chronologická pozice paleolitického osídlení jeskyně balcarky ve středoevropském kontextu....

ANTHRANTHROPOSOPOS

Studies in Anthropology, Palaeoethnology, Palaeontologyand Quaternary Geology, Vol. 31, N.S. 23, 2010

ZDEŇKA NERUDOVÁ (ed.)

JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU

Interdisciplinární studie

DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARSTEine Interdisziplinäre Studie

ZDEŇKA NERUDOVÁ (ed.)

JESKYNĚ BALCARKA V MORAVSKÉM KRASU Interdisciplinární studie

DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARSTEine Interdisziplinäre Studie

MORAVSKÉ ZEMSKÉ MUZEUMBRNO 2010

Publikaci odborně recenzovali:Mgr. Martin Ivanov, Dr., Ústav geologických věd PřF MU, Brno (kap. 16)RNDr. Vlasta Jankovská, CSc., Botanický ústav AV ČR, v.v.i., Brno (kap. 7)RNDr. Jaroslav Kadlec Dr., Geologický ústav AV ČR, v.v.i., Praha (kap. 3, 6)RNDr. Miriam Nývltová Fišáková, Archeologický ústav AV ČR, v.v.i., Brno (kap. 13–15, 17)RNDr. Jiří Otava CSc., Česká geologická služba, Brno (kap. 3)Ing. Ivo Světlík, PhD, Ústav jaderné fyziky AV ČR, v.v.i., Praha (kap. 10)doc. PhDr. Slavomír Vencl, DrSc., Archeologický ústav AV ČR, v.v.i., Praha (kap. 4, 5, 9–10, 12)

Vydání publikace bylo financováno Správou jeskyní Moravského krasu.

© 2010, Edited by Zdeňka Nerudová © 2010, Translation Karel Valoch, Jana Kličová, Bernadeta Kufel, Michaela Rašková Zelinková,

Martina Moravcová, Zdeňka Nerudová© 2010, Layout Silvie Straková, Lea Novotná© 2010, Moravské zemské muzeumISBN 978-80-7028-367-7

Doc. PhDr. Karel Valoch, DrSc. se narodil 15. dubna 1920 v Brně.Tuto publikaci mu věnujeme k jeho neuvěřitelným 90. narozeninám.

K. Valoch při návštěvě Krems-Wachtbergu20. 8. 2007. Foto P. Neruda.K. Valoch beim Besuch in Krems-Wachtbergam 20. 8. 2007. Foto P. Neruda.

Zdeňka Nerudová – Petr Neruda1. PŘEDMLUVA

VORWORT 11

Jiří Hebelka2. ÚVODNÍ SLOVO

GENERÁLNÍ REKONSTRUKCE JESKYNĚ BALCARKYGENERELLE REKONSTRUKTION DER BALCARKA-HÖHLE 13

Ladislav Slezák3. GEOLOGICKÁ POZICE JESKYNĚ BALCARKY

DIE GEOLOGISCHE POSITION DER BALCARKA-HÖHLE BEI OSTROV (BEZ. BLANSKO) 15

Karel Valoch4. HISTORIE VÝZKUMŮ JESKYNĚ BALCARKY

DIE GESCHICHTE DER ERFORSCHUNG DER BALCARKA-HÖHLE 21

Petr Neruda – Zdeňka Nerudová5. ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM V PROSTORU BALCARKA – „MUZEUM“ V LETECH 2001–2002

ARCHÄOLOGISCHE GRABUNG IM BEREICH DES HÖHLENTEILES„MUSEUM“ IN DER BALCARKA-HÖHLE 28

Petr Neruda6. STRATIGRAFIE JESKYNĚ BALCARKY NA PODKLADĚ VÝZKUMU ÚSTAVU ANTHROPOS V ROCE 2007

STRATIGRAPHIE DER BALCARKA-HÖHLE AUF GRUND DER GRABUNGDES ANTHROPOS-INSTITUTS IM JAHRE 2007 35

Nela Doláková7. PALYNOLOGICKÉ VÝSLEDKY STUDIA SEDIMENTŮ JESKYNĚ BALCARKA (2007)

PALYNOLOGISCHE ERGEBNISSE DER SEDIMENTUNTERSUCHUNGIN DER BALCARKA-HÖHLE (2007) 51

Luděk Seitl8. JESKYNĚ BALCARKA – ZIMOVIŠTĚ SAMIC JESKYNNÍHO MEDVĚDA

OSTEOLOGICKÝ MATERIÁL Z VÝZKUMU V R. 2007DIE BALCARKA-HÖHLE, EIN ÜBERWINTERUNGSPLATZ VON HÖHLENBÄHRENWEIBCHENDAS OSTEOLOGISCHE MATERIAL AUS DER GRABUNG IM JAHRE 2007 55

Zdeňka Nerudová – Petr Neruda9. TECHNOLOGICKÝ A TYPOLOGICKÝ ROZBOR KAMENNÉ ŠTÍPANÉ INDUSTRIE

Z JESKYNĚ BALCARKY. TECHNOLOGISCHE UND TYPOLOGISCHE ANALYSEDER STEININDUSTRIE AUS DER BALCARKA-HÖHLE. 67

Petr Neruda10. CHRONOLOGICKÁ POZICE PALEOLITICKÉHO OSÍDLENÍ JESKYNĚ BALCARKY

VE STŘEDOEVROPSKÉM KONTEXTU. CHRONOLOGISCHE POSITION DER PALÄOLITHISCHENBESIEDLUNG DER BALCARKA-HÖHLE IM MITTELEUROPÄISCHEN KONTEXT 83

Bernadeta Kufel11. USE-WEAR ANALYSIS OF MAGDALENIAN BURINS FROM BALCARKA CAVE

TRASOLOGICKÁ ANALÝZA RYDEL MAGDALÉNIENU Z JESKYNĚ BALCARKY 96

Karel Valoch12. KOSTĚNÉ A PAROHOVÉ ARTEFAKTY Z JESKYNĚ BALCARKY

KNOCHEN- UND GEWEIHARTEFAKTE AUS DER BALCARKA-HÖHLE 100

OBSAH / INHALT

9

10

Michaela Rašková Zelinková13. INDUSTRIE Z TVRDÝCH ŽIVOČIŠNÝCH MATERIÁLŮ Z JESKYNĚ BALCARKY

DIE INDUSTRIE AUS HARTEN TIERSTOFFEN AUS DER BALCARKA-HÖHLE 107

Michaela Rašková Zelinková14. SOBI Z BALCARKY: SEZONALITA A DEMOGRAFIE

DIE RENTIERE DER BALCARKA-HÖHLE: SAISONALITÄT UND DEMOGRAPHIE 131

Michaela Rašková Zelinková15. SUBSISTENČNÍ STRATEGIE MAGDALÉNSKÝCH LOVCŮ: EXPLOATACE SOBŮ

SUBSISTENZSTRATEGIE DER MAGDALÉNIEN-JÄGER: EXPLOITATION DER RENTIERE 143

Miriam Nývltová Fišáková16. SEZONALITA MAGDALÉNIENSKÉ LOKALITY BALCARKA PODLE ANALÝZ PŘÍRŮSTKU

ZUBNÍHO CEMENTU. SAISONALITÄT DER MAGDALÉNIEN-FUNDSTELLEIN DER BALCARKA-HÖHLE NACH DER ANALYSE DES ZUWACHSES VON ZAHNZEMENT 156

Martina Moravcová (Ábelová) 17. PALEOEKOLOGICKÉ A PALEOKLIMATICKÉ INTERPRETÁCIE NA ZÁKLADE IZOTOPOVEJ

ANALÝZY 18O/16O A 13C/12C SKLOVINY DRUHOV RANGIFER TARANDUS, EQUUS SP. A URSUS SP.Z LOKALITY BALCARKA (MORAVSKÝ KRAS, ČESKÁ REPUBLIKA)PALÄOÖKOLOGISCHE UND PALÄOKLIMATISCHE INTERPRETATION AUF GRUNDDER ANALYSE VON ISOTOPEN 18O/16O UND 13C/12C DES ZAHNSCHMELZESDER ARTEN RANGIFER TARANDUS, EQUUS SP. UND URSUS SP. AUS DER BALCARKA-HÖHLE(MÄHRISCHER KARST, TSCHECHISCHE REPUBLIK) 160

Petr Neruda – Zdeňka Nerudová18. PŘEHLED HLAVNÍCH VÝSLEDKŮ INTERDISCIPLINÁRNÍ ANALÝZY JESKYNĚ BALCARKY

ÜBERSICHT DER WICHTIGSTEN ERGEBNISE DER INTERDISZIPLINÄREN ANALYSEDER BALCARKA-HÖHLE 173

19. ADRESÁŘ AUTORŮ / LIST OF CONTRIBUTORS 178


DIE BALCARKA-HÖHLE IM MÄHRISCHEN KARST

Výzkumu moravských jeskyní se pracovníci Ústavu Anthropos MZM věnují dlouhodobě, plánovaně a s nemenší pílí, nežostatním projektům. Na Absolonovu tradici odhalování tajemství Moravského krasu přímo navázal jeho bývalý studentský spo-lupracovník, později pracovník „oddělení pro diluvium“, jak byl původně označen Ústav Anthropos, a dnes emeritní zaměst-nanec Moravského zemského muzea – doc. Karel Valoch.

Zpočátku ještě jako student se svým bratrem H. Wallochem a švagrem F. Čupikem někdy i potají „paběrkoval“ v tehdy zná-mých jeskyních, později se však jako řádně vystudovaný archeolog brněnské univerzity společně s dalšími kolegy věnoval pečli-vému vědeckému výzkumu jeskyní Moravského krasu. Spolu s R. Musilem přímo zkoumali jeskyni Pod hradem, Žitnéhoa Kůlnu. Za krasový můžeme považovat i výzkum staropaleolitického osídlení předpolí reliktu tzv. Woldřichovy jeskyňky naStránské skále u Brna v letech 1996–1998, na který dokonce získal finanční podporu National Geographic Society. Jeho život-ní lokalitou ale byla jeskyně Kůlna, ve které po skončení patnáctiletého výzkumu provedl společně s RNDr. Luďkem Seitlemzdařilou výstavní instalaci, jež získala cenu Henry Ford European Conservation Awards za rok 1998.

Aktivní účasti na výzkumech jeskyní se ale K. Valoch nevyhýbá ani v pokročilém věku, kdy už by měl nárok na odpočinek.Tak se stalo, že jsme v roce 2001 společně prováděli záchranný výzkum jeskyně Puklinové (Neruda – Nerudová – Valoch 2007)a téměř souběžně také předběžný výzkum v Balcarce – „Muzeu“ (2001–2002; Neruda et al. 2002 a zde kap. 5). Do Balcarkyjsme se všichni vrátili znovu v roce 2007, kdy začínaly rekonstrukční práce a bylo zapotřebí odborně prošetřit situaci v hor-ním vstupu do složitého systému jeskyně Balcarky. Po celou dobu trvání obou záchranných výzkumů zde byl K. Valoch nejenosobně přítomen, ale neváhal ani aktivně pomoci, bylo-li toho zapotřebí.

Svojí účastí na výzkumu v Balcarce se tak K. Valoch jakoby symbolicky vrátil na začátek své profesní kariéry, kdy začínalprávě magdalénienem, který odkryl před více než sedmdesáti lety před jeskyní Ochozskou na Říčkách (zkoumal jej v roce 1938a 1939 a souhrnně publikoval v roce 2002). Jeho zkušenosti a erudice nám byly velkou pomocí a lze si jen přát, aby i nadálevychovával generace nových paleolitiků.

Rádi bychom poděkovali mnoha osobám, které se na výzkumu nějakým způsobem podíleli. Především velký dík patříRNDr. Luďku Seitlovi, který díky svému letitému působení v Moravském krasu organizačně podchytil tuto akci, vše „uvedl dopohybu“, domluvil cenné kontakty a subvence. I jeho zásluhou jsme naprosto bezproblémově mohli spolupracovat se Správoujeskyní Moravského krasu a CHKO Moravský kras. Zaměstnancům obou institucí velice děkujeme nejen za to, že nám umož-nili uskutečnit oba výzkumy v jeskyni Balcarce, za finanční prostředky na realizaci, ale i za vyřešení všech problémů a drob-ností, které se v průběhu akce objevily a které vždy stojí nejvíce sil. Jmenovitě bychom rádi vyjádřili svůj dík řediteli Správyjeskyní České republiky RNDr. Jaroslavu Hromasovi za schválení výzkumné akce a její subvencování. Rovněž bychom chtělipoděkovat vedoucímu Správy jeskyní Moravského krasu panu Ing. Jiřímu Hebelkovi a jeho paní Evě Hebelkové, vedoucí pro-vozu jeskyně Balcarky, za jejich vstřícnost a pomoc. Velice vděční jsme starostovi obce Ostrov u Macochy JUDr. FrantiškoviPernicovi za pomoc s organizací zázemí, a také všem brigádníkům, bez kterých bychom výzkum uskutečnit nemohli. Nesmí-me zapomenout ani na Ing. Jana Fleka, který o našem výzkumu několikrát informoval v regionálním tisku a také posléze spo-lečně s RNDr. Luďkem Seitlem připravili informační panely o archeologických nálezech v jeskyni Balcarce. L. Seitl také vybu-doval v jeskyni expozici pro návštěvníky. V neposlední řadě děkujeme za rady a připomínky všem našim recenzentům a jestlijsme někoho opominuli, tak se mu tímto omlouváme.

VORWORT

Einleitend wird die Tätigkleit von Doz. Karel Valoch gewürdigt, dessen Lebenswerk mit den Höhlen des Mährischen Karstes verbundenist. Die langjährige systematische Erforschung der Kůlna-Höhle brachte hervorragende wissenschaftliche Erkenntnisse, die er in einerMonographie (1988) und in populärer Form, gemeinsam mit RNDr. Luděk Seitl, in einer gelungenen Ausstellungsexposition in der Höhlepräsentierte. Auch weiterhin, als emeritierter Mitarbeiter des Mährischen Landesmuseums, nimmt er an den Forschungsprojekten teil, soauch an der Notgrabung in der Balcarka-Höhle.

Gerne möchten wir einige Personen erinnern, denen wir für die Unterstützung unserer Grabung mit Dank verpflichtet sind. In esterReihe ist es RNDr. Luděk Seitl, der auf Grund seiner langjährigen Beziehung zum Mährischen Karst diese Aktion organisatorisch ins Lebengerufen und sich um die Kontakte sowie um die Subvenzen verdient gemacht hat. Auch durch seine Hilfe hatten wir problemlose Kontaktesowohl mit der Höhlenverwaltung des Mährischen Karstes als auch mit der Leitung des Naturschutzgebietes Mährischer Karst. DenMitarbeitern beider Institutionen danken wir nicht nur für die Möglichkeit beide Grabungen in der Balcarka-Höhle durchführen zu können

1.PŘEDMLUVA

Zdeňka Nerudová – Petr Neruda

11

und für die finanziellen Mittel zu ihrer Realisation, sondern auch für die Lösung aller Probleme und Kleinigkeiten, die während der Grabungzum Vorschein kamen und die immer die meisten Kräfte beanspruchen. Namentlich wollen wir unseren Dank dem Direktor derHöhlenverwaltung der Tschechischen Republik Heren RNDr. Jaroslav Hromas für die Zustimmung der Forschungsaktion und ihreSubvenzionierung aussprechen. Bedanken möchten wir auch dem Leiter der Höhlenverwaltung des Mährischen Karstes Herrn Jiří Hebelkaund seiner Frau Eva Hebelková, die den Betrieb in der Balcarka-Höhle, einer touristisch sehr attraktiven Höhle, betreut, für ihreZuvorkommenheit und allseitige Hilfe. Sehr dankbar sind wir auch dem Bürgermeister der Ortschaft Ostrov u Macochy Herrn JUDr.František Pernica für die Hilfe bei der Organisation des Aufenthaltes während der Grabung sowie allen Grabungsmitarbeitern, ohne die mandie Arbeiten nicht durchführen hätte können.

Nicht vergessen dürfen wir auch Herrn Ing. Jan Flek von der Höhlenverwaltung, der über unsere Grabung einigemale derRegionalpresse Informationen übergab und zuletzt gemeinsam mit RNDr. Luděk Seitl Informationstafeln über die archäologischen Fundein der Höhle vorbereitete. Schließlich wollen wir unseren Dank für Ratschläge und Hinweise allen Rezensenten aussprechen und falls wirnoch jemanden vergessen haben, so wollen wir uns hiemit entschudigen.

Deutsch von K. Valoch

PŘEDMLUVA

Zdeňka Nerudová – Petr Neruda

12

83



Článek vznikl v rámci grantového záměru MK00009486202.

Abstrakt: Radiokarbonové datování zařadilo jeskyni Balcarkumezi nejstarší magdalénienské lokality ve východní části středníEvropy. Nové výsledky by mohly indikovat osídlení i v průběhuizotopového stádia 3. Klíčová slova: radiouhlíkové datování, magdalénien, starší ho-rizonty, funkce lokalityAbstract: Radiocarbon dating of the Balcarka Cave has pla-ced the assemblage among the oldest Magdalenian sites in theeastern part of Central Europe. The new 14C date could indi-cate the occupation of the cave as well during the OIS 3. Key words: radiocarbon dating, Magdalenian, older occupation,function of the site

1. ÚVOD

Podle dostupných indicií mohla být jeskyně Balcarka osídle-na v několika etapách starší doby kamenné – ve středním paleo-litu, ve střední fázi mladého paleolitu a v období na konci visel-ského glaciálu. Zatímco nejmladší osídlení můžeme spojovatjednoznačně s konkrétním technologickým okruhem magdalé-nienu, je datování a kulturní zařazení starších fází osídlení mno-hem problematičtější, a to hlavně z důvodu minimálního množ-ství archeologických pramenů, značného poškození původnívýplně jeskyně a nedostatku absolutního datování.

2. PROBLEMATIKA CHRONOLOGICKÉ A KULTURNÍ POZICE

STARŠÍHO OSÍDLENÍ JESKYNĚ

Nejstarší osídlení jeskyně je indikováno pouze jednímnálezem, který navíc známe pouze ve formě skici v nálezovémdeníku J. Kniese. Artefakt, který byl nalezen v levém bočnímvchodu do jeskyně, svým vzezřením upomíná na středopa-leolitické artefakty, zvláště pak na klínové nože typické promicoquien. Podle našich současných poznatků můžeme kore-lovat nástup tohoto technokomplexu s koncem posledníhointerglaciálu (Neruda 2009; Neruda – Nerudová 2009). Vyzní-vání této kultury ještě není zcela vyřešeno (k problematicenapř. cf. Neruda – Nerudová 2009; 2010). Nejmladší souborymicoquienu jsou prozatím doloženy z jeskyně Kůlny (Valoch

1988) a Šipky (Neruda v tisku), přičemž jsou podobně datová-ny do intervalu mezi 45 000–50 000 lety kal. BP. Bohuželnelze vyloučit existenci takových nástrojů ani na počátku mla-dého paleolitu, zejména pak ve starém szeletienu, který jedefinován na podkladě nálezů z Vedrovic V a MoravskéhoKrumlova IV (Nerudová 2009; Neruda – Nerudová 2009).

Za velice zajímavé můžeme považovat datum, které jsmezískali ze zadní části zkoumané prostory jeskyně Balcarky(detaily viz kap. 6). Datované uhlíky, které se zde nacházelyv kontextu zlomku sobí čelisti se zubem, indikují možnouokupaci jeskyně i v intervalu 32 520–33 040 kal. BP (OxA-18495; 28 360 ±140 14C BP). Interpretační možnosti této si-tuace jsou ale bohužel více než omezené. Z výplně jeskyněneznáme žádné artefakty, které by jednoznačně odpovídalystanovené chronologické pozici. Zároveň nelze ani stratigra-ficky korelovat zmíněný horizont se sledem vrstev v předníčásti vstupu. V podstatě přicházejí v úvahu dva možné výkla-dy. Buď se jedná o uhlíky vzniklé v souvislosti s přírodnímpožárem a transportované do jeskyně přírodními silami,anebo jsou skutečně dokladem nějaké krátkodobější aktivitylidí v zadní části jeskyně, která nebyla zachycena v místěmagdalénienských struktur ve vstupní části. Případné staršíosídlení zadní části prostory skutečně nemuselo být zachyce-no, protože sedimenty byly J. Šamalíkem odstraněny bezarcheologického výzkumu z čistě speleologických důvodů.Hypoteticky snad můžeme s tímto datem spojovat několikartefaktů, nalezených v průběhu výzkumu v převážně překo-paném sedimentu 2A (viz kap. 6 a 9).

3. PŘEHLED DATOVÁNÍ MORAVSKÝCH MAGDALÉNIENSKÝCH LOKALIT

DO ROKU 2010

Datování magdalénienského osídlení Moravy bylo poměr-ně dlouho opřeno především o typologické analogie a polohunálezů v geologickém kontextu. U obou metod se ale potýká-me s problémem přesnosti stanoveného stáří, neboť se do jejichaplikace promítá celá řada lokálních faktorů. V případě analo-gií je zřejmé, že i přes značně rychlou expanzi magdalénienu poEvropě jej nelze přesně datovat podle typologických schémat.V západní Evropě bylo sice chronologické rozdělení na podkla-dě archeologické typologie provedeno (např. Hanitzsch 1969;

10.CHRONOLOGICKÁ POZICE PALEOLITICKÉHO OSÍDLENÍ

JESKYNĚ BALCARKY VE STŘEDOEVROPSKÉM KONTEXTUCHRONOLOGISCHE POSITION DER PALÄOLITHISCHEN

BESIEDLUNG DER BALCARKA-HÖHLE IMMITTELEUROPÄISCHEN KONTEXT

Petr Neruda

Feustel 1980, 68; Kozłowski 1989), ale v dnešní době je podrobo-váno kritickému přehodnocení. Navíc její aplikace na středo-evropské prostředí se ukázala být problematická; na problémyspojené s detailním členěním upozornili S. Vencl (1962, 540)a K. Valoch (1992, 197). S rozvojem radiokarbonového datová-ní se totiž ukazuje, že časový rozptyl některých morfologickyvýrazných předmětů je značný (cf. rydla typu Lacan).

Ke stanovení chronologické pozice magdalénienskéhoosídlení jeskyně Balcarky je možné využít výhod absolutníhoradiokarbonového datování. V minulosti bylo v souvislostis analýzou vývoje této kultury odebráno množství vzorkůz různých moravských a českých lokalit. První absolutní dataz moravských magdalénienských a epimagdalénienských in-ventářů se týkala výzkumu jeskyně Kůlny (souhrnně: Mook1988). Z Pekárny byl použit fragment koňské kosti z výzkumůK. Absolona, jehož radiokarbonové stáří bylo stanoveno na12 940 ±240 14C BP (Ly-2553; Valoch 1988, 40), a pozdějibyly analyzovány vzorky z výzkumu B. Klímy v Nové Dráte-nické (Valoch 1993; 1996, 166). V 90. letech pak byla získánanová data z výzkumů J. Svobody v Pekárně a v Kolíbkách(Svoboda et al. 2002). Stále však zůstávala otevřená otázkachronologické pozice několika klíčových magdalénienskýchsouborů, které byly uloženy ve sbírkách ústavu Anthropos.V roce 2003 byl do laboratoře v Groeningen zaslán souborkostí, které pocházely z výzkumu před jeskyní Ochozskou,z jeskyně Žitného a konečně i Kniesova výzkumu v jeskyniBalcarce (Valoch – Neruda 2005). Kontext datovaných vzorkůbyl ve většině případů jednoznačný. V případě Ochozské jes-kyně jsme využili osteologický materiál, pocházející z výkopuK. Valocha před jeskyní, který byl proveden v roce 1938.Kosti byly R. Musilem (1958) určeny jen s nepatrnou vý-jimkou jako zbytky koní. Kromě magdalénienské kamennéindustrie, pocházející z jediné nálezové vrstvy, žádné jinéarcheologické intruze zjištěny nebyly, takže datum se bezpeč-ně týká osídlení jedné fáze magdalénienu.

Vzorek ze Žitného jeskyně byl odebrán z osteologickéhosouboru, získaného K. Valochem v roce 1955 při archeologic-kém výzkumu. R. Musil (1957) konstatoval převahu soba s po-četným zastoupením koně a několika dalších druhů zvířat.Také v Žitného jeskyni byla zastižena jediná vrstva magdalé-nienu. Starší vrstvy s faunou nebyly dokumentovány, protoženálezová vrstva ležela z větší části přímo na skále. Z holocénupak bylo zachyceno pouze několik pravěkých střepů. Z tohodůvodu můžeme vzorek považovat za dostatečně průkazný.

Vzorek (zvířecí kost) z Balcarky pochází z výkopů J. Knie-se z přelomu předminulého století a byl vybrán z jeho ko-lekce, která je součástí v osteologických sbírek ústavu Anthro-pos Moravského zemského muzea. Kontaminace materiály,které nashromáždil J. Šamalík v rámci svých speleologickýchaktivit (Neruda et al. 2002), je nepravděpodobná. Pravdě-podobnost, že datovaná kost odpovídá magdalénienské fáziosídlení jeskyně, je vysoká, ale na druhou stranu nesplňujevšechny požadavky na dostatečnou kontrolu antropickéhovlivu. Na toto datování jsme chtěli navázat v souvislostis předběžným archeologicko-paleontologickým výzkumemv roce 2007, ale odpovídající sedimenty s osteologickým ma-teriálem nebyly zastiženy. Vzorek uhlíku ze sondy S0701 sice

odpovídá geologicky srovnatelnému období konce pleisto-cénu, ale horizont, ze kterého byl vyzdvižen, neobsahovalarcheologické artefakty a nelze ho tudíž vztahovat k vlastníarcheologické situaci (OxA-18494; 10 810 ±45 14C BP).

Dosud nebyly publikovány výsledky datování vzorků zasla-ných K. Valochem do laboratoře v Groningenu v roce 2005.Za velmi důležitý lze považovat pokus o datování vrstvy „i“,která byla rozlišena pod klasickým magdalénienským hori-zontem „g/h“ v jeskyni Pekárně. Fragment kosti pocházelz výzkumů Absolona a Czižka z roku 1927, přičemž jimi bylstanoven systém označení vrstev, který se dochoval u použité-ho vzorku. Spolehlivost stratigrafického zařazení je tudíž po-měrně dobrá.

Další dva vzorky pocházely z jeskyně Býčí skály. Prvnípředstavoval distální epifýzu pravé tibie soba (obr. 1). Napovrchu kosti jsou patrny rýhy, které s velkou pravděpodob-ností souvisí s aktivitami člověka. Kost byla vyzdvižena ve20. letech 20. století. Z tohoto období pochází i druhý vzorek,podle protokolu se jednalo o fragment kosti z magdalénienskévrstvy v tzv. „Jižní síni“ 90 m hluboko v jeskyni.

Prakticky ve stejné době pobíhaly datovací pokusy i nalokalitách pod širým nebem, a to zejména v Lošticích I (Ne-ruda – Nerudová 2008; Neruda – Nerudová – Čulíková 2009)a v Přerově (Svoboda 2001; Škrdla 2008).

4. KALIBRACE A METODOLOGICKÉ PROBLÉMY

Před vlastním vyhodnocením se na chvíli zastavme u otáz-ky kalibrace radiokarbonových dat a problémů, které jsou s tímspojeny. Pro původní analýzu výsledků datování magdalénien-ských lokalit (Valoch – Neruda 2005) byly využity kalibračníkřivky INTCAL98 (Stuiver et al. 1998) a INTCAL04 (Reimeret al. 2004), které byly součástí kalibračního programu „CA-LIB REV4.4.2“ (Copyright 1986–2004; Stuiver – Reimer1993). Ze srovnání obou křivek vyplynulo, že starší verzeINTCAL98, která byla použita pro kalibraci dříve získanýchdat (Calib Rev 4.3; Svoboda et al. 2002, 236, Tab. 30), mádosti rozdílný průběh v oblasti mladší fáze mladého paleolitu.Ten je způsoben hlavně faktem, že kalibrační křivka byla vytvo-řena především na podkladě varv ze série Cariaco (Hughen etal. 1998). Kalibrovaný soubor dat bylo možné rozdělit do třískupin. Nejmladší data se nacházela v oblasti, kde je křivkaještě dosti výrazně strukturovaná. Střední skupina dat se vážena úsek s jedním výrazným výkyvem v intervalu 14 500–15 500kal. BP. Nejstarší data naproti tomu leží v oblasti s praktickylineárním průběhem, který končí okolo 24 000 kal. BP.

Novější křivka INTCAL04 přinesla několik signifikant-ních rozdílů oproti předcházející verzi, i když základní rozdě-lení souboru magdalénienských dat na tři skupiny zůstává.Její hlavní výhodou bylo zpřesnění průběhu křivky pro datastarší než 14 500 kal. BP, takže střední a starší skupina dat jelépe korelovatelná s mladší skupinou. Celkového zpřesněníbylo dosaženo zejména zahrnutím pozdně glaciální dendrolo-gické série středoevropských borovic (tzv. Late Allerød Pinesa Bølling/ Allerød Pine Allert 14; Friedrich et al. 2001) a jejichdatování (tzv. Heidelberg Data Set; Kromer et al. 1986). Odra-zem tohoto zpřesnění je pravděpodobně i zkrácení průměr-

84

10. CHRONOL. POZICE PALEOLIT. OSÍDLENÍ JESKYNĚ BALCARKY VE STŘEDOEVROP. KONTEXTU

Petr Neruda

ného kalibračního intervalu pro hodnotu 2 sigma. V případěpoužití křivky INTCAL98 je to v průměru 1441,5 roku, za-tímco v případě křivky INTCAL04 pouze 762 let (tab. 1).

Pro novou kalibraci dat v rámci monografického zpraco-vání lokality jsme využili program CalPal2007 (Weninger –Jöris – Danzeglocke 2007; Weninger – Jöris v tisku), který vyu-žívá kalibrační křivku CalPal HULU 2007, jež umožňujekalibrovat radiokarbonová data i na samé hranici dosahumetody (v současné době se diskutuje možnost implementacenové kalibrační křivky INTCAL09). Tato křivka využívádendrologickou škálu jako INTCAL04, navíc rozšířenouo „floating Hohenheim pine“ (Kromer et al. 2004), kteráumožňuje korelovat data až do období 13 940 kal. BP. Staršídata jsou pak kalibrována na podkladě několika dalších křivekjako jsou např. U/Th-Coral Barbados/Kiritimati/Araki (Fair-banks et al. 2005), CARIACO-HULU (Hughen et al. 2006)nebo MD952042-HULU (Bard – Ménot – Combes 2004a, b).Využití kalibrační křivky CalPal HULU 2007 sice nezkrátiloprůměrnou velikost intervalu kalibrace, hodnota je dokoncemírně větší, ale rozhodně můžeme konstatovat, že nově zís-kané intervaly kalibrovaných dat jsou věrohodnější. V bu-doucnu bude zajímavé srovnání s nejnovější kalibrační křiv-kou INTCAL09 (Reimer et al. 2009), kterou již dnes využívákalibrační program oxfordské laboratoře OxCal 4.1.

Důležitou metodologickou otázkou je reálné využití kalib-race pro období starší doby kamenné. Na jednu stranu jsoupochopitelné určité výhrady, které se týkají nejen kalibrace,ale i radiokarbonové metody samé. Na druhou stranu se tentodatovací postup rychle kvalitativně rozvíjí, což je reflektovánoi značným nárůstem počtu dat, která získáváme z mnoha loka-lit (Bronk Ramsey et al. 2005). Zdá se, že v současné době sejedná o jeden z mála datovacích postupů, který nám umožňu-je detailně kontrolovat antropický dopad na datovaný mate-riál, což je nesmírně důležité pro chronostratigrafické vývody.

V současné době se asi nejvíce potýkáme s různou kvalita-tivní validitou dostupných dat. Zejména na počátku aplikaceradiokarbonové metody se využívaly některé postupy, kteréjsou dnes zavrženy (např. datování přepálených kostí). Eufo-rie z nové datovací metody a častý nedostatek vzorků vhod-ných pro datování do určité míry způsobily, že byly analyzo-vány i materiály, u nichž není jisté, zda skutečně souvisís přítomností člověka (izolované uhlíky v sedimentu, zvířecíkosti bez antropických zásahů apod.). Těmto aspektům sesnažíme čelit důslednější kontrolou nálezových okolnostía uváženým výběrem datovaných vzorků.

Za zcela klíčovou dnes můžeme považovat otázku metodyčištění vzorků (ABA, ABOX, ultra-filtration; viz např. Bird etal. 1999; 2003; Higham et al. 2006a, b; Jacobi – Higham –Bronk Ramsey 2006; Bronk Ramsey 2008). Ta doznala takovéúrovně, že jsme již dnes schopni metodou AMS atakovat hra-nici 70 000 14C let BP, což můžeme do určité míry považovatza průlom v datovacích metodách. Díky tomu dnes chápemei zásadní význam čistoty vzorku ve vztahu k možné chybě v da-tování (Bronk Ramsey 2008, Tab. 2). To ale skýtá jistý metodo-logický problém, kterému se nevyhneme ani v případě analýzymoravského magdalénienu, jestliže chceme pracovat aspoňs částečně signifikantní skupinou dat. Je totiž zřejmé, že data,

která byla získána v laboratořích před více než 10 lety jsou roz-hodně kvalitativně méně hodnotná, než data nová, získanánovými postupy laboratorní přípravy a měření. Tento histo-rický vývoj ale těžko ovlivníme a řešením nebude v obecnérovině ani nové datování starších kolekcí, ze kterých mnohdynemáme k dispozici kontrolní vzorky.

Přes všechny výhrady je ale radiokarbonová metoda nej-komplexnějším nástrojem pro časové srovnání lokalit nebo kul-tur a pro rekonstrukci vývoje ekosystémů a klimatu v mladšímpleistocénu. Její skutečný potenciál je ale možné využít až poaplikaci kalibračních křivek. Stále se vede živá diskuse, zdapracovat pouze s nekalibrovanými či kalibrovanými daty.V současné době, kdy již máme k dispozici kalibrační křivkydosahující téměř až na samou hranici možností radiokarbono-vé metody, je podle našeho názoru nezbytné využívat kali-brovaná data, a to ze dvou hlavních důvodů. Kromě úpravyvlastní datace dochází i ke změně intervalu, do kterého spadáanalyzovaný vzorek (např. při 95% pravděpodobnosti). Tentointerval může být i výrazně delší než původní standardníchyba. K tomu dochází zejména v těch oblastech kalibračníkřivky, kdy je její průběh víceméně vodorovný (plateau)následkem změn aktivity 14C v přírodě. V těchto případech sezdá použití kalibrace jako kontraproduktivní, ale ve skuteč-nosti po úpravě dat do kalendářního časového schématu mů-žeme lépe kriticky zhodnotit validitu dat a případně být opa-trní při jejich aplikaci do archeologických schémat.

Hlavní důvod pro kalibraci radiokarbonových dat je skrytv interdisciplinárních analýzách. Klimatické a ekosystémovémodely jsou dnes vztahovány k absolutním kalendářním ro-kům. Jestliže chceme korelovat archeologické situace s aspektyvyplývajícími z přírodovědných analýz, musíme logicky ka-librovat naše archeologická data. Zároveň srovnání radiokarbo-nových dat s výsledky např. TL, OSL nebo ESR datování jemožné až po jejich kalibraci. To nás přivádí k nutnosti vytvoře-ní nové časové definice archeologických kultur, což bylo pro-blematické v době, kdy bylo možné kalibrovat data pouze doobdobí cca 24 000 kal. BP (praktický dosah kalibrační křivkyINTCAL04). Relativně správně stanovit kalibrované stáří jed-notlivých paleolitických industrií bylo možné jen do tohotodata a starší kultury jsme mohli posunout pouze teoreticky.Využitím křivek CALPAL HULU 2007 a INTCAL09 mámek dispozici nástroj, jak upravit stáří i v období na přechodustředního a mladého paleolitu (Weninger – Jöris 2008). Pro-sazení nové chronologické kodifikace paleolitických kulturpodle kalibrovaných dat ale nebude jednoduché, zejménavzhledem k silně zakořeněnému systému, který vychází z ne-kalibrovaných hodnot. Má-li ale archeologie držet krok se sou-časnými trendy, určitě se tomuto bolestnému procesu v bu-doucnosti nevyhneme.

5. ZHODNOCENÍ RADIOKARBONOVÝCH DAT

PRO MORAVSKÝ MAGDALÉNIEN

Nově získaná data přinesla jistá překvapení, v jejichždůsledku je nutno dosavadní názory na vzájemné vztahy loka-lit i jejich vazby k ostatním lokalitám ve střední i západníEvropě, vytvořené na podkladě typologie, modifikovat. Je stá-

85



le více zřejmé, že skladba magdalénienských nástrojů je po-měrně uniformní či málo chronologicky citlivá (např. Weniger1989; Valoch – Neruda 2005).

Nejstarší datovaný magdalénien na Moravě reprezentujínálezy z jeskyně Balcarky, jejichž stáří přesahuje 17 000 letkal. BP. Toto zjištění je poněkud překvapivé vzhledem k výsky-tu několika krátkých úštěpových škrabadel a dvou obloukovi-tých nožíků s otupeným hřbetem, tedy typů, které obecněpovažujeme za pozdní. Na určitou diskrepanci mezi typologiía datováním upozornil již H. Breuil, který vyobrazil fragmentparohového nástroje s podélnými rýhami s poznámkou „assezancien“ (Breuil 1925, 280, fig. 6) a posléze (1954, 63) charakte-rizoval moravský magdalénien takto: „Un Magdalénien assezspécial du groupe du Magd. 3 existe en Moravie, mais avec unmélange de formes (spécialement poussoirs) apparentés à ceuxdu Magd. 6.“

Zajímavé by bylo srovnání chronologické pozice jeskyněBalcarky k jiné kolekci, kterou na základě typologie a analo-gie považujeme za jednu z nejstarších na Moravě. Kolekcez Hranic III – Velké Kobylanky byla podrobně analyzovánaa publikována jako magdalénienský inventář (Neruda – Kostr-hun 2002), mající nesporný vztah k typologicky podobnýmindustriím v jz. Polsku (Dzierżysław 35 a Cyprzanów) a střed-ním Německu (Kniegrotte), datovaným do rozmezí 13 000 až13 500 14C BP (tj. cca 15 600–16 700 kal. BP), a z tohotodůvodu se dosud jevila jako nejstarší na Moravě (Valoch 1992;2001; 2004; Neruda – Kostrhun 2002).

S kalibrovaným datem pro jeskyni Balcarku výrazně kore-luje datum získané z jednoho vzorku z Nové Drátenické(OxA-1953). Tato lokalita však vyžaduje samostatný komen-tář. K homogenitě souboru se vyjadřoval již K. Valoch v roce2002 (2002, 214–215), přičemž vyjádřil pochyby o tom, zdaopravdu všechny nálezy souvisí s magdalénienskou vrstvou.Záchranné práce v jeskyni provedl B. Klíma v roce 1949a získaný materiál i profily ihned publikoval (Klíma 1949).Z kolekce osteologického materiálu, uložené ve sbírkách ÚA,byly vzorky kostí odebrány a podle zachovaných popiseksrovnány s profilem. Nesporně z nálezové vrstvy pochází úlo-mek sobího parohu, jenž poskytl datum nejnižší (OxA-1952),obě následující data pocházejí z fragmentů kompaktníchkostí z různých míst: prvý ze „šachty IV“ (OxA-1954) a dru-hý (srovnatelný se stářím Balcarky) z „polohy 2“ (OxA-1953).Bohužel, přesný vztah obou těchto míst k hlavnímu místunálezů pod sintrovým pokryvem (Klíma 1949, obr. 2, 3) sezjistit nepodařilo. Lze pouze usuzovat, že by se mohlo jednato tutéž vrstvu ve stratigrafickém smyslu, protože zvířecí kostibyly údajně nalezeny pouze v ní a v bazálních „fosfátovýchhlínách“, odkud pocházely zcela jinak fosilizované medvědízbytky. Rozdíly v datech je tedy obtížné vysvětlit. Může sejednat o blíže nerozlišenou kontaminaci, stejně jako o dokladvíce etap využití této jeskynní prostory.

Mnohem průkaznější se jeví datování jeskyně Žitného,jejíž chronologická pozice byla ustavena na 16 130 kal. BP(GrN-28453). Kolekce obsahuje několik specifických typů,vybočujících z běžného spektra moravského magdalénienu.

Analogie můžeme najít v jihoněmecké jeskyni Petersfelsi v některých stanicích v s. a sz. Evropě (Valoch 2002; 2004).V tomto případě jednostranně seříznutý hrot (Valoch 1957,tab. VI:93) a zejména půlkulaté kopí (baguette demi-ronde)(Valoch 1957, tab. VI:95), jež se v Pekárně ani mezi desítkamiparohových zbraní nevyskytlo, mají analogie ve střední fázifrancouzského magdalénienu (objevují se ve stupni 3, hojnéjsou ve stupni 4; Breuil 1954). Ovšem, srovnávání typů kamen-ných i kostěných artefaktů na velké vzdálenosti, tedy v tomtopřípadě z Moravy a jz. Francie, skrývá jedno nebezpečí, a to,že nepočítá s časovým zpožděním, vzniklým postupným pro-nikáním kulturních tradic až na samý konec oikumeny tétokultury. Rychlost migrace (nebo difuze) neznáme, je všakpředstavitelné, že prvky magdalénienu III mohou být naMoravě časově obdobné francouzskému stupni IV (a po-dobně v dalších stupních), uvážíme-li, že každý stupeň trvalpravděpodobně jen několik století. Přesto je zřejmé, že expan-ze magdalénienu byla – v měřítkách paleolitu – značně rychlá(srovn. např. Weniger 1989).

Asi nejdůležitější moravskou magdalénienskou stanicí jejeskyně Pekárna. V současnosti disponujeme čtyřmi daty,z nichž nejnovější (GrA-29908) ale můžeme z analýzy vyne-chat, neboť je nesporně ovlivněno několika faktory, které vy-lučují jeho správnost. Analýza v laboratoři v Groningen uká-zala, že se jednalo o spálenou kost z horizontu „i“ Absolonovavýzkumu z roku 1927. Datovat bylo možné jen alkalinovoufrakci, takže nemůže být vyloučena kontaminace. Toto datum(9 600 kal. BP) mělo být navíc nejstarší z celého souboru, pro-tože mělo pocházet z vrstvy pod horizontem „g/h“ datovanýmna 15 760 kal. BP. Další dva vzorky z vrstvy 6–7 z roku 1986(GrN-14828 a OxA-5972), jsou ale stále výrazně starší neževidentně kontaminovaný vzorek GrA-29908. Rozdíl mezihorizontem g/h a vrstvou 6–7 ze šachty vlevo od vchodu jetéměř 900 let kalibrované chronologie, ale časový odstupobou vzorků pro vrstvu 6–7 činí necelých 300 let1. Na závě-ry, týkající se možného rozdělení osídlení jeskyně do dvou čivíce fází, je však zatím asi příliš brzo.

Okolo 15 500 kal. BP je magdalénienské osídlení indiko-váno datem z Býčí skály – „Jižní síně“ (GrA-29910), kterémůžeme považovat za dosti spolehlivé. Bylo získáno z kostisoba s evidentními rýhami na povrchu, které zřejmě souvi-sejí s činností člověka. Jedná se o dobře zachovanou kosts dostatečným množstvím kolagenu. Bohužel druhý odebra-ný vzorek kosti byl přepálený (GrA-29911), takže byla opětdatována jenom alkalinová frakce, a tudíž musíme počítati s případnou kontaminací. Rozdíl oproti předcházejícímudatu je 1 020 let, takže je možné, že původně nepřepálenákost s kolagenem by mohla být ve výsledku srovnatelná s da-tem ze vzorku GrA-29910.

Statisticky prostřední skupinu dat končící nástupem prv-ního výrazného oteplení na konci pleistocénu nám uzavíráinventář z lokality před Ochozskou jeskyní, která je jen cca450 m vzdálená od Pekárny.

Mezi lety 14 600–13 800 kal. BP je na Moravě patrný hiátv osídlení, který je markantní i u českých a polských lokalit.

86


Petr Neruda

1 Podle informace recenzenta bude vhodné porovnat křivky hustot pravděpodobnosti obou vzorků a diskutovat, zda je rozdíl statisticky významný.

Poměrně uzavřenou skupinu dat, pomineme-li problematickývzorek z Býčí skály a Nové Drátenické, tvoří vzorky z jeskyněKůlny. Ani zde se nevyhneme interpretačním problémům,které se týkají zejména překryvu dat pro magdalénienskouvrstvu 6 a epimagdalénienskou vrstvu 4. Nejstarší datumz Kůlny pochází z vnitřní části jeskyně z vrstvy 6 (GrN-5097).Interval kalibrovaného stáří druhého vzorku je posunut při-bližně o 100 let směrem k mladšímu období. Křivky hustotpravděpodobnosti období původu obou vzorků se výrazněpřekrývají, rozdíl stáří vzorků proto není statisticky význam-ný (srovn. tab. 1).

Mnohem složitější se zdá být otázka chronologické pozi-ce moravského epimagdalénienu, který byl definován na pod-kladě nálezů z vrstev 4 a 3 v jeskyni Kůlně (Valoch 1988). Oče-kávali bychom, že data budou časově navazovat na stářípodložní vrstvy 6. V případě staršího vzorku pro vrstvu 4(GrN-6102) tomu tak není, přičemž tento se dokonce vsouvámezi obě data pro vrstvu 6! V tomto případě by navíc mělo jíto vzorek, který byl stratigraficky velice dobře kontrolovatelný,ač se již nacházel na okraji plochy, kde byla vrstva 4 dobřeodlišitelná. Přestože se jedná o výsledek, získaný v době kdynebyla ještě tak dobře propracována metoda čištění a separa-ce kolagenu, datum by nemělo být ovlivněno moderními kon-taminacemi. Druhé datum GrN-28450 je již o 200 let mladší,

ale i tak se zdá, že přechod od magdalénienu (vrstev 6 a 5)k epimagdalénienu (vrstvy 4 a 3) a tím i celá změna přírodníhoprostředí (výměna stepního společenstva se sobem za lesní s je-lenem) proběhly ve velmi krátkém čase. Jestli to může odpoví-dat realitě, je nutno nyní ponechat otevřené (viz pozn. 1).

6. ZAŘAZENÍ BALCARKY DO KONTEXTU DALŠÍHO OSÍDLENÍ

Zajímavé je srovnání kalibrovaných magdalénienskýchdat z Moravy s lokalitami v Německu, Čechách a Polsku. Naprvní pohled je zřejmé, že německý a polský magdalénien mámnohem širší rozsah, než je tomu v České republice. V Ně-mecku mají nejstarší lokality dosahovat stáří přes 20 000 kal.BP (např. Höhle Fels, Mittlere Klausen, Wiesbaden I), v Pol-sku pak jeskyně Maszycka a Zawalona spadají do obdobíokolo 18 500 kal. BP. Osídlení jeskyně Maszycké je díky vy-sokým datům interpretováno jako „pionýrský průnik“ do vý-chodní části Střední Evropy – na samou periferii technokom-plexu magdalénienskými lovci (Połtowicz-Bobak 2009).

V Čechách se zdá být i přes nová data (Verpoorte – Šída2009) nástup magdalénienu poněkud opožděn, a to i navzdo-ry tomu, že se nachází nejblíže bohaté magdalénienské oiku-meně ve středním Německu. Na základě uhlíků Pinus sp.z ohniště je nejstarší magdalénien doložen kolekcí z lokalityPutim v okrese Písek (Vencl 1995). O 200 let mladší je asi jedi-ný doklad antropologického nositele magdalénienu v Českérepublice ze Zlatého koně u Koněprus na Berounsku (Svobo-da – van der Plicht – Kuželka 2002).

Osídlení Německa je podle výsledků datování praktickykontinuální s maximální koncentrací dat mezi 13 500 a 16 200kal. BP. Data z ostatních regionů již nejsou tak početná a jsouvětšinou pravidelně rozptýlena na časové ose, přičemž častýmrysem je i velký rozptyl dat pro jednu lokalitu (cf. obr. 3, Mas-zycka, Zawalona, Nová Drátenická apod.).

Za současného stavu poznání je potřeba vzít do úvahy i roz-dělení dat. Srovnáme-li Polsko, Čechy a Moravu, pak zřetelně



Lokalita (1) Vzorek (2) Datum BP STD(BP)

Interval (2sigma) BP(INTCAL98)

Délkaintervalu (3)

Interval (2sigma) BP(INTCAL04)

Délkaintervalu (3)

Interval (2sigma) BP(CalPalHULU2007)

Délkaintervalu (3)

Kůlna, vrstva 3 GrN-28449 3 930 60Pekárna, vr. „i“ GrA-29908 8 620 50 9 700 9 500 200Kůlna, vr. 3 GrN-6120 10 070 85 11 234 12 106 872 11 288 11 978 690 12 060 11 220 840Kůlna, vr. 4 GrN-28450 11 270 80 13 010 13 772 762 12 983 13 290 307 13 330 13 010 320Kůlna, vr. 6 (vchod) GrN-11053 11 450 90 13 150 13 811 661 13 125 13 476 351 13 590 13 150 440Kůlna, vr. 4 (vchod) GrN-6102 11 470 105 13 061 13 827 766 13 131 13 567 436 13 620 13 140 480Kůlna, vr. 6 (vnitřek) GrN-5097 11 590 80 13 189 13 856 667 13 275 13 642 367 13 650 13 290 360Nová Drátenická OxA-1952 11 670 150 13 180 15 119 1 939 13 245 13 810 565 13 880 13 240 640Býčí skála GrA-29911 11 890 60 13 970 13 570 400Ochozská j. GrN-28452 12 440 170 13 870 15 574 1 704 13 995 15 076 1 081 15 440 13 920 1 520Pekárna OxA-5972 12 500 110 14 137 15 569 1 432 14 155 15 030 875 15 310 14 470 840Pekárna GrN-14828 12 670 80 14 278 15 716 1 438 14 490 15 251 761 15 450 14 890 560Kolíbky OxA-5973 12 680 110 14 262 15 762 1 500 14 316 15 308 992 15 530 14 810 720Nová Drátenická OxA-1954 12 900 140 14 397 16 067 1 670 14 817 15 752 935 16 140 15 020 1 120Býčí skála GrA-29910 12 910 60 15 620 15 340 280Pekárna Ly 2553 12 940 250 14 310 16 299 1 989 14 318 16 057 1 739 16 820 14 700 2 120Žitného j. GrN-28453 13 220 90 14 834 16 388 1 554 15 268 16 092 824 16 770 15 490 1 280Nová Drátenická OxA-1953 13 870 140 16 097 17 224 1 127 16 046 17 013 967 17 250 16 850 400j. Balcarova GrN-28448 13 930 100 16 211 17 249 1 038 16 172 17 018 846 17 220 16 940 280Průměr 1 274,6 782,4 794,7

Tab. 1. Přehled moravských radiokarbonových dat pro magdalénien a epimagdalénien. Kurzívou data ze spálených kostí. Šedé řádky – nepublikovaná data.Tab. 1. Übersicht der mährschen Radiocarbon-Daten des Magdalénien und Epimagdalénien. Daten aus verbrannten Knochen in Kursiv-Schrift. Graue Zeilen – unpublizierte Daten. 1) Fundstelle; 2) Probe; 3) Länge des Intervalls.

Obr. 1. Býčí skála. Distální epifýza pravé tibie soba (GrA-29910).Abb. 1. Býčí skála Höhle. Distale Epiphyse einer rechten Rentiertibia (GrA-29910).

87

vidíme hiát mezi 13 800 až 14 700 lety kal. BP. Do budoucnabude jistě zajímavé sledovat tento jev detailně, protože jeho in-terpretace nebude snadná. Klimaticky je totiž toto období cha-rakteristické výrazným oteplením, které bývá korelováno buďs bøllingem (Yu – Eicher 2001) nebo s obdobím, které zejménav Německu označují jako meindorf (cf. Litt – Schmincke – Kro-mer 2003).

Jediné datum, které v jeskyni Balcarce můžeme spojo-vat s konkrétním materiálem (magdalénienem) by tedy vestředoevropském kontextu ještě spadalo do skupiny star-ších dat v Polsku, kde jsou reprezentovány zejména jesky-

ní Maszycka a Zawalona. Balcarka by tedy mohla být star-ší než nálezy z Hranic III – Velké Kobylanky (Valoch 1995;Neruda – Kostrhun 2002), které na základě analogií k troj-úhelníkovitým mikrolitům spojujeme z polskou lokalitouDzierżysław (Połtowicz 2000; Ginter – Połtowicz 2001;2002a, b) nebo německou jeskyní Kniegrotte (Feustel 1974;Höck 2000). Většina dat spadá do intervalu 16 100–16 800kal. BP. Časově by hranické kolekci odpovídala jeskyněŽitného, která ale srovnatelné typy mikrolitických troj-úhelníků a několikanásobných jemných vrtáčků neobsa-huje.

88

Obr. 2. Jeskyně Balcarka – „kůlna“. Kalibrace vzorku (OxA-18495).Abb. 2. Balcarka-Höhle – Höhlenteil „kůlna“: Kalibration der Probe (OxA-18495).


Petr Neruda



Obr

. 3. P

řehl

ed k

alib

rova

ných

dat

z je

skyn

ě B

alca

rky,

Mor

avy,

Čec

h, P

olsk

a a

Něm

ecka

(C

alPa

l 200

7).

Abb.

3. Ü

bers

icht

der

kal

ibri

erte

n D

aten

aus

der

Bal

cark

a-H

öhle

, aus

Mäh

ren,

Böh

men

, Pol

en u

nd D

euts

chla

nd (

Cal

Pal 2

007)

.

89

90


Petr Neruda

7. KOLONIZACE ÚZEMÍ MORAVY MAGDALÉNIENSKÝMI LOVCI

Rozdíly mezi sousedními skupinami magdalénienu, na-příklad mezi českým a moravským (Vencl 1991), společněs nedostatkem absolutních dat českých magdalénienských sta-nic podněcují otázku o původu, respektive trasách, kterými semagdalénien šířil z okolních zemí na nebo následně i z naše-ho území.

V literatuře jsou uváděny tři možné cesty, kterými mohlimagdalénienští lovci proniknout na území Moravy. Jižní trasuz Podunají připouštěl S. Vencl na základě geomorfologicképozice Moravy s koncentrací sídlišť v prostoru Moravskéhokrasu (Vencl 1995, 245). Tato varianta je akceptována i další-mi badateli (např. Svoboda 2000) na základě rozboru různýchfaktorů (srovnání využití krajiny, preference v lovné zvěřiapod.). Jedním z hmatatelných důkazů měla být přítomnost 3kusů štípané industrie z německého plattensilexu v jeskyniPekárně. Tyto předměty ale souvisí s neolitickým osídlením(Klíma 1974, 29), které bylo zachyceno výzkumem brněnské-ho Archeologického ústavu na plošině před jeskyní.

Druhou možnost nastínil S. Vencl na základě podobnostiněkterých znaků mezi českou a středoněmeckou skupinou: doČech přišli nositelé magdalénienu od severu, nejspíš podélLabe. A na základě přítomnosti artefaktu vyrobeného ze seve-ročeského křemence na lokalitě Maloměřice – Borky I (Va-loch 1963, Taf. X:3) můžeme uvažovat o průchodu labskýmúdolím a řekou Svitavou (Vencl 1995, 245), či o podobné va-riantě, která by ale na území Moravy využívala údolí řeky Mo-ravy. Tento směr je indikován nálezy magdalénienské indu-strie s vyšším zastoupením rydel typu Lacan (typických proMaloměřice – Borky I) na lokalitě Loštice I – Kozí vrch(Neruda – Nerudová 2008; Neruda – Nerudová – Čulíková2009). Za doklad zpětného kontaktu z Čech směrem doNěmecka bývají považovány 2 dlouhé čepele na německélokalitě Kniegrotte, které jsou vyrobeny z křemence makro-

skopicky připomínající severočeský křemenec typu Bečov(Svoboda 2000). Nové geologicko-petrografické výzkumy všakukázaly, že takový materiál může být místního původu (Höck2000, 57–58; Přichystal 2007).

Třetí možnost předpokládá osídlení našeho území z Pol-ska, a to nejčastěji na základě surovinových kontaktů či data-cí magdalénienských lokalit, které dokládají existenci stanicještě před klimatickou oscilací bølling (Valoch 2002, 221;2004, 551; Jochim – Herhahn – Starr 1999; Kostrhun 2004).

Analýza kalibrovaných dat ukázala, že osídlení východnímagdalénienské oikumeny probíhalo spíše v jakýchsi kolonizač-ních vlnách, a tudíž i expanze magdalénienu na Moravě byla asiovlivněna i časovou rovinou. Lze předpokládat, že kolonizačnívlny mohly v různých obdobích přicházet z různých směrů, pří-padně se i křížit. Na základě podobnosti křivek, získanýchkalibrováním radiokarbonových dat, se domníváme, že nejstar-ší osídlení Moravy magdalénienskými lovci je spojeno s přesu-nem populace z Polska na Moravu a dokladem by mohla býtlokalita v Hranicích. Následující další vlny osídlení proniklydále na jih až do oblasti Moravského krasu ještě před nástupemteplé oscilace bølling nebo meindorf (cf. Litt – Schmincke –Kromer 2003).

ZÁVĚR

Na základě absolutního datování reprezentuje industriez jeskyně Balcarky nejstarší osídlení magdalénienu u nás. Dobudoucna bude ale jistě vhodné podrobit stanovenou chrono-logickou pozici novým revizím, protože relevance jednohoabsolutního data není z dnešního metodologického hlediskadostatečná. V takovém případě ale bude žádoucí vybrat evi-dentně antropicky dotčený materiál, aby se co nejvíce vylou-čila možnost mladších nebo starších kontaminací. Je-li poziceBalcarky správná, pak pravděpodobně představuje doklad nej-starší kolonizační vlny, která k nám směřovala od severuz území Polska.

ZUSAMMENFASSUNG

1. DIE PROBLEMATIK DER CHRONOLOGIE UND DER KULTURELLEN POSITION DER ÄLTEREN HÖHLENBESIEDLUNG

Die älteste Besiedlung dieser Höhle ist nur durch ein einziges Artefakt, welches lediglich in einem Artikel von J. Knies mit einerUmrisszeichnung bekannt gegeben wurde, dokumentiert. Es erinnert an mittelpaläolithische Artefakte, insbesondere an Keilmesser desMicoquien.

Sehr interessant erscheint ein Datum, welches eine zusammen mit einem Rentierkieferbruchstück gefundene Holzkohle geboten hat undwelches auf eine mögliche Okkupation der Höhle vor etwa 32 780 ±260 cal BP (OxA-18495: 28 360 ±140 14C BP) hinweist.

2. ÜBERSICHT DER DATIERUNG DER MÄHRISCHEN MAGDALÉNIEN-FUNDSTELLEN BIS ZUM JAHRE 2010

Die ersten Radiocarbondaten des Magdalénien und Epimagdalénien stammen aus der Kůlna-Höhle (Mook 1988), ferner aus der Pekár-na-Höhle (Valoch 1988) und aus der Höhle Nová Drátenická (Valoch 1993; 1996). In den 90. Jahren wurden dann weitere Daten durch dieGrabungen von J. Svoboda in der Pekárna und in Kolíbky gewonnen (Svoboda et al. 2002).

Im Jahre 2003 sandte man dann nach Groningen Knochenproben von der Fundstelle vor der Ochoser-Höhle und aus der Žitný- undBalcarka-Höhle (Valoch – Neruda 2005).

Bisher wurden nicht die Ergebnisse der Datierung von Knochenproben aus der Pekárna-Höhle, Schicht „i“ und zweier Proben aus derBýčí Skála-Höhle veröffetlicht, die im Jahre 2005 nach Groningen gesandt wurden. In derselben Zeit verliefen auch Datierungsversuche derFreilandfundstellen in Loštice I (Neruda – Nerudová 2008; Neruda – Nerudová – Čulíková 2009) und in Přerov (Svoboda 2000; Škrdla 2008).

91



3. KALIBRATION UND METHODOLOGISCHE PROBLEME

In diesem Kapitel werden die mit der Kalibration der Radiocarbondaten verbundenen Probleme erörtert. Die Kalibrationskurven erfuh-ren innerhalb der letzten Jahre wesentliche Verbesserungen, so dass Daten, die vor wenigen Jahren kalibriert wurden, heute nicht mehr demneuesten Stand entsprechen. In diesem Beitrag wurden alle Daten, auch diejenigen schon früher nach einem anderen Programm kalibrier-ten, nach dem neuen Programm CalPal2007 umgerechnet und in einer Tafel zusammengefasst. Zum Vergleich sind in einer anderen Tafelauch die früher gewonnenen Daten aufgeführt.

4. DIE AUSWERTUNG DER RADIOKARBONDATEN FÜR DAS MÄHRISCHE MAGDALÉNIEN

Die neu gewonnenen Daten brachten gewisse Überraschungen, als deren Folge die bisherigen Ansichten über gegenseitige Beziehungender hiesigen Fundstellen sowie deren Verbindungen zu den Fundstellen in Mittel- und Westeuropa modifiziert werden müssen. Es wirdimmer deutlicher, dass die Komposition der magdalénienzeitlichen Geräte ziemlich uniform oder chronologisch wenig empfindlich ist (z.B.Weniger 1989; Valoch – Neruda 2005).

Das älteste mährische Magdalénien repräsentieren die Funde aus der Balcarka-Höhle, deren Alter 17 000 Jahre cal. BP. übersteigt. Diesist in Bezug auf die Anwesenheit einiger kurzer Abschlagkratzer und zweier Federmesser, also von Typen die man als spät betrachtet, einwenig überraschend. Interessant wäre der Vergleich der Balcarka-Höhle mit der Oberflächenfundstelle Hranice III – Velká Kobylanka(Neruda – Kostrhun 2002), die auf Grund typologischer Analogie mit den datierten Industrien aus SW-Polen (Dzierżysław 35 undCyprzanów) und Mitteldeutschland (Kniegrotte) verglichen wurden, welche in die Zeitspanne zwischen 13 000 und 13 500 14C BP (d.i. cca15 600–16 700 cal BP) fallen und aus diesem Grunde wurde bisher Hranice als das älteste mährische Magdalénien betrachtet (Valoch 1992;2001; 2004; Neruda – Kostrhun 2002).

Aus der Höhle Nová Drátenická gibt es drei Daten an Proben aus der Grabung von B. Klíma im Jahre 1949, deren Bezieung zurFundschicht nicht ganz klar ist. Das jüngste aus einem Rengeweihstück gewonnene Datum (OxA-1952) scheint am ehesten aus derFundschicht zu stammen, die Beziehung der beiden anderen (OxA-1954; OxA-1953) zum Hauptfundplatz ist unklar.

Beweiskräftiger erscheint die Datierung der Žitný-Höhle, deren Alter auf 16 130 cal. BP (GrN-28453) festgesetzt wurde. DieseKollektion enthält einige für das mährische Magdalénien spezifische Typen, deren Analogien man im Petersfels oder in Nord- und inNordwesteuropa begegnen kann (Valoch 2002; 2004). Es handelt sich um eine Geschoßspitze mit einseitig abgeflachter Basis (Valoch 1957,Taf. VI:93) und um eine baguette demi-ronde (Valoch 1957, Taf. VI:95). Solche Typen erscheinen im französischen Magdalénien 3 und häu-fig kommen sie in der Stufe 4 vor (Breuil 1954).

Aus der wichtigsten mährischen Magdalénien-Station, der Pekárna-Höhle, haben wir vier Daten, von denen das neueste (GrA-29908)wegen vermuteter Kontamination auszuschließen ist. Es handelte sich um einen verbrannten Knochen aus der ältesten Schicht „i“ ausAbsolons Grabung 1927, welches bloß 9 600 cal BP. ergab, obwohl aus dem hangenden Horizont „g/h“ ein Datum 15 760 cal BP vorliegt.Weitere zwei Proben stammen aus der Schicht 6–7 im Schacht am Höhleneingang aus dem Jahre 1986 (GrN-14828 und OxA-5972), diewesentlich älter sind, als die kontaminierte Probe GrA-29908. Der Unterschied zwischen den Daten aus dem Horizont g/h und aus derSchicht 6–7 beträgt fast 900 Jahre der kalibrierten Chronologie, der Zeitunterschied zwischen beiden Daten der Schicht 6–7 jedoch kaum300 Jahre. Schlüsse aus diesen Unterschieden zu folgern scheint jedoch vorzeitig zu sein.

Um 15 500 cal. BP ist die Magdalénien-Besiedlung der Südhalle in der Býčí skála-Höhle datiert (GrA-29910), was man für ziemlich ver-lässlich betrachten kann. Der dazu verwendete Rentierknochen trug Rillen auf der Oberfläche, die mit menschlicher Aktivität in Verbindungstehen. Die zweite Probe (GrA-29911) war wieder ein verbrannter Knochen, bei dem man mit einer Kontamination rechnen muss. DerUnterschied zwischen beiden beträgt 1 020 Jahre, so dass es möglich wäre, dass der Knochen falls er unverbrannt und mit Kollagen wäreein mit der Probe GrA-29910 vergleichbares Datum hätte erbringen können.

Die statistisch mittlere Gruppe von Daten endet mit dem Antritt der ersten bedeutenden Erwärmung am Ende des Jungpleistozäns undwird mit dem Inventar der etwa 450 m von der Pekárna entfernten Fundstelle vor der Ochoser-Höhle abgeschlossen. Zwischen den Jahren14 600–13 800 cal BP merkt man eine Unterbrechung der Besiedlung, die markant sowohl bei den böhmischen als auch bei den polnischenFundstellen zum Vorschein kommt.

Wenn man die problematischen Proben aus den Höhlen Býčí skála und Nová Drátenická außer Acht lässt, so bilden eine relativgeschlossene Datengruppe die Proben aus der Kůlna-Höhle. Gewisse Interpretationsprobleme entstehen auch hier infolge der Über-deckung der Daten für das Magdalénien der Schicht 6 und das Epimagdalénien der Schicht 4. Das älteste Datum aus der Kůlna stammtaus der Schicht 6 im inneren Höhlenteil (GrN-5097). Die zweite Probe aus dem Höhleneingang ist nur um 100 Jahre jünger, was imRahmen der für diese Zeitperiode erreichbaren Präzision fast vernachlässigbar ist. Die Intervalle beider Daten überdecken sich deutlich(vergl. Tab. 1).

Wesentlich komplizierter scheint die Frage der chronologischen Position des mährischen, auf Grund der Funde aus den Schichten4 und 3 der Kůlna-Höhle (Valoch 1988) definierten Epimagdalénien zu sein. Erwartungsgemäß sollten die Daten an das Alter derSchicht 6 anknüpfen, was sich leider nicht erwiesen hat. Das ältere Datum für die Schicht 4 (GrN-6102) schob sich sogar zwischendie beiden Daten für die Schicht 6, wobei es sich um eine gut kontrollierte Probe handelte! Obwohl dieses Resultat in einer Zeitgewonnen wurde, wo die Methoden der Reinigung und der Separation von Kollagen noch nicht so fortgeschritten waren, sollte die-ses Datum nicht durch moderne Kontamination beeinflusst gewesen sein. Das zweite Datum GrN-28450 ist bereits um 200 Jahrejünger, aber auch so scheint die Zeit des Überganges vom Magdalénien (Schichten 6 und 5) zum Epimagdalénien (Schichten 4 undfolgender 3) und somit die ganze Veränderung der Umwelt (die Abwechslung der Steppengemeinschat mit dem Rentier durch dieWaldgemeinschaft mit dem Rothirsch) sehr kurz gewesen zu sein. Ob dies der Realität entsprechen kann, muss einstweilen offengelassen werden.

92


Petr Neruda

5. DIE PIOSITION DER BALCARKA-HÖHLE IM KONTEXT DER WEITEREN BESIEDLUNG

Auf den ersten Blick wird deutlich, dass das deutsche und polnische Magdalénien einen viel größeren Bereich umfasst. In Deutschlanderreichen die ältesten Lokalitätn ein Alter mehr als 20 000 cal BP (z.B. Hohle Fels, Mittlere Klausen, Wiesbaden I), in Polen fallen danndie Höhlen Maszycka und Zawalona in die Zeit um 18 500 cal BP. Die Besiedlung des Maszycka-Höhle wird dank den hohen Daten alseine „Pionierdurchdringung“ der Magdalénien-Jäger in den Ostteil Mitteleurpas – unmittelbar an die Peripherie ihrer Ökumene (Połtowicz-Bobak 2009) betrachtet.

Trotz einiger neuen Daten (Verpoort – Šída 2009) scheint der Antritt des Magdalénien in Böhmen ein wenig verzögert zu sein, ohneBezug auf die reiche magdalénienzeitliche Besiedlung Mitteldeutschlands in der Nachbarschaft. Auf Grund einer Holzkohle von Pinus sp.aus einer Feuerstelle in Putim (Südböhmen) (Dubský 1950; Vencl 1995) kann man das dortige Magdalénien als das älteste in Böhmenbetrachten. Um 200 Jahre jünger ist der wohl einzige, in der Höhle Zlatý kůň in Mittelböhmen gefundene anthropologische Nachweis einesTrägers des Magdalénien (Svoboda – van der Plicht – Kuželka 2002).

Ein weiterer markanter Zug der Kalibrationskurven ist ihr Verlauf. Die Besiedlung Deutschlands ist nach der Kalibration praktischkontinuierlich mit maximaler Anhäufung der Daten zwischen 16 200 und 13 500 cal BP. Aus anderen Regionen gibt es nicht so zahlrei-che Daten und sie sind meist auf der Zeitachse regelmäßig verteilt, wobei als ein häufiges Kennzeichen auch eine große Streuung derDaten auf einer Fundstelle auftritt (cf. Abb. 3, Maszycka, Zawalona, Nová Drátenická u.a.). Nach gegenwärtigem Kenntnisstand mussman auch die Verteilung der Daten beachten. Wenn man die Daten von Polen, Böhmen und Mähren vergleicht, wird ein deutlicherHiatus zwischen 14 700 und 13 800 cal. BP merkbar. Künftig wird es gewiss interessant sein, diese Erscheinung genauer zu verfolgen,denn ihre Interpretation wird nicht einfach sein. Klimatisch ist diese Periode durch eine markantee Erwärmung gekennzeichnet, dieentweder mit dem Bølling (Yu – Eicher 2001) oder mit der Phase, die in Deutschland Meiendorf bezeichnet wird (cf. Litt et al. 2003),korreliert.

Das einzige Datum, welches man in der Balcarka-Höhle mit dem konkreten Material (Magdalénien) verknüpfen kann, würde also immitteleuropäischen Kontext noch in die ältere Gruppe in Polen, welche durch die Höhlen Maszycka und Zawalona repräsentiert wird, fal-len. Die Balcarka-Höhle könnte also älter als die Funde von Hranice -Velká Kobylanka III (Valoch 1995; Neruda – Kostrhun 2002) sein, dieauf Grund analogischer Dreieck-Mikrolithen mit der polnischen Fundstelle Dzierzyslaw (Połtowicz 2000; Ginter – Połtowicz 2001; 2002a, b)oder mit der Kniegrotte (Feustel 1974; Höck 2000) verbunden werden. Die Mehrzahl der Daten fällt in die Zeitspanne 16 800–16 100 cal.BP. Zeitlich würde der Kollektion von Hranice die Žitný-Höhle entsprechen, wo allerdings vergleichbare Typen mikrolithischer Dreieckeund feiner Mehrfachbohrer nicht auftreten.

6. DIE KOLONISATION MÄHRENS DURCH DIE MAGDALÉNIENZEITLICHEN JÄGER

Die Unterschiede zwischen benachbarten Magdalénien-Gruppen, zum Beispiel zwischen den böhmischen und mährischen (Vencl 1991),gemeinsam mit dem Mangel an absoluten Daten böhmischer Magdalénien-Fundstellen, regen die Frage über die Herkunft, bzw. über dieWege an, auf welchen sich das Magdalénien aus den Nachbarländern auf unser Gebiet verbreitet hat.

In der Literatur werden drei mögliche Wege erwogen, auf welchen die Jäger des Magdalénien das Gebiet Mährens erreichen konnten.Die südliche Trasse aus dem Donauraum lässt S. Vencl auf Grund der geomorphologischen Position Mährens mit der Konzentration vonFundstellen im Mährischen Karst zu (Vencl 1995, 245). Diese Variante wird auch von anderen Forschern (z.B. Svoboda 2000) auf Grundder Analyse verschiedener Faktoren (Vergleich der Landschaftsnutzung, Preferenzen des Jagdwildes usw.) akzeptiert. Ein materiellerBeweis dafür sollten drei aus dem süddeutschen Plattensilex gespaltene in der Pekárna-Höhle gefundene Artefakte dienen. Diese gehörenjedoch dem Neolitikum (Klíma 1974, 29), dessen Spurem in der Grabung vor der Höhle festgestellt wurden.

Die zweite Möglichkeit deutete S. Vencl auf Grund der Ähnlichkeit einiger Merkmale der böhmischen und der mitteldeutschen Gruppean: nach Böhmen kamen die Magdalénien-Menschen von Norden, am ehesten längs der Elbe. Und ein Artefakt aus dem nordböhmischenQuarzit in Maloměřice – Borky I (Valoch 1963, Taf. X:3) ermöglicht den Schluss, dass sie weiter durch das Elbtal und das Tal des Svitava-Flusses nach Mähren kamen (Vencl 1995, 245), oder eine weitere Variante, welche in Mähren das Marchtal genutzt hätte. Diese Richtungist durch Industrien mit höherem Anteil von Lacan-Sticheln (typischen für Maloměřice – Borky I) auf der Fundstelle Loštice I – Kozí vrch(Neruda – Nerudová 2008; Neruda – Nerudová – Čulíková 2009) angezeigt. Als ein Nachweis des in Gegenrichtung wirkenden Kontaktes wer-den 2 lange aus einem an jenen von Bečov erinnerden Quarzit (Svoboda 2000) hergestellte Klingen aus der Kniegrotte angeführt. Neue geo-logisch-petrographische Untersuchungen haben jedoch ergeben, dass ähnliches Material auch örtlichen Ursprungs sein kann (Höck 2000,57–58; Přichystal 2007).

Die dritte Möglichkeit setzt eine Besiedlung unseres Raumes aus Polen voraus, und zwar meist auf Grund der Rohstoffkontakte, derTypologie (Dreiecke) oder jener Magdalénien-Fundstellen, deren Existenz auf Grund der Datierung noch vor der klimatischen OszillationBølling bekräftigt ist (Valoch 2002, 221; 2004, 551; Jochim et al. 1999; Kostrhun 2004).

Die Analyse der kalibrierten Daten erwies, dass die Besiedlung der östlichen Magdalénien-Ökumene am ehesten in gewissen Ko-lonisationswellen verlaufen ist, so dass seine Expansion nach Mähren wohl auch durch den Zeitfaktor beeinflusst war. Man kan vorausset-zen, dass die Kolonisationswellen zu verschiedenen Zeiten auch aus verschiedenen Richtungen kommen konnten, gegebenenfalls sich auchgekreuzt haben. Die Ähnlichkeit der durch die Kalibration der Radiocarbondaten gewonnenen Kurven ermöglicht die Vermutung, dass dieälteste Besiedlung Mährens durch die Abwanderung der Magdalénien-Population aus Polen geschah, wofür die Fundstelle in Hranice zeu-gen könnte. Die folgenden Besiedlungswellen drangen dann weiter südlich bis in den Raum des Mährischen Karstes noch vor der warmenBølling-Oszillation.



7. SCHLUSSFOLGERUNG

Auf Grund der absoluten Datierung repräsentiert die Industrie aus der Balcarka-Höhle die älteste Phase der Magdalénien-BesiedlungMährens. Künftig wird es gewiss erforderlich sein, diese chronologische Position zu überprüfen, denn nach heutigen methodologischenGesichtspunkten ist die Relevanz eines einzigen absoluten Datums nicht genügend. Man wird müssen ein anthropisch evident berührtesMaterial wählen, um jedwelche Kontaminationen auszuschließen. Falls die Position der Balcarka-Höhle richtig ist, dann stellt sie vermut-lich einen Beweis der ältesten Besiedlungswelle dar, die aus dem Norden von Polen her nach Mähren hervorgedrungen war.

LITERATURA

Bard, E. – Menot-Combes, G. – Rostek, F. 2004a: Radiocarbon calibration beyond 20,000 BP by means of planktonic foraminifera of theIberianMargin. Quaternary Research 61, 204–14.

– 2004b: Present Status of Radiocarbon Calibration and Comparison Records based on Polynesian Corals and Iberian Margin Sediments.Radiocarbon 46(3), 1 189–1 202.

(Bird et al. 1999)Bird, M. – Ayliffe, L. – Fifield, L. – Turney, C. – Cresswell, R. – Barrows, T. – David, B. 1999: Radiocarbon dating of ‘old’ charcoal using a wet

oxidation-stepped combustion procedure. Radiocarbon, 41(2), 127–40.(Bird et al. 2003)Bird, M. I. – Fifield, L. K. – Santos, G. M. – Beaumont, P. B. – Zhou, Y. – di Tada, M. L. – Hausladen, P. A. 2003: Radiocarbon dating from 40

to 60 ka bp at Border Cave, South Africa. Quaternary Science Reviews, 22(8), 943–7.Breuil H. 1925: Notes de voyage paléolithique en Europe Centrale. III. Les cavernes de Moravie. L’Anthropologie 35, 271–291.– 1954: Le Magdalénien. Les grandes civilisations de la France. Bulletin de la Société Préhistorique Française 51(8), 59–64.Bronk Ramsey, C. 2008: Radiocarbon Dating: Revolution in Understanding. Archaeometry 50(2), 249–275.(Bronk Ramsey et al. 2005)Bronk Ramsey, Ch. – Buck, C. E. – Manning, S. W. – Reimer, P. – van der Plicht, H. 2006: Developments in radiocarbon calibration for

archaeology. Antiquity 80(310), 783–798.(Fairbanks et al. 2005)Fairbanks, R. G. – Mortlock, R. A. – Chiu, T.-C. – Cao, L. – Kaplan, A. – Guilderson, T. P. – Fairbanks, T. W. – Bloom, A. L. – Grootes, P. M. –

Nadeau, M.-J. 2005: Radiocarbon calibration curve spanning 10,000 to 50,000 years BP based on paired 230Th/234U/238U and14C Dates on pristine Corals. Quaternary Science Reviews 25, 1 781–1 796.

Feustel, R. 1974: Die Kniegrotte. Eine Magdalénien-Station in Thüringen. Veröffentlichungen des Landesmuseums für VorgeschichteDresden, Herausgegeben Günter Behm-Blancke, Band 5, Weimar.

– 1980: Magdalenienstation Teufelsbrücke. I: Archäologischer Teil, Weimarer Monographien zur Ur- und Frühgeschichte 3, Weimar.(Friedrich et al. 2001)Friedrich, M. – Kromer, B. – Kaiser, K. K. – Spurk, M. – Hughen, K. A. – Johnsen, S. 2001: High resolution climate signals in the Bølling/

Allerød Interstadial as reflected in European tree-ring chronologies compared to marine varves and ice-core records. QuaternaryScience Reviews 20, 1 223–1 232.

Ginter, B. – Połtowicz, M. 2001: Sprawozdanie z drugiego sezonu badań na stanowisku 35 w Dzierżysławiu, województwo opolskie. In:Badania archeologiczne na Górnym Śląsku i zemiach pogranicznych w 1998 roku, 21–28. Katowice.

– 2002a: Badania archeologiczne w Dzierżysławiu, pow. Glubczyce w 2001 roku. Śląskie Sprawozdania Archeologiczne XLIV, 47–56.– 2002b: Badania stanowiska kultury magdaleńskiej w Dzierżysławiu, wojwodztwo Opolskie, In: Badania archeologiczne na Górnym Śląsku

i zemiach pogranicznych w 1999–2000, 21–28. Katowice.Hanitzsch, H. 1969: Zur Gliederung des mitteldeutschen Magdaléniens. Jahresschrift für mitteldeutsche Vorgeschichte 53: 179–192.(Higham et al. 2006a)Higham, T. F. G. – Jacobi, R. M. – Bronk Ramsey, C. 2006a: AMS radiocarbon dating of ancient bone using ultrafiltration. Radiocarbon,

48(2), 179–95.(Higham et al. 2006b)Higham, T. – Bronk Ramsey, C. – Karavanic, I. – Smith, F. H. – Trinkaus, E. 2006b: Revised direct radiocarbon dating of the Vindija G(1)

Upper Paleolithic Neanderthals. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 103(3), 553–7.Höck, Ch. 2000: Das Magdalénien der Kniegrotte. Ein Höhlenfundplatz bei Döbritz, Saale-Orla-Kreis. Weimarer Monigraphien zur Ur- und

Frühgeschichte, Band 35. Stuttgart.(Hughen et al. 1998)Hughen, K. A. – Overpeck, J. T. – Lehman, S. J. – Kashgarian, M. – Southon, J. – Peterson, L. C. – Alley, R. – Sigman, D. M. 1998: Deglacial

changes in ocean circulation from an extended radiocarbon calibration. Nature 391, 65–68.(Hughen et al. 2006)Hughen, K. – Southon, J. – Lehman, S. – Bertrand, C. – Turnbull, J. 2006: Marine-derived 14C calibration and activity record for the past

50,000 years updated from the Cariaco Basin. Quaternary Science Reviews 25, 3 216–3 227.Jacobi, R. M. – Higham, T. F. G. – Bronk Ramsey, C. 2006: AMS radiocarbon dating of Middle and Upper Palaeolithic bone in the British

Isles: improved reliability using ultrafiltration. Journal of Quaternary Science, 21 (5), 557–573.Jochim, M. – Herhahn, C. – Starr, H. 1999: The Magdalenian Colonization of Southern Germany. American Anthropologist 101 (1), 129–142.Klíma, B. 1949: Výzkum jeskyně „Nové Drátenické“ u Křtin. Acta Musei Moraviae, 34, 123–137.

93

94


Petr Neruda

Klíma, B. 1974: Archeologický výzkum plošiny před jeskyní Pekárnou. Studie AÚ ČSAV Brno. Praha.Kozłowski, J. K. 1989: Le Magdalénien en Pologne. In: Rigaud, J. P. (ed.): Le Magdalénien en Europe. ERAUL 38, 31–49. Liège.Kostrhun, P. 2004: Přehled lokalit polského magdalénienu. Acta Musei Moraviae – Scientiae socialis 89, 91–128. (Kromer et al. 1986)Kromer, B. – Rhein, M. – Bruns, M. – Schochfischer, H. – Münnich, K. O. – Stuiver, M. – Becker, B. 1986: Radiocarbon calibration data for the

6th to the 8th millennia BC. Radiocarbon 28(2B), 954–60.(Kromer et al. 2004)Kromer, B. – Friedrich, M. – Hughen, K. A. – Kaiser, F. – Remmele, S. – Schaub, M. – Talamo, S. 2004: Late Glacial 14C-ages from a floating,

1270-ring pine chronology. Radiocarbon 46(3), 1 203–1 209.Litt, T. – Schmincke, H.-U. – Kromer, B. 2003: Environmental response to climatic and volcanic events in central Europe during the

Weichselian Lateglacial. Qaternary Science Reviews 22, 7–32.Mook, W. G. 1988: Radiocarbon-Daten aus der Kůlna-Höhle. In: K. Valoch: Die Erforschung der Kůlna-Höhle 1961–1976. Anthropos 24,

(N.S. 16), 285–286. Brno.Musil, R. 1957: Magdalénská fauna Žitného jeskyně. Práce Brněnské základny ČSAV 39/12, 558–572.– 1958: Fauna moravských magdalénských stanic. Anthropozoikum 7 (1957), 7–26.Neruda, P. 2009: Archeologie středopaleolitického souvrství 1–3 v Moravském Krumlově IV. In: P. Neruda – Z. Nerudová (eds.): Moravský

Krumlov IV. Vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě. Anthropos Vol. 29 (N.S. 21), 99–144. Brno.Neruda, P. v tisku: Střední paleolit severní Moravy a českého Slezska – současný stav a perspektivy. Gliwice.Neruda, P. – Kostrhun, P. 2002: Hranice – Velká Kobylanka. Mladopaleolitická stanice v Moravské Bráně. Acta Musei Moraviae – scientiae

socialis 87, 105–156.Neruda, P. – Nerudová, Z. 2008: Loštice I – výzkum nové magdalénienské stanice v oblasti střední Moravy. Archeologické rozhledy 60,

509–528.Neruda, P. – Nerudová, Z. 2009: Postavení lokality Moravský Krumlov IV v kontextu střední Evropy. In: P. Neruda – Z. Nerudová (eds.):

Moravský Krumlov IV. Vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě. Anthropos Vol. 29 (N.S. 21,178–213. Brno.

Neruda, P. – Nerudová, Z. 2010: Moravský Krumlov IV – a New Multilayer Palaeolithic Site in Moravia. Archäologisches Korrespondenzblatt40, Heft 2, 155–174.

Neruda, P. – Nerudová, Z. – Čulíková, V. 2009: Loštice I – Kozí vrch. Magdalénienská stanice v horním Pomoraví. Acta Musei Moraviae –scientiae socialis 94, 39–64.

(Neruda et al. 2002)Neruda, P. – Nerudová, Z. – Sacherová, G. – Valoch, K. 2002: Zpráva o výzkumu v prostoru j. Balcarka – Muzeum. Acta Musei Moraviae –

scientiae socialis 87, 157–170.Nerudová, Z. 2009: Archeologie szeletienské vrstvy 0 z Moravského Krumlova IV (Archaeology of Szeletian Layer 0 from Moravský

Krumlov IV). In: P. Neruda – Z. Nerudová (eds.): Moravský Krumlov IV – vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladéhopaleolitu na Moravě. Anthropos Vol. 29 (N.S. 21), 148–173. Brno.

Połtowicz, M. 2000: Sprawozdania z I sezonu badań ratowniczych na stanowisku 35 w Dzierżysławiu, województwo opolskie. In: Badaniaarcheologiczne na Górnym Śląsku i zemiach pogranicznych w 1997 roku, 20–29. Katowice.

Połtowicz-Bobak, M. 2009: Magdalenian settlement in Poland in the light of recent research. In: M. Street, N. Barton, T. Terberger (Eds.):Humans, environment and chronology of the late glacial of the North European Plain. Romisch-Germanisches Zentralmuseuns,Band 6, 55–66. Mainz.

Přichystal, A. 2007: Kamenné artefakty. Suroviny. In: J. Svoboda et al.: Okrouhlík. Výzkum mezolitického sídelního areálu v soutěsce Ka-menice v roce 2005. Minulosti Českého Švýcarska IV. Sborník příspěvků historického semináře 2006, 5–37. Krásná Lípa.

(Reimer et al. 2004)Reimer, P. J. – Baillie, M. G. L. – Bard, E. – Bayliss, A. – Beck, J. W. – Bertrand, C. J. H. – Blackwell, P. G. – Buck, C. E. – Burr, G. S. – Cutler, K.

B. – Damon, P. E. – Edwards, R. L. – Fairbanks, R. G. – Friedrich, M. – Guilderson, T. P. – Hogg, A. G. – Hughen, K. A. – Kromer, B. –McCormac, G. – Manning, S. – Bronk Ramsey, C. – Reimer, R. W. – Remmele, S. – Southon, J. R. – Stuiver, M. – Talamo, S. – Taylor, F.W. – van der Plicht, J. – Weyhenmeyer, C., E. 2004: IntCal04 terrestrial radiocarbon age calibration, 0–26 cal kyr BP. Radiocarbon46(3), 1 029–1 058.

(Reimer et al. 2009)Reimer, P. J. – Baillie, M. G. L. – Bard, E. – Bayliss, A. – Beck, J. W. – Blackwell, P. G. – Bronk Ramsey, C. – Buck, C. E. – Burr, G. S. – Edwards,

R. L. – Friedrich, M. – Grootes, P. M. – Guilderson, T. P. – Hajdas, I. – Heaton, T. J. – Hogg, A. G. – Hughen, K. A. – Kaiser, K. F. – Kromer,B. – McCormac, F. G. – Manning, S. W. – Reimer, R. W. – Richards, D. A. – Southon, J. R. – Talamo, S. – Turney, C. S. M. – van derPlicht, J. – Weyhenmeyer, C. E. 2009: IntCal09 and Marine09 radiocarbon age calibration curves, 0–50,000 years cal BP. Radiocarbon51(4), 1 111–1 150.

Stuiver, M. – Reimer, P. J. 1993: Extended 14C data base and revised CALIB 3.0 14C age calibration program. In: M. Stuiver, A. Long, R. S.Kra (Eds.): Calibration 1993. Radiocarbon 35(1), 215–230.

(Stuiver et al. 1998)Stuiver, M. – Reimer, P. J. – Bard, E. – Beck, J. W. – Burr, G. S. – Hughen, K. A. – Kromer, B. – McCormac, F. G. – van der Plicht, J. – Spurk, M.

1998: INTCAL98 Radiocarbon age calibration 24,000 – 0 cal BP. Radiocarbon 40(3), 1 041–1 083.Svoboda, J. 2000: The Eastern Magdalenian: Hunters, Landscape and Caves. In: G.L. Peterkin – H. A. Price (eds.): Regional Approaches to

the Adaptation in Late Pleistocene Western Europe. BAR 896, 179–189. Oxford.– 2001: K analýze velkých loveckých sídlišt’: výzkum v Předmostí v roce 1992. Archeologické rozhledy 53, 431–443.

95



Svoboda, J. – van der Plicht, J. – Kuželka, V. 2002: Upper Palaeolihic and Mesolithic human fossils from Moravia and Bohemia (CzechRepublic): some new 14C dates. Antiquity 76, 957–962.

(Svoboda et al. 2002)Svoboda, J. – Havlíček, P. – Ložek, V. – Macoun, J. – Musil, R. – Přichystal, A. – Svobodová, H. – Vlček, E. 2002: Paleolit Moravy a Slezska. 2.

Aktualizované vydání. Dolnověstonické studie svazek 8, Brno.Škrdla, P. 2008: Přerov (k.ú. Přerov-město, okr. Přerov). Přehled výzkumů 49, 254–257.Valoch, K. 1957: Paleolitické osídlení Žitného jeskyně. Práce Brněnské základny ČSAV 29(12), 573–600.– 1963: Borky I, eine Freilandstation des Magdalénien in Brno Maloměřice. Acta Musei Moraviae – scientiae socialis 48, 5–30. – 1988: Die Erforschung der Kůlna-Höhle. Anthropos 24 (N. S. 16), Brno.– 1992: Le Magdalénien en Moravie dans son cadre Écologique. In: Le peuplement magdalénien. Paléogéographie physique et humaine.

Actes de Colloque de Chancelade, 10–15 octobre 1988. Documents Préhistoriques 2, 187–201. Paris.– 1993: V záři ohňů nejstarších lovců. In: V. Podborský (ed.): Pravěké dějiny Moravy, 11–70. Brno.– 1995: Territoires d’implantation, contacts et diffusion des sociétés du Paléolithique suppérieur dans l’ancienne Tchécoslovaquie.

L’Anthropologie 99(4), 593–608. – 1996: Le Paléolithique en Tchéquie et en Slovaquie. Préhistoire d’Europe n° 3. Grenoble.– 2001: Das Magdalénien in Mähren. 130 Jahre Forschung. Jahrbuch des Römisch-Germanischen Zentralmuseums Mainz 48, 103–159,

Mainz.– 2002: Die Magdalénien-Fundstelle an der Ochoser-Höhle im Mährischen Karst. Ein Beitrag zur Problematik des Magdalénien in Mähren.

In: Svoboda J. (ed.): Prehistorické jeskyně. Katalogy, dokumenty, studie. Dolnověstonické studie, svazek 7, 183–225. Brno.– 2004: Le Magdalénien morave dans le contexte européen. In: Miscelánea en homenaje a Emiliano Aquirre. Vol. IV, Zona Arqueológica 4,

540–553. Madrid.Valoch, K. – Neruda, P. 2005: K chronologii moravského magdalénienu. Archeologické rozhledy 57, 459–476.Vencl, S. 1962: Příspěvek k poznání magdalénského osídlení Čech. Archeologické rozhledy 14, 517–541.– 1991: Bemerkungen zum Magdalénien in Böhmen. Anthropologie 29, 85–93. – 1995: Hostim. Magdalenian in Bohemia. Památky Archeologické, Supplementum 4. Praha.Verpoorte, A. – Šída, P. 2009: The Magdalenian Colonisation of Bohemia (Czech Republic). Archäologisches Korrespondenzblatt 39,

325–332.Weniger, G. C. 1989: The Magdalenian in Western Central Europe: Settlement pattern and regionality. Journal of World Prehistory 3,

323–372.Weninger, B. – Jöris, O. 2008: A 14C age calibration cuve for the last 60 ka: the Greenland-Hulu U/Th timescale and its impact on

understanding the Middle to Upper Paleolithic transition in Western Eurasia. Journal of Human Evolution 55, 772–781.Weninger, B. – Jöris, O. – Danzeglocke, U. 2007: CalPal-2007. Cologne Radiocarbon Calibration & Palaeoclimate Research Package.

http://www.calpal.deWeninger, B. – Jöris, O. v tisku/in press: Towards an Absolute Chronology at the Middle to Upper Palaeolithic Transition in Western Eurasia:

A New GreenlandHulu Time-scale Based on U/Th Ages. Journal of Human Evolution.Yu, Z. – Eicher, U. 2001: Three Amphi-Atlantic Century-Scale Cold Events during the Bølling-Allerød Warm Period. Géographie physique et

Quaternaire 55(3), 171–179.