Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Das Buch von den Vögeln by Hildegard von Bingen; Peter RietheReview by: Jana NechutováListy filologické / Folia philologica, Vol. 118, No. 1/2 (1995), pp. 167-168Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23466891 .

Accessed: 15/06/2014 20:12

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.34.79.49 on Sun, 15 Jun 2014 20:12:08 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Listy filologické CXVIII, 1995 RECENZE

kým důrazem její práce. Tato stránka vě

ci je snad na první pohled ještě více zjev ná v prvním díle publikace.

Ten, kdo je obeznámen s šíří a bo

hatstvím prací A. Vidmanové, si dokáže

představit, před jak obtížným úkolem

stáli pořadatelé knížky při výběru statí.

Tohoto úkolu se zhostili velmi dobře, li

tujeme ovšem, že pro omezený rozsah,

který byl publikaci к dispozici, musíme

postrádat mnoho významného a zajíma vého (sama často odkazuji např. na stu

dii o osudech Boěthia v Čechách nebo

na stať К některým otázkám středolatin

skéfilologie z r. 1963, která má pro stu

dium latinského středověkého jazyka

podobný význam, jako má pro literární

dějiny citovaná a v souboru uveřejněná stať Cesta к dějinám středolatinské li

teratury). Jana Nechutová (Brno)

HlLDEGARD VON BlNGEN, DaS Buch VOI1

den Vogeln. Nach den Quellen ubersetzt

und bearbeitet von Peter Riethe.

Salzburg, Otto Miiller 1994, 229 S.

Velmi pěkně vypravená, na křído

vém papíře vytištěná a ilustracemi vyba vená publikace přináší německý překlad 5. (6.) knihy díla (De avibus) Hildegardy z В ingen Liber simplicis medicinae (Phy

sica), které je první částí většího celku, zvaného Liber subtilitatum diversarum

naturarum creatarum. Liber simplicis medicinae je vydán pouze v MPL (197),

novější edice neexistuje. Překladatel pra coval s Patrologií i s jednotlivými ruko

pisy díla, jejichž soupis podává na str. 13

(dále na str. 15-16 mluví o textové tradi

ci celého Liber simplicis medicinae). Vlastnímu překladu (od str. 75) před

cházejí pak po předmluvě a kodikolo

gickém výkladu další vydavatelovy au

torské kapitoly: první si klade otázku po

pramenech Hildegardiných ornitologic

kých znalostí. Riethe zde uvažuje o tex

tech, jež by mohly Hildegardě poskyt nout knihovna jejího (Rupertsberg) a

sousedního (Sponheim) kláštera, o pří

padném čerpání z Plinia nebo Physio

logu, o možném poučení od současných

praktiků, a kloní se к názoru, že antické

i středověké texty zde byly zprostředko

vány spíše mimoliterární cestou, že pří mé ovlivnění je nepravděpodobné a že

kniha De avibus má nezaměnitelné rysy

Hildegardiny tvorby. Na tuto kapitolku přímo navazuje

další - Antike und mittelalterliche Vo

gelkataloge (Aristoteles, Plinius, biblič

tí ptáci, Physiologus, Isidorus - jemu je

věnována tabulka č.l str. 182-183, tj. srovnání ptačích jmen u něj a u Hilde

gardy -, Hrabanus Maurus). Při práci s

Klaretem jsem konzultovala též Solina i

Ambrosia, jejich výklady jsou ovšem

většinou vypsány z Plinia). Detaily to

hoto problému jsou dále prezentovány v

komentářových vysvětlivkách (od str.

152), kde často uvádí starověké a středo věké přírodopisce, s nimiž má Hildegar din výklad styčné body.

Úvodní úvahy a veškerý materiál Rie

thových vysvětlivek к tomuto problému

jsou pro nás velmi cenné vzhledem к po dobné problematice pramenů Klaretova

spisku Ortulusphisologie (srv. poznám

ky к překladové publikaci Ptačí zahrád

ka, Brno 1991, 80nn). Další úvodní ka

pitoly popisují Hildegardin ornitologic

ký systém, farmakologické aspekty její ho spisku o ptácích (včetně výkladu o

pověrách), к problému pramenů se pak částečně vrací výklad o vlastnostech a

etologii Hildegardiných ptáků - zvlášt

ní pozornost je věnována skutečnosti, že

Hildegarda stejně jako jiní středověcí

ornitologové zahrnuje do systému "lé

tavců" i hmyz (o netopýru nemluvě). Srovnáme-li Hildegardiny výklady к jed

167

This content downloaded from 195.34.79.49 on Sun, 15 Jun 2014 20:12:08 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Listy filologické CXVIII, 1995 RECENZE

notlivým létavcům s příslušnými pasá žemi dalších středověkých nebo i antic

kých autorů, je nápadné, že se autorka

vzezřením, vlastnostmi a chováním ob

jektů svého popisu téměř nezabývá. Za

jímá ji pouze, jaký temperament ve fy

ziologickém smyslu slova jednotliví ptá ci mají, a i to je jí východiskem pro je

jich použitelnost v medicíně. Vlaštovku, skřivana a slavíka Hildegarda medicín

sky využije a zkonzumuje. Orel, raroh

nebo sokol, jejichž použitelnost při lovu

středověké autory fascinovala, jsou v je

jím spise zase jen zdrojem léčebných

prostředků. Hildegarda nemá smysl pro

ptačí symboliku (pelikán). Máme totiž

před sebou žánr, odlišný od "fyziologů" a od encyklopedických výkladů nebo u

čebnic. Liber simplicis medicinae je lé

kařská kniha a stejný ráz jako oddíl o

ptácích mají i její jiné pasáže (kameny,

kovy, rostliny, zvířata).

Stejně jako autorka této recenze při

práci s Klaretem se musel Riethe zabý vat latinskými i německými jmény ptá ků u Hildegardy a jejich systematicky

zoologickou identifikací - srovnání o

značení jednotlivých létavců u Hilde

gardy (tab. 2, str. 192nn.) a v našem Fy

ziologáři by někde mohlo napomoci dal

ší a přesnější identifikaci Klaretových

položek. (Další tabulky se týkají hmyzu,

medicíny, léků.) Většina vyobrazení, kterými je pře

klad provázen, je vzata ze dvou raně no

vověkých ornitologických publikací, z

nich zvláště první má velký význam pro

dějiny disciplíny a je považována za

zakladatelské dílo její moderní historie

(Gesner, 2. vyd. 1560, Baldner 1666). O autorovi konečně podejme infor

maci, že se osobností Hildegardy z Bin

gen zabýval už ve své disertační práci na

lékařské fakultě v Mohuči v r. 1952: stu

die a knižní publikace věnoval její nau

ce o kamenech, její filosofii přírody, před stavám o medicíně a farmakologii, na

posledy vydal v r. 1991 překlad oddílu

De piscibus. Tuto průpravu je na recen

zované publikaci, již je možno po každé

stránce prohlásit za vzornou, vidět. Kni

ha je dobrým příspěvkem nejen k latin

ské literatuře středověku, ale ve stejné míře má význam pro historii medicíny. Kromě již zmíněného podotknu, že veš

kerý aparát jakož i seznam pramenů a

literatury je hoden erudovaného filolo

ga. Seznam literatury je navíc cenný po ložkami z dějin lékařství a přírodních věd.

Jana Nechutová (Brno)

Tomáš Durdík, Kastellburgen des 13.

Jahrhunderts in Mitteleuropa. Praha, Academia 1994, 259 S. mit 260 Abb. (Photographien, Zeichnungen,

Reproduktionen älterer Abb. und Pläne).

Es könnte etwas sonderbar erschei

nen, daß in einer Zeitschrift, die sich

vorwiegend auf das Studium der Antike im weitesten Sinne des Wortes konzen

triert, die Rezension eines Buches er

scheint, das der Autor den spezifischen Problemen der Burgen des 13. Jahrhun

derts gewidmet hat. Ihr Grundmerkmal

ist die Geschlossenheit der Anordnung des regelmäßigen, seltener unregelmä

ßigen Umrisses, durchdrungen von Tür

men, die wenigstens teilweise aus der

Masse des Burgkerns vortreten. Der Be

weggrund zu dieser Rezension liegt im

Begriff "Kastell" begründet. Er bietet

nämlich den Anlaß zu einem interessan

ten, obgleich nur flüchtigen Rückblick

auf die alten Vorläufer der mittelalter

lichen Kastelle.

Das Vorspiel zur Entwicklung der

Kastelle wurde schon in den frühesten

Etappen der Menschheitsgeschichte ge schrieben. Wir erinnern an ein bemer

168

This content downloaded from 195.34.79.49 on Sun, 15 Jun 2014 20:12:08 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions