Z OBSAHU

Nastal den letnic

P. Karel Hořák

- rozhovor

Kněžská a řeholní

povolání

Modlitby

k Duchu Svatému

Střípky z farní

kroniky (1934)

FARO FARNOST LIDEČKO

Číslo sedmnácté, květen 2014

NASTAL DEN LETNIC…

Pán Ježíš říká po svém zmrtvých-

vstání, že jeho poslání je dovršeno a

že odchází k Otci připravit nám místo.

Ale nenechá nás osamocené, posílá

nám svého Svatého Ducha, aby oživil

poselství, které nám zanechal. Svatý

Augustin v této souvislost mluví o na-

rození církve. Od prvních Letnic

Duch Svatý přebývá v církvi, aby nás

posiloval, oživoval, uzdravoval, aby

nás obdarovával svými dary, aby nás

vedl k lásce, odpuštění, aby nás učil

službě druhým – zkrátka abychom

byli podobní Ježíši, abychom svým

životem následovali Ježíše. Svatý Pa-

vel říká: „Už nežiji já, ale žije ve mně

Kristus.“

V jednom příběhu se vypráví o

muži, který zaléval zahradu. Upro-

střed zahrady byl obrovský kámen.

Muž zavolal svého syna a poprosil ho,

aby kámen odvalil. Malý Jeník se

opřel do kamene, aby ho odvalil, ale

bez úspěchu. Balvan byl příliš těžký.

V duchu si říkal: „Jak je možné, že

otec po mně chce něco, na co sám ne-

stačím?“ Pak se obrátil na otce a řekl“

Tati, mně to nejde.“ Otec se na malé-

ho Jeníka zadíval a odvětil: „Jeníku,

na něco důležitého jsi přitom zapo-

mněl. Jsem tu s tebou. Rád ti pomohu,

když mě požádáš o pomoc.“

Často v životě zapomínáme na to

nejzákladnější – poprosit Boha o po-

moc. Bez Boží pomoci, bez Ducha

Svatého v životě zabloudíme, nedo-

jdeme ke Kristu, nedosáhneme cíle,

nebudeme mít život, neodvalíme ká-

men.

Ježíš vyzývá apoštoly, aby prosili o

Ducha Svatého a oni se deset dnů

spolu s Pannou Marií modlí. Duch

Svatý přijde a promění jejich život.

Církevní otcové říkají, že když se

modlíme k Otci, On nás vždy slyší,

ale ne vždy nám dá, oč ho prosíme.

V jednom jediném případě nás Bůh

Otec zaručeně vyslyší a dá nám, oč

žádáme: když prosíme o vylití Ducha

Svatého, když říkáme: „Přijď, Duchu

Svatý, přijď do mého srdce.“ Touto

modlitbou tak prosíme o to, abychom

jako Maria dokázali říci: „Ano, Pane,

ať se mi stane podle Tvého slova.“

Brzy oslavíme svátek Seslání Ducha

Svatého. Spolu s celou církví budeme

prosít: „Přijď Duchu Svatý a obnov

tvář země.“ Prosme vytrvale a

s důvěrou. Přestaňme si myslet, že vše

zvládneme sami. Ježíš nám říká:

„Beze mne nemůžete dělat nic.“ On

rád přijde, rád pomůže nám - svým

dětem. Jen nezapomeňme poprosit:

„Přijď Duchu Svatý.“

P. Jan

Zaplacením dobrovolné částky můžete přispět na výrobu časopisu (výrobní cena je 5 Kč).

Číslo sedmnácté Stránka 2

KAREL HOŘÁK

Otec Kája se narodil 9. 7. 1980 a dětství

prožil v Lačnově, kde také navštěvoval prv-

ní tři třídy ZŠ, od 4. po 8. třídu pak docházel

na ZŠ v Horní Lidči. Následovala střední

škola, a to 3 roky na SOUN, Středním od-

borném učilišti nábytkářském v Bystřici pod

Hostýnem, kde byl jeho obor „Truhlář pro

výrobu nábytku“. Po ukončení střední školy

se rozhodl pro nástavbu s maturitou, kde

strávil další 2 roky: Provozní technika pro

ekonomiku a management na Vsetíně

v Jasenicích.

V letech 1999-2000 pak přišel na řadu

Teologický konvikt v Litoměřicích – pří-

pravný rok pro vstup do kněžského semináře

a na Teologickou fakultu. V období 2000-

2005 prošel Kněžským seminářem

v Olomouci a v roce 2005 byl vysvěcen na

jáhna o. biskupem Josefem Hrdličkou

v Olomouci. O rok později (2006) jej čekalo

vysvěcení na kněze o. arcibiskupem Janem

Graubnerem (Olomouc).

A kde všude už otec Kája působil?

Nejprve působil v roce 2005 jako jáhen na

Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži.

V letech 2006-2008 byl kaplanem ve farnos-

tech ve Zlíně u Filipa a Jakuba (v kostele u

divadla) a také v Březnici u Zlína.

V následujících letech jsme jej pak potkávali

my, období 2008–2009 pro něj totiž zname-

nalo službu kaplana v naší farnosti a ve

Francové Lhotě. A od roku 2009 je až dod-

nes farářem ve farnostech Hošťálková, Prž-

no a Růžďka.

Od roku 2009 je zároveň také o. arcibis-

kupem ustanoven kaplanem pro mládež vse-

tínského děkanátu, a také má trošku na sta-

rosti ministranty v celé naší arcidiecézi. Po-

řádají např. putovní ministrantské tábory na

různých místech v ČR, ale i SR, a jiné akce

pro ministranty v diecézi.

Otče Kájo, jaký máte recept na to, abyste si

za každé situace udržel úsměv na tváři a

veselou náladu, čímž kolem sebe šíříte ob-

rovskou radost?

Moc vám děkuju za tuto krásnou otázku.

Sám čím dál více vnímám, jaký velký dar

jsem od Pána dostal. Díky této radosti, kte-

rou stále mám, hodně pozoruji, že i druzí li-

dé, i když mají různé starosti, se čím dál ví-

ce začínají usmívat. A je to moc dobře, pro-

tože různých starostí v životě je mnoho. A já

jsem moc rád, že jim můžu aspoň trošku po-

moci.

A jaký mám asi recept? Snažím se hodně

času trávit před svatostánkem. Teď, jak už je

tepleji v kostele, tak se tam každé ráno mod-

lím. Snažím se také využívat čas k adoraci a

k osobní modlitbě. Myslím, že mým moto-

rem je Pán Ježíš a jen díky němu se snažím

mít tuto radost ve svém srdci.

Kdy jste si poprvé uvědomil, že je pro Vás

připraveno kněžské povolání?

To mé „poprvé“ pomyšlení o kněžství bylo

asi v 8. třídě. A úplně první oslovení jsem

zažil právě od o. arcibiskupa po revoluci při

svěcení kostela ve Študlově. Nevím proč,

ale tehdy při tom svěcení jsem neministro-

val, ale byl jsem blízko oltáře. Celou mši

svatou jsem prožil úplně normálně a až na

úplný závěr se stalo něco zvláštního. Po

modlitbě po přijímání se o. arcibiskup us-

mál, podíval se na lidi a řekl přitom větu,

která mě ohromně oslovila: „Víte, já velmi

rád světím kostely, ale nejraději světím kně-

Faro Stránka 3

ze, protože kněz i bez kostela zmůže mno-

ho“. V tu chvíli se v mém srdci poprvé ozval

hlas: „Kájo, nechtěl bys být jednou knězem?

Nechtěl bys jít do semináře?“ Já jsem se této

myšlence nejprve hodně bránil a říkal jsem:

„Pane, já? Vždyť mě znáš, jaký jsem výlu-

pek, a navíc mně vůbec nejde škola. S mými

čtyřkami se nikam nedostanu. A navíc se

mně líbí holky.“ Nakonec se mně tento vnitř-

ní hlas ve svědomí stále vracel, až jsem se

tedy rozhodl, že bych do semináře mohl po-

dat přihlášku. Ale vím jistě, že si mě Pán už

připravoval od malička. Jako malý jsem totiž

velmi rád chodil do kostela a ohromně rád

jsem se modlil. Dokonce jsem si doma v

obýváku sloužíval mše svaté, a protože jsem

chtěl být zároveň i řidičem autobusu, tak

jsem pak po mši svaté rozvážel farníky. Vel-

mi rád na to vzpomínám.

Toto všechno je na velmi dlouhé vyprávění,

myslím, že by to zabralo celý časopis.

Dneska jsem však jako kněz velmi šťastný.

Denně děkuju Pánu za tento velký dar, kte-

rým mě obdaroval, a moc ho prosím, aby

jednou, dá-li Pán, z těch farností, kde jsem

působil, mohli být noví kněží. A třeba právě

z Horní Lidče a z Lidečka. To by byla pro

mě ta největší radost, kdyby právě z těch

ogarů, které jsem trošku doprovázel, někdo

šel do semináře a pak jsem mu mohl přijet

na primici. Hodně se za to modlím. A kdy-

bych se měl dneska znovu rozhodnout, jestli

mám být knězem, tak bych určitě řekl Pánu

ANO.

Je tady něco, co se ve Vaší nynější farnosti

změnilo od doby, kdy jste tam byl poslán?

Já teď působím již 5. rokem ve farnostech

Hošťálková, Pržno a Růžďka. A za těch 5 let

se toho změnilo velice moc. Když jsem při-

šel do mých farností, tak jsem byl velmi

smutný a hodně jsem se modlil a prosil Pána

čím začít, co mám dělat. Do kostela chodilo

velmi málo lidí. Schola v žádné farnosti ne-

byla. Ministranti skoro žádní. Byl to pro mě

velký šok. Když jsem začal pak na začátku

září obcházet školy ohledně vyučování ná-

boženství (a to mám jich v rajónu 8), tak se

na mě ředitelé dívali, co že to vlastně chci

tam vyučovat – co že to vlastně náboženství

je za předmět. Mnoho let se totiž na školách

náboženství vůbec nevyučovalo. Děti prostě

nebyly. Nebylo koho učit. Začátek byl pro

mě ohromně těžký. Vlastně jsem začínal úpl-

ně od nuly a tu cestičku jsem si musel trpěli-

vě vyšlapat.

A když se dívám dnes: tak jen ve velké po-

koře Pánu děkuju, jaký v těch farnostech

udělal zázrak. Lidí nám v kostele stále přibý-

vá. Opravdu nám stále přibývají nové a pře-

vážně mladé rodiny. Dále: perfektně nám

fungují scholy ve farnostech. Všude už má

schola okolo 15 členů. Také skvěle fungují

ministranti: např. v Hošťálkové už máme 9

ministrantů z deseti. To je něco překrásného:

v kostele je 10 chlapců, z toho 9 ministruje.

A ten desátý je na cestě. Je to zatím prvňá-

ček, ale už ho přemlouvám, a už je nalome-

ný. Je to jen otázka času, kdy začne minis-

trovat. A časem přibudou další: ti jsou ale

ještě v náručí rodičů. A u holek je to podob-

né. Prostě se snažím všechny děti do mše

svaté zapojit. Toto je jediná cesta, jak udržet

děti dnes v kostele. Pokud budou jen v kos-

tele sedět v lavici, tak je to tam přestane ba-

vit. Oni musí mít v kostele svůj úkol.

Dohromady za všechny farnosti už máme

dneska 48 dětí v náboženství. Když vezmu,

že před 5 lety jsem opravdu začínal asi od 5

dětí v náboženství, tak je to obrovský zá-

zrak, za který Pánu moc děkuju. Dohromady

mám 9 hodin náboženství převážně ve škole,

ale i na faře. A cesta ve škole je už tak úžas-

ně vyšlapaná, že když škola slaví nějaké vý-

ročí, tak automaticky dostanu od ředitelů po-

zvánku i já. Prostě vztahy s řediteli máme

velmi pěkné. Samozřejmě nejsem na to úpl-

ně sám, velmi mě pomáhá i paní katechetka

Marta Krajčová ze Štípy. Jí jsem za velmi

Číslo sedmnácté Stránka 4

mnoho vděčný.

Dále, co se velmi daří, je, že minimálně 4x

za rok děláme pro děti tzv. víkendovky. Jed-

ná se o pobyty dětí od pátku do neděle na

faře. A program je takový, že už v pátek ve-

čer po večeři máme s dětmi na faře adoraci.

Je úžasné vidět, jak se děti krásně modlí

svými vlastními slovy a jak si je Eucharistic-

ký Ježíš krásně přitahuje. Častokrát mám až

slzy v očích a děkuju Pánu za to, co mně dá-

vá poznat. V sobotu máme společnou mši

svatou, děti jdou také ke sv. smíření, pak

hrajeme hry atd. A v neděli taktéž končíme

mší svatou a obědem. Fara je vždy narvaná.

Pravidelně nás bývá tak 35 dětí. A dětí stále

neubývá, ale naopak přibývá. Jen díky Pánu.

Pak děláme různé výlety, jízdy na kole, atd.

atd. Dostali jsme taky darem trampolínu – a

díky ní už chodí na faru i děti nevěřící nebo

děti z evangelické církve. U nás fara prostě

žije. Když je hezké počasí, tak je tam denně

hodně dětí. A to je pro mě obrovská radost.

Jsem velmi rád, že naše fara je tak všem stá-

le otevřená.

No, děláme toho ještě mnohem víc, ale to

by ten rozhovor byl velmi dlouhý. Myslím,

že tak trošku na seznámení by to mohlo sta-

čit.

Jste kaplanem pro mládež děkanátu Vsetín

– myslíte si, že je pro mladé důležité, aby se

dohromady účastnili mládežnických mší,

společných akcí a událostí?

Určitě ano. Je ohromně důležité, aby mladí

lidé tvořili partu nejen ve svých farnostech,

ale i v rámci děkanátu. Není nás moc, a pro-

to je potřeba, abychom se znali. Proto se dě-

lají akce pro mládež. A je to taky proto, aby-

chom se s mladými povzbudili ve víře a spo-

lu šli za Kristem. Tady bych chtěl moc a

opravdu moc poprosit všechny mladé, aby

se nebáli jezdit na společné akce. Nejčastější

bývá mládežnická mše svatá, kterou vždy

slouží nějaký kněz z našeho děkanátu, a zpí-

vá schola také z různých farností. Kéž by na

tuto mši svatou přijíždělo co nejvíc mla-

dých. Mladí, moc prosím, přijeďte. Dejte se

do aut nebo sedněte na vlak a přijeďte. Moc

se na vás těším. Děkuju vám.

Jaké máte plány na blížící se prázdniny?

No, řeknu vám popravdě, prázdniny už

mám teď totálně nabyté. Čekají mě tábory:

farní tábor máme v Pozděchově na faře, a

také putovní ministrantský tábor, který má-

me tentokrát v Nitře na Slovensku. A ještě

jeden tábor: naše scholička z Pržna půjde

letos do Růžďky na faru, a tak určitě budu i

s nimi. A to mě ještě poprosil o. Lukáš Jam-

bor, abych aspoň jeden týden vypomáhal na

táboře na Arše v Rajnochovicích. Takže stále

mezi dětmi, což je ale velmi krásné.

Ale také budu mít i dovolenou: jeden týden

pojedu s kněžími na kněžskou dovolenou do

Tater. Další týden bych si chtěl vyjet do Pra-

hy, kde se hlavně budu vozit vlakem po Če-

chách. Vlaky mě totiž ohromně baví. A je-

den týden bych chtěl být doma v Lačnově u

rodičů. No, a prázdniny budou fuč. Ale vel-

mi se na ně těším a věřím, že taky trošku od-

počinu.

Když se řekne farnost Lidečko – co se Vám

vybaví?

Vybaví se mně úžasný 1 rok, který jsem ja-

ko kaplan s o. Antonem ve farnosti prožil.

Ohromně moc na tento rok vzpomínám.

Škoda, že byl jen jeden. Dále ohromně moc

vzpomínám na moje „třeťáčky“. Velmi mně

přirůstli k srdci, a také se za ně hodně mod-

lím. Jsem moc rád, že mnozí z nich chodí ke

mně stále ke zpovědi. Měl jsem tak skvělé

Faro Stránka 5

KNĚŽSKÁ A ŘEHOLNÍ POVOLÁNÍ

Další zamyšlení z knihy Víra v rodině od

Christine Ponsardové se týká zasvěceného

života.

Každoročně se jedna neděle liturgického

roku slaví jako Den modliteb za povolání

k duchovnímu stavu. Je to pozvání k mod-

litbám za ty, které Bůh volá k zasvěcené-

mu životu a zvláště ke kněžství, a je to ta-

ké příležitost k zamyšlení nad naším rodi-

čovským posláním. Jak můžeme svým dě-

tem pomoci, aby slyšely Boží výzvu a od-

pověděly na ni?

Volání vždy vychází od Boha, ale je to

volání nevtíravé. K tomu, aby naše děti

mohly Boží výzvu uslyšet, je nutné, aby

zodpovědně hledaly odpověď na otázku:

Jaké má se mnou Boží láska plány? Jestli-

že je vychováváme podle svých vlastních

plánů a říkáme jim: „Chtěl bych, abys byl

lékařem, abys převzal hospodářství, aby

ses vdala,“ a podobně, jsme jako rozhlaso-

vá stanice, která ruší vysílání stanic méně

výkonných. Bráníme jim tak v tom, aby si

uvědomily, co po nich chce Bůh.

Boží plán je vždy plný lásky. Bůh lidi

volá z lásky a z lásky mu také odpovídá-

me. Prvořadým a ničím nenahraditelným

místem, kde člověk objevuje velkolepost

děti v náboženství, na které nikdy nezapome-

nu. Dodnes mám schovanou fotku, jak jsme

se před školou v Horní Lidči s dětmi fotili i s

paní učitelkou. A pak samozřejmě na úžasné

ministranty, kterých byly obrovské zástupy, a

na obě scholičky, jak z Lidečka, tak z Horní

Lidče. Pak také velice moc vzpomínám na

nádherné 1. sv. přijímání, kdy Pán Ježíš po-

prve vstoupil do srdíček těchto mých kámošů

a kámošek. Děti, jsem hrdý, že právě vás

jsem měl v náboženství. Nebojte, stále se za

vás modlím. Prosím, zůstaňte stále spojeni s

Pánem Ježíšem, choďte rádi do kostela na

mši svatou, a také ke sv. smíření a ke sv. při-

jímání. A uvidíte, jak budete šťastní. Pánu

Ježíši na vás velmi záleží a má vás velice

rád. Moc vám děkuju, moji skvělí „třeťáčci“.

Prožil jsem opravdu moc krásný rok. Moc

vám za něho děkuju. Jste skvělá farnost, kte-

rou mám velmi rád. A kdykoliv projíždím

autem, tak vám žehnám. Moc vám opravdu

za vše děkuju.

Co byste chtěl na závěr vzkázat všem, kte-

rým se náš farní časopis dostane do rukou?

Moji drazí, nebojte se mít osobní vztah

s Pánem Ježíšem. Jen s ním budeme šťastní.

Nebojte se stále modlit doma, s dětmi, spo-

lečně. Takováto společná modlitba vám po-

může ke krásným vztahům u vás doma. Ro-

dičové, choďte prosím s dětmi do kostela –

neposílejte je samotné. Děti potřebují vidět

váš příklad. A také, moc prosím, nebojte se

chodit každý měsíc s celou rodinou ke sv.

smíření a co nejčastěji ke sv. přijímání. Víte,

toto je jediná pravá cesta ke krásnému a

šťastnému životu. A kdo z nás by nechtěl být

šťastný! Prosím, držte se Pána Boha a věřím,

že Boží požehnání bude s vámi.

A vám, drahé babičky a dědečkové, bych

chtěl moc děkovat za vaši velkou víru a za

příklad, který dáváte svým dětem a vnukům.

A na závěr: Ještě jednou vám děkuju za

krásný rok, který jsem mohl prožít s vámi ve

farnosti. A chci vám říci, že na vás stále budu

myslet v modlitbách. Prosím pamatujte i na

mě. Moc vám za vše děkuju. Mám vás moc

rád.

Váš o. Kája Hořák

Číslo sedmnácté Stránka 6

lásky, je právě rodina. Když dítě vidí rodi-

če, kteří se věrně milují, a když každý den

musí dostát nárokům, které na ně klade

láska sourozenecká, pochopí – a to nejen

svým rozumem, ale celou svou bytostí –,

že láska není pouhý prchavý pocit, ale že

je to svobodný, náročný a dobrovolně při-

jatý trvalý stav, který se týká všeho, čím

jsme; milujeme svým srdcem, rozumem i

tělem.

Bůh nás volá, abychom mu svobodně od-

pověděli. Člověk se knězem či řeholnicí

nestává z povinnosti, ale z osobního svo-

bodného rozhodnutí. Tam, kde není svobo-

da, nemůže být ani pravá láska.

Dobrý kněz je v první řadě dobře utváře-

ný člověk. Jistě, u Boha není nic nemož-

ného a Boží milost se někdy udivujícím

způsobem rozvine i u osob utvářených

špatně, ba i hluboce nevyrovnaných, jako

mohou z vyprahlé půdy vyrůst nádherné

květy. Ale všichni zahradníci vědí, že čím

lepší je půda, tím lepší bude i sklizeň.

Rozsévačem je Bůh, na nás je, abychom

dobře připravili půdu. Když je půda boha-

tá na živiny, dobře zrytá a dobře připrave-

ná, může zrno přinést až stonásobný uži-

tek.

Tím, kdo možná některého z našich synů

povolá ke kněžství, je Bůh, ale je třeba,

abychom mu poskytli možnost toto volání

uslyšet a odpovědět na ně.

Jestliže Pán povolá ke kněžství jednoho –

nebo i více – našich synů, jsme připraveni

to přijmout? Věříme a důvěřujeme mu, že

nám v danou chvíli dá všechny milosti po-

třebné k tomu, abychom mu zcela konkrét-

ně nabídli svého syna s veškerou radostí,

ale i odpoutaností a nutností odtrhnout se

od svého dítěte, což tato oběť v sobě nese?

Aby naše děti mohly opravdu svobodně

odpovědět na Boží výzvu, je nutné, aby se

necítily zatíženy našimi rodičovskými am-

bicemi. Ten, kdo byl vychován

v představě, že z něj bude „pekař jako tá-

ta“, bude váhat a cítit obavy, že svého otce

zklame. Na druhé straně někteří rodiče

touží, aby se jeden z jejich synů stal kně-

zem – a často mu to opakují („Vždycky

jsem snila o tom, že budu mít ze syna kně-

ze“) –, což také není správné a může to

velkou měrou omezit svobodu jeho volby.

Jak v rodině mluvíme o kněžích? Děti – a

to i ty nejmenší – poslouchají a zazname-

návají všechno, co říkáme, včetně zdánli-

vých banalit, které se probírají třeba u sto-

lu. V katolických rodinách se poměrně

často mluví o faráři nebo o nějakém jiném

knězi, ale ne vždy kladně, právě naopak!

Jak by naši synové mohli zatoužit po

kněžství, když se v jejich rodině kněží po-

mlouvají? Jak by mohli mít chuť stát se

kněžími, když pořád jen naříkáme nad ne-

dostatky církve a těžkým životem kněží a

zapomínáme, že povolání ke kněžství je

(jako každé jiné povolání) povoláním ke

štěstí?

Svěřme to vše našemu Pánu

v modlitbách. Modlitba sama o sobě nesta-

čí, ale patří jí první místo. Bůh sám nás

svým tichým jazykem poučí, jaké kněze si

pro svou církev žádá: svaté, to samozřej-

mě… ale koho a kolik? Jeho myšlenky

nejsou myšlenky naše. Nejde o to mít hod-

ně kněží, ale mít kněze, které nám sám

chce dát, kdy a jak bude sám chtít.

K tomu nás ale potřebuje. Buďme si jisti,

že nám dá v hojnosti nezbytnou rozvahu a

sílu, abychom dnes vychovávali kněze pro

zítřek.

Bůh nás volá, abychom mu svobodně

odpověděli.

26.5. Modlitba se sestrami ze Štípy (Lidečko po mši svaté)

29.5. Modlitba mužů (Lidečko 20:30)

1.6. Dětský den – mše svatá u kaple sv. Anežky v Račném (11:00)

3.6. Pouť třeťáků na Svatý Hostýn (odjezd 7:15)

4.6. Návštěva nemocných (Horní Lideč)

5.6. Návštěva nemocných (Lidečko – dolňansko)

6.6. Návštěva nemocných (Lidečko – horňansko)

6.-7. 6. Noční pěší pouť mužů na Svatý Hostýn (19:30)

7.6. Pětašedesátníci - mše svatá (13:00)

7.6. Svatodušní vigilie (19:00)

8.6. Slavnost Seslání Ducha svatého - Pouť na Pulčínách v 11:00

11.6. Setkání seniorů (KD Lidečko 10:00)

12.-14. 6. Pouť – Jižní Čechy – poutní místa

15.6. Adorační den v Horní Lidči (10:00-18:00)

16.6. Modlitba se sestrami ze Štípy (Lidečko po mši svaté)

18.6. Modlitba mužů (20:30)

19.6. Slavnost Těla a Krve Páně (Lidečko - hřiště 17:00)

25.6. Setkání seniorů (KD Lidečko 9:30)

29.6. Odpoledne pro děti (Horní Lideč 15:00)

4.-5. 7. Cyklopouť na Velehrad

Faro Stránka 7

Dýchej ve mně, Duchu svatý,

abych svatě myslel!

Pobízej mě, Duchu svatý,

abych svatě jednal!

Nadchni mě, Duchu svatý,

abych svatost miloval.

Posiluj mě, Duchu svatý,

abych svatost ochraňoval!

Ochraňuj mě, Duchu svatý,

abych svatost nikdy neztratil!

(Svatý Augustin)

Duchu svatý, osvěť mě.

Lásko Boží, stravuj mě.

Veď mě na cestu pravdy.

Maria, Matko, provázej mne.

Požehnej mi s Ježíšem.

Ochraňuj mě před každým zlem,

klamem a nebezpečím.

Prameni míru a světla, přijď a osvěť mě.

Jsem hladová, přijď a nasyť mě.

Jsem žíznívá, přijď a osvěž mě.

Jsem slepá, přijď a daruj mi zrak.

Jsem chudá, přijď a obohať mě.

Jsem nevědomá, přijď a pouč mě.

Duchu svatý, celá se ti odevzdávám.

(sestra Marie od Ukřižovaného Ježíše)

MODLITBY K DUCHU SVATÉMU

Farní úřad Lidečko

Lidečko 37

756 15

Mobil farní úřad

(+420) 733 741 148

Mobil P. Jan Ston

(+420) 731 621 239

E-mail

falidecko@ado.cz

Každý musí platit

za chyby, které dělá,

ale kdo je udělal z lásky,

dostane slevu.

(Pavel Kosorin)

Navštivte náš web farnost.lidecko.cz

NA PŘÍPRAVĚ ČASOPISU

SE PODÍLELI Marek Filák

Ludmila Fusková

P. Karel Hořák

Adam Jeřábek

Sára Matůšová

Ondřej Pospíchal

P. Jan Ston

STŘÍPKY Z FARNÍ KRONIKY

V únoru r. 1934 tedy po 11 letech konaly se u nás sv. misie

opět za vedení otců Dominikánů.

Dosud nezjištěný zlosyn, vloupal se jedné listopadové noci do

sakristie a uloupil tam dva kalichy, kterých se používalo při mši

svaté ve všední dny. Tuto krádež , ani první oloupení svatostán-

ku, nepodařilo se dosud objasnit – kdo byli pachatelé? Tak chu-

dobný kostel a ještě ho vykrádají. Česká vzájemná pojišťovna

vyplatila za pojištěné kalichy dvanáct set korun. Muselo se ještě

sedm set Kč. Přidat aby byly pořízeny kalichy nové.

R. 1935 byl odvolán zdejší pan kaplan P. Kristian Hering a

ustanoven jest katechetou v Mor. Ostravě Přívoz. Skoro dva mě-

síce zde kooperátor nebyl. Potom sem byl ustanoven velebný

pán P. Martin Neduchal, kooperátor ve Štěbořicích u Opavy.

Avšak jenom na čas do července 1936 kdy přišel novokněz.

Na katolický sjezd do Prahy odjelo od nás asi 40 účastníků a

vrátili se domů nadšeni radostí nad zdarem sjezdu.

Léta Páně 1936 hned na začátku sv. postu byla obnova sv. misií.

Přijeli opět důst. Pánové Dominikáni. P. Em. Lesák – P. Fr. Dvo-

řák.

Celá farnost až na nepatrný počet farníků (celkem asi jenom 20

osob) přistoupila k svátostem. Požehnání Boží spočinulo na této

obnově sv. misií zrovna jako v minulých letech. Snad kdyby se

odbývaly i častěji, nikdy našemu vpravdě zbožnému lidu neze-

všední.

Pro chrám Páně pořízeny nové rochety a alby. Darováno od

dobrodinců krásné antipendium na hlavní oltář, kalich a k sakris-

tii zvonek, mimo mnohých menších darů.

V dlouhé době nezaměstnanosti konečně byla poskytnuta děl-

nictvu možnost výdělku při stavbě dráhy – Púchov – Horní

Lideč. Byla to pomoc v největší již nouzi. Stavba dráhy byla

ukončena v květnu 1937.

POHŘBY

Marie Matochová * 15. 10. 1928 + 11. 4. 2014

Božena Baranová * 15. 3. 1938 + 13. 4. 2014

Marie Kučná * 11. 3. 1925 + 18. 5. 2014

KŘTY

Vojtěch Maria Smítka * 15. 3. 2014