ARCHEOLOGICKÁ SBÍRKAMUZEA HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY A JEJÍ OSUDY

Miloš Hlava

Jen velmi málo muzejních archeologických sbírek má to štěstí, že jejich vývoj je od počátku aždo současnosti naprosto plynulý a není poznamenán vnějšími vlivy či zásahy. Skutečnost bývátotiž obvykle výrazně odlišná – většina sbírek zažila během své existence stěhování a přesunymezi depozitáři, změny v evidenci, slučování či naopak rozdělování, popř. též převádění z jednéinstituce do druhé. To vše se výrazně negativně podepsalo nejen na stavu sbírkových předmětů,ale také na kvalitě uchovávaných informací. Kritická období pro každou sbírku nastávají ob-zvláště při změně jejího správce, kdy vcelku přirozeně dochází k přetržení kontinuity v péči o ni.To je nezřídka provázeno odsunutím ústně, natož písemně nesdělitelných informací do trvaléhozapomnění.

Asi nepřekvapí, že archeologická sbírka Muzea hlavního města Prahy patří k těm méně šťast-ným. V průběhu uplynulých desetiletí zažila prakticky vše, co může muzejní sbírku postihnout.Její osudy jsou přitom do značné míry unikátní, neboť vznikla vlastně dvakrát – původní archeo-logická sbírka Městského musea Pražského, vytvářená prakticky od vzniku muzea, byla na počát-ku dvacátých let minulého století předána Národnímu muzeu jako tzv. depozitum a zřejmě se jižnikdy neměla do městského muzea vrátit. Zhruba o dvacet let později však muzeum získalo(a to nikoliv z vlastní vůle či vlastním přičiněním) „novou“ archeologickou sbírku. V roce 1941bylo totiž k němu připojeno tzv. Jírovo archeologické muzeum na Hanspaulce v podobě novéhoautonomního archeologického oddělení. Nepochybně právě díky existenci archeologického oddě-lení byla původní archeologická sbírka městského muzea navrácena po II. světové válce z Národ-ního muzea nazpět a následně byla spolu s Jírovou sbírkou spojena v jednotný celek. Rozdíly mezipůvodní archeologickou sbírkou Městského musea Pražského a bývalou Jírovou archeologickousbírkou byly a jsou poměrně zásadní. Zatímco původní muzejní archeologická sbírka není z hle-diska kvality shromážděných předmětů či svého rozsahu nikterak mimořádná (byť vzhledemk době svého vzniku je dosud nesmírně cenná), bývalá sbírka Josefa Antonína Jíry je v obou smě-rech nesrovnatelně významnější; kromě toho propůjčuje Jírově sbírce do jisté míry výjimečnépostavení značné množství archivních pramenů, které s ní bezprostředně souvisejí a souhrou okol-ností se dochovaly až do dnešních dnů.

V osudech každé muzejní sbírky se naprosto přirozeně odrážejí osudy příslušného muzea.To samozřejmě platí rovněž o archeologické sbírce Muzea hlavního města Prahy. Pojem archeo-logická muzejní sbírka je přitom v tomto případě minimálně do konce 19. století poněkud zavá-dějící. Z hlediska evidence totiž archeologické nálezy tvořily zprvu integrální součást jednotnésbírky Městského musea Pražského. Obzvláště při líčení okolností vzniku archeologické sbírkya prvních let její existence se proto není možné zcela vyhnout nejen základním faktografickýmúdajům o dějinách celého muzea, ale ani informacím o celé muzejní sbírce.

Zhruba od druhé poloviny čtyřicátých let minulého století byly osudy muzejní archeologickésbírky z větší části podobné osudům Jírovy archeologické sbírky, které byly nedávno velmi podrob-ně představeny (Hlava 2010). I z tohoto důvodu spočívá těžiště následujícího líčení ve staršímobdobí, kdy muzejní a Jírova sbírka spolu neměly vůbec nic společného – koncentruje se tudíž nadobu působení Břetislava Jelínka a okolnosti následného předání muzejní archeologické sbírky

167

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

(1

67

–1

98

)

Národnímu muzeu. Osudy Jírovy sbírky – obzvláště v letech 1941–1945, kdy tvořila praktickysynonymum pro archeologickou sbírku Městského muzea – však není možné zcela pominout,v jejím případě ale uvedeme jen základní fakta.1

Od skromných počátků k pevným základům

Když bylo na podzim 1881 konstituováno dnešní Muzeum hlavního města Prahy, v úvodníchPravidlech stálého komitétu Městského musea pražského, které vyšly tiskem, nepadlo o prehisto-rických nálezech ani slovo (Míka 1983, 59–61 – text Pravidel). Rovněž Provolání, jež vydal komi-tét Městského musea pražského otevřeného dne 12. května 1883 (obr. 1; srv. Míka 1983, 64–66 –text Provolání), v deseti položkách výčtu typů sbírkových předmětů, jež mělo muzeum shromaž-ďovat, archeologii zcela vynechalo. Opomenutí archeologie a prehistorických památek v těchtodokumentech nebylo náhodné. Zjevně totiž odpovídalo původnímu záměru zakladatelů muzea,neboť jeho vznik podnítila snaha zachraňovat mj. v souvislosti s počínajícím stavebním boomemv Praze především historické památky.

Charakter každé sbírky určuje její tvůrce-zakladatel a první správce. V tomto směru mělaarcheologická sbírka pražského městského muzea rozhodně štěstí, neboť v osobě Břetislava Jelínkanalezla nepochybně obětavou, zanícenou a poučenou osobu. Jakkoliv vzhledem k celkovémurozsahu a zaměření muzejní sbírky nestála prehistorická sbírka nikdy v popředí Jelínkova zájmua jeho sbírkotvorných aktivit, rozhodně ji neodsunul stranou. Neustále se snažil rozmnožovat jio nové přírůstky a postupně jí v rámci muzea vydobyl důstojné, byť nikoliv prvořadé postavení.Klíčovou událostí pro muzejní (a tudíž také archeologickou) sbírku bylo proto nesporně Jelínkovoangažování do funkce muzejního kustoda, které začalo nabírat konkrétní obrysy na konci léta 1882.2

Na schůzi muzejního komitétu 24. srpna 1882 „rozpředla se delší debata z strany vyhotoveníinstrukce pro budoucího kustoda a usnešeno na návrh p Dra Bergra, aby tři členové … k příštíschůzi vypracovali návrh instrukce takové, a mimo to oznámeno ostatním členům, že v příštíschůzi o takové instrukci jednáno býti má, aby návrhy své rovněž sobě připravili“.3 Na instrukcíchpro kustoda se začalo vskutku záhy pracovat. 9. září 1882 byla totiž jednatelem muzejního komi-tétu odeslána sada korespondečních lístků jeho členům „stran navrhu instrukce pro kustodamuseum k přiští schuzí“ a zároveň také „listek na p. Jelínka na Smíchově, by přišel do kanceláře“.4

Při následující schůzi muzejního komitétu 4. října 1882 Štěpán Berger „čte a odůvodňuje návrhsvůj instrukce pro kustoda musejního zhotovený, načež po delší debatě usnešeno, aby komissez Drů Nittingra, Bergra a Tomana sestávající vzavši návrh Dra Bergra v úvahu instrukci pro kus-toda vypracovala a v příští schůzi předložila“.5 Hned následující den byl Jelínkovi adresován další

168

Hla

va:

Arc

heo

logic

ká s

bír

ka M

uzea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy a

její

osu

dy

1 Použité zkratky: Archiv NM – Archiv Národního muzea; archiv (OAS) MMP – archiv (Oddělení archeologickýchsbírek) Muzea hlavního města Prahy; LA PNP – literární archiv Památníku národního písemnictví; fond RNM – fondRegistratura Národního muzea; fond SNM – fond Společnost Národního muzea. Pravopisné úpravy dobových textů(obzvláště interpunkce) byly provedeny jen v nezbytných případech.

2 P. Státníková (2003, 14) zachytila první zmínky o Jelínkovi v souvislosti s funkcí muzejního kustoda teprve nakonci listopadu 1882. Ve své studii se totiž opřela především o zápisy ze schůzí muzejního komitétu; další dokumentyz archivu Muzea hlavního města Prahy, jež by (nejen v tomto případě) výrazně upřesnily, popř. poopravily některátvrzení, zůstaly převážně nevyužity.

3 Protokol o sezení komitétu městského musea Pražského dne 24. srpna 1882 v pavillionu v městských sadecho 5. hodině odpolední; archiv MMP, neevidováno.

4 Seznam výdejů a příjmů jednatele stálého komitétu musea městského v Praze od 1. července 1882 do 1. ledna 1883(záznam z 9. září 1882); archiv MMP, čj. III/18/1882.

5 Protokol schůze komitétu městského musea Pražského dne 4. října 1882 na radnici Staroměstské odbývané;archiv MMP, neevidováno.

lístek s výzvou, aby znovu „přišel do kanceláře“.6 Již na příští schůzi komitétu (16. října 1882)byly instrukce pro kustoda také schváleny.7 Dvě uvedená pozvání Jelínka do muzejní kancelářev září a říjnu 1882 naznačují, že příprava instrukcí pro kustoda s ním byla konzultována již odsamého počátku jejich vytváření, což se podle mého soudu projevilo minimálně při formulaci jed-noho z bodů. Podle ustanovení paragrafu 7 totiž „kustos sám oprávněn není, pro sebe podobnýchsbírek, jaké odbory musejní obsahovati mají, zakládat, aniž jednotlivé předměty pro sbírky musejnívhodné pro sebe zakupovati“.8 Jelínek v té době totiž vlastnil rozsáhlou soukromou sbírku, v nížbyly mj. shromážděny také archeologické nálezy, a citovaný bod z instrukcí pro kustoda mu jipoměrně netypicky nezakazoval vlastnit (tj. nemusel ji prodat), pouze ji nesměl nadále rozmnožo-vat, a to ještě jen o nálezy, které by byly potenciálně vhodné pro muzejní sbírku.9 Počátkem února1883 byly instrukce schváleny také městskou radou a na schůzi komitétu v poslední den tohotoměsíce „jednatel [tj. Hugo Toman – pozn. M. H.] činí návrh dopisu p. Břet. Jelínkovi, kterýmž

169

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

Obr. 1: Provolání komitétu Městského museaPražského u příležitosti otevření muzea 12. květ-na 1883. Grafická úprava I. Kyncl.Abb. 1: Proklamation des Komitees des PragerStadtmuseums anläßlich der Museumseröffnungam 12. Mai 1883. Graphik I. Kyncl.

6 Seznam výdejů a příjmů jednatele stálého komitétu musea městského v Praze od 1. července 1882 do 1. ledna 1883(záznam z 5. října 1882); archiv MMP, čj. III/18/1882.

7 Protokol sepsaný při schůzi městského musea Pražského dne 16. října 1882 na radnici Pražské; archiv MMP,neevidováno.

8 Instrukce rady král. hlavního města Prahy pro kustoda městského museu vydaná, 6. února 1883; archiv MMP,čj. IV/6/1883.

9 P. Státníková tento bod interpretovala podle mého soudu nepřesně. Podle ní totiž Jelínek „nesměl mít ani pro sebekupovat vlastní sbírky“ (Státníková 2003, 19, pozn. 61). Možnost vlastnit soukromou sbírku ve stávající podobě je při-tom klíčová pro pochopení okolností občasného převádění/darování/prodeje některých částí Jelínkovy sbírky (včetněarcheologických nálezů) muzeu v pozdějších letech.

jemu úřad kustoda musea městského se uděluje s přiložením opisu instrukce, kterou na známenípřijetí úřadu toho se vlastnoručně podepsanou vrátiti má. Přijato jednohlasně.“10 V březnu 1883se tudíž Jelínek stal kustodem muzea, ovšem oficiálně s platností již od 6. února 1883.11

Již před Jelínkovým jmenováním kustodem se ale v muzeu nacházel zárodek pozdější archeo-logické sbírky. V závěru roku 1881 totiž Antonie Lehmannová, žena obchodníka-galeristy a pří-ležitostného sběratele Mikuláše Lehmanna, nabídla muzejnímu komitétu „sbírku starožitnostívykopaných při skopávání hradeb a u Rudolfína, sestávajících hlavně ze zbytků keramickýchi kovových“.12 Členové muzejního komitétu tento dar s povděkem přijali a již na počátku ledna1882 Miroslav Tyrš, konzervátor komitétu a jeden z iniciátorů založení muzea, sděloval, že„archeologickou sbírku paní Lehmannové, museu darovanou, již u sebe chová“.13 Do muzejníchsbírek ji ale odevzdal teprve v březnu 1882; celý soubor se skládal „z 23 partií na tabulkáchpřipevněných, pak bedny se starými kachlemi a jedné staré polnice“.14 Sbírky muzea byly v tédobě uloženy provizorně na několika místech, neboť budovu bývalého kavárenského pavilonuv sadech Na Poříčí muzeum získalo až v polovině roku 1882 (Státníková 2003, 13–14). Podleúdajů nejstaršího sbírkového inventáře muzea z roku 1883 tvořilo sbírku Antonie Lehmannovécelkem 958 předmětů. Ne všechny lze dnes v muzejní sbírce identifikovat; převážně se jednaloo středověké, popř. novověké keramické a kovové předměty, nacházela se ale mezi nimi např.také dvě „avarská“ nákončí opasku (obr. 2; srv. např. Novotný 1946, 44–45, obr. 1).

Základ jakékoliv evidence muzejní sbírky a nepostradatelnou pomůcku při práci s ní předsta-vuje sbírkový inventář, tj. soupis sbírkových předmětů s příslušnými evidenčními čísly. V přípa-dě Městského musea Pražského jsou jeho počátky poměrně kuriózní, neboť jen zčásti vyplývalyz vnitřní potřeby kustoda a činovníků komitétu-kuratoria uchovat si o jednotlivých sbírkovýchpředmětech patřičný přehled. Štěpán Berger, jeden ze zakladatelů muzea a již v té době majitelvěhlasné soukromé sbírky, už v listopadu 1881 na jedné z prvních schůzí muzejního komitétu„dotazuje se ze strany inventáře sbírek musejních. – Usnešeno, že konservator [tj. Miroslav Tyrš –pozn. M. H.] se postará, aby svého času inventář založen byl.“15 Déle než rok se ale nic nedělo.V lednu 1883 proto Berger navrhl, „aby seznam předmětův, které museum bude míti k dispozici,zdělán byl. Usnešeno, že se tak stane, až sbírky do místností pavilionu snešený budou.“16 Dopo-sud interní záležitost se ale záhy stala předmětem sporů s městskými úředníky. V březnu 1883(tj. ještě před otevřením muzea pro veřejnost) byl z popudu městské účtárny vznesen prezidiemměstské rady požadavek, „aby o věcech pro museum zakoupených anebo jemu darovaných vedlse od slavného komitétu inventář zvláštní, v němž by cena věci se neudávala, nýbrž toliko účetní

170

Hla

va:

Arc

heo

logic

ká s

bír

ka M

uzea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy a

její

osu

dy

10 Protokol sepsaný dne 28. února 1883 v schůzi komitétu městského Pražského musea v Praze na radnici odbývané;archiv MMP, neevidováno.

11 Instrukce rady král. hlavního města Prahy pro kustoda městského museu vydaná, 6. února 1883; archiv MMP,čj. IV/6/1883. Jeden z paragrafů Jelínkem podepsaných instrukcí zněl: „Instrukce tato platí na rok ode dne dekretukustodovi vystaveného počítaje, a může později radou městskou kdykoliv na návrh komitétu změněna býti.“ Pracovnísmlouvu tedy Jelínek obdržel prozatím na jeden rok.

12 Protokoll sepsaný o schůzi komitétu Pražského městského musea dne 21. prosince 1881; archiv MMP, neevi-dováno. Mikuláš Lehmann se bez vlastního aktivního přičinění podílel na vzniku muzea – snaha získat obrazy JosefaMánesa, prezentované na výstavě v Lehmannově galerii, natrvalo do vlastnictví Prahy stála totiž vlastně u počátkůmuzea (srv. např. Státníková 2003, 16–17; Míka 1983, 10). Snad tedy přátelské (ovšem obchodní) vztahy byly důvodem,proč Antonie Lehmannová darovala muzeu na přelomu let 1881 a 1882 také soubor nálezů z pražských výkopů.

13 Protokoll schůze komitétu městského musea Pražského dne 11. ledna 1882; archiv MMP, neevidováno.14 Protokoll schůze komitétu musea města Pražského odbývané dne 29. března 1882 o 5. hod. odpolední; archiv

MMP, neevidováno.15 Protokoll v schůzi komitétu městského musea Pražského dne 30. listopadu 1881; archiv MMP, neevidováno.16 Protokol schůze stálého komitétu městského musea Pražského dne 24. ledna 1883 odbývané; archiv MMP,

neevidováno.

doklady se uváděly, a aby inventář ten předkládal se účtárně městské prostřednictvím praesidia“.Příčina této žádosti byla ryze prozaická. Ne zcela standardní cestou bylo totiž muzejnímu komi-tétu přímo z obecních prostředků vyplaceno 72 zlatých za odlitky modelů. To se setkalo s nevolíúředníků městské účtárny, kteří požadovali, aby tato suma byla pokryta výhradně z dotace poskyt-nuté muzeu.17 V den otevření muzea pro veřejnost (12. května 1883) zjevně žádný sbírkový inven-tář neexistoval. V nejbližší schůzi muzejního komitétu totiž jednatel Hugo Toman oznámil, „žemluvil s ředitelem pojišťovny Pražské z strany pojištění sbírek, že však k tomu zapotřebí jest, abybyl sdělán inventář sbírek a v něm jednotlivé věci zapsány a jejich cena i jednotlivě udána byla“.Hned vzápětí „na návrh jednatelův bylo usnešeno, aby kustos požádán byl k příští schůzi předlo-žiti inventář sbírek musejních prozatím jen ve spůsobu jako journal věcí koupených, darovaných,neb zapůjčených a potud, pokud bude do doby té sestaven“. Schůze se zúčastnil také „praesidiál-ní sekretář pan Dor Malý, jenž podal některá vysvětlení a s nímž se tudíž komitét domluvil, abyz podávání půlletních účtů v přípisu slav. měst. rady ze dne 27. března 1883 čís. 276 sešlo, avšakpředkládání žádaného inventáře slavné městské radě se konalo“.18

V závěru roku 1883 prezidium městské rady prostřednictvím starosty města muzejním činov-níkům připomnělo, „aby účty slav. komitétu skládaly se ročně zároveň s inventářem“.19 To se takéskutečně stalo – městské účtárně byl předložen inventář (obr. 3; srv. Státníková 2003, obr. 8)i s účetními doklady, které ovšem nebyly provázány s jednotlivými položkami v inventáři. Patrněi z tohoto důvodu trvalo ověření správnosti předložených dokumentů déle než dva roky a nakonecna jaře 1886 městská účtárna muzeum poněkud nespokojeně požádala, „aby sdělány byly obšírnéinventáře souhlasící s jednotlivými položkami zakoupených předmětů v účtech jmenovaných“.20

Podle představ úředníků městské účtárny měl být navíc inventář pořizován každý rok vždy znovuzcela od počátku. Údaje z předchozích let měly být tudíž přepsány a poté doplněny o nové akvi-zice. Úřední představy a zájmy se ale nutně střetly s reálnou praxí v muzeu.

Nejstarší dochovaný inventář muzejních sbírek, který pochází z roku 1883 (obr. 3), vznikl tudížnakonec v důsledku vnějších tlaků ze dvou různých stran.21 To se možná odrazilo v následnýchperipetiích, jež se odehrály kolem definitivní podoby evidence muzejní sbírky. Je totiž docelapřekvapivé, že ještě několik let existovalo v tomto směru provizorium – v archivních pramenechnelze v podstatě sledovat jakoukoliv seriózní snahu ze strany muzejního kustoda a členů komitétututo záležitost definitivně vyřešit. Za rok 1884 nebyl městské radě (a tudíž ani městské účtárně)žádný inventář předložen, muzeum poskytlo další inventář ke kontrole teprve na konci roku 1885.22

Ta trvala opět poměrně dlouho – teprve v polovině února 1887 byla muzejnímu kuratoriu s pedant-skou úřední pečlivostí vytknuta celá řada nesrovnalostí v záznamech a dokumentech, které zabralypět stran. O způsobu vedení sbírkové evidence výmluvně vypovídal především úvod obsáhlého

171

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

17 Dopis Praesidia městské rady kr. hlav. města Prahy stálému komitétu městského musea, 27. března 1883; archivMMP, čj. IV/9/1883.

18 Protokol o schůzi stálého komitétu městského musea Pražského dne 19. května 1883; archiv MMP, neevidováno.19 Dopis Praesidia městské rady kr. hlav. města Prahy stálému komitétu městského musea, 14. listopadu 1883; archiv

MMP, čj. IV/44/1883.20 Protokol o zasedání komitétu městského musea ze dne 12. května 1886 v primátorské síni na radnici; archiv

MMP, neevidováno.21 Nepřesné je tudíž podle mého soudu tvrzení, že vznik nejstaršího muzejního inventáře bezprostředně souvisel

pouze se snahou pojistit sbírky (Státníková 2003, 15).22 V archivních materiálech muzejní provenience je tento inventář dochován minimálně ve dvou totožných exem-

plářích. Původně zřejmě existoval originál a dva opisy, neboť oba „opisy seznamů věcí v Pražském museu městskémuložených“ zhotovil Josef Holárek, který také dostal za vykonanou práci v závěru roku 1885 zaplaceno – obdržel 1 zlatýa 30 krejcarů (srv. stvrzenka č. 53 k účtům za rok 1885, 23. prosince 1885; archiv MMP, neevidováno). Pořídil také„dvojí opis seznamu předmětův, jež museu pořádky [tj. cechy – pozn. M. H.] pražskými propůjčeny byly“, a to za 1 zlatýa 50 krejcarů (srv. stvrzenka č. 54 k účtům za rok 1885, 31. prosince 1885; archiv MMP, neevidováno).

pátého bodu: „Jelikož nebyl dosud předložen inventář za rok 1884, jak žádáno dekretem ze 7. dubna1886 č. praes. 302, použila účtárna za základ inventáře za rok 1883, při čemž však není patrno,zdaž přenešeny byly do inventáře za rok 1885 věci, následujícími položkami v inventáři 1883označené: čís. pol. 220–222, 223–229, 230–239, čís. pol: 502–514, 597–606, 607–615, 616–638,639–644, 645 a 646, 647–651, 652–656 … Pod řečenými položkami uvedeny jsou v inventáři zarok 1885 věci zcela rozdílné, aniž by tam odpad původních zapsaných věcí, neb příčina změny tébyly vyznačeny. Mělo by tudíž za příčinou dalšího, přehledného účtování k tomu býti přihlíženo,aby napříště … inventář musejní vykazoval veškeré věci inventární v tomtéž pořádku, s těmito číslyběž. a s nezměněným popisem, jako inventář za rok právě předcházející“.23

Více než dva a půl roku od otevření muzea veřejnosti tudíž stále neexistoval definitivní inven-tář sbírek, ale pouze jakýsi neustále upravovaný a doplňovaný provizorní seznam. Jelínek ovšemdokázal v tomto případě učinit z nouze ctnost. Když někdy v druhé polovině roku 1887 s pomo-cí činovníků muzejního komitétu písemně formuloval svoji představu o svém dalším působenív muzeu,24 navrhoval kromě trvalé pracovní smlouvy a zvýšení platu na 1 200 zlatých ročně(oproti dosavadním 400 zlatým), aby „řádný podrobný inventář, jaký v každém museu nevyhnu-telně nuten jest, jako i založení potřebných odborných katalogův provedl a nadále vésti mohl, co

172

Hla

va:

Arc

heo

logic

ká s

bír

ka M

uzea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy a

její

osu

dy

23 Dopis Praesidia městské rady kr. hlav. města Prahy J. Vlčkovi, 15. února 1887; archiv MMP, neevidováno.24 Připomeňme, že podle původní smlouvy byl Jelínek zaměstnán pouze na jeden rok.

Obr. 2: Dvě „avarská“ nákon-čí opasku – patrně nejstaršíarcheologické akvizice muzej-ních sbírek. Foto I. Kyncl.Abb. 2: Zwei „awarische“ Rie-menzungen – wahrscheinlichdie ältesten archäologischenErwerbungen in der Museums-sammlung. Foto I. Kyncl.

za nynější renumerace požadovati nelze“.25 Městská rada Jelínkovi vskutku plat zvýšila (ovšempouze na 800 zlatých ročně), avšak neopomenula podotknout, že „s tímto zvýšením platu spojenajest povinost shotoviti v době nejbližší inventář takový, jaký účtárna k úřednímu používání nutněpotřebuje“.26 Teprve někdy v průběhu roku 1888 byl tudíž založen definitivní sbírkový inventář,

173

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

Obr. 3: Dvě strany nejstaršího sbírkového inventáře z roku 1883 (archiv MMP, neevidováno). Grafická úpravaI. Kyncl.Abb. 3: Zwei Seiten des ältesten Sammlungsinventars aus dem Jahre 1883 (Archiv des MMP, ohne Akt.-Nr.).Graphik I. Kyncl.

25 Koncept dopisu komitétu Městského musea Pražského městské radě, nedatováno; archiv MMP, čj. IX/37/1888.Dokument je sice evidován mezi archiváliemi z roku 1888, ovšem z kontextu událostí vyplývá, že pochází z předcho-zího roku.

26 Protokol o zasedání st. komitetu městsk. musea dne 23. prosince 1887; archiv MMP, čj. VIII/33/1887. VýšeJelínkova platu a jeho postavení v muzeu se staly v následujících letech opakovaně předmětem různých návrhů.Od 1. ledna 1893 byl Jelínkovi zvýšen plat na 1 200 zlatých (dopisy Rady královského hlavního města Prahy stálémukomitétu městského musea, 13. prosince 1892, 30. prosince 1892; archiv MMP, čj. XIII/71/1892, XIII/73/1892), 20. září1895 byla s Jelínkem uzavřena smlouva, „kterou tento jmenován byl kustodem městského musea na dobu neurčitou s roč-ním honorářem 1200 zl a pětiletými přídavky po 200 zl.“ (Platební rozkaz, 26. září 1895; archiv MMP, čj. XVI/61/1895).V závěru roku 1895 udělil Sbor obecních starších královského hlavního města Prahy Jelínkovi „v uznání zásluh, ježzískal si vzornou správou a vedením tohoto ústavu, ve schůzi dne 28. prosince 1895 titul řiditele měst. musea Pražského“.Titul byl zjevně pouze čestný, neboť starosta Prahy nezapomněl poznamenat, že „se tím ničeho nemění na smlouvě slu-žební s panem Břetislavem Jelínkem dne 20. září 1895 uzavřené“ (dopis starosty Prahy stálému komitétu měst. musea,30. prosince 1895; archiv MMP, čj. XVI/95a/1895).

který byl od té doby veden trvale. Ovšem až na schůzi muzejního komitétu počátkem dubna 1889Jelínek předložil „inventář, který dospěl k číslu 500“.27 Na následující schůzi v polovině květnatéhož roku však již mohl sdělit, „že je inventář cele opsaný a že možno tudy ihned potřebné opisyjeho pro Radu Městskou i pro asekuraci pojednati“.28

Tím ovšem spory ohledně inventáře neskončily. Výtky městské účtárny k předkládaným doku-mentům totiž i nadále zůstaly jakýmsi evergreenem a průvodním jevem muzejní činnosti. Defini-tivně byla tato záležitost vyřešena teprve v roce 1894 (!), předcházel tomu ale ostrý střet. Na počát-ku srpna 1893 totiž městská účtárna oznámila městské radě, že inventář předkládaný činovníkyměstského muzea („vlastně pouhý seznam věcí v museu“) není možné „po způsobu účetním zkou-šeti“. Následoval obsáhlý výčet nedostatků, které byly činovníkům muzea písemně sděleny náměst-kem starosty Prahy. Z nich zaujme obzvláště konstatování, „že byly věci musejní z prvopočátkuvedeny pouze v jakýchsi prozatímních záznamkách, které se během let tak různě změnily, že nynějšístav nově založeného inventáře nelze s původními záznamkami v souhlas uvésti“. Účtárně takévadilo, „že nejsou velmi zhusta věci koupené ihned zapisovány do inventáře, takže účty z věcí kou-pených nemohou souhlasiti s inventářem“. Proto městská účtárna navrhla, „aby byla revise téhožsproštěna, eventuelně, aby bylo alespoň od revise starých ročníků až incl. r. 1892 upuštěno. Radaměstská schválila tento návrh městské účtárny, usnesší se ve schůzi dne 11. srpna 1893, aby upuš-těno bylo vůbec od revise ročníků až do roku 1892 incl. a dále pak aby městská účtárna sama spo-lečně s ctěným stálým komitétem městského musea sestavila inventář městského musea pro kustodatéhož ústavu.“29 Zřejmě následovala Jelínkova poněkud podrážděná reakce, neboť návrh účtárnypovažoval za zásah do svých kompetencí: „Účtárně zůstává volno dotazy dodatečné učiniti, poně-vadž nelze vždy předměty hned inventovati, an prvé restaurovány, sestaveny, doplněny atd. býti musí,jako n. p. vykopaniny, zlomky a p. Městská rada žádala na komitétu, aby kustos založil musejníinventář pro museum, nikoli ale pro účtárnu, která teprvé po 11.letém trvání musea s námitkamipřišla. Inventář je sepsaný pro museum věcně, nikoliv ale pro účtárnu ani pro asekuraci, kteréžtoúřady oboje každý jinaký inventář si žádá. Konečně kustos udělal, co se na něm žádalo pro museum,o něčem jiném nebylo nikdy řeči, a kustos také s účtárnou nikdy nic společného neměl.“30

Horké hlavy ale záhy vychladly. V polovině ledna 1894 proběhla v prostorách městskéhomuzea porada „za příčinou urovnání otázky inventování a revidování sbírek muzejních“, a to zapřítomnosti členů komitétu, kustoda Jelínka a zástupce městské účtárny. Ve výsledném protokolubyl z pěti zaznamenaných bodů nejdůležitější patrně ten čtvrtý: „Že jiných inventářů, než těch,které se při museu vedou, třeba není, an tyto inventáře účelu musejnímu úplně vyhovují a vedeníjich dle zásad vědeckých komitétu jedině přísluší.“31 Společná dohoda byla v červnu 1894 zaslánaměstské radě a z dochovaného konceptu zaujme především fakt, že výše citovaný čtvrtý bod se nynídostal na první místo.32 Městská rada na konci června předložený návrh schválila – představitelémuzea tudíž po více než deseti letech nakonec prosadili vše, o co usilovali. Revize účtů měla být

174

Hla

va:

Arc

heo

logic

ká s

bír

ka M

uzea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy a

její

osu

dy

27 Protokol o zasedání komitétu dne 4. dubna 1889; archiv MMP, čj. X/17a/1889.28 Protokol schůze komitetu Městského musea ze dne 18. května 1889; archiv MMP, čj. X/22/1889. Vnitřní analý-

zou dochovaných evidenčních pomůcek dospěla P. Státníková k závěru, že sbírkový inventář vznikl „nejspíše v druhépolovině 80. let 19. století, nejspíše někdy v roce nebo před rokem 1888“ (Státníková 2003, 20 – pozn. 65). Citovanéarchivní prameny podle mého soudu jednoznačně ukazují na rok 1888 jako klíčové datum pro vznik inventáře.

29 Dopis Rady král. hlav. města Prahy stálému komitétu Městského musea Pražského, 11. srpna 1893; archiv MMP,čj. XV/52/1893.

30 Koncept dopisu B. Jelínka městské radě, nedatováno (podtrženo v originále); archiv MMP, neevidováno (složka1894). Z muzejních pramenů nevyplývá, zda byl Jelínkův dopis v této podobě vskutku odeslán.

31 Protokol sepsaný v místnostech městského musea o poradě za příčinou urovnání otázky inventování a revidovánísbírek musejních, 15. ledna 1894; archiv MMP, čj. XV/3/1894.

32 Koncept dopisu Městského musea Pražského městské radě, 14. června 1894; archiv MMP, čj. XV/41/1894.

nadále městskou účtárnou prováděna, měla se však odehrávat v prostorách muzea a vztahovat se„jen na věci koupené, jichž existence z ročního účtu peněžního je patrna, a odpadá tudíž revisepředmětů darovaných“.33

Archeologická sbírka byla během Jelínkova působení v muzeu budována a doplňována různý-mi způsoby. Jelínek již od počátku osmdesátých let 19. století (tj. ještě před svým příchodem domuzea) prováděl v Praze a jejím okolí drobné záchranné výzkumy a nálezy zprvu končily v jehosoukromé sbírce; po roce 1883 (tj. poté co se stal kustodem muzea) však již předával praktickyvšechny nálezy, které takto získal, do muzejní sbírky. Od roku 1892 byl navíc konzervátorem I.(prehistorické) sekce vídeňské C. k. Centrální komise pro výzkum a zachování uměleckýcha historických památek, a to pro Prahu a okresy hořovický, příbramský, smíchovský a roudnický.Své archeologické působení i z tohoto důvodu neomezoval pouze na Prahu, naopak příležitostněpůsobil i v některých jiných českých regionech. Díky tomu se součástí archeologické sbírky stalytaké nálezy z řady mimopražských lokalit – např. z výzkumů na Lounsku (Smolnice, Veltěž aj. –Jelínek 1893a; týž 1893b, [57]–[58]; týž 1894b, [26]–[27]), které prováděl většinou ve spoluprácis Antonínem Wiehlem (v té době členem muzejního komitétu-kuratoria). Co do množství předsta-vovaly nálezy z terénních výzkumů patrně největší objem přírůstků archeologické sbírky.

Další příležitost k rozmnožování muzejní archeologické sbírky představovaly nákupy od růz-ných osob, popř. dary. O mechanismu získávání předmětů těmito způsoby bohužel nevíme takřkanic, neboť jedinými prameny zůstávají prakticky pouze záznamy v evidenčních pomůckách, prů-vodní dopisy dárců či prodávajících, popř. stvrzenky a účetní doklady za zakoupené předměty.Jelínek mohl v těchto případech jednat aktivně, tj. iniciativně vyhledávat vhodné dárce, nebo jenpasivně přijímat donesené předměty (obr. 4).

Při terénních aktivitách a získávání nálezů pro muzeum docházelo občas vcelku přirozeně kestřetům – např. na přelomu let 1911 a 1912 s Eduardem Štorchem. Na konci ledna 1912 adreso-val F. X. Harlas, Jelínkův muzejní spolupracovník a nástupce (tehdy již ve funkci místoředitele),Štorchovi dopis, v němž uvedl: „Řiditelství městského musea zjistilo ze zpráv magistrátních úřadů,že nálezy u obecních pozemků na Maninách, jakož i jinde v obvodu pražském se vyskytnuvší bylyVámi, velectěný pane, uschovány. Řiditelství musea stěžovalo si u Rady Kr. hl. m. Prahy na to, ženebývá o takových nálezech v čas zpraveno a že předměty (pravěké nádoby a pod.) do soukromé-ho majetku se dostávají. Dovoluji si Vás o tom zpraviti a požádati Vás, byste sobě neobtěžovalnádobu v těchto dnech na Maninách nalezenou do sbírek městského musea odevzdati.“34 Násle-dovala Štorchova zdvořilá odpověď: „Obdržel jsem Váš dopis, ve kterém mne žádáte, abych ode-vzdal Vám nádobu nalezenou na Maninách. Vidím z toho, že ráčíte být chybně zpraven o této věci,jelikož žádné nádoby z Manin nemám. Prohlížel jsem sice v městském stavebním úřadě toho časunalezené vykopávky a viděl jsem tu i jednu velikou nádobu, téměř úplně zachovalou. Řekl jsemhned, aby byla odevzdána městskému museu, což se snad již také stalo. Mimo tuto nádobu byl tuv koši rozbitý vršek větší ,knovízské‘ nádoby z Manin i s obsahem hlíny. Tento nález ležel několikdní na dešti, byl zcela rozmočen, takže střepy byly rozdrobeny. Sebral jsem tyto kousky, a poněvadžVy byste jich vůbec ani nepřijali jakožto bezcenné, chtěl jsem se pokusit pečlivou konservací o to,zdali snad přece aspoň část nádoby by se mohla slepiti. Pracoval jsem pak na tom po několik dnía ukázalo se, že střepy pocházejí ze dvou knovízských nádob, už původně rozbitých, a to tak, žez jedné bylo zachováno kus vršku, ze druhé nádoby kus spodku. Ale střepy ty netvoří ani 1⁄4 celénádoby! Nelze tedy mluvit o ,nádobě‘, nýbrž pouze o knovízských střepech. Jedněm chybí spodek,

175

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

33 Dopis Rady král. hlav. města Prahy komitétu Městského musea Pražského, 28. června 1894; archiv MMP,čj. XV/44/1894.

34 Dopis F. X. Harlase E. Štorchovi, 24. ledna 1912; LA PNP – fond Eduard Štorch, inv. č. 890.

druhým celá hořejší polovina. Záleží-li Vám na těchto střepech, ochotně Vám je vydám, neboť jsemje doposud nevyhodil – a přidám Vám, kdyby Vám bylo vhod, několik set podobných střepů z jinýchmých nálezů. Bylo by mi milé, kdybyste ráčil sám přijíti prohlédnouti si mé archeologické sbírky,které vznikly veskrze z vlastních výkopů v Praze a okolí. Pan ředitel Jelínek mé sbírky již viděl.Buďte ujištěn, že mne ani nenapadlo přebírati městskému museu nějaké nálezy, a zmíněné střepyjsem vzal k sobě jen proto, že jsou to nejobyčejnější naše předhistorické střepy vůbec, jakých na stana výstavišti, v Král. Oboře a všude jinde se vyskytuje a jež do sbírek nepřijímáte.“35 Není jasné,jak celá záležitost skončila. Z holešovických Manin se totiž v muzejní sbírce nenachází vůbecnic, ovšem ve Štorchově původním katalogu archeologické sbírky je u jedné z položek nálezůz ledna 1912 („rozbité nádoby veliké“ č. 887) uvedeno, že byly „odevzdány pražskému museu“.36

Podstatnější zato byly občasné spory s tehdejším Museem království Českého (dnešním Národ-ním muzeem). Např. v roce 1903 došlo ke konfliktu kvůli výkopům na Vyšehradě.37 Jiný případse odehrál v roce 1905, kdy byly při úpravách vltavského nábřeží v Podskalí nalezeny dvě želez-né sekerky tauzované mosazí. Předměty získalo městské muzeum, ovšem Museum královstvíČeského se pokusilo získat je do své expozice. Předseda-prezident muzejního Archeologickéhosboru Josef Hlávka a jeho jednatel Josef Ladislav Píč proto oslovili nejvyšší představitele Prahys návrhem, „aby slavné praesidium královského hlavního města Prahy, vzhledem k tomu, že jednáse o předměty praehistorické a k poznání naší doby knížecí důležité, ráčilo rozhodnouti, aby oběsekyrky jako majetek královského hlavního města Prahy (což by na etiketě bylo vyznačeno) vysta-veny byly v příslušném oddělení sbírky Musea království Českého, a Archaeologický Sbor se zava-zuje, že na své útraty dá v laboratoři Centrálního musea Germánského v Mohuči zhotoviti sádro-vé fascimile, jež by eventuelně ve sbírkách městského musea, kde z téže doby větší sbírky nestává,vystaveno býti mohlo.“38 Pražští hodnostáři se obrátili na Jelínka se žádostí, aby se k celé záleži-tosti vyjádřil. Jeho stanovisko bylo jednoznačné: „Z výkopů a nálezů Pražských, které za 23 rokymuseu městskému se dostaly, jsou tyto 2 sekyrky vedle hliněného zlomku aquamanile z XIII. sto-letí teprve druhý a třetí předměty, které zajímavostí vynikají. Z těchto důvodů pokládati sluší tytosekyrky za vzácný doplněk sbírek musejních, jehož vyloučením z těchto sbírek museu by bylo ublí-ženo. Mimo to sluší připomenouti, že předměty v Praze nalezené aneb ku Praze se vztahujícímuseum se značným nákladem kupuje a zřídka kdy jen něco významnějšího zdarma nebo daremdostane. Ostatně oba tyto předměty zůstanou v museu všem navštěvovatelům a zkoumatelůmpřístupny a po případě lze také pro jiná musea odlitky a reprodukce dle nich zhotoviti.“39

Kromě terénních výzkumů a nákupů, popř. darů od různých osob představovala jistý zdrojnových přírůstků muzejní sbírky také Jelínkova soukromá archeologická sbírka. Jelínek ji budo-val zhruba od přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století. Když na počátku roku 1883

176

Hla

va:

Arc

heo

logic

ká s

bír

ka M

uzea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy a

její

osu

dy

35 Dopis E. Štorcha F. X. Harlasovi, 28. ledna 1912; archiv MMP, čj. XXXIII/13/1912.36 Sbírka starožitností Ed. Štorcha – poznámka u záznamu 888; LA PNP – fond Eduard Štorch, inv. č. 5559.

Štorchova sbírka byla v roce 1925 prodána Národnímu muzeu, z holešovických nálezů z ledna 1912 (tzv. hrob č. I) jsouv něm uloženy dvě nádoby s původním Štorchovým číslem 886 (nyní inv. č. H1-26698, H1-26699) a kamenná sekerkas původním Štorchovým číslem 885 (nyní inv. č. H1-28625). Zmíněné „rozbité nádoby veliké“ (původní Štrochovočíslo 887) zřejmě nebyly vůbec předány. Od března 1912 až do roku 1915 získal Štorch z tohoto naleziště předmětyz dalších čtrnácti hrobů (srv. Štorch 1921, 125–132, obr. 50–53, 54:1; Hrala 1973, 31–34, tab. XII–XIV, XV:1).

37 Dokumenty k této „aféře“ jsou uloženy v archivu MMP, čj. XXIV/41/1903, XXIV/42/1903, XXV/2/1904,XXV/7/1904 a v Archivu NM – fond RNM, karton 60, čj. 1668/1903, 1717/1903, 1725/1903, 1748/1903, 1767/1903,1791/1903.

38 Dopis Archaeologického sboru Musea království Českého (J. Hlávka, J. L. Píč) praesidiu rady král. hlavníhoměsta Prahy, 11. prosince 1905; archiv MMP, neevidováno.

39 Vyjádření B. Jelínka k dopisu Archaeologického sboru Musea království Českého (J. Hlávka, J. L. Píč) praesi-diu rady král. hlavního města Prahy, 27. prosince 1905; archiv MMP, neevidováno. Obě sekerky jsou uloženy v Muzeuhlavního města Prahy, inv. č. H 15096, H 15097 (srv. Píč 1904–05; Novotný 1956, 335–336, obr. 1–2).

přijal místo kustoda v městském muzeu, podle výše uvedených pravidel, které pomáhal vytvářet,ji nesměl nadále rozmnožovat, ovšem pouze o předměty, jež se nehodily do muzejní sbírky.Takto stanovená podmínka ale umožňovala poměrně pružný výklad a Jelínek toho také zřejměobčas využíval. Ve své soukromé sbírce měl totiž např. laténský bronzový nákrčník z Poříčan(Píč 1891, 28), který byl nalezen v roce 1884 (Jelínek 1894a, 70), tj. již v době, kdy pracovalv muzeu. V roce 1886 (nebo později) koupil dva bronzové srpy a slitek bronzoviny z depotunalezeného na jaře téhož roku na Plešivci (Jelínek 1896, 216, Fig. 441–442). A v roce 1886 kopalv Heroldově cihelně ve Stodůlkách, přičemž při zmínce o této lokalitě o čtyři roky později uvedl,že nálezy se nacházejí v jeho soukromé sbírce (Jelínek 1890, 136, Anm. 5); o pouhý rok pozdějivšak již byly uloženy v muzeu (Jelínek 1891, 36). Zaznamenejme však, že tři uvedené případyjsou (alespoň podle publikovaných údajů) zřejmě dosti výjimečné; u nálezů ze stodůleckých hro-bů ostatně nelze podle mého soudu vyloučit, že se Jelínek při první zmínce o nich prostě spletl.Pravidla pro kustoda mu každopádně nezakazovala stávající sbírku vlastnit – Jelínek se s ní ostat-ně ani během svého působení v muzeu nikterak netajil a veřejně ji prezentoval, což ukazuje např.katalog tzv. Retrospektivní výstavy z roku 1891. Na ní tehdy vystavoval prehistorické nálezy

177

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

Obr. 4: Průvodní dopis k jedno-mu z prvních pravěkých nále-zů získaných pro archeologic-kou sbírku – bronzové jehliciz Lžovic u Týnce nad Labem(archiv MMP, čj. VIII/19/1887).Grafická úprava I. Kyncl.Abb. 4: Begleitbrief eines derersten vorgeschichtlichen Fun-de, die für die archäologischeSammlung erworben wurden –eine Bronzenadel von Lžovicebei Týnec nad Labem (Archivdes MMP, Akt.-Nr. VIII/19/1887).Graphik I. Kyncl.

ze své vlastní sbírky (Píč 1891, 17, 21, 28), zároveň ale (ve výrazně menší míře) zde byly zastou-peny také nálezy uložené v pražském městském muzeu (srv. Píč 1891, 17).40 Pokud lze usuzovatz publikovaných údajů, s výjimkou již zmíněného laténského nákrčníku z Poříčan pocházelyostatní vystavené předměty z Jelínkovy sbírky vskutku z doby před jeho příchodem do muzea.Ostatně i v následujících letech nálezy ze své sbírky opakovaně zveřejňoval (např. Jelínek 1894a,71, Fig. 50–51; týž 1896, 215–217, Fig. 437–440, 443 aj.). Ještě na Národopisné výstavě česko-slovanské v roce 1895 z ní prezentoval depoty bronzových předmětů z Plešivce a Čížkovic(Niederle 1895, 192). Jelínek ovšem prokazatelně některé nálezy ze své soukromé sbírky muzeupostupně daroval či prodával. To prokazují údaje v odborné literatuře – Jelínek totiž při publiko-vání nálezů zpravidla uváděl místo jejich současného uložení, a proto u řady předmětů bezpečněvíme, že v době jejich zveřejnění byly součástí Jelínkovy soukromé sbírky. Pokud se pozdějiobjevují v literatuře s údajem o uložení ve sbírce městského muzea (popř. jsou zaznamenányv muzejních evidenčních pomůckách), je zřejmé, že se staly oficiální součástí muzejní sbírky.Namátkou u nálezů z hrobů prokopaných v roce 1882 (tj. před Jelínkovým nástupem do muzea)na rozhraní Hodkoviček a Braníku Jelínek ještě v roce 1890 uvedl, že jsou uloženy v jeho sbírce(Jelínek 1890, 136, Anm. 5), v závěru svého působení v muzeu však poznamenal, že se nacházejí„ve sbírkách musejních“ (Jelínek 1912, 13, pozn. 18). Počet takovýchto případů je ale ve skuteč-nosti poměrně malý.

Jelínek využíval vlastní archeologickou sbírku ve prospěch městského muzea ještě jinýmzpůsobem – některé nálezy totiž nabízel jako protihodnotu za předměty z jiných muzeí či soukro-mých sbírek, jež získával pro městské muzeum. To lze velmi dobře dokumentovat na příkladu„obchodu“ s muzeem v Klatovech, jenž se odehrál na přelomu let 1887 a 1888. Komitét praž-ského muzea navrhl 9. října 1887 muzeu v Klatovech spolupráci při výměně nepotřebných sbír-kových předmětů. Klatovské muzeum návrh „vstoupiti s měst. museem Pražským ve vzájemnéspojení, tak, že by obě musea zbytečné předměty aneb duplikáty sobě vyměňovala“, na konci lis-topadu 1887 přijalo a v dopise pražskému muzeu uvedlo seznam devíti předmětů, které nabídlok výměně.41 Jelínek jako protihodnotu zaslal do Klatov sedmnáct mincí, jedenáct bronzovýchpředmětů a osm kostí, evidentně ze své vlastní sbírky (obr. 5). Klatovské muzeum na počátkudubna 1888 odpovědělo, že zaslané předměty „řádně nás došly. S výměnou jsme úplně spokojenii děkujeme, že slavný komitét ráčil na přáni naše v příčině této příslušný zřetel vzíti. Dva pálstavy,3 brakt. Otty branib. a 5 kusů denárků zasíláme současně s tímto zpět.“42 Artefakty, které si kla-tovské muzeum ponechalo, si Jelínek následně nechal od pražského muzea zaplatit – 1. května1888 za ně obdržel 18 zlatých a 77 krejcarů.43 Další osud těchto předmětů v klatovském muzeuje nejasný. V Jelínkově seznamu není u žádného z nich uvedena lokalita, což znesnadňuje jejich

178

Hla

va:

Arc

heo

logic

ká s

bír

ka M

uzea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy a

její

osu

dy

40 Výtisk katalogu Retrospektivní výstavy, který je uložen v knihovně Muzea hlavního města Prahy, ostatně obsa-huje pozoruhodné Jelínkovy vepsané poznámky – např. název Katalog Retrospektivní výstavy. (Skupina XXV.) na obálcepublikace je doplněn slovy „Jak vypadal a jak měl vypadati“; podstatnější jsou ale Jelínkovy opravy jednotlivých vysta-vovatelů – např. u nálezů z hrobu v Úpohlavech („tři nádobky a obroušený roh“) bylo ve vytištěném katalogu jakovystavovatel uvedeno „Městské museum pražské“, Jelínek ovšem tento údaj přeškrtl a nahradil ho slovy „Břet. Jelínek“(Píč 1891, 5), což opravdu odpovídalo skutečnosti (srv. Jelínek 1894a, 71). A u nálezů z holešovického Výstaviště,kde nebyl uveden žádný vystavovatel, dopsal „Městské museum Pražské“ (Píč 1891, 6).

41 Dopis muzea v Klatovech komitétu Pražského městského musea, 27. listopadu 1887; archiv MMP, čj. IX/30/1888.42 Dopis K. Hostaše správě městského musea v Praze, 7. dubna 1888; archiv MMP, čj. IX/19/1888.43 Účet peněžní Pražského městského musea za rok 1888 (záznam č. 23 z 1. května 1888; stvrzenka/kvitance č. 23);

archiv MMP, čj. IX/36/1888. Z původního seznamu předmětů (obr. 5) nakonec nebyly do Klatov zaslány dva bronzovéartefakty (položky 1 a 13) a jedna kost (položka 23) – tyto předměty jsou přeškrtnuty fialově; předměty, které bylyz Klatov vráceny, jsou na seznamu podtrženy modře. Součet cen zbývajících položek činí 16 zlatých 20 krejcarů,soubor byl doplněn ještě o jeden obraz (Exekuce na Staroměstském rynku) za 2 zlaté 50 krejcarů; 7 krejcarů stál kolekna kvitanci (obr. 6).

identifikaci. Je sporné, zda se z nich v archeologické sbírce muzea v Klatovech do dnešních dnůvůbec něco dochovalo; mohly být ostatně rovněž klatovským muzeem následně použity stejnýmzpůsobem – např. „fibule římská“ (obr. 5 – položka 12 mezi bronzovými předměty) se v publiko-vaném katalogu sbírky muzea v Klatovech prakticky s jistotou nenachází (srv. Hůrková 1996).44

Popsaná výměna archeologických předmětů z Jelínkovy sbírky, která je bezpečně doložena archiv-ními prameny, zároveň naznačuje, jaký mohl být osud části Jelínkovy archeologické sbírky.Faktem totiž zůstává, že některé předměty, jež Jelínek publikoval v době, kdy byly prokaza-telně součástí jeho soukromé sbírky, dnes v Muzeu hlavního města Prahy nejsou a nefigurujíani v dobových muzejních evidenčních pomůckách – platí to namátkou o laténském bronzovémnákrčníku z Poříčan (Píč 1891, 28; Jelínek 1894a, 70, Fig. 47), laténském bronzovém kruhuz Komenského náměstí na Žižkově (Jelínek 1891, 15, Fig. 42), bronzovém náramku z Radotína(Jelínek 1891, 69, Fig. 44) a nálezech z Úpohlav (Jelínek 1894a, 71, Fig. 50–51) či Plešivce(např. Jelínek 1896, 200, 203, 206–207, 215–217, Fig. 405, 421, 429–430, 432, 437–440, 443).Vyloučit ale nelze ani možnost, že Jelínek si zbytek své soukromé sbírky ponechal i po svémodchodu z muzea (srv. Státníková 2003, 19) a po jeho smrti zmizel neznámo kam.

Je samozřejmě sporné, v jaké míře takovéto „transakce“ probíhaly. Výměna s klatovskýmmuzeem však zřejmě nebyla ojedinělá. V roce 1891 daroval pražskému městskému muzeu Jaro-slav Palliardi „pečetidlo a připojuje prosbu, by mu na vzájem některé význačné střepiny z nádobz Hradiska Stradonického poskytnuty byly“.45 Palliardiho pečetidlo bylo zřejmě vskutku zařazenodo sbírek;46 zaslání „protihodnoty“ Palliardimu sice není doloženo, v muzeu se ovšem tehdy zcelajistě nenacházely žádné nálezy ze stradonického oppida. Ty ale mohl mít ve své sbírce Jelínek,který s nimi v dřívějších letech prokazatelně přišel do styku.47

Z Muzea hlavního města Prahy do Národního muzea

V souvislosti s Jelínkovým odchodem do penze v polovině roku 1913 si činovníci muzea uvě-domovali, že správa a rozmnožování archeologické sbírky vyžadují specifické znalosti. VáclavVilém Štech, který byl do muzea přijat na konci září 1913 jako asistent (Jelínek jej ostatně do tétofunkce na konci svého působení prosazoval),48 se měl právě z tohoto důvodu v původních před-stavách členů muzejního kuratoria věnovat prehistorii. Na první schůzi muzejního kuratoria poJelínkově penzionování totiž „pan arch. Herain navrhuje, aby nastávající asistent p. Dr Štech sevěnoval prehistorii, by tento odbor v museu byl dále pěstován. P. rada Brož vřele vítá tento návrha navrhuje, aby p. vrch. rada Buchtela v té věci byl radou i pomocí. Taktéž vyslovuje p. kanovníkDr. Podlaha přání a naději, že pod dozorem p. vrch. rady Buchtely se sbírky prehistorické nejenupraví a prohlednou, ale i nadále rozmnožovati budou.“49 Štech byl dokonce z podnětu muzej-

179

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

44 Jediná spona z doby římské ze sbírky muzea v Klatovech pochází z Lučic, původně byla součástí sbírky hraběteEugena Černína (Hůrková 1996, 5, tab. 18:22).

45 Dopis J. Palliardiho správě musea král. hlavního města Prahy, 29. srpna 1891; archiv MMP, čj. XII/44/1891.46 Protokol o zasedání stálého komitétu městského musea Pražského ze dne 14. října 1891; archiv MMP, čj. XII/53/1891

(„P. Palliardy v Znojmě daroval museu pečetidlo.“).47 Jelínek např. kreslil šest tabulek stradonických nálezů pro svého přítele Štěpána Bergera (Smolík 1878–81, 138–139;

srv. Protokol ze schůze Archeologického sboru, 20. prosince 1878; Archiv NM – fond SNM-Archeologický sbor,karton 1, inv. č. 13d). Již na počátku roku 1878 děkoval Berger na schůzi Archeologického sboru Jelínkovi za pomocv souvislosti se získáváním nálezů ze Stradonic (srv. Protokol ze schůze Archeologického sboru, 11. ledna 1878;Archiv NM – fond SNM-Archeologický sbor, karton 1, inv. č. 13d).

48 Štech ovšem působil v muzeu již od roku 1910, zprvu jako neplacený volontér, později jako výpomocná síla.49 Kuratorium. Zápis ze schůze dne 10. července 1913; archiv MMP, čj. XXXV/12/1913. Podle vzpomínek V. V. Štecha

důležitou okolnost v jeho přijetí na místo muzejního asistenta představovalo, „když můj protektor Emler upozornil,

ního kuratoria vyzván v září 1913 prezidiem městské rady, „aby theoretické své vědomosti prae-historické praktickými úkony při nálezech a výkopech doplnil a věnoval se studiu praehistorietou měrou, aby obor tento ve sbírkách městského musea i nadále byl důstojně zastoupen“.50 Ještěv závěru roku 1913 Karel Buchtela (člen muzejního kuratoria) navrhoval, aby „p. Dr Štech sevěnoval studiu keramiky“ a aby kuratorium „věnovalo nějakou částku na výkopy praehistorickéi historické keramiky, jejíž vývoj aby byl studován. Přijímá se.“51 Na jaře 1914 se Štech dokoncezúčastnil jedné terénní akce (Hlava – Kostka 2014, 238), ovšem úsilí muzejních činovníků nako-nec vyznělo do ztracena. V září 1914 byl Štech v rámci válečných administrativních opatření

180

Hla

va:

Arc

heo

logic

ká s

bír

ka M

uzea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy a

její

osu

dy

že moje chystaná disertace zabývá se paleolitem, pravěkým obdobím u nás dotud celkem neznámým. Námitky projeviljenom stavební archivář Jan Herain, který se bál mé modernosti, nepatřící do muzea.“ (Štech 1967, 216). Poznámkyz inkriminované schůze muzejního kuratoria oproti oficiálnímu „uhlazenému“ zápisu vskutku jisté námitky z Herainovystrany potvrzují: „P. rada Brož vřele vítá návrh kons. Heraina, uložiti panu Dru Štechovi, aby si získal odbor. vědomosti. …Aby se Dr Štech účastnil kroužku u Spol. starožitností (p. Herain)“; poznámky ke schůzi muzejního kuratoria, 10. července1913; archiv MMP, čj. XXXV/13/1913. „Spol. starožitností“ byl zcela jistě míněn Prehistorický odbor Společnostipřátel starožitností českých v Praze. Štech se jeho schůzí patrně vskutku zúčastňoval – např. mezi dokumenty ulože-nými v archivu Muzea hlavního města Prahy je dochována pozvánka na schůzi 11. března 1916, na níž měl přednášetJaroslav Palliardi (srv. archiv MMP, složka 1916 bez bližšího označení). Zbývá jen dodat, že Štechova disertace se sicezabývala paleolitickým jeskynním uměním, ovšem z hlediska rozboru uměleckého stylu. S archeologií neměl Štechaž do svého příchodu do muzea fakticky vůbec nic společného.

50 Dopis Praesidia kr. hl. města Prahy Kuratoriu král. hlav. města Prahy, 26. září 1913; archiv MMP, čj. XXXV/14/1913.51 Kuratorium. Protokol ze schůze dne 4. prosince 1913; archiv MMP, čj. XXXV/26/1913.

Obr. 5: Soupis předmětů z Jelínkovy soukromé sbírky zaslaných muzeu v Klatovech na výměnu (archiv MMP,čj. IX/30a/1888). Grafická úprava I. Kyncl.Abb. 5: Verzeichnis der Gegenstände aus Jelíneks Privatsammlung, das dem Museum in Klatovy wegen desTausches gesendet wurde (Archiv des MMP, Akt.-Nr. IX/30a/1888). Graphik I. Kyncl.

přikázán na výpomoc ke službě do městské knihovny. Přestože v letech I. světové války s muzeemneztratil kontakt,52 definitivní konec pro plány muzejního kuratoria znamenal Štechův odchodz muzea po vzniku samostatného Československa v roce 1918.

Minimálně od přelomu 19. a 20. století se mezi pražskými muzejníky opakovaně objevovalyúvahy o koordinaci jednotlivých institucí při získávání sbírkových předmětů. V ideálním případěmělo být každé muzeum výrazně specializované, a jednotlivé instituce si tudíž z hlediska svéhozaměření neměly konkurovat. Vzdáleným cílem však bylo, „aby pražská musea byla sdruženav jeden veliký, mohutný útvar různými obory svými třebas místně oddělený, avšak přes to tvořícíjeden celek, tak jako jest tomu u všech velikých zahraničních museí v cizině“. Teoretické úvahy sezačaly realizovat po vzniku samostatného Československa v roce 1918, a to pod taktovkou Národ-ního muzea: „Teprve v poslední době počalo se opět na uskutečnění myšlenky sloučení museípražských opět v Národním Museu pomýšleti. Aby byl zjednán předem jakýsi reelní podklad probudoucí řešení této otázky, obrátilo se presidium Národního Musea předem na zemský správnívýbor o sdělení, jaké stanovisko k tomuto projektu zaujímá a zda by byl ochoten ze zemských pro-středků hraditi náklady, jež by úspěšným prováděním podobné akce nesporně vznikaly. Zemskýsprávní výbor postavil se k plánu soustředění museí v Praze velmi sympaticky a slíbil akci té vše-možnou podporu.“ Právě tato idea stála v pozadí připojení Národopisného muzea k Národnímu

181

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

52 Štechovo působení v městské knihovně trvalo pouze do února 1915 (Novotný 1937, 121).

Obr. 6: Stvzenka (kvitance) za předměty z Jelínkovy soukromé sbírky, které si ponechalo muzeum v Klatovech(vlevo), a jejich výčet (vpravo) (archiv MMP, příloha č. 23 k čj. IX/36/1888). Grafická úprava I. Kyncl.Abb. 6: Empfangsbestätigung (Quittung) für die Gegenstände aus Jelíneks Privatsammlung, die im Museumin Klatovy blieben (links), und ihre Aufzählung (rechts) (Archiv des MMP, Beilage Nr. 23 zur Akt.-Nr. IX/36/1888).Graphik I. Kyncl.

muzeu v roce 1921 a zřejmě sehrála jistou roli také v připojení Náprstkova muzea k Národnímumuzeu v roce 1922. Představitelé Národního muzea si tyto kroky pochvalovali a hodlali ve svémúsilí pokračovat – na řadu nyní přišlo Uměleckoprůmyslové muzeum: „Jest nesporno, že slučo-vání stejnorodých sbírek jest jen v jejich zájmu, jest možna dokonalejší installace, musejní před-měty se nekupují dvakráte, jejich bohatství a úplnost representují se mnohem lépe, než když jsoupo různých budovách roztříštěny, také i sběratelská činnost sama soustřeďuje se jen k jednomuústavu, což mu jest značně na prospěch. Presidium Národního musea vedeno jsouc snahou dáleprováděti myšlenku sjednocení sbírek pražských obrací se k předsednictvu obchodní a živnosten-ské komory se zdvořilým dotazem, zda by nebylo ochotno připojiti se k uskutečnění cíle významuměsta naší republiky tak prospěšného a spojiti sbírky umělecko-průmyslového musea se sbírkamiMusea Národního.“53 Tento záměr však činovníkům Národního muzea nevyšel.

Patrně právě v souvislosti s uvedenými snahami Národního muzea vykrystalizoval mezi před-staviteli Muzea hlavního města Prahy plán zaměřit jeho činnost výrazně na historii Prahy a dějinyumění, který měl pro archeologickou muzejní sbírku osudové následky. Přesné pozadí tehdejšíchudálostí není zcela jasné, faktem však zůstává, že Albín Stocký, od roku 1913 vedoucí prehis-torického oddělení Národního muzea a od prosince 1919 člen kuratoria Muzea hlavního městaPrahy, adresoval na konci dubna 1921 kuratoriu městského muzea (tj. částečně fakticky sám sobě)„zdvořilou žádost, aby sbírkám Musea král. Česk. byla propůjčena praehistorická sbírka Museahlavn. města Prahy. Žádost svoji odůvodňuje tímto: I.) Většinu praehistorických nálezů z obvoduvelké Prahy má Museum král. Českého a sbírka Musea hlavn. města Prahy tvoří nepatrný zlomek,který, nejsa doplňován zůstává torsem, vědecky naprosto mrtvým. II.) Sbírka tato zapůjčena jsoucMuseu král. Českého zůstane vždy majetkem města Prahy.“54 Stocký byl zjevně ve střetu zájmů,přesto se kuratorium městského muzea (teprve) 16. prosince 1921 za jeho přítomnosti usneslo,„aby praehistorické oddělení v museu, jenž jest pouze zlomkem, bylo zapůjčeno do zemskéhomusea, a po případě zemskému museu prodáno“.55 O tomto rozhodnutí bylo neprodleně písemněinformováno „ředitelství sbírky praehistorické archaeologie při Národním muzeu“ (tj. faktickyStocký); kuratorium městského muzea „vyhražuje si však právo požadovati okamžité vrácenísbírek …, kdykoli o to požádá. … Kuratorium musea hlav. města Prahy vyslovuje tímto zároveňochotu ku případnému prodeji sbírek a žádá ředitelství sbírky praehistorické archaeologie přiNárodním museu, by se o této možnosti vyslovilo.“56 V přípisu pro správní výbor SpolečnostiNárodního muzea, který měl o této záležitosti rozhodnout, Stocký uvedl, že prehistorická sbírkaměstského muzea „obsahuje vzácné nálezy a bylo by s prospěchem, kdyby mohla býti trvale vřa-děna v naši sbírku, a ne jen podmínečně jako depôt. Dovoluji si tudíž doporučiti koupi sbírky;předem ovšem by bylo vyzvati M. m. Prahy, aby oznámilo cenu, za jakou sbírku nabízí.“57 SprávaNárodního muzea reagovala pohotově a již tři dny poté zaslala Muzeu hlavního města Prahy dopis,v němž přivítala rozhodnutí kuratoria, že „prehistorické sbírky městského musea budou uloženyjako depositum v prehistorickém oddělení Národního Musea a že kuratorium jest i ochotno sbírky

182

Hla

va:

Arc

heo

logic

ká s

bír

ka M

uzea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy a

její

osu

dy

53 Dopis Presidia Národního musea v Praze Předsednictvu obchodní a živnostenské komory v Praze, 26. června1922; Archiv NM – fond RNM, karton 97, inv. č. 132 (z tohoto pramene pocházejí veškeré předchozí citace v tomtoodstavci). Obchodní a živnostenská komora byla zřizovatelem (vlastníkem) Uměleckoprůmyslového muzea.

54 Dopis Správy sbírky praehistorické archeologie Musea král. Českého (A. Stocký) kuratoriu Muzea hlavního městaPrahy, 27. dubna 1921; archiv MMP, čj. XXXVIII/bez č./1921.

55 Zápis ze schůze kuratoria ze dne 16. prosince 1921; archiv MMP, neevidováno.56 Dopis kuratoria Muzea hlavního města Prahy (F. Titěra) ředitelství sbírky praehistorické archaeologie při Národ-

ním museu, 17. prosince 1921; Archiv NM – fond RNM, karton 97, složka č. 101.57 Přípis A. Stockého na dopisu kuratoria Muzea hlavního města Prahy (F. Titěra) ředitelství sbírky praehistorické

archaeologie při Národním museu, 20. prosince 1921 (podtrženo v originále); Archiv NM – fond RNM, karton 97,složka č. 101.

ty správě Národního Musea prodati“. Zároveň „dovoluje si učiniti zdvořilý dotaz jaká cena bybyla za zmíněné sbírky požadována“.58 Není jasné, zda činovníci městského muzea „svoji“ sbírkunějak ocenili. Zřejmě se takovéhoto vývoje událostí přeci jen trochu zalekli, neboť na schůzimuzejního kuratoria v závěru dubna 1922 (tj. teprve po čtyřech měsících!) A. Stocký navrhl (a snadi připomněl), „aby sbírky pravěké v museu hl. města uložené byly zapůjčeny do zemského museajako majetek hl. m. Prahy“.59 O jejich případném prodeji již nepadlo ani slovo.

Trvalo ještě zhruba jeden a půl roku, než byla archeologická sbírka městského muzea Národ-nímu muzeu skutečně fyzicky předána. Během této doby zřejmě prošla revizí, během níž byl vy-hotoven seznam předávaných předmětů – ten obsahoval původní evidenční čísla z éry BřetislavaJelínka a nová evidenční čísla s koncovou signaturou D, pod nimiž měly být nyní tyto předmětyuloženy v prehistorické sbírce Národního muzea (obr. 7). V Národním muzeu byla sbírka měst-ského muzea uložena jako tzv. depozitum (odtud i koncová signatura D), tj. nestala se integrálnísoučástí tamější archeologické sbírky, a byla zapsána do tzv. Knihy depozit pod evidenčními čísly185D–1515D. Zůstala zde uložena více než dvě desetiletí.60

Nový začátek: Jírova archeologická sbírka

Přestože činovníci městského muzea si při jednání o deponování archeologické sbírky v Národnímmuzeu ponechali pootevřená zadní vrátka a požadovali, aby sbírka mohla být kdykoliv vrácena,zdá se, že s jejím návratem se zřejmě nepočítalo. Ostatně v muzejní expozici nebyla prehistoriePrahy v následujících letech vůbec zastoupena, jakkoliv lze v tomto případě zaznamenat snahyo změnu. Již na počátku třicátých let totiž Zdeněk Wirth, od roku 1930 člen muzejního kuratoriaa zároveň sekční šéf na ministerstvu školství a národní osvěty, předložil návrh na vytvoření kom-plexní expozice o Praze, v níž by nechyběla ani prehistorie. Jeho myšlenka se ale nerealizovalaa brzy zapadla. Oživena byla v roce 1940, ovšem za jiných poměrů. Tříčlenný pracovní výbor,který jmenovala ze svých členů smíšená německo-česká muzejní komise (vytvořená v důsled-ku změn po březnu 1939), připravil někdy na počátku roku 1941 plán na reorganizaci muzejníexpozice, v níž se počítalo také s prehistorickou částí. V této záležitosti bylo dokonce oslovenoNárodní muzeum se žádostí o poskytnutí (nikoliv vrácení!) archeologických sbírkových předmě-tů z původní sbírky městského muzea, ovšem v červnu 1941 byla tato záležitost odsunuta ad acta(srv. podrobněji Hlava – Kostka – Šmolíková 2014, 205–206).

Nové archeologické přírůstky se po roce 1923 v muzejní sbírce prakticky neobjevovaly. Archeo-logie vstoupila do muzea znovu teprve v roce 1940, nikoliv ovšem z iniciativy Městského muzea.Na podzim 1939 bylo totiž zrušeno Muzeum ředitele Šplíchala ve Vršovicích, nad nímž Městskémuzeum vykonávalo již od roku 1923 odborný dohled-patronát, a jeho sbírky (včetně archeo-logické) byly v roce 1940 převedeny do Městského muzea. Zde byly evidovány ve standardníinventární řadě; snad se na prehistorické nálezy z vršovického muzea pohlíželo s jistými rozpaky,neboť při stěhování z Vršovic došlo na archeologickou sbírku až úplně na konci (k tzv. Šplíchalovumuzeu srv. podrobně Kysela – Hlava 2014).

Převzetí archeologické sbírky tzv. Šplíchalova muzea bylo však pouze předzvěstí mnohemvýznamnější události. V říjnu 1941 bylo totiž k Městskému muzeu připojeno tzv. Jírovo archeo-

183

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

58 Dopis správy Národního Musea (K. Domin) Správě musea hlavního města Prahy, 23. prosince 1921; archiv MMP,čj. XXXVIII/257/1921.

59 Zápis ze schůze kuratoria Muzea hlavního města Prahy, 28. dubna 1922; archiv MMP, neevidováno.60 Vytřídění archeologické sbírky městského muzea ze stávající muzejní sbírky ovšem nebylo důsledné. Nevelká

část nálezů totiž muzeum nikdy neopustila. Snad tyto předměty byly uloženy kdesi stranou a činovníci muzea o nichnevěděli. V muzejních dokumentech se objevují teprve o dvacet let později v jiných souvislostech.

logické muzeum na Hanspaulce, a to v podobě nového archeologického oddělení. Přestože osudyJírovy archeologické sbírky a hanspaulského muzea byly nedávno podrobně popsány (Hlava2010; Kostka 2010), kvůli nezbytným souvislostem je vhodné uvést alespoň základní fakta.Počátky Jírovy archeologické sbírky spadají do dob jeho středoškolských studií v osmdesátýchletech 19. století ve východočeské Litomyšli, ovšem zásadní rozhodnutí vybudovat vlastníarcheologickou sbírku se zřejmě zrodilo teprve na podzim 1892. Od té doby Jíra vytrvale shro-mažďoval nálezy, které získával především vlastními výkopy a vykupováním nálezů od dělníkův cihelnách, méně též obchodem se starožitníky. Již od prvopočátků se snažil vystavit sbírku vesvém bytě v jednoduchých vitrínách, postupně jeho úsilí směřovalo (a vyústilo) v prezentacimuzejního typu – nejprve ve vile Majorka (v letech 1902–1912), později (od roku 1912) v used-losti Hanspaulka v Dejvicích. Když se stal Jíra v roce 1920 zaměstnancem nově založeného

184

Hla

va:

Arc

heo

logic

ká s

bír

ka M

uzea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy a

její

osu

dy

Obr. 7: Jedna ze stran soupisupředmětů předaných v roce1923 jako depozitum Národní-mu muzeu (archiv OAS MMP –fond Archeologie do roku 1945,sv. 5). Grafická úprava I. Kyncl.Abb. 7: Eine der Seiten desVerzeichnisses der Gegen-stände, die 1923 dem Natio-nalmuseum als Depositumübergeben wurden (Archiv derOAS MMP – Fonds Archeolo-gie do roku 1945, Band 5).Graphik I. Kyncl.

Státního archeologického ústavu, nesměl vlastnit soukromou archeologickou sbírku. S pomocíObce dejvické (a z Jírova popudu) byla založena Společnost pro zachování a rozmnožení archeo-logických sbírek J. A. Jíry v Dejvicích, která se z právního hlediska stala vlastníkem Jírovysbírky; Jíra si ovšem v kupní smlouvě vymínil, že bude doživotním členem výboru Společnostia správcem sbírky, kterou chtěl uspořádat do definitivní podoby. To se mu však nepodařilo. PoJírově smrti v roce 1930 a po dvou letech tápání činovníci Společnosti oslovili Ivana Borkovské-ho, který se v roce 1932 ujal roztřídění a konzervace dosud nezpracované části Jírovy sbírky.V průběhu čtyř let byla celá Jírova sbírka prakticky kompletně zpracována a přikročilo se k úpra-vám muzejní expozice.

Do osudů Jírovy sbírky však záhy výrazně zasáhly politické události let 1938–1939. Po vznikuProtektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 se sice zprvu zdálo, že Jírova archeologického muzease změny, jež následovaly prakticky ve všech sférách společnosti, nijak výrazně nedotknou.V roce 1940 ale nastal zlom. V rámci šíroce pojatých snah o ovládnutí české archeologie se nadmuzeem na Hanspaulce snažil získat kontrolu Lothar Zotz, od září 1939 vedoucí Prehistorickéhosemináře Německé univerzity v Praze (záhy přejmenovaného na Ústav pro pravěk a ranou dobudějinnou Německé Karlovy univerzity). Po předchozích zákulisních úvahách byl na podzim 1940pověřen komisařskou správou Jírovy sbírky, která však nadále právně patřila jírovské Společnosti.Definitivně jí byla odebrána teprve v říjnu 1941, formálně ovšem valná hromada Společnosti popředchozím nátlaku odhlasovala její „dobrovolné“ převedení na Městské muzeum.

185

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

Obr. 8: Nedokončená evidenční karta předmětu ze sbírky Národního muzea (archiv OAS MMP – fond I. Kieke-buschová, sv. 7). Grafická úprava I. Kyncl.Abb. 8: Unvollendete Karteikarte eines Gegenstandes aus der Sammlung des Nationalmuseums (Archiv derOAS MMP – Fonds I. Kiekebuschová, Band 7). Graphik I. Kyncl.

Jírova sbírka obsahovala především nálezy z Prahy a jejího bezprostředního okolí, nechybělyv ní však ani (relativně řídké) nálezy z jiných českých regionů (srv. Hlava – Klimešová Bačová2012; Hlava – Klimešová Bačová – Šída 2012), Moravy či ciziny. Jíra se od počátku snažil získa-né předměty evidovat – postupně vytvořil značně sofistikovaný a specifický způsob evidence,který sestával zhruba ze dvou desítek různých evidenčních řad. Právě tento poměrně kompliko-vaný systém, z hlediska orientace pro nezasvěceného uživatele značně nepřehledný, měl být nynínahrazen standardní muzejní klasifikací. Tento úkol nakonec připadl Ingeborg Kiekebuschové,studentce prehistorie na Zotzově univerzitním Ústavu. Nová katalogizace Jírovy sbírky začala podjejím vedením v létě 1941 (tj. ještě před převedením muzea na Hanspaulce pod Městské muzeum)a v první fázi se týkala nálezů z doby kamenné a počátku doby bronzové. Do nově vytvořené evi-denční řady se signaturou M bylo do začátku roku 1943 přeinventováno 2 360 záznamů. Pro každéevidenční číslo byla vytvořena samostatná katalogizační karta (Hlava 2010, obr. 13, 16–17),zároveň byla založena také nová inventární kniha (Hlava 2010, obr. 14).

Původním záměrem Lothara Zotze bylo vytvořit z Hanspaulky Pražské archeologické muzeum,v němž by byly shromážděny veškeré archeologické nálezy z Prahy. Převedení muzea na Hans-paulce pod Městské muzeum znamenalo v tomto směru jen ryze kosmetickou změnu – místopůvodně zamýšleného názvu Markomannen-Museum der Stadt Prag, který byl pro muzeum naHanspaulce používán neoficiálně od podzimu 1940, zněl nyní oficiální název Stadtmuseum,Abteilung für Vor- und Frühgeschichte.61 Myšlenka o Pražském archeologickém muzeu měla býtnyní realizována v rámci Městského muzea. Právě z tohoto důvodu začala na jaře 1943 fotogra-fická dokumentace pražských nálezů z doby kamenné a počátku doby bronzové ze sbírky Národ-ního (tehdy Zemského) muzea, a to s plánem převést později tyto předměty do Městského muzea.Ironií osudu byly právě z tohoto důvodu tehdy zdokumentovány také některé nálezy z původnísbírky Městského musea Pražského, které byly v Národním muzeu uloženy od závěru roku 1923(obr. 8).

Na Hanspaulce začaly být systematicky shromažďovány archeologické nálezy ze sbírkyMěstského muzea, doposud uložené v hlavní muzejní budově v sadech Na Poříčí. Na jaře 1943byly do Dejvic předány archeologické předměty ze sbírky tzv. Šplíchalova muzea ve Vršovicích,v průběhu uplynulých let ovšem evidované ještě v rámci původní řady inventárních čísel Měst-ského musea Pražského. Spolu s nimi se na Hanspaulce ocitly také zbytky původní archeologic-ké sbírky Městského musea Pražského, které unikly předání do Národního muzea v roce 1923.62

Některé z nich byly v letech 1944–1945 v souvislosti s fotodokumentací druhé části Jírovy sbírkyzachyceny na několika fotografiích (obr. 10).

Do velkolepých plánů však zasáhl obrat v průběhu války. V souvislosti s blížícím se postupemRudé armády do střední Evropy a zároveň se stále se zvyšujícím doletem spojeneckých bombar-dérů bylo v průběhu roku 1944 rozhodnuto o evakuaci sbírek kulturních institucí z velkých měst,a tím z dosahu bezprostředního nebezpečí, které představovaly nálety spojené s bombardováním.Pro archeologickou sbírku Městského muzea byly za úložiště určeny zámky v Miletíně a Mníškupod Brdy. Sbírkové předměty tam začaly být odváženy od podzimu 1944, většina archeologickésbírky ale zůstala na Hanspaulce, kde se v květnu 1945 bez úhony dožila konce války.

186

Hla

va:

Arc

heo

logic

ká s

bír

ka M

uzea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy a

její

osu

dy

61 Po příchodu Siegfrieda Ascheho na post ředitele Městského muzea v roce 1943, spojeném s následnou reorga-nizací, byl používán rovněž jednoduchý a ryze úřední název Zweigstelle I (Abteilung Vorgeschichte).

62 Převedení na Hanspaulku prokazují dochované předávací protokoly s podrobnými soupisy předmětů (obr. 9) –Verzeichnis der praehistorischen Gegenstände. Abgegeben am 15. IV. 1943 an Abteilung Vorgeschichte (s průvodnímidopisy ze 17. dubna 1943 a 21. června 1943); Verzeichnis der praehistorischen Gegenstände. Abgegeben am 7. V. 1943an Abteilung Vorgeschichte; In das Vorgeschichtsmuseum in Dewitz überführte Stücke (s poznámku dr. Ascheho ze7. června 1943); vše archiv OAS MMP – fond I. Kiekebuschová, sv. 1.

Poválečná léta: vzestupy a pády

I přes válečné přesuny části původní muzejní sbírky a archeologické sbírky tzv. Šplíchalova muzeana Hanspaulku tvořila někdejší Jírova sbírka v roce 1945 stále samostatný celek; zároveň se běhemuplynulých necelých čtyř let stala základem archeologické sbírky Městského muzea. Z právníhohlediska se ale nyní ocitla v nejistém postavení. Její převedení na Městské muzeum bylo sicev roce 1941 jednomyslně odhlasováno valnou hromadou jírovské Společnosti, ovšem pod zjev-ným nátlakem. Návrat k předválečným poměrům však již evidentně nebyl možný – z původníchpředválečných aktivních členů výboru Společnosti zůstali naživu jen Vojtěch Moravec (jednatelSpolečnosti) a Vilém Mika (správce sbírek Společnosti). Právě Vojtěch Moravec se zprvu snažildo událostí aktivně vstoupit, ovšem byl závislý na pomoci úřadů. Již 14. května 1945 se jménemSpolečnosti obrátil na Svaz českých muzeí (jírovská Společnost byla od roku 1935 jeho členem)se žádostí o zabezpečení beden s nálezy, které byly odvezeny mimo Prahu.63 Jelikož neobdrželžádnou odpověď, za dva měsíce svoji žádost zopakoval.64 V té době však již byly sbírky převezenynazpět do Prahy – z Miletína se vrátily bez úhony, zato nálezy, které byly deponovány v Mníškupod Brdy, neměly štěstí. V druhé polovině května 1945 si v tamějším zámku zřídila lazaret Rudáarmáda, a když odtud odešla, zanechala po sobě spoušť. Část nálezů byla poničena, některé zřejměnenávratně zmizely.65 V Praze byly předměty po svém návratu zprvu uloženy v hlavní muzejníbudově v sadech Na Poříčí. Na Hanspaulku byly převezeny teprve v září, snad i proto, že zde odkvětna panovalo fakticky bezvládí. V přízemí budovy byla totiž přechodně umístěna mateřskáškolka, neboť její prostory v sokolovně zabrala kuchyně lazaretu Rudé armády.66

187

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

63 Dopis V. Moravce Svazu českých muzeí, 14. května 1945; Archiv NM – fond Svaz českých muzeí, karton 42,složka Praha – museum hlav. města Prahy/Dejvice – „Společnost pro zachování a rozmnožení archaeol. a histor. sbírekJ. A. Jíry“.

64 Dopis V. Moravce Svazu českých muzeí, 14. července 1945; Archiv NM – fond Svaz českých muzeí, karton 42,složka Praha – museum hlav. města Prahy/Dejvice – „Společnost pro zachování a rozmnožení archaeol. a histor. sbírekJ. A. Jíry“.

65 Přestože okolnosti, za nichž došlo v Mníšku pod Brdy k zničení části sbírkových předmětů, byly nedávnoza pomoci dobových archivních pramenů detailně popsány (Hlava 2010, 193–195, pozn. 130–131; týž 2012, 31–32),připojme ještě obsáhlý úryvek z dalšího dokumentu. Ředitelství muzea v květnu 1946 (tj. téměř rok po událostech)písemně reagovalo na předchozí dotaz československého ministerstva zahraničních věcí mj. těmito větami: „Ředitelstvímusea bohužel nemělo ve dnech porevolučních ihned k dispozici žádného dopravního prostředku, aby své památkyz Mníšku odvezlo, takže když se dne 29. 5. 1945 dostavilo do Mníšku, nalezlo musejní památky vystěhovány s původnímístnosti, částečně na dvoře, většinou však ve sklepě pod zámeckou kuchyní, ve stavu velmi poničeném. Jiné předmětybyly nalezeny rovněž velice poškozené nebo jen zbytky v zahradním sklípku vpravo od vchodu do zámku. Další částmusejních předmětů byla nalezena v zámecké kapli. Některé předměty byly také nalezeny v přízemní místnosti obývanéruskými vojíny. Při prohlídce zámku bylo zjištěno, že některých kufrů, v nichž byly uloženy pravěké nádoby z musejnífiliálky v Praze XIX, užili ruští vojáci na své zásoby. Proto musejní zaměstnanci pátrali po těchto ztracených předmě-tech i mimo zámeckou budovu a našli z nich skutečně část na skále a u zámeckého rybníka na západní straně zámku.Tamže byly nalezeny i některé kresby z musejního souboru velmi poškozené nebo ohořelé. Ředitelství konstatuje, že zasvé prvé návštěvy v Mníšku zastihlo v zámeckém sklepě, kde byly nalezeny musejní památky, dva zajištěné místní Němce,kteří tam rozbíjeli zámecký starožitný nábytek na palivo, při čemž se nepodařilo zjistiti, zdali jim jejich úkol uložilazámecká správa nebo ruské vojsko. Ředitelství musea provedlo ještě za pobytu ruského vojska v zámku tři pátrací návště-vy a konstatuje, že mu ruské vojenské orgány nečinily žádných potíží, naopak vycházely musejním zaměstnancům ve všemvstříc. Ředitelství musea soudí, že případ je velice komplikovaný než aby bylo možno označiti přímo viníka. Předevšímje jisté, že předměty musejní neměly být vystěhovány z místnosti, kde původně byly uloženy, protože jakmile byly přestě-hovány do zámeckých místností mezi ostatní zámecký inventář, byly už tím vydány poškození nebo zničení. Část viny ovšemnese také bývalá německá správa musea, protože transportovala do Mníšku musejní památky nedostatečně opatřené;i velmi cenné obrazy byly nebalené a neoznačené. Nutno také uvážiti, že mnohé z předmětů uschovaných v zámku jsoutak těžké, že k jejich přenosu bylo potřebí nejméně čtyř silných lidí a že zámecké správě muselo býti tudíž o věci něcoznámo a musila věděti, že musejní předměty, o nichž byla výše řeč, nemají zůstávati na dvoře vystavené poškozenía nepohodě. Nutno rovněž vytknout, že ředitelství musea nebylo nikým včas upozorněno, že jeho památky jsou ohroženy.“;dopis Muzea hlavního města Prahy Ministerstvu zahraničních věcí v Praze, 10. května 1946; archiv MMP, čj. 343/1946.

Otazníky kolem vlastnických práv Jírovy sbírky byly záhy definitivně vyřešeny. Při jednánímezi zainteresovanými stranami bylo nakonec dohodnuto, že sbírka zůstane ve vlastnictví Muzeahlavního města Prahy, ovšem vzhledem k okolnostem, které předcházely událostem valné hro-mady z podzimu 1941, jírovská Společnost formálně o tomto předání rozhodne ještě jednou.To se také stalo.

Bezprostředně po skončení války muzeum disponovalo jedinou odbornou silou – ředitelemAntonínem Liškou. Jelikož ovšem nyní vlastnilo rozsáhlou a hodnotnou archeologickou sbírku,jež se navíc nacházela stranou od muzejních objektů v centru Prahy, bylo zřejmé, že její správubude muset převzít někdo nový. V závěru listopadu 1945 byl tudíž do muzea přijat BohuslavNovotný, tehdy student prehistorie na znovuotevřené Karlově univerzitě. Nyní stál před úkolemuvést Jírovu sbírku a expozici na Hanspaulce do pořádku.

188

Hla

va:

Arc

heo

logic

ká s

bír

ka M

uzea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy a

její

osu

dy

66 Srv. patrně nejpřesněji dopis V. Moravce Svazu českých muzeí, 14. července 1945; Archiv NM – fond Svaz čes-kých muzeí, karton 42, složka Praha – museum hlav. města Prahy/Dejvice – „Společnost pro zachování a rozmnoženíarchaeol. a histor. sbírek J. A. Jíry“ [„Přízemní místnosti a kancelář byla propujčena dočasně pro dětskou školku naHanspaulce, neboť její budova (sokolovna) stala se kuchyní pro vojenský ruský lazaret umístěný v sousední budově školv Sušické ulici“].

Obr. 9: Jeden z předávacích protokolů původní sbírky Městského musea Pražského z hlavní muzejní budovyna Hanspaulku (archiv OAS MMP – fond I. Kiekebuschová, sv. 1). Grafická úprava I. Kyncl.Abb. 9: Einer der Übergabeprotokolle der ursprünglichen Sammlung des Prager Stadtmuseums aus dem Haupt-gebäude des Museums nach Hanspaulka (Archiv der OAS MMP – Fonds I. Kiekebuschová, Band 1). GraphikI. Kyncl.

Novotného zásluhou byla v letech 1946–1948 z Národního muzea postupně navrácena původ-ní archeologická sbírka Městského musea Pražského, která zde byla deponována od roku 1923.Některé předměty byly předány i v následujících letech (obr. 11), část nálezů ale zřejmě zmizelanavždy – např. skleněná miska z hrobu z doby stěhování národů z Prahy-Holešovic (Schránil 1933,tab. LI:2 s nesprávnou lokalizací Praha-Libeň; srv. Svoboda 1965, 259) vrácena nebyla a jedoposud nezvěstná.

Z nálezů, které byly uloženy na Hanspaulce, měla nyní vzniknout jednotná sbírka. K rozhod-nutí o sloučení dosud formálně samostatných sbírek (Jírovy a městského muzea) došlo zřejmějiž záhy po příchodu Novotného do muzea (Novotný 1949, 110). Sbírka se ostatně od počátkujeho působení neustále rozšiřovala. Již v roce 1946 převzal Novotný obsáhlou kolekci nálezů odStátního archeologického ústavu, jež pocházely především z meziválečných výzkumů na územíPrahy. Ty ovšem nepotkal zrovna ideální osud – s několika čestnými výjimkami byly totiž naněkolik desetiletí odloženy do té části depozitáře, která se nachází v každém muzeu a zpravidlase nazývá třináctá komnata. Teprve v posledních letech byly takřka kompletně zkatalogizovány.

189

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

Obr. 10: Fotodokumentacenálezů z původní sbírky Měst-ského musea Pražského z let1944–1945 – na střepech jsouzřetelně vidět štítky s původnímievidenčními čísly (fotoarchivOAS MMP – fond I. Kiekebu-schová, foto A 473). Grafickáúprava I. Kyncl.Abb. 10: Fotodokumentationder Funde aus der ursprüngli-chen Sammlung des PragerStadtmuseums aus den Jahren1944–1945 – an den Scherbensieht man deutlich die Etikettenmit ursprünglichen Evidenz-nummern (Fotoarchiv der OASMMP – Fonds I. Kiekebuschová,Foto A 473). Graphik I. Kyncl.

Obr. 11: Protokol o vrácenídvou zlatých šperků z původnísbírky Městského musea Praž-ského z Národního muzeav roce 1951 (archiv MMP – fondArcheologie po roce 1945, sv.I/8). Grafická úprava I. Kyncl.Abb. 11: Rückgabeprotokollfür zwei Goldschmuckstückeaus der ursprünglichen Samm-lung des Prager Stadtmuseums,die das Nationalmuseum imJahre 1951 wiedergab (Archivder OAS MMP – Fonds Archeo-logie po roce 1945, Band I/8).Graphik I. Kyncl.

Právě evidence sbírky začala po několika letech představovat vážný problém, neboť zprvubyla odsunuta zcela stranou. Nové akvizice byly totiž pouze ukládány do depozitáře, ale nebylynikde evidovány. Změna nastala teprve v roce 1951 – právě tehdy totiž byla založena samostatnáinventární kniha archeologické sbírky a začala katalogizace v nově vytvořené evidenční řadě sesignaturou A, jež se od té doby používá v muzeu dodnes.67 Přestože do svého odchodu z muzeav polovině roku 1952 Novotný dospěl v evidování archeologické sbírky pouze k číslu A 238, jímprovedené sloučení sbírek a zahájená katalogizace byly nevratné. Jednou přijatý princip se již nikdynezměnil, a v evidenci se proto ve stejném duchu pokračovalo rovněž za Novotného nástupceBohumila Soudského v letech 1952–1956 i během působení Evy Jirákové-Janské a Jiřího Slámyv letech 1957–1959.

Původní záměr v sobě nesporně skrýval logiku, samotné provádění katalogizace bylo alepoměrně chaotické – předměty byly v zásadě evidovány nahodile a nesystematicky, docházelok roztržení nálezových celků (např. nálezů z jednotlivých hrobů), Jírova sbírka byla navíc v novéevidenční řadě promíchána s původní sbírkou Městského musea Pražského a novými poválečný-mi akvizicemi. Původní evidenční čísla Jírovy i muzejní sbírky byla sice do inventární knihy zapi-sována, mnohdy ovšem (kvůli obtížně čitelným původním nápisům) chybně. Obzvláště u Jírovysbírky byly původní štítky s evidenčními čísly odstraňovány, aby na předmětech zůstalo jen jedi-né (nové) číslo. U řady předmětů tudíž tento postup v dnešní době znemožňuje opravu mylnýchúdajů, neboť kontrola podle dobových inventářů neprobíhala důsledně (pokud se tak vůbec dělo).Nová katalogizace Jírovy sbírky a původní sbírky Městského musea Pražského skončila teprvev roce 1959 po příchodu Norberta Maška. Ten chtěl sice původně v nastoupeném trendu pokra-čovat, ale zjevně k tomu postrádal drahocenný čas. Dědictvím poválečného pokusu o vytvořeníjednotné a jediné evidence archeologické sbírky je stav, který obzvláště pro badatele z jinýchinstitucí představuje výraznou překážku ve využití veškerého informačního potenciálu, jejž mu-zejní sbírka (včetně souvisejících archiválií) ukrývá – část Jírovy sbírky totiž nové katalogizaciunikla a figuruje doposud v oficiální evidenci pod původními signaturami Jírových tzv. evidenč-ních řad. Rovněž původní sbírka Městského musea Pražského nebyla přeinventována do archeo-logické A-řady inventárních čísel kompletně, a její část je tudíž dosud v depozitáři uložena podpůvodními evidenčními čísly muzea v dnešní „historické“ H-řadě inventárních čísel. Jakákolivzměna by vytvořila ještě větší chaos, proto je tento stav již zřejmě trvalý.

Jedním ze specifických rysů muzejnictví po roce 1945 byly převody sbírkových předmětůmezi jednotlivými institucemi. Tato forma obohacování sbírek existovala prakticky od vznikumuzeí, nyní se však stala centrálně podporovaným principem. Pomineme-li muzea se specifickýmzaměřením sbírkotvorné činnosti (antické sbírky, egyptské sbírky apod.), smyslem a cílem výměnsbírkových předmětů mezi jednotlivými institucemi bylo shromáždit v muzeu nálezy z příslušné-ho regionu; na artefakty, které pocházely z jiných oblastí a v muzejní sbírce se ocitly v podstatěv důsledku historického vývoje muzea, se tudíž začalo pohlížet jako na nepotřebnou přítěž. Dovýměn sbírkových předmětů mezi jednotlivými muzei se zapojilo také archeologického odděleníMuzea hlavního města Prahy. Již v roce 1950 žádalo muzea v Humpolci, na zámku Humprechtv Sobotce a v Bechyni o předání archeologických nálezů z Prahy z jejich sbírek, ve všech přípa-dech ovšem neúspěšně. Snad byl jedním z důvodů fakt, že za vyhlédnuté pragensie nenabízeložádnou „protihodnotu“. Dobře dokumentováno je obzvláště vyjednávání s muzeem v Sobotce,z něhož mj. zřetelně vyplývá podstata celé snahy. Poslední lednový den roku 1950 zaslal BohuslavNovotný do Sobotky dopis, v němž sděloval: „Pravěké odd. Musea hlavního města Prahy bylo

190

Hla

va:

Arc

heo

logic

ká s

bír

ka M

uzea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy a

její

osu

dy

67 Analogicky k inventární řadě se signaturou A (archeologická sbírka) se teprve od této doby začala používat propůvodní sbírku Městského musea Pražského signatura H (historická sbírka).

upozorněno, že na zámku Humprechtě je uložena středověká nádobka z Prahy Spálené ulicea koflík únětické kultury z Prahy-Kobylis /z pozůstalosti p. řed. Vildy/. … Museum hlavního městaPrahy dovoluje se Vás proto dotázati, zda byste byli ochotni předati zmíněné nálezy, jež pro Váškraj nemají významu, pro naše sbírky, resp. je u nás deponovati. Zdejší ústav sleduje totiž snahuSvazu čsl. museí, aby každé krajinské museum představovalo pokud možno úplný vývoj svéhoobvodu. Proto zamýšlíme shromážditi ve svých sbírkách všechny dosažitelné pravěké nálezy z praž-ského území.“68 Odpověď ze Sobotky přišla za dva měsíce – byla sice zdvořilá, ale rezolutně zamí-tavá: „Museum Sobotecké jest umístěno na zámku Humprechtě, kde vzhledem k tomuto umístěnívykazuje na 25.000 návštěvníků za letní sezonu. Většina z těchto účastníků, jak sami doznávají,jsou v museu vůbec po prvé a jeví veliký zájem zejména o prehistorii. Proto považuje rada MNVza žádoucí, aby uvedené předměty zůstaly v našem museu.“69 V roce 1951 již bylo pražské měst-ské muzeum úspěšnější, neboť proběhla výměna s muzeem v Hořovicích (Benková 1999; Hlava2011, 419–420, 425–426, obr. 1–4, 8) a ze zrušeného muzea v Mariánských Lázních byla pře-vzata kolekce nálezů z bývalé sbírky Františka Reismanna. Další výměny se během Novotnéhopůsobení již nerealizovaly – námluvy s muzeem v Teplicích (na podzim 1951; srv. Hlava 2011,420–424, obr. 5–7) a muzeem v Poděbradech (rovněž na podzim 1951) nakonec nebyly dovedenydo konce, snad kvůli Novotného odchodu z pražského muzea v polovině roku 1952.

V započaté praxi se ale pokračovalo i v následujících letech, jakkoliv ne vždy se záměr po-dařilo realizovat.70 V roce 1955 byly do Národního muzea předány antické předměty (kupodivuovšem nikoliv všechny). Na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století byl do antro-pologického oddělení Archeologického ústavu ČSAV převeden takřka kompletní antropologickýmateriál z bývalé Jírovy sbírky, původní sbírky Městského musea Pražského i z nových terénníchvýzkumů muzea (později byl předán do Národního muzea). V šedesátých letech se odehrályvýměny s muzeem v Turnově (1962) a muzeem v Mělníku (1967), Náprstkovo muzeum tehdyzískalo natrvalo do svého vlastnictví nálezy ze starověkého Egypta a několik předmětů z někdej-ší Jírovy sbírky skončilo v dnešním Národním zemědělském muzeu – Muzeu českého venkovav Kačině. Naopak Muzeum hlavního města Prahy získalo na druhý pokus v roce 1968 archeo-logické pragensie z muzea v Bechyni a v jeho sbírce se dnes nacházejí také sbírkové předměty,které byly původně uloženy v muzeích v Kostelci nad Labem, Kralupech nad Vltavou, Roztokáchu Prahy, Mladé Boleslavi, Benátkách nad Jizerou či Rychnově nad Kněžnou.

Výrazné a v dobovém kontextu nesporně správné zaměření činnosti archeologického odděle-ní na záchranné výzkumy, zřetelné obzvláště po rozšíření tzv. Velké Prahy v letech 1968 a 1974,ve svém důsledku způsobilo, že péče o sbírku nebyla v poválečné době zrovna ideální; obzvláštěu tzv. starých muzejních fondů fakticky vůbec neexistovala. Sbírka byla v muzeu vcelku volněpřístupná, aniž by bylo jasné, kdo je vlastně za ni zodpovědný. S výrazným růstem počtu zaměst-nanců archeologického oddělení od přelomu šedesátých a sedmdesátých let se právě tento faktna stavu sbírky výrazně podepsal. Nekontrolovatelné nakládání se sbírkou zprvu nevyřešilo ani

191

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

68 Dopis B. Novotného Místnímu národnímu výboru v Sobotce, 31. ledna 1951 (čj. 8/1950-preh); archiv OAS MMP –fond Archeologie po roce 1945, sv. I/2.

69 Dopis Místního národního výboru v Sobotce Museu hlavního města Prahy, 28. března 1950 (čj. 30/1950-preh);archiv OAS MMP – fond Archeologie po roce 1945, sv. I/2. Ironií osudu bylo sobotecké muzeum na zámku Humprechtv roce 1985 zrušeno a jeho archeologická sbírka převedena v následujícím roce do muzea v Jičíně – žádné pragensiev ní již v současné době nejsou a nenacházely se v ní ani při jejím předání jičínskému muzeu. Jejich někdejší existenciovšem potvrzují informace v knize Jana Filipa Dějinné počátky Českého ráje (Filip 1947, 285).

70 Např. v roce 1957 muzeum v Českých Budějovicích projevilo zájem o nálezy ze Skočic (tři „pazourkové“ šipky;Hlava – Klimešová Bačová 2012, 94); srv. dopis A. Beneše E. Jirákové-Janské, 13. listopadu 1957; archiv OAS MMP –fond Archeologie po roce 1945, sv. I/7. Přestože skočické artefakty dnes v muzejní sbírce nejsou, k předání s největšípravděpodobností nedošlo.

zřízení pracovního místa pro správce depozitáře v roce 1975, neboť v praxi se ukázalo, že někte-ré jeho pravomoci zůstaly pouze na papíře.

Vliv na stav archeologické sbírky měl také způsob jejího uložení. Omezené prostory dejvickéHanspaulky totiž již v závěru šedesátých let 20. století přestaly být schopné pojmout nálezyz nových výzkumů muzea. Části archeologické sbírky byly proto postupně umístěny do něko-lika depozitářů, které muzeum v průběhu let získalo na různých místech v Praze – ve sklepě podtzv. starou klenotnicí v Loretě na Hradčanech, na Výtoni na Novém Městě pražském (obr. 12),v Táborské ulici v Nuslích (obr. 13) a v Jalodvorské ulici v Krči; nezpracované nálezy z novýchvýzkumů bývaly po roce 1979 uskladněny ve sklepech v novém sídle muzea v Kožné ulici v centruPrahy. Již v osmdesátých letech 20. století muzeum začalo pro archeologickou sbírku využívatjako depozitář také bývalý mlýn ve Vojtěchově poblíž Netvořic na Benešovsku.71 Tehdy ještěnikdo netušil, že právě tento areál se souhrou okolností později stane ústředním depozitářempro archeologickou sbírku muzea.72

192

Hla

va:

Arc

heo

logic

ká s

bír

ka M

uzea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy a

její

osu

dy

Obr. 12: Depozitář na Výtoni – stav v první polovině osmdesátých let 20. století (archiv MMP, neevidováno).Grafická úprava I. Kyncl.Abb. 12: Depositorium in Výtoň – Zustand in der ersten Hälfte der 1980er Jahre (Archiv des MMP, uninven-tarisiert) Graphik I. Kyncl.

71 Výčet depozitářů pro sbírky celého muzea by byl mnohem delší – muzeum např. od roku 1961 využívalo kostelsv. Kateřiny na Novém Městě pražském a v roce 1974 získalo do svého užívání tzv. Knorův statek v Praze – DolníchChabrech; již od roku 1957 mělo depozitář také v zámku v Kolodějích nad Lužnicí, do jeho správy spadal rovněž depo-zitář v kostele sv. Šimona a Judy na Starém Městě pražském.

72 V původních úvahách o ústředním archeologickém depozitáři (a zároveň centrálním pracovišti archeologickéhooddělení) v polovině osmdesátých let 20. století figuroval objekt tzv. Knorova statku v Praze – Dolních Chabrech.Z tohoto plánu však nakonec sešlo.

Až do poloviny sedmdesátých let se vcelku dařilo sladit jednotlivé kroky při zpracovánínových přírůstků – na terénní výzkumy v podstatě plynule navazovalo laboratorní zpracovánínálezů a jejich katalogizace (tj. evidování v souvislé řadě inventárních čísel se signaturou A),spojená s vypracováním inventárních karet. Zlom nastal v druhé polovině sedmdesátých let v sou-vislosti s přílivem nových nálezů z velkoplošných výzkumů. Pomyslné nůžky mezi množstvímnově získaného a kompletně zpracovaného materiálu se začaly povážlivě rozevírat a nutno kon-statovat, že archeologické oddělení muzea se s tímto dědictvím doposud zcela nevyrovnalo. Napřelomu sedmdesátých a osmdesátých let se dokonce několik let vůbec nevedla přírůstková knihaa příslušné záznamy musely být později doplňovány zpětně; zároveň se tehdy na několik letzcela zastavila také katalogizace nových nálezů – předměty neustále přibývaly, ovšem nikdo jefakticky neevidoval. Chaos a zmatek v evidenci byly jednou z hlavních příčin podrobné revize(inventarizace) celé archeologické sbírky, jež proběhla v letech 1979–1987; protokoly z tétoinventarizace představují prakticky první ucelený a věrohodný přehled o stavu archeologickésbírky od roku 1945.

V době ukončení revize již ale sbírka nebyla součástí archeologického oddělení. Na počátkuroku 1985 byla spolu se správcem depozitáře převedena do Oddělení péče o sbírky, které v muzeuexistovalo již od roku 1978. Tím se ocitla mimo bezprostřední dosah (a přístup) zaměstnancůarcheologického oddělení, ovšem vzhledem ke stavu, v němž se nacházela, a způsobu, jakýmse o ni do té doby pečovalo, tento krok sbírce prospěl. Zamezení nekontrolovatelného přístupu

193

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

Obr. 13: Depozitář v Táborské ulici v Praze-Nuslích – stav v první polovině osmdesátých let 20. století předrekonstrukcí (archiv MMP, neevidováno). Grafická úprava I. Kyncl.Abb. 13: Depositorium in der Táborská Straße in Prag-Nusle – Zustand in der ersten Hälfte der 1980er Jahre,vor der Rekonstruktion (Archiv des MMP, uninventarisiert). Graphik I. Kyncl.

ke sbírce totiž zamezilo do té doby prakticky libovolnému nakládání s ní. Při pohledu zpět tímbyl vytvořen jakýsi status quo – pevný bod, od něhož se mohlo začít postupovat vpřed.

V moderní době

Události závěru roku 1989 se muzejní archeologické sbírky zprvu nedotkly, přesto však v koneč-ném důsledku představovaly i pro ni výrazný mezník. Jednotlivé změny totiž přicházely postup-ně v následujících letech a byly naprosto zásadní. Omezme se však jen na ty nejdůležitější.

Jedním z charakteristických rysů polistopadové doby byl nástup výpočetní techniky (nejen)pro evidenci sbírek. I přes snahy o společný postup všech zainteresovaných institucí byla v Muzeuhlavního města Prahy po opakovaných negativních zkušenostech se stavem vývoje programuDEMUS, podporovaného ministerstvem kultury, zvolena cesta vývoje vlastní databáze. Prvnídatabáze pro evidenci sbírek pražského městského muzea vznikala od roku 1991 na bázi softwaredBASE IV 1.5 a její tvůrce Jiří Mičke jí také nevědomky v slangu muzejníků propůjčil jméno(Mičke-software). Muzeum přešlo na počítačovou evidenci sbírek v roce 1993, brzy však nastalazměna – od roku 1994 byla v muzeu používána nová databáze na bázi FOXPRO; její tvůrceJaroslav Vávra jí opět bez vlastního vědomí propůjčil neoficiální název (Vávra-software). Tatodatabáze byla v provozu až do roku 2003. V souvislosti se změnou správce muzejní počítačovésítě však nakonec došlo k nevyhnutelnému – v roce 2004 byl zakoupen program DEMUS a pro-běhla konverze dat. V následujícím roce začal v archeologickém oddělení běžný provoz této data-báze, který je však v současné době prakticky u konce. V souvislosti s nejasnou budoucností toho-to programu, jenž ostatně ani po více než dvacetiletém vývoji stále neexistuje v definitivní verzi,začal od roku 2011 vývoj databáze MUSEION pro potřeby Muzea hlavního města Prahy. V době,kdy vznikají tyto řádky, je jeho spuštění pro potřeby Oddělení archeologických sbírek již nadohled, stále však probíhají opravy dat po jejich konverzi z DEMUSu.

Výraznými proměnami prošlo také uložení archeologické sbírky. Na podzim 1995 museloarcheologické oddělení muzea vyklidit dejvickou Hanspaulku (obr. 14) a jádro archeologickésbírky, které se zde nacházelo, bylo přesunuto do Prahy-Stodůlek, kde se v bývalém areálu firmyKoh-i-noor (zakoupeném krátce předtím pro potřeby muzea) začalo budovat nové pracovištěmuzea. Areál však nebyl v dobrém stavu, a tak byla sbírka zprvu uložena v provizoriu v jedné zestávajících budov. Teprve po zásadní rekonstrukci jiného z původních objektů, který byl vyhléd-nut pro archeologický depozitář, byla do něho přemístěna. V novém depozitáři byla rozdělenado tří celků, jež v zásadě respektovaly její prostorové rozčlenění z Hanspaulky (nádoby, kovy,ostatní nálezy). Bylo však zjevné, že ani stodůlecké prostory nejsou pro neustále se rozrůstajícísbírku dostatečné. V tomto směru muzeum nakonec vsadilo na areál bývalého mlýna ve Vojtěcho-vě. Poté co se vrátil v restitucích původnímu majiteli, muzeum si ho od roku 1991 pronajímalo,aby jej nakonec v roce 2002 hlavní město Praha (zřizovatel muzea) koupilo pro potřeby muzea.V letech 2004–2006 proběhly ve Vojtěchově rekonstrukce původních objektů, na něž v letech2009–2011 navázala stavba další (nové) depozitární budovy. Vojtěchov byl zprvu společnýmdepozitářem historického a archeologického oddělení, po zásadním rozhodnutí vedení muzea jevšak v současné době s výjimkou jediného objektu určen výhradně pro potřeby archeologickéhooddělení.

Až do devadesátých let 20. století tvořily většinu nových přírůstků archeologické sbírky nále-zy z muzejních terénních výzkumů. V souvislosti se vznikem soukromých organizací provádějí-cích archeologické výzkumy v polistopadové době se ale záhy výrazně rozrostl počet institucí,které muzeu začaly předávat nálezy ze svých terénních akcí. Po roce 2006, kdy muzeum – s vý-jimkou nevelkých výzkumů v historickém jádru Prahy – de facto zastavilo jakoukoliv terénní

194

Hla

va:

Arc

heo

logic

ká s

bír

ka M

uzea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy a

její

osu

dy

činnost, tvoří nálezy z výzkumů jiných institucí prakticky hlavní zdroj nových přírůstků. Spolu-práce při předávání nálezů není vždy zcela bezproblémová, v některých případech dokonce výraz-ně skřípe. Nezbývá než doufat, že odlišné zájmy a představy jednotlivých institucí se v příštíchletech podaří sblížit.

Na počátku tohoto století byl ukončen přeci jen poněkud svérázný stav, který trval od roku1985. Při reorganizaci muzea, která proběhla v průběhu roku 2001, byla archeologická sbírkai se správcem depozitáře převedena od 1. ledna 2002 nazpět pod archeologické oddělení, jež oddubna 2004 (po další reorganizaci) nese oficiální název Oddělení archeologických sbírek. Tentostav trvá doposud a nezbývá než doufat, že již natrvalo. V souvislosti s novým Zákonem o ochra-ně sbírek muzejní povahy č. 122/2000 Sb. začala v roce 2003 inventarizace celé archeologickésbírky; vzhledem k množství sbírkových předmětů není však dosud ani po více než deseti letechukončena. V roce 2002 byla archeologická sbírka také zapsána do Centrální evidence sbírek přiMinisterstvu kultury České republiky.

Na osud a stav sbírky v posledních letech mělo značný vliv již výše zmíněné faktické ukon-čení archeologických výzkumů muzea v roce 2006. Síly oddělení mohly být nyní zaměřeny nazpracování nálezů získaných v předchozích letech a na tzv. staré muzejní fondy. Podrobnou revi-zí prošla v letech 2009–2011 někdejší Jírova archeologická sbírka, u níž se podařilo s využitímdobových archivních pramenů identifikovat značné množství nálezů, které již několik deseti-letí ležely v muzejním depozitáři jako anonymní předměty bez lokality a nálezových okolností.

195

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

Obr. 14: Hanspaulka – dlouholeté sídlo archeologického oddělení muzea; stav v první polovině osmdesátýchlet 20. století (archiv MMP, neevidováno). Grafická úprava I. Kyncl.Abb. 14: Hanspaulka – langjähriger Sitz der archäologischen Abteilung des Museums; Zustand in der erstenHälfte der 1980er Jahre (Archiv des MMP, uninventarisiert). Graphik I. Kyncl.

Od roku 2013 prochází obdobnou revizí také původní sbírka Městského musea Pražského, ježvšak v době, kdy vznikají tyto řádky, není ještě ukončena.

A výhled do budoucnosti…

Z formálního hlediska tvoří muzejní archeologická sbírka v rámci archeologického oddělenísamostatný celek. Ve skutečnosti ji ale nelze oddělit od archivních pramenů, které s ní úzce sou-visejí. A právě na její komplexní propojení např. s archivem nálezových zpráv či tzv. Jírovýmarchivem, jež umožňují moderní technologie, by měl být v následujících letech kladen největšídůraz. Jistě je třeba mít na paměti realitu zhruba 600 000 evidenčních jednotek (inventárních čísel),jichž navíc neustále přibývá; právě rozsah sbírky představuje patrně největší komplikaci přijakémkoliv komplexním doplňování informací – s lehkou nadsázkou totiž platí, že obtížnějšínež znovuobjevení ztracených či zapomenutých údajů o jednotlivých sbírkových předmětech činálezových souborech je jejich převedení do jednotné informační podoby v sbírkové databázi.

Smyslem jakékoliv muzejní sbírky (a v podstatě samé existence muzea) není bezesporu jenpouhé uchování sbírkových předmětů a jejich mechanické evidování, ale také jejich odbornévyhodnocení a prezentace. Moderní doba nabízí v tomto směru možnosti, o nichž se našim před-chůdcům před pouhým čtvrtstoletím ani nesnilo. Archeologická sbírka Muzea hlavního městaPrahy v sobě v tomto směru rozhodně ukrývá výrazný potenciál. A právě k jeho využití by mělosměřovat úsilí těch, kteří o sbírku pečují – nejen dnes, ale i v budoucnosti.

LITERATURA

BENKOVÁ, I. 1999: Znovuobjevení části duchcovského pokladu, Archeologie ve středních Čechách 3, 165–168.FILIP, J. 1947: Dějinné počátky Českého ráje. Praha.HLAVA, M. 2010: Archeologická sbírka J. A. Jíry a její osudy, Archaeologica Pragensia 20, 155–220.HLAVA, M. 2011: Addenda k tzv. duchcovskému depotu, Archeologie ve středních Čechách 15, 419–430.HLAVA, M. 2012: Ingeborg Kiekebuschová a výzkumy na Šestákově skále v Šárce v letech 1942 a 1944,

Archaeologica Pragensia 21, 12–35.HLAVA, M. – KLIMEŠOVÁ BAČOVÁ, V. 2012: Nálezy z jižních Čech ze sbírky J. A. Jíry, Archeologické

výzkumy v jižních Čechách 25, 83–96.HLAVA, M. – KLIMEŠOVÁ BAČOVÁ, V. – ŠÍDA, P. 2012: Nálezy z východních Čech ze sbírky J. A. Jíry,

Archeologie východních Čech 4, 92–127.HLAVA, M. – KOSTKA, M. 2014: Archeologické výzkumy Muzea hlavního města Prahy a jejich proměny,

Archaeologica Pragensia 22, 235–260.HLAVA, M. – KOSTKA, M. – ŠMOLÍKOVÁ, M. 2014: Archeologické expozice a výstavy v Muzeu hlavního

města Prahy, Archaeologica Pragensia 22, 199–234.HRALA, J. 1973: Knovízská kultura ve středních Čechách. Archeologické studijní materiály 11. Praha.HŮRKOVÁ, J. 1996: Okresní muzeum v Klatovech. Katalog pravěké a raně středověké sbírky. Zprávy České

archeologické společnosti – Supplément 27. Praha.JELÍNEK, B. 1890: Die Funde zu Slup in Prag, Mittheilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien 20,

136–147.JELÍNEK, B. 1891: Materialien zur Vorgeschichte und Volkskunde Böhmens. I. Theil, Mittheilungen der

Anthropologischen Gesellschaft in Wien 21, 1–36.JELÍNEK, B. 1893a: Zwei neuentdeckte Gräberstätten in Smolnic, Mittheilungen der k. k. Central-Commission

zur Erforschung und Erhaltung der Kunst- und historischen Denkmale – Neue Folge 19, 54–55.JELÍNEK, B. 1893b: Prähistorische Forschungen und Funde in Böhmen im Jahre 1892, Mittheilungen der

Anthropologischen Gesellschaft in Wien 23, [56]–[58].JELÍNEK, B. 1894a: Materialien zur Vorgeschichte und Volkskunde Böhmens. II. Theil, Mittheilungen der

Anthropologischen Gesellschaft in Wien 24, 57–83.

196

Hla

va:

Arc

heo

logic

ká s

bír

ka M

uzea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy a

její

osu

dy

JELÍNEK, B. 1894b: Bericht über verschiedene prähistorische Funde in Böhmen im Jahre 1893, Mittheilungender Anthropologischen Gesellschaft in Wien 24, [26]–[28].

JELÍNEK, B. 1896: Materialien zur Vorgeschichte und Volkskunde Böhmens. III. Theil. Plešivec und seinenächste Umgebung in der Vorgeschichte, Mittheilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien 26,195–236.

JELÍNEK, B. 1912: Pravěká Praha. In: Zpráva kuratoria Městského musea Pražského za rok 1911. Praha, 3–18.KOSTKA, M. 2010: Archeologické muzeum J. A. Jíry v Dejvicích, Archaeologica Pragensia 20, 221–246.KYSELA, J. – HLAVA, M. 2014: Soubor antických předmětů ze sbírky řídícího učitele Františka Hrdiny z Mod-

řan a Muzeum ředitele Šplíchala ve Vršovicích, Archaeologica Pragensia 22, 314–355.MÍKA, Z. 1983: Sto let Muzea hlavního města Prahy. Acta Musei Pragensis 83. Praha.NIEDERLE, L. 1895: Památky pravěké. In: J. Kafka (red.), Hlavní katalog a průvodce Národopisné výstavy

Českoslovanské v Praze 1895. Praha, 188–194.NOVOTNÝ, A. 1937: Dějiny Musea hlav. města Prahy. 1877–1937. Nepublikovaný rukopis uložený v knihovně

Muzea hlavního města Prahy.NOVOTNÝ, B. 1946: Kování avarského typu z Čech, Obzor prehistorický 13, 44–46.NOVOTNÝ, B. 1949: Pravěké oddělení J. A. Jíry, Pražskou minulostí 1, 103–110.NOVOTNÝ, B. 1956: Tausované sekerky z Čech, Památky archeologické 47, 335–347.PÍČ, J. L. 1891: Sekce A. Praehistorie. Vitriny I.–XIIIb. In: Katalog Retrospektivní výstavy. (Skupina XXV.).

Praha, 1–31.PÍČ, J. L. 1904–05: Dvě ozdobné sekyrky, Památky archeologické 21, 634–636.SCHRÁNIL, J. 1933: Čechy v době železné. Praha.SMOLÍK, J. 1878–81: Archaeologický Sbor Musea král. Českého, Památky archeologické 11, 135–140.STÁTNÍKOVÁ, P. 2003: Městské museum Pražské roku 1883 – příspěvek ke 120. výročí otevření první expozice

Muzea veřejnosti, Historica Pragensia 1, 9–46.SVOBODA, B. 1965: Čechy v době stěhování národů. Praha.ŠTECH, V. V. 1967: V zamlženém zrcadle. Praha.ŠTORCH, E. 1921: Praha v době předhistorické. Pravěký člověk a jeho kultura. Praha.

Die archäologische Sammlung des Museums der Hauptstadt Prag und ihr Schicksal

Als im Herbst des Jahres 1881 das Museum der Hauptstadt Prag gegründet wurde, wurde Archäologie bei derFormulierung des Sammlungsprogramms ganz ignoriert und fehlte auch in der Programmproklamation zurEröffnung des Museums in Mai 1883 (Abb. 1). Dank der Initiative des Herrn Břetislav Jelínek (der erste Kustosund seit Ende 1895 der Direktor des Museums) wurde im Museum eine kleine, aber interessante archäologischeSammlung aufgebaut. Ihre Anfänge reichen bis in die Jahren 1881–1882 zurück, als das Museum die erstenarchäologischen Funde erwarb (Abb. 2). Aber noch im ältesten Sammlungsinventar aus dem Jahre 1883 (Abb. 3)sind fast keine vorgeschichtlichen Gegenstände zu finden.

Jelínek baute die Museumssammlung auf und ergänzte sie in verschiedenen Arten. Die meisten Erwerbun-gen stammen aus seinen Ausgrabungen in Prag und ihrer Umgebung. Eine andere Quelle stellen Gegenständedar, die von verschiedenen Personen gekauft, bzw. geschenkt wurden (Abb. 4). Jelínek besaß schon früher einearchäologische Privatsammlung, die er nach seinem Eintreten in das Museum laut seinem Arbeitsvertrages nichtweiter aufbauen durfte – er war aber auch nicht verpflichtet, sie zu verkaufen. Ab und zu schenkte er einigeGegenstände dem Museum und in einigen Fällen verwendete er sie zum Nutzen des Museums auch anders –einige Gegenstände bot er nämlich anderen Museen oder Privatsammlern als Gegenwert für Gegenstände an,die er für das Stadtmuseum erwarb. Das kann man sehr gut am Beispiel des „Geschäfts“ mit dem Museum inKlatovy dokumentieren. Es fand um die Jahreswende 1887/1888 statt (Abb. 5–6).

Nach Jelíneks Pensionierung im Jahre 1913 blieb die archäologische Sammlung praktisch ohne professio-nelle Verwaltung. 1923 wurde sie schließlich dem Nationalmuseum übergeben, als sog. Depositum (Abb. 7), undlaut den damaligen Repräsentanten des Stadtmuseums sollte sie wahrscheinlich nie zurückgegeben werden.

Im Jahre 1941 kam eine unerwartete Wende – das sog. Jíras archäologisches Museum in Hanspaulka wurdedem Stadtmuseum als eine selbstständige archäologische Abteilung hinzugefügt. Das Stadtmuseum erwarbdamals ohne eigenes Zutun eine hochwertige und ausgedehnte archäologische Sammlung (Abb. 8–10).

Nach dem Zweiten Weltkrieg erhielt das Stadtmuseum vom Nationalmuseum die ursprüngliche Sammlung,die dort seit 1923 aufbewahrt wurde (Abb. 11). Die beiden Sammlungen (Jíras Sammlung und die ursprüngliche

197

Arc

haeo

logic

a P

ragen

sia 2

2 /

20

14

Sammlung des Stadtmuseums) wurden dann in ein einheitliches Ganzes zusammengefügt und ihre Schicksalesind nun verbunden (Abb. 12–14; zur Nachkriegsentwicklung vgl. näher Hlava 2010).

Die Museumssammlung stellt heutzutage ein selbstständiges Ganzes im Rahmen der archäologischen Abtei-lung dar, doch darf nicht von den archivalischen Quellen getrennt werden, die mit ihr eng verbunden sind. Undgerade ihre komplexe Verbindung z. B. mit dem Archiv der Fundberichte oder mit Jíra-Archiv, die uns moderneTechnologien ermöglichen, sollte in den kommenden Jahren bevorzugt werden. Der Sinn der Existenz jederarchäologischen Sammlung ist nicht nur die Erhaltung der Sammlungsgegenstände und ihre mechanische Regi-strierung, aber auch die Präsentation und fachliche Auswertung. Die heutige Zeit bietet uns in diesem Sinneverschiedene Möglichkeiten, von denen unsere Vorgänger vor 25 Jahren überhaupt nicht träumen konnten.Die archäologische Sammlung des Museums der Hauptstadt Prag hat in diesem Sinne ein großes Potenzial.Und gerade darauf sollten sich die Bemühungen der Menschen, die diese Sammlung verwalten, richten – nichtnur heute, sondern auch in der Zukunft.

(Deutsch von J. Machula)

Mgr. Miloš Hlava, Ph.D., Muzeum hlavního města Prahy, Pod Viaduktem 2595, 155 00 Praha 13,hlava@muzeumprahy.cz

198

Hla

va:

Arc

heo

logic

ká s

bír

ka M

uzea

hla

vn

ího m

ěsta

Pra

hy a

její

osu

dy