JL uiuiiiu zaejsicň Židů, nyn v Plzni usedl , rozmohlise valně počtem i hospodářským významem a jsou důležitou složkou plzeňského židovstva.

Jsou to rodiny : Weissů, Tanzerů, Ecksteinů,Schantzrů, Becků, Schwarzu, Weilů, Ledererů,Bandlerů a j .Žid. škola stávala zde již jistě v d,ruhé polovici

18. stol. Původně sloužila za byt rab novi a žid. dětidocházely do n k učen hebrejské řeči, náboženstv ,němčině a počtům. Na ostatn vyučován docházelyžid. děti do zdejš veřejné české školy obecné, ovšemjen po dva dny v týdnu.

Po vydán nových rakouských školských zákonů(r. 1869 a r. 1870) zř dila si zde n. o. ž. v dosavadn

m stnosti soukromou školu obecnou s vyučovac mjazykem německým. Ubýván m žid. d tek a na protesty zdejš ho českého obyvatelstva proti škole německé v obci škola tato zrušena v r. 1905, načežd tky žid. navštěvovaly zdejš českou školu.

Matrika školn zaznamenává odděleně děti žid. odr. 1813. Žid. matrika narozených na katol. faře zdejšobsahuje záznamy od r. 1798.

D le novinářských zpráv z té doby pocházel ze Štěnovic bývalý ministerský předseda italský Kar. Schantzer, jenž vedl liberáln vládu italskou krátce předválkou.

Ke zdejš náboženské obci př slušeli vždy Židéz Plzence, Chválenic, z Litic a čižic.

Stěnovice S612

Geschichte der Judenin Strakonitz.

Bearbeitet von

Josef Havrda, Strakonitz.

Jvdy se usadili židé v strakonickém okol a v městěsamém, nelze s určitost udati. Zat m, co na př kladV o d ň a n y a zejména P r a c h a t i c e ještě ke konciminulého stolet nepřijaly židů do svých zd , a i v pozdějš ch letech obchodn ci židovšt zde ztroskotávali,v bližš m okol strakonickém mnohem dř ve měli svémodlitebny a hřbitovy. Asi před 130 roky na př. bylive značnějš m počtu na H o r a ž o v i č k u ve Slat i n ě , kdež ještě dnes stoj s t a r á s y n a g o g a ,méně početně v e V o l e n i c c h (3 rodiny), na Strakonicku v O s e k u měli hřbitov a m o d l i t e b n u ,z n ž dnes jest kolna; na Volyňsku v Host c ch bylačetná obec (20 rodin), jež měla uprostřed pol a lesůnad stanic Češticemi svůj hřbitov, kterého použ valisouvěrci nejen z H ostie, ale i širokého okol . Dnes jesthřbitov ten opuštěn, náhrobky i zdi hřbitovn většinouzbořeny a rozbity. V uvedených obc ch jsou dosud židovské rodiny, ale v menš m počtu. I v městečkuR á b byla četná obec, o čemž svědč to, že části městečka ř ká se podnes Ž idovna, ačkoli zde židů již nen .Že i v St. již počátkem 16. stol. byli židé usazeni,

o tom svědč zápis v knihách ryt řského řádu Maltézského v St. (archiv ten dnes již jest velmi neúplný)asi takto:

V r. 1509 (jin tvrd , že v r. 1511) byli v St. 2 židéchyceni a souzeni, že křes anského hocha umučili,hlavou dolů jej pověsivše a silně pobodavše, krevz něho čerpali. P ř i mučen prý se přiznali. P řes to, žekrálovská komora za odsouzence se přimlouvala,velkopřevor — byl to Jan ze Švamberka, muž jinaknábožensky snášenlivý, proto i od papeže danýv klatbu — nepovolil a rozsudek byl vykonán, délinkventi byli nad hřbitovem sv. Václava spáleni. Podlepověsti nad t mto m stem popravy byla na památkuzasazena l pa. Je li mohutná l pa vedle silnice k Podsrpu táž, co sem tehdy na památku byla zasazena, bylby tento strom úctyhodný stařec, starý 414 let.

O staletém os dlen St. židy svědč i živý svědek,84 lety stařec H ynek Wottic, soukromn k. Ten tvrd ,že jeho rod trvá v St. přes 400 let, a tvrzen své prokazuje částečně rodokmenem. Ve starých spisechjedná se o Lazaru Wotticovi, pak byl Skal Wottic,Michal Wottic a po něm následovala ještě 2 pokolen .

V St. nedaleko hřbitova u volyňské silnice, domku,kde nyn bydl lesn k, ř kalo se „Flusárna". Tam bylystáje a chlévy. Na vlhkých od močůvky zdech „vykvétal" salnytr, to byla před 140 lety důležitá surovina k výrobě střelného prachu a výbušných látek.Látka proto velmi vzácná. Chud občané strakoničtseškrabovali ji se zd , čistili, vyluhovali z hnojiště azemě a vydělávali si t m slušné pen ze. Jaké bylo jichuleknut v r. 1807, když krajský úřad doručil jim patent c saře F rantiška I . s poukazem na tresty, neustanou li v samovolné výrobě salnytru, nebo sb rán a

Dějiny Židův Strakonic ch.

Zpracoval

Josef Havrda, Strakonice.

čištěn salnytru prohlášeno za c sařský regál. V § 4patentu se prav : „Každý, kdo chce salnytr a prachdělati, mus se ohlásiti u úřadu (t. j . u generáln artilerie), který každiému, jehož k tomu za schopna uznal,uděl povoluj c list s výhradou židů."

Jak známo, byla židům vykázána vždy jen jistá částměsta k obýván ; v St. od počátku 16. štol. bydlili naproti hradu za řekou Volyňkou, m sta podnes jestznámo pod jménem „Ž idovna". Na počátku 18. stol.měli v Bezděkově (čili Nových Strakonic ch) modiitebnu, a jistě již tehdy, ne li dř ve, i h ř b i t o v , jako tom svědč staré, do poloviny zapadlé, omšelé pomn ky s nápisy většinou nečitelnými v předn částihřbitova. V druhé části honos se hřbitov pomn kynádhernými, nákladnými.

Modlitebna nacházela se v domě, jehož pozdějš mmajitelem byl JU D r. L e r a c h , a v témž domě bylapro žid. ženy i ritueln koupelna. P ředt m modlitebnaněkolikrát se přestěhovala do jiných soukromýchdomů, též do nejbližš ho sousedstv nynějš sokolovny,pak v r. 1741 vyhořela. Ihned po ohni vystavěli si novou, dřevěnou, jež však v r. 1858 se probořila podsnoubenci, a synagoga byla opět v nájmu. Za budovouhostince „U tř lip'' v uvedené již Židovně byly malépozemky a nuzné domky souvěrců; když v r. 1860z skali židé úplné rovnoprávnosti občanské a mohli selibovolně stěhovati, prodali svůj majetek zde a postavena tam nynějš , na tehdejš dobu jistě nádhernás y n a g o g a . Má dva vchody, hlavn do'př zem promuže, a druhý, postrann , pro ženy; ale tento vchodpostrann otv rá se jen dvakrát v roce, totiž o Novémroce a Dni sm řen . Pěkné stolice zhotovil vlastenecstrakonický Jan Vlastimil Plánek. Synagoga stála18 tis c zlatých rakouskýcb Vedle synagogy postavenajednopatrová budova, v n ž nacház se zasedac s ňobce a byt pro ^kosteln ka. Zasedac s ň slouž v doběpotřeby za výpomocnou modlitebnu. Synagoga tatobyla tehdiáž prvn v jižn ch Čechách, — aspoň co senádhery týkalo, — moderně zař zená, na ozdobnýchsloupech, hodně plastiky. V celém kraji se o n mluvilo, hlavně o svěcen , a budova budila pozornost daleko široko. Tehdy byl starostou ž. o. tov. F u c h s .Synagoga byla dobře budována, dlouho nepotřebovalaoprav, až v r. 1927, tedy po 67 letech, počaly se propadávati sloupy galerie a celý objekt nákladněopraven.

Ke konci 18. a na počátku 19. stol. velmi se rozš řila výroba tureckých fezů. Čepice pracovány ručně,mnoz občané mohli z výroby té státi se zámožnými,žel však vydělané pen ze neuměli udržeti; a když rukodělná výroba fezů počala upadati, t m, že se zavádělystroje, byli opatrnějš židovšt výrobci zde prvn mi ajedinými továrn ky. Od let 1817 byli to továrn ci:Bratř Weilové, F iirtové, Volf Jakub, Moric, Josef.

Buckel HJdmund a Josef. Od Weilů převzal továrnuLeopold G utfreund, když se mu však nedařilo, ujel doAmeriky a továrnu v konkursu koupil J. Stein. Tenvystavěl si v r. 1878 v největš bl zkosti hradu nádherný dům, který zevnějškem zastiňoval vedle stoj c palác ryt řského řádu Maltézského a protože cizince uváděl v omyl, jako by to byl majetek řádový, přezděnomu „palác''''. Z toho vedou okna na nejv ce frekventované prostranstv „Duhovec" a do zahrady a jinéhomajetku řádu Maltézského'. To nesl těžce velkopřevorkn že Lichnovský, který r. 1884 poručil postaviti předpalác velikou ze , ukončenou vysokou věž s ochozem.Továrn k S t e i n žádal, prosil, nab zel odškodné a konečně zatvrzelého velkopřevora i žaloval. Soud dalsice Steinovi za pravdu, že měl právo na koupenémpozemku si postaviti dům, dodal však, že neměl právabudovati okna směrem k majetku maltánskému, a takpři prohrál.

Od chv le, kdy postavena byla nová synagoga, pečovali o duchovn výkony tito rab nové: F ii r t h, druhýbyl krajský rab n Em. P o l á k , následovali: D r. P r až á k, v r. 1883 L a m b e r k, v r. 1886 D a n k o v i ča Em. S i t t i g (současně učitel), B a c h r a c h (sou

nec „Myšině"), někdy v r. 1875 přestěhovala se do domu pravovarecného měš anstva („U b lého vlka"), přeměněna v dvoutř dn , veřejnou. Dlouho a starostlivěna n působil ř d c učitel Em. S i 11 i g. který zemřel1898, pak B a c h r a c h a S t e r n . Škola přeměněnana českou, ale nevydržela tak dlouho, r. 1908 byla

Em. Sitt Rb. Arnold Flaschner

Synagoga (vnitřek)

casne ucnel) zavalky dr. V o l f a od r. 1923 působzde Arnold F l a s c h n e r . Válečné události přivedlydo St. kantora Menkesa, jenž v nepř tomnost rab natohoto zastupoval.

Vlastn , německou školu měli zde židé dř ve nežsynagogu. S počátku byla soukromá, jedinotř dn , um stěna v dome u mostu přes Otavu (nyn jest tam hosti

trvale zavřena. Posledn učitel J. P e r e l e s ještěpřed uzavřen m školy vzdal se učitelstv , věnoval seagentstv a zemřel r. 1924.

D ne 15. ledna 1807 založili si Židé v St. dobročinnýa pohřebn spolek „Wohltätigkeitsverein ChewraKadischa", jenž podporoval chudé a zchudlé souvěrcea měl na starosti hřbitov. Prvn m jeho předsedou byluvedený již M chal Wottic, který se o založen spolkunejv ce zasloužil. Po něm byli předsedy továrn ci Moric F ürt a 50 let Jakub Wolf F ürt. Stoleté jubileumv r. 1907 slaveno bylo s velikou okázalost . Spolek věnoval chudině celkem 100 tis c rak. korun. N yn jejeho předsedou centráln ředitel fezáren Otto S a x 1a náměstkem obchodn k " W e i n t r a u b . Stejně humánn byl dámský spolek „Israelitischer Frauenverein", dále zř zeny ještě spolky „Harmonie" a„Union der Textilarbeiter".

Do konce 19. stol. výroba fezů vzrostla na rozsáhlémilionové podniky — 4 továrny v St. a 1 v bl zké vsiMutěnic ch —, jež soukrom majitelé v r. 190Ö proměnili na akc. společnost. A třebaže po světové válcevýroba fezů upadla, když v Turecku zakázány, továrny dovedly se včas přizpůsobiti a vyráběj zbožjiné: látky, deky, drátěná s ta, čapky a j . , dobře prosp vaj a jsou dosud majetkem židovským, v němž nacház obživu na tři tis ce děln ků, zř zenců a úředn ků .

Ale přes to žid.ů ve St. ubývá, zejména od té doby,kdy podniky soukromn ků proměněny v akc. společnost, nebo všichni býval majitelé továren, nyn držitelé skoro všech akci , vystěhovali se do V dně; i úředn ci někteř . V r. 1878 bylo židovstvo v St. v rozkvětu,bylo zde 95 namnoze v cečlenných rodin. V r. 1890č talo město St. 7112 obyvatel, z toho 326 židů,v r. 1900 mezi 7502 obyv. 281 židů, v r. 1910 bylo zde186 židů v r. 1930 při 9882 obyv. napočteno 95 židtt,z nichž 70 poplatn ků.

Do ž. o. .strakonické č taj se Židé z obc Volenie,Katovic a Štěkně. Starostou obce od r. 1914 byl advokát JU D r. Max B r o c k , který v prosinci r. 1932 hodnost tu složil a přejal ji obchodn k Zikmund K o h n.

Jako ozdobu strakonického židovstva uvésti jestuniv. pofesora JU D ra AI. Z u c k e r a, který se sicev St. nenarodil, ale nejlepš léta života zde z trávil.

Elise Lažansl Y Heinrich Bán š

Synagoga (vnějšek)

Moric Saxl lni. Otto Saxl MUDr. Max Brock Jakub Kraus

Dr. Josef Zucker Hřbitov (Nejstarš část) Josef Ehrmann

614 615