Všude dobře, tak co doma?
Jižní Toskánsko – kolo
20. - 30. 3. Itálie Toskánsko se rozkládá ve střední Itálii na pobřeží Tyrhénského moře; je to kolébka
renesance. Jsou tu středověká náhorní městečka, která mají své kouzlo a osobitost.
Pobřeží je rovinaté s lesíky pinií, ale vnitrozemí je zvlněné, kopcovité s cypřiši,
venkovská kamenná stavení, vinice a olivové háje. Stará jsou např. městečka
Scansano a Cinigiano, kde jsou i staré hrady a pevnosti. Při své poutní cestě Via
Francigena (cesta Franků) do Vatikánu a Říma na kole v říjnu 2009 jsem si
Toskánskou vrchovinu a krajinu Etrusků moc užíval. Členitý terén mi připomínal naši
Vysočinu a navíc tam je mnoho vinic a tak jsem stále ochutnával sladké hrozny. Je tu
proslulé suché červené víno rubínové barvy Chianti, které však není mé
nejoblíbenější; raději mám bílý červený Tramín. Rád jsem každý den ochutnával
místní víno „Morellino“. Toskánská vína, to je tradice už z dob Etrusků. Kvalitní
italská vína mají označení DOCG, což je záruka původu a kvality (Denominazione di
Origine Controllata e Garantita).
Stále mne láká jižní slunce Itálie, parta cyklistů, cestování a zvídavost. Mám radost
z cestování a mám rád i kolo, které mi dovoluje vychutnávat si krajinu co nejvíce.
Některé své zážitky z poslední cesty si dovolím popsat i v tomto skromném
minideníčku pro své přátele.
Ve čtvrtek odpoledne jsem odjel z
Jičína autobusem s padesáti dalšími
cyklisty přes Brenner, Bolognu a
Florencii do Casa in Maremma poblíž
města Follonica, což bylo 1320 km.
V Heřmanově Huti nedaleko
Rozvadova se porouchal autobus,
který byl během pěti hodin nahrazen
jiným, který nás dovezl do cíle druhý
den odpoledne. Ubytovali jsme se
v pěkně vybavených bungalovech ve velkém kempu s bazénem, kde byla možnost
jak vlastního vaření, tak i stravování v blízké restauraci. V kempovém komplexu je 94
bungalovů s kapacitou 4 až 5 lůžek, v každém je koupelna a kuchyně.
Náš bungalov měl
pochopitelně slávistickou
výzdobu. Spal jsem
s Martinem a mladšími
cyklisty z Nižboru,
Zdeňkem a Petrem.
Před večeří ještě většina
zvládla seznamovací
aklimatizační vyjížďku
v okolí ve skupinkách
s různou výkonností.
Vedoucím naší asi
patnáctičlenné skupiny
byl Jirka Kazda, který zde
byl už vícekrát stejně jako Miloš Kudrnáč, častý účastník Tour de bier či vrchař
Jakub, Lukáš, přátelé Martin, Tomáš, Mirek, Láďa, šikovný Michal a další.
21. 3. pá kemp Scarlino (0) - Massa Marittima (380) 20 km – kemp 45 km;
převýšení 400 m.
Pohodlná a krátká byla vyjížďka do starého historického půvabného městečka Massa
Marittima na kopci se starými románskými a gotickými kamennými domy, úzké uličky,
zdobná náměstí a výhledy do okolí. Centrem je náměstí Piazza Garibaldi
s nádhernou katedrálou San Cerbene, palác Palazzo Comunalle a věž Torre del
Cardeliere. Ochutnali jsme zde místní víno, pochopitelně s domluvenou množstevní
slevou a delší cestou jsme se závratnou rychlostí vrátili zpět do kempu. Překrásné a
členité jsou zdejší silnice s asfaltovým povrchem a s minimálním provozem aut; zato
cyklistů se tu pohybuje mnoho a překvapivě nejvíce z Čech. Po večeři jsme přijímali
mnoho přátel a popíjeli moravskou slivovici a pivo.
22. 3. so kemp – San Vincenzo (5) 31 km – Castagnetto Carducci (194) – Capo
di Monte (523) 61 km - Suvereto (90) – Massa Marittima (380) 111 km – kemp
147 km; převýšení 1300 m.
V půl desáté jsme vyjeli v trochu pozměněné sestavě, ale s vedoucím Giorgiem
(Jirkou Kazdou) na celodenní výlet za příznivého počasí s teplotou kolem 16°C po
mokré silnici, neboť v noci vydatně pršelo. K moři po rovinaté cestě jsme jeli velmi
svižně do přístavního
městečka San Vincenzo,
kde jsme se setkali s další
větší skupinkou Čechů.
Odtud už následovalo
dlouhé táhlé stoupání do
Capo di Monte, kde jsme se
v poledne odměňovali pivem
či vínem. Závěrečná část
etapy byl převážně pohodlný
sjezd se zastávkou na víno
na náměstí v Massa
Marittima, kde Jirku
už vítala starší dáma,
majitelka pěkného
baru, a odměňovali
jsme se vínem za
vystoupaných 1300
výškových metrů a
dobře jsme se bavili;
vedle seděly mladé cyklistky ze Švýcarska. Večer opět výtečná večeře z domova a
příjemné klábosení o životě a sportu s Petrem a Zdeňkem z Nižboru. Doporučili mi
knihu „Příběh staré dámy“ od Tomáše Macka. Po večeři opět velká sešlost v našem
bungalovu, popíjení nejen moravské slivovice a řecké Metaxy, ale i piva a vína ještě
z Čech, až do 23 hodin.
23. 3. ne – kemp – Castiglione 34 km – Grosseto (10) 60 km – Gavorrano (273)
95 km – kemp 113 km; převýšení 700 m.
Vstával jsem kolem 7. hodiny, i když venku se ochladilo, navíc začalo pršet a nebylo
kam spěchat. Dopoledne sleduji italskou TV a čtu si v knize „100 osobností a bicykl“,
což je o kole v životě známých a slavných lidí jako je Goethe, Picasso, Werich či
London, Hemingway atd. Majitelka kempu Casa in Maremma, který má kapacitu
skoro 500 lůžek, nás požádala o společnou fotku u bazénu, což jsme jí umožnili.
Mezitím silnice po celonočním dešti trochu oschla a naše skupinka v trochu
pozměněné
sestavě se
vydala na další
celodenní výlet
po rovinaté silnici
k moři do
Castiglione, kde
je nad městem
starý hrad. Odtud
jsme pokračovali
po staré římské cestě Via Appia s minimálním provozem cestou lemovanou piniemi
do Grosseta. Dominantou města s 80 000 obyvateli jsou Medicejské hradby z 16.
století a katedrála ze 13. století v románském stylu. Na náměstí Piazza Dante je
překrásný palác
Aldobrancheschi
a my jsme
zasedli hned
naproti na
zahrádku
restaurace a
odměňovali se
bílým vínem a
někteří ochutnali
italské těstoviny, nejčastější stravu
cyklistů. Jinou cestou zpět jsme se
zastavili u kasáren s raketou a opět
pohodlnou cestou, ale se silným
protivětrem jsme vystoupali do vsi
Gavorrano s výhledem na moře.
Dolů do kempu jsme už
„sletěli“ na kolech za 35
minut. Následovala
hygiena, svačinka a
Martin nervózně sledoval
zápas své Slávie
s Jihlavou.
24. 3. po – kemp – Ribolla 25 km – Roccastrada (475) 41 km – Monticiano 65
km - Massa Marittima (380) 105 km – kemp 137 km; převýšení 1350 m.
Ráno opět pršelo a tak jsme vstávali a snídali o trochu později. Zdeněk se sám
nabídl, že mi vyčistí a seřídí kolo, což jsem uvítal. Za chladného počasí s teplotou jen
12°C jsme se vydali opět ve skupince vedené Giorgiem, starostou Železnice, na delší
výlet velmi členitou
krajinou. Na oběd jsme
se vyšplhali do výšky
skoro 500 m nad mořem
v Roccastradě. Protože
začalo pršet, posezení v
útulné hospůdce se
trochu protáhlo a přijela
další skupinka Čechů,
kteří dokonce popíjeli za
20 € sebraných na
silnici. Zjistil jsem, že to
byly mé, které mi
vypadly z kapsy při malé zastávce a 5 €
mi ještě stačili vrátit , za což jsem
poděkoval. Pokračovali jsme po mokré
asfaltové silnici velmi členitým terénem
nahoru a dolů s výhledy na zasněžené
hory kolem. Teplota ale postupně klesla
z 9°C na pouhých 6°C a tak jsme rádi
zastavili v naší oblíbené hospůdce či
taverně na náměstí v Masse Marittimě, kde
už vysvitlo sluníčko a tak propocené dresy
postupně osychaly. Moc spokojeni s náročným výletem, zvláště nebezpečnými
sjezdy na mokré silnici a vidinou, že už nás čeká jen sjezd dolů, jsme se odměňovali
vínem v teplém prostředí taverny s milou obsluhou, která nám na závěr ještě
džbánek vína přidala pro vzájemnou náklonnost. Servírka mne dokonce žádala o
telefonní číslo na jednoho našeho černovlasého kolegu . Večer byl opět velice
družný a příjemný. Já navíc doporučil přátelům výlet na další den do Pisy
v kombinaci s vlakem, tzn. ráno tam vlakem, zpět cca 130 km na kole, což se další
den některým podařilo. V Pise je nejznámější památkou světově proslulá Šikmá věž
Torre Pendente, katedrála Duomo a známá univerzita, kde v 16. století učil Galileo
Galilei. Podobně by bylo možné absolvovat cestu do turisticky známé Sieny a
prohlédnout si jedno z nejznámějších náměstí světa Piazza del Campo, kde se
dvakrát ročně konají závody koní bez jezdců, kteří musí třikrát oběhnout náměstí.
Také sienská katedrála je v gotice největší stavbou v Itálii.
25. 3. út kemp – Massa Marittima 20 km – Monterotondo (650) - Pomarance
(370) 56 km – Canneto 101 km – Sasseta 120 km – kemp 152km;
převýšení 1850 m!
Chladné ráno, ale bez deště, a tak v obvyklých 9.30 hodin jsme odjeli ve skupině jen
12 cyklistů, poměrně vyrovnané výkonnosti, pod vedením Giorgia do náročných hor.
Častá stoupání nás zahřála, ale se stoupající výškou teplota klesala. Ve výšce nad
500 m byla teplota v lese byla jen 7°C. Některé kopce byly opravdu strmé a tak jsem
litoval, že nemám lehčí převod než 39/23 jako většina ostatních. Vlivem nedávných
povodní byla silnice dost deformována a část dokonce uzavřena. Nám to však
nevadilo, i když jsme museli překonat betonové zátarasy. V pohoří Colline Metallifere
byly zajímavé výhledy do krajiny,
i když pohledy na komíny a
chladící věže elektrárny před
Pomarance moc pěkné nebyly.
Pomarance je zajímavá
historická vesnička a také zde
jsme se odměnili vínem a pivem
a někteří chutnými bagetami se
šunkou a sýrem.
Pokračovali jsme směrem
Volterra, ale 7 km před ní
jsme odbočili vlevo, abychom
se nejkratší možnou cestou
začali vracet domů. Terén
byl stále velmi členitý,
náročný, a do historického
města Volterra s památkami
Etrusků zbývalo ještě více
jak 250 m stoupání. Město
má zachovalé hradby a na
náměstí Piazza dei Priori je překrásný palác; je proslulé také alabastrem. Stejně
náročná cesta byla odpoledne, zvláště prudké sjezdy v samých zatáčkách a později
už za deště. Na mokré silnici jsem jel velmi opatrně a tak mi občas skupinka ujížděla,
resp. jsem byl skoro poslední. Naštěstí do kopců jsem vše zvládal bez problémů a
propracoval se dopředu. S přibývajícím deštěm se také ochladilo na pouhých 7°C a
tak odpadla plánovaná zastávka v Sassetě a posledních 30 km jsme sjížděli dolů
zcela promočení. Všichni jsme se těšil do bungalovů, kde nás čekala teplá sprcha, a
já se odměnil dvěma grogy. Před večeří jsem odjel s přáteli do blízkého COOPu na
nákup, hlavně vína. Na večeři jsem pozval Martina, kde jsme si moc pochutnávali na
dobré „číně“ ještě z domova, ke které jsem uvařil čerstvou rýži. Poté jsme všichni
popíjeli italské červené skoro do půlnoci, spokojeni s dnešním náročným výletem a
nikomu nevadilo, že venku prší.
26. 3. st kemp – Piombino (21) 36 km – San Vincenzo (5) 61 km – Campiglia
(215) 72 km – Suvereto (90) 81 km - kemp 110 km; převýšení 550 m.
Po včerejší horské etapě jsme si
naplánovali odpočinkový den, jen
na „vyklepání nohou“. Odjížděli
jsme až po desáté hodině, opět
k moři, do přístavního městečka
renesančního vzhledu, Piombina,
které má 35 000 obyvatel. Přijeli
jsme až do přístavu, odkud
odjíždějí lodě na 10 km vzdálený
ostrov Elba, kde je rezidence Napoleona, kde jsem byl naposledy 7. 4. 2010.
Další lodě odjíždějí na ostrov Sardinie, kam pojedu z Palerma na Sicíli do Cagliari už
koncem dubna s Mirkem J.. Pěkná byla vyhlídka z terasy jak na Elbu, tak na malý
ostrůvek Monte Cristo. U blízkého kostela jsme se odměnili; někdo kávou, já poprvé
pivem, neboť víno bylo
neuvěřitelně drahé (2 dl 3.50 €,
velké pivo jen 2.80 €). Podél
moře jsme pokračovali do San
Vincenza, kde jsme ochutnávali
výborné bílé toskánské víno
s určitou množstevní slevou
(popíjela celá naše skupina).
Přečkali jsme zde malou
dešťovou přeháňku a začali stoupat do Campiglia a už známého Suvereta, města
údolí Val di Cornia, které je domovem vinařství, a pohodlnou cestou bez provozu se
vrátili do kempu. Opravdu to byl odpočinkový výlet s minimálním převýšením. V San
Vincenzu v cyklistickém obchodě jsem požádal o výměnu „kufrů“ (zámků) na
cyklistických botách, což bylo za pouhých 8 € včetně obtížné demontáže a snadné
montáže.
27. 3. čt – kemp – Monterotondo (520) 40 km – kemp 73 km; převýšení 850 m.
Odpoledne kemp – Massa Marittima a zpět, 54 km; převýšení 400 m.
Po ránu byl silný vítr, zataženo, teplota jen 14°C. Ve skupině nás odjelo 17, ale
postupně někteří odbočovali, neboť začal drobný déšť, který v horách ještě zesílil.
Stoupání bylo občas značné a tak jsme se pořádně zahřáli a propotili. Skoro nikdo
neměl chuť zajít do hospůdky, aby neprochladl, a tak jsme pokračovali po silnici
nahoru a dolů po mokré silnici za mírného deště. Ve sjezdu při rychlosti 55 km za
hodinu jsem dostal defekt, naštěstí na zadním kole, což jsem ustál. Kamarádi mi duši
rychle vyměnili; zvláště Radek byl velice ochotný a rychlý a tak za necelých 5 minut
už jsme pokračovali přímo do kempu; defekt měl i Tomáš. S větrem v zádech jsme
přijeli do kempu už ve 13 hodin. Následovala rychlá sprcha, grog na zahřátí a
improvizovaný oběd, láhev červeného a hlavně sušení mokrého prádla. Přijal jsem
pozvání od Tomáše na víno, zatím co Martin mi vyčistil kolo a kamarádi ještě
vyměnili proříznutý plášť po defektu, který mi ochotně půjčil Láďa.
V 16 hodin mne přátelé pozvali na víno do 20 km vzdálené Massy Marittima, což
jsem nemohl odmítnout. Ve známém baru s příjemnou obsluhou bylo v podvečer
opět útulno a byli jsme tam tentokrát
jako jediní hosté. Od majitelky jsme
kromě vína dostali burské oříšky a
smažené brambůrky a navíc džbánek
vína. Mezitím se ale setmělo a tak bylo
štěstí, že alespoň někteří měli blikačky.
Do kempu jsme se vrátili po opravě
defektu Martina až v 19.30 hodin za
úplné tmy. Příjemný večer jsme
zakončili v našem bungalovu při
červeném víně.
28. 3. pá – kemp – Follonica (4) 12 km; vlakem do Albinia – Manciano (444) 32
km – Pitigliano (313) 63 km – Montemerano 107 km - Scansano (493) 125 km -
Grosseto 152 km kemp 200 km; převýšení 2200m!!!
Ráno poprvé slunečno, 15°C hned po ránu. Již v 8.20 hodin jsme odjeli na kolech na
vlakové nádraží do Follenica a odtud pohodlným poloprázdným vlakem do Albinia.
Koupil jsem pro všechny zlevněnou skupinovou jízdenku pro 11 cyklistů a
s poplatkem za kolo jsme každý zaplatil rovných 10 €. Za 45 minut jsme vystoupili
z vlaku a začala královská etapa v horách. Na sever proti větru jsme začali stoupat
po překrásné asfaltové silnici s malým provozem a pravidelně jsme se střídali na čele
skupiny. Všechna městečka, která jsme projížděli, jsou na kopcích a opouštěli jsme
je většinou náročným sjezdem s desítkami ostrých zatáček. Na vrcholu byl první
většinou Lukáš a Miloš, ale pokaždé čekali na ty pomalejší. Jen krátká byla zastávka
v Manciano a pokračovali jsme do etruského historického města Pitigliano, které leží
vysoko nad jeskyněmi v útesech údolí Lente, kde jsou domy z lávového kamene.
Odměnili jsme se pivem i vínem u Dómu nedaleko paláce Orsini, někteří ochutnali
italské speciality. Chladné
pivo dodalo i mně další elán
do závěru etapy, neboť síly
po vystoupání v této chvíli už
1950 výškových metrů
ubývaly skoro všem. Úzkými
uličkami jsme opustili
překrásné městečko
s výhledem do krajiny.
Následoval sjezd do údolí a znovu nahoru do kopců. Michalovy zázračné ruce mi
opravily patku rámu u přehazovačky a já mohl pokračovat s ostatními. Zbývalo ještě
75 km do cíle, ale počasí mimořádně přálo; slunečno, teplota kolem 20°C, ale jen
slabý vítr. Před Montemeranem jsme jeli asi 1 km nad lázeňským městečkem
Saturnia, které je proslulé přírodními sirnými prameny a koupáním pod širým nebem.
Do kempu jsme přijeli až v 18 hodin a
cestou ještě nakoupili tekutiny, neboť
jsme jich dnes moc vypotili. Stejně
jako byla pěkná královská etapa, byla
královská i večeře a pití a moc jsme
si s Martinem pochutnali. Ve 23 hodin
Martin ještě pozval na zbylé červené
víno generalitu, tj. Petra Kordíka,
vedoucího zájezdu, Jirku Kazdu,
vedoucího našeho družstva, Miloše
Kudrnáče, který nás „tahal“ na
všechny kopce a šikovného Michala
Malinského, opraváře mého kola.
Všichni mi udělali radost a byl jsem
s nimi rád, stejně jako se slávistou
Martinem, a alespoň touto cestou jim
děkuji za příjemný pobyt, na který budu rád vzpomínat.
29. 3. so – kemp – Gavorrano (273) 14 km – Caldana 20 km – Giuncarico 28 km
– Ribolla 36 km – Massa Marittima (380) 62 km – kemp 79 km;
převýšení 1100 m.
Překrásné slunečné ráno nás všechny brzy
vytáhlo ven a někteří otužilci poprvé využili
i místní bazén. Řidič Martin před cestou
domů odpočíval, neboť si splnil svůj sen, tj.
ujet 1000 km během pobytu, a tak jsem rád
přijal pozvání spolubydlících Zdeňka a
Petra a odjel s nimi a dvěma dalšími
cyklisty na závěrečnou, prý rekreační etapu
v okolí kempu. Pohodová cesta vedla
starými vesničkami, ale
stále nahoru a dolů,
kterou připravil Zdeněk,
mladší stavební
inženýr. Měli jsme dost
času prohlížet si
všechny vesničky,
které byly vždy na
kopcích, kde
v hospůdkách odpočívali starší domorodci při skleničce vína či piva, a nahlédli jsme i
do některých kostelů.
Poslední zastávka byla v naší oblíbené taverně na náměstí Massa Marittima, kde
bylo k vidění mnoho historických aut. Na osluněném náměstí jsme popíjeli poslední
chutné italské víno a kochali se historickými stavbami, kolem nichž se nacházelo
velké množství turistů. Po návratu do kempu mi Martin ohřál chutný oběd připravený
ještě doma jeho manželkou Zlatkou; je to jeho „zlatíčko“. Do 17 hodin jsme připravili
svá zavazadla a užívali si posledního jižního slunce, které mimořádně hřálo. Krátké
bylo rozloučení v recepci kempu, kde jsme s Petrem dostali ještě láhev červeného na
cestu domů. Velmi rychlá byla cesta zpět do Jičína, kam jsme přijeli v neděli před
polednem, tzn. stihli ještě sváteční oběd.
Přál bych si, kdyby slunce stejně hřálo ještě za rok a mohl se sem vrátit; znovu
s přátelskými lidmi, které jsem tu poznal.
Rád bych se znovu podíval do San Gimignana, na které tentokrát nezbyl čas. Je to
opevněné městečko na návrší, klenot Toskánska, kde jsem byl naposledy před 3
roky. Bylo by dosažitelné v kombinaci s vlakem z Volterry, což je jen 32 km nebo
z Ceciny 65 km.
Přehled ujetých kilometrů na kole a převýšení:
Pá 45 km 400 m So 147 km 1300 m Ne 113 km 700 m Po 137 km 1350 m Út 152 km 1850 m St 110 km 550 m Čt 127 km 1250 m Pá 200 km 2200 m So 79 km 1100 m Celkem 1110 km 10700 m
Nakonec ještě mé malé vyznání cykloturistice. Určitou dobu jsem měl zálibu
v cyklistických závodech, ale nyní jsou to už jen cyklistické výlety a nejraději do
slunné Itálie. Za necelý měsíc pojedu již pošesté cestu za teplem na jih Itálie, Sicílii,
Sardinii a Korsiku s návratem do Livorna v Itálii, resp. k přátelům v Cologni u
Bergama. Mám skoro niternou lásku k přírodě, která mi dává moc a skoro zadarmo.
Snažím se být v tomto pilný, houževnatý, energický, temperamentní.
Albert Einstein řekl: „Život je jako jízda na kole: člověk může udržet rovnováhu,
jedině když se pohybuje“. Vyjížďky na kole doporučují i lékaři, neboť pasivitou
svalů trpí především mozek vzhledem k nedostatečnému zásobování kyslíkem. Jsou
prospěšné jak pro tělesné, tak i duševní zdraví. Je lépe jezdit na kole než brát
uklidňující prostředky a prášky na spaní, říkal americký kardiolog z Bostonu, osobní
lékař prezidenta Eisenhowera. Další americký lékař Lichtyl řekl: “cyklistika je
nejúčinnějším prostředkem jak udržet otevřené a průchodné všechny tepny
těla“. V poslední době je kolo můj největší přítel. Cítím-li se doma sám, jdu si udělat
radost právě na kole a je jedno zda na horském, trekovém či silničním; rozhoduje
výběr terénu či trasy. Jsem stále více člověk stržený chorobnou toulavostí a tak
cyklistické výlety střídám s pěšími vycházkami kombinovanými vlakem a vnímám
scenérii kraje, kterým projíždím či procházím.
Závěrem chci říci, že je možné se toulat Toskánskem, malebnou krajinou, kterou
znáte z pláten renesančních mistrů i bez kola a ještě se budete koupat v moři, pokud
využijete služeb CK Best-tour Liberec, pro kterou jsem také pracoval jako externí
průvodce: http://www.best-tour.cz/zajezdy-italie-umbrie-toskansko.
Vyjet na výlet v dešti, je to nejlepší, protože se to může jen zlepšit.
V Jičíně 5. 4. 2014 I v a n
Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2014