archeologický výzkum opevnění lokality hradiště u plzně v letech 2012 a 2013

25

Archeologick ý v ýzkum opevnění lok al i t y H radiště u Plzně v letech 2012 a 2013

Ladislav Šmejda – Josef Hložek – Petr Menšík – Milan Metlička

Abstrakt: Článek představuje základní výsledky dvou sezón terénního výzkumu opevněné lokality Hradiště u Plzně. Provedený řez valem proká-zal dlouhý vývoj opevnění v několika chronolo-gických fázích: od přechodného staromohylového horizontu doby bronzové, přes vlastní mohylo-vou a nynickou kulturu, pozdní dobu halštatskou, až po raný středověk. Byly zachyceny i stopy lidské přítomnosti v mladší době laténské, ovšem v této fázi bez prokázané fortifikace. Stopy pravěkých aktivit byly zjištěny i v prostoru bezprostředního severního sousedství lokality. Orientační rekognos-kace severovýchodního úseku předsunutého valu nepřinesla žádné konkrétní poznatky k objasnění jeho původu.

Klíčová slova: Hradiště u Plzně – hradiště – opevnění – fortifikace – stratigrafie – doba bron-zová – doba železná – raný středověk

Úvod

Tento článek podává předběžnou zprávu o průběhu a hlavních výsledcích archeologického výzkumu zapsané kulturní památky Hradiště u Plzně, který byl v letech 2012–2013 součástí rozsáhlejšího pro-jektu Partnerství pro archeologii (2011–2014). Hra-diště bylo vybráno jako lokalita nejlépe splňující řadu předpokladů a podmínek pro řešení stanove-ných výzkumných otázek a zároveň umožňující apli-kaci celé řady odborných přístupů a metod. Spíše jen souhrou okolností připadlo zahájení projektu právě na stoleté výročí od předchozího zkoumání struktury opevnění lokality, k němuž se vrátíme níže. Nová etapa výzkumu byla realizována Kated-rou archeologie Západočeské univerzity v Plzni v úzké spolupráci s Oddělením prehistorie Západo-českého muzea a v konzultační rovině také s Národ-ním památkovým ústavem, odborným pracovištěm v Plzni. Vedle naplnění odborného záměru umož-nila terénní část projektu také praktickou výuku

studentů oboru archeologie a prezentaci významné archeologické památky veřejnosti, a to jednak prohlídkami odkrytých situací během terénního výzkumu, jednak formou naučné tabule, trvale instalované v prostoru nedaleké plovárny a výletní restaurace u řeky Úhlavy.

Hradiště jako kategorie nemovitých pamá-tek patří nepochybně k nejvýraznějším a zároveň nejvíce různorodým součástem archeologického kulturního dědictví na našem území. Vedle jejich nezastupitelné role ve formování kulturní krajiny se k nim přímo váže množství odborných otázek souvisejících se studiem vývoje sociálních formací, válečnictví, interakce člověka s přírodním prostře-dím, kulturní exprese, symbolické komunikace a mnoho dalších. Proto je tomuto typu památek třeba věnovat velkou pozornost a obohacovat jejich poznání cílenými projekty. Náš výzkum byl inspiro-ván následujícími obecnými okruhy otázek.

Jaké důvody vedly k ohrazování a opevňování strategických poloh během pravěku a raného stře-dověku? Proč jsou památky tohoto druhu nerov-noměrně zastoupeny v archeologických pramenech různých regionů a časových období?

Jak se vyvíjely fortifikace jako svébytný druh mo-numentální architektury v čase a jaký je interpretační potenciál jejich archeologizovaných pozůstatků, po-kud jsou aplikovány různé metody výzkumu?

Jaké prostorové a funkční vazby na soudobé sí-delní struktury lze vysledovat u ohrazených areálů různých typů?

Jakým způsobem determinovalo podobu hra-dišť přírodní prostředí (z hlediska geomorfologie a dostupných materiálů pro stavbu) a jak opačným směrem ovlivňovala existence hradiště okolní pří-rodu? Lze pozorovat nějakou dynamiku těchto interakcí v čase porovnáním situace v různých časo-vých horizontech, v nichž bylo hradiště užíváno?

Jak lze z dnešní perspektivy hodnotit v minu-losti populární problematiku tzv. spečených valů,

26

A rch e o l o g i ck ý v ý z k u m o p ev n ě ní l o k a l i t y H r a d iš tě u Pl z n ě v l e te ch 2 0 12 a 2 0 13

L a d is l av Šm ej d a – J os e f H l ož e k – Pe t r M e nš í k – M i l a n M e t l i čk a

lze pochopení jejich geneze a významu obohatit zapojením experimentů, mik-roskopických a geochemických analýz?

Pochopitelně nelze prostorově a kapacitně omezeným výzkumem řešit tyto problémy v úplnosti, nicméně naše výsledky ke studiu zmíněných témat přispívají novými poznatky. Cílem předloženého článku je podat první zprávu o průběhu terénního výzkumu a jeho hlavních zjištěních, k podrobnému vyhodnocení shromáž-děných dat bude zapotřebí dalších stu-dií. Na tomto místě se proto budeme věnovat zejména konkrétní otázce objasnění vzniku a následného vývoje, tj. zánikových horizontů a přestaveb, opevnění v Hradišti u Plzně a dato-vání jeho fází. Na tyto základní infor-mace budou navazovat další publikace, zaměřené na poznání vývoje opevňo-vací techniky na základě získaných dat, otázku účelu ohrazených areálů v prehistorickém období, způsob for-mování a transformací archeologic-kých pramenů na zkoumané lokalitě, podrobné vyhodnocení environmen-tálních pramenů a programu radiokar-bonového datování, testování nových dokumentačních možností a využití přírodovědných metod s pomocí digi-tálních technologií a další aspekty výzkumu.

Charakteristika a popis lokality

Hradiště se nachází asi 250 metrů severovýchodně od stejnojmenné obce, ve vyvýšené poloze v šíji mean-dru na pravém břehu Úhlavy (obr. 1). V literatuře je označováno jako hradi-ště „Pod Homolkou“, „u Černic“ nebo „u Doudlevec“. Někdy je podle star-ších map uváděna i trať „Na Hradě“. Výrazná ostrožná poloha je chráněna na jihovýchodě a severozápadě výraz-ným přírodním převýšením se str-mými, částečně skalnatými srázy. Na jihozápadě terén klesá pozvolna a otevírá se do ohbí řeky, kde stojí

Obr. 1: Hradiště u Plzně. Poloha lokality na topografické mapě.

Obr. 2: Výškopisný model reliéfu hradiště a blízkého okolí, vytvořený na základě lidaro-

vých dat ČÚZK.

27

A rch e o l o g i e z á p a d ní ch Če ch 9 / 2 0 15

Pl z e ň 2 0 15, s . 2 5 – 4 3

dnešní obec Hradiště. Na severu až severovýchodě je ostrožna od hrany terasy oddělena širokým sedlem zvýrazněným na severozápadě přírodní strží. Vnitřní plocha hradiště leží na pozemcích kat. č. 237/1–3, 238, 239, 241, 242, 243, 244. Část obvodového valu a svahy pod ním na parcele kat. č. 236 a silnice na jihovýchodě má katastrální č. 1243. Relikty vnějšího opevnění v šíji na severo-východě včetně vnějšího příkopu se nachází na par-celách kat. č. 245 (případně 250), 518, 519, 521/1, 521/25–32 a 521/34 katastrálního území Hradiště u Plzně. Koordináty na mapě ZM 12-33-22 je plocha hradiště vymezena spojnicemi následujících bodů od Z:J sekční čáry: 1) 079:150, 2) 086:161, 3) 095:157, 4) 093:152, 5) 087:149 a 6) 081:140 mm. Koordináty v systému JTSK: X: 1073627.03; Y: 821248.13, UTM--WGS84: 49°42'50.82" N; 13°24'05.59" E. Nadmořská výška v nejvyšším bodě je dle mapy 337 m n. m. Nej-bližším současným vodním zdrojem je řeka Úhlava vzdálená maximálně 100 metrů a přístupná strží na severozápadě a z jihozápadu z meandru řeky. Je však známo, že do strže na straně přilehlé k loka-litě ústil ještě v nedávné minulosti pramen, dnes vyschlý.

Vnitřní plocha hradiště o rozlo-ze 1,65 ha má nepravidelný ledvinovi-tý tvar s délkou 200 m a šířkou kolem 100 m (obr. 2). Převýšení na jihovýchod-ní straně, kde je skalnatý sráz nejprudší, činí nad hladinou řeky 24–27 m, stejně jako na severozápadě, kde je svah mír-nější. Vnitřní plocha je obehnána ob-vodovým valem, který je na východní straně doplněn ještě úsekem mohutné-ho předsunutého valu s vnějším příko-pem. Ten je dnes z velké části poničen stavbou rodinných domků a úpravou (zvýšením) terénu v přilehlých zahra-dách. Dochovaný úsek vnějšího pře-pažujícího valu je v současné době, i po četných devastujících zásazích, ze-jména po zplanýrování horní části jeho tělesa, značně mohutný. U paty dosa-huje šíře 12 m a vnitřního převýšení 2 m. Vnější příkop, patrný dobře na historic-kých leteckých snímcích z období ko-lem 2. světové války, kdy nebyl ještě za-rostlý vegetací, je široký 15 m a dodnes hluboký 2 m. Ze dna příkopu na ko-runu valu je dnešní převýšení asi 4 m. Směrem k severozápadu je jeho konec

porušen zmíněnou silnicí do obce Hradiště, ale za ní na jeho směr navazuje hrana strže. Severozápadní ukončení předsunutého valu zničila stavba silnice do Hradiště, která zároveň zcela setřela stopy po ce-lém obvodovém opevnění lokality na jihovýchod-ní straně. Je ovšem možné, že na této nejméně pří-stupné straně bylo opevnění jen lehčího charakteru a mohlo být navíc již v minulosti ničeno erozí, jelikož se jedná o exponovanou terénní hranu nad strmým srázem vedoucím k nárazovému břehu řeky Úhlavy.

Dalším recentním devastujícím zásahem do lokality byla těžba písku v jižní části vnitřní plochy hradiště, která zničila asi 20 % jeho rozlohy. Dnes jsou stopy po těžbě na povrchu téměř nezna-telné, protože celá pískovna byla zavezena a rekul-tivována (obr. 3). Plocha bývalé pískovny je ale při bližší rekognoskaci terénu dodnes patrná odlišným charakterem půdy, na povrchu viditelnými velkými kameny a jinými nehomogenitami zásypu těžební jámy, čímž se tato část hradiště odlišuje od nepo-škozených partií lokality. Rozsah zničené plochy se nám podařilo upřesnit studiem historických leteckých snímků pořízených pro kartografické účely a také plošnou geofyzikální prospekcí.

Obr. 3: Kolmý letecký snímek lokality z roku 1970, na němž je zachycena podoba hradiště

s viditelným rozsahem již zasypané těžební jámy na písek (původní jižní část pískovny

je kryta odlišnou vegetací, severní část je indikována mírně odlišným odstínem půdy).

Dobře patrný obvodový val, svahy k řece i plocha bezprostředně přiléhající k opevnění

ze severní strany, končící přírodní strží, byly v té době ještě většinou holé. Dnes jsou

prakticky všechny svažité plochy porostlé dřevinami. Vnější předsunutý val se v době

snímkování nacházel v ovocném sadu, o několik let později v jeho bezprostřední

blízkosti vyrostly řadové rodinné domy. Zdroj: Archiv Vojenské geografické služby

v Dobrušce.

28



Obvodový val je nejmohutnější na severní straně, kde přepažuje směr nejsnadnějšího pří-stupu k hradišti. V úrovni vnitřní plochy lokality je široký cca 8 m, jeho vnitřní převýšení dosahuje až 3 m a vnější 6–7 metrů. Na severozápadě nad řekou se obvodový val jeví spíše jako ostrá hrana, jen místy je zřetelné převýšení do 0,8 m nad teré-nem, nacházejícím se uvnitř hradiště. Při této hraně se povrch, v důsledku dlouhodobé orby zasahující i vlastní val, pozvolna zvedá k valu v šířce do 10 m. Destrukce tělesa valu je podle výskytu přepále-ného materiálu pozorovatelná po svahu na vněj-ším obvodu až do hloubky 10–12 m. Stopy intenziv-ního požáru jsou rovněž patrné po celém obvodu vnitřní plochy. Na jihovýchodě až jihu, kde se terén otevírá do meandru řeky, je opevnění opět výraz-nější, terén se zvedá k valu již v pásu širokém 20 m, vnitřní převýšení pak dosahuje až 1,7 m a vnější

4–5 m. Obvodové opevnění zde vytváří špici prudce se otáčející k jihovýchodní hraně, kde je obvodový val zcela zničen jedinou přístupovou silnicí do obce Hradiště sevřené meandrem řeky. Bránu zajištující průchod opevněním můžeme s velkou pravděpo-dobností předpokládat na nejvýchodnějším místě, kudy i dnes prochází silnice, spojující plzeňskou čtvrť Slovany s obcí Hradiště.

Historie výzkumu lokality

Lokalita se do popředí archeologického zájmu dostala již v druhé polovině 19. století díky F. Olb-richtovi (Sklenář 1992, 169), následně byla zmiňo-vána v souvislosti s hledáním původu tzv. speče-ných valů (Šnajdr 1893, 491–492; Píč 1909, 369). První odkryvy archeologických situací provedl v letech 1911–1912 „na valu“ F. B. Horák z Historického

Obr. 4: Řez valem A–B z dokumentace výzkumů F. B. Horáka. Nákres pořídil na západní straně obvodového valu v červenci 1911 inženýr Karel

Hora, úředně autorizovaný civilní geometr. Řez obsahuje staničení a nivelace v metrech, zachycení barevných odstínů vrstev i jejich stručný

textový popis. Shora dolů se uvádí tyto vrstvy: ve valu vrstva humusu s drnem, pod ním silně spálená hlína, dále slaběji spálená hlína, vrstva

písku se shořelými valovými trámy, vrstva popele se shořelými valovými trámy, vrstva navaleného kamene a vrstva kostí. Dle nákresu val nasedá

na „původní terrain“ hnědé barvy. Tyto informace lze poměrně úspěšně ztotožnit se situací zjištěnou námi na severní straně opevnění, ovšem

s tím, že se jedná pouze o horní část antropogenní stratigrafie, pod níž se nachází ještě řada starších archeologických situací. Uloženo v archivu

Oddělení prehistorie Západočeského muzea v Plzni.

29


Pl z e ň 2 0 15, s . 2 5 – 4 3

muzea v Plzni (Macháček 1926, 22). Z jeho sond pochází materiál datovaný do pozdní doby bron-zové a pozdní doby halštatské. F. B. Horák nechal v roce 1911 pořídit vrstevnicový geometrický plán s pozicemi jeho sond a barevný nákres jednoho řezu valem (obr. 4). Ten zachycuje situaci na západ-ním obvodu hradiště, je ovšem patrné, že se jedná o kresbu řezu vedeného v podélné ose valu, nikoliv o řez příčný, který by o vnitřní struktuře vypovídal více. Porovnání této dobové dokumentace s našimi poznatky podáme níže. Z Horákova výzkumu (pro-fil II) pochází nález bronzového koflíku a pozdně halštatské bronzové spony (Eisner 1923, 14, obr. 10).

Po první světové válce byla na tehdejším poli kat. č. 113 a následně i na kat. č. 114 otevřena pís-kovna, obsluhovaná z cesty vedoucí z Plzně do Hra-diště. V roce 1932 zde bylo sebráno několik keramic-kých střepů ze střední doby bronzové a na zákrok muzea se těžba zastavila. K jejímu obnovení však došlo pro vojenské účely na počátku druhé světové války. Přitom byl na místě vybudován tunelový kryt protiletadlové baterie. V letech 1946–1950 zde pro-váděl menší záchranné výzkumy V. Čtrnáct, který ve větší jižní jámě pískovny zachytil v roce 1947 dvě silné kulturní vrstvy či rozsáhlejší objekty. Zajímavá vrstva několikametrové délky a hloubky až 80 cm byla zjištěna v jižní části této jámy. V její západní stěně pak byla týmž badatelem odkryta část většího zahloubeného objektu (zachovaná část měla licho-běžníkový či polokruhový tvar) o maximálních roz-měrech 480 × 370 cm, dosahující zahloubení rovněž kolem 70–80 cm. Výplň tvořila kompaktní našedlá zemina a obsahovala střepy staromohylového hori-zontu doby bronzové spolu se zvířecími kostmi. V její východní části byly nalezeny zlomky moz-kovny a zuby dítěte (Čtrnáct 1954; Jílková 1957, 41). Při výzkumu v roce 1947 lokalitu navštívil J. Maličký, který ji stručně popsal a všiml si možného umístění vstupní brány (Maličký 1950, 34). Dvě původně oddě-lené těžební jámy se postupně propojily.

Dne 3. 5. 1958 byla lokalita zapsána na státní seznam nemovitých kulturních památek. Archeo-logický ústav v Praze zhotovil v roce 1975 na pod-kladě původního plánu F. B. Horáka z roku 1911 podrobný vrstevnicový plán hradiště. Na konci 70. let ze souboru nálezů z Horákova výzkumu vytřídila materiál nynické kultury V. Šaldová, která lokalitu zařadila mezi opevněná sídliště tohoto období (Šaldová 1977, 142; 1981, 9–10, Abb. 2: 15–23). Pozdější sběry na zemědělsky obdělávané vnitřní ploše přinesly většinou nevýrazné soubory nálezů.

Na základě archeologických nálezů získaných díky starším archeologickým výzkumům bylo možné identifikovat čtyři základní období, kdy byl prostor lokality intenzivněji využíván. Nejstarší známé osídlení náleží přechodnému horizontu Bz A2/B1, který byl zachycen zejména výzkumem V. Čtrnácta v roce 1947 v interiéru hradiště. Z hle-diska západočeské taxonomie archeologických kultur ho lze označit jako staromohylový horizont. Výběrový materiál byl publikován E. Jílkovou (1957, 41, obr. 22:

2–5). Dalším zastoupeným obdobím ve starším nálezovém fondu byla nynická kultura pozdní doba bronzová (Ha B2–B3), prezentovaná menším keramickým souborem zejména z výzkumu F. B. Horáka (Šaldová 1981, 9–10, Abb. 2: b). Poměrně početný soubor již dříve získaných keramických nálezů náleží pozdní době halštatské (Ha D2–3) a pocházející rovněž převážně z výzkumu F. B. Horáka. Do tohoto období patří též nalezená bron-zová samostřílová spona datovaná do stupně Ha D3 (Chytráček – Metlička 2004, 224–229, Abb. 105–107). Poslední etapou osídlení známou před zaháje-ním našeho výzkumu byla mladší doba laténská (LT C/D), rozpoznaná na základě málo početného souboru keramiky vyrobené na rychle rotujícím kruhu (Metlička 2008, 104).

Archeologický výzkum v roce 2012

Postup prací

V rámci terénního výzkumu lokality byly v roce 2012 započaty práce na získání příčného řezu mohutným reliktem valového tělesa na severní straně hradiště. Tato část valového tělesa byla zvolena z důvodu jejího relativně malého staršího narušení a absence stromů. Bylo tak možné předpokládat dochování co největší mocnosti historického nadloží vypo-vídajícího o způsobu využití této lokality a cha-rakteru jejího opevnění. Přehled rozložení všech nových sond podává obr. 5. V první sezóně byly otevřeny sondy 1 a 2, zpočátku oddělené kontrol-ním blokem o šířce 0,6 m, který byl při dosažení větší hloubky odstraněn, neboť byl tvořen málo soudržnými sedimenty (obr. 6). Výsledná sonda z prvního roku, na níž se pracovalo od července do listopadu 2012, měla šířku 2 metry a délku 16 metrů. Na západní straně musela být v říjnu čás-tečně rozšířena ve své horní části, neboť i přes insta-lované pažení se západní profil stal nestabilním a neumožňoval bezpečnou práci v sondě, která pod

30



korunou valu dosáhla hloubky přes 4 m. Narušený profil se ovšem podařilo také kompletně zdokumentovat, neboť se během výzkumu průběžně kreslily nově odkryté části a v závěru sezóny sloužil jako primární profil pro odběr vzorků sedimentů.

Dokumentovat mohutné souvrst-ví velmi nesourodého složení bylo náročné, ale řez se podařilo dokončit ve vytyčeném rozsahu, kromě úseku na severním konci, kde není spolehli-vě prokázáno dosažení geologického podloží, které bylo označeno jako SJ 1022 (obr. 7). Je však pravděpodobné, že alespoň přibližně jsme jeho průběh zachytili i ve zmíněné problematické části sondy. Podloží tvoří v celém roz-sahu sond 1–2 povrch staré říční tera-sy skloněný od jihu k severu. Tento povrch štěrkopískové terasy je místy částečně zahliněný (SJ 2062), s málo zřetelnou hranicí vůči geologickému

podkladu, což je možné považovat za relikt holo-cenní půdy, částečně narušený a kontaminovaný lidskou aktivitou (posudek J. Zavřela).

Jednotlivé archeologické situace zjištěné v nad-loží a profily sloučených sond (sloučených v prů-běhu odkryvu do jedné výsledné sondy) byly standardním způsobem kresebně, fotograficky a fotogrammetricky dokumentovány, lícovací body byly geodeticky zaměřovány pomocí totální stanice. Celý povrch odkrytých sond z roku 2012 se na závěr dokumentoval také pomocí pozemního laserového skeneru (obr. 8). Z jednotlivých vrstev a horizontů byly odebírány vzorky na makrozbyt-kovou a xylotomární analýzu, dále byly vyzved-nuty vzorky uhlíků pro radiokarbonové datování. Situace tvořené výraznějšími kumulacemi kamenů byly podrobeny petrografické analýze, v několika případech byly odebrány vzorky hornin pro labora-torní zkoumání. Z většiny vrstev se podařilo získat vzorky zemin pro určení pH, magnetické suscep-tibility a chemického složení. Podrobné výsledky přírodovědných analýz budou součástí zvláštních studií.

Po ukončení archeologického výzkumu byly stěny vykopané sondy v listopadu 2012 pokryty geo-textilií a vodorovné povrchy též kontrastním bílým pískem, který se zde přirozeně nevyskytuje. Toto opatření má za účel usnadnit identifikaci hranic

Obr. 5: Rozmístění sond z let 2012–2013 na podkladu katastrální mapy.

Obr. 6: Detail situace na katastrální mapě s vyznačenými sondami č.

1–4. Část označená písmenem R označuje rozšíření odkryvu v horní

části valového tělesa z důvodu statické nestability západního profilu.

31


Pl z e ň 2 0 15, s . 2 5 – 4 3

naší sondy v případě budoucích nava-zujících výzkumů. Na takto vyznačený rozsah odkryvu byl zpátky nasypán vykopaný materiál, který se průběžně hutnil. Terén se tak ihned po sezóně navrátil do svého původního tvaru včetně vymodelování valového tělesa vystupujícího nad úroveň plochy inte-riéru hradiště (obr. 9).

Vnitřní plocha hradiště a louka v severním sousedství byla v několika etapách postupně podrobena geofy-zikálnímu průzkumu pomocí kom-binace různých metod. K tomu bylo zapotřebí zbavit vnitřní plochu hradi-ště náletových dřevin a posekat louky, a to s ohledem na požadavky ochrany přírody, neboť hradiště je rovněž vyhlášeným významným krajinným prvkem. Z těchto důvodů byla geofyzi-kální prospekce rozložena do delšího časového období obou let, v nichž pro-bíhaly terénní aktivity.

Výsledky sezóny 2012

Archeologický výzkum zaměřený na řez valovým tělesem přinesl zcela nové informace o vývoji opevnění loka-lity. Naše závěry se opírají o zdoku-mentovanou stratigrafii v rámci odkry-tých sond 1 a 2 a datování jednotlivých situací pomocí typologické analýzy archeologických nálezů i metodou radiokarbonového datování. Na geo-logický podklad (SJ 1022) s místy dochovaným reliktem půdy (SJ 2062) je pod částí valu zřetelná tenká tmavá vrstvička (SJ 2051) s vysokým obsa-hem zuhelnatělého rostlinného mate-riálu, kterou považujeme za stopu nej-starší dobře datovatelné lidské aktivity. Radiokarbonové datování odebraného vzorku ukazuje po kalibraci na inter-val 17./16. stol. př. Kr. Na tuto tenkou vrstvu nasedá v severní části sondy 2 nevelké valové těleso, navršené ze svět-lejší písčité zeminy (SJ 2030) s doklady palisády (SJ 2057), jež je možné pova-žovat za prozatím nejstarší doloženou fortifikaci na lokalitě. Nálezy keramiky

Obr. 7: Východní profil řezu valem, vzniklý spojením

dokumentace z obou výzkumných sezón 2012–2013, tedy

ze sond 1–3. Čísla stratigrafických jednotek vždy začínají

číslem sondy.

32



(obr. 10) z této úrovně i radiokarbonová data spa-dají do přechodného období mezi starší a střední dobou bronzovou, tedy do tzv. předmohylového horizontu Bz A2/B1 (obr. 11). Můžeme proto pova-žovat za prokázané, že stejně staré nálezy V. Čtr-nácta z vnitřní plochy hradiště pocházejí z osady, která již byla ohrazena.

Zmíněný val 2030 byl porušen několika žlabovi-tými objekty (menší palisádový žlábek 2047 a větší objekt 2059), do kterých byly ukotveny vertikální dřevěné prvky. Radiometricky i typologicky je lze synchronizovat s dalším palisádovým žlabem

situovaným asi 3 m dále do vnitřní části ohrazené plochy (SJ 1041, 1043) a s hlinitými vrstvami (SJ 2027, 2042) překrývající celou popsanou situaci. Je zjevné, že zde vidíme mladší přestavbu fortifikace (patrně ve dvou rychle po sobě jdoucích fázích), která je dobře datována do mohylové kultury střední doby bronzové (Bz B2/C). S touto etapou jsou spojeny i stopy požáru (propálená výplň výkopu 2059 s vel-kým množstvím uhlíků a mazanice) a destrukce kamenného líce hradby (SJ 2023), jejíž spodní část se docho-vala in situ na nejvyšším bodě star-šího valu (obr. 12), a to na místě starší zaniklé palisády, převážná část mate-riálu středobronzové hradby (SJ 2039) se však zřítila a sesula směrem ven dolů po svahu (obr. 13). Během střední doby bronzové došlo na vnitřní straně fortifikace k akumulaci sedimentů,

které mají charakter „kulturní vrstvy“ (SJ 1020, 2027 a další), obsahující značný počet drobných nálezů (obr. 14), čímž se povrch terénu v těchto místech zvýšil asi o 1 m.

Další fázi opevnění lokality je možné předpo-kládat v pozdní době bronzové. Přesto, že v místě sondy pro tuto fázi osídlení chybí výraznější destrukční vrstvy zaniklé fortifikace in situ, bylo by možné považovat za její pozůstatky vrstvu říčních valounů (SJ 2024) o velikosti 15–25 cm (obr. 15) a od této úrovně vycházející mocné sva-hoviny (SJ 2016 a 2017), patrné na profilu. Valouny snad mohly představovat zpevnění terénní hrany vzniklé na troskách středobronzového opevnění. Otázka konstrukční podoby této fortifikace však není zcela jasná. Jelikož zde postrádáme význam-nější podíl kamenné destrukce, je snad možné předpokládat dřevohlinité opevnění, snad jen valo-vého charakteru nebo použití dřevěných komor vyplněných zeminou. V této souvislosti však nelze vyloučit ani možnost, že byl stavební materiál (při-nejmenším ve zkoumaném úseku fortifikace) zcela rozebrán a znovu použit při výstavbě následující fáze opevnění v pozdní době halštatské. Rovněž v pozdní době bronzové došlo k akumulaci sedi-mentů v důsledku osídlení vnitřního prostoru hradiště a dalšímu nárůstu hlinité kulturní vrstvy (SJ 1017, 1018, 1025 aj.) obsahující množství drob-ných artefaktů (obr. 16). Tato relativní úroveň je

Obr. 8: Průběh laserového skenování povrchu sloučených sond 1 a 2 s náhledy výsled-

ného modelu.

Obr. 9: Fotografie místa řezu valem po skončení terénních prací

a rekonstrukci terénu do původní podoby.

33


Pl z e ň 2 0 15, s . 2 5 – 4 3

Obr. 10: Výběr keramických nálezů ze staromohylového období (Bz A2/B1).

Obr. 11: Nejstarší zachycená fortifikace valového charakteru s palisádovými žlábky a kamenným lícem v mladší fázi. Radiokarbonová data doklá-

dají sekvenci přestaveb během stupně Bz A2/B1 až Bz B2/C (východní profil sondy 2).

34



na dříve zmiňovaném řezu z výzkumu F. B. Horáka z roku 2011 označena jako „původní terrain“. Při-nejmenším v námi zkoumaném úseku valu vidíme, že antropogenní vrstvy pokračují do mnohem větší hloubky a doposud o nich nebylo vůbec nic známo.

Pozdně halštatská hradba zanechala poměrně dobře dochované pozůstatky. Z tohoto období zůstala dochována spodní partie čelní kamenné zdi silné 45 cm (SJ 1016). Ve vzdálenosti dvou metrů od vnitřního líce této plenty zůstaly docho-vány do interiéru hradiště skloněné vrstvy zeminy (SJ 1014) a vyrovnaných kamenů (SJ 1013), které by patrně mohly být pozůstatkem vnitřní struktury kamenodřevohlinité hradby. Vrstva 1014 obsahovala větší fragmenty zvířecích kostí, což docela přesně odpovídá na dochované kresbě řezu valem z roku 1911 vrstvě popsané jako „kosti“. Na ni nasedající SJ 1013 je pak logicky úrovní označenou na Horá-kově řezu jako „vrstva navaleného kamene“. Sou-vislejší zbytky dřevěných prvků provazujících čelní kamennou plentu s vnitřní hmotou hradby nebyly v místě odkryvu nalezeny, ačkoliv místy byly mezi kameny objeveny větší fragmenty zuhelnatělého dubového dřeva, které pravděpodobně indikují pří-tomnost dřevěné konstrukce. Radiometrické dato-vání tohoto dřeva ukazuje s nejvyšší pravděpodob-ností do průběhu 5. století př. Kr. (obr. 17), takže na základě absolutních dat lze hovořit o pozdně halštatském až časně laténském období.

Líc kamenného čela hradby se během zni-čujícího požáru zřítil a vytvořil vrstvu (SJ 2010 a 2007), která obsahuje žárem rozpraskané kameny až do podoby sypké drtě i četné doklady různě vel-kých kamenných bloků natavených při vysoké tep-lotě (obr. 18). Tento fakt rovněž svědčí pro neza-nedbatelný podíl dřeva v původní konstrukci. S pozdně halštatskou fází fortifikace tedy můžeme s jistotou spojit starší zprávy o přítomnosti „spe-čeného valu“. Další vrstvy, které pravděpodobně představují rozvalené části této hradby, jsou ozna-čeny jako SJ 1024 a 1037. K této stratigrafické úrovni patří další nárůst souvrství směrem do interiéru hradiště (SJ 1002) a množství drobných nálezů datovaných do pozdní doby halštatské (obr. 19), ale obsahující i četné reziduální artefakty ze star-ších období. Na koruně valu, tvořeného destruk-cemi starších hradeb, se lokálně vytvořila nepří-liš silná humusovitá vrstva 1010 a tenká popelovitá 2045, které mohou indikovat časový hiát po zří-cení spálené hradby, kdy místo bylo ponecháno osudu a začalo zarůstat vegetací.

Obr. 12: Fotoplán pozůstatků kamenného líce hradby ze střední doby

bronzové (SJ 2023) v souřadnicovém systému S-JTSK. Nivelační úroveň

329,6 m n. m.

Obr. 13: Začišťování destrukce kamenného líce hradby mohylové

kultury ze střední doby bronzové (SJ 2039).

35


Pl z e ň 2 0 15, s . 2 5 – 4 3

Pozoruhodné nálezy nám představuje nevelký soubor kvalitní mladolaténské keramiky ležící na destrukci pozdně halštatské fortifikace. Přede-vším je třeba upozornit na slepitelné zlomky mísy (obr. 20), přiřazené během terénního výzkumu ke kontextům 1007, 1013 a 2007. Právě slepitelnost fragmentů rozptýlených v prostoru až 6 m od sebe naznačuje, že by mohly indikovat polohy, které kopírovaly zakřivený povrch právě popsaného souvrství valového tělesa, vzniklého jako relikt opevnění z pozdní doby halštatské až časného laténu, respektive jeho stav v mladší době laténské. Nápadné zlomky z kontextu 2007 byly skutečně nale-zeny na jeho horní hranici při začišťování povrchu vrstvy, u ostatních dvou stratigrafických jednotek si nejsme jisti, kde přesně v jejich rozsahu byly zlomky objeveny. Nepochybně musíme připustit určitou míru nejistoty ve vymezování hranic stratigrafic-kých jednotek a přesné lokalizaci dotyčných nálezů, stejně tak i možnost, že ke zjištěné distribuci sle-pitelných zlomků mohla přispět i případná úprava terénu při stavbě nejmladšího opevnění, popsaného níže (např. zlomky nalezené v SJ 1013 se zdají být na první pohled nelogicky hluboko vůči ostatním, ale tento kontext byl tvořen zejména kameny střední velikosti, mezi něž mohly střepy zapadnout z vyšší úrovně). Přesto je skutečnost prokázaného původu

Obr. 14: Výběr keramických nálezů z mohylové kultury střední doby bronzové (Bz B–C).

Obr. 15: Fotoplán úrovně s vrstvou říčních valounů (SJ 2024), které

snad představují zpevnění terénní hrany pro stavbu opevnění

v pozdní době bronzové. Nivelační úroveň 330,4 m n. m. Souřadni-

cový systém S-JTSK.

36



Obr. 16: Výběr keramických nálezů nynické kultury z pozdní doby bronzové.

Obr. 17: Sekvence archeologických situací v horní části zkoumaného souvrství s výběrem radiokarbonových dat. Dole akumulace hlinitých

sedimentů z pozdní doby bronzové, uprostřed destrukce spálené hradby doby železné a nahoře do červena propálený val datovaný do raně

středověkého období (západní profil, rozhraní sloučených sond 1 a 2).

37


Pl z e ň 2 0 15, s . 2 5 – 4 3

zmíněných zlomků z jednoho keramického jedince výmluvným svědectvím o dynamice změn povrchu valu a může s opatrností sloužit jako synchroni-zační vodítko v interpretaci stratigrafické situace. Zároveň jako průkazně datovaný artefakt tato kera-mika dokládá přítomnost lidí na lokalitě i v mladší době železné (čímž doplňuje již dříve nalezený malý soubor laténské na kruhu točené keramiky), i když přesvědčivé důkazy pro existenci opevnění v této době nemáme. Popsaný rozptyl fragmentů latén-ské nádoby rovněž svědčí spíše pro absenci stojící fortifikace v inkriminovaném prostoru, který se zdá být volný a nezastavěný. Rozvalené trosky pozdně halštatské hradby tedy nejspíše tvořily v době latén-ské povrch terénu, který po delší dobu nebyl nijak výrazně upravován. Absence prokazatelných stop funkčního opevnění je typická pro mnoho výšin-ných lokalit s doklady osídlení z mladší doby latén-ské (Venclová ed. 2008, 37).

Na popsanou situaci již nasedají stratigrafické jednotky, které podle našich závěrů patří k mohut-nému souvrství mocnosti až 130 cm do červena propálené destrukce nejmladšího z doložených opevnění, jehož vnější i vnitřní líc stál na kamen-ném založení (SJ 1043 a 2009). Na nich leží vrstva 1007= 2008 a úroveň spálených dřevěných prvků (SJ 1008 a 2044), kladených příčně na osu valu (obr. 21). Zdá se, že stupeň jejich dochování značně kolísá: někde jsou patrné jako zuhelnatělé kusy trámů, jinde jen jako tenká popelovitá vrstvička světlé barvy nebo jejich zbytky nejsou patrné vůbec. Nad úrovní dubového roštu se v hlinitopísčitém propáleném materiálu nacházela vrstva středních až velkých kamenů (SJ 1006=2006), rozprostřená víceméně rovnoměrně mezi předpokládaným čelem a týlem hradby. Nepodařilo se rozpoznat, že by tyto kameny původně tvořily čelní zeď nebo jinou svislou konstrukci. Na vrstvu kamenů nasedá opět značně písčitá zemina, propálená do různých odstínů červené barvy (viz fotografie na obr. 17). Časové zařazení této nejmladší hradby vychází pouze z radiokarbonové metody, která dřevěný rošt datuje s největší pravděpodobností do středohradištního období (obr. 17). To je zajímavý poznatek, neboť během posledního století, kdy byla lokalita archeo-logicky sledována, se nepodařilo nalézt žádné artefakty pocházející z této doby. Raně středověká fortifikace představuje chronologicky poslední pro-kázané opevnění této strategicky významné loka-lity. Relikty nejmladšího opevnění zjištěné v našich sondách velmi věrně odpovídají horní části řezu

z výzkumu F. B. Horáka, a to v zachycení barev-ných odstínů i textových popisech (vrstvy popele a písku se spálenými trámy a vrstvy slaběji a silně spálené hlíny, viz obr. 4).

Archeologický výzkum v roce 2013

Severní val

V průběhu sezóny 2013 bylo přikročeno k opě-tovnému odkryvu severní části sondy 2 ze sezóny 2012, jejíž spodní část se nepodařilo v první sezóně začistit na geologický podklad. Odkryv byl rea-lizován v ploše 300 × 200 cm. Na severní okraj sondy 2 navázala jako bezprostřední prodloužení sonda 3 v celkové délce 7,7 m a šířce 2 m (obr. 6). Mocnost historického nadloží v rámci sondy 3 kolí-sala v rozmezí 0,4–3,0 m. Účelem této sondy bylo zjištění charakteru archeologických situací před spodní severní hranou mohutného valového tělesa a mocnosti historického nadloží v tomto prostoru. Zároveň jsme se pokusili provést ověření možnosti existence příkopu před valem tvořeným celým sou-vrstvím vzájemně se překrývajících reliktů fortifi-kací pravěkého až raně středověkého stáří. Příkop před severním čelem hradby však nebyl zachycen žádnou z aplikovaných metod: sondáží, pedologic-kým vrtákem ani geofyzikálním měřením.

Obr. 18: Natavený blok horniny s otisky spáleného dřeva a různoro-

dými inkluzemi.

38



Nejvyšší mocnosti dosahuje historické nadloží v jižní části sondy 3, kde odkrytá stratigrafie dosa-hovala výšky téměř tří metrů. V tomto prostoru byla odkryta úroveň geologického podloží tvořeného štěrkopískovou terasou, do kterého byl zahlouben žlab 2071, jenž svým charakterem i výplní dovoluje předpokládat souvislost této situace se zaniklou fortifikací. Ta mohla mít podobu palisády omazané jílem či jílovitou hlínou zapuštěnou do základového žlabu (obr. 7). Za těchto okolností se snad mohlo jednat o součást nejstarší fortifikace na této loka-litě. Objekt ale není přímo datován nálezy a stra-tigrafický vztah k nejstarší datované fázi opevnění ze staromohylového období není zcela zřejmý. Jeli-kož žádné starší nálezy než ze stupně Bz A2/B1 nejsou z lokality známy, můžeme hypoteticky žlab 2071 považovat za současný s nejstarším valem, pří-padně za jeho bezprostředního předchůdce (provi-zorní ohrazení lokality?).

Ve střední a severní části sondy 3 nasedala na pod-loží slabá vrstva tvořená šedobéžovým zahliněným štěrkopískem s příměsí lomového kamene a drob-ných valounů (SJ 3009). Tuto vrstvu bylo možné sle-dovat pouze na východním profilu sondy 3. Výskyt lomového kamene dovoloval uvažovat o možné sou-vislosti vrstvy s některou ze starších fází zaniklých opevnění, z nichž mohl být tento materiál přemístěn

dolů po svahu. Další evidentní relikt materiálu, pocházejícího ze starší hradby, představuje vrstva 3008 tvořená tmavě hnědou písčitou hlínou s lomo-vým kamenem a příměsí drobných uhlíků, oblázků a hrudek přepálené mazanice. Lze ji interpretovat nejspíše jako destrukci čelní kamenné plenty mladší fáze středobronzové fortifikace (její část dochovaná in situ je označena jako SJ 2023). Podobný charakter a evidentně stejný původ má o něco výše po svahu položená vrstva 2039 v severní části sondy 2, tvo-řená hlavně lomovým kamenem. Za poslední iden-tifikované přemístěné zbytky po fortifikaci s vět-ším podílem lomového kamene můžeme v sondě 3 považovat vrstvu 3004. Stratigraficky ji lze nejspíše spojit až s destrukcí hradby z raného středověku, snad by se mohlo jednat o jediné dochované stopy po její zřícené čelní zdi (viz dokumentace profilu na obr. 7).

Severní předhradí

Další část plánovaného výzkumu byla zaměřena na plochu předpokládaného severního předhradí (kat. č. 245), zejména na jeho výraznou severní terénní hranu, od které se terén svažuje do strže (kat. č. 250), ubíhající severozápadním smě-rem do říční nivy. Mezi sledované otázky patřilo

Obr. 19: Výběr keramických nálezů z pozdní doby halštatské (Ha D).

39


Pl z e ň 2 0 15, s . 2 5 – 4 3

poznání charakteru nadloží (přítomnost vrstev a objektů v původním uložení či přemístěných sedimentů), účel a datace případných stop využití této plochy v minulosti a identifikace možných for-tifikačních prvků oddělujících předhradí od rokle. Historické letecké snímky, jakož i lokálně prove-dená geofyzikální prospekce elektroodporovou metodou skutečně naznačovaly možnou přítomnost liniového objektu orientovaného paralelně s jižní hranou strže.

O prostoru tzv. severního předhradí nebyly pře-dem známy žádné informace. Nadzemní relikty opevnění zde nejsou patrné, archeologické nálezy rovněž nebyly z tohoto prostoru hlášeny. Sonda 4 byla umístěna na hraně rokle (obr. 6) v dobře pří-stupném místě bez vyšší vegetace, kde geofyzika indikovala možnou liniovou anomálii, například reziduum valového tělesa či zbytek kamenné kon-strukce skrytý pod povrchem. Zároveň zde bude příležitost zkoumat dynamiku vývoje přirozené strže, která ale mohla být obyvateli lokality vyu-žita jako dílčí fortifikační prvek a rozhodně hrála dlouhodobě významnou roli v geomorfologických procesech utvářejících kvartérní podobu lokality. Tzv. severní předhradí i strž se již nacházejí mimo území zapsané jako kulturní památka.

Sonda 4 byla odkrývána ve dvou etapách, nej-dříve část označená na plánku jako 4a (5 × 2 m), po dosažení podloží byla rozšířena jižním směrem (do „předhradí“) částí 4b (4,5 × 2 m). Celkové roz-měry sondy 4 tedy dosáhly délky 9,5 m při šířce 2 m. Při odkryvu byla zjištěna nadložní stratigra-fie o mocnosti 62–170 cm představující zřejmě spla-chové souvrství s nálezy pravěké keramiky, na nějž v bezprostřední blízkosti hrany rokle nasedá recentní navážka zeminy, obsahující drobné před-měty moderního stáří. S blíže nespecifikovanými aktivitami v prostoru před strží souvisí tři objekty zahloubené do podloží, odkryté v části 4b. Jed-nalo se o erozní rýhu druhotně vyplněnou splachy, velmi mělkou oválnou jámu a objekt nepravidel-ného oválného půdorysu o průměru asi 80 cm. Ty jsou pravděpodobně pravěkého původu. Samotná výplň strže zachycená v sondě 4a neobsahovala žádné archeologické nálezy, ale má svou infor-mační hodnotu pro poznání geomorfologických procesů v závěru pleistocénu. Proto jí bude věno-vána zvláštní pozornost ve studii připravované ve spolupráci s Centrem biologie, geověd a envigo-giky Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni.

Předsunutý val

Poslední částí terénního archeologického výzkumu v roce 2013 se stalo předsunuté opevnění nachá-zející se na severovýchodním okraji plochy hra-diště. Tento prostor se nachází v soukromých zahradách, kde byl v průběhu času vystaven při-rozeným i antropogenním změnám. Přestože zde terén doznal výrazných úprav v souvislosti s lokální zástavbou a erozí na hraně říční terasy, doposud v této části neproběhl žádný archeologický výzkum a není známa ani datace tohoto předsunutého opev-nění. Naše činnost se zde zaměřila pouze na málo destruktivní začištění erodujícího konce valu v jeho jižní části, odkud vychází prudký svah dolů k řece Úhlavě. Cílem prací bylo orientační zjištění cha-rakteru valového tělesa, případně typu použitých konstrukčních prvků a jejich stáří, a v rámci mož-ností též zjištění funkční návaznosti na ostatní for-tifikační prvky lokality. Tato plocha se již nachází mimo území zapsané jako kulturní památka.

V rámci výzkumu předsunutého opevnění byly na několika místech, odpovídajících severní a východní hraně a svahu erodovaného konce valu a samotné koruně valu, na parcelách č. 518, 519/1 a 530/2 odkryty menší sondy č. 5 až 11 (obr. 22). Jejich hloubka nepřesahovala 40 cm od povrchu, v kteréžto úrovni byl odkryv vždy ukončen. Jelikož sondy svou polohou vzorkovaly celou výšku valu od koruny k základu na erozí přirozeně vzniklém „šikmém řezu“ napříč valem na okraji říční terasy, domnívali jsme se, že by malé sondy mohly i při

Obr. 20: Část mladolaténské mísy, která byla slepena ze zlomků, nale-

zených v několika různých stratigrafických jednotkách.

40



minimálním zásahu do terénu přinést poznatky o charakteru vrstev uvnitř valu.

Při skrývce však byla ve všech případech zdo-kumentována pouze jednoduchá stratigrafie slo-žená ze tří hlinitopísčitých vrstev téměř totožného charakteru. Žádné archeologické nálezy nebyly při sondáži nalezeny. Nepatrnou výjimku předsta-vuje sonda č. 9, která sloužila k začištění malého úseku terénní úpravy zasahující do valového tělesa na jedné z přilehlých parcel. Terénní zásah byl začiš-těn do podoby profilu o šířce 100 cm tak, aby bylo možné provést rekognoskaci odkryté situace. Ta se skládala z pěti téměř totožných hlinitopísčitých vrstev s nahodilým výskytem drobných kaménků a uhlíků. Ve spodní části odkrytého profilu byl nalezen pravěký keramický střep, který nebylo možné přesněji chronologicky zařadit.

Všechny pořízené náhledy pod povrch mohut-ného předsunutého valu v soukromých zahradách, byť prostorově velmi omezené, přinesly informaci o jeho vcelku homogenním složení, které neukazuje

žádné výraznější zvrstvení ani vložené konstrukční prvky. Chronologický ani funkční vztah k hlav-nímu valu hradiště se tedy prozatím nepodařilo objasnit. Hlavním a potenciálně důležitým závěrem je, že předsunutý úsek valu se svým charakterem velmi liší od valu obepínajícího centrální část hra-diště. Na rozdíl od jeho velmi různorodého složení, daného komplikovaným vývojem a řadou prodě-laných přestaveb, a obsahujícího výrazné stopy požárů a také mnoho movitých nálezů, předsunutý val se prozatím zdá být velmi jednolitého složení, bez zjevných fází vývoje, jako by se jednalo o jedno-rázově vzniklý mohutný sypaný val s absencí stop ohně i jakýchkoli drobných nálezů.

Zhodnocení výsledků a závěry

Výzkum opevnění v Plzni-Hradišti si kladl za cíl přispět k událostnímu i strukturálnímu poznání konkrétního ohrazeného areálu mladšího pravěku ve smyslu jeho vzniku, vývoje, sledovatelných pře-staveb, zánikových událostí a případných mladších reutilizací. Zároveň bylo naší snahou lépe poznat, s využitím širokého spektra výzkumných metod, životní cyklus vybraného hradiště, kde se podařilo úspěšně doložit poměrně unikátní stratifikovanou sekvenci opevnění od počátku střední doby bron-zové po raný středověk. Zásadní je nové zjištění, že úroveň považovaná F. B. Horákem za původní přirozený terén je ve skutečnosti horní částí hlini-tého souvrství, vzniklého s největší pravděpodob-ností postupným ukládáním přemístěného mate-riálu z interiéru hradiště (z tzv. kulturní vrstvy) po mírném svahu dolů k fortifikaci, která prodělala za cca osm století během doby bronzové několik přestaveb, a na jejíž vnitřní straně tímto způso-bem terén narůstal do výšky. Podařilo se poměrně detailně rozpoznat nejméně pět fází celkového vývoje tohoto opevnění a popsat jeho konkrétní formy a použité materiály. Tyto skutečnosti byly před zahájením našeho projektu zcela neznámé a Horákova dokumentace z roku 1911 evidentně zachycuje jen dvě nejmladší fáze (z doby železné a z raného středověku), které navíc nebyly od sebe rozlišeny ani spolehlivě datovány. Vzhledem k opa-kovanému využívání lokality, kdy na zbytky série fortifikací z doby bronzové nasedá horizont hradby pozdní doby halštatské až časně laténské a na něj ještě raně středověká fortifikace, výzkum přispívá k poznání vývoje opevňovací techniky v dlouhém časovém úseku na hradišti určitého typu.

Obr. 21: Dochované zbytky zuhelnatělých trámů z roštové konstrukce

(SJ 1008) raně středověké hradby na severním konci sondy 1. Zdá se,

že na jižní straně dubové trámy končily na pásu břidlicových desek

(SJ 1043). Nivelační úroveň 231,7 m n. m.

41


Pl z e ň 2 0 15, s . 2 5 – 4 3

Součástí projektu bylo pořízení dat dálkového průzkumu (šikmé a kolmé letecké snímky, lida-rová data) a provedení geofyzikálního průzkumu několika komplementárními metodami. Z odkryté stratigrafie se systematicky odebíraly vzorky pro řadu přírodovědných analýz, umožňujících dia-chronní srovnání chemických, fyzikálních a čás-tečně i mikromorfologických vlastností sedimentů, stejně jako obsažené botanické a zoologické evi-dence. Důležitou součástí výzkumu byl program radiokarbonového datování, realizovaného labo-ratoří Beta Analytic na Floridě, který pomohl spo-lečně s typologickou analýzou movitých nálezů věrohodně rozfázovat poměrně komplikovanou stratigrafii, dosahující v místě koruny severního valu výšky přes 4 m. Další dílčí otázky jsou řešeny s pomocí petrografické, archeomagnetické a prote-omické analýzy. Rozsah poznatků shromážděných během dvou výzkumných sezón v terénu a násled-ných laboratorních prací je značný a není možné na tomto místě všechny výsledky podrobně pojed-nat. Na předloženou předběžnou zprávu bude proto navazovat série několika studií rozebírajících do hloubky vybrané problémy a nakonec počítáme se souhrnnou publikací uzavírající celý projekt.

Na závěr shrňme hlavní poznatky. Archeolo-gický výzkum v sondách č. 1–3 potvrdil starší zjiš-tění, že lokalita Plzeň-Hradiště byla osídlena již na přelomu starší a střední doby bronzové, ovšem novým důležitým faktem je prokázaná existence opevnění valem s palisádou v tomto období. Násle-dovaly první přestavby fortifikace v průběhu trvání mohylové kultury střední doby bronzové, které vznikaly na pozůstatcích starších konstrukcí, takže terén v linii průběhu opevnění vytvořil vyvýšenou hranu a směrem dovnitř hradiště nadále narůstal, jak se splachy kulturní vrstvy ukládaly k existující překážce. Pro existenci ohrazení v době nynické kultury pozdní doby bronzové svědčí spíše nepřímo málo výrazná kamenná konstrukce in situ, k níž ale zároveň patří poměrně mocné svahoviny, které pravděpodobně reprezentují zřícený stavební mate-riál z této fáze. Zajímavou situaci, která bude vyža-dovat speciální rozbor, představují relikty silným požárem zničené hradby z pozdní doby halštatské, vykazující místy rysy tzv. „spečeného valu“. Nad touto úrovní byla zaznamenána přítomnost kera-miky ze závěru doby laténské. Poslední fázi opev-nění reprezentuje mohutné souvrství propálené destrukce dřevohlinité hradby opatřené nepříliš prokazatelně i kamenným lícem z období raného

středověku (datace byla možná pouze na základě radiokarbonového datování zuhelnatělého dře-věného roštu). Ačkoliv byla lokalita využívána i v mladších obdobích středověku a novověku, stala se především plochou zemědělsky obdělávanou. Zaniklá raně středověká fortifikace tak zůstává nej-mladším prokázaným opevněním této strategicky významné polohy, jejíž poslední vzdálenou reminis-cencí bylo podle tradovaných zpráv umístění proti-letadlové baterie v době druhé světové války.

Směrem do severního „předhradí“ (tj. prostoru mezi obvodovým valem a přírodní strží) mocnost nadložních vrstev ubývá a žádnou z aplikovaných metod se nepodařilo prokázat přítomnost příkopu před valem. Sonda 4, odkrytá v místě terénní hrany nacházející se na severní straně zmiňovaného před-hradí vyloučila existenci dalšího ohrazení (ledaže by bylo jen velmi lehkého typu), které by oddělo-valo vlastní osídlenou plochu od rokle svažující se k řece Úhlavě. Zdokumentovaná splachová sou-vrství a zahloubené objekty s nečetnými nálezy pravěké keramiky zachycené na této ploše nicméně ukazují na jisté sídelní aktivity v bezprostředním okolí zkoumaného hradiště.

Obr. 22: Detail situace na katastrální mapě s vyznačenými sondami

č. 5–10.

42



Poslední skupina malých sond č. 5–11, lokalizova-ných v soukromých zahradách u rodinných domků ve svém omezeném rozsahu ukázala na homogenní složení předsunutého valu na severovýchodě beze stop po požáru či pozůstatcích kamenných či dře-věných konstrukcí. Datace tohoto úseku valu proto zůstává nadále nejasná.

Poděkování

Terénní výzkum a laboratorní analýzy by nebylo možno realizovat bez podpory projektu operačního programu Vzdělávání pro konkuren-ceschopnost s názvem Partnerství pro archeologii

(CZ.1.07/2.4.00/17.0056), který byl v letech 2011 až 2014 spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Následné vyhodnocení výsledků probíhá v rámci projektu Fakulty životního prostředí České země-dělské univerzity v Praze s názvem Environmen-tální aspekty udržitelného rozvoje (IGA FES 4290013123166) a projektu Západočeské univer-zity v Plzni s názvem Aplikace nových techno-logií v archeologii (SGS-2014-017). Poděkování patří i dalším spolupracovníkům, jakož i studen-tům, kteří se účastnili různých fází výzkumu, a významně svým úsilím přispěli k dosaženým výsledkům.

Literatura

Čtrnáct, V. 1954: Mohylová chata a sídelní mohylové objekty na Plzeňsku. Památky archeologické 45, s. 335–355.Eisner, J. 1923: Jihočeské mohyly. Památky archeologické 33, s. 1–37, 193–231.Chytráček, M. – Metlička, M. 2004: Höhensiedlungen der Hallstatt- und Laténezeit in Westböhmen. Památky archeolo-

gické – Supplementum 16. Praha.Jílková, E. 1957: Západní Čechy na počátku doby bronzové. Památky archeologické 48, s. 15–57.Macháček, F. 1926: Mapa předhistorického osídlení Plzeňska. Sborník Městského historického musea 9, s. 71–74.Maličký, J. 1950: Hradiště jižních a jihozápadních Čech v době knovízské až laténské a jejich funkce. Rukopis disertační

práce UK.Metlička, M. 2008: Pravěká a raně středověká hradiště v západních Čechách. Rukopis diplomové práce UK.Píč, J. L. 1909: Starožitnosti země české III/1. Čechy za doby knížecí. Praha.Sklenář, K. 1992: Archeologické nálezy v Čechách do roku 1870. Prehistorie a protohistorie. Praha.Šaldová, V. 1977: Sociálně-ekonomické podmínky vzniku a funkce hradišť z pozdní doby bronzové v západních Čechách.

Památky archeologické 68, s. 117–163.– 1981: Westbohmen in der Bronzezeit. Befestigte Hohensiedlungen. Okrouhlé Hradiště. Praha.Šnajdr, L. 1893: K otázce o původu spečených valů. Český lid 2, s. 489–493.Venclová, N. (ed.) 2008: Archeologie pravěkých Čech 7. Doba laténská. Praha.

Archäologische Untersuchung der Befestigung der Lokalität Hradiště bei Plzeň in den Jahren 2012 und 2013

Der Beitrag stellt die Grundergebnisse von zwei Grabungssaisonen auf dem befestigten Gelände Hradiště bei Plzeň vor. Der durchgeführte Wallschnitt bewies eine lange Entwicklung der Befestigung in mehreren chronologischen Phasen: vom Althügelgräber-Übergangshorizont der Bronzezeit, über die eigentliche Hügelgräber- und Nynice-Kultur, späte Hallstattzeit bis zum frühen Mittelalter. Es wurden auch Spuren menschlicher Anwesenheit in jüngerer Laténezeit erfasst, in dieser Phase jedoch ohne bewiesene Fortifizie-rung. Spuren urzeitlicher Aktivitäten wurden auch im Raum der unmittelbaren nördlichen Nachbarschaft des Geländes gefunden. Eine Übersichtserkundung des nordöstlichen Abschnitts des vorgeschobenen Walls brachte keine konkreten Erkenntnisse zur Erklärung seines Ursprungs.

Deutsch von Klára Studená

43


Pl z e ň 2 0 15, s . 2 5 – 4 3

PhDr. Ladislav Šmejda, Ph.D.Západočeská univerzita v PlzniKatedra archeologieUniverzitní 8CZ 306 14 PlzeňaZápadočeská univerzita v Plzni Výzkumné centrum nových technologiíOdbor mezioborových aktivitUniverzitní 8CZ 306 14 PlzeňaČeská zemědělská univerzita v PrazeKatedra ekologieKamýcká 129CZ 165 00 PRAHAe-mail: [email protected]

PhDr. Josef Hložek, Ph.D.Západočeská univerzita v PlzniKatedra archeologieUniverzitní 8CZ 306 14 Plzeňe- mail: [email protected]

PhDr. Petr Menšík, Ph.D.Západočeská univerzita v PlzniKatedra archeologieUniverzitní 8CZ 306 14 Plzeňe-mail: [email protected]

Mgr. Milan MetličkaZápadočeské muzeum v PlzniOddělení prehistorieZborovská 40, CZ 301 00 Plzeňe-mail: [email protected]

archeologický výzkum opevnění lokality hradiště u plzně v letech 2012 a 2013

Documents