah jede dále, vrátí se zábradlí zp�t a funguje op�t jako ochranné zábradlí výtahu.

Pozoroval jsem �innost t�chto zábradlí, práv� když jsme opoušt�li scout. Jakmile jsme vstoupili do výtahu, zábradlí nás v n�m uzav�ela, i když jsme necht�li jet nahoru. Rozhlédl jsem se kolem sebe, abych se seznámil s detaily. Z�l zatím p�istoupil k p�ístrojové desce, která byla umíst�na asi 10 centimetr� nad podlahou výtahu. Pravd�podobn� proto, aby na desku n�kdo omylem nešlápl. Byla dlouhá p�ibližn� 75 cm a široká asi 15 až 20 cm. Bylo na ní šest tla�ítek ve dvou �adách, která bylo možno obsluhovat nohou. Na každém bylo ozna�ení, k jakému ú�elu slouží. Ale nedokázal jsem ty znaky ani p�e�íst ani jim porozum�t.

Z�l šlápl na jedno z tla�ítek a ihned se vysunulo zábradlí sm�rem ven a vytvo�ilo tak ochrannou m�íž protilehlého balkónu, ke kterému jsme se blížili. Zárove� se p�ed námi ve st�n� šachty otev�ely dve�e, ozdobené ornamenty, a mn� se op�t naskytl p�ekrásný pohled.

Nyní jsme byli v luxusním salónu. Svým za�ízením a vybavením se podobal salónu lod� z Venuše, ale byl trochu v�tší. Také tento salón byl nádhern� osv�tlen týmž m�kkým a tajemným sv�tlem bez jakéhokoliv viditelného zdroje. Moji pozornost však rázem zaujalo šest žen a šest muž�, kte�í o�ividn� �ekali na náš p�íchod. Asi spole�n� pojedli a pak se bavili, když jsme vstoupili, všichni se s úsm�vem zvedli. Jeden muž a jedna žena k nám p�istoupili a velmi srde�n� pozdravili nejen mé pr�vodce, ale i mne, i když jsem je nikdy p�edtím nevid�l.

Dámy byly oble�eny do p�ekrásných hladkých rób z materiálu, z n�hož - jak se zdálo - vyza�ovalo živé sv�tlo. Sou�ástí každého šatu byl široký pás, zdobený drahokamy, které jisk�ily tak n�žn� a p�ece živ�, jak jsem to ješt� nikdy u žádného drahokamu nevid�l.

Tyto pásy s drahokamy byly jedinými šperky, které jsem kdy na ženách z jiných sv�t� vid�l. Jak jsem tak drahokamy obdivoval, napadlo m�, že mají jenom o málo vyšší hodnotu než drahokamy pozemské a že jejich zvláštní lesk se musí p�ipisovat kráse jejich nositelek. Firkon mi potom tuto mou domn�nku potvrdil.

Šaty žen m�ly dlouhé široké a u záp�stí nabrané rukávy a u krku kulatý výst�ih. M�ly r�zné barvy, jist� podle vkusu jejich nositelek. Ale všechny m�ly jemné pastelové zbarvení a dodávaly celé skupin� harmonický a poutavý vzhled, ženy byly r�zn� vysoké. Nejmenší m��ila p�ibližn� 152, nejv�tší asi 172 centimetr�. Všechny byly štíhlé a p�kn� rostlé. Tvary a rysy jejich obli�ej� byly jemné a úchvatné. Co se tý�e barvy pleti, byly zde zastoupeny všechny typy, od zcela bílé s nádechem do r�žova až po m�kkou olivovou barvu. Uši m�ly malé, o�i velké a velmi výrazné pod p�kn� klenutým obo�ím. Všechny m�ly st�edn� velká ústa s p�irozen� �ervenými rty, jejichž odstín odpovídal barv� pleti.

Všem padaly vlasy voln� na ramena a všechny byly p�ekrásn� u�esané. Jak muži tak i ženy m�li na nohou sandály. Žádná z žen nevypadala starší než dvacet let. Firkon mi však pozd�ji �ekl, že se jejich stá�í pohybuje mezi 30 a 200 roky ! Zatímco splývavé róby žen krásu jejich postav jenom nazna�ovaly, byla tato krása pozd�ji vid�t zcela z�eteln�, když na sebe oblékly p�iléhavé uniformy.

Muži na sob� m�li zá�iv� bílé košile s širokými rukávy, které byly rovn�ž v záp�stí stažené a jejich oble�ení p�ipomínalo oble�ení pozemš�an� v 18. století. Kalhoty byly volné a podobné t�m, jaké se nosí u nás. Ale látka byla tak m�kká a kvalitní, že jsem takovou dosud nevid�l.

Muži byli vysocí od 152 do 183 centimetr�, m�li odpovídající váhu a všichni byli nádhern� stav�ní. Tak jako ženy m�li r�zné zabarvení pleti, ale všiml jsem si, že jeden z muž� m�l ple� doslova jako m�d�nou.

Všichni m�li krásn� zast�ižené vlasy, r�zn� dlouhé, p�ibližn� tak, jak se nosí u nás. Nikdo z nich nem�l tak dlouhé vlasy jako Orton, m�j p�ítel z Venuše z našeho prvního setkání. Mezitím jsem zjistil, že m�l zvláštní d�vod pro to, aby tak dlouhé vlasy nosil.

Hezké rysy obli�ej� se p�íliš nelišily od rys� obli�ej� pozemských muž� a jsem si zcela jist, že by každý z nich klidn� mohl pobývat mezi námi, aniž by si n�kdo všiml, že k nám nep�ísluší. Žádný z nich nevypadal starší než n�co p�es t�icet rok�. M�j dojem však pozd�ji opravil Firkon, když �ekl, že jejich v�k se pohybuje mezi �ty�iceti až n�kolika sty lety podle po�ítání �asu na Zemi.

Ihned po pozdravu jsme byli vyzváni, abychom si sedli k oválnému stolu, na kterém stály �íše s �irým nápojem. Tak jako všechny ostatní stoly, které jsem vid�l, m�l i tento pr�svitnou desku, tato však byla z jiného materiálu, než za skla nebo um�lé hmoty.

Na stole nebyl žádný ubrus, deska stolu nebyla broušená, ani leptaná nebo n�jak zdobená. Materiál byl tak nepopsateln� krásný, že nepot�eboval žádné zdobení.

Židle rozestav�né kolem stolu vypadaly jako naše židle v jídeln�. Napo�ítal jsem jich 15, tedy p�esn� tolik, kolik bylo v místnosti osob.

Když jsme se posadili, já mezi Firkona a Z�la, byli jsme vyzvání, abychom se napili. Tekutina v pohárech vypadala jako naše nej�istší voda, ale chutnala jako meru�ková š�áva, sladce a trochu syt�, ale zcela výte�n�.

T�ebaže mi vysv�tlili metody, s jejichž pomocí se tito vesmírní cestovatelé u�í pozemským �e�em, p�ekvapovala mne vždy znova jejich jazyková pohotovost.

Dáma, která nás po našem vstupu pozdravila jako první, za�ala hovo�it:

"Tato lo� je vlastn� v�deckou laborato�i. My cestujeme vesmírem jen za tím ú�elem, abychom zkoumali neustálé zm�ny, které ve vesmíru probíhají. Pozorujeme život a jeho pom�ry na jakékoliv planet�, kterou na svých cestách potkáme. Je proto nutné, abychom dob�e znali r�zné �e�i. Výzkumy, které jsou provád�ny lod�mi, jako je naše, sm��ují k cíli zlepšit naše cesty vesmírem a úpln� zajistit jejich bezpe�nost. O tom ti už mnohé �ekli na lodi z Venuše. Ale ješt� ti nikdo neukázal, jak pracují p�ístroje. Na této lodi tedy uvidíš p�ístroje v �innosti a my ti také n�co z jejích funkce vysv�tlíme, abys lépe porozum�l, jak jsme se nau�ili využívat p�írodní zdroje síly."

Dále mi pak vysv�tlila, že ani tato lo� nenáleží jen jedné planet�, ale že je to lo� univerzální. Je obsazována posádkami lidí z mnoha planet a pracuje pro blaho a pro rozší�ení v�d�ní všech.

"Naší sou�asnou cestu," vysv�tlovala, "podnikají t�i ženy z Marsu a t�i z Venuše, podle vašich názv� planet. Oby�ejn� jsou také p�ítomny t�í ženy ze Saturnu, které se však nyní z ur�itých d�vod� nemohou naší sou�asné cesty zú�astnit. Saturn je, zde tedy reprezentován jen muži. P�íležitostn� se také k našim cestám p�ipojují muži a ženy z jiné slune�ní soustavy nebo k nám p�icházejí posádky z jiných lodí podobných této naší. lenové naší posádky jsou vždy speciáln� školeni našimi nejlepšími v�dci."

A tak, jako by náš rozhovor mezi Firkonem a mnou, který jsme vedli p�edtím ve�er, nebyl v�bec p�erušen, bylo i nyní navozeno téma o problémech, postihujících naši Zemi. Op�t m� jako obvykle napadlo, že nás ze Zem� nikdo z nich tvrd� neodsuzuje ani nezatracuje. Místo toho se projevilo pochopení a sympatie k trpícím pozemš�an�m.

Jedna z žen z Marsu �ekla:

"Vy lidi na Zemi vlastn� nechcete být k sob� tak krutí. Je to zp�sobeno, jak ti již bylo �e�eno, nedostatkem sebepoznání, který vás �iní slepými a nete�nými k zákon�m vesmíru, jehož jsme my všichni nedílnou sou�ástí.

Ve svých rodinách tolik hovo�íte o lásce, kterou k sob� navzájem cítíte. Avšak tato údajná láska se �asto ukazuje jako vlastnická moc, která vede až k nevolnictví. Nic

nem�že více odporovat opravdové svobodné lásce. Pravá láska v sob� chová vzájemný ohled, porozum�ní a d�v�ru. Tak jak je láska známa v jiných sv�tech a jak se projevuje, neobsahuje nic z falešné touhy po vlastnictví, která na Zemi lásku zcela znetvo�uje.

My rozumíme láskou vyza�ování Srdce Božího, které proniká všechno Stvo�ení a zvlášt� �lov�ka v��i všem formám života bez jakékoliv výjimky. Ve skute�nosti není možné dávat p�ednost jedné živé form� p�ed druhou.

Podívej se na znetvo�ení pozemské lásky, k n�muž dochází jen proto, že �lov�k nerozumí ani sob� ani svému nebeskému Otci. Následkem této neznalosti jdou lidé do válek a bez milosti vraždí lidi jiných národ�, jiné rasy, jiného náboženství, aniž chápou, co �iní. Pro nás lidi z jiných sv�t� je nepochopitelné, pro� si lidé Zem� nemohou uv�domit, že vzájemné ni�ení nejen žádný problém nevy�eší, nýbrž p�inese sv�tu ješt� další utrpení. Bylo tomu tak vždy a tak to z�stane stále. Vaše v�decké znalosti p�edb�hly tak daleko váš sociální a lidský pokrok, že tento odstup musí být co nejrychleji p�eklenut. Lidé Zem� znají hr�zostrašnou moc a sílu bomb, které hromadí, aby jich použili proti sob� navzájem. Nicmén� se stále p�ibližují k nep�edstavitelnému sv�tovému krveprolití. Pro nás je to naprosto nelogické."

"Ano," p�itakal jeden z p�ítomných muž�, "vaše jednání nám �asto p�ipadá velmi nelogické. Dovol, abych uvedl p�íklad: Máte na Zemi své fyzické otce, že ? Kdybys m�l dva syny, zrozené z tvého t�la a krve, jak vy �íkáte, a kdyby jeden z nich p�ed tebou klekl a prosil o požehnání, protože chce z n�jakého d�vodu svého bratra zavraždit - a ten je p�ece také tvým synem - splnil bys mu jeho prosbu jen proto, že se domnívá, že je v právu a jeho bratr ne ?"

"Samoz�ejm�, že ne." odpov�d�l jsem.

"A p�ece," pokra�oval muž, "jste tak na Zemi jednali po celá staletí. Vy všichni uznáváte jsoucnost Nejvyšší bytosti a p�edstavujete si ji podle svého vlastního rozumu. Hovo�íte o bratrství na Zemi. A p�esto prosíte nebeského Otce, aby u�inil to, co vy byste vašim d�tem nikdy neud�lali, nebo� když se vy, pozemské národy, navzájem potíráte válkou. vyslovujete na kolenou takové znesv�cující modlitby. Prosíte vašeho nebeského Otce, aby žehnal vašemu úsilí, abyste zvít�zili nad svým pokrevním bratrem a p�ípadn� ho zabili. My. vaši brat�i z jiných sv�t�, se díváme na vaše rozdvojené národy naprosto neutráln�. My, kte�í lépe známe zákony našeho Otce, platné ve vesmíru, nem�žeme d�lat mezi skupinami lidí takové rozdíly. Jsme opravdu smutni z toho, co se na Zemi d�je. Jako brat�i celého lidstva bychom rádi pomohli jiným, k nimž se m�žeme dostat a kte�í si naši pomoc p�ejí. Ale nikdy vám nesmíme zp�sob svého života vnucovat.

Ve skute�nosti nejsou na Zemi lidé, kte�í by byli od p�írody zlí. To neexistuje nikde ve vesmíru. Když, jak n�kte�í z vás �íkají, se život na Zemi zdá být peklem, pak na tom nesete vinu sami. Vaše planeta, stejn� jako všechny ostatní, je stvo�ena jedním božským Stvo�itelem a je sama o sob� svatým místem, jako všechna jeho stvo�ení. Kdyby byli náhle všichni lidé ze zemského povrchu smeteni a s nimi všechny spory a

veškerá bolest a žal, které na Zemi zp�sobili, protože se nenau�ili, jak mají vedle sebe žít, pak by byla Zem� p�ekrásná, ale rozhodn� ne tak krásná jako sv�t, ve kterém lidé žijí se všemi ostatními ve vesmíru jako brat�i.

Nikdo nemá právo svého bližního p�ehlížet, urážet nebo dokonce zabíjet jenom proto, že je mu cizí.

Stanovili jste p�ece na Zemi jeden den, ve kterém si p�ipomínáte bratrství mezi lidmi a hovo�íte o otcovství Stvo�itele. Ale v úplném rozporu k jednání, které by muselo z takových osvícených projev� vzejít, ma�íte �as a síla tím, že hledáte stále rychlejší a ú�inn�jší prost�edky vzájemného ni�ení. Není absurdní, když prosíte Boha Otce, aby vám dal požehnání k takovému nemilosrdnému ni�ení ?

My slyšíme tyto modlitby, které vycházejí z vašich chrám�, od vašich vládních �initel�, z vašich domov� a z vašich bitevních polí. Což opravdu nevidíte, jak daleko jste zašli ve svém bláznovství ? Nebo� ve skute�nosti prosíte svého nebeského Otce, aby d�lal to, co byste vy vašim d�tem nikdy neud�lali ! Nevidíte, jakými pokrytci jste se stali ? A to je jen jediný p�íklad, jak jednáte proti svému nebeskému Otci.

Pokud budete takto žít dále, odd�leni jeden od druhého, budou se vaše starosti a utrpení jen množit, když totiž usilujete o život svého bratra, pak zase usiluje n�kdo druhý o život váš. To je význam slov, která kdysi vyslovil Ježíš Nazaretský. Pomyslete na to, co �ekl: "Zasu� me� do pochvy ! Nebo� kdo s me�em zachází, me�em také sejde." Pravda t�chto slov byla vždy znovu v lidských d�jinách potvrzována."

Když p�estal hovo�it, vystoupil p�ed mýma o�ima obraz Zem� a problémy lidstva a já jsem zesmutn�l nad svými bližními i nad sebou samým jako �lov�kem Zem�. Tento obraz mi totiž jasn� ukazoval, jak gigantický je úkol tyto pom�ry na Zemi napravit. Tolik lidí na Zemi se ješt� neprobudilo a nepoznalo p�í�iny svého jednání, nebo� jen tehdy, když mnoho lidí pozná pravdu a budou si ze srdce p�át, aby se vše na Zemi zm�nilo, když odloží svá sobecká p�ání a žádostivost, aby jeden znamenal více než druhý, m�žeme se z této bídy dostat.

Za pom�ry, které vyvstávaly p�ed mýma o�ima, nem�žeme volat k zodpov�dnosti jednotlivou osobu, stát nebo sv�tadíl, a ani žádná jednotlivá civilizace na tom nem�že mnoho zm�nit. Všichni jsme zodpov�dní. A kdo m�že zm�nit toho druhého násilím ? Je t�žké zlomit otroctví, které vzniklo následkem neporozum�ní, rozpor� a touhy po moci, hromad�né po celá staletí.

Když jsem si to všechno uv�domil, zalila mne hluboká a pokorná vd��nost k našemu nebeskému Otci za to, že dovoluje svým d�tem z jiných sv�t�, které našim problém�m rozum�jí, aby k nám p�išly a plni lásky a soucitu nabídly pomocnou ruku. Jist�, že nás nemohou nutit, abychom se zm�nili, ani nemohou nijak aktivn� zasáhnout. Avšak mohou pomáhat n�kterým z nás a spole�n� s námi bojovat za lepší sv�t, abychom proti sob� nevál�ili a nep�sobili stále nové odcizení.

Bylo mi jasné, že by bylo zapot�ebí mnoho �asu k tomu, aby k takové zm�n� došlo, nebo� lidstvo si zvyklo p�ijímat nevyhnuteln� námahu a starosti, a jen z�ídka se pokouší odbo�it z vyšlapané stezky.

Když jsem se op�t probral ze svého zamyšlení, vid�l jsem, že se dámy zvedly ze svých míst.

"Nyní se musíme p�evléci do leteckých uniforem," vysv�tlovala krásná bruneta, "a potom p�jdeme do strojovny. Tam uvidíš mnoho v�cí, které bys jist� rád poznal."

Když odešly, m�l jsem p�íležitost prohlédnout si podrobnosti tohoto krásného salónu. Na st�n� p�ed námi byla obrovská mapa oblohy. Ukazovala 12 planet našeho Slune�ního systému kolem centrálního Slunce. Kolem našeho Slune�ního systému byly další se svými slunci a planetami. Všechno bylo zobrazeno zp�sobem, který jsem neznal. Všude v prostoru mezi planetami byly vid�t podrobnosti r�zných atmosférických pom�r�, které platí ve vesmíru a o nichž my na Zemi nemáme ani pon�tí. Bylo mi �e�eno, že tyto znalosti jsou nanejvýše d�ležité pro jejich cesty v prostoru. Na map� bylo také mnoho záznam�, které jsem nedokázal rozluštit, ale tušil jsem, že mají podobný význam jako u nás zna�ky na mapách silnic, které používají �idi�i aut. To mi pak jeden z muž� potvrdil.

Na druhé stran� této obrovské mapy, na téže st�n�, ale dále do nitra salónu, byl p�esný plán této lod�. Také ten byl pokryt zna�kami, které mi byly naprosto cizí.

Ostatní st�ny byly pokryty obrázky krajin z n�kterých planet, které tato lo� navštívila. Nejednalo se o zarámované malby, které oby�ejn� visí na st�nách, nýbrž se zdálo, že jsou namalovány p�ímo na st�nu. Všechny byly tak živé, že to vypadalo, jako by �lov�k byl fyzicky p�ítomen v nakreslené krajin�. Tuto zvláštní vlastnost jsem zaznamenal na všech jejich malbách. Bylo mi to vysv�tleno takto:

Všechno, co tito vesmírní lidé d�lají, p�echází do jejich práce takovou m�rou, že jejich díla doslova vibrují jejích životní silou a vyza�ováním jejich osobnosti.

Obrazy byly velmi podobné našim malbám a fotografiím pozemských krajin. Ukazovaly hory a údolí, malé vodní toky i mo�e.

Mezitím se on�ch šest žen vrátilo. Všechny na sob� m�ly pilotní obleky. Muži se p�i jejich p�íchodu zvedli a jeden z nich �ekl: "Nyní m�žeme jít do laborato�e."

Vydali jsme se spole�n� k výtahu, který nás sem p�ed tím dovezl, když jsme se k n�mu p�iblížili, otev�ely se p�ed námi nehlu�n� dve�e, i když jsem nevid�l, že by n�kdo stiskl n�jaké tla�ítko. Fungovalo to asi podobn� jako naše dnešní fotoreceptory.

Všech patnáct nás vkro�ilo do výtahu a Z�l se ujal �ízení. Vid�l jsem ho jít ke kontrolní tabuli v rohu, naproti té, kterou jsem popsal již d�íve. Tam šlápl na jedno tla�ítko a jeli jsme pomalu a nehlu�n� dol�.

Když jsme p�ijeli do podlaží, ve kterém ješt� stál náš talí�, tak jak jsme jej opustili, vid�l jsem za ním obrovský prostor, který se táhl až na konec lod�. St�edem tohoto prostoru

vedly kolejnice a na nich odpo�ívaly další �ty�i scouty, zrovna tak velké a stejného tvaru jako ten, který nás p�inesl ze Zem�.

Byl to z�ejm� hangár, kde z�stávaly, když lo� byla na meziplanetárním letu. Po obou stranách kolejišt�, avšak trochu hloub�ji, byla cesta pro p�ší, široká asi 1,80 metru se st�nou na vn�jší stran�.

Pak jsme jeli kolem dvou balkón�, které ležely hloub�ji než ten, ze kterého jsme vstupovali do salónu, a já jsem si p�edstavil, že každý balkón vede do jiného poschodí této gigantické lod�. Na t�etím balkónu pod tím, který vedl do salónu, se výtah zastavil. Zde od základ� šachty jsem napo�ítal sedm poschodí na této stran� lod�.

Když se výtah zastavil, otev�elo se zábradlí. P�i jízd� jsem si všiml ješt� jedn�ch kolejnic, které vedly spodní �ástí lod�. Tyto kolejnice tvo�ily ostrý úhel s t�mi, po kterých vklouzl do lod� náš talí�. Byly to asi ony koleje, po kterých by p�i návratu na Zem mate�skou lo� opustil. To nazna�ovalo, že celý tento díl lod� tvo�í tunely s vjezdy a výjezdy, hlavní výtahovou šachtou a obrovským hangárem pro scouty. N�kde v téže lodi, bu�to vedle hangáru nebo dále za ním, byly asi zásobovací prostory a opravá�ské dílny, zatímco ješt� dále vzadu, až na samém konci lod�, musí být kontrolní a pilotní prostor. Slyšel jsem totiž, že se vyskytuje na obou koncích této kolosální lod�. Z�stali jsme na této stran� lod� a pak nás dovedli do velké laborato�e.

(10)

LABORATO�

Nikdy p�edtím jsem nevid�l nic podobného tomuto prostoru, který byl napln�n všemi možnými p�ístroji. Byly zde celé �ady grafických záznam� a rozvodných desek. Zdálo se mi, že každý z t�chto podivuhodných instrument�, které jsem vid�l poprvé, má sv�j kontrolní st�l. Šest jich bylo v provozu a šest muž�, kte�í nás provázeli ze salónu, ihned zaujalo svá místa u šesti dalších p�ístroj�. Mnoho z nich bylo zatím bez obsluhy. Všiml jsem si, že �ty�i muži nosí na levém rameni n�jaký odznak.

Pilotka v mé blízkosti mi �ekla:

"Všichni muži, kte�í obsluhují tyto p�ístroje, jsou vynikající v�dci. Znaky na ramenou t�ch �ty� znamenají, že jsou ze Saturnu."

Jako ve všech vesmírných lodích i zde ukazovaly mapy na st�nách barevná sv�tla r�zných druh�, linií a figur, ale bez škál a m��ících p�ístroj� jak je tomu na Zemi. I když jsem vid�l již hodn� takových ukazatel�, stále pro mne z�stávaly záhadou.

"Zde zkoušíme hustotu atmosféry Zem�," pokra�ovala pilotka, "nebo planety, ke které se blížíme. Pe�liv� studujeme atmosférické prvky, které obklopují každé nebeské

t�leso, a zárove� prvky vesmíru. T�ebaže se neustále m�ní, p�ece je možno rozeznat pravidelná opakování toho, jak se chovají podle zákon� kosmu. Podle toho trvají ur�ité kombinace delší �asový úsek než jiné. Tím, že pozorujeme aktivitu vesmíru, jsme mimo jiné schopni odhalit vznik nového vesmírného t�lesa a rychlost jeho r�stu."

Zdálo se mi to nanejvýše udivující a byl bych rád v tomto prostoru z�stal, zú�astnil se pozorování a pokusil se odhadnout zp�sob práce všech p�ístroj�, z nichž n�které se podobaly naším televizor�m, abych - jak jsem p�edpokládal - p�išel na to, co tyto neustále se m�nící vzorce znamenají.

Ale pilotka �ekla: "Nyní musíme jít op�t dále k n��emu dalšímu, nad �ím jist� budeš žasnout."

Vedla mne p�es laborato�. Firkon, Z�l a ostatní ženy nás následovali. Vstoupili jsme na šikmou rampu vedoucí nahoru, která byla široká jako celá lo� a sm��ovala vzh�ru až k druhé ramp�, vedoucí do velkého prostoru.

Šokující zážitky jako by necht�ly p�estat. Každý další krok pro m� p�inášel nové divy. Kone�n� jsem za�al mít strach, že z toho, co jsem vid�l, si zapamatuji sotva polovinu. Moji p�átelé mne ujiš�ovali, že až p�ijde �as k psaní, sami mi pomohou. Pomohou mi vybavit si v pam�ti znovu celý obraz t�chto no�ních událostí se všemi podrobnostmi. Pochyboval jsem, že existují lidé, kte�í kdy mohli prožít noc s tolika p�ekvapeními, s takovou krásou a s tolika pou�nými v�cmi i krásnou zábavou.

K svému nejv�tšímu p�ekvapení jsem zde vid�l dvanáct malých létajících disk�, které byly srovnány ve dvou �adách po obou stranách lod�. Okamžit� jsem si pomyslel, že to jsou malé registra�ní disky, �ízené na dálku, které byly vysílány z lod� k bližšímu pozorování. M�ly asi 92 cm v pr�m�ru, byly z lesklého a hladkého materiálu a svým tvarem p�ipomínaly dva na sebe p�eklopené m�lké talí�e nebo hlavy kol. Jejich okraje na sebe doléhaly, takže jejich st�ední díl byl tlustý n�kolik centimetr�. Existují však, jak jsem se dozv�d�l, registra�ní disky r�zných velikostí, od p�ibližn� 25 cm do 3,66 metru v pr�m�ru, podle množství p�ístroj�, které jsou v nich zabudovány. Jak jsem již uvedl, m�ly v sob� citlivé p�ístroje, které každý disk nejen p�ivedly na ur�ené místo, nýbrž také p�edávaly do mate�ské lod� zprávy o každém vln�ní v pozorované oblasti.

Vln�ní v sob� zahrnují velký rozsah vln, k nimž náleží vlny zvukové, rádiové, sv�telné a dokonce myšlenkové. Tyto všechny mohou být odesílány do mate�ské lod�, kde jsou registrovány a analyzovány. Z technického hlediska byly tyto malé disky nejjemn�jšími um�leckými díly interplanetární techniky, které jsem kdy vid�l. Mimo funk�ních schopností, které jsem práv� vypo�ítal, mohou – když se vymknou kontrole a je nebezpe�í, že spadnou na Zem – být úpln� rozpušt�ny bu�to formou exploze, nebo, kdyby tím byl ohrožen život a majetek lidí na Zemi, pomalým rozpustným procesem. Tyto malé vzdušné zázraky stály se�azeny na širokém stole po obou stranách místnosti, jako v n�jakém žlabu. P�ímo za každým diskem byl ve st�n� lod� otvor s klapkou, dost velký na to, aby jím disk mohl projít. Ve chvíli, kdy jsme vstoupili do místnosti, byly všechny otvory uzav�ené.

Na okamžik jsem se p�inutil odtrhnou o�i od t�chto disk� a rozhlédl jsem se kolem sebe. Všiml jsem si, že úpln� vzadu na konci místnosti procházely stropem kolejnice a kolejišt� výjezdového tunelu pro pozorovací lod�, protínaly celou místnost a procházely podlahou. Pak jsem se op�t oto�il k malým disk�m a vid�l jsem, že vp�edu jsou zabudovány do stolu, na kterém stály, dlouhé kontrolní desky.

Když jsme vešli do laborato�e, nebyla vid�t žádná sedadla. Ale jakmile ženy zaujaly svá místa u kontrolních desek, vyjela z podlahy nehlu�n� sedátka, z�ejm� po sešlápnutí nožní páky.

P�ístrojové desky vypadaly trochu jinak než ty, které jsem dosud vid�l. Nevím p�esn�, zda byla do desek zapušt�na malá tla�ítka nebo zda tu byly klávesy podobné klávesám u varhan.

Jakmile se ženy posadily, za�aly velmi rychle pracovat. Jejich hbité prsy b�haly po p�ístrojích, když dávaly �ekajícím disk�m pokyny k letu. Pamatuji se, že jsem srovnával t�ch šest žen s klavíristkami, které provozovaly koncert bez hudby. Bylo fascinující se na to dívat; jakmile n�který z disk� obdržel pokyny, otev�ela se za ním klapka, disk hladce proklouzl otvorem, projel vzdušnou propustí a odlétl na svou misi do vesmíru.

Zeptal jsem se Z�la, který zde z�stal s Firkonem a se mnou, kam disky odlet�ly. Odpov�d�l:

"Poj�me zp�t do laborato�e, abychom mohli pozorovat jejich let na p�ístrojích."

Cestou se zmínil, že mate�ská lo� te� letí, tedy již nestojí na míst�, ale ne�ekl mi nic o jejím cíli. Nepocítil jsem ani ten nejmenší pohyb ani nezaslechl žádný zvuk.

Když jsme byli op�t v laborato�i, muži stále pracovali na p�ístrojích. Na jedné obrazovce jsem vid�l, jak se vytvá�ely r�zné linie, mizely a op�t se objevovaly v nových formách. Pak byly linie nahrazeny kulatými body a dlouhými �arami, které se op�t rychle m�nily v r�zné geometrické obrazce. Sou�asn� jiné obrazovky ukazovaly r�zné barvy m�nících se intenzit, n�které jako sv�telné blesky, jiné jako sv�telné vlny. Chvílemi se vytvá�ely obrazce a také ony m�nily svou velikost a tvar. Všechno toto pro mne bylo velkým tajemstvím.

"To, co je vid�t na obrazovkách, registrují muži svými p�ístroji," vysv�tloval pilot ze Saturnu. "Pozd�ji bude toto všechno shrnuto ke studijním ú�el�m."

Zv�davost mne nutkala se zeptat, co je s t�mi dv�ma disky, které jsem vid�l vylétat z lod�.

Pilot vysv�tloval:

"Disky se práv� te� vznášejí nad ur�itou obydlenou krajinou na Zemi a registrují šumy, které z tohoto místa vycházejí. Vidíš to na obrazovce jako linie, body nebo �áry. N�které p�ístroje shrnují jednotlivá pozorování a op�t je spojují s p�vodními šumy."

Zde bych m�l poznamenat, že jsem tomu všemu dost dob�e nerozum�l, ale Z�l vysv�tloval dále:

"Všechno v kosmu má svou zvláštnost. Když t�eba n�kdo vysloví slovo "d�m", pak je to myšlenkový obraz n�jakého obydlí v jeho duchu. Tímto zp�sobem je registrováno mnoho v�cí v�etn� duševních hnutí lidí.

Pomocí t�chto p�ístroj� se dokonce dozvíme, co si vaši lidé myslí, a zda jsou nám p�átelsky naklon�ni nebo ne. Když jsou n�kde vyslovena výhr�žná slova nebo si je n�kdo jen myslí, pak se nám výše popsaným zp�sobem ukáží a registra�ní aparáty je p�esn� zaznamenají. Tak se dovídáme, kdo z vás má dobrou v�li a je p�ístupný. Všechno v celém kosmu se pohybuje v kmito�tech, jak jste to na Zemi p�vodn� pojmenovali, nyní to nazýváte frekvencemi. Pomocí t�chto frekvencí se také u�íme �e�i jiných sv�t�."

B�hem vysv�tlování jsem pozoroval stále se m�nící vzorce na obrazovkách. Vypadalo to pom�rn� jednoduše a já jsem se ptal sám sebe, pro� naši pozemští v�dci již dávno na n�co podobného nep�išli. Když m� ona myšlenka napadla, odpov�d�l m�j pr�vodce, aniž bych ji byl vyslovil:

"Oni to již svým zp�sobem u�inili. Neliší se to moc od vašich magnetofonových a jiných záznamových za�ízení. Princip je týž, ale my jsme ho dovedli trochu dále. Místo abychom zachycovali jen frekvence, jsme nyní už schopni p�evád�t je na obrazy. V malém m��ítku tak �iníte u vašich televizor�, ale i zde jste stále vázáni svým omezeným v�d�ním."

Když mi to vysv�tloval, pozoroval zárove� bedliv� n�kolik obrazovek. Pak �ekl, že bychom mohli jít op�t do prostoru s disky, abychom se podívali na jejich návrat.

V okamžiku kdy jsme tam vstoupili, se op�t otev�ela ob� padací dví�ka, která vypadala jako obrovská volská oka na st�nách lod�. Každým otvorem se vrátil jeden disk zp�t a jakoby veden neviditelnou rukou, usadil se tiše na své místo.

Nebylo mi dop�áno �asu, abych se dále zabýval t�mito novými divy, nebo� Z�l �ekl svým klidným hlasem:

"Dávej pozor ! Nyní bude na každé stran� vyslán disk, tentokráte za jiným ú�elem. Stále jsme ješt� ve vaší atmosfé�e. Až disky odletí, vrátíme se do laborato�e. Tam ti ukážeme, jak pracují."

Když jsem se díval za diskem, klapka se za ním rychle uzav�ela. Vzadu se otev�ely další padací dve�e, na každé stran� prostoru jedny. Po celý tento �as hrály hbité prsty žen svoje nezvu�né scherzo na p�ístrojových deskách.

Když druhý pár disk� opustil lo�, vrátili jsme se zp�t do velké laborato�e. Uvid�l jsem další dv� nov� zapojené obrazovky, rozd�lené na úseky. Z�l vysv�tloval:

"Tyto obrazovky ukazují r�zné atmosférické pom�ry."

Na jednom úseku obrazovky jsem mohl pozorovat pohyb vzduchu, zatímco jeho rychlost a hustota byly registrovány jinými p�ístroji; na povrchu této obrazovky se objevovaly tomu odpovídající znaky. Zdálo se, že elektrický proud nebo magnetické pole atmosféry se pohybují opa�ným sm�rem, což bylo vid�t na jiném úseku obrazovky. Zárove� byl m��en a registrován stav elektromagnetického pole (slabé nebo silné nap�tí, pokud jsem to dob�e pochopil). Na t�etím úseku se odd�len� ukázaly parametry r�zných plyn�, ze kterých se atmosféra skládá. Zde jsem mohl vid�t, jak rychle a stále se m�ní její složení. Bylo nanejvýš zajímavé pozorovat r�zné stupn� atmosférického tlaku a jiné vlastnosti atmosféry, o kterých naši v�dci nemají ani pon�tí. Zatímco to bylo promítáno na obrazovkách, registrovaly to zárove� jiné p�ístroje, ovšem ve form� dlouhodobého záznamu pro pozd�jší studium obyvatel jiných sv�t�.

Po n�kolika málo minutách – jak se mi zdálo – se tyto disky op�t vrátily do mate�ské lod�, a bylo mi �e�eno, že s sebou nesou vzorky naší atmosféry. Malá �ást tohoto pokusného množství prý bude prozkoumána pozd�ji.

"Pomocí takových disk�," �ekl Z�l, "jsme p�esn� informováni o abnormálních pom�rech, které vznikají na okraji vaší atmosféry a nar�stají každým výbuchem atomové nebo vodíkové bomby, která na vaší Zemi exploduje. A protože tyto p�ístroje jsou v chodu dlouhodob�, informují nás o tom, co máme o�ekávat, když se pohybujeme prostorem."

Jak jsme tak stáli v laborato�i a bavili se, obrátil pilot mou pozornost na jednu zvláštní obrazovku. "Zde vidíš vizuální zobrazení prachu, který vy nazýváte vesmírnými troskami," �ekl. "Nyní budou ob�ma disky zobrazeny na této obrazovce."

Bylo fascinující pozorovat chování malých hmotných �áste�ek na obrazovce. Bylo to stálé ví�ení. N�kdy to vypadalo, jako by se tyto jemné �áste�ky cht�ly spojit v pevné t�leso a op�t se pak od sebe rozd�lit a stát se tak prakticky neviditelnými. N�kdy byly tyto obrazce tak jemné, že to vypadalo, jako by se �áste�ky zm�nily v �isté plyny. P�ipadaly mi jako malé oblá�ky, které se v parném dnu náhle utvo�í na nebi a n�kdy rostou a pak se op�t rozplynou a zmizí. To je nejlepší p�irovnání, jakého mohu použít, abych popsal aktivitu, kterou jsem na obrazovce sledoval.

Zdálo se, že s každou novou formací t�chto malých hmotných �áste�ek se stává ur�ité množství energie viditelným a má pevnou formu, pak je ale rozptýlena explozemi – alespo� to tak vypadalo – nebo náhlým rozpušt�ním, což bylo možno na obrazovce z�eteln� pozorovat. Jiné p�ístroje registrovaly hustotu a složení. N�kdy m�lo toto hromad�ní v�tší intenzitu a následná exploze pak byla siln�jší. Jindy zase byl tento proces nepatrný a sotva rozeznatelný. Ale kolob�h pokra�oval bez p�erušení dále: Ví�ící energie, zhutn�ní, rozpušt�ní a neutuchající pohyb energie a jemné hmoty, která se stále pokouší spojit nebo reagovat na ostatní �ásti vesmíru. Používám slovo "energie", protože m� nenapadá žádný vhodn�jší výraz pro to, co jsem pozoroval. Zdálo se, že vyvíjí velkou sílu, a zaznamenal jsem, když se zformovala k plochým nebo obla�ným obrazc�m, že v prostoru ruší vše kolem sebe.

V��ím, že jsem práv� vid�l sílu, která proniká celým vesmírem, sílu, která vytvo�ila planety, slunce a slune�ní systémy, tutéž sílu, která je zárove� nositelem a udržovatelem veškeré aktivity a života v kosmu.

Když jsem si tuto pravdu uv�domil, jen váhav� jsem se odvážil p�ijmout obrovské d�sledky, které z ní plynou. Z�l vycítil moje vnit�ní zd�šení, pokýval s porozum�ním hlavou a �ekl:

"Ano, je to stejná síla, která pohání i naše vesmírné lod�." Ješt� chvíli jsem pozoroval obrazovky pln údivu nad tím, co jsem vid�l. Pak m�j pr�vodce op�t obrátil pozornost k disk�m:

"Tyto malé létající talí�e lze �asto vid�t prolétávat prostorem a n�kdy i velmi nízko nad Zemí. V noci zá�í. Proletí nad Zemi a registrují r�zné vlny, které vycházejí z t�les planety. Vlny, jako všechno ostatní, jsou v neustálém pohybu a st�ídání jejich délky a intenzity. Po ukon�ení jejich úkolu jsou tyto nanejvýše citlivé malé p�ístroje op�t vtaženy do mate�ských lodí. N�kdy však bývá spojení s nimi z n�jakého d�vodu p�erušeno. Potom se vymknou kontrole a z�ítí se k zemi. V takových p�ípadech se ihned sáhne k nouzovým opat�ením. Na každé stran� lod�, p�esn� pod otvory, kterými jsou vysílány disky do prostoru, se nachází magnetický vrha� paprsk�. Když se n�jaký disk vymkne kontrole, je za ním vyslán paprsek, který ho rozpustí. To vysv�tluje mnohé tajuplné exploze, které se odehrávají na vaší obloze a které nejdou na konto d�lost�electva, proudových letadel nebo elektrických bou�í. Když se však n�který disk vymkne kontrole v blízkosti zemského povrchu, kde by exploze mohla nad�lat škodu, nechá se disk klesnout na zem a je za ním vyslán mírn�jší paprsek. Namísto exploze p�sobí dlouhé a postupné rozpoušt�ní kovu. Nejd�íve zm�kne, pak se zm�ní v jakési želé, pak zkapalní a nakonec se rozplyne a nezanechá po sob� žádné zbytky. Tento druhý zp�sob zneškodn�ní je úpln� bezpe�ný pro každého, kdo by se disku dotkl ve fázi rozpoušt�ní. Nebezpe�ná by mohla být jen ta situace, kdyby n�kdo náhodou vid�l disk padat a dotkl se ho v okamžiku, kdy ho zasáhl paprsek."

Když muž ze Saturnu popisoval magnetický paprsek, napadlo m�, že tím mají v rukou podivuhodný obranný prost�edek proti každému a proti všemu, �ím by mohla být lo� napadena.

Z�l moji myšlenku zachytil a odpov�d�l:

"Ano, je skute�n� možné použít tyto p�ístroje proti lidem nebo n�jaké jiné form� života, i proti planetám. Ale to jsme nikdy neud�lali ani tuto zbra� nikdy nepoužijeme. Nebo� kdybychom n�co takového ud�lali, nebyli bychom lepší než lidé vaší Zem�.

Naše ochrana, jak jsme ji �asto p�edvedli, když jsme byli pronásledováni vašimi letadly, spo�ívá ve schopnosti uniknout rychleji, než to mohou vaše o�i post�ehnout. Mimo to m�žeme frekvence aktivovaného okolí lod� zvýšit do té míry, že je neviditelná. Kdybychom nedávali pozor, mohla by vaše letadla do nás slep� nalet�t, protože nás nevidí. Kdybychom vám dovolili p�iblížit se k lodi tak blízko, pak byste po

nárazu do lod� zjistili, že je tak pevná, jako p�i nižším stavu frekvencí. Srážka by vás zni�ila, ale nám by nezp�sobila žádnou škodu."

"Z toho, co jsem zde slyšel, soudím, že i vašim p�ímo zázra�ným letoun�m se m�že n�kdy n�co p�ihodit," �ekl jsem.

"Ano," odpov�d�l. "Když se n�co podobného ve vesmíru stane a lo� již nelze zachránit, m�žeme ji opustit. Když je to nutné, pak je lo� rozpušt�na a navrátí se do p�vodního stavu jako prvek vesmíru. Každá velká lo� je opat�ena malými ‚záchrannými �luny', které mají na palub� dostate�né množství zásob a všechny pot�ebné p�ístroje; ty nám umož�ují navázat spojení s jinými vesmírnými lod�mi nebo dokonce s n�jakou planetou. Kdyby se ovšem takováto nehoda stala v blízkosti n�jaké planety, pak bychom se z�ítili stejn�, jako se to stává vašim letadl�m."

Okamžit� jsem se zeptal: "A zahynuli by p�i tom �lenové posádky ?"

"Ano," odpov�d�l. "Ale na základ� našeho poznání a v�d�ní nás smrt ned�sí. Každý z nás se považuje za duchovní bytost, nikoliv za pouhé t�lo. Znovuzrozením pak dostaneme nové t�lo.

Na základ� našich znalostí bychom rovn�ž nikdy nemohli úmysln� zni�it t�la druhých, nebo� v nich sídlí inteligence. Kdybychom však zp�sobili smrt neš�astnou náhodou, pak bychom za to nenesli odpov�dnost, nebo� by se tak nestalo na naše p�ání."

Zatím co jsme se bavili, p�ístroje pracovaly dále, pozoroval jsem sv�telné blesky na obrazovkách a ptal jsem se sám sebe, zda jsou v lodi ješt� jiné p�ístroje, které jsem dosud nevid�l.

Na moji nevyslovenou otázku znovu Z�l odpov�d�l:

"Ano; je jich zde ješt� celá �ada, mezi hangárem a oddílem pro piloty; ty jsou však v chodu jen tehdy, když letíme vesmírem." B�hem naší prohlídky laborato�e a hangáru pro disky jsem si v�bec nevšiml, jak rychle ubíhá �as. Nev�d�l jsem, zda stojíme na míst� v atmosfé�e nebo se rychle pohybujeme prostorem. Díval jsem se sice na obrazovky, ale nedovedl jsem v nich �íst jako oni. Pak �ekl pilot ze Saturnu:

"Nejsme p�íliš vzdáleni od M�síce."

P�i této poznámce se mne zmocnilo vzrušení a myslel jsem na to, zda tam t�eba nep�istaneme.

"Nikoliv," �ekl, "tentokráte ne. Ale rádi bychom, abys nyní vid�l na vlastní o�i to, co ses o M�síci pouze domníval. M�síc má vzduch. Poznáš to pomocí našich p�ístroj�, když se k n�mu nyní p�iblížíme tak blízko, abychom to mohli zaregistrovat. Vzduch nezabra�uje pohledu na n�jaké vesmírné t�leso, jak jsme mnohdy slyšeli, že se u vás na Zemi �íká. A zatímco vy z vaší planety nevidíte ani t�žká mra�na nad M�sícem, vaši v�dci p�íležitostn� spat�í n�co, co nazývají lehkým pohybem vzduchu, obzvlášt� v oblasti on�ch údolí, kterým �íkáte krátery. Ve skute�nosti vidí stíny putujících oblak�. Strana M�síce, kterou vidíte, vám skýtá jen málo p�íležitosti vid�t opravdová oblaka,

protože jen z�ídka bývají hustá. Naproti tomu budeš moci pomocí našich p�ístroj� pozorovat na okraji m�sí�ního disku nad oblastí, kterou by bylo možno nazvat mírnou zónou, jak se tam tvo�í hustá oblaka, jak se pohybují a mizí zcela podobn� jako nad Zemí.

Tu stranu M�síce, kterou ze Zem� vidíte, by bylo možno p�irovnat k pouštním oblastem na Zemi. Je tam jist� horko, jak vaši v�dci správn� tvrdí, ale teplota není tak extrémní, jak si oni myslí. Strana, kterou nevidíte, je chladn�jší, ale op�t ne tak chladná, jak se domníváte. Je divné, že lidé na Zemi bezmyšlenkovit� p�ijímají r�zná tvrzení od lidí, ke kterým vzhlížejí s respektem, protože je považují za u�ence, aniž však pátrají po hranici jejich u�enosti.

St�ední zónou M�síce se táhne krásný krajinný pás, kde se da�í rostlinám a zví�at�m a kde zcela pohodln� žijí lidé. Dokonce i vy pozemš�ané byste mohli na této �ásti M�síce žít. Nebo� lidské t�lo je nejp�izp�sobiv�jším aparátem v celém kosmu.

Vy pozemš�ané jste mnohokráte dokázali n�co, co jste zpo�átku považovali za nemožné. Nic z toho, co si �lov�k vymyslí, není neproveditelné. Ale – abychom se vrátili zp�t k M�síci – každé vesmírné t�leso musí kolem sebe mít atmosféru, jak vy to jmenujete, nebo plyny, a to jak žhavá t�lesa, tak i chladná. Nebo� práv� atmosféra umož�uje t�lesu být chladným nebo žhavým. Vaší v�dci však tvrdí, že M�síc nemá žádnou atmosféru, a zárove� p�ipoušt�jí, že na M�síci je jak zima tak také horko. Tolik atmosféry, kolik má vaše Zem� nebo naše planeta, M�síc nemá, nebo� je mnohem menším t�lesem, než ob� jmenovaná. Ale nicmén� tam atmosféra je.

Snad bych ti to mohl blíže vysv�tlit," pokra�oval muž ze Saturnu, "vy máte na Zemi v oceánu n�jaký malý ostrov. Kam až oko m�že dohlédnout není nikde kolem žádná jiná zem�; p�esto mohou lidé na tomto ostrov� žít, jako na velké pevnin�, kterou vy nazýváte kontinentem. Vesmírná t�lesa jsou jako ostrovy. N�která jsou velká, jiná malá. Ale všechna jsou obklopena a p�i život� udržovaná stejnou silou, která jim dává život.

Mnoho vašich v�dc� vyslovilo mín�ní, že M�síc je mrtvé t�leso. Kdyby bylo pravda, že by byl M�síc mrtvým t�lesem, ve smyslu, jak se u vás slovu mrtvý rozumí, byl by se již dávno rozpustil a z vesmíru zmizel. Nikoliv. Je zcela živý a nese na sob� dokonce život, i lidský. My sami máme velkou laborato� práv� za okrajem m�sí�ního disku. Ze Zem� není viditelná. Nachází se v pom�rn� chladné zón� tohoto t�lesa."

Ptal jsem se, zda se lo� p�iblíží natolik, abych mohl vid�t povrch našeho satelitu na vlastní o�i.

Odpov�d�l s úsm�vem: "To nebude nutné. Poj� a podívej se ! Tímto p�ístrojem si m�žeme M�síc p�iblížit tak, že jej budeš vid�t tak jasn�, jako kdyby ses po n�m procházel." Ptal jsem se ho, jak daleko jsme od M�síce vzdáleni a on mi �ekl, že p�ibližn� 64 000 kilometr�.

Doufal jsem, že M�síc obletíme, abych sám mohl vid�t, co se nachází na druhé stran� mírného pásma, o kterém se zmínil. Ale zárove� m� napadlo, že tam jsou možná v�ci, které mi vid�t nedovolí. Tuto myšlenku pilot ze Saturnu ihned potvrdil.

"Musíme si nejd�íve vyzkoušet, jak budeš zacházet s informacemi, které jsme ti zatím dali, než ti p�ípadn� budou odhaleny ur�ité další v�ci. My snad známe lidské slabosti lépe než ty, i u t�ch, kte�í se opravdu snaží jednat správn�. Musíme být opatrní, abychom nep�isp�li ke zkáze Zem� !"

P�ístroj byl nyní zam��en na M�síc a nastaven tak, že se jeho obraz dostal do bezprost�ední blízkosti. Byl jsem na nejvyšší míru udiven, jak jsou naše p�edstavy o M�síci, našem nejbližším sousedovi, zcela falešné. Mnoho kráter� je ve skute�nosti širokými údolími s rozeklanými poho�ími, která vznikla velkými zvraty uvnit� M�síce.

Mohl jsem dob�e rozeznat, že na stran�, kterou vidíme ze Zem�, muselo být p�ed dávným �asem hodn� vody.

Z�l �ekl: "Na druhé stran� M�síce je hodn� vody ješt� te�. A na této stran� je jí ješt� mnoho ukryto uvnit� hor." A pak mi ukázal na úbo�ích poho�í, která obklopovala údolí, z�etelné stopy po pradávných vodních tocích.

Je pravda, že n�které z t�chto kráter� vznikly díky meteorit�m, které dopadly na povrch M�síce. Ale v t�chto p�ípadech byly na povrchu kráter� z�etelné trychtý�e. Když jsem podrobn� prohlížel m�sí�ní povrch, zv�tšený na obrazovce p�ed námi, zpozoroval jsem hluboké brázdy v p�d� i na n�kterých skalách. Nemohly vzniknout jiným zp�sobem než p�sobením tekoucí vody v dávných �asech. Na n�kterých místech bylo možno rozeznat slabý rostlinný porost. Celkov� povrch vypadal �áste�n� jako jemn� prašný, n�které jiné oblasti se zdály být z hrubších �ástic, jako je hrubý písek nebo menší oblázky. Náhle jsem zahlédl, jak šikmo po povrchu, který jsem práv� pozoroval, b�ží n�jaké zví�átko. Mohl jsem vid�t, že má �ty�i nohy a srst. Bohužel b�želo tak rychle, že jsem ho nemohl identifikovat.

Málo z toho, co jsem vid�l, mi p�ipadalo cizí. Nebo� skoro tak jsem si to po léta p�edstavoval a také jsem o tom v tom smyslu hovo�il. Muž ze Saturnu to z�ejm� v�d�l, nebo� zd�raznil, že hlavn� z t�chto d�vod� se rozhodli mi tento pohled dop�át. Slíbil mi, že pozd�ji mi ukáží i druhou stranu M�síce. A ani ona prý nebude jiná, než jsem si myslel.

Po tomto p�íslibu obrazovka, která mi ukázala M�síc, ztmavla, zatímco ty druhé stále pracovaly.

Pak mne Z�l odvedl zp�t do hangáru pro disky. Ale než jsme tam p�išli, vyšly nám naproti ženy. T�ch šest muž�, kte�í s námi p�ijeli výtahem, se zvedlo ze svých míst a pilot ze Saturnu navrhl, abychom se vrátili do salónu.

(11)

JINÝ MISTR

Když jsme se vrátili do krásného a útulného spole�enského pokoje, vid�l jsem, že sklenice na velkém oválném stole byly op�t plné. Muž, jehož v�k jsem odhadoval na t�icet až �ty�icet let, již �ekal na náš p�íchod. Když jsme vstoupili, zvedl se ze židle. Bez zvláštního p�edstavování mne pozdravil práv� tak srde�n�, jako ostatní, které jist� dob�e znal.

Ani mn� tento muž nep�ipadal úpln� cizí. Okamžit� jsem k n�mu pocítil hlubokou náklonnost, n�co jako p�íbuzenství. Jist� i �tená�i již ud�lali ve svém život� podobnou zkušenost. Jeho p�ítomnost nep�edstaviteln� rozmnožila pocit harmonie a porozum�ní mezi všemi, kte�í byli v tomto salónu shromážd�ni.

Lehkým pokynem ruky nás vybídl, abychom zaujali místa u stolu. Naproti mn� kdosi postavil ješt� jednu židli, a práv� na ni se tento muž posadil. Po mém boku op�t sed�li na jedné stran� Firkon, na druhé Z�l. Na vyzvání Mistra, který se ujal funkce hostitele, jsme zvedli sklenice a ml�ky pili. Všichni napjat� �ekali, až za�ne hovo�it. Jeho tmavé o�i jisk�ily hlubokou životní radostí, ale m�ly také – to jsem si uv�domoval – schopnost zachytit každou moji myšlenku. V�d�l jsem, že mi bude rozum�t a nikoliv mne odsuzovat, a� u mne najde cokoliv.

Byl to velmi p�kn� a mohutn� stav�ný muž. V jeho hustých �erných vlasech v�bec nebyly st�íbrné nitky; m�l je dob�e zast�ižené a padaly mu z vysokého �ela v m�kkých vlnách dozadu. Jeho obli�ejové kosti byly nápadn� p�kn� vystav�ny, d�lalo to dojem, že byl velmi zušlecht�n duchem, který v n�m sídlil. Jeho pohled napln�ný nekone�nou dobrotou, t�kal rychle z obli�eje na obli�ej. Pak se pohledem vrátil p�ímo ke mn� a po�al m�kkým melodickým hlasem hovo�it:

"Bylo pro nás velkou radostí ukázat ti n�co málo z kosmu našeho nebeského Otce. Známe tv�j zájem o tuto oblast, jehož napl�ování zabralo mnoho let tvého života. Nyní jsi na vlastní o�i vid�l mnoho v�cí, jejichž existenci jsi již dávno tušil, zaregistrovaných na našich p�ístrojích. Tento zážitek ti má dát jistotu a být ti velkou posilou, abys mohl ostatním lidem na Zemi vysv�tlit zákony vesmíru.

Nep�estávej zd�raz�ovat, že všichni lidé jsou bratry a sestrami, bez ohledu na to, kde se narodili nebo kde podle svého p�ání žijí. Ur�itá národnost nebo barva pleti je vždy jen n�co náhodného, nebo� t�lo je jen do�asným p�íbytkem. Tyto p�íbytky se v b�hu v��nosti m�ní. V nekone�ném vývoji všeho života musí každý z nás b�hem �as� projít všemi stanicemi.

V nekone�nu existuje mnoho forem života. P�i obou návšt�vách lodí jsi to vid�l za hranicemi vaší atmosféry. Tyto formy mají zcela r�zné velikosti, od nekone�n� nepatrných �áste�ek prachu, které jsou pro lidské oko neviditelné, až po ty nejv�tší a nes�etné planety a slunce. Všechny plují na oceánu jedné Síly, neseny jedním Životem.

Ve vašem sv�t� jste dali jména t�m formám, které vidíte, �lov�ku, zví�eti, rostlin� a tak dále. Tyto názvy odpovídají jen lidskému, chápání, zatímco v mo�i nekone�na jsou takové názvy zcela bez významu. Nekone�ný Duch si nem�že dávat jméno, nebo� On je Dokonalost. A všechny formy, které existují, sídlí a vždy budou sídlit uvnit� Dokonalosti.

Mezi t�mi mnohými formami je jedna, kterou vy nazýváte �lov�kem; tvrdíte o n�m, že on jediný má na Zemi pravou inteligenci. To však není pravda. Neexistuje žádná viditelná forma na vaší Zemi a nikde v celém kosmu, která by nevykazovala ur�itý stupe� inteligence. Nebo� božský Stvo�itel vyjad�uje svým stvo�ením sám sebe. Stvo�ení je projevem jeho bytí, myšlenkovým výrazem jeho ducha.

Jako �lov�k nejsi nic více a nic mén�, než všechno, co existuje. Nebo� práv� život, kterým je udržována každá forma, a inteligence, která je jí vyjád�ena, jsou oba výrazem Boha.

Pozemský �lov�k to v�tšinou neví a nalézá chyby na mnoha v�cech, které se nacházejí mimo n�ho. Neví, že každá viditelná forma vyjad�uje sv�j ú�el a vykonává službu, pro kterou byla stvo�ena.

Žádná forma není oprávn�na posuzovat jinou, nebo� všechny jsou jenom služebníky Nejvyššího. Žádná forma neví všechno, co je možno v�d�t, nebo� žádná forma nezná všechno, co existuje. To ví jenom Všev�doucí. Ale všechny formy, které ochotn� slouží, ve svém chápání rostou a stále lépe poznávají prameny, ze kterých �erpají svou moudrost i životní sílu, díky níž existují.

Nejnázorn�jší je následující obraz: Všechny formy života jsou jako nádherné kv�tiny ve velké zahrad�, které spole�n� kvetou v harmonii barev a druh�. Každý kv�t prožívá sám sebe teprve na základ� projevu toho druhého. Malý kv�t vzhlíží vzh�ru k velkému a velký shlíží dol� k malému. Rozmanitost barev pak uchvacuje všechny. Plny horlivosti sledují kv�ty r�zné tvary r�stu a každý by cht�l být ješt� dokonalejší. Pozorují, jak se krása, která d�íme v jejich nitru, rozvíjí, a� již v jednom dnu nebo po staletí. Jejich ur�ení se krok za krokem projevuje v barv� a v�ni a je úchvatné pro všechny ostatní. Každá životní forma se sama zkrášluje tím, že prokazuje službu druhým a sama ji také od druhých p�ijímá. Všichni v této velké zahrad� krásy jsou dárci, ale také zárove� obdarovaní, jsou nádobami, kterými zaznívají melodie, vycházející od Nejvyššího.

A tak n�které slouží u paty tr�nu, n�které naho�e na tr�nu a všechno kolem dokola. Všechny se mísí mezi ostatní a jsou plné radosti, že mohou sloužit.

S takovým p�ístupem by se m�la u�it žít forma života, kterou nazýváte �lov�kem, když na po�átku p�išla na Zemi, aby ji osídlila. Ale �lov�k v této úloze selhal. Kdyby k tomu nedošlo, byla by vaše Zem� zahradou radosti, zahradou neustálé dobrovolné služby. Ale �lov�k ve svém nedostatku porozum�ní zni�il harmonii svého pozemského bytí. Žije se svým sousedem v nenávisti a jeho duch je rozerván a zmaten. Mír nikdy

nepoznal. Nikdy nevid�l pravou krásu. I když je tak pyšný na své materiální úsp�chy, žije jen jako ztracená duše.

A kdo je ten �lov�k, který žije v takové temnot� ? Je smrtelníkem, který nedokázal sloužit jedinému Nesmrtelnému. Je tím, kdo mluví o správné cest�, ale nechce po ní jít. Je tím, jenž se obává všech v�cí, kterým nerozumí, a jenž pop�el hlad svého ducha.

A strach, kterým se �lov�k nechal zcela naplnit, jej �iní neschopným pro všechen život a v��i všem v�cem. Kdyby tento strach vystoupil ze svého vlastního stínu, p�estal by okamžit� existovat. V této podob� však drží �lov�ka pevn� jako zajatce až do smrti.

Skute�n� – dnes �lov�k žije bez út�chy a opušt�ný na Zemi ve strachu z toho, co nazývá smrtí – koncem svého smrtelného života sám v divo�in� své duchovní slepoty. A p�ece �lov�k tuto bezút�šnou samotu, na kterou si st�žuje, sám na sebe p�ivolal tím, že nevykonává službu, kterou tak samoz�ejm� vykonávají i ty nejskromn�jší formy života, které jej obklopují. Místo toho �lov�k ni�í stále další projevy života, které by rád p�ežil. Nepoznal, �ím ho práv� ony jiné formy života mohou obohatit, jestliže je nechá plnit ú�el, pro který byly stvo�eny. Lidské konání na Zemi je skute�n� neplodné. Setba, kterou �lov�k seje podle svého ubohého rozumu, p�ináší trpké plody. Stále je spoután vlastní nev�domostí, po staletí opakuje svoje chyby a ješt� doufá, že najde to, po �em touží jeho srdce a po �em volá jeho duše.

Bojí se oto�it, ze strachu, že mu n�kdo vezme místo, na kterém stojí, jeho pozemskou základnu, kterou si pro sebe vystav�l, a že potom nebude mít nic. Proto si st�eží to, co v�bec není v��né, nýbrž co podléhá �asu, zm�nám a zániku. Jeho o�i jsou slepé k tomu, co se d�je. Uv�znil ve svém nitru sv�tlo, které by jej mohlo vést na cestu k v��né jednot� a ke št�stí, jež bylo dáno t�m, kdo se touto cestou dali. To jsou ti služebníci, synové a dcery jednoho Otce všech sv�t�. Tento Otec, Stvo�itel oné krásné zahrady s tolika formami, barvami a odstíny, výškami i hlubinami, je Stvo�itelem blaženosti, kterou ve dne v noci op�vuje všechno Stvo�ení ve zp�vu nebeské harmonie, k n�muž se každý m�že p�ipojit."

Když hovo�il, vyvstávaly p�ede mnou obrazy toho, co �íkal, a m�j soucit se smutnými pom�ry na Zemi byl stále v�tší. Když domluvil, nikdo se ani nepohnul. Ani já jsem necht�l toto ml�ení porušit.

Pak se Mistr zvedl ze svého místa a šel okolo stolu ke mn�. Všichni povstali a z�stali ml�ky stát.

Velký Mistr se lehce dotkl mé ruky a celá moje bytost zajásala v pokorné vd��nosti za všechno, co mi dal. Jak rád bych u n�j z�stal navždy ! Ale z p�edchozích zkušeností jsem v�d�l, že to není možné.

"M�j synu," �ekl, "neztrácej odvahu, když narazíš na výsm�ch a nev�ru na vaší Zemi. Pomocí poznání, které jsme ti p�edali, budeš v�d�t, pro� tomu není jinak. Vypráv�j

svým brat�ím a sestrám, �emu ses nau�il. Bude mnoho t�ch, kte�í budou mít otev�ené srdce i mysl, a jejich po�et poroste.

Scout již �eká a naši brat�i t� doprovodí zp�t na Zemi. Nyní po našem setkání s námi m�žeš mnohem snáze navázat duchovní kontakt. M�j stále na pam�ti, že vzdálenost není rozhodující."

Jeho slova mne naplnila uspokojením, které v duši nedovolí vzniknout žádné prázdnot�. �ekl mi sbohem, oto�il se a opustil místnost. Firkon a Z�l mi ihned pokynuli. Rozlou�il jsem se s novými p�áteli, dve�e salónu se p�ed námi nehlu�n� otev�ely, vkro�ili jsme na rampu a stoupali k �ekajícímu letounu.

Jeli jsme scoutem pomalu dol�, klouzali po kolejnicích, ven z této gigantické létající laborato�e. Když jsme let�li sm�rem k Zemi, podíval jsem se zp�t na velkou lo�, která �ekala na návrat malého scoutu. Jak velká asi byla ?

T�ebaže jsem tuto otázku nevyslovil, Z�l na ni odpov�d�l:

"Na základ� vašich m��ítek m�žeš snadno odhadnout, že má 91,5 metru v pr�m�ru a je dlouhá asi 1 067 metr�. Nejsou to p�esná �ísla, ale p�ibližn� odpovídají skute�nosti."

Náš let trval, jak se zdálo, jen n�kolik sekund. A již se dve�e scoutu otev�ely a my jsme byli op�t na Zemi. S pilotem jsme se rozlou�ili v letounu, nebo� pilot ven nevystoupil.

Muž z Marsu a já jsme šli k místu, kde jsme p�ed n�kolika hodinami nechali stát auto, a vydali jsme se na cestu k hotelu. Oto�il jsem se a vid�l jsme, jak scout rychle zmizel v oblacích.

Na zpáte�ní cest� k hotelu jsme tak jako d�íve ml�eli. M�l jsem toho tolik k p�emýšlení, ale necht�lo se mi mluvit. Jenom si pamatuji, že vzduch byl toho rána dosti chladný a že práv� vyrážely první slune�ní paprsky. Byl jsem tak pohroužen do vzpomínek na Mistrova slova, že jsem v�bec nevnímal krajinu, kterou jsme jeli.

Když v�z zastavil p�ed hotelem, dotkl se Firkon obvyklým zp�sobem mé ruky a �ekl: "Brzy se op�t uvidíme."

V�d�l jsem, že se to splní, a byl jsem, t�ebaže t�lem op�t na Zemi, v duchu u svých p�átel z jiných sv�t�, kte�í nyní cestovali prostorem. Bylo nádherné v�d�t, že nejsme odlou�eni a že tomu tak bude navždy. Této noci se v mém nitru probudilo a rozkvetlo poznání, které tam dosud jen d�ímalo, práv� jako kv�tiny v zahrad�, kterou mi onen moudrý muž popisoval. V mém srdci byla radost z v�domí, že není ani rozlou�ení ani odchodu; byla všeobsahující jako melodie Nekone�na. A já doufal a modlil se, aby mi byl zjeven zp�sob, jak bych se mohl o toto v�d�ní pod�lit s ostatními lidmi na Zemi.

Vrátil jsem se do svého hotelového pokoje, ale ne proto, abych spal. Moje zážitky z této noci mne tak posílily a oživily, že jsem se cítil být novým �lov�kem. M�j duch byl bd�lý a �ilý a moje myšlenky živ�jší a rychlejší než kdy p�ed tím. Moje srdce zpívalo radostí a moje t�lo bylo osv�ženo jako po dlouhém odpo�inku. Tento den jsem m�l

ješt� mnoho práce a druhý den jsem musel zp�t dom� do hor. Od nyn�jška jsem cht�l ze všech sil v každém okamžiku svého života, jak bude p�icházet ve své plnosti, sloužit onomu jedinému Nejvyššímu, jak má každý �lov�k �init nebo� k tomu byl stvo�en.

(12)

ROZHOVOR V KAVÁRN�

Kolem 1. zá�í 1953 jsem op�t po�al poci�ovat, že brzy uvidím své p�átele z vesmíru. V lét� jsem �asto pozoroval jejich lod�, jak prolétávaly naší atmosférou. Ale nutnost osobního setkání se neprojevila.

S každým kon�ícím dnem jsem cítil stále v�tší nutkání jet do m�sta. Dne 8. zá�í mne pozvala jedna známá, která strávila n�jaký �as u nás v Palomar Gardens, abych s ní jel do Los Angeles. Pozvání jsem p�ijal. Asi ve �ty�i hodiny odpoledne jsme p�ijeli do m�sta. Vystoupil jsem u obvyklého hotelu, následoval jsem liftboye do svého pokoje, kde jsem se osv�žil a op�t se vrátil do haly.

K mému radostnému p�ekvapení tam �ekali p�átelsky se usmívající Firkon a Ráma !

Když jsme se pozdravili, ptal jsem se v duchu, zda hodn� sp�chají. Ráma znající mé myšlenky, vysv�tlil:

"V�bec ne. Jsme zde, abychom ti odpov�d�li na n�kolik otázek, které ti tanou na mysli." A s úsm�vem dodal: "Podle nejlepšího v�domí a sv�domí."

Navrhl jsem, abychom šli do restaurace, kde bychom se mohli nerušen� najíst a popovídat si. Po cest� jsem �ekl:

"P�edpokládám, že víte, co mne zajímá nejvíc."

Firkon s úsm�vem odpov�d�l: "Snad by ses rád dozv�d�l, zda ti byly odpov�di na otázky, které jsi po celé léto v duchu vysílal do naší lod�, posílány bez použití jakéhokoliv p�ístroje."

"P�esn� to," �ekl jsem s uleh�ením.

V této podve�erní hodin� byla restaurace ješt� tém�� prázdná. Sedli jsme si dozadu do kouta a objednali si kávu a chléb s máslem. Servírce jsem vysv�tlil, že jsme se nep�išli najíst, ale p�išlí jsme si vyhledat pohodlná místa, kde bychom si mohli v klidu pohovo�it o n�jakých obchodních záležitostech.

Srde�n� nám p�ála, abychom se zde cítili jako doma, rychle nás obsloužila a odešla, aby pokra�ovala ve svém rozhovoru s pokladním.

"Jak to bylo s tím �lov�kem na Florid�." zeptal jsem se, "a co je pravdy na zprávách, že na n�j bylo namí�eno n�co jako plamen z létajícího talí�e ?"

"Naprostá lež," odpov�d�l Firkon d�razn�. "N�co takového bychom nikdy neud�lali. Ve skute�nosti se to odehrálo takto: Muž byl vyd�šen, necht�l to však dát najevo út�kem, proto za�al na letoun dorážet ma�etou, aniž si byl v�dom toho, co �iní. V každém p�ípad� se t�sn� p�iblížil k dosahu energie, která pohání scout, a popálil se. Abych ti to lépe vysv�tlil," pokra�oval, "ty víš, že kousek provázku v sob� nemá ohe�, ale p�esto m�že zp�sobit popáleninu, když ho rychle protáhneš rukou. Stejnými zp�sobem prob�hla energie, která proudí ze scoutu, po t�le toho muže a zp�sobila mu popáleniny na t�le, které kladlo odpor."

"Ty jsi ud�lal podobnou zkušenost," p�ipomn�l mi Ráma, "p�i tvém prvním setkání s Ortonem, když byla tvá ruka zasažena energií, která pulsovala pod talí�em. Tys sice žádnou popáleninu neutrp�l, ale bylo by se tak stalo, kdybys byl ztratil rovnováhu a upadl pod talí�. Orton t� zachránil tím, že t� strhl zp�t."

Zeptal jsem se, co je pravdy na události v Brush-Creek.

"K t�mto vid�ním skute�n� došlo," odpov�d�l Firkon, "i když lo� a její posádka nenáleží k naší skupin�. Krom� tvých setkání došlo ješt� k mnoha podobným vid�ním a osobním setkáním s tím nebo oním jednotlivcem. N�která se udála d�íve a jiná pozd�ji. Došlo k nim tém�� ve všech �ástech sv�ta. Ale tv�j zážitek byl první, o kterém se hovo�ilo tak, že se to dozv�d�lo mnoho lidí. P�esto, že k podobným setkáním došlo již p�ed lety a byly o tom sepsány zprávy, které nikdy nebyly zve�ejn�ny, odvažuje se o tom hovo�it jenom málo lidí. Ostatní jim to nev��í."

Pak prost� dodal: "My v�bec nemáme rádi tajnosti, s nimiž musíme naše setkání realizovat. Rad�ji bychom byli p�ivítáni a navšt�vovali vaše národy, tak jako navšt�vujeme národy jiných planet. Ale pokud nebudou naše návšt�vy u vás správn� chápány, a dokud nebudou pro nás bezpe�né, musíme i nadále postupovat opatrn� jako dosud."

Pak jsem prosil o vysv�tlení, co se ve skute�nosti stalo, že kapitán Mantel musel zem�ít.

Ráma se z�ejmou up�ímností vysv�tloval: "Byla to neš�astná náhoda, které hluboce litujeme. Lo�, kterou pronásledoval, byla velká. Posádka zpozorovala, že na n� najíždí, a v�d�la, že jeho úmysly jsou �estné, nikoliv nep�átelské. Zpomalili rychlost letounu a prost�ednictvím p�ístroj� se pokusili navázat s ním kontakt. Byli si v�domi síly, která z lod� vyza�ovala, a mysleli si, že mu práv� tato síla zabrání, aby se dostal do jejich t�sné blízkosti. Ale když se p�iblížil, k�ídlo jeho letounu se dostalo do dosahu energie. Tím nastalo magnetické p�isávání, které jeho letadlo p�itáhlo, a to zp�sobilo okamžité rozpušt�ní letadla i kapitánova t�la. Toto rozpušt�ní," vysv�tloval dále, "bylo zp�sobeno magnetickým zá�ením, které od sebe odd�luje molekuly, držící pohromad� hmotu, a tím úpln� m�ní jejich vzájemné postavení. Kdyby jeho letadlo bylo kulaté nebo m�lo doutníkový tvar, nebylo by k nešt�stí došlo. Jeho letadlo však

nem�lo jednotnou formu. K�ídla letadla vy�nívala daleko p�es trup a práv� jedno k�ídlo bylo p�í�inou nehody. Trup letadla by nezp�sobil magnetické p�isávání. Ale když bylo energií zasaženo k�ídlo letadla, byla velmi rychle p�itažena i zbývající �ást letadla tak, že se rozpadlo na malé kousky, které spadly na zem, zatímco zbytek letadla se prost� prom�nil v prach.

Naproti tomu my," pokra�oval, "m�žeme klidn� najet do našich vlastních lodí a nic takového se nám nem�že p�ihodit. Nebo� my budujeme lod� zp�sobem, který jim umož�uje zabránit srážce.

M�li jsme jenom v úmyslu snížit rychlost vesmírné lod� a navázat s pilotem kontakt. Nepomysleli jsme na to, že jeho letadlo nesnese kontakt s energií naší lod�. Ztratíte ješt� mnoho, mnoho vašich lidí, kte�í létají podobnými letadly, obzvlášt� proudovými. Nejsou ohroženy jen v silovém poli našeho energetického vyza�ování, nýbrž mohou se dostat do magnetických energetických proud�, které je vyšinou z jejich dráhy a zni�í. Z trup� vašich letadel vy�nívá ven p�íliš mnoho �ástí, a když je takový díl zasažen naší energií, pak je letadlo ztraceno."

Tím byly všechny moje otázky, týkající se nejd�ležit�jších kontakt� z minulého léta, zodpov�zeny.

"V každém p�ípad� jste potvrdili moje domn�nky," �ekl jsem svým pr�vodc�m.

"Pak bychom se mohli pokusit dop�edu ti odpov�d�t na n�jaké otázky, které bys nám pozd�ji kladl," navrhl Firkon. "Jak ti již bylo �e�eno, planety a slune�ní systémy se nacházejí v procesu bytí a zániku. Jeden slune�ní systém je tém�� shodný se všemi ostatními. K dosažení životního vrcholu je nutné ur�ité �asové rozp�tí. Pak nastane proces sestupu a rozpoušt�ní. Již dávno p�ed tím, než vznikl náš Slune�ní systém, existovalo nes�etné množství slune�ních systém�, na kterých žily bytosti, které vy nazýváte lidmi.

Tenkráte, stejn� jako nyní se provozovaly interplanetární cesty uvnit� slune�ního systému i mimo n�j, mezi ostatními slune�ními soustavami. Hlavní ú�el kosmických cest byl týž, jako je náš dnešní, totiž zkoumat procesy vesmíru ve všech jeho fázích. Když se objeví nová planeta uvnit� slune�ního systému, pak ji z bezprost�ední blízkosti pozorují vesmírní cestovatelé mnoha sv�t�.

Když se zjistí, že se nová planeta vyvinula natolik, že m�že být obydlena lidmi – a všechny planety d�íve nebo pozd�ji tohoto stavu dosáhnou – pak cestovatelé jiných sv�t� tuto skute�nost oznámí obyvatel�m jiných planet a slune�ních soustav. Pak se hledají dobrovolníci, kte�í by tam cht�li jít pomoci p�i vývoji planety. Velké lod� tylo dobrovolníky s pot�ebnou výstrojí naloží a odvezou je na novou planetu. Pak se uskute��uje mnoho dalších cest, jejichž cílem je dodat pionýr�m pot�ebné nástroje a zásoby. Lidé jsou zárove� také p�evážení zp�t, aby navštívili své domovské planety. Tak se otvírají nové oblasti �innosti a zárove� je nový sv�t osídlován lidmi.

V našem Slune�ním systému to byla planeta Zem�, která procházela nejpomalejším vývojem, a dlouho nebyla schopna nést na svém povrchu lidi. Její první obyvatelé

byli p�ivezeni z jiných planet. Ale brzy na to došlo v atmosfé�e, která Zemi obklopovala, k n��emu neo�ekávanému, a lidem, sídlícím na jejím povrchu, bylo jasné, že životní podmínky na Zem�kouli budou v n�kolika následujících staletích nep�íznivé. Následkem toho sebrali pozemští obyvatelé, až na malé výjimky, všechny své saky a paky, jak tomu �íkáte, nasedli do vesmírných lodí a vydali se ze Zem� sm�rem k jiným sv�t�m. Malé množství lidí, které se rozhodlo z�stat, se zabydlelo a dalo p�ednost životu v bujné kráse a nadbytku planety Zem�. Nežádali nic jiného. Postupn� se spokojili s životem v p�írodních jeskyních a nakonec se ztratili v d�jinách �asu.

Ve vašem sv�t� se nezachoval �ádný záznam o t�chto prvních obyvatelích. Jenom jedna rasa má ve své mytologii vzpomínku na boha Tritona, který byl pojmenován po první lidské rase Triteria.

Brzy po odchodu vesmírných pionýr� nastaly v p�írod� události, které zcela zm�nily povrch Zem�. Celé pevniny zmizely v hlubinách vod, jiné se zase vyno�ily. Potom byla Zem� podruhé p�ipravena k lidskému osídlení, ale pro špatné podmínky v zemské atmosfé�e se k tomu nenašli žádní dobrovolníci. Ješt� n�co jiného, co vzbudilo náš zájem jsme objevili p�i zkoumání vzniku a vývoje Zem�. Jako doprovodný satelit Zem� se totiž vytvo�il jenom jeden m�síc. Podle p�írodních zákon� dojde jednou k nevyrovnanému stavu, k porušení rovnováhy, za p�edpokladu, že v budoucnu nevznikne ješt� další m�síc jako dopln�k malého sputniku v rostoucím sv�t�."

V tomto okamžiku byl Ráma p�erušen, protože p�išla servírka a dolila nám do šálk� horkou kávu. Když op�t odešla, �ekl Firkon: "lov�k je skute�n� podivná bytost, a� se nalézá kdekoliv ve vesmíru. T�ebaže lidská rasa jako taková by ráda žila s ostatním Stvo�ením v harmonii a míru, najdou se tu a tam egoisti�tí a svárliví jedinci, pachtící se po stále v�tší moci nad druhými. K tomu m�že dojít dokonce i v našich sv�tech, navzdory u�ení, které �lov�ku p�ikazuje žít v souladu s božskými zákony."

"Ano." �ekl Ráma, "p�estože známe zlo, k n�muž podobné po�ínání vede, nesmíme – v souladu se zákony vesmíru – tyto bratry žádným zp�sobem vázat a nutit. Proto bylo p�ed mnoha staletími na jednom setkání velkých moudrých Mistr� mnoha planet rozhodnuto dovézt tyto sobecké jedince na novou planetu, která by byla schopna nést na svém povrchu lidi. Vždy byly za místa vyhnanství vybrány planety, které m�ly nejpomalejší vývoj. Z práv� uvedených d�vod� byla v našem Slune�ním systému zvolena Zem�, jako nový domov pro tyto odp�rce zákon�.

Tito vyhnanci byli kazimí�i – jak to nazýváte vy. Nesm�li jsme je zni�it ani uv�znit, protože to by bylo proti vesmírným zákon�m. Ale protože všichni tito lidé m�li stejnou arogantní povahu a jeden druhému necht�li ustoupit, mysleli jsme, že budou nakonec okolnostmi života p�inuceni vybudovat si harmonické soužití. Toto jsou ti praví kmenoví otcové vašich p�vodních dvanácti kmen� na Zemi.

A proto byli shromážd�ni z mnoha planet na lodích a dopraveni na Zemi, tentokráte však bez jakékoliv výstroje, kterou jinak dáváme dobrovolník�m. M�li však ze svých domovských planet dobré vzd�lání. Znali p�du, minerály, atmosféru a mnoho dalších

v�cí, nezbytných k fyzickému p�ežití. Zde v novém sv�t� museli využít svých znalostí a za�ít jenom s tím, co jim p�íroda sama nabízela. Tím jsme je cht�li donutit k práci a k využívání jejich talentu v nad�ji, že budou pozd�ji p�ivedeni do spole�enství všech t�ch, kte�í zachovávají p�ikázání Stvo�itele.

To jsou vaši ‚padlí and�lé', totiž lidé, kte�í spadli z vyššího stupn� bytí a kte�í byli setbou pro pom�ry, které nyní na Zemi nacházíte. Když byli tito lidé dovezeni na Zemi, navšt�vovali je po n�jakou dobu lidé z mnoha planet, pomáhali jim a vedli je, pokud s tím oni souhlasili. Ale byla to pyšná a vzdorná spole�nost a nežádala naši nabízenou pomoc. Nicmén� po po�áte�ních šarvátkách dokázala žít spole�n� po n�jaký �as v míru.

Tehdy byla Zem� skute�nou zahradou Eden. Všeho byla hojnost, p�íroda nešet�ila svými dary v oblasti potravin i ostatních v�cí, pot�ebných k životu.

V radosti nad tímto novým sv�tem po�ali noví p�íchozí spole�n� žít v míru a št�stí a my z jiných planet jsme se tím t�šili. Ale pak, jak vypráví vaše Bible, pojedl �lov�k ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého a došlo k rozkol�m tam, kde d�íve panovala jednota. Vášn� a chtivost op�t nad lidmi zvít�zily a oni se postavili proti sob�.

Když se lidé �asem rozmnožili, povstali z p�vodních kmen� muži, kte�í se povyšovali, a po�ali rozlišovat mezi jednotlivými rasami. Každý si �inil nárok na vládu nad jinými lidmi a tvrdil, že p�išel z planety, která je daleko pokro�ilejší ve vývoji, než ty druhé. Proto prý má právo vládnout.

Navšt�vovali jsme tyto pobloudilé bratry dále, abychom jim pomohli navrátit se k vzájemnému bratrství. asem byli tito "vládci z vlastní milosti" stále mocn�jší a naše námaha neúsp�šn�jší. Rozkoly se prohlubovaly a nar�staly a nakonec vedly k rozd�lení národ�, jak vy to dnes ozna�ujete.

Založením národ� se vzdálil bratr od bratra ješt� více a lidstvo pak již nežilo podle božích zákon�.

Jako d�sledek tohoto rozkolu vzniklo mnoho druh� božského uctívání. Ale i potom jsme pokra�ovali ve vysílání jednotlivc� na Zemi v nad�ji, že zde našim bratr�m pom�žeme. Byli to mužové známí jako proroci a jejich úkolem bylo pomáhat bratr�m na Zemi; aby se navrátili k prap�vodnímu poznání. Vždy se kolem t�chto moudrých shromáždilo n�kolik u�edník�. Ale vždy byli usmrceni t�mi, kterým p�išli sloužit.

Ptal ses, pro� je Zem� nejnižší planetou našeho Slune�ního systému uvnit� kosmu, jehož obyvateli jsme my všichni. Te� jsem ti to �ekl. Lidé ve všech ostatních sv�tech se mohli vyvinout jen díky muž�m a ženám, kte�í dobrovoln� sloužili, a tak stále stoupali vzh�ru. Žili tak, jak to v��ný Stvo�itel od svých d�tí o�ekává. Tím, že plnili Jeho v�li, rostli a vypracovali se. A vždy, když skupina n�jakých dobrovolník� opustí svou vlast a cestuje do nového sv�ta, který božská nika p�ipravila k osídlení, vstupuje prakticky do nové školy životních zkušeností a získává tak v�tší poznání o celém kosmu. Tímto

zp�sobem se stávají schopnými trvalého pokroku a dosahují stále vyššího stupn� bytí a vzájemné služby.

T�žká práce, jak ji znáte na Zemi, u nich není. Nebo� jakmile obyvatelé n�jaké planety jednají podle v�le Stvo�itele, po�ínají jim živly sloužit.

Na vaší Zemi lze vid�t pravý opak toho, o �em jsem te� mluvil. Nebo� sebevyvyšováním a p�ekrucováním p�írodních zákon� obrací �lov�k živly proti sob� samému. Boj �lov�ka proti �lov�ku je toho nejjasn�jším p�íkladem. K ni�ení používá energie, kterou Stvo�itel ur�il k jeho blahu.

A v tom spo�ívá hlavní rozdíl mezi obyvateli Zem� a lidmi z jiných planet. lov�k Zem� opakovan� dosáhl ur�ité výše vývoje, ale pak op�t upadl do stadia ni�ení zneužitím živl�, a vše, co vybudoval, op�t zni�il.

Tu a tam ve vašem sv�t� povstane osobnost, nebo� �lov�ku je ponecháno na v�li, aby sám urychlil nebo zpomalil sv�j vývoj. Jen když se lidé u�í ze svých vlastních chyb, že to, co vidí jako stou sílu, je ve skute�nosti jejich slabost, m��eno podle božské Inteligence, a že jejich takzvaná moudrost je jenom matením a stojí proti Všev�doucímu, pak teprve budou ochotní vrátit se zp�t do stáda božích d�tí.

My jsme zatím stále ochotni vyslyšet lidské volání o pomoc, ale musí o ni prosit up�ímn�, nebo� jsou stále našimi bratry."

"Neztrácíte n�kdy odvahu," zeptal jsem se, "když se tvá�í v tvá� setkáváte s tak nezm�rnými t�žkostmi ?"

Tentokrát odpov�d�l Firkon:

"Neznáme to, co vy nazýváte nedostatkem odvahy. To je negativní výraz. Už dávno jsme poznali moc víry, nad�je a vytrvalosti. Cíl, kterého nebylo možno dosáhnout v�era, m�že být zdolán zítra. To však neznamená, že se považujeme za dokonalé. Zdaleka ne ! Abychom tohoto cíle dosáhli, musíme ješt� celou v��nost cestovat. Ale v našich sv�tech nemáme již žádné nemoci, chudobu, jak ji znáte vy, ani žádné zlo�iny. Uznáváme �lov�ka za nejvyšší projev boží lásky, za vrcholný bod všech životních forem. Kdybychom m�li úmysln� n�jakou bytost zranit, tak víme, že tím bychom ji nutili k odchýlení se od p�irozeného ú�elu a tím bychom škodili p�edevším sami sob�.

Vidíš, proto nám Stvo�itel p�enechal �ešení vlastních problém�. Jestliže jeho zákony opomíjíme, sv�d�í to proti nám.

Vy hovo�íte o Satanovi. Ale disharmonické pom�ry, které p�ipisujete pouze jemu, si vytvá�íte sami, a to tím, že se stavíte proti božským princip�m. A proto je musíte sami dát op�t do po�ádku. Nebo� všechno bezpráví musí být napraveno t�mi, kdo ho p�sobí."

Když se Firkon odml�el, objevil se Rámovi kolem úst lehký, ale vážný úsm�v, který je pro n�j tak charakteristický, a Ráma �ekl: "Slunce ne�ídí Zemi, ani Zem� ne�ídí Slunce. Také hv�zdy se navzájem ne�ídí. Vše �ídí nebeský Otec. Proto se �lov�k musí za�ít u�it zde, p�ímo u p�írody."

P�ipomínalo mi to n�co, o �em jsem již �asto p�emýšlel.

"Co se týká smrti a znovuzrození, jak tomu rozumíme my," ptal jsem se, "je možno p�enést si vzpomínky z jednoho života do druhého ?" Ráma odpov�d�l: "Je to možné, a sice v r�zných stupních v�domí.

V��ný �lov�k nezapomíná nic. Ale vzpomínka na v�ci, které se nau�il v jiném t�le, se ponejvíce projevuje jen jako instinktivní v�d�ní nebo jako sklon k ur�itým v�cem, d�v�rn� známým z p�edešlých život�. Svým v�domým rozumem �lov�k sotva chápe, pro� tomu tak je. Když se takové schopnosti manifestují v ur�itém stupni, nazýváte je talentem nebo nadáním. Když se obzvlášt� siln� projeví již v d�tství, pak tyto bytosti nazýváte zázra�nými d�tmi.

Vaše planeta se pohybuje, jak vy byste to �ekli, v nízké frekvenci. D�sledkem toho je pomalý r�st a vývoj životních forem, obzvlášt� formy lidské. Uplyne vždy mnoho �asu od zrodu až ke zralosti. Když se na Zemi narodí �lov�k, z�stává mnohem déle v bezmocném d�tském stavu, než jak je tomu na jiných planetách. Když pak �lov�k vyroste a stane se mužem nebo ženou, jeho vzpomínky, které si p�inesl p�i narození, leží zahrabány pod falešným chápáním, které mu zt�žuje první životní kroky.

Nezávisle na p�írodním zákonu jsou síly lidského rozumu velmi omezené. Nov� p�icházející �lov�k je p�ecpáván tradicemi a mravy nebo zp�soby uplynulých staletí; a práv� tím je vzpomínka na d�ív�jší zkušenosti potla�ena. N�kdy se vzpomínka zcela neo�ekávan� vyno�í kanálem z podv�domí na povrch v�domí. M�že to být zp�sobeno prvním setkáním s osobou, která vám p�ipadá známá, nebo pohled na n�jakou krajinu, kterou jste v tomto život� ješt� nikdy nenavštívili, ale k níž máte – jak se vám zdá – autentický vztah. Takové zážitky p�ipadají mnohým lidem velmi tajemné. A p�ece jsou tyto vzpomínky ponejvíce vzpomínkami pravými a dají se lehce vysv�tlit.

Na našich planetách takovýmto zp�sobem nov� narozené d�ti nezat�žujeme. Naopak, d�láme vše pro to, aby z�staly svobodné. Víme totiž, že každá lidská bytost je jiná než ostatní a že individuální pozadí zkušenosti tvo�í základ pro zformování jejího individuálního osudu.

Frekvence kmito�t� jedné planety mohou být vytvo�eny pouze lidmi, kte�í ji obývají. P�im��en� k vyšším frekvencím našich planet nejsou naši novorozenci vystaveni pomalým periodám vývoje od d�tství až k v�kové zralosti, jako u vás. U nás trvá vývojové období od narození k jinošství pr�m�rn� dva roky, kdežto u vás 18 i více let.

Vy na Zemi používáte výrazu "zákon o st�hování duší" v nesprávném slova smyslu. Ve skute�nosti to znamená, že takovému jedinci, který se pozvedne nad nev�domost svých brat�í k vyššímu chápání života, je dovoleno op�tné zrození na jiné planet�. Tím

pak onen jedinec p�ijde s živou vzpomínkou na své zkušenosti ze Zem�. Pak u n�ho p�evládají pojmy základních zákon�, které �ídí veškerý život. Vzpomínky na jeho denní zvyklosti, jeho vztahy k rodin� a p�íbuzenství jsou jist� také ješt� jasné, ale jsou to druhotné záležitosti. Poznává, že neexistují spojovací �lánky mezi ob�ma životními stádii, nýbrž že vývoj stále pokra�uje vp�ed, neovlivn�n zmatkem, mnohými vztahy a rozd�lením, které vás tolik na Zemi matou. Protože cesta od d�tství ke zralému v�ku vyžaduje u vás na Zemi tolik �asu, p�ichází rychle stá�í a rozklad. To vše má základ ve starých tradicích a zvyklostech, které se trvale projevují u každé jednotlivé bytosti. Pravé v�d�ní – není d�ležité, p�ed jak dlouhou dobou bylo získáno - nese �lov�k lehce, ale b�emena a utrpení, která se stále a stále opakují a jsou po staletí uchovávána v pam�ti, jsou pro lidského ducha nesnesitelnou zát�ží.

Jak jsi vid�l, my nestárneme, a to ani zevn� ani uvnit�. Je to tím, že do každého nového dne vstupujeme s požehnáním dob�e nau�ených lekcí a odhazujeme od sebe vše, co se ukazuje jako neplodné. Dovolujeme, aby se skrze nás projevovalo stále n�co nového a ješt� neprožitého. To nás udržuje mladými.

Když socha� bere do rukou hlínu, aby vymodeloval n�jakou postavu, pak tuto postavu formuje podle své vlastní p�edstavy. Zrovna tak je tomu i s lidským t�lem. lov�k je sám svým socha�em. Materiál obdržel od svého Stvo�itele. Vytvá�í z n�ho své t�lo podle p�edstavy, kterou nese sám v sob�. A podle toho má jeho tvá� krásné nebo ošklivé rysy.

Ve svém sv�t� si p�edstavujete Božství jako staré a p�ece v��né. To si však velmi odporuje, nebo� v��nost nezná stá�í. Vaše oceány p�etrvávají v�ky, nebo� jsou v neustálém pohybu, jak ve svých hlubinách, tak i na hladin�. Ale rybník, ve kterém pohyb ustal, po�íná stárnout tím jak se plní množstvím cizích látek, které kalí jeho d�íve jasnou vodu. Pak nastává to, co vy nazýváte stagnací a ne�inností.

Nemoc a rozpad lidského t�la nastává na základ� zcela shodných proces�. Protože jste se nenau�ili žít podle p�írodních zákon�, nastává u vás stagnace. P�íležitostn� m�že dokonce i ve vašem sv�t� n�jaký jedinec dosáhnout – podle vašich pojm� – vysokého v�ku a vypadat ješt� mlad�. To záleží na schopnosti uchovat si nadpr�m�rnou duchovní aktivitu, zájmy a nadšení."

Vybavil jsem si n�kolik takových lidí a souhlasn� jsem p�ikývl.

"Vy jste skute�n� daleko p�ed námi," �ekl jsem. "Dosp�li jste již tak daleko, že ned�láte žádné chyby ?" Firkon se tomu zasmál. "Tomu jsme ješt� p�íliš vzdáleni," �ekl. "Ale když d�láme chyby, neskrýváme je a také se nepokoušíme je ospravedl�ovat: Naše chyby nám slouží jako pou�ení pro budoucí jednání. Mimo to, když zkoumáme n�jakou novou fyzickou nebo duchovní oblast, po�ítáme s omyly a chyby pokládáme za nevyhnutelné. U vás to považujete za chybné selhání nebo dokonce i za hanbu, a doty�nou osobu nebo celou skupinu osob to �asto vystavuje výsm�chu a kritice ostatních lidí. To je hlavní d�vod, pro� se �lov�k váže na vyšlapanou stezku, místo aby sebral odvahu a ukázal svým spolubližním dostatek tolerance, a tím jim umožnil, aby mohli vyzkoušet nové cesty. V našem sv�t� není žádný �lov�k, který

up�ímn� zkoumá n�co nového, považován za toho, kdo selhal, i když nedosáhl výsledku. Tento �lov�k se p�í své práci n��emu nau�il. Práv� svým nepoda�eným pokusem m�že spolubližním prokázat velkou službu. Odvaha a podnikavost jej p�im�ly vyzkoušet novou cestu, a jestliže se ukáže jako nesprávná, zabrání to ostatním, aby po ní šli. On sám p�i tom trp�l a my, jeho brat�i, jej za to chválíme."

Když Firkon p�estal mluvit a Ráma zvedl o�i, v�d�l jsem, že tento plodný rozhovor je u konce. Nebylo již pot�eba nic dodávat. Zvedli jsme se ze svého koutku, zaplatili ú�et a vyšli na ulici.

Tentokráte mne Firkon a Ráma k hotelu nedoprovodili.

"Jsem vám velmi vd��ný," �ekl jsem, když jsme se lou�ili, ale moje slova mi p�ipadala nedostate�ná.

Z�stal jsem okamžik stát a díval jsem se za nimi; pak jsem se oto�il a vydal se sm�rem k hotelu.

(13)

OP�T VELKÝ MISTR

Nedlouho po našem rozhovoru v kavárn� jsem se op�t ocitl na cest� do Los Angeles, nebo� jsem k tomu cítil jasné nutkání. B�hem celé jízdy do m�sta jsem byl napln�n radostným o�ekáváním, jaké jsem jako dít� �asto prožíval p�ed vánocemi.

Vnit�ní sd�lení mých p�átel z jiných sv�t� byla �asem stále z�eteln�jší. Tak jsem nap�íklad nyní v�d�l, že naše další setkání nebude v žádné restauraci tady na Zemi, nýbrž že mne op�t vezmou nahoru do své lod�.

V této š�astné nálad� mi p�ipadaly krásy d�v�rn� známé krajiny, kterou jsme projížd�li na za�átku naší cesty, ješt� majestátn�jší. A údolí s p�irozeným zlatožlutým povrchem nebo se zá�ivou zelení, tam kde byla obd�lána, mne napl�ovaly láskou k Zemi. Skute�n�, kdyby se �lov�k nau�il vid�t ji novýma o�ima, pak by zde již nebylo místo pro ho�kost a sváry.

P�i jízd� mi tentokrát �as ub�hl rychleji než jindy. Vystoupil jsem u hotelu, šel ihned do svého pokoje a pak do haly.

P�estože na hodinách nad pultem bylo krátce po páté odpoledne a já jsem ješt� nem�l hlad, cítil jsem silné nutkání jít do restaurace, rychle n�co sníst, vrátit se do hotelu a �ekat tam na své p�átele. To jsem také ud�lal. Když jsem cht�l krátce p�ed šestou hodinou op�t vstoupit do hotelu, vid�l jsem p�icházet Ráma. Pln radosti jsem jej pozdravil a ptal se, zda jsem ho nenechal dlouho �ekat.

"Ale v�bec ne," �ekl. "V�d�l jsem, kdy mám p�ijet."

Pontiac stál za rohem. Když jsem nastupoval, ptal jsem se po Firkonovi.

"Tentokrát bohužel nemohl p�ijít," �ekl Ráma, "ale mám ti vy�ídit, že je mu moc líto, že t� nem�že vid�t."

Št�stí a radostné o�ekávání vypl�ovalo celou dlouhou jízdu z Los Angeles. P�íležitostn� jsme vym�nili n�kolik slov, ale v�tšinou jsme ml�eli. Kone�n� jsme odbo�ili z hlavní silnice a asi p�l hodiny jeli po hrbolaté a úzké venkovské cest�.

Vyhlížel jsem v temnot� zá�ící obrysy scoutu. Kone�n� jsem v dálce uvid�l slabou zá�i. Když byly kontury z�eteln�jší, poznal jsem podle velikosti, že to musí být scout ze Saturnu nebo n�jaká podobná lo�.

Byl ze Saturnu a stál tam Z�l, aby nás pozdravil.

Let ke vznášející se mate�ské lodi byl rychlý. "Je to..." za�al jsem otázku, ale Z�l se usmál a p�ikývl: "Mate�ská lo�, na které jsi nedávno byl ? – Ano !"

P�istání na lodi probíhalo stejným zp�sobem jako p�i minulé návšt�v�. Když mne Z�l vedl sm�rem k velkému salónu, z�stal na okamžik stát a �ekl:

"Byl to sám Mistr, kdo žádal, abychom t� dnes v noci p�ivedli. Tato návšt�va má jediný ú�el: Aby s tebou mohl hovo�it."

Když jsem to uslyšel, moje radost se ješt� zv�tšila.

Vstoupili jsme do místnosti a já byl znovu uchvácen její krásou a harmonií, které ji napl�ovaly. Všichni, s nimiž jsem se zde minule setkal, byli op�t p�ítomni. Nebyl tu nikdo cizí, krom� dvou krásných žen, které si byly navzájem tak podobny, že klidn� mohly být dvoj�aty. Než jsme si byli navzájem p�edstaveni, m�l jsem pocit, že jsou ze Saturnu. Na pravých rukávech jejich bl�z, t�sn� u ramen, m�ly totiž tytéž znaky. které jsem vid�l p�i poslední návšt�v� na rukávech muž� ze Saturnu.

Když mne moji p�átelé uvítali, pozdravil jsem ob� krásné ženy. Pon�kud se lišily od ostatních žen a m�ly na sob� i jiné šaty. Protože stály blízko mne, m�l jsem p�íležitost je dob�e pozorovat. Ob� m�ly tmavohn�dé vlasy i o�i a husté klenuté obo�í a �asy. Barva jejich obli�ej� byla až p�ekvapiv� bílá, tvá�í naopak jemn� r�žová. M�ly plné, rudé rty. Ob� se zdály být živ�jší než ostatní ženy. Myslím však, že to nemá nic spole�ného s tím, že jsou ob� ze Saturnu. Spíše to byl n�jaký charakteristický rys jejich osobností.

M�ly na sob� sv�tle modré bl�zy s širokými rukávy, které byly v záp�stí staženy. Tyto bl�zy vypadaly spíše jako krátké bundy, zakon�ené u krku t�sným stojá�kem. Sukn� m�ly stejnou barvu a byly ze stejného materiálu. Ten vypadal jako velmi lehký a tkaný úpln� jinak, než jsem dosud vid�l. Dlouhé sukn� m�ly široký pás a sahaly až ke kotník�m. Malé nohy byly obuty do sandál� srn�í barvy.

Mistra jsem tu ješt� nevid�l. Pon�vadž však z�stali všichni stát, jist� se �ekalo na jeho p�íchod.

"Vaše letectvo je dnes v noci obzvlášt� aktivní," �ekl nu Ráma, "proto lo� nyní stoupá. Z�staneme stát pravd�podobn� ve výšce 27 450 metr� nad Zemí."

Jist� nemusím p�ipomínat, že jsem ani tentokrát nepocítil ani ten nejmenší pohyb.

Náhle se otev�ely dve�e a do místnosti vstoupil Mistr. Všichni jsme se k n�mu oto�ili. Když se naše o�i setkaly, usmál se. Pak šel ke stolu s nízkými k�esly, které byly potaženy krásnou, jako hedvábí lesklou látkou.

Ráma mne k n�mu zavedl a Mistr mne pokynutím ruky vybídl, abych se posadil po jeho pravici. Z druhé strany vedle mne sed�la jedna žena ze Saturnu. Když se všichni posadili do k�esel, využil jsem p�íležitosti a zeptal se své sousedky, zda mi m�že vysv�tlit význam znaku. Ochotn� se ke mn� nato�ila tak, abych si mohl znak na jejím rameni dob�e prohlédnout, a �ekla:

"To znamená, že Saturn je tribunálem našeho slune�ního systému."

P�esto, že jsem p�esn� nev�d�l, co mínila slovem tribunál, již mi to nevysv�tlila.

Znak sestával z kruhovitého disku, obepnutého prstencem, jak to u Saturnu vidíme našimi teleskopy, a uprost�ed byly váhy, stojící v rovnováze.

Pod�koval jsem a uvelebil se v k�esle. Avšak mohl jsem jen st�ží uv��it, že se dá sed�t tak pohodln�. U nás nejsou tak poddajné ani vzduchové polštá�ky a už v�bec nepodpírají t�lo tak pevn�, jako tato k�esla.

Mistr po�al hovo�it:

"M�j synu, jestliže k tob� dnes ve�er budu hovo�it o v�cech, které jsi již slyšel, pak je tomu tak proto, že se jedná o v�ci vrcholn� d�ležité, které je t�eba, abys dob�e pochopil. Další vysv�tlení ti napom�že všechno si lépe zapamatovat."

M�l jsem radost, že to �ekl, nebo� navzdory p�islíbené telepatické pomoci, jsem se obával, že si potom p�ece jen na všechno nevzpomenu.

"Lidé na Zemi se stali ob�tí nar�stajícího klamu," pokra�oval Mistr, "a to díky trvalému návyku stále d�lit to, co nikdy nem�lo být rozd�leno. Máte rozmanité p�edstavy o jednotlivých formách života a naukách, mnoho zafixovaných sklon� nebo odchylek. Tím se ješt� stup�ují zmatené pom�ry na vaší planet�.

My z jiných sv�t� známe vzájemné vztahy všech v�cí a jejich vzájemnou souvislost a nic ned�líme takovým zp�sobem jako vy. Vím, že jsi hluboko v sob� pocítil sílu a vyza�ování našeho zpodobn�ní božství, které vidíš na st�n� p�ed sebou. Máme-li p�ed svým duchovním zrakem stále tento obraz a držíme-li jej živý ve svých srdcích, nikdy nezapomeneme, že v n�m všechny v�ci mají své trvání.

On je dárcem toho, co nazýváte životem. Skrze nás dává život také našemu dílu, nebo� On nás pov��il tím, co je t�eba u�init. On jediný ví, jaké složení musí mít minerály a prvky, aby sloužily nejen nám, ale celému vesmíru stále lépe a lépe. My

na Venuši a ostatních planetách s r�zným stupn�m vývoje známe minerály a prvky jako existenci v��n� aktivního a stále nového projevu Božství. Jednotvárnost, jak ji znáte vy na Zemi, nem�že nikdy existovat.

Tak jako si vážíme toho, co stvo�il božský Tv�rce celého vesmíru, tak si vážíme a hodnotíme i to, co ud�lal �lov�k a co p�ivádí r�zné složky vesmíru k vzájemné služb�. Proto je i v on�ch složkách živá snaha vykonávat službu denn� lépe a lépe.

Uvedu p�íklad, abys tomu lépe porozum�l. Kousek železa, který najdeš na Zemi mezi minerály, slouží k ur�itému ú�elu. Kdy je do tohoto kousku železa pušt�na síla, kterou vy nazýváte elekt�inou, pak železo vykonává jinou službu, a to magnetickou. Tím získává i p�itažlivou sílu, kterou d�íve nem�lo. Toto tedy máme na mysli, když �íkáme: Prvky a minerály budou pozdviženy k lepší služb�. Nebo� nejd�íve to bylo jenom železo, pak dosáhlo vyššího stupn� služby, když dostalo p�itažlivou sílu, kterou ve svém p�vodním stavu nem�lo. A tak se toto železo m�že dále a dále rozvíjet ke stále vyšší služb�, kterou prokazuje svému Stvo�iteli.

Nyní tedy víš, co mám na mysli, když hovo�ím o minerálech a prvcích, které �lov�ku slouží. Tím, že slouží všezahrnující Inteligenci, získávají jisté schopnosti. Tento zákon, myslím, na Zemi znáte jako zákon prom�ny (transmutace) nebo jako zákon vývoje, evoluce. Lidské t�lo, jak ho máme ty i já, je složeno z prvk� a minerál�. A je možno dokázat, že tyto prvky a minerály, ze kterých je t�lo složeno, skute�n� poslouchají podn�ty, které p�ijímají.

Když podn�ty mají radostný charakter, pak je bytost, nazývaná �lov�k, rovn�ž veselá. Když jsou však podn�ty zlé, t�lo to dává najevo a dokazuje tak, že minerály a prvky jsou neustále pod�ízeny duchu �lov�ka. Bez tohoto ducha by se nikdy nedokázaly povznést k vyššímu stupni svého projevu.

Vy lidé na Zemi stále rozmnožujete zlo tím, že vytvá�íte kombinace, které místo aby spole�n� p�sobily se navzájem potírají. Ud�lali jste ze sebe n�co úpln� jiného, než co odpovídá vašemu božskému p�vodu. P�ijali jste pro svou bytost mnoho falešných pojm�, místo toho, abyste z�stali p�irození. Podobáte se hezké žen�, která tím, že má na sob� p�íliš mnoho šperk�, zakrývá své p�irozené p�vaby.

Ud�lali jste p�esn� totéž, když jste ke své bytosti p�idali n�co, co v sob� nemá pravý život ani inteligenci. Dovol mi, abych poukázal na n�co, co je lidské bytosti vrozeno a podle �eho žijeme i my na Venuši, zatímco vy se tomu neustále vyhýbáte, i když tyto zásady platí pro váš sv�t stejn� jako pro sv�ty ostatní.

Tvrdíte, že jste bytostmi s p�ti smysly, a míníte, že by bylo možno k um p�idat další – šestý, sedmý a tak dále. Snažíte se tyto vymyšlené smysly rozvíjet, místo toho, abyste pochopili a rozvíjeli ty, které tu skute�n� jsou. Zatímco tvrdíte, že existuje jasnoz�ivost, jasnoslyšnost, p�enášení myšlenek nebo vnímání vnuknutí, d�líte to, co je jedinou fází výrazu nejmén� na �ty�i �ásti. D�sledkem toho je zmatení vašich svérázných vlastností a jejich pomalé vytrácení se.

Dovol, abych to vysv�tlil blíže: V první �ad� jste produktem z minerál� a element� toho, co nazýváte p�írodou. V druhé �ad� jste však jako výraz inteligence produktem svého božského Stvo�itele. Minerální a elementární díl vaší bytosti je vybaven �ty�mi p�ístupy neboli smysly. Jimi se vaše bytost projevuje fyzicky. Váš duch neboli vaše božská �ást se vyjad�uje každou bu�kou celé vaší postavy, kterou nazýváte fyzickou.

ty�mi uvedenými smysly jsou zrak, sluch, chu� a �ich. Všimni si, že jsem se nezmínil o tom smyslu, který vy na Zemi nazýváte hmatem. Hmat je totiž inteligence, která má p�ed ostatními smysly p�ednost.

Hned ti to vysv�tlím: Nikdo v jakémkoliv sv�t� nem�že vytvo�it žádné takové t�lo, jako je vaše, a pak mu uložit, aby žilo, jako žijete vy. To m�že u�init jenom Stvo�itel kosmu. Proto musíš p�ipustit, že když dojde k po�etí, neví nastávající matka, co všechno se musí pro dokonalou výstavbu t�la dít�te stát. A p�ece tento zárodek vyroste v dokonalou živoucí formu.

P�i zrození má tato dokonalá forma o�i, uši, ústa, nos. O�i poprvé ve svém život� vidí, uši slyší. Poprvé cítí i nos v�n� a ústa chu� potravy. Tyto orgány byly stvo�eny jako �ásti t�la. Ony �ty�i smysly si poprvé uv�domí fyzický sv�t zárove� s t�lem, nebo� k t�lu náleží. Ale matka tohoto t�la neví, jak bylo vytvo�eno.

Ovšem hmat, který jsem vy�al ze skupiny smysl�, ten to ví. Když je dít� b�hem procesu vývoje ješt� v mat�in� t�le, je na n�j vytvá�en tlak a t�lo na tento tlak uvnit� reaguje. A podívej se na odd�lování obou t�l: Když totiž t�lo blízké porodu je natolik hotové, aby mohlo být vystaveno zm�n�, matka toto d�ní ani ne�ídí ani k n�mu nedává podn�t; ono d�ní v tomto p�ípad� rozd�luje smyslové vnímání do dvou r�zných reakcí, a to na reakci matky a reakci dít�te. To dokazuje, že na poli vnímání jsou t�la obou na sob� nezávislá. A p�ece je to jedno t�lo v t�le druhém. To rovn�ž dokazuje, že hmat plní svou funkci v oblasti inteligence a ví, co a kdy má �init. Zdá se, jako by byl "v�doucí".

Když p�i analýze smysl� toto vezmeme v úvahu, pak zjistíme, že hmat je hlavním smyslem, že je ve skute�nosti duší t�la, �ástí všezahrnující inteligence. Jedná se ovšem o pocit, a pocit – jak víš – je stav bd�losti nebo v�domé v�domí, jak je nazýváme my.

Když toto v�domí opustí t�lo sestavené z minerál�, pak se zastaví �innost zraku, sluchu, chuti i �ichu. T�lo, když je beze smysl�, nepoci�uje již žádný dotek. Jinými slovy – m�žeš to t�lo tlouci a ono nic neucítí.

Na druhé stran� když n�kdo ztratí zrak, sluch, chu� a �ich, ale z�stane mu zachován hmat, pak je stále živý a m�že jednat inteligentn�. A když je t�lo zasaženo n�jakým p�edm�tem, pak cítí dotyk nebo zran�ní, což v p�edchozím p�ípad� nemohlo.

Je tedy lehké pochopit, že pravou inteligencí t�la zvaného "�lov�k" je práv� hmat, tento tak zneužívaný a nesprávn� nazývaný smysl. Je to projev duše nebo život t�la ? Lidské t�lo, a to platí i pro ostatní formy života, je skute�n� stvo�eno pro službu, kterou vykonávají jeho minerály a prvky za pomoci fyzických smysl�. Ten pátý – hmat – je

však všezahrnujícím smyslem, který t�m ostatním �ty�em dodává pocity. Když tento pocitový smysl jednou opustí t�lo, pak ostatní �ty�i již nemají schopnost vnímat a být �innými.

Když �lov�k tuto skute�nost pochopí, pak pozná sám sebe, jako kdyby odložil masku. A když se to stane, bortí se st�ny t�sného v�zení, ve kterém tak dlouho žil, a stává se obyvatelem kosmu. Jako takový vidí, že v každé form� života – a je úpln� jedno, o jakou formu se jedná – vládne stejný zákon, a to i na planet�, na které žije. Teprve potom �lov�k poznává sám sebe, a s tím i všechny ostatní v�ci. Pak poznává i svého Stvo�itele, jak jej nikdy p�ed tím nepoznal, jako univerzální nebo božskou Inteligenci.

Tímto poznáním nebo tímto porozum�ním roste minerální �lov�k do stavu jednoty s nebeským Otcem, ve kterém Otec a Syn jsou jedno. Když pozemský �lov�k toto všechno jednou zakusí a pozná a když si to ov��í nejen svým rozumem, ale také svým životem, jako to d�láme my, pak bude zakoušet tutéž radost ze života, jako my na jiných planetách.

Tak se vrací dom� ztracený syn, jak �íká vaše Bible, když se vzdal své fyzické a minerální ješitnosti. Nyní mu musí minerálie sloužit, aby on místo mineráliím sloužil svému Otci. Ty ovšem, m�j synu, tento zákon znáš. Léta jsi se pokoušel podle n�ho žít a také ses tomu nau�il. Není pro tebe ni�ím novým, ani to není nauka, která by pocházela od tebe. Je to univerzální zákon, všichni lidé jej musí poznat a podle n�ho žít, aby jako synové Boha Otce mohli využít právo svého božského zrození.

Jak jen nejlépe dovedeš, musíš svým pozemským bratr�m vtisknout do v�domí, že prvo�adou nutností je poznání sebe sama. A první otázky musí znít: Kdo jsem ? Co mohu d�lat, abych byl op�t spojen s tím Jedním, od kterého jsem vyšel a od kterého jsem odpadl ?

Stále jim p�ipomínej, že �lov�k sám sob� nic nedal. Má uskute�nit jen to, co je jeho úkolem. Ale musí sv�j úkol poznat. A musí tímto poznáním žít. Nebo� hlavní v�cí je zp�sob života. Když toho �lov�k jednou dosáhne, pak zármutek a bolest brzy zmizí. Nebo� pak se za�nou prvky, které tvo�í ony �ty�i smysly zrak, sluch, chu� a �ich, lépe rozvíjet a stanou se citlivým nástrojem, který bude sloužit nejen fyzickému, ale i vyššímu – kosmickému – sv�tu.

Další skute�nost, kterou musí pozemský �lov�k poznat, je tato: Kosmický sv�t, jako vyšší složka, v sob� zahrnuje sv�t fyzický, ten samoz�ejm� neleží nikde mimo. Nebo� všechno, co se v kosmu d�je, je zárove� uvnit� božské nebo nejvyšší Inteligence, nikoli n�kde mimo ni. Proto se tolik staráme o váš sv�t a váš život, jako o náš vlastní, nebo� my všichni žijeme v témž království nejvyššího Ducha.

Již sta a tisíce let se podle toho u�íme žít. Pro toto p�esv�d�ení je pro nás nemožné n�komu úmysln� ublížit, jak to d�láte vy na Zemi. Víme totiž, že nadále musíme spole�n� žít se vším, co jsme poškodili, nebo� vše tvo�í jednu rodinu.

Jakmile se duch fyzického �lov�ka pozvedne k tomuto stupni poznání, pak se mu již nic nebude zdát škaredé nebo nep�íjemné, nebo� zjistí, že vše se nachází v procesu d�ní, a je na cest� ke svatosti, kráse a nadšení.

Kdyby pozemš�ané dbali tohoto zákona, vid�li a poznali by zárove�, jak se vše propracovává k všeobecnému cíli, to jest od nižšího k vyššímu, a nikoliv obrácen� od vyššího k nižšímu. Síla Nejvyššího se p�ece projevuje až k tomu nejnižšímu, aby to nízké posílila na cest� k výšinám. Existuje jen v��ný p�echod jednoho stupn� v druhý, ale nikdy žádné odlou�ení. Obyvatelstvo naší planety tento zákon zná a využilo ho ke svému vývoji. Tím jsme došli k poznání v��ného života a k roli, kterou v n�m všichni hrají."

P�išel mi na mysl problém p�elidn�ní, který je na Zemi tak �asto p�í�inou znepokojení národ�. Bez jakéhokoli p�erušení mi velký Moudrý muž na mou myšlenku odpov�d�l:

"Nikoliv, m�j synu, my nejsme p�elidn�ni. Takový stav nás nikdy neohrožuje tak, jako vás. Nebo� my se nerozmnožujeme bezmyšlenkovit� a neplánovan�. Existuje p�írodní zákon vyrovnání a toho my se držíme. Mimo to smí ti, kte�í na n�jaké planet� získali velké poznání; hledat nová zrození na jiných planetách. K tomu mají dvojí možnost: Bu� mohou vým�nu planety uskute�nit znovuzrozením nebo p�ímo být na žádoucí místo dopraveni n�jakou lodí ve svém dosavadním t�le. K tomu �asto dochází, dokonce i na Zemi. Znovuzrozením se dostalo velké množství lidí ze Zem� na jiné planety. Jiní lidé – i když je jich málo – tam byli dopraveni p�ímo, jak o tom podává zprávu i vaše Bible.

Smrt existuje na jiných planetách tak jako na Zemi. Ale my to nenazýváme smrtí a nemáme zármutek nad t�mi, kte�í nás opustili, jako je tomu u vás. Víme, že takový odchod je jenom zm�nou stavu a p�enesení na jiné místo. Víme, že to není nic jiného, než p�esídlení z jednoho domu do druhého.

Nem�žeme si s sebou vzít své domy, když odcházíme na jiné místo. Zrovna tak si p�i smrti a odchodu z jednoho sv�ta do druhého s sebou nem�žeme vzít své t�lo, které je také domem. Materiál vašeho pozemského t�la pat�í Zemi a musí tam z�stat, aby váš sv�t byl zachován. Ale když vy lidé ze Zem� p�icházíte na jinou planetu, tento pro vás nový sv�t vám také zap�j�í materiál, abyste mohli vystav�t d�m, který je v souladu s pot�ebami a pom�ry, které tam existují.

Pozemský �lov�k má skute�n� omezené v�d�ní o vesmíru. Vesmír bez hranic si nedokáže ani p�edstavit. A p�esto užívá slova "v��nost". Podle jeho definice nemá v��nost ani za�átek ani konec. Jak nezm��itelný je potom vesmír ? Tak nezm��itelný, jako v��nost.

Tak také �lov�k není jenom do�asnou bytostí, nýbrž bytostí v��nou. A ti, kte�í tuto pravdu poznali, žijí ve v��n� trvající p�ítomnosti. Nebo� skute�n� existuje jenom p�ítomnost.

My lidé z Venuše se oblékáme podobn� jako vy a d�láme mnoho v�cí podobným zp�sobem. Není žádný v�tší rozdíl mezi naší a vaší postavou a ani naše oble�ení se mnoho neliší. Rozdíl je jen v tom, že my víme, kdo jsme !

Od té doby, co jsme pochopili, že život je všezahrnující a že my sami jsme životem, víme, že nesmíme nic zra�ovat, abychom tím zárove� nezranili sami sebe. Život, aby byl životem v��ným, musí stále setrvávat ve svém p�vodním stavu. Aby to mohl realizovat, musí být v��n� nový.

Proto u nás, jak jsem již �ekl, neexistuje žádná jednotvárnost. Každý okamžik je radostí. A v�bec nezáleží na tom, jakou práci vykonáváme. Když se musí ud�lat to, co vy nazýváte t�žkou t�lesnou prací, d�láme to s velkou radostí a láskou v duši. Také na naší planet� p�ináší každý den spoustu práce jako u vás. Každý �lov�k a každá životní forma je za své služby hodnocena stejným zp�sobem. Nikdo není považován za mén�cenného. Ned�láme žádný rozdíl mezi duševn� pracujícími a ostatními d�lníky. Všechny služby jsou posuzovány stejným zp�sobem.

Pozemskému �lov�ku byl tento zákon dán také; byl mu p�edán t�mi, kte�í jej už znali a po n�jakou dobu na jiných planetách využívali. Na Zemi to bylo alegoricky vyjád�eno v chrámu Šalamounov� a také v podobenství o d�lnících na vinici, kterým je na konci dne dána stejná mzda jednoho groše. Jak Ježíš Kristus �ekl, jednalo se zde o stejné ohodnocení prokázaných služeb."

Když se velký Mistr odml�el, lehce si p�ejel rukou po �ele. Uv�domil jsem si, že jsem naslouchal tak pozorn�, že jsem se ani nepohnul. P�esunul jsem své t�lo do jiné pozice a �ekal jsem, až Mistr za�ne znovu hovo�it.

"P�estože je vzduch na všech planetách trochu rozdílný, mohl by se �lov�k, v rozporu s tím, co tvrdí vaši v�dci, pohybovat všude ve vesmíru, aniž by pocítil n�jaké nepohodlí. Ve skute�nosti bude vesmír p�irozeným d�dictvím �lov�ka tehdy, až pozná sám sebe i velkou p�izp�sobivost svého t�la."

Op�t se odml�el, naklonil hlavu a chvíli p�emýšlel. Pak pokra�oval:

"My jsme se propracovali k takovému stupni v�domého cít�ní, které nám nedovoluje sed�t se skupinou lidí bez láskyplných myšlenek a bez žehnání. P�ítomnost lidí je už sama o sob� požehnáním, protože my se na n� nedíváme jenom jako na lidi, ale jako na živou božskou inteligenci, vyjád�enou formou, která se nazývá "�lov�k". Toto božské cítíme i u jiných životních forem.

Vidíme, jak se projevuje božské v�domí prost�ednictvím všech forem, od nejmenších až po nejv�tší. Poznali jsme, že nic, žádná jednotlivá forma nem�že existovat, aniž by ji pronikl tento božský život.

Vidíme, že život je božská nejvyšší Inteligence. Neexistuje okamžik, ani ve spánku, abychom nepocítili tuto božskou p�ítomnost. To je pravým smyslem bytí životní formy – �lov�ka, pro to byl stvo�en. Nebo� zatímco se všechny ostatní životní formy vyjad�ují jenom práv� ve svých speciálních oblastech služby, vyvinula se elementární a

minerální forma �lov�ka tak vysoko, že je schopna vyjad�ovat nejvyšší stupe� božské Inteligence.

Nemáme se na pozoru jeden p�ed druhým, ani netoužíme po tom, co pat�í jinému, nebo� jsme rovnými podílníky veškerých dar� na naší planet�."

Všemu, co Mistr z jiného sv�ta �íkal, jsem velmi dob�e rozum�l. V tomto okamžiku se mi v mysli vyno�ila otázka. Rád bych v�d�l, jaký názor mají na zabíjení zví�at v rámci zajiš�ování potravy, zda zví�ata v�bec zabíjejí nebo zda se živí jen zeleninou a ovocem; vždy� i tyto dva druhy – ovoce a zelenina – pat�í p�ece k formám života. Jako vždy jsem na tuto nevy��enou otázku okamžit� dostal odpov��.

"Na tom není nic nelogického, m�j synu. Když jíš list salátu, stane se �ástí tebe. A od tohoto okamžiku s tebou za�íná prožívat všechny v�ci. To, co jsi tedy ve skute�nosti ud�lal, je, že jsi formu tohoto listu p�enesl do své vlastní formy. Kdyby k tomu nedošlo, salátový list by dozrál, p�inesl by semena a vysemenil se, aby dál žil ve své vlastní form�. To by pak bylo jeho celým zážitkem. Ale když ti slouží, pozvedá se díky tob� k vyšší form� bytí.

Vše záleží na pohnutkách. Nebo� když tvou pohnutkou je ni�ení, zran�ní nebo vyhlazení, pak je to pohnutka falešná. Ale když v sob� zahrnuje službu, kterou m�žeš prokázat jiné form� života a tím ji pozvednout na vyšší stupe�, pak je to správné. Nebo� tím minerál postupuje z jednoho stavu do druhého, a to znamená vyšší zp�sob služby. Když tak �iníš, jednáš v souladu se zákonem r�stu nebo vyššího vývoje, který u vás �asto nazýváte evolucí. Je to zákon vašeho Stvo�itele.

Lidé vašeho sv�ta nemyslí na zákon vyššího vývoje, nebo� pokládají formu za všechno. Ale forma je jen prost�edek, kterým se vyjad�uje život nebo inteligence. Všezahrnující inteligence se nem�že vyjád�it jedním listem salátu.

Proto musí být salátový list postupn� prom�n�n ve vyšší formu, skrze niž pak m�že sloužit vyšším zp�sobem. A to je jeho odm�nou. Kdyby vaši lidé na Zemi tento zákon p�ijali v plnosti a žili podle n�ho, tak jak to u�inili obyvatelé jiných planet, pak by se atmosférické podmínky na vaší Zemi zlepšily. Nebo� pak by každá forma vyza�ovala radost a naplnila by touto radostí vzduch, ve kterém �lov�k žije.

Rád bys v�d�l, jakým zp�sobem jsme dosp�li až do stavu, ve kterém nyní žijeme. Stalo se to tím, že žijeme podle základních zákon�. Jejich p�ijetím a dodržováním mohou vyr�st i lidé na Zemi.

Až lidé na Zemi poznají, že nejsou jenom t�lem nebo domem, nýbrž že jsou obyvateli t�la nebo domu, pak si budou moci stav�t domy všude, kde jen budou chtít. Pak i oni budou pány živl�, místo aby byli živly ovládáni.

Jist� jste se vy, lidé na Zemi, nau�ili n�které živly až do ur�itého okamžiku ovládat, ale zneužití znalostí u vás dosáhlo takového rozsahu, že se živly nyní obracejí proti vám, aby vás zni�ily. Tímto zp�sobem bylo v minulosti zni�eno mnoho civilizací.

V takovém stavu nyní my planetu Zemi nacházíme. Nem�žeme d�lat nic jiného, než se pokoušet pomoci všude tam, kde se naskytne p�íležitost. Je však velmi t�žké dostat se k v�tšímu po�tu lidí, protože v�tšina z nich je na nízkém stupni vývoje."

Mistr se odml�el. Po chvíli pokra�oval:

"Není to poprvé, co jsi byl vzat do naší lodi, a také to není naposledy. M�žeš si být jist, že my z jiných sv�t� ti �as od �asu budeme sd�lovat pravdy, které pak musíš na Zemi dále p�edávat. Budeme ti vypráv�t o fyzickém život� v jiných sv�tech a také ti sd�líme to, co vy nazýváte duchovními nebo náboženskými pravdami, i když my je od sebe neodd�lujeme. Nebo� existuje jenom jeden život. A ten objímá vše. Dokud lidé na Zemi nepoznají, že je jenom jeden život, kterému musí sloužit a kterým musí žít, dotud budou pracovat proti sob� samým. Toto je základní pravda, kterou budou lidé teprve muset poznat. Až ji poznají, bude život na vaší Zemi rovnocenný životu na jiných planetách.

A nyní, m�j synu, je �as, aby ses vrátil na Zemi. To, �emu ses nau�il, m�že mít pro obyvatele tvé planety velkou cenu. Sd�l jim to ústn� i písemn�. Neboj se, že zapomeneš n�co z toho, co ti bylo �e�eno. Nebo� jakmile o tom za�neš hovo�it nebo psát, vybaví se ti s první myšlenkou nep�etržitý proud vzpomínek."

V této nádherné lodi z jiného sv�ta vládl tak velký mír ! Pou�ení, kterého se mi této noci dostalo, bylo velmi významné a plné hlubokého porozum�ní. N�jak jsem tušil, že všichni p�ítomní je již slyšeli v život� mnohokrát. Ale zdálo se, že ono pou�ení miluji, protože se p�i n�m v �lov�ku otev�e n�co nového, takže mu rozumí ješt� lépe. Op�t jsem si p�ál, abych se již nemusel vrátit na Zem a mohl s t�mito dobrotivými p�áteli z�stat a cestovat s nimi k jiným sv�t�m. Ale Mistr �ekl:

"Synu, je toho ješt� tolik, co se musí na Zemi ud�lat. Lidé jsou hladoví a musí být nasyceni. Ty se k nim nyní vrátíš a pod�líš se s nimi o duchovní potravu, aby nezahynuli ve tm� své nev�domosti, která již po dlouhé generace na Zemi vládne."

Na cest� zp�t jsem stále ješt� v mysli m�l Mistrova slova, která naléhav� zaznívala v mém v�domí. Ani Z�l ani Ráma mé ml�ení nep�erušili. Bylo tomu tak i p�i cest� do m�sta. Pamatuji si jen velmi mlhav�, jak jsme se rozlou�ili s pilotem. Myslím, že jsme p�i tom ani nemluvili.

Když Ráma zastavil u vchodu do hotelu, pomalu jsem vystoupil. Oto�il jsem se a hledal jsem slova, která bych mu �ekl. P�estože to Ráma pravd�podobn� v�d�l lépe než já, �ekal trp�liv� a klidn�. Jeho o�i se na mne dívaly s porozum�ním, na rtech m�l vážný úsm�v.

Pak jsem to náhle v�d�l:

"Myšlenkové poselství, které jsem dnes obdržel," �ekl jsem, "se mi zdá mnohem jasn�jší než jindy. Zdá se, že jsem v�d�l mnohem lépe; co se stane na mé cest� do Los Angeles. Nenavázal se mnou mentální kontakt tentokrát sám Mistr ?"

"Ano," �ekl Ráma, "byl to on – a proto ten velký rozdíl. Krom� toho však roste tvoje schopnost p�ijímat telepatická sd�lení."

"Ovšem ten pocit duchovního povznesení, který jsem pocítil," pokra�oval jsem zajíkav� a hledal vhodná slova, "v��ím, že ten také vyšel od Mistra."

"Ano," odpov�d�l Ráma, "on je jednou z nejvysp�lejších bytostí, které p�sobí v našem solárním systému. Už jen jeho p�ítomnost p�ispívá k r�stu v lásce a porozum�ní. Po setkání s ním jsme všichni velmi š�astní."

Dali jsme si sbohem a já vstoupil do hotelu. Jako vždy po takových setkáních jsem necítil pot�ebu spát. Ani jsem se nepodíval, kolik je hodin. Vím jenom, že jsem chvíli stál a díval se vzh�ru, nikoliv dol�. M�l jsem ve svém nitru podivný pocit rozdvojení, které jsem již p�edtím zažil. Jenomže tentokrát jsem nebyl smutný. Myslím, že jsem nahlas vyslovil své myšlenky:

"Všechno je jeden celek, tam i zde a všude. Neexistuje žádné rozd�lení."

(14)

DNY NA PALOMARSKÝCH TERASÁCH

B�hem n�kolika p�íštích m�síc� jsem m�l další sch�zky, jak v lodích, tak s lidmi z jiných planet, kte�í žijí nepoznáni na naší Zemi.

Palomarské zahrady byly prodány a my jsme se v našich horách p�emístili o n�kolik set metr� výše. Kniha "Létající talí�e p�istály" vyšla v zá�í 1953 v Anglii a v �íjnu téhož roku následovalo vydání americké.

Obd�lat zemi, která se stala naším novým domovem, nás však stálo velkou námahu. Byla hust� porostlá stále zelenými duby a poseta velkými balvany. S bolestí jsme mnohokráte vzpomínali na schopnost, která byla na Zemi využívána p�ed dávnými �asy a která lidem umož�ovala zvedat obrovské kamenné desky a pohybovat jimi z místa na místo, kamenné desky obrovské váhy, jako kdyby to byla pe�í�ka. Toto tajemství znali nap�íklad Egyp�ané, kte�í stav�li pyramidy, zrovna tak jako lidé na Velikono�ních ostrovech, kte�í dopravovali na ur�ená místa obrovské sochy. Ale my jsme byli odkázáni na nedokonalé stroje, abychom si vybudovali cestu a odstranili velké kusy skal.

Mnoho hodin jsme po ve�erech trávili kreslením plán� jednoduchých budov, které jsme zde cht�li postavit. M�ly sloužit nejen našemu pohodlí, ale m�ly pohostinn� p�ijímat i stále rostoucí po�ty lidí, kte�í mne p�icházeli navštívit. O�ekávali jsme, že kupci z Palomar Gardens povedou dále restauraci a skromný hostinec, protože zde na míle daleko žádný jiný nebyl. Ale z n�jakého d�vodu jej zav�eli. Proto jsme cítili povinnost, i když jsme nem�li žádný personál, dávat našim host�m jídlo, už jenom ze

slušnosti a s ohledem na námahu, s níž cestu podnikali, a na �as, který ob�tovali, aby nás mohli naho�e navštívit. Dokázali jsme postavit kuchy� s navazující rovnou terasou, vytesanou do naší hory. Dokon�it terasu dalo nesmírnou práci. Ale s pomocí svalnatých mladých muž�, kte�í nám dali k dispozici sv�j �as a své síly, byla terasa nakonec vytesána. Naše námaha byla bohat� odm�n�na. ást terasy stínily krásné v��n� zelené duby. Odtud jsme m�li výhled na vrcholy hor, které se vyno�ovaly jeden za druhým v jemných pastelových barvách, až poslední tém�� splýval s mod�í nebes. Terasu jsme vybavili židlemi, lavicemi a stoly a koupili jsme i gril na d�ev�né uhlí.

Nejd�íve jsme bydleli ve dvou starých chýších, které pat�ily p�átel�m v sousedství. Kuchyni jsme používali také jako kancelá� nebo jako ložnici pro jednoho z nás, nebo jako místo úkrytu, když nás po�así zahán�lo dovnit�. Zpo�átku jsme nem�li tekoucí vodu ani elekt�inu. istý potok tekl v podzemí v boku hory. Ten jsme potrubím vyvedli až na povrch a ud�lali jsme malý rybník s odtokem, takže jsme m�li stále �erstvou vodu. Tu jsme pak ve v�drech nosili nahoru.

Bylo nám jasné, že navzdory svým sn�m a nutné pot�eb� t�chto v�cí, se s výstavbou budovy nedostaneme dále, dokud na to nebudeme mít dost pen�z. Mnohým lidem by se náš život bezpochyby zdál nepohodlný a primitivní a naše práce t�žká. Ale my jsme byli spokojeni s tím, co jsme m�li, a každý malý komfort, který jsme si �as od �asu mohli dop�át a který nám naši každodenní práci p�ece jen usnad�oval, pro nás znamenal více, než kdyby šlo všechno hladce.

Jak nádherný pro nás byl den, kdy jsme se dozv�d�li, že kone�n� m�žeme stav�t d�m, sice menší, než bychom si p�áli, ale s dost velkým pokojem, v n�mž budu moci za nep�íznivého po�así hovo�it s návšt�vníky, a s menší místností, opravdovou kancelá�í.

Doslechli jsme se o jednom �estném a spolehlivém stavebním podnikateli, žijícím ve m�st� vzdáleném asi 40 km. Navázali jsme s ním spolupráci. Kuchy�skou budovu jsme postavili sami, s pomocí našich dobrých p�átel. N�kte�í z nich byli mými dlouholetými žáky v seminá�ích o univerzálních zákonech. Kuchy�ská budova pro mne m�la prvo�adou d�ležitost, zásluhou p�átelství a v�rnosti, které pomohly p�i její výstavb�.

Pak jsme si mohli dovolit opravdového stavitele. Ukázal se jako dobrý �lov�k, a m�l zájem o moji duchovní práci. Venkovský d�m byl brzy hotov. M�li jsme již dost pen�z na to, abychom jej hezky a pohodln� za�ídili. Dokonce jsme si po�ídili dv� malé umývárny se sprchou. V dob�, kdy jsem za�ínal psát tuto knihu, jsme ješt� nem�li elektrický proud. Ale voda již tekla trubkami a nevadilo nám, že byla chladná a �asto jen kapala. Jak velká pak byla naše radost, když jsme kone�n� po dlouhém �ekání m�li elektrický proud, který zajiš�oval teplo a nahrazoval sví�ky a petrolejové lampy. Naše �ekání se vyplatilo a bylo odm�n�no radostí.

Jak jsme se pomalu dopracovávali ke kone�nému komfortu, mohli jsme si dovolit i zví�ata. M�li jsme dva psy a šest ko�ek a zp�sobn� nás navšt�voval jejich p�íbuzný

druh – skunk. Tato tak t�žce pomlouvaná zví�ata jsou spole�enská a milá, pokud je nikdo nedráždí, a pamatují si své p�átele. Pili mléko z nádobek pro ko�ky a d�lili se o maso se psi, a jen z�ídka se setkali s protestem. Když se n�kdy náhodou n�jaký pes rozhodl skunkovi maso odep�ít a se zu�ivým št�kotem se po n�m ohnal, stáhl se pan skunk s grácií a s d�stojnou rychlosti zp�t na úbo�í hory.

Mezi svými cestami na st�ední západ, do New Yorku a Kanady, kde jsem p�ednášel, jsem usilovn� pracoval na pozemku, a d�lal jsem p�estávky jenom tehdy, když jsem m�l možnost pohovo�it s p�áteli a s mnohými cizinci, kte�í mne p�išli navštívit. Plánoval jsem sice p�ednášky i pro východní pob�eží a pro Anglii, ale v Kanad� jsem se zcela vy�erpal a ztratil jsem hlas. Moje p�ednášky totiž následovaly hust� jedna za druhou a já se nenau�il šet�it síly, když jsem hovo�il o tématech, která mi obzvlášt� ležela na srdci. Po ukon�ení každé p�ednášky se mnou vždy cht�lo hovo�it mnoho lidí a já musel odpovídat na jejich otázky. N�jak jsem nebyl schopen uposlechnout dobré rady, abych opustil p�ednáškový sál, než mne lidé p�epadnou svými dotazy. Nakonec jsem již v�bec nemohl mluvit a m�j léka� mi na�ídil, abych od�ekl p�ednášky na východ� i v Anglii a nejmén� šest m�síc� si odpo�inul.

Léka�ské na�ízení pro mne bylo velkým zklamáním, ale musel jsem se mu pod�ídit. Krátce po návratu do milovaných hor se mi hlas op�t vrátil a já trval na tom, abych ho mohl používat alespo� tehdy, když mne n�kdo p�išel navštívit.

Obávám se, že jsem byl pro ty, kdo mne nabádali k rozumu, tvrdým o�íškem. Pravd�podobn� jsem v tomto sm�ru žádný rozum ani nem�l. V každém p�ípad� vím, že má námaha nebyla marná. Když se pln� rozdám lidem, kte�í mne navštívili, bude mi to vráceno jiným zp�sobem.

V �ervnu 1954 p�ijel na Palomar Desmond Leslie. Vlastn� jsem jej cht�l navštívit v New Yorku, ale nemohl jsem splnit sv�j program. Místo toho mne navštívil on sám. Byla to velká radost. Je nadán velmi bystrým rozumem a zájmem, má skv�lý smysl pro humor a m�že dát naší spole�nosti velmi mnoho dobrého. Ú�astnil se nejen akcí našich spole�ných zájm�, ale d�lal s námi i veselé hlouposti, kterými jsme se odreagovávali mezi vážnými tématy .

Desmond cht�l u nás pobýt jenom m�síc, ale nakonec z�stal až do konce srpna. T�ším se na další setkání s ním, tentokrát v jeho domovin�, až tam pojedu, abych dohnal zameškané p�ednášky.

Celkov� mohu �íci, že m�j �as byl bohat� napln�n. Došlo k dalším setkáním s mými p�áteli z jiných sv�t�, a také rostl po�et dobrých pozemských p�átel r�zných druh� a typ�. K tomu ovšem musím ješt� p�ipo�íst zdravou práci v p�írod� a práci na sestavování materiálu pro tuto knihu. Byl jsem š�astný. P�íležitostn� jsem si také odpo�inul; bylo to tehdy, když moji p�átelé p�íliš dávali najevo sv�j nesouhlas s tím, jak se unavuji.

Brzy nám bylo jasné, že musíme náš d�m uspo�ádat trochu jinak. Abychom získali místo pro spaní, p�epažili jsme krátce p�ed tím, než p�ijel Desmond, velkou místnost,

která byla ur�ena pro p�ednášky. Až do té doby spal vždy jeden z nás ve staré chat� a druhý v budov� kuchyn�. Po novém uspo�ádáni máme nyní o polovinu menší prostor pro p�ednášky, ve kterém spávám, a jednu zvláštní ložnici a kancelá�, ve které se rovn�ž nachází polní l�žko. Pozd�ji jsme vytvo�ili pohodlnou místnost pro spaní z k�lny pro psy. Tak se nám poda�ilo odstranit l�žko z kuchyn�.

Voda je nyní p�ivád�na do reservoáru a zárove� i na pozemek. Z p�vodního kapání vody do mycí kád� a do sprchy je nyní po�ádný proud. Pod v��n� zeleným dubem jsme z�ídili malý rybní�ek s kamennou obrubou a kolem ní nasázeli kv�tiny. Doprost�ed rybní�ku jsme posadili sochy Amora a je�ába. Pracujeme hodn�, ale jsme š�astni. P�ed o�ima máme stále hory. Nikdy nejsou jednotvárné. Jejich krása se m�ní s ranním svítáním, s jasným poledním sluncem i se západem. Okouzlující jsou i v noci, a� již na n� svítí M�síc nebo se temn� ty�í proti hv�zdami poseté obloze.

A �asto vídáme létající talí�e, jak nad námi letí rychlosti blesku. V posledních týdnech spat�ilo mnoho lidí v sousedních m�stech i vesmírné lod�. Jsme rádi, že jsou tam naho�e nad námi a nad celou Zemí. Doufáme, že je budou v blízké budoucnosti vid�t všechny národy sv�ta a že snad i poznají, kdo jsou. Doufáme též, že lidé, kte�í se již dnes ve v�ci vyznají a jejichž slova budou p�esv�d�ivá, v zájmu celého lidstva brzy promluví.

(15)

SLAVNOSTNÍ HOSTINA A ROZLOUENÍ

Moje poslední setkání se odehrálo 23. srpna 1954. Desmond Leslie byl toho �asu v Los Angeles, kde p�ednášel. V�d�l, že budu mít setkání, a velmi doufal, že jej vezmu s sebou. P�ál jsem mu to. Ale kosmi�tí brat�i nemohli jeho p�ání splnit, z d�vodu, který mi ne�ekli. Když o tom zp�tn� uvažuji, myslím, že to odmítli proto, že mi cht�li ukázat ur�ité v�ci a sd�lit n�co, co nebylo ur�eno pro n�koho, kdo ješt� nem�l žádné kontakty.

Setkání s mými p�áteli Firkonem a Rámou prob�hlo b�žným zp�sobem. Na cest� ke scoutu Firkon �ekl:

"Musím ti �íci, že dnešní setkání bude setkáním na rozlou�enou pro tebe i pro nás. Až t� dnes v noci doprovodíme zp�t do hotelu, vrátíme se do scoutu a poletíme do mate�ské lod�. Ta nás odveze na naši domovskou planetu. Naše mise na Zemi kon�í."

Padl na mne hluboký smutek. Ráma rychle �ekl:

"Ale ty nás ztratíš pouze fyzicky. Nezapome�, že nadále z�staneme v myšlenkovém kontaktu, a� jsme kdekoliv."

Pokoušel jsem se z toho získat n�jakou út�chu, ale momentáln� se mi to neda�ilo.

Pak Firkon hlasem plným soucitu �ekl:

"Ty jsi náš velký p�ítel. Celý ten rozlehlý prostor, který se rozpíná mezi námi, na tom nem�že nic zm�nit."

Styd�l jsem se za své duševní pohnutí. I když jsem tyto pocity nedokázal zcela p�ekonat, p�ece jsem se pokusil je alespo� trochu ovládnout. P�istihl jsem se p�i myšlence, zda snad jiní kontakté�i, kte�í budou práv� te� žít na Zemi, nedostanou za úkol se se mnou n�kdy v budoucnu sejít. Na tuto nevyslovenou otázku jsem bohužel nedostal žádnou odpov��. Nechali m� p�i tom, že toto je skute�n� setkání na rozlou�enou, p�inejmenším na n�jaký �as. Je to nejen rozlou�ení s ob�ma p�áteli, mezi nimiž jsem sed�l, ale zárove� to je i poslední let do vesmíru.

Pohnutí mysli, které na mne bylo jist� znát, prop�j�ilo všemu novému, co jsem slyšel, a všem podivuhodným v�cem, které jsem této noci vid�l, zvláštní naléhavost. P�isp�lo k hlubšímu hodnocení v�cí z mé strany. Rostla moje vd��nost za vše, co mi mimozemš�ané již d�íve prokázali, a moje srdce tím bylo tak p�epln�no, že se to ani nedá vyjád�it slovy.

Let malým talí�em jsem již n�kolikrát detailn� popsal. Proto jenom krátce p�ipomenu; že nás u malého letounu �ekal Orton.

Scout se vznášel nad zemi a byl p�ipraven k okamžitému odletu. B�hem krátkého letu jsme se ani neposadili. Pozoroval jsem st�ídav� m�nící se diagramy a Ortona u p�ístrojové desky.

Když jsme tentokrát vjeli do mate�ské lod� z Venuše, nem�l jsem již pocit propadání žaludku. Dosáhli jsme plošiny a zastavili se jako p�i prvém letu. Byl zde op�t týž muž se svorkami, aby malý scout upevnil, tentokrát nás však následoval po schodech dol� do salónu.

P�i vstupu jsem ihned zachytil slavnostní náladu. Bylo zde množství lidí, které jsem nikdy p�ed tím nevid�l.

M�l jsem obrovskou radost, když ke mn� p�istoupily Ilmuth a Kalna a srde�n� mne pozdravily.

"Jestlipak ti již n�kdo �ekl, že mám dnes v noci pro tebe p�ekvapení ?" ptala se Kalna. Aniž by však vy�kala odpov�di, pokra�ovala nadšen� dále: "Dnes v noci ti bude spln�n slib, který jsme ti kdysi dali."

Zatímco Kalna hovo�ila, podala mi Ilmuth �íši se vzácnou ovocnou š�ávou. Všiml jsem si, že dívky na sob� m�ly letecký oblek, a to znamenalo cestu do vesmíru.

V salónu bylo mnoho muž� a osm žen, v�etn� Kalny a Ilmuth. Ostatní ženy m�ly na sob� krásné šaty, stejné jako Kalna a Ilmuth, když jsem se s nimi setkal poprvé. Muži byli oble�ení do pohodlných košil a kalhot. Všichni m�li na nohou sandály.

Nebyli jsme si navzájem p�edstaveni, ale mn� to nevadilo, nebo� mne všichni p�átelský pozdravili a n�kte�í mne p�i tom dokonce oslovili jménem. Když bylo vítání u konce, ozvala se pojednou kdesi v pozadí hudba; místy mi to p�ipomínalo hudbu orientální.

Krom� mne obdržel �íši se š�ávou jenom Ráma, ostatní s námi nepili. Pro�, to jsem pochopil, když Ilmuth �ekla: "Musíme jít ihned na svá místa, abychom p�ipravili p�ekvapení, o kterém se zmínila Kalna. Tentokráte zde s tebou z�stane Ráma."

Zatímco Orton a Kalna odešli jedním sm�rem, Firkon a Ilmuth se vydali opa�ným sm�rem na druhý konec lod�. Ráma a já jsme ml�ky pili š�ávu. Bylo mi dob�e, nebo� jsem se podílel na v�elé a radostné nálad�, která na lodi panovala. To mi alespo� �áste�n� pomohlo p�ekonat pocit smutku z lou�ení.

N�které skupiny lidí byly zabrány do mn� neznámých her. Ráma, když uvid�l m�j zájem, �ekl, že se m�žeme k n�které skupin� podívat blíž.

U jednoho z malých stol� sed�li �ty�i muži a hráli karty. Karty byly zcela jiné, než u nás, i když byly p�ibližn� stejn� velké. Místo �íslic na nich byly namalovány znaky. Díval jsem se, zda se n�které znaky opakují, ale byly odlišné.

Další skupina muž� házela malé barevné kuli�ky na hladkou desku. M�l jsem zato, že jsou magneticky nabité. Nebo� i když na desce nebyly žádné drážky, kuli�ky se nepohybovaly voln�. N�které m�ly, jak se zdálo, p�itažlivou sílu a p�itahovaly k sob� ty druhé.

Jiná hra se podobala našemu stolnímu tenisu s tím rozdílem, že ve h�e byly dva mí�ky najednou. To vyžadovalo obzvláštní šikovnost. Ženy byly v této h�e mnohem obratn�jší.

Bylo mi nápadné, že nikdo p�i h�e nemluvil, nesmál se ani se jinak nerozptyloval. Všichni se o�ividn� bavili, ale nikdo z nich p�i tom nek�i�el, jak tomu �asto bývá na Zemi. Mimoto nikdo nebral hru vážn�, jak je to obvyklé u nás. Vládla zde atmosféra veselí a duševního odpo�inku. Hrá�i se na nás �asto podívali s p�átelským úsm�vem. N�kte�í s námi také hovo�ili. Žasl jsem, jak plynn� hovo�í tito lidé mým jazykem.

Po n�jaké chvíli Ráma �ekl:

"Nyní bychom m�li jít do kontrolního prostoru. Je tam k vid�ní mnoho v�cí, které t� zcela jist� budou zajímat."

Následoval jsem jej s �íší v ruce do velkého prostoru s mnoha tabulemi, diagramy a p�ístroji, které jsem zde již vid�l p�i své první návšt�v�.

Když jsme vstoupili stiskl Ráma z�ejm� n�jaké tla�ítko, protože jsem vid�l, jak se jako kouzlem z podlahy vyno�ila dv� sedátka. V týž okamžik jsem na velké obrazovce p�ímo p�ed sebou spat�il M�síc. Byl jsem zcela ohromen, jak byl blízko, a že v�bec nevypadal, že je na obrazovce, nýbrž jako by byl v hlubinách vesmíru.

To tedy bylo to p�ekvapení ! Chvíli jsem se domníval, že na M�síci opravdu p�istaneme.

Ráma �ekl:

"Dnes vidíš stranu M�síce, kterou m�žete ze Zem� vid�t, ale nep�istaneme na ní. Obraz M�síce je reflektován teleskopem, který p�i tvé minulé návšt�v� nebyl v �innosti. Jen se podívej: Blížíme se k povrchu a za chvíli uvidíš výsledky lidské �innosti. V nes�etných velkých kráterech, pozorovatelných i ze Zem�, uvidíš obrovské hangáry, které ovšem normáln� vid�t nem�žete.

Všimni si, že krajina se velmi podobá krajin� vašich pouští. Vystav�li jsme tyto hangáry tak velké proto, aby lod�, které jsou v�tší než je nap�íklad tato, do nich mohly pohodln� vjížd�t. V t�chto hangárech jsou i byty pro velký po�et pracovník� a jejich rodin a jsou vybaveny veškerým komfortem. Voda se v dostate�ném množství p�ivádí z hor, stejn� jako to d�láte i na Zemi, když chcete zavodnit poušt�.

Když lo� vjede do hangáru, podrobí se cestující zm�n� vzdušného tlaku. Tento proces trvá p�ibližn� 24 hodin. Kdyby se tato zm�na neuskute�nila, pak by lidé v okamžiku, kdy vstoupí na M�síc, trp�li zna�nými nevolnostmi. Takový proces zm�ny tlaku nemohou lidé ze Zem� ješt� pochopit. P�íliš málo rozumí t�lesným funkcím a jejich ovládání. Lidské plíce se skute�n� mohou p�izp�sobit velmi nízkému i velmi vysokému tlaku za p�edpokladu, že ke zm�n� tlaku nedojde p�íliš rychle. V takovém p�ípad� by to ovšem mohlo zp�sobit i smrt."

Rád bych se takovému procesu podrobil, jen kdybych mohl na M�síci p�istát. Moje zpáte�ní cesta na Zemi v�bec nesp�chala. Ale Ráma s chápavým úsm�vem �ekl:

"Máme pro tebe ješt� mnoho nového. Chceme ti, ješt� než t� dopravíme zp�t na Zemi, ukázat druhou stranu vašeho satelitu. Dívej se pozorn� – p�ibližujeme se k okraji M�síce. Hle�, jak se vytvá�í oblaka. Jsou velmi lehká a vyno�ují se jakoby z ni�eho, jak to �asto u oblak bývá. V�tšina z nich se nezhuš�uje, ale okamžit� mizí. Za p�íznivých podmínek však n�která zt�žknou. Jejich stíny jsou ze Zem� pozorovatelné teleskopy.

Nyní se blížíme k té stran� M�síce, která ješt� nikdy nebyla ze Zem� vid�na. Podívej se na povrch p�ímo pod námi ! V této krajin� jsou hory. Na vyšších vrcholcích m�žeš dokonce vid�t sníh a na úbo�ích nižších kopc� hustý porost strom�. Na této stran� je velký po�et horských jezer a vodních tok�. Jedno z t�chto jezer m�žeš nyní vid�t pod sebou. �eky ústí do velkých vod.

V údolích a na úbo�ích hor m�žeš vid�t celou �adu r�zn� velikých osad. Tak jako všude jinde, i zde n�kte�í lidé milují výšky hor, jiní dávají p�ednost údolím. A také zde, jako všude, kde žijí lidé, jsou pro udržení života stejné podmínky.

Kdybychom m�li �as p�istát a aklimatizovat se," pokra�oval Ráma, "a trochu se projít po okolí, pak bys n�které zdejší lidi poznal osobn�. Ale co se týká studia m�sí�ního povrchu, je daleko výhodn�jší zp�sob pozorování z výšky, jak ho nyní provádíme."

Ráma m�l pravdu. To jsem pochopil, když se na obrazovce objevilo dost velké m�sto. Skute�n� to vypadalo, jako kdybychom pluli nad st�echami, a bylo vid�t lidi, jak se procházejí �istými úzkými ulicemi. Let�li jsme nad hust� obydlenou �ásti m�sta, asi nad obchodní �tvrtí, avšak mnoho lidí venku nebylo. Zjistil jsem, že na ulicích neparkovaly žádné vozy, vid�l jsem jenom n�kolik vozidel, které se pohybovaly nad ulicí, nikoliv po zemi, nebo� nebylo vid�t žádná kola. Svou velikosti ony vozy p�ipomínaly naše autobusy a byly r�zn� velké.

Ráma vysv�tloval:

"N�kte�í lidé mají vlastní vozidla, ale mnozí jsou, jak vidíš, odkázání na m�stskou dopravu."

V blízkosti m�sta bylo pom�rn� velké volné prostranství s obrovskou budovou na jedné stran�. Vypadala jako velký hangár a Ráma to také potvrdil, když �ekl:

"Musíme postavit vždy n�kolik hangár� v blízkosti m�st, kv�li pohodln�jšímu p�istání, když p�ivážíme zásoby a vše, co je pot�ebné k životu a co se zde p�itom nedá sehnat. Vým�nou dostáváme ur�ité minerály, které se na M�síci nacházejí."

Stále jsem se díval na m�sto, to však za�ínalo pomalu mizet. Ráma �ekl, že se nyní vrátíme do prostoru mezi M�sícem a Zemí.

"Chceš se ješt� na n�co zeptat ?" otázal se. Nic m� nenapadlo, a tak jsem záporn� zavrt�l hlavou.

"Vrátíme se tedy do salónu." �ekl a jeho o�i zá�ily. "Je tam totiž p�ipravena hostina na oslavu mého a Firkonova návratu na domovskou planetu."

P�i pomyšlení na brzké rozlou�ení jsem op�t se zahanbením cítil vzr�stající pohnutí mysli. P�ekonal jsem je však tím, že jsem se v duchu vžil do jejich situace. Nebyl bych snad i já za takových okolnosti š�asten jako oni ? Byl, a to velmi !

"Všechny slzy, které snad proliji, budou slzami prolitými jenom nad sebou samým," �ekl jsem a usiloval o klidný tón hlasu. "Co se týká vás, jsem š�astný."

Setkali jsme se s Ortonem a Kalnou u dve�í a šli jsme spole�n� do salónu. Vid�l jsem, že velký st�l na jedné stran� salónu je prost�ený. N�které ženy, které se d�íve zam�stnávaly hrou, práv� dokon�ovaly jeho úpravu.

Když protilehlými dve�mi vstoupili do salónu Firkon a Ilmuth, šla Kalna ke své p�ítelkyni a ob� dívky spole�n� opustily místnost. Vrátily se m n�kolik minut p�evle�eny do jiných šat�. Své pilotní uniformy vym�nily za p�ekrásné splývavé róby.

St�l pokrýval nádherný ubrus ze zlatožluté látky, do které byl vetkán barevný vzor. Z obou stran po celé délce stolu ležely p�íbory. Stolní st�íbro se od našeho pon�kud lišilo tvarem a zárove� bylo, jak jsem vid�l, mnohem lepší. Zdálo se, že je vyrobeno z n�kolika kov� a bylo ozdobené krásným tepáním.

V �ele stolu stálo k�eslo a kolem stolu dalších 14 židlí. Když se Kalna a Ilmuth vrátily, byli jsme vyzvání, abychom zaujali místa. V místnosti bylo osm žen a 21 muž� v�etn� m�.

Ráma sed�l po pravici a Firkon po levici velkého Mistra. Ilmuth m�la místo mezi Rámou a mnou a Kalna na prot�jší stran� mezi Firkonem a Ortonem.

Když se všichni posadili. Mistr se zvedl a v sále zavládlo uctivé ml�ení. Po chvíli velký u�itel promluvil tichým, ale z�etelným hlasem:

"D�kujeme Prav��nému za tyto dary a pokrmy. Kéž by všichni lidé ve tvé velké �íši byli zrovna tak nasyceni, jako my ! Dej, a� tyto pokrmy posílí naše t�la, aby dále sloužila božskému Duchu zp�sobem, který se tob�, Stvo�iteli veškerého života, líbí." Když tuto p�ekrásnou modlitbu dokon�il, všichni ješt� po n�kolik okamžik� ml�eli. Než se Mistr posadil, dodal:

"Sešli jsme se zde dnes ve�er, abychom s velkou radostí oslavili úsp�šné dokon�ení pozemské mise, kterou uskute�nili dva naši brat�i. Firkon a Ráma splnili sv�j úkol dob�e. Nyní se po vynaložené námaze vrací na své mate�ské planety. Radujeme se s nimi."

P�ed každým hostem stál na stole k�iš�álový kalich s jemn� nazlátlou tekutinou. Mistr jako první pozvedl svou �íši a pronesl: "P�ipijme na blaho p�ítomných a svých spolubližních v celém vesmíru."

Zvedl jsem �íši ke rt�m a trochu upil krásn� vonící tekutiny. Obsah poháru jsem pil pomalu, abych jej vychutnal až do poslední kapky. Nápoj m�l trochu opojný ú�inek, asi tak jako n�která vína, když se vypijí ve v�tším množství.

Když jsme na po�est Rámy a Firkona pozvedli �íše, zazn�la v salónu z neviditelného zdroje jemná hudba. Ješt� nikdy p�ed tím jsem podobnou hudbu neslyšel. Pronikala celou mojí bytostí a p�sobila p�íjemné vibrace. Byla to podivná a krásná melodie. Pozemskou hudbu p�ipomínala jen velmi vzdálen�.

Bylo to poprvé, co jsem sm�l stolovat s lidmi z jiných sv�t�. Byl jsem p�irozen� velmi zv�davý, jak dalece se jejich pokrmy podobají našim.

Uprost�ed na obou koncích stolu stály krásné mísy s ovocem. Jeden druh ovoce vypadal p�esn� jako velké r�žové jablko v�etn� stopky. Sliny se mi sbíhaly v ústech a již p�edem jsem cítil báje�nou chu� ovoce, které mi bylo tímto zp�sobem nabídnuto. Když jsem se do n�ho zakousl, m�l jsem pocit, jako kdybych kousl do dužiny zralé broskve, i když chutí se ovoce spíše podobalo sm�si chuti jablka a t�ešn�. Jádro obsahovalo pouze jednu pecku, která vypadala jako velké jadérko z jablka.

Jiné ovoce se podobalo obrovské malin�, a to vzhledem i chutí. Nejmenší z plod� tohoto ovoce byl asi �ty�ikrát v�tší než naše malina. Podél celého stolu byly rozestav�ny nádoby, z nichž n�které obsahovaly rozmanité ovocné š�ávy, jiné pak

r�zné druhy nápoj�. Každý host m�l k jejich konzumaci n�kolik �íší r�zných velikostí. Další nápoj, který jsem okusil, m�l chu� jako �istá malinová š�áva.

Pokrmy rozdávaly dv� dámy, které sed�ly na opa�ných koncích stolu. Nejd�íve p�inesly kou�ící mísy se zeleninou. Obsah jedné z mís se podobal naší karotce. Jak jsem však zjistil, nebyla tak tuhá a chutnala sladkokysele. Jiná zelenina se zase podobala pozemským bramborám. Byly sice oloupané, ale jinak v p�irozené podob�. M�ly nažloutlou barvu, chutnaly jako pastr�áky, ale jejich tká� nebyla tak hrubá. Jiná zelenina m�la tvar a barvu petrželové nat� a chu� jemn� citrónovou.

Bylo zde i velké množství dalších druh� zeleniny, ale ty jsem již neochutnal. Nikdy jsem od p�írody nebyl velký jedlík a v onen ve�er jsem díky rozrušení nem�l k jídlu skoro žádnou chu�. Marn� jsem se pokoušel z mysli zapudit d�vod konání této slavnostní hostiny. Firkon a Ráma, moji dob�í p�átelé, odcestují na své vzdálené domovské planety...

Bral jsem si po kouscích hrubý velmi tmavý chléb a n�co, co vypadalo jako maso. Chléb m�l zlatohn�dou k�rku a chutnal, jako by byl upe�en z o�ech�, m�l však v sob� i chu� obili. Když jsem žvýkal kousek do zlatova upe�eného "masa" a v duchu ho p�irovnával k našemu hov�zímu, vysv�tlila mi Kalna p�es st�l:

"Je to sušený ko�en jedné rostliny z Venuše. Na Venuši va�íme tuto rostlinu �erstvou a �erstvá má daleko lepší chu� než tato sušená. Na cesty si je ovšem musíme usušit. Je obzvlášt� výživná, nebo� obsahuje proteiny jako maso, ale je pro t�lo lépe stravitelná: Každý kousek tohoto ko�ene, který je zde podáván, se rovná p�l kilogramu vašeho masa. Z ko�ene rostliny navíc získáváme výte�né ko�ení pro jiné pokrmy."

Jako zákusek se podával velký kolá�. Vypadal jako n�co, co u nás nazýváme "and�lským pokrmem". Když ho však roz�ízli, vnit�ek se naší houbovité bucht� nepodobal. Bílé t�sto bylo proloženo žlutými pruhy. Byl z jemné hmoty, která se doslova rozplývala v ústech, a m�l nasládlou chu�. Když se z kolá�e jedla pouze bílá �ást, m�nila se jeho chu� zp�sobem, který nedovedu popsat. V každém p�ípad� byl onen kolá� vynikající.

Pozoroval jsem ostatní u stolu a naslouchal jejich veselému hovoru. Vid�l jsem, že se nikdo chutnou potravou nep�ejídal, jak se tomu �asto d�je p�i hostinách na planet� Zemi. Bylo ovšem vid�t, že jídlo chutnalo všem.

Po skon�ení hostiny se zvedly všechny ženy a n�kolik muž� a odklidili nádobí. V jedné st�n�, která p�edtím vypadala celistv�, se mn� již známým zp�sobem otev�ely dve�e, vedoucí do kuchyn�. Tudy všechno odnesli a za n�kolik okamžik� se vrátili zp�t na svá místa. Dve�e se za nimi nehlu�n� zav�ely.

Náhle utichla hudba. Jeden z muž� vstal a bez jakéhokoliv doprovodu zazpíval píse� ve své mate�ské �e�i. Nemohl jsem mu samoz�ejm� rozum�t, ale byl jsem zcela unesen jeho hlasem. Když skon�il, �ekla Ilmuth:

"Byla to píse� na rozlou�enou. Obsahovala požehnání pro naše bratry, vracející se dom�."

Op�t zazn�la hudba z neviditelného zdroje, nyní trochu hlasit�ji a živ�ji. Dv� ženy se zvedly od stolu a ve volném prostoru místnosti se po�aly v rytmu hudby p�vabn� pohybovat. Pozd�ji mi bylo vysv�tleno, že tento tanec je symbolem vesmírné síly.

Když jsem tak pozoroval pohyby žen, napadlo m�, že kdyby cht�l �lov�k takový tanec napodobit, musel by mít dvoje klouby a pružnost dít�te. Byla to skute�n� nádherná podívaná. Nebo� svými pohyby i držením t�la p�edstavovaly postupn� všechny p�írodní nálady, od tichých vod za bezv�t�í až k nejbou�liv�jším orkán�m ve vesmíru.

Popsat takový rytmus je nemožné, ale bylo ta fascinující a zárove� vzrušující. Mladé tane�nice v sob� m�ly nenapodobitelný p�vab a jejich šaty jako by p�i pohybu m�nily barvy. P�i tom jsem nevid�l, že by na n� dopadalo barevné sv�tlo. Slovo "grácie" v nejužším slova smyslu vystihuje nádheru p�edstavení jen velmi t�žko.

Chvíli po tom, kdy skon�il tanec, promluvil Mistr s Ortonem a ten pak p�išel ke mn�.

"Nyní bychom ti rádi ukázali krajiny na Venuši, jejichž obrazy jsou z Venuše p�enášeny p�ímo do naší lod�."

Byl jsem unesen vyhlídkou na takový zážitek a ptal jsem se sám sebe, na které obrazovce se slíbené obrazy objeví. V salonu p�ece žádná nebyla. Vtom zhaslo sv�tlo a p�ed mýma udivenýma o�ima visela první krajina p�ímo uprost�ed tohoto sálu.

Ortonovi z�ejm� p�ipadalo moje ohromení legra�ní a tak mi hned vysv�tlil:

"Máme zvláštní projek�ní aparát, který m�že zadržet vyzá�ené paprsky v požadované vzdálenosti. Body, které v této vzdálenosti vytvá�í pomyslnou plochu, slouží jako jakási neviditelná obrazovka. Na ní se obrazy koncentrují v barvách a plasticky."

Krajina, kterou jsem spat�il, vypadala, jako by byla p�ímo p�ed námi, takže mi dalo velkou práci uv�domovat si, že se nacházím nikoliv na Venuši, ale v kosmické lodi. Vid�l jsem krásné hory, jejichž n�které vrcholky byly pokryty sn�hem. N�které byly zcela holé a skalnaté a od pozemských hor se p�íliš nelišily, jiné byly naopak hust� zalesn�né. Vid�l jsem také vodu v potocích a velké vodopády na horských p�evisech.

Orton se ke mn� naklonil a šeptal mi:

"Na Venuši máme mnoho jezer a sedm oceán�. Všechny jsou vzájemn� spojeny p�írodními i um�lými vodními toky."

Ukázali mi mnoho m�st na Venuši, malých i velkých. Neustále jsem m�l pocit, že jsem se ocitl v n�jaké nádherné pohádkové zemi. Architektura dom� byla podivuhodn�

krásná, nem�la monotónní linie. Mnoho staveb m�lo kupole, které zá�ily duhovými barvami, a p�sobily dojmem živoucí síly.

"V temnot� noci," �ekl tiše Orton, "barvy mizí a kopule svítí m�kkým žlutavým sv�tlem."

Všechna m�sta m�la p�dorys kruhový nebo oválný a žádné z nich nebylo p�elidn�né a nem�lo domy postavené t�sn� vedle sebe. Mezi m�sty se nacházel neobydlený prostor.

Lidé, které jsem na ulicích t�chto m�st vid�l, konali své denní poch�zky beze sp�chu a neklidu, tedy bez toho, co je u nás na Zemi tak charakteristické. Jejich oble�ení se podobalo našemu.

Každá osoba byla sice oble�ena podle svého vkusu, zárove� se však svým od�vem p�ibližovala všeobecnému stylu.

Nejvyšší osobu jsem odhadoval tak na 198 centimetr�, pr�m�rného dosp�lého �lov�ka asi na 167 centimetr� a nejmenší osobu, kterou jsem vid�l, asi na 106 centimetr�. To nejmenší bylo možná dít�. Nemohl jsem to zjistit p�esn�, nebo� na nikom nebyl patrný v�k, jak je tomu u nás. Vím zcela ur�it�, že jsem vid�l i n�kolik d�tí. Ale ty byly ješt� mnohem menší.

Dopravní prost�edky, které se podobaly našim aut�m a s nimiž se cestovalo z místa na místo, vypadaly jako miniaturní mate�ské kosmické lod�. Vznášely se mírn� nad zemí a sloužily z�ejm� jako autobusy, jak jsem to vid�l na M�síci. Navzájem se lišily velikostí a n�které z nich byly z�ejm� otev�ené.

Byl bych rád v�d�l, �ím jsou pohán�ny. Op�t se ke mn� naklonil Orton a šeptal mi do ucha:

"Stejnou energií, kterou jsou pohán�ny naše vesmírné lod�." Silnice byly dlážd�né a lemované záhony pestrých kv�tin.

Dále jsem vid�l pob�eží jednoho jezera. Písek byl velmi bílý a jemný. Po hladin� se proti pevnin� valily dlouhé ploché vlny s hypnoticky p�sobící pravidelností. Na pláži a ve vod� bylo mnoho lidí. Z jakého asi materiálu m�li své koupací od�vy, když po vyno�ení z vody vypadaly stejn� suché jako p�ed pono�ením ?

Kalna, která si sedla vedle mne, mi to vysv�tlila:

"Materiál je vodot�sný a má i ur�ité vlastnosti, které odpuzují n�které škodlivé slune�ní paprsky. Tak jako na Zemi jsou i u nás slune�ní paprsky siln�jší, když se odrážejí od vodní hladiny."

Jako další byl promítnut obraz tropické krajiny Venuše. S velkým údivem jsem zjistil, že mnoho strom� zde se podobá našim smute�ním vrbám, jejichž listí visí v kaskádách z v�tví. Avšak barvy a detaily list� byly zcela jiné.

Jak m�že každého napadnout, m�l jsem velký zájem o život zví�at, který bylo možno pozorovat na n�kterých obrazech. Na pláži jsem vid�l pejska s krátkou srstí, na jiných místech ptáky r�zných barev, jen málo odlišné od pták� pozemských. Jeden nap�íklad vypadal jako náš divoký kanárek. Na venkov� jsem vid�l kon� a krávy, obojí trochu menší než u nás na Zemi, ale jinak velmi podobní. Zdálo se, že to jsou na Venuši jediní reprezentanti fauny.

Také kv�tiny se podobaly t�m, které rostou na Zemi. Mohl bych �íci, že hlavní rozdíl mezi faunou a flórou na Venuši a na naší Zemí spo�ívá v barvách a tkáních. Jak mi Kalna �ekla, je to zp�sobeno neustálou vlhkostí planety.

"Jak jsi již slyšel," pravila, "na rozdíl od lidí vaší Zem� vidí naši lidé hv�zdy jen z�ídka. Krásy nebes známe jen z našich výzkumných cest vesmírem."

Jako poslední nám byl promítnut obraz velmi hezké paní, jejího chot� a jejich 18 d�tí, které už byly krom� jednoho dosp�lé. Rodi�e vypadali jako mladý manželský pár na po�átku t�icítky.

Zde podívaná kon�ila. Byl jsem vyzván, abych kladl otázky. Moje první otázka byla, jak p�sobí neustále zamra�ené nebe na obyvatele Venuše.

Orton odpov�d�l:

"Krom� toho, že žijeme podle vesmírných zákon�, p�sobí naše vysoce aktivní atmosféra jako další faktor p�ízniv� ovliv�ující délku našeho života. St�ední v�k u nás je tisíc rok�. Když m�la Zem� také takovou atmosféru, byl u vás lidský v�k mnohem vyšší než je tomu dnes.

Vrstva oblak�, která obklopuje naši planetu, p�sobí jako filtra�ní systém. Oslabuje škodlivé zá�ení, které by jinak pronikalo do naší atmosféry. Cht�l bych t� upozornit na jedno místo v Bibli. Když ji budeš pe�liv� �íst, zjistíš, že na Zemi se po�al lidský v�k zkracovat, když se za�alo tvo�it mén� mrak� a když lidé poprvé vid�li daleko v prostoru hv�zdy.

Jist� t� bude zajímat, že se vaše Zem� naklání. Kdyby se náhle p�evrátila úpln�, a to se m�že stát každým okamžikem, pak se z mo�e vyno�í velké plochy pevnin. Toto nové území, nasáklé vodou, pak bude po mnoho let vysychat, a to zp�sobí velké výpary. V d�sledku toho se budou na vaší obloze neustále tvo�it oblaka a lidský v�k se za�ne op�t prodlužovat. Jestliže se pak lidé vaší planety nau�í žít podle zákon� Stvo�itele, budou moci dosáhnout tisíce let života ve stejném t�le.

Možné p�evrácení Zem� je d�vodem, pro� vás neustále pozorujeme. Nebo� vaše postavení v��i ostatním planetám Mlé�né dráhy je nanejvýš d�ležité. Drastické p�evrácení jedné planety by do ur�ité míry m�lo vliv na ob�hové dráhy ostatních planet, a to by m�nilo i sm�ry vesmírných cest."

"P�evrácení Zem�. jestliže by k n�mu došlo náhle, by jist� na naší Zemi vyvolalo velké katastrofy, že?" ptal jsem se.

"Musí k tomu nevyhnuteln� dojít," odpov�d�l. "Bohužel �lov�k ješt� nezná zákony, které ur�ují vztah �lov�ka ke sv�tu, ve kterém žije. Po celá dlouhá staletí a tisíciletí tu bylo mnoho znamení a výstrah, ale lidé je prost� ignorovali. N�která z t�chto znamení jsou uvedena v Písmu jako proroctví. Ale bohužel, lidé jich nedbali. N�která proroctví se již dokonce vyplnila. A p�esto lidé nejsou o nic chyt�ejší. Není moudré z�íkat se Stvo�itele ! Lidstvo se musí dát vést nikou, která mu dala život !

Jestliže chce �lov�k žít bez katastrof; pak se musí dívat na svého bližního jako na sebe sama. Každý totiž v sob� zrcadlí toho druhého. Není v�lí Stvo�itele, aby se lidé krutým zp�sobem a bezuzdným krveproléváním navzájem vybíjeli."

"Já vím," �ekl jsem, "že se nyní dostáváme do nového cyklu nebo �asového úseku. N�kte�í pozemští brat�í to nazývají "zlatým v�kem", jiní obdobím Vodná�e. M�žeš mi o tom n�co �íci ?"

"My na naší planet� neozna�ujeme �asové zm�ny tímto zp�sobem. Známe jenom pokrok. Ale abych na tv�j dotaz odpov�d�l, mohl bych možná �íci, že se blížíte kosmickému v�ku, i když tomu sotva m�žete rozum�t. Vy už jste zlatý v�k m�li tehdy, kdy pro vás m�lo zlato v�tší cenu než B�h. A v�k Vodná�e, jak to nazýváte, se m�že projevit jen tak, že Zem� bude ohrožena obrovskými masami vod nebo také jejím nedostatkem. Tato dv� období jste již také prod�lali. Práv� takové ozna�ování �asových period vede k tomu, že je omezováno vaše chápání. Obyvatelé Zem� se musí u�it žít v rovnom�rném rytmu s p�írodními zm�nami a nebýt jim podrobeni."

"Jak bys definoval Kosmický v�k ?" Zeptal jsem se nyní. "Vlastn� bychom to rad�ji m�li nazývat v�k kosmického porozum�ní. Je to ve vaší civilizaci poprvé, kdy si za�ínáte více uv�domovat možnost, že i ostatní sv�ty mohou být obydleny lidmi. Pon�vadž se se svými vesmírnými lod�mi nyní �asto objevujeme všude na obloze vašeho sv�ta, nemají ani ti, kte�í v��it necht�jí, jinou možnost, než to p�ijmout. Kam až sahá lidská pam��, existují nyní poprvé p�esv�d�ivé d�kazy o tom, že život na Zemi nevznikl náhodou, jak to tvrdí dokonce i vaši nejv�tší astronomové. Lidské pokolení se ve vašem sv�t� vyvinulo proto, že planeta Zem� je sou�ástí dalekosáhlého a p�esn� �ízeného Stvo�ení a jako ostatní planety je pod�ízena božským zákon�m jediného Prav��ného.

Naše vesmírné lod� provád�jí na vašem nebi manévry, které žádný pozemský letoun, a� pat�í kterémukoliv národu, nem�že napodobit. Vaši v�dci a vlády to v�dí. Po celém sv�t� nás piloti vašich letadel vid�li a obdivovali. Tisíce lidí Zem� nás spat�ilo na obloze a žaslo. A další tisíce se dívají po obloze v nad�ji, že nás n�kde zahlédnou.

To všechno bylo již dávno p�edpov�zeno. Ve vašich písemných proroctvích se �íká, že celý sv�t upadne do zmatku a že to bude provázeno následujícími znameními: Synové Boží sestoupí z nebe na Zemi, aby lidi zachránili. Sou�asné pom�ry na vaší Zemi, abych to �ekl vašimi slovy, vás postavily do stínu smrti. Celý váš sv�t je jediný chaos ! A pon�vadž nazýváte vesmírný prostor nebem a pon�vadž i my jsme synové a dcery boží; nenapadá t�, že se práv� nyní napl�ují stará proroctví ?

Dále je p�edpov�zeno, že až p�ijde �as, pozvednou se tmavé rasy na Zemi a budou si �init nárok na rovnoprávnost s bílými, na život svobodných lidí, který jim byl lidmi bílé pleti tak dlouho upírán. Nevypl�uje se práv� nyní i toto proroctví ? Jak vidíš, známe velmi dob�e historii vašeho sv�ta. Výrok "jsme strážci svých brat�í" platí všude pro celé lidstvo. Práv� v roli strážc� svých brat�í p�icházíme k vám a �íkáme: Nech� nejvyšší bytost vesmíru je sv�tlem pro váš sv�t, dejte se jí vést, aby se vaše trápení rozplynulo, jako tma p�ed sv�tlem.

Co by byl �lov�k bez dechu života ? A od koho jej dostává ? Není ho snad všude dostatek k požehnání všech lidí ? �ekni lidem Zem�, že B�h nesídlí na n�jakém vzdáleném míst�, ale že je stále zcela blízko ve všech životních formách a p�edevším v �lov�ku samotném."

Orton se odml�el a já chvíli sed�l se sklon�nou hlavou a p�emýšlel o jeho slovech. Pomalu jsem si za�al uv�domovat nádherné teplo, které proudilo do mé duše. Když jsem op�t vzhlédl, �etl jsem v obli�ejích všech, kte�í mne obklopovali, že to, co jsem poci�oval, byl proud požehnání, které ke mn� od nich všech vyza�ovalo.

Mistr se zvedl a šel ke mn�. Povstali také všichni ostatní v�etn� mn�.

"M�j synu," �ekl Mistr a díval se mi hluboko do o�í, "mnohé z toho, co ti práv� �ekl bratr, je v rozporu s tím, co jste se nau�ili znát jako pravdu. Nemá to samo o sob� žádný význam, nebo� co jsme se nau�ili v�era, je pouhým p�edstupn�m k tomu, co zítra m�žeme poznat jako vyšší pravdu. Je to zákon pokroku. Když je �lov�k jednou na správné cest�, pak již nic jiného neexistuje. Hlavní je, aby lidé pracovali s otev�eným srdcem, snažili se postupovat kup�edu a m�li stále na mysli, že nikdy nikdo nem�že v�d�t všechno ! Existuje neomylné vodítko, které �lov�ku jasn� nazna�uje, zda nastoupená cesta je správná. Je to velmi prosté. Jestliže vaše myšlenky a vaše jednání mají zlé d�sledky, pak cesta, kterou jdete, vede pry� od sv�tla božské tvá�e. Když však vaše jednání p�ináší dobré výsledky, pak nejen váš život, ale i život vašich d�tí a d�tí vašich d�tí bude š�astný. Pak bude vaším d�dictvím nep�etržitý proud požehnání, nenarušený žádnou nemocí ani nouzí."

Dotkl se na rozlou�enou mé ruky a opustil místnost, v jejímž tichu ješt� zn�la ozv�na jeho slov.

Dlouho jsem se díval do tvá�í mých p�átel a pevn� si vrýval jejich podoby do srdce. Ne�ekli jsme si na rozlou�enou žádná slova. Každý jen zvedl ruku a já také. Pak m� Orton doprovodil k malému scoutu.

Na zpáte�ní cest� do m�sta mne provázeli Firkon a Ráma. Už jsme spolu nehovo�ili.

Když jsme dorazili k hotelu a nastal okamžik, kdy jsem se musel s t�mito milými p�áteli rozlou�it, zalil mne pocit nevýslovné bolesti. Stiskli jsme si ruce a Ráma mi tiše �ekl:

"Požehnání v��ného Boha budiž s tebou !"

Pak jsem je opustil a šel nahoru do svého prázdného pokoje.

(16)

NEOEKÁVANÝ DOV�TEK

25. dubna 1955

Práv� když se stránky této knihy tiskly, událo se n�co tak d�ležitého, že jsem se rozhodl rychle to poslat svým nakladatel�m, aby to k mé knize bylo p�ipojeno. V�era, 24. dubna 1955, bylo u mne na Palomarských terasách po celý den op�t mnoho ned�lních host�, kte�í m� zam�stnávali od rána až do noci. Když jsem je pozdravil a bavil se s nimi, náhle jsem stále více a více cítil, že jsem v duchu volán k blízkému setkání se svými p�áteli z vesmíru. Bylo už pozd�, když odešli poslední dva návšt�vníci. Odebral jsem se do svého pokoje a pokoušel se usnout, ale marn�. V pr�b�hu další hodiny bylo nutkání, abych vstal a jel do m�sta, tak silné, že jsem musel vyrazit.

B�hem dlouhé jízdy do m�sta m� napadlo, že mi snad bude spln�no p�ání, které jsem vyslovil p�i našem posledním setkání. Tehdy jsem se ptal, jestli by mi dovolili ud�lat uvnit� lod� fotografické snímky, abych tak opat�il další d�kazy jak pro pochybova�e, tak i pro ty, kdo v��í. Nazna�ili mi, že to není tak jednoduché, jak si myslím, a jeden kosmický bratr �ekl v�tu, jejíž pravdivost jsem nakonec musel uznat:

"I kdyby se nám poda�ilo snímky ud�lat, pochybuji, že to p�esv�d�í nevylé�itelné pochybova�e, nebo� lidé Zem� mají falešné p�edstavy o ostatních planetách a pom�rech, které na nich panují."

P�esto jsem v sob� stále choval nad�ji, že mé p�ání bude jednou spln�no.

Šel jsem na obvyklé místo a potkal tam muže, který mi byl p�i našich d�ív�jších setkáních již p�edstaven. Byl poslán místo jednoho bratra, který se vrátil na svou domovskou planetu. Bez zbyte�ného zdržování jsme nasedli do auta a jeli do poušt�, na místo, kde na nás �ekal scout jako p�i p�edešlých setkáních.

Když jsme vstupovali do malého letounu, podíval jsem se na hodinky. Bylo p�esn� 2,30 ráno. Pilot mne pozdravil a ptal se mne, zda jsem si p�inesl fotoaparát. Ano ! Mám ho s sebou ! Byl to malý Polaroid, který jsem si koupil p�ed krátkým �asem. Pilot si ho prohlédl. Ješt� nikdy podobný fotoaparát nevid�l a ptal se mne, jak se s tím zachází.

"Rozhodli jsme se uskute�nit toto setkání, abychom ti splnili p�ání ud�lat snímek uvnit� lod�." �ekl. "Nem�žeme ti však zaru�it výsledek, a to z d�vod�, které pochopíš pozd�ji. Pokusíme se ud�lat snímek lod� a tebe, jak jsi uvnit�. Bylo by to jednoduché, kdybychom mohli použít své vlastní fotografické metody. Ale tím bychom ti neposloužili. Naše fotoaparáty a filmy jsou dokonale magnetické a vy na Zemi nemáte žádné p�ístroje, abyste mohli zachycené obrazy vyvolat. Musíme tedy použít tv�j. Uvidíme, co s ním p�jde d�lat."

Vysv�tloval jsem, jak se s kamerou zachází. Byl jsem tím tak zaujatý, že jsem v�bec necítil žádný pohyb scoutu. Teprve slova pilota "Jsme tu !" m� uvedla zp�t do skute�nosti.

Vzhlédl jsem a vid�l, že se dve�e scoutu otevírají. Pak jsem ke svému p�ekvapení zjistil, že jsme p�istáli na plášti jedné malé vesmírné lod�. �íkám malé, protože nebyla tak velká jako ty, ve kterých jsem byl p�edtím. Otvor, kterým malý scout vjíždí do nosné lod�, byl z�eteln� viditelný. Ale m�j p�ítel ze scoutu vystoupil a pokynul mi, abych jej následoval. Šli jsme po povrchu mate�ské lod�, minuli jsme veliký p�íjezdový otvor a zamí�ili k otvoru menšímu, který se p�ed námi samo�inn� otev�el. To mne také velmi p�ekvapilo, nebo� jsem v�bec netušil, že se ve vesmírných lodích takové vchody nacházejí. Ukázalo se, že je tam výtah a já ke své velké radosti poznal v muži, stojícím na plošin�, Ortona. Na jeho vyzvání jsem za ním vstoupil. Muž, který mne dopravil na mate�skou lo�, se vrátil zp�t ke scoutu ke svému spole�níkovi, kterému jsem p�enechal fotoaparát.

Výtah byl úpln� stejný jako ve velké lodi ze Saturnu (popsal jsem ho v osmé kapitole). Jeli jsme sm�rem ke st�edu lod�, kde se nacházela celá �ada okének – volských ok, nyní dob�e viditelných po obou bo�ních stranách lod�. Zde se výtah zastavil a my jsme vystoupili. Orton mi vysv�tlil, že on se nyní postaví k jednomu otvoru a já ke druhému a onen muž, který mne sem dopravil, se ze scoutu pokusí nás oba vyfotografovat. Scout se pon�kud vzdálil od mate�ské lod�.

Zjistil jsem, že okna mate�ské lod� jsou zdvojená; vnit�ní sklo bylo od vn�jšího vzdáleno asi 180 centimetr�. Stáli jsme za vnit�ními okny a já byl zv�dav, zda se mým fotoaparátem poda�í ud�lat skrze takovou vrstvu skla dobrý snímek.

Je velice t�žké odhadnout ve velkém prostoru velikost a vzdálenost. Po ruce totiž není nic, s �ím by se to, co se odhaduje, dalo srovnat. Stále se mi zdálo, že scout je od mate�ské lod� vzdálen asi 30 metr�.

Z kupole na špi�ce scoutu vyza�oval sm�rem k velké lodi sv�telný paprsek. Chvílemi byl tento paprsek velmi intenzívní, potom zase slábl. Jak je na snímcích vid�t, zkoušeli intenzitu sv�tla, která byla pot�ebná k tomu, aby byla vid�t mate�ská lo� a zárove� aby sv�tlo proniklo dvojím sklem okének a ozá�ilo Ortona i mne.

B�hem celého procesu bylo sv�telné a magnetické zá�ení, vycházející z mate�ské lod� i ze scoutu, sníženo na minimum. Pozd�ji jsem se dozv�d�l, že oba muži, kte�í nás fotografovali, museli na �o�ku kamery p�iložit n�jaký druh filtru, aby ochránili film p�ed magnetickými vlivy, vycházejícími z mate�ské lod�. Byl to jenom první pokus a jak snímky z�eteln� ukazují, vyzkoušely se r�zné vzdálenosti od lod� a r�zná intenzita osv�tlení.

Musím se p�iznat, že jsem si neustále vy�ítal, že jsem si s sebou do m�sta, kam jsem se vydal tak narychlo, nevzal další filmy. To bylo pro moje bratry dost t�žkou p�ekážkou, protože m�li pro svoje pokusy, které museli nejd�íve provést, dost málo opera�ního prostoru. P�i práci s mou kamerou oba muži d�kladn� prostudovali její výsledky.

Možná že p�i n�jaké další p�íležitosti a p�i použití lepšího aparátu by mohli dosáhnout výsledk� lepších.

Ub�hl n�jaký �as, než ze scoutu p�išel signál, že se vrací do mate�ské lod�. Díval jsem se, jak výtah vyjížd�l až ke stropu. Otev�ely se vn�jší dve�e a po chvíli se výtah vrátil a zastavil op�t v naší úrovni. Na plošin� stál pilot scoutu s mou kamerou v ruce. Když k nám došel, oznámil nám, že se jim snímky sice zdají málo zda�ilé, ale že p�ece jen ur�itého úsp�chu dosáhli. Pak pon�kud ztlumili osv�tlení mate�ské lod� a po�ídili zde další snímky.

O�ekával jsem špatný výsledek, avšak tím, co jsem vid�l, jsem byl p�íjemn� p�ekvapen. Pak jsme všichni t�i šli do p�ední �ástí lod�. Najednou jsem vid�l, jak p�ed námi ustoupila st�na a objevil se otvor, p�ipomínající tunel. Za tunelem byla menší místnost se dv�ma piloty, kte�í sed�li u kontrolních p�ístrojových desek.

Protože konec lod� byl pr�hledný a tabule v místností zá�ily, bylo tam hodn� sv�tla a moje nad�je na po�ízení dobrého snímku op�t vzrostly. V prostoru, ve kterém jsme stáli, najednou zhasla všechna sv�tla, takže tam byla úplná tma. Tyto pokusy však nevyšly, nebo� v mate�ské lodi bylo magnetické pole siln�jší než ve scoutu.

N��emu jsme se p�i tom nau�ili. Bez filtra�ního systému pro naše filmy, dodnes nevyvinutého, není možné uvnit� lod� po�ídit z�etelné fotosnímky. Když jsem se zeptal, zda by se s n�jakou lepší kamerou s ost�ejší �o�kou poda�ilo dosáhnout lepších výsledk�, dostal jsem odpov��, že nikoliv, a to díky druhu film�, které používáme.

Muži po�ídili dva snímky a v lodi se op�t rozsvítila sv�tla. Všichni t�i jsme se vrátili k výtahu a vyjeli ke stropu lod�. Když se otev�el východ, op�t jsem na plášti lod� uvid�l odpo�ívající scout. Orton se dotkl mé ruky na rozlou�enou a já i pilot jsme se vydali k letounu. Vstoupili jsme, dve�e se zav�ely a my se vydali na zpáte�ní cestu.

Nejsem schopen posoudit, jak daleko od Zem� jsme byli, ale �as od odchodu po návrat nebyl delší než dv� a p�l hodiny.

Po p�istání jsem se já a m�j pr�vodce rozlou�ili s pilotem a odešli k místu, kde byl zaparkován v�z. Krátce p�ed sedmou hodinou ráno mne m�j spole�ník vysadil z auta. Pozval jsem jej na kávu a snídani, ale on odmítl se slovy, že nem�že p�ijít pozd� do práce, kterou p�ijal na dobu, po níž se bude na naší Zemi zdržovat.

Nakonec bych cht�l �íci, že vím úpln� p�esn�, že se objeví snahy prohlašovat tyto fotografie za nepravdivé. To mn� ale nijak netrápí. Každý �lov�k má právo v��it nebo nev��it tomu, co �íkám v této knize. Každý a� si však uv�domí, že svým osobním mín�ním nem�že na skute�nosti nic zm�nit. K potvrzení mých slov je pouze t�eba zalistovat v historii. Zde zjistíme, že v každé �asové epoše se masa duchovn� p�ízemních lidí vždy spíš n��emu novému vysmívá, než aby uznala, jak málo ví o ohromujících skute�nostech nekone�ného kosmu, �ekajících dosud na své objevení. Brat�ím z jiných sv�t�, lidským bytostem jako jsme my, jsem vd��ný za všechno, co mi ukázali a o �em mne pou�ili. Svým bratr�m na Zemi pak o tom podávám zprávu, nebo� mnoho z nich je nové pravd� otev�eno. Tím jsem si jist.

Pochybova�i však musí jako vždy �ekat, až se objeví i pro n� naprosto p�esv�d�ující d�kazy, že vesmírný prostor je již dávno prozkoumán národy jiných planet, národy, které jsou ve svém pokroku daleko p�ed námi.

DODATKY

(17)

BIOGRAFICKÁ SKICA AUTORA

Georgi Adamskému, narozenému 17. dubna 1891 v Polsku, nebyly ješt� ani dva roky, když se jeho rodi�e vyst�hovali do USA a usadili se v New Yorku. Jeho d�tství se sotva lišilo od d�tství mnohých jiných d�tí z emigrantských rodin. Jeden rozdíl tu však p�ece jen byl. Rodi�e George m�li neobvyklý a hluboce náboženský vztah k zázrak�m Stvo�ení, jak se projevují v nes�etn� rozmanitých formách p�írody. Proto také chlapec chodil do školy jen krátce a p�evážn� byl vzd�láván privátn�. Tak mladý George vyr�stal v obdivu a posvátné úct� p�ed každým jevem p�írody až do jinošského v�ku. V takovém sv�t�, který je ve mn�, myslil si chlapec, by pro lidi m�lo být lehké žít ve vzájemné harmonii. Velmi brzy za�al pátrat po d�vodech, pro� se uskute�n�ní jeho modelu sv�ta zdá být nemožné. Velmi brzy také po�al poznávat pomíjivost zákon�, stanovených lidmi, zákon� diktovaných geografií, m�nícími se pot�ebami a �asto tvo�ených jen pro prosp�ch t�ch, kte�í jsou u moci. Poznával však také nepomíjivost zákon� p�írodních. Zdálo se mu, že pou�ení, které lze �erpat z historie, si lidé v�bec neberou k srdci. Lidé této Zem� jednotliv� i jako celek – jak se zdá stále krá�ejí ve starých kolejích, které vedou k nep�etržitému opakování neblahých pom�r�. Myšlenky tohoto druhu mladého Adamského nikdy neopoušt�ly. Brzy v�d�l, že jeho životním úkolem bude, aby se navzdory omezení, ve kterém žije, dozv�d�l o tom vše, co jen bude možné. Doufal, že se získaným poznáním pak bude moci být svým spolubližním alespo� trochu v jejich hledání pravdy nápomocen.

Našt�stí tento mladý muž nezaho�kl, i když špatné sociální pom�ry jeho rodi��m neumožnily, aby mu zaplatili vzd�lání. které by odpovídalo jeho otev�enému duchu a ctižádostí.

Naopak, sám si našel práci, aby rodi��m pomohl hradit všechny výdaje na rozr�stající se rodinu. Jeho univerzitou byl sv�t. Zde dostával vzrušující lekce, a� byl kdekoliv a a� s kýmkoliv rozpráv�l.

V roce 1913 vstoupil Adamski do armády a sloužil u XIII. kavalerie na mexických hranicích. V roce 1919 se s armádou se ctí rozlou�il. Mezitím se o vánocích 1917 oženil s Mary A. Shimberskou.

P�t rok� vojenské služby ješt� zvýšilo Adamského touhu rozší�it vlastní v�d�ní, aby mohl lépe sloužit lidem. Ale brzy poznal, že ješt� dlouho nebude v�d�t dost k tomu, aby sám mohl být u�itelem. A proto po mnoho let putoval Spojenými státy, vzd�lával se a zárove� si p�íležitostn� vyd�lával na živobytí. Ukázalo se, že tento zp�sob poznávání byl pro Adamského velmi dobrý. "Studoval" tak problémy a u�il se p�ekonávat p�icházející zklamání, která ostatn� potkávají v hojné mí�e každého �lov�ka. Adamski nebyl ani fanatik ani pošetilý horlivec. Optimální míra trp�livosti, soucitu a radostné mysli, která pro n�j byla charakteristická zejména v zralém v�ku, jist� p�ispívala k tomu, že si vždy získal d�v�ru svých spolupracovník�.

Teprve ve svých �ty�iceti letech Adamski putování ukon�il a trvale se usadil v Laguna Beach v Kalifornii. Byl to jeho první opravdový domov. Zde pak v�tšinu �asu trávil studiem vesmírných zákon� a pozd�ji jim za�al i vyu�ovat. Po�et jeho student� brzy dosáhl n�kolika set. V té dob� byl Adamski vyzván, aby uspo�ádal p�ednášky v celé jižní Kalifornii a jeho vystoupení pak byly vysílány rozhlasovými stanicemi KFOX v Long Beach a KMPC v Los Angeles.

Jeden ze student� daroval Adamskému patnácticentimetrový teleskop Newton - Reflex a Adamski pak trávil spoustu �asu studiem oblohy. On i jeho studenti po�ídili bezpo�et fotografických snímk� vlastnoru�n� vyrobenými p�ístroji. Práv� v tomto období se Adamskému poda�il první snímek vesmírného plavidla; tehdy ovšem ješt� nev�d�l, co to je. Snímek byl p�edložen mnoha astronom�m, ale nikdo jej nedokázal identifikovat. Objekt byl p�íliš daleko, aby se na n�m daly rozeznat podrobnosti. V�dci nabídli mnoho vysv�tlení, ale žádné z nich nebylo uspokojivé.

V roce 1940, když se schylovalo k námo�ní válce, vyst�hoval se Adamski a n�kolik student�, kterým to dovolovaly pom�ry, z Laguna Beach do jedné osady na silnici sm�rem k poho�í Palomar. Osada se jmenovala Valley Center a noví p�ist�hovalci se s nadšením pustili do budování malé farmy. Doufali, že bude natolik výnosná, aby je uživila. Když se pozd�ji Amerika zapojila do války, sloužil Adamski v protivzdušné obran�.

V roce 1944 byl zem�d�lský podnik ve Valley Center prodán. Adamski se s n�kolika lidmi, kte�í u n�ho b�hem vále�ných let z�stali, p�est�hoval na jižní svahy hory Palomar, asi 10 kilometr� od jejího vrcholu a 17,6 kilometru od místa, kde stojí nejv�tší teleskop na sv�t�, který však v té dob� ješt� nebyl dobudován. Zde spole�n� za�ali znovu obd�lávat panenskou p�du a stav�t malá p�íst�eší. Postavili zde také malý d�m, který sloužil jako kavárna a bistro pro turisty. Správcem a majitelem se stala jedna ze studentek, paní Alice K. Wells, avšak na práci v podniku se podílel každý �len Adamského spole�nosti. Protože v té dob� se díky p�ísným úsporným opat�ením velmi t�žko shán�l stavební materiál, museli samoz�ejm� vysta�it s tím, co bylo po ruce.

Adamski koupil teleskop 37,5 cm a z�ídil malou observato�, která mu umožnila pozorovat oblohu po celé dlouhé hodiny, a to i za špatného po�así. P�vodní teleskop 15 cm byl nainstalován venku. Adamski tak mohl pokra�ovat ve svém

astronomickém studiu. Mnoho lidí, kte�í ho navšt�vovali, projevovalo o jeho práci zájem a on s nimi rád o svých pozorováních hovo�il.

V roce 1946, kdy v hojné mí�e padaly meteority, pozoroval Adamski s n�kolika p�áteli dramatickou událost, o níž se tehdy ješt� nev�d�lo, co vlastn� znamená. Pozorovali totiž letoun doutníkového tvaru, který nehybn� visel ve vzduchu, pom�rn� nízko nad zemí. Pro všechny to byl zcela neznámý objekt, nikdo nem�l o jeho p�vodu ani pon�tí.

Adamski se p�ed tím již mnohokrát vyjád�il o možnosti existence lidského života na jiných planetách, ale tehdy si ješt� myslel, že vzdálenosti mezi námi a našimi nejbližšími nebeskými sousedy jsou p�íliš velké, než aby bylo možno uskute��ovat jakýkoliv fyzický interplanetární kontakt. Až v následujícím roce (1947) obdržel d�kaz, že se mýlil. Se svou ženou a n�kolika známými Adamski déle než hodinu pozoroval celou formaci mimozemských letoun�, které se nehlu�n� a v pravidelné linii jeden za druhým pohybovaly šikmo po obloze od východu na západ.

Protože tuto událost zaregistrovaly i jiné skupiny lidí na nejr�zn�jších místech Spojených stát�, mnoho z nich v následujícím týdnu p�išlo za Adamským, aby si s ním porovnali svá osobní pozorování. Nikdo z nich nev��il, že by tyto manévry byly provedeny pozemskými letadly, takovými, které se v té dob� vyráb�ly.

Další Adamského zážitky tohoto charakteru byly zpracovány v knize "Létající talí�e p�istály", kterou Adamski vydal spole�n� s Desmondem Lesliem. Události, k nimž došlo po vydání této první knihy, jsou popsány zde.

Charlotte Blodget

(18)

ZMÍNKA O ADAMSKÉHO MIMO�ÁDNÉ ŽIVOTNÍ INNOSTI

George Adamski uspo�ádal v USA a na svých turné po Americe, Novém Zélandu, Austrálii, Indii a Evrop� mnoho p�ednášek, které doprovázel promítáním film�. Rovn�ž poskytl mnoho rozhovor�, p�i nichž osobn� informoval více než 100 000 lidí, a jeho projevy v rozhlase a televizi oslovily na t�ech kontinentech více než 42 milion� lidí.

Byl jsem osobn� p�ítomen na filozofických p�ednáškách George Adamského v Caxton Hall (London 27. dubna 1959) a v Basileji (31. kv�tna 1959).

Jako nakladateli a vydavateli jeho knížek v n�meckém jazyce a jako prezidentu DUIST mi Adamski v�noval sv�j vlastní film, který jsem m�l promítnout ve velkých n�meckých m�stech, ale i v zahrani�í, což jsem pak také ud�lal.

9. kapitola knihy "Kniha o Adamském" od Grey Barkera na stránkách 133 a 174 obsahuje m�j rozsáhlý referát, nazvaný "Adamski v Evrop�". V této knize se lze do�íst o všech nejzajímav�jších faktech, v�etn� jeho návšt�vy u královny Juliány, nebo u papeže Jana XXIII., p�i níž mu byla prop�j�ena zlatá medaile, a rovn�ž o ohlasech na jeho p�ednášky.

K obvin�ním, že to vše d�lá pro peníze, se Adamski vyjád�il takto:

"Kdyby mi v celé této v�ci šlo jen o kšeft, pak bych mohl vyd�lat velké peníze. Noviny o mn� jeden �as hodn� psaly. Já jsem však jako jeden z prvních nastavil svou hlavu v��i útok�m a dal celý problém k ve�ejné diskusi. Nem�l jsem však chu� prostituovat tak mimo�ádn� d�ležitý problém, jako je UFO.

V rámci tak závažného tématu jsem si také nemohl dovolit d�lat fádní vtipy. Možná, že jsem lidem, kte�í nemají p�ed d�ním v kosmu žádnou úctu, zavdal p�í�inu k útok�m.

Když to vše uvážím, nep�ipadá mi t�žké být shovívavý k t�m, kte�í se pokoušejí dostat mne do špatného sv�tla. V�tšina výzkumník� UFO �eká na okamžik, až se otev�ou bohat� napln�né archivy vále�ného letectva. Až do té doby bude laik odkázán na sv�j vlastní rozum. Musí si ud�lat vlastní úsudek, podle míry �estnosti a d�v�ryhodnosti, jakou jednotlivým výzkumník�m p�ipisuje. Z tohoto d�vodu jsem se snažil být otev�ený a rozebírat události až do nejmenších detail�. Nemám co skrývat. Moje motivy nemají temné pozadí. Pokoušel jsem se vypo�ádat s každou otázkou, která mi byla v souvislosti s mými skute�nými zkušenostmi kladena."

Také se mohu krátce zmínit o proslulém p�ípadu Rodeffer z 26. února 1965 (Distrikt Washington) (GB s. 43). Adamski p�i návšt�v� �ekl manžel�m Rodefferovým dop�edu o p�íletu výzkumné vesmírné lod�, a paní Madeleine Rodefferer (Karel Veit s ní hovo�il telefonicky) pak skute�n� mohla kamerou zachytit malý scout (který je nazýván typem Adamského) a nafilmovat jeho vzdušné manévry. Objekt se pohyboval velmi nízko nad parkem, tém�� se dotýkal korun strom�, a jeho pohyby byly tak ladné, že se prost� tajil dech. Tento senza�ní film m�lo možnost shlédnout více než tisíc ú�astník� 7. sv�tového kongresu UFO, konaného v �íjnu 1967 v kongresovém dom� v Mohu�i.

Cecil B. de Mille spolu s hv�zdným kameramanem a fotografickým expertem Pev Marleyem �íkají:

"Kdyby Adamského fotografie byly zfalšovány, pak by to byly ty nejzda�ilejší falzifikáty, které jsme kdy vid�li. P�ekonaly by dokonce i um�ní Houdiniho. Stíny na létajícím objektu a na zemi se tak shodují, že jakékoliv zfalšování je naprosto vylou�ené."

Ve 233. vydání UFO - Nachrichten z února 1976 jsme v textu i ilustracích p�inesli d�kaz o existenci "UFO ve tvaru zvonu", tedy známý tzv. Adamského typ, který mohl být vyfotografován nezávisle na sob� na všech kontinentech. V�dí o tom miliony lidí.

Ve vydání �. 269 UFO - Nachrichten bylo obšírn� popsáno první setkání s mimozemš�any. Když pozd�ji mimozemš�ané oslovili Adamského, �ekli mu:

"Mimo tvého setkání s námi se na vaší Zemi uskute�nilo mnoho dalších podobných setkání. N�která ješt� p�ed tím, než jsme navázali kontakt s tebou, n�která prob�hnou pozd�ji. K setkáním došlo tém�� ve všech dílech sv�ta. Jenomže tvé setkání bylo první, o kterém byla podána zpráva zp�sobem, p�ístupným pro mnoho lidí. P�esto, že se taková setkání uskute��ovala a byly o nich podány i zprávy, které však nikdy nesm�ly vyjít na ve�ejnost, jen málo lidí se o svých zážitcích odvážilo vypráv�t. Obávali se, že by jim to nikdo nev��il."

Když Adamski po svém prvním vesmírném letu v roce 1955 popsal tzv. "sv�tlušky" a také Zemi z pohledu z vesmíru a mluvil o ní jako o modré planet�, �ekli ti, kdo p�ece ví všechno lépe, že sov�tské a americké sondy mohou tato tvrzení vyvrátit. Ale stal se pravý opak. Když americký astronaut John Glenn vylétl do vesmíru, potvrdil nejen výskyt on�ch "sv�tlušek", ale i modrou barvu planety. Název "modrá planeta" se pak stal všeobecn� uznávaným pojmem (viz kniha prof. Haberse "Naše modrá planeta"). Název vešel do pov�domí všech expert�, prostých lidí a dokonce školních d�tí.

Bylo by t�eba uvést ješt� stovky a stovky dalších fakt�, aby byla velkolepá osobnost Adamského a zárove� i jeho publikace dostate�n� charakterizována. Ale toto budiž p�enecháno studiu a vlastnímu zpracování t�mi, kdo se o takové v�ci zajímají.

T�icetiletá p�ípravná práce DUIST umožnila relativn� leh�eji proniknout do výzkumu vesmíru a do ufologie. Je také velmi pot�šující, že naše kosmické v�domí bylo podpo�eno a dosáhlo vyššího stupn�.

George Adamski krátce p�ed svou smrtí �ekl:

"Vývoj pravdy nem�že nikdo zastavit. To, co dneska ví jenom málo lidí, bude za n�kolik let mnoho lidí považovat za samoz�ejmé, a bude to, jak doufám, mládež, která se bude v�novat bádání, rozši�ovat pokrok a budovat lepší sv�t."

Krátká �e�, kterou jsem pronesl p�i p�íležitosti jeho úmrtí dne 23. dubna 1965 ve Washingtonu D.C., a také vý�atky z naší vzájemné korespondence z padesátých let jsou uvedeny na stránkách knihy Gray Barkera (od strany 161) jako historické dokumenty.

Karl L. Veit

(19)

VÝ ATEK Z P�EDNÁŠKY FREDA STECKLINGA

(z magnetofonového záznamu po�ízeného v USA)

"Dámy a pánové ! Je pro mne velkou ctí a radostí, že jsem op�t po tolika letech v N�mecku a že zde mohu mluvit na téma, které mi tak leží na srdci. Téma zní: Existují inteligentní bytosti ve vesmíru, na jiných planetách ? Je možné, že nás tyto živé bytosti navšt�vují na Zemi se svými vesmírnými lo�mi ?

Doufám, že moje p�ednáška, filmy a diapozitivy vám alespo� trochu umožní nahlédnout do této tak r�znorodé oblasti.

MÉ P�ÁTELSTVÍ S GEORGEM ADAMSKIM A OSOBNÍ ZKUŠENOSTI

Žiji již 23 rok� v Americe a naše rodina spolu hovo�í p�evážn� anglicky. Proto jsem v n�m�in� vyšel trochu ze cviku.

Jednoho dne, bylo to v roce 1963, jsem práv� vycházel se svou ženou a se synem z jednoho obchodního domu. Tu jsme spat�ili podivný letící objekt ve výšce asi 5 000 metr� nad m�stem. Objekt byl kulatý, podobal se zvonu, m�l kovov� modrou barvu a dole na podvozku t�i podivné koule. Tehdy jsem ješt� podobné vzdušné plavidlo neznal, a tak jsem si ho hned vyfotografoval. P�esto, že jsem se zajímal o létání a již jako mladík v roce 1956 v N�mecku plachtil na ostrov� Juist, a t�ebaže i dnes hodn� létám motorovými letadly v Americe, ješt� nikdy jsem n�co podobného nevid�l. Na ulici s námi bylo hodn� lidí, kte�í objekt pozorovali. Byl tam také p�ítomen reportér amerických novin Daily News. Ten o tom druhý den napsal �lánek.

Mým nejbližším �inem byla návšt�va kompetentních ú�ad�, které jsem cht�l informovat a zárove� zjistit, odkud tyto objekty p�icházejí. Vále�né letectvo americké armády mi napsalo dopis, že tzv. UFO mohou být p�irozen� vysv�tleny až asi na 12 % p�ípad� a že tyto jevy pro USA neznamenají naprosto žádné nebezpe�í.

Z Pentagonu mi bylo p�islíbeno, že mi v obálce pošlou mnoho informací, avšak tato obálka nikdy nedošla. Asi o t�i m�síce pozd�ji jsem navštívil knihovnu kongresu Spojených stát� ve Washingtonu, abych se o problému dozv�d�l n�co více. Mezi odbornými knihami jsem hledal brožury o UFO. Našel jsem jich mnoho, p�edevším pak knihu pana Adamského, protože jsem za�al hledat od písmene A.

Hned, jak jsem otev�el knihu "Uvnit� vesmírných lodí", jsem našel snímky stroje, který vypadal p�esn� tak, jako ten, který jsem vyfotografoval já. A tak jsem byl p�irozen� p�esv�d�en, že n�co takového existuje a že fotografie, které po�ídil pan Adamski a uve�ejnil ve svých knihách, jsou pravé.

Pan Adamski byl první, kdo zjistil t�i základní v�ci:

(1)

Interplanetární lod� existují a lze je fotografovat.

(2)

Také jiné planety jsou obydleny stejnými lidmi, jako jsme my. Mají své základny na M�síci.

(3)

Mimozemš�ané využívají p�írodní zákony, které my ješt� využívat neumíme, a vlastní filozofii, o které nám pan Adamski �ekl mnoho ve svých knížkách.

ETNÁ POTVRZENÍ PRAVDIVOSTI ADAMSKÉHO VÝZKUM

Nyní jsem se dal do systematického výzkumu, abych zjistil skute�nou pravdu. P�i tom jsem dosp�l k záv�ru, že Adamski m�l za úkol, aby upozornil lidstvo této planety na p�icházející období let� do vesmíru a že inteligentní život na Zemi se nevyvinul náhodou, nýbrž že tento zázrak života je rozprost�en po celém kosmu, stvo�ený kosmickou Inteligencí podle p�ísných p�írodních zákon�, které ovládají a �ídí celý vesmír. Jeho zážitky a jeho u�ení p�ijaly miliony lidí s otev�eným srdcem. Avšak mnoho jiných lidí s omezenou p�edstavivostí odkázalo tento problém do sféry fantazie. To je také pochopitelné, nebo� mnoho lidí na této Zemi se pevn� drží ustálených šablon, kterými se nechají ovládat.

B�hem své t�íleté spolupráce s panem Adamskim jsem v n�m poznal �lov�ka, který je pln v�d�ní, trp�livosti a moudrosti. Tedy který má kvality, jež velmi mnoha lidem na Zemi ješt� dnes chybí.

P�i hledání d�kaz� jsem došel k následujícímu:

Americké vále�né letectvo v "Reportu 14", vydaném projektem "Modrá kniha", p�ipustilo, že dne 20. listopadu 1952 byly piloty vále�ného letectva spat�eny v okolí Desert Centre v Kalifornii UFO, a dodává, že tento "Reporter" m�že být poskytnut komukoliv, kdo o to požádá. To je d�kaz ze strany vále�ného letectva, že skute�n� ke kontaktu došlo.

V Contidental – UFO - Magazine (= d�v�rné zprávy) byla v roce 1981 uve�ejn�na zpráva o UFO, které vypadají p�esn� tak, jako ty, které vyfotografoval pan Adamski p�ed 20 až 25 lety. Tyto zprávy se datují z let 1965 až do dnešních dn�. V �asopise je uvedeno, že MIM - Studios v Hollywoodu Adamského fotografie znovu zkoumají. Na p�ístrojích, které mají cenu mnoha milion� dolar�, se v laborato�i zjistilo, že jeho fotografie nejsou zfalšovány. Hluboká ostrost fotografií Adamského nemohla být jenom napodobeninou.

Krom� toho existuje ješt� p�ípad geologa Fritze von Nest. V roce 1968 tento geolog provád�l ur�itá m��ení ve stát� Utah. P�i tom se mu poda�ilo zachytit na t�ech fotografiích objekt, který vypadá p�esn� jako ten, který vyfotografoval pan Adamski.

Zajímavé na tom je, že pan Nest existenci života v kosmu ani UFO nev��il a že v p�edchozích letech spolupracoval s Dr. Menzelem, který p�ed 30 lety prohlásil UFO za klam.

Nyní pan von Nest položil fotografie svému p�íteli Dr. Menzelovi na psací st�l. Jist� si umíte p�edstavit, jak byl Dr. Menzel p�ekvapen, když tyto d�kazy uvid�l.

PO SMRTI GEORGE ADAMSKÉHO

Když jsem m�l p�ed t�emi lety p�ednášku v Japonsku, dostal jsem darem knihu "Ultrarelativita" od Dr. Seikeho. Dr. Seike v této knize psal, že japonská vláda na�ídila zahájení prací na elektromagnetických vynálezech k ovlivn�ní p�itažlivé síly a že objekty, které zachytil na fotografiích pan Adamski, jsou elektromagnetické letouny. To rovn�ž potvrdil inženýr a v�dec Leonard Cramp v Anglii.

Angli�an John Searl, jak je známo, postavil model elektromagnetického vozidla a nechal jej létat. Podle zpráv, které jsou o tom k dispozici, st�ílela na tento model anglická armáda, ale st�ely byly odraženy. Také to je d�kazem, že podobné stroje existují a fungují a že pan Adamski má ve svých tvrzeních pravdu.

(20)

VÝ ATEK ZE ZPRÁVY V�DECKÉ SKUPINY NASA

A Z DOKUMENT LETECTVA

Devadesátý Kongres Spojených stát� svolal v�dce a za zav�enými dve�mi se jich tázal:

"Je možné, že UFO p�icházejí z našeho solárního systému ?"

Odpov�� zn�la: "P�irozen�, nebo� až do dnešních dn� nemáme d�kazy o tom, že by na planetách našeho Slune�ního systému nemohla žít pokro�ilá civilizace. Když je Mars blízko Zem�, p�ibývá vždy výskyt� UFO."

Další otázka: "Když máme návšt�vníky z vesmíru, pro� u nás nep�istanou ?"

Odpov��: "Jenom v roce 1954 bylo zaregistrováno 200 p�istání."

Jist� je možno si dob�e p�edstavit, kolik vesmírných lodí p�istálo na naší Zemi až do dnešních dn�.

Z hlášení vále�ného letectva v Colorado Springs se dozvídáme, že kadeti m�li výuku o tom, že UFO velmi pravd�podobn� p�icházejí z jiných planet a že jsou �ízeny

inteligentními bytostmi nebo dálkov�, a že problém UFO je znám již od biblických dob. To je d�kaz, jak vlády berou tento problém vážn�.

Od roku 1959 až do roku 1972 pracoval u NASA francouzský v�dec Maurice Chatelain a byl odpov�dný za rozhlasový kontakt s vesmírnými lod�mi. V jeho poslední knize "Naši p�edkové p�išli z kosmu" je uvedeno, že ameri�tí astronauti byli na své cest� na M�síc doprovázeni objekty UFO. Potvrdil také výrok Adamského, že totiž náš Slune�ní systém má 12 planet a že Nicola Tesla (zabýval se výzkumem st�ídavého proudu), Ital Marconi a Ameri�an Westinghouse navázali již v roce 1928 rozhlasové spojení s inteligentními bytostmi, což však z�stalo do dnešních dn� utajeno.

Astronaut Gordon Cooper pronásledoval v roce 1966 jako pilot vále�ného letectva stovky UFO, které let�ly ve skupinách nebo tiše stály a ukázaly se asi ve výšce 20 km na jižním nebi v N�mecku. V tom roce jsem zde byl naposledy. Z jedoucího vlaku se mi tehdy mezi Manheimem a Frankfurtem poda�ilo vyfotografovat na úzký film skupinu objekt� doutníkového tvaru. M�j syn mi p�i tom p�idržoval okno.

Z NASA byly postupn� vypoušt�ny zprávy, které se až dosud držely v tajnosti ze strachu, aby mezi lidmi nevypukla panika. Z téhož d�vodu museli astronauti zaml�et své zkušenosti s UFO p�i cest� na M�síc.

Astronauti Apolla 12 zachytili na M�síci na fotografiích jednu kovovou kopuli a n�kolik létajících talí��. Velmi udiveni na Zemi nahlásili, že m�sí�ní vzduch je sice �ídký, ale dosta�uje k tomu, aby v n�m mohl nap�íklad létat hmyz. P�ístroje z Apolla 12 a 14, které byly na M�síci ponechány, zde skute�n� nam��ily �ídkou atmosféru. Mimo to zde byla zaregistrována voda a oblaka o pr�m�ru 15 km. Astronaut Borman �íká:

"To, co jsem vid�l ze svého okna, vypadalo jako oblaka."

Bylo zde také zaznamenáno magnetické pole a vulkanická aktivita.

Apollo 11 oznamuje:

"Nenašli jsme M�síc jako totáln� mrtvé t�leso, sterilní, holé a opušt�né, nýbrž jako dynamické a krásné." (Citát z knihy "Stopy lidské nohy na M�síci".)

Pro� se krátce po p�istání Apolla 11 �ty�i d�ležití výzkumníci vzdali své práce ? Byli to Bill Hess a geologové Albert King, Dr. Bell a Dr. Weiss. M�žeme jen p�edpokládat, že necht�li být zodpov�dní za to, že musí ve�ejnosti zatajit mnoho nových poznatk�, které byly p�i tomto letu získány. Rodefferim film je superd�kazem se �ty�mi sv�dky.

Vrcholný okamžik p�i získávání dokumentace o UFO nastal v roce 1965, n�kolik dn� p�ed smrtí Adamského. Skrze kontakty, které m�l až do posledních dn� svého života, mu bylo sd�leno, aby si p�ipravil fotoaparát s filmem na den 26. února 1965, nebo� v ten den mu bude umožn�no vyfotografovat vesmírnou lo� z bezprost�ední blízkosti. Adamski byl hostem u paní Rodefferové, která pak film p�ijala, aby Adamski nebyl op�t podez�íván z falšování. Byl jsem u toho jako sv�dek a ihned jsem film odnesl k vyvolání. Film byl prozkoumán laborato�í Kodak v Rochestru a byl prohlášen za

autentický. Byla zjišt�na následující data: pr�m�r 9 metr�, vzdálenost od objektivu 25 metr�, výška nad zemí asi 30 metr�. Vlivem silového pole, které lo� obklopuje, dochází k optickému zkreslení obrazu. Ve vrstvách vzduchu se tvo�í závoje s r�znou teplotou. Moje výzkumy mne pak p�ivedly do NASA. Nabídl jsem této organizaci Adamského filmy a také sv�j film z vlaku v N�mecku. Oba jsme pak byli do NASA pozváni a byli tam i pánové z Pentagonu a amerického senátu. Výzkumníci a v�dci z NASA s námi jednali s velkým respektem. Znali velmi p�esn� velikosti i zp�soby pohonu t�chto létajících objekt�, nemuseli jsme jim v�bec nic vysv�tlovat.

Na konci p�ednášky pan Steckling oba jmenované filmy promítl. P�ed tím však ješt� vysv�tlil, jak byly po�ízeny diapozitivy z M�síce, které m�ly jist� senza�ní obsah.

ODHALENÁ TAJEMSTVÍ M�SÍCE

Pan Steckling si dal tu námahu, aby v dokumenta�ních sklepeních NASA v Houstonu podrobn� prozkoumal mikrofilmy z M�síce. Zapsal si �ísla a poznávací zna�ky t�ch snímk�, na nichž rozeznal podivné struktury nebo objekty, které v n�m vzbudily podez�ení, že nejsou p�irozeného p�vodu. Byly to zejména snímky z odvrácené strany M�síce. Podle zna�ek si pak u NASA vyžádal originální fotografie. Nejzajímav�jší z nich desetkrát až dvacetkrát zv�tšil. N�které zv�tšil spolu se svým p�ítelem majorem Petersonem v laborato�i dánského vále�ného letectva a n�které sám ve své vlastní laborato�i v Americe. Je samoz�ejmé, že snímky p�i extrémním zv�tšování pon�kud utrp�ly na kvalit�, avšak potvrdily, co až do dnešních dn� mohli badatelé a znalci M�síce pouze tušit. Byl tam nap�íklad vid�t velký kráter, který byl p�esn� v polovin� p�epažen vysokou zdí. Jedna p�lka kráteru byla �erná a druhá se jevila jako sv�tlá, ale byl na ní stín "p�ehradní hráze"; vypadalo to skute�n� tak, jak se jeví pozemská p�ehradní nádrž letci. Další nepravidelné �ty�, p�ti nebo šestiúhelníky se zaoblenými rohy byly �erné, ale byly obklopeny dvojitou sv�tlou konturou, jak je tomu u vodních nádrží, na které se díváme z výšky. Na n�kterých obrázcích byly vid�t pásy bílých oblak�, které �áste�n� zakrývaly krátery, ale byly tam i malé kulaté mraky, námi nazývané beránky.

Voda na M�síci ? Pro jeho malou p�itažlivost by již dávno zmizela z povrchu M�síce do vesmíru. My však víme, že pod vrstvou prachu, silnou jeden decimetr, se na M�síci nachází zmrzlá p�da. Když se totiž astronauti pokoušeli pomocí elektrické sbíje�ky získat vzorek p�dy, vždy jim sbíje�ka, pokud se ji nepoda�ilo ihned z vyvrtaného otvoru vytrhnout, zamrzla. V hloubce 10 metr� je totiž teplota minus 30o Celsia. Ledu je na M�síci dostatek a my od geologa Farouka eI Baze z NASA víme, že tam ur�it� jsou i p�írodní ledové jeskyn� a že by nebylo t�žké je um�le rozší�it.

Hruškovitý nebo vej�itý tvar M�síce naší Zemi ukazuje stále jen svoji t�žší �ást – tupý konec vají�ka. Na této stran�, obrácené k nám, pravd�podobn� nebude žádná atmosféra, nebo� ta je z M�síce "od�erpávána" zemskou gravitací. Ovšem na druhé stran� M�síce musí síla zemské p�itažlivosti p�ispívat k udržení molekul vzduchu a páry, a je p�irozené, že nejlépe se to da�í uvnit� kráter�. Proto se tedy zdá, že existence

oblak� a vodních ploch na odvrácené stran� M�síce je možná. Na n�kterých obrázcích odvrácené strany M�síce jsou vid�t rozsáhlé hn�dé a zelené plochy. Tmavší místa nep�íliš siln� osv�tlených svah� kráter� znamenají hustý porost ke��. ervenohn�dé plochy nemusí znamenat podzimní zbarvení listí strom�, ale spíše výskyt ur�itého druhu �ervených ke��; i u nás mají n�které ozdobné ke�e �ervenou barvu. Pravd�podobn� je to zp�sob p�izp�sobení se tepelným rozdíl�m.

Na jednom snímku je v oblasti okraje kráteru možno vid�t obrovské koule v trojúhelníkové formaci, které vypadají jako naše antény satelit� a antény radarových kopulí na kopcích zemí za železnou oponou. T�sn� vedle toho stojí velké cylindrovité objekty, podobné kulatým výškovým stavbám nebo t�ípatrovým tanker�m rafinérií ropy. Na okrajích kráter� se nacházejí obrovské bílé haly, podobné našim bývalým hangár�m pro vzducholod�. Jejich délka dosahuje jedné t�etiny pr�m�ru kráteru, tedy nap�íklad 21 kilometr�. Jsou tam ale také stavby ve tvaru polokoulí, rovn�ž bílé; podle stínu je možno rozeznat, že jde o zvedací plošiny. Mezi tím vším obrovské bílé vesmírné lod� doutníkového tvaru, mnohem v�tší, než jsou naše nejv�tší letadla. Toto musí vid�t každý �lov�k sám, aby tomu uv��il.

Musíme existenci t�chto v�cí na M�síci vzít na v�domí a p�emýšlet o nich. Nebo� NASA nep�erušila sv�j program Apollo proto, že na M�síci již není možno odhalit nic nového, nýbrž, jak se pan Steckling dozv�d�l – proto, že na n�m bylo odhaleno p�íliš mnoho.