Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu v Jindřichově Hradci
BAKALÁ ŘSKÁ PRÁCE
Možnosti využití grafologické diagnostiky u dospívající
mládeže
Vedoucí práce: PhDr. Olga Vaněčková
Autor práce: Pavlína Vesecká
Studijní obor: Sociální pedagogika
Ročník: 2010/2013
České Budějovice 2013
2
Prohlášení
Prohlašuji, že svoji bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů
a literatury uvedených v seznamu citované literatury.
Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se
zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené podobě - v úpravě vzniklé vypuštěním
vyznačených částí archivovaných Pedagogickou fakultou elektronickou cestou ve veřejně
přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích
na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému
textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v
souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a
oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž
souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz
provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na
odhalování plagiátů.
V Českých Budějovicích dne 31. 3. 2013 Pavlína Vesecká
3
Poděkování
Ráda bych poděkovala vedoucí práce PhDr. Olze Vaněčkové za odborné vedení, připomínky
a cenné rady při zpracování této bakalářské práce.
Rovněž chci poděkovat svému partnerovi za velkou trpělivost.
4
Anotace:
Bakalářská práce se věnuje jedné z projekčních psychodiagnostických metod – grafologii.
Jedná se o techniku, která umožňuje vyvozovat psychické vlastnosti člověka z analýzy jeho
rukopisu. Výzkumná část práce mapuje rozsah praktického využití grafologie u dospívající
mládeže, tj. do jaké míry se grafologové ve své praxi setkávají s rukopisy dospívajících
jedinců, jaké jsou nejčastější důvody pro zpracování rozboru jejich rukopisu, zejména zda-li
je tato metoda využívána při rozhodování o výběru vhodné střední či vysoké školy nebo
zaměstnání a jaké má grafologie hranice v souvislosti s věkem pisatelů.
Klí čová slova:
Grafologie, rukopis, rozbor rukopisu, osobnost, dospívající jedinec, adolescence, dospělost,
písmo adolescentů, znaky písma, diagnostika, diagnostická metoda, poradenská činnost.
Annotation:
This bachelor´s thesis is devoted to explaning one of the projection psychodiagnostic methods
– graphology. It is about the technic which enables to deduce mental characters of humans out
of the analysis of their manuscript. The research part of the thesis surveys the range of
practical use of graphology by adolescents, which means how often the handwriting experts
are dealing with handwritings of adolescents, what reasons are the most common for
manuscript analysis, mostly if this method is used to decide upon a suitable highschool or
university or job and what is the limited age of writers for using graphology.
Keywords:
Graphology, manuscript, manuscript analysis, personality, adolescent, adolescence,
adulthood, handwriting of adolescents, script characteristics, diagnosics, diagnostic method,
consulting activity.
5
Obsah ÚVOD ......................................................................................................................................... 7
TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................................ 9
1 Psychodiagnostická metoda grafologie ................................................................................. 9
1.1 Pojem grafologie ............................................................................................................... 9
1.2 Validita grafologie .......................................................................................................... 10
1.3 Limity grafologie ............................................................................................................ 10
1.4 Osobnost grafologa ......................................................................................................... 11
1.5 Grafologie a sociální pedagogika .................................................................................... 12
1.6 Grafologie versus písmoznalectví ................................................................................... 13
2 Historické kořeny grafologie ............................................................................................... 14
3 Písmo a osobnost ................................................................................................................. 16
3.1 Struktura osobnosti.......................................................................................................... 16
3.2 Období dospívání - adolescence...................................................................................... 19
4 Písmo jako projev jedinečnosti ............................................................................................ 22
4.1 Výrazové a symbolické pojetí písma .............................................................................. 23
5 Poznávání osobnosti prostřednictvím grafologie ................................................................. 25
5.1 Pojem diagnostika a diagnostická metoda ...................................................................... 25
5.1.1 Etická stránka diagnostických metod ....................................................................... 26
5.2 Postavení grafologie v diagnostických metodách ........................................................... 26
5.2.1 Propojení grafologie s ostatními projekčními metodami ......................................... 27
5.2.2 Další významné techniky a typologie vztahující se ke grafologii ............................. 28
6 Užití grafologie v praxi ........................................................................................................ 30
6.1 Personalistická činnost .................................................................................................... 30
6.2 Partnerské poradenství .................................................................................................... 31
6.3 Osobní poradenství.......................................................................................................... 31
6.4 Psychoanalýza – diagnostika ........................................................................................... 32
6.5 Kriminalistika a soudnictví ............................................................................................. 32
6.6 Medicína .......................................................................................................................... 32
6.7 Výchovné poradenství ..................................................................................................... 33
6.7.1 Grafologie v pedagogické praxi ............................................................................... 34
6.7.2 Oblast pedagogicko-psychologická .......................................................................... 35
7 Specifika v písmu dětí a dospívajících jedinců .................................................................... 37
8 Postupy při zpracování grafologického rozboru .................................................................. 40
6
8.1 Písemný materiál ............................................................................................................. 40
8.2 Konkrétní informace o rukopisu ..................................................................................... 41
8.3 Školní předloha ............................................................................................................... 42
8.4 Znaky písma .................................................................................................................... 44
8.4.1 Vyvozování významu znaků ...................................................................................... 44
8.4.2 Komplexní dojmové znaky ........................................................................................ 44
8.4.3 Měřitelné a popsatelné znaky ................................................................................... 45
8.5 Grafologický posudek ..................................................................................................... 46
PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................ 47
9 Výzkumný problém ............................................................................................................. 47
10 Cíl výzkumu ....................................................................................................................... 47
10.1 Výzkumné otázky .......................................................................................................... 47
11 Výběrový soubor ................................................................................................................ 48
12 Použité výzkumné metody ................................................................................................. 48
13 Sběr a zpracování dat ......................................................................................................... 49
14 Analýza dat ........................................................................................................................ 49
15 Interpretace výsledků šetření ............................................................................................. 58
ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 62
Příloha I. Dotazník 1 ............................................................................................................... 64
Příloha II. Dotazník 2 .............................................................................................................. 65
Příloha III. Ukázka rozboru rukopisu ..................................................................................... 66
Seznam použité literatury ......................................................................................................... 68
Použité internetové zdroje ........................................................................................................ 69
Seznam použitých obrázků ....................................................................................................... 70
Seznam použitých grafů ............................................................................................................ 71
7
ÚVOD
Motto grafologů:
„ Člověk píše tak, jak kráčí životem kupředu.“
Písmo - samozřejmá součást našeho projevu. Již od dětství se učíme držet pastelku, tužku
nebo křídu při malování na chodník. Ve škole se během několika málo měsíců naučíme psát
podle dané školní předlohy, abychom ji za několik let zase do značné míry opustili. Někteří se
od ní vzdálíme více, jiní méně. Tento odklon od normy a individuálnost rukopisu jsou
výsledkem vlivu vývoje a formování naší osobnosti a také vzdálenosti, kterou každý z nás
ušel na cestě svého duševního vývoje.
S grafologií jsem se setkala poprvé před několika lety, kdy jsem absolvovala dvouletý
vzdělávací kurz Základy grafologie se zaměřením na rozvoj osobnosti pod vzdělávací
společností Gracent v.o.s. Tato metoda na mě velmi zapůsobila, získala jsem všeobecný
přehled o jejích zákonitostech, současně jsem však pochopila, že dobrým grafologem se
člověk nestává snadno a rychle, že se jedná o proces s přirozeným a pozvolným vývojem, kde
nestačí pouhá znalost teorie a informací, ale důležité jsou v prvé řadě vlastní zkušenosti a
dlouhodobá praxe v práci s rukopisem.
Dané téma jsem si zvolila proto, abych se prostřednictvím získaných poznatků dozvěděla více
o praktickém využití grafologie při práci s lidmi, konkrétně s dospívajícími jedinci. Cílem
bakalářské práce bude zjistit, do jaké míry se grafologové ve své praxi setkávají s rukopisy
dospívající mládeže, jaké jsou nejčastější důvody pro zpracování rozboru jejich písma a zda je
rukopis adolescenta pro grafologický rozbor již vyzrálý. Cílem bude ověřit, zda je tato metoda
využívána u mládeže například při rozhodování o výběru vhodné střední či vysoké školy nebo
zaměstnání. Pozornost hodlám zaměřit rovněž na provázanost činnosti grafologů
s pedagogicko-psychologickými poradnami, resp. jednotlivými psychology. Pro účely této
práce jsem si vymezila věkovou hranici dospívajících jedinců od 15 do 24 let. Především
s ohledem na skutečnost, že přibližně ve 14. – 15. roce dochází ke zautomatizování rukopisu
pisatele. Jedná se o období formování osobnosti, podle vývojové psychologie o období zhruba
od ukončení pubescence do nástupu dospělosti, kdy jedinec přebírá plnou odpovědnost za
svůj život.
8
V teoretické části je vymezen pojem grafologie a její historické kořeny nebo pojem osobnost,
následující kapitoly se zabývají písmem jako projevem jedinečnosti, poznáváním osobnosti
prostřednictvím grafologie, představením oblastí činnosti práce s lidmi, ve kterých lze tuto
metodu prakticky využít a charakterizují specifika v písmu dětí a dospívajících jedinců.
Závěrečnou kapitolou je popis postupu při zpracování grafologického rozboru. Téměř v celém
rozsahu teoretické části je grafologie vztažena k sociální pedagogice a postihuje tak různé
eventuality propojení obou oborů.
Praktická část tvoří kvantitativní průzkum, který byl realizován metodou dotazování
prostřednictvím dotazníku sestaveného pro toto šetření. Konkrétně vybraným respondentům
byly kladeny otevřené otázky a posuzovány byly dvě skupiny z nich: grafologové a druhou
skupinu zastupovaly pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra či
jednotliví psychologové. Součástí výzkumu je rovněž zpracovaný rozbor rukopisu dívky 9.
třídy základní školy analyzovaný odborníkem, který má dlouholeté zkušenosti v práci s
rukopisy. Ukázka tohoto rozboru je připojena v příloze.
9
TEORETICKÁ ČÁST
1 Psychodiagnostická metoda grafologie
1.1 Pojem grafologie
Vlastní termín grafologie vychází z řečtiny a je složen z původních slov: grafein = psát a
logos = nauka, tedy nauka o psaní či nauka o písmu. Výklad písma dostal jméno grafologie
od francouzského duchovního Jeana Hippolita Michona, který položil základní kámen k
systému vědeckého rozboru písma. V současnosti se hojně používá rovněž výraz psychologie
písma.
Grafologie se zabývá vyvozováním psychických vlastností člověka z analýzy jeho rukopisu.
Autoři vysvětlují pojem grafologie různě: „Podstatou psychologie výrazu je vztah mezi
vnějším výrazovým projevem a vnitřním prožíváním.“ (Jeřábek, 2003, s. 12), „Grafologie je
psychodiagnostická metoda, která dokáže v širokém záběru zmapovat strukturu a dynamiku
osobnosti pisatele.“ (Cenková T. a kol., 2011, s. 8) nebo dle Asociace grafologů ČR je
grafologie empirická věda, jež hledá souvislosti mezi povahou a rukopisem. Jinými slovy se
jedná o vztah mezi rukopisem osobnosti a jejími psychomotorickými vlastnostmi. Grafologie
je psychologie písma a písmo je zase projevem mozkových funkcí zaznamenaných na papíře.
Jejím základním předpokladem je, že podobně jako nenajdeme dvě stejné osobnosti,
nenajdeme ani dvě zcela stejná písma. Grafologie není něco, co by bylo mimo oblast
psychologie, neboť její původní kořeny vycházejí z psychologie výrazu. Je tedy jednou
z mnoha psychodiagnostických metod, ovšem takovou, která umožňuje uchopit osobnost
poměrně komplexně. Na rozdíl od testů zaměřených na diagnostiku jen některé úzce
vymezené složky osobnosti (např. inteligence, pozornosti atd.) popisuje grafologie osobnost
včetně sociálních a morálních vlastností a snaží se zachytit tyto složky osobnosti ve
vzájemných vztazích. Předmětem grafologie je zkoumání projekce osobnosti a dalších
psychických funkcí v ručně psaném písmu. Pro vyvozování z rukopisu je proto nezbytná
mimo klasické obory psychologie, zejména znalost psychologie osobnosti.
Grafologie nemusí být nutně chápána pouze jako speciální diagnostická metoda, ale lze ji
vnímat jako způsob porozumění řeči výrazu, který vyjadřuje integritu psychického a
10
somatického a je podstatnou složkou komunikace, složkou mnohokrát starší nežli řeč
verbální.
1.2 Validita grafologie
Výhodou grafologie je, že se pisatel nemůže připravit na určitý druh testu a při psaní a
kreslení zůstává skutečně sám sebou, ve své přirozenosti. Dle Cenkové, Češkové a Fischerové
lze na základě grafologického rozboru vytvořit kompletní psychologický profil pisatele
s téměř 80 % validitou. Zde je na místě konstatovat, že neexistuje žádná stoprocentní metoda
určení typu osobnosti.
Lze tvrdit, že rukopis nelže, což je mnoha odborníky v oboru dokázáno a lety prověřeno. Na
základě výsledků výzkumů ve 30. letech minulého století, které provedli Otto Bobertag a L.
Kroeber-Keneth, se dá vědecké grafologii přiznat značnou míru spolehlivosti. Další výzkumy
psacího pohybu potvrzují souvislosti mezi psychickou stránkou člověka a jeho rukopisem. Již
na počátku 20. stol. dokázali fyziolog Thierry Preyer a psychiatr Georg Meyer, že písmo je, ať
je psané pravou nebo levou rukou, nohou nebo ústy, písmem mozkovým. Validitu
grafologického posudku dokládají i další fakta, například že jinak píše člověk pod vlivem
emočního vzrušení, pod vlivem drog, v předsmrtné fázi života apod., člověku se písmo změní
v nemoci a po skončení nemoci se vrací do původní podoby nebo lidé se zbytky rukou či
píšící ústy, píší po rehabilitaci téměř stejně jako před úrazem či nemocí, kdy psali rukama.
Psycholog Eysenck na základě výzkumů dokonce konstatuje, že validita výsledků grafologa,
který má vědecké vzdělání a rozsáhlé zkušenosti, je stejná, nebo dokonce vyšší než u
psychologa, který pracuje s běžnými projektivními metodami. „P ředpokladem pro využití
jakékoliv metody v praxi je její spolehlivost.“ (Schönfeld, 1996, s. 214)
1.3 Limity grafologie
Prvořadé je, že grafologie nám může ukázat a diagnostikovat určité problémy, jejich řešení už
ale není předmětem její působnosti. Dobrý grafolog ovšem dokáže navrhnout a doporučit
odpovídající následnou terapii. Příklady takových terapií jsou:
• grafoterapie (metoda vycházející z hypotézy, že cílená a odborně vedená změna
vlastního rukopisu, přispívá k žádoucím změnám při harmonizaci osobnosti)
11
• psychoterapie
- arteterapie
- psychoanalýza
- focusing
- gestalt terapie
- Rogersovská psychoterapie
- humanistická psychoterapie
- kognitivní psychoterapie
- behaviorální terapie
- individuální nebo rodinná terapie atd.
Podle Cenkové je terapeut schopen pomocí jednotlivých technik a metod uvolnit vzniklé
stresy, deprese, fobie, únavový syndrom, napravit specifické poruchy učení, chování a
soustředění u dětí i dospělých, řešit psychosomatiku nebo poradit v oblasti rozvoje osobnosti.
Své hranice však má grafologie vymezeny zejména s ohledem na věk pisatele. Již dětské
kresby o svém autorovi zcela jistě něco napoví, nevyzrálé písmo pubescentů také, ale teprve z
písma adolescentů můžeme vyvozovat zásadnější osobnostní charakteristiky. Grafologie je
tak metodou, jejíž využití je podmíněné věkem pisatele, v odborné literatuře je uváděna dolní
věková hranice vhodná pro rozbor rukopisu 15 let.
1.4 Osobnost grafologa
Psychologii písma se věnují jednak grafologové, kteří se specializují výhradně jen na tuto
oblast nebo jí ve svých praxích uplatňují jako doplňkovou metodu psychologové, speciální
pedagogové, učitelé, personalisté a další. Zcela nezbytné však je, aby měl odborník pro její
aplikování určité dispozice. „Psychologie písma patří mezi diagnostické metody, které jsou
výrazně závislé na osobnosti diagnostika.“ (Jeřábek, 2003, s. 13). Experimentální psycholog
Otto Bobertag známý svými výzkumy rukopisných rozborů dospěl na základě svého
experimentu k závěru, že grafologie sama o sobě je spolehlivá, ne však každý grafolog.
Nezáleží přitom pouze na vzdělání diagnostika nebo zkušenostech v oboru, ale vyžaduje také
další osobnostní předpoklady, kterými jsou schopnost logického uvažování, prostorového
vnímání, představivosti, kombinačních schopností v myšlení nebo dedukce. Další důležitou
podmínkou je hluboké sebepoznání, jelikož hlavním nástrojem grafologa je jeho vlastní
12
psychika. Grafolog Karl Besser přikládá vzdělání rovněž velký význam: „Je třeba, aby
grafolog rozuměl základům psychoterapie, psychopatologie a psychiatrie natolik, aby
posuzovanému člověku mohl případně prakticky poradit nebo mu doporučit příslušné odborné
psychoterapeutické léčení.“ (Schönfeld, 1996, s. 214). Grafolog tedy musí nutně mít přesnou
znalost lidské povahy, neboť psychologie písma má za cíl uvést do vztahu určité osobní
vlastnosti, vlohy a sklony pisatele s určitými vlastnostmi písma.
Z praxe je známo, že stejný rukopis probouzí v každém diagnostikovi trochu odlišné emoce a
pocity, což vzniká na základě jeho osobní historie, která je nevědomě přenášena do
konkrétního rozboru. Grafologem se člověk nestává lehce, je to proces, který má přirozený a
pozvolný vývoj. Základem učení se psychologii písma nejsou jen teorie a informace, ale
v první řadě vlastní zkušenosti, které rozvíjejí vnímání a výrazovou paměť. To jsou aspekty,
které člověk nezíská během několika dnů. Grafologie vyžaduje důslednost a sebereflexi při
studiu a rovněž odpovědnost, takt a záruky kvalit ve vztahu ke klientům. „V málokterém
oboru existuje tak rozdílná kvalita služeb jako v oblasti grafologie.“ (Jeřábek, 2003, s. 14).
1.5 Grafologie a sociální pedagogika
Grafologie může být pro sociální pedagogiku přínosnou metodou, neboť společným objektem
jejich zájmu je jedinec, jeho psychologický profil a struktura osobnosti. Pomocí grafologické
diagnostiky je možné určit např. míru sociability nebo sociální adaptace jedince. Sociální
pedagogika patří mezi aplikované vědní disciplíny a z pohledu výchovy a vzdělávání je
zaměřena na rizikové jedince a skupiny ve společnosti. Její problematika se týká celé
společnosti a zahrnuje jak dimenzi sociální, tak i pedagogickou. Je zaměřena na každého
jedince nebo skupinu ve společnosti bez ohledu na věk nebo druh problému (např. šikana,
rozvodovost, různé druhy závislosti, agrese atd.), řeší všední otázky a jejím cílem je nalezení
rovnováhy mezi individualitou jedince a požadavky společnosti. Grafologie je projektivní
diagnostická metoda, která umožňuje nahlédnutí do nitra člověka a odkrývá jeho vnitřní svět.
V oblasti školství by základní orientace učitele v písmu jeho žáků pomohla lépe pochopit
jejich potřeby nebo odhalit odchylky v jejich chování. Zainteresovanost pedagoga v tomto
oboru a jeho schopnost identifikovat charakteristické rysy jedince, by vedla k uspokojení
výchovně-vzdělávacích cílů. Mladí jedinci v průběhu dospívání a vzdělávání procházejí
různými obdobími, kdy o sobě nechtějí mnoho prozradit a informace z rozboru by mnohé
napověděly. Rovněž v sociální sféře mohou základy grafologie umožnit jednotlivým
13
pracovníkům přiblížit se v praxi svému klientovi či žákovi a doplnit své standardní
diagnostické postupy o analýzu rukopisu.
1.6 Grafologie versus písmoznalectví
Stejně tak jako grafologie i písmoznalectví se zabývá rozborem rukopisu. V případě
písmoznalectví však nejde o odhalování vlastností a povahových rysů pisatele, ale o
zjišťování pravosti rukopisů či podpisů nebo identifikaci pisatele ručně psaného písma.
Grafologie i písmoznalectví vycházejí ze stejných znaků, ale výsledek jejich zkoumání je
odlišný. Písmoznalectví je exaktní věda a soudně znalecký obor, který zjišťuje autorství ručně
psaného textu. Jeho používání je vymezeno příslušnými zákony a běžně se používá u soudu
při zkoumání sporných dokumentů. Mezi nejčastější předměty zkoumání patří závěti, faktury
či směnky nebo nejrůznější smlouvy.
14
2 Historické kořeny grafologie
Potřeba zkoumat ručně psané písmo nastala v podstatě společně s jeho vznikem. Již
Aristoteles se snažil o jeho zkoumání a vyslovil názor, že mezi rukopisem a vlastnostmi
člověka existují zajímavé souvislosti. Průzkumem písma římských císařů se na přelomu
prvního a druhého tisíciletí zabýval životopisec Suetonius. Ve Francii roku 1570 je ustaveno
sdružení soudních znalců písma, které je povýšené Ludvíkem XV. na akademii. Počínaje 19.
stoletím se grafologie projevuje v mnoha zemích. První dílo, které se zabývá ručním písmem
a pochází ze začátku 17. stol. je Pojednání, jak lze z dopisu poznat povahu a vlastnosti
pisatele, jehož autorem je lékař Camillo Baldo. O té doby se již pravidelně objevují spisy
zabývající se analýzou písma.
Za jednoho z hlavních zakladatelů moderní vědecké grafologie a nauky o výrazu je pokládán
německý psycholog a grafolog Ludwig Klages (1872 – 1956), který rozpracoval osobitý
výklad osobnosti a přispěl tak k vystižení hodnocení osobnostních rysů, vlastností a dispozic.
Je autorem teorie symboliky psací plochy. Další osobností je švýcarský grafolog Max Pulver
(1889 – 1952), který pojímal písmo jako projekci pisatelova podvědomí, vyvinul mj. novou
metodu aplikací zásad Jungovy psychologie se snahou o užití fenomenologických postupů.
Dílo C. G. Junga (1875 – 1961), který považoval písmo za významný ukazatel charakteru a
osobnosti člověka, je pro grafologii přínosné i v současnosti. První významnou grafoložkou u
nás byla Dolfína Poppéová (1865 – 1934), která je autorkou první české knihy o grafologii
Tajemství písma. Později spolu s A. Zelinkou vydala knihu Grafologie, která je používána
dodnes. Dalším výrazným českým grafologem je Robert Saudek (1880 – 1935). Díky tomu,
že pracovně často cestoval, se seznámil s různými písemnými projevy a všímal si vztahu mezi
rukopisem, mentalitou a kulturou různých národů. Dosud jsou aktuální a vyhledávané jeho
publikace Vědecká grafologie a Experimentální grafologie. Do historie grafologie významně
zasáli další její představitelé Vilém Schönfeld a jeho dodnes vyhledávané dílo Učebnice
vědecké grafologie, Julie Flanderková, Ota Borský nebo Josef Petera.
Po uvolnění politické situace po roce 1989 se postupně postavení grafologie začalo měnit, i
když ne úplně ideálním směrem. Vznikly v podstatě dva základní proudy. První z nich
nesprávně zařazuje grafologii mezi šarlatánské metody, ten druhý představuje seriózní využití
15
této metody, které spočívá ve stanovování osobnostního profilu pisatele. Tímto směrem se
dnes ubírá většina opravdových grafologů.
Původní koncepce grafologie
Zpočátku grafologie sloužila k rozeznávání pravosti podpisů či autorizování pisatele.
V současné době se touto problematikou zaobírá forenzní grafologie v soudní a
kriminalistické praxi. Na počátku vývoje grafologie byl nejprve zájem o posuzování
jednotlivých znaků, až poté celku písmového prostředí a základních tendencí či vztahů v něm.
V současné vědecké grafologii je to přesně naopak. Nejprve se v analýze rukopisu
soustředíme na komplexní dojmové znaky, které získáváme souhrnným vnímáním rukopisu a
snažíme se zachytit tu úroveň výrazového projevu, kterou nelze obsáhnout znaky měřitelnými
či popsatelnými. Podrobněji se tomuto tématu věnuji v kapitole 8.4.
16
3 Písmo a osobnost
V této kapitole bude vyložen pojem osobnost a její dílčí rysy vzhledem k zaměření tématu
bakalářské práce a bude nás zajímat věkové období dospívání. Existuje několik definic
osobnosti. Ve vztahu k tématu použijeme pojetí osobnosti například podle Nakonečného, tj.
že osobnost lze chápat jako soubor psychických dispozic, který funguje jako systém vnitřních
tendencí a determinant psychických reakcí, které v interakci s vnějším prostředím vytvářejí
tyto psychické procesy, jenž mají stránku behaviorální, ale současně také zážitkovou. Tedy
způsob, jak vnější prostředí ovlivňuje naše prožívání, se následně projevuje i v našem písmu.
Osobnost jedince se v průběhu života vyvíjí. Mezi vlivy utvářející osobnost patří především
vnitřní biologické podmínky (např. vrozené dispozice) a vlivy prostředí, ve kterém jedinec
žije (přírodní podmínky, sociální a kulturní prostředí). Psychologie se zabývá osobností
především z vývojového hlediska, sociální pedagogika z hlediska sociologického a jejím
cílem je postihnout osobnost v souvislosti se sociálním prostředím a zaměřuje se na chování
jedince ve skupině a společnosti. Grafologie posuzuje jedince především z psychologického
hlediska, ale zároveň dokáže vyčíst například míru sociální adaptace nebo socializace.
Grafologie se tedy zaměřuje na osobnost podle toho, jaké charakteristiky lze z písma nejlépe
diagnostikovat.
3.1 Struktura osobnosti
Osobnost člověka je psychologický celek a tento tvoří svou strukturu. Utříděním grafických
znaků z rukopisu do skupin získáme přehled o fungování některých psychických oblastí
osobnosti. Údaje o těchto strukturách osobnosti jsou pro pracovníky v poradenské činnosti
důležitým zdrojem informací, neboť si díky nim mohou ověřit své dosavadní závěry,
eventuálně si na základě nich uvědomit některé další možnosti či skutečnosti, na které je
potřeba se zaměřit. Zde jsou vyčleněny oblasti, které lze z písma snadno diagnostikovat:
• vitální základ a vitalita
• temperament
• emocionalita
• inteligence a racionalita
• vůle
• sebepojetí
17
• sociabilita
• morální vlastnosti
Vitální základ a vitalita
Jedná se o nevědomou oblast, která je zdrojem základních pudů a pocitů, např. pud
sebezáchovy, začleněnosti do prostředí, sexuálního pudu, ale také pocitů vlastní síly a
sebejistoty. Z písma pisatele zjistíme buď:
o silný vitální typ – energický, průbojný, plný životních sil, odolný atd.
o slabý vitální typ – menší životní aktivita, neprůbojnost, vydrží méně zátěže, větší pocit
únavy a rezignace atd.
Temperament
Představuje nejobecnější vlastnosti psychické dynamiky. Charakteristika je vyvozená
z citového ladění, celkového zaměření duševní činnosti, vzrušivosti, odolnosti a vyjadřuje
vlastnosti emocionálního prožívání a chování. Čtyři klasické typy temperamentu (sangvinik,
cholerik, melancholik a flegmatik) z písma poznáme.
Obecně lze tvrdit, že pro grafologii jsou zásadní poznatky hlubinné psychologie nebo
typologie E. Kretchmera a J. Eysencka.
Emocionalita
Z rukopisu můžeme vyčíst následující projevy emocionality:
o intenzita a množství emocí
o práh vzniku emocí
o směřování emocí (k sobě, k okolí)
o kolísavost emocí
o ovládání emocí
o stabilita / labilita
o optimismus / pesimismus
Inteligence a racionalita
Přesnější určení stupně inteligence z rukopisu bývá někdy problematické a spolehlivěji je
grafolog schopen určit spíše míru racionality, tzn. převahu uplatňování rozumových přístupů
nebo vztah mezi racionalitou a emocionalitou. Z písma lze dále usuzovat na rychlost myšlení,
18
kombinační schopnosti, převahu spíše abstraktně - teoretického nebo konkrétně - praktického
zaměření, schopnost koncentrace, systematičnost atd.
Vůle
Vůle je určitá cílevědomá regulace činnosti, která souvisí především s motivací a sebepojetím.
Z písma vyčteme buď převahu aktivní vůle pisatele, která vychází z vitality a temperamentu
osobnosti nebo spíše pasivní vůle. Dále můžeme v rukopisu sledovat projevy seberegulace
nebo způsobu nakládání s vlastními psychickými silami.
Sebepojetí
Z dostatečného písmového materiálu lze pozorovat způsob prožívání a preferenci jednotlivých
rolí. Rozpor mezi JÁ a ideálním JÁ, který by měl být přiměřený, je důležitým faktorem
osobnosti a jeho projevy najdeme v písmu např. ve vztahu mezi podpisem a celkem rukopisu.
Základními typy sebepojetí jsou: vyrovnané, kolísavé, zvýšené nebo nízké.
Sociabilita
Zahrnuje okruh schopností a vlastností týkajících se komunikace a jednání osobnosti se
sociálním prostředím. Mezi základní funkce písemných projevů patří funkce komunikační a to
je jeden z důvodů, proč je grafologie vhodná k získávání informací o sociálních vlastnostech
osobnosti. U zkoumaného rukopisu si uvědomujeme, jakým způsobem se jedinec převážně
sociálně adaptuje, jaké vyvolává reakce a chování u okolí nebo jaké může mít extrémní nebo
rigidní tendence. Dále hodnotíme zejména převahu introverze nebo extraverze, dominance
nebo submise, afiliace nebo hostility, individuálnosti nebo konformity, stupeň odlišnosti
jedince od jeho sociálního okolí atd.
Morální vlastnosti
Morálkou, morálními vlastnostmi a procesem mravní výchovy jedince se do značné míry
zabývá sociální pedagogika. Ta se jinak orientuje především na negativní společenské projevy
a nevhodné chování, které je v rozporu se sociálními normami. Jedná se například o
nemorální chování, asociálnost, agresi apod. Vývoj morálních vlastností osobnosti probíhá
v rámci socializace a každý vzor morálního chování je sociokulturně podmíněn. Tuto oblast je
nutné posuzovat zvláště zodpovědně a v souvislosti s osobnostním celkem. Vlastnosti
osobnosti, se kterými často souvisí problematické chování z hlediska morálky:
o labilita, náladovost, snadná ovlivnitelnost, nevypočitatelnost, nepravidelná výkonnost
19
o egoismus, ambicióznost, bezpáteřnost, ziskuchtivost
o neupřímnost, zatajování, pokrytectví
o manýrovanost, snaha vyvolat dojem, silná potřeba vlastnit
o agresivita, brutalita
o lenost, pohodlnost, pasivita
o konformita, nevyzrálost
o submisivita, pocity méněcennosti, melancholie, vnitřní nejistota
o silná závislost na smyslech, pudovost
o nedostatek citovosti, vnitřní izolovanost, asociálnost
Další charakteristiky, které lze určit z rukopisu:
- vyrovnanost vývoje a zralost osobnosti
- způsob vývoje jedince
- způsob vyrovnávání se s životními situacemi
- způsob nakládání s psychickými silami
- odolnost vůči vlivům okolí
- způsob prožívání specifických situací, jakými jsou nemoci, změny životních rolí,
osobnostní krize atd.
3.2 Období dospívání - adolescence
V odborné literatuře nalezneme několik pojmů označujících období mezi pubertou a
dospělostí. Nejčastěji je to mládež a adolescence. Prof. Petr Macek upozorňuje na to, že
ačkoliv jsou tyto termíny odlišné, jsou mnohdy zaměňovány. Pojem adolescence je typický
pro psychologii a jedná se spíše o označení vývojového období a širší pojem mládež je užíván
spíše v sociologii a pedagogice, kde pojmenovává skupinu.
Adolescence
Termín adolescence je odvozen z latinského slovesa adolescere, což znamená dorůstat,
dospívat či mohutnět a u jedince dochází k dospívání z hlediska fyziologických změn, které
započaly v pubertě. Jedná se o věkové období od skončení pubescence do úplné fyzické a
psychické zralosti – obvykle mezi 16. – 20.-22. rokem. Podle Macka se jedná o celou etapu
mezi dětstvím a dospělostí. Konkrétní časové vymezení tohoto období se však u jednotlivých
autorů poměrně liší. Dle Eriksona se jedná o stadium identity, které trvá přibližně od 12 do 20
20
let. V této fázi je vývoj vlastní identity jedince velmi bouřlivý, ať se jedná o vývoj fyzický,
psychický nebo sociální. Sjednocují se předchozí představy o sobě samém - jedinec stojí na
prahu své životní dráhy, sumarizuje si vše z minulosti a hledí do budoucnosti. Zabývá se
konkrétněji představou o svých budoucích plánech a o svém dalším směřování. Často
nastávají krize identity, jako jsou obavy, deprese, zmatek apod.
Mládež
Jednoznačné definování mládeže je obtížné, protože spodní a horní věková hranice, kterou
považujeme za mládí, se neustále mění. Například z hlediska legislativy mluvíme o
mladistvých ve věku 15-18 let, přičemž např. studující jsou považováni za „děti“ do jejich 26
let. Z hlediska psychologie a sociologie patří mezi mládež i jedinci sousedních věkových
kategorií. Díváme-li se na mládí z pohledu vývojové psychologie, řadíme mezi mládež
obvykle jednak jedince, kteří procházejí vývojovou etapou dospívání (v české literatuře
pubescence a adolescence), tak i ty, kteří prožívají etapu zvanou raná dospělost.
Raná dospělost
Dle Eriksona stadium intimity, které trvá přibližně od 20 do 30 let. Hlavními úkoly jedince
v tomto období jsou získat odpovídající profesi a uspořádat své mezilidské vztahy. Toto
stádium je určeno k nalezení a vybudování intimity. „Teprve mladý dospělý je obyčejně
schopen na vztahu cílevědomě pracovat, partnerovi se přizpůsobovat a leccos mu obětovat.“
Říčan (2010, s. 171). Ovšem i v mladé dospělosti lze pozorovat napětí a neklid, které mohou
přerůst ve střet protikladných sil, ve vývojovou krizi.
Ve výše uvedených vývojových obdobích se dle Ericksona utváří lidská identita a schopnost
důvěrného vztahu k druhému člověku. Tyto etapy nelze zcela jednoznačně věkově ohraničit,
proto se často výzkumy mládeže zaměřují na jedince starší 11 let. Děti staršího školního věku
totiž participují na kultuře mládeže, tedy na způsobu života a zábavy jejich starších
sourozenců a kamarádů. Nejobtížnější je vymezit horní věkovou hranici mládí, zejména z
důvodu značného prodloužení přípravy na budoucí zaměstnání. Jestliže vzdělávací politika
EU počítá s tím, že polovina populace bude mít zakončené vysokoškolské vzdělání alespoň na
bakalářském stupni, znamená to, že přinejmenším studenti prezenční formy vysokoškolského
studia budou nastupovat do zaměstnání nejdříve ve 22 letech. Reálná doba přípravy na
dlouhodobý pracovní poměr však trvá často mnohem déle. Prodlužuje se doba prozatímního
životního stylu, který je charakteristický pro většinu osob ve věku 18 - 30 let. Projevem
21
tohoto životního provizoria je kromě studia také cestování, případně dobrovolnictví,
krátkodobý pracovní poměr, způsob života a zábavy charakteristický pro mládež, dle
možností samostatné bydlení anebo společné bydlení nesezdaných párů, případně skupiny
studentů. Někteří odborníci upozorňují na skutečnost, že toto životní provizorium někdy
značně přesahuje dobu přípravy na zaměstnání, nelze tedy tvrdit, že se jedinec stává dospělým
automaticky tím, že se začne sám živit, má vlastní bydlení anebo uzavře sňatek. Dospělost by
se tedy dala nejspíše definovat jako životní fáze, v níž jedinec převzal plnou zodpovědnost za
svůj život, a to v rovině materiální, psychické i sociální. Na základě této definice dospělosti
můžeme mládí charakterizovat jako období, v němž jedinec žije provizorním životním stylem.
Začátek tohoto období je shodný se začátkem dospívání a období mládí je ukončeno
převzetím plné zodpovědnosti za vlastní život.
22
4 Písmo jako projev jedinečnosti
Z psychologického hlediska je písmo projekcí osobnosti, odráží se v něm typické vlastnosti a
originalita každého jedince a je výrazně ovlivněno neustálým osobnostním vývojem.
Z historického hlediska vznik písma značně urychlil vývoj civilizace a jeho hlavní funkcí je
zaznamenávat mluvenou řeč, obzvláště projevy, které mají pro člověka dlouhodobější
význam. Rukopis je vždy odrazem jedinečnosti kultury, způsobu života a historického období,
ve kterém vznikl. Jako příklad uveďme dřívější generace, které psaly písmem, které bylo
oproti písmu současnému notně obohacené, krasopisné, strojené a z těchto důvodů pomalé.
Každý rukopis je individuální a osobitost psaného projevu můžeme nalézt už v dětských
kresbách. Již tyto malby se vyznačují jistou individuálností a nacházíme v nich opakující se
charakteristiky související se způsobem chování a prožívání dítěte. Později od školního věku
si dítě nacvičuje a osvojuje psací pohyby. Díky tomuto procesu roste plynulost psacího
pohybu a ten se stává stále více mimovolním. Po jeho plném zautomatizování probíhá psaní
pod prahem vědomí a pisatel na něj již nemusí intenzivně myslet. Automatizace psacího
pohybu je závislá jak na inteligenci a konkrétním nadání každého jednotlivce, tak i na použité
učební metodice. Pro grafologii je proto rozhodné až stadium, kdy má pisatel své psací
návyky zcela vžité a jde o bezprostřední projev jeho osobnosti. K tomu dochází zpravidla ve
věku 14-15 let.
„Rukopis je možné definovat jako zautomatizovaný volní pohyb vytvářející formy v prostoru a
čase.“ (Jeřábek, 2003, s. 57). L. Klages v jedné ze svých knih uvádí, že: „Každý vyjadřující
tělesný pohyb uskutečňuje co do síly, trvání a směrového tvaru výraz duševního hnutí.“
(Schönfeld, 1996, s. 24). Grafologii definoval jako součást vědy o výrazu a rozvedl myšlenku,
že rukopis je fixovaným posunkem, tedy výrazovým projevem se zachycenou stopou
průběhu. To je jedním ze specifik rukopisu, neboť ostatní výrazové projevy jsou v tomto
smyslu pomíjivější. W. Preyer zase chápe psací pohyb jako mozkem řízený proces relativně
nezávislý na motorice rukou.
Každé konání nebo pohyb je možné do značné míry řídit a ovlivnit vůlí, ale dokonale
kontrolovatelné nejsou. „Grafologie se snaží určit a odlišit, co je v pohybech pisatele
záměrné, stylizované a co je jeho spontánním výrazem.“ (Jeřábek, 2003, s. 27). Písmo je
23
výrazem projevů dlouhodobější podstaty, ale i aktuálního pisatelova fyzického i psychického
prožívání. V rukopisu se odráží nejen složka psychiky vědomá, ale i nadvědomá či
podvědomá a zároveň celkové ladění osobnosti pisatele.
4.1 Výrazové a symbolické pojetí písma
Rovněž výrazová a symbolická rovina rukopisu odráží jedinečnost osobnosti pisatele. Ve
skutečnosti všechno, s čím se v životě setkáváme, má nějaký výraz. Rukopis je jen jednou
z mnoha forem lidského pohybu, která nám poskytuje poznatky o duši. Dalšími takovými
projevy jsou chůze, gesta, mimika, držení a stavba těla, hlasová intonace atd. Řeč těla, stejně
jako automatizovaný písemný projev, jsou založeny na instinktivních pohybech. Výrazová
hodnota pohybu je tím větší, čím bezděčněji a nevědoměji byl pohyb vykonán.“ (Schönfeld,
1996, s. 25)
Symbolický přístup k rukopisu čerpá ze skutečnosti, že na počátku vývoje písma byl obraz.
Písmo nepředstavuje plošný útvar, nýbrž prostorový (trojrozměrný), tzn., že písmo má šířku,
výšku a tlakově vyjádřenou hloubku – symbolika psací plochy. „Chceme-li vyčíst
charakterologický obsah určitého rukopisu, nesmíme zapomínat, že rukopis je nejen
fixovaným posunkem a výrazovým pohybem, ale i symbolickým úkonem.“ (Schönfeld, 1996, s.
33)
Symbolika psací plochy
Autorem této teorie je Ludwig Klages, jenž tvrdí, že plocha je symbolem toho, jak se pisatel
chová v životním prostoru. Psaní můžeme pokládat za symbolickou cestu s následujícími
dílčími významy:
horní pásmo = nadindividuální vědomí
- oblast: světla, dne, ducha, intelektuálního a duševního, etiky, fantazie, intuice
střední pásmo = individuální vědomí
- oblast: sebevědomí, praktické činnosti a sociálních vztahů
řádka = práh vědomí
dolní pásmo = nevědomí
- oblast: tmy, noci, hmoty, fyzického a smyslového, pudovosti, sexuality
24
světlo
den
duch
intelektuální a duševní
vědomí a nadvědomí
introverze JÁ TY extroverze
minulost budoucnost
matka přítomnost otec
původ dovršení
nevědomí a podvědomí
fyzické a smyslové
hmota
noc
tma
Podle M. Pulvera symbolizuje psací plocha, na kterou píšeme, celý svět. Hrot pera se nachází
v každém okamžiku psaní v bodě Já, v momentu přítomnosti. „Psací pohyb probíhá
v horizontální linii zleva doprava, tedy z minulosti, kterou necháváme za sebou, do
budoucnosti, která je před námi.“ (Jeřábek, 2003, s. 39). Rovněž lze psací pohyb chápat jako
pohyb z bodu Já k bodu Ty, z našeho nitra ven atd.
Podle hlubinné psychologie si je možné rovněž všímat provedení některých slov, která mají
určitá zvýraznění, zaváhání, přepsání apod., jelikož každé slovo je v psychice pisatele spojeno
s určitými osobními asociacemi. Tyto jednotlivosti pak mohou více prozradit o jedinečném
způsobu prožívání pisatele.
25
5 Poznávání osobnosti prostřednictvím grafologie
Grafologie má zvláštní postavení v tom, že umožňuje posouzení pisatele bez jeho přítomnosti.
Možností této metody je také sledovat a srovnávat psychické změny jedince v průběhu času.
Je přímo spjata s psychologií, ale na rozdíl od ní nezkoumá jen jednotlivé složky osobnosti,
ale popisuje osobnost jako celek a zachycuje její dílčí složky ve vzájemných vztazích.
5.1 Pojem diagnostika a diagnostická metoda
Pedagogická diagnostika je vědeckou disciplínou, která vytváří teoretický i metodologický
potenciál pro potřeby pracovníků ve školství a jiných institucích. Zabývá se zjišťováním a
posuzováním podmínek, průběhu a výsledku výchovně vzdělávacího procesu. V našich
zemích má pedagogická diagnostika určitou tradici a první zmínky o ní pocházejí od J. A.
Komenského. Ovšem teprve s rozvojem pedagogického poradenství po roce 1960 se začíná
formovat samostatný vědní obor.
Oblastmi pedagogické diagnostiky jsou:
� osobnost žáka (rozumové schopnosti, učební styl, postojové a hodnotové orientace,
psychické a somatické vlastnosti atd.)
� školní prostředí (sociální vztahy ve třídě, struktura skupiny atd.)
� autodiagnostika pedagogické práce učitele
� diagnostika rodinného prostředí atd.
Psychodiagnostika je soubor metod a postupů postihujících úroveň vývoje člověka, vlastnosti
jeho osobnosti, jeho aktuální stav, přítomnost symptomů a syndromů a potenciální možnosti
dalšího rozvoje.
Diagnostická metoda je způsob nebo postup, kterým docházíme k více nebo méně přesným
poznatkům o psychice a osobnosti posuzovaného. Metody dělíme na psychometrické a
klinické a dále pak na objektivní, subjektivní a projekční. Mezi diagnostické metody a
techniky patří pozorování, rozhovor, dotazník, test, zkouška, anamnéza a další speciální
diagnostické postupy. Grafologii řadíme mezi metody projekční. „Princip projekčních metod
spočívá v tom, že člověk připisuje (často víceméně neuvědoměle, bezděčně) své zkušenosti,
zážitky, potřeby, zájmy, schopnosti, touhy a postoje jiným osobám, vkládá je do věcí, promítá
je do situací, v nichž se ocitá a o nichž hovoří.“ (Kohoutek, 2010)
26
5.1.1 Etická stránka diagnostických metod
Vždy při diagnostikování jde o vnik do soukromí člověka. Pro ochranu klienta (žáka) slouží u
všech užívaných metod, tedy i u grafologie, především kvalitní a odborná příprava
pracovníka, etické kodexy profese a zásady práce s konkrétní diagnostickou metodou. Pokud
si není grafolog jistý svými závěry, raději o nich pomlčí a nezmiňuje je. Vždy musí mít na
zřeteli v první řadě zájem klienta. Zjištěné negativní vlastnosti potvrzené více prvky by neměl
zastírat, měl by je sdělit, i když velmi citlivě.
V praxi se nejčastěji při diagnostikování objevují následující problémy:
• nedostatek dovedností a nedostatečné kompetence diagnostika
• povrchní interpretace (např. kresby) – naivní nadšení z toho, co lze jednoduše z
metody vyčíst
• haló – efekt - potvrzuji si, že můj odhad byl správný
• scestné vyvozování schopností osobnosti - komu nejde matematika, nemůže mu jít
ani fyzika
• rychlé a nerozvážné stanovení diagnózy, atd.
5.2 Postavení grafologie v diagnostických metodách
Grafologie je využívána v nejrůznějších oborech psychodiagnostiky a duševního poradenství,
kde slouží k dotvoření celkového psychologického obrazu člověka a poskytuje hlubší vhled
do jeho osobnosti. Jedná se například o klinickou psychologii, pedagogiku, speciální
pedagogiku, andragogiku, vychovatelství, výchovné poradenství, personalistiku a další obory,
kde můžou jednotlivým pracovníkům základy grafologie umožnit přiblížit se v praxi svému
klientovi či žákovi a doplnit své standardní diagnostické postupy o analýzu rukopisu.
„D ůležitost diagnostických metod je značná, ale je však třeba aplikovat je a konfrontovat je
společně s ostatními typy metod poznávání psychiky a osobnosti.“ (Kohoutek, 2010).
Grafologie například umožňuje při setkávání pedagoga či andragoga se studentem či klientem
podívat se na jeho problémy z jiného úhlu a tak mu lépe porozumět. Její znalost a zkušenost
může být vhodně využita mj. v oblasti interpretace kresebných testů, jelikož jsou založeny na
obdobných přístupech. Výslednou syntézu všech diagnostických metod je nutné vytvářet
s přihlédnutím k nalezeným souvislostem či rozporům.
27
5.2.1 Propojení grafologie s ostatními projekčními metodami
Mnozí grafologové ve své praxi používají kromě rukopisu ještě další nástroje k celostnímu
posouzení pisatele, např.:
� Baum test
Rukopis je obecně dobré rozšířit o doplňující metody dokreslující písemný projev, kterými
jsou kresba stromu a kresba postavy. Při jejich diagnostice se vychází obecně ze stejných
teoretických východisek, tzn. z výrazového a symbolického přístupu. Kresba stromu je též
pohybem vytvářejícím formy v prostoru a čase. Test je založený na mechanismu projekce, tj.
promítání osobnosti, jejího prožívání a interpretace světa do chování. Zjištěné výsledky pak
obecně vypovídají především o struktuře a vývoji osobnosti, zvláště o její emocionalitě nebo
o poruchách v emocionální a sociální oblasti.
Úkolem diagnostikované osoby je nakreslit na nelinkovaný papír velikosti A4 nejehličnatý
strom. Strom je zde chápán jako vhodný předmět projekce, protože patří k nejstarším
symbolům lidstva a lidského života. Konkrétní podoba stromu zahrnuje také minulý vývoj
autora a jeho tendence ke směřování.
Hlavními částmi stromu jsou kořeny, kmen a koruna (viz Klagesova symbolika prostoru,
kapitola 4.1). Kořeny obecně symbolizují oblast nevědomí, instinktů a zakotvenosti. Dřevo,
obzvláště kmen, ukazují psychosomatický základ osobnosti. Koruna pak představuje oblast
kultivovanou výchovou, vztahující se ke společnosti, oblast intelektu atd. Další prvky jako
jsou suky, boule a useknuté větve často symbolizují minulé traumatické zkušenosti nebo
potlačované tendence. Otevřenost nebo uzavřenost koruny a směřování větví vypovídá o
sociálních kontaktech (např. introverze či extraverze), koordinace větví vyjadřuje
uspořádanost psychického života, jemné větvičky směřující k okolí bývají projevem
empatičnosti, květy a plody mohou znázorňovat bohatost prožívání, estetičnost či snahu
zapůsobit.
� Rorschachův test
Psychodiagnostická metoda analyzující psychiku a osobnost je užívána zejména v klinické
psychologii. Na počátku vzniku metody využíval Hermann Rorschach různé inkoustové
skvrny, které ukazoval svým pacientům a ty z nich, které nejvíce podněcovaly fantazii, začal
28
používat v praxi stabilně. Test nyní využívá 10 karet s barevnými a černobílými symetrickými
skvrnami a předpokládá úzký vztah mezi vizuálním vnímáním a osobností.
� Tématický apercepční test
Individuální projektivní test odhalující některé z dominantních pudů, emocí, komplexů a
konfliktů osobnosti.
� Warteggův kresebný test
Úkolem zkoumané osoby je dokreslit osm neurčitě a mírně načatých kreseb umístěných v
černě ohraničených čtvercích velikosti 4 x 4 cm.
� Lüscherův test
Test je založený na vyhodnocování významu preference a odmítnutí určitých barev
vyšetřovanou osobou.
� Test nedokončených vět
• Rozbor chůze a držení těla, atd.
5.2.2 Další významné techniky a typologie vztahující se ke grafologii
Vedle grafologie existují další techniky a typologie, které pomáhají zkoumat a odhalovat
podstatu lidské psychiky a které se zároveň doplňují. Čím více je jich aplikováno, tím
komplexnější pohled na diagnostikovanou osobu nabízejí.
• Kretschmerova typologie
Konstituční typologie E. Kretschmera, který zjistil určité souvislosti mezi typem (konstitucí)
nemocného a jeho psychickým onemocněním (např. schizofrenní nemocní mají převážně
astenickou stavbu těla - protáhlou a lidé s maniodepresivním onemocněním převážně
pyknickou stavbu těla - zaoblenou). Třetím tělesným typem je typ atletický. Jedná se tedy o
biopsychické pojetí temperamentu, které vyjadřuje vazbu mezi tělesnou stavbou, výrazovými
pohyby a způsobem myšlení a prožívání.
29
• Strukturová typologie
Rozčleňuje osoby na základě určitých tělesných rysů a podrobně se zaměřuje na struktury
obličeje. Tato typologie dělí osoby na otevřený nebo uzavřený typ, neboli extraverzi a
introverzi.
• Typologie podle Virginie Satirové
Autorka popisuje čtyři základní nezdravé komunikační typy: usmiřovač, vinič, computer,
rušič a pátý zdravý způsob komunikace: kongruence (soulad s vlastními prožitky a vjemy).
Všechny tyto typy jsou velmi dobře rozpoznatelné v písmu.
• Hlubinně analytická psychologie a její čtyři základní psychické funkce
Vnímání, myšlení, cítění a intuice – osobnosti se pak od sebe odlišují tím, jaké funkce nejvíce
využívají v adaptaci na vnější i vnitřní svět.
30
6 Užití grafologie v praxi
Grafologii je v současnosti možné využít nejen např. v personalistice, kriminalistice,
soudnictví, medicíně, partnerském nebo osobním poradenství, ale rovněž v terapeutické
a poradenské praxi, tedy v nejrůznějších oborech psychodiagnostiky a duševního poradenství.
Profil pisatele je možné zkoumat přibližně od jeho věku 14 - 15 let, kdy má svůj psací pohyb
již plně zautomatizován. Psychologii písma mohou tedy využívat ve své poradenské praxi
zaměřené na dospívající jedince pedagogové, vychovatelé, učitelé, andragogové nebo
speciální a výchovní pedagogové. Mezi instituce a organizace, kde může grafologie vedle
klasických metod pomoci v rámci poskytnutí komplexního poradenství, řadíme pedagogicko-
psychologické poradny, speciálně pedagogická centra, střediska výchovné péče, dětské
diagnostické ústavy a z fyzických osob psychology, výchovné poradce či preventisty atd.
6.1 Personalistická činnost
Zaměstnavatelé často požadují po uchazečích o pracovní pozici ručně psaný životopis, neboť
personalista, který má znalosti grafologie, je pak z rukopisu schopen vyčíst například to, zda
je pisatel aktivní, komunikativní, ochotný cestovat, schopný týmové spolupráce, dále se
vzdělávat, řešit problémy, zda bude kreativní, samostatný, vyrovnaný, bude dobře snášet
určitou pracovní zátěž či bude odolný vůči stresu (jak se dnes často u mnoha profesí
požaduje).
Grafologie samozřejmě nedokáže určit stupeň teoretických znalostí nebo zkušeností v oboru.
Sdělí ovšem, do jaké míry je pisatel schopen, díky svým osobním charakterovým kvalitám,
takové znalosti a zkušenosti využít. Tímto způsobem je grafologie nápomocna oběma
stranám: zaměstnavatele ušetří zklamání z nového zaměstnance a zaměstnanci zklamání
z nevhodně zvoleného pracovního místa. Každý zaměstnavatel, který požaduje analýzu písma
uchazeče o zaměstnání, by však k tomu měl mít jeho souhlas, jinak jedná v rozporu se
zákonem.
Z písma dospívajících jedinců zřetelně vyčteme tyto charakteristiky:
• způsob myšlení - jakým způsobem řeší úkoly
31
• schopnosti - dispoziční potenciál pro danou funkci (zda bude potenciálně dobrý
obchodník, zda rád mluví a školí ostatní, zda rád pracuje sám, zda bude
pravděpodobně podávat stabilní výkon nebo bude ve výkonnosti kolísavý atd.)
• motivace a potřeby - hybná síla jedince
• emoce - ovlivňují hodnotící a rozhodovací procesy, schopnost uvažovat a zvládat
vlastní emoce a emoce druhých
• typ osobnosti - charakteristika vnějších projevů a styl řídící činnosti
• sociabilita - fungování v kolektivu a práce s kolektivem (staffing), schopnost existence
v mezilidských vztazích (sociální inteligence)
• temperament - typické reakce člověka
• vůle - vypovídá o regulaci činnosti, jak se člověk umí vypořádat s překážkami
6.2 Partnerské poradenství
Partnerské poradenství slouží k:
• hlubšímu poznání sebe i druhých
• jištění kompatibility s konkrétním jedincem
• jinému pohledu na současné problémy
• podněcuje k dalšímu směřování jedince v životě
Jedná se o choulostivou záležitost a grafolog by zde měl být velmi opatrný. Odborník totiž
dokáže z písma vyčíst skutečně téměř vše: od citových dispozic, až po míru životní energie
(např. štědrost nebo naopak lakotu), které jsou v partnerském životě zajisté velice důležité.
Poznatky z grafologického rozboru přináší hlubší pochopení životních úkolů, které na
partnery čekají v budoucnu, např. plánují-li uzavření sňatku. Základním úkolem grafologa je
odhalit povahovou strukturu každého z nich a ukázat jim jejich přednosti i slabiny, v žádném
případě ale neposkytuje partnerské rady.
6.3 Osobní poradenství
Jeho hlavním cílem bývá sebepoznání. V tomto případě platí, že čím více je dodaného
materiálu, tím komplexnější obraz pisatele je možné získat. Je dobré poskytnout jak starší, tak
i současné rukopisy a sdělit o sobě dostatečné množství informací (mj. zájmy, fyzická či
32
psychická omezení atd.), neboť zkoumání písma není věštění, ale metoda, která staví na
faktech.
6.4 Psychoanalýza – diagnostika
V tomto oboru se uplatní široký záběr grafologa hlubinné psychologie. Ten může vstoupit do
velmi niterních koutů lidské povahy a interpretovat je. Vybaveností grafologa by měly být
odborné znalosti psychologie, psychopatologie a psychoterapie a dále schopnosti jako takt,
odpovědnost a schopnost vyjadřování. Není totiž možné říci na rovinu vše pisateli se
zjevnými neurotickými potížemi, jelikož bychom tím pravděpodobně způsobili více škod než
užitku. Je třeba volit vhodné výrazy a správný postup v samotném jednání s konkrétním
pisatelem. Tento druh diagnostiky je však zatím stále na začátku a teprve čas ukáže, kam až
tato oblast grafologie dospěje.
6.5 Kriminalistika a soudnictví
Grafologie je využívanou metodou také v oboru kriminalistiky, kde rozbor písma pomáhá
odborníkům sestavovat profil pachatele trestného činu. Z rukopisu lze vyčíst např. asociální
povahu, sklon k zločinnému jednání, zda byl určitý čin spáchán s rozvahou či v afektu a
mnoho dalšího, bohužel ale ne vždy mají policisté ručně psaný materiál k dispozici. Existuje
zde tenká hranice s písmoznalectvím, neboť se jedná o postupy, které se v určitých sférách
prolínají.
6.6 Medicína
Grafologie poskytuje možnost doplnit lékařský nález v charakterologické oblasti, zejména při
rozeznávání nervových poruch či duševní léčbě (psychoterapii). Celková duševní situace se
totiž v písmu zrcadlí velmi jasně. Medicína i grafologie mají stejný objekt výzkumu –
člověka. Často můžeme například pozorovat viditelný rozdíl v písmu vzniklým před
onemocněním a po něm. Tímto srovnáváním můžeme sledovat účinek průběhu či ukončení
psychoterapie, kupříkladu při psychoanalytické léčbě. Tomuto tématu se podrobněji věnuje
grafolog Vilém Schönfeld společně s odborným lékařem Karlem Menzlem v knize
Tuberkulóza, charakter a rukopis.
33
6.7 Výchovné poradenství
Oblast výchovného poradenství je předmětem zkoumání této práce, proto jí bude věnován
větší prostor. Pracovníkům ve výchovném poradenství může psychologie písma značně
pomoci, neboť grafologické, pedagogické a psychologické diagnostické metody se mohou
velice účinně doplňovat. „Výchovné poradenství je pro grafologa, má-li patřičné pedagogické
a psychologické znalosti, vděčným pracovním polem.“ (Schönfeld, 1996, s. 216). Je zde
potřeba znát důkladně psychologii dětí a adolescentů, umět číst v symbolech a mít silnou
intuici a empatii. Podle názoru grafologa Ivana Bertla rozšiřuje grafologie možnosti při
setkávání pedagoga či andragoga se studentem či klientem, jelikož mu zprostředkovává
náhled na jeho problémy z jiného úhlu a dovoluje mu tak jeho bližší poznání. Psaný text
umožňuje posouzení pisatele i bez přítomnosti pedagoga a není tudíž přítomen potenciálně
stresový prvek. „Výhodou grafologického posouzení žáka je nenásilnost této metody a
možnost sledovat a srovnávat v čase posun v psychice pisatele.“ (Bertl, 2009, s. 103)
Oblasti využití grafologické diagnostiky ve výchovném poradenství:
• výchovné poradenství u dětí (rozbor kreseb)
• psychodiagnostika dětí (pedagogicko-psychologické poradenství)
• poradenství v období puberty a dospívání (odhaluje a pojmenovává problémy)
• výběr odpovídající střední či vysoké školy
• výběr budoucího či změna stávajícího zaměstnání
• cenné informace pro psychology, psychiatry, psychoterapeuty, pedagogy, speciální
pedagogy, výchovné poradce atd.
Z písma dospívajících jedinců zřetelně vyčteme tyto charakteristiky:
V náročné fázi pubescence, kdy se u dospívajících vyskytují lži a podvody, vysvětlí grafolog
potíže nejčastěji bez problémů jako nevinné průvodní příznaky psychické změny. Někdy však
může včas upozornit na kriminální ráz takového chování. Z písma lze vyčíst psychologicko-
patologické tendence u delikventů, trestně stíhaných osob či osob absolvujících odbornou
klinickou léčbu. Konkrétní typ patologického jevu grafologie určit nedokáže, může však
signalizovat určité dysfunkční příznaky osobnosti např. sklony k násilí, deformaci osobnosti,
sexuální problémy, agresivitu, nepřátelskost atd. Pedagog či terapeut na základě této
identifikace může takového jedince například doporučit k dalšímu odbornému vyšetření a
předejít tak rozvoji nežádoucích změn jeho osobnosti.
34
6.7.1 Grafologie v pedagogické praxi
V pedagogické praxi může grafologie ulehčit práci učitelům zejména při:
• mapování biologických, psychologických a sociálních problémů žáků
• identifikaci vývojových a sociálních problémů žáků
• diagnostice pro předcházení specifickým problémům ve výuce
• socializaci žáků
• posuzování komunikačních poruch (např. zjištění ostýchavosti či jazykových
problémů)
- českého žáka
- žáka – cizince zařazeného do české školy
Komunikační zdatnost je podmínkou úspěchu a kvality vzdělávacího procesu.
Pedagog je ve skutečnosti manažerem vzdělávacího procesu a měl by být schopen rozumět
lidskému charakteru chování. Jen tak může předvídat směry, jimiž se chování bude ubírat a
využívat tyto znalosti a zkušenosti k řízení a kontrole chování žáka v průběhu edukačního
procesu. K tomuto účelu se využívá řada různých výběrových testů a psaný text je jednou z
metod umožňujících posouzení žáka.
6.7.1.1 Komunikační poruchy žáků
Z písma lze velmi jednoznačně určit např. komunikační ostýchavost pisatele nebo poruchy
koncentrace.
Komunikační ostýchavost a její identifikace v písmu
„Komunikační ostýchavost studentů má přímý dopad na výsledky učení.“ (Průcha, 1997, s.
325). Pro posouzení komunikační ostýchavosti uvádí odborná literatura nesčetně
grafologických znaků, ale význam mají především níže uvedené. Velkou měrou se tomuto
tématu věnuje ve svých odborných textech Mgr. et Ing. Ivan Bertl.
Text vytvořený komunikačně ostýchavým žákem působí neharmonicky a neuspořádaně,
jednotlivé řádky jsou nepravidelné. Není-li dodržena horizontální linie řádku, ukazuje to na
velký energetický výdej, nedodržení okrajů zase dokládá problémy se sebeurčením autora
v jeho prostředí. Charakteristický je také nepřirozeně široký nebo rozšiřující se pravý okraj,
35
který symbolizuje odklon pisatele od ostatních lidí. Dalším typickým znakem jsou chybějící
nebo nepřirozeně zkrácené koncové tahy ve slovech, značně zúžená písmena (tzn. malá
primární šířka) a velké mezislovní mezery (větší než je autorem psáno písmeno „m“). Pokud
je sklon písma u těchto jedinců proměnlivý, pak jsou navíc nevyrovnaní, nebo je kolmý, popř.
levý, to znamená, že se od ostatních lidí přímo odtahují. Jednotlivá písmena mají také svá
specifika. Např. „a“, „o“ a „m“ bývají u komunikačně ostýchavých lidí stlačená vlivem stresu,
který prožívají, „k“ reprezentuje sexualitu a vyrovnání se s ní, písmo „r“ odhaluje racionalitu
autora atd. Grafologové se rovněž zajímají o tlak, jakým je text napsán. Zesílení tlaku
v rukopise značí nárůst stresu a představuje prudkou reakci žáka na prostředí. Tento znak je
umocněn najdeme-li v textu navíc tlaková zesílení v určitých tazích písmen. Při hodnocení
musíme sledovat rovněž provedení jednotlivých řádků. Stoupající tendence je symptomem
optimismu, naopak řádek klesající prozrazuje stísněnost, únavu, poddajnost a rezignaci
pisatele. Rozhodující je porovnání umístění celého textu na psací ploše. Text umístěný spíše
vlevo svědčí o introverzi, text směřující spíše vpravo naopak o extraverzi.
Žák - cizinec
Pro analýzu tohoto žáka je potřeba dvou rukopisů, jeden pořízený v jeho rodném jazyce a
rodným písmem a druhý vytvořený v novém jazyce a novým písmem. Výsledkem takového
šetření může být ověření, jak se žák s novým jazykovým prostředím sžil a zda pro něj není
demotivujícím či stresujícím faktorem. Zároveň můžeme zjistit, zda si s sebou z původního
prostředí nepřinesl problémy, které se zatím neprojevily nebo jsou považovány za doprovodné
jevy přestěhování. Může se jednat o problémy hlubšího charakteru a vyžadující speciální
přístup kvalifikovaného pedagoga, který stanoví odpovídající pedagogické metody výuky.
6.7.2 Oblast pedagogicko-psychologická
Grafologie dovede často poukázat na sklony k některým psychickým poruchám, např.
poruchám osobnosti, konverzní poruše, mentální retardaci, neurózám apod. S jednoznačností
ovšem není možné z rukopisu zjistit duševní nemoci. Například v písmu paranoiků jsou často
znaky, které připouštějí domněnku, že se jedná o duševní onemocnění, ale na konkrétní
duševní nemoc lze poukázat jen ve velmi omezené míře. Rukopis je vodítkem pro rozeznání
nervových poruch, ale nelze z něj rozeznat tělesné choroby, neboť některé grafické
patologické příznaky nejsou dostatečně jednoznačné. V případě psychoterapie má grafolog
možnost prostřednictvím stálé kontroly rukopisného projevu sledovat účinek probíhající
36
léčby. Jakmile se uvolní duševní napětí, získá i písmo uvolněnější ráz a ukazuje tak na
zlepšení zdravotního stavu pisatele. V případě, že dojde během určité doby k výraznému
zhoršení celkového dojmu z rukopisu, prochází pisatel pravděpodobně nějakým kritickým
obdobím. Důvodem této změny může být emoční nestabilita, vyšší unavitelnost nebo např.
zhoršení sebeuvědomění. Pedagog či psycholog může touto analýzou předejít rozvoji
nežádoucí destrukce osobnosti a doporučit jedince například k dalšímu odbornému vyšetření.
37
7 Specifika v písmu dětí a dospívajících jedinců
Dlouho převládal názor, že je nemožné vniknout do psychiky dítěte skrze analýzu rukopisu.
Grafolog Robert Saudek (1880 - 1935) vnáší v tomto směru do grafologie velký přínos, neboť
považuje toto tvrzení za zastaralé, jelikož si všiml, že si děti dobře dokážou vzájemně
rozeznat rukopis, v mnohých případech lépe než učitel. Ač je dětská povaha vyvinuta méně
než u dospělých lidí, není obtížné najít v rukopisech dětí sklon k úhlednosti, povrchnosti,
puntičkářství, sobectví, skromnosti, ctižádosti, marnivosti apod. Charakter dětí je velmi
závislý na celé řadě faktorů, vnějších i vnitřních, a projevuje se nejen v jejich celkovém
chování, ale i v jejich grafickém projevu.
Povahovou rozdílnost lze pozorovat již u nejmenších dětí, jak prozrazují jejich první kresebné
pokusy. Už čmáranice může ukazovat na opakující se charakteristiky, které souvisejí s jejich
způsobem chování a prožívání a mohou být významné pro včasné rozpoznání povahových
rysů a nervových poruch. Některé dítě kreslí uvolněnými pohyby, jiné strnulými, další na
tužku silně tlačí, jiné naopak vyvíjí pouze slabý tlak. Dětské písmo ale není zcela původní,
neboť je závislé na stupni zralosti, školní předloze, učiteli či napodobování jiných rukopisů.
Psaní je v tomto období ještě vědomým usilováním a nevědomým a mechanickým se stává
v našich kulturních podmínkách okolo desátého až jedenáctého roku dítěte.
V písmu adolescentů se může odrážet stále ještě ne zcela uzavřený sociální a emoční vývoj,
který se projevuje častými změnami provedení jednotlivých znaků, např. levosklonnost
ukazuje na vzdorovitost, vymezení se vůči autoritám, často v případě pedagogů ve škole,
v prvním zaměstnání nebo vůči rodičům. Častěji, než u písma dospělých jedinců je patrná
snaha o větší sebeprezentaci a zviditelnění se, na které ukazují velké náběhové tahy, nafouklé
smyčky, výrazná originalita či stylizovanost písma. Písmo nevyzrálých jedinců velmi
senzitivně odráží rovněž momentální psychické rozpoložení, např. zmenšení a jakési
„ztemnění“ rukopisu při skleslosti, nebo naopak euforisticky roztáhlé tahy čáry v případě
dobré nálady apod. Tyto znaky se objevují taktéž v písemném projevu nedospělých
dospělých.
38
Schönfeld se pokouší ve své Učebnici vědecké grafologie poukázat na to, jak se interpretace
rukopisu dospívajících jedinců může lišit od výkladu stejných znaků v písmu dospělých.
Schönfeld uvádí konkrétní příklady:
Typy vázání
V případě úhlového vázání doporučuje postupovat stejně jako u dospělých, ale poukazuje na
vyšší výskyt tohoto typu vázání. Oslabená girlanda v písmu adolescentů nasvědčuje
bezstarostnosti a také nesamostatnosti, pohodlnosti či vrtkavosti. Arkádové vázání je zase
znamením psychické křeče obvyklé v pubertě. Adolescent cítí nutkání nenechávat nikoho
nahlížet do svého nitra, a proto se uzavírá před okolím. V písmu takto mladých osob jsou
arkády dle Schönfelda vždy poněkud podezřelé, protože uzavřenost a zdrženlivost jsou
s podstatou mladých lidí v rozporu. V lepším případě usuzujeme na vzorného žáčka a dítě
s dobrou výchovou, v horších případech se může jednat o lháře, dítě vzdorovité, neupřímné a
plné zábran. Vysvětlení závisí na všech dalších písmových znacích.
Velikost písma
Velké písmo může u adolescentních osob představovat schopnost snadno se nadchnout,
citovou hloubku a vášnivost, ale také předpojatost a nedostatek smyslu pro skutečnost, pokud
se k velikosti připojí ještě nepravidelnost. V pravidelném písmu je velikost symbolem touhy
po činech, ale často bývá spojena s nesoustředěností nebo povrchností. Zahrnuje-li velké
písmo ještě kudrlinky a další obohacení, značí to domýšlivost, pýchu, předvádivost a
nafoukanost. Drobné písmo je u adolescentních osob spíše známkou věcné než citové a
fantazijní povahy. Jedinci takto píšící bývají důkladní a mají pozorovací dar, smysl pro
skutečnost a střízlivost. Málokdy se nadchnou, ale právě věcností a důkladností nahradí
všechno, čeho se jim nedostává v nadšení. Čím je písmo pravidelnější, tím lépe se takoví žáci
soustředí a proniknou do učiva. Malým písmem nicméně píší i ustrašené a nesvobodné
adolescentní osobnosti.
Šířka písma
V písmu dospívajících vidíme v případě široké písmové stopy horlivost, snaživost a píli, ale
pokud je písmo málo řízené, tak také ledabylost a nedůkladnost. Těsnost písma značí
zvládnuté chování a sebekázeň, naproti tomu však často i nesvobodnou, úzkostlivou a
váhavou osobnost, která je na jedné straně rozvážná a opatrná, ale na té druhé nikdy není bez
nedůvěry a zábran.
39
Rychlost písma
Základním významem rychlosti je stejně jako u dospělých osob bezprostřednost a přirozenost
projevu, snaživost, sebejistota, anebo povrchnost a rozčilenost. Jako zpomalené chápeme
písmo pomalejší, než jakým je psací nadání pisatele. Hlavním významem pomalosti je
zabržděná bezprostřednost projevu způsobená nedostatečným cvikem nebo nějaká fyzická
zábrana. Pomalé písmo charakterizuje dospívající osoby se slabou tvarovou pamětí, ukázněné,
ale i úzkostlivé, ulpívající na podrobnostech, lhostejné či líné.
Spojitost písma
Nespojitost v písmu adolescentních osob svědčí o bohatosti nápadů a o výrazové potenci,
která se projevuje kreslířsky, malířsky nebo herecky. Dále může naznačovat nedůslednost,
nesouvislost až zmatenost myšlení.
Sklon písma
Někdy se jako následek psychického šoku objevuje u adolescentů změna písmového sklonu,
obzvláště tendence naklonění písma doleva. U pubescentů najdeme šikmost doleva především
u dívek. S těmito skutečnostmi můžeme porovnat příznaky puberty, jako je například
strojenost a zábrany. Levý sklon se objevuje rovněž u adolescentů, kteří mají potíže
s dospíváním. Šikmost představuje převahu citových složek, schopnost lásky a vášnivosti, ale
pokud je šikmý sklon extrémní, značí labilitu, roztržitost a sklon k lehkomyslnosti. Strmá
písma adolescentů jsou zase příznačná pro převahu rozumu a pro zdrženlivost. Často se
vyskytují u nespolečenských povah, plachých a hůře ovlivnitelných jedinců.
Délkové rozdíly
Zdůrazněné horní délky mohou svědčit stejně jako u osob dospělých o idealismu, orientaci
k duchovnosti, blouznivosti, o sklonu k abstraktnímu myšlení nebo o nedostatečném smyslu
pro skutečnost a věcnost, o přemrštěnosti, povrchnosti atd. Osoby takto píšící jsou většinou
energické, neklidné a přelétavého myšlení. Převaha zdůrazněných dolních délek v písmu
adolescentů ukazuje na smysl pro realitu, praktický a technický způsob myšlení, tendenci
k materialismu nebo nedostatek obratnosti v abstraktním myšlení.
40
8 Postupy při zpracování grafologického rozboru
Abychom mohli účinně pracovat s písmem adolescentů, musíme znát konkrétní postupy a
zásady pro zpracování grafologické analýzy. „Dodržování systematického postupu při
rozboru rukopisu je jednou ze základních podmínek jeho kvality.“ (Jeřábek, 2003, s. 235).
Grafolog by měl mít co nejúplnější informace o pisateli, analyzovaném materiálu a cíli
rozboru. S vyhodnocováním je nutné začít teprve po úplné evidenci znaků a při jejich
posuzování postupovat od dominantních, neboť se v nich projevují nejvýraznější psychické
procesy osobnosti.
Východiskem při práci s rukopisem je dojmový a výrazový přístup s využitím symboliky a za
stěžejní pro vytvoření základního popisu osobnosti považujeme komplexní dojmové znaky.
Znaky popsatelné a měřitelné pomáhají dotvářet charakteristiku osobnosti, nelze ale
přeceňovat jejich význam a měly by se přiřazovat vždy až ke stanoveným komplexním
dojmovým znakům, jelikož slouží k přesnějšímu vystižení již určených osobnostních rysů.
Nejnáročnější fází práce s rukopisem je syntéza všech zjištěných skutečností o pisateli a
vytvoření grafologického posudku. Snahou by měla být maximální provázanost
grafologického a psychologického jazyka spolu s psychologickým myšlením. Kvalitní
grafolog by měl mít na vědomí, že osobnost je určitým smysluplným celkem individuálních
vlastností, rysů a tendencí a rukopis je nástrojem, kterým je možné tyto aspekty rozpoznat.
Formu posudku je v neposlední řadě důležité přizpůsobit konkrétnímu účelu zadání
s využitím filtru informací.
8.1 Písemný materiál
Na kvalitě rozboru rukopisu se velkou měrou podílí vhodnost získaného materiálu.
Analyzovaný rukopis by měl vzniknout spontánně, za optimálních vnitřních i vnějších
podmínek.
Vhodnost písemného materiálu:
Pro rozbor je nejvíce vhodný text psaný psacím písmem (kurzivou). Skript nebo velká tiskací
písmena (verzálky) vykazují méně výrazových informací. Text by měl být napsán na
nelinkovaném archu papíru formátu A4. Linkovaná podložka silně zkresluje některé
41
vlastnosti pisatele, např. postoj k problémům či duševní rozpoložení. Pokud pisatel požaduje
linkovaný papír, hledá tak oporu a není si jist sám sebou. Méně vhodné rukopisy pro rozbor
jsou takové, které byly psány např. v silném afektu, v opilosti, za zhoršených světelných nebo
tepelných podmínek atd. Pisatel také při psaní zastává různé sociální role (otec, přítel,
nadřízený apod.), které mají bezprostřední vliv na jeho chování a je třeba zvážit vhodnost
takového psaného materiálu.
Velkou roli zde hraje zákon o směru pozornosti, který formuloval G. Meyer (1860 - 1917).
Podle jeho názoru je pozornost pisatele na začátku psaní textu větší než uprostřed a na konci.
Pozornost se také obecně zvyšuje na začátku slov a vět, klesá v prostředku, kde bývá rukopis
vypracován spontánněji, a na koncích se opět částečně zvyšuje.
8.2 Konkrétní informace o rukopisu
Jsou údaje, které je nezbytné poskytnout grafologovi spolu s rukopisem, neboť je z něj není
schopen s určitostí zjistit:
a) informace o pisateli:
• pohlaví: lze určit jen s jistou pravděpodobností, v písmu se projevuje psychické, nikoli
fyzické pohlaví pisatele a každý člověk je směsicí maskulinního a femininního typu
• věk: nelze z písma přesně zjistit, ovšem s jistou přesností můžeme odhadnout tzv.
duševní stáří (např. někteří dospělí píší dětským písmem a naopak písmo
sedmdesátníka vykazuje znaky neslábnoucí psychické kondice)
• vzdělání: vzdělanost lze předpokládat především podle dobré koordinace pohybu,
zjednodušování tvarů, přehledného uspořádání textu apod., druh vzdělání může
výrazněji ovlivňovat grafický projev
• povolání: poznat z rukopisu zaměstnání pisatele není ve většině případů možné, i když
existují taková, která podobu rukopisu ovlivňují významně – např. učitel, výtvarník,
vědecký pracovník, lékař apod.
• národnost: každý národ má více či méně odlišnou školní předlohu, která vždy úzce
souvisí s ostatními projevy národního charakteru a je určitým vzorem výrazového
projevu národa, píše-li cizinec podle české předlohy, může se v rukopisu projevit jistá
strnulost způsobená nedostatečným zautomatizováním odlišné školní předlohy
42
• pravák/levák: písmo leváků je většinou stojaté či nakloněné doleva - bez této
informace by mohl grafolog určit chybně pisatelovy charakterové vlastnosti
• zdravotní stav: úrazy, psychické poruchy
• rodinný stav
b) informace o písemném materiálu a skutečnostech ovlivňujících vznik rukopisu:
• individuální psychika a motorika pisatele
• psychický a tělesný stav během psacího výkonu:
- krátkodobé psychické stavy – např. při euforii je písemný pohyb uvolněnější,
tahy vzletnější, písmo větší, řádky stoupající apod.
- dlouhodobější změny osobnosti – dospívání, stárnutí, rukopisy umírajících či
specificky nemocných atd.
- uměle navozené psychické stavy – např. hypnóza, medikamentální léčba apod.
• psací potřeby – volba psacího prostředku, navíc pokud se opakuje, značí typický výraz
pisatele – použije-li měkkou tužku, nevěří svému výkonu (jak snadné je tužku
vygumovat), ale zároveň nechce na své okolí nějak výrazně zapůsobit
• způsob držení psací potřeby – blízko či daleko od špičky, od toho se odvíjí úhel, který
svírá psací potřeba s papírem a následně to, jak je veden tah
• stupeň automatizace psacího pohybu
• osvojená školní předloha
• další vnější okolnosti – světlo, teplota, místo apod.
c) informace o zadavateli:
• jeho vztah k pisateli
d) cíl rozboru
8.3 Školní předloha
Petera uvádí, že základním východiskem pro posuzování písma je školní předloha, která je
úředně stanovena v určité podobě a platná pro vymezené časové období. Žáci se sice ve škole
učí společně jednomu předepsanému typu abecedy, ten však netvoří jejich budoucí
individuální rukopis, ale pouze ho více či méně ovlivňuje. Písmo se v průběhu života mění a
43
přizpůsobuje požadavkům doby, vkusu nebo účelnosti. Dřívější generace se učila písmo
s bohatými estetickými tvary, které na pisateli vyžadovalo nejen zvýšené úsilí, ale psací
výkon rovněž zpomalovalo. Stávající školní předlohy preferují naopak spíše jednoduchý a
praktický styl. Schönfeld ve své publikaci připomíná, že ke změně písmové podoby přispívá i
nový způsob vyučování. Pro českého učitele psaní je písmo především dorozumívacím
prostředkem, jenž zachycuje myšlenky a sděluje je jiným lidem, není tedy samoúčelné. Tím
se moderní české písmo značně odlišuje od písma předválečných generací, které vycházelo
z mechanických a kreslířských hledisek. Dnešní písmo vyvolává spíše dojem zřetelnosti, je
rychlejší, úhlednější a individuálnější.
Škola tedy poskytuje psací předlohu, ale samostatná, svébytná osobnost si najde brzy svůj
osobitý výrazový styl odlišný od školní předlohy. Rozsah odlišnosti je závislý na míře
osobnostní svéráze pisatele. Dítě nebo dospělý člověk, který ustrnul na infantilním stupni, se
drží této formy, neboť se individuální styl ještě nevyvinul, nebo se již vyvinout nemůže.
Grafolog vždy zkoumá, jak pisatel dodržel nebo naopak opustil školní předlohu. Jak už bylo
zmíněno, člověk běžně upouští od naučených tvarů písmen, píše rychleji a proto písmena
zjednodušuje. Rovněž druh vykonávané profese se může odrážet v písmu, např. u výtvarníků,
hudebníků, lékařů, architektů apod.
Nová školní předloha
Od roku 2009 se na 40 vybraných základních školách začíná testovat nová školní předloha
COMENIA SCRIPT, jehož cílem má být ulehčit žákům psaní a čtení, zejména pak dětem
s problémy grafomotoriky (pohybová dovednost v grafické oblasti), při kterém by žáci měly
větší možnost soustředit se na obsahovou stránku slov. Autory nového školního písma jsou
Tomáš Brousil, Radana Lencová a František Štorm. Tato abeceda by se změnila poprvé od
roku 1932. Většina pedagogů i odborníků se přiklání k zachování původní spojité školní
předlohy. Pro nespojité písmo je typická myšlenková diskontinuita, nelogičnost apod., při
psaní žák vynakládá větší množství energie a pak následuje pauza, písmo je příliš bržděné.
44
8.4 Znaky písma
Všechny grafologické znaky, aby byly rozhodující pro určení vlastností pisatele, se musí
v rukopisu vyskytovat opakovaně a explicitně. V opačném případě se nejedná
o vlastnost, ale o možnost a tendenci pisatele se určitým způsobem projevit.
8.4.1 Vyvozování významu znaků
Základními kategoriemi, z nichž významy znaků odvozujeme, jsou:
• pohyb - představuje dynamickou, pudovou, biologickou, nevědomou a výrazovou
stránku osobnosti
• forma - reprezentuje společenské a kulturní normy a hodnoty, vědomé JÁ, způsob
seberealizace a sebeprezentace
• prostor - představuje vztahy k životu a okolí:
- vztah mezi prázdnou a popsanou plochou
- prostor, v němž pisatel zdůrazňuje pohyby od sebe nebo k sobě
- horní nebo dolní zážitkový prostor
• čas - vyjadřuje:
- tempo průběhu psychických procesů
- ontogenetický vývoj (rukopis mladšího nebo staršího člověka)
8.4.2 Komplexní dojmové znaky
V rukopisu se nejprve orientujeme na co nejpřesnější popis komplexních dojmových znaků,
které získáváme díky celkovému vnímání rukopisu (písmový obraz, pohyb, forma, fixace,
rytmus, individuálnost a harmoničnost). Pozornost soustředíme na výrazový projev, který
nelze obsáhnout znaky měřitelnými či popsatelnými. „Celek není nikdy pouhým souhrnem
částí, ale vždy vyšší kvalitou, a vlastností dojmových znaků je právě to, že se vztahují k celku
rukopisu, resp. k jeho pohybové, formální a prostorové složce. (Jeřábek, 2003, s. 59). Dojem,
popis a měření jsou třemi základními složkami, které je třeba sjednocovat.
Při prvním setkání s konkrétním rukopisem se uskutečňuje obdobné vytváření prvního dojmu
jako při sociální komunikaci. Ten zde rovněž vzniká během relativně krátké doby a výrazně
působí na pozdější hodnocení. Grafolog by v této úvodní dojmové fázi i v průběhu celé práce
45
s rukopisem měl být otevřený a uvědomovat si, jaké konkrétní emoce, zkušenosti a tělesné
pocity v něm rukopis probouzí. Kvalita práce s dojmovými znaky tedy narůstá nejen
zkušenostmi, ale především sebepoznáním. Shrnutím významu těchto znaků získáváme první
psychologický náčrt osobnosti.
8.4.3 Měřitelné a popsatelné znaky
Následným krokem je vyvozování významů prostřednictvím měřitelných a popsatelných
znaků, které však považujeme za pouze obecné. „Konkrétní významy získává konkrétní znak
v konkrétním rukopisu až v souvislosti s celkovým písmovým okolím, tj. v souvislosti
s komplexními dojmovými znaky a skupinami ostatních znaků.“ (Jeřábek, 2003, s. 82). Mezi
konkrétní posuzované znaky patří vázání, velikost, sklon, šířka/těsnost, tlak, tah,
ostrost/těstovitost, spojitost, hubenost/plnost, zjednodušení/obohacení, délky, zóny,
pravoběžnost/levoběžnost, rychlost, členitost, řádkování, okraje, pravidelnost, úvodní a
koncové tahy, podpis a další znaky (adresa, číslice, diakritika, interpunkce aj.). Výsledkem
analýzy je první hodnocení oblasti struktury osobnosti (vitální základ, emoce, racionalita, vůle
atd.), dynamiky a vývoje osobnosti. Při vyvozování významů jednotlivých znaků postupuje
grafolog od dominantních znaků a přihlíží k již zjištěným skutečnostem.
Podpis
V době puberty, kdy se probouzí osobnostní povědomí, zkouší mladí lidé různé podpisy.
Významné v této souvislosti je, že i v těchto bouřlivých letech se podepisují poměrně stálými
tvary. Podpis podléhá veškerým změnám rukopisu v různých věkových obdobích a je
jmennou pečetí a zkratkou osobnosti určenou pro vnější svět.
Pro grafologa je podstatné, zda podpis souhlasí s ostatním psaným textem nebo zda je
výraznější či skromnější. Může se v něm například zrcadlit sebecit člověka, který je ve
skutečnosti nucen ke skromnosti. Podtrhávání zdůrazňuje navenek význam, který si pisatel
přikládá, stoupavý a zvětšující se podpis nalezneme u ctižádostivých typů nebo koncový tah
se silným tlakem je běžný u aktivních lidí zaměřených k cíli. Psychologický význam má i
místo, kam je umístěn. Obvykle se umisťuje do pravé dolní části písemnosti. Čím více se
podpis přibližuje k levé polovině, tím intenzivněji pisatel symbolizuje svůj odklon od
budoucnosti. Například v písmu sebevrahů je podpis často posunutý ke středu nebo doleva.
Psychologicky významná je i čitelnost podpisu. Jasně čitelný podpis se objevuje většinou se
46
snadno čitelným textem, kdy pisatel klade důraz na zřetelnost a takto psaným jménem dává
najevo, že si stojí za svou věcí. Nečitelný podpis pod čitelným textem naopak ukazuje na
pisatelovu snahu utéct do anonymity. Podpis sám o sobě však na grafologický rozbor nestačí.
8.5 Grafologický posudek
„Výsledná syntéza není pouhou sumou údajů, tedy výčtem psychických rysů, ale především
integrací těchto údajů, která vychází z chápání jednotlivých oblastí struktury osobnosti ve
vztazích.“ (Jeřábek, 2003, s. 240). Tento komplexní přístup předpokládá jak zařazení jedince
k obecným typům, tak i postihnutí jeho individuálních zvláštností a vytvoření plastického
popisu diagnostikované osobnosti. Grafolog by se měl v posudku zabývat jednotlivými
oblastmi psychické struktury osobnosti, její dynamikou a měl by zahrnout hlubinný pohled na
osobnost. Soustředit by se měl zvláště na oblast konfliktů a stresů a problematiku
anormálních, hraničních a psychopatologických rysů. Cílem diagnostiky není předvídat
konkrétní chování, ale tendence k určitým způsobům chování. Závěrem by mělo hodnocení
obsahovat kromě prognostických aspektů také podněty pro terapii a další zaměření klienta,
jako je volba zaměstnání, přístup ke konfliktům apod.
Je nutné připomenout, že každý posudek a jeho pohled na diagnostikovanou osobnost je
podmíněn osobností diagnostika a jeho schopností se do posuzované osobnosti vcítit a
porozumět jí. Žádné hodnocení a interpretace osobnosti nejsou proto zcela objektivní, ale jde
o to, aby byly co nejméně subjektivní.
Grafologická, stejně jako každá jiná diagnostika, není cílem sama o sobě, ale vždy pouze
prostředkem, který by měl sloužit klientům.
47
PRAKTICKÁ ČÁST
9 Výzkumný problém Předmětem zkoumání je ověřit, v jakém rozsahu se grafologové setkávají ve své praxi
s rukopisy dospívající mládeže a jaké jsou nejčastější důvody pro zpracování grafologické
analýzy jejich písma. Další oblastí šetření je zjistit, které jiné psychodiagnostické metody jsou
součástí praxe grafologů. Poslední výstup má objasnit vzájemnou provázanost činnosti
grafologů s pedagogicko-psychologickými poradnami, speciálně pedagogickými centry či
jednotlivými psychology.
10 Cíl výzkumu Cílem výzkumu je tedy zmapovat rozsah praktického využití grafologie u dospívající
mládeže, tj. v jaké míře se grafologové ve své praxi setkávají s požadavky na rozbor rukopisu
adolescentů, v jakém množství požadují tito jedinci, vedle dalších důvodů, zpracování
rozboru jejich písma za účelem nasměrování při rozhodování v případě výběru vhodné střední
či vysoké školy nebo vyhovujícího zaměstnání a zda je rukopis adolescenta pro grafologický
rozbor již vyzrálý. Výsledkem výzkumu bude rovněž představit, zda je v praxi využívána
grafologická diagnostika samostatně nebo je pro určení osobnostních rysů pisatele důležité
doplnit ji o další psychodiagnostické metody, které ověří informace získané analýzou písma.
Závěr šetření ukáže, jestli existuje vzájemný vztah mezi činností grafologů a pedagogicko-
psychologických poraden či jednotlivých psychologů. Dílčím cílem výzkumu bylo rovněž
zpracování rozboru rukopisu dívky 9. třídy základní školy. Písmo autorky bylo analyzováno
odborníkem, který má dlouholeté zkušenosti v práci s rukopisy. Ukázka tohoto rozboru je
připojena v příloze III.
10.1 Výzkumné otázky
Výzkum byl sestaven tak, aby bylo možné v souladu s cílem práce odpovědět na následující
otázky.
1. V jaké míře se grafologové setkávají ve své praxi s rukopisy dospívající mládeže
a jaké jsou nejčastější důvody pro rozbor jejich písma? V jakém rozsahu
48
požadují tito jedinci zpracování osobnostní diagnostiky za účelem nasměrování
při rozhodování v případě výběru vhodné střední či vysoké školy nebo
vyhovujícího zaměstnání?
2. Které další psychodiagnostické metody jsou součástí praxe grafologů?
3. Jaká je provázanost činnosti grafologů s pedagogicko-psychologickými
poradnami či jednotlivými psychology?
11 Výběrový soubor
Výběr respondentů byl nenáhodný, jednalo se o konkrétně vytipované odborníky, kteří
nejlépe reprezentovali vzorek souboru určený pro dané zkoumání. Předmětem výzkumu byli
grafologové, grafologické organizace, autoři grafologických publikací, tvůrci webových
stránek týkajících se grafologie či grafologové nebo organizace zabývající se přednáškovou a
lektorskou činností. Dalšími zástupci byli odborníci zabývající se komplexní diagnostikou
osobnosti, tj. osoby mající současně psychologické i grafologické vzdělání. V druhém vzorku
bylo zastoupení v podobě pedagogicko-psychologických poraden, speciálně pedagogických
center nebo jednotlivých psychologů. Výběr obou vzorků se uskutečnil prostřednictvím
webových databází, pomocí odkazů na jednotlivých odborných webových stránkách nebo
díky již osloveným respondentům, kteří mne odkázali na konkrétní znalce. Grafolog, jenž
analyzoval rukopis v příloze III., má dlouholetou zkušenost v práci s rukopisy, je autorem
odborných webových stránek o grafologii a se zpracováním základního rozboru uvedeného
rukopisu se mi sám nabídl.
12 Použité výzkumné metody Pro šetření byl zvolen kvantitativní přístup a získání dat bylo provedeno metodou dotazování
prostřednictvím dotazníku konstruovaného pro tento průzkum. Administrace dvou druhů
dotazníků byla realizována prostřednictvím emailu pod názvem Možnosti využití
grafologické diagnostiky u dospívající mládeže a jejich vzory jsou umístěny v přílohách I. a
II. Respondentům dotazníku v příloze I., tj. grafologům, bylo položeno 6 otevřených otázek,
dotazovaným v příloze II., tj. pedagogicko-psychologickým poradnám, speciálně
pedagogickým centrům či psychologům 3 otevřené otázky.
49
13 Sběr a zpracování dat
Výzkumné šetření bylo založeno na emailové komunikaci, prostřednictvím které vybraní
respondenti zasílali zpět vyplněné dotazníky. S některými z nich se uskutečnila jedna i dvě
následné komunikace v závislosti na potřebě ujasnit si či rozšířit zaslané informace, které mne
zaujaly. Spolupráce s nimi byla výtečná, velice přínosná a často neskrývali potěšení, že mi
mohou být v mém záměru nápomocni. Přesto, že se někteří z nich ve své praxi s rukopisy
adolescentů nesetkávají, měli iniciativu poskytnout mi alespoň nějaké své názory či hypotézy.
V krátkosti mohu zmínit několik příkladů. Někteří z nich mne například odkazovali na
konkrétní kompetentní osoby, sdělovali mi podle jejich mínění nejvhodnější věkovou hranici
pro rozbor písma, jaké metody by byly u adolescentů nejlepší použít, uváděli, o co mají
dnešní dospívající jedinci zájem, že jsou to spíše osobnostní testy či třeba numerologie.
Někteří se shodují, že je dnes grafologie všeobecně v pozadí, úroveň rukopisu mládeže je
často žalostná a ručně psané písmo je zanedbáváno a upozaďováno. Dva z respondentů
uvedli, že se s písmem dospívajících jedinců téměř vůbec nesetkávají a dle zkušeností jejich
kolegů má tento jev obecnější platnost. Uvedené informace se vesměs shodovaly s těmi, co
poskytovali diagnostici, kteří se s písmem adolescentů setkávají.
Průběžně získávané údaje byly zaznamenávány, tříděny a evidovány. Následně došlo k
vyhodnocení informací, z nichž některé byly zpracovány do grafů. Rozeslaný dotazník
v příloze I. vyplnilo a zaslalo zpět celkem 42 ze 72 konkrétně vybraných respondentů,
dotazník v příloze II. celkem 28 z 57 konkrétně vybraných respondentů. Obecně bývá často
složité dostat zpět požadované odpovědi, v tomto případě je návratnost dotazníků příznivá.
14 Analýza dat
Provedené šetření splnilo očekávání a zodpovědělo výzkumné otázky. Objasnilo, v jakém
rozsahu se grafologové setkávají s rukopisy dospívající mládeže, v jakém množství se jedná o
zpracování rukopisu za účelem výběru vhodné školy nebo zaměstnání, kdo je v tomto případě
iniciátorem zadání rozboru rukopisu nebo jaké jsou další důvody pro zpracování analýzy
písma u adolescentů. Průzkum ověřil, zda je podle odborníků rukopis adolescenta pro
grafologický rozbor již vyzrálý a od jakého věku je vhodné analýzu písma provádět. Další
závěry se pak týkají propojení grafologie s dalšími diagnostickými metodami a provázanosti
činnosti grafologů s pedagogicko-psychologickými poradnami či jednotlivými psychology.
Ne vždy dotazovaní odpov
z nich s rukopisy adolescent
zkušenosti se k problematice blíže vyjad
přihlédnutím k této skute
jako filtrační, jelikož vyř
Ze 72 dotázaných (100%)
respondentů bylo pestré, z
stránek o grafologii a 28 jednotlivých grafolog
grafologických publikací
činnosti nebo odborníci
současně psychologické i grafologické vzd
50
vždy dotazovaní odpověděli na všechny otázky kompletně, nebo
rukopisy adolescentů pouze okrajově, neměli potřebu a zřejm
problematice blíže vyjadřovat. Zjištěná data je proto nutné posuzovat s
této skutečnosti. První otázku v dotazníku u každé skupiny m
ní, jelikož vyřadila respondenty, jejichž odpověď na ni byla záporná.
Graf 1 - Skladba osloveného vzorku
Graf 2 - Skladba zkoumaného vzorku
(100%) zaslalo zpět vyplněný dotazník 42 (58,3%)
bylo pestré, zkoumaný vzorek se sestával ze 7 organizací, 7 autor
a 28 jednotlivých grafologů. Mezi těmito odborníky byli i
grafologických publikací, grafologové či organizace věnující se př
ci zabývající se komplexní diagnostikou osobnosti, tj. osoby mající
psychologické i grafologické vzdělání.
13
8
51
Jaké bylo složení osloveného vzorku?
organizace
autoři webových stránek
grafologové
7
7
28
Jaké je složení zkoumaného vzorku?
organizace
autoři webových stránek
grafologové
neboť setkávají-li se někteří
ebu a zřejmě především patřičné
ná data je proto nutné posuzovat s
u každé skupiny můžeme označit
na ni byla záporná.
(58,3%) z nich. Složení
organizací, 7 autorů webových
mito odborníky byli i autoři
se přednáškové a lektorské
zabývající se komplexní diagnostikou osobnosti, tj. osoby mající
i webových
grafologové
i webových
grafologové
Graf
Z celkového počtu 42
s rozbory rukopisů dospívající mládeže.
Graf 4
Z 32 dotázaných (100%) se
nich občas a 10 (31,25%) pom
věkové skupiny nejdříve po 20. roce v
uveden zájem klientů až od 35 let vý
51
Graf 3 - Zájem o rozbor rukopisu u dospívající mládeže
dotázaných (100%) má 32 (76,2%) z nich
dospívající mládeže.
4 - Míra zpracování rozborů rukopisů dospívající mládeže
Z 32 dotázaných (100%) se 14 (43,75%) setkává s rukopisy mládeže ojedin
10 (31,25%) poměrně často. Některé grafology oslovují s
říve po 20. roce věku (např. od 22, 24 nebo 25 let)
až od 35 let výše.
32
10
Setkáváte se ve Vaší praxi s rukopisy dospívajících jedinců?
10
8
14
V jak velké míře se setkáváte s rukopisy adolescentů?
poměrně často
občas
ojediněle
Zájem o rozbor rukopisu u dospívající mládeže
z nich praktickou zkušenost
dospívající mládeže
rukopisy mládeže ojediněle, 8 (25%) z
které grafology oslovují s žádostí o rozbor
22, 24 nebo 25 let), v jednom případě byl
ano
ne
ě často
Graf 5 - Rozsah zpracování rukopis
V tomto případě téměř tř
vzorku 20 respondentů, kte
mezi 15 a 18 lety není osobnost v
vhodný druh školy nebo zam
Graf 6 - Množství zpracování rozbor
Přibližně polovině respondent
školy tak i zaměstnání,
rukopisu jen z důvodu
rozbor písma adolescenta
52
zpracování rukopisů dospívajících jedinců za účelem výbězaměstnání
ěř třetina dotázaných tuto otázku nezodpovědě
, kteří se s tímto požadavkem na rozbor rukopisu setkávají.
není osobnost většinou ještě zcela vyhraněna
vhodný druh školy nebo zaměření určit obtížněji.
Množství zpracování rozborů rukopisů za účelem výběru školy a zam
respondentům se dostává žádostí o rozbor písma jak
čtvrtina dotázaných se setkává s požadavkem na
výběru vhodného zaměstnání a 4 respondenti
adolescenta pouze z důvodu výběru vhodné školy.
20
2
10
Zpracováváte ve Vaší praxi rukopisy adolescentů z důvodu výběru vhodné
školy nebo zaměstnání?
ano
ne
neuvedli
4
511
Jaký je objem zpracování rozborů rukopisů z důvodu výběru školy a
zaměstnání?
pouze škola
pouze zaměstnání
škola i zaměstnání
elem výběru vhodné školy nebo
ěděla. Vycházíme tedy ze
rozbor rukopisu setkávají. Ve věku
a z písma lze konkrétní
ru školy a zaměstnání
jak z důvodu výběru hone
požadavkem na zpracování rozboru
stnání a 4 respondenti dostávají žádosti o
ano
neuvedli
ěstnání
ěstnání
Graf 7 - Zadavatel
Šetření ukázalo, že adolescenti
školy nebo zaměstnání
zaměstnání nebo kvůli výb
aby věděli, kam svého potomka nasm
celkových schopností dítě
nežádala.
Graf 8 - Dů
Z průzkumu vyplývá, že nej
sebepoznání a partnerské vztahy. S
53
Zadavatelé rozboru rukopisu za účelem výběru vhodné školy nebo zam
adolescenti sami jsou žadateli o rozbor rukopisu za ú
stnání ojediněle. Pokud si žádají, je to v několika p
ůli výběru VŠ. Rozbor rukopisu požadují převážn
li, kam svého potomka nasměrovat, kvůli výběru vhodné SŠ a
dítěte. Čtyři respondenti uvedli, že si mládež
Důvody pro zpracování analýzy rukopisu u dospívající mládeže
zkumu vyplývá, že nejčastějšími důvody pro rozbor rukopisu adolescent
bepoznání a partnerské vztahy. S menší frekvencí je pak důvodem
5
49
2
Kdo je iniciátorem žádosti o rozbor rukopisu v případě volby vhodné školy či
zaměstnání?
adolescenti
adolescenti ojedin
rodiče
neuvedli
14
13
5
4
35
Z jakých dalších důvodů požadují dospívající jedinci analýzu rukopisu?
sebepoznání
partnerské vztahy
životní a osobní problémy
zvědavost
výchovné dů
seberozvoj
ru vhodné školy nebo zaměstnání
za účelem výběru vhodné
ěkolika případech za účelem
řevážně rodiče u svých dětí,
ru vhodné SŠ a z důvodu zjištění
i respondenti uvedli, že si mládež nikdy o rozbor rukopisu
vody pro zpracování analýzy rukopisu u dospívající mládeže
pro rozbor rukopisu adolescentů je
vodem k rozboru zaměstnání,
volby vhodné školy či
adolescenti ojediněle
sebepoznání
partnerské vztahy
životní a osobní
výchovné důvody
škola, seberozvoj, životní a osobní problémy, zv
sebepoznání, partnerských vztah
sami adolescenti, v případ
rodiče.
Graf
Přestože 38% respondent
grafologie v praxi užívá
odpověděli (24 z 26), slouží jako dopl
souvislosti s ostatními
projektivní metody kresba stromu a kresba postavy.
Je rukopis adolescenta pro grafologický rozbor již vyzrálý
Z průzkumu vzešly dvě
základě jedné skupiny re
vývoji, je méně vyzrálý,
přesto však má svou vypovídající hodnotu
procházejí velkými změ
čitelní. Rukopis vypovídá o osobnosti „tady a te
Někteří uvádí, že každé písmo je vhodné k
přihlížet k aktuálnímu vývojovému období
nebo odpovídá spíše pubert
54
škola, seberozvoj, životní a osobní problémy, zvědavost či výchovné problémy.
sebepoznání, partnerských vztahů, seberozvoje a zvědavosti jsou v
řípadě volby vhodné školy či z výchovných d
Graf 9 – Propojení grafologie a dalších diagnostických metod
estože 38% respondentů neodpovědělo, z průzkumu jednoznač
užívá zřídkakdy samostatně a u drtivé většin
slouží jako doplňková metoda, jejíž výsledky
souvislosti s ostatními diagnostickými metodami. V praxi jsou pak
projektivní metody kresba stromu a kresba postavy.
rukopis adolescenta pro grafologický rozbor již vyzrálý?
zkumu vzešly dvě přibližně stejně velké skupiny s poměrně
jedné skupiny respondentů se ukazuje, že rukopis mládeže je
vyzrálý, odráží se v něm zatím ne zcela uzavřený sociální a emo
svou vypovídající hodnotu. Adolescenti, i když ještě ne
procházejí velkými změnami vlivem překotného vývoje osobnosti a individuace,
Rukopis vypovídá o osobnosti „tady a teď“ s ohledem na další zrání a vývoj osobnosti.
, že každé písmo je vhodné k rozboru – některé více, jiné m
vývojovému období, tedy: Jedná se o písmo typického adolescenta
nebo odpovídá spíše pubertě či je dokonce ještě dětské? Je osobnost dosud nevyhran
24
2
16
Používáte ve své praxi grafologii samostatně nebo pouze jako doplňkovou
metodu?
jako doplňmetodu
samostatně
neuvedli
i výchovné problémy. V případě
drtivé většině zadavateli
výchovných důvodů jsou iniciátory
metod
jednoznačně vyplynulo, že se
ětšiny respondentů, kteří
výsledky je nutné posuzovat v
pak hojně využívané další
ěrně odlišnými názory. Na
ukopis mládeže je sice stále ještě ve
ený sociální a emoční vývoj,
i když ještě nejsou psychicky zralí a
ekotného vývoje osobnosti a individuace, jsou již
ohledem na další zrání a vývoj osobnosti.
které více, jiné méně a vždy je třeba
edná se o písmo typického adolescenta
tské? Je osobnost dosud nevyhraněná nebo
kovou
jako doplňkovou
samostatně
55
se v písmu projevují již určité specifické rysy? Tedy i rozbor rukopisu mladých jedinců může
být užitečný a přínosný, jen bude mít jiný rozsah a odlišnou kvalitu než závěry ze
standardního rozboru rukopisu dospělé osobnosti. Základní analýzou písma adolescentů
zjistíme jejich vitalitu, temperament, sociabilitu, motivaci, sebepojetí, empatii, poměr
extraverze či introverze, organizační schopnosti, zda jsou spíše citoví či berou věci s rozumem
apod. Rukopis může již v tomto věku odhalit jisté tendence k profesi či škole.
Druhá skupina z dotazovaných se domnívá, že písmo lidí v tomto věku není zcela ustálené,
protože jejich osobnost ještě dozrává a jejich rukopis z tohoto důvodu není vhodný k rozboru.
Například ve věku 15 let není osobnost většinou ještě příliš vyhraněna, proto nelze nějak
závažně ani doporučovat podle písma určitý vhodný druh školy nebo zaměření. Jedná se
pouze o orientační určení a jiné metody by byly v tomto případě vhodnější. Čím je pisatel
mladší, tím méně je jeho písmo vhodné k rozboru. Toto tvrzení se však týká pouze jedinců
přibližně do 18 let.
Od jakého věku je vhodné provádět analýzu rukopisu?
Toto je zcela individuální, záleží na každém jedinci, kdy se u něj tento proces v mozku zcela
zautomatizuje, tzn. že se stane zcela nevědomým procesem. Odborná literatura uvádí většinou
dolní věkovou hranici vhodnou pro rozbor rukopisu 15 let. Na základě výzkumu se ukázalo,
že u grafologů názor na tuto otázku není jednoznačný a z došlých odpovědí nelze určit
jednoznačné závěry. Jedni z nich určují minimální věk pro rozbor rukopisu 18 let, druzí i déle
a jiní tvrdí, že písmo je v každém věku svým způsobem vhodné pro rozbor. Přibližně do 18
let je však žádoucí používat pro určení osobnostních charakteristik spíše jiné diagnostické
metody a grafologii užívat jen okrajově. Tato hranice je však individuální, neboť někdo je
v 18 letech již dávno hotovou osobností a někdo zůstává ještě dítětem. Většina odborníků se
k použití grafologie uchyluje spíše až po dosažení zletilosti pisatele.
Jaká je provázanost grafolog
psychology?
Z 57 dotázaných (100%) zaslalo
se sestával z 13 organizací a 1
z největší části pedagogicko
v počtu došlých odpov
oslovených.
56
grafologů s pedagogicko-psychologickými poradnami
Graf 10 - Složení osloveného vzorku
Graf 11 - Složení zkoumaného vzorku
(100%) zaslalo zpět vyplněný dotazník 28 (49%) z nich.
organizací a 15 jednotlivých psychologů. Organizace byly zastoupeny
ásti pedagogicko-psychologickými poradnami (77%). Je zde patrný velký nepom
došlých odpovědí od organizací a od jednotlivých psycholog
39
18
Jaké bylo složení osloveného vzorku?
organizace
psychologové
13
15
Jaké je složení zkoumaného vzorku?
organizace
psychologové
poradnami či
(49%) z nich. Zkoumaný vzorek
Organizace byly zastoupeny
Je zde patrný velký nepoměr
jednotlivých psychologů oproti počtu
organizace
psychologové
organizace
psychologové
Z 28 došlých odpovědí (100%)
psychologů ve své praxi grafologickou diagnostickou metodu nepoužívá,
užívá jako doplňkovou metodu v
respondenti uvedli, že užívají grafologii
zajímá především posuzování psaného projevu z hlediska výskytu možných specifických
poruch učení (dysgrafie,
změny v grafickém projevu (neurologické p
však tuto službu zajišťují sami
využíval služeb grafologů
57
Graf 12 - Využití grafologické diagnostiky
ědí (100%) vyplynulo, že 19 (68%) z dotázaných organizací
ve své praxi grafologickou diagnostickou metodu nepoužívá,
kovou metodu v rámci standardních psychodiagnostických metod a 3
uvedli, že užívají grafologii z důvodu speciálně pedagogické diagnostiky,
edevším posuzování psaného projevu z hlediska výskytu možných specifických
dysgrafie, dysortografie), zaměřují se na celkový stylistický projev,
ny v grafickém projevu (neurologické příčiny), grafomotorickou neobratnost
ťují sami svou odborností. Ani jeden z respondent
využíval služeb grafologů.
7
21
Využíváte ve Vaší činnosti vedle standardních diagnostických metod rovněž grafologickou diagnostiku?
dotázaných organizací či
ve své praxi grafologickou diagnostickou metodu nepoužívá, 6 z dotázaných ji
psychodiagnostických metod a 3
pedagogické diagnostiky, kdy je
edevším posuzování psaného projevu z hlediska výskytu možných specifických
celkový stylistický projev, různé
ou neobratnost atd. Vždy si
respondentů neodpověděl, že by
ano
ne
58
15 Interpretace výsledků šetření
Prostřednictvím uskutečněného průzkumu je nyní možné shrnout všechny dosud zjištěné
skutečnosti a odpovědět na výzkumné otázky položené v úvodu této práce.
Návratnost dotazníků zaslaných grafologům byla 58 %, což není zanedbatelné množství.
Zkoumaný vzorek byl zastoupen nejen jednotlivými grafology, ale i organizacemi, autory
webových stránek, autory grafologických publikací nebo jednotlivci či organizacemi
věnujícími se přednáškové nebo lektorské činnosti.
Z celkového počtu 42 došlých odpovědí má 32 dotázaných praktickou zkušenost s rozbory
rukopisů dospívajících jedinců. Deset z nich se v praxi s rukopisy adolescentů nesetkává.
Míra, ve které se grafologové setkávají s písmem dospívajících jedinců není obecně příliš
velká. Pouze necelá třetina z 32 dotázaných odpověděla, že písmo adolescentů zpracovává
poměrně často, čtvrtina odpověděla že občas a 14 z dotázaných zodpovědělo, že se s rukopisy
mládeže setkává ojediněle. Mladí jsou v období adolescence ještě do značné míry řízeni rodiči
a školou a nemají zatím potřebu vyhledávat podobné metody. Dalším důvodem, proč není
příliš velký zájem o rozbor písma u adolescentů je, že grafologie zatím nepronikla do
povědomí rodičů, mladých lidí či škol. Jelikož o této metodě nevědí, nemohou ji ani využívat.
Na otázku, zda požadují dospívající jedinci zpracování osobnostní diagnostiky za účelem
nasměrování při rozhodování v případě výběru vhodné školy nebo zaměstnání, 10
respondentů nereagovalo, posuzujeme tedy vzorek 20 grafologů, kteří se s tímto požadavkem
setkávají. Sděluje-li grafolog doporučení pro budoucí vzdělání či zaměstnání, zmiňuje
především tendenci nebo zaměření pro určité studium či profesi (např. humanitní, vědecké,
týmová práce), nejlépe od věku 18 let pisatele, neboť do té doby je vhodnější použít pro
diagnostiku jedince jiné metody. Průzkum ukázal, že adolescenti sami jsou žadateli o rozbor
rukopisu za účelem výběru vhodné školy nebo zaměstnání ojediněle, jen v několika málo
případech se zajímají o volbu případné vysoké školy. Rozbor písma žádají převážně rodiče
kvůli celkovému nasměrování svých dětí a z důvodu výběru vhodné střední školy.
Z průzkumu vyplynulo, že mezi dva nejčastější důvody pro zpracování rozboru rukopisu patří
sebepoznání a partnerské vztahy. V obou případech si o rozbor žádají v drtivé většině sami
adolescenti. V tomto vývojovém období si mladí jedinci kladou mnoho otázek, řeší partnerské
59
problémy apod. a zejména od 18 let se pak někteří za tímto účelem obrátí na grafologa.
Dalšími důvody pro zpracování rozboru rukopisu jsou kromě výběru školy a zaměstnání
různé životní a osobní problémy, které vyvstávají, zvědavost, seberozvoj, ale také výchovné
důvody, kdy se na grafology obracejí rodiče či si touto metodou ověřují psychologové své
poznatky zjištěné jinými metodami.
Průzkum ukázal, že grafologii v praxi užívají téměř všichni dotázaní jen jako doplňkovou
metodu a její výsledky uvádí do souvislosti s ostatními diagnostickými metodami. Mezi další
nejvíce využívané metody, pomocí kterých si grafologové doplňují poznatky získané z
rozboru rukopisu, patří rovněž projektivní metody - kresba stromu a kresba postavy. I na
kresby se dají aplikovat stejné principy jako na písmo, a sice kombinace výrazového a
symbolického přístupu. Rukopis a oba testy se pak vyhodnocují zároveň. Mezi další
používané psychodiagnostické metody a testy, které dotazovaní uváděli patří test MBTI,
Warteggův test, test Luschera, Čtyři Jungovy psychické funkce, případně speciální
pedagogické metody atd. Je velice vhodné uvedené metody používat, u adolescentů obzvláště
a ověřovat si tak fakta získaná z rozboru písma. Je nutné uplatňovat další testy a metody,
zejména s ohledem na věk zkoumané osoby. Takovým mezníkem je přibližně věk 18 let,
který pomyslně určuje vhodnost používaných diagnostických metod. Nad tuto hranici je
grafologie s přihlédnutím k jistým konkrétním okolnostem aplikovatelná, pro jedince mladší
18 let jsou příhodnější spíše jiné typy metod, např. standardní psychologické testy, kresba
stromu a postavy nebo existuje řada projektivních metod pro děti, v našem případě
využitelných u jedinců do cca 18 let. Toto rozdělení je samozřejmě velice individuální, neboť
v 18 letech nejsou všichni jedinci na stejné vývojové úrovni. Polovina (13) respondentů
uvedla, že se zabývá rovněž terapeutickou či psychoterapeutickou činností a může tedy
pokračovat v práci s klientem i nad rámec limitů grafologie. Tento celostní přístup ke
klientovi je pak samozřejmě nejužitečnější.
Co se týče názoru na vyzrálost rukopisu adolescenta, vzešly z průzkumu dva poměrně odlišné
závěry. Jedna skupina dotazovaných se domnívá, že ač je rukopis mládeže stále ještě ve
vývoji a nevyzrálý, má přesto svou vypovídající hodnotu a i když adolescenti nejsou ještě
psychicky zralí a procházejí velkými změnami vlivem prudkého vývoje osobnosti, jsou již
čitelní. Někteří z grafologů se shodují, že každé písmo je svým způsobem vhodné k rozboru,
ale vždy je třeba přihlížet k aktuálnímu vývojovému období. Posuzuje se pak stupeň
vyzrálosti písma či projevy specifických rysů osobnosti vzhledem k věku pisatele. Rozbor
60
rukopisu mladých jedinců může být tedy užitečný a přínosný, jen bude mít jiný rozsah a
odlišnou kvalitu, než závěry ze standardního rozboru rukopisu zralé osobnosti. Druhá skupina
z dotazovaných uvádí, že z důvodu nevyzrálosti písma a osobnosti jedinců v tomto věku, není
jejich rukopis vhodný k rozboru. Při analýze písma se jedná pouze o orientační určení
osobnostních charakteristik a jiné metody by v tomto případě byly vhodnější. Toto tvrzení se
týká především jedinců přibližně do 18 let.
Určit věkovou hranici vhodnou pro rozbor rukopisu není jednoduché a dle výsledků šetření
ani jednoznačné. Od kdy je vhodné provádět grafologickou analýzu, je u každého jedince
individuální a záleží, kdy se u něj zcela zautomatizuje psací pohyb a stane se tak pro něj
nevědomým procesem. Dolní věková hranice vhodná pro rozbor rukopisu 15 let uváděná
v odborné literatuře se na základě průzkumu zcela nepotvrdila. Ukázalo se, že u grafologů
názor na tuto otázku není jednotný a z došlých odpovědí nelze určit jednoznačné závěry. Jedni
stanovují minimální věk pro rozbor rukopisu 18 let, druzí i déle a jiní tvrdí, že písmo je
v každém věku nějakým způsobem pro rozbor vhodné. Přibližně do 18 let věku je obecně
žádoucí používat při diagnostice grafologii jen okrajově a preferovat spíše jiné diagnostické
metody. Věková hranice zletilosti je však individuální, neboť někdo je v 18 letech již dávno
hotovou osobností a někdo zůstává ještě dítětem.
Z 28 došlých odpovědí z pedagogicko-psychologických poraden, speciálně pedagogických
center či od jednotlivých psychologů neuvedl ani jeden respondent, že by ve své praxi
využíval služeb grafologů. Šest z dotázaných používá grafologickou diagnostiku jako
doplňkovou metodu vedle standardních psychodiagnostických metod a tři respondenti uvedli,
že grafologii užívají ze speciálně-pedagogických důvodů, kdy je zajímá především
posuzování psaného projevu z hlediska výskytu možných specifických poruch učení
(dysgrafie, dysortografie) nebo se zaměřují na celkový stylistický a grafický projev. Ve všech
případech si však tuto službu zajišťují psychologové či pedagogové sami svou odborností.
Výše uvedené informace však vyplývají z mých sebraných vzorků. Zkoumaný počet 28 je ve
srovnání s množstvím všech existujících poraden, center a jednotlivých psychologů
zanedbatelný. Je proto zapotřebí k tomuto faktu přihlížet, neboť je možné, že ostatní
potenciální respondenti budou mít zkušenosti jiné. Z provedeného šetření lze předpokládat, že
znalost základů grafologie nebude u mnohých psychologů výjimkou a že ji určité množství
z nich aplikuje v praxi jako diagnostickou metodu vedle ostatních standardních
psychodiagnostických a jiných metod.
61
Rozbor rukopisu v příloze III. potvrdil informace obsažené v teoretické části, kde se uvádí, že
určité složky struktury osobnosti jsou z písma snadno diagnostikovatelné (např. vitalita,
temperament, vůle, sociabilita, morální vlastnosti). Analýza tohoto písma i výsledky
provedeného výzkumu u grafologů potvrzují další skutečnost uvedenou v teoretické části, že
je žádoucí používat v praxi více diagnostických metod pro určení osobnostních rysů pisatele.
V tomto případě grafolog použil metodu čtyř základních psychických funkcí a test MBTI.
Rovněž postup zpracování rozboru rukopisu je shodný s postupem uvedeným v první části
této práce. Cíl této analýzy písma byl naplněn, neboť snahou bylo zjistit, jak grafolog pracuje
s daným rukopisem, jaké používá postupy při jeho zpracování a zda posuzuje znaky, které
jsou v teoretické části uvedeny jako snadno určitelné. Můžeme tedy konstatovat, že již písmo
15 letého jedince je možné v omezené míře použít pro grafologický rozbor.
62
ZÁVĚR
V bakalářské práci jsme měli možnost blíže se seznámit s praktickou činností grafologů a
odkrýt tak téměř nezmapovanou oblast využití této psychodiagnostické metody. Je velmi
pravděpodobné, že se na obdobné téma výzkum dosud neuskutečnil, můžeme proto šetření
v této práci označit spíše jako předvýzkum. Zásluhou velice vstřícné a přínosné komunikace s
grafology bylo možné odpovědět na výzkumné otázky položené v úvodu této práce.
Teoretická část objasnila základní pojmy a skutečnosti související s předmětem této práce. Ve
většině kapitol teoretické části je grafologie vztažena k sociální pedagogice a postihuje tak
různé možnosti propojení obou oborů. Průzkum v praktické části ukázal, že se grafologové
setkávají s požadavky na zpracování rozboru rukopisu dospívajících jedinců spíše méně často.
Důvodem může být skutečnost, že grafologie zatím nepronikla do povědomí rodičů, mladých
lidí či pedagogů nebo fakt, že je psané písmo v dnešní době vinou IT technologií upozaděno.
Získané informace přesto dokázaly explicitně objasnit nejčastější důvody pro zpracování
rozboru rukopisu dospívajících jedinců.
Šetření celkově prokázalo, že grafologie má své praktické využití, většina grafologů se však
shoduje, že je nutné uvést výsledky rozboru rukopisu do souvislosti ještě s dalšími
diagnostickými metodami. Závěry provedeného průzkumu i ukázka rozboru rukopisu
v příloze potvrzují mnoho skutečností uvedených v teoretické části práce. Pouze ohledně
věkové hranice vhodné k provádění grafologické analýzy rukopisu neměli respondenti
jednotný názor. Je zcela individuální, kdy se u jedince plně zautomatizuje psací pohyb a stane
se pro něj nevědomým procesem. Grafologové se shodují v tom, že je zapotřebí přihlížet k
aktuálnímu vývojovému období jedince a posuzovat stupeň vyzrálosti písma vždy vzhledem
k věku pisatele. To znamená, že rozbor rukopisu mladých jedinců může být též užitečný a
přínosný, jen jeho rozsah a kvalita budou odlišné, než závěry ze standardního rozboru
rukopisu zralé osobnosti.
Na provedeném šetření mne asi nejvíce překvapila minimální, resp. nulová provázanost
pedagogicko-psychologických poraden, speciálně pedagogických center a jednotlivých
psychologů s grafology. Je však nutné vycházet ze skutečnosti, že zkoumaný počet
respondentů je ve srovnání s množstvím všech existujících organizací a jednotlivých
psychologů zanedbatelný. Je proto třeba k tomuto faktu přihlédnout, neboť ostatní potenciální
63
respondenti mohou mít zkušenosti jiné. Na druhou stranu z průzkumu vyplynulo, že se
v poradenství grafologická diagnostika občas využívá, ve všech případech si však tuto službu
zajišťují psychologové či pedagogové sami svou odborností. Obecně se dá předpokládat, že
většina dobrých psychologů zná velmi zběžně i základy grafologie.
Praktické zpracování bakalářské práce pro mne bylo velmi podnětné, zejména komunikace se
samotnými grafology, resp. psychology. Překvapila mne především vstřícnost mnohých
z nich, jejich postřehy, náměty a názory pro mne byly přínosem a spolupráce s nimi mne
celkově obohatila.
Podle mého názoru by grafologie mohla pomoci v oboru školství, kde by základní orientace
učitele v písmu jeho žáků umožnila lépe pochopit jejich potřeby nebo odhalit odchylky
v jejich chování. Posloužit by mohla zejména pedagogům na středních školách, kdy žáci
procházejí obdobím, ve kterém o sobě nechtějí mnoho prozrazovat a informace z rozboru
písma by mnohé napověděly. Šetření provedené v této práci by mohlo být námětem pro další
výzkum, který by se uskutečnil na školách a pomocí kterého by se ověřilo, zda studenti a
učitelé vědí o možnostech grafologie.
Aktuálnost zvoleného tématu není v důsledku současných rozvinutých IT komunikačních
technologií úplně výrazná a je nepochybně velkou chybou, že se člověk čím dál tím méně
projevuje prostřednictvím svého přirozeného písemného projevu, který je nahrazen neosobní
technikou.
64
Příloha I. Dotazník 1
Vážená paní, pane ...,
dovoluji si Vás požádat o vyplnění dotazníku pro účely mé bakalářské práce na téma
„Možnosti využití grafologické diagnostiky u dospívající mládeže.“
Předem Vám velmi děkuji za Váš čas a ochotu.
Pavlína Vesecká
Otázky výzkumu:
1. Setkáváte se ve Vaší praxi s rukopisy této věkové kategorie? V jak velké míře?
2. V jakém rozsahu požadují dospívající jedinci zpracování osobní diagnostiky z rukopisu za
účelem nasměrování a pomoci při rozhodování v případě výběru vhodné střední či vysoké
školy nebo při volbě vyhovujícího zaměstnání?
3. Z jakých dalších důvodů od Vás tito jedinci požadují analýzu rukopisu?
4. Které další psychodiagnostické metody jsou součástí Vaší praxe?
5. Jaká je provázanost Vaší činnosti s pedagogicko-psychologickými poradnami, speciálně
pedagogickými centry a podobnými organizacemi a institucemi?
6. Dostáváte od klientů zpětnou vazbu, do jaké míry jim Vaše hodnocení jejich rukopisu
pomohlo v rozhodování např. ohledně výběru vhodné školy či zaměstnání nebo za jiným
účelem, který požadovali?
65
Příloha II. Dotazník 2
Vážená paní, pane ...,
dovoluji si Vás požádat o vyplnění dotazníku pro účely mé bakalářské práce na téma
„Možnosti využití grafologické diagnostiky u dospívající mládeže.“
Předem Vám velmi děkuji za Váš čas a ochotu.
Pavlína Vesecká
Otázky výzkumu:
1. Využíváte ve Vaší činnosti vedle standardních diagnostických metod rovněž služeb
grafologů?
2. Pokud jsou požadavky na grafologické posudky součástí Vaší praxe, v jakém objemu
žádáte analýzu rukopisu v případě dospívajících jedinců za účelem zjištění jejich
osobnostních rysů a vlastností kvůli výběru vhodné střední či jiné školy nebo při volbě
vyhovujícího zaměstnání?
3. Z jakých dalších důvodů požadujete u mládeže zpracování rozboru jejich rukopisu?
66
Příloha III. Ukázka rozboru rukopisu
Obrázek 1 – Rukopis studentky 9. třídy základní školy (písmo nepatrně zmenšeno)
Byl proveden základní rozbor tohoto rukopisu, který je pro potřeby této práce zcela
dostačující. Autor provedené analýzy má dlouholeté zkušenosti v práci s rukopisy a v praxi se
setkává s písmem dospívajících jedinců asi ve 20 - 30% případů. Autorka uvedené ukázky je
žena, 15 let, zdravá.
Zde je vyjádření autora provedeného rozboru:
V tomto věku není osobnost většinou ještě příliš vyhraněna, a proto nelze nějak závažně ani
doporučovat podle písma určitý vhodný druh školy nebo zaměření. Jiné metody by byly vhodnější.
komplexní dojmové znaky:
rytmus pohybu, fixace II, IVb; čitelnost; měkké, oblé písmo
67
měřitelné a popsatelné znaky - dominanty:
plnost, šířka, těstovitost, levý sklon, zvlněné řádky, menší délkové rozdíly; girlandy až dvojoblouk
konkrétní znaky obsažené v rukopisu, které jsou typické pro písmo dospívajících jedinců:
levoběžnost je typická pro období dospívání - jedná se o způsob opozičního vymezování se vůči
autoritám a "většině" - chtěná snaha být jiný, originálnější tam, kde ještě není utvořena vlastní
individualita
základní struktura osobnosti pisatelky:
temperament: sangvinicko - flegmatický, emočně stabilní, mírná, klidná povaha, mírně introvertnější
vyšší míra afiliace: přátelskost, ochota, citlivost, srdečnost, upřímnost, sympatičnost pro okolí, v
neznámém prostředí plachá, mezi svými naopak uvolněná a družná, potřebuje ale čas na sebe - schovat
se nerušeně do svého soukromí
více pasivní: potřebuje impulzy a podněty zvenčí, jinak má ráda svůj klid, ke spokojenosti jí stačí
méně, nenáročná, přizpůsobivá, trpělivá, není příliš ambiciózní
celkem dobrá pasivní vůle: ukázněná, plní dobře své povinnosti, pořádkumilovná, estetický vkus a
potřeby
submisivita: není vůdčí typ, méně samostatná, potřebuje vedení
Jungiánské funkce: cítění + vnímání
MBTI typologie: ISFJ (eventuelně ISFP)
doporučení vhodné profesní a studijní oblasti:
vhodné profese (příklady):
- orientace na uspokojování potřeb druhých lidí - zdravotní sestra, sociální pracovnice, poradenská
činnost, prodej...
- esteticko-smyslové potřeby: kosmetická studia, kadeřnictví, květinářství, zahradnictví, gastronomie,
cestovní ruch...
vhodné studijní obory (příklady):
- školy vztahující se k výše uvedeným profesím (hotelové školy, cestovní ruch, potravinářství)
- umělecké obory (grafický design, malba, návrhářství interiérů, aranžérství)
- zdravotní obory (zdravotní sestra, veterinářství, pečovatelské služby)
- ekonomicky orientované školy (obchodní akademie)
Tyto příklady je třeba brát spíše jako námět k diskuzi, důležitějším faktorem je její motivace (co by jí
nejvíce bavilo, jaké má zájmy) a její případná nadání a talenty, které z písma nemůžeme dost dobře
zhodnotit.
68
Seznam použité literatury
BERTL, I.: Grafologie v pedagogické praxi. Praha: Triton, 2009. ISBN: 978-80-7387-340-0
BURGR, J.: Písmo odhaluje osobnost. Praha: Slovanský dům, 2001. ISBN: 80-86421-30-9
CENKOVÁ, T. a kol.: Grafologie v poradenské a terapeutické praxi. Praha: Grada, 2011.
ISBN: 978-80-247-2920-6
FISCHEROVÁ-KATZEROVÁ,V., ČEŠKOVÁ-LUKÁŠOVÁ, D. Grafologie. 1. vydání.
Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0851-5
GRACENT, v.o.s.: Grafologické analýzy rukopisů I. Ostrava: COOC, 2006. ISSN: 1802-1344
HARTL,P.; HARTLOVÁ,H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2004. ISBN: 80-7178-303-
X.
JEŘÁBEK, J.: Grafologie – více než diagnostika osobnosti. Praha: Argo, 2003. ISBN: 80-
7203-524-8
KREJČÍŘOVÁ, D.: Vývojová psychologie. Praha: Grada, 2006. ISBN: 80-247-1284-9
KULKA, J. Grafologie: systém a technické termíny. Brno: Arcana: Econ, 2001. ISBN 80-
86433-02-1
MACEK, P.: Adolescence: psychologické a sociální charakteristiky dospívajících. Praha:
Portál, 1999. ISBN: 80-7178-348-X
NAKONEČNÝ, M.: Základy psychologie. Praha: Academia, 1998. ISBN: 80/200/0689-3
PRŮCHA, J.: Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-631-4
ŘÍČAN, P.: Psychologie osobnosti. Praha: Grada, 2007. ISBN: 978-80-247-1177-4
SCHÖNFELD, V.: Učebnice vědecké grafologie pro začátečníky. Praha: Elfa, 1996. ISBN:
80-900197-4-9
SPRÁVCOVÁ, B.: Sítě vnitřního umění. Praha: Lubor Kasal, 2005. ISBN: 80-903465-6-1
VÁGNEROVÁ, M. Psychologie osobnosti. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1832-
6
ŽIVNÝ, P.: Co může říci písmo. Praha: Horizont, 1991. ISBN: 80-7012-056-8
69
Použité internetové zdroje
Asociace grafologů ČR. Dostupné z: http://www.grafologiecr.cz/index.php?menu=domu
KOHOUTEK, R.: Projekční diagnostické metody psychologie. 18.9.2010. Dostupné z:
http://rudolfkohoutek.blog.cz/1009
www.tf.jcu.cz/getfile/4c75cfdb2ef576df
http://www.katalog.psychoweb.cz/
www.is.muni.cz/th/65119/fss_m/DIPLOMOVA_PRACE.doc
http://theses.cz/id/nnss6i/downloadPraceContent_adipIdno_13557
http://theses.cz/id/6yqf1u/Bakalsk_prce_2012.pdf
70
Seznam použitých obrázků Obrázek 1 - Rukopis studentky 9. třídy základní školy (písmo nepatrně zmenšeno) ............................ 66
71
Seznam použitých grafů
Graf 1 - Skladba osloveného vzorku ...................................................................................................... 50
Graf 2 - Skladba zkoumaného vzorku .................................................................................................... 50
Graf 3 - Zájem o rozbor rukopisu u dospívající mládeže ....................................................................... 51
Graf 4 - Míra zpracování rozborů rukopisů dospívající mládeže ........................................................... 51
Graf 5 - Rozsah zpracování rukopisů dospívajících jedinců za účelem výběru vhodné školy nebo zaměstnání .............................................................................................................................................. 52
Graf 6 - Množství zpracování rozborů rukopisů za účelem výběru školy a zaměstnání ........................ 52
Graf 7 - Zadavatelé rozboru rukopisu za účelem výběru vhodné školy nebo zaměstnání ..................... 53
Graf 8 - Důvody pro zpracování analýzy rukopisu u dospívající mládeže ............................................ 53
Graf 9 – Propojení grafologie a dalších diagnostických metod ............................................................. 54
Graf 10 - Složení osloveného vzorku ..................................................................................................... 56
Graf 11 - Složení zkoumaného vzorku ................................................................................................... 56
Graf 12 - Využití grafologické diagnostiky ........................................................................................... 57