126

Páv konžskýTento druh lze vidět napří-

klad v Zoo Antverpy, která je dr-žitelem plemenné knihy a koordi-nátorem chovu. V České republi-ce byl k vidění i několik let v ZooDvůr Králové. V současné době,pokud je mi známo, u nás bohu-žel není chován.

Na rozdíl od všeobecné zná-mých pávů neobývá Asii, ale jakjiž z latinského názvu vyplývá,žije na africkém kontinentuv Demokratické republice Kon-go, dříve Zairu. V roztříštěnýchpopulacích zde obývá nížinnédeštné pralesy do 1 200 m n. m.Díky těžko přístupným místům jeho výskytua tím ztížené možnosti pozorování o němnení z přírody mnoho informací. V IUCN jeoznačen jako vvuullnneerraabbllee –– zzrraanniitteellnnýý. Jeho po-pulace se odhaduje na maximálně 10 000 je-dinců a je ohrožena nelegálním lovem a káce-ním lesů.

DDééllkkaa:: kohout 64–70 cm, slípka 60–63 cm.HHmmoottnnoosstt:: kohout okolo 1,3 kg, slípka

okolo 1,1 kg.PPooppiiss:: kohout má na hlavě chocholku ze-

předu z bílého peří, za kterým je několik tma-vých pírek. Hlava, krk, hruď a břicho jsoumodré. Pod hlavou na krku holá kůže červenébarvy, která v toku nabývá jasné barvy. Zádaa ocas černé se zeleným leskem. V toku vytvá-ří z ocasu vějíř tak jako pávi ko-runkatí. Postrádá jak jejich délku,tak i oka.

Slípka má záda a ocas jasnězeleně lesklý, zbytek těla je červe-nohnědý a na hlavě pak malá cho-cholka téže barvy.

Pávi konžští jsou všežravci.Živí se ovocem, semeny, výhony,zelenými částmi rostlin, bobule-mi a značnou složkou potravy jerůzný hmyz a měkkýši. Jsou tomonogamní ptáci. Pohlavně do-spívají a finálního zbarvení dosa-hují ve druhém roce života. Slípkymohou snášet někdy již prvním

rokem. Slípka snáší 2–3 vejce rezavohnědébarvy. Inkubace trvá 26–28 dnů.

Rod PavoDruhý z pávů, rod Pavo, čítá dva druhy,

jsou to: ppáávv kkoorruunnkkaattýý ((ppaavvoo ccrriissttaattuuss,,LLiinnnnaaeeuuss,, 11775588)), který je monotypický, a ppáávvzzeelleennýý ((ppaavvoo mmuuttiiccuuss,, LLiinnnnaaeeuuss,, 11776666)), kterýmá tři poddruhy: ppaavvoo mmuuttiiccuuss mmuuttiiccuuss,, ppaavvoommuuttiiccuuss iimmppeerrááttoorr,, ppaavvoo mmuuttiiccuuss ssppiicciiffeerr.

Rozsah rozšíření ppáávvůů kkoorruunnkkaattýýcchh, téžnazývaných pávi modří, je značný, a to od ŠríLanky přes Indii, Pákistán, Bhútán,Bangladéš až po Nepál. Díky tomuto velmi ši-rokému teritoriu je jeho populace početnáa velmi stabilní (v IUCN označen jako lleeaasstt

ccoonncceerrnn –– mmáálloo oohhrroožžeennýý).Divoké introdukované populacese též vyskytují v mnoha zemíchsvěta – například v USAa Austrálii. Divoká populace se oddnes již domestikovaného korun-katého páva liší. Populace chova-ná staletí v zajetí je více buclatáa na nižší noze, zatímco divokápopulace se štíhlostí více podobápávu zelenému.

DDééllkkaa:: kohout 180–230 cm,slípka 90–100 cm.

HHmmoottnnoosstt:: kohout 4–6 kg,slípka 2,75–4 kg.

PPooppiiss:: kohout má na hlavěchocholku z per, která jsou za-

končena jakýmsi vějířkem. Nad i pod okemse mu od zobáku táhne bílý pruh, jinak je celáhlava, krk a prsa modrá. Hřbet zlatě zelený.Křídla jsou světle šedá s černým pruhováním.Nadocasní krovky jsou tvořeny pery zakon-čenými oky. Slípka má hrdlo a břicho bílé,celé tělo hnědé, na krku a chocholce se zele-ným leskem.

VVýýsskkyytt:: pávi obývají listnaté lesy s podros-tem, obdělávaná pole. Vždy v blízkosti řek čizdrojů vody a vyskytují se i v blízkosti vesnica měst.

PPoottrraavvaa:: jsou všežravci, od zelených rost-lin přes semena, ovoce, hmyz až po malé hlo-davce a plazy.

Páv korunkatý je polygamní pták, na ko-houta připadá několik slípek.V toku kohout zvedá nadocasníkrovky, které jsou dlouhé140–160 cm, do vějíře. Přitom šus-tí pery. Toto chování je pro ko-houta v toku typické, vyskytuje sevšak i u slípek a dospělejších ku-řat. Kohout vějíř roztahuje nejenna slípku, ale i na jiné druhy ptá-ků, u mne například na slepicea bažanty. Dříve se předpokláda-lo, že velikost a barva rozprostře-ného vějíře je rozhodující proslípku při volbě partnera.Nejnovější výzkumy potvrdily, žestejnou, ne-li větší roli má i zvuk

Pávi patří k nejznámějším a zároveň nejkrásnějším ptákům na světě. Počítáme k nim dva rody, a to Afropavoa Pavo. Prvním a velmi málo známým pávem je rod AFROPAVO, který je zastoupen jediným druhem. Jedná seo páva konžského (Afropavo congensis, Chapin, 1936). Byl objeven a popsán poměrně pozdě, v roce1936. Do evropských chovů se dostal o rok později. Bohužel je tento druh velmi vnímavý k onemocněníma značně trpí přepravním stresem, v důsledku čehož snadno dochází k úhynům. První odchov v Evropě byldosažen v roce 1960. Jeho populace v zajetí je málo početná a pohybuje se okolo 100 kusů. Chov v zajetíkromě vnímavosti k chorobám a malé snášce negativně ovlivňuje značná příbuznost chovaných ptáků.

Pávi

Páv konžský, pár.

Dospělý páv korunkatý, mutace bílá.

127

šustění vějíře a ocasních per přitoku a hlasový projev kohouta.Tok a snáška pávů jsou závislé najejich rozšíření – například na ŠríLance je to leden až duben,v Nepálu říjen až prosinec, v na-šich podmínkách probíhá oddubna. Pávice na přelomu dubnaa května snáší do důlku na zemivětšinou 3–6, velmi výjimečně až8 vajec světle smetanové až kávo-vé barvy, zřídka jemně skvrnité.Po 28–30 dnech inkubace se líh-nou kuřata, která jsou v prvních8 týdnech velmi náchylná na pro-chladnutí a vlhko. V našich pod-mínkách je lepší pávici s kuřatyv této době umístit do celozakry-té voliéry. Co se krmení mladýchtýká, musíme stejně jako u všechkuřat hrabavých mít zastoupenuv dostatečné míře bílkovinnousložku. Já používám na první mě-síc granule pro bažantí kuřataBŽ1. Před lety, v dobách, kdy ne-byla možnost opatřit si kvalitnígranule, jsem podával tuto mí-chanici: nadrobno nakrájený řeb-říček obecný (Achillea millefoli-um), nastrouhané vařené vejce,tvaroh, mrkev, strouhanka plusdoplněk vitaminů a minerálů.Příprava míchanice je náročnějšína čas, jelikož se musí připravo-vat každý den čerstvá. Kuřatapávů rychle rostou. Pokud pávychováme volně na zahradě, po ri-zikových 8 týdnech je s matkoumůžeme vypustit a většinu potravy si saminaleznou. Pávy před snáškou krmím granulo-vanou směsí pro bažanty BŽN a BŽ3 po zby-tek sezony k těmto granulím přidávám ještěčirok a pšenici. V podstatě se jedná pouzeo přikrmování, neboť většinu potravy si na-leznou sami na zahradě. Pohlavímladých pávů jde rozeznat asi ve4–5 měsících, kohout má světlákřídla s černým pruhováníma krk má sytější barvu. Kohoutise ve druhém roce vybarvují došatu dospělých, jen nadocasníkrovky mají výrazně kratší.Plného zbarvení a pohlavní do-spělosti dosahují až třetím ro-kem, kdy jim dorůstá vlečka z na-docasních per. Z tohoto pravidlaexistují samozřejmě i výjimky.Slípky jsou schopné snášky větši-nou již v druhém roce života.Kohouti jsou schopni se pářit vevelmi výjimečných případech vedruhém roce. Finální velikostikohouti dosahují okolo 5. roku ži-

vota. Pávi se dožívají vysokého věku, není vý-jimkou věk i přes 20 let.

ChovPávi jsou v zajetí chováni již mnoho sto-

letí, jednak jako okrasa a také v dřívějších do-

bách pro chutné maso. Dnes jsoupředevším okrasou na hradech,zámcích a v zoologických zahra-dách, kde se mohou volně pohy-bovat, a tak plně vynikne jejichpřirozená krása. Zavřením tohotovelkého ptáka do voliéry se při-pravíme o mnoho krásných zážit-ků. Pávy jsem začal chovat ještějako malý chlapec v roce 1971.V současné době chovám pávy1,4 volně na zahradě, která mározlohu 5 000 m. Jelikož chovámi několik druhů bažantů a volnězdrobnělé velsumky, pávi se zdr-žují v jejich blízkosti. Chodí sicena různé procházky, ale nikdypříliš daleko a vždy se vracejí.V naprosté většině se pohybujíasi na 1 000 m2. Velmi se jim líbíchodit po vrchu voliér pro bažan-ty. Jsou velmi zvědaví, pokud při-jdu na zahradu já nebo kdokolijiný, v okamžiku, kdy to zaregist-rují, přijdou se podívat, co se děje.K hřadování využívají jednak vo-liéry a jednak okolní stromy.Přestože mají možnost se schovatve voliéře, která je stále otevřená,tuto možnost využívají pouze vedne při dešti. Hřadují a noc trávívždy venku za jakéhokoli počasíi v zimním období. Výrazný hla-sový projev kohouta v ranníchhodinách bývá mnohdy překáž-kou jeho chovu. Přestože se mijeho hlas nejeví příliš obtěžující,je lépe mít tolerantní sousedy.

Pokud chcete chovat pávy na volno, je třebamít větší skupinu alespoň 1,3 nebo více jedin-ců. Pohromadě lze chovat i více kohoutů,aniž by to působilo problémy, ale s adekvát-ním množstvím slípek. Dále je důležité, abybyli krotcí a měli k svému chovateli důvěru.

Dospělý páv korunkatý, mutace černokřídlá.

Dospělý páv korunkatý, mutace straka.

Detaily hlavy pro porovnání.

128

Pokud kupujete starší ptáky, je třeba je dob-ře usadit. Zakoupeným pávům je dobré za-střihnout jedno křídlo, čímž se omezí jejichlétání, a zároveň je zavřít na alespoň 6–8 týd-nů do voliéry odpovídající velikosti, ze kterébudou mít dobrý rozhled po okolí. To si po-sléze vtisknou do paměti. Denně pak je dob-ré uvykat je na nového chovatele a vždy přikaždé kontrole jim podat nějakou laskomi-nu (nakrájené jablko, nepražené buráky,moučné červy, drobky starého pečiva). Pozmíněných osmi týdnech je vypustit pouzena 1–2 hodiny a zase zavřít zpět do voliéry.Dobu, kdy budou volně mimo voliéru, kaž-dý den prodlužovat a posléze je nechat vol-ně. Ve voliéře pak stále nechávat krmivoa vodu.

ZbarveníV životě jsem choval mnoho druhů ptá-

ků a vždy jsem tíhl k přírodnímu zbarvení.Mutační ptáci mě naprosto neoslovovali. Alejak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo. Touvýjimkou je pro mne mutace pávů černo-křídlých. Kohouti se od přírodních příliš ne-liší. Oproti přírodnímu zbarvení je kohoutčernokřídlý malinko tmavší a křídla má čer-ná s modrozeleným leskem. Slípka je dia-metrálně odlišná. Je bílá s hnědou kresboua lehce zeleným krkem. Kuřata této mutacese líhnou bílá.

Pávi korunkatí u nás jsou nejčastěji cho-váni v přírodním zbarvení, pak v mutacibílé, černokřídlé a jako straka. Celkemv současné době existuje více než 220 muta-cí tohoto druhu. Především v USA jsou za-tíženi chovem a tvorbou stále nových a no-vých mutací. Bohužel řada těchto mutacínení skutečnou mutací páva korunkatého,ale jedná se o křížence s pávem zeleným.Díky tomuto křížení se omezila agresivitapávů zelených a zvýšila se jejich odolnostproti nižším teplotám. Všichni mutačnípávi, kteří se nazývají ssppaallddiinngg, jsou v pod-statě kříženci mezi modrým a zeleným pá-vem. Mutace nazývaná eemmeerraall ssppaallddiinngg zna-mená, že podíl krve páva zeleného je většínež 75 %.

ZZáávvěěrreemm nněěccoo mmáálloo zz ggeenneettiikkyy nněěkkoolliikkaanneejjbběěžžnněějjššíícchh mmuuttaaccíí ppáávvůů kkoorruunnkkaattýýcchh

MODRÝ×MODRÝ=100 % MODRÝ

ČERNOKŘÍDLÝ×ČERNOKŘÍDLÝ=100 % ČERNOKŘÍDLÝ

MODRÝ×ČERNOKŘÍDLÝ=100% MODRÝ ŠTĚPITELNÝ NA ČERNOKŘÍDLOU

MODRÝ ŠTĚPITELNÝ NA ČERNOKŘÍDLOU×MODRÝ ŠTĚPITELNÝ NA

ČERNOKŘÍDLOU=25 % ČERNOKŘÍDLÝ 50 % MODRÝ ŠTĚPITELNÝ NA

ČERNOKŘÍDLOU 25 % MODRÝ

ČERNOKŘÍDLÝ×MODRÝ ŠTĚPITELNÝ NA ČERNOKŘÍDLOU=50 %

ČERNOKŘÍDLÝ 50 % MODRÝ ŠTĚPITELNÝ NA ČERNOKŘÍDLOU

BÍLÝ×BÍLÝ=100 % BÍLÝ

BÍLÝ×MODRÝ=100 % MODRÝ ŠTĚPITELNÝ NA BÍLOU+BÍLÁ PÍRKA

MODRÝ ŠTĚPITELNÝ NA BÍLOU×MODRÝ ŠTĚPITELNÝ NA BÍLOU=25 %

BÍLÁ 50 % MODRÝ ŠTĚPITELNÝ NA BÍLOU 25 % MODRÁ

BÍLÁ×MODRÝ ŠTĚPITELNÝ NA BÍLOU=50 % BÍLÝ 50 % MODRÝ

ŠTĚPITELNÝ NA BÍLOU+BÍLÁ PÍRKA

BÍLÝ×ČERNOKŘÍDLÝ=100 % MODRÝ+BÍLÁ PÍRKA ŠTĚPITELNÝ DO

ČERNOKŘÍDLÝCH A BÍLÝCH

STRAKA×STRAKA=50 % STRAKA 25 % MODRÁ+BÍLÁ PÍRKA 25 % BÍLÁ

STRAKA×MODRÝ=100 % MODRÝ ŠTĚPITELNÝ NA STRAKU+BÍLÁ PÍRKA

STRAKA×ČERNOKŘÍDLÝ=100 % MODRÝ+BÍLÁ PÍRKA ŠTĚPITELNÝ DO

ČERNOKŘÍDLÝCH A STRAK

STRAKA×BÍLÝ=50 % STRAKA 50 % BÍLÝ

Pávi zeleníV dnešní době, je populace zzeelleennýýcchh

ppáávvůů ((ppaavvoo mmuuttiiccuuss)) velmi slabá a jednotli-

vé poddruhy v čisté formě jsou velmi vzác-né. Oproti pávu korunkatému jsou na znač-ně vyšší noze a tělo je vzpřímenější, delšía štíhlejší. Řekl bych, že hrdé držení těla sví-tivě zelené barvy a velmi vysoká a úzká cho-cholka mu dodávají až mystickou krásu. Po-vahou jsou agresivní i ke svému chovatelia v zimě vyžadují temperované zimovištěodpovídajících rozměrů. Mladí kohoutijsou od slípek takřka k nerozeznání, kohou-ti mají světlejší pera na letkách a ocasnípera jsou jednobarevná. Slípky mají naocasních perech světlé proužky. Někteří au-

Pavo muticus muticus v toku.

Pavo muticus muticus při páření. Dva týdny stará kuřata Pavo muticus.

Roční a dvouletý pár, mutace černokřídlá.

129

toři popisují 5–11 poddruhů, ale platná sys-tematika je dělí do tří poddruhů. Potrava jeobdobná jako u pávů modrých; je známo,že jejich potravou jsou i malí, nezřídka je-dovatí hadi. Pávi zelení mají široký areálrozšíření od otevřené krajiny, od savan porůzné typy lesa. Jsou taktéž polygamní.Dospívají a plně se vybarvují až třetím ro-kem. Kohout při toku rovněž rozevírá na-docasní krovky do vějíře. Slípka klade dodůlku na zemi 3–6 vajec. Inkubace je26–28 dnů.

PPooppiiss:: kohouti mají výrazně menší po-hlavní dimorfismus než pávi modří, hlava jemalá štíhlá, od zobáku k temeni tyrkysověmodré barvy se zeleným leskem na oboutvářích a kol očí holá kůže bílé barvy, zaokem je žlutý půlkruhový pás. Na temenise tyčí zelenomodrá štíhlá špičatá chochol-ka o výšce 13–16 cm, slípky mají chocholkuasi o 2 cm nižší a spíše zakulacenou. Nadlouhém, štíhlém krku jsou zelená pera sezlatým leskem ve středu s modrou skvrnou,hruď a břicho jsou zelenomodré. Křídlamodrá a letky šedohnědé, záda zelená sezlatým leskem, nadocasní krovky zakonče-ny oky jako u modrých pávů, ale s výrazněj-ším zeleným leskem, rozpětí křídel dospě-lých kohoutů dosahuje až 180 cm.

DDééllkkaa:: kohout 180–300 cm, slípka100–110 cm.

HHmmoottnnoosstt:: kohout 3,8–5 kg, slípka2,5–4 kg, hmotnost vylíhnutého kuřete sepohybuje okolo 100 g.

V IUCN je označen celý druh jako en-ddaannggeerreedd –– oohhrroožžeennýý. Bohužel předevšímpoddruhy muticus a spicifer jsou i v příroděvelmi vzácné. V zajetí je pak situace ještěhorší. Čistokrevných jedinců je poskrovnu.V naší zemi jsou zelení pávi velmi vzácněchováni například v Zoo Praha, bohuželvšak nebývají v čistokrevné formě. Křížencemezi modrým a zeleným pávem poznámepo jisté zkušenosti snadno – mají kratší na-modralou chocholku, kratší nohy, zavalitěj-ší tělo a namodralou hruď, slípky mají hně-dá záda.

Jak jsem již uvedl, ppáávvůů zzeelleennýýcchh jjssoouuttřřii ppooddddrruuhhyy:,

PPáávv tthhaajjsskkýý ((PPaavvoo mmuuttiiccuuss mmuuttiiccuuss,,SShhaaww && NNooddddeerr 11880044))

Tento druh je ze všech pávů zelenýchnejjasněji zbarven, zároveň je v přírodě nej-vzácnější. Chocholku má nasazenou dopře-du. Hruď má jasně zlatě zelenou.

VVýýsskkyytt:: Jáva.

PPáávv bbaarrmmsskkýý ((PPaavvoo mmuuttiiccuuss ssppiicciiffeerr,,LLiinnnnaaeeuuss,, 11776666))

VVýýsskkyytt:: SV Indie, Bangladéš, Myanmar.Je nejtmavší, nejméně zářivý a nejvíce

domodra ze všech tří poddruhů. Chocholku

Pavo muticus muticus.

Pavo muticus imperator.

Pavo muticus spicifer.

130

má nasazenou dozadu. Hruď má šedozele-nou.

PPáávv iinnddooččíínnsskkýý ((PPaavvoo mmuuttiiccuuss iimmppeerráá--ttoorr,, DDeellaaccoouurr,, 11994499))

VVýýsskkyytt:: Vietnam, Kambodža, Laos,Thajsko, Čína.

Je jakýmsi přechodem mezi předešlýmipoddruhy. Chocholku má nasazenou rovně.Hruď má světle zelenou.

Budoucnost…Vyhlídky zelených pávů jsou velmi špat-

né. Jejich počty rapidně klesají. V přírodějim hrozí čím dále tím více ztráta přirozené-ho biotopu z důvodu kácení lesů. Domo-rodci jsou loveni nejen pro chutné maso, ale

bohužel jejich krásné peří je velmi dobrýmobchodním artiklem. Dalším pomyslnýmhřebíkem do rakve je křížení s pávem mod-

rým, jež bohužel vede k nevratnému zne-hodnocení genotypu a ve svém důsledku i li-kvidaci původních druhů. Pro populaci pávůzelených má toto neuvážené jednání fatálnínásledky. WPA sice má program na rozmno-žení na farmách a reintrodukci zpět do pří-rody, ale potýká se s nedostatkem čistokrev-ného chovného materiálu a s menší četnostípotomstva.

Závěrem bych chtěl velmi poděkovatpředním chovatelům zelených pávů, pánůmRReeiinnhhoolldduu BBaauueerroovvii a RReennéémmuu MMaarrttiinnoovvii,za laskavé poskytnutí fotografií k tomutočlánku a popřát jim mnoho zdaru v chovu.

Míla Stehlík,tel.: 723 442 917, infotragopan@email.cz

Pávice Pavo muticus muticus s kuřaty.