FoKUS l PŘínoon

PAMEŤ KRÁLE ŠuMAVYProč jeleni nikdy nechod í za bývalou železnou oponufJ luctE xnvnruovÁ / FoTo n,tnrĚ: srnÁrusrÝ

en luxus kráčet kilometry ote-vřenou planinou, prodírat sehust1ýrni lesy, mlázím i mokřadya uŽívat si minimální přítom-

nost lidÍ v Česku Žádné jiné míito ne-nabizl. A právě proto mohla na Šumavěv uplynulých letech vzniknout unikátnístudie, která mapovala zvyky krále zdej-šÍch smrčin: jelena. Šest let nosily stovýzvířat obojky s GPS a kromě detailů o je-jich denním rytmu i vztazÍchmezi jeleíya laněmi z dat vyplyrrula také jedna áocelánečekaná věc. I kdyŽ z českého pohraničídármo zmizely dráý Železné oporiy, Šumav-štÍjeleniodmítají linii, kudy dfiv veďy, na-dále překračovat. A co vít - .'" p.ó.to",kteý jim komunistický reŽim kdyši vyme-zil, se neomezují jen generace' jeŽ árátyještě zaŽily, ale také nově narozená mlá-ďata. Kvůli dramatům, která jeleni u plotuzaŽívali, se Železná opona stala soutástíjejich kolektivnÍ paměu. Vymazat ji budemožná trvat staletí.

Plachý obrLouky, mokřady i tmavé smrčiny nedalekošumavské Kvildy pokqiivá tenká vrstvasněhového poprašku. Pláně křiŽují prvníletošní běžkaři, kteří co chvíli mÍjójisku-piny pasoucích se zvířat. Zatímco vidětstáda srnců dnes není Žádnou vzácností,zahlédnout v pňrodě jejich mohutnější přÍ-buzné je docela štěstí. Pokud elovek spo-chá a chce jelena zahlédnout takřka na-jisto, nezb1ívá než vyrazit do srubu, kteýpro jejich pozorování správci parku postá-vili v oboře Beranky u Srní ná Klatóvsku.Sto tficet jelenů, ktefi tu zimují, se po zby-tek roku pohybuje ve volné prirodt. 1souvelmi plaší, a i když se v zimě štahu;Í É kr-me]cům nedaleko srubu, stačí jeáen ne-opatrntý pohyb - a rozutečou se od oborydo plochy veliké jako sto fotbaloqých hřišÍ.

Áuto tedy zůstává na nejbliŽší asfaltcea dál se jde asi kilometr pěšky. Po chvílise mezi smrky vynoří branka - a za n7malý srub s velikým sklem. Jen pár desí-tek metrů od okna stojí tři tucty elegant-nÍch, sto- aŽ dvousetkilovrých je1enů. Pře-ŽvykujÍ slámu, rozverně do sebe tu a tamšťouchají, jakmile ale klapnou dveřeod-srubu, všechny páry vekých hnědýchočí se na vteřinu přesně otočí směiemk vetřelcům. Překotně polykají rczžýka-nou-slámu, nervózně presňpuji - a četají,3-d3lan' která je vede, vydá signď k riprkir.Když.užse da]ší zvul<y ze srubu neoajvají,uklidní se a sk]oní hlavy zpět ke krmení.'

- M Šumavě nyn1ži1inecelé dva tisíce je-lenů a nejsou tu rozhodně žádn:i'rni nováčky'Sedm let stará vichř{ce Kyrill a kůrovcovikalamita však oďesnily velkou část zdejšÍchwcholků a jeleny i lesníky postavity přednovou sifuaci: jelen totiŽ tráví většinu časuprávě na wšcích kopců, kde žere kromětrávy' kapradin nebo boruvčí také qýhonkystromů. Ato můŽe býtvmladém oslabenémlese docela problém.

'Po obou kalamitáchbylo třeba wcholky nově zalesnit, takžejsme potřebovďi zjistit, do kteých oblastíjelenichoď nejvícg abychom tam stromkypokud moŽno nesáze]i neboje před okusempořádně ochránili," říká biolog Pavel Šustrz Centra l5,Ízkumu globáLrí změny pfi Aka-demii věd ČR, kteý život jelenrr vnarodnimparku mapoval ještě coby správce parku.Zároveň si chtěli s kolegy potwdit sue ao-mněnky o tom, jak jejich svěřenci vlastněŽijÍ.

''Udaje o jejich návycích byly zastarďé,autoři knih o myslivosti je od sebe navzájem

jako na Šumavá Krajinu zde neprotínáŽádná velká si]nice a lwů]i bývďém; voje;skému újezdu a železné oponě se tu uóho-vďa nejrozsáhlejší česká divočina, umoc-něná sousedstvím s bavorským národnímP".k:*. Z jednoho mi]ionu eur, kteýdo Šustrova ýzkumu vloŽily némeckáa česká vláda i Ewopská unie, nakoupilisprávci obou parlrů obojlry s bateriemi, GPSa vysílačkou, jeŽ stu jelenů a dvěma stůmsrnců nasaď]i. Za ímco u pfibliŽně třiceti-kiloých srnců šlo o poměrně jednoduchouvěc (spravci je chytďi do pastÍ a obojky jimnasazovďi bez uspání), u metrákoÚchtvoru s mohutr:ým pamám to byl av|,na1e-leny většinou odchytávď u krmebí v obo-rách, střelili je uspávací injekcí, nasadili jimopojgk - a pak je opět injekcí probrali.

"Týobojky pro ně asi byly trochu nepohoďnápřece jen váŽiiy skoro kilogram,,,připouštípochyby čýřiač\rřicetiletrj sportovně oble-čený biolog.

h\r_ _

Ť.

po_desítky let opisovali, akfuďní data o je-iich životě celoewopsky chyběla," dodaíáSustr. Nové technologie v podobě zlevňu-jící GPS navíc umoŽnily zvířata sledovat ne-b1Ívďe podrobně.

Obojky s cPSNikde jinde by se zároveň nemohli zkou-maní jeleni pohybovat s takovou volností

_ Šest let posílďy obojky vrýzkumníkůmkaŽdých pět minut zprávy ó tom, kde sezvíře nacházi, zda žete, spí anebo běŽí.UmoŽnily porormávat jeho polohu s dalšímizvÍŤaý nebo se vydat do míst, kde se jelenipohybovďi, sebrat tam trus - a z něj potomzanďyzovat, jaké rostliny konzumováh. po-twdilo se například, Že jeleni více než polo-vinu času odpočívají, že po větŠinu roku Žijí

24BESPEKT 6 l s. - g. ÚtloB 2014

}ana a jeleni oddě]eně (samci laně po oplod-nění opouštějÍ a toulají se osamoceně kra-Inou, zatímco samice se spojí do menŠískupinky a vychovávají koloušlry společně;pleni se k nim pfipojÍ zase ď v době pářenínebo v případě hodně fuhé zimy - stádo ďei potom vede samice). Nebo Že jeleni za rokobejdou průměrně asi šedesát kilometruřtverečních - a toto teritorium se běhemjejich Života skoro nemění.

llentální hranicePři pozorování tras svt7ch svěřenců si Pa-Yel Šustr jednou vŠimÍ podivného vzorce,tteý se v mapkách opakoval předělem,kde se zvířata z jednotliqich zemí zara-zila, nebyla přírodní bariéra v podobě horna státní hranici, ďe linie o několik set i ti-sÍc metrů dál v českém rmitrozemí.

'Došlomi' Že jeleni na české straně Šumavy chodípřesně do míst, kde dřÍve vedly dráty že-leané opony. A stejně se chovají jeleni z Ně-

JELENIu ŽelezNÉ oPoNYNEUMIRALI,DESILY JE ALESVETLICE, KTEREU PLOTU OBCASLETALY.

se nechoď, umožňuje model železné opony,kteýpřed několika leý postavil majitel ho-telu Alpská vyhlídka nedďeko Kvildy. Cestakpamátníkuvede po asfaltce, jež dřívlemo-vďa Železnou oponu a slouŽi]a pohraniční-kům k její kontrole. Kudy vedly samotnédráý, naznačují dvě úzké, do sněhu vytla-

hraničníci poznali, když se někdo pokusilpřekonat hranice. V letech 1953-1965 pou-štěli navÍc do drátu si]né elektrické ýboje,coŽ si vyžádalo desítky obětí. Zvěř měl aleod proudu držet dál tŤetí plot, předsunuýo pár metrů před pletivem s proudem. Je-leni tu tedy poďe vzpomínek místních my-slivců neumírďi, k tomu, aby si cestu dďdo Bavorska rozmysleli, jim stačila uŽ tatomechanická překážka. V ještě větší rrzdále_nosti od oponyje potom drŽely hlavně svět-lice, jeŽ na drátech přibyly v sedmdesáýchletech a lrteré vystřelovďy, kdykoli se oponyněkdo dotkl.

"Pro plaché jeleny bylo to třas-

kání a proudy světla noční můrou, začď sehranici definitivně vyhýbat,'myslí si Šustr.

Zda se b1ivalé železné oponě vyhýbajÍi srnci, které Šustrův tým také opatřilobojky, se nepotvrdilo. Pohybují se totiŽna rozdíl od jelenů jen na asi dvou kilo-metrech čtverečnÍch a ti z nich, kteřÍ no-sili obojek, bezprostředně

"u opony'ne-

časkútěIat?(|ebniu oboře Bemnkg)

mecka,u popisuje biolog. A co víc - necho-vají se tak jen ti jeleni, kterÍ dráty osobnězaži|i, ale i jejich m]áďata.

'Kolouch totiŽtráví s matkou celý pnrní rok Života: učÍse, co je bezpečné žrát, jak hledat úkryt -i na kterém územlje bezpečné se pohybo-vat," vysvětluje si zvláštnost Šustr.

Udělat si představu o zkušenosti, kvůliníŽ si jeleni dodnes pamatují, Že ,zadráý"

čené bílé stopy, vinoucí se podél silnice -po stržení plotu správci parku vyrrŽili vyká-cený rowý pruh země k vytyčení běŽeclýchtras.IGyz cesta dojde ď kAlpské vyhlídce,rrymoří se ze sněhu kovové zátarasyvetvatrujeŽka, stráŽní věž i tři řady pletiva s ostna-t117m drátem a cívkami. Ploý jsou od sebevzdáleny právě na šířku kol traktoru, kteýmezi nimi udržovď h]adkou orarrici, aby po-

Žili. Ze všech jelenů vyrazili mimo hraniceželezné opony jen čtyři odvážlivci. 'Asi

jemimořádně vyděsil nějaký člověk se psemnebo rys,u uvažuje Šustr. Těch, kdo bu-dou podobnými okolnostmi donuceni svéznámé teritorium opustit, podle něj všakbude logicky přibývat.

'Postupně o strachz opony pravděpodobně pŤijdou, můŽe toale trvat i stovky let," dodává Šustr. l

BESPEKT.CZ25