1

magazín

DOKONALÝ KŮŇ?

Potřebujete čas, trpělivost

i vytrvalost!

DEVADESÁTNÍK MVDR. Juraj

HANULAYDo stáje vždy

v dobré náladě!

Kůň first: legendární Registana, královský Nagano Gold, člen rodiny Jimtown

Prague Playoffs HVĚZDY SE VALÍ NA PRAHU

PÍSECKÁPREMIÉRA NA 1*

DĚTSKÁ JEZDECKÁ HOREČKA V ČECHÁCH

VŠESTRANNÍ mistři poprvé z Borové

Počasí míchalo pořadím

ŽOKEJ Josef

BARTOŠPodivný rok

první český on-line magazín o koních a lidech kolem nichzáří 2019 / 1. číslo www.ikun.cz

2 3

www.sudovasauna.cz

sudová sauna

www.zahradni-domek.eu

zahradní domky

4 5

TENKRÁT na závodechMožná se vám bude zdát, že první číslo jsou samé výsledky ze závodů. Těch akcí, o nichž informujeme, je opravdu hodně – přesto jsme vybrali jen ty nejzásadnější. Ale za každým výsledkem, ať dobrým, či špatným, je zajímavý a někdy i dost dramatický příběh. A ty jsme se právě v tomto prvním oficiálním čísle snažili zdůraznit. Když vás doveze ke zlaté medaili v sedlových disciplí-nách původně kočárák, je to přeci dojemné. Nebo vyhrajete mistrovství na koni, se kterým jste si během uplynulých let nevěděl rady a jeho zpacifikování dalo dost dřiny. Nebo se sice dostanete do dvacítky nejlepších v Evropě, ale když byste použil podložky, mohla to být dokonce první desítka. Nebo nej-lepšího koně z celé stáje zakoupíte na internetu. Nebo se celý rok připravujete na vrchol sezony a váš kůň se zraní v boxe hned po příjezdu. Nebo se mu prostě zaboha nechce teď, když jde o vše, skákat. Nebo vám na opracovišti poplaší jiná dvojice koně tak, že už ani nemá cenu vjíždět do kolbiště. Nebo se rozhodnete udělat o jeden cvalový víc a přijdete o evropské zlato. Nebo při vaší jízdě začnou padat kroupy tak, že nevidíte na cestu, otěže vám kloužou, kůň se klouže… Uznejte, Quentin Tarantino by měl námětů na „Tenkrát v České republice“ či „Bylo nebylo na závodech“ nepočítaně a mohly by to být kovbojky, pohádky i černé komedie.

Kouzelnou pohádkou je i vznik tohoto časopisu. Děkujeme všem předplati-telům, autorům i mecenášům, díky nimž mohlo první číslo vyjít. Pomalu vás přibývá a takové podpory si vážíme. Většinu z vás samozřejmě známe – o to je odpovědnost za výsledek větší. Když vy ostatní nevěděli, kde a jak, informa-ce najdete přímo tady www.ikun.cz/predplatne.

Hodně jsme přemýšleli, co dát a nedat na titulku, přeci jenom minulému tématu UNESCO a Kladruby se konkuruje těžko. Pak jsme se však chytili fenoménu vzrůstajícího počtu dětí na jízdárnách a věnovat se mu budeme i v dalších číslech. Záměrně píšu na jízdárnách, přitom by správně mělo být „ve stájích“. Stěžejním úkolem teď totiž bude nasměrovat zájem nejmenších jezdců na koně samotné, a ne jen na ježdění. Aby chvíle strávené u koní nebyly jen plácnutím do vody a do rodičovské peněženky. Bylo by fajn, kdyby dnešním náctiletým vydržel zájem o koně třeba do devadesáti, jako legendár-nímu oslavenci doktoru Hanulayovi.

Přejeme vám, ať má ten váš osobní příběh vždycky happy end, bude aspoň o čem psát. První číslo se nám vyšplhalo na 82 stran a zdaleka neobsahuje všechno, co bychom si přáli. Napište nám ale vy, co by vás zajímalo a na co bychom se měli soustředit, protože magazín Kůň je tu hlavně pro vás.

Zdena Motyginová a redakční dream team

obsah editorial

magazín magazín

4 Ing. Jan Pellar odešel, jeho práce a myšlenky přetrvávají

6 Registana na věčných pastvinách

10 Jezdecká legenda MVDr. Juraj Hanulay: Do stáje vždy v dobré náladě

16 Češi v Evropě a ve světě – jak dopadlo porovnání?

24 Mistři v Borové poprvé, avšak počasí nepříznivé

32 Muž v pozadí úspěchů: Veterinář Petr Přikryl

35 Dětská jezdecká horečka poprvé – děti na velkých koních

40 Péče o koně: Vychytávky zkušené ošetřovatelky Johanky Černé

42 Čerstvý mistr Evropy Martin Fuchs: Cesta za zlatem

44 Rozloučení s plemeníkem Jimtownem

46 Ing. Stanislav Hošák: Podle čeho zařazovat hřebce do plemenitby?

47 Chovatelské přehlídky zpříjemnily léto

48 Je Tokio na olympiádu opravdu připravené?

52 Písecká premiéra nového kolbiště na 1*

56 Dětská jezdecká horečka podruhé – děti na ponících

61 Krátké, ale podstatné zprávy ze sportu

62 Pařenicovi v Sulicích: Když si rodina areál pořídí…

66 Dokonalý jezdec/dokonalý kůň? Zkuste centered riding!

70 Prague Playoffs a 15 hvězd, které se valí na Prahu

74 Český skokový pohár 2019: Kdo si nejlépe stojí v žebříčcích?

78 Nagano Gold: Vhodná volba pro Ascot

80 Žokej Josef Bartoš: Podivný rok 2019

82 Dobré zprávy na konec

10

16

44

62

42

6 7

ING. JAN PELLAR ODEŠEL, jeho práce a myšlenky přetrvávají

rozloučenírozloučení

magazínmagazín

Každé narozeniny, ty kulaté dvojnásob, jsou příležitostí ke vzpomínání s nadhledem a úsměvem a více či méně objektivnímu hodnocení minulosti.Jan Pellar si začal se svojí celoživotní láskou – koňmi na jízdárně TJ Žižka Praha, později v Jiskře Bílá Hora a nakonec v Lokomotivě  Vršovice, kde jezdil svého nejlepšího koně Cyrius, valacha po hřebci Servátor, jehož potomstvo se do paměti českých jezdců zapsalo problematickým charakterem a nevídanými skokovými schopnostmi. Svoje zku-šenosti a poznání, které mimo jiných získal od legendárních plk. Myslíka a mjr. Býčka, jako trenér předával dál.Studium na Vysoké škole zemědělské v Praze, zootechnický obor, absolvoval spolu s kama-rády od koní Jiřím Křepelkou, Karlem Duchkem a Ivanem Majzlíkem. Po studiu se začal věnovat koním profesně. Více než 30 let, pro Honzovy vrstevníky krásných 30 let (i proto, že jsme byli mladí) velmi kultivovaně a odborně komentoval jezdecké závody, Ceny česko-slovenského filmu, Ceny televize a další CSIO. Teď se preferují spíše pouťoví vyvolávači…Před čtvrt stoletím se stal „duchovním otcem“ Kritérií mladých koní, vyššího stupně kontroly užitkovosti, a jejich komisařem byl víc než 15 let.  KMK přežila do dnešních dní, původní myšlenka a cíl se však stále mění. Také víc než 15 let působil ve skokové komisi ČJF.Do profesního CV patří působení u plemenářů jako vedoucí šlechtitel chovu koní, a to v době, kdy Státní plemenářské podniky úzce spolupracovaly s ČJF, krátká epizoda jako ředitel Státního závodiště v Praze – Velké Chuchli a pak dlouhá léta na Ministerstvu zemědělství, od referenta, přes ředitele odboru, až po vrchního ředitele zemědělské sekce. Snad klidnější období zažíval během ředitelování v Zemském hřebčinci Písek při dokončování stavebních oprav hlavní budovy, při opravách hříbáren Nový Dvůr a Humňany. Nezapomenutelný byl chovatelský den u příležitosti oslav 200 let založení hřebčince. Dokázal také prosadit vyhlášení hřebčince jako Národní kulturní památku.Velký dík patří, vedle mnoha dalších, za zařazení hřebce  Guidam Sohna. Jeho (a tedy i Tvoje, Honzo) kolekce prvního ročníku hříbat, hřebečků z testační odchovny Nový Dvůr, dostávala do kolen svým vyrovnaným exteriérem, atraktivní barvou a posléze i nadprůměrnou výkonností laickou i odbornou veřejnost. „Staromilci“ (v dobrém slova smyslu) obdivovali a cenili si Tvoji odvahu a snahu při záchraně linie Przedswit, s přibývající dobou se zdá být marná.V soukromém životě jsi dítětem štěstěny, v celoživotní péči své výjimečné manželky Táni, s úspěšnou dcerou Emou a obklopen spoustou dalších koček. Doba se mění, lidé se mění, pravdy se mění, a tak se asi zbytečně trápíme nad až tragi-komickou situací v nám blízkých chovatelských sdružení či v jezdecké federaci a uniká nám, že každý den je jen jednou za život.

Honzo, vážíme si Tě a jsme rádi, že Tě máme.

text: Zdena Motyginová foto: Magdaléna Straková

Není tomu ani rok, co v chovatelském časopisu Koně vyšla gratulace Ing. Lucie Starostové a kolektivu k sedmdesátinám Ing. Jana Pellara. Bohužel, v červenci se musela koňská veřej-

nost vyrovnat se zprávou nejsmutnější. Mnoho známých tváří z celé republiky a dokonce i koně se s „Honzou“ přišli 5. srpna naposledy rozloučit…

Na mistrovství ČSSR v Bratislavě 1983.

Sice už tady s námi Jan Pellar není, ale pojďme si ještě jednou se svolením autorky blahopřání od pražských přátel Lojzy a Lucie, Karla, Zuzky a Jirky, Jarky a Jardy, Světlany a Otíka a Andulky připomenout. Je v něm totiž s lás-

kou shrnutý celý Honzův život… A chce se mi dodat: žijme tak, aby se jednou našlo pár lidí, kteří by něco podobného napsali i o nás.

Všechno nejlepší! V druhé polovině listopadu oslavil kulaté narozeniny všem chovatelům, jezdcům, funkcionářům, zkrátka celé koňařské veřejnosti známý a milý Ing. Jan Pellar. Myslím, že si jako jeden z mála zaslouží být označen hipologem, i když v poslední době toto prestižní označení poněkud zlidovělo.

Očima bývalého zaměstnance MZeČR, nyní ředitele NH Kladruby nad Labem Ing. Jiřího MACHKAIng. Jana Pellara jsem znal jako skutečného odborníka, jako člověka velmi pracovitého a zásadového, jako osobnost, která skutečně hledala řešení ku prospěchu věci, nikoliv pro svůj prospěch osobní. Málokomu se podaří na mi-nisterstvu zemědělství se vypracovat z referenta na náměstka, jemu ano. I přes to, že na tomto ústředním orgánu státní správy začínal jako specialista pro chov koní, což může být pro další kariérní postup na úřadu určujícím hlavní směry agrární politiky bráno spíš jako určitý handicap, tak se díky svým schopnostem přesto prosadil. Myslím, že nám všem bude jeho odbornost a přístup k věci chybět.

Při výkonu funkce

hlasatele se svým stálým

kolegou B. Oslíkem (CSIO

Poděbrady).

Bohumil OSLÍK, komentátor jezdeckých závodů

Včera jsme se rozloučili s jezdcem, cho-vatelským odborníkem, a hlavně mým

kamarádem, přítelem, celoživotním kolegou a oporou u mikrofonu těch největších

jezdeckých závodů Ing. Janem Pellarem. Na přibližně 25 pohárových soutěžích, CSI a mistrovstvích nepočítaně, bylo vždy jisto-tou mít Tě, Honzo, vedle sebe nebo za zády!

Takto jsem se na sociální síti pokusil ve zkratce vyjádřit pocit ze ztráty přítele a ka-maráda. S Ing. Janem Pellarem – Honzou

– jsem poprvé spolupracoval u mikrofonu mistrovství republiky ve Frýdku-Místku

roku 1974. Když jsem po letech zhlédl kultovní film Casablanca, soudím, že věta, kterou končí, náš vztah vystihuje nejlépe:

„Myslím, že tohle je začátek krásného přátelství.“ Pro mne, ač o dva roky staršího,

bylo jeho jméno již tehdy jezdeckým pojmem. On sám pak, zkušenější i jako

hlasatel jezdeckých závodů, se stal jedním z mých učitelů. Vážili jsme si stejných

autorit, věnovali se rozdílným oblastem jezdectví – a Honza se svou úžasnou erudicí

a pamětí všemu, co souviselo s chovem. Koně i názory nás spojovali a téměř 40 let jsme se dělili o mikrofon i soutěže u těch

nejvýznamnějších jezdeckých svátků. Ceny Televize, Filmu, Pojišťovny, Podzimu,

Spartakiády, mistrovství česká i českoslo-venská, světové poháry a CSIO jak pražská, tak (po povodních) poděbradská. Příprava

byla typická, jeden zpracovával kariéry a původy koní, druhý lidí – a ta dělba byla vždy úžasná a přirozená. Honza mezitím

stihl mimo jiné odjezdit pár skvělých sezon v sedle Servátorova potomka Cyriuse,

a iniciovat chovatelské soutěže KMK. Post ředitele hřebčince v Písku byl zaslouženou

třešničkou na dortu jeho skvělé koňařské geneze. Jsem rád, že i tam jsem byl častým hostem a mohl sledovat tamější proměny.

Právě v Písku jsem také, při zdravotně vynuceném ukončení hlasatelsko-mode-

rátorské dráhy, komentoval jedny ze svých posledních velkých závodů.

Honza je pro mne součástí mého jezdeckého života. Prolínají se mi porady, závody, mikro-fony, kolbiště, stáje, posezení, Písek i jihočes-

ká chalupa. Není to minulost. A napadá mne – snad po předchozí reminiscenci na filmový citát o začátku přátelství, že přátelství nekon-

čí. A k tomu mi zní v hlavě verš z písničky Richarda Tesaříka (Tvý jméno): „A žádný

cesty nebyly zlý, když jsi byl se mnou.“ Asi je to místo slova Díky.

Rok 1969 – O. Bečka a Kobra, A. Starosta a Vindra, J. Pellar a Marica, V. Tesař a Pela, J. Kunst a Roxana.

8 9

kůň first

magazín

kůň first

magazín

REGISTANA NA VĚČNÝCH PASTVINÁCH

Český dostihový svět nedávno zasáhla smutná zpráva o smrti slavné hnědky Registany. Legendární klisna musela být utracena 31. 7. 2019 kvůli těžké kolice. Smutku, který vyvolala zpráva o jejím

náhlém a nečekaném skonu, se nelze divit. Tato mohutná tmavá hnědka prolétla českým dostiho-vým nebem jako kometa a stejně jako ona za sebou zanechala „viditelnou“ stopu.

Se svými 168 centimetry v kohoutku prozářila český turf nezamě-nitelným stylem a okouzlila nemálo fanoušků, nejen proto, že vyhrávala, ale také proto, že byla všestranná a vyrovnaná. Byla to

prostě „naše“ Registana, která mj. v sedle s německým žokejem Petrem Gehmem dvakrát vítězně proběhla cílem nejtěžšího dostihu kontinentu – Velké pardubické steeplechase v letech 2003 a 2004.

Kouzelná klisnaRegistanu zakoupil Čestmír Olehla, trenér legendárního Železníka, pro stáj Wrbna Racing. V barvách této stáje pak Registana „okouzlila“ překážkový svět. Byla také symbolem toho, že v Čechách v době, kdy vstoupila na dráhu, byly dostihy na vzestupu. Podle statistik Jockey Clubu ČR vyhrála tato mohutná hnědka 21 dostihů ze 31 startů. Není se tedy čemu divit, že si na dotacích přišla na slušné peníze. Za svou kariéru vyběhala 10 444 608 Kč, čímž si zajistila přední místo v historii českého turfu jako nejlépe vydělávající klisna. Kromě toho jí patří i prvenství v počtu vítězných startů za sebou. Nyní je již sice její vítězná série překonána, ale přesto lze říci, že Registanina série se skládala ze špičkově ob-sazených steeplechase a krosů s mezinárodní účastí. Naposledy se Registana na dráze objevila v roce 2006. Poté tato velká dáma turfu definitivně dala vale závodění a odešla do chovu, kde na svět přivedla šest potomků.

Odešla „Železná dáma“

text: Inez Chehaibifoto: Jiří Bělohlav

Charisma i vyrovnanostAni po jejím odchodu se na ni nezapomnělo, protože měla nezamě-nitelné charisma snoubící se s psychickou vyrovnaností a na první pohled viditelnou „třídou“, čímž vystupovala z řady dobrých koní a byla „železnou dámou“. Nebyla na dráze dobrá, ona byla prostě svá a skvělá! Dodnes lidé vzpomínají na onu zvláštní nenucenost, se kterou vždy probíhala vítězně cílem.

Krev slavného NearcaRegistana spatřila světlo světa 1. 4. 1996 v hřebčíně Görlsdorf. Jejímu otci Tauchsportovi nar. 1972 z Tauspur (GDR) po Tuny (GB), vítězi Derby GDR, kolovala v žilách z otcovy strany krev slavného italského „cracka“ Nearca (ITA). Toho kupodivu nalezneme i v pedigree její mat-ky Reklame nar. 1982 z Reprise (GDR) po Immer (HUN).Její povahu popsali ti, kteří měli čest s Registanou osobně pracovat či jí být nablízku, jako dominantní a svou. Uměla prý být i protivná, když na to přišlo, ale vždycky byla hodně pracovitá, v dostizích i při tréninku to pak byla spolehlivá dříčka. I jako matka byla výborná.

Kultovní RegistanoNelze s jistotou říci, zdali má pan Olehla prostě „čuch“ na dobré koně nebo měl zase „kliku“, ale možná se mu jistým vodítkem pro koupi Registany zdály býti výsledky jejího pravého bratra jménem Registano. Právě on dostal tuto rodinu do popředí zájmu, neboť pravidelně střídal starty ve velkých steeplechase a na proutěných překážkách. Svého času to Registano dotáhl na 31 vítězství, z toho 17 se jich zrodilo v překáž-kových listed. Díky svým úspěchům na drahách v Iffezheimu či v Bad Harzburgu se Registano stal ve své vlasti doslova kultovním koněm.

Slavní sourozenciK zahození ovšem nebyl ani jeho pravý bratr Regalo, který opět vynikal skokovým talentem. Také polosestra Regala jménem Rocella se zviditel-nila, když si doběhla pro překážkové vítězství v italském Meranu. Pak se však zranila a musela být stažena z dráhy do chovu, kde se poté již nijak výrazně neprosadila. Registanin další polobratr jménem Rekord si zase připsal na konto sprinterské listed.Čili pokud si dáme dvě a dvě dohromady, vyjde nám, že Registana se tehdy z pohledu německých dostihových příznivců a turfmanů narodila v očekávání, že bude na dráze alespoň stejně dobrá jako její výše jmeno-vaní sourozenci a polosourozenci. Jenže jak už tomu tak v turfu bývá, ne vždy je cesta k vysněnému cíli snadná a vystlaná růžemi.

Nejdříve velké zklamáníKdyž se tedy Registana po vzoru svých sourozenců ocitla v trénin-ku Uweho Stoltefusse, byla velkým zklamáním. Ve 3 letech se na dráze objevila třikrát. Při debutu v roce 1999 skončila čtvrtá z pěti se ztrátou 37 1/2 délky na vítězku. Oba další dostihy měly podobný scénář, a tak bylo rozhodnuto, že milá Registana, která do té doby majiteli vyběhala pouhých 500 marek, půjde o dům dál…

Hvězda v žluto-modrých barvách stoupá vzhůruKupce neohromila, ale pana Olehlu zřejmě ano, neboť přesvědčil svého tehdejšího zaměstnavatele stáj Wrbna Racing, že by to nemusel být mar-ný kup. A tak se klisna přestěhovala do Čech. Přesun jí zřejmě svědčil, protože zanedlouho poté začala její hvězda u nás pomaličku stoupat vzhůru. Ostřílení turfmani i odborníci zbystřili poměrně brzy a zamířili svůj zrak na hnědou klisnu, která hned při debutu ve žluto-modrých barvách stáje Wrbna Racing triumfovala 21. května 2000 v dostihu na 3400 metrů v Bratislavě. Do konce sezony si ještě stihla 8. 10. 2000 doběhnout pro prvenství v Ceně ČASCH a následně přidala třetí místo v německém listed Markgraf-Berthold-Jagdrennen.

Jak se rodí se legendaStáj Wrbna Racing si tak mohla gratulovat. Z podprůměrné akvizi-

Foto

Vác

lav V

olf.

10 11

magazín magazín

kůň first kůň first

ce z Německa se v Čechách pomaličku a polehoučku začala rodit legenda. Pozornost na sebe Registana strhávala jak v krát-kých meránských steeplech, tak i v pardubických dostizích nad pět kilometrů. Ve svých 5 letech předvedla excelentní výkon v Ceně Vltavy, kde v sedle se svým stálým žokejem Kameníč-kem nechala soupeře za sebou o 4 1/2 délky. V Altes Badener Jagdrennen pak skončila druhá.

Od „Kasičky“…Její přezdívka „Kasička“, jak klisně začali skalní fandové věrně přezdívat, se zrodila v roce 2002, kdy z 5 startů nevyhrála pouze jeden: Gran Premio Merano,

kde jejího stálého jezdce Jiřího Kameníčka poprvé vystřídal německý žokej Peter Gehm. Možná si jen nového žokeje oťukávala, protože právě v sedle s Peterem Gehmem triumfovala mj. i ve dvou ročnících Velké pardubické.Prvního června 2003 ve Steeplechase di Primavera v Meranu odstar-tovala neskutečnou sérii devíti vítězství v řadě, která trvala dvě sezony a zahrnovala i dva triumfy ve Velké pardubické. A nemuselo to být vše.

…po Mercedes mezi koňmiSamotný žokej Peter Gehm nikdy nešetřil superlativy. Podle něj byla mohutná hnědka opravdu třída – často se smíchem říkával, že je jako Mercedes. „Registana je vynikající kůň. Nejlepší, na jakém jsem kdy v Čechách dosud jezdil.“Vítězná tažení nezdolné hnědky však v listopadu 2004 přerušila právě osudová chyba žokeje Petera Gehma. Ačkoliv byli v pozici, z níž mohli pomýšlet na vítězství, spletl Gehm v dostihu Sporting Index Chase na slavné dráze v Cheltenhamu kurz a připravil tak hnědku o životní vítěz-ství a možnost stát se prvním českým vítězem na britských ostrovech, což byla velikánská škoda nejen pro Registanu, ale i pro celý český turf.

V nejlepším přestatJak se tak říká, v nejlepším je dobré skončit. V roce 2005 na závodišti v Pardubicích nastupovala Registana opět v roli favorita, ale do cíle ke smutku všech svých fandů už nedoběhla – její šance skončily pádem. Prvním v její dostihové kariéře! V tréninku sice zůstala i napřesrok, ale rozlučkový start ve Velké se nekonal, neboť přišlo zranění. A tak ověnče-na mnoha cennými vítězstvími a doprovázena uznalými ovacemi, které si opravdu zasloužila, hrdě odešla do chovu.

Poctivá i v chovuAni v chovu ovšem nezahálela, dala celkem 6 hříbat. Ale opět se nám tu rýsuje ona pověstná nejistota turfu, vynikající koně v chovu totiž nemusí bezpodmínečně produkovat potomstvo týchž kvalit, které měli na dráze sami. Připomeňme např. slavnou americkou super klisnu Ze-nyattu. A tak ani Registanini potomci na dráze nedosáhli výkonnosti své matky. Nejlépe z nich si vedl Reki (mj. vítěz wroclawského Crystal Cupu a Reaper, vítěz 6 překážkových dostihů). Svého posledního potomka přivedla Registana na svět v roce 2017, od té doby si užívala zaslou-žené penze nedaleko Prahy. Ale možná se přeci jen dočkáme a slavná Registanina krev nám ještě ukáže. Její prvorozená dcera Regine byla totiž zařazena do chovu a dle informací Turf Magazínu by letos mohl vyběhnout její první potomek – dvouletá Reginetta. Tak snad nad ni bude moci býti její babička pyšná. Ona sama již závodí kdesi na věčných pastvinách po boku všech legend našeho turfu.

A úplně na závěr přinášíme malé interview s paní Marcelou HRADILOVOU GAJDOVOU ze stáje WRBNA RACING. Kdo jiný by mohl udělat pomyslnou tečku za odchodem Velké dámy českého turfu, než právě majitel?

V čem myslíte, že byla Registana výjimeč-ná?Registana byla výjimečná svou univer-zálnosti, dokázala vyhrávat dostihy na různých distancích a závodištích.

Vyhrávala proto, že byla prostě lepší, nebo proto, že měla takové srdce?Asi obojí, v tréninku nebyla vždy stopro-centní, ale na dráze vždy předvedla, co umí.

Jaký je to pocit, mít ve stáji koně takové třídy?To se těžko vyjadřuje slovy, když vám kůň dopřeje zažít pocit vítězství ve VP, ale měla jsem o ni často strach.

Myslíte, že by dokázala porazit Železníka? (Čistě teoretická otázka)Asi ano, rychlost dostihů je stále větší – i když kdo ví?

Fanoušci Registanu milovali, čím ale byla pro Vás?Velkým darem, co přijde jednou za život.

Začala vyhrávat až v barvách stáje Wrbna Racing – čím myslíte, že to bylo? Trpělivostí a umem trenéra Olehly.

Mrzí vás, že nevyrovnala rekord slavného Železníka? Určitě na to měla.Tak jsem nad tím nikdy nepřemýšlela.

Měla nějakou stájovou přezdívku?Měla, nebyla úplně ideálem plnokrevného koně, kvůli jejím větším uším jsme jí někdy říkali „stračena“.

Všude, se píše, že byla dříč – jak to vidíte Vy?Byla, možná to souvisí s jejím německým původem.

Jaký epitaf by se k ní hodil?Spolu s Petrem Gehmem tvořili dvojici, pro kterou se hodí dnešní: „Wir schaffen das“.

Myslíte, že si v chovu vedla tak skvěle jako na dráze?Na to, v kolika letech (11) odešla do chovu, určitě. Navíc má stále tři potomky na dráze, tak nás možná ještě překvapí…

Proč šla vůbec hned na překážky a ne na rovinový dostih?Běhala roviny v Německu, než jsme ji koupili, tuším dvakrát, ale myslím, že byla pozdní kůň, bylo potřeba počkat, až dozraje. Naše stáj byla vždy více překážková a ona svůj talent pro překážky ukazovala už v práci.

Děkujeme za rozhovor. A nyní již opravdu nezbývá, než se s Železnou dámou rozloučit: „Sbohem Registano, zůstaneš navždy v našich srdcích i vzpomínkách.“

POTOMCI KLISNY REGISTANY

12. března 2008 – klisna Regine (GER) po Oscar (IRE)

28. března 2009 – valach Reaper (GER) po Sholokhov (IRE)

28. května 2010 – valach Rafa po Linngari (IRE)

7. dubna 2012 – valach Reki po Look Honay (IRE)

7. května 2013 – valach Randy po Next Desert (IRE)

13. dubna 2015 – klisna Relandi po Alandi (IRE)

14. června 2017 – hřebec Regtime po Age of Jape (POL)

Zdroje informací: ČTK, Sport.cz, Turf Magazín,

Jockey Club.cz

https://www.pedigreequery.com/ registana

12 13

život u koní

magazín

život u koní

magazín

DO STÁJE VŽDY V DOBRÉ NÁLADĚ!

Jezdecký sport není jednoduchý. Vyžaduje hlavně přátelský vztah s koněm. Praktické a teoretické vědomosti je třeba pravidelně doplňovat. Každý kůň je jiný, ale spokojenou klidnou prací se vždy

najde cesta, jak dosáhnout cíle. V klidu je síla. Moudřejší se přizpůsobí a vždy najde cestu, jak použít spolupráci.

text: MVDr. Juraj Hanulayfoto: archiv autora

Systém trojekFormy chování mají koně stejné, jako ostatní zvířata – vrozené chování, tj. instinktivní, získané za miliony let, a chování získané, když si zapamatují něco nové, např. napadení šelmou. My musíme akceptovat obojí. Zvířata mají vynikající paměť, ale nejsou schopná logicky myslet, takže jejich inteligenci nemůžeme brát, jako u lidí. Projev trpělivosti můžeme nazvat ušlechtilým charakterem. Johannsman vysvětluje systémem trojek – tři dny se koni vysvětluje, tři týdny upevňuje a za tři měsíce je vidět první úspěchy, výsledky.

Klid je odměnouKůň má rád klid, nesnáší dlouhotrvající jednostranné cviky. Častým a delším kontaktem s lidmi se polidšťuje, stává se příjemným. Kůň se nepřestává bát, ale dokáže strach překonat a najít průnik k člověku (Monty

Pane doktore, všechno nejlepší!Je to neuvěřitelné, ale doktor Hanulay v září oslaví devadesátiny! Tedy je to neuvěřitelné ne proto, že bychom mu tak požehnaný věk nepřáli, ale proto, že na žádných devadesát v žádném případě nevypadá! Vzpomínám, jak paní dr. Ronisová na konci devadesátých let minulého století přišla s nápadem, že bychom v Chlaponicích mohli uspořádat soustředění s Dr. Hanulayem a že by se to pokusila zařídit. Nakonec se jí to povedlo a několik let se zde konal celý seriál soustředění pod vedením pana doktora. Vtipný a navíc účinný trénink tenkrát nenavštěvovali s chutí jen účastníci, ale také diváci a každý si chtěl s tímto legendárním jezdcem potřást rukou a prohodit pár slov. Od té doby se datuje naše – smím to tak vůbec nazvat? – přátelství… Když Chlaponice získaly nového majitele, neviděli jsme se s panem doktorem tak často, ale telefonicky jsme v kontaktu zůstali. Ovšem přátelé se mají potkávat, a ne si telefonovat. Takže jsem se v červenci i s manželi Starostovými pozvala k panu doktorovi, vzorně pečujícímu o man-želku, na návštěvu do Bratislavy. Jím osobně zakoupené chlebíčky a zákusky jsme s chutí snědli na posezení, těch pár hodin u vína bohužel uteklo jako voda. Zábavné a milé povídání potěšilo (snad!) všechny u stolu a s úsměvem na tváři vzpomínám i nyní, při psaní těchto řádků. Tolik zábavných historek, různých koní, obřích i dílčích úspěchů, samozřejmě občas i nějaký ten pád... Každému bych přála, aby viděl poháry nashromážděné za sportovní kariéru, která trvala padesát let. Mnoho z nich je dost exkluzivních, stejně jako jsou vítězství doktora Hanulaye. To největší vítězství však sedělo s námi u stolu – a protože hlavně manželky vědí, nenápadně jsem vyzpovídala i paní Kristínu. Vězte tedy, že panu doktorovi trénování a návštěvy závodů a stájí chybí, ale prostě má smůlu. Lékař mu přikázal vyvarovat se větší námahy a podnikat jen pravidelné procházky. Tak se alespoň ve volném čase věnuje studiu a čtení různých materiálů souvisejících s jezdectvím a koňmi. A my máme to štěstí přinést jeho text, jenž si vypracoval na základě poznatků a zkušeností dlouhého a plodného života s koňmi. Sám ho nazval Návod na diskusi. Já jsem však použila jiný název, který pana doktora a myslím, že i nás všechny, lépe charakterizuje.Pane doktore, přejeme Vám do dalších let mnoho zdraví a ať Vám zdroj energie stále šlape na plný výkon!

Za celou jezdeckou obecZdena Motyginová

Foto Magdalény Strakové z roku 2009 ze soustředění v Herouticích.

14 15

magazín magazín

život u koní život u koní

DO STÁJE VŽDY V DOBRÉ NÁLADĚ!

Do stáje přicházíme v pohodě, v dobré náladě a tak, aby nás kůň vnímal a těšil se na spolupráci. Čeká na pohlazení nebo pamlsek. Otráve-ný kůň se k nám otočí zadkem.

Po vyčištění a upravení koně na-sedláme tak, aby vše bylo správně nastavené a nic netlačilo.

Zátylek je centrum – tam se stře-távají cévy a nervy a mají tak vliv na celého koně. Soused zátylku je čelistní kloub, který můžeme využít přes bezzubou část tlamy. Už ze země můžeme vykonávat žvýkání, avšak lehčeji to půjde ze sedla.

Podobně i nánosník musí mít dostatek volnosti (2 prsty). Volnost čelistního kloubu má vliv na svalstvo jazyka, krku a tím i na posun přední končetiny.

Mnozí koně mají uzdečku na citli-vých partiích vypodloženou měk-kými tkaninami. Bohužel ne všichni jezdci tomu věnují pozornost, i když je to na škodu obou. Jak uzdečky, tak i podbřišníky se vyrábějí různé. Mnohé jdou s módou, ale mají též praktický význam. Doporučuji pro-vázkový podbřišník, jehož plocha je díky provázkům široká, a tak netlačí.

Roberts). Přitom nejlepší odměnou pro koně je klid, oddych, pohlazení a pauza na budování důvěry. Jsou však zásad, se kterými musíme praco-vat – respekt, důvěra a komunikace (Pat Parelli). Koně nemyslí jako my, nepřemýšlejí ani neplánují, oni myslí status quo.

Spěch je brzdou Jezdec musí na koni správně sedět, aby pohyb koně nerušil, ale podpo-roval. Když kůň nezvládá požadované úkoly lehce, brání se. Nečiní tak úmyslně, ale z nevědomosti. V dnešním systému výcviku sportovního koně je mnoho spěchu. Spěch je však největší brzdou výcviku. Při rych-lém výcviku nemůže kůň získat potřebné zkušenosti a návyky. A navíc se často nevyvarujeme nesprávnému až násilnému zacházení s koněm. Uspěchaný výcvik bývá také příčinou mnohých nectností, plachosti a nervozity.

Oči jako ostřížKaždého jezdce zajímá, jak vidí kůň. Kůň se vyznačuje mimořádnou ostrozrakostí. Zblízka zpozoruje i ten nejmenší pohyb a vnímá posuny, které převyšují 0,2 milimetru. To jsou změny, které zrak člověka nepo-střehne. To je dané tím, že oko člověka má jinou anatomickou strukturu. Z praxe je známé, že kůň vidí v noci velmi dobře a to nejen na cestu, ale i na překážky okolo. Vysvětluje se to tím, že sítnice oka je třikrát větší než u člověka. Koně jsou schopni rozlišovat barvy: bílou, červenou, žlutou, fialovou a zelenou. Nejlépe kůň vidí žlutou. Bylo dokázáno, že koně mají schopnost tvarového vidění – rozlišují čtverce, kruhy, elipsy i jiné tvary. Zhruba 75 procent koní vidí normálně, dvacet procent je krátkozrakých a 4-10 procent dalekozrakých.

MVDr. Juraj HANULAY (nar. 20. 9. 1929)

Držitel Stříbrného odznaku FEIDržitel Zlatého výkonnostního

odznaku ČJFReprezentant ČSSR ve skákání (27 let)

Trenér československé skokové reprezentace (9 let)

Vychoval vícero špičkových jezdců ve skákání i v drezuře

Osobně připravil vícero koní až na úroveň Grand Prix

Všechny jeho skokoví koně byli naježděni až na drezurní úroveň

Sv. Jiří a bez problémů v ní startovaliČetná umístění získal na závodech

v Německu, Polsku, Maďarsku, Dán-sku, Rumunsku, Bulharsku i Libyi

Připravil koně na čtvery olympijské hryVyhrál Pohár vítězů na CHIO

Olsztyn (1964), Grand Prix NDR (1966), GP Bratislava (1971)Účastnil se MS Cáchy (1978)

Působil jako veterinář FEIPřednáší na různých kurzech

s hipologickou tématikou

S Karátem.

Československý tým ve složení zleva Karel Urban, Ing. Juraj Hanulay, MVDr. Juraj Hanulay a Jiří Pecháček.

S Lunou.

S Toscou.

16 17

magazín magazín

život u koní život u koní

ZÁKLADEM JE UVOLNĚNÍ!

Neustále je třeba si uvědomovat, že dokonalé uvolnění je základem

práce s koněm. V klusu a cvalu pracujeme na kavaletách i denně,

včetně kroku. V určitých reprízách přejdeme do kroku, do zastavení,

zacouvání, nechceme koně neuna-vovat, ale udržovat ho při chuti. Měl

by pracovat s radostí. Rytmus, takt a kmih musíme využívat v celém

výcviku. Po tréninku necháme koně cválat na dlouhé otěži, žvýkat, kůň

se musí natáhnout. Dál nežádat nic – povolit podbřišník. Koně potřebují

pozornost – když je víc chválíš, víc ti to vracejí. Je důležité hladit i okolí

zátylku – zlepšuje to dýchání koně a uklidňuje ho to.

U sedel jsou velké změny k lepšímu, lépe sedí na koni.

Taktéž kamaše jsou dnes o mnoho pohodlnější.

Nasedáme s pomocí jiného jezdce nebo stoličky, vyskočení na hřbet koně je nevhodné, někdy až bolestivé.

Dbáme na rovnováhu, protože kůň je na ni citlivý, dokáže rozlišit 15 dkg.

Důležitý je správný sed – kdo na koni správně sedí, dokáže správ-ně použít i pomůcky. Při hluboko prošlápnuté patě se lýtko prodlouží, a tak se dotýká koně větší plochou. V sedle se nekroutíme. Hluboká pata dodává stabilitu a hluboké dýchání přináší uvolnění.

Po nasedlání koně vykrokujeme v dobrém kroku a taktu, pokud mož-no v terénu. Připomínám, že dobrý krok, při němž pracuje hřbet, po-máhá promazat klouby a natáhnout svaly, což je důležité i ze zdravotního hlediska.

Přilnutí musí být stálé, jemné, s polovičními zádržemi, samozřejmě s holení.

Po vykrokování vyklusat v taktu na rovných čárách a na obloukách. Oblouky zpočátku velké a postupně je zmenšovat na vnější otěži.

Sluch jako rysKůň slyší na velkou vzdálenost. Tišší zvuky, vysoké tóny i šelest. To ucho člověka nezachytí. Pravděpodobně mu v tom pomáhají pohyblivé ušní boltce. Kůň začátečník a sportovní kůň vnímají hluk závodiště různě. Například potlesk diváků působí rušivě, dokud si na něj kůň nezvyk-ne. Kůň velmi dobře rozlišuje hlasy jednotlivých osob jako trenéra, ošetřovatele, jezdce… Zvolání známého – obávaného nebo oblíbeného – člověka může koně dovést k neposlušnosti nebo ho povzbudit k lepšímu výkonu. I když nerozumí slovům, velmi dobře pozná laskavý a uklidňu-jící hlas. Hlasité okřiknutí se stává pro koně trestem. Povely trenéry si na jízdárně osvojí.

Koně jako fajnšmekři Chuť koně je velmi dobře vyvinutá. Rozeznává rostliny jedovaté od užitečných. V kvalitě potravy a vody je velmi vybíravý. Raději bude hladovět, než by se měl dotknout zkaženého, zapáchající krmiva. Řídí se spíše vůní než chutí. Hledá a uchopuje potravu horním pyskem a ne jazykem jako přežvýkavci. Někteří koně jsou velmi nároční na čistotu věder, napijí se jen z určitých pramenů apod. Chuť koně je těsně spo-jená s čichem, a tak se obě dvě vlastnosti doplňují. Čich koně je podle mnohých autorů nejdůležitějším smyslem tohoto zvířete. V dokonalosti čichu převyšuje schopnosti člověka tak, že porovnání je vyloučené. Při volbě potravy hraje čich velkou roli. V terénu kůň rozlišuje pachy, jež člověk cítí na metry, až na vzdálenost několika stovek metrů! Podle pachu pozná jiné koně ve stádě, najde své místo ve stáji a podobně. Čichem a podle hlasu, a až poté podle vzhledu oblečení a chování, pozná ošetřovatele a jezdce, který s ním pracuje. Jemným čichem se kůň orientuje ve tmě i v mlze, prachu, hustém lese atd. Podle pachu trusu pozná nejenom pohlaví, ale i skupinu koní, ke které patří. Silné vůně (tabák, parfém) kůň dobře nesnáší, pravděpodobně mu brání rozeznat slabší vůně. Čich slouží jako pomocný orgán pro orientaci ve stádě, při změně prostředí, při tréninku – přitom čich a sluch pomáhají nahradit případné nedostatky zraku. Koně se navzájem liší pachem svého těla. Svého jezdce pozná čichem, pomocí čichu se koně seznamují s okolím a očuchávají všechno, co jim je neznámé. Časté odfrknutí koně po námaze je známkou uvolnění.

Jemný hmat Celý povrch kůže, přední končetiny, jazyk a vynikajícím způsobem hor-ní pysk koně jsou velmi citlivé. Dlouhými hmatovými chlupy ohmatává předměty bez toho, aniž by se jich dotkl nosem. My máme dojem, že si kůň k něčemu přičichl, poté uhnul a vrátil se zpět. Ve skutečnosti si jen ověřuje předměty. U většiny koní vítězí zvědavost a zmizí strach. Z toho plyne ponaučení, abychom mu každý neznámý předmět nejdříve ukázali a dali očuchat (sedlo, deka, překážka). Horní pysk koně má nej-jemnější tkáň ze všech svalů. Je tak citlivé, že stlačením horního pysku (fajfkou), je kůň omámený tak, že žádnou jinou bolest nevnímá. Kůň může horním pyskem ze země zdvihnout i nejjemnější předměty, v tom se podobá slonovi a tapírovi. Kůň ani ve tmě nenarazí do stěny, jedině ve stresu. U slepých koní jsou přední končetiny zvlášť jemným nástro-jem hmatu. I s dobrým zrakem však využívá k lepší orientaci dotyk kopyt se zemí – tvrdá, měkká, bahnitá, hluboká, oranice atd.

Paměť jako slon V roce 1922 napsal Le Bon: Základní charakteristikou koně je jeho paměť. Najde o mnoho lépe cestu, po které šel. Osvojí si lepší některé povely na jízdárně než někteří jezdci. Paměť je u koní individuální, ně-kteří si cestu musí zopakovat víckrát, jiným stačí párkrát. Při vytvoření skupin na pastvině se nikdy nemíchají s jinými skupinami. Pamatují si dobře dobu různých pravidelných činností, např. krmení a napájení, hluk závodiště aj. Velmi dobře si pamatuje, kde byl zbytečně potrestaný. Nejzákladnější je podnět mechanický – tlak lýtka na boky koně, působe-ní váhy jezdce, pohlazení, poplácání koně rukou, zádrže otěžemi, dotyk bičíkem a nakonec napomenutí bičíkem. Nejcitlivějším místem jsou konce končetin, kůže uší, okolí genitálií a břicho koně. Přizpůsobivost tlakových receptorů je velká. Kůň nereaguje na tlak sedla a podbřišníku tak, jako člověk na tlak klobouku, obleku, pásku… Správné pomůcky vyvolávají správné reakce – co nejjemnější. Výcvik musí být založený na vzájemné souhře jezdce a koně, tj. přátelský vztah, a ne, jak řekl Mohammed: „Koně vědí víc, než jejich jezdci.“

DO STÁJE VŽDY V DOBRÉ NÁLADĚ!

Manželka Kristína.

S dcerou Ivetou.

S doktorem Hanulayem je vždycky legrace...

Se synem Jurajem.

18 19

magazín

ČEŠI V EVROPĚ A VE SVĚTĚJedna monstr akce za druhou – i tak by se dalo charakterizovat jezdecké léto. A na mnoha z nich, oproti minulosti, nechyběli čeští koně a čeští jezdci. I to je důsledkem rozvoje českého jezdectví.

Jak ve srovnání s evropskou a světovou elitou dopadli?

ME Rotterdam drezura: Libuše Mencke a Syrio 45. Historický milník má za sebou česká drezura – alespoň ta novodobá. Na seniorském mistrovství Evropy jsme od sametové revoluce žádného zástupce neměli, až letos. A určitě je to také díky tomu, že se spojily český talent s německou úrovní. Do Německa se provdavší Libuše Půlpánová-Mencke ve svých 33 letech obsadila se Syriem v Rotterdamu 45. místo ze 70 startujících a získala ohodnocení úctyhodných 67,873 %!

Libuško, kdy se vůbec zrodila myšlenka zkusit mistrovství Evropy?Vlastně to nebyl nápad můj, ale přivedla mě na tu myšlenku na začátku roku manažerka drezurní komise paní Habásková. Začali jsme chodit mezinárodní závody a opatrně jsme si zkusili dát za cíl mistrovství Evropy. Každý sportovec by měl mít nějaký cíl, ale zpočátku jsem vůbec nevěřila, že by se to mohlo povést. A když se povedla kvalifikace, už jsme si říkali, že by bylo skvělé tam opravdu být, začali jsme vyřizovat formality kolem přihlášek… Ovšem to poslední rozhodnutí padlo až necelé dva týdny před odjezdem na závodech ve Verdenu. Ty jsem si stanovila sama pro sebe jako poslední zkoušku pro to, abych odjížděla s dobrým pocitem, a ony se nám povedly.

S kým nyní trénuješ? S Jonny Hilberathem, což je trenér německé reprezentace. A právě on mi k tomu rozhodnutí pomohl. Koukal na mě a pochválil nás, že se Syrio zase posunul dál, od té doby, kdy ho naposledy viděl, co se týče předvedení, síly, kondice, moc se zlepšil v piafě a pasáži, a přestože jsme měli dvě hrubé chyby, které nás stály dost bodů, doporučil, abychom jeli. Nejde o chyby, ty se stanou každému, spíše o to, jak dvojice celkově působí, jestli má úroveň GP. Takže jsem odjížděla s velice dobrým pocitem.

Ten dobrý pocit zůstal i na obdélníku v Rotterdamu?Byla jsem s výkonem nadmíru spokojená. Zcela upřímně, měřit se s Dorothee

text: Zdena Motyginováfoto: archiv jezdců

Libuše Půlpánová-Mencke a Syrio, 12letý meklenburský valach po Sancisco na ME v Rotterdamu.

Schneider (nakonec stříbrná, pozn. red.), která šla přede mnou, není úplně jednoduché, to všechno musí jezdec i kůň zpracovat a do obdélníku vjet s čistou hlavou. A nám se povedlo předvést přesně to, kde opravdu jsme. Samozřejmě to ještě nestačí! Na tuto konkurenci máme ještě spoustu věcí, v nichž se musíme dál vyvíjet a na čem zapracovat – ale i vzhledem k tomu vše dopadlo výborně...

Organizaci mnoho lidí trošku kritizovalo – jaké máš zkušenosti ty?Z mé strany nebyl žádný problém! Pořadatelé měli tu nevýhodu, že areál je v centru města – to si málokdo uvědomuje, zorganizovat takto veliké závody ve městě. Takže co předvedli, bylo úžasné, na louce by to šlo určitě lépe, to umí každý, ale ve městě je to náročné... Já jsem dostala všechny informace dopředu, věděla jsem, kam mám dojet, co mám dělat a jak se mám chovat, a když jsem to dodržovala, tak vše fungovalo výborně. Boxy stály v parku, kde se koně mohli pást, měly gumovou podlahu, zaplatili nám hotel, jídlo, nikde to nedrhlo, mají zkrátka můj obdiv.

A kdo byl s vámi – určitě manžel, trenér také?Samozřejmě Jonny, a co bylo vtipné, můj manžel si pár dní předtím zlomil nohu a musel na operaci, tak jsem musela narychlo volat rodiče, aby se mnou jeli v pátek a manžel se svými rodiči dorazil až v neděli. Mít na místě rodiče, víc si člověk nemůže přát, starali se o koně i o mě, což je strašně příjemné. A tchán, ten je strašně hrdý na to, že ne jenom jeho kůň, ale u něj narozený kůň jede na ME.

Četla jsem blog šéfredaktorky St. Georgu o dění na opracovišti – jak opracováváš ty? V den soutěže Syria vezmu ráno ven na takovou malou gymnastičku, hodně kroku, klus, cval, gymnastika na rozhýbání, udělat koně pohyblivého, ohebného, motivovaného, něco jako jóga, rozhodně to nepřehnat a zpátky do boxu. Tak půl hodiny před úlohou si v ideálním případě projedu všechny cvi-ky a jdu do obdélníka. Naštěstí jsme ani tady neztratili nervy a už na oprácku klaply všechny cviky dobře, takže jsme vjížděli do obdélníku čerství.

A výkon jste tedy podali na výbornou?Co to znamená na výbornou? V tu chvíli se člověk snaží udělat to, co považu-je za nejlepší, musí se rychle rozhodnout, když na to pak kouká zpětně, tak si říká, co všechno mohl udělat jinak… My jsme měli malou chybičku ve dvoj-kách, není to nějaká ohromná chyba, ale když jde o ME, je to už dost velká a drahá chyba. Naštěstí Syrio nevypadl z tempa. Z čeho jsem měla radost, to byly přeskoky jedna jedna, ty nám klaply, to mě hodně potěšilo – nemáme je ještě úplně dopilované, i doma s nimi mám trošku problém, ale tady to vyšlo. No a první cvalová levá pirueta byla dost velká, to byla škoda, doma většinou funguje, to byla hloupá chyba, ale druhá pirueta se povedla....

Nedokážu si představit tu úlevu, když zdravíš po úloze – dokážeš ten pocit popsat? To máš pravdu, ta úleva je ohromná! Ze mě jakoby spadlo břemeno, v ten moment si teprve všechno uvědomíš – diváky, stadion, rozhodčí – protože když vjedeš na stadion, máš v hlavě jenom úlohu, celé se to odehrává jen mezi jezdcem a koněm, nic jiného nevnímáš. A když v G dojedeš, pochválíš, dáš volnou otěž, to si teprve uvědomíš, kam až ses vlastně dostal, co se vůbec stalo – to je zážitek, to je zkušenost, dostavil se úžasný pocit, děsná radost i hrdost, to dostaneš úplně husí kůži a slzy do očí... To bylo hrozně hezké, a lidi tleskali, i když jsme odcházeli ven, to mě potěšilo. Přitom já šla hned po Dorothee (smích), tam je 70 koní, a já musela zrovna po ní! Tak jsem si říkala, to je buď pech, nebo co tě nezabije, to tě posílí...

Hm, tak mistrovství Evropy – a co teď, Libuško, co dál?Co dál? Dobrá otázka! Tím, že jsme tam byli a viděli to a zažili, tak nás to děsně motivovalo, ale současně ukázalo, kde máme ještě slabiny. Jednoznač-ně vyplynulo, že Syrio je dost dobrý na to, aby se zlepšoval, mohl by stačit podobné konkurenci, musíme jen vědět, kterým směrem pracovat, máme tedy v plánu se dále vyvíjet. Na podzim bych chtěla absolvovat mezinárodní halové závody, pak přes zimu si od závodů trochu oddychnout, v únoru, březnu určitě to zase začne naostro. Pokusím se sbírat body do světového žebříčku a zkusím se v něm posunout co nejvýš...

Připomeňme, že vyhráli již po 24. Němci před domácími Nizozemci

a Švédy, rok 2019 bude spojen se skandálem vyloučení Charlotte

Dujardin kvůli stopě krve na boku Mount St John Freestyle (za podporu

na sociálních sítích Charlotte podě-kovala, ovšem negativní komentáře ji opravdu hodně zklamaly, ovšem

uznala, že každý má dnes právo vyjádřit svůj názor), takže slibně

rozběhnutí Britové skončili až čtvrtí. Neporazitelná Isabell Werth tentokrát

v sedle ryzky Bella Rose získala již osmou a devátou zlatou, když vyhrála

GP special i kür.

magazín

Češi na šampionátech Češi na šampionátech

20 21

Češi na šampionátech Češi na šampionátech

magazín

ME Rotterdam paradrezura: Anastasja Vištalová a Dominique 11. místo Multidisciplínový evropský šampionát v Rotterdamu za-hrnoval kromě skoků a drezury také paradrezuru. Pro ni splnili kvalifikaci dva čeští jezdci – matadorka Anastasja Vištalová a nováček Vladimír Votřel, ten při svém jedi-ném zahraničním startu na červnových závodech ve Stadl Paura. V neděli dorazila česká ekipa na místo, v pon-dělí směli opohybovat koně mimo obdélník a v úterý proběhla za prudké průtrže mračen veterinární přejímka. Následoval oficiální trénink v závodním obdélníku. Ve středu ve 12 hodin nastoupila na svou jízdu Nasťa, o hodinu později Vladimír. Nasťa s Dominique zúročila svoje zkušenosti a získala ohodnocení 68,536 procent, což znamenalo 11. příčku. „Letošní ME bylo již mým čtvrtým v kariéře coby jezdce v grade I., tedy skupině čítající sportovce s nejtěžším tělesným handicapem, kteří předvádí své úlohy pouze v kroku,“ popisuje Nasťa. Z mi-

nulého kontinentálního šampionátu v Göteborgu neodjížděla příliš nadšená, neboť se jí nevyvedl úplně podle představ a obdržela 65,0 %, přičemž vloni ve stejném testu obdržela na WEG Tryon 66,1 %. „Letos jsem si dala za cíl zajet svůj individuální test ještě lépe a ukázat progres, kterého se vlivem společné práce jak mé, tak celého mého týmu, kterémuž za to patří velké poděkování, podařilo dosáhnout. S výsledným hodnocením 68,5 %, což je i moje osobní maximum tohoto roku v této úloze, jsem tedy byla spokojená, i když jedna desetina od té pomyslné TOP desítky, a finále, jež mi doslova frnklo před nosem, určitě zamrzí,“ shrnuje. Rozhodně ji však potěšila pochvala od FEI komentátorů, když konstatovali, že vzhledem k věku 24 let se jedná o velmi solidní výkon a hezkou prezentaci, která má vzrůstající tendenci a na kterou může být celý český tým hrdý. „Celkově se ale nejednalo o stoprocentně čistou úlohu, chybičky se tam našly, víme o nich a neustále pracujeme na jejich zlepšení, respektive eliminaci,“ podotýká jezdkyně. Dalším cílem je splnění paralympijské kvalifikace na LPH v Tokiu v roce 2020. „Jsem vděčná všem partnerům, fanouškům a celému mému týmu, protože za výsledným výkonem paradrezurního jezdce stojí mnoho lidí, kteří do něj vkládají svou energii a úsilí,“ dodala na závěr. Nováček Vladimír Votřel (36) startoval se 13letým valachem Rokosem, velkopolským koněm Magdalény Kupčíkové. Účast mu umožnila veřejná sbírka, na jejímž kontě se sešlo kolem sta tisíc korun, jeden ze sponzorů zapůjčil automobil a Vladimír, který pracuje ve Stanici Pavlov o. p. s. a jako DJ v Baru Broukárna, si tak mohl splnit životní sen. Dvojice docílila výsledku 57,679 procent a obsadila poslední, 17. příčku. Komentátoři přenosu FEI oče-kávali u jeho jízdy hodnocení šestkami, podotkli, že výkon není příliš zářivý s tím, že někdo poslední být musí. Ovšem jezdec podle nich vypadal celkem spokojeně, což bylo fajn.

magazín

ME Euston Park vytrvalost: Janek Kroupa a Hektor 14. V sobotu 17. srpna se v anglickém Euston Parku spolu se závody CEIO jelo také seni-orské mistrovství Evropy ve vytrvalosti. Na startu bylo 63 dvojic, ovšem 32 do cíle 160 km dlouhé trasy nedojelo, mezi nimi i český zástupce Petr Jadlovský, jehož Catarine byla vyloučena po druhém kole pro nepravidelné chody. Naopak druhý zástupce Janek Kroupa všechny nástrahy překonal a dojel v sedle Hektora na 14. pozici, rychlostí 17,61 km/hodinu v čase 9 hodin a 5 minut, přičemž vítězná Italka C. Laliscia s koněm ze Spojených arabských

emirátů jela rychlostí 22,5 km a trvalo jí to 7 hodin a 7 minut. Zeptali jsme se Janka Kroupy na to, zda byl, jak vypovídají výsledky, závod hodně těžký. „Ano, bylo to velmi těžké, nebyla to rovina a povrch i počasí bylo složité. Pro nás oba. Pro Hektora více, protože napravoval mé jezdecké chyby. Je to mimořádný kůň, zvládl to. Myslím, že největší chybou bylo, že jsem ho nesprávně nakoval. Kovář sice odvedl skvělou práci, ale špatně jsem se rozhodl mu nedat podložky. V závo-du potom Hektora bolela kopyta, vydržel to a ve veterinárních kontrolách nedal na sobě nic znát. Kdybych nebyl pako, mohl dopadnout mnohem lépe, ale i tak. V konkurenci doopravdy nejlepších koní (ne jen evropských, protože kupříkla-du italská reprezentace neběžela se svými koňmi, ale s nejlepšími koňmi stáje dubajských šejků, a Italové nebyli výjimkou) je 14. místo skvělé. Po závodech vypadá dobře, je fit a rád by běžel dál, já jsem rád, že mohu odpočívat...“

ME Strzegom drezura pony: Tým 13.Vůbec poprvé vyjel tým pony jezdců na mistrovství Evropy v drezuře. Akce se konala spolu s všestranností a skoky v polském areálu Strzegom. Ekipu vedla manažerka pony komise ČJF Jana Rosická. „Na ME bylo na základě výsledků na mezinárodní scéně vysláno 4 členné družstvo pony v disciplíně drezura ve složení Anna Procházková, Nikola Feherová, Zuzana Hradilová a Tereza Matoušková,“ informovala náš magazín. Poslední jmenovaná bohužel do první soutěže nenastoupila z důvodu zranění pony, a tak byl team oslaben na počet tří jezdců. „Z české ekipy předváděla nejlepší výkony Anna Procház-ková s pony Nice Guy, kdy byla hodnocena 69 a 67 %, plynulé a bez hrubých chyb zajeté úlohy jsme pak viděli v podání Nikoly Feherové s Kimberly,“ shrnula nejlepší výkony. „Výjezd na ME pony 2019 byl prozatím nejúspěšnější v historii našeho pony sportu, ovšem cesta mezi elitu je ještě velmi vzdálená. Kvalita pony na takovémto meetingu je neuvěřitelná, jezdci předvádí naprosto profesionální úlohy – sledovat tyto dvojice bylo pro naše jezdkyně nesmírně poučné. Velmi kladně hodnotím fungování teamu v rámci ME – spolupráce, podpora. Cením si výborné péče o pony atlety MVDr. Petrem Eimem. Děkuji sponzorům za vybavení pro pony a oblečení pro jezdce, náš team již vypadal opravdu profesionálně, jak se závodům tohoto formátu patří,“ doplnila J. Ro-sická. Tým dokončil 13. ze 14, Anna Procházková skončila na 23. resp. na 41. příčce, mistrem Evropy se nestal nikdo jiný než 15letý Alexander Helgstrand.

MS mladých koní Ermelo: Jan Zamec a Let’s Dance 26.

Tradiční mistrovství světa mladých drezurních koní se konalo opět s českou účastí. Ze tří jezdců a čtyř koní se nejvíce

dařilo dvojici Jan Zamec a Let’s Dance (7,68 b.), když v 1. kvalifikaci skončili na

26. místě ze 44 dvojic. To nás motivovalo k malému rozhovoru – s jakými dojmy

se Jan Zamec vrátil? „Tak dojmy jsou velmi pozitivní. Let's Dance je výborný

kůň, který mě v ničem nenechal, skvěle se předvedl a v letošním ročníku se rozhod-

ně neztratil. Atmosféra Longines arény v Ermelu je obzvláště pro mladé koně velice náročná, pro jezdce je to ovšem

veliký zážitek. Co se týče kvality koní na letošním MS, jednalo se o jeden z nej-

kvalitnějších ročníků v historii, snad ještě nikdy nebylo ve finálových sestavách tolik

koní, kteří by byli hodnoceni známkou 10, někteří dokonce několikrát. Velmi mě

těší, že jsem tohoto ročníku mohl být sou-částí a že jsme na této akci dosáhli tohoto ohodnocení,“ popsal. A jak dlouho jezdí

tohoto koně, za jakou stáj a s kým trénuje? „Let‘s Dance je u nás od loňského října,

absolvujeme tedy první sezonu. Naše stáj sídlí v Holubicích, konkrétně v subjektu

ArtDressage Stables, který vlastníme s manželkou. Momentálně se v areálu na-chází okolo 35 koní. Každodenní dohled nad tréninkem drží moje žena Markéta,

ta je mi rádcem i trenérem. V dlouhodo-bém měřítku spolupracujeme s Pauline

Van Nispen z Holandska, v Čechách pak s panem Umlaufem a Evou Jančaříkovou. V každodenním tréninku je momentálně

okolo 18 koní.“Dalšími účastníky byli Hana Vášá-

ryová s Winstonem (30.) a David du Plessis-Belliere (32.) a Libuše Mencke se Sandokanem (35.). V malém finále skončil Let’s Dance jako 25., Winston

11., David du Plessis-Belliere 17. a Sandokan 20.

ME Donaueschingen čtyřspřeží: Jiří Nesvačil ml. 14.

Letošního evropského šampionátu čtyřek se chopili Němci a také se jim to bohatě vyplatilo, když vyhráli (dokonce

s jedinou ženou Annou Sandmann!) soutěž týmů, zatímco jednotlivce 26letý Nizozemec ne neznámého jména Bram

Chardon. Český tým Radek Nesvačil, Jiří Nesvačil st. a ml. obsadil sedmé místo z 10 startujících. Zástupce Národního

hřebčína Kladruby nad Labem Jiří Nesvačil ml. dokončil drezuru jako 14., maraton jako 12. a parkur 25., což zna-

menalo celkové 14. místo. 

Dominik Feher, Zuzana Hradilová, Anna Procházková, Tereza Matoušková, Nikola

Feherová, Šárka Charvátová, horní zleva: Mar-cela Hradilová, Václav Lochman, Jana Rosická,

Ondřej Hradil, Markéta Matoušková, Monika Procházková a Irena Lochmanová.

Mag

dalé

na St

rako

vá

22 23

magazín magazín

Zcela bez papírů, ovšem s problémy se serveremVe středu zahájila soutěží družstev mladých jezdců Aneta Havlíčková s Fie-neke. Za svůj výkon obdržela 64,177 %.V juniorech zahájila úlohu družstev Julie Sekaninová s Red Fernetem a nezajela vůbec špatně! Kvůli technickým problémům jsme však čekali asi 45 minut na její výsledek. Výsledek 66,247 % byl pro jezdkyni důvodem k radosti.Technické problémy doprovázely nejen první den. Zapisovatelé zazname-návali hodnocení do tabletů a rozhodčí ihned protokol překontroloval, podepsal a výsledky byly známy ihned, jak dvojice vycházela z obdélníku. Jenže pořadatel se pořádně zapotil kvůli problémům se serverem. Přesto-že se aktivně snažil problém vyřešit, výsledky se někteří jezdci dozvěděli opravdu dlouho po dojetí úlohy. Jezdci po ukončení úlohy obdrželi protokol e-mailem, vůbec se nezapisovalo do papírových protokolů.

Český tým 14.!Ve čtvrtek se na start postavila nejdříve Eliška Skřivanová s Farewellem v soutěži týmů juniorů. Za svůj výkon obdržela 66,152 % a čekalo se na start naší nejlepší juniorky Evy Vavříkové se Sirakusou. A že se bylo na co dívat! Eva předvedla velice precizní úlohu bez chyb, získala za ni zasloužených 71,364 % a obsadila 17. místo ze 78! Celkově naše děvčata obsadila krásné 14. místo v týmech, když porazila jak polský, tak maďarský tým.Večer se na start úlohy děti úvodní-B postavila Maruška Lumbachová s Colindou Valk a po krásné úloze, za kterou obdržela 68,077 %, obsadila 21. místo z 51 dvojic.

Páteční problémy se zdravímV páteční úloze ml. jezdců jednotlivců se představila naše jediná zástupkyně Aneta Havlíčková za 63,029 %.Plemenný hřebec Julie Sekaninové měl bohužel hned ráno nateklé oko a pan doktor Přikryl mu diagnostikoval virový zánět spojivek. Tímto onemoc-něním na ME trpělo více koní. Celé dopoledne mu oko ošetřoval a chladil. Bohužel start v úloze JJ na přímém slunci ve 12 hodin 15 minut nebyl tím

TÝM ČTRNÁCTÝ, FINÁLE BEZ NÁS

Poslední červencový víkend se v italském areálu San Giovanni in Marignano uskutečnilo mis-trovství Evropy v drezuře pro kategorie děti, junioři, mladí jezdci a U25. Česká republika měla

zastoupení ve všech věkových kategoriích kromě U25, na start se postavilo celkem pět koní a jezdců, přičemž juniorky sestavily družstvo. Do finále pro nejlepší sice žádná česká dvojice

nepostoupila, ale některé docílily velmi pěkných osobních výsledků.

Ve funkci vedoucí výpravy působila Lenka Sekaninová, pořadatelka jediných mezinárodních drezurních závodů v ČR CDI3*-W Brno a současně maminka jedné z jezdkyň. Požádali jsme ji jako osobu

nejpovolanější o shrnutí celého výjezdu.

Konkurence 220 koníDo tohoto krásného areálu jsme se sjeli v pondělí v dopoledních hodinách. Celou cestu jsme byli ve spojení a věděli o sobě. Areál je opravdu veliký a luxusní, pohodlný pro koně i jezdce, ustájení zde může najít až 600 koní v turnajových, pevných boxech s automatickou napáječkou a žlabem. ME se zúčastnilo na 220 koní z 24 států. Týmovým trenérem byl Remy Bastings, který společně s osobními trenéry po celou zimu pečlivě připravoval většinu našich jezdkyň, veterinářem výpravy MVDr. Petr Přikryl. Ten se báječně staral o zdraví koní, kvůli velkému horku bylo nutné koně osvěžovat vodou také těsně před startem a doktor musel být stále ve střehu.Všichni naši koně prošli v úterý ráno bez problémů veterinární přejímkou a absolvovali oficiální tréninky. K dispozici jsme měli 2 závodní obdélníky a ke každému z nich samostatné opracoviště a 10minutový tréninkový ob-délník, takže pořadatelé připravili celkem šest venkovních jízdáren a k tomu dvě kryté. Děti a junioři závodili na jednom obdélníku, ml. jezdci a U25 na druhém.

Mladí drezuristé na Evropě:

text: Lenka Sekaninová a Zdena Motyginová

foto: Nataša Skřivanová

Juniorský tým ve složení Eva Vavříková a Siracusa, Julie Sekaninová a Red Fernet a Eliška Skřivanová s Farewellem obsadil 14. místo. Eva Vavříková a Siracusa (Sir Donnerhall I), osmiletý oldenburský valach.

České jezdkyně Marie Lumbachová, E. Skři-vanová, J. Sekaninová, E. Vavříková a Aneta

Havlíčková.

ŘEKLI O MISTROVSTVÍ…

Aneta HAVLÍČKOVÁ a 9letá KWPN klisna Fieneke (Ampe-

re), Dressage Academy Mistrovství Evropy se konalo na moc hezkém místě se skvělou atmosférou a perfektní orga-nizací. Spolu s Fieneke jsme závodily prvním

rokem v kategorii mladých jezdců. Bohužel v tak silné konkurenci i malá chybka nebo

zaváhání stojí spoustu bodů, přesto jsme s výsledky spokojeni a pilně se připravujeme

na další závody.

Eliška SKŘIVANOVÁ a 11letý hannoverský valach Farewell

(Farewell III), JK For Riders Team Litomyšl

Do italského San Giovanni na ME jsem se těšila, ale zároveň jsem měla obavy. Konku-

rence je opravdu veliká, ale myslím si, že jsme se neztratili. Areál je nádherný, vše dobře připraveno pro koně i jezdce. První úloha se mi úplně nevydařila, jak bych si přála,

ale v druhé jsem se absolutně soustředila, vynechali jsme desetiminutový obdélník

a šli přímo do závodní arény, což byla, jak se ukázalo, dobrá volba. Remy Bastings není jen

výborný trenér, ale i mentální coach. Vzpo-mínky budu mít krásné, protože areál nebyl

daleko od moře, tak to byla částečně malá dovolená. A kolektiv byl super, fandili jsme si,

chodili na večeře, prostě to bylo fajn...

24 25

Nedělní problémy s cestou a hodnocení RemyhoV neděli se tak všichni rozjeli do svých domovů. Skřivanům se v rakouském Villachu polámalo auto, a tak se jim cesta protáhla na 24 hodin. Všichni ostatní dorazili domů bez problémů. Po skončení závodů jsme požádali o zhodnocení výjezdu na ME také trenéra Remyho Bastingse: „Z výsledků je zřejmé, že na vysoké úrovni byla jenom Eva. Ale viděl jsem všechny úlohy a všichni čeští jezdci mají velký potenciál do budoucna. Jezdili líp, než dřív, a to je to, co se počítá. A všichni také mají kolem sebe tým lidí, který je podporuje. Čeká je tvrdá práce a někteří potřebují i lepší koně, ale pro mě je hlavní, že všichni do jednoho mají šanci podat příští rok lepší výsledek a mají šanci stát se lepšími jezdci. Když se podíváte na výsledky, tak nejsou nijak ohromující. Ale když byste s nimi, jako já, byli po celou dobu, tak víte, že budou-li ve svém snažení pokračovat, tak může český tým dosáhnout ještě mnohem vyšší úrovně!“ Většina jezdců startujících na ME s R. Bastingsem pracovala přes zimu, jakých pokroků podle něj docílili? „Když jsem byl vloni požádán, jestli bych přes zimu netrénoval jednou měsíčně české juniory a mladé jezdce, nabídku jsem přijal ze dvou důvodů. Jednak jsem byl poctěný, že mě oslovili, ale hlavně proto, že rád pracuji s mladými lidmi a strašně mě baví posouvat jejich ježdění na vyšší úroveň. První věc, na kterou jsem se zaměřil, byla, aby více chápali, co dělají a rozu-měli potřebám svých koní. A na tom pak postavili kvalitní jezdecké základy. Samozřejmě každý má silné a slabé stránky, ale bavilo mě pozorovat, jak tihle lidé brali moji kritiku vážně a jak s ní dále pracovali. Většina z nich má své domácí trenéry, a jsem si jistý, že jim neříkají to samé, co jim říkám já. To samozřejmě vyžaduje od jezdců velkou flexibilitu. Navíc se mnou trénovali jen jednou měsíčně… Ale už po několika lekcích jsem byl překvapen, jak dobře plní své domácí úkoly! Jsem pyšný na každého jednoho z nich. I na ty, kterým se (z různých důvodů) nepodařilo účastnit se evropského šampi-onátu. Jako jezdec i trenér plýtvám jen málo energie na kontrolu výsledků ostatních jezdců nebo týmů. Spíš se dívám na to, co se od nich mohu naučit. A zbytek času věnuji tomu, abych se sám zlepšoval. A když v tomhle budu dost dobrý, jednou můžu být lepší, než ostatní. Takže nejenom výsledky jsou tím, co nám říká, jestli jsme uspěli. Důležitá je i cesta, kterou jich dosáhneme."

magazínmagazín

ideálním pro tuto nemoc. Julie i Ferda ze sebe vymáčkli v tu chvíli vše, co mohli a za úlohu s jednou chybkou, avšak chybějící „šťávou“, obdrželi 64, 529 %.

Finále uteklo o 0,4 procentV sobotu se jako první v juniorské úloze jednotlivců představila Eliška s Farewellem a zajeli jejich doposud snad nejlepší úlohu, která byla také rozhodčími krásně ohodnocena 67,470 %.Na start Evičky se Sirem se čekalo s velkým napětím, zda se probojují do finále – volné sestavy na hudbu. Podotýkám, že celkem startovalo 78 juniorů a pouhých 18 postoupilo do finále! Úloha nebyla tak dokonalá, jako jejich předchozí vystoupení na ME, a výsledek 69,676 % znamenal, že jim o fous finále uteklo, když obsadili 23. místo. Chyběly pouhé cca 0,4 %. Je to velká škoda, ale zároveň krásný výsledek naší juniorky.

Sobotní problémy s počasím Do sobotního odpoledne bylo po celou dobu velice horké a slunečné počasí. V sobotu odpoledne se zatáhlo a zrovna když měly jít na úlohy družstev dětí Maruška s Colindou, začala velká bouřka. Po konzultaci rozhodčího v C s Remy Bastingsem a Michaelou Pavlisovou Maruška odstartovala, ovšem v půlce úlohy rozhodčí v C zazvonil a přerušil Maruščinu úlohu. Zhruba po 30minutové přestávce Maruška úlohu dojela od bodu, kde byla zastavena. Maruška tuto nestandartní situaci zvládla mentálně velice dobře. Celkový výsledek však na finále bohužel o kousek nestačil.

Marie LUMBACHOVÁ, 12letá KWPN klisna Colinda Valk (Werava), JS U Ryzáčka, Straškov

Maruško, kdy se zrodil nápad jet až na ME?

Na jaře výjezdem do polského Zakrzowa.

Jak dlouho jezdíte tohoto koně a s kým trénujete?

Colindu Valk jezdím od května 2018, takže rok a 3 měsíce. Trénuji s paní Mi-

chaelou Pavlisovou.

Můžete nám nyní prozradit váš „evropský“ plán?

Na ME jsem si chtěla všechny úlohy a tré-ninky užít a vědět, že jsme do toho daly v úlohách vše, což si myslím, že se nám

podařilo, ale bez naší trenérky Michaely Pavlisové bychom to nezvládly. A tím jí chci moc poděkovat za všechno, co pro

nás dělá, a že mi půjčuje Colindu. Děkuju i Míše a Markovi a celému českému týmu

za podporu a za příjemnou atmosféru.

Jste spokojená s jednotlivými jízdami – šlo všechno tak, jak jste chtěla?

S první úlohou DU-B jsem spokojená, neboť se nám na mezinárodních závodech

nikdy takhle nepovedla. V druhé úloze DD nám bohužel nepřálo počasí, a tak

nám v půlce úlohy rozhodčí stopl úlohu kvůli bouřce, ale moc jsem si ji užila a je to velká zkušenost. Do třetího kola jsme bohužel nepostoupily, protože postupo-

valo prvních 18 jezdců a my jsme byly na 23. místě, což je pro mě ale i tak úžasný

výsledek.

A co plánujete na zbytek roku a na další sezonu?

S Colindou se pomalinku začneme posou-vat do úrovně S mezi juniory.

POŘADÍ TÝMŮ:Německo (228,243), Nizozemí (220,454), Dánsko (215,878), Švýcarsko, Belgie, Špa-nělsko, Rakousko, Rusko, Švédsko, Itálie...,

14. Česká republika (203,758)

Česká ekipa ve stylových šatech od společnosti Litex.

Lenka Sekaninová s dr. Přikrylem na slavnostním nástupu v čele české ekipy, vlevo vzadu trenér Remy Bastings.

Julie Sekaninová a Red Fernet (Furioso XXV-Mot., chov. Ing. Katarína Žiaková), JK Panská lícha.

drezura drezura

26 27

všestrannost

magazín

DŮLEŽITÉ JE SE NEVZDAT Mistrovství premiérové na farmě Kamírových v Borové nebylo věcí snadnou, řekli bychom spíše přímo nelehkou – a to jak pro pořadatele, tak pro rozhodčí a hlavně pro jeho účastníky. Sobotní

počasí deštivé totiž rozhodlo o terénu dosti náročném a o pořadí jednotlivých zkoušek velmi přeházeném. Přeházením jsme se inspirovali i při psaní textu, tak snad pro vás jeho louskání

nebude příliš obtížné…

Na Borové mistři poprvé, avšak počasí nepříznivé

text: Zdena Motyginováfoto: Věra Petroušková,

Zdena Motyginová

Počasí prověřilo dvojice jezdecké i charaktery lidské V sobotu, kdy se odehrává část soutěže nejnáročnější, zkouška terénní, bohužel zapršelo tolik, že místo v jejím pokračování rozhodčí zvolili možnost rychle postavit parkur na kolbišti pískovém a pokračovat zkouškou skokovou. O tomto rozhodnutí nelehkém hovoří manažerka komise všestrannosti ČJF a současně rozhodčí hlavní Daniela Diringerová: „Letošní mistrovství prově-řilo úplně všechny, pořadatele, nás jako sbor rozhodčích, připravenost jezdců a koní a i lidské charaktery. Nejdůležitější okamžik nastal, když jsme museli přerušit sobotní terénní zkoušku a svolala se porada vedoucích oblastí – na ní se všichni jednoznačně vyslovili pro pokračování závodů. Proto jsme sobotní den naplánovali tak, aby v sobotu večer měly všechny kategorie dokončené dvě zkoušky, a my jsme mohli případně vyhlásit vítěze ze dvou zkoušek. V sobotu večer se však opět všichni vedoucí oblastí vyslovili pro pokračování a dokončení všech zkoušek. Mluvila jsem i s MVDr. M. Trundou, který po drezuře a parkuru vedl mistrovskou soutěž seniorů, a ten mi řekl, že by si tako-vého titulu nemohl vážit a nevážil by si ani sám sebe.“ Jezdci, kteří v sobotu do krosu neodstartovali, nastoupili do zkoušky skokové, a ti, kteří kros v sobotu odjeli, měli startovat ve zkoušce skokové v neděli. Zvlášť byly dokončeny dvě kategorie krosem v sobotu v podvečer. „Rozvrh soutěží se musel přizpůsobit průběhu počasí. Několikrát za den jsem se stavitelem, technickým delegátem, veterinářem i s jezdcem koordinátorem kontrolovala stav krosu. Pro dokonče-ní sobotních krosů (tří jezdců ze soutěže ml. juniorů a tří ze soutěže dětí) byla v komisi za jezdce Adéla Horáčková, jejíž syn Richard měl kros před sebou. Velkou výhodou bylo, že vodní překážky na Borové mají výpustě, a hloubku stavitel udržoval na výšce 20 cm. Velmi dobře k celé situaci přistoupil rakouský stavitel Andreas Riedl, který je sám zkušeným jezdcem (účastník OH v Até-nách) a trenérem a snažil se všem našim požadavkům vyhovět,“ popsala D. Diringerová.

Mistrovství či překážku zrušit či nezrušit Jenže ani deštěm denním problémy nekončily! „Sobotní večer nám opět propršel, tak jsme v neděli opět kontrolovali trať. Vítěz seniorské soutěže Pavel Březina mi po dokončení řekl, že byl sám překvapený, jak pevně terén držel, že mu to na trati vůbec neklouzalo a klisna dobře skákala. Přiznal, že měl panu Kamírovi více věřit, že on svou trať lépe zná. Lehkost, s jakou si Veronika Příhodová poradila s mistrovským krosem, nám připomněla svého bratra, který v té době bojoval o olympijské body ve Strzegomi. Myslím, že dva pády, ani jeden v souvislosti s překážkou, za celé závody mluví samo za sebe o kvalitě povrchu tratě,“ shrnula manažerka komise. „Byl to velmi náročný víkend, protože se krosy protáhly do dvou dnů, pomoc nám nabízela řada jezdců i jejich trenérů. Musím říci, že byly i hlasy, aby se mistrovství zrušilo, ale vedoucí oblastí rozhodli jinak.  Díky zkušené-mu týmu rozhodčích jsme mohli startovat krosy a současně skákat parkur,“

všestrannost

magazín

Pavel Březina a Cona Cia.

Zlatý tým Lucie Přího-dová a Cry Boy (po Cry for me, chov. Hynek Blažek), Lucie Hlavatá a Kai (Dormane du Puy, chov. Milan Brát), Aneta Dohnalová a Inkard (Giewont), Ing. Jana Höcková a Lowen (Sagitta 1, chov. Ing. Jan Höck).

Nikola BÁRTOVÁ a Garant (Gaspari I,

chov. Hřebčín Albertovec), mistři dětí

Bylo to skvělé, rodina Kamírových udělala strašně moc práce. Kros byl

lehký, ale zároveň technický. Moc jsem si MČR v Borové užila. Mohlo by být hezké počasí, ale zvládlo se to

i za deště. A určitě si domů odvezu spoustu zážitků. Na mistrovství jsem

měla dva koně a jednoho poníka, s Garantem jsem jela první mistrovství

a hned nám to vyšlo. Titul jsem zís-kala díky trenérce Gabriele Slavíkové

a mamince, která mě také trénovala a podporovala.

Foto

Mar

tina K

ůstk

ová

Foto

Mar

tina K

ůstk

ová

28 29

sdělila nám. Dvojice některé ovšem využily práva do soutěže nenastoupit, mezi nimi po poradě s trenérem Jaroslavem Hatlou také Eliška Orctová (Bo-nus), ověnčená již mnoha tituly. Nakonec však překážka, k níž měli výhrady největší, do krosu vůbec zařazena nebyla. Z jakého důvodu? „Protože se na ni najíždělo z oblouku a skákalo se dolu z  opracoviště, kde se opracovávalo do parkuru. Byla to kombinace dolů z kopce a koně odskakovali na áčko dolů ne z úplně fér povrchu a mohli by se smeknout před A, a pak by mohlo dojít ke kolizi na B ne z neposlušnosti, ale ze špatně překonaného skoku A. V tomto případě jsme vyšli vstříc připomínkám jezdců,“ zdůvodnila hlavní rozhodčí.

Družstva a nadvláda východočeskáCo by to za šampionát bylo, kdyby v něm chyběla soutěž kvantitativního charakteru, a sice týmová? Nastoupilo do ní jedenáct týmů oblastí, po dvou měly Čechy východní, střední a jižní, družstvo nesestavily pražská, karlo-varská, severočeská a královéhradecká oblast. Zatímco po drezuře vedla obě družstva východočeská před Středočechy, po krosu se za vedoucími Výcho-dočechy číslo dvě seřadila obě středočeská družstva. Na parkuru dominanci upevnili Východočeši, ovšem za ně se dostala Vysočina a bronz brali opět kolegové východočeští.

Děti a 12letá vítězkaNejméně početnou se tentokrát stala soutěž dětská. Mezi čtyřmi jezdkyněmi zvítězila stylem start-cíl při své premiéře na velkém koni 12letá Nikola Bár-tová v sedle Garanta. Druhá skončila Alena Kozojedová s Leou 5 (Quality, chov. Kuzďas s. r. o.) a třetí Sára Linhartová s plnokrevnou Nowitkou (chov. Hřebčín Křenek). Proč podle manažerky komise odstartovalo tak málo jezd-ců 12-14 let? „Většina jezdců z loňské kategorie dětí už postoupila do juniorů a další jezdci na pony ještě nemají připraveného velkého koně.“Mistrovské soutěže pony již početnější byly. V mladší kategorii 10-13 let ze 13 dvojic zlato získala východočeská Ema Štěpánková s Kateřinou ze stáje Apolenka, ve starší 13-16 let z 9 dvojic Nela Havelková s Pírkem z JS Slaví-kov. Zajímavý výsledek se povedl v  kategorii mladší – stejný počet bodů na místě druhém a třetím. Co rozhodlo o pořadí? „V případě rovnosti bodů rozhoduje čas krosu, který je blíž k optimálnímu času,“ odpověděla D. Diringerová, stříbro tedy získala Anna Balcarová.

Mladší junioři: Každý chvilku…Každý chvilku tahal pilku mezi 14 juniory mladšími. Drezuru nejlépe odjela dvojice Tereza Látalová a Pedro, druhé nejvyšší ohodnocení získali Anna Havlová s Dexterem, třetí Viktor Regnard v sedle Esa. Ten se posunul po

krosu, v němž jen pětka stihla časový limit, do vedení následo-ván Zuzanou Švarcovou v sedle potomka plnokrevného Scyrise odchovaného zdounskou společ-ností G3 a třetí Michaelou Neu-mannovou s Natali. Ty bohužel na parkuru chybovaly a skončily páté. Bezchybný parkur zname-nal pro Zuzanu Švarcovou zlato, tři chyby odsunuly V. Regnarda na osmou příčku! Stříbro si odvezla Anna Havlová a Dexter (Dylano-R, chov. Martina Cukrová) z JK Vysoká a bronz T. Látalová s Pedrem (Porter, chov. Václav Trčka), stejně jako vítězka ze stáje Martin. Všechny medailistky absolvovaly parkur bezchybně.

magazín

Starší junioři: Evropská satisfakceNa startu kategorie starších juniorů se sešlo 10 dvojic včetně juniorek kvalifikovaných na ME. Nejlepší drezuru předvedla dvojice Barbora Šeligová – Gepetto (Arras, chov. Jana Zabloudilová), v krosu však měli zastavení a časovou penalizaci a po chybách na parkuru se propadli na předposlední místo. Malou penalizaci v krosu obdržela po drezuře druhá Michaela Ha-derková s Mr. Míšou SL (2,40 za čas), což ji posunulo na průběžně vedoucí pozici, třetí po drezuře Natalia Tarabini a Ryko se propadli kvůli pomalému krosu, další, „evropští“ Diana Lochmanová se Simonem (Scyris, chov. Jaro-slav Adamec), dojeli kros stejně jako třetí Barbora Vaňková s Loretou, čtvrtá Šárka Štvánová s Caledonem a pátá Veronika Petráčková s Viktorem (Toy de Maziere, chov. Soňa Hanušová) bez bodového zatížení. Čistým výkonem na parkuru potvrdila pozici vedoucí a medaili zlatou M. Haderková, před také bezchybnou, ale 0,8 tr. bodů zatíženou stříbrnou V. Petráčkovou s Viktorem, bronz díky parkuru čistému brali N. Tarabini a Ryko (Rock`n Roll, chov. Hana Mlatečková). Bohužel dvě chyby posunuly Lochmanovou, Vaňkovou a Štvánovou na pozice nemedailové.

magazín

Zuzana ŠVARCOVÁ a Saturn, mistři ml. juniorů

Drezura pro nás byla velký oříšek. Jelikož Saturn má historii kočárové-ho koně, drezura nepatří mezi jeho nejsilnější disciplíny. Zvládli jsme ji

však překvapivě dobře – získali jsme čtvrté místo průběžného pořadí, což

je náš zatím nejlepší výsledek. Na kros jsem se velmi těšila, protože tam

jsme zase pro změnu oba jako ryba ve vodě. No, to jsem ale ještě netušila,

jaké dobrodružství nás čeká. Hned po našem startu se strhnul silný déšť provázený intenzivním krupobitím.

Připadalo mi to jako z hororového fil-mu. Jeli jsme takovým tempem, jakým

to velmi kluzký povrch dovolil, a oba jsme téměř nic neviděli. Ovšem mám

obrovské štěstí, že Saturn je takový srdcař. Všechny skoky bez sebemen-

šího zaváhání překonal, i když je viděl třeba jen pár cvalových předem. Byl nezastavitelný. A po dojetí krosu se

tvářil, jakoby to vlastně vůbec nic nebylo. Do parkuru jsme nastupovali z druhého místa průběžného pořadí s velkými nervy. Parkur je totiž zase

moje slabá disciplína. Jenže Saturn na-štěstí opět ukázal, co v něm je, šli jsme čistě a nakonec z toho byl mistrovský

titul. Podotýkám, že toto je jeho první juniorská sezona a pro nás oba to bylo

úplně první mistrovství. Navíc je to teď přesně rok, co ho mám, takže krásná

oslava našeho výročí. Myslím, že to byl určitě velmi nečekaný výkon a já jsem strašně vděčná, že jsem si našla cestu

právě k tomuto koni. Rozhodně to byl nezapomenutelný zážitek a děkuji

všem, kteří nám toto umožnili.

Míša HADERKOVÁ a Mr. Míša SL (Meander, chov.

Jiří Cipra), mistři st. juniorůNa letošní MČR jsme vyloženě velké cíle neměli, protože tím hlavním pro

mne bylo, aby si můj kůň opravil krosovou část po mistrovství Evropy, kde jsme bohužel nedokončili, a tak

jsem měla trochu strach, že si pak už nebude jistý. Musím však říct, že mi

opět ukázal, že je to profík a že ho jen tak něco hned nerozhází, protože kros absolvoval ukázkově, bez náznaků, že

se minulé závody nepovedly. Jediné co, tak nám při opracování začalo celkem vydatně pršet, což naštěstí při mém startu ustalo, ale musím

vysmeknout poklonu před těmi, co museli následně v bouřce a kroupách

startovat a rozhodně taky pořadate-lům, že si zvládli s nástrahami počasí nakonec poradit, to je něco obdivu-

hodného a podle mne se v této situaci také ukázalo, jak lidi musí při sobě stát

a dokázat si pomoct. Co se týče dre-zury, tak to jsem se mohla jen vézt… Jako vždy ji valach odjel pečlivě a jen předváděl, co jsme trénovali. Do (pro naši kategorii) závěrečného parkuru jsme nastupovali jako poslední, tedy

z prvního místa, takže určitě nervy trochu pracovaly, ale já jsem se v tu

chvíli chtěla jen soustředit na ty jed-notlivé skoky a Míša skákal perfektně,

to nemělo chybu. Jsem strašně ráda, že se nám to povedlo, i když je to hlavně

jeho zásluha, když po všechny dny byl skvělý a hlavně mne vždy podržel, ať se stalo cokoliv. Beru to trochu jako takovou náplast za ten náš bohužel

ne moc úspěšný start na ME, ale to je tenhle sport a to k tomu patří. Důle-

žité je se nevzdat, jen se poučit z chyb a pokračovat se vztyčenou hlavou dál. Určitě ještě nesmím zapomenout zmí-nit výbornou připravenost tratí krosu, kde i když opravdu hodně pršelo, tak

byl terén pro nás způsobilý, pěkně připravené skoky a kombinace a taky odpovídající a moc příjemný parkur.

Děkuji všem, pořadatelům, rodině, kamarádům, celému týmu a hlavně

Míšovi za tenhle neskutečný zážitek!

všestrannost všestrannost

Foto

Mar

tina K

ůstk

ová

Foto

Mar

tina K

ůstk

ová

30 31

U25: Jen dva čisté krosy Ze 12 účastníků tři kros vzdali a jen dvě jezdkyně ho bez penalizace dokon-čily. Po drezuře sice vedla Barbora Poláková s Rebelem, na parkuru však měla 10 trestných bodů a kros vzdala. Po první části druhá (Vanessa Mae) a čtvrtá domácí Barbora Kamírová s Contha Balou dojela s časovou pena-lizací v krosu i na parkuru a skončila těsně pod stupni vítězů. Po drezuře druhá A. Vyštajnová s Elzarem získala bezchybným parkurem a trestnými body za čas v krosu opět bronzovou medaili. Až ze sedmé a deváté příčky po páteční drezuře se bezchybným parkurem a krosem vyšvihly na zlatou a stříbrnou příčku Anežka Lexová s Buenou Vistou a Vladimíra Pechanová s Rosou-P (Rock`n Roll, chov. Jiří Cipra).

Senioři: Hodiny práce přinesly výsledekVloni nastoupilo do nejnáročnější soutěže, seniorské, 24 dvojic, z nichž 8 nedokončilo. Letos 18 a nedokončilo 7. Pardubický vítěz Robert Pokorný dal přednost skokovým závodům a do Borové nedorazil. Po drezuře se vedení ujala Eliška Orctová s Bonusem před MVDr. M. Trundou a P. Březinou. Na parkuru, který se tedy jel jako druhá zkouška, Eliška jednou chybovala, do vedení se posunul s mírnou penalizací za čas Dr. Trunda a Shuterflyke, na druhé pozici se stejnou penalizací usadili Pavel Březina a Cona Cia (0,8 za čas na parkuru), do třetice stejně penalizována byla i průběžně třetí Veronika Pří-hodová a Expresso-EV. Zcela bez chyby dojel Abík a Madock. V krosu obdržel vedoucí jezdec 4,8 trestného bodu za čas a posunul se na bronzovou příčku, zlato získal Pavel Březina a Cona Cia, stříbro Veronika Příhodová a Expresso--EV. Čistý kros posunul na čtvrtou pozici Radima Tomana s Easy Jumpem.

Anežka LEXOVÁ a Buena Vista (Eibisch, chov. Hana Lexová), mistryně U25

Do Borové jsme přijely s osmiletou Buenou Vistou s cílem zajet si svůj

standardní výsledek, který obvykle po-dáváme. Což je drezura bez zbytečných chyb, čistý kros a parkur. Startovní pole v U25 bylo velmi vyrovnané a myslím,

že šanci na vítězství mělo spoustu dvojic. Jezdce však prověřily deštivé

podmínky a limit času v krosu. Pořa-datelé se snažili udělat maximum, aby

zajistili hladký průběh závodů a všech-ny disciplíny se mohly dojet do konce. Boně je úplně jedno, co který den běží, ovšem myslím si, že právě pořadí disci-

plín, déšť a mokrý terén mohl některé dvojice překvapit. Díky bezchybnému

krosu a parkuru jsme se dostaly na první příčku a získaly titul, který je pro

náš tým první, bereme ho jako odměnu za všechnu odvedenou práci.

Pavel BŘEZINA, seniorský mistr

Dojmy z MČR jsou samozřejmě velice pozitivní. Jsem moc rád, že se to po-

vedlo. Hrálo nám do karet, že se kvůli počasí změnilo pořadí parkuru a krosu.

To, že se nám podařilo absolvovat skokovou část jen s malou penalizací

za čas, bylo zásadní, protože kros je klisny nejsilnější stránka. V terénní

zkoušce jsem měl velkou výhodu, že jsem startoval až po mých největších

soupeřích a tudíž jsem věděl, že musím jít čistě a zároveň stihnout čas. Z vyso-

kého tempa bohužel pramenily některé chyby na skocích, které mi trošku

kazí ještě lepší pocit z celé mistrovské soutěže. Zároveň však klisna prokázala, jak kvalitním koněm je. Když se počasí

v sobotu tak moc pokazilo, byl jsem jeden z prvních, kdo navrhoval závody

zrušit. Teď jsem rád, že sbor rozhodčích upravil pouze pořadí disciplín a nechal soutěž proběhnout do konce. Rád bych

ještě touto cestou poděkoval majiteli koně VOŠ a SZeŠ Benešov zastou-

penému paní ředitelkou PaeDr. Bc. Ivanou Dobešovou, která nás v našem

snažení podporuje. Dále pak Miroslavu Půlpánovi, sponzorům a v neposled-

ní řadě také rodině zvláště mému tátovi a manželce. Jsem rád, že skokové mistrovství i mistrovství všestrannosti

vyhrál český kůň.

CONA CIA (Conway III, chov. VOŠ

a SZeŠ Benešov) očima svého jezdce

Conu jezdím od tří let. Od obsedání, zkoušek základního výcviku tříletých

klisen a celou následující sportovní kariéru. Jako čtyřletá vzhledem ke

svému velikému vzrůstu nezávodila. Svoji sportovní kariéru zahájila až

v pěti letech, kdy se účastnila seriálu KMK ve všestrannosti, kde ve finále

skončila na druhém místě. V šesti le-tech finále tohoto seriálu vyhrála. Ve

stejném roce se zúčastnila Mistrovství světa mladých koní ve francouzském

Le Lion d´Angers. V sedmi letech bohužel kvalifikaci na tuto světovou akci nesplnila. Letošní sezonu začala

závodit až v květnu a MČR bylo jedním z hlavních cílů. Klisna má po-měrně komplikovanou povahu. Není

s ní úplně jednoduché pořízení jak při ošetřování a ježdění, tak při pře-

pravě. Od jejích sportovních počátků naznačovala, že má dobrý potenciál,

ale bylo zřejmé, že to s ní nebude vzhledem k její povaze jednoduché.

Jsem rád, že hodiny naší společné práce přinesly takovýto úspěch.

Stříbro mezi seniory pro Veroniku Příhodovou a Expresso-EV.

magazín magazín

všestrannost všestrannost

Čtvrtý Radim Toman a Easy Jump (Eibisch II, chov. Michaela Durchánková). Vítězná dvojice finále Zlaté podkovy 2018.

Foto

Mar

tina K

ůstk

ová

Foto

Mar

tina K

ůstk

ová

Foto

Mar

tina K

ůstk

ová

32 33

magazín magazín

všestrannost všestrannost

Barbora KAMÍROVÁ, pořadatelka a účastnice

Mistrovství ČR ve všestrannosti máme za sebou. Letošní ročník tohoto

významného meetingu nebyl pro pořadatele i jezdce jednoduchý, ale i přes velkou nepřízeň počasí to ani

jedna ze stran nevzdala a mistrovství mohlo proběhnout celé dokonce. Ve čtvrtek a v pátek proběhly drezurní

zkoušky, v sobotu byly ráno zahájeny terénní zkoušky, které však bohužel

kvůli velkému dešti a krupobití muse-ly být přerušeny, a vzhledem k tomu,

že předpověď počasí nevypadala o moc lépe ani na odpoledne, řešila se otázka, jak to bude probíhat dále.

Nakonec bylo rozhodnuto pokračovat skokovou zkouškou a krosy dokončit

v neděli. Nezbylo než doufat, že se počasí umírní a trať nápor vody zvlád-ne. V sobotu večer byla na všech vidět

velká únava, ale přístup jezdců byl velmi vstřícný a chápavý, za což jsme

jim byli jako pořadatelé velmi vděční. Neděli už provázelo příjemnější po-

časí, které umožnilo zdárně dokončit celé mistrovství. Odpoledne bylo celé

klání zakončeno slavnostním ceremo-niálem, který byl příjemnou odměnou

za celé závody. Všem bychom chtěli poděkovat za spolupráci a věříme, že

i přes těžké podmínky si jezdci závody užili tak jako my!

SRDCE za kamarádyProč na tričkách severomoravské

oblasti byla umístěna srdíčka, na to jsme se zeptali Martiny Chválové:

„Srdíčka jsme měli všichni na levém rukávu trička, byla to srdíčka za naše kamarády, kteří už s námi nemůžou

závodit. Za Jitulku, Janičku Neklovou i Lubu Vrtka. A se srdíčky jsme jeli

i v krose, naše stáj – Terezka Látalová, Zuzka Švarcová, Klárka Večerková

a já. Za naši trenérku Janičku a stájo-vou parťačku Jitulku…“

BOROVÁ v číslechZajímá vás pozadí pořádání takového mistrovství? Nás ano, proto jsme oslo-vili rodinu Kamírovu s dalšími všetečnými otázkami a zde jsou odpovědi! Přípravy začaly už v prosinci, kdy se začalo se zařizováním doprovodného

programu, který proběhl v pátek. Jelo se do Českého Krumlova do zámecké konírny, barokního divadla a prohlídka končila v zámecké kavárně. Akce se zúčastnilo cca 200 lidí.

Přes zimu se vyráběly nové skoky, kterých bylo 29. Spotřebovalo se na ně 26 kg barvy.

Hned ze začátku roku bylo potřeba zařídit rozhodčí, občerstvení, boxy, sprchy...

Na samotné trati se pracovalo cca 2 měsíce, největší přípravy, jichž se účast-nilo 10 lidí, probíhaly posledních 14 dní.

Přes závody bylo přítomno 28 lidí technického a pomocného personálu. Start jednoho koně vyšel v průměru na 7 500 Kč, na výhrách bylo vyplace-

no 175000 Kč. Za celý víkend napršelo přes 70 ml vody na metr čtverečný.

VIDEA, FOTO A VÝSLEDKY NA http://www.ikun.cz/#!/akce?itemId=592

Rozhodčí Daniela Diringerová a Markéta Kvapilová.

V kruhové jízdárně sídlilo infocentrum.

Svěřence trenéra Petra Laciny Barboru Šeligovou a Gepetta, kteří po drezu-ře vedli, zastihla průtrž mračen bohužel právě v krosu…

Jaroslav Grodl se opět chopil mikrofonu – a nutno říci, že opět zcela bravurně.

34 35

rozhovor

magazín

NEPOSTRADATELNÍ POMOCNÍCI?

VYSOKOFREKVENČNÍ LASER, MAGNETICKÁ DEKA

A LAKTÁTOMETRPernou sezonu nezažívají jenom koně, jejich jezdci a ošetřovatelé

– ze závodů na závody s nimi musí cestovat také třeba veterináři. A v Čechách máme jednoho, který stejně jako minule představovaný voltižní kůň Aladin prošel největší světové akce, včetně

Světových jezdeckých her… Doktor Petr Přikryl doprovází české reprezentanty na oficiální výjezdy, ovšem kromě toho musí zvládat práci na klinice v Heřmanově Městci či funkci

veterináře závodů na akcích v nedalekých Pardubicích.

Minule jsme psali o mistrovství Evropy juniorů všestrannosti, nyní o drezurním – tam všude jste působil jako veterinář, že? Vyskytly se na nich nějaké problémy, hlavně s ohledem na

počasí? V Nizozemí bylo počasí pro všestrannost ideální, ale musel jsem řešit ortopedické problémy dvou našich svěřenců. Na počasí v Itálii jsme byli nachystáni dopředu, proto ani zde počasí výsledky našich drezurních koní neovlivnilo.

V posledních letech je opravdu horko. Co doporučujete majitelům koní na závodech/akcích, aby jim situaci ulehčili?V první řadě je to transport v nočních hodinách, jednak kvůli teplotám a ply-nulejšímu provozu. Dále vybavit své příslušenství o velký elektrický větrák, který je již v některých stájích součástí vybavení boxu. Důležitá je kontrola příjmu tekutin, pokud u některých koní neodpovídá příjem tekutin standartu, doporučuji vodu ochutit o jablečný džus, množství vypité vody se tak zvýší.

MVDr. Petr PŘIKRYL

text: Zdena Motyginováfoto: Jiří Bělohlav

S dcerou Kristýnou.

Jak vlastně můžeme koně na závodech ošetřit, aby nebyla porušena nějaká pravidla? FEI vydává každoročně seznam zakázaných látek, které jsou lehce dohleda-telné na k tomu určené aplikaci. Z vlastní zkušenosti vím, že vyznat se v tom, co je a co není povolené, není lehké. Jako příklad bych uvedl kobalt, který je zakázanou látkou, ale i součástí vitamínu B12.

Co všechno musíte vozit s sebou, zřejmě berete vlastní auto, aby nic nechybělo?Pokud je to možné, jedu svým autem, které mám plně vybavené pro běžné případy. Pouze doplňuji vybavení podle náročnosti disciplíny, kterou dopro-vázím. Nejčastěji se jedná o větší množství infusních roztoků, vitamínových preparátů včetně doplňků stravy sloužící k dodání potřebné energie, nebo naopak na zklidnění koně. K mým neodmyslitelným pomocníkům patří vysokofrekvenční laser, magnetická deka a laktátometr. Pro všestrannost a vozatajství, které jsou náročnější pro pohybový aparát, často využívám chladicí systémy vlastní konstrukce.

Můžete nám popsat takový den repreveterináře na závodech?Běžný den začíná kolem 7. hodiny ráno měřením teploty a celkovou kontro-lou zdravotního stavu. Tuto kontrolu provádím 3x denně a vše se zazname-nává do protokolu na boxu. Důležité údaje jsou množství a kvalita trusu, cho-vání koně a jeho chuť k jídlu. Pokud je vše v pořádku, zapíši si harmonogram tréninku a závodu, všechny své svěřence doprovázím na tréninková a závodní kolbiště, kde zabezpečuji jejich maximální pohodu, v posledních dnech spojenou hlavně s ochlazováním organismu koní. V den konání kondičních zkoušek jsem ve stáji hned po jejím otevření, což je mezi 5.-6. hodinou ranní, a s jezdci a ošetřovateli se snažíme koně na tuto zkoušku co nejlépe připravit. Mimo péče o koně se zúčastňuji předepsaných schůzek veterinárních lékařů ekip, kde se řeší pohoda zvířat a povinnosti veterinárních lékařů. Můj běžný pracovní den na závodech končí kolem 20. hodiny.

České koně jste doprovázel také do Tryonu na Světové jezdecké hry – jaké máte vzpomínky vy, když většinou příliš příznivé kritiky nezazněly? Z mého hlediska mám z Tryonu pouze pozitivní poznatky, pro moji práci vytvořili pořadatelé ideální podmínky. Tyto světové hry patří k nezapomenu-telným zážitkům. Dle mého názoru jsou však takto velké akce pro pořa-datele finančně i organizačně příliš náročné, a proto příliš nevěřím v jejich budoucnost.

Určitě máte spoustu veselých zážitků! Pro mě je veselý zážitek, pokud se na závodech sejde přátelská a spolupracují-cí parta lidí, což v poslední době bohužel nebývá samozřejmostí.

Jak jste se vlastně dostal k funkci veterináře české reprezentace? Tuto „funkci“ zastávám od roku 2004, kdy jsem poprvé doprovázel jezdce všestrannosti na Světovém poháru v polské Strzegomi. Moje cesta k repre-zentaci vedla přes závody všestrannosti, kterých jsem se zúčastňoval jako majitel koní.

Stíháte ještě praxi veterináře?Vlastní praxe je nedílnou součástí mé obživy, tudíž ji stíhat musím, ale bez podpory mých spolupracovníků by to šlo jen těžko. Obzvláště při mých závazcích na dostihovém závodišti Pardubice, kde působím 13 let jako veteri-nární lékař při všech sportovních jezdeckých akcích.

Klinika funguje dobře? Vidím nové webové stránky, jaké tam máte nyní lékaře, kolik asi koní ošetříte za rok?Klinice se daří výborně, máme dobrý kolektiv lékařů a ošetřovatelů. Podařilo se nám navázat spolupráci s úspěšným polským veterinářem Janem Trellou, jehož služby si objednávají majitelé po celém světě. V současné době náš tým tvoří tři chirurgové, tři internisté, dva ortopedi, další lékaři jsou zaměstnáni na úseku malých zvířat. Celkový počet ošetřených klientů je kolem 1000 ročně.

magazín

rozhovor

36 37

rozhovor

magazín

Naši kolegové jsou však úspěšní i mimo pracovní činnosti. Lucie Příhodová se stala mistryní repub-liky družstev ve všestrannosti a Jiří Glacner se úspěšně účastní závodů Spartan Race.

Kdy jste se vlastně dostal ke koním vy?Ke koním jsem se dostal díky mým rodičům, zejména otci, který v Mo-ravských Knínicích založil jezdecký oddíl. Na koni jsem seděl poprvé cca v 6 letech. Mojí jezdeckou karieru přerušil pád v 8 letech, kdy mi diagnostikovali frakturu sedmi obratlů, což mě na rok připoutalo na lůžko. K ježdění jsem se vrátil až ve 14 letech, a od 16 let jsem působil jako amatérský dostihový jezdec. Studium na vysoké škole veterinární bylo příčinou ukončení mé aktivní dostihové kariery.

Ovšem měl jste i vlastního koně, že? A kdo z vaší rodiny se nyní věnuje koním?Láska ke koním mě neopustila, proto jsem si zakoupil od otce mladého, plnokrevného hřebce

Damona, kterého jsem si sám jezdil a chystal na závody. Pro nedostatek času jsem Damona v jeho pěti letech svěřil profesionální jezdkyni Radce Dvořákové, kde mi dělal neskutečnou radost, když vyhrál MČR ve všestran-nosti nebo finále Zlaté podkovy od Nadějí po Zlatou podkovu. Jen vítězství v Bronzové podkově mu chybí. S nadsázkou říkám, že to vyhraje až s mojí dcerou Kristýnou, která se poměrně úspěšně věnuje soutěžím všestrannosti. Radost mi dělá i partnerka a matka mých dětí Jana, která se aktivně věnuje soutěžím všestrannosti, a letos v družstvech vybojovali mistrovský titul. Jen syn Petr vypadá, že ho koně nechávají v klidu, přestože holkám na závodech pomáhá, do sedla ho to neláká a věnuje se fotbalu a tenisu.

V tomto čísle přinášíme také reportáž o Borové – můžete popsat tyto závody očima veterináře? Nebo jste tu nebyl ve funkci veterináře?Na Borovou jsem byl pozván jako veterinární lékař závodů. Musím říct, že pořadatelé a hlavní rozhodčí mají můj veliký obdiv, jak zvládli vyřešit situaci, kterou jim nachystalo počasí svým rozmarem, kdy padaly kroupy velikosti třešní a pouze kolem Borové byly přívalové deště, kvůli kterým musela být přerušena terénní zkouška. Díky pracovitosti a ochotě pořadatelů mohlo být mistrovství dokončeno. Z pohledu veterináře si myslím, že i přes všechny nepřízně počasí byl terén terénní zkoušky i podklad parkuru korektní. Z dů-vodu přeložení krosové zkoušky některých soutěží ze soboty na neděli jsem neměl ani tolik práce na kondiční zkoušce, ale přeci u jednoho koně jsem nedoporučil start do parkuru.

A na konec rozhovoru, za který děkujeme, se díky panu doktorovi dozví-dáme také o speciálních cenách na Borové! Firma Kamír, přes mnoho cen, které udělovala, vyhlásila i cenu veterinární-ho lékaře „Nejlépe předvedený kůň na kondiční zkoušce“, jímž se stal Aston Martin, předvedený jezdcem Jiřím Maxerou, v majetku Petra Vančury. Další cenou, kterou pořadatel vyhlásil, byl „Nejlépe oblečený jezdec na kondiční zkoušce“. Tuto cenu získal reprezentant NH Kladruby nad Labem Jakub Hlávka, který předvedl klisnu Farhu v uniformě NH. Myslím, že oběma oceněným tyto ceny udělaly radost.

MČR 12-18 let skoky Zduchovice

magazín

DĚTSKÁ JEZDECKÁ HOREČKA POPRVÉ

Závěr prázdnin v Čechách potvrdil, že jezdecký sport roste raketovou rychlostí. Dvou vrcholů dětské skokové sezony se totiž zúčastnil nebývalý počet startujících. Doufejme, že alespoň část jezdců u našeho sportu vydrží do vyššího věku, než jen –náctiletého, a hlavně že bude stoupat

také výkonnost, ne jenom kvantita.

Před všemi mistrovstvími se totiž začínají rychle vypisovat soutěže, na kterých by se ještě na poslední chvíli daly splnit kvalifikace, a přiznejme si, že jejich náročnost bývá značně „přizpůsobená“

okolnostem…Zduchovice čekaly předposlední a poslední srpnový týden hned dva repub-likové šampionáty. Tím prvním bylo mistrovství pro děti (12-14 let), mladší juniory (15-16 let) a starší juniory (17-18 let) s 240 přihlášenými koňmi.

Pražsko-středočeský týmový bojTýmů dětí nastoupilo 11, chyběla třeba družstva Vysočiny, králo-véhradecké, jihočeské nebo zlínské oblasti. To trošku naznačuje, že tyto oblasti budou mít v budoucnu problémy s dostatkem jezdců. Vítězná Praha obdržela za dvě kola 110+110 cm 4 trestné body, druzí Středočeši 8 a Plzeň 14. Obzvláště druhé kolo dětí postavil Petr Mašek velmi obtížné. Juniorských družstev nastoupilo do dvoukolové soutěže 120+120 cm celkem 14, Jihočeši již tým postavili, kdežto absentovaly Vysočina, královéhradecká, zlínská a severočeská oblast. Tentokrát Středočeši (4 tr. b.) předjeli Prahu (9) a Karlovy Vary (13). Je na

místě zmínit, že dvojitou nulu dali pouze Tereza Svobodová, Oliver Písařík, Valentýna Kuková a Karolína Poláková.

text: Zdena Motyginováfoto: Michael Motygin

Vítězný středočeský juniorský tým ve složení Sofie Najmanová, Tereza Svobodová, Adam a Oliver Písaříkovi. Sofie pak skončila mezi st. juniory jako 11., Tereza mezi ml. juniory stříbrná a Oliver čtvrtý.

Třetí karlovarský juniorský tým ve složení Karolína Poláková, Tereza Michálková, Karolína

Pavlů a Tereza Markusková.

38 39

magazín magazín

Pražsko-středočeský týmový bojTýmů dětí nastoupilo 11, chyběly třeba družstva Vysočiny, královéhradecké, jihočeské nebo zlínské oblasti. To trošku naznačuje, že tyto oblasti budou mít v budoucnu problémy s dostatkem jezdců. Vítězná Praha obdržela za dvě kola 110+110 cm 4 trestné body, druzí Středočeši 8 a Plzeň 14. Obzvláš-tě druhé kolo dětí postavil Petr Mašek velmi obtížné. Juniorských družstev nastoupilo do dvoukolové soutěže 120+120 cm celkem 14, Jihočeši již tým postavili, kdežto absentovaly Vysočina, královéhradecká, zlínská a severočeská oblast. Tentokrát Středočeši (4 tr. b.) předjeli Prahu (9) a Karlovy Vary (13). Je na místě zmínit, že dvojitou nulu dali pouze Tereza Svobodová, Oliver Písařík, Valentýna Kuková a Karolína Poláková.

Děti: Opravdu maličká vítězkaDětí do cíle tříkolové soutěže 115+115+120 cm dojelo 24. Napínavé rozeska-kování pro čtyři bezchybné rozhodlo o bramborové medaili pro už zlatem z týmů ověnčenou Karolínu Dvořákovou (Chakito). Bronzovou příčku vybojovala její týmová kolegyně Emma Sophia Španko s klisnou odcho-vanou R. Skřivanem st. Elis 4 trenéra Václava Studničky a stříbro kolega Viktor Skutecký s Jolly Jokerem, svěřenec trenéra Davida Fialky. Z vítězství se viditelně radovala malá slečna z titulky tohoto magazínu, 12letá Rozálie Sovová s KWPN klisnou Ellou. Svěřenkyně Ing. Vladimíra Mestenhausera je též nejmladší účastnicí Sportovního centra mládeže, které trénoval Tjark Nagel, vloni zvítězila na MČR pony.

Laura Helebrantová vedla vítězný pražský tým dětí ve složení Daniel Hakr, Karolína Dvořáková, Viktor Skutecký a Emma Sophia Španko.

Alice Stöhrová a hannoverská Sella Ron-da z TJ Equi Bořeň Svinčice byly jednou z mála dětských dvojic, co absolvovala

obě kola bezchybně. Její severočeské družstvo však skončilo až šesté. Bezchyb-ně obě kola došly již jen Julie Maršíková, Helena Bečvářová a Karolína Dvořáková.

Zlatá a nejmenší Rozálie Sovová, stříbrný a v týmech zlatý Viktor Skutecký a bronzová

a v týmech zlatá Emma Sophia Španko.

Mladší junioři: Satisfakce pro Natálku

Ještě v minulém čísle jsme psali, jak ve stáji připomínající Provence a ležící v se-veromoravských Fryčovicích zažívají ne

právě jednoduchý rok, když někteří koně jsou raněni či nemocní, a už tu máme

happy end celého příběhu. Jezdkyně této stáje Natálie Kovářová a Chacco--To totiž absolvovali všechna tři kola 120+125+130 cm bezchybně a spolu

s Terezou Svobodovou s Cartagenou W postoupili do rozeskakování o zlato. Prv-

ní startovala svěřenkyně Marka Javor-ského Tereza a Natálce trošku usnadnila situaci, neboť po nepodařeném odskoku

a chybách nasbírala 18 trestných bodů. Natálka mohla zajet klidnou jízdu, což

se povedlo a s 5 trestnými body sáhla po zlatu. Medaile jistě potěšila i jejího trené-ra Radka Šídla, který od září do Fryčovic

nastupuje na celý úvazek. Bronz brala s pouhými dvěma trestnými body svě-

řenkyně Zoltána Totha jihomoravská Nyna Bartoňková v sedle Crada von

Wichenstein. Na náš dotaz po původu zvláštního křestního jména příhodně

zareagovala – asi si mamka myslela, že budu tvrdá holka.

Starší junioři: Sářino zlaté rozloučení Tři kola 125+130+130 cm absolvovalo třicet dvojic. Jako by měl závěreč-nou podívanou pořadatel (nebo stavitel?) naplánovanou do posledního detailu – také zde došlo k rozeskakování, a to přesně o medaile. Vítězství nakonec, tedy vlastně na začátek, protože nastupovala jako první, obhájila Sára Finsterle s Elektrou, také chybu, ale v pomalejším čase měl druhý Daniel Pospěch a Nonstop Novaequi a nejpomalejší čas s chybou Kateřina Svěráková a Arven, svěřenkyně Zdeňka Žíly a Kláry Trunkátové, mistryně mladších juniorů 2017. Na pátém místě skončila mistryně dětí 2016 Lani Novak s Last Minute. Do této nejnáročnější kategorie opět nastoupily i mladší juniorky – a sice Valentýna Kuková a Petra Pařenicová, obě juniorky teprve prvním rokem, a nevedly si vůbec špatně. Poté, co obě došly do třetího kola bezchybně, chybovaly v neděli na stejném skoku v trojskoku a obsadily šestou a osmou pozici. Mezi ně se vklínila ještě též patnáctiletá Anna Helebrantová s Eppem, ta utržila 4 trestné body hned v prvním kole.

Mistryně Natálie Kovářová zaujme už skokovým stylem.

Sára FINSTERLEDojmy moc popsat nedokážu, nejspíš bylo to pro mě nečekané, hodně lidí nám věřilo, ale upřímně, já jsem si jistá nebyla. Nevěřila jsem, že by se nám to vážně podařilo obhájit. Už po základním kole jsem byla víc jak spokojena, bedna byla jistá a to mi stačilo, abych se aspoň částečně uklidnila a mohla se víc soustředit na rozeskakování. Pro mě to bylo nejkrásnější rozloučení s juniorskou kategorií, které jsem mohla zažít.

Nyna BartoňkováKonkurence byla obrovská, ale společně s mým srdcovým parťákem Cradem se mi uskutečnil sen. Intenzivně jsem se připravovala celý rok

s trenérem Zoltánem Tothem.

MČR 12-18 let skoky ZduchoviceMČR 12-18 let skoky Zduchovice

40 41

magazín magazín

Daniel POSPĚCHVzhledem k mému umístění, jak v družstvech, kde jsem startoval s mladým šesti-letým koněm, který absolvoval první kolo s nulou a druhé kolo s jedním trestným bodem a dopomohl tam družstvu ke čtvrtému místu, tak v jednotlivcích, kdy jsme s Non Stopem šli tři kola bez chyby a v rozeskakování s chybkou a skončili stříbrní, jsou mé dojmy vynikající. Parkury Petra Maška nebyly lehké už od prvního kola, byly technické a na mírách, prostě mistrovské. Non Stopa jezdím druhým rokem v soutěžích do 140 cm, je to naše stájová jednička spolu s Crowen Boyem. Stop není těžký na ježdění, jen se musí vědět, jak na něj, je velmi pozorný a vnímavý, proto někdy působí dojmem temperamentního koně. Díky spolupráci s mojí domácí trenérkou Janou Hanákovou, která ho jezdila přede mnou, a trenérovi Pavlu Vachutkovi se nám daří jeho temperament krotit a dosahovat pěkných výsledků. Za úspěch na letošním mistrovství musím poděkovat majitelům Stopa manželům Hanakovým a týmu naší stáje v Pernarci. Největší dík ale patří rodičům, kteří mě celou dobu velmi podporují, jak psychicky, tak finančně a obojí je velmi náročné.

Patnáctiletá Valentýna Kuková po loňském třetím místě mezi mladšími juni-ory letos na šestém místě

starších juniorů. Přijel ji podpořit trenér z belgic-

kých stájí Abdela Saida, s nímž také spolupracuje.

Technický delegát Jana Holá, rozhodčí Richard Bauer a hlavní Ing. Radovan Šalek a se stavitelem Petrem Maškem.

Fotografie a videa na http://www.ikun.cz/#!/aktualita?

itemId=611

OČIMA FEDERACEMezi diváky byl také viceprezident ČJF

pro sport Jiří Skřivan. Tomu se akce líbila, vyslovil spokojenost se vzrůs-tajícími počty a úrovní startujících.

„Pěkná podívaná, bylo to napínavé až do konce,“ pochválil. To, že někteří

jezdci na MČR nejeli (např. Sára Vin-grálková), nevidí jako problém. „Mají svůj plán a nezapadá jim do něj české

mistrovství,“ konstatoval. Prestiž MČR by podle něj bylo možné zvýšit většími

finančními odměnami. Ty spolu s kvalitním stavitelem a pořadatelem,

který umí zajistit slavnostní atmosféru, dělají závody.

A byla s úrovní výkonů spokojena též manažerka skokové komise Jarmila Beranová? „Celková úroveň jezdec-

kých výkonů dětí a juniorů stoupá a to bylo vidět i na MČR ve Zduchovicích. Mnoho parkurů zajeli jezdci skutečně

mistrovsky a procento těch, kterým se nevedlo, bylo velmi malé. Z mého pohledu jde vývoj dobrým směrem.“

Co říká na počty startujících v jednot-livých kategoriích? „Startujících dvojic

bylo ve Zduchovicích přihlášeno opravdu hodně, zejména 11 družstev dětí a 14 družstev juniorů je více než

kdy jindy. Soutěž družstev dětí po-važuji za velmi motivační a věřím, že

posiluje chuť jezdců pokračovat v dal-ších letech i v kategoriích jednotlivců.“

Bude skoková komise navrhovat ně-jaké změny STP? „Zatím analyzujeme

proběhlá mistrovství a na rozhodování o případných změnách je ještě čas.“

Jezdci různě přebíhají z kategorie do kategorie, je to dobře? „Já tento trend

považuji za přirozený, myslím že je správné přizpůsobit se momentální

vyšší výkonnosti koní a mít možnost startovat v těžší kategorii.“

Tereza MARKUSKOVÁDo soutěže starších juniorů jsem nastoupila

se dvěma koňmi, vlastně dvěma hřebci, vloni třetí Collins byl také na startu, ale s Qenti-

nem jsem měla lepší formu a také lepší výsled-ky po 2. kole. Mám velkou radost! Někdo by si mohl říct, že 4. místo je tak trochu smolné, a o to víc, když vás o rozeskakovaní připraví

1 trestný bod za čas hned z 1. kola, ale vrátila jsem se opravdu bleskově po vážném úrazu

(kvůli kterému mám bohužel stále velké problémy), a rozhodla jsem se přijet a bojovat. Vezeme bronz z družstva a 3 čistá kola s Qen-tinem, jsem opravdu spokojená! Momentálně mě trénuje německý trenér Soenke Kohrock,

máme za sebou teprve jednu sezonu. Bohužel na mistrovství nemohl dorazit, takže ho

musela zastoupit moje mamka a myslím, že to zvládla bravurně.

Jana Táboříková, Dan Pospěch, Jana Hanáková a trenér Pavel Vachutka.

Marek Javorský se svými svěřenci včetně zlaté Sáry

a stříbrné Terezy.

Kateřina SVĚRÁKOVÁOd naší první medaile se toho moc

nezměnilo, pořád se snažíme posou-vat dál a dál, tento rok jsme začali chodit ST*, Arven je skvělá a chodí to s prstem v nose, ale občas dojdou

síly nebo má špatné navigace ze sedla, takže jsme čisté šly jen jednou,

a to na ČSP v Olomouci v U25. Dojmy jsou skvělé, klisna byla skvělá,

areál skvělý, takže já si myslím, že docela povedené MČR.

MČR 12-18 let skoky ZduchoviceMČR 12-18 let skoky Zduchovice

42 43

péče o koně

magazín

péče o koně

magazín

JAK ULEHČIT SPORTOVNÍMU KONI POBYT NA ZÁVODECH V HORKU?

Vzhledem k tomu, že od koní požadujeme výkony za jakéhokoliv počasí, shrnula jsem pár bodů, které je dobré dodržovat při extrémních letních teplotách. Většina je všeobecně dobře známá, ale

i tak věřím, že někomu tento souhrn může pomoci poskytnout koni servis, jaký si zaslouží.

1. Dostatek pitné vodyDodržování pitného režimu je zásadní, při vícedenních závodech je dobré koni v boxu nechat klidně i 2 kýble s vodou, máte-li koní víc a soutěže celý den, ulehčí to práci i čas. Někteří koně oba kýble vypijí přes noc. Každý kůň má individuální potřeby, a tak časem sami vidíte, co mu vyhovuje.Při jednodenních závodech, kdy koně stojí na autě nebo na vozíku, je dosta-tek vody také důležitý, ale není vhodné nechat koně vypít celý kýbl chvilku před sportovním výkonem (taky bychom nešli běhat s plným břichem vody).

text: Johana Černáfoto: archiv autorky

2. SprchováníSprchování koně je naštěstí možné snad již v každém areálu. Vhodné je začít pozvolna od nohou, sprchování zad je v létě v pořádku, ale je třeba dbát na to, aby kůň „neofoukl“ – obzvlášť u těch s citlivějšími zády. Pokud fouká chladněj-ší vítr, pouze otírám koni záda namočenou houbou.Ať už koně sprchujete jakkoliv, je poté vhodné stáhnout vodu stěrkou a nechat ho aspoň trošku oschnout venku, než ho zavřete zpět do rozpáleného auta nebo boxu.Sprchování hlavy osobně moc ráda nemám, zažila jsem pár koní, kterým to nevadí, ale většina se proti tomu brání. Záleží, na co je váš kůň naučený, já upřednostňuji na hlavu použití houby (viz foto).

3. Uspořádání boxuPlachtyPlachty na boxy je v extrémních teplech dobré zavěsit tak, aby co nejméně bránily větrání boxu. Záleží na konkrétním typu boxu, ale často se dají přeložit napůl a zavěsit jen na spodní část nebo je můžeme vynechat úplně. Pohodlí koně by mělo být důležitější než reklama a estetika.

VentilátoryVentilátory je třeba umístit tak, aby na ně kůň nemohl dosáhnout, a to ani na kabely, které k nim vedou. Nejlepší je postavit je na závodní bednu nebo nain-stalovat do rohu boxu zvenku s pomocí elektrikářských svorek. Osobně jsem pro vypínání ventilátorů na noc, nikdy nevíte, co se může stát, když necháte zapnutou elektriku bez dozoru (viz foto).

Kropení uličkyV některých stájích se práší a je třeba uličku mezi boxy kropit celoročně. V horku pomáhá pokropit i ty uličky, které jsou betonové, při odpařování vody se znatelně ochladí vzduch. Doporučuji používat konev nebo hadici, ale vždy s ohledem na sousedy a jejich věci (viz foto).

4. Chlazení zátylkuPři extrémních teplotách je dobré mít s sebou na opracovišti kýbl s vodou a ručníkem. Ručník můžete dát koni na zátylek, pokud stojí nebo chodí v kro-ku před i po parkuru. Před vstupem do parkuru mu můžete otřít pot z krku, i to ho alespoň trochu osvěží.

5. LedyZchlazení nohou po parkuru ledovými kamašemi má velký efekt. Namáhané šlachy se krásně stáhnou. Na některých velkých šampionátech jsou k dispozici i výrobníky ledu a koně můžete postavit přímo do kýblů s ledy – ale musí k tomu mít ten kůň charakter (viz foto).

6. ElektrolytyDoplňování energie všemi možnými vitamíny začíná být v dnešní době standardem, za mě v létě stoprocentně nesmí chybět elektrolyty v tekuté nebo práškové formě. Koním jsme na vícedenní závody vozili i klasickou krmnou sůl a její spotřeba v létě byla veliká.

7. BandážováníNěkteré koně je třeba na noc bandážovat, v horku doporučuji co nejpozději. Popřípadě použít na nohy místo bandáží různé pasty, které mají ze začátku chladivý efekt. I zde záleží na tom, co kterému koni více vyhovuje.

Okolo sportovních koní se pohybuji už 20 let a stále se je co učit a zlepšo-vat, budu tedy ráda za jakékoliv ohlasy nebo náměty na témata, která by vás zajímala.

44 45

profil

magazín

profil

magazín

Z DVACÁTÉHO MÍSTA AŽ PRO ZLATO!

V neděli 25. srpna se psala skoková historie – do ní se zapsal zlatým písmem i další člen slavné skokové rodiny Fuchsů, a sice teprve sedmadvacetiletý Martin.

text: Zdena Motyginováfoto: Dean Mouhtaropoulos/

Getty Images pro FEI

Čerstvý mistr Evropy Martin Fuchs

Světová čtyřka do závěrečného kola nastupovala z druhého místa, předvedla jízdu jen s jedním trestným bodem a čekala, jak se povede na parkuru prozatím vedoucímu Benu Maherovi. Špatné rozhodnutí ve

vzdálenosti na předposlední skok však znamenalo chybu – a na opracovišti se začalo slavit švýcarské zlato…

Náš známý z PrahyAle k tomuto vítězství ještě vedla dlouhá cesta, i když je Martin ročník 1992. Poprvé na mistrovství Evropy, tom juniorském, startoval už v roce 2006 a získal individuální stříbro a s týmem bramborovou medaili. Potkat jsme ho mohli i na ME v Praze, kde skončil třetí a s týmem opět čtvrtý. Až do konce kategorie mladých jezdců nechyběl na žádném evropském šampionátu, byl ještě dvakrát druhý a v Ebreichsdorfu 2012 v sedle Principala dokonce zvítězil. Loučil se v roce 2013 ve Vejer, kde s valachem PSG Future, kterého později jezdil Pražský lev Max Kühner, získal stříbro a s týmem zlato. Na svém prvním „dospělém“ mist-rovství Evropy 2015 sice vybojoval s týmem bronz, ale jako jednotlivec v Cáchách skončil až 38. To už sedlal Clooney-ho. O něco lépe se mu v jednotlivcích vedlo v Göteborgu

2017, kde byl tým opět bronzový a sám s Clooneym ve druhé desítce (13.). Na národní scéně je Martin trojnásobným juniorským mistrem a dvojnásobným seniorským.

Jablko zůstalo téměř na stroměVidíte, že sbíral úspěchy od útlého věku, což bylo jistě zásluhou hlavně jeho rodiny, která je ve skokovém sportu pojmem. Otec a současně trenér Thomas reprezentoval Švýcarsko na olympijských hrách v Barceloně v roce 1992, také jeho strýc Markus byl velmi úspěšným jezdcem v sedle s legendárním Tinkas Boyem a poté působil jako šéf d'equipe švýcarského týmu. Matka Renata se účastnila elitních jezdeckých závodů a v roce 1990 se stala švýcarskou šampionkou. Sám Martin začal jezdit, když mu bylo pět. Uvádí, že jeho silnou stránkou jsou pevné nervy a slabou že nesnáší zeleninu. Za nejtrapnější mo-ment označil pád při čestném kole v Galgegenu v roce 2011, nejoblíbenějšími závody jsou CSI Basilej a koněm snů Shutterfly.

Skvělý ClooneyTřináctiletý westfálský Clooney je jedním z nejlepších potomků plemeníka Cornet Obolensky z matky po Ferragamo, odchoval ho Bernd Richter. Už na MS mladých koní v Lanakenu obsadil s Němkou Janou Wargers šesté místo a hned poté byl zakoupen Švýcary a stěhoval se k Martinovi. Prožili spolu sezonu 2014 bez nějakých výrazných mezinárodních umístění, zato s počet-nými starty, a jak vidíte, jako mistři Švýcarska hned 2015 jeli na Evropu. Rok po Evropě byl olympijský a ani v Riu dvojice nechyběla. Bělouš se zasloužil o dělené deváté místo, stejně jako členové německého stříbrného družstva z ME Ch. Ahlmann a D. Deusser. Tým skončil šestý a naše dvojice absolvo-vala s 0 a 5 trestnými body, takže lépe, než třeba celkově čtvrtý týmový kolega Steve Guerdat. Za mimořádné úspěchy v roce 2017 se dvojice Clooney a Martin Fuchs umís-tila na prvním místě světového žebříčku dvojic. Rok 2018 však pro ně byl přelomový – na WEG v Tryonu se stali druhou nejlepší dvojicí světa, navíc s týmem obsadili 4. místo, zvítězili v 5* Grand Prix Basilej (SUI), Curych (SUI) a Lyon (FRA) a obsadili skvělé 5. místo v 18. Rolex IJRC Top Ten Final. Dvojice skončila na 11. místě ve světovém žebříčku dvojic.

Když máte špičkové koně dva…Chaplin, to je druhá Martinova hvězda. Dvanáctiletého plemeníka KWPN po otci Verdi TN z matky po Concorde jezdí od roku 2016. Také s ním má spl-něnou kvalifikaci na OH Tokio a mimo jiné s ním vyhrál právě GCT Madrid a Estoril, čímž přidal další žluté stužky ke své přibližně šedesátičlenné sbírce.

Z dvacítky na špiciEvropský šampionát ovšem Martin nezačal nijak oslnivě – až dvacáté místo a zisk 3,46 trestného bodu. Jedna z 11 nul druhé kvalifikace ho však vystřelila na sedmou příčku, další nula dokonce na průběžnou třetí! Bohužel tým skon-čil až šestý. Neděle se však stala Martinovým dnem D. Ve dvoukolovém finále předvedl spolu s Marcusem Ehningem v sedle hřebce Comme Il Faut (Cornet Obolensky!) nejlepší výkon (0+1), a zatímco Němec skončil pátý, Martin po chybě průběžně vedoucího Brita Ben Mahera zůstal na špici. Dojatý a štěstím plačící si vyslechl švýcarskou hymnu, do kamery pozdravil rodiče a zalitoval, že s ním nemohou být v Rotterdamu a užít si tu ohromnou radost…

Nastupuje nová generaceMy se na zástupce nastupující generace můžeme těšit opět i v Praze, vítěz-stvím v GCT se kvalifikoval do pražské Super Grand Prix. Určitě zde bude chtít také uspět a přidat nějaké to euro k letos vyhraným 350 000! Pro nás má Martin ještě jednu českou spojku – sedlá totiž v nejvyšších soutěžích The Sinnera, bývalého Flyinga, co ho jezdil Kamil Papoušek. V Monte Carlu s ním dokonce v rámci GCT zvítězil. Martin na olympijských hrách ve svém mladém věku moc úspěchů nesti-hl, i když jedno zlato si z nich přivezl, a sice z OH pro mládež v roce 2010 (Midnight Mist). Ovšem je jasné, že Tokio je pro jezdce nové generace velkou výzvou!

CO JSTE O MARTINOVI

MOŽNÁ NEVĚDĚLI?

Neopouští domov bez svých hodinek.

Řídí se mottem: Nejdůležitějším dnem je dnešek.

Jeho idolem je švýcarský jezdec a vedoucí světového

žebříčku Steve Guerdat.

V roce 2011 otevíral spolu s prezident-kou Mezinárodní jezdecké federace jordánskou princeznou Hayou nové

sídlo FEI v Lausanne.

VYZNAMENÁNÍ PRO MAJITELE KONÍ

MARTINA FUCHSEShodou okolností v době ME zasedal

v Rotterdamu Mezinárodní klub majitelů skokových koní a ten udělil

majiteli koní Martina Fuchse Clooney-ho 51 a Chaplina titul Majitele roku

2018! Pan Luigi Baleri obdržel cenu od místopředsedkyně klubu paní Robin

Parsky a ředitele FEI pro skoky Johna Rocheho. Cena se poprvé udělovala v roce 2004 jako důkaz nepostrada-

telnosti majitelů koní, na nichž přímo závisí budování kariéry jezdců na

parkurové scéně. A Clooney se majiteli v neděli sám krásně odvděčil…

Stříbro z Tryonu. Foto FEI/Martin Dokoupil

46 47

chov

magazín

ROZLOUČENÍ S JIMTOWNEMVe věku 28 let uhynul 18. 7. 2019 plemenný hřebec plemene KWPN 1659 Jimtown.

Jeho chovatelem je Nizozemec J. C. M. Meijer. Za svůj život procestoval svět, ovšem posledních deset let života strávil u Jaroslava Štětiny ve zvíkovské stáji Mistrál.

Do České republiky ho dovezl Bohumil Starnovský.

Do Čech přišel v roce 2010, ovšem pro plemennou knihu ČT nebyl licentován. To se podařilo až v roce 2011, takže jeho nejstarší po-tomci ve sportu jsou ročníku 2012. Od té doby se po něm narodilo

asi 50 hříbat, jeho potomci jsou zapisováni také do plemenné knihy KWPN. Před příchodem do Čech působil jako plemeník nejenom v Evropě, ale třeba i v Kanadě nebo Mexiku, podle slov Jaroslava Štětiny mohl za svůj život při-pustit kolem 700 klisen a potomky bude mít rozesety po všech kontinentech. Také úspěšně sportoval, a to pod jménem Monterrey la Escondia v Mexiku.

text: Zdena Motyginováfoto: archiv

chov

magazín

Syn slavného otceOtcem Jimtowna je legendární belgický „ambasador“ Darco. Syn Lugana van la Roche z matky Ocoucha po Codex obsadil sedmé místo na OH v Barceloně s jezdcem Ludo Phillippaertsem, zvítězil v SP v londýnské Olympii a v 's-Her-togenboschi, obsadil šesté místo na WEG ve Stockholmu a skončil druhý ve velmi dobře dotované GP Calgary. Lugano van la Roche (po Lugano I) patřil k nejvýznačnějším hřebcům belgického chovu. Darco má přes 3000 potomků s mnoha sportovními úspěchy, stačí, když zmíníme např. klisnu Sapphire, dále Parco, King Darco, Edwiny Socrates či plemeník Winningmood. Na českých kolbištích se daří ohrazenickému chovu, který si Darca oblíbil – Darcossini, Dartoni a Esman, ovšem také King Kongovi Kateřiny Kučerové.

Syn zajímavé matkyZajímá-li vás také matka Jimtowna, Wulia, není se čemu divit. Klisna KWPN nese označení prestatie, preferent a keur. Jejím otcem je Amor, matkou Nicula po plnokrevném Talisman xx. Holštýnského Amora označují jako jednoho ze zakladatelů moderního královského nizozemského teplokrevníka.

Mezi jeho nejznámější syny zařazené do chovu patří Akteur nebo Zuidpool a vnuk Animo, který startoval na OH v Barceloně, dále sportovní koně Amour či Warrant. Amor je přes syna Gondeliera zastoupen v pedigree otce Vallegra Negra, nebo VDL Fakira. Wulia kromě Jimtowna dala hřebce Farmer (po Voltaire) a Pardon (po Weyden).

V roli otceZ českých potomků aktuálně zaujala jeho dcera Jimmy Jane, která skončila v píseckém KMK pětiletých jako druhá. Její matkou je sportovně prověřená klisna Elise S po Burggraaf, chovu Josefa Schneidera z Plzně. Jezdí ji reprezentant stáje Schneider a syn Jaroslava Štětiny Jan – stáj Schneider při odchovu svých koní s Jaroslavem Štětinou spolupracuje.

Připomeňme však také dceru Jimtowna Juliett z matky po Phill chovatele Jana Třísky, která se vloni stala šestiletou šampionkou KMK, a to v sedle s juniorkou Lindou Portychovou. Podle databáze Horsetelex má Jimtown 225 potomků a licentovaného syna Jasperada (matka po Nimmerdor). Jeho potomci docílili minimální skokové výkonnosti 140 cm, např. Huriccan, Poco Loco, C Sohn of Jimtown, Ubald či Timtown. Prosadil se také jako otec matek.

Člen rodiny Jimtown působil v rámci PK ČT nakonec i v Akceleračním programu. Jaký vlastně byl, to už nám se smutkem popisuje Jaroslav Štětina: „Byl úžasný – seděl jsem na něm jen párkrát, ale vždycky jsem měl pocit, že sedím na strašně silném koni, na sudu s dynamitem, přitom velmi příjemném – choval se skvěle. A co se týká charakteru, myslím, že jsem kromě žlutého neměl koně, který by mi tak přirostl k srdci, byla to osobnost. Je mi po něm smutno, byl to člen rodiny, jeho stáj byla přímo ve dvoře, takže chodil jako jediný přes dvůr. Když jsem otevřel dveře chaloupky, koukal na mě on…“ V poslední době však již vyžadoval větší péči, a zdraví mu přestávalo sloužit. Uhynul přirozenou smrtí ve svém boxu, aniž by se trápil.

POTOMCI JIMTOWNA na českých kolbištích:

Jakarta.

Jim Grand.

Jimmy Jane.

Foto

Mar

tina K

ůstk

ová

Foto

Mar

tina K

ůstk

ová

Foto

Mar

tina K

ůstk

ová

48 49

chovatelské okénko

magazín

chov krátce

magazín

CO POŽADOVAT OD KVALITNÍHO PLEMENÍKA?

Základní chovatelská myšlenka při zařazování hřebců do chovu je dědivost užitkových vlastnosti otce. Mimo základní užitkové vlastnosti v oblasti exteriéru, konstituce, charakteru a výkonnosti při zařazování hřebce do chovu, doplňuje následně v průběhu plemenitby jeho charakteristiku návazně

další hodnocení. Jedná se o plnění selekčních kritérií. Nejdůležitějším je dědivost výkonnosti.

Nutnost produkce kvalitních dcer Existují i další selekční kritéria pro pokračování hřebce v plemenitbě, na které již dnes není kladen takový důraz. Soustředěné chovy – hřebčíny produkovaly klisny pro obnovu základního stáda matek. Neméně důležitým ukazatelem kvality hřebce zařazeného v plemenitbě bylo, kromě produkce kvalitních dcer, i posouzení plemeníka podle zařazených synů do chovu. V hřebčínech měl hřebec možnost dále působit, pokud mimo kvalitní matky také zplodil syny vhodné do chovu.

Neméně důležitá nutnost produkce kvalitních synůZ hipologické literatury je známo, že hřebečci vykazují vyšší variabilitu, nežli klisničky. Ročníky klisen bývají vždy vyrovnanější, nežli ročníky hřebců. Proto se počet do chovu zařazených synů nepočítal na desítky, jednalo se o jednot-livce. Zařazený syn byl požadován nejen z důvodu pokračovatele linie, ale také z pohledu návaznosti na chov (stádo klisen), kdy do chovu zařazený syn je ukazatelem správného výběru otce. Je garantována vyšší dědivost ustálených užitkových vlastností.Ve vyspělých evropských chovatelských svazech zůstává počet a kvalita do plemenitby zařazených synů jedním z hlavních ukazatelů hodnocení hřebce. Guidam Sohn a 50 zařazených dcerV prémiovém čísle magazínu Kůň se psalo o plemeníku Guidam Sohn. Tento hřebec plně splňoval výše uvedené selekční kritéria. Do plemenitby bylo po něm již zařazeno 9 synů, plus jeden jeho syn byl licen-tován pro chov Zangersheide z působení Guidam Sohna ve své „domovině“ v letech 2007 až 2017. U nás zatím jen z něco přes dvou set a v Belgii asi z 80 narozených hříbat. Klisen do chovu má u nás Guidam Sohn dosud zařazených téměř 50. Kvalitu Guidam Sohna potvrzuje i absolutní výkonnost v chovu zařazených synů.

Quaid a 80 zařazených dcerJiný hřebec, který splňuje náročná chovatelská selekční kritéria, je hannoverský hnědák Quaid. Plemeník Stáje Mustang se narodil v roce 2004 po Qui-dam´s Rubin z matky Vojelza po Voltaire. Sportovní kariéra se prolíná s cho-vatelskou v Německu a v České republice. V chovu ČR a Německa má Quaid narozeno přes 400 hříbat. Jeho potomci stejně jako on sám dosáhli absolutní skokové výkonnosti. Do chovu má zařazeno 9 synů a přes 80 dcer.Synové Quaida jsou licentováni mimo ČT hlavně pro svaz hannoverský, ale jedince má Quaid i v chovu westfálském a v Zangersheide. Také v Polsku a na Slovensku má Quaid plemeníky. Bližší i aktuální informace o Quaidovi najdete na stránkách stáje Mustang.

Podobnost čistě náhodnáGuidam Sohn i Quaid úspěšně navazuje na náš chov. Oba hřebci mají také původově mnoho společného. Jejich otcové Quidam resp. Quidam´s Rubin jsou polobratři po Quidam de Revel. Příslušníci chovu SF linie Ibrahim přes Almeho a Jalisca. Zajímavé je, že oba plemeníci, Guidam Sohn i Quaid, mají ve svém původu ze strany matky, u Guidam Sohna babičku a u Quaida prababič-ku, klisnu zapsanou v plemenné knize KWPN. A aby ta podobnost byla ještě větší, tak jak babička Nakta u Guidam Sohna, tak prababička Biejelza u Quaida jsou po plemenících s holštýnskými původy. Nakta je vnučkou pilíře holand-ského chovu, holštýnského Amora, a Biejelza je dcerou famózního Ramira.

text: Ing. Stanislav Hošákfoto: archiv Stáje Mustang

Quaid.

SLOVENSKÝ TEPLOKREVNÍK s novými stránkamiSvaz chovatelů slovenského teplokrevníka v ČR má nové webové stránky, najdete je pod adresou www.slovensky-teplokrevnik.cz. Nejbližší akcí je výběr hřebců do 70denního testu, který proběhne 30. srpna v Dobřenicích, zakon-čený bude v rámci körungu v termínu 8. až 10. 11. 2019 v Hradištku u Sadské v areálu Jezdecké školy manželů Půlpánových.

V NAŠIMĚŘICÍCH slavil úspěch Jiří Mitroci

Vítězná klisnička Chilli Girl (Chi-co´s Boy) a druhý nejúspěšnější

hřebeček Arn de Gothia (Aristo Z) patřil na II. Našiměřické výstavě

koní jednomu chovateli, a sice Jiřímu Mitrocimu. Pořadatelé manželé

Novákovi se mohli 10. srpna radovat z vítězství jimi odchovaného

hřebečka po Guidam Sohn Gripena N. Vystavované koně hodnotili

Ing. Lubomír Procházka a MVDr. Otakar Chvátal. Z tříletých teplokrevných klisen se komisařům

nejvíce líbila Odeta-K (Drak) chovatele Ing. Leopolda Jelínka.

Jihočeská přehlídka klisen v PÍSKUV pátek 23. srpna se v ZH Písku konala jihočeská přehlídka klisen, kde komise MVDr. Zdeněk Vítů, Ing. Hana Civišová, Ph.D. a Luboš Kozák nejlépe ohodnotila dceru Cassini's Sona – T hnědku Cool Lady. Podrobné zpravodajství o chovu českého teplokrevníka najdete na nových stránkách svazu www.ctsvaz.cz.

Jasněnka (1979 Quentino), šampiónka tříletých teplokrevných klisen 2019.

Koně CS se objevili také na MČR dětí ve Zduchovicích, bronzovou medaili s plzeňským týmem dětí získala klisna Niobara (James) v sedle s Helenou Bečvářovou ve dvoukolo-vé soutěži 110 cm. Chovatelkou je Ing. Eva Šimáčková.

Foto

Mar

tina K

ůstk

ová

Foto

Mar

tina K

ůstk

ová

Foto

Mar

tina K

ůstk

ová Fo

to M

ichae

l Mot

ygin

Foto

Mar

tina K

ůstk

ová

Výstava OLOMOUC 2019Začátkem srpna proběhla v Olomouci již 4. Moravská výstava s bohatým programem s přehlídkou teplokrevného i chladnokrevného chovu pořádaná Svazem chovatelů koní Moravy a Slezska z. s.

Třetí La Corneta (Cornet de Semilly, Livera po Aristo Z).

Gripen N.

Mezi klisničkami zvítězila Gidran IV-MT-3 Stela (Sahib 1 MT-3 / Sachmet) majitelky Ilony Polešenské.

50 51

olympijské hry

magazín

OH Tokio 2020

Co všechno odhalily testovací závody?O všech zásadních novinkách (a že jich je!) formátu jezdeckých soutěží na olympijských hrách jsme vás informovali minule. I o tom, že v srpnu proběhnou testovací závody nazvané Ready

Steady Tokio. Jak proběhly a které závěry z nich pro příští rok vyplynuly?

Pondělí 12. srpna – drezura Drezura se stejně jako parkur jela v Equestrian Parku na stadionu Baji Koen, vedení se ujal domácí jezdec. Do úvodní zkoušky původně nastoupilo 17 dvo-jic, kromě domácích australské, britské a německé, jedna dále nepokračovala kvůli špatnému výsledku. Večer po drezuře byli koně převezeni do stájí krosu.

Úterý 13. srpna – krosAmerický stavitel tratí Derek Di Grazia připravil kros na 3 025 metrech, zahr-noval 20 překážek s 31 skoky. O kurzu pro samotné olympijské hry neprozradil samozřejmě nic, přesto 20 národních olympijských a paralympijských výborů, které závody navštívily v roli pozorovatelů, maximálně využily možnosti vidět obě místa – jak dějiště krosu Sea Forest, tak Equestrian Park pro drezuru

text: Zdena Motyginováfoto: FEI/Yusuke Nakanishi

Vítěz testovacích závodů Michael Jung a nejmladší kůň startovního pole, 7letý valach fischerWild Wave na parkuru v Baji Koen ve středu 14. 8. 2019.

a skoky. Obzvláště poučné bylo sledovat situaci, kdy kvůli stoupající teplotě a vlhkosti byla na místě vyzkoušena všechna početná chladicí zařízení. Vedení se po krosu ujal Andrew Hoy: „Je to velmi pěkné, být zde, a když zvítězím, budu pro letošek hodně šťastný, ale chci vyhrát i příští rok! Moje klisna moc dobře cválala a její srdeční frekvence a teplota byly po dojetí velmi dobré. Chladicí zařízení zde na místě byla naprosto vynikající. Olympijská trať je připravena, povrch je vynikající, ovšem překážky budou příští rok hodně rozdílné.“ Prozatím druhý Michael Jung okomentoval podmínky takto: „Bylo teplo, ale nebyl to příliš velký problém. Ošetřovatelé a všichni další se o koně postarali opravdu dobře a všichni se snažili co nejvíce usnadnit práci jak koním, tak jezdcům. To je tady opravdu fantastické.“ Sedm ze 16 startujících zůstalo na svém drezurním výsledku, osm obdrželo penalizaci za čas, jediný získal trestné body na překážce číslo 10. „Všichni koně se po náročném krosu zotavili velmi dobře, navzdory náročným podmínkám, a všichni jsou nyní zpátky ve svých klimatizovaných stájích v Baji Koen, kde jsou připraveni na zítřejší skákání,“ uvedl veterinární ředitel FEI Goran Akerström.

Středa 14. srpna – skoky Ve středu se akce vrátila do ohromujícího nového zařízení v Baji Koen, kde probíhaly OH již v roce 1964, ovšem tento prostor podstoupil kompletní rekonstrukci. Všech 16 koní, kteří absolvovali kros, úspěšně prošlo ranní veterinární kontrolou a podle veterinářů se jevili mimořádně dobře. Za měnícího se počasí od silného deště po horké slunce absolvovalo kurz parkuru s 11 překážkami devět dvojic bezchybně, mezi nimi i domácí Yoshiaki Oiwa s Bartem, čímž obsadili druhé místo. Bohužel vedoucí australská dvojice na parkuru chybovala a do čela se bezchybným výkonem posunul Michael Jung, vítěz z Londýna i z Ria. Němec ocenil zařízení poskytovaná na obou místech, kde soutěž probíhala: „Bylo pro mě hodně poučné zde být a jsem rád, že jsem viděl, jak tu všechno funguje, zejména kros. Cítil jsem se velmi dobře. Je to obtížné, ale možné, a myslím, že tu opravdu není problém. Rozhodně doporučuji všem účastníkům absolvovat velmi dobrou přípravu, aby před příjezdem sem měli výbornou kondici, a to koně i jezdci. Myslím, že to bude příští rok velmi pěkné, když jsme letos vše viděli a máme ještě jeden rok na přípravu a vylepšování některých drobných detailů. Opravdu se na příští sezonu těším.“

magazín

olympijské hry

STÁLE ŽIJE ČESKÁ NADĚJE Podle kvalifikačního žebříčku FEI stá-

le žije naděje, že by se do Tokia mohl kvalifikovat český jezdec. Miloslav

Příhoda s koněm Ferreolus LAT byl na začátku srpna na třetím místě se 77 body za dvěma Rusy, Markovem

(138 b.) a Martyševem (98 b.). Podle pravidel postupují z naší skupiny

dva nejlepší jezdci v žebříčku, ovšem každý z jiné národnosti, nic tedy zatím

není ztraceno…

Australan Andrew Hoy & Bloom des Hauts Crets na překážce číslo 17-B

v Sea forest Parku. Dvojice se vyhoup-la po krosu na vedoucí příčku.

52 53

magazín

olympijské hry olympijské hry

magazín

Očima zástupců FEI a olympijských výborůZástupci národních olympijských výborů výborů nabyli ohromujícího dojmu a domů se vraceli s pozitivní náladou, jak shrnul olympijský vítěz ze Sydney 2000 David O'Connor: „Zařízení jsou velmi působivá a my jsme měli šanci otestovat vše, co jsme otestovat potřebovali, což bylo účelem této týdenní zkušební akce. Je třeba provést určité úpravy, ale jsou pouze drobné, protože or-ganizační výbor promyslel všechny podrobnosti a je na dobré cestě učinit z roku 2020 opravdu skvělé olympijské hry pro jezdecké disciplíny.“

Německý pohledZa německý olympijský výbor se akce účastnil Dr. Dennis Peiler, s nímž poté Německá jezdecká federace přinesla rozhovor. Podle něj čekají na jezdce a koně velmi dobré podmínky: „Všechny stáje jsou vybudovány značně velkoryse, s do-statečným prostorem pro každého koně, světlé, s klimatizací. Na všech cestách pro koně je položen protiskluzový povrch. Všude jsou v hojném počtu mycí místa pro koně, tréninkové plochy: nová hala a povrchy jsou top. V Sea Forest jsou koně ustájeni v mobilních, stanových stájích, ale ani zde nechybí klimati-zace.“ Cesta z Equestrian Parku do dějiště krosu v Sea Forest parku trvala asi 90 minut. Co však kvitovali všichni pozorovatelé, je např. oproti Riu naprosté dodržení časového plánu všech prací. A jak je to s těmi maličkostmi, jež podle C. O‘Connora musí být ještě upraveny?  „V Sea Forest parku by bylo třeba za-řídit, aby se tam koně dali povodit, zazněl požadavek na zastřešení opracoviště jako ochrana proti slunci a na zlepšení sanitárních zařízení.“ Podle Dr. Peilera bude jedním z hlavních témat počasí. „Kdo však přijede dobře natrénován, nemůže být zaskočen. Je třeba se připravit na teploty kolem 30 stupňů, a to platí pro koně i pro jezdce. Během testovacích závodů se počasí stále měnilo, a proto bude dobré se na počasí připravit.“ Podle zástupce německého OV sice není Ja-ponsko žádnou „zemí koní“, jako třeba Německo, ovšem Japonci jsou přátelští, vždy připraveni pomoci, disciplinovaní a organizovaní. A jak připomněl – třeba ve všestrannosti jsou jejich jezdci i velkou konkurencí. Němci mají samozřejmě již objednané ubytování pro ty, kdo nebydlí v olympijské vesničce vzdálené 26 km od jezdeckého parku, v nedalekém hotelu. Samotná vesnička je položena na vodě, zahrnuje 21 budov a 18000 postelí. Přímo v Equestrian Parku je při-praveno 160 pokojů s 320 postelemi pro ošetřovatele. Co si do Tokia nezapo-menout? „Tak především slovník, neboť ne všichni Japonci umí anglicky, dále adaptér a japonské jeny, protože ne všude se dá použít kreditka. Naopak ušetříte místo v kufru díky podnebí – nebalte teplé oblečení, stačí lehký svetr nebo bunda do klimatizovaných prostor…“

CO KDYŽ BUDE PŘÍLIŠ HORKO?Přestože jezdcům se to na zkušebních závodech nezdálo, v souvislosti s OH v Japonsku se nejčastěji skloňují přílišná vedra. Jak uvedla například Česká televize, Mezinárodní olympijský výbor už začal připravovat detailní opatření na ochranu sportovců, personálu i diváků. Rozvrh jednotlivých disciplín by měl být upraven s ohledem na počasí. Nejnáročnější závody, jako maraton, triatlon nebo plavání, tak budou končit nejpozději před polednem. Podle naší veřejnoprávní televizní stanice varují před dopadem klimatických podmínek na zdraví atletů už i odborníci. Profesor Makoto Yokohari z univerzity v Tokiu označil těžkou fyzickou námahu v horku a vlhku za nepříznivou pro lidský or-ganismus. Zejména pak odrazuje od „velmi nebezpečných“ běžeckých závodů. Ve snaze snížit riziko začali pořadatelé sázet podél sportovišť stromy a montovat rozprašovače. Vyloučena však není ani možnost, že by se olympiáda přesunula jinam, sdělil CNN prezident Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach. Podle denik.cz zvažuje tokijská radnice různé způsoby ochrany diváků (instalování rozprašovačů vodní mlhy, stany po cestě na sportoviště a klobouky zdarma).Český olympijský výbor připravuje sportovce na úmorná vedra. V Tokiu budou mít k dispozici chladicí vesty a bazénky, s ohledem na počasí je navrhované též oblečení Alpine Pro – odlehčený materiál se síťovými prvky.

DALŠÍ KVALIFIKOVANÍČína a Nový Zéland – právě tyto dvě

země postoupily na kvalifikačních závodech v nizozemském Topsově

Valkenswaardu na OH Tokio, a sice do skokové disciplíny. Na startu za zemi

kiwi byl i čtyřnásobný olympionik Bruce Goodin, bývalý trenér Anny

Kellnerové. „Tyto kvalifikační závody jsou vždy velmi obtížné, je to všechno

nebo nic. Jsme však z výsledku nad-šeni, protože na poslední dvoje Hry

se náš tým nekvalifikoval,“ nechal se slyšet Novozélanďan sídlící ve Švéd-

sku. Kromě něj tým tvořili zkušení Samantha McIntosh a Daniel Meech s nováčkem Tomem Tarver-Priebem a docílili 17 trestných bodů. Za Čínu

nastoupili Yaofeng Li, You Zhang, Zhenqiang Li a Tongyan Liu a dokon-

čili se 47 trestnými body.  

Také britská dvojice Georgie Spence a Halltown Harlei je za-chycena na překážce číslo 17-B během krosu soutěže Ready Steady Tokio, Sea forest Park, 13. 8. 2019.

Takto jezdí drezuru japonský jezdec všestrannosti Yoshiaki Oiwa a KWPN valach Bart L JRA po United z matky po Gribaldi. Na testovacích závodech se také po drezuře ujal vedení, nakonec skončili za dalším japonským jezdcem Ryuzo Kitajimou třetí. Bart byl členem vítězného týmu Francouzů na OH v Riu, třiačtyřicetiletý jezdec přes 20 let působí v Evropě. Japonci skončili na WEG Tryon čtvrtí a jejich cílem je získat medaili. Ve stájích jsou

připraveny prostorné

klimatizované boxy.

Z Panamerických her v peruánské Limě postoupily na OH tři týmy.

Vítězná Brazílie, jíž reprezentovali Marlon Modolo Zanotelli (Sirene

de la Motte), Eduardo Menezes (H5 Chaganus), Rodrigo Lambre (Chaccia-ma) a Pedro Veniss (Quabri de L Isle),

o druhé místo se poprali Mexičané a Američané (rozdíl 0,12 bodu!),

přičemž bronzoví Američané již jízdenku do Tokia měli z Tryonu,

takže místo nich postupuje čtvrtá Kanada. „Klíčem ke zlatu je náš trenér

Philippe Guerdat, jemu vděčíme za vítězství i postup. Můžeme ho

nazvat zlatým trenérem,“ komentovali úspěch šťastní Brazilci.

54 55

chov

magazín

Nové kolbiště v Písku

KRITÉRIA NA 1*Třináctka protentokrát byla šťastná – premiéra nového kolbiště v Zemském hřebčinci

Písku proběhla v úterý 13. srpna na jedničku s hvězdičkou. Zvědavost přivedla na novou zastřešenou tribunu také celkem dost diváků, a tak se účastníkům Kritérií mladých koní dokonce tleskalo. Všichni se unisono shodli, že nyní je areál výstavním kouskem a ve vzduchu se neslo přání, aby se tu pořádaly

nejenom chovatelské akce…

Těch je zde však zatím převaha, těsně po KMK proběhl kontrolní den 70denního testu (všichni hřebci pokračují dál) a chladnokrevná přehlídka, o týden později teplokrevná. Své místo tu našli haflingové

a working equitation, 31. 8. chovatelský den a v září jste všichni zváni na finále KMK 13.–15. 9., v rámci něhož se koná finále přehlídky 3letých klisen a hříbat pod klisnami plemene ČT. Dá se očekávat velká návštěvnost, protože každý bude chtít na vlastní oči vidět velmi zdařilou proměnu hřebčince. Finále KMK by tak mohlo znovuobnovit zašlou slávu…

Čtyřleté vítěze předváděla děvčataPřestože je pro jezdce velmi náročné pracovat s nejmladšími koňmi, ve čtyř-letém ročníku nejlépe předvedla vítěznou klisnu i vítězného hřebce děvčata. Nejdříve Daniela Tomášková – Kotalíková dobře provedla parkurem Ing. Jana Šímy klisnu ČT Comtesu (Caruso), jejímž chovatelem je Dany man-žel Matěj, a budete znát i její matku Clasic Way (Catango Z), kterou majitel Matěj Kotalík předváděl ve sportu. Také druhá umístěná Quiet Rain (Cool Paradise) je dcerou dříve úspěšně sportující klisny Quality, obě sedlal Viktor Aschenbrier. Též vítěze mezi hřebci a valachy předváděla jezdkyně, a sice Kateřina Veselovská. Ta při svém angažmá ve stáji Bohemia Energy rodiny Písaříkovy předváděla také jejich koně, a sice holštýnského syna Comme Il Faut (ano, s ním M. Ehning předváděl ty skvělé výkony na ME v Rotterdamu!) jménem Carnelian. Druhý skončil oldenburský Christian Liberty (Christian)

text: Zdena Motyginováfoto: Martina Kůstková

a autorka

Komisař Jan Chýle udělil nejvyšší známky mezi šestiletými hřebci a valachy domácí dvojici Heartvit ZH a Tomáš Navrátil.

Věž rozhodčích – a na schodech Rudolf Skřivan st. a Ing. Jan Šíma.

s Václavem Horkým. Až pátý z 12 se umístil kůň českého chovu, domácí Przedswit Richter (ano, chovatele Marka Richtera) s Tomášem Navrátilem. Přítomnost bazénku s vodou v soutěži ZL několik koní překvapila, zase ale mají natrénováno na finále. A jak zhodnotila kritériový den zkušená Katka Veselovská? „Bylo to skvělé, a určitě si Písek něco takhle krásného zasloužil. Myslím, že to sem nádherně zapadne, perfektní tribuna, dokonalý povrch, doufám, že zde budou víc než jen chovatelské akce. Za mě bylo také dobře, že stavěl pan Šíma, pro mladé koně skvělý stavitel, koně jeho parkury dobře skáčou,“ odpověděla na naše otázky. „Ne, jednoduché to nebylo, což je docela dobře, neboť je již druhá půlka sezony, už by nad tím měli přemýšlet i koně,“ podotkla. Pochvalovala si však také ustájení: „Pořadatelé poskytli super bezpečné boxy pro hřebce s hodně vysokými mřížemi, že ani ten náš velký kůň přes ně nedá hlavu, kvalitní ustájení je velký bonus.“ Podle Kateřiny je nyní areál svým vyba-vením přímo předurčen pro pořádání spousty akcí. Problémy neviděla ani v zařazení bazénku. „Našim koním se zde dobře skákalo, ani s vodou neměli problémy, i přes trošku složitější nájezd. Žádný z našich tří koní neměl nikdy problém s vodou, skáčeme ji běžně i v tréninku. Prostě celá akce na plný počet bodů, moc se nám tam líbilo,“ uzavřela jezdkyně.

chov

magazín

KDO DO LANAKENU?Každoročním vrcholem pro ty nejlep-

ší mladé skokové koně je Mistrovství světa mladých koní v belgickém

Lanakenu. Pro letošní rok zveřejnila Česká jezdecká federace až 8. srpna

kvalifikační podmínky. Tak se jezdci a majitelé pouhé necelé dva měsíce před akcí (koná se 19.–22. 9.) např.

dozvěděli, že kůň musí být v daném roce v českém majetku. Dále musí mít

jezdec i kůň českou licenci a samo-zřejmě požadovanou výkonnost.

Nominaci bude provádět Skoková komise a schvalovat ji bude Výkonný

výbor ČJF, tedy Ing. O. Plachá, J. Skřivan, M. Blažek, Ing. K. Šalková,

L. Šedá, B. Rejnek a M. Pecka.

Součástí kolbiště je i opracoviště. Druhé opracoviště je vzdá-lenější, k dispozici je však také hala.

56 57

chov

magazín

chov

magazín

Nejpočetnější pětiletý ročníkObě oddělení pětiletého ročníku byla dost početná. Mezi klisnami získala nejvíce bodů na parkuru 115 cm schopná holštýnka Gia Acorada narozená v Ohrazenicích u Ing. Mayera a sedlala ji Kateřina Hanušová. Kateřina předjela svého trenéra Jaroslava Jindru v sedle ČT Crazy (Can-navaro) chovatelky Moniky Kubíčkové v majetku Luboše Kozáka. Třetí skončila Jimmy Jane, dcera Jimtowna, o němž píšeme na jiném místě. Mezi 16 hřebci se komisaři Janu Chýlemu nejvíce líbil (a ani na překáž-kách nechyboval) KWPN Presley-S předváděný Janem Štětinou ze stáje Schneider před holštýnem My Divine (Mylord Carthago) opět sedlaném K. Veselovskou. Nejlépe umístěným ČT byl třetí Vinnetou (Conway T) chovatelky Jany Perníčkové z polokrevné Heidi v sedle s Filipem Žláb-kem. Jak hodnotil akci prezident Svazu chovatelů ČT JUDr. Ing. Jaroslav Staněk, CSc.? „Renovovaný areál závodiště v ZH v Písku výrazně zlepšil podmínky pro realizaci chovatelských akcí v tomto hřebčinci. SCHČT má zájem na úzké spolupráci se zemskými hřebčinci a chce do nich směřovat většinu chovatelských akcí. Nový areál v Písku pro tyto akce velmi zlepšil technické podmínky, což ocení jistě nejen účastníci soutěží a přehlídek, ale i návštěvníci.“

Málo bezchybných šestiletýchKe konci sezony se snižuje počet startujících v tomto seriálu a nejinak tomu bylo i v Písku. O týden později v Tlumačově museli kvalifikační kolo pro nedostatek přihlášek dokonce zrušit! Šestiletý ročník v Písku tedy nebyl příliš početný. Mezi 13 šestiletými klisnami se diváci dočkali pouze jednoho bezchybného výsledku, jehož docílila Finale U (U jako chovatel Alois Url) s Filipem Žlábkem v sedle. Dva trestné body za čas obdržela druhá umístěná Carthaga DK se Zdeňkem Hruškou, nejlepším koněm ČT se stala na parkuru 125 cm Trianka (Cascavello) z Triany chovatele JK Mělník, sedlala ji do Mělníka se navrátivší Kateřina Mes-tenhauserová. Mezi sedmi hřebci zvítězil ČT Heartvit ZH (Heartbreak ZH), jehož z tribuny sledoval i chovatel Dr. Vítů. Za výkon s jezdcem Tomášem Navrátilem získal nejvyšší známku dne 27 bodů. Závodů se účastnilo sedm koní se sufixem DK, což znamená chovu Dany Kováčové. I ta sledovala výkony z tribuny – co říkala na píseckou proměnu? „Areál má úroveň a určitě se sem hodí i větší závody, než KMK. Rekonstruované části velmi pěkně pasují k budovám, mají to moc hezké – tribunu, věž rozhodčích i občerstvení. A kolbiště? To je perfektní, takových moc v ČR nemáme, skákalo se na něm dobře jezdcům i koním.“

PRÉMIE NA ZÁVODECH I PRO CHOVATELE

- KONEČNĚ!Dědička lanakenského impéria

Judy-An Melchior oznámila, že podle přání jejího zesnulého otce Leona

přistupují k zajímavým novinkám. A sice – chovatelé obdrží finanč-ní bonus! Protože bez chovatelů

nebudou žádní špičkoví koně, to ví dcera zakladatele plemene Zan-

gersheide a partnerka německého reprezentanta Christiana Ahlmanna

velmi dobře. V plánu je rozdělit deset procent z částky 220 250 eur mezi

chovatele. Speciální finanční odměnu mají obdržet chovatelé prvních třech umístěných v každé kategorii. Navíc

30 000 eur je připraveno pro chovate-le vedoucích koní žebříčku plemene

Zangersheide. Leon Melchior si cenil práce chovatelů, když říkával: „Často trvá desetiletí, než můžeme zjistit, jak dobře chovatel pracoval.

A až na výjimky musejí chovatelé své koně prodat dříve, než se jejich koně

etablují na mezinárodní scéně.“ Podle Ch. Ahlmanna chtěl L. Melchior do-konce prosadit na FEI, aby chovatelé obdrželi dvě procenta z výher. To se

mu nepodařilo, ovšem odměňuje tak alespoň koně v rámci „Z“. Judy-Ann

Melchior také uvedla sumy, o které by se celosvětově jednalo. „Dvouprocent-

ní pravidlo by znamenalo, že při 700 mezinárodních a 80 pětihvězdo-

vých závodech by se z vítězné sumy 85 181 543 eur mezi chovatele rozdě-lilo 1 703 630 eur. Možná by to moti-

vovalo i malé chovatele, aby od chovu neupouštěli,“ shrnula pro média.

Videa z jízd a fotografie ze závodů najdete zde

http://www.ikun.cz/#!/akce?itemId=657

Prostor pro občerstvení též prošel rekonstrukcí.

Komisař Jan Chýle..

Pohled na kolbiště, vlevo věž rozhodčích, vpravo krytá tribuna pro diváky.

Gia Acorada a Kateřina Hanušová.

Christian Liberty a Václav Horký.

58 59

MČR pony skoky a drezura Zduchovice MČR pony skoky a drezura Zduchovice

magazín

DĚTSKÁ JEZDECKÁ HOREČKA PODRUHÉ

Po Evropě na MČR do master classuJen málo areálů v ČR může pořádat skoky a drezuru najednou, také proto jsou Zduchovice pro takovou akci často jedinou volbou. A na rozdíl od skokanů, kteří jsou sice velmi početní, ale stačí to jen na domácí úroveň, se česká pony drezura vydala na ME, kde ne že uspěla, ale ostudu neudělala. Nejlépe se v Polsku umístila Anna Procházková s Nice Guyem, takže když zamířila do zdu-chovického „master classu“, není se čemu divit, že vyhrála. Nás však zajímalo její ohlédnutí za ME. „Na ME jsme dorazili v pondělí odpoledne a i přestože pršelo, vše probíhalo v areálu bez problémů. Konkurence byla samozřejmě velmi kva-litní, účastnilo se celkem 60 jezdců ze 17 zemí Evropy. Po našem prvním závod-ním dni jsme byli více než spokojeni. Zajeli jsme Team test za 69,5 % a obsadili 23. místo. Úloha jednotlivců druhý závodní den se nám už tolik nevyvedla a po namáhavém týdnu jsme byli navíc oba dost unavení, ale stejně jsme získali hez-kých 67 %. Moc jsme si týden na ME užili! Byla to pro nás oba velká zkušenost. Doufám, že příští rok budu mít šanci se ME znovu zúčastnit,“ shrnula. A jaký je Nice Guy, je to opravdu „sympaťák“? „Jezdím ho již druhým rokem a dovezli jsme si ho z Holandska, kde se už účastnil mnoha mezinárodních závodů. Je úplně dokonalý, myslím, že lepšího poníka jsem si nemohla přát! Ale jako každý koník i on dokáže být občas hodně neposlušný a často je i dost tvrdohlavý, ale dokáže mi to pak zase vrátit. Je to opravdu Nice Guy!“

text: Zdena Motyginováfoto: Michael Motygin

Anna a Nice Guy, tentokrát na MČR.

Prostřední drezuristé: Kovářova kobyla nechodí bosa Jezdkyně 11-13 let startovaly stejně jako ve skocích s menšími a většími poníky. Dcera známého podkováře Michaela Podešvová nejenom že skáče, ale ovládla s Furií drezurní kategorii do 135 cm, a stříbro ještě získala s větším Jannesem. Tam ji však předjela účastnice mistrovství Ev-ropy Zuzana Hradilová s valachem Prince. I v drezuře se konala týmová soutěž, v ní na stupni vítězů stáli Pražáci, Jihočeši a Středočeši.

Nejmenší a největší: Evropská satisfakce Mezi nejstaršími jezdci si náladu po ME spravila teprve 14letá Tereza Matoušková s valachem C. Las Vegas, když získali zlato: „Na ME jsem nakonec nemohla startovat, protože se Vegas v Polsku zranil v boxe a kulhal. Naštěstí to bylo lehké zranění a stačil se dát do MČR dohro-mady. Ani jsem nečekala, že bude až tak dobrý, ale on je prostě srdcem obrovský závodník.“ Naopak mezi nejmladšími se sešel ne příliš velký počet závodnic, nejlep-ší výkon podala Viktorie Pospíšilová a Pretty Ginger před olomouckou Alicí Hubáčkovou a Bellem a děpoltovickou Janou Lahodnou s Herrym.

magazín

S pony sportem se třetím zlatem loučí Jana Táboříková. Ke všemu jí dopomohla Kara...

Druhým vrcholem jezdecké sezony pro děti školou povinné je republikové mistrovství poníků. Aniž by si toho normální člověk všiml, stal se v Čechách z ponysportu fenomén. Jak jinak si totiž vysvětlit,

když úrovně MČR dosahuje na 70 drezurních a 250 skokových poníků? Početné týmy často velmi známých jezdeckých jmen si daly sraz týden před koncem prázdnin ve Zduchovicích a jejich jezdci

tu měli možnost předvést, co umí.

Svěřenkyně trenérky Šárky Charvátové Z. Hradilová a Prince.

T. Matoušková a bojovník C. Las Vegas. V. Pospíšilová s Pretty Ginger ze stáje Derby.

M. Podešvová a Furia dobře reprezentují drezurně-skokový JK Falea.

60 61

magazín magazín

MČR pony skoky a drezura Zduchovice MČR pony skoky a drezura Zduchovice

Nejmenší skokané: Vysoké známky za styl se vyplatíNa stupni vítězů jezdců 8-10 let se sešel zlatý Albert Písařík z Bohemia Energy, zástupkyně něžného pohlaví dcera majitele Equiservisu Adriana Hakrová a Václav Humplík, vnuk stavitele, trenéra a protagonisty klubu Opava Kateřinky Vladimíra Hrušky. Čtvrtá skončila pro změnu dcera novojičínských Stanislava Hošáka a Jany Lošákové Marie Anastázie Hošáková a Del Aifr. Kromě Vaška měli všichni zkušené koně – jeho 7letého valacha Merlina odchovala stáj Apolenka a zatím je to poník jednoho jezdce. Oproti tomu Albert zvítězil v sedle 19letého Fíka, ten dlouhou dobu působil v JK Mělník a vloni vyhrál MČR s Rozálkou Sovovou, čerstvou mistryní dětí. Jezdily ho však také K. Prušáková nebo Eliška Hasnedlová. Adriana startovala na 16letém Siriovi, kterého najdete u článku o Pařenicových, jezdila na něm kromě jiných dlouhou dobu i Petra. A Mariin český sportovní pony je 14letý z chovu p. Odložila, v pony sportu 10 let.O pořadí vlastně rozhodly známky z prvního kola, stylové soutěže – v dalších dvou kolech ani jeden z první pětky (celkově 20 start.) nechyboval. Maminka Václava a bývalá mistryně republiky žen Vladislava Humplíková shrnula dojmy takto: „Z pozice skokanů to bylo poněkud dlouhé kvůli drezurám. Nikdy mě však nenapadlo, že budu tak nervózní, ale když se nám povedlo získat medaili, je to top. Jak říkal děda – já chci medaili – a má ji. Patří mu velký dík.

Organizačně se vše zvládalo v pohodě, místní jsou už profesionálové.“ Radovala se i z vítězství Vaška ve stylové soutěži národního poháru, a nakonec s úsměvem dodala: „Pony společnost je rozhodně dost jiná, než jsme zvyklí, musíš být stále ve střehu.“

Prostřední skokané: Čeští poníci až třetíJezdci ve věku 11 až 13 závodili jednak s menšími a jednak s většími poníky. Na start s těmi menšími se vydala třicítka dvojic a o medaile se muselo rozeskako-vat. Nakonec poníci zahraničního chovu porazili toho českého – Eliška v sedle s Terezou Kašparovou z Pegasu Děpoltovice chybovala a získaly bronz, bezchyb-nou rychlejší jízdu než stříbrné Východočešky Agata Lagronová s M. Ramonou předvedla Magdaléna Held se zkušenou Roxanne z týmu Hoffmeister.Mistryně startovala i s větším poníkem, i tam postoupila do rozeskakování, které se jí ne úplně povedlo, a skončila šestá. Také v této kategorii bral bronz poník narozený v ČR, a sice v rozeskakování bezchybná klisna Extreme Lucky s Kateřinou Benešovou z Easy Jump Teamu. Známý matador Top deja Vue obsadil se Sarah Dajbychovou stříbrnou příčku a zlatou získala členka Prague Equestrian Centre Anna Marie Vítek a belgický hřebec po connemarském otci Mateo di Belle. Všechny tři medaile tak k radosti Ing. Evy Mentlíkové skončily v rukou členů plzeňské oblasti!

Nejstarší skokané: Rozlučkový hattrick Do největší kategorie nastoupila též téměř třicítka startujících. Ovšem měli těžkou pozici, neboť na startu opět nechyběla ani dvojnásobná Jana Táboříková se skvělou, ale bezpůvodo-vou Karou. Jihočeská dvojice neponechala nic náhodě a po třech bezchybných kolech a bezchybném a hodně rychlém rozeskakování zvítězila i potřetí. „Mé dojmy z vítězství? Je to pro mě nepopsatelný pocit! Kara celé mistrov-ství skákala výborně, mým snem bylo vyhrát, když se budu s poníky loučit. Nebála jsem se, že by Kara měla problém s časem, ale složité je udržet nervy na uzdě a neudělat zbytečnou chybu. První MČR jsem absolvovala v roce 2013 s Romeem, kde jsem získala 3. místo. Od té doby jsem na žádném MČR pony nechy-běla a vždy jsem si přivezla cenné kovy, jak v drezuře, tak parkuru. Získat třetí titul v sedle Kary je pro mě skvělé. Největší díky patří právě jí, protože ona chce vždy ukázat to nejlepší, co

umí. Obrovské díky patří mému týmu, včetně rodičů, a všem, co nás podporují. Dále jmenovitě panu doktoru Wolfovi, který se stará o zdraví koní, a Zdendovi Podešvovi, který pečuje o kopyta všech koní a poníků. Je to pro mě to nejlepší zakončení pony sportu, které jsem si mohla přát!“ O tři sekundy pomaleji dojela rozeskakování Gabriela Kopřivová a valach Pepsi SG, kteří jsou zvyklí porážet i velké koně - o této severomoravské úspěšné jezdkyni jsme psali v nultém čísle. Rychlé rozeskakování bohužel s chybou předvedla třetí Klára Smékalová s polskou Majou. Pěkné výkony v sedle svých poníků předváděla i čtvrtá Leticia Safari (celkem 1 tr. b.).

Vítězná dvojice prostředních skokanů Anna Marie Vítek na větším pony Mateovi di Belle.

Zlatá Magdaléna Held a Roxanne.

Bronzové v nejobtížnější kategorii Klára Smékalová a Maja.

Jihočeský tým.

Týmy s menšími poníky: Druhé jihočeské zlatoZ deseti týmů jednodušší soutěže pro menší poníky jich rovná půlka absolvo-vala dvoukolovou soutěž bezchybně. V rozeskakování nulami i časem uspěli Jihočeši ve složení Anne-Marie Ustrnulová (Majdiga), Nikola Trakalová (Silver), Nicol Čížková (Beruška) a Gabriela Horká (Laura – W), druzí skončili pomalejší Karlovaráci, třetí Praha a čtvrtý Zlín. Tato oblast se na MČR objevuje výjimečně, a proto je to pro ni jistě úspěch. „Děti i koně podávali po celou dobu velmi pěkné výsledky. Nálada v ekipě byla více než dobrá, slavnostní nástup a zahájení mistrovství se nesly v duchu fair play a stmelení kolektivu, i když na kolbišti bojujeme proti sobě, tak nakonec jsme jedna republika a jeden tým, což symbolizoval uzavřený kruh přes celé zduchovické kolbiště. Tato myšlenka byla velmi hezká,“ popsala vedoucí ekipy Petra Žákovská.

62 63

magazín

sport krátce

magazín

Smrt koně na MČR pony

ve ZduchovicíchV neděli 25. srpna dopoledne došlo na mistrovství republiky jezdců na

pony k tragické události. Jeden z po-níků přímo na kolbišti zkolaboval

a byl na místě mrtev. Česká jezdecká federace velmi profesionálně a rych-

le zareagovala a vydala následující prohlášení: „Česká jezdecká fede-

race společně s pořadatelem JO-La Boheme Zduchovice s politováním

oznamují, že při právě probíhajícím MČR pony ve Zduchovicích došlo

k úmrtí koně v průběhu skokové soutěže a následném pádu dvojice na překážce. Jezdkyně absolvovala

pád bez následků a ČJF pevně věří, že tato událost nějak neovlivní

ostatní soutěže tohoto mistrovství.“ Závody samozřejmě byly na několik

desítek minut přerušeny, poté se uskutečnily zbývající soutěže.

text: Zdena Motyginová

Pozitivní dopingový nález na závodech ve Velké Chuchli

ZUZANA ZELINKOVÁ – v rámci CSI4* Šamorín zvítězila s Calerim v soutěži 150 cm a další vítězství ve 140 cm přidala s mladou Ekatharinou!

SÁRA VINGÁLKOVÁ – v rámci Baltica Summer Tour Ciekocinko 2019 vyhrála v sedle l’Amour juniorskou Grand Prix!

ALEŠ OPATRNÝ – zvítězil v Ostarrichi Grand Prix 2019 (145 cm) Wiener Ne-ustadt s Forewerem, s nímž v červenci získal mistrovský titul a odvezl si výhru úctyhodných 7000 eur!

ALENA MACHOVÁ-GASPERL – na rakouském CSN Ranshofen se jí v sedle Chacco Belly podařilo vyhrát vrchol závodů!

CSIO ŠAMORÍN – tým dětí ve složení Adéla Opatrná, Viktor Skutecký, Štěpán Filip a Laura Na-jmanová obsadil třetí místo v Poháru národů!

Již od konce července se českou jezdeckou scénou nese záku-lisní informace o prokázaném dopingu jezdce na závodech. Protože se až do pondělí 19. srpna nikde žádná oficiální zpráva neobjevila, požádali jsme o informaci Českou jezdeckou federaci. Komunikaci s veřejností má nově na starosti Martin Pecka, dotazy na něj zasíláme v kopii také prezidentce ČJF. Po našem dotazu jsme v úterý 20. srpna obdrželi od Daniela Žocha následující sdělení: „Dobrý den, dovoluji si vás infor-movat o skutečnosti, že sportovkyně Andrea Halíková, č. licence B2628, má s účinností od 16. srpna 2019 do pravo-mocného skončení řízení na základě rozhodnutí Disciplinární komise ČJF pozastavenou činnost.“ Ve středu 21. srpna došla také odpověď od Martina Pecky: „Případ pozitivního dopingového nálezu z kontroly, provedené dne 16. 6. 2019 při závodech ve Velké Chuchli, je aktuálně projednáván na úrovni všech zúčastněných stran. Konečné výroky budou známy v blízké době.“ Oslovili jsme Antidopingový výbor ČR s žádostí o informace o provedených kontrolách. Obratem odpověděla JUDr. Petra Volková: „Za rok 2018 byly v jezdectví uskutečněny celkem čtyři dopingové kontroly. Z toho byly dvě na akci Všestrannost v Pardubicích a dvě během MČR ve vytrvalosti ve Slavošově. Tyto údaje jsou rovněž dostupné

na webových stránkách www.antidoping.cz, kde lze mj. najít statistiku také ostatních předchozích let. Za rok 2019 budou kompletní údaje včetně celkového počtu dopingových kontrol zveřejněny až ke konci daného roku. Během června byly realizovány tři dopingové kontroly na akci Parkur v Praze, jak bylo uvedeno ve zpravodaji.“ Na náš dotaz, zda bychom mohli znát podrobnosti, paní doktorka odpověděla: „Pokud jde o výsledky z dopingových kontrol sportovců, ke konkrétním skutečnostem jednotlivých případů se ADV ČR veřejně nevy-jadřuje. Informace se poskytují pouze příslušným činovníkům daného národního olympijského výboru, národního svazu, event. klubu, dotčenému sportovci a osobám, které je mají znát z titulu svého postavení v daném řízení. Informace ve formátu uvedeném na www.antidoping.cz se zveřejňují poté, co bylo učiněno konečné rozhodnutí. Kromě toho Antidopingový výbor České republiky zveřejňuje a nahlašuje ročně výsledky všech dopingových kontrol, spadajících do jeho pravomoci, Světové antidopingové agentuře.“ Jedině Andrea Halíková nám na žádost o rozhovor sdělila: „Pokud se mnou chcete mluvit ohledně mého pozitivního dopingu, bohužel vás zkla-mu, ale nepodávám žádné informace.“ Tento případ je první dopingovou kauzou jezdce v jurisdikci ČJF.

úspěchy českých týmů

ČESKÁ VÍTĚZSTVÍ

CSIO BALTICA TOUR – český juniorský tým ve složení Eliška Hasnedlová, Mariana Michlíčková a Sára Vingrálková obsadil třetí místo v PN v polském Ciekocinko!

2

3MČR pony skoky a drezura Zduchovice

Ponysport: Úspěch jako třešnička na dortuDvůr Hoffmeister se jako vždy účastnil s početnou ekipou, která dovezla mnoho úspěchů. S jakými dojmy odjížděla domů Ria Lacina-Hoffmeister? „My vždy odjíždíme na MČR s očekáváním... Očekáváme, že si děti najdou mnoho nových kamarádů, ti, co zažívají MČR poprvé, zapadnou do party, že u kamio-nu bude mnoho dětí, jen ty naše ne. Nakupujeme jídla jak pro armádu, protože u nás večeří asi 30 ks denně, většinou doufáme, že aspoň část našich. Očekává-me, že se pohádají, usmíří, budou si fandit, radovat a utěšovat navzájem! Jako trenér očekávám, že se budou starat o své pony, dají jim veškerou péči a lásku a budou se soustředit na ježdění a snažit se to prodat. Vždy přijde úspěch i zkla-mání. Někdo překvapí a někomu se to nepovede. Někdo má více štěstí, někdo smůlu a jiní překonají sami sebe! Vše toto dělá z MČR ten nejkrásnější pony meeting v roce. Děti z drezurního i skokového světa dohromady jako jeden tým. Skokani v obdélníku, protože si to chtějí užít, drezuristé skáčou pro družstvo ob-lasti, aby měli tým. Každý ve své disciplíně jede naplno. Na dekorování drezury jako držící skokový specialista. Na tribuně počítá výsledek družstev drezurní tým, aby ten skokový věděl, jak na tom je. Plné tribuny, fanoušci, potlesk... Ta atmosféra člověka pohltí a úspěch už je jen třešnička na dortu! Je to týden dětí a jejich poníků! A my dospělí to musíme vydržet! Pro ně, pro sport a hlavně pro ty budoucí hvězdy, které z pony odejdou a třeba překvapí ve světě!“Konečně si nyní jezdci mohou dát alespoň týden prázdnin, jejich rodiče a týmy zaslouženou dovolenou. Ponysport, to je kapitola zcela sama pro sebe. Je však třeba se připravit na to, že všichni ti malí jezdci budou růst a potřebovat také vel-ké koně, zkušenější trenéry, vybavené areály – prostě ten vývoj je nezadržitelný. Takže kdo má tuto skutečnost na paměti, a pečlivě nyní pracuje na spolehlivých mladších koních, za pár let „bude na koni“.

Emma KYKALOVÁ a SUNNY BOY,

vítězové Národního stylového poháru pro jezdce 8-10 let,

Dvůr Hoffmeister

Na MČR jsem jela s plánem udržet si vedení ve stylovém poháru a zabojovat o

nějaké pěkné místo ve skocích. Stylový pohár se mi nakonec opravdu podařilo vyhrát. Ve

skokové soutěži se mi ale letos tolik nedařilo. Beru to však sportovně a mám alespoň

velkou motivaci pro příští rok. Celkově jsem s výsledkem letošního MČR spokojená a

hlavní je, že jsme si s poníkem a kamarády MČR užili.

Sofie FRAŇKOVÁ a ALDER COURTS TOFEE K,

vítězové Národního stylového poháru pro jezdce 11-13 let,

Dvůr Hoffmeister

Na MČR jsem jela vyhrát, asi jako každý! To se povedlo ve stylovém poháru pro rok

2019 a udělalo mi to velkou radost, hlavně jsem si přála jet čestné kolo pro vítěze.

Trochu zklamáním pro mě bylo poslední finálové kolo MČR, kde došlo k chybě a

to teprve druhé za celou sezonu, to mě překvapilo, jinak jsme měly hezké parkury

po celou dobu i při mistrovství, za což děkuji Tofee. Další překvapení byla účast i v drezurní části , to by mě v zimě nenapadlo, že se zúčastním s druhým poníkem a docela se i dařilo a byla to nová zkušenost. Těším se

na příští rok a nové zážitky s poníky.

Týmy a větší poníci: Žádná nula

Rekordních 16 družstev se sešlo v náročnější soutěži pro větší poníky.

Zde ani jeden tým nedojel obě kola s nulou, vyhráli Středočeši s 5 trestný-mi body, další pozice si po rozeskako-vání rozdělily plzeňská a severočeská oblast. Tři jezdkyně však absolvovaly

obě kola čistě – Davida Kodadová, Ema Saláková a Leticia Safari. Zlato

tedy získaly jezdkyně Nikola Hučková (Vivano), Lenka Sikorová (Leon),

Laura Wiesnerová (Viki) a Kristýna Hájková (Trawel cu mel).

Davida Kodadová jako jedna ze tří jezdkyň absolvovala obě kola s týmem čistě.

Středočeský tým.

64 65

představujeme

magazín

PAŘENICOVI V SULICÍCHKdyž si rodina jezdecký areál pořídí…

Znáte to – už poněkolikáté hledáte ustájení pro své koně a tu vám hlavou bleskne myšlenka – co kdybychom si pořídili něco vlastního? Přesně takto to před dvaceti lety začalo i u Pařeniců

a výsledek už vidíte na fotografiích.

Když se dva odvážní najdou… Koně měli Pařenicovi tenkrát ustájené u Ing. Luboše Vondráčka, ale dům začali stavět na opačném konci Prahy, proto začali hledat jihovýchodním směrem. Jediné, co nakonec našli, byl polorozpadlý kravín v Sulicích. „Dnes si říkám, kde jsme vzali odvahu do něčeho takového se pustit, vždyť první půlrok se tu jenom bouralo,“ komentuje dost odvážný krok manželka Josefa Eva. Nejdříve se pustili do opravy stáje, poté vybudovali místo silážní jámy malou jízdárnu 40 x 20 metrů štastní, že už nemusí jezdit na poli. Další jízdárna na sebe nenechala dlouho čekat, tentokrát větší („na co zbyly pe-níze, tak se postupně dobudovávalo“), hala 60 x 22 metrů, kolotoč, kruhová jízdárna – s přibývajícím počtem ustájených koní rostly i nároky na vybavení areálu. „Můj muž vždycky přišel, že by postavil přístřešek na piliny, tak ten první je tady těch šest 6 boxů,“ vypráví Eva, ale manžel Josef jí oponuje: „Ne, to bylo pro koně – koně už byli zaplacení v Holandsku a přístřešek ještě ne-stál!“ Ovšem Eva se nenechá odbýt a připomíná druhý „přístřešek“, z něhož

text: Zdena Motyginováfoto: Michael Motygin

je nyní také stáj. Prostě dvacet let budovatelského života uteklo jako nic a nyní je tu areál vybavený vším potřebným. A domov v něm našlo nejen téměř padesát koní, ale také rodina Pařenicova.

Když dcera tatínkovi koně bere…Josef pochází z Frenštátu pod Radhoštěm, v Praze studoval Vysokou školu zemědělskou a trénoval tu pod vedení Miro-slava Balcara a Aloise Starosty. Víc závodit se mu podařilo, až když s Evou areál trochu zútulnili, a začal také domů vozit čím dál více stužek. Pořád se vše točilo kolem Pepy – a najednou, když začala skákat jejich dcera Petra, je skoro na druhé koleji! „Ne skoro, ale úplně! Tuhle jsem se Péti zeptal, jestli mi půjčí ještě někdy Evergreena, že to byl můj nejlepší kůň, a ona na to, že si ho můžu povodit! A ať prý si obsednu něco mladšího! Když jsem si nedávno zlomil malíček, dítě se nepokrytě zaradovalo, že bude mít víc koní! Přitom já nyní vlastně poprvé po deseti letech nestartoval na mistrov-ství… Myslel jsem, že bych si pro příští rok nachystal klisnu Giuseppe, a podívejte, jak to dopadlo,“ směje se Pepa. Ano, osmiletou dceru Tozeppe po Berlin vidíme ve výsledcích opět pod Petrou. Přitom Petře je teprve 15 let a jako posta-vou malinká byla spíše odkázaná na poníky. „Pak jsme ale chtěli, aby začala jezdit do Sportovního centra mládeže, tak musela přesedlat na velkého koně. A když na velkého, tak opravdu velkého,“ odůvodňuje tatínek výběr mohutné bělky Sarah Sun. Během dvou závodů, kdy absolvovala Z, ZL a L,

představujeme

magazín

Naše oblíbená fotografie přezdívaná „matky s dcerami“

– 18letá Calleda (Candillo) s 3letou dcerou Miss Elitou (Eldorado Van de Zeshoek)

a 15letá Petra (Josef Pařenica) s 51letou maminkou Evou

(Jaroslav Kalenda).

Evergreen a jeho rodina – Josef, Martin, Petra a Eva Pařenicovi se psy Nikem, Brunem a největším Bartem.

Tradiční záběry tehdy a nyní – dělí je „jen“ dvacet let tvrdé dřiny.

Nová jízdárna v zimě roku 2010 (foto Kateřina Bartůšková)...

... a o devět let později letní pohled.

66 67

S splnila požadavek na zařazení do SCM, i když ani trenér Tjark Nagel nebyl stoprocentně přesvědčený, že to zvládne. Nakonec ji však vybral.

Když se z ambiciózní manželky stane ambiciózní matkaStáj Audit Sulice jsme navštívili 8. 8. 2019 a reprezentantka této stáje i České republiky Petra Pařenicová o něco později obsadila osmé místo na mist-rovství ČR jezdců 17-18 let, přestože do této kategorie samozřejmě věkem ještě nepatří. „Zrovna dnes se mi objevila na facebooku vzpomínka – přesně v tuto dobu před třemi lety Petra poprvé cválala sama na březí a tím pádem klidnější Calledě. A dnes spolu skáčou 140 cm. Prostě u dětí to jde rychle,“ konstatuje maminka Eva. A na otázku, kdy Petra na koni jela poprvé, vtipně odpovídá: „Asi tak ve třetím měsíci těhotenství cválala tady na poli právě na Calledě. Babinu jsem si našla v inzerátu na Equichannelu a musím říci, že to je formát. Nejenže porodila hříbě a když jsme ho odstavili, jela hned na dětskou Evropu, ale Péťa s ní šla svoji první stočtyřicítku a vloni ve Wiener Neustadtu s ní vyhrála 135 cm. Pán, co ji tam chtěl hned koupit, nevěřil, že jí je už sedmnáct – myslel, že je to věk Petry…“ Petru s Calledou na následu-jících rakouských závodech přihlásili do 140 cm a bohužel přehlédli, že je to soutěž typu derby. „Dozvěděli jsme se to hodinu před startem, všichni za námi chodili, fakt ji tam chcete poslat, vy jste blázni, ale já věděl, že se to Calledě bude líbit,“ popisuje Josef a Eva dodává: „Dopředu jsem nic neviděla, sedlám, koukám na výsledky, vyloučený, další 18 trestných bodů, já kolabovala, ptám se opatrně Péti, jaké to je, ta absolutně nadšeně – mami, to je bomba, tam skočíš široký oxer, pak ho projedeš – líčila absolutně nadše-ně…“ Babinu to opravdu nepřekvapilo a opět si získala respekt celé rodiny.

Když cesta hned po ZZVJ do SCM a na Evropu vede Na Petřině příkladu se dá krásně demonstrovat, jak to dnes v ideálním případě, kdy máte dobré zázemí – trenéra, koně a tým – může běžet. Přes poníky se rychle dostala na velkého koně. Jako 13letá složila v létě zkoušky základního výcviku jezdce a už do konce roku absolvovala 125 cm. Příprava ve Sportovním centru mládeže umožnila, že příští rok mohla startovat na mistrovství Evropy v kategorii dětí, a v roce, kdy slavila 14. narozeniny, sko-

představujeme

magazín

čila svou první stočtyřicítku. Nyní v 15 letech jezdí s juniorským družstvem po Pohárech národů! Spolupráci s Tjarkem Nagelem si nemohou vynachvá-lit. „Měl na děti i juniory velké nároky, ale děti ani junioři pak vůbec nebyli překvapení, když už v dubnu museli na závody – nikomu pak CSIO nedělalo problémy. My jsme oproti ostatním většími příznivci domácích závodů, zvláště když přijedou stavitelé parkurů ze zahraničí. Takový výjezd ven na CSIO je nejenom finančně, ale hlavně časově náročná záležitost. Po šesti dnech absence pak doma nevíme, co dřív,“ konstatují Eva s Josefem.

Když se sen splnit nepodaříOvšem ne vždy se všechno daří. Také letos měli Pařenicovi v plánu účast na Evropě, na té juniorské. Petra po zimě strávené v SCM měla do 140 cm tři koně, 10letého Evergreena (Cassini II), Calledu a Sarah Sun, účastnila se závodů v Opglabbeeku, tam Evergreen absolvoval první 140 cm za 1 trestný bod za čas, poté startovala na CSIO Zduchovice s týmem a skon-čili na děleném druhém místě, s Calledou skončila v první desítce GP, na CSIO Lamprechtshausen obsadil tým 5. místo a Petra měla v v GP chybu, v Olomouci vyhrála srovnávací závody pro mladé jezdce. Vše běželo hladce podle plánu, výkonnost stoupala a přišel nejdůležitější výjezd na CSIO Hagen. „Ale už před těmito závody bylo všechno špatně – Calleda se poprvé po 14 letech cestování zranila na autě, Evergreena jsme nestihli zregenerovat a navíc týden před německými závody prodělal lehkou koliku, po příjezdu se mělo začínat na 135, ale začalo se na 140 – a Evergreen doběhl k šestce dvojskok oxer kolmák a přimrzl a odmítl skákat,“ popisuje Josef. Tjark večer konstatoval, že Evroš neskáče a že na ME Petra nepojede. Petra se lehce otřepala, rodiče to nesli samozřejmě hůře. „Ale vzali jsme si z toho pozitivum, že kdyby se toto stalo na Evropě, tak by to bylo o hodně horší. Lepší, když nás Evroš vypekl v Hagenu, než na mistrovství Evropy,“ konstatovala Eva. Evergreenem tak zůstává písnička o dalším mistrovství Evropy…

Když rodina drží Rodina Pařenicova se v Sulicích našla. Jak vtipně její členové popisují, místní stavební firma Pepebau má stále dost zakázek. Péči o areál dostal na starosti také syn Martin, fanda traktorů a techniky, a když Petra dostala koně, Mar-tinovi museli rodiče koupit traktor. Provozovatele areálu trápí běžné starosti, třeba jak zajistit šikovné pomocníky do stáje nebo jak zaplnit stáj, aniž by prodělávali… Důležité je zachovat klid a rodinnou pohodu a přát si hlavně zdraví, i když Pepa jako správný jezdec už má několik zranění (klíční kost, pánev, koleno…) za sebou. Jednou ho odvážela rychlá a Martin se zrovna přišel tatínkovi pochlubit ručně vyrobeným křížem za nedávno uhynulého rodinného pejska – to nevědoucího doktora celkem vyděsilo a uklidňoval rodinu s tím, že snad není tak zle…Když se někdo Evy ptá, kde tráví jejich děti prázdniny, odpovídá „Petra na koňském táboře a Martin na venkově na čerstvém vzduchu“ a vlastně není daleko od pravdy.

představujeme

magazín

... a Petra v sedle zkušené Sarah Sun. Čtrnáctiletá klisna CS po Corrado II je odchovankyní Ing. Petra Dajbycha.

Takto to vypadá, když se sejde dcera a otec v jedné soutěži – 140 cm v Martinicích na Memoriálu Jana Papouška a Josef Pařenica

s 8letým Gideonem (Clinton)...

Dnes už ani v žádném českém areálu nemohou chybět - výběhy, kruhová jízdárna, kolotoč, a co nemáme zachycené, je pás pro pohybování koní.

Martin se kromě studia věnuje práci v areálu a jeho koníčkem jsou traktoroví veteráni.

Neboť Petra byla opravdu maličká, na velké koně se dostala dost pozdě. Zde na fotografii z rodinného archivu s tatínkem

a poníkem Sirius.

Původně zde stály krávy – a právě díky tomu se podařilo vybu-dovat velmi prostorné boxy a prostorné uličky...

Areál je dnes opravdu krásně obrostlý zelení.

68 69

výcvik

magazín

Zkuste centered riding!

DOKONALÝ KŮŇ? DOKONALÝ JEZDEC?

Každý z nás by jistě chtěl, aby s námi naši koně pracovali ochotně a s radostí, aby reagovali i na tu sebemenší pobídku a dokázali nám číst myšlenky. Ne vždy nám to ale takto krásně vychází

a všichni jsme už zažili aspoň jednou moment, kdy jsme posílali tu nevděčnou herku do horou-cích pekel a slibovali ji skončit v salámu.

Někdy je důvodem, že má koník špatný den, něco ho bolí, nebo je příliš unavený. Někdy, a přiznejme si, že se to stává dost často, jsme důvodem nesouladu a příčinou problému my – jezdci. Neposlou-

cháme, co se nám náš čtyřnohý přítel snaží říct, neumíme mu jasně vysvětlit náš záměr, nebo toho jednoduše chceme v daném momentu příliš a nejsme na to připraveni my, ani kůň. Mám pro vás ale dobrou zprávu: pomoc exis-tuje, a není daleko!

S důrazem na jezdceMnozí z vás možná znají útlou knížku “Ježdění podle Sally Swift”, která je od roku 2015 k dispozici i v češtině. Málokdo však tuší, že Sally tuto knížku, v originále nazvanou “Centered Riding”, napsala již v roce 1985, tedy před

text: Zuzana Kojdjak a Martina Wutzel

foto: archiv autorky

více než třiceti lety! Od té doby pomohl tento koncept mnoha lidem zlepšit jejich ježdění. Důraz se zde klade podstatně více na jezdce a na pochopení toho, jakým způsobem ovlivňuje jeho tělo, sed a pohyby samotného koně.

Centered riding není zvláštní forma ježdění nebo nová tréninková metoda. Ovšem je to nejefektivnější způsob, jakým jezdit na koni bez ohledu na disciplínu.

Co je tedy centered riding? V zkratce jde o novou cestu k využití klasických principů ježdění pomocí lepšího uvědomování si vlastního těla, centrování a vnitřních obrazů. Je to způsob, jakým “přeučit” své tělo a mysl směrem k lepší rovnováze a spojení, a tím otevřít novou dimenzi v ježdění. Dává nám překladový slovník pro lepší komunikaci mezi koněm, jezdcem a trenérem. Když vám trenér řekne, CO musíte dělat pro harmonickou komunikaci mezi vámi a koněm, cente-red riding vám ukáže, JAK tuto informaci co nejlépe v praxi zpracovat.

Dokonalost v ježdění dosáhneme pouze tehdy, když jsme schopni harmo-nické jízdy v souladu se svým koněm, čímž mu dovolíme dosáhnout maxi-

výcvik

magazín

ČTYŘI ZÁKLADY CENTERED RIDING

(FOUR BASICS)Už?? Ano, už; konečně jsme se do-

stali k jádru pudla a budeme mluvit o tom, co centered riding učí. Tento koncept staví na Čtyřech základech (Four Basics) a Uzemnění (Groun-

ding). Každému ze základů se bude-me věnovat níže. Hned na začátku

je důležité uvědomit si, že tyto Čtyři základy a Uzemnění se navzájem ovlivňují a když vynecháme nebo ztratíme jeden, budeme tuhnout

nebo vypadneme z rovnováhy.

CENTERING = centrování Svůj střed těla – my mu budeme pro

zjednodušení říkat centrum – na-jdeme tak, že ruku položíme palcem

přes pupek a roztáhneme ostatní prs-ty, aby malíček spočíval nad stydkou

sponou. Druhou ruku položíme na kříž, do místa pátého bederního ob-ratle. Centrum těla leží mezi našima rukama a je to místo velkého shluku nervů, které inervují celé tělo. Když se náš mozek rozhodne pro pohyb,

musíme pro jeho efektivní vykonání zapojit i tělesné centrum.

Tělesné centrum budeme používat jeho uvědomováním si. K tomu nám pomůže několik obrazů, třeba těžká

koule plovoucí v kapalině, kulička v hnízdě, slunce, silný zdroj energie – cokoliv, co pro nás funguje. Třeba

já používám pro vycentrování při ježdění představu, že moje kulička zapadne na správné místo v pánvi

s mlasknutím, jako bych hodila do těsta na chléb pomeranč.

BREATHING = dýcháníDalším ze Čtyř základů je dýchání,

které vyžaduje zapojení celého trupu. Bránice je největší sval v lidském

těle, vyplňuje prostor pod hrudním košem, a hýbe s ním při každém ná-dechu a výdechu. Při dýchání pouze

do hrudníku bude naše tělo tuhnout, budou se nám zavírat klouby a kulič-

ka z hnízda stoupne k hrudní kosti. Jestliže zadržíme dech, vytvoříme

ztuhlost a tuhost v těle. Naopak, když dovolíme dechu putovat do spodní části zad a přes pánev až do nohou,

pomůžeme napětí v těle uvolnit. Cílem není dýchat zhluboka nebo hy-

perventilovat, chceme pouze dovolit dechu jemně vyplnit celé tělo.

„ODPOVĚDNOSTÍ JEZDCE JE POUŽÍVAT VLASTNÍ TĚLO TAK, ABY SVOJÍ (NE)ROVNOVÁHOU NEZASAHOVAL DO ROVNOVÁHY KONĚ, A ZÁROVEŇ DÁVAL JASNĚ NAJEVO SVŮJ ZÁMĚR, KTERÝ MÁ KŮŇ NÁSLEDOVAT.”

70 71

mální potenciál dynamického pohybu. Korektním způsobem tak rozvíjíme jeho atletičnost a poslušnost.

Poslušnost vs. ochota Kůň samozřejmě od přírody ví, jak být koněm, jak se pohybovat v kro-ku, klusu a ve cvalu, jak brzdit a skákat, dělat obraty a piruety. Dělá to už dlouho, rozhodně delší dobu, než na něm lidé jezdí, dělá to od prvních dnů svého života, aniž by ho to někdo učil. Ovšem musíme si uvědomovat, že situace se změní hned, když na něj nasedneme! Kůň musí najednou hledat rovnováhu s cizím břemenem na zádech, které od něj navíc vyžaduje reakci na pomůcky. Pokud se nám daří jemně a srozumitelně mu náš záměr vy-světlit, pohne se určitým způsobem v určitém směru. Je však rozdíl, jestli to dělá proto, že musí, nebo proto, že chce. Centered riding pomáhá jezdcům rozvíjet uvědomění a tím zlepšovat schopnost číst svého koně, pochopit jeho nálady a reakce, to vše pro dosažení kvalitnější spolupráce.

Přinucení vs. následováníXenophon napsal 400 let před Kristem: „To, co dělá kůň z donucení, dělá bez pochopení; a v tom žádná krása není, ne víc než když jeden bičuje tanečnici.” Jenom kůň, který je v psychické a tělesné pohodě, může předvést svůj maximální potenciál. Pohyb koně ovlivňuje jeho vlastní schopnost rovnováhy, aktuální psychický stav a v neposlední řadě jezdec – a v této rovnici vše souvisí se vším. Odpovědností jezdce je používat vlastní tělo tak, aby svojí (ne)rovnováhou nezasahoval do rovnováhy koně a zároveň dával jasně najevo svůj záměr, který má kůň následovat. Jenom tehdy bude kůň spolupracovat ochotně. Získávání rovnováhy a používání jasného záměru je jedním ze základních prvků centered riding.

výcvik

magazín

GROUNDING = uzemnění Výsledek použití Čtyř základů bude ještě umocněn tím, když dovolíme

svému tělu uzemnit se. Uzemnění je pocit spojení se zemí a poskytuje nám

zvýšenou stabilitu. Toto spojení nám pomůže najít naše centrum, jednodu-

šeji dýchat, používat měkký pohled a být v rovnováze. Je to pocit, že

energie z našeho centra teče přes nohy a chodidla až do země a zároveň ener-

gie ze země proudí přes naše končetiny nahoru. Je to pocit, že se naše nohy v třmenech prodlouží a my cítíme

bosými chodidly písek na jízdárně. Je to pátý základ, který dodává předešlým

čtyřem vyšší kvalitu.

Něco navíc = sebeuvědoměníJsou tři základní způsoby učení se

– tím, že něco slyšíme, něco vidíme, nebo něco zažijeme “na vlastní kůži”.

Centered riding staví na tom, aby jez-dec cítil, co se děje v jeho těle a jak to

ovlivňuje koně. Namísto otázky “dělám to správně / špatně”, se ptáme “jak to

cítím”. Když chceme změnit zažitý vzor, experimentujeme s novým a zkoumá-

me, co to s námi dělá a jestli je to pro nás lepší, nebo ne. Říká se, že zvyk je železná košile a změnit třeba několik let zažitý způsob našlápnutí třmenů může chvíli trvat. Musíme se proto

obrnit trpělivostí, dovolit našemu tělu zvyknout si na změnu a přijmout nový

vzor za vlastní.

Čím více budeme pracovat s před-stavami a obrazy, čím více si budeme uvědomovat sebe sama, tím přesnější

budou naše pomůcky. Partnerství a spojení s koněm se tak prohloubí

a kůň se dostane do rovnováhy, kdy s námi bude tančit v harmonii.

A co dál? PŘIJĎTE NA KURZ!

Chtěli byste se dozvědět něco víc o centered riding? Ve dnech 19. až

20. října se koná v krásném prostředí areálu Dvůr Pecínov na Benešovsku již čtvrtá otevřená klinika s Angeli-

kou Engberg a my vás na akci velmi rádi uvidíme. Pro více informací nás

kontaktujte emailem na cr.kurs.cesko@gmail.com nebo přes facebookove

stránky “Centered Riding fanclub Čes-ká republika” https://www.facebook.

com/groups/688384124679361/Budeme se na vás těšit!

Tlak vs. požadavekJe důležité uvědomit si, čeho je daný kůň schopen v daném momentu, dát mu čas pochopit naše požadavky a nespěchat na něj. Jenom tak bude praco-vat s chutí a ne pod tlakem z donucení, protože musí. Pokud postupujeme krok za krokem, dovolíme koni učit se používat jeho tělo korektně, pokud pracuje v uvolnění a s radostí, naší odměnou bude šťastný atlet ochotně učící se plnit složitější úkoly, a nezáleží, jestli se jedná o vyšší drezury nebo parkury. Aspekty potřebné pro vytvoření dokonalého koně jsou čas, trpě-livost a vytrvalost – díky nim se dostaneme k cíli bez toho, abychom koně zničili. Centered riding vás nenaučí, CO dělat se svým koněm, pomůže vám ale pochopit, JAK to dělat, abyste dosáhli svůj cíl. Naučí vás, jak používat své tělo, jak tím ovlivňovat tělo vašeho koně a jak vzájemně co nejefektivněji spolupracovat.

Pojďme se tedy podívat blíže na to, jak v první řadě zlepšit sama sebe a jak lépe vnímat a pochopit koně. Možná vás překvapí, že je to vlastně velmi jednoduché a úplně logické a budete si – podobně jako já na prvním kurzu – říkat, jak je možné, že vás to doteď nenapadlo!

Jak se učíme?Než se vrhneme do tréninku, je důležité si zopakovat, jak se učíme a jak zpracováváme nové poznatky. Lidský mozek je rozdělen na dvě části – levá hemisféra používá informace v lineární formě, s detaily pracuje analyticky a seřazuje je do logického celku, zatímco pravá hemisféra je více o intuici a práci s obrazy. Obě části jsou však propojené a spolupracují. Když se naučíme něco nového, levá část mozku si informaci rozloží na menší celky, a když si ji budeme chtít připomenout, dostaneme seznam údajů nebo kroků.

Představme si, že se snažíme přejít z kroku do klusu na krátké stěně v C – než si vzpomeneme na všechny potřebné kroky, zjistíme, že jsme se dostali do B a pořád kráčíme! Když naopak dovolíme pravé hemisféře kontrolovat náš pohyb vyvoláním obrazu, naše tělo se v mžiku automaticky přeorga-nizuje a odpoví použitím pomůcky pro naklusání. Neznamená to ale, že budeme hned vědět, jak na piafu. Musíme postupovat od jednoduchých pomůcek k složitějším a naučit se propojovat menší části do větších celků. Základem je posouvat se dopředu krok po kroku, a dělat věci jednoduše. V jednoduchosti je totiž krása. To, co se nám na začátku zdálo téměř ne-možné, se časem stane možné, přímo jednoduché.

výcvik

magazín

SOFT EYES = měkký pohledTřetí ze Základů – měkký pohled – nám pomáhá rozšiřovat povědomí.

Dovolme očím dívat se uvolněně tak, aby byl objekt našeho pohledu ve

středu, ale abychom zároveň viděli i co největší okolí. Zjistíme, že tehdy je mnohem jednodušší vnímat koně

a jeho pohyby, než když budeme upře-ně zírat na jeho uši nebo krk. Použitím měkkého pohledu se nám otevírá další úroveň vnímání okolí, toho, co se děje

pod námi, i toho, co se děje v nás.

Pokud se na jízdárně sejde více jezdců používajících měkký pohled, budou

schopni jezdit bez nehody i složité úlo-hy. Když se však soustředí pouze na uši

koně, téměř jistě se srazí. Při tvrdém pohledu, zaměřeném na jedno místo,

máme tendenci zadržovat dech, ztrácet vycentrování a jsme si méně vědomi

vztahu svého těla k okolí, včetně koně.

BUILDING BLOCKS = stavební kostky

Dalším kouskem do skládačky jsou stavební kostky. Když poskládáme

části těla na sebe korektně, budeme v rovnováze. Bez rovnováhy se naše ježdění bude buď potýkat s nutností

využití nadměrné snahy zabránit pádu z koně, nebo se budeme celý čas snažit

do rovnováhy dostat.

Kostky na sebe skládáme směrem odspodu, kde základem jsou naše cho-

didla a nohy, dalším blokem je pánev, pak hrudní koš a ramenný pletenec

a navrch položíme krk a hlavu. Když se na jezdce podíváme z boku, při

správném sestavení kostek budeme moct nakreslit rovnou čáru od ucha

přes špičku ramene, kyčelní kloub po kotník, která protíná i naše tělesné

centrum.

Stejně jako při ostatních Základech, bez rovnováhy ztrácíme efektivitu,

a bez ostatních Základů ztrácíme rov-nováhu. Potřebujeme je všechny čtyři. Kurzy se neobejdou bez názorných pomůcek.

Na gymnastickém míči si jezdci i diváci vyzkouší ze země všechny základy. Znalosti anatomie jsou základem.

72 73

Prague Playoffs 2019

magazín

PATNÁCTKA JEZDCŮ PRO PRAŽSKOU

SUPER GRAND PRIXUž patnáct kol má za sebou seriál Global Champions Tour a tak už známe jména patnácti jezdců, s nimiž se potkáme 21.–24. listopadu v Praze. Bohužel jména koní zatím nevíme, ale protože se bude jednat o velice zajímavé finanční dotace, můžeme se již nyní těšit na ty nejlepší „halové“

specialisty. Takže kdopak se nám již na Prague Playoffs kvalifikoval a jakým heslem se řídí?

text: Zdena Motyginováfoto: Stefano Grasso/LGCT

Loňskou vítězkou se stala Edwina Tops-Alexandr v sedle KWPN klisny Californie (l'Esprit). Manželka ředitele GCT Jan Topse se letos zatím nekvalifikovala – podaří se jí to ještě v Římě, St. Tropez nebo New Yorku? Foto Magdaléna Straková

Prague Playoffs 2019

magazín

1 Julien Epaillard (41), Francie

Vítězný v Doha„Myslím, že moje nejsilnější stránka je,

že jsem rychlý, ale myslím si, že je to také moje největší slabost.“

Usual Suspect D’Auge – 11letý valach Selle Français po Jarnac, má splněnou

kvalifikaci na OH Tokio

2Jérôme Guery (38), Belgie

Vítězný v Mexico City„Věřím, že pokud jste pokorní a tvrdě

pracujete, můžete dosáhnout svých snů.”

Quel Homme de Hus – 13letý holštýn-ský hřebec po Quidam de Revel, má

splněnou kvalifikaci na OH Tokio

3Pieter Devos (33), Belgie

Vítězný v Miami„Nikdy nepřestávejte, vytrvejte a jed-

nejte důsledně a s pokorou.”Claire Z – 11letá Zangersheide klisna po Clearway, má splněnou kvalifikaci

na OH Tokio

4Danielle Goldstein

– Waldman (34), Izrael Vítězná v Šanghaji

„Mým velkým snem je reprezentovat jako první jezdkyně Izrael na

olympijských hrách.“ Lizziemary – 13letá klisna

anglo-evropské plemenné knihy po Cabri d'Elle, má splněnou

kvalifikaci na OH Tokio

5Martin Fuchs (27), Švýcarsko

Vítězný v Madridu„Nejdůležitějším dnem je dnešek.“Chaplin – 12letý hřebec KWPN po

Verdi TN, má splněnou kvalifikaci na OH Tokio

74 75

magazín

6Daniel Deusser (38), Německo

Vítězný v Hamburku„Skvělý jezdec je ten, kdo se chce stále

učit, který nikdy nezůstává na místě, nikdy si nemyslí, že má po kariéře, ten,

kdo se vždy snaží zlepšit.“Jasmien v Bisschop – 10letá belgická klisna po Larino, má splněnou kvalifi-

kaci na OH Tokio

7Niels Bruynseels (36), Belgie

Vítězný v CannesPražský lev nemohl odstartovat na ME

kvůli zdravotnímu stavu své nejlepší klisny

„Kvalifikovat se do LGCT Super Grand Prix je dalším krokem v mé kariéře. Jedná se o skvělou show, kde bude

o výhru bojovat spousta skvělých jezdců.“

Gancia de Muze – 13letá belgická klisna po Malito de Reve, má splněnou

kvalifikaci na OH Tokio

8Peder Fredricson (47), Švédsko

Vítězný ve Stockholmu „Zaměřte se na to, co byste měli

udělat, na svého koně a svůj tým, a po-kuste se vše naplánované splnit.”

H&M All In – 13letý belgický valach po Kashmir van Schuttershof, má splně-

nou kvalifikaci na OH Tokio

9Ben Maher (36), Velká Británie

Druhý v Cascais„Pracujte tvrdě. Každý má jiné zázemí, ale když se ocitnete na správném mís-

tě, vždy můžete postupovat nahoru. Ujistěte se, že máte cíle a ambice, a ne-

ustávejte, dokud jich nedosáhnete.“Explosion W – 10letý KWPN valach po Chacco-Blue, má splněnou kvalifikaci

na OH Tokio

10Maikel van der Vleuten (31),

NizozemíVítězný v Monaku

„Tvrdě pracujte, ale zároveň se bavte.“Beauville Z – 9letý Zangersheide

valach po Bustique, má splněnou kvalifikaci na OH Tokio

magazín

Prague Playoffs 2019 Prague Playoffs 2019

11Christian Ahlmann Německo

Vítězný v Paříži Take A Chance On Me Z – 10letý Zan-

gersheide hřebec po Taloubet Z, má splněnou kvalifikaci na OH Tokio

12Darragh Kenny (31), Irsko

Vítězný v Chantilly„Musíte být sebevědomější v tom,

co děláte. Zůstaňe v klidu a věřte, že všechno půjde podle vašich představ.“Balou du Reventon – 13letý oldenbur-

ský hřebec po Cornet Obolensky, má splněnou kvalifikaci na OH Tokio

13 Ludger Beerbaum (57), Německo

Druhý v Berlíně„Precizní ježdění, inteligentní výcvik

a konzistentní řízení jsou v našem sportu strůjci úspěchu.”

Cool Feeling – 11letý rýnský valach po Cornado NRW, má splněnou kvalifikaci

na OH Tokio

14Shane Sweetnam (28), Irsko

Druhý v Londýně„Na opracovišti jsem se díval na to, kdo je do SGP kvalifikovaný, a kdo ne. Věděl

jsem, že pravděpodobně nevyhraji, ale myslel jsem, že bych se do Super Grand Prix mohl dostat. Jsem rád, že se mi to podařilo, myslel jsem na to

a držel jsem si zkřížené prsty.“Alejandro – 10letý rýnský valach po

Acorado's Ass, má splněnou kvalifikaci na OH Tokio

15Olivier Philippaerts (26), Belgie

Druhý ve Valkenswaardu „Budu na sobě co nejvíce pracovat,

abych se zlepšil ve všem, v čem můžu, protože se chci ve sportu dostat co

nejdál."H&M Legend Of Love – 13letá klisna

německého sportovního koně po Landzauber, má splněnou kvalifikaci

na OH Tokio

76 77

skoky

magazín

KDO SI NEJLÉPE STOJÍ V ŽEBŘÍČCÍCH?

Také česká „globálka“ nazvaná Český skokový pohár má před sebou poslední tři kola – noční Ptý-rov, Frenštát s pěti body „za trávu“ navíc a poté též pěti body navýšené poslední kolo v Martinicích spojené s finále. A jestliže jsme dali v magazínu Kůň prostor nejlepším světovým jezdcům, zaslouží

si svoje místo také čeští jezdci, kteří jezdí po vlasti české a pilně sbírají body do českého žebříčku a podporují tak pořadatele českých závodů a dění na české národní scéně.

text: Zdena Motyginováfoto: Michael Motygin

S velkým náskokem vede žebříček Jan Štětina ze stáje Schneider. Vyhrál na Hradištku a v Litomyšli.

Také třetí Jan Chýle si nejvíce bodů přivezl z Ostravy za druhé místo.

Ondřej Pospíšil s Einfachem zabodovali v Opavě druhým místem a uzavírají tak prozatímní

finálovou čtyřku.

Nejvýše umístěná žena Tereza Mücková je šestá.

Druhý Rudolf Doležal nejvíce bodoval třetím místem na travnaté Ostravě

a vítězstvím v Opavě.

Český skokový pohár 2019

skoky

magazín

1. Štětina Jan 752. Doležal Rudolf 613. Chýle Jan 544. Pospíšil Ondřej 515. Klus Marek 436. Mücková Tereza 367. Strnadlová Lucie 348. Šalková Tina 28

Štěrba Jakub Ing. 2810. Hruška Jiří 25

78 79

skoky

magazín

skoky

magazín

... a Kateřina Matušková jsou ex aequo druhé.

Mistryně mladších juniorů Natálie Kovářová vede žebříček a také je desátá mezi U25, ač spadá ještě do katego-rie 12-15 let.

Czech Junior Cup 12 až 18 let1. Kovářová Natálie 632. Matušková Kateřina 59 Laryšová Tina 594. Dvořáková Sára 535. Písařík Oliver 506. Svobodová Tereza 487. Očenášková Natálie 47 Písařík Adam 479. Egrová Nikola 4610. Cielecká Natálie 45

Čtyři vítězství a velký ná-

skok má na kontě Natálie

Ulčová.

Jezdci do 25 let1. Ulčová Natálie 1302. Škanderová Miroslava 803. Kaločová Nina 794. Tměj Jiří 765. Grünthalová Nicola 556. Finsterle Sára 54 Kumarová Lucie 548. Tomanová Kateřina 489. Šalková Tina 4510. Staněk Václav 44 Kovářová Natálie 44

Pouze v Hořovicích chyběla průběžně vedoucí Dana Beranová.

Na šesti kolech zabodovala Jana Košťálová.

Daniela Kryspínová

dokázala být dvakrát druhá a jednou třetí.

Amateur Tour1. Beranová Dana 882. Kryspínová Daniela 803. Fuchs Pavla 794. Košťálová Jana 775. Soukupová Martina 626. Stuchlý Libor 617. Janků Alexandra 598. Huňová Nikola 579. Janásová Olga 5610. Šimečková Zuzana 54 Zykánová Rozálie 54

Dvakrát zvítězit dokázala i Mirka Škanderová.

Těsně třetí je Nina

Kaločová.

Moravské jezdkyně Tina Laryšová...

Také čtvrtá Sára Dvořáková spadá do mladší kategorie. Také pátý Oliver Písařík patří k mladší kategorii 12-15 let.

80 81

dostihy

magazín

DOBRÁ VOLBA PRO ASCOTÚspěšný start na britském mítinku Royal Ascot. Pro koně v české přípravě něco na způsob

science fiction. Až do letošního června. To přepsal historii Nagano Gold. Reprezentant barev stáje V3J, svěřenec Václava Luky mladšího, kterého mu svěřil do přípravy

syndikát Luka (starší)-Vedral-Sobotka. A dobře udělal.

Odstávče za směšnou cenuVáclav Luka starší jako dostihový majitel zažil v dostizích kdeco. Třeba vítěz-ství ve Velké pardubické s polokrevným Cipískem. Ale vzít si žaket a vyrazit po boku největších celebrit dostihového světa do ascotského paddocku, aby se měřil s nejlepšími jako rovný s rovnými, to tedy ne. Až letos. Pomohl mu k tomu kůň, pořízený jako odstávče na dražbě za směšných 3500 guinejí. Kůň svého času odepisovaný jako naprostý „magor“. „Došli jsme s Honzou Vedralem i v rámci syndikátu k tomu, že v dnešních po-měrech je koupě odstávčete jediná smysluplná cesta,“ konstatuje Václav Luka. „Ceny na dalších dražbách jdou neuvěřitelně vysoko, a navíc, tímto způsobem si koně odchováme u nás, je to něco jiného než pořídit hotového drahého koně. Nikdy samozřejmě nevíte, jak se do odstávčete trefíte, ale pro nás je to zatím úspěšná cesta.“

Cesta na hodně špatné derbyPodobným způsobem už Luka pořídil přes deset koní a zdá se, že jde o zajíma-vou cestu: Kromě Nagano Golda po ní totiž šel i s letošním jarním pražským klasikem Ignacius Reilly. Ten sice (zatím) stojí ve stínu slavnějšího stájového druha, ale připomeňme si, že v létě své tříleté sezony Nagano Gold nevypadal jako budoucí superstar…„Bylo to s ním složité. Do tréninku jsme ho jako dvouletého dali Allanu Petr-líkovi v Krabčicích s tím, ať na něj nespěchá. Povedlo se, jenže on v Krabčicích

text a foto: Petr Guth, dostihovy-svet.cz

Foto z roku 2017, kdy Nagano Gold vyhrál ve Velké Chuchli dostih čtvrté kategorie…

Nagano Gold:

skončil a my hledali nového trenéra. Zkusili jsme to u Wroblewského, jenže tam to celé vedlo až k hodně špatnému derby. O koni šly zvěsti v tom smy-slu, že se k němu bojí kdokoli přiblížit a v podstatě se s ním nedá pracovat, a tak jsme se rozhodli k další změně.“

Varianta s LiškouDalší změnou a třetím trenérem v kariéře Nagano Golda byl a je Václav Luka mladší. Dnes je jisté, že s Nagano Goldem našli v Bošovicích spo-lečnou řeč – a vlastně to bylo jasné hned po pražském St. Leger, který kůň pod vedením Davida Lišky suverénně vyhrál a poprvé prezentoval, že jeho potenciál zdaleka není ohraničený českým dostihovým „rybníkem“. „Bylo nám jasné, že potenciál tam je, ale je potřeba některé věci změnit a udělat jinak,“ říká Luka mladší. „I proto jsme do klasiky tehdy zkusili variantu právě s Davidem, on nepotřeboval žokeje, který by si na něm něco složitě vymýšlel a spekuloval, potřeboval právě to, co mu mohl dát David. A zafungovalo to náramně.“ Talentovaný David Liška si tehdy zapsal do kni-hy své kariéry první klasické vítězství, a Nagano Gold odvrátil možnou cestu do propasti dostihového zapomnění, na kterou vykročil svými předchozími počiny.

Do Anglie přes FranciiOd českého St. Leger do Ascotu je však stále pořádný kus cesty. Luka mladší to s Nagano Goldem vzal přes Francii, a i to se ukázalo jako velmi dobrá volba. V Naganově kariéře už třetí. Ještě v listopadu jako tříletý stihl vyhrát svůj první francouzský dostih a David Liška si vychutnal pocit, kdy za jeho zády zůstávají jezdci typu Christopha Soumillona. Následovalo sedm dalších francouzských startů v průběhu let 2018 a 2019. Mezi nimi dvě vítězství v kategorii „listed“. Ovšem průlom v podobě grupo-vého úspěchu prozatím nikoli. „Francie má specifický styl dostihů. Většinou se tam nejde ve velkém tempu, a všechno se rozhoduje na posledních pár stovkách metrů. To je přesně něco, co nám nevyhovuje,“ vysvětluje Václav Luka mladší. „Věděli jsme, že Nagano má na to, aby s jejich vytrvalci bojoval o hodně dobrý výsledek. Jenomže jejich styl ho nebavil a nevyhovoval mu, takže v některých startech to nakonec dopadlo hůř, než bylo v jeho možnos-tech.“

Vskutku pionýrský činAle i tak se jeho svěřenec vždy vracel z Francie s dotovaným umístěním a jen jednou přivezl trojici majitelů méně než 100 tisíc korun. Bilance, která sama o sobě budí v některých kruzích úctu, v jiných závist. „Letos jsme zkusili přihlášku do Vítězného oblouku a dívali jsme se taky po startu, který by nebyl ve Francii a on tak měl lepší podmínky k dostihu,“ líčí Václav Luka. Nejbohatší evropský dostih – Vítězný oblouk – už v minulosti na startu koně z Česka měl a další přihláška neznamenala až takovou senzaci, ale když kromě německého Hoppegartenu v hledáčku uvízl právě Royal Ascot, vlna pozornosti se vzedmula. A po právu, už samotná cesta do Ascotu byla pionýrským činem.„Pro nás jako majitele to bylo splnění něčeho, v co jsme ani nedoufali,“ říká opět Luka starší. „Že bych s koněm za 3500 guinejí stál v paddocku se šejkem Mohammedem a běhal proti jeho vítězi anglického Derby, to bych si vážně ani nevymyslel. V Hardwicke Stakes byli špičkoví koně. A mezi nimi ten náš.“ Nagano Gold, který v průběhu let dospěl v koně, na něhož je radost se dívat, zanechal i přes nepříznivý průběh dostihu v Britech skvělý dojem a odvezl si z Ascotu půldruhého milionu korun za druhé místo. Nebýt kolizí… „Nemů-žeme si říkat, co by kdyby. Toto je obrovský úspěch. Nevídaný,“ radoval se Luka mladší, který sledoval dostih z Prahy – Ascot totiž termínově koliduje s Českým derby. Už od června ovšem spřádá plány, jak a kudy se vydat, aby tento nevídaný úspěch nezůstal osamocený…

NAGANO GOLD (GB)Sixties Icon (GB)

– Never Enough (GER) (Monsun(GER))

Stáj Syndikát V3J, trenér Václav Luka mladší, Bošovice

Chovatelé J. Knight a E. Cantillon17 startů, 6 vítězství,

4 659 248 Kč na dotacích

dostihy

magazín

82 83

dostihy

magazín

PODIVNÝ ROK 2019Loňský rok korunoval Josefa Bartoše opět králem italským překážkových žokejů.

Porazil v těsném souboji po velké přetahované svého kamaráda Josefa Váňu, a vrátil se na trůn, který mu právě Váňa předtím odebral.

Na sklonku loňské sezony mezi touto dvojicí však proběhla nejenom gratulace, ale také významná „obchodní“ dohoda. Její výsledek? Letos se Josef Bartoš vrátil tam, kde se mu z tuzemských stájí vedlo

v minulosti nejlíp. Opět se stal součástí týmu, jemuž „šéfuje“ Josef Váňa starší i poté, co administrativně došlo k rozdělení koní ze stájí tak, aby Váňa mladší vedl úsek, do kterého patří především italské aktivity největšího stájového majitele, zatímco Váňa starší si ponechal „zbytek“. Pozici stájové jedničky u italského trenéra Favera vyměnil za stejné místo doma.

Sezona plná zranění „Těším se, myslím, že nás čeká hodně dobrá sezona,“ komentoval Bartoš svůj dostihový přestup už na sklonku loňského roku. Z pohledu svých osobních ambicí a výsledků však ve druhé třetině letošního roku až tak spokojený být nemůže. Proč? „Koním se daří dobře, myslím, že výsledky z Itálie vozíme hodně kvalitní, a špatné to není ani u nás, z toho pohledu si lze těžko stěžovat. Jenomže pro mě osobně se ten letošek zatím ukazoval hodně problematický. Přišla dvě zranění, každé si vyžádalo nějakých šest týdnů léčení, a to je samozřejmě něco, co vám v průběhu sezony moc nepomůže. Člověk ztratí – psychicky i fyzicky – a navíc, když nejezdí, není to úplně jednoduché s udržováním potřebné váhy.“První zranění pro něj nepříjemně uzavřelo zimní sezonu na dostizích v Pise. „Ve finiši jsem padl hodně nešťastně, skutálel jsem se tak, že mě Francouz vedle trefil jednak do plic a jednak mi zlomil čtyři žebra. Navíc v nemocnici v Pise mi sdělili, že s plící není třeba nic dělat a že se vyčistí, jenže mě za ten týden u nich bylo pořád hůř,“ líčí Josef Bartoš. „Nakonec jsem tam podepsal reverz a dostal jsem se díky tomu k panu doktoru Tomanovi do Plzně. Tady teprve zjistili, že je potřeba drenáž. Prý se stihla na poslední chvíli, jinak jsem minimálně o část té plíce mohl přijít.“

text a foto: Petr Guth, dostihovy-svet.cz

Josef Bartoš:

Nakonec se naštěstí vše v dobré obrátilo a Bartoš se mohl do italského do-stihového dění vrátit, jenže ne na tak dlouho, jak by si sám přál. Tentokrát byl na vině „nešťastník“ Lord Dragon, který předtím už potrápil také Jana Kra-tochvíla. Po červnovém pádu na meranské dráze se Bartoš musel pro změnu léčit s poraněním ruky. Nehrozilo sice tak velkými důsledky, pro průběh sezony ovšem znamenalo další velkou nepříjemnost. Naštěstí se ale dokázal vrátit už začátkem srpna – a opět vítězství v sedle Kazzooa.

„Jenže to bylo spíš tak, že kůň prostě utíkal líp než všichni ostatní. Já v těch prvních jízdách po návratu ještě cítil, že s rukou to není úplně ono. Necítil jsem ji při ježdění tak, jak jsem zvyklý a jak bych si přál. Naštěstí se to pořád zlepšuje, do ruky se rychle vrací cit a cítím, že to je pro další ježdění lepší a lepší. Věřím, že v průběhu pár dní budu zpátky v optimální formě, a hlavně že tak zůstanu i po celý zbytek sezony. Je fakt, že těch pádů a zranění bylo na letošní sezonu až dost,“ dodává jezdec, který i přes tyto trable dokázal překonat hranici 500 vyhraných překážkových dostihů, ale na velké oslavy mu v průběhu roku čas nezbyl.

Velká pardubická: S Theophilem, nebo na „trenažeru“? I když Josef Váňa mladší při různých příležitostech jasně konstatoval, že koně italského majitele Aichnera nejsou primárně směřováni k českému dostihovému dění, těžko nehledat různé paralely mezi tréninkovou centrálou Váňových a blížící se Velkou pardubickou. Dostih, jemuž od pardubické tribuny kyne socha Josefa Váni staršího, samozřejmě nepouští ze zřetele ani Josef Bartoš. Jeho dvě dosavadní vítězství z Velké jsou spojena právě se jménem trenéra Váni a jeho svěřenců Decent Fellow a Sixteen, a určitě by se nezlobil, kdyby u tohoto tandemu po letošním ročníku nezůstalo. A mezi koňmi Josefa Váni je i letos z čeho vybírat… „Mou volbou pro letošní Velkou je Theophilos,“ konstatuje. „Je pravda, že ještě nemá splněnou kvalifikaci, doufám ale, že se mu to v září povede, rád bych ho přitom jezdil. Theophilos na mě v tréninku dělá moc dobrý dojem. Už loni jsem se s ním kvalifikoval, a když jsem ho viděl, hned jsem Pepčovi Váňovi mladšímu radil, ať si sedne na něj. Připadal mi právě jako kůň, který by v té Velké mohl uspět, jestli předvede to, co v něm je. Jenže nakonec ho do Velké měl jezdit Patrik Boekhout, a dopadlo to tak, že na trať dostihu ani neodstartovali…“V letošním roce Theophilos naposledy přesvědčil pardubické diváky o své třídě mimo kvalifikaci, do ní nenastoupil mimo jiné i proto, že na něj nebyl v dispozici odpovídající jezdec – Bartoš jezdil v zahraničí, a další možnosti redukovala na naší scéně zranění. Protože v první z kvalifikací společně nedokončili, zbývá nyní Bartošovi s Theophilem jediná šance, jak koně na startovní listinu třináctého října „propasírovat“. Pokud by se to nepovedlo, dál za ním ovšem bude nejsilnější česká překážková centrála posledních let…„Kvalifikovaný do Velké už je Zarif, a to je v dostihu takový trenažer,“ uvědo-muje si Bartoš. „Vždycky byl schopen se ve Velké umístit, a třeba se dočkat i toho ročníku, kdy se to s favority nějak semele, a právě Zarif si tu svou Velkou bude moct vyhrát. A samozřejmě, kvalifikovaný je taky Ange Guardian, hod-ně dobrý kůň, který teď byl vidět v posledních kvalifikacích. Mluví se o tom, jak moc je Velká dostih pro něj, ale určitě tam je nějaký potenciál, jak by ji měl zvládnout, i když pro něj třeba ta distance už není úplně optimální…“Josef Bartoš zná z přípravy velmi dobře všechny aspiranty pardubického startu z přípravy Josefa Váni staršího a ví, že i letos se budou jejich ambice ve-směs pohybovat v popředí výsledkové listiny tohoto ročníku. Jak moc vysoko se jim může povést dosáhnout, to samozřejmě může dnes sdělit jen majitel křišťálové koule, Bartošovo přání v souvislosti s blížící se Velkou pardubickou s pojišťovnou Slávia je však jednoduché: „Abych mohl uvažovat o tom, že Velkou absolvuju, je potřeba už hlavně zůstat zdravý, to je teď pro Velkou moje hlavní přání, abychom se jí ve zdraví všichni dočkali tak, abychom ji mohli absolvovat tak, jak si Velká zaslouží. S kým to bude, to teď nepovažuji za tak důležité…“

dostihy

magazín

Josef Bartoš a Theophilos (vlevo).

84 85

dobré zprávy na konec

magazín

S americkými AEROLINKAMI smějí létat MINIKONĚAmerické ministerstvo dopravy v srpnu oznámilo, že miniaturní koně jsou stále oficiálně oprávněni létat jako služební zvířata ve všech kabinách komerčních letadel, a to v prohlášení, jehož cílem je definovat pokyny týkající se ochrany emoční podpory a psychiatrických služebních koček, psů a malých koňovitých. Ukázalo se totiž, že cestování letadlem se zvířaty – ať už ve formě citové podpory, služby nebo společníka – se v posledních letech stalo jedním z nejkontroverznějších témat cestování. Cestující dnes požadují kromě bojových plemen psů přepravovat také všechny domácí mazlíčky, k nimž v současnosti běžně patří třeba miniprase, leguán nebo různé druhy pavouků. Ovšem v těchto případech záleží přímo na dopravci, jak tento požadavek vyřídí, prohlášení se totiž týkalo jen nejčastěji používaných slu-žebních zvířat. Různé zpravodajské servery, jak podotýká New York Times, doplnily zprávu fotografií minikoně v kabině letadla, ovšem ta, jak se později vysvětlilo, pocházela už z roku 2004. Minikoně se používají jako vodiči pro nevidomé, neboť mají oproti psům jednu velkou výhodu – výcvik trvá velmi dlouhou dobu a minikůň se pak může na rozdíl od psa dožít až 30 let.

V SRPNU OSLAVILIAntonín Libich 73Jiří Pecháček 76Zuzana Pecháčková 79 Alois Starosta 73 Ludger Beerbaum 56

V ZÁŘÍ OSLAVÍMVDr. Juraj Hanulay 90Ing. Jan Žižka 73Aleš Opatrný 38

Valérie Magnna (*2. 7. 2019) Tereza Reinbergerová (*1. 8. 2019) Jáchym Vavřík (*13. 7. 2019)

GRATULUJEME

K NAROZENÍ

K SŇATKU

Daniela Tomášková a Matěj Kotalík Gabriela Hajovská a Martin Ohnheiser

Foto

Jose

f Mar

ek

PRAKTICKÉ BEDNY A VĚŠÁKY DO STÁJE

ruční prácelehký, ale odolný materiál

snadná údržba

Ing. Tomáš Skalaskalatom@seznam.cz602 352 692

mnoho úložných prostorůvše pěkně pohromadě

86

magazín

Alois Starosta:Sport přestává být

o vztahu ke koni

Tokio 2020: Zcela nově a s českou

nadějí

Nulté číslo Z

DARM

A

I češtíchovatelési připisujíúspěchy!

Aleš OPATRNÝ opět dokázal, že je MISTR

Kůň first: Výjimečný Guidam Sohn, kouzelný Aladin a rychlý Pacific Hill

Historický zlom: UNESCO v Kladrubech

první český on-line magazín o koních a lidech kolem nichwww.ikun.cz

OBJEDNEJTE SI PŘEDPLATNÉ

PRVNÍHO českého ON-LINE MAGAZÍNU O KONÍCH A LIDECH KOLEM NICH

Formulář pro objednání www.ikun.cz/predplatne

ROČNÍ PŘEDPLATNÉ (09/19-08/20)12 ČÍSEL 699 Kč

Měsíčník, garantovaných 66 stran (ale podle potřeby více), formát A4